Skip to main content

Full text of "Osvěta"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


-  ':.>-l^^  r 


HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 


Digitized  by  LjOOQIC 


o  SYÉ  TA 


LISTY  PRO  ROZHLED  V  UMĚNI,  VĚDÉ  A  POLITICE 


REDAKTOR  A  VYDAVATKL 


VÁCSLAV    VLČ  El  v 


ROČNÍK  XIII  —  DÍL  JI 


1883 


V  PRAZE 

TISKU.M  FRANTIŠKA  SIMAÓKA    -   XAKLAKKM  VLASTKIM 
1883 


Digitized  byLjOOQÍC 


HARVARD 

lUNIVERSITYl 

LIBRARY 


^OiK<^l 


Digitized  byLjOOQlC 


R.  1883.  Čís.  7. 


OSVĚTA 


Sektářstvi  na  Eusi. 

Napsal 

Jaromír  Hrubý. 

I.   Rozkol  v  pravoslaví. 

1.  Vznik   rozkolu. 

eposledním  listem  ve  slávo vénci  cara  Osvoboditele,  Alexandra 
Nikolajeviče,  bude  humánní  jeho  vzhled  na  otázku  ruského  roz- 
kolu. Dosedaje  na  trůn  za  řevu  dél  evropských  spojenců,  ktei4 
sebrali  se  pod  Scbastopol  zkrušit  prý  „severního  obra  na  hli- 
něných nohou,"  mladý  panovník  poznával,  že  dávno  už  na  čase 
zrak  svůj  od  nevděčné  Evropy,  jíž  se  kořila  Ras  od  dob  Petrových, 
obrátiti  zase  domů,  na  Rus,  zanedbávanou  po  tolik  let,  a  vzbuditi  k  no- 
vému životu  dřímající  v  ní  síly.  Zru&iv  nevolnictvo  tělesné,  dbal  vše- 
možně také  o  zrušení  nevolnosti  ducha  i  svědomí,  a  jemu  děkige  ruský 
lid  za  úlevy  v  osudu  dlouho  krutě  stíhaných  rozkolníků.  Nedočkalli  se 
Alexandr  11.  sám  plodů  svého  díla  a  zůstavenoli  konečné  provedení 
plánů  jeho  caru  nynějšímu,  padá  to  na  vrub  těch,  kdo  násilně  přervali 
nit  jeho  života. 

Dvě  stě  roků  trval  boj  pravoslavného  kněžstva  a  vlády  ruské 
s  rozkolníky,  dvě  stě  roků  stálým  pronásledováním  pružily  se  síly  staro- 
věrců,  a  dnes,  kdy  uzavřeno  konečně  příměří  mezi  spornými  stranami, 
shledávají  pronásledovníci  rozkolu  s  těžko  tajitelným  povzdechem,  že 
dobrá  čtvrtina  národa  ruského  přešla  v  tábor  sektářů.  Nejlepší  to 
vysvědčení,  kam  vedl  boj,  osnovaný  na  tajných  plánech  —  a  boj 
s  rozkolníky  veden  po  celá  dvě  století  téměř  stále  potají!  Ano  tajem- 
nůstkářství  šlo  tak  daleko,  že  veden  boj,  aniž  se  vědělo  proti  komu 
a  zac!  Ptejte  se  dnes,  v  čem  záleží  podstata  té  či  oné  sekty  rozkol- 
nické,  ano  ptejte  se,  kolik  je  rozkolnických  sekt,  a  dostane  se  vám 
v  odpověď  pokrčení  ramenoma.   Nejlepší  kritik  ruského  rozkolu,  Pavel 

37* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


576  'T.  Hrubý: 

Melnikov,  počíná  své  Listy  o  rozkolu  ^)  slovy :  „Rozkol  a  rozkolnici 
představuji  jeden  z  nejzajímavějších  zjevů  v  dějinách  života  ruského 
národa.  Avšak  zjev  tento,  ač  trvá  už  více  než  dvě  století,  zůstává  dosud 
neobjasněn  náležitým  spůsobem.  Ani  vláda,  ani  obecenstvo  nezná  ná- 
ležité, co  je  rozkol.  Ale  nedosti  na  tom :  devět  desetin  samých  rozkol- 
níků  nemají  náležitého  ponětí  o  tom,  co  je  rozkol."  Za  takových  okol- 
ností není  s  podivením,  že  ruští  úřadové  zvídali  o  některých  nových 
sektách,  jako  na  př.  o  Napoleonidech,  teprve  ze  spisů  cizozemských 
(bar.  Harthansena). 

Slovem  rozkol  označige  se  obyčejně  sektářství  v  pravoslavné 
církvi  vůbec,  ač  nepravě.  Byly  na  Rusi  sekty  již  dříve,*)  nežli  rozkol 
vznikl,  a  utvořily  se  na  Rusi  sekty  později  zas,  ^)  které  nestojí  s  roz- 
kolem v  nižádném  spojení. 

Poslední  příčinu  k  rozkolu  zavdal  Moskevský  patriarcha  Nikon 
opravou  církevních  knih,  jichž  opisy,  roztroušené  po  celé  Rusi,  ne- 
srovnávaly se  všechny  v  některých  formálnostech  obřadních.  Avšak  Ni- 
konova  oprava  knih  byla  více  jen  záminkou,  a  vlastní  příčinu  rozkolu 
sluší  hledati  v  dávné  již  nespokojenosti  s  církevními  poměry  na  tehdejší 
Rusi,  kterážto  nespokojenost  propukla  ve  zjevnou  bouří  následkem  ne- 
bývalé přísnosti  Nikonovy  u  věcech  církevních,  čímž  se  patriarcha 
dotekl  citelně  venkovského  duchovenstva  a  zejména  některých  mocných 
monastýrů  (klášterů). 

Byl  Nikon  synem  prostého  sedláka  Mordvina  z  Nižegorodské 
gubernie,  neobyčejným  pak  nadáním,  silou  vůle  a  přísností  ducha  po- 
vznesen v  brzce  (za  panování  Alexeje  Michajloviče  r.  1652)  na  stolec 
patriarchy  vší  Rusi.  Sám  car  s  předními  bojary  říše  vydali  se  na  cestu 
do  Novgorodu,  kde  byl  Nikon  v  ty  doby  metropolitou,  aby  ho  přiměli 
k  nastoupení  na  stolec  patriarší,  jejž  byl  odmítl,  a  teprve  když  při- 
svědčili na  jeho  dotaz:  „Budete  mne  ctíti  jako  arcipastýře  a  otce, 
a  dáte  mi  na  vůli,  abych  znovu  zřídil  církev?**  —  vydal  se  s  nimi 
do  Moskvy. 

Alexej  Michajlovič  dostál  ve  slově:  nectil  Nikona  toliko  jako 
otce,  nýbrž  uznal  jej  za  svého  pána.  Alexej  byl  jen  stínem  cara ;  otěže 
vlády  duchovní  i  světské  řídil  Nilton.  Právem  podpisoval  se  v  listinách : 
„Boží  milostí  veliký  hosudar  a  patriarcha.**  Za  nepřítomnosti  carovy 
(za  války  s  Polskou)  byl  Nikon  skutečným  vladařem,  a  před  ním, 
selským  synem,  klonili  šíje  potomci  knížecích  starobylých  rodů.  Bojarská 
duma  soudila,  jak  se  líbilo  Nikonovi.  Ve  všem  se  plnila  jeho  vůle, 
a  kdo  se  nechtěl  pokořiti,  toho  čekal  žalář  a  řetěz.  Lékař  duševní 
káral  i  hříšná  těla  a  káral  t-ěžce.  Tvrdošíjní  popi  stenali  v  klášterních 
žalářích  s  řetězem  na  hrdle.     Třásli  se  i  velmožové;   ba  sama  carová 


')  P.  Melnikov,  Pisma  o  raskolě,  Petrohrad  1862. 

')  Takž  sekta  SiMotnikú,  z  nichž  se  pozdéji  vjtíduIí  Molokané;  velmi 
stará  je  sekta  Strigolnikú,  kteří  už  ve  XIV.  stol,  neuznávali  důstojnost 
kneží.  simoDii  obviněDých,  ačkoliv  je  Cařihradský  patriarcha  Antoaius 
usvédcoval  slovy;  „Kádrům  neslnáí  posuzovati  duchovních  podobně,  jako 
ovcím,  aby  vedly  své  pastýře."  Též  přívrženci  zásad  bogomilských  známi 
byli  na  Rusi  už  do  rozkolu. 

^)  Molokané,  duchoborci,  stunda  a  j.  v. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SéktářsM  na  Buši.  577 

Marie  necítila  se  v  sousedstvu  Nikonově  dosti  bezpečnou.  Takový  byl 
účinek  vladařstva  Nikonova,  jenž  nikdy  nesešel  s  cesty,  na  kterou  byl 
jednou  nastoupil,   a  necouvnul  za  svého   života   ani  na  krok  nazpět. ') 

Ale  vláda  jeho  nikoli  nebyla  v  neprospěch  země,  čehaž  nejlepším 
dAkazem,  že  se  v  brzce  počali  proti  němu  ozývati  rfizni  hlasové  z  bo- 
hatých monastýrů,  v  nichž  se  byla  zahnízdila  hrdost  a  pánovitost, 
řeckými  mnichy  z  Byzantinska  na  Rus  přinesená. 

y  nečistých  namnoze  rukou  nacházela  se  na  Rusi  správa  věci 
církevních  do  Nikona.  čtoucímu  ukázky  ze  života  ruského  duchovenstva 
v  XVIl.  soletí  zdá  se,  jako  by  se  tu  opětovaly  všechny  ty  neřády, 
proti  nimž  horlil  u  nás  Hus  již  o  dvě  stě  let  di4ve.  Úplná  nedbalost 
v  konání  služeb  církevních  byla  taková,  že  pop  ani  do  chrámu  nechodil 
a  bohoslužby  konal  za  něho  ďáček  (kostelník).  Leností  a  opilstvím  byl 
pohoršením  celé  osadě,  kterou  vydíral  nemilosrdně.  Nestačovalyli  jeho 
příjmy  na  opatřeni  želaného  pohodlí,  uměl  si  vyhledati  nových  pramenů. 
Popi  byli  na  mnoha  místech  vinopaly,  zanášeli  se  kouzelnictyím  a  čaro- 
váním, a  tisícové  svěřených  jejich  správě  osadníků  umírali  bez  útěchy 
duchovni. 

Tak  žilo  bflé  (světské)  duchovenstvo.  A  což  teprve  mniši  v  bo- 
hatých monastýrech !  Nejednou  byl  car  přinucen  hájiti  svých  poddaných 
před  hrabivostí  mnichů,  kteří  uchvacovali  pozemky  na  kolik  verst  cesty 
kolem  kláštera.  O  šetření  slibů  klášterních  nebylo  ovšem  ani  řeči, 
Sklepy  monastýrské  byly  proti  výslovnému  znění  klášterních  řádů  na- 
plněny vínem  a  jinými  opojnými  nápoji;  masité  krmě  byly  denním 
jídlem  mnichů;  docházely  patriarchy  žaloby  i  na  to,  že  v  mužských 
monastýrech  žijí  ženské  a  v  ženských  se  drží  mužská  obsluha.  Na  konec 
ani  to  nedostačovalo  zbožným  otcům.  Místo  pění  hodinek  a  svaté 
liturgie  (mše)  ve  klášterním  chrámě  toulali  se  po  okolních  krčmách 
a  profanisovali  víru. 

Jest  pochopitelno,  že  patriarcha  Nikon,  vystoupiv  s  vrozenou 
sobě  přísností  proti  takovým  neřádům,  vzbudil  proti  sobě  nemalou 
bouři;  však  hlasitě  reptati  proti  patriarchovi  pro  tuto  přísnost  nebylo 
možno.  Záminka  našla  se  jinde.  Nikon  obral  si  za  úkol  opraviti  za- 
nedbanou ruskou  církev  ve  všech  směrech.  Nebylo  jediného,  dlouho- 
věkou nedbalostí  porušeného  zjevu,  aby  k  němu  nebyl  obrátil  zření. 
Nejlepší  bohoslovci,  svolaní  hlavně  z  jihu  do  Moskvy,  pracovali  o  opravě 
bohoslužebných  knih.  Z  ciziny  povolaní  umělci  malovali^  pod  do- 
zorem samého  patriarchy  nové  obrazy  v  ruském  slohu.  Z  Řecka  po- 
zvaní pěvci  zaváděli  osmihlasé  pěni  chrámové.  Architekti  pracovali  na 
zdokonalení  slohu  ruských  chrámů.  Zakládány  tiskárny,  v  nichž  se 
tiskly  opravené  církevní  knihy.  Založena  akademie,  jež  měla  Rusku 
vychovávati  důstojné  duchovenstvo  —  vše  to  pod  dozorem  patriarchy 
a  za  souhlasu  cara  Alexeje. 

Co  oprava,  to  záminka  k  bouření  nevzdělaného  lidu  proti  nená- 
viděnému patriarchovi.  Již  za  dvě  léta  po  nastolení' Nikoiiovu,  když 
dle  usnesení  církevního  sněmu  z  r.  1654  dal  natisivnouti  opravených 
„Služebníků"  a  kázal   je  po  osadách  a  klášteřícli  vyměííovati  za  staré 


*)  P.  Melnikov,  Istoričeslqje  očerki  popováčiuy.  Moskva  18(34. 


Digitized  by  VirOOQlC 


578  J-  Hrubý: 

a  porušené,  vypukla  vzpoura  zjevné.  „Hle  antikrista!"  volali  rozhořčení 
popi  a  mniši  k  prostému,  selskému  lidu  —  „kacířské  novoty  uvádí  a 
ruší  pravoslavnou  víru.  Káže  ctíti  latinský  čtyřramenný  kříž  místo  pravo- 
slavného osmiramenného,  káže  psáti  Ijisns  místo  plsus"  (Ježíš),  sloužiti 
liturgii  (mši)  s  péti  a  nikoli  se  sedmi  chleby,  křižovati  se  velí  třemi 
a  ne  dvéma  prsty,  alleluja  zpívati  třikrát  a  ne  dvakrát,  choditi  s  ka- 
didlem okolo  oltáře  proti  slunci  od  západu  na  východ  a  ne  po  slunci, 
káže  holiti  hradu  a  vousy"  —  a  podobných  kacířství  více. 

Uhnětený,  pode  jhem  poroby  stenající  lid  viděl  již,  jak  mu  „ka- 
cířský" patriarcha  odebírá  poslední  útěchu  v  bídě  —  náboženství; 
zbývaloC  mu  z  celého  náboženství  přičiněním  nevzdělaných  kněží  ^)  toliko 
něco  obřadových  formálností,  a  k  těm  se  opravy  Nikonovy  vztahovaly 
nejvíce. 

Že  za  takových  okolností  v  prostém  lidu  panovala  nejhrubší  ne- 
vzdělanost, kdož  se  podiví?  Stý  neuměl  se  pomodliti  otčenáš,  o  znalosti 
křesťanské  věrouky  ani  nemluvě.  Za  to  byly  v  květu  nejhloupější  po- 
věry. Bohoslužebné  náčiní  sloužilo  pověrám;  křížem  a  evangeliem  se 
čarovalo.  Každé  jednání,  každý  podnik  měl  svého  anděla  ochránce,^) 
jemuž  lid  věřil  více  než  samému  bohu. 

Z  pověr  tehda  na  Rusi  kvetoucích  nejvíce  rozšířeným  bylo  obecné 
očekávání  soudného  dne.  Příčinu  k  tomu  zavdala  apokalyptická  číslice 


•)  O  stavu  a  vzdělání  tehdejších  popft  píše  Posoškov,  současník  Pťtra  Veli- 
kého: „Bfth  ví,  ničím  se  oni  (popi)  neliší  od  sedláků:  mužík  se  bére  za 
pluh,  pop  za  pluh;  mužík  za  kosu,  pop  za  kosu;  a  církev  svatá  i  du- 
chovní pastva  zůstávají  stranou  ..."  A  dále  píše  o  svěcení  na  kněžstvo : 
„Nelíbilo  se  mi,  jak  biskupové  světili  na  kněžstvo,  protože  sluhové  archi- 
jerejští  prymou  dary  od  čekatele  a  přijavše  diiry  dají  mu  naučiti  se 
z  paměti  několika  žalmům  ze  žaltáře  a  při  zkoušce  dají  mu  vyučené 
žalmy  předčítati.  Archijerej  vida,  an  čte  zběhle,  míní,  že  ve  všelikém 
čtení  tak  je  pevný,  i  požehná  ho  na  kněžstvo."  —  Mnoho  jiných  dokladů 
až  báječné^ nevzdělanosti  ruského  duchovenstva  za  doby  Nikonovy  zazna- 
menal A.  Ščapov  ve  spise  Eusskij  raskol  staroobrjadstva  (Kazaii  1859). 
Nejen  prostí  popi  a  mniši,  i  protopopi  a  iguméni  byli  neznalí  grámoty 
(čtení  a  psaní).  Byly  celé  monastýry  ano  celé  okresy,  kde  nebylo  jednoho 
mnicha,  aby  uměl  Čísti.  Svatý  Dimitrij  Rostovský  stěžoval  si,  že  když  se 
otázal  v  jakési  vesnici  místního  popa,  kde  se  nachází  na  oltáři  „tělo 
Kristovo,"  pop  mu  nerozuměl,  nevěda,  že  svěcená  prosfyra  (hostie)  je 
tělem  Kristovým.  Znáti  pořádek  dějin  biblických  bylo  ovšem  věcí  neslý- 
chanou. Týž  svědek  sděluje,  že  igumén  jakýsi  se  ho  otázal,  žilli  prorok 
Eliáš  před  Kristem  či  po  Kristu?  Slyšel  prý  totiž,  že  týmž  mečem,  kterým 
Petr  uťal  ucho  Malcbovo  v  zahradě  Getsemanské,  prorok  F^liás  proklál 
později  obětníky  Bálový.  Jiný  duchovni  pastýř  nemohl  si  zas  srovnati 
v  hlavě,  jak  mohli  bratří  Makabejští  žíti  dříve  než  apoštolé,  neboť  učitel 
jich  Eleasar  vypovídal  před  svými  muéiteli  slova  apoštolská  a  evange- 
lická. (Ščapov  str.  194  si.) 

')  Zde  na  příklad  několik  pokynů  dle  Sčapova  (str.  151.),  ke  kterému  andělu 
a  kdy  se  sluší  obraceti:  „Plavíšli  se  na  lodi,  vzpomeň  sv.  anděla  Gabriela; 
putujesli  po  horách  a  pouštích,  vzývej  Razaila;  piješli  vodu,  vzpomeň 
anděla  Noila;  jdešli  spát,  modli  se  andělu  Pomailu,  onf  je  noční  strážce 
spících;  budešli  v  zármutku,  vzpomeň  Afanaila,  onť  utěšitelem  andělů 
i  lidí;  stavísli  dům,  modli  se  andělu  Misailu;  nalévášli  pivo  nebo  med, 
vzývej  anděla  Rachfaila  a  bude  ti  ke  zdraví;  jdešli  na  soud,  vzpomeň 
anděla  Uriela;  na  cestyli  se  vydáváš,  modli  se  k  Rusailu,  a  jdešli  na 
hody,  ochráncem  ti  bude  anděl  Panfaraou." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářství  na  Buši.  579 

666,  jež  udávala  dobu  zjevení  se  antikrista  a  konec  světa.  Protože 
prý  po  narození  Kristově  ďábel  byl  na  1000  let  spoután,  naplní  se 
apokalyptické  číslo  teprve  roku  1666.  A  kdo  že  je  antikrist?  Kdož 
jiný  může  jím  býti  než  Nikon.  Osudnou  tuto  pověru  utvrzoval  i  hrozný 
mor,  jenž  pustošil  střední  Rus  r.  1654,  to  jest  právě  v  tu  dobu,  kdy 
Nikon  vydal  první  opravenou  bohoslužební  knihu.  Lidé  se  rozbíhali 
z  měst  a  ze  vsí  po  lesích  a  slnjích,  tam  sobě  hotovili  rakve  a  ležíce 
v  nich  a  prozpěvujíce  pohřební  chorály,  očekávali  den  ode  dne 
konec  světa. 

Ještě  jedna  okolnost  ztěžovala  provedení  reform  Nikonových. 
V  XVII.  století  kvetla  na  Rusi  u  prostého  lidu  i  ve  vyšších  třídách 
ncobmezená  úcta  ke  chrámům  a  jeho  ozdobám,  zejména  k  obrazům 
a  ke  knihám  církevním,  jímž  (totiž  samé  hmotě)  přikládáno  neméně 
moci  než  samé  modlitbě.  Lid,  neznaje  věroučení  pravoslavné  církve 
a  jsa  vychováván  za  stálého  vlivu  přísné  církevní  ohřadnosti,  počal 
hleděti  na  obřady  jako  na  dogmata  sama.  Každá  sebe  nepatrnější  od- 
chylka od  starých,  zvyklých  obřadů  byla  mu  již  rušením  náboženských 
zásad,  i  nebylo  tedy  třeba  mnoho  namáhání  ze  strany  nespokojeného 
duchovenstva,  aby  vznítilo  nenávist  k  patriarchovi  též  v  lidu. 

Rozhořčení  národa  dostoupilo  vrcholu,  když  Nikon  kněze  novotám 
se  vzpouzející  dal  stíhati.  „Hle,  mučedníci  pro  pravou  víru,"  mluvilo 
se.  „Nebot  ne  ta  víra  jest  pravá,  která  pronásleduje,  ale  ona,  již  pro- 
následují." A  přední  ze  zpurných,  protopop  Avvakum,  psal:^)  „Ku 
podivu,  že  (rozkolníci)  nechtějí  se  dáti  přesvědčiti:  ohněm,  bičem  a  šibe- 
nicí snaží  se  utvrditi  víru!  Kteří  že  apoštolé  tomu  učili?  Nevím!  Můj 
Kristus  nekázal  svým  apoštolům  tak  učiti,  aby  přiváděli  k  víře  ohněm, 
bičem  a  šibenicí  .  .  .  Ovšem  ale  tatarský  bůh  Mahomet  kázal  stínat! 
hlavy  těm,  kdož  se  nekořili  jeho  zákonům." 

Nikon  sice  padl,  stav  se  obětí  dvorských  intrik,  tak  že  sám,  byv 
u  dvora  uražen,  před  očima  lidu  po  mši  složil  plášť  patriarší,  odložil 
berlu  a  oblekl  roucho  poustevnické ;  byl  i  na  církevním  sněmu  r.  1666, 
v  němž  předsedali  patriarchové  Alexandrinský  a  Antiochenský,  pro 
odpor  proti  caru  odsouzen  a  patriarchátu  formelně  zbaven :  avšak  jeho 
opravy  v  církvi  byly  koncilem  schváleny  a  rozkol  tím  dovršen. 

Pádem  Nikonovým  a  rozšířením  odporu  proti  reformám  v  národě 
samém  vstupuje  rozkol  v  novou  fási.  Byv  po  tu  dobu  zjevem  pouze 
náboženským,  nabývá  odtud  rázu  politického,  stává  se  výrazem  národ- 
ního konservatismu,  vzpírajícího  se  proti  všelikým  novotám  vůbec; 
a  jelikož  byl  probuzen  hlavně  odporem  nižšího  kněžstva  proti  patriar- 
chovi a  ve  všem  s  ním  souhlasícího  cara  Alexeje,  nabyl  rozkol  i  rázu 
demokratického.  Tento  konservativně  demokratický  ráz  rozkolu  vystupuje 
zcela  jasně  již  za  Petra  Velikého,  jehož  reformy  vrážely  zejména  na 
houževnatost  rozkolníků. 

Kdežto  rozkol  náboženský  měl  původ  svůj  hlavně  ve  venkovském 
duchovenstvu  a  v  monastýrech,  rozkol  náho^ensko-politický  zrodil  se 
v  Kremlu  v  samých  palácích  carských  v  odděleních  carové  Marie  Ilji- 
ničny,   representantky   konservativuých   živlů  ruských,    i  byl  protestem 


O  I.  Juzov,  Ruaskijc  dissidenty,  Petrohrad  1881. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


580  ^.  Hrubý: 

proti  všelikým  cizím  novotám,  mimo  jiné  tedy  i  proti  Nikonovi.  Vy- 
růstaje z  neobmezené  úcty  k  ruské  starobylosti,  ulpěl  na  zevní  jich 
formě  a  zdráhal  se  přijíti  opravy  sice  prospěšné.  Ideálem  jeho  stou- 
penců byl  ruský  život  XVI.  a  XVII.  století,  ideálným  niským  carem 
byl  Feodor  Ivanovic  (f  1598),  dlící  po  celý  den  na  modlitbách,  s  bradou, 
sahající  na  prsa,  oděn  v  těžký  zlatohlav,  posázený  perlami  a  drakoka- 
meny,  a  když  vystupoval  před  národ,  vodili  ho  pod  ruku  vážní,  bradatí 
bojaři,  nekouřící  ještě  třikrát  prokletého  bejlí  —  tabáku.  V  ideální  tu 
dobu  v  úřadech  a  na  soudech  sedí  bradatí  bojaři,  v  městech  vládnou 
bradatí  vojevodové,  všichni  zachovávají  posty,  v  sobotu  chodí  do  parní 
lázně,  v  nedělí  na  křížový  průvod,  putují  často  k  zázračným  obrazům, 
pronásledují  divadla,  maškarády,  hudbu  a  všelikou  „zámořskou''  vzdě- 
lanost a  uhlazenost. ') 

Že  násady  takové  nebyly  obecný  pouze  straně  dvorní  oposice, 
ale  sdíleli  je  s  ní  i  skuteční  apoštolé  rozkolu,  patrno  z  listů  četných 
duchovních,  kteří  přešli  v  tábor  rozkolnický.  Nejpřednější  za  Nikona 
hlasatel  rozkolu,  Moskevský  protopop  J.ťťaA;wm,  r.  1666,  když  církevní 
sněm  byl  schválil  Nikonovy  reformy,  volal:  „Ubohá  Rusi,  co  se  ti  za- 
chtělo latinských  oby iíejň  Si  německých  skutků!"  Cara  Alexeje  docházelo 
z  venkova  množství  listů,  varujících  ho  před  reformami,  přijatými  od 
západu:  „Západ  s  Východem  pomísil  se!"  volali  zoufale  ctitelé  ruské 
starobylosti.  Zděšeni  Petrovými  reformami,  rozkolníci  žalovali:  „Petr 
zapřel  Krista  a  uvěřil  v  Němce!"  ^) 

Rozkol  takto  doplněný  přešel  z  Kremlu  na  Moskvu  a  odtud  šířil 
se  již  s  úžasnou  rychlostí  po  krajích  Povolžských  i  po  nejsevernější 
oblasti  ruské,  po  tehdejším  Novgorodsku,  nynějších  guberniích  Archan- 
gelské  a  Oloněcké. 

Však  i  nyní  zůstávali  hlavními  jeho  šiřiteli  kněží,  odpadlí  od 
Nikonovského  pravoslaví.  V  čelo  rozkolu  se  r.  1666  postavil  Solovecký 
klášter  nsk  Bílém  moři,  kamž  vysíláni  z  trestu  neposlušní  kněží.  Bouře 
jím  rozdmýchaná  nabyla  takých  rozměrů,  že  nestačila  více  autorita 
církevní  na  její  zkrocení,  nýbrž  musilo  býti  proti  klášteru  užito  vojska. 
Osm  roků  klášter  obléhán,  než  se  podařilo  konečně  se  ho  zmoci.  Roku 
1676  na  sklonku  života  cara  Alexeje  vzal  jej  vévoda  Meščerinov  útokem 
a  zbouřence  pověsil ;  že  se  obléhání  kláštera,  vystavěného  na  skalnatém 
ostrově,  protáhlo  na  tolik  let,  vysvětluje  se  současným  povstáním  ata- 
mana Donských  kozáků  Siěnky  Jtazina. 

Donští  kozáci,  u  nichž  měli  ohnisko  své  nespokojení  živlové  všech 
stavů  ruských,  přilnuli  záhy  k  rozkolu  a  stali  se  jeho  nejhorlivějšími 
přáteli.  Jako  v  pozdějších  dobách  „bunt  Pugačovský,*'  za  Petra  r.  1708 
„bunt  Bulavinský"  a  r.  1682  bouře  střelecká  souvisely  s  rozkolem, 
tak  přál  rozkolu^,  či  lépe  řečeno,  tak  uměl  zužitkovati  rozkol  i  Stonka 
Razin.  O  jeho  dobrodružstvích  a  popravě,  jakož  i  o  vzetí  kláštera  Solo- 
veckého  zachovalo  se  v  ústech  lidu  množství  písní  až  na  naše  dny. 

Rozkol  však  nepoklesl  s  pádem  „Solovek."  Naopak  za  každého 
padlého  bojovníka  rozkolu  vyvstávalo  deset,  dvacet  nových,  neohrožených 


')  Melnikova  Listy  o  ro/.kohi.  List  V. 
•)  Ščajmy,  Rusky  rozkol  stHr(>ol)řadstva. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Rusi.  581 

apoštolů,  kteří  nepochopitelnou  rychlostí  sbírali  piHvržence  „staré  víře." 
Dle  slov  samých  rozkohiíků  bylo  již  r.  1G76,  tedy  za  deset  let  po 
formelni  roztržce,  na  sto  tisíc  osob,  hotových  položiti  život  za  starou  viru. 

Nepomohlo  ani  upálení  hlavních  náčelníků  rozkolu,  Avvakuma, 
Lazara,  diákona  Feodora,  jež  kázal  upáliti  r.  1681  v  osadě  Pustozersku 
car  Feodor  Alcxejevič,    dosednuv    na  trůn    po    smrti  Alexeje   r.  1676. 

Jediným  toho  následkem  bylo,  že  vidouce  nezbytí  (hlavnč  po 
vydání  12  artikulů  carevny  Sofie,  ')  které  následovaly  za  porážkou 
patriarchy  Moskevského  při  veřejném  hádání  s  rozkolníkem  mnichem 
Nikitou  Ihistosvatým)  uchýlili  se  z  mést  a  z  vesnic  do  severních  a  zá- 
padních pustých,  lesnatých  krajin  a  tam  zakládali  nové  „skity"  (kláštery), 
okolo  nichž  vznikaly  brzy  celé  rozkolnické  osady. 

Tak  za  doby  obléhání  Solovek  rozprchli  se  odtud  četní  mnichové 
po  celém  severním  Rusku  a  založili  zde  mnoho  nových  „skitů."  Z  nich 
prosluly  brzy  klášter  na  řece  Vyga,  zvaný  odtud  Vygorécký^  jejž  za- 
ložil r.  1694  Solovecký  dáček  Danila  Vikulin,  a  Šarpanský  skit  na 
řece  Keršence  v  Závolži  Nižcgorodské  gubernie,  jejž  založil  Solovecký 
mnich  Arsenij.  Od  Vygorěckého  monastýru  oddělili  se  r.  1706  přívrženci 
mnicha  Feodosia,  kteří  se  pode  jménem  Fedoséjevcú  rozšířili  záhy  po 
celé  Rusi  a  byli  v  ty  doby  nejmocnější  sektou  razkolnickou.  Jicl>  stran- 
níci  žili  v  Petrohradě,  v  Moskvě  (kdež  založili  proslulý  později  Preo- 
braženský  hřbitov),  ve  Pskově,  však  nacházeli  so  i  v  Polště,  v  Rakousku, 
v  Prusku,  ba  i  v  Turecku. 

Uprchlý  r.  1675  z  Moskvy  pop  Kosma  usadil  se  s  20  přívrženci 
v  Černigovské  gubernii  v  okolí  města  Staroduby,  a  v  lesnaté  tamní 
krajině  vzniklo  za  nedlouho  17  osad  s  více  než  50.000  rozkolníků, 
pověstné  to  později  osady  Starodubské.  Následkem  pronásledování  za 
carevny  Soíie  vystěhovala  se  část  rozkolníků  Starodubských  do  Polska 
a  založila  tam  na  řece  Soži  na  ostrově  Yetka  (v  nynější  gubernii  Mo- 
hylevské)  nové  středisko,  jež  přerostlo  brzy  Staroduby  a  zmohlo  se  na 
první  starověrecký  chrám. 

-  V  Povolží  přilnulo  k  rozkolu  nejdříve  Nižegorodsko,  kde  slynuly 
kláštery  Kerženské.  Odtud  se  šířil  rozkol  dále  po  Volze,  a  tam  na 
přítoku  dolní  Volhy,  na  řece  Iryizc  proslul  za  nedlouho  Uspenský 
monastýr,  s  nímž  vešly  ve  spojení  Don,  Ural  i  celé  Povolží.  Všichni 
Jelečtí,  Jajičtí  a  většina  Donských  kozáků  přešli  k  rozkolu.  Severní 
sklon  Kavkazu  byl  rozkolnický  už  na  konci  XVII.  století. 

I  Sibiř  přilnula  k  rozkolu,  ještě  za  Nikona,  následkem  deportace 
Avvakumovy  za  Hajkal.  ^)  Po  celé  cestě,  kudy  se  ubíral  vypovězený 
protopop,  vznikaly  rozkolnické  osady. 

')  Carevna  Sofie  spravovala  říši  ruskou  za  uezltítilosti  svých  bratří  Ivana  V. 
a  Petra  Velikého  od  r.  1(>82— 1(>8Í).  Z  počátku  opírala  se  vší  mocí  proti 
rozkolníkimi  a  vydala  r.  1«)S5  povéstnýrh  oiuVh  12  artikulu,  dle  nichž 
byl  určen  trest  upálení  kazatelům  rozkolu,  i)opruva  rozkolníkům,  svádě- 
jícím jiné  v  rozkol,  a  bičování  a  vypovězení  starověrcňm,  vzpírajícím  se 
domluvám  duchovenstva.  Později  však  změnila  svou  politiku  a  přijímala 
služby  starověrcu,  ano  stála  prý  ve  spojení  s  Vygorěekým  monastýrem, 
střediskem  všech  severoruských  rozkolníků. 

•)  Po  pádu  Nikonově  Avvakum  byl  na  přímluvu  vysoko  postavených  osob 
povolán  zpět  do  Moskvy;  později  byl  vsak  internován  v  Pustozersku  a 
tam  upálen. 


Digitized  by  VirOOQlC 


582  J  Hrubý: 

Jak  vidiio,  rozkol  zachvátil  během  dvou,  tří  desetiletí  celou  Rus 
od  Baltu  do  Tichého  oceánu,  od  Ledového  moře  až  do  ledovcft  Kav- 
kazských.  Ale  roztroušenost  po  tak  ohromném  prostranství  stala  se  mu 
osudnou.  Zakládaje  se  pouze  na  formálných  různostech  s  církví  pravo- 
slavnou a  nemaje  kromě  nenávisti  k  novotám  a  Nikonovým  reformám 
nižádné  positivně  vodící  myšlenky,  která  by  spojovala  všechny  staro- 
věrce  v  jednu  církev,  rozkol  rozdrobil  se  brzy  snad  v  tolik  sekt,  kolik 
bylo  sporných  otázek.  Všecky  takto  již  koncem  XVII.  století  vzniklé 
sekty  dají  se  rozděliti  na  dvě  hlavní  skupiny :  popovštinu  a  hezpopovštinu^ 
sekty  s  kněžími  a  bez  kněží.  Obě  skupiny  společně  neuznávtyi  ruské 
hierarchie;  bezpopovci  kromě  toho,  nemajíce  svěceného  kněžstva,  mají 
jen  občanské  (svodné)  manželství.  Všechny  ostatní  rozdíly  jsou  pouze 
formální. 

Rozpadnutí  rozkolníků  v  tyto  dvě  hlavní  skupiny  povstalo  tím, 
že  kněží,  kteří  pftvodně  přestoupili  k  rozkolu,  záhy  vymřeli,  a  jediný 
rozkolnický  biskup,  Pavel  Kolomenský,  vypovězený  r.  1654  od  Nikona 
v  Paleostrovský  monastýr  na  jezeře  Oněžském,  skonal,  neustanoviv  no- 
vého biskupa.  Nebylo  tudíž  nikoho,  kdo  by  světil  nové  kněží  rozkol- 
nické,  a  jelikož  biskupům  pravoslavným,  uznávajícím  „antikrista"  za 
patriarchu  Moskevského,  upíráno  právo  kněží  světiti,  nastala  mezi 
rozkolníky  záhy  nouze  o  kněží.  Mírnější  část  rozkolníků  tvrdila,  že 
i  pravoslavní  biskupové  mohou  platně  kněží  světiti  a  že  pouze  potřebí 
vysvěcené  pravoslavné  popy  převáděti  k  „starověrectvu,"  což  za  tehdejších 
a  i  nynějších  bídných  poměrů  světského  duchovenstva  nebylo- právě  nej- 
větší obtíží  pro  rozkolníky,  kteří  z  pravidla  byli  zámožnější,  než  lid 
pravoslavný.  —  Ale  rozhodnější  strana  tvrdila,  že  po  vymření  původních 
kněží  pravoslavných  je  „pravé"  duchovenstvo  u  nich  navždy  nemožno, 
a  proto  zůstávali  bez  kněží,  a  církevní  obřady  vykonával  vždy  nejstarší 
člen  obce. 

Popovci  zaujali  střední,  západní  a  jižní  část  Ruska,  kdežto  bez- 
popovci se  rozšířili  po  Sibiři  a  severním  Rusku,  ba  zaujali  i  přímoří 
Ledového  oceánu  v  samém  sousedstvu  s  Čudy  namnoze  ještě  pohan- 
skými. Zváni  odtud  i  Fomorci. 


2.  Zápas  s  rozkolem. 

Reformy  Petra  Velikého  počátkem  XVIII.  století  znova  osvěžily 
ducha  rozkolnického,  ano  způsobily  ve  prospěch  rozkolu  více  než  re- 
formy Nikonovy.  Čím  byl  Nikon  zřízení  církevnímu,  tím  u  větší  ještě 
míře  byl  Petr  zřízení  státnímu.  A  reforma  vůbec  byla  v  očích  staro- 
věrců  kacířstvem.  Proto  zovou  Petra  Velikého  druhým  antikristem; 
prvním,  jak  ukázáno,  byl  patriarcha  Nikon. 

V  dobách  těch,  když  Petr  zaváděl  na  Rus  němectví  a  vůbec 
mravy  západní,  stáli  rozkolní ci  v  čele  ruské  strany  národní,  hájící 
starých  práv  a  starých  obyčejů  domácích.  Tím  se  ale  octli  v  odporu 
proti  Petrovi;  přestali  býti  stranou  náboženskou  a  stali  se  i  zjevně 
stranou  politickou.  Volalli  ataman  Bulavín  Donské  kozáky  do  zbraně 
proti  Petrovi  slovj':  „Zlí  bojaři  a  Némci  uvádějí  nás  v  ,ellirskou'  víru 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SektářsM  na  Rusi.  583 

a  od  pravé  křesťanské  odvracuji/  tuC  zmínka  o  Némcích  ukazuje  zjevné, 
že  se  nejednalo  jen  o  zájmy  náboženské. 

Ve  vzhledech  náboženských  byl  Petr  dosti  snášeliv,  uznávaje  práva 
všech  vyznání  náboženských,  a  nebyl  by  snad  podnikal  o  své  vůli  ani 
proti  rozkolníkůra  z  počátku  ničeho.  Naopak  je  známo,  že  pozoroval 
se  zálibou,  jak  pod  rukami  energických  Pomorců  řidnou  pralesy,  vy- 
sychají neprůchodné  bažiny  a  na  bývalých  pustinách  vyrůstají  osady, 
zelenají  se  nivy,  vznikají  průmyslové  závody,  otevírají  se  rudonosná 
ňadra  zemé,  jak  se  jejich  přičiněním  oživuje  právě  ona  část  Ruska, 
ve  kterou  skládal  nejlepší  své  naděje,  v  níž  založil  i  svou  novou  resi- 
denci. Monastýr  Vygorěcký  těšil  se  pro  své  blahodárné  působení  i  zjevné 
přízni  panovníkově  a  dostalo  se  mu  některých  privilejí.  Že  za  Petra 
zamezen  rozkolníkům  přístup  k  úřadům  státním,  to  byl  ústupek  pravo- 
slaví, jehož  Petr  nikdy  nepodceňoval. 

Petrův  úkaz  z  r.  1714,  jímž  se  rozkolníkům  ukládají  dvojnásobné 
poplatky  z  hlavy  a  poplatek  za  nošení  brady  (plného  vousu),  měl  původ 
ve  stálé  prázdnotě  státní  pokladny,  jež  nestačovala  na  velikolepé,  ovšem 
též  velenákladné  podniky  Petrovy.  Úkaz,  aby  rozkolníci  nosili  žluté 
značky  na  límci  u  kaftanu,  měl  umožniti  kontrolu  nad  řádným  placením 
rozkolnických  poplatků.  Ale  všechny  tyto  úkazy  byly  rozkolníkům  více 
na  prospěch  než  na  škodu.  Za  prvé  rozkolníkům  dáno  takovým  spůsobem 
právo  existence  v  Rusku;  za  druhé,  platíce  poplatky  rozkolnické  byli 
osvobozeni  od  různých  jiných  platů,  sbíraných  z  obyvatelstva  pravo- 
slavného, kteréžto  platy  převyšovaly  obyčejně  poplatky  rozkolnické. 
Jest  zjištěno,  že  veliká  část  zejména  vypočítavýcli  kupců  přestupovala 
za  Petra  k  rozkolu,  vidouc  v  tom  hmotný  prospěch. 

Z  ohledů  náboženských  nestavěl  se  Petr  proti  rozkolníkům,  vida 
v  nich  pilné,  rychle  bohatnoucí  a  proto  i  k  placení  schopné  poddané. 
Ale  když  staro věrci  vystoupili  proti  jeho  politickým  reformám  a  při- 
lnuli ke  konservativné  straně  careviče  Alexeje^  ujal  se  všech  možných 
prostředků  na  jich  potlačení. 

Však  ani  rozkolníci  nespali.  Slovem  i  skutkem  sbírali  přívržence 
po  celé  Rusi  a  rozdmychovali  v  lidu  odpor  proti  cizozemským  novotám 
Petrovým,  slučujíce  je  s  otázkami  náboženskými.  V  ty  doby  proslul 
mezi  starověrci  všech  odstínů  náčelník  Vygorěckého  monastýra,  vysoce 
na  svou  dobu  vzdělaný  Andrej  Denisov,  potomek  Novgorodských  knížat 
Myšeckých.  Na  svých  cestách  po  celé  Rusi  šířil  slovem  i  četnými  spisky 
zásady  starověrecké,  pomáhal  radou  i  popovcům  i  bezpopovcům,  ač  obě 
skupiny  nevrazily  na  sebe,  V  kláštere  Vygorěckém  zařídil  odborné  školy, 
odkudž  zaopatřoval  všechny  rozkolnické  osady  bez  rozdílu,  kde  se 
ukázala  toho  potřeba,  bohoslužebnými  knihami  Donikonovské  redakce, 
starobylými  obrazy,  i  pěvci,  zpívajícími  po  starých  nápěvech.  Denisov 
vypracoval  pro  Moskevské  Fedosějevce  též  statut  Preohrazenského 
hřbitova  s  chorobincem,  jenž  se  stal  během  času  střediskem  všech 
ruských  bezpopovců,  tak  jako  později  Bonozský  hřbitov  v  Moskvě  byl 
střediskem  popovců. 

Petr  Veliký  nabyl  brzy  přesvědčení,  že  boj  proti  rozkolníkům 
není  tak  snadný,  jak  si  původně  představoval.  Mélyli  prostředky  jeho 
dojiti  cíle,  bylo  nutno,  títi  v  pravý  kořen  rozkolu  a  tak  rázem  položiti 


Digitized  by  V:íOOQIC 


584  X  Erubý: 

meze  dalšímu  jeho  Síření.  Ale  v  tom  uvízl  Petr  i  celá  jeho  rada;  kde 
že  jest  kořen  rozkolu?  co  jest  jeho  podstatou  a  čemu  vlastně  chtějí 
rozkolníci?  Nikdo  neznal  důkladně  rozkolu:  ani  církev,  ani  vláda,  ba 
ani  rozkolníci  sami  neznali  se  již  vespolek.  Tni  ovšem  všecek  boj 
hmotný  stává  se  nemožným  a  zbývá  jediný  prostředek:  usvědčovati 
slovem.  Prostředku  toho  chopil  se  nyní  Petr  Veliký. 

Na  jeho  žádost  „svatý  synod/  jenž  po  zrušení  patriarchátu 
Moskevského,  vzpouzejícího  se  tytýž  reformám  Petrovým,  stál  od  roku 
1721  v  čele  církve,  vyslal  roku  1722  mnicha  Neoíita  do  krajin  Po- 
morských,  aby  zavedl  hádání  o  jednotlivých  článcích  víry  s  náčelníky 
bezpopovštiny  a  tím  poznal  její  podstatu.  Na  107  otázek,  jež  předložil 
Neoíit  rozkolnikům  ve  valném  shromáždění  na  poli  Pafnutovském,  kde 
se  sešlo  na  tisíce  rozkolníkfi  severoruských ,  odpověděl  jich  vůdce  Andrej 
Deuisov  celou  knihou,  klasickou  pro  rozkolníky,  známou  pode  jménem 
odpovědi  Pomorských,  Nedávno  před  tím  vymohl  i  Nižegorodský  biskup 
Pítirim,  dříve  přívrženec  rozkolu,  potom  úhlavní  jeho  nepřítel,  od  po- 
povců,  bydlících  ve  krajích  Povolžských,  odpovědi  Kerzenské^  nazvané 
tak  od  kláštera  Kerženského,  kterýž  byl  hlavním  jejich  střediskem. 
Odpovědi  tyto  sepsal  Alexandr  diákon,  řídě  se  pokynutím  Vygorěckého 
Andreje  Deniso va. 

Odpovědi  rozkolní ků  zavdaly  podnět  k  celé  literatuře  o  rozkolu, 
jíž  se  obírali  všichni  tehdejší  spisovatelé  pravoslavní,  ač  s  nevalným 
úspěchem.  Pozoruhodný  je  jen  spis  sv.  Dimitrije,  metropolity  Rostov- 
ského :  Pozorování  o  rozkoluiči  Brynské  víře.  Spis  ten  byl  do  nedávná 
jediným  pramenem,  z  něhož  úřadové  světšti  i  duchovní  čerpali  své 
známosti  o  rozkolu. 

Však  ani  tento  boj  mravní  nevedl  k  cíli.  Rozkolu  stále  a  stále 
přibývalo,  a  Petr  Veliký  poznal,  bohužel  už  na  sklonku  života,  v  čem 
dlužno  hledati  příčinu  vzrůstu  rozkolnictva :  byl  to  nedostatek  vzdělání 
prostého  lidu,  postrádsgícího  škol  i  vzdělanějšího  duchovenstva,  hrozná 
pověrčívost  a  lpění  na  zastaralých,  byť  i  pošetilých  zvycích. 

Bezúhonný  život  rozkolníků,  jich  střídmost  a  zdrženlivost,  vzmá- 
hající se  proto  mezi  nimi  zámožnost,  úcta  ke  starobylým  podáním  ruským 
a  pečlivé,  úctyplné  konání  bohoslužebných  obřadů  ve  chrámech  staro- 
věreckých  byly  stálým  lákadlem,  jemuž  s  těží  dovedli  vzdorovati  pravo- 
slavní. Avšak  ta  okolnost,  že  Petr  Veliký  vedl  boj  s  rozkolníky  odkryté 
a  zjevně,  nezpůsobila  státu  nijaké  škody.  Ač  neustále  přibývalo  pří- 
vrženců starověrcctva,  nicméně  takých  ohavných,  nepřirozených  sekt, 
jaké  vznikly  za  tajné  politiky  nástupců  Petrových,  na  Rusi  tehdáž 
nebylo. 

Nástupcové  Petrovi  postrádali  zhola  energie,  jíž  bylo  potřebí  na 
urovnáni  rozkolu.  Nicméně  i  za  nejbližších  nástupců  Petrových  veden 
boj  s  rozkolníky  zjevně.  Tak  na  př.  když  r.  1734  odhaleni  v  Moskvě 
přívrženci  „clilystovštiny,"  svatý  synod  vydal  tiskem  hlavní  články  jejich 
víry  a  dal  je  čísti  veřejně  ve  chrámích,  aby  lid  měl  příležitost  je  po- 
znati a  jich  se  varovati. 

Na  Rusi  přivykli  jíž  rozkolu.  Ano  i  vláda  počala  pomalu  navykati 
stavu  věcí,  jak  se  jevily  ve  skutečnosti,  a  když  nastoupil  na  trůn  Petr  IIL, 
(lobrosrdečný  ale  neprozřetelný  panovník,  zastaveno  pronásledování  staro- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Buši.  585 

věrců,  vypovézencům  povoleu  návrat  do  vlasti  a  vykázány  jim  některé 
kraje  v  Sibiři  na  usazeni.  Takž  se  dostalo  po  sta  letech  rozkolnikům 
po  prvé  úlevy,  ač  neveliké,  neboť  i  nyní  byli  vládou  toliko  trpěni, 
nikoli  však  uznáváni.  Ale  i  to  dostačilo  některým  výstředním  sektám, 
že,  když  slabý  Petr  ráznou  manželkou  svou  Kateřinou  11.  přinucen  byl 
vzdáti  se  trůnu  v  její  prospěch  a  brzo  na  to  v  Oranienbaumu  skonal, 
vyhlášen  byl  za  druhého  mesiáše  pravověrných  křesťanů,  smrt  jeho 
prohlášena  za  vymyšlenou  a  rozneslo  se  o  ném,  že  ve  změněné  osob- 
nosti pode  jménem  Ondřeje  Selivanova  odešel  na  Sibiř,  odkudž  se  po 
čase  zase  vrátí,  aby  zasedl  na  soud  všech  věrných  i  nevěrných  křesťanů. 
(Podání  skopecké.) 

Ani  Kateřina  n.  nepronásledovala  rozkolníků.  Činila  tak,  poněvadž 
viděla,  že  se  starověrci  vyznamenávsgí  vzorným  hospodářstvím.  Na  pří- 
mluvu Potemkina  a  ještě  více  vlivem  Voltairea  a  Diderota,  s  nimiž 
byla  ve  stálém  spojení,  zbavila  svými  úkazy,  od  r.  1762  do  r.  1782 
vydanými,  rozkolníky  dvojnásobných  poplatků,  daně  z  brady,  povinnosti 
odívati  se  ve  zvláštní  oblek,  vykázala  jim  úrodné  kraje  v  Závolží  a 
v  Novoross^jsktt  na  řece  Moločně,  kteréž  dříve  pusté  krigiiiy  staly  se 
pod  nikami  pilných  staro věrců  brzy  zásobárnou  celé  téměř  Rusi.  Ano 
povoleno  rozkolnikům  stavěti  též  modlitebny  a  vydržovati  při  nich 
knéží,  vysvěcené  pravoslavnými  biskupy. 

To  vše  platilo  arci  o  popovcích,  kteří  takto  vstoupili  částečné 
opět  ve  svazek  církve  pravoslavné  a  zváni  odtud  jedinověrci.  Obnovení 
práv  jedinověrců  dovršeno  za  panování  cara  Pavla  Petroviče,  kterýž 
r.  1800  na  přímluvu  osvíceného  metropolity  Moskevského  Platona  ') 
povolil  jim  usazovati  se  a  stavěti  chrámy  se  stálým  při  nich  ducho- 
venstvem po  všech  ruských  eparchiích  (diecesích). 

Ale  přílišnou  tolerancí,  či  lépe  řečeno  lhostejností  ve  věcech  roz- 
kolu, upadla  vláda  v  extrém  druhý.  Smír  po  dobrém  byl  místný,  ba 
žádoucí  u  sekty  popovské,  jež  se  nikdy  valně  nelišila  od  pravoslaví. 
Smír  byl  vítaný  též  u  sekt  bezpopovských,  uznávajících  všechny  články 
víry,  jako  pravoslaví,  uznávajících  v  principu  i  kněžstvo,  ale  v  skutku 
zbavených  —  po  jich  názorech  —  možnosti,  míti  pravé  duchovenstvo. 
Aozhodně  nebezpečnou  byla  však  shovívavost  vlády  vzhledem  k  ně- 
kterým jiným  sektám,  nestojícím  ve  spojení  s  rozkolem,  které  se  roz- 
mohly za  doby  té  tytýž  i  na  úkor  obecné  mravnosti.  Rozličné  nesmysly, 
jaké  mohou  vzniknouti  jen  ve  hlavě  náboženským  fanatismem  ztřeště- 
ného nevzdělance,  šířeny  slovem  i  tiskopisy  mezi  nevolníky  a  hlavně 
mezi  stavem  kupeckým,  jenž  byl  koncem  XVIII.  století  hlavní  oporou 
všeho  sektářství. 

Za  těch  dob  vznikly  aneb  se  dokonale  rozvily  lidstvu  i  státu 
nebezpečné  sekty  skopců,  chlystů,  běgunů  a  jiných  výstřelků  ruského 
sektářstva,  které  neuznávají  ni  obce,  ni  státu,  zavrhi^jí  manželstvo 
i  rodinu,  povrhigí  všemi  svátostmi  kromě  křtu  a  v  náboženském  fana- 
tismu komolí  své  tělo,  i  docházejí  až  do  samovraždy. 


')  Byl  to  týž  Platon,  jehož  při  návštěvě  na  Rusi  poznal  i  německý  císař 
Josef  II.,  a  když  se  ho  pak  Kateřina  tázala,  co  našel  v  Moskvě  nejvíce 
pozoruhodného,  odvětil:  „Platona. ** 


Digitized  by  V:íOOQIC 


586  «^.  Sruby: 

Již  na  počátku  XIX.  století  bylo  patrno,  že  nutno  opět  s  veškerou 
přísností  zakročiti  proti  nebezpečným  sektářům.  Však  jakých  užiti  pro- 
středků, aby  se  véc  neminula  zase  s  výsledkem? 

Neznalost  rozkolnických  poměrů  byla  opět  prvním  kamenem,  na 
nějž  vláda  narazila.  Nemělli  trpěti  nevinný  s  vinným,  bylo  třeba  znáti, 
které  sekty  jsou  státu  nebezpečny  a  které  lze  trpěti.  Ale  cesta,  po 
které  se  nyní  kráčelo,  nemohla  vésti  k  cíli.  Zde  bylo  především  třeba, 
aby  se  jednalo  veřejně  o  poměrech  rozkolnických,  aby  v  jejich  tajnosti 
bylo  uvedeno  co  možná  nejvíce  světla.  Toho  však  nedbáno. 

Již  za  Alexandra  I.  a  ještě  více  za  Mikuláše  veškero  jednání 
o  rozkole  vedlo  se  co  nejtajněji.  Všecky  spisy,  jednající  o  rozkole, 
byly  opatřeny  svrchu  poznámkou  „sekretno"  —  tajně.  Knihy  rozkol- 
nické  konfiskovány,  časopisy  se  zprávami  o  rozkole  nepropouštěny  na 
veřejnost.  Jednání  o  sektách  zůstávalo  tajno  i  Petrohradského  vládního 
senátu,  neboť  veškery  zprávy  toho  druhu  odevzdávány  přímo  zvláštnímu 
„sekretnímu  komitétu"  při  ministerstvě  vnitra.  Tajemnůstkářství  dospělo 
tak  daleko,  že  když  v  letech  dvacátých  vzniklo  v  Moskvě  jakési  ne- 
dorozumění mezi  vládou  a  metropolitou  v  záležitosti  zakročení  proti 
veřejnému  vystupování  „separatistů"  a  shledáván  byl  materiál  na  referát 
o  záležitostech  rozkolu:  nenalezeno  v  ministerstvě  vnitra  ani  zprávičky 
o  rozkolnících,  a  referentovi  bylo  použiti  knihy  Andr.  Žuravleva,  psané 
ještě  ve  druhé  polovici  XVIIl.  století. 

Opatrnost  ve  věcech,  týkajících  se  rozkolníků,  měla  ovšem  jakýsi 
důvod.  Kdy  koli  totiž  byla  podána  vládě  nějaká  žaloba  na  rozkolníky, 
zvídali  tito  o  hrozícím  jim  nebezpečí  vždy  dříve,  než  byl  vynesen  roz- 
sudek ze  soudní  stolice,  i  našli  vždy  s  důstatek  prostředků,  jak  by 
následky  jeho  zmírnili.  Úplatnost  mezi  nižším  úřadnictvem  byla  na  Rusi 
již  tehdáž  všeobecná.  Velezajímavý  doklad  —  ovšem  již  z  let  pozdějších  — 
uvádí  N.  Petrov.  *)  Za  ministra  vnitra  Bibikova  zaslána  „tajnému  komi- 
tétu" žaloba  na  Moskevský  Preobraženský  hřbitov  za  příčinou  jakéhosi 
nezákonného  legátu.  Bibikov  svěřil  vedení  pře  státnímu  radovi  Bezakovi. 
Tento  znaje  prodajnost  svých  písařů  a  obratnost  rozkolníkův  zvídati 
o  všem  na  světě,  zašíval  každého  večera  akta  v  podušku,  na  které  spal, 
aby  se  jich  tou  dobou  nezmocnili.  Svým  podřízeným  nedovolil  vzdáliti 
se  ani  na  krok,  aby  se  někde  nepodřekli:  chodili  s  ním  i  do  lázní, 
držíce  akta  pod  pažemi.  Díky  takové  obezřelosti.  Bezak  se  dopátral 
všeho,  na  čem  mu  záleželo,  a  rozkolníkům  se  tentokráte  nepodařilo 
soudní  jednání  zmařiti. 

Mezi  tím,  co  trvalo  pátrání  po  sektách  státu  nebezpečných,  na- 
staly zlaté  doby  byrokratům  o  pořádek  pečiyícím.  Pronásledovali  pří- 
vržence ať  již  té  či  oné  sekty,  státem  trpěné  či  stíhané.  Poučný  obrázek 
řádění  byrokratického  v  severních  končinách  gubernií  Oloněcké  a  Archan- 
golské  nakreslil  A.  F.  Gilferding  ve  svých  zápiskách^)  při  sbírce  severo- 
ruských  bylin:  „Přijdete  do  vesničky  a  uprostřed  milých,  útulných  chatek 
zarazí  vás  náhle  pohled  na  truchlou  zříceninu.     Co  to?   tážete  se.  — 


')  Déla  o  Moskovskich  staroobrjadcach  četverť  veka  tomu  nazad   (Riissk. 

Věstník.  18H1  XII.) 
^)  Oněžskya  byliny,  Petrohrad  1873. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Buši.  587 

Ach,  byla  to  naše  modlitebna ;  před  dvaceti  lety  přišel  z  Pitěra  (Petro- 
hradu) rozkaz  a  přijel  gnbernský  úřadnik,  odvezl  naše  obrazy,  zapečetil 
modlitebnu,  sňal  s  ni  kříž  a  zakázal  nám  vkročiti  do  ní.  Tak  stojí  už 
dvacet  let  a  skoro  se  rozvalila.  —  A  kde  teď  se  scházíte  k  modlitbám  ?  — 
A  nikde,  báťuško.  Zakázali  nám  všeliké  projevování  náboženství.  — 
A  tak  téměř  po  všech  vsích  nejsevernéjších  krajin  Ruska ;  všude  modli- 
tebny v  rozvalinách,  hřbitovy  s  uzavřenými  vraty,  a  při  nich  zápověď, 
aby  se  nikdo  z  rozkolníků  neodvážil  vstoupiti  na  hroby  a  tam  snad 
modlitbou  za  mrtvého  otce,  matku,    ženu  či  dítě  odleviti  si  u  srdce.** 

Mírné,  klidné,  pracovité  obyvatelstvo  pustých  těch  krajů,  jemuž 
je  stále  zápasiti  s  nouzí  a  nedostatkem,  zbaveno  beztaktností  byrokracie 
i  poslední  útěchy  náboženské.  A  což  při  tom  nejkrásnějšího,  že  vše  to 
se  neděje  či  nedalo  snad  z  náboženské  horlivosti,  nýbrž  prostě  z  kance- 
lářské rutiny,  ač  jsou  obyvatelé  tamní  nejvěrnější  poddaní  carovi. 

Co  se  dalo  nedaleko  Petrohradu  ještě  před  20,  30  lety,  děje  se 
na  př.  v  Sibiři  podnes.  Duchovní  té  či  oné  osady  pozoruje,  že  někteří 
z  jeho  příslušníků  nebyli  u  zpovědi  několik  již  let.  Hotový  důkaz  — 
jsou  to  rozkolníci.  Píše  raport  policejnímu  hejtmanu,  a  hejtman  vyšle 
komisi  do  rozkolnické  vesnice.  Při  prohlídce  naleznou  se  staré  knihy  — 
nový  důkaz.  Komise  sebere  celou  vesnici,  naloží  na  vozy,  knihy  jako 
corpus  delicti  vezme  s  sebou  a  odvádí  podezřelé  z  kacířstva  k  vrchní 
instanci,  to  jest  k  biskupovi.  Gubernské  město  je  vzdáleno  dejme  tomu 
jen  tisíc  verst;  cesta  k  vrchní  instanci  trvá  při  nejmenším  několik 
neděl.  Zásoby,  jež  provinilci  vzali  z  domova  na  cestu,  jsou  dávno  vy- 
čerpány; policie  se  o  výživu  jejich  nestará:  živí  se  tedy  po  Sestě 
almužnami.  Konečně  předstoupí  před  biskupa.  Tomu  či  onomu  se  klade 
za  vinu,  že  pokřtil  sám  novorozeňátko.  Obžalovaný  se  přiznává:  „A  což 
nám  zbývalo  dělati?  Děcko  bylo  choré;  osadní  chrám  vzdálen  od  ves- 
nice na  sto  verst;  měli  jsme  je  nechati  zemříti  beze  křtu?"  Ohromnou 
vzdáleností  od  pravoslavného  chrámu  vysvětluje  se  také,  proč  nechodí 
osadníci  ke  zpovědi,  proč  konají  doma  některé  bohoslužby  (ovšem  dle 
starých  knih)  sami,  a  konsistoř  je  prohlašuje  za  nevinné.  Knihy 
ovšem  se  zabaví.  A  „rozkolníci  z  nouze"  mohou  se  vrátiti  v  pokoji 
zas  domů,  prožebravše  se  na  tisíci  verst.  A  policie  konala  přec  jen 
svou  povinnost  —  spravedlnosti  učiněno  zadost.  *) 

Tak  děje  se  na  Sibiři,  tak  se  dalo  do  nedávná  v  Oloněcku.  A  jak 
se  měly  věci  zatím  v  Petrohradě  samém,  na  očích  vlády  a  policie? 
Tu  se  trpí  výše  již  zmíněný  Andrej  Selivanov,  nový  mesiáš  skopců, 
který  za  dvacet  let  svého  přebývání  v  Petrohradě  vyklestil  více  než 
700  nově  získaných  přívrženců  sekty  skopecké,  která  nejen  že  neuznává 
cara  za  pravého  panovníka  ruského,  nýbrž  i  pikle  proti  říši  kuje;  tu 
pokládsgí  se  chlystové  za  pravověrné  křesťany,  ani  zatím  ve  formě 
společnosti  paní  Tatarinovy  (1834)  vnikají  jako  skuteční  adamité  i  do 
vyšších  kruhů  Petrohradských  a  rozšiřují  tam  nejpovážlivější  zkázu 
mravů  a  nejhnusnější  pověry.  Z  těchto  dob  svévolného  byrokratického 
řádění  vykaziyí  data  statistická  největší  rozšíření  rozkolnictva.    Kdežto 


')  Více  podobných  případů  zaznamenal  pravoslavný  duchovní  Vakeh  Gurjev 
ve  svých  náčrtcích  Nevolnyje  raskolniki.  (Rusek.  Věstník  1881,  VI.) 


Digitized  by  V:íOOQIC 


588  «/•  Bruhý: 

r.    1826    udává  se   počet   rozkolníků    na    820.000,    páčí    se  jich   síla 
dnešního  dne  na  celých  16  milionfi. 

Jak  patrno,  pod  rouškou  tfýemství,  kterou  zahalen  rozkol  za  doby 
Mikulášovy,  dařilo  se  sektám  znemravňujícím  dosti  dobře,  za  to  ale 
strádaly  nevinné  sekty  ryze  ruských  popovců  a  bezpopovců.  Přirozeno, 
že  na  okolnost  takovou  musilo  býti  poukazováno,  že  nastala  nutnost 
odděliti  ovce  od  kozlů.  Ministru  vnitřních  záležitostí  hrabčti  Perov- 
skému  náleží  zásluha,  že  v  letech  třicátých  učiněn  u  věci  té  počátek. 
Na  jeho  rozkaz  sebrány  v  osmi  velkoruských  guberniích  podrobné 
zprávy  o  sektářích  a  na  základě  jich  vytištěny  r.  1830  v  zákonníku 
pravidla,  jak  se  mají  úřad  ní  ci  chovati  k  sektám  státu  nehezpe^nffm. 
Takovými  uznáni  duchoborci,  malokané,  skopci  a  Jiní"  heretikové. 
„Rozkolníci"  uznáni  mlčky  „méně  škodnými  sektáři."  Poněvadž  ale  ná- 
sledkem slovíčka  „jiní"  rozdíl  mezi  škodnými  a  méně  škodnými  sektáři 
zůstal  i  na  dále  neurčitým,  vydáno  v  následujících  letech  ještě  ně- 
kolikero dělení  sektářů,  až  na  konec  r.  1842  svatý  synod  přestal  na 
takovémto  roztřídění  separatistů: 

Nejnébezpeónéjsími  sektami  jsou:  1.  Iju(lc;jstrujuHcnjv  (žijící  spů- 
sobem  židovským),  kteří  odpadli  úplně  od  křesťanstva.  (Takové  sel'ty 
ale,  jak  později  dokázal  P.  Melnikov,  nebylo  nikdy  na  Kuši.  liid  zval 
tak  přívržence  různých  sekt,  a  slovo  ijudějstvujuščije  bylo  synonymem, 
slova  jeretik  t.  j.  kacíř).  —  2.  Molokané,  kteří  neuznávají  svátostí, 
hierarchie,  přísahy,  vlády.  —  3.  Buclwhorciy  podobní  ve  všem  molo- 
kanům.  —  4.  Chlystové,  zbožňující  člověka.  —  5.  Skopci,  uznávající 
svéh»  náčelníka  za  Krista  a  hubící  potomstvo.  —  6.  Ti  z  bezpopovců, 
kteří  neuznávají  cara  a  manželství. 

Nebezpečnými  jsou  všichni  bezpoporci,  třebas  uznávfyí  cara  a  man- 
želství. Méně  škodnými  jsou  „rozkoinici,^  čímž  se  tu  rozumějí  popovci. 

Takž  tedy  uznáno  konečně  i  úředně,  že  vlastní  rozkolníci,  to 
jest  popovci  a  bezpopovci,  nemají  nic  společného  se  sektáři  státu  „nej- 
nebezpečnějšími," i  možno  bylo  jednati  už  o  to,  jaká  práva  mohou  jim 
býti  propůjčena. 

Však  i  tu  byla  ještě  nová  obtíž.  V  různých  spisech,  jednajících 
o  rozkolu,  uvádí  se  jménem  asi  sto  různých  sekt.  Již  sv.  Dimitrij 
Rostovský  znal  asi  dvacet  názvů  různých  sekt;  v  letech  dvacátých 
minulého  století  arcibiskup  Tverský  Lopatinský  uvádí  na  40  sekt,  a 
počet  jich  čím  dále  tím  více  se  množí.  Jaký  že  je  rozdíl  mezi  jednotli- 
vými sektami  a  jaký  vliv  může  míti  tento  rozdíl  na  práva,  jim  chystaná? 

Bedlivějším  zkoumáním  zásad  jednotlivých  sekt  poznalo  se  však, 
že  pod  množstvím  různých  názvů  kryje  se  toliko  velmi  nepatrný  počet 
vyznání  náboženských,  a  že  spisovatelé,  hlavně  minulého  století,  pod 
každým  novým  názvem  staré  sekty  rozuměli  zcela  novou  sektu, 

Pavel  Melnikov  uvádí  ve  svých  Listech  o  rozkolu  zajímavý 
toho  doklad.  V  dobách  vzniku  Nikonovského  rozkolu  nazýváni  staro- 
věrci  obyčejně  jménem  jich  náčelníka.  Hlavou  popovců  byl. na  př.  až 
do  roku  1681  protopop  AvvaJcum;  podle  něho  zvána  popovština  arřVř- 
kuMstinmt;  popravili  v  Pustozersku  Avvakuma,  hlavou  popovců  stal  se 
Nikita,  v^rotopop  Suzdalský,  a  dle  něho  popovštinu  zvou  uikitovštinon. 
Popravili  Nikitu  na  řece  Keržence,  náčelnictví  přeneseno  na  Onufrije, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SektářsM  na  Rusi, 


589 


učedníka  Avvakamova,  a  popovstina  se  nazývá  onufr^jevštinou ;  v  tutéž 
dobu  proslul  v  jiné  popovské  osadě  mnich  Sofontij,  a  po  něm  jmenují 
tutéž  popovštinu  sofantijevštinou.  Po  smrti  obou  řídí  ;8tarovérockou  obec 
diákon  Alexandr,  odtud  název  diakonština.  Když  dal  Petr  Veliký  Ale- 
xandra upáliti,  byla  blavnim  střediskem  popovštiny  Větka^  a  proto  se 
jí  říkalo  vyznáni  Větkovské,  Popovci  získali  během  času  biskupy  Epi- 
fania,  Afinogena  a  Anfima:  po  nich  píšou  v  knihách  o  epifanovšUně, 
afinogenovštině  a  anfimovštmě.  Na  konec  nabyla  vrchu  Moskevská  obec 
staro věrecká,  a  dle  Rogoéského  hřbitova  zvou  popovštinu  Bogožským 
vyznáním,  A  vše  to  je  jedna  a  táž  popovstina. 

Podobný  význam  mají  četné  jiné  „sekty."  Ale  i  tam,  kde  sku- 
tečně jest  jakýsi  rozdíl  mezi  sektami,  bývá  tento  rozdíl  pranepatrný. 
Tak  na  př.  jedna  sekta  tvrdí,  že  pokáním  za  jistý  hřích  sluší  pokloniti 
se  k  zemi  dvakrát,  a  druhá  sekta  se  klaní  třikrát.  Jedna  sekta  má 
takový  nápis  na  kříži  a  druhá  jinaký.     V  tom  celý   mezi  nimi  rozdíl. 

Takovým  spůsobem  vzniklo  tedy  mezi  rozkolníky  na  kopu  různých 
„sekt,"  ač  ve  skutečnosti  rozkol  se  dělí  pouze  v  popovce  a  bezpopovce. 
Sledujme  tedy  další  jich  osudy.  (Pokračování.) 


Augustin. 

Legenda 

od 

Karfa  Kučery. 


Po  zřídle  věd  jak  jelen  žíznivý 
práh  Augustin  a  proto  Tagaste, 
otcovský  dám,  jenž  klecí   nádhernou 
mu  ducha  spínal  orlí  peruti, 
opustil  náhle;  s  divou  rozkoší, 
jak  loď,  kdy  zemský  za  ní  mizí  břeh, 
s  přístavem  město,  hory  oblačné 
a  před  ní  širý,  volný  oceán, 
své  plachty  zdouvá,  hrdá,  blažená 
plout  za  cílem  tím  valným  prostorem : 
tak  Augustin  se  kochal  volností 
a  jako  mračno  těžké  Icflcm  krup 
80  s  duší  plnou  velkých  zámyslA 
do  dálky  hnal,    kde  slavná  Karthago 
všem  otvírala  brány  moudrosti. 
Jak  potápěč  tam  v  hloub  se  velkých  knih 
s  nadšením  nořil,  bludů  útesy 
pomíjel  šťastně,  pravdy  blýskavou 
by  perlu  ze  dna  sobě  vylovil 
a  nitru  zjednal  klidu  blaženost. 

OSYÉTA  188S.  7. 


čím  šířil  se  však  obzor  vědění, 
jak  chodci  s  výšiny  kraj  rozsáhlý, 
čím  více  bludů  šelmy  divoké 
před  ostřím  tratily  se  rozumu, 
tím  více  pravda  lesklou  vidinou 
v  dál  prchala  jak  dýmu  kotouče. 
A  proto  s  hněvem  knihy  odhodil 
mudrců  řeckých,  písmo  Hebreův 
i  nové  písmo  věštců  Kristových 
a  jiných  nauk  plané  blouznění 
a  k  sobě    děl:    „Jak   s  růží  kalicha 
ohyzdný  hmyz  s  své  duše  selírám 
jed  báných  těchto  lidských  výmyslů, 
jáť  jinak  žízeň  ducha  uhasím!" 
I  do  víru  se  vrhnul  rozkoší 
a  každý  lístek  květu  dívčího 
na  cestě  trhal  v  divém  záchvatu, 
však    žízeň   rostla  každým   pohárem, 
jak  vodou  mořskou  by  ji  ukájel, 
a  v  číši  slastí  zůstal  pelyněk. 

38 


Digitized  by  V:íOOQIC 


590 


K.  Kučera: 


Zas  tlo  své  jizby   ke   knih  závitkům 
se  vrátil  Augustin,  jak  tažný  pták 
se   z  jihu   vrací  k   hnízdu   rodnému, 
však  spouy  jejich  bál  se  otevřít, 
by  každým  listem  šelest  výčitek 
mu  ve  sluch  nezněl,  ohlas  výsměšný. 
Však  nejhůř  bylo  v  chmurách  soumraku, 
kdy  spánek  míjel  rozpálenou  skráň 
a  oknem  jizby  luny  paprsky 
padaly  chvěj  ně  na  knih  nápisy, 
kdy  stínů  nočních '  smečka  hladová 
plnila  síň  a  nikde  zniknutí. 
Tu  z  plné    duše   vzdychal   Augustin: 
„Kde   tedy   pravdy   zářná   pochodeň, 
bych  duše  bídné  zahnal  temnotu, 
kde  její  sněžný  tají  se  mi  květ, 
bych  síň  pustého  srdce  vyzdobil? 
kde  její  zdroj,  bych  ptáka  perutí 
svou  duši  vhroužil  v  živné  hlubiny?" 

Tu   v   dumy   teskné   rojem   křepelek 
přilítly  upomínky  na  domov, 
ve  sprahlou  duši  rosné  krůpěje, 
v  jichž   zrcadle  se   zhlížel  Augustin: 
zřel  rodný  dům,    svou  jizbu   útulnou 
a  v  okně  mater,  drahou  Moniku, 
jež  dlaní  vlídnou,  okem  laskavým 
jej  k  ďobě  v  náruč  nazpět  volala, 
jak   strážný    maják   koráb   zbloudilý. 
Ta  jistě  dnes,  jak  v  době  rozchodu, 
své  ruce  spíná  za  něj  k  modlitbě, 
pod  křížem  chmurným,  hrubě  tesaným 
šeptajíc  tiše:   „Kriste  Ježíši, 
ostříhej  syna  světa  v  bludišti 
a  dej,  by  jako  duše  Šavlová 
i  jeho  hrdost  bleskem  zázraku 
před  tebou  klesla,  vstala  kající, 
by  matka  jeho  klidně  mohla  zřít 
v  pochmurný  jícen  hrobu  blízkého!" 
Zří  její  oko,  vlahé  důvěrou 
ke  svému  bohu,  tváři  vrásčitou, 
jež  nadpozemským   chví    se  zápalem, 
zří  suchou  dlaň,  jak  s  dlouhým  žehnáním 
se  zdvíhá  do  dálky  a  v  temnou  noc  — 
a  srdce  led  jak  vánky  jarními 
vzpomínek  dechem  taje  znenáhla; 
až  v  mysli  svojí  nitky  myšlenek 
Augustin  spředl  v  klubko  úvahy: 
Matčino  srdce  jako  mořská  tůň, 


v  níž    perly   blýskají    se    citů   všech, 
jak  zrcadlo,    v   němž    duše    synovská 
svých  bludů  vrásek  jistě  dostihne, 
jak  oko  slunce,  úskalí  jež  zná 
a   nepravosti   hnusné    bařiny    —    — 
což  stráži  té  bych  sebe  podřídil, 
pod  křídlem  jejím   letěl   ku  pravdě? 
a  boha  toho  rovněž  vyznával, 
jenž  s  jejích  rétů  zněl  mi  v  kolébku? 
Tu  hlasem  bouřným  zvolal  Augustin : 
„Pod  hvězdou  tou  zas  sejdu  do  hlubin 
po  stupních  vůle,  s  lampou  rozumu  — 
Však  ještě    duch  mi  jiskrou  nadšeni 
skráň    dosud    zžíhá,  ještě    síly  zdroj 
k  poznání  pravdy  stačí  dojista!" 

Okénkem  jizby  právě   purpurný 
pruh  od  východu  pršel  paprsků 
2i  v  pergamenů  padal  závitky, 
jež  pevné  v  ruce    držel  Augustin  — 
svatého  Pavla  listy  nadšené. 

Zimničným  chvatem  četl  Augustin, 
slov  hudbě  naslouchaje  vznešené, 
jež  z  listů  těch   jak    skalní   vodopád 
se  do  duše  mu  valem  hrnula. 
A  bylo  mu,  jak   hvězdu   za  hvězdou 
by  duše  jeho  temná  chytala, 
jak  světlo  by  se  srdce  o  hranol 
v  déšť  jisker  slunných,  v  duhu  tříštilo, 
jak  s  mrakem  bouřným  dával  by  se  vlet 
a  s  bleskem  letěl  moře  do  hlubin, 
jak  oheň  pil  by  z  rudých  oblaků, 
v  nichž  slunce  na  obzoru  vychází. 
Tak  čtoucímu  hra  pestrých  obrazů 
plnila  mysl,  ale  učení, 
hluboký  význam  slova  Pavlova, 
zanikal  hluše  s  každým  obrazem, 
jak  na  moři  sled  pouti  korábu, 
neb  chromý  rozum  blesknou  obraznost 
nestihl  nikdy  světlé  na  pouti. 

Zas  pochybností  býlí  vzklíčilo: 
„Což  po  bohu,  jenž  bájí  zázraků 
jak  berlou  podpírá  své  učení, 
což  po  bohu,   jenž  slova  svého  zvuk 
provází  hromem,  aby  srdcí  zvon 
tajemnou  bázní  v  souhlas  rozhoupal, 
záhrobních  trestů  burnou  vichřicí? 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Augustin. 


59Í 


Proč  učeni  to,  jeli  od  boha, 
jak  zlatá  mince  vlastní  hodnotou 
nevcházi  v  lid,  jak  símě  květinek 
smetené  z  dáli  vichrem  náhody, 
jež  sluncem  vflle,  vláhou  rozumu 
ze  sebe  klíčí  v  kalich  úrody? 
Proč,  chceli  bůh  mě  k  pravdě  dovésti, 
též  ke  mně  nesnese  se  zázrakem, 
učení  znak  mi  ohoěm  nevtiskne? 
proč  Šavloví  se  bleskem  ukázal 
a  pravdy  číš  mu  vnutil  mocí  svou?" 
Kol  čela  zástup  divných  myšlenek, 
motýlA  nočních  směs  se  míhala, 
až  v  duši  hlas  se  ozval  tajemně: 
„Dej  v  pouť  se  rychle !  do  Egypta  jdi, 
tam  staleté  jsou  knihy  moudrosti, 
jichž  klíčem  zlatým  knězi  posvátní 
chrám    pravdy  věčné   tobě    otevrou." 
Na   pouť   se    dálnou   zvedl  Augustin. 

Jak  čápů  roje  svatých  ibisů 
poutníků  davy  v  zlatých  lodicích 
po  Nilu  pluly  do  bran  Saidských, 
na  slavnost  velkou  božské  Neithy. 
Kam  zrak   dosáhl,   vody   byla  poušť, 
neb  svatý  Nil  své  břehy  opustil, 
by  patu  zlíbal  chrámů,  pyramid, 
jež  němí  svědci  slávy  egyptské^ 
nad  vodou  čněly  stíny  v  obzoru. 
Za  zpěvu,  smíchu,  sister  klepotu 
po  vodní  pláni  loďky  letěly, 
jak  stíny  od  západu  rostoucí, 
jež  na  nebi  s  hvězdnatých  perutí 
setřásal  tiše  anděl  večera. 
S  poutníky   těmi   do  bran  Saidslíých 
Augustin  vešel  v  přátel  průvodu, 
již  slavného  v  nětn  ctili  mudrce; 
však  mysl  jeho  k  smrti  znavena, 
neb  ani  v  Nilských  svatých  hlubinách 
ueshledla  pravdy  v  knihách  egyptských. 
Od  Kanobu,  kde  sídlí  Scrapis, 
až  po  Memfidu  svaté  Isídy 
noc  bludů  kývá  černou  perutí 
a  bůžků  trůní  larvy  zvířecí. 
Lhostejnou  myslí  proto  Augustin 
v  svatyni  vzhledl  božské  Neithy, 
aad  jejímž  vchodem  smělý  nápis  čet : 
9 Jsem  vše,  co  bylo,  jest  a  bude  kdy, 
však  závoj  můj  tvor  žádný  nepozved." 


A  v  dumách  přátele  své  provázel, 
již  na  hody  jej  vedli  posvátné, 
k  poslední    sloce   slavných   modliteb. 
Ve  přátel  kruhu,  v  slunci  krásných  žen 
Augustin  střásl  chmury  veškery, 
jak  stroni,    kdy  deště   velké  krůpěje 
nenáhlým  střásá  vichru  zadutím. 

Pavilon  skrytý  v  háji  palmovém 
lampami  hořel,  zpěvy  zazníval. 
Kol  stolu  hostí  dav  i  zástup  žen 
rozložen  pestře,  v  čele  Augustin. 
Květ  lotosu  mu  skvěl  se  v  kadeři 
a  velké  oko  naftou  hořelo, 
neb  vášeň  starou  cítil  v  útrobách, 
na  ústech  žhavé  ono  dechnutí, 
jež  jedu  kouzelného  oparem 
mu  smysly  mátlo;  číše  zvonily 
na  počest  jemu  —  řečí  nadšenou 
kýs  řečník  ducha  jeho  velebil, 
jenž  jako  strom,  pln  zářné  úrody, 
všem   chtivým    skýtá   plodů    poznání, 
y  šum  hlasů  ílétna  s  písní  blouznivou 
tajemně  zněla,  tepna  veselí 
rychleji  bila,  líce  snědých  žen 
závoji  plály  ohněm  toužebným, 
opojná  vůně  henny,  oranží, 
plnila   síň    —   tu    povstal    Augustin : 
„Jak  plavec  bludný  plachty  lodi  své 
napínám  marně,  abych  spásnou  zem, 
kde  bájná  roste  pravdy  květina, 
dostihl  v  životě:  ni  Neitha, 
již  dnešní  platí  vaše  oslava, 
ni  Osiris  ni  Tyfon  zlověstný 
tvář  síingy  neodkryli  tajemnou  — 
však  pravdy  zář  ta  světem  musí  plát, 
jest   symbol  nesmrtnosti   pověčné  — 
té  pravdě  skryté,  síle  neznámé, 
ať  na  hvězdách  či  mořem  koltge, 
již  člověk  tuší,  ale  nestihne, 
číš  tuto  ku  oslavě  přináším." 

Zazněly  číše,  tanec  zavířil, 

hlas  mužů  bouřný  v  žen  se  mísil  smích, 

Augustin  mlčel,  zíral  upřeně 

na  konec  stolu:  v  hustém  závoji 

seděla  žena  vážně,  bez  hnutí, 

z  čemavých  květů  s  věncem  na  hlavě 

jak  sochy  němá,  zahalená  tvář; 

88* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


592 


A.  Jirásek: 


ni  krmě  kolující,  poháru 
se  netkla   rtem,    ni   hlasem   jediným 
v  proqd  nevmísila  hlučné  zábavy. 
Tu  Augustina  divný  pocit  jal 
a  hrdlo  úžil  tuchou  neznámou, 
krev  srdcem  hnal  do  tepen  vířivě 
v  hlubině  duše  tajně  šeptaje: 
„Tak  pravda  stajena  as  člověku. 
Však  znát  ji  musím  !^  pravil  Augustin, 
k  postavě  němé  kvapně  pokročil 
a  zvednul  závoj  —  — 

Sklenným  pohledem 
hrozila  jemu  —  mrtvá  mumie. 


„Smrtpravdajest!^  jen  zvolal  Augustin 
a  hrůzou  kles  .  .  . 

Když  z  mdloby  nazejtří 
procitl  znáhla,  darmo  přátelé 
mu  dávný  vykládali  svatý  mrav, 
jenž  v  upomínku  žití  za  hrobem 
mumii  činil  hostem  hodů  všech. 
Augustin  nevěřil.   „Smrt  pravda  jest," 
jen  stále  volal,  město  opustil  .  .  . 

Své  matce  potom  k  nohám  poklesl 
a  děl:  „Jak  někdy  bleskem  Šavloví 
bůh  tvůj  se  ke  mně  s  výše  naklonil 
a  pravdy   číš  mi  vnutil   mocí    svou." 


V  cizích  službách. 

Kus  české  anabase. 

Vypravuje 

Alois  Jirásek. 

(PokraftoTánf.) 

>říštího  dne  čekali  všichni  v  českém  táboru,  že  bude  na  jisto  roz- 
kázáno, aby  se  hotovili  k  šturmu.  Čekali  však  nadarmo  toho  dne, 
i  druhého.  Dle  všeho  nepomýšlel  nejvyšší  vojska  tak  hned  na  roz- 
hodný útok.  V  bavorském  táboře  nic  se  nehýbalo. 

„Ha,  již  se  ani  nevymlouvají,  ani  nechlácholí  — "  pravil  pan 
Kdulinec  Libákovi,  a  doložil:  „To  není  samo  sebou.  V  tom  něco  je. 
A  vidíšli,  pane  Matěji,  jak  naši  dráhové  jsou  nespokojeni,  jak  by  už 
rádi,  aby  tomu  povalování  byl  konec.  Hůře  ještě,  že  nemají  dosti  co 
kousati  —  Už  je  na  všem  nouze,  už  reptají.  Je  čas,  abychom  se  hnuli, 
sice  se  nám  hlady  rozutekou." 

Libák  z  Radovesic  přisvědčil  zamyšlen,  ale  nic  neříkal. 
Nadešla  noc.  Bylo  v  srpnu.  Vzduch  vlažný  se  ani  nehnul.  Na 
tmavomodrém  nebi  tu  tam  chmurami  zastřeném  mihotalo  se  několik 
hvězd.  Ohně  v  táboře  zanícené  většinou  už  pohasly.  Jen  tu  tam  na 
okraji  nějaký  hořel.  Mezi  stany  a  vozy  bylo  ticho.  Chvílemi  ozývalo 
se  frkání  koňů  nebo  volání  ponůcek  u  vozů  a  děl.  Praporce  jednotlivých 
houfců  před  stany  praporečníků  zaražené  ani  se  nehnuly,  a  nejeden 
žoldnéř  na  stráži  stoje  podřimoval,  an  nebezpečenství  netušil  a  pře- 
hlídky nečekal. 

V  tu  pozdní  chvíli  plížil  se  Mikát  Brada  zdupanou  lučinou  k  oble- 
ženému městu.  Bylo  dobře,  že  nebesa  nezářila  nočním  světlem.  Patrně 
měl  pan  Mikát  namířeno  k  vysokému  stromu,  jenž  o  samotě  rozkládal 
mohutnou  svou  korunu. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizích  službách.  593 

Chvílemi  se  zastavil  a  povztýčiv  se  něco  málo,  po  tábora  se 
ohledl.  Tam  černaly  se  vozové  hradby  a  jen  tu  onde  probleskovala 
mezi  nimi  zardčlá  zář  strážných  ohňů.  Voláni  ponůcek  bylo  až  sem 
slyšeti,  ale  dále  pak  mísil  se  temný  jejich  ohlas  s  hlasy  s  hradeb 
městských  zvučícími  a  zanikal  v  nich.  Přesvědčiv  se,  že  na  prostoře 
mezi  táborem  a  městem  jest  on  sám,  plížil  se  dále.  S  hradeb  městských 
ho  patrně  neviděli,  ani  nemohli.  Pojednou  se  Mikát  Brada  zastavil, 
a  to  již  nedaleko  starého,  košatého  stromu,  z  jehož  stínu  hlas  nějaký 
stlumeně  zvolal: 

„Stůj!  Heslo!" 

„Zrada!*'  rovněž  tak  a  hbitě  Mikát  odpověděl  a  již  stanul  ve 
stínu,  kdež  mu  podal  Libák  z  Radovesic  ruku  na  uvítanou.  „Ye  stanech 
svých  nejsou,  ani  v  táboře  —  všecken  jsem  opatrně  prošel  — "  ozna- 
moval Mikát  Brada  stlumeným  hlasem.  „Také  se  nedovědí,  že  jsem  po 
nich  pátral." 

„Tedy  jsou  na  hoře.  Počkáme  na  ně,"  pravil  Libák.  Chvíli  oba 
mlčeli.  Tichem  nočním  zavzníval  až  k  nim  z  temna  šumot  říčky  opodál 
pod  městem  tekoucí.  Pak  ozval  se  kdesi  psí  štěkot  a  táhlé  volání 
stráží.  Pojednou  zatáhl  pan  Libák  Mikáta  za  sukní  a  pravil:  „Slyšíšli?" 

Větřík  noční  přinášel  s  sebou  ohlas  hlučného  zpěvu  a  veselých 
pokřiků.  Ozývaly  se  z  města. 

„Těm  je  tam  veselo,  zpíviyí  — " 

„A  my  se  hryžeme  a  máme  nouzi  — " 

„A  naši  jim  pomáhají  a  s  nimi  kvasí!" 

„ó  ničemové,  horší  nežli  kramáři  a  perníkáři!" 

A  zase  mlčeli,  zase  čekali.  Chvílemi  prohodili  z  ticha  nějaké 
slovíčko,  nebo  popošli  kus  sem  tam,  pak  zase  pode  strom.  Minula  jistě 
hodina,  když  oba  čeští  hejtmane  ze  svého  přikrčení  povstali  napjatě 
k  městu  vyhlížejíce.  Odtud  spouštělo  se  stezičkou  od  branky  na  dol 
vedoucí  několik  mužů,  kteří  pak  opatrně  dále  se  brali,  směrem  ke 
starému  stromu.  Mikát  Brada  i  Libák  padli  rychle  na  zemi  a  natáhli 
se  do  stínu.  Mužové,  které  pozorovali,  bylo  jich  pět,  za  chvilku  přišli 
až  sem  a  brali  se  kolem  nich,  nikoho  nespozorovavše.  Mluvili  vesele 
i  smáli  se.  Tak  minuli,  berouce  se  opatrně  k  tábora,  k  oddělení 
německému. 

Když  zašli,  vyskočil  Mikát  Brada  a  pravil  hněvivě: 

„Viděllis,  pane  Matěji?  Napřed  pan  nejvyšší  se  svými  Bavory  a 
ten  zrádce  Gutštejnský  s  nimi !  Slyšellis,  jak  se  zasmál,  an  jeden  z  těch 
Bavorů  prohodil,  aby  poslechl,  jak  jeho  krajané  na  strážích  volají 
a  jak  hlídají.  Ha,  do  města  choditi  kvasit  a  nás  prodávat!  Což  jiného! 
Proto  jsme  dnes  nesměli  ani  vypáliti,  proto  se  brání  šturmu!" 

„Vrána  vráně  oka  nevykline!"  Libák  klidněji  odtušil.  „To  jen 
my  se  koušeme  a  rdousíme.  Poj(fme!" 

Opatrné,  jak  přišli,  brali  se  odtud.  Před  táborem  se  rozešli, 
každý  jinou  stranou. 

Příčinou  této  noční  procházky  byl  sám  Matěj  Libák.  Když  Kdu- 
linec  počínaje  nedůvěřovati,  zvolal:  „To  není  samo  sebou!  V  tom  něco 
je!"  Libák  už  na  to  dávno  myslil  a  věci  pozoroval.  Neušloť  mu,  že 
město  je  na  straně,  kde  Němci  stáli,  jen  volně  sevřeno,  že  stráže  jsou 


Digitized  by  V:íOOQIC 


59^  A,  Jirásek: 

tam  liknavý.  Tak  vzniklo  v  něm  podezření,  že  tu  nějaké  dorozumění 
mezi  obleženými  a  vůdci  táborovými.  Sám  jsa  na  jiné  straně  a  maje 
tu  své  povinnosti,  nemohl  všecko  přehlednouti.  Proto  požádal  Mikáta, 
jenž  v  oněch  stranách  bytoval  a  řídil  střelbu  falckrabovu.  A  Mikát 
Brada  dobře  si  věcí  všiml ;  přineslť  pak  divné  noviny.  Libák  nechtěl 
ani  uvěřiti;  dnešní  noci  se  však  přesvědčil. 

Hned  jak  do  tábora  se  ted  navrátil,  rovnou  cestou  zastavil  se 
u  vladyky  z  Uherska  a  zbudiv  ho  šel  s  ním  do  stanu  Kdulince  z  Ostro- 
míře.  Tam  hejtmane  zasedli  a  rokovali  tiše  a  tajně.  Den  se  již  pro- 
bouzel a  studený  vítr  ranní  vál  táborem,  když  Libák  a  Zdeslav  vy- 
cházeli ze  stanu  Kdulincova. 

Před  polednem  přijel  do  českého  táboru  z  nenadání  pan  z  Gut- 
štejna,  tenkráte  sám,  bez  německých  hejtmanův,  a  slezl  před  stanem 
Libákovým,  kam  také  pak  přišli  Kdulinec  i  z  Mcčkova,  byvše  sem  po- 
voláni. Již  chvíli  tam  rokovali,  an  od  německé  strany  přiharcoval  také 
Mikát  Brada,  všecek  zardělý,  jenž  hlasitě  zaklel,  zaslechnuv  od  stráže 
a  stanu  Libákova,  že  tam  pan  z  Gutštejna  a  že  do  stanu  teď  nikdo 
nosmí.  Odevzdav  koně  nejbližšímu  žoldnéři,  přecházel  opodál,  netrpělivě 
často  zraky  své  na  stan  hejtmanův  upíraje.  Konečně!  Hle,  již  se  zá- 
slony  u  vchodu  pohnuly  —  a  teď  vykročil  někdo  kvapně  —  toté  pan 
z  Gutštejna,  všecek  nějak  vyrušený,  zsinalý  —  již  se  na  koně  vyhoupl. 
Jakým  to  zuřivým  pohledem  se  obrátil  naposled  po  stanu  hejtmanském ! 
„Jeď  si,  jeď,  čistý  pane,  k  Němcům,  kteří  ti  jsou  milejší!"  pomyslil 
Mikát  a  vstoupil  do  stanu.  Hned  poznal,  že  se  stalo  tu  něco  zvláštního. 
Z  Uherska  vladyka  přecházel,  hrozno  se  mrače,  a  pan  Kdulinec  sedě 
hladil  prudce  rukojeť  svého  meče.  Jen  Libák  stál  tu  zdánlivě  klidně, 
s  hlavou  pochýlenou,  jako  by  přemýšlel.  Ten  také  Mikátovi  pověděl, 
co  se  udalo. 

„Byl  tu  nám  oznámit,  že  k  šturmu  nepřistoupíme,  ač  prý  dobře 
ví,  že  by  město  teď  neobstálo.  Ale  není  prý  pro  koho  bojovati,  an 
falckrabě  zemřel  —  Že  přibyl  posel  — " 

„Aj!  Aha!"  ozval  se  Mikát  a  odplivl  si. 

„A  dále,  abychom  pamatovali  na  svůj  zisk  a  zabezpečili  si  žold, 
peníze  a  všecken  náklad  na  vozy,  zbroj  a  lid  — " 

„A  nechali  všeho  a  šli  k  císaři,  neníli  pravda?" 

„Zrovna,  přímo  to  neřekl,  ale  bylo  rozuměti  —  zkoumal  — " 

„A  kdy  že  ten  posel  přišel?"  tázal  se  Mikát. 

„Dnes  přibyl,  přímo  z  Landshuta  — " 

„Lež!  —  A  zeptallis  se  ho  pane  Matěji,  jak  že  tak  před  tím 
chodili  v  noci  do  města,  kdy  ještě  nic  nevěděli,  kdy  přísaha  ještě  je 
vázala  — " 

„Neřekl  jsem  nic,  co  víme;  na  to  času  dost.  A  co  ty  žes  děl  — " 

„Že  lže!  Ano  lže!  Ten  posel  nepřijel  dnes,  ale  je  tu  od  před- 
včerejšího dne,  a  ne  z  Landshuta,  ale  z  císařova  tábora!  Proto  jsem 
chvátal  k  vám  —  Gutštejn  mne  předešel;  teď  alespoň  víte  — " 

„Slyšíteli!"  zvolal  teď  pojednou  starý  vladyka  náhle  se  zastaviv, 
a  oči  mu  jen  jiskřily.  „Slyš,  pane  Mikáte,  on,  Gutštejn,  tu  pravil,  že 
jsme  všichni  klamáni,    že  falckrabě   zemřel   hned  v  Amberku,   a  když 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cisich  službách,  595 

jsem  řekl,  to  že  nemožná,  že  mfij  syn  Mikoláš  nás  ujistil  onoho 
jitra  —  tu  on,  ha,  řekne  si,  že  to  přece  pravda,  a  pomáhalli  mtý  syn 
v  tom  klamu,  že  on  Gutštejn  proto  není  lhářem.  Ha,  ty  panská  pýcho 
Ihavá!" 

Libák  chláchole  rozhněvaného  druha,  vyptával  se  Mikáta,  jenž 
vypravoval,  že  Rohrbeka  a  císařského  posla,  které  znal  z  Landshuta, 
dnes  teprve  uviděl,  ač  tu,  jak  vypátral,  ode  dne  předvčerejšího  meškají. 
A  pověděl,  co  všecko  o  Rohrbekovi  věděl  a  od  panice  z  Uherska 
o  něm  slyšel. 

„Ó  jak  ničemně  toho  užívají,  že  falckrabě  nemocen,  že  sem  ne- 
může! Má  to  pěknou  čeládku!''  zvolal  Kdnlínec. 

„Sumou  —  zradu  strojí!"  Brada  s  ním  zároveň  se  rozkřikl. 

Libák  mlčel  a  hladil  si  jenom  temeno  pochýlené  hlavy  vlasů 
zkrátka  přistřižených.  — 

Z  večera  toho  dne  vyjel  z  českého  tábora  tajně  mladý  Boršický, 
provázen  dvěma  jezdci.  S  ním  až  za  tábor  kus  jeli  Matěj  Libák  a  otec 
nevěsty  Boršického,  Zdeslav  z  Mečkova.  Když  se  s  ním  loučili,  podal 
mu  starý  vladyka  ruku  a  pravil :  „Pán  bůh  s  tebou,  abys  šťastně  dojel. 
List  opatruj  a  knížeti  všechno  pověz.  Mikuláš  ti  v  tom  poradí  a  domluv 
mu,  ať  s  tebou  přijede!" 

Pak  se  hejtmane  vrátili  do  tábora  a  mladý  zeman  ujížděl  k  Lands- 
hutu,  nesa  tam  falckraběti  zvláštní  zprávy  a  žádosti  českých  hejtmanů. 


XV. 
Tajná  vdova. 

Za  pozdního  večera  navrátil  se  falckrabě  Ruprecht  na  hrad  Lands- 
butský.  Ve  městě  sotva  o  tom  zvěděli.  Tu  tam  zahledli  průvod  temnem 
tiše  ku  bráně  hradní  stoupsgící,  zahledli  žoldnéře,  nosítka,  jezdec. 
Kdož  by  však  tušil,  že  se  to  vrací  mladý  falckrabě  —  mrtev,  jenž 
nedávno  vyjel  ze  bran  hradních  pln  důvěry  a  jistoty  v  konečné  své 
vítězství? 

Toho  večera  odnesli  ho  jako  nemocného  do  odlehlé,  tiché 
komnaty,  jak  to  lékař  nahlas  poroučel,  dotvrzige,  že  nemocnému  je 
třeba  klidu  nejstálejšího  a  největšího.  Byli  při  .tom  panic  z  Uherska 
a  dva  staří,  věrní  služebníci  s  hradským  purkrabím.  Starý  pan  Visbek 
provázel  falckraběnku  do  jejích  komnat.  Zamířila  zrovna  k  dětem.  Za 
chvíli  vyšel  ven,  aby  dohledí  k  mrtvole.  V  tom  potkal  Mikuláše,  jenž 
oznamoval,  že  kníže  uložen  a  že  lékař  v  sousední  komnatě  se  ubytoval 
se  starým  komorníkem,. 

Starý  hrabě  mlčel.  Nemohl  promluviti  pohnutím.  Panic  překvapen 
pohledl  mu  do  očí.  Byly  zality  slzami.  Starý  šlechtic  chopil  se  rukama 
mladíkovy  pravice  a  ohlednuv  se  komnatou,  promluvil  tlumeným,  tře- 
soucím se  hlasem: 

„Pláču  —  Kdo  by  se  ubránil  —  Ó  byste  kněžnu  byl  viděl,  když 
se  k  dětem  blížila,  když  je  zabledla!  Ta  tam  byla  její  síla.  Tu  byla 
matkou  dětí  osiřelých.  Ó  toho  shledání!  Jak  se  ti  rozmilí  chlapečkové 


Digitized  by  V:íOOQIC 


596  ^'  Jirásek: 

k  ni  vinali,  jak  se  po  otci  ptali,  kde  je,  kdy  přijede,  a  proč  tu  s  ni 
není.  Než  doufám,  že  jí  tu  u  técli  broučkii  bude  přece  lépe  — " 

Druhébo  diie  z  večera  byla  falckraběnka  naposled  u  mrtvoly 
svébo  manželu.  Sama  meškala  v  komnatě,  kde  odpočíval,  a  dloubo. 
Vyšla  pak  ven  s  blavou  bluboko  Hklopenou,  tvář  si  kryjíc  svým  faca- 
litem.  Starý  pan  Visbek  ji  sprovázel  a  podporoval.  Když  pak  noc  na- 
dešla, titéž  věrní,  kteří  sem  mrtvolu  knížecí  byli  přinesli,  odnesli  ji 
tiše  do  hradní  kaple,  kdež  při  skrovném  světle  několika  voskovic  ji 
uložili  na  kraj  hrobky  nedaleko  velkého  oltáře.  Hradský  farář,  jemuž 
bylo  lze  důvěřovati,  vykropil  rakev  a  tiše  se  nad  ní  pomodlil.  Pak 
uložili  mladého  falckraběte,  jenž  se  odvážil  smělého  boje  proti  císaři 
a  veškeré  říši,  a  zdárně  započav  tak  bídně  dokonal. 

Malý  tajný  průvod  jeho  mrtvoly,  tiše  se  domodliv  povstal.  Když 
kámen  zavalovali,  starý  pan  Visbek  svíral  prudce  rty  a  purkrabí  a 
farář,  ti  2JeYně  plakali.  Pak  ubírali  se  tiše  a  tajně  chodbami,  kterými 
prve  šli  a  které  střehlo  několik  spolehlivých  žoldnéřů.  Než  den  se 
rozbřeskl,  zavládlo  v  těch  stranách  hluboké  ticho.  Ale  z  průvodu  po- 
hřebního málo  kdo  usnul.  Tou  dobou  klečela  ještě  mladá  falckraběnka 
na  klekátku  před  obrazem  Ukřižovaného.  Vedle  na  loži  klidně  spali 
její  dva  spanilí,  kadeřaví  chlapečkové,  nic  netušící,  že  v  tu  chvíli  po- 
chovali jim  tatíčka. 

V  rozlehlých  prostorách  starého  hradu  Landshutského  zavládlo 
teď  ustavičné  ticho.  Nejtišeji  však  bylo  v  těch  stranách,  kde  přebývala 
falckraběnka  a  kde  ležel  „nemocný"  její  manžel.  Málo  kdo  tam  přišel, 
a  kdo  tam  vstoupil,  ten  tlumil  krok  a  pospíchal  odtud.  Stráže  stály 
na  temných  chodbách  mlčky,  jako  zkamenělé.  Někdy  se  ta  mihnul 
starý  komorník  falckrabův,  někdy  tu  přecházel  lékař  žluté,  zamyšlené 
tváře,  oděný  černým  rouchem.  Jinde  ho  nespatřili.  Tak  bedlivě  hlídal 
a  opatroval  nemocného,  časem  zastavil  se  tu  s  ním  bělovlasý  Visbek 
a  denně  se  tu  také  ukázal  panic  z  Uherska,  zamyšlený  a  vážný,  jenž 
přicházel  stráže  přehlednout.  Na  hradě  i  dole  ve  městě  si  vypravovali, 
jak  falckraběnka  sama  pilně  muže  svého  ošetřuje,  jak  i  za  noci  u  jeho 
lože  bdí.  Z  počátku  jí  nebylo  ani  viděti,  nepřislat  ani  přes  práh.  Pak 
se  synáčky  někdy  zasedla  chvíli  na  balkon,  nebo  zašla  s  nimi  do  za- 
hrady. Kdo  ji  spatřil,  až  se  zalekl,  jak  se  změnila  a  přepadla.  Nikdo 
se  však  tomu  nedivil.  Nevydánat  z  kanceláře  knížecí  listina  jediná, 
aby  falckraběnka  jí  neviděla,  aby  o  ní  nevěděla.  Denně  kolik  hodin 
pracovala  s  hrabětem  Visbekcm.  Co  poslů  z  Landshuta  vyjelo  do  všech 
věrných  měst  a  hradů  i  do  takových,  které  poslední  dobou  falckrabě 
byl  opanoval!  Všem  a  všady  rozesílala  rozkazy  ve  jménu  knížete, 
a  v  jeho  jménu  přijímala  zprávy  poslů  přijíždějících  ze  všech  stran  na 
hrad  Landshutský. 

Mladá  kněžna  jako  by  byla  sil  neúmorných.  Jen  Visbek  a  Mikuláš 
jí  rozuměli,  jakého  tu  přemáhání.  Tajíc  hlnboký  žal  nad  smrtí  manže- 
lovou líčila  pevnou  natiěji  v  jeho  uzdravení  a  konala  při  tom  povinnosti 
vladařské.  Byla  vážná,  zamyšlená,  zdánlivě  však  klidná  a  pevná.  Ale 
ten  klid  na  bledé,  krásné  tváři,  v  níž  nikdy  teď  nejevil  se  ani  zákmit 
veselejší  myšlenky,  ty  oči  buď  kalné  a  smutné,  nebo  zimničně  planoucí, 
žalostně  jich  dojímaly. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


F  cigich  sluihách.  597 

„Milostivá  paní  má!"  prosil  bčlovlasý  Visbek.  „Račtež  se  šetřiti. 
Takhle  se  zahubíte.  Račte  na  synáčky  pamatovati!" 

„Ano,  pamatuji  na  ně.  Když  jsem  se  s  Ruprecbtem  loučila,  pří- 
sahala jsem  u  jeho  rakve,  že  dokonám  to,  proč  zemřel,  nebo  —  On 
pro  nás  zemřel!  Ó  nechtě  mne,  můj  drahý  příteli  —  nemohu  jinak. 
Jesté  není  nic  ztraceno,  či  myslíte  — ?" 

„Ó  ne,  nikoliv!"  horlivě  odpovídal,  ač  nadcházely  jemu,  muži, 
časem  okamžiky,  kdy  lekal  se,  jak  možná  toho  dědictví  uhájiti  proti 
nepřátelfim  tak  mocným.  Tak  pdsobila  rozhodnost  mladé  paní. 

Kdo  ji   tak   pevnou   vídal,    nebyl   by   uvěřil  a  tušil,    jak   někdy 

uzavřela  se  ochablá,  jako  uštvaná  do  své  komnaty,  jak  někdy  zármutku 

starostem  podléhajíc  sklesla  do  křesla,  jak  často  pro  manžela  plakala 

ve  snu  a  ze  spaní  se  vytrhovala,  jak   k   ňadrům   bolestí   křečovitou 

sevřeným  dítky  své  tiskla  a  je  líbala,  prosíc  boha,  aby  jí  dal  sílu  pro 

ué,  pro  ty  nevinné  děti!  —  — 

Panic  z  Uherska  teď  ani  valně  nepozoroval,  že  ze  starého  hraclu 
Landshutského  prchl  bývalý  ruch.  Kdy  by  i  teď  byl  onen  hlučný  život 
jako  za  falckraběte,  mladý  rytíř  by  se  ho  nyní  stranil  zajisté.  Den 
po  dni  ubíhal  zvolna  a  trudně.  Nic  nebylo,  co  by  mysl  panicovu  po- 
těšilo; ni  jediný  paprslek  nezašlehl,  jenž  by  prorazil  chmurami  tížícími 
stále  jeho  mysl.  A  nad  to  cítil  se  vinným.  Kdykoliv  vzpomněl  na  otce 
a  na  krajany,  kdykoliv  zaslechl  slovo  o  Sulcbachu,  bylo  mu  vždy  ne- 
volno. Zavedlť  své  příbuzné  a  krajany.  Dychtivě  pozoroval,  kdy  který 
posel  přejel  na  Landshut,  a  bylli  od  Sulcbachu,  nemohl  se  ani  dočekati 
zpráv,  jež  odtamtud  přinesl. 

První  zprávy  zněly  příznivě.  Poslední  ohlašovala,  že  Moravané 
již  přitrhnou  a  že  lze  pak  s  jistotou  očekávati  brzký  pád  Sulcbachu. 
Tak  oznamoval  nejvyšší  vojska  Rachenburk.  Od  té  doby  nepřišla  žádná 
zpráva.  Nadcházel  už  třetí  týden,  co  před  Sulcbach  vytrhli. 

„Ten  Sulcbach!  Ten  Sulcbach!"  často  před  Mikulášem  pan 
z  Visbeka  opakoval,  nemoha  se  dočekati,  až  to  hrazené  město  se  vzdá. 
„Na  tom  mnoho  záleží,"  dokládal.  „Budeli  Sulcbach  náš,  pak  možná 
třeba  smrt  falckrabovu  ohlásiti.  Důvěra  ve  vítězství  se  nezviklá.  Pro- 
táhneli  se  však  obléhání  —  nebo  snad,  kdy  by  —  bože  nedej!  — 
musili  naši  odtáhnouti  s  nepořízenou,  ó  pak  by  bylo  zle!  Než  dou- 
fejme, že  Sulcbach  padne.  Kněžna  na  vaše  krajany  mnoho  spoléhá, 
jako  nebožtík."  A  zase:  „Byl  by  čas;  smrt  falckrabovu  nemožná  juž 
dlouho  tajiti.  Sama  čeládka  hradní  nějak  se  divně  ohlíží,  a  ve  městě, 
jak  slyším,  počínají  nevěřiti." 

Panic  se  těch  slov  ujal. 

„Ten  zrádce  Rohrbek  má  tam  přátele  a  jistě  se  postaral,  aby 
zvěděli  o  tom,  co  spáchal.   O  toť  mu  běží  — " 

„Ano  strana  Scharsachrova,  vévodská,  to  jest  jeho  strana,  a  ta 
se  počíná  hýbati.  Ale  toho  zlosyna  tam  není.  Pátráme  pilně  po  něm. 
Jako  by  se  země  po  něm  slehla." 

„Vím,  kde  byste  ho  nalezli.  V  císařově  nebo  vévodově  táboře. 
Těm  posloužil,  k  těm  jistě  nejprve  běžel  s  tou  novinou."  —  — 

Mikuláš  lekal  se  zpráv  od  Sulcbachu,  než  nadcházely  mu  zase 
chvíle,  kdy  by  raději  tam,  před  obleženým  městem   meškc^l,   kdy  po- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


598  -4.  Jirásek: 

myslel,  aby  se  tam  odebral  a  bojoval.  Jaké  tu  žití?  A  čím  už  teď  tu 
falckraběnce  poslouží?  Cítil  s  ní,  litoval  ji  z  té  duše,  a  přece  zas 
veliké  hoře  její  trpko  se  dotýkalo  jeho  srdce. 

Tak  zamyšlen  stál  jednou  pozdě  odpoledne  v  předpokoji  komnat 
knéžniných  a  hleděl  oknem  ven  na  osamělé  nádvoří,  obklopené  zasmu- 
šilými budovami  hradními.  Zrovna  vzpomínal,  jak  zajisté  falckraběnka 
manžela  svého  milovala,  jak  pro  něj  na  všecken  svět  úplně  zapomíná. 
Cítil  to  sám  nejlépe.  Zdálať  se  mu  až  nespravedlivou  ve  svém  neštěstí. 
Teď  na  něj  sotva  se  ohledla,  přijímajíc  všechny  služby  jeho  chladně, 
netečně.  Bude  lépe,  odejdcli.  Ale  juž  se  zarazil,  juž  ji  omlouval.  Opustit 
ji  teď,  když  nejisto,  co  ji  čeká  a  jak  vše  se  sběhne !  — 

y  tom  sebou  trhl  a  se  obrátil. 

Před  ním  stála  vznešená  postava  mladé  falckraběnky  ve  tmavých 
šatech,  ač  nikoli  vdovských.  Pohledl  do  její  tváře  nyní  pohublé  a 
bledé,  něžné  však  a  libé  jako  bílé  růže  list.  Stín  zármutku  na  ní  spo- 
číval i  ve  vlídném  pohledu  jejím,  jenž  utkvěl  na  panicovi.  Rty  její 
zlehýnka  laskavě  se  na  něj  usmály.  Úsměv  ten,  dávno  juž  nespatřený, 
zvláště  ho  dojal. 

„Tak  zamyšlen,  pane  z  Mečkova?  Hleděla  jsem  na  vás,  aniž  jste 
pozoroval.  Jste  smuten.  Ach,  u  nás  je  teď  smutno.  Nedivím  se,  jestliže 
se  vám  zastesklo  — " 

„Ó  nikoliv,  milostivá  kněžno,  myslil  jsem  zrovna  na  Sulcbach. 
Uvažoval  jsem,  že  mne  již  tu  na  (jandshutě  není  tak  třeba,  tam  že 
bych  V.  M.  mohl  spíše  posloužiti." 

Nelíčená  ta  slova,  plná  upřímné  oddanosti,  kněžnu  patrně  mile 
dojala. 

„Jste  tak  šlechetný!  A  já  —  já  tak  nevděčná.  Co  jste  již  všechno 
pro  mne  učinil!  A  já  ještě  ani  slovem  vám  nepoděkovala." 

Panic  chtěl  prositi,  aby  o  tom  nemluvila ;  kněžna  však  děla  dále : 

„Ach,  zkusila  jsem  mnoho;  těchto  dnů  pro  mne  světa  nebylo. 
Proto  mně  promiňte.  Ó  nezapomenu  nikdy,  že  kdy  by  vás  a  věrného 
hraběte  Visbeka  nebylo  — " 

„Ó  milostivá  paní  má,  jak  rád  jsem  to  všechno  učinil!  Již  tam 
v  Amberku  jsem  řekl,  že  sloužiti  V.  M.  je  mým  jediným  myšlením. 
Vám  všechno  jsem  obětoval,  meč,  mysl,  srdce.  Hned  od  té  chvíle,  jak 
jsem  Vás  po  prvé  spatřil  —  pod  duhou  nebeskou  —  Ó  neračte  se 
horšiti,  že  to  povídám.  Nikdy  bych  to  byl  nevyjevil,  nikdy  —  ale 
teď  —-"A  bezděky  v  zanícení  svém  skloniv   koleno,   poklekl  před  ní. 

„Ó  neračte  mi  zazlívati  —  Budiž  mou  jedinou  odměnou,  vysloviti 
lásku  svou,  již  tak  dávno  tajím!  Nic  nežádám,  nic  jen  vám  sloužiti. 
Poručte,  ať  život  za  vás  dám  —  vše  učiním  — " 

Řeč  jeho  byla  prudká,  vášnivá  —  oči  i  tváře  mu  hořely. 

První  slova  jeho  falckraběnku  zarazila.  Stín  přeletěl  přes  její 
bledou  tvář.  Pak  stála  bezděky  naslouchajíc,  mladému  muži  nebráníc. 
Tak  dávno  ji  miluje,  tak  se  přemáhal  a  šlechetně  jednal!  Cítila  to, 
nemohla  ho  odbyti. 

„Ó  vstaňte  pane  z  Mečkova,  vstaňte!"  Z  hlasu  jejího  mluvilo 
pohnutí.  „Jsme  oba  nešťastni  — "  dodala  tišeji  a  vroucněji,  kloníc  se 
k  němu.  Chopil  se  její  bílé,  jemné  ruky  a  přitiskl  k  ní  své  palčivé  rty. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  ciHdi  sluíbách.  599 

„Milostivá  paní  má,  vy  se  nehněváte!** 

„Ó  že  poutáte  pro  své  neštěstí  osud  svůj  k  osudu  mému!  Jinde 
byste  byl  šťastnější  — " 

„Ó  jenom  tu,  paní  má!  Či  poroučíte,  abych  šel?  — "  dodal 
ulekán,  jako  by  teď  teprve  význam  posledních  slov  pochopil. 

Zakroutila  hlavou. 

„Nikoliv,  ale  tu  je  samé  neštěstí,  tu  žádné  štěstí  nekvete,  a  vy 
můžete  býti  ještě  šťasten.  Přemozte  se.** 

Tu  ozvaly  se  kroky  na  chodbě,  řinčení  ostruh,  a  již  vešel  starý 
pán  z  Visbeka.  Spatřiv  kněžnu  v  předpokoji,  kdež  se  jí  zajisté  nenadal, 
zarazil  se  nemálo. 

„Co  nesete,  milý  pane  Visbeku?** 

Hrabě  upřel  zraky  na  mladou  kněžnu.  Bylo  zřejmo,  že  nese  něco 
nemilého. 

„Dva  poslové  právě  přijeli,**  oznamoval  vážně.  „Jeden  od  Sulc- 
bachu.  Přinášejí  zprávy  — **  A  tu  se  zamlčel. 

^        „Jaké?  Mluvte,  prosím.  Ach  vidím,  že  zlé.  Čekám,  jsem  připravena, 
jen  neotálejte!**  mluvila  kvapně  kněžna. 

Hrabě  povzdechl. 

„Jisto  již,  milostivá  kněžno,  že  se  císař  spojil  s  vévodou;  také 
k  nim  už  přirazil  markrabě  braniborský,  oba  synové  jeho  jsou  prý 
s  ním,  také  kníže  brunšvický  a  Normberští,  A  kníže  virtemberský  je 
nedaleko.  Všichni  táhnou  na  Řezno  — ** 

„Ach,  já  myslila,  že  sem  na  Landshut!  Milý  Visbeku,  toť  jsme 
mohli  očekávati  — ** 

„Ano,  milosti,  toho  bych  se  také  nelekal,  ale  žalostnější  je,  že 
Sulcbach  není  posud  náš,  a  že  asi  ani  nebude.** 

„Jak  že?  To  vzkazuje  Rachenburk?  Tolik  ujišťoval  —  Či  by  se 
viklal  sám?  —  Není  možná,  aby  tam  bylo  tak  zlo!** 

Postava  kněžnina  byla  vzpřímena,  z  očí  jí  zářila  odhodlanost. 

„Stalo  se  něco  neočekávaného,  milosti  — **  a  starý  hrabě  pohledl 
na  Mikuláše.  „Pane  z  Mečkova,  vaši  krajané  se  bouří  a  nechtějí  po- 
slouchati —  tak  oznamuje  nejvyšší  velitel.  Nemůže  jimi  svládnouti, 
jsou  nespokojeni  a  žádají,  aby  sám  falckrabě  přijel  —  ** 

Mikuláš  sebou  trhl. 

Kněžna  zalekla  se  na  první  okamžik. 

„Proč  si  toho  žádají?**  zvolala  pak  a  zraky  její  utkvěly  bezděčně 
na  panicovi. 

„A  proč  jsou  nespokojeni,   v  té   zprávě  není?**    odvětil  Mikuláš. 

Kněžna  přelétla  zrakem  podaný  jí  list. 

„Nic,  jen  co  řečeno.  Snad  by  — **  a  zamlčela  se. 

„Milosti,  znám  své  krajany,  najímalť  jsem  je  většinou  sám.  Jsouli 
nespokojeni,  jistě  ne  bez  příčiny.  Varoval  jsem  před  panem  z  Gutštejna, 
když  jste  jej  učinili  správcem.  Vím,  nemají  ho  v  lásce,  a  on  — ** 

„Snad,  snad,**  odvětil  netrpělivě  Visbek.  „Měli  jsme  tak  mocného 
pána  s  takou  pomocí  odstrčiti?  Ted  běží  o  Sulcbach  —  o  všecko  tu 
běží**  — 

„Hlavy,  hlavy  není!**  povzdechla  kněžna.  „Co  činiti?  Pojedu  tam 
sama,  srovnám  vše  — ** 


Digitized  by  V:íOOQIC 


600  .    A.  Jirásek: 

„Milosti!"  zvolali  oba  šlechtici. 

„Neul  možná  1"  doložil  hrabě.  „Císař  s  vévodou  táhnou  na  Řezno. 
Všecky  cesty  budou  zaplaveny  nepřítelem  a  nejistý.  Vy  byste  se  s  prů- 
vodem tam  nedostala.  A  pak,  nebudeli  V.  M.  tu  na  hradě,  neručím, 
že  naše  tajemství  se  déle  ukryje.  Vás  je  tu  více  třeba." 

Falckraběnka  přitiskla  sepjaté  ruce  z  prudká  ke  rtům  a  hleděla 
před  se  do  země. 

„Milostivá  kněžno,  ještě  není  nic  rozhodnuto.  Kdož  ví,  jak  všechno 
je.  Ráčíteli  dovoliti  a  mně  důvěřovati,  pojedu  já,  co  nejrychleji,  za 
čtyři  dni  nejdéle  přinesu  V.  M.  bezpečné  zprávy  od  Sulcbachu  —  a  račte 
mně  některého  z  pánů  bavorských  přidati.  Doufám,  že  všechno  spravíme." 

Kněžna  pozvedla  hlavu  a  zraky  její  utkvěly  na  panici. 

„Nuže  jedte  a  dej  bůh,  abyste  se  brzy  navrátil.  Jisté  a  rychlé 
zprávy  je  především  třeba.  Dle  toho  budeme  jednati."   — 

Když  panic  odešel  se  připravit,  pohledl  hrabě  starostně  na  kněžnu. 

„Vy  tedy  všemu  věříte?"  tázala  se. 

„Obávám  se,  že  je  to  pravda." 

„Falckrabě  vždy  Čechům  důvěřoval  a  chválil  jejich  spolehlivost." 

„Ano,  jeho  milosti  udělali  vše.  Ted  jsou  však  sami"   — 

„Snad  už  je  ve  vojsku  pochybnost,  snad  i  zpráva,  že  kníže  — " 

„Posel  se  nezmiňoval  — " 

„Ať  vejde."  — 

Soumrak  už  nadcházel,  když  panic  z  Uherska  opatřen  nutnými 
listy  vyjížděl  kvapně  s  Plamenáčem  ze  hradu  Landshutského.  Mladá 
falckraběnka  stojíc  u  okna  hleděla  za  odjíždějícím. 

„Statná,  věrná  duše!"  v  duchu  povzdechla.  „Ubohý!  A  přece  je 
šťastnější  nežli  já." 


XVI. 
Zrazeni. 

Před  Sulcbachem  bylo  ticho.  Tarasnice  a  hmoždíře  přestaly  hří- 
máti  a  zmizely  i  s  veškerým  vojskem,  s  Čechy  i  Němci,  kteří  město 
věrné  vévodovi  obléhali.  Vojsko  falckrabovo  nic  nepořídivši  táhlo  zpět 
k  Amberku,  odkud  bylo  přitrhlo,  a  mimo  Amberk  dále  na  poledne 
směrem  k  Řeznu.  V  čele  klusala  skoro  všecka  jízda,  češi  i  Němci, 
vedená  panem  z  Gutštejna.  Za  jízdou  rachotily  válečné  vozy  české 
pěchoty,  z  Čech  i  z  Moravy;  hejtmany  těch  houfů  byli  Matěj  Libák 
z  Radovesic,  Zdeslav  z  Mečkova,  Kdulinec  z  Ostromíře  a  pan  Jan 
z  Boskovic.  Za  Čechy  valily  se  řady  ostatních  falckrabových  žoldnéřů, 
a  tu  také  vezeny  kusy,  hrabá  střelba,  prachy,  sumou  všecken  náboj 
a  potřeby  dělostřelecké.  Tam  také  jel  pan  z  Rachenburka,  nejvyšší 
všeho  vojska,  dobrých  deset  tisíc  čítajícího. 

V  řadách  českých  a  na  vozích  nebylo  veselo ;  žoldnéři  i  ti,  kteří 
je  na  svůj  vrub  a  účet  najali  a  vozy  vypravili,  nespokojení  a  roznirzelí 
počali  reptati.  Ti,  kteří  vydali  se  na  vojnu  pro  zisk,  ohlíželi  se  po 
yp^sích,  na  nichž  dosud  uložili  jen  niálo  kořisti,  aspoň  ne  tolik,  jak  se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cieich  službách.  601 

byli  nadali.  A  ti,  kteří  vyjeli  na  dobrodružství,  aby  bojů  užili,  unavili 
se  dlouhým  nečinuým  obléháním.  Všichni  pak  broukali,  když  pojednou, 
kdy  město  by  zajisté  dlouho  již  neodolalo,  vydán  rozkaz,  aby  stany 
strhli  a  na  pochod  se  připravili. 

Bylo  to  druhého  dne  potom,  co  hejtmane  českého  vojska  jednali 
s  panem  z  Gntštejna  a  jemu  na  jevo  dali,  že  valně  mu  nedůvěřují, 
kdy  na  večer  pak  odjel  tajně  mladý  Boršický  do  Landshuta,  aby  falc- 
kraběte  varoval  před  zradou  a  potřebné  rozkazy  přijal. 

Rozkaz  na  stanů  stržení  čeští  hejtmane  očekávali.  Dohodli  se, 
že  poslechnou.  Jisto  bylo,  že  nejvyšší  se  svými  hejtmany  něco  nepra- 
vého proti  falckrabovi  kuje,  ale  poslušenství  odepříti  Čechové  mu  ne- 
mohli. Na  Sulcbach  byli  sami  slábi,  zvláště  když  všecka  střelba  byla 
v  rukou  bavorských.  A  vzepříti  se?  Jak  by  mohli  začíti,  aby  neuvalili 
sami  na  sebe  všecku  vinu? 

Tak  to  Libák  v  poradě  vyložil  a  všichni  s  ním  souhlasili,  jakož 
vůbec  teď  jeho  slovo  především  platilo  a  rozhodovalo.  Ostatní  se  zkuše- 
nému hejtmanu  rádi  poddali.  Spravovalf  dosud  houfy  české  tak,  že 
lépe  nemohlo  býti,  všude  jevil  opatrnost,  ve  všem  si  věděl  rady.  Nej- 
více však  mu  prospělo,  že  obezřetností  svou  a  prohlédavostí  vystopoval 
noční  návštěvy  hejtmanů  německých  i  samého  velitele  a  pana  z  Gut- 
štejna  v  obleženém  městě. 

Libák  také,  prve  než  z  tábora  vytrhli,  žádal  nejvyššího  z  Rachen- 
burka,  aby  pověděl,  co  hodlá  a  kam  míní  a  nepověděli  je  k  něčemu, 
co  by  bylo  proti  falckrabovi.  Velitel  až  pro  to  domnění  se  rozhněval 
(Libák  tomu  hněvu  však  rozuměl),  a  na  konec  pak  iigistil,  že  nepod- 
nikne nic,  dokud  nedostane  rozhodných  zpráv  z  Landshuta,  a  že  míní 
na  jih,  aby  byl  blíže  tomu  městu.  S  tím  se  český  hejtman  spokojil. 
An  již  odcházel,  zastavil  jej  nejvyšší,  oznamtge,  že  pan  z  Gutštejna 
nechce  žádné  správy  nad  českým  oddělením,  poněvadž  krajané  s  ním 
nejsou  spokojeni. 

„Ano,  nejsme  — "  vyznal  Libák  nepokrytě. 

„Nuže,  dám  vám  tedy  vrchním  hejtmanem  Němce,  Bavora.  Bych 
vám  dal  někoho  z  vás,  řeknou  páni,  že  rytíře  nebudou  poslušní,  a  vy 
zase  pána  nechcete.  A  kdy  byste  i  pána  vzali,  první  vaše  bude,  jakého 
je  vyznání?  Vy  utrakvisté  nechcete  katolíka,  a  co  jsou  římští,  neradi 
by  viděli  utrakvistu  nebo  jiné  víry,  ani  nevím,  co  jich  u  vás.  Tedy 
mějte  Němce,  jenž  bude  práv  všem,"  dodal  nejvyšší  a  usmál  se. 

„A  ten  svládne  pak  námi  všemi!"  v  duchu  si  Libák  pověděl 
odcházeje,  a  chmuřil  čelo.  „Žel,  je  nás  tu  hrst,  v  cizině  —  a  ještě  se 
sápeme  jako  doma,  ač  každý  tu  číhá,  jak  by  nás  zahubil." 

Bylo  počátkem  září.  Čas  byl  jako  toho  léta  vůbec  nejistý.  Dni 
byly  pochmurny,  často  sprchlo  nebo  dalo  se  do  stálého  deště.  Zřídka 
kdy  slunce  proskočilo  ze  mraků.  A  jako  nebesa,  byla  i  země  smutná. 
Kraj  kolem  Sulcbacbu  pahorkovitý  a  lesnatý  stával  se  dál  a  dále  rov- 
nějším. Pusto  bylo  kolem;  vesnice,  kterými  táhli,  nebo  které  stranou 
zahledli,  byly  zpustošeny,  vypáleny.  V  právo  v  levo  rozkládala  se  na- 
sáklá od  dešťů  lada  nebo  černá,  rozoraná,  neosetá  pole  a  mokré  louky. 
Nikde  člověka  pracujícího,  nikde  stáda  se  pasoucího.  Jen  tu  tam  zve- 
daly se  houfy  vran  a  havranů  a  nesly  se  těžkým  letem  nad  lukami 
pod  mraky  nízko  se  ženoucími  k  h^jům  a  lesům,  jež  sem  tam  se  černaly. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


602  ^'  'f^ásék: 

V  řadách  českých  neozval  se  teď  veselý  zpěv,  ale  otázky  tam 
stihaly  se,  proč  odtrhli  pojednou  od  Sulcbachn  a  kam  je  ti  Bavoři 
vedou.  Nejvyšší  správě  nežehnáno.  Roměnec  ležel  na  obrovské  paveze, 
dole  hrotem  okované  a  nyní  ve  voze  o  postranici  opřené,  a  hleděl 
před  sebe.  Nad  ním  visel  Mečkovský  praporec  zmoklý  a  schlíplý.  Pa- 
vezníci  a  střelci  kolem  na  voze  také  mlčeli.  Starý  bojovník  uvažoval 
a  vzpomínal,  jak  někdy  bývalo  za  krále  Jiříka  slavné  paměti.  „Tu  jsme 
byli  my  páni  ve  vojsku,  všude  samí  našinci,  od  nejvyššího  do  nej- 
nižšího ~  a  ted!!  Kdy  by  tak  pan  Jeník  vstal,  a  viděl,  jak  každý  ten 
Bavor  přijde  a  jen  se  rozkřikne  —  tam  a  tam  —  to  a  to  —  a  už 
to  musí  býti."  A  pak  zase  utkvěly  zraky  jeho  na  starém  vladykovi, 
jenž  v  plášti  jsa  zahalen  jel  vedle  vozů  na  koni,  Juž  se  tak  vesele 
nerozhlíži  a  chutě  kníry  nekroutí,  jako  když  vyjeli  a  začínali.  Hlavu 
klopí  a  mračí  se  jako  někdy,  když  bývalo  zle.  Všecko  na  tu  jízdu  dal, 
doufal  v  zisk  a  slávu  —  tuší  snad  divné  konce.  Kdy  by  tak  stará 
vladyka  na  Uhersku  ho  viděla  —  a  ten  Mikuláš,  čertův  panic,  kde  se 
toulá  s  Plamenáčem? 

Když  vojsko  zastavilo,  aby  si  odpočinulo  nebo  přenocovalo,  vedli 
čeští  hejtmane  z  opatrnosti  všecko  tak,  jako  by  stáli  před  nepřítelem. 
V  noci  se  střídali,  pilně  všecko  pozorujíce  a  četné  hlídky  a  ponůcky 
přehlížejíce.  Však  nikde  nic  se  nehnulo.  Jízda  byla  vždy  o  několik 
honů  napřed  a  tábořila  sama,  zadní  pak  voj  bavorský  se  svou  střelbou 
volněji  pokračoval,  opožďuje  se.  Na  druhém  noclehu  Matěj  Libák, 
jenž  měl  té  noci  správu  nad  vojskem,  velmi  se  rozhněval  a  div  že  se 
opanoval.  Pohádaliť  se  pozdě  na  večer  u  svých  stanů  prudký  Ořek 
z  Holohlav  s  holohlavým  Hrochem  z  Mczilesic  a  s  jeho  přáteli  Bo- 
šinským  s  Božejova  a  Něnkovským  z  Medonos.  Spor  začal  sám  Hroch, 
jenž  mluvě  o  Gutštejnovi  nepěkně  se  o  něj  otřel  pro  jeho  divné  cho- 
vání ke  krajanům,  a  při  tom  hlavně  na  to  ukázal,  že  Gntštejn  je  římské 
víry,  z  čehož  pak  vysvitlo,  že  katolíci  pro  víru  drží  třeba  i  s  nepřáteli 
českými.  A  na  to  Ořek  Holohlavský  nemlčel.  Ještě  že  v  čas  přikvapil 
sám  Libák  a  zemanům  ostře  připomenul,  vědíli,  že  dle  řádu  všecky 
kyselosti,  zášti  a  nelibosti  vzniklé  před  tímto  polem  (vědělť  o  jejich 
sporu,  jak  se  chytili  ještě  na  českých  hranicích)  nebo  nyní  na  poli 
aby  přestaly. 

„Teď  není  čas,  aby  spory  byly  zdvíhány,  ale  je  potřebí,  abychom 
si  všickni  vespolek  pomáhali,  takových  záští  zlým  nikterak  nevzpomí- 
najíce. Kdo  však  by  tak  nemínil  a  nehodlal,  takový  bude  kázán  právem 
vojenským!" 

Zemane  ustali,  rozešli  se  pak,  ale  nesmířeni. 

„Nešťastné  spory  a  zášti!"  pravil  Libák  k  vladykovi  Mečkov- 
skěmu,  jenž  se  sem  hodil.  „Kdy  by  těch  nebylo,  dnes  bychom  takhle 
nebyli.  My  a  Gutštejn  se  svým  a  panským  lidem  jízdným,  to  by  tolik 
vydalo,  že  by  ti  Němci  námi  tak  nevláčili." 

„A  Gutštejn,  a  páni,  byli  by  z  jiných?"  odvětil  Jeník,  tuhý 
odpůrce  pánův.   — 

Tak  táhli  třetí  den.  Přitrhli  k  městu  Kalminci,  před  nímž  v  polích 
nocovali.  Ráno  pak  později  se  dali  na  pochod,  a  když  vytrhli,  nebylo 
ani   památky  po  jízdě  Gutštejnově,    která   neustále   před   nimi  jela  a 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cteích  službách,  603 

s  kterou  ve  spojení  zůstávali.  Myslili,  že  za  řekou  se  s  ní  setkají.  Přešli 
přes  Naabu,  před  sebou  však  nespatřili  nikoho.  Libák,  jenž  jel  v  předu 
pojednou  obrátiv  koně,  cvalem  hnal  jej  k  bavorskému  hejtmanovi,  jenž 
byl  jejich  správcem,  a  ptal  se  ho  po  jízdě. 

„Nestarám  se  o  ni  —  není  to  mou  povinností.  Snad  je  tak  daleko 
napřed  — " 

„Nebo  zmizela  v  noci  tudy!"  zvolal  Libák  a  ukázal  na  silnici, 
jež  od  té,  kterou  jeli,  odbočovala  k  východu.  Bavor  jen  ramenoma 
pokrčil.  Libák  chtěl,  aby  vojsko  zarazil,  Němec  tšak  jako  udiven  naň 
pohledl. 

„Proč?  Není  možná.  Mám  ustanovený  čas,  kdy  nutno  do  W5rthn 
doraziti.  Nesmíme  meškati.  Vyjednejte  si  to  s  nejvyšším.  Já  sám  ne- 
mohu nic  — " 

Na  to  již  Libák  také  pomyslil,  a  proto  jel  proti  řadám  zpět, 
hledaje  své  spoluhejtmany.  V  tom  již  hnal  se  proti  němu  vladyka 
z  Uherska,  jenž  spravoval  vozy,  a  oznamoval,  že  po  německé  pěchotě 
vzadu  není  ani  památky,  že  snad  ani  nevytrhla. 

„Prosím  tebe,  pane  Zdeslave,  zaraz  ihned  vozy,  a  na  Němce  se 
neohlížej!^  zvolal  na  tu  zprávu  Libák,  a  již  jeho  rozkaz  nesl  se  od 
houfce  k  houfci,  řady  zastavily  krok  a  nad  nimi  zavlály  na  vozích  ko- 
rouhve znamením,  aby  zarazili.  Rázem  umlklo  rachoceni  vozů,  řinčení 
řetězů  a  dusot  koňský.  Zraky  všeho  mužstva  obracely  se  k  hejtmanům, 
kteří  krátko  se  poradivše  již  od  sebe  odrazili,  rozjíždějíce  se  různými 
stranami.  Vladyka  z  Uherska  sebral  několik  jezdců  zemanských,  kolik 
jich  bylo  při  zadních  vozích,  a  pustil  se  s  nimi  cvalem  zpět  silnicí. 
Edulinec  hnal  se  protivnou  stranou,  ku  předu,  Libák  s  panem  z  Bo- 
skovic zůstali  u  vojska.  Tak  stály  řady  ve  zbroji  za  dlouhou  dobu, 
a  nikdo  nesměl  zbraně  odložiti.  Německý  hejtman  klel  a  dorážel  na 
Libáka,  co  to  je,  proč  vojsko  zastavili. 

„Hned  vám  povím." 

Tak  nadešlo  poledne  a  brzy  po  něm  vrátil  se  Kdulinec  se  zprávou, 
že  po  jízdě  Gutštejnově  není  ani  památky. 

„Již  tomu  tak.  Ujeli  nám." 

A  v  tom  vladyka  z  Uherska  přiharcoval,  všecek  uzarděný  od 
prudké  jízdy. 

„Zrada!"  zvolal.  „Tou  silnicí  k  východu,  co  jsme  ji  minuli,  dala 
se  střelba,  všechny  kusy,  s  vozy,  prachy,  koulemi,  se  vším  — " 

„S  vojskem?" 

„S  vojskem.   Proto  tak  zvolna  táhli.   Jsme  zrazeni!   Ó  těch  — " 

„Jsme  sami!"  pravil  zvolna  Libák.  „Přelstili  nás  —  toho  jsem 
se  nenadal.  Že  jsme  s  nimi  nechtěli  -— " 

Hejtmane  byli  všichni  rozjitřeni.  Kleli,  nejvíce  však  Gutštejnovi, 
jenž  Němcům  krajany  zradil.  Vzpomněli  také  na  bavorského  hejtmana 
a  chtěli  v  hněvu  svém,  aby  byl  pověšen. 

Libák  je  sotva  udržel. 

V  tom  hejtman  bavorský  sám  k  nim  přijel. 

„Chtěl  jste  prve  věděti,  co  se  stalo.  Nuže  dejte  mi  svůj  meč. 
Jste  naším  vězněm  a  ne  již  správcem.  Sesedněte  s  koně ;  tam  na  voze 
bude  vaše  místo  — "  poroučel  Libák. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


604  ^-  Jirásek: 

Bavor  se  chtěl  brániti,  ale  za  chvilku  již  seděl  se  svým  sluhou 
na  válečném  voze  jako  vězeň  uprostřed   českých   pavezniků   a  střelců. 

„Jízdy  nemáme  — "  ozval  se  Kdulinec.  „Kdo  bude  v  honcích 
a  ztracencích?" 

„Sebereme,  co  máme.  Všichni  jízdní  zemane  nechf  jedou  v  před 
a  v  zad,  a  přidáme  k  nim  koně  podhejtmanů  a  zbytečné  od  vozů.  Bude 
jich  ovšem  málo,  ale  nebudeme  aspoň  bez  hlídek.^ 

Nejsmutněji  však  bylo  hejtmanům,  když  pohledli  na  řady  vozové. 
Mezi  nimi,  ani  napřed  ani  vzadu  ani  jediného  kusu  polní  střelby  — 
a  co  platná  tu  tam  na  voze  houfnice,  když  Němci  prachy  odvezli? 

„Ó  těch  Bavorů  1  Porážku  nám  učinili  bez  potýkání!"  zvolal 
Kdulinec  rozhořčen  a  hladil  rukojeť  svého  meče. 

„Tomu  se  právě  chtěli  vyhnouti.  My  jim  překáželi,  a  tak  se  nás 
bez  boje  zbavili.  Padouši!*'  mínil  Boskovský.  Viadyka  z  Uherska 
chmurně  mlčel. 

„Je  zle  — "  promluvil  Libák  —  „než  buďme  srdce  dobrého. 
Máme  vozy,  máme  meče.  Přijdeli  kdo  na  nás,  potkáme  se  s  ním 
mužsky.  Doufám  však,  že  ani  nikoho  nepotkáme.  Císař  s  vévodou  jsou 
ještě  daleko,  a  tak  s  pomocí  boží  bez  úrazu   dorazíme  k  Landshutu." 

Toho  dne  již  netáhli  dále  k  vůli  opatřením  a  přípravám  na  další 
pochod.  Ale  utábořili  se  tak,  aby  připraveni  byli,  kdy  by  odněkud 
nepřítel  z  nenadání  na  ně  přitrhl. 

Druhého  dne  dali  se  na  další  pochod.  Před  pěšími  a  vozy  jel 
malý  houfec  jezdců.  Ještě  méně  jich  bylo  vzadu.  Toho  dne  přešli  řeku 
Řehnici.  Den  se  vyjasnil.  Slunce  mile  svítilo,  a  jasně  třpytila  se  zbraň 
i  zbroj  a  vesele  zase  vlály  u  větru  praporce  pěších  i  korouhve  na 
vozích.  Táhli  krajem  ne  již  tak  pustým  a  rovinatým.  Před  sebou  viděli 
v  dáli  pásma  pahorků  namnoze  lesnatých.  Veselí  se  do  řad  žoldnéřských 
nevrátilo.  Každému  namanula  se  otázka:  „Jak  bude?"  Mnohý  ovšem 
si  také  vydychl  a  řekl: 

„Lépe  tak  —  Jsme  aspoň  sami,  mezi  sebou." 

Všichni  se  pak  těšili,  že  bez  velikých  překážek  dostanou  se 
k  Landshutu  nebo  jemu  na  blízko,  na  půdu  jistější,  kdež,  až  by  počet 
jejich  doplněn  byl  a  střelba  opatřena,  nastane  bohdá  šťastnější  práce. 
Po  nepříteli  nebylo  nikde  ani  stopy.  Také  se  ho  nikdo,  ani  vůdcové 
nenadali.  Když  od  Sulcbachu  odcházeli,  došly  zprávy,  že  císař  s  vé- 
vodou Mnichovským  se  sice  spojili  u  Donauwórtha  a  že  míří  k  Řeznu  — 
ale  prve  nežli  sem  přitáhnou,  minou  hejtmane,  tak  doufali,  s  lidem 
svým  Řezno  a  přejdou  přes  Dunaj,  a  pak  bude  již  vyhráno. 

K  večeru  však  se  znepokojili.  Spatřiliť  před  sebou,  ovšem  že 
v  dáli,  krvavou  velikou  záplavu,  a  na  nad  černými  chlumy  po  nočním 
nebi  se  hrozivě  rozlila.  Hlásala  požár.  Kdo  zapálil?  Snad  nějaký  po- 
tulný houf  falckrabův  nebo  nepřítel?  Nebylo  možná!  —  A  přece  hejt- 
mane hleděli  starostně  na  toho  zlověstného  posla.  A  ještě  s  jednou 
starostí  se  Libák  ukládal.  Kde  je  Mikát  Brada?  Co  se  s  ním  stalo? 
Musilli,  překvapen  jsa,  se  střelbou,  nebo  šel  dobrovolně?  Ó  nikoliv, 
to  ne  —  Hejtman  věřil  jeho  poctivosti. 

V  tu  chvíli  překládal  viadyka  z  Uherska  hlavu  ze  strany  na 
stianu,  nemoha  nijak  usnouti.  Starost  mu  nedala.  Dnes  obzvláště  často 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Y  cieieh  sliiibáeh.  605 

vzpomněl  na  svou  tvrz,  ženu  a  dceru,  i  na  syna  i  na  Boršického 
mladého.  „By  pán  bůh  dal  a  mladíci  tam  zůstali,  aby  aspoň  oni  — 
Bez  toho "A  hluboký  povzdech  dral  se  z  prsou  starého  muže.  — 

Příštího  dne  záhy  po  poledni  vrátil  se  mladý  Peřina  z  Miličína 
se  čtyřmi  jezdci  na  uhnaných  a  zpocených  koních,  veda  dva  jezdce 
zajaté. 

Když  bylí  přivedeni  hejtmanům,  málo  se  z  nich  potěšili,  a  zvláště 
Libák  tentokráte  nad  obyčej  zachmuřil  čelo.  Rytíř  Peřina  chytil  je  ve 
vsi,  kdež  s  druhy  svými  drancovali.  Druhové  jejich  ostatní  lyeli. 

„Jsou  to  Češi,  rajtaři,  z  houfu  mladého  Trnky.  Starý  tu  je  také 
svým,  u  Normberských"   —  ohlašoval  Peřina. 

Rajtaři  se  krajanům  vyzpovídali  bez  mučení.  Vypověděli,  že  jsou 
v  honcích,  že  je  vyslali  napřed,  hlavní  vojsko  císařovo,  vévodovo  a 
jiných  několika  knížat  z  říše,  všech  dobrých  dvacet  tisíc,  že  je  nedaleko, 
u   Řezná. 

„Zaskočili  nás.  Už  neujdeme!''  zvolal  Libák,  když  zajatci  od- 
vedeni. „Budř  již  o  nás  vědí,  nebo  jistě  dnes  zvědí.  Páni  bratři,  ten 
Rachenburk  i  Gutštejn  o  nich  věděli  —  Iv  tom  jsme  zrazeni.  Pěkně 
to  s  tím  císařským  poslem  ujednali  a  nás  prodali.  Zavedli  nás  sem 
schválně!" 

„Na  porážku  — "  dodal  Kdulinec. 

„Dvacet  tisíc  —  a  my!  Nezbývá  nežli  se  vzdáti  nebo  — " 

„Ho,  vzdáti  !**  zkřikl  pojednou  starý  vladyka  z  Uherska.  „Já  se 
nedám  zajíti,  aby  mne  žena  vypláceti  musila.  S  takovou  hanbou  se 
domů  nevrátím." 

Oči  mu  zimničně  zahořely. 

„Ej,  však  nás  ještě  nevedou!"  zvolal  pan  z  Boskovic.  „Pane 
Matěji,  budeme  se  bíti.  Paží  bude  mnoho  třeba,  hlavy  však  jen  jedné. 
Vůz  musí  za  voji  a  vůdcem  vojsko  stojí.  Veď  ty  lidi  do  bitvy,  řiď 
nás  a  učiň,  co  příleží  učiniti." 

Podal  mu  ruku,  a  Kdulinec  i  Zdeslav  Jeník  ochotně  učinili 
tolikéž,  srdečně  pravicí  Libákovou  potřásajíce. 

„Buď  pochválen  pán  bůh,  že  jest  jedna  vůle  mezi  vámi.  Mnoho 
mi  ukládáte,  ale  s  boží  pomocí,  budeli  zle,  se  probijeme." 

Toho  dne  táhli  ještě  dále. 

Libák  sám  jel  v  honcích  a  obzíral  pilně  a  bedlivě  krajinu,  hle- 
daje zištné  místo  nějaké.  Pozdě  odpoledne  dorazili  na  rozlehlou  výšinu. 
Tu  Libák  poručil,  aby  vozy  zarazili  a  na  rychlo  tábor  zřídili.  V  tu 
chvíli  také  objevil  se  v  předu  valný  houf  jezdců,  kteří  z  daleka  ob- 
jížděli, až  pak  shluknuvše  se  rázem  koně  obrátili  a  záhy  zmizeli. 

(Pokračování.) 


OSVATA  1888.  7.  i^g 


Digitized  by  LjOOQIC 


606  J-  Wúnseh: 


Trebizonda. 

Ze  svých  cest 

pífie 

Josef  WOnsch. 


■•'^''átý  listopad  1882  byl  den  nevlídný  a  oplakaný.  S  hor  Ziganských 

a  Kolatských  válely  se  husté    chomáče   šedých   mraků.     Ob  čas 

f{^     pršelo  jen  se  lilo.  Jaký  to  div,  že  bídná  silnice  turecká  stala  se 

bezedným  proudem  bahnitým,    kterým   naše  araba  jako    opatrná 

matrona  jen  loudavč  skákala  s  kamene  na  kámen. 

Takto  k  polednímu  blížili  jsme   se  ku  Trebizondě,    matce 
vyhlášených  Trebizondských  princ  —  — 

Ale  s  dovolením!  My  se  vlastně  ani  neblížili.  V  Deirmen-dere 
(mlýnské  údolí)  uvázli  jsme  právě  ve  hluboké  kalužině.  Jupiter  pluvius 
všecka  svá  stavidla  opět  důkladně  uvolnil,  i  zdálo  se,  že  do  blízké 
Trcbizondy  bez  vesel  už  ani  se  nedostaneme.  Že  po  pravé  straně 
silnice  k  moři  ubírá  se  klasický  Pixitis,  bylo  nám  útěchou  jen  pra- 
malinkou.  Hadži  Mardiros,  náš  chrabrý  vozataj,  alespoň  podobnými 
neplodnými  vzpomínkami  drahého  času  nikterak  neztrácel.  Chutě  sebral 
všecky  své  kolářské  a  kovářské  násti-oje  a  naši  archu  úmluvy  velice 
porouchanou  opravovati  se  jal  důmyslně  a  rukou  dovednou. 

V  minulost  myšlenky  mé  zabíhají.  V  dubnu  jsem  u  Alexandretty 
opustil  hostinné  moře,  země  i  národy  spojující.  Sedm  měsíců  krajinami 
divokými  a  nehostinnými,  sedm  dlouhých  měsíců  nesnází,  útrap  a  strá- 
dání !  A  zde  konečně  opět  to  moře  věčně  krásné,  zde  mrav  a  pohodlí 
evropské,  zde  staroslavná  Trebizonda,  tajemné  sídlo  Trebizondských 
princ  —  — 

Archa  naše  opět  se  hnula.  Čtyři  hnědouši  napjali  skrovný  zbytek 
sil  svých  utrmácených,    tedy  čtyřikráte  čtvermonohým   dupotem  —  — 

Za  nedlouho  vyjeli  jsme  na  ne^'sokou  stráň.  Úpatí  její  omývaly 
bílé  pěny  rozbouřených  vln.  Kolem  chobotu  město  se  vine  v  rozkošném 
věpci  bujné  zelené.  První  chalupy  daly  nám  zdvořilé:  „Pěkně  vítáme 
do  Trebizondy!"  a  my  zastavili  před  tureckou  celnicí.  Celníci  seděli 
před  domem  na  dřevěné  lavici  a  byli  právě  v  pilné  práci.  Chytali  lelky 
a  kouřili  při  tom  z  nargileh.  Čekali,  že  slezu  a  představím  se.  Leč 
mně  do  bláta  se  nechtělo.  Když  viděli,  že  se  k  tomu  naprosto  nemám, 
zvedl  se  jeden,  vylezl  na  arabu,  aby  mi  tu  svou  poklonu  udělal.  Pro- 
hlížel si  tu  také  všecky  mé  bedničky  a  chtěl  věděti,  co  v  nich  jest. 
Já,  že  velmi  mnoho.  —  A  kde  prý  mám  papíry?  (Byla  to  snad  stydlivá 
narážka  na  „kaime.")  Já,  že  nemám  žádných,  a  že  i  bez  nich  přes 
půl  roku  zde  již  cestuji.  Měl  jsem  sice  své  průvodní  listiny,  a  — 
s  chloubou  to  bud  řečeno!  —  také  asi  10  piastrů  mi  zbývalo.  Ale 
nechtěl  jsem  kaziti  lid.  Vyňal  jsem  lorgnon  a  počítal  zasmušilé  cypřiše, 
které  na  řeckém  hřbitově  opodál  snily  bůh  ví  o  čem.  Celník  hued 
uhodl,  že  jsem  asi  veliký  pán,  a  proto  s  vozu  tiše  se  vytratil. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trehizonda,  607 

Araba  opět  se  rozejela.  Brzy  projeli  jsme  Gaar-mejdarem,  kře- 
.  sťanským  náměstím,  a  odtud  v  levo  do  prostorného  chánu  uhnuli. 

Když  jsem  slézal  s  vozu,  chytil  mne  již  zaptie.  Musí  prý  věděti, 
kdo  jsem.  Pověděl  jsem  mu  své  jméno,  ale  to  mu  bylo  příliš  krátké. 
Šel  jsem  hledat  byt,  zaptie  za  mnou.  Vstoupil  jsem  do  hostince  ďEurope, 
zaptie  za  mnou.  Šel  jsem  pro  své  věci,  zaptie  mne  pronásledoval,  i  když 
s  nimi  do  hotelu  opět  jsem  se  vracel.  Kolik  hodin  před  hotelem  pak 
stál  na  stráži,  říci  nemohu,  ale  vy  z  toho  vidíte,  jak  čestně  člověka 
i  v  Trebizondě  přivítají. 

Připouštím,  že  jsem  v  Kurdistanu  byl  asi  velmi  zdivočel.  Zna- 
menal jsem  to  dle  toho,  že  mi  v  hotelu  vykázali  pokoj,  který  jen 
„krásnou*^  cenou  vynikal.  Já  od  jakživa  krásy  jednostranné  nejsem 
velikým  milovníkem,  a  proto  za  krátko  do  tnrecko-řeckého  chánu  jsem 
přesídlil.  Za  babku  najal  jsem  si  tu  čtyři  holé  stěny,  ale  za  krátko 
tak  královsky  jsem  se  tu  zařídil,  že  se  mi  tu  náramně  zalíbilo.  Koupil 
jsem  si  hrnce,  džbán  atd. 

Především  bylo  nutno,  zimní  šaty,  které  v  Erzernmu  před  zimou 
tak  chatrně  mne  chránily,  zaměniti  za  letní.  Neboť  v  Trebizondě  bylo 
posud  až  horko. 


Odhaligi  dějiny  proslavené  Trebizondy.  Nelekejte  se !  Nic  velikého 
vás  tu  nerozechvěje,  nic  vznešeného  neuchvátí.  Je  to  životopis  krasavice 
východní.  Tu  a  tam  skví  se  pozlátkem  pikantních  jednotlivostí,  celek 
však  chabě  vyznívá  známou  melodií  „ode  stupně  ke  stupni. ** 

Trehizonda  narodila  se  —  než  co  dím!  —  založena  byla  asi 
2000  roků  př.  Kr.  Kdy  se  to  stalo,  určitě  se  neví,  neboť  matriky  ten- 
kráte byly  ještě  ve  strašném  nepořádku.  Také  kmotři  nejsou  v  evidenci 
dosti  jasné.  Hádá  se  na  Assyry,  hádá  se  na  Pelasgy.  Ať  tomu  již  jak- 
koli, jisto  je,  že  záhy  se  asi  pořečtila.  První  o  Trebizondě  zvěst  jistou 
máme  teprve  od  Xenofonta,  který  se  svými  10.000  až  sem  šťastně  se 
protloukl  a  přijat  byl  pohostinně,  jak  na  krajana  se  slušelo.  Trebi- 
zonďané  dovolili  utrmáceným  vojům  jeho  potravou  se  tu  zásobiti,  dali 
i  darů  hojnost,  mouku,  ^no  a  býky,  aby  Řekové  Joviši  a  Heraklovi 
obětovati  mohli.  Ale  Arkadské  čety  ve  vojsku  Xenofontově  nevěděly, 
že  by  8  Trebizondany  jen  dost  málo  byly  příbuzný. 

Že  vše,  co  před  Xenofontem  se  tu  dalo  po  dlouhá  staletí,  zůstalo 
nám  tak  temno,  tomu  hrubě  ani  diviti  se  nelze.  Od  krvavého  jeviště, 
na  kterém  bouřlivé  dějiny  starého  věku  se  odehrávaly,  byla  Trehizonda 
příliš  odloučena.  Na  severu  nebezpečného  vetřelce  děsily  hrůzy  moře 
starým  tak  nehostinného,  na  jihu  pak  obemknuta  je  dvojím  řetězem 
hor  lesnatých  a  neschůdných,  jimiž  tím  nesnadněji  bylo  proniknouti, 
jelikož  bránili  je  národové  velice  bojovní.  Trehizonda  v  pokoji  a  v  bázni 
boží  seděla  hezky  za  větrem:  odloučena  od  celého  světa  o  celý  svět 
se  nestarala,  a  celý  svět  nestaral  se  o  ni.  Jí  nebylo  lekati  se  hord 
divokých  z  Babylona  a  Ninive  se  řítících,  ani  Ekbatan  ani  Persepole 
se  neděsila.  Dělala  to  jako  ta  panenka  —  sedala  hezky  v  koutě, 
a  jelikož  bohatstvím  zbytečně  se  neblýskala,  také  jí  nikdy  nenašli. 
Násilníků  ani  vzdálených  nedráždila  nikdy.     V  tělocviku  si  nelibovala. 

39* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


608  '^-  Wůnsch: 

Ke  skoku  odvážnému  alespoň  uikdj  so  nuudhodlala  a  proto  podlézala, 
kde  jen  podlézti  se  dalo.  V  tom  ohledu  byla  vždy  „moudřejší"  než 
ostatní  obce  řecké,  jejichž  občané  raději  na  bojišti  umírali,  než  by 
násilníku  perskému  byli  otročili.  Pád  říše  perské  k  srdci  Trebizonda 
příliš  si  nebrala.  Když  pak  duševní  převaha  Řeků,  již  Alexander  mace- 
donský sjednotil  a  proti  zotročilé  Asii  obrátil,  slavila  tu  vítězství  ne- 
vídaná, i  Trebizonda  vstříc  přicházela  vojům  vítězným  a  slavila  vítězství 
svých  krajanů.  Tak  i  za  Alexandra  i  za  Mithridata  kvetla.  Leč  i  jasná 
hvězda  Mithridatova  brzy  pohasla,  a  Trebizonda  miliskuje  se  opět 
s  vítěznými  legiemi  LucuUovými  a  Pompejovými,  a  Romě  světovládné 
slibuje  věrnost  a  přátelství.  Řím  ponechává  jí  obecnou  samosprávu 
a  volný  obchod,  a  královna  moře  Černého  i  na  dále  tyje  blahobytem 
a  skví  se  nádherou.  Římští  imperatorové  jí  přejí,  hlavně  pak  Hadrian 
vyznamenává  ji,  město  i  přístav  opevňuje  a  chrámy  i  pomníky  ozdobuje. 
Ale  již  v  polovici  třetího  věku  stihlo  kurtizánku  první  neštěstí. 
Ne  snad  tím,  že  by  démanty  a  jiné  skvosty  jí  byli  prodali  dražbou 
exekuční  —  nýbrž  od  východu  přitáhli  četní  zástupové  bojovných  Gothů 
a  Trcbizondu  vybrali  a  vypálili.  Posádka  její  v  číise  tohoto  nebezpečí 
sice  ještě  o  10.000  bojovníků  byla  rozmnožena,  ale  statní  ti  hrdinqvé 
před  nepřítelem  slavně  vzali  do  zaječích. 

Z  rumů  svých  Trebizonda  povstala  sice  brzy  zase,  ale  dřívější 
slávy  a  moci,  jak  se  zdá,  už  nikdy  nedostihla.  Y  6.  a  7.  věku  mnoho 
křesťanů  před  šířící  se  mocí  arabskou  sem  se  utíkalo  a  zde  se  usazo- 
valo. Když  provincie  římské  na  Eufratu,  Palestina,  Sýrie  a  Arménie 
ztraceny,  Trebizonda  stala  se  jaksi  poslední  baštou  proti  Mohamedánům 
a  Peršanům,  jejichž  moc  až  sem  již  dorážela.  Ona  tím  sice  mohutněla, 
ale  mocnými  nepřáteli  sama  brzy  je  ohrožována.  Zde  klesající  Byzancie 
soustřeďovala  slabou  moc  svoji  obrannou,  Trebizonda  stala  se  a  až  do 
11.  věku  zůstala  hlavou  thematu  Chaldijského.  Ale  prefekti  jeho  sami 
brzy  vrchmoci  byzantinské  hledí  se  vymknouti  a  zovou  se  již  i  knížaty 
Trebizondskými.  Příčin  k  tomu  měli  dosti.  Spustlý  Cařihrad  dávno  již 
jen  sám  sebe  stěží  obraňoval  a  vzdáleným  državám  svým  pomoci  po- 
skytnouti nemohl.  Chaldia  sama  sobe  ponechána.  1  proti  Selčukům 
i  proti  Georgům  Kavkazským  sama  musila  se  brániti.  Hrdinský  Gabros 
i  tyto  i  ony  zatlačil  a  opíraje  se  o  pevné  položení  města  jakož  i  o  bo- 
jovné národy  okolní,  založil  si  tak  panství  skoro  samostatné,  jež  pak 
na  syna  jeho  Theodora  a  vnuka  Konstantina  přešlo. 

Když  r.  1185  Komnenové  v  Cařihradě  s  trůnu  jsou  svrženi,  tu 
Thamaři,  dceři  Andronikově,  podařilo  se  Alexeje  a  Davida,  dítky  Ma- 
nuela  Komnena,  před  jistou  zhoubou  zachrániti.  Sem  utekla  se  s  nimi, 
jakož  i  s  mnohými  přívrženci  a  s  velikými  poklady  rodu  Komnenského. 
Trebizonda  vznešeným  uprchlíkům  poskytla  pohostinství.  Vždyť  i  hmotná 
moc  její  novými  příchozími  značně  byla  rozmnožena.  Alexej  byl  tehdáž 
hošík  jedva  čtyřletý.  Zde  pak  dorůstal  ve  vzpomínkách  dřívější  slávy 
a  krutého  neštěstí,  jež  stihlo  jeho  rod.  1  Cařihrad  zatím  krokem  rychlým 
hnal  se  do  své  záhuby.  To  není  již  ani  říše,  loď  pevným,  jistým  veslem 
vedená  v  moři  rozbouřeném:  to  spuchřelá  kra  ledová,  již  proud  děsný 
do  jisté  zkázy  žene  mocí  neodolatelnou.  Jediný  náraz  sebe  nepatrnější, 
a  kra  na  kusy  se  rozdrtí.  A  náraz  přišel  již  r.  1204.  Hlouček  dobro- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trebizonda.  609 

dražuých  rytířů  západních,  křížem  zdobených,  malomocnou  Byzancii 
jedinou  ranou  dorazil.  Vetchá  kra  v  kusy  se  rozstoupila.  Na  březích 
stálo  mnoho  diváků  škodolibých,  a  každý  hleděl  nějaký  kousek  uchvátiti 
ke  krátkému  potěšení.  A  dvaadvacetiletý  Komnen  Alexej  vylovil  si 
také  kus. 

Událost  tu  dějiny  světové  zaznamenávají  slovy,  že  Alexej  v  Trebi- 
zondě  trůn  Komnenů  znova  založil.  V  Kolchidě  sebral  četné  voje.  Těmi 
útokem  vzal  Trebizondu,  čelnější  města  a  hrady  v  okolí,  kdežto  mladší 
bratr  jeho,  hrdinský  David,  Sinopy  dobyl  a  do  Pafiagonie  vtrhl  a  novou 
říši  až  po  Bospor  a  Helespont  hleděl  rozšířiti.  Tak  Trebizonda  stala 
se  hlavou  nového  císařství  řeckého  na  Černém  moři.  Leč  císařství  to 
snad  jen  jediným  tímto  činem,  že  založeno  bylo,  proslavilo  se.  Jak 
a  co  dále  se  tu  jednalo,  je  tragedie  sice,  ale  tragedie  tak  bídná,  že 
nejen  politování  nejhlubší  než  i  obecnou  veselost  musí  buditi.  Tragické 
úkoly  jsou  tu  sice  tak  veliké,  že  by  veškeré  činnosti  předních  hrdinů 
světa  byly  vyžadovaly.  Nevím,  stalali  se  nedopatřením  anebo  vážná 
historie  udělala  si  také  jednou  malý  šprým  masopustnl:  tolik  je  jisto, 
že  vznešené  úkoly  Herakleů,  Achillů  a  Diomedů  svěřeny  tu  naskrze 
jen  ničemným  Thersitům.  Přes  půl  třetího  věku  trvalo  císařství  Trebi- 
zondské,  a  přes  půl  třetího  věku  chabě  vleklo  se  do  hrobu.  A  za  celý 
ten  čas  ani  jediné  slovo  mužné  tu  nezahlaholilo,  ani  k  jedinému  činu 
chrabrému  se  nevzchopili.  Co  panovníků  vystřídalo  se  na  trůnu  roz- 
viklaném!  K  čemu  jména  jejich  bych  uváděl?  Af  byl  to  již  Naci  anebo 
Muci,  věc  zůstala  vždy  tatáž:  za  ničemou  přicházel  ničema.  Ani  tolik 
nemůže  se  tvrditi,  že  by  tu  zbabělí  mužové  a  zvrhlé  ženy  byli  pano- 
vali; vždyC  opanovávati  se  dávali  ode  tvorů  ještě  bídnějších,  ještě 
zvrhlejších. 

Nejzávažnější  příčina,  že  říše  Trebizondská  tak  brzy  a  tak  hlu- 
boce upadla,  bylo  zajisté  to,  že  Komnenové  všecky  zlořády  společenské, 
které  císařství  byzantinské  v  úplný  rozklad  přivedly,  i  sem  byli  pře- 
nesli a  na  nich  panství  své  zbudovali.  Míním  vládychtivou  šlechtu, 
která  tu  brzy  takové  váhy  nabyla,  že  panovníci  velmi  záhy  nemohli  se 
ji  už  ani  ubrániti. 

Ve  krajinách  zdejších  bylo  tak  už  dosti  šlechty  domorodé,  která 
ode  dob  nepamětných  platný  měla  podíl  ve  správě  zemské.  To  byla 
dobrá  práva  jejich,  zděděná  z  dob  pradávných.  Stará  tato  šlechta  do- 
mácí slula  „Mezochaldiové:'' 

Ale  s  Komneny  uteklo  se  sem  i  mnoho  staré  šlechty  byzantinské. 
Alexejovi  při  zakládání  nové  říše  poklady  svými  valně  byli  nápomocni 
a  proti  šlechtě  domorodé  tvořili  tu  brzy  stranu  nové  šlechty  dvorské. 
Jako  v  Byzancii  tak  i  zde  sluli  „Scholarové,"  bojovníci  míru.  Do  boje 
táhnouti  neměli  sice  ve  zvyku,  za  to  však  také  nic  nebylo  jim  tak 
protivno  jako  mír  v  říši.  V  paláci  císařském  upřádali  jen  pletichy  a 
spiknutí,  a  sobeckými  choutkami  svými  přivedli  říši  brzy  na  pokraj 
záhuby. 

Obě  tyto  strany  v  Trebizondě  brzy  příkře  postavily  se  proti 
sobě.  Každá  z  nich  jen  prospěchu  svého  hájila,  leč  v  pravdě  každá  chtěla 
sama  jen  panovati.  Zpupné  panstvo  brzy  úplně  hledělo  se  vymknouti 
z  poslušnosti  k  císaři  a  zakládalo  pevné,  nedobytné  hrady  jak  na  strnnrh 


Digitized  by  V:íOOQIC 


610  ^'  Wúnsch: 

skalinách  nad  mořem,  tak  i  na  nedostupných  výšinách  nvnitř  země. 
Kolik  hradů,  tolik  zpupných  samovládců.  Cisař  Trebizondský  nad  ně 
sice  mocí  svou  vynikal,  ale  moci  nad  nimi  neměl  pražádné.  Tak  již 
v  prvé  polovině  14.  věku  vzpoura  mnohohlavá  vítězila  nad  jednotou, 
hmotná  síla  tím  rozdrobena  naprosto,  a  moc  říše  bublinkou  se  rozply- 
nula. Jak  měli  císařové  rozhodně  vystupovati  na  venek,  když  veškeru 
moc  a  sílu  svou  proti  vlastním  poddaným  bylo  jim  obraceti. 

Eáznosti  hned  od  prvního  počátku  bylo  velice  potřebí,  a  hned 
od  prvního  počátku  tolik  se  jí  nedostávalo!  Tak  Sinope  na  západě  a 
Kolchida  na  východě  záhy  již  jsou  ztraceny.  Selčukové,  Tzanové,  Mon- 
golové, Turkmeni  a  Turci  na  říši  malomocnou  sápali  se  ze  všech  stran. 
Tolikerým  nájezdům  jen  hrdinové,  jen  velicí  hrdinové  mohli  se  ubrániti. 
Leč  hrdiny  císařství  Trebizondské  nesplodilo  ani  jediného.  Císař,  tísněn 
jsa  od  strany  jedné,  s  druhou  stranou  smlouvati  se  musí  a  upisovati, 
že  jen  jménem  a  odznaky  hodnosti  císařské  se  spokojí,  vládu  však 
osvoboditelům  svým  zcela  že  přenechá,  že  nižádný  zákon,  nižádný 
skutek  jeho  nemá  míti  platnosti,  jehož  oni  by  nebyli  potvrdili.  Císařové 
záhy  se  žení  a  mají  dítky,  jež  záhy  opět  dospívigí  a  ani  dočkati  se 
nemohou,  kdy  již  otcové  jejich  k  otcům  odejdou.  Panovníci  Trebi- 
zondští  jsou  sice  veličenstva  a  císařové  „nejbožštější, **  ale  to  nikterak 
jim  nebrání  oddávati  se  bídným  milcům,  kteří  přízně  jejich  ve  prospěch 
sv4j  zneužívají.  Zde  pikle  tajné  se  strojí,  zde  vzpoury  a  války  občanské, 
zde  řeže  a  vraždy  krvavé,  syn  proti  vlastnímu  otci  zuří,  ženy  milko- 
váním se  baví  a  panovníci  s  hudebnicemi  a  tanečnicemi,  zde  radovánky 
nesmyslné  stíhají  radovánky,  a  v  rozkoších  bezuzdných  mrhají  se  po- 
klady uschráněné. 

Ano  kdy  by  plané  pobožnůstkářství  nahraditi  mohlo  kdy  pravou 
nábožnost,  pak  by  na  trůně  Trebizondském  byli  seděli  nejlepší  křesťané. 
Na  modlení  a  knéžím  alespoň  dávali  jak  o  závod.  Ve  městě  a  v  okolí 
i  hluboko  v  horách  zřídili  množství  svatyň,  chrámů  a  klášterů.  I  na 
hoře  Athosů  klášter  sv.  Dionisia  založili.  A  když  vládce  nebeský  občas 
švihl  je  nějakou  metlou,  nebo  když  nebezpečenství  se  blížilo  městu 
prostopášnému :  ta  vrhali  se  na  kolena,  objímali  oltáře  a  za  smilování 
prosili  božství  rozezlené,  aby  zadrželi  ještě  pádu  říše,  která  dávno  již 
setlela  jich  vlastní  ničemností,  aby  zákony  výminečné  si  vyprosili  proti 
přirozenému  běhu  nezměnitelnému. 

O  tom,  jakou  mocí  brannou  vládlo  císařství  Trebizondské,  násle- 
dující historicky  zaručená  událost  svědectví  podává  bohužel  až  příliš 
jasné.  MegoUo  Lercari  byl  jeden  z  předních  Janovských  obchodníků 
v  Trebizondě  usedlých.  U  Alexeje  III.  ve  veliké  byl  vážnosti,  a  proto 
mnozí  dvořané  mu  nepřáli.  V  paláci  císařském  při  hře  jednou  vzuikla 
rozepře,  a  tu  drzý  jeden  milostní k  císařův  Megollovi  dal  pohlavek. 
MegoUo  chtěl,  aby  mu  bylo  dosti  učiněno.  Císař  však,  háje  milostníka 
svého,  naprosto  mu  toho  odepřel.  Rozhořčen  opustil  MegoUo  palác 
a  Trebizondu.  V  Janově  vystrojil  si  dvě  lodi  válečné  a  s  těmi  —  ne- 
smějte se !  —  válku  vypověděl  císařství  Trebizondskému,  napadal  města 
pobřežní  a  dědiny,  plenil  ohněm  a  mečem,  a  zajatým  nosy  a  uši  uře- 
zával. Y  císařství  nad  tím  veliké  zděšení.  Konečně  však  přece  tak  se 
vzmužili,   že  4  koráby  proti   němu  vypravili.     MegoUo   sice  utíká,    ale 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trehizonda.  Qn 

jakmile  znamenal,  že  lodi  Trebizondské  od  sebe  se  vzdalují,  mocí 
udeřil  na  dvě  nejbližší,  zajal  je,  a  ostatní  dvč  pak  samy  se  vzdaly. 
Mužstvo  zohavil  až  na  jednoho  starce  a  jeho  dva  syny.  Po  těch  pak 
císai4  poslal  zvláštní  dar  —  soudek  nasolených  uší  a  nosů  —  jakož 
i  vzkázání,  že  nepřestane  válčiti,  dokud  císař  vinníka  mu  nevydá.  Císař, 
nevěda  si  jiné  rady  ani  pomoci,  milostníka  konečně  přece  vydal.  Tomu 
MegoUo  domlouval,  aby  se  nebál;  že  on,  muž  udatný,  se  ženami  (kdo 
čteš,  rozuměj !)  nikterak  neválčí.  Po  tom  propustil  jej  a  vzkázal  císaři, 
jemu,  MegoUovi,  tím  že  dosti  učiněno,  leč  pohaněná  obec  Janovská 
že  žádá,  aby  císař  Janovanům  ve  městě  vystavěl  pevný  hrad  a  zvláštních 
práv  aby  jim  udělil.  I  k  tomu  Alexej  přivolil.  To  stalo  se  r.  1380. 

Je  se  věru  čemu  diviti,  že  za  poměrů  tak  zvrhlých  celá  „říše" 
dávno  za  své  již  nevzala.  Že  přes  to  prese  všecko  po  delší  čas  udržela 
se  ještě  tak  tak  nad  vodou,  to  mělo  ovšem  zvláštní  své  příčinky.  Že  by 
jen  jediným  se  byli  proslavili  činem  válečným,  to  Trebizondanům  ni- 
kterak nemůže  se  vyčítati.  Ale  diplomati  byli.  Ne  sice  diplomati  ve 
velkém,  ale  záplatovali,  co  a  jak  se  právě  záplatovati  dalo.  Kde  jaký 
mocný  pán,  kde  jaký  společek  se  vyskytl,  Trebizonda  vždy  hned  družně 
k  němu  se  přitulila.  Z  počátku  vstoupila  do  spolku  Ikonského.  Když 
ten  od  Mongolů  byl  roztříštěn,  hned  zase  Mongolům  se  poddala  a  roční 
odváděla  poplatek.  Po  Mongolech  opět  s  Turkmcny  se  spolčila  proti 
Turkům  a  nemohouc  těmto  odolati,  zlatem  se  vykoupiti  hleděla.  V  Tre- 
bizondě  veškeren  mužný  duch  dávno  vyhynul.  Hrozilli  kdy  nějaký  po- 
tentát,  zde  bojovalo  se  jenom  zlatem,  a  nádavkem  k  tomu  dali  nějakou  — 
princeznu. 

Bylli  ve  všem  mizerný,  ve  princeznách  alespoň  dvůr  Trebizondský 
byl  veliký.  Slečny  byly  k  světu  a  šly  na  odbyt.  S  princeznami  vedl 
se  tu  obchod  ve  velkém,  zboží  to  bylo  rozhlášeno  a  i  do  dalekých 
krajin  se  vyváželo.  Kdy  by  byli  měli  tenkráte  již  noviny,  musil  by  je 
člověk  míti  v  podezření,  že  vše  to  dalo  se  již  tehdáž  „touto  ne  ne- 
obyčejnou cestou."  Co  bylo  lepšího,  to  darem  posláno  mocným  a  ne- 
bezpečným panovníkům  v  sousedství,  sultánům,  suUánkům  a  emirůin, 
aby  přízeň  svou  Trebizondě  naklonili  a  nájezdy  jí  ušetřili.  Tak  Andro- 
nicus  starší  dceru  Marii  dal  synu  krále  bulharského,  mladší  pak  Ja- 
novskému samovládci  na  Lesbu  za  ženu.  Alexej  Kutlubeji,  náčelníku 
bílé  hordy,  odeslal  svou  sestru  Marii,  druhou  sestru  Theodoru  pak 
Hadžimiru  Chalybskému,  aby  území  Trebizondského  neplenil.  Třetí 
dceru,  £udoxii,  provdal  za  Zenita,  emira  turkmenského.  I  král  Georgů 
a  Tahartan,  emir  Erzingianský,  dostali  po  princezně.  Jelikož  pak  Eudoxie 
zatím  ovdověla,  vyžádal  si  ji  císař  Jan  Palaeologus  pro  svého  syna. 
Ale  potom  se  jemu  samému  tak  zalíbila,  že  i  při  veliké  churavosti 
své  za  manželku  sám  ji  pojal.  „Dlouhý  Hassau"  dostal  krásnou  Kate- 
řinu, a  pro  turkobijce  Jiřího  Brankoviče  také  něco  zbylo.  Janované, 
křižáci,  Lazové,  Abchazové,  Peršané,  vnuci  Timurovi,  rytíři  nejroz- 
manitější postavy  a  dobrodruzi  všeho  druhu  přicházeli  ke  dvoru  Trc- 
bizondskému,  a  každý  si  tu  nějaký  ten  poklad  svého  srdce  ulovil. 
Papá  Trebizondský  byl  dobrák  a  neodmrštil  ani  zetě  pověsti  trochu 
pochybné.  Inu,  vždyC  bylo  z  čeho  rozdávati,  a  mnohému  zboží  na  skladě 
ceny  nepřibývá. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


612  ^'  '^^'"^ch: 

Břeh  Černého  moře  mezi  stupněm  37. — 38.  šii-ý  záliv  tvoří 
v  mocném  polooblouku.  Záliv  objímá  věnec  hor  lesnatých,  jež  ode  břehu 
znenáhla  vystupují  do  výše  6—8.000'.  V  horách  dvé  nevelikých  vzniká 
potoků,  jež  rovnoběžně  k  moři  seskakují  směrem  jihoseverním.  Jen 
několik  set  kroků  od  sebe  jsou  vzdáleny.  Během  času  ve  skále  por- 
fyrové  vymlely  si  řečiště  hluboké  a  roklinaté.  Tam,  kde  do  moře  se 
vlévají,  mezi  oběma  zdsUl  táblý,  plochý  hřbet  skalní.  Je  to  jako  při- 
rozená pevnost.  Na  severu  patu  její  moře  omývá.  Na  východě  a  na 
západě  skalnaté  boky  příkře  spadají  do  hlubokých  propastí.  Na  jihu 
jen  úzkým  hřbetem  souvisí  s  horami  ostatními.  Na  tomto  místě,  již 
samou  přírodou  tak  výtečně  opevněném,  vystavěna  Trebizonda.  Člověk 
potřeboval  tu  jen  málo  přičiniti  a  vybudoval  tak  pevnost,  jež  beze 
strachu  vysmívati  se  mohla  všem  dobyvatelům  dob  tehdejších. 

Jak  tu  bylo  vše  zařízeno  před  císařstvím  Trebizondským,  o  tom 
nemáme  pražádných  zpráv.  Teprve  z  dob  Komnenů  zvěstí  nabýváme 
jistých  a  dosti  podrobných,  tak  že  o  tehdejší  Trebizondě  jasný  obraz 
učiniti  si  můžeme. 

Plochý  hřbet  skalní,  na  němž  město  stálo,  nebyl  rovný,  nýbrž 
od  moře  třemi  stupňovitými  plochami  se  zvedal.  Na  plose  nejvyšší 
hrdě  vypínal  se  hrad  císařský.  Zde  listárna,  klenotnice,  budovy  vládní 
a  obydlí  četného  komonstva,  v  němž  Komnenové  tak  si  libovali.  Po 
nádherném  schodišti  do  „zlatého^  paláce,  veliké  dvorany  a  síně,  bal- 
kóny, sloupořadí  kolem  se  táhnoucí.  Podlahy  z  bílého  mramoru,  strop 
zlatá  mosaika  květinami  a  hvězdami  se  skvoucí,  po  stěnách  obrazy 
Komnenů.  Výše  nádherná  síně  audienční.  Střecha  stála  na  čtyřech 
mocných  sloupech  mramorových  a  v  pyramidu  se  sbíhala.  Hrad  byl 
příkopy  a  hradbami  obehnán  a  železnými  branami  uzavřen. 

Pode  hradem  na  dvou  plochách  nižšícli  a  nižších  město  se  roz- 
kládalo. Ulice  úzké,  dobře  dlážděné.  Domy  o  2  až  3  patrech.  Leč  zdá 
se,  že  jenom  přízemck  byl  z  kamene,  patra  však  že  jen  lehce  ze  dřeva 
byla  sestrojena,  tak  že  strašné  požáry  neřídkými  tu  bývaly  hostmi. 
Ploché  střechy  květinami,  révami  a  vzácným  stromovím  bývaly  posá- 
zeny. Ve  stínu  mile  tu  bylo  poseděti  a  popatřiti  po  nekonečné  hladině 
mořské  a  ke  skalnatým  temenům  horských  velikánů. 

Celé  toto  skalní  město  Komnenové  ohradili  ještě  mocnými  hrad- 
bami a  silnými  věžemi.  Mimo  to  při  samém  moři  dva  pevné  hrady 
zbudovány,  z  nichž  jeden  Benátčanům,  druhý  pak  Janovauům  sloužil 
k  ochraně.  Na  východ  a  na  západ  táhla  se  rozsáhlá  předměstí  obchodní, 
sloupo-  a  stromořadí  a  bohatá  tržiště.  Výše  stinné  libosady,  cvičiště 
a  divadla.  Dále  lučiny,  zahrady,  vinice,  lesíky  a  háje  olivové,  chrámy, 
kapličky  a  kláštery  na  vrcholcích  pahrbků  a  na  ostrožnách  v  moře 
zabíhajících.  Vláha  tisícerými  nitkami  stříbrnými  sbíhala  s  hor,  a  celé 
okolí  jediný,  pesti-ý  koberec  bující  zeleně  v  síle  úžasné. 

Již  staří  spisovatelé  nemohou  krásy  okolí  Trebizondského  dosti 
vynachváliti.  „Všechna  lahoda,'^  tak  o  tomto  ráji  pozemském  horiige 
romanopisec  Marini,  „již  příroda  s  uměním  se  snoubíc  dovede  vytvořiti, 
na  jednom  vykouzlena  místě  nedaleko  Trebizondy  —  a  věru  nesmrtelným 
musil  by  se  státi  ten,  jemuž  by  přáno  bylo  žíti  na  tomto  místě  mi- 
lostném, jelikož  věčné  jaro  zahrady  té  čarovné  i  našim  květům  nedalo 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trébieonda.  613 

by  uvadnonti.*'  —  Leč  krásná  příroda  je  snad  ta  nejbídnější  vycho- 
vatelka člověka.  Jen  tenkráte,  kdy  jest  ma  se  živly  nepřátelskými  zá- 
politi co  den,  jen  tenkráte  budí,  pruží  a  tuží  se  síly  jeho  a  rosto 
statečnost.  Kde  příroda  zve  k  rozkoši  jen  a  k  požitkům,  tam  Člověk 
malátní  a  živoří.  V  tom  ohledu  mladým  Trebizonďanům  váuky  libovonné 
již  do  kolébky  šeptaly  jejich  osud  neslavný:  „budiž  k  ničemuž !** 

Kamkoli  Trebizonďan  pohleděl,  všude  viděl  širou  hladinu  mořskou 
k  dalekým  plavbám  povzbuzigící  a  lesy  krásné,  jejichž  kmeny  do  města 
skoro  samy  se  mu  kutálely.  Ale  zbudovati  loď  a  do  dalekých  podívati 
se  krajin,  to  Trebizonďanu  jak  živo  nenapadlo.  Nad  ně  nebylo  snad 
plavců  bídnějších.  Jak  MegoUo  válčil  se  „slavným"  loďstvem  Trebi- 
zondským,  výše  jsme  již  viděli.  To  však  nebyl  příklad  snad  jen  osa- 
mělý. Vždyť  Kalojohannes  s  císařským  otcem  svým  později  válčil  s  lodí 
jedinou,  kterou  Janované  i  jemu  vypravili.  Pak  ovšem  není  divu,  že 
mahomedánští  i  křesťanští  loupežníci  mořští  posměch  si  tropili  z  ná- 
mořní moci  Trebizondské  a  pobřeží  pustošili  dle  libosti  a  bez  trestu. 
Lodi  Trebizondské  byly  jen  čluny  pobřežní.  S  těmi  plížili  se  od  města 
k  městu  a  rozváželi  víno  a  nasolené  ryby.  Ale  daleko  se  s  tím  ne- 
odvážili. 

Trebizonda  dlouho  byla  důležitým  střediskem  obchodu  světového, 
který  tudy  bral  se  do  Indie  a  z  Indie  zpět  do  zemí  evropských.  Z  Indie 
přicházely  sem  drahokameny  a  koření,  z  Číny  látky  hedbávné,  perly 
z  Persie  a  Ceylonu.  Evropa  pak  dodávala  rozmanité  tovary  a  výrobky 
umělecké.  Trebizonda  byla  pro  všecko  toto  zboží  jako  velikým  tržištěm. 
Zde  z  lodí  překládalo  se  na  karavany  a  z  karavan  na  lodi.  Z  vývozu 
a  dovozu  toho  Trebizonďanům  ovšem  hojný  šel  zisk.  Proto  bohatství 
tu  bylo  domovem.  Ale  sami  obchodem  Trcbizonďané  nikterak  se  ne- 
zabývali. Obchod  ten  naskrze  byl  v  rukách  cizinců,  hlavně  Janovanů 
a  pak  i  Benátčanů.  Janované  komoře  císařské  platili  jen  jistý  poplatek 
a  nabývali  bohatství  ohromného.  Zbohatnuvše  zhrdli  a  počali  se  tu 
velmi  nehezky  roztahovati,  asi  jako  činil  ježek  v  brlohu  hostinného 
krtka.  Poplatků  a  skladného  platiti  nechtěli,  že  prý  v  Cařihradě  také 
nic  neplatí.  Hrozili,  že  odtáhnou.  Císař,  že. jich  nedrží,  ale  poplatků 
žádal  až  do  posledního  dne.  Obě  strany  krvavě  se  srazily,  a  páni  Ja- 
nované předměstí  obchodní  ohněm  pustošili.  Ale  pak  si  přece  zase  dali 
říci  a  zůstali.  Císařství  Trebizondské  i  kramářům  Janovským  mu  silo 
se  podvoliti.  Příjmy  měli  prý  císařové  velmi  značné.  Vybírali  clo  pří- 
vozné  i  vývozně,  jakož  i  skladné  ze  zboží  tu  nahromaděného  a  jiné 
menší  poplatky.  Jim  náležel  čistý  výtěžek  dolů  a  rybaření.  I  cizincům 
zde  se  zdržujícím  zvláštní  poplatek  bylo  odváděti.  Tak  prý  asi  3  až  4 
miliony  zl.  ročně  přišly  do  pokladnice  císařovy. 

Na  sklonu  svém  císařství  Trebizondské  zaujímalo  jen  úzký  pás 
přímořský  asi  3  dni  cesty  mezi  Eerasuntem  a  Batum.  Toť  délka  území. 
Na  jih  sahalo  jen  asi  I  den  cesty.  Branná  moc  jeho  byla  při  tom 
dosti  značná,  ač  jeli  zprávám  těm  co  věřiti.  V  „říši"  samé  mohlo  prý 
se  25  tisíc  bojovníků  vypraviti  do  boje,  leč  mimo  říši  jenom  15  tisíc, 
jelikož  bylo  platiti  pak  žold  dvojnásobný.  Hlavní  město  i  přes  strašný 
mor  a  požáry  mělo  prý  přes  100.000  obyvatelů.  Byli  prý  to,  jak  spiso- 
vatelé současní  je  chválí,   lidé   pěkně  urostlí,    štíhlí  a  zdraví   pevného, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


614  ^  Fíňfwc^: 

což  připisovalo  se  hlavně  čistému  horskému  vzduchu,  teplému  podnebí 
a  zdravé  vodě  studničné.  V  Trebizoudě  peníze  snadno  se  vydělávaly, 
a  žilo  se  vesele,  velmi  vesele.  Bohatí  povaleíi  vždy  jen  se  bavili  a 
jmění  i  čas  ledabylo  utráceli.  Tu  jezdilo  se  a  honilo,  tu  výlety  roz- 
košnické  pořádaly  se  po  zemi  i  po  moři.  Hráli  si  v  tělocvičnách, 
a  divadla  přerozmanitá  byla  velmi  oblíbena.  Provazolezci  a  kejklíři 
všeho  druhu  přicházeli  sem  až  z  Egypta  a  vždy  byli  rádi  vídáni. 

Dobrá  řečtina  dlouho  prý  se  udržela,  ale  jen  při  dvoře  a  jako 
řeč  státní  —  tedy  jen  jako  ve  sklenníku.  Za  to  však  řeč  lidu  obecného, 
a  to  přece  je  věc  hlavní,  záhy  ve  zvláštní  zvrhla  se  hatmatilku,  tak 
zvanou  „řečtinu  Trebizondskou. "  Od  Lazů,  Peršanů,  Turků  a  Vlachů 
množství  přibírala  nejen  slov  než  i  úsloví.  I  vazba  rychle  se  kazila. 
Statný  duch  hellénský  jak  z  řeči  tak  z  lidu  samého  se  vytratil.  Vždyť 
8  národem  i  řeč  zkvétá  a  hyne  s  národem. 

Bohaté  rodiny  dávaly  prý  děti  své  i  —  vyučovati.  Ale  vdné  toto 
učení  asi  nebylo.  Sotva  že  hoch  dospěl  roku  dvanáctého,  nemívali 
rodiče  nic  pilnějšího  na  práci,  než  aby  opatřili  mu  již  nevěstu.  Vědami 
a  písemnictvím  zde  snad  jen  mniši  a  dvořané  se  zabývali,  ledajak  se 
zabývali.  Že  takovýmto  povrchním  pohráváním  si  nic  kloudného  ani 
v  tomto  oboru  nesvedli,  rozumí  se  samo  sebou.  Veškera  učenost  vrcholila 
skoro  jen  ve  planých  hádkách  dogmatických  a  metafysických.  Komne- 
nové  prý  tu  mnoho  rukopisů  nashromáždili.  Ty  prý  i  za  Osmanů  ještě 
dlouho  se  tu  udržely.  Později  teprve  do  Cařihradu  prý  jsou  zavlečeny, 
a  mnozí  učenci  mají  naději,  že  se  tam  dosud  zachovaly.  Pochybuji 
o  tom  velice.  Ze  všech  věd  nejvíce  snad  oblíbeno  bylo  hvězdářství, 
vlastně  hvězdopravectví.  Ve  hvězdách  pomoci  a  spásy  hledali  a  příčiny 
rozkladu  nezvratného.  Do  nitra  svého,  na  vlastní  ničemnost  a  zvrhlost 
svou,  nikdo  nechtěl  pohleděti. 

Pověra,  hadačství,  věštění  kejkliřů,  zaklínání  duchů  a  podobné 
výstřelky  bující  hlouposti  lidské  kvetly  tu  jako  snad  nikde  jinde.  Byloli 
zatmění  slunce,  tu  celý  dvůr  před  oltáři  vrhal  se  na  kolena,  ale  nikdo 
se  —  nepolepšil.  Ano  při  zatmění  r.  1337  lid  vzbouřil  se  proti  císaři 
a  chtěl  ho  ukamenovati.  Domnívalť  se,  že  „nejbožštější"  císař  nebesa 
na  ně  popudil  zvrhlým  svým  životem.  — 


Tak  císařství  Trebizondské  již  od  prvního  počátku  svého  umíralo 
a  umíralo,  a  umříti  nemohlo.  Konečně  Prozřetelnost  nad  ním  se  smilo- 
vala a  ukrátila  smrtelný  ten  chropot.  Nad  Trebizondou  bouřlivé  již 
stahují  se  mraky.  Jediný  blesk  a  ráz  —  a  celá  ta  budova  ničemná 
v  rumy  se  sesuje.  Kolem  obemknuta  již  Trebizonda  od  říše  turecké, 
mladé  sice,  ale  zdravou  silou  životní  překypující.  Již  Mohamed  II. 
ortel  smrti  vyslovuje  nad  Trebizondou :  „že  v  klenotnici  císařských 
jeho  myšlenek  úmysl  se  tají,  krajiny  Trebizondské  oblažiti  prapory 
islámskými."  David  1.  sice  brániti  se  chce  i  na  pevnině  i  na  moři; 
20.000  bojovníků  chce  vyzbrojiti  a  30  trirem  vypraviti.  Pušky  ohněm 
soptící  dodávají  Janované  a  Benátčané.  Okolní  národové  proti  Turkům 
se  štvou.  Spojenci  mnohými  i  vzdálenými  chce  se  sesíliti.  S  Benátčany 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trébizonda,  615 

a  s  mocným  vévodou  burgundským  hledí  se  spojiti.  S  papežem  Piem  II. 
se  jedná. 

Ale  všecka  nadarmo! 

Nadešel  r.  1462.  Spojenci  vzdálení  pomoci  neposkytují,  a  z  blízkých 
jeden  po  druhém  kloní  se  k  Turkům.  Od  Sinopy  připlulo  loďstvo  tu- 
recké, předměstí  vypálilo  a  pevného  města  měsíc  již  dobývá.  Trébizonda 
dosud  se  brání.  Leč  Mohamed  z  jihu  proniká  již  horami.  Tu  David 
pozbývá  ducha  a  zmužilosti,  jíž  nikdy  nazbyt  neměl,  a  počíná  vyjedná- 
vati. Na  říši  ani  již  nemyslí,  jenom  osobu  svou  a  poklady  rád  by  za- 
chránil. Sultán  dceru  jeho  pojíti  má  za  ženu  a  jemu  kdekoli  tolik  země 
vykázati,  aby  příjmy  příjmům  jeho  Trebizondským  se  vyrovnaly.  Sultán 
konečně  svolige,  a  vojsko  turecké  obsazuje  město.  Tak  neslavně,  jak 
žila,  zahynula  též  Trebizondská  říše. 

Ale  strany  té  princezny  Trebizondské  sultán  Mohamed  v  klenotnici 
císařských  svých  myšlenek  věc  náležitě  si  rozmyslil.  Chytrák!  Obával 
se  asi  nových  a  nekonečných  pletich  řeckých  a  princezně  dal  košem. 
Davidovi  vykázal  některé  krajiny  v  okolí  Adrianopolském.  Ale  nedlouho 
po  tom  všichni  Komnenové  mužští  vyhlazeni  jsou  z  příčin  politických. 
Zdá  se,  že  proti  Turkům  tajně  jali  se  zbrojiti  a  záměry  ty  že  byly 
vyzrazeny. 

R.  1462  Trébizonda  sklonila  š^i  pode  jho  turecké  a  úpí  pod 
nim  do  dnešního  dne.  Mohamed  sám  delší  dobu  se  tu  zdržel,  než  nové 
poměry  upravil.  Řekům  všechen  pobrán  majetek,  a  ve  zboží  jejich  Turci 
se  usadili.  Především  z  veškerého  obyvatelstva  vybráno  800  jinochů 
nejsilnějších  a  nejkrásnějších.  Ti  donuceni  k  islámu  a  stali  se  janičáry. 
Obyvatelstvo  ostatní  vítěz  na  tři  rozdělil  díly.  Nejvznešenější  a  nejzá- 
možnější do  Cařihradu  zavlečeni  a  tam  usazeni.  Jiní  vojsku  vítězovu 
připadli  jako  otroci  a  po  celé  Anatolii  se  rozprášili.  Jen  chudá  luza 
v  Trebizondě  směla  zůstati,  ale  usaditi  se  musila  v  předměstí  pří- 
mořském. 

Turci  zřídili  tu  pašalík  Tarabuzun.  Zde  bývalo  vždy  sídlo  ná- 
sledníka trůnu.  Město  je  opevněno  a  potřebami  válečnými  hojně  záso- 
beno. Odtud  sousední  národové,  jako  Georgové,  Mingrelové  a  j.  pod- 
maněni jsou  říši  turecké.  Pozdější  zeměpisci  turečtí  Tarabuzun  do  nebe 
vychvalují  jako  zlatou  pohádku.  Jaké  prý  to  krásné  tři  hrady  a  brány 
železné,  mešity  a  jiné  svatyně,  a  ty  školy  a  lázně !  Jedenácte  žije  prý 
tu  básníků  učených,  a  každý  veliké  množství  ghazel  již  zhotovil.  A  což 
ženy !  Ty  jsou  tu  tak  krásné,  že  jen  se  sluncem  a  se  svitem  měsíčným 
lze  je  porovnati.  Obyvatelstvo  dle  rodu  a  zaměstnání  v  7  rozděleno 
jest  tříd,  a  každý  nosí  se,  jak  stavu  přísluší  a  zaměstnání.  Zahrad 
v  okolí  přes  30  tisíc,  a  ovoce  výtečného  všude  hojnost  je  veliká.  Ještě 
v  polovici  17.  věku  žilo  prý  tu  100.000  lidí.  Číslo  to  bud  je  silně 
přemrštěno  anebo  Tarabuzun  od  té  doby  do  počátku  věku  našeho  strašně 
poklesl.  Beaujour  r.  1804  páčí  obyvatelstvo  zdejší  již  jen  na  15 — 18 
tisíc.  Od  té  doby  mnoho  evropských  cestovatelů  tudy  prošlo,  jako  Fon- 
tanier,  Eli  Smith,  Brant,  Southgate,  Fallmerayer  a  Koch.  Dle  zpráv 
jejich  číslo  znenáhla  vzrůstá  až  na  30  tisíc,  z  nichž  asi  šestý  nebo 
sedmý  díl  jsou  křesťané,  hlavně  Řekové  a  Arméni,  katolíků  však  velmi 
málo.     Roku  1847  zpráva  konsulátu  rakouského   páčí  obyvatelstvo  již 


Digitized  by  V:íOOQIC 


616  J-  Wunsch: 

na  40  tisíc.  Leč  od  těch  časů  až  do  r.  1882  dle  pečlivých  zápisků 
a  pozorování  rak.  gen.  konsula  rytíře  Cbiariho  počet  ten  nikterak  se 
nerozmnožil.  Celý  vilajet  Trebizondský  má  —  pokud  v  Turecku  jakési 
sčítání  je  možno  —  asi  450.000  obyvatelů.  Z  těch  je  asi  365.000 
Mohamedánů,  66.000  Řeků,  18.000  Arménů,  487  Arménů  katolických 
a  jiných  katolíků  a  38  protestantů.  V  Trebizondě  samé  pak  bydlí 
26.000  Mohamedánů,  7500  Řeků,  6000  Arménů,  500  katol.  Arménů 
a  50  Franků.  Z  toho  viděti,  že  obyvatelstvo  Trebizondské  počtu  40.000 
valné  nepřevyšuje. 


Srovnávámeli  položení  a  rozdélení  nynější  Trebizondy  s  tím,  jak 
nám  někteří  spisovatelé  řečtí  Komnenskou  Trebizondu  popisují,  shledáme, 
že  za  celé  4  věky  zevnějšek  alespoň  změnil  se  velmi  málo.  Nemohlo 
se  ani  mnoho  změniti.  Základy  ty  stavěla  příroda  ve  velikém  a  tak 
pevně,  že  slabá  ruka  lidská  změn  podstatných  vytvořiti  tu  nemohla. 

Hradby  starého  města  Komnenského  zůstaly  skoro  nedotknuty. 
Jen  zub  času  silně  již  je  nahlodal.  V  těch  ve  třech  stupních  nad  sebou 
tři  čtvrti  městské  se  zvedají,  hradbami  jsouce  od  sebe  odděleny.  Nej- 
blíže při  moři  táhne  se  Ašaghy-Hissar,  zámek  nižní,  nad  ním  vyvýšen 
Orta-Hissar,  zámek  střední,  a  nad  tím  opět  Jokary-Hissar,  zámek 
vysoký,  se  zvedá.  Brankami  ze  čtvrti  vchází  se  do  čtvrti.  Do  Ašaghy- 
Hissarn  při  moři  na  východě  vchází  se  branou  Mumchana-Kopussy 
(brána  mydlářská)  zvanou.  Ze  středního  do  vysokého  zámku  vchází  se 
brankou  Jeni-džami  (nové  džamie).  Jsou  to  místa,  kde  stával  druhdy 
zlatý  palác  Komnenfl.  Na  místě  nádhery  žebráctví  teď  uhostilo  se 
ošumělé ;  kde  veselý  dříve  šumíval  život,  hniloba  teď  a  rozklad  hrobový. 
Klikaté  a  úzké  uličky  bez  chodců,  bez  obchodu,  straší  tu  za  bílého 
poledne.  V  právo  v  levo  malé,  ubedněné  domky  turecké,  okna  vytlučená, 
husté  mříže  dřevěné  —  vyhnilé.  Tu  tam  pláč  malého  občánka  ture- 
ckého, tu  a  tam  stejnoměrný  tepot  stávku  tkalcovského  jediná  jsou 
znamení,  že  hroby  ty  dosud  jsou  obydleny.  Z  časů  Komnenských  jedva 
zachovaly  se  sešlé  zbytky  pevné  věže  a  řada  klenutých  oken  síně  dříve 
nádherné. 

Střední  zámek  dosud  je  nejživější.  Středem  jeho  prochází  hlavní 
silnice,  jež  východní  předměstí  spojuje  se  západním.  Přes  obě  rokliny 
rozepjaty  dva  vysoké  mosty.  Při  samé  silnici  táhne  se  rozsáhlý  koňak 
paše  Trebizondského.  Proti  němu  mnohé  krámy  s  potravinami,  jídelny, 
kavárny  atd.  Při  západní  straně  jeho  jiná  památka  z  dob  řeckých, 
Panagia  Chrysocephalos,  dříve  metropole  křesťanské  Trebizondy,  teď 
Orta-hissar-džamissi,  přední  modlitebna  turecká.  Chrám  ten  jako  by 
byl  Cařihradská  Aja  Sofia  v  malém  vydání.  Půdorys  —  řecký  kříž. 
Kde  obě  ramena  jeho  se  protínají,  vyvedena  mohutná  báně.  Obrazy 
freskovými  i  mussivnými  bohatě  byl  ozdoben.  Ale  že  okrasy  ty  Turci 
skoro  naskrze  zničili  a  pokryli,  to  od  mnohých  přede  mnou  již  na- 
psáno. I  zvonice  řecká  stržena  a  místo  ní  štíhlý  postaven  minaret. 

Vyjděme  z  města  a  obejděme  alespoň  jižní  část  hradeb  jeho. 
Boky  skalnaté  vysočiny,  na  níž  město  stojí,  na  východě  i  na  západě 
9koro  kolmo  spadají  do  hlubokých  roklí,  jimiž  pění  se  šumící  bystřiny. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trehizonda.  617 

Mnozí  spisovatelé  tvrdí,  že  stráně  tyto,  aby  nedostupnost  jejich  ještě 
byla  zvýšena,  částečně  i  prací  lidskou  jsou  odkopány.  Ale  dokladův 
toho  nikde  není  viděti.  Naopak  vše,  co  se  tu  spatřuje,  tomu  nasvědčuje, 
že  pi4krost  ta  již  od  přírody  samé  je  vytvořena.  Při  samém  okraji 
propasti  mocné  hradby  jsou  vyvedeny  z  kamene  tesaného.  Z  nich  v  ne- 
veliké od  sebe  vzdálenosti  čtverhranné  z  pravidla  věže  vystupují,  jež 
hradbám  druhdy  tím  větší  dodávaly  pevnosti.  Vrchol  hradeb  i  zdi  valně 
již  porouchán.  Přes  to  však  i  sešlá  temena  jejich  na  50  až  70  m. 
vypínají  se  nad  slqjí. 

A  ty  sli:ge!  Potůček  hrči  tu  nad  potůčkem,  všude  svěží  zeleň 
bují,  keř  keřem  prostupuje  a  nade  stromu  hrdou  korunou  pne  se  ko- 
runa hrdější.  Z  houští  vyhledají  malé  chaloupky  s  červenými  střechami. 
Myrtoví  a  vavřín  ve  věnce  splétají  se  nevadnoucí.  Z  pološera  šedých  oliv 
štíhlé  vypínají  se  cypřiše,  které  tisícerými  bujných  rev  výhony  pevně 
mezi  sebou  spoutány  jsou.  A  opět  jabloně,  smokvy  a  stromy  granátové, 
citriny  a  oranže,  růže  kvetoucí  a  ptactva  veselý  rozhovor.  Břečtanu 
mocné  kotouče  ještě  výše  pnou  se  po  strmých  skalinách  a  šedá  temena 
hradeb  i  věží  věnci  obepínají  hustými.  Krásně  tu  bývalo  vždy,  líbezno 
je  tu  dosud.  Bujná  síla  přírody  plodistvé  ani  hospodářstvím  tureckým 
nedala  se  utlumiti.  UCalili  dnes  větev  jednu,  zítra  již  deset  jiných  mocně 
se  vzpružilo  a  mladistvým   věncem    zeleným   zakryly  ránu  rozjizvenou. 

Vystupme  k  jižnímu  a  nejvyššímu  cípu  města.  Tam  vysočina 
hradská  z  jižního  pohoří  jako  by  vystupovala,  souvisíc  s  ním  hřbetem 
jen  asi  20  kroků  širokým.  Toto  Kulleboji,  krk  věžový,  bylo  nejslabší 
místo  pevnosti  Trebizondské.  Stráň  odtud  dále  k  jihu  znenáhla  se  zvedá 
a  rozšiřuje.  Tu  nepřítel  až  k  samým  hradbám  volný  měl  přístup, 
8  blízkých  vyvýšenin  pak  pevnost  platně  mohl  ohrožovati.  A  v  skutku 
také  všichni  nepřátelé,  kteří  Trcbizondu  kdy  napadli,  Goti  a  Georgové, 
Selčukové  a  Turkmani  i  konečně  sultán  Mohamed  II.  sám,  pevnosti 
odtud  jali  se  dobývati.  Podniklili  panovníci  Trebizondští  kdy  co,  aby 
přirozenou  pevnost  místa  ještě  zvýšili,  zde  bylo  podniknouti.  Jelikož 
pak  zde,  kde  umělého  opevnění  nanejvýše  bylo  potřebí,  učinilo  se  pra- 
málo, právem  lze  souditi,  že  jinde,  kde  přirozená  poloha  sama  již 
dosti  jistoty  poskytovala,  přestali  na  přirozené  pevnosti.  Tím  podpírám 
náhled  svůj  výše  uvedený,  že  příkrý  pevnostní  bok  východní  i  západní 
jsou  jen  přirozené  dílo  obou  potoků  a  jich  moci  vymílací.  —  Na  tomto 
nebezpečném  místě  pevnosti  byly  hradby  sice  silnější  a  snad  i  vyšší, 
a  uvnitř  při  samých  hradbách  vyvésti  dal  Kalojohannes  ještě  vysokou 
a  pevnou  věž.  Ale  hlavní  věci  opominuto  tu  lehkomyslně.  Zde  do  skály 
vysekati  se  měl  hluboký  příkop  v  délce  jen  asi  20  až  30  kročejů. 
Tím  by  se  pevnost  od  jižní  vyvýšeniny  byla  oddělila  a  nepřístupnou 
stala  —  ze  všech  stran.  Posud  je  tu  sice  znamenati  stopy  nějakého 
příkopu,  jehož  hloubka  však  ani  2  m.  nedostupqje.  Na  dně  viděti  živou 
skálu.  Hlubší  tedy  nebyl  nikdy.  Snad  že  důležitost  tohoto  opevnění  přece 
zde  poznalil  Ale  příliš  pozdě  měli  se  k  dílu.  Nepřítel  snad  dříve  je 
překvapil,  než  náležitě  mohlo  býti  dokonáno. 

Odtud  dejme  se  k  jihovýchodu.  Sestoupíme  především  po  klikaté 
stezce  ke  dnu  východní  sluje  Kuzgun-Dercssi,  krkavčí  údol,  zvané, 
překročíme  nepatrný  potok  její.     Se  stupně  ke  stupni  k  moři  se  kácí 


Digitized  by  V:íOOQIC 


618  ^'  Wúnsch: 

a  řečiště  vždy  hlouběji  si  rozrývá.  Na  pravém  břehu  jeho  úzkými 
a  klikatými  uličkami  mezi  domlr^  a  zahrádkami  ne  bez  namáháni  na 
nevysoký  vystoupíme  pahrbek,  na  jehož  vrcholkn  Jeni-Džuma-Džami, 
modlitebnice  nového  pátku,  bělá  se  v  husté  zeleni  obrovských  smokvi, 
jilmů  a  ořešin.  Je  to  slavný  druhdy  chrám  sv.  Eugenia,  patrona 
císařství  Trebizondského.  Byl  rodák  zdejší  a  za  panování  císaře  Dio- 
cletianova  prohřešil  se  proti  státnímu  náboženství  tím,  že  ještě  s  ně- 
kterými mladíky  sochu  Mithrovu  času  nočního  skácel,  pro  kterýž  zločin 
pak  smrti  byl  pokutován.  Když  křesťanství  i  zde  zvítězilo,  ctěn  a  vzýván 
je  jako  mučedník.  Úcta  tato  rostla,  když  Eomnenové,  od  mnohých  ne- 
přátel jsouce  tísněni,  sebe  i  říší  pod  mocnou  ochranu  jeho  postavili. 
Veškeré  mince  Trebizondské  razily  se  s  obrazem  Eugeniovým.  Alexej  I. 
nádherný  chrám  a  klášter  tuto  mu  postavU  a  bohatě  nadal,  čím  více 
pak  říše  Trebizondská  klesala,  tím  zbožněji  na  kolena  vrhali  se  před 
sv.  Eugeniem.  Sami  o  spásu  a  blaho  říše  přičiňovati  se  nechtěli,  veškeru 
tu  starost  pohodlně  jen  na  sv.  patrona  uvalovali.  Když  pak  pád  říše 
byl  již  neodvratný,  tu  svatého  krajana  ještě  jednou  veškerými  poctami 
a  pozornostmi  zahrnuli.  Alexej  III.  chrám  a  klášter,  ve  hnusných  válkách 
občanských  vypálený,  znova  dal  zříditi  s  nádherou  nevídanou.  Aby  tím 
jistější  byl  zázračnou  pomocí  svatého,  kostel  za  druhý  chrám  dvorní 
prohlásil  a  zde  se  korunovati  dal.  I  jmeniny  sv.  Eugenia  slaveny  jsou 
času  jarního  okázalými  bohoslužbami  a  nočními  radovánkami,  jichž 
celý  dvůr,  kněžstvo  i  vláda  s  lidem  pobožným  stejně  se  účastnili. 
O  všecky  požitky  duševní  i  tělesné  —  dle  svědectví  současného  — 
při  této  slavnosti  noční  v  plné  míře  bylo  postaráno  císařsky  a  nád- 
herně. Císař  sám  platil  veškeren  náklad  a  kněžstvo  i  svatého  obmýšlel 
dary  císařskými. 

A  přes  to  prese  všecko  chrám  sv.  Eugenia  dnes  je  tichou,  sešlou 
a  opuštěnou  modlitebnicí  tureckou.     Skvostné  malby,    obrazy  a  okrasy 

porušeny  a  zabíleny,  nádherný  portál  zazděn,  zvonice  rozbořena 

i  on  schvácen  osudem,  jemuž  celá  říše  podlehla. 

Dále  vzhůru  po  stezce  kamenité.  V  levo  na  svahu  dosti,  příkrém 
letní  domky  a  zahrádky  Trebizondské.  V  právo  pod  samým  příkrým 
štítem  šedým  skupenina  budov  zdi  vysokou  obemknutá.  Je  to  ženský 
klášter  Panagia  Theoskepastos,  vetchý  pomník  mělké  druhdy  pobožnosti 
panovníků  Trebizondských.  .Procházíme  velikými  vraty  otevřenými.  Odtud 
vzhůru  k  nízké  fortničce  klášterní  železem  pobité.  Zatáhneme  za  pro- 
vázek. Brána  skřípíc  se  rozevírá.  Fortnice,  čeho  si  přeji.  Já,  že  viděti 
chci  eski  kilissa,  starý  chrám.  Vede  nás  několika  těsnými  uličkami  a 
brankami  na  malinký  dvoreček.  Tři  strany  jeho  kamennými  budovami 
jsou  obemknuty.  Čtvrtá  je  průčelí  chrámové.  Chrám  je  jen  veliká 
jeskyně  do  skály  vtesaná.  Panovníkům  Trebizondským  sloužíval  za  po- 
hřebiště. Přede  chrámem  je  předsíň  klenutá  a  střechou  krytá.  Že  by, 
jak  jiní  vypravují,  skála  jako  střecha  přirozená  přes  průčelí  ještě 
daleko  vystupovala  a  tvořila  tak  předsíň  kamennou,  o  sloupy  se  opí- 
rající, toho  nikde  jsem  neznamenal.  Z  předsíně  dvoje  do  chrámu  vedou 
dvéře.  Nade  dveřmi  tři  okna  nestejně  veliká,  jimiž  skrovné  světlo  vniká 
do  temné  klenby  skalní.  Y  čele  ikonostas  s  obrazy  starými  i  novými, 
zlatem  se  skvoucími.     Před  ním  veliké   svícny   se  svícemi.     Po  pravé 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trébizonda.  619 

straně  prostor  dřevěnou  mříží  od  ostatního  chrámu  oddělený,  pak  ně- 
kolik sedadel  rovněž  dřevěných  a  jakási  těsná  kazatelnička  s  obrazem. 
Klenba  i  stěny  chrámové  pokryty  freskami  velice  již  sešlými.  Jen  tu 
a  tam  rozeznati  lze  ještě  hlavu  nějakou  nebo  celou  osobu.  I  předsíň 
jedna  freska.  Ty  nahoře  pěkně  jsou  zachované,  nižší  však  již  byly 
obnovovány.  Zde  celé  dějiny  biblické  se  nám  představují,  celé  nebe 
Trebizondské,  nebe  nebeské  i  pozemské.  Panovníci  zdejší  na  sebe 
nikterak  nezapomenuli.  Malovati  se  dávali  všude  hned  vedle  pána  boha 
s  ostatními  svatými  a  světicemi.  Vedli  si  tu  všude,  jako  by  pán  bfth 
byl  jejich  strýček  a  jako  by  tedy  vším  právem  náleželi  do  nebeské 
rodiny.  Je  to  zvláštní  zjev,  jímž  křesťanství  západní  liší  se  od  východ- 
ního. Jako  na  západě  moc  duchovní  stala  se  světskou,  tak  ve  křesťanství 
řeckém  moc  světská  stala  se  duchovní.  Tak  hned  pod  božskými  oso- 
bami vidíme  tu  Alexeje  III.,  manželku  jeho  Theodoru,  matku  Irenu 
a  kněžnu  Eudoxii  v  bohatých  rouších  císařských.  V  ruce  drží  po  veliké 
zeměkouli  —  vsadil  bys  se,  že  chtějí  udělati  všech  devět.  Hned  vedle 
vykouzleny  nivy  rajské.  Adam  spí  vedle  nějakého  čtvernohého  hovádka 
a  nad  nim  mladá  paní  Evička  usmívá  se  jen  což  děláš.  Pak  již  pojí- 
dají zapovězeného  ovoce,  a  dále  pevná  železná  vrata  rajská  a  v  nich 
anděl  za  rytíře  obrněného  přestrojený  břitkým  káže  jim  mečem,  aby 
se  klidili.  Po  pravé  straně  stojí  několik  svatých  jako  vojáci  v  řadě; 
každý  drží  kříž  a  nade  hlavou  má  napsáno  jméno.  U  některých  také 
hrdě  se  připomíná:  TQaTte^ouvrtog,  jako  že  tento  chlapík  je  zdejší 
rodák.  Leč  příliš  daleko  by  nás  vedlo,  kdy  bychom  o  každém  tom  díle 
uměleckém  zvláště  chtěli  se  rozepisovati.  Připomínám  jen  ještě,  že 
klášter  není  stavení  jednotné,  nýbrž  že  to  pestrá  směsice  budov  větších 
a  menších,  přístavků  a  přístavečků,  dvorečků,  chodbiček,  branek,  za- 
hrádek a  zřícenin.  Prolezl  jsem  všecko.  Zbožná  sestra  klíčnice  mne 
provázela  a  nečinila  to  zdarma,  neboť  jsem  ji  v  návalu  vděčnosti  od- 
měnil pak  asi  třemi  piastry.  K  východu  přišli  jsme  na  dvorek  trochu 
prostornější,  kde  čelem  k  městu  největší  snad  stojí  budova  a  sloupo- 
řadí před  ní.  Drží  asi  7  jizbiček  klášterních.  Že  je  právě  při  pondělku, 
mají  bohumilé  sestry  dnes  prádlo.  Odtud  brankou  vzhůru  k  jižní  zdi. 
Zde  nějaký  moderní  náhrobek  mramorový.  Pak  při  samé  zdi  po  stezce 
krkolomné,  několik  cypřiší,  smokví  a  ořešin,  bujný  břečtan  šedé  skále 
všude  zelený  utkává  kožíšek.  Odtud  k  západní  časti  budovy,  temnou 
chodbou  a  prostrannou  síní  opět  ke  chrámu,  před  nímž  v  úzké  uličce 
dva  upevněny  zvonečky.  Pak  po  jakési  pavláčce  do  zřícenin  veliké  síně 
obdélné.  K  městu  5  má  oken  s  několika  ještě  oblouky.  Že  by  okna 
žulou  byla  vyložena,  pravda  není,  jelikož  celá  budova  ta  vyvedena  je 
z  kamene  zdejšího  a  ten  je  porfyr  angitový.  K  východu  dvě  okna  a  mezi 
nimi  výklenek.  Strop  dávno  již  se  sřitil,  podlaha  je  klenuta.  V  jednom 
rohu  na  lešení  dřevěném  zavěšeny  tři  větší  zvonce.  Tolik  zvonců  a 
zvonečků  v  říši  turecké  je  ovšem  něco  prazvláštního.  K  čemu  sloužila 
síně  ta?  Mnozí  ji  považují  za  nádhernou  dvoranu  císařskou.  Mně  se 
zdá,  že  byl  to  jen  větší  nějaký  řecký  chrámek. 

Ještě  výše  po  příkré  stráni  skalní  až  na  sám  vrcholek  hřbetu, 
jenž  přístav  a  město  od  východu  k  západu  obmyká.  Čím  dále  k  vý- 
chodu,   tím  strmější  je  jeho  svah.     Na  východě  k  moři   spadá  skoro 


Digitized  by  V:íOOQIC 


620  J'  Wúnsch: 

kolmo.  Za  veka  starého  pahrbek  ten  slul  Mithrios,  obětováno  tu  bohu 
Mithrovi.  Nyní  od  šedého  skalí  sluje  vůbec  jen  Bos-tepe,  šedý  štít. 
Na  jeho  vrcholku  trudné  rozvaliny  nějakého  chrámečku  křesťanského 
a  opodál  neveliká  cisterna.  Ze  skály  všude  vystupují  praménky  vody 
živé.  Vláhy  všude  hojnost.  Trávník  svěží  jako  brčál.  Ač  je  dnes  4.  pro- 
sinec, slunce  pálí  jako  u  nás  v  červnu.  Ale  od  moře  čerstvý  zalétá 
sem  vétříček.  Patřil  jsem  na  město  a  přístav  táhnoucí  se  hluboko  pode 
mnou  na  západ  až  k  lesnatému  přcdhoří  Joros  (hieron  oros).  Na  severo- 
východě pruh  mlhavý,  to  hory  kavkazské.  A  mezi  Jorem  a  Kavkazem 
ta  nepřehledná  hladina  Pontu  Euxinu.  Kdy  bych  řekl,  že  rozhled  to 
přerozkošný,  co  z  toho  budete  míti?  A  více  přece  dáti  vám  nemohu. 
Dlouho,  dlouho  seděl  jsem  na  Bos- tepe  nad  Trebizondou,  louče  se 
a  nemoha  se  rozloučiti.  Utěšený  obra;;  ten  v  císařské  obrazárně  své 
duše  na  přední  postavil  jsem  místo.  Až  zemru,  dědicové  moji  nechC 
soudí  se  o  něj !  — 


Ještě  nikdy  se  nestalo,  aby  lidstvo  na  nějai<é  výši  po  dlouhý  čas 
se  bylo  udrželo.  Jedva  tam  dospěje,  hnedle  počne  se  opět  ukláněti. 
Nezvratným  zákonům  těm  podléhaje,  i  já  s  Bos-tepe  konečně  opatrně 
jal  jsem  se  sestupovati  ke  křesťanskému  předměstí  Trebizondskému, 
jež  východně  od  města  starého  od  přístavu  k  šedému  štítu  znenáhla 
se  zvedá.  V  tureckém  městě  klid  vládne  hrobový.  Zde  ruch  průmyslu 
a  obchodu.  Zde  konsuláty  všech  států  evropských,  kostely,  kláštery 
a  školy  křesťanské. 

Skalnatý  břeh  příkře  spadá  ku  přístavu.  Přístav  ve  stavu  je  velmi 
bídném.  Loď  tu  za  nepohody  všem  větrům  vydána  na  pospas.  Říše 
turecká  jak  živa  naprosto  nic  neučinila,  co  by  obchodu  a  dopravě 
bylo  k  užitku.  A  učinilali  tu  i  tam  přece  něco,  bylo  to  jenom  na  pře- 
kážku a  na  škodu.  A  tak  i  zde  před  některým  časem  postavili  ve  pří- 
stavu jakési  molo;  ale  jelikož  stavěli  turecky,  první  silný  příboj  molo 
srazil  a  přístav  Ještě  více  zanesl.  Ale  na  těchto  vavřínech  vláda  turecká 
nepřestává.  Vytrubovati  se  musí  do  světa,  že  dělá  mnoho,  velmi  mnoho 
záslužného  ve  všech  oborech.  Proto  i  přístav  Trebizondský  dále  musí 
trpěti.  Sehnali  prý  tu  v  nejnovějším  čase  asi  800.000  piastrů  (80.000  zl.). 
S  touto  obrovskou  sumou  postaviti  chtějí  molo  nové.  Zkušeného  hydro- 
t^chnika  sice  nemají,  aniž  ho  potřebují.  K  čemu  také?  Aby  vzali  si 
Evropana  a  platili  mu  ohromný  plat,  ne?!  K  tomu  jsou  Turci  již  příliš 
chytří.  Teď  mají  také  již  své  lidi,  kteří  jsou  učení.  Proto  komandovali 
ke  stavbám  přístavním  nějakého  majora.  Major  je  sice  dobrý  člověk, 
ale  špatný  musikant.  Že  stavbám  vodním  pranic  nerozumí,  toho  ne- 
zapírá; stavěti  však  musí,  neboť  byl  komandován.  Ale  některé  spisy 
o  stavbách  vodních  jednající  už  prý  si  opatřil.  Ostatně  z  oněch  800.000 
piastrů  jen  asi  polovinu  má  na  hotově.  Druhá  polovina  poukázána  je 
na  okolní  vilajety.  A  ty  zajisté  platiti  budou,  jakmile  v  pokladnách 
budou  co  míti.  Dosud  však  je  tam  všude,  jako  když  vymete. 

Od  r.  1836  parníky  Lloydu  rakouského  pobřeží  zdejší  spojují 
s  Cařihradem.  Vedle  Lloydu  týdně  i  jiné  parníky,  jako  ruské,  turecké 
a  dva  francouzské  tu  pojíždějí.  Ale  to  je  všecko.  Domorodci,  jako  již 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trehizonda.  021 

za  starodávna  bývalo,  ani  teď  nu  kloudnou  plavbu  se  nezmohli.  Msgíť 
jen  čluny  nepatrné,  s  nimiž  po  břehu  se  plazí  z  městečka  k  městečku. 
Ze  všech  společnosti,  jak  zdá  se,  Lloydu  daří  se  nejlépe.  Nezřídka 
jen  zde  i  přes  1000  kusů  se  skládá.  V  městě  samém  z  toho  zůstává 
jen  částka  nepatrná.  Většina  dále  do  Arménie  a  do  Persie  se  vyváží 
karavanami.  Hlavně  pak  do  Persie  co  den  odcházejí  odtud  nekonečné 
řady  huňatých  velbloudů  s  těžkými  balíky  na  hřbetech.  Cinkot  zvonců 
a  rolniček  z  daleka  již  prozrazují  takovou  karavanu.  Je  však  jisto, 
že  průvozní  obchod  ten  valně  ochabne,  jakmile  Kavkazem  a  mořem 
Chvalinským  pohodlnější  a  kratší  do  Persie  upraven  bude  průchod. 
Potáhtie  se  pak  vše  raději  na  Batum,  jež  má  přístav  velmi  dobrý, 
z  Batum  železnicí  do  Baku,  z  Baku  parníky  Chvalinskými  do  Restu 
a  odtud  dále  do  středu  Persie  po  železnici,  která  se  již  připravuje. 
Tím  nejen  že  zkrátí  se  čas  dopravy,  nýbrž  zjednoduší  se  i  spůsob 
balení  nákladného.  Dosud  musilo  vše  býti  baleno  tak  důkladně,  aby 
zboží  nepoškodilo  se,  i  kdy  by  —  což  nezřídka  se  stává  —  v  bahně 
uvázlo.  A  balení  takové  dopravu  zdražovalo  velice.  Doprava  z  Trebi- 
zondy  na  Erzerum  byla  i  zůstane  vždy  velmi  nesnadnou,  jelikož  po 
cestě  této  překročiti  nutno  dvé  mocných  pásem  horských,  což  po  silnici 
nynější  děje  se  jen  mnohými  oklikami  a  velikými  zacházkami.  Silnice 
ta  od  inžinýrů  rakouských  založena  nebo  znova  upravena  již  v  letech 
padesátých.  Nemohu  si  však  mysliti,  že  by  prvotně  ji  byli  vedli  směrem, 
jak  nyní  se  jí  užívá,  totiž  zajížďkou  hluboko  pod  Gůmttš-Manu  a  z  hlubin 
těch  opět  vzhůru  na  Zigana-Dag.  Zdá  se  mi,  že  by  z  Baiburta  přímo 
do  údolí  SQrmene-su  snáze  bylo  sejíti  ku  břehu  černomořskému. 

Místní  obchod  a  průmysl  Trcbizondský  stáhl  se  blíže  k  městu 
hrazenému.  Tam  hlavně  mezi  Kuzghundercssi  a  vysokým  břehem  rozestřena 
nekonečná  sít  čaršií,  v  nichž  namnoze  zároveň  se  vyrábí  i  prodává. 
Trehizonda  však  vyrábí  jenom  pro  sebe  a  pro  nejbližší  okolí.  Hlavně 
kvete  tu  kovářství  a  zámečnictví,  uzdářství,  krejčovina  a  obuvnictví. 
Že  je  zima  právě  přede  dveřmi,  i  mnoho  pokrývek  z  bavlny  se  zhoto- 
vuje. Staré  pokrývky  se  rozpárají,  a  bavlna  zvláštním  nástrojem  čistí 
se  a  upravuje.  Je  to  silný,  pružný  oblouk,  na  němž  pevná  struna  na- 
pjata. Dřevěnou  palicí  tluče  se  na  strunu  a  struna  bzučíc  a  chvějíc  se 
bavlnu  načechrává. 

Drobnými  výrobky  evropskými  jakož  i  nejrozmanitějším  tkanivcm 
trh  Trebizondský  je  takořka  zaplaven.  Za  všecko  to  vyváží  se  velmi 
málo.  Tovarů  není  a  surovin  tu  pomalu.  Kraj  je  hornatý  a  obilí  své 
spotřebuje  sám.  Vyváží  se  snad  jen  ovoce,  hlavně  pak  na  podzim 
veliké  množství  kaštanů,  ořechů  i  oříšků. 


V  hrdlo  bych  lhal,  kdy  bych  chtěl  tvrditi,  že  se  mi  tu  nevede 
zcela  dobře.  Jím 'ala  turca  a  vína  popíjím  ala  franca.  Člověk  s  každým 
národem  a  s  každým  náboženstvím  musí  býti  za  dobré  i  tenkráte, 
neníli  to  nepříjcmno.  Kdy  bych  byl  velikým  básníkem,  nadšeně  bych 
se  opěvoval: 

Jsem  volný  jako  pták 
a  koiiíím  též  tabák. 
OSVÉTA  issa  7.  40 

Digitized  by  LjOOQIC 


622  J'  Wúnscfi:      . 

Ano,  již  i  svou  dvorní  kavárna  tn  mám.  Kavámik  a  Iskender 
pasa  Gutbi,  váli  Trcbizondský,  jsou  zde  pro  mne  lidé  nejdůležitější. 
Však  Iskendera  Alláh  na  onen  svět  mi  odvolal  dříve,  než  jsem  měl 
čest  blíže  s  ním  se  seznámiti.  Zemřel  náble,  a  jak  v  Turecku  často 
se  stává,  smrtí  zcela  přirozenou  na  příliš  ostrý  nůž  nějakého  podříze- 
ného svého.  A  tak  zůstal  mi  jen  dvorní  kavárník  —  hadži  Chairi 
eflfendi,  a  Alláh  rozmnož  řadu  let  jeho  života !  Příčin  k  tomu  věru  dost 
a  dost,  a  to  závažných.  Hadži  Cliairi  eífendi  nosí  fez  zelený,  je  tedy 
skutečný  potomek  prorokův.  Ostatně  je  člověk  dobrý,  a  mokka,  již 
vaří,  vyznamenává  se  touž  'nelíčeností  a  nestrojcností  jako  srdce  jeho 
turecky  dobrácké.  Kavárna  jeho  stojí  v  postranní  jedné  uličce.  Zvenčí 
celá  barvou  jasuě  modrou  je  natřena.  Na  první  pohled  těžko  uhodnouti, 
jeli  to  dům  nebo  sklenník.  Na  níaké  podezdívce  ze  tří  stran  samá 
okna  až  ke  stropu.  Jen  čtvrtá  stěna  je  plna.  V  jejím  středu  právě  proti 
dveřím  vyvýšený  krb  a  po  obou  stranách  neveliké  police  s  nejnutnějším 
náčiním  kavárnickým,  skrovnou  zásobou  kávy  jemně  utlučené,  dýmkami 
vodními  (nargileh)  atd,  V  pravém  rohu  nevysoká  dřevěná  palanda  a  na 
ní  několik  svinutých  pokrývek.  Toť  lože,  na  němž  hadži  Chairi  po 
klopotném  ganymedování  denním  času  nočního  odpočívá.  Velikých 
zásob  oděvu  hadži  nemá.  Všecko,  co  má,  má  vždy  na  sobě,  zlodějů 
a  molů  nemusí  se  tedy  báti.  Podél  čtyř  stěn  táhnou  se  prkenné  lavice 
pestrou  látkou  jakousi  potažené.  Mimo  to  je  tu  i  několik  stolečků, 
a  na  stropě  visí  lampa,  co  vše  tomu  nasvědčuje,  že  to  jedna  z  předních 
kaváren  Trebizondských. 

Když  jsem  ponejprv  sem  zabloudil,  hadži  Chairi  přísně  mne  vy- 
slýchal: odkud,  kam,  proč  a  —  kdo  mne  platí?  Já  sice  na  svých 
cestách  k  takovým  choulostivým  otázkám  velmi  nerad  odpovídám  a  to 
tím  více,  jelikož  často  s  pravdou  ani  nesmím  na  světlo  boží.  Vykličkoval 
jsem  to  tedy,  jak  se  dalo.  Ale  obstál  jsem  při  výslechu  velmi  dobře. 
Hadži  Chairi  nejvyšší  spokojenost  svou  nejednou  dal  mi  na  jevo  licho- 
tivým: eji  adam,  dobrý  člověk!  Večer  scházela  se  tu  noblessa  okolní, 
všichni  stálí  hosté  hadžiovi  a  lidé  vesměs  velice  učení.  Nejvzdělanější 
mezi  nimi  byl  ovšem  pensionovaný  jeden  jusbaši  bez  pense.  Uměltě 
mimo  turecky  i  vlasky,  t.  j.  slovo  „bono,"  kterým  nejrozmanitější  a 
nejhlubší  myšlenky  své  hleděl  vyjádřiti.  Nad  to  znal  mimo  Stambul 
i  jména  asi  tří  měst  evropských.  Bezedným  těm  jeho  vědomostem 
všichni  obdivovali  se  nemálo. 

Vtipná  hlava  hadžiova  brzy  vystihla,  že  moje  vědomosti  v  ture- 
čtině naprosto  nejsou  ještě  takové,  aby  ve  mnohých  směrech  platně 
nedaly  se  rozšířiti.  Smiloval  se  tedy  nad  mou  nevzdělaností  a  počal 
dávati  mi  lekce  methodou  velmi  názornou.  Snášel  totiž  vše,  co  v  ka- 
várně bylo  po  ruce,  stavěl  přede  mne  na  stůl  a  vždy  pojmenoval. 
Druliý  den  mne  zkoušel.  Snášel  opět  kus  po  kusu  a  chtěl,  abych  teď 
vše  jmenoval  již  sám.  Přísný  pán !  Bylo  mi  přičiniti  se,  abych  spoko- 
jenost jeho  si  udržel. 

Jedenkráte  jsem  si  ho  však  na  sebe  přece  popudil.  Seděl  jsem 
odpoledne  v  jiné  kavárně  u  okna  otevřeného,  nic  zlého  netuše.  V  tom 
zelený  turban  hadžiův  mihl  se  před  oknem,  a  orlí  oko  jeho  mne  spo- 
zorovalo  v  cizím  revíru.  Neříkal  sice  nic,  ale  patřil  na  mne  s  výčitkou, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trebizomln.  623 

jako  by  říci  chtěl:  tak  —  ty  tak!  —  Celý  večer  pak  se  mnou  ne- 
mluvil, ani  obvyklá  lekce  tenkráte  se  neodbývala.  Na  i^těsti  však  brzy 
opět  se  udobřil,  tak  že  ani  sebe  nepatrnější  mráček  už  neskalil  jasný 
svit  krátkého  našeho  přátelství  Trebizondského. 


Navštívíme  ještě  jednu  památku  z  dob  Komnenských  pocházející, 
Aji  Sofii,  druhdy  klášter  a  chrám  křesťanský.  Asi  půl  hodiny  cesty  od 
Trebizondy  na  západ  stojí  v  turecké  vsi,  již  rovněž  Aja  Sofia  jmenují. 
Projdeme  předměstím  křesťanským ;  pak  po  vysokém  mostě  přes  krkavčí 
údol  rozepjatém.  Orta  Hissarem,  střední  částí  města  hrazeného,  pro- 
nikneme podél  koňaku  valiho  a  Ortahissar-Džanissi  a  opět  po  vysokém 
mostě  přes  rokli  západní.  Proti  nám  šedé  zříceniny  veliké  jakési  věže. 
Od  té  k  moři  sklání  se  část  města  Derc-mahalessi  zvaná.  V  levo  na 
úpatí  Indžirliku  táhnou  se  turecké  hřbitovy  s  mramorovými  pomníky 
a  temnými  cypřišemi.  Po  obou  stranách  silnice  úhledné  domky  se  za- 
hrádkami. Tak  až  na  Kabak-mejdan,  Trebizondský  libosad,  s  kapličkami 
řeckými  a  věkovými  ořechy.  Odtud  dlážděná  cesta  polní  vine  se  buj- 
nými lučinami.  Slunce  hezky  připaluje  (27.  listopad),  blankyt  čistý, 
modrojasný,  a  moře  jeden  lesk.  V  levo  zvedají  se  zelené  pahorky  a  za 
nimi  vysoké  hory  se  táhnou  v  jemném  závoji  ranních  par.  S  pahorků 
sta  potůčků  hrčí  a  vláhu  udílí  bujnému  stromoví.  Za  nedlouho  v  hustém 
octneme  se  sadu  ovocném.  Tof  ves  Aja  Sofia.  Obcházíme  podél  starých 
pevných  hradeb,  na  nichž  vystavěny  jsou  budovy  nové.  Hradby  ty  jsou 
zbytky  starého  kláštera  řeckého.  Na  travnatém  prostranství  mezi  nimi 
a  skalnatým  břehem  osaměle  stojí  dvě  budovy:  starý  chrám  Aja  Sofia 
a  vysoká  věž  čtverhranná.  Půdorys  chrámu  kříž  stej norám enný,  nad 
jehož  středem  kopule  sklenuta.  Hlavní  osa  od  východu  směřuje  k  zá- 
padu. Do  předsíně  hlavního  portálu  třemi  vchází  se  oblouky,  jež  spočí- 
vají na  sloupech  bílého  mramoru.  Ozdoby  do  kamene  tesané,  pokud 
čas  a  ruce  škůdců  jich  nezničily,  jsou  velmi  jemně  vyvedeny.  Ze  severu 
a  jihu  branami  vcházelo  se  postranními.  Brána  k  moři  dosti  je  chudá. 
Nad  jižní  však  mocný  oblouk  se  rozpíná  a  ten  mnohými  jemnými 
pracemi  sochařskými,  osobami  biblickými,  zvířaty,  holoubky,  révovím 
a  arabeskami  bohatě  býval  ozdoben.  Bohužel  i  z  toho  mnoho  již  zni- 
čeno. Kříž  tu  i  tam  za  ozdobu  do  kamene  vytesaný,  jakož  i  jedno- 
duchého orla,  znak  císařství  Trebizondského,  na  mnohých  místech  ještě 
lze  spatřiti.  Turci  chrám  ten  zprvu  v  mešitu  proměnili  a  mnohé  fresky 
zabílili.  Nejnověji  však  mešita  slouží  za  baru-thane,  za  prachárnu. 
Vchody  i  okna  jsou  zazděny  a  dovnitř  ani  za  řádný  bakšiš  nelze  se 
dostati.  Několik  vojáků  tureckých  v  tom  tklivém  zátiší  povaluje  se  na 
stráži  a  aby  si  čas  trochu  zkrátili  a  k  žoldu,  který  sultán  pravidelně 
zůstává  jim  dlužen,  něco  přivydělali,  pletou  hrubé  punčochy  vlněné. 
Anděla  míru  trefně  představiti  mnozí  výtvarníci  již  se  snažili  upřímně ; 
ale  nadarmo  I  Zde  máte  jej  hotového,  ani  křídel  netřeba   mu  přišívati ! 

Asi  dvacet  kroků  od  chrámu,  skoro  na  samém  pokraji  vysokého 
břehu  skalnatého  stojí  věž  široká,  ale  nehezká.  Zděná  střecha  její  tvoří 
čtyrstěnnou  pyramidu  a  spočívá  na  čtyřech  pilířích.  V  nejvyšším  tomto 
patře  zvony  snad  bývaly  zavěšeny.  Ještě  před  40  roky,  kdy  Fallmerayer 

40* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


624  'f'  Wunsch: 

tu  dlel,  do  věže  nebylo  lze  se  dostati  leda  po  žebříce.  Tenkráte  všechny 
fresky  uvnitř  ještě  náležitě  byly  zachovány.  Teď  ovšem  jináře.  Turci 
uvnitř  postavili  dřevěné  schody.  Tím  vnitřek  stal  se  sice  přístupným, 
ale  malby  jsou  zničeny.  Jak  ze  všeho  znamenati  lze,  bývala  ve  věži 
a  to  ve  výši  asi  prvého  patra  kopule  vysoce  sklenutá.  Všechny  stěny 
její  skvěly  se  freskami,  obrazy  svatých  i  snad  vynikajících  klášterníkĎ. 
Ted  všecky  malby  jsou  dílem  vytlučeny,  dílem  seškrabány  rukou  bar- 
barsky vytrvalou.  O  třetí  ještě  památce  starožitné  zminiye  se  tu 
Fallmcrayer.  Nedaleko  chrámu  stála  prý  tu  menší  kaplička  freskami 
ozdobená.  Mně  statní  synové  vítězného  Marta  tureckého  po  mnohém 
doptávání  již  jen  místo  ukázali,  kde  stávala. 

Kámen  drobí  se  za  kamenem.  A  přijdou  dnové,  kde  nebude  snad 
již  ani  památky  jediné.  Jen  historie  zasedne  tu  občas  ku  přísnému 
soudu  a  pověst  žvatlavá  i  na  dále  upřádati  bude  pohádky  o  krásných 
princeznách  Trebizondských.  —   — 


Průměrná  teplota  města  a  okolí  Trebizondského  je  mnohem  mír- 
nější, než  souditi  by  se  dalo  ze  severní  šířky  jejího  položení.  Zjev  ten 
podmiňují  hlavně  příčiny  dvě:  1.  Trebizonda  leží  při  moři  a  za  ním 
na  sever  táhnou  se  nekonečné  nížiny  jižního  Ruska,  a  2.  Trebizonda 
na  jihu  ohrazena  je  vysokými  pásmy  horskými.  Moře  na  severu  zimním 
bouřím  ruským  volného  sem  dopřává  přístupu,  ale  teplotou  jeho  zima 
třeskutá  přece  se  mírní.  Horské  pásmo  na  jihu  pak  prudký  žár  letní 
valně  ochlazuje  nejen  vlahou  svou  a  sněhy  dlouho  tajícími,  nýbrž  i  tím, 
že  palčivým  větrům  jižním  bezprostřední  přístup  zamezuje.  Z  toho  pozdní 
měsíce  zimní,  chladné  jaro,  léto  dlouho  se  mírnící,  jakož  i  podzim 
obzvláště  vlažný  s  dostatek  lze  si  vysvětliti. 

Tof  podnebí  nakreslené  v  rysech  všeobecných.  Ze  zkušenosti 
vlastní  podrobněji  mluviti  mohu  jen  o  podzimku  ode  dne  12.  listopadu 
do  7.  prosince  1882,  kdy  sám  meškal  jsem  v  Trebizondě.  V  čase  tom 
úplné  bezvětří  s  prudkými  vichry  ze  všech  koutů  světa  dujícími  velmi 
často  se  střídalo.  Za  bezvětří  nebo  za  větru  severního  nebo  jižního 
nebe  bylo  jasno.  Za  větru  západního,  jihozápadního  a  severovýciiodního 
hustými  mraky  se  pokrývalo,  z  nichž  hojný,  ale  teplý  srážel  se  déš6. 
Tlak  vzduchu  stoupal  i  klesal  ustavičně,  a  to  velmi  nepravidelně.  Ze- 
jména noci  bývaly  velmi  bouřlivé  a  moře  velmi  rozechvěno.  I  ve  pří- 
stavu Trebizondském  nezřídka  čert  se  ženil.  Bydlel  jsem  sice  několik 
set  kroků  od  břehu,  ale  temný  třesk  vln,  do  skalnatých  břehů  přístavu 
bijících,  ze  sna  často  mne  probudil. 

Za  to  však  teplota  byla  dosti  stálá.  Až  do  17.  list.  kolísala  jen 
mezi  13  a  17*^  C,  17.  však  pojednou  vyšvihla  se  nade  20**  (19.  list. 
24"  ve  stínu  a  28"  na  slunci).  Od  24.  list.  držela  se  pod  20"  a  jen  25. 
a  28.  výminečně  sklesla  na  15".  Za  to  však  30.  list.  vstoupila  opět 
na  22"  a  výše.  Do  7.  prosince  konečně  trochu  se  ochladilo,  ale  pod 
131 2"  ani  tu  ještě  teplota  neklesla.  V  celém  tom  čase  vykazuje  12. 
a  14.  listopad  nejnižší  teplo  12"  C,  nejvyšší  pak  22.  list.  33",  28.  list. 
36"  a  29.  list.  37*5"  C.  na  slunci. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Trehisanda.  025 

Na  rozloučenou  ještě  obrázek  z  Trebizondské  celnice,  malouiiký, 
ale  hezounký.  Přiznávám  se  sice  již  předem,  že  v  komické  té  tragédii 
hrál  jsem  úkol  smutného  rytíře,  ale  patří  to  již  k  celku,  a  proto 
i  s  touto  barvou  ven ! 

Nešlo  nikterak  o  to,  aby  ze  sestříhaného  fracku  veleříše  turecké 
opět  nějaký  ten  čárek  se  odřízl.  Bože  uchovej !  Véc  byla  zcela  ne- 
patrná a  mimo  všechny  mrzuté  důsledky  politické.  Z  Čech  do  Trebi- 
zondy  zaslán  mi  totiž  skrovňounký  balíček  knih,  a  ten  na  celnici  mol 
jsem  si  vyzvednouti.  V  Evropé  si  člověk  pro  takový  balíček  zcela 
jednoduše  dojde.  Ale  v  Turecku  nejde  to  jen  tak  zhola.  A  bez  notného 
bakšiše  to  již  naprosto  nejde.  Náš  generální  konsul,  rytíř  Chiari,  jehož 
laskavosti  tu  s  velikou  vděčností  připomínám,  chtěl  mi  sice  pro  balíček 
poslati.  Ale  já  se  za  to  pěkně  poděkoval.  Sám  chtěl  jsem  zkusiti,  jak 
balíčky  v  Turecku  vymáhají  se  bez  bakšiše.  Je  sice  svatá  pravda,  že 
člověk  Ivíče  z  krvavých  spárů  lvice  rozvzteklené  snáze  vyrve,  —  ale 
právě  to  dráždilo  mou  odvahu  a  bojovnost.  —  Do  nekonečna  budou 
se  s  vámi  tahati  —  — ,  varoval  hlas  starostlivý.  —  Já  však  chtěl  boj 
a  bojem  vítězství! 

Připomínám  jen  ještě,  že  vládě  turecké  na  ten  čas  nic  není  tak 
proti vno,  jako  evropská  kniha,  i  kdy  by  to  byla  třeba  ta  nejnevinnější 
„Pražská  kuchařka."  Co?  —  myslí  si  vláda  turecká  —  knihy,  evropské 
knihy?  To  zajisté  že  „špatní  lidé"  špatně  píší  o  Turecku!  —  Vinu 
vláda  turecká  vždy  jen  na  „špatné  lidi"  svádí,  ale  sebe  nikdy  viděti 
nechce.  Že  o  špatném  Turecku  jinak  než  špatně  psáti  ani  se  nedá,  to 
na  mysl  jí  nepřipadá.  Proto  to  neskrotitelné  podezření,  odtud  ta  ne- 
návist proti  každému  tiskopisu.  Prozraziye  to  jen  „dobré  svědomí" 
vlády  turecké. 

Tak  vydal  jsem  se  v  boj  proti  hlouposti  a  lakotě. 

Šel  jsem  po  prvé  na  celnici.  Nebylo  tam  právě  podomka,  a  po- 
domek  měl  klíč  od  zásilek.  —  „Peki!  Dobře!" 

Šel  jsem  tam  druhý  den.  fiekli  mi:  „achšam  var,"  že  je  dnes 
už  pozdě.  Bylo  právě  V^S  hod.  odpoledne,  a  „páni"  celníci  chystali 
se  k  odchodu.  —   „Peki!  Dobře!" 

Třetí  den  za  to  jsem  si  popílil.  A  jak  jsem  se  připravil !  — 
Plnou  tabatěrku  jsem  si  nacpal,  plnou,  plničkou.  —  1'kouříš  tam  dloubou 
chvíli!  —  tak  jsem  rozumoval.  —  Na  každý  papírek  cigaretový  kraso- 
pisem  bezúhonným  napsal  jsem  si  slova  vážná:  „Člověče,  nezlob  se!"  — 
Ó,  já  se  nedám!  Přemohu  je  trpělivostí  svou  beránčí!  —  Ve  dvorní 
mé  kuchyni  k  boji  a  k  vítězství  náležitě  jsem  se  také  posilnil.  Pak  po 
cestě  příkré  scházel  jsem  ku  břehu  přístavnímu. 

O  9.  hod.  byl  jsem  již  v  celnici.  Je  to  budova  zvenčí  sice  dosti 
úhledná,  ale  uvnitř  není  to  než  veliká  kůlna,  po  jejíchž  stonách  zřízeny 
veliké  i  malé  klece  prkenné  a  zasklené.  V  klecích  sedí  páni  úředníci, 
kouN,  popíjejí  kávy,  pojídají  a  baví  se.  Když  se  všeho  toho  nabažili 
do  sytá,  tu  si  někdy,  ale  jen  tak  mimochodem,  také  trochu  zaúřadují. 

Vylezl  jsem  do  prostornější  klece  po  levé  straně.  Sedělo  tu  ně- 
kolik celníků,  ale  přísežnému  tlumočníku,  který  poukázku  mou  klikati- 
nami tureckými  měl  vypsati,  posud  ncuráčilo  se  přijíti.  Dobrá!  Počkáme, 
posadíme  se.  Uděláme  si  zatím  cigaretu.  —   „člověče,  nezlob  se!" 


Digitized  byVjOOQlC 


626  J'  WúnscU:  Trebizonda. 

Za  půl  hodiny  nabažil  jsem  se  neplodné  politiky  vyíkávací.  Vy- 
skočil jsem  a  po  kleci  se  rozháněl  jako  lev.  Viděl  jsem,  že  se  stávám 
úřadům  nepohodlným.  Co  si  přeji?  —  Dragomana  si  přeji.  Dočkati  se 
ho  nemohu,  a  za  půl  hodiny  řeknete,  že  je  pozdě,  —  horlil  jsem  ve 
při  své  spravedlivé. 

Dragoman  pak  hned  tu  byl  a  přeložil.  S  lístkem  běhal  jsem  pak 
z  klece  do  klece,  od  Anáše  ke  Kaifáši.  Každý  na  lístek  namázl  mi 
nějaký  puntík  neb  čárku  a  pošpinil  ho  svou  pečetí.  Když  se  všemi  po 
řado  byl  jsem  hotov,  mazali  a  špinili  opět  od  repetice.  Lístek  byl  již 
celý  popuntíčkován  a  počárkován  a  usmolen,  jako  by  z  kominické 
knížky  byl  vypadl.  Tak  plynula  hodina  za  hodinou,  —  cigareta  za 
cigaretou  —  „člověče,  nezlob  se!" 

Konečně  zavedli  mne  do  nové  klece  v  právo  hned  u  vchodu.  Tam 
přinesli  balíček  a  já  jej  otevřel.  Ted  knihy  jsem  alespoň  spatřil!  Leč 
moje  ještě  nebyly.  Úředník  tak  důvěrně  hledí  mi  v  tvář,  jako  by  chtěl 
říci:  No?  —  Ty  nic?  —  —  Já  nic.  —  Posadil  jsem  se  a  dělám 
cigaretu:  „Člověče,  nezlob  se!"  —  Celník  brzy  na  mne  patří  a  brzy 
na  mou  kapsu.  Chce  říci  patrně:  no,  kolik  tedy  dáš?  —  Nedávám  a 
nedám  nic.  —  Celník  jde  po  svých.  Je  1  hodina  odpoledne,  a  proto  — 
uděláme  si  cigaretku  —  „Člověče,  nezlob  se!"  —  Ale  s  hrůzou  zna- 
menám, že  tabáku  již  na  mále  a  i  popsané  lístky  že  již  docházejí. 
Občas  přichází  celník  podívat  se  na  mne,  zdaliž  jsem  si  to  již  jako 
rozmyslil.  Nic  si  nerozmyslím  !  Ale  spravedlivé  rozhořčení  již  již  rozlévá 
se  mi  po  útrobách.  Bylo  zle.    A  viděl  jsem  také,  že  bude  ještě  hůře. 

Scházelo  5  minut  do  2  hodin,  a  zlost  dlouho  tajená  propukla 
konečně  v  jeden  veliký  žár.  Řekl  jsem  jim,  že  čekám  tu  již  5  hodin 
a  dva  dni  že  čekat  nebudu.  Knihy  naházel  jsem  do  bedničky  a  zlostně 
bedničkou  klestil  jsem  si  volnou  dráhu.  Vše  ustupovalo.  Celníci  křičeli 
po  knihách  a  celá  ta  rota  za  mnou  vysypala  se  z  celnice.  Já  chtěl 
vraty  ze  dvora.  Ale  křičeli  na  stráž  u  vrat  stojící,,  a  stráž  mne  tam 
zastavila.  Já  bedničku  i  s  knihami  celníkům  hodil  na  hlavy,  až  vše 
kolem  se  rozletělo.  Mimo  to  jsem  jim  úctu  svou  vyjádřil  jmény  ně- 
kolika zvířat  čtvernohých,  jichž  tu  ani  turecky  nechci  jmenovati.  Oni 
volali  na  mne,  abych  pro  knihy  za  3  dni  došel  si  do  koňaku  valiho, 
tam  že  se  musejí  zkoušeti. 

Za  pět  dní  asi  šel  jsem  do  koňaku.  Úředník,  jemuž  censura  knih 
svěřena,  vlídně  mne  přijal  a  častoval  kávou  a  cigaretami.  Ale  knih 
jsem  nedostal.  Musejí  se  prozkoumati.  —  Ale  vždyť  jim  beztoho  ne- 
rozumíte, —  namítal  jsem  bez  obalu.  Censor  pokrčil  ramcnoma,  jako 
by  oprávněnost  této  námitky  uznával,  ale  zůstalo  přece  při  starém: 
knihy  musily  se  prozkoumati. 

Šestnáctý  den  konečně  knihy  celnici  opět  dodány.  Zaplatil  jsem 
clo;  nevím  již,  kolik  piastrů  za  okku. 

Politujte  mne,   chceteli! 


Digitized  by  LjOOQIC 


m 


J.  TouHinskýi  Kníže  GorČakov  a  jeho  doba.  627 

Kníže  GorČakov  a  jeho  doba. 

PfSo 

Jos.  J.  Toužimský. 

(Pokračováuí.) 

U. 

řěžká  válka,  jež  zničiti  měla  Rusko,  byla  skončena.  Rnská  říše 
ostala  sice  jako  dříve,  a  kdy  by  bylo  šlo  podle  Gorčakova,  mohla 
míti  mír  ještě  výbodnější;  ale  válka  přece  jí  nemálo  škodila. 
V  celém  Rašku  byl  válečný  stav;  co  nebylo  ve  zbrani,  aspoň 
se  k  ní  chystalo  aneb  odvrátilo  se  od  pravidelného  zaměstnání ; 
průmysl,  obchod,  orba,  chov  dobytka  v  celé  říši  vázly.  Na  všech 
mořích  bylo  Rusko  ohroženo,  plavba  byla  zastavena,  spojení  přerušeno, 
a  mnohé  prameny  výživy  zanikly.  K  tomu  družila  se  starost  o  rodiny 
těch,  kteří  k  praporům  byli  povoláni.  Již  rozkazem  cara  Mikuláše 
zastaven  byl  postup  práva  občanského  až  do  míru,  čímž  občanské 
právní  poměry  ve  všech  vrstvách  ociťovaly  se  ve  stavu  výminečném. 
Při  všem  tom  bylo  však  nadšení  pro  válku  mnohem  větší  než  dříve; 
šlechta,  vojsko,  duchovenstvo  a  s  nimi  i  národ  chtěly  podstoupiti  zápas 
s  celou  Evropou  a  zejména  s  Rakouskem.  Ohniskem  národního  toho 
hnutí  byla  Moskva. 

Takový  byl  stav  věcí,  když  Alexandr  n.  nazejtří  po  uzavření 
smlouvy  Pařížské  podepsal  v  Petrohradě  manifest  míru.  Spolu  s  pode- 
psáním jebo  odešla  depeše  do  Vídně,  aby  kn.  GorČakov  odebral  se 
k  carovi. 

Jako  při  všech  velkých  událostech,  šťastných  i  neblahých,  pospíšil 
car  do  Moskvy,  aby  s  posvátného  Kremlu,  ozářeného  tolikerým  leskem 
minulosti  ruské,  ohlásil  mír.  „Válka  jest  skončena,"  promluvil  k  šlechtě 
jej  vítající.  „Před  odjezdem  z  Petrohradu  potvrdil  jsem  smlouvu  míru, 
jež  podepsána  byla  v  Paříži  od  shromážděných  tam  plnomocníků  .  .  . 
Rusko  mohlo  by  se  po  léta  důrazně  brániti,  a  jsem  přesvědčen,  že 
v  obvodu  svém  bylo  by  nezranitelné  proti  všeliké  válečné  moci.  Ale 
pro  blaho  země  musil  jsem  popřáti  sluchu  návrhům,  které  s  národní 
ctí  se  snášejí.  Válka  jest  výminečný  stav,  a  největší  úspěchy,  jež  nám 
může  přinésti,  sotva  vyvažují  zlé  následky  její  .  .  .  Mezi  vámi  jsou 
mnozí,  vím  dobře,  kteří  litují,  že  jsem  tak  kvapně  svolil  k  tomu,  co 
mi  bylo  navrženo.  Má  povinnost  jako  muže  a  hlavy  veliké  říše  byla, 
bez  okolků  buďto  zamítnouti  neb  přijmouti;  povinnosti  té  upřímně 
a  svědomitě  jsem  vyhověl  ...  I  kdy  by  štěstí  válečné  tak  vytrvale 
nám  bylo  přálo,  jako  v  Asii  nás  neopouštělo,  přece  byla  by  říše  vy- 
čerpala své  prostředky  vydržováním  značného  vojska  na  rozličných 
místech,  a  to  vojska,  jež  větším  dílem  odňato  bylo  orbě  a  tovární 
práci.  I  v  samé  gubernii  Moskevské  zavřeny  jsou  továrny,  dílny  a  zá- 
vody. Dávám  přednost  zdaru  umění  míru  před  marným  leskem  válek. 
Otevřel  jsem  právě  ruské  přístavy  světovému    obchodu  a  hranice   svo- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


628  «^«  Toidimský: 

bodné  výmcuě  cizích  výrobků/^  Slova  ta  cUarakterísnji  povahu  a  snahy 
Alexandra  II. 

y  manifesta  svém  ohlašuje  konec  téměř  tříleté,  krvavé  a  zarpu- 
tilé války,  dokládal:  „V  této  době  těžkých  zkoušek  osvědčily  se  jako 
vždy  hodný  svého  velikého  úkolu  naše  věrná  hrdinná  vojska  i  všechny 
stavy  ruského  lidu.  V  celé  naší  říši,  od  břehft  východního  oceánu  až 
k  Černému  a  Baltickému  moři  ovládla  jediná  myšlenka,  jediné  roz- 
hodnutí :  nešetřiti  ani  statkův  ani  života  ke  konání  povinnosti,  k  obraně 
vlasti.  Mužíci,  jedva  zanechavše  rádlo  a  vzdělávané  role  pospíchali  do 
zbraně  k  svatému  boji  a  nezůstávali  za  našimi  zkušenými  bojovníky  ani 
v  neohroženosti  ani  v  sebezapření.  Nové  skvělé  činy  válečné  oslavily  ještě 
poslední  dobu  našeho  boje  s  mocnými  protivníky.  Nepřítel  odražen 
byl  od  břehů  sibiřských  a  Bílého  moře,  jakož  i  od  hradeb  Svea- 
borgských,  a  v  paměti  nejpozdějšího  potomstva  zachová  se  bohatýTská, 
jedenáctímčsíčná  obrana  jižních  tvrzí  Sebastopolských,  před  očima  ne- 
přítele a  za  palby  oblehatelů  provedená.  V  Asii  po  slavných  vítězstvích 
obou  předešlých  polních  tažení  vzdáti  se  nám  musil  Kars  s  četnou  po- 
sádkou, sestávající  z  celého  téměř  maloasijského  vojska,  a  nejvybra- 
nější turecké  sbory,  jež  pospíšily  mu  ku  pomoci,  byly  donuceny 
k  ústupu.  ** 

Nemalým  překvapením  byl  úkaz  carův  ze  dne  27.  dubna,  kterýmž 
povolán  byl  hniže  Alexandr  Mich.  Gorčakov  m  říšského  vicekanclére  na 
místo  odstoupivšího  hrab.  Nesselroda.  Bylo  to  překvapením  zvláště 
pro  Vídeň.  Hr.  Buol-Schauenstein  byl  téměř  jist  svým  vítězstvím  nad 
kn.  Gorčakovem.  Vždyť  neměl  ani  nejmenšího  účastenství  v  jednání 
o  mír  v  Paříži,  nebyl  tam  ani  prvním  ani  druhým  plnomocníkem. 
Zdálo  se  tudíž  přirozené,  vystřídali  nyní  někdo  hr.  Nesselroda,  že  to  může 
býti  spíše  každý  jiný  než  kn.  Gorčakov.  Ale  politika  Gorčakova  zatím 
zvítězila;  politika,  kteráž  byla  zcela  jiná  než  dosavadní  a  vycházela 
—  aspoň  na  ten  čas,  jelikož  politika  vůbec  nedělá  se  na  věky,  nýbrž 
jen  pro  dané  okolnosti,  s  nimiž  se  i  mění  —  od  důvěrné  shody 
s  Francií.  Spolu  bylo  to  kn.  Gorčakovu  zadostučiněním  za  chování, 
jehož  zakusil  ve  Vídni,  Rakousku  pak  bylo  hrozbou  tím  větší,  člm 
zřejměji  vycházela  na  jevo  shoda  s  Francií. 

Však  jmenování  kn!  Gorčakova  mělo  i  jiný  ještě  význam;  zna- 
menalo obrat  politiky  ruské  ve  smyslu  národním.  Gorčakov  od  mládí 
svého  náležel  k  mužům,  kteří  s  vřelostí  přilnuli  k  duchu  a  vývoji 
národně  ruskému  a  lišili  se  od  oné  ledové  kůry  byrokratické,  k  níž 
náležel  i  Nesselrode.  Krom  toho  slynul  Gorčakov  jako  přítel  volnosti, 
jenž  uznával,  že  není  vše  na  Rusi,  jak  by  mělo  býti,  a  že  zapotřebí 
jest  oprav.  Všeho  toho  nechápal  úzkoprsý  byrokratism,  který  se  choval, 
jako  by  národ  ruský  jen  proto  byl  na  světě,  aby  se  mohlo  úřadovati. 
Byrokratism  ten  nebyl  ani  vlastní  dítko  Ruska,  nýbrž  plod  cizí,  hlavně 
německý.  Za  Gorčakova  protivy  mezi  tímto  cizím  byrokratismem  a  ná- 
rodním duchem  dosti  již  se  přiostrily. 

Hr.  Nesselrode  nebyl  vyhlídnut  od  cara  Alexandra  I.  k  řízení 
zahraničných  věcí  proto,  že  byl  nejspůsobilejší,  naopak  proto,  že  byl 
nejpovolnější,  že  neměl  žádné  samostatné  myšlenky,  že  úřadoval  a  prostě 
prováděl,    co  a  jak  se  mu  přikázalo.     Alexandr  I.  měl  po   ruce   dosti 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  629 

vynikajících  státníků,  jako  byli  na  př.  llazumovský,  Capodistria  a  j., 
on  však  vedle  svého  lesku  nechtěl  trpěti  hvězdu  první  velikosti.  Těžce 
dotklo  se  ho  povstání  řecké  proti  Turecku,  ale  Metternich  dovedl  jej 
odvrátiti  od  něho  pod  záminkou  legitimity,  ač  řecká  hetairie  měla  prvotně 
na  Rusi  svůj  střed.  Nepříznivý  úsudek  carův  o  povstání  Nesselrode 
uváděl  ve  skutek  a  vedl  politiku  v  přímém  odporu  s  všeobecným  na 
Rusi  nadšením  pro  Řecko.  Po  smrti  Alexandrově  v  prosinci  1825 
převzal  car  Mikuláš  i  Nesselroda,  jenž  se  stejným  klidem  prováděl 
zase  politiku  Řecku  přátelskou,  jež  vedla  k  válce  proti  Turecku,  ke 
smlouvě  Drínopolské  a  osvobozeni  Řecka.  Za  prvnější  politiku  stal  se 
z  prozatímného  ředitele  zahraničně  politiky  definitivním  ministrem, 
za  druhou  pak  kancléřem.  Za  Mikuláše  měla  cizinská  ta  byrokracie 
dlouho  zlaté  časy  na  Rusi,  jelikož  car  následkem  prosincové  vzpoury 
nedůvěřoval  národní  šlechtě.  Zejména  diplomacie  byla  téměř  výhradně 
německá  nebo  poněmčilá.  Nesselrode  sám  neuměl  ani  rusky  a  nenáviděl 
národního  hnutí,  které  vždy  mohutněji  se  vzmáhalo.  Za  to  měl  velmi 
vyvinutý  smysl  pro  své  příbuzenstvo.  Svého  syna  učinil  vyslancem 
v  Athénách,  v  místě  pro  Rusko  tehda  velmi  důležitém,  jelikož  tam 
zápasilo  o  převahu  se  západními  mocmi;  ale  Dimitrij  Nesselrode 
osvědčil  takovou  neschopnost,  že  se  místa  toho  musil  vzdáti.  Pověst- 
nější byla  manželka  vyslance  toho  svým  poměrem  k  Alexandrovi  Du- 
masovi  synu.  Švakra  svého,  hr.  Chreptoviče,  učinil  vyslancem  v  Kodani, 
však  i  ten  prokázal  se  neschopným  a  odstoupil.  Druhému  švakrovi, 
zpomenutému  již  saskému  poručíku  Seebachovi,  vymohl  místo  saského 
vyslance  u  francouzského  dvora.  Mladší  bratr  jeho,  pitím  sešlý,  žil 
jako  přespočetný  ruský  generál.  Dceru  bratra  toho  provdal  za  mladého 
bohatce  Kalerga,  který  svatební  smlouvou  zavázal  se  pro  případ  roz- 
vodu postoupiti  této  neteři  kancléřově  svůj  palác  a  vypláceti  jí  sto 
tisíc  rublů  ročně.  Paní  Kalergová  vypověděla  pak  svého  chotě  z  jeho 
vlastního  domu  a  chtěla  se  provdati  s  tak  hojným  věnem  za  pruského 
generála,  což  zmařeno  jedině  rozhodnutím  carovým;  jako  duchaplná 
dáma  z  velikého  světa  žila  pak  paní  Kalergová  dílem  v  Petrohradě, 
dílem  ve  Varšavě  a  dílem  v  cizině. 

Státník  druhu  Nesselrodova  stačil  sice  k  akci,  jako  bylo  ruské 
polní  tažení  do  Uher  r.  1849,  však  nikoliv  k  úkolu,  jako  byly  osudné 
zápletky  a  válka  na  Krimu.  Nesselrode  domníval  se,  že  nejlépe  spraví 
vše  bar.  Mayenrdorf,  jenž  byl  před  Gorčakovem  ve  Vídni  vyslancem 
a  zároveň  švakrem  Buola-Schauensteina.  Jakmile  však  Rakousko  učinilo 
tak  osudnou  diversi,  byl  naprosto  hotov  se  svou  politikou.  Přes  to 
podržel  státníka  toho  i  Alexandr  II.  a  rozloučil  se  s  ním  teprve,  když 
uzavřením  Pařížského  míru  naskytla  se  vhodná  příležitost.  Nesselrode 
odstoupil  pak  do  zátiší,  jehož  vlastně  nikdy  neměl  opustiti,  a  spisoval 
duchaprázdné  paměti  o  svém  34tiletém  ministerském  úřadování. 

Jak  zcela  jiného  rázu  byl  kn.  Gorčakov!  S  myšlenkou  ruskou 
a  přesvědčením  slovanským  spojoval  velkou  zkušenost  státnickou,  nabytou 
činností  svou  při  různých  dvorech  evropských  a  účastenstvím  ve  všech 
otázkách  evropských  od  r.  1817,  jak  později  uvidíme.  Car  Alexandrii, 
po  prvé  shledav  se  po  Pařížském  míru  s  Gorčakovem,  nemohl  překonati 
svých   citů   a   se   slzami   v   očích   mu  podal  ruku.     Tehda  při  prvním 


Digitized  by  V:íOOQIC 


630  «^-  Toužiniský: 

setkání  zvěděv,  že  povolán  bude  za  místokancléře,  přislíbil  prý,  že  ze 
všech  sil  pracovati  bude  k  tomu,  aby  Rusko  sproštěno  bylo  tížících 
závazků  smlouvy  Pařížské  a  oslabeni  byli  zrádní  jeho  nepřátelé. 

Den  po  jmenování  svém,  28.  dubna,  ohlásil  Gorčakov  nastoupeni 
své  ruským  vyslancům  u  cizích  dvorů  notou,  ve  kteréž  pravil:  „Právě 
uzavřený  v  Paříži  mír  utvrzige  novou  politickou  dobu.  Po  burácení 
rozhořčené  války  nadcházejí  poměry  vzájemné  příznivosti.  Na  nás 
záleží,  abychom  poměrům  těm  dodali  co  nejširšího  vývoje.  Výsledku 
toho,  tak  žádoucího  pro  všeobecný  mír,  dosíci  lze  jedině  vzájemnou 
důvěrou.  J.  V.  car  naděje  se,  že  záměry,  jimiž  jest  prodchnut,  sdíleti 
budou  všechny  vlády,  kteréž  po  skončeni  války  opět  mají  možnost 
věnovati  síly  své  přirozeným  úkolům." 

Na  Rusi  uvítáno  bylo  jmenování  Gorčakova  co  nejvřeleji.  Jeho 
snahy  a  smýšlení  nebyly  tajemstvím.  Pociťovalo  se,  že  stará  soustava 
počíná  se  káceti  a  samovládce  povolá  k  sobě  spůsobilé  osobnosti  pro 
zavedení  doby  nové.  Za  hranicemi  učinila  první  jeho  depeše  dojčm, 
jako  by  Rusko  cítilo  se  oslabeným  a  ustupovalo  v  pozadí,  ze  kteréhož 
omylu  Evropa  dosti  brzo  byla  vyvedena. 

V  první  době  veškera  péče  věnována  byla  urovnáiví  domácícli 
poměrů,  jež  válkou  t^k  značně  byly  utrpěly.  Největší  obtíže  činil  návrat 
vojska,  jež  vracelo  se  do  rodných  dědin  v  nevolnické  poměry.  Ačkoliv 
nelze  pochybovati,  že  již  tehda  zanášel  se  car  a  nejbližší  jeho  rádcové 
myšlenkou  zrušení  nevolnictva,  přece  měly  všechny  úřady  přísně  nad 
tím  bdíti,  aby  nevolníci  pánům  svým  zachovávali  poddanost.  Car 
prohlásil  v  Moskvě:  „Opravy  musejí  přijíti  shora,"  a  z  té  příčiny  ne- 
bylo ani  časopisectvu  dopuštěno  rozepisovati  se  o  návrzích  na  osvobození 
selského  lidu. 

Zatím  chystala  se  veliká  událost,  k  nižto  mysli  celé  Rusi  se 
obracely.  Byla  to  korunovace.  Ji  však  předcházely  ještě  dvě  jiné  udá- 
losti, významné  pro  dobu  pozdější:  cesty  cara  s  Gorčakovem  do  Var- 
šavy a  do  Berlína.  Gorčakov  zaujímal  vůči  Polákům  stanovisko  příznivé, 
ještě  v  poslední  chvíli  před  povstáním  roku  1863  byl  pro  neodvislost 
jejich  v  té  míře,  jakou  má  Finsko.  *)  V  ten  rozum  vyslovil  se  také 
Alexandr  II.  ke  šlechtě  polské,  při  prvním  s  ní  setkání:  „Přináším 
vám  zapomenutí  toho,  co  minulo,"  oslovil  ji  a  přislíbiv  amnestii  dodal : 
„Náš  poměr  musí  býti  jasný.  Musím  vám  tudíž  říci,  že  dle  mého  ne- 
zvratného přesvědčení  nemůžete  býti  jinak  šťastni,  nežli  když  Polsko, 
podobně  jako  Finsko,    připojí  se  k  veliké  rodině,    kterouž  jest   ruská 


';  Vclkoknížectví  tinské  čili  čuchonské  (čuch.  Siiomima),  když  r.  1809  spo- 
jeno bylo  s  Ruskem,  podrželo  stavovskou  ústavu,  kterou  r.  1772  Gustav  ÍII. 
dal  království  švédskému.  Sněmu  čtyř  stavů  příslušelo  právo  povolovati 
daně  a  účastniti  se  v  zákonodárství.  Za  cara  Mikuláše  zasáhl  i  sem 
absolutism,  ale  za  Alexandra  II.  obnoveno  stavovské  zřízení.  Sněm  se- 
stupige  se  nyní  každoročně  a  car  jej  zahajuje  reskriptem  ve  francouzském 
jazyku.  Jednání  vede  se  švédsky  a  čuchonsky.  Ale  čuchonský  jazyk  na- 
bývá ve  veřejném  životě  všude  převahy  od  té  doby,  co  sněm  zavedl 
úplnou  rovnoprávnost  u  soudů  a  p.  Cuchonsko  má  u  dvora  Petrohrad- 
ského svého  státního  tajemníka  a  cuchonskou  kancelář.  V  ruské  armádě 
a  zvláště  námořnictvu  jest  as  1800  důstojníků  z  Čuchonska.  Země  ta, 
jež  l)'^z  Ruska  sotva  by  mohla  žíti,  těší  se  dosti  značné  samostatnosti. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Knize  Gorčakov  a  jélut  doba.  631 

říše.  Jsem  přesvédčen,  že  i  můj  zesnulý  otec  mčl  týž  účel,  totiž  vaše 
štěstí  na  zřeteli.  Vynasnažím  se  zlepšiti  správu  země  a  budu  vás 
stejnou  láskou  milovati  jako  Rusy,  to  jest  jako  své  dítky,  ale  jedno 
jen  předpokládaje:  že  blouznění  přestane."  Car  chválil  pak  statečnost 
polských  důstojníků  a  vojínů  na  bojišti,  děkoval  za  ni  a  končil  opětným 
napomenutím:  „Jen  žádné  blouznění."  Také  amnestie  pro  emigranty 
z  r.  1830 — 31  následovala,  avšak  „blouznění"  odvrátilo  později  Gor- 
čakova  při  nejlepších  jeho  záměrech  od  Poláků. 

S  velikou  okázalostí  provedena  byla  návštěva  v  Berlíně.  Byl  to 
demonstrativní  projev  přátelství  k  Prusku  a  to  právě  v  době,  když 
v  časopisech  pojednávalo  se  o  tom,  že  Prusko  nebylo  vyzváno  při- 
stoupiti ke  smlouvě  mezi  Rakouskem  a  oběma  západními  mocmi  (ze 
dne  15.  dubna  1856)  o  ručení  za  celistvost  Turecka.  Rakousko  pak 
na  učiněné  poznámky  jako  při  dřívějších  příležitostech  tak  i  nyní 
vyslovilo  předpokládání,  že  Prusku  nelze  převzíti  závazky,  jichž  dosah 
pro  budoucnost  nemůže  přehlednouti,  aneb  jež  by  obmezovaly  svobodu 
jeho  rozhodnutí.  Zástupcové  rakouský  i  jiných  dříve  válčících  mocí 
chovali  se  při  okázalé  návštěvě  ruské  a  velkolepých  slavnostech  na 
počest  carovi  se  zjevnou  zdrželivostí.  S  carem  přijela  i  matka  carova 
i  velkokníže  Michael,  a  krom  toho  sjeli  se  na  Berlínském  dvoře  téměř 
všichni  panovníci  němečtí.  Dojem,  že  skoro  celý  německý  spolek  jest 
na  straně  pruské,  že  car  jest  odhodlán  činiti  a  hájiti  důsledky  politiky 
pruské  za  války  Krimské,  a  že  Rakousko  v  německém  spolku  jest 
osamoceno,  byl  tak  mocný,  až  i  Berlínská  vláda  sama  snažila  se 
mírniti  jej  ve  Vídni  poukazujíc,  že  hlavně  příbuzenské  poměry  jsou 
příčinou  sjezdu  knížat  německých  v  Berlíně  vůkol  cara  ruského  a 
krále  pruského.*) 

V  srpnu  sjížděli  se  do  Moskvy  ze  všech  států  evropských  a 
podřízených  zemí  asijských  vyslanectva  sestávající  většinou  z  vynika- 
jících osobností.  Z  německých  zemí  přijeli  vesměs  princové  panovnických 
rodin.  Rakousko  vyslalo  za  svého  zástupce  kn.  Pavla  Esterhazyho 
s  četnou  družinou,  v  níž  byl  i  kn.  Adolf  Schwarzenberg  a  hr.  Bohuslav 
Chotek,  Anglie  Granvilla,  Francie  prvního  muže  císařství  hr.  Mornyho, 
jenž  přijel  s  velkolepým  průvodem  státnickým  i  vojenským  a  s  oslňující 
nádherou.  Zdánlivě  nepatrný,  však  charakteristický  případ  udal  se 
s  hr.  Mornym.  Ze  zvláštních  vyslanců  má  při  dvorních  věcech  dle 
obvyklého  řádu  přednost  vždy  ten,  kterýž  první  přijede  a  první  se 
představí  panovníkovi.  Mezi  Rakouskem  a  Francií  v  té  příčině  nastalo  zá- 
vodění. Sám  Gorčakov  i  ruský  dvůr  byli  by  si  přáli  nejraději  Mornyho  jako 
předáka,  ale  kn.  Esterhazy  pospíchal,  aby  sám  byl  první.  Ačkoliv 
Gorčakov  učinil  všechna  možná  opatření,  aby  Morny  byl  první  na 
místě,  přece  předstihl  ho  kn.  Esterhazy.  Když  tento  představil  se 
Gorčakovu  a  žádal  za  slyšení  u  cara,  vyšlo  na  jevo,  že  nechal  ve 
Vídni  své  pověřující  listy.  Pro  formální  tuto  chybu  obdržel  pak  Morny 
přednost. 

Za  jásotu  nesčetných  tisíců  slavil  Alexandr  II.  dne  29.  srpna  1856 
vjezd   svůj  do  Moskvy.     Jel  koumo    v  čele  všech   velkoknížat  a  členů 


O  Riwsland  unter  Alexander  IL  1855—1860.  V  Lipsku  1860. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


632  ^'  Toíižifnský: 

panovnických  rodin,  kteří  ke  korunovací  zavítali  V  carském  zámku  na 
Kremlu  byl  pak  první  přijat  hr.  Morny  se  svou  vybranou  družinou.  Nastali 
dnovó  lesku  a  nádhery,  jaké  svět  viděti  může  jen  v  srdci  Ruska,  když 
car  samovládce  hlavu  svou  zdobí  zářnou  korunou  na  význam  svého 
spojení  s  Rusí.  Tři  dui  před  korunovací,  co  cizí  vyslanectva  a  ruská 
šlechta  jak  o  závod  rozvíjeli  všecek  svůj  přepych,  projížděl  bohaté 
ozdobenými  ulicemi  Moskevskými  skvělý  průvod,  jenž  za  víření  trub 
a  bubnův  ohlašoval  davům  den  korunovace  na  26.  srpen  po  starém  či 
7.  září  po  našem  počtu.  Co  dokázati  mohly  evropský  vkus  a  asijský 
přepych,  staroruské  podání  a  novoruský  důmysl,  vojenská  velkolepost 
a  občanská  nádhera,  církev  posvátností  a  leskem,  stát  důstojenstvím: 
vše  to  shrnuto  bylo  v  nejvyšší  míře  a  okouzlujícím  spů sobem  nad 
dějem,  kdy  car  zaskvěl  se  s  odznaky  svého  světského  i  církevního 
veličenstva.  Od  rána  do  večera  střídaly  se  neobyčejné  ty  výjevy  svrchované 
velkoleposti  za  hřímání  děl  a  zvonění  zvonů.  Korunovace  skončila 
hostinou  korunovační,  a  tři  neděle  po  tom  trvaly  ještě  slavnosti  pro 
lid.  Při  všech  těchto  slavnostech  byla  Francie  v  první  řadě,  a  v  slavnostním 
tom  víru  vyměňovali  si  Gorčakov  s  Mornym  náhledy  a  záměry  co  do 
změn  evropských  poměrů. 

Při  korunovaci  vyšel  sice  i  obvyklý  manifest  milosti  a  carské 
přípisy  s  vyznamenáními,  ale  nade  všechny  ty  listiny  nejznamenitější 
byla  nota  Gorčakova,  jíž  teprve  vlastně  zahájil  své  řízení  ruské  politiky. 
Jednotlivé  výroky  jeho  staly  se  hesly  a  vešly  v  přísloví.  Byl  to  oběžník 
vydaný  k  zástupcům  ruským  u  cizích  dvorů  dne  2.  září,  tedy  v  době 
slavnostní,  pět  dní  před  korunovací.  Již  okolnost  ta  dodávala  mu  zvláštní 
váhy,  a  listina,  jež  hlásala  úmysly  a  názory  carovy,  musila  platiti 
za  politické  vyznání  Ruska,  jež  mnohé  nemile  překvapilo.  Vlastní 
příčina  k  vydání  oběžníku  toho  byly  dvě  sporné  věci:  obsazení  Pirea 
anglickým  a  francouzským  vojskem  a  zakročování  západních  mocí  ve 
vnitřní  věci  Neapolska. 

V  Řecku  při  vzplanutí  války  zavládlo  největší  válečné  nadšení. 
Národ  chtěl  do  boje,  aby  před  Cařihradem  podal  si  ruku  s  Ruskem. 
Sama  královna  byla  v  čele  hnutí  toho,  ani  král  nemohl  se  mu  odcizo- 
vati.  Psal  Napoleonovi,  ukazoval  na  své  postavení,  an  jest  jediný 
křesťanský  panovník  na  východě  a  nemůže  nadšení  národního  utišiti. 
Odpovědí  na  to  bylo  obsazení  Athén  a  přístavu  Pirea  francouzským 
a  anglickým  vojskem.  Anglické  parníky  dovážely  Turky  do  Thessalie, 
aby  mohli  snáze  potírati  řecké  povstalce,  a  francouzské  parníky  lapaly 
řecké  lodi  s  potravinami,  vínem  a  obvazky,  určené  thessalským  fiekům. 
Ale  obsazení  nepřestávalo  pak  ani  po  míru  Pařížském.  V  Neapolsku 
zakročovaly  opět  Anglie  a  k  vůli  ní  též  Francie  v  domácí  věci-  Mlu- 
vilo se  již  i  o  anglické  okkupaci,  jako  potom  o  francouzské.  Důvody 
lidskosti  byly  ovšem  jen  předstírané  a  vedlejší.  Neapolsko  se  Sicílií 
jsou  důležité  dominující  posice  na  Středozemním  moři  a  při  opětovavších 
se  tam  stále  nepokojích  byly  leckteré  kombinace  možný. 

Oběžník  Gorčakova,  svědče  o  pevném,  samostatném  vystoupení 
Ruska,  vyznačuje  se  zejména  tím,  že  kancléř  zbraně  nedávných  odpůrců 
užil  nyní  proti  nim  samým,  zásad  totiž  velmocí,  jež  uváděly  v  platnost 
proti  Rusku  ve  prospěch  Turecka.     Důvody  těmi    hájil   práva   slabších 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  633 

proti  silnějším,  malých  států  proti  velkým  a  již  tím  získal  Rusku 
a  věci  své  sympatie  všech  států  druhé  třídy.  Při  tom  mohl  spoléhati 
i  na  spojence  a  býti  jist,  že  Rusko  neostane  osamělé.  Významný  jest 
oběžník  i  tím,  že  v  něm  Gorčakov  hájil  zásad,  dle  nichž  Rusko  říditi 
se  mělo  nejen  pro  přítomnost  ale  i  pro  budoucnost. 

„Spojené  proti  nám  moci  vytkly  sobě  za  heslo  šetřiti  práva  a  ne- 
odvislosti  vlád,"  praví  v  úvodu.  „Nechceme  se  opět  pouštěti  v  histo- 
rický rozbor  této  otázky,  pokud  chování  Ruska  bylo  by  snad  mohlo 
jednu  neb  druhou  z  těch  zásad  porušiti.  Naším  úmyslem  není  zahájiti 
neplodnou  spornou  rozpravu.  Jde  nám  více  o  to,  přivésti  k  platnosti 
tytéž  zásady,  jež  prohlásily  velmoci  evropské  stavíce  se  buď  přímo 
neb  nepřímo  proti  nám,  a  uvádíme  je  tím  spíše  na  paměť,  jelikož 
nikdy  nepřestaly  býti  zásadami  našimi.  Nedopouštíme  se  na  žádné 
z  evropských  mocí  nespravedlnosti  předpokládajíce,  že  se  jednalo 
tehda  jen  o  případné  heslo  a  že  nyní  po  skončeném  boji  každý  po- 
kládá se  za  oprávněna  zaříditi  své  jednání  dle  zvláštních  svých  zájmů 
a  výpočtů.  Neviníme  nikoho,  že  užil  velikých  oněch  slov  za  zbraň, 
již  v  tu  chvíli  právě  potřeboval,  aby  rozšířil  válečné  jeviště,  a  již 
potom  odložil  do  prachu  zbrojnice.  Naopak  trváme  raději  v  přesvědčení, 
že  veškery  moci,  jež  k  oněm  zásadám  se  znaly,  činily  tak  s  plnou 
poctivostí  a  upřímností.  Vycházejíce  od  toho  musíme  předpokládati, 
že  všecky  mocnosti,  jež  poslední  války  se  súčastnily,  rovněž  jako  car, 
náš  vznešený  pán,  zamýšlely  všeobecný  mír  učiniti  základem  poměrů, 
které  se  opírají  na  šetření  práva  a  neodvislosti  vlád."  —  Dále  Gor- 
čakov dovozuje,  že  účelem  Pařížského  míru  bylo  obnoviti  pravidelné 
poměry  mezinárodní  a  táže  se,  byloli  toho  dosaženo.  „Nepouštějíce  se 
v  podrobnosti  některých  podřízenějších  otázek  přece  cítíme  se  pohnuti 
s  politováním  prohlásiti,  že  jsou  dva  členové  evropské  státní  rodiny, 
z  nichž  jeden  nenalézá  se  dosud  v  pravidelných  poměrech  a  druhý 
jest  v  nich  ohrožován.  Mluvíme  o  Řecku  a  Neapolsku.  Od  uzavření 
míru  ozývali  jsme  se  proti  dalšímu  trvání  okkupace  helleuského  území, 
kteráž  však  přece  podnes  nepřestala.  A  co  do  Neapolska,  činí  se  na 
krále  nátlak  ne  snad  že  porušil  nějaký  mezinárodní  závazek,  nýbrž 
že  konaje  nepopiratelná  práva  své  svrchovanosti  vládne  svým  pod- 
daným dle  svého  uznání.  Méně  než  kdy  jindy  nesmí  se  zapomínati, 
že  svrchovaní  panovníci  jsou  navzájem  mezi  sebou  stejnorodí  a  že 
obcování  mezi  nimi  neřídí  se  dle  výměry  území,  nýbrž  dle  svatosti 
práva  jednoho  každého.  Každý  nátlak  na  svrchovanost  uvnitř,  kterýž 
by  přesahoval  dobře  míněnou  radu,  znamenal  by  násilně  stavěti  se  na 
místo  autority  a  prohlašovati  právo  silnějšího  nad  slabším.  Na  tom 
trvá  J.  V.  a  to  tím  spíše,  jelikož  jest  to  táž  nauka,  již  ony  státy, 
které  v  čelo  vzdělanosti  se  staví  a  v  nichž  zásady  politické  svobody 
největšího  došly  vývoje,  povždy  stavěly  v  popředí  jakožto  vlastní  svou 
zásadu,  a  to  měrou  takovou,  že  dokonce  i  tam  ji  uváděti  chtěly 
v  platnost,  kde  se  to  dle  okolností  jen  nuceným  výkladem  státi  mohlo." 
Zástupcům  ruským  uloženo,  aby  tyto  názory  carovy  v  místech,  kde  byli 
pověřeni,  uvedli  u  vědomost. 

„Takováto  otevřenost  jest  přirozený  důsledek  soustavy,  kterouž 
car  přijal  ode  dne   svého   nastoupení,"    dokládal  Gorčakov  a  obratem 


Digitized  by  V:íOOQIC 


034  'f-  Touzimský: 

tím  přešel  ke  všeobecnému  programu  ruské  zahraniční  politiky.  I  po- 
kračoval:  „Soustava  tato  není  vám  neznáma.  Car  chce  býti  se  všemi 
vládami  v  dobré  shodě  a  J.  V.  soudí,  že  nejlepší  k  tomu  cesta  jest, 
neskrývati  své  myšlenky  u  žádné  z  otázek,  jež  souvisí  s  veřejným 
právem  evropským.  Spolek  onéch,  kteří  dlouhá  léta  hájili  s  námi  oněch 
zásad,  jimž  Evropa  děkovala  více  než  pětadvacetiletý  mír,  netrvá  již 
v  staré  neporušenosti.  Vůle  našeho  vznešeného  pána  byla  tohoto  vý- 
sledku daleka.  Poměry  navrátily  nám  úplnou  volnost  jednání.  Car  jest 
odhodlán  obrátiti  především  svou  péči  ku  blahu  svých  poddaných  a  věno- 
vati vnitřnímu  rozvoji  země  činnost,  kteráž  bude  za  hranice  sahati 
jenom,  když  určité  zájmy  Ruska  bezvýminečně  toho  budou  vyžadovati. 
Rusku  se  vytýká,  že  se  osamocuje  a  proti  událostem,  jež  ani  s  právem 
ani  se  slušností  se  nesrovnávají,  trvá  v  mlčení,  že  Rusko  se  durdí. 
Rusko  se  nedurdí,  Rusko  se  sbírá  (La  Russie  ne  boudě  pas.  La  Russie 
se  recueille).  Co  se  mlčení  týče,  z  něhož  nás  obviňují,  mohli  bychom 
připomenouti,  že  před  nedávným  ještě  časem  osnována  byla  proti  nám 
umělá  agitace,  že  jsme  po  vždy  pronášeli  svůj  hlas,  kde  uznávali  jsme 
toho  potřebu  podporovati  právo.  Jednání  toto,  chránění  mnohé  vlády, 
z  něhož  Rusko  nemělo  nijakého  prospěchu,  kořistěno  bylo  k  tomu, 
aby  vinili  nás  ze  snahy  po  bůh  ví  jakém  světovém  panství.  Mohli 
bychom  své  mlčení  odůvodniti  dojmem  této  upomínky,  avšak  nemyslíme, 
že  chování  takové  přísluší  moci,  jížto  prozřetelnost  vykázala  v  Evropě 
místo,  které  Rusko  zaujímá.  Tato  depeše  .  .  .  ukazuje  vám,  že  náš 
vznešený  pán  neuzavírá  se  ve  svém  úkolu,  domnívali  se,  že  své  mínění 
má  vysloviti.  Učiní  tak  vždycky,  kdykoliv  hlas  Ruska  bude  prospěšný 
věci  práva  neb  kdykoliv  vyžadovati  bude  důstojnost  carova,  aby  svého 
mínění  netajil.  Co  do  užívání  našich  hmotných  sil,  car  ponechává  jich 
svému  svobodnému  uznání.  Politika  našeho  vznešeného  pána  jest  ná- 
rodní: není  nikterak  sobecká,  a  jestli  Jeho  carské  Veličenstvo  zájmy 
svých  národů  klade  v  první  řadu,  nepřipouští,  že  i  hájení  těchto  zájmů 
omluviti  může  porušení  práva  jiného." 

V  Moskvě  učinil  oběžník  ten  již  za  korunovačních  slavností 
veliký  dojem.  Národní  strana  byla  uspokojena  zvláště  kritikou  Paříž- 
ského míru  i  důstojným  spůsobem,  kterým  uváděli  se  car  a  Rusko 
Evropě;  neméně  příznivý  dojem  činila  zmínka,  že  přestal  spolek  svaté 
alliance,  což  bylo  vítáno  i  Francii,  jejíž  zástupce  s  celou  družinou  de- 
monstrativně  byl  vyznamenáván  před  rakouským  i  anglickým.  Evropské 
moci  nemohly  ani  jediný  důvod  vyvrátiti  a  přijaly  vše  klidně,  ani 
slovem  se  neohradivše. ')  Světoznámé  slovo :  „Rusko  se  sbírá"  bylo 
pak  heslem,  s  kterým  odmítalo  se  později  nepohodlné  a  zbytečné 
účastenství  Ruska  v  podřízených  mezinárodních  otázkách.  Za  to  věnoval 
Gorčakov  tím  větší  pozornost  velkým  otázkám  zahraničným  a  doma 
pracováno  s  tím  větším  úsilím  o  znovuzřízení  Ruska. 

Hnedle  ukázali  se  i  první  účinkové  politiky  Gorčakova.  Pie- 
raontský  ministr,  hr.  Cavour,  nedosáhl  na  Pařížském  kongresu  ani 
náhrady  válečné  ani  slibu  po  zlepšení  poměrů  italských.  Sám  hr.  Wa- 


*)  Russland  unter  Alexander  II.  1855—60. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kniše  Goreakov  a  jeho  doba.  635 

lewski,  obraceje  pozornost  kongresu  ku  příčinám  jitření  na  některých 
místech  Evropy,  poukázal  na  Itálii,  kde  stav  věcí  byl  pro  mír  evropsk}* 
povážlivý,  zejména  na  rakouskou  okkupaci  papežského  území,  špatnou 
tam  správu  a  rovnčž  špatnou  správu  v  Neapolsku.  Lord  Clarendoii 
podporoval  náhled  ten,  a  hr.  Cavour  uchopil  se  chutě  této  příležitosti, 
aby  vylíčil  smutné  poměry  v  Itálii.  Avšak  Rusko  předvídajíc,  že  by 
mohla  i  otázka  polská  přijíti  na  denní  pořádek,  odepřelo  o  tom  roko- 
vati, čímž  věc  ta  padla.  ^)  Nicméně  byl  to  zárodek  potomní  krise  italské 
(r.  1859).  Cavour  obrátil  se  nyní  skrze  vyslance  piemohtské  k  jedno- 
tlivým vládám  evropským,  líčil  smutné  poměry  v  církevním  státu,  na- 
vrhoval odpomoc  a  vedl  stížnost  na  nesnesitelnou  politickou  a  vojenskou 
převahu  Rakouska  na  italském  poloostrově,  kteráž  ohrožuje  i  samu 
neodvislost  Piemontu.  Francie  odpověděla  obezřele  a  Anglie  shledávala 
vhodný  prostředek  k  zavedení  lepšího  řádu  v  Itálii  okkupaci  fran- 
couzskou vedle  rakouské,  kterouž  by  převaha  Rakouska  vzala  tam  za 
své.  Rakousko  bylo  těmito  výtkami  rozhorleno,  a  hr.  Buol  v  oběžníku 
k  jednotlivým  italským  vládám  dovozoval,  že  Piemont  nikterak  není 
oprávněn  mluviti  jménem  Itálie.  Odvolával  se  při  tom  na  záruku  obou 
západních  mocností  za  nezměněný  stav  věcí  italských,  kterou  převzaly 
při  uzavření  aHance  s  Rakouskem  proti  Rusku.  Nade  všechnu  po- 
chybnost však  bylo,  že  sympatie  západních  mocí  byly  při  Piemontu. 
Nyní  k  nemalé  mrzutosti  Buolově  i  Rusko  obnovilo  s  Piemontem  přá- 
telský poměr.  Dlouho  nebylo  mělo  stálého  zastoupení  v  Turině,  a  právě 
nyní  vyslal  tam  kn.  Gorčakov  hr.  Stackelberga  jako  mimořádného 
vyslance.  Tím  ostřeji  vystupovaly  pak  protivy  mezi  Rakouskem  a  Pie- 
montem, jemuž  krom  toho  Stackelberg  zprostředkoval  lepší  sliodu 
s  ostatními  dvory.  I  dvůr  papežský  a  neapolský  odvracely  se  od  Ra- 
kouska odmítajíce  navrhované  od  něho  opravy  a  odvolávaly  se  na 
oběžník  Gorčakova  o  stejném  právu  panovníků.  Také  s  papežskou 
stolicí  vstoupilo  Rusko  v  přátelštější  poměr  od  té  chvíle,  co  hr.  Kiselev, 
nově  jmenovaný  vyslanec  u  papeže,  přislíbil,  že  proveden  bude  kon- 
kordát  z  r.  1847  a  obsazena  uprázdněná  místa  biskupská,  čehož  po- 
čátek učiněn  povoláním  Zylinského  za  arcibiskupa  Varšavského.  Rakousko 
bylo  osamoceno  a  krom  toho  musilo  odvraceti  nejen  svou  pozornost 
ale  i  válečnou  moc  od  východu  k  Itálii. 

Čím  větši  jevila  se  chladnost  mezi  Rakouskem  a  Ruskem,  tím 
větší  byla  vřelost  mezi  Petrohradem  a  Paříží.  Hr.  Morny  zasazoval  se 
všemožně,  aby  sblížil  obě  moci,  a  sblížení  to  bylo  také  pro  Rusko  na 
ten  čas  nejvýhodnější  politikou.  Hmotné  zájmy  Francie  a  Ruska  jsou 
ze  všech  států  evropských  nejméně  na  rozdíle  a  ve  mnohém  se  i  sho- 
dují. Na  rozvoj  francouzské  námořní  a  státní  moci  v  Asii  bude  Anglie 
vždy  povážlivě  žehrati,  naopak  Rusko,  jež  po  zemi  šíří  se  k  držení  angli- 
ckému neli  již  na  úkor  zájmů  anglických,  aspoň  proti  mysli  a  záměrům 
jejich,  jest  tu  Francii  přirozeným  spojencem  a  jest  jím  tím  spíše,  čím 
více  blíží  se  k  Indii  a  čím  větší  nabývá  převahy  v  Persii  a  Armensku. 
Ani  v  evropském  východě  neodporují  sobě  zájmy  Francie  a  Ruska,  tak 


')  Étude  diplom.  II.  414. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


636  «^-  ToušimsJcý: 

jako  jiných  mocí.  Svobodné  státy  na  Balkánském  poloostrově  neškodily 
by  prospěchům  francouzským,  obchod  a  průmysl  francouzský  mohly  by 
jimi  jen  získati.  Politika  Ruska  i  Francie  po  Pařížském  míru  shodovala 
se  také  v  tom,  aby  se  samostatné  útvary  státní  na  Balkánském  polo- 
ostrově co  nejvíce  sesilovaly,  což  bylo  v  přímém  odporu  s  politikou 
rakouskou,  a  rovněž  aby  samostatně  se  vyvíjel  Egypt,  kde  si  Napoleon  III. 
mnoho  pro  Francii  sliboval  od  průplavu  Suezského.  Sblížení  mezi  oběma 
státy  ukázalo  se  nejprve  obchodní  smlouvou,  kterouž  Rusko  s  Francií 
uzavřelo  14.  června  1857. 

Tato  měla  zvláštní  význam  tím,  že  uzavřena  byla  mnohem  dříve 
než  s  jinými  státy.  Teprve  o  rok  později  následovaly  smlouvy  se  Spoje- 
nými státy  severoamerickými,  s  Řeckem,  Belgií  a  Nizozemskem,  až 
r.  1859  s  Anglií,  Pruskem  a  posléze  s  Rakouskem. 

Po  uzavření  Pařížského  míru  zasedaly  v  Paříži  ještě  komise,  aby 
provedly  jeho  ustanovení,  a  potom  i  konference,  jež  měla  vyříditi  upra- 
vení hranic  Bessarabských.  Ruská  diplomacie  vzpírala  se  tomu  všemožně, 
těžší  ještě  než  ztráta  malého  území,  kteréž  v  Asii  steronásobnc  bylo 
nahrazeno,  bylo  jí  zatlačení  od  Dunaje :  ale  vrazila  opět  na  odpor  ra- 
kouský a  anglický.  Poukazováno  na  zřejmé  znění  Pařížské  smlouvy, 
a  dle  té  se  i  stalo.  Teprve  v  srpnu  1857  byl  podepsán  výsledek  kon- 
ference. Rusko  vydalo  pak  rychle  tvrz  Sulinu  a  Bolgrad  s  pruhem 
Bessarabie  nad  severním,  Kilijským  ústím  tureckým  plnomocníkům,  a 
postoupené  území  připojeno  bylo  k  Multanům.  Zároveň  však  musilo 
Rakousko  vykliditi  Podunajská  knížectví,  kde  již  bylo  zavádělo  řády 
z  Vídně  diktované,  a  válečné  lodstvo  anglické  bylo  odvoláno  z  Černého 
moře,  kteréž  od  té  doby  mělo  jako  neutrální  býti  prázdno  veškerých 
válečných  lodí  kromě  smlouvou  vytknutých. 

K  tomu  pojila  se  nová  otázka:  zřízení  Podunajských  knížectví, 
zejména  majíli  býti  spojena  pod  dědičným  panovníkem,  kterýž  by  ne- 
pocházel ze  žádné  domácí  šlechtické  rodiny,  aneb  máli  každé  knížectví 
ostati  pod  svým  hospodářem.  Otázka  velmi  z  blízka  se  dotýkala  Ra- 
kouska, jež  usilovalo  pojistiti  sobě  dolní  Dunaj  až  k  Černému  moři. 
Ale  na  vyřízení  prvním  spůsobem  nebylo  lze  pomysliti ;  Rakousko  pře- 
svědčivši se,  že  v  jeho  smyslu  tak  státi  se  nemůže,  opíralo  se  tomu 
s  Anglií  a  Tureckem.  Mezinárodní  komise,  jež  v  Bukarešti  o  věcech 
těch  se  radila,  nepřicházela  k  žádným  koncům;  stály  tu  proti  sobě 
Rakousko,  Anglie  a  Turecko  na  jedné,  Rusko,  Francie,  Prusko  a  Piemont 
na  druhé  straně.  Posléze  vyřízena  věc  kompromisem ;  strana  proti 
spojení  prosadila  tolik,  že  jak  Multany  tak  Valašsko  volily  sobě  hospo- 
dara,  a  strana  spojení,  zejména  Rusko,  opět  tolik,  že  obě  knížectví 
volili  téhož  hospodara,  totiž  knížete  Euzn. 

Hr.  Morny,  jenž  po  korunovaci  ostal  v  Petrohradě  jako  francouzský 
vyslanec  a  tam  svůj  zápal  pro  Rusko  utvrdil  i  sňatkem  s  kněžnou 
Trubeckou,  nemohl  ovšem  docíliti,  aby  snad  Rusko  vzdalo  se  své  samo- 
statnosti, podřizovalo  se  císaři  Napoleonovi  neb  podporovalo  měnivé 
jeho  názory.  Sblížení  a  přátelství  obou  států  bylo  dosti  přirozené,  za 
příčinou  stejných  prospěchů,  ale  jinak  byl  mezi  oběma  též  nemalý  rozdíl. 
Rusko   nezadávalo   ani  v  nejmenším   své  úplné   neodvislosti   v  politice, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  637 

ono  sledovalo  důsledné  takřka  krok  za  krokem  své  cíle  a  svou  politiku. 
Napoleonovi  jednalo  se  o  to,  aby  se  vyšinul  před  svým  národem  a  Evropou, 
jeho  politika  pohybovala  se  ve  skocích,  a  jediná  důslednost  její  byla  ta, 
aby  oslňoval  Francouze  překvapujícími,  smélými  myšlenkami  a  podniky. 
'Rusko  s  vytrvalým  klidem  melo  véci  státní  na  zřeteli,  Napoleon  lil. 
pracoval  jen  pro  sebe.  K  tomu  družilo  se,  že  při  všech  přátelských 
projevech  diplomacie  a  společnosti  nepanovala  u  dvora  carova  k  Napo- 
leonovi III.  veliká  důvěra.  Francouzský  císař  snil  již.  o  sjezdu  panovníků 
evropských,  v  jehož  středu  by  on  skvěl  se  jako  hvězda  první  velikosti ; 
k  tomu  měl  především  potřebí  součinnosti  Ruska.  Myslilo  se,  že  Napo- 
leon setká  se  s  Alexandrem  11.  již  v  červenci  1857,  když  car  zavítal 
s  Gorčakovem  do  Darmstadtu;  ale  nestalo  se  tak.  Hr.  Morny  opustil 
potom  Petrohrad,  kde  byl  nahrazen  hr.  Raynevalem,  však  za  nepřátelskou 
známku  odvolání  to  neplatilo ;  naopak  louče  se  ubezpečoval  Morny,  že 
seznav  ruské  poměry  bude  shodě  s  Ruskem  v  Paříži  prospěšnější 
nežli  v  Petrohradě.  V  skutku  také  došlo  ke  schůzi  obou  panovníků. 
Vyjednávání,  máli  setkání  státi  se  v  Berlíne,  Karlsruhe,  Darmstadtu 
neb  Stutgartě,  rozhodnuto.  Dostavili  se  do  Stutgartu  jako  na  návštěvu 
krále  virtemberského,  jenž  byl  s  oběma  příbuzný  a  slavil  právě  76.  na- 
rozeniny i  42.  rok  svého  nastolení.  Alexander  U.  přijel  tam  s  Gorča- 
kovem dne  24.  září  a  Napoleon  III.  s  Walcwským  nazejtří.  Dne  26.  září 
počaly  porady  mezi  Gorčakovem  a  Walewským. 

Není  sice  známo,  jaká  stala  se  usnesení,  však  dle  vší  pravdě- 
podobnosti týkala  se  běžných  otázek  evropských.  Spolek  zajisté  nebyl 
uzavřen,  jak  později  okolnosti  ukázaly.  Nebyl  by  také  býval  přirozený 
ani  trvalý;  Rusko  bylo  rozhodným  odpůrcem  dobrodružných  podniků 
a  předělávání  mapy  evropské,  a  jak  plyne  ze  svrchu  vylíčených  roz- 
dílů mezi  oběma  státy,  byla  nejrozumnějším  a  jedině  přirozeným  dů- 
sledkem sblížení  obou  mocí  shoda  pro  jisté  určité  případy  a  události. 
K  té  také  dle  všeho  došlo.  Porady  Gorčakova  s  Walewským  u  pří- 
tomnosti obou  panovníků  vedly,  jak  se  potom  udávalo,  k  těmto  paterým 
věcem:  ke  smíru  mezi  Ruskem  a  Anglii,  k  dohodnutí  o  opatřeních  na 
utišení  Evropy,  ku  projednání  italské  otázky,  ke  shodě  o  sloučení 
Mnltan  i  Valašska  v  jediný  stát  se  svobodně  voleným  knížetem  pod 
svrchovaností  tureckou,  a  posléze  k  výměně  názorů  o  dánské  otázce. 
Věci  to  tehda  nejdůležitější. 

Avšak  shoda  měla  jiný,  ještě  hlubší  význam,  zvláště  pro  Rusko. 
Nebyla  sice  utvořena  nová  alliance,  však  jedna  nedávná  byla  neli 
zrušena,  aspoň  ve  svých  následcích  odčiněna,  totiž  anglicko-rakousko- 
francouzský  spolek  ze  dne  15.  června  1856  pro  záruku  za  celistvost 
Turecka.  Pro  Napoleona  měla  shoda  ten  mravní  úspěch,  že  nade 
všechnu  pochybnost  osvědčena  tím  neplatnost  smlouvy  svaté  alliance, 
kterouž  byla  dynastie  Napoleonská  navždy  trůnu  zbavena;  mohl  se  ho- 
nositi, že  právě  v  42.  výroční  den  (27.  září)  podepsání  této  smlouvy 
radí  se  přátelsky  a  stoluje  jako  císař  s  carem  ruským,  druhdy  hlavním 
jejím  původcem. 

Celá  Evropa  pohlížela  ko  Stutgartu  s  napjetím,  nevědouc,  zdali 
nejedná    se    tam    o    její    osud    a   nenadcházejíli    doby    plné    převratů 

OSVÉTA  1888.     7.  42 


Digitized  by  V:íOOQIC 


638  F.  Schulz: 

a  bouři,  předpověděné  od  Napoleona  I.  Přičiněním  krále  praského 
a  velkovévody  sasko-výmarského  docíleno  pak  setkání  cara  s  císařem 
rakouským  ve  Výmaru,  když  car  1.  října  se  vracel  tudy  do  Petro- 
hradu. Obecné  obavy  odtud  byly  tak  veliké,  že  francouzský  ministr 
zahraničných  věci  uznal  zapotřebí  zvláštním  oběžníkem  mysli  konejšiti. 
Takové  byly  první  skutky,  jimiž  se  osvědčila  politika  kn.  Gor- 
čakova.  (Pokračování.) 


Latinská  babička. 

Povídka 

od 

Ferdinanda  Schulze. 

(PokraČOTání.) 

'Cst  tu  opravdu  náramně  smutno/  pravil  Štěpán,  bázlivě  ohlížeje 
se  vůkol  světlým  křovím.    „Proč  tu  asi  vystavěli  tuto  kapličku? 

"Snad  se  tu  stal  nějaký  zločin?" 

„Pantáta  říká,"  vece  Frantík,  „že  ji  tu  vystavěli  naši 
vojáci,  po  vojně  se  Švédy,  kteří  tam  výš  až  na  samém  vrcholu 
chlumu  měli  ležení  a  odtud  svou  dělovou  střelbou  našemu  městu 
velmi  škodili.  Při  tom  prý  bylo  velmi  mnoho  našich  vojákův  raněno, 
a  rány  tak  těžké,  že  je  žádný  lékař  nemohl  zahojiti.  Konečně  žena 
jakási  přinesla  do  města  v  nádobě  vodu,  nabranou  prý  ze  studánky, 
která  se  tady  otevřela.  Radila,  aby  ranění  vojáci  tou  vodou  se  omývali, 
že  na  jisto  se  uzdraví.  Za  tři  dni  všichni  byli  zdravější  než  kdy  jindy. 
Na  poděkování  pak  společně  vystavěli  tuto  kapli  nad  zázračnou  stu- 
dánkou, které  počali  říkati  Boží  voda.  Oltář  prý  jest  zrovna  nad  stu- 
dánkou. Pojdte  se  podívat." 

Vztýčivše  kříže  šli  jsme.  Bylo  tomu  tak.  Hořejší  konec  kapličky, 
kde  uvnitř  byl  oltář,  spočíval  na  klenutém  oblouku,  na  venek  otevřeném 
a  se  studánkou  tak  mocného  pramene,  že  voda  hlubokou  stružkou  ve 
trávníku  stále  hojně  odtékala.  Viděl  jsem,  že  to  tatáž  stružka,  která  nás 
sem  přivedla  lesem.  Sáhli  jsme  do  vody,  byla  skorém  teplá.  Smočili 
jsme  v  ní  své  klokočové  kříže,  pravíce,  že  je  posvěcujeme. 

„Proč  pak  Barča  si  nekoupá  nohu  v  Boží  vodě,  mohla  by  ji  míti 
zdravou?"  uvažoval  Štěpán  šplíchaje  holí  ve  studánce. 

„Až  se  s  ní  sejdu,  zeptám  se  jí,"  řekl  jsem,  obraceje  se  k  další 
cestě  po  chlumu.  Však  Frantík  a  Štěpán  nechtěli  ani  o  krok  dále; 
chcili,  abych  šel  sám,  oni  že  tady  na  mne  počkají. 

I  šel  jsem.  Přímo  vzhůru  k  vrcholu.  Křoví  řídlo,  mocnějších 
kmenův  ojedinělých  bylo  tu  více.  Na  výslunných  místech  zelenal  se 
nizounký  pažit.  V  něm  rozkvétaly  fialky  a  petrklíče.  Měl  jsme  něco 
nového  pro  svou  kytici,  kterou  už  sotva  jsem  stačil  obemknout.  Ale 
květu  přibývalo  každým  krokem.  Ohledl  jsem  se  zpět,  spatřil  jsem 
pod  sebou  mezi  holými  vrcholky  křovin  už  jen  vížku  na  kapli. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Leninská  habiéka,  639 

Ta  na  samém  temeni  byla  porostlina  hustší,  téměř  neproniknatelná 
pro  samý  hloh,  šípek  a  babyku.  Však  prodral  jsem  se  přece,  až  jsem 
se  dostal  k  vysokému,  téměř  kolmému  náspu,  který  kruhovitě  obepínal 
další  prostoru.  Zvědavost  mne  pudila  ku  předu.  Po  Čtyřech  octnul  jsem 
se  na  náspu  a  přehledl  velikou  místnost.  Chlum  ještě  zvolna  přede  mnou 
stoupal,  tvoře  dosti  prostrannou  vysočinu.  Náspů  bylo  na  ní  několik. 
V  dalekém  polokruhu  jeden  objímal  druhý,  vždy  vyšší  a  vyšší.  V  pří- 
kopech bujelo  trní,  na  okrajích  tu  a  tam  vypadalo  to  jako  pobořená 
zeď.  Za  nejhořejším  náspem  stála  hustá  dubina. 

Rozhled  po  kriyině  v  levo,  v  právo  i  zpět  k  městu  překrásný 
v  tom  jasném  slunci,  které  nade  mnou  plálo.  Ale  chtěl  jsem  ještě 
nahlédnouti  hloub  do  vnitř  mezi  náspy.  Nedbaje  překážek,  vystoupil 
jsem  na  drahý  a  na  třetí  hradební  polokruh. 

V  dolíku  právě  pode  mnou,  před  otvorem  vylámaným  v  troskách 
čtyřhranné  věže,  která  uzavírala  ten  příkop,  klečela  Barča. 

Poznal  jsem  ji.  Byla  ustrojena  tak,  jak  přicházela  k  babičce. 
Hromádka  hadrů.  Klečela  u  veliké  kaluže  sněhové  i  dešťové  vody 
a  prala  něco.  Zdálo  se  mi,  že  jsou  to  kostkované  kalhoty,  které  na  sobě 
měl  Petřík,  když  jsem  ho  poslední  den  viděl.  Hrůza  mě  pojala.  „Tedy 
přece  ho  snědla!" 

Ta  strašná  myšlenka  projela  mi  mozkem,  a  už  jsem  skočil  zpět 
do  příkopu  a  mžikem  na  druhý  násep,  spěchaje  přemknouti  se  na 
třetí.  V  tom  za  mnou  ozve  se  mé  jméno.  Jako  přimrazen  hledím  zpět. 
Barča  na  nějakém  stupánku  zády  opřena  o  tvrz,  opakuje  mé  jméno 
přívětivým,  lichotným  hlasem. 

„Co  tu  hledáte?"  připojila,  obtížně  vystupujíc  jako  po  schůdkách 
na  násep.  Stanula  přímo  proti  mně.  Držela  prádlo  v  ruce.  Byly  to 
opravdu  kalhoty,  jaké  měl  Petřík.  Zcela  zapomenuv,  že  by  mě  o  své 
chromé  noze  ani  nemohla  pronásledovati,  vzdal  jsem  se  dalšího  útěku, 
ať  už  se  stane  co  stane. 

Vztýčil  jsem  k  ní  ruku  s  kyticí  a  odpověděl  jsem: 

„Chceme  přinésti  něco  pěkného  babičce.  Ona  ještě  stůně,  ale 
už  je  jí  lépe.  Štěpán  a  Frantík  jsou  tam  dole  u  kapličky." 

To  jsem  pravil,  aby  seznala,  že  tu  nejsem  samoten ;  neboť  jakási 
nevolnost  přece  mě  sevřela,  že  jsem  jí  tak  na  blízku  a  v  těchto 
místech. 

„Nechtě  je  tam,  nevolejte  je!"  prosila  přitlumeným  hlasem  a  tu 
jako  by  se  byla  něčeho  lekla,  kvapně  sbalila  onen  kus  prádla  v  uzel 
a  hodila  to  zpět  za  sebe  do  močálu,  až  to  tam  plesklo.  Pak  pokynula 
mi  prstem  a  vyzvala  mi^  abych  počkal,  že  mne  vyvede  na  místo,  kde 
nasbírám  nejkrásnější  květiny. 

Kulhavým  krokem  zvolna  sestoupila  zpět,  zmizela  v  koutě  za 
troskami  věže,  kde  husté  a  vysoké  trní  vypínalo  se  ještě  nad  nějakým 
sbořeništěm.  Opět  jsem  přemýšlel,  nemámli  přece  raději  prchnouti.  Tu 
v  onom  koutě  za  věží  jako  by  se  sypalo  veliké  kamení,  mezi  tím 
s  chrastěním  a  praskotem  klátily  se  vrcholky  nižších  křovin  v  těch 
místech,  pak  kratičké  ztišení,  až  na  holém  kopečku,  asi  padesát  kroků 
stranou,  mezi  vysokými  kmeny  lesními  stanula  Barča.  Ukázala  mi 
máchnutím  ruky,    abych  šel  po  náspu,    až  kde   se   stáčí   mezi   lískové 

41* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


640  F.  SchuU: 

keře.  Tam  po  stupních  sběhl  jsem  do  lesa;  ona  už  mé  očekávala. 
Pravila,  že  jen  co  by  dohodil  kamenem  odtud,  jest  ono  místečko, 
z  něhož  babičce  vždycky  přináší  nejpěknější  kvítky  na  věnce. 

„A  proč  jste  jí  letos  ještě  nic  nepřinesla?"  otázal  jsem  se  jí, 
postupuje  za  ní  úzkou  klikatou  pěšinou  po  zvolném  svahu  do  pro- 
stranné kotliny  lesní. 

^Byla  jsem  u  vás  už  před  týdnem,  ale  už  nepřijdu  zase,  pokud 
paní  babička  nebude  v  krámku." 

„Nevím  o  ničem." 

„Všechny  děti  jste  byly  ve  škole.  A  což  pantáta  vám  o  tom 
nic  nepověděl?" 

Ohledla  se  po  mně.  Zavrtěl  jsem  hlavou. 

„Přinesla  jsem  první  fialky  a  prosila  jsem  pantátu,  který  právě 
stál  na  domovním  prahu,  aby  je  ode  mne  dal  paní  babičce  do  pokoje. 
Však  on  vytrhl  mi  kytku  z  ruky  a  mrštil  jí  po  mně,  zlostné  volaje: 
Pryč,  hříšná  holoto !  Ať  se  tu  už  nikdy  neukážeš !  A  ještě  dále  laje 
hnal  mě  od  domu." 

Opakoval  jsem,  že  nezmínil  se  nám  žádnému  ani  slovem  o  tom 
a  omlouval  jsem  ho,  že  snad  byl  právě  mrzut  k  vůli  Petříkovi,  nemaje 
stran  něho  od  úřadův  ještě  pokoje:  „A  on,  ubožák,"  jaksi  nesměle 
jsem  připojil,  „nejspíše  přece  jen  v  rybníku  dokonal." 

„Arci,  arci,  nešťastný  chlapec,"  odvětila,  usedajíc  v  úpadu  na 
omšcný  balvan  skalní.  „Co  si  to  jen  vzpomněl,  utéci  od  paní  babičky? 
A  pro  takovou  hloupost  si  zkazit  život!    Toho  zde  už  nikdo  neuvidí." 

„Bez  pochyby  jste  také  tam  u  rybníka  našla  jeho  kostkované 
kalhoty?"  stanul  jsem  tázavě  na  několik  krokův  před  ní. 

Rozkašlala  se,  nemohouc  dlouho  promluviti.  Pak  pohlížejíc  kolem 
sobe,  jako  by  něco  hledala,  pravila : 

„Bůh  ví,  kudy  všude  chuďas  bloudil;  ten  hadr  jeho  ležel  právě 
na  těchto  místech  ve  sněhu." 

„Snad  by  se  to  mělo  také  oznámiti  úřadu?  Hledají  po  něm 
každou  stopu  a  slibují  pěknou  odměnu.  Nejspíše  o  tom  ani  nevíte. 
Můžete  dostati  několik  zlatých,  jen  přineste  ten  kus  jeho  šatstva  do 
města  k  soudu." 

„Abych  prodávala  hadry  po  žebráku  neb  utopenci?"  zasmála  se 
tak  trpce,  až  mě  mráz  ovanul. 

„Vždyť  myslím,  abyste  to  oznámila  na  úřadě  jen  k  vůli  Petříkovi. 
Jáť  přece  jen  se  domnívám,  že  se  neutopil,  nýbrž  někde  v  náramné 
bídě  se  skrývá  a  o  hladu  pomalu  hyne!" 

„A  tu  byste  vy,  který  na  něho  po  babičce  z  celého  domu 
vždy  byl  nejpřívětivější,  chtěl  ho  vydati  sondu  a  trestu?"  přerušila 
mou  řeč,  nepokojně  pokukujíc  stranou  k  náspům. 

„Právě  proto,  že  mi  ho  líto  jest,  chtěl  bych,  aby  byl  zachráněn 
na  živě.  Co  pak  by  se  mu  stalo,  kdy  by  opravdu  ho  dostali?  Zabiti 
by  ho  nesměli,  a  nechť  by  ho  zavřeli  nevím  na  jak  dlouho,  přečkal 
by  to  a  přece  by  dále  byl  živ  mezi  lidmi  .  .  .  Nechceteli  přijíti 
říci  soudu,  že  i  zde  zůstala  po  něm  stopa,  já  to  povím  pantátovi,  aby 
tu  zprávu  podal  sám.  A  na  důkaz  pravdy  bude  nejlépe,  když  ty  jeho 
kalhoty  přinesu  hned  s  sebou.  Dejte  mi  je,  já  vám  za  ně  hned  zejtra 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  641 

přinesu  peníze  .  .  .  Nedálí  pantáta,  panímáma  jistě  vám  je  pošle  .  .  . 
Škoda,  že  jsme  to  nevěděli  dávno !  Snad  Petřík  ještě  tu  byl  někde 
na  blízku  ..." 

A  naléhavě  jsem  žádal,  aby  mi  nalezený  kus  jeho  šatstva  vydala, 
že  s  ním  pospíším  domů.  Ona  namítla,  kdo  ví,  ěí  to  bylo,  hadr  že 
jest  hadru  velice  podoben,  takových  odhozených  carův  že  nachází 
v  létě  v  zimě  po  lese  dost  a  že  je  sbírá,  aby  si  z  nich  pořídila  kus 
plachty  na  sebe. 

Její  oděv  byl  skuteěně  slepen  z  různotvarých  látek  plátěných 
a  vlněných,  strakatina  zbytkův  z  oděvu  mužského  a  ženského. 

Vzpomněl  jsem  si  na  babičku  a  na  chlapce,  kteří  na  mne  u  ka- 
pličky čekají.  Dal  jsem  Barče  kvapně  s  bohem  a  otočiv  se  od  ní 
pádil  jsem  lesem  dolů,  stranou  k  městu.  Yolala  za  mnou,  že  jsem  od 
ní  nepřijal  ničeho  pro  babičku  na  památku;  ani  jsem  se  neohlednul. 
Až  když  její  hlas  za  mnou  zanikl,  obrátil  jsem  se  strachy,  jestliže  snad 
za  mnou  neletí;  neboť  zase  projelo  mnou  pomyšlení,  nemajíli  moji 
druhové  přece  pravdu.  Však  v  lese,  odkud  jsem  běžel,  bylo  prázdno 
a  ticho. 

Pospíchal  jsem  ku  předu  a  potěšil  se  velice,  když  nedaleko  v  právo 
přede  mnou  nad  vrcholky  holých  prutin  zakmitl  se  v  šikmých  paprscích 
slunečních  křížek  na  kapličce.  Mžikem  octnul  jsem  se  tam.  Ale  kolem 
kapličky  prázdno;  chlapci  zmizeli.  Studánka  byla  velíce  zkalena,  kusy 
klokočových  prutův  plavaly  v  ní. 

Zahouknul  jsem  a  provolal  jména  obou  druhův.  Zdola  od  cihelny 
zazněla  jejich  odpověď.  Přímou  čarou  zaměřil  jsem  houštinou  k  hlasům, 
které  několikrát  se  opakovaly.  Ačkoliv  cestou  ještě  bylo  možno  utrh- 
nouti leckterou  pěknou  květinu,  neshýbl  jsem  se  po  ní.  Udýchán  stihnul 
jsem  k  chlapcům,  sedícím  před  cihelnou  na  kládách.  Muž  a  žena,  kteréž 
jsem  zde  viděl  před  tím,  vyrovnávali  cihly  na  sluníčku.  Děti  jejich 
skákaly  kolem  velikého  panáka,  jejž  si  byly  uplácaly  z  bláta. 

Druhové  moji  uvítali  mě  s  tvářemi  zpoly  rozpačitými  zpoly  zvč 
davými.  Nemohli  prý  se  mne  dočkati  a  nevědouce,  kam  by  šli  za  mnou, 
rozhodli  se  sejíti  sem,  kudy  doufali,  že  také  já  se  vrátím.    Podivili  se 
velice,    když  jsem  jim  vypravoval,    co  jsem    nahoře    viděl  a  že  jsem 
mluvil  s  Barčou. 

„Nejspíše,  že  stůně,"  prohodil  cihlář,  zaslechnuv  to  jméno.  „Ne- 
byla zde  na  práci  už  po  několik  dní." 

Pravil  jsem,  že  nekulhá  více  než  jindy  a  že  vyšla  z  náspů  v  dále 
do  lesa. 

Muž  podotknul,  že  tedy  neví,  co  doma  kutí.  Ale  že  se  tam  za  ní 
nechce  jít  podívat,  poněvadž  ona  není  tomu  ráda,  když  ji  někdo  v  tom 
brlohu  vyhledá.  „Z  nás  tam  posud  nikdo  u  ní  nebyl,"  končil  soustrastné, 
„ale  myslím  si,  že  její  palác  bude  ještě  o  něco  horší  než  tuto  náš. 
Měli  by  ji  v  městě  přece  z  milosrdenství  vzíti  do  chudobince,  aby 
přece  jako  člověk  zemřela  pod  střechou." 

Cihlářka  chválila  ji  co  přičinlivou  dělnici.  Přes  svou  chromotu 
že  si  poctivě  zaslouží  těch  několik  krejcarův,  kteréž  jí  ze  své  žebrácké 
mzdy  mohou  dáti,  když  přijde  jim  pomáhati.  Ted  prý  by  ji  mohli  dubře 
potřebovat,  když  zase  nadešla  jarní  práce. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


642  ^'  Schids: 

„Myslím,"  připojila  po  krátkém  mlčení,  vyklopujíc  novou  cihlu 
do  řady,  «když  tolik  dní  se  neukazuje,  že  raději  so  belhá  po  té  oblevč 
do  města,  kde  přece  snáze  ten  kousek  živobytí  sežene;" 

Pravili  jsme,  že  jsme  ji  tam  už  dávno  neviděli. 

Cestou  jsem  svým  společníkům  teprv  obšírně  všechno  vypisoval, 
jak  to  u  Barči  vypadá.  Vytýkali  mí,  proč  jsem  nešel  podívati  se  do 
té  podzemní  jámy,  v  které  ona  prý  bydlí,  jak  jim  vypravoval  Petřík, 
Když  už  prý  jsem  byl  tak  daleko,  mínili,  že  jsem  měl  prohlídnouti 
všechno. 

„Ale,"  velice  odhodlaně  zvolal  Štěpán,  „co  nejdříve  pAjdeme  tam 
zase  a  všichni  až  k  ní  nahoru  a  prošťouráme  tam  všechny  podzemní 
chodby  a  skrýše  ..." 

„A  což"  namítl  jsem,  chtěje  ho  zastrašiti,  „najdemeli  tam  někde 
kus  nebožtíka  Petříka?" 

Teď  teprv  po^véděl  jsem  jim  také,  že  jsem  v  Barčiných  rukou 
spatřil  další  kus  Petříkova  oděvu.  To  je  na  novo  zarazilo. 

Doma  sami  první  zvěstovali,  že  jsme  našli  něco  nového  o  Petří- 
kovi. Pantáta  nás  nejdříve  pořádně  vyhuboval,  kam  jsme  to  vlezli, 
mezi  prý  takový  nekalý  lid,  ale  dav  si  ode  mne  všechno  ještě  jednou 
od  počátku  až  do  konce  vypravovati,  pravil,  že  se  tam  půjde  za  ně- 
kolik dní  sám  podívat  a  že  nás  vezme  s  sebou. 


Panímáma  pospíšila  nám  oznámit,  že  jsme  způsobili  babičce  jar- 
ními květinami  velikou  radost.  Ucítila  prý  jejich  vůni  s  blízkého  stolka, 
ohledla  se  po  nich  a  blahostně  se  usmála.  Posadivší  se  na  lůžku, 
vztýčila  po  nich  uslablé   ruce  a  požádala,    aby  panímáma  jí  je  podala. 

„Ted  věřím,  že  ještě  se. uzdravím,"  pravila  prý,  se  zalíbením  patříc 
na  ty  milé  posly  osvěžující  síly  jarní. 

A  za  chvilku  panímáma  chvatně  přišla  pro  nás,  že  nás  babička 
chce  vidět. 

Konečně  po  čase  tak  dlouhém!  Nevím,  jaká  zpráva  by  nám  byla 
mohla  býti  příjemnější,  sladší.  Každý  z  nás  chtěl  býti  první  u  babičky. 
Ale  nesměli  jsme  k  ní  vtrhnouti,  nýbrž  zvolna  a  pokojně  vcházet 

Seděla  na  lůžku,  naše  kytice  na  klíně.  Sešla  za  ten  čas  opravdu 
velice.  Vlasy  zbělely  až  na  padlý  sníh  a  patrně  zřídly,  zvláště  kolem 
skrání.  PleC  sežloutla,  tváře  zapadly,  oči  pozbyly  lesku,  celý  obličej 
jako  by  se  byl  poněkud  skrátil.  Bylo  mně  jí  velice  líto,  že  se  tak 
změnila.  A  což  teprv  její  hlas!  Usítala  nás  každého  jménem  a  přidala 
lichotné,  líbezné  slovíčko;  ale  hlas  její  zněl  temně  a  dutě,  jako  z  hrobu, 
choroba  lpěla  na  něm  posud. 

Přistoupili  jsme  k  ní,  abychom  zlíbali  její  ruce,  k  nám  toužebně 
vztýčené.  Ale  bylo  mi,  jako  bych  se  byl  dotknul  ledu,  když  jsem  při- 
tiskl své  rty  na  její  pravici. 

A  přece  zdálo  se  mi,  že  v  celém  domě  zazářilo  sluníčko,  dlouho 
za  černými  mraky  skryté,  že  zavanul  čerstvý,  svěží,  vonný  vzduch,  že 
se  k  nám  a  mezi  nás  z  daleka  vrátila  naše  milá,  přívětivá  babička. 
Ano,   ta  lahoda,   která  z  její  bytosti  po  celém   domě  se  šířila  a  která 


Digitized  by  V:íOOQiC 


Latinská  babička.  643 

mé   hned  při  prvním   vstoapeni   mém  pod  tento  krov   dojala,   ta   byla 
tu  s  námi  opět. 

Méli  jsme  zase  svou  babičku,  a  tulili  jsme  se  k  ni.  Nazývala 
nás  svou  milou  drobotinou,  hladila  nás  a  usmívala  se  na  nás.  Pravila, 
že  nás  zase  ráda  všechny  vidí,  a  zvala  nás,  abychom  k  ni  teď  zase 
hodně  často  přicházeli.  Děkovala  nám  za  květiny  a  pravila,  že  by  ne- 
byla uvěřila,  že  venku  už  jest  tak  daleko  v  jaře,  kdy  by  to  neviděla 
na  těch  milých  květech.  Nařídila  nám,  abychom  poslali  Petříka  do 
Boží  vody  k  Barči,  že  má  už  zase  přicházet  ... 

Terinka  byla  by  už  bez  mála  prozradila,  co  dle  příkazu  lékařova 
babička  teprv  za  některý  čas  dověděti  se  mohla.  „Petřík  už  dávno  .  .  .^ 
vyklouzlo  jí  z  úst,  která  ji  panímáma  ještě  v  čas  přikrj^a  rukou,  na- 
pomínajíc ji,  aby  tak  příliš  nekřičela,  že  babička  tomu  odvykla. 

Byli  jsme  pak  na  rozpacích  ještě  větších,  když  babička  dopo- 
věděla Terinčina  slova,  řkouc: 

„Když  už  tam  dávno  šel,  musí  se  za  nějakou  chvíli  vrátit.  Po- 
šlete ho  pak  hned  ke  mně." 

Panímáma  na  nás  kývla,  abychom  už  zase  odešli,  že  babička  už 
zase  musí  míti  pokoj.  Skutečně  shledal  lékař,  že  se  jí  po  naší  první 
návštěvě  opět  poněkud  při  tížilo,  a  zapověděl,  abychom  k  ní  nevstoupili, 
až  sám  nás  tam  uvede. 

Prošlo  několik  dní.  Babičce  prý  přibývalo  duchovni  i  tělesné  síly, 
tak  že  byla  naděje,  aby  co  nejdříve  zkusila  opustiti  lůžko  a  vrátiti  se 
k  malým  pracem  ve  svém  pokojíku.  Také  už  prý  počala  důrazněji 
dovolávati  se,  aby  nás  i  Petříka  k  ní  přivedli.  Oknem  odestřeným 
prý  pohlíží  s  lůžka  na  dvoreček,  ale  posud  prý  ani  jedinkráte  Petřík 
nemihnul  se  kolem  nich. 

Tu  po  dlouhé  poradě,  odbývané  ve  velikém  bydlícím  pokoji,  pan- 
táta vznesl  na  lékaře  prosbu,  aby  sám  babičce  sdělil,  co  s  Petříkem 
se  přihodilo.  Lékař  slíbil,  že  to  učiní,  jakmile  k  tomu  uzná  první 
příhodnou  chvíli.    Nejspíše,  že  to  bude  zejtra  ve  čtvrtek  odpoledne. 

„A  my  tím  časem  půjdeme  do  Boží  vody,"  oznamoval  nám  pan- 
táta, když  lékař  odešel.     „Skorém   bychom  na  to  byli  zapomněli."  — 

Byl  také  už  svrchovaný  čas,  aby  babička  se  dověděla  opatrným 
spůsobem  lékařovým,  co  za  její  nemoci  v  domě  nového  se  stalo.  Neboť 
večer  vypravovala  nám  panímáma,  že  už  má  co  dělati,  aby  babičku 
zdržela  v  posteli.  Chce  prý  vší  mocí  ven  z  pokoje  a  prohlednouti,  jak 
to  v  domě  vypadá.  Krámek  prý  už  co  nejdříve  zase  otevře  a  těší  se 
na  všechny  své  staré  známé  .  .  . 


Právě  když  lékař  dnes  odpoledne  vcházel  k  nám  do  domu,  my 
všichni  tři  chlapci  s  pantátou  jsme  byli  na  odchodu  do  Boží  vody. 

„Musíme  konečně  vyzkoumati,  co  v  tom  vězil"  pravil  pantáta. 
„Aby  ta  osoba  věděla  o  nebožtíku  Petříkovi  snad  více  nežli  my  a  celé 
město,  bylo  by  ovšem  zajímavo.  Být  to  může.  Takový  lid  brousí  celé 
dni  a  noci  .  .  .    Přineseme  jí  něco  jíst;  však  ona  nám  to  poví." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


644  J^'-  Schule: 

Každý  jsme  mnsili  dáti  do  kapes  nčkolik  housek  a  šli  jsme.  Ale 
nikoliv  přímou  cestou  městem.  Oklikami  až  ven  do  poli.  Pantáta  po- 
dotknul, že  by  se  musil  hanbit,  kdy  by  ho  někdo  ve  všední  den  vidól 
jíti  na  procházku  do  Boží  vody,  jako  by  neměl  ani  doma  ani  ve  mlýně 
co  na  práci. 

Bylo  pod  mrakem  a  hezky  teplo.  Celá  krajina  jako  nejjemnějším 
mlhovým  závojem  zastřena.  Za  těch  několik  dní,  co  jsme  ani  nevyšli 
z  města,  zeleně  na  polích  a  lukách  značně  přibylo,  a  les  vítal  nás  už 
z  daleka  vůní  svého  mladého  listí. 

Pantáta  znal  v  něm  pohodlnou  širokou  cestu  vzhůru  na  chlum. 
ChodívaU  sem  v  létě  často  s  procesím  do  kapličky.  Přišli  jsme  také 
až  k  ní  samé  a  on  pokleknuv  na  prahu  uzavřených  dveří  vykonal  svou 
modlitbu,  pak  se  pokropil  vodou  ze  studánky  a  velel,  abych  já  je  vedl 
dále.  Chtěl  jsem  najíti  pohodlnější  cestu,  než  kterou  jsem  tudy  po  prvé 
stoupal,  ale  octnuli  jsme  se  v  samém  velikém  kamení  a  v  šípku, 
tak  že  na  tvářích  a  rukou  do  krve  poškrabáni  konečně  jsme  se  dostali 
k  náspům. 

Přelezli  jsme  až  na  nejvnitrnější  a  měli  jsme  před  sebou  onu 
shořenou  věž,  u  jejíhožto  otvoru  jsem  tenkráte  nalezl  Barčn.  Ohlíželi 
jsme  se  kolkol,  neviděli  jsme  jí  nikde.  Pantáta  zavolal  na  ni  jménem. 
Jen  ozvěna  z  lesního  šera  odpověděla.  Snad  není  doma,  usoudili  jsme, 
když  ani  opětovné  a  mocnější  voláni  nevy vábilo  ji  ven. 

Co  počíti?  Pantáta  navrhoval,  když  už  jsme  tu,  abychom  si  to 
tady  všechno  prohledli,  tím  časem  že  Barča  snad  se  vrátí.  Byli  jsme 
všichni  pro  to  a  ohledali  nejdříve  celý  vnějšek,  při  čemž  opět  já  jako 
už  zde  zkušený  znalec  jsem  byl  vůdcem  a  vykladačem.  Ale  s  tím  jsme 
byli  hned  hotovi  a  Barča  ještě  se  neobjevovala. 

Po  krátké  poradě  usneseno  podívati  se,  jak  to  vypadá  ve  věži, 
ve  které  dle  našeho  domnění  byl  asi  její  příbytek.  Vylámaným  otvorem 
vlezli  jsme  dovnitř  za  pantátou.  Tmavý  sklep,  se  stropem  klenutým 
a  ještě  dobře  zachovalým.  Po  zemi  poházené  hadry  všech  barev,  něco 
střepů  a  suchého  klestu.  Pravil  jsem,  že  jsem  onehdy  viděl  Barču 
zmizeti  v  koutě  za  věží  mezi  roštím.    Ubírali  jsme  se  tam. 

Za  velikou  hromadou  kamení,  patrně  rozvalin  hořejší  části  věže, 
kolkol  i  naskrz  prorostlých  hlohem,  babykou  a  šípkem,  úbočí  náspu 
mělo  na  sobě  položený  kus  proutkového  pletiva,  jako  z  košatiny  ves- 
nického vozu  a  k  samému  tomu  místu  byla  ušlapaná  cestička.  Naše 
tušení  se  potvrdilo.  Odklopivše  košatinu  stáli  jsme  nad  nevelikým 
otvorem,  vyhrabaným  v  náspu  a  vedoucím  šikmo  do  země  chodbou  tak 
nízkou  a  těsnou,  že  jen  po  čtyřech  bylo  lze  vniknouti  tam. 

Zase  jsme  volali,  jestli  někdo  uvnitř.  Ani  nejmenší  znamení  lid- 
ského života.  Zvědavost  dodala  nám  odvahy.  Na  blízkých  křovinách 
ulomili  jsme  si  dlouhé  hole  a  jali  se  šťourati  jimi  v  tmavé  chodbě. 
Vedla  rovnoběžné  s  náspem  nepříliš  hluboko  pod  patu  jeho.  Dusný, 
vlliký,  hrobový  vzduch  táhl  z  ní  proti  nám.  Nezdálo  se  nám  možno, 
aby  v  té  jámě  člověk  bydliti  mohl.  A  přece  jsme  se  hned  přesvědčili, 
že  tomu  tak. 

Frantík  si  ulomil  nejdelší  prut  a  pokleknuv  v  podzemní  chodbě, 
zasáhl  jím   dále   než  kdokoliv  z  nás  před  ním.     Však  stěží  vytáhl  jej 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  645 

zpét.  Na  sukovitém  konci  jeho  uváznul  děravý  košík.  Poznali  jsme 
ho.  Byl  to  týž,  s  kterým  Barča  bývala  v  krámku  u  babiéky.  Hrsť 
zvadlého  kvítí  jarního  ležela  v  něm. 

Žádná  pochybnost;  Barěa  tu  bývá.  Ale  jestli  tu  právě  dnes  a 
nechce  se  ozvati?  A  snad  tam  už  leží  mrtva?!  Tolik  dní  už  ji  ne- 
viděli ani  u  cihelny  ani  nebyla  v  městě.  A  ten  hrobový  puch,  který 
z  vnitřku  vychází !  Věru  učiněná  hrobka.  Hrůza  nás  obešla.  Sám  jediný 
nikdo  z  nás,  snad  ani  pantáta  nebyl  by  tu  déle  prodléval.  Ale  zvě- 
davost přemáhala  všechny  ostatní  myšlenky  naše. 

Konečně  pantáta  nalezl  spňsob,  který  nám  zjednal  poznání  ta- 
jemství. Musili  jsme  snésti  suchého  listí  a  chrastí  plný  košík.  On  jej 
nastrčil  na  dlouhou  nově  ulomenou  větev,  zapálil  a  sám  přihrbiv  se 
v  chodbě,  rychle  všoupnul  dovnitř.  Dým  táhl  zpět  jemu  do  tváře,  však 
on  vydržel  na  místě,  až  při  slabém  tlumeném  plamenu  přece  rozeznal, 
jak  v  dutině  to  vypadá.  Za  krátkou  chodbou  poněkud  vyšší  a  širší 
jeskyně.  V  jednom  koutě  z  cihlových  kusův  narovnaný  jako  sedánek 
nebo  stolek,  v  druhém  na  zemi  vrstva  suchého  listí  a  mechu,  jako 
rozválené  lůžko ;  vedle  toho  převržený,  zpoly  rozbitý  džbán.  Ostatně  nic. 

Pantáta  posunul  hořící  košík  ještě  dále  dovnitř;  kdy  by  se  tam 
skrýval  nějaký  živý  člověk  v  koutě,  do  něhož  nebylo  lze  nahlédnouti, 
byl  by  nyní  musil  ozvati  se,  aby  znikl  udušení  vzmáhajícím  se  dýmem. 
V  tom  ještě  přihodilo  se,  že  od  košíku  chytila  a  vzňala  se  hromada 
listí,  nastlaného  v  koutě  a  hustý  dým  valil  se  proti  nám  jako  z  ko- 
mína. Pantáta  pospíchal,  aby  se  dostal  ven, 

Chtěli  jsme  počkati,  až  oheň  uhasne  a  všechen  dým  se  vytratí, 
abychom  pořídili  Barče  nové  lůžko.  Už  jsme  uvažovali,  do  které  ves- 
nice na  okolí  by  bylo  nejblíže  pro  slámu  a  seno,  když  tu,  nejspíše 
vystupujícím  dýmem  přiváben  octnul  se  mezi  námi  lesník,  pod  jehožto 
dozor  chlum  příslušel.  Znal  se  s  pantátou  a  když  se  dověděl,  co  tu 
chceme  a  co  se  nám  přihodilo,  pravil,  abychom  si  nedělali  zbytečných 
starostí,  Barča  že  už  skorém  týden  se  tu  neukazuje  a  jistě  zase  někam 
jinam  se  odstěhovala,  nemohouc  jako  cikáni  nikde  dlouho  pobyti.  Včera 
že  pes  jeho  vlezl  do  této  její  jeskyně  a  že  také  byla  opuštěna. 

Podobně  vypravovali  nám  dole  cihlář  i  cihlářka,  že  ani  neroz- 
loučivši se,  ta  kulliavá  se  odtud  ztratila  .... 

Cestou  domů  pantáta  projevil  svou  radost,  že  ta  divná  osoba  už 
nebude  k  nám  přicházeti  a  obtěžovati  babičku.  y^Tsik  zmizeli  obadva, 
co  se  mi  nikdy  nelíbili." 

Večer  shromáždili  jsme  se  všichni  v  pokojíku  u  babičky.  Seděla 
už  v  lenošce  u  stolku  a  pletla  věnec  z  květin,  které  jsme  dnes  sebou 
přinesli.  Z  prvnějších  už  zavěšen  byl  jiný  pod  obrazem  svatého  Karla 
Boromejského. 

Než  jsme  k  babičce  vstoupili,  oznámila  nám  panímáma,  že  ona 
o  Petříkovi  už  všechno  ví.  Lékař  prý  pobyl  u  ní  skorém  dvě  hodiny 
a  neopustil  ji  dříve,  až  seísnal,  že  ty  noviny  pokojně  snáší. 

A  skutečně  nepozorovali  jsme  na  ní  žádné  nové  vzrušenosti.  Snad 
že  už  Petříka  tak  dlouho  neviděla  a  mu  odvykla,  mluvila  nyní  o  něm 
s  námi  s  lítostí  tak  klidnou,  jako  by  už  před  mnoha  lety  byl  zahynul. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


646  F'  SchúU: 

„Jsem  jen  ráda,^  pravila  ruce  složené  vedle  hotového  věnce,  „že  se 
to  všechno  stalo  jaksi  za  mé  nepřítomnosti.  Tajemně  k  nám  piHšel,  ta- 
jemně zase  odešel.  Jest  tu  mnoho  věcí,  kterým  nerozumím  a  které  snad 
už  nikdy  se  nevyjasní.  Mám  jen  pevné  vědomí,  pokud  osud  jeho  byl 
v  rukou  mých,  že  jsem  z  něho  chtěla  udělati  hodného  a  šťastného 
člověka.  Nepodařilo  se  mi  to.  Však  nemohu  si  dělati  žádných  výčitek. 
Nedařit  se  nám  často  ani  jiné  věci,  které  máme  více  ve  své  moci 
a  jež  se  nás  ještě  více  týkají  .  .  .  ." 

Když  pak  jsme  babičce  pověděli,  že  jsme  byli  už  dvakráte  ve 
švédských  hradbách  a  co  jsme  tam  spatřili  a  uslyšeli,  zamyslila  se  na 
chvilku  a  po  tváři  její  rozložila  se  zarmoncenost. 

„Vidíte,"  pravila  teskným  hlasem,  „té  ženy  jest  mi  mnohem  více 
líto,  než  Petříka.  On  lehkomyslně  zahynul,  ona  bídně  žije  dále.  Go 
asi  zapudilo  ji  odtud  a  kde  najde  svůj  hrob?  Ty  květiny  v  košíku, 
jejž  jste  spálili,  jistě  byly  pro  mne;  škoda,  že  jste  mi  je  nepřinesli! 
Měla  bych  po  ní  památku.  Nemohu  si  pomysliti,  že  by  to  byla  zlá 
ženská.  Kdo  ví,  co  zlého  prožila  a  kdo  jí  ublížil!  Takoví  lidé  nikdy 
o  sobě  nevypravují  a  umějí  mlčky  trpět." 

Pantáta  ovšem  jako  vždycky  namítal  všelicos;  ale  babička  ne- 
dala na  Barču  ničeho  dopustit.  „Zavinilali  kdy  něco :  bídným,  žalostným 
životem  už  dávno  toho  odpykala,"  končila  její  obrana.  „A  i  to  jsem 
na  světě  seznala,  že  osud  jest  k  nám  ženským  vždy  krutější,  než  k  vám 
mužským." 

Panímáma  obrátila  řeč  k  domácím  věcem.  Tyto  dni  že  v  krámku 
všechno  oprášíme  a  srovnáme,  až  babička  se  tam  brzy  vrátí,  aby  se 
nemusila  namáhati.  Však  babička  nechtěla,  aby  v  jejím  obchodě  něčím 
se  hnulo,  udělá  si  všechno  sama,  už  cítí  v  sobě  zase  dosti  sil  a  zejtra 
požádá  lékaře,  aby  ji  v  tomto  pokojíku  déle  nezdržoval.  Také  prý  už 
musí  se  vrátiti  k  latinským  studiím  se  mnou  a  se  Štěpánem.  „Nevím, 
nevím,"  obrátila  se  ke  mně,  „jak  to  s  tebou  dopadne.  Všechno  se  mi 
letos  kazí." 

Teprv  jsem  jí  oznámil,  že  jsem  byl  rovněž  jako  Štěpán  za  první 
běh  čten  mezi  nepřednějšími.  Měla  z  nás  velikou  radost  a  pravila,  že 
aspoň  opakovati  se  mnou  už  zejtra  počne. 

Vyptávala  se  už  také,  jak  všechno  u  nás  ve  škole  se  daří. 

Nemohl  jsem  sobě  na  nic  stěžovati.  Páter  Dominik  byl  stále  mírný 
a  klidný.  Ano  zdálo  se  nám,  že  někdy  bývá  až  zamyšlen  a  smuten. 
Často  se  totiž  přihodilo  za  poslední  doby,  že  některý  žák  už  dávno 
odříkal  svůj  úkol,  a  páter  Dominik  maje  oči  na  nás  pevně  upřeny  na 
kathedře  ani  sebou  nepohnul,  nepsal  nic  do  katalogu,  nekývnul  hlavou, 
nemáchnul  rukou  jako  jindy,  když  po  vyslechnutí  posílal  nás  na  místo. 
Ve  škole  nastalo  ticho,  jako  by  tam  nikdo  nebyl.  Teprve  po  nějaké 
chvíli,  buď  když  někdo  hlučnějším  krokem  se  ubíral  na  ulici  kolem 
oken  naší  třídy,  nebo  když  někdo  z  nás  sebou  zavrtěl,  že  lavice  za- 
vrzla,  páter  Dominik  se  vzpamatoval,  přejel  si  rukou  čelo,  nebo  po- 
hodil hlavou  a  teprv  jako  by  sobě  všimnul, 'že  nikdo  nemluví,  zvolal: 
„Sequens!" 

Ano  včera  se  stalo,  že  všech  pět  vyvolaných  žákův  po  řadě 
celý  úkol  z  paměti  odříkalo,  a  on  opět  po  chvíli  prohodiv:   „sequens" 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  647 

ani  nevěděl,  že  už  žádný  sequens  tu  nebyl.  Jen  když  sám  vykládá, 
jest  opět  ten,  jenž  býval  bned  po  návštěvě  u  babičky. 

Mne  vyvolává  málo  kdy.  Ondyno,  zastaviv  mě  před  školní  budovou, 
tázal  se  mne,  bydlímli  posud  u  Jarošův.  A  když  jsem  přisvědčil,  pravil 
přísným  hlasem: 

„To  není  byt  pro  tebe.  V  tom  domě  vládne  nepěkný  duch.  Kdy 
bysi  měl  smysl  pro  pravou  študentskou  čest,  byl  bysi  se  odtamtud  vy- 
stěhoval té  hodiny,  co  vychovanec  toho  domu  způsobil  tak  velikou 
výtržnost  svým  zákeřnickým  útokem  na  mne,  tvého  profesora.  Bylo  by 
mi  tě  líto,  kdy  bysi  dále  žil  s  těmi  lidmi"  . . . 

O  těchto  slovích  pátera  Dominika  jsem  ovšem  neřekl  nic  ani 
babičce  ani  nikomu  jinému.  Umínil  jsem  si,  že  budu  ještě  pilnější, 
abych  z  té  strany  nezavdal  profesorovi  ani  nejmenší  příčiny  k  nespo- 
kojenosti se  mnou. 

Babička  se  podivila,  jak  vlastně  všechno  velmi  se  změnilo  za 
ten  čas,  co  stonala.  Stranu  toho,  že  páter  Dominik  ještě  stále  málo 
si  mne  všímá,  pravila,  že  už  jest  upokojenější,  když  mě  přece  dal  po 
prvním  běhu  mezi  eminentisty. 

„Jen  se  pořade  hlas,"  napomínala  mě,  „máme  už  hned  polovici 
druhého  běhu,  zatím  budu  úplně  zdráva,  abych  si  pro  tebe  jako 
premianta  došla." 


Babiččino  zdraví  rychle  se  upevňovalo.  Krámek  už  opět  byl 
otevřen;  kupovači  staří  s  radostí  se  vraceli  a  noví  se  zvědavostí  se 
přihlašovali.  Z  okolí  přicházeli  dodavači  nových  plodin  lesních  a  polních. 
Jen  Barča  nepřicházela. 

Y  domě  už  zase  nadešel  starý  pořádek.  Babička  s  panímámou 
ujali  se  pekárny  a  prodeje,  pantáta  patrně  ožil,  když  při  četných 
svátcích  a  slavnostech  jarních  mohl  zase  s  někdejší  horlivostí  oddati 
se  výkonům  pobožnosti  chrámové  i  pouliční.  Slovem,  až  na  to,  že 
Petřík  zmizel,  u  Jarošův  vypadalo  to  všechno  zase,  jako  když  jsem 
tam  přišel. 

I  my  děti  jsme  se  dostaly  do  starého  pořádku:  Frantík  pilně 
holubařil,  Štěpán  pro  své  učení  opanoval  velikou  půdu  a  já  špejchárek. 
Po  škole  pobyli  jsme  některou  chvíli  u  babičky  v  krámku  a  podvečer 
jsem  se  s  ní  učil  v  pokojíku.  Několikrát  za  týden  přinesl  jsem  jí 
z  lučin,  někdy  i  z  Boží  vody  čerstvé  květiny.  Na  stěně  kolem  obrazu 
svatého  Karla  Boromejského  zvadlé  věnce  vyměňovaly  se  svěžími. 

Žádná  nová  nepříjemnost  se  nestala  a  na  staré  skorém  úplně  se 
zapomnělo.  Aspoň  nikdo  nemluvil  o  nich. 


Nadešel  svátek  božího  těla.  Krásný  slunečný  den  po  včerejší 
bouřce,  která  s  vydatným  deštěm  nad  širou  krajinou  se  snesla.  Celé 
město  v  slavnostní  úpravě.  I  nejmenší  domek  na  náměstí  ozdoben 
květinovými   neb   chvojovými  guirlandami;   kolem   čtyř  oltářův,   sestro- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


648  F,  Schule: 

jenýcb  pod  širým  nebem  z  hedbávných  neb  aksamitovýcb  stěn,  skvostných 
zrcadel  a  velikých  obrazův  v  pozlacených  rámcích,  háječky  z  mladých 
břiz.  Slavnostní  průvod  městem  při  hlaholn  zvonův  a  střelbě  z  hmož- 
dířů velice  nádherný.  Za  žactvem  z  obecní  a  hlavní  školy  řemeslnické 
pořádky,  každý  za  svon  korouhví  s  velikou  kytkou  z  červených  lilii, 
šalvěje,  levandule,  pivoněk,  citronův  a  pomerančův.  Celá  vojenská  po- 
sádka v  parádě:  bílé,  nově  nakřídované  fraky  s  dlouhými  šosy,  čáky 
s  orlickém  leskle  vycíděným  a  s  dubovou  větvičkou  za  jablkem;  důstojníci 
široké  zlaté  prýmky  po  celé  délce  modrých  kalhot,  černožluté  hedvábné 
šerpy  několikrát  kolem  pasu  ovinuté,  s  tlustými  a  dlouhými  střapci 
pod  levým  bokem;  osm  bubeníků  v  jedné  řadě,  každý  s  červeným 
chocholem  na  čáce;  čtyři  tesaři,  vybraní  velicí  muži,  ohromné  medvě- 
dice na  hlavě,  široce  rozčesané  černé  vousy  od  očí  až  po  pás;  celé 
tělo  od  krku  až  po  kotníky  pokryté  běloskvoucí  koženou  zástěrou, 
v  rukou,  zabalených  až  po  lokte  rukavicemi  podobné  kůže,  silná  topůrka, 
na  nichž  nad  rameny  se  třpytily  jak  zrcadla  vyleštěné  širočiny;  pan 
major  na  koni,  pokrytém  novou  červenou  šabrakou.  Pak  my  študenti, 
každý  s  voskovou  svící,  na  níž  hedbávnou  stužkou  upevněn  byl  věneček 
z  pomněnek,  seřaděni  se  svými  profesory  po  třídách  za  korouhví 
s  obrazem  anděla  strážce,  kterouž  nesl  největší  rhetor  v  kruhu  všech 
loňských  premiantův.  Následovaly  drobné  družičky  v  bílých  šatech  se 
zelenými  věnečky  na  nakudrnatěných  hlavách;  každá  s  ozdobným  ko- 
šíčkem, z  něhož  sypala  pestré  kvítí  na  cestu  panu  děkanovi.  Ten  ve 
zlatém  mešním  rouchu  pod  nebesy  z  červeného  aksamitu  nesl  velikou 
zlatou  monstranci,  zářící  jako  to  slunce  na  blankytu  v  jemných  obláčcích 
modrého  dýmu  kadidlového,  jenž  k  ní  vystupoval  ze  dvou  stříbrných 
kadidelnic,  lehounce  pokyvovaných  dvěma  mladšími  duchovními.  Za 
panem  děkanem  ubíral  se  též  ve  skvostném  pluviálu  páter  rektor,  a  za 
ním  nepřehledný  zástup  nábožného  obecenstva,  převážnou  většinou  paní 
slavnostně  oděných. 

Když  jsem  se  při  druhé  zatáčce  tam  ohledl,  spatřil  jsem  babičku 
zrovna  vedle  pátera  rektora.  Bylo  to  po  dlouhé  nemoci  opět  první  její 
objevení  se  na  veřejnosti. 

Mohla  už  dávno  vyjíti,  ale  odkládala  až  na  dnešek.  Uvila  nám 
včera  věnečky  ze  samých  pomněnek  a  jeden  také  pro  sebe.  Po  večeři 
vyndala  si  na  stůl  už  také  nejkrásnější  svůj  oděv  sváteční,  týž,  v  kterém 
mč  po  prvé  vedla  k  páteru  rektoru  do  kláštera,  a  odcházejíc  s  námi 
ráno  na  študentskou  mši,  přesvědčila  se,  že  na  ni  v  městě  nezapomněli. 
Kdo  ji  potkal,  projevoval  jí  svou  radost  nad  opětným  uzdravením  jejím ; 
mnozí  starší  občané,  spatřivše  ji  zdaleka,  pospíchali  k  ní  se  svým 
blahopřáním. 

V  průvodu  pak  po  náměstí  tiskly  se  k  ní  měšCanky,  s  radostným 
úsměvem  a  s  mnohým  srdečným  vítáním  podávajíce  jí  ruku. 

Pantáta  byl  v  pořádku  pekařském.  Mocný  jeho  hlas  bylo  roze- 
znati ve  všeobecném  zpěvu.  My  študenti  prozpěvovali  jsme  latinské 
litanie  společně  s  duchovenstvem.  Když  jsme  zahnuli  na  dolejším 
konci  náměstí  a  vraceli  se  vedle  postupující  za  námi  řady  účastníkův 
procesí,  slyšel  jsem,  přišed  na  blízko  babičky,  že  zpívá  s  námi  .... 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  649 

V  poledne  vypravovala  nám,  nejsouc  pranic  unavena,  že  tento 
den  ji  velice  těší ;  nyní  teprv  že  se  cítí  zase  úplné  zdráva.  Také  páter 
rektor  prý  vítaje  a  zároveň  louče  se  s  ní  po  skončeném  procesí  choval 
se  k  ní  jako  upřímný  dávný  přítel  a  pozval  ji,  aby  se  dala  u  uěbo 
zase  nékdy  vidět.  „Však  já  nedělám  ráda  zbytečných  návštěv,  ani  u  svých 
nejlepších  přátel,  a  děkujíc  za  laskavé  pozvání  pravila  jsem,  že  už  si 
schovám  to  potěšení  až  na  konec  roku."  .  .  . 


Ten  pak  se  blížil  rychlými  kroky.  Několik  svátkův,  koupání  v  řece, 
společné  vycházky  do  blízkých  i  vzdálenějších  lesův  a  hájíiv,  hry  míčem 
na  velikém  vojenském  cvičišti  za  městem,  mimo  to  doma  pilné  studo- 
vání na  špejchárku  i  v  babiččině  pokojíku,  a  už  se  o  něm  počalo  silně 
mluvit. 

Babička  den  co  den  dychtivěji  vyptávala  se  mne,  co  u  nás  ve 
škole  se  děje  a  jak  se  mi  tam  vede?  Jiyla  přesvědčena,  že  zejména 
latinu  umím  dokonale.  Také  písemné  práce  školní  byly  vždy  bez  chyby. 
A  latina  byla  dle  jejího  výkladu  hlavním  ano  nejpřednějším  předmětem. 
Záleželo  jí  tedy  toliko  na  tom,  jak  se  mi  daří  v  ústním  zkoušení. 
Nemohl  jsem  jí  dáti  žádné  jiné  zprávy,  leda  že  páter  Dominik  nikdy  mé 
z  toho  nekárá.  Pravda,  ani  nikdy  mé  nechválí.  Však  to  neiú  jeho  zvykem 
ani  při  jiných  žácích.  V  ostatním  pak  učení  nemohl  jsem  si  dělati  ani 
sám  nejmenší  výčitky.  Proto  jsme  všichni  v  domě  hleděli  závěrečné 
slavnosti  gymnasialní  s  jakousi  radostnou  jistotou  vstříc  .  ,  . 

Scházelo  do  ní  už  jen  několik  dní.  Bylo  už  i  po  písemné  zkoušce, 
kterou  v  každé  třídě  na  konci  každého  půlletí  z  latiny  dával  páter 
rektor,  ano  dověděli  jsme  se,  že  už  se  tisknou  seznamy  študentův  a 
jejich  známek.  Tiskárna  byla  v  městě  a  mela  vždy  nejpřísnější  rozkaz, 
aby  se  neopovážila  prozraditi  někomu  jediné  slovíčko  z  toho,  co  za 
krátko  všichni  mají  čísti  černé  na  bílém. 

Babička  prý  od  dvacíti  let  nikdy  nebyla  zvědava  tou  měrou,  aby 
nemohla  se  dočkati  projevení  toho  tajemství ;  až  letos  po  prvé  pokoušela 
se  proniknouti  jeho  roušku  aspoň  o  čtyřiadvacet  hodin  napřed.  Bylať 
s  rodinou  knihtiskařovou  ode  dávna  dobře  známa  a  proto  nadálá  se, 
že  nebude  musit  příliš  prositi,  aby  jí  ve  vší  důvěrnosti  sdělil  jen,  kdo 
jsou  premianti  a  akcesisti  v  parvě.  Však  marná  snaha.  Knihtiskař  žádal 
pro  všechno  na  světě,  aby  babička  nechtěla  zvěděti,  co  on  přísahal 
zachovati  v  tignosti  .  .  . 

Tak  nezbývalo  než  čekati,  až  vzešel  den  svatého  Ignáce,  vytou- 
žený poslední  den  školního  roku. 

Časně  ráno  přijel  můj  otec,  aby  také  byl  přítomen  naší  slavnosti 
a  pak  mě  se  slávou  odvezl  na  prázdniny  domů.  Neboť  jsem  se  mu  už 
o  své  návštěvě  o  svátcích  svatodušních  byl  pochlubil,  že  budu  premiantem 
neb  aspoň  akcesistou,  což  vlastně  jest  jedno,  poněvadž  i  akcesista 
musí  míti  samé  eminence. 

Babička  byla  také  velice  potěšena,  že  můj  otec  přijel;  uvítala 
jej  s  pevným  ujištěním,  že  mě  jemu  dnes  odevzdá  vyznamenaného 
před  celým  městem.    Přijel  i  Štěpánův  otec.    Babička  nechala  krámek 


Digitized  by  V:íOOQIC 


650  F.  SchuU: 

zavřený  a  byla  až  ve  své  nádherné  úpravě,  jen  záříc  vnitřním  aspoko- 
jením,  když  páter  Dominik  kolem  našeho  doma  teprv  se  batolil  od  klá- 
štera na  veliké  náměstí.  „Snad  nejde  ještě  na  víno?"  pravila  jako  pro 
sobe,  hledíc  za  ním  oknem  z  velikého  bydlícího  pokoje,  kde  jsme  všichni 
shromážděni  byli,  plni  rozčilení  a  nedočkavosti.  I  poslala  mě  za  ním 
podívat  se,  kam  jde.  Přiběhl  jsem  zpět  se  zprávou,  že  vklonzl  k  „Věnci." 

„Jde  se  ještě  posilnit  na  dnešní  svůj  úkol,"  pravila  na  to. 

Věděliť  jsme  totiž  od  několika  dní,  že  profesor  z  rbetoriky 
tenkráte  bude  míti  slavnostní  řeč  na  uvítání  hostí,  a  páter  Dominik 
že  sobě  vyžádal,  aby  promluvil  na  rozloučenou  k  hostům  i  ke  štu- 
dentům .  .  .  Odbývaloť  se  za  tím  účelem  několik  zkoušek  v  klášteře, 
poněvadž  i  první  premiant  z  rhetoriky  měl  prosloviti  k  páteru  rekto- 
rovi a  všem  profesorům  latinskou  řeč  poděkovací  jménem  všeho  zdej- 
šího studentstva,  hlavně  pak  svých  kollegův,  kteří  odcházeli  na  další 
studia  do  Prahy  .  .  . 

Po  desáté  hodině  ranní  byla  veliká  mše  studentská  s  „Te  Deam 
laudamus"  skončena  a  slavnostní  síň  v  klášteře  se  naplnila.  Uprostřed 
ní,  právě  pod  obrazem  panovníkovým,  postaveno  bylo  řečništé,  ozdobené 
guirlandami  z  květin  a  červeného,  zlatem  protkávaného  aksamitu.  Od 
ní  až  k  protější  stěně  dělaly  prostrannou  ulici  dvě  řady  sedadel,  na 
nichž  dle  důstojenství  zasedali  pan  krajský,  paní  krajská,  pan  major, 
paní  majorova,  pan  děkan,  pan  purkmistr,  paní  purkmistrová,  páni 
členové  městské  rady  a  jejich  paní  choti,  pozvaní  dobrodincové  kláštera 
a  příznivci  študující  mládeže  z  města  i  okolí,  nejváženější  měšfané,  a 
dole  kolem  dlouhého  stolu,  na  němž  složeny  byly  prémie  ve  skvostných 
vazbách  a  seznamy,  páter  rektor  se  všemi  profesory.  Za  těmito  sedadly 
z  jedné  strany  veškeři  študenti,  z  druhé  rodiče  a  stravovatelé  jejich 
i  jiní  hosté.  Za  těmito  pak  na  schodech,  které  vedly  odtud  na  chodba 
k  bytu  pátera  rektora,  hudebníci  s  kotli  a  troubami. 

Když  všechno  se  usadilo  a  utichlo,  vystoupil  na  řečniště  profesor 
z  rhetoriky  a  krátkou  německou  řečí  uvítal  všech  přítomných  k  dnešní 
slavnosti,  kteráž  prý  jest  netoliko  slavností  mládeže  a  učitelův,  nýbrž 
i  zdejšího  města  a  celého  kraje.  Posluchačstvo  bylo  patrně  roztržito, 
čekajíc  prohlašování  a  odměňování  eminentistův,  které  hned  následo- 
vati mělo. 

Počalo  se  rhetorikou.  Každý  profesor  četl  svou  třídu.  Nejprve 
premianty,  dva  nebo  tři.  Každý  provolaný  vystoupil  do  prostřed  mezi 
obé  řady  sedadel,  poklonil  se  na  všechny  strany,  vyslyšel  své  interády 
a  z  rukou  pátera  rektora  přijal  krásně  vázanou  knihu.  Pak  následovali 
akcesisti,  pravidelně  týmž  počtem.  Chovali  se  rovněž  tak,  jen  že  ne- 
dostali prémium.  A  pak  se  čtli  po  abecedě  ostatní  žáci  se  svými 
známkami.  Jen  kdo  měl  nějakou  dvojku,  nebyl  ctěn. 

Přibývalo  radosti  i  žalosti  ve  sboru  študenstva;  obecenstvo  bylo 
slavnostně  rozjařeno. 

Došlo  na  gramatika.  Štěpán  byl  druhým  premiantem.  Podíval 
jsem  se  na  babičku,  jež  seděla  mezi  pozvanými  hostmi.  Tvář  její 
nebeská  blaženost.  Usmívajíc  se  přijímala  blahopřání  z  leva,  z  pravá . . . 
Přečtla  se  i  principie  a  drže  tištěný  seznam  v  ruce  těžkým  krokem 
postoupil  od  stolu  výše  na  prázdný  prostor  páter  Dominik. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


iMtinská  babička.  651 

Četl  siloýro,  poněkud  trhaným  hlasem.  Jmenoval  prvního  i  druhého 
premianta.  Já  mezi  nimi  nebyl.  Ucítil  jsem  oheň  v  tváři.  Pohledl  jsem 
na  babičku;  měla  oči  sklopené  k  zemi.  Dozněly  interády  premiantské, 
šťastní  dva  spolužáci  moji  ustupovali  se  svým  prémium  mezi  nás. 

Páter  Dominik  čte  akcesisty,  prvního,  druhého  a  třetího.  Mé 
jméno  nezaznělo!  Nemohl  jsem  vydechnout,  ouzkost  sevřela  mi  prsa 
i  hrdlo,  zachvěl  jsem  se  lítostí  a  hanbou.  Na  babičku  pohlednouti  ani 
jsem  se  neosmělil. 

Hudba  umlkla;  v  uších  mých  byla  zněla  jako  výsměch.  Žáci 
kolem  mne  si  šeptali  mé  jméno  .  .  .  země   pálila  ^  mě   do   nohou  .  .  . 

Čtou  se  parvisti  dále  podle  abecedy.  Se  zimničním  napjetím  po- 
slouchal jsem,  když  došlo  na  mne.  Měl  jsem  z  latiny  jen  ademinenc, 
ostatek  samé  eminence..  To  ovšem  nestačilo  ani  na  posledního  akce- 
sistu  .  .  . 

Než  jsem  se  poněkud  vzpamatoval  z  toho  strašného  překvapení, 
páter  Dominik  skončiv  čteni  jmen  a  známek  už  stál  na  řečništi  a  mo- 
hutným hlasem  jal  se  mluviti  po  latinsku  o  ceně  a  účincích  studii. 
Výklad  jeho  neměl  pro  mne  ani  nejmenší  zajímavosti,  nejraději  byl 
bych  odtud  se  vyloudil  nepozorován  ven  na  čerstvý  vzduch.  Bylo  mi 
dusno  v  té  plnou  slunečnou  záři  se  skvějící  místnosti.  Bázlivě  jako 
nějaký  zločinec  pohledl  jsem  mezi  hlavami  svých  spolužákův  na  babičku. 
Seděla  jako  přimrazena,  chmurný  zrak  nepohnutě  upřený  před  sebe  .  . . 
Zdálo  se,  že  dychtivě  naslouchá  řeči  profesorově,  jejížto  zvuk  jako 
tisíc  ostrých  nožův  zajížděl  do  mé  mysli  .  .  . 

Kolem  mne  hluboké  ticho,  a  ve  mně  bouře,  která  nemohouc  se 
projevit  hrozila  roztrhnouti  mé  srdce. 

Ani  nevím,  jak  dlouho  jsem  tak  stál,  nevida  a  neslyše  nic,  co 
vůkol  se  děje,  když  tu  po  síni  vznikl  šum,  šepot  a  nepokoj.  Hlavy 
všech  se  pohybují  a  obracejí  se  k  řečništi.  Maně  pohleděl  jsem  tam 
také.  Páter  Dominik  jako  pln  rozpakův  chvatně  stíral  si  pot  s  čela. 
Jazyk  mu  jaksi  váznul.  Slyším,  že  opakuje  táž  slova  „refugium  atque 
solatium  praebent*^  několikrát  po  sobě,  jako  by  nevěděl  dále. 

Šum  mezi  študenstvem  i  všemi  hostmi  se  vzmáhá,  pan  krajský 
vstává,  pan  major  zakrývá  si  dlaní  tvář,  páter  rektor  a  ostatní  profesoři 
úzkostlivě  pohlížejí  k  řečníkovi,  jenž  činí  opětný  marný  pokus,  zachytiti 
niť  své  řeči.  Všeobecný  nepokoj  se  rozvinuje  hlučněji,  když  tu  dole 
uprostřed  hostí  zavzní  plnozvučný  klidný  hlas: 

„Nobiscum  peregrinantur  et  rusticantur**  .  .  . 

Poznal  jsem  hlas  babiččin !  .  .  . 

Nastal  veliký  zmatek  po  celé  síni.  Profesoři  a  páter  rektor  hrnuli 
se  k  řečništi,  na  němž  páter  Dominik  jako  zkamenělá  socha  umlkl; 
cizí  hosté  tiskli  se  k  babičce.  Reptání  a  smích  mísily  se  mezi  sebou  .  . . 

My  študenti  tlačili  jsme  se  ke  stolu,  na  němž  byly  složeny  školní 
seznamy.  Každý  snažil  se  dostati  výtisk.  Prodral  jsem  se  tam  v  chu- 
máči malých  a  velkých  také  a  uchvátiv  sešit,  pospíchal  jsem  ven  ze 
síně  i  z  klášera,  nedbaje,  co  uvnitř  dále  se  děje  .  .  .  Jiní  hrnuli  se 
za  mnou:  místnost  před  klášterním  chrámem  a  před  budovou  gyrana- 
siálni   se   naplnila.     Všichni  mluvili  jen  o  páteru  Dominikovi,  jak  za- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


652  ^  Mužík: 

pomněl  Cicerona,  a  o  babičce,  jak  před  celým  světem  ho  zahanbila. 
Něco  takového  že  se  nestalo  jakživo  .  .  . 

Ulehčilo  se  mi  slyšícímu  tato  slova,  a  ohlížel  jsem  se,  kdy  asi  vyjde 
babička  ...  Už  i  Štěpán,  i  můj  i  jeho  otec  vyšli,  rovněž  plni  údivu 
nad  dnešní  příhodou.  Stáli  jsme  všichni  čtyři  pohromadě,  nechtéjíce 
vrátiti  se  odtud  bez  babičky,  kterou  jsme  chtěli  vésti  slavně  jako  vítěze 
domů.  Otec  můj  podotknul,  že  ho  pranic  nemrzí,  že  mi  nezabrali  inte- 
rády,  a  vida  mě  stále  zaraženého,  pochválil  mě,  že  jest  se  mnou  do- 
konale spokojen,  abych  jen  nebyl  smuten  .  .  .  Lidé  už  se  pomalu 
rozcházeli.  Babička  posud  se  neobjevovala. 

Už  jsem  chtěl  vrátiti  se  do  kláštera,  abych  se  dověděl,  co  se 
s  ní  stalo,  když  tu  druhý  tovaryš  pantátův  přišel  pro  nás,  abychom 
tu  na  babičku  nečekali,  ona  že  už  jest  hodnou  chvíli  doma.  Florián 
prý  ji  pustil  zadními  dvířky  klášterní  zahrady  do  uličky. 


Babička  byla  opravdu  doma.  A  už  zase  převlečena  do  svých 
všedních  šatův.  Uvítala  nás  ve  svém  pokojíku  vážným  rozechvělým 
hlasem  a  usedajíc  do  lenošky  pravila:  „Milí  přátelé!  Dnes  skončila 
jsem  s  latinou.  Študentská  komůrka  u  mne  dnes  se  zavře  na  vždycky!" 

A  už  pojavši  mě,  nejblíže  při  ní  stojícího,  do  náruče,  políbila 
mě  vroucně  a  zvolala: 

„S  bohem,  Karle!  Hledej  si  štěstí  v  jiném  domě.  U  mne  ho  pro 
tebe  není!" 

Ani  úpěnlivé  prosby  našich  otcův,  ani  můj  a  Štěpánův  pláč  nic 
neprospěly.  Babička  sepjavši  ruce  žádala  nás,  mámeli  ji  rádi,  abychom 
co  nejdříve  odjeli  z  tohoto  domu.  (Pokračování.) 


Hrob  básníkův. 

W"  pí  básník  mořském  na  pobřeží 
svůj  vytoužený,  věčný  sen. 
Kraj  celý  pilně  ticho  střeží, 
on  klid  má  —  první  tichý  den. 
Na  prsou  jeho  ruce  leží, 
a  kalný  zrak  je  zaklopen. 

Po  vlnách  plují  volné  lodě 
a  slunce  hasne  na  pláni. 
Břeh  moře,  po  své  říši  chodě, 
proud  větru  pláštěm  zaclání, 
a  šumot  ve  hluboké  vodě 
zní  jako  tajné  žehnání. 


Digitized  by  LjOOQIC 


Hroh  básníkův.  653 

A  div  byl  velký:  noc  kdy  světlá 
oděla  moře  kouzlem  par, 
a  v  nebi  plná  luna  zkvetla, 
svůj  tkajíc  snivý,  bledý  žár, 
sem  zevšad  příroda  se  slétla, 
a  nikdo  neznal  hněv  ni  svár. 

Dřív  květy  přišly  plné  rosy  — 
petrklíč,  douška  mateří, 
chudobka  za  místečko  prosí, 
růže  se  rděla  na  keři, 
a  chrpa,  kterou  sekáč  kosí, 
tam  smutně  stála  v  zášeři. 

Nad  pěvce  hruď,  v  níž  duše  žila, 
květ  lilie  vstal  bělavý, 
u  nohou  fialka  se  kryla, 
břečtan  se  vinul  u  hlavy, 
a  k  srdci  oměj  zasmušilá 
sv£u  vztáhla  kalich  modravý. 

Pak  přiletěli  ptáci  tiše, 

a  slavík  zpíval  requiem, 

drozd  s  písní,  která  smutkem  dýše, 

labuť,  jež  pěje  v  skonu  svém, 

i  sokol,  který  s  nebes  výše 

na  naši  hledí  malou  zem. 

Žežulka  lkala  dumnou  tísní, 

čáp  zamyšlený  tiše  stál, 

a  chřástal  mrazil  divou  písní, 

a  holub  šíleně  se  smál, 

i  vrabec  v  šedém  hávu  třísni 

se  za  mrtvého  truchlit  zdál. 

I  ptá  se  luna  s  chladným  čelem 
a  spěchá  rychle  v  mračnou  dál: 
„Co  truchlíte  tak  v  srdci  vřelém, 
co  hrob  ten  vám  zde  pochoval?" 
Zní  odpověď  jí  v  sboru  celém: 
„Zde  přírody  spí  slavný  král!" 

Aug.  E,  Mužik. 


Osvěta  law.  7.  42 

Digitized  by  LjOOQIC 


654 


J.  Jahtliec: 


Touha. 

uch  můj  jak  starý  kmen,  jenž  v  zemí  tvrdne, 

pod  tíží  trapných  dnů  se  ohýhá. 

Ó,  roky  nejsou  k  lidem  milosrdné; 

jim  s  ki^del  padá  plíseň  nelibá, 

pod  níž  duch  tuhne. v  lesklé,  tvrdé  drůzy.  — 

Ted  květy,  jež  jsem  druhdy  rozházel, 

rád  sbírám  v  zpomínkách  piM  volné  chůzi, 

a  zdvihna  líbám  —  každého  mi  žel. 


Neb  poznal  jsem,  že  nezískal  jsem  více 

pro  štěstí  své,  co  pustil  jsem  se  v  svět. 

Tož  upomínky  z  těch  dob  vstávajíce 

jak  motýli  v  sv^  vracejí  se  květ. 

V  to  hnízdo  známé  tíhnou  touhy  moje, 

k  té  hlíně,  z  které  stvořen  jsem  —  ach  tam, 

kam  ve  svatvečer  na  samotě  stoje 

zrak  upru  zvlhlý,  tam  svůj  domov  mám! 

Tam  pod  horami  kopce  v  modrém  kruhu 
mě  vždycky  vítaly  jak  pl^tele, 
a  když  jsem  odcházel,  druh  tisk  se  k  druhu, 
bych  přehlednul  je;  na  nich  andělé, 
co  drží  nebe  nad  tím  krásným  koutem, 
modrými  křídly  v  pozdrav  mávali, 
tak  žehnajíce  mojim  věčným  pontem: 
„Jdi  s  bohem,  přijď  zas,   druhu  bývalý!" 

Tam  byl  bych  rád,  tam  pod  horami  svými, 
tam,  kde  jsem  chodil  prostřed  luhů,  niv, 
kde  se  stromy  jak  s  lidmi  upřímnými 
jsem  hovořil,  květ  každý  byl  mi  div, 
a  každé  slovo  báseň  jemnocitná, 
kde  v  obloze  jsem  blaho  zítřka  čet, 
a  poslem  jeho  pták  byl  v  dálku  lítna  — 
tam  žil  bych  rád,  než  opustím  ten  svět. 

Tam,  kde  jsem  poznal  štěstí  svého  pramen, 
tam,  kde  jsem  sbíral  prvky  vědomí, 
kde  lesy  znám  i  každý  v  poli  kámen, 
znám,  kde  je  nejlepší  stín  pod  stromy, 
kam  chodí  oblaka,  kde  hnízdí  slavík, 
a  nade  vše  znám  onu  pěšinku, 
po  níž  jsem  v  nebe  choditi  si  návyk, 
a  po  níž  vedu  každou  vzpomínku. 


Digitized  by  LjOOQIC 


Touha.  655 

Ó  rodný  kraji  níže  Krkonoší! 
Svět,  život  těžký,  rozlučaje  nás. 
I  nčím  se  žít  klidně,  bez  rozkoší, 
a  cítím  zvolna  životní  svou  hráz. 
Tak  před  sebou  to  velké  fátum  tuším, 
jak  tehdy  již,  kdy  v  kraj  jsem  vedl  zor; 
Vše  bylo  krásné,  písně  zněly  k  uším  — 
a  v  zadu  hradba  bílých,   modrých  hor. 

Jos.  Jakubec. 


Divadelní  rozhledy. 

PodáTá 

František  Zákrejs. 

přítomném  článku  chceme  doprozkoumati  poslední  dobu  před  na- 
stávajícím druhým  otevřením  národního  divadla. 

Z  rodné  půdy  staročeské,  na  kterou  byl  prvním  svým 
divadelním  kusem  Drahomírou  vstoupil,  vrátil  se  Jaroslav  Vrch- 
lický  —  bezpochyby  dle  rozsáhlejšího  plánu  —  v  zamilovanou 
svoji  dávnořeckou  dobu,  aby  další  dvě  divadelní  práce:  Smrt 
Odyssea  a  V  sudé  Diogena  vybasnil,  jež  obě  v  zemském  divadle  provozo- 
vány byly. 

Hledímeli  na  jeho  Smrt  Odysseovu  se  stanoviště  literárně  histori- 
ckého, mohli  bychom  v  ní  spatřovati  výtvor  básnictví  renaissančního. 
Timon  Athénský,  Troilus  a  Kressida,  Andromeda,  Fédra,  Meropa  jsou 
zjevové  anglické,  francouzské  a  vlaské  renaissanění  dramaturgie,  Goethova 
Ifigenie  v  Aulidě  jest  prototyp  německé  divadelní  renaissance:  máme 
snad  ve  smrti  Odysseově  před  sebou  dílo  české  nebo  slovanské  renais- 
sance dramatické?  Pouhé  zasáhnutí  do  heroické  doby  netvoří  již  drama 
renaissanční,  k  tomu  je  třeba  více.  K  tomu  je  třeba,  by  renaissance 
byla  bezprostřední,  aby  tedy  nebyla  ozvěnou  jiných  děl,"  která  se 
z  renaissančního  vyvinula.  Kromě  toho  žádáme  na  díle,  které  jakési 
důležité  místo  v  literární  historii  zaujíti  chce,  by  přinášelo  nové  my- 
šlenky, nové  zjevy,  nové  charaktery,  nové  situace,  skvělou  mluvu  ča- 
sovou. Odtud  nebezpečí,  do  kterého  se  každý  renaissanční  básník  pouští. 
Sám  Shakespeare  zvítězil  nad  těmito  obtížemi  toliko  při  látkách  dobou 
bližších,  římských,  jeho  starořecký  Timon  prese  všecky  krásy  své  ani 
Troilus  a  Kressida  přes  nejbujnější  humor  nepatří  mezi  arcidíla  pěvce 
Avonského.  Stinné  stránky  francouzských  renaissančních  básníků  diva- 
delních Corneilla,  Racina,  Voltaira  jsou  vyhlášenější  než  jejich  nepo- 
piratelné přednosti :  zakládají  se  na  diskrepanci  mezi  látkou  a  časovos^tí, 
jižto  vyznačují  galantnost,  novověký  esprit,  schyl  k  rhetorismu,  úzko- 
prsé  zachováváni  tří  jednot,  přesunování  děje  za  kulisy.  Veškera  úcta 
náleží  zajisté  Gocthově  liiřrenii,  ale  přílišná  ušlechtilost  osob  se  antické 
jejich  úloze  tolik  příčí.  Modeme  }Gm\\OQMnéi  Ifigenie  je  kněžkou  vrazdici. 

42* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


G56  F,  Zákr^s: 

U  Vrchlického  má  se  věc  poněkud  ještě  jinak.  On  sáhl  k  několika 
kmenům  a  kvítkům  ze  sadův  antického  podání,  ahy  z  nich  utvořil  své 
drama,  zasadil  je  v  roodní  půdu,  kde  kvítky  —  dějové  momenty  — 
vzrostly  ve  slibné  keře,  ale  kmenům  —  povahám  —  se  nezdařilo. 
Vrchlický  nepodal  Odyssea,  nevytvořil  Penelopu,  ani  antické  ani  po 
evropsku,  nebo  po  slovansku  zmodernisované,  Vrchlický  psal  Smrt 
Odysseovu  pod  dojmem,  který  vedle  antických  a  francouzsko-klasických 
dramatikův  a  vedle  Shakespeara  na  něho  činila,  prese  všechnu  domácí 
opposici  proti  nim,  některá  více  módní  než  moderně  vytvořená  sensační 
dramata  Sardouova,  Feuilletova,  Dumasova.  Na  Vrchlického  bude  snad 
působiti  blahodárně,  že  se  z  těch  dojmů  vypíše  a  vypsáním  vyprostí, 
ale  právě  proto  náleží  jeho  smrt  Odysseova  v  radu  prací  přechodních, 
jako  jeho  Drahomíra.  Ovšem  Vrchlický  módních  Francouzů  nedostihl, 
leč  jednu  velmi  chvalnou  odhodlanost  měl:  nenapsal  o  svém  předmětu 
ani  veselohru  ani  činohru,  jak  to  nynější  Francouzové  —  až  na  ne- 
četné  výjimky  —  proti  požadavkům  vytříbenější  krasochuti  činí,  ale 
odhodlal  se  napsati  truchlohru^  a  to  truchlohru  veršovanou. 

Smrt  Odysseova  vyšla  v  Lumíru  t.  r.  tiskem,  a  proto  je  možno 
důkladnější  pozornost  jí  věnovati. 

Odysseus  jest  na  počátku  prvního  jednání  v  mysli  zachmuřen, 
a  proto  Penelopa,  která  před  chvílí  tvrdila: 

Má  láska  k  tobě  přemohla  tvou  lest, 
jíž  proslaven  jsi  po  všech  národech, 

pátrá  po  příčině  velikého  jeho  neklidu,  nešetříc  jedovaté  ironie: 

Snad  Atreovců  osud  strašlivý 
ti  zdá  se  býti  štěstím  dokonce? 
Či  Ajantovi  smrt  snad  závidíš? 

Odysseus  vysvětluje  manželce : 

Než  vyprázdněn  jest  pohár  lidských  dnů, 

je  všecko  možno  i  to  nejhorší, 

jak  dravec  na  lup  osud  na  nás  čeká. 

Tož  chtěje  sobě  zjednat  jistoty, 

zda  usmířen  je  se  mnou  Poseidon, 

zda  v  milosti  jsem  nesmrtelných  bohů, 

zda  v  klidném  štěstí  život  ukončím: 

já  posly  vj'slal  v  ApoUina  háj, 

do  posvátných  Delf,  slavných  věštbami. 

Tam  vzácné  dary  dal  jsem  odnésti, 

též  amfor)'  a  číše,  meče,  štíty, 

jež  od  ctných  dostal  jsem  kdy  Faiaků 

památkou  milou.  —  Všecko  rád  jsem  dal, 

by  k  mojím  prosbám  bůh  se  naklonil 

a  s^'evil  šťastný  konec  mojich  dnů. 

Ted  čekám  posly,  a  teď  všecko  víš! 

Jejich  syn  Telemach  vrací  se  z  lovu,  na  kterém  stěží  smrti  byl  unikl : 

Kde  tmavý  Neritos 
skráň  zvedá  k  mrakům  věčně  pochmurnou 
a  čelí  vichrů  smečce  divoké, 
dnes  honil  jsem  ve  sli\jích  hlubokých. 
V  dol  zabloudil  jsem  plný  vlhkých  stínů 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divcidelní  rozhledy.  657 

a  kance  z  brlohů  jsem  vyplašil; 
ač  přiznám  se,  já  bohy  pokoušel, 
neb  nestačila  věru  moje  zbraň 
ve  zápas  nerovný  s  tím  netvorem. 

Telagon,  kterého  rodičdm  přivádí,  jej  zachránil.  Díky  za  svůj  čin 
skromně  odmítá: 

Co  stalo  se  —  je  prostá  pouze  věc 

a  přirozená;  věru  bez  smyslů 

byf  neležel  váš  syn,  já  byl  bych  prchnul, 

by  nezdálo  se  marným  chlubičem, 

že  před  vámi  chci  v  hlučné  slávě  stát. 

Odysseas  rozmlouvá  o  samotě  s  Telagonem,  který  mu  vypráví, 
že  jest  rodem  z  Ithaky,  rybářem  i  pastýřem  dle  potřeby,  a  že  kmet 
£utychcs,  jejž  nazývá  otcem  svým,  říká  jemu  „Krates."  Poslové  z  Delf 
přicházejí  s  věštbou,  která  zní: 

Tvá  vlastní  krev,  již  moře  vyvrhlo, 
host,  kterého  jsi  z  domu  vypudil, 
tví  škůdci  jsou  —  leč  jinak  v  radosti 
dny  stáří  můžeš  trávit  pokojně, 
než  splní  se,  co  vyplnit  se  má! 

Delfský  bůh  zůstal  dvojsmyslným,  ale  stal  se  nápadně  mnoho- 
vědoucím  a  ve  svém  dvojsmyslu  pooěkud  nejapným.  „Tvá  vlastní  krev,^ 
toí  Telemach  —  „již  moře  vyvrhlo,"  toť  zase  na  Telagona  se  zdá 
ukazovati.  Avšak  Odyssens  konejší  se: 

Nuž,  rcete  sami,  zda  kdy  Odysseus 
od  svého  prahu  hosta  vypudil? 
Host  jest  jak  bůh,  to  staré  pravidlo, 
a  dvakrát  svaté  mojí  pod  střechou, 
neb  zakusil  jsem  věru  mnohokrát 
dar  pohostinství,  znám  jej  oceniti 
Co  praví  dál  bůh,  též  mi  nehrozí. 
Má  krev,  tot  jediný  je  Telemach ; 
však  jeho  nevyvrhla  slaná  tůn, 
žil  mezi  vámi  celé  dětství  své, 
a  proto  nemá  boha  přísný  soud 
na  něho  vztahu  v  žádném  ohledu. 

Koho  však  věštba  znepokojila,  jest  Telagon. 

Co  slyšel  jsem?  —  Já  prchnu  v  domov  zpět, 

v  poiíšf  zpátky  k  tobě,  moje  Nereo 

a  dobrý  starce!  —  Co  zde  dělat  mám? 

ó  matko,  proč  jsi  v  smrti  na  pólo 

jen  zvedla  závoj  z  mého  života? 

Já  mohl  kdesi  pastýř  veselý 

dny  žiti  trávit  v  klidném  zátiší. 

Jak  málo  vím,  jen  t«,  že  otcem  mým 

byl  nebo  jest  neznám;^  bohatýr, 

jenž  zahnán  bouří  v  tichý  záliv  náš 

byl  dlouho,  matko,  hostem  u  tebe! 

Smrt  stiskla  ústa  tvá,  na  ruce  tvé 

já  našel  pouze  prsten  —  svoie  všecko! 

Nah,  bouří  vyvržený  na  ten  břeh, 

k  bídnému  žití  proč  jsem  zachráněn? 


Digitized  by  LjOOQIC 


^58  -ř''-  ^ákrejs: 

První  jednání  neoplývá  bohatostí  děje,  ano  neukončuje  nikterak 
exposici,  není  tedy  správně  komponováno,  avšak  obrat  v  mysli  Odysseově, 
jenž  na  počátku  na  lícho  byl  rmutem  uchvácen  a  na  konci  jednání  na 
licho  jest  rozveselen,  poskytuje  divákovi  přec  obraz  jakéhosi  vývoje, 
právě  jako  kontrast  obratu  toho,  který  se  v  klidné,  ale  na  konec  velice 
znepokojené  duši  Telagonové  odehrá.  A  nad  celkem  vládne  jaksi  žezlo 
pudu,  tedy  mocnost  přírodní,  zcela  ve  smyslu  antiky,  jak  se  tato  z  pra- 
vidla pojímá.  Vůbec  líčí  Vrchlický  ducha  doby  jako  vysoce  vzdělaný 
znalec  její  bohatými  podrobnostmi,  ovšem  slohem  více  moderním,  zde 
.květnatějším,  onde  prostějším,  který  sice  někde  jest  i  prosaický  nebo 
drsný  nebo  přepathetisovaný  a  celkem  nédostihl  nejvyšší  hodnoty  drama- 
tické, ale  skoro  všude  jest  jinak  jadrný,  jasný  a  vřelý. 

Druhé  jednání  počíná  projevy  údivů,  jak  rozčileně  si  při  hostině 
počínal  Telagon.  Polekaný  Odysseus  se  táže: 

Proč  chvěl  se,  hled  a  zase  červenal, 

když  líčil  pěvec  moje  příhody; 

a  zvláště  na  místě,  kde  o  Kirke  — 

Juž  vysloveno  jméno  osudné!  — 

O  Kirke  když  zvěst  zněla  pěvcova, 

proč  pohár  pustil,  než  jej  k  ústům  vznes? 

Proč  upřel  na  mne  vyčítavý  zrak?  .  .  . 

A  věštba  Deiíická  co  pravila? 

„Tvá  vlastni  krev,  již  moře  vyvrhlo." 

Teď  musím  zvědět  jeho  osudy ! 

.Host,  kterého  jsi  z  domu  zapudil.'^ 

Zde  jednat  dlužno,  musím  připoutat 

jej  k  domu  svému  svazky  železnými, 

jeť  hostem  mým  —  moh  přinést  by  mně  zmar. 

Chtěje  zvednouti  skleslou  ruku  spícího  Tclagona,  spatří  král  prsten 
na  jeho  prstě  —  prsten,  jejž  mu  kdysi  dala  Kirka.  „To  dítě  mé  I" 
raduje  se  Odysseus,  leč  ihned  se  hrozí,  že  by  klid  rodinný  mohl  býti 
ztroskotán  a  Penelopina  láska  ztracena: 

Já  zapni  vše!  —  Já  nevím  o  ničem! 
Žel,  z  domu  že  jej  nesmím  vypudit ! 
Ó  krutá  věštbo,  syn  můj  hostem  mým! 
(Odhodlán.)  Však  prsten  dostanuli  do  rukou, 
jsem  zachráněn;  on  posud  neví  nic 
a  prsten  můž  jen  svědčit  proti  mně. 
Já  vezmu  jej  —  vsak  on  se  nezbudí ! 
A  zbudili?  —  Což?  —  Prsten  musím  mít! 

(TaliA  Telaguuovl  prsten  a  prata,  tento  (tic)  se  probudí  a  rztýčí  na  Joii,  prsten  vypadne  Odysseovi 

X  ruky  a  zakutálí  se.) 

„Já  zapřu  vše!  Já  nevím  o  ničem!"  Jak  to?  Lstivý  Odysseus, 
tento  důmyslný  don  Juan  Homérův,  bídným  lhářem? 

Telagon  v  těžkém  snu  zřel  otce  svého,  který  měl  tvář  Odysseové 
podobnou:  Penelopa  poslouchala,  ptá  se.  co  se  stalo  s  prstenem,  proč 
Telagon  chce  odejiti,  podezření  jakés  neuvědomené  se  jí  zmáhá,  tak  že 
její  nenadále  příkrá  mysl  z  ní  bezohledně  prudce  —  dle  antických  vzorů 
stichomythicky  —  propuká. 

Telefon.   .  .  .  domů  nazpátky  jsem  zatoužil, 
a  jedinou  tys,  paní,  příčinou, 
že  musím  váhat  se  svým  odchodem. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadelní  rozMedy,  659 

Pendope,  A  náhle  proč  chceš  opustit  náš  dám? 
Telagon.   Já  uikdy  netoužil  jsem  jeho  práh 

ni  zdáli  vidét  —  neřku  překročit! 
Penelope,  Jsi  upřímný,  to  pravda,  nad  míru. 
Telagon.   A  nad  míru  tys,  paní,  zvědava. 
Penelope,  Jsem  paní  domu,  k  tomu  právo  mám. 
Telagon.   A  pánem  myšlenek  svých  jsem  zas  já. 
Penelope.  Ty  k  odporu  mne  dráždíš,  otroku! 
Telagon    Já  nejsem  otrok,  já  jsem  volný  muž. 
Pendope,  Juž  drzý  tím  jsi,  že  mi  odmlouváš. 
Telagon.   Zbraň  jinou  nesmím  ani  voliti. 
Penelope.  Že  syna  zachránils  mi,  chrání  tě, 

neb  jinak  zbouřila  bvch  otroky, 

by  ztrestali  tvůj  neoDvyklý  pych. 

Nyní  Odysseus  a  Penelopa  rozčileně  hledají  prsten  —  výjev  to, 
který  svou  přílišnou  genrovitostí  pathos  dramata  povážlivě  porušuje  — 
a  rodinné  tajemství  se  objeví: 

Penelope.  Znáš  prsten  tento? 

Odysseus   (stranou).  Yěční  bohové! 

Penelope.  Znáš  jej?  —  Co  mlčíš?  —  Jen  se  rozpomeň, 

z  mé  ruky  dostal  jsi  ho  v  onen  den, 

kterému  žehnala  jsem  druhdy,  teď 

dnu  tomu  kinu.  Slyšíš?  —  Nuže,  mluv! 
Odysseus.  Co  mohu  mluvit?  Pravda  zřejmá  jest, 

že  prsten  tento  tomu  prstenu 

se  podobá,  jejž  druhdy  dalas  mi; 

však  týž  prsten  to  není,  paní  má. 

A  lstivý,  důmyslný  Odysseus  Homérův  u  Vrchlického  lže  a  lže 
jako  kterákoli  odporná  figura  Dumasova.  A  teď  vychází  na  jevo,  že 
i  přímý  Telagon  si  poněkud  zalhal,  ačkoli  dobromyslně  zapírá,  že  lhal : 

Telagon.    Já  nelhal ;  co  jsem  v  poledne  ti  řek, 

vše  bylo  pravdou.  Nevím,  kde  má  vlast. 
Odysseus.  A  prcce  dél  jsi,  že  jí  Ithaka. 
Telagon.    Břeh  Ithaky  mne  přijal  hostinný, 

když  tonoucího  moře  vyvrhlo, 

i  zvu  ji  vlastí;  Eutycha,  jenž  rád 

mi  otevřel  svou  náruč,  otcem  zvu. 

Nuž,  nelhal  jsem. 
Penolope.  A  jraeno  matky  tvé? 

Telagon.    Když  chceš  to  vědět  —  nuže  —  slula  Kirke. 
Penelope.  Co  dél  jsi,  Kirke? 
Odysseus.  To  je  klam  a  lež! 

A  věru  přílišně  sestárnul  Odysseus,  že  až  kleká  před  Telagooem 
a  v  pláči  ho  prosí,  by  se  smiloval  a  neodcházel  a  tím  zamezil  vy- 
plněni věštby.  Antičtí  rekové  ovšem  snadněji  podléhali  pocitům,  ale 
rek,  jakým  jest  Odysseus,  věru  se  nehrozil  ani  smrti  aniž  čeho  jiného. 
Avšak  naše  drama  jde  svou  cestou:  věštba  počíná  se  naplňovati  — 
Krates  Telagon  opustí  otcův  dům  a  Penelopa  jest  přesvědčena,  že  to 
odešel  bratr  Telemachův.  —  Jednání  effektně  dozní.  Vším  právem  pe- 
čoval Vrchlický  horlivě  o  to,  aby  jednání  každé  co  nejúčinněji  končilo, 
i  Exposice  není  však  ještě  ani  druhým  aktem  ukončena,    třetí  akt 

začíná  odjinud  znova,  totiž  kusem  hry  pastýřské,  pěknou  jinak  solankou 
mezi  Eutychem,  Telagonem  a  Eutychovou  dcerou  Nereou,  na  pastýřku 


Digitized  by  V:íOOQIC 


660  F,  Zákr^s: 

až  přiliš  ethericky  něžnou  a  líbeznou,  která  Telagona  miluje  a  navzájem 
i  jeho  srdce  opanovala.  Telagona  zmocňují  se  obavy,  tak  že  chce 
s  Nereou  prchnouti  z  Ithaky: 

Já  měl  bych  s  kletým  domem  vladture 
tak  mnohé  staré  účty  vyrovnat, 
však  k  vAli  lásce  naší,  dítě  mé, 
rád  odříkám  se  práv  i  pomsty  svoji. 
Tu  velikost  mé  pozuáá  oběti 
a  pochopíš  až  pozdéj,  Nereo, 
vsak  zatím  miluj  a  mně  důvěřuj! 
Pryč  musíme,  čím  dřív  tím  bude  lip, 
neb  Odyssea  dům  v  svých  základech 
se  zacbvívá  a  já  se  obávám, 
by  pádem  svým  i  nás  též  nezdrtil. 

Nerea  chce  splniti  vůli  Telagonovu.  —  Když  bylo  jeviště  chvilka 
prázdno  zůstalo,  což  nutno  za  technickou  vadu  pokládati,  vejde  Odysseus, 
jemuž  pak  Eutyches  —  nyní  v  3.  akte,  kde  všecko  má  energicky  toliko 
ku  předu  spěchati !  —  rozvláěně  vypravuje,  jak  Iiašel  Telagona  a  jiné 
okolnosti,  jež  o  něm  ví  a  jež  obecenstvu  dostatečné  známy  jsou.  Tu 
sobě  Odysseus  sám  jaksi  vzpomíná  své  dávné  lstivosti : 

On  zůstati  chce  dále  pastýřem, 

po  lesku  koruny  on  netouží, 

to  stačí  mně  —  tecT  chytře  do  práce! 

Jej  přemluvím,  by  ostrov  opustil, 

dám  kmetu  penéz,  darů  bohatých; 

až  odjedou  pak  dálné  za  moře, 

pak  budu  klidným.  —  Však  je  to  mf^j  syn  V 

Za  jakou  cenu  chci  se  zbavit  jeho? 

O  Penelopo,  viz,  jak  pro  tebe 

se  zapírám!  —  Teď  rychle  odtud  pryč, 

než  vrátí  se  ten  stařec  bláhový! 

Vše  dary  schystám  a  vše  upravím 

a  klidné  sednu  na  trůn  otců  svých.  (Odejde.) 

Konflikt  rozlévá  se  do  písku.  —  Výstupy  následující  zůstávají 
zase  mezi  sebou  nezprostředkovány,  což  se  ještě  také  později  opa- 
kiye,  Eutyches  a  Telagon  spolu  hovoří  o  zmizelém  Odysseovi,  a  když 
odcházejí,  „Strates  za  nimi  vyskočí  z  houštiny.  V  té  chvíli  objeví  se 
Nerea  na  prahu  chatrče,  vidí  Strata,'^  jak  žene  se  s  dýkou  na  Tela- 
gona, a  vběhne  mu  rychle  do  rány.  Eutyches  rdousí  Strata: 

Mluv,  darebo,  kdo  vedl  ruku  tvou  V 

Kdo  poslal  tebe,  bídný  otroku! 
Strates.      Ó  milost!  —  Smilování!  (Ukaíuje  na  Od7««ea.) 

Zde  m^  páni 
Odysseus.  Ó  běda,  bozi,  já  jsem  nevinen 

na  této  krvi! 
Eutyches  (divs  vyskočí).  Krate,  to  jest  on ! 

To  cizinec,  jenž  se  ranou  hovořil 

a  náhle  zmizel. 
Telagon     (k  Odyígeovi). 

Hle,  to  dílo  tvé! 

Co  učinilo  tobě  díté  to? 

Květ  nebeský,  zde  žilo  nevinné, 

proč  vraždils  ji? 


Digitized  by  V^OOQlC 


Divaddni  rozhledy.  661 

Odysseus,  Co  pravíš,  sílený? 

Za  svědky  beru  zem  i  nebesa, 

tou  krví  nejsem  vinen! 
Telagon.  Co  zde  chceš? 

Já  dobře  znám  té,  ty  jsi  Odysseus, 

a  chápu  všecko,  mne  jsi  vraždit  chtél, 

leč  rána  tvá  mou  stihla  nevěstu. 

Jdi,  bídníku,  neb  lehko  v  chvíli  tě 

bych  zapomnít  moh,  že  jsi  otcem  mým. 

Telagon  prohlásí  Odysseovi,  že  na  něm  pomstí  Nereu  i  matka 
svou  Kirku,  kterou  chtěl  v  sebezapření  ne  bezvinném  nepomstěnu  ne- 
chati. —  Zde  naskytují  se  dvě  podstatné  námitky.  Smrt  ctherické  Nerey 
p&sobí  krutoděsně.  Omyl,  v  nějž  Telagon  tím  jest  uveden,  že  Strates, 
ačkoli  vyslán  Penelopou,  vinu  svedl  na  Odyssea,  má  do  sebe  tolik 
důležitosti,  že  tak  nepostačitelně  motivován  býti  neměl. 

Co  mělo  zjevit  již  jednání  třetí,  zjevuje  teprve  jednání  čtvrté: 
že  to  byla  Penelopa,  jež  rozkázala  Telagon  a  zavražditi,  proto  prý,  že 
ho  chtěla  jakožto  sprostého  dobrodruha  jednou  ranou  odstranit.  Posluchač 
dovídá  se  to  v  rozmluvě,  která  svými  širokými,  děj  zdržujícími  důvody 
a  vývody  nejdůrazněji  připomíná  francouzsko-klasické  tragiky,  ve  které 
však  nalézáme  i  Dumasovské  místo ;  míním  verše,  v  nichž  matka  se  synem 
takto  hovoří: 

Penelope.  Což  nebyls  svědkem,  chlapče  bezhlavý, 

co  trpěla  jsem  dlouhá,  těžká  léta 

od  nápadníků  sběre  zuřivé? 

Co  nocí  bezsenných  jsem  proplakala 

nad  prádlem,  chytrou  ducha  svého  lstí? 

A  k  čemu  ptám  se?  Aby  otec  tv^ 

po  světa  širém  těkal  okrsku, 

u  cizího  se  krbu  zahříval, 

a  v  cizích  ložích?  Dělej  co  dělej, 

to  podlost  je,  to  zradou  zůstane ! 
Telemach.  Dle  okolností  jednal,  nucen  byl 

snad  často  žíti  proti  vůli  své. 

Ctím  věrnost  tvou,  leč  byla,  matko,  věř, 

jen  povinností,  ne  však  zásluhou! 
Penelope.   Ty  neoceníš,  nepronikneš  nikdy 

tu  děsnou  propast  lásky  zrazené, 

neb  mužem  jsi,  ti  všichni  drsní  jsou 

a  suroví  a  plni  sobectví. 

Za  rozkoší,  jež  trvá  okamžik, 

se  ženou  zběsile,  co  štěstí  květ 

jim  u  vlastního  krbu  uvadá. 

Co  žena  zkusí  v  pravé  lásce  své, 

muž  neocení,  ona  trpí  v  lásce, 

co  muž  jest  pouhý  lásky  dobrodruh! 

Rozhněvaný  lid  utratil  Strata.  Penelopa  na  choti  žádá,  by  buď 
Telemacha  a  s  nim  i  ji  zapudil  nebo  Telagona  svou  mocí  soudní  učinil 
neškodným.  Děj  vleče  se  ochable,  a  na  tragického  hrdinu  až  příliš 
ochable  počíná  si  též  Odysseus.  Z  bázně  před  svojí  zlou,  dle  vzoru 
své  předchůdkyně  Drahomíry  a  nikoli  dle  Homérova  vzneseného  vzoru 
vypodobenou  ženou  odevzdá  vládu  Telemachovi  zase  lží: 


Digitized  by  V:íOOQIC 


662  J*'.  Zákrtés: 

Jeť  pravidlem,  by  po  otci  vlád  syn, 
a  2^ouze  on  mým  synem  jediným, 
kvét  jediný  na  starém  stopu  mém, 
před  bohy,  zemí,  vámi  nebesy, 

„Ty  v  hrdlo  Ižešl"  vykřikne  nenadále  přišlý  Telagon  a  před 
lidem  a  čeledí  královou  nazývá  otce  bláznem,  padouchem,  ničemuíkem, 
vražedníkem,  vypravuje  dobrodružství  jeho  s  Kirkou!!  A  co  učiní 
Odysseus?  Odbývá  Telagona  netoliko  nehrdinsky,  ale  podle: 

Právo  své 
si  jinde  pohledávej !  Telemach, 
jak  slyšel  jsi,  jest  pánem  ostrova, 
já  tady  jsem  co  každý  z  lidu  muž. 
S  ním  vyjednej  svou  při,  mne  v  klidu  nech! 

Jaký  to  výstup  1  jaký  syn!  jaký  otec!  jak  to  vše  skresleno!  Te- 
lagon jako  by  to  cítil,  jme  se  žebroniti  a  na  kolenou  prositi,  aby  jej  otec 
uznal.  Konečně  se  Odysseus  obměkčí  a  zvolá  slze :  „Mé  dítě,  synu,  Te- 
lagone  můj!"  —  avšak  syn  otce  odstrčí  asi  jako  Dumasův  Levoboček: 

Já  u  cíle  jsem!  Vy  jste  slyšeli, 

mne  Odysseus  uznal  za  syna, 

cit  přemoh  jej,  kde  nestačila  lest. 

To  milost  velká!  —  Já  však  za  otce 

jej  nechci  více,  nyní  práva  svá 

chci  dobyt  sobě  pěstí  železnou, 

mstít  matky  své  smrt  i  své  milenky 

a  neustoupím,  nebe  svědkem  mými 
Odysseus.  Co  slyším,  synu?  —  tys  mne  zavrhnul? 
Telagon.    A  jednal  ty  jsi  lépe  před  chvílí? 

Penclopa  —  ujímajíc  se  mimo  všechnu  rozumnou  příčinu  pano- 
vání místo  vládnoucího  svého  syna  —  vypovídá  Telagona  z  Ithaky, 
a  velezkušený  Odysseus,  vida  se  zapřen  Penelopou  a  tak  trochu  i  Te- 
lemachem,  zahraje  si  na  Leara,  který  však  nepoměrně  důraznějším  ne- 
vděkem stíhán  byl,  volá  na  ženu  a  syna  mstu  bohAv  a  na  jejich 
střechu  kletbu,  a  prchá  do  černé  noci.  Telemach  spěchá  za  ním. 

Z  počátku  pátého  jednání  chystá  se  Telagon  do  boje  pomsty. 
Než  jitro  vzplá,  bude  ztrestán  Odysseňv  hrdý  pych.  Lid  ostrova  jest 
prý  Telagonův.  Odysseus,  vyhnaný  od  své  ženy(!),  přichází  dále  hrát 
úlohu  Learovou: 

Kam  složím  hlavu?  Sup  má  hnízdo  své, 
rys  doupě  teplé  v  měkkém  stelivu, 
já  bolest  mám,  jež  stupňuje  se  v  hněv, 
a  hořkost  sedí  na  jazyku  mém, 
a  slza  pálí  víčka  napuchlá.  (Pomičoní.) 
(/O  zbylo  ze  mne?  Proč  jsem  ještě  živ? 
Vše  ubito  jest  ve  mně,  pouze  zvíře 
se  hlásí  ve  mné  ještě  k  životu 
před  vichrem  noci  úkryt  hledajíc! 
Vše  cárv  lidské  pýchy,  velkosti 
jsou  strhány,  a  zvíře  skučí,  jen 
se  zimou  svíjí,  hledá  přístřeší! 

(KIopA  na  ávéřo  chaty  Kutyohovy.) 

O  smilování!  Poutník  zbloudilý 
o  nocleh  prosí. 


Digitized  by  LjOOQIC 


Divadelní  roehUdy.  668 

A  král,  který  se  ženou  vyhnati  dal,  chce  se  spokojiti  třeba 
koutem  v  chlívě!  Čtenář  se  chytí  za  hlavu.  Odysseus?  to  že  jest 
Odysseus?  Ne,  ne,  jména  v  kuse  tom  jsou  jen  lichou,  nezdařenou  zá- 
minkou k  ději,  nic  více!  Odysseovi  nedostane  se  ostatně  ani  toho 
koutku:  též  Eutyches  ho  vyMní  od  svého  prahu.  Telemach  přichází 
si  pro  otce,  aby  jej  zavedl  zpět  na  trůn  —  proč  pak  neučinil  synovskou 
povinnost  již  ke  konci  čtvrtého  jednání?  Teď  však  Odysseus,  jemuž  se 
zdá  dobrou  tvrdá  země,  přikryvadlem  nebes  hvězdný  strop  a  vichry 
kolébavkou,  vzpírá  i  zmuží  se: 

Já  navrátím  se,  však  co  mstitel  jen! 

Slyš,  mstitel!  Starý  opět  Odysseus 

se  vzbouzí  ve  mně*  vyštván,  pokořen 

byl  na  chvíli  jen!  Nyní  potřásá 

lví  hřívou  žasl  —  ('o  mstitel  přijdu  k  vám, 

co  strašný  mstitel  uražené  cti. 

To  vyřiď  matce  své  —  a  nech  mne  být! 

Kroutíme  hlavou,  a  opět  kroutíme  hlavou,  když  Odysseus  bojovně 
tasí,  aby  porazil  Telagonův  lid  na  hlavu.  To  není  vývoj  povahy,  to 
jsou  psychologické  skoky  z  protivy  do  protivy.  Bitva  se  strhne: 

Tclagon.    Dle  přilby,  chocholu,  sám  Telemach 

je  vede.  (Pokročí  t  před  k  Odygaeovi.) 

Nevděčníku,  tedy  zhyn! 
Já  život  půjčil  tobě  —  chci  jej  zpět! 

(Bodne  jej.) 
Odysseus    (máohft  kol  KoNvé  mečem). 

Jsem  v  živlu  svém  a  hned  se  nepoddám! 
Telagon.    Plášť  noci  neskryje  tě  mlhavý! 

Msta  kráčí  za  tebou.  —  Jsem  Telagon! 
Odysseus  (kiesjge).  Tys  Telagon?  —  Ó  běda,  věštby  hlas! 

Kterak  to,  že  Telagon  zapomněl  na  svůj  úmysl  ztrestati  Odysseův 
drzý  pych,  jak  na  začátku  pátého  jednání  sliboval?!  Chtčlli  jej  ztrestati 
zabitím  Telemacha,  měl  to  básník  náležitě  exponovati.  Takto  však 
umírá  Odysseus  velikým  omylem  zabit  místo  Telemacha. 

Čím  dále,  čím  zběžněji  postupuje  kus,  tím  níže  a  tím  rychleji 
klesá  jeho  cena. 

Mluva  Vrchlického  bývá  namnoze,  avšak  ne  veskrze  správná.  Ne- 
zřídka hřešívá  Vrchlický  proti  duchu  jazyka  vědomě,  schválně.  Proč  se 
vyhýbá  přivlastňovacím  adjektivům  (Smrt  Odyssea,  V  sudě  Diogena  atd.), 
které  přec  vzácnou  zvláštnost  jazyka  našeho  tvoří?  Mluva  bez  toho 
zrovna  v  tomto  vzhlede  žalostně  divočí  I  Proč  Vrchlický  neskloňuje  bez- 
výjimečně  slovo  Kirka?  Jak  primitivně  zní  lokál:  o  Kirke!  Vím,  že 
Králická  bible  ku  př.  slova  Ruth  neskloňuje,  ale  prosím:  nynější  jazyk 
jest  pokročilejší  než  bratrský.  Jak  ty  stálé  zvolnůstky  ctitele  slohové 
přesnosti  vyruštyí!    Co  že  dí  Gautier  o  licencích?   „II  n'y  en  a  pas!" 

Že  lyrik  a  epik  Vrchlický  z  tragického  ovzduší  kromě  nadání 
mnohých  přestoupil  také  na  lešení  Thaliino,  vzbudilo  veliké  napjeti, 
jakého  úspěchu  na  něm  dosáhne.  Zůstal  v  starořecké  době.  Jeho  ko- 
médie  v  jednom  jednání,  na  divadelních  oznámeních  V  sudě  Diogena, 
ale  ve  Květech  (kde  v  letošním  únorovém  sešitě  vyšla)  V  sudě  Dioge- 
nově  zvaná,  obsahige  tuto  známou  ideu  děje :  Vítězný  Alexander  Veliký 


Digitized  by  V:íOOQIC 


664  F.  Zákr^s : 

zamiluje  se  do  řecké  dívky,  kterou  jiný  miluje  a  která  tomuto  jinému 
navzájem  své  srdce  věnige,  z  čehož  povstává  obava,  že  jeho  žehravost 
milence  toho  zničí,  ale  Alexander  velikodušně  zříká  se  milostné  vášně 
ve  prospěch  ohroženého  milence.  Je  to  táž  idea  děje,  již  zpracoval 
hlavni  representant  eufiiismu,  vzor  Shakespearovy  veseloherní  prosy, 
lyrických  jeho  míst,  ano  individuelního  jeho  charakterisování,  nevšedně 
nadaný  John  Lilly  (jíJ^ak  též  Lillie,  Lyllie  a  pod.,  rozený  1553  nebo 
1554,  zemř.?)  ve  svém  kase:  Arnošte  exccUent  Gomedie  of  Alexander, 
Campaspe,  and  Diogenes,  played  beefore  the  Queene's  Maiestie  on  twelfe 
day  at  night,  by  her  Maiesties  Children,  and  the  Children  of  Paules. 
Imprinted  at  London,  for  Thomas  Cadman,  1584,  kteráž  hra  ve  druhém 
vydání  prosté  Kampaspe  nazvána  jest.  Pětiaktová,  velmi  vtipná  Lillyova 
tato  veselohra  odbývá  se  v  Thébách,  Alexandrova  zbožňovaná  dívka 
slově,  jak  snadno  uhodnouti,  Kampaspa,  jest  spanilou  zajatou  Thé- 
bankou,  a  muž,  který  si  její  lásku  získá,  jest  sám  Apelles,  tento 
Alexander  Veliký  mezi  malíři.  Alexander  sám  způsobí  lásku  vznětlivého 
umělce  tím,  že  mu  ji  přivede,  aby  ji  vymaloval,  tedy  mu  příležitost 
podá,  by  její  krásu  a  ona  ducha  jeho  pro  krásu  nadšeného  seznala, 
a  z  krásné  Řekyně  stává  se  Apellova  manželka.  Diogenes,  jakož  i  Plato 
i  Aristoteles,  jsou  v  kuse  velmi  určitě  charakterisování,  ale  co  Dio- 
genes koná,  souvisí  s  hlavním  dějem  zcela  volně,  tak  že  G.  G.  Gervinus 
ve  svém  Shakespearovi  Kampaspu  označil  jakožto  mosaiku  z  duchaplných 
anekdot  a  vtipných  řečí,  které  starověk  kolem  Alexandra  a  kolem 
Diogena  shromáždil,  kdežto  dr.  Herman  Ulrici  ve  svém  Shakespearově 
dramatickém  uměni  aspoň  na  to  ukazuje,  že  nelze  mezi  Diogenovou 
osvojenou  strádavostí  a  mezi  Alexandrovým  sebeovládáním  nepoznati 
jakési  vnitřní  příbuznosti.  Jakého  druhu  jest  komika  Lillyova,  nejlépe 
seznati  lze  z  výjevu,  v  němžto  se  Thébané,  tito  antičtí  Kocourkované, 
shromažďují,  chtějíce  viděti,  jak  bude  Diogenes  lítati,  jenž  prý  pojídal 
korky  a  péra,  aby  se  tím  tak  lehkým  stal  a  tedy  se  do  povětří  po- 
vznésti mohl.  Ale  Diogenes  chtěl  toliko  přesvědčiti  Thébany  o  jejich 
obmezenosti.  Z  dialogu  stĎjte  tu  dvě  ukázky.  Jedna  z  druhého  výstupu 
druhého  jednáni: 

Diogenes.  Kdo  mě  volá? 

Alexander.  Alexander.  Proč  jsi  nechtěl  ze  svěho  sudu  do  mého  paláce 
přijíti? 

Diogenes.  Protože  je  sem  od  tvého  paláce  právě  tak  daleko,  jako  od  mého 
sudu  k  tvému  paláci. 

Alexander.  Což  myslíš,  že  nejsi  králům  žádnou  úctou  povinen? 

Diogenes.  Ne. 

Alexander.  Proč  ne? 

Diogenes.  Protože  nejsou  bohy. 

Alexander.  Jsou  bohy  na  zemi. 

Diogenes.  Ano,  bohy  ze  země. 

Alexander.  Plato  soudí  jinak. 

Diogenes.  To  mé  těší. 

Alexander.  Proč? 

Diogenes.  Protože  bych  si  nepřál,  aby  jiný  měl  mé  myšlenky. 

Alexander.  Mámli,  co  by  se  ti  líbilo,  řekni  a  pojmenuj  mi  tot 

Diogenes.  Podrž  si,  co  máš,  a  jenom  mně  neber,  co  mi  přec  dáti  ne- 
můžeš: světlo  sluneční. 

Alexander.  Čeho  si  přeješ? 


Digitized  by  LjOOQIC 


Divadelni  rozhledy.  665 

Diogenes.  Nic  z  toho,  co  ty  máš. 

Alexander.  U  mých  nohou  jest  celý  svět. 

Diogenes.  U  mých  také. 

Alexander.  Ale  já  nad  ním  panuji. 

Diogenes.  A  já  jím  opovrhuji. 

Alexander.  Já  mohu  tvému  životu  konec  učiuiti. 

Diogenes.  To  mohu  já  také.  Ale  tím  se  ti  není  třeba  chlubiti,  neboť  není 
to  žádným  uměním.  Máj  život  se  bez  toho  skončí,  af  chceš  nebo  nechceš. 

Alexander.  Jak  nám  lze  naučiti  se  býti  spokojenými? 

Diogenes.  Když  se  odnaučíme  býti  čeho  žádostivými. 

Alexander.  Hefaestione,  kdy  bych  nebyl  Alexandrem,  chtěl  bych  Dio- 
genem  býti. 

Z  drahého  výstupu  třetího  jednání  citujeme: 

Alexander.  Diogene,  řekni  mi,  jak  smýšlíš  o  lásce! 

Diogenes.  O  něco  hůře,  nežli  smýšlím  o  nenávisti. 

Alexander.  A  proč? 

Diogenes.  Protože  jest  lépe  věcí  nenáviděti,  které  lásku  plodí,  nežli  věci 
milovati,  které  k  nenávisti  podněcují. 

Alexander.  Jak?  nejsouli  ženy  nejušlechtilejšími  tvory  na  světě? 

Diogenes.  Kromě  mužův  a  včel. 

Alexander.  Což  pak  se  ti  hlavně  u  žen  nelíbí? 

Diogenes.  Jen  jedno. 

Alexander.  Co  to? 

Diogenes.  Že  jsou  žpnami. 

Alexander.  Mohlo  by  se  mysliti,  že  nejsi  ze  ženy  narozen,  protože  tak 
zle  o  ženách  myslíš.  Tu  přichází  Apelles,  který  zcela  jiného  mínění  jest  v  této  věci. 

Bedřichovi  Bodenstedtovi,  jenž  ve  své  třídílné  práci  Shakespearovi 
předchůdcové  a  vrstevnici  obsah  i  ukázky  Lillyovy  Kampaspy  podal 
a  tím  ji  šíře  přístupnější  učinil,  zalíbila  se  tato  veselohra  tak,  že  si 
z  ní  vypiijčil  látku  i  některé  podrobnosti,  aby  sepsal  Alexandra  v  Ko- 
rintéj  činohra  ve  třech  jednáních,  jež  r.  1876  v  Hanovru  tištěna  a  zde 
onde  provozována  byla.  Diogenes  stojí  také  v  ní  ve  zcela  volném 
spojeni  s  poměrem  Alexandra  ke  Kampaspě  i  k  Apollovi,  tak  že  též 
o  Bodenstedtově  práci  Gervinovo  citované  slovo  o  mosaice  platí.  Kata- 
strofa,  kteráž  u  Vrchlického  v  sudé  se  odehrává,   zní   u  Bodenstedta: 

Apelles  (odhasaje  fitétec).  Teď  Štětcem  již  ani  nehnu.  Těš  se  své  oběti 
anebo  mě  zase  probuď  k  životu! 

Kampaspa  (vstáTajíc;.   Apelle,  kdy  by  král  takové  řeči  slyšel! 

Apelles.  Řekl  bych  mu,  že  láska  není  hříchem.   (VeEme  Kampaspa  za  ruku 

a  t&tane  Ji  seela  do  předu,  tak  ie  ani  on  ani  ona  Tstapujíelho  krále  nepozorují.)  KampaSpO, 

rci  nepokrytě:  milmešli  Alexandra? 

Kampaspa.  Obdivtgi  se  mu,  jakožto  muži  výsosti  skoro  nadlidské. 

Apelles  (náružiTé).  Táži  se  tě,  zdali  ho  miluješ  —  s  náruživostí  mili]geš, 
jak  já  tebe  miligi,  jsouc  s  to  všecko  obětovati,  abys  mu  cele  náležela? 

Kampaspa.  Mohla  bvch  mu  všecko  obětovati. 

ApeUes  (ji  poufitdje).  Jak,  všechno? 

Kafnpaspa.  Ano.  Avšak  ne,  abych  mu  náležela,  ale  z  vděčnosti  a  z  úcty 
k  jeho  velikosti.  Miliyi  jej  bez  přání,  avšak  přece  tak,  že  bych  raději  sobě  bolest 
způsobila,  než  jemu. 

Apelles.  A  mne  nemili:geš? 

Kampaspa.  Tebe  miluji,  jako  ty  mne  miltgeš. 

ApelUs.  6  Kampaspo! 

Kampaspa.  Zpátky!  Kdy  by  nás  Alexander  takto  spatřil! 

Alexanaier  (retupuje  do  předu).   On  vás  takto  spatřil. 

Kampaspa.  Odpust  mi,  Alexandře! 

Alexander.  Nemám,  co  bych  ti  odpouštěl ;  odcházímli  odtud  neštasten,  bude 
mé  provázeti  útécba,  že  jsem  se  stal  zakladatelem  tvého  štěstí. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


666  V'  Záknés: 

Bodcnstedtova  ^Jnohra  končí  slovy  Kleanthovými  k  Diogenovi: 
„Aristoteles  dobývá  světa  myšlenkou,  Alexander  mečem,  Apelles  svět 
malige,  a  ty  se  jim  směješ.^ 

Vrchlický  zvolil  za  dějiště  silnici  blíže  Korinta.  Kampaspa  slově 
Q  něho  Melissou,  jako  u  Lillya  sltye  Krisippova  slažka,  a  místo  Apellovo 
zaujímá  Alexandrův  vojevůdce  Parmenion,  který  také  v  Lillyově  hře 
i  v  Bodenstedtově  zpracování,  ovšem  v  podloženější  úloze,  vystupiye. 
Ale  čím  jest  Parmenion  proti  velikému  Apellovi?  Parmenion  místo  Apella 
značí  tedy  seslabení  děje. 

Humor  proverbu  Vrchlického,  ponejvíce  ve  vyšších  sférách  myšlen- 
kových poletující,  nebudí  v  nás  hlučný  smích,  ale  toliko  úsměv,  jak 
tomu  přeje  Lessing,  ač  by  sobě  snad  Lessing  žádal  humoru  trochu 
vřelejšího  a  drastičnosti  místy  trochu  méně  páchnoucí  a  trkavé.  Zcela 
zvláštní  místo  zaujímají  výstupy  připravovaného  a  docíleného  rozuzlení. 
Diogenův  sud,  kterýž  u  Bodenstedta  nanejvýš  za  řečniště  slouží,  hraje 
u  Vrchlického  roli  rozhodující.  Melissa  hledána  od  pochopův  krále 
Alexandra,  zuřivě  náruživou  láskou  zachváceného,  přikvapí  k  Diogenovi 
prosíc  ho  za  ochranu,  on  však  ji  nemilosrdně  škádlí  Alexandrem.  Me- 
lissa se  brání: 

Netýrej  mě  déle,  já  miluju  jedině  Parmeniona,  v  něm  žyu,  jen  o  něho  se 
chvějii.  O  kletý  osud,  že  láska  ženy  je  spjata  takovými  řetězy! 

Diogenes.  To  zní  jinak,  že  bys  ráda  milovala  Alexandra,  kdy  by  se  proto 
nehněval  na  tebe  Parmenion. 

Melissa,  Vidím,  žes  ukrutný.  Jdu  dále,  dolaid  mne  kroky  ponesou.  — - 
Však  běda,  neslyšíš  kroky?  Juž  jdou,  musím  dál  a  nemám  síly. 

Diogenes  (chvUi  se  rozmýšlí).  Tam  sud  m^ !  Chcešli,  vlez  tam  —  prohledli 
jej  před  chvílí,  po  druhé  tam  hledati  nebudou. 

Melissa,  Díky,  díky!  Ale  umru  strachy  o  Parmeniona  I  (Odejde  do  sndu.) 

S  to  by  Kampaspa,  plná  výsosti,  nebyla. 

Parmenion  chce  blížícímu  se  rozkacenému  Alexandrovi,  Melissu 
hledajícímu,  s  mečem  v  mce  se  postaviti,  ale  Diogenes  mu  život  zachová 
zase  tím,  že  i  jeho  ukryje  ve  svém  sudě,  který  takto  oba  milence 
sloučí  a  brzy  hlasitými  projevy  jejich  blaha  se  ozývá.  Jemný  proverb 
se  zvrhnul  v  hrubou  frašku.  Centrum  děje  nestrpí  lecčeho,  co  strpí 
periferie.  Bláto  nezasazujeme  do  zlata,  neukládá  se  do  drahocenného 
pouzdra.  Aristofanes  i  Boccaccio  básnili  v  době  jiných  časových  názorů. 
Alexander  přikvapí  jako  Hyrkanský  tygr,  aby  zničil  Parmeniona: 

Já  netrpím  pronevěry  —  a  on  mne  zradil! 

Diogenes.  Našel  fík,  zralý,  pěkný  fík  —  a  chytrák  nevzal  ho  a  nesel  se 
pochlubit  a  nedal  příteli,  by  jej  první  nakousnul,  by  jej  vypil  a  nechal  mu 
slupku!  Zrádný  to  věru  pntell  Alexander  je  vetší  a  šlechetnější!  Alexander 
vzal  svou  vládu,  svou  slávu,  a  dal  ji  dávno  juž  Parmenionovi.  Ó  jak  veliký  jest 
Alexander  1 

Alexander  (odhodí  meč).    S  blázny  je  voru  těžko  jednati. 

Diogenes  (ritéznů).  Alexander  se  našel  —  dobyl  víc  než  svět!    (y.e  tndu  je 

nlySoti  avuk  polibku  a  hlnóný  veselý  smícb.) 

Alexander.  Co  to?  Jaké  to  zvuky? 

Diogenes  (se  smíchem).  Cnkn^iících  se  hrdliček !  —  Sjelo  to  s  Olympu  na 
bídnou  zem.  —  Kapky  ambrosie  spadlé  s  amfory  Diany,  když  vítala  svého  Endy- 
miona,  zazněly  takto!  Nebe  se  usmívá  pn  jich  zvuku  a  země  jarem  omládá. 
Mládí  se  při  nich  zamyslí  a  kmeti  roztahují  ruce  k  modlitbě.  Jsme  tu  oba  zá- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divaddni  rozhledy.  667 

stupcové  věku  lidského.  Zamysli  se,  Alexandře,  já  se  modlím  po  svém  spůsohu. 

(Nové  líbání  a  nový  smích.) 

Alexander  (divoce).  Juž  rozumím.  Ty  je  skrýváš  ve  svém  sudě.  (Zvedne  meč 

a  jde  k  sudu.) 

IJiogenes.  Jdil  —  tam  jest  místa  jen  pro  dva,  a  ti  musí  býti  milující. 
Chtéjíli  se  tam  vejít,  musí  držeti  se  v  objetí.  Já  jsem  tam  zbytečným  a  ty  se 
tam  nevejdeš. 

Alexander  (apusti  me«  a  kvapné  te  obrátí).  Buď  zdráv,  dětinský  starce !  Měl 
jsem  dlouhou  chvíli  a  bavil  jsem  se  svým  spfisobem.  Vsak  juž  jdu.  Mtiš  pravdu  — 
našel  jsem  se. 

Hra  V  sudě  Diogenově  zobrazuje  tedy  převrat  v  povaze,  a  bá- 
snické práce  tohoto  směru  náležejí  mezi  nejnesnadnější.  Pro  ten  účel 
bylo  nezbytně  třeba  Alexandrovu  povahu  jemněji  založiti,  a  zejména 
zdá  se  býti  chybou,  že  Alexander  líčen  jest  jakožto  vznětlivec  až  vraždy 
schopný.  Měla  tedy  mimo  jiné  vypadnouti  poznámka,  že  „Klita  probo(ll 
v  Susách  při  hostině  jen  proto,  že  zpit  jemu  odmlouval  a  tvrdil  tvrdo- 
šíjně, že  žena  satrapa  Bessa  měla  liščí  oči  a  ne  smaragdové,  jak  tvrdil 
on."  Nejzdařileji  vytvořena  jest  úloha  kynického  skeptika,  hrubého  po- 
směváčka a  strádavého  neohrožence  Diogena,  kterého  Ant.  Pulda  také 
velmi  zdárně  sehrál.  Vrchlický  měl  při  této  povaze  práiši  zajisté  i  tím 
usnadněnou,  že  mu  z  francouzské  literatury  po  ruce  býti  mohla  také 
pikantní,  pětiaktová,  předehrou  opatřená  veselohra  Biogeiies  od  pověst- 
ného Felixa  Pyata,  v  níž  nalézáme  v  sudě  Diogenově  skrytého  zamilova- 
ného Alcibiada.  Diogen  přichází  do  Athén  (=  do  Paříže),  kde  se  jemu, 
Sinopanovi,  velice  líbiti  počíná,  tak  že  se  tam  chce  státi  nejprve  vojákem, 
pak  řemeslníkem,  pak  filosofem,  aby  se  uživil,  ale  zříká  se  všeho  toho, 
vida,  jak  bídně  Athéůané  s  vojáky,  se  řemeslníky  a  s  filosofy  naklá- 
dají. Lupiči  —  jeden  z  nich  slově  Hyperboles  —  jej  oloupí  o  poslední 
obol,  i  vida  psa,  an  umí  uhasiti  žízeň  bez  peněz  a  bez  nádoby,  od- 
hodlává  se  státi  psem,  ale  bez  obojku  a  bez  pána.  Potud  asi  předehra ; 
kus  sám  hrá  za  deset  let  později.  O  ruku  Aspasiinu  se  po  Perikleově  smrti 
ucházejí  přední  Athéňané:  Nicias,  Euripides,  Lysipp,  Gorgias,  Plato, 
Milon,  Demosthenes,  Alcibiades  —  jeden  muž  se  neuchází,  Diogeues, 
aniž  k  Aspasii  přichází,  ačkoliv  je  zván.  Bizarní,  koketní  či  kapriciosní 
Aspasie  odchází  tedy  k  němu,  aby  jej  spoutala  v  jařmo  své  krásy. 
V  druhém  dějství  Diogenes  u  sudu  na  hlavním  náměstí  Athénském  se 
svítilnou  hledá  pravdu  a  člověka,  hledá  člověka  úcty  a  lásky  hodného, 
avšak  nalézá  žalostné  subjekty :  zloděje  jakožto  muže  práva  i  spravedl- 
nosti, nešCastného  otce,  špatného  syna,  nesvorné  manžely.  Aspasie  leká 
se  jeho  šerednosti,  Diogenes  všechny  čelné  Athéňany  s  ní  přišlé  ostře 
vezme  na  paškál,  nejvíce  však  Aspasii,  jíž  necitelnou  zhýralost;  vyčítá, 
pokud  jest  závojem  zahalena,  ke  které  však  nejvášnivější  láskou  zahoří, 
když  ona  závoj  sundá,  by  jej  věnovala  bohyni  cudnosti;  Diogenes 
shasíná  svítilnu,  odhazige  mošnu  a  hůl,  aby  se  stal  archontem.  Třetí 
jednání:  Aspasie  hanbí  se  za  sv4j  posavadni  život  hetérský  a  zve 
k  sobě  Diogena  až  k  smrti  milovaného  dopisem  plamenně  náruživým, 
žárlivý  Alcibiades  se  to  doví,  obdrží  list  Aspasiin,  leže  na  místě  kynika 
v  sudě  Diogenově,  a  přijde  k  ní  přestrojen  za  Diogena,  ale  místo 
Aspasie  po  tmě  objímá  otce  svého,  který  taktéž  do  Aspasie  se  byl  za- 
mUoval  a  od  ni   slib   milostné   schůzky   obdržel.     Silná  komika,    silně 


Digitized  by  V:íOOQIC 


668  F,  Zákrejs:  Divadelní  rozhledy, 

choulostivá.  Aspasie  zamítá  všechny  nápadníky  a  vyznává  před  nimi 
svou  lásku  k  Diogenovi,  který  slibuje,  že  se  jí  stane  hodným.  Čtvrté 
jednáni:  Diogen  uchází  se  o  archontství,  jedni  chtí,  aby  si  zaplatil 
jejich  hlasy,  peněžník  Gorgias  nabízí  mu  peníze,  budeli  vládnouti  ve 
prospěch  jeho  strany,  Nicias  nabízí  mu  přízeň  šlechty,  budeli  šlechtu  chtít 
učiniti  samovládnou,  ano  celý  deštík  takových  nabídek  spustí  se  na 
něho :  Milon  si  přeje  války,  Plato  míru,  Euripides  žádá,  by  vyhnáni  byli 
filosofové  atd.  Rozhořčen  špatností  lidskou  Diogenes  umiňuje  si  vrátit 
se  k  svému  sudu,  třeba  měl  ztratiti  srdce  Aspasiino,  která  ho  však 
tím  více  miluje  —  nad  Periklea.  Y  tom  ji  přichází  hlasatel  povolati 
před  soud  pro  zrušení  slibu  cudnosti  Dianě  daného.  Diogenes  podvodné 
této  obžalobě  věří  a  zapuztge  Aspasii.  V  lichém  domnění  o  Aspasii 
potvrdí  ho  Alcibiades  pomocí  zle  užitého  jejího  dopisu,  a  Diogenes  se 
odhodlá  státi  se  špatným,  státi  se  za  každou  cenu  archontem  Athénským, 
aby  Aspasii  ztrestal.  Přes  to  se  Diogenes  v  pátém  jednání  vrátí  k  svému 
sudu,  jejž  odvalí  do  soudnice.  Hyperboles,  dříve  zloděj,  nyní  Alcíbiadem 
uplacený  lživý  obžalovatel  Aspasiin  ji  nařkne,  že  s  ním  porušila  slib 
Dianě  daný,  Diogenes  se  jí  zastane,  Aspasie  důmyslně  Hyperbola  ze  lži 
usvědčí.  Diogenes  prohlásil  totiž  Hyperbola  za  zloděje.  Hyperboles  při- 
pouští, že  dříve  kradl,  ale  nyní  nekrade.  Aspasie,  kterou  Hyperboles 
nezná,  tvrdí,  závojem  jsouc  zahalena,  že  ji  okradl  za  poslední  noci 
v  jejím  bytě.  Hyperboles  se  brání,  že  byl  u  Aspasie,  ona  odhalí  závoj, 
Hyperboles  prohlásí,  že  ji  nezná  —  a  tím  vyjde  její  nevina  na  jevo. 
Diogenes  nalezl  ženu  a  má  naději,  že  tedy  nalezne  také  Člověka. 

Celkem  všechny  tyto  hry,  v  nichž  Diogenes  vynikající  místo  za- 
ujímá, značnou  mají  do  sebe  příbuznost,  již  hlavně  jarý  duch  vyšší 
komiky  a  sytá,  duchaplná,  místem  briliantní  mluva  působí.  Pyatova 
veselohra  jest  nejobjemnější,  a  proto  mohl  v  ní  spisovatel  ovšem  větší 
bohatství  rozvinouti  než  ostatní  autoři.  Vrchlického  proverb  má  s  ní 
důležitou  přednost  společnou,  pohříchu  draze  zaplacenou:  jednotnější 
komposici,  než  jakou  nalézáme  v  Lillyově  veselohře  nebo  v  Boden- 
stedtově  činohře.  (Pokračování.) 


Digitized  by  LjOOQIC 


R.  1883.  Č(t.  8. 


OSVĚTA 


í^- 


Hylský  klášter. 

Pífte 

dr.  Konst.  Jireček. 

i; 

šecko  je  připraveno  k  odjezdu,  zavazadla  i  zásoby  se  nalézají 
v  pořádku,  slubovi  jsou  dány  všecky  instrukce  o  hlídáni  chalupy 
za  naší  nepřítomnosti,  a  my  stojíme  úplně  vystrojeni  na  dvoře. 
Čekáme  jen  ještě  na  povoz  poštovní.  Odjezd  jsme  smluvili  na 
pĎlnoc,  ale  na  východě  se  urěitý  čas  jen  málo  kdy  dodrží  na 
minutu.  Počasí  je  rozkošné.  Měsíc  v  úplňku  rozlévá  své  stříbrné 
světlo  na  střechy  i  zahrady  Soíijské,  a  lesklé  lupení  stromúv  jedva  se 
otřásá  tichým  dechem  teplé  nocí  po  žhavém  parnu  dne  24.  července 
1880.  Samovar  bzučí  ještě  pod  povystupujícím  horním  patrem  našeho 
domečku,  zdělaného  lehounce  a  průvětrně  z  hlíny  a  dřeva,  ale  po  okolí 
jest  příjemné  ticho,  rušeno  jen  skučcním  nějakého  dalekého  uličního 
psa.  My  oba,  já  a  můj  soudruh,  mladý  Bulhar  z  knížecích  sekretářův, 
proslulý  drobností  své  tělesné  postavy,  s  jakousi  nevyspalou  rozčileností 
přecházíme  před  naším  obydlím  v  mlhavém  stínu  sliv  a  mandlovníkúv, 
pohlédajíce  chvílemi  k  červeným  prkenným  vrátkům,  kudy  se  z  naší 
hliněné  ohrady  vycházelo  ven  na  ulici. 

Víte,  s  jakou  netrpělivostí  se  na  cestách  očekává  hodina  odjezdu. 
Tato  netrpělivost  roste  v  krajinách  málo  známých  a  málo  navštěvo- 
vaných, kde  každý  den  spatřiti  můžeš  něco  nového  a  vůbec  ještě  ne- 
známého. A  u  mne  mola  tenkráte  ještě  příčiny  docela  zvláštní.  Byla  to 
první  další  cesta  ze  Sofie  ven  do  kraje,  a  nad  to  vedla  na  místa,  která 
jsem  před*í  všemi  jinými  chtěl  ohledati  vlast  <íma  očima.  PřijelC  jsem 
do  stolice  bulharské  na  samém  počátku  zimní  pohody  a  s  krajinou  její, 
s  tou  různotvárnou  ohradou  pole  Sotíjského,  která  patriarchu  cesto- 
vatelův Balkánských,  nebožtíka  Ami  Boué,  nadchnula  k  poetickému  při- 
rovnání s  kotlinou  Granadskou,  ověnčenou  kruhem  velikolepé  Sierry  Ne- 
vady,  seznámil  jsem  se  v  době,    když  veškera  příroda   oděna  bývá  ve 

O^VfiTA  18S3.  8  43 


Digitized  by  V:íOOQIC 


670  ^'  Jireéék: 

sněžný  šat.  Dočkal  jsem  se  jara.  K  půvabu  krajiny  Granadské  arci 
scházela  bujnost  i  hojnost  vegetace,  krása  lesflv  a  líbeznost  sadův,  ale 
horské  profily  okolo  zeleného  dna  kotliny  naší  vzbuzovaly  veškeren 
obdiv.  Bylo  na  nich  co  viděti.  Béloskvoucí  sněžníky,  jež  za  parných 
dnův  jarních  lesklé  hlavy  své  s  čerstvou  svěžesti  povznášejí  nad  šedé 
nebo  zelené  hřebeny  bližších  pásem  a  jejichž  vzdušné  obrysy  ostrými 
črtami  se  odrážejí  od  jasné  modroty  nebeské,  všude  ve  všech  klimatech 
stejnou  měrou  k  sobě  vábí  oko  pozorovatelovo  a  všude  mocně  povzbu- 
zují jeho  zvědavost.  Brzo  splynuly  sněhy  s  bokův  vysoké  Vitoše  nad 
samým  městem,  i  s  vrcholkův  Staré  Planiny  —  s  vážného  Koma  nad 
Berkovicí,  s  pyšného  Murgaše  nad  Orchaniem  a  s  ostré  Baby  nad 
Etropolem,  ale  na  jihu  se  tihle  hřebeny  mohutných  velikánův  nepře- 
stávaly třpytiti  zimní  bělostí  i  daleko  do  léta.  Byly  to  vrcholky  Rylské, 
jejichž  zubaté  čeřeny  nízko  na  obzoru  prohledají  zrovna  na  jih  za 
prorvou  Iskra,  plynoucího  od  Samokova,  a  na  levo  od  nich  souvislé 
s  nimi  stěny  Samokovské  nad  prameny  Iskra  a  Marice,  na  trojmezí 
Bulharska,  Rnmelie  a  Turecka.  Oblaka,  která  nad  nimi  časem  se  zve- 
dají na  dalekém  obzoru,  nesou  se  již  z  Makedonie  od  moře  Bílého 
čili  Egejského.  Za  nejparnějších  měsícův  sněžný  povlak  ovšem  i  na 
nich  se  roztápí,  setrvávaje  jen  v  několika  těsných  proužcích,  ale  po 
studené  letní  noci  za  deštivého  počasí  vždy  se  zas  doplňige  a  obnovuje. 
Jakkoli  vzdálenost  těchto  hor  od  Sofie  obnáší  přímou  čarou  55 — 60 
kilometrův,  zdají  se  někdy  býti  náramně  blízko,  jindy  pak  se  zachmuřcgí 
jako  bílé  obláčky  nejistých  obrysův  a  často  mizejí  úplně.  Z  některých 
míst  viděti  je  docela  nízko  na  horizontu,  ale  jakmile  se  od  města, 
které  je  položeno  dosti  hluboko,  vzdálíš  do  pole  k  severu  nebo  k  severo- 
západu, jmenovitě  po  Lomské  silnici,  obraz  jejich  vystupiye  každým 
krokem  výše  nad  obrysy  hor  bližších. 

S  touhou  očekával  jsem  okamžik,  kde  bych  se  mohl  přiblížiti 
k  těmto  Alpám  bulharským,  ježto  mocný  uzel  svůj  rozložily  v  samém 
středu  poloostrova  Balkánského.  Ale  nejen  sněžníky,  vodopády  a  pra- 
lesy, nejen  vyhlídky  s  vysokých  vrcholkův  a  pohled  na  tichá  jezírka 
v  lesním  stínu  vábily  mne  k  podnoží  těchto  hor.  V  tajemném  nitru 
jejich,  uprostřed  mezi  třemi  oblastmi  bulharskými,  Podunajím,  Thrakií 
a  Makedonií,  kryje  se  i  liistorická  svatyně  národa  bulharského  a  du- 
chovní jeho  středisko  za  věkův  poroby  turecké,  staroslavný  veliký 
klášter  sv.  Jana  Rylského,  „zadušie"  starých  carův  bulharských.  V  horské 
jeho  samotě  mezi  pustinami  lesními,  v  jeho  budovách,  rukopisech  a 
tradicích  doufal  jsem,  že  dávnověkost  snad  blíže  přistupuje  k  člověku 
nežli  jinde  v  zemi,  kde  vřava  nepříznivých  století  tak  všeobecně  pře- 
trhala  pásky,  jež  by  národní  minulost  z  dob  staré  svobody  poutaly 
k  nově  zrozenému  Bulharsku  našich  let. 

Obyčejně  se  počítají  ze  Sofie  do  kláštera  na  koni  nebo  na  voze 
dva  dni  cesty,  za  špatného  počasí  tři,  anebo  dle  místního  počtu  20 
jfzdeckých  hodin.  Ale  tehda,  v  létě  r.  1880,  byla  zřízena  i  provisorní 
poSta  pro  úřední  potřeby,  dojíždějící  až  do  Rylského  Sela  na  úpatí 
hor,  s  jejíž- pomocí  se  pocestní  dopravovali  z  města  do  kláštera  za 
jeden  den,  asi  za  15—18  hodin,  tři  čtvrti  vozem,  poslední  čtvrt  koňmo. 
Nalézali  se  tou  dobou  v  Rylském  klášteře  po  několik  neděl  dvůr  knížecí. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Ryhhf  kWte}\  671 

Starý  monastýr  ve  svém  odlehlém  úkrytě  na  některý  čas  se  stal  poli- 
tickým střediskem  Bulharska;  zástupci  cizích  mocností  prodlévali 
návštěvou  v  Ryle,  a  pro  zemskou  správu  nejvyšší  instance  nalézala  se 
v  klášteře  dávných  carův  z  rodiny  Asěnovy. 

Konečně  o  jedné  hodině  se  ozvaly  kopyta  i  zvonce,  pošta  stanula 
před  vraty,  my  vsedli  do  nekrytého  vozu  se  čtyřmi  koníky  a  vytrhli 
vesele  ku  předu.  Jeli  jsme  přes  „Gurkovskou  ploštad",  malé  to  ná- 
městíčko s  kašnou,  kde  Gurko  chvíli  si  odpočinul  po  slavném  novo- 
ročním přechodu  přes  Balkán  k  Sofii ;  odtud  jsme  po  hrbolcovité  dlažbě 
Alabinské  ulice  —  tak  nazvané  dle  generála  Alabina,  prvního  ruského 
guvernéra  za  okkupace  —  vyrazili  z  města  ven.  Tam  jsme  zaměřili 
rovnou  čarou  na  jihozápad  po  známé  bezstinné  silnici  k  vísce  Balli 
Effenái,  nyní  přezvané  na  Knjahvo^  8  kilometrů  od  města.  Jede  se 
po  plochém  dně  kotliny  Sofíjské:  není  zde  ani  letohrádkův  ani  zahrad, 
ale  zasmušilá  travnatá  step,  pastvisko  stád  ovčích  i  koních  a  cvičiště 
vojsk.  Pošta  cválala  tryskem  rychle  jako  železnice.  Nad  pustým  krajem 
rozlévalo  se  bledé  světlo  luny,  plovoucí  nad  vysokým  cimbuřím  Vitoše 
zrovna  před  námi.  Za  námi  za  městem,  ve  kterém  olověným  leskem 
se  třpytily  kupole  džamijí  i  kostelův  a  stříšky  minaretův,  na  druhém 
pokraji  kotliny  Sofijské  v  šedivých  stínech  tkvěly  neurčité  obrysy  Staré 
Planiny.  Hvězdnaté  nebe  klenulo  se  nad  mlčící  měsíčnou  krajinou  s  jiho- 
zemskou  čarovnou  jasností ;  jsmet  na  rovné  zeměpisné  šířce  s  Toskánou 
a  Katalonií,  arci  ne  v  teplém  přímoří,  ale  ve  studených  planinách 
vnitrozemských.  Již  po  35  minutách  proletěl  náš  povoz  mezi  nízkými 
chatrčemi  Knjaževskými,  mezi  jejichž  krčmami,  rozvalenými  mečety  a 
karavanseraji  i  studenými  prameny  lázeňskými  se  kryje  skromný  zá- 
rodek budoucího  Versaillu  Sofijského. 

Za  touto  osadou  (643  m.,  100  metrů  nad  Soíií)  se  sjíždí  do 
hor,  do  prosmyku  Vladajského  mezi  Vitoší  a  Lilinem,  na  rozvodí  mezi 
Černým  mořem  čili  přítoky  Dunajskými  a  mořem  Egejským.  Chatrné 
zbytky  starých  dubových  lesův  Vitošských  sešikovaly  prořidlá  skupení 
svých  žalostně  osamocených  velikánův  na  zelené  pažiti  po  levé  straně. 
Ohromné  kameny,  svalené  s  úbočí  horských,  zelený  diorit  Vitoše  a 
temný  melafyr  Lilinu  vyplňují  celý  kraj  spoustami  trosek  a  balvanův, 
jež  nyní  v  lunném  svitu  na  sebe  přijímají  rozmanité  fantastické  podoby. 
Mineme  nový  kamenný  most,  konec  procházek  Soťijských,  a  vystupujeme 
do  výše.  Divoká  bystřina  bouří  přes  obrovské  valouny  na  dně  pro- 
smyku. Silnice  je  vryta  do  pravého  úbočí  soutěsky  a  bez  zábradlí  vede 
strmě  nahoru  dolů,  někdy  přes  hladké  holé  skaliny,  které  kluzkostí  svou 
koůům  i  lidem  hrozí  nebezpečím.  Drobné  ručeje  brčí  přes  cestu.  Na 
protější  straně  habrový  a  dubový  les  či  vlastně  nízká  houština  Yitošská 
sestupuje  až  k  potoku  na  dně  soutěsky.  V  nejistém  světle  měsíčném 
poznáváme  naproti  na  stráni  stopy  železnice  ze  Soíie  do  Skopje,  kterou 
turecká  vláda  po  několikaleté  práci  nechala  státi  co  nedodělanou  zří- 
ceninu. ')  Za  dne  se  otvírá  odsud  krásný  miniaturní  pohled  nazpět  do 
Sofijského  pole:  mezi  stráněmi  prosmyku  jako  v  rámci  se  spatřuje 
bílá  Sofia  a  za  ní  zelené  pole  i  daleký  Murgaš.    Na  jaře  trnky  bílým 


»)  Viz  Osvčtn  1882,  ses.  5.,  str.  394. 


43* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


672  K.  Jiredek: 

květem  ozdobnjí  obrubu  silnice  a  vonné  kvítí  pučí  se  po  líbezných  lučinách 
VitQŠských :  zelenokvété  čemeřice,  žluté  petrklíče  (bulh.  iglíka,  igličina), 
bezvonné  íialky  (bulh.  tamjanuga),  modré  Muscari,  drobné  pomněnky, 
pestré  hlucbavky  (Lamium),  bílé  konvalinky,  známé  pampelišky  a  vedle 
nich  ještě  četné  jiné  přívětivé  květinky.  Ale  z  nás,  kdo  jsme  za  ve- 
řejnými záležitostmi  se  vozili  po  Bulharsku,  každý  téměř  má  nějakou 
zlou  památku  na  Yladajský  prosmyk  a  jeho  hrbolovitou  silnici;  jeden 
zde  padl  i  s  koněm,  druhého  vyklopili  z  vozu,  třetí  ve  tmě  Jako 
v  pytli''  vodil  tudy  svou  Rosinantu  krokem  za  uzdu  a  čtvrtý  uvázl 
ve  snéhu  i  bavil  se  celé  hodiny  pištěním  lišek  a  vytím  vlkův  po  horách, 
nežli  stihla  přípřež.  Za  sněhův  i  malý  hnědý  medvěd  hopkuje  ze 
strží  Vitošských  až  blízko  ku  prosmyku. 

Hlasitý  šum  vod,  padajících  přes  četné  kaskády  na  dně  sontěsky, 
oživuje  tišinu  horskou  za  úplného  bezvětří.  Zvonec  a  kopyta  koní  jedno- 
tvárně provázejí  brčení  kol,  a  chvílemi  nějaká  jednoslabičná  poznámka 
obnovuje  naši  ospalou  konversaci.  Brzo  se  prosmyk  otevřel.  V  levo 
se  pod  Vitoší  v  hájích  a  paloucích  kryje  víska  Yladaja  s  velikým 
nalýnem  jednoho  podnikatele  Trnovčanína;  na  těchto  místech  v  lété 
bývají  různé  pikniky  Sofijské,  a  mnohá  ohnivá  řeč,  pronesená  nad  číší 
červeného  vína  ve  stínu  lesním,  zachvěla  zde  již  listím  odvěkých 
stromův  a  nahnala  dalekým  medvědům  husí  kůži.  Silnice  vede  nás 
z  druhé  strany  okolo  osamělého  hanu.  Jsou  dvě  hodiny  po  půlnoci. 
Noční  chlad  proráží  všecky  údy  jako  v  tyrolských  nebo  švýcarských 
Alpách.  Opodál  vedle  cesty  plápolají  ohníčky  malého  tábora  tureckých 
uprchlíkův  z  poslední  války,  vracejících  se  nyní  z  Makedonie  do  svých 
sídel.  Jsou  to  nejvíce  Pomáci,  musulmanští  Bulhaři  z  Lovčanska  a 
Plevenska,  dobrý  lid,  ale  znuzený  a  zedraný,  mužští  v  turbanech  s  okem 
plným  trpké  bídy  a  musulmanské  nedůvěry,  čistí  Slované,  neznající 
zhusta  ani  deset  slov  turecky;  ženy  pak  v  hadrech  černé  hrubé  „aby" 
stydlivě  zakrývají  bledé  líce  své  děravým  šátkem  dle  předpisův  žárlivého 
zákona  islámského.  Y  bledém  světic  měsíčném  proklouzly  mezi  olšemi 
vedle  cesty  i  silhouetty  bulharských  žandarmův  na  koních,  s  černou 
beranicí  na  hlavě  a  s  nabitou  puškou  v  ruce,  ani  konají  noční  ob- 
jíždku  ke  střežení  cesty  a  k  dohlídce  na  ony  putigící  bratry  musulmany. 

Nejvyšší  sedlo  na  rozvodí  vystupuje  na  914  metrů  nad  hladinu 
mořskou.  U  něho  se  na  Icvp  odděluje  přímá  cesta  do  Dupnice,  vhod- 
nější pro  jezdce  než  pro  vozy;  my  však  jedeme  na  právo  dáleji. 
Ystupi^eme  do  oblasti  E^ejského  čili  Bílého  moře.  Jakýsi  teplejší  jiho- 
zemský  vzduch  ovívá  naší  vychladlou  tvář.  Sjíždíme  k  mladistvé  řece 
Strumé,  která  několik  hodin  odsud  se  pramení  v  roklinách  západ- 
ního úbočí  Yitoše,  ježto  prostranným  rozložením  svým  vypadá  z  této 
strany  jako  nějaký  obrovský  kastel.  Jsme  u  kolébky  staroslavného 
Strymonu,  na  jehož  dalekém  ústí  se  kupí  tolik  zpomínek  ze  všech 
století.  Tam  za  dávného  starověku  v  Peloponnesské  válce  Athénský 
demagog  Kleon  a  Spartský  vojevůdce  Brasidas  oba  padli  v  bitvě 
u  Amíipole,  a  tam  potom  v  římských  válkách  občanských  u  nedalekých 
odtud  Filipp  optimáte  podlehli,  v  boji  proti  triumvirům,  se  smrtí  Bruta 
a  Cassia.  A  nedaleko  na  západ  od  ústí  leží  svatyně  pravoslavného 
orientu,   lesnatý   poloostrov   Athénský   se   svými  četnými   středověkými 


Digitized  by  L:íOOQIC 


Hylský  klášter.  673 

kláštery  a  skity  (poustkami)  eremitskýrai,  Svcta  Gora  Slovanův  polo- 
ostrovnícb,  Ajon  Oros  Řekův.  První,  nejhořejší  bassiii  Strumy  otvírá 
se  zde  u  vesnice  Crkvy,  v  jejímž  kostele  zazděno  stojí  několik  zlomkův 
řeckých  nápisův  z  doby  císařské.  Na  právo  v  horách  leží  ves  Mošino 
s  uhelnými  doly,  které  teprve  po  válce  začaly  se  vzdělávati  od  vlády 
bulharské  a  nyní  zásobují  Sofii  hnědým  uhlím  (lignitem),  jemuž  se  po 
vystavění  železnic  otevře  snad  i  další  odbyt. 

Vstoupili  jsme  do  krajinky,  která  bulharsky  podnes  nese  starožitné 
jméno  Grachovo  pole,  o  němž  se  dočítáme  již  r.  1530  v  cestopise 
Slovince  Kuripešiče ;  název  ten  o  sobě  zavírá  nejhořejší  dolinu  Strumy 
s  Perníkem  i  Crkvou  a  sousední  pole  Breznické.  Potkáváme  karavany 
bůvolských  povozův  s  Šopy  v  neforemných  beranicích,  ani  užívají  noč- 
ního chladu  ke  svému  pochodu.  Na  polích  měsíc  osvětluje  řady  naku- 
pených snopův,  které  čekají  ještě  na  sčítání  pro  desátek  dle  starobylého 
spůsobu  sbírání  daní  v  plodinách.  Několik  vesnic  leží  daleko  stranou 
od  cesty  a  od  toku  Strumy  stromovím  obroubeného. 

Projedeme  okolo  hanův  a  domkův  veliké  vesnice  Pernika  (114 
domkův  s  103Í  obyv.),  poslední  to  osady  kraje  Sofijského,  který 
zasahuje  i  na  druhou  stranu  Yitoše.  Odsud  se  začíná  kraj  (okrug) 
Kjustendilský.  Za  touto  vsí  Struma  si  proráží  uzounký  průchod  mezi 
strmými  vápencovými  skalami.  Silnice  se  odvrací  od  ní  na  právo  zářezem 
do  přiléhíyícího  k  vápenci  červeného  pískovce,  načež  se  sklání  zase 
dolů  k  řece.  Mezi  silnicí  a  řekou  prostírá  se  malé  platcau  skalní  a 
na  něm  se  spatřtgí  stopy  rozsáhlého  starobulharského  hradu  Pernika. 
Zdi  samy  již  zmizely,  ale  poznávají  se  osnovy  jejich  z  říčního  kamene, 
vázaného  bílou  maltou,  jakož  i  rozptýlené  kusy  dobře  pálených  cihel. 
Hrad  ten  za  středověku  byl  klíčem  na  cestě  z  Makedonie  k  Podunají. 
V  krutých  válkách  mezi  Bulhary  a  Byzantinci  za  11.  století  bulharský 
voj  voda  Krakras  dvakráte  šťastně  ho  uhájil  proti  vojskům  řeckým, 
nejprve  1.  1002,  po  druhé  1.  1016  po  urputném  tříměsíčném  obležení; 
sám  císař  Vasil  II.  dvakráte  s  nepořízenou  odtáhl  od  stěn  tohoto  nyní 
tak  smutně  spustlého  hradiště.  Teprve  když  boj  na  všech  místech 
byl  skončen  a  když  celé  Bulharsko  se  poddalo  (1018),  odebral  se 
Krakras  do  Séra  na  dolní  Strumě  poklonit  se  vítěznému  císaři  „Bulharo- 
bijcj."  Ve  12.  století  jednou  srbský  veliký  župan  Štěpán  Nemanja,  za 
rozkladu  říše  Komnenovské  dobývaje  zámkův  byzantinských,  na  jedné 
výpravě  spustošil  i  Pernik.  Že  místo  mělo  strategickou  důležitost  až 
do  konce  středověku,  o  tom  svědčí  existence  malé  turecké  osady  na 
hradní  skále,  která  zanikla  teprve  za  poslední  války.  Starý  dvojobloukový 
most  u  samé  vsi  s  jakousi  podivnou  středověkou  okrasou  (dračí  hlavou) 
na  boku  pilíře,  staré  kamenné  kříže  bez  nápisův  pod  hradiskem  a 
haldy  tesaného  čtvercového  kamení  pro  nedostavěnou  železnici  za  dne 
zde  poutají  pozornost  rychle  projíždějícího  poutníka.  Sedláci  vědí 
o  dávné  důležitosti  tohoto  místa  a  vypravují,  že  jednou  prý  tu  stálo 
město,  řečené  „Peřin  grád". 

Za  soutěskou  Pernickou  dolina  Strumy  se  šíří.  Dřevěný  most, 
ukrytý  mezi  vysokými  stromy,  nás  přenese  na  levý  břeh.  Rozednívá  se. 
Báječná  směs  měsíčného  svitu  a  rudé  ranní  záře  rozlévá  se  nad  nočni 
krajinou,   vrcholky   hor    se  osvětlují,    stíny   prchají  i  z  tmavých  dolin, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


674  ^'  *f^^^^^^' 

až  konečně  slunce  proskočí  vzadu  nad  Yitoší.  Oku  našemu  se  před- 
stavuje přívětivá  končina.  Jedeme  na  severním  úbočí  vrchu  řečeného 
Golo  Brdo  v  červenavé  pískovcové  půdě  vysoko  nad  Strumou;  po 
pravé  ruce  pod  strmým  srázem  se  rozkládá  u  řeky  dolina  plná  žlutých 
polí  a  zelených  lučin,  a  mezi  nivami  stojí  rozptýleno  množství  ovocných 
stromův  8  temnozelenými  okrouhlými  korunami.  Vedle  řeky  vidí  se  po 
lukách  nedokončené  železniční  hráze  s  hluchými  otvor}'  pro  můstky, 
travou  zarostlé  pomníky  turecké  ledabylosti.  V  právo  se  na  chvilku 
otevře  pohled  do  doliny  Breznické,  která  v  pravém  úhlu  se  ústí  do 
údolí  Strumského.  Na  severu  hromadí  se  vlnité  chlumy  hornatého  kraje 
Trnského  a  mezi  nimi  se  zvedá  vysoký  jeden  špičák  nápadné  formy, 
jako  homole  cukru;  při  slunci  rozeznáváme  dalekohledem,  kde  je  na 
něm  les  a  kde  holá  skála.  Je  to  jeden  z  našich  starých  známých, 
který  co  modrý  zoubek  vykukijge  na  uejzazším  severozápadním  horizontu 
So^ském  *),  Ruj  nad  městečkem  Trnem  na  hranicích  srbsko-bulharských. 

Cesta  se  obrací  od  směru  jihozápadního  docela  na  jih.  Před  námi 
se  otvírá  první  kotlina,  kterou  protéká  Struma  —  pole  Radmnirské^ 
okrouhlé  jako  jezerní  dno  s  půdou  alluviální  majíc  asi  25  kilomctrův 
délky  a  15  šířky.  Je  to  úrodný  krsg,  plný  krásných  zlatoklasých  niv 
a  čerstvě  zelených  luk.  Zde  onde  zvedají  se  malé  pahorky  jako  vlnky. 
Některá  místa  jsou  močálovitá  pro  nenáhlý  odtok  vod,  sbírajících  se 
8  ohrady  tohoto  bassinu,  jehož  horské  podnebí  zřetelně  se  pociťuje, 
kdykoli  se  v  létě  přichází  z  dolejších  nepoměrně  teplejších  kotlin  Strumy, 
z  pole  Kjustendilského  a  Dupnickčho.  Réva  se  tu  ještě  nedaří,  nedá- 
vajíc  než  kyselé  hrozny.  Rozhlížíme  se  po  krajině.  Nejdáleji  na  jih 
obzor  náš  uzamykají  šeré  zubaté  hory  ohromné  výšky  jako  zeď  nějaká. 
To  jsou  hory  Rylské,  cíl  naší  cesty,  odsud  ještě  dosti  daleké. 

Vjedeme  do  Radomíra,  o  4V2  h.  z  rána.  U  vchodu  stojí  kamenný 
oblouk  s  nápisy,  jimiž  tu  byl  vítán  kníže  na  své  první  cestě  po  zemi 
(1879).  Městečko  Radomír  (356  domův  s  2372  obyv.,  mezi  nimi  435 
vojákův)  jest  administrativní  středisko  okolije  čítající  33.855  obyvatelův, 
téměř  vše  Bulharův  s  několika  málo  Turky  a  cikány.  Široké  rovné 
ulice,  z  části  lemované  dokonce  i  alejemi,  úhledné  z  věnčí  domky  a 
prostranné  nové  kasárny  Radomirské  „družiny^  (bataillonu)  dávají  osadě, 
která  malebně  se  rozkládá  po  návrší  nad  Strumou  (710  m.  nad  mořem), 
ráz  od  vesnického  docela  již  odchylný.  Nejprve  se  připomíná  Radomír 
u  Hadži  Chalfy  v  17.  století  co  středisko  jednoho  „kadiluku''  (soud- 
ního okresu).  Turkův  zde  bývalo  málo,  ale  byli  prý  velmi  zlí;  nyní 
z  nich  zbylo  jen  asi  devět  rodin.  Mezi  domy  šumí  krásný  vysoký 
vodopád  potoka,  spějícího  do  Strumy,  v  létě  arci  často  velmi  stenčeuý. 
Místo  má  jistou  důležitost  strategickou,  neboť  se  odsud  rozcházejí  silnice 
do  Sofie,  přes  Breznik  do  Trna,  do  Kjustendila,  do  Dupnlce  a  do 
Samokova. 

Zde  byla  první  stanice  poštovní.  Slezli  jsme  v  hanu,  narovnali 
několika  gymnastickými  poliyby  své  roztřesené  hnáty  a  zasedli  na  dře- 
věné lavice;  cincarský  handžya  z  Kpiru  uvařil  nám  kávu,  z  tlumokův 
svých  vyňali  jsme  sýr,  sardiny  a  jakousi  pseudochartreuse  k  občerstvení 


•)  Koncem  dubna  shmce  zapadá  zrovna  za  joho  prolileni. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Bylský  klášter.  G75 

po  bezsenné  chladné  noci,  a  bulharští  postilloni  zvědavě  mi  hleděli 
přes  rameno  do  map,  nad  kterými  jsem  rozmýšlel  o  nynějším  stavu 
kartografie  bulharské. 

O  5  h.  40  m.  pádili  jsme  zase  dále  na  jihovýchod  po  úzké,  ale 
dobře  zdělané  přímočárné  silnici,  vystavěné  patrně  za  posledních  let 
panství  tureckého.  Strumu  nechali  jsme  daleko  na  právo,  kde  si  horami 
klestí  cestu  na  západ  do  kotliny  Kjustendilské.  Husté  žito  kraj  cesty 
se  rozvlálo  ranním  větříkem  a  zelené  pastviny  jasnou  svěžestí  svou 
občerstvovaly  zemdlené  oko.  Po  lukách  rozptýleny  stály  dávnověké  malé 
mohyly.  Vesnice  zůstávaly  vesměs  opodál  od  cesty.  Viděli  jsme  i  oby- 
vatele této  kotliny,  kteří  náležejí  ještě  k  plemeni  Šopův.  Jsou  to  lidé 
vysokorostli  a  ramenatí,  v  hnědých  beranicích,  bílých  kabátech  a  těsně 
přiléhajících  bílých  nohavicích  z  husté  vlny,  s  opánkami  na  nohou  a 
s  nápadným  tvrdoěerveným  pasem  vlněným,  několikráte  otočeným  okolo 
těla.  I  ženy,  oděné  v  modrý  šat  s  bílými  ornamenty,  nosí  takové  čer- 
vené pasy;  za  barvivo  slouží  k  nim  červec  (cochenille,  v  oriente 
al  Kermes\  který  patrně  teprva  v  novějších  dobách  nastoupil  na  místo 
nějakého  starého  barviva  vegetabilního.  Tváře  jsou  pravidelné  a  úhledné, 
mnohem  přívětivější  nežli  u  Šopův  pole  Sofijského.  Ale  sousedé  na 
obyvatele  těchto  vysokých  kotlin  horských  s  vlhkým  duem  a  strmou 
ohradou  hledí  asi  tak,  jako  staří  Hellénové  smýšleli  o  duševních  schop- 
nostech Boiotův,  sídlících  v  uzavřené  kotlině  okolo  jezera  Kopaisského. 

Zrak  náš  prodlévá  na  dalekých  horách,  jejichž  podoby  k  sobě 
obracejí  veškeru  pozornost.  V  levo  na  východ  vypíná  se  Vitoša,  která 
na  této  straně  je  strmější  a  velikolepější  nežli  k  Sofijskému  poli,  vy- 
padajíc jako  nějaký  osamocený  ohromný  kužel  nasypaného  popela 
s  umělými  baštami  okolo  svého  tupého  vrcholu.  Mezi  podnožím  jejím 
a  polem  Radomirským  stojí  nižší  vrchy,  v  nichž  se  kryje  vrchoviště 
Strumy  nade  vsí  řečenou  Krapec.  Naproti  Vitoši  na  západ  se  roztahují 
nízké  hory,  jež  dělí  pole  Radomirské  od  Kjustendilského,  a  pokud  jsem 
se  mohl  doptati,  u  obyvatelův  celkového  jména  nemají.  A  před  námi 
stojí  Ryla,  ustavičně  přistupujíc  blíže  a  blíže  k  nám.  Velikolepě  vypadá, 
když  u  vesnice  Dolna  Dikanja,  kde  se  po  levé  ruce  připojuje  svrchu 
zmíněná  přímá  cesta  od  Vladajského  prosniyku,  mineme  nízké  rozvodí, 
které  holými  pahorky  odděluje  pole  Radomirské  od  nižšího  a  teplejšího 
pole  Dupnického. 

Pohled  na  Rylu  z  těchto  míst  je  pln  alpské  velikolcposti.  Asi  na 
20  kilometrŮY  cesty  stojí  před  námi  za  líbeznou  dolinou  zeleného  pole 
Dupnického  ohromná  šedá  stěna  se  zubatým  cimbuřím,  vězící  se  do 
oblohy  nebeské  asi  na  6000  stop  výšky  od  úpatí  svého.  K  nám  se 
obrací  strašnými  strminami,  na  kterých  nikde  ani  stopa  nějaké  cesty  nebo 
pěšiny.  Přehlížíme  celé  její  líce  od  východu  k  západu.  V  levo  v  ne- 
dohledné dálce  vidíme,  jak  se  pohoří  zvolna  zvedá  na  horizontu,  vždy 
výše  se  povyšujíc,  až  konečně  zrovna  před  námi  dospívá  k  nejvyššímu 
temeni  svému ;  a  v  právo  pak  náhle  přestává  bez  pokračování,  strmým 
bokem  se  spouštějíc  k  dolině  Strumy.  Úpatí  k  nám  obrácené  jako 
nožem  je  přiříznuto,  sedíc  na  hlinité  ploché  terase  se  zelenými  past- 
vinami, mezi  kterými  v  hlubokých  trhlinách  odtékají  bystřiny  horské. 
Pod  touto  terasou  plyne  od  severovýchodu  k  jihozápadu  řeka  Džermen, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


676  ^'  Jireček: 

přítok  Strumy,  u  po  březích  jejích  rozkládá  se  mezi  námi  a  těmito 
obrovskými  horami  utěšené  pole  Bupnkké,  Ryla  odsud  činí  dojem, 
řekl  bych,  až  iříšerné  přísný.  Poznáváš,  že  z  této  strany  nelze  vnik- 
nouti do  jejího  vnitra.  Musíme  objeti  onen  její  spád  v  právo  a  tam 
teprve,  ze  západní  strany,  se  nám  otevrou  vrata  do  tajemných  dolin 
této  spousty  horské.  V  lété  sníh  ve  skvrnách  se  béla  v  nejhořejších 
úžlabinách,  oblaky  sedají  na  nejvyšší  čeřeny,  a  za  dešté  i  po  něm  hra 
barev  i  stínftv,  spatřovaná  skrze  střídající  se  medium  vlhkých  vrstev 
vzdušných,  přechází  ve  stadia,  jejichž  leskem  se  oko  ani  nasytiti  nemůže. 
Poslední  okamžiky  před  jarní  bouří,  která  mne  na  jedné  pozdější  cestě 
překvapila  před  samou  Dupnicí,  když  celá  Ryla  od  hřebene  až  ku 
podnoží  se  zahalila  v  průzračný  modrý  háv,  zvolna  se  ztemňující  do 
černá,  a  potom  po  bouři  rychlé  přechody  osvětlení  od  šedého  přítmí 
až  do  jasného  slunce  —  náležejí  k  nejvelikolepějším  divadlům  přírodním, 
které  jsem  kdy  viděl. 

Samo  pole  Dupnické,  alluviální  podlouhlý  bassin  asi  20  kilometrův 
zdélí  a  8  zšíří,  poskytuje  utěšený  pohled  svou  zeleností,  hojností  bujných 
niv  i  sadův  a  přítomností  četných  vesnic  s  bílými  kostelíky.  Z  bezlesé 
úrodné  půdy  jeho  vynikají  rovněž  jako  v  Sofíjsku  a  Radomirsku  četné 
starodávné  mohyly,  z  nichž  každá  má  u  lidu  své  zvláštní  jméno  (Dra- 
gojina  mogila  atd.);  pověsti  vypravují,  že  prý  na  vršcích  jejich  jednou 
stály  paláce  starých  knížat.  U  silnice  vidí  se  jen  několik  hanův,  okolo 
nichž  jsme  opět  spatřovali  zástupy  tureckých  uprchlíkův,  táhnoucích 
nazpět  k  opuštěným  krbům  v  novém  křesťanském  knížectví.  Vidíme,  že 
jsme  vykročili  z  hranic  „Šopluku";  zde  jsou  již  jiné  kroje,  jiné  tváře 
a  jiné  nářečí.  Rozsáhlé  vinice,  rozkošné  nivy  kukuřičné,  znamenitá 
hojnost  všelijakého  ovoce  a  jmenovitě  těžké  parno,  začínající  časně 
z  rána,  dosvědčují,  že  jsme  nejen  přišli  dále  na  jih,  ule  i  vykročili 
z  hornatiny  do  končin  níže  položených. 

O  8  hod.  45  m.  vjeli  jsme  do  města  Dupnice.  Celá  osadu  není  vlastně 
než  jedna  předlouhá  ulice,  která  se  svými  1619  domy  (s  7497  obyv.)  se 
vino  asi  na  tři  čtvrti  hodiny  cesty  mezi  vysokými  stráněmi  podle  křivo- 
lakého  řečiště  Džermenského.  Dřevěné,  někdy  ne  neúblediiě  domy, 
seřaďuji  se  po  obou  březích,  spojeny  jsouce  četnými  můstky  a  lávkami. 
Spatřují  se  tu  mnohé  staré  koňaky  turecké  s  rozsáhlými  dvory  a  za- 
hradami, které  k  uchránění  harému  před  všetečnými  zraky  nezasvěcencův 
ohrazeny  jsou  převysokými  stěnami  z  kamene,  klád  a  nepálených  cihel, 
nyní  arci  na  mnoze  sesutými.  Množství  mečetův  svědčí  o  někdejším 
silném  obyvatelstvu  tureckém.  Středisko  města  se  nalézá  tam,  kde 
z  lesa  hlubokou  malebnou  roklí  přichází  bujná  Bystrica  z  úbočí  Rylských ; 
hlavní  ulice  se  přenáší  přes  šumící  vlny  její  starým  kamenným  mostem 
o  jednom  oblouku,  vedle  něhož  stojí  starobylý  mečet,  s  jehož  minaretu  ') 
za  posledních  dob  před  válkou  dva  hodžové  z  neznámých  příčin  samo- 
vražedně  se  vrhli  do  vod  pěnících  se  dole  v  rokli  pod  musulmanskou 
modlitebnicí.  Kdo  jede  po  strašné  dlažbě  ulic  v  dolině,  nabývá  o  městě 
jen  ledabylé  ponětí;  avšak  pohled  od  hodinové  věže  (turecky  saat-kulé) 


')  Bulhaři    ve   zdejších    končinách    jmenuji    minaret    slovansky    vikálo    od 
víkam^  volám. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Rylaký  klášter,  677 

a  mobamedánských  hřbitova  na  terase  nad  městem  odhaluje  nejen  tclou 
situaci,  ale  i  půvab  četných  zahrad,  ježto  jmenovité  na  jaře  činí  líbezný 
dojem  s  bélostkvoucím  se  květem  sliv,  třešní,  višní,  jabloní,  hrušek  a 
s  rozkošným  červenavým  květem  broskví,  kdoulí  a  mandloyníkův. 

Krajina  Dupnická  má  dosti  značnou  minulost,  která  však  podnes 
jen  málo  jest  osvětlena.  Četné  mohyly  a  všední  nálezy  římských  mincí 
svědčí  o  dávné  její  osídlenosti.  Jméno  řeky  Džermenu  uvádí  nás  do 
dalekého  starověku,  kde  se  za  dob  císařství  římského  mezi  pěti  městy 
provincie  Dacia  mediterranea,  jejíž  stolice  byla  v  Scrdice  (Sofii),  zpomíná 
i  Germayiia  nebo  Germane,  Dle  svědectví  Prokopia  Cesarejského  slavný 
vojevůdce  Justinianův  Belísar  byl  rodem  z  této  Germanie,  na  rozhraní 
tehdejších  provincií  illyrských  a  thráckých.  Město  spolu  se  jménem 
přetrvalo  všecky  bouře  stěhování  národův  a  zpomíná  se  s  názviskem 
nezměněným  r.  1020  jnezi  sedmi  hrady  bulharského  biskupství  Velbužd- 
ského  (Kjustendilského),  ba  ještě  r.  1153  čteme  o  něm  a  o  jeho  úrodných 
nivách  a  vinicích  v  podrobných  zprávách  o  Balkánském  poloostrově, 
které  tehda  na  Sicílii  při  dvoře  normanského  krále  Rogera  II.  sebral 
a  do  svého  slavného  díla  zeměpisného  vnesl  Arab  Edrisi.  S  nezvratnou 
bezpečností  polohu  tohoto  hradiska  ustanoviti  nemůžeme,  ale  dle  nej- 
větší pravdě  podobnosti  leželo  asi  dvanáct  kilometrův  na  východ  od 
Dupnice  pod  samým  úpatím  hor  Ryiských  u  vsi  řečené  Saparevska 
Banja,  kde  se  nalézají  teplé  sírnaté  prameny,  římské  nápisy,  středověké 
zřícené  kostely  a  rozmanité  stopy  starých  staveb.  *)  V  bulharském 
chrysobullu  cara  Šišmana  z  1.  1378  zpomíná  se  zdejší  řeka  co  Ger- 
manštica,  ale  od  15.  věku  již  čítáme  nynější  její  jméno.  ^) 

Dupnica  (v  ústech  tureckých  Dupindža)  ])0  prvé  se  zpomíná 
v  denníku  palestinské  pouti  porýnského  rytíře  Arnolda  von  HarfFl.  1499, 
a  od  té  doby  často  se  o  ní  děje  zmínka  jmenovitě  v  rozličných  ital- 
ských zápiskách.  Leželať  na  veliké  silnici,  jež  u  Tatar-Pazardžika  se 
oddělovala  od  hlavní  cesty  z  Bělehradu  do  Cařihradu  a  odtud  běžela 
přes  Samokov  a  Kjustendil  do  Skopje,  spojujíc  hlavní  město  říše  osmanské 
nejen  s  Makedonií,  Albánií  a  Bosnou,  ale  i  s  přístavy  Adriatickými. 
Není  pochyby,  že  vznikla  ponenáhlu  vedle  karavanserajův,  zřízených 
ku  pohodlí  pocestných.  Jméno  její  původ  svůj  má  od  starobulharského 
dupla  dutý,  dupina^  dupka  (i  novoblh.)  jeskyně,  díra,  jáma,  kterýžto 
význam  přenesen  byl  i  na  osadu  v  těsné  dolině,  sevřené  mezi  vysokými 
stráněmi.  ^)  Ale  důležitost  osady  rostla  jen  pomalu ;  v  některých  zápiskách 
z  první  polovice  16.  století,  jako  u  Petančiée  a  Kuripešiče,  se  ani 
nezpomíná  jméno  její,  ale  za  to  se  uvádí  co  stanoviště  karavan  vesnice 
Červeni  Breg,  dálcji  na  východ  položená.  Dosti  obšírně  se  rozepisuje 
o  Dupnicí  v  17.  století  turecký  geograf  Hadži  Chalfa,  který  se  zmiňuje 
o  tržišti,    mečetu,    o  nedalekých    sírných  lázních*),   o    sousedních   les- 


')  Ve  vesničce  Diermemi  ni  jih  od  Dupiiic^  kolik  vím,  žádných  starožit- 
ností není.  Saparcvo  čili  Caparevo  slově  jedna  vesnice  u  samé  Banje. 

')  Viz  moji  Heerstrassc  von  Belgrad  nach  Constaiitinopel  str.  28. 

^}  Někteří  novobulharsti  spisovatelé  jméno  to  odvozují  od  slova  dub  a  píšou 
Dubnica,  zapomínajíce  při  tom,  že  stblh.  d§bj>  v  západních  nářečích  (i  v  Dup- 
nicí) zui  dabf  což  by  žádalo  formy  Dabnica. 

*)  V  překladu  Hammerové  str.  89  m.  Sijateva,  vsi  s  teplou  lázní,  čti  Saparevo, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


678  Jř.  Jireček: 

natých  horách,  s  vrcholky  téměř  ustavičně  osnéženými,  a  o  četných 
vesnicích  na  úpati  těchto  hor;  zajímavá  jest  zmínka  o  železných  dolech 
na  některých  prý  místech  těchto  hor,  nyní  docela  neznámých.  V  po- 
sledních dobách  místo  bylo  obydleno  hlavně  od  Turkův  a  vynikalo  malým 
vnitrozemským  obchodem,  který  se  prostíral  na  sever  až  do  Pirota,  na 
jih  až  k  moři. 

Za  dob  anarchie  na  počátku  našeho  století  zde  proslul  Sulejman 
bej  Kargalija,  rodilý  Arnaut,  spahija  v  Dupnici  a  Strumici,  „vojvoda" 
Dupnický,  jeden  z  oněch  bcgův  osmanských,  kteří  pro  sveřeposti  své, 
pro  kruté  utiskování  r^'e  a  pro  unášení  žen  i  dívek  nejčerněji  jsou 
zapsáni  v  paměti  národní  z  divých  dob  Krdžalijův  a  tureckého  boje 
proti  srbskému  povstání.  Kargal^a  v  Dupnici,  Biljar  aga  v  Radomíru 
a  slavný  Karaf eiz  z  Tmu  byli  vůdcové  Krdžalyův  v  těchto  krajinách 
vnitrozemských.  Starci  vypravují,  jak  tato  trojice  jednou  ze  spolka 
udeřila  na  město  Kjustcndil,  ale  tamní  „ajanin*'  (náčelník)  Edip  aga 
pomocí  ozbrojené  ráje  šťastně  je  odrazil.  Jeden  souvěký  zápis  v  rukopise 
Paysijovy  kroniky,  chovaném  v  klášteře  Rylském,  zaznamenává,  že 
Sulejman  Kargalija  1.  1813  v  bitvě  proti  Srbům  u  Nise  dělovou  kulí 
byl  raněn  do  nohy  a  následkem  toho  15.  srpna  téhož  roku  zemřel, 
ku  převeliké  radosti  křcstanův  nad  tímto  spravedlivým  trestem  božím 
za  nesčíslné  zločiny  a  ukrutnosti. 

Veliký  převrat  způsobila  v  Dupnici  poslední  válka.  Město  stalo 
se  střediskem  hraniční  okolijc  s  38.121  obyvateli,  podřízené  pod  okres 
(okružie)  Kjustendilský.  Položením  na  hranicích  zvrátily  se  všecky  dosa- 
vadní poměry.  Turci  Dupničtí  téměř  docela  se  vystěhovali  do  nedaleké 
makedonské  Džumaje,  a  naopak  Bulhaři  Džumajští,  lid  čilý  a  podnikavý, 
se  přenesli  přes  novou  hranici  do  Dupnice.  L.  1879,  když  hraniční 
čára  byla  ustanovena  a  vojska  ruská  ustoupila  z  Džumajo,  tu  celé 
téměř  křesťanské  obyvatelstvo  tamního  kraje  se  zdvihlo  a  odtáhlo  do 
okolí  Dupnického.  Ještě  v  zimě  na  rok  1880  tábořilo  v  Dopnicku 
více  než  7000  takových  uprchlíkův,  kteří  nové  administraci  bulharské 
působili  všelijaké  nesnáze;  konečně  jedna  část  se  vrátila  domů,  druhá 
se  usadila  v  pomezních  vesnicích  a  třetí  od  vlády  kolonisována  na  vý- 
chodě v  pustých  osadách  tureckých  v  Tozluku  mezi  Trnovém  a  Šumnem. 
Vedle  Bulharův  a  nečetných  Turkův  se  v  Dupnici  nalézají  také  špa- 
nělští židé  a  nezbytní  cikáni.  Turci  zdejší  vynikají  zvláštním  fanatismem, 
který  řečenými  okolnostmi  nemálo  jest  podnícen.  K  bezpečnosti  hranic 
stála  zde  za  prvních  tří  let  bulharské  správy  jedna  batterie  dělostře- 
lectva  s  oddělením  pěchoty.  V  bývalém  koňaku  (dvoře)  Kargalijově 
s  tureckým  nápisem  a  letopočtem  1224  dle  hedžry  nad  vraty  otevřena 
r.  1879  státní  škola  trojtřídní,  ale,  poněvadž  neměla  mnoho  žákův  a 
nad  to  v  blízkém  Kjustendilu  se  vydržuje  od  vlády  nižší  reálka,  po 
dvou  letech  zase  odevzdána  obci. 

Byla  neděle.  Obyvatelstvo  ve  svátečním  kroji  sedělo  před  vraty 
svých  domkův  a  přívětivě  nás  pozdravovalo,  lid  živý  a  lepotvárný, 
černooký  a  černobrvý.  Dívky,  majíce  červené  květy  ve  vlasech,  nosí 
černé  kabátce  se  zlatým  lemováním  a  zelené  sukně,  sevřené  pozlaceným 
pasem.  Stavili  jsme  se  v  metochu  (dvorci)  kláštera  Rylského,  kde  jsem 
se  sešel  s  několika   místními   vlastenci  a  ihned   z  první   ruky  se  do- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Eifhký  klášter.  679 

Yěděl  leccos  o  starých  nápisech,  mohylách,  o  hradech,  při  čemž  se  mi 
udala  příležitost  určiti  mimochodem  několik  římských  a  benátských  mincí. 

Nastal  poslední  kus  cesty  k  tureckým  hranicím.  O  OVa  t-  byli 
jsme  zase  v  poli  za  domy  Dupnickými.  Koňmo  se  počítají  až  ku  pomezí 
tři  hodiny  i  více,  ale  naše  pošta  stihla  tam  za  půl  času.  Směr  cesty 
padá  téměř  docela  na  jih,  s  nepatrnou  odchylkou  k  jihozápadu.  Vesnice 
jako  téměř  všude  na  Balkánském  poloostrově  zftstávají  daleko  od . 
silnice,  zde  velmi  široké  a  dobře  zdělané,  kterou  Turci  byli  vystavěli 
ke  strategickému  spojení  mezi  Sofijskem  a  přímořskými  krajinami  u  Sera 
a  Soluna.  Málo  kde  vidíme  člověka  na  poli  nebo  potkáváme  nějakého 
pocestného.  Nejprve  jedeme  dolinou  Džermenu,  vroubenou  krásnými 
sady  a  vinohrady,  a  na  půl  cestě  stihneme  k  místu,  kde  Džermen  padá 
do  Strumy.  Ta  se  nám  zde  představige  již  co  veliká  široká  řeka  s  bujnými 
vodami,  na  jaře  žlutými,  v  létě  modrými.  Od  Radomíra,  kde  jsme  ji 
opustili,  prošla  již  dvěma  pásmy  horskými  a  sebrala  všecky  potoky 
kotliny  Kjustendilské ;  nyní  přistupuje  k  nám  z  pravá  od  severu  těsným 
průlomem  skrze  vrchy,  které  dělí  pole  Dupnické  od  pole  Kjustendilského, 
a  přijavši  tuto  z  leva  vody  kotliny  Dupnické,  přivedené  Džermenem, 
obrací  se  na  jih  k  moři  dolinou  rovnou  jako  ulice  asi  dvou  kilometr ův 
zšíří.  U  vtoku  se  na  protějším  břehu  daleko  široko  po  vrších  rozkládají 
červené  střechy  veliké  vesnice  Boboševa  (430  domův  s  1958  oby  v.), 
která  je  sídlem  mírového  soudce  a  střediskem  menších  osad  okolních. 
Naše  silnice  sleduje  levý  břeh  Strumy.  Ptáci  ledúáci  poletují  nad 
vodami  i  sedají  na  písčiny  a  zde  onde  ryba  sebou  mrskne  nad  hladinou 
říční.  Protější  pravý  břeh  vrouben  je  červcnavými  stržemi,  nad  kterými 
se  kupí  vyšší  vrchy;  dole  u  řeky  zde  onde  stepilé  topoly  a  vysoké 
olše  přerušují  bezlesou  jednotvárnost  krajiny,  ohlašujíce  polohu  roz- 
ptýlených čifiikúv  (statkův).  Na  naší  straně  zelené  euforbic  pučí  se  vedle 
cesty  a  rozmanité  žluté  kvítí  barví  sousední  lučiny.  Silnice  někdy  jde 
mezi  pastvinami  a  přeúroduými  nivami,  jinde  pak  těsně  se  svírá  mezi 
Strumu  a  vysokou  levou  stráň  doliny  říční.  Po  levé  ruce  vyhlídka  zůstává 
zahrazena  onou  hlinitou  terasou,  jež  otáčí  hory  Rylské  i  ze  západní 
strany;  jen  zde  onde  otvírá  se  v  ní  průlom  —  doliny  bystřin,  jdoucích 
od  podnoží  horského,  mezi  jejichž  vysokými  břehy  zhlédneme  i  vesnice 
nahoře  na  terase  s  částkou  hor  v  pozadí.  Unavující  monotonie  cesty 
a  stálý  žár  slunečný,  slabě  umírněný  hojností  výparův  říčních,  se  střídají 
s  vábným  stínem  dlouhých  alejí  starých  košatých  vrb,  klenoucích  se 
nad  silnicí. 

Najednou  se  dolina  Strumy  docela  zavírá  hlinitým  ostrohem,  vy- 
bočujícím z  levého  břehu;  silnice  opouští  řeku  a  povoz  náš  s  dusotera 
koní  a  skřípáním  kol  pracně  se  vleče  na  levo  serpentinami  do  vrchu. 
Za  několik  minut  jsme  nahoře.  Zrakům  našim  se  otvírá  překrásné  pa- 
norama, plné  rozmanitých  tvarův  horských.  Dole  před  námi  v  malé 
kotlince,  utvořené  stokem  Strumy  a  Ryly,  uprostřed  čtvercových  pravi- 
delně odměřených  polí  tabákových  a  širých  močálovitých  lučin  leží 
veliká  bohatá  ves  Kočerinovo,  s  bílými  domky  a  červenými  střechami 
svými  otočená  nejkrásnější  rostlinnou  zeleností.  Za  ní  na  dostřel  z  ručnice 
teče  od  východu  k  západu  řeka  Ryla,  rozdělená  na  několik  ramen  a 
vroubená   řadami   vysokých  olší.     Vidíme   ústí  její  do  Strumy,    vidíme 


Digitized  by  V:íOOQIC 


680  ^-  Jireček: 

most  přes  ni  se  strážnicemi  z  obou  stran,  vidíme  bulharský  prapor  vlající 
na  žerdi  nad  celním  domkem,  a  ejhle,  tam  se  zablesklo  něco  na  slunci 
—  ručnice  hraniční  cli  stráží  bulharských  a  tureckých !  Jsme  na  hranicích. 
Ryla  délí  carstvi  osmanské  od  knížectví  bulharského.  Ves  Barákovo 
(tur.  Bairakly)  na  druhé  straně  již  stojí  na  půdě  turecké.  A  ony  širé 
hornaté  kraje  na  jihu  jsou  v  neosvobozené  ještě  Makedonii.  V  právo 
stojí  nakupeny  vysoké  vlnité  hory  Malešovské  a  Pijanecké,  doposud 
polovičná  terra  incognita  pro  nauku  zeměpisnou.  Ale  všecku  pozornost 
obracejí  k  sobě  hřebeny  a  vrcholy  horské,  rozraděné  po  levé  ruce. 
Ejhle  blízko  od  nás  stěny  Rylské  a  v  nich  rozsedlina,  kudy  řeka  Ryla 
vyplývá  ven  a  kudy  i  nám  se  otvírá  vchod  do  vnitra.  A  na  jih  od 
Ryly,  u  prostřed  celého  toho  krajinného  obrazu  stojí  za  hranicí  ve 
značné  vzdálenosti  od  nás  nejvelikolcpější  a  takořka  nejelegantnější 
horská  podoba  celé  východní  polovice  poloostrova  Balkánského.  Zdánlivě 
docela  o  samotě  vypíná  se  ze  silného  podvalu  ve  strmých  terasách 
kuželoví tý  ostrý  špičák,  na  oko  vyšší  nežli  sama  Ryla.  Proužky  čer- 
stvého sněhu  zdobí  severní  stranu  vysoké  pyramidy,  která  kromě 
několika  letních  měsícův  obyčejně  stále  se  pokrývá  smetanovým  po- 
vlakem horského  sněhu.  Pohled  je  uchvacující,  pluý  alpské  majestátnosti. 
To  je  proslavená  v  národních  zpěvech  bulharských  Perifi  Planina, 
antický  Orhelos,  popisovaný  od  řeckých  a  římských  zeměpiscův  a  bás- 
níkův, nejsevernější  kraj  vysokého  pohoří,  které  od  Ryly  se  prostírá 
až  blízko  do  okolí  starobulharského  hradu  Mělníka,  tvoříc  „predel" 
mezi  dolinou  Strumy  a  poříčím  veliké  řeky  Městy.  *)  Za  našich  dnův 
toto  velikolepé  horstvo  se  honosí  epickým  leskem  bulharského  hajductví, 
které  posud  kvete  na  úbočích  jeho. 

Zvláštní  pocit  se  zmocňuje  cestovatele,  kdykoli  se  na  krok  při- 
blíží k  hranicím  císařství  tureckého.  Je  to  vědomí,  že  stojíš  ještě  na 
půdě  křesťanské  a  civilisované,  ale  že  tam  za  onou  čarou  se  začíná 
poloznámý  kraj  s  nepřístupnými  tajnostmi,  ve  kterém  není  osobní  bez- 
pečnosti a  lidských  práv,  kdo  po  cestě  je  zapotřebí  bedlivé  ostražitosti 
a  kudy  bez  obzvláštní  protekce  vládní  se  nemůže  jezditi  za  pouhou 
zvědavostí  vědeckou.  Znám  tento  podivný  pohled  z  opětované  zkušenosti 
a  vždycky  se  mi  bezděky  z  paměti  vynořily  verše  nevím  které  klasické 
tragédie  francouzské,  že  jsme  tam, 

oii  fiuit  TEurope  et  commcnce  l'Asie. 

Zpomenul  jsem  si  jmenovitě  na  jedno  srpnové  jitro  před  slunce 
východem  na  jednom  černohorském  vrcholku  blíže  Cetyně  s  ohromnou 
vyhlídkou  do  Albánie.  Vidělo  se  odtud  v  polotmě  celé  zrcadlo  Skader- 
ského  jezera,  krásný  zelený  ovál.  V  právo  stály  tmavé  obrysy  velikána 
Sutormana   a   za   ním    celá   řada   špičákův,    jeden  nižší  než  druhý,  až 

')  Cestovatelé  Barth  a  Rockstroh  popisují  vrch  tento,  jmenigíce  jej  Arisvanica. 
Ale  to  je  omyl.  Bizvanvca  slově  nižší  jeden  ploskv  vrch  mezi  Perinem  a 
Kýlou.  Onen  špičák  ode  všech  domorodcův  vždy  mi  byl  jinenován  jednoduše 
co  Peřin  Planina  (tur.  Peřin  Dag).  Ale  nejvyšší  vrch  rerin  Planiny  nade 
vsí  Křesnou,  řečený  Eltepe  (tur.  gól-tepé:  jezerní  vrch),  který  má  dva 
vrcholky  (2680  metrův)  a  na  jednom  z  nich  i  malé  jezero,  dle  výpovědí 
Bulharův  Džumajských  a  starých  zkušených  lugdukův  z  Kočerinova  vidén 
býti  nemůže,  zakryt  jsa  jinými. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Bylský  klášter,      «  68  í 

k  poslednimn  nejnižšíma  u  neviditelného  města  Skadru.  V  lovo  od 
jezera  se  y  rovném  poli  třpytila  stříbrná  páska  Morače  a  u  ní  se  bělaly 
kuly  v  Zabijáka.  A  celé  popředí  vyplněno  bylo  obrovskou  pilou  hor 
albánských  v  territoriu  Hotův,  Pulatáv  a  Mirditův  —  jeden  z  nejdivo- 
čejších krajfiv  Evropy,  s  vrcholky  neměřenými,  dolinami  neznámými  a 
přírodou  nevyšetřenou.  Zvolna  se  vynořila  ohromná  žhavočervená  kule 
slunečná  nad  zubaté  čeřeny,  páry  se  povznesly  z  roklí  horských,  a  tu 
teprve  se  rozčlenila  zdánlivě  kompaktní  tmavomodrá  pila  horská  a  jasně 
vynikly  vzdálenosti  jednotlivých  hřebenfiv,  husté  seřaděných  jeden  za 
druhým.  Ale  brzo  první  paprsky  sluneční  padly  i  na  hladinu  jezerní, 
bílé  ranní  mlhy  vyskočily  z  vod,  z  rovin  a  z  hor,  a  za  několik  minut 
celý^obraz  se  rozplynul. 

Na  takových  místech  zvědavost  bývá  mnohem  větší  než  jinde. 
O  horské  panoramě  z  terasy  nad  Kočerinovem  víme  asi  tolik,  kolik  se 
zná  o  podrobnostech  alpského  systému  severní  Albánie:  něco  zpráv 
zlomkovitých  a  neúplných.  Nová  hranice  a  nový  život  pohraniční  tvoří 
pomezí  téměř  neprekročitclné.  Na  výlet  do  Maleševa  a  do  Pijance  není 
ani  pomyšlení;  nehledě  k  musulmanským  i  křesťanským  loupežníkům, 
turecké  úřady  by  samy  sebou  docela  se  poplašily  žádostí  o  povolení 
k  návštěvě  v  těchto  pomezních  končinách  opodál  velikých  silnic  a 
zbudovaly  by  si  kupu  nejpodivnějších  kombinací.  Nedaleko  naší  hranice, 
IVa  hodiny  od  Kočerinova,  leží  město  Džumaja  *),  obydlená  od  fana- 
tických Turkův  starodomácích  anebo  vystěhovalých  z  knížectví.  Okolí 
slyne  znamenitým  tabákem,  pěstovaným  na  polích  v  dolině  Strumské. 
V  městě  jsou  teplé  prameny  s  lázněmi  a  staré  nápisy  latinské  i  řecké., 
ale  jakkoli  jsem  často  po  celé  týdny  by]  v  pohraničních  našich  okresích, 
ještě  se  mi  neudala  příležitost  znepokojovati  tureckého  paše  a  jeho 
pravověřící  musulmany  dotěravou  a  zajisté  i  podezřelou  návštěvou  vše- 
tečného Franka  ve  službách  bulharských. 

Kočerinova  (299  domův  s  1637  oby  v.)  je  přívětivá  a  živá  osada 
s  prostrannou  návsi  a  s  obyvatelstvem  pěkného  typu,  zabývajícím  se 
hlavně  pěstováním  tabáku.  Vidíme,  že  jsme  na  hranicích ;  spatřujeme 
sedláky  ve  zbrani  s  pistolemi  a  dlouhými  puškami,  bulharské  žandarmy, 
celní  hlídače  v  kalpacích  se  zeleným  pytlíkem  a  selské  polní  stráže 
(poljaci).  Zastavíme  se  a  hovor  s  obyvateli  točí  se  okolo  rozmanitých 
novin  z  pomezního  života.  Zvláštní  pohraniční  bataillon,  složený  z  všeli- 
jakých bývalých  hajdukův  a  jiné  divoké  chasy,  se  štábem  v  Kjustendilu, 
krátce  před  naší  cestou  po  jednoročním  trvání  rozpuštěn  a  hlídání 
hranice  odevzdáno  žandarmerii  a  obyvatelům  pomezních  vesnic,  kteří 
se  střídají  na  piketech,  rozestavených  v  určitých  vzdálenostech.  Turci 
drží  v  Džumaji  dva  prapory  pěcliofy  a  podél  hranic  mají  rozloženy 
silné  hlídky  řadového  vojska,  které  však  žijí  velmi  nuzně,  nedostávajíce 
žádného  platu,  a  často  z  přátelství  se  dožebrávají  potravin  u  našich 
stráží.  Hlavní  účel  dohlídky  na  hranice  je  ten,  aby  se  zamezilo  pře- 
cházení čet  hajduckých.  Za  hranicí,  která  vede  pustými  končinami  hor- 
skými,   kvete   ustavičné   brigantaggio,    ba   v  prvních    letech    po    válce, 


')  Tato  inakedonská  Džumaja  je  rozdílná  od  Kski  Džuroaje  se  slavným  vý- 
ročuím  trhem,  v  Tozluku  v  kraji  Šumenském. 


Digitized  by  LjOOQIC 


682  K,  Jtrecek: 

jmenovitě  dokud  trvala  albánská  liga  (albánsky  kongrá),  v  severní 
a  severovýchodní  Makedonii  vládla  úplná  anarchie;  Turci,  Pomáci 
a  Bulhaři  brojili  a  loupežili  navzájem  proti  sobě,  a  kromě  míst,  obsa- 
zených od  garnison  tureckých,  krajina  byla  v  rukou  zbojníkův  všech 
místních  jazykův  a  věr.  Teprve  pokořením  ligy  od  Derviše  paše  zaveden 
trochu  pořádek.  Následkem  těchto  okolností  živý  někdy  obchod  v  dolině 
Strumské  od  Selského  vnitrozemí  dolů  k  moři  nyní  téměř  docela  za- 
nikl; karavany  pro  nejistotu  cest  po  válce  přestaly  choditi  z  Dupnice 
na  Sěr  a  Solun,  a  důchody  bulharské  celnice  (mitnica)  v  Kočerinově 
za  celý  první  rok  neobnášely  více  než  6000  frankův,  tak  že  brzo 
snížena  na  pouhou  malou  stanici  (mitarstveni  punkt)  s  jedním  toliko 
písařem. 

Od  Kočerinova  obrátili  jsme  se  po  těsné  voznici  docela  jiným 
směrem  na  severovýchod  k  horám  Rylským,  majíce  hranici  po  pravé 
ruce  zprvu  jen  pět  kilometrů  v  daleko.  Na  konci  vesnice  stojí  pěkný 
nový  kostelík  s  nápisem  ohlašujícím,  že  byl  vystavěn  1.  1879  „ve  dnech 
knížete  Alexandra  I."  Obdélná  kotlina  Koěerinovská,  asi  hodinu  cesty 
dlouhá,  je  nejteplejší  končina  západního  Bulharska  a  parnem  i  přírodou 
svou  upomíná  některé  končiny  italské.  Hojné  ovocné  stromoví,  jmeno- 
vitě krásné  hrušky,  se  řadí  po  sadech  a  úbočích,  tabáková  rostlina 
svými  velikými  jasnobarevnými  listy  po  širých  polích  dodává  krajině 
zvláštního  odstínu  zelenosti,  bledozelená  kukuřice  bují  do  výše,  přesa- 
hující vzrůst  člověka,  a  husté  křoviny  tvoří  neprůchodné  živé  ploty. 
Pestří  motýli  poletují  nad  lesknoucím  se  na  slunci  listím  a  černí  bu- 
voli lenivě  se  povalují  mezi  rákosím  na  bařinatých  lučinách.  Tichý 
poledni  vzduch  třesavým  pohybem  mate  oko  při  pohledu  na  horské 
profily.  V  noci  jsem  byl  právě  napolo  promrznul  pod  Vitoší  i  ve  svrchníku 
a  v  kaučukovém  plášti,  a  nyní  mne  pálilo  slunce  plnou  silou  jiho- 
zemskou. 

U  vsi  Porominova  hranice  odstupuje  od  řeky  přímo  na  východ 
a  oba  břehy  Ryly  náležejí  Bulharsku.  Na  podnoží  hor  brzo  jsem  si 
okem  vyhledal  ves  Stoh,  nad  kterou  se  na  rozervaných  sypkých  stěnách 
nalézají  skrovné  stopy  starobulharského  hradiska.  Jedno  místo  v  nich 
označují  obyvatelé  co  „Petrova  kula"  (věž).  Tři  vysoké  mohyly  pod 
vesnicí  mezi  lučinami  na  pravém  břehu  Ryly  prozrazují,  že  tu  od  pra- 
dávna trvala  větší  osada.  O  existencí  nějakého  městečka  za  starověku 
svědčí  dva  řecké  nápisy  z  dob  císařův  římských,  které  před  lety  cesto- 
vatel Barth  přepsal  v  nedalekém  Rylském  sele.  Za  středověku  se  Stob 
nezřídka  zmiňuje  co  místo  ne  nedůležité.  L.  1020  se  zpomíná  mezi 
hrady  bulharského  biskupství  Velbuždského.  V  12.  století  jej  rozkotal 
srbský  veliký  župan  Štěpán  Nemanja  na  svých  pochodech  proti  Byzan- 
tincům,  spolu  s  Perníkem  a  Velbuždem  (nynějším  Kjustendilem)  a  ne- 
dlouho potom  car  Asěn  I.  dle  svědectví  Nikety  Akorainata  po  dobytí 
Srědce  Řekům  odňal  i  hrad  Stob  (2>oi'7i;r/or).  L.  1246  na  Bulharech 
ho  s  hrady  Rhodopskýrai  a  s  Velbuždem  dobyl  zase  řecký  císař  Jan 
Vataces,  ale  ne  na  dlouho.  Ještě  v  14.  století  opevněné  toto  místo 
bylo  přední  osadou  celé  krajiny,  soused  území  klášterního,  a  poslední 
car    bulharský  Jan  Šišman    v  chrysobullu,    daném   1.    1378    ve    Srědci 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Byhhý  hláSter.  683 

klástern  Rylskémn,  výslovně  praví,  j^grad  Stoh  nijak  ať  nemá  moci  nad 
Člověkem  monastyrským  ni   nad  majetkem  jeho  ni  do  jediného  vlaso." 

Dědicem  Stohu  je  veliká  ves  JRyla^  jejíž  jméno  ještě  se  nezpo- 
roíná  v  řečeném  chrysohulln  Šišmanově.  Rozkládá  se  zrovna  n  vrat 
territoria  klášterského,  na  místě,  kde  řeka  vyráží  z  horského  prosmykn 
ven  do  pole.  Jejích  567  úhledných  dřevěných  domkův  (s  3052  ohyv.) 
se  stinnými  zahradami  rozřaděno  je  téměř  amíitheatrálně  na  úbočí 
horském,  na  místě,  ukrytém  před  zimou  a  větry.  *)  Hojné  bystřiny 
klokotají  po  ulicích,  které  jsou  tak  klikaté,  že  v  nich  snadno  můžeš 
zablouditi.  Obyvatelé,  pod  vlivem  staré  civilisace  klášterní  a  ustavičného 
styku  s  poutníky,  jsou  lid  přívětivý  a  zvedený.  Na  severní  straně  s  vý- 
šiny nová  dvoupatrová  školní  budova  hledí  sedmi  okny  přes  hranici 
do  Makedonie ;  vystavěna  byla  nyní  po  válce  od  čilých  Rylčanův  s  po- 
mocí státní.  Opodál  od  školy  vidí  se  nade  vsí  starožitný  kostelík,  okolo 
něhož  v  jednotlivých  domcích  bydlí  asi  padesát  jeptišek  (kalugerici), 
stařen  i  dívek,  které  se  zabývají  hlavně  tkaním  látky  šájaku  z  vlny 
ovčí.  Dole  ve  vsi  se  nalézá  „metoch"  kláštera  Rylského,  s  hospodář- 
skými budovami  a  několika  mnichy.  Vinařství  a  pěstování  tabáku  je 
hlavním  zaměstnáním  obyvatelův,  jakož  i  kupectví ;  časem  se  zde  okolní 
obyvatelstvo  schází  na  panair  (jarmark). 

Přijeli  jsme  zrovna  v  poledne.  Zde  přestávala  trať  poštovní.  Slezli 
jsme  v  hanu,  obědvali  svařený  bob  s  česnekem,  veliké  hrušky  a  naše 
konservy  i  odpočinuli  si  trochu,  rozumí  se,  na  zemi  na  rohožkách. 
Chvílemi  jsem  oknem  pokračoval  v  studiích  národopisných.  Venku  okolo 
našich  zavazadel  stálo  několik  žen  vesnických,  s  naivní  zvědavostí  pro- 
hlížely můi  svrchník  a  s  usměvavým  lícem  tiše  hovořily,  jak  se  asi 
dělá  látka  k  němu  a  jak  se  to  celé  šije.  Nápadné  mi  bylo,  že  se  tu 
kojí  děti,  které  již  chodí,  do  třetího  roku  i  déle,  jmenovitě  nejmladší, 
což  jsem  později  spozoroval  i  v  jiných  krajinách  bulharských.  Kromě 
toho  zpomenouti  sluší,  že  se  zde,  ač  pořídku,  vyškytají  lidé  volatí 
s  příznaky  kretinismu.  ^) 


')  Takové  ukryté  mfsto  zavétrné  se  bulharsky  jmenuje  na  eavét. 

')  Kromě  popsané  svrchu  vozové  cesty  z  Dupnice  pres  Kočerinovo  do  Ryl- 
ského Sela  čili  Ryly,  vedoucí  značným  okolkem  podél  Džermena  a  Strumy 
dolů  a  potom  dle  Ryly  nahoru,  Izo  jířgíti  z  Dupnice  do  Ryly  píimo  po 
kamenitém  soumarském  stezníku.  Projel  jsem  tudy  na  koni  s  dvéma  sou- 
druhy v  ťiterek  velikonoční  1881  časnd  z  rána  za  3%  hodiny.  Byla  to  jízda 
rozkošná.  Jede  se  vysoko  podél  samého  úpatí  velikánských  stěn  Ryl ských, 
daleko  ode  všech  sídel  lidských.  V  Dupnici  ovocné  stromy  stály  v  plném 
květu  (bylo  to  koncem  dubna),  v  teplejším  Kočerinové  bylo  již  vse  odkvetlo, 
Strumská  dolina  docela  se  rozzelenala,  a  zde  nahoře  jsme  v  ranním  chladu 
minuli  kolem  sirých  polí  snéžnýoh,  splývajících  v  záhybech  a  roklích  až 
ku  podnoží  horskému.  Vrcholky  halily  se  v  šedé  mraky,  poletující  snili 
vězel  na  šatech  našich,  orli  kroužili  nad  hlavami  vzácných  poutníkův  a 
ranní  mlhy  v  trhaných  kouscích  lehce  se  vznášely  nad  dolními  cípy 
snéžisk  a  nad  ústím  roklin,  poskytly íce  pohledy,  které  mne  v  paměti 
přenesly  na  úpatí  Gross-Venedigeru  v  Alpách  a  na  horní  okolí  Krimmelských 
vodopádův.  Velikolepý  pohled  se  otvíral  na  pole  Dupnické,  na  dolinu 
Strumskou,  na  kotlinku  Kočerinovskou  a  na  daleká  horstva  v  Makedonii 
za  hranicí.  Nejhorší  bylo,  že  jsme  musili  přelézati  pres  vrchoviaté  všech 
oněch  bystřin,  které  doleji  se  vlévají  do  Džermenu  a  do  Strumy ;  přeprava 


Digitized  by  V:íOOQIC 


084  K.  Jireček:   ; 

Po  krátkém  odpočinku  vyjeli  jsme  o  dvou  hodinách  do  kláštera, 
a  to  již  koňmo;  lze  zajisté  doraziti  tam  i  po  voze,  ale  pro  strmost 
a  těsnotu  cesty  lépe  je  vypraviti  se  jezdecky.  Od  vesnice  Ryly  do 
kláštera  počítají  se  tri  až  čtyři  hodiny  volné  jízdy,  jakkoli  odleblost 
obou  míst  od  sebe  přímou  čarou  neobnáší  snad  více  než  18  kilometrův. 
Smér  celé  cesty  jde  zrovna  ód  západu  k  východu.  Idylickými  uličkami 
vesnickými,  na  kterých  ve  stínu  košatých  ořechův  dívky  a  jinoši  v  ma- 
lebném kroji  si  oslazovali  nedělní  odpoledne,  tančíce  obvyklé  chordy 
vyrazili  jsme  z  osady  ven  do  hor.  Bezprostředně  za  vsí  se  otvírá 
brána  do  nitra  pohoří  Rylského.  Obrovské  žulové  pylóny  šedé  barvy 
vypínají  se  po  obou  stranách  těsného  klikatého  prosmyku,  na  jehož 
dně  vedle  naší  cesty  přes  bezčetné  valouny  a  balvany  bouří  divoká 
Ryla,  z  hořejších  pralesfiv  přinášejíc  všelijaké  polámané  kmeny  a  větve, 
jež  váznouce  mezi  kamením,  sesilují  šumění  a  pěnění  jejich  kaskád. 
Vstup  do  soutěsky  sám  sebou  je  vclikolepá  rozsedlina,  jakéž  nejroz- 
manitější národové  obyčejně  připisují  pádným  šavlím  svých  mythických 
junákův,  ku  př.  Jihoslované  Marku  králi,  Francouzi  Rolandovi  (bréche 
de  Roland).  A  to,  co  za  vchodem  následuje  uvnitř,  upomenulo  mne 
na  některé  scenerie  z  divokrásné  doliny  Zemmské  pod  Ingentem  v  ty- 
rolském Zillerthalu  a  na  hořejší  část  údolí  Passeierského,  anebo  v  menších 
rozměrech  na  Vltavské  piálomy  naší  Čertovy  Stěny  u  Vysní  ho  Brodu 
anebo  v  proudech  Svatojanských.  Holé  nebetyčné  skály  s  plochami 
leckde  jako  zrcadlovitými,  oslněné  odpoledním  jižním  sluncem,  věží  se 
po  obou  stranách,  cesta  se  točí  oklikami  brzo  po  jednom  brzo  po 
druhém  břehu,  tak  že  nevidíš  daleko  ani  napřed  ani  nazad,  a  stříbro- 
pěnná  Ryla  skáče  peřejemi  a  přes  tarasy  nahromaděného  kamení  s  takovým 
jekotem,  rozléhajícím  se  po  skalinách,  že  se  mezi  sebou  leckdy  ani 
plnou  silou  hlasu  lidského  dorozuměti  nemfižeme.  Koně  klusaji  tu  po 
měkkém  písku,  tu  po  hladké  skále,  tu  zase  na  slabých  dřevěných 
můstcích  nás  přenášejí  z  jedné  strany  na  druhou. 

Za  půl  druhé  hodiny  přijeli  jsme  k  vísce  řečené  Pustra  (pestrá), 
již  na  půdě  klášterské.  U  cesty  stojí  jen  hospoda,  a  domky  rozkládají 
se  na  sever  nahoře  po  výslunné  stráni.  Zde  je  rovněž  metoch  klášterský 
se  starým  kostelíkem,  řečený  Orlka,  Skupení  sedlákův  přívětivě  nás 
pozdravilo  a  promluvilo  s  námi  několik  slov  o  poslední  válce  a  o  blízké 
hranici.  „My  jsme  prostí  lidé,"  pravili,  „y  surových  planinách  (horách), 
ale  všecko,  co  máme,  jest  z  toho,  že  sv.  Ivan  (Rylský)  se  přihodil  na 
těchto  místech."  Vypili  jsme  po  skleničce  rakije  a  jeli,  zvolna  stoupajíce, 
dáleji  do  hor.  Nedaleko  odtud  minuli  jsme  starý  kamenný  most,  uprostřed 
oblouku  dle  tureckého  spůsobu  \7vyseny  a  k  oběma  břehům  dosti 
strmě  nakloněný.  Dolina  se  otvírá  a  kolem  dokola  na  nás  hledí  roz- 
košná horská  luka,  nad  nimiž  se  výše  až  do  vrcholkův  prostírají  krásné 
lesy  vysokého  stromoví  —  překvapující  pohled  v  bezstinných  zemích 
Podbaikánských.     Cesta  zhusta  točí  se  po    úbočích    doliny  přes  veselé 


pros  hlnbokó  jejich  prorvy,  vyplněné  valouny  a  pískem  od  koní  a  jezdcův 
vyžadovala  rozmanitých  gymnastických  obratů  v,  opétovaných  až  k  omrzení. 
Člověka  jsme  nepotkali,  jen  trojici  makedonských  hajdukův,  kteří  s  p(»- 
čátkem  jarní  pohody  chtěli  nepozorovaně  proklouznouti  mezi  bulharskými 
a  tureckými  siráženii  přes  hranici. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


JRyláký  klášter.  685 

palonky  vysoko  nad  Rylou,  která  dole  v  těsné  rokli  se  proudí  ve 
tmavých  stínech  hustého  hvozdu.  Průzračný  Čerstvý  vzduch  horský  dýše 
z  travnatých  luk,  prostranných  lesáv  a  hojných  vod. 

Okolo  jednoho  klášterského  dvorce  (čifliku)  konečně  přirazíme 
na  těsné  místo,  téměř  docela  zastíněné  vysokými  horami.  Od  jihovýchodu 
hlubokou  dolinou  přichází  lljina  reka  (reka  sv.  Eliáše),  vlévající  se  zde 
do  Ryly,  a  u  stoku  stojí  strážní  věž  s  piketem  řadové  pěchoty.  Cesta 
se  obrací  na  severovýchod.  Krajina  se  stává  divočejší.  Dolina  se  sužuje, 
lučiny  přestávají,  míchané  lesy  lupenaté  a  jehličnaté  houstnou,  Ryla  se 
ozývá  hlasem  hřímavějším,  hory  se  zdají  býti  vyšší  a  strmější,  ba  před 
námi  v  pozadí  patrně  již  se  vidí  nejvyšší  zubce  celého  pohoří.  Slunce 
osvětluje  jen  vrcholky  a  horní  část  strání ;  temné  stíny  večerní  vyplňují 
hlubinu  doliny  a  zachvacují  i  naši  cestu,  skrytou  pod  spletitými  koru- 
nami rozložitých  bukův  i  habrův  a  ohrazenou  neprůhlednými  houšti- 
nami z  obou  stran.  Parno  přestalo,  ustupujíc  horskému  příchladn.  Stou- 
páme pořade  výše,  provázeni  jsouce  ječením  peřejův  Ryly,  která  se 
ozývá  z  veliké  hloubi  po  pravé  ruce.  Mineme  jednu  hlubokou  příční 
rokli  po  dřevěném  mostě,  který  by  dle  ponětí  středověké  strategie, 
počítající  8  luky  a  střelami,  dával  asi  znamenitou  defensivní  posici. 
S  dychtivostí  čekáme  na  první  spatření  kláštera.  Na  jednom  otevře- 
nějším úbočí  zamihlo  se  prolukou  mezi  kmeny  lesními  v  dálce  něco 
bílého.  Konečně  se  les  rozstoupí.  Před  námi  ve  stínu  převysokých, 
pralesem  obrostlých  strání  otvírá  se  na  terase  u  podnoží  hor  zelená 
lučina,  a  tato  lučina  od  strmého  srázu  horského  v  levo  až  k  roklině 
Ryly  na  právo  přehrazena  je  velikou  šedou  stěnou  neomítnutého  kamene 
8  malými  okénky,  řadícími  se  v  četných  patrech  nad  sebou.  Jsme  před 
klášterem.  Vypadá  zvenčí  jako  nějaký  pevný  hrad  středověký  s  cim- 
buřím a  střílnami;  schází  věru  jen  příkop  a  zdvihací  most. 

Byla  šestá  hodina  večerní.  Sesedli  jsme  před  velikými  vraty,  před 
kterými  se  zvenčí  klene  malé  podloubí  s  freskovými  obrazy  svatých 
po  stěnách.  Jeden  pandur  v  tvrdočervené  kazajce  a  bílé  albánské  fus- 
tanelle  pozdravuje  nás  a  přejímá  naše  koně.  Vstoupíme  příjezdem  do- 
vnitř. První  pohled  do  dvora  klášterského  jest  uchvacující.  Ejhle  před 
námi  prostranné  nádvoří  zarostlé  zelenou  travou  bující  mezi  dlažbou 
a  oživené  šumotem  šplouchajících  kašen.  Kolem  do  kola  obrovská  bu- 
dova klášterská,  vyvýšená  na  čtyři  nebo  pět  pater,  obrací  se  do  dvora 
otevřenými  chodbami  se  sloupovím  a  klenutými  arkádami,  ze  kterých 
se  vchází  do  kellií,  jichž  je  asi  do  tří  set.  Uprostřed  dvora  vypíná  se 
nádherný  chrám  v  byzantinském  slohu  z  barevného  mramoru  s  pěti 
olovem  pokrytými  kupolemi,  a  vedle  něho  stojí  vysoká,  stářím  zčernalá 
věž  středověká.  Neočekávaná  velikolepost  tohoto  mnišského  zámku, 
skrytého  mezi  pralesy  a  vodopády  v  divokrásné  dolině  horské,  rázem 
vytiskla  nám  z  paměti  všechny  útrapy  IShodinné  jízdy  noční  a  denní. 

Klášterníci  ihned  nás  zavedli  do  nárožního  pokoje  nejvyššího 
patra  na  jihovýchodní  straně.  Vstoupili  jsme  do  velikého  sálu  s  vyso- 
kými okny,  dřevěnými  „dulapy"  (zazděnými  almarami)  ve  stěnách,  dlou- 
hými nízkými  „mindery"  (pohovkami  s  koberci)  kolem  do  kola»  pestrými 
čalouny  na  podlaze  a  s  vysokými  bílými  kamny  se  zelenými  puklicemi 
na  bílých  cihlách  v  zákoutí.     To   byla  sin,   která  jindy  sloužívala   za 

OSVfiTA  1888.    8.  44 


Digitized  by  V:íOOQIC 


686  JST.  Jireček: 

školu,  pročež  tu  nescházely  ani  tabule  i  mapy.  Přistoupil  jsem  k  oknu. 
Se  závratné  hradní  výše  otvíral  se  čarovný  rozhled  na  vysoké  skalnaté 
vrcholky,  na  širé  pralesy  sosen  a  bukův,  na  svěží  zeleň  veselých  lučin, 
stroucích  se  na  podlesí  pod  stránémi,  a  na  pěnivé  skoky  horských 
ručejův.  Večerní  stíny  právě  se  pjaly  výše  a  výše  po  holých  hřebenech 
skalních,  a  poslední  záblesky  zapadajícího  slunce  zlatým  leskem  se  opí- 
raly o  kamenité  hřebeny,  divně  ozařujíce  plechem  pobitý  kříž  na  temeni 
nejvyššího  vrcholku,  na  Elenině  vrchu.  Mezi  kmeny  lesními  již  byla 
nastoupila  noční  tma.  Zdola  melodicky  se  ozýval  nepřetržitý  šum  mda- 
distvé  Ryly  pod  samým  klášterem  a  jejích  přítokův,  ježto  se  hrnou 
k  ní  z  okolních  úžlabin  horských.  Pohled  ten  mocně  působí  na  sebe 
zjezdilejšího  cestovatele.  Ojedinělé  živobytí  v  primitivních  okolnostech 
vnitrozemí  Balkánského,  spousty  rozmanitých  zkušeností  a  návyk  žíti 
a  mysliti  o  samotě  mívají  někdy  zvláštní  psychologické  účinky.  Zdálo 
se  mi  v  prvním  záchvatu,  že  jsem  nalezl  „il  paradiso  terrestre";  luzná 
myšleiika,  přivézti  sem  své  knihy,  odříci  se  světa,  jeho  bouří  i  strastí, 
a  zůstati  zde,  jaksi  bezděky  mi  zamihla  hlavou. 

Po  večeři  vrátil  jsem  se  opět  ke  svému  oknu  i  zahleděl  se  na 
dlouho  do  téže  krajiny,  nyní  při  osvětlení  měsíce  i  při  míhavém  svitu 
hvézdném.  Od  jasné  oblohy  nebeské  divně  se  odrážely  obrysy  strmých 
zubcův  na  nejvyšších  hřebenech  horských.  K  obecnému  dojmu  družil 
se  ještě  jeden  zvláštní  pocit,  milému  čtenáři  na  dalekém  západě  snad 
podivný:  po  devíti  měsících,  strávených  v  domcích  dřevěných  a  hli- 
něných, nocoval  jsem  po  prvé  zase  v  budově  kamenné.  Zamyslil  jsem  se 
o  akustickém  zjevu,  o  kterém  kdesi  píše  Alex.  Humboldt,  že  vodopády 
i  v  nejtišMch  neobydlených  krajinách  v  noci  zdánlivě  hlučněji  se  ozý- 
vají nežli  ve  dne,  ale  padající  vody  Ryly  a  Drušljavice  líbezným  hlasem 
svým  brzy  mne  ukolébaly   v  příjemný  sen. 

Zůstal  jsem  v  klášteře  plných  patnácte  dní.  Jindy  se  kláStemí 
ticho  oživuje  jen  od  mnichův  a  jejich  sluhův  a  dělníkův  a  ob  čas  od 
hostí  nebo  poutníkův.  Ale  tenkráte  tu  bylo  živo,  živěji  než  bylo  v  „pu- 
stině Rylské"  vídáno  od  celých  staletí.  Byl  tu  kníže  s  aoijutanty  a  se- 
kretáři, diplomatičtí  zástupci  přicházeli  jedni  po  druhých  na  návštěvu, 
a  časem  přijížděl  některý  z  piinistrův  bulharských  nebo  jiných  vyšších 
úředníkův.  V  hospodářských  budovách  pod  východními  vraty  stálo  asi 
sto  mužův  pěchoty  Samokovského  praporu,  hezcí,  svižní  horalé  v  černých 
kalpacich  a  temnozelených  kabátech,  s  opánkami  na  nohou,  a  kromě 
toho  i  oddělení  gardové  škadrony  Soíijské.  K  tiché  scenerii  klášterské 
družily  se  před  branou  Samokovskou  okolo  tábora  a  koníren  i  živé 
obrazy  z  novobulharského  vojenského  života.  Po  mnohých  staletích, 
ježto  uplynula  od  dob  cara  Asěna  a  cara  Šišmana,  ochráncův  a  dárcův 
kláštera,  v  klášteře  zahlaholily  zase  bubny  a  trouby  bulharské.  Pěchota 
již  od  delší  doby  stála  v  horách  co  pohraniční  kordon,  rozestavena 
jsouc  po  lesích  v  malých  hlídkách,  ubytovaných  ve  stanech.  Telegrafní 
drát  schválně  byl  doveden  až  do  kláštera,  a  v  jedné  celt  se  nalézala 
improvisovaná  stanice  poštovní,  spojující  na  čas  pobytu  knížecího  od- 
lehlý a  polobáječný  klášter  s  celým  světem. 

Nazejtří  vykonal  jsem  návštěvy  u  igumena  otce  Pantelejmona, 
přívětivého  starce    s  bílou  bradou,    muže  moudrého  a  sečtělého,   který 


Digitized  by  V:íOOQIC 


ByUlcý  klášter.  687 

zasedal  i  co  poslanec  na  snémě  Trnovském,  pak  u  stařičkého  patriarchy 
bulharské  literatury  otce  Neofyta  a  u  jiných  čelnějších  bratří  obce  klá- 
šterské. Následující  dni  střídaly  se  písemné  práce  anebo  čtení  starých 
rukopisův  s  rozprávkami  s  mnichy  v  kelliích  a  na  chodbách  a  s  pěšími 
procházkami  po  lesích  a  po  lukách.  K  tomu  se  družily  časté  jízdecké 
výlety  s  knížetem.  Zástupem  někdy  na  dvacet  koní  silným  jezdili  jsme 
po  steznících  a  kromě  nich  tu  hustým  pralesem,  kde  pod  kopyty  praskalo 
roztlelé  větvoví  padlých  obrův  rostlinných,  tu  hlubokou  travou  výslunných 
pažití,  na  kterých  bulharští  dělníci  a  dělnice  ze  záhorského  Razlogu 
jednotvárným  zpěvem  kosili  seno  pro  senníky  klášterské;  někdy  jsme 
se  pustili  ve  veliké  výšce  po  nesnadných  kamenitých,  takořka  kozích 
stezkách,  kde  jezdce  často  jen  přirozená  ostražitost  kavkazského  hor- 
ského koně  přenášela  přes  hladké  skaliny  a  okolo  závratných  propastí. 
Brzo  jsem  si  sestavil  jasný  obraz  pustiny  Rylské,  kterou  arci  sebe 
výmluvnější  slovo  nedovede  v  celosti  její  vylíčiti  tak,  jak  se  ona 
v  mnohotvárných  přírodních  obrazech  svých  představuje  pozorujícímu 
oku  navštěvovatele.  (Pokračování.) 


Sektářství  na  Rusi. 

Napsal 

Jaromír  Hrubý. 

(Pokradovinl.) 

3.  Další  osudy  popovcfi. 

'o  smrti  Petra  Velikého  žilo  se  rozkolníkflm  jakž  takž.  Časem  je 

pronásledovali  a  honili  s  místa  na  místo,    časem    zase  nechávali 

na  pokoji  celá  desetiletí. 

Nejpalčivější   tehdáž    záležitostí   byla   pro    popovce   otázka 

archijerejskd.     Máli    býti  jejich  církev  pravou    církví  Kristovou, 

nutno,  aby  v  ní  byly  zastoupeny  všechny  tři  důstojnosti  ducho- 
venské: jáhenství,  kněžství  i  hodnost  biskupská.  Kněží  a  jáhnů  měli 
z  počátku  dostatek,  však  na  biskupa  po  smrti  Pavla  Kolomenského 
se  nemohli  zmoci.  Hledali,  pátrali  na  Rusi  i  za  hranicemi  v  Řecku, 
v  Múltanech,  nosili  drahocenné  dary  Jasskému  metropolitovi,  aby  jim 
posvětil  biskupa:  vše  nadarmo. 

Zdálo  se,  že  dlouholetý  sen  o  svém  vlastním  biskupovi  se  počíná 
rozkolníkům  vyjevovati,  když  se  jim  v  letecli  třicátých  podařilo  ukrásti 
dobrodružného  archijerejo  Epifania. 

Tímto  Epifaniem  počíná  se  řada  rozmarných  episod  v  pošmurné 
jinak  historii  ruského  rozkolu.  P^pifanij  byl  zprvu  pravoslavným  mnichem 
v  jednom  z  Kievských  klášterů.  Na  neštěstí  byl  zvolen  za  klášterního 
pokladníka,  což  jest  na  Rusi  hrozně  choulostivý  úřad.  Jako  celá  řada 
jeho  kollegft  neodolal  ani  Epifanij  svůdnosti  zlata,  a  to  tím  méně,    že 

44* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


688  '^-  Jíruhý: 

kromě  chutného  sousta  a  sílícího  doušku  nebyl  také  nepřítelem  krásné 
pleti-  Osud  tomu  chtél,  že  mnich  pokladník  byl  stihán  současně  od 
archimandrita  pro  zpronevěření  klášterních  peněz  a  od  rozhněvaného 
otce  pro  pošlapanou  čest  divčí.  Epifanij  zmizel  ale  ještě  v  čas  a  toulaje 
se  jižní  Rusí  přišel  na  myšlenku,  že  by  nebylo  špatné  býti  biskupem. 
Odebral  se  do  Jass  a  tam  prostředkem  padělaných  listin  vyprosil  si 
od  metropolity  chirotonii  biskupa  pravoslavných  Rusů,  roztroušených 
za  hranicemi  říšskými,  S  dekretem  biskupským  vrátil  se  pak  na  Rus, 
byl  ale  brzy  zastižen  policií  a  dopraven  do  Moskvy  před  soud  Svatého 
synodu,  který  ho  odsoudil  k  vazbě  v  Soloveckém  klášteře. 

V  tu  dobu,  když  Epifanij  trávil  smutné  hodiny  v  Moskevském 
žaláři,  zvěděli  o  něm  rozkoliiíci,  penězi  si  vymohli  k  němu  přístup  a 
smluvili  se,  že  ho  vyprostí  z  vazby,  chceli  se  státi  jejich  arcipastýřem. 
Epifanij  svolil.  Když  povoz,  v  němž  vezli  pod  konvojem  vězně  na  So- 
lovky,  přibyl  v  hluboký  jeden  les  v  Kostromské  gubernii,  rozkolníci 
za  loupežníky  přestrojeni  napadli  na  stráž,  oloupili  ji  o  vzácného  vězně 
a  odvezli  ho  přímo  za  litevskou  hranici  na  ostrov  Větku.  Tam  pře- 
stoupil Epifany  r.  1734  k  rozkolu  a  stal  se  tak  prvním  rozkolnickým 
biskupem.  Ale  netěšili  se  mu  dlouho  rozkolníci.  Nový  jejich  arcipastýř 
více  pil,  než  se  modlil,  starovérce,  jichž  měl  býti  biskupem,  v  dobách 
„rozčilení"  veřejně  nazýval  kacíři,  a  poněvadž  rozkolníci  dbali  přísně 
postů  a  obsluha  v  biskupské  residenci  byla  pouze  mužská,  znechutila 
se  mu  brzy  nová  důstojnost  tou  měrou,  že  se  dal  po  roce  s  radostí 
zajíti  od  ruského  vojska,  jež  tenkrát  hospodařilo  v  Polsku,  i  byl  znova 
dopraven  do  Kijeva,  kdež  v  krátce  po  tom  skonal. ') 

Brzy  na  to  (okolo  r.  1750)  vyskytl  se  v  západní  Rusi  nový 
rozkolnický  biskup.  Do  starověreckého  jednoho  monastýru  v  Staro- 
dubech  přibyl  neznámý  muž  ve  mnišské  říze,  jenž  mužnou  krásou  a 
nevšedním  vzděláním  upoutal  brzy  pozornost  rozkolniků.  Vypočítavým 
.  chováním  příchozího  vzniklo  ve  starověrcích  za  nedlouho  přesvědčení, 
že  neznámý  host  je  pravoslavným  biskupem.  Přání  tajemného  hostě, 
jenž  se  zval  Áfinogenem,  dostiženo.  Přiznal  se  při  zpovědi,  že  je 
biskupem  a  že  dobrovolně  se  vzdal  své  hodnosti,  aby  ve  společnosti 
starověrců  mohl  zůstati  věrným  staré  víře.  Rozkolníci  jásali.  Se  slávou 
uvedli  nového  arcipastýře  na  Větku,  a  zde  počal  vykonávati  úřad 
biskupský.  Ale  skeptikové  mezi  rozkolníky  neuvěřili  na  slovo.  Jali  se 
pátrati  v  Petrohradě  a  v  Moskvě,  jaká  byla  minulost  nového  archijereje, 
a  hle,  tam  o  něm  nikde  neslýchali.  Důvěra  v  Aiinogena  počala  se 
viklati  a  prve,  než  zmizela  úplně,  zmizel  i  nový  biskup  samozvanec 
z  Větky.  Odebral  se  nejprve  do  rozkolnických  osad  v  Multanech,  a  když 
i  tam  ho  přijali  s  nedůvěrou,  odešel  do  Haliče,  ostříhal  dlouhý  vlas, 
oholil  bradu,  přijal  katolictví  a  vstoupil  do  polského  vojska.  Uhlazeností 
mravů  a  nevšední  svou  krásou  dobyl  si  brzy  přízně  jakési  vznešené 
dámy,  oženil  se  a  za  nedlouho  byl  již  plukovníkem,  i  trávil  vesele  svá 
léta  v  Krakově. 

Však  nové  sklamání  nevyléčilo  rozkolníky.  Ještě  nezmizel  Afinogen 
a  ve  Větce  vyskytl  se  nový  kandidát  biskupství.  Byl  to  rozkolnický  mnich 


')  P.  Melnikov,  Istorií-eskije  očerki  popovsciny  I.  Moskva  18G4. 

Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářalvi  na  Buši.  ggg 

Aufim,  jenž  se  dal  vy  světiti  za  biskupa  od  Aíinogena  „in  absentia" 
v  tu  dobu,  kdy  Aíinogen  byl  již  katolíkem  a  polským  žoldnéřem.  Z  toho 
veliké  pohoršení  mezi  rozkohiíky,  posměch  a  konečný  útěk  Aufima 
z  Větky  do  Bessarabie.  Podivný  tento  „biskup"  toulal  se  pak  po  chanstvu 
Krymském  a  po  Turecku,  světil  tam  kněží  i  nové  rozkolnické  biskupy, 
založil  na  Kubáni  a  v  Dobrudži  mezi  Někrasovci ')  celou  hierarchii, 
ale  pro  nesnášenlivost  a  nespořádaný  život  odevšad  v  brzce  vyháněn 
padl  na  konec  v  ruce  rozhořčených  proti  němu  Někrasovcň,  kteří  ho 
zašili  do  pytle  a  vrhli  do  Dněstru.  Tak  vzal  r.  1757  smutně  za  své 
největší  dobrodruh  mezi  rozkolnfky.  ") 

Od  té  doby  zůstávala  popovština  bez  vrchní  hlavy  a  bylo  jí  spo- 
kojiti se  knéžími,  které  se  jí  podařilo  přilákati  k  rozkolu  pravoslavné 
církve.  Pokoušeli  se  sice  staro vérci  popovského  i  bezpopovského  vy- 
znání ještě  několikrát  získati  biskupa,  ale  vždy  marně.  Byly  za  tím 
účelem  svolávány  i  sněmy  do  Moskvy  na  Rogožský  hřbitov,  který  byl 
tenkrát  už  střediskem  popovců.  Na  jednom  takovém  sněmu  stalo  se 
r.  1779  usnesení,  aby  knéží,  přestupující  z  pravoslaví  k  rozkolu,  byli 
nově  mazáni  na  kněžstvo.  Ale  se  snesením  takovým  nesrovnávala  se 
veliká  část  rozkol liiků,  hledajících  sblížení  s  pravoslavím,  a  následkem 
toho  bylo  jedínověrstvL 

Náčelník  nejmírnějších  starovérců,  Staroďubský  mnich  Nikodémy 
obrátil  se  prostřednictvím  Potemkina  a  Rumjancova  přímo  k  císařovně 
Kateřině  II.  s  prosbou,  aby  jim  byl  dán  biskup,  jenž  by  neodvisle  od 
svatého  synodu  řídil  církev  jejich  v  duchu  pravoslaví  donikonovského. 
Brzká  smrt  nedovolila  Kateřině  vyříditi  tuto  záležitost.  Provedena  byla, 
jako  již  praveno,  za  Pavla  Petroviče  r.  1800,  ovšem  ne  zcela  po  přání 
Nikodémově.  Samostatného  biskupa  jedinověrci  neobdrželi;  za  to  však 
jejich  kněžstvu,  svěcenému  od  pravoslavných  biskupů,  dovoleno  užívati 
starých  církevních  knih  a  při  bohoslužbách  držeti  se  starobylých  zvyků. 

Jedinověrství  vyhovělo  však  jen  nepatrné  části  rozkolníků.  Většina 
popovců  trvala  i  nadále  v  nopřátelském  poměru  k  pravoslavným 
biskupům,  uznávajícím  „antikrista"  Nikona  za  patriarchu,  a  k  popům, 
od  nich  vysvěceným.  Ostatně  jedinověrství  stalo  se  na  delší  dobu  zby- 
tečným, když  po  krátkém  panování  Pavlově  na  trůn  ruský  dosedl 
Alexandr  1.  jenž  drže  se  zásady  nejitřiti  fanatismus  pronásledováním, 
radil  své  vládě,  aby  pohlížela  na  sektáře  skrze  prsty.  Za  takových 
poměrů  neměli  rozkolníci  nouzi  o  popy. 

V  ty  doby  stalo  se  jaksi  právem  staro věrcckých  Irfřizských  mo- 
nastýrů, zaopatřovati  rozkolnické  obce  potřebným  duchovenstvem,  a  vláda 
mlčky  s  právem  tím  souhlasila.  Aspoň  nebránila  nikde  vykonávati  boho- 


^)  Když  byl  Bulavinský  bunt  Donských  kozáků  od  Petra  potlačen  a  sám 
ataman  Bulavin  se  zastřelil,  uchýlili  se  zbytkové  jeho  družiny  vedeni 
Ign:  tem  Někrasou  na  Kiibaů  v  chanstvu  Krymském.  Ale  když  za  Anny 
Ivanovny  generál  Gudovič  dobyl  A  napy,  hlavního  střediska  Nékrasovců, 
přestěhovali  se  do  Turecka,  a  tam  jim  vykázána  Dobrudža  za  sídlo. 
Osady  Nékrasovců  těšily  se  mnohým  výsadám  až  do  nejnovějších  dob  a 
pomádialy  sultánu  několikrát  ve  válce  proti  „nevéniému"  carovi. 

')  Osudy  zajímavé  této  osobnosti  vypsány  podrobné  v  Mělnického  Histo- 
rických náčrtcích  popovštiny,    kde  jim  v  I.  díle  vykázána  celá  hlava  VI. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


690  ^'  Sruby: 

slnžebné  obřady  těm  popům,  kteří  se  vykázali  průvodními  listy  z  Irgiz- 
ského  monastýra.  Kdykoli  se  našel  některý  pravoslavný  pop,  jenž  byl 
ochoten  přestoupiti  k  rozkolu,  byl  odeslán  nejprve  na  Irgiz  (v  Samařské 
gubernii),  tam  byl  po  rozkolnicku  „přemazán"  a  odtud  již  vyslán,  kde 
se  ukázala  toho  potřeba. 

R.  1805  přijata  na  Irgizském  církevním  sněmu  formule,  kterou 
se  odříkával  nový  pop  nikonovského  pravoslaví.  Z  formule  té  jeví  se 
nejpatrněji  celý  rozdíl  mezi  popovštinou  a  pravoslavím.  Uvádíme  tedy 
její  základní  věty:  „Jestliže  kdo  nekřti  trojnásobným  pohroužením  a 
slovy ;  ve  jménu  otce  i  syna  i  svatého  ducha,  nýbrž  oblívá  novokřtěnce, 
buď  proklát;  jestliže  kdo  slouží  svatou  liturgii  (mši)  o  pěti  prosforách 
(hostiích)  a  ne  o  sedmi,  buď  proklát;  jestliže  kdo  prozpěvuje  svatou 
píseň  ,alleluja,  alleluja,  alleluja, ')  sláva  tobě,  bože,*  buď  proklát; 
jestliže  se  kdo  křižuje  třemi  prsty  a  ne  dvěma,  buď  proklát;  jestliže 
kdo  žehná  pěti  prsty  nějak  ledabyle  a  no  dle  podání  svatých  otců, 
buď  proklát;  jestliže  kdo  činí  na  prosforách  znamení  čtyrkonečného 
kříže  a  ne  osmikonečného  a  na  nich  slouží  liturgii,  buď  proklát;  jestliže 
kdo  čte  modlitbu  ,Hospodi  Ijisuse  Christě,  bože  naš,  pomiluj  nas'  a 
ne  po  starém  ,Hospodi  Isuse  Christě  syne  božij,  pomiluj  nas,*  buď 
proklát."*)  Teprve,  když  získaný  pop  odříkal  hlasitě  tuto  formuli, 
jsa  obrácen  od  oltáře  k  lidu,  byl  nově  pomazán  svěceným  olejem 
(místo  myrrhy,  které  neměli  rozkolníci  pro  nedostatek  biskupů)  a  směl 
sloužiti  mši  a  jiné  obřady  v  starověreckých  modlitebnách. 

Ale  nedlouho  se  těšili  rozkolníci  zdánlivé  svobodě.  Kolem  roku 
1816  sběhlo  se  mezi  sektáři  několik  pohoršlivých  událostí,  jež  vzbudily 
podezření  též  proti  rozkolu.  Byly  to  zvířecí  samovraždy  v  Kopenách 
(Sarat.  gub.)  a  v  Permské  gubernii,  výstřední  vystupování  bezpopovce 
Gnusina  na  Preobraženském  hřbitově  v  Moskvě,  vraždy  duchoborců 
na  řece  Moločně,  vítězoslavný  vchod  do  Tarabova  molokána  Uklejina 
se  70  učedníky,  schůzky  skopců  v  Petrohradě  u  Ižikrista  a  Ižicara 
Andreje  Selivanova  a  jiné  následky  té  neurčité  politiky,  jakou  Alexandři, 
prováděl  vzhledem  k  sektářství. 

-  Pro  neznalost  poměru  ruského  rozkolu  k  druhým  sektám  voláni 
starověrci  k  odpovědnosti  za  výstřednosti,  jichž  se  dopouštěli  přívrženci 
sekt,  rozhodně  cizích  rozkolu,  a  byli  to  zejména  starověrci,  kteří  za 
ně  odpykali.  Již  za  Alexandra  I.  r.  1822  vydán  zákon  o  „sběhlých 
popech"  (prostouplých  od  pravoslaví  k  rozkolu)  a  modlitebnách  staro- 
vérských.  Povoleno  sice  bezúhonným  popům  zůstávati  na  dále  při  starých 
modlitebnách,  zakázáno  ale  zřizovati  nové  modlitebny  a  popům  nedo- 
voleno zdržovati  se  v  takových"  osadách,  kde  nebylo  kaple. 

Však  úplný  převrat  v  životě  ruských  popovců  nastal  s  nastolením 
cara  Mikuláše  (1825).  Během  několika  let  stihlo  popovce  tolik  těžkých 
ran,  že  se  další  jejich  existence  v  Rusku  zdála  nemožnou.  V  květnu 
r.  1827  zakázáno  sběhlým  popům  přejížděti    z  jednoho  újezda    (kraje) 


')  T.  j.  zpívá  allelujah  třikrát  a  ne  dvakrát,  jako  starověrci. 
")  P.  Melnikov,   Pokračování  Historických    náčrtků   popovstiny  v  Ruském 
Věstníku  1864.  V. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Séktářstvi  na  Buši.  691 

do  dmhého;  v  června  téhož  rokn  zapovézeno  opravovati  rozkolnické 
modlitebny;  v  zájfí  vydán  rozkaz  konfiskovati  staré  bohoslužebné  knihy; 
r.  1832  zapovězeno  starověrcům  přijímati  nové  sběhlé  poi)y  a  r.  1837 
zrušeny  Irgizské  monastýry  a  přeměněny  v  kláštery  jedinověrecké. 

Nejtěžší  pro  popovce  ranoa  byl  ovšem  zákaz,  přijímati  pravo- 
slavné, dobrovolně  k  rozkoln  přestupující  popy.  Následkem  vymírání 
starých,  vládon  trpěných  popa  nastala  mezi  starověrci  brzy  nouze 
o  duchovní,  která  rostla  rok  od  roku  a  přiváděla  přívržence  staré  víry 
k  zoufání.  Rozkolníci  nehleděli  více  na  zachovalost  popa  a  milerádi 
skýtali  útutek  sběhovi,  jenž  pro  neřádný  život  a  mnohdy  i  pro  sprosté 
zločiny  byl  nucen  prchnouti  ze  své  osady.  Starostové  rozkolnických 
obcí  chovali  v  tajných  úkrytech  takové  sběhy,  kteří  často  celé  neděle 
nevycházeli  z  opojení,  a  vozili  je  v  koších  uzavřené  ode  vsi  ke  vsi, 
aby  tam  vykonali  nejnutnější  obřady,  jako  křty,  oddavky,  zpovědi  a 
pohřby.  Byli  mezi  popovci  i  takoví  vypočítaví  lidé,  kteří  si  za  vysokou 
cenu  koupili  popa  a  vozíce  jej  po  rozkolnických  osadách,  vedli  s  nim 
skutečný  obchod,  dávajíce  jim  za  určitou  taxu  konati  bohoslužebné 
obřady. 

Konečně  v  letech  čtyřicátých  zbylo  již  tak  málo  starověreckých 
popa,  že  mnohému  z  věřících  po  celé  desetiletí  se  neudalo  viděti  du- 
chovního tváří  v  tvář,  a  vešlo  na  př.  v  obyčej  konati  zpověď  písemně 
po  poště.  Kající  napsal  na  lístek  své  hříchy,  zaslal  je  spolu  s  hono- 
rářem vzdálenému  popu,  a  ten  mu  zase  po  poště  zaslal  rozhřešení. 

Tím  však  nevyčerpána  ještě  řada  útrap,  jež  bylo  snášeti  rozkol- 
níkům  od  „ tajného  komitétu,"  kterému  car  Mikuláš  svěřil  správu  zále- 
žitostí rozkolnických.  Odtud  vyšlo  dále  nařízení,  že  všichni  rozkolníci 
mají  býti  zapsáni  ve  zvláštní  knihy,  aby  dozor  nad  nimi  byl  snazším. 
Ovšem  policii  se  nepodařilo  zapsati  ani  desátý  díl  všech  starovérců, 
neboť  veliká  jich  část  volila  státi  raději  pod  vedením  pravoslavného 
duchovenstva  a  konati  nevyhnutelné  obřady  v  pravoslavné  církvi,  než 
by  se  vydala  dobrovolně  v  ruce  policie.  Ostatně  většina  rozkolníků, 
ač  byla  zapsána  mezi  pravoslavnými,  nekonala  oněch  obřadů,  poněvadž 
selští  duchovní  za  slušnou  odměnu  rádi  je  sprošfovali  takové  povinnosti. 
Rozkolnické  odměny  staly  se  pak  vážnou  položkou  v  knize  příjmů 
pravoslavných  popů. 

Zapsaným  rozkolníkům  zapovězeno  všeliké  veřejné  projevování 
starověrstva,  jako:  stavěti  chrámy  a  modlitebny,  zaidádati  ve  starých 
modlitebnách  oltáře,  užívati  zvonů,  pořádati  bohoslužebné  průvody 
s  pěním  a  hlasitými  modlitbami,  odívati  se  ve  kněžské  roucho  atd. 
Podobně  zakázáno  tisknouti  a  prodávati  staroobřadní  církevní  knihy; 
tiskopisy,  přivážené  z  ciziny,  veleno  konfiskovati.  Sloužiti  bohoslužbu 
po  řádu  staro věreckém  dovoleno  toliko  v  térh  chrámech  a  modlitebnách, 
které  byly  založeny  do  r.  1826  (do  nastoupení  Mikulášova);  při  tom 
smělo  se  sloužiti  jen  na  těch  oltářích,  které  byly  postaveny  (ve  starých 
chrámech)  do  r.  1842.  Avšak  žádná  z  těchto  budov  nesměla  se  opra- 
vovaHy  mohly  tedy  sloužiti  účelu  svému  toliko  do  rozpadnutí.  Následkem 
tohoto  příkazu  zapečetěny  všecky  rozkolnické  modlitebny,  jež  byly  vy- 
stavěny po  roce    1826;    v  jiných,    starých   budovách,  jako   na  př.  na 


Digitized  by  V:íOOQIC 


692  J"-  Srvhý: 

Moskevském  Rogožském  hřbitově,  zapečetěny  oltáře,  následkem  čehož 
ve  chrámech  takových  nebylo  lze  sloužiti  liturgie.  *) 

Za  takových  okolností  jest  přirozeno,  že  rozkolníci  obraceli  víc 
a  více  oči  za  hranice  říše  ruské,  do  Turecka,  Rakouska  a  Rumunska, 
kde  byly  četné  starověrecké  osady  už  z  dob  Petrových.  A  tentokráte 
naděje  jich  nesklamaly.  R.  1846  podařilo  se  bukovinským  Lipovanúm 
(tak  zovou  ruské  rozkolníky  v  Rakousku  a  v  Rumunsku)  zříditi  při 
monastýre  BČlokrinickém  starovcreckou  metropoli. 

První  myšlenka  o  zřízení  zahraničně  metropole,  jež  by  opatřovala 
ruské  popovce  duchovenstvem,  vznikla  v  jednom  z  monastýrů  Irgizských 
v  hlavě  mladého  mnicha  Kocujcva.  Na  Irgize  bylo  však  v  ty  doby  už 
nevolno,  a  proto  otázka  biskupská  přenesena  v  Moskevský  Rogožský 
hřbitov,  kde  k  vůli  ní  svolán  r.  1832  církevní  sněm,  jenž  myšlenku 
Kočuje va  schválil  a  na  její  provedení  upsány  od  Moskevských  rozkol- 
níkův  ihned  2  miliony  rublů  v  assi^nacích.  fiízení  důležité  této  zále- 
žitosti svěřeno  samému  Kočujevu,  jenž  se  usadil  na  Rogožském  hřbitově. 

Nebude  od  místa,  vypsati  zde  stručně  osudy  pověstného  tohoto 
v  hiŘtorii  popovců  hřbitova.  ^)  Rogožský  hřbitov  byl  založen  za  moru 
1771  na  hrobech  —  jak  vypravuje  popovské  podání  —  oněch  rozkolníků, 
kteří  byli  za  Petra  a  jeho  nástupců  umučeni  pro  víru.  Na  prostranství 
okolo  50  jiter,  ohrazeném  kolkolem  dřevěnou  stěnou,  vzniklo  tu  pomalu 
celé  město,  jehož  lidnatost  v  první  polovině  našeho  věku  mohla  se 
rovnati  počtu  obyvatelstva  mnohého  újezdního  města.  MěU  hřbitov 
r.  1846  stálých  obyvatelů  1588,  nepočítaje  v  to  četných  příchozích, 
kteří  trávívali  uvnitř  stěn  hřbitova  tytýž  celá  léta. 

R.  1804  stály  v  ohradě  hřbitovní  již  tři  prostorné  chrámy,  vy- 
zdobené štědrými  dary  Moskevských  milionářů  rozkolníků  tak,  že  se 
bohatství  jich  stalo  příslovím  i  v  Moskvě,  oplývající  velikolepými  chrámy. 
Zlatem  a  stříbrem  kované,  starobylé  obrazy,  drahocenné  řízy,  stříbrná 
ohromná  panikanila  (lustry),  svícny  s  pudovými  voskovicemi,  nádherné 
příkrovy,  zlacené  ikonostasy  naplňovaly  prostorné  modlitebny,  jichž 
bohatství  se  zmáhalo  ne  po  dnech  ale  po  hodinách.  V  modlitebnách  byly 
též  nádherné  oltáře;  ale  poněvadž  nemohly  býti  vysvěceny,  mše  při 
nich  neslouženy.  Pořádaly  se  ve  chrámech  jen  ranní  a  večerní  boho- 
služby, hodinky,  křty,  svatby,  pohřby  atd.  Nával  věřících  býval  tu 
takový,  že  na  př.  na  konec  masopustu  konáno  tu  po  dvaceti  svatbách 
najednou,  a  to  několikrát  za  den.  Křtitelnic  stálo  jen  v  jednom  chrámě 
46.  Mše  slouženy  na  hřbitově  tajně  ve  starých  stanových  pochoduých 
(vojenských)  chrámech. 

Kromě  modliteben  byla  v  ohradě  rozsáhlá  budova  hřbitovní  správy. 
V  šesti  budovách  umístěny  nemocnice,  chorobinec,  sirotčinec  a  škola. 
Byl  tu  i  blázinec ;  chorých  duchem  však  ničím  neléčili ;  neužívali  ani 
svěracích  kazajek ;  zuřivé  blázny  přivazovali  na  řetcz.  Na  řetěze  drželi 
ostatně  z  trestu  i  provinělou  přísluhu  a  —  opilé  mnichy. 

Kromě  toho  stálo  v  ohradě  hřbitovní  pčt  ženských  klášterův  a  36 


')  A.   Michajlov,    Po  voprosu  o  věrotarpimosti    k  raskolu,    Věstník    Evropy 

1882.  m. 
')  RuBskij  Věstník  1866,  V.  Stať  P.  Melnikova, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektáfístvi  na  Bust.  693 

soakromých  domů.  Veškero  téměř  obyvatelstvo  Lřbitova  žilo  na  náklad 
Moskevské  starověrecké  obce. 

Při  hřbitově  bylo  na  třicet  popů  a  jáhnů  s  velikolepými  příjmy. 
Důchody  duchovenstva  Rogožského  zmáhaly  se  tím  více,  čím  více  vy- 
mírali vládou  trpění  rozkolnictí  popové;  byla  doba,  kdy  popovci  z  celé 
téměř  Rusi  objednávali  si  bohoslužby  u  Rogožského  duchovenstva.  Sám 
hřbitov  měl  v  době  svého  rozkvětu  na  2%  milionu  rublů  kapitálu. 

Avšak  i  Rogožští  popi  vymírali,  a  r.  1854  osiřely  hřbitovní  chrámy 
nadobro.  Tehdáž  na  rozkaz  cara  Mikuláše  převzala  vláda  celý  ústav  ve 
správu  státní,  při  čemž  neopomenula  proměniti  jednu  z  modliteben  ve 
chrám  jedinověrský.  Však  ostatní  budovy  zůstaly  i  nadále  v  rukou 
starověrců,  a  Rogožský  hřbitov  je  podnes  nejhlavnějším  střediskem 
ruských  popovců. 

Zde  tedy  rozvíjela  se  dále  myšlenka  rozkolnické  zahraničně  metro- 
pole. Avšak  ani  tu  jí  nebylo  souzeno  uzráti.  Cesta  do  Bukoviny  vedla 
z  Moskvy  přes  Petrohrad. 

V  Petrohradě  byl  v  ty  doby  náčelníkem  starověrců  proslulý  milionář 
Gromov.  V  jeho  závodech  bylo  kromě  nesčetných  rozkolnických  dělníků 
a  úřadníků  zaměstnáno  na  oko  též  několik  mladých  staro věreckých 
nadšenců,  kteří  si  vzali  za  úkol  vybaviti  popovce  z  trapného  položení, 
do  něhož  je  uvedl  Mikulášův  „tajný  komitét."  Sem  uchýlil  se  za  ne- 
dlouho i  Kočujev  a  s  pomocí  Gromovských  nadšenců  provedl  konečně 
svou  myšlenku.  Byli  to  lidé,  jichž  energie  neznala  mezí.  „Ni  nemoci"  — 
píše  o  nich  Mělnický  —  „ni  mořské  bouře,  ni  loupeže  polodivých  oby- 
vatelů asijského  Turecka  nemohly  zastaviti  jejich  kroky.  V  Cařihradě 
vstoupili  v  bezprostřední  spojení  s  agenty  kn.  Cartoryského  (t.  j.  s  Mich. 
Oígkovským),  s  pomocí  jezuitů  pronikli  ve  skvělé  salony  Vídenské, 
byli  představeni  arciknížeti  Ludvíkovi,  povolena  jim  audience  u  samého 
císaře  Ferdinanda.  Oni  řečnili  na  revolučním  (sic)  snému  v  Praze  české, 
oni  sepsali  starcobřadní  bohosloví  pro  Ferdinanda,  oni  ustrojili  v  Bu- 
kovině rozkolnickou  hierarchii  s  bosensko-serajevským  metropolitou 
v  čele,  oni  po  nějaký  čas  vévodili  milionům  rozkolniků,  žijících  v  Rusku, 
Rakousku,  Turecku,  Malé  Asii,  Egyptě  a  v  jiných  zemích."  ^) 

Mezi  nadšenci  Gromovskými  vynikli  mimo  Kočuj eva  hlavně  mnich 
Gerontij,  znamenitý  řečník  a  administrátor  Zvěrev,  jenž  přijal  ve  klášteře 
jméno  Alimpij  Miloradov,  a  vysoce  nadaný  a  vzdělaný  Petr  Veliko- 
dvorský,  proslulý  pod  klášterním  jménem  Pavla  Bélokrinického. 

Po  společné  úřadě  vyhlédli  za  sídlo  příštího  metropolity  nepatrný 
tehdáž  rozkolnický  monastýr  v  Bilé  Krinici  v  Bukovině.  Aby  klášteru 
zjednali  dobrého  jména  i  mezi  ruskými  starověrci,  vstoupili  všichni 
v  jeho  svazek  a  již  odtud  počali  prováděti  své  plány. 

První  cesta  je  vedla  do  Vídně.  Bez  velikých  obtíží  vymohli  si 
vyslanci  Bélokrinického  monastýra,  mnichové  Pavel  a  Alimpij,  audienci 
u  tehdejšího  předsedy  ministerstva  hr.  Kolovrata,  a  jeho  prostřednictvím 
byli  představeni  arciknížeti  Ludvíkovi,  jenž  byl  vlastním  regentem  na 
místě  chorého  císaře  Ferdinanda.  Myšlenka,  zříditi  na  území  rakouském 


')  Russkij  Věstník  1866,  IX.  Stát  P.  Melnikova. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


694  J'  Hrubý: 

metropoli  všech  ruských  rozkolníků,  zalíbila  se  ve  Vídni,  a  již  r.  1843 
dáuo  úřadní  svolení,  aby  se  v  Bílé  Krinici  usadil  rozkolnický  metropolita. 

Jsouce  takto  bezpečni  ze  strany  rakouské  vlády,  plnomocníci 
rozkolníků  Pavel  a  Alimpij  vydali  se  na  cesty  na  Východ  hledat 
v  tamních  pravoslavných  církvích  biskupa,  jenž  by  byl  ochoten  vzíti 
rozkolnickou  mitru.  Cestou  do  Cařihradu  zastavili  se  v  Dobrudži 
u  tamních  Někrasovcň,  a  náhoda  je  svedla  s  vůdcem  Nékrasovců,  Ši- 
monem  Gončarovem,  který  býval  často  v  Cařihradě  ve  věcech  svých 
krajanů  a  těšil  se  tam  neobyčejné  pozornosti  zejména  ze  strany  agentů 
kn.  Čartoryského,  známého  Michala  čajkovského  (později  Sadyka  paše) 
a  jeho  přátel. 

Gončarovu  zalíbila  se  myšlenka  bukovinských  vyslanců,  kteří 
jednali  v  zájmu  všech  popovců,  tedy  i  Nékrasovců.  Opatřiv  je  přátel- 
skými listy  k  Čajkovskému,  postaral  se  jim  o  bezpečný  průvod  do 
Cařihradu  a  sám  později  byl  i  jinak  činným  v  jich  záležitostech. 

Čajko vský  přijal  ovšem  oba  mnichy  s  otevřenou  náručí.  V  buko- 
vinské  ruské  metropoli  viděl  nového  soupeře  nenáviděné  Moskvy  a  tedy 
spojence  „rzeczy  pospolité,"  i  jal  se  pracovati  pro  ně  s  největší  horli- 
vostí. Zatím,  co  Pavel  a  Alimpij  putovali  po  řeckých  osadách  a  po 
Palestině,  hledajíce  tam  marně  kýženého  arcipastýře,  Čiykovský  v  Caři- 
hradě už  vyřídil  vše,  čeho  si  jen  přáti  mohli.  Pomocí  svého  agenta 
Ogňanoviče  vyhledal  bývalého  Sarajevského  metropolitu  Ambrosia,  roze- 
ného Řeka,  vše  mu  v  čas  objasnil  a  vymohl  'od  něho  slib,  přesídliti  se 
do  Bílé  Krinicc.  Bukovinským  vyslancům  zbývalo  pouze  smluviti  se 
8  Ambrosiem  o  přestoupení  k  rozkolu  a  o  honorář.  I  to  provedeno 
prostřednictvím  Poláků,  a  16.  dubna  1846  podepsána  smlouva,  čsgkovský 
opatřil  Ambrosioví  ještě  průvodní  list,  znějící  na  jméno  jakéhosi  M^j- 
nosského  kozáka  (Někrasovce),  a  přestrojeného  za  kozáka  vyvedl  jej 
z  Cařihradu  na  parník,  kde  na  něho  již  čekali  Pavel  s  Alimpijem. 

Za  nedlouho  přibyli  poutníci  šťastně  do  Bílé  Krinice  a  shromáždění 
tam  bukovinští  i  ruští  popovci  uvedli  ve  slavnostním  průvodu  prvního 
svého  zákonného  metropolitu  ve  klášterní  chrám. ') 

Popovština  měla  tedy  biskupa  a  dvoustoleté  tužby  její  jsou  na- 
plněny. 

Ale  vláda  ruská  nepohlížela  lhostejně  na  rozkolnickou  metropoli 
zrovna  u  ruských  hranic  vznikající.  Bílá  Krinicc  stala  se  předmětem 
diplomatického  jednání,  a  ruský  vyslanec  ve  Vídni  upozorňoval  Metter- 
nicha,  že  „z  povolení  takového  ústavu  mohou  vzniknouti  vážná  nedo- 
rozumění mezi  oběma  přátelskými  říšemi."  To  bylo  již  r.  1848.  Metternich 
skutečně  vyhověl  přání  ruské  vlády :  metropolita  Ambrosij  byl  povolán  do 
Vídně  a  v  březnu  téhož  roku  ustanoveno  Ambrosia  k  Lipovanům  více 
nepouštěti  a  Bélokrinický  klášter  zapečetiti. 

Hierarchie  rozkolnická  tím  však  neutrpěla.  Ambrosij  vysvětli  již 
dříve  svého  nástupce  a  kromě  toho  vykonal  chirotonii  biskupa  Arkadia 
pro  Někrasovce. 

')  Viz  Russk.  Včstuik  18H6,  IX.  Anonym,  stati  Raskol  kak  orudie  vraždebnych 
Rossii  partij. 


Digitized  by  VzitOOQIC 


SéktářsM  na  Bust.  695 

Mezi  tím,  co  Ambrosý'  se  svým  tajemníkem,  mnichem  Alimpijem 
Miloradovem,  čekali  ve  Vídni  na  vyáíízení  své  záležitosti,  vypukla  březnová 
revoluce  ve  Vídni  a  Ferdinand  prohlásil  ústavu.  Alimpij  přijal  pro- 
hlášení konstituce  s  nadšením.  Prostřednictvím  Vídenského  advokáta 
Dvořáčka  zadal  k  ministru  hr.  Kolovratu  žádost,  aby  byl  klášter  Bělo- 
krinický  opět  otevřen  a  jemu  návrat  do  metropole  povolen.  Když  pak 
jeho  žádost  dlouho  nebyla  vyřizována,  odebral  se  k  radě  Ambrosiově, 
jenž  svou  věc  pokládal  za  záležitost  slovanskou,  do  Prahy  na  slo- 
vanský sjezd. 

Do  Prahy  přibyl  Miloradov  již  v  poslední  dni  kongresu.  Vystupuje 
tu  ve  staroobřadní  kamilavce,  ve  mnišské  říze  a  s  manatějkou  na  plecích, 
budO  všeobecnou  pozornost,  jež  vzrostla  ještě  více,  když  pronesl  svou 
krátkou  ale  ohnivou  revoluční  řeč,  ve  které  žaloval  na  utlačování  roz- 
kolníků  v  Rusku  i  v  Rakousku.  Ale  děla  Windischgraetzova  přehlušila 
další  jednání  kongresu.  Alimpij  stál  i  na  barikádách  ;' brzy  však  prchl 
z  Prahy  a  vrátil  se  do  Vídně  k  Ambrosioví.  Věc  jejich  byla  na  ten 
čas  ztracena.  Ambros^j  internován  ve  Štyrsku  v  Čili,  kdež  za  nedlouho 
i  zemřel,  a  Alimpij  se  vrátil  do  Bukoviny.  Všechny  prosby  Bělokri- 
nických  mnichů,  aby  rozsudek  byl  změněn,  zůstávaly  marný.  Ohledy  na 
Rusko,  jež  r.  1849  spasilo  Rakousko,  toho  nedovolovaly.  Nedovolovaly 
totiž  zjevné  oáYolsiti  zákaz  z  r.  1848;  avšak  dovolovaly  neviděti,  že 
Bélokriničtí  mnichové,  nedbajíce  zákazu,  zlomili  úřadní  pečeti,  vstoupili 
znova  do  chrámu,  dosadili  na  kathedru  nového  biskupa  Kyrila,  jenž 
světil  pro  Rusko  popy  i  biskupy  (r.  1849  biskupa  Sofronia,  r.  1853 
druhého  biskupa  Antonia). 

Pak  nadešla  Krymská  válka,  při  níž  tehdejší  rakouská  vláda 
„překvapila  svět  svým  nevděkem."  R.  1859  nepřekáželo  Bachovi  již 
pranic,  aby  znova  potvrdil  práva  Bélokrinických  metropolitů,  daná  jim 
od  Kolovrata  r.  1843. 

Vraťme  se  však  opět  na  Rus.  Zde  počaly  se  od  r.  1850  poměry 
rozkolníků  valem  lepšiti.  Měli  opět  popy,  měli  i  biskupy,  kteří,  třebas 
musili  potají  putovati  po  Rusi,  obstarávali  přece  všechny  duchovní 
potřeby  popovců  po  dlouhou  dobu  strádavších. 

Avšak  dnové  utrpení  starověrců  byli  tenkrát  už  sečteni.  Car 
Alexandr  U.  dosednuv  na  trůn  (1855)  neustával  obraceti  pozornost 
své  vlády  na  tu  anomálii,  že  se  v  jeho  říši  těší  plné  svobodě  vyznání 
nejen  západní  církve  katolické  a  protestantské  nýbrž  i  židé,  mohame- 
dané,  ba  i  pohané,  starověrci  ale  carovi  a  vlasti  vždy  věrní,  vyrostli 
z  nejryzejšího  ruského  kořene,  jsou  pronásledováni  hůře,  než  usvědčení 
vlastizrádci.  Památná  zůstanou  slova  cara  Osvoboditele,  pronesená  ve 
schůzi  tajného  komitétu  v  dubnu  r.  1855:  „Policie  nechť  koná  svou 
povinnost,  duchovenstvo  ať  káže  a  poučuje :  ale  mějme  úctu  k  opravdo- 
vému přesvědčeni.  Já  chci,  aby  v  mé  Hši  panovala  snášelivost!  Naději 
se,  že  mně  budete  nápomocni  v  provádění  spravedlivosti."*) 

Téhož  měsíce  zrušen  tajný  komitét.  Záležitosti  rozkolnické  svěřeny 
nejprve  svatému  synodu,  od  r.  1858  pak  novému  komitétu,  složenému 
z  osob,    obeznalých  v  historii  rozkolu,  pod  předsednictvím  velkoknížete 


»)  N.  Petrov,  Děla  o  Moskovskich  staroobijadcach.  Russk.  Véstn.  1881.  XII. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


696  .       X  Hruhý: 

Konstantina  Nikolajeviče,  jehož  zásady  svobodomyslné  jsou  dostatečné 
známy.  *) 

Jakkoli  se  vláda  ruská  chovala  k  rozkolníkům  macešsky,  oni 
nevstupovali  nikdy  (vyjma  jrdiné  Nékrasovce  v  Dobrudži,  a  to  jen  na 
krátkou  dobu)  ve  spolek  s  nepřáteli  Ruska,  aé  jim  za  to  nabízeny 
značné  výhody.  Již  za  Petra  Vel.  Starodubské  osady  pronásledovaly 
švédské  vojsko  Karla  XII.  a  dostalo  se  jim  za  platné  služby  vděku 
carova. 

Na  slovanském  sjezdu  v  Praze  1848  byli,  jak  známo,  toliko  dva 
Rusové :  Bakunin  a  Alimpij  Miloradov,  jenž  proslovil  jménem  rozkolníků 
revoluční  řeč.  Ale  druh  jeho,  Pavel  Bělokriuický,  vlastní  duše  buko- 
vinské  metropole,  odpověděl  na  jeho  řeč  posláním  k  Moskevské  staro- 
věrecké  obci,  v  němž  píše  mimo  jiné:  „Chci  vám  odhaliti  úžasné 
očekávání  na  světovou  konstituci,  což  znamená  nůž,  medem  pomazaný 
a  přihotovený,  aby  dříve  či  později  proklál  celý  svět.  To  vám  buď 
dosti  na  výstrahu:  uslyšíteli  jen  slovo  konstituce,  bojte  se  jako  ně- 
jakého krvežíznivého  zhoubce,  jevícího  se  k  vám  v  podobě  blaho- 
dárce  ..." 

Je  sice  pravda,  že  rozkolníci  pořád  marně  očekávajíce  slibo- 
vané jim  úlevy  přišli  na  myšlenku,  obrátiti  se  o  pomoc  za  hranice 
říše;  zejména  jednali  s  Hercenem,  aby  je  mravně  podporoval  svým 
kolokolem,  ba  i  k  Napoleonu  lil.  se  obrátili  o  mravné  přispění.  *)  Ale 
úkaz  o  zrušení  nevolnictva  posilnil  znova  jejich  naděje.  V  reformách 
Alexandrových  jevil  se  jim,  jak  sami  bezpopovci  tvrdili,  „duch  ruské 
stariny." 

Proto,  když  za  vzniku  polské  revoluce  r.  1863  Hercen  vyslal  na 
Rus  své  agenty,  aby  vzbouřili  rozkolnlky  proti  vládě,  odmítli  svorně 
jeho  snahy  „arcipastýřským  posláním"  z  Jass  24.  února  1863,  hrozíce 
anathemou  každému,  kdož  by  uposlechl  jeho  hlasu. 

Hned  po  potlačení  revoluce  polské  sestavena  nová  komise  pro 
záležitosti  rozkolnické,  jejíž  výsledkem  byl  zákon  r.  1874,  kterým  se 
zavádějí  pro  rozkolníky  zvláštní  matriky.  V  ně  se  vpisují  porody, 
sňatky  a  úmrtí,  ony  jsou  důležitým  krokem  na  cestě  k  rovnoprávnosti 
staroobřadců  s  pravoslavnými,  neboř  se  jimi  zabezpečují  rozkolníkům 
důležitá  občanská  práva   dědičná  a  jiná,    plynoucí  z  legitimnosti  rodu. 

Již  následujícího  roku  1845  svolána  druhá  komise,  jež  má  rovno- 
právnost rozkolníků  dovršiti.  Komise  uznala  možným,  dovoliti  všem 
státu  neškodným  sektářům,  míti  svou  hierarchii,  bráti  průvodní  listy 
na  volné  cestování  po  Rusi  i  v  cizinu,  zanášeti  se  průmyslem  a  tržbou 
po  vůli,  vstupovati  ve  služby  státní  i  soukromé,  zakládati  své  národní 
školy,  a  zrušiti  zvláštní  poplatek  jednoho  rublu  z  hlavy,  jejž  rozkolníci 
doposud  odvádějí  ve  prospěch  pravoslavných  chrámů.^) 

Že  se  snesení  nové  této  komise  nestalo  dosud  zákonem,  tím  vinen 
hlavně  svatý  synod,  jenž  se  nemohl  shodnouti  s  komisí,  co  se  má  po- 


';  Rádcem  velkoknížete  ve  věcech  rozkolu  se  týkajících  byl  proslulý  ba- 
datel rozkolu  Pavel  Melnikov. 

O  Byl  to  opět  Někrasovec  Šimon  Gončarov,  jemuž  Poláci  vymohli  r.  1862 
audienci  u  Napoleona  III.,  ta  vsak  zůstala  bez  výsledku. 

^)  A.  Michajlov,  Po  voprosu  o  věroterpimosti,  Věstn.  Evr.  1882,  III. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SektářsM  na  Ruxi.  O  97 

kládati  za  znamení  skodnosti  té  říi  oné  sekty.  Komitét  uznává  škodnými 
ony  sektáře,  kteří  se  kastrují,  neuznávají  manželství  a  cara.  Sv.  synodu 
zdá  se  však  náhled  takový  příliš  svobodomyslným. 

Rovnoprávnost  staroobřadců  nejenom  že  bude  skutkem  spravedli- 
vosti, nýbrž  povede  zajisté  ke  smíru  mezi  rozvaděnými  nyní  bratry. 
Však  ještě  více  ve  vzhlede  tomto  zmůže  šíření  osvěty  mezi  lidem. 
„Vzdělanost  lidu  zasadí  rozkolu  poslední  ránu"  —  píše  Melnikov  ve 
svém  I.  listě  o  rozkolu.  —  „Důkazem  již  to,  že  spisy  rozkol nické 
tratí  svou  váhu,  jakmile  se  vytisknou  a  lidé  je  mohou  físti  v  plném 
znění.  Dříve,  dokud  byly  ony  spisky  tajemstvím,  věřilo  se  v  jich 
autoritu;  nyní  se  však  poznává  jejich  mělkost  a  úplná  prázdnota.  Na 
vydávání  rozkolnických  spisů  horší  se  nejvíce  Bělokrinická  konsistoř 
a  jiní  náčelníci  rozkolu.  Pokládajíť  publikaci  rozkolnických  spisů  za 
nebezpečnější  rozkolu  než  staré  tresty,  hranice,  špalek,  skřipec,  Sibiř, 
které  jako  každé  pronásledování  zjednávaly  rozkolu  jen  nových  pří- 
vrženců ..." 


4.    Sekty  bezpopovské. 

Bezpopovština  založena  jest  na  myšlence  demokratické,  jako 
křesťanství  ve  svých  počátcích  vůbec.  Ale  ta  okolnost,  že  nedostatek 
kněžstva  a  učitelstva  vůbec  nahrazován  mnohdy  od  předních  vůdců 
bezpopovských  chorými  výmysly  náboženského  fanatismu,  vyrostila 
i  z  této  půdy  strom  tytýž  chorobný,  zakrslý,  plný  nezdravých  přírostků 
a  opuchlin.  Demokratismus  ve  mnohých  případech  se  zvrhl  v  anarchii, 
přísnost  života  v  samovraždu,  volnost  v  lupičství.  Krajní  bezpopovci 
zavrhli  stát,  kterýž  je  jim  říší  antikristovou ;  neznají  obce,  rodiny,  ne- 
majíce spořádaného  manželství;  jsou  tuláky,  živíce  se  zákeřnictvím, 
protože  nemají  domova;  jsou  samovrahy,  nezn^íce  ničeho,  co  by  je 
poutalo  k  životu. 

Ale  výtka  taková  platí  toliko  nejkrajnějším  výstřelkům  bezpo- 
povštiny.  Ohromná  většina  rozkolníků  zachovala  a  zachovává  nadále 
ducha  demokratického,  a  jakkoliv  starověrectvo  vzniklo  ze  zásad  kon- 
servativních,  hájilo  starobylé  zvyky  ruské  a  příčilo  se  všemi  silami 
reformám  Nikonovým  a  Petrovým,  přece  bylo  a  jest  představitelem  po- 
kroku v  národě  ruském. 

Vzpíraje  se  novotám  Petrovým,  rozkol  se  vzpíral  Petrově  centra- 
lisaci  a  jeho  despotismu,  i  h^il  starobylou  ruskou  autonomii  politickou. 
Vzpíraje  se  reformám  Nikonovým,  nevzpíral  se  pouze  jeho  opravě  knih 
a  obřadů  církevních;  ty  byly  věcí  vedlejší.  Hlavní  příčinou  odporu 
proti  Nikonovi  byl  vznikající  za  něho  despotismus  církevní,  a  Rusové 
byli  zvyklí  autonomii  také  v  církevních  věcech. 

Že  zpátečnictví  nelze  klásti  za  vinu  rozkolníkům,  viděti  z  toho, 
kterak  pokrok  a  vzdělanost  zmáhají  se  na  Rusi  hlavně  v  obyvatelstvě 
rozkolnickém.  Rozkolníci  jsou  na  Rusi  nejlepšími  hospodáři,  nejpokro- 
čilejšími průmyslníky  a  kupci;  procento  literního  vzdělání  dostupuje 
nejvyššího  čísla  opět  mezi  rozkolníky.  Lomonosov,  zakladatel  moderního 
spisovného  jazyka  ruského,  vyšel  ze  středu  bezpopovských  pomorců. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


698  J'  Hrubý: 

Jest  i  jiný  patrný  důkaz,  že  rozkolníci  nemohon  býti  pokládáDÍ 
za  stranu  zpAtečnickon.  Jako  vše,  co  v  přírodě  slabé,  nemá  budou- 
cnosti a  hyne  dříve  či  později  pod  nátlakem  silnějšího  soupeře,  tak 
by  též  rozkol  musil  mizeti,  kdy  by  byl  spočíval  na  základech  zpá- 
tečnických;  ale  historie  učí,  že  rozkol  nejenom  nemizí,  nýbrž  roste 
a  se  zmáhá  v  šíř  i  hloub.  Při  tom  zajímavá  je  okolnost,  že  popovstina 
se  zmáhá  nepoměrně  pomaleji  než  bezpopovština,  ve  které  se  zásady 
rozkoluické  rozvily  v  největší  síle.  Mimo  to  množství  popovců  přechází 
stále  v  tábor  bezpopovský.  J.  Juzov  *)  odhadoval  počet  ruských  sektářá 
v  letech  sedmdesátých  na  13  milionů,'^)  z  nichž  bylo  popovců  asi 
3,000.000,  bezpopovců  asi  8,000.000,  racionalistů  asi  1,000.000  a 
chlystů,  skopců  atd.  65.000.  Bezpopovci  tvoří  tedy  dvě  třetiny  všech 
ruských  dissidentů. 

Již  výše  řečeno,  že  starověrectvo  za  příčinou  své  přílišné  roz- 
troušenosti po  ohromném  prostranství  celého  Ruska  drobilo  se  v  četné 
sekty.  Různost  náboženských  i  politických  náhledů  bezpopovských  sou- 
středěna za  poslední  doby  v  šesti  hlavních  sektách,  z  nichž  některé 
objímají  po  několiku  vedlejších  učení.  Jsou  to  vyznání  pomarské,  Spa- 
sovo,  FilipporOy  Fedosějevo,  strannické  (béguni)  a  nemodlencú  (něnióljaki). 

Nejmírněji  vyjádřeny  zásady  bezpopovské  u  pomorců,  nejradi- 
kálněji  u  běgunů  a  němoljaků.  Pomorci  jsou  zároveň  sektou  nejstarší, 
kdežto  nemodlenci  vznikli  teprve  za  našich  dnů. 

Pomorci,  jichž  střediskem  je  klášter  Vygorěcký,  vždy  se  vyzna- 
čovali smířlivostí,  ba  neštítili  se  ani  myšlenky,  vejíti  v  trvalý  svazek 
s  popovci.  Již  r.  1730  vyslali  své  zástupce  na  sněm  Starodubský,  kdež 
byla  na  denním  pořádku  otázka  biskupská.  Pomorci  prohlásili  tu,  že 
jsou  ochotni  spojiti  se  pod  jedním  biskupem  s  popovci,  podařili  se 
těmto  získati  pro  hodnost  arcipa štýrskou  duchovního,  jenž  by  vyho- 
voval všem  podmínkám  starověrstva. 

Když  pak  hledání  biskupa  tehdáž  nevedlo  k  cíli,  obeslali  r.  1765 
nový  církevní  sněm  v  Moskvě,  kde  společně  s  popovci  jednali  znova 
o  vysvěcení  rozkolnického  biskupa.  Ale  i  tentokrát  marně. 

Tolerantní  duch  pomorců  projevil  se  i  roku  1850,  kdy  na  jejich 
návrh  zřízen  při  Vygorěckém  monastýre  církevní  soud,  složený  ze  zá- 
stupců všech  čelných  obcí  starověreckých.  Účelem  soudu  bylo,  uklízeti 
spory  vznikající  ve  věcech  náboženských  mezi  jednotlivými  sektami. 
Bohužel  ani  tato  instituce  neměla  dlouhého  trvání.  Hlavní  překážkou 
sjednocení  všech  sekt  jest  radikalismus,  vzmáhající  se  u  většiny  bez- 
popovských vyznání. 

Nejmocnější  bezpopovskou  sektou,  jak  číselně  tak  i  mravně,  jsou 
FedoséjevcL  Podotčeno  již  výše,  kterak  se  oddělili  od  Vygorěckého 
monastýra  r.  170t)  a  rozšiřovali  učení  své  s  takým  úspěchem,  že  v  málo 
letech  přívrženci  jejich  se  nalézali  ve  všech  čelných  městech  ruských, 
ba  rozšířili  se  i  za  hranice  říše.  Žijíce  nejvíce  po  městech,  tedy  mezi 
obyvatelstvem  poměrně  vzdělanějším,  shledali  brzy,  že  pouhé  popírání 
reform   náboženských  a  politických    nestačí    na   utvrzeni   jejich   sekty. 


')  Russkije  dissidenty.  Petrohrad  1881. 

^)  A.  Michajlov  ve  Véstn.  Evropy  r.  1882  páčí  počet  sektárů  na  16  milionů. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SehtářsM  na  Rusi.  699 

Odí  poznávali,  že,  majili  se  dodělati  pevného  stanoviska,  musejí  po- 
ložiti v  základ  svého  učeni  cosi  positivního  a  zejména  že  ve  vzdělání 
nesmějí  zůstávati  za  svými  soupeiH  pravoslavnými.  I  dopracovali  se 
skutečně  pevné  soustavy  náboženské,  kloníce  se  značně  k  racionalismu. 

Poznavše,  že  předkové  jejich,  opírajíce  se  v  boji  s  Nikonem  na 
písmo  svaté,  vybírali  z  něho  jen  taková  místa,  která  odpovídala  jejich 
názordm,  neznamenajíce,  že  z  téhož  pramene  se  dá  čerpati  hojnost 
d&vodů  také  proti  rozkolu:  přišli  na  myšlenku,  že  písmo  sv.  není  více 
za  našich  dnů  neomylným  vodítkem  ve  sporech  náboženských.  „Naše 
doba  různí  se  ode  dob  Kristových ;  apoštolové  více  nepůsobí  a  spisové 
jejich  nemohou  míti  síly  nezvratné  autority."  ')  Podobným  spůsobem 
vidouce,  že  pravoslavní  misionáři  ve  sporech  s  rozkolníky  porážejí  je 
důvody,  vzatými  ze  starých  spisů  rozkolnických,  popřeli  autoritu  starých 
knih,  které  prý  nemohou  míti  více  platnosti  za  našich  pokro(Mlých  dob. 

Učení  o  antikristovi,  s  nímž  starověrci  vystoupili  hned  za  Nikona, 
jest  dosavad  jedním  ze  základních  článků  víry  bezpopovské.  Avšak 
skutečného,  tělesného  antikrista,  jímž  byl  původně  Nikon  a  po  noni 
Petr  Veliký,  dávno  se  také  již  zřekli.  Antikrist  jest  jim  nyní  pojmem 
abstraktním.  Dle  novějšího  výkladu  jest  to  „duch  odpadlictva  od  risté 
víry  Kristovy,  jevící  se  postupně  ve  skutcích  celé  řady  osob,  zejména 
vlády  světské  i  duchovní."  Následkem  takového  učení  podřizují  se  bez- 
popovci  vládě  8  nechutí  a  při  bohoslužbách  na  místo  modlitby  za  cara 
modli  se  „o  vítězství  blahověrných  křesťanů  nad  nepřáteli."  Ostatně 
též  popovský  církevní  sněm  v  Bílé  Krinici  snesl  se  r.  1868  na  tom, 
že  ti  ze  starověrců,  kdož  se  modlí  za  cara,  mají  býti  pokládáni  za 
odpadlíky  od  víry. 

S  jakou  nechutí  se  bezpopovci  podřizuji  rozkazům  státních  úřadů 
a  soudů,  viděti  z  toho,  že  proti  nim  volají  na  pomoc  běsy.  1.  Juzov  ^) 
uvádí  jednu  rozkolnickou  zaklínači  formuli:  „Běse  zlý,  běse  smradlavý, 
běse  pichlavý,  po  právu,  po  síle  zaklínání  zjevte  se  přede  mnou  jako 
list  před  travou  a  zachraňte  mne  raba  božího  od  soudců  soudcovských 
i  vládců  světských,  i  všelikých  činovníků  (úřadníků)  mužského  i  žen- 
ského pohlaví." 

Jaký  jest  náhled  Fedosějevců  o  kněžstvu,  poznali  jsme  už  výše. 
Upír^íce  potřebu  kněžstva  (následkem  faktické  nemožnosti,  míti  řádné 
kněžstvo)  dospělí  k  myšlence,  že  „každý  člověk  jest  chrámem  božím, 
bůh  že  přebývá  v  srdci  každého  člověka  a  slyší  jeho  vroucí  modlitby." 
Na  dotaz,  kde  jeho  chrám?  odpovídá  Fodosějevec:  „Chrámem  jsem 
já!"  —  Zavrhujíce  kněžstvo  musili  se  vzdáti  nezbytně  též  konání  ně- 
kterých svátostí.  Podrželi  toliko  křest  a  rozhřešení,  jež  prý  může  dle 
slov  písma  svatého  udíleti  každý  člověk.  Přijímání  pod  viditelnými 
spůsobami  není  prý  nevyhnutelno,  neboť  Kristus  dle  slov  písma  pře- 
bývá v  každém  člověku,  konajícím  dobré  skutky,  i  netřeba  prý  ho 
tedy  teprve  přijímati. 

Nejobtížnějším  bylo  jim  ovšem  rozřešiti  otázku  manželství.    V  té 


')  I.  Juzov,  Russkije  dissidenty.     Starověrcy  i  duchovnyje  Christiane.  Petro- 
hrad 1881. 
*)  Političeskija  vozzrěnija  starověrya.  Russkaja  Mysl  1882,  V. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


700  ^.  Hrubý: 

příčině  různili  se  bezpopovci  stále  ve  svýcli  náhledech  a  různí  se 
dosavad.  Jsou,  kteří  uznávají  nutnost  manželství,  a  jsou  sekty  popírající 
potřebu  spořádaného  manželství.*  Celý  na  př.  rozdíl  mezi  pomorci  a 
Fedosějevci  záleží  v  tom,  že  onino  uznávají  manželství  za  svaté  a  světí 
je  žehnáním  rodičů  a  duchovního  učitele,  tito  však  popírají  svatost 
manželství. ')  Fedosějevci  zachovali  manželství,  ne  sice  jako  svátost, 
jejíž  potřebu  neuznávají,  ale  jako  věčné,  na  dobrovolném  souhlase 
snoubencův  založené  spojení  dvou  osob.  Souhlas  snoubenců,  mnohde 
i  souhlas  rodičů  jest  nevyhnutelným,  máli  nové  manželství  býti  platným. 
Při  sňatku  konají  se  i  některé  modlitby  a  starší  obce  žehnají  novo- 
snoubencům. 

Ale  postaveni  ženy  v  rodině  bezpopovské  není  nikterak  horší 
než  u  pravoslavných.  Naopak  ve  vzhlede  společenském  žena  bezpo- 
povská  je  muži  svému  rovna.  Bezpopovci  o  poměru  ženy  v  rodině 
tvrdí:  „Rodinný  život  se  zakládá  na  vzájemné  lásce  muže  a  ženy,  na 
vědomé  jich  rovnoprávnosti  ve  všech  podnicích.  Ovšem  rovnoprávnost 
ona  jest  omezena  zákony  přirozenými  a  vrozenými  silami  muže  i  ženy."  — 
Že  mezi  bezpopovci  panuje  duch  demokratický,  netrpící  rozdílu  stavů,  - 
rozumí  se  samo  sebou  v  obci,  kde  i  ženo  vykázáno  rovné  právo  s  mužem. 

Takové  jsou  náboženské  i  politické  názory  nejen  Fedosějevců, 
nýbrž  i  veliké  většiny  všech  bezpopovců.  Ale  jako  všude,  jsou  i  zde 
výminky.  Část  bezpopovců  zaběhla  do  krajností  a  tím  znetvořila  mnohé 
zdravé  zásady  svých  souvěrců;  příkladem  toho  jsou  běguni  neb  stranníci 
a  nemodlenci. 

Osudy  bezpopovců  shodují  se  s  osudem  popovštiny.  V  ty  doby, 
kdy  se  ulevovalo  popovcům,  oddychovali  volněji  též  bezpopovci;  však 
naléhaloli  pronásledováni  na  popovce,  sténali  pod  ním  také  bezpopovci. 

Tolikéž  úplně  rovnoběžná  je  historie  fedosějevského  Preobražen- 
ského  hřbitova  v  Moskvě  s  dějinami  popovského  Rogožského  hřbitova. 
Preobraženský  hřbitov  vznikl  téhož  roku  1771,  rozkvetl  za  panování 
Alexandra  I.  a  stal  se  střediskem  všech  Fedosějevců;  ale  za  Mikuláše 
strhla  se  i  nad  ním  bouře  a  rok  1854  stal  se  i  jemu  osudným.  Na 
hřbitov  poslán  vládní  komisař,  jmění  hřbitova  zabaveno  ve  prospěch 
lidumilných  ústavů  a  jedna  z  jeho  modliteben  proměněna  v  jedino- 
věrecký  chrám,  který  měl  sloužiti  za  vnadidlo  bezpopovců  k  přestupo- 
vání pravoslaví.  Vnadidlo  se  však  ukázalo  málo  lákavým,  a  brzy  na 
ně  úplné  zapomenuto. 


5.  Běguni  a  nemodlenci.  Morelščici. 

Na  sklonku  života  cara  Mikuláše  nadělala  mnoho  hluku  na  Rusi 
sekta  bégunú  či  strannikú,  jichž  přívrženci  se  vyskytovali  hlavně  ve 
krajích  Povolžských.  Ač  počtem  nevalně  četní,  vzbudili  nicméně  vše- 
obecnou pozornost  svojí  rozhodností  a  zjevně  revolučním  duchem. 

Kdo  viděl  kdy  na  Rusi,  aby  sedlák  nesiial  čapku  před  panem 
ispravníkem    (policejním  hejtmanem)?     A  hle,    mužík    načichlý    učením 


')  M.  Stebnický,  S  Ijuďmi  drevljago  blagočestija  (Bibl.  dlja  ctěnija). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Buši.  701 

bégunským,  stojí  s  pokrytou  hlavou  před  všemocným  úřadníkem  a  na 
výtku  jeho  odpovídá  drze :  „A  vám  ten  je  carem,  onen  generálem,  ten 
vaše  vysokoblahorodí,  ale  nám  všichni  jsou  rovní  bratl4."  —  Nedosti 
na  tom.  Druhý  bégun  ptá  se  úřadnika:  „Dlouholi  budou  ještě  trvati 
oni  bozi?"  a  ukazuje  prstem  na  panský  dům  místního  veUco statkáře. 
To  bylo  ještě  před  zrušením  nevolnictva. 

Revolucionářský  duch  běgunů  naplnil  hrfizou  všechny  úřady, 
i  počaly  zaváděti  pořádek  po  Mikulášovsku.  Ale  běgunťí  tím  nezastrašily. 
Fanatikové  odpovídali  podle  biblického  pravidla:  Oko  za  oko,  zub  za 
zub.  Krádežemi,  vraždami,  loupeží,  požárem  mstili  se  na  úřadnících 
a  velkostatkářích.  Vraždy  a  loupeže  vedly  v  padesátých  letech  policii 
v  rflzných  krajinách  Povolžských  na  stopu  nebezpečných  sektářft  a  od- 
halily roušku  8  jejich  výstředního  učení. 

Prvními  učiteli  sekty  běgunské  pokládají  se  Fedosějevci  bratří 
Ivan  a  Adrián,  kteří  v  polovině  minulého  století,  nespokojeni  s  mír- 
nými zásadami  bezpopovskými,  odtrhli  se  od  Fedosějevců  a  počali  kázati 
boj  8  antikristem.  Ale  v  soustavu  uvedl  nové  učení  teprve  Jevfimij  či 
Afinty  jenž  „apoštoloval''  v  letech  osmdesátých,  toulaje  se  po  celé 
střední  Rusi.  Jádro  jeho  učení  spočívá  ve  slovech:  „Nesluší  uznávati 
vlasti  ani  vlády,  nutno  býti  občanem  všeho  světa.  Míti  svoji  střechu 
jest  neodpustitelný  hřích,  kterého  nesmyješ  modlitbou  ani  poklonami 
ani  jiným  bohumilým  skutkem.  Buď  jako  ptáče  nebeské  a  celý  svět  ti 
bude  náležeti.  Prchej  a  bojuj  s  antikristem.'' 

Kostrou  věrouky  běgunské  je  domněnka,  že  svět,  jak  nyní  se 
jeví,  je  říší  antikristovou;  podřízení  se  pod  zákony  církevní  a  státní 
jest  ohavností  před  Hospodinem.  V  nynějším  světě  nikde  není  pravého 
blaha,  a  spásy  dojíti  lze  toliko  stálým  prcháním  před  světem,  usta- 
vičným touláním  po  zemi  a  absolutním  odporem  proti  všem  státním, 
církevním  i  mravním  řádům.  Kolem  této  kostry  kupí  se  pak  ostatní, 
z  ní  plynoucí  dogmata.  Není  svátostí,  vyjma  křest,  jejž  udílí  nejstarší 
člen  církve  —  starik.  Jsou  občany  říše  jen  z  přinucení;  car  je  ka- 
cířem a  povinností  každého  „ pravého **  křesťana  jest,  svět  od  něho 
zbaviti.  I  obec  je  výmyslem  ďábelským:  pravý  křesťan  nemá  domova 
na  tomto  světě. 

Manželstvo  zavrhují  docela.  Žena  po  názorech  běgunů  dána  člo- 
věku ďáblem  (knězem);  ale  milenka,  se  kterou  žije,  dána  mu  bohem. 
Běgun  otec  dovoluje  své  dceři  milovati  se  s  kýmkoliv  se  jí  líbí, 
a  je  rád,  přineseli  mu  do  domu  budoucího  pomocníka  nebo  pomocnici 
(syna  nebo  dceru),  zůstávajíc  při  tom  „nevčstou  Bíristovou." 

Stranníci  dělí  se  ve  tři  stupně:  dokonalé  křesťa-ny,  starce  žijící 
na  potulkách  a  zanášející  se  apoštolstvím;  ohlášené,  kteří  putují  se 
starci  a  učí  se  obyčejům  strannickým ;  a  světské  členy.  Těmto  dovoliye 
se  pro  slabost  a  neplnou  ještě  zralost  pro  život  blažených  obcovati 
8  ostatním  světem  a  míti  stálá  obydlí.  Jsou  však  za  to  povinni  míti 
při  každém  domě  tajnou  skrýši,  připravenou  každé  hodiny  k  přijetí 
a  ochraně  vlastního  běguna,  jenž  jim  za  to  pomáhá  při  práci.  Doba 
světská  je  však  jen  dobou  přípravnou,  a  nikdo  nemá  umříti,  aniž  by 
přijal  křest  a  stal  se  vlastním  stranníkem.  Byl  by  sic  nehodným  věč- 
ného blaha. 

08V£TA  U88.  8.  45 


Digitized  by  V:íOOQIC 


702  J'  Hrubý: 

Světským  křesťanům  dovoluje  se  choditi  do  kostela,  zpovídati  se 
„k  vůli  slušnosti,"  ženiti  se  s  dívkami,  nenáležejícími  k  sekt^,  míti 
vlastnictví  a  podrobovati  se  zákonům  tělesné  (ne  však  duševně  —  tedy 
z  přinucení). 

Kdo  chce  býti  dokonalým  křesťanem,  musí  prožiti  2  až  3  roky 
ve  společnosti  toulavých  stranníků,  býti  ohlášeným.  Pak  přijímá  křest 
a  stává  se  dokonalým  křesťanem. 

Vlastní  stranníci,  jakož  řečeno,  nemají  domova  ani  zaměstnání. 
Toulají  se  po  Volze,  kážou  „pravou  křesťanskou  víru,"  popouzejí  my.sli 
lidu  proti  úřadům,  vládě  a  hlavně  proti  antikristu  carovi,  navštěvují 
zejména  na  podzim  učedníky,  kteréž  upevňují  ve  víře  jsouce  jich  hostmi, 
a  v  případě,  že  v  okolí  není  přívrženců  sekty  strannické,  živí  se  krá- 
deží, loupeží,  ba  i  vraždou.  Pod  střechu  nevěřícího  nevkročí  a  hanbou 
bylo  by  stranníkům,  kdy  by  učitel  jich  zemřel  pod  střechou,  zvláště 
v  příbytku  nevěřícího. 

Mýlil  by  se  však,  kdo  by  se  domýšlel,  že  tito  apoštolově,  kteří 
sebe  zovou  mnichy,  tráví  krušné  dni  života  pozemského  spůsobem  aske- 
tickým.  Každého  z  nich  provází  na  pouti  v  tomto  slzavém  údolí  boha- 
bojná přítelkyně,  jež  mu  oslazuje  hořké  řemeslo  apoštolské.  Ba  jsou 
příklady,  že  apoštol  běgun,  když  mu  nastaly  rodinné  starosti,  uchýlil 
se  potichounku  zase  pod  prokletou  střechu  a  nedbaje  posměchu  druhých 
apoštolů,  pokořil  se  na  všeobecné  pohoršení  zákonům  neúprosné  přírody. 

R.  1863  Nikita  Semenov  Kiselev^  jeden  z  nejhorlivějších  šiřitelů 
běgunstva,  sepsal  tak  zvané  „statě,"  jimiž  zorganisoval  celou  sektu. 
Každá  obec  má  míti  radu,  složenou  ze  tří  nejstarších  členů  obce, 
z  nichž  jeden  stojí  na  místě  biskupa,  druhý  má  býti  jeho  pomocníkem 
a  třetí  jako  knězem.  Jich  rozkazy  má  se  říditi  celá  obec.  Ve  vsi  So- 
prlMch  u  Jaroslavi  zřízena  pak  vrchní  rada,  v  níž  zasedají  všichni 
učitelé  sekty  a  někteří  starci.  Ale  poněvadž  Kiselev  uznával  i  potřebu 
panovníka,  odtrhla  se  nejrozhodnější  část  běgunů  od  něho  a  zůstala 
věrna  starým  zásadám,  dle  nichž  jest  jim  carem  na  nebi  bůh,  na  zemi 
pak  jest  si  každý  člověk  sám  carem  i  knězem. 

Jakkoli  v  letech  padesátých  běguni  svým  energickým  popíráním 
všelikých  platných  řádů  přehlušili  všechny  ostatní  sekty,  nebyli  přece 
nikdy  valně  rozšířwii.  Sami  přívrženci  jejich  odhadovali  počet  „doko- 
nalých" stranníků  na  2000.  Od  zrušení  nevolnictva  počet  i  energie 
jejich  stále  klesají. 

V  novější  době  našla  se  i  zadní  dvířka,  jimiž  lze  uniknouti  ne- 
vyhnutelného jinak,  ale  v  pokročilém  věku  nehrubě  příjemného  tuláctví. 
Pozorujeli  stranník,  že  se  blíží  hodina  jeho  smrti,  dá  se  vynésti  za 
dům  do  pole,  do  lesa,  a  tak  skoná,  jakož  mu  zákon  jeho  káže,  ač 
u  samého  obydlí,  přece  „na  útěku."   — 

V  popírání  světských  i  církevních  řádů  došla  nejdále  nejmladší 
bezpopovská  sekta  nenwdlenců.  Mezi  strannickými  kazateli  vynikl  po- 
zoruhodnými ideami  Timofěj  Bondarev^  jenž  vycházeje  ze  zásady,  že 
vše  na  světě  stárne,  dovozoval,  že  stárnou  i  zákony  náboženské.  Jako 
za  křesťanstva  pozbyly  váhy  idey  starozákonné,  tak  v  pokročilé  naší 
době  nemohou  trvati  při  plné  váze  všechna  pravidla  novozákonní.  Zů- 
stává v  platnosti  toliko  íh(rh  zákona  Kristovaj  následkem  čehož  i  mo- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SektářftM  na  Muai.  703 

dlitba  má  býti  pouze  duševní,  všeliká  pak  forma  a  tělesné  vyjadřování 
náboženství  jsou  zhola  zbytečný.  *) 

Zásady  Bondareva  rozvil  v  letech  třicátých  Donský  kozák  GavrUo 
Zimin,  jenž  se  stal  zakladatelem  sekty  němoljaků  (nemodlencň).  Zimin 
byl  původně  přívržencem  popovštiny,  přestoupil  pak  k  bezpopovštině ; 
ale  ani  v  té  hloubavý  duch  jeho  nenalezl  ukojení  svých  tužeb,  i  jal 
se  proto  „pátrati  v  knihách"  a  dopracoval  se  takovým  spůsobem  nové 
soustavy  náboženské,  jež  svou  smělostí  a  novotou  tak  překvapila  vládu 
a  duchovenstvo,  že  vynálezce  jeho  byl  pohnán  před  soud  a  r.  1837 
deportován  za  Kavkaz.^  Ale  učení  její  zapustilo  již  kořeny  na  Donu 
a  rostlo  dále  i  po  vypovězení  Zimina.  Vizme,  na  jakých  zásadách 
zesnována  nová  víra. 

Celý  věk  od  stvoření  světa  dělí  se  jako  rok  na  čtyři  doby :  jaro, 
léto,  podzim  a  zimu.  Jarem  rozumí  se  doba  praotců  od  stvoření  světa 
po  Mojžíše;  odtud  po  Krista  jde  doba  otcovská  —  léto;  vtělením  se 
Krista  počíná  se  třetí  doba  —  synovská,  doba  dozrávání,  oseň,  jež  se 
končí  r.  16G6  církevním  sněmem,  který  schválil  opravy  Nikonovy.  Od 
toho  času  žijeme  v  době  zimní,  v  době  ducha  sv.  Doba  starozákonní 
byla  vládou  boha  otce,  v  době  novozákonní  vládl  bůh  syn;  od  r.  1606 
nastoupila  vláda  svatého  ducha.  Následkem  toho  sluší  všelikou  boho- 
službu vykonávati  jen  v  duchu  a  zdržovati  se  všeho,  co  jest  pouze 
tělesné,  slovné,  obřadné.  Ani  svatým  písmům  nemá  se  rozuměti  do  slova, 
nýbrž  má  se  pátrati  po  duchu,  skrytém  v  nich:  písmo  svaté  má  se 
vykládati  allegoricky.  V  této  allegorii  dospěli  nemodlenci  tak  daleko, 
že  vykládají  jinotajně  i  narození  Krista.  Bohorodicc  znamená  dobrý 
skutek  a  zrozený  z  ní  Kristus  jest  slovo  boží.  Zavrhujíce  všelikou 
formu  neuznávají  ovšem  potřebu  duchovenstva,  chrámů  a  ústní  modlitby. 
Proto  byli  od  pravoslavných  nazváni  nemodlenci. 

Svátosti  v  té  formě,  jak  byly  ustanoveny  od  Krista,  pozbyly 
platnosti  nastoupením  vlády  ducha  sv.  Proto  zavrhují  nemodlenci  křest, 
nahrazujíce  ho  pouze  přisvojením  novorozenci  jména.  Manželství  záleží 
v  souhlase  mezi  snoubenci  a  rodiči  a  nemá  býti  bez  vážné  příčiny 
rušeno.  Mrtvé  pohřbívají  v  největší  tichosti  beze  zpěvů,  modliteb  a 
jakýchkoliv  obřadů.  Podobně  nezachovávají  postů  a  svátků,  nckřižují 
se,  poklon  nedělají  a  nectí  obrazů.  V  příští  spasitele  a  v  soudný  den 
nevěří.  Dle  jich  ponětí  po  smrti  nebude  nijakého  života  více  a  za 
skutky  své  nebudeme  nikomu  odpovídati.  Cara  a  státní  zákony  uznávají 
z  přinucení;  přísahy  však  nepřijímají  a  vojnu  zavrhují  co  nejrozhodněji. 

Tot  jádro  věrouky  nejnovější  bezpopovské  sekty,  v  níž  rozkol 
přešel  už  v  čirý  racionalismus.  Kolik  je  nyní  nemodlenců,  neví  se 
s  určitostí,  je  však  známo,  že  jsou  rozšířeni  nejen  po  jižní  Rusi,  nýbrž 
vyskytli  se  v  letech  šedesátých  též  v  Povolží  a  odtud  rozšířili  se  v  po- 
slední době  i  za  Ural  a  po  Sibiři. 


*)  I.  Jnzov,  Russkijc  dissidentv.  Petrohrad  1881. 
')  Prugavin,  Němoljaki.  Věstn!  Evropy  1883.  II. 

45* 


Digitized  by  LjOOQIC 


1 


704  J'  Hruhý: 

V  seznamech  rozkoliiických  sekt  v  minulém  á  v  první  polovině 
nynějšího  století  vyskytovala  se  též  jména  moreUóici  (jinak  serapio- 
novština)  a  sogigatéli  (rolosatovétina).  Tito  prý  se  upalovali,  onino  pak 
dobrovolné  se  vraždili.  Bedlivější  zkoumání  rozkolu  ukázalo  však,  že 
sekt  podobných  nikdy  nebylo  na  Rusi;  ovšem  ale  vyskytovaly  se  na 
různých  místech  případy,  že  rozkolníci  volili  dobrovolnou  smrt.  Vfi- 
činou  hromadné  samo  vraždy  rozkolníků  bylo  z  počátku  18.  století  pro- 
následování. Jsou  známy  příklady,  že  rozkolníci  —  hlavně  na  severu  — 
jsouce  obklíčeni  vyslaným  proti  nim  vojskem  a  vidouce  nezbytí,  shro- 
máždili se  v  některém  srube  a  tam  se  dobrovolné  upálili,  aby  neupadli 
v  ruce  pronásledovníkfl.  Dobrovolnou  smrt  přijímali  s  takovým  asi 
duchem,  s  jakým  velitel  pevnosti,  obklíčené  nepřátelským  vojskem, 
hyne  se  svou  družinou  následkem  úmyslně  zaníceného  výbuchu.  Dobro- 
volná smrt  jest  tu  u  nich  skutkem  hrdinství. 

Avšak  rozkolníci  přijímali  tytýž  smrt  z  náboženského  fanatismu, 
jenž  vedl  je  na  myšlenku,  že  lidstvo  dospívá  svého  konce.  Nepatrný 
zbytek  věřících  odevšad  obklopuje  hříšný,  svůdný  svět,  a  oni  se  vznášejí 
na  tom  moři  hříchů  jako  nepatrný  ostrůvek  spravedlivých.  Spásy  od- 
nikud neviděli,  naopak  jest  se  báti,  že  i  je  pojme  svět  co  nejdříve 
v  náruč  hříchu  —  že  v  něm  utonou. 

Jediným  prostředkem,  zachovati  duši,  je  dobrovolná  smrt,  kterouž 
přijímají  ve  spůsobě  „křtu  ohněm." 

Kdykoli  část  fanatiků  měla  za  to,  že  se  přísným  životem,  modlitbou 
a  především  posty  dodělali  úplné  spravedlnosti  před  Pánem,  scházeli 
se  ku  společné  smrti.  Ze  Sibiře  docházely  ob  čas  zprávy  o  hromadné 
smrti  padesáti,  sta  a  i  více  rozkolníků.  Vytáhli  za  zpěvu  a  modlitby 
ze  vsi,  vykopali  za  zvláštních  obřadů  hlubokou,  obšírnou  jámu,  obložili 
kolkolem  dřívím,  slámou  a  jinými  hořlavými  látkami,  zapálili  a  pak 
v  jámě  za  divokého  zpěvu  a  jásání  se  stoickou  myslí  přijímali  „křest 
ohně,"  kterýž  je  vedl  přímo  ku  věčné  spáse. 

Nejvíce  takových  fanatiků  vycházelo  ze  sekty  filipovské,  zejména 
z  vyznání  nétovského,  které  přísností  života  došlo  mnohem  dále,  než 
učení  fedosějevské.  Zachovalo  se  několik  duchovních  zpěvů  ')  rozkol- 
nických,  rozšířených  hlavně  mezi  nětovci,  kde  dobrovolná  smrt  upálením 
nebo  hladem  přímo  se  udává  za  prostředek  spásy. 

O  jiném  spůsobě  samovraždy  podává  zprávu  baron  Haxthausen. 
V  nepatrné  vesničce  na  Volze  dosáhlo  na  padesát  osob  bohabojným 
životem  toho  stupně  dokonalosti  u  víře,  že  se  měly  za  hodný  smrti. 
Vybrali  se  tedy  jednoho  dne  —  muži,  ženy  —  společně  za  ves  k  od- 
lehlému, pustému  stavení.  Dva  z  mužů  nesli  lipový  špalek,  jeden  sekeru 
a  jiný  oprátku.  Mlčky  došli  do  stavení;  zavřeli  se  a  složili  přinesené 
náčiní.  Jeden  z  mužů  poklekl,  položil  na  špalek  hlavu  a  druhý  ji  sťal. 
Pak  položil  sám  hlavu  a  dal  se  stíti.  Tak  došlo  konečně  i  na  mladou 
dívku,  v  níž  láska  k  životu  nabyla  při  pohledu  na  hnusné  vraždění 
přece  vrchu  nad  náboženským  šílenstvím,  i  vyrvala  se  z  rukou  chápa- 
jícího se  jí  katana,  vyrazila  ze  stavení  a  svolala  opodál  v  polích  pra- 


')  V.    Varencov.    Sborník    russkich    duchovných    stichov.     Petrohrad.    1860. 
Hlavně  čísla  54  až  78. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářství  na  Buši.  705 

cující  lid.  Když  vnikli  do  stavení,  nalezli  z  padesáti  osob  na  živé  toliko 
dva  starce.  Jeden  skláněl  pravé  hlavu  pod  sekeru  a  druhý  držel  v  ruce 
oprátku,  jíž  měl  pak  sebe  sprovoditi  se  světa.  Byli  zatčeni  a  zmrskáni. 
Každé  švihnutí  knutou  přijímali  s  jásáním  jako  zvláštní  milost  boží, 
kteráž  je  činí  hodnými  raučednictví.  Byli  posláni  na  Sibiř. 

Hromadné  takové  vraždční  z  náboženského  fanatismu  vzalo  dávno 
už  za  své.  Osvěta  rozhání  mraky  pověr  s  tupé  nevzdělanosti  i  po  širém, 
zpozdivším  se  Rusku,  a  pod  jasným  nebem  vzdělanosti  kde  že  vzrůstati 
fanatismu  ? 

Ale  nadéje,  že  se  všichni  rozkolníci  vrátí  jednou  zase  do  lůna 
ruského  pravoslaví,  je  marná.  Bezpopovština  zašla  již  tak  daleko 
v  racionalismus,  že  návrat  odtud  jest  jí  nemožný.  Jiná  jest  ovsem 
otázka,  zdali  na  škodu  ruskému  národu.  (Pokračování.) 


V  cizích  službách. 

Kus  české  anabase. 

Vypravuje 

Alois  Jirásek. 

(PokrafiUTánf.) 

xvn. 

Bitva  u  Schónberka. 

^  ibák  odevzdav  kladení  vozů  a  jich  sešikování  v  tábor  vladykovi 
z  Uherska  a  poručiv  ostatní  vojsko  Kdulincovi,  sám  do  pole 
vyjel,  krajinu  obhlédnout.  Pan  Svojanovský  z  Boskovic  maje 
několik  jezdců  s  sebou,  jej  vyprovázel. 

Rovná  výšina,  kterou  zvolna  jeli,  očividně  se  před  nimi 
směrem  jihozápadním  sužovala.  Většinou  byla  zdělána.  Ted,  po- 
čátkem září,  nespatřili  ovšem  nikde  ani  klásku,  ale  všude  skoro  samá 
strniska,  pluhem  ani  netknutá.  Všude  pusto,  nikde  ani  člověka,  jenž  by  je 
zdělával.  Stranou  tábora  spatřili  nevelikou  ves  —  vypálenou,  opuštěnou. 
To  byl  Bernhardswald.  Však  hle,  tam  před  nimi  vyběhl  zpod  houštiny 
na  mezi  člověk  jakýsi  jako  vyplašený  zajíc!  Pan  z  Boskovic  jen  kynul 
a  již  dva  jezdci  dali  se  za  prchajícím.  Vida,  že  by  neunikl,  zastavil 
se,  a  když  ho  jezdci  dojeli,  padl  na  kolena.  Páni  také  viděli,  jak 
prosebně  ruce  zvedá. 

Byl  to  sedlák,    jenž  patrně  se  chtěl  vrátiti  do  vypálené  vesnice. 

Libák   jal    se    ho    přísně   vyptávati.     Kde  jeho    němčina    nestačila   na 

sedlákův  dialekt,  tam  pan  Boskovský  snažil  se,  aby  pomohl.     Ptali  se 

nejprve,  jak  jsou  daleko  od  Řezná. 

„Tři  hodiny." 

Hejtmane  se  na   sebe   podívali  a  jistě    si   oba   stejné   pomyslili : 


Digitized  by  V:íOOQIC 


706  ^.  Jirásek: 

„Tak  blízko!  Ten  Němec  nás  čistě  zavedl!" 

Dále  se  vyptávali  na  císařské  vojsko.  Sedlák  jen  tolik  věděl,  že 
je  v  Ěczně  a  okolo  Řezná,  že  ho  je  tuze  mnoho,  že  jednotlivé  houfy 
až  sem  zajíždějí,  jako  dnes  i  včera,  kdy  jim  ves  vypálili. 

Pak  se  Libák  ptal  na  cestu  z  Éezna  sem  vedoucí  i  na  vesnice 
a  stezníky.  Sedlák,  krajiny  dobře  znalý,  zevrubně  vypovídal  a  ze  strachu 
i  ochotné.  Po  té  mu  poručili,  aby  šel  s  nimi.  Chvěl  se  a  znova  prosil, 
aby  ho  šetřili  a  pustili,  že  má  ženu  a  děti.  Než  neslevili  jemu.  Jen 
tím  ho  potěšili,  že  se  mu  nic  nestane. 

Daleko  nejeli.  Rovná  výšina  se  tu  tak  z  obou  stran  sužovala, 
že  byla  jako  mohutný  jazyk,  vybíhajíc  ostrožnou  dosti  strmou.  Pod 
ní  ves  Wencenbach.  V  právo  měli  hejtmane,  hledíce  před  se  směrem 
k  Řeznu,  srázný  svah  porostlý  lesem;  pod  ním  v  úzké  a  hluboké 
prorve  tekl  potok,  za  nímž  opět  vypínala  se  výšina.  Na  té  stál  nějaký 
hrad.  Bylof  cimbuří  jeho  viděti  nad  les  trčící.  „To  je  zámek  Schon- 
berk,"  vykládal  sedlák.  „Pod  ním  je  malá  vesnička  a  mlýn." 

Po  levé  straně  svah  té  mohutné  ostrožny,  na  níž  stáli,  nebyl 
tak  příkrý.  Bez  lesa,  porostlý  jen  travou,  vřesem  i  mechem,  z  něhož 
tu  tam  skála  na  světlo  denní  prorážela,  svažoval  se  v  údolí  značně 
široké  a  mělké,  na  mnoze  lučnaté,  jež  z  druhé  strany  bylo  lemováno 
řadou  chlumů  souvislých,  většinou  lesem  porostlých.  Mezi  nimi  jen  tu 
tam  travnatý,  táhlý  důl  nebo  úval  do  údolí  se  svažoval.  Tímto  volným 
údolím  po  levé  ruce  vinul  se  také  potok,  jenž  s  tím,  an  z  pravé 
strany,  z  úžlabiny  přitékal,  se  spojoval  pod  dotčenou  ostrožnou ;  odtud 
pak  spojený  a  mohutnější  tekl  krajinou  už  volnou,  rozšířenou,  ač 
nikoliv  rozlehlou.  V  pozadí  jejím  vypínaly  se  nevalné  chlumy,  jež  pásmem 
svých  modravých  lesů  lemovaly  obzor.  Pro  ně  také  nebylo  k  Řeznu 
viděti. 

Osamělá  krajina  v  ten  čas  podzimní  zvláště  zamlklá  a  tichá 
vesele  nedojímala.  Oba  hejtmane  koně  zarazivše  hleděli  mlčky  před 
se  v  rozšířenou  krajinu  směrem  k  Řeznu.  Přes  lada  kolem  vanul  stu- 
dený vítr,  v  němž  prochvívaly  se  vřes,  metlice  i  chudá,  vybledlá  tráva. 

„Tady  přitáhnou,"  promluvil  pan  z  Boskovic  a  ukázal  před  se. 
„Mají  pohodlnou  cestu." 

„Mají.  A  odtud  budou  nás  potiskati,"  odvětil  Libák  a  pohledl 
na  údolí,  jež  měli  po  levé  ruce.  „Nechť;  a  byť  jich  tolik  bylo,  nic 
bych  se  nebál  —  ale  tak,  bez  koní,  bez  střelby!"  Jen  se  zamlčel 
a  již  pokračoval:  „Bíti  se  budeme,  musíme.  Neli  tu,  tedy  jinde.  Pustili 
nás  dnes,  dohoní  nás  zítra.  Již  o  nás  vědí.  Já  bych  nejraději  tu. 
Mámeť  zištné  místo." 

„Ale  —  pane  Matěji  —  hic!"  zvolal  pojednou  pan  z  Boskovic 
a  ukázal  rychle  před  se  do  krajiny  tam,  kde  na  úpatí  posledního, 
lesnatého  chlumu  rozkládala  se  malá  víska  a  vypínala  věž  čtyř  stup- 
ňových lomenic,  mezi  nimiž  teprve  čněla  vysoká,  strmá  střecha. 

Vyvstal  tam  bílý  mrak,  ne  vysoko,  ale  při  zemi  a  hnal  se  v  před ; 
již  vedle  něho  druhý,  třetí,  a  spojivše  se  v  jeden  veliký  a  světlý  v  před 
se  valí  směrem  k  nim,  k  ostrožně.  Již  hejtmane  viděli  ve  mraku  tom 
temné  skvrny,  jež  rostly  pak  ve  stíny,  ted  se  ve  mraku  zablýsklo, 
blýská  se  a  třpytí  mihavě  od  zbrané.  „Nepřítel,"    pravil  Libák,  zraku 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizích  službách.  707 

od  prachového  mraku  ncodvraceje.  Již  zřetelně  bylo  rozeznati  jízdu, 
třemi  početnými  houfy  se  blížící,  již  také  bylo  vidčti  praporce  nad  ní 
vlající.  Když  se  byly  značně  přiblížily,  houfy  zarazily.  Několik  menších 
tlup  se  od  nich  odloučilo  a  rozjelo  se  různo  v  před,  v  právo  i  v  levo 
k  údolím. 

„Přyeli  nás  hlídat.  Nechtějí  nás  pustit!  Ó,  by  bylo  honců  a  koně- 
berek!" 

„Mohli  bychom  na  ně  zavolat  a  zeptati  se  jich,"  s  úsměvem 
Boskovský  odvětil. 

„Ba  že  by  nám  rozuměli.  Jistě  tam  mezi  nimi  mnoho  Čechů  — " 

Hejtmane  ještě  chvíli  nepřítele  i  kraj  pozorovali,  pak  obrátivše 
koně  vraceli  se  do  tábora. 

Tichá  noc  sklonila  se  na  všeckeu  kraj  i  tábor  český.  Poklid 
zavládl  všude.  Četné  stráže  rozestaveny  při  vozích  i  ve  brankách  tábo- 
rových. Libák  také  ven  vyslal  několik  tlup  pěších  pozorovat  nepřítele. 
Každé  tlupě  přidáni  z  nonzc  dva  jezdci.  Ostatní  vojsko  po  namáhavém 
pochodu  a  táboru  opevňování  odpočívalo.  V  táboře  nebylo,  jako  jindy, 
hlnčno  a  veselo.  Píšťala  se  ani  neozvala,  po  zpěvu,  po  smíchu  sotva 
kde  slechu.  Ani  tolik  ohňů  dnes  nevzplanulo  jako  jindy.  Přemnozí 
ulehli  hned  na  svém  stanovišti,  u  vozů  nebo  v  nich,  nebo  na  pláce 
táborovém,  aby  si  odpočinuli.  Ale  sotva  kdo  hned  oka  zamhouřil. 
Vtíraloť  se  každému  divné  myšlení.  Všichni  věděli,  jak  je  Bavoři 
i  někteří  Čechové  zrádně  opustili,  na  čem  nyní  jsou,  a  nikoho  také 
tajno  nebylo,  že  nepřítel,  a  to  četný,  je  na  blízku.  Bázlivou  v  českém 
táboře  nebylo;  nicméně  nejeden  se  trudně  zamyslil,  an  uvažoval,  že 
jsou  sami,  opuštěni,  daleko  v  cizí  zemi  bez  nutné  jízdy  a  střelby. 
Mnohý  také  vzpomínal  zejtřejšího  dne  a  dalekého  domova.  Rozšířilať 
se  táborem  pověst,  ač  od  hejtmanův  to  neohlášeno,  že  zítra  strhne 
se  bitva.  Proto  bylo  tu  tam  u  ohňů  zamlklo,  zvláště  pak  u  těch,  kde 
od  obav  žen  vojaček  zvážněli  vousatí  jejich,  jinak  nestrašliví  mužové. 
Kdož  ví,  budouli  zítra  tak  pospolu  a  co  z  nich  bude!  Veliká  však 
většina  byla  v  mysli  rožjitřena  věrolomností  Němcův  a  Gutštejnovou. 
Hněv  ten  vzbuzoval  ve  všech  vzdor  a  pomsty  žádostivost.  Všude,  kde 
žoldnéřové  pospolu  seděli,  bylo  ve  prudkém  hovoru,  hojných  kletbách 
a  sebevědovém  troštování  se  slyšeti  ohlas  těchto  prudkých  citů.  Nej- 
prudčeji ozýval  se  u  těch  ohňů,  kde  sešli  se  nejotrlejší,  nejtroufalejší 
dráhové  ve  vojnách  sestárlí.  Všem  také  ducha  a  důvěry  dodávalo  roz- 
vážné a  obezřetné  vedení  hejtmanův,  zvláště  Libákovo,  a  také  všechny 
naděje  sílila,  že  s  nimi  šťastně  se  probijou,  i  důvěra  ve  svou  sílu 
a  udatnost. 

Tři  přátelé,  Hroch  z  Mezilesic,  Bošinský  z  Božejova  a  Něn- 
kovský  z  Medonos  seděli  dlouho  pospolu  při  ohni.  Rozmlouvali  o  na- 
stávající bitvě  a  vážně  jeden  druhému  ukládal,  co  by  v  domově  rodině 
přítelově  vyřídil,  když  by  sám  šťastně  z  boje  vyvázl  a  přítel  v  něm 
zůstal.  Pak  se  zamlčeli.  Lysohlavý  Hroch  pokyvoval  v  myšlenkách 
hlavou,  až  pak  pojednou  se  ozval: 

„Vida,  že  starý  pán  z  Pernštejna  mluvil  pravdu.  Němci  se  perou, 
Čechové  půjčte  vlasův!  Ano,  ano  — " 

„Však  si  jich  jenom   tak   vyškubati   nedáme!"    odtušil  Bošinský. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


708  ^'  Jirásek: 

V  tu  chvíli  seděli  hejtmane  ve  stanu,  pilně  se  radíce.  Nebylo 
žádných  růzností  mezi  nimi.  Všichni  se  v  tom  snášeli,  jak  pan  Matéj 
byl  pověděl,  že  nutuo,  aby  bitvu  pl4jali,  třeba  nepřítel  byl  silnější. 
Vzdáti  se,  na  to  nikdo  ani  nepomyslil.  Pak  rokovali  o  šikování  a  po- 
řádku, jak  jej  Libák  navrhl,  přijali  také  heslo  na  den  zítřejší;  v  tom 
venku  přede  stanem  strhl  se  hluk.  Někdo  zajisté  k  hejtmanům  chtěl, 
a  stráže  jej  zdržovala.  Kdulinec  vyšel  ven,  a  když  se  brzy  pak  na- 
vrátil, vstoupil  s  ním  do  stanu  —  Mikát  Brada  Odraný. 
Hejtmane  byli  velmi  mile  překvapeni,  zvláště  Libák. 
„Již  jsem  se  s  tebou  rozžehnal,"  pravil  s  úsměvem,  potřásaje 
přibylému  ruku. 

„Věru,  málem  bychom  se  byli  nespatřili.  Já  prchám  —  nechal 
jsem  pušek,  střelby,  všeho  —  ti  nás  dostali!  1  tebe,  pane  Matěji, 
přelstili.  Fi  —  ale  jak  hanebně  i'' 

„Kam  odtáhli  Bavoři  a  Gutštejn?" 

„Myslím,  že  ke  Koubě.  Já  pozdě  teprve  poznal  jsem,  že 
jsme  se  od  vás  odloučili.  Ihned  jsem  věděl  —  A  také  to:  hned  jak 
jsme  vás  nechali,  opustil  nás  císařův  posel  a  ten  cerny  kancléř,  ten 
Rohrbek.  Já  řku,  jdou  s  novinou  k  císaři  a  vévodovi,  aby  pospíšili. 
Zrádcové!  Já  byl  mezi  vlky.  Ještě  abych  zlost  tajil  nad  takovým 
jednáním!  To  by  snad  ani  ti  Norimberští  pernikáři  neudělali!'* 
„Jakže  jsi  k  nám  přijel?" 

„A  jak  bych  tam  mohl  zůstati?  Hryzlo  mne  to  tuze.  Mikáte, 
povídám  si,  tvůj  děd  byl  Žižkovým  hejtmanem,  otec  sloužil  poctivé 
králi  Jiříkovi,  o  tobě  pak  řeknou:  Zachoval  se  neupřímně  ke  svým 
krajanům,  nechal  jich,  když  je  zradili,  a  držel  s  cizinci.  Co  řekne  pan 
Matěj  a  všichni  dobří  lidé?  Pálilo  mne  to  jako  smrtelný  hřích,  ač 
jsem  byl  nevinen  a  sám  zaveden.  Tu  nezůstaneš,  povídám  —  a  t^k 
jsem  ujel,  jak  se  jen  udalo.  Sám  druhý  —  více  jsem  nikoho  nemohl 
vzíti.  Ach,  těch  pušek  a  kusů,  jak  mně  jich  bylo  líto  —  a  ted  ještě 
více!  Vy  tu  nemáte  nic  —  ani  kousku  — " 

„To  abys  meči  zcela  neodvykl,"  pravil  s  úsměvem  Kdulinec. 
„Však  já  si  to  nahradím  —  ale  jedu  celý  den,  teď  prosím  vás, 
aspoň  kapku  vína  snad  máte." 

Ohně  většinou  pohasly,  tábor  se  utišil.  Noc  míjela  klidně.  Hlídky 
se  střídaly.  Vzduch  byl  na  tu  dobu  nad  obyčej  vlažný.  Filip  Iloniěnec 
maje  sedlo  pod  hlavou  ležel  před  stanem  vladykovým  a  spal.  Nějaký 
zlý  sen  ho  soužil.  Starý  bojovník  těžko  oddychoval,  převracel  se  ze 
strany  na  stranu  —  pak  chraptivě  zastenal,  až  teď  se  prudko  vzpřímil 
a  jako  vyjeven  kolem  sebe  hleděl.  Tmavá  postava  jakási  stála  před 
ním.  Byl  to  vladyka  vracející  se  ze  stanu  Libákova. 
„Což  blázníš,  člověče!" 

„Ah,  milý  pane!  —  Takový  sen  škaredý!  To  že  mne  ryzka 
přehnala  — " 

„Ryzka?  Co  se  stalo?" 

„Než  jsem  usnul,  jdu  se  k  ní  podívat  a  tu  spozoruju,  že  se 
třese.  A  nic  jí  nebylo.  Lehnu,  chci  spáti,  ale  nedalo  mně.  Jdu  se 
zase  podívat.  Kůí^  se  ještě  třásl  a  jak  mne  spatřil,  zařehtal,  ale  nějak 
divně,  jako  smutně.    Lekl  jsem  se,  věru,    a  pomyslím  si:  zlé  znamení. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


F  cieich  auibách,  709 

A  po  té  usnu  —  bflli  milý  ví.  —  Byl  jsem  opět  na  Uhersku,  jalco 
teď  často  ve  snách.  I  zdálo  se  mi,  že  jsme  byli  všichni  na  tvrzi,  paní 
vlády ka  i  panna  Věruška,  všichni  až  na  pana  Mikuláše.  Stáli  jsme 
na  valu  nad  rybníkem.  Bylo  pěkné,  jako  na  jaře.  Pojednou  se  nebe 
zatáhlo,  ale  nedalo  se  do  deště.  Mračna  se  jen  honila  i  vál  takový 
vichr,  div  že  nás  s  valu  nesmetl.  My  chtěli  do  vnitř,  ale  nemohli 
jsme,  byli  jsme  jako  přimrazeni  —  a  v  tom  se  vichr  rozehnal  tak, 
že  voda  z  rybníka  počala  se  na  nás  valiti.  Vlna  za  vlnou  běžela 
a  každá  zpěněná  i  kalná;  čím  dále,  tím' více  rostly  a  prudčeji  se  na 
nás  hnaly.  Voda  okamžikem  stoupala,  juž  šplíchala  výše  než  do  pftl 
valu,  pak  už  nohy  máčela,  v  tom  paní  vladyka  vykřikla  a  ukazovala 
na  rybník,  jenž  všecko  kolem-  zatopil  a  byl  ted  jako  živé  jezero.  Loď 
se  tam  potácela  na  vlnách,  a  v  ní  stál  pan  Mikuláš  k  nám  vesluje. 
Počkejte,  křičel,  jedu  pro  vás!  Ale  v  tom  lodka  se  překotila  a  již 
také  veliká  vlna  přinesla  nějaké  tělo,  zrovna  k  tv3'm  nohám,  milý 
pane  —  byl  to  pan  Mikuláš,  mrtvý,  utopený  ...  V  tom  jsem  se  pro- 
budil —  " 

Koměnec,  au  začal  vypravovati,  vstal.  Ted  si  vydechl.  Vladyka 
jindy,  doma,  by  snad  mu  nedal  dopověděti,  ale  ted  naslouchal  mlčky, 
bez  pohnutí. 

„Divný  sen,"  pak  zahučel  a  domyslil:  „Záplava  snad  přijde, 
zítra,  na  nás.  Chvála  bohu,  že  tu  Mikuláš  není ..." 

Do  stanu  přímo  nezamířil,  ale  za  něj,  kde  stála  u  kolu  uvázaná 
jeho  ryzka.  Jak  přistoupil,  obrátila  po  něm  hlavu  a  zařehtala. 

„Na  mou  duchu,  divně  to  zní,  vladyko!"  zvolal  lioménec.  „Slýchal 
jsem  od  starých,  že  kůň  před  bitvou  znamení  dává.  Hle,  juž  jsem  ji 
prve  přikryl,  a  dosud  se  třese.  A  zima  žádná.  Páii  bůh  uchovej!" 

Vladyka  na  to  nic  neřekl,  jen  Roměncovi  poručil,  aby  časně 
vstal  a  zbroj  uchystal.  Pak  odešel  do  stanu. 


Sotva  že  bledý  zákmit  denní  se  na  východě  ukázal,  v  českém 
táboře  již  „vzhůru"  troubili.  Za  chvíli  oživlo  všecko  prostranství  mezi 
hradbami  vozovými  i  vozy  samy. 

Tábor  byl  do  čtverce  rozložen,  čelem  k  Řeznu.  Tam  také  a  na 
levém  boku  v  tu  stranu  k  volnému  údolí  stály  nejlepší  krajní  vozy 
3  fasuňky.  Všecky  byly  v  hromadu  strženy,  řetězy  spojeny,  prkna  spodní 
spuštěna.  Branky  v  řadech,  k  vypouštění  vojska,  byly  mohutnými  tarasy  *) 
chráněny.  Jen  jednoho  se  nedostávalo :  ani  u  branek  ani  před  okřídlím 
ani  na  vozech  samých  nebylo  hrubých  kusů  střelných,  jež  by  táboru 
hájiti  nejlépe  pomáhaly.  Za  to  plnili  žoldnéři  žlaby  vozové  kameny, 
aby  jimi  v  čas  nouze  uvítali  nepřítele. 

Poněvadž  dobrých,  krajných  vozů  nebylo  nazbyt,  musily  i  picni 
pomáhati.  Vladyka  z  Uherska  hned  včera  je  postavil  v  pravý  bok  v  tu 
stranu,  kde  zela  hluboká  úžlabina  a  odkud  útoku  nebylo  se  nadíti. 
Co  técb  vozů  vybývalo,  ty  postaveny  se  spíží  a  nákladem  do  prostřed 


^)  Válečná  rohatina  —  spanischer  Reiter. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


710  ^'  Jirásek: 

valného  prostranství  táborového.  Tam  se  také,  když  přípravy  k  boji 
žoldnéřům  nastaly,  uchýlily  ženy  vojačky,  s  muži  krátko  se  rozloučivše. 
Tam  dále  rozestaveni  vozníci  od  vozů  vypřažení,  ale  tak,  aby  na  každou 
chvíli,  když  by  nutno  bylo,  u  svých  vozů  mohli  býti  zapraženi.  Tam 
stál  i  doktor  Taíinus  se  svými  barvíři  pomocníky,  jsa  připraven,  aby 
raněným  první  pomoc  poskytl.'  Mezi  tímto  oživeným  středem  placním 
a  hradbami  vozovými  bylo  na  všech  čtyřech  stranách  volného  místa 
dost,  ač  u  vozů  roty  žoldnéřů  se  už  rovnaly  a  v  houfy  pod  své  pra- 
porce šikovaly,  však  ne  plným  počtem.  Od  každého  houfu  značná  část 
vyvedena  panem  Libákcm  ven,  před  tábor.  Tu  pod  krajnými  vozy  něco 
níže  na  svahu  poručil  žoldnéřům  příkop  kopati  jich  napomínaje,  aby 
se  pilně  měli,  že  na  té  práci  mnoho  záleží.  Několik  set  lopat  a 
motyk  počalo  zvoniti,  míhati  se  ranním  vzduchem,  vyhazovaná  prsť  jen 
svištěla.  — 

Tou  dobou  již  Roměnec  ustrojil  svého  pána.  Na  lněnou  prošívanici 
kolem  hrdla  položil  lesklý  nákolarek,  na  rámě  podpažník,  na  prsa  přední 
kus  a  k  němu  zadní,  k  pancíři  připjal  pevný  šorc  ocelivý,  na  nohy 
pláty,  ruce  ochránil  brněnými  rukavicemi.  Když  mu  na  sivou  hlavu 
vsadil  peřestý  helm  a  těžkým  mečem  jej  opásal,  tu  starý  vladyka  ještě 
jednou  stanem  se  rozhlédl,  pak  upřel  zrak  na  Roměnce. 

„Brachu  milý,  budešli  mne  kdy  více  strojiti!  Kdy  bych  z  do- 
puštění božího  zahynul  a  ty  domů  přišel,  vyřiď  paní  manželce  mé 
i  Věruši  a  Mikulášovi  mé  požehnání,  aby  se  za  mne  modlili.  A6  se 
také  zachovají  vedle  mé  poslední  vůle,  o  niž  paní  má  ví,  zvláště  děti 
ku  své  hodné  mateři.  A  ty,  brachu  milý,  pán  bůh  tě  pozdrav  ..." 
1  podal  ruku  starému,  věrnému  sluhovi. 

„Nerač  tak,  pane,  mluviti.  Co  tobě  i  mně.  Nerad  bych  se 
vracel  sám." 

V  tom  zařehtala  venku  ryzka,  však  bujně  a  vesele. 

„lile,"  pravil  Roměnec,  pánu  přidržuje  střemen.  „Jak  je  čiperná, 
jak  očima  svítí!  To  snad  večer  byly  jen  tak  přístrachy." 

Vladyka  jel  ode  stanu  táborem,  aby  přehledl  znova  vozy.  Tu 
setkal  se  s  Kdulincem  z  Ostromíře,  jenž  také  v  plné  zbroji  proti  němu 
jel.  Pozdravil  vesele  starého  druha. 

„Jedu  od  doktora  Taíina.  Dnes  máme  čtvrtek,  zítra  je  povýšení 
sv.  kříže.    Četl  doktor,  že  dnes  bude  šťastný  den!"  volal  Kduliuec. 

„Vítr  aspoň  pěkně  věje.  Jen  aby  se  pak  neobrátil  proti  nám. 
Stráže  přiharcovala,  že  se  na  dole  počínají  hýbati,  ale  pro  mlhu  není 
daleko  viděti.  Jedu  ku  příkopu.  Škoda,  že  na  něj  tak  málo  času." 

Rozjeli  se.  V  tu  chvíli  také  tři  přátelé  vladykové.  Hroch  z  Mezi- 
lesic,  Bošinský  z  Božcjova  a  Něnkovský  z  Medonos  rozcházejíce  se 
k  svým  rotám  podávali  sobě  ruce  a  tiskli  si  je  déle  nežli  jindy.  Mlčeli, 
však  rozuměli  si.  V  tom  se  ohledli  po  Ořkovi  z  Ilolohlav,  jenž  —  div 
divoucí  —  zrovna  přímo  proti  nim  kráčel  a  ted  se  u  nich  zastavil. 

„Páni  bratří,  ai  neodejdeme  s  kyselostí  do  boje  a  s  ní  třeba 
nezemřeme.  Co  jsme  si,  odpusťme  si  — " 

Hroch  z  Mezilosic  mu  nejprve  ruku  podal,  pak  ostatní,  všichni 
ochotně  a  radostně. 

„Jsme  krajané,  jedna  krev,  Ořku  — " 


Digitized.by  V^OOQ  IC 


v  cizích  službách.  711 

A  veseleji  se  rozcházeli. 

Bylo  chladné,  ranné  jitro  dvanáctého  září  roku  1504  před  samým 
slunce  východem.  Svčží  vítr  vál  rozháněje  clonu  mlhovou.  Všcckcn 
tábor  český  zvučel  tou  dobou  řinčením  zbraně,  hlasů  směsicí,  nad  niž 
chvílemi  jasněji  vyráželo  břeskné  troubení  a  tu  tam  řehtot  koní.  Prostřed 
placu  táborového  stály  již  sešikovány  houfy  zbytné, ')  aby  se  jimi 
bojující  na  kterékoliv  straně  táborové  v  čas  mohli  posilovati.  Blíže 
vozů  stály  již  také  spořádané  houfy:,  pavézníci,  střelci,  sudličníci. 
V  každém  houfu  trčelo  vedle  dlouhých  sudlic  také  několik  háků  na 
strhování  jezdců  a  několik  kovaných  cepů,  jimiž  otcové  divy  konávali. 
Mužstvo  na  vozích  v  plné  zbroji  stálo  již  připraveno.  Nad  ním  vlály 
vesele  prapory,  na  vozích  sem  tam  pro  znamení  zaražené.  Žoldnéři 
na  vozích  byli  pavézníci,  hlavně  však  střelci,  ozbrojení  většinou  kušemi. 
Palné  zbraně  ruční  bylo  jen  málo,  a  ještě  méně  k  ní  prachů  a  koulí. 
Vladyka  z  Mečkova  vozy  přejížděl  a  je  prohlížel. 

V  čele,  hledě  k  Řeznu,  stály  vozy  moravské,  na  boku,  proti 
údolí,  odkud  očekáván  hlavní  útok,  postaveny  vozy  české.  Na  konci, 
kde  stýkaly  se  s  moravskými,  trčela  hradba  z  Uradecka.  Tu  byly  vozy 
několika  měšťanů  Hradeckých,  tu  stál  Čeněk  Vyšehněvský,  Mikuláš 
Sendražský,  Ořek  z  Holohlav,  Hašek  Střežek,  Jaroměřští  měšťané  dva, 
Petr  Popel  a  Jíra  mečíř,  dále  Petr  Třevačský,  Straka  z  Nedabilic  a 
s  ním  Kokumen  z  Hronova,  Jan  Ratibořský  a  jiných  vladyk  a  zemanů 
dobi-ých,  a  vedle  Hradecka  vždy  věrné  s  ním  Chrudimsko:  pan  Bohuše 
Kostka  z  Postupic  a  na  Litomyšli,  Čeněk  Dašický,  Matěj  Rosa  z  Chru- 
dimě, vedle  něho  Laštovice  z  Mýta,  zarostlý  Anděl  z  Ronovcc  starý 
vladyka,  Mikuláš  Buchovec  a  za  ním  hned  věrní  tři  přátelé  Hroch 
z  Mezilesic,  Bošinský  z  Božejova,  Nénkovský  z  Medonos  a  dále  mnoho 
jiných  lidí  dobrých  ze  všech  končin  české  koruny.  Tu  měšťané  Parízek 
z  Loun,  Šimek  Pavel,  Bohuslav  Loský  z  Rabštejna,  Jiřík  Slovák  z  Jílavy 
a  Mikuláš  valchář  z  Jindřichova  Hradce  a  tu  pan  Jan  z  Vaitmíle  a  na 
Chomutově  —  všechno  lidé  dobří  a  stateční  i  s  lidem  dobře  vyzbro- 
jeným a  nestrašlivým.  Jak  vladyka  z  Uherska  přejížděl  řadem,  pozdra- 
voval se  se  známými,  pokyvoval  na  ně  hlavou. 

Chmura  zmizela  mu  z  mysli;  zapomněl  na  Roměncův  sen  a  jakési 
divné  tušení,  které  i  z  rána  ještě  mysl  mu  skličovalo.  Uprostřed  toch 
mužů  bojovných,  plných  chuti  a  odvahy,  ničeho  se  nelekajících,  vrátila 
se  mu  stará  důvěra.  Zajíždí  šikem  dál  a  dále,  již  mizí  v  mužstvu,  jen 
chochol  jeho  přilby  v  ranním  větru  ještě  tam  plápolá. 

Tedf  zavzněl  vzduchem  se  jasnícím  pronikající  hlas  válečné  trouby. 
Na  vozích  i  v  houfech  zavládlo  pojednou  ticho;  v  tom  od  čela  dále 
kolem  veškerým  šikem,  od  vozu  k  vozu,  od  houfu  k  houfu  zvučel  temný 
hlas  a  letěl  jako  bzukot.  To  se  roznášelo  heslo  i  znělo:  „Pán  buh 
s  námi  a  svatý  Vácslav!" 

Slunce  již  vzešlo,  nadešel  krásný,  podzimní  den.  Mlha  zmizela. 
Jasným  vzduchem  zvučel  teď  nejen  ohlas  válečný  z  českého  tábora, 
ale  ještě  jiný  hluk  počal  jej  naplňovati.  Zněl  temně,  neurčitě,  pak  mo- 
hutněl a  blížil  se  —  s  nepřítelem.     Již  na  dole  harc ovály   oddíly  ne- 


*)  Rcsenrní, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


712  ^  Jirásek: 

přátelské  jízdy  tváří  v  tvář  českému  táboru  —  a  nové  a  nové  přibývaly, 
jako  když  velká  voda  se  žene.  —  Nejlépe  to  přehledli  Kdulinec  z  Ostro- 
raíře,  jenž  zajel  s  Peřinou  z  Milieina  a  s  Mikátcm  Bradou  co  nejdále 
před  tábor  k  ostrožně,  kam  je  byl  sám  Libák  odeslal,  aby  obdržel 
jistých  a  spolehlivých  zpráv. 

Všecka  krajina,  kam  jen  mohli  dohlednouti,  byla  nepřítelem  za- 
plavena a  změnila  se  od  pestrých  jeho  barev  i  bleskotu  zbraně.  Krásná 
byla  podívaná  na  veliké  vojsko  císaře  Maximiliána,  vévody  Mnichov- 
ského a  jejich  spojenců.  Napřed  harcovala  lehká  jízda  v  odděleních 
vedle  seb«  pod  vlajícími  praporci,  za  ní  ěetní  koně  táhli  početné  kusy 
hrubé  střelby,  mužstvem  provázené;  za  děly  blížili  se  landsknechti  ve 
svých  strakatých,  divně  střižených  šatech,  ozbrojeni  hákovnicemi,  ohrom- 
nými šaršouny  na  obé  ruce,  většinou  však  ohromnými  kopími,  osmnácte 
stop  dlouhými.  Jako  les  trěela  do  výše,  přes  ramena  opřená,  mezi 
nimi  pak  třepetaly  se  vztýčené  praporce  živých,  nejvíce  Červených  barev. 

Za  pěchotou  landsknechtskou  bylo  jízdu  viděti,  rytířstvo,  jehož 
brnění  se  leskla  a  míhala  na  jasném  slunci.  Konce  nedohlédli:  houf 
vedle  houfu,  šik  za  šikem,  hlava  na  hlavě,  tu  v  lesklých  helmicích, 
tam  v  opeřoných  birytech,  a  nad  pestrou,  živou  hladinou  jejich  tu  tam 
praporce  a  štandary,  označující  roty  a  houfy.  Dunivý  ohlas  tisíc  tisícft 
kroků,  rachocení  bubnů,  ječivé  zvuky  píšCal,  občasné  trub  hlaholení 
zvučely  čím  dále  tím  jasněji. 

„Jako  mlhy  jich    —    bude  to  kus  práce!"    zvolal  mladý  Peřina. 

„Dvacet  tisíc  jich  není.  Mnoho  však  do  nich  neschází,"  odhadoval 
Kdulinec. 

„Nic  bych  nepočítal,"  doložil  Mikát,  „jen  kdy  bych  tu  měl  své 
švitorky. " 

Déle  tu  prodlévati  nebylo  radno.  Jezdci  se  obrátili  k  nedalekému 
táboru,  jenž  tu  nad  dolinou,  nepřítelem  se  plnící,  vypínal  se  na  výšině 
jako  rozlehlý  mohutný  hrad. 

Příkop  a  násep,  které  dal  Libák  na  úsvitě  níže  pod  hradbou 
vozovou  na  svahu  k  údolí  kopati,  nebyly  dodělány.  An  nepřítel  se 
blížil,  musili  vojáci  rýče  a  motyky  odložiti,  a  zavedeni  jsou  za  hradba 
vozovou.  Sešikované  tam  houfy  je  vystřídaly.  Vyvedlt  je  Libák  bran- 
kami ven  níže  na  svah  ku  příkopu,  ne  aby  jej  dodělali,  ale  aby  sami 
byli  první,  živou  hradbou  tvrzi  vozové. 

Byla  radost  se  podívati  na  vrchního  hejtmana  toho  neveliké  po- 
stavy, an  v  plném  brnění,  v  helmici  opeřené,  sedě  na  koni  houfy  šikoval 
a  rozkazy  uděloval.  Na  levém  rameni  povíval  mu  u  větru  široký  favor 
barvy  červené  a  bílé;  v  pravici  držel  neveliký,  za  to  pádný  palcát. 
Všecka  tvář  Libákova,  brady  krátce  přistřižené,  byla  klidná,  bystré,  šedivé 
oči  viděly  všechna.  Rozvážně  hleděl  na  nepřítele,  an  se  na  dole  hotovil, 
a  zase,  jak  rotmistři  ustavují  na  jeho  rozkaz  roty.  Hned  za  příkopem 
v  prvních  řadách  byli  pavézníci,  kteří  veliké,  dřevěné  pavézy  své 
vezpod  okované  a  železnou  špicí  opatřené  do  země  zaráželi.  Tu  také 
za  pavézníky  stáli  krytí  střelci,  jimž  rotmistři  nanovo  připomínali,  aby, 
pojedouli  jezdci  šturmem,  především  jim  koně  stříleli  před  potkáním, 
že  koně  tak  nepříteli  zruší  šik.     Ve  střelcích  stáli  také   za  pavézníky 


Digitized  by  V:íOOQIC 


F  dsích  auíbách,  713 

sodličníci  pavézami  krytí,  majíce  dlouhé  dřevce  svých  sudlic  přes  pa- 
vézníky  pochýlené  na  uvítanou  jízdních  nepřátel. 

Valným  tím  houfem,  jenž  v  zadu  byl  opřen  hradbou  vozovou 
a  podporován  střelci  na  vozích,  obsadil  Libák  horní  části  svahu  na 
dol  se  sklánějícího.  Hle  tam  na  dole  již  děla  navezli  a  hmoždíře! 
V  tom  přijel  Kdulinec  se  svými  druhy  a  podal  zprávu,  co  uviděl. 

„To  jsou  Norimberští!  A  my  musíme  se  na  ně  mlčky  dívati, 
jak  se  šikují,  jak  na  nás  nabíjejí!^  zvolal  Mikát  hledě  na  dol  a  rudna 
ve  tváři.  „Dnes  jsem  jako  bezruký!  I  aby  vám  všecky  bouchačky  po- 
praskaly, vy  pemikářil" 

„Páni  bratří,  na  místa I^  zvolal  Libák  a  bodnuv  koně  jel  podél 
šiku.  Asi  uprostřed  se  zastavil.  Obrátiv  se  k  vojsku  přehlížel  jo  za 
okamžik  a  pak  jal  se  mluviti  hlasem  mohutným,  daleko  zvučným: 

„Milí  páni,  rytíři,  měštěníne  a  všecka  obci  bratrská!  Nepřítel 
stojí  před  námi  a  již  začne  bitva.  Víte,  jakou  zradou  jsme  před  něj 
zavedeni.  Tak  se  k  nám  Němci  zachovali  i  nehodní  krajané,  že  jsme 
zůstali  věrni  panu  falckraběti,  kterého  oni  také  zradili.  Proto  by  se 
nás  rádi  zbyli.  Chtějí  nás  zahubiti,  protože  se  nás  bojí,  rádi  by, 
abychom  tu  byli  potřeni  do  jednoho.  Dnes  té  zrady  pomstěme!  Bijte 
se  mužsky  1  Podámeli  se,  nikdo  z  nás  do  vlasti  se  nevrátí.  Ukažme 
jim,  že  jsme  pravé  české  bratrstvo,  že  se  umíme  bíti  jako  všichni 
naši  krajané  i  naši  předkové,  slavné  paměti.  Nic  nepočítejte,  že  nepřátel 
je  více.  Počtem  jsme  slabší,  ale  ne  srdcem.  Víte  jak  za  Žižky  hrstky 
Čechův  porážely  celá  vojska  německá.  Bud!me  srdcí  mužských  a  bijme 
se,  jak  na  dobré  lidi  sluši.  A  teď  poklekněte  a  prosme  milého  pána 
boha,  af  nám  ráčí  pomoci  zvítěziti.  A  tak  se  bohdá  stane!" 

Válečný,  bouřlivý  pokřik,  jenž  každému  se  chvěl  na  rtech,  změnil 
se  v  nadšený  zpěv.  Na  tři  tisíce  žoldnéřů  pokleknuvších  jalo  se  zpívati 
starobylou  píseň.  „Hospodine  pomiluj  ny!"  znělo  širým  šikem  na  svahu, 
na  vozích  i  za  nimi  v  táboře,  a  velebný  zpěv  ten  zvučel  mocně,  mo- 
hutně jasným  vzduchem  v  šíř  i  v  dál.  V  tu  chvíli  zjevil  se  vysoko  na 
válečném  voze  vedle  vlající  bílé  korouhve  kněz  v  černém  taláru  s  ka- 
lichem v  ruce.  Pozdvihnuv  před  se  lesklou  nádobu  posvátnou,  žehnal 
jí  všemu  vojsku  před  vozy,  na  nich  i  za  hradbami  vozovými.  Vanoucí 
vítr  rozvíval  knězi  volný  talár,  dlouhou  bradu  na  prsa  mu  splývající 
i  vlasy  obnažené  hlavy. 

Zpěv  dozněl.  Žoldnéři  rozjařeni  a  nadšeni  povstali,  a  hromný 
jejich  pokřik  válečný  zatřásl  vzduchem. 

V  tom  Mikát,  jenž  s  Peřinou  byl  po  boku  panu  Matěji,  a  zrak 
svůj  teď  upřel  na  dol  na  Norimberské  pušky,  bezděky  švihl  mečem, 
jako  by  svým  znamení  dával,  a  zvolal:  „Už!^  A  v  tom  na  dole  se 
zablesklo,  hromná  rána  zahoukala,  po  ní  druhá,  třetí,  a  osm  hákovnic 
začalo  pracovati. 

V  tu  chvíli  asi  udala  se  v  českém  táboře  na  placu  opodál  houfu 
zbytného,  jemuž  velel  vladyka  z  Uherska,  také  srážka.  Právě  když 
hejtman  po  zpěvu  potrhl  uzdou  a  koně  obrátil,  zahledl,  že  od  zadní 
branky  př^íždějí  dva  jezdci,  patrně  cizí;  přední  na  vraném  koni.  Jak 
žé  je  tam  bez  ohlášeni  pustili?!  Vladyka  jim  jel  vstříc,  a  když  jich 
dojel,  lekl  se.  Na  zpoceném,  uhnaném  vraníka  seděl  jeho  syn  zaprášen, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


7H  ^   Jirásek: 

unaven,  bled.  Za  ním  zastavil  se  Plamenáč.  Otec  se  syna  lekl.  První, 
co  se  mu  hlavou  kmitlo,  bylo,  že  vzpomněl  na  včerejší  večer.  Který 
osud  zlý  mu  sem  syna.  zavádí!  Jak  mu  ruku  podával,  hned  se  ptal, 
odkud  přijíždí. 

„Z  Landshuta.  Jel  jsem  za  vámi  k  Sulcbachu  —  ale  cestou  jsem 
zaslechl  — " 

„Mluvillis  s  Boršickým?" 

Mikuláš  nic  o  něm  nevěděl.  Starý  mu  stručně  o  něm  pověděl, 
proč  jej  na  Landshut  poslali. 

„Ó  tak  je  to!"  zvolal  panic.  „Já  tušil.  Ó  že  nepřijel  dříve! 
Minuli  jsme  se  —  ale  už  je  — " 

„A  co  falckrabě?  Proč  nejede?  Stfiněli  tuze?" 

Mikuláš  hned  neodpověděl.  Měl  po  druhé  lháti  starému  otci? 
A  teď,  tady? 

„Nemůže  —  zle  je  —  umřel." 

Vladyka  sebou  trhl. 

„Umřel?!  A  kdy?" 

„Nehněvej  se,  pro  bfth,  otče,  —  už  dlouho  — " 

„Snad  ne  tam  v  Amberce  — " 

„Ano  — " 

Vladyka  zbledl. 

„Lháři!"  zkřikl  a  bezděky  se  rozehnav  uhodil  pravicí  po  svém 
synu.    Ale  ten  se  uhnul,  tak  že  brněná  rukavice  otcova  ho  nezasáhla. 

„Pamatig  se,  otče!"  zvolal.  „Tu  přede  všemi!" 

„A  čeho  zasluhuješ,  dvořáku  lstivý?  Vlastnímu,  starému  otci  lže 
do  očí  před  hejtmany!  A  ten  Gutštejn  pravdu  mluvil  — " 

„Nechtěl  jsem  jízdu  zmařiti.  A  falckraběnka  vede  vojnu  jako 
kníže  —  " 

„Co  chceš  tady?" 

„Přišly  na  Landshut  noviny,  že  jste  se  zbouřili.  Raclienburk 
žaloval  — " 

„Té  psiny  zrádné!  Všecko  tu  prolháno.  Ó  by  falckraběnka  viděla, 
kam  nás  věrnost  zavedla.  Haha  —   slyšíš?" 

Rány  z  houfnic  počaly  houkati. 

Starý  hleděl  zachmuřen  před  se,  jako  by  naslouchal.  I  Mikuláš 
mlčel  nedbaje  rovněž  jak  otec  hřímání  dělového.  Panic  byl  všecken 
vzrušen  uvítáním  otcovým,  zprávami,  které  již  cestou  zaslechl,  a  tím, 
co  nyní  viděl.  Ubohá  falckraběnka!  Vlastní  lidé  ji  zradili  a  cizinci, 
tu  ta  hrstka  Čechů  za  ni  svou  krev  prolévá !  Ted  snad  už  ví  od  Bor- 
šického,  co  se  před  Sulcbachem  dělo.  Ubohá,  co  nyní?  V  tom  vyrušil 
starý  vladyka  syna  z  myšlenek,  jež  bleskovitě  jedna  druhou  stíhaly. 
Otázalť  se  ho  drsně:  „Jak  se  ted  omluvíš  před  hejtmany?" 

Otázka  ta  svědčila,  jak  velice  lež  synova  vladyku  tíží. 

„Omluvím!"  zvolal  Mikuláš  a  vytasil  ze  sametové,  višňové  pochvy 
proslulý  po  předcích  meč,  na  němž  stálo:  „Pán  bůh  pro  všecky  a  meč 
můj  pro  mne!" 

Vladyka  jako  by  mu  porozuměl.  Tvrdý  výraz  mizel  s  tváře. 

„Jdi!"  pravil  mírněji.  „Víš,  kde  je  tvé  místo.  Tam  naši  stojíl" 
a  ukázal  v  tu  stranu  vozové  hradby,    kde   vlála  Mečkovská  korouhev. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizích  sluíhách.  715 

Hleděl  za  synem  tam  odjíždějícím,  jsa  tváře  zachmuřené  —  starostí. 
Doteklať  se  nyní  jeho  mysli  vidina,  která  zrodivši  se  ze  snu  Roměncova, 
dnes  ve  snách  ho  poděsila.  Vidělť  u  nohou  svých  mrtvolu  jediného  syna 
svého,  posledního  z  Meckova,  nahou,  uhodanou,  krví  zalitou  .  .  . 

Střelba  nepřátelská  zatím  stávala  se  prudší  a  silnější.  Dol  za- 
haloval se  bělavým  dýmem  a  když  vítr  mraky  jeho  rozehnal,  bylo 
viděti  sešikovaný  valný  houf  jízdných.  Trouby  jeěivě  zahlaholily,  jezdci 
plným  šikem  vyrazili  k  útoku. 

„Nemohou  se  dočekati !"  pravil  s  úsměvem  Libák  Mikátovi  stranou 
blíže  vozů,  odkud  byl  valný  přehled. 

Jezdci  nepřátelští  hnali  se  svahem  nahoru  proti  české  pěchotě. 
Bylo  jich  dobrých  pět  set,  samých  vybraných,  těžce  oděných.  V  čele 
jejich  jel  mladý  markrabě  Kazimír  Braniborský  s  mečem  vysoko  vztý- 
čeným. Jezdcové  hnali  se  pod  vlající  štandarou  jako  bouřlivé  mračno. 
Blesky  zbraně  z  něho  jen  sršely,  a  již  se  také  ozvalo.  Ve  předních 
řadách  českých  slyšeli,  jak  země  duní  pod  kopyty  těžkých  koní  roz- 
šířenými nozdrami  prudce  supajících,  a  v  tom  spustili  jezdci  válečný 
divoký  pokřik.  Již  dojížděli,  již  bylo  je  dobře  rozeznati  v  těsném  šiku, 
kůň  vedle  koně,  meč  na  meči  —  tu  mlčící  Čechové  odpověděli.  Za- 
houkaly rány  z  několika  ručnic  a  s  kulemi  fičel  do  jezdců  mrak  ostrých 
šípů  ze  řad  i  s  vozů.  Několik  koní  padlo  rázem,  mnoho  se  jich  divoce 
vzepjalo,  jezdci  padali  s  koní  a  pod  ně.  Ale  dále  se  hnalo  mračno 
přes  raněné  i  mrtvé.  Polnice  ječela,  rotmistři  zuřivě  jezdce  dále  po- 
bízeli, koně  řehtali,  lidé  křičeli,  kleli. 

Prořidlí  jezdcové  daleko  se  nedostali.  Jak  sudličníci  v  ráz  dlouhá 
svá  kopí  napřáhli,  zlomena  sila  útočníků  před  ježatým  šikem.  Několik 
kofiů  se  obrátilo,  nastala  divá  tlačenice,  zmatek.  Sudličníci  češti  bodali, 
cepníci  ubíjeli  jezdce,  jež  jim  druhové  s  koní  trhali  hákem.  Boj  dlouho 
netrval.  Zbytek  nepřátelské  jízdy  dal  se  na  útěk.  Tu  ženou  se  jezdci 
zpět  na  dol  v  tlupách,  tam  jednotlivě.  Divoká  to  jízda  svahem  dolů. 
Tu  jezdec  sletěl  koni  přes  hlavu,  tu  klopýtl  kůň,  padl  a  s  ním  jezdec, 
tam  zdivený  kůň  bez  bojovníka  žene  se  dolů  přes  raněné,  mrtvé  i  mrchy. 

Na  hoře  v  šiku  i  na  vozích  slyšeti  jásavý,  vítězný  křik  a  chutě 
hnali  by  se  rozohnění  sudličníci  za  poraženým  nepřítelem,  ale  rotmistři 
na  rozkaz  Libákův  nedovoligí,  brání.  Za  chvíli  byl  svah  prázdný  a  jen 
ranění  jezdci  a  koně  a  mrtví  a  mrchy  tu  leželi.  Z  Cechů  nezabit  žádný. 
Ani  střelba  prve,  jsouc  nedobře  postavena,  nenadělala  škod  žádných. 
Teprve  nyní,  když  jezdci  poražení  divě  a  zmateně  utíkali,  počala  lépe, 
a  koule  již  nebezpečně  svištěly.  V  tu  chvíli,  an  první  útok  odražen, 
odváděl  Plamenáč  svého  a  pánova  vraníka  na  plac  k  vězníkům  a  vracel 
se  pak  k  vozům  pěšky,  bez  ostruh,  které  byl  sobě  i  pánovi  pro  pěší 
boj  odepjal. 

Starý  Roměnec  div  že  nezavýskl,  když  znamenaný  přítel  jeho 
s  panicem  tak  z  nenadání  se  zjevili,  a  houkal  tím  radostněji,  když 
strhl  se  pokřik,  že  Němci  běží.  Pokřik  ten  nesl  se  všemi  vozy  i  vnitř 
táborem,  až  ku  špižným  vozům,  kde  leželo  něco  nemocných  a  kde 
meškaly  ženy  vojačky.  Mnohé  z  nich  modlíce  se  za  vítězství  zavýskly 
také,  jiné  tím  horlivější  prosby  k  nebesům  vysílaly.  Jen  starý  vladyka 
z  Uherska  mlčel.     Sen  jeho  a  Roměncův  jako   by    se  plniti    počínaly. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


716  ^*  Jirásek: 

Zapomněl  už  na  něj  ráno  pH  přehlídce,  ale  když  teď  Mikuláš  kromě 
nadání  přijel  —  vladyka  dobrých  konců  netušil.  Myslil  na  to,  proč  se 
na  tu  jízdu  dal,  pi:o6  tolik,  všecko,  na  ni  obětoval.  Moc,  slávu  svého 
rodu  chtěl  —  a  dnes !  —    On  ze  všech  hejtmanů  nejčerněji  viděl  .  .  . 

Za  tím,  co  první  útok  jezdecky  byl  podniknut  a  odražen,  valné 
vojsko  císařovo  téměř  všecko  přitáhlo  na  dol  a  tu  se  zformovalo. 
Obrovský  šik  stál  nyní  proti  českým  hradbám.  Na  křídlech  byla  jízda, 
uprostřed  houfy  landsknechtů.  Na  pravém  křídle  vedl  jízdné  sám  císař 
Maximilián  v  plné  zbroji  rytířské  se  zlaceným  drakem  na  opeřené 
helmici,  na  levém  Albrecht  vévoda  Mnichovský. 

Libák  pozoroval  s  výšiny  každé  hnuti  nepřátelského  vojska.  Na 
chvíli  zavládl  všude  klid  —  okamžik  největšího  napjetí  —  Srdce  prudce 
bilo,  oči  zimničně  hořely,  nejedno  líce  ubledlo  ani  ne  tak  strachem 
jako  rozechvěním. 

„Klekají,  modlí  se,"  zvolal  Mikát,  „a  budou  házeti  hlínu. ^ 

Houfy  landsknechtské  padly  na  kolena  a  věru,  každý  žoldnéř 
sbírá  po  starém  zvyku  hrst  země  a  hází  ji  za  sebe,  aby  se  požehnal 
rodnou  mateřskou  prstí.  Teď  pružně  vstali;  říšská  korouhev  uprostřed 
vojska  vztýčena,  praporce  zavlály,  polnice  ječí,  bubny  rachotí,  teď 
zachvěl  se  vzduch  a  všecko  údolí,  výšiny  a  lesy  hlaholí :  přes  patnácte 
tisíc  hrdel  křičí  válečný,  divoký  pokřik.  Vojsko  vykročilo,  šik  se  hnul, 
nastal  obecný  útok.  Bylo  okolo  jedenácté  hodiny  dopoledne. 

Kusy  Norimberské  na  výšinách  zle  houkaly  a  koule  jejich  teď 
zhoubně  dopadaly  do  českých  řad.  Mikát  Brada  skřípal  až  zuby  a 
svíraje  pádný  meč  přes  tu  chvíli  zamumlal :  „A  my  musíme  mlčeti.  Ani 
houfničky,  ani  hákovnice!  A  dívati  se,  jak  na  nás  bez  překážky  se 
hrnou!  Ničemný  Gutštejn!  Míti  jeho  jízdu!" 

Libák  projížděl  řady,  domlouval,  povzbuzoval. 

Opět  se  země  chvěla  a  duněla,  opět  se  přihnala  jízda,  ne  jedním 
mračnem,  ale  několika  a  velikými,  v  právo,  v  levo.  Čechové  jízdné 
vítají  šípy,  sudlicemi  a  cepy.  Řady  nepřátelské  řidnou,  nemohou  pro- 
lomiti české  houfy,  nemohou  k  vozům  přilnouti.  Ale  ze  zadu  přichází 
jim  neustále  nová  posila.  Přibývá  jich  jako  komárů.  Sám  císař  s  mečem 
vysoko  taseným  ku  předu  mává,  volá,  vybízí.  V  tom  také  ve  středu 
landsknechti  dorazili. 

Strašlivá  srážka.  Dlouhá  jejich  kopí  jako  živý  ježek  vrazila  do 
českých  houfů  za  příkopem,  plným  už  raněných  a  mrtvých.  Landsknechti 
přes  něj  dál  v  ohromné  přesile  jako  divoký  příval.  Oštěpy  z  obou 
stran  proti  sobě.  Dřevce  praskají,  lámají  se,  ve  třísky  třepí,  jako  by 
nejzuřivější  vichr  hvozdem  pustošil ;  a  v  tom  lese  ratišC  míhá  se  obrovský 
šaršoun  oběma  rukama  švihaný,  i  český  cep.  Helmice  cvakají,  pestrá 
roucha  landsknechtská  zalévají  se  teplou  krví.  Veliké,  těžké  pavézy 
české  v  zemi  zaražené  kácejí  se  a  padají  na  raněné  a  mrtvé  žoldnéře 
české.  První  šik  jejich  prolomen. 

Libák  posílá  Mikáta  o  posilu,  a  již  tarasy  zdviženy,  a  brankami 
hrnou  se  z  tábora  posilné  houfce  vedené  Kdulincem.  Nepřítel  na  chvíli 
zaražen,  ano  již  počíná  ustupovati,  ale  čerstvé  houfy  jdou  mii  na  pomoc, 
a  Čechů  nikdo  nevystřídá. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cieich  službách,  717 

„Kdulinče  stí^  tady  —  na  levo  je  zle!"  zvolal  pan  Libák  a  již 
obrací  se  k  leyémn  křídlu,  kde  německá  jízda  prudce  doráží.  Čechové 
tu  již  kolísají,  jest  nebezpečenství,  že  Němci  k  vozům  pi41nou.  Ve  středu 
tedř  Kdulinec  velel,  an  Libák  na  levé  křídlo  chvátal  spořádat  houfů. 
Mikát  Brada  bojoval  ve  středu.  Za  chvilku  padl  pod  ním  kůň.  Mikát 
se  pěšky  mečem  tak  znamenitě  rozháněl  jako  koňmo  a  měl  kolem  sebe 
pořád  malou  mýtinu.  Landsknechti  před  ním  ustupovali.  V  té  děsné 
krvavé  chumelici  zahledl  opodál  landsknechta  veliké  postavy,  jenž 
všecko  kolem  sebe  porážel.  Mikát  bez  rozmýšlení  klestil  si  k  němu 
cestu.  Ale  než  došel,  obrátil  se  Němec  proti  němu,  tváří  v  tvář. 

„Ho,  Jiříku  Frundsberku,  uhni  se!  To  není  při  korbeli!"  zkřikl 
Mikát,  poznav  někdejšího  hosta  svého  na  Landshutě,  s  nímž,  když  tam 
s  císařským  poselstvím  meškal,  statečně  byl  popojel,  a  jehož  teď  mínil 
ušetřiti. 

„Hoho,  pane  Mikáte,  umím  se  bít  jako  pít.  Sem  pojď!**  A  Němec 
rozehnal  se  po  Mikátovi  všecek  zuřivý.  Mikát  zachytil  ránu  jeho  šar- 
sounu  a  již  se  hnal  po  něm  svým  mečem,  tu  vrazil  mu  nějaký  landsknecht 
kopí  do  boku,  a  statečný  Mikát  krví  zalit  svalil  se  na  zemi.  Jako  by 
do  vody  zapadl.  Mužstvo  se  nad  ním  opět  zavřelo,  střetlo  se  v  nové, 
divoké  klubko  a  dále  zuřil  boj. 

U  vozů  proti  pravému  křídlu  německému  bylo  v  tu  chvíli  opravdu 
zle.  Poněvadž  nebylo  hrubé  střelby,  mohla  německá  jízda  dosti  blízko 
přiharcovati.  Jsouc  v  přesile,  počala  za  nedlouho  potiskati  české  houfy 
vozův  bránící,  ač  bojovali  jako  lvi.  Nejdále  z  německé  jízdy  pronikl 
jezdec  na  koni  v  occlivém  brnění  a  v  nádherném  kropíři  s  několika 
rytíři.  V  tom  žoldnéř  český  bodl  jeho  koně  tak  šCastně,  že  vzepjav 
se  padl  a  s  ním  jeho  jezdec,  na  jehož  pancíř  dopadl  pádně  český  palcát. 

„Císař!  císař!**  ozval  se  křik  tu  i  tam,  český  i  německý.  Češi 
hrnuli  se  na  padlého  jako  vosy,  ale  také  Němci  chvátali  na  pomoc. 
Rytíři,  kteří  s  ním  byli,  padali  jeden  po  druhém  chráníce  svého  pána. 
Již  sklesl  Jindřich  z  Dawen^cka,  vedle  něho  Hanuš  Veíling,  cep  český 
udeřil  Lochingera,  že  na  ránu  sklesl  —  již  JOrk  Schenck  z  Neidecka 
a  Hanuš  z  Hetzendorfa  s  koní  háky  strženi  —  v  tom  přiharcoval  brun- 
švický kníže  Erich  sám  raněný  s  četným  houfem,  a  ten  zatlačige  Čechy 
a  císaře  uvolňuje. 

V  tom  hlaholí  trouby  na  straně  české  znamení  k  ústupu.  Zpět, 
zpět  za  vozy!  zní  všude  po  všem  šiku.  Libák  tak  nařídil.  Viděl,  že 
na  pravém  křídle  Němci  jižjiž  k  samým  vozům  dorážejí,  a  že  nelze 
se  tu  v  širém  poli  proti  přesile  udržeti.  Ústup  se  děl  za  zuřivého  bo- 
jování. Němci  tím  prudčeji  dorážejí.  Prořidlé  houfy  české,  uvolněné 
dostaly  se  až  k  samým  brankám  a  měly  se  co  brániti,  aby  nepřítel 
zároveň  s  nimi  tam  nevnikl.  Německá  střelba  již  chvíli  byla  umlkla. 
Teď  byla  jen  krvavá  seč,  muž  proti  muži ;  nikoliv  cech  proti  pěti, 
šesti.  Vozy  teď  vzaly  své  v  ochranu.  Mraky  šípů  vysílali  střelci  s  nich 
do  řad  německých  a  tam,  kde  jezdci  na  blízko  pronikli,  tam  je  vítali 
kamením.  Čechové  brali  své  „střely**  ze  žlabů  —  kamení  lítalo  a  padalo 
na  Němce,  až  helmice  a  brnění  jim  drnčely  a  cvakaly.  Ale  na  jak 
dlouho  stačila  zásoba? 

08V£TA  1883.  8.  45 


Digitized  by  V:íOOQIC 


718  A.  Jirásek: 

Před  hradbou  vozovou  knpí  se  nový  val;  val  mrtvých  a  raněných. 
Z  těch,  kteří  stáli  před  vozovou  hradbou,  mnoho  se  jich  za  ní  nevrátilo. 
Ted  nastal  boj  o  ni.  V  tu  chvíli  se  vítr  obrátil  a  počal  prudce  váti 
Čechům  do  tváře  nesa  sloupy  a  mraky  prachu. 

„Už  jich  nezčesáme  ani  neporazíme.  Ale  také  se  nedáme!"  křičel 
Plamenáč  všecek  ubledlý.  Jen  znamení  na  čele  a  na  tváři  mu  ještě 
více  zbrunátnělo.  Oči  mu  vyvstávaly,  jak  zuřivě  kolem  sebe  bil.  Ro- 
měnec  neodpověděl.  Už  prve  vzpomněl  si  na  svfij  sen  a  dobře  si  jej 
vyložil:  ta  velká  voda  to  jsou  tu  ti  Němci  nepočetní.  Teď  se  ohledl 
po  panici. 

„Pane  Mikuláši,  rač  se  uchrániti  —  je  zle  — " 

Panic  ani  neodpověděl,  ale  sekal  do  nepřítele  u  vozů. 

Již  také  landsknechti  k  vozům  přilnuli.  Sekyrami  svých  halaparten 
přetínali  tu  řetězy  a  bili  do  tarasů  —  a  hle,  hradba  pevná  počíná  se 
již  kolísati  —  a  již  padá  několik  vozů,  nepřítelem  převrácených. 
Ohlušující  pokřik  strhl  se  v  těch  místech,  a  landsknechti  jako  velká 
voda  průlomem  se  hrnou  dovnitř.  Tu  padli  t-aké  tři  přátelé  Hroch 
z  Mezilesic,  Bošinský  z  Božejova  a  Nénkovský  z  Medonos,  tu  vzdorujíce 
silou  hrdinskou  záplavě  nepřátelské  vykrváceli  Kokumen  z  Hronova, 
Čeněk  Vyšehnévský,  Straka  z  Nedabilic  a  mnoho  jiných  z  Hradecka, 
a  přes  Ořka  z  Holohlav  těžce  raněného  valily  se  zástupy  německé  do- 
vnitř do  tábora. 

„S  vozů,  s  vozů  ke  zbytnému  houfu!"  ozval  se  rozkaz. 

Ale  všude  ho  nemohli  ani  vyplniti,  někde  ani  neslyšeli,  ani  nechtěli, 
jak  zuřivě  vozů  h^'ili.  U  protržené  hradby  vozové  pořád  ještě  bojováno. 
Na  vozích  nepřevržených  i  převržených  bránily  se  hrstky  českých  a  mo- 
ravských bojovníků  proti  návalu  ze  všech  stran  proti  nim  se  deroucímu. 
Jednotlivé  vozy  trčely  nad  záplavou  nepřátelskou  jako  bašty  —  ale 
s  jedné  po  druhé  mizela  u  rekovném  boji  česká  posádka,  a  kde  ještě 
třepal  se  prapor,  klesaf  i  ten  jeden  po  druhém. 

Pan  Matěj  Libák  z  Radovesic  dostav  se  s  Kdulincem,  s  Peřinou 
a  zbytkem  houfů  za  hradby,  pokoušel  se  znova  je  v  pořádek  uvésti 
a  se  zbytným  houfem  Jeníkovým  se  spojiti.  Ale  nebylo  možná.  Nepřítel 
vnikl  za  nimi  tak  rychle  a  prudko,  že  je  odtrhl,  a  nezbývalo  nežli 
bojovati  a  život  svůj  draze  prodati.  Tam  prostřed  placu  táborového 
narazili  landsknechti  na  poslední  překážku.  Zbytný  houf  sešikovaný 
s  pavézníky  v  čele  stál  tu  ještě,  vedený  starým  vladykou  z  Uherska. 
Tu  se  také  strhl  poslední  boj.  V  čele  landsknechti  udeřili,  a  v  tom 
také  pronikla  moravskou  hradbou  německá  jízda,  jež  nyní  se  na  zbytek 
českého  vojska  v  bok  obořila.  Poslední  šik  český  byl  zaplaven,  rozražen. 

Císař  s  vévodou  zvítězili.  Bitva  byla  jejich,  ale  nebylo  ještě  po 
boji.  Na  širém  prostranství  táborovém  bojováno  dále  v  houfích,  jednotlivě. 
Tu  tam  hrstka  žoldnéřů  i  rytířů,  obklopená  přesilou,  skládala  zbraň  a 
dávala  se  v  zajetí.  Nebylo  jich  však  mnoho.  Ostatní  zápasili  dále,  do 
smrti.  Po  čtyřech,  zády  k  sobě,  vespolek  se  kryjíce,  bojovali  proti 
přesile.  Byly  to  ostrůvky  ve  zbouřeném,  zuřícím  moři,  jež  pohlcovalo 
jeden  po  druhém. 

Tam,  kde  bojoval  zbytný  houf,  vyrazil  zástupem  nepřátelským 
starý  vladyka  z  Uherska,  bez  koně,  krví  postříkaný,  obklopen  několika 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizich  slnzhách,  719 

bojovníky.  Klestí  sobě  cestu  v  před,  ztráceje  jednoho  žoldnéře  po 
drahém,  až  tn  sám  drahý  dostav  se  na  volnější  místo  spatřil  českého 
rytíře,  an  sám  jediný  brání  se  třem  landsknechtům. 

„Mikoláši,  již  jdu!"  zkřikl  na  něj  vladyka,  ale  v  tom  také  zahledl, 
že  syn  padl  na  zem  jako  mrtvý,  kdež  u  nohou  mu  leželi  Roměnec 
s  ranou  v  prsou  a  Plamenáč  s  hlavou  rozťatou. 

„Pojdfte,  pojdte!"  křičel  starý  otec,  zuřivě  do  Němců  sekaje. 
Za  chvilku  bylo  zase  o  bojující  ostrůvek  český  méně. 

Syn  pana  Jeníka  ležel  mrtev  vedle  svého  krvácejícího  syna  .  .  . 

Polední  slunce  jasně  zářilo  na  krvavé  bojiště  plné  raněných  a 
mrtvých,  a  padlých  koní.  Vítězové  prohledávali  převržené  i  stojící  dosud 
vozy  krajní  i  špižné,  obírali  raněné  i  mrtvé,  jiní  pak  ještě,  lehká  jízda, 
pojížděli  sem  tam  širou  výšinou  stíhajíce  Čechy,  kteří  z  boje  unikli. 
Mnoho  jich  nebylo.  Tisíc  šest  set  Čechů  a  Moravanů  leželo  mrtvých 
na  bojišti.  Vykrváceli  v  cizích  službách,  v  rekovském  boji,  nejsouce 
rovni  nepříteli  svému  ani  počtem  ani  zbraní,  avšak  udatností  svou 
bodni  husitských  předků.  (Pokračování,) 


Z  epigramů  A.  V.  Šmilovského. 

Má  Masa. 

Dívka  utíkala  v  háj,  aby  tajné  místo  nalezla, 

kam  světa  ruch  nešumí,  zrak  nevidí  zvědavý. 
Olší  kde  v  potoce  k  nezabudkám  šeptalo  listí, 

šat  pustila  v  mechu  klín,  pustila  vlas  bohatý; 
tílko  její  rajskou  vnadu  dýšíc  s  trávy  se  svezlo 

v  křišťál  sladkochladý  slasti  u  víru  tonouc! 
Dívka  ta,  Muso,  jsi  má,  ty  žití  od  silnice  kradmo 

v  krásy  ubíháš  háj,  v  slasti  by  koupala  se. 


Dlvide  et  impera. 

Kdyžť  učenec  při  kahanu  sedí  z  umu  čerpaje  zřídel 
pravdu  pro  lidstva  zdar,  zásady  této  se  drž. 

Jenž  však  své  na  skráni  nosí  diadém  lidu  vážný, 
šťastnou  ač  chceli  smrt,  zásady  této  se  pusť  — 

ze  knihy  dějstva  po  věk  slovo  září  v  písmu  plamenném 
„Králi,  miluj  a  spojuj,  věčno  bude  jméno  tvé!" 


Na  dítě. 

V  matčině  lůně  leží  nejdražší  lásky  tu  poklad 
v  snách  mile  pohřížen,  bedlivě  ho  střeže  máť. 

46* 


Digitized  by  LjOOQIC 


720  Z  epigramů  A,  V,  Šmilovshého, 

Nejkrasši  to  ve  ponšti  žiti  věř,  bratře,  je  obraz, 
kde  příští  dncha  svět  lásky  ve  náruči  sní; 

v  mládcova  Zens  kdy  hodí  dncha  mocnou  touhu  po  pravdě : 
sen  blažený  uletí,  s  ním  tiše  lásky  i  stráž! 

Los  pěvcův. 

Sníh  kryje  přírody  hruď,  pod  ním  ona  tajně  se  chystá 

růže,  fialky  vydat,  úrodu  dáti  klasův. 
Na  hlavě  pěvce  leží  ledové  života  trudy  těžce, 

jasný  však  jeho  duch  tká  skryto  lidstvu  radost. 

Německý  jazyk. 

Němci,  pravil  kdosi, 
jsou  v  jazyku  kosi : 
nemají  výraz  pro  povidla, 
nemsyí  výraz  pro  knedlíky, 
na  prstech  mají  hřebíky, 
nalomí  i  boží  den. 
Malínský  je  kousá  křen, 
krájejí  vlasy,  jedí  sídla. 

Popěvek. 

Málo  pěvců,  mnoho  sov, 

málo  ducha,  mnoho  slov  — 

alou,  páni  literáti, 

račte  na  mne  pozor  dáti, 

kam  se  děje  obilí 

ze  semena,  které  v  potu 

otci  naši  zašili. 


Loyálni  vlastenka. 

Hraje  krásně  na  piano, 
mluví  trochu  francouzsky, 
uvnitř  měď  jest,  zevně  stříbro 
jak  desítník  rakouský. 


Novověké  filosofií, 

„Kus  dřeva  plave  ve  vodě, 

kus  pravdy  plave  v  náhodě, 

chléb  ideály  jsou  jen  malovaný"  — 

Jdi!  brnkáš  v  housle  při  hře  na  varhany! 


Digitized  by  LjOOQIC 


J.  MikŠ:  Zimni  saisona  ruského  divadla.  721 


Zimní  saisona  ruského  divadla. 

Píte 

Josef  Míkš. 

^si  před  rokem  staly  se  ve  správč  divadel  Petrohradských 
"a  Moskevských  vážné  změny.  Prve  převládal  v  ní  ráz  výhradně 
úřednický,  jenž  ovšem  záhubnč  pflsobil  na  divadelní  poměry. 
Veškera  divadla  v  Moskvě  a  Petrohradě  byla  státním  mono- 
polem a  měla  jediné  ústřední  řízeni  v  Petrohradě,  jež  se 
podobalo  jakémusi  ministerstvu  s  množstvím  činovníků  administrátorů 
a  činovníků  herců,  s  ministrem  ředitelem  v  čele,  který  svým  všemo- 
houcím slovem  rozhodoval  u  všech  věcech  musy  divadelní,  ať  jim  roz- 
uměl čili  nic.  Nejen  ruské  dramatické  umění,  ruská  opera  a  opereta, 
ale  i  vlaská  opera,  francouzské  i  německé  divadlo  v  obou  hlavních 
městech  byly  v  této  státní  správě.  Všechna  soukromá  divadla  byla  za- 
povězena, ač  tu  i  tam  četné  kluby  dávaly  útulek  divadelním  předsta- 
vením pod  různými  jmény.  Monopol  sahal  tak  daleko,  že  i  oznámení 
směla  se  tisknouti  pouze  ve  státní  tiskárně.  Tento  řád,  jenž  pocházel 
odtud,  že  divadlo  z  počátku  sloužilo  jen  dvorním  potřebám,  nemohl  se 
déle  udržeti,  když  i  národní  potřeby  počaly  se  dovolávati  svého  práva. 
Což  divu,  že  divadlo  na  Rusi  rok  od  roku  vždy  více  pokulhávalo, 
zvláště  ruské  dramatické  umění,  na  jehož  účet  byly  vypláceny  zrovna 
báječné  sumy  italiánským  a  francouzským  umělcům  ceny  často  velice 
pochybné.  Velicí  páni  přivykli  za  drahé  muzické  peníze  v  Itálii  neb 
v  Paííži  cizím  radovánkám,  a  proto  sotva  který  ředitel  —  volený  z  jich 
středu  —  mohl  na  sebe  vzíti  odpovědnost  před  aristokracií  Petrohradskou 
za  podporování  národního  živlu  a  za  obmezení  cízoty  v  libůstkách  od- 
rodilé šlechty.  Tím  se  též  vysvětluje,  proč  ruská  musa  ještě  za  doby 
Bělinského  mohla  kvésti  pouze  na  Malém  divadle  v  Moskvě.  Národní 
Moskva  má  předně  aristokracii  kupeckou,  jež  byla  a  bude  vždy  ryze 
národní,  a  za  druhé  i  vlastní  aristokracie  Moskevská  svým  starým, 
patriarchálním  rázem  valně  se  liší  od  šlechty  Petrohradské.  Neustále 
se  zmáhající  národní  vědomí  musilo  i  v  divadelních  poměrech  projeviti 
svou  sílu.  Zvláště  poslední  léta  panování  Alexandra  II.  po  válce  turecké 
mocně  uchvacovala  celý  život  ruský  do  proudu  národního.  Nový  car 
ode  dávna  již  podporoval  tento  směr,  a  proto  nikoho  nepřekvapilo, 
že  asi  před  půldruhým  rokem  byl  propuštěn  ze  svého  úřadu  hlavní 
ředitel  divadel  Kister  a  na  jeho  místo  povolán  Vsevolžský,  jenž  měl  pře- 
tvořiti divadla  na  Rusi  ve  smyslu  národním.  Vsevolžský  sestavil  poradní 
komisi,  do  které  mimo  jiné  byli  povoláni  vynikající  dramatičtí  spisovatelé 
Ostrovský,  A.  Potěchin  a  Averkjev.  Bohužel,  že  komise  ze  starého 
kancelářského  zvyku  rozhodla  se  odbývati  své  porady  v  tajných  schůzích 
a  že  mnohá  její  rozhodnutí  nebyla  uskutečněna.  Přece  však  práce  její 
nebyla  mama;  předním  dobrým  následkem  jejím  bylo  zničení  monopolu 
státních  divadel,  v  krátké  době  pak  vznikla  mnohá  soukromá  divadla 
jak  v  Moskvě,  tak  i  v  Petrohradě.  Taková  divadla  mohou  státní  jeviště 


Digitized  by  VjOOQIC 


^ 


722  J'  ^if^^' 

osvoboditi  od  lehčích  kusů,  a  obecenstvo  bude  oprávněno  žádati  v  státních 
divadlech  jeu  umění,  a  sice  především  uárodní  umění. 

Ze  seznamu  divadelních  her  v  Alexandrinském  divadle  za  poslední 
zimní  saisony  od  1.  září  do  konce  prosince  pod  řízením  A.  Potěchina 
(viz  Novoje  Vrcmja  1  č.  t.  r.)  vidíme,  že  tam  repertoir  byl  ryze  národní. 
Ze  110  večerů  činoherních  bylo  95  věnováno  ruskému  utnéní,  císimu 
pouze  15.  Všech  kusů  za  tu  dobu  bylo  schráno  34,  z  nich  pak  bylo 
28  původních,  6  přeložených.  Domácí  produkce  takřka  výhradně  vábila 
obecenstvo.  Téměř  všichni  žijící  spisovatelé  dramatičtí  uviděli  tu  své 
kusy  na  jevišti.  Jsou  to  Ostrovský,  Potěchin,  Turgenčv,  Krylov  (Ale- 
xandro v),  Averkjcv,  Špažinský,  Tarnovský,  Suchovo-Kobylín,  Ge,  N.  a  A. 
Potčchin,  Cajev,  Kulikov.  Pohřešujeme  Palma  a  Solovjeva.  Ze  starších 
spisovatelů :  Gogol  a  Fou- Vizin ;  pohřešujeme  Gribojedova,  A.  Tolstého, 
Pisemského.  Komedií  Ostrovského  bylo  představeno  za  celou  dobu  osm, 
dále  tři  komedie  Krylova,  po  dvou  A.  i  N.  Potěchina,  Turgeněva  a 
Tarnovského.  Jména  těchto  spisovatelů  jsou  zároveň  jmény  hlavních 
zástupců  ruského  divadla.  Ostrovskému  bylo  dáno  15  večerů,  Suchovo- 
Kobylínu  a  Krylovu  po  14,  Fon-Vizinu  a  Sumbatovu  po  11,  Špažin- 
skému  10,  Gogolu,  N.  Potěchinu  po  4,  Turgeněvu,  A.  Potěchinu,  Tar- 
novskému  po  3,  Čajevu,  Geovi  a  Kulikovu  po  jednom.  Gogol  a  N.  Potěchin, 
jakož  i  Fon-Vizin  a  Sumbatov  jsou  obmyšleni  týmž  číslem;  pravda,  Gogol 
a  Fon-Vizin  jsou  nejlepší  spisovatelé  ze  starých,  N.  Potěchin  a  Sum- 
batov nejhorší  z  nových,  tedy  Fon-Vizin  1 1  stupňů  nad  nulou  a  Sum- 
batov 11  stupňů  pod  nulou. 

Ze  starých  kusů  zvláštní  pozornosti  zasluhuje  Ostrovského  Ne- 
sedej v  cizí  sáně  a  Fon-Vizinův  Nedorostck.  Prvý  kus  byl  v  Petro- 
hradě opakován  v  jubilejní  den  činnosti  spisovatelovy:  14.  února  1882 
bylo  tomu  35  let,  co  prvně  dáván  kus  Svoi  Ijudi  sočtěmsja,  jimž,  jak 
známo.  Ostrovský  zahájil  své  působeni.  Herci  v  Moskvě  oslavili  tento 
den  ve  svém  těsném  kruhu,  do  něhož  nepřipustili  ani  spisovatelův. 
Nědorosl  byl  prvně  provozován  v  Petrohradě  27.  září  1782.  V  Petro- 
hradě bylo  sice  veřejné  divadlo  už  r.  1756,  původních  kusů  však  té 
doby  nebylo  a  ruské  divadlo  se  živilo  špatnými  překlady  z  frančiny 
a  němčiny.  Teprv  komedií  Fon-Vizinovou  byl  položen  základ  k  ruské 
dramatické  literatuře.  Nědorosl  je  ostrá  a  živá  satira  na  nevzdělanou 
tehdejší  společnost;  mnohé  formy  tehdejší  řeči  sestárly,  ale  některé 
typy  kusu  mají  posud  životni  sílu.  Censura  minulého  století  nechtěla 
ho  připustiti  na  scénu,  ale  sama  Kateřina  11.  jej  přečtla  a  poručila 
hráti  bez  všeliké  změny.  Obecenstvo  přijalo  jej  s  nadšením,  divadlo 
v  Ermitaži  bylo  nabito,  a  beneficiantu  (Dmitrevskému)  i  hercům  byly 
házeny  na  jeviště  měšce  s  penězi.  Potemkin  pravil  k  spisovateli:  „Umři, 
Diviši,  ale  nepiš  už  ničeho  více."  Fon-Vizin  zemřel  v  stáří  84  let 
r.  1792,  nenapsav  už  ničeho,  co  by  z  daleka  mohlo  býti  porovnáno 
s  Nedorostkcm.  Jubileum  bylo  slaveno  po  celé  Rusi. 

Přehledněme  řadu  nových  kusů.  V  Ostrovského  hře  Talanty  a 
poklonniki  (ctitelově)  není  pozorovati  toho  úpadku,  o  němž  kritikové 
tak  rádi  mluvívají.  Mladá  slavená  herečka  v  provinciálním  městě,  Ně- 
gina,  odmítá  veškery  dotíravé  milostné  nabídky,  poněvadž  milige  chudob- 
ného studenta  Meluzova,  jenž  ji  učí  vedle  nauk  i  zásadám  vyšší  „filo- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Zimní  saisona  ruského  divadla,  723 

solické''  mravnosti.  Bliží  se  dcu  jejího  bencíičniho  představení;  krátce 
před  tím  zakázala  si  nestoudné  dvořeni  knížete  Dulebova,  a  ten  msti 
se  jí  za  to  tím,  že  činí  všemožné  překážky  dobréma  prodeji  lístků 
a  p.  Avšak  mladý  boháč  Yelikatov,  jenž  je  tn  náhodou  na  trhu,  skoupí 
všecky  becefíčni  lístky,  obdaruje  naivní  a  nevzdělanou  matku  Něginy 
a  posléze  jí  samé  po  představení  v  uctivém   dopise   nabízí  svou  ruku. 

V  týž  večer  Meluzov,  jenž  byl  k  ní  pozván,  háji  svou  nevéstu  před 
drzou  dotíravostí  šviháka  činovníka  Bakina.  V  posledním  jednání  shle- 
dáváme se  se  všemi  jednajícími  osobami  v  nádraží:  Něgina  s  matkou 
odjíždí,  jak  praví,  do  Moskvy,  ale  v  pravdě  s  Velikatovem  na  jeho 
statek.  Meluzov  přijel  se  o  tom  přesvědčit  na  vlastní  oči;  jeho  „filo- 
sofie**  je  tu  přemožena  milionářským  přepychem,  jejž  Vclikatov  hodil 
na  váhu.  Něgina  hledí  se  před  Meluzovem  ospravedlniti  svým  talentem, 
jenž  prý  by  v  chudobě  zakrněl.  Zhynul  talent,  prodala  se  umělkyně. 
Vlak  ujíždí,  Bakin  se  svou  společností  potupně  se  vysmívá  zamilova- 
nému Meluzovu.  „Věru  směšno,  opravdu  směšno,"  odpovídá  on.  „Chuďas 
za  těžce  dobyté  peníze  naučil  se  pracovati,  nuže  pracuj !  Však  ou  chce 
také  ještě  milovati !  jaký  přepych !  .  .  .  My  nebožáci,  pracovníci  mánie 
své  radosti,  kterých  vy  nemáte,  jež  jsou  vám  nedostupný.  Přátelské 
rozprávky  za  sklenicí  čaje,  za  lahví  piva  o  knížkách,  jichž  vy  nečítáte, 
o  rozvoji  vědy,  jíž  vy  neznáte,  o  pokroku  civilisace,  jíž  vy  se  nezají- 
máte. Co  ještě  chceme !  Já  pak  vedral  jsem  se,  abych  tak  řekl,  v  cizí 
panství,  v  kraj  radovánek,  bezstarostného  posvíceni,  v  kruh  veselých 
žen,  v  kruh  šampaňského,  květin,  skvostů.  Ovšem  směšno,  velice 
smčšno!  .  .  .  Nabízíte  mně  souboj?  Proč?  Vždyť  mezi  námi  je  bez  toho 
souboj,  věčný  souboj,  stálý  zápas.  Já  osvěcigi,  vy  znesvěcujete  .  .  .  Budu 
své  dílo  konati  do  konce.  A  přestanuli  kdy  učiti,  přestanuli  věřiti 
v  možnost  polepšení  lidstva  neb  zbaběle  pohřížím  se  v  nečinnost  a 
mávnu  rukou  na  vše,  tehdy  kupte  mně  bambitku,  poděkuji  vám.*'  — 
Vedlejší  osoby  jsou  nakresleny  přemile :  matka  Něginy,  pomocník  reži- 
séra, jenž  celé  své  pěkné  jmění  probil  na  divadle  a  nyní  dává  do  zá- 
stavy hodinky,  aby  jen  mohl  koupiti  kytici  zbožňované  první  milovnici, 
věčně  podnapilý  tragik,  veselý  avšak  i  chytrý  kupčík  —  vše  prozrazigc 
mistra. 

Na  repertoiru  byl  ještě  druhý  kus  Ostrovského :  Bikarha  (Divoká) 

V  něm  je  tragického  málo,  za  to  tím  více  rozmarného.  Spisovatel  před- . 
stavuje  nám  zápas  starého  a  mladého  dvořanského  pokolení,  mezi  dří- 
vějšími „idealisty"  a  nyn^ěími  „materialisty."  Tito  idealisté  a  realist- 
jsou  však  zvláštního  rázu,  a  cenou  zápasu  je  láska  mladé  divošky^^ 
Idealista  Ašmetjev  uvykl  ničeho  nedělati  a  hezky  utráceti  peníze  v  Paříži.. 
Nyní,  když  vášně  utichly  a  peníze  uvázly  v  Pařížském  blátě,  přijíždí 
na  sv^  statek  k  ženě,  již  byl  prvně,  půl  léta  po  svatbě  opustil  a  k  níž 
se  jen  ob  čas  vracel.  Náhodou  se  tu  setkává  s  divokou  Váreňkou,  jíž 
její  otec  Znbarjev,  staromódní  poměščík  a  hrozný  hospodář,  dal  úplnou 
svobodu,  řídě  se  ve  vychování  pravidlem,  že  dívkám  není  více  třeba, 
než  aby  uměly  vařiti  šči  a  kaši  a  ctíti  své  rodiče.  Varja  zamiliue  se 
vášnivě  do  Ašraetjeva  a  hrozí,  že  se  vrhne  buď  do  řeky  aneb  —  ně- 
komu na  krk,  což  splňuje:  v  týž  den  igíždí  s  hrubým  „materialistou" 
Malkovem,  s  nímž  už  dříve  byla  v  důvěrném  poměru.    Malkov  kupuje 


Digitized  by  V:íOOQIC 


724  «^-  Mikš: 

od  Ašmctjeva  poslední  les  a  žeiii  se  s  Yarjou,  zamilovanému  „idealistovi*' 
nezbývá  nic  jiného  než  opět  odejeti,  poněvadž  i  jeho  žeua  jej  opouští 
a  z  hloupého  měšťanského  zvyku  chce  též  pracovati.  Uznává,  že  je 
zbytečným:  „Jsem  zde  jako  trubec  mezi  včelami.  Ovšem  tyto  včely 
sbírají  posud  málo  medu,  však  již  se  hýbou,  practgí  a  počin^í  vyháněti 
trubce  ze  svého  úlu."  Vedlejší  osoby:  činovník  Verčinský,  nafouklý 
panák  z  Petrohradu,  též  ženich  Várenčin  poměščík  Bojev,  dobrák  a 
lenoch,    sám  otec  Várenčin   svou  komičností   vzbuzují   mnoho  smíchu. 

Současně  s  touto  komedií  (1881)  vydal  Ostrovský  tři  jiné  kusy 
společně  s  N.  Solovjevem:  Séašťlivyj  déň,  Ženitba  Bclugina,  Na 
dorogé  k  délu,  V  těch  zdá  se,  že  hlavní  myšlenky  náležejí  Solovjevu, 
manýra  pak  a  charakteristika  osob  Ostrovskému.  Ve  Šťastném  dni 
je  roztržitý  poštmistr  Sandyrev  velezahloubán  do  politiky  a  do  map 
za  příčinou  války  turecké  a  málo  dbá  toho,  že  mu  hrozí  strašná  revise 
z  gubernského  města,  kde  se  dověděli,  jak  bére  kontribuce  z  koňských 
ohonú,  ukládá  daně  mužíkům,  bije  postiliona  Michal enka  a  t.  d.  Jede 
generál;  poštmistr  nepořádá  svých  knih,  velice  jsa  znepokojen,  že 
nemůže  na  mapě  najíti  Malý  Zvomík.  Jeho  žena  s  celým  tuctem 
malých  rozpustilých  dětí,  plenících  sousední  zahrady,  a  s  nevdanými 
dcerami  Lipočkou,  jež  tloustne  dlouhou  chvílí  a  kromě  zívání  a  pe- 
čení výborných  pirohů  ničeho  neumí,  a  šotkem  Nástěnkou,  hotovou 
vdáti  se  za  kohokoliv,  je  na  pokraji  zoufalství.  Hoře  její  dovršiye  se 
tím,  že  lékař  Nivin  nevšímá  si  více  její  Lipočky  a  píše  dissertaci. 
Konečně  generál  přijel:  strašný  nepořádek  ve  všem  —  jisté  vyhnání 
ze  služby.  Nástěnka  pomate  hlavu  nejprv  činovníku  Ivanovi,  potom 
generálovi,  a  konec  je  ten,  že  revise  dobře  dopadne,  Ivanov  se  ožení 
s  Nástěnkou,  Nivin  se  vrátí  k  Lipočce  a  poštmistr  našel  Malý  Zvomík! 
Šťastný  den  se  ukončil  k  spokojenosti  všech,  nevyjímaje  ani  obyvatelů 
městečka,  kteří  podali  adresu  důvěry  dobrému  poštmistru. 

Veliký  úspěch  měla  svým  časem  Ženitba  Bělugina.  Mladý  kupec 
Andrej  Bělugin,  milionář,  dobrá,  poctivá  duše,  zamili^je  se  vášnivě  do 
Jeleny  Karminy,  dcery  schudlé  aristokratky,  i  nabídne  jí  svou  ruku. 
Jí  a  matce  její  zdá  se  takový  ženich  směšnou  nemožností.  Ale  Agašin, 
přítel  Andrejův  i  Jelenin,  poradí  krásné  dívce  učiniti  „smlouvu  se 
svědomím"  a  koupiti  si  své  štěstí  a  jeho  lásku  za  tuto  oběť,  t.  j.  vzíti 
si  Andreje  i  s  jeho  miliony;  vždyť  prý  život  je  bez  toho  komedie 
a  takový  muž  celý  poklad.  Radost  Bclugina  nemá  mezí.  Po  svatbě 
stěhcge  se  do  Moskvy  a  zde  dává  ženě  úplnou  svobodu.  Brzo  však 
krade  se  v  jeho  mysl  podezření,  a  když  návštěvy  Agašina  nepřestávají 
a  on  ztratil  veškeru  naději  na  lásku  ženinu,  odhodlává  se  vrátiti  se 
k  otci  do  továrny  a  zůstaviti  ženu  sobě  samé.  V  poslední  chvíli  však 
Agašin,  obávaje  se  silné  povahy  Bělugina  a  domnívaje  se,  že  opuštěné 
ženě  na  zamýšlené  cesty  nezbude  dosti  peněz,  váhá  ji  provázeti  — 
a  ona  se  vrací  k  Běluginu,  ke  všemu  odhodlána.  On  ji  s  radostí  při- 
jímá a  je  přesvědčen,  že  dobude  si  její  lásky,  jako  už  si  dobyl  její 
úcty,  poněvadž  Agašinu  se  ještě  nepodařilo  zkaziti  její  vůli,  ač  otrávil 
její  rozum,  jak  sama  dí.  Kupecké  typy  rodičů  Bělugina,  sám  Andrej, 
jsou  nakresleny  znamenitě;    tito  kupci,   jakož  i  jejich    přítel   továrník 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Zimní  saiiíona  ruského  divadla.  725 

Syromatjov  nenáleží  „temnému  carství"  Ostrovského,  z  nich  při  vší 
divokosti  jejich  pi4rozené  povahy,  vane  neobyčejná  duševní  teplota. 

Komedie  Na  dráze  k  dílu  pěkně  illustngc  šlechetné  snahy  nového 
pokolení  na  Rusi.  Mladá  dívka  Lanina  opouští  svou  rodinu  v  Moskvě, 
aby  se  věnovala  svatému  povolání  selské  učitelky  ve  vzdálené  vesnici. 
Taková  ruská  škola  je  roztrhaná  chalupa,  do  níž  nejen  slunce  svítí 
ale  časem  i  ruský  mráz  a  veškery  příjemnosti  ruského  podnebí  pro- 
nikíyí.  Nová  učitelka  přijíždí,  dřiví  však  není  v  zásobě,  a  ona  musí 
snášeti  zimu,  pokud  starý  invalida  Akimič  se  neodhodlá  lámati  plot. 
Brzy  však  jí  nastává  mnohem  horší  zápas  s  vesnickými  šviháky,  jako 
6  vrtohlavým  poměščíkem  Salevějevem,  jehož  žena  střeže  jako  lítá  saíi, 
se  sentimentálním  volostným  písařem,  dobývajícím  jejího  srdce  verši 
a  kytarou,  a  s  hrubostí  bývalého  volostného  starosty,  jenž  ji  neustále 
chce  examinovati  a  komandovati.  Dívka  statečně  vše  snáší  a  neustou* 
pila  by,  kdy  by  ji  smírčí  soudce  Dnbkov,  seznámiv  se  s  ní  na  nádraží, 
téměř  násilně  neodvezl  na  svdj  statek  k  jmeninám  své  sestry.  Tato 
pozomgíc  jejich  vzájemnou  lásku  zprostředkuje  mezi  nimi  zasnoubení, 
slibi^íc  Zladiti  novou  školu  na  statku  bratrově  a  pomáhati  Lanině  vy- 
učovat, což  budí  nemalou  závist  shromážděné  společnosti,  jež  svým 
jazykem  nebohou  dívku  ještě  krutěji  pronásledovala  než  vesničtí  tuli- 
páni.  Směšná  žaloba  starosty  a  písaře,  podaná  smírčímu  soudci  v  týž 
den,  jakož  i  radostná  zvěst  Akimičova,  že  konečně  dříví  je  přivezeno, 
se  ovšem  opozdily. 

Krylov  (Alexandro v)  je  velmi  plodným  spisovatelem  drama- 
tickým, ač  nedbá  té  přísnosti  jako  Ostrovský.  Je  více  dramaturgem 
než  spisovatelem;  ze  všech  svých  ruských  soudruhů  podobá  se  nej- 
více spisovatelům  francouzským.  Ruští  dramaturgové  často  předělávají 
francouzské  kusy  na  ruské,  při  tom  však  neobmezují  se  pouze  pře- 
kladem, ale  dávají  všem  jednajícím  osobám  ruská  jména  a  ruskou 
tvářnost.  Podobné  přepracování  není  sice  vždy  vhodné,  přece  však 
vydává  mnohem  lepší  svědectví  o  národním  sebevědomí  Rusů,  než  ony 
naše  původní  české  kusy,  jež  jsou  psány  od  českých  spisovatelů  pro 
české  divadlo  a  v  nichž  vše  —  i  místo  i  jednající  osoby  i  celá  ná- 
lada —  jsou  čistě  francouzské.  Podobné  kusy  byly  by  na  Rusi  velice 
směšné;  podobné  kusy  vždy  budou  svědčiti  —  i  při  výtečném  spiso- 
vatelském nadání  autorů  —  o  jich  málomocnosti  národní  a  o  velice 
otupělém  národním  citu  toho  obecenstva,  jež  poslouchá  takové  cizácké 
produkty,  pomáhající  otravovati  naši  národnost. 

Od  Krylova  tohoto  roku  máme  dvě  původní  komedie:  Gorod 
uprazdňjí^jet^a  a  Né  ho  dvoru.  Prvý  kus  nemá  co  činiti  ani  se  zlobou 
dne  ani  s  žádnou  hlubokou  otázkou  našeho  nitra.  Je  to  živá  veselohra, 
vzniklá  z  toho,  že  v  hluchém  koutku  Ruska,  v  malém  újezdním  iněsté 
pojednou  se  rozšířila  povést,  že  město  bude  zrušeno,  t.  j.  že  všechny 
úřady  odtud  budou  přemístěny  jinam.  Taková  „zrušená"  města  nazý- 
vají se  na  Rusi  „zaštátnými,"  poněvadž  zrovna  tak  pozbyla  svého 
vynikiyícího  místa,  jako  „zaštátný"  činovník,  t.  j  .takový,  jenž  se  sice 
počítá  k  ministerstvu,  neslouží  však,  protože  při  zmčně  „  států  ^  obor 
jeho  služby  byl  zrušen.  Z  toho  ovšem  v  městě  vznikl  zmatek  nad 
zmatek:    kupecká   svatba  se  zhatila,    krádeže   na   bazaru   se   zmáhají, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


726  J  ^if^' 

nikdo  nechce  nikomu  platiti,  izpravnik  je  v  nebezpečí;  konečné  píší 
supliku  gubernátorovi,  kde  dle  .  moudré  vrtohlavosti  domácího  „abla- 
kata"  prosí  jej,  aby  „uprázdnil"  jejich  mésto,  což  on  k  veliké  jich 
radosti  rozhodnč  odepřel.  Jedinou  předností  komedie  je  její  živost, 
to  ji  však  sotva  zachrání,  aby  se  též  časem  nestala  „zaštátnou"  při 
množství  jiných  lepších  kusů  téhož  spisovatele.  —  Druhá  komedie 
předvádí  nám  jakožto  hlavní  osobu  opět  dívku  s  ideálním  názorem 
života.  Je  to  Naďja  Muranova,  učitelka  ženského  gymnasia,  dcera 
schudlého,  k  ničemu  neschopného  šlechtice.  Muranova  při  představení 
dávaném  ve  prospěch  chudých  žákyň  gymnasia  ukázala  své  výtečné 
nadání  k  umění  dramatickému;  proto  se  jí  všichni  koří,  a  bohačka 
Bčlojarskaja,  mecenáš  v  sukni,  jež  z  ješitnosti  je  hotova  rozhazovati 
peníze,  chce  ji  uvésti  do  vyšší  gubernské  společnosti  a  posléze  do- 
pomoci  ji  na  sídelní  jeviště.  Muranova  však  se  jí  nechce  kořiti 
a  opře  se  její  žádosti  představiti  se  boháči  a  „dobrodinci",  místnímu 
kupci  Žuraninu,  jenž  hodlá  k  příjezdu  ministra  na  jeho  oslavu  uspo- 
řádati divadelní  představení.  Ale  nejvíce  jej  popudí  proti  sobě  tím, 
že  zřídí  v  městě  ve  spolku  s  ideálním  Eamenským,  mužem  ředitelky 
gymnasia,  půjčovnu  pro  nezámožné  měšťany  a  řemeslníky.  Podrážděná, 
závistivá  „vyšší"  společnost  počne  ji  podezřívati  z  nepoctivých  činů,  a 
poněvadž  i  její  otec  ve  své  lelikomyslnosti  přijal  peníze  od  zamilovaného 
pokladníka  plukovního  Semiratova  a  prohrál  je  v  karty,  pověst  její 
se  zhoršuje.  Při  poradě  gymnasiální  ji  úhlavní  její  nepřátelé  Bělojarská 
a  Žuranin  vylučují  z  úřadu  učitelského,  ředitelka  ústavu  statečně  ale 
marně  ji  brání.  Po  té  nabízí  obstárlý  generál  Pružanov  opuštěné  dívce 
svou  ruku,  ona  však,  milujíc  v  duši  Kamenského,  návrh  nepřijavši  odjíždí 
do  Moskvy.  V  komedii  líčí  se  nám  svět  s  tou  mravností,  dle  které 
trochu  podlosti  neškodí  a  poctivost  musí  míti  své  meze,  jichž  malí 
lidé  překročiti  nesmějí.  Je  to  též  smlouva  se  svědomím,  místo  vsak 
jediné  osobnosti  máme  před  sebou  celou  společnost.  Konec  kusu  je 
velice  podobeji  místu  citovanému  vý-še  z  hry  „Nadání  a  ctitelově." 

Suchovo-Kobylín  patří  k  starším  spisovatelům;  jeho  Délo 
bylo  sepsáno  již  r.  1862  a  vytištěno  r.  1869,  uvésti  je  na  jeviště 
censura  dříve  nedovolila.  Je  to  kus  tendenční  a  proto  nemůže  býti 
již  obrazem  nynějšího  života  i  mohl  býti  velice  zajímavým  pouze  ten- 
kráte, když  poměry  v  něm  líčené  byly  skutečnými;  Suchovo-Kobylín 
napsal  jen  tři  komedie,  vlastně  trilogii,  poněvadž  dvě  poslední  tvoří 
pokračování  prvé.  Spisovatel  je  podivín,  což  mu  však  nevadilo,  aby 
napsal  zdařilou  komedii:  Svatba  Krečínského,  jež  zvláště  v  provincii 
je  až  dosud  velice  oblíbena.  Krečinský  je  prohnaný  darebák,  velko- 
světský  taškář  nejhoršího  druhu,  při  tom  však  velice  obratný  švihák 
a  tanečník.  Podařilo  se  mu  získati  si  náklonnost  Lidočky,  dcery  boha- 
tého poměščíka  Muromského,  výtečného  hospodáře  ale  špatného  gentle- 
mana, jenž  byl  proti  své  vůli  od  své  sestry  přinucen,  ubytovati  se  na 
čas  v  Petrohradě.  Krečinský  se  mu  sice  nelíbí,  ale  darovaný  jemu 
pěkný  býček,  jakož  i  prohnanost  dobrodruhova  brzy  jej  přemohla. 
Výstrahy  souseda  Nelkina,  milujícího  Lidočku,  nezvítězily  nad  lákavou 
Iživostí  Krečinského.  Avšak  tomuto  hrozilo  okamžité  prozrazení  od 
věřitelů,    nezaplatili  ihned  alespoň  hlavní  dluhy.     Proto   se   odhodlává 


Digitized  by  V:íOOQIC 


2^mní  saisona  ruskéJio  divadla.  727 

s  pomocí  svého  přítele  a  pokorného  sluhy  Razpljujeva,  darebáka 
sprostšího  dráhu,  vypůjčiti  si  od  své  nevěsty  drahokam  do  večera, 
jejž  ihned  zastavil  za  mnoho  tisíc.  Při  tom  však  napálil  lichváře,  pod- 
strčiv mu  do  krabičky  falešný  kámen  a  zapečetiv  mu  ji  před  nosem, 
takže  podvodu  spozorovati  nemohl.  Téhož  dne  večer  rodina  Muromského 
navštěvuje  ženicha.  Nelkiu,  jenž  je  provází,  varuje  otce  a  vyzrazuje, 
že  Krečinský  zastavil  nevěstin  drahokam.  Krečinský  ovšem  lehko  jej 
mfižc  usvědčiti  ze  lži  a  vyhání  jej  potupně  ze  svého  bytu  —  dříve 
však  než  se  mu  podařilo  vše  napraviti,  vrací  se  Nelkin  s  policii 
a  lichvářem  i  zatýkají  Krečinského.  —  Autor  měl  nešťastný  nápad, 
napsati  k  tomuto  kusu  dvojí  pokračováni  Dělo  (Proces)  a  Smrt  Ta- 
relkifia^  kteréž  oba  vynikají  pouze  chorobným,  odporným  rázem  a  spí- 
lánim  „vzjatočníkům." 

Z  ostatních  novinek  nezasluhují  tuto  více  než  pouhé  zmínky 
kusy  LísH  šumí  od  kníž.  Sumbatova,  Mučednici  lásky  od  A.  Pote- 
ch in  a,  Legenda  starého  zámku  od  Kulík  o  v  a.  Nejzdařilejším  kusem 
za  celou  dobu  byla  Krucina  (Hoře)  od  Špažinského,  jehož  práce 
těší  se  zvláštní  oblibě.  Vybírá  si  rád  psychologické  motivy  a  umí  je 
obratně  rozvíjeti.  Obsah  Kručiny  je  tento:  Obstárlý  Nechljudov  celý 
život  pracoval,  skrblil,  odříkal  se  všeho  potřebného,  obíral  živé  i  mrtvé, 
jen  aby  dosáhl  bohatství  a  pak  rodinného  štěstí.  Konečně  se  mu  to 
podařilo  nade  vše  očekávání:  krásná,  mladá  dcera  schudlého  kupce 
nabídla  mu  sama  svou  ruku.  On  odjíždí  z  Moskvy  do  malého  města 
a  zde  se  otáčí  okolo  Máničky  „jako  psík,  jako  otrok,  ale  zároveň  i  jako 
despota."  Mánička  si  jej  vzala  z  chytré  vypočítá vosti,  chtějíc  jak  náleží 
užiti  světa.  Náhodou  se  seznámila  se  studentem  Rnbežnikovem,  oslepuje 
ho  svou  krásou  a  po  krátkém  zápase  jej  svádí.  V  Nechljudovu  vznikne 
podezření,  a  myšlenka  o  manželčině  nevěrnosti  konečně  vzbuzuje  v  něm 
samovražedný  úmysl,  aby  nevěrná  žena  se  svým  milovníkem  každý 
okamžik  viděli  jej  —  umrlce.  Mezi  tím  přistihly e  svou  ženu  v  dů- 
věrném rozhovoru  s  Rnbežnikovem,  činí  naň  útok  nožem,  jejž  ale 
Mánička  zmaří,  načež  mění  svou  taktiku  hrozíc  mužovi  soudem,  nedali 
jí  alespoň  50.000,  aby  mohla  svým  choutkám  učiniti  zadost.  Ale  též 
ji  selhalo;  Rubežnikov  přijal  sice  její  lásku,  nehledě  na  výstrahy 
a  výčitky  svého  pěstouna  Revjakina,  avšak  odmítal  spojení  zločinné. 
Zkažená  žena  nemíní  sdíleti  s  ním  chudoby ;  on  prchá  před  nepoctivostí 
a  tedy  i  před  ní.  Nechljudov  je  na  pokraji  záhuby,  ale  spasí  jej 
jménem  Kristovým  Poleňka,  též  vychovanka  Revjakina,  provinilá,  nyní 
však  znovuzrozená  dívka,  pravíc  k  němu:  „Veliká  jest  vaše  bolest; 
přináší  však  vám  ne  smrt  než  vykoupeni.  Celý  život  jste  žil  jen  sobe 
a  k  vůli  sobě  jste  nikoho  nelitoval.  V  tom  jest  snad  vaše  vina  a  toto 
neštěstí  jest  vám  posláno  za  trest."  Nechljudov  se  vzpamatuje:  „Počnu 
nový  život.  Naučte,  jak  žíti  a  s  čím  žíti,  dejte  mi  směr.  Sám  ničeho 
učiniti  nemohu  a  neumím.  Spořádejte  duši  mou,  vyléčte  ji.  Zhlodalo 
mě  toto  hoře  (krucina),  ach  zhlodalo!"  Z  posledních  slov  viděti,  že 
tu  Špažinský  chtěl  zpracovati  podobné  psychologické  thema  jako  Do- 
stojevský  ve  svém  románě  Zločin  a  trest;  ale  nedosáhl  z  daleka  ta- 
kového úspěchu.  Jednotlivé  osoby  jsou  nakresleny  velmi  dobře,  však 
celý  obraz  je   příliš   křiklavý,    oplývaje   nevysvětlitelnými   protivami  a 


Digitized  by  V:íOOQIC 


728 


F.  Chalupa: 


psychologickými  skoky, 
censtvo. 


Přes  to  bude  z£yisté  dlouho  působiti  na  obe- 


Z  tohoto  přehledu  patriio,  že  dramatická  musa  na  Rusi  za  po- 
slední doby  nebyla  sice  příliš  plodná,  ale  patrno  také,  že  niskc  divadlo 
je  skutečnou  oživnou  národních  potřeb  a  národního  života,  Rusové  mají 
už  svůj  vlastní  znamenitý  repertoir  a  ke  cti  jim  slouží,  že  ve  sméru 
jeho  ustavičně  dále  pracují.  Dobré  nové  kusy  nerodí  se  jako  houby 
po  dešti;  ale  produkce  nedřírae  a  jest  znamenitě  podporována.  —  Po- 
hřešujeme hlavně  přísných  klasických  kusů  původních,  a  celý  ráz  nové 
ruské  literatury  dává  málo  naděje,  že  ji  Rusové  budou  brzy  míti.  Ne- 
dávno sice  Suvoriu  a  Burenin  uvedli  na  prkna  svou  Médeu,  ta 
však  nadělala  více  hluku  mezi  svárlivými  novináři,  než  skutečně  dra- 
matického dojmu  na  znalce  umění  a  starého  světa,  ač  dosti  se  líbila 
obecenstvu.  O  ukončení  trilogie  Majkova  z  doby  zápasu  křesfanství 
s  pohanstvím  zatím  pomičujcme,  poněvadž  o  „nové^  (!)  ruské  poesii 
chceme  promluviti  zvláště. 


Siroty. 

Báseň 
Františka  Chalupy. 

Biti  budou  pastýře  a  ruzprchoe  se  atádo. 


Ó  skutečnosti,  netušená  metlo, 
jak  často  tebe   život   na  nás    zvedá! 
Co  v  záměrů  květ  v  mladé  duši  zkvetlo, 
co  velí  konat  mysl  jasnohledá 
a  tvořit  sobě  jenom  v  ukojení, 
svým  na  prospěch  a  někdy  světu  na  div, 
jak  často  pod  ranami  těžkých  kladiv 
zlých  okolností,  překážek  a  běd 
nám  hynouc,  ničím  více  než  snem  není! 
Jen  dobrý  přítel,  nebo  chabý  zvěd 
se   doví  časem,  co  nám  velkým  bylo, 
co  svatým  cílem,  čistým  ideálem, 
co  zvonem  velkých  písní  hlaholilo, 
co  hvězd  nám  plálo  smutnou  žití  šeří. 
Když  ku  oltáři  s  obětí    svých  málem 
snah  dokonaných,    se    ssutinou   prací 
my  přistoupíme  časem,   knězi   chudí : 
snad  ani  dobrý  člověk  neuvěří, 
snad  ani  tucha  v  něm    se  neprobudí, 
co  život  pohubil,  co  ničí,  zvrací. 
To  básník  dosvědčí,  to  každý  člověk, 
když  pootevře  knihu  svého  žití. 


To  ve  své  knize  lidstvo  čítá  po  věk, 
jsou   nářkové  to   mezi   řádky    skryti. 

Soud  lidský  proto  často  s  lící  klamnou 
se  objevuje.  —  Vědom  jsa   si   toho, 
když  velí  anděl  zpěvu :  „P£0'deš  za  mnon, 
kde  útrap,  bolestí  a  žalů  mnoho 
ti  objevím"  —  jdu,  musím  uposlechna 
se  vznésti  písně  na  perutech  za  ním. 
Jak  velká,  svatá,  usouzená  žena 
se  blíží  minulost,  a  bolest  všechna 
je  v  bledé  líci  její  zobrazena. 
Hruď  její  tlumeným  se  chvěje  stkaním 
a   někdy  v  slzách   svadlé   ruce   lomí. 
Žas  pro  to  pojímá  mě  povědomý, 
jako  bych  nad  nejdražším  stanul  rovem 
a  lekám  se,    zda  odvážlivým    slovem, 
neb  nepravdivým  snad  ji  neporaním? 
Jen   blíže   ke  mně,    minulosti,    blízcí 
Tvá  velikost,  má  láska  k  sobě  přilnou 
a  spadne  se  mne  nejistoty  tíže  — 
pak  duše  na  té  pouti  dosti  silnou. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroty, 


729 


Čas  podzimni.  Zem  ztrácí  krásy  svoje, 
jichž  nezhubily  dosnd  války,  boje, 
běs  nkrutnosti,   lidských  vášní  znoje. 
V  noc  sychravou,  leč  usmívavě  klidnoa 
ten  věčný  poutník  zadíval  se  —  měsíc, 
jak  trpce  zkoušený  muž  ve   své  žití. 
Saň  útrap  mrtva,   ana  vždy  jej  děsíc 
mu  byla  v  patách.  Vzdechy  jeho  řidnou, 
klid  mysl  napájí,  smír  duši  sytí, 
že  pohraje  i  úsměv  na  rtech  časem  . . . 
Noc  velebná  ...  A  její  řízu  temnou 
obetkal  přítel  měsíc  stříbrojasem, 
hvězd  očička  se  usmívigí  na  ni, 
že  klidná,  jak  nevěsta  v  družek  tému. 
Již  všechno  jala  v  náruč  svoji  jemnou, 
mech  v  odpočinek   dala   štvané   lani 
a  poklidný  sen  lovci  znavenému. 
Zde  o  andílcích  vypravuje  dětem, 
o  štěstí  chuďasu  a  nebožáku 
o  jarním  úsměvu  a  teplu  snétem, 
o  písni,  svobodě  a  vzduchu  ptáku 
a  všechněm  lidem,  o  čem  snil  kdo  za  dne. 
Jak  rosa  na  vyprahlou  trávu,  listí 
mír  její  netušený,  velký  padne, 
s  ním  zjevují  se  snové  lehcí,  čistí, 
jak  z  temných  stínů  lesa  dobré  víly. 
Jen    netopýr  neb   dravec  kratochvíli 
svou  v  této  tiché  době  vyprovádí; 
bdí  jenom  ještě  vášeň,   nebo   zloba, 
jež  v  myšlenky,  neb  k  zlému  činu  pádí. 

Pláň  širá,   travinatá,   po  níž  v  stenu 
se  jenom  vítr  rozpustile  honí 
a  slední  listí  s  bědných  křovin  sráží  — 
pláň  širá,  travinatá  u  Lútzenu. 
Kol  ticho.    Časem  jenom   ržání  koní 
se  ozve,  trubek  zvuk  neb  hlasy  stráží. 
Rozlehlý  tábor  na  široké  pláni, 
kol  vyvýšené  valy  se  zákopy. 
Zde  onde  slabé  ještě  ruchu  stopy; 
jak   hvězda   na  modravé   nebes   báni 
se  kmitne   někde   nedohaslý   plamen, 
zpěv  jinde  zavzní;  muž  to  silných  ramen 
a  8  lící  drsnou,  opálenou,  snědou 
si  dozpěvuje  milou  svoji  píseň. 
Vždyť  ona  jenom,  kdykoliv  naň  s  bědou 


hlad   dolehával,   nebo   s  nouzí   tíseň, 
mu  pookřáni  popřávala  trochu  — 
již  dozpěvuje,  ukládá  se  k  spaní. 
Jen  se  jí  potěš,   zazpívej   si,   hochu, 
kdo  ví,  co  doba  přinese  ti  ranní? 
Meč  na  bojišti,  olovo  a  koule 
snad,  kamo  patří,  pošlou  duši  mladou, 
neb  klesneš  chabě  v  bolestech  se  choule, 
neb  zůstaneš  tu  ležet  vzhůru  bradou. 

Stan  zdobný  v  středu  tábora  a  v  stanu 

král  Gustav  Adolf  sedí  při  kahanu  — 

muž  silného  a  mohutného  těla. 

V  dlaň  klesla  hlava,  kolem  oko  těká, 

ve  tváři  jemný  výraz,  jak  by  měkká 

a  citlivá  se  struna  rozzvučela 

ve  velké  jeho  duši.  Jemné  rysy 

a  tahy  osmáhlého  obličeje 

se  zvláštní  označigí  půvabností. 

Leč  podlouhlé  dvě  jizvy,    které  hostí 

tvář  mladá,   dosvědčí,    že  jistě  kdysi 

se  vrhal  směle  ve  válečné  reje. 

O  čem  to  dumá?    Svalná  ruka  třímá 
list  bible  zažloutlý,  jež  leží  před  ním. 
Zda  myslí  o  tom,  o  tom  rozejímá, 
co  právě  čet,  jak  Josua  dnem  jedním 
val  Jericha   a   hradby   náhle   sbořil? 
Či  ve   válečné   vzpomínky   se   vnořil, 
jež  budí  veliký  meč,  který  mračně 
se  dívá  na  těch  písmen  tlupu  drobnou? 
Jak  hezkou  hračkou  zdá  se  tu  a  zdobnou ! 
Kdo    děl   by,   tolikrát   že   krví  lačné 
a  v  lítém  boji  vzduchem   divě  sviště 
vítězství  přivolával  na  bojiště? 
Meč,  bible,  —  jak  se  málo  k  sobě  hodí ! 
Zde  bible  —  slovo  spokojení,  smíru, 
a  přístav   vichrem   poháněných    lodí; 
a  tvrdá  ocel,  studený  meč  tuto, 
jenž  oživuje  pouze  v  boje  víru, 
by  hubil,    ničil,    vraždil,    řádil   krůto. 
Zde  vedle  sebe,  jako  oheň   s  vodou, 
a  právo  obou  přece  nedotknuto; 
tak  někdy  osud  síly  jejich  skrotiv 
je  pospolité  dráhy  vede  shodou 
a  dobré  druhy  z  velkých  činí  protiv. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


730 


F.  Chalupa: 


Kdo  tomuto  zde  maži  zazlit  může, 
že  osud,  necitem  jej  nepodéliv, 
zve  jej,  by  v  cizím  sadě  štěpil  ráže, 
v  zlých  okolnostech    zalíval  je  krví? 

Král  na  někoho  čeká  netrpěliv  — 
vždyť  nepokojem  stahigí  se  brvy 
a  na  vchod  stanu  obracejí  zraky, 
z  nichž  časem  touha  nedočkavá  bleskne. 
Již  myšlenky  jak  chmurné,  černé  mraky 
se  tálily  jeho  myslí;    v  chvíli  teskné 
vzal  bibli,  čtením  rozhání  je,  plaší  — 
a  kroky  přede  stanem  neharaši 
a  ještě  neblíží  se,  koho  čeká. 
Líc  jeho  mohutnějším  žárem  hoří, 
duch  zase  v  nové  vzpomínky  se  noří 
a  vyletuje  lada  na  daleká 
i  spěje  jako  orel  silnokřídlý 
až  v  onen  kraj,  kde  s  ledy  sněhy  sídlí, 
kde  snivé  jaro  zřídka  usmívá  se. 
Již  ve  velebné,  vzněcigíci  kráse 
se  země  rodná  před  ním  rozprostírá, 
jím  opuštěná,  jako  synem  máti. 
Když  od  severu  větry  počnou  váti, 
vždy  šeptají  mu,  jak  je  smutná,  sirá, 
jak  touží  po  něm,  po  svém  vládci,  po  něm 
jak  malá  dcerka  jeho  nyje,   vzdychá. 
On  s  lidem  válečným  a  jarým  koněm 
se  honí  jenom,  kde  boj  neutichá, 
kde  smrt  jak  lítý   dravec   divě  řádí, 
peň  mužné   síly   hubíc  i  květ  mládí. 
Cos  vyčítavě  ozvalo  se  v  duši, 
král  pohroužen  a  zabrán  ve  své  dumy, 
že  kroky   rozlehly   se  v  noční   hluši, 
že  těžká  vchodu  záclona  již  šumí, 
že  před  ním  stanul  v  stanu  kdosi  právě, 
si  nepovšimnul.    Smutně   hlavu  klopí 
a  duší  výčitek  se  míhá  kopí. 

„Slyš,  pane,"  zavznělo  tu  při  něm  náhle. 
Král  zalekl  se,  jako  by  to  v  trávě 
had  před  ním  zasyčel,  tak  divně,  táhle, 
a  jeho  divných  myšlenek  roj  celý 
se  rozlétne,  jak  vrabci,  když  v  ně  střelí. 
Hled  ve  tvář  muži  právě  příchozímu ; 
ji  osmáhnula  častá  slunce  vedra, 
jest  opálena  v  hustém  u  děl  dýmu. 
Plec  rozložitá,  statná,  silná  bedra, 


a  muž  ten  hrdě  vyklenutou  hrudí 
a  známých,  u  neznámých  obdiv  budí. 

„Ty,    milý  Kónigsmarku,"   vece  král, 
jak  oko  na  líc  příchozího   padlo,  — 
„pojď,  usedni,  již  dlouho  jsem  tě  zdál.'' 
Jak  tento  usedával  na  sedadlo, 
meč  dlouhý  jemu  zapletl  se  v  dAli 
a  nežli  dosed  —  přelomen  byl  v  půli. 
„Zlé  znamení  to,^    hlasitě  se  směje, 
„i  vida,  jak  se  člověk  nenaděje, 
kde  a  jak  může  ztratit  svého  druha. 
Toť  zítra  nám   to  jistě   půjde  ztuha, 
že  přítel  strachem  roznemoh  se  z  toho," 
a  ještě  smál  se  tomu  dlouho,  mnoho. 

Král  dlouhou  chvíli  seděl  v  zamyšlení. 
Tak  někdy  slýchal,  vyprávěli  staří, 
že  před  bojemli  meč  se  zlomí  koma, 
že  v  boji  vojsku  nedobře  se  daří. 
Jen  povídačka  —  kdo  by  věřil  tomu  ? 
Pak  vece:  „Jiné  rady  tedy  není, 
než,  milý  Konigsmarku,  svésti  boj !"  — 
Dí  tento  tvrdý  v  jednáni,  jak  v  slově  : 
„Což  ležel  bys  tu,  v  poklidu  si  hově 
a  vůli  nechal  vojska  Valdštýnově? 
Děl  mých  se  skoro  vzmáhá   nepokoj, 
když  doslýcháme,  jak  on  nezahálí, 
lid  shání  na  blízku  i  v  širé  dáli. 
Jen  rychle  do  boje !  Co  s  míru  nadou ! 
Ať  z  plna  hrdla  děla   zahouknou  si! 
Ba   ohně,  jako   peklo,   chrlit  budou, 
že  Valdštýnovi  připálíme  vousy 
a  koulí  přistřihneme  bradu  rudou. 
Co  s  mírem,  králi  ?  Tolik  jako  s  ženou ; 
s  ni  muži  dost  se  potěšiti  za  den, 
pak  samé  sobě  nech  ji  rozmazlenou. 
Jen  válka  něco  nese  do  pokladen, 
ta  jenom   bohatství  a  slávy   zřídlo  I** 

Král  dlouhou,  drahnou  dobu  mlčel  zase, 
přemýšlel,    s   takou   řečí   nesouhlase, 
až  pravil  tiše:    „Levé   vojska   křídlo 
pan  Yácslav  z  Roupova  v  boj  vede  zítra. 
Tam  zástupy  jsou  Čechů,  kteří  zchytra 
a  udatně  se  od  jakživa  bili, 
že  lhostejný  jim  život  nebo  skon, 
že  vůdci  každému  být  musí  mili. 
Bok  pravý  povede  náš  Torstenson, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


siroty. 


731 


já   těžkou  pěchotu   a  jízdu   v  středu 
sám  jako  obyčejně  zítra  vedu." 
Než  domluvil  kráJ,  dlouhý,  těžký  vzdech 
se  ozval,    KSnigsmarku    letě    se   rtů; 
když  dokouěil  řeč  král,  on  zle  se  dnrdí : 
,Již,  pane,  s  těmi  Cechy  spolků  nech 
a  raděj  všechny  pošli  někam  k  čertu. 
Mně  připadají  jako  haraburdi, 
jež  všude  překáží  a  v  cestě  všude. 
Svou  slznou   píseň  o  své  vlasti  hndc 
a  dálnou  cizinou  se  toulá  líně, 
zal  na  rtech,  slzu  v  líci,  ruce  v  klíně !" 

„Dost  řečí  takých!"    oslovil   ho  král 
a  kolem  retů  trpký  úsměv  hrál. 
„Já  znám  je  v  každém  ohledu  i  směru 
a  nemám   sebe   menších   příčin  věru, 
bych  soudil  takto."  —  Slova  více  neděl 
a  v  zamyšlení  zase  v  bibli  hleděl. 
Jako  by  těžkou  postižen   byl  ranou, 
Kónigsmark  pozvednul  se  ku  odchodu. 
„Nuž,  králi,   při  krvavém  ráno   hodu 
s  tebou  a  tvými  Cechy  na  shledanou!" 
Král  ještě  zastavil  ho.  „Milý,  panu 
rid  z  Roupova,  že  ho  tu  čekám  v  stanu." 
Kónigsmark  volně,  bez  poklony  zmizí. 

„Jak  nešťastný  to  národ,"  král  dí  sobě, 
„jak  cizincům  jim  rodná  země  cizí, 
a  blaho,  sláva  jejich  dřímá  v  hrobě, 
běd  jako  vod  se  na  ně  zevšad  valí. 
Tak  nebozí  a  slabí,  osiřalí! 
Již  pastýře  jim  zbili,  prchá  stádo . . . 
Jak  duše  moje,  srdce  mé  jak  rádo 
je  do  ovčince  zpátky  uvedlo  by!" 

Pán  z  Roupova  v  stan  vešel  téže  doby. 
Dav  pozdrav,  mlčky  stojí.  Vlas  má  bílý 
a  dlouhá   šedá  brada  stříbrem   září, 
jak  zasvítili  slunce  v  kapky  rosy. 
Ač  tělo  ku  předu  se  trochu  chýlí 
a  únavy  již  na  něm  znáti  cosi, 
jak  odhodlaná  mužnost  kyne  s  tváří, 
jak  mocné  oudy  jeho,    statné   svaly! 
Jsou  jako  u  silného  dubu  kmeny, 
jež  do  daleka  jsouce  rozloženy 
mohutné   rámě  mocně   rozepjaly;    — 
a  dojímavý  věru  pohled  skýtá 
ta  stará  jeho  líce,  vráskovitá. 


Je  znát,    že  byla  duše  v  boji  tuhém, 
že  hoře  rozoralo  útrap  pluhem 
mohutné  čelo,  jež  se  klene  hrdě. 
Zde  poznáš,  jak  s  ním  osud  jednal  tvrdé, 
jak  na  trnité  štval  jej  žití  dráhy; 
vždyť  mladý  sešedivěl,  sestár  záhy. 

„Boj,  pane,  zítra  nový;  nejen  za  mou 
věc,  ale  také  vaši,"  mluví  statný  Švéd, 
„jsou  jedno  obě.  Válek  leviathan  zvěd 
se,  by  mír  lidstva  hubil  lačnou  tlamou. 
Jak  plavci   na   daleké  v  moři    pouti, 
kdy  mrakem  děsným  obloha  se  zchmouří , 
kdy  divé  větry  začaly  již  douti 
a  spoustu  vodstva  běsnou  silou  bouří, 
ti  marně  ještě  dorazit  se  snaží 
bud  k  tomu  zde  neb  k  onomu  tam  břehu, 
ač  důvtip  napínají,  sílu  paží: 
tak  my  jsme.    Zchvátilo  nás  vlnobití 
a  za  vlnou  se  vlna  bouře  řítí! 
Já  jediný   vás  v  širém    světě   střeliu 
a  za  svobodu  víry  zvedám  zbraně, 
když  jiný  k  modlitbám  jen  spíná  dlaně 
a  nechá  hynouti  vás  v  této  vřavě. 
Je  každá  válka  šelma,  která  dravě 
se  živí  a  krev  ustavičně  cedí. 
Bůh  jistě   s  nevolí   a  hněvem   hledí, 
a  nade  zhoubou  tvorů  svých  se  smutí, 
leč  v  dáli  pošinuto  nedohlednou, 
kdy  pohyne,  co  dravci  vášně  krutí 
již   na  krvavou   kolej    vnesli  jednou. 
Boj  ranní  velké  nese  rozhodnutí, 
a  velký  obrat  nastane  nám  možná ..." 

„Vždyť,  pane,  totéž  i  mně  cosi  vnuká," 
dí  Roupov,  —  „a  kde  jaká  duše  zbožná, 
kde  jaký  Čech  je  v  táboře,  se  modlí, 
by  jednou   potlačen   byl    osud  podlý, 
nad  nímžto  věrným  synům  srdce  puká. 
Věř,  králi,  bídnější  jsme  Israele, 
jenž   bloudí   světem   otčiny   své  žele. 
Ty  přicházíš  k  nám  jako  mesiáš." 
Dí  Gustav  Adolf —  a  hlas  se  mu  chvěje: 
„Znám  žalnožaluý,    truchlý  osud  váš,, 
jak  trpké  bídy  jho  vám   na  šíj  dáno. 
Sám  svědkem  byl  jsem  nejednoho  děje, 
však  ve  veliké  vážné  této  chvíli, 
než  svitne  s  zořou  osudné  nám  ráno, 
zde  sedni,  o  svém  žití  vyprávěje." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


732 


F,  Chalupa: 


n. 


Dopověděl  král  a  zraky 
jeho,  které  na  oblaky 
svojí  barvou  blankytovou 
velmi  živě  vzpomínaly, 
spočinuly  na  Roupovu. 
Když  se  tento  chystá  k  slovu, 
pohnuly  se  líce,  svaly, 
tvářnost  na  se  vzaly  novou. 

V  stinný  kout  a  v  tiši  chladnou 
paprsky  když  slunce  padnou, 
vše  se  zjasní,  změní  milo: 

tak  as  v  jeho  líci  bylo. 
Velkým  okem  záblesk  letí 
spokojení,  klidu,  smíru; 
ruka  hrá  si  s  rukojetí 
meče,  který  bohatýru 
z  věrných  přátel  sám  jen  zbýval 
po  ty  časy,  po  ty  doby. 
Potom  chvíli  v  neurčito 
vyjasněný  zrak  se  díval, 
jak  by  hledal  druhy  tyto, 
jak  by  letěl  na  jich  hroby, 
z  nich  je  volal  na  besedy. 
Přivřely  se  na  to  hledy, 
pohvizdují  na  to  rtové, 
jak  když  do  svých  velkých  sítí 
ptactvo  vábí  ptáčníkové;  — 
upomínek  přivolával 
drobné  ptactvo  tento  svist, 
které  rozvál  v  bědném  žití 
nenadálých  vichrů  nával  .  ,  . 
Když  si  vědom  byl  a  jist, 
všechny  že  již  pohromadě, 
jako  kolem  otce  děti, 
dlouhou  bradu  sobě  hladě, 
počal  Roupov  vyprávěti: 

„Jako  klasů  v  širé  nivě, 
jež  se  v  jasu  slunce  siní, 
dnů  se  mého  žití  vlní. 
Já  jak  poutník  úzkou  stezkou 
kol  té  nivy  půjdu  snivě, 
kytici  ti  někde  hezkou 
podám,  někdo  truchlých  květů. 

V  boží  vůli,  v  radě  boží 


usouzeno  jest  už  po  věk, 
dokud  s  bohem  nedá  světu, 
dokud  v  hrob  se  neuloží 
slabý,  bědný,  křehký  člověk, 
aby  v  teskné,  sladké  touze 
hnal  se  štěstí  za  motýlem 
přes  trnité  pláně  nouze, 
přes  bažiny,  přes  močály. 
Není  hotov  se  svým  dílem  — 
a  již  volán,  aby  v  dáli 
k  bohu  před  trůn  k  jeho  soudu 
na  perutech  smrti  zálet 
opouštěje  zemskou  hroudu  .  .  . 

Vědomo  ti  sotva,  králi, 

kde  kraj,  kde  hrad  Roupov   sta  let 

stojí,  jako  obra  zjev. 

Zadumán  sní  na  Radbuze 

pod  velebnou  Šumavou, 

jak  v  snů  náruč  dumavou 

upadnul  by  silný  lev. 

Vím,  že  nikdy  na  tom  luze 

nestanula  tvoje  noha, 

nikdy  ani  oko  tvoje 

nespatřilo,  z  krásy  mnoha 

co  kras  tamo  porozseto 

přírodou  a  její  silou. 

V  onom  kraji  lepém  je  to, 

tamo  rodné  sídlo  moje, 

kdeže  tiše  pod  mohylou 

velký  Tetva  Popel  dřímá, 

který  přes  tři  řeky  s  Čechem 

v  naši  žírnou  přitáh  zemi. 

Cimbuří,  jež  v  lesů  lemy 

pozírala,  jimiž  přímá 

ku  Přesticům  cesta  vedla 

přes  pahorků  nízká  sedla, 

obrůstalo  vlhkým  mechem, 

když  jsem   tamo   světlo   světa  shled. 

Máť  má,  rodem  z  Vartemberku, 

porodivši  mne  a  dcerku 

zřela  rozence  své  naposled, 

neboť  anděl  smrti  v  bolestech 

stavil  srdce  tlukot,  žití  dech." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


fíirotij. 


733 


Zamlčel  se  Roapov  maDě, 
bílá  hlava  klesla  v  dlaoě, 
z  ňader  se  mu  vydral  vzdech. 
Setřel  slza,  hlava  znova 
pozvedla  se;  jal  se  slova: 
„Rozmar  mládí,  jeho  klid  a  pych 
darmo,  pane,  tobě  líčil  bych; 
jako  Ifstkn  lístek  malý 
na  jediném  stromě  v  sadu, 
podobny  si  jsou  ty  věky  .  .  . 
S  žaly  svými,  svými  vděky 
jako  vlnky  dni  se  valí 
na  výslnní,  teplem,  v  chlada 
žití  květné  po  nivě. 
Obměna  tu  náhlá  zase 
v  sladké  lásky  sladkém  čase  .  .  . 
Aj,  tu  často  8  podvečerem 
zalehne  cos  zvonivě 
v  ucho,  v  duší  —  tichým  šerem. 
Šfasten  kráčíš  při  tom  zpěvu 
za  ruku  si  veda  děvu 
zbožňovanou,  milovanou. 
Juž  to  jinak  není  v  žití; 
láska  v  této  poušti  mannon, 
která  pojí,  sílí,  sytí." 

Král  se  rychle  pohnul  nyní, 
vlídným  slovem  k  němu  praví: 
„Vida,  věru  lip  než  jiní 
s  ohněm  umíš  pověděti, 
jak  tě  zasáh  svými  šípy 
lásky  anděl  usmívavý.** 

„Slavík  na  zelené  sněti 
nejsem,"  dí  tu  upejpavě 
z  Roupova  pán  v  hovor  hravě, 
„nevoní  kol  květné  lípy, 
abych  blouznil  opojené 
o  milené,  krásné  ženě, 
jenom  v  staré  mojí  hlavě 
pěkná,  milá  upomínka 
pooživla  právě  trochu. 
Co  by  bylo  po  starochu, 
kdyby  neměl  zpomenouti, 
jak  se  k  němu  jeho  žínka 
přidružila  k  zemské  pouti  1 
Bez  toho  již  dávno,  pane, 
pod  zelenou  dřímá  lipou, 
a  když  větřík  v  sněti  vane, 

08V£TA  1888   8. 


květy  rta  rov  se  jí  sypou. 

Odpusť,  králi,  odpusť,  dlouhou 

tím  že  zdržvgu  se  dobu. 

Má  svou  vnadu,  má  svou  zdobu 

ten  věk,  sladké  něhy  touhou 

opojený  jako  vůní. 

Upomínka  jeho  trůní 

v  tichém  chrámu  lidské  duše 

i  v  své  kráse,  i  v  své  tuše. 

Přede  svatbou  tu  noc,  v  kterou 

bděl  jsem»  v  divném  rozčilení 

hledě  temna  clonou  šerou, 

kdy  se  zjeví  úsvit  denní: 

vstoupil  otec  do  komnaty. 

Velebností  plály  líce 

divného  cos  zvéstiyíce, 

v  oku  jeho  záře  plamenná, 

sám  on  v  skvostné  oděn  šaty. 

Ptám  se  v  duchu:    ,Go  to    znamená? 

Jak  je  nyní  změněn  cele? 

Ani  stopy  toho  žele, 

jenž  stmíval  s  jeho  skrání 

jak  stín  matný  s  kolmých  strání.* 

Zvědavostí  téměř  hynu  — 

a  on  vážně,  mlčky  stojí, 

jak  by  četl  v  duši  mojí, 

zda  jsem  jakou  spáchal  vinu. 

Krev  se  valí  k  mojí  hlavě, 

před  očima  rojí  mžitky, 

stíny  rostou  v  divné  skřítky  .  .  . 

,Se  mnou  půjdeš,  milý  synu,* 
tak  on  slavným  hlasem  pravé 
za  chvějnou  mne  ruku  bére. 
Kráčím  za  ním;  kaple  dvéře 
před  námi  se  otvírají. 
Za  sloupy  se  stínů  tají 
šerošedé,  temné  prouhy, 
velkým  oknem  měsíc  hledí. 
Paprsky  se  táhnou  síní, 
jež  tak  bledý,  jež  ták  dlouhý, 
matně  svítí,  jako  jíní, 
jsou  jak  duchové  ti  bledí, 
jichž  líc  věčná  bolest  stíní. 
Já  tu  chvěl  se  jako  lupen, 
jak  děs  všechen  byl  by  skupen 
v  starožitné  kapli  této, 
jak  by  v  pevné  rostly  šiky 

47 


Digitized  by  V:íOOQIC 


734 


F.  Chalupa: 


hrůzy  vše  v  ty  okamžiky. 
Na  dvacáté  přece  léto 
modlivával  jsem  se  tuto; 
nikdy  dosud  srdce  moje 
takým  žasem  nedotknuto. 

Před  obrazem  Jezu  Krista, 
jehož  tvář  tak  bolná,  čistá 
pozírala  na  nás  ze  tmy, 
jsme  tam  stáli.  Náhle  vzlet  mi 
před  očima  písmen  dav 
z  bible  staré,  na  klekátku 
která  leží  rozevřena. 
Dobrý  u  nás  byl  to  mrav, 
o  velikém  aby  svátku 
nám  z  ní  otec  předčítal, 
nebo  druhá  jeho  žena. 
Nepoznaná  teskná  tucha 
pojímala  mého  ducha, 
nepoznaný  trud  a  žal. 

Za  ruku  mne  otec  chopí, 
slova  ostrá  jako  kopí 
vbodají  se  v  moji  duši: 
,Z  krve  mojí  krvi  drahá, 
z  mého  těla  lidské  tělo, 
poslyš  otce  v  této  chvíli! 
Třeba  tobě  ducha,  síly. 
Za  hrob  život  duše  sahá; 
co  se  stínem  pochyb  tmolo 
rozumu  a  srdci  tady,  — 
po  smrti  se  člověk  doví, 
leč  vší  pravdy  objev  nový 
nebude  proň  míti  vnady. 
Člověk  plný  zvůle,  pýchy, 
jenž  si  v  peleš  lehá  s  hříchy, 
vážen  bude  tam  jen  za  to, 
co  je  dobrých  činů  zlato.* 

Jeho  zrak  se  v  zrak  můj  topí, 

slovo  ostré  jako  kopí 

dál  se  vbodá  v  moji  duši: 

,Proto,  synu,  moudrou  radu 

slyš  a  v  srdci  zachovej. 

V  smutném  žití,  v  smutné  hhiťi, 

kde  jen  matný  vidět  rej, 

který  rodí  bídu,  zradu, 

skálopevný  pevně  třímej  štít. 

Synu,  děsí  se  ho  bědný  klam, 


který   s   lidstvem   stále   chce  se  bít. 

Ten  štít  —  svaté  víry  drahokam. 

Z  krve  mojí  krvi  drahá, 

z  mého  těla  lidské  tělo, 

otec  tebe  zapřísahá, 

aby  se  ti  nezachtělo 

nikdy  otců  víru  svatou 

opustiti.  Nechať  lidí 

rozumy  tě  nepomatou, 

ani  prosby,  přízeň,  sliby. 

Mé  že  oko  neuvidí, 

jak  se  noříš  do  pochyby, 

přísahou  mi  nyní  stvrdí 

ústa,  ruka,  srdce  tvoje!' 

V  líci,  jindy  milosrdí 

plné,  plály  vášně  znoje, 

ruka  k  staré  bibli  sáhla, 

Vida  otce  takto  státi 

pochopil  jsem  věru  znáhla, 

co  to  ohněm  víry  pláti, 

co  to,  býti  proniknutý 

jejím  žárem,  silou  tknutý. 

Tak  jsme  stáli  chvíli  drahnou. 

Myšlenky  mi  divné  táhnou, 

divoce  se  řítí,  ženou 

letem  hlavou  rozpálenou  .  .  . 

,Synu  milý,  odpřísaímou 

ústa,  srdce,  ruka  tvoje, 

že  vždy  víra  otců,  všude 

v  žití  vírou  tvojí  bude?' 

otec  děl. 

Já  přísahal  mu.  — 
Ihned  změnil  jsem  se  cele. 
Jako  poutníku  mi  bylo, 
který  pode  stinnou  palmu 
přišel,  kde  tak  svěže,  milo, 
kde  se  více  nepřítele 
jemu  třeba  báti  není  .  .  .  ," 

Vstal  tu  Roupov  hovor  stavě, 
ale  král  mu  nedočkavě 
kyne,  aby  začal  zase. 
„Na  Roupově  spokojení 
pak  jsme  žili  s  milou  chotí 
při  nečetné  svojí  chase. 
Krásný  život,  třeba  všední, 
tam  jsme  vedli  ze  dne  ke  dni. 
Nechť  se  co  chce  v  světě  rotí. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroty, 


735 


necliC  96  vlny  události' 
tiše  nesly,  nebo  byly 
rozkaceny  bonře  zlostí, 
poklidně  jsme  tamo  žili, 
jako  horalové  prostí. 
A  když  jarní  větry  vály, 
nebo  táhli  v  podzim  ptáci, 
zastihli  nás,   velký  králi, 
při  obvyklé,  tiché  práci. 
Révn,  jabloň  ruka  pěstí, 
šťastné  oko  pilně  střeží 


obilíčko,  tučná  stáda  — 
a  ta  moje  žínka  svěží, 
jak  ta  šfastna,  jak  ta  ráda 
vábila  mi  na  klín  štěstí; 
jak  mi  čelo  ručkou  hebkou 
hladívala  .  .  .  Radost  všecka 
byla,  pane,  dovršena, 
když  jsem  stanul  nad  kolébkou 
miloučkého  svého  děcka. 
Netušil  jsem  věru  za  tím, 
že  tak  záhy  to  vše  ztratím." 
(Pokračování.) 


A.  7.  Šmilovský. 


Vzpomínka  literární 
od 

Pr.  Sobotky. 

J^krovný  sad  národní  naší  beletrie  stihla  náhle  krutá  pohroma: 
y^  jeden  z  nejvzácnějších  štěpů  vyvrátila  vichřice.  A  byl  to  štěp 
-X^  ušlechtilý,  plný  života  a  síly,  od  něhož  jsme  očekávali  ještě 
4  hojnost  výborného  ovoce.  Kdož  se  toho  nadál,  vida  ten  bujný 
'  vzrflst,  že  kořeny  jeho  jsou  podemlety  a  rozhlodány,  a  že  mu 
vyměřena  lhůta  tak  kratičká !  Bylť  Šmilovský  právě  v  nejlepších  letech 
a  v  plném  proudu  literárního  svého  tvoření,  když  nám  jej  s  nenahra- 
ditelnou škodou  urvala  nelítostná  Morana.  Netřeba  užívati  jalových 
frásí  ani  hyperbolických  superlativů,  jak  u  nás  již  vešlo  v  obyčej, 
abychom  ukázali,  jaké  místo  Šmilovský  zaigímal  mezi  našimi  novelisty 
a  co  jsme  v  něm  ztratili;  střízlivě  a  spravedlivě  chceme  promluviti 
o  jeho  činnosti  literární,  probrati  jeho  práce,  pokud  nám  byly  přístupny, 
a  učiniti  billanci,  která  zajisté  nebude  jemu  v  neprospěch. 

Současná  kritika  neocenila  Šmilovského  s  dostatek,  jak  toho  za- 
sluhoval, umlčujíc  jej,  když  neměla  co  vytýkati  —  a  to  jej  bolelo. 
Nechceme  pátrati  daleko  po  příčinách:  jednak  trávil  on  svůj  život 
v  městě  venkovském,  mimo  rozhodtgící  ve  věcech  literárních  kruhy 
Pražské,  jednak  nevyhovovaly  jeho  plody  oné  krasochuti,  kteráž  cizímu 
pomeranči  dává  přednost  před  míšeňským  jablkem,  uzrálým  na  půdě 
domácí,  byť  bylo  sebe  chutnější.  Za  to  však  obecenstvo  dávalo  mu 
svoje  uznání  na  jevo,  rádo  jej  čítajíc  a  sobě  pochvalujíc  —  a  to  mu 
bylo  nejsladší  odměnou  a  pobídkou,  aby  neochabnul.  Šmilovský  byl 
si  vědom  své  hodnoty  a  svých  předností,  a  to  bylo  jeho  štěstím ;  jinak 

47* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


730  í^'  Sobotka: 

nebylo  by  divu  bývalo,  kdy  by  byl  z  rozmrzelosti  péro  odložil  a  hleděl 
si  jen  svého  povolání  učitelského. 

Probírajíce  jeho  spisy  zastavíme  se  nejdříve  u  Bozptýlmých 
kapitol  (v  Osvěté  1873  a  1881),  a  to  hlavně  z  té  pří  iny,  že  nám 
budou  klíčem  k  jeho  povídkám,  v  nichž  potom  porozumíme  mnohým 
věcem,  k  nimž  by  se  nám  jinak  světla  nedostávalo.  Sebral ť  Šmilovský 
v  Rozptýlených  kapitolách  svoje  vzpomínky  z  mládí,  pokud  mu  byly 
utkvěly  v  paměti,  a  vylíčil  nám  do  všech  podrobností  věrně  osoby, 
které  jako  chlapec  bud  osobně  znal  a  vídal  nebo  o  kterých  doma  vy- 
pravovati slýchal.  První  řada  věnována  upomínkám  rodinným;  tu  pak 
v  popředí  vystupuje  dědeček,  ryzí,  pravý  Staročech,  plný  pytel  prostoty, 
poctivosti,  nábožnosti  a  mravných  zásad;  byl  řemesla  svého  soukenník 
a  nabyv  vlastní  přičinlivostí  pěkného  jmění,  nyní  trávil  ostatek  života 
svého  u  provdané  mladší  dcery  Terinky  (matky  spisovatelovy).  Dědeček 
měl  některé  svoje  zvláštnosti:  nejradéji  chodíval  dolů  k  Jizeře  na 
valchu,  kdež  s  kamarádem  od  chlapeckých  let,  valchářem  panem  Vendem, 
chytávali  rybičky  a  vedli  vážné  hovory.  Po  celý  týden  pašijový  dědeček 
nejedl  nic  masitého,  ani  nešňupal;  teprve  na  bílou  sobotu  večer,  když 
se  slavilo  vzkříšení  a  kněz  při  božím  hrobě  zanotoval:  „Vstalť  jest 
této  chvíle!"  tu  náležitě  se  pokřižovav  vzal  první  šňupec;  když  zapěl 
kněz  „Te  Deum",  vzal  druhý  a  ke  konci  obřadův  třetí.  Když  pak 
přišel  domů,  šly  už  prý  šňupce  za  sebou  jako  žáci  do  kostela:  po 
dvou  niyednou.  Dědeček  měl  také  zvláštní  methodu  na  zachování  zdraví : 
kdykoli  byl  někdo  v  domě  nemocen  a  zbyly  léky,  všecko  vypil  nebo 
snědl.  Říkával:  „Každý  lék  jest  dobrý  a  zdravý;  vždyť  je  předpisují 
doktoři  a  ti  přece  vědí,  co  slouží  ku  zdraví.  Proč  bych  je  tedy  nepil? 
Za  tolik  peněz  ať  také  něco  z  toho  mám." 

Podobnými  barvami  vylíčena  babička:  byla  to  hospodyně  čilá 
jako  cacorka,  obratná,  bystrá  a  tak  od  řeči,  že  žádného  kupce  od 
svého  krámu  nepustila,  dokud  nekoupil.  I  když  už  vlasy  ji  zšedivély, 
měla  prý  jiskrné,  černé  oči  jako  mladice  a  tělo  se  točilo  jako  na 
obrtliku.  Co  je  to  sobě  pohověti,  nevěděla ;  i  ve  spaní  počítala  a  pamcC 
měla  tak  výbornou,  že  i  po  letech  každého  poznala,  kdo  od  ní  jednou 
sukno  koupil. 

Nejstarší  dcera  Baruška  zamilovala  se  do  Antonína,  jenž  byl 
v  pivovaře  za  podstaršího,  a  po  nějakém  čase,  když  se  odehrál  mezi 
nimi  románek,  dostali  se  za  sebe.  Najali  si  pivovar  hodinu  odtud. 
Sotva  že  byli  půl  léta  svoji,  nadělil  jim  pán  bůh  děťátko,  chlapečka. 
Což  když  se  dědeček  dověděl,  tak  se  rozhorlil,  že  zapověděl  sládkové, 
aby  mu  víckrát  nechodila  na  oči,  a  o  dítěti  nechtěl  ani  slyšeti;  ne- 
smělo mu  ani  do  domu.  Ale  babička  naň  vyzrála.  Předně  docílila  toho, 
že  dovolil,  aby  chůva  s  dítětem  ji  směla  navštěvovati.  Potom  naučila 
malého  Toníka  říkati:  dé,  dě  —  a  měla  vyhráno.  Kdysi  v  sobotu 
odpoledne  přinesla  chůva  Toníka  k  babičce  a  vyřizovala  před  dědečkem, 
že  musí  domů,  že  je  mnoho  mytí,  aby  panímáma  byla  tak  dobrá  a 
chlapce  si  trochu  u  sebe  nechala.  Babička  chodila  s  vnukem  po  pokoji, 
hovoříc  s  ním  a  zpívajíc  mu;  dědeček  chodil  s  plácačkou  v  ruce  a 
zabíjel  mouchy,  dítěte  si  nevšimnul.  Tu  šel  okolo  kotlář.  Babička  po- 
ložila Tonika  na    stůl  a  požádala    pantátu,    aby    zatím   dal  na   chlapce 


1 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.  V.  Šmilovski).  737 

pozor,  že  má  s  kotlářem  co  jednati.  Co  měl  dědeček  dčlati?  S  plá- 
cačkou v  ruce  postavil  se  ke  stolu  a  kradí  podíval  se  po  prvé 
na  vnouče.  Toník  sebou  vrtél,  nechtčl  ležeti  a  žvatlal  v  nevoli:  dé, 
dč!  Dědečka  přešel  mn^/.  a  oheň;  srdce  .mu  zabušilo  v  prsou,  slzy 
vyhrkly  z  očí;  bezdéky  nahnul  se  k  chlapci,  dal  mu  hubičku,  odložil 
plácačku  a  vzal  jej  do  náručí.  Už  ho  nedal  z  rukou,  a  když  panímáma 
po  chvíli  se  vrátila  a  velikou  z  toho  měla  radost,  řekl  dědeček:  „Vzkaz, 
panímámo,  Barušce,  že  smí  k  nám  přijíti." 

Takovýchto  rozkošných,  skutečným  životem  dýšících  episod  nalé- 
záme v  Rozptýlených  kapitolách  celý  růženec,  tak  že  věru  není  snadno 
vybrati  z  nich,  které  jsou  nejlepší.  Dokládáme  jen,  že  na  stará  kolena 
mnoho  práce  a  starostí  nadělali  dědečkovi  tři  „kadeti"  t.  j.  vnukové, 
kteří  byli  svěřeni  jeho  dozoru;  co  ti  se  mu  navyváděli  čtveráckých 
kousků  a  jak  je  dědeček  uměl  pořádati,  to  stojí  za  přečteni. 

Roptýlených  kapitol  řada  druhá  zasahuje  do  prvních  let  student- 
ského života  spisovatelova.  Rektor  Rehek,  na  oko  drsný  a  nepřístupný, 
ale  v  srdci  dobrák,  jenž  přeje  študentům  i  chuďasům  a  jen  dvou  věcí 
nenávidí:  koček  a  ženských;  profesor  Roman  Berouš,  skromničký 
a  úslužný,  jemuž  připadla  nešťastná  myšlenka,  že  možno  sestaviti 
číslice,  které  vyjdou  v  loterii;  stará  paní  Motyčková,  veliká  milovnice 
koček,  a  její  syn  Vojtěch,  jenž  zamilován  do  Lízinky,  dcerušky  paní 
Dosoudilové,  sestry  Rehkovy  —  to  jsou  dramatis  personae,  jež  za- 
předeny v  děj  prostičký,  ale  zajímavý.  Rektor  Rehek  zastřelil  v  klá- 
šterní zahradě  Strakoše,  nejmilejšího  kocoura  paní  Motyčkové;  z  toho 
pošlo  mezi  nima  nepřátelství  a  soud,  a  konec  konců  byl,  že  Vojtěch 
dostal  Lízlnku  a  pan  rektor  sám  jim  k  tomu  dopomohl. 

Jak  již  praveno.  Rozptýlené  kapitoly  pokládáme  za  důležitou 
pomůcku  k  poznání  spůsobu,  jakým  tvořil  Šmilovský:  vidíme  z  nich, 
že  byl  bystrým  pozorovatelem  lidí,  že  si  všímal  zvláště  bedlivě  takových 
stránek,  kterými  se  výrazně  charakterisují  a  od  jiných  liší,  a  tak  po- 
dařilo se  mu  vytvořiti  celou  řadu  figur  typických,  ze  skutečného  života 
jako  fotografovaných.  To  platí  zvláště  o  jeho  povídkách  a  obrázcích 
ze  života  maloměstského:  Krupař  Kleofáš,  Starý  varhaník,  Procul  nc- 
gotiis.  Jehla,  Tatínkovy  hodiny.  Pan  kontribuční  a  jiných  drobnějších. 
Ve  všech  těchto  povídkách  a  kresbách  jsou  hlavními  osobami  „lidé 
starosvětští,"  poctivé  staročeské  povahy,  hotové  individuality,  mající 
svoje  zvláštnosti,  přednosti  i  slabosti;  připadají  nám  jako  staří  známí, 
s  nimiž  jsme  se  už  viděli,  třeba  nepamatigeme  kdy  a  kde,  a  dobývají 
si  rázem  našich  sympatií:   jsouf  krev  z  krve  naší,  tělo  z  těla  našeho. 

V  této  příčině  co  do  realistického  pojetí  vyniká  zvláště  Krupař 
Kleofáš  (v  Lumíru  1875),  jejž  bychom  bez  rozpaků  vřadili  mezi  Rozptýlené 
kapitoly;  tu  postavu  básník  zajisté  vyvážil  ze  studnice  svých  vlastních 
zkušeností.  Krupař  Kleofáš  byl  vyučený  mlynář  a  za  mladých  let, 
oženiv  se,  najal  si  mlýn;  ale  jeho  žena  nebyla  dobrá  hospodyně, 
k  mléčům  se  neměla  i  bažila  jen  po  zábavě  a  společnosti.  Přemluvila 
muže,  když  jim  došel  nájem,  aby  se  přestěhovali  do  města  a  zavedli 
si  tam  obchod  krupařský.  Z  počátku  dobře  se  jim  dařilo,  tak  že  nežli 
uplynul  rok,  koupili  si  dům  na  náměstí.  Avšak  záhy  paní  Johanka 
začala  zanedbávati  obchod,   zvala   si  společnosti   k  sobě,   vařila  kávu. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


738  -P-  Sobotka: 

pekla  buchty  —  a  brzy  nastala  bída.  Kleofáš  byl  přinucen  dům  na 
náměstí  prodati  a  za  to,  co  ze  svého  jmění  uchránil,  koupil  malý  starý 
dům  na  plácku  u  panského  mlýna.  Paní  Johanka  brzy  potom  zemřela, 
a  na  Kleofáše  usmálo  se  štěstí:  jeden  z  nejbohatších  měšťanův  učinil 
jej  na  svém  dvorci  šafářem,  kdež  si  zahospodařil  opět  nějaké  jměuíčko. 
Po  smrti  dobrodince  svého  Kleofáš  nepodnikl  již  žádné  nové  živnosti 
a  žil  v  bázni  boží  jako  soukromník  ve  svém  domě.  Něco  mu  vynášel 
dům,  pak  míval  studentíka,  který  mu  platil  hlavně  potravinami,  a  posléze 
držel  si  na  dvorečku  vepříka,  „tu  poloviční  výživu  chudých  lidí." 

Krupař  Kleofáš  byl  „muž  starosvětský"  ;  bylo  to  viděti  již  z  toho, 
že  za  okny  měl  samé  voňavé  a  užitečné  květiny  a  že  nic  nedal  na 
jejich  krásu,  a  potom  z  toho,  že  v  příbytku  jeho  visely  na  stěnách 
samé  svaté  obrazy.  Mimo  to  byl  horlivým  čtenářem  knih  a  velikým 
milovníkem  starožitností;  měl  ku  př.  krucifix,  při  němž  bývalo  vzadu 
péro  a  to  když  se  smáčklo,  kýval  Kristus  hlavou  a  kroutil  očima  — 
toho  krucifixu  prý  užívali  jesuité  u  smrtelného  lože  nemocných,  aby 
je  obrátili  na  víru. 

Do  domu  Kleofášova  přistěhoval  se  nový  nájemník:  officiál  Val- 
voda,  „muž  s  brejlemi,  na  jehož  výšku  pán  bůh  ztratil  míru  a  jenž 
byl  suchý  jako  lunt,"  se  svojí  manželkou  a  dceruškou  Karlou.  To  byla 
voda  na  Kleofášův  mlýn :  záhy  spřátelil  se  s  panem  Valvodou  i  jeho 
ženuškou,  a  zvláště  roztomilý  Kadloušek  stal  se  jeho  miláčkem.  Officiál 
Valvoda  jest  také  figura  originelní :  vychloubá  se,  že  vynalezl  tinkturu 
proti  choleře,  která  už  mnoha  lidem  pomohla,  a  kterou  zaslal  mini- 
sterstvu do  Vídně,  aby  ji  posoudili  a  dali  mu  výsadu  ji  prodávati, 
ale  ti  prý  mu  ji  poslali  nazpět  s  vyřízením  úřad  ním,  aby  prý  do  po- 
drobná udal,  jaké  substance  v  jeho  tinktuře  jsou  —  to  se  ví,  že 
Valvoda  svého  tajemství  nevyzradil.  V  jedné  věci  byli  s  Kleofášem  za 
jedno:  oba  měli  vepříky  a  velice  si  na  nich  zakládali,  když  dobře 
žrali  a  brali  na  sebe;  u  nich  na  dvorku  nojčastěji  se  scházívali. 

Míjela  léta,  „Kadloušek"  zatím  dospěl  v  pannu,  a  pan  Kleofáš 
měl  plnou  hlavu  starostí,  aby  se  mu  nevdala  za  nějakého  nehodného 
hejska.  Už  dávno  měl  pro  ni  vyhlídnutého  ženicha,  Stanislava  Vlasáka, 
čili  jak  mu  říkal,  Slávka,  jenž  u  něho  jako  študent  býval  na  bytě 
a  nyní  dlouho  o  sobě  nedával  věděti.  Málem  byl  by  se  plán  Kleofášovi 
zhatil,  neboť  o  posledním  masopustě,  když  Kadlička  po  prvé  navští- 
vila s  rodiči  študentský  ples,  začal  se  ji  nápadně  dvořiti  medik  Klenka, 
syn  zámožné  měšťanky,  a  děvče  nebylo  proti  tomu.  Známost  byla 
hotova  a  rodičové  jí  přáli.  Tu  v  pravý  čas  dostal  Kleofáš  od  Slávka 
list,  v  němž  mu  tento  oznamoval,  že  ukončiv  vychování  v  hraběcím 
domě  a  obdržev  malou  výslužbu  hodlá  nyní  státi  se  profesorem;  zá- 
roveň žádal  Slávek  za  radu  co  činiti:  nabízí  prý  mu  bývalá  guver- 
nantka,  jež  si  uspořila  v  hraběcí  službě  několik  set,  svoji  ruku,  je  prý 
to  žena  rozumná  a  praktická.  Po  dlouhém  uvažování  odpověděl  pan 
Kleofáš  Slávkovi  listem,  jenž  končil  takto:  „Víte,  co  učiníte,  Slávo? 
Přesvědčte  se,  že  má  k  Vám  tu  pravou  lásku.  Není  to  nesnadnou 
věcí.  Ženské  bývají  na  groš,  jako  čert  na  hříšnou  duši.  Řekněte  ji 
toto:  Slečno  Betty!  Rodičům  mým  zle  se  vede,  mají  nutně  potřebí 
mé  podpory.   Co  uhospodařil  jsem  a  dostal  za  odbytnou  od  pana  fara- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.  V.  Šmilacský.  739 

bětc,  masím  jim  dáti  za  to,  co  na  mne  vynaložili.  Jsem  holý  jako 
ta  dlaň  a  potřebuji  peněz  na  studie  a  konkurs.  Dejte  mi  zatím  těch 
několik  set,  které  máte,  vždyť  to  bude  bez  toho  našim  společným 
jměním.  Jak  se  stanu  profesorem,  vezmeme  se.  Řekneli:  Slávo,  vemte 
si  je,  má  Vás  od  srdce  ráda  a  ožeňte  se  s  ní ;  pakli  se  bude  vytáčeti 
a  peněz  Vám  na  pouhé  slovo  nesvěří,  pak,  milý  Slávo,  neberte  si  jí, 
neboť  nemiluje  Vás  nezištně  a  Vy  byste  si  s  ni  těžký  kříž  zavěsil!^ 
K  závěrku  napsal  nčkolik  slov  o  Eadl ouško vi  a  vyložil  Slávo vi,  to  že 
by  byla  pro  něj  ženuška,  aby  nelitoval  cesty  a  přijel  se  na  ni  podívat. 
Kleofášův  plán  se  Aydařil.  Klenka  z  návodu  matčina  oznámil  panu 
Valvodovi,  že  od  jeho  dcery  ustupuje,  a  Slávek  poslechnuv  rady  Kleofá- 
šovy přesvědčil  so,  že  slečna  Betty  miluje  více  peníze  než  jej.  Z  ne- 
nadání navštívil  Slávek  starého  svého  přítele  Kleofáše,  seznámil  se 
s  Kadlouškem  a  za  nedlouho  byla  ruka  v  rukávě. 

Krupaři  Kleofášovi  po  bok  stavíme  Starého  varhaníka  (ve  Květech 
1871),  jejž  spisovatel  sám  nazval  „obrazem  ze  života,**  ačkoli  zde  již 
mnohem  více  přibásněného  než  onde.  Starý  varhaník  Kašpar  Křivánek 
obývá  v  jednopatrovém  domku  se  starou  hospodyní  Petronillou  a  svojí 
chovankou  Verunkou  Doskočilovou,  mají  se  všickni  rádi  a  žili  by  tak 
v  bázni  boží  šťastně  až  do  smrti,  kdyby  od  jiných  ze  svého  klidu  ne- 
byli vyburcováni.  Kašpar  Křivánek  jest  vdovec  a  má  jediného  syna 
Josefa,  jenž  se  mu  nezdařil;  do  studií  se  mu  nechtělo,  se  řemesla 
sběhl,  byl  nějaký  čas  u  finanční  stráže,  až  jej  pro  nějaký  přestupek 
vyhnali,  octnul  se  konečně  v  Pešti,  kdež  dostav  nějaký  úřad  se  oženil. 
Verunku  př^al  pan  Kašpar  do  domu  jakožto  sirotka  po  starém  svém 
příteli  Doskočilovi  a  měl  ji  velice  rád.  V  tom  jako  zlý  démon  do 
klidné  jejich  domácnosti  zasáhl  Josef,  jenž  z  čistá  jasná  poslal  mu 
z  Pešti  napřed  ženu  svou  Teklu  a  za  krátko  přijel  sám  otci  na  krk. 
Tekla  byla  dcera  špatně  placeného  úředníka,  Slováka,  smýšlením  Maďara, 
nebyla  ani  hezká  ani  šeredná,  neuměla  hospodařit  ani  pracovat,  byla 
to  učiněná  loutka  v  rukou  mužových.  Zatím  se  stala  z  Verunky  sličná 
panna,  a  zahálčivý  Josef  pásl  po  ní  chtivými  zraky.  Následuje  psycho- 
logické vylíčení  postupu,  jak  spustlý  tento  člověk  zabředal  vždy  hloub 
do  své  vášně,  až  se  odhodlal  sprovoditi  manželku  svou  se  světa.  Na- 
míchal jí  jedu,  a  aby  podezření  od  sebe  odvrátil,  ostatek  jedu  ukryl 
do  truhly  hospodyně  Petronilly.  Tekla  v  hrozných  bolestech  skonala, 
zločin  vysol  na  jevo  a  Petronilla  i  Verunka  vzaty  do  vazby  vyšetřo- 
vací. Avšak  starý  varhaník  tušil  asi,  kdo  byl  vinníkem;  když  v  noci 
potom  Josef  opilý  přišel  z  hospody  domů,  stařec  vystoupiv  proti  němu 
jako  velebný  mstitel  zahromoval  naň:  „Ty  jsi  zavraždil  Teklu!"  Roz- 
hodná tato  slova  tak  překvapila  Josefa,  že  se  přiznal  k  zločinu.  Ne- 
meškaje otec  udal  to  soudu,  obě  ženštiny  puštěny  na  svobodu,  a  Josef, 
jenž  zatím  byl  uprchl  a  po  lesích  se  potloukal,  za  několik  dní  lapen 
a  do  žaláře  uvržen;  upadl  v  nemoc  a  skonal  dříve,  než  rozsudek  nad 
ním  pronesen.  Verunka  vdala  se  za  Jakuba,  syna  zámožného  kupce, 
jenž  ji  miloval  již  od  mladých  let,  kdy  chodíval  ke  starému  varhaníkovi 
učit  se  na  klavír. 

Jevištěm  idylického  obrázku  Procul  negotiis  (ve  Světozoru  1881) 
není    sice   město,    nýbrž  venkovský  statek  na  Šumavě,    ale  figury  jeho 


Digitized  by  V:íOOQIC 


740 


P.  Sobotka: 


vzaty  jsou  ze  života  mostskébo,  tak  že  jej  vším  právem  vřaditi  mftžeme 
mezi  povídky  maloměstské.  V  Praze  potkali  se  staří  dva  přátelé 
z  let  študentských :  vrchní  zemský  rada  na  odpočinku,  Matěj  Sychravý, 
a  Blažej  Lonek,  statkář  ze  Šumavy;  zašli  si  na  sklenici  piva  a  při  té 
Lonek  pozval  přítele,  ahy  se  k  němu  na  jeho  statek  odstěhoval,  že 
tam  může  tráviti  ostatek  života  svého  procul  negotiis.  Sychravý  po- 
zváni přijal,  přestěhoval  se  k  Lonkovi  do  Domanína  a  nějaký  čas  žili 
svorně.  Lonek  hyl  muž  praktický,  ale  poněkud  zhorka  nakvašený.  Když 
svoji  dceru  Blaženu  provdal  za  Zárybnického,  nešel  do  výminku,  nýbrž 
ustanovil,  že  on  zůstane  knihovním  pánem,  a  zeC  s  dcerou  m^í  na 
statku  hospodařiti  jako  by  byl  jejich.  Tím  prý  nejlépe  rozřešena  otázka 
o  výminku.  V  domácnosti  panského  domu  Domaniuského  zaplétal  a  roz- 
plét-al  se  nenucené,  klidně  a  příjemně  život  společenský,  v  němž  se 
utvořily  dvě  skupiny:  na  jedné  straně  drželi  spolu  pau  rada  Sychravý 
s  paní  Blaženou,  na  druhé  straně  Lonek  se  Zárybnickým.  Starci  obývali 
v  hořejším  poschodí.  Někdy  sem  zavítal  hostem  vrchní  finanční  komisař 
Špalek,  staroch  malý  a  okrouklý  jako  vědro,  přijížděje  se  svým  „Stří- 
kaným" a  přinášeje  do  společnosti  zábavný  kvas  zdravého  humoru.  Ale 
znenáhla  začala  vystupovati  mračna  nad  tichým  posud  Domanínem  a  způ- 
sobila jeho  obyvatelům  mnohou  krušnou  chvíli.  Příčiny  na  oko  nepatrné. 
Byl  v  obci  bláznivý  Andrýsek,  mrzák  a  sirotek,  z  něhož  si  lidé  tro- 
pili smíchy  a  jehož  nikdo  se  neujal.  Rada  Sychravý  dověděv  se  o  něm, 
kdysi  za  hovoru  s  Lonkem  tvrdil,  že  to  bylo  povinností  Lonkovou, 
ujíti  se  chlapce  sirotka,  posílati  jej  do  školy  a  postarati  se  on,  aby 
v  něm  nebyl  život  lidský  zmrhán.  Lonek  z  počátku  odpovídal  mírně, 
že  učinil  seč  byl,  ale  povinností  jeho  že  to  nebylo.  Slovo  dalo  slovo, 
a  starci  nepohněvali  se  sice  zjevně,  ale  kousek  hořlaviny  utkvěl  v  Lon- 
kovi a  kousek  uražené  lidskosti  v  Sychravém.  Starci  hrávali  spolu 
mariáš;  sestavili  si  stanovy,  jichž  se  přísně  drželi,  ale  sváru  se  přece 
nevyhnuli.  První  dvě  zimy  ještě  to  ušlo  jakž  takž,  ale  třetí  zimu, 
když  do  toho  přišel  ten  nešfastný  Andrýsek,  bylo  zle.  Lonek  na  ne- 
štěstí skoro  pořád  prohrával  a  to  jej  popuzovalo  tou  měrou,  že  si 
odlehčoval  průpovídkami,  jež  spravedlivého  radu  do  duše  bodaly.  Spor 
se  stále  přiostřoval,  až  si  toho  povšimla  paní  Blažena,  kteráž  obávajíc 
se,  aby  z  toho  nepošlo  ještě  něco  horšího,  domlouvda  otci,  aby  hry 
nechali.  Ale  se  špatnou  se  potázala;  pan  Lonek  o  tom  nechtěl  ani 
slyšeti.  Hrávali  dále  a  roztrpčovali  se  vždy  víc  a  více.  Na  štěstí  přijel 
na  návštěvu  opět  komisař  Špalek,  a  paní  Blažena  požádala  ho,  aby 
nakvašené  starce  nějak  smířil ;  Špalek  vyslechnuv  oba  protivníky,  svým 
humorem  jejich  mysl  ukonejšil  a  zahrál  si  s  nimi  mariáš  ve  třech. 
Rada  a  Lonek  se  opět  sblížili,  a  když  Sychravého  ranila  mrtvice,  starý 
jeho  přítel  div  sobě  nezoufal.  Po  smrtí  své  odkázal  rada  Sychravý 
slušnou  sumičku  obci  Domanínské,  z  jejíž  úroků  měl  nejprve  Andrýsek 
příbytkem  a  v  zimě  i  obstojnou  stravou  opatřen  býti,  a  po  smrti 
Andrýskově  vždy  nějaký  občan  zcela  opuštěný,  na  mysli  i  těle  chorý. 
Roztomilý  tento  obrázek  nejlépe  nás  poučuje,  jak  Šmilovský  látku 
na  pohled  nepatrnou  mistrovsky  uměl  zpracovati.  A  v  čem  to  mistrovství? 
V  ději  nikoliv.  Děj  jest  prajednoduchý,  ba  skoro  žádný,  nic  v  tom 
napínavého,  žádné  zauzlení,  pranic  takového,  co  obyčejný  Čtenář  hledá 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.  V.  Šmilovský.  741 

v  povídkách.  Ale  ta  výtečná  charakteristika  osob,  ta  psychologická 
hloubka  a  ten  spůsob,  jímž  vypravuje  Šmilovský!  V  tčch  je  zvlášiní 
půvab,  v  tom  je  Šmilovský  mistrem,  v  tom  spočívá  jeho  umčuí  i  jeho 
zásluha. 

Podobného  spůsobu  jest  i  JeJUa  (ve  Květech  1880),  jejíž  dej 
lze  vypovédéti  docela  stručně:  „Na  korábe,"  sešlém  domku  na  konci 
předměstí,  bydlí  krejčí  Kubásek,  hubený  jako  šindel,  jemuž  kdysi  lépe 
se  vedlo,  jenž  však  živí  se  nyní  správkami  a  šije  šaty  pro  děti.  Ku- 
básek má  zamilovanou  jehlu,  která  mu  šije  skoro  sama,  bez  ní  byl  by 
jako  bezruký,  bez  ní  nic  by  neušil.  Blíží  se  boží  hod  svatodušní, 
a  Kubásek  má  plné  ruce  práce ;  každý  chce  míti  pro  děti  na  ty  svátky 
nový  oblek  hotový,  a  Kubásek  se  činí,  aby  všem  zákazníkům  vyhověl, 
pracuje  ve  dne  i  v  noci;  i  Kubásková  musí  mu  pomáhati.  Nejdůleži- 
tější práci,  na  které  mu  záleželo  nejvíce,  nechal  si  naposled.  Pan 
učitel  Živna,  jenž  mu  půjčuje  knihy,  dal  si  u  něho  ušiti  pro  svého 
chlapce  nový  oblek,  a  Kubásek  slíbil  na  jisto,  že  šaty  budou  do  neděle 
hotovy.  Jest  již  sobota,  všecko  šfastně  odbyto,  a  Kubásek  dal  se  do 
šatů  pro  hocha  učitelova.  Nastříhal  na  ně  a  začal  šíti.  A  tu  máš  ne- 
štěstí! Jeho  jehla,  nejmilejší,  jediná  jeho  jehla  mu  vyklouzla,  a  tatam! 
Kubásek  hledá,  nemůže  jí  nalézti ;  zatím  se  setmělo,  on  spálil  už  dvou- 
krejcarovou  svíčku  a  pokapal  čistě  vydrhnutou  podlahu,  přišla  žena 
a  hubuje,  Kubásek  se  zlobí,  hledá  a  hledá  marně,  konečně  všecek 
zoufalý  vyběhne  ven,  bloudí  temnou  nocí  a  v  zoufalství  div  do  studně 
neskočí.  Žena  shání  se  po  něm,  až  ho  našla,  domů  dovedla  a  na 
lůžko  položila,  aby  se  z  toho  prospal.  Ráno  prohlíží  mu  šaty  a  ejhle! 
v  kapse  u  vesty  nalézá  ztracenou  jehlu.  Šaty  sice  nebyly  hotovy  v  čas, 
ale  pan  učitel  sé  nehněval,  když  se  dověděl,  jaká  nehoda  byla  stihla 
ubohého  Kubáska. 

Jiné  drobnější  kresby  Šmilovského,  jako  Tatínkovy  hodiny  (v  Česko- 
slovanské  Koledě  1881),  Pan  kontrlbtični  (v  pamětním  listě  Boleslavsko 
1881),  Kardafur  (v  Lumíru  1881)  a  j.,  ač  nikoli  nejsou  bezcenné, 
přece  vnitřní  hodnotou  nevyrovnají  se  předešlým,  pročež  o  nich  po- 
drobněji mluviti  nehodláme. 

Přistupujeme  ke  druhé  skupině  povídek,  jež  se  liší  od  předešlých 
některými  vnějšími  i  vnitřními  známkami.  Jejich  jevištěm  jest  ovšem 
také  venkov,  ale  nikoli  město,  nýbrž  dvorce  a  zámky  zámožných 
statkářů,  kteří  svým  vzděláním  i  svým  společenským  postavením  zaují- 
mají místo  asi  uprostřed  mezi  šlechtou  a  lidem  selským.  Ta  společnost, 
do  které  nás  uvádí  Šmilovský  v  těchto  povídkách,  ač  sídlí  na  venkově, 
svým  vychováním,  svým  duchem,  svými  mravy  a  názory  náleží  spíše 
městu  než  venkovu,  ona  nevyrostla  původně  z  té  půdy,  na  které  ji 
shledáváme,  nýbrž  byla  sem  prosazena  z  města,  zde  se  ujala  a  zdejším 
poměrům  se  přispůsobila.  Pražský  advokát,  vysoký  úředník,  bohatý 
továrník  nebo  lékař  zakoupili  si  venkovské  sídlo,  zámeček,  panství 
nebo  větší  hospodářství,  a  takový  obyčejně  bývá  původ  společnosti, 
o  níž  bude  řeč.  Dále  pozorujeme,  že  děj  v  těchto  povídkách  bývá  již 
spletitý,  mnohem  rozmanitější  a  napínavější,  a  že  spisovatel,  opouštěje 
tytýž  půdu  prostého  realismu,  zabíhá  již  do  polí  romantiky,  třeba  se 
k  tomu  zřejmě  přiznati  nechtěl.  Že  při  tom  charakteristice  osob  jedna- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


742  P  Sobotka: 

jících  věnována  zvláštní  péče,  podle  všebo,  co  jsme  posad  o  Šmilovském 
pronesli,  samo  sebou  se  rozumí.  Do  této  skupiny  náležejí  dle  našebo 
soudu :  Setník  Dřevnický,  Parnassie,  Starohorský  filosof  a  Na  čerstvém 
vzducbu. 

Zdařilou  svojí  cbarakteristikou  a  životní  pravdivostí  první  místo 
zaujímá  Setfiík  JDřevnický  (v  Hálkových  Kvétecb  1872).  Na  Vidovli,  ven- 
kovském statku  patřícím  doktoru  lékařství  Adamu  Strakovi,  byl  pro 
okolní  obyvatele  nejzajímavější  osobou  „pan  hejtman",  jak  mu  oni  n- 
káli,  nebo  vlastně  „setník  Dřevnický  od  českých  kanonýrův",  jak  on 
sám,  kníry  si  přikrucuje,  sebe  nazýval.  Trávil  tam  dni  svého  odpo- 
činku. Nebyl  se  Strakovými  spřízněn  podle  matriky,  ale  tím  více  podle 
srdce,  neboC  Františka,  choť  dr.  Straky,  byla  dcera  bývalé  jeho  mi- 
lenky Františky,  a  jeho  láska  přešla  s  matky  na  dceru.  Setník  na 
Vidovli  brzo  zdomácněl;  dloubou  chvíli  vyplňoval  si  tím,  že  řídil  a 
spravoval  hodiny,  jichž  měl  celou  sbírku,  nebo  chytal  myšky  do  pasti 
anebo  kuchařce  dělával  třísky.  Manželé  Strakovic  měli  jej  v  úctě  a 
lásce,  a  zvláště  malá  Františka,  jejich  dceruška,  přirostla  mu  k  srdci 
a  stala  se  jeho  mazlíčkem.  První  léta  uplynula  setníkovi  jako  líbezná 
idyla.  Avšak  bylo  souzeno  Vidovli,  aby  se  přes  ni  přehnali  dnové  po- 
hnutí a  bouřliví.  Františka  dorostla  v  líbeznou  pannu  a  láskou  k  ní 
zahořel  mladý  Sezima,  sousední  statkář,  získav  si  dflvěru  a  přízeň 
setníkovu,  jenž  mu  přál  a  jej  podporoval.  Mezi  tím  však  rozstonala 
se  paní  Straková  a  podlehla  své  chorobě.  Tím  námluvy  Sezimovy  na 
čas  byly  přerušeny.  Hoře  ještě  horší  přistrojeno  milencům,  když  dr. 
Straka  po  druhé  se  oženil,  pojav  za  manželku  Kamilu,  dceru  úřednickou, 
hrdou,  pánovitou  intrikánku,  kteráž  rozhodně  postavila  se  sňatku  to- 
muto na  odpor^  nechtějíc  připustiti,  aby  Františka  se  vdala  za  člověka 
kompromitovaného ;  bylf  Sezima  r.  1848  zapleten  v  ruch  revoluční, 
do  žaláře  odsouzen  a  nedávno  teprv  amnestován.  Setník  i  Sezima  při- 
mlouvali se  u  otce,  avšak  slaboch  Straka  odkázal  je  ke  své  choti, 
která  prý  v  té  věci  má  rozhodné  slovo.  Ona  však  proti  nim  strojila 
pikle :  se  svolením  mužovým  odstranila  Františku  ke  své  tetě  do  Prahy, 
kdež  ji  chtěly  zašantročiti  za  jakéhosi  úředníka.  Tu  konečně  vzmužil 
se  setník  Dřevnický;  ustrojiv  se  do  parádní  uniformy  dal  se  ohlásiti 
u  paní  Kamily,  promluvil  ji  do  duše,  vyzval  ji,  aby  nepřekážela  mi- 
lencům, a  vyložil  jí  svůj  poměr  k  rodině  Strakovic,  že  nejídá  na  Vidovli 
chléb  milosti,  nýbrž  že  má  na  statku  značné  peníze,  jimiž  byl  dr.  Stra- 
kovi kdysi  vypomohl.  Rozhodné  vystoupení  setníkovo  neminulo  se 
s  účinkem:  poražená  Kamila  odjela  k  otci  do  Prahy,  kamž  i  setník 
Dřevnický  se  Strakou  se  odebrali  pro  Františku,  a  Sezima  byl  u  cíle. 
Avšak  tím  se  povídka  ještě  nekončí.  Následuje  vylíčení  poslednícb 
šťastných  dob,  jež  trávil  Dřevnický  na  Topolově,  přispívaje  Františce 
radou  i  pomocí,  když  jí  manžel  zemřel,  a  těšívaje  se  i  hrávaje  si 
s  malým  Václavíčkem,  jehož  první  slovíčko  bylo  „dědě"  a  druhé  „máma.^ 

Setník  Dřevnický  je  zajisté  z  nejzdařilejších  prací  Šmilovského. 
Výtečná  charakteristika,  provedená  až  do  těch  podrobností,  a  životni 
pravda,  obestřená  půvabem  čisté  poesie  a  upravená  v  ladné  roucho, 
dodávají  povídce  této  nevšední  ceny ;  zvláště  postava  setníkova  tak 
plasticky   a   živě  jest  podána,   že   dobře   snese   přirovnání   k  Babičce 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.  V.  ŠmtlovsJcý.  743 

Boženy  Němcové.  Zásluhu  Šmilovského  tím  výše  klásti  sluší,  když  po- 
mníme, že  Němcová  měla  pro  svoji  babičku  živý  vzor  ve  skutečnosti, 
kdežto  setník  Dřevnický  jest  postava  vymyšlená,  vlastní  plod  tvůrčí 
síly  básníkovy. 

Pamassie,  román  ze  Šumavy  (v  Osvětě  1874),  nevyniká  tak  svou 
stránkou  povahopisnou,  jako  kresbou  krajinnou  a  zajímavým  dějem; 
proto  většině  čtenářstva  román  tento  nejvíce  se  líbil,  ačkoli  v  něm 
Šmilovský  ze  všech  svých  spisův  od  realistické  pravdy  nejdále  se  od- 
chýlil a  na  pole  romantismu  zabočil.  Romanticky  dobrodružný  jest  již 
začátek:  Na  Šumavě  pod  kolnou  selského  statku  přenocuji  tří  turisté, 
přátelé  z  let  študentských:  statkář  Hanuš,  idealista,  nadšený  ctitel 
Byrona,  dr.  Toman,  praktický  lékař,  muž  rozumný  a  rozvážlivý,  a  Suk, 
prosaický  profesor  botaniky.  Ráno  když  se  probudili,  nalezl  Hanuš 
a  svého  lůžka  květinku  s  bílým  květem  a  jediným  lístkem  srdčitým; 
profesor  mu  vysvětlil,  že  to  srdečník  čili  Parnassie.  Když  pak  odtud 
odcházeli,  sličná  dívka,  dcera  hospodářova,  podala  Hanušovi  opět  kvítko 
srdeČDÍk  na  rozloučenou.  Ubírali  se  za  svou  poutí,  a  na  svahu  Ostrého 
rozložili  se  k  odpočinku  —  kde  se  vzala,  tu  se  vzala,  před  Hanušem 
stála  táž  dívka,  jež  mu  byla  kvítko  podala  a  již  v  básnickém  nadšení 
nazval  Parnassií.  Vyznala  se  mu,  že  neodolatelnou  touhou  puzena 
přišla  za  ním  a  že  se  od  něho  nemůže  odloučiti.  Vznětlivý  a  ješitný 
Hanuš  bez  dlouhých  rozpaků  prohlásil  ji  za  svoji  nevěstu  a  vzal  ji 
s  sebou.  Cestou  však  potkala  jej  nehoda,  porouchal  si  nohu  a  byl 
odnesen  do  lesní  chýše,  kdež  se  musil  uložiti  na  lůžko.  Parnassie  ho 
ošetřovala.  Dr.  Toman  psal  matce  Hanušově,  aby  sem  přijela.  Když 
přijela,  pověděl  jí,  co  se  bylo  přihodilo,  a  požádal  jí,  aby  sama  nad 
Hanušem  a  jeho  láskou  rozhodla.  Šlechetná  matka  vidouc,  že  syn  od 
svého  předsevzetí  upustiti  nehodlá,  ustanovila  mu  rok  na  rozmyšlenou ; 
budeli  po  roce  Hanuš  milovati  Parnassii  s  touže  horoucností,  nechC  si 
ji  pojme  za  choť.  Hanuš  svolil,  ač  nerad.  Uplynul  rok  a  Hanuš  si 
dojel  na  Šumavu  pro  nevěstu.  Byli  svoji,  ale  démon  vášně  nespal  a 
zkalil  jim  štěstí.  Vrtkavý  a  nestálý  Hanuš  začal  přemýšleti  a  přiro- 
vnávati Parnassii,  prostou  dívku  z  hor,  k  Luise,  vzdělané  a  duchaplné 
přítelkyni  své  sestry,  s  kterou  již  dříve  se  znal  a  jejíž  rukou  byl  po- 
hrdnul. V  přemítání  tom  chladla  jeho  láska  k  Parnassii  a  rozpalovala 
se  fantasie  pro  Luisu  vždy  více,  až  se  zapomněl  tak  daleko,  že  jí 
láska  svou  vyznal.  Luisa  jej  sice  odmítla,  ale  tím  nalila  oleje  do  ohně. 
Hanuš  zaslepen  vášní  zlou  klesl  před  ní  na  kolena  —  a  Parnassie  jej 
viděla.  Nastala  katastrofa.  Parnassie  porodila  dítko,  jež  za  několik 
duí  zemřelo.  Trpěla  mnoho  a  mlčela.  Konečně  vyzvala  Hanuše,  aby  ji 
doprovodil  na  Šumavu.  Hanuš  nic  zlého  netuše,  vydal  se  s  ní  na  Šu- 
mavu, a  když  navštívili  to  místo  na  Ostrém,  kde  Parnassie  Hanušovi 
byla  věčnou  lásku  slíbila,  zastavila  se  a  promluvila  k  němu  klidně, 
ale  rozhodně:  „Zde  se  rozejděme.  Po  celý  rok  nedá  druh  druhu  o  sobě 
véděti,  nebude  jeden  po  druhém  pátrati.  Když  ode  dneška  za  rok,  kdy 
státi  bude  slunce  v  polední  výši,  předeš  na  toto  místo,  abys  věrnou 
ženu  svou  odvezl  opět  do  domácnosti  své:  půjde  Parnassie  radostně 
s  tebou;  pakli  nepřijdeš  určitého  dne  a  určité  hodiny,  ustele  si  hrob 
v  této  hlubině!"     Po  té  odebrala  se  do  rodného  domku  k  stařičkému 


Digitized  by  V:íOOQIC 


744  P-  Sobotka: 

otci  svému,  jenž  ji  šctruč  irříjal,  a  u  ijčliož  po  celý  rok  zůstala.  Hanuš 
klesal  hloub  a  hloub;  začal  utápěti  rozervanost  svoji  ve  viuě.  Minul 
rok  a  Hanuš  pro  Parnassii  nepřišel.  Ve  výroční  den  ustrojila  se  Par- 
nassie,  odešla  a  víckrát  jí  nikdo  nespatíHl.  Pod  Ostrým  nalezli  zoha- 
venou její  mrtvolu.  Hanuš  nepřijel,  poněvadž  touž  dobou  ležel  na  lůžku 
schvácen  horečkou;  za  nedlouho  i  jej  nesli  do  hrobu. 

V  románe  tomto  povahy  hlavních  dvou  osob,  Parnassie  a  Hanuše, 
jsou  psychologickými  záhadami;  Hanuš  jest  z  těch  „problematických 
povah,"  jakých  vytvořil  také  Šmilovský  několik.  Jsou  to  hlavy  nadané, 
ale  v  ničem  nemají  stálosti,  shánějí  se  pořád  po  něčem,  a  když  toho 
dosáhnou,  nejsou  spokojeni  a  baží  opět  po  něčem  jiném.  Při  tom  bývají 
ješitni,  domýšlivi  a  prázdni  všech  mravních  zásad.  Hanuš  je  básník, 
ale  nic  pořádného  nevybásnil,  miláčkem  jeho  jest  Byron  —  a  to  jest 
to  tajemné  kouzlo,  které  připoutalo  osud  jeho  k  osudu  Parnassiiiiu: 
neboť  v  Parnassii  koluje  krev  Byronova,  o  čemž  se  —  příliš  pozdě !  — 
dovídáme  na  samém  konci  románu  z  vypravování  jejího  otce.  Tím  chtěl 
také  Šmilovský  vysvětliti  podivné  její  jednání  a  její  povahu;  myslíme 
však,  že  se  mu  i  to  nehrnbě  povedlo,  neníť  kreslena  důsledné:  z  po- 
čátku výstřední,  později  rozumná,  měkká,  tichá  trpitelka,  a  teprve  na 
konec  opět  romantická. 

Siarohorský  filosof  (v  Osvětě  1877)  uvádí  nás  opět  do  společnosti 
zámožných  statkářů.  Děj  odehrává  se  na  dvou  sousedních  zámcích: 
Polomském  a  Pobořském.  Na  Polomí  máme  skoro  samou  ženskou  spo- 
lečnost; kromě  pana  Lípy,  majetníka  zámku  i  statku,  sídlí  zde  jeho 
manželka  a  dcera  Krescinka,  jeho  tchýně,  stará  paní  Slezanovská  čili 
„babička",  jak  jí  vůbec  říkali,  a  konečně  je  zde  návštěvou  Hedvika, 
Krescinčina  sestřenice.  V  Poboří  přebývá  pan  Ledvina  se  svojí  sestrou 
Lotinkou  a  stařičkým,  churavým  otcem.  Ledvina  jest  již  málem  čtyři- 
cátník, holohlavý,  a  pro  mladé  dívky  nehrubě  lákavý.  Zamiloval  se  do 
spanilé  Hedviky,  byli  již  zasnoubeni  a  po  roce  měli  slaviti  svatbu. 
Mezi  rokem  však  Hedvika  dala  mu  výhost;  přihlásili  se  jí  dr.  Samec, 
s  nímž  se  byla  v  Praze  seznámila,  za  ženicha,  a  marnivá  dívka  dala 
se  zaslepiti.  Krokem  tímto  pobouřeno  Poboří  i  Polom.  Ledvina  div 
sobě  nezoufal,  a  Krescinka  kojila  se  nadějí,  že  by  jej  nyní  sama  mohla 
uloviti.  Babička,  jež  má  na  Polomí  hlavní  slovo  a  zná  klepy  celého 
okolí,  pracuje  horlivě  ve  prospěch  Ledvinův,  jemuž  vydatně  pomáhá 
též  dr.  Sluka,  lékař  z  odlehlé  vesnice  Starých  Hor.  To  jest  ten 
„Starohorský  filosof",  který  by  podle  titulu  měl  býti  hrdinou  našeho 
románu.  Pravda,  Sluka  je  zde  spiritus  familiaris  i  spiritus  agens,  jest 
důvěrníkem  téměř  všech  osob  v  románě  vystupujících,  ale  hlavní  osobou 
přece  zůstává  Ledvina.  Sluka  je  filosof  praktický,  světa  zkušený  i  světa 
znalý,  jeho  miláčkem  Shakespeare,  rád  si  zavtipkuje,  jest  na  oko  drsný, 
ale  srdce  dobrého.  On  také  hlavně  o  to  se  přičiňuje,  aby  Ledvina 
dostal  Hedviku.  Počíná  si  při  tom  opatrně  a  prakticky.  Kdysi  v  zahradě 
sešed  se  s  Hedvikou  vypravuje  jí  jako  mimochodem  tajemnou  historii, 
jako  by  nad  rodem  Ledvinovým  ode  dávna  spočívala  kletba,  že  se 
žádný  z  nich  neožení.  To  dojalo  hluboko  citlivou  duši  její,  a  když 
dr.  Samec,  jenž  zatím  na  Polom  byl  přijel,  svým  sobeckým  chováním 
se  jí  zprotivil,  vrátily  se  její  sympatie  k  Ledvinoví. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A,  V.  Smilovský.  745 

Základní  myšlenka  tohoto  románu  vysvítá  ze  slov,  jež  spisovatel 
vložil  do  úst  dr.  Slukovi:  „Z  problémův,  jež  se  mi  životem  namanaly, 
vypadá  jeden  takto :  Žena  nezná  sama  od  sebe  nikdy  to,  co  my  rozumní 
muži  láskou  nazýváme.  Ona  toho  také  nikdy  nepozná,  a  kdy  by  sto  let 
pletla  punčochy  neb  vyšívala  novely,  jestliže  nenaběhne  na  pěst  upřímnému 
muži,  který  vytrvalostí  a  obétovností  svou  jí  ukáže  a  o  tom  přesvědčí, 
co  taková  láska  je."  Z  toho  již  si  vysvětlíme,  proč  spisovatel  povahu 
Ledvinovu  vylíčil  tak,  jak  se  nám  v  románě  tomto  jeví:  je  to  povaha 
spíše  ženská  než  mužská,  měkká,  cituplná,  slabá.  Ledvina  sice  sám 
říká,  že  je  národovec,  ale  ničím  toho  nedokazuje;  když  od  Hedviky 
dostane  košem,  muž  téměř  čtyřicetiletý  chce  se  zastřeliti,  a  teprve 
sestra  jeho  Lotinka,  jež,  ač  sama  se  trápí  tajnou  láskou,  má  více 
rozmyslu  než  on,  mu  to  rozmluví  a  mysl  jeho  ukonejší.  Charakter 
Ledvinův  se  nám  slovem  nepodobá.  Dr.  Sluka  zdařile  jest  vykreslen; 
jím  rozmnožil  Šmilovský  galerii  svých  originelních  figur.  Půvab  tohoto 
románu  nespatřigeme  ani  v  ději  ani  v  charakteristice,  ale  v  zajímavém 
a  poutavém  spůsobu  vypravování.    - 

Poslední,  snad  nejobsáhlejší,  beletristickou  prací  Šmilovského  jest 
Na  Čerstvém  vzduchu,  román  o  dvou  knihách  (1882).  Poněvadž  čte- 
nářové Osvěty  ve  svěží  jej  mají  posud  paměti,  bylo  by  zbytečné  roz- 
bírati obsah  jeho  obšírně,  a  proto  přestaneme  ua  tom,  že  naznačíme 
jen  jeho  vady  a  přednosti.  Hlavní  vadou  jest,  že  nemá  jednotné  komposice. 
Román  jakožto  dílo  umělecké  musí  míti  lad  v  jednotlivostech  a  souměr 
jejich  8  celkem,  a  toho  zde  pohřešujeme.  Některé  episody  (ku  př. 
chystání  a  provozování  obou  divadelních  kusů  v  panském  domě  v  Zá- 
hořanech  a  dlouhá  historie  ze  života  krejčího  a  herce  Jelínka)  jsouce 
nad  potřebu  obšírné,  ruší  harmonii  celku.  Mimo  to  ani  nevíme,  která 
jest  hlavní  osoba  románu :  přecházíC  úloha  tato  s  jedné  osoby  na  druhou, 
z  počátku  zdá  se,  že  hlavním  rekem  bude  továrník  a  obchodník  Hajný, 
později  dostává  převahu  dr.  Javorník,  pak  slečna  Měly,  načež  s  velikou 
určitostí  vystupuje  v  popředí  paní  Hajná.  Mezi  charaktery,  ze  kterých 
mluví  životni  pravda  (pan  Račte,  Hajný,  slečna  Měřínská),  setkáváme 
se  tu  opět  s  problematickou  povahou  dra.  Jaroslava,  básníka  „sladkých 
nesmyslů",  jenž  se  jakživ  nevzchopil  k  činu  muže  důstojnému  a  počíná 
si  jako  schSngeist  či  po  našem  skoro  jako  větroplach.  Ovšem  pak 
uznati  sluší,  že  vady  tyto  spisovatel  umí  zastírati  plynným  svým  vy- 
pravováním, lahodným  slohem  a  psychologickým  rozborem ;  v  té  příčině 
zvláště  utrpení  paní  Hajné  vylíčeno  delikátně  a  dojemně. 

Románem  Za  ranních  ver vánků  (v  Osvětě  1875)  ocitujeme  se  na 
počátku  tohoto  století,  když  se  počaly  rozptylovati  duševní  mrákoty  a 
ukazovaly  se  ranní  červánky,  zvěsti^ící  po  dlouhé  noci  den  a  procitnuti 
českému  národu.  Hlavní  osobou  románu  jest  ctihodný  patriarcha  nové 
naší  literatury  abbé  Dobrovský,  jejž  nám  spisovatel  ukazuje  z  takových 
stránek,  z  jakých  jsme  ho  prve  neznali:  jakožto  velikého  lidumila 
i  vlastence.  I  jeho  podobu  a  spůsoby  vypisuje  věrně  dle  toho,  co  byl 
o  něm  slyšel  na  panství  Chudénickém  od  lidi,  kteří  Dobrovského  znali 
buď  osobně  nebo  z  doslechu.  Popis  ten  jest  tak  charakteristický,  že 
nelze  ho  zde  neuvésti:  „Šourem  po  louce  ubírala  se  krokem  vážným 
a  zrychleným  mužská  postava,    neobyčejně,  téměř  fantasticky  přioděna. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


746  T.  Sobotka: 

Bylať  všecka  modra  od  hlavy  k  patám.  I  ty  střevíce  s  přeskami  na 
nohácb,  i  ten  klobouk  na  hlavé  byly  modry.  Kolár  na  krku  svědčil 
o  tom,  že  jest  to  kněz.  Hlava  chodcova  měla  ráz  ušlechtilý,  více 
přísný  než  jímavý.  Z  očí  hleděly  věhlas  a  důmysl.  Husté,  geniálně 
rozcuchané  vlasy  hrnuly  se  zpod  klobouka.  V  obličeji  měl  patrnou 
podobnost  s  císařem  Josefem.  Chůze  a  všecko  držení  těla  jevilo  turnyru 
téměř  aristokratickou.  Zvláštnost  bylo,  že  měl  za  pentlí  na  klobouce 
do  kola  zastrkány  čerstvé  lesní  i  luční  květinky,  jako  by  mu  byl 
klobouk  torbou  botanickou,  a  že  v  obou  zafatých  rukách  držel  po 
mokrém  šátku,  z  nichž  chvilkami  kapalo.'' 

Dobrovský  strávil  nějakou  dobu  krátce  před  svou  smrtí  na  zámku 
Chuděnickém  u  svého  přítele  a  příznivce  hraběte  Eugena  Černína ;  měl 
zde  úplnou  vůli  a  všecko  pohodlí,  a  zdá  se,  že  mu  dobře  svědčilo. 
Procházel  se  po  okolí  a  seznamoval  se  s  lidmi,  s  nimiž  rád  se  dával 
do  hovoru.  Rád  si  zažertoval  a  na  faráře  Strnádka,  jda  kdysi  s  hra- 
bětem na  procházku,  spáchal  český  hexametr:  „Ejhle  bukáč  baňatý 
podepřen  tamo  o  stěnu  chrouni.^  Zotavoval  se  na  těle  i  na  duši  a 
jenom  časem  pociťoval  bolesti  od  osudné  koule,  jíž  byl  postřelen  v  ne- 
šťastné oboře  Jindřichovické.  Mezi  lidmi,  s  kterými  Dobrovský  se  tu 
seznámil,  byl  též  hajný  Mrština,  člověk  rázu  českých  bratří,  jenž  v  lese 
měl  ukryté  staré  knihy  a  často  přemýšlíval  o  úpadku  národa  českého. 
Vnučku  Mrštinovu  Madlenku  namlouvá  si  František,  nevlastní  syn  pan- 
ského obročního  Konipasa,  ale  hrdý  otec  nechce  o  sňatku  tom  ani 
slyšeti.  Též  s  Hukalem,  pověstným  zlodějem,  seznámil  se  Dobrovský 
a  nabyl  přesvědčení,  že  není  tak  zlý,  jak  jej  lidé  dělají,  že  krade 
z  hladu  a  jenom  boháčům,  kteří  mu  nechtějí  dáti  výdělek,  a  že  má 
vlastně  dobré  srdce,  neboť  jednou  s  Mrštinou  pochovali  cizího  žebráka, 
který  zde  umřel  a  jemuž  farář  odepřel  pohřeb  křesťanský.  Povšimnuv 
si  podoby  Dobrovského,  hajný  Mrština  pojal  myšlenku,  že  to  nikdo 
jiný  než  císař  Josef,  o  němžto  šla  pověst,  že  neumřel,  ale  kdesi  chován 
byl  v  úkrytu,  a  nyní  že  přišel,  aby  zjednal  průchod  pravé  víře  a  po- 
mohl utlačovanému  lidu  českému.  Zmínil  se  o  tom  ve  schůzi  svých 
známých  a  přívržencův,  a  ti  mu  uložili,  aby  vypátral  pravdu.  Kdysi 
setkal  se  Dobrovský  s  Mrštinou  u  Věckovického  rybníka  a  dal  se 
s  ním  do  řeči ;  tázal  se  ho,  o  čem  právě  přemýšlel.  „O  budoucnosti 
českého  lidu,"  zněla  odpověď.  V  dalším  hovoru  vykládal  hajný,  že  duch 
český  jest  neúměrný,  duch  bratří  českých  že  posud  žije  a  že  potřebí 
jen  rozdmychati  jiskru  doutnající  pod  popelem,  aby  v  jasný  vyšlehla 
plamen.  „Zvolna  vybředne  lid  náš  z  běd  a  psot,  ale  vybředne,  podá- 
jíli  mu  osvícenci  pomocnou  ruku."  Vážná  tato  slova  prostého  venko- 
vana tak  mocně  dojala  duši  Dobrovského,  že  od  té  chvíle  přemýšlel 
o  budoucnosti  národa  českého,  a  vida  zdravé  jeho  jádro,  počal  věřiti 
v  jeho  znovuzrození.  Přišla  chvíle,  kdy  vlastenecké  toto  smýšlení  mělo 
se  osvědčiti  před  veřejností.  Za  nějakou  dobu  hajný  Mrština  byl  od 
pytláků  na  smrt  postřelen,  a  Dobrovský  vymohl  na  hraběti,  že  na  jeho 
místo  se  dostal  Hukal  a  že  František  jmenován  byl  hraběcím  lesníkem 
a  dovoleno  mu  oženiti  se  s  Madlenkou.  Oddavky  měly  se  slaviti  u  staré 
věže  na  vrchu  sv.  Volfganga,  jež  byla  zbytkem  kostela  druhdy  sv. 
Volfgangu  zasvěceného  a  císařem  Josefem  zrušeného.     Místo  toto  sám 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A,  V.  Šmilovský.  747 

Dobrovský  vyvolil  umihiv  si,  že  tam  bude  čísti  mši  sv.  a  že  snoubence 
oddá.  Sešel  se  tam  zástup  lidu  veliký ;  Dobrovský  četl  nadšeným  blasem 
evangelium  po  staroslovausku  a  učitel  s  dítkami  zapěli:  Gospodi,  po- 
miluj ny.  Též  oddavky  byly  české.  Mrštinovi  pak,  jenž  sem  byl  při- 
nesen, dal  Dobrovský  užívati  hostii  a  píti  z  kalichu.  Když  pak  se 
vracel  Dobrovský  do  městečka,  čekali  naň  farář  s  vikářem  a  pozvali 
jej  na  faru,  aby  s  ním  zavedli  protokol.  Šetrně  vyptával  se  ho  vikář, 
a  Dobrovský  se  přiznal,  že  na  místě  nezasvěceném  konal  oběf  mše  sv. 
v  jazyku  slovanském  a  že  při  ní  podával  Mrštinovi  pod  obojí.  A  když 
jej  vikář  upozornil,  že  by  mohl  míti  pro  to  opletačky  s  konsistoří, 
odpověděl  Dobrovský  podrážděn,  že  v  záležitosti  té  si  troufá  nejen  na 
konsistoří  a  biskupovi  ale  i  na  samém  bohu  při  vyhráti.  Chtěl  se 
rozejíti  po  pokoji,  ale  nebyl  s  to.  Zachytil  se  stolu  a  všecko  jeho 
vzezření  rázem  se  změnilo.  Rtové  mu  zmodrali,  lícem  trhala  křeč,  oči 
se  mu  divoce  rozkoulely.  „Vodu,"  zasípal  ostře.  Stará  duševní  jeho 
choroba  se  náhle  vrátila.  Odvedli  jej  do  zámku,  kdež  přestál  nebez- 
pečný záchvat  nemoci. 

Šťastnějším  obratem  nemohl  Šmilovský  konflikt  tento  skončiti; 
neboC  jedině  tím,  že  Dobrovský  jednal  v  návalu  duševní  choroby,  mohlo 
jednání  toto  býti  ospravedlněno  a  vyšetřování  zastaveno.  Konec  tento 
dojímá  tragicky,  ale  je  to  tragika  vznešená.  Román  Za  ranních  červánků 
počítáme  k  nejlepším  pracím  Šmilovského.  Psán  jsa  s  velikou  znalostí 
věci,  vroucím  citem  a  hlubokým  přesvědčením,  mocně  dojímá  psycho- 
logickou pravdou  a  vřelým  vlastenectvím.  Zároveň  jest  vzácným  pří- 
spěvkem k  životopisu  Dobrovského. 

Novelu  Nebesa  znají  čtenářové  Osvěty  z  r.  1880.  Jest  to  kabinetní 
kousek,  vyznamenávající  se  výbornou  charakteristikou :  prostičký,  dobro- 
srdečný  farář  Cvok,  jenž  na  svflj  zevnějšek  nehrubě  dbá,  nose  kabát 
ošumělý  a  boty  příštipkované,  od  sousedního  pana  bratra  pětku  si 
dluží  a  chudým  rozdává,  poučné  knihy  kupuje  a  za  ně  úrodou  svých 
bramborů  platí,  v  podivu  nebo  překvapení  „Nebesa!"  volává  a  odtud 
přezdívku  dostává,  náleží  k  nejlepším  figurám,  jež  kdy  vyplynuly  z  péra 
Šmilovského.  Též  ostatní  charaktery:  přísná  aristokratka  baronka  Sa- 
loména  Počernická  z  Počernic,  slabý,  nesamostatný  její  syn  Mundy, 
zvyklý  jejímu  poručníkování  a  bojící  se  míti  vlastní  svou  vůli,  i  od- 
hodlaná společnice  slečna  Jenny  kresleny  jsou  pevnými  rysy  a  důsledně. 
S  dobrou  potázal  se  spisovatel,  že  Jenny  zavrhuje  Mundyho  a  podává 
ruku  svou  šlechetnému  Doubkovi;  tím  její  charakter  v  očích  našich 
jenom  získal,  a  poklesek  její  objevíce  se  ve  světle  příznivějším,  když 
patrno,  že  jí  nešlo  ani  o  ukojení  ctižádosti,  aby  se  stala  baronkou, 
ani  o  prospěch  hmotný. 

V  Matici  lidu  vyšly  dvě  novclistické  práce  Šmilovského:  Kmotr 
Rozumec  a  Martin  Oliva,  obě  s  tendencí  mravoučnou.  Knwtr  Bozumec 
(1872)  není  román,  jak  jej  nazval  spisovatel,  ale  řada  příběhův 
a  příkladův,  zasazených  do  širokého  rámce  povídky.  Kmotr  Rozumec 
byl  řemesla  svého  truhlář,  prací  rukou  svých  dobyl  si  jakéhos  jmění, 
měl  svůj  domek,  zahradu  a  dva  kusy  polí,  a  mohl  na  stará  kolena  po- 
přáti si  pohovy.  Čítal  rád  knihy  a  Komenského  Labyrint  světa  a  ráj 
srdce   vzbudil  v  něm    zvláštního    druhu    myšlenky:   přemýšlel   o  životě 


Digitized  by  V:íOOQIC 


748  1'-  Sobotka: 

a  o  tom,  jak  by  Člověk  život  ten  mohl  tráviti  užitečné  a  příjemně.  Chtěl 
prospívati  též  svým  sousedům,  chtěl  jim  býti  učitelem  a  rádcem,  a  usta- 
novil se  na  tomto  pravidle:  „V  roucho  bajky,  povídky  a  příběhňv 
musíš  oblékati  pravdy,  kterými  chceš  lidu  prospívati,  a  pak  zajisté 
nebudeš  mluviti  k  hluchým,  nýbrž  dojdeš  s  jistotou  vždy  tam,  kam 
jsi  měl  zamířeno.  Rozumu  nesmíš  mnoho  napínati,  vyhovíšli  ale  obraz- 
nosti, půjde  už  s  ní  snáze  rozum  a  bude  užitečněji  činným  než  sám 
o  sobě."  Touto  zásadou  se  řídě,  kdykoliv  jej  někdo  za  radu  požádal, 
pověděl  mu  příběh  nějaký,  z  kterého  tazatel  mohl  čerpati  potěchu, 
radu  a  poučení.  Jádro  spisu  leží  právě  v  těchto  příkladech,  jež  jsou 
vesměs  případně  voleny.  Jednajíť:  o  štěstí  a  neštěstí  a  jak  se  při 
něm  chovati;  o  štěstí  lásky;  o  školách  a  vzdělání;  o  blahobytu  ná- 
rodním; o  tom,  jaký  cíl  má  sobě  určiti  člověk  pro  živobytí;  o  víře. 
Jednou  z  blahodárných  myšlenek  Rozumcových  bylo  zřízeni  opatrovny 
maličkých  a  na  tu  pamatoval  i  ve  své  závěti,  v  níž  ustanovil  toto: 
„Domek  svůj  na  předměstí  i  s  dvorkem  a  zahradou  k  němu  náležející 
odkazuji  obci  Toužimské  v  plné  vlastnictví  s  tím  vymíněním,  aby  zří- 
dila v  něm  opatrovnu  maličkých,  jež  hlavně  bude  určena  pro  děti 
rodičův  chudých,  které  musejí  po  práci  a  dítkám  potřebného  vychováni 
dáti  nemohou.  Dítky  ty  budou  se  opatrovat  bezplatně,  děti  však  zá- 
možných občanův,  jimž  taktéž  opatrovna  otevřena  býti  musí,  opatrovat 
se  v  ní  budou  za  skrovný  týdenní  příplatek.  Opatrovník  ten  bude  se 
takto  vydržovati:  Byt  bude  míti  v  opatrovně  bezplatný  a  užitek  ze 
zahrady  celý  mu  připadne.  Dále  odkazuju  obci  Toužimské  dva  kusy 
pole,  jichž  knihovním  jsem  majetníkem,  žádaje  za  to  navzájem,  aby 
je  pronajala  a  celý  z  nich  nájem  roční  vyplácela  ve  dvou  lhůtách 
opatrovníkovi  maličkých.  Opatrovník  však  nesmi  sám  pole  ta  vzdělávati 
a  těžiti  z  nich,  aby  všecku  svou  sílu  obracel  k   opatro\ání  dítek." 

Ve  spise  tomto  velmi  záslužném  Šmilovský  pronesl  mnohou  vážnou 
radu,  směřující  k  blahu  obecnému;  nevíme,  jakého  povšimnutí  a  roz- 
šíření se  mu  dostalo,  ale  zasluhoval  by  toho,  aby  se  stal  evangeliem 
lidu  venkovskému.  Zamlouvá  se  též  svým  slohem  prostonárodním. 

Martin  Oliva  (1874)  jest  vesnický  román  z  Pošumaví;  tragédií 
ze  vsi  nazval  jej  Šmilovský,  a  to  z  dobrých  příčin,  nebot  osud  Olivův 
skutečně  je  tragický.  Martin  Oliva,  syn  zámožného  sedláka,  učinil  si 
známost  s  chudobnou  dívkou,  a  když  následky  toho  se  zjevily,  zdráhal 
se  pojíti  ji  za  manželku;  touž  dívku  miloval  i  Čertovák,  rovněž  zá- 
možný synek  selský,  jenž  přísahal  Martinovi  pomstu.  Dívka  po  porodu 
zemřela  a  čertovák  na  pomstu  nezapomněl.  Martin  se  oženil,  vzal  si 
Rozárku,  děvče  přičinlivé,  z  dobré,  dosti  majetné  rodiny;  z  počátku 
byli  spolu  šťastni,  ale  štěstí  počalo  se  jim  kaliti,  když  manželství 
zůstávalo  neplodným.  Martin  přál  si  potomka  a  dědice,  aby  měl  pro 
koho  pracovati  a  s  kým  se  těšiti,  a  když  ho  nedostával,  byl  smuten 
a  nic  ho  ijetěšilo.  ifozorujíc. mužův  žal  a  poznavši  jeho  příčinu,  Rozárka 
také  se  trápila  a  hledala  pomocí  u  baby  čarodějnice ;  věc  se  vyzradila, 
Martin  se  na  manželku  rozhněval,  a  od  té  chvíle  dělila  je  propast, 
přes  kterou  se  nemohli  k  sobě  sblížiti.  K  tomu  přistoupily  hmotné 
pohromy,  jež  stihly  Martinovo  hospodářství:  jeden  rok  mu  krupobití 
zničilo  všecku  úrodu,  a  Martin  byl  přinucen  vypůjčiti  si  peníze.  Ochotně 


Digitized  by  V:íOOQIC 


I 


A.  F.  Šm%loi\^ký,  749 

nabídl  se  mu  k  pftjčce  žid  Abrámek,  spolčený  s  Čertovákem  na  zá- 
hubu Olivovu.  Žid  půjčil  mu  na  směnku  a  na  vysoké  úroky.  Nejsa 
směnečného  práva  znalý  a  nikomu  se  nesvěřiv,  zabředal  Martin  do 
dluhů  vždy  více;  Abrámek  z  počátku  se  k  němu  lísal  a  byl  samá 
ochota,  později,  když  dluhů  přibylo  do  značné  výše,  počínal  si  drzeji, 
a  když  vehnal  Martina  do  největší  tísně,  nechtěl  již  o  shovění  ani 
slyšeti  a  naléhal  na  zaplacení.  V  ten  čas  Rozárka  oznámila  man- 
želu svému,  že  bůh  vyslyšel  modlitby  její,  a  že  bude  matkou.  Do 
Martina  jako  by  nalil  nového  života:  nyní  vzkřísila  se  v  něm  na- 
děje a  láska  k  životu,  nyní  chtěl  opět  pracovati,  aby  dítku  svému 
pojistil  budoucnost  —  ale  bylo  již  pozdě.  Abrámek  měl  ho  již  v  síti: 
nejprve  zabavil  mu  všecky  movité  věci,  pak  vymohl  si  sekvestraci 
celé  živnosti  a  konečně  exekuční  prodej.  Když  bylo  nejhůře,  odhodlal 
se  Martin  požádati  Čertováka  za  pomoc ;  s  těžkým  srdcem  šel  k  němu 
a  prosil  ho  —  on  však  tvrdě  jej  odbyl;  v  Martinovi  vzkypěla  žluč, 
strhla  se  mezi  nimi  půtka,  v  níž  Martin  ranil  Čertováka  nožem  do 
hlavy.  Byl  za  to  odsouzen  na  čtyři  měsíce  do  těžkého  žaláře.  Mezi 
tím,  co  byl  ve  vězení,  narodil  se  mu  synáček,  zároveň  však  byl  jeho 
statek  prodán  v  exekuční  dražbě,  koupil  jej  Čertovák.  Martin  vyšed 
ze  žaláře,  byl  šťastným  otcem  i  něžným  manželem,  chtěl  sebe  i  rodinu 
poctivě  živiti  prací  rukou  svých,  ale  čekalo  ho  trpké  sklamání.  Krimi- 
nálníka nikde  nechtěli  vzíti  do  práce.  Odešel  se  ženou  a  dítětem  do 
lesů  a  najal  se  do  práce  dřevařské;  byla  to  práce  krušná,  těžká,  ale 
Martin  nereptal  a  konal  ji,  pokud  síly  stačily.  Byli  při  tom  spokojeni 
a  šťastni.  V  dřevařské  práci  strávil  Oliva  léto,  podzim  a  krutou  zimu. 
Cítil  sice  už  delší  čas  na  sobě,  že  mu  sil  ubývá,  ale  myslil,  že  to 
přejde,  jen  co  přijde  teplejší  povctrnost.  Nepřešlo  to,  práce  stávida 
se  mu  stále  obtížnější,  zdraví  jeho  hynulo.  Konečně  odhodlal  se  opu- 
stiti les  a  jíti  do  nějaké  továrny,  kde  jest  práce  stálá  a  výnosnější. 
Poradil  mu  to  přítel,  jenž  mu  vypravoval,  že  v  jedné  továrně  na 
Smíchově  nedávno  přišel  dělník  o  iivot  a  že  pán  se  postaral  o  jeho 
rodinu,  i  radil  mu,  aby  se  o  to  místo  ucházel.  Martin  uposlechl,  vydal 
se  na  cestu  a  maje  dobré  vysvědčení,  že  jest  muž  pracovitý,  byl  přijat 
do  práce  v  továrně,  kdež  záhy  svou  spolehlivostí  a  pracovitostí  zjednal 
si  důvěru  a  přízeň  svých  představených  v  té  míře,  že  mu  svěřili  obslu- 
hování stroje.  Uzavřený  a  vydychováním  několika  set  lidí  pokažený 
vzduch  v  továrně  nešel  Olivoví  k  duhu.  Při  vší  snadné  práci  cítil,  že 
mu  sil  ubývá,  že  života  nebude  mu  na  dlouze.  Tajil  se  s  neduhem 
svým  před  Rozárkou,  dokud  mohl,  ale  když  na  něho  doléhala,  poslechl 
a  šel  k  lékaři;  lékař  jej  prohledl  a  pověděl  mu  pravdu,  že  to  s  ním 
dlouho  trvati  nebude.  Martin  odešed  od  lékaře,  pojal  děsně  heroickou 
myšlenku:  což  abych  se  dal  stroji  rozemlíti,  a  pán  se  postará  o  moji 
ženu  a  dítě?  Myšlenka  tato  dohnala  ho  ke  skutku;  jednou  v  noci  byl 
Oliva  strojem  uchycen  a  rozdrcen.  Oběť  jeho  však  vyšla  na  prázdno: 
bylo  totiž  zjištěno,  že  Oliva  skončil  sebevraždou,  a  Rozárka  dostala 
jen  malou  sumu  odbytného.  Zle  se  vedlo  ubohé  vdově  i  sirotku.  Po 
letech  Čertovák  setkal  se  o  pouti  s  hošíkem,  který  se  mu  velice  za- 
líbil; vyptával  se  ho  a  dověděl  se,  že  mu  říkají  Martínek  a  matce 
jeho  Rozárka,   a   že   mu    maminka  stůně.     Čertovák    poznal   manželku 

OSVÉTA  1888.  8.  4Q 


Digitized  by  V:íOOQIC 


n 


750  F.  Čenský: 

a  syna   po  Martinovi  Olivovi,   ujal   se  jich   a  sám   nemaje  dětí,   přijal 
Martínka  za  vlastního  a  učinil  jej  dědicem  obou  svých  živností. 

O  Martinu  Olivovi  bylo  by  jen  opakovati,  co  jsme  pověděli  o  nej- 
lepších pracech  Šmilovského,  bylo  by  chváliti  pravdivou,  urěitou  a  dů- 
slednou charakteristiku,  jadrnou  mluvu,  pěkný  sloh  a  ladnou  komposici. 
Mravoučná  tendence  není  esthetické  stránce  na  újmu. 

íDokončeiií.) 


Čerstvé  rovy  českoslovanské.. 

FiSe 

setník  prof.  Ferdinand  Čenský. 

Alois  Vjínířelr.  —  Samo  Chalňpka.  —  Typrian  Lelek.  —  Joaof  Vcóťřa.  —  Prantiftok  Spatný.  — 

(Unkar  Jedlička. 

Ze  Všech  končin  zemí  českoslovanských,  ze  Slovače,  zuboženého 
Slezska,  družné  Moravy  a  z  užší  naší  vlasti  české  za  nejnovějších  dnu 
dostalo  se  nám  trnchlozvěstí  o  úmrtí  několika  mužův,  o  národní  písem- 
nictví a  lid  náš  českoslovanský  vůbec  velezasloužilých,  kteří  toho  vším 
právem  zasluhují,  aby  potomstvo  vděčně  sobě  zpomínalo  jejich  prarí 
a  výtvorů  duševních  a  nejednomu  z  nich  postavilo  nehynoucí  mohyla 
ve  Slavíně  českoslovanském. 

Maje  svého  věku  59  let,  odešel  dne  9.  května  1883  s  tohoto 
svolá  Alois  Vaniček,  profesor  srovnávacího  jazykozpytu  na  české 
universitě.  Narodil  se  roku  1825  v  Praze.  Dokončiv  studia  gymnasinlní 
a  lilosoíická  ve  svém  rodišti,  učiteloval  na  gymnasia  v  Jičíně,  v  Ko- 
šicích a  v  Olomouci  až  do  roku  1871.  Téhož  léta  byl  jmenován 
ředitelem  nižšího  gymnasia  v  Třebíči  a  o  čtyři  léta  později  ředitelem 
vyššího  gymnasia  Jindřichohradeckého.  Počátkem  školního  roku  1883 
byl  povolán  na  universitu  českou,  právě  zřízenou,  jako  řádný  profesor, 
kdo  až  po  svou  smrt  přednášel  o  srovnávacím  jazykozpytě.  Jako 
spisovatel  obíral  se  hlavně  vzděláváním  školních  učebnic  a  učebních 
pomůcek.  Hlavní  jeho  práce  jsou:  Elementární  gramatika  řeči  latinské 
(1873),  Etymologický  slovník  latinský  (1874)  a  Etymologický  slovník 
řeckolatinský,  za  který  byl  od  panovníka  odměněn  zlatou  medalíí  za 
vědu  a  umění.  Kromě  toho  zanechal  v  rukopise  nedokončené  dílo 
Synonymiku  přírodních  věd  v  san  skřitu.  Vaniček  byl  neuhaveným  děl- 
níkem literárním  a  výborným  znatelem  jazyků  klasických  i  sanskrita, 
a  proto  ztráta  jeho  pro  vysoké  naše  učení,  kde  jen  několik  měsíců 
zdárné  působil,  jest  velmi  citelná.   — 

Dne  12.  května  1883  ve  svém  dlouholetém  zátiší  a  spolu  i  ro- 
dišti, v  Horní  Lehotě  pod  Tatrami,  u  vysokém  věku  zesnul  v  Pánu 
poslední  z  čelných  starších  pěvců  slovenských,  laskavý  a  přívětivý  druhdy 
pohostitel  naší  Boženy  Němcové,  evangelický  farář  Samo  Čhalúpka. 
Máme  od  nciio  před  rukama  sice  jen  malou  knížečku  se  skrovným  ná- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


čerstvé  rovy  éestkosilovanské,  75 1 

písem  Spevy  Sama  Chalúpkp,  jež  vyšla  r.  1868  v  Banské  Bystřici  a 
to  péči  a  nákladem  několika  ctitelů  Ghalúpkových,  ^)  jimž  se  toho 
zželelo,  že  jeho  překrásné  zpěvy  epicko-lyrické,  jsouce  po  různých 
časopisech  roztroušeny,  upadly  hy  v  propast  úplného  zapomenuti,  kdy 
hy  se  záhy  v  jedno  nesebraly.  Než  i  z  toho  malého  počtu  prací  poetických 
u tvoři  sobě  čtenář  velmi  přiznivý  úsudek  o  zvěčnělém  pěvci. 

Chalúpka  byl  básník  samostatný,  vlastni  svou  cestou  kráčející. 
Vživ  a  ponořiv  se  v  nezkalenou  poesii  lidu  slovenského,  v  jehož  středa 
téměř  po  celé  půlstoletí  zdárně  působil,  čerpal  bezprostředně  z  toho 
lidu  látky  pro  své  poetické  tvoření,  jež  uměl  vpraviti  ve  formu  pů- 
vabnou, lehkou  a  tak  prostonárodní,  že  zpěvy  jehd  sotva  uveřejněny 
již  znárodněly  a  takořka  za  zpěvy  národní  považovány  bývaly.  Zženštilá 
sentimentálnost,  slzavé  naříkáni,  aífektovaný  bol  a  vzdech,  jakož  i  dusivý 
pessimismus  jsou  Chalúpkovi  věci  vůbec  neznámou.  Za  to  zmužilá 
mysl,  důsledná  ráznost  a  horoucí  povzbuzováni  k  činnosti  a  statečnosti 
dýše  z  každého  básnického  výtvoru  Chalúpkova.  Nechať  „nad  Tatrou 
se  nebe  kalí,"  nechať  „černá  zrada  hrob  Slovensku  vykopala"  — 

Ňesmúf  Tatro,  milá  máti!  Slož  so  seba  šat  ten  tmavý: 
hoj  —  Boh  zradu  tú  převrátí  zrádcem  na  ích  podlye  hlavy! 
A  náš  kriý  sá  zas  osvieží  a  yykvetňe  kvetom  novým: 
jasný  Váb  i  Hron  poběží  spevným  poVom  Slovákovým! 

Tak  již  v  úvodní  své  básni,  Smútok  nadepsané,  Ciialúpka  nikoli 
nezoufá,  ale  mužně  povzbuzuje,  pohádá  a  těší  své  krajany,  ukazuje  ke 
šťastnější  budoucnosti.  A  rovněž  i  poslední  z  jeho  básni  (Bolo  a  buďe) 
nese  se  podobným  směrem,  mužně  odhodlaným: 

Bolí  sme  my,  holi  medzi  narodami 

jako  ten  náš  Kriváň  nad  tymi  Tatrami. 

Bol  ten  náš  kraj  v  kvete,  aťe  ten  květ  zvadol. 

Dobn'i  noc,  Slováci!  Váš  (Teů  už  zapadol! 

A  ke(T  ai  zapadol,  veď  on  zase  svitiíe, 

ten  náš  slovenský  kraj  v  nový  květ  vykvitiie. 

Hoře  sa,  Slováci!  Hoře  sa  a  Boh  dá: 

biuTe  Slovák  ešťe,  čím  býval  inohdá!" 

Již  z  těchto  několika  rázných  veršů  patrno,  že  jsou  Chalúpkovi 
heslem  slova  velikého  mistra  jeho  a  učitele  Jana  Kollára:  Ne  z  oka 
niutného,  z  ruky  pilné  naděje  kvitne.  Větší  díl  zpěvů  cpických  (Storý 
vsizeň,  Krížiak,  Branko,  Boj  pri  Jelšave,  Bombura,  Muráií,  Turčín  Po- 
ničan,  Lykavský  vftzeň  a  j.)  má  náladu  baladní  a  zakládá  se  na  podáni 
historickém.  Stavba  jedné  každé  balady  zdá  se  býti  lehounkou  a  přece 
je  zbudována  na  základech  pevných,  řekli  bychom  žulových.  Verše 
Chalúpkovy   tolikéž   vynikají   formou   mistrnou.     Ze   všech   pak    zpěvů 


')  Byli  to  vlastně  dva  uvědomělí  vlastenci  slovenští,  Bystřičky  ad vukát  Ludvík 
Tnrzo  Nosický  a  Jonatan  Cipka,  jejichž  přispěním  sbírka  zpěvů  Chalúp- 
kových  v  úpravném  vydání  í  se  zdařilou  podobiznou  autorovou  na  ve- 
řejnost byla  podána.  Sbírka  obsahuje  na  218  stranjich  26  zpévňv  a  písní, 
předkem  epických  a  n(M<olik  lyrických,  i  s  poznámkami  básníkovými 
a  s  malým  slovníčkem,  vysví^tlujícím  některé  méně  známé  krajinomluvy 
slovenské. 

Digitized  by  V:íOOQ IC 


752  ^-  Čenský: 

jeho  jest  nejmohutnější  a  mocným  epickým  proudem  přímo  uchvacující 
zpěv,  nadepsaný  Mor  ho!^) 

Císař  římský  Konstantinus  roku  358  přitáhnul  s  mocným  vojskem 
do  Pannonie,  aby  potrestal  sousední  národy,  Kvády,  Jasy  a  Slovany 
(Lemiaky,  lat.  Limigantes)  pro  jejich  prý  loupežné  nájezdy  na  panství 
římské.  Nevole  jeho  zvláště  proti  Lemiakflm  (Slovanům)  byla  namířena. 
Žádal  od  nich,  aby  se  od  pomezí  římského  daleko  odstěhovali.  Ne- 
mohouce krutému  rozkazu  se  podrobiti.  Slované  vyslali  ze  sněmu  posly 
ke  Konstantinovi  se  vzkazem,  aby  jejich  země  bez  příčiny  nehubil, 
jelikož  oni  jsouce  ve  vlasti  své  spokojeni,  ni  nejmenší  příčiny  ke  sporům 
nezadávají.  Poslové  po  starém  obyčeji  přinášejí  zpupnému  Římanovi 
chléb  a  sůl  s  pozdravem  od  národu  slovenského  a  dokládají: 

Zem  tá,  na  ktorú  kročiC  mieni  tvoja  noha, 
to  je  zem  naša,  daná  Slováuom  od  Boha  .  .  . 
A  člověk  nad  clo  veka  u  nás  nemá  práva. 
Svilto  naše  heslo  je:  Svoboda  a  sláva!  .  .  . 

Ale  císař  nepřijal  božího  daru,  anobrž  ze  zlatého  stolce  hřímá 
poslům,  aby  Slované  sklonili  šiji  svou  před  mocným  Římem,  jemuž 
„zpurné  rody  vaše  půjdou  sloužit,  stáda  strážit  a  pole  ploužit." 

A  kdo  sá  proti  mojím  rozkazom  postaví, 
běda  mu!  ten  sám  sebe  záhubu  připraví. 
Yedzťe,  že  som  pán  Římu,  a  Rím  pán  světu! 
To  moja  cárská  volá;  to  vám  na  odvetu. 

Když  tak  promluvil  imperátor,  tu  vzkypěla  hněvem  krev  slovenská. 
Junáci  slovenšti  pozřeli  carovi  okem  v  oko,  z  očí  zableskla  se  jim 
boží  'střela,  ruka  se  napružila,  na  zbroj  udeřila,  jediným  velikým  citem 
srdce  jim  zahřála  a  jeden  strašný  ohlas  ústa  jim  vydala:  „Mor  ho!*' 
zkrikla  družina  slovenská  a  rázem  na  cara  se  metá:  „To  ti  na  římskou 
pýchu  slovanská  odveta!"  Mžikem  povstal  římský  tábor,  do  šiků  řadí 
se  římské  voje  a  vrhají  se  na  hlouček  slovenských  junákův: 

Sto  mečov  sú.  každyemu  nado  hlavou  bliští; 
leč  Slovan  nečítava  vrahov  na  bojišti, 
al'e  moří!  —  Hoj,  mor  ho!  detvo  mojho  rodu, 
kto  kradnou  rukou  siahňe  na  tvojú  svobodu. 
A  co  i  tam  dušu  dáš,  v  tom  boji  divokom: 
mor  ty  Ten  a  vol'  ňebyf,  ako  byť  otrokom!" 

A  junáci  slovenští  v  husté  seči  proti  tisícům  bojiyíce,  hynou 
druh  za  druhem,  ale  jejich  ústa  nevydávají  ani  jediného  bolestného 
výkřiku  — 

Ydáčňe  Fejú  vernú  kruv  po  osúdnom  poli. 
Oj,  ved  padnúť  za  národ  —  oj,  veď  to  neboli. 

A  boj  znenáhla  tichne.  Všickni  junáci  umírají  hrdinsky.  Nezůstal 
ze  tří  set  ani  jediný,  jenž  by  bratrům  tu  zvěst  donesl.  A  car  s  okem 


')  Zmař  (uamrt)  hol  „Mor  ho!"  dle  svědectví  historických  bylo  u  starých 
Slovanův  heslem  k  útoku.  „Quod  est  apud  oos  signum  bellicum,^  čteme 
u  Ammiana  Marcella,  XIX.  10.  o  Slovanech. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


čerstvé  rovy  ČesJcoslovanské.  753 

sklopeným  na  bojišti  stojí,  vidí  bezdušné  hromady  svých  vojínův  a 
radovati  se  stydí  ze  svého  vítězství.  Básník  zakončuje  svfij  epos 
markantními  verši: 

Lež  věčná  meuo  toho  nab  ověnčí  sláva, 
kto  seb&  v  obef  sviUu  za  svoj  národ  dává. 
A  ty,  mor  ho!  hoj,  mor  ho!  detvo  mojho  rodu, 
kto  kradnou  rukou  siahňe  na  tvoju  svobodu; 
a  Čo  ai  tam  dušu  dáš  v  tom  bojí  divokom: 
mor  ty  Ten,  a  vol'  ňebyť,  ako  byť  otrokom. 

Ghalúpka  narodil  se  dne  12.  února  1812  v  Horní  Lchotě,  kde 
otec  jeho  Adam  (též  slovenský  spisovatel)  byl  evangelickým  duchovním. 
Studoval  v  Gemeru,  Kežmarku,  Rožnavě  a  v  Prešpurce.  Na  lyceu 
Prešpurském  na  sklonku  let  dvacátých  mladí  studující  Slováci  zřídili 
„spolek  učňů  Prešpurských,"  literární  jednotu,  jejímž  předním  správcem, 
anobrž  i  duší  byl  Ghalúpka.  On  to  byl,  jenž  své  druhy,  oba  Štúry 
(Karla  i  Ludcvíta),  Hurbana  a  Hodžu  k  tomu  přiměl,  aby  vedle  jazyka 
českého  sobě  všímali  i  jiných  jazyků  slovanských  a  čítali  dějiny  a  lite- 
rární plody  jinoslovanské.  Ghalúpka  sám  předcházel  vzorným  příkladem, 
naučiv  se  jazyku  ruskému,  srbskému  i  polskému.  Studia  bohoslovecká 
odbyl  ve  Vídni  a  po  krátkém  pobyte  v  Ghyžném,  kde  zastával  kazatele 
Samuele  Tomašika,  byl  povolán  za  faráře  do  Jelšavské  Teplice,  odkud 
roku  1840  po  smrti  otcově  dostal  se  do  svého  rodiště  a  tam  strávil 
všecken  svůj  ostatní  život.  Roku  1843  vydal  spisek:  Pálenka  otrava, 
zpracovaný  dle  Zschokkeovy  Brandweinpest,  čímž  velice  přispěl  k  za- 
kládání spolků  střídmosti  na  Slovensku.  Roku  1875  uveřejnil  v  Orle 
opičkou  báseň  Odboj  Kupov  a  zůstavil  sbírku  epických  zpěvů  v  rukopise. 
Přáli  bychom  si,  aby  sbírka  brzy  byla  vydána  tiskem.  —  Ghalúpkovým 
oblíbeným  studiem  vedle  jiných-  bývaly  též  starožitnosti  slovanské. 

V  revoluci  uherské  roku  1848  Ghalúpka  sloužil  v  Hurbanově 
sboru  slovenských  dobrovolníků  jako  důstojník.  Času  toho  na  Králově 
holi  (hole,  holá  =  holý  vrch),  kde  jeho  četa  stíhajíc  zadní  voj  Górgeyův, 
nocovala,  složil  zdařilou  píseň  vojenskou,  pojmenovanou  Kraťohoťská, 
kterou  pro  její  individuelní  ráz  jako  na  ukázku  Ghalúpkových  písni 
lyrických  tuto  klademe: 

Na  Král'ovej  holi  jasná  vatra  svieti, 
okolo  tej  vatry  dvanásť  hómych  ďetí. 

Uoi,  švarná  to  junač,  ako  jedon,  všetci ; 
valaška  jim  v  pásti,  karabin  na  plVci. 

V  opasku  šírokom  pěkných  pár  pistolí: 
takye  ďeti  rostú  na  KráPovej  holi.  — 

Ňad  KráPovou  holou  čierne  mraky  stali: 
ten  náš  milý  národ  v  tážkom  nám  je  žiali. 

V  tom  nasom  národe  zPe  to  tam,  nedobré; 
křivda  za  stol  sádla,  pravda  u  dvier  žobre. 

Do  KráPovej  holi  bijú  hromy  s  ňeba: 
hoj,  kto -že  zastane  národ  náš,  za  febá? 

A  kto -že  by  zastal?  Nik,  iba  Boh  a  my: 
Boh  do  křivdy  hromom  a  junák  gulami.  — 

Pod  Kráťovou  hoťou  jasnye  šiky  stoja: 
král'  volá:  do  zbroje!  ty  rodinko  moja! 

Do  zbroje!  kto  si  syn  svojho  rodu  hodný: 
abo-že  mi  zahyň,  abo  buď  svobodný. 


Digitized  by  LjOOQIC 


754  F-  Čenský: 

Chalápka  byl  muž  postavy  martialné,  nosil  kníry  a  toto  vzezřeni 
vojenské  zachoval  sobě  i  n  vysokém  stáři,  tak  že  se  u  těch,  kdo  bo 
nezimli,  podobal  spíše  ctihodnému  vysloužilému  vojenskému  hodnostáři, 
nežli  osobě  ze  stavu  duchovního.  — 

Úmrtím  Cypriana  Lelka,  duchovního  správce  ve  Vodce  n  Hlubšic, 
osamotněný  ostrfivek  katolických  Čechů  v  pruském  Slezsku  utrpěl  ztrátu 
nenahraditelnou.  Mezi  pruskými  cechy  Lelek  byl  nejpřednějším  buditelem 
a  obhájcem  ohrožené  národnosti  české,  muž  povahy  skálopevné,  ná- 
rodovcc  horlivý,  jenž  slovem  i  skutkem  ve  chrámě  i  ve  škole  s  ne- 
úmornou  pilnosti  blahodárně  odrážel  germanisačni  útoky  na  české 
Slezany  ze  všech  stran  se  hrnoucí.  „Vynikaje  vytrvalostí  neoblomnou, 
hájil  z^my  lidu  českého  v  pruském  Slezsku  i  tehda,  když  mizela 
naděje  na  vítězství.  On  tichou  prací  snažil  se  naučiti  krajany  a  rodáky 
naše,  podle  levého  břehu  Opavy  usedlé,  lásce  k  jazyku  mateřskému  a 
plnil  úkol  ten  vlastenecký  i  potom,  když  mnohý  jeho  vrstevník  po- 
kládal jej  za  zbloudilého  pošetilce.  Ani  tehda  neustal  v  díle  vytčeném, 
když  se  byl  přesvědčil,  že  z  hájení  národností  české  nikomu  nekvetou 
růže,  ba  že  bude  z  toho  zneuznáván,  očerňován  a  odstrkován.  A  pro 
tuto  řídkou  vytrvalost,  pro  toto  nezištné  vlastenectví  směle  stavíme 
zvěčnělého  mezi  přední  buditele  národa  českého  vAbcc  a  ve  Slezsku 
zvláště.  Téměř  padesáte  let  pracoval  neúnavně  na  roli  národní  jako 
věrný  syn  církve,  vlasti  a  národu.  A  zásluhy  jeho  třeba  ceniti  tím 
výše,  čím  obtížnější  byly  okolnosti,  v  nichž  pracoval.  Bylť  za  let  po- 
sledních téměř  sám  jediný  v  pruském  Slezsku,  jenž  tváří  svých  nebyl 
odvrátil  od  národnosti  české."  (Op.  Týd.  č.  20.) 

Narodil  se  roku  1812  v  českém  městě  Benešově  v  pruském 
Opavsku.  Obrav  sobě  duchovní  stav  za  budoucí  povolání,  r.  1832  odešel 
na  učení  theologické  do  Vratislavi,  kde  sobě  záhy  získal  přízeň  slovutného 
našince  Dra.  Jana  Purkyně,  jenž  v  nadějném  jinochu  položil  základ 
k  budoucí  jeho  činnosti  vlastenecké.  Po  vysvěcení  na  kněze  (1836) 
kaplanoval  v  Bavorově,  Oldřichově  a  Hlučíně;  r.  1854  obdržel  samo- 
statnou správu  na  chudičké  faře  ve  Vodce  ve  starobylém  Kruovsku, 
kde  více  než  28  let  až  do  své  smrti  účinkoval.  Že  se  mu  nedostalo 
místa  výnosnějšího,  toho  jedině  bylo  příčinou  okázalé  jeho  národní 
smýšlení.  Byv  raněn  mrtvicí,  skonal  náhle  dne  28.  dubna  1883.  — 
Vydal  několik  spisft  obsahu  prostonárodního  a  náboženského,  směřujících 
na  povznesení  a  povzbuzení  pruských  Čechův.  Roku  1846  vyšel  Opis 
Slezska  s  českou  mapou,  Duchovní  poklad  anebo  Sbírka  duchovních 
písní,  pak  Slabikáře,  kterých  až  do  roku  1873,  totiž  do  úplného  českých 
škol  poněmčení,  v  pruském  Slezsku  všeobecně  bylo  užíváno.  Roku  1846 
Lelek  jal  se  vlastním  nákladem  vydávati  ku  potřebám  lidu  svého  prostoná- 
rodní měsíčník  Holubice,  povzbuzující  k  náboženství,  mírnosti  a  moudrosti, 
jehož  další  vydávání  však  za  příčinou  nepatrného  odbytu  musíl  zastaviti. 
Zůstavil  četné  rukopisy  obsahující  Kázaní  česká,  Pojednání  o  básnících 
řeckých,  Pojednání  z  dějin  novějších  (o  cis.  Maximilianu  11.,  o  Soběském) 
a  mnohé  spisy  z  oboru  silozpytu,  přírodopisu  a  hospodářství,  jakož 
i  sbírku  prostonárodních  písní,  pořekadel  a  povídek.  — 

Dne  8.  dubna  zemřel  v  Olomouci  ve  všeobecné  nemocnici  po 
dlouhé  a  trapné   nemoci  v  27.   roce   věku   svého   mladistvý  a  nadějný 


Digitized  by  V:íOOQIC 


čerstvé  ravy  éeskoslovamké.  755 

spisovatel  Josef  Večeřa,  rodem  z  Moravských  Kyiiic.  Večeřa  byl 
roku  1879  redaktorem  beletristického  listu  Koledy,  do  něhož  jakož 
i  do  Zory,  Moravské  Orlice  i  Našince  přispíval  hojnými  pracemi  nove- 
listickými,  původními  i  přeloženými.*  Práce  jeho  původní  nesly  se  směrera 
hlavně  realistickým.  Pěkně  čte  se  jeho  povídka  ze  života  lidu  morav- 
ského Čeští  bratří  (v  Koledě  1879),  anaž  svým  obsahem  táhne  se 
k  „českému  bratru"  Havlíčku  Borovskému  a  k  jeho  ctitelům,  „českým 
bratřím"  z  Moravy.  Zemřelý  již  za  let  studentských  vynikal  vlasteneckou 
horlivostí  a  obíral  se  studiem  jazyků  slovanských,  zvláště  polštiny  a 
ruštiny,  z  nichž  některé  dobré  věci  do  češtiny  přeložil.  — 

Když  na  sklonku  let  třicátých  patriarcha  písemnictví  našeho 
Josef  Jungmann  všecky  toky  naší  mateřštiny  v  jediný  veletok,  v  pěti- 
dílový  slovník,  neúměrnou  pilností  svou  byl  soustředil,  měli  jsme  tím 
ovšem  hlavní  poklad  jazyka  českoslovanského  zachráněný;  nicméně 
zbylo  ještě  mnoho  slov,  jmenovitě  z  oborů  technických,  jimž  v  monu- 
mentálním díle  místa  se  nedostalo.  I  našli  se  toho  času  dva  vytrvalí 
rýžovníci,  kteří  za  příkladem  svého  mistra  pilně  počali  snášeti  a  sbírati 
taková  slova  česká  dílem  z  knih  odborných  a  starých  rukopisů,  dílem 
a  to  v  míře  větší  z  úst  lidu  našeho.  Byli  to  Josef  Franta  Šumavský 
(t  1857)  a  František  Špatný,  jehož  tělesné  ostatky  jsme  dne  12. 
června  1883  do  hrobu  uložili. 

Od  let  čtyřicátých  odborné  slovnikářství  bylo  takořka  životným 
údělem  zvěčnělého  spisovatele.  Právě  před  čtyřiceti  lety  (1843)  po 
prvé  vydal  Špatný  svůj  česko-německý  slovník  hospodářsko-technický 
pro  hospodářské  úředníky,  myslivce,  mistry  stavitelské  a  hospodáře. 
R.  1849  sestavil  podobný  slovník  némecko-český,  valné  rozmnožený 
i  pro  zvěrolékaře,  technology,  lesníky,  rybáře,  zahradníky,  mistry  zed- 
nické a  tesařské,  pro  sekerníky,  mlynáře  a  sládky,  jenž  se  dočkal 
r.  1864  druhého  vydání  (492  str.  velké  osmerky).  Byla  to  práce  vele- 
pilná  a  v  pravém  smyslu  slova  vyplnila  značnou  mezeru  v  naší  literatuře. 
Hospodářsko-technické  slovníky  ty  byly  potřebou  nevyhnutelnou  zvláště 
tehdejšímu  úřednictvu,  které  jsouc  odchováno  jen  po  němečku,  musilo 
s  lidem  českým  přece  jen  po  česku  obcovati.  A  k  tomu  byly  slovníky 
Špatného  rukovětí  velmi  vítanou  a  prospěšnou. 

Téhož  roku  (1849)  vyšel  česko-německý  a  německo-český  slovník 
řemeslnický  (I.  sv.  řemeslo  ševcovské),  a  pak  během  posledních  tří 
desítiletí  následovala  celá  řada  slovníků  jiných  řemesel  a  odborů  tech- 
nických, slovník  pro  mužské  a  ženské  krejčí,  postřihače,  švadleny, 
šperkářky  a  industriálné  učitelky,  slovník  pro  bednáře,  slovník  pro 
myslivce  a  milovníky  lovu,  mluva  lovecká,  seznam  rozličných  nádobí 
a  zboží  (r.  1870  pro  firmu  J.  Villicusa  zvláště  upravený),  německo- 
český  slovník  kancelářský,  slovníky  hodinářský,  koželužský,  cukrovar- 
nický,  kuchařský  a  hostinský,  německo-český  slovník  pro  koželuhy, 
Jircháře,  zámišníky  a  pergamentníky,  se  zřetelem  na  pomocné  vědy  a 
pomocná  řemesla  k  těm  živnostem  se  vztahující  (1880),  spis  velmi 
objemný,  jenž  skoro  24  tištěných  archů  obsahuje,  německo-český  slovník 
-pro  hodináře  a  pouzdráře  hodinářské  (1882)  a  ještě  více  jiných, 
jichž  úplně  nelze  ani  registrovati.  R.  1866  po  zavedení  zadovek  v  naší 
armádě   Špatný  ve  spojení  s  pisatelem   těchto  řádků   pokusil  se  o  se- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


756  F'  Čenský: 

staveni  nových  pro  tuto  zbraň  termín  A  vojenských  i  utvořil  se  vši 
možnou  svédomitostí  hojné  nových  dobrých  slov  v  obor  ten  spadajících, 
která  nyní  téměř  veskrz  u  nás  už  zdomácněla.  Y  pozůstalosti  nacházejí 
se  pak  ještě  slovníky  hasičský,  stavební,  cukrářský  a  pernikářský, 
inženýrský  a  železniční. 

Po  vydání  slovníků  hospodářských  Špatný  mel  v  úmyslu  sepsati 
monogratie  veškerých  odvětví  polního  hospodářství  a  z  těch  hodlal  se- 
staviti slovník  encyklopedicko-hospodářský. ')  Obrovské  to  předsevzetí, 
jež  silám  jednotlivcovým  vykonati  téměř  nemožno!  Z  toho  oboru«bylo 
jen  uveřejněno  Holubářství  v  Čechách  (1862),  Stručný  dějepis  vlastensko- 
hospodářské  společnosti  (1863),  Hedbávnictví  (1868)  a  Rybnikářství 
čili  hospodaření  na  rybnících  (1870).  Spis  právě  řečený,  vydaný  ná- 
kladem Musea  království  českého  ve  vědeckém  sborníku  Živě,  obsahuje 
stručný  ale  důkladný  dějepis  rybnikářství  českébo,  pořekadla  a  přísloví 
o  rybách  a  lovení,  jména  rybníků,  rybářův  a  rybnikářů,  statistiku  ryb- 
nikářství českého,  zákony  a  literaturu  o  rybářství,  popis  českých  ryb 
a  hojnost  jiných  věcí  k  rybářství  se  vztahigících.  Jest  to  první  a  jediný 
souborný  spis  v  českém  jazyku  o  tom  předmětu. 

Počátkem  roku  1860  Špatný  jal  se  vydávati  periodický  spis 
Zábavy  myslivecké,  jež  poskytují  hojnost  dobrého,  užitečného  i  zábav- 
ného čtení  českým  našim  myslivcům  a  lesníkům.  Vyšlo  až  do  r.  1864 
osm  svazků  ve  třech  dílech.  A  vedle  všeho  toho  Špatný  byl  pilným 
přispěvatelem  do  Slovníka  naučného  a  do  rozličných  časopisův. 

Špatný  narodil  se  1814  v  Protivíne,  vstoupil  r.  1835  do  služeb 
knížat  Švarcenberských,  byl  r.  1843  správcem  statku  Jinonického 
u  Prahy  a  odtud  přeložen  na  Smíchov,  kde  kníže  Švarcenberk  pro 
svou  právomocnost  zvláštní  úřad  zřídil,  jehož  představeným  Špatný 
byl  jmenován.  R.  1848  účastnil  se  i  politické  činnosti.  Za  dnů  svato- 
dušních byl  zvolen  zatímním  správcem  obce  Smíchovské  a  velitelem 
tamější  národní  obrany.  Po  prohlášení  obleženosti  byl  zatčen,  ale  po 
šesti  dnech  z  vazby  propuštěn.  Na  sklonku  léta  1849  přestoupil  do 
služeb  státních;  v  těch  setrval  do  r.  1862,  kdy  dán  do  výslužby. 
Roku  toho  jej  vlastenecko-hospodářská  společnost  jmenovala  svým  kon- 
cipiston  a  později  pokladničným  kontrolorem,  v  kterémžto  postavení 
setrval  až  do  rozpuštění  společnosti  r.  1873.  Špatný  byl  muž  povahy 
tiché,  mírné  a  sdílné,  pln  upřímnosti  ke  druhům  a  přátelům  svým.  — 

Dne  27.  června  1883  zemřel  ve  Smiřicícli  novelista  Otakar 
Jedlička.  Narodil  se  r.  1845  v  rodišti  Hankově,  v  Hořiněvsi,  stu- 
doval na  gymnasium  v  Hradci  Králové,  věnoval  se  lékařství  a  po  vy- 
konané praxi  lékařské  v  Pražské  porodnici  a  ve  všeobecné  nemocnici 
usadil  se  jako  praktický  lékař  ve  Smiřicích.  V  Praze  vedle  svých 
lékařských  studií  byl  v  letech  šedesátých  žurnalistou,  psal  básně  a 
kratší  novely  do  různých  časopisů,  do  almanachu  Ženské  bibliothéky, 
Souzvuku  a  jinam.  Sebrané  novelety  Jedličkovy  starší  a  novější  (1864 
až  1881)  vyšly  před  několika  lety  v  prvním  vydání  nákladem  Ottovýra 

')  Viz  předmluvu  k  monografii  Rybnikářství  str.  III. :  „Tak  by  bylo  učiuéno 
télo  z  kostry  slovníků  hospodářsko-techuických.  Avšak  skrovný  odbyt  a 
jiná  důležitá  zaměstnání  překážela  mi,  toto  předsevzetí  u  větším  rozsahu 
vykonati." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


čerstvé  rovy  českoslovanské.  757 

a  nedávno  ve  vydáni  drahém.  Do  Osvěty  lidu  podal  (1874)  vřele  psany 
stručný  životopis  Josefa  Jungmanna  a  za  příležitosti  odhaleni  pomníku 
Jana  Žižky  a  Přibyslavi  životopis  tohoto  nejslavnějšího  vůdce  Tábor&v 
(1875).  V  době  nejnovější  jal  se  vydávati  dílo  vojensko -historické 
Boje  v  Čechách  a  na  Moravě  za  války  rohu  1866.  Až  dosad  máme 
před  sebon  sedm  sešitů.  První  čtyři  obsahují  vypsání  rakouské  severní 
armády  a  armády  pruské,  boje  u  Podola,  bitky  u  Náchoda,  Trutnova 
a  Osvěčíma,  bitky  u  České  Skalice,  Nového  Rokytníka  a  Mnichova 
Hradiitě.  V  sešitech  následujících  spisovatel  líčí  řádění  Prusů  v  předvečer 
bitvy  u  Hradce  Králové,  seřadování  se  obou  armád  k  bitvě>  boje  za 
prvních  hodin  odpoledních,  příchod  korunního  prince  a  ústup  armády 
rakousko-saské.  Krvavé  události  na  nešťastném  pro  nás  bojišti  Jedlička 
vypravuje  spůsobem  zajímavým,  vplétaje  na  příhodných  místech  episody 
z  tehdejšího  nadšení  lidu  českého,  životopisy  vynikajících  osob,  výňatky 
z  dějin  plukovních  (3.,  12.,  74.  pěšího  pluku,  27.  praporu  polních 
myslivců  a  j.).  Kniha  vůbec  bohatým  a  pestrým  obsahem  svým  jest 
poutavá  i  pro  čtenáře  nevojíny. 


Latinská  babička. 

Povídku 

od 

Ferdinanda  Sefiulze. 

(Pokndov&nf.) 
II. 

Na   hřbitově. 

inulo  devatenáct  let. 

Od  onoho  dne,  co  babička  mi  dala  výpověď  z  bytu, 
nebyl  jsem  v  městě,  kde  studia  má  měla  počátek  tak  divný. 
Rodina  naše  v  tehdejších,  prvních  prázdninách  mých  přesídlila 
se  z  N  ...  do  Prahy.  Z  počátku  bylo  mi  líto,  že  už  nemám 
ani  vídati  babičku,  třeba  bych  u  ní  nebydlil.  Stýskalo  se  mi 
po  ni  a  velmi  rád  byl  bych  o  ní  aspoň  něco  zaslechl.  Však 
z  mých  někdejších  spolužákův  nepřicházel  do  Prahy  nikdo ;  aspoň  jsem 
se  nesešel  tam  se  žádným,  abych  se  dověděl,  co  s  babičkou  se  děje. 
A  mladost  rychle  zapomíná.  Velmi  rychle !  Druhý,  třetí  rok  obraz 
dobré  stařenky  v  mysli  mé  už  silně  vybledl,  vzdálenost  a  nové  poměry 
zahalovaly  a  stíraly  jej  v  ní  čím  dále  tím  více,  že  toliko  časem  slabě 
prokmitl,  až  konečně  zanikl  téměř  úplně  ... 

Však  ožil  v  ní  veškerou  svou  původní  sílou  a  jasností,  když  po 
devatenácti  letech  běh  života  mého  z  nenadání  uvedl  mě  na  hraběcí 
zámek   do  B.,   vzdáleného  jen  hodinu   cesty   od  krajského  města   nad 


Digitized  by  V:íOOQIC 


758  ^'  Schulz: 

ladnou  Jizerou.  Jakmile  po  tolika  letech  opět  objevily  se  přede  mnou 
dvč  šedé  věže  liradu  někdy  vévodského:  dětství  mé  se  vší  plností  a 
svěžestí  svých  dojmuv  stanulo  mi  vstříc,  a  nad  ním  vznášela  se  po- 
stava latinské  babičky  v  záři  dávno  zašlé. 

Nemohl  jsem  se  dočkati  první  volné  chvíle,  abych  navštívil  místa, 
kynoucí  mi  novým  mocným  pftvabem,  a  shledal  se  s  lidmi,  kteří  mi 
před  časy  tak  milí  byli. 

^Kéž  babička  posud  by  žila!''  zatoužil  jsem,  vcházeje  do  města 
ze  strany  severovýchodní  po  silnici  mezi  stodoly,  kolem  nichž- jsem 
kdysi  prchal  s  hanbou  a  hořem.  Jako  kouzlem  vzbuzeny  ozvaly  se  ve 
mně  tehdejší  trpké,  zoufalé  city  mé.  „Co  pak  asi  se  stalo  s  páterem 
Dominikem?"  vznikla  ve  mně  otázka.  A  ohlednuv  se  v  levo,  spatřil 
jsem  v  údolí  na  lukách  svěže  požatých  táhlou  lesklou  hladinu  městského 
rybníka  a  za  ní  chlum  se  švédskými  hradbami.  Petřík  a  Barča  ožili 
v  paměti  mé  .  .  . 

Z  lidí,  které  jsem  potkával,  neznal  jsem  nikoho.  Jen  v  tom  onom 
domníval  jsem  se  spatřovati  buď  dospělého  nebo  seštárlého  některého 
pamětníka  také  mých  uplynulých  časův  dětských.  Se  srdcem  mocně  tlu- 
koucím zahnul  jsem  na  prostranné  Nové  náměstí.  Všechno  na  uém, 
jako  před  lety:  domy  v  týchž  barvách,  před  dvěma  hostinci  dostavníky 
se  střechami  ze  zeleného  plátna,  kupci  tam,  kde  bývali  tenkráte,  poštu 
s  černožlutým  vylámaným  zábradlím,  na  němž  několik  bosých  rozhadro- 
vaných  chlapcův  metalo  kotrmelce.  Zdálo  se  mi,  že  jsou  to  titíž,  kteří 
tu  druhdy  touž  zábavou  vzbuzovali  závist  nás  malých  študentův.  Uprostřed 
náměstí  kolem  kamenné  sochy  rozložené  dřevěné  a  hliněné  nádobí. 
Všechno  na  svém  starém  místě;  jen  jiné  tváře  mezi  tím. 

Kráčím  zvolna  ku  předu.  Tu  po  levé  straně  z  velkých  mřížových 
vrat,  dokořán  otevřených,  hrne  se  proud  dětí  a  za  ním  zástup  dospělých ; 
ministranti  v  černých  komžích,  kříž  a  lucerny  na  dlouhých  černých 
žerdích  přes  ramena,  mezi  nimi.  Jdou  z  pohřbu.  Hřbitov  nalézá  se  tu 
na  náměstí  mezi  samými  domy. 

Ostýchal  jsem  se,  zastaviti  někoho  otázkou,  koho  právě  pocho- 
vali. Ale  stanuv  opodál  čekal  jsem,  až  i  kněz  odešel  a  už  jen  několik 
žebrákův  za  ním  se  belhalo,  mrzutě  prohlížejících  své  scvrklé  dlauc. 
Ani  nevěda  proč,  vešel  jsem  na  hřbitov.  Jen  několik  starších  lidí  zbylo 
tu  ještě  po  různu  mezi  hroby.  Prošel  jsem  krásným,  kvetoucím  lipovým 
stromořadím  až  ke  kostelu.  Byl  otevřen.  Kostelník  spěšně  poklízel  na 
oltáři  a  spatřiv  mě  pravil,  že  hned  zavře.  Nezbývalo,  než  uposlechnouti 
toho  pokynutí. 

A  přece  nechtělo  se  mi  z  těch  tichých  míst.  Cosi  zdržovalo  mě 
v  té  osadě  věčného  míru. 

Obcházím  zvenčí  zdi  chrámové  a  prohlížím  zasazené  do  nich  ve- 
liké náhrobní  kameny  s  vytesanými  postavami  rytířův  s  meči  po  boku 
a  paní  s  velikými  nahrnutými  límci  kolem  krku.  Na  některých  kamenech 
mohl  jsem  ještě  dobře  přečísti  jména  Krajířův  z  Krajku.  Zadumal 
jsem  se  nad  těmi  posledními  němými  památníky  slavného  kdysi  vla- 
steneckého rodu  českého,  a  teprv  když  jsem  za  sebou  zaslechl  mocné 
^achřestění  klíčův,  hnul  jsem  se  ku  předu,  abych  úzkou  uličkou,  která 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička,  759 

zbývala  mezi  zdi  hřbitovDÍ  a  oltární  části  kostela,  vrátil  se  zpět  na 
hlavni  odděleni  hřbitova  a  nezdržoval  netrpělivého  kostelníka. 

Tu  v  samém  záhybu  klečí  na  úzké  cestě  smutečně  oděná  žena 
a  nohou  hrobu,  hustě  obloženého  kvetoucími  květinami.  Neviděla  mě, 
aby  snad  se  uhnula  a  mě  tudy  propustila.  Modlila  se.  Nebyl  bych  ji 
vyrušil  z  její  pobožnosti  za  nic  na  světě.  Bezděky  stanul  jsem  několik 
krokftv  od  ní  a  pohleděl  na  tabulku,  abych  si  přečetl,  za  koho  tak 
vroucně  se  modlí.  Zlaté  písmo  na  černé  pfidě  bylo  už  značně  oprý- 
skáno. Ale  přece  mohl  jsem  sestaviti  větu: 

„Dimitte  nobis  debita  nostra,  sicut  et  nos  dimittimus  debitoribus 
nostris!**  (Odpust  nám  naše  viny,  jakož  i  my  odpouštíme  svým  vin- 
nikům.) 

Mimo  tato  slova  nebylo  tam  nic  jiného,  a  přece  bleskem  projelo 
mě  tušení,  kdo  asi  odpočívá  pod  tímto  květnatým  kobercem. 

„Babičko!^  bezděky  zvolal  jsem.  „Milá,  dobrá  babičko!^  a  už 
sňal  jsem  klobouk,  chystaje  se  přikleknouti  k  modlící  se  ženě.  Ta 
teprv  nyní  promluvením  mým  upozorněna,  že  není  tu  sama,  zvolna 
obrátila  se  po  mně  s  výrazem  nevole,  že  nemá  pokoje  na  místě  tak 
odlehlém  a  ve  chvíli  tak  posvátné.  Ale  vzhlednuvši  ke  mně  už  klečícímu 
po  boku  jejím,  tvář  její  rychle  se  měnila.  Úžas,  rozpomínání  a  otázka 
jevily  se  na  ní.  Napolo  vztáhla  ke  mně  ruku,  ale  zase  ji  spustila. 
Pohybovala  rty,  jako  by  chtěla  něco  říci,  ale  ani  nehlesla. 

Z  těch  trapných  rozpakův  teprv  jsem  ji  vysvobodil,  když  skloniv 
se  k  ni  a  ujav  ji  za  ruku  zvolal  jsem: 

„Panímámo!  panímámo  Jarošová  I  ** 

„Ach  ano,  přece  jste  to  vy  .  ."  a  pojmenovala  mě  mým  jménem. 
„Změnil  jste  se  velice,  ale  přece,  hlavně  po  hlase,  poznala  jsem  vás.** 

„A  tu  odpočívá  .  .  .^  ukázal  jsem  ke  hrobu,  u  něhož  jsme  oba 
dleli  na  kolenou. 

„Už  jste  bohužel  sám  dobře  uhodl,"  odvětila  žalostně  pokyvujíc 
hlavou,  na  niž  pod  černým  šátkem  bělely  se  vlasy  jako  mléko,  „zde 
odpočívá  babička.  Už  přes  patnáct  let!"  dodala  s  povzdechem  a  slzy 
skanuly  po  zaschlé,  jako  vosk  žluté  tváři  její.  Slabé,  patrně  už  vetché 
tělo  zachvělo  se  mocným  pohnutím  vnitřním.  Panímáma  byla  už  sama 
babičkou. 

Nabídl  jsem  jí,  že  ji  doprovodím  dom(^,  poněvadž  jsem  vlastně 
přišel,  abych  se  shledal  s  její  rodinou  a  jen  mimovolně  se  zastavil 
zde  na  hřbitově.  „Zde  jste  nás  už  také  skorém  všechny  našel  po- 
hromadě," pravila  opírajíc  se  o  mne,  aby  vstala.  „Babičku  máme  tu 
před  sebou;  tamto  u  samého  vchodu  do  kostela  pod  lipou  pochovala 
jsem  před  sedmi  lety  pantátu.  Vytrpěla  jsem  už  veliký,  těžký  zármutek. 
Sestárla  jsem  v  žalu." 

Bylo  mně  jí  velice  líto  a  už  jen  s  bázní  tázal  jsem  se  po 
jejích  dětech. 

„Frantík  nedal  jinak,  leda  že  bude  vojákem.  Jest  u  myslivců. 
Neviděla  jsem  ho  od  smrti  otcovy.  A  Terinka  jediná  mi  zbyla  doma 
ze  všeho.  Vdala  se  za  malíře  pokojů  a  provozuje  obchodek  po  babičce 
v  krámku.  Pekařství  naše  zašlo  ještě  za  života  pantátova.  Jsme  nuzně 
živi  .  .  .   Však  pojďte,  pane  .  .  .  pojďte,  seznáte  všechno  sám.     Viděl 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


760  F.  Schtds: 

jste  nás  v  lepších  časich ;  a/  se  stydím  před  vámi,  jak  nyní  vypadáme. 
Ale  přece  mám  velikou,  velikou  radost,  že  jste  se  k  nám  přihlásil  a 
na  nás  docela  uezapomnčl.  Nebožka  babička  přece  měla  pravdu,  t^šic 
se,  že  se  k  ní  přece  ještě  kdysi  vrátíte,  a  kdy  by  to  mělo  býti  až 
třeba  ke  hrobu !  Co  žila,  vzpomínala  na  vás.  Litovala,  že  vás  od  sebe 
propustila.  Netrvalo  ani  rok  a  všechno  se  změnilo.  Páter  Dominik  .  . . 
však  už  také  jest  na  pravdě  boží  .  .  .  tamto  kde  kvete  tolik  modrého 
a  žlutého  kosatce,  uložili  jej  za  dvě  léta  po  babičce  . . .  páter  Dominik 
konečně  sám  přišel  odprosit  babičku  za  všechno,  i  za  vás,  i  za  mnoho 
jiného  .  .  ." 

,>Tedy  on  také  už  zde!"  pravil  jsem  ohlížeje  se  tou  stranou, 
kterou  panímáma  ukazovala. 

„Ano,  ano,"  přisvědčovala  panímáma.  „I  o  něm  babička  dobře 
prorokovala,  že  pán  bůh  ho  také  jednou  najde!  .  .  .  Ale  už  pojcfme 
k  nám."  pobízela  nanovo,  když  kostelník  až  k  nám  samým  byl  při- 
stoupil, neustále  haraše  velikými  klíči,  „doma  povím  vám  všechno." 

Já  pak  ještě  nemohl  odejiti  z  míst,  která  pro  mne  nyní  z  celého 
města  měla  největší  zajímavost.  Kostelníkův  spěch  dal  se  zmírniti 
nepatrným  penízem,  a  já  mohl  nyní  zcela  pohodlně  prodlíti  u  všech 
tří  hrobův,  které  skrývaly  v  sobě  prach  osob  mně  tak  velice  známých. 

Babiččin  líbil  se  mi  nejvíce.  Byl  nejkrásněji  upraven.  Nemohl 
jsem  se  od  něho  odloučiti.  Nápis  na  něm  dojímal  mě  hluboce.  Jistě 
že  si  jej  sama  tak  nařídila.  Jak  žila,  tak  skonala.  Učiněná  dobrota. 
Smířena  s  celým  svétem.  Na  jménu  vlastním  nezáleželo  jí.  Tím  méně 
má  věděti  někdo  jiný,  jak  se  nazýval,  kdo  pod  touto  hrstkou  hrud 
odpočívá.  Ale  každý  má  sobě  pomysliti,  že  tu  k  věčnému  klidu  uložen 
dobrý  člověk.  To  milé  stařence  postačilo  pro  život  vezdejší  i  pro  celou 
věčnost. 

„Dimitte  nobis  debita  nostra,  sicut  et  nos  dimittimus  debitoribus 
nostris!"  četl  jsem  opět  a  hlasitě  nad  tím  půvabným  stánkem  smrti, 
a  v  nejnižších  hlubinách  mysli  své  poznal  pravý  smysl  těchto  slov, 
procítil  spasení,  v  nich  stajené!  Tento  prostičký  nápis  dal  mi  nahlé- 
dnouti do  nejskrytějších  záhybův  babiččiny  duše. 

„Tak  cist  býti,  jako  ty!"  zatoužil  jsem,  s  panímámou  odcházeje 
od  jejího  rovu. 

Hrob  pantátův  byl  bych  nejspíše  poznal  také,  ani  kdy  by  nad 
ním  na  železném  kříži  nebyla  bývala  zavěšena  tabulka  s  úplným  vy- 
psáním jména,  dne  narození  a  úmrtí  a  počestného  pořádku.  Ale  všechny 
ty  růžence,  které  jsem  před  devatenácti  lety  v  bydlícím  pokoji  a  zá- 
roveň ve  společné  modlitbě  u  Jarošů  byl  seznal  a  k  nimž  pantáta 
v  dalších  letech  ještě  pěknou  řadu  z  poutí  byl  snesl,  byly  tu  na  kříži 
srovnány,  zdobíce  jej  jako  třásně.  Lehounký  vánek  zachvíval  jimi.  Jisté 
že  pantátovi  pod  drnem  šelestění  jejich  znělo  jako  líbezná  hudba. 

Panímáma  vypravovala  mi,  že  na  tři  dni  před  smrtí  žádal,  aby 
mu  je  všechny  s  obrazův  a  se  stěn  snesla ;  byly  prý  všechny  dotýkané. 
„Rozložil  je  po  sobě  a  skonal  pod  nimi.  Navlékám  je  všechny  každý 
rok  na  nové  hedbávné  nitě,  aby  se  nerozpadaly  ..." 

Páter  Dominik  spočíval  v  oddělení,  kam  vůbec  se  pochovávali 
duchovni  zdejšího  města.   Hroby  jejich  lišily  se  od  ostatních  na  celém 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  haljtéka.  761 

břbitoyě  dvojí  věcí.  Předně  že  kříže  na  nich  byly  obráceny  tváří  spa- 
sitelovou k  východu  slunce,  a  za  druhé  že  nikdo  jich  nepěstoval.  Všechny 
znenáhla  propadaly  se  v  trávě.  Hrob  pátera  Dominika  už  také  se  nížil 
a  rozplýval  se  ve  svém  okolí,  ohrazeném  bujně  rostoucím  kosatcem 
modrým  a  žlutým.  Tráva  kolem  něho  jakož  i  kolem  několika  ostatních 
ještě  znatelných  hrobfiv  kněžských  byla  úplně  nedotknuta  lidskou  nohou. 

Překročil  jsem  květy  a  několikrát  obešel  hrob  někdejšího  profesora 
svého,  aby  to  vypadalo,  že  sem  přece  někdo  zabloudil.  Chtěl  jsem 
také  narovnati  kříž,  už  valně  zpět  nakloněný  na  nerovné  půdě,  ale 
nezmohl  jsem  toho.  Umínil  jsem  si,  že  dám  celý  hrob  uvésti  do  nále- 
žitého pořádku. 

Spustlost  a  opuštěnost  jeho  náhle  setřela  s  mysli  mé  poslední 
zbytek  nemilého  pocitu,  který  mne  ovanul,  kdykoli  vzpomínka  na  ne- 
vlídného ke  mně  kdysi  obyvatele  jeho  ve  mně  se  ozvala.  Vždyť  i  babička 
mu  odpustila  a  smířila  se  s  nim,  a  jak  nepatrná  byla  křivda,  které 
jsem  od  pátera  Dominika  doznal,  v  porovnání  s  tím  hořem,  jež  asi 
babičce  byl  způsobil!  .  .  . 

Panímáma  měla  pravdu.  Dům  Jarošův  sotva  jsem  poznal.  Tak 
sešle  vypadal  vně  i  uvnitř.  Kde  byla  pořádává  a  ozdobující  ruka  ba- 
biččina? Kde  její  bedlivé,  vše  opatřující  oko?  Všude  a  na  všem  bylo 
znáti,  že  odtud  odešla.  Z  krámu  pekařského  bylo  skladiště  malířských 
přístrojův:  řebříčkův,  tyček,  kamenův  a  pánví  na  roztírání  barev. 
V  bydlícím  pokoji  rozestaveno  bylo  po  stole,  po  oknech  i  po  podlaze 
malých  i  velkých  nádob,  jichžto  různě  barvené  okraje  svědčily  o  jejich 
obsahu,  rovněž  jako  smíšený  dusivý  zápach,  naplňující  veškeru  místnost. 
Rozbalené  i  svinuté  papírové  patrony  malířské  a  štětce  rozmanité  ve- 
likosti ležely  ve  všech  koutech.  Po  oltáříku  ani  památky.  Na  místě 
jeho  zavěšena  byla  malířská  halena  z  režného  plátna,  všecka  postříkáiia 
barvami.  Nábytek  odřený  a  polámaný.  Panímáma  dala  se  do  pláče, 
vidouc,  jak  mlčky  nad  tím  stojím. 

„Zeť  jest  velmi  hodný,  přičinlivý  člověk,**  pravila.  „Terinka  žije 
s  ním  dobře  a  spokojeně.  Ale  škoda,  že  není  pekařem!  Malířství  vypadá 
sice  jako  nějaká  panštější  práce,  však  neživí  tak  jako  sprosté  řemeslo.** 

A  pobídla  mě  do  krámku  „k  babičce**. 

Tu  ve  známé  mi,  ale  už  velice  záplatované  lenošce  seděla  žena 
podobná  panímámě,  když  jsem  ji  před  devatenácti  lety  po  prvé  spatřil, 
ano  skorém  ještě  slabšího  těla  a  vzezření  chorobného.  Jedno  děcko 
chovala  na  klíně,  druhé  sedělo  vedle  ní  na  zemi.  Ona  i  děti  nuzně,  chu- 
dobně oděny.  Panímáma  musila  jí  dvakráte  opakovati,  kdo  jsem.  Vstala 
a  opětujíc  mou  úklonu,  patrně  překvapena  přijala  nabízenou  jí  ruku. 
Však  té  chvíle  jako  by  se  byla  zastyděla,  sklopila  oči  k  zemi,  a  kvapně 
zástěrou  utírajíc  dětem  ruce  i  tváře,  omlouvala  se,  že  tak  vzácného 
hosta  musí  uvítati  ve  stavu  tak  nevhodném.  Vzal  jsem  vinu  na  sebe 
a  prosil  za  prominutí,  že  náhlým  vkročením  jsem  pani  ...  —  nevěděl 
jsem  ani  jak  muž  její  se  jmeniye  —  způsobil  takové  rozpaky. 

„Však,**  pokračoval  jsem  žertem,  „přišel  jsem  jako  Karel  k  Ja- 
rošovům,  do  babiččina  krámku.  Prosím,  nepohlížejte  na  mne  jako  na 
cizince.  .  .** 


Digitized  by  V:íOOQIC 


^ 


762  ^'  SakuUs: 

Tím  a  podobným  ujiéťovánfm  zaplašil  jsem  ostýcbavost  Terínčina, 
a  chtěje  ji  dáti  další  důkaz,  že  tu  stojím  s  podobnými  city,  s  nimiž 
jsem  zde  býval  jako  desítiletý  chlapec,  jal  jsem  se  prohlížeti  krámek. 
Nezměnilo  se  v  něm  téměř  nic.  Všechno  na  témž  místě,  jako  když 
po  prvé  jsem  vkročil  do  těchto  místností.  Tytéž  ošatky,  soudeěky,  lahvičky, 
skřínky,  bečky  a  pytle,  jako  tenkrát,  a  obsah  jejich,  jako  by  za  ten 
čas  ničím  ani  nebylo  hnato.  Bylo  mi  velmi  přigemno,  spatřiti  obchodek 
babiččin  v  nezměněné  spflsobě.  Dotknul  jsem  se  všeho  a  bylo  mi  při 
tom  tak  milo,  jako  bych  tiskl  ruku  starým  dobrým  známým.  Neopomenul 
jsem  vysloviti  nad  tím  své  potěšení,  že  Terínka  od  babičky  všemu  tak 
výborně  se  naučila. 

„Jen  latině  ne!"  odvětila  už  veseleji.  „Co  bych  s  ní  také  v  tomto 
krámku  počala?"  dodala  s  úsměvem. 

,,yšak  nejspíše  že  ani  babička  nenaučila  se  jí  k  vflli  němu," 
podotknul  jsem,  tázavě  pohlížeje  na  panímámu,  od  které  konečně  jsem 
měl  nabyti  vysvětlení  všech  záhad,  jež  o  minulosti  babiččině  nyní 
napjaly  mou  zvědavost. 

Ona  nejspíše  také  uhodla,  co  chci.  Pobídla  mě  k  odchodu  na 
dvorek.  Terinka  slíbila,  že  přijde  za  námi. 

„Študentská  komůrka  jest  můj  výminek!"  pravila  panímáma,  po- 
kynuvši hlavou  nad  schůdky.  „Ve  světnici  babiččině  nebydlí  nikdo. 
Nechávám  ji  už  po  patnáct  let  tak,  jak  jsme  babičku  z  ni  odnesli  na 
hřbitov.  A  pokud  budu  na  živě,  zůstane  tak  na  památku!" 

Přinesla  klíč  a  otevřela  ji. 

Vešel  jsem  s  obnaženou  hlavou  jako  do  svatyně.  Ticho,  mír, 
blaho  sestoupily  na  mne  s  těch  prostičkých  stěn.  Vše,  jako  by  babička 
právě  byla  odešla.  Jen  listy  a  květy  oprchalé  ze  suchých  véncův  kolem 
obrazu  svatého  Karla  Boromejského  a  rozdrobené  po  vystlaném  lůžku 
svědčily,  že  dávno  a  dávno  už  tu  nevládne  žádný  život. 

Velice  tklivý,  hluboce  dojemný  byl  pohled  na  ten  obraz !  Druhdy 
tak  pečlivě  a  něžně  pěstován,  nyní  jako  by  sám  střežil  opuštěný  stánek 
někdejší  pěstitelky  své.  Jindy  zdoben  a  ověnčován  svěžím  kvítím,  nyni 
jako  by  sám  sypal  květný  prach  za  zmizelou  ctitelkou  svou.  Podoba 
svatého,  vždy  truchlivá,  zdála  se  mi  nyní  ještě  smutnější  .  .  . 

Panímáma  otevřela  známý  prádelník,  ozdobený  umělým  kováním 
ze  zlatého  plechu  a  vloženými  figurkami,  ptáčky  i  arabeskami  ze  slo- 
noviny, která  ještě  více  sežloutla,  a  vytáhla  nejhoř^ší  přihrádku.  Samé 
knihy,  krásně  vázané,  v  šesti  skupeních.  Za  nimi  dva  balíky,  ovinuté 
bílou  hedbávnou  látkou.  Když  sňala  roušky,  rozložila  po  babiččině 
lůžku  před  obrazem  svatého  Karla  Boromejského  dvě  řady  tenkých 
knih  velikého  formátu,  všechny  vázané  v  červeném  aksamitu  a  se  zlatou 
ořízkou.  Bylo  jich  celkem  dvacet. 

„Babička  dostála  svému  slovu!"  zvolal  jsem.  „Tolik  klasovních 
seznamův  měla  už  před  tím,  než  já  jsem  přišel  k  ní.  Já  byl  určen, 
abych  jí  tu  radost  zkazil.  Premianti  byli  její  pýcha;  já  první  jsem  jí 
způsobil  lítost,  pokoření,  hanbu!" 

„Nedělejte  si  žádných  výčitek,"  napomínala  mě  panímáma.  „Ten- 
kráte všechno  vaše  přičinění  bylo  úplně  marno.  Jmenoval  jste  se 
Karle  Boromcjský  a  bydlil  jste  u  babičky.  Tím  bylo  všechno  rozhodnuto. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  763 

Nemohl  jste  proto  býti  premiantem.  A  babička  po  vašem  odchodu 
uzavřela  študentskou  komůrku  a  pokud  žila,  už  nepustila  do  ní  nikoho. 
Přestala  také  choditi  na  študentské  mše,  vůbec  zrušila  všechno  své 
někdejší,  dlouholeté  spojení  s  klášterem  i  s  gymnasiem.  Však  musím 
začíti  odjinud,"  rozpomenula  se,  „neboť  nevíte  o  babičce  posud  vlastně 
nic.  Co  jste  jako  chlapec  u  nás  seznal,  byl  toliko  nepatrný  úryvek, 
jemuž  schází  i  počátek  i  konec.  Ani  já  jsem  tenkráte  ještě  všechno 
nevěděla,  co  babičky  se  týkalo.  Teprve  v  posledních  hodinách  svých 
projevila  mi  to." 

„Prosím,  vypravujte  už,"  naléhal  jsem  pln  netrpělivosti,  usednuv 
jako  druhdy  vedle  babičky,  nyní  vedle  panímámy  u  kamen,  abych  měl 
světničku  s  celým  obsahem  jejím  před  očima. 

„Máme  právě  dnes  výroční  den  babiččina  úmrtí,"  počala  panímáma, 
„oslavme  spolu  takto  její  památku !  —  Babička  nebyla  mou  matkou, 
jak  snad  vždycky  jste  se  domníval,  nýbrž  jen  macechou.  Ale  kéž  by 
každá  macecha  jen  tisícím  dílem  její  lásky  a  dobroty  nahrazovala 
sirotkům  ztrátu  pravé  matky!  —  Jako  pětileté  dítě  pamatuju  se  na  ni 
a  nyní  v  stáru  vidím  před  sebou  živěji  než  kdy  jindy  tu  krásnou,  ladně 
urostlou  pannu,  která  svým  syevem  oči  i  srdce  všech  okouzlovala.  Marie 
Horská  byla  pravá  ozdoba  celého  města  .  .  .  Otec  její,  radní  pán 
v  tomto  městě,  zámožný  a  obecně  vážený  muž  záhy  ovdověv,  vychoval 
svou  jedinou  dceru  v  domácnosti,  o  jejímžto  důkladném  a  nádherném 
zařízení  obecně  se  mluvilo  s  obdivem.  Pod  dozorem  vzdělané  a  ušlechtilé 
pěstounky,  povolané  z  hlavního  města,  Marie  prospívala  ve  všelikém 
vědění,  jakéž  té  doby  se  udělovalo  toliko  dcerám  ve  vznešených  domech 
panských.  Ano  vynikala  i  nad  ně.  Nebo6  otec  její  sám  byl  hlavním 
učitelem  jejím  a  obrátil  výborné  schopnosti  její  k  předmětu,  který  jemu 
ze  všech  byl  nejmilejší  a  dle  jeho  domnění  stanovil  vrchol  veškeré 
vzdělanosti  lidské.  Všechen  svůj  volný  čas  věnoval  k  tomu,  aby  Marie 
dokonale  se  naučila  latinsky.  V  těch  letech  bylo  v  našem  městě  rovněž 
jako  jinde  po  Čechách  mnoho  starých  pánův,  úřadníkův  i  měšťanův, 
kteří  v  tom  jazyku  vycvičeni  a  zběhlí  rádi  jím  mezi  sebou  pohovořili. 
I  můj  otec,  kupec  zdejší,  znal  se  v  něm,  a  při  své  živnosti  vyhledával 
jedinou,  nejmilejší  zábavu  ve  knihách  v  něm  sepsaných.  Říkával,  že  nad 
ten  jazyk  na  světě  není  žádný  krásnější.  Latináři  byli  v  městě  jako 
nějaká  zvláštní  společnost.  Scházívali  se  vespolek,  a  když  někdy  několik 
se  jich  sešlo  také  u  nás,  zaznívalo  latiny  více  než  teď  v  kostele.  I  starý 
pan  radní  Horský  časem  zastavil  se  u  nás,  když  šel  na  procházku 
tou  stranou.  Někdy  přivedl  s  sebou  i  Marii.  Mohlo  jí  býti  asi  dvacet 
let.  Můj  otec,  tenkráte  ve  věku  asi  čtyřicíti  rokův,  vypravoval  pak 
svým  sousedům  a  jiným  známým,  kteří  k  nám  přicházeli  kupovat,  že 
pan  radní  zůstaví  po  sobě  v  městě  slavnou  památku,  vychovav  svou 
Marii,  jak  za  starých  časův  se  vzdělávaly  dcery  jen  nejpřednějších 
velmožův  v  této  zemi.  Pan  Horský  také  se  jí  veřejně  pyšnil.  Posud 
jej  vidím,  jak  důstojně  a  vítězoslavně  kráčel  podle  ní  po  náměstí.  Obraz 
ano  vzor  zanikajícího  už  starověku !  Malý  třírohý  klobouk  z  černé  plsti 
přitisknutý  na  načechrané,  bíle  poprášené  paruce,  jež  končila  pečlivě 
upraveným,  až  do  polou  zad  splývajícím  copánkem;  kolem  krku  těsně 
spjatý  beloskvoucí  šátek  s  dlouhými  krajkovými  konci,  vyhrnutými  přes 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


764  ^-  Schulz :  latinská  hahicka. 

upjatý  život  černého  sonkenného  fraku  s  dlouhými  Mrokými  šosy,  zpod 
volných  rukávů  spuštěné  sněhohilé  krajkové  manšety ;  spodky  téže  látky 
a  harvy  s  úzkými  nohavicemi,  sahajícími  jen  po  kolena  a  ozdobenými 
zde  velikými  mašlemi  z  černého  hedbáví;  až  k  nim  vytažené  černé 
lesklé  punčochy;  střevíce  se  širokými  špičkami  a  velikými  sti4bmými 
přaskami ;  dlouhou  hůl  ze  španělského  rákosu ,  nahoře  s  velikým 
stříbrným  knoflíkem  a  třepením,  dole  s  vysokým  kováním  z  téhož  kovu ; 
k  tomu  mohutnou  postavu,  vážnou  chůzi,  hladkou  jemnou  tvář  a  jasné 
oko :  pěkné,  velmi  pěkně  vypadal  starý  pan  radní  Horský  vedle  své  dcery, 
skvějící  se  v  plném  rozvoji  panenské  spanilosti .  .  .  Kdo  tenkráte  je  tak 
pospolu  viděl,  záviděl  otci  a  záviděl  dceři.  Nikdo  netušil,  jaký  žal  už 
hlodal  na  tom  mladém  srdci  1  Nikdo  nemohl  sobě  pomysliti,  že  pod 
tou  růžovou  tváří  děvčete,  obecně  za  nejšťastnější  pokládaného,  plíží 
se  chmury  zármutku,  klíčí  neštěstí  života  . .  .  Bohužel,  až  příliš  záhy 
vichřice  osudu  zachvátila  a  podlomila  tu  krásnou  mladou  bytost  .  .  . 
Po  městě  počalo  se  uvažovati  a  mluviti,  kdo  asi  bude  ten  vyvolený, 
jehož  Marie  Horská  svou  láskou  a  rukou  učiní  nejšťastnějším  chotěm? 
I  my  děti  jsme  dychtivě  naslouchaly,  když  v  přítomnosti  naší  se  vy- 
pravovalo, kteří  z  mladých  mužův  domácích  i  přespolních  o  přízeň  její 
se  ucházejí  a  komu  z  nich  ona  asi  dá  přednost.  Synové  z  vážených 
rodin  měšťanských,  mladí  úřadníci,  ano  i  někteří  statkáři  z  okolí  prý 
už  požádali  pana  radního  za  svolení,  aby  slečně  Marii  směli  se  přiblížiti 
s  upřímnými  návrhy  svými.  Otázka  Mariina  sňatku  zaměstnávala  celé 
město  a  zavládlo  veliké  napjctí,  pro  koho  asi  dopadne  rozhodnutí.  Že  to 
bude  mladý,  hezký  a  bohatý  muž,  soudilo  se  vesměs.  Ano  pravilo  se,  že 
to  bude  dokonce  nějaký  šlechtic.  Tím  větší  bylo  obecné  podivení,  ano 
úžas,  když  jednoho  dne  rozhlásila  se  zpráva,  že  slečna  Marie  Horská 
vezme  sobě  mého  otce,  obstárlého  vdovce,  kupce  Josefa  Kratinu.  Celé 
město  bylo  jako  do  hlavy  udeřeno,  jak  jsem  později  slýchala.  Mně 
tenkráte  ovšem  bylo  nevýslovně  blaze,  že  dostanu  takovou  mladou  a 
hezounkou  macechu.  Otec  můj  byl  samý  zpěv  po  domě  a  radostí  líbal 
mě  na  potkání.  Do  dneška  nevím,  jak  to  způsobil,  že  starý  pan  radní 
mu  dal  svou  jedinou  dceru.  Bylali  tím  vinna  ta  nešťastná  latina,  jak 
pravili  jedni,  nebo  rovněž  veliká  starost  a  pečlivost  Mariina  otce 
o  dobré  uložení  a  zabezpečení  značného  věna  jejího,  jak  tvrdili  druzí. 
Možná,  že  měli  pravdu  ti  i  oni.  Neboť  otec  můj  měl  prý  tenkráte 
pověst  nejen  dobrého  latináře,  nýbrž  i  důmyslného  kupce,  šetrného 
hospodáře  a  bezúhonného  poctivce.  To,  zdálo  se,  že  starému  pann 
radnímu  dokonale  postačovalo,  aby  mu  svou  dceru  dal  za  manželku; 
ale  ubohé  Marii  bylo  při  tom  jinak.  Už  sama  jsem  byla  vdaná,  když 
mi  sdělila,  že  mého  otce  si  vzala  toliko  z  poslušnosti  k  panu  radníma, 
jehož  ctila  nade  vše  na  světě,  ale  jehož  vůle  tenkráte  byla  pro  ni 
pramenem  neskonalého  hoře.  Srdce  její  plálo  totiž  tajnou  a  blaženou 
láskou  k  mladému  Karlu  Řičanskému  ..." 

„To  jest  tedy  ten  zde  na  obraze!"  přerušil  jsem  panímámino 
vypravování.  „Ale,  vždyť  vypadá  jako  kněz!" 

„Tenkráte  byl  hospodářským  úřadníkem  na  knížecím  zámku  v  L  . . ., 
vzdáleném  odtud  asi  půl  třetí  hodiny."  (Dokončení). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


R.  1883.  Čís.  9. 


O  SVÉ  TA 


Kapliř  a  Vídeň  r.  1683  a  r.  1883. 

NftpB»l 

Jan  Bohuslav  Miltner. 

>a  den  12.  září  letošního  roka  připadá  saekulární  památka 
znamenité  adálostí:  toho  dne  r.  1683  byla  Vídeň  osvobozena 
z  krutého  obležení  tureckého.  Za  tou  příčinou  se  jak  v  novinách 
tak  i  ve  zvláštních  spisech  přetřásá  otázka,  jaký  podíl  který 
z  hlavních  obránců  v  zachránění  Vídně  má,  komu  přísluší 
největší  zásluha  a  komu  hlavně  náleží  dík  potomstva.  Předmět  svou 
povahou  čisté  vědecký  stává  se  na  veřejné  diskussi  časovou  otázkou, 
spornou  věcí  strannictví.  Uveřejňujíce  před  šesti  lety  svou  monografii, 
první  to  vůbec  spis  pojednávající  o  hraběti  Kaplíři '),  nepomýšleli  jsme 
ani  ještě  na  příští  slavnost ;  nyní  pak  ochotně  vyhovujíce  přání  ct.  redakce 
Osvěty  chceme  promluviti  stručně  a  zcela  objektivně,  právě  tak  jako 
léta  1877,  o  skutečných  zásluhách  hr.  Kaplíře  při  obraně  Vídně  r.  1683, 
načež  si  všimneme  soudu  nynějších  jeho  přátel  i  nepřátel. 

Než  povolán  byl  v  čelo  obrany  Vídeňské,  náležel  již  hr.  Kaplíř 
k  nejznamenitějším  osobnostem  rakouského  dvora  ve  druhé  polovici 
17.  věku.  Pocházeje  ze  starožitného  rytířského  rodu  českého  narodil 
se  Kašpar  Zdeněk  Kaplíř  rytíř  ze  Sulevic  1611  bud  v  Kolci  u  Slaného 
aneb  v  Praze  z  otce  Albrechta  Kaplíře  a  matky  Magdaleny  roz.  Údrcké 
z  Údrče.  Měl  ještě  bratra  Oldřicha.  Jsa  děckem  pětiletým,  ztratil  úmrtím 
otce  svého,  a  jenom  nových  pět  let  minulo,  když  odpraven  byl  jeho 
děd  Kašpar  Kaplíř,  jeden  z  direktorů  zemských  za  povstání  českého. 
Děd  a  bába  lnuli  vřelou  láskou  k  oběma  svým  vnukům;  tato  odkázala 
jim  Neustupov,  Miličin  a  Votice,  kteréžto  velkostatky  po  bitvě  Bělo- 
horské ovšem  skonfískovány  byly,  onen  nedlouho  před  smrtí  svou 
s  láskou  jich  vzpomínal  projevuje  přání,  aby  i  nadále  vychováváni 
byli  u  víře  evangelické.  Vůlí  Kašpara  Kaplíře  spravovala  se  svědomitě 


')  Kašpar  Zdeněk  br.  Kaplíř,   svob.  pán  ze  Sulevic,  obránce  Vídně  proti 
Turkům  1683.  V  Hradci  Králové  1877. 

OSTĚTA  1888.  9.  49 

Digitized  by  V:íOOQIC 


766  J  B   Miltner: 

matka  Zdeňkova,  nedadouc  synáčky  ani  v  největší  bídě  své  a  nouzi 
jcznitfim  k  vychování  do  některého  z  jejich  šlechtických  konviktů. 

Léta  1622  byl  Zdeněk  Kaplíř  tuším  poslán  jakožto  pachole 
jedenáctileté  do  Yitemberka,  kdež  Samuel  Martini  z  Dražova,  známý 
odpůrce  jednoty  bratrské,  vydržoval  vychovávací  ústav.  *)  Přiučiv  se 
v  mládí  mimo  jiné  též  jazykům  cizím  vstoupil  do  vojska,  snad  saského, 
ale  saského  vpádu  do  Čech  se  asi  nesúčastnil.  Okolo  léta  1634  pře- 
stoupiv na  víru  katolickou  přijal  službu  ve  vojště  císařském;  sloužil 
ve  válkách  proti  Švédům  pod  arciknížetem  Ferdinandem  (potomně  císařem 
toho  jména  lil.)  a  1639  pod  arciknížetem  Leopoldem  Vilémem.  Postupuje 
v  hodnostech  vojenských  dosti  rychle  byl  1642  nejvyšším  strážmistrem 
(majorem),  1644  podplukovníkem  a  1647  plukovníkem  kyrysnickým, 
načež  po  míru  Vestfálském  odešel  v  téže  hodnosti  1649  do  Itálie  válčit 
ve  prospěch  Španělska  proti  Francouzům  a  jich  spojencům.  Pobyl 
v  Miláně  a  Piemontsku  i  osvědčil  se  též  na  novém  bojišti  tou  měrou, 
že  1654  do  stavu  svobodných  pánů  a  1656  za  generála  strážmistra 
od  císaře  byl  povýšen.  Léta  1657  zastupoval  svobodný  pán  Kaplíř 
komandujícího  polního  maršálka  a  později  podržel  již  velitelství;  byv 
pak  r.  1659  jmenován  podmaršálkem  a  přebývaje  v  Miláně  nepřestával 
se  ucházeti  o  dovolení  k  návratu,  jehož  se  mu  dostalo  r.  1660.  Bylť 
téhož  času  vyznamenán  hodností  cis.  rady  a  (1663)  přísedícího  dvorské 
rady  vojenské,  avšak  žádosti  jeho  za  nějaké  velitelství  tehdáž  vyhověno 
nebylo.  Teprve  po  několika  letech  (když  byl  1670  přisedal  soudu  nad 
uherskými  velazrádci  Nadašděm,  Frankopanem  a  Zríňským)  povolán 
jest  Kaplíř  k  samostatnému  postavení:  byltě  r.  1672  jmenován  vojenským 
guvernérem  tyrolských  a  předních  rakouských  zemí  se  sídlem  v  Jinomostí. 
Za  nedlouho  povýšil  Kaplíř  r.  1673  na  polního  zbrojmistra  a  r.  1674 
na  generálního  komisaře  císařského  vojska  v  německé  říši  i  v  dědičných 
zemích.  ^)  Zastával  za  druhé  války  loupežné  důležitý  a  velice  odpovědný 
ten  úřad  s  obvyklou  svědomitostí,  zaváděl  u  zásobování  vojska  některé 
prospěšné  opravy,  při  čemž  mu  bylo  zápasiti  s  rozličnými  zlořády,  zejména 
s  nekázní;  od  císaře  Leopolda  L  se  mu  za  to  dostalo  plného  uznání 
a  zasloužené  pochvaly.  Ostatně  provozige  Kaplíř  v  listech  svých  tak 
důmyslnou  a  bystrou  kritiku  strategickou  za  téže  druhé  války  loupežné, 
že  nemožno  jest  nepovšimnouti  si  jeho  válečného  nadání ;  neméně  vyniká 
jeho  bystrozrak  a  případný  úsudek  při  posuzováni  velitelů  cis.  vojska, 
jich  vlastností  a  t.  p. ;  u  dvora  císařského  se  tudíž  zcela  přirozené 
ustálila  pevná,  neobmezená  důvěra  v  něho,  pročež  hleděno  si  a  pilně 
šetřeno  bylo  moudré  jeho  rady. 

Novým  důkazem  císařského  uznání  bylo  r.  1674  povýšení  barona 
Kaplíře  do  hraběcího  stavu;  jest  to  úkaz  nad  míru  vzácný,  aby  jedna 
a  táž  osoba  ze  stavu  rytířského  se  povznesla  až  do  stavu  hraběcího. 
Jakožto  generální  komisař  cis.  vojska  dlel  hr.  Kaplíř  ve  druhé  válce 
loupežné   brzo   na   Rýnu   v   Německu,    brzo   ve   španělském   Nizozemí, 


*)  To  vše  siřeji  na  jiném  místě  míním  vyložiti  a  doložiti. 

')  O  vojenské  karriére  Kaplířově  i  o  pňsobení  jeho  za  2.   války  loupežné 

obšírně   pojednal  Kr.   Mareš   v  Čas.  čes.  Mus.,  jehož  článku  jsme   tuto 

vdéčně  užiU. 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kapliř  a  Vifhň  r.  1GR3  n  r,  1883.  767 

všade  konaje  bedlivě  povinnosti  svého  úřadu ;  jiudy  zas  přijímal  poslání 
diplomatické  ke  kurfiřtovi  falckému  do  Manheima,  aby  jej  odvrátil  od 
zamýšlené  neutrality  naproti  Francii.  Osvědčil  i  na  tomto  kluzkém  poli 
náležitou  obratnost  a  spftsobilost  i  udržel  kuríiřta  ve  spolku  proti- 
francouzském. 

Návštěva  vlasti  byla  br.  Kaplířovi  r.  1678  ztrpčena  nemocí,  která 
se  mu  potom  několikráte  opakovala:  trpéU  rAží  na  pravé  noze;  ale 
brzo  se  opět  zotavil  tak,  že  službo  svou  zastávati  mobl  jako  dříve.  Za 
nedlouho  byl  ke  dvoru  povolán  a  svěřeno  mu  opět <  vojenské  velitelství 
ve  předních  zemích  rakouských  se  sídlem  v  Inšpruku.  Po  míra  Nym- 
vežském  minnlo  nebezpeěí  do  té  doby  Tyrolsku  hrozící,  a  hr.  Kapliř 
odešel  proto  k  dvorské  radě  vojenské  do  Vídně,  jejíž  místopředsedou 
byl  jmenován  r.  1681.  Tam  pAsobil  tím  výdatněji  a  zdárnéji,  že  předseda 
téhož  vládního  sboru,  podobného  nynějšímu  ministerstvu  vojenství,  byl 
cizí  kníže  markrabí  badenský,  zajisté  málo  znalý  zvláštních  a  složitých 
vnitřních  poměrů  říše  rakouské.  Když  za  příčinou  moru  r.  1679  ve  Vídni 
zuřicího  císař  Leopold  sídlo  své  do  Prahy  přeložil,  nacházíme  hraběte 
Kaplíře  u  dvora,  kdež  naproti  zbouřcným  sedlákům  bez  pochyby  za: 
ujímal  stanovisko  mírnější;  za  to  byl  osočován,  jako  by  příznivcem 
byl  povstání  selského  a  snad  i  vyhlídnutým  od  povstalců  vůdcem.  Ale 
takové  nesmyslné  podezřívání  osvědčené  a  neoblomné  jelio-yěrnosti  ne- 
dovedlo vyvrátiti  důvěry  císaře  Leopolda.  Při  korunování  císařovny 
Eleonory  za  královnu  uherskou  v  Šoproni  r.  1681  byl  Kapliř  královským 
komisařem  a  přivezl  —  patrné  jsa  důvěrníkem  Leopoldovým  —  krá- 
lovské klenoty  z  Prešpurka  do  Šoproně. 

Již  následujícího  léta  1682  schylovalo  se  k  nové  válce  turecké, 
a  tu  byl  hr.  Kapliř  velmi  činný  jak  ve  válečné  radě  dvorské  tak  i  ve 
zvláštních  komisích,  k  nimž  císař  obzvláštní  důvěru  měl  a  speciální  poli- 
tické i  vojenské  otázky  a  úkoly  jim  předkládal.  Uznamcnávaje  velké  ne- 
bezpečí ze  strany  Turkův  na  Rakousko  se  valící  rozeslal  císař  k  cizím 
dvorům  své  vyslance,  mezi  nimiž  bylo  nejvíce  diplomatů  českých,  vyhledat 
spojenců  a  pomoci  válečné  vůbec. 

Když  pak  neodvratná  válka  r.  1683  již  vypukla  a  císařská  jízda 
u  Petronela  nešCastnč  od  Tatarů  přepadena  byla,  nastal  ve  Vídni  takový 
postrach,  že  kdo  mohl,  nejrychleji  hlavní  město  opouštěl  hledaje  spásu 
na  útěku.  Za  všeobecného  toho  zmatku  nejpřednější  rádcové  zapřísahali 
císaře,  aby  přesídlil  do  Lince;  jakkoli  nerad  musil  Leopold  tak  učiniti. 
Vždyť  Vídeň  nebyla  s  dostatek  hrazena,  neměla  dosti  silné  posádky, 
zkrátka  na  obležení  naprosto  nebyla  připravena.  V  této  chvíli  nejvyššího 
nebezpečí,  kdy  při  rychlejším  postupování  Turci  se  mohli  velmi  snadně 
zmocniti  bezbranné  Vídně,  vzpomněl  císnř  Leopold  svého  dávného  dů- 
věrníka, státníka  i  válečníka  hraběte  Kaplíře.  Napsal  mu  ve  Vídni 
vlastnoruční  list,  jímž  kmetu  72letén)n,  ale  duševně  čilému  odevzdává 
vládo  nad  ohroženým  měi^tem.  Hrabě  Kapliř  maje  více  skromnosti  než 
ctižádosti  omlouval  se  pokročilým  věkem  i  ukazoval  na  mladší  síly. 
Ale  panovník  z  příčin  zajisté  důležitých  setrval  pevně  na  svém  rozhodnuti 
a  drahým  památným  listem  daným  ve  Kremž:  dne  9.  července  1683 
povolal  Kaplíře  v  čelo  mimořádné  vlády  Vídenské :  pokládaU  to  za  ne- 
vyhnutelné  (inevitabile),    aby  Vídeň  v  takovém    nebezpečí  nezůstala  ve 

49* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


768  ^'  ^-  Miltner: 

zmatku  a  bez  hr.  Kaplířc,  jakožto  ředitele  ve  všem,  co  věděti  lze, 
zkmeného  (in  omni  Scibili  Experimentirte  Directore).  Těmi  slovy, 
jakož  i  opětovným  vyzváním  Kapliře  císař  uznává  jaksi  jeho  nenahra- 
ditelnost pro  tehdejší  Vídeň. 

Obrovská  práce  očekávala  Kapliře;  s  prázdnýma  téměř  rukama 
přicházel  ustavit  vládu  Vídeňskou  a  zařídit  i  podniknout  obranu  města, 
jejíž  duší  v  přetěžkých  těch  dobách  napořád  zůstával. 

Mimořádná  vláda  užívá  v  úředních  spisech  následigícího  ofiicielního 
náslovu:  „My  od  Císařské  Římské  Milosti,  v  Uhrách  a  v  Čechách  též 
Milosti  královské,  arciknížete  rakouského,  našeho  nejmilostivějšího  pána 
a  zeměpána  tady  zanechaní  tajní  a  deputovani  raddové** ;  jindy  jí  zase 
zovou  tajným  sborem,  tajnou  radou  depnto váných,  i  také  gubernium. 
Ze  složeni  a  působení  zplnomocněné  tajné  rady  deputovaných  musíme 
souditi,  že  vyřizovala  věci  politické  správy,  záležitosti  vojenské  i  vo- 
jensko-administrativní,  soudní  a  ňnanční.  Vykonávacimi  orgány  jejími 
byly  pro  věci  vojenské  městské  velitelství,  tož  hr.  Starhemberk,  pro 
záležitosti  správní,  politické  a  policejní  obecní  rada  s  purkmistrem. 
Členové  sboru  jsou:  Předseda  J.  Ex.  hr.  Kaplíř,  cis.  komoří,  tajný 
rada,  polní  zbrojmistr  a  splnomocněný  generální  komisař  vojenský, 
místopředseda  vojenské  rady  dvorské ;  2.  Fr.  Max.  hr.  Molart,  zemský 
maršálek  rakouský ;  3.  velitel  města  Arnošt  RUdiger  hr.  ze  Starhemberka, 
polní  zbrojmistr;  4.  Jan  Osvald  Hartman,  kancléř  vlády  rakouské;  5.  na 
místo  uprchlého  komorního  rady  z  Aichptthlu  povolal  hr.  Eapliř  Karla 
z  Belchampu.  Sekretáři  sboru  byli  tajemník  soudní  Haekhel  a  tajemník 
dvorské  rady  vojenské  Fux.  Byla  to  tedy  úplná  vláda,  v  níž  všecky 
resorty  byly  zastoupeny  odborníky,  v  níž  o  věcech  ěistě  vojenských 
oba  generálové  Kaplíř  a  Starhemberk  spolu  se  radívali. 

Troufáme,  že  moudrý  mocnář  nemohl  v  tehdejším  Rakousku 
štastněji  voliti  osobnost  v  každém  ohledu  pro  nesnadné  místo  vladaře 
nejspůsobilejší.  NeboC  byl  hr.  Kaplíř  státníkem  ve  věcech  politických 
zkušeným  a  obezřelým  (uherské  záležitosti  jej  byly  častěji  zaměstnávaly 
a  tamější  evangelíci  jemu  důvěřovali  pro  jeho  umírněnost);  k  tomu 
družil  se  věhlas  válečníka  ve  zbrani  sešedivělého,  jenž  v  nejvyšším 
ústředním  úřadě  vojenském  spoluřídil  vojenství  a  seznámil  se  tam  též 
s  věcmi  tureckými;  znal  se  dokonale  v  administraci  vojenské  řídě 
jakožto  generální  komisař  zásobování  a  znaje  všechny  potřeby  vojska 
při  jeho  vyzbrojení,  ošacení  a  výživě,  na  čemž  tolik  záleží  v  obleženém 
městě ;  Kaplíř  dále  (dle  Rincka,  Leopold  d.  Gr.  wunderwilrdiges  Leben) 
v  dělostřelectví  vynikal  vědomostmi  nade  všechnu  obyčejnou  míru,  což 
při  hájení  pevnosti  velice  jest  důležité;  k  tomu  byl  věkem,  zkušeností 
a  i  povahou  mírný,  rozvážný,  důmyslný  a  nanejvýše  obezřelý ;  tehdejším 
Vídeňanům  byl  osobností  nejen  svým  dlouholetým  pobytem  známou 
nýbrž  i  přyemnou  a  oblíbenou.  Z  toho  již  patrno,  že  v  pravý  čas  a 
na  pravé  místo  byl  postaven  pravý  a  celý  muž.  Byl  pak  nejvyšší  čas, 
že  se  ustavila  mimořádná  vláda,  neboť  bylo  se  jí  starati  o  hrazení 
města,  dopravení  na  hradby  děl,  o  příchod  sesílené  obsádky,  sehnání 
střeliva,  spíže  a  píce ;  vždyť  už  dne  13.  července  dorazili  Turci  počtem 
asi  250.000  k  Vídni  a  obklíčili  ji  pak  obloukem  sahajícím  od  Nussdorfa 
na  západě  až  ke  Švechatu  na  východě,  jehož  tětivou  byl  Dunaj. 


1 


Digitized  by  V:íOOQIC 


KapUř  a  Vídeň  r.  1683  a  r.  1883.  769 

V  obsádce  Vídeňské  byl  kyrysnický  pluk  Dupignyův  a  deset  pluků 
pěchoty  (Beckův,  Heisterův,  Kalsersteinův,  Mansfeldův,  Pfalz-Neuburgův, 
Schaerfenbergův,  Souchesáv,  Starhembergův,  Thíingenův  a  Virtemberský). 
Z  těch  měly  dva  zajisté  mužstvo  české,  a  sice  pluk  Kaisersteiiifiv 
z  Prahy  přibylý  a  pluk  Thíingenův,  jehož  část  zůstávala  ve  Slezsku; 
při  ostatních  nelze  s  určitostí  něco  pověděti  o  národnosti  mužstva, 
poněvadž  doplňovací  okresy  nebyly  ustáleny  a  pluky  se  doplňovaly  nají- 
máním tam,  kde  právě  obsádkou  byly  rozloženy.  Možno  toliko  uvésti,  že 
bývalý  pluk  Virtemberský  (nyní  č.  35)  se  doplňuje  toho  času  z  Plzeňska, 
bývalý  pluk  Thttngenův  (nyní  č.  42)  z  Litoměřická,  bývalý  pluk  Starhcm- 
berkův  (nyní  č.  54)  z  Olomoucka  a  že  bývalý  pluk  Dupignyův  (nyní 
8.  drag.  pluk)  v  novějším  čase  dostával  mužstvo  z  Pražska  a  Táborská. 
Dále  sluší  připomenouti  výrok  p.  prof.  Tomka  o  této  době,  že  dobrá 
třetina  vojska  rakouského  vůbec  se  tehdáž  skládala  z  Čechů  a  Moravanů. 
K  vojsku  se  přidali  ozbrojení  usedlí  měšCané,  řemeslníci,  obchodníci  :v 
študenti  počtem  asi  7000  mužů,  tak  že  všech  obránců  i  s  obyčejnou 
stráží  městskou  (Stadt-Guardia)  bylo  asi  22.000  a  číselný  poměr  celé 
garnisony  Vídeňské  k  turecké  armádě  byl  asi  jako  1  :  12. 

Velitelem  posádky  Vídeňské  byl  hr.  ze  Stahremberka,  jemu  byli 
podřízeni  generální  strážmistrové  Vil.  Jan  Ant.  hr.  Daun  (dostal  český 
inkolát  a  zemřel  napotom  jakožto  polní  podmaršálek  a  velitel  města 
Prahy)  a  Jan  Karel  hr.  Serenyi  (moravský  šlechtic,  jenž  držel  některé 
velkostatky  na  Moravě);  dále  byli  „od  generality"  jmenováni  podle 
francouzského  spůsobu  dva  plukovníci  brigádníky  a  sice  hr.  Souches 
(otec  jeho  držel  na  Moravě  Jevišovice)  a  hr.  Schaerflfenberg  (měl  statky 
své  v  Hor.  Rakousích  a  ve  Štyrsku).  Mezi  důstojníky  a  ostatními  obránci 
známe  podle  jména  asi  dvacet  Čechů,  Moravanů  a  Slezanů  (srov.  spisu 
mého  str.  20 — 21,  pozn.).  Takto  organísováni  mohli  obráncové  Vídně 
statečně  odpírati  divokým  útokům  tureckým. 

Turci  namířili  útoky  své  hlavně  na  hradby  obklopující  císařský 
hrad:  na  baštu  hradní  a  Lówlovu  (Lví)  a  ravelín  hradní,  uprostřed 
mezi  oběma  založený.  Na  západní  straně  vnitřního  města,  asi  v  těch 
místech,  kde  nyní  stojí  nová  císařská  musea  dvorská,  zdělali  hlavní  své 
podkopy  a  příkopy  průchodní  jsouce  proti  střelbě  se  hradeb  městských 
výborně  kryti  a  chráněni.  Dvacetkráte  Turci  zuřivě  hnali  útokem,  po 
každé  když  se  jim  zdařilo  pobořiti  část  hradeb. 

Zatím  hr.  Kaplíř  pečoval  všemožně  a  všestranně  o  obranu  města, 
bezpečnost  a  pořádek  v  něm,  o  tělesné  a  duchovní  potřeby  jeho  zkor- 
mouceného obyvatelstva.  Sháněl  po  dobrém  i  po  zlém  nové  a  nové 
brance,  když  ustavičnými  ztrátami  se  počet  bojovníků  stenčoval;  až 
i  trestem  smrti  musil  vyhrožovati  zbabělcům,  kteří  obraně  se  vyhýbajíce 
po  domech  se  skrývali.  Kaplíř  vyzbrojuje  a  přehlíží  nově  zřízené  sbory, 
jmenuje  nové  důstojníky  pro  ozbrojené  měšťany,  vysílá  dělníky  ku  práci 
hradební.  Stará  se  o  čistotu  ulic  a  náměstí,  o  léčení  raněných  a  ne- 
mocných. Tři  hrozné  metly  zároveň:  hlad,  mor  a  válka  dotíraly  na 
Vídeň;  ale  zmužile  podniká  vladař  Vídeňský  boj  proti  nakažlivé  ne- 
moci, úplavici,  jakož  i  proti  hrozícímu  hladu,  a  to  vždy  a  všude  opa- 
třeními nejvhodnějšími.  Docílil  toho  šťastné,  že  po  celých  62  dní 
krušného  obležení  nebylo   citelnějšího  nedostatku   potravin.     I  požární 


Digitized  by  V:íOOQIC 


770  ^'  ^'  Miltner: 

řád  zumčstnával  mjcdiiou  stařičkého  ale  neúnavného  předseda  vlády 
iiiiniořádiié,  jehož  svéžiinu  duchu  i  železnému  zdraví  se  tím  více  obdi- 
vovati musíme,  pováží  měli,  že  jindy  postonával  a  že  mladší  Starhemberk 
i  Dann  nuceni  byli  ulehnouti  a  Kaplíř  o  mnoho  starší  mimo  své  práce 
všechny  ješté  povinnosti  tčchto  dvou  pencrálů  zastával.  Při  tom  zabýval 
se  novými  vynálezy  hr.  Volckry,  jenž  vymyslil  novou  jakousi  zbraň, 
a  dopisoval  si  s  vévodou  Lotrinským,  vyzývaje  k  urychlení  pomoci. 
Se  Starlicmbcrkem  i  s  měšťanstvem  stále  zachovával  dobrou  vůli  a 
prostředkoval  smířlivé,  kdykoli  mezi  prudkým  velitelem  mésta  a  usou- 
zenou obcí  nastávaly  neshody.  Starhemberk  podával  se  autoritě  jeho, 
neboť  byl  Kaplíř  v  nejednom  vzhlede  jeho  představeným;  posílal  mu 
nařízení  a  příkazy,  neboť  zastupoval  ve  Vídni  osobu  panovníka,  jakož 
i  dvorskou  radu  vojenskou,  nejvyšší  tchdáž  úřad  vojenský  v  Rakouska. 
Kaplíř  byl  co  do  hodnosti  starším  polním  zbrojmistrem  než  Starhemberk, 
a  konečné  má  každý  předseda  nad  členy  či  přísedícími  sboru  jakousi 
))rávomocnost  představeného.  Proto  se  také  o  věcech  nejdůležitějších, 
i  o  předsevzetích  vojenských  (ku  |iř.  o  zapálení  předměstí)  Starhemberk 
s  Kaplířem  radívá.  Prohlížeje  též  k  mravnímu  utužení  lidu,  ku  po- 
vznesení sklíčené  mysli  a  k  útěše  obyvatelstva  utrápeného  dával  Kaplíř 
s  kazatelen  rozhlašovati  příznivé  zprávy  o  blížícím  se  vojsku  pomocném, 
dával  konati  modlitby  za  osvobození,  dával  napomínati  lid,  aby  se  vy- 
stříhal nemravnosti  a  neřestí,  jako  smilství  a  lichvy. 

I  čisté  vojenské  záležitostí  spravoval  Kaplíř  po  nějaký  čas  zcela 
samostatně.  Když  dne  15.  července  byl  Starhemberk  raněn  a  Daun 
stonal  zimnicí,  převzal  Kaplíř  sám  na  několik  dní  velení  a  dal  hned 
jakožto  dobrý  věci  znalec  nové  dvě  baterie  zříditi,  jednu  na  baště 
Lówlově,  druhou  na  Medlické,  které  druhého  dne  jsouce  hotovy  byly 
děly  opatřeny.  Když  pak  později  dne  8.  srpna  Starhemberk  se  roz- 
nemohl úplavicí  a  zústávul  k  lůžku  upoután  až  do  19.  dne  t  m.  a  když 
téhož  času  po  druhé  nemocen  ulehl  i  Daun,  hrdinský  náš  kmet  hrabě 
Kaplíř  beze  vší  pochyby  opět  velel  osobně  obráncům  Vídeňským. 

Jednomu  z  nejprudších  útoků  byl  Kaplíř  dne  4.  září  na  hradní 
boštč  přítomen  se  všemi  ostatními  generály  dodávaje  v  boji  rozhodném 
vojínům  zmužilosti  již  samou  přítomností  svojí.  Ježto  pak  vydatná 
obrana  města  zůstávala  napořád  jediným  cílem  a  účelem  tajného  sboru 
doputovaných,  v  němž  jako  v  ohnisku  všechny  podniky  obranné  se 
soustřeďovaly,  neslo  se  také  všecko  snažení  předsedy,  jenž  byl  duší 
obrany,  posledním  záměrem  ustavičně  zase  jenom  k  věcem  vojenským. 

Konečně,  když  tíseň  obležených  dostoupila  svého  vrcholu,  blížila 
se  pomoc;  přitáhlo  vojsko  spojené  vyprostit  Vídeň  z  obležení.  Armáda 
císaře  Leopolda  (rakouská)  pod  velením  Karla  vévody  Lotrinského  čítala 
27.000  mužft;  dle  dřívější  supposicc  naši  by  připadala  asi  třetina, 
liOOO  na  Čechy  a  Moravany,  kdežto  na  Chorváty  a  Slovince  by  se 
mírně  počítati  mohlo  asi  4000  mužů,  což  vše  jest  arci  pouhý  počet 
pravděpodobnosti.  Polské  vojsko  pod  králem  Janem  lil.  Soběským 
číUjíc  26.500  bojovníků  skládalo  se  z  Poláků  a  Rusínů;  dále  pak 
přitáhlo  vojsko  kurfiřta  bavorského  a  saského  i  z  ostatní  říše  německé 
počtem  3L500  mužů. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


KapUř  a  Videu  r.  1083  a  1883,  771 

Trojím  šikem  rozestaveno  dne  12.  záři  1683  spojené  vojsko;  na 
pravém  boku  u  Wcidlinga  velel  král  polský,  levému  křídlu  velel  u  D5b- 
liuga  vévoda  Lotrinský,  maje  při  sobě  dobrovolníka  Evgena  prince 
Savojskébo,  ve  středu  stáli  se  svými  pluky  oba  kurfiřtové  a  kníže  Yal- 
decký.  U  Nnssdorfa  byl  zahájen  boj  od  rakouského  vojska;  o  2.  hodině 
s  poledne  bojovali  u  Dornbacha  Poláci  bez  výsledku.  Když  pak  vévoda 
Lotrinský  dobyl  turecké  baterie  u  Dóblinga  a  zatlačil  Turky  k  Waeh- 
ringu,  hnali  Poláci  před  sebou  Turky  Hernalsem  až  k  Kosavě,  a  z  Vidně 
učiněn  výpad,  načež  oblehatelé  divým  tryskem  se  dávali  na  útěk. 

Tak  byla  Vídeň,  toto  „předmostí  křesťanstva,"  zachráněna  společným 
úsilím  císaře  Leopolda  1.,  hrabat  Kaplire  a  Starhemberka,  vévody  Lo- 
trinského a  krále  Jana  Soběského  i  některých  knížat  německých,  jakož 
i  spojenými  silami  veškerých  národů  rakouských;  i  někteří  Uhři,  jako 
Ostřehomský  primas  Szeleptsenyi,  přispěli  pomocí  alespoň  peněžitou. 

A  jaký  má  význam  vítězné  obiáněni  Vídně?  Od  samého  založení 
svého,  od  bitvy  Moháčské  r.  1526  bylo  soustátí  rakouskému  neustále 
brániti  se  útokům  turecké  výbojuosti ;  že  boj  ten  neveden  vždy  šťastně, 
vysvitá  ze  založení  pašaliku  tureckého  v  Budíne  r.  1541  a  obmezení 
Habsburského  panství  v  Uhrách.  Tři  léta  po  osvobození  Vídně  r.  1686 
vyvrácen  byl  pašalik  Budínský  potrvav  145  let,  a  války  rakouské  s  Tu- 
reckem po  tu  dobu  pouze  obhájné,  defensivní  proměňují  se  odtud  ve 
výbojné,  offensivní.  To  znamená  tedy  předůležitý  obrat  v  dějinách  ra- 
kouských, toC  událost  významu  svétodějinného,  že  obranou  Vídně  pod- 
lomena byla  barbarská  moc  Asianů  v  Evropě. 

A  v  tomto  ději  dosahu  nezměrného  měl  český  šlechtic  hr.  Kaplíř 
podíl  znamenitý,  ano  vynikající  a  rozhodující.  Pro  nás  má  účastenství 
Kaplířovo  v  obraně  Vídně  i  tu  zvláštní  důležitost,  že  kdykoli  se  budoucně 
stane  řeč  o  osvobození  Vídně  od  Turků  r.  1683,  zároveň  se  bude  ve- 
lebiti chrabrý  syn  země  české,  což  ke  cti  a  slávě  poslouží  českému  národu. 

Zásluhy  Kaplířovy  o  obranu  Vídně  uznávali  jednomyslně  jeho 
současníci,  pokud  závist  jim  zraku  nekalila.  Později  upadly  v  zapo- 
menutí tak  úplně,  že  byly  zcela  umlčovány;  a  důsledné  takové  umlčování 
jest  nepřítelem  nejhorším.  Za  našich  dnů  nemohou  odpůrcové  jména 
českého  více  umlčovati  Kaplíře  úplně  a  proto  se  o  něj  všelijak  otírají 
hledíce  utrhnouti,  umenšiti  a  popírati  skutečných  jeho  zásluh.  Vizme 
nejprve  kterak  si  vážili  hr.  Kaplíře  očití  svědkové  jeho  činů,  jakého 
uznáni  se  jemu  dostalo  od  jeho  vrstevníků. 

Císař  Leopold  jmenoval  Kaplíře  v  prosinci  1683  polním  maršálkem, 
nejvyšším  to  hodnostářem  vojenským ;  král  polský  navštívil  Kaplíře  v  jeho 
bytu ;  obecní  rada  se  usnesla  na  tom,  že  se  má  vedle  slušné  vzpomínky 
a  poděkování  povinného  Kaplíři  podati  čestný  dar  1500  zl.  ve  zlaté; 
na  pamětním  zlatém  penízi  vážícím  10  dukátů,  a  na  stříbrné  medaili 
l7io  ^^^^  těžké  uvádí  se  jméno  Kaplířovo  na  straně  (heraldicky)  pravé. 
Pro  obmezenost  místa  bnďtež  zde  položeny  jen  některé  pochvalné  zmínky 
současníků.  Obecní  cejchovní  úředník  Vídenský  Ruess  dí,  že  vysoce 
rozumnému  řízení  Kaplířovu  a  udatnému,  zasloužilému  chování  Starhem- 
berkovu  jest  po  bohu  jedině  přičítati  zařízení  obrany  a  následující  za- 
chováni města.  Vídenský  syndik  a  písař  městský  dr.  Hocke  chválí 
Kaplíře,  že  spravoval  předsednictví  tajné  doputované  rady  co  nejslavněji, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


772  •/  li   Miltner: 

a  O  sboru  témž  praví,  že  řídil  věci  obecné  a  civilní  co  ucjrozumncji, 
dbal  o  blaho  obecné  co  nejvěrněji  a  napomáhal  veškerému  měšťanstva 
co  možná  nejvíce;  tato  chvála  slušně  se  vztahovati  musí  hlavně  ku 
předsedovi  sboru.  Tak  spravedlivě  oceňovali  a  vděčně  uznávali  zásluhy 
Kaplířovy  Yídeňané  z  léta  1683,  očití  svědkové  příběhu.  Na  začátka 
století  18.  bývalý  důstojník  Riuck  přičítá  zachování  Vídně  obezřelému 
důmyslu  Kaplířovu  a  chrabrosti  Starhemberkově.  Že  oba  společně  za- 
chovali Vídeň,  že  u  Kaplíře  rozvaha,  u  Starhemberka  odvaha  převládaly, 
o  tom  starší  svědkové  ponejvíce  se  shodtgí.  Slezan  Huhn,  král.  a  kníž. 
advokát  vládní,  očitý  svědek  obleženi,  uznává  Kaplířovu  velkou  zkušenost 
a  znalost  vojenskou  dokládaje,  že  nyní  ve  svých  letech  sedmdesátých 
neunavenou  pílí  a  nejmoudřejším  spravováním  svěřeného  sobě  od  císaře 
dozoru  a  vlády  dostoupil  při  hájení  tohoto  císařského  sídla  nejvyššího 
vrcholu  nehynoucí  slávy  své.  S  posledními  slovy  Huhnova  výroku  úplně 
souhlasíme;  obrana  Vídně  jest  rozhodně  nejskvělejším  a  nejzáslužnějším 
činem  Kaplířovým,  ano  tímto  skutkem  se  stal  Kašpar  Zdeněk,  první 
i  poslední  hrabě  Kapliř,  nejslavnějším  z  celého  rodu  svého. 

Hrabě  Kapliř  nebyl  právě  bohat;  ze  svých  velkostatků  podržel 
nejdéle,  až  do  smrti  své,  panství  Oujezd  Chodovy  a  Bělou  (Heiligenkreuz, 
Weissensulz)  v  Českém  lese  a  statky  Milešov  a  Nedvědice  v  českém 
Středohoří,  mohl  by  se  tedy  zámožným  velkostatkářem  nazývati.  V  Mi- 
lošově dal  vystavěti  zámek  a  chrám  sv.  Antonína ;  na  zámku  Milešovském 
choval  též  své  vědecké  a  umělecké  sbírky  jsa  ctitelem  a  pěstitelem 
vědy  mathematícké  a  milovníkem  malířství.  Poslední  léta  svého  života 
trávil  nejvíce  v  zátiší;  třikráte  byv  ženat,  zemřel  bezdětek.  Doživ  se 
ještě  dobytí  Budína  jakožto  ovoce  svého  namáhání  ustanovil  v  závěti, 
aby  v  Milešově  byla  konána  výroční  slavnost  na  památku  osvobození 
Vídně,  kteráž  slavnost  posud  se  tam  slavívá.  Zesnul  ve  Vídni  dne 
tí.  října  1686  v  75.  roce  věku  svého,  i  byl  v  Milešovském  chrámě 
sv.  Antonína  slavně  pohřben. 

Příčinu  jednu,  pro  kterou  i  někteří  očití  svědkové  nedoceňovali 
jasných  zásluh  Kaplířových,  shledáváme  v  tom,  že  činnost  Starhem- 
berkova,  jsouc  dle  samé  povahy  jeho  úřadu  obrácena  více  na  venek, 
stavěla  se  lidem  patrněji  před  oči,  že  byla  hlučnější,  že  jej  častěji 
v  zaměstnání  jeho  vídali  na  hradbách  i  na  ulicích  tu  přehlížeti,  tam 
rozkazovati;  působení  Kaplířovo  pak  jsouc  spíše  vnitřní,  nestavělo  se 
tolik  na  odiv  obecenstva;  řízení  jeho  vymáhalo  více  duševní  práce, 
styky  jeho  s  obecní  radon,  se  Starhemberkem,  s  tajným  sborem  doputo- 
vaných nebylo  lze  stopovati  na  náměstích,  aniž  se  děly  u  přítomnosti 
vojska  neb  lidu  obecného  na  hradbách;  on  vykonává  svou  práci  na- 
máhavou a  méně  vděčnou  v  úřadovně,  v  síni  poradní,  v  pracovně  při 
psacím  stolku  i  za  doby  noční  a  někdy  jen  objevijge  se  n  veřejnosti; 
proto  jest  o  jeho  činnosti  nejlépe  zpraven  písař  městský  a  syndik 
dr.  Hocke.  —  Druhá  příčina  vězí  v  samé  povaze  hr.  Starhemberka, 
jenž  prý  (dle  Hormayera)  jevil  „řevnivost  a  závist  proti  zásluhám, 
jemu  po  boku  se  nacházcjiclm;"  z  toho  patrno,  že  kdo  se  chtěl  moc- 
nému Starhemberkovi  zachovati  a  zavděčiti,  nesměl  mnoho  vynášeti 
zásluhy  Kaplířovy. 

Třetí  konečně  příčina  v  té  okolnosti  se  zakládá,  že  Starhemberk 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kapliř  a  Vídeň  r.  168S  a  r.  18SH.  773 

Kaplířc  o  kolik  let  přečkal,  sám  tedy  slávu  svou  mobl  dáti  rozblásiti, 
a  že  zanechal  potomky:  pozdější  členové  dosud  kvetoucího  rodu  na- 
pořád mohli  pečovati  o  řádné  ocenění  svého  předka.  Jinak  bylo 
u  hr.  Kaplire;  ten  nezanechal  dědiců  svého  jména  a  slávy  své  i  ne- 
bylo proto  nikoho,  kdo  by  se  posledního  hrdinského  zástupce  vyhaslého 
rodu  ujímal. 

Tím  stalo  se,  že  spisovatelé  18.  a  19.  století  co  do  času  vzdá- 
lenější mlčí  o  chvále  Eaplířově,  až  upadl  český  obránce  Vidně  téměř 
v  úplné,  ač  nezasloužené  zapomenutí.  Pisatel  této  úvahy  byv  upozorněn 
na  Kaplíře  několika  pochvalnými  řádky  ve  spise  bratra  svého  Jindřicha 
o  českých  mincích  rodinných,  jal  se  v  letech  sedmdesátých  sbírati  všecky 
jemu  přístupné  zprávy  o  br.  Kaplíři,  a  tak  vznikl  1877  první  spis,  jenž 
vůbec  pojednává  o  tomto  rekovném  a  šlechetném  válečníku  českém. 
Dnes,  kdy  píšeme  tyto  řádky,  smíme  říci  s  uspokojením,  jež  povždy 
k  nejmilejším  vzpomínkám  našeho  života  bude  náležeti,  že  naši  milí 
rodáci  rádi  uznáv^í  Kaplíře  za  jednoho  ze  svých  výtečníků  a  že  naši 
•  odpůrci  ho  více  neumlčiyí,  poněvadž  to  zhola  již  nejde.  Slovutný  velmistr 
dějepisectví  českého  prof.  V.  V.  Tomek  se  zmiňige  o  Kaplíři  v  rakouském 
dějepise;  tolikéž  učinili  ve  svých  rakouských  dějinách  prof.  Prášek  a 
prof.  Sobek;  Vymazal  pojal  výňatky  z  naší  monografie  ve  své  Obrazy 
z  dějin  českých  a  rakouských,  prof.  Mourek  vložil  podobně  výňatek 
do  své  Cvičebnice  jazyka  německého.  K  většímu  rozšíření  vědomostí 
o  hr.  Kaplíři  platně  piHspěl  také  Světozor  podav  čtenářům  svým  věrnou 
jeho  podobiznu  a  vyobrazení  rozhojněného  hraběcího  erbu  i  pamětního 
peníze;  v  Národním  kalendáři  na  rok  1883  redaktor  veledůstojný  probošt 
Vácslav  Štulc  podává  podobiznu  a  na  několika  místech  o  Kaplíři  se 
zmiňuje;  též  do  beletrie  byl  uveden  Kapliř  širší  historickou  soujmennou 
povídkou  oblíbeného  vypravovatele  Vác.  Beneše  Třebízského,  v  témž 
kalendáři.  Velmi  prospěl  památce  Kaplířově  prof.  dr.  Kalousek,  jenž 
učinil  v  Českém  klubu  v  Praze  přiměřený  o  hrdinovi  našem  výklad 
a  rázně  se  o  to  zasazoval,  aby  na  pomníku  chrámu  Štěpánského  též 
hr.  Kapliř  byl  vyobrazen.  Ředitel  českoslovanské  obchodní  akademie 
Em.  Tonner  těchto  dnů  v  Kolci,  domnělém  to  rodišti  oslavence  našeho, 
přednášel  o  něm  a  sice  ve  čtenářském  spolku  pojmenovaném  po  obránci 
Vídně  „Kapliř."  Velmi  pěkně  objasnil  kníž.  Švarcenberský  archivář 
Fr.  Mareš  v  Musejníku  život  hr.  Kaplíře  až  po  r.  1683.  Vlastenecké 
noviny  a  časopisy  v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku  české  cti  v  té 
věci  mužně  hájí;  žurnalistika  Vídeňská  pokud  jest  jen  poněkud  k  Čechům 
spravedlivá  aneb  alespoň  co  do  otázky  Kaplířovské  nestranná  nepřestává 
na  Kaplíře  upozorňovati,  čímž  rozšiřuje  se  do  kruhů  vždy  širších  pravé 
ponětí  o  výtečníku  českém,  nepřízní  a  netečností  zneuznaném.  Velmi 
nesnadný  ale  nad  míru  záslužný  úkol  na  se  vzal  horlivý  obhájce  Kapliřův 
Jos.  Alexander  sv.  pán  Helfert,  jenž  nynější  Vídeňany  s  ním  seznamuje 
a  vůbec  německým  jazykem  slávu  jeho  šíří.  Pan  baron  Helfert  učinil 
již  léta  1880  přednášku  o  Kaplířovi  ve  Vídeňském  spolku  starožitníků  na 
základě  mého  spisu;  zajímavý  ten  výklad  uveřejnila  Wiener  Abendpost 
v  čís.  86 — 90,  načež  i  Pražské  noviny  všechny  přinesly  o  něm  referáty. 
Po  té  podal  v  časopise  Deutsche  Kevue  (VIL,  11.  scš.)  ve  příčině  té 
kratší  pojednání  a  konečně  uveřejnil  obšírný,  duchaplný  spis  nadepsaný 


Digitized  by  V:íOOQIC 


774  J-  B.  Miltner: 

Der  Chef  der  Wiener  Stadtvertbeidigung  1683  gegen  die  Ttirken. 
Když  baron  Helfert  pisateli  laska\ě  zaslal  připomenuté  články  Wiener 
Abendpostu,  požádali  jsme  bo,  aby  nám  přístup  k  centrálním  státním 
arcbivflm  Vídeňským  zjednati  ráčil,  ježto  jsme  doufalii  že  tam  důležitá, 
nové  zprávy  o  Kaplíři  se  naleznou.  Ale  když  se  svob.  pán  Helfert 
sám  ve  prozkoumání  řečenýcb  archivů  uvázal  a  když  pak  archivář 
Mareš  tamže  podobné  bádaní  podnikl,  nenalezeno  pohříchu  žádné  nové, 
důležité  faktum  ve  příčině  obrany  Vídně  hr.  Kaplířem,  a  zůstávají  tudíž 
aspoň  na  ten  čas  všecky  naše  resultáty  z  r.   1877  v  plné  platnosti. 

Velmi  potěšitelným  úkazem  byly  krásné  živé  obrazy  při  Svato- 
janské akademii  českých  žurnalistů  letos  provedené.  Zajímavou  a  časovou 
látku  zpracoval  básnicky  Adolf  Heyduk ;  vzletná  jeho  báseň  plna  mužné 
síly  byla  výrazně  V.  Slukovem  přednesena;  estheticky  působivě  a  hi- 
storicky věrně  byly  od  režiséra  Fr.  Kolára  upraveny  tyto  tři  obrazy: 
1.  Císař  odevzdává  vládu  ve  Vídni  hr.  Kaplířovi.  2.  Starci,  ženy  a  déti 
prosí  Kaplíře,  aby  se  ujal  na  místě  raněného  Starhemberka  velení. 
3.  Slavný  vjezd  vítězných  spojenců.  Charakteristickou  hudbu,  vynikající 
živým  koloritem  v  instrumentaci,  složil  kapelník  Anger.  Obecenstvo 
Pražské  přijalo  předmět  i  provedení  živých  obrazů  s  pravým  nadšením. 
Praha  tedy  již  měla  svou  slavnost  Kaplířovskou,  jež  nebyla  hlučná, 
ale  důstojná. 

Také  Vídeň  se  chystá  již  po  delší  čas  okázalým  spůsobem  oslaviti 
osvobození  města.  Již  před  lety  byly  zvoleny  výbory  rozličné,  kt^ré 
věc  měly  důkladně  vyšetřiti  a  připraviti.  Nás  zajímá  při  tom  vše,  co 
se  týče  našeho  českého  bohatýra.  Již  nebylo  lze  (díky  publikacím 
Helfertovým  a  článkům  Kalouskovým  v  Politice)  úplně  pomlčeti  o  Kap- 
lířovi, zvláště  když  nejnovější  díla  hr.  ThUrbeima,  Onna  Kloppa  a  Karla 
Toifela,  vesměs  německá,  o  něm  aspoň  zmínky  činí.  1  užito  tudíž  jiné 
methody;  bylo  proti  zásluhám  Kaplířovým  všelijak  brojeno,  při  čemž 
odpůrci  jeho  se  zaplétali  v  odpory:  tak  rozhlašováno,  že  prý  s  vo- 
jenskými věcmi  nebylo  mu  činiti,  že  význam  jeho  jest  nepatrný,  jinde 
zase,  že  byl  pouze  místním  velitelem  (Platzcommandant)  a  t.  pod.  ne- 
smyslů a  nepravd  více.  Národní  k  Čechům  nepřízeň  pracovala  o  závod 
s  politickou  vášní  strannickou,  aby  zneuctily  památku  muže,  jemuž 
předkové  nynějších  Vídeňanů  nejvřelejší  vděčnost  a  oddanost  projevovali. 

Nemohouce  ovšem  všech  těch  příkon  obšírně  vykládati,  dotkneme 
se  pouze  některých  křiklavých  projevů  nešetrného  nevděku.  Redaktor 
slavnostního  spisu  prof.  Renner  nechtěl  pojati  ve  spis  ten  podobiznu 
Kaplířovu,  ježto  prý  výkony  jeho  byly  nepatrné  a  obraz  jeho  prý  by 
urážel  národní  cit  německý.  Proti  takovému  jednání  rázné  se  ozval 
časopis  Extrablatt  řka,  že  nepodjatý  dějezpyt  hr.  Kaplíři  již  plnou 
měrou  učinil  spravedlnost.  Tehdáž  rozhodla  komise  obecni  rady  Ví- 
denské, že  do  slavnostního  spisu  podobizna  Kaplířova  vložena  býti  má, 
čímž  dokázáno,  že  i  nyní  jsou  ve  Vídni  mužové  rozšafní,  kteří  po 
právu  a  slušnosti  se  chtějí  zachovati  k  památce  Kaplířově.  Tak 
učinil  konsistorní  rada  prof.  Landsteiner  v  obecní  radě  Vídenské  dne 
14.  listopadu  1882  návrh,  aby  některá  ulice  ve  Vídni  pojmenována 
byla  po  polním  maršálku  hr.  Kaplíři,   který   (jak  navrhovatel  výslovné 


Digitized  by  V:íOOQIC 


EapUř  a  Viděn  r.  1683  a  r.  1883.  775 

pravil)  má  ty'éž  zásluhy,  jako  řízný  Starheraberk.  Návrh  ten  byl  od- 
kázán odboru  k  posouzeni;  co  se  později  s  ním  stalo,  není  nám  známo. 

Proti  zámčrn  samému  vytasila  se  Neue  Freie  Presse  zrovna 
směšným  d&vodem :  jméno  Kapliř  prý  se  konči  hláskou,  již  v  německém 
jazyce  nelze  naznačiti  a  která  při  vyslovováni  óini  Němci  překážky 
nepřekonatelné.  Jest  věru  stydno  i  žalostno,  že  jisté  kruhy  samým  ne- 
vděkem již  ani  Kaplířova  jména  vysloviti  nemohou.  Podobné  zjevy  na 
rozličných  místech  nevoli  zpflsobily.  Když  výbor  pro  uspořádání  histo- 
rické výstavy  vztabujíci  se  k  létu  1683  požádal  nynějšího  držitele  Mi- 
lešova,  hraběte  Jana  Ledebura,  vřelého  ctitele  Kaplířova,  za  půjčení 
velké  olejové  podobizny  našeho  hrdiny,  Milešovský  pán  odepsal,  že 
nemůže  vyhověti  této  žádosti,  ježto  prý  Vídeňané  nedosti  si  váži  zásluh 
Kapliřových.  Teprve  později  po  omluvném  listu  z  Vidné  a  tuším  po 
přijeti  podobizny  Kaplířovy  do  slavnostního  spisu  vyhověl  prý  pan 
hrabě  žádosti  výše  položené  (Pokrok  24.  května  1883). 

Jak  malicherných  prostředků  se  užívá  z  jisté  strany  v  nehodném 
boji  proti  Kaplířovi,  dokázala  opět  Neue  Freie  Presse,  která  se  jala 
tvrditi,  že  prý  češství  Kapliřovo  bylo  od  novějších  fanatiků  teprv  uděláno, 
ani  prý  sám  se  psával  Kaplierz;  případně  odpověděly  na  to  ve  své 
polemice  Národní  listy  (večerní  list,  22.  května  1883),  že  by  dle  takového 
náhledu  všecky  literární  památky  psané  bratrským  pravopisem  byly 
nečeské. 

V  příčině  pomníku,  jenž  má  býti  postaven  ve  chrámě  Svato- 
štěpánském  ve  Vídni,  se  dovídáme,  že  na  modelu  cenou  poctěném 
prof.  Edmunda  Helnicra  Kapliř  se  nenalézá;  k  tomu  dokládá  baron 
Helfcrt  na  konci  svého  spisu,  že  by  pak  tomu  pomníku  osvobození 
Vídně  nescházelo  nic  než  obraz  toho,  který  stál  na  prvém  místě  a  jemuž 
spolu  se  Starhemberkcm  dle  úsudku  vrstevníků  a  tehdejší  městské  rady 
přičítá  se  největší  zásluha  za  šťastný  výsledek. 

Velmi  podivně  zní,  co  vypravuje  Tribune  (27.  prosince  1882) 
O'  chování  posluchačstva  při  přednášce  p.  Jana  Harny,  konané  v  míst- 
nosti voličského  klubu  v  Brigitenavě.  Pan  přednášející  vykládal,  byv 
k  tomu  několika  členy  vyzván,  „o  zapomenutém  spoluobranci  Vídně 
léta  1683  K.  Z.  hr.  Kaplíři."  Výklad  jeho  byl  přerušován  hlukem,  ale 
když  přednášející  citoval  vesměs  německé  prameny  nepokoj  se  poněkud 
utišil.  Na  to  uznal  předseda  klubu  prof.  dr.  Engelhard  za  dobré,  od- 
kázati (prý)  zásluhy  Kaplířovy  v  patřičné  meze  tvrdě,  že  Kapliř  nemá 
zcela  žádných  zásluh,  ježto  prý  konal  pouze  svou  povinnost. 

V  těchto  dnech  posléze  usnesla  se  obecni  rada  Vídeiiská  na  tom, 
že  slavnost  osvobození  se  má  obmeziti,  zvláště  pak  vyloučiti  všechna 
při  tom  okázalost.  S  takovým  obmezením  již  napřed  souhlasila  Deutsche 
Zeitung,  než  ještě  učiněno  ono  usneseni  a  sice  proto,  poněvadž  prý 
dle  vůle  jistých  českých  přcmrštěnců  (exaltados)  slavnost  Vídeňská  se 
měla  státi  pouhou  slavnosti  Kaplířovskou.  Ale  z  vlasteneckého  měšťanstva 
Vídenského  hned  v  zápětí  toho  počali  se  ozývati  důrazní  hlasové  proti 
všelikému  obmezováni  slavnosti  a  přimlouvati  se  za  všeobecné  velkolepé 
národní  oslavení  velepamátnčho  dne. 

Však  dosti  již  těch  neutěšených  zjevů  zaslepeného  strannictví  a 
národní  nesnášenlivosti.  Zcela  jinak  pohlížejí  na  tuže  věc  posuzovatelé 


Digitized  by  VirOOQlC 


776  ^-  Jireček: 

nepřcdpojatí.  Wiener  Allgeraeine  Zeitung  (dle  Politik  11.  červenec  1883) 
rozmlouvá  asi  takto:  Že  Vídeň  z  pohraničně  pevnosti  se  stala  metro- 
polí a  ohniskem  vzdělanosti,  že  unikla  osudu  Balkánskěho  poloostrova  "— 
to6  zásluhou  obránců  jejích  z  r.  1683,  Rakušana  Starhemberka,  Lotri- 
fiana  prince  Karla,  Vlacha  Evgena  Savojskěho,  Chorváta  Koloniée, 
Čecha  Kaplíře,  Poláka  Soběskěho.  Běžíť  tu  o  slavnost  vlasteneckou, 
všerakouskou,  neboť  všichni  národové  rakouští  bratrsky  jsouce  spolčeni 
proti  Turku,  nejúhlavnějšímu  nepi4teli  všeho  křesťanstva,  Čechové, 
Němci,  Poláci,  Rusí  ni,  Chorvaté  a  Vlaši  svorností  svou  a  spojenými 
silami  společně  Vídeň  zachránili.  —  Mflže  nám  býti  zadostučiněním, 
že  ze  strany  povolaně  došli  k  vývodům  našim  z  r.  1877,  že  vojenští 
odborníci  áplně  uznávají  význam  Kaplířův.  Děje  se  to  ve  spise  nade- 
psaném Das  Kriegsjahr  1683  a  vydaném  od  oddělení  vojenského  archivu 
pro  dějepis  válek;  zde  promluvila  autorita  i  znalecká  důkladnost  od- 
borníků. 

Lze  proto  očekávati,  že  lepší  poznání  sice  neuáhle  ale  stále  se 
bude  vzmáhati  a  šířiti. 

Ale  třeba  na  ten  čas  zůstávali  ještě  někteří  odpůrci  zaslepeni, 
třeba  proti  dobroději  svých  předků  s  odporným  urážlivým  nevděkem 
se  chovali:  přece  nikdo  více  nevyrve  nám  historické  osobnosti  Kaplí- 
řovy  z  našich  dějin  a  navždy  zůstane  k  oslavě  národa  českého  prosla- 
vené jeho  jméno  sdruženo  se  světodějiuným  osvobozením  města  Vídně 
od  Turkův. 


Rylský  klášter. 

Pí6o 

dr.  Konst.  Jireček. 

(Fokr&6ovAuí.) 

n. 

!í,í  prostřed  východní  polovice  poloostrova  Balkánského,  ve  stejné 
Jt-  vzdálenosti  od  Dunaje  i  od  moře  Egejského,  rozkládá  se  mo- 
hutný uzel  horský,  složený  z  granitu,  gneissu  a  slídy,  v  jehož 
nitru  se  kryjí  vrchoviště  čtyř  velikých  řek.  Rozkládá  se  od  zá- 
padu k  východu  asi  na  80  kilometrův  délky,  kdežto  šířku  jeho  se 
všemi  výstupky  páčiti  lze  nejméně  na  35  kilometrův. ')  Na  sever  spadá 
strmě,  ale  na  jih  se  svazuje  bez  přecliodu  s  jinými  stejně  vysokými 
pásmy.  To  je  Byla  Planina  Bulharův  (tur.  Rilo  Dag  *).  K  severu  jedním 


')  Samokov  od  Mechomie  vzdálen  je  přímou  čarou  asi  50  kilometrův,  ač 
jeli  posice  tohoto  druhého  místa  spolehlivě  ustanovena. 

•)  Bulharům  hora  i  řeka  slově  vždy  Bila  (stblh.  Pujia),  ženského  rodu, 
nikdy  Ryl.  Tvar  Bulla,  zapsaný  od  Busbecka,  rodilého  z  francouzské 
Belgie,  který  (1554)  hory  tyto  viděl  z  okolí  Trajanových  Vrat,  poukazuje 
ke  staré  výslovnosti  hlásky  y,  nyní  vyhaslé. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Ryhký  klášter.  777 

sedlem  mezi  polem  Dupnickým  a  dolinou  Samokovskou  souvisí  s  Vitoši 
a  druhým  mezi  Samokovem  a  prameny  Marice  s  hornatinou  u  Tra- 
janových  Vrat  a  se  Srednou  Gorou  u  Panagjurište  a  Koprivštice.  Na 
jihu  a  jmenovitě  na  východě  se  k  ní  pojí  celý  systém  hor  nemnohem 
nižších,  ale  daleko  rozsáhlejších.  Od  doliny  řeky  Iljiny  na  jih  se  táhne 
mezi  dolinami  Strumy  a  Městy  zmíněná  od  nás  Peřin  Planina,  jejíž 
poslední  další  odnoží  je  zlatonosná  hora  Pangaios  slavné  paměti  z  dob 
antické  republiky  Athénské,  stojící  na  březích  Egejských,  naproti  rovněž 
zlatou  rudou  slynoucímu  staroslavnému  ostrovu  Thasu.  Na  východní 
straně  s  Rylou  bezprostředně  souvisí  obrovské  horstvo  Rhodopy,  řadící 
se  v  několika  pásmech,  rozložených  podobně  jako  Ryla  ve  směru  od 
západu  k  východu  mezi  nížinou  Plovdivskou  a  mořem  Egejským.  Těžko 
jest  určiti  rozhraní,  kde  se  koněí  Ryla  a  kde  se  začíná  Rhodope.  Oro- 
graficky  nejlépe  by  se  k  takovémuto  oddělení  hodila  dolina  řeky  Elideré, 
kudy  vede  cesta  od  Tatar-Pazardžika  do  kotliny  horní  Městy.  Ale 
z  domorodc&v  někteří  hranici  tu  kladou  až  na  Starou  řeku  u  Bataka 
a  Peštery.  ^) 

Nejvyšší  vrcholky  Rylské  seřaděny  jsou  ve  dvě  skupení.  Jedno 
a  sice  vyšší  nalézá  se  v  ohromných  popelavých  stěnách  nad  prameny 
Marice,  jejichž  obzvláštní  pohled  překvapuje  cestovatele  na  přechodu 
přes  Trajanova  Yrata;  druhé  pak  stojí  na  sever  od  kláštera,  nad 
polem  Dupnickým.  O  výšce  těchto  temen  máme  nyní  spolehlivé  zprávy 
dle  zevrubného  trigonometrického  měření,  podniknutého  za  okkupace 
od  ruských  důstojníkův.  Za  nejvyšší  vrch  nejen  tohoto  pohoN,  ale 
vůbec  veškerého  okkupovaného  území  uznána  nepovšimnuta  a  neznámá 
potud  Musalla  (2923  metrův  čili  0590  stop),  která  stojí  nedaleko  na 
východ  od  pramenův  Marice  v  hřebenu  holých  a  strmých  hradeb,  čnějících 
k  nebi  zrovna  nad  teplými  prameny,  ježto  se  tam  u  podnoží  hor 
prýští  u  vesnice  Banje  Kostenecké. ')  Nejvyšší  tři  vrcholky  v  druhém 
skupení,  v  okolí  kláštera,  jsou  Elenin  vrch  (8960'),  patrný  svým  křížem 
na  temeni,  jehož  plechové  pobití  na  slunci  i  neozbrojeným  okem  zře- 
telně se  poznává  z  chodeb  klášterních,  dáleji  Popova  Šapka  (8855') 
a  Sejmenski  vrch  (8780')-  Něco  na  západ  vypíná  se  nad  Dupnicí  ještě 
vrchol  Lomnica,  ne  mnohem  nižší  a  podobou  svou  nápadný.  Ryla  je 
tedy  vyšší  než  vrcholky  Staré  Planiny  nad  Kaloferem  a  než  Vitoša; 
s  ní  se  na  poloostrově  může  měřiti  jen  Šar  Planina  (Ljubotrn  3050  m.), 
staroslavný  Olymp  (2973  m.)  anebo  Kom  a  Durmitor  (2606  m.)  v  Černé 
Hoře.  Vyhlídka  s  vrcholkův  jejích  je  jedna  z  nejvelikolepějších,  tím 
více,  anaC  obsahuje  většinou  kraje  vědecky  málo  známé.  Vidí  se  Stará 
Planina  za  polem  Sofijským,  hory  Trnské,  Vitoša  i  vše,  co  s  ní  souvisí, 
kotliny  Samokovská,  Ďupnická,  Radomirská  a  Kjustendilská,  hory  Oso- 
govské  na  jih  od  Kjustendila,   spousty  nevyšetřených  vrchů  v  mezi  bul- 


')  Zachariey  v  popise  Tatar- Pazardžického  kraje  str.  27,  29  a  64. 

')  „Musta  Oal"  na  mapě  nových  hranic,  jež  dle  originálu  mezinárodní  komise 
uveřejněna  od  Kiepcrta,  Berl.  Ztschr.  der  Ges.  f.  Erdkunde  1881,  díl 
XVI.  —  V  OsvětČ  1882  str.  398  jsem,  nemaje  ještě  onoho  měření  ruského, 
západní  část  Ryly  označil  co  vyšší,  kdežto  nejvyšší  vrchol  padá  do  vý- 
chodní části. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


778  J^'  'Tirei^ek: 

burskou  hranicí,  Vardarem,  Strumon  a  Strumicí  v  Malešovskn  a  Pija- 
necku,  dáleji  Peřin  Planina  8  krásnými  tvary  svými,  kotlina  Razložská 
na  horní  Mesté,  počátky  Rhodopy,  kotlina  s  prameny  Marice  a  kas 
pole  Plovdivského  se  Srednou  Gorou  a  Staroa  Planinou  v  pozadí :  celý 
labyrint  pólo  neznámých  hor  a  horských  dolin  v  samém  srdci  polo- 
ostrova Balkánského! 

Jediná  dolina,  v  horách  těch  položená  souběžně  s  pásmem  jejích, 
je  hluboký  úval  řeky  Ryly,  obrácený  na  západ  ke  Strumé.  Prosmykdv 
není.  Na  rozlohu  osmdesáti  kilometrův,  od  Strumy  až  k  začátkům  pravé 
Rhodopy,  jediný  pravidelně  užívaný  přechod  přes  tyto  strmé  stěny  se 
nalézá  u  pramenův  Iskra,  spojující  město  Samokov  s  klášterem,  ale  to 
je  stezník,  pnoucí  se  přes  sedlo  2184  metrů  zvýší,  obyčejně  půl  .léta 
sněhem  zasutý,  koním  a  lidem  velice  namáhavý  a  leckde  i  nebezpečný 
pro  hladkost  holých  skal  a  kluzkost  schodovitých  strmých  oklik.  Jinak 
vedou  tudy  jen  nesnadné  a  neseli ůdné  pěšinky,  jejichž  stopa  místy 
docela  se  ztrácí  v  houštinách  pralesních  a  mezi  kamenitými  skalami-; 
z  kláštera  do  městečka  Mechomie  v  kotlině  horní  Městy,  přímou  čarou 
asi  30  kilometrů  vzdáleného,  počítá  se  14 — 15  hodin  pěší  chůze 
dlouhopustými  lesy  a  bezlidnými  pustinami. 

Již  antičtí  zeměpisci  měli  jasnou  vědomost  o  tomto  uzlu  horském. 
Nejstarší  zpráva  o  něm  se  nalézá  u  Thukydida,  který  velmi  dobře  byl 
seznámen  s  vnitrozemím  thráckým  a  nad  to  dílo  svó  spisoval  nepříliš 
daleko  odsud,  v  řeckých  osadách  v  oboru  ústí  Strumského.  Dle  slov 
jeho  čtyři  řeky,  totiž  Oskios  (Isker),  Strymon,  Nestos  a  Hebros  tekou 
z  hory  řečené  Skomhros,  ježto  prý  jest  horstvo  ohromné  a  pusté,  sou- 
vislé s  Rhodopou.  ^)  Zpráva  je  věrná,  s  tím  toliko  rozdílem,  že  Strnma  se 
pramení  dáleji  na  sever  u  oddílné  Yitoše,  avšak  odsud  přijímá  Džermen 
a  jmenovitě  Rylu.  Ze  Skombru  se  temeni  tři  řeky,  Strymon,  Nestos 
a  Hebros,  dle  zpráv  pozdějšího  neméně  bezprostředního  znatele  Ari- 
stotela, rodilého  ze  Stagiry  na  Chalkidicc  proti  ústí  Strumy  a  živšíbo 
za  dob,  když  moc  králův  makedonských  obsahala  i  tyto  vnitrozemské 
krajiny.  Ze  spisovatelův  doby  římské  někteří  pak  Rhodopu  posunují 
až  do  Ryly;  Pliniovi  se  Oescus  (Isker)  prýští  v  Rhodopě  a  dle  určení 
Ptolemaia  Rhodope  se  začíná  mezi  prameny  Hebra  a  Ncsta. 

Mezi  antickými  zápiskami  o  těchto  horách  zajímavostí  svou  vyniká 
jedna  poznámka  pilného  sběratele  zeměpisných  zpráv  Plinia,  který  od- 
kudsi vypsal,  že  Struma  na  horním  toku  prochází  sedmi  jezery.*) 
Tyto  Pliniovy  septem  lacus  skutečně  existují  podnes,  arci  ne  na  Srumě, 
ale  na  Ryle,  kterou  patrně  i  Thukydides  a  Aristoteles  dle  nějakých 
matných  výpravek  domorodcův  pokládali  za  hlavní  řeku  v  oboru  hor- 
ního poříčí  Strumy.  Po  dnešní  den  známa  jsou  pod  týmž  jménem  „sedmi 
jezer",  hulhsLTskj  sedemté  jezeráy  turecky  jedi  goter.  Hladiny  šesti  malých 


')  Thukydides  lí.,    flfi  {ťfjfifiov   íí^oq  xal  ftiya^    t/ófitvov  rí/?  * Po<t6nt]<;\     Ve 

starších  edic  ích  je  tisténo  Skofnios.  Skoinhros  píše  i  Aristoteles,  Meteorol. 

I.,  13. 
*;  Macedoniae  terminus  amnis  Strymon,  orlus  in  Haemo.    Memorandum  in 

septem  lacus  euin  fimdi,   priusquam   dirigat  cnrsum.    Piinins,  Hist.  nat. 

IV.,  10. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Jiylskft  imter.  779 

jezérek  modrají  se  půl  dne  cesty  na  východ  od  kláštera  niezi  divokou 
obrnboa  divné  rozhlodaných  prahornich  hradeb  skalních,  vody  své 
8  velikým  hlnkem  přes  četné  vodopády  spouštějíce  do  Křivé  Reky, 
která  tésným  stinným  údolím  mezi  strmými  břehy  splývá  z  leva  k  nej- 
hořejšímu toku  Ryly.  Sedmé  jezero,  malý  oválný  bassin  bez  viditelného 
odtoku,  leží  néco  výše  nad  vrchovišti  Ryly  u  samé  stezky  z  kláštera 
do  Samokova.  To  je  snad  „rybnoje  jezero**,  zmiňované  při  popisu  hranic 
klášterních  v  listině  cara  Šišmana  1.   1378. 

Ale  není  dosti  na  těchto  sedmi  jezerech.  Nedaleko  na  východ 
od  Křivé  Reky  z  deseti  druhých  jezírek  rozmanité  velikosti  se  sbírají 
potoky,  které  tvoří  Černý  Isker;  ten  pak,  spojiv  se  s  Bílým  Iskrem, 
divokým  »pádem  se  žene  skrze  závratnou  propast  ven  do  pole  Samokov- 
ského,  kde  žene  kola  ěetných  samokovův,  ježto  kují  magnetové  železo, 
sbírané  co  písek  po  okolních  potocích.  Zásluha  objevení  těchto  jezérek 
pro  vědecký  svět  a  vnesení  jejich  do  map,  které  se  stalo  teprve  nedávno 
(1874),  přísluší  německému  přírodozpytci  Ervinu  Rockstrohovi,  jehož 
pěkně  sepsané  články,  prozrazující  bystrého  pozorovatele,  bohužel  jsou 
rozptýleny  po  různých  málo  dostupných  časopisech. 

Po  Ryle  a  Iskru  třetí  z  řek,  odsud  se  vypryšťujících,  je  Mariina, 
antický  Hebros.  Vrchoviště  její  ze  všech  zdejších  řek  spisovatelům 
antickým  bylo  nejznámější,  přístupno  jsouc  z  roviny  thrácké  a  ležíc 
blízko  veliké  římské  silnice,  jež  vedla  přes  Trajanova  Vrata.  Mezi  ji- 
nými Ovid  píše  o  těchto  místech: 

Qud,  patet  umbrosum  Rhodope  glacialis  ad  Haemum 
Et  sacer  amissas  cxigit  Hebrus  aquas. 

Krajinka  ta  podnes  se  poznává  podle  tohoto  několika  málo  slovy 
tak  podařeně  nastíněného  popisu.  Na  severní  straně  drobné  kotlinky 
s  vesnicemi  řečenými  Banja  a  Kostenec  leží  „stinný  Haemus,"  představený 
lesnatými  boky  Sredné  Gory,  prostírajícími  se  sem  od  Trajanových 
Vrat;  na  jih  pak  do  nebe  se  zvedají  příkré  holé  stěny  „ledové  Rho- 
dopy",  jejichž  roztopené  vody  odvádí  mladistvá  Marica.  Samy  prameny 
Marice  nedávno  obešel  a  popsal  starý  bulharský  spisovatel  P.  R.  Sla- 
vejkov.  Řeka  se  tvoří  u  vesnice  Raduila  na  rumelské  půdě  blízko 
trojmezí  hranic  bulharských,  rumelských  a  tureckých  ze  tří  potokův. 
Z  nich  nejzápadnější,  řečený  Slivnica,  vytéká  z  jezérka  Sarygjolu  (tur. 
„žlutého  jezera"),  prostřední  a  nejsilnější,  vlastní  to  Marica,  vychází 
asi  sedm  hodin  na  jih  od  oné  vesnice  z  jednoho  velmi  vysoko  polo- 
ženého rašeliniště  (blb.  potrsište,  trsina),  které  prý  patrně  jednou  bylo 
jezerním  dnem,  a  konečně  nejvýchodnejší,  nazvaný  Ibiir,  se  sbírá  ze 
dvou  bystřin,  Děsného  a  Levého  Ibra,  asi  pět  nebo  šest  hodin  cesty  ode 
vsi  pod  bezlesými  svahy  vrcholkův  řečených  Mančev  Cal,  Čengené  Čal 
a  Čemberlia,  a  pro  holost  vrchův  letní  dobou  značně  slábne.  Jméno 
tohoto  posledního  potoka,  které  čteme  i  na  úřední  mapě  nových  hranic, 
sestavené  od  mezinárodní  komise,  jakožto  „Grand  Ibar"  i  „Petit  Ibar" 
pod  vrchem  „Ibar  Tepe",  je  vzácnou  památkou  ze  starověku.  V  něm 
podnes  žije  zpomínka  na  antický  Hebros,  na  kterou  p.  Slavejkov  po 
prvé  obrátil  pozornost  znatelův  minulosti  těchto  krajin.  Slovanské  uá- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


780  ^-  Jirecék: 

z  visko  Marica  (tur.  Meridže)  vytisklo  staré  jmcno  na  celém  toku,  po- 
nechávajíc mu  jen  jeden  ze  tří  potokův  na  samém  vrchovišti.  *) 

Kdežto  jmenované  tři  řeky,  Ryla,  Isker  a  Marica,  prameny  své 
mají  na  severním  úbočí  pásma  Rylského,  čtvrtá  veliká  řeka  se  yy^vy- 
šťuje  na  jižním  podnoží.  Antický  Nestos,  bulharská  nynější  Města,  se 
tvoří  z  Bílé  a  Černé  Městy  dáleji  na  východ  od  temeniště  Marice. 
Nejprve  sbírá  potoky  kotliny  řečené  Eazlog,  která  jest  ohrazena  od 
Ryly,  Peřina  a  Rhodopy  a  na  plochém  dně  svém  obydlena  od  čilých 
Bulharův,  chudých  to  horalův,  provozujících  všelijaká  řemesla.  Hlavní 
osady  jsou  městečko  (tur.  kasabá)  Mechomia,  sídlo  úřadův  tureckých, 
a  veliká  ves  Bansko.  Dáleji  si  Města  cestu  razí  divokými  soutěskami 
a  proplynuvsi  pustými  bezlidnými  hornatinami  teče  okolo  města  Nev- 
rokopu,  u  něhož  leží  ssutiny  starého  Nicopolis  ad  Nestum,  až  konečně 
se  do  moře  vlévá  mezi  Kavalou  a  zálivem  Lagosským,  naproti  staro- 
slavnému ostrovu  Thasu. 

Jen  nejvyšší  hřebeny  (bulh.  bilo)  jsou  holé.  Dolejší  úbočí  a  úvaly 
celého  pásma  na  mnoho  dní  cesty  zarostly  jsou  prastarým,  překrásným 
pralesem,  jaký  se  nikde  jinde  na  poloostrově  Balkánském  nespatřuje.  Ve 
východní  polovici  prostírají  se  ony  krásné  lesy,  které  vláda  turecká  od 
pramenův  Marice  až  blízko  k  Bataku  a  Pešteře  postoupila  železniční 
společnosti  Hirschově  a  o  které  se  nyní  před  soudy  rumelskými  'na 
základě  starých  tureckých  fermanův  vede  dlouhý  spor  mezi  onou  spo- 
lečností a  Bulhary  místními,  jmenovitě  obyvateli  vesnice  Bélova,  u  níž- 
se  končí  nedostavěná  trať  dráhy  rumelské.  Západní  polovice,  okolo 
kláštera,  oplývá  podobným  bohatstvím  lesním,  s  tím  toliko  rozdílem, 
že  zde  na  vykořistění  jeho  ještě  žádná  hrabivá  ruka  nepřipadla;  mni- 
chové vůbec  všude  na  světě,  jmenovitě  v  orientě,  byli  pilní  strážci 
lesův.  Vzdále  se  na  několik  set  krokův  od  stěn  klášterských,  vstoupíš 
do  stínu  lesního,  který  pořade  houstne,  až  konečně  se  octneš  v  úplném 
pralese.  Končiny  pod  jezery  a  na  horní  lljině  řece  v  Evropě  málo 
mají  sobě  rovných  co  do  velikoleposti  scenerie  lesní.  Prastaré  konifery, 
ponejvíce  stepilé  smrky,  se  sukovitými  kmeny  po  temnobarevné  kůře 
bradatým  mechem  obrostlými,  hustým  davem  se  tisknou  k  sobě.  Teplé 
slunce  mezi  křižiyícím  se  větvovím  jejich  jedva  prosvituje  do  zvláštní 
polotemné  atmosféry  pralesní,  plné  vypařující  se  vláhy  a  opojného  zá- 
pachu rostlinného.  Hustý  vysoký  podrost  zavírá  leckde  cestu  a  nepo- 
dcjnými  ratolestmi  jezdce  bije  do  tváře,  an  kůň  nezřídka  přelézá  vetchá 
tělesa  spuchřelých  velikánův,  hnijících  mezi  lesklými  vějíři  krásných 
kapradin.  Vedle  cesty  zde  onde  se  u  mohutných  kořenův  kupí  rudá 
mraveniště  neobyčejné  velikosti.  Někde  vrazíme  na  místa  bahnitá,  jinde 
zase  na  kamenci  a  na  sesutými  valouny  vroubená  koryta  bystřin  horských, 
až  pak  z  přítmí  lesního  vyjedeme  na  nějakou  výslunnou  lučinu,   plnou 


')  Slavejkov  v  poznámce  ke  článku  svému  o  jménu  Plovdiva,  Nauka,  ročník 
II.  (Plovdiv  1882),  srpnový  svazek  II.,  str.  175,  hlavné  k  doložení  toho, 
že  jméno  Hebra  u  Hiilharfiv  není  ještě  zapomenuto.  —  V  netištěném 
životíí  sv.  Jana  Rylského  od  Řeka  Dimitra  Kantukuzena  z  15.  století 
slovanský  překladatel  bitvu  1.  1371  na  Hehni  u  Adrianopole  přeložil  „na 
Ibtrscéj  récé"  (rkp.  v  kl.  Rylském). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Byhký  kláSt&r.  781 

vysoké  vonné  trávy.  Jen  klokotání  vod  a  hlasy  zvířat,  rozléhající  se 
dlouhopustým  lesem,  ruší  stálý  klid  tohoto  velebného  chrámu  přírody. 
To  jsou  zbytky  onéch  rozsáhlých  lesův  poloostrovních,  kterými  za  dob 
Thukydidových  panovníci  thráčtí  a  makedonští  s  velikou  prací  prose- 
kávali  cesty  k  válečným  svým  pochodům.  ^) 

Lesy  tyto  dělí  se  na  několik  rostlinných  pásem  dle  výšky  nad- 
mořské. ^)  V  hlubších  dolinách  vidí  se  duby  (blh.  ďBb),  lípy  (lipa)i 
habry  (gabr),  jilmy  (brest)  a  u  tekoucích  vod  javory  a  kleny,  břízy 
(breza),  topoly  (topóla)  a  rozmanité  druhy  vrb  (iva,  Salix  caprea,  a 
rakita,  Salix  purpurea).  Výše  rozkládají  se  širé  lesy  bukové.  Okolo 
kláštera  listnatý  les  začíná  se  mísiti  s  jehličím,  které  nejprve  vystupuje 
sporadicky,  ale  po  stráních  nahoru  zvolna  se  sesiluje,  až  nabude  úplné 
převahy.  Tento  pestrý  les  lupenatý  a  chvojnatý  okolo  samého  monastýru 
představuje  v  létě  pohled  velice  půvabný,  kdežto  zimní  dobou,  pokud 
buky  ncnabudou  zeleného  šatu  svého,  vypadá  docela  podivně.  Zajímavý 
je  les  chvojnatý,  na  poloostrove  vůbec  nad  míru  vzácný.  Vyskytují  se 
v  něm  četné  druhy  konifer,  známých  v  severní  i  jižní  Evropě,  ale 
hlavní  část  tvof-í  smrk  (blh.  smrika),  jedle  (elcha)  i  borovice  (bor). 
I  modřín  a  tis  vyskytují  se  nezřídka.  Nad  koniferami  les  přestává, 
místo  dávaje  planinskýni  trávníkům  s  rozptýleným  jalovcem  (blh.  klóka) 
a  kosodřevinou.  Na  strmých  místech  tyto  širé  pažity  se  svou  hladkou, 
letním  sluncem  vysušenou,  vysokou  travou  bývají  nesmírně  kluzké  a 
proto  téměř  neschůdné  i  dosti  nebezpečné.  .Cestovatel  Barth  (1862), 
slézaje  s  Eleninn  vrchu  a  ncznaje  stezky,  sjel  po  těchto  trávnících 
přímo  dolů  a  přirazil  do  kláštera  s  úplné  zedranjmi  nohavicemi. 
O  tomto  dobrodružství  se  čte  nejen  důkladný  popis  v  jeho  cestopise, 
ale  i  klášterní  tradice  o  něm  podnes  vypravuje  s  historickou  věrností, 
podobně  asi  jako  v  paměti  monastyrské  uvázne  pověst  o  mně,  jak  jsem 
na  „Vladičině  li  vadě"  (biskupově  louce)  kraj  pralesa  v  trysku  bez 
úrazu  se  skulil  s  koně  do  hluboké  trávy. 

V  lesích  těchto  se  nalézá  množství  zvěře,  poněvadž  mniši  sami, 
dle  řehole  své  nepožívajíce  masa,  loví  jen  vlky,  jakkoli  je  ťiplně 
vyhubiti  nemohou.  Medvěd  (blh.  méčka)  je  zde,  podobně  jako  na  Vitoši, 
zvíře  dosti  obyčejné;  napadá  někdy  i  koně,  jmenovitě  hříbata,  oddalující 
se  ode  stád  klášterských.  Z  dravcův  menších  kromě  vlka  se  vyskytují 
i  krásný  rys  (blh.  ris),  liška  (lisica)  a  divá  kočka  (divá  kotka).  Srnci 
a  jeleni  se  prohánějí  v  celých  stádech ;  právě  den  po  mém  příjezdu 
jeden  ruský  důstojník  z  naší  společnosti  docela  blízko  nad  klášterem 
střelil  paroháče  neobyčejné  velikosti,  a  poněvadž  místo  bylo  strmé  a 
nepřístupné,  zvíře  skuleno  po  paloucích  a  roklinách  až  blízko  k  Ryle. 
Xa  nejvyšších  trávnících  žije  kamzík  (blh.  a  srbsky  divá  koza),  který 
se  vyskytuje  také  v  Černé  Hoře,    v  Bosně  a  v  Albánii,  ale  kolik  vím, 


Kylské. 

OSVÉTA  1883.  9.  50 


Digitized  by  V:íOOQIC 


782  K,  Jireček: 

ne  na  Vitoši  ani  na  Staré  Planině.  *)  Vídal  jsem  dosti  často  toto  plaché 
zvířátko,  které  obyčejné  se  pase  v  malých  stádech  a  z  daleka  vétří 
přikrádajícího  se  člověka,  ale  nemohu  vám  říci,  v  jakém  zoologickém 
poměru  jest  ke  známým  kamzíkům  Karpatským  i  Alpským.  Kozorožec 
na  poloostrově  Balkánském  schází  docela;  alespoň  žádný  cestovatel 
dosud  ho  nespatřil,  a  mniši,  pastýři  a  hajduci,  kterým  jsem  jej  popi- 
soval, nikdy  takového  zvířete  neviděli.  Z  ptactva  nápadní  jsou  krásní 
orli,  rflzní  sokoli  i  krahujci  a  supi  holohlaví  s  límečky  okolo  krku. 
Potoky  oplývají  hojností  ryb,  jmenovitě  pstruhův  (blh.  pestT>rva),  ježto 
tvoří  jednu  z  hlavních  částí  klášterské  stravy. 

Obecný  typ  Rylské  planiny,  jejích  vrcholkův,  skalin,  lesův  a 
„mořských  ok"  velmi  silně  upomíná  na  Karpaty,  a  sice  netoliko  na 
Tatry,  ale  i  na  části  banátské  a  sedmihradské.  Podobnost  s  Tatrami 
již  Rockstroh  dolíčil  dosti  jasně.  Ale  i  v  jižních  Karpatech  plno  je 
podobností  s  Kýlou.  Jděte  v  Mehadii  nad  místem  lázeňským  okolo 
„pramene  Herkulova"  nahoru  lesnatým  údolím  podél  vesele  šumící 
řeky  Černý  a  máte  před  sebou  partii  z  okolí  kláštera  Rylského,  z  cesty 
ode  vsi  Ryly  do  samého  monastýru  anebo  z  roklin  Drušljavice.  Podobnost 
je  překvapující,  při  čemž  formace  a  podoba  skal  rovný  má  podíl  se 
zevnějškem  míchaných  lesův. 

Ne  neprávem  pohoří  toto  ve  středověkých  památkách  bulharských 
se  nazývá  „pustynja  Rylskaja",  kteréhož  jména  zasluhuje  podnes.  Mniši 
sami  páčí  rozlohu  lesní  spousty  na  šestnácte  hodin  délky  a  šedesáte 
hodin  v  objemu,  kteréž  ocenění  však  nezasahuje  daleko  na  východ  za 
prameny  Tskra  a  tudíž  ncobjímá  v  sobě  prostrannou  hornatinu  u  vrcho- 
viště  Marice  a  Městy.  Jediní  obyvatelé  těchto  pustin  i  podnes  jsou 
pastýři,  mniši,  lovci  a  loupežníci. 

Ve  východní  části  se  na  výšinách  nevidí  než  kočující  pastýři 
rumunští  z  Epiru  a  Makedonie,  tak  zvaní  Vlasiy  pobývající  zde  na 
letní  dobu  se  stády  ovčími  a  koňskými.  Rohatý  skot  se  u  nich  nevy- 
skytuje, jakož  vůbec  v  hospodářství  poloostrova  Balkánského,  ježto 
stojí  na  stupni  dílem  docela  starožitném,  nemohl  ještě  proniknouti 
proti  chovu  malého  bravu.  Pastýři  tito  žijí  zde  přes  léto,  od  Gjur- 
djeva  dne  do  Dmitrova  dne,  často  i  s  ženami  i  dětmi  v  boudách,  obklí- 
čených ohradami  čili  ploty  pro  stáda,  které  se  bulharsky,  řecky  i  al- 
bánsky zovou  mándra,  staroslovansky  l^lefjf,  kleiisfé,  bulharsky  košary, 
i3(fli  (úhly),  v  Makedonii  také  i  hačilo.  Mluví  rumunsky  přiměšujíce 
hojně  slov  řeckých,  a  nad  to  hovoří  bulharsky  přízvukem  a  nářečím 
makedonským.  Mnozí  z  nich  umějí  i  psáti  literami  řeckými,  ba  spo- 
zoroval  jsem  u  nich  některé  stopy  horalské  bigotterio  křesťanské.  Na 
podzim  sestupují  do  teplejších  rovin  přímořských  u  Bílého  moře  od 
Ossy  i  Olympa  do  Gallipole.  Toto  nomadické  pastýřství  je  na  poloostrově 
něco  prastarého,  jehož  zvyky  a  obyčeje  sledovati  lze  již  od  dob  cí- 
sařství římského  (Codex  Theodosianus)  v  památkách  byzantinských  a 
staroslovanských  až  po  naše  dni.  Popis  hospodářství  Vlachův  thessalských, 
jejž  čteme   ve  spise   byzantinského    vojvody  Kekaumena    z  11.  století, 


';  Divé  kozy  (novořocky  uy(iwyíóai<!)  na  Olympu  (Barth,  Reise  durch  das 
Iiincro  der  oiirop.  Tiirkci,  Borlíu  IBGl  str.  185)  patrné  také  jsou  kamzíci. 


Digitized  by 


X^oogle 


Uyhký  klášter.  733 

nedávno  objeveném  od  prof.  Vasiljevského  v  Petrohradě,  téměř  na  vlas 
se  shoduje  se  spůsoby  podnes  trvajícími. 

Když  se  blížíš  stanovištím  Vlachův,  zdaleka  se  ozývají  divocí 
jejich  psi,  ktei4  názorné  poučují,  že  domácí  pes  je  nejbližší  příbuzný 
divého  vlka;  podobnost  jejich  s  vlky  je  taková,  že  často  bezděky  po- 
myslíš, zdali  to  nejsou  ochočení  vlci  teprve  v  několikeré  generaci  anebo 
psí  odráda,  křižováním  s  pravými  vlky  vzniklá.  Není  li  pastýře  nablízku, 
nutno  rychle  sáhnouti  k  ručnici.  Ale  tito  vlčí  psi  nejsou  nejhorší  ne- 
snází při  návštěvě  horských  výšin.  Vedle  pastýřův  bytigí  na  vrchovištích 
Marice  a  Městy  i  drzí  loupežníci,  křesťané  i  musulmané,  zde  od  pra- 
dávna majíce  bezpečný  úkryt.  Sousední  Rhodopa  od  nepamětných  dob 
byla  eldoradem  zbojníkův.  Ze  středověku  připomínáme  jen  hnutí  samo- 
zvance Ivanka  koncem  12.  století  a  hajducké  panství,  které  v  polovici 
14.  věku  v  hornatinách  mezi  Plovdivem  a  přímořím  Egejským  si  za- 
ložil slavný  junák  Momčilo,  podnes  opěvaný  v  písních  bulharských 
i  srbských.  Za  novějších  dob  Krdžaliji  jedno  z  hlavních  stanovisk  svých 
měli  v  Chaskjojsku  ve  východní  Rhodopě.  Toto  horské  loupežničení, 
zakládající  se  na  celé  povaze  přírody  zdejších  hor,  prokvétá  až  po 
dnešní  den.  L.  1881  v  červenci  náčelník  hajducký  Spanós  a  jeho 
kollega  Malamás  se  svou  mezinárodní  chasou  naplnili  slávou  svou  ve- 
l^kcro  podnoží  Ryly  a  Rhodopy,  jmenovitě  lesy  Belovské  a  okolí  vy- 
soké Musally ;  rumelská  žandarmerie  a  milice  po  celé  týdny  zaměstnána 
byla  honbou  na  tuto  čeládku,  která  unesla  i  jednoho  lesního  inženýra 
Ilirschova,  ale  za  výkupné  jej  milosrdně  zase  pustila.  Šarvátky  (perc- 
strelky)  po  lesích  a  na  horských  lučinách  se  přenesly  až  na  bulharskou 
hranici,  zavřenou  kordonem  pěchoty  Samokovského  praporu,  i  až  k  pra- 
menům Iskra  do  oné  jezerní  krajiny.  Byli  mrtví  i  ranění  z  obou  stran. 
Následujícího  roku  (1882)  opět  se  udalo  několik  loupeží  až  blízko 
u  zmíněné  stezky  ze  Samokova  do  kláštera,  a  na  vlaské  pastýře  padlo 
těžké  podezření  neřkuli  společné  viny,  aspoň  jataJch/Jat  —  krytí  a 
stravování  lupičův.  ') 

Západní  část  pohoří,  od  vrchovišf  Iskra  až  ke  Strumě,  je  torri- 
torium  klášterské,  bez  Vlachův  a  bez  loupežníkův.  Od  východních  hor 
liší  se  ještě  jedním  dosti  nápadným  příznakem.  Na  východě  okolo  pra- 
menův  Marice  převládají  turecké  názvy  vrcholkův,  kdežto  na  západě 
u  Ryly  veškera  téměř  terminologie  je  bulharská.*) 

Berlínský  traktát  položil  na  hřeben  pásma  Rylského  hranici 
stončené  říše  osmanské  a  nad  to  do  jeho  středu  i  troj  mezí  Bulharska, 
Východní  Rumelie  a  Turecka.  Klášterní  území  a  končina  u  pramenův 
Iskra  se  všemi  jezery  náleží  ke  knížectví,  ale  hranice  jde  dílem  docela 


')  Ani  letošní  rok  1883  nemine  bez  rozmnožení  loupežnické  kroniky.  Nyní 
v  červnu  četa  30  zbojiiíkfiv  zjevila  se  v  Peštorské  okoliji  na  hřebenech 
Rhodopy,  a  ])rouásle(íovúna  jsouc  od  nimelské  milice  rozprášena  blízko 
hranic  Vnmclsko-tureckych  so  ztrátou  3  raněných  a  9  mrtvých;  vojáci 
padli  dva. 

')  í)osavadní  cestovatelé,  jmenovitě  Barth,  neznajíce  slovansky  a  držíce  se 
výpovědí  svých  Inreckycli  ]>vftvodtí,  tato  jména  nckdy   strašně  zpotvorili. 

'  Ka  mapách" čteme  ku  \ú\  tylo  nt^stvury:  Careforje  (Carev  vrch).  Heléni- 
vrnkoH  (Elenin  vrcji),  lioftnič  (Postnica)  atd. 

50* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


784  *       ^'  Jire^^^' 

blízko  vedle  saméliu  pomezi  zcmé  monastyrské,  ka  př.  po  vrších  na 
levém  břehu  Ujiny  řeky,  nedaleko  od  kláštera.  Trojmezí  leží  na  hoře 
Čadyr  Tepe  (tur.  stanový  vrch)  mezi  prameny  Iskra  a  Marice,  v  krajině 
kamenité,  nescbůdné  a  docela  pusté  i  divoké,  kde  se  k  severu  odboéigí 
nízké  vrchy,  jdoucí  k  Sredné  Goře.  Dáleji  na  východ  hřeben  Ryly  a 
jejího  pokračování  Rhodopy,  jsa  rozvodím  mezi  Mestou  a  Marici,  roz- 
děliye  autonomní  provincii  rumelskou  od  vlastního  Turecka. 

Poloha  kláštera  samého  vyvolena  je  na  nejvhodnějším  místě  celého 
poříčí  řeky  Ryly,  jmenovitě  v  ohledu  klimatickém.  Je  to  spůsob  horského 
amfithcatru,  ohrazeného  na  severovýchod  nejvyššími  vrcholky  této  části, 
kdežto  na  jihozápad  se  otvírá  těsná  dolina,  kudy  Ryla  seskakuje  k  Iljině 
řece.  Budova  monastyrská  stojí  v  úhlu,  jejž  tvoří  stok  Ryly  s  divokou 
Drušljavicí '),  přicházející  z  pravá  těsnou  malebnou  roklí,  plnou  roz- 
košných scenerií  krajinných,  a  vlévající  se  do  Ryly  bezprostředně  pod  okny 
kláštera  na  východní  čili  hořejší  jeho  straně.  Kromě  toho  klášter  úplně 
ovládá  dolinu  Ryly  na  místě  tak  těsném,  že  není  průchodu  leda  skrze 
klášter  sám.  Při  vysoké  poloze  nadmořské  (1104  metrův)  a  při  horském 
okolí  přece  podnebí  dosti  je  mírné.  Sníh  arci  padne  někdy  i  v  červnu 
na  „Petrov  den,"  a  paprika  ku  př.  v  zahrádkách  klášterských  na  vý- 
slunné stráni  nikdy  nedozraje,  avšak  v  zimě  i  v  létě  po  studených 
nocích  následují  vždy  teplejší  dni,  neboť  směr  doliny  svitu  slunečnému 
ve  všech  měsících  dává  plný  přístup  a  klášter  tudíž  nebývá  uvržen 
v  předčasný  stín  okolních  strmin.  Kdežto  po  horách  vůkol  v  zimních 
a  jarních  dobách  nezřídka  s  divokým  lomozem  dolů  se  řití  sněžné 
laviny,  kterým  zde  říkají  bulharsky  sospa  (od  stslov.  si>sypati),  cesta 
z  kláštera  dolů  do  vsi  Ryly  nikdy  nebývá  úplně  zasuta  a  spojení  vždy 
zůstává  otevřeno.  Také  větry  nemají  do  toto  končiny  volného  přístupu, 
jmenovitě  ledové  metelice  zimní,  což  není  bez  vlivu  na  obecnou  tem- 
peraturu  závětrného  úkrytu  klášterského. 

Po  těchto  zeměpisny-ch  náčrtcích  vylíčiti  chceme  dějiny  samého 
kláštera  Rylského,  od  založení  jeho  po  naše  dni,  a  vypsati  nynější 
jeho  stav,  alespoň  v  hlavních  rysech. 

Původ  klášterské  obce  Rylské  přenáší  nás  do  dávných  vékův, 
kde  středověký  stát  bulharský,  středisko  své  maje  v  Přeslavi  u  Šumna 
blíže  Černomoří,  mladistvým  rozvojem  obsáhl  veškerá  plemena  slovanská 
od  břehův  dolního  Dunaje  až  po  hradby  Solunské  a  k  písčinám  Adria- 
tickým okolo  Dráče,  a  kde  křesťanství  po  prvé  kázáno  mezi  Slovany 
poloostrovními,  —  do  let  panování  prvokřestěného  knížete  Michaila 
Borisa  (ok.  852—888)  a  syna  jeho,  slavného  a  velikého  cara  Symeona 
(888—927),  a  do  dob  sv.  apoštolův  Solunských  a  jejich  učedníkův, 
onoho  pokolení,  když  mnich  Chrabr  o  původcích  písma  slovanského 
napsati  mohl  poznámku:  „jsouť  ještě  živi,  kteří  jsou  viděli  je."  Do 
vnitrozemí  poloostrova,  do  horských  kotlin  při  podnoží  Vitoše  a  Ryly, 
do  poříčí  horní  Strumy,  do  oblasti  Vardaru  a  do  okolí  jezer  Ochrid- 
ského  a  Prespanského  tehda  slovo  boží  přineseno  za  knížete  Borisa, 
a  za  nástupce  jeho  Symeona  hlavní  pracovníci  při  kázaní  a  utvrzování 


*)  Od  bulh.  slovesa  drúsam  otřásám,  rosdrúsan  roztřesen  (ku  př.  od  jízdy). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Bylský  klášter.  785 

víry  křesfanské  byli  učedníci  Methodia,  arcibiskupa  Velehradského,  po 
smrti  mistra  svého  pronásledováním  německého  biskupa  Vichinga  při- 
nuceni byvše  k  odchodu  z  naší  Moravy  (885). 

Doba  pokreslení  každého  národa  i  veliký  s  tím  spojený  převrat 
v  soukromém  i  veřejném  životě  všude  k  sobě  vábí  pozornost  rozva- 
žujícího přítele  minulosti  lidské.  V  Bulharsku  dějinné  památky  pro 
tuto  vážnou  dobu  dosti  jsou  zlomkovité,  a  hádanek  je  zde  pro  badatele 
vždy  ještě  dosti.  Neznámeť  ani  polohu  oněch  sedmera  biskupství,  které 
s  náležitými  k  tomu  kostely  eparchiálními  založil  kníže  Boris  a  které 
napotom  po  dlouhý  čas  pokládány  za  kolébku  křesťanstva  v  zemích 
bulharských.  ^)  Kromě  toho  není  ještě  objasněno,  kolik  zbytkův  starého 
křesťanství  ostávalo  v  zemi  z  dob  římských,  kdež  ve  všech  městech 
trvala  biskupství,  o  kterých  se  v  historických  spisech  4.-6.  věku  tak 
často  děje  zmínka;  jisto  je,  že  albánští  horalé  pokřestěni  ještě  před 
stěhováním  národův  a  před  velikou  národopisnou  proměnou  #a  polo- 
ostrově, která  se  stala  počátkem  7.  století  slovanským  zaplavením 
celého  vnitrozemí,  a  Tovněž  není  pochyby,  že  nejdůležitější  výrazy 
křesťanské  terminologie  Rumunův,  rozptýlených  po  celém  poloostrově, 
jsou  původu  římského,  a  ne  byzantinského  anebo  slovanského.  ^)  Nemám 
ani  úmyslu  ani  možnosti  pouštěti  se  v  přítomném,  pod  Yitoší  na  rychlo 
a  s  velikými  překážkami  sepsaném  cestopisném  náčrtku  do  nějakých 
podrobných  historických  bádaní.  Jen  mimochodem  chci  se  zmíniti  o  jedné 
nápadné  zvláštnosti  nejstaršího  bulharského  křesťanství  v  10.  století, 
ku  které,  kolik  se  mohu  upamatovati,  posud  nikde  nebyla  obrácena 
náležitá  pozornost.  Na  první  pohled  podivným  se  vidí  houfné  užívání 
starozákonných  jmen  křestních,  jmenovitě  v  západních  krajinách,  v  Make- 
donii, v  Albánii  a  v  Thesalii.  Nejslavnější  car  bulharský  slovc  Symeon, 
a  dva  bratří  jeho,  jak  víme  nyní  ze  zápiskův  evangelia  Cividalského, 
se  nazývali  Gabriel  a  Jakub.  Synové  boljara  Šišmana,  který  (ok.  963) 
odtrhl  západní  končiny  a  v  nich  založil  samostatné  carství,  vesměs 
měli  jména  biblická:  David  car,  Samuel  car,  Mojžíš,  Aron.  Jeden  ze 
svatých  „sedmipočetných"  (scdmočistennici),  učedníkův  sv.  apoštolův 
Solunských,  jehož  tělo  podnes  odpočívá  v  soujmcnnóm  jeho  klášteře  na 
březích  jezera  Ochridského,  jmenoval  se  Naum  dle  jednoho  z  prorokův 
starého  zákona.  ^)  Starosrbská  zakládací  listina  chrámu  Prizrenského 
ze  14.  stol.  při  opise  mezi  vesnice  Šiklje  v  horní  Albánii  blízko  spojeného 
zpomíná  Drima  „svetago  Solomona,"  patrně  starý  nějaký  kostelík.  A  ži- 
dovský cestovatel  rabbin  Benjamin  ze  španělské  Tudely  ve  12.  století 
velice  se  podivil,  vida,  že  v  Thessalii  u  rumunských  horalův  (Vlachův) 


')  O  nich  se  zmiňuje  vedle  řecké  legendy  sv.  Kli  menta  Ochridského  i  jeden 
list  Theofylakta  arcibiskupa  Ochridského  (ok.  1100).  Srovn.  Uspenského 
Obrazovanije  vtorago  bolgarskago  carstva  (Odéssa  1879  str.  24). 

^)  O  těchto  rumunských  výrazech  starokřesťanských  (vedle  živlů  v  přijatých 
z  novější  slovanské  a  řecké  terminologie  liturgické)  viz  W.  Tomaschek 
Zuř  Kunde  der  Haemns-Halhinsel,  Wien  1882  (ve  spisech  Vídenské  aka- 
demie) str.  53. 

')  Název  Naum  co  křestní  jméno  doposud  velice  je  rozšířen  po  Ochridsku, 
Bitolsku  a  Kostursku.  Ale  časové  velice  se  proměnili.  Místo  sv.  Nauma 
nyní  (v  létě  1883)  pozornost  k  sobě  obrací  slavný  loupežník  Naum,  který 
ulehčuje  kapsy  pocestných  okolo  Kostura. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


786  A'.  Jirečck: 

v  obyčeji  jsou  osobní  jmeua  biblická.  ^  Ba  i  ve  starýcb  Uhrách  se 
potkáváme  s  podobnou  zvláštností  v  samé  rodino  královsko,  ve  které 
se  vyskytují  jména  Samuel  a  Šalamoun.  V  pozdějším  středověku  zvyk 
tento  téměř  úplně  vymizel. 

Za  těchto  prvních  dob  křesťanských  vystoupili  v  samém  centru 
poloostrova,  v  poříčí  horní  Psiny  a  Bregalnice,  ježto  tekou  do  Vardaru, 
jakož  i  horní  Strumy,  čtyři  poustevníci  (pustinnožiteli),  jejichž  památka 
po  dnešní  den  mocně  žije  trváním  čtyř  klášterftv,  které  od  nich  mají 
svůj  původ.  Tradice  přivádí  tuto  „četvorici"  v  nejužší  svazek,  posta- 
vujíc sv.  Jana  Ilylského  za  hlavní  osobu  a  ostatní  za  učedníky  jeho, 
což  je  velice  pravdě  podobno,  jakkoli  staré  legendy  se  o  tom  nevy- 
slovují  docela  jasně.  ^)  Za  zjištěno  lze  pokládati,  že  byli  asi  všickni 
vrstevníci  a  že  žili  za  dob  cara  Petra  (927—969). 

Nejzápadnější  z  těchto  čtyř  poustevníkův,  Prochor  Pšinský,  žil 
na  horním  toku  řeky  Psiny  pod  horou  Kozjačskou  „v  pustynjach  Vra- 
njanskych,"  kde  podnes  stojí  klášter  jeho  na  půdě  turecké  nedaleko  nej- 
jižnějšího cípu  nových  hranic  srbských.  Gavrif  Lésnovský,  muž  rodu 
boljarského,  po  smrti  nevěsty  své  stal  se  mnichem  a  založil  klášter 
sv.  Archandělův,  jenž  posud  se  nalézá  na  hoře  Lěsnovské  u  města 
Kratova,  později  proslulého  svými  doly  stříbrnými,  olověnými  a  mědě- 
nými. Joakim  se  usadil  u  městečka  Gradce,  které  nyní  je  známo  pod 
jménem  Egri  Palanka  čili  Krivorečna  Palanka  a  které  tehda  bylo  sídleni 
jednoho  zbožného  boljara  i  mělo  malý  kostelík ;  asi  hodinu  odtud  na 
jihovýchod  sídlo  své  zarazil  v  jeskyni  na  místě  řečeném  Sarandapor,  *) 
u  potoka  Babina  Dolu  a  u  řeky  Skupice,  na  podnoží  hor  Osogovských, 
kteréž  nyní  tvoří  hranici  bulharsko-tureckou  po  jižním  okrají  okresu 
Kjusteudilského.  Odtud  slově  Joakim  Osogovský,  někdy  i  Sarandaporský. 
Klášter  jeho  (Osogovský  monastýr)  stojí  ještě  na  půdě  turecké,  neda- 
leko hranic,  obydlen  jsa  od  jediného  mnicha  a  nemaje  žádných  pa- 
mátek ze  středověku. 

Nejslavnější  z  těchto  čtyř  poustevníkův  byl  však  sv.  Jan,  jehož 
sídlem  byla  naše  „pustynja  Rylskaja".  O  životě  jeho  vypravují  čtyři 
legendy,  z  nichž  tři  původně  sepsány  byly  řecky.  Nejstarší  složena  za 


*)  Christianorum  (Valachi)  instituta  non  obsorvaiit,  suisquv  Judaica  fwmina 
im2)onunt,  unde  nonnulli  Judaeos  fuisse  assorunt,  Jiulaeosque  appellan; 
fratrps  suob,  quumqne  hos  offendiint,  eos  spoliaro,  sod  non  ocridere,  qucm 
ad  modům  occidunt  Graoro.s.  Proklad  ii  Tafola,  Do  Thessalonica  éiusque 
agro  disscrtatio  geograi)hica.  IJtTolini  1830  p.  478. 

^)  Legenda  o  sv.  Joakimu,  vydaná  od  Novakoviéo  v  (ilasnikn  sv.  22.  str.  245, 
jmenuje  Prochora  nápodoMtobm  (podražatel)  sv.  Jana  Rylského,  a  tradice 
Rylské  výslovno  problašují  (lavrila  i  Joakima  za  učedníky  sv.  Jana.  Některé 
staré  legendy  oDsahiijí  tendenci  proměniti  zakladatele  klášterů  v  makc- 
donských  v  samotářské  poustevníky,  jojichž  tělo  se  prý  nalezlo  v  pustinách 
teprve  zázrakem  po  mnohých  letech.  To  pí.šo  iiejstarSí  bezejmenná  legenda 
o  sv.  Janu  a  zmíněný  životopis  sv.  Joakima  o  všech  ostatních.  Proti 
tomu  stojí  druhé  staré  životopisy  poustevníka  Rylského  a  krátká  legenda 
o  sv.  Gavrilu  (Glasnik  díl.  10  sir.  37),  vvličujíce  oba  tyto  muže  jasně  co 
zakladatele  obcí  klášterských. 

•^)  Jnieno  to  značí  „čtyřicet  brodův"  a  opakuje  so  často  na  poloostrově 
k  označení  horských  přechodů  v  s  množstvím  brodů  v  přes  potoky,  novorecky 
saránda  ivyri  (starořecky  bylo  by  rtrtOaffá^ovza  nÓQot)^  turecky  kyrk  gečid. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


ByUlcý  klášter,  787 

bjzantinského  panství  v  Bulharsku  nejspíše  ve  12.  století,  když  tělo 
svatého  leželo  v  Srčdci  ve  chráme  na  jeho  jméno  posvíceném,  i  za- 
chovala 80  v  slovanském  překladu  Josifa  Bradatého  „postníka"  Ryl- 
ského.  Bezejmenný  skladatel  její  patrně  byl  člověk  neučený;  sloh  její 
docela  je  populární,  a  obsah  takořka  naivně  legendární,  plný  místních 
reminiscensí  se  jmény  hor.  Druhou  legendu  sepsal  byzantinský  hodnostář 
Jiří  Skylices,  když  za  dob  císaře  Manuela  Komnena  (1143 — 1180)  ve 
Srědci  se  rozstonal  a  působením  prý  sv.  otce  Rylského  z  nemoci  své 
byl  vybaven.  ^)  Práce  jeho,  zachovaná  v  překlade  starobulharském,  je 
zajímavá  pro  dáležité  historické  podrobnosti.  Třetí  životopis  je  dílo 
proslulého  patriarchy  Trnovského  Euthymia  z  konce  14.  století,  z  dob 
posledního  cara  Šišmana,  vzor  uhlazené  staroslovančiny  z  péra  obrat- 
ného legendopisce.  Čtvrté  a  nejmladší  sepsání  o  sv.  Janu  Rylském  slo- 
ženo bylo  za  dnův  Mohammeda  U.,  dobyvatele  Cařihradu,  mezi  1.  1470 
až  1478  řecky  od  Dimitra  Kantakuzina  a  zachovalo  se  rovněž  jen  ve 
slovanském  překlade;  obsahuje  mnoho  zpráv  historických,  ale  jen  málo 
nového.  *) 

Vypravování  těchto  legend  ovšem  není  souhlasné,  nebof  každá 
z  nich  poskytuje  některé  odchylné  podrobnasti,  tím  více,  že  i  nejstarší 
z  nich  je  napsána  déle  nežli  sto  let  po  smrti  zakladatele  kláštera  Ryl- 
ského. Historické  jádro  všech  těchto  výpravek  pokusíme  se  zde  před- 
staviti ve  stručném  přehledu. 

Sv.  Jan  Rylský  narodil  se  okolo  1.  876,  tedy  ještě  za  panování 
knížete  Borisa,  sotva  dvanácte  let  po  pokřestěni  Bulharska;  mladý 
věk  jeho  padá  do  dob  cara  Symeonu,  za  velikých  válek  jeho  s  Reky 
i  za  největšího  rozsahu  říše  bulharské  od  Cernomoří  přes  celou  Make- 
donii až  k  Adrii  a  do  Hellady  —  a  rovněž  i  do  dob  apoštolské  činnosti 
sv.  sedmipočetných  po  vlastech  makedonských.  Rodiště  jeho  byla  osada 
Skrino  v  soutěskách  Strumy  mezi  kotlinami  Kjusteudilskou  a  Dupuickou, 
malý  kus  cesty  nad  Boboševem,  v  krajině,  kde  podnes  se  spatřují  btopy 
starých  hradův  a  klášterův.  Vesnice  ta  stojí  poáud.  čítajíc  265  doiniiv 
s  1535  obyvateli,  kteří  hrdě  se  honosí  býti  krajany  patrona  bulliar- 
ského.     Po  smrti   rodič&v,    prý    nechudých    a  nebohatých,    Jun   opustil 


')  Tento  Jiří  Skylices  je  rozdílný  od  Jana  Skylica,  patrně  příbuzného  nebo 
předka  svého,  který  vil.  století  byl  náčelníkem  gard  císařských  a  správcem 
paláce  byzantinského  (kuropalátes)  i  sepsal  dějiny  císařův  Cařihradských 
v  1.  81  ť— 1081.  Jraeno  značí  ve  střední  a  nové  řečtině  malého  psíka 
(ró  óxvXtf  TO  óxvkúxf  psík). 

^)  Bezejmennou  legendu  vytiskl  Ililferding,  Sebr.  spisy  (Petrohrad  1868) 
I.  125—131  pozn.  dle  rkp.  Gabrovského  z  1.  1750;  nalezl  jsem  ji  i  v  klá- 
šteře Rylském  v  rkp.  čís.  17  z  1.  1G02.  Týž  rukopis  Rylský  obsahuje 
i  sepsání  Skylicovo,  které  posud  nebylo  vydáno.  Životopis  Euthyniiáv 
velmi  často  byl  tištěn  (nejprve  v  Kyjevě  1071);  posléze  jej  vydal  No- 
vakovié  v  Bělehradském  Glasuiku  díl  22  (1807;.  Spis  Kantakuziuův, 
sepsaný  po  přenesení  sv.  Jana  nazpět  do  Ryly  (1409),  č;  ti  jsem  v  pa- 
negyriku  Rylském,  psaném  rukou  Vladislava  graramatiku  1171);  překlad 
ješté  je  pln  různých  stop  řeckého  originálu,  jmenovité  ve  jménech,  i  rovnéž 
zasluhiye,  aby  vytištěním  uveden  byl  ve  známost  slovanské  historiografie. 
Krátký  život  v  církevních  „prolozích"  (životech  svatýtli)  lui  den  20.  října 
napsán  je  s  použitím  legendy  Skylicovy  v  13.— 15.  vék»,  když  sv.  Jan 
ležel  v  Trnově. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


788  ^  Jireček: 

bratra  svého  a  veden  jsa  náklonností  k  životu  rozjímavému,  odebral 
se  do  nějakého  blízkého  kláštera,  dle  bezejmenné  legendy  u  samého 
Skrina  pod  horon  řečenou  Rujen,  patrně  jednoho  z  nejstarších  mona- 
styrův  bulharských  z  dob  pokřesténí  za  Borisa.  Odtud  pak  se  uchýlil 
do  horské  samoty  a  ujedl nclosti.  Tam  se  oblekl  do  řízy  kožené  a  jal 
se  žíti  v  chaloupkách  z  chrastí  po  dlouhopustých  lesícli,  častěji  pře- 
nášeje sídlo  své  z  místa  na  místo  čili  dle  slov  Skylicových  „z  pustiny 
do  pustiny."  Bezejmenný  skladatel  první  lojícndy  podrobněji  vypravuje, 
jak  nejprve  bydlil  u  zmíněného  od  nás  nahoře  hradu  Pernika  na  kame- 
nitém místě  blízko  řeky  Strumy  i  jak  odtud  odešel  „na  planinu  Vitošu" 
a  tam  se  zdržoval  v  lesních  pustinách,  za  těch  d(ib  arci  docela  divokých 
a  napolo  nedostupných.  Posléze  se  odebral  do  „pustiny  Uylské,"  nej- 
divočejší ze  všech,  zarostlé  neprůchodným  pralesem  a  hustým  chrastím. 
Tam  nejprve  se  usadil  v  dutině  prastarého  dubu  velikého  objemu  a 
neobyčejné  hojnosti  větví. ')  Legendy  vypravují,  jak  se  tu  postil,  jak 
anděl  mu  nosil  stravu  nebeskou  „obrazom  šipkovém,"  jak  milostí  boží 
sladký  hrách  pro  něho  vypučel  v  pustině;  zde  prý  rozprávěl  se 
sv.  Janem  Bogoslovem  a  v  pokušení  uvodín  býval  od  „běsův"  v  po- 
dobách rozmanitých  zvířat. '') 

Později  se  usadil  na  planině  řečené  Vrtop  v  jeskyni  (peštera) 
temné  a  mračné,  která  podnes  se  spatřuje  asi  pět  kilometrův  nebo 
jednu  hodinu  pěší  cesty  daleko  od  kláštera  dle  Ryly  nahoru.  Tam  na 
severním  úbočí  doliny  vysoko  na  stráni  prohledají  z  lesňv,  zrovna  pod 
vrcholem  Elenina  vrchu,  nejstarší  budovy  klášterské  s  dvěma  kostelíky, 
na  těsném  místě  přistavené  ke  strminám  —  tak  zvaná  „stará  postnica" 
čili  „stari  skit"  sv.  Jana  a  postnice  „sv.  Luky,"  a  nad  nimi  se  nalézá 
i  těsná  „peštera"  sv.  Jana  s  úzkým  vchodem.  V  ní  on  po  některý  čas 
měl  za  soudruha  bratrovce  svého  Lukáše.  Ten  tajně  z  domu  utekl  ke 
strýci  poustevníku,  ale  otec  jeho  přišel  do  pustiny  a  s  vášnivým  zlo- 
řečením vytrhl  jej  z  posvátného  života  i  vzal  jej  s  sebou;  než  na 
návratu  mládenec  soudem  božím  nedaleko  odtud  uštknut  jest  od  zmije 
jedovaté  a  tak  aspoň  přece  pohřben  byl  v  pustině.  Na  konec  sv.  Jan 
časem  přebýval  i  na  vysoké  skále  nad  jeskyní,  vždy  ještě  sám. 

Brzo  však  přítomnost  poustevníkova  odkryta  byla  od  pastýřův, 
kteří  po  výšinách  horských  chodili  s  velikými  stády  ovec,  rovněž  jakož 
činí  podnes,  a  zajisté  leckdy  táhli  nahoru  do  končin  jezerních  po 
lučinách  podél  Ryly  pod  stráněmi,  ve  kterých  se  nalézá  jeskyně.  1  jali 
se  jej   častěji   navštěvovati,    a   po    krátkém    čase    začal  sem  přicházeti 

')  Skyliccs  dosti  jasnř;  a  názoriic  popisuje  tyto  pralesy:  „Siju  že  (totiž  horu) 
tu  živusfcíi  imenovar.hu  Ryla,  drčvesi  žo  mnogymí  ucu^štena  (blh.  posud 
„cesta  gora"  —  hustý  les)  i  chrasticm,  i  tu  abie  (ihned)  obret-  drěvo 
ťLuiami  vétvie  imušte  bez  čisla,  samo  že  ot  kořeno  ot  mnogych  lět  i  toliku 
debel'  imóje,  jako  dva  muža  stavša  protivu  sebe  i  imeta  se  za  prtstí 
ručnyje  i  tako  vLzmožeta  oaognuti;  v  něm  že  i  duplina  bě  veliká  ustrojila 
se  i  vrata,  jakože  vbcIkkIíIí  vbnutr." 

*^)  Bčsi  prichoždaachu  zv(  rej  različnych  obrazy,  ustrašiti  i  otgnati  togo 
(t.  j.  sv.  Jana)  chotešte  (Euthym.).  —  Onen  hrách  se  zpomíná  pod  jménem 
slanuťblcbj  nyní  v  bulharštině,  kromě  prý  néktcrých  krajin,  zapomenutým; 
rostlina  ta  nyní  se  nazjvá  cizoslovom  bud  rocky  revit  ((jfch';Otov)  anebo 
turecky  nochtit  (Kichererbso). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


j 


Ryhký  Jclášter.  789 

i  lid  z  okolí,  jmenovitě  když  se  rozhlásilo,  že  svatý  poustevník  vypuzuje 
zlé  duchy  a  léčí  neduživé  všeho  druhu,  hluché,  chromé,  slepé  i  běsné. 

Pro  kritický  dějezpyt  nejzajímavější  episoda  je  návštěva  cara 
Petra  v  pustině  Řylské.  O  tomto  případě  vypravuje  bezejmenná  legenda 
a  dle  ní  Euthymij ;  avšak  Skylices  nezmiňuje  se  o  ní  ani  jedním  slovem. 
Car  Petr,  syn  velikého  Symeona  cara,  muž  pobožný,  který  později 
přičten  byl  mezi  svaté  národní,  přišel  prý  jednou  do  Srědce  a  uslyšev 
o  slavném  anachoretovi,  odebral  se  do  hor  Rylských,  aby  jej  viděl  a 
s  ním  promluvil.  Ale  u  skály  řečené  Stog  u  řeky  Ryly  pro  strmost 
a  úzkost  místa  nemohl  projíti,  proto  s  družinou  svou  vystoupil  na  horu 
Knišavu  a  tam  zůstal,  nemoha  pustinami  proniknouti  dále  ku  předu. 
A  odtud  se  vidéli  z  daleka ;  svatý  poustevník  z  dálky  shlédl  stany  carské, 
rozepiaté  na  vrcholu  horském,  a  car  dle  dýmu,  vystupujícího  sloupem 
do  nebes,  poznal  místo,  kde  žye  sv.  Jan.  Legendy  vypravují  pak  o  darech, 
které  car  s  několika  mladými  dvořany  vypravil  k  poustevníkovi,  i  ujišťují, 
že  sv.  Jan  nijak  nechtěl  se  viděti  s  ním,  ba  Euthymij  dokonce  dokládá 
listy,  vyměněné  prý  mezi  carem  a  poustevníkem.  Petr  prý  s  nepořízenou 
odešel  z  pustiny,  neviděv  svatého,  ale  vrchu,  na  kterém  stály  stany 
jeho,  na  vždy  zůstalo  jméno  Carev  vrch. 

Vypravování  o  této  nepodařené  návštěvě  carské  obsahuje  v  sobě 
mnoho  věcí  pravdě  nepodobných.  Car  Petr  zajisté  od  mladosti  uměl 
celé  dni  jezditi  strmými  horami  a  oněmi  dlouhopustými  lesy,  ježto 
v  míře  nám  nyní  docela  báječné  pokrývaly  středověké  Bulharsko  —  ono 
staré  Bulharsko  plné  hor,  skal,  hustých  lesův,  velikých  řek  a  nebez- 
pečných bařin,  jak  je  líčí  Byzantinci,  ^)  prostoupené  ohromnými  pralesy, 
které  pod  jménem  „silva  Bulgariae"  se  popisují  v  letopisech  křižáckých, 
a  podél  všech  hlavních  cest  obroubené  nehostinnými  houštinami,  které 
dle  slov  Viléma  Tyrského  (v  12.  věku)  lepší  byly  ohradou  země  nežli 
všecka  vojska.  Nad  to  když  pastýři,  sedláci  a  nemocní,  a  tito  poslední 
zajisté  ponejvíce  na  koních  a  na  soumarech,  přicházeti  mohli  k  svatému, 
tu  i  vrchní  vůdce  vojsk  bulharských  mohl  se  dostati  snadno  až  k  němu 
samému.  Není  příčin  pochybovati,  že  pobožný  car  Petr  navštívil  pou- 
stevníka pustiny  Rylské,  ale  povídka,  jak  se  to  stalo,  patrně  vyšla 
z  prostonárodního  výkladu  nazvi ska  Carev  vrch.  Tak  slově  po  dnešní 
den  jeden  vynikající  vrchol  na  jih  od  stoku  Ryly  a  Iljiny  řeky,  na 
samé  nové  hranici,  která  je  položena  přes  hřeben  jeho;  jméno  jeho 
proto  se  zpomíuá  výslovně  i  v  Berlínském  traktátu  při  popisu  hranic 
knížectví  bulharského.  Název  ten  je  zajisté  velmi  starý  a  při  tom  ne 
neobyčejný,  jakož  i  v  jiných  pohořích  se  vyskytují  jména  carských 
nebo  královských  vrchův,  kamenův  a  hřebenův,  jmenovitě  k  označení 
míst  nad  jiné  nápadných.  V  samém  oboru  Ryly  listina  cara  Šišmana 
zpomíná  vedle  Careva  vrchu  i  jiný  Carev  vir.  ^)  Pozdější  prostonárodní 
etymologie  začala  zajisté  se  namáhati  o  vysvětlení  onoho  jména  nějakou 
zvláštní  případností  a  při  tom  uvedla  je  ve  svazek  s  jízdou  cara  Petra 
do  hor  Rylských. 


')  Viz  ku  pr.  Lva  Diákona  vyd  Bonnské  str.  62. 

^)  Vir  bulharsky  šlovou  nyní  místa  hluboká  v  řekách,  kde  r>'by  uejraději  se 
zdržují,  a  tomu,  co  česky  slově  vir  (gurges,  vortex),  se  říká  zavéj,  vstóp. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


790  -K'.  Jircček: 

Není  ani  sebemenší  pochybnosti,  že  sv.  Jan  osobně  založil  klášter 
Rylslvý  a  že  byl  prvním  náčelníkem  obce  klášterské.  Skylices  i  Eutbymij 
zřetelné  vypravují,  jak  se  sešli  soudruzi  přebývat  okolo  nebo  v  pustině, 
jak  si  pod  jeskyní  vystavěli  chaloupky  pro  kellie  monastyrské  i  malý 
chrám,  jak  se  od  nich  sestavila  „obitel^  (obec  klášterská)  a  jak  sv.  Jan 
byl  prvním  jejím  náčelníkem. 

Sv.  Jan  Rylský  zemřel  ve  stáří  70  let,  dle  výslovné  zprávy  pro- 
logův  starobulharských  1.  946  (6454  od  stvoření  světa  dle  aery  by- 
zantinské ').  Skylices,  svědek  dosti  blízký,  vypraviye,  jak  sv.  Jan, 
když  cítil,  že  se  přibližuje  konec  dní  jeho,  učedníky  svolal  kolem  sebe, 
řehole  dané  pilně  šetřiti  jim  přikázal  a  na  to  se  všemi  pocelováním 
se  rozžehnav,  klidně  skonal  v  jejich  středu,  načež  položen  jest  do 
rakve  dřevěné. 

Tělo  nezůstalo  dlouho  v  klášteře.  Ještě  prý  car  Petr  dal  je  pře- 
nésti do  Srědce,  předního  města  všech  těchto  horských  krajův  uvnitř 
poloostrova,  a  od  té  doby  sv.  Jan  asi  po  500  let  zůstával  vzdálen  od 
obydlí  svého  v  horách  Kylských  a  od  klášterské  obce  své.  Za  dlouhé 
této  doby  tělesné  pozůstatky  jeho  měly  dosti  rozmanité  osudy. 

Starý  Srědce  tehdejší  v  podrobnostech  svých  objasňuje  se  ně- 
kolika črtami,  zaznamenanými  u  Skylice:  město  hradbami  ohrazené, 
s  kostelíky  a  rozumí  se  i  domy  někdy  docela  dřevěnými  a  s  občasnými 
velikými  požáry.  Tělo  sv.  Jana  nejprve  leželo  v  metropolním  chrámě, 
jehož  jméno  není  zaznamenáno.  Odtud  přeneseno  do  kostela  sv.  Lukáše 
evangelisty,  zbudovaného  ze  dřeva,  který  viděti  bylo  ještě  za  dob  ně- 
meckého cestovatele  Gerlacha  (1578),  ale  od  té  doby  zmizel;  stál  prý 
na  místech  nynějšího  náměstí  Positano.  Za  nedlouho  nějaký  velmož 
Grd  (zřečtile  Grudás)  sv.  Janu  Rylskému  vystavěl  z  kamene  chrám, 
na  jeho  jméno  posvěcený,  blíže  hradeb  městských,  nyní  rovněž  zaniklý. 
Gerlach  mezi  kostelíky  Soíijskými  zapsal  i  jeden  sv.  Jana,  kterého  za 
jeho  doby  ještě  bylo  užíváno;  místní  podání  vypravuje,  že  prý  se  na- 
lézal vedle  teplých  pramenův  Sofijských,  na  témž  místě,  kde  Turci 
později  vystavěli  velikou  svou  „Banja  Baši  džamisi**,  jediný  z  mečetův, 
který  podnes  zůstává  modlitebnicí  mnsulmanskou.  ^) 

Skylices  vypravuje  o  četných  divech  léčebných,  působených  od 
svatého  ve  Srědci,  jmenovitě  o  císaři  Manuelovi  Komnenovi,  který 
často  zde  pobýval  na  pochodech  proti  Uhrům  a  Srbům  a  jednou  dokonce 
od  poustevníka  Rylského  olejem  od  hrobu  jeho  vzatým  z  náhlé  nemoci 
byl  vyléčen.  Tehda  sepsány  i  služby  svatého,  ježto  výslovně  jej  jmenují 


')  Tak  dle  Neofyta,  Opisanie  bolgarskago  svjastenago  monastyrja  Rylskaga, 
Sofia  1879  Btr.  18.  V  tištěných  prolozích,  které  mi  jsou  po  ruce,  letopočtu  není. 

■')  Naproti  lázním  (baDJáta)  a  sousednímu  mečetu  stojí  zbořeniště  prostranného 
Tas-hanu  fkamenného  karavanseraje),  který  teprve  za  okkupace  vyhořel 
a  pod  našima  očima  se  obrátil  ve  zříceninu.  Za  nim,  někobk  krokův  lui 
jih,  8c  si)atřuje  jeden  drobný  opuštěný  mečet,  zdola  kamenný,  svrchu 
dřevěný  a  hliněný.  V  něm  na  spodní  sténé  pod  omítkou  teď  po  válre 
nalezeny  staré  fresky,  obrazy  svatých  s  nápisy  slovanskými.  Ale  dlr 
pověsti  místní  nebyl  to  sv.  Jan,  ale  sv.  Dimitr,  obrácený  od  Turků  v  džamiji, 
řečenou  „Fetchi-džamisi." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Bijhký  klášter.  791 

okrasou  icósta  Srčdce.  *)  Obecná  úcta  sv.  Jana  Rylskébo  rychle  se 
zakořenila  po  poli  Sofyském^  kde  podnes  obecně  znám  jest  pod  jménem 
„svéti  otec"  -).  Již  v  listech  Theofylakta,  arcibiskupa  Ochridského 
(1084 — 1108),  děje  se  zmínka  o  malém  klášteře  sv.  Jana  v  eparchii 
Srědecké,  jehož  mnich  mčl  listinu  výsadní  od  císaře  Alexia  Komnena 
a  při  tom  byl  ve  sporu  s  místním  biskupem  Srědeckým,  proti  němuž 
ochrany  se  dovolával  u  náčelníka  samostatné  církve  bulharské,  arci- 
biskupa Ochridského.^)  Nyní  jsou  v  Sofijsku  dva  klášteříky  sv.  Jana 
Rylského,  Germánský  na  tom  místě,  kde  Isker  z  hor  vystupuje  do  pole, 
a  Kurilský,  kde  Isker  z  pole  zase  vtéká  do  hor,  prorážeje  si  .cestu  do 
Podunají,  oba  docela  malé,  s  jedním  toliko  mnichem  obyvatelem. 

Za  těch  dob,  v  11.  a  12.  století,  Uhři  podnikali  časté  nájezdy 
do  zemí  Podbalkánských,  tehda  podrobených  pod  žezlo  císařův  Caři- 
hradských. Na  těchto  výpravách  záhy  začali  sbírati  reliquie  svatých  co 
trofeje  válečné.  L.  1072  v  Niši  v  chrámě  sv.  Prokopia  vzali  ruku 
tohoto  svatého  a  přinesli  ji  do  tržiště  sv.  Dimitria  (nyní  Mitrovica) 
ve  Srěmu,  odkudž  ji  navrátil  teprve  císař  Manuel  (1162*).  Po  smrti 
Manuelově,  když  v  říši  byzantinské  nastaly  různé  vnitřní  neshody  a  roz- 
broje, král  Bela  III.,  protivník  samozvance  Andronika  Komnena,  se 
spojil  se  srbským  velikým  županem  Štěpánem  Nemanjou  a  vydrancoval 
Bělehrad,  Braničevo,  Niš  i  Srědec.  Ze  Srědce  mezi  jinou  kořistí  od 
vítězných  Uhrův  odnesena  rakev  s  tělem  sv.  Jana  i  přivezena  do 
Ostřihoma.  Euthymij  vypravuje,  jaké  veliké  divy  tvořil  tehda  poustevník 
Rylský  v  zemi  uherské  a  jak  prý  jmenovitě  dočasným  oněmením  po- 
trestal biskupa    Ostřihomského,    který  jej  nechtěl   uznávati  za    svatého. 

Tři  léta  potom  vypuklo  povstání  v  Trnovsku,  bratří  Ason  i  Petr 
prohlásili  se  za  cary  obnovené  říše  bulharské,  a  v  krátce  celé  „Zá- 
boří" mezi  Dunajem  i  Balkánem  bylo  osvobozeno  od  vlády  byzan- 
tinské. L.  1187  císař  Isák  Angelos  s  vojsky  svými  přitáhl  do  Srědce, 
chtěje  odtud  vpadnouti  do  Podunajských  krajin  povstalcckých  od  zá- 
padu. S  Uhry  byl  se  smířil  v  plné  míře  již  při  nastolení  svém  a  nyní 
zde  ve  Srědci  od  nich  přijal  tělo  sv.  Jana,  nazpět  poslané  od  krále 
Bely  III.,  patrně  k  výslovné  žádosti  Isákově,  který  navrácením  svatého 
poustevníka  chtěl  snad  si  nakloniti  mysli  lidu  bulharského  a  vyhladiti 
nemilý  dojem,  jejž  byl  způsobil  únos  tak  velice  ctěného  národního 
patrona.  Vojska  byzantinská  na  to  zimovala  v  Srědci,  a  příštího  jara 
Isák  vytrhl  přes  Balkán  Etropolský  do  Podunají,  kde  po  tři  měsíce 
marné  obléhal  hrad  Lovec  nad  Osmém  (1188).  Roku  následujícího 
ulicemi  Srědeckými  okolo  chrámu  sv.  Jana  táhli  křižáci  třetí  výpravy 
s  císařem  Fridrichem  Barbarossou,  naleznuvše  dle  slov  letopisce  město 


*;  Na  jednom  místě  se  praví:  „Raduj  se  pustynnaja  krasoto,  otče  uaá  Joaune, 
raduj  se  SredecLskaja  pochvalo  i  Bl-Lgarom  stgraždanine",  a  na  jiném 
svatý  se  zove  „SredcčLskyj  svotilnik." 

^)  Šopové  kraje  Šoíijského  znají  dva  místní  svaté:  „svéti  otec**  (nebo  „svéti 
Jean**)  a  „svéti  krab  —  srbský  král  Milutin,  za  dob  tureckých  přinesený 
do  Sofie,  o  kterémž  lioleji  promluvíme  i)n  jiné  příležitosti. 

•*)  Uspenský  1.  c.  str.  50—51.  Zde  nikterak  není  míněn  sám  klášter  Rylský, 
který  byl  vně  hranic  eparchie  Srědecké,  v  mezích  eparchic  Velbuždské. 

^)  Viz  moji  Heerstrnssp  str.  88. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


792  K.  Jireček: 

opuštěné  a  všech  prostředků  k  ukojeni  žádosti  lidských  prázdué ;  ncslof 
na  sobč  čerstvé  stopy  předešlých  válek  a  častého  drancování. 

Brzy  potom  vojska  bulharská  začala  vstupovati  i  do  krajin  Src- 
deckých.  L.  1194  sám  car  Asěn  osobně  obsadil  Srědec  i  veškery 
krajiny  až  za  horní  Strumu  i  s  hradem  Stohem  u  Ryly.  Po  vjezdu 
do  města  ihned  se  odebral  do  chrámu  sv.  Jana  Rylského  poklonit  se 
ostatkům  svatého  poustevníka  a  celovat  ruku  jeho,  i  rozhodnul  se 
k  většímu  utvrzení  říše  své  přenésti  svatého  do  nové  stolice  bulharské, 
do  dvouhradí  Trnová  a  Trapezice.  Patriarcha  Vasil  přijel  do  Srědce 
převzít  tělo  sv.  Jana,  který  po  druhé  odnesen  z  chrámu  svého,  ale 
tenkráte  ne  do  ciziny,  ale  mezi  své  krajany,  obnovující  starou  národní 
svobodu.  Provázen  jsa  od  igumena  (opata)  a  všech  mnichův  kláštera 
Rylského,  jakož  i  od  čestné  stráže  tří  set  bojovníkův  Asěnových,  patri- 
archa s  pokladem  svým  vytrhl  do  Trnová.  Asěn  zatím  připílil  si 
napřed  i  jal  se  na  Trapezici  na  rychlo  stavěti  kostelík,  posvěcený  na 
jméno  sv.  Jana  Rylského  a  určený  ostatkům  jeho  za  stánek.  Průvod 
s  reliquiemi  musil  ještě  sedm  dní  čekati  před  městem  na  místě  řečeném 
Krstec,  nyní  zapomenutém,  až  by  chrám  byl  docela  připraven.  Z  těchto 
zpráv,  zaznamenaných  od  Euthymia,  docela  jasně  vysvítá,  že  tato 
stavba  Asčnova  byla  kaple  docela  malinká.  To  se  potvrziye  i  nej- 
novějšími nálezy.  Za  ruské  okkupace  na  východní  obrubě  skály,  na 
které  stála  stará  Trapezica,  na  straně  obrácené  k  druhému  hradu 
Carevci,  na  samém  pokrají  u  podvalův  stěny  hradní  kopáním  odhaleny 
zbytky  dvou  malých  těsných  kostelíkův,  z  nichž  jeden  asi  byl  onen 
Asěnův  chrám  sv.  Jana  Rylského,  druhý  pak,  posvěcen  jsa  na  jméno 
sv.  apoštolův,  obsahoval  ostatky  jednoho  z  oněch  poustevnických  sou- 
druhův eremity  Rylského,  Gavrila  Lěsnovského.  ^)  Zde  za  cimbuřím 
zubatých  hradeb  Trapezice,  vysoko  nad  vodami  Jantry,  odpočíval  pou- 
stevník Rylský,  ctěn  jsa  co  přední  národní  světec  bulharský  a  co 
ochrance  carství  Trnovského,    až  do   příchodu  Turkův  a  do  pádu  říše. 

O  klášteře  samém  po  odnesení  pozůstatkův  jeho  zakladatele  jen 
zřídka  se  děje  zmínka.  Skylices  se  dotýká  jeho  existence  a  rovněž 
i  Euthymij  zpomíná  mnichy  Rylské  při  přenosu  sv.  Jana  do  Trnová. 
Rozkvět  kláštera  patrně  padá  do  13.  a  14.  století,  do  dob  obnovené 
říše  bulharské.  Tehda  „veliká  lavra  Rylská,"  ')  bohatými  privilegiemi 
obdařená  ode  všech  carův  Trnovských,  náležela  k  nejznamenitějším 
klášterským  obcím  nejen  Bulharska  ale  i  celého  poloostrova.  O  ma- 
jetku a  výsadách  jejích  se  dovídáme  z  chrysobullu,  daného  dne  21. 
září  1378  od  posledního  cara  bulharského  Jana  Šišmana  „monastyrju 
carstva  mi,  sv^tomu  otců  Joannu  Rylskomu,  iže  jest  v  městě  rekoměm 
Ryla,"  a  to  v  Srědci,  když  se  poslové  klášterští  představili  tam  před 
cara.  *)  Obsah  této  drahocenné  listiny  pln  jest  podrobností,  osvětlujících 


')  Viz  popis  Trnová  v  Os  včte  1882,  sv.  10.  str.  870. 

'')  Pod  tímto  názvem  se  zpomíná  v  starém  ústavu  (typiku)  klášterním. 

^)  Léto  6887  ind.  2,  sept.  21  padá  na  rok  1378,  a  ne  1379,  neboC  počátek 
byzantinského  roku  byl  1  sept.  A  o  místě  praví  listina:  „vdacn  tomn 
monastyrju  carstva  mi  blagoobraznoje  i  vBsenastoješteje  šije  zlatopcča- 
tléunoje  slovo,  jakože  priidoša  Ijudie  monastýre  togo  v  zema  carstva  mi 
v  Srědec." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Byhký  kWter.  793 

nejen  někdejší  stav  kláštera,  ale  vůbec  vnitřní  ústrojí  staré  říše  bol- 
barské.  Car  praví,  že  tuto  listinu  svou  se  zlatou  pečetí  (zlatopečatlěn- 
noje  slovo)  vydal  dle  starobylého  prý  zákona  i  podání  „rádi  obnovlenia 
i  poměna  i  zadušia  sv§!topočivšicb  cárej  prvoprěstolnycb  štola  bliigar- 
skago,"  vida,  jaká  nadání  s  jakými  svobodami  klášteru  sv.  Jana  pou- 
stevníka udělena  byla  ode  všech  carův  bulharských,  „prědědov  i  dědo  v 
i  roditelej  carstva  mi."  Tehda  ještě  existoval  celý  starý  klášterský 
archiv  se  všemi  jeho  pergamenovými  svitky;  každý  car  nastolený 
v  Traově  patrně  pokládal  za  povinnost  svou  dle  starého  zvyku  obnoviti 
výsady  kláštera  Rylského.  Šišman  výslovně  zpomíná  dva  z  těchto  carův, 
nepochybně  poněvadž  jejich  chrysobully  byly  základ  všech  práv  klá- 
šterních, „sv.topočivšago  care  Asěně  i  Kalimana  care"  —  velikého 
Aséna  IL  (1218 — 1241),  který  po  bitvě  u  Klokotnice  opanoval  celou 
Makedonii  i  Albánii  a  dle  starých  svědectví  velice  štědrým  byl  ochráncem 
kláštcrův  nejen  bulharských  ale  ku  př.  i  Athénských,  a  syna  jeho  Kali- 
mana (1241  — 124G).  Nyní  ze  všech  listinných  pokladův  kláštera  Ryl- 
ského zbyla  jediná  listina  Šišmanova,  divnou  nějakou  náhodou  zachovaná.') 
Nemyslím,  že  za  dob  zapustnutí  kláštera  po  tureckém  nájezdu  byla 
zazděna,  sice  by  se  byl  uchránil  celý  archiv  Rylský,  a  také  dobře 
zachovaný  originál  žádné  stopy  takového  úkrytu  na  sobě  nenese; 
nejspíše  byla  odnesena  a  v  bezpečných  rukou  uschována  do  obnovení 
kláštera.  Je  to  kromě  toho  jediná  listina  carův  starobulharských,  za- 
chovaná na  půdě  dnešního  knížectví  bulharského  a  polosvobodné  Vý- 
chodní Rumelie.  Každý  ělověk  v  životě  svém  spočítati  může  okamžiky, 
ve  kterých  splnění  nějakých  dávných  přání  naplnilo  srdce  jeho  zvláštním 
nadšeným  potěšením,  pro  jiné  lidi  často  nesrozumitelným  a  lhostejným. 
Takový  okamžik  přišel  pro  mne,  když  otcové  klášterští  přede  mnou 
rozhrnuli  dlouhý  závitek  pergamenový,  nepříliš  široký,  s  visutou,  pěkně 
zachovanou  pečetí  zlatou,  představtyicí  z  jedné  strany  obraz  cara 
Šišmana,  z  druhé  sv.  Jana  Rylského,  a  když  jsem  před  sebou  viděl 
řádky  velikého  stojatého  písma  šedočerného,  poněkud  načervenalého, 
bez  dělení  slov  a  s  označením  přízvuku  dle  řeckého  vzoru,  a  dole 
carský  podpis  spletitými  literami  písma  červeného,  vše  onoho  rázu, 
který  tak  dobře  mi  byl  znám  z  četně  zachovaných  originálův  starých 
listin  srbských.') 

Veliký  byl  majetek  kláštera  za  oněch  dob.  Celé  západní  hory 
Rylské  až  k  jezerům  a  valné  kusy  sousedních  rovin  v  poříčí  Strumy 
a  Městy  stály  pod  panstvím  klášterským,  jmenovitě  četné  vesnice,  jejichž 
jména  z  části  podnes  trvají  v  poli  Dupnickém,  v  kotlině  Džumajské 
po  obou  březích  Strumy  a  v  Razlogu.  Listina  vyčítá  vesnice  (sela 
i  selišta),  polnosti  (nivy),  vinice  (lozja,  vinogradi),  mlýny  (zrnky), 
lučiny  (sěnokosi),  revíry  lovecké  (lovišta)  a  jiné  majetky,  do  podrobná 


*)  Grigorovič  ve  svém  cestopise  (1846)  píše  o  Jediné  dosud  zachované 
listině  cara  ^Jana  Alexandra,^  ale  to  není  než  pouhý  „lapsus  memoriae," 
místo  Jana  Šišmana. 

')  Nejlepfí  v}dání,  dle  kopie  od  otce  Neofyta  druhdy  zdělané  pro  Venelina, 
viz  u  SafaHka,  Památky  dřevního  písemnictví  Jihoslovanfiv,  2.  vyd.  str. 
105—108.  Avšak  podrobnější  srovnání  s  originálem  ukazuje  nutnost  vy- 
dání ještě  věrnějšího,  nejlépe  se  snímkem  fotografickým. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


794  J^  Jirečel". 

opisujíc  meze  všeho  toho  území.  V  tomto  popise  čteme  množství 
místních  jmen  slovanských  z  výšin  pásma  Uylského,  jako  Kamen  vrch, 
Pesij  (psí)  Přeskok,  Lomuica,  Kruševica  atd.,  z  nichž  valná  část  známa 
je  po  dnešní  den.  Název  Lěpšor  upomíná  na  kočující  rumunské  pastýře, 
kteří  po  celém  poloostrově  po  horách  zanechali  množství  názvisk  pů- 
vodu románského,  a  jméno  místa  Armenice  a  pastýřských  chat  „Agu- 
povy  klety"  (Agup  je  arm.  forma  jména  Jakub)  chová  památku  po  národo- 
pisném živlu  nyní  uvnitř  poloostrova  zaniklém,  po  arménských  kolo- 
nistech a  horalech,  které  císařové  byzantinští  k  ochraně  svých  hranic 
proti  Bulharům  z  maloasiatských  provincií  přenášeli  do  Thrákie  a  Make- 
donie, jmenovitě  do  Plovdivská,  Sěrska  i  Solunska. ') 

Klášter  byl  vyňat  z  právomocnosti  všech  úředníkův  zemských, 
malých  i  velikých  boljarův,  jakož  byl  osvobozen  i  ode  všech  daní 
a  robot  jakýchkoli.  Jména  úřadův  těch  jsou  docela  byzantinská.  Zpo- 
mínají  se  sevasti  (s  mocí  soudní),  prachtori,  perpirake  (úředníci  berní), 
stratori,  primikjuri,  alagatori  (vše  vojenské  osoby),  sadie  (sudí),  pak 
četní  vyběrači  daní  odváděných  v  plodinách:  žitare,  vinaře,  des^tkare 
(sběratelé  desátku),  včelní,  ovčí  a  svinní,  apodochatori,  sěnare,  mitari, 
potom  všelijací  služebníci  dvora  carského,  jmenovitě  kragujáři  (sokol- 
níci) a  pesjáci  (psáři),  nachodnici  (poslové  neb  kurýři),  a  ještě  k  tomu 
osoby,  jejichž  zaměstnání  není  docela  jasné :  gradari,  varničie  a  pobirčic. 
Tito  úředníci  ničeho  nesměli  zabavovati  lidem  klášterským  na  polnostech 
jejich  v  rovině  nebo  na  horách,  ani  člověka  nějakého  bráti  na  práci, 
ani  přípřeže  koňské  nebo  volovské  od  nich  vymáhati,  neřkuli  silou 
vstupovati  do  vesnic  monastyrských  a  v  nich  mocí  chleba  bráti  nebo 
kuřat  zabíjeti,  anebo  jen  nohou  státi  na  dvoře  jejich.  Tím  klášter 
osvobozen  byl  od  všelikých  nesnází,  které  působilo  vměšování  se  bo- 
ljarův do  záležitostí  území  klášterského,  ale  i  od  všech  neshod  styku 
s  nimi,  jmenovitě  od  břemena  bezplatného  stravování,  bytování  a  dálcji 
provázení  samého  cara  nebo  jeho  hodnostářův  s  nezbytným  jejich  ko- 
monstvem  četných  podkoní,  psářův,  sokolníkův  atd.,  od  tak  zvané  ve 
starém  Bulharsku  nebo  Srbsku  priselicc  nebo  po  bulharsku  i  padalištc.^) 
Že  sousednímu  hradu  Stobu  na  západním  pokrají  hor  odňata  všecka 
moc  nad  lidem  a  majetkem  klášterským,  již  nahoře  od  nás  je  zpome- 
nuto.  Vedle  všech  těchto  výsad  lidé  monastyrští,  kupčíce  \to  říši  bul- 
harské, osvobozeni  od  všelikých  cel  a  poplatkňv  mostních  a  brodových. 


^)  O  Arménech  na  poloostrově  za  středověku  viz  Bulh.  dějiny  ((-esky)  str 
187  a  Ogvětu  1882  sv.  6  str.  501  a  511. 

*)  Slovo  padálistc  í-te  so  v  listině.^  dan(»  od  cara  Šišmaua  klášteru  Matky 
boží  pod  Vitoší  v  Dragalevcích  (šafaiík,  Paniátky  2.  vyd.  str.  109.1.  Jiné 
slovo  téhož  významu  je  í)řřř?řř/f>  (zz  koňak,  stanoviště,  nocleh),  trvající  zde 
onde  v  místních  jménech.  T^oiika  pod  zříceninou  íiradu  Bojany  u  Sofie 
slově  Cárcro  padalo  a  pastvina  pícd  Gabrovem  mezi  cestami  do  Sevlijeva 
i  do  Trnová  se  nazývá  Padalo,  sloužíc  za  táboi-iště  pro  karavany.  ^Voj- 
skáta  pádná  na  Trnovo"  znamená  „vojsko  se  položilo  v  Trnové  ;**  ,,érlite 
padat  na  livádata"  značí  „orlové  sedli  na  louku.''  ^Pádnach  na  Vráca" 
pravila  mi  tyto  dni  stíirá  jedna  žena  z  Pomákuv  Lovčanských  —  přišla 
.isern  do  Vrace.  „Pripádnach"  je  tolik  jako  „pristijínach"*  anebo  zrečtile 
..])riításach'*  ((/lí^úrw,  /g/Mtía),  totiž  po  česku:  dorazil  jsem,  stihl  jsem, 
V  některých  krajích  tento  význam  slovesa  padtiouti  v  dnešní  bulharétiné 
arci  počíná  již  mizeti. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Jlijlský  JUáéter.  795 

Život  v  klášteře  spravoval  se  dle  ústavu  (typiku),  daného  od 
sv.  Jana  samého.  Text  ústavu  toho  zachován  je  podnes  v  přepise  ze 
starého  pergamenu,  který  léta  1385  s  jinými  klášterskými  knihami 
a  věcmi  hedlivě  hyl  ukryt  „pro  naléhající  strach  od  bezbožných  synů 
Agarenských,"  jakž  v  církevním  slohu  obecně  nazýváni  byli  Turci, 
ale  spolu  se  všemi  památkami  těmi  přišel  na  zmar.  Jedno  z  hlavních 
přikázaní  tohoto  ústavu  zapovídá  mnichům  všeliké  požívání  masa ;  zelí, 
boby,  sýr  a  ryby  jsou  téměř  jedinou  stravou  klášterní  až  po  dnešní 
den.  Jinak  není  pochyby,  že  klášter  ten  ode  dávna  měl  spojení  s  čet- 
nými monastýry  Svaté. hory^  Athénské,  ježto  byly  střediskem  a  vzorem 
všeho  života  klášterního  v  celém  orientě,  a  tradice  monastyrské  jme- 
novitě poukazují  ke  starému  přátelství  s  klášterem  ruským  (Eussikon) 
sv.  Pantelejmona,  který  na  Athoně  založen  byl  v  11.  století  od  Rusův, 
ale  po  tatarském  vpádu  do  Kuši,  zbaven  jsa  podpory  z  vlasti,  přišel 
pod  štědrou  ochranu  panovníkův  jihoslovanských,  jmenovitě  srbských. 
Terminologie  monastyrského  života  v  Ryle  je  docela  řecká,  dle  vzorů  v 
Athonských. 

Nejstarší  osada  byla,  jak  jsme  pověděli,  u  jeskyně,  tam  kde  nyní 
se  nalézá  „stará  postnice."  Kdy  bylo  osídleno  nynější  místo,  s  bezpeě- 
ností  není  povědomé;  místní  tradice  arci  tvrdí,  že  se  to  stalo  již  za 
sv.  Jana,  poněvadž  ono  místo  u  jeskyně  bylo  prý  příliš  skalné,  těsné 
a  nepřístupné  a  nemohlo  stačiti  pro  veškeren  počet  učedníků.  Také 
o  starých  budovách  klášterských  víme  velmi  málo. 

Nejtrvalejší  stavby  nákladem  svým  postavil  jeden  muž,  který  v  dě- 
jinách Ryly  neméně  je  památným,  jako  v  národní  poesii  jihoslovanské : 
vojvoda  ChrelJGy  „Relja  krilatica"  (křídlatec)  písně  bulharské  a  srbské. 
Velmož  tento  byl  vojvodou  srbských  králův  Štěpána  Uroše  II.  Milutina 
(1281-1320),  Štěpána  Uroše  ni.  Děčanského  (1320— 1331)  a  Štěpána 
Dušana,  maje  dvorský  titul  „protosevasta"  dle  spůsobu  palácové  hierarchie 
byzantinské.  Území  jeho  se  nalézalo  v  severní  Makedonii,  kterou  Srbové 
tehda  kus  po  kuse  odnímali  Byzantincům.  Tam  ku  př.  vystavěl  v  městě 
Štipu  chrám  sv.  archanděla  Michaela  i  daroval  jej  klášteru  Chilandar- 
skému  na  Athoně.  Za  Dušana  jednou  se  oddělil  od  ného  i  chtěl  si 
zříditi  samostatné  panství  v  Strumici  a  dvou  jiných  městech,  podporou 
řeckého  císaře  Jana  Kantakuzena,  ale  brzo  se  zase  smířil  s  panovníkem 
srbským  a  poctěn  jest  od  něho  vyšším  dvorským  titulem  „kesara." 
Klášteru  Rylskému  byl  velikým  dobrodincem  a  takořka  obnovitelem. 

Po  dnešní  den  hrdě  se  vypíná  nad  ostatní  budovy  klášterské 
„Rclina  kula''  (Reljova  věž),  čtverhranná  obranná  věž,  jakovéž  v  byzan- 
tinské strategii  se  nazývaly  pj/rg,  ve  starofrancouzské  donjon,  sloužíce 
nejen  k  obraně  bran  a  hradeb,  ale  i  za  hlavní  oporu  celého  opevnění,  jako 
samostatná  pevnost  nějaká  s  místnostmi  pro  obránce  a  jejich  potraviny 
a  poklady.  Původně  zajisté  stála  u  samé  brány  Samokovské  anebo  na 
rohu  budovy  monastyrské,  ale  nyní  se  octla  o  samotě  uvnitř  dvora 
klášterského.  Je  to  mohutná  stavba  čtverhranná,  asi  70  stop  vysoká, 
z  massivního  kamene,  rozdělená  na  pět  pater,  s  temnými  kamennými 
schody  uvnitř.  Zdivo  její  zvenčí  docela  zčernalo,  jaksi  nepěkně  se  od- 
rážejíc od  lesklého  mramoru  ostatní  budovy  klášterské.  Zdi  jsou  dole 
až  na  tři  metry  silné.  Nejspodněji  nalézá  se  temnica,  vězení,  ve  kterém 


Digitized  by  V:íOOQIC 


796  K.  Jirečel-:  Bylský  klášter. 

zavíráni  blázni  a  neposlušní  mnichové;  v  nejvyšším  patře  je  malá  kaple. 
Mezi  neomítnutým  kamením  spatřují  se  zvenku  zajímavé  pro  středověkou 
architekturu  ornamenty  cihlové,  jmenovitě  okolo  obloukův;  vypínajíť  se 
po  každé  straně  až  k  nejvyššímu  patru  dvě  jako  slepá  okna,  zakončená 
okrouhlým  cihelným  obloukem,  a  na  klenutí  jejich  spočívá  svršek, 
opatřený  malými  okénky,  kdežto  dolejší  část  jen  zde  onde  má  nějakou 
střílnu.  Střecha  je  cihlová  a  docela  nízká.  Na  západní  straně  k  věži 
přistavěna  jest  kambandria^  otevřené  podloubí  o  dvou  o'«loucích  se 
zvony  kostelními.  Z  pěti  zvonů  tři  jsou  dar  srbského  knížete  Miloše 
Obrenoviée;  původně  uměstěny  byly  nahoře  na  pyrgu,  ale  poněvadž 
zvuk  jejich  se  nesl  jen  na  východ  do  hor,  přeneseny  do  onoho  zvláštního 
přístavku  pod  věží.  Na  jižní  straně,  obrácené  ke  kostelu,  vidí  se  vysoko 
nahoře  na  věži  starožitný  nápis,  spůsol)em  docela  obzvláštním  cihlami 
přímými  i  okrouhlými  vsazený  do  stěny,  tak  že  litery  jeho  vlivem 
bouří  a  dešíův  nemohou  se  smýti  a  vyhladiti.  Nápis  ten  praví:  „Za 
panování  pře  vysokého  Štěpána  Dušana  krále  vystavěl  tento  pyrg  po- 
spodin  protosevast  Chrelb  velikou  prací  a  nákladem  svatému  otci  Janu 
Rylskému  i  Matce  boží  řečené  Osěnovica,  léta  G843  (1335  po  Kr.). 
indikce  ..."  Ikona,  řečená  Osěnovica  (t.  j.  zastinitclka)  podnes  se  chová 
v  klášteře  a  sice  v  kapli  na  pyrgu;  tradice  místní  ji  mají  za  dar 
Manuela  Komnena  císaře.  Podobnými  „pyrgy"  opatřena  je  i  většina 
kláštcrův  Athénských  z  doby  starší  nebo  souvěké:  zvláště  ve  14.  stol. 
stavba  jejich  přišla  do  zvyku. 

Svědkové  dosti  blízcí  z  polovice  15.  století  připisují  Chreljovi 
i  zbudování  kostela  klášterského,  který  stál  na  místě  nynějšího  chrámu 
až  do  1.  1834,  i  není  pochyby,  že  zpráva  jejich  je  věrná. ')  Tradice 
vypravuje,  že  před  Chreljou  monastýr  měl  prý  jen  kostelík  df-evěný. 
Starý  kostel  ('hrcljův  byl  budova  neveliká  a  těsná,  podobná  chrámu 
Athonského  kláštera  Chilandaru,  s  dvěma  kupolemi.  V  něm  byl  pohřben 
i  Chrelja  sám,  který  ke  konci  žil  v  Rylo  co  mnich  Chariton  a  se  ^světem 
se  rozloučil  1.  1343.  Náhrobní  kámen  jeho,  s  dlouhým  nápisem  yte- 
saným  literami  vzájemně  spletenými,  leží  nyní  zvenčí  u  stěny  kostelní, 
ale  bohužel  je  necelý  a  na  tři  nesouvislé  kusy  rozbitý.  Národní  písně 
a  pověsti  udržely  Chrelju  v  paměti  Slovanův  poloostrovních  až  po 
dnešní  den,  jmenovitě  u  Srbův,  kteří  však  „šestikřídlému"  Reljovi 
v  kruhu  svých  bohatýrfiv  sídlo  vykázali  na  Novém  Pazaru,  podobně  jako 
píseň  srbská  přenesla  Rhodopského  junáka  Momčila,  současníka  Chreljova, 
z  Peritheoria  na  přímoří  Egejském  až  do  hradu  Pirlitoru  pod  osněženým 
Dormitorera  nad  vodami  prudké  Tary  v  skalnatých  horách  východní 
Hercegoviny.  (Dokončeni.) 

')  Vladislav  graramatik  praví,  že  Clirolja  klášter  Hvlský  „ot  osnovania  vbzdviže 
i  Sbzda'^,  a  Dimitr  Kautakiizon  píšo,  žo  sv.  Janu  „cliram  v  llylstéj  gorě 
ot  osnovania  vhzdvižo." 


Digitized  by  LjOOQIC 


P.  Sohotl-a:  A.  V.  I^miloriiký.  791 


A.  V.  Šnúlovský. 

Vzpomínka  literární 

od 

Pr.  Sobotky. 

(Dokončení.) 

prosaickým  spisům  Šniilovského  náleží  též  Starý  Měchura  (1871), 
'obraz  uměleckého  života.  Leopold  Eagen  Měchura,  švakr  Fr.  Pala- 
ckého, hudební  skladatel,  sídlil  na  zámku  Votínském  u  Klatov, 
kdež  se  s  ním  Šmilovský  několik  let  před  jeho  smrtí  seznámil. 
Měchura  žil  ve  svém  zátiší,  zanášeje  se  skladbami  kostelními 
i  světskými.  Za  mladších  let  složil  též  romantickou  operu 
o  3  jednáních,  nazvanou  Der  Schild,  na  slova  přítele  svého,  německého 
básníka  K.  E.  Eberta.  Když  pak  r.  1868  nastal  zpěváckými  spolky  po 
celých  Čechách  čilý  ruch  hudební,  podařilo  se  Lud.  Procházkovi  získati 
jej  pro  hudbu  národní,  a  v  tomto  duchu  složil  Měchura  píseň  Ukolé- 
bavku a  sbor  Pod  loudu  íci,  jež  veřejně  provozoval  zpěváčky  spolek 
Klatovský.  V  tu  dobu  seznámil  se  s  ním  Šmilovský  a  napsal  mu  ně- 
kolik básní,  jež  Měchura  v  hudbu  uvedl;  jsou  to  zejména:  mužský 
sbor  Večer  v  lese,  komická  Balada  o  nešCastné  žábě  a  Svržená  fuga, 
tři  žertovné  sbory  smíšené  se  sóly  Poštovský,  Komár  a  Pták  Čermák, 
a  konečně  velkolepá  kantáta  pro  veliký  orchestr  Pohřeb  na  Kaňku. 
R.  1867  složil  Měchura  národní  kantátu  Štědrý  večer  na  slova  Erbe- 
nova, r.  1868  obral  si  ke  svým  skladbám  některé  básně  z  Čelakov- 
ského.  r.  1869  dokončil  největší  své  dílo,  operu  Marie  Potocká,  k  níž 
libreto  zdělal  Jos.  Kolář  podle  čarokrásné  básně  Puškinovy  Bachčisa- 
rajský  fontán,  a  posléze  pracoval  o  IV.  oddělení  Hálkova  Alfreda,  ale 
díla  toho  již  nedokončil.  Zemřel  11.  února  r.  1870.  Z  jeho  skladeb 
byly  v  Praze  provozovány  Pohřeb  na  Kaňku  a  Štědrý  večer  při  velikém 
koncertu  Umělecké  besedy  dne  22..  března  1868  a  Marie  Potocká 
v  král.  českém  divadle  dne  13.  ledna  1871,  tedy  téměř  až  za  rok  po 
smrti  skladatelově.  Šmilovský  spisem  svým  postavil  Měchurovi  nehy- 
noucí pomník,  vylíčiv  vřelými  slovy  umělecké  jeho  snažení,  oceniv  jeho 
práce  a  podav  nám  i  věrný  obraz  jelio  osobnosti  a  jeho  života. 

Přicházíme  k  veršovaným  plodům  Šmilovského.  R.  1874  vydal 
v  Kobrově  Všeobecné  knihovně  svoje  Básnř  lyrické  i  epické;  lyrické 
pociiázeji  z  mladších  let,  v  epických,  zejména  v  baladách,  zosnovaných 
v  duchu  a  na  základě  pověstí  národních  básník  šťastně  tytýž  udeřil  na 
tón  prostonárodní ;  ř>ben  a  Čelakovský  byli  mu  vzorem.  Některé  básně 
jeho  byly  uvedeny  v  hudbu  a  vešly  ve  známost  i  oblibu  nejširšího 
obecenstva,  jmenovitě :  Zprr  vil  mid  vodami  a  Jeptiška  od  K.  Bendla ; 
Starff  kozák  od  Jul.  Benoniho ;  Pijanovo  cledictvi  od  J.  A.  Borgmanna ; 
Útěcha^  Poupářko  a  růže.  7.  gondoíieva^  Při  mÁvckn,  Shledáni,  Dumka, 
Na  díYáfko  při  rakvi,  Vila  a  nmfka,  Pobledni  prosba.  Vila  a  jinoch. 
Ráno  na  Řipn  od  Karla  Siavíka  (rkp.);    Pozdraveni  přvcovo  od  J.  V. 

OSVĚTA  1R<S.     9.  5j 


Digitized  by  V:íOOQIC 


7n.s  1\  ,%botkai 

Vciía;  Sami  Labe,  Píseň  svobody  a  Švanda   dudák   od  J.  L.  Zvouaře; 
koiicciie  skladby  uvedené  svrchu  při  životopise  Méchurove. 

Za  mladších  let  Šmilovský  psával  též  dramata,  jež  zůstala  všecka 
v  rukopise  a  tím  se  vymykají  uašemu  soudu.  Podle  seznamu,  jejž  ou 
sám  r.  1870  byl  sestavil,  jsou  to  4  tragédie:  Žid  z  Prahy  (z  dob 
Vácslava  IV.),  Kupcova  dcera.  Scéna  ze  salonu  a  Natálie;  7  veseloher: 
Starý  kyrysník,  Žárlivci,  Za  bouřky.  Muzikanti,  Hledá  nešťastnou  lásku, 
Lapla  motýla  a  Fialky;  2  libreta:  Záboj  a  Prokiipek  s  basou,  V  po- 
zůstalosti mimo  to  nalezeny:  veselohry  Zlaté  srdce  a  Tazni ptáci;  mél 
též  rozepsanou  občanskou  tragédii  PoUsný  a  zanášel  se  plány  k  ně- 
kolika historickým  tragédiím  a  veselohrám.  Zdali  tragédii  Přemysl  II., 

0  níž  svým  přátelům   za  posledních    dob  vypravoval,    skutečně    napsal, 
není  nám  známo. 

Podavše  jakýs  takýs  ovšem  neúplný  přehled  literárnfch  plodů 
Šmilovského,  a  nemohouce  pouštěti  se  do  podrobného  jich  rozboru 
esthetického,  přestaneme  na  nékterých  toliko  všeobecných  poznámkách, 
jimiž  se  poněkud  objasní  spůsob  jeho  tvoření,  jeho  směr  a  význam 
v  literatuře. 

Šmilovský  byl  bedlivý  a  bystrý  pozorovatel,  muž  soudný  a  po- 
vážlivý, nadšený  přítel  pravdy  a  umění.  Život  a  přirozenost  lidská  byly 
předmětem  jeho  pozorování,  jež  odíval  v  roucho  pravdy  ozářené  leskem 
ryzí  poesie.  Jost  to  idealisovaná  skutečnost,  co  k  nám  mluví  téměř 
z  každé  stránky  jeho  povídek.  Viděli  jsme  v  Rozptýlených  kapitolách, 
jak  mu  v  živé  paměti  utkvěly  osoby,  které  znal  neb  o  kterých  slýchal 
z  mládí,  a  tyto  icminiscence  ozývají  se  i  v  jeho  povídkách.  Zvláštní 
smysl  měl  Šmilovský  pro  pojímání  figur  typických,  jež  dovedl  vylíčiti 
vždy  ze  stránky  poetické,  z  té  stránky,  která  k  nim  vzbuzuje  sympatie. 
Bylť  v  charakteristice  mistrem,  a  nejlépe  se  mu  dařívaly  charaktery, 
ke  kterým  nalézal  podklad  ve  své  zkušenosti.  Větší  čásf  svého  života 
strávil  v  městech  venkovských,  a  proto  právě  ty  figury,  které  nám 
z  této  třídy  občanské  vylíčil,  náležejí  k  jeho  nejzdařilejším;  jsou  to 
typy  ryze  české,  nezapomenutelné,  lidé  starosvětští,  z  nichž  každý  má 
nějakou  svoji  zvláštnost  ve  spůsobě  života,  v  mluvě  nebo  zvyku,  dobráci 
od  kosti  a  poctivci,  kteří  jdou  na  čest  a  slovu  danému,  padni  co  padni, 
vždy  dostojí.  Též  některé  figury  komické,  jež  se  vyskytují  sice  jen 
episodicky,  ale  za  to  tím  více  vynikají  životní  pravdivostí,  zasluhují 
zmínky;  takovou  figurou  jest  ku  př.  panský  poslíček  Pišvejc  (v  Staro- 
horském  filosofu),  jenž  se  rád  napije  a  když  trochu  hluboko  se  podíval 
do  sklenice,  „šněruje  silnici"  a  doma  dostane  od  ženy  bití,  nebo 
panský  dráb  Vojtíšek  (Za  ranních  červánků),  rovněž  statečný  piják, 
jenž  vyzunknuv  jedním  douškem  víno,  které  mu  nalil  pan  obroční, 
vrací  sklenku  s  poděkováním:  „Zaplaí  pán  bůh,  starý  voják!",  potutelně 
mžourá  po  láhvi  a  aby  se  panu  obročnímu  zavděčil,  vypravuje  mu 
historku. 

Mimo  to  Šmilovský  mnoho  obcoval  s  venkovským  duchovenstvem 
a  se  vzdělanější  třídou  zámožných  statkářů  (ku  př.  s  Méchurou) ;  proto 
i    z    těchto    tříd    nalézáme    u    noho    několik    výborných    representantů. 

1  takové  figury,  které  si  sám  vytvořil,  jako  setník  Dřevnický,  povstaly 
zajisté  šťastnou  kombinací  daných  faktorů,  a  Šmilovskému  při  jednotlivých 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.    V.  fiwihnskif,  7íl0 

jejich  vlastnostech  a  zvláštnostech  tanuly  zajisté  na  mysli  živé  před- 
stavy ze  skutečnosti.  Méně  rozmanitosti  poskytují  jeho  charaktery 
ženské;  jsou  to  většinou  rozšafné  hospodyně,  věrné  manželky,  pečlivé 
matky ;  dívky  mívají  u  něho  povahu  spíše  mužskou  nežli  ženskou  a  pii 
svém  jednání  neřídívají  se  vždy  srdcem,  ale  rozumem.  Konečně  shledali 
jsme  u  něho  povahy  problematické  (dr.  Jaroslav  v  románu  Na  čerstvém 
vzduchu,  Hanuš  v  Parnassii,  Josef  ve  Starém  varhaníku),  o  kterých 
sám  praví,  že  „takové  povahy  nevycházejí  z  problematův,  že  chtí,  aby 
život  řídil  se  dle  nich;**  bývají  ducha  nadaného,  pořád  by  něco  rádi, 
ale  nevědí  co,  proto  nedocházejí  nikdy  v  životě  poklidu  a  jednávají 
jako  všední  lidé;  jsou  vesměs  sobci  a  lidstvu  ničím  neprospívají.  Avšak 
i  to  sluší  vytknouti,  že  povah  naprosto  zkažených  a  zlých,  darebáků 
(kromě  Josefa  ve  Starém  varhaníku  a  žida  Abrámka  v  Martinu  Olivoví) 
u  Šmilovského  nenacházíme.  Šloť  jemu  vždy  o  mravní  zásady,  ve  všech 
jeho  spisech  spočívá  vážná  opravdovost,  a  proto  vyhledával  u  každého 
stránku  šlechetnější,  lidštější.  Vyleštěné  parkety  šlechtických  salonů 
ani  upěchovaná  podlaha  venkovských  chatrčí  nebyly  jeho  půdou,  proto 
se  jim  raději  vyhýbal.  Za  scenerii  rád  volíval  krajiny  Pošumavské,  jež 
dobře  znal  a  jejichž  krásy  mocnými  dojmy  působily  v  básnickou  jeho 
mysl,  ale  do  dlouhých  popisů  nikdo  se  nedává  a  reílexím  jenom  tolik 
místa  dopřává,  co  nevyhnutelně  potřebí. 

Básnické  svoje  vyznání  víry  vyjádřil  Šmilovský  sám  již  r.  1872 
v  dopise  k  redaktoru  těchto  listů  takto:  „Básnický  můj  názor  jest: 
život  jest  poesie,  to  jest:  bedlivé  pozoruje  lidi  a  jich  osudy  vybírám 
si  z  toho  idey  všeplatné,  chceteli,  idey  všehomíra.  Ideu  jednu  mně 
milou  si  vyvoliv,  vyhledávám  pak  z  paměti  a  zkušeností  svých  případy 
vhodné  ze  života,  přibásním  co  potřebí,  spletu  si  stroj  dějinný,  při- 
hlížím v  pásmu  k  jednoduchosti,  vyhýbám  se  coupům  a  iilavní  péři 
přikládám  k  charakteristice  .  .  .  Mámí  svou  slabou  stránku  v  tom, 
vybírati  si  starce,  ty  pravé  jadrné  idcalistify  na  základě  stráveného 
života.  Sumou  jsem  realista,  v  reelním  hledám  idey  a  idey  ty  nazpět 
reálným  zpodobuji  a  raději  s  vědomím  ublížím  ideálnosti  nož  skuteč- 
nosti." —  A  jinde  (Básně  160  —  167)  hlásá  svoje  zásady  s  básnickým 
nadšením : 

bhystřene  mám  hledy, 
jež  umějí  v  smós  vnikat  života; 
co  zdá  se  jiným  prostor  býti  šrdý, 
v  tom  pro  mne  vzácnó  kouzlo  kolotá. 

Kdo  sbystíňl  hledy?  —  Matka  poosio. 

Jak,  samému  mně  divná  pohádka  — 

vsak  vím  já  sáhnout  k  perlám,  jo/  kal  kryjo, 

a  pestré  klamy  svlékat  s  pozlátka; 

'/.h'  nnsto  k  hvězdám  pilně  k  dobré  zorni 

kol  lidí  táhnu  éarodějný  kruh, 

kam  lidmil  sstoupá  s  lásky  pochodněmi. 

pod  štítem  krásy  muj  se  spouští  duch. 

Jsem  cizí  v  nivách  ideálů  běžných. 
Když  v  duši  bouří  síla  k  tvořeuí, 
vnořím  se  v  /iv*  t  dalek  hnutí  iiěžnýeb, 
a  postavy  se  v  rukou  promění, 

51^ 


Digitized  b^LjOOQlC 


^00  P.  Sobotka: 

co  zdá  se  býti  blinou  poubou,  prostou, 
jež  v  rozpadnutí  cil  svůj  mít  se  zdá, 
tak  z  vrubňv  žití  plody  moje  rostou, 
a  ráno  nové  tajemně  v  nich  plá. 

Mým  vůdcem  v  pouti  zásvit  věrné  krásy, 

jenž  duši  sopce,  kde  cíl  žádaný, 

ne  obraznost  jen;  ta  kde  s  pěvcem  brá  si, 

zpěv  motýl  bývá  větrem  zmítaný. 

Kdy  zkvítá  jabloň,  pohled  oku  blahý, 

kdy  plody  nést*,  duše  vidí  cíl: 

je7i  sny  zas  rodí  ze  snu  vzešlé  snahy, 

pro  žiti  život  kráse  dává  díl. 

Ten  díl  ovlažen  rosou  mysli  jasné, 

kel  žene  v  duši  sličné  naděje, 

za  listem  list  jde  v  míře  liboblasnc 

a  květina  ble  ve  plod  dospěje. 

Mné  život  pramen;  z  něho  podnět  bera 

pod  okem  krásy  pravdu  s  bájí  tkám, 

a  poesie,  sladká  slávy  dcera, 

mné  pootvírá  již  na  zemi  chrám. 

K  tomu  sluší  doložiti,  že  povídky  Šrailovskébo  mají  formou 
i  obsahem  ráz  český:  z  české  půdy  vyrostly,  českým  duchem  jsou 
prodchnuty,  v  české  roucho  oděny.  Český  jejich  duch  byl  svrchu  již 
dostatečně  vyznačen,  a  co  formy  se  týče,  málokterý  z  nynějších  nove- 
listů  jest  v  mluvě  i  slohu  tak  ryze  českým  jako  Šmilovský.  Jadrná 
jeho  mluva  protkána  jest  hojnými  pořekadly,  příslovími  a  úslovími, 
vzatými  z  úst  lidu,  jeho  sloh  jasný  a  uhlazený.  Někdy  ovšem  těch 
úsloví  a  pořekadel  bývá  trochu  přes  míru,  některé  z  nich  častěji  se 
opakují  a  některé  kladeny  do  úst  osobám,  které  asi  sotva  jich  uží- 
valy —  ale  celkem  tento  spůsob  Šmilovského  na  dobré  vychází  a  za- 
sluhuje následování. 

Rovněž  velikou  péči  věnoval  Šmilovský  sestrojení  děje,  jež  při 
vší  uinělosti  bývá  přirozené  a  hladké;  v  každé  jeho  práci  jest,  jak 
sám  to  nazýval,  „hra  a  protihra  a  pak  sloučení  vzájemné."  Ale  slo- 
žitých zápletek,  napínavých  situací  a  podobných  prostředků  Šmilovský 
nevyhledával.  „Nešlo  nám  nikdy  o  to  napínati,"  praví  v  Krupaři 
Kleofáši;  „milerádi  přenecháme  tuto  vlastnost  a  snad  i  výhodu  spiso- 
vatelskou šumnoduchým  Francouzům ;  my  Čechové,  plémě  z  krve  váž- 
nější, chceme  se  opravdově  baviti,  chceme  mysl  z  umění  svého  pružiti, 
posilňovati,  povznášeti."  A  přece  jak  poutavé,  jak  napínavé  jsou  jeho 
povídky!  V  čem  to  kouzlo,  čím  to  jest,  že  čtenář  i  při  ději  docela 
prostičkém  s  rozkoší  podává  se  proudu,  jenž  ej  třebas  zvolna,  ale 
líbe/.né  unáší?  Krátká  na  to  odpověď:  kouzlem  tím  jest  líbezný  spůsob 
jelio  vypravování,  jenž  umí  mluviti  z  duše  do  duše,  poetická  nálada, 
kterou  umí  vzbudili,  a  životní  pravdivost,  jež  působí  na  čtenáře  tak, 
že  se  mu  zdá,  jakoby  sám  byl  živ  uprostřed  těch  lidí  a  poměrův,  jež 
se  mu  zde  předvádějí  před  oči.    — 

Jednoduchý,  jak  osnovy  líbezných  jeho  povídek,  byl  i  běh  vlastního 
jeho  života. 

Alois    Vojtěch    Šmilovský    (vlastně    Šmilauer)    narodil  se  dne  24. 


1 


Digitized  by  VirOOQlC 


A.  V.  Šmilocský.  801 

ledna  1837  v  Mladó  Boleslavi  ze  zámožných  rodičův.  Otec  František 
pocházel  z  Bystřice  u  Benešova  a  rod  jeho  z  Jihlavy,  matka  Tcresie 
byla  rozená  Solnařova  z  Ml.  Boleslavi.  V  mčstě  tomto  měli  svůj  domek, 
v  němž  otec  Šmilovského  provozoval  živnost  kruparskou.  Ze  4  dětí, 
dvou  synů  a  dvou  dcer,  byl  Alois  předposlední.  Jeviv  záhy  zálibu  pro 
tichý  život  a  učení,  dán  byl  r.  1847  na  piaristské  gymnasium  Mlado- 
boleslavské, jež  tehdy  nacházelo  se  v  témž  domě,  kde  školy  mívali 
někdy  češti  bratři,  jichž  hlavním  sídlem  byla  Ml.  Boleslav.  V  rodišti 
odbyl  třídy  gymnasia  nižšího  a  co  141etý  jinoch  přišel  na  podzim  r.  1852 
do  Prahy  na  akademické  gymnasium  Staroměstské,  jež  řídil  tehdáž 
Klicpera  a  na  němž  působili  profesoři  V.  Zelený  a  V.  Štulc  a  jiní 
vlastenečtí  vychovatelé.  Tam  podrobil  se  zkouškám  maturitním  a  vstoupil 
pak  na  universitu  Pražskou,  kde  se  obíral  studiemi  přírodovědeckými, 
tilosoíickými  a  slavistickými.  Po  dokonaných  studiích  byl  zavolán  r.  1 860 
za  prozatímního  profesora  na  gymnasium  Klatovské,  podrobil  se  státním 
zkouškám  ve  Vídni  a  vykládaje  jazyk  český  a  literaturu  na  gymnasii 
vyšším,  pak  přírodopis,  mathematiku  a  fysiku,  ustanoven  byl  posléze 
za  definitivního  profesora  na  témž  ústavě. 

V  Klatovech  se  oženil,  pojav  za  manželku  Annu,  dceru  Josefa 
Bílého,  jenž  se  odstěhoval  do  Ameriky.  R.  1874  přesazcn  byl  Šmi- 
lovský  na  gymnasium  Litomyšlskó,  kdež  působil  blahodárnč  až  do  své 
smrti;  v  posledních  letech  byl  zároveň  školním  dozorcem  okresů  Lito- 
myslského  a  Poličského. 

Na  pohled  býval  Šmilovský  vždycky  zdráv  u  dobře  vyhlížel; 
v  skutku  však  měl  vzedmu  plic  a  často  pokašlával,  ale  nikdo  ani  on 
sám  v  tom  neviděl  nic  nebezpečného,  až  teprve  roku  loňského  objevily 
se  známky  nové  choroby  ve  spůsobě  vředův,  jež  se  mu  vyrážely  na 
těle  a  mnoho  bolestí  mu  způsobily ;  sotva  že  jeden  vyhojcn,  objevil  se 
druhý  a  posléze  vyrazily  se  na  hlavě  a  vrchním  rtu,  musily  býti  ope- 
rovány, a  nemocný  kromě  bolestí  zakusil  mnoho  nocí  bezesných.  V  létě 
odejel  do  lázní  Sedmihorských,  odkudž  se  vrátil  voscl  a  zdánlivě  vyléOm, 
ale  nikoli  na  dlouho.  V  zimě  se  mu  zdraví  zhoršilo,  vřed  na  krkii  se 
opět  objevil.  Nedbaje  toho  Šmilovský  jezdil  pu  iiispekdch,  a  tyto  ]io- 
jížďky  v  krajinách  pohorských  (zejména  v  okrese  Poličském)  a  ťasté 
změny  povětří  chorým  jeho  plícím  dodaly.  Počátkem  letošního  kNčtna 
jel  s  děkanem  ftantou  z  Litomyšle  do  Chocně  na  installaci,  ale  ne- 
dojel:  počal  chrliti  krev,  musil  se  domů  vrátiti  a  ulehnouti  na  lůžko, 
z  něhož  víckrát  nepovstal.  Skonal  tiše  dne  20.  června  o  10.  hod.  večer ; 
dne  24.  června  byl  slavně  uložen  v  předčasný  hrob. 

O  povaze  Šmilovského  všichni,  kdož  jej  znali  a  s  ním  obcovali, 
pronášejí  soud  jednomyslně  pochvalný.  Byl  mnž  zásad  pevných,  povahy 
přímé  a  bodré ;  miloval  společnost,  rád  žerty  poslouciial  a  jim  se  zasmál, 
sám  též  rád  vypravoval  vtipné  anekdoty  a  veselé  příběhy.  Měl  zalíbení 
v  hudbě  a  zpěvu  a  vůbec  byl  přítelem  umění.  Sám  j^a  hudebně  vzdělán, 
již  za  let  studentských  obcoval  mnoho  s  hudebníky,  jimž  dával  básně 
ku  skládání.  Odtud  i  známost  jeho  se  starým  Měchurou.  V  letech  še- 
desátých zřídil  společně  s  kapelníkenj  Jos.  Klímou  v  Klatovech  zpěváčky 
spolek  Šumavan,  j'  hož  byl  prvým  horlivým  jednatelem.  U(»vněž  horlivé 
přičinil  se    o  založení   měšfanské   besedy  tamější,    v    níž    laké    působil 


Digitized  by  V:íOOQIC 


802  ^'-  Sulwtka: 

po  několik  let  jako  pilný  jednatel,    zvláště    neúnavným   bývaje  při  po- 
i^dání  zábav  besedních. 

Povinnosti  svého  stavu  konal  Šmilovský  piinč  a  svédoraitě,  O  jeho 
působení  ve  škole  píše  jeden  z  bývalých  jeho  žáků:  „Všechny  svoje 
ušlechtilé  myšlenky,  jimiž  spisy  jeho  tolik  oplývají,  vštěpoval  živým 
slovem  ve  vnímavou  duši  mladou.  Přiznávám  se  na  př.,  že  ze  všech 
mých  bývalých  učitelů  —  počtem  půl  sta  —  nikdo  nedovedl  na  mne 
tak  účinně  působiti,  jako  Šmilovský.  A  to  přiznávají  i  ostatní  žáci  jeho, 
z  nichž  valná  většina  zachována  slovem  jeho  národu  i  lidstvu.  Vyučuje 
ponejvíce  češtině  měl  ovšem  k  působení  svému  v  tomto  směru  nejlepší 
příležitost ;  neboť  domácí  literatura,  přednášenali  poctivě  a  pochopitelně, 
má  na  mladistvou  mysl  daleko  větší  vliv,  než  kterákoliv  jiná,  třeba 
klasická"  (Ruch  1883  čís.   19.). 

Jsa  celou  duší  vlastimilém  a  národovcem  pracoval  po  všechen 
svůj  život  ze  všech  svých  sil  k  ušlechtcní  a  povznesení  svého  lidu. 
Jako  skoro  každému  dostalo  se  v  jeden  čas  i  jemu  té  odměny,  že  bylo 
po  jménu  jeho  házeno  kalem  nízkého  podezříváni,  což  arci  ničeho  ne- 
změnilo  na  té  zjevné  pravdě,  že  mezi  současníky  našimi  byl  jedním 
z  nejzdárnějších  synů  milované  otčiny. 

V  rodině  své  byl  laskavým  manželem  a  pečlivým  otcem,  ovšem 
také  poslední  dobou  bolestně  zkoušeným.  — 

Záliba  ve  čtení  a  láska  k  literatuře  velmi  záhy  se  v  něm  vzbudily. 
Matka  jeho  mívala  zalíbení  ve  čtení  povésti,  čili  jak  říkala  kronik  a 
historií,  a  jmenovitě  za  dlouhých  zimních  večerů  čítaly  se  den  co  den 
při  stole,  kolem  něhož  rodina  i  čeládka  pracovala,  čcbké  knihy,  juž 
matka  dávala  pro  zimu  si  přivážeti  z  Prahy.  I  pohádky  z  paměti  se 
vypravovávaly,  a  živa  fantasie  chlapcova  tím  nabývala  stále  hojného 
podnotn.  Později,  zejména  po  r.  1848,  čítal  sám  již  knihy,  jichž  su 
mu  dostávalo  z  čtenářské  jednoty  Mladoboleslavské,  všemi  novějšími 
plody  české  literatury  dobře  opatřené,  a  když  r.  1852  se  dostal  do 
Prahy  na  gymnasium  akademické,  kdež  se  octnul  v  kruhu  snažlivých, 
vlasteneckým  zápalem  řezničených  jinochů,  tu  již  v  samé  škole  počala 
i  literární  činnost,  jež  nalézala  půdu  v  časopisech  psaných,  od  studentů 
vydávaných.  Šmilovský  sám  redigoval  takový  psaný  časopis  „Vlastu" 
a  pokoušel  se  v  rozmanitých  spůsobech  básnictví.  Nejprve  přilnul 
k  básnictví  národnímu,  v  němž  byli  mu  vzory  Erben  a  Čelakovský, 
později  stal  se  jeho  miláčkem  Gothe  pro  světový  a  čistě  umělecký 
svůj  ráz,  a  konečně  Shakespeare,  jehož  nesmrtelná  díla  mu  byla  po- 
bídkou, aby  se  pokusil  tuké  na  poli  dramatickém.  Na  vytříbení  jeho 
umělecké  nemálo  též  působily  cesty  po  Německu,  Svýcťirsku,  Tyrolsku 
a  Itálii,  kdež  poznal  jednak  díla  umění  antického  i  moderního,  jednak 
velikolepé  zjevy  přírodní,  Alpy  a  moře,  jež  v  mysli  jeho  hlubokými 
utkvěly  dojmy. 

Na  veřejnost  po  prve  vystoupil  krátkou  povídkou  Bétmka  (v  Ob- 
razech života  1859),  v  níž  si  vede  zcela  realisticky  ovšem  ještě  poněkud 
neuhlazeně,  ale  již  zde  prozrazuje  se  jeho  talent  pro  líčení  charaktcrův, 
jakých  v  dospělém  věku  vytvořil  pěknou  řadu.  Jest  to  povídka  jednoduchá: 
U  chalupníka  Vaňka  ubytoval  se  voják,  rozstonal  se,  a  dcera  Vaňkova 


Digitized  by  V:íOOQIC 


A.  V,  Šmilocííký.  S03 

Bětaška  jej  ošetřovala.  Voják  se  ozdravil  a  zamiloval  do  Botasky. 
Známost  jejich  mela  neblahé  následky:  voják  odtáhl,  starý  Vanék  přes 
přímluvu  matčinu  vyhnal  dceru  z  domu,  a  ona  hledala  útočištč  v  mčstč 
u  chudé  tety,  kdež  se  jí  bídně  vedlo.  I  ujal  se  jí  švec  Šejnoha,  vdovec, 
vzal  ji  k  sobě  do  domu  a  pečoval  otcovsky  o  ni  i  její  dítč.  Po  ně- 
jakém čase  vrátil  se  syn  jeho  z  vojny  a  poznav  pracovitou  a  skromnou 
Bětušku  pojal  ji  za  manželku;  starý  Vaněk  s  panímámou  přišlí  na  svatbu. 

Po  této  povídce  nastala  dlouhá  mezera  celého  desítiletí,  nežli 
Šmilovský  opět  se  objevil  u  veřejnosti;  teprve  v  letech  sedmdesátých 
Uálkovy  Květy  a  zvláště  Osvěta,  jež  pak  nejvíce  jeho  prací  přinesla, 
seznámily  s  ním  širší  čtenářstvo. 

Šmilovský  pracoval  nejvíce  v  zimě.  Psal  zvolna,  ale  co  napsal, 
na  tom  už  ničeho  neměnil.  Věty  dříve  nenapsal,  dokud  si  ji  v  mysli 
iicurovnal.  Při  psaní  míval  u  sebe  Čelakovského  Mudrosloví,  z  něhož 
pilně  čerpal;  ale  také  sám  sbíral  úsloví  a  pořekadla  mezi  lidem,  kde 
co  slyšel,  hned  si  zapsal,  a  též  od  studentův  a  učitelův  sbírati  dával. 
Pilně  probírával  se  i  ve  slovnících  Jungmannově  a  Kottově  a  ve  starších 
spisech  českých,  vyhledávaje  v  nich  jadrná  česká  rčení. 

V  jeho  pozůstalosti,  kterou  prohledl  prof.  Alois  Jirásek,  kromě 
prací  dramatických,  svrchu  jmenovaných,  nalezeny  následující  rukopisy  : 
některé  epigramy;  text  Si\  Prokop  (dosud  nctištěný)  pro  Krížkovskóho 
oratorium  schválné  skládaný;  začatý  román  Nákvnsa,  episoda  z  české 
epopeje  o  třech  knihách  (historický  román  z  husitských  válek;  1.  kniha 
necelá);  U  .školní  tabáky  dva  obrázky  z  přírody  (o  křídě  a  houbč); 
Bez  lásky,  pGl  tuctu  původních  novel;  úlomky  z  i)0vestí  Kvcťuiář  a 
Rytíř  Stoklasa  ze  Stodůlek  a  některé  práce  drobnější. 

Roku  1S80  jal  se  Fr.  Šimaček  vydávati  A.  V.  Šmilovského  Spisy 
výpravné;  posud  vyšly  3  díly  (Parnassie,  Starý  varhaník.  Setník  Dřev- 
iiický,  Starý  Méchuna,  Krnpař  Kleofáš,  Za  ranních  červánkův),  a  —  kdo 
by  řekl,  že  to  možná  ?  —  téměř  celé  vydání  zůstalo  na  skladě !  Těžko 
tu  věru  zadržeti  na  rtech  trpká  slova.  Však  umlkáme,  pevně  se  nadej ícc, 
že  aspoň  nad  předčasným  hrobem  zesnulého  hnulo  se  svědomí  českého 
vzdélanstva,  že  spisy  Šmilovského  nyní  alespoň  hojně  se  rozšíří,  pilně 
budou  čítány  a  jakožto  výborné  símě  vydají  požehnané  ovoce. 


Digitized  by  LjOOQIC 


804  ^'  Jirásek: 

7  cizích  službách. 

Kus  české  auabase. 

VypraTuj« 

Alois  Jirásek. 

(PokrafiorAnf.) 
XVII. 

U   falckrabčnky. 

předsíni  mladé  falckrabčnky  na  Landshutč  stál  starý  pan  Visbek. 
Hledél  oknem  ven  na  nádvoří,  často  se  však  ohledl  po  dvťřích 
vedoucích  do  pokojů  mladé  knéžiiy.  Byl  pochmurný  deu  pod- 
zimní a  smutné  jeho  šero  uhostilo  se  také  v  tiché  komnatě. 
Starý  hrabě  se  teď  rychle  obrátil  až  mu  meč  o  tabuloví  zdi  na- 
razil. Kynul  vcházejícímu  purkrabí  hradskému  rukou,  aby  hlas 
mírnil,  sám  pak  se  k  němu  přiblíživ  tiše  promluvil: 

„Co  nesete?" 

„Ten  český  rytíř  žádá,  abychom  ho  již  propustili,  že  by  se  rád 
k  svým  krajanům  navrátil." 

„Vždyť  sám  řekl,  že  počká,  až  mladý  z  Mečkova  přijede." 

„Ano,  ale  pravil  mi,  že  by  tu  již  měl  býti,  že  se  mu  snad 
něco  stalo  — " 

„Věru,  Obávám  se,  že  má  pravdu.  Ale  aC  ještě  den  počká.  Ne- 
prijedeli  dnes,  pak  —  A  jaké  noviny  z  města  neseto?" 

„Ne  veselé  —  Něco  tam  vře  a  bublá.  Viděl  jsem,  že  všude  na 
mne  jinak  hleděli,  než  jindy.  Všude  se  mne  ptali,  jak  je  falckrabcti, 
ale  tak,  že  jsem  viděl  jejich  nedůvěru.  A  to  byli  naši,  kněžně  oddaní. 
Jinde  se  veřejně  mluví,  že  falckrabě  zemřel.  To  jsou  buřiči  —  a  je 
pravda,  že  Rohrbek  se  u  Scharsachra  zdržuje  — " 

„Rohrbek?!" 

„Ano  —  Zahledl  jsem  ho  u  okna  —  a  slyšel  jsem  také  z  list 
spolehlivých  — " 

„O  bídáku!  •  Nemá  dosti  na  tom,  že  knížete  zabil,  ještě  štve  a 
bouří  —  Jen  proč,  proč?  Co  mu  ubohá  kněžna  učinila?" 

„Jak  je  jí?" 

„Čekám  právě  na  lékaře.  Je  tam  —  již  brzo  přijde.  Nezapomeňte 
stráže  rozhojniti." 

„Již  jsem  tak  učinil." 

Hrabě  i  purkrabí  se  zamlčeli  a  čekali  na  lékaře. 

Falckraběnka  onemocněla.  Rozčilení  posledních  týdnů,  neobyčejné 
napjetí  sil,  tolik  žalu,  přemáhání  se  a  při  tom  starostí  a  práce  usilovné, 
nezvyklé,  to  vše  přemohlo  hrdinskou,  mladou  paní.  Když  pak  přichvátal 
mladý  šlechtic  český,  Boršický,  a  přinesl  zprávu,  co  se  před  Snlcbachem 
děje,  jaké  nebezpečenství  hrozí  jejímu  všemu  podniknutí,  jak  je  od  svých 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizích  službách.  805 

vlastních  klamáua  a  zrazována,  tu  té  kruté  ráne  již  neodolala.  Chvějíc 
se  na  v^em  tčle,  se  zrakem  horečkou  zaníceným  ulehla  na  lože. 

Starý  pan  Visbek  téšil  ji,  že  snad  není  pravda,  co  ten  český 
rytíř  přinesl,  anebo  aspoň  ne  do  té  míry  —  ale  kněžna  hledíc  pfed 
se  jak  pro  sebe  odpovídala:  „Ó  vím,  že  je  všecko  pravda  —  Cítím 
to  —  Tedy  všecko  nadarmo!  Ó  Ruprechte!"  A  tu  zasténala,  až  starý 
pán  se  zachvěl. 

Dvéře  se  otevřely  a  z  komnaty  kněžniny  vstoupil  do  předsíně 
ve  tmavém  rouše  lékař,  onen,  jenž  byl  také  při  umírajícím  falckrabčti. 
Oba  šlechtici  se  ho  ihned  ptali,  jak  je  kněžně. 

„Stejně  —  nelepší  se.  Nemoc  vězí  však  spíše  v  duši  nežli  v  těle. 
Ale  následky  toho  mohly  by  býti  nebezpečny.  Prozatím  jen  pokoj, 
klid  největší.  Nic  jí  neračte  sdělovati,  co  by  jí  mysl  jitřilo." 

„Klid  —  ach,  když  se  bouře  stahuje!"  pravil  starý  pan  z  Visbeka 
a  tiše  lékaři  oznámil,  co  byl  purkrabě  přinesl. 

„Pro  živý  bůh,  o  tom  mlčte,  pánové  —  ani  slova!  To  byste  jí 
dodali.  Ona  pořád,  zdá  se  mi,  zabývá  se  jen  Sulcbachem.  Už  toho  na 
ui  dost.  Dnes  dvakráte  se  mne  ptala,  přijelli  mladý  z  Mečkova.  Po 
druhé  pak  sama  tiše  dodala:  Je  zle,  když  on  se  nevrací  — " 

„Také  mne  se  na  n^'  ptala,"  dodal  Visbek.  „Bůh  milý  ví,  co  se 
tam  děje.  A  vrátili  se  ten  Čech,  sotva  s  dobrou." 

„Připravme  se  na  všechno,"  pravil  purkrabě  —  „ale  nejraději 
bych  měl  ve  své  hrsti  toho  Rohrbeka  a  Scharsachra!" 

Sotva  že  purkrabě  odešel  a  s  ním  lékař,  aby  odebral  se  k  „ne- 
mocnému" falckrabčti,  stonajícímu  v  pokoji  na  druhém  konci  tmavé 
chodby,  hlásilo  se  poselství  z  města,  žádajíc,  aby  mu  bylo  dovoleno 
promluviti  s  falckrabénkou.  Starý  pan  Visbek,  jemuž  sluha  měšťany 
ohlašoval,  překvapen  až  sebou  trhl. 

„Kdo  je  v  poselství?"  ptal  se  služebníka. 

„Bývalý  purkmistr  Scharsacher  a  několik  jiných,  kterých  neznám." 

Starý  Visbek  šel  jich  sám  uvítat.  Když  se  pak  navrátil  z  komnaty, 
ze  které  propuštění  měšťané  zase  dolů  do  města  odešli,  dal  sobě  ihned 
purkrabí  hradního  zavolati. 

„Pravdu  jste  děl.  Ó  těch  nadutých,  smělých  měšťáků!  Byste  je 
byl  slyšel!  Jindy  bych  je  dal  do  věže  vsaditi,  ale  dnes  —  všecko 
město  by  se  na  nás  vyrojilo.  Jistě  tam  je  Rohrbek.  Všecko  věděli. 
Že  prý  z  dobrého  a  jistého  pramene  slyšeli,  že  falckrabě  juž  v  Am- 
berku  na  mor  zemřel." 

„Ovšem,  jak  by  Rohrbek  mluvil  o  jedu!"  zvolal  purkrabě. 

„Že  tu  mrtev  leží  a  nikoliv  nemocen,  že  tomu  nevěří  sice  — 
lišáci!  —  ale,  poněvadž  všecko  město  je  tím  znepokojeno,  že  by  prosili, 
aby  směli  falckraběte  navštíviti  a  pak  ve  městě  svědectví  vydati." 

„Té  smělosti!  Vítr  se  obrací,  když  Scharsachra  poslali." 

„Já  jsem  je  ovšem  odbyl.  Zavolal  jsem  lékaře,  a  ten  rozumí  se 
také  nedovolil." 

„Spokojili  se  tím?" 

„Nenaléhali  dál,  však  vyrozuměl  jsem  z  jejich  řečí,  že  nevěří. 
Majíť  zprávu  příliš  spolehlivou.  Teď  vsak  pojíTte,  podíváme  se  na  bašty 
a  na  střelbn,  jeli  připravena," 


Digitized  by  LjOOQIC 


806  A'  Jirásek: 

Sotva  že  vešli  na  nádvoří,  již  chvátal  proti  nim  rotmistr  stráží 
bradskýcli.  "* 

„V  městě  se  něco  děje.  Je  pozorovati  veliký  sběh  a  shon." 

„Jak  že!  Vždyť  poselstvo  sotva  dolů  došlo.  Hal" 

A  všichni  umlkli  a  naslouchali  plni  úžasu.  Dole  ve  městě  zvonili. 

„To  je  na  radní  zvon!"  zvolal  purkrabě.  „Pojďme  na  cimbuří 
černé  bašty,  tam  nejlépe  to  přehledneme." 

Vystoupili  tam,  i  rotmistr.  Pod  zataženým  nebem  hnaly  se  tmavé 
mraky  v  divém  chvatu.  Studený  vítr  hučel  kolem  cimbuří  i  dále  nad 
podzimní,  zasmušilou  krajinou,  jež  byla  všecka  navlhlá  a  dále  k  obzoru 
bílými  parami  zatažena.  Všude  pusto,  jen  dole  ve  městě  neobyčejný 
ruch,  v  ulicích,  v  uličkách.  Všude  kupili  se  lidé  a  zase  dále  chvátali, 
a  všichni  jedním  směrem,  k  radnici.  Tam  kolem  bylo  prostranství  vše 
plničko.  Zvon  radní  zněl  dosud,  a  ted,  slyš,  přidal  se  k  němu  druhý, 
třetí  a  hlahol  jejich  zaléhá  mocně  až  do  hradu. 

Tam  v  nádherné,  tiché  komnatě  na  loži  pod  nebesy  odpočívala 
mladá  falckraběuka.  Všecka  místnost  byla  v  hlubokém  stínu,  jen  od 
okna  rozhrnutou  záslonou  proudilo  světlo  dne,  sama  sebou  pochmurného. 
Opodál  lože  seděla  ve  vysokém,  vyřezávaném  křesle  mladá  abatyše, 
sestra  kněžnina,  u  stolku,  na  němž  stálo  několik  nádobek  a  sklenic 
s  léky.  U  lože  samého  seděl  rozmilý  rusovlasý  chlapeček,  asi  dvouletý, 
na  huňaté,  lesklé  medvědici  a  hrál  si;  starší  jeho  bratřík  opíral  se 
o  lůžko,  hledě  na  matku,  jejíž  hubená,  bělostná  ruka  tvaru  ušlechtilého 
zabořila  se  do  jeho  hustých  světlých  kadeří.  Zapadlé,  vnitřním  žárem 
rozšířené  oči  mladé  matky  hleděly  upřeně  na  libou,  drahou  hlavičku 
kvetoucího  chlapce.  Ten  však  nerozuměl  ani  tomu  láskyplnému  pohledu, 
ani  nebezpečnému  stavu  své  nešťastné  ředitelky.  Do  nedávná  ještě 
v  pancíři  a  v  helmici  na  koni  sedíc  přejížděla  řady  bradatých  bojovníků. 
Tcdf  tu  leží  slabá,  chorá.  Nad  bělostným,  čistým  čelem  i  kolem  bledého 
líce  splývají  její  krásné  plavé  vlasy.  Tenkráte,  kdy  bud  sama  nebo 
po  boku  manželově  vojska  přehlížela,  tisícové  jí  nadšeně  vstříc  jásali 
—  teď  v  srdci,  již  tak  hluboko  zraněném,  trne  a  strachy  schne,  že 
černá  zrada  těchže  bojovníků  záhubu  jí  a  jejímu  rodu  strojí.  Komnatou 
ozval  se  slabý,  tichý  hlas,  jako  jen  zvuku  zavanuti.  To  kněžna  žádala 
sestry,  aby  jí  podala  Otu,  mladšího  synáčka.  Abatyše,  modlíc  se  potichu, 
vstala  ihned.  V  tom  jak  falckraběnka  se  na  loži  vztyčovala,  zalehl 
do  komnaty  dunivý  zvuk  —  a  zněl,  zvučel  dál,  ztemna,   vážně,  velebně. 

„Slyšíš,  sestro,  to  zvony  hlaholí!  Jako  tenkráte,  když  jsem  vjížděla 
do  města.  Co  je  to?  Snad  přišly  noviny,  snad  vítězství!  Ó,  prosím 
tebe,  zavolej  hraběte." 

Abatyše  domlouvala  srdečně,  úzkostně,  aby  sestra  jen  pokojně 
ležela,  že  všechno  vyzví.  Pokynuvši  komorné  ve  vedlejší  komnatcc 
meškající,  šla  sama,  z  opatrnosti,  promluvit  s  panem  z  Visbeka.  Chvíle 
zvolna  míjela  —  zvonů  temný  hlahol  zněl  dále.  Falckraběnka  čekala 
s  horečnou  netrpělivostí.  Zdálo  se  jí,  že  sestra  příliš  dlouho  mešká. 
Ted  také  venku,  blíže,  ozval  se  hluk,  ale  hned  mizel.  Komorná  na 
rozkaz  své  velitelky  vstoupila  k  oknu,  pak  oznámila:  „Houf  ozbrojených 
drábů  rychlým  krokem  míří  z  nádvoří.  Pan  purkrabě  sám  je  vede. 
Chvátají  k  hlavní  bráně  — " 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  dzich  alidOácJi.  807 

Falckrabenka,  všecka  rozechvěna,  usedla  im  loži  a  poroučela 
služebnici,  aby  šla  pro  abatyši. 

„Milosti,    ráčíte  býti    samotná  — "    namítala   starostuč  komorná. 

„Jdi!^  poroučela  kněžna  přísně  a  ukázala  velitelsky  ke  dveřím. 
Oči  jí  hořely.  Komorná  ve  strachu  poslechla.  Kněžna  osaměvši  chvíli 
napjatě  naslouchala,  pak  sklonila  se  pojednou  k  chlapcům  a  tulila  je 
k  sobě  vášnivé,  jako  by  jich  chrániti  chtěla  nebo  jako  by  se  měla 
s  nimi  rozloučiti.  — 

V  tu  chvíli  starý  pan  z  Visbeka  všecek  ve  tváři  zachmuřený  za- 
váděl několik  měšťanů  Landshutských  právě  přibylých  do  nejbližší 
světnice,  aby  vyslechl  jejich  noviny.  Znal  je,  byli  kněžně  věrně  oddáni. 
Zatrnul,  když  vše  vypověděli,  proč  se  zvoní,  proč  se  všecken  lid  sbíhá. 
Do  města  přibyl  rychlý  posel  s  jistotnou  prý  zprávou,  že  císař  a  vévoda 
Mnichovský  porazili  vojsko  falckrabovo  u  Řezná  na  hlavu  a  je  úplně 
potřeli.  Novina  ta  straně  Scharsáchrově,  vévodovi  oddané,  jen  ducha 
dodala.  Již  vzpouru  chystala,  hlásajíc,  že  falckrabě  dávno  umřel.  Teď 
ve  chvíli  obecného  zaražení  a  zmatku  zmocnili  se  radnice  a  veškeré 
vlády.  Jen  to  zděšení  měšťané  vypověděli,  a  již  tu  stanula  před  nimi 
sama  sestra  kněžnina,  abatyše,  hledajíc  Visbeka.  Byla  ohromena  jako 
on  zprávou,  již  před  ní  tajiti  nebylo  možná. 

„A  kněžna  na  vás  čeká  —  ó  bože,  bože!  Jak  jí  to  říci!"  zvolala. 

„Nemožno  jí  to  říci!"  pravil  hrabě.  „To  by  jí  na  smrt  ublížilo. 
Kdož  ví,  jeli  pravdivá  ta  novina?" 

„Kněžna  se  nedá  uchlácholiti.  Slyšelať  zvony." 

„Ó  neštěstí!  Ne,  toho  se  nesmí  dověděti!  Povíme  jen,  že  město 
se  bouří,  Scharsacher  a  jeho  strana  — " 

„Pospěšte,  pane  z  Visbeka  —  kněžna  je  zimničně  netrpělivá  — 
jen  pro  bůh  jí  šetřete!" 

Starý  šlechtic  kráčel  vedle  mladé  abatyše  rychle  ke  komnatám 
kněžniným.  Purkrabě  v  tu  chvíli  přecházel  hradbami  hradu  Landshut- 
skcho,  přehlížeje  rozestavené  hlídky  i  kusy  u  střílen  připravené.  Svoditý 
most  k  městu  byl  vytažen,  brány  tuho  zavřeny,  jako  by  na  každou 
chvíli  čekali  nepřítele.  Purkrabě  byl  by  nejraději  dal  stříleti  do  vzbou- 
řeného města,  ale  hrabě  mu  to  zakázal.  V  tom  pojednou  strhl  se  hluk 
u  brány,  a  za  chvilku  oznamoval  žoldnéř  jeden  purkrabímu,  že  přijel 
k  bráně  samotný  jezdec.  Cech,  mladý  z  Mečkova.  Purkrabě  ani  ne- 
odpověděv chvátal  k  bráně  a  poručil,  aby  rytíře  na  rychlo  vpustili. 
Sestoupiv  rychle  s  hradby  čekal  netrpělivě  dole,  až  vjede  ten,  jenž 
zajisté  nese  zprávy  nejspolehlivější. 

Jak  po  prvé  na  vjíždějícího  pohledl,  purkrabě  pomyslil:  „Pro 
bůh,  to  není  ten  český  rytíř!" 

Již  kůň  ho  mýlil.  Panic  nejel  na  krásném  vraní  ku  svém,  ale  na 
tmavé  brůně.  A  on  sám!  Od  rychlé  jízdy  cestami  rozmoklými  byl  jeho 
plášť  všecek  zablácen,  šat  v  nepořádku.  Tvář  panicova  bledá,  jako 
chorá,  výraz  zasmušilý.  Ten  jistě  nejede  s  veselou.  Purkrabě  chtěl  mu 
pomoci,  an  viděl,  že  panic  namáhavě  slézá;  ale  jak  se  dotekl  jeho 
levice,  škubl  sebou  rytíř  a  zasípěl  bolestí.  „Jsem  raněn",  pravil.  Nohy 
se  mu  třásly,  tak  že  bezděky  opřel  se  o  purkrabího.  Ten  vedl  jej  dO' 


Digitized  by  V:íOOQIC 


n 


808  ^.  Jirásek: 

vnitř.  Teprve  na  cbodbé  se  mladý  z  Mečkova  ozval:  „Je  tu  dosud 
můj  lirajau?" 

Purkrabě  přisvědčiv  otázal  se,  co  nese. 

„Ze  váš  Racbenburk  v  brdlo  Ibal,  že  je  zrádec  i  všechno  jeho 
vojsko,  že  jedině  moji  krajané  věrnost  zachovali  a  pro  ni  zahynuli. 
Skoro  do  jednoho.  Kde  je  kněžna?" 

„Stůně  —  Tedy  přece  pravda  — " 

„A  pan  Visbek?  Musím  s  ním  mluviti  — " 

„Je  u  kněžny  právě.  Posečkejte  a  odpočiňte  si  — " 

„Zaveďte  mne,  prosím  vás,  k  mému  krajanovi." 

Purkrabě  chtěje  tak  učiniti  zahýbal  do  chodby,  kde  mladý  Bor- 
šický  měl  svou  komnatu. 

„Tam  v  těch  dveřích.  Ale  jak,  prosím  vás,  ta  bitva  — " 

Nežli  otázku  dořekl,  přikvapil  žoldnéř  oznamuje,  že  od  města 
jede  ku  hradu  houfec  jízdných,  snad  nějaké  poselstvo. 

„Postříleti  je!"  zahromoval  purkrabě  a  chvátal  na  hradby. 

Mdlým  krokem  přiblížil  se  panic  z  Uherska  ku  komnatcc,  v  níž 
meškal  nastávajici  manžel  jeho  sestry.  Ó,  pravdu  mela !  Ted  bude  Bor- 
šickému  vypravovati,  co  se  udalo !  Cítil  už  tíhu  té  chvíle.  A  jak  potom, 
až  domů  se  navrátí,  až  stane  proti  sestře  a  staré  matce  své?!  Ó  že 
tam  také  nezůstal  na  tom  osudném,  nešCastném  poli,  jak  chtěl  a  si 
žádal!  Ó  že  se  raději  nesplnil  onen  sen,  o  němž  mu  starý  Roměnec 
na  voze,  prve  nežli  bitva  se  počala,  vypravoval,  prose  ho,  aby  se  jen 
šetřil!  Nešetřil  se  a  přece  tu  zůstal  —  jistě  jen  pro  svůj  trest,  aby 
všecku  tu  hrůzu  viděl,  aby  neumlklo  jeho  svědomí  .  .  . 

Nevelikým  oknem,  jehož  četné  tabulky  byly  lemovány  olovem, 
padalo  odpolední  světlo  do  jizbice  na  dva  mladé  zemany.  Na  židli 
u  okna  seděl  Boršický,  proti  němu  panic  z  Uherska  s  levicí  obvázanou, 
visící  v  širokém  bílém  pasu.  Do  bledého  čela  padaly  mu  scuchané 
vlasy.  Vypravoval  zlomkovitě  o  bitvě  u  Schonberka,  vysvětloval  na 
otázky  krajana  svého,  jak  on  sám  vyvázl.  Pověděl,  jak  Roměnec  se 
od  něho  ani  nehnul,  ani  Plamenáč,  jak  tento,  když  už  sami  tři  kus  od 
vozů  zápasili,  zachytil  smrtelnou  ránu  na  něj,  panice,  zamířenou  a  jak 
na  ni  zahynul,  jak  po  té  věrný  Roměnec  mu  k  nohám  klesl,  jak  ještě 
otce  zahledl,  an  k  němu  se  probíjel,  ale  tu  že  on  sám  bez  sebe  na 
zem  padl.  Když  se  probral  z  mrákoty,  zrovna  ho  obírali  a  svlékali. 
Byli  to  Češi,  rajtaři  z  houfu  starého  Trnky.  Jeden  z  rajtarů  poznav 
panice,  zavolal  hejtmana,  a  ten  se  raněného  lyal  velmi  pečlivě.  Dal 
mu  vymyti  ránu  a  chtěl  jej  dopraviti  do  fiezna  —  ale  Mikuláš  prosil, 
aby  jej  na  slovo  pustil,  že  se  mu  na  požádání  do  zajetí  dostaví.  Starý 
hejtman  se  jen  zachechtal.  „Tvůj  děd  mně  zachránil  po  dvakráte 
život,"  pravil. 

„Proto  mne  Trnka  pustil  a  ještě  mi  koně  dal  na  cestu.  Chvátili 
jsem,  abych  kněžnu  zpravil  a  varoval.  Nežli  jsem  odjel,  pochovali  jsme 
otce  a  vedle  něho  Roměnce  s  Plamenáčem.  Rajtaři  jim  vykopali  hroby. 
Trnka  nedovolil  na  mou  prosbu,  aby  je  svlekli;  poctivě  ve  zbroji  bxli 
pochováni  —  ó,  milý  příteli!" 

Panic  se  zamlčel.  A  pak  dále  vypravoval  i  odpovídal  na  otázky. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  citich  sluchách.  809 

jež  mu  kladl  mladý  přítel,  novinami  těmi  zarmoucený.  Skoro  všecky 
zněly  stejně;  na  ně  také  byly  stejné  odpovědi. 

„A  Hroch  z  Mezilesic?" 

„Padl." 

„A  Bošinský?" 

„Také." 

A  tak  šli  pořadem  známí  vladykové  a  krajané,  nyní  už  mrtví, 
a  o  každém  zněla  odpověcF:  „padl"  nebo  „jistě  že  také  padl." 

„A  Mikát  Brada?" 

„Stál,  jak  jsem  zaslechl,  v  prvním  šiku.  Mezi  zajatými  není.  To 
najisto  padl,  nebo  se  probil  s  Libýkem  a  Kdulincem.  Ale  stěží. 
Mnoho  jich  nevyvedli,  sotva  nějaké  sto." 

„A  co  Trnka  starý?" 

„Liboval  si,  že  tu  v  Bavoři ch  mají  mnoho  vzatků  —  dodal  však : 
Bili  jste  se  znamenitě,  sami  Němci  vás  chválili  a  vám  se  divili  —  ale 
ťcrt  mne  vezmi,  těšili  mne  to  jejich  vítězství." 

Na  chvíli  zavládlo  ticho,  až  pojednou  mladý  Boršický  pozvednuv 
hlavu  upřel  zraky  na  Mikuláše  a  pravil:  „Co  teď?" 

Na  tu  otázku  panic  sebou  trhl. 

„Vrátíš  se  domů  — "  odtušil. 

»A  ty?" 

Panic  neodpověděl  .  .  . 


Starý  pan  Visbek  se  u  falckraběnky  dlouho  ncomeškal.  Lekal  se 
její  rozechvěnosti  a  proto  jí  jenom  a  to  co  nejšetrněji  vysvětlil,  proč 
se  dole  ve  městě  zvony  rozhlaholily.  O  vlastní  příčině  toho  zvonění 
a  též  o  Rohrbekovi  se  ovšem  nezmínil.  Jako  by  se  vzpoury  nelekal, 
s  jistotou  tvrdil,  že  s  hradní  pomocí  dne  příštílio  povládne  zase  v  Lands- 
hutě  strana  falckraběnce  oddaná.  Na  to  že  se  však  třeba  připraviti 
a  proto,  prose  starostně  kněžnu,  aby  se  šetřila,  měl  se  k  odchodu. 
Falckraběnka  sedíc  na  loži  upřela  své  oěi  pevně  a  pronikavě  na  po- 
ctivou tvář  starcovu  a  pravila:  „Jen  ta  vzpoura  je  —  nic  jiného,  milý 
pane  Visbeku?  Jste  tak  ustarán,  ustrašen  — " 

Starý  pán  se  zarazil.  Však  hned  se  vzpamatovav  odvětil:  „Je 
toho  dost,  milosti  —  nám  před  oěima  se  odvážili !  A  jsem  ustarán  — 
ano,  ale  o  vás,  paní  má  —  vždyť  sama  o  sebe,  o  své  zdraví  se  ne- 
staráte, a  na  tom  záleží  všecko  — všecko.  Raěte  pamatovati  — " 

Pohled  jeho  utkvěl  na  chlapcích.  Kněžna  podala  mu  ruku,  dě- 
kujíc mu  jí  i  pohledem. 

„Již  poslechnu,"  pravila  tišeji. 

Toho  se  chopila  sestra  abatyše. 

„Snad  by  bylo  lépe,  kdy  by  chlapci  na  chvíli  ven  odešli,  třeba 
do  zahrady." 

Kněžna  neodporovala  již,  ařkoliv  by  je  nejraději  měla  tu  na  ocích. 
Bylií  její  jedinou  útěchou.  Za  chvíli  po  té  bylo  v  komnalr  zase  ticho. 
Kněžna  jako  vysílena  položila  bledou  hlavu  do  podušek  a  sestra  abatyše, 
věrná  ošetřovatelka,  jala  se  opět  tiše  modliti.  Spaní  ji  za  chvilku  pře- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


810  -^-  Jirásek: 

mohlo  ~r  dvč  noci  již  nespala.  Temný  hlahol  zvonů  sem  zaléhal, 
chvílemi  byl  přerušen  bližším  hlukem,  z  nádvoří  hradského  nebo  od 
brány.  Komorná  vstoupivši  po  špičkách  do  komnaty  tiše  nazírala, 
a  když  se  přesvědčila,  že  knížecí  sestry  usnuly,  vykradla  se  ven,  aby 
se  přesvědčila,  co  so  tam  děje. 

Pojednou  se  falckraběnka,  bdíc  s  očima  přivřenýma,  po  celém 
těle  zachvěla.  Otevřevši  oči,  naslouchá  —  a  slyš!  po  druhé!  Temná 
rána  jako  z  děla  zahučela.  A  teď  po  třetí.  Kněžna  se  na  loži  vztýčila, 
usedla.  To  není  jen  vzpoura,  jak  Visbek  povídal,  toť  ještě  něco  jiného. 
Lhou  jí,  zamlčují.  Nohy  její  sklouzly  s  lože.  Sedíc  tak  hleděla  na 
sestru  tvrdě  spíci.  Ubohá,  tak  je  zmořena  kolikanočním  bděním!  Kněžna 
tiše  vstala  a  přistoupila  k  oknu.  Viděla,  jak  nádvořím  dráhové  táhnou 
tarasnici  k  bráně.  Nač  to?  To  pro  tu  vzpouru?  Není  možná.  Jak  by 
se  mohli  měšťané  na  hrad  odvážiti?  Tuť  něco  jiného.  Ohledla  se.  Na 
křesle  ležel  přehozený  tmavý  klok.  Zahalivši  se  jím  kráčela  ke  dveřím. 
Cítila,  že  se  ji  nohy  slabostí  chvějí,  že  všeho  těla  slabost  se  zmocnila. 
Ale  duch  byl  silnější.  Otevřela  dvéře  a  tiše  stanula  před  nimi  v  předsíni. 
Na  stolici  u  zdi  proti  oknu  seděl  nějaký  muž  s  hlavou  pochýlenou. 
Tmavé  vlasy  padaly  mu  do  čela,  tvář  byla  bledá  a  levá  ruka  raněná 
visela  mu  v  obvazku.  Hleděl  do  země  a  byl  tak  zamyšlen,  že  ani 
vstoupivší  paní  nespozoroval.  Kněžna  se  lekla.  Pro  bůh,  toť  mladý 
z  Mečkova! 

Ten  byl  před  chvilkou  opustil  svého  krajana  a  šel  sem  čekat  na 
pana  Visbcka,  o  němž  byl  od  purkrabího  slyšel,  že  mešká  u  kněžny. 
Čekal  na  něj,  aby  mu  oznámil,  co  se  děje,  aby  starý,  věrný  ten 
šlechtic  pomýšlel  dle  toho  na  další  věci,  přede  vším  jak  by  kněžnu 
zachránil.  Jen  proto  si  panic  vyprosil  u  starého  Trnky  svobodu,  jen 
proto  zraněn  a  slab  chvátal  sem  tak,  že  ke  konci  již  sotva  v  sedle 
vydržel;  vědělť,  že  císař  s  vévodou  co  nejdříve  sami  sem  přibudou 
nebo  vojsko  vyšlou,  aby  se  zmocnili  Landshuta,  kde  kněžnina  poslední 
opora.  Jiného  nemá.  Posádky  v  jednotlivých  hradech  což  vydají,  a  Izeli 
po  takovém  neštěstí  na  ně  spoléhati?  Hlavní  vojsko  ji  zradilo,  věrní 
krajané  v  jejích  službách  zahynuli  —  jest  tu  jen  posádka  na  hradě. 
A  proti  té  se  město  bouří,  jak  právě  se  dověděl.  Ó,  boj  kněžnin  už 
dobojován!  A  ona  chorá!  Jak  práhl  po  jejím  pohledu  a  tcd  jí  neuvidí ! 
Hluboký  povzdech  zachvěl  se  z  jeho  prsou.  Nemocná,  opuštěná  — 
tam  leží  ubohá  v  mučivé  nejistotě  — 

Ohledl  se  po  dveřích  a  jako  by  blesk  mu  zrak  oslnil.  Vstal 
prudce,  bezděky,  upíraje  své  oči  na  paní  u  dveří  stanuvší,  prostovlasou 
ve  tmavém,  volném  plášti,  zpod  něhož  probělávaly  se  šaty.  Falckraběnka ! 
Srdce  se  mu  sevřelo.  To  ona,  ó  bože!  Tak  bledá  a  přece  tak  krásná. 
Jen  okamžik  stál,  pak  sklonil  koleno.  V  tu  chvíli  zapomněl,  s  jakou 
novinou  se  navrátil. 

„Ó  nermuťte  se,  milostivá  paní  má!"  zvolal  citem  přemožen. 

„Vy  jste  již  přijel!"  zvolala  kněžna,  vzpamatovavši  so  ze  svého 
překvapení.  „Kdy?" 

„Před  chvílí  — "  Tu  se  panic  velice  zalekl.  Kněžna  se  bude 
vyptávati  —  o  hrozné  bitvě  jistě  dosud  neslyšela !  Na  přemjšlení  však 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizich  bluÉbách,  811 

tna  času  nezbylo,  ana  se  již  falckraběnka  všecka  vzrušená  tázala:  „Nuže 
jak  jest?  Jeli  pravda,  co  ten  váš  krajan  sem  přinesl,  když  jste  odejel  — " 

„Žel,  milostivá  kněžno  —  Rachenburk  lhal.  Sebe  měl  obviniti  — " 

„Jste  raněn! ^  zvolala  pojednou,  an  zrak  její  utkvěl  na  jebo 
obvazku.  „Snad  cestou,  či  — " 

„V  boji,  milostivá  kněžno  — "  váhavě  odvětil  panic. 

„V  boji!  Před  Sulcbachem?  Mluvte,  pro  bůh  — " 

„K  Sulcbachu  jsem  ani  nedojcl  —  Rachenburk  jsa  dorozuměn 
odtrhl  odtud  s  větší  částí  vojska  ke  Koubě  —  Ó,  milostivá  paní  má  — 
račte  poshověti  —  Dojímá  vás  to,  škodí  — " 

„Ne,  ne,  jen  mluvte,  prosím  —  poroučím!"  vášnivě  odvětila 
mladá  kněžna.  „Byl  poražen,  či  — " 

„Rachenburk  nikoliv.  Jenom  moji  krajané,  kteří  věrnost  vaší 
milosti  zachovali,  —  Rachenburk  se  od  nich  zrádně  odtrhl.  Dohonil 
jsem  jich  nedaleko  Řezná  — " 

Mikuláš  se  zamlčel.  Viděl,  jak  kněžna  se  zarděla  na  okamžik, 
jak  po  té  smrtelná  bledost  jí  líce  polila.  Vidouc,  že  panic  mlčí,  temným 
hlasem  poroučela:  „Dále  —  dále  —  jsem  silná  dost  — " 

„Bylo  jich  tři  tisíce  —  Jízdu  a  všecky  kusy  odvedl  Rachenburk  — 
Krajané  zavedeni  stáli  proti  přesile  —  proti  císaři  a  vévodovi  — " 

„Kdy  byla  bitva  — " 

„Předevčírem  —  začala  před  polednem  —  Milostivá  kněžno, 
račte  si  odpočinouti!"  prosil  polekaný  panic. 

„Domluvte!  Poraženi,  pravil  jste  —  potřeni,  anoli?  Vy  mlčíte  — 
ó  bože,  bože!  Ubozí  nadarmo  krváceli!" 

A  chopila  se  v  zoufalé  bolesti  za  hlavu.  Mikuláš  viděl,  jak  se 
chvěje,  jak  bezděky  se  opřela  o  dvéře.  Přistoupiv  rychle  k  ní,  vzal  ji 
jemně  a  dovedl  ke  stolici. 

„A  vy  jste  raněn  —  Ó  můj  bože!  Již  je  konec  se  mnou  —  Mé 
děti  —  mó  děti!"  vykřikla  silněji  a  zalomila  rukama. 

V  tom  zahoukalo  venku  zase  několik  dělových  ran.  Kněžna  prudce 
vstala. 

„Slyšíte  —  Už  vím!  Již  jdou  —  již  jdou  —  pro  mne,  pro  děti, 
chtějí  nás  odvleci!" 

Vykřikla  a  rázem  klesla  jako  podťatá.  Mikuláš  ji  zachytil  svou 
pravicí  a  podpíraje  ji  přitiskl  spanilé  její  tělo  k  sobě.  Klonil  se  k  ní, 
polekán  hleděl  jí  do  krásné  tváře,  smrtelně  bledé.  Byla  ve  mdlobách. 
V  tom  otevřely  se  dvéře  komnaty,  a  mladá  abatyše  s  komornou  vy- 
běhly, obě  vyděšeny.  Křik  jejich  naplňoval  nyní  předsíň,  any  z  náručí 
mladého  rytíře  braly  omdlelou  kněžnu  a  nesly  ji  na  lože.  Venku  v  městě 
hřímaly  rány  dále  na  oslavu  vítězství. 

Mikuláš,  když  kněžnu  do  komnaty  odnesli,  chvátal  jako  šílený 
ven  pro  lékaře  a  starého  pana  Visbeka.  Ten  prve  odešed  ode  kněžny 
uvítán  byl  novou  zprávou,  že  z  města  přijel  houfec  před  hradní  bránu. 
Jezdci  oznamovali,  proč  v  městě  se  zvoní,  že  císař  zvítězil,  a  přinesli 
vyzvání  v  jeho  jméně  od  města,  aby  se  falckraběnka  vzdala,  anoť  je 
jisto,  že  manžel  její  dávno  již  zemřel.  Visbek  je  ovsem  odbyl  a  pak 
ubíral  se  zpět   do  hradu,    aby  vyhledal  mladého  z  Mečkova,    o    němž. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


812  ^-  Jiráfielc: 

že  přijel,    od  purkrabího  se  dověděl.    Ted  přišel,  právě    když  falckra- 
běnku  odnesli. 

Na  chodbě  potkal  Mikuláše. 

„Je  konec !"  zahořekoval  starý  pán  a  kvapil  do  komnaty  kněžniny. 


Mladý  Boršický  zasmušen  složil,  jak  Mikuláš  z  jizby  odešel,  všecky 
své  věci,  aby  mohl  ihned  druhého  dne  vydati  se  na  cestu  do  vlasti. 
Tu,  kde  jen  samé  neštěstí,  pálila  ho  půda  pod  nohama.  Krajané,  kteří 
s  takovou  nadějí  pro  zisk  a  slávu  vyjeli,  zahynuli,  a  on  sám  jako 
divem  unikl  záhubě.  Co  tu  déle?  Boj  falckrabův  bez  toho  skončen,  a 
všecko  tu  jako  kletbou  stíženo.  Pak  touha,  touha  po  domově  i  milé 
nevěstě  pryč  odtud  jej  pudila. 

Znova  se  divil  mladý  zeman,  když  nastávající  svat  jeho  vrátil 
se  a  všeckeu  bez  sebe  oznamoval,  že  falckraběnka  se  roznemohla  na 
smrt.  Jako  by  jeho  vlastní  sestra  byla  nebo  nejmilejší!  Sám  sotva  na 
nohou  stojí  a  zimnice  jím  třese!  Stéži  přiměl  Boršický  Mikuláše,  aby 
si  lehl.  To  bylo  z  večera.  Ale  jen  chvíli  panic  ležel  a  již  zase  vstal 
a  přes  všechno  domlouvání  krajanovo  bral  se  nejistým  krokem  do 
předsíně  kněžniny.  Tam  usednuv  čekal  zimničně  rozechvěn,  v  úzkostech ; 
až  po  dlouhé  chvíli  teprve  lékař  vyšel  a  oznámil  mu,  že  je  zle,  že 
nemoc  kněžnina  se  náhle  a  prudce  zhoršila,  že  vstoupila  do  lilavy. 
„Mluvila  děsné  věci,"  dodal  lékař.  „Nikoho  neznala.  Ted  zase  leží 
bez  vědomí,  jako  mrtvá  — " 

„Jeli  naděje?"  ptal  se  mladý  rytíř  t^e  dech  a  upíraje  úzkostný 
zrak  na  žluté,  chladné  líce  lékařovo. 

Doktor  pohnul  rukama  a  pohledl  mlčky  k  nebi.  Odešel.  Panic 
sklesl  zase  na  stolici  a  sedel  tu  s  hlavou  na  prsa  nachýlenou.  „Tys 
jí  dodal.  Ta  porážka  ji  zničí!"  znělo  mu  v  duši,  a  zoufalý  žal  srdce 
mu  pronikl.  Tak  tu  seděl,  až  přišel  pro  něj  mladý  Boršický,  který  jej 
do  své  jizby  odvedl  a  tam  opět  na  lože  donutil. 

Zatím  byl  už  večer  nadešel  i  noc. 

Poprchávalo,  vítr  žalobně  vál  nad  starým  hradem  Landshutským. 
Dnes  po  prvé  nehořelo  světlo  v  komnatě,  kde  ležel  „nemocný"  falc- 
krabě.  Zapomněli  je  rozžehnouti.  Za  to  po  celou  noc  rděla  se  zář 
v  oknech  komnaty  jeho  nešťastné  manželky,  u  níž  bděli  lékař  a  mladá 
abatyše. 

Mladý  Boršický  se  záhy  z  rána  probudil.  Ohlednuv  se  jizbou 
spozoroval,  že  lože  Mikulášovo  je  prázdno.  Ó,  že  i  v  noci  vstal  a 
odešel!  Boršický  čekal,  ale  když  krajan  nešel,  rychle  se  oděl  a  vyšel 
ven,  a  jako  by  na  jisto  věděl,  kde  najde  svého  přítele,  zamířil  ku 
předsíni  kněžnině. 

Bylo  na  úsvitě.  V  pološeru,  schoulen  ve  svůj  plášť  seděl  Mikuláš 
na  témže  místě  jako  z  večera.  Jistě  tu  již  moskal  několik  hodin,  snad 
celou  noc  od  té  chvíle,  co  Boršický  usnul.  Promluvil  na  něj.  Panic  po 
něm  mdlou  hlavu  otočiv  pohleděl  na  krajana;  zajisté  nevěděl,  nač  se 
ho  ptá.    Ale  když  se  Boršický  otázal,  jak  je  kněžně,  škublo  to  Miku- 


Digrtized  by  LjOOQIC 


r^ 


V  cigíeh  sluibácft,  813 

lášem  a  přéb  jeho  palčivé,  socbé  rty  splynulo  jen:  „Zle  .  .  .  ."  A  zase 
ticbo,  trapné  ticho. 

Šero  mizelo,  studené  svétlo  denní  vkrádalo  se  do  komnaty.  Svíce, 
jež  na  stolku  v  rohu  stála,  dohořívala.  V  tu  chvíli  otevřely  se  dvéře, 
a  starý  doktor  v  černém  svém  šatč  vyšel  ven.  Mikuláš  rychle  proti 
němu  vstal.  Nežli  se  otázal,  jak  je,  oznamoval  doktor  temným  hlasem : 

„Kněžna  před  chvilkou  skonala  .  .  .  ." 

Mikuláš  stál  za  okamžik  jako  zkamenělý,  pak  prudce  sklonil 
hlavu  a  zakryv  zdravou  svou  pravicí  tvář  dal  se  do  pláče.  —   — 


Všecken  starý  hrad  Landshutský  byl  v  hoři  a  pláči,  všichni  z  té 
duše  truchlili  i  naříkali  pro  nešťastnou  mladou  kněžnu,  kterou  milovali. 
Větším  dílem  byla  jim  to  rána  dvojnásobná:  dovědéli£  se  nyní  teprve, 
že  falckrabě  už  dávno  mrtev,  že  pravda  je,  co  poslední  dobou  o  něm 
z  města  na  hrad  proniklo.  Novina  o  smrti  mladé  falckraběnky  záhy 
ráno  dolA  do  města  zaletěla,  a  bylo  po  skrovnu  těch,  kteří  jí  nepo- 
litovali.  Nejprudší  protivníci  si  oddechli  a  řekli:  „Chvála  bohu.  Je  po 
vojně.  Hrad  bude  náš  i  bez  boje.  Marně  se  nešťastná  kněžna  namáhala, 
marně  všecko  obětovala!"  — 

Na  hradě  uhostily  se  žal,  zmatek  i  bázeň.  Starý  pan  Yisbek 
mtge  od  pláče  oči  zardělé,  nedbaje  ani  věku  svého  ani  unavení,  byl 
všude,  nařizuje  a  dohlížeje.  První  starostí  jeho  bylo,  aby  vypravil  abatyši 
na  cestu.  Bránila  se,  nechtěla  od  mrtvé  sestry,  ale  když  jí  starý  pán 
pověděl,  že  to  nutno  k  vůli  dětem,  chlapcflm,  kteří  tu  zůstati  nemohou, 
aby  neupadli  v  moc  nepřátelskou,  poslechla,  a  ještě  téhož  dopoledne 
3  mladými  princi  vydala  se  na  cestu  k  jejich  dědovi,  starému  falc- 
kraběti  při  Rejně.  Značná  část  posádky  provázela  nešCastné  děti.  Všichni 
plakali  nad  nimi,  když  od  matky  odcházeli,  když  ze  brány  hradu  Lands- 
hutskél)o  vyjížděli.  Slze  ronily  se  přes  líce  panu  Visbekovi  a  leskly 
se  mu  na  bílých  knírech. 

„Ubožátka!  tu  jste  měli  vládnouti,  proto  vaši  rodiče  zahynuli, 
a  vy  ted!  odtud  prcháte  a  vícekrát  se  nevrátíte  do  svého  dědictví!" 
pomyslil  věrný  stařec,  hledě  za  smutným  průvodem. 

Vrátiv  se  do  hradu,  zastal  na  chodbě  panice  z  Uherska,  an 
vycházel  z  bytu  Boršického.  Oba  věrní  pohledli  na  sebe  a  mlčky  po- 
dali si  ruce.  Byli  oba  dojati.  Nejprve  starý  šlechtic  slova  se  uifú. 

„Marné  bylo  všechno  namáhání.  Co  jsme  mohli,  učinili  jsme. 
Bůh  vám  to  odplať,  co  jste  pro  kněžnu  podniknul.  Ale  teď  pamatujte 
na  sebe.  Víte,  že  vévoda  nebo  císař  nejprve  sem  přitáhnou.  Je  po 
všem.  Nezbývá  než  abyste  se  zachránil.  Jeďte  raději  dříve." 

„Pojedu  ještě  dnes  k  v&li  svému  krajanovi.  Jinak  bych  tu  zůstal." 

„Jeďte,  milý  příteli,  čeho  vám  bude  třeba  na  cestu,  to  dám. 
Ještě  teď  mohu.  Zítra  tu  bude  jiný  pánem." 

Tou  dobou  rozezvučely  se  opět  zvony  dole  ve  městě.  Vílaliť  tam 
silné  oddělení  vojska  vévodova,  jež  rychlým  pochodem  od  Řezná  sem 
přitáhlo.  Než  zvony  dozněly  značný  houf  jezdců  bral  se  z  města  na- 
horu do  hradu.  Visbekovi  ohlásil  purkrabě,  že  přijel  hrabě  Hohenems 

OSVÍTÁ  18M.  9  52 


Digitized  by  V:íOOQIC 


814  A.  Jirásek: 

vyjednávat  ve  jménu  císarovč.  Starý  pán  bez  rozmyšlení  pustil  jej  do 
hradu.  Posel  s  velitelem  hradu  brzy  se  dohodli.  Císař  sliboval  všem 
milost  a  odpuštění,  za  to  žádal,  aby  hrad  a  všecko  panství  bylo  vydáno 
vévodovi  Mnichovskému.  Starý  pán  už  neodporoval,  nemohl. 

Ze  zástupu  posla  císai^kého  oddělil  se  muž  ve  tmavém  rouše  a 
bral  se  dovnitř  hradu,  nikde  se  nezastavíme,  nikde  se  neohlížeje.  Vyznal 
se  tu  výborně.  Byl  to  Rohrbek.  Tvář  jeho  chmuřila  se  a  zrak  zamračen 
hleděl  do  země.  Šel  s  nahrbenou  šijí,  krokem  volným  jako  váhavým, 
až  zastavil  se  přede  dveřmi,  jež  vedly  do  komnat  kněžniných.  Stráž 
tam  stojící  chtěla  jej  zastaviti ;  Rohrbek  upřev  na  ni  přísný,  zachmuřený 
zrak  řekl:  „Jsem  z  poselstva  císařova.**  A  vstoupil  do  předsíně. 

Tu  nebylo  nikoho,  jakož  i  v  následigící  komnatě.  Ale  tam,  na 
loži  pod  nebesy !  Rohrbek  se  zachvěl  a  zbledl.  Stanul  jako  ohromen ; 
pak  postoupil  něco  blíže  a  stanul  opět.  Cítil,  že  se  mu  nohy  chvějí. 
Sepjal  bezděky  ruce  a  hleděl  k  loži,  na  němž  odpočívala  mrtvá  falc- 
kraběnka.  Zažloutlá  jeho  tvář  byla  němým  bolem  zkřivena.  Pro  pokoj 
země,  aby  vlast  ušetřil  války  bratrovražedné,  všeho  se  odvážil  —  i  vraždy. 
Zničil  muže  a  blaho  té,  kterou  vychoval,  kterou  jako  dítě  své  miloval. 
A  teď  také  zničil  ji!  Teď  teprve,  když  ji  tak  viděl  bez  pohnutí  ložící, 
když  viděl  sličnou  její  tvář  ssinalou,  oči  zapadlé,  zatlačené  a  kolem 
nich  hluboký  smrti  stín  —  zločin  jeho  vší  hrAzou  dolehl  mu  na  duši. 
Pohnul  sebou,  chtěl  se  doteknouti  čela  zesnulé,  aby  se  přesvědčil,  jeli 
pravda,  co  dnes  ráno  se  městem  rozneslo;  pohnul  sebou,  ale  ruku 
vložiti  na  čisté  čelo  její,  toho  se  neodvážil.  Sklesl  na  kolena  a  zastřel 
si  rukama  líce.  Mrtva!  Mrtva!  ó  to  je  nejdražší  oběť,  kterou  on  při- 
nesl. Ta  šlechetná,  drahá  paní  mladá! 

Tak  klečel  v  žalosti  a  v  mukách  i  nevěděl  ani,  že  se  pak  dvéře 
otevřely,  že  jimi  vstoupil  mladý  rytíř  z  Mečkova,  jenž  připraven  jsa 
na  ocljezd,  přišel  se  rozloučit  s  mrtvou  svou  světicí.  Zarazil  se,  an 
spatřil  cizího  muže  klečeti  opodál  lože.  Nepoznal  ho  hned.  Přistoupil 
blíže  a  jak  ostruha  zařinčela,  Rohrbek  se  prudce  obrátil.  Zrak  jeho 
se  vytřeštil  a  upřel  na  mladého  rytíře,  kterého  hned  poznal.  Oba  mu- 
žové hleděli  za  okamžik  mlčky  na  sebe.  Panic  pravicí  maně  sáhl  po 
dýce.  Tváře  obou  byly  bledé  bouřlivým  mysli  pohnutím.  Zrak  panicův 
divě  zahořel.  Rohrbek  jako  by  zkameněl.  Zvedl  koleno,  jako  by  chtěl 
vstáti,  ale  nemohl.  Cítil,  že  údy  jeho  zdřevěněly,  a  zmatek  opanoval 
jeho  duši. 

„Zrádce!  Vrahu!**  zasípěl  panic,  a  v  tom  zableskla  se  dýka  v  jeho 
pravici.  „Ty  ještě  sem,  padouchu  !** 

Rohrbek  chtěl  promluviti,  hrdlo  jeho  však  bylo  jako  staženo. 
Rozpřáhl  chvějící  se  ruce,  jako  by  chtěl  zadržeti  panicovu  ránu,  nebo 
vstříc  jí  otevříti  náruč  svou.  Krev  mu  z  prsou  vysoko  vystřiklá.  Bez 
hlasu  sklesl  černý  kancléř  k  zemi.  Podlaha  temně  zaduněla,  jak  na  ni 
hlavou  prudce  dopadl.  — 

Chvíle  za  chvílí  míjela. 

Na  hradě  panoval  hluk  a  zmatek.  Mysli  všech  byly  zajaty  císa- 
řovým poselstvím  a  tím,  co  se  bude  dále  díti.  Hrabě  Hohenems,  když 
byl  s  Visbekem  vše  nejnutnější  o  hradu  odevzdání  vyjednal,  požádal 
ho,  by  směl  se  zastaviti  u  mrtvé  kněžny  a  za  duši  její  se  tam  pomo- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  nizícfi  službách. 


815 


dlíti.  Ohromeni  stanuli  všichni  v  komnatě,  kde  nedaleko  lože,  na  němž 
mrtvá  falckraběnka  odpočívala,  našli  Rohrbeka  mrtvého  v  tratolišti 
jeho  vlastní  krve.  Kdo  vrahem,  brzo  se  domyslili  dle  toho,  co  stráže 
pověděla,  kdo  tu  naposled  byl  v  komnatě. 

„Bůh  tomu  českému  rytíři  požehnej!"  pomyslil  v  duchu  Visbek. 
„Pomstil  ubohou  kněžnu  ..." 

Hrabě  Hohenems  však  žádal,  aby  vrah  byl  stíhán.  Visbek  ovšem 
svolil,  i  lidi  své  nabídl.  Oddechl  si,  když  to  císařský  vyslanec  přijal 
a  také  svolil,   aby  purkrabě,  an  se  sám  nabídl,  vedl  stíhací  ten  houf. 

Zatím  byl  už  panic  z  Uherska  s  mladým  Boršickým  přes  hodinu 
z  Landshuta.  Na  to,  že  snad  jej  budou  stíhati,  ani  nepomyslil.  Duše 
jeho  byla  zajata  poslední  chvílí,  kterou  na  hradě  meškal.  Na  mysli 
mu  tanula  mrtvá  kněžna.  Viděl  pořád  tu  tvář  i  ve  smrti  spanilou  a 
bělostné,  studené  čelo,  jež  odcházeje  políbil  po  prvé  a  na  posled  ňa 
věčnou   rozloučenou  .  .  .  (Dokončení.) 


Siroty. 

Báseň 
Františka  Chalupy. 

(PokračOTfoí.) 


in. 


Truchle  teskno  v  jeho  hlase 
při  posledních  znělo  slovech, 
jak  sten  na  milených  rovech. 
Zamlčel  se  Roupov  zase, 
před  se  hleděl  zadumaně, 
jak  by  černých  stínů  tlumy  * 
nad  vzpomínek  vzletlý  rumy, 
na  nichž  květné  štěstí  zvadlo  - 
a  on  teskně  zíral  na  ně. 

Sám  král  upad  v  těžké  dumy; 

lehce  opřen  o  sedadlo 

v  písmo  svaté  hledí  chvíli, 

aneb  opět  patří  dlouze 

na  vrásčité  čelo,  bílý 

vlas  jež  jíním  šedin  vroubí. 

V  svojí  velké  duše  hloubi 

sčítá  vrásky,  které  nouze, 

útrapy  a  hojné  žaly, 

které  bědy  vyoraly? 

Či  snad  z  písma  vrásčitého 

čela  toho  čísti  hodlá, 


co  kdy  trudu,  co  kdy  zlého 
přinesla  mu  zloba  podlá, 
zdali  na  ně  záští  vlna 
stříkla  pohan,  potup  bláto? 
Zdali  tento  staroch  zná  to, 
co  to,  žitím  jíti  kina 
okolností  trpkých  osud, 
jenž  je  strí^cem  zlého  všeho, 
zápasiti  —  přece  jeho 
otrokem  být  bídným  dosud. 
Mamo  volat  pomoc,  křičet, 
v  nejistoty  hrozné  muce 
sepínati  svadlé  ruce  .  .  . 
Podobného  cosi  vyčet 
na  kmetově  vážném  čele, 
neboť  měkce  domlouvá  mu: 

„V  zapomnění  tichém  chrámu 
zanech  spáti  mrtvol  žele 
svého,  jestli  bolu  mrazem 
duše  tvoje  ovívána. 
Odevzdejme  v  ruce  Pána 

62* 


Digitized  by  LjOOQIC 


816 


F,  Chalupa: 


pánů,  jenž  nás  poslal  na  zem, 
co  nás  žiti  smatnou  poutí 
posouží  á  pokormoutí." 

„Nemysli,  ó  velký  králi," 

Roupov  jemu  na  to,  vece, 

„že  se  duše  moje  smontí, 

rozpakuje  třeba,  máli 

odhaliti  mužné  plece, 

objeviti  tobě,  kudy 

projel  oštép  bolu  v  rá%. 

Vzpomínámli  na  ty  trudy, 

obejde  mne  sice  mráz, 

slzami  se  oko  zkalí, 

pozachvéje  stará  hrud, 

ale  vše  to  —  sám  bůh  sud  — 

na  okamžik  jenom  malý. 

Kdy  by  pak  se  nových  snuly 

upomínek  strašné  šelmy, 

nezaleknou  mne  již  velmi, 

zírám  v  jejich  divé  hledy 

chladný,  tvrdý,  jako  z  žuly  .  .  . 

Vyprávěl  jsem,  pane,  tedy, 

jak  jsem  šťasten  býval,  vina 

ku  otecké  hrudi  syna.  — 

Jak  se  často  otec  sklání 

nad  kolébku  ke  svým  dětem, 

kolikráte  požehnání 

nad  kolébkou  zbožným  retem 

šeptá,  na  jich  čela,  na  ně 

zmozolené  klada  dlaně. 

Ladnou,  schůdnou  dráhu  světem 

v  myšlenkách  jim  s  dětství  klestí, 

sebíraje  trní  všaké, 

postýlaje  ratolestí 

klidu,  míru,  slávy,  štěstí. 

Takým  otcem  byl  jsem  také; 

často  libým  blahem  záře 

zřel  jsem  na  ty  ručky  malé, 

na  ty  různé,  něžné  tváře 

v  zamyšlení  dobu  dlouhou. 

Duše  má  pak  zdála  s  touhou 

na  to  štěstí  neskonalé, 

až  se  děti  moje  jednou 

k  mužné,  čestné  práci  zvednou. 

Kdo  by  tušil,  jaké  příští 

doby  mohou  nésti  klamy, 

které  všechnu  radost  tříští? 

Synáčkové  pěkně  dva  mi 


dorůstali  v  hochy  statné. 
Jaká  radost,  vidět  muže 
z  nich,  jak  vlasti  služby  platné 
za  mne  kmeta  konat  mobon 
pilnou  prací,  silnou  vlohou. 
Poupátko,  jež  vedle  růže 
útulný  keř  s  jarem  hostí  — 
malá  dcera  vedle  choti, 
ozdoba  mé  domácnosti. 
Milonnko  a  slaďounko  ti 
šveholila  ..." 

Král  tu  rázně 
na  sedadle  pohnul  sebou, 
že  pan  Roupov  ustal  v  řeči. 
Stíny  smutku,  stopy  bázně, 
které  bledým  jíním  zebou 
v  líci,  když  v  jich  utkvíš  leči, 
na  králové  líci  vidí. 
Jak  to  bývá  zvykem  stále, 
v  přítomnosti  vyšších  lidí 
že  si  jejich  nepokoje 
nižší  na  vrub  svůj  již  kladou, 
oslovuje  též  on  krále: 
„Nehleď  na  ta  slova  moje, 
když  se  hroužím  v  dobu  mladou; 
bych  zlé  chvíle  unik  bídám, 
rád  se  trochu  rozpovídám ! '^ 

„Nikoliv,  můj  drahý,"  dí  mu  král, 

za  ruku  ho  silnou  bera. 

„Když  tak  výmluvnýma  rtoma 

líčíš,  jak  se  na  tě  poklid  smál 

ze  všedního  žití  šera, 

octnul  jsem  se  duchem  doma, 

kdež  i  po  mně  malá  dcera 

nyje  asi  v  době  této. 

Kolikáté  již  to  léto, 

co  jsem  její  vlásky  zlaté 

nepohladil,  neceloval 

malé  ručky  boubelaté, 

netiskl  ji  do  náručí. 

Často  sen  jsem  o  ní  snoval, 

často  klamem  v  ucho  zvučí 

stříbrozvuký  hlásek  její 

a  ty  jasné  smíchu  vlny, 

jež  tak  často  blaha  plny, 

jindy  teskno  v  duši  lejí. 

Šťastnější  jsou  otci  jiní. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroty. 


817 


svobodnější,  iieodvislí,  — 
často  duše  má  si  myslí,  — 
než  ty,  králi!  —  Jisté  nyní 
na  klckátku  často  prodlí, 
pi4mhařujíc  již  v  sna  vička 
vroQCÍmi  se  slovy  modlí 
každodenně  za  tatíčka, 
by  bo  vít^t  mohla  v  chvatu 
v  rodnou  zemi  při  návratu. 
Kéž  bych  té  moh  spatřit  krátko, 
Christinko  má,  nebožátko  .  .  .^ 

Smutná  chvíle,  chvíle  tichá 
zasedla  tu  k  stolu  s  nimi. 
Ostrý  dech  je  ovál  zimy, 
a  přec  nikdo  nezavzdychá, 
ačkoliv  tu  pobratimy 
v  jedné  vroucí  byli  tuše, 
ačkoliv  by  druhou  jedna 
pochopila  dobře  duše, 
kdy  by  vzdech  se  z  ňader  zvedná 
nyní  prolet  síní  touto. 
Divné  vážné  chvíle  jsou  to, 
kdy  se  slova  mocné  tlumí, 
ač  si  lidé  porozumí. 
Mlčky  seděl  jako  ptáče 
každý,  když  svou  druzi  shlédne 
mrtvou  pod  zelenou  snětí, 
druzi,  jež  víc  nepozvedne 
očka  k  němu,  uezapláče.  — 
Po  drahné  až  Roupov  chvíli 
počal  opět  vyprávěti: 

„Šťastno  naše  srdce,  zvili, 

že  ta  naše  péče,  snaha 

nebyla  kdys  přece  marnou, 

v  malý  kvítek  zkvetla  blaha. 

Stejná  jména  měly  obě;  — 

lepší  radost  dej  bfih  tobě. 

Dej  bAb,  bys  zřel  dcerku  švarnou 

dospívati,  jak  já,  pannou, 

abys  krásy  její  mannou 

sytil  se  jda  žití  pouští. 

Toho  jen  af  nedopouští 

prozřetelnost  boží  na  tě, 

jako  na  mne,  jenž  jsem  kalich 

hoře  vypil  vrchovatě, 

vida  v  rakvi  svoji  naděj, 

křížek  v  jejích  nikách  malých. 


Svou  smrt  byl  bych  vítal  raděj! 
Stalo  se  ti  někdy  jistě, 
že  jsi  8  jitrem  vešel  v  sad, 
který  noční  bouří  zmlad. 
Na  každinkém  drobném  listě, 
jako  lesklých  skvostA  cosi, 
zbylo  trochu  kapek  rosy, 
v  které  slunce  zlatě  září. 
S  usměvavou,  klidnou  tváří 
zadíváš  se  v  tu  hru  lepou. 
Ptáčátka  z  hnízd  útulných 
vyskakují,  křidly  třepou, 
než  se  dají  v  zpěvný  smích. 
Hledíš,  kde  tvá  lili  je, 
zdali  k  rozpuku  se  chystá? 
Slzí  proud  se  vylije 
na  tvou  líci,  vzdechneš  spolu, 
vidíšli,  jak  ona  čistá, 
něžná  na  svém  tenkém  stvolu 
zlomena  jest  vichrem,  bouří. 
Jak  se  duše  chvěje,  chmouří! 

Považ;  vše  již  připraveno, 

vystrojeno,  uchystáno, 

když  již  svitnout  mělo  ráno, 

kde  ji  místo:  panno,  ženo 

osloviti  můj  zef  měl. 

Jestli  tobě  vyprávěl 

někdo  zvěst  tu  hroznou  šíře 

o  krvavé  exekuci, 

jistě  vzpomněl  na  Kaplíře, 

starce  s  duší  silnou,  mladou, 

v  které  velcí  pláli  snové, 

se  šedivou  kmeta  bradou, 

jak  ho  vážou,  k  špalku  kladou 

pod  katův  meč  pochopové. 

S  tímto  starým,  čestným  rodem, 

jenž  plál  v  lesku  slávy,  zlata, 

příštím  dnem  a  svatohodem 

rodina  má  měla  spjata 

poutem  lásky  být,  ctí,  krví. 

Kaplířův  syn  statný,  prvý 

též  mým  synem  měl  se  státi. 

Na  svatební  hledíc  šaty 
nedočkavě  zdála  máti, 
kdy  se  šfastné  dítě  zbudí. 
S  roztouženou,  šťastnou  hrudí 
pospíchala  do  komnaty. 


Digitized  by  LjOOQIC 


818 


F.  Chalupa-. 


Zastala  ji  ještě  spíci. 
Na  rtech  smicba  stopu  ladnou, 
ale  s  hebkých  krásných  licí 
váti  vidi  ledným  dechem 
smutku  bledost  zimnou,  chladnou. 
Plná  ňadra,  poodkrytá, 
po  nichž  zlatý  splýval  vlas, 
nezvlněna  ani  vzdechem; 
jasným  okem  neprosvitá 
usměvavý  blaha  jas  .  .  . 
Jaký  as  to  snila  sen? 
Za  ruku  ji  vzala  jemně  .  .  . 

Zachvělo  se  velké  nebe, 
zachvěla  se  širá  země, 
když  tu  srdcclomný  sten 
komnatou  se  pozachvěl. 
Co  ta  ruka,  která  zebe, 
co  ta  sněžné  líce  běl? 
Ztrnulé  a  trpké  rysy, 
povyhaslá  oka  zora 
hroznou  zvěsti  svou  ji  drti. 
Tam,  kde  anděl  strážce  kdysi 
blaženého  uspal  tvora, 
di4má  ženich  —  anděl  smrti. 
Děvečka  má  —  bledá,  bílá, 
pokosená  moje  růže  — 
k  tomu  ženichu  a  vrahu 
na  svatební  lehla  láže; 
věčný  klid  ji  obestýlá 
a  to  její  malé  věno 
dary  smrti  doplněno  .  .  . 

Na  komnaty  nízkém  prahu 
dlouho  stál  jsem  jako  socha. 
V  chvějícím  se  těle  trocha 
krve  mojí  stydla  žascm. 
Srdce  rvoucím,  žalným  hlasem 
lidem,  bohu,  nebi,  zemi 
žalovala  bědná  máti. 
Vzpomínámli  na  to  časem, 
ještě  dnes,  jak  tehdy  je  mi, 
ještě  dnes  ji  slyším  lkáti: 
,Dceruško  má  dobrá,  mladá, 
dceruško  má  smutná,  bledá, 
co  ti  to  jen  nenapadá? 
Proč  jen  očka  neprohlidnou, 
očka  jindy  jasnohledá, 
nesmějí  se  na  mne  bídnou? 


Proč  se  ručka  neovije 

kol  matčiny  staré  šíje? 

Což  ji  ráda  máš  tak  málo, 

že  tvůj  retik  nezašeptá, 

kdy  se  tebe  matka  zeptá, 

co  ti  krásného  se  zdálo!***  —  — 

Odmlčel  se  v  řeči  proudu, 

tvář  skryl  ve  dlaň,  nebo  v  skrytu 

možno  utajiti  lip, 

v  upomínek  že  se  troudu 

nití  žhavé  jiskry  citu, 

plamen  hoře  že  jak  šíp 

naší  licí  zamíhne  se. 

Mluví  dál,  ač  hlas  se  třese: 

„Než  jsem  v  rakev  mrtvou  složil, 
zulíbav  ji  naposled, 
nevíš,  co  jsem  tehdy  prožil. 
Každý  ženy  vzdech  a  hled 
strašným  byl  mi,  jak  by  jed 
kanul  do  mých  cev  a  do  žil. 
Bez  vědomí,  bez  paměti 
přelévajíc  hojné  slze 
dlouho  po  tom  bloudila  mi. 
Její  duch  kles  v  děsné  klamy, 
v  hrozných  vidin  bloudil  mlze  — 
a  jen  ,Děti,  moje  děti!* 
ustavičně  lkát  jsem  slyšel. 
Klidnější  čas  arci  přišel; 
stišila  se.  —  Když  jen  zřídka 
vzpomněla  si  na  tu  ztrátu, 
vhodná  z  Písma  prňpovídka 
zaplašila  s  mysli  chmuru. 

Nenadále  jednou  vzplá  tu 

její  bolest  zas  vší  silou. 

Kalné  zraky  k  nebi  vzhůru 

obráceny,  ruce  spjaty; 

počne  volat  dcerku  milou, 

volat  mne  a  starosvaty  .  .  . 

Zarazí  se,  upře  zraky 

na  mne  —  šlehal  blesk  z  těch  očí  - 

ke  mně  jako  lvice  skočí. 

, Nevíš,  že  jsem  měla  taky 

synáčky  dva?  Kde  jsou,  kdež?* 

,Na  učeni  přece  v  Praze.' 

, Lháři,  bídná  je  to  lež ! 

Už  je  jim  tam  také  blaze,*  — 


Digitized  by  VirOOQlC 


Siroty. 


819 


akazigíc  k  nebi  praví,  — 

,astlali  jste  jim  v  hrob  tmavý, 

a  mne  ani  nepozvali, 

abych  na  jich  drahém  hrobě 

ulehčila  v  slzách  sobě, 

vyplakala  všechny  žaly/ 

Zachvěl  jsem  se,  skoro  jist, 

že  se  vrací  nemoc  její. 

V  tom  dva  posli  pocházejí, 

přináší  mi  každý  list. 

Prvý  od  mých  synů  .  .  .  Svěžo 

z  mky  moji  chopila  ho; 

spokojení,  tiché  blaho 

zračilo  se  v  její  líci. 

Přečetla  a  vzdychla  jen, 

po  tom  stěží  mohla  říci: 

,Jaký  hrozný  byl  to  sen! 

Nejsou  mrtvi.*    —   Z  těch   dob  duch 

nebyl  stížen  pochmur  tahy.  — 

Rovněž  druhý  list  byl  z  Prahy; 
vypsán  v  něm  byl  čilý  ruch 
mezi  pány,  kteří  zvou, 
bych  jim  přispěl  radou  svou. 
Opatřiv  si  bezpeč  hradu 
odejel  jsem  bez  odkladu. 
Praha,  slavná  máti  naše  .  .  .^ 

„Praha,  Praha,"  —  zašeptne  tu  král, 

k  zemí  klopě  zraky  plase  — 

„ó  jak  často  její  zjev  mi  plál 

v  zlatoskvoucí  vidin  duze, 

jak  ji  často  vídám  ve  snu! 

Nežli  v  náruč  smrti  klesnu, 

rád  bych  ještě  na  tom  luze 

odpočinul  české  země. 

Vždyť  i   německý   kdes   praví  mnich 

nadšeně  tak,  krásně,  jemně, 

že  jest  zemí  zaslíbenou. 

Koho  chrti  útrap  ženou 

z  krajů  těch  v  můj  tábor,  každý  z  nich 

vypravi\je  nadšen,  vznícen 

o  velebné  její  kráse. 

Proto  duch  m^j  modlívá  se, 

aby  války  strašný  jícen 

na  můj  vrub  a  na  mou  pěst 

nemusil  tam  býti  sycen. 

Rád  bych  jako  míru  zvěst 

táhl  branou  vašich  měst. 


nejsa  jako  Mojžíš,  který 
v  poslední  den  žití  šerý, 
v  poslední  své  práce  čas 
cloněn  jsa  již  smrti  mrakem  — 
spatřil  jenom  kalným  zrakem 
slávy  zář  a  krásy  jas 
země  zaslíbené  jemu. 
Rád  bych  na  obzoru  lemu 
spatřil  to  sto  hrdých  věží, 
jak  si  v  jitra  objev  svěží 
na  kopulích  jejich  bání 
slunce  zlatý  pablesk  nití, 
jak  si  stkává  z  něho  kvítí, 
kterým   zdobí   lem   svých  skrání. 
Budeli  nám  v  boji  nebe 
zítra  přáti,  —  záhy,  touho, 
splněna  jsi,  za  necUouho, 
zlatá  Praho,  spatřím  tebe!"  — 

Z  hluboká  si  Roupov  vzdych, 
zkalily  se  staré  hledy, 
že  v  nich  vidět  slzí  sledy. 

„Králi  mty,  ó  jak  rád  bych 
potom  složil  hlavu  svoji, 
po  tom  bědném  žití  boji 
na  věky  si  zdřímnul  v  lůně 
rodné  země  drahé  matky  .  .  . 
Kdo  k  nám  mluví,  jinovatky 
jak  by  sypal  na  květ  schnoucí; 
tvá  jen  slova  plna  vroucí 
těchy,  plna  rajské  vůně, 
krásna,  jako  snové  zlatí. 
Bůh  to  vše  ti  jednou  splatí  .  .  .* 

Nedořekl,  slyše  krále: 
„Vyprávěj  jen,  prosím,  dále."   — 

„Praha,  naše  máti  drahá, 
o  níž  tvoje  slova  blahá 
vyslechlo  tak  rádo  ucho, 
ve  svou  ranní  záři  lepou 
zahalena,  pusto,  hlucho 
na  ulicích,  kdy  již  tepou 
jejich  půdu  naše  koně. 
Sem  tam  někdo  hlavu  kloně 
n  okna  stál  v  zvědavosti, 
spatřit  chtěje  ranní  hosti, 
nebo  seběh  s  nízkých  schůdek. 


Digitized  by  ViíOOQIC 


820 


F.  ChcAupa: 


by  lip  viděl  zdobu  šata. 
Zabočivše  kolem  Týna 
rozptýlili  jsme  se  v  chvatu 
po  známých  a  do  hospádek. 
Dobře  se  tu  věru  hodí 
odpočinek  v  teplém  hnízdě; 
vypit  dobrý  doušek  vína 
po  takové  rychlé  jízdě, 
nezarmouti,  neuškodí. 
Číši  vina  popíjeje 
netušil  jsem,  že  tak  brzy 
krutý  osud,  zlý  a  drzý 
v  závratné  mne  snese  reje, 
že  tak  záhy,  že  tak  ruče 
strašný  kalich,  plný  žluče 
vypiti  mi  tuto  bude. 
Na  ulici  vyjdu.  —  Šum, 
ruch  a  ševel  kolem  všude 
za  tlumem  se  nový  tlum 
valí  k  předu,  jak  by  v  řece 
náhlých  vichrů  silný  nával 
btyné  vlny  rozdouvával.  — 
Tu  kdos  trpké  slovo  vece, 
druhé  trpčí  letí  za  tíha. 
Pohrůžek  ty  řeči  sytý 
na  zlolajné  jesuity,  — 
souvislosti  nit  však  tratím, 
ač  sem,  ač  tam  kloním  hlavu. 
Zvědav,  proč  tak  mnozí  klnou, 
zchvátiti  jsem  dal  se  davu, 
volně  nésti  jeho  vlnou. 
V  Salvatorský  chrám  dav  měří; 
úzký.  prostor  malých  dveří 
sotva  stačí  proudu  tomu. 

S  kazatelny  rozvášněný  kněz 

sírný  oheň,  rachot  hromu 

hněvně  metá  na  Sodomu, 

v  kterou  prý  v  tak  krátkém  čase 

bídná  Praha  změnila  se. 

S  podivením  hledím  na  řetěz, 

kterým  bedra  opásána. 

Kazatelny  o  lem  chvílí 

udeří  jím,  že  ta  rána 

účin  jeho  řeči  sílí.  — 

Kázáni  to  přece  není,  — 

pravím  k  sobě  v  udivení,  — 

drsné  láni  to  a  váda! 

Obracím  se  ku  východu, 


když  tu  prudká  slova  slechnu : 
„V  nepravosti  bídných  brodu, 
nenechá  pán  čeleď  všechnu 
zahynouti,  z  toho  stáda 
prašivého  ovci  jednu 
vybírá  si,  nežli  ke  dnu 
pekel  všechny  zbylé  vnoří." 

Hlas  mu  sípá,  líce  hoři, 
řetězem  zas  těžká  rána 
klenbou  chrámu  pozatřese, 
nežli  mocný  hlas  svůj  vznese: 
, Českého  dnes  syn  to  pána, 
jehož  svatou  víry  zoří 
osvítila  moudrost  boží; 
dnes  on  v  slavné  chvíli  této 
vysvlekne  a  poodloží 
hříchu  háv  a  kacířské  to 
rouno  bludu,  nepravosti!' 

Krev  mi  stydla,  mráz  mi  kosti 
projel;  —  dávná  přísaha  mi 
zamihla  se  před  zrakoma. 
Viděl  jsem  se  v  duchu  doma, 
v  kapli,  kdež  já,  otec  samí, 
chvějícíma  kdež  mu  rtoma 
velký,  svatý,  skládám  slib. 
Divný  myšlenek  v  tom  hyb 
v  smutné  mysli  obraz  strojí: 
Jak  by  tobě,  otče,  bylo  as, 
kdy  by  krev,  jež  z  krve  tvoji, 
krev,  jež  schránkou  vad  a  chyb, 
zříkala  se  víry  v  tento  čas? 
Sevřela  se  pěst  a  ztajil  hlas, 
ducha  poklid  zvlněn  bolem, 
že  nic  nezřel  jsem  již  kolem. 
Bylo  mi,  jak  divým  tryskem 
jel  bych  pustým  doubraviskem, 
kde  jen  dusný  šupot  koní 
ucho  slyší,  kde  jen  kopyt 
pod  nárazem  kámen  zvoní, 
kde  jen  bouřný  vichr  tropit 
smích  si  počne  notou  známou, 
když  se  rozezvučí  hromy, 
vody  bouři,  kvílí  stromy, 
větve  hučí,  kmeny  lámou. 
Nenadále  v  jeden  ráz 
klidná,  ticha  doubrava, 
klidná,  ticha  dálava.  — 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroty. 


821 


V  chrámě  ztichlo  vše.  Mne  mráz 
pojal,  jiní  padlo  v  tváře, 
když  hned  po  tom  rachu  čilém. 
Ha  —  v  tom   slyším,    —   od   oltáře 
předříkává  kněz:  ,Já  Yácslava 
z  Roupova  syn  starší  Vilém 
odříkám  se  — ' 

Děsně  vzkřik 
jsem,  ba  zařval,  jako  lev, 
když  svou  teplou  spatří  krev. 
Dav  se  rozestoupil  v  okamžik 
a  zřel  s  hrůzou  na  ten  zjev, 
jak  se  ku  oltáři  řítím, 
zhrdnuv  rozvahou  a  žitím, 
na  kněze,  jenž  oděn  v  roucha, 
vrhám  se  jak  na  padoucha. 
Prese  všechny  skočiv  stupně 
8  obnaženým  mečem  v  ruce 
bouřím   k   lidu,  jak  hrom  z  mračen: 
,SQď,  ty  lide,  o  mé  muce! 
Hle,  já  otec  vidím,  zpupně 
jak  tu  a  jak  ještě  lačen 
náhončí  kýs  prostřev  sítě 
z  náruče  mé  rve  mi  dítě, 
odcizíme,  zapřísahá, 
aby  pečeť  víry  drahá 
dělila  nás  v  žití  navždy. 
Beze  trestu  nechat  máte 
duševní  ty  běsné  vraždy, 
dokud  sami  jedenkráte, 
nezkusíte,  jak  saň  hádek 
útočit  vám  bude  jednou 
na  rodinu,  na  pořádek?* 

Zvuky  mé  již  v  bouři  znikly, 
jak  hlas  lodi  velitele, 
když  se  moře  zbouří  cele, 
s  plání  vodstva  nedohlednou 
vichr  hrá  si  jako  s  hřívou.  — 
Myšlenku  jsem  zimomřivou 
tehdy  zabil,  zlému  pikli 
učinil  tak  konec.  S  blednou 
jesuité  prchli  lící 
dříve,  nežli  s  tváří  lednou 
zvednul  se  lid  hněvný,  mstící.  — 
Na  mé  prosby,  na  má  slova 
nastal  poklid  v  chrámě  znova. 
Z  nevole  a  hněvu  středu 


pak  si  domů  syna  vedu. 
Popadaje  sotva  dechu, 
užasaje,  při  výslechu 
zvěděl  jsem,  jak  šalby  sítí 
zalovili  mého  syna. 
Hněv  se  ještě  v  duši  budí, 
ještě  chvím  se  jako  třtina. 

Gin  to  páně  Slavatův 

záslužný  a  velkolepý, 

slepé  pomsty  výkon  slepý, 

za  to,  za  svých  mládí  dnův 

že  jsem  vyrval  jeho  lakotě 

pěkné  věno  s  dívkou  onou, 

jež  mne  zvolila  si  za  chotě. 

Slavata  vždy  v  hnízdě   panských   sův 

věru  kru  ý,  zchytralý  byl  výr. 

Pode  přízně  klamnou  clonou, 

zničit  chtě  mé  domácnosti  mír, 

vlákal  syna  do  osidla, 

v  domácnost   svou   hlučnou,    šumnou. 

Dobrá  jemu  strojil  bydla, 

a  ty  hebké,  malé  ručky 

rozmařilé  jeho  vnučky 

změnil  v  pouta,  jimiž  ztuha 

ku  svým  tajným  plánům  druha, 

k  rodu  svému  nerozumnou 

jeho  hlavu  připoutával. 

Přemluv,  rad  a  slibů  nával, 

v  nichž  lži,  klamu  bez  vší  míry, 

omámily  mysl  mladou, 

že  by  se  byl  zřekl  víry, 

víry  otce  svého,  matky, 

na  potupu  cti  mé,  starých  let 

zkálel  jméno  naše  zradou, 

aby  líbat  mohl  sladký, 

opojný  ten  dívčí  ret, 

spěti  lásky  do  rozkoše  — 

nezkušené,  slabé  hoše. 

Tvrdý  byl  jsem,  všemu  tomu 

úsilně  se,  rázně  bráně. 

Jinak  určil  však  soud  Pánč. 

Duše  byla  otrávena; 

za  čas  prch  mi  tcgné  z  domu, 

zavedla  ho  přece  žena, 

pevně  v  svá  jej  lapla  tenata 

Slavatova  vnučka  —  Renáta.  — 

Duch  můj  jako  nad  propastí 

z  těch  dob  chvěl  se  nepokojem, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


822 


F.  Chalupa: 


a  když  ryčným,  krutým  bojem 

otřásla  se  našich  vlasti 

svatá  půda,  s  bolesti  jsem  slech, 

že  syn  můj,  květ  nadějí  mých  všech, 

táhne  také  za  Bouquoyem. 

Druhý  syn,  květ  jehož  zdraví  vad, 

meškal  doma,  zdraví  silně 

svěžím  vzduchem   rodných  niv  a  lad, 

mezi  tím,  co  otec  pilně 

k  veslu  bouřných  dějů  ruku  klad. 

Jsou  ti,  králi,  dobře  známy. 

Nedalek  byl  osmý  listopad; 
válečné  se  štěstí  s  námi 
loučilo,  my  postoupali 
s  voji  svými  k  Bílé  Hoře 
za  hradební  Pražské  valy. 
Do  únavy  bděl  jsem,  tvoře 
výboj  né  a  smělé  plány, 
ale  v  naší  vojno  radě 
nebyli  jsme  češi  pány. 
Cizinci  tu  pohromadě 
chápali  se  vlády  vesla  — 
až  věc  naše  jimi  klesla. 
Kozmrzen  jsa  jejich  nudnou 
honosnoBtí,  zadumaně 
před  tou  bitvou  přcosudnou 
usednul  jsem  ve  svém  stane. 
Přemýšlel  jsem.  —  Místo  v  radě, 
hoví  král  si  na  svém  hradě 
při  vine  a  jarém  hodu. 
Naše  vojsko  na  pochodu 
ztrmáceno  hladem,  zimou, 
reptá,  nedbá,  čeká  darmo 
odkuds  pomoc  pobratimou.  — 
Poražených  trpké  jařmo, 
přemožených  těžký  osud, 
jejž  jsme  odráželi  dosud, 
zjevil  se  mi  před  očima. 
Ovála  mé  staré  oudy 
hrozných  předtuch  ledna  zima, 
tak  že  vlahé  slzí  proudy 
porosily  lici  švadlou. 

A  v  tom  —  pode  tibou  zbroje, 
s  ohněm  v  oku,  s  tváři  zmladlou 
mladšího  zří  syna  mého 
vcházet  ve  stan  oko  moje. 
,Odpus£,  otče,  že  tak  znáhla, 


neposlušen  slova  tvého 
účasten  chci  býti  boje. 
Mocná  touha  mne  sem  táhla, 
odpusť,  otče,'  —  vroucně  prosí. 
Štěstím  oko  mé  se  rosí, 
blaho  chvěje  starou  hrudí, 
otcovská  se  pýcha  budí, 
z  oka  sálá  žhavým  plamenem. 
Objal  jsem  ho  pevným  ramenem, 
objal,  pane,  v  žití  naposled  .  .  . 

Druhého  dne  v  boje  vřavě 

o  polednách  v  nejlítější 

řeži  bil  se  po  mém  boku; 

takých  bitců  neviděl  jsem  hned! 

Řádila  smrt  kolem  dravě, 

po  kotníky  krve  zvejší, 

tak  že  se  již  v  jejím  toku 

poranění  topili. 

Marně,  darmo  nepřátelé 

tolikrát  se  vzchopili, 

hnali  na  nás  silou  zběsilou  — 

pomíraly  tlupy  celé. 

Bili  jsme  se  s  přesilou 

s  chladnou  myslí,  silnou  paží. 

Ještě  dnes  mne  neskonalou 

vzpomínka  ta  pýchou  blaží, 

jak  s  ním  a  s  tou  hrstkou  malou 

nepřátele  v  před  i  v  boku 

odrážel  jsem  při  útoku.  — 

Náhle  syn  můj  v  útok  smělý 

s  některými  v  před  se  poušti; 

za   ním   kvapě,   v  před   se  deru, 

marně  —  již  nás  tlupa  dělí 

nepřátelská;  —  v  dýmném  šeru 

vidím  —  u  blízkého  houští 

v  nepřátel  se  řady  břitce 

s  druhy  vtíná  v  strašné  bitce, 

řádí  v  řadách  jejich  jako  běs, 

postrach  budí,  hrůzu,  žas  a  děs. 

Ustupují;  —  statně  řadu 

prorazil  —  jen  ještě  jednou!  — 

Y  tom  se  nové  sloupy  vzadu 
černavého  prachu  zvednou; 
co  dech  muži,  koni  stačí, 

na  ně  nová  jízda  kvačí. 

V  jejím,  bože,  v  jejím  čele 
starší  syn  můj  rozvášněné 
na  nás  žene,  nepřítele. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroty. 


823 


Edň  i  jezdec  strašně  ztopen 

ve  žlutavě  kalné  pěně. 

Jak  mé  oko  bystré  spatří, 

žo  již  proti  sobě  bratří, 

vzkřiknu   hlasem,    co   jsem   schopen. 

Marně  —  on  mne  nepochopí, 

neslyší  mne,  —  již  se  kopí 

ve  bratrově  hrudi  topí.  — 

Junákem  jsa,  bohatýrem 

pod  bratrovým  kopím  za  vlast 

skonal;  buď  mu  lehkou  země! 

Stržen  divé  vřavy  vírem, 

jež  se  hnala  běsně  ke  mně 

v  divém  zase,  v  divém  jeku 

octnul  jsem  se  na  útěku  ..." 

V  táboru  kdes  dálné  hloubi 
třeskutý  hlas  polní  trouby 
rozlehnul  se  mocně  zvuče. 
Ryčné  hučí,  hlučně  ječí. 
„Nějaké  snad  nebezpečí? 
Neznalá  či  ruka  něčí 
chopila  se  polní  trouby?" 


Král  se  vzchopí  toto  pravě. 
Také  Roupov  kvapí  ruče 
z  ozdobného  stanu.  Král 
Roupovu  di:   „Žalná  chvíle 
otcovské  to  věru  hlavě! 
Vyprávěj  již,  prosím,  dál  — 
nežli  projdeme  se  po  táboře." 

„Bědná  doba,    strašlivé   to   hoře!  — 
Ó  jak  zachvěla  se  duše  sirá! 
Před  očima  jeden  syn  mi  zmírá, 
druhý  na  něho  se,  na  vlast  vrhá  — 
a  je  drtí  rozběsněnou  vraždou, 
lásky  otcovské  v  mém   srdci   každou 
pásku  Kainovským  činem  trhá, 
měně  v  neskonalý  hněv  mou  něhu  . . . 
Bratrovrah   a   zrádce   vlasti   v  mládí 
takém  stal  se  z  něho  ..." 

—  Nedořek; 
slova  v  hrdle  spoutal  bol  a  vztek  — 
kromě  toho  spatří,  jak  k  nim  v  běhu 
divém  polonahá  žena  pádí. 


(Pokračování.) 


Týden  na  ostrově  Ischii. 

Z  cestopisu 
Františka  Velisského. ') 

->yl  velký  pátek,  25.  března  1865.  Museum  a  jiné  sbírky  Nea- 
polské  byly  zavřeny,  obrazy  v  kostelich  dosud  zastřeny.  Hlučná 
jindy  Neapole  stala  se  v  druhé  polovici  pašijového  téhodne 
úplně  mrtvou.  Nezbývalo  než  pomýšleti  na  nějaký  výlet,  ale 
kam  ?  V  celém  rozkošném  okolí  nebylo  místa,  jehož  bychom  již 
nebyli  poznali.  Avšak  přece !  Ostrova  Ischie,  jejž  nám  v  Neapoli  mnozí 
známí  obzvláště  pro  krásnou  prý  vyhlídku  s  temene  Epomea  byli  vy- 
chvalovali, posud  jsme  nenavštívili.  Vyjeli  jsme  tedy  za  rozkošného 
tichého  odpoledne  na  malém  parníku  do  modrého  moře,  majíce  v  úmyslu 
pozejtři,  na  neděli,  opět  se  vrátiti.  Vedle  toho  jsme  se  také  opatřili, 
zapomínajíce  úplně  na  dobu  rovnodennosli  a  na  časté  v  ni  bouře. 

Na   ostrůvku   Procidě   u  městečka   téhož  jména   přistáli  jsme  a 


^)  Jest  to  dojemně  smutná  náhoda,  že  právě  v  těchto  dnech,  kde  Ischia 
Btižena  novou  katastrofou,  tragický  osud  spisovatele  tohoto  obrazu  smrtí 
dokonán.  O  nešťastném  profesem  Fr.  Velišském  příště  více.  Hed. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


824  ^-  Velisaký: 

složili  tu  dobrou  polovici  cestujících.  Byli  to  uejvíce  ostrované,  již  byli 
v  Neapoli  některých  zásob,  jmenovitě  masa,  mouky,  kávy  atd.,  na  svátky 
nakoupili,  a  četní  bohoslovci,  již  plavili  se  na  svátky  domů  aneb  ku 
známým  do  Procidy  a  Ischie. 

Po  čtyřhodinné  v  celku  plavbě  přistáli  jsme  u  ostrova  Ischie,  a 
to  u  městečka  Casamiccioly  (od  zdejších  krátce  jen  Casamič  nazýva- 
ného), a  ubytovali  se  v  hostinci  Sentinella  grande  (velká  hlídka)  ře- 
čeném, kam  nás  byl  houf  výrostků  na  dvou  oslích  dopravil.  Stojí  totiž 
tento  hostinec  na  osamělém,  asi  500  stop  vysokém  a  do  moře  kolmou 
skalou  spadajícím  žebru  velikána  Epomea  a  rozhlášen  jest  pro  svou 
neobmezcnou  vyhlídku  (od  níž  i  pojmenování  jeho  „hlídka"  pochází), 
a  to  právem.  K  východu  a  jihovýchodu  otevírá  se  nám  přes  městečko 
Casamicciolu  dílem  na  protější  břehy  Kumské  a  Misenské,  dílem  přes 
ostrůvky  Vivaru  a  Procidu  k  Vesuvu  a  horám  někdy  Samnitským. 
K  severu  zanáší  se  oko  až  k  ostrůvkům  Pandatarským  (isole  Ponzo) 
a  do  končin  mysu  Circejského.  K  západu  rozkládá  se  něco  výše  nad 
námi,  leč  hlubokou  průrvou  jsouc  odloučena,  ostatní  část  městečka 
s  hlavním  chrámem  a  sídlem  biskupským;  další  vyhlídku  obmezuje 
Epomeo  nad  ním  strmící. 

Celý  ostrov  není  vlastně  nic  jiného  než  úpatí  Epotneay  jenž  vy- 
nořiv kdysi  témě  své  do  výše  asi  tří  tisíc  stop  (795  m.)  boky  široce 
po  něm  rozprostřel.  Ostrov  lákal  sice  osadníky  řecké  z  Euboje  a  Sy- 
rakus,  ale  sopka  neposkytla  jim  klidu  i  zahnala  je  dvakráte.  Též  za 
doby  římské  nebyl  ostrov  četně  obydlen.  Teprve  po  dobouření  sopky  *) 
po  r.  1300  začalo  se  stálé  osazování  ostrova.  Nyní  čítá  na  objem 
18  miglií  a  na  plochu  dvou  čtver.  mil  20.000  obyvatelů  ve  12  osadách, 
z  nichž  čtyři  městečka:  Ischia  (vl.  Borgo  ďlschia),  Casamicciola,  Lacco 
a  Forio,  ostatní  pak  vesnice.  Domky  stavěny  jsou  nejvýš  o  jednom 
patře  s  plochými  střechami,  jako  všady  v  těchto  končinách;  každý 
opatřen  jest  z  pravidla  stinnou  verandou  s  vyhlídkou  na  moře  aneb 
aspoň  terasou,  již  pokrývá  réva  aneb  jiné  úponkovité  rostliny.  Mnohá 
letní  sídla  bělají  se  také  ještě  vysoko   na   příkrých   stráních  Epomea. 

Proudy  lávy,  jimiž  před  věky  boky  sopky  rozrývány  byly,  zvětraly 
s  větší  část  v  mohutné  vrstvy  nejbujnější  půdy,  jež  rodí  víno  z  jiho- 
ítalských  nejohnivější,  kteréž  jest  také  předním  zdrojem  zámožnosti 
ostrova.  Obilí  se  tu  pro  nepohodlnost  půdy  neseje  s  potřebu,  za  to 
jest  ovoce  a  zeleniny  hojnost.  Ze  stromů  viděti  zde  pomeranče,  citrony, 
broskve,  meruňky,  jabloně,  ořechy,  třešně,  marhaníky;  ze  zeleniny 
salát,  mrkev,  přehojně  rajských  jablek  atd.  Však  dosti  již  údajů  stati- 
stických. Ještě  se  k  nim  tu  i  tam  beztoho  vrátíme. 

Na  druhý  den  ustanoveno  bylo,  že  vystoupíme  na  témě  Epomea 
ve  společnosti  čtyř  mladých  Němců,  z  nichž  jsme  se  na  lodi  s  jedním 
seznámili  a  jenž  slíbil,  že  se  pro  nás  zastaví  s  ostatními  jej  na  ostrově 
již  očekávajícími.  Ráno  o  šesté  hodině  přišel  objednaný  na  večer  ciucio 
(oslář)  se  smutnou  pro  nás  (i  pro  sebe)  zvěstí,  že  Epomeo  mlhou  úplné 


')  Nové  zemětřesení  v  březnu  r.  1881,  záhubné  pro  městečko  Casamicciola, 
skoro  všechny  domky  hořeního  města  (asi  200)  pobořilo  a  300  obyv. 
;5ničilo. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


l^ijden  na  astrové  Isckii.  825 

zahalen.  A  v  skutku  spatřili  jsme,  ano  nebe  přes  noc  mraky  se  bylo 
pokrylo  a  moře  značné  rozbouřilo.  Příšerné  husté  mlhy  hnány  jsouce 
vétrem  jihozápadním  s  namoklého  vrcholu  £pomea  přeletovaly  jako 
hejna  ptáků  přes  hlavy  naše  s  šumotem  a  šelestem.  —  Teprve  v  po- 
ledne přišli  očekávaní  onino  čtyři  Němci.  Byli  to  dva  bratří  Holštýňané, 
z  nichž  starší,  byv  po  r.  1849  od  Dánů  vypovězen,  odebral  se  do  Nea- 
pole, kde  moderním  jazykům  vyučuje,  druhý  pak  mladší  vychovatelem 
jest  n  jistého  Angličana,  s  nímž  se  také  ještě  setkáme.  Oba  byli  ve 
vojště  Garibaldiho  á  bojovali  u  Kuserty  i  u  Kapue.  Třetí  jest  jakýsi 
Hamburčan,  zaměstnaný  v  comptoiru  jednoho  penéžnického  domu  v  Nea- 
poli spolu  se  čtvrtým,  širotvarným,  poněkud  flegmatickým  Bavorem. 
S  podivením  jsme  od  těchto  lidí  uslyšeli,  že  oni  již  na  Epomeu  byli 
a  celý  ostrov  z  Ischie  přes  Epomeo  a  Forio  až  k  nám  obešli,  od  čtyř 
hodin  z  rána  až  do  jedné  s  poledne  jsouce  na  pochode.  Krkolomná 
cesta  ve  tmě  a  mlze  vzhůru  na  Epomeo  podniknutá  naplnila  nás  hrůzou 
už  i  pouhým  vypravováním. 

Z  mlhy  spustil  se  hustý  déšC  a  počalo  se  záhy  stmívati.  Veselý 
čtverlístek  odešel  do  Ischie,  jakkoliv  dobrou  hodinu  vzdálené,  pěšky 
nedbaje  temnoty  a  deště,  a  my  zůstali  jsme  samotni  v  prostranných 
síních  naší  vzdušné,  větry  hojně  pro  ví  váné  Sentinelly.  Těšili  jsme  se 
nadějí,  že  Epomeo  snad  na  druhý  den  télně  své  odhalí  a  neb9  se  vy- 
jasní —  avšak  mamě.  Ráno  pršelo  ještě  a  bouře  rozvlnila  moře  krutě. 
Zdaleka  podobalo  se  sice  vlnobití  stříbrnému  lemn  Vivaru  a  Procidu 
obkliči]gícímu,  ale  zajisté  nebylo  v  pravdě  menší  toho,  jež  na  ostrov 
náš  doráželo :  po  kolmých  skalách  vypryskovaly  pěnící  se  a  syčící  vlny 
do  výše  100 — 200  stop!  Tu  bylo  nám  ^evno,  že  moře  ani  za  dva 
dni  tak  se  neutiší,  aby  malé  dva  parníky,  jež  nás  sem  byly  zavezly, 
vydati  se  mohly  zpět  do  Neapole.  Silvia  Pellika  „Prigioni,"  jakés 
album  vlašské  války  z  r.  1859  —  jediné  to  spisy,  jež  knihovna  našeho 
hostinského  chovala  —  přišly  v  takové  situaci  vhod.  O  zábavu  pon- 
dělní postarali  se  veselí  páni  Němci  navštívivše  nás.  Vyprávěli  nám 
o  výpravě  Garibaldiho,  o  událostech  n  Kapue,  kterak  vojsko  jeho  proti 
karabinierům  královským  málem  by  bylo  podlehlo,  o  bídném  zaopatření 
vojínů  Garibaldiových  a  o  báječném  prý  štěstí  tohoto  proslaveného 
mezi  Italiany  vůdce,  jenž  do  Neapole  odvážil  se  vniknouti  jako  trium- 
fátor  8  nečetným  a  neopatřeným  vojskem,  ano  loďstvo  královo  bylo  ve 
přístAvě  —  a  přece  došel  cíle. 

Tak  nastal  čtvrtý  den  našeho  bezděčného  zajetí  na  ostrově  a 
vyhlídka  na  malou  Ogygiadu.  Toužebně  zírali  jsme  v  končiny,  kde 
milá  Neapole  leží,  a  dívali  se  zápasu  velikých  francouzských  a  italských 
lodí  poštovních,  kterak  snažily  se  úžinou  mezi  Misenem  a  Procidou 
veplouti  do  širého  moře  —  leč  nadarmo;  neboť  nemohouce  odolati 
vlnám  jedna  po  druhé  se  vracely.  Konečně  se  nebe  vyjasnilo,  ale  moře 
pořád  ještě  zuřilo.  Pohled  na  modrající  se  v  dálce  ostrovy  Pandatarské, 
na  nichž  mnohým  nešťastníkům  nikoliv  toliko  něco  dní,  nýbrž  i  celý 
smutný  život  tráviti  bylo,  dodal  nám  resignace.  A  kdo  by  nám  zazlíval, 
že  v  takové  náladě  hojnými  doušky  pili  jsme  Isch\jského  lethe  a  v  zahradě 
se  těšili  pukajícími  tu  a  tam  růžemi,  kvetoucím  bezem  a  bujným  zelením 
plnolistých  již  fíkův,  což  vše  dříve  našim  zasmušilým  zrakům  bylo  ušlo. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


82f)  F    VeliUý: 

Avšak  záhy  ztrpíil  nám  útéchu  tuto  hostinský,  dávaje  nám  v  důvěrné 
rozmluvě  8  bolestnou  tváří  na  jevo,  že  s  posledním  velikonočním  svátkem 
zásoba  masa  docela  vyšla.  Nemajíť  na  ostrově  ani  hovězího  ani  skopo- 
vého  dobytka,  a  veškera  spotřeba  masa  (bez  toho  vyjma  cizince  nepatrná) 
hradí  se  dovozem  z  Neapole.  Podobně  má  se  to  i  s  moukou,  neboť 
obilí  seje  se  zde  velmi  málo.  A  co  tedy  na  tom  ostrově  mají?  otáže 
se  ětenář.  Víno,  odpovídám.  Jediný  pohled  poučí  nás,  že  réva  jest  nej- 
přednější plodina  a  zdroj  bohatství  ostrova,  tak  že  se  nám  zdá,  jako 
by  sázeno  a  roštěno  bylo  mnohé  jiné  stromoví  jén  za  příčinou  révy, 
n.  př.  vrby  jako  houštiny,  aby  poskytovaly  proutí  k  uvazování  révy, 
kaštany,  aby  bylo  kolfl,  k  nimž  by  se  přivazovala.  Vývoz  výborného 
a  lahodného  vína  jest  tak  hojný,  že  uhrazuje  ostatní  potřeby  ostrovanů. 

K  večeru  překvapili  nás  veselí  naši  známí  s  potěšitelnou  zprávou, 
že  nazejtří  jeden  z  parníků  (anglický)  navzdor  Neptunovu  mocnému 
trojznbu  do  Neapole  vyjeti  hodlá.  Vydali  jsme  se  tedy  bez  prodlení 
na  noc  do  Isohie,  abychom  vyplutí  jeho  nezmeškali.  V  příruční  knize 
cestopisné,  známém  Forsteru,  uveden  byl  a  schválen  hostinec  Drago, 
jehož  migetníkem  jest  prý  starý  Prus.  Tam  nás  také  naši  známí  zavedli 
tvrdíce,  že  to  jediná  locanda  v  Ischií  a  že  tam  také  sami  bytem  jsou. 
Avšak  na  místě  očekávaného  hostince  shledali  jsme  velmi  ošumělé 
stavení;  škaredá  stařena  nám  v  něm  vykázala  dvě  pusté  sině,  v  nichž 
vítr  jen  se  točil  a  fičel,  že  nám  bylo  dosti  nesnadno  světla  chrániti. 
Druhové  naši  měli  podobné  dvě  vedle  nás;  to  byla  také  našo  jediná 
útěcha,  neboť  bychom  se  byli  jinak  domnívali,  že  zde  peleš  loupežníkův, 
a  sotva  bychom  byli  klidně  vyčkali  rána.  Tak  ale  vidouce  rozmar 
jejich,  vpravili  jsme  se  jak  to  možno  bylo  v  situaci  a  odebrali  jsme 
se  s  nimi  po  malé  chvíli  k  objednané  od  nich  prý  večeři  u  krásné 
Nunziatelly.  Učinili  jsme  tak  vlastně  ze  zvědavosti,  chtějíce  seznámiti 
se  s  obyčejnou  venkovskou  bottegou.  Uvedli  nás  do  nevelikého  polo- 
podzemního  sklepení.  U  vchodu  přivítala  nás  domácí  dcera  kuchařka  — 
kteréž  právem  ve  městečku  příjmí  „la  Vella"  dávali  —  oznamujíc,  že 
večeře  již  hotova.  V  předu  za  prkennou  stěnou,  jíž  prostor  bottegy 
přepažen  byl,  nalézala  se  kuchyně,  odkudž  předzvěstný  zápach  našich 
druhů  mile  dojímal,  nám  pak  choulostivcům  všechnu  chuť  pokazil. 
1  zasedli  jsme  ke  stolu  čistě  prostřenému,  a  Nunziatella  vykládala  naň 
k  nemalému  překvapení  našemu  stříbrné  náčiní.  Mimo  nás  sedělo  za 
dvěma  stoly  několik  vojínů  a  venkovanů,  pojídajíce  k  večeři  vařených 
bobů  s  chlebem  a  zapíjejíce  vinným  mostem.  Rozumí  se,  že  jsme  byli 
předmětem  jich  pozornosti,  ač  toho  nedávali  znáti.  Nejprve  přinesla 
Nunziatella  na  stůl  makkaronů,  jež  byly  výborně  připraveny,  lépe  než 
v  nejlepších  hostincích;  jest  pak  také  příprava  makkaronů  pravý  chef 
ďoeuvre  kuchařek  Neapolských,  o  nichž  se  může  podobného  něco  říci, 
jako  pravil  Mohamed  o  ženě  arabské,  že  totiž  na  každý  den  v  měsíci 
pořádná  žena  předložiti  dovede  muži  svému  datle  vždy  jirým  a  jiným 
spůsobem  upravované.  Ze  stnfata  (dušené  na  spůsob  guláše)  a  nějaké 
„národní"  pečené  (vše  na  oleji!)  nebylo  nám  dvěma  možno  ničeho 
pojísti,  druzi  naši  vedli  si  však  statečně.  Na  pospasy  předkládaly  se  — 
horribile  dietu  —  fínocchi !  Jest  to  mladá  naf  kopru  římského,  jejíž 
ovoce  pode  jménem  feniklu  i  u  nás  známo.     V  jižní  Itálii  požívají  ho 


Digitized  by  VirOOQlC 


7)/rfen  na  ostrove  Ischii.  827 

jako  deuiiibo  chleba,  ale  nezvyklým  již  pouhá  mdlá  v&iič  jebo  se 
protiví.  Za  to  pochatnali  jsme  si  my  na  krásných  portogallecb  (velkých 
pomerančích  bledší  barvy  a  hrabe  šlapky),  jichž  slašnoa  ošitka  Nun- 
ziatella  nám  byla  přinesla.  —    Podivná  to  věc,  že  pomeranče,  ačkoliv 

0  nich  již  svět  hellénský  v  dávné  minulosti  známost  měl,  do  Itálie 
teprve  v  13.  století  (od  Arabů)  přineseny  byly  z  pravlasti  hesperské 
(z  nynějšího  Španělska),  a  že  labužníci  římští  o  nich  nevěděli,  kdežto 
stejnorodý  citron  (limon)  již  za  císařův  pěstovati  se  počal. 

Nazejtří  přišla  zvěst,  že  parník  do  Neapole  ještě  vydati  se  nemůže. 

1  nezbylo  nám  dvěma  nic  jiného,  ježto  jsme  ani  noclehu  „al  Dragone" 
ani  tabule  u  krásné  Nanzíatelly  déle  užívati  chuti  neměli,  než  jiti  zpět 
do  Casamiccioly,  kamž  nás  společnici  naši  vyprovodili.  Den  byl  utěšený, 
ale  Epomeo  pořád  ještě  halil  se  v  mlhu,  a  moře  nechtělo  se  smířiti 
s  nebem  již  jasné  na  ně  se  usmívajícím.  Cesta  ve  společnosti  tak  veselé 
byla  velmi  příjemná.  Mladší  Holštýňan  uměl  nám  zprávu  dáti  o  každém 
téměř  domku,  ano  řekl  bych  o  každém  stromě  a  kameni,  neboť  z  dlouhého 
svého  pobyta,  o  jehož  příčině  brzy  uslyšíme,  znal  ostrov  skrz  a  skrz. 
Za  Ischií  přešli  jsme  vyvětralý  nyní  na  pólo  proud  lávy  L'Ar$o,  vůbec 
pak  od  lidu  „strada  brucciala"  řečený,  pocházející  z  výbuchu,  jenž 
r.  1302  bok  Epomea  byl  otevřel.  Proud  jest  místy  na  20—40  stop 
mocný  a  asi  1000  stop  široký;  spodní  hmota  jest  hustá,  bez  por, 
svrchni  dírkovitá;  na  mnohých  místech  jest  již  tou  měrou  zvětralý, 
že  v  prsti  jeho  vino  se  pěstuje  a  dobře  se  daří.  Za  jistou  řadu  let 
bude  celý  mohutný  proud  (jenž  skoro  na  půl  hodiny  jest  zdélí)  v  nej- 
úrodnější prsť  proměněn.  Nad  samým  přístavem  stojí  uprostřed  zahrad 
na  malém  návrší  skrovný  letohrádek  královský  o  dvou  patrech. 

Za  přístavem  potkali  jsme  se  s  podivným  zjevem.  Cesta  —  jediná 
na  ostrově  —  vedoucí  z  Ischie  přes  Casamicciolu  do  Foria  jest  pouze 
pěším  aneb  oslům  schůdná,  vozmo  po  ni  vydati  se  nelze  (a  proto  také 
vozů  na  ostrově  vůbec  ani  není).  I  byli  jsme  tedy  překvapeni,  vidouce, 
auo  asi  osm  námořníků  s  lopatami  a  motykami  namáhá  se  urovnati  ji. 
Popošedše  málo  spatřili  jsme  šest  hochů  rozličné  velikosti,  oděných  na 
spůsob  námořníkův  a  vlekoucích  vozík  —  v  němž  seděl  starý  bělovousý 
Angličan.  Přišli  jsme  blíže,  chlapci  zastavili,  starý,  dnami  sklíčený  pán 
pohovořil  krátce  s  naším  mladším  Holštýňancm,  z  čehož  jsem  vyrozuměl, 
že  vychovatelem  nadějných  synů  jeho  jest.  Hned  na  to  potkáme  opět 
několik  děvčat  s  dvěma  dámami.  Kdož  pak  jsou  tyto?  To  jsou  zase 
dcery  našeho  starého  a  jich  gouvernantky,  zněla  odpověď.  Konečné 
poznali  jsme  ještě  druhého  učitele  a  paní  jeho.  Ryl  jsem  žádostiv 
zvěděti,  kde  ti  všichni  bydlí.  Na  lodi,  vece  náš  známý,  jako  já;  liboli, 
zavedu  vás  tam.  Slíbili  jsme  to  až  na  večer.  Zatím  vypravoval  nám 
o  svém  „starém*'  a  životě  jeho.  Mr.  Smith  jest  bohat  a  má  jako 
téměř  všichni  jeho  rodáci  svůj  spleen.  Umínil  si  totiž  ustavičně  cestovati 
a  při  tom  0*s*  vdovcem)  děti  své,  jimiž  jej  příroda  hojně  byla  obdařila, 
vychovávati.  Za  tou  příčinou  dal  si  zhotoviti  pohodlný  plachetník  (yachtu), 
vzal  děti,  učitele,  učitelky,  kormidelníky,  lodníky  a  kuchtíky  — -  a  tak 
potloukáme  se  již  dvě  léta  Středozemním  mořem.  Tu  přistaneme  u  Pa- 
lerma aneb  jinde  v  Sicílii,  tu  když  léto  se  blíží,  plavíme  se  severněji 
do  Ischie,  Korsiky,  Janova  aneb  Livorna.    Nastávající  léto  strávíme  na 


Digitized  by  V:íOOQIC 


S'2S  F.  Velišský: 

Iscbii,  na  zimu  pojedeme  do  Alexandrie.  Nejpodivnější  píi  tom  jest, 
že  starý  Angličan  má  domy  v  čelnějších  městech  italských,  avšak  ne- 
užívá jich. 

Zatím  přišli  jsme  do  údolí,  v  němž  nejrozsáhlejší  horké  lázně 
Bagno  ďlschia  se  nalézají.  Zásobi^ge  je  jedii^ý  pramen  Gurgitello. 
V  celku  jest  na  ostrově  asi  15  lázní,  leč  menších,  horkých  pak  mi- 
nerálních pramenů  daleko  přes  třicet.  Nesmíme  mysliti  ovšem  na 
výstavnost  lázní  našich;  tak  na  př.  sestávají  lázně  zmíněné  z  jednoho 
velikého  stavení  nákladem  bratrstva  Neapolského  Monte  della  Misericordia 
zbudovaného,  velké  rotundy  s  parními  lázněmi  a  několika  domky.  Léčivosl 
pramenů  zdejších  byla  již  starým  povědomá. 

Mimo  hosti  lázeňské  přicházejí  sem  za  letního  vedra  četní  Nea- 
polítané,  vyhledávajíce  chladu,  jehož  ostrov  stálým  prouděním  vzduchu 
a  moře  poskytuje.  Také  prý  přicházejí  sem  zhusta  lidé  zimnicí  trpící, 
a  čerstvý,  čilý  vzduch  zdejší  uzdravuje  prý  za  několik  dní,  jmenovitě 
děti.  Právě  když  tyto  řádky  píši,  čtu  v  novinách,  že  Garibaldi  lázni  na 
Ischii  užívá.  Jaké  to  asi  způsobil  rozčilení  na  tom  tichounkém  ostrově, 
kde  jej  téměř  zbožňují!  Jakého  to  má  asi  zaměstnáni  „guardia  nazionale*^ ! 
Štastní  ti  lidé  žijí  tak  idylicky  a  dbají  tak  málo  všech  běhů  politických, 
že  se  musí  člověk  nevědomosti  jejich  až  podiviti,  leč  obránci  národními 
jsou  s  tělem  a  duší  patrně  méně  z  uvědomělosti  národní  než  z  ob- 
zvláštní záliby  v  uniformě.  A  s  jakou  si  vedou  při  tom  důležitostí,  co 
tu  bubnování,  chůzí  a  stráží,  zrovna  jako  by  byl  ostrov  napořád  v  ne- 
bezpečí před  nepřítelem! 

V  Casamicciole  umístili  jsme  se  nyní  v  dolením  hostinci  Senti- 
nella  piccola  (malá  hlídka)  řečeném,  jenž  položen  jsa  níže  předešlého, 
uprostřed  zahrady  ze  vzdušného  sloupcní  průčelního  vyhlídky  poskytoval 
obmezcnější  na  městečko  a  moře  směrem  ke  Kumám,  za  to  však  ještě 
nějakou  zásobu  masa  prý  měl;  že  však  i  ta  nebyla  valná,  brzy  jsme 
shledali. 

Odpoledne  vyšli  jsme  navštívit  yachty  Angličanovy.  Loď  učinila 
na  nás  hned  vnějškem  svým  velmi  dobrý  dojem,  obzvláště  vzornou 
čistotou,  což  teprv  úprava  vnitřku!  Uprostřed  nalézá  se  salon  se  vším 
vkusem  a  pohodlím  upravený,  sloužící  za  jídelnu  i  za  čítárnu.  Po  obou 
stranách  jsou  kabiny  pro  pány  dosti  prostranné,  každá  dvěma  kulatými 
okénky  osvětlena;  mimo  lože  a  malý  stolek  visí  tu  ještě  v  každé 
police  s  knihami.  Z  jídelny  vchází  se  do  salonu  pro  dámy,  jenž  po- 
dobně po  obou  stranách  pěkně  upravenými  kabinami  opatřen  jest. 
Lodní  kuchyně  zařízena  jest  se  vším  možným  pohodlím,  jest  světlá 
a  velmi  prostranná,  jakož  na  obyčejných  lodích  nebývá  a  ovšem  ani 
býti  nemůže,  ježto  není  tolik  místa. 

Šestého  dne  z  rána  vydali  jsme  se,  poněvadž  Epomeo  pořád 
ještě  se  kabonil,  na  výlet  do  městečka  Foria,  Jest  vzdáleno  od  Casa- 
miccioly  asi  půl  druhé  hodiny  cesty  a  leží  na  západní  straně  ostrova 
na  pokraji  táhlé  z  této  strany  paty  velikána  Epomea.  Cesta  tam  rozličně 
se  vine  mezi  zdmi  zahradními  a  mezi  rolemi  podobně  kamením  (nej- 
více tvrdou  lávou)  ohrazenými.  1  tu  jíti  nám  jest  přes  mohutný  proud 
lávy,  jenž  v  době  nepamětné  z  jícnu  Epomea  tudy  do  moře  se  byl 
valil;  jest  nyní  s  velikou  část  vyvětralý  a  dává  vznik  bujné  vegetaci; 


Digitized  by  VirOOQlC 


Týden  na  ostrove  Isc/tii.  829 

obzvláště  réva  a  fík  v:^boiiiě  se  daří,  leč  jiného  stromoví  mimo  kaštan 
pořídku,  snad  takové  pňdy  nesnese;  též  mrkve,  kapnsty  a  salátu  zde 
hojnost.  Kakty  a  aloe  rozbajněly  se  na  výsluní  v  mohutnosti  neví- 
dané, dodávajíce  s  malounkým  h^em  palmovým  krajince  rázu  zrovna 
afrického. 

Městečko,  jež  čítá  asi  5000  obyvatelů,  bylo  někdy  silně  ohrazeno; 
něco  polosbořených  zdí  a  věží  o  tom  svědčí.  Kostel  jeden,  kolem  něhož 
nám  do  města  jíti,  silně  zápasí  se  zhoubou  času  a  sdílí  patrně  osud 
nedalekého  kláštera,  v  jehož  rozpuklých  zdech,  svědkyních  to  dob  zajisté 
slavnějších,  množství  kavek  hnízdí.  Ráz  městečka  jest  neveselý,  jaksi 
sklíčený,  domky  stavby  miniaturní,  ulice  těsny  a  v  nich  množství 
všelikého  smetí  a  odpadků  s  nemilým  zápachem.  Též  obyvatelstvo, 
pokud  procházejíce  se  náměstím  a  některými  ulicemi  spatřujeme,  ne- 
vyniká ani  čistotou  ani  ztepilostí,  zejména  neudalo  se  nám  spatřiti 
ani  jediné  ženské,  při  níž  by  se  ony  vlastnosti  byly  nalézaly,  což 
jest  v  skutku  s  podivením;  a  přece  pocházejí  obyvatelé  zdejší  z  krve 
smíšené  se  španělskou,  neboť  se  vypravuje,  že  krutý  despota  Alfons  I. 
arragonský  vypudiv  odtud  všechny  muže  poslal  sem  své  vojáky,  již  zde 
trvale  se  usadili  pojímajíce  opuštěných  za  ženy. 

Za  městečkem  vystoupili  jsme  na  jednu  polosbořenou  věž  a  ob- 
zírali odtud,  pokud  nám  lze  bylo,  tu  stranu  ostrova.  Naskytuje  se  nám 
zde  pohled  velmi  divoký.  Boky  Epomea  lávou  někdy  rozryté  jsou  posud 
nezajízveny  a  mají  v  sobě  místy  hluboké  strže  a  slige;  úpatí  jeho 
porostlé  jest  již  vrbovím  a  níže  h^i  kaštanovými  a  konečně  vinicemi 
právě  bigně  se  zazel enávají čími ;  holé  skalnaté  paty  své  smáčí  Epomeo 
v  pěnivých  vlnách,  vypouštěje  na  cípu  nejsevernějším  úzkým  pruhem 
strmou  skálu  do  moře.  Na  temeně  jejím  bělá  se  kaple  anděla  strážce  — 
odtud  i  skalisko  S.  Angelo  sliye  —  a  vedle  ní  strážní  budka  pobřežní.  Věru 
je  potřeba  na  tak  bohopustém  místě  ochranných  křídel  andělových  1  — 

Touž  cestou  vrátili  jsme  se  domů.  K  obědu  (k  5.  hodině)  dostalo 
se  nám  překvapení :  samá  moučná  a  zemáková  jídla,  výborné  sice  úpravy, 
ale  bez  masa !  Ani  černé  kávy  po  obědě  nebylo !  Dvěma  zdejším  kupcům 
přes  svátky  úplně  vyšla  —  tak  špatně  byli  z  Neapole  zásobeni.  Prdeli 
to  tak  dále,  budeme  nuceni  sáhnouti  na  životy  těch  temnošedých  a 
černých  koz,  jež  se  pasou  na  bocích  Epomea  —  myslil  jsem  si  dívaje 
se  z  besídky  na  vznášející  se  u  výši  a  vrboví  okuBiyící  mlsouty.  Ty 
břehy  Kumské  usmívají  se  na  nás  v  růžové  záplavě  zapadajícího  slunce, 
Vesuv  již  oblit  svou  obyčejnou  čarokrásnou  modrostí  —  a  my  pořád 
jako  zaklení  na  nějaké  Ogygii! 

Nastal  sedmý  den  bezděčného  našeho  zajetí.  Moře  tou  měrou  se 
utišilo,  že  byla  naděje  dostati  se  na  zejtří  do  Neapole.  Ale  Epomeo 
posud  ještě  v  mlhu  byl  zahalen  a  proto  oželeli  jsme  naprosto  toužené 
8  temene  jeho  vyhlídky.  Leč  abychom  pokud  možná  nejvýše  ho  do- 
stoupili a  poznali,  vydali  jsme  se  odpůldne,  rozžehnavše  se  navždy 
3  Casamicciolou,  přes  Monte  Rotaro,  jeden  vysoký  bok  jeho,  do  Ischie. 
Gesta  tato  jest  velice  zajímavá;  pro  geologa  byla  by  zrovna  rozkošnou, 
neboť  kudy  kráčíme,  tam  vidíme  nejrozmanitější  druhy  lávy  a  sopečné 
útvary,   na  boku  Epomea  kráčíme  vedle  nesmírného  kuželovitého  dolu, 

OSVÉTA  1883.  9.  53 


Digitized  by  V:íOOQIC 


830 


P.  VeliSský: 


vyhaslého  to  jicnu  sopečného,  jímž  se  kdysi  bok  velikánův  byl  otevřel ; 
nyní  vyplňuje  jej  bukový  les.  Ve  skalách  trachytových  zde  v  té  výSi 
vytesaná  obydli  lidská  připomínají  nám  Herodotovy  troglodyty.  Druhá 
strana  úbočí  Epomea,  k  Ischii  se  sklánějící  a  malebnými  formami  ob- 
zvláště oku  lahodící,  poskyti:gc  rovněž  mnoho  zajímavého.  Nejnápadnější 
jest  to  množství  rumělky  téměř  v  čistém  stavu  zde  z  útrob  sopky  před 
věky  vyvržené.  Celé  ty  skály  jsou  však,  jak  se  podobá,  toliko  k  tomu, 
aby  udivený  cestovatel  příležitě  kus  s  sebou  vzal ;  vyráběti  z  rud  těchto 
rumělku  u  velkém  snad  ještě  nikoho  nenapadlo.  Kdo  by  myslil,  že 
z  vnitřností  ohněrodébo  velikána  i  pramen  nejčistší  vody  se  prýšti? 
Jaká  to  rozmanitost!  Z  jednoho  boku  prýští  se  horká  voda  sirnatá, 
z  druhého  čistá  voda  studená  (Buceto),  kteráž  v  hojném  proudu  po 
nákladném  vodovodu  městečko  Ischii  napájí.  Něco  málo  doleji  přecházíme 
opět  přes  onen  proud  lávy,  o  němž  jsme  se  zmínili  svrchu  na  cestě 
z  Ischie.  Viděti,  an  tu  polozvětralý  v  úrodnou  pAdu  drobiti  se  počíná, 
onde  proces  již  dokonán  a  bujné  vinice  a  fíkovny  zelenají  se  na  p&dé, 
jež  kdysi  byla  žhavou  tekutinou  a  později  tvrdou  skalou,  onde  opět 
obilí  —  ač  po  skrovnu  zaseto  —  výborně  se  daří.  Posledního  března 
a  žito  se  má  do  květu  a  pšenice  vymetává.  Všude  spatřujeme  požehnání, 
jímž  příroda  vynahraditi  se  snaží  nynějším  pokolením,  čímž  se  byla 
provinila  na  minulých.  Celý  ten  ostrůvek  obsahu^je  v  sobě  nesmírné 
bohatství,  ale  lidé  nedovedli  z  něho  dosud  náležité  těžiti. 

Dorazili  jsme  k  večeru  do  vísky  Campagnana  nad  samou  Ischii 
položené.  Domky  jsou  téměř  bez  oken,  za  ta  slouží  dveře  jsouce  ve 
dne  ustavičně  otevřeny,  oheň  praská  na  ohniskách  a  kouř  vychází  ven 
dveřmi.  Jsou  to  primitivní  obydlí,  jakéž  také  u  horalů  střední  Itálie 
se  spatřují,  ba  i  na  venkově  tu  i  tam  v  samé  Kampanii,  a  jež  liší  se 
od  obydlí  chudých  horalů  Karpatských  hlavně  tím,  že  jsou  z  kamene. 
Avšak  na  půdě  prastaré  vzdělanosti  nikdy  jsem  se  té  primitivnosti 
nenadal.  Po  cestě  velikými  kameny  lávovými  dlážděné  a  topolím  lemované, 
ač  sotva  čtvrt  hodinky  dlouhé,  sestupujeme  do  Ischie  ze  strany  opačné. 
Nejdříve  zaujme  pozornost  naši  vysoká  příbojem  mořským  vyhlodaná 
trachytová  skála  s  městem  hrází  spojená,  na  níž  stojí  tvrz  a  několik 
dohromady  stlačených  amíitheatralně  vystupujících  domků.  Mimo  to 
přehledneme  odtud  nedaleký  ostrůvek  VivarUy  na  němž  mimo  lovecký 
zámek  někdy  králů  Neapolských  nyní  opuštěný,  žádného  stavení  není; 
nemá  totiž  vody.  Jediní  obyvatelé  jeho  jsou  skalní  králíci  a  v  dobé 
stěhování  ptactva  sluky  a  křepelky. 

Prošedše  město,  jež  sestává  vlastně  z  dlouhé  jediné  ulice  ubytovali 
jsme  se  na  noc  opět  al  Dragone,  ježto  jiného  hostince  zde  není.  Ráno, 
jak  mile  se  rozednilo,  šli  jsme  k  hrázi,  kam  z  přístavu  ku  pohodlí 
obecenstva  parník  přijíždívá.  Zdálo  se  nám,  jako  by  polovic  vyhladovělé 
Ischie  tlačilo  se  na  oba  parníky,  aby  přerušené  po  8  dní  spojení 
s  Neapolí  a  se  světem  opět  obnovili.  Brzy  brázdila  paroloď  utišené 
vlny  vzdalujíc  se  od  břehů  Ischgských  a  zrovna  jako  nám  na  posměch 
rděl  se  po  prvé  vrchol  Epomea  odloživ  mlhové  zahalení  své  v  jasné 
záři  vycházejícího  slunce.  Po  sedm  dní  marně  jsme  na  to  byli  čekali! 
Dlouho  pohlíželi  jsme  zpět  na  zjemňcgící  se  víc  a  více  rysy  hory 
ostrova  želajíce  překaženého  bezděčnou   touto   internací  výletu  do  Pa- 


Digitized  by  VirOOQlC 


Týden  na  ostrove  Ischii.  831 

lerma,   kn  kterému  nám  nyní   majícím  celou   střední  Itálii  před  sebou 
času  již  nezbývalo. 

Neapole  uvítala  nás  neskonalým  lomozem  a  hlukem  svým,  jenž 
po  hrobovém  tichu  ostrovním  ještč  mnohem  více  nám  byl  odporný. 
Domácí  naši  byli  z  návratu  našeho  velmi  potěšeni,  ale  spustili  se  do 
nás  i  paní  i  dcery,  že  jsme  o  zamýšleném  výletu  se  nezmínili,  poněvadž, 
když  po  tolik  dní  jsme  se  ne  vraceli  j  strach  se  jich  zmocnil,  že  se  nám 
nčco  zlého  přihodilo;  pan  Marino  odjel  právě  na  policii,  aby  věc 
oznámil.  Abychom  jednak  starého  pána  potěšili,  jednak  policie  nepo- 
plašili,  jeli  jsme  ihned  za  ním  a  stihli  ho  právě  v  předsíni  policejní 
praefektury.  Byl  z  toho  nad  míru  potěšen,  ale  bez  lekce  ani  on  nás 
nepropustil.  Kdo  pak  mohl  tušiti,  že  nás  bouře  na  týden  od  světa 
odloučí?  — 


Divadelní  rozhledy. 

Podává 

František  Zákrejs. 

(Pokračování.) 

>emůže  býti  s  podivením,  že  bijjící  skepsis,  kteráž  ovládla  život 
i  vědu,  skoro  povšechné  zmocňuje  se  též  umělcův  a  mezi 
umělci  též  literátův  tak,  že  vzpírají  se  uznati  jaké  zákony, 
jež  by  měly  nezlomné  právo,  volnou  uměnu  na  zlaté  uzdě 
držeti,  a  byť  zákony  ty  stanovila  nejvyšší  věda,  filosofie. 
Esthetíka  ovšem  neuměla  posud  v  každé  příčině  vyřknouti  poslední  své 
slovo,  prodělala  i  prodělává  nejednu  fási  rozvoje  a  posud  se  postupně 
'  ze  mnohých  pout  vyprošťuje,  ano  snaží  se  vyprostit  i  z  okovů  samy  filo- 
sofie ;  esthetika,  jako  vědění  lidské  vůbec,  nedosáhla  posud  nepochybné 
dokonalosti,  k  nížto  lidská  vědychtivost  a  lidský  důmysl  směřovati  ne- 
ustane: ale  stěžejní  normy  uměleckého  tvoření,  jak  se  v  mistrovských 
dílech  uměleckých  a  esthetických  objevují,  dosud  v.  pevných  rukou 
třímají  jemné  žezlo,  které  jim  podala  dcera  skepse  kritické,  věda,  a 
nešetření  těchto  zákonů,  pro  které  horlivě  agituje  spisovatelská  bez- 
uzdnost,  má  za  naší  doby  v  zápětí  směry,  které  pomocí  zvučných  hesel 
pohříchu  způsobily  to,  že  toneme  v  románech  a  novelách  bez  organi- 
sigícího  epismu,  v  nekonečných  lyrických  výlevech  bez  unášejícího 
lyrismu  a  v  dramatech  bez  dramatismu.  Nechť  si  to  kdokoli  jmeni^e 
původností,  omlazením,  pokrokem,  počátkem  a  koncem  nových  směrů: 
pravý  název  pro  to  zní  toliko  scestí.  Dramatická  báseň  má  názorniti 
organický  vývoj  nejvyšší  přírodní  síly  —  lidské  vůle  —  v  nejener- 
gičtějším vypjetí  z  daných  základů  do  budoucna  ženoucím,  ale  moderní 
drama  z  pravidla  zabíhá  v  obor,  kde  pani^ge  zákon  téměř  opačný, 
zákon  klidu,  jakým  se  dokonaná  uezměnná  událost  obrazí.  Co  se  nám 
jakožto  drama  podává,  zabíhá  v  obor  povídky,  novely  a  románu,  ať  se 

53* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


832  ^'  Zákr^H: 

výtvor  nazývá  Drahomírou   nebo    Smrtí  Odysseovou,    Primátorem  nebo 
Sňatkem  z  přinucení,  Pařížským  románem  nebo  Samovrahem. 

Primátory  historické  dráma  ve  4  jednáních,  napsané  J.  J.  Ko- 
lárem, na  zemském  divadle  v  letošním  lednu  po  prvé  provozované 
a  v  Divadelních  listech  a  později  jakožto  6.  číslo  Hovorkova  Diva- 
delního světa  tiskem  vydané,  zbudilo  obecnou  pozornost  jakožto  půso- 
bivý literární  plod  sedmdesátiletého  starce  a  získalo  si  oblibu  obecenstva 
svým  dojemným  základním  motivem,  jejž  rozrušený  poměr  pobloudilého 
syna  k  přísnému  otci  tvoří,  a  zároveň  ušlechtilou  tendencí,  s  jakouž 
uhodil  na  strunu,  jížto  se  v  příznivě  naladěném  posluchačstvu  probouzí 
jařejší  odezva  lásky  k  domovu.  Literárního  historika  zajímá  kus  Ko- 
lárův proto,  že  činí  dojem  práce  původní,  silám  autorovým  odpovídající, 
herci  nalézají  v  něm  vděčné  úlohy  a  divadelní  pokladna  slušný  zdroj 
přijmuv.  Zdá  se  tedy  všechno  všeobecně  býti  spokojeno.  Přes  to  není 
Primátor  v  podstatě  mnohem  více  než  dialogická  povídka  obsahu  ne 
zrovna  nevšedního. 

Hlavní  hrdina  hry  má  vynikati  spontánní  činností  ke  konfliktu 
vedoucí,  ale  hlavní  osoba  našeho  kusu,  primátor  Starého  Města  Praž- 
ského Jan  Pasek  z  Vratu,  vede  sobě  více  odpíravě  než  aktivně,  byť 
se  spisovatel  sebe  více  namáhal  to  maskovati,  a  primátorův  syn  Radím, 
jemužto  hlavní  protihra  proti  Pasko vi  svěřena  jest,  má  dramatický 
konflikt  vlastně  jíž  za  sebou.  O  sporu  mezi  otcem  a  synem  se  nám  — 
pohříchu  jen  vypravováním  a  nikoli  dějem  —  exponuje,  že  primátor 
Pasek  z  Vratu,  bakalář  a  mistr  in  artibus,  majetník  čtyř  velikých  domů 
na  Starém  Městě,  msyetnik  velikého  Toušinského  statku,  otec  jediného 
syna,  dal  písaře  Bartoše  zavolati  a  diktoval  mu  poslední  svou  vůli, 
kterouž  jediného  syna  vydědil ;  jeť  prý  primátor  Pasek  veliký  podivín  — 
všechny  své  úspěchy,  své  důstojenství  svou  získal  učeností  a  výmluvným 
rokováním  před  soudy,  mimo  to  jest  on  vděčný  syn  své  matky  akademie 
a  proto  zajisté  nyní  všecky  statky  odkáže  íisku  vysokého  Pražského 
učení.  A  na  otázku^,  cože  zavinil  jediný  ten  syn,  že  otec  od  něho  ubo- 
žáka tak  krutě  se  odvrací,  slyšíme,  že  to  mladík  lehkovážný,  prosto-  " 
pášný  —  z  počátku  pilný  a  přičinlivý,  že  studoval,  jak  by  v  knihách 
se  byl  chtěl  udusit,  že  stal  se  bakalářem,  ale  že  se  zakoukal  do  jediné 
dcery  Novoměstského  konšela  pana  Hlavsy  z  Liboslavě,  nepřítele  svého 
otce,  že  opustil  studie,  zapletl  se  ve  spolek  těch  novověrců,  které  do 
Prahy  poslal  Luther  z  Německa,  že  pro  jakéhos  takového  přítele,  jenž 
byl  do  šatlavy  dán,  štnrmoval  se  svými  přívrženci  k  radnici,  že  osvobodil 
toho  přítele  větroplacha  a  s  ním  pak  nucen  byl  do  ciziny  uniknouti, 
by  ušel  trestu  přísného,  rozhněvaného  otce,  ano  i  trestu,  jaký  by  naň 
celá  obec  byla  vložila;  již  tomu  na  třetí  rok,  co  s  oněmi  novověrci 
v  cizině  harcuje,  a  kdo  ví,  zdali  jest  posud  na  živu.  Avšak  Radím  žije 
a  vrací  se  jako  ztracený  syn  v  otčinu  tak  dlouho  postrádanou.  „Svou 
učenost  a  blaho  života  v  kostkách  jsem  prohýřil  a  zneuctil,"  praví 
sám  o  sobě,  „ve  spolku  dobrodruhů  toulal  jsem  se  po  světě  ..." 
Andělé  i  ďáblové  shlukli  se  dle  jeho  mínění  nad  ním,  aby  si  vjeli  do 
vlasů,  a  konec  toho  zápasu  bude  snad  korunován  ďáblovým  vítězstvím 
„A  přec  —  tam  dole  na  Starém  Městě  ubozí  rodičové  žalostí  pro 
ztraceného   syna  schváceni    —    jako   by   mi   stáli   před    očima  —  ani 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadelní  rozJUedy.  833 

y  modlitbě  nenalézají  útěchy  —  tu  sedí  ubohá  matka,  kladouc  každou 
ronící  slzu  v  rakev  svých  zpomínek  —  a  otec,  otec  —  ano,  vidím  tu 
hrdou  postavu,  v  zarputilém  hněvu  micky  po  komnatě  přechází  .  .  . 
Aj,  což  musím  tam  na  Staré  Město?  Což  nemohu  těm  věžem,  a  všemu, 
co  na  nich  visí,  co  kolem  nich  se  hemží,  navždy  dáti  s  bohem?  .  .  . 
Svět  jest  daleký  a  široký,  a  tam,  tam  dole  v  městě  už  všichni  na 
mne  zapomněli,  všichni  už  mne  oželeli  —  všichni,  všichni  —  snad 
i  také  Jii4na  ...  Ó  pryč,  pryč  z  toho  pekla,  jež  zde  mne  očekává, 
pryč  z  objemu  toho  podnebí,  z  jehož  mračna  kletba  mi  hrozí  škle- 
bí vá  —  pryč,  pryč,  do  ciziny,  bych  tam  svůj  tichý  hrob  si  vykopal!** 
Tak  bouřlivě  rozumuje  Radim,  ale  slyše  zpěv  vojínů  z  daleka  zazní- 
vající a  zvonění  městských  zvonů,  odhodlá  se  zfistati,  volaje:  „Zpěv 
to  mých  do  vlasti  se  navracejících  soudruhů!  Prozpěvují!  Radostně 
pospíchají  k  domovu!  —  Kovové  též  jazyky  zvonů  ozývají  se  s  bání 
hrdých  věží,  volajíce:  VraC  se,  vrať  se,  synu  neblahý!  — -  Zde  stála 
tvá  kolébka,  zde  strávils  blahé  chvíle  mladosti,  zde  pracně  vydobyls 
si  čestného  důstojenství  učence  —  zde  tobě  kyne  Jiřina  a  volá:  Vrať 
se,  vrať,  milence,  v  náruč  mou  —  a  rodičové,  nuž  snad  oni  též  mi 
otevrou  svou  náruč  smířlivou,  snad  mne  požehnají,  snad  mně  odpustí!** 

Avšak  otec  mu  odpustiti  nechce.  Nechce  ho  znáti.  Měl  druhdy 
syna,  ten  však  pro  něho  jest  mrtev,  a  rodiče  musili  naň  zapomenouti ; 
měl  syna,  ten  však  od  rodičů  svých  se  odtrhnul,  a  takž  i  rodiče  od- 
trhli se  od  něho.  A  takž  vyčítá  otec  synovi  celé  jeho  provinění,  divá- 
kovi již  s  dostatek  známé,  a  končí  tyto  výčitky  odsudkem,  že  když 
Radím  uprchnuv  zapomněl  na  vlast,  na  své  rodiště,  zapomněl  na  otce 
i  na  matku,  zapomněl  i  na  milenku,  kterou  též  proti  otcově  vůli  chtěl 
pojíti  za  ženu,  a  drahná  léta  v  cizině  se  potloukal,  ve  zlých  dobro- 
družstvích hledaje  zábavu:  má  zůstati  zapuzeným.  Ačkoliv  se  Paskova 
choť  Regina  a  konšelé  Pražští  za  syna  přimlouvají.  Pasek  syna  svého 
ledové  zamítá,  a  tento  v  největším  rozčilení  odchází:  „Sbohem,  otče, 
s  bohem!  Staniž  se  vaše  vůle,  ač  při  tom  puká  srdce  matčino!  .  .  . 
Máte  pravdu,  ale  nikoli  podle  slov  svatého  evangelia  o  ztraceném  synu ! 
Jestli  jsem  se  kdy  provinil,  stalo  se  to  za  příčinou  příkrosti  vaší  po- 
vahy, jež  mi  nedopřála  v  útulku  otcovského  srdce  se  zotavit,  —  jež 
mi  nedopřála,  bych  mohl  se  s  každým  přáním  k  vám  přitulit  a  objevit 
vám  cesty  snahy  své,  jež  mi  nedopřála,  bych  podle  svého  přesvědčení 
mohl  světem  kráčeti  a  nebýt  vaším  otrokem.  —  Otče!  Věhlasný  jste 
muž  —  svědomitý  správce  velké  obce  —  přísný  vykonavatel  všech 
jejích  práv  a  výsad  od  králů  stvrzených  —  ale  slávu  obce  té  kladete 
nad  slávu  domu  svého,  blaho  obce  té  nad  blaho  rodinné,  a  žijete  v  té 
chlubné  myšlence,  že  svými  skutky  ctnost  starých  Římanů  jste  oživil.  — 
Ó  matko!  matko!  Neznalť  jsem  dříve  otce,  a  nyní,  —  když  jsem 
doufal  ho  nalézti,  ztrácím  ho  na  věky.  Musím  zas  do  vyhnanství,  dle 
vyneseného  obce  výroku,  a  výrok  ten  dosud  nebyl  zrušen,  že  primátor 
k  tomu  nesvolíl  .  .  .** 

Obrat  v  duši  primátorově  připravuje  výjev,  který  vždy  provázen 
byl  obzvláště  živým  potleskem  obecenstva  divadelního.  Radimova  mi- 
lenka Jiřina,  za  žáka  přestrojená,  přemlouvá  totiž  Paska,  by  se  synem 
se  smířil.     „Nepřicházím   prosit  o  milost,    nýbrž   o  spravedlnost,"    zní 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


834  ^'  Zákreos: 

její  domlouváni.  „Pře  vaše  se  synem  není  spravedlivá,  a  vy  pane  jste 
přece  znám  co  spravedlivý  muž,  znám  a  věhlasný  co  spravedlivý  soadce, 
znám  a  veleben  co  spravedlivý  vlasti  h^jitel  —  a  nespravedlivým  chtěl 
byste  zůstat  otcem?  —  Nikoliv,  to  nemožno!  Pasek  z  Vratu,  slavný 
primátor,  jenž  i  ve  věcech  celého  království  má  působení  závažné, 
výtečný  ten  znatel  božských  i  lidských  zákonů,  hlava  to  mohutná  celého 
měšťanstva,  muž,  jemuž  přítel  i  nepřítel  stejnou  úctu  vzdává,  chtěl  by 
se  zapomenouti  nad  synem,  tož  jcdináčkem,  tak  tvrdošijnou  hněvu  pří- 
krostí,  že  všechna  počest,  všechna  sláva,  jakouž  co  spravedlivý  získal 
poctivec,  jedinou  tou  křivdou  otcovskou  musela  by  bídně  zahynouti?  .  .  . 
Syn  váš  jinoch  jest  šlechetný,  jinoch,  jehož  srdce  mohutným  žilobitím 
lásky  k  člověčenstvu  zaujato,  jehož  duch  pronikavým  zrakem  výzkumu 
až  ku  hvězdnaté  báni  zalétá,  jenž  v  tom  se  provinil,  že  obce  zákonem 
nedal  se  obmezit,  že  v  zanícení  lásky  přátelské  zapomněl  na  právo- 
mocnost  otcovu  —  ale  on  nikdy  nekles  v  náruč  sprostoty,  on  nikdy 
ohavností  duši  nezprznil,  on  vždy  se  zachoval  co  zdárný,  věrný,  bodrý 
vlasti  syn.^  A  když  Pasek  namítá,  že  Radim  chtěl  za  manželku  pojíti 
dceru  jeho  nepříznivce,  který  si  na  pana  primátora  dovolil  složiti  satiru 
pro  výstrahu  horující  jeho  ctižádosti,  hájí  se  neznaná  Jiřina:  „Ne  tak, 
pane  Pasku,  —  poznejte  dřív  dceru  Hlavsovu!  Pak  snad  se  smíříte 
i  s  jejím  otcem,  a  synovi  vložíte  ji  s  požehnáním  v  náručí.  JeC  to 
statná,  bodrá  dívka,  v  nejskvělejším  květu  svého  stáří,  latině  tak  dobře 
rozumí  jako  mnohý  bakalář,  jest  udatná  jak  česká  amazouka  z  Pře- 
myslova věku,  —  a  lidé  praví,  že  jest  krásná  jak  růže  rozkvetlá, 
čistá  jak  lilie,  a  hrdá  na  své  ctnosti  jak  slunečnice,  když  mezi  květi- 
nami mocně  vyrostlá  k  nízkému  s  pohrdáním  hledí  pažitu.  Taková 
jest  Jiřina,  slavného  též  a  bohatého  otce  dcera  zdařilá/ 

Konečně  zachrání  kdosi  Paska  v  boji  proti  zrádci  rytířovi  Albrechtu 
Rendlovi  z  Oušavy  a  dopomůže  primátorovi  k  vítězství.  O  tom  vypravuje 
Pasek  sám:  „Zachránění  a  své  vítězství  neděkuji  sobě,  nýbrž  jakémus 
zázračnému  zjevu  nebeskému,  jenž  se  náhle  jak  Michal  archanděl  vy- 
skytnul, když  právě  v  tuhém  boji  klesnul  jsem  už  k  zemi,  a  zajat 
v  rukou  nepřátelských  procitnul.  Již  byl  jsem  na  koně  uvázán,  již 
chtěli  žoldnéři  Lva  z  Rožmitála  mne  odvléknout,  —  v  tom  posledním 
již  okamžiku  jakýs  zbrojenec  se  objevil,  rozvířeným  hned  mečem  máchal 
v  lebky  nepřátel  tak  mohutně,  že  všeobecný  nastal  křik  a  útěk.  Urval 
koně,  na  němž  byl  jsem  svázán,  a  odevzdal  do  rukou  přátel  mýcb. 
Tak  byl  jsem  zachráněn.  Ale  Hlavsa  též  s  velkým  zástupem  měšťanů 
Novoměstských  na  bojiště  přikvapil,  —  krutou  sečí  boj  byl  obnoven, 
a  poražená  chasa  pana  z  Rožmitála  v  útěku  svou  spásu  hledala.  Město 
zachráněno.  Pokutu  však  na  ty  pány  u  samého  krále  budu  vyhledávat.*^ 
A  Pasek  smíří  se  s  Hlavsou  a  přivine  do  náručí  též  mladíka,  který 
ho  zachránil  a  vítězem  učinil :  svého  to  syna  Radima,  který  si  —  jak 
se  samo  sebou  rozumí  —  vezme  Jiřinu. 

Zvláštní  rozkoš  působí  obecenstvu  rozvleklý  výjev,  v  němžto  Ra- 
dimův sok  Rendl,  chtěje  unésti  Jiřinu,  v  omyl  uveden  unese  starou 
klíčnici  Evu.  Jak  vidíme,  náleží  tento  žert  mezi  švandy  příliš  opotře- 
bované, a  záliba  obecenstva  v  něm  mohla  by  více  zajímati  kulturního 
dějepisce  než  esthetika. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadelni  rozhledy.  835 

Poukázali  jsme  již  na  přednosti  Kolárovy  novinky,  a  nyní  měli 
bychom  avesti  zevrubněji  též  vady,  které  jsme  v  ni  shledali.  Avšak 
tu  bychom  byli  nuceni  mnohé  opakovati,  co  nám  také  při  jeho  Smi- 
řických  vadilo,  ano  i  více.  Kolár  zakládá  si  na  svých  dramaturgických 
názorech  tak  velice,  že  odchylným  Áristarchovským  zásadám  moderní 
„mračnopozorné*'  esthetiky  pro  vždy  nepřístupným  zůstane.  Obmezíme 
se  tedy  na  poznámku,  že  charaktery  Paškův  a  Hlavsův  nejsou  histo- 
ricky správné,  nýbrž  ve  valně  zušlechtěné  podobě  nakresleny;  avšak 
idealisování  povah  a  odstraňováni  zlých  jejich  vlastností  nejsou  věci 
totožné.  —  Celkem  vidíme  v  Primátorovi  kus  dobré  divadelní  práce, 
která  však  nikterak  na  výši  Magelony  nebo  Moniky  nestojí. 

Větší  literární  cenu  než  Primátor  má  Zvikovský  rarášek,  veselohra 
v  1  dějství  od  Ladislava  Stroupežnického,  v  letošním  květnu 
v  Novém  českém  divadle  výtečně  provozovaná  a  jakožto  7.  číslo  Diva- 
delního světa  vyšlá.  Je  to  velmi  roztomilá,  nizozemskou  zručností 
zobrazená,  ale  venkoncem  ryze  českým  duchem  prodchnutá  selanka 
pikantnějŠi  příchuti.  Postavy  nejsou  sice  původem  nové,  avšak  origi- 
nální kolorit,  v  naši  literaturu  F.  Dvorským  zavedený,  ale  Stroupež- 
nickým  zušlechtěný,  činí  je  novými.  Opakige  se  nám  totiž  dobře  známá, 
věčně  nová  historka  o  zapovězeném  ovoci  v  manželském  edenu  se  na- 
skytujícím,  při  němžto  si  obyčejně  myslíváme  hrozebné  tragické  pozadí, 
ale  básník  uměl  hrozící  konflikt  ponořiti  v  tak  usměvavé  světlo,  že  se 
divák  jeho  kouzlu  s  potěšením  poddává.  Leč  právě  proto,  žeť  onen  konflikt 
nepronikne,  nýbrž  odhlazen  jest,  má  také  Zvikovský  rarášek  jakýsi 
nádech  epický  do  sebe. 

Podáme  ukázky,  jak  poutavě  si  Stroupežnický  v  hlavních  výstnpech 
vede.  Markéta  prosí  Krištofa  ze  Švamberka  o  vejhost,  aby  mohla  z  jeho 
gruntů  na  cizí,  na  grunty  jeho  milosti  pana  Mikuláše  Dejma  ze  Stříteže 
na  Čimelicích,  nebo(  obmýšlí  proměniti  z  božího  vnuknutí  svůj  stav 
panenský  v  stav  svatého  manželství  s  obročním  páně  Mikalášovým, 
kterýž  obroČní  je  mládenec  z  poctivého  lože  a  také  chce  z  božího 
vnuknutí  sv^'  mládenecký  stav  proměniti.  Švamberkovi  se  panenka 
zalib!  —  podiviv  se  jejím  rtíkům  červeným  jako  zralý  šípek,  dostane 
zálusk  na  její  políbení  —  ovšem  má  to  býti  jenom  políbení  otcovské. 
Markéta  chce  ostýchavě  vyhověti  jeho  rozkazu,  avšak  Švamberk  se 
prohlásí : 

Nu,  víš,  holka,  já  neporoucím,  ale  .  .  .  tdšilo  by  mne  to. 

Markéta  (vykrodf  «  letpoalí  ústa). 

švamberk  (ji  políbí,  stranon).  To  sládnc,  jak  trunk  staré  medoviny !  (K  Mar- 
két*.)   Vejhost  donese  ti  jízdný  posel  do  Mirotic. 

Markéta  nemá  jaksi  dobrého  svědomí,  a  když  jí  Švamberkova 
manželka  Eliška  náhodou  z  jiné  příčiny  mluví  do  duše,  přiznává  se 
panenka  paní  netušící  nic  tak  zlého,  že  obtížila  duši  svou  hříchem 
smrtelným,  že  zlého  ducha  svůdné  nabádání  .  .  .  křehkost  lidská  .  .  . 

Eliška  (itranou).      Můj    bože,    čeho    se    tu    dozvím?     (Hímé  a  pfece  zimničDé.) 

Tys  předstoupila  dnes  z  rána  před  jeho  milost,  pána  ... 

Markéta   (kleílc,  at  do  konce  této  scény,  »o  strachem).  Auo,  vaSC  miloSti. 
Eliška  (sdAnHTé  lhostejné).    Jak  86  k  tobě  měl? 
Markéta,  Velmi  milostně  .  .  .  a  .  .  . 


Digitized  by  VirOOQlC 


836  -F'.  Zákrejs: 

Eliška  <síiiuií6q«,  ale  tráH  le  lhostejnou).    Dále,    (lále  .   .   .   (Stranou.)     A,    ona 

se  rdí.    (pHsné.)  Pravdu  vypověz! 

M<trkéta  (tajíkajíc  ae).    Jeho  milost  ráčil  miiě  dáti  .  .  .  otcovské  políbeni. 

Eliška  (ukvapené).  Políbení!  (Strmnou.)  Moje  zlé  tušení  ...  A  dále  .  .  . 

Markéta.  Potom  ráčil  mne  urozený  pán  milostivě  propustit 

Eliška.  A  kde  máš  svůj  krejzl? 

Markéta  (Tyndi  krejzi  z  kabely).  Vaše  milosti,  zde. 

Eliška  (překvapena;  skoro  radoatnt).  A !  —  a  proč  jej  skrýváš  V  kabele? 

Markéta.  Paní  kastelánova  mi  oznámila,  že  vaše  milost  ráčí  míti  v  oškli- 
vosti nádhera  v  šatech  u  lidí  poddaných  ...  já  tedy  .  .  .  nyní  kleče  za  od- 
puštění prosím. 

Eliška.  A  jiný  hHch  ti  na  svědomí  netíží  ? 

Markéta  (naivně).  Jaký  hřích  bych  měla  na  svědomí,  než  tu  pejchtt  v  šatu? 

Eliška  (radoatné).  Dobře,  vstaíi  ...  Tu  pejchu  ti  odpouštím  .  .  .  Jdi  . . . 

Markéta  (vsune,  políbf  Kliice  ruka  a  odejde  atředem). 

Eliška  (hledíc  sa  odeiion  Markétou).  Z  této  tv^e  záH  dčtiuská  nevinuost .  .  . 
Tedy  jedno   políbení  .  .  .   (Oddechne  ai.)    Mohlo   to   být  horší  —   (opravuje  w) 

totiž,  —  mohlo  těch  políbení  býti  víc.    (Pfemýtlí,  pak  shovívavé  a  súsmdvem:)  KdoŽ, 

ubír^e  se  kol  kvetoucí  růže,  nezatouží  po  její  vůni  .  .  .  Jen  když  poupě  ne- 
utrhl. Leč  i  za  to  musí  býti  pokutován,  že  rtem  svým  tohoto  poupěte  se 
dotknul  —  trochu  se  pohněvám  a  pak  —  odpustím. 

Tragika  kreslí  al  fresco,  humor  koloruje  en  miniatuře.  —  Souběžně 
8  dobrodružstYíčkem  páně  Erištofovým  jde  jako  pokuta  za  jeho  mlsnotu 
dvornůstka  pana  Mikuláše  Dačického  z  Heslová,  který  pani  Elišce  své 
rozhárané  srdce  podává,  leč  jako  sir  John  Falstaff  zle  dopadne.  — 
A  posléz:  odkud  název  Zvikovský  rarášek?  Tím  je  Krištofův  a  Eliščin 
synáček  Petr,  který  žertík  zaplétá,  a  kromě  toho  je  Zvíkovským  ra- 
ráškem  také  bůžek  žertů,  jenž  ovzduší  kusu  svou  laškovností  naplňuje. 

Zvikovský  rarášek  je  nejlepší  divadelní  práce  Stroupežnického 
a  náleží  nepopiratelně  v  první  řadu  čelných  našich  jednoaktovek. 

V  jeden  večer  se  Zvíkovským  raráškem  byla  provedena  veseloherní 
prvotina  Únos  Heleny  od  J.  E.  Beránka,  kterou  považigeme  za  di- 
vadelní směnku,  již  autor  snad  brzy  dobrým  kovem  splatí. 

Vůči  neobyčejnému  neúspěchu,  který  na  jevišti  měla  tříaktová 
veselohra  Kavalírkové  od  A.  Koukl'a,  pronášíme  se  zde  zas  a  zase, 
že  když  naléháme,  aby  se  původní  produkce  v  našem  zemském  divadle 
na  předním  místě  pěstovala,  nemíníme  tím  dokonce,  že  se  má  každá 
původní  práce  provozovati.  Nikoli,  jen  takové  buďte  po  dobrém  uvážení 
připouštěny,  které  by  čestně  obstáti  mohly. 

Zde  vybočíme.  Než  budeme  pokračovati  v  úvaze  o  dalších  kusech 
na  jevišti  našem  v  poslední  době  provedených,  hodláme  věnovati  po* 
zornost  některým  původním  práčem  pouze  v  tisku  vyšlým,  a  především 
promluvíme  o  Sňatku  z  přinucení,  původním  historickém  dramatě  v  pěti 
jednáních  od  Josefa  Junghansa,  který  těžiště  svého  výtvoru  vložil 
v  tento  nález  vyřčený  nad  hrdinou  děje:  „Všem  jasně  velmožným 
knížatům,  hrabatům,  vojvodům  a  starostům,  všem  možným  kastelánům 
a  lidu  všemu  ze  senátu  polského  se  zvěstuje.  —  Dimitr  Sanguško,  kníže 
litevské,  starosta  Kaňovský  a  Čerkaský  byv  dle  práva  stanného  překázán 
násilí  na  knížecí  dcerce  Elišce  z  Ostrohu  a  překázán  pohaněni  jeho 
královské  milosti  Zikmunda  Augusta,  propadl  statkem  svým  i  životem. 
Proto  budiž  jeho  erb  zlomen  a  kdokoliv  nálezem  tímto  opatřen  moci 
nad   ním   nabude,    může   bez   trestu  jej  usmrtiti.     Dáno  v  Knyšíně  od 


Digitized  by  VirOOQlC 


Divadelni  rozlúedy.  837 

senátu  polského  za  přítomnosti  jeho  královské  milosti  Zikmanda  Augasta 
dne  svaté  Marty  roku  tisícího  pětistého  padesátého  čtvrtého."  Dimitr 
totiž,  jak  název  práce  naznačuje,  mocně  donutil  Elišku  k  manželskému 
sňatku  s  ním:  to  jest  ono  násilí,  o  kterém  rozsudek  mluví,  a  to  jest 
jeho  tragická  vina,  za  kterou  v  katastrofě  pyká.  Zvláště  překvapuje 
čtenáře  obrat,  jaký  nastane  v  Eliščině  srdci  po  sňatku :  ona  —  jakkoli 
ví,  že  Sanguško  bídně  opustil  posavadní  svou  snoubenkyni  Fedonu, 
dceru  Kališského  vévody  Martina  Zborovského  —  chce  zůstati  jeho 
věrnou  ženou  a  stane  se  i  milující  jeho  manželkou.  Dimitr  jde  ve 
vyhnanství  do  Čech,  ale  je  stíhán  Fedoniným  otcem  a  mstitelem,  které- 
ho v  Jaroměři  zastřelí.  Spisovatel  přidržel  se  v  hlavních  rysech  dějin, 
jejichž  vypsání  Musejník  z  r.  1852  a  Památky  archeologické  IV.  i  V. 
přinesly.  Značněji  dramatickými  jsou  toliko  dvě  jednání,  první  a  po- 
slední, kdežto  v  prostředních  třech  děj  jako  ladem  leží,  jsa  kromě 
toho  epismem  neustálého  exponování  jako  zarostlý.  Dikce  je  místy 
vzletná,  ale  není  prosta  mluvnických  vad  (nohoum,  rukoum,  hosté  se 
roa^íždí  m.  rozjíždějí,  jako  by  se's,  kdy  by  jste,  andělí  m.  anděle,  při 
manželi  m.  manželu,  Eliška  Sanguško  (!),  v  tomto  stavení  má  bydleti, 
místo :  prý  bydlí).  Na  jevišti  by  Sňatek  z  přinucení  sotva  docílil  áspěchu. 
V  nedávné  minulosti  (r.  1775)  na  českém  jihovýchodu  odbývá 
se  děj  ifor^na,  *  tragédie  v  pěti  Jednáních  od  Jana  Ladeckého. 
Vesnický  lid  jest  vrchností  trýzněn,  ubíjen,  a  hrabě  Adolf  podobá  se 
svému  surovému  zemřelému  otci  také  tím,  že  v  každé  dívce  i  ženě 
spatřuje  vítanou  oběť  své  chlípnosti.  Právě  zdařilo  se  mu  vlákati  do 
zámku  Marii,  schovanku  chudého  vesničana  Boreše  a  milenku  jeho 
vnuka  Kortana.  Když  bídná  lest  nepomáhá,  užije  Adolf  násilí,  po  čem 
se  on  i  čtenář  dozvídají,  že  jest  Marie  vlastně  sestrou  Adolfovou, 
dcerou  někdejší  nevěsty  Borešovy,  který  vilného  Adolfa  ostrými  výčitkami 
zahrne,  na  medaillon  s  jeho  znakem  šlápne  a  výrazy  nejhlubšího  opo- 
vržení na  hlavu  mu  vmete,  začež  ho  hrabě,  kterýž  „ukrutností  chce 
zapomenouti  na  svou  ničemnost,"  do  klády  vsaditi  dá.  Kortan  vzbouří 
vesničany,  vyprostí  dědečka  z  klády,  táhne  s  lidem  na  zámek  a  zastřelí 
tam  hraběte  strachem  se  sv^cjícího.  Lid  rozmetal  zámek,  ale  již  se 
blíží  vojsko,  jehož  (zákulisní)  velitel  nabízí  vzbouřencům  milost,  vy- 
dajíli  mu  Kortana  živého  nebo  mrtvého.  Lid  nechce,  ale  Kortan  se 
zastřelí  sám:  velitel  má  žádanou  odpověď.  —  Celé  dílko  je  založeno 
prostince  jak  v  zevním,  tak  ve  vnitřním  slohu,  a  přece  bují  v  něm 
jakýsi  mladistvý  rozruch.  Reka  nemožno  nalézti :  v  prvním  jednání  má 
hlavní  úlohu  Marie,  v  druhém  Adolf,  ve  třetím  Boreš  a  teprve  ve 
čtvrtém  a  pátém  Kortan.  Povídka  tajívá  v  sobě  jádro  dramatu,  leč 
proto  není  každá  dialogisovaná  povídka  dramatem.  Protože  drama  vy- 
žadige,  by  posluchač  hned  v  exposici  do  všech  poměrů  jednajících  osob 
byl  zasvěcen,  jak  jinak  působilo  by  tedy,  kdy  by  děj  Kortana  byl  ná- 
ležité konstruován  a  čtenář  napřed  věděl,  žeť  Adolf  odvádí  násilně 
Marii,  aby  spáchal  krvesmilství !  Ve  čtenáři  vznikly  by  netoliko  bázeň 
a  soustrast,  ale  hned  hrůzoděs  a  snad  i  hnus.  Ve  svém  sestrojení  děje 
zmírni]  spisovatel  tento  hnus,  ale  to  přispělo,  žeť  opanovala  epika. 
Také  zevními  technickými  nemožnostmi  stížcn  jest  Kortan,  ale  naproti 
tomu  obsahige  zas  nejedno   effektní   místo.     Jazyka  se  Ladecký  posud 


Digitized  by  V:íOOQIC 


838  F,  Zákrtés: 

úploě  nezmocDil;  čtemeť  a  něho  na  př.  tvoje  řeči  nráži  m.  urážejí, 
ten  s  jebo  bibli  chtěl  by  m.  se  svou  bibli  a  p.  —  Ladecký  je  slibná  síla. 
Kortan  jest  mladé  víno,  burčák,  ale  také  spisovatelovo  mládí  jest  chyba, 
která  se  každodenně  menší. 

Vracíme  se  do  divadla,  chtějíce  již  přihlédnouti  k  provozovaným 
překladftm,  a  především  k  překladům  ze  slovanských  jazyků.  Tu  pak 
nejprve  chceme  stručně  oceniti  Asjenúv  pád,  tragédii  o  čtveru  jednáních, 
již  na  základě  bulharské  truchlohry  Ivanko  od  V.  Drumeva  samostatněji 
spracoval  J.  V.  Fric,  tak  že  Asýenúv  pád  jaksi  na  rozhraní  stoji  mezi 
původními  pracemi  a  překlady.  Přes  více  méně  důležité  vady  v  kom- 
posici, v  technické  a  psychologické  stránce  své  dojímá  nás  toto  dílo 
jakýmsi  neodolatelným  kouzlem  poesie,  které  v  látce  ohnivě  založené 
spočívá  a  poutavými  podrobnostmi,  z  jihoslovanského  života  čerpanými, 
sesíleno  jest.  Střed  událostí,  v  Trnově  ke  konci  dvanáctého  století  od- 
bývaných, tvoří  vražda,  kterou  vrchní  vojevůdce  Ivanko  spáse  na  svém 
caru  Asjenovi  v  ložnici  jeho  dcery,  k  čemuž  intriku  zaplitá  zajatý 
Řek  Isák  ze  mstivosti  za  svou  porážku,  jsa  v  tom  podporován  svoji 
krásnou  dcerou  Todorkou,  která  milovaného  Ivanka  k  svým  vnadám 
připoutá  a  Marynu,  dceru  Asjenovu,  tolikéž  Ivanka  milující,  rozžárlí, 
takže  tato  jej  do  své  ložnice  vpustí.  Avšak  dlouho  netěší  se  Ivanko 
z  nabyté  carské  moci;  neboť  když  se  mu  zešílivši  Maryua  v  Asjenové 
hrobce  místo  Asjenova  ducha  náhle  objeví,  uděšen  přizná  se  k  vraždě, 
kterou  posud  tajil,  a  lid  dosadí  na  stolec  Asjenova  bratra  Petra,  kterého 
před  krátkým  časem  Ivanko  z  carozrady  obvinil,  aby  jej  o  právo 
k  následnictví  připravil,  a  kterého  car  Asjen  skutečně  za  vinna  uznal, 
tak  že  se  Petr  nucen  viděl  uzavříti  se  v  klášteře.  Hra  se  končí,  a  — 
vrah  Ivanko  zůstane  živ  a  zdráv! 

Od  N.  V.  G  o  g  o  1  a  provedena  tříaktová  veselohra  Námluvy  v  pře- 
klade C.  Frice.  Slovan  Gogol  stojí  s  největšími  moderními  básníky  na 
stejné  výši,  a  kdykoli  do  našeho  domu  tak  veliký  host  zavítá,  třeba  s  dítkem 
tvářnosti  neočekávané,  nastane  nám  veliký  svátek.  Ovšem  nemůže  býti 
takový  svátek  každého  dne.  Jádro  děje  v  Námluvách  jest  asi  toto. 
Dvorní  rada  Ivan  Kuzmič  Podkolesin  uznává  nutnost  oženiti  se,  ale 
Tekla  Ivanovna,  dohazovačka  nevěst,  marně  se  mu  již  po  tři  měsíce 
ohlíží  po  vhodné  družce.  Však  jednu  přece  našla:  Agafii  Tichonovnu 
Kuperdjakiuovu  s  dvoupatrovým  domem  na  Moskevském  předměstí, 
dceru  kupce  třetí  třídy,  která  však  v  parádní  hodině  umí  se  vynášeti 
jako  rozená  kněžna.  Kromě  Tekly  ponouká  Podkolesina  i  jeho  koUega 
Uia  Tomič  Eočkarev  k  rychlému  oženéní,  aby  měl  v  domě  pořádek 
a  pohodlí.  Hezkou  Agafíi  si  však  namlouvá  více  ženichů,  zejména 
exekutor  Ivan  Pavlovic  Šusterka,  propuštěný  důstojník  Anučkin,  ná- 
mořník ve  výslužbě  Baltazar  Baltazarovič  Ževakin  a  kupec  Alexej 
Dmitr^ev  Starikov,  samé  to  různé  karikatury.  Podkolesinu  se  Agafie 
pojednou  přespříliš  nelíbí  —  lidé  jej  upozornili,  že  dívka  prý  má 
dlouhý  nos  a  neumí  francouzsky,  ale  Kočkarev  mu  tyto  námitky  horlivě 
vyvrací,  velebě  Agafíin  nos  jakožto  vzor,  bílý  jako  alabastr.  Nic  naplat, 
povaha  Podkolesinova,  ženitby  málo  žádostivá,  zvítězí,  on  ze  strachu 
před  oženěnim  útoče  oknem,  a  námluvy  jsou  rozbity.  —  Na  zemském 
divadle   byl   kus  provozován  s  koncem  k  vůli  obecenstvu   změněným, 


Digitized  by  V:íOOQ IC  1 


Div€idelni  rozlUedy.  839 

^tak  že  si  Agafie  vezme  Staříkova,  leč  myslím,  že  se  díla  Gogolů  za 
*žádnoa  záminkou  předělávati  nemají.  Klasik  má  býti  klasicky  pře- 
ložen —  nic  víc,  ale  věru  málo  to  není. 

Polská  slovesnost  byla  zastoupena  Michalem  Baluckým,  od 
něhož  dávány  Tééhé  ryhy^  veselohra  ve  3  jednáních,  a  Husy  a  hu- 
sičky,  komedie  v  5  jednáních.  Obě  přeložil  Arnošt  Schwab  Polabský  a 
obě  vyšly  ve  Schwabových  překladech  ve  Vilímkově  sbírce  Vybrané  hry  di- 
yadelních  ochotníků.  Těžké  ryby  jsou  také  zmařenými  námluvami.  Těžké 
ryby  —  odkud  ten  název?  Vysvětlení  podává  spisovatel  sám  tímto  dia- 
logem : 

Vtstovský ...  Ze  zásady  nechodím  do  takých  domů,  kde  jsou  dorostlé  panny. 

Pagatotně.  Z  jaké  příčiny? 

Vistovský.  Hned  vám  to  vysvětlím.  (Sednoa  ti.)  Víte,  pane  PagatoviČí,  co 
jsou  těžké  ryby? 

Pagatovič.  Těžké  ryby?  —  Ano,  kapři,  štiky  — 

Vistovský.  Ano  —  v  obyčejném  významu  — ;  avšak  v  širším  smyslu  jsme 
těžkými  rybami  my. 

Pagatovič.  Jakže?  já  jsem  také  těžkou  rybou? 

Vistovaký.  Vy,  —  já  —  a  vůbec  každý  svobodný,  zámožný  člověk  s  jistým 
postavením  vo  světě,  který  by  mohl  ženě  zajistiti  dobrou  budoucnost,  krásné 
postavení  —  slovem  to,  co  nazýváme  dobrou  partii. 

Pagatovič.  Nyní  rozumím. 

Vistovský.  Pochopíte  tedy,  že,  objevili  se  taková  těžká  ryba  v  domě, 
kde  jsou  slečinky  na  vdávání,  tu  hned  matlqr,  tety,  poručiiíci  usilují  ho  lapit 
za  muže.  Nastanou  porovnání,  námluvy  atd.  —  slovem:  formální  lovy. 

Ale  všechna  theorie  je  šedá.  Sotva  se  okáží  dívky,  rozplynou  se 
všechny  námitky  niveč.  Krásná  Helena  Bnrčinská,  osmnáctiletá  žačka 
z  ústavu,  přijede,  a  hned  si  ji  namlouvá  „těžká  ryba"  Pagatovič,  takto 
starý  mládenec  a  soudní  rada.  Helena  mu  lichotí,  takže  se  domýšlí  být 
od  ní  milován,  avšak  Helena  má  jiný  záměr:  přeje  si,  aby  jí  otec 
koupil  modrý  hedvábný  šat,  k  čemuž  se  jí  naskýtá  dobrá  příležitost: 
„Pagatovič  jede  právě  do  Vídně,  a  on  umí  velmi  dobře  vybírati  látky. 
Praví  se,  že  tam  lze  lacino  koupiti.  U  nás  v  sousedství  jest  na  sv. 
Josefa  velký  ples,  potřebovala  bych  tedy  šat  velice.  Považ,  má  drahá, 
jaké  by  to  bylo  štěstí,  objeviti  se  v  hedbávných  šatech  s  vlečkou  — 
s  tak  dlouhou,  dlouhou  vlečkou. '^  Ano  sám  Vistovský  bral  by  na  udici 
vážného  čertíka  Vandu,  Heleninu  spolužačku.  Ale  panenka  miluje  učitele 
hudby  Jindřicha,  který,  chceli  se  stát  universálním  dědicem  svého  strýce 
Visto vského,  nesmi  si  vyvoliti  nežli  ženu,  která  se  strýcovi  zalíbí,  kterou 
on  schválí;  a  strýc  schválí  Vandu  tím,  že  se  o  ni  pro  sebe  uchází. 
Vanda  dostane  Jindřicha,  a  Helena  hedvábné  šaty.  Tím  tedy  proveden 
důkaz,  že  ne  všude  mají  chuť  na  těžké  ryby.  Balucký  je  bystrý  po- 
zorovatel, jakožto  dramaturg  Krakovského  divadla  zná  scénické  poža- 
davky, kreslí  důsledně  povahy  a  píše  obratně,  i  bylo  by  přáti,  aby  si 
počínal  původuěji  a  povznešeněji  i  komponoval  méně  volně  a  méně 
průsvitně  nežli  specielně  v  Těžkých  rybách,  kde  první  jednání  tvoří 
jen  předehru  a  kde  dramatické  napjetí  tak  citelně  větší  síly  postrádá. 

O  Husách  a  husičkách  nelze  při  nejlepší  vůli  říci,  že  by  se  po- 
vznášely po  niveau  dvornosti,  jakou  je  dramatický  spisovatel  ženskému 
obecenstvu  povinen.  Prosím,  aby  nebyl  můj  úsudek  —  jak  se  u  nás 
pravidelně   stává  —  s   národního   nebo   politického    stanoviska  lichým 


Digitized  by  V:íOOQIC 


840  F.  Zákr^s:  Divadelní  rozhledy. 

spůsobem  vykládán.  Milaji  velmi  vřele  bratry  Poláky,  ale  —  amicas. 
Plato,  sed  magis  amica  verítas.  Kterak?  snad  by  se  neměl  nikdo  po- 
zastavovati nad  tím,  zvolili  sobě  divadelní  spisovatel  nadávka  za  motiv  ? 
Jak  nemá  poslacbačovi  naskakovati  husí  kflže,  když  má  z  úst  Hala- 
tinského  jinak  rozumného  slyšeti  takovéto  dnchaplnůstky :  „Hnson  — 
jest  u  mne  žena  bez  myšlenek,  bez  vySšího  cíle,  která  nic  nečini  z  pře- 
svědčení, ani  ze  srdce,  ale  kráčí  slepě  za  modon,  zvykem,  předsudkem 
a  jest  k  tomu  zlostnou  a  domýšlivou.  Jsou  rázné  druhy:  husy  učené, 
které  hnízdí  ve  větších  městech,  hrají  si  na  protektorky  literatury  a 
umění,  otevírají  salony,  v  nichž  ne  mladé  a  ne  hezké  slečinky  baví  se 
nesprávným  zpěvem  a  lichou  hrou  na  pianě,  v  nichž  mladí  básníci 
předčítají  verše,  jež  žádný  časopis  otisknouti  nechtěl,  a  neuznaní  geniové 
scházejí  se  k  rozpravám  o  vlastní  své  velikosti  a  ku  vzájemnému  vy- 
nášení se.  Vedle  těch  jsou  husy  růženečkářky,  žádoucí  obroku  duchov- 
ního od  privilegovaných  pastýřů,  štěbetající  od  rána  do  večera  litanie 
a  žalmy  pro  ukrácení  chvíle.  Jsou  také  husy  aristokratky,  které  pochá- 
zejí od  Kapitolinských,  honosí  se  zásluhami  svých  předků  a  nosí  zobáky 
vzhůru.^  K  těmto  husám  aristokratkám  počítá  Hulatinský  také  tetu  Bellu, 
starou  fíflenu  s  falešnými  vlasy,  s  falešnými  zuby,  s  falešným  obočím, 
s  falešným  ruměncem  a  s  lichým  srdcem,  neslýchané  pyšnou  na  svůj 
původ  z  jakýchsi  Řempělinských,  která  svou  neteř  Johanku  nabádá,  by 
si  ji  obrala  za  vzor  svého  života.  Mařický,  Johančin  ženich,  spatřii^^ 
ve  svoji  nevěstě  dívku  skromnou,  neznající  světa,  života,  plnou  prostoty 
a  naivnostj,  ale  Hulatinský  jej  za  to,  že  pro  dívky  podobného  rázu 
horuje,  nazve  ctitelem  hus  vesnických.  Johanka  skutečně  začíná  tetu 
Bellu  poslouchati  a  příležitostně  Mařického  odbude  slovy:  Musím  vám 
říci,  že  netřeba  mi  vašich  milostí ....  Za  vás  —  sto  jiných  I  **  Posléze 
ji  však  hlavičku  napraví  žárlivost  na  Marii,  dceru  profesora  ve  výslužbě 
Těpiševského,  dívku  to  rozumnou,  tedy  ne  husičku,  kterou  si  vezme  Hu- 
latinský. Třetí  typus  nerozumné  ženy  tvoří  paní  Figurkovská,  ieua 
skutečně  hezká,  ale  jinak  —  praví  Hulatinský  —  dokonalá  husa,  husa 
elegantní,  již  rodiče  od  dětinství  strojili  jako  loutku,  jež  louticou  zů- 
stala po  celý  život,  a  jejížto  duší  jest  oblek,  tak  že  se  skládá  pouze 
z  tčla  a  z  obleku.  Kde  jsou  husy,  nescházejí  houseři.  Muž  paní  Figur- 
kovská ku  př.  je  „spíše  její  kasír,  listonoš,  slovem  sluha,  a  vedle  toho 
doktor,  který  se  honí  za  pacienty,  aby  měl  čím  strojiti  svou  ženu.^ 
Tím  se  málem  hmotně  zničí,  avšak  přes  to  zůstává  své  manželce  oddán, 
i  když  mu,  jak  to  již  jednou  učinila,  prchne,  tentokráte  s  Pantaleonem 
Durnickým,  ženichem  Johance  tetou  Bellou  vnucovaným  a  houserem 
toho  jména  druhým. 

Obecenstvo  se  při  pracích  Baluckého  baví  a  naše  kritika  je  po- 
suzuje dle  příznivějšího  měřítka  nežli  práce  domácí. 

Slovanský  repertoir  nebyl  posud  v  náležité  míře  pěstován,  avšak 
doufejme,  že  příště,  za  nynějších  valně  zlepšených  poměrů  také  v  tom 
nastane  vydatný  obrat.  (Dokončení.) 


1 


Digitized  by  V:íOOQ  16  I 


F.  Schulz:  Latinská  babička.  841 

Latinská  babička. 

Povídka 

od 

Ferdinanda  Schulze. 

(PoknčOTinf.) 

^nala  jste  ho  také  osobně?*'  vyzvídal  jsem  z  panímámj,  patře  do 
té  bledé,  zarmoucené  tváře  domnělého  svatého  Karla  Boromejského, 
jako  bych  z  ní  vyčísti  chtěl  utrpení  dvou  mladých  srdcí. 

„Pamatuju  se  na  něho  i  z  těch  let  velmi  dobře/  pokračovala 
panímáma.  „Byl  pěkně  urostlý,  ale  těla  outlého ;  tváře  jeho  tenkráte 
ovšem  nebyly  tak  smutné  a  bledé,  jako  zde  na  obraze.  Yidím  ho 
v  duchu  ještě  s  úsměvem  štěstí  a  s  ruměncem  zdraví.  Syn  chudých 
rodičflv  odtud  vystudoval  zdejší  gymnasium  s  výborným  prospěchem, 
ale  nemoha  pro  úplný  nedostatek  peněžité  podpory  odebrati  se  do 
Prahy  na  další  studie,  ano  vida,  že  sestárlí  a  vždy  více  chnravějící 
rodiče  v  brzkn  sami  budou  míti  potřebí  jeho  pomoci,  vstoupil  do 
služby  při  hospodářském  úřadě  na  panství  L — ském.  Dařilo  se  mu. 
Ve  věku  dvacíti  čtyř  let  stal  se  pojezdným  a  mohl  svým  rodičům  po- 
skytnouti úlevy,  bez  níž  poslední  jejich  dni  by  byly  bývaly  velice  ža- 
lostné. Ovšem  života  jejich,  prací  a  starostmi  podhlodaného,  na  dlouho 
zachovati  už  ani  nejvroucnější  synovski  jeho  láska  a  vděčnost  nedo- 
vedla. Otec  skonal  a  matka  slábla  neduhem  nezhojitelným.  Karel  — 
bylo  to  tenkráte  v  létě  —  navštěvoval  ji  pěšky  z  L  .  .  .  den  co  den 
za  pozdního  soumraku,  aby  s  úsvitem  ranním  se  vrátil  k  svému  po- 
volání. Jen  nedělní  odpoledne  strávil  u  ní  celé.  Tenkráte  poznala  jej 
Marie  a  on  ji  .  .  .  ňíčanských  bydlili  v  přízemí  ve  skromném  domku 
právě  naproti  Horským  .  .  .  Kolikráte  ubohá  babička  ještě  ve  vysokém 
věku  vypravovala  mi,  jakým  blahem  rozplývalo  se  její  srdce,  když 
s  prvního  patra  patřila  oknem  do  chudičké  světničky  a  viděla  Karla, 
jak  ošetřige  svou  nemocnou  matku!  Krásný  mladý  muž  zdál  se  jí 
v  té  péči  o  chorobnou  rodičku  ještě  mnohem  krásnější.  Bylo  jí  nej- 
vyšší slastí,  za  nepřítomnosti  jeho  vládnouti  neviditelnou  rukou  svou 
kolem  ubohé  stařenky  a  zastupovati  jej  v  něžné  starosti  o  její  potřeby 
a  pohodlí.  Ano  upomínky  na  onu  krásnou  dobu  mladistvé  lásky  mno- 
žily a  osvěžovaly  se  v  ní  přibývající  starobou  a  na  samém  sklonku 
života  zalhaly  a  naplnily  mysl  její  zcela  .  .  .  Právě  onoho  měsíce, 
který  pro  ni  měl  skončiti  tak  osudně  pro  všechnu  budoucnost,  cítila  se 
nevýslovně  šfastna  .  .  .  K  bytu  Horských  náležela  zahrádka,  s  kterou 
v  levo,  v  právo  sousedily  jiné  zahrady  a  do  zadu  ouzká,  vždy  tichá 
ulička.  Každého  rána  Marie  tenkráte  nacházela  ve  své  besídce  na 
stolku  svSži  kytici  nejkrásnějších  květin  a  v  ní  skrytý  lísteček  pře- 
drahého obsahu.  Dlouho  a  dlouho  do  noci  sedávala  ve  své  spací 
komnatě  u  okna,  toužíc  spatřiti  drahého  dárce,  jehožto  jméno  znala 
a  v  milostném  rozechvění  si  šeptala,  ačkoliv  na  lístku  nikdy  napsáno 
nebylo.  Však  on  jako  by  odpovídal  k  tající  se  dobrotě  její,  kterou  přece 


Digitized  by  V:íOOQIC 


842  1^.  Schfdt: 

nad  matkou  svoa  stále  vznášeti  se  Tiděl,  uměl  vždy  vyčkati  chvíli,  aby 
chráněn  pláštěm  noci  octnul  se  ji  na  blízku,  a  neviděn  a  nepozorován 
zanechal  místo  sebe  výmluvné  tlumočníky  své  žhoucí  lásky.  Nékdy 
náhle  procitnuvši  z  libého  sna,  jako  by  byla  zaslechla  jméno  své,  pro- 
nesené sladkým  hlasem  miláčkovým,  spěchala  k  oknu,  aby  ve  svitn 
měsíčném  shlédla  na  zahradě  mezi  růžovými  kci4  stepilou  postavu  jeho ; 
však  květným  sadem  buď  jen  mihnul  se  stín  stříbrného  mráčku,  za 
nímž  měsíc  právě  se  skryl,  nebo  přeletěl  pták,  vyplašený  někde  ze 
svého  hnízda  ...  po  Karlovi  ani  stopy,  a  nová  kytice  přece  už  byla 
v  besídce  na  stole  ...  ó  jak  prý  tu  Marie  s  bolestnou  touhou  po- 
hlížela do  nočního  šera,  v  němž  snad  právě  před  okamžením  zmizel 
milovaný  muž!  Jak  prý  s  myslí  až  do  hlubin  rozechvělou  naslouchala 
otevřeným  oknem  každému  zavanuti  vonného  vzduchu  nočního,  každéma 
zašelestění  dřímcgícího  stromoví!  .  .  .  nikde  ani  nejmenší  známky  jeho 
přítomnosti  .  .  .  Sladká  mdloba  prý  pak  pojala  její  celou  bytost,  a 
v  rozkošném  polosnění  ubohá  dívka  sotva  prý  se  mohla  dočkati  jitra, 
aby  nedadouc  podnět  ke  zvláštní  pozornosti  svého  otce  a  domácího 
služebnictva  došla  si  do  besídky  pro  kytici  a  co  v  ní  ještě  tisíckráte 
skvostnějšího  uloženo  bylo.  Nabyvši  tak  pro  celý  dlouhý  den  nové 
radosti  a  potěchy,  schovala  vše  jako  nejdražší  poklady  do  spodní  při- 
hrádky tohoto  prádelníku  .  .  .  Zde  to  bylo  uloženo  všechno  až  do 
její  smrti.  Sem  nedovolila  nahlédnouti  nikomu  mimo  mne.  Sem  utíkala 
se  sama,  když  jí  bylo  nejteskněji.  ,Musím  zajíti  zase  trochu  k  sobě!' 
říkávala,  uchylujíc  se  k  tomuto  místu.  ,Zde  jsem  si  schovala  svon 
mladost  a  celé  své  blaho.'  A  co  to  bylo?  Několik  hrstí  úplně  bez- 
barvých, na  prach  suchých  a  už  z  největší  části  rozpadalých  květin  a 
balíček  sežloutlých  papírkův,  popsaných  inkoustem  už  zcela  zrezavělým 
a  kam  někdy  nějaká  kapka,  snad  slza,  padla,  už  nadobro  setřeným. 
Však  babička  vážila  si  těch  památek  z  dob  dávno  zašlých  jako  draho- 
cenných svátostí  a  uzavírala  je  opět  povznesena  na  duchu  ano  i  na 
těle  posilněna  a  osvěžena.  Listy  uměla  všechny  z  paměti  .  .  .  Jednou, 
jen  jedinkráte  za  celý  život,  tenkráte,  když  jste  byl  u  nás  a  ona  se 
zotavovala  z  nemoci,  do  které  po  tehdejší  návštěvě  pátera  Dominika 
byla  klesla,  dala  mi  je  také  čísti,  abych  prý  věděla  všechno,  když  už 
mi  tolik  byla  svěřila.  Musila  jsem  čísti  nahlas,  ale  kde  scházelo  slovo, 
poněvadž  inkoust  buď  se  rozplynul  nebo  vyšel,  doplnila  z  paměti,  co 
tam  patřilo.  Nemohla  jsem  se  zdržeti  pláče,  čtouc  tolik  krásných,  do- 
jemných slov,  jimiž  pan  Karel  Říčanský  k  mladému  srdci  jejímu  kdysi 
mluvil,  líče  jí  lásku  svou  a  prose  za  její.  Což  to  všechno  jinak  znělo, 
než  jak  asi  můj  otec  se  vší  svon  latinou  k  slečně  Marii  Horské  pro- 
mluviti dovedl!  ...  A  což  mám  říci  o  listu  onom  posledním,  v  němž 
šlechetný  mladý  muž,  zdrcen  zprávou  o  sňatku  své  drahé  Marie  s  mým 
otcem,  loučil  se  s  nešťastnou  dívkou  a  dávaje  jí  pro  ten  svět  s  bohem, 
volal  ji  na  srdce  své  pro  vcškeren  život  pohřební,  pro  nějj^  prý  mu 
před  bohem  nepopiratelně  náleží !  .  .  .  Pro  hlasité  stkaní  nemohla  jsem 
jej  nahlas  dočisti.  Jen  mezi  slzami  dopatřila  jsem  se  konce,  který  byl 
tak  žalostný,  že  mně  už  staré  a  vdané  osobě,  které  se  to  přímo  pranic 
netýkalo,  lítostí  srdce  div  nepuklo.  Jak  asi  tenkráte  bylo  ubohé  Marii, 
když  čtla  ta  slova,  plná  zoufalství  a  naděje,  slasti  a  hoře,  po  prvé ! . . . 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Ijatinshá  habiika.  843 

Jaktěživa  nečila  ani  neslyšela  jsem  nic  podobného,  a  posud  trnu,  když 
si  na  to  jen  vzpomenu.  Však  babička  klidně  naslouchajíc  mému  čteni 
jen  blaženě  se  usmívala;  když  pro  zármutek  jsem  umlknouti  musila, 
několikráte  přikývnuvši  hlavou  hlasem  radostně  rozechvělým  pravila: 
,yiď,  to  byl  člověk?  Takoví  na  světě  už  ani  nejsou!  Vím,  že  se  s  ním 
na  věčnosti  shledám  a  že  budeme  pak  na  věky  svoji.  Však  ještě 
neumřu.  Jeho  slova  uvádějí  mě  zpět  do  mé  mladosti  a  dodávigí  nové 
síly  slábnoucímu  tělu.  Pojednou  cítím  se  zdravější.'  To  bylo  tenkráte, 
když  jste  jí  z  Boži  vody  přinesli  první  jarní  květiny  a  ona  po  dlouhém 
čase  opět  po  prvé  chtěla  vás  vidět.  Nevím,  ozdravélali  návratem  jara 
nebo  čarovnou  mocí  oněch  milostných  listův,  kteréž  před  tím  zc^isté 
už  tisíckráte  byla  čtla  .  ,  .'^ 

„A  kde  jsou  ty  památné  listy,  kteréž  pokládati  sluší  za  klíč 
k  tajemstvím  babiččina  života?"  zvolal  jsem,  vzchopiv  se  ze  stolice  a 
už  přiklekaje  k  nejnižší  přihrádce  známého  prádelníka,  abych  ji  vy- 
táhl. „Nikdy  nu  světě  posud  nic  nerozněcovalo  mou  zvědavost  jako 
tyto  pomníky  babiččiny  mladistvé  lásky.  Ona  ubožák  je  před  námi 
dětmi  skrývala;  duch  její  nebude  se  horšiti,  když  si  je  nyní  přečtu 
s  onou  úctou,  která  přísluší  každé  památce  opravdového  buď  blaha 
neb  hoře  lidského.'* 

„Nepřečtete  si  nic!**  panímáma  pospíšila  ochladiti  mou  ohnivou 
dychtivost  po  babiččiných  milostných  listech.  „Všechno  musila  jsem  jí 
dáti  do  rakve,  co  po  Karlu  Řičanském  na  světě  měla:  všechna  psa- 
nlčka  jeho  i  všechny  drobty  oněch  kytic.  Babiččina  pokladna  jest 
prázdna,  zůstal  zde  toliko  tento  obraz,  jenž  pochází  už  z  let  pozdějších. 
Dělajíc  na  světě  konečný  pořádek,  babička  pravila,  ten  abych  tu 
nechala,  ona  že  si  jde  k  tomu,  jehož  podobu  jí  pro  všechen  čas 
udržoval  před  očima.  ** 

„A  tu  podobiznu  babička  sama  dala  si  malovati?  .  .  .'^  já  opět 
netrpěliv,  abych  najednou  všeho  se  dověděl,  přejal  jsem  panímámě 
slovo.  Yáak  ona  přisednuvši  blíže  ke  mně,  jenž  jsem  se  zadíval  do 
povytažené  zcela  prázdné  přihrádky  babiččina  památného  prádelníku, 
odvětila : 

„Musíme  zůstati  při  pořádku,  od  něhož  jsme  se  už  bez  toho 
dosti  odchýlili  .  .  .  Máme  tu  ještě  někoho,  o  němž  už  třeba  zmíniti 
se.  Pan  radní  Horský  neměl  vlastního  domu,  bydlil  v  nájmu  u  souken- 
nika  Javora,  rovněž  zámožného  měšťana  zdejšího,  který  s  rodinou  svou 
obýval  přízemek.  Nejstarší  syn  Fricek  byl  na  studiích  v  Praze.  ílíkali, 
že  bude  už  brzy  hotov  a  že  vstoupí  za  úřadníka  do  kanceláře  pana 
radního  Horského.  Starý  pan  Javor  velice  se  tím  pyšnil,  že  má  tako- 
vého syna,  který  po  panu  radním  někdy  zde  bude  úřadovati,  a  před- 
cházel si  svého  vzácného  n^emníka  na  jehožto  přízeň  příští  slávu  a 
důstojnost  své  rodiny  zavěšoval,  mnohými  úsluhami.  Fricek  neměl  proti 
těmto  záměrům  otcovým  ani  nejmenší  námitky,  ano  ještě  doplňoval  je 
T  jedné,  dle  svého  mínění  nejdůležitější  stránce.  Slečna  Marie  rozkvé- 
tajícími půvaby  svými  vzbudila  v  něm  lásku.  Pozorovalo  se  to  v  městě, 
ale  nikdo  nepřikládal  tomu  zvláštní  důležitosti,  poněvadž  študenti,  už 
když  zde  jsou  ve  vyšších  třídách,  tím  více  pak,  když  přijíždějí  na 
vakace  z  Prahy,  po  děvčatech  silně  se  ohlížejí,  a  slečna  Marie  Horská 


Digitized  by  VirOOQlC 


844  F.  Schidz: 

mimo  něho  také  ještě  mnoha  jiným  mladým  pánům  jeho  zaměstnini 
a  věku  hlavu  pomátla.  Ale  Fricek,  jak  jsme  i  my  děti  z  celého  města 
ma  říkali,  nespokojil  se  jen  s  tím,  co  jiným  študentům  postačovalo: 
totiž  slečnu  Marii  co  den  vídati,  kolem  oken  jejích  se  míhati,  ji  po 
ulici  nadcházeti,  ji  pozdravovati,  za  poděkování  lehké  pokývnutí  hlavy 
od  ní  dostati,  v  kostele  hlízko  její  lavice  se  postaviti,  na  ni  místo  na 
oltář  so  dívati  a  do  svého  zápisníku  několik  veršův  o  jejích  očích, 
vlasech  a  tvářích  zaznamenati :  sotva  o  rok  starší  než  ona,  vzal  lásku 
k  ní  velice  do  pravdy.  Tenkráte,  když  Mariino  srdce  celé  náleželo 
Karlu  Říčanskému,  mladý  Javor  už  mezi  rokem  častěji  než  ostatní 
študenti  přijížděl  z  Prahy  domů  a  na  vakacích  hyl  ze  všech  nejdříve. 
Kde  jen  se  kmitla,  byl  jí  v  zápětí ;  jako  syn  domácího  pána,  u  něhož 
Horští  bydlili,  domníval  se  býti  s  ní  už  seznámen  a  oprávněn  při- 
točiti se  k  ni  i  když  šla  se  svým  otcem  i  když  městem  ubírala  se 
sama.  Yšak  ona  trpíc  jeho  přítomnost  nevěnovala  mu  ani  nejmenší 
pozornosti,  k  níž  ovšem  ani  zevnějšek  jeho  nevábil  mladou  a  krásnou 
dívku.  Nepoměrně  mohutná,  ramenatá  postava,  nad  Čelem  velmi  nízkým 
silné  husté  vlasy,  veliké,  jako  vyděšené  oči,  pihovitá  škaredá  tvář 
s  vrchním  rtem  vyčnívajícím  i  pod  klenoucími  se  už  kníry;  k  tomu 
hlas  drsný,  hřmotný  a  každé  hnutí  těla  hranaté,  přihrublé  .  .  .  nebylot 
věru  potřebí  ani  tak  jemné  mysli  ani  tak  bystrého  oka,  jaké  měla 
Marie,  aby  rozeznala,  komu  dáti  přednost,  či  Karlu  Říčanskému  či 
Frickovi  Javorovic  ..." 

„YždyC  to  jest  páter  Dominik!"  zvolal  jsem,  už  nemoha  potla- 
čiti v  sobě  tušení,  že  s  obrazem,  jejž  panímáma  právě  mi  podala 
o  mladém  právníku  Javoroví,  úplně  se  shoduje  podoba  mého  nebožtíka 
profesora. 

„Strpení!"  odvětila  panímáma,  ani  nepotvrzqjíc  ani  nepopírajíc 
mé  tázavé  podivení,  a  pokračovala: 

„Fricek  nemohl  býti  dlouho  v  nejistotě,  že  Mariina  mysl  k  němu 
se  nekloní.  Však  zhrzená  láska  jeho  ještě  nehodlala  ustoupiti,  nýbrž 
střežila  a  hlídala  Marii  jen  tím  přísněji  a  vytrvaleji.  Brzy  postřehla, 
co  i  panu  radnímu  i  nejbližšímu  okolí  Mariinu  napořád  zůstávalo  tajno. 
Častá  přítomnost  Karla  Říčanského  v  protějším  příbytku  a  upjaté  po- 
hledy jeho  k  oknům  prvního  poschodí  vzbudily  Frickovu  pozornost,  a 
k  lásce  přidružila  se  žárlivost.  Ta  pak  jest  vášeň,  která  nešetří  na 
světě  nikoho  a  ničeho.  Trávíc  srdce,  v  kterém  vznikla,  nerozpakige  se 
zničiti  kolem  sebe  všechna  ostatní.  Fricek  konečně  postřehl  noční 
návštěvy  Karlovy  v  zahradě,  a  vida  že  šCastný  sok  pěstige  své  blaho 
za  zády  pana  radního,  jehožto  odporu  asi  z  platných  důvodův  se  obává, 
chtěl  způsobiti  rozhodnutí.  Předstoupil  před  pana  radního  a  požádal 
ho  za  ruku  jeho  dcery.  Pan  radní  z  počátku  ovsem  nemálo  se  podivil 
takovému  návrhu  od  mladíka,  který  ještě  neukončil  svých  studií,  a 
klada  ten  krok  na  účet  mladické  roznícenosti  a  přenáhleností  odpověděl 
vyhýbavě  a  odkládavé ;  však  brzy  pohlížel  na  věc  vážněji  ano  s  trapnou 
starostlivostí,  když  Fricek  nezdarem  první  své  návštěvy  u  něho  neza- 
držen při  opětném  setkání  se  s  ním  dal  mu  na  srozuměnou,  že  slečna 
Marie  není  nevšímavá  k  mužům  ne  o  mnoho  starším  ale  při  tom  ne- 
mohoucím vykázati  se  mimo  skrovné  služné  ani  krejcarem  jmění.  Kdy  by 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  habiika.  845 

prý  pan  radní  sobě  přál,  Fricek  byl  ochoten  podati  ma  toho  důkazy. 
Tím  osud  ubohé  Marie  se  zrychlil.  Mladý  Javor  pro  sebe  ovšem  ne- 
dosáhl ničeho,  ale  pan  radní,  stráviv  několik  dni  v  zasmušilosti  a 
mlčení,  až  vzbndil  ob^vn  o  své  zdraví,  a  přijav  pak  návštěva  mého 
otce,  zavolal  k  sobě  v  soukromí  dceru  a  bez  dlouhých  přípravních 
řečí  zjevil  jí,  že  cítě  doléhati  na  sebe  příznaky  stáří  a  přemýšleje 
o  zabezpečeni  její  budoucnosti  nemohl  učiniti  nic  prospěšnějšího,  než 
slíbiti  její  ruku  svému  ctěnému  příteli,  Josefa  Kratinovi,  který  už 
před  dvěma  lety  za  ni  požádal  a  právě  těchto  dnův  svou  upřímnou 
prosbu  obnovil.  Než  Marie  z  hrozného  překvapení  svého  vzpamatovati 
se  mohla,  pojav  ji  do  náručí  a  přivinuv  ji  k  svému  srdci,  připojil,  že 
otcovská  láska  a  péče  jeho  naděje  se  do  ní  v  této  věci  úplné  po- 
slušnosti. Marie  si  zoufala.  S  úpěnlivým  pláčem  sklesla  otci  k  nohám 
a  zapřísahala  jej,  aby  tak  kvapně  nerozhodoval  nad  jejím  životem  a 
štěstím,  aby  jí  dopřál  času  na  rozmyšlenou,  že  té  chvíle  nechce  říci 
ne,  ale  rovněž  že  nemůže  říci  ani  ano.  Však  otec  prý  hlasem 
zcela  určitým  odvětil,  že  už  sám  všechno  v  minulých  dnech  uvážil,  aby 
ji  všeliké  rozmyšlení  ušetřil,  a  že  jí  tedy  výsledek  svého  zdravého  a 
zralého  rozmyslu,  od  něhož  prý  bez  zlehčení  své  cti  ani  odstupiti  ne- 
může, poněvadž  mému  otci  už  dal  své  slovo,  jsa  svolením  jejím  úplně 
jist.  Rozplývigíc  se  slzami  Marie  učinila,  ještě  jeden  pokus,  odvrátiti 
od  sebe,  co  hrozilo  zničiti  netoliko  její  mladost,  ale  celý  život  a  ve- 
škero blaho  jeho.  Ujišťovala  otce,  že  chová  k  panu  Josefa  Kratinovi 
nejdokonalejší  úctu  a  jest  přesvědčena,  že  i  on  jest  upřímným  přítelem 
jejich  rodiny.  To  pak  že  dodává  jí  odvahy,  aby  došla  k  němu  sama 
a  požádala  ho  za  navrácení  slova,  z  jehožto  naplnění  by  sám  nemohl 
míti  žádné  radosti,  kdy  by  věděl,  jak  bolestně  jí  se  dotklo.  Ale  tu  prý 
pau  radní,  zkroušeným  hlasem  jal  se  ji  prositi,  aby  mu  nestrpčovala 
těch  několik  dní  života,  které  mu  ještě  zbývají.  Už  prý  jest  těch  řečí 
po  městě  o  ní  dost, .  třeba  udělati  jim  konec  a  nikoliv  podněcovati  nové. 
Nikdy  prý  by  nebyl  sobě  pomyslil,  že  Marie  mu  způsobí  takové  hoře, 
nerozeznávajíc,  co  na  její  a  jeho  důstojnost  se  sluší.  Dal  prý  si  na 
jejím  vzděláni  a  vychování  tak  záležeti  a  musí  nyní  slyšeti,  že  všelijací 
hejskové  bez  jmění  a  řádného  postaveni  veřejného  opovážili  se  blížiti 
se  k  ní  a  ona  že  ani  neodmítá  jejich  dotěrnost.  Ouhona  z  této  její  neopa- 
trnosti pro  ně  oba  už  vzešlá  že  může  se  napraviti  toliko  brzkým  sňatkem 
Mariiným  s  mužem  takové  občanské  vážnosti  a  osobní  hodnoty,  jakou 
se  honosí  jeho  dávný  přítel  Kratina.  Nezkušená  dívka  ulekla  se  těchto 
slov  otcových,  sprovázených  opravdovým  zármutkem  jeho.  Pojednou 
pojala  ji  ouzkost,  jako  by  ve  svém  poměru  ke  Karlovi  bůh  ví  jakého 
hříchu  se  byla  dopustila,  a  samo  prozrazení  jejího  tajného  blaha  po- 
mátlo ji.  Vidouc  pak  otce  před  sebou  tonouti  v  takové  žalosti,  k  níž 
sama  prý  zavdala  příčinu,  nevěděla,  kde  najíti  rady  a  pomoci.  Bylo 
jí  líto  otce  a  pro  jeho  upokojení  ochotně  obětovala  sebe  samu  a  co 
na  světě  měla  nejdražšího.  ...  Na  zejtří  překvapeno  bylo  město  no- 
vinou, že  za  tři  neděle  bude  se  slaviti  její  sňatek  s  mým  otcem  .  .  . 
Stalo  se  to  v  týž  den,  když  Karel  Říčanský  ukládal  svou  matku  do 
hrobu  ...  Od  té  chvíle  neviděl  ho  zde  v  městě  nikdo.  Za  několik 
dni  opustil  také  svůj  úřad  v  L  .  .  .  Pravilo  se,    že  se  odstěhoval  do 

OSrfiTA  1888.  9.  54 


Digitized  by  V:íOOQIC 


846  1^.  Schids: 

Prahy.  Také  Fricek  po  svatbě  Mariině  odjel  odtud.  Netrvalo  ani  půl 
roka,  starý  Javor  prodal  zdejší  svflj  dfim  i  obchod  a  přesídlil  se  daleko 
odtud  do  jižních  Čech.  S  panem  radním  ani  se  nerozloučil.  Mezi  lidmi 
prý  naříkal,  že  Marie  jest  zkázou  celé  jeho  rodiny.  Nejdříve  prý 
Fricka  svou  krásnou  tvářičkou  zbláznila  a  pak  prý  se  mu  vysmála. 
Ubohý  že  pro  to  zanevřel  na  život,  sběhl  se  studií  právnických  a  šel 
do  kláštera  ..." 

„Tedy  tak  sešli  se  oba  sokové!"  podivil  jsem  se  zvláštnímu 
průběhu  lidských  osudův.  „Tím  ovšem  sporná  otázka  jejich  nemohla 
se  vyříditi,    ačkoliv  příčina  její  pro   oba  byla  navždy   ztracena!"  .  .  . 

„Hlavní  boj  mezi  nimi  teprv  nadešel,"  přisvědčila  panímáma,  „a 
sice,  když  se  podobalo,  že  vlny  času  nad  oběma  se  zavřely  .  .  .  Moje 
mladá  macecha  ku  podivu  brzy  vpravila  se  do  svého  nového  života. 
Hlavní  péči  věnovala  mně.  Nepřestanu  jí  nikdy  za  to  žehnati  z  nej- 
vděčnějšího srdce  svého.  Však  bylo  i  pro  ni  štěstí,  že  měla  mě.  Nyní 
to  vidím  jasněji,  než  kdy  posud.  Yěkem  byla  jsem  jí  bližší  než  mflj 
otec;  vypadaly  jsme  vedle  něho  jako  dvě  sestry  a  tak  jsme  spolu  také 
žily.  Jak  nyní  znám  svět,  myslím,  že  by  si  byla  musila  v  našem  domě 
zoufati,  kdy  by  nebyla  měla  mne.  Věřím,  že  můj  otec  ji  měl  opravdu 
velmi  rád,  jinak  musila  bych  pochybovati  o  jeho  zdravém  rozumu  a 
dobrém  srdci;  ale  nemohu  si  nikdy  pomyslit,  že  ona  měla  ráda  jeho. 
Chovala  k  němu  úctu  a  vážnost;  však  lásku?  .  .  .  Kdo  by  jí  to  byl  mohl 
pokládati  za  zlé,  že  tento  cit  v  ní  pro  něho  nebyl?  .  .  .  Ten  všechen, 
cokoliv  ho  k  nám  do  domu  vůbec  přinésti  mohla,  darovala  mně.  Na 
venek  ovšem  vypadalo  u  nás  všechno  jako  u  nejšťastnějších  lidí  ...  Já 
a  otec  jsme  vůbec  velice  získali  spojením  s  rodinou  Horských.  Byli  jsme 
povýšeni  mezi  nejpřednější  společnost  v  městě.  Nአ dům  se  všecek 
změnil  příchodem  mladé,  krásné,  vzdělané  a  bohaté  paní.  Lesk  a  nádhera 
zavítaly  do  něho.  Pokoje  i  chodby  daly  se  nově  malovati.  Nový,  skvostný 
nábytek,  drahocenné  koberce,  záclony,  zrcadla,  obrazy,  nové  náčiní 
stolní,  vzácného  skla  atd.  nosili  k  nám  po  dva  dni.  Přicházeli  také 
hosté  a  odbývaly  se  veselé  večery.  Neboť  i  pan  radní  přistěhoval  se 
k  nám  a  dbal  velmi  o  to,  aby  jeho  dcera  měla  stále  nějakou  zábavu, 
když  můj  otec  musil  tráviti  mnoho  času  v  obchodě.  Tento  také  jako 
by  byl  nabyl  nového  rozkvětu.  Zámožnost  rodiny  Horských  byla  vše- 
obecně známa  a  nového  vzácného  zboží  se  k  nám  ze  všech  stran  nyní 
jen  hrnulo.  Pan  radní  také  sám  povzbuzoval  otce  k  novým  a  novým 
podnikům  a  spekulacím  kupeckým,  těše  se,  že  máme  první  velkoobchod 
v  městě.  Kupecký  ruch  se  u  nás  celkem  velice  vzmohl,  dům  1^1  od 
krovu  až  po  sklep  samá  bedna,  samý  sud  a  pytel,  otec  musil  zaříditi 
zvláštní  pisárnu,  kde  sedělo  několik  písařův  a  bylo  nastaveno  mnoho 
velikých  knih.  Jiní  menší  kupci  v  městě  i  v  okolních  městečkách  u 
vesnicích  už  neposílali  pro  zboží  do  Prahy,  nýbrž  odbírali  je  od  nás  .  .  . 
Když  pan  radní  po  čtyřletém  s  námi  životě  s  tohoto  světa  odcházel, 
zajisté  se  těšil,  že  zůstavíce  zde  svou  dceru  v  nejšťastnějších  poměrech, 
a  byl  přesvědčen,  že  nemohl  postarati  se  o  ni  lépe,  než  provdav  ji 
za  mého  otce.  Želeli  jsme  jeho  smrti  všichni  upřímně.  Byl  to  hodný, 
příjemný  staroušek.  Vlídný,  srdečný  jeho  hlas  časem  jako  by  mi  posud 
zavanul  v  uších.  Zvláště  lahodně  a  zároveň  slavnostně  zněl,   když  pan 


Digitized  by  V:íOOQIC 


LaUnská  babička.  847 

radní  se  rozhovořil  s  mým  otcem  latinsky.  Když  pak  i  Marie,  která 
YŠechen  svůj  volný  čas  věnovala  pěstování  tohoto  jazyka,  v  jejich 
rozmluvě  se  súčastnila,  tvář  starého  pána  vždy  zaskvěla  se  jako  slunce 
na  modré  obloze.  Odešel  odtud  s  blaživým  vědomím,  že  štěstí  jeho 
dcery  čím  dále  tím  více  vzkvétati  bude,  zvláště  požehnali  nebe  jejímu 
sňatku  manželskému  nějakým  poupětem.  Že  se  nedočkal  býti  dědečkem 
byl  asi  jediný  trud,  který  sprovázel  jej  na  věčnost  .  .  .  Osud  osvědčil 
se  k  němu  milostiv  a  nedal  mu  dožiti  se  jiných  a  větších." 

Zamlčela  se  a  oddychla  si  z  hluboká.  Upomínky  na  tuto  dobu 
náhle  změnily  i  její  tvář.  Zármutek  rozložil  se  po  ní  a  pojal  celou 
postavu,  že  pojednou  se  zdála  ještě  drobnější  a  menší.  Mlčky  patřil 
jsem  na  ten  živý  obraz  hlubokého  hoře.  Přejela  si  dlaní  po  obou  očích 
a  pokračovala  tichým  hlasem,  jako  by  se  bála,  aby  mimo  mne  nikdo 
v  tom  domě  ji  neslyšel: 

„Po  všechen  čas,  co  pan  radní  s  námi  žil,  neviděla  jsem  svou 
dobrou  macechu  ani  jedinkráte  smutnou.  Snad  se  přemáhala  k  vůli 
svému  otci,  nebo  snad  jen  v  nejttynější  samotě  ulevovala  svému  mla- 
dému srdci,  oloupenému  o  květ  života.  Před  námi  měla  vždy  klidnou 
a  jasnou,  někdy  i  veselou  tvář.  Ale  jako  by  úmrtím  jejího  otce  byly 
se  protrhly  všecky  hráze,  které  vlny  zármutku  jejího  po  tolik  let  sví- 
raly, od  pohřbu  jeho  plakala  po  několik  dní  téměř  bez  ustání  a  zúmysla 
vyhledávala  samotu.  Nepřijímala  žádných  hostí  a  mimo  na  hřbitov  ani 
nevycházela  z  domu.  Miij  otec  až  příliš  zanesen  starostmi  kupeckými 
snad  ani  nemohl  dbáti  o  rozptýlení  chmur  v  její  mysli  tou  měrou,  jak 
by  si  byl  přál;  však  netrvalo  dlouho,  a  on  sám  počal  býti  zamlklejší 
ano  patrně  zasmušilý.  Byla  jsem  už  v  těch  letech,  kde  děti  dobře 
pozorují,  jak  to  v  domácnosti  vlastně  vypadá.  Bývalo  mi  velice  teskno, 
když  nalezši  ubohou  macechu  v  koutku  malého  pokojíka  jejího  opět 
plačící,  zvolna  vytratila  jsem  se  do  pisárny  otcovy  a  spatřila,  jak  on 
nad  knihou,  čelo  v  dlaních  zadumán  sedí.  Kolikráte  musila  jsem  opět 
a  opět  zavolati,  než  mě  uslyšel.  Pak  mrzutě  mě  odbyl,  abych  mu  ne- 
překážela ...  To  byly  pro  mne  smutné  časy.  Jaké  teprv  byly  pro 
otce  mého  a  pro  Marii !  Opustivši  lidi,  zdála  se  mi  nyní  také  opravdu 
opuštěna.  Otec  mezi  dnem  zřídka  přišel  z  obchodních  místností  do 
bytu,  při  společném  jídle  málo  co  promluvil  a  večer,  i  když  krám  a 
skladiště  se  zavřely,  dlouho  do  noci  sám  a  sám  zůstával  v  pisárně. 
Několikrát  i  na  několik  dní  o^jel  z  domova  ale  vracel  se  ještě  za- 
myšlenější. Tento  jeho  nepokoj  konečně  jako  by  byl  znova  probudil 
Marii  k  čilejšímu  účastenství  ve  společném  našem  životě.  Přemáhala 
vlastní  trud  a  snažila  se  zaplašiti  cizí.  Tvář  její  nabývala  klidu,  oko 
se  vyjasňovalo.  Chtěla  přivésti  do  naší  domácnosti  opět  něco  veselosti. 
Často  jsem  zaslechla,  jak  prosila  otce,  aby  si  těch  obchodních  starostí 
tolik  na  sebe  nebral,  aby  sv^j  obchod  zjednodušil  a  obmezil,  že  není 
potřebí,  aby  v  takovém  klopotu  a  spěchu  stále  vězel  a  své  zdraví  na- 
sazoval, že  chvála  bohu  máme  už  z  čeho  žíti.  Ale  takové  domluvy, 
prosby  a  útěchy  její  nic  neprospívaly.  Ano  po  nich  otec  můj  býval 
ještě  smutnější  a  patrně  se  vyhýbal  opakování  jejich  .  .  .  Tak  lo  u  nás 
trvalo  asi  tiH  čtvrti  roku  po  smrti  pana  radního,  když  jednoho  rána, 
stráviv   téměř   celou    noc   v   pisárně,    otec  můj  všecek  v  tváři  změněn 

54* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


^■T*^^^H 


848  F'  Schulg: 

vstoupil  k  nám  do  pokoje  a  hlasem  hrobovým  oznámil,  že  doknpčll !  .  . . 
Sklesl  před  Marii  a  líbaje  ruce  její  prosil  ji  za  odpuštění,  že  jí  pň- 
pravil  tak  žalostný  život  a  takovou  hanbu!  Tu  měl  jste  viděti  ona 
krásnou,  mladou  ženu,  vychovanou  v  dostatku  ano  přepychu,  urěenou 
pro  život  blažený  a  ze  samého  libosadu  štěstí  uvrženou  starým  mužem 
na  bczradostný  suchopar  všedních  klopot!  Překvapení  ano  zděšení  bylo 
v  první  chvíli  hrozné,  když  otec,  vyzván  aby  pověděl,  co  vlastně  se 
mu  stalo,  trhaným  zoufalým  hlasem  vyznával,  že  nešťastnými  speku- 
lacemi, úpadkem  dvou  větších  obchodův  zahraničních  a  nesvědomitostí 
několika  kupcflv  domácích,  jimž  zboží  na  úvěr  dával,  octnul  se  na 
mizině,  tak  že  veškero  jeho  jmění  nestačí  na  zaplacení  dluhův  a  že 
už  dnes  musí  zavříti  vlastní  závod.  Několik  okamžikův  trvalo  trapné 
mlčení,  hrobové  ticho.  Otec  všecek  do  sebe  kleslý  opíral  se  o  stěnu 
a  zakrýval  sobě  oběma  rukama  tvář.  Marie  soustrastně  pohlížela  na 
něho,  přiblížila  se  k  němu,  zvolna  pojala  ho  za  ruce  a  patříc  mu 
v  tvář  pravila  klidným,  důvěrným  hlasem:  Nestačili  tvé  jmění,  vezmi 
moje  k  tomu,  vezmi  celé  a  zaplať  co  jsi  povinen.  Budeli  i  toho  málo, 
pak  teprv  se  poradíme,  co  dále  dělati,  aby  tvé  jméno  zůstalo  čisté.  — 
Otec  přemožen  nevím  či  touto  její  obětavostí  nebo  vlastní  slabostí 
sklesl  před  ní  k  zemi.  Ona  vlídně  sklonila  se  k  němu,  zdvihla  jej 
a  uvedla  na  sedadlo,  prosíc,  aby  jen  se  upokojil,  že  se  nestalo  nic, 
proč  by  bylo  třeba,  pozbývati  klidné  rozvahy.  Pak  z  přistěnné  skříné 
vyndala  balík  knížek  a  jiných  papírův,  položila  všechno  před  otce  na 
stůl,  a  vztyčujíc  k  němu  pravici  pravila  vesele,  téměř  žertovně :  K  čemu 
nám  toho  všeho,  leda  abychom  udělali  pořádek?  .  .  .  Otec  stále  ve 
strašném  rozčilení  zaříkal  se,  že  těchto  jejích  peněz  ani  se  nedotkne, 
že  způsobiv  jí  hanbu  nemůže  své  svědomí  ještě  obtížiti  vinou,  že  ji 
uvedl  na  žebrotu;  prosil,  aby  ona  se  svým  jměním  se  odstěhovala 
odtud,  nejraději  do  Prahy,  kde  ji  nikdo  nezná,  a  mne  aby  vzala  k  sobě, 
on  sám  až  spořádá  své  věci  se  soudy,  že  vyhledá  si  někde  jinde  službu 
v  cizím  obchodě.  Tu  vidouc,  že  on  té  chvíle  není  schopen  pokojného 
uvažování,  Marie  sebrala  své  jmění,  odešla  do  sousedního  pokoje,  dala 
si  sem  zavolati  prvního  úřadníka  z  pisárny  a  odevzdala  mu  vše,  aby 
to  ihned  zpeněžil  a  zaplatil,  co  kde  třeba  ...  Za  několik  dní  uká- 
zalo se,  že  věci  nejsou  tak  hrozné,  jak  otec  se  domníval,  ovšem  s  obě- 
továním jmění  Mariina.  Nejnaléhavější  platy  už  se  vyřídily,  pro  ostatní 
byla  zde  úplná  jistota  ve  zboží,  v  domovní  budově  a  v  pohledávkách 
u  jiných  kupcův.  Ano,  kdy  by  vše  pokojně  a  zvolna  se  urovnávalo,  ky- 
nula oprávněná  naděje,  že  nám  ještě  značná  částka  peněz  zbude  a  že 
otec  by  mohl  provozovati  kupectví  dále.  Tato  naděje  dodala  ubohému 
muži  nových  sil  a  vzbudila  ho  k  nové  činnosti.  Yida  šlechetností  a 
vclikoroyslností  své  ženy  zachráněnu  svou  občanskou  čest  a  své  dobré 
jméno  mezi  obchodníky,  přemýšlel  tím  volněji,  jak  by  jí  aspoň  část 
obětovaných  peněz  zpět  dobyl.  Chtěl  objeti  své  spojence,  kteří  svými 
nesprávnostmi  do  té  osudné  tísně  byli  jej  uvedli,  a  dohlednouti  osobné, 
čeho  by  se  při  nich  aspoň  pro  příště  nadíti  mohl.  Nejvíce  záleželo 
mu  na  Hamburku,  tam  doufal  nejvíce  poříditi  a  strojil  se  na  cestu 
tam.  Marie  sice  nechtěla  dopustiti,  aby  v  tom  duchovním  rozpoložení, 
v  kterém  stále  trval,  podnikl  tak  dalekou  a  namáhavou  výpravu,  radila, 


Digitized  by  VirOOQlC 


r" 


Latinská  babička.  849 

aby  tam  poslal  úřadníka,  jemuž  ve  všem  mflže  důvěřovati.  Však  on 
dokazoval,  že  jen  osobně  tam  něco  svede  a  ujišCuje,  že  se  čiti  úplně 
zdráv  a  tváře  se  zcela  pokojným,  rozloučil  se  s  námi  srdečně  a  odejel . . . 
Nespatřili  jsme  bo  už  nikdy!  ...  Z  Hamburka  ještě  nám  dopsal,  že 
se  tam  musí  zdržeti  několik  dní,  poněvadž  mimo  nadáni  nalezl  těžké 
překážky;  však  bned  nazejtří  po  jebo  listu  překvapilo  nás  oznámeni 
Hamburskébo  úřadu,  že  raněn  mrtvicí  náble  skonal  .  .  .  Jiný  dopis 
soukromý,  odtamtud  nás  došlý,  zvěstoval  nám,  že  veliké  zklamání  ve 
věcecb  peněžních  učinilo  konec  jebo  životu  .  .  .  Nemobli  jsme  býti 
aui  při  jebo  pobřbu   .  .  .  Ubobý  odpočívá  v  daleké  cizině!  ..." 

Proud  slzí  přinutil  panímámu,  aby  opět  na  cbvili  ustala  ve  svém 
vypravování,  které  také  mne  velmi  bolestně  dojímalo. 

Jaký  netušený  obraz  babiččina  života  rozvinoval  se  tu  přede 
mnou.  Co  od  mladosti  své  procítila,  prožila,  přetrpěla  a  přežila  ta  žena, 
kterouž  jsem  poznal  co  vlídnou,  dobrosrdečnou  stařenku,  s  jemnou 
tváři  a  s  myslí  dětsky  nevinnou  i  lidsky  vznešenou!  Co  se  stalo 
z  těch  krásnýcb  snftv,  které  jako  zlatá  prška  v  záři  sluneční  rozpřá- 
daly  se  její  hlavou  dívčí?  Kam  podělo  se  to  životní  štěstí,  jehožto 
zásvit  démantovým  leskem  oslnil  panenské  její  čelo?  Kde  byly  ony 
libovonné  květy,  které  kolem  ni  vzešly  a  v  plné  kráse  své  se  rozvily 
pod  kouzlem  její  ženské  spanilosti?  .  .  . 

Oko  mé  bezděky  zadívalo  se  do  prázdné  přihrádky  —  její  ně- 
kdejší pokladny,  u  jejíhožto  kraje  jsem  seděl,  a  pak  utkvělo  na  bez- 
barvých, oprchalých  věncích  kolem  obrazu  mnichova  na  stěně  .  .  . 
Mimo  to  nezbylo  na  světě  po  ní  nic,  než  tam  ta  slova  na  kříži  ná- 
hrobním:  „Dimitte  nobis  debita  nostra  .  .  .** 

Panímáma  pokračovala: 

„Všechno  opět  se  změnilo.  Tu  stála  nyní  mladá  nezkušená  vdova 
v  peněžních  poměrech  velice  neutěšených,  rozervaných.  Nevěděla,  zbudcli 
nyní  nějaké  jmění,  když  věřitelé  nebožtíka  otce  naléhali  na  rychlé  za- 
placení a  dlužníci  ohradili  se  novými  omluvami,  aby  úplně  vyvázli  ze 
YŠech  povinností  svých.  Tolik  bylo  jisto,  že  na  udrženi  obchodu  není 
lze  ani  pomysliti,  a  že  odumřením  otcovým  všechno  se  zhoršilo,  když 
Marie  pevně  setrvala  při  svém  úmyslu,  aby  nejdříve,  ač  budeli  vůbec 
možno,  až  do  posledního  krejcaru  zapravily  se  všechny  dluhy  .  .  . 
Prodalo  se  všechno,  kde  co  bylo,  otcovo  i  její  .  .  .  Dům  se  vším  draho- 
ceným  zařízením  až  na  poslední  stříbrnou  lžičku,  zásoby  zboží,  státní 
papíry,  losy,  šperky  a  tak  dále,  a  za  půl  roku  nemohl  ani  jediný  vě- 
řitel říci,  že  přišel  u  otce  o  trojník.  I  úřadníkům  a  sluhům  zaniklého 
závodu  Marie  dala  několikaměsíční  plat  odbytného.  A  když  všechno 
Yšudy  takto  spořádala,  přestěhovaly  jsme  se  s  několika  uzlíky  šatstva 
a  prádla  a  s  chudičkým  nábytkem  do  přízemní,  čistě  vybílené  světničky, 
kterou  kdysi  s  rodiči  svými  obýval  —  Karel  Ěíčanskýl  .  .  .  Vidím 
ji,  když  prvního  večera  samy  dvě  jsme  vedle  sebe  si  tam  u  stolu  usedly, 
jak  po  dlouhém  čase  opět  ponejprv  se  usmála.  Byl  to  teskný  úsměv, 
ale  prosvitala  jím  spokojenost,  že  konečně  nadešla  chvíle  oddechu ! . . . 
Ano,  oddech,  to  bylo  ono  štěstí,  jež  nalezla  v  místnosti  .pro  ni  tak 
památné  a  drahé.  Užívala  ho  také  plnou  měrou,  dle  libosti.  Po  mnoho 
dni  ani  z  domu  nevyšla,  jako  by  se  obávala,  že  ji  zachvátí  nová  ně- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


850  ^-  Sckíde: 

jaká  bouře,  sotva  že  z  předešlých  byla  vyvázla  do  tohoto  tuhého 
útulku.  Viděla  jsem  na  ní  tak  blaživý  pocit,  že  po  tolika  letech  opčt 
může  žíti  dle  vlastní  v&le  .  .  .  Sbírala,  co  vichřice  osudu  jí  nechala. 
Pro  duchovní  i  pro  tělesný  život  nebylo  toho  mnoho;  ale  k  odhodla- 
nosti a  obětavosti  její  přidružila  se  nyní  rovněž  obdivu  hodná  skromnost, 
a  ta  z  mála  činila  mnoho  ...  Z  trosek  velikého  kdysi  bohatství 
duchovního  i  hmotného  mladá  vdova  jala  se  zakládati  ^  upravovati 
svou  budoucnost.  Starost  o  mne  měla  přidanou  ...  Ze  jmění  otcov- 
ského, o  kterém  kdysi  po  celém  městě  se  mluvilo,  zbylo  jí  několik 
tisíc,  jichžto  úroky  byly  by  ovšem  postačily  skromnému  živobytí.  Však 
Marie  nemohla  býti  bez  práce,  bez  zaměstnání  .  .  .  Nerozpakovala  se 
dlouho.  Ze  závodu  otcova  měly  některé  zbytky  všelikého  zboží  pro 
potřebu  v  domácnosti  a  malých  řemeslech.  K  tomu  přikoupila  něco 
plodin,  rozmanitého  koření  pro  domácí  léčení,  drobného  nářadí  řemesl- 
nického a  tak  dále  a  přeloživši  naše  bydlení  do  kuchyňky  zřídila  ve 
světnici  obchod  s  potřebami  chudých  lidí!  .  .  .  Mám  pevnou  naději, 
pravila  urovnávajíc  krabičky  a  přihrádky  po  policích  po  stěnách,  že 
v  této  místnosti  bude  při  nás  požehnání  .  .  .  Tato  naděje  nesklamala 
ji.  Bylo  to  po  prvé  v  živote  jejím  .  .  .  Měla  dobré  zboží,  dobrou  míru 
i  váhu  a  malé  ceny.  Vždyť  jste  ji  v  těch  věcech  už  sám  poznal.  Po- 
jednala s  každým  vlídně  a  poctivě.  Nebylo  tedy  ani  potřebí  outrpnosti 
s  jejím  osudem,  jevící  se  po  celém  městě  i  po  dalekém  okolí  mezi 
boháči  i  chudinou,  aby  obchod  její  se  dařil.  Snad  přispěla  k  tomu 
poněkud  i  zvědavost;  krámek  náš,  který  mně  so  líbil  více,  než  veliký 
závod  nebožtíka  otce,  byl  kupovaČi  přečetně  navštěvován.  Já  v  něm 
bývala  mnohem  raději  než  ve  škole  a  neměla  jsem  většího  potěšení, 
leda  když  jsem  také  mohla  v  něčem  pomáhati.  Do  roka  byla  prodejní 
místnost  už  patrně  malá,  tolik  nových  a  nových  věcí  přibývalo  do  ní; 
sotva  se  mohl  kdo  v  ni  otočit;  však  macecha  říkala,  pokud  nebude 
museti,  že  se  odtamtud  nehne,  nejraději  že  by  tam  zastala  až  do 
smrtí.  Také  počítala,  co  přibylo  na  jmění,  a  pravila,  že  ta  světnička 
jest  naše  štěstí.  Hleděla  si  jí  s  největší  pečlivostí;  lidé  říkali,  že  to 
u  nás  vypadá  jako  v  lékárně  a  nikoliv  jako  v  hok>iiářském  krámku. 
Znenáhla  zapomněly  jsme,  jak  to  u  nás  jindy  vypadalo,  a  žily  jsme 
šťastně  i  spokojeně.  Zvláště  když  jsem  vyrostla  ze  školy  a  zůstala 
doma,  zdálo  se  mi,  že  nikdy  aui  jsme  se  neměly  lépe.  Obstarávala 
jsem,  čeho  po  městě  pro  náš  obchodek  potřebí  bylo,  také  kuchyň 
odevzdala  mi  macecha  úplně,  aby  sama  tím  volněji  všechen  svi^  čas 
mohla  věnovati  zvelebování  krámku,  z  něhož  měla  velikou  radost.  Mimo 
do  kostela  a  na  hrob  otcův  nevycházela  z  něho  za  celý  rok  ani 
krokem.  A  lidé?  Úcta  a  vážnost  jejich  k  pani  Kratinové  byla  všeobecná 
i  možnáli  nyní  ještě  větší,  než  když  byla  chotí  velkoobchodníka  .  .  . 
Tak  prošla  čtyři  léta,  na  která  jsme  si  s  nebožkou  babičkou  po  vždy 
s  pravou  radostí  vzpomínaly  ...  Tu  přistěhoval  se  do  města  bohatý 
cizinec  a  skoupil  v  naší  ulici  řadu  malých,  starých  a  neúhledných 
domkův,  aby  je  zbořil  a  na  místě  jejich  postavil  továrnu.  Ten,  v  kterém 
jsme  bydlily,  byl  mezi  nimi.  Můžete  si  pomysliti,  jak  bolestně  zpráva 
o  tom  dotkla  se  zejména  matky.  Ubohá  bědovala,  že  opět  jest  vyvržena 
do  světa,  sotva  že  od  bouří  jeho  si  odpočinula  pod  tím  drahým,  klidným 


Digitized  by  V:íOOQIC 


LaUnshá  babička.  851 

krovem.  Yšak  nebylo  lze  odvrátiti  novou  ránu.  Nadešla  nevyhnutelnost, 
ohlednouti  se  po  jiném  bytě.  Nic  nebylo  příhodného,  totiž  matce  ne- 
chtělo 80  nic  líbiti,  když  to  porovnávala  s  tím,  co  musí  opustiti.  Tu 
jeden  ze  starých  přátel  nebožtíka  pana  radního  i  mého  otce  přišel  k  ní 
s  radou,  aby  koupila  tento  dům,  který  právě  byl  na  prodej.  Matce 
zdál  se  ten  podnik  příliš  odvážný.  Přepočítala  své  jmění  a  shledala 
že  jí  schází  téměř  polovina,  aby  zaplatila  žádanou  kupní  cenu.  Dluhův 
pak,  pravila,  že  se  bojí;  jak  ty  dovedou  v  životě  lidském  řáditi,  že 
už  zakusila  jedenkráte  až  příliš.  Však  rádce  nepřestal  domlouvati,  vy- 
učoval výhodnou  polohu  tohoto  domu  pro  živnost  i  obchod;  slíbil,  že 
sám  syedná  nejmírnější  podmínky  na  uplácení  dluhu  a  dodával  matce 
důvěru  v  další  přízeň  nebe,  až  se  odhodlala  ke  koupi.  Budeme  vedle 
samého  kostela,  —  utěšovala  se  pak  sama,  když  bylo  vše  vyjednáno  — 
tedy  aspoň  na  blízku  místa  požehnaného:  snad  zachrání  nás  před 
zlým  .  .  .  Zde  zřídila  si  větší  obchod ;  zvolila  si  za  byt  tuto  světničku 
a  celý  ostatní  dům  dala  do  n^jmu  pekařskému,  Františku  Jarošovi, 
za  něhož  jsem  já  po  dvou  letech  se  vdala.  Bez  dobroty  a  štědrosti 
matčiny  ovšem  nebylo  by  to  bývalo  tak  snadno  možno.  Yymínivši  pro 
sebe  jen  krámek,  tento  pokojík  a  podkrovní  komůrku,  pozdější  vaši 
študentskou,  kdy  by  prý  měla  potřebí  nějakého  skladiště,  všechno  ostatní 
nám  darovala,  abychom  pracovali,  hospodařili  a  doplatili  si,  co  dluhův 
ještě  na  domě  zbývá,  že  nám  také  dále  chce  pomáhati,  přišloli  s  ní 
sem  také  požehnání,  které  našla  v  domečku,  tehdy  už  dávno  zmizelém. 
A  ono  sprovodilo  ji  sem  a  dotklo  se  také  nás  .  .  .  Pracovali  jsme, 
šetřili  a  upláceli.  Dobroditelka  naše  byla  nám  ve  všem  radou  a  pomocí. 
Když  pak  po  roce  jsme  jí  počali  žertovně  říkati  „babičko, '^  zaradovala 
se  a  prosila  nás,  abychom  ji  už  nikdy  jinak  nejmenovali.  Ten  název 
že  se  jí  velice  líbí  a  že  jest  pro  ni  nejlepší  .  .  .  Neměla  tenkráte  ještě 
mnoho  přes  třicet  let  a  všechen  žal,  všechny  útrapy  a  starosti  ne- 
dovedly umořiti  mladost  a  krásu  její  tváře,  pružnost  a  stepilost  jejího 
těla;  vypadala  mladší  a  spanilejší,  než  všechny  zdejší  svobodné  i  vdané 
stejného  s  ní  věku  ženštiny,  jichžto  ani  nejmenší  část  jejích  útrap 
nebyla  postihla ;  proto  nepřestávaly  ani  posud  docházeti  jí  ze  vzácných 
stran  upřímné  návrhy  k  sňatku :  ale  ona  napořád  odmítala  je  s  prosbou, 
aby  byla  ušetřena  ve  svém  míru  a  ve  své  odloučenosti.  Vážila  sobě 
klidu,  jehož  takovými  zkušenostmi  sobě  vykoupila;  nechtěla  už  býti 
ničím  jiným,  leda  naší  babičkou.  Chlapeček  náš  za  několik  měsícův 
sice  umřel,  ale  naše  babička  zůstala  „babičkou."     A  tak  počalo  se  jí 

říkati  všeobecně.  Byla  nejmladší  babičkou  v  celém  městě ! 

Když  takto  život  v  ní  i  kolem  ní  stichl,  přirazila  k  ní  z  daleka  nová 
jeho  vlna.  Vlastně  ožila  ona  nejstarší,  která  kdysi  srdce  její  rozechvěla 
a  v  nejtignějšícb  hlubinách  jeho  se  ukryla  .  .  .  Jednoho  dne  došla 
pod  adresou  babiččinou  po  poště  nízká  bednička.  Dle  poštovního  ná- 
pisu bylo  to  z  Moravy.  Babička  nemálo  se  podivila,  kdo  by  odtamtud 
co  posýlaL  Neznala  tam  nikoho.  Pokládala  to  za  nějakou  mýlku  a 
zdráhala  se  zásilku  přijati.  Však  jméno  její  bylo  udáno  zcela  určitě  . .  . 
Sestoupili  jsme  se  všichni  tři  v  tomto  pokojíku  kolem  tohoto  stolku. 
Pantáta  otevřel  bedničku  a  z  několika  papírův  vyňal  —  tento  obraz ! . . ." 
Ukázala  na  stěnu.  (Pokračování.) 


Digitized  by  V:íOOQIC 


852  JRoMedy  v  dřinách  souČtuných. 


Rozhledy  v  dějinách  současných. 

český  snem.  —  KcranoTace  msk&  a  jej(  Těsnám.  —  Slo^atiský  generAl   Garko.  —  SAatek  na 
Getyai.  —  Petr  Karaďordévió  zetém  knížete  éeroohorského. 

V  Pj-aze,  dne  20.  srpna  1883.  ' 

Český  zemský  sněm  zvolený  r.  1878,  byl  císařským  re- 
skriptem  v  posledním  roce  svého  zasedání  rozpuštěn  a  vypsány  volby 
nové.  Výsledek  jejich  jest  pozoruhodný,  povážímeli,  kterak  minulý  sněm 
byl  sestaven.  Dle  Šmerlingova  volebního  řádu  dělícího  voličstvo  poslanců 
ve  tři  kurie,  měli  jsme  sice  v  kurii  venkovských  obcí  při  veškeré  ne- 
přízni většinu  poslanců,  avšak  v  kurii  měst  měli  jsme  odsouzeni  býti 
k  věčné  menšině,  rozhodoval  tudíž  a  rozhoduje  i  nyní  o  většině  sněmovní 
sbor  velkostatkářský.  Avšak  kurie  tato  po  pádu  Hohenwartova  ministerstva 
měla  též  na  věčné  časy  pojištěna  býti  našim  národním  odpůrcům.  Banky 
Vídeňské  a  odpůrcové  naši  zmocnili  se  známým  chabrusem  roku  1872 
tolika  velkostatků  v  zemských  deskách  českých  zapsaných  a  držitele 
k  volbě  opravňujících,  že  navždy  zdála  se  ztracena  možnost,  aby  někdy 
domácí  velkostatkářstvo  dosáhlo  většiny.  V  tom  právě  spočívá  hlavní 
význam  nových  voleb.  Při  volbě  dne  3.  července  zvoleno  od  držitelů 
statků  svěřenských  téměř  jednohlasně  16  poslanců  od  historické  strany 
navržených  (všech  voličů  39  a  z  těch  dostavilo  se  k  volbě  25);  od 
ostatních  velkostatkářů  zvoleno  pak  208  hlasy  proti  167  Auespergovským 
a  chabrusovým  54  poslanců  historické  strany.  Dílo  chabrusu  za  mnoho 
milionů  auglobanky,  Vídeňské  spořitelny  a  jiných  cizinských  ústavů 
založené  padlo  tudíž  po  11  letech  ostávši  v  menšině  41  hlasy. 

Avšak  ani  ostatní  volby  nebyly  bezvýznamné.  Ve  skupení  měst 
(30.  června)  zvítězili  jsme  opět  v  Malostranském  okresu  Pražském  a 
po  prvé  získali  jsme  pátý  okres  Pražský,  Židovské  město;  v  jednom 
i  druhém  okresu  zvoleni  oba  naši  kandidáti.  Prese  všechny  nástrahy 
nepřátel  zastoupeno  tentokráte  hlavní  město  české  na  sněmu  za  Šmer- 
lingových  řádů  po  prvé  jenom  poslanci  národními.  Ve  všech  jiných 
městech,  kde  odpůrcové  stavěli  se  proti  nám,  získali  jsme  skvělejších 
než  jindy  většin  jako  v  Plzni,  Pisku  a  j.  a  v  Budějovicích  dodělali 
jsme  se  pozoruhodné  menšiny,  kteráž  opravňuje  k  naději,  že  při  ne- 
ochabující snaze  a  rostoucím  národním  uvědomnění  změní  se  ve  většinu. 
Ze  72  poslanců  v  městech  zvolených  náleží  národní  straně  40  a  protivné  32. 
Kdy  by  nečítalo  se  ke  kurii  této  ještě  15  poslanců  z  obchodních  komor, 
byli  bychom  zde  ve  většině. 

Avšak  i  v  obchodních  komorách  jeví  se  pokrok  národnosti  naší. 
Budějovická  obchodní  komora,  kde  domohli  jsme  se  při  posledních 
volbách  komorních  po  mnohých  ~  bojích  většiny,  vyslala  dva  národní 
poslance  do  sněmu  českého.  V  Plzeňské  obchodní  komoře,  kde  počet 
českých  zástupců  rovná  se  počtu  německých  (18),  rozhodl  los  a  vyslán 
do  sněmu  jeden  našinec  a  jeden  z  odpůrců  národních.  Není  však  po- 
chybnosti, že  i  tato  komora  do  dvou  let  t.  j.  po  příštích  volbách 
komorních,  bude  míti  rozhodnou  většinu  národní.  Z  obchodních  komor 
zasedají  tudíž  na  sněmu  3  našinci  a  12  ze  strany  protivné  (4  zvoleni 


Digitized  by  V:íOOQIC 


RojsMedy  v  dřinách  současných.  853 

od  Pražské  obch.  komory,  4  od  Liberecké,  3  od  Chebské  a  1  z  Plzně). 
Celkový  poměr  hlasů  v  kurii  měst  a  obch.  komor  jest  tudíž  43  na- 
šinců a  44  strany  protinárodní. 

V  kurii  venkovských  obcí  (volba  28.  ěervna)  zvoleni  národní 
kandidáti  v  49  okresích  a  ve  30  kandidáti  německo-ústaváčtí.  V  ně- 
kterých okresích  německých  dosáhli  pozoruhodné  menšiny  kandidáti 
smíru  a  rovného  práva.  Tak  zejména  v  okresích  Nýrském,  Hartmanickém, 
Kašpersko-horském  a  Viraberském  kn.  Adolf  Švarcenberk  77  hlasů 
proti  86,  jež  dosti  povážlivou  manipulaci  (nalezeny  hlasovací  lístky 
bez  legitimací  a  dostavili  prý  se  všichni  velitelé  až  na  jednoho  z  okresů 
rozlehlosti  více  než  pěti  mil  v  Šumavských  horách!)  sehnány  pro 
A.  Zieglera,  jenž  jest  s  Herbstem  a  Forsterem  hlavním  sloupem  schul- 
vereinu  na  Hartmanicku  a  vůdcem  německé  výboj nosti  proti  Sušici. 
Též  v  okresích  Kaplířském,  Novohradském  a  Vyšebrodském  zvítězil 
kandidát  něm.  ústavácké  strany  teprve  pi4  druhé  volbě. 

Šest  virilních  hlasů,  jež  ke  složeni  sněmu  náležejí,  roztříďují  se 
na  rektory  české  a  německé  university,  arcibiskupa  a  tři  biskupy. 

Sněm  zemský  byl  zah^en  beze  všech  okázalostí  dne  5.  července. 
První  to  sněm  s  většinou  národní  od  té  doby,  kdy  pracovaly  se  v  něm 
základní  ustanovení  o  poměru  českého  království  k  i^ši.  Místodržitel 
polní  podmaršálek  bar.  Kraus  zahájil  první  zasedání  nového  sněmu 
česky  poukazuje  na  císařský  reskript,  kterým  sněm  se  svolává  a  na 
jmenováni  Jiřího  kn.  z  Lobkovic  zemským  maršálkem  a  dr.  Wcdderta 
jeho  náměstkem.  Oba  složili  slib  věrnosti  v  jeho  ruce,  načež  zahájil 
sněmování  zemský  maršálek  řečí  českou  a  německou,  ve  které  jako 
nejdůležitější  úkol  sněmovní  činnosti  vytknul  smír  obou  národností, 
jež  království  obývají.  Již  v  první  této  schůzi  demonstrativně  osvědčili 
německo-ústaváčtí  poslanci  svou  nelibost  k  češtině  a  ke  smíru;  při 
českých  slovech  zemského  maršálka,  jehož  zahíyovací  řeč  poslanci  vy- 
slýchají pravidlem  stojíce,  okázale  si  sedlí  a  povstali  teprve,  když 
promluvil  německy. 

Sněm  český  byl  již  dle  Šmerlingových  řádů  jen  slabým  odleskem 
svésprávy  a  samobytnosti  našeho  království ;  snahou  vlády  Auerspergovské 
bylo  pak,  význam  jeho  ještě  více  stenčiti  a  oslabiti.  Sněm  ten  neplnil 
svůj  úkol  ani  v  úzkém  oboru  samosprávném,  jenž  mu  ostal  ještě  za- 
chován. Zákonodárné  práce  vyřizovány  buď  jen  šmahem,  ledabyle  aneb 
odkládány  od  roku  na  rok,  vždy  ale  na  úkor  národnosti  české.  Tím 
stalo  se  také,  že  nahromaděny  celé  řady  předloh  a  prací  z  minulých 
let.  Ty  staly  se  také  prvním  předmětem  činnosti  sněmovní.  Výborům 
sněmovním  přikázány  znova  předlohy  stavebního  řádu,  o  dobrozdání, 
kterak  by  upraven  býti  měl  domovský  zákon  pro  celou  říši,  o  tuláctví 
a  postrku,  o  ochraně  rybářství,  o  zdravotní  službě  v  království  českém, 
o  statutu  hypotheční  banky,  o  příčině  stavby  musea,  o  povolení  nákladu 
na  druhé  německé  divadlo  v  Praze,  o  zřízení  zemědělských  inženýrů, 
nevyřízené  zprávy  o  účetních  závěrkách  a  jiné  k  povznesení  zemědělství, 
společenských  poměrů  a  p.  K  těm  přidružily  se  jako  nové  hlavní 
předměty  žádost  za  zbudování  druhého  českého  divadla,  návrh  na 
změnu  volebního  řádu  a  posléze  zemský  rozpočet  na  r.  1884,  jiné 
běžné  rozpočty  a  zprávy  o  závěrkách  rozpočtových  za  r.   1882. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


854  Boehledy  v  dřinách  současných. 

Když  byly  volby  schváleny,  předcházela  vlastni  činnost  sněmovní 
volba  nového  zemského  výboru.  Známo,  že  nejvyšši  tento  samosprávný 
sbor  v  našem  království  sestává  z  8  členů,  volených  po  2  od  každé 
ze  tři  kurií  a  2  od  celého  sněmu  a  krom  toho  z  tolikéž  stejným 
spůsobem  volených  náhradníků.  Při  volbě  sboru  toho  učinila  většina 
první  pokus  o  shodu  s  německými  ústaváky.  Z  celého  sněmu  volen 
býti  měl  toliko  jeden  člen  ze  strany  národní  a  jeden  ponechán  straně 
protivné.  Většina  volila  s  menšinou  kandidáta  jejího,  avšak  menšina 
odmítla  voliti  navzájem  kandidáta  většiny ;  onen  byl  zvolen  jednohlasně, 
tento  152  hl.  proti  73.  Totéž  opětovalo  se  při  volbě  n^radníků  od 
celého  sněmu. 

Nový  zemský  výbor  sestaven  jest  takto:  z  kurie  velkých  statků 
hr.  Ferd.  Chotek  a  bar.  Pfeil-Scharfíenstein  (náhradníci  Fišera  a  bar. 
Kleist) ;  z  kurie  měst  dr.  Schmeykal  a  dr.  Yolkelt  (náhradníci  dr.  Schle- 
singer  a  L3w);  z  kurie  venkovských  obcí  dr.  Škarda  a  dr.  Kyičala 
(náhradníci  dr.  Šolc  a  dr.  Kaizl) ;  z  celého  sněmu  dr.  Waldcrt  a  Zeit- 
hammer  (náhradnici  dr.  Czyhlarz  a  dr.  Jan  Jeřábek).  Nehledě  k  velko- 
statkářům, kteří  se  pokládají  za  stranu  pouze  konservativní  bez  ohledu 
na  národnost,  jsou  si  v  zemském  výboru  zástupcové  obou  národních 
stran  počtem  rovni. 

K  zjevné  srážce  došlo  při  rokování  o  návrhu  na  stavbu  nové 
budovy  musea  královsM  českého.  Rozpočtový  výbor  navrhnul  sněmu, 
hledě  ke  zprávě  loni  nevyřízené,  aby  uložil  zemskému  výboru  dohod- 
nouti se  s  výborem  musea  království  českého  v  příčině  usnesení,  které 
učinil  sněm  již  10.  května  1864  stranu  stavby  musejní  budovy :  1.  aby 
vyšetřily  se  potřeby  musea  co  do  žádoucího  zařízení  sbírek  a  jich 
bezpečnosti  proti  zkáze;  2.  aby  pořídily  se  plány  stavební;  3.  aby 
navrhlo  se  nejvhodnější  zadání  stavby;  4.  aby  zjistil  se  náklad  na 
stavbu  potřebný,  kterýž  by  v  30  ročních  lhůtách  se  splatil,  a  5.  aby 
se  uvážilo,  kterak  zjistiti  pro  budoucnost  poměr  země  k  museu.  Né- 
mecko-ústavácká  menšina  výborová  navrhla  prostě,  aby  vyšetřil  se 
poměr  musea  ke  království  a  potřebný  náklad.  Byl  to  návrh  odročovací. 
Ve  sněmovně  vystoupila  však  protivná  strana  proti  českému  museu 
vůbec.  Wolfrum  prohlásil,  že  německý  lid  v  Čechách  chová  se  chladně 
k  museu  českému,  jež  neslouží  dějinám  německým  v  Čechách  a  kde 
prý  neplatí  totéž  právo  pro  Němce  jako  pro  Čecha.  Knoll  ohrazoval 
se  proti  slovu  „bóhmisch,"  jehož  prý  Němci  nikdy  neuznají  za  totožné 
3  „czechisch.^  Forchheimer  spletl  si  Matici  českou  s  museem,  vy- 
týkal, že  museum  má  také  úkol  podporovati  slovesnost  českou.  Proti 
vývodům  těm  pravil  Adámek  mezi  jiným:  „Celé  dějiny  jednáni  o  stavbu 
musea  učí  nás  a  dokazigí,  že  di^vějši  většině  českého  sněmu  nešlo 
o  stavbu  a  že  ani  dnešní  menšině  rozp.  výboru  nejde  o  to,  aby  pro- 
vedeno bylo  usnesení  sněmovní  ze  dne  10.  května  1864,  nýbrž  jedině 
o  stálé  odkládání.  Stavba  jest  tím  naléhavěji  nutnější,  čím  větší  ne- 
bezpečí hrozí  pokladům  a  sbírkám  v  museu  sneseným.  Kdy  bychom 
odkládali,  byly  by  sbírky  našeho  musea  pohřebeny  v  troskách  nynější 
budovy,  než  bychom  přikročili  ke  stavbě.  Nemocný  by  dříve  zahynul, 
nežli  by  lékařové  se  dohodli  o  methodu  a  lék."  —  Hr.  Jindřich  Olam 
M't^tinic   odmítl  vývody  Knollovy   slovy,    že   české   museum   neni   ani 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Boáhledy  v  dřinách  současných,  855 

bĎhmisch  ani  czechisch,  ale  že  je  dle  stanov  museum  království  českého. 
„Ostatně  mcgili  oba  národní  kmeny  v  Čechách  částečně  proti  sobě 
nechuť,  tolik  musejí  uznati,  že  jsou  synové  země  české."  Dr.  Rieger 
vyvrátil  klamná  tvrzení  a  poukázal,  že  není  slušno  mluviti  o  milionech, 
nýbrž  toliko  o  jediném  milionu  na  stavbu  musea,  což  k  účelu  tak 
krásnému  není  zdaleka  tolik,  jako  vyhozeno  bylo  na  blázinec  v  Do- 
břanech. —  Návrhy  výborové  byly  pak  přijaty  většinou  skládající  se 
z  českých  národních  a  velkostatkářských  poslanců. 

Politicky  nejdfiležitéjším  předmětem  byl  návrh  dr.  Riegra  a  71 
soudruhů  na  ísměnu  volebního  řádu  do  zemského  sněmu.  Návrh  ne- 
obsahi^e  hotové  osnovy  aniž  domáhá  se  rozsáhlých  změn,  nýbrž  ozna- 
čuje v  zásadě  jen  to,  co  stalo  se  již  zákonem  pro  volení  do  Vídeňské 
říšské  rady,  t.  j.  rozšíření  volebního  práva  na  všechny,  kdož  platí 
5  zl.  přímé  daně,  a  rozdělení  velkostatkářského  volebního  sboru  ve 
více  vole^^ních  okresů,  mimo  to  poukazuje  jako  na  měřítko  při  opravě 
na  poslední  sčítání  lidu,  na  poplatnost  a  na  zeměpisné  i  národnostní 
roztřídění  okresů.  Opírá  se  tudíž  o  zásady  všestranně  uznané  ani  kterak 
nové.  Co  do  methody  obsahuje  pouze  vyzvání  k  zemskému  výboru,  aby 
do  příštího  zasedání  sněmovního  opravu  dle  zásad  těch  vypracoval  a 
sněmu  předložil. 

Návrh  ten  podaný  23.  čce  odkázán  byl  28.  čce  patnáctičlennému 
výboru.  Při  té  příležitosti  dr.  Fr.  L.  Bieger  odůvodiíoval  návrh  řečí 
vřelou  ale  rovněž  pJnou  umírněnosti.  Odvolávaje  se,  že  oprava  ta  po 
20  let  jest  na  denním  pořádku  a  dosud  nic  se  nestalo,  dovozoval  její 
oprávněnost,  jež  uznána  byla  dříve  i  od  druhé  strany.  Proti  důvodům, 
že  ustanovením  více  volobních  sborů  velkostatkářských  dala  by  si  vláda 
z  rukou  moc  dělati  na  sněmu  libovolně  většinu  vyslovil  podivení,  že 
takové  návrhy  a  zásady,  které  z  celé  ústavnosti  tvoří  pravý  posměch, 
zastávs^í  lidé,  kteří  se  nazývají  ústavo  věrnými  a  svobodomyslnými.  „Naše 
smířlivost  není  pokrytecká,"  pravil,  „jest  upřímná,  ale  není  to  smířlivost 
otroka,  který  každou  urážku  př^ímá,  nýbrž  smířlivost  sebevědomého, 
statečného  muže,  který  si  přeje  mír  na  základě  rovného  práva  a  bez 
zadání  sobě."  Řečník  poukázal,  že  dvacetiletým  oním  bojem  trpěly  nejen 
obé  národnosti  politicky  a  hospodářsky,  ale  trpěla  i  země  a  oslabována 
byla  i  říše.  Odmítl  zásadu  kladiva  i  kovadliny  a  připomenul  návrh, 
již  za  vlády  Hohenwartovy  učiněný,  „kterým  by  každá  menšina  mohla 
býti  chráněna  a  který  by  záležel  ve  zřízení  národních  kurií  pro  ve- 
škery otázky  národní  a  kulturní." 

Když  návrh  ten  od  sněmovníbo  výboru  odporučený  položen  byl 
na  denní  pořádek  6.  srpna,  odpověděla  strana  německo-ústavácká  roz- 
hodným odmítnutím.  Ústy  dr.  Schmeykala  prohlásila,  že  prý  s  důsledky 
české  většiny  „nesrovnávají  se  ani  kulturní  význam  ani  životní  snahy 
německého  kmene  v  Cechách".  Volební  oprava  že  by  znamenala  trvalou 
německou  menšinu,  kteráž  nyní  změniti  se  může  opět  ve  většinu.  Po 
prvé  ozvalo  se  tu  na  půdě  parlamentární  heslo :  rozděleni  Čech  v  Čechy 
némecké  a  v  Čechy  české.  Tolikéž  dr.  Plener  prohlásil,  že  prý  německý 
lid  nechce  slyšeti  o  království  českém,  a  Bareuther  rozhodně  zůstával 
myšlenku  administrativního  rozděleni  Čech.  Herbst  dovozoval,  že  již 
před   lety  podány   byly  petice  z  německých  okresů  jižních  Čecii,    aby 


Digitized  by  VirOOQlC 


856  Bozhledy  v  dřinách  součcisných. 

odtrženy  byly  od  Čech  a  spojeny  s  Horními  Rakousy.  Z  řečí  técli  vy- 
znívala jak  domýšlivost  na  národní  přednost  německého  kmene,  tak 
předpovědění,  že  opustí  sněmovna,  aby  nebyly  přítomny  tři  čtvrtiny  po* 
slanou,  jichž  jest  zapotřebí,  aby  jednáno  býti  mohlo  o  změně  ústavy. 
Z  většiny  dovozoval  kn.  Windischgr&tz  opravo  volební  dle  vytknutých 
zásad  jako  věc  práva  a  spravedlnosti.  Zeithammer  vytýkal,  žo  vlády 
a  parlamenty  strany  německo-tlstavácké  při  tom  všem,  čeho  se  dopu- 
stily na  osobní  svobodě,  na  jmění,  na  hospodářském  a  duševním  vývoji 
českého  národa,  vedly  říši  jen  ku  slabosti  i  klesání,  a  h^il  opravu  vo- 
lební v  zájmu  pokojného  vývoje  a  ve  prospěchu  království  a  říše.  Hr. 
Jindřich  Olam  Martinic  vytknul,  že  jedná  se  toliko  o  vyšetření  práva 
a  spravedlnosti  volební  opravy,  kteréž  provésti  má  zemský  výbor.  ^Yy- 
hýbateli  se  tomuto  vyšetření,^  pravil,  „nastává  domněnka,  že  chcete 
podržeti  něco,  co  vytvořila  moc,  ale  co  nevyhoviye  skutečným  po- 
měrům." 

Po  řeči  dr.  Riegra  jakožto  zpravodaje  byl  přyat  návrh  výborový 
velikou  většinou  poslanců  českých  národních  a  velkostatkářských  proti 
německo- ústaváckým.  Zemský  výbor  vypracige  osnovu  opravy  volebního 
řádu  a  podá  ji  v  příštím  zasedání. 

Jako  doplňkem  k  debatě  této  bylo  rokování  (7.  srpna)  o  žádosti 
německého  divadelního  družstva  za  půl  milionu  zl.  zemských  peněz  na 
stavbu  nového  německého  divadla.  Za  náměstka  maršálkova  ustanovený 
dr.  Waldert  ujal  se  slova,  aby  dovodil  právo  Němců  na  tuto  sumu  a  na 
vydržování  i  druhého  ještě  něm.  divadla  v  Praze.  Mimo  potřebu  většího 
důchodu  uváděl  i  vyšší  politické  důvody.  „Komu  záleží  na  tom,**  pro- 
hodil dotýkaje  se  předešlého  rokování,  ;,aby  Čechy  nebyly  rozděleny 
v  část  německou  a  českou,  neměl  by  Němcům  v  Praze  strpčovati  život . . . 
Němci  v  Praze  jsou  znepokojeni,  a  jsouce  postrkováni  Němci  budou 
opouštěti  jeden  po  druhém  Prahu.  Divadlo  je  středisko  společenské, 
a  toho  mají  zapotřebí!  Vystěhujíli  se  Němci  z  Prahy,  bude  rozdě- 
lení země  neodvratné.  Dnes  jen  postavení  Prahy  nás  ještě  zdržcge  od 
rozdělení  Čech."  —  Adámek  dokázal  nepřístojnost  požadavku  toho  čí- 
selně ;  novým  divadlem  německým  vzrostla  by  osudná  konkurrence  jedi- 
nému divadlu  českému,  ono  by  mířilo  ke  zničení  dramatického  umění 
českého  a  dramatické  slovesnosti  české ;  proto  byla  by  i  nového  letního 
českého  divadla  naléhavá  potřeba.  Ale  zbudování  obou  divadel  vyžado- 
valo by  rozpočtený  náklad  1,300.000,  ve  skutečnosti  však  s  úroky  v  41 
letech  musilo  by  království  zaplatiti  2,665.000  zl.  Také  vydržování  4  di- 
vadel zemských  vyžadovalo  by  značnějšího  nákladu.  Při  finanční  tísni  a 
nedostatečném  nákladu  na  vědecké,  umělecké,  zdravotní  a  jiné  potřeby 
jeví  se  to  nemožnosti.  Českého  letního  divadla  jest  daleko  větší  potřeba, 
jelikož  v  Praze  a  obvodu  Smíchovském  a  Karlínském  obývá  431.000 
Čechů  proti  43.000  Němců.  Ostatně  má  nové  německé  divadlo  býti 
baštou  na  sesílení  němectví  v  cechách,  a  tu  jest  po  právu,  aby  si  tu 
baštu  postavili  Němci  sami  a  nežádali  toho  od  Cechů.  —  Dr.  Edv. 
Grégr  odmítnuv  přání  dříve  od  dr.  Russa  vyslovené,  aby  v  českém 
sněmu  k  vůli  všestrannému  dorozumění  mluvilo  se  německy,  aby  ce- 
chové jazyk  otců  svých,  kteří  zbudovali  toto  království,  zanechali  venku 
před  dveřmi  sněmovními,  dokládal:     „Nechf  se  míněni  politická  v  tá- 


Digitized  by  VirOOQlC 


BozhUd^  v  déSináéh  součtiBných.  857 

boře  českém  rozcházejí  jakkoliv;  v  jedné  věci  naleznete  nás  vždy  v  je- 
diném pevném  šiku,  a  to  tam,  kde  se  jedná  o  naši  národnost,  o  náš 
jazyk,  o  naši  národní  čest.**  Poukázal  na  to,  že  důvodem  německého 
divadla  jest  sesílení  německé  národnosti  v  Praze  a  že  „pěstuje  se  tam 
ne  jazyk  německý,  ale  odpadlictví,  a  čeští  renegáti  že  to  jsou,  kteří 
naplňtgí  německé,  divadlo/  Krom  toho  že  povolení  půl  milionu  na  ně- 
mecké divadlo  při  úmyslu  roztrhnouti  společnou  vlast  „znamenalo  by 
odměnu,  která  se  dává  na  vlastigradu,^  —  Hr.  Lev  Thun  prohlásil  vůči 
hlásanému  roztržení  českého  království:  „Budiž  konstatováno,  že  ne- 
jednalo se  o  pouhé  správní  rozdělení  Čech,  nýbrž  o  úplné  roztrhání  naší 
vlasti,  ba  o  přiděleni  kusů  české  země  k  jiným  zemím.  To  způsobilo 
ve  mně  rozhořčení  a  pocit  nebolestnější.  Kdo  tomuto  citu  nerozumí,  u 
toho  příčinou  může  býti  jen  buď  obmezenost  ducha  aneb  nedostatek 
citu  pro  vlast.  My,  kteří  jsme  v  Čechách  narozeni  a  jsme  sobě  vědomi, 
že  jim  náležíme,  a€  hlásíme  se  ku  kterékoliv  národnosti  neb  ať  stojíme 
mezi  národnostmi  jako  prostředníci,  my  všichni  cítíme  lásku  k  vlasti. 
Ghceli  nám  někdo  vzíti  to,  co  jest  nám  nejdražší,  cítíme  hluboké  roz- 
hořčeni a  tomu  zjednáme  platnost. '^ 

Rokování  skončilo  se  zamítnutím  požadavku  na  stavbu  divadla 
německého  a  potom  i  českého. 

Zemský  rozpočet  na  rok  1884  V3rřízen  byl  (8.,  9.  a  10.  srpna) 
8  potřebou  7,850.177  zl.  (loni  7,661.524),  vlastní  úhradou  765.157 
(loni  765.957)  a  schodkem  7,085.020,  kterýž  se  uhradí  zemskou  při- 
rážkou 29  kr.  (loni  28  kr.  kromě  prodeje  5%  stát.  obligací  335.000) 
z  každého  zlatého  přímých  daní,  jež  dle  výpočtu  vynese  7,010.401  zl. 

K  důležitým  usnesením  sněmu  náleží  též  od  loňska  zbylá  a  nyní 
(4.  srpna)  prsatá  osnova  o  spojeni  Vyšehradu  s  Prahou^  Vyšehrad,  jenž 
zváti  se  bude  na  dále  Královským  Vyšehradem,  připojen  co  do  rozdě- 
lení volebních  okresů  Pražských  k  Hradčanům,  s  nimiž  tvořiti  bude 
jeden  volební  okres. 

Kromě  zprávy  školské  a  běžné  potřeby  zemské,  obecní  a  okresní 
vyřídil  sněm  dlouho  odkládané  dobrozdání  vládě  o  opravě  zákona  do- 
movského. Právo  domovské,  jsouc  úzce  spojeno  s  otázkou  chudinskou  — 
jelikož  obec  jest  povinna  podporovati  nuzné  a  churavé  svoje  přísluš- 
níky —  nedá  se  vlastně  bez  otázky  té  ani  vyříditi.  Návrh  na  opravu 
jeho  vyřízen  byl  také  jen  napolo,  jelikož  nesnadnější  jeho  stránka,  totiž 
chudinství,  puštěna  se  zřetele.  Za  zásady  opravy  vytknuto:  aby  právo 
domovské  nabývalo  se  nepřetržitým  pobytem  osmi  let  v  některé  obci, 
ač  nebylli  cizí  příslušník  v  době  té  odsouzen  pro  trestný  skutek, 
trestán  pro  žebrotu  neb  tuláctví  aneb  nepožadovalli  veřejné  podpory. 
Co  do  chudinství  byla  vláda  vyzvána  podati  předlohu  a  rovněž  co  do 
pojišťování  dělnictva  pro  případ  choroby  a  neschopnosti  ku  práci.  — 
Dále  přijal  sněm  usnesení  o  opravě  zákonu  o  hnandch  a  tulácích  a  zří- 
zení pracoven  v  ten  rozum,  aby  obcím  příslušelo  právo  přikazovati  práci 
pod  uvarováním  trestu  osobám  o  veřejnou  podporu  se  ucházejícím  aneb 
tulákům  a  soudu  podrobovati  policejní  dohlídce  neb  dodání  do  pracoven 
osob  trestaných  pro  tuláctví,  žebrání  a  zahálku ;  dále  aby  zemský  výbor 
svolal  znaleckou  komisi,  kteráž  by  se  poradila  o  zřízení  a  vedení  nu- 
cených pracoven   pro   nápravu   zločinců  a  pro   osoby   práce  se  štítící. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


858  Bozhledy  v  Chinách  současných. 

K  závažným  usnesením  sněmovním  náleží  též  zavedení  zeměděl- 
ských inženýrů  v  království  ěeském  a  vyzvání  vlády,  aby  zaveden  byl 
na  technické  §kole  v  Praze  též  obor  zemědělského  inženýrství.  Posléze 
též  zákon  na  ochranu  rybářství  v  českých  vodách,  podobný  jak  platí 
v  Haliči,  Horních  i  Dolních  Rakousích  a  ve  Štyrsku,  a  zásady  pro 
zákon  zemský,  dle  něhož  pojišťovací  společnosti  mají  piftspívati  do  27o 
z  hrubého  příjmu  k  účelům  hasičským. 

Zasedání  sněmovní,  jež  vynikalo  letos  horlivou  činností  v  úzkém 
tom  kruhu  samosprávném,  českému  sněmu  dosud  zachovaném,  skončilo 
11.  srpna.  Z  nevyřízených  předloh,  jež  pro  příští  rok  zbývají,  sluší 
uvésti  zejména  stavební  řád  pro  hlavní  město  a  celé  království,  upravení 
zdravotní  služby  v  Čechách,  změnu  statutu  hypotheční  banky  království 
českého  a  opravenou  osnovu  o  chovu  dobytka.  Dále  nebyly  letos  po- 
loženy na  denní  pořádek  četné  petice  dovolávající  se  zamezení  kořalečního 
moru  a  petice  Malešovská  v  příčině  rušení  rovného  práva  na  poštách. 
Z  předloh,  jež  zemský  výbor  vypracovati  má  do  příštího  zasedání,  za- 
ujímá první  místo  oprava  volebního  řádu  sněmovního,  dále  rozpočet 
nákladu  na  museum  království  českého  s  hotovými  již  plány  a  před- 
běžnými pracemi,  osnova  zákona  o  přispívání  pojišCujících  společnosti 
k  účelům  hasičským  a  posléze  zpráva  znalecké  komise,  kterou  zemský 
výbor  svolati  jest  povinen,  o  zřízení  a  organisaci  dvojího  druhu  nu- 
cených pracoven:  pro  nápravu  kárauců  a  pro  osoby  práce  se  štítící. 
Bez  odporu  značný  to  úkol,  jenž  zemskému  výboru  se  ukládá. 

Kromě  toho  jednáno  bylo  v  klubech  sněmovních  o  dvou  návrzích, 
jež  neostaly  by  bez  hlubokého  účinku  na  školství,  a  jelikož  věci  školské 
jsou  zároveň  i  věcmi  význačně  národními,  tedy  i  na  vývoj  národní. 
Návrh,  jenž  nese  jméno  prof.  Kvíčaly,  měl  za  účel  zákonné  ustanovení, 
aby  do  národních  škol  byly  přijímány  pouze  dítky  vyučovacího  jazyka 
znalé.  Tím  měla  učiněna  býti  přítrž  lovení  českých  dítek,  kteréž  ku 
zkáze  své  zvláště  ve  smíšených  okresích  a  městech  naplňiýí  školy 
německé,  měl  zmařen  býti  nátlak,  jejž  činí  namnoze  továrníci  na  děl- 
nické, od  nich  odvislé  rodiče,  jež  k  vůli  politické  agitaci  zaměstnatelů 
dávají  dítky  do  škol  od  schulvereinu  zakládaných.  Tento  návrh  na 
ochranu  českých  dítek  přijat  byl  jednomyslně  od  klubu  českých  národních 
poslanců,  avšak  nedošel  podpory  od  klubu  velkostatkářského.  —  Druhý 
návrh  nese  jméno  hr.  Jindřicha  Glama  Martinice  a  má  na  zřeteli,  aby 
zaveden  byl  druhý  zemský  jazyk  na  středních  školách  v  Čechách  jakožto 
povinný,  pokud  by  rodičové  tomu  neodpírali.  Návrh  ten,  jenž  vyšel 
z  klubu  velkostatkářského,  nalezl  sice  ohlasu  v  klubu  národních  poslanců, 
ale  byl  odročen.    — 

Velká  dějinná  událost  korunovace  cara  Alexandra  IIL  stala 
se  na  Rusi  skutkem.  Jásot  statisíců  a  nadšení  milionů  provázely 
slavný  děj  nerozlučného  spojení  panovníkova  s  ruskou  državou.  Car 
s  čarovnou  a  carskou  rodinou  zavítali  20.  května  do  Petrovského  zámku 
u  Moskvy,  odkud  22.  května  slavili  vjezd  na  posvátný  ruský  Vyšehrad, 
Moskevský  Kreml.  Ruský  národ  před  zástupci  přečetných  dvorů  a  zemí 
osvědčil,  jak  nezdolnou  láskou  a  neskonalým  nadšením  lne  k  myšlence 
ruské  a  k  zástupci  jejímu,  otci  svému  a  caru.  Vjezd  cara,  carevny 
a  velkoknížat  s    oslňujícím   leskem   svým   za  jásotu  a  dětinné   radostí 


1 


Digitized  by  VirOOQlC 


BozUedy  v  dřinách  součamých.  859 

nepřehledných  jako  moře  davů  byl  divadlem,  jakéž  Evropa  má  příležitost 
spatřiti  jediné  v  srdci  svaté  Rusi,  když  panovník  staví  si  na  hlavu 
korunu  předků  svých.  Dne  24.,  25.  a  26.  následovalo  slavnostní  vy- 
hlašování korunovace.  Z  Kremlu  rozjely  se  dva  jízdné  sbory  hlasatelů 
s  oddíly  gardovými  a  u  všech  bran  a  na  hlavnějších  místech  za  hlabolu 
trub  i  bubnů  oznamovaly  národu  den  carovy  korunovace.  Den  koru- 
novace, 27.  května,  byl  velikým  dnem  pro  celou  Rus.  Když  přede  zraky 
cizích  zástupců  a  celého  národa  car  v  Uspenském  chrámu  modlil  se 
za  blaho  ruského  národa,  pohnut  byl  dojmem  přítomnosti  a  nedávné 
trapné  minulosti  až  k  slzám.  Po  modlitbě  metropolitově  potom  car 
vsadil  korunu  na  hlavu  sobě  i  carevně.  Slavnost  konána  byla  v  hlavním 
Uspenském  chrámě  na  Kremlu,  ze  kterého  se  průvod  s  korunovaným- 
carem  ubíral  do  chrámů  sv.  archanděla  a  nanebevzetí.  Statisíce  ruského 
lidu  obstupovaly  po  celý  den  v  těsných  řadách  Kreml  a  vyplňovaly 
všechna  volná  místa  v  něm  jásajíce,  kdykoliv  objevil  se  car,  carevna 
neb  některý  člen  carské  rodiny.  Po  korunovaci  následovala  řada  slav- 
ností; z  těch  řídké  velikoleposti  dosáhla  národní  slavnost  na  Cho- 
dynském  poli  2.  června,  kde  vyčastováno  bylo  přes  sto  tisíc  ruského 
lidu  jídlem  a  pitím,  pro  zábavu  jeho  zřízena  tam  divadla,  cirkusy  a  p., 
dále  vojenská  slavnost  v  Sokolnikách,  kde  město  Moskva  pohostilo 
veškero  vojsko  v  Moskvě  a  kolem  ni  rozložené. 

Korunovace  významná  jest  předně  tím,  že  prošla  bez  nejmenší 
výtržnosti.  Okázalo  se,  že  car  jest  bezpečen  mezi  lidem  a  že  všeliké 
hrozby  a  pověsti,  s  oblibou  v  zahraničných,  Slovanstvu  nepřátelských 
listech  šířené,  byly  plané.  Lid  sám  udržoval  vzorný  pořádek.  Ještě 
některé  okolnosti  padají  na  váhu.  Co  zevnějšku  korunovace  se  dotýče, 
vystoupila  zjevná  snaha  na  jevo,  aby  vše  dalo  se  dle  vkusu  národního. 
Národní  kroj,  národní  umění  došly  platnosti.  Garevna  a  všechny  vysoké 
paní  při  vjezdu  oděny  byly  v  ruský  národní  oblek,  v  sarafany  a  čepce 
dle  národního  vzoru  se  závoji.  Car  sám  měl  vojenský  stejnokroj  dle 
národního  upravený.  Obrazy,  ozdoba  i. okrasa  chrámů  a  veřejných  míst, 
vše  8  velkou  přesností  provedeno  dle  podoby  starých  ruských  vzorů. 
I  hostina  korunovační  a  jiné  hostiny  řídily  se  vkusem  národním.  Při 
všem  kladen  důraz  s  nejvyšších  míst,  aby  Rusko  bylo  v  skutku  ruským, 
národním.  —  Jiná  pamětihodná  okolnost  jest,  že  ve  dnech  slavnostních 
objevila  se  zvláštní  náklonnost  mezi  Ruskem  a  Francií.  Republika  byla 
zastoupena  poselstvem  nejen  nejčetnějším  a  nejskvělejším,  ale  Waddington 
dostavil  se  s  ním  první  z  cizích  poselstev,  jako  svého  času  hr.  Morny, 
a  dle  dvorní  obvyklosti  byl  tudíž  na  první  místo  postaven  a  nad  jiné  vyzna- 
menáván. Avšak  nejen  dvůr  ale  i  vyšší  kruhy  Moskevské  i  lid  osvědčovaly 
francouzským  zástupcům  a  francouzské  državě  své  sympatie.  —  Ke  ko- 
runovaci dostavili  se  též  kníže  černohorský  Nikola,  a  kníže  bulharský 
Alexandr.  Lid  projevoval  těmto  zástupcům  slovanským  rovné  nadšení 
a  sympatie  jako  členům  carské  rodiny;  všude,  kdekoliv  se  objevili, 
provázeni  byli  nadšeným  jásotem.  Král  Milan  neuznal  za  dobré  se 
dostaviti,  on  nepřihlásil  se  k  rodině  slovanské.  Jihobulharsko  vyslalo 
jakožto  své  zástupce  členy  stálého  výboru  zemského  z  Plovdiva,  kteří 
podali  carovi  adresu  díků  a  oddanosti.  Rovněž  zachovala  se  bulharská 
skupština.     Národní  strana  z  království   srbského  mohla  to  učiniti  jen 


Digitized  by  V:íOOQIC 


860  Bozhledp  v  dějinách  sotiéamých. 

soukromě,  jelikož  vláda  neměla  v  tom  účastenství  aniž  toma  přála. 
Ye  YŠech  těch  adresách  zpomínáno  vřele  zásluh  ruských  o  osvobozeni 
Slovanstva  a  vysloveny  díky  synovi  cara  Osvoboditele. 

Jako  obyčejně  vyšel  o  korunovaci  manifest  milosti,  obsahující 
rozsáhlou  amnestii  účastníkům  polského  povstání  a  mnohým  provinilým 
osobám.  Dále  vyšel  carský  úkaz  o  zrušení  daně  z  hlavy  a  značných 
výhodách  rolnickému  obyvatelstvu,  pokud  povinno  jest  ještě  placením 
výkupu.  Celkem  odpuštěno  manifestem  carským  48  milionů  rublů  ne- 
zaplacených daní,  21  milionů  výkupu,  14  milionů  obroku  a  na  ten  čas 
13  milionů  daně  z  hlavy,   která  však  znenáhla  bude  zcela  odstraněna. 

Vojevůdcové,  kteří  v  poslední  válce  vedli  ruský  národ  do  boje 
za  osvobození  jižního  Slovanstva,  osvědčují  se  i  v  politických  snahách 
jakožto  velicí  Slované.  Tak  bylo  zejména  se  Skobelevem  a  nyní  jest 
s  generálem  Gurkem,  oním  smělým  velitelem  jízdectva,  kterýž  r.  1877 
orlím  letem  stihl  za  Balkán  se  svou  jízdou.  Grurko  byl  po  Moskevské 
korunovaci  na  místo  Albedinského  jmenován  generálním  gubernátorem 
ruského  Polska.  Zavítav  tam  a  octnuv  se  v  kruhu  svých  spolu- 
bojovníků (4.  srpna)  prohlásil  slavné,  že  není  pouze  generálem  ruským 
ale  spolu  i  generálem  slovanským.  „Snahou  nás  všech,*'  tak  vykládal 
svAj  program,  „musí  býti  především  upevnění  slovanského  kmene.  Poláci 
posléze  jednou  provždy  nechat  se  odřeknou  národní  samodělnosti  a 
nechať  společné  s  námi  zasazují  se  o  upevnění  moci  slovanské.  Poláci 
povinni  jsou  pracovati  s  námi,  zhostiti  se  všelikých  fantastických  myšlenek, 
jež  nejednou  je  zhubily,  a  poznati,  že  jenom  ve  společné  naší  síle  a  moci 
spočívá  jejich  mravní  existence.  Slovanská  myšlenka  musí  zvítěziti  a 
zvítězí.  Všichni  proniknuti  jsme  touž  myšlenkou,  jižto  tak  ušlechtile 
vštěpoval  nám  nezapomenutelný  náš  generál  Skobelev."  —  Slova  ta 
přijata  byla  s  nadšením  jak  od  ruských  tak  polských  důstojníků; 
v  Německu  způsobila  nemálo  trpkosti. 

Po  dějinných  slavnostech  v  největší  říši  slovanské  jest  nejdůleži- 
tější v  bratrském  nám  světě  zdánlivě  nepatrná  avšak  přes  to  významná 
událost,  jež  stala  se  v  nejmenší  slovanské  državě.  Jest  to  sňatek  černo- 
horské princezny  Zorky  s  Petrem  Karadordévičemy  více  rodinným  a  do- 
jemným než  okázalým  spůsobem  uzavřený  11.  srpna  v  Cetyui  v  pří- 
tomnosti hr.  Orlova  Denisova,  jenž  zastupoval  ruského  cara.  Trapný 
dojem  činí  to  na  vládu  srbskou  a  srbského  panovníka.  Známo,  že  po  vy- 
puzení  Miloše  Obrenoviče  roku  1842  nastoupil  v  Srbsku  vládu  Alexandr 
Karadorděvič,  syn  osvoboditele  srbského  Karaďordě  čili  Černého  Jiří. 
Alexandr  byl  pro  poddajnost  vlivu  cizímu,  zejména  rakouskému  a  ne- 
úspěšnost své  vlády  oposicí  celého  národa  na  skupštině  Svatoondřejské 
r.  1858  zbaven  prestolu  a  vypovězen  ze  země.  Synem  Alexandrovým  a 
tudíž  i  nápadníkem  srbského  trůnu  jest  nynější  zet  černohorského  vládce. 
Knize  Nikola  nepřikládá  patrně  víry  úřadnímu  obviňování  a  proskribo- 
vání  Karadorděviče  ze  strany  srbské  jakožto  prý  původce  vraždy  Topči- 
derské.  Rehabilitoval  ho  nyní  před  srbským  národem  a  pro  budoucnost 
učinil  možným,  aby  v  Srbsku  a  slovanském  světě  hrál  ještě  důležitý  úkol. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


R.  1883.  Čís.  10. 


O  SVÉ  TA 


Sektářstvi  na  Rusi. 

Napsal 

Jaromír  Hrubý. 

(PokračoY&ní.) 

n.  Dnchovní  křestané. 
1.  Dachoborci. 

druhé  polovině  minulého  století  obrátili  na  sebe  pozornost  ně- 
ktei4  sektáři,  kteří  projevovali  s  největší  smělostí  náboženské 
náhledj,  s  jakými  se  na  Rusi  do  těch  dob  nikdo  nesetkával. 
„Není  boha  jako  zvláštní  bytosti,  nýbrž  on  přebývá  v  pokolení 
spravedlivých;"  —  „každý  spravedlivý  člověk  jest  synem  božím: 
my  jsme  živými  obrazy  božími  na  zemi ..."  Těmi  a  takovými 
slovy  obraceli  se  učitelé  nové  víry  k  venkovskému  lidu,  a  řady  jejich 
přívrženců  rostly  po  tisících. 

Odkud  se  vzala  nová  víra?  Či  jest  i  ona  nová  ratolest  nikonov- 
ského  rozkolu?  Myšlenky  takové  nelze  dopustiti.  Nejen  pravoslavní, 
nýbrž  i  starověrci  odříkají  se  vším  důrazem  od  nového  učení  a  žehnají 
se  před  vyznavači  kacířstva  jako  před  skutečným  ďáblem.  A  kdo  mohl 
zasíti  nový  plevel  na  role  ruského  pravoslaví  ?  Pro  odpověď  nešli  daleko. 
„Západ,  toť  se  ví.  Vždyť  jsou  tu  patrný  stopy  německé  reformace." 
Na  tom  i  zůstalo,  ^)  a  ne  bez  některého  důvodu.  Dlouho  se 
myslilo,  že  veliká  reformace  XVI.  století,  zasáhši  celou  střední  Evropu, 
v  postupu  svém  na  východ  stanula  u  hranic  ruských.  Je  pravda,  re- 
formace XVl.  století  nemohla  vniknouti  do  Ruska  plným  proudem: 
byloť  Rusko  tehdáž  ohrazeno  jako  čínskou  zdí  proti  všemu,  co  při- 
cházelo od  západu;  a  zdí  tou  bylo  jednak  pravoslaví,  jednak  Moskevský 
despotismus,  lnoucí  spíše  k  orientu,  jenž  mu  byl  příbuznější  a  za  jehož 


')  Jsou  i  tací  badatelé  ruského  rozkolu,  na  př.  Juzov,  kteří  v  duchoborstvu 
poznávigí  vliv  učení  Husova. 

OSVfiTA  18M.  10.  55 


Digitized  by  V:íOOQIC 


802  '/   Hruhf/: 

vlivu  byl  vznikl  a  se  vyvíjel,  než  k  evropskému  západu.  Avšak  nékteré 
krůpěje  z  reformačního  příboje,  rozbíjejícíLo  se  o  hranice  Ruska,  vnikly 
přece  za  východní  mezníky  a  v  historii  ruského  sektářstva  zachovaly 
se  jich  stopy.  Ještě  za  Ivana  III.  vznikla  v  západní  Rusi  jakási  sekta, 
zvaná  tehdáž  Novgorodshým  kacířstvem.  Její  přívržence  přezýval  lid 
židy,  dávaje  tím  na  srozuměnou,  že  sektáři  se  liší  od  ruského  pravo- 
slaví, podobně  jako  i  židé  nejsou  pravoslavnými.  K  jakému  druhu 
sektářství  patřilo  Novgorodské  kacířstvo,  možno  poznati  z  té  okolnosti, 
že  když  jakýsi  přívrženec  jeho  uprchl  ze  Sergéjevské  lavry  na  Litvu, 
by!  od  tamních  protestantů  přijat  za  pastora. 

I  za  dob  Nikonových  byli  na  Rusi  jednotliví  vyznavači  uéení 
Lutherova,  jak  patrno  z  toho,  že  společníkem  jednoho  z  nejprvnějšícb 
hlasatelů  rozkolu,  Kapitona,  byl  jakýsi  Vavila  luterán,  který  prý  nabyl 
vzdělání  na  Pařížské  akademii. 

Avšak  evropský  protestantismus  dloulio  nenabýval  půdy  v  ruském 
lidu.  Teprve  když  car  Petr  Veliký  zbořil  éjnskou  zeď  a  vřadil  říši 
ruskou  v  počet  států  evropských,  počalo  s  německými  mravy  vnikati 
na  Rus  i  německé  protestantství.  Jeho  rozvoji  pomáhal  i  vévoda  Kur- 
landský  Biron  za  doby  svého  vladaření,  ještě  více  mu  prospěla  válka 
o  rakouské  dědictví  a  hned  potom  sedmiletá  válka,  kdy  se  ruští  vojáci 
za  dlouholetého  pobytu  mezi  protestanty  seznámili  s  jejich  nábožen- 
skými zásadami  a  po  svém  návratu  na  Rus  stali  se  jejich  horlivými 
šiřiteli. 

Lid  ruský  nepřestupoval  sice  ani  tenkrát  na  víru  protestantskou, 
však  účinky  mysticko-íilosotických  zásad  protestantismu  jsou  patrný 
y  nových  sektách,  v  ty  doby  na  Rusi  vzniklých.  Sekty  ony  representují 
hlavně  dvě  společnosti  náboženské  —  dvě  jména,  z  nichž  každé  objímá 
v  sobě  několik  v  nepatrnostech  se  lišících  sekt:  fluchoborci  (bojovníci 
ducha)  a  molokané  (mlékojedi). 

Vznikly  téměř  současné  tehdáž,  kdy  sekty  rozkolnické  počaly 
důrazněji  vystupovati  u  veřejnost  a  proto  pokládány  a  dosud  se  mnohde 
pokládají  za  zvláštní  toliko  zjev  rozkolu.  Než  ani  jedna,  ani  druhá 
nemá  s  nikonským  rozkolem  nic  společného,  různíce  se  vůbec  i  v  zá- 
kladních článcích  od  pravoslaví,  tak  že  by  neměly  býti  pokládány 
vlastně  ani  za  sekty  pravoslavné  víry  nýbrž  za  samostatná  společenstva 
náboženská,  ovšem  křesťanská. 

Moderní  tyto  sekty  jsou  zjevným  dokladem,  že  lid  ruský,  ač 
velmi  houževnatě  lpí  na  zevní  formě,  přec  je  též  přístupen  hlubším 
úvahám  o  tajemstvích  víry,  že  dovede  lilosofovati. 

Molokané  i  duchoborci  vyvinuli  si  dosti  podrobně  propracovaný 
theologický  systém,  čehož  neshledáváme  u  žádné  sekty  rozkolnické, 
aspoň  ne  v  míře  tak  rozsáhlé.  Ač  obě  sekty  vyrostly  z  jednoho  kořene, 
liší  se  přece  v  některých  podstatných  částech,  tak  že  nyní  žijí  úplně  od 
sebe  odděleně.  Sejdouli  se  přece  někdy,  sejdou  se  vždy  jen  nepřátelsky. 
Spořádané  organisace  nemají  však  ani  ony;  nemajíť  kněžstva.  Ruský 
lid  stotožňuje  je  se  svobodnými  zedníky  a  jmenuje  je  zkomoleným  fran- 
couzským jménem  farmasony  (francs  ma^oiis).  Historie  jejich  poměrně 
krátkého  života  bohatá  je  momenty  dramatickými.  Mají  své  hrdiny 
i  své  mučedníky. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Buši,  863 

Nejdále  postoupili  y  zásadách  rationalistických  ducboborci.  Někteří 
tvrdí  o  nich,  že  jsou  méně  křesCany  než  filosofy.  Ducboborci  vznikli, 
jako  ruské  sekty  vůbec,  zároveň  na  více  místech;  proto  i  různost 
jednotlivých  sekt.  Sami  odvozuji  svůj  původ  od  „tří  mládenců  v  peci 
ohnivé,  kteříž  při  mučení  Kristově  vytrvali,  i  když  Petr  zapřel."  Jisto 
je  však,  že  jméno  duchohorec  vyskytlo  se  po  prvé  r.  17^85  ve  spisech 
Jekatěrinoslavského  biskupa  Ambrosia,  jemuž  uloženo  zásady  jejich 
prozkoumati. 

Rozšířili  se  záhy  po  vší  Rusi,  od  Baltu  až  na  Eamčatku,  nikdy 
však  neměli  společné  vrchní  hlavy.  Každá  obec  byla  samostatnou  církví ; 
jen  tu  a  tam  vyskytl  se  časem  muž,  jehož  autorita  platila  všem 
duchoborcům. 

Co  jest  základem  duchoborství,  bylo  dlouho  hádankou;  teprve 
zprávami  bar.  Haxthausena,  jenž  se  zdržoval  v  letech  čtyřicátých  mezi 
nimi,  a  články  Vereščagina,  jenž  studoval  později  v  Zákavkazí  zřízeni 
jejich,  vrženo  světlo  na  jejich  věrouku.  Klasickým  spisem  o  ducho- 
borstvu  je  však  kniha  Or.  Novického  O  duchoborcích,  vydaná  r.  1832 
v  Kijevě.  Shledalo  se,  že  theologický  systém  duchoborců  je  nejvyvi- 
nutější mezi  všemi  sektami  ruskými. 

Co  věří  o  bohu?  Jest  jeden  bůh,  jeden  v  trojici.  Otec  jest 
světlem,  syn  životem  a  duch  sv.  pokojem.  Božství  je  však  neoddělitelné 
od  člověka :  otec  působí  v  člověku  pamětí,  syn  rozumem,  duch  sv.  vůlí. 
Obrazem  trojosobného  božství  v  přírodě  jsou  tři  rozměry :  otci  odpovídá 
výška,  synu  šířka  a  duchu  sv.  hloubka  (délka).  Obraz  tento  vykládají 
i  mravně:  otec  je  vysoký  a  nikdo  se  nepovznese  duchem  výše  jeho; 
syn  je  široký  rozumem  a  hlubiny  ducha  sv.  nikdo  neprohlédne.  *) 

Duše  lidská  jest  obrazem  boha.  Existovala  a  padla  před  stvořením 
světa  spolu  s  druhými  anděly.  Byvši  pak  za  trest  uvězněna  v  těle 
lidském,  klesla  po  druhé  neposlušností,  a  pád  její  opakuje  se  do  třetice 
svůdností  hmoty  —  těla  —  v  každém  pokolení.  —  Hříchu  dopouští 
se  člověk  jen  svou  vůlí,  svou  vinou.  Však  není  proto  nikdo  bez  hříchu. 
Nehod  klesl  každý  člověk  již  jako  duch  a  náklonnost  ke  hříchu  nese 
s  sebou.  Bůh,  předvídaje  pád  člověka,  uzavřel  u  věčné  lásce,  že  sestoupí 
ve  člověčenství  a  utrpením  že  učiní  své  spravedlnosti  za  lidstvo  dosti. 
Kristus  je  však  jen  zjevem  boha,  ne  zvláštní  osobou,  jest  boží  slovo 
a  síla,  která  vše  oživuje  a  vším  hýbá.  Jest  tělem  učiněný  duch  nej- 
vyšší moudrosti,  duch  pravdy  a  lásky,  svaté  rozkoše  a  míru.  Kristus 
jest  božská  síla,  jevící  se  v  člověku.  Každý  člověk  je  synem  božím, 
kdo  obdržel  ducha  moudrosti  a  kráčí  cestou  ctnosti.  Historického  Krista 
ducboborci  přímo  nepopírajf,  však  v  jeho  zázraky  nevěří.  Jediným 
zázrakem  Ježíšovým  jest  prý  vykoupení  lidí  ve  hříších  umírajících. 
Týž  Ježíš  dále  žije,  však  toliko  v  duchoborcích,  kteří  jsou  pravými 
jeho  následovníky. 

Kořiti  se  matce  boží  a  svatým  jest  jim  modloslužebnost,  tím  více 
tedy  i  ctění  obrazů,  I  přísaha  jest  jim  hříchem.  Postem  rozumějí 
zdržování  se  od  vášní  a  ode  všeho  zbytečného.  Těla  prý  nelze  vzkřísiti ; 


')  Tichonravova  Letopis  russkoj  literatury  i  drevnosti.  T.  IV.   1862.  Stát 
O  duchoborcích. 

66* 

Digitized  by  V:íOOQIC 


864  J,  Hrubý: 

věří  toliko  ve  vzkříšení  dticha;  duše  lidská  je  nesmrtelná  ton  památkou, 
kterou  zůstavuje  po  sobě  zvěčnělý.  Nebe  a  peklo  jest  jim  pouhou 
bájí.  Rozdíl  mezi  životem  spravedlivých  nynějším  a  budoucím  záleží 
v  tom,  že  přijde  doba,  kdy  budou  žíti  sami  na  světě  bez  hříšníků; 
roditi  se,  pracovati  a  mříti  budou  však  právě  tak  jako  njTií. 

Koncem  světa  rozumí  se  vyhubeni  hříšníků.  Svět  zůstane  navždy 
takovým  jako  jest  nyní. 

Duchoborci  věří  ve  stěhování  duší.  Duše  zvěčnělého  přechází 
v  nového  člověka,  a  to  ve  stáří  od  6  do  15  let,  to  jest  v  tu  dobu, 
kdy  se  člověk  počíná  učiti  knize  života.  Knihou  života  rozumí  se 
duchoborské  podání,  neboť  svatá  písma  oni  málo  uznávají,  pokládajíce 
je  za  „učení  jinošské  a  nedokonalé." 

Kněží  nemají;  knězem  jest  si  sám  každý  člověk,  ve  kterém 
působí  Kristus.  A  poněvadž  synové  boží  mají  se  kořiti  bohu  v  duchu 
a  pravdě,  zavrhují  též  všelikou  vnější  bohoslužbu.  Proto  mají  též  za 
zbytečné  udíleti  svátosti.  Křtí  pouhým  slovem.  Manželství  jest  jim 
smlouvou,  založenou  toliko  v  lásce  snoubenců  za  souhlasu  rodičů.  Kde 
přestává  láska,  přestává  i  platnost  manželstva.  Proto  dovolen  rozvod, 
ač  je  zjevem  nad  míru  řídkým.  Že  by  mezi  duchoborci  byli  polygamisté, 
jak  o  nich  psáno  v  některých  jim  nepříznivých  spisech,  patří  na  vrub 
bujné  fantasie  příliš  horlivých  protivníků  duchoborstva. 

Bohoslužby  konají  v  prostorné  modlitebně.  Mužové  odděleni  od 
žen  čtou  modlitby,  jež  záležejí  především  ze  žalmů  Davidových,  kterých 
je  však  na  sta.  Bibli  a  církevním  otcům  nehrubé  věří:  psaliť  prý  je 
lidé  a  ti  se  mýlí.  Jen  žalmy  Davidovy  vznikly  v  srdci  bohem  nadšeném 
a  ústním  podáním  došly  duchoborců.  S  modlitbou  střídá  se  zádumčivý 
zpěv,  po  němž  se  sestupují  —  muži  zvlašC,  ženy  zvlášf  —  po  třech, 
na  znamení  působící  v  nich  trojice  božské,  a  líbají  se  navzájem,  přejíce 
si  pokoje. 

Vereščagin  zaznamenal  jeden  žalm,  který  je  jakýmsi  vyznáním 
víry  duchoborců:  „Sloužíme  duchu  boha,  honosíme  se  Ježíšem  Kristem, 
přijali  jsme  ducha  sv.,  přijímáme  jej  a  bdíme  duchem  svatým.  V  něho 
věříme.  —  Křtíme  se  ve  jméno  otce,  syna,  i  ducha  svatého.  Modlíme 
se  bohu  duchem,  pravým  duchem,  a  vznášíme  prosby  své  k  bohu  pra- 
vému. Ctíme  svatou  pannu,  z  níž  se  Ježíš  narodil.  Ctíme  vysoce  c^ira, 
ó  Pane,  zachovej  cara,  vyslyš  nás!  —  Nekoříme  se  obrazům,  rukou 
lidskou  zrobeným  ..." 

Mravouka  duchoborců  je  velmi  přísná.  „Svět,  kterýž  je  žalářem 
duše,  a  jeho  radosti  jsou  hodný  opovržení.  Střež  se  rozkoší  tělesných 
a  zatracuj  vášně!"  Tak  praví  jedni.  Však  je  i  druhý  směr  mezi  ducho- 
borci, a  ti  praví,  že  živou  věrou  v  boha  zrodí  se  v  člověku  znova 
Kristus,  a  ten  nedopustí  více,  aby  poklesl  člověk,  který  jest  jeho 
schránkou.  Pročež  vše  jest  dobré,  co  člověk  takový  činí,  a  víra  ta 
vede  ovšem  tytýž  i  k  výstřednostem. 

Duchoborci  zvou  se  bohoUdmi  a  jako  tací  neuznávají  nad  sebou 
vyšší  moci  leč  boha.  Carství  jest  jen  zřízením  lidským ;  jeho  zákonů 
a  výroků  jeho  soudů  netřeba  dbáti.  Modlitba  za  cara,  jakož  i  podro- 
bování se  zákonům  přijaty  jen  z  přinucení.     Přísahy  však    nepřijímají 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Eusi.  865 

a  vojny  se  straní.  Proto  sloaží  ve  vojska  jen  ve  sborech  zdravotních, 
anebo  jiným  spfisobem,  který  nevyžaduje  nošení  zbraně. 

Duchoborci  neaznávsgí  rozdílu  stavů.  Všichni  lidé  jsou  si  na  zemi 
rovni.  Proto  i  žena  se  těší  týmž  právům  jako  muž.  Obce  duchoborské 
vynikají  mravností  —  a  poněvadž  druh  druha  podporuje  ze  vzájemné 
lásky  —  i  blahobytem.  V  domácnosti  jejich  překvapuje  pořádek  a 
čistota.  Tresty  jsou  tam  pojmem  skoro  neznámým.  Jediným  trestem 
je  dočasné  vyloučení  z  obecné  bohoslužby  a  nejvyšším  trestem  vyloučení 
z  obce.  Následkem  spořádaných  poměrů  a  blahobytu  vynikají  ducho- 
borci mezi  ostatními  zdravím  a  ženy  jejich  rozumem  a  krásou.  K  zá- 
věrku síti  zde  ještě  několik  rysů  z  historie  jich  utrpení. 

Car  Pavel  Petrovič  první  na  duchoborce  zanevřel.  Jeho  dva  úkazy 
z  r.  1799  a  1800  staly  se  krutou  metlou  sektářům.  Vězeni  a  báně 
Uralské  plnily  se  ubohými,  a  šťastným  byl,  kdo  mohl  prchnouti  přes 
hranice.  Tolerantní  Alexandr  I.  zastavil  pronásledování;  mírnějším 
duchoborcům  vykázány  úrodné  nivy  v  rozkošné  krajině  na  říčce  Mo- 
ločně  u  moře  Azovského.  Vypovězenci  voláni  do  vlasti  a  chudším 
skytána  i  peněžitá  podpora.  Jen  zatvrzeli  nepřátelé  státního  zřízeni 
usazeni  na  Kole  a  v  Nerčinsku.  Kolonie  na  Moločně  pod  rukama 
pilných  duchoborců  záhy  rozkvetly  a  přilákaly  k  sobě  i  největšího  z  jich 
učitelů,  J.  Kapustina. 

Praveno  výše,  že  ob  čas  vyskytl  se  mezi  bojovníky  ducha  muž, 
jehož  autorita  platila  všem  přívržencům  sekty.  Takovým  byl  na  konci 
minulého  století  llarion  Pohirochin^  jenž  první  vyslovil  myšlenku  o  ne- 
rozlučnosti  boha  od  lidí.  Brzy  po  něm  vynikl  Sylván  Kolesnikov^  prostý 
venkovan,  na  svou  dobu  však  dosti  vzdělaný  a  rozumný.  Psal,  četl 
(což  bylo  divem  na  prostého  mužíka),  vedl  přísný  život,  byl  proslulým 
řečníkem  a  při  tom  člověkem  zámožným.  Znamenitějším  však  než  on 
byl  na  počátku  nynějšího  věku  J.  Kapustin,  Odkud  pocházel,  neví  se. 
Pfišel  z  Petrohradu  jako  vysloužilý  poddůstojník  do  Tambovska  a  získal 
si  tam  brzy  hojně  přívrženců.  Uslyšev  o  zkvétajících  koloniích  ducho- 
borců na  Moločných  Vodách,  přestěhoval  se  k  nim  i  se  svými  pří- 
vrženci a  záhy  si  zjednal  slavné  jméno  i  mezi  kolonisty.  Byl  takořka 
vládcem  všech  duchoborců.  On  zavedl  společnost  msgetku,  rozděloval 
práci,  zakládal  zásobárny  a  průmyslové  závody,  tak  že  kolonie  za  jeho 
náčelnictva  předčily  blahobytem  nade  vši  Rus.  Avšak  vláda  viděla 
v  činnosti  jeho  proselytství.  Byl  zatčen  a  uvězněn.  Za  drahé  výkupné 
byl  po  čase  propuštěn  na  svobodu,  a  od  té  doby  nebylo  o  něm  slechu. 
Udávalo  se,  že  zemřel.  Ale  později,  po  skutečué  jeho  smrti,  nalezena 
na  ostrůvku  při  ústí  Moločny  do  moře  Azovského  podzemní  skrýše, 
v  níž  Kapustin  trávil  poslední  doby  svého  života. 

Po  jeho  smrti  nastaly  roztržky  mezi  duchoborci,  jež  vedly  ke 
zřízení  rady  30  starců.  Ale  rada  tato  získala  si  za  nedlouho  pověst 
opravdové  inkvisice. 

V  domě  zvaném  „ráj  i  muka^  zasedal  stálý  soud,  jehož  po- 
vinností bylo,  pátrati  po  nevěřících  a  kacířích.  Sebe  nepatrnější  pode- 
zření dostačilo,  aby  nešťastník  byl  odsouzen  hrdla.  Ostrov  řeky  Moločny 
stal  se  jevištěm  hrůzy.  Během  dvou  roků  zmizelo  beze  stopy  na  400 
osob.     Tu  přišla  vláda  ruská  na  myšlenku,  že  se  tam  děje  cosi  podc- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


•^^^?5r 


866  J'  Hrubý: 

zřelého,  a  po  čtyřech  letech  zjištěno,  že  oběti  inkvisice  bývaly  stínány, 
za  živa  zakopávány,  ětvrceny  i  rozsápány. 

Přísný  dkaz  cara  Mikuláše  nařídil  na  to  všem  ducboborcům  pře- 
stoupiti k  pravoslaví,  nebo  se  vystěhovati  za  Kavkaz.  Mnozí  přestoupili, 
většina  však  odtáhla  z  domova.  V  letech  1841  až  1843  přestěhovalo 
se  na  3000  pilných  hospodářů  za  Kavkaz,  a  zbaveni  jsouce  „svaté 
inkvisice,"  jali  se  v  pokoji  vzdělávati  novou  vlast.  Nová  jejich  osada 
Slavjanka  stala  se  záhy  vzorem  selské  obce,  a  cestovatelé,  kteří  ji 
navštíví,  jen  s  pochvalou  mluví  o  „bojovnících  ducha." 


2.   Molokané. 

Učení  duchoborské  rozšířilo  se  sice  po  celé  Rusi,  ale  počet  jeho 
přívrženců  nikde  nebyl  četný.  Massám  ruského  lidu  —  a  sluší  vytknouti, 
že  náboženský  rationalismus  došel  přijeti  toliko  v  prostém  národě, 
kruhy  vzdělané,  které  se  neštítily  kazatelů  chlystovštiny  a  skopectva, 
zůstaly  učitelům  myšlenek  duchoborských  navždy  uzavřeny  —  massám 
prostého  lidu  byly  zásady  duchoborské  přec  jen  příliš  abstraktně  a 
tedy  málo  srozumitelné :  společnost  duchoborská  rostla  proto  jen  zvolna. 

Koncem  XVni.  století  zmohla  se  však  propaganda  duchoborstva 
měrou  prve  nevídanou,  tak  že  v  první  polovině  našeho  věku  v  jediné 
gubernii  Tambovské  shledáno  na  200.000  jeho  přívrženců.  Příčina  ne- 
obyčejného takového  zjevu  leží  v  tom,  že  učedník  a  zet  duchoborského 
učitele  Pobirochina,  Šimon  Uklejin^  rationalistické  duchoborstvo  sblížil 
valně  se  zásadami  pravoslaví  a  tím  je  učinil  přístupnějšími  prostému 
lidu.  Uznav  samostatnou,  od  člověka  oddělenou  bytost  boží,  přiznav 
božství  Kristovo  a  plnou  platnost  svatých  písem,  stal  se  zakladatelem 
nové  obce  náboženské,  jejíž  členové  se  zovou  opravdovými  duchovnhni 
křesťany.  Lid,  maje  hlavně  k  tomu  zření,  že  noví  sektáři  jedí  mléko 
i  za  velikého  postu,  čehož  si  pravoslavní  nedovolují,  nazval  je  molokan^y 
mlékojedy. 

Molokané  zachovali  podnes  podání,  že  bývali  druhdy  za  jedno 
s  duchobopci;  druhé  podání  však  jmenuje  zalvíadatelem  molokanstva 
téhož  cara  Petra  111.,  jehož  skopci  vyhlásili  za  messiáše.  Význam 
druhého  tohoto  podání  jest  ten,  že  za  shovívavého  Petra  učení  ducho- 
borské a    molokanské   počalo   se  po  prvé  šířiti  ve  velikých  rozměrech. 

Šíření  molokanů  nekladly  se  zprvu  meze.  Výtečné  vlastnosti  činily 
je  hledanými  sousedy,  váženými  občany,  nebot  odchylky  jejich  od 
pravoslaví  nebyly  z  počátku  dosti  patrný.  Ale  když  se  vystupování 
molokanů  stávalo  vždy  smělejším  a  za  panování  Alexandra  1.  posléze 
dospělo  k  tomu,  že  Uklejin  se  70  svými  učedníky  vešel  u  vítčzoslavném 
průvodu  veřejně  do  Tambova,  aby  tam  hlásal  „novou  víru"  a  zrušil 
starou  modloslužebnost  (ctění  obrazů),  počala  vláda  dalšímu  jich  šíření 
klásti  meze.  Nastalo  pronásledování  hlavních  kazatelů  sekty,  vysílali 
je  na  Sibiř,  zavírali  do  blázinců,  vše  to  —  jak  se  samo  sebou  rozumí  — 
bez  výsledku,    neboť  pronásledováním    sekta  sílila  a  šířila  se  tím  \1ce. 

Pohledněme  nyní  na  hlavní  zásady  molokanů.  Jejich  pojmy  o  bohu, 
božské  trojici,  o  duši  a  spasení  srovnávají  se  s  učením  církve  katolické, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektáhtví  na  Husi.  367 

římské  i  východní.  Jen  úctu  k  obrazům  jmenují  modlářstvem  a  přísahu 
hříchem.  Zachovávají  též  posty,  ač  v  jiné  doby  než  pravoslavní.  Písmu 
svatému  přiznávají  původ  božský,  ač  nepokládají  za  hřích,  chceli  je 
kdo  vykládati  allegoricky.  V  tradici  křesťanskou,  v  učení  církevních 
otců  a  snesení  oekumenických  sněmů  nevěří.  Zavrhují  proto  i  Nikejské 
vyznání   víry,   které  je  základem  všech  druhých   vyznání   křesťanských. 

Ale  v  nauce  o  svátostech  liší  se  rozhodně  od  pravoslaví  ^) ;  v  té 
vystupují  názory  ratioualistické,  vzaté  od  duchoborců.  Jako  působení 
svátostí  jest  jen  duševní,  takž  i  udílení  jich  díti  se  může  jen  duševně, 
nikoli  zjevně.  Pravým  křtem  není  obmytí  hříšného  těla  vodou,  nýbrž 
očištění  duše  věrou  v  trojjediného  boha.  Odmítají  tudíž  zevní  mazání 
svěcenými  oleji  a  ponořování  do  vody,  obmezujíce  se  toliko  žehnáním. 
Přijímání  skutečného  chleba  a  vína  mají  za  zbytečné,  vidouce  chléb 
nebeský  ve  slovech  evangelia.  Ve  zpovědi  drží  se  slov  apoštola  Pavla : 
„Vyznávejte  se  jeden  druhému  ze  hříchů  svých  a  modlete  se  za  sebe 
vespolek;"  proto  se  nezpovídají  kněžím.  Svým  duchovním  správcem 
uznávají  toliko  Krista;  svěcení  kněží  jest  u  nich  tedy  zbytečno;  Ke 
konání  modliteb  a  náboženských  výkonů  volí  ctihodné  starce.  Manželství 
je  smlouvou  z  lásky,  uzavřenou  za  souhlasu  snoubenců  a  společné 
modlitb}'.  Je  rozlučitelno.  Poslední  pomazání  vidí  ve  zbožné  modlitbě 
věřících.  Pohřeb  koná  se  za  společné  modlitby  přítomných. 

Obřady  pravoslavné  církve,  znamenání  se  křížem,  poklony,  jakož 
i  samy  chrámy  zavrhiyí;  vše  to  prý  vymyšleno  lidmi  a  nezakládá  se 
na  slovech  písma.  Tím  méně  dovoleno  klaněti  se  obrazům  a  ostatkům 
svatých. 

Morálka  jejich  jest  velmi  přísná.  Čím  jsou  kvakerové  ^  církvím 
reformovaným,  tím  jsou  molokané  církvím  pravoslavným.  Jich  mravy 
a  obyčeje  jsou  vzorné.  Přední  ozdoba  každého  molokana  jest  neobmezená 
úcta  před  stářím.  V  obydlích,  kde  starcům  vykázána  nejúpravnější 
světnička,  kteráž  je  spolu  modlitebnou  rodiny,  ve  shromážděních,  na 
ulici,  na  cestě  —  všude  se  vzdává  starcům  čest.  Však  neděje  se  tak 
ze  slepé,  otrocké  poddanosti.  Jsouť  starci  jejich  vzory  života.  Nikdo 
neviděl  starce  molokana  opilého,  nikdy  nebyl  příčinou  svády  a  různice, 
nikdy  nebyl  pohnán  před  soud.  Vůbec  opilstvo,  krádež,  podvod,  násilí 
jsou  v  obcích  molokanských  pojmy  neznámé.  Tam  nenajdeš  krčmy, 
ba  ani  sklenic,  do  jakých  se  nalívá  vodka. 

Střídmost  a  pracovitost  jsou  příčinou,  že  se  obce  molokanské 
těší  z  pravidla  blahobytu.  Pracovitost  molokanů  stala  se  na  Rusi  pří- 
slovím. Šest  dní  pracují  všichni  od  dítěte  po  starce,  neděle  však  světí 

')  Pro  čtenáře  neznalé  pravoslavné  dogmatiky  podotýkáme,  že  pravoslaví 
shoduje  se  ve  všech  Článcích  víry  s  Hmským  katolicismem,  vyjma  učení 
o  sv.  duchu,  který  dle  pravoslaví  vychází  toliko  od  otco  a  ne  také'  od 
syna ;  zavrhige  vsak  víru  v  očistec  a  ve  viditelnou  hlavu  církve  (papeže). 
Hlavní  rozdíl  spočívá  v  bohoslužbě. 

•)  Pozoruhodno  jest,  že  kvaker  Štěpán  de  Grelle  de  Mobillier,  cestuje 
r.  1818 — 1819  po  Rusku  a  navatíviv  v  Charkovsku  tamní  molokany,  napsal 
ve  svém  denníku:  „Slyše  učení  jejich  o  sv.  duchu,  o  modlitbě,  hlásání 
slova  božího,  o  krtu,  přijímání,  o  postech  atd.,  soudil  bys,  že  jsou  členy 
naší  obce  (kvakerské),  ačkoli  až  dosud  o  nás  ani  neslyšeli.**  Russk. 
Starina  1874,  I.  Zapiski  kvakcra. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


868  «/.  Hrubý: 

se  co  nejpřísněji.  Pět  hodin  dopoledních  tráví  na  modlitbách  v  modli- 
tebně ;  odpoledne  pak  věniyí  čtení  a  výkladu  bible.  Celá  rodina  shromáždí 
se  ve  světničce  dědově,  tam  vybírají  se  a  vštěpují  v  paměť  průpovědi 
z  písma,  jichž  zvláště  ženy  molokanské  znají  na  sta.  Matky  pak  vy- 
učují své  děti  čtení,  psaní  a  počtům.  Zvláštní  chloubou  jest  matce, 
umíli  její  dítě  první  z  celé  vsi  čísti.  Neznalých  čtení  nebo  písma  mezi 
molokany  téměř  není.  Molokané  prosluli  tolik  znalostí  písma  sv.,  že  se 
málokterý  pravoslavný  duchovní  dá  s  nimi  do  sporu  o  věci  náboženské. 
Porážka  pravoslavného  popa  ve  sporu  s  molokanem  byla  nezřídka 
příčinou,  že  jeho  osadníci  k  molokanstvu  přestupovali. 

Puritanismus  molokanů  dotýká  se  též  vychování  dětí,  a  tu  stává 
se  až  i  přemrštěným.  Dítě  nepozná  hraček,  tím  méně  mlsků.  Ořech, 
jádro  slunečnice  jest  věcí,  jež  by  mohla  dítě  svésti  k  zahálčivémn, 
marnivému  životu.  „Ve  vsi  molokanské  nepotkáš  zástup  hrajících  si 
dětí,  neuslyšíš  zvonivého  zpěvu  z  útlého  hrdélka;  hoši  na  pastvě  se 
neprohánějí  za  sebou,  děvčata  neplesají  —  kytička  nebo  věneček 
z  polního  kvítí  je  už  důkazem  marnosti."^)  Vůbec  práce  u  molokanů 
povznesena  na  stupeň  náboženského  dogmatu;  práce  je  jim  tak  ne- 
zbytnou, jako  chléb  a  vzduch. 

Ozdůbky  ze  zlata  nebo  ze  stříbra  jsou  naprosto  neznámými  děv- 
čatům ruských  puritánů.  Při  schůzích  církevních  závodí  spolu  zpěvem, 
ve  schůzkách  mimo  modlitebnu  jemností  a  cudností.  Livanov  píše,  že 
dítě  molokanské  pozná  mezi  stem  ruských  dětí,  a  na  jiném  místě 
napsal  o  dívkách  molokanských :  „  .  .  .  Jeli  tvář  zrcadlem  ducha,  jsou 
dívky  molokanské  mysli  spanilé,  vychováním  zušlechtěné.  Již  předem 
zříš  v  nich  výtečnou  hospodyni,  věrnou  ženu,  rozumnou  matku."  Ženám 
molokanským  právem  by  mohly  záviděti  ženy  civilisovaného  západu. 
Jich  postavení  společenské  je  velmi  příznivo ;  požívají  ve  všem  rovných 
práv  s  muži  a  provdajíli  se,  ručí  jim  celá  obec  za  klidný,  spokojený  život. 

Nejvyšším  tribunálem  soudním  jest  molokanům  církevní  shro- 
máždění —  soudů  ruských  neuznávají.  Trpíli  žena  surovostí  nebo 
nevěrností  mužovou,  žaluje  na  něj  ve  shromáždění  starších  obce.  Veřejné 
vyšetřování  zjistí,  na  kolik  je  žaloba  její  oprávněna.  Po  případě,  že  soud 
uzná  vinu  mužovu,  je  tento  veřejně  potrestán  íiui,  že  musí  při  nedělní 
bohoslužbě  státi  v  koutě  modlitebny,  obrácen  tváří  ke  stěně,  anebo, 
při  větší  vině,  že  je  na  čas  vůbec  vyloučen  z  účasti  při  modlitbách. 
ToC  nejvyšší  trest  molokanů.  Staneli  se  nutným  rozvod  manželstva, 
nesmí  strana  vinná  vícekráte  vstoupiti  v  manželský  sňatek.  Jest  však 
případů  rozvodu  takového  velmi  pořídku,  Sám  hluboký  dojem  svatby 
působí,  že  se  přistupuje  k  rozvodu  jen  ve  případe  nevyhnutelné  nutnosti. 

Molokané  jsou  si  dobře  vědomi  důležitého  významu  svatby  pro 
celý  budoucí  život  snoubenců,  a  proto  k  ní  přistupují  spůsobera  nej- 
slavnostnějším.  Celá  ves  shromáždí  se  v  modlitebně,  a  tu  přede  tváří 
všeho  lidu  slibují  snoubenci  veřejně  a  vícekráte,  že  si  budou  věrni, 
že  se  chtějí  milovati,  jako  Kristus  miluje  církev,  při  čemž  se  čtou 
z  bible  některá  místa  z  knihy  Tobiášovy.     Mezi  modlitbami  přistupiyi 


')  Th.  Livanov,  Molokané  a  duchoborcy  v  Ukrajině   a  Novorossiji.   Vesto, 
Evropy.  1868,  X,  XH. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářství  na  Rusi.  869 

ke  sDonbencům  ta  otec,  ta  matka,  ta  stařec,  jenž  je  zasnubige,  a  žehnají 
jim.  Veškero  shromáždění  prosí  při  tom  boha,  aby  dal  novomanželům 
sila  zachovati  manželstvo  a  svatební  lože  neposkvrněnými  po  celý 
život.  Snoabicí  stařec,  jenž  chvějícíma  se  rakama  žehná  novomanželům 
a  race  jejich  spojuje,  nebývá  nikdy  mladším  80  let. ')  Obřad,  vykonaný 
tak  dramaticky,  atkvívá  na  celý  život  v  paměti  manželů  a  brání  svárům 
spíše,  než  jakýkoli  zákon. 

Že  příznivé  postavení  ženy  molokanské  láká  stále  ka  přestoapení 
na  molokanskoa  víra  ženy  pravoslavné,  s  nimiž  mazové  zacházejí 
mnohdy  nemilosrdně,  leží  na  bíle  dni,  a  to  tím  spíše,  že  lydeli  žena 
od  maže  pravoslavného  k  molokanům,  snií  se  znova  provdati  za  molo- 
kana,  neboC  tito  neaznávigí  manželství  pravoslavných  za  pravé.  Odtad 
častá  pohrůžka  sažované  ženy  ve  smíšených  obcích:  „Znáš  molokany!" 

Nejedněmi  tedy  výtečnými  vlastnostmi  vynikají  „dachovní  kře- 
sťané;^ a  přece  byly  doby,  kdy  byli  vládoa  co  nejkratěji  pronásledo- 
váni a  ze  země  vypovídáni.  Proč?  Molokané  tvoří  stát  ve  státě.  Po- 
drobigí  se  vládě  niské  a  modlí  se  za  cara  jen  proto,  že  masejí. 
Neuznávají  soadů  ruských.  Yojna  jest  jim  věcí  nekřesťanskou,  proto 
se  jí  vyhýbigí  všemožně.  Staloli  se  však  přece,  že  molokan  byl  od- 
veden k  vojsku,  desertoval  jistě  při  nejbližší  piiležitosti.  Trest  za  to 
přijímal  pak  za  mučednictví.  Praví  se,  že  i  falšování  peněz  neměli  za 
zločin.  Pohostinnost  svoji  rozšířili  též  na  zločince  vládou  stíhané. 
Zemi,  ve  které  bydlí,  nepokládají  za  vlast,  pro  niž  by  měli  pracovati 
a  trpěti.  Vlast  jejich  jest  na  nebesích.  Proto  bez  bolesti  a  hořkosti 
opouštějí  své  rodné  místo  a  stěhují  se,  kam  je  ruská  vláda  z  trestu 
poukazuje. 

Ano  molokané  nemají  se  ani  za  Rusy.  Rusem  je  jim  přívrženec 
pravoslaví,  jímž  opovrhují.  Pro  ně  pozbyly  platnosti  a  váhy  ruská  po- 
dání, ruské  zvyky  a  obyčeje,  celá  ruská  minulost.  Oni  žijí  pouze  bá- 
ječné jakési  budoucnosti,  očekávají  „carstvo  araratské,"  pád  Assura^) 
a  tisíceletý  světový  mír,  jenž  zavládne  pak  dle  jich  přesvědčení  celým 
světem.  K  současnému  bytu  ruského  národa,  k  jeho  tužbám  a  snahám 
chovají  se  úplně  indiferentně.  Rozkazy  vlády  konají  z  přinucení,  po- 
korně ;  pravoslaví  je  jim  cizí  věrou,  podobně  jako  katolictví,  židovství, 
mohamedánství,  nebo  dokonce  pohanství  .  .  . 

Když  táhl  Napoleon  Bonaparte  r.  1812  na  Rus,  rozneslo  se  mezi 
molokany,  že  se  blíží  očekávaný  „lev  z  údolí  Josafat,**  o  němž  mluví 
písmo,  a  že  přichází  zvrátit  trůn  klamného  cara.  Vyslali  k  němu  de- 
putaci ve  bělostných  řízách.  Ta  však  padla  na  březích  Visly  do  rukou 
kozáků  a  učiněno  jí  po  právu  válečném.  Molokané  byli  internováni  na 
řece  Moločně  a  odtud  vysláni  později  v  Zákavkazí.  Však  i  tu  brzy 
zdomácněli,  a  dnes  je  osada  jejich  Nov^ja  Saratovka  jednou  z  nejzá- 
možnějších obcí  Zákavkazských.  Nikdo  nemyslí  na  stěhování,  ač  je  jim 
volno  nyní,  usazovati  se  kdekoli. 


')  Podrobné  vypsáni  molok&nských  obřadů   svatebních   obsaženo  ve   stati 

Livanova  ve  Věstn.  Evropy. 
')  „Assur''  je  jim  symbolem  Ruska.    Čtouce  slovo  Assímt  od  zadu  nazpět, 

obdrží  slovo  Russa;  „pád  Assura"  značí  tedy  „pád  Rusa."    P.  Melnikov. 

Listy  o  rozkolu  V. 


Digitized  by  VirOOQlC 


870  /.  Hrubý: 

3.  Štundisté  a  si)olečenští. 

Co  může  býti  toho  příčinou,  následliyli  staletého  jarnia  tatarského 
a  věčné  potom  boje  Malorusů  s  latinsko-katolickými  Poláky  z  jedné 
a  s  moslimskými  Tatary  a  Turky  z  druhé  strany  —  či  snad  žo  poetická 
mysl,  věčnč  rozkvétající  něžnou  písní  pod  blahým  nebem  jižní  Rusi 
nedovolovala  národu  maloruskému  hloubati  tak  v  tajemstvích  víry,  jako 
nepoměrně  střízlivější,  vypočítavější  bratři  jejich  na  severu:  jisto  jest, 
že  rozkol  a  sektářství  vůbec  dlouho  nemohly  pustiti  kořen  v  půdu 
maloruskou,  a  když  veškero  kozáctvo  velkoruské  na  Donu,  na  Kubáni 
i  na  Urale  dávno  již  bylo  šmahem  přešlo  v  tábor  rozkolnický,  potomci 
kozáků  Záporožských  zůstávaU  věrni  starému  pravoslaví,  jež  tak  dlouho 
byli  80  ctí  hájili  proti  Římu  v  polském  kontuši  a  proti  půlměsíci  na 
tatarské  čalmě. 

Zdá  se  nám,  že  ve  vzhlede  tom  Malorusové  zachovali  přesněji 
staroslovanskou  „lehkou  mysl,"  nemilující  přílišného  zahloubení  se 
v  abstraktní  pojmy,  než  Velkorusové,  jimž  věčně  tkvi  na  jazyku:  „proč?"* 

Až  do  poloviny  našeho  věku  Malá  Rus  byla  prosta  rozkolu  a 
sektářství.  Teprve  v  letech  čtyřicátých  počínají  se  na  půdě  maloruské 
zjevovati  sporadicky  přívrženci  různých  velkornských  sekt,  méně  roz- 
kolnických,  více  však  rationalistických  a  mystickýc  :  (chlystovských  a 
skopeckých),  zanesených  sem  patrně  ze  severu. 

Samostatně  však  hloubati  o  věcech  náboženských  počínají  Malo- 
rusové teprve  od  nedávná,  od  let  šedesátých.  V  ty  doby  totiž  vyskytl 
se  první  čistě  maloruský  zjev  sektářský,  učení  ruského  evangeUckého 
bratrstva,  známého  mezi  pravoslavnými  pode  jménem  štunda.  Krátce 
před  rokem  sedmdesátým  vznikly  na  různých  místech  jižní  Rusi  podivné 
zprávy  o  no  vích  sektářích,  kteří  netoliko  že  zavrhují  staré  pravoslaví, 
nýbrž  odpadli  od  samého  boha  a  koří  se  div  ne  samému  d;áblu.  Tu 
a  tam  ukazují  na  dům,  kde  se  sešli  ke  scliůzce  štundisté;  pravoslavný 
chochol  pohlíží  s  podivením  na  sborovnu  nevídaných  dosud  hostí,  a 
pravověrná  chochluška  znamená  se  křížem  a  odplivuje  třikrát,  jako  by 
v  samém  sousedstvu  jejím  zapáchlo  čertovi nou. 

A  co  prý  se  všechno  nepáše  v  oné  tajeplué  sborovně!  Hotová 
orgie.  Muži,  ženy  —  rozumí  se,  že  v  rajském  oděvu  —  křepčí  okolo 
džberu  vody,  z  něhož  se  po  nějaké  době  vznese  (Tabel,  a  kacíři  se  mu 
koří  jako  svému  bohu,  závodíce  druh  s  druhem  v  rouháni  a  nejděsnějších 
kletbách.  O  druhých  jejich  hříších  nesmí  byíi  řeči  mezi  pravověrnými 
křesťany.  Slovem  Sodoma  s  Gomorhou  zahnízdily  se  v  nešťastném  kraji. 

Netrvá  dlouho,  a  štundisty  sbírá  už  policie,  odvádí  je  do  žalářů, 
a  v  prvních  letech  sedmdesátých  není  jediného  krajského  a  guberniálního 
soudu  po  celé  jižní  Rusi,  aby  neměl  co  dělati  se  štundisfy.  Ruku  v  ruce 
s  policií  kráčí  duchovenstvo  pravoslavné,  jemuž  nařízeno,  usvědčovati 
zbloudilé  slovem  a  dobrým  příkladem.  Známo  však,  kam  vede  takové 
usvědčování.  V  Chersonských  Eparchiálných  Vědomostech  na  r.  1876, 
v  úředním  to  listě  Chersonského  biskupa,  čte  se  mimo  jiné:  „Po* 
divuhodno,  jak  se  štundisté  vyučili  textům  svatého  písma.  Vždy  jsou 
hotovi  k  hádání  o  víře,  a  netoliko  laiku  nýbrž  i  duchovnímu  obtížno 
se   s   nimi   příti.     Zasypou   vás  texty  a  tak  je  umějí  sestaviti,    že   na 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  JRusi,  871 

pohled  mají  pravdu  .  .  .  Ničeho  s  nimi  nepoi4diš.  Hlásání  štuudy  děje 
se  všady:  kážou  zjevně  a  s  úspěchem  po  hospodách,  v  železničných 
vagónech,  v  zi^ezdném  hostinci  na  dvoře,  při  polní  práci,  na  svatbách, 
na  krtinách,  na  pohřbech,  na  přástkách  v  zimě.  a  v  létě  na  večerních 
besedách,  když  se  venkované  po  denní  práci  usadí  kolem  jizby,  aby 
si  pohovořili  o  denních  novinách.  Jsou  všude,  všude."  Boj  se  štundisty 
zdál  se  Oděskému  arcibiskupu  Leontiju  tak  neúspěšným,  že  se  raději 
vzdal  svého  místa  a  odešel  z  kraje,  nakaženého  kacířstvem. 

Vizme  nyní,  co  vyneslo  na  jevo  soudní  jednání  se  štundisty. 
Učení  „ruských  evangelických  bratří"  je  novým  plodem  rationalismu 
na  Rasi.  Poněvadž  pak  je  prvním  teprve  pokusem  Malorusů  v  sektářstvi, 
je  dosti  ještě  blízko  pravoslaví,  mnohem  bližší  než  molokanstvo. 

Víra  v  boha,  v  božskou  trojici  a  v  písmo  svaté  zachována  u  nich 
neporušeně.  Pilně  čtou  bibli  a  svobodně  ji  vykládají.  Mají  mnoho 
duchovních  písní  a  žalmů,  vzatých  ze  sborníku,  vydaného  svatým  sy- 
nodem, tedy  nezávadných.  V  učení  o  svátostech  a  obřadech  prozirá 
však  už  vliv  rationalismu.  Zachován  toliko  křest  (ač  otázka  o  něm 
také  se  již  stává  spornou),  a  lámání  chleba  upomíná  na  svátost  oltářní. 
Manželství  pozbylo  významu  svátosti,  koná  se  však  s  některými  obřady, 
jež  vykonává  „starší  bratr".  Hierarchie  je  zbytečná.  Místo  ní  požíval 
zprvu  vážnosti  „starší  bratr,"  později  však  klesla  i  jeho  autorita, a  na 
jeho  místo  nastoupilo  „obecné  shromáždění,"  jež  řeší  všechny  sporné 
otázky. 

Štundismus  se  zorganisoval  mezi  r.  1862  a  1864.  Štunda  je 
vlastně  název  německé  sekty  protestantské,  šířené  mezi  kolonisty  v  jižní 
Rusi  pastorem  Bonikaempferem,  a  vzat  odtud,  že  sektáři  se  scházejí 
ve  svobodnou  hodinu  (stunde)  k  bohoslužbě.  Od  německých  sektářů 
přenesen  název  ten  i  na  novou  ruskou  sektu,  ač  nemá  s  Němci  pranic 
společného. 

Štundisté  vystoupili  především  proti  asketismu.  Hlavními  ctnostmi 
jsou  jim :  krmiti  hladového,  odívati  nahého,  skýtati  pomoc  nemocnému, 
dávati  útulek  pronásledovanému :  v&bec  pomáhati  bližnímu  v  nouzi  a  bídě. 

Posty  a  jiné  trýznění  těla  jsou  však  věci  zbytečné.  Tělo  není 
žalářem  ducha,  není  jeho  poutem,  nýbrž  nástrojem.  Máli  duch  jednati 
svobodně,  mocně,  musí  i  nástroj  jeho,  tělo,  býti  svobodný,  mocný? 
zdravý,  ale  ne  zmučený  posty  a  bičováním.  Péče  o  zdraví  jest  proto 
vynikající  jejich  zásadou.  Nekouří  tedy,  neopíjejí  se,  nepovrhají  sytým 
jídlem  ani  v  doně  postní.  Proto  v  otčenáši  místo  „chléb  náš  vezdejší 
dejž  nám  dnes  .  .  ."  prosí:   „dej  nám  každý  den." 

I  nepřátelé  štundistň  uznávají,  že  jsou  lidé  čestní,  pracovití, 
střídmí,  nelhou,  nespílají,  krádež  a  jiné  zločiny  jsou  mezi  nimi  :yevy 
řídkými,  nesoudí  se  a  nastaneli  mezi  nimi  spor  nějaký,  nepohánějí  se 
před  soudy,  nýbrž  vyrovnávají  se  doma. 

K  bohoslužbě  scházejí  se  obyčejně  v  neděli  ráno.  Kdokoli  ze 
společnosti  předčítá  vybrané  místo  z  bible,  obyčejně  z  některého  evangelia, 
a  pak  je  vykládá  po  svém  rozumu.  Když  dokončil,  zpívá  celý  sbor 
duchovni  píseň,  načež  se  celé  shromáždění  vrhá  na  kolena  a  starší 
bratr  čte  improvisovanou  kající  modlitbu,  pří  níž  modlící  se  nezřídka 
hořce  pláčou.  Zpěvem  končí  se  bohoslužba.     Po  bohoslužbách  čtou  se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


872  J^  Hrubý: 

noviny  a  vyldádají  se  nejnovější  události.  Křížem  se  štundisté  nezna- 
menají a  obrazů  nectí.  Jemeljanov  *)  popisuje  zajímavou  scénu,  jak 
štundista  jakýsi  přinesl  náručí  obrazů  do  chrámu,  a  hodiv  tam  jimi 
před  shromážděným  lidem  na  zem,  promluvil  v  tato  slova:  „Natě  modly 
pro  váš  obchod.  Zdo  ve  vašem  krámč  je  mřížka  jako  ve  vězení,  proto 
modly  odtud  nevyskáčí.  A  u  mne,  doma,  vede  se  jim  bídně.  Nikdo  za 
nimi  neuchází,  jen  mouchy  je  obsedly,  červi  provrtali,  pavouci  svili  na 
nich  hnízda  a  všeliká  nečistota  se  v  nicb  zavedla.  A  samy  modly 
pomoci  mně  nemohou;  nemohou  se  spraviti  samy  s  sebou.  Mají  uši, 
ale  neslyší,  očima  nevidí,  ústy  nemluví  —  opravdové  modly,  jak  stojí 
v  bibli  psáno  ..." 

S  vládou  se  štundisté  stýkají  neradi.  Tvrdí,  že  vláda  je  na  krocení 
zlých  lidí;  spravedliví  že  s  ní  nemají  čeho  dělati.  Bedlivě  si  však 
všímají  všech  denních  událostí  a  jsou  horlivými  čtenáři  novin.  Všichni 
téměř  jsou  znalí  čtení  a  písma;  mnozí  vyučili  se  tomu  již  v  pokročilém 
věku,  stavše  se  štundist)'. 

Vláda,  jakož  praveno,  z  počátku  je  stíhala,  však  od  lé  doby, 
co  nabyla  přesvědčení,  že  se  ve  sborech  štuudistů  neděje  nic  nezákonného 
a  dokonce  pranic  nemravného,  hledí  na  ně  skrze  prsty.  Za  to  pravo- 
slavný lid  je  úhlavním  jejich  nepřítelem.  Kdežto  k  sousedům  rozkolní kňm, 
chlystům  nebo  i  skopcům  chová  se  lhostejně,  štundistu  bude  pronásle- 
dovati, kdykoli  se  mu  naskytne  příležitost.  Tázal  jsem  se  po  příčině 
této  neobyčejné  zášti  ruského  mužíka  proti  sektářňm,  ale  nikdo  mi 
nemohl  podati  vysvětlení.  „Omrzeli  je  bez  pochyby  svým  věčným  kázáním 
nové  víry,"  vysvětlovali  mně  někteří.    Druzí  pokrčili  pouze  ramenoma. 

Štundisté,  jak  patrno,  jdou  ve  šlépějích  molokauů  i  duchoborců. 
Zejména  k  těmto  blíží  se  neustále.  V  poslední  době  uznávají  už  zby- 
tečnost lámání  chleba  z  téhož  důvodu,  jako  duchoborci ;  následkem  toho 
stal  se  zbytečným  i  starší  bratr,  jehož  zaměnili  obecným  shromážděním. 
Konečně  došlo  i  na  křest.  Zdá  se  jim,  že  křtíti  vodou  je  také  zbytcčno. 
Kristus  vodou  nekřtil.  Místo  vody  křtí  váli  druhdy  i  pískem,  z  čehož 
patrno,  že  voda  i  písek  byly  pouhými  symboly.  Proč  prý  nekřtíti  raději 
ohněm,  jak  předpovídal  Jan  Křtitel:  „Jde£  silnější,  nežli  já  .  .  . :  tenť 
vás  křtíti  bude  duchem  svatým  a  ohněm."  (Luk.  111.,  16.)  ^Položili  by 
vás  na  hranici  a  pálili  na  očištění  hříchů,  jako  spálili  Husa  a  jiné 
nose  bratry''  (vlastní  slova  štuudistů). 

Takovou  tedy  cestou  bére  se  nejmladší  sekta  na  Rusi,  jejíchž 
přívrženců  přibývá  každý  den.  Konečný  cíl  její  jest  patrný:  čirý  ra- 
tionalisraus.  — 

K  závěrku  zmíníme  se  ještě  o  jedné  sektě  molokanské,  která 
v  otázkách  věrouky  neskýtá  sice  nic  nového,  srovnávajíc  se  ve  vzhlede 
tom  úplně  s  molokany,  za  to  však  její  zřízení  společenské  stoji  za 
povšimnutí.  Jest  to  sekta  ohščich  —  společenských. 

V  letech  dvacátých  našeho  století  vypracoval  raolokan  Maxim 
Popov  společenský  řád,  kterýž  dle  jeho  ponětí  jediný  může  vyhověti 
zásadám  křesťanským.  Osnovy  jeho  řádu  jsou  v  krátce  tyto :  Každá 
dědina  tvoří  nerozdílnou  společnost.  Nikdo  z  jejích  členů  nemá  osobního 


')  Jemeljanov,  Racionalizm  na  jugě  Rossii.  Otěčestveunyja  Zapiski  1878.  IIL  V. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Séktářství  VM  Bust.  873 

majetku;  půda,  stavení,  nářadí,  dobytek,  důchody  —  vše  je  společným 
majetkem  celé  obce,  a  každému  člena  dostává  se  z  nebo  rovný  díl, 
začež  osem  je  zavázán  pracovati  pro  obec  dle  svých  sil.  V  obci  „spo- 
lečenských bratří"  jest  jedna  společná  pokladna,  jedno  stádo,  jedna 
obecná  role,  jedno  polní  hospodářství.  Ze  společné  zásobárny  rozdílí 
se  členům  šat  a  obuv,  v  jedné  společné  kuchyni  hotoví  se  chléb  a 
pokrmy,  všechny  děti  chodí  do  jedné  společné  školy.  Obec  spravuje 
se  volenými  hodnostáři,  z  nichž  přední  místa  zaigímají  soudce,  jenž 
spravige  zároveň  obecnou  pokladnu,  starosta,  řídící  hospodářství  obce, 
a  učitel.  *)  Slovem  —  skutečný  křestanský  komunismus. 

Popov,  aby  dodal  váhy  svému  učení,  rozdal  celé  své  značné  jmění 
chudším  členům  obce  a  spokojil  se  rovným  s  nimi  důchodem.  Jeho 
příklad  působil  na  molokany.  Počet  přívrženců  jeho  vzrostl  v  krátké 
době  do  značné  cifry.  Vláda  nejprve  vyslala  Popova  za  Kavkaz  a  když 
i  tam  dovedl  získati  proselytů  svému  učení,  přestěhovali  ho  na  Sibiř, 
kde  žil  ještě  na  konci  let  šedesátých. 

Přívrženci  jeho,  hlavně  v  Samařské  gubernii,  řídili  se  po  nějakou 
dobu  věrně  zásadami  svého  učitele.  Za  nedlouho  však  stal  se  jim  ko- 
munismus nesnesitelným.  Volení  hodnostáři  jali  se  zneužívati  své  moci, 
zachtělo  se  jim  neobmezeného  poslušenství  obce,  a  komuna  se  rozpadla. 
Členové  se  rozdělili  o  majetek  obecný  a  počali  hospodařiti  každý  na 
svůj  vrub.  Zůstala  však  přece  památka  po  komuně  Popova.  Všichni 
členové  obce  jsou  povinni  odváděti  desátou  část  důchodů  v  obecní 
skladiště,  z  něhož  se  vydává  podpora  chudším  členům  jednoty.  Poslední 
zbytky   sekty    společenských   žijí  nyní  na   Kavkaze  v  okolí  Lenkorani. 

Jednota  obščích  zjevila  se  jako  meteor  na  obzoru  ruského  ratio- 
nalismu,  však  nezmizela  beze  stopy.  Její  památka  trvá  v  nepoměrně 
vyšší  mravní  dokonalosti  bývalých  jejích  přívrženců,  než  s  jakou  se 
potkáváme  u  jich  sousedů  pravoslavných.  A  současný  rozvoj  rationalismu 
na  Rusi  nikterak  se  nepři  čí  možnosti,  že  se  molokané  svým  časem 
zase  vrátí  k  zásadám  Maxima  Popova.  ^  (Dokončení.) 


*)  I.  Juzov,  Starověry  i  duchovnyje  Christiane.  Petrohrad  1881. 

')  Pokns  M.  Popova  o  zavedení  společného  majetku  mezi  členy  jedné  obce 
nebyl  na  Rusi  osamocen.  Ještě  v  letech  sedmdesátých  proslul  ve  Tverské 
gubernii  hlasatel  nového  učení,  sedlák  Sljuta^ev.  Dle  zpráv,  podaných 
o  ném  Prugavinem  v  Ruské  Mysli  r.  1882,  učení  jeho  spočívá  na  týchž 
komunistických  zásadách,  jako  učení  obsčích.  Ostatně  i  £ngelhardt. 
autor  proslulých  Dopisů  z  vesnice  (Pisma  iz  dérevni,  Petrohr.  1^2)  radí 
zcela  vážně  ruským  sedlákům,  zaříditi  své  hospodářství  na  podobném 
základě,  jakého  se  domyslili  Popov  i  Sjutajev. 


Digitized  by  LjOOQIC 


87 1  ^  Jirásek: 


Y  cizích  službách. 

Kus  české  anabase. 

Vypravuje 

Alois  Jirásek. 

(Dokončení.) 

XIX. 

Na  ústupu. 

ítězný  jásot  německého  vojska  i  obyvatelstva  Řezenského  dozněl, 
zvony  hlaholící  za  slavného  vjezdu  císařova,  i  při  „Tedeum" 
umlkly   — 

Po  radostném  opojení  vzpomenuto  pak  i  těch,  kteří  ví- 
tězství to  draze  životem  svým  zaplatili,  kteří  zůstali  u  Schon- 
berka  na  polích,  jak  se  jim  po  dnešní  den  říká :  das  Ilaferreuter 
Feld.  A  nebylo  jich  málo.  Mnoho  přes  tisíc  ubila  jich  zoufalá  ta  hrstka 
Čechů.  Dosti  bude  zármutku  v  širých  končinách  německých,  nejen  ve 
vsích  a  městech  ale  i  ua  hradech  a  zámcích  panských.  Padloť  v  té 
bitvě  přemnoho  lidí  dobrých,  šlechticů,  z  nichžto  několik  přineseno  do 
Řezná,  aby  je  tu  pochovali  a  památku  jejich  kamenem  zachovali.  Byli 
to :  Jorg  Schenck  z  Neidecka,  páni  z  Weilinka  a  Hctzendorfa,  Sigmund 
z  Dowenecka  a  jiní,  kteří  padli  po  boku  svého  císaře  a  smrtí  svou 
jej  zachránili  od  záhuby. 

Uložili  je  ve  starobylém  kostele  gotickém  u  dominikánů.  Za  ně 
a  za  všechny  padlé  jich  krajany  slouženy  tu  i  po  všech  četných  ko- 
stelích  starého  ňezna  smutečné  mše  a  zpívány  žalozpěvy.  Padlých 
protivníků,  Čechů,  nikdo  nevzpomněl.  Byl  už  čtvrtý  den,  co  vydechli 
život  svť^j  v  hrdinské  smrti,  a  dosud  ležela  většina  jich  nepohřbena  na 
bojišti.  Samb  nebe  se  nad  ním  chmuřilo  a  nízká  mračna  kvapně  a 
plaše  ubíhala  nad  krvavým  polem  v  dál.  Tam,  kde  nedávno  zmítaly  se 
a  vysoko  se  dmuly  vlny  zuřivé  bitvy,  tam  ted  klid.  Z  hradeb  vozových 
nezbylo  skoro  nic.  Tu  tam  stál  ještě  o  samotě  válečný  český  váz  krví 
potřísněný  a  zalitý,  maje  kola  zarovnána  mrtvolami  padlých  bojovníků ; 
většina  však  vozů  ležela  pokácena,  s  voji  polámanými,  a  .  vedle  nich 
i  na  nich  ve  směsi  mrtvých  hajitelův  i  útočníků  čouhal  tu  tam  pra- 
porec potrhaný  a  zašpiněný. 

Padlých  všude  jako  naseto.  Tu  v  řadách,  jak  bojujíce  klesli,  tu 
ve  skupinách,  jak  po  čtyřech  naposled  do  smrti  se  hájili,  tam  jednotlivě, 
v  různých  polohách :  ten  tváří  do  země,  ten  do  nebes  strnulým,  sklennýra 
zrakem  hledící,  onen  se  zbraní  ve  stuhlé  pěsti  a  ten  z  bolesti  zaryl 
do  země  prsty.  Mnoho  jich  tu,  kteří  na  ráz  padli,  ale  mnoho  též, 
kteří  tu  po  bitvě  noc  i  den  bez  pomoci,  v  mukách  stenali,  až  sama 
smrt  se  smilovala.  Mezi  mrtvými  bojovníky  leží  po  různn  naběhlé 
mrchy  koňské  s  nohami  stuhlými,  do  vzduchu  trčícími,  s  řemením  po- 
praskaným, se  sedly  i  bez  nich. 


Digitized  by  VirOOQlC 


F  eizich  službách,  875 

Hrozným  tím  polem,  kde  tentokráte  smrt  kosila,  přecházejí  sem 
tam  otrhaní  sedláci  i  ženy  jejich.  Jsou  z  okolí ;  válka  byt  jim  i  oarodn 
zničila.  Aby  si  škodu  nahradili,  svlékají  a  obírají  mrtvé,  plaše  však 
a  kradl,  neboť  se  chtějí  vyhnouti  landsknechtům,  kteří  bojiště  obcházejí 
dohlížejíce  na  schytané  již  sedláky  a  je  nutí,  aby  kopali  jámy  a  pohřbí- 
vali mrtvé. 

Studený  vítr  vane  bojištěm.  Vřes,  tráva  i  vlasy  a  vousy  mrtvých 
v  něm  se  zachvívají.  Ticho  kol.  Jen  tu  tam  dravec  zaskřehoce,  jenž 
vyplašen  z  hrozné  pastvy  do  výše  se  vznesl,  aby  se  přidal  k  hejnu 
opodál  kroužícímu.  Na  poli  tu  tam  lopata  se  vzduchem  blýskne,  pak 
o  kámen  zazvoní  a  s  ní  ozve  se  kletba  landsknechtova,  jenž  na  vrubu 
zářezy  dělá  počítaje  mrtvoly  těch  kletých  Čechů  k  jámě  snesených. 
Svých  nepočítal. 

Tam  několik  druhů  jeho  sekerami  rozb^í  překocený  krajní  vůz 
a  dříví  uštípané  přikládají  na  oheň,  jenž  je  za  toho  sychravého  dne 
příjemný.  Plameny  jeho,  živené  dřívím  nasáklým  lidskou  krví,  jasně 
vyšlehují  a  dým  jejich  táhne  se  nízkým^  plouživým  sloupem  přes  pusté 
bojiště,  jako  vlající  truchlorouška. 

Ale  nikde  ani  znamení  zármutku. 

Tam  doma,  za  lesy  Šumavskými,  nejedno  věrné  srdce  bolestí  se 
sevře,  nejedná  milá,  žena  a  matka  rukama  zalomí,  až  dojde  ta  strašlivá 
zvěst.  V  tuto  chvíli  ještě  všechny  tam,  ač  teskně  vzpomínajíce,  těší  se 
nadějí,  že  se  jim  milí,  mužové  a  syni  vrátí  ve  zdraví  k  rodnému  krbu, 
od  něhož  svévolně  odešli;  —  a  hle,  oni  tu  leží  bez  ducha,  obraní, 
polonazí,  nebo  již  na  ně  cizí  ruka  bezcitně  nahazuje  hlínu  krví  navlhlou. 

Takový  osud  a  konec  žoldnéřův. 

Ani  druhové  ani  přátelé  nemohli  jim  poslední  čest  prokázati. 
Sami  životem  sotva  vyváznuvše  hledají  spásu  v  kvapném  útěku.  Tam, 
hle,  houfec  jich,  zbytek  valného  bratrstva,  si  odpočívá.  Jsouť  všichni 
zemdleni,  slabí  a  mnozí  z  nich  nad  to  raněni.  Kol  kolem  širá  krajina; 
tam  luka  v  ten  čas  trávy  vybledlé,  tu  písčitá  lada  porostlá  metlicí  a 
vřesem.  Řídký  borový  lesík  prostřed  nich  je  přístřeším  a  stanem 
bludných  bojovníků.  Utábořili  se  u  malého  rybníka  či  jezírka,  od  jehož 
tmavé,  skoro  černé  hladiny  odráží  se  tím  určitěji  žlutavý,  jasný  písek 
nevj'sokého  břehu.  Sem  pod  červenokmenné  staré  borovice  zajeli  s  ně- 
kolika vozy,  jež  z  bitvy  Schonberské  uchránili.  Hladoví  vozníci  popásají 
se  na  chudé  trávě,  metlici  i  vřesu.  Kolem  vozů  pode  stromy  uložili  se 
bojovníci  k  planoucím  ohníkům;  mnozí  z  nich  jen  země  se  doteknuvse 
upadli  na  smrt  unaveni  ve  hluboký  spánek.  'Několik  jich  koně  napájí, 
mnozí  pak  usednuvše  k  samé  vodě  vymývají  sobě  rány  a  obvazují. 

Sychravý  vítr  vál  krajinou,  huče  v  klikatých  haluzích  starých 
borovic.  Podzimní  den  chýlil  se  k  západu;  žluté  světlo  jeho  do  lesíka 
prošlehovalo,  chvějíc  se  na  rudých  kmenech.  Křivolaké  stíny  jejich 
padaly  na  chudý,  ozářený  podrost  a  přes  bílý,  písčitý  břeh,  tratíce  se 
tam  na  černé  hladině  tichého  jezírka. 

Dnes  si  tu  v  tom  pustém,  osamělém  místě  snad  bezpečněji  od- 
počinou, dnes  snad  celou  noc  pokojně  tu  stráví.  Co  již  vystáli,  nežli 
až  sem,  těch  několik  mil,  se  dostali!  Jak  bylo,  než  se  nepřítelem  ven 
z  bitvy  probili!    U  valném  houfu,  v  těsném  šiku  sobě  průchod  klestili 


Digitized  by  V:íOOQIC 


?: 


876  -A..  Jirásek: 

hustými  řadami  přečetných  nepřátel.  Nežli  skrze  ně  této  hrstce  zde  se 
cesta  uvolnila,  co  zahynulo  dobrých  druhů  statečných! 

Hořko  vzpomínati  toho  nadlidského  zápasu!  Když  se  pak  ven 
z  boje  probili,  řidli  na  novo.  Bylo  jich  na  sedm  set  z  plných  tří  tisíc, 
a  ještě  ani  těch  sedm  set  nezůstalo.  Mnozí  se  rozprchli  před  nepřítelem 
v  různé  strany,  mnozí  zůstali  u  houfu,  ale  nevydrželi.  Ten  krváceje 
svalil  se  cestou  nemoha  pro  ránu  dále,  ten  dlouhým  bojem  a  hladem 
zmořen  sklesl  slabotou,  pro  bůh  křiče  za  svými  druhy,  aby  se  nad 
ním  smilovali  a  jeho  tu  nenechávali. 

Hrozných  těch  proseb  a  výkřiků  žalostných  čím  dále  tím  více 
přibývalo.  Než  každý  nejprve  na  sebe  pamatoval  nedbaje  pravidla  žold- 
néřského:  Retiy  druh  druha.  Jak  by  zachytili  klesajícího  bratra,  když 
mnozí  sami  zahazovali  těžké  pavézy  a  dlouhé  sudlice,  aby  jen  snáze 
a  hbitěji  mohli  vykračovati!  Štasten  byl  ještě  ten,  který  kles!  u  vozů. 
Toho  naložili;  za  nedlouho  však  byly  vozy  plny  slabých  a  raněných. 
Na  ston  jejich,  ani  prudkým  vozů  otřásáním  hrozných  bolestí  zkoušeli, 
nedbal  nikdo.  Nikdo  nemohl  pomoci. 

Tak  prchali  celé  odpůldne  i  dlouho  do  noci.  Pojednou  strhl  se 
prudký  vichr  a  z  mračen,  jež  z  večera  oblohu  zatáhla,  spustil  se  lijavec. 
Tu  jich  nejvíce  ztratili.  Jednotlivě  i  v  hloučkách  zůstávali  za  valným 
houfem.  Déšť  a  vichr  přehlušil  jejich  výkřiky  a  volání.  Černá  noc  je 
pohltila,  a  zanikli  v  ní,  jako  by  se  vlny  nad  nimi  zavřely. 

Té  noci  také  pan  Kdulinec  seděl  na  koni  naposledy.  Dlouho  se 
přemáhal;  až  pak  bolestem  podléhaje  —  byltě  raněn  —  zvolal  na 
druha  vedle  jedoucího :  „Pane  Matěji,  už  nemohu.  Naložte  mne,  můžeteli, 
nebo  tu  padnu  a  zůstanu. '^ 

Libák  se  ovšem  o  statečného  hejtmana  postaral.  Dal  jej  naložiti 
na  vůz,  ale  více  učiniti  mu  nemohl.  — 

Ta  noční  bouře  prchajícím  prospěla,  zdrževši  nepřítele  od  dalšího 
stíhání.  Když  se  o  tom  hejtman  Libák  přesvědčil,  poručil  zastaviti.  Byl 
to  odpočinek  po  noční  bouři  za  citelného  chladu  ranního  v  širé,  na- 
moklé krajině.  A  přece  žoldnéři  jak  byli  ukládali  se  pod  vozy,  na 
sedla,  na  pavézy,  do  bláta  a  spaU  jako  zabití.  Smutné  pak  bylo  pro- 
citnutí a  smutné  počítání!  Asi  čtyři  sta  jich  všech  zůstalo,  a  nebytí 
hejtmana  Libáka,  ani  tolik  bylo  by  se  jich  po  hromadě  neudrželo. 
A  jaký  jejich  stav!  Hladoví  všichni,  v  oděvu  namoklém,  zabláceném 
a  na  mnoze  potrhaném,  bez  zásob,  beze  všeho.  Neměli  nic,  jen  několik 
těch  zachráněných  vozů,  a  ty  byly  plny  raněných. 

Tak  táhli  dále  až  padli  na  chudou  vesničku  jako  hejno  kobylek. 
Kde  co  ve  staveních  bylo  k  jídlu,  všecko  pobrali,  nedbajíce  nářku  a 
křiku  nebohých  obyvatelů.  A  ještě  jim  to  všecko  nestačilo,  sotva  že 
hlad  zahnali.  Pak  dali  se  -na  další  pochod,  k  východu,  jak  hejtman  je 
vedl.  Myslilť,  že  dále  v  bezpečnějším  místě  na  jih  se  obrátí  a  Dunaj 
překročí,  aby  se  dostali  do  Landshuta,  nebo  do  jeho  končin  aspoň. 
Naděje,  že  se  tam  již  dostanou,  těšila  a  sílila  všechny.  Velikých  sice 
ztrát  utrpěli,  ale  v  Landshutě  bude  za  všechno  náhrada;  tam  si  od- 
počinou, tam  se  zotaví.  Když  třetí  den  těžkého  jejich  pochodu  se  na- 
chyloval,  zahledli  jezdce  opodál  kvapně  polem  na  půlnoc   uhánějícího. 


Digitized  by  VirOOQlC 


v  cuiich  síuibách,  877 

„Pane  Peřino/  zvolal  hejtman  Libák,  „toť  jistě  nějaký  pi^sežný 
posel  ')  —  neškodilo  by  snad,  rozumíš  —  jen  vydržOi  tv^  hnědák. 
Jiřík  Slovák  jel  by  s  tebou." 

Jen  to  řekl  a  statečný  jezdec  mladý  Peřina  vydal  se  na  bon. 
Za  nedlouho  se  vrátil  s  tím  cizím  jezdcem.  Věru,  že  se  v  něm  hejtman 
nemýlil.  Vezl  noviny  a  jaké!  Jedny  byly  Čechům  dobře  známy:  že 
císař  u  Schónbcrka  nad  nimi  zvítězil.  Druhé  však  jako  blesk  účinko- 
valy: město  Landshut  se  vzdalo  a  přidalo  se  k  císaři! 

„A  což  falckrabé  Ruprecht!"  zkřikl  Libák,  zapomínaje  tentokráte 
za  svou  rozvahu. 

„Je  mrtev  —  už  dávno." 

Lhářft  poslovi  za  to  dali.  Ale  když  chtěl  odpřísahnouti  i  hostii 
na  to  vzíti,  když  všecko  vylíčil,  jak  se  mělo,  tu  pak  uvěřili.  Pan  Matěj 
tím  spíše,  poněvadž  porozuměl  teď  zradě  Rachenburkově  i  jednání  páně 
Gutštejnovu.  Ta  liška  měla  vítr  a  hned  plášť  obrátila !  Ale  pak  Jeníkův 
syn  o  všem  věděl  a  krajany  své  klamal! 

U  vozu  raněného  Kdulince  odbyla  se  po  té  krátká  porada.  Starý 
hejtman  sahal  po  meči,  jenž  vedle  něho  ležel,  nemoha  rukojeC  jeho 
hladiti,  jak  by  byl  zajisté  bolestí  a  teď  rozčilením  činil,  a  snesl  se 
hned  s  panem  Matějem.  Řekl  ne  bez  přestávek :  „Dobře  tak,  k  Lands- 
hutu  nemůžeme,  když  je  v  rukou  císařových.  Nezbývá,  než  domů  — 
a  chvátejte,  nebo  Němci  budou  vyklízeti.  Chvátejte  —  pro  mne  již 
ne  —  mne  tu  bez  toho  necháte  — " 

Všichni  přednější  šlechtici  i  měšťané,  jimž  to  Libák  oznámil, 
také  souhlasili. 

„Přejdeme  o  všechno,  aspoň  života  hajme!"  dodal  Matěj  Rosa 
Chrudimský,  upíraje  zraky  k  severovýchodu  ke  vzdáleným  končinám 
rodné  země. 

Bylo  to  pro  všechny  trapné  poznání  a  jako  druhou  porážkou. 
Všichni  z  Čech  vytáhli  pro  zisk  a  pro  něj  mnozí  vladykové  a  bohatší 
měšťané  obětovali  mnoho  a  mnoho  kop  na  vozy  válečné,  na  dráhy,  koně 
a  všecku  výpravu.  Bitva  Schónberská  jim  všecko  zničila.  Než  co  císař 
zhubil,  to  falckrabě  nahradí,  tak  se  těšili  —  a  teď!  Ještě  ani  všecken 
žold  za  poslední  dobu  nedostali.  Již  také  nedostanou  a  sotva  juké  ná- 
hrady. Jak  mužové  urození  tak  sprostí  dráhové  chtěli  si  napěchovati 
měšce  bavorským  stříbrem  a  chudší  ještě,  nežli  vytáhli,  vrátí  se  do 
vlasti.  Vrátili  se! 

Teď  tu  v  borovém  lesíku  u  černého  jezírka  odpočívají  po  celo- 
denním, namáhavém  pochodu.  Ti  spí,  ti  k  ohni  se  krčí  a  komu  co 
zbylo  z  toho,  co  za  dne  ulovil,  ten  pojídá.  Tam  raněný  žoldnéř  o  druha 
se  opíraje  belhá  se  k  vodě,  onen  na  zádech  jiného  od  vozů  na  břeh 
nese,  kde  nejeden  už  sedí  maje  hlavu,  ruku  nebo  nohu  obvázánu.  Mnohý 
se  tu  krčí  hled  a  vysílen  a  kalným  okem  hledí  tupě  před  sebe  —  tím 
zimnice  lomcuje  a  onoho  zrak  sálá  žárem  horečným.  A  nikde  pravé 
pomoci,  nikde  léku  a  ošetření.  Doktor  Tafinus  zůstal  i  s  vozem  apate- 
kařským  bůh  ví  kde,  a  s  ním  i  kněz.  Jen  jeden  barvíř  vyvázl  a  ten 
tu  nestačí. 


')  Kiirýr. 

0&V&TA  1M3.  10.  56 


Digitized  by  V:íOOQIC 


878  A.  Jirásek: 

Za  to  pomáhá  jeden  drahému  jak  může.  Duch  družnosti  se  tu 
v  nouzi  v  pustém  miste  uhostil,  a  bratrská,  krajanská  láska  divy  koná. 
Ta  mírní  hrubý  jindy  hlas  drsných  žoldnérů,  aby  potěšil,  tam  lehkou 
činí  ruku,  jež  do  nedávná  těžkou  zbraní  smrt  rozdávala,  aby  se  teď 
jemné  dotýkala  bolavých  ran.  A  tam  se  i  zachvěla,  zatlačujíc  vyhaslý 
zrak  nešťastného  druha,  jenž  na  rány  své  právě  zemřel.  Uložili  ho 
stranou  do  vřesu  a  pokryli  tvář  jeho  pláštěm. 

Anděl  smrti  však  pryč  neodchází.  Stanul  tam  pode  starou,  na- 
hnutou borovicí,  kdež  v  mechu  a  ve  vřesu  ustlali  z  pláste  chudé  lože 
a  na  ně  s  tvrdého  vozu  snesli  pana  Kdulince  z  Ostromíře.  Hejtman 
Libák  se  ted  od  něho  ani  nehnul  a  opodál  také  sedí  mladý  pan  Pe- 
řina, větrný  jezdec,  zarostlý  Anděl  z  Ronovce  s  hlavou  obvázanou, 
Chrudimský  Matěj  Rosa  a  několik  jiných  vlády ků.  Ten  hledí  do  země, 
onen  vryl  prsty  do  husté  brady,  většina  pak  upírá  zasmušilý  zrak  na 
pana  Kdulince,  na  ránu  svou  umírajícího.  Již  nesahá  po  svém  raeei, 
bez  vlády  a  vědomí  tu  leží,  a  chrapot  ohlašuje  poslední  hodinku.  Pan 
Matěj  čelo  chmuře  hledí  na  věrného  druhu.  Pan  z  Boskovic  někde 
v  zajetí  nebo  mrtev,  starý  vladyka  z  Uherska  ten  jistě  již  na  pravdě 
boží,  a  ten  tu  půjde  za  ním.  Škoda  statného  hejtmana  a  věrného  druha! 

Den  už  pohasl  a  za  soumraku  ohi^ová  zář  ted  chvěla  se  po 
kmenech  míhavě  zapadajíc  až  na  smutné  skupení  u  smrtelného  lože, 
kdež  právě  na  věky  utichlo  srdce  v  pravdě  mužské.  Pan  Matěj  poklekl, 
za  nim  všichni,  kde  kdo  mohl,  a  nahlas  jali  se  modliti  za  zesnulého. 
Borovým  lesem  hlaholila  žoldnéřská  modlitba,  nejedná  slza  také  skanula 
do  knírů.  Pak  při  svitu  hořících  ohňů  vykopali  hrob  a  ještě  té  noci 
uložili  do  něho  pana  Kdulince  z  Ostromíře  i  s  pádným  jeho  mečem  a 
vedle  něho  žoldnéře  před  ním  zemřelého.  —  — 

Z  rána  pak,  když  zlaté  paprsky  sluneční  zašlehly  přes  černou 
hladinu  jezírka,  uhostilo  se  zase  hluboké  ticho  v  borovém  lesíku.  Po 
žoldnéřském  táboře  zbyl  tu  jen  popel  vyhaslých  ohňů,  jež  spražily 
kolem  hustý  vřes,  a  tam  pode  starou,  nahnutou  borovicí  viděti  hrob 
čerstvě  nasypaný.  Ranní  vítr  šoumal  nad  ním  tmavou  korunou  starého 
stromu  a  když  paprslek  sluneční  na  jeho  kmenu  zahořel,  vysvitly  jasné 
z  rudé  kory  tři  bílé  kříže  nedávno  vřezané,  a  v  nich  zaleskly  se  krů- 
pěje vonné  pryskyřice  jako  zlaté  slzy.  — 

Takový  byl  hrob  a  pomník  páně  Kdulincův. 

Za  lesíkem  ladami  dále,  hrazeným  místům  se  vyhýbajíce,  táhli 
zbytkové  českého  bratrstva  válečného.  Zpěvu  neslyšeti  jako  někdy  — 
mlčky  jdou,  zasmušilí,  zamračeni,  tu  tam  khiouce,  v  nevalném  pořádku 
kolem  vozů  se  smutným  nákladem.  Hejtman  jejicli  dnes  ěastěji  nežli 
kdy  jindy  ohlíží  se  s  koně  na  zad  a  po  každé  utkví  jeho  zrak  na 
lesíku  v  ladách  se  černajícím,  na  šumné  teď  hrobce  pana  Kdulince 
z  Ostromíře.  — 


Panic  z  Uherska,  pan  Mikuláš,  meškal  v  nízké,  chudé  světnici 
osamělé  lesní  chalupy.  Seděl  u  okna  na  nebarvené  stolici  hrubě  pri- 
tesané,  v  soukenném,  tmavém  kabátci,  bez  pasu,  v  soukenných,  těsných 
nohavicích. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  dzich  stuzhácL  879  ■ 

Ve  světnici  nebylo  téměř  žádného  nábytku.  Jediné  lože,  se  kterého 
byl  před  chvílí  vstal  a  na  němž  dobrých  čtrnácte  dní  vyležel,  stálo 
v  koute  u  velikého  špalku  a  zároveň  stolu.  Na  stole  tom  stál  hliněný 
džbán,  vedle  na  černé,  hliněné  zemi  leželo  rytířské  sedlo  a  řemení, 
a  nad  nim  na  dřevěné  stčné  visely  plášC,  Jeníkův  meč  rodinný  ve 
višňové  pochvě,  helmice  a  drahocenný  pancíř  rudým  sametem  potažený 
a  zlatými  hřeby  ozdobený. 

To  bylo  vše,  co  si  panic  odnášel  výsluhou  z  Bavor  za  věrné, 
oddané  služby;  to  a  zkormoucenou  mysl,  nešťastné  srdce. 

Ve  světnici  tiché,  jako  vymřelé,  rozkládalo  se  přítmí.  Pojednou 
panic  zdravou  pravicí  —  levou  ruku  měl  dosud  obvázanou  —  strčil 
do  nízkého  okénka  měchýřem  zalepeného.  Rozlétlo  se  a  proud  zlatého 
světla  vnikl  do  světnice.  Panic  viděl  přímo  do  lesa.  Byl  jasný,  pod- 
zimní den  počátkem  měsíce  října.  Javory,  jasany  a  břízy  již  změnily 
barvu,  a  zlaté  i  zardělé  listí  jejich  padalo  lehounko  kroužíc  ve  slunečné 
záři  k  zemi,  do  mechu,  do  hustého  podrostu,  na  jehož  houštinách  živě 
se  tu  tam  rděly  hojné  bobule  ptačího  bezu.  Tu  stranou  bylo  všecko 
stromoví,  jehličnaté  i  listnaté  ve  hlubokém  stínu,  ale  napřed,  jak  panic 
hleděl,  proudila  mezi  kmeny  záplava  zlatého  světla,  oživujíc  jejich  zeleň 
i  jejich  zlato  a  purpur.   Šum  podzimního  větru  zněl  :::e  hlubin  lesních. 

Slunce  svit  i  větru  hlas  budily  v  mysli  panicově  obraz  širé  krajiny 
za  slunečného,  větrného  dne  v  jeseni  —  a  jako  listí  venku,  zavířilo 
mu  v  mysli  divných  vzpomínek ;  tu  zlatá,  tu  tmavá  nebo  zardělá  jako 
krví  ... 

Plaše  se  mu  mihl  na  mysli  rodný  kraj.  Viděl  hvozd  u  rodné 
tvrze,  jak  býval  také  v  tento  podzimní  čas,  a  jak  se  jím  proháněl  se 
starým  Roměncem  stříleje  z  kuše,  nebo  pouštěje  venku  v  širém  sokola 
na  táhnoucí  ptactvo.  A  již  viděl  starého  Roměnce  jinde  —  na  Sch5n- 
berské  pláni  .  .  .  Bylo  také  tak  slunečné  —  viděl  ho,  an  klesá  vedle 
Plamenáče  ...  A  mrtví  vstávali  z  hrobu  a  kmitali  se  před  panicovým 
zrakem  jako  ty  plaché  stíny  tu  před  ním  v  lese,  světlé  i  tmavé.  Tu 
věrní  sluhové,  tam  otec  krví  zbrocený,  až  zjevil  se  mu  obraz  nejbol- 
nějši :  mladá  falckrabenka.  Viděl  ji  zářící  a  krásnou,  kráčející  ve  světle 
pod  starými  stromy  zahrady  Landshutské,  a  pak  ve  stmělé  komnatě 
na  loži  pod  nebesy  opuštěnou,  mrtvou  .  .  . 

Prsty  panicovy  zabořily  se  do  tmavých,  hustých  vlasů.  Zadumaná 
hlava  jeho  živě  se  pohnula,  víčka  očí,  pojednou  se  zkalivších,  prudce 
zamrkala,  a  jasné  slzy  řinuly  se  přes  ubledlé  panicovo  líce  .  .  . 

Venku  na  síni  ozval  se  po  chvilce  klepot  hřmotných  dřevěnek, 
ale  panic  si  ho  nevšiml,  ani  toho,  že  pak  vešla  do  světnice  bába  chudě 
oděná,  v  loktuši,  a  že  shodila  k  ohništi  v  rohu  stojícímu  dvě  otepi 
suchého  roští.  Byla  to  stařena  hospodyně,  u  níž  oba  čeští  panicové 
druhý  den  své  kvapné  cesty  z  Landshuta,  v  lese  zabloudivše,  našli 
útulek  samý  již  večer,  kdy  zima  i  nemoc  roztřásaly  tělo  pana  Mikuláše. 
Přenocovali  tu.  Ráno  pak,  když  dále  chtěli  jeti,  nemohl  Mikuláš  s  lože. 
Rána,  přílišné  namáhání  i  rozechvění  posledních  dnů  jej  seslabily. 

Bezděčný  ten  odpočinek  a  pobyt  v  odlehlé  chalupě  lesní  byl 
štěstím  obou  mladých  rytířů.  Ti,  kteří  je,  vlastně  pana  Mikuláše  stíhali 
pro  smrt  Rohrbokovu,  ztratili  veškeru  stopu  a  vrátili  se  s  nepořízenou 

56* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


'  880  ^-  JirÚJiek: 

na  velkpu  radost  purkrabího  i  starého  pana  Visbeka.  Stará  cLalupiiice, 
vdova  po  uhlíři,  kořenářka  a  ve  vsích  pod  lesem  zajisté  mocná  čaro- 
dějnice, chovala  své  nenadálé  hosti  dost  ochotně,  ze  strachu,  trochu 
také  z  milosrdenství  a  nejvíce  zajisté  pro  stříbrňáky,  kterých  jí  několik 
mladý  Boršický  udělil  a  jiných  několik  nad  to  slíbil. 

Za  ten  všecken  čas  sotva  opustil  lože  svého  nastávajícího  svata, 
jak  věrně  jej  opatroval  a  ošetřoval.  Dost  s  ním  zkusil.  Bujný  kdys  a 
veselý  Mikuláš  všecken  se  změnil.  Málo  mluvil,  byl  pořád  zamyšlen, 
srauten  i  mrzut.  Několikráte  Boršického  prosil,  aby  jej  opustil,  aby 
ho  tu  nechal,  však  že  on  za  ním  přijde.  A  když  se  druh  často  ptal, 
proč  jej  tak  pryč  posýlá  a  jako  odhání,  mlčel,  až  jednou  pověděl : 

„K  vůli  sestře  a  matce.  Vzal  jsem  jim  všecko  —  rád  bych 
aspoň  tebe  vrátil." 

Pak  poznal  Boršický,  co  ještě  souží  jeho  přítele.  Jednou  podvečer, 
kdy  temnem  utichlého  lesa  pronikalo  k  nim  do  světnice  bledé  světlo 
měsíční,  otevřel  Mikuláš  své  nitro  a  dotekl  se  nejpalčivější  tam  rány. 
PověděU  o  své  vroucí,  vášnivé  náklonnosti,  o  krásné  falckraběncc. 
Bylo  mu  to  úlevou.  — 

Ted  konečně  pozvednuv  zamyšlenou  hlavu,  ohledl  se.  Na  drahé 
straně  chalupy  ozval  se  koňský  dusot.  To  mladý  Boršický  se  vrátil, 
jenž  včera  byl  z  lesní  samoty  ven  do  kraje  vyjel,  aby  vyzvěděl,  jak 
jest,  a  aby,  což  druhu  svému  neoznámil,  něco  lepšího  k  jídlu  a  pití 
jemu  přivezl.  Zavedl  koně  pod  kolnu,  kde  také  stál  Mikulášův,  pak 
vešel  do  světnice.  Tvář  jeho  nebyla  veselá.  Usednuv  proti  Mikuláši, 
vypravoval,  jak  pronikl  až  do  nejbližšího  městečka,  jak  tu  i  cestou 
vyzvídal. 

„Jak  je  na  Landshutě?"  ptal  se  Mikuláš. 

„Je  v  moci  vévodské.  Kněžna  již  pochována.  Uložili  ji  vedle 
falckraběte.  Všude  ji  litují  i  jeho,  všude,  co  jsem  slyšel  — " 

„A  děti  její?" 

„Jsou  někde  u  děda,  nebo  u  strýce." 

Mikuláš  tajil  hluboký  povzdech. 

„A  co  dále?  Jak  starý  Visbek  a  krajané?" 

„O  Visbekovi  jsem  nic  neslyšel.  Zajisté  ho  vévoda  přijal  na 
milost.  Již  se  s  císařem  dohodl  a  vládne  všude.  Asi  dva  hrady  prý 
mu  ještě  vzdorovaly;  nechtělií  tam  uvěřiti,  že  by  falckrabé  i  jeho 
mladá  paní  byli  skonali.  Teď  už  je  po  všem  ^" 

„A  což  Rachenburk  a  pan  z  Gutštejna?" 

„Ještě  se  ptáš!  Když  prve  odtáhli,  aby  nepřekáželi  —  jak  pak 
nyní.  A  naši  — " 

„Nuže  — " 

„Hrozné  věci  vypravují.  Většina  jistě  padla.  Ptal  jsem  se,  jak 
je  mnoho  zajatých.  Jen  nějaké  sto,  a  to  jistě  nadsazovali.  Několik  set 
se  jich  probilo,  Libák  s  nimi  —  kde  jsou,  nevím  —  ale  mnoho  se 
jich  rozprchlo  a  teď  se  sbírají  a  jdou  holdem.  Všude  na  ně  naříkají, 
že  hrozno  drancují  —  a  rajtaři  ještě  hůře.  Vévoda  i  Normberšti  je 
pustili,  ale  jdou  zvolna  do  Čech.  V  každé  vsi  se  zastaví  a  hospodaří. 
Již  prý  vévoda  pustil  na  ně  několik  houfft,  a  sami  sedláci  se  chápají 
zbraně  na  Čechy  a  jiné  propuštěné  dráhy.    Viděl  jsem,  jak  jsou  všude 


Digitized  by  VjOOQIC 


F  cišich  alužbádi.  88 1 

rozliceni  a  tu  dál  kdesi  už  prý  tekla  krev.  Nikde  není  bezpečno.  Čím 
dále  bude  hůře,  Mážešli,  Mikuláši,  vydržíšli  —  ?« 

Panic  pozvednuv  zamyšlenou  hlavu,  vstal  a  zamířil  ke  zdi,  kde 
měl  meč  i  pancíř.  Sotva  že  však  dva,  tři  kroky  učinil,  zachvěly  se 
mu  nohy,  a  byl  by  snad  klesl,  kdyby  byl  nedopadl  na  tvrdé  lože. 

„Jed,  bratře,  pro  bůh,  jed,  dokud  ještě  čas.  Jed  sám  — " 

„Zase  již? I" 

„Co  na  mně  záleží  .  .  .  Jen  jed  k  vůli  Věruši  — " 

„Bez  tebe  nepojedu.  Jen  lež  —  tu  nás  nikdo  nenajde.  Jen  oba 
dva  odtud  vyjedeme!"   —  — 

Slunečné  paprsky  pak  už  zřídka  kdy  plné  a  jasně  rozproudily 
se  pustým  teď  hvozdem,  jímž  sychravé  vichry  se  honily,  rvouce  po- 
slední listí  se  stromů.  Lesem  i  o  chalupu  v  něm  osamělou  harašily 
časté  deště,  nebo  zas  mlha  je  zatopovala.  V  ten  nehostný  čas  vydali 
se  oba  panicové  ze  svého  útulku  na  cestu.  Mikuláš  jak  tak  ozdravěl, 
ale  více  se  ještě  před  svým  přítelem  přemáhal. 

Bába  jejich  hostitelka  stála,  majíc  loktuši  kol  rozcuchané  hlavy 
a  dřeváky  na  nohou,  před  svou  chatrčí  a  hleděla  za  odjíždějícími. 
„Budou  míti  zlou  cestu,  a  zvláště  ten  raněný.  Ať  si  říká,  že  mu  je 
dobře  — "  myslila.  „Vždyť  vím,  —  a  všude  mou  chalupu  nenajdou!  — " 


XX. 

Návrat. 

Hluboký  stín  zamračených  nebes  uložil  se  na  osamělých,  lesnatých 
končinách  průsmyku  Všerubského.  Temena  hory  Osí,  Čerchova  a  všech 
vyšších  vrchů  zahalila  se  tmavošedými  mračny.  Vzduch  byl  vlhký,  a 
sychravý  vítr  vál.  Cesta  vedoucí  tichým  průsmykem  byla  opuštěna.  Kol 
kolem  hluboké  ticho.  Až  teď  pojednou,  tam  výše  v  lese  na  chlumu 
nad  cestou  ozval  se  štěkot,  pak  vyběhl  odtud  veliký,  chundelatý  pes 
na  spůsob  ovčáckého.  Za  ním  vystoupil  na  pokraj  lesa  strážný  zemský, 
Chod,  vysoký,  ramenatý,  v  beranici  a  v  plášti  z  bělavého,  domácího 
sukna.  Pod  ním  po  boku  měl  statný  ten  hraničár  tesák  ve  tvrdé,  ko- 
žené pochvě,  v  pravici  držel  mocný  čakan. ')  Vítr  povíval  Chodovi  dlou- 
hými hnědými  vlasy,  zpod  beranice  až  ku  plášti  splývajícími.  Bystrým 
zrakem  hleděl  v  před  ku  hranicím  bavorským.  Pes  postaviv  se  vedle 
něho  jako  na  stráž,  už  se  ani  hlasem  neozval.  Za  chviku  pak  rozdělily 
se  opět  haluze  houštiny  na  pokraji  lesa,  a  na  stezník  vystoupil  druhý 
Chod,  prvnímu  v  kroji,  ve  všem  podobný.  Jen  starší  byl.  Husté  obočí 
i  vlasy  mu  prokvetávaly.  Vida,  že  druh  něco  pozoruje,  postavil  se 
mlčky  vedle  něho  a  upřel  také  zrak  v  bavorskou  stranu.  Tak  tu  stáli 
za  chvíli  na  chlumu  nad  průsmykem  v  bělavých  pláštích,  pádné  čakany 
v  pěstech  strážcové  brány  zemské. 

„Je  jich  mnoho  —  nejsou  to  kupci,"  pravil  mladší,  ohlížeje  se 
po  starším. 

Ten  zraku  neodvrátiv  odvětil:  „Branný  lid  —  a  vozy  mají." 


')  Hůl  s  kladivem  a  sekerkou,  jaké  Chodové  nosívali. 

Digitized  by  V:íOOQIC 


882  ^'  Jifásék: 

„Ale  jízdných  málo/ 

A  zase  mlčky  pozorovali  branný  houf,  smutný  ten  zbytek  velkého, 
českého  bratrstva,  vedený  Libákem  z  Radovesic.  Táhl  zvolna  a  jako 
smutně.  Nebezpečenství  mu  minulo,  kráeejíť  už  rodnou  půdou,  ale  čím 
se  pochlubiti,  nad  čím  se  radovati? 

„Ej  zastavili  —  a  ti  tam  jedou  ke  kostelíčku!" 

„Pojdmel"  řekl  starý,  a  Chodové  jisté  a  hbité  sestupovali  na- 
vlhlým  stezníkem  dolů,  až  pak  za  chvilku  kráčeli  již  tvrdší  silnicí  a 
brzo  se  zastavili  u  předních    z  branného  houfu. 

„Pozdrav  vás  bůh!"   zvolal  starší  Chod.   „Jsteli  krajané?" 

Radostný  hlahol  mnoha  Idasů  byl  mu  odpovědí. 

„Krajané!  Krajané!  Bud  pán  bůh  pochválen!" 

„Konečně  český  hlas!" 

„Ted  jsme  teprve  v  Čechách,  teď  jsme  doma!"  volali  dráhové, 
a  v  osmahlých  tvářích  drsných  těch  mužů  zračila  se  radost  opravdivá. 
Chodové  šli  jimi  a  žasli.  Oba  viděli  je  před  několika  měsíci  v  plném 
počtu,  vypravené,  veselé,  plné  naděje  ve  vítězství.  A  teď!  Přepadlí,  na 
mnoze  otrhaní,  bez  pavez,  zamračení,  ti  s  rukou,  ti  s  hlavou  obvá- 
zanou, a  tu  vozy!  Koně  vychrtlí,  hubení  a  toho  nákladu!  To  jsou  pěkné 
vzatky,  na  které  se  tolik  tenkráte  všichni  těšili!  Chodové  až  trnuli 
nad  tou  bídou  raněných  i  nemocných,  kteří  ve  vozích  leželi.  lile,  tu 
na  ně  někdo  mdlým  hlasem  vulá  a  vody  prosí  —  Ah  to  jsou  slova 
v  jejich  nářečí;  toť  tam  leží  chodský  „chlapec,"  jemuž  doma  nedalo, 
a  jenž  se  ted  na  voze  s  ranou  domů  vrací.  —  Zatím  pan  Matěj 
s  mladým  Peřinou  a  starým  Andělem  z  Ronovce  zajel  styzníkem  na 
nedaleké  návrší,  kdež  se  bělal  kostelíček  sv.  Vácslava.  Tam  pokleknuvše 
na  cihlovou  půdu  před  oltářem  děkovali  pánu  bohu  za  všecku  ochranu, 
že  je  až  sem  na  rodnou  půdu  zavedl.  Jisté  v  ten  okamžik  vzpomněli 
onoho  jitra,  kdy  kolem  táhli  Svatovácslavskou  píseň  zpívajíce,  až  se 
v  lesích  rozlehalo,  vzpomněli  i  všech  těch,  kteří  s  nimi  byli  a  kteří 
ted  odpočívají  v  cizí  půdě  tam  u  Schonherka  i  jinde  v  neblahé  té 
zemi  bavorské:  Jeník  z  Uherska,  Kdulinec,  Orck  z  Holohlav,  Hroch 
z  Mezilesic,  Nénkovský  z  Medonos,  Bošinský  z  Božcjova  a  jiní  lidé 
dobří,  stateční  bojovníci  .  .  . 

Pak  sjeli  na  dol  a  všecken  houf  provázen  jsa  Chody  bral  se 
dále.  Každý,  jakkoliv  unaven  a  slab,  do  kroku  přidával,  i  několik  těch 
vojaček,  jež  z  bitvy  na  vozích  se  uchránily  a  nyní  za  nimi  se  vlekly; 
těšilt  se  každý,  že  dojde  už  českých  dědin,  kde  si  po  prvé  za  dlouhý 
čas  bezpečné,  jak  náleží  odpočine. 

Pak  rozejdou  se,  každý  do  své  otčiny,  a  zjevem  svým  i  slovem 
dotvrdí  to,  co  již  před  nimi  rozneslo  se  veškerou  korunou  o  nešťastné 
jízdě  české  a  neblahém,  osudném  dni  u  Schonberka.  — 

Houf  zachází.  Praporce  nad  ním  nevlají,  bez  zpěvu,  mlČky,  tiše 
zaniká  mezi  porostlými  chlumy.  Hluboký  stín  zamračených  nebes  leží 
na  osamělých,  lesnatých  končinách  průsmyku  Všerubského.  Temena 
hory  Osí,  Čerchova  a  všech  vyšších  vrchů  zahalena  jsou  tmavošedými 
mračny.  Vzduch  je  vlhký  a  vane  sychravý  vítr.  Cesta  vedoucí  tichým 
průsmykem  je  opuštěna. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  cizích  službách,  883 

Nud  ni  na  chlumu  béiá  se  osamělý  kostelík  sv.  Vácslava,  maje 
v  pozadí  tmavý  les  a  spoustu  šedých  mraků  divě  se  přehánějících.  Po 
veky  tu  stojí  a  mnoho,  mnoho  pamatuje.  Mnohou  také  jízdu  českou, 
spanilou  a  slavnou,  ale  žádné  tak  tiché  a  smutné,  z  jaké  se  právě 
vracejí.  Všakté  byla  jen  pro  cizí,  v  cizích  službách,  a  ne  na  obranu 
volného  svědomí  a  jazyka  mateřského  .  .  . 


Oba  panicové,  Mikuláš  i  mladý  Boršický,  mířili  ze  svého  lesního 
úkrytu  na  sever,  k  domovu.  Cesta  jejich  z  počátku  nebyla  tak  nebez- 
pečna, ačkoliv  bylo  třeba  všeliké  opatrnosti.  Teprve  když  se  dostali 
šťastně  přes  Dunaj,  číhalo  skoro  všude  na  ně  nebezpečenství.  Tam 
v  těch  krajinách  teprve  jak  náleží  viděli  stopy  strašlivé  války,  nedávno 
ukončené.  Jeli  krajinami  spustlými,  vesnicemi  vypálenými,  vydrancova- 
nými. —  A  přece  ani  tu  ještě  pokoj  nezavládl.  Houfy  propuštěných 
žoldnéřů,  Čechů  i  Němců,  potloukaly  se  krajinami,  drancujíce  kde  se 
co  ještě  dalo  vzííi.  Sedláci  i  lid  městský  rozzuřeni  také  se  shlukovali, 
a  potírali  záškodniky. 

Proto  také  oba  panicové  byli  v  ustavičném  nebezpečenství  a  čím 
více  se  blížili  českým  hranicím,  tím  ve  větším.  Často  musili  daleko 
zajeti,  ab^  se  vyhnuli  nějakému  houfu  mstitelů,  kteří  hlavně  na  české 
žoldnéře  pásli  —  a  tím  také  mladí  zemanové  zkoušeli  často  valného 
nedostatku,  oni  i  jejich  koně. 

Deště  a  plískanice  pak  ustaly  a  mráz  uhodil. 

Tak  jezdili  polními  stezkami,  lesy,  nebo  umrzlou  silnicí,  nocujíce 
na  samotách  nebo  ve  vypálených  vesnicích,  často  o  hladu.  Často  také 
zbloudili,  nejednou  bylo  jim  do  lesa  ujeti,  aby  se  ukryli  před  houfem 
ozbrojených  sedláků,  kteří  za  divého  řevu  opodál  táhli.  Několikráte 
vrazili  na  žoldnéře  pěší,  krajany,  kteří  v  malých  tlupách  táhli  krajinou 
za  kořistí.  Marně  panice  s  sebou  zvali  a  jim  nabízeli,  že  je  rádi  za 
rotmistry  své  přijmou.  Nejednou  jeli  také  k  vůli  bezpečnosti  pustou 
krajinou  po  celou  noc.  Hvězdy  v  ten  pozdní  podzimní  čas  v  nesčíslném 
počtu  a  přejasné  jim  svítily,  a  rudé  záplavy  zažehnutých  požárů,  tu 
v  právo,  tu  v  levo,  tu  blíž,  tam  dál  označovaly  jim  cestu,  které  se 
bylo  vyhnouti. 

Mladí  vladykové  pomáhali  si  ve  všem  bratrsky.  —  Jinak,  když 
jeli  klidně  vedle  sebe  a  nebylo  žádného  nebezpečenství,  zřídka  si  ho- 
vorem cestu  krátili.  Mikuláš  málo  kdy  sám  promluvil,  oddávaje  se 
svým  trudným  myšlenkám.  Hleděl  chliidně,  jako  lhostejně  před  se,  a 
jistě  by  byl  ani  nebezpečné  cesty  nedbal,  kdy  by  nebylo  mladého 
Boršického.  O  toho  měl  patrně  velikou  starost.  Ten  pak  už  počítal 
dni,  kdy  tak  asi  k  českým  hranicím  dojedou,  a  toužebně  vyhlížel  temena 
hraničných  hor. 

Jednoho  odpoledne  zarazili  své  zemdlené  koně  na  malém  návrší, 
pod  nímž  rozkládala  se  malá  vesnička  vypálená.  Nic  se  tam  nehýbalo; 
byla  úplně  pustá.  Proto  sjeli  do  ní,  aby  si  tu  někde  za  zdí  odpočinuli. 
Dole  teprve  přehledli  všecku  spoustu.  Vesnice  byla  nedávno  vydrancována, 
a  za  jedním  stavením  shledali  několik  lidí  —  na  stromě.  Byli  to  žold- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


884  ^-  Jirásek: 

uéřové.  Panicové  porozainěli  všemu.  Ti  ta  a  snad  s  jinými  zle  hospodařice 
byli  od  mstitelů  překvapeni  a  takto  potrestáni. 

„Zůstanemeli  tu,  či  — ^  minii  Mikuláš. 

„Počkej,  tam  to  stavení  zdá  se  je  zachovalé  — "  odvětil  mladý 
Boršický  a  již  za  řeči  obrátiv  koně,  mířil  ke  statku,  chtěje  ho  ob- 
hlédnouti. Stavení  stálo  u  samé  cesty  proti  jinému,  za  nimi  se  cesta 
zahýbala.  Mikuláš  čekal,  až  se  druh  vrátí.  Ten  však,  sotva  že  za 
stavení  zajel,  hledaje  jeho  vrata,  již  vykřikl.  Na  to  ozval  se  tam  divoký 
křik  několika  hlasů.  Mikuláš  ptudcc  pohodl  koně  a  bleskem  obnažil 
meč.  Jen  dojel,  a  již  byl  v  boji.  Čtyři  otrhaní  chlapi,  dva  v  helmicích, 
dva  v  čapkách,  obuškem,  cepy  a  kosou  ozbrojeni  hnali  se  po  Boršickém, 
a  již  jeden  z  nich  vrazil  kosu  jeho  koni  do  prsou. 

Zvíře  se  vzepjalo  a  rázem  pak  skleslo  na  zem.  Zákeřníci  řvouce 
vrhli  se  na  Boršického,  jenž  ležel  pod  koněm.  Y  tom  pan  Mikuláš 
dojev  vrazil  mezi  ně,  tak  že  uskočili.  Tím  zachránil  život  Boršickému, 
sám  však  o  svi!^  teď  zápasil.  Zákeřníci  všickni  na  něj  se  obořili  jako 
vosy.  Ale  již  jednoho  zasáhl  tak,  že  padl  jeho  koni  pod  nohy,  druhý 
pustiv  cep,  za  hlavu  se  chytil.  V  tom  ozval  se  opodál  na  cestě  křik 
mnohých  hlasů.  Před  zrakem  panicovým  mihlo  se  několik  nových  bo- 
jovníkův, pak  se  mu  pojednou  zatmělo  v  očích,  a  krváceje  bez  sebe 
spadl  s  koně. 

Prohled]  pak  —  ale  nemohl  se  vzpamatovati,  co  se  s^ím  děje. 
Neležel  na  zemi  pod  širým  nebem,  ale  v  jakési  jizbě,  na  loži,  a  ženskou 
spatřil  u  sebe.  Nezná  jí  —  a  tu  Boršický!  Sklání  se  k  němu  a  děkuje 
pánu  bohu,  že  přítel  prohledl.  Ta  ženská  přináší  vodu,  rouchu  namáčí 
a  na  hlavu  mu  ji  přikládá.  Oh  ano,  tam  to  pálí  .  .  . 

y  selské  světnici  na  krbu  hořel  oheň  a  kolem  něho  leželo  asi 
deset  žoldnéřů.  Všichni  tvrdě  spali.  Nic  je  nerušil  vichr,  jenž  venku 
hučel  a  jim  zrovna  nad  hlavami  strženou  střechou  a  prováleným  stropem 
skučel,  sfukuje  chvílemi  dovnitř  sypký  sníh,  jenž  venku  počal  padati. 
Žoldnéři  ti  byli  poslední  z  houfu  mladšího  Trnky,  jenž  nedávno  v  jakémsi 
městečku  holduje,  od  silného  houfu  selského,  spojeného  s  oddílem  drábů 
vévodských,  napaden,  tu  zahynul  s  většinou  svého  sboru  v  udatném 
boji.  Ostatní  stěží  se  probivše,  ted  na  ústupném,  rychlém  pochodu  při- 
kvačili v  pravou  chvíli,  kdy  panic  z  Uherska  raněn  spadl  s  koně. 
Ostatní  dva  zákeřníci,  vidouce  přesilu,  dali  se  na  útěk. 

Jedni  osvobodili  Boršického,  jenž  leže  pod  koněm,  nemohl  se 
hnouti,  druzí  přistoupili  hned  k  jeho  raněnému  druhu.  Za  žoldnéři 
přihrčel  těžký  vůz,  tažený  dvěma  koni,  a  s  vozu  seskočila  žena  jakási, 
která,  když  Mikuláše  spatřila,  vykřikla.  A  již  se  také  od  něho  nehnula. 
Boršický,  jenž  byl  trochu  jen  pohmožděn  ale  nijak  raněn,  nebyl  by 
se  mohl  lépe  o  raněného  přítele  starati :  až  se  té  milosrdné  Samaritánce 
divil.  Vojačka  to  byla,  ano  —  obratná,  ví  si  rady,  a  jak  šetrně  se 
rány  dotýká,  jak  je  ve  všem  úzkostlivá,  s  jakým  účastenstvím  pozoruje 
raněného ! 

Večer  nadešel,  pak  noc  sklonila  se  nad  pustou  vsí.  Vojáci  usnuli, 
jen  Boršický  s  tou  mladou  vojačkou  bděl  u  lože.  Teď  se  jí  konečné 
zeptal.     Pověděla,  že  byla  u  mladého  Trnky,  že  se  Alena  jmeniye,  že 


Digitized  by  VirOOQlC 


v  ctíAch  sluíbách.  885 

panice  z  Uherska  zná  od  loňska,  kdy  upadl  mezi  rajtary  a  trávil  noc 
na  spustlé  tvrzi  Jarošovské  starého  Eliáše  Trnky. 

„Což  ti,  pane,  o  tom  nepověděl?'* 

„Pověděl." 

„O  mně  také?" 

„Ne,  nepamatuji  se."  » 

1  mladý  Boršický,  podlehnuv  unavení,  usnul.  Jen  Alena  bdíc  vy- 
držela po  celou  noc  u  raněného.  Usedla  u  nohou  a  majíc  ruce  na  klíně 
sepjaty,  upřené  hleděla  na  panicovu  sličnou  tvář,  teď  na  smrt  bledou, 
již  ondy  svěží  a  zardělou,  v  milostném  vzplanutí,  vášnivě  líbala. 

Na  úsvitě  se  Boršický  probudil.  Zahledl  Alenu,  aua  přikrývá 
pečlivě  rouchou,  kde  jaká  byla,  raněného,  jímž  zimnice  třásla.  Boršický 
obdivu  svého  a  vděčnosti  před  Alenou  neutajil.  Usmála  se  smutně. 

„Ještě  mne  nepoznal,"  pravila,  ale  hned  dodala:  „Když  se  prve 
vzpamatoval,  ptal  se  nejprve  po  tobě.  Zde  nemůže  zůstati.  Rána  není 
zlá,  ale  Němci  tu  snad  budou  každou  chvíli.  Naložím  ho  a  dovezu 
ho  domů." 

„Bůh  tě  pozdrav!"  a  bez  ostychu    podal  Boršický  vojačce  ruku. 

Ráno  pak  zapřáhli  do  vozu,  vzatého  na  bojišti  u  Schónberka, 
dva  hubené  koně.  Alena  vyložila  fasuněk  slámou  i  rouchy  a  na  lože 
tak  upravené  donesli  Mikuláše.  Pak  spustili  šperloch,  tak  že  sníh  nemohl 
dovnitř  padati. 

„Bude  mu  tam  lépe,  nežli  tu  v  jizbě.  Ve  sněhu  se  vůz  nebude 
otřásati,"  pravila  Alena,  když  vyjížděli. 

Usedla  na  samý  kraj  vozu ;  dále  nechtěla,  zajisté  k  vůli  raněnému. 
Žoldnéři  šli  kolem  vozu.  Mladý  Boršický  jel  napřed,  na  Mikulášově 
koni,  často  zpět  k  vozu  zajížděje,  aby  se  zeptal,  jak  je  přítelovi.  Sníh, 
jenž  v  noci  začal  padati,  nyní  se  jen  sypal.  Ne  bez  starosti  hleděl 
mladý  zeman  před  se  do  lesnaté  krajiny.  Hory,  hraničně  hory  se  nad 
ní  vypínaly  jako  obrovské  stíny.  Ted,  jak  prve  po  nich  toužil,  počal 
se  jich  lekati.  Žoldnéři  kolem  vozu  počítali,  kolik  dní  ještě  do  Cech 
za  takové  nepohody  a  na  kolik  dní  potravy  pro  ně  i  pro  koně.  Počet 
ten  se  jim  dobře  neshodoval.  Zbývala  jenom  naděje  na  ves  nějakou 
a  vzatek.  — 


Horské  kraje  na  úpatí  Šumavském  na  straně  bavorské  zapadly 
do  sněhu;  a  pořád  ho  ještě  přibývá.  Haluze  stromů  ohýbají  se  pod 
tíží  jeho.  Cesty  zaváty,  všecken  kraj  jako  vymřelý.  Je  bezvětří,  ale  tu 
v  hustém  hvozdě  počínají  se  svislé  sněti  hýbati.  Sypký  sníh  bělostným 
jako  moučným  mrakem  se  s  nich  sype,  a  z  toho  mračna  vynořila  se 
ted  černá  koňská  hlava;  již  kůň  frkaje  vyjel  s  jezdcem  z  houštiny  na 
volnější  místo,  za  ním  druhý,  třetí,  a  dále  již  jeden  za  druhým.  Hla- 
sité klení  ozývá  se  pustým  tichem  mrtvého  lesa;  jezdcové  setřásají 
sníh  8  ramen,  s  obličeje.  Jsou  v  pláštích,  v  krznech,  v  helmicích,  dobře 
ozbrojeni.  Většina  jich  má  píky,  jež  od  střemenu  do  zadu  volně  se 
kloní.     Kupí   se   kolem  jezdce,  jenž  ohýbaje  srstnatý  límec  lehké  své 


Digitized  by  VirOOQlC 


^^ 


886  -4.  Jirásek: 

suby  jizdecKé,  Kině  nejvíce.  Jak  sníh  setřásá,  poodhrnula  se  šuba  a 
pod  ní  zableskla  se  drátěná  košile  ocelivá  a  rukojeť  šavle. 

Ten  jezdec  bělavých  knírů  je  starý  Eliáš  Trnka,  nékdy  rotmistr 
černé  vojsky,  posledně  ve  službách  pánů  Xormborských,  nyní  na  zpá- 
teční cestě  do  Cech,  všecek  rozmrzelý  a  rozhněvaný.  Žold  byl  slušný, 
ale  všecky  vzatky,  jež  zpáteční  cestou  učinili,  ni  ušil  nechati  i  pro  houfy 
zbouřených  sedláků  i  pro  špatné,  nicotné  cesty  za  té  sloty  zimní. 
Chtěl  v  Bavořích  pohodlně  přezimovati,  a  ti  chlapi  s  kosami  nutí  ho, 
aby  kvapně  se  bral  k  českým  hranicím.  Nikde  jisto,  všude  všecko 
vzhůru,  všude  štvou  a  honí  člověka  jako  zajíce.  A  se  synem  se  také 
neshledal.  Čertův  hoch  —  pořád  ho  zdržoval,  aby  se  tak  daleko  ne- 
pouštěl, že  ho  zaskočí.  Šel,  a  dosud  se  nevrátil.  Af  tecT  hledí,  jak  by 
se  z  pasti  a  domů  dostal!  A  kdy  by  ješto  starý  věděl,  kde  jest!  Jak 
mu  pomoci? 

Teď  vydechnuvše  sobě  za  okamžik  a  sníh  setřásšc,  dali  se  dáJe 
na  pochod.  Bylo  jich  asi  třicet.  Více  jich  nezbylo  z  valného  Trnkova 
houfu.  Také  Závorníka,  někdy  nevěrnélio  sluhy  panice  z  Uherska,  mezi 
nimi  nebylo.  Na  zpáteční  cestě  zahynul.  Sedláci  ho  v  šarvátce  utloukli. 
Rajtaři  jeli  teď  řidším  lesem.  Také  sníh  přestal  padati.  Jeli  mlčky, 
stahujíce  pláště  přes  obličej ;  bylť  krutý  mráz.  Pojednou  vyjeli  na  pokraj 
lesa,  a  starý  Trnka  zase  zahromoval. 

„Co  jsme  se  naplahočili  těmi  houštinami!  A  jedeme  pořád 
podél  cesty!" 

Všichni  se  obrátili  v  právo,  kam  ukázal.  Tam,  bylo  patrno  i  ve 
sněhu,  vycházela  z  lesa  silnice  a  vedla  přes  volnou  mýtinu  jakousi, 
nyní  všecku  zasněženou,  zase  do  temného  livozdu,  jenž  se  před  nimi 
rozkládal. 

„Tam  se  něco  černá!"  zvolal  pojednou  jeden  z  rajtarň,  ukazuje 
rukou  v  před.  A  ano,  černalo  se  tam.  V  zasněžené  mýtině  u  cesty 
stál  opuštěný,  krajní  vůz,  jehož  šperloch  byl  spuštěn.  Dva  koně  zamo- 
táni ve  svém  řemení  leželi  u  voje  mrtví  ve  sněhu,  do  něhož  padli 
hladem  a  vysílením.  Ze  sněhu  trčely  stuhlé  jejich  nohy  zkrvácené,  nad 
kopyty  od  namáhavé  chůze  přímrazky  a  ostrým  umrzlým  sněhem.  Po 
jedné  straně,  od  jihu,  odkud  před  tím  vichr  val,  byl  vůz  všecek  za- 
sněžen. Sypká  závěj  uložila  se  stoupajíc  jako  násep  až  nad  kola.  1  na 
šperlochu  udržela  se  vrstva  sněhu,  jenž  se  odtud  prášil,  jak  jen  vítr 
zavanul.  Několik  stébel  slámy  čouhajících  spodem  skulinou  a  kus  ja- 
kési rouchy  za  zadními  koly  chvěly  se  jako  by  mrazem.  Jinak  nic  se 
nehnulo,  ani  na  voze  ani  kolem  něho.  Les,  jenž  opodál  v  pozadí  se 
černal,  z  hluboká  šuměl,  a  hlasy  ty  se  nesly  až  sem  jako  temné,  ža- 
lobně vzdechy. 

Byl  to  velice  smutný  obraz :  zachumelený  vůz  a  padlí  koně 
u  iiěho,  opodál  černého  hvozdu ;  za  hvozdem  temné  obrysy  Šumavských 
velikánů  a  nade  vším  nebe  zatažené,  olověné. 

Teď  pusté  místo  to  oživlo.  Rajtaři  sem  přijdi  a  hned  jali  se  vůz 
prohlížeti.  Jeden  z  nich  oddělal  šperloch  a  vykřikl,  i  starý  Trnka  s  ním, 
jenž  byl  do  vozu  nahlédl.  Na  konci  jeho  skrčená  ležela,  opírajíc  se 
o  bok  fasuňku  z  tvrdých  prken,  nějaká  ženština,  zahalená  v  rouchu 
tak,  že  jí  ani  do  tváře  nebylo  viděti.    Dále  ve  voze  podobně  schoulen 


Digitized  by  V:íOOQIC 


v  dzictk  službách.  887 

sedel  žoldnéř  jakýsi  v  plášti  zahrabaný  vedle  niužo  jinéliu,  jrnž  natažen 
ležel,  tiše  a  nehuuté.  Poprašek  sypkého  sněhn,  jak  se  skulinami  do 
vo/u  prodral,  bělal  se  v  záhybech  šatů  ženy  i  mužií. 

Jakmile  jí  rouchu  s  tváře  odhalili,  úžasem  starý  Trnka  temně 
zahromoval.  „Zlatá  moucha!"  zvolal  šedivý  rajtar  vedle  něho,  obraceje 
86  ke  druhům  netrpělivě  čekajícím  — 

„Dále,  dále!"  poroučel  starý  hejtman  nedočkavě.  „Kdo  jsou  ti 
druzí?" 

Mladý  rajtar,  jenž  byl  dovozu  vstoupil,  hlásil  žasnoucím:  „Ko- 
márík!"  Sehnuv  se,  odhaloval  dále  zmrzlý  šatek,  který  měl  druhý  muž, 
ležící,  ovinutý  kolem  hlavy. 

„U  všech  —  ten  je  rančn!" 

„Kdo  je  to?" 

„Neznám  —  žádný  rajtar  —  a  tu  krásný  pancíř  vedle  a  meč 
ve  višňové  pochvě.  —  Pán  nějaký  a  mladý   — " 

Zatím  už  Trnka  postaviv  se  do  třmenu  nahlédl  do  vnitř.  Spatřil 
bledou,  ssinalou  tvář  mladého  rytíře,  jenž  tu  klidně  ležel  s  obvázanou 
hlavou,  jako  by  spal. 

Starý  Trnka  prudce  zamrkal.  To  není  jeho  syn,  jak  myslil.  Poznal 
ho,  mladého  Jeníka  z  Uherska. 

„Dýchali?"  zkřikl. 

Kajtar  se  znova  sehnul  k  Mikulášovi  a  pak  k  ostatním.  ^Ten 
rytíř  je  mrtev  —  ale  Komářík  dýchá  —  a  panna  Alena  myslím  také  — " 

Za  chvíli  po  té  hnul  se  těžký  vflz  vrzaje  a  skřípaje  ve  sněhu. 
Dva  rajtarští  koně,  na  rozkaz  Trnkův  zapražení,  táhli  ho  k  lesu.  Dva 
staří,  zkušení  bradáči  klečeli  pak  ve  voze  u  Aleny  a  žoldnéře,  dále 
se  snažíce,  jak  už  prve  začali,  aby  je  zkřísili.  Zvolna  a  namáhavé 
bral  se  vůz  vpřed.  Trnka  zůstával  u  něho.  Několik  pak  jezdců  pospí- 
chalo napřed,  aby  vypátrali  nějaké  stavení.  Sotva  že  kousek  do  lesa 
zajeli,  již  koně  zastavili.  Stranou  u  cesty  mezi  kmeny  tří  ohromných 
buků  trčelo  něco  ze  sněhu.  Byly  to  dvě  veliké,  dřevěné  pavezy  k  sobě 
tak  nakloněné,  že  tvořily  stříšku.  Jezdci  tam  přistoupili.  Mezi  kmeny, 
pod  tou  malovanou,  lehkou  stříškou,  jež  měla  vítr  i  šlehající  sníh  za- 
chycovati, našli  tři  skrčené,  zmrzlé  žoldnéře.  Dva  z  nich  dobře  znali, 
byliť  z  roty  mladého  Trnky.  Ten  třetí  byl  jistě  nový  jejich  druh.  Raj- 
taři  tomu  porozuměli.  Ti  tu  šli  s  vozem  a  když  koně  padli,  brali  se 
sami  dál,  ale  vysíleni  a  zmořeni  v  bouři  a  metelici  hledali  tu  útulek 
a  našli  —  hrob.  V  tom  ozvalo  se  dále  v  lese  několik  hlasů.  Rajtaři 
vsedali  na  koně  a  když  kousek  pojeli,  zahledli  několik  mužů,  patrně 
sedláků  proti  sobě  kráčejících.  — 


Bylo  po  nešporách.  Lid  se  dávno  již  rozešel  ze  dřevěného  ko- 
stelíka na  Uhersku.  Jen  tam  ve  vladycké  stolici  u  oltáře  klečí  dvě 
zbožné:  paní  vladyka  stará  ze  tvrze  a  její  dcera  Věruše.  Černá  šuba 
kožešinou  lemovaná  halí  je  od  hrdla  až  po  střevíce.  Jen  bílé  ruce 
v  modlení  sepjaté  je  viděti.  S  Věruščina  líce  nach  zmizel,  a  stín  zá- 
rmutku  se   tu  uhostil.     Stará  paní  jsouc  hluboko  pohřížena   u    vroucí 


Digitized  by  V:íOOQIC 


888  -4-  Jirásek: 

modlitbu,  lilavu  sklání  pozastřenou  čeniýni  závojem,  splývajícím  od 
černé  kukly  kožešinou  lemované.  Od  léta  je  stará  paní  ješté  drobnéjší, 
hubenější  než  bývala.  Tvář  ubledlá  má  více  vrásek,  a  oči,  teď  sklopené, 
od  častého  pláče  zkalené  hloub  zapadly.  Plakala  o  samotě,  v  ústraní, 
když  muž  i  syn  na  vojnu  odjeli,  kdy  pořád  ještě  se  těšila  nadějí,  že 
se  s  nimi  shledá.  Ale  pak,  když  se  roznesly  zprávy,  jak  veškeré  jízdě, 
všemu  bratrstvu  válečnému  zle  se  daří,  v  jaké  vražedné  bitvě  byli  po- 
třeni, tu  již  nikdo  staré  paní  neutěšil,  ač  nebyla  ještě  všecka  naděje 
pochována. 

Za  pozdního  podzimu,  kdy  již  v  Hradecku,  Chrudimsku  a  jinde 
po  Čechách  i  na  Moravě  bylo  mnoho  nářku  a  zármutku,  zastavili  se 
jednou  pozdě  odpoledne  starý  Anděl  z  Ronovce  a  pan  Matěj  Libák 
z  Radovesic  na  Uhersku,  a  co  věděli,  pověděli,  těšíce  starou  pani 
jak  mohli. 

„A  kde  je  můj  syn?"  zvolala,  když  o  smrti  svého  muže  zajisté 
nepochybné  se  dověděla. 

O  Mikulášovi  nevěděli.  Tu  ještě  mohli  spíše  těšiti  paprskem 
naděje,  jaký  také  bezděky  poskytli  Věruši  vypravujíce,  jak  mladý  Bor- 
šický  ještě  před  bitvou  byl  na  Landshut  poslán.  — 

Jeseň  minula,  sníh  napadal.  Na  tvrz  na  Uhersko  nikdo,  nikdo 
se  nevrátil.  Jen  noviny  chodily,  jak  je  v  Bavoříeh  zle,  jak  Němci  tecf, 
sami  se  srovnavše,  na  Cechy  se  zapřísáhli,  jak  je  tam  stíhají  a  hubí. 
Na  mnohém  místě  teď  vzpomněli  na  nejvyššího  hofmistra,  starého  pána 
z  Pernštejna,  jenž  na  Vysokém  Mýtě  pány  i  vladyky  před  jízdou  varoval 
a  z  ní  zrazoval;  i  opakovali  jeho  slova:  „Němci  se  perou,  Čechové, 
půjčte  vlasů  v!" 

Stará  paní  na  Uhersku  pohřbila  veškeru  naději.  Jen  v  modleni 
hledala  útěchu.  Modlila  se  za  vladyku,  za  syna  i  za  Roměnce  a  všechny 
jejich  přátele.  Ale  často,  jako  nyní  v  kostele,  se  zamyslila  a  pojednou 
hlavu  na  ruce  sklonivši  dala  se  do  hořkého  pláče.  Starý  plebán  již 
chvíli  stoje  ve  dveřích  zákristie  pozoroval  se  modlící,  čekaje,  až 
vstanou  —  ale  teď  přímo  šel  ke  stolici  a  přispěl  panně  Věruši,  jež 
plačící  matku  chlácholila,  šetrně  a  jemně  ji  vyzývajíc,  aby  již  šla,  že 
saně  dávno  čekají.  Zavedli  ji  ven  z  kostela  a  do  saní  usadili.  Byly  to 
ty  na  sloupcích  čistě  v}Tezávaných,  pěkně  malované,  jejichž  nos  nahoře 
v  obloučku  ozdoben  byl  tureckou  hlavou  v  turbanu  se  strakatým  vla- 
jícím peřím.  Vždycky  se  malému  Mikulášovi  tolik  líbily,  a  když  pak 
v  panice  vyspěl,  vozíval  na  nich  matku  i  sestru  za  nedělního  jitra 
do  kostela. 

Starý  plebán  hledě  za  odjíždějícími  soucitně  povzdechl,  a  jak  na 
všecko  měl  nějakou  průpovídku,  zamumlal:  „Malé  děti  matce  po  sukni 
šlapou  a  velké  po  srdci.** 

Brána  na  tvrzi  se  otevřela,  saně  vjely  do  nádvoří.  Matka  s  dcerou 
mlčky  sestoupily,  mlčky  braly  se  po  vyšlapaných  schodech  kolem  ka- 
menné lavičky  do  paláce.  Kolem  ticho  a  smutno.  Oh,  už  tu  není,  jak 
bývalo.  Jindy  starý  Roměnec  otevíral  a  z  jízdy  vesele  vítal,  teď  tu 
tak  pusto  .  .  .  Matka  s  dcerou  kráčely  úzkou,  tmavou  chodbou;  po- 
jednou se  v  ní  vyjasnilo.  Dvéře  na  jejím  konci  jako  by  samy  se  otevřely, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


F  cizích  službách.  889 

světlo  z  jizby  sem  zasvitlo.  A  ve  dveřích  stín  jakéhosi  muže.  Kdo  to, 
vždyC  dole  čeled  hosta  neohlásila!  Ale  již  Věruše,  jak  cizinec  slovo 
promluvil,  hlasité  vykřikla,  a  již  spočívala  v  náruči  Boršického,  svého 
ženicha.  —  — 

Tichý  večer  snesl  se  na  zasněženou  krajinu. 

V  útulné  jizbě  na  tvrzi  Uhersku  seděl  mladý  Boršický  se  starou 
paní  a  s  Věruší.  Odpovídal  jim  na  jejich  otázky,  vypravoval  o  tom,  co 
již  samy  z  části  slyšely,  jak  byl  poslán  na  Landshut,  co  se  tam  dalo, 
jak  setkal  se  po  bitvě  s  Mikulášem,  co  ten  vypravoval,  jak  opatroval 
jej  onemocněvšího  v  lesní  chalupě,  jak  na  cestu  se  vydali  a  jak  Mikuláš 
za  něj  se  v  pusté  vesnici  obětovav  byl  poraněn,  a  jak  po  té  jej  vezli 
na  voze  k  českým  hranicím,  jsouce  neustále  v  nebezpečenství,  že  je 
nějaký  houf  německý  přepadne.  Vypravoval,  co  věděl  o  Aleně,  jak 
šetrné,  nad  míru  obétivě  k  Mikulášovi  se  zachovala  opatřujíc  ho  jako 
vlastního  bratra.  Ač  se  nyní  mladý  Boršický  vypravuje  dosti  mírnil, 
srdce  ženská  vycítila  hrftzu  oněch  dnů,  kdy  mladý  vladyka  a  jeho 
společnici  nemajíce,  co  by  jedli,  bloudili  pustým,  lesnatým  krajem 
v  metelicích  a  v  mrazu,  kdy  koně  vysíleni  jim  padli.  Již  před  tím 
několik  žoldnéřů  od  vozu  odešlo  hledat  cestu  nějakou  a  obydlí  lidské. 
Iječ  žádný  se  z  nich  nevrátil.  Na  té  hrozné  cestě  Mikuláš  skonal. 
Poslední  den  svého  života  byl  bez  vědomí.  Ale  před  tím  ještě  —  tak 
Boršický,  pohnutím  se  zamlčuje,  vypravoval  za  pláče  staré  paní  a  Vé- 
ruščina  —  jak  Aleně  i  jemu  Mikuláš  děkoval,  jej  opět  pryč  posílal, 
aby  se  jen  zachránil,  aby  matku  i  sestru  za  něj  odprosil  .  .  . 

Toho  večera  již  panic  dále  nevypravoval. 

Až  druhého  dne  dopověděl,  jak  konečně  sám  na  svém  koni  kle- 
sigícím  opustil  mrtvého  přítele,  když  už  cestu  našli  a  koně  padli,  aby 
vyhledal  obydlí  lidské  a  pomoc,  jak  se  dostal  konečně  k  několika 
chalupám,  kdež  koně  musil  nechati,  a  jak  s  několika  sedláky  vraceje 
se  k  vozu  potkal  pokraj  lesa  několik  rajtarů  starého  Trnky  a  pak  jej 
samého.  S  pomocí  jeho  dostali  se  do  nedaleké  vesnice,  kdež  Mikuláše 
pohřbili,  a  dále  do  Čech. 

„A  ta  dívka?"  ptala  se  Věruše. 

„Zachovali  ji  na  živu.  Odešla  zase  s  rajtary.  Divil  jsem  se,  jak 
se  tak  obětovala  a  jak  ta  vojačka  otužilá  pro  Mikuláše  plakala.  Starý 
Trnka  půjčil  mi  koně  i  na  cestu  a  nezadržel  si  ani  meč  ani  pancíř, 
který  byl  nebožtíkovi  tak  milý.  Vrátil  mi  všecko  pro  paní  vlády  ku, 
aby  měla  památku  po  synovi,  jak  povídal  ..." 

Boršický  mladý  ještě  téhož  dne  odjel,  ale  dojížděl  pak  na  tvrz 
často,  častěji  nežli  jindy,  až  pak  v  létě,  když  starý  plebán  jemu  a 
Véruši  v  kostele  požehnal,  trvale  se  usadil  na  Uhersku.  — 

Statečný  rod  Jeníkův  z  Mečkova  vyhynul  na  nešCastné  jízdě 
bavorské.  Věruše,  poslední  ratolístka  jeho,  se  utěšila,  ale  stará  paní 
vladyka  ta  nepřestala  pro  něj  truchliti. 

Ještě  po  letech,  když  Boršický,  ne  již  mladý,  zavedl  synka  svého 
Mikuláše,  přední  útěchu  staré  vladyky,  do  černé,  kulaté  věže  a  v  ho- 
řejším skleponí  jemu  ukázal  rodinný  Jeníkův  meč  a  drahocenný  pancíř, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


*i?f^«^ 


8ílO  K.  Jirecel". 

který  nebožtík  strýc  od  krásné  bavorské  knéžny  obdržel,  a  synek  pak 
dole  před  babičkou  pln  nadšené  radosti  o  tom  vypravoval,  hořce  za- 
plakala stará,  bělovlasá  paní  .  .  . 


A  pan  Matěj  Libák,  Peřina,  Jan  z  Boskovic  a  na  Svojanové  a 
všichni  ostatní  z  válečného  bratrstva,  kteří  se  přece  vrátili  z  falcké 
vojny  i  ze  zajetí?  Jak  s  témi? 

Již  nevystrojili  žádné  veliké  jízdy  za  liranico.  Ona  nešCastná  do 
Bavor  byla  poslední.  Než  ctéte  ki-oniku  onóch  smutnýuli,  rozorvaných 
dob  kralování  Vladislavova  a  dočtete  se  jejich  jmen  i  osudů  v  nejedno 
bouři  náboženské,  v  ne  jednom  boji  odpovčílnrni  domácím,  v  jakých  a 
v  cizích  službách  tenkrát  i  později  u  nás  plýtvalo  se  statečnou,  mužnou 
krví,  v  jakých  opotřebovaly  se  a  mařily  nejlepší  síly  naše  na  slabost 
a  konečnou  zkázu  veškeré  české  koruny  .  .  . 


Rylský  klášter.. 

Pífie 

dr.  Konst.  Jíreček. 

(Dokon6etif.) 

K^^]^  tureckého  dobytí  Bulharska  klástíír  Rylský  úplně  zapustnul  a 
ze  všech  budov  jeho  se  uchránily  jen  pyrg  i  kostel,  arci  po- 
kryté povlakcjn  trávy,  trní  a  chrasti.  Zpustnutí  to  trvalo  do  še- 
desáti let.  V  polovici  15.  století  monastyi  obnovili  tří  bratří, 
Bulhaři  rodem  původu  boljarského,  sedéním  ve  vsi  Granici  asi 
hodinu  cesty  na  východ  od  někdejšího  Velbužda  a  nynějšíbo 
Kjustendila,  která  posud  trvá  co  veliká  a  majetná  osada  (240 
domňv  s  1365  obyvateli)  a  ve  které  se  mjiě  jednou  dostalo  skvělého 
staroslovanského  pohostinství  od  jedné  vážené  rodiny  místní.  *)  Otce 
této  trojice  byl  se  obrátil  ke  stavu  duchovnímu  a  pod  jménem  Jakub 
byl  biskupem  v  Krupniku,  veliké  osadě  na'i)ravém  břehu  Struniy  mezi 
Džumají  a  jižněji  ležícím  staroslavným  hradem  Melnikem  na  i>udnoží 
Peřin  Planiny ;  v  našií^h  dnech  eparchie  KrupnicUá  zanikla  a  Krupnik 
sám  je  obydlen  od  fanatických  musulmanských  Bulharův  čili  Pomákův, 
jejichž  předkové  před  čtyřmi  sty  lety  pod  vedením  biskupův  svých  zajisté 
byli  rozhodní  stoupen  i  víry  Kristovy.  Po  smrti  manželek  svých  řečení 
bratří  vstoupili  do  stavu  duchovního  se  jmény  Joasaf,  David  a  Tiieoťan : 
i  chtéjíce  za  dob  nátlaku  musulmanského  orhraně  křesťanstva  přinésti 
vydatnější  pomoc,  jali  se  ohledávati  pustinu  Rylskou.  Našli  v  ní  budovy 
klášterské    zapustlé  a  zapadlé  i  odhodlali    se    pozdvihnouti    staroslavný 

')  Ve  vydání  Novakovičově  (Glasnik  díl  22.  str.  289)  so  zpnmíná  ves  n  Vel- 
bužda heze  jména,  ale  v  jiných  nikopisech  výslovně  se  jmeaiyc  Grauica. 


' 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Ryhký  klášter.  8í)l 

monastýr  k  novému  životu.  Jeden  po  druhém  se  usadili  v  Ryie,  sebrali 
četné  soudruLy  u  prostředky  vlastními,  jakož  i  pomoci  jiných  zbožných 
mužAv  opuštěné  stavby  ze  ziikladův  opravili  a  čeho  ještě  bylo  zapotřebí, 
přistavěli.  Nejstarší  bratr  Joasaf  stal  se  prvním  igumenem  obnovené 
obce  klášterské,  avšak  za  nedlouho  zetařel.  ^)  Staré  ústavy  opět  uvedeny 
v  život  a  mezi  jiným  zaměstnáním  začato  dle  starodávného  obyčeje 
i  pilné  přepisování  starých  rukopisův. 

Ještě  byli  zaměstnáni  starostmi  o  stavbu,  když  z  nenadání  potěšeni 
radostnou  zprávou,  kterou  jim  přinesl  Jakub,  protopop  metropolie  Plov- 
divské. Když  totiž  na  cestách  s  metropolitou  svým  jednou  přišel  do 
Trnová,  v  tamní  archiepiskopii  vlastníma  očima  spatřil  tělo  sv.  Jana 
RyLského.  Tato  zvěst  se  potvrzovala  i  od  jiných  pocestných,  až  konečně 
igumen  David,  druhý  z  bratří,  se  soudruhy  svými  o  pravdivosti  její 
úplné  se  přesvědčil,  vyslav  jednoho  z  mnichův  svých  do  samélio  Trnovn. 
BylaC  vědomost  o  osudu  těla  sv.  poustevníka  od  70  let  docela  zanikla 
za  velikých  bouří  a  převratův,  které  provázely  dobytí  staré  stolice 
bulharské,  když  barbarští  vítězové  křesťany  vypudili  z  hradních  skal 
Trapezice  a  Carevce,  kostely  tamní  zpustošili  anebo  obrátili  v  džamije, 
těla  svatých  obrali  o  drahocenné  okrasy  jejich  a  dílem  je  ven  vyházeli, 
dílem  odnesli  anebo  jiným  odnésti  je  dovolili.  Přenesení  ostatků  v  za- 
kladatele monastýru  Rylského  nazpět  do  obnoveného  kláštera  stalo  se 
nejvřelejším  přáním  „pustinných  mužův",  kteří  se  ujali  obnovení  díla 
jeho  v  době,  kde  národ  bulharský  nejvíce  měl  potřebí  usilovného  utvr- 
zování ve  víře  křesťanské  obnovováním  dřevních  chrámův  božích  a 
jejich  tradicí. 

O  přenosu  sv.  Jana  z  Trnová  nazpět  do  Ryly  1.  1469  vypravuje 
nám  s  milou  prostotou  nejlepší  snad  a  formou  i  obsahem  nejdokonalejší 
spisek  celé  středověké  literatury  jihoslovanské,  složený  od  souvékovce 
a  snad  i  očitého  svědka  Vladislava  „grammatika"  ^),  který  v  druhé 
polov.  15.  věku  v  severní  Míikedonii,  jmenovitě  v  klášterech  Nagoričinském 
a  Žcgligovském,  pilně  se  zabýval  přepisováním  starých  rukopisův.  *)  Ob- 
novitelé kláštera  obrátili  se  o  prostřednictví  k  mocné  ochranky  ni 
křesťanův,  k  cařici  Marii,  dceři  srbského  despoty  Jiřího  Brankovlče  a 
vdově  sultána  Murada  II.,  která  žila  na  jednom  statku  ve  vsi  Ježevě 
u  Séra  v  poříčí  dolní  Strumy  (f  1488).  U  veliké  jsouc  vážnosti  u  pa- 
nujícího tehda  sultána  Mohamnieda  IL,  dobyvatele  Cařihradu,  nevlastního 


')  Joasaf  igiimen  Rylský  zemn*l  20.  května  14(»3,  léhož  rokn,  když  Tuifi 
dobyli  Bosny,  dle  zprávy  zjipsaiié  v  rukopiso  1>  topisftv  srbských,  vyilaném 
od  Jagide,  Archiv  fttr  slav  rhiloli.glo,  díl  II.  (zvi.  otisku  str.  94).  Klástrr 
ledy  obnoven  nedlouho  přrd  tím. 

^)  Grammatik  znamenalo  za  středověku  yo.  státech  poloostrova  sekretilře 
státního  nebo  i  klášterského  (notarius). 

')  Daničič  v  Starinách  I,  45  vyslovil  pochybnosti,  zdali  Vladislav  byl  skutečné 
skladatelem  tohoto  sepsáni,  které  v  nikopiscch  S(>  vyskytuje  co  prodloužení 
Euthymiova  života  sv.  Jana  Rylského  s  ])oznánikou  (v  titulu  celku): 
„sbpisano  posledním  v  diarécb  Vlftilislavom  yramatikom.'*  Ale  v  panegyriku 
Kylském,  psaném  vlastní  rukou  Vladislavovou  1  1479,  na  místě,  kde  se 
začíná  vypravování  o  přenosu,  so  čte  in  ninrgine  „gramatikovo*^  rukou 
starou,  a  tatáž  stará  poznámka  se  s[)atřuje  v  druhém  panegyriku  kláštera 
Rylského  z  1.  1483  na  témž  místé. 


Digitized  by  VirOOQlC 


^ 


892  ^'  Jireček: 

syna  svého,  prokazovala  souvěrcům  svým  všemoŽDon  pomoc,  podporovala 
kláštery  na  Athoně  a  jinde  na  poloostrově  a  mezi  jiným  trvala  ve 
zděděných  přátelských  stycích  svého  roda  s  republikon  Dubrovniekon. 
Nyní  a  sultána  vymohla  list  ke  kadimu  Trnovskému  s  rozkazem,  aby 
tělo  sv.  Jana  vydal  posl&m  kláštera  Rylského.  S  listem  tím  vyslaní 
muichové  přišli  do  Trnová  a  na  základě  vňle  snltánské  bez  odkladu 
přijali  hledaný  poklad.  Ale  měšCané  Trnovští  se  hnuli  s  reptáním  i  ne- 
pokojem a  po  tri  dni  svatého  nechtěli  pustiti  z  města,  až  koneéné 
sultánský  sudí  sám  musil  se  do  toho  vložiti  a  obyvatelstvo  upokojiti. 
Na  odchodu  z  města  poslové  Rylští  provázeni  byli  jen  od  malébo 
zástupu  mnich&v  a  od  místní  chudiny.  Z  Trnová  zaměřili,  přebrodivše 
se  přes  rozvodněnou  řeku  Rosici,  k  Podunajskému  Nikopoli,  který 
ještě  za  posledních  dob  starobulharských  byl  důležitou  pevnosti  říšskou, 
kde  poslední  car  Šišman  se  vzdal  Turkům,  kde  krátce  potom  král 
Sigmund  s  vojsky  svými  poražen  byl  od  sultána  Bajezida,  a  kde  potom 
seděl  jeden  z  nejváženějších  sandžakbcgův  osmanských,  bdě  nad  ochranou 
hranice  Dunajské.  Nikopol,  Vidin  a  Sílistra  pod  Turky  až  do  gninulého 
století  byly  administrativní  centra  Podunajského  Bulharska.  Tam  před 
městem  je  uvítal  jeden  bulharský  boljar,  župan  Bogdan,  *)  skvěle  je 
uhostil  v  paláci  svém  s  celým  místním  obyvatelstvem  i  s  ženami  a 
dětmi  jeho,  postaviv  rakev  svatého  ve  vlastním  svém  kostelíku ;  nazejtři 
pak  je  vyprovodil  až  k  blízké  řece  Osmu. 

Odtud  se  průvod  po  málo  dnech  dostal  přes  Etropol,  kde  v  blízkém 
klášteře  sv.  Trojice  podnes  se  zachovala  upomínka  na  jeho  průchod  do 
Srédce,  čili  jakož  od  14.  století  obecně  slově,  do  Sofie.  Tam  rakev 
postavena  v  chrámě  sv.  Jiří,  jenž  tehda  byl  kostelem  metropolním  a 
v  němž  od  nedávná  ležely  ostatky  srbského  krále  Štěpána  Uroše  11. 
Milutina,  které  za  nepokojných  dob  invase  turecké  z  velikolepého 
kláštera  Banského  u  Nového  Pazaru  uchráněny,  nejprve  do  hornického 
města  Trepce  pod  Kopaonikem  a  odtud  pak,  mezi  1.  1455 — 1468,  od 
metropolity  Silvania  přeneseny  byly  do  Sofie.  ^)  Tento  chrám  sv.  Jiří 
v  polovici  16.  století  od  Turkův  byl  zabrán  a  obrácen  v  mečet,  asi 
čtyřicet  let  před  putováním  cestovatele  Gerlacha  (1578),  který  věžovitou 
stavbu  jeho  popisuje  dosti  zřetelně.  Stojí  podnes  u  prostřed  židovské 
čtvrti,  která  před  příchodem  španělských  židův  v  16.  století  patrně 
byla  docela  křesťanská,  a  znám  je  nyní  obecně  pod  tureckým  jménem 
„guldžami"  (růžová  džamije).  Je  to  velice  zajímavý  památník  archi- 
tektury středověké,  patrně  velmi  starý,  stavba  kruhová  čili,  jasněji 
řečeno,  okrouhlá  věž  asi  10  metrův  zvýší  i  9.20  m.  v  průměru,  zbudovaná 
docela   symmetricky   z  cihel   dobře   pálených.     Svrchu   se  vidí   zevnitř 


')  Jméno  se  čte  v  poznámce  rukopisu,  vydaného  od  Novakovice  v  Glasniku  díl  22. 

')  O  přenesení  krále  Milutina  z  Trepce  do  „Sofie  Sredecké"  od  Silvaiiia 
píšou  srbské  letopisy  u  Šafaríka,  Památky  str.  61.  Trepce  dobyto  od 
Turkův  1.  1455,  a  tudíž  odnesení  rakve  královské  padá  asi  do  té  doby 
aneb  krátce  potom.  Gerlach  1.  1578  viděl  tělo  krále  Milutina  v  Sofii 
v  chrámě  sv.  Mariny,  který  druhdy  stál  na  dvore  nynějšího  sídla  metro- 
polniho,  ale  v  novějších  dobách,  ponišen  byv  zemětřesením,  byl  zbořen. 
Grigorovič  1846  srbského  krále  viděl  v  kostelíku  sv.  Neděle  (JCv(iřaK»j), 
který  stál  na  místě  nynější  nové  před  25  lety  vystavěné  kathedrály 
„sv.  Krále  i  sv.  Neděle",  v  němž  starý  Nemanjié  odpočívá  i  do  dnešního  dne. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


UyUký  klášter.  893 

ploské  klenuti,  zvenčí  cihlová  střecha,  špičatá  jako  na  věžích.  Turci 
přistavěli  ze  tří  stran  zavřenou  chodbu  asi  šest  krokův  zšíří,  a  na 
dvoře  i  školu,  nyní  docela  zřícenou,  a  minaret,  z  něhož  zbývají  jen 
podvaly.  První  rok  samostatné  správy  bulharské  byla  v  starém  chrámu 
tom  cvičírna  „Balkánského  Sokola",  který  však  brzo  zaniknul.  Nyní 
slouží  za  skladiště  medicínské  rady,  naplněn  jsa  zbytky  materiálu 
ruských  lazaretův  z  války.  Málo  kdo  chodí  okolo  tohoto  pomníku 
dávnověkosti  klikatými  a  nečistými  uličkami  „Evrejské  mahaly,"  oži- 
venými množstvím  drobných  dětí  spaniolských,  a  ještě  méně  je  těch, 
kdo  si  povšimli  starých  ťresk,  které  pod  tureckou  omítkou  vystupují 
na  bílý  den.  Malý  železný  kříž  postaven  na  vrch  střechy,  ale  myslím, 
že  by  z  úcty  k  dávnověkosti  slušelo  navrátiti  tuto  stavbu  prvotnímu  účelu 
jejímu  a  posvětiti  ji  opět  za  kostel. 

Lid  Sofijský  se  svícemi  a  kaditelnicemi  shromáždil  se  ve  chrámě, 
vítaje  „svatého  otce,"  jenž  před  věky  býval  palladiem  jejich  města. 
Šest  dní  zůstal  sv.  Jan  v  méstě.  Žena  jednoho  vznešeného  Bulhara 
jménem  Georgia  spolu  s  mužem  svým  věnovala  svatému  skvělou  rakev 
dřevěnou,  ve  které  tělo  svatého  leží  po  dnešní  den,  a  drahocenné  po- 
krývky. Sedmého  dne  na  úsvitě  všickni  Bulhaři  sešli  ae  s  ženami 
i  dětmi  v  chrámě  sv.  Jiří  i  radili  se,  jak  by  měli  vyprovoditi  svatého. 
Někteří  myslili,  aby  se  nečinilo  nic  okázalého,  bojíce  se,  že  by  Turci 
z  nenadáni  jim  mohli  učiniti  něco  zlého,  ale  lid  přece  se  rozhodnul 
jíti  se  svatým,  na  koních  i  pěšky  i  s  rodinami  až  daleko  za  město. 
Celá  tato  episoda  z  dějin  nynější  stolice  bulharské  vypravuje  o  někdejším 
vřelém  citu  křesťanském  ve  starém  Srědci  a  o  bulharské  vzdělanosti, 
která  v  městě  i  v  okolí  jeho  trvala  ještě  za  prvních  dob  panství  tu- 
reckého, o  čemž  jmenovitě  svědčí  četné  fresky  z  15.  a  16.  století  po 
klásteřících  okolí  Sofijskcho,  často  se  zajímavými  podobiznami  samých 
„ktitorův"  (dárcův).  Tehda  v  Sofijsku  psány  a  přepisovány  bulharské 
rukopisy,  obnovovány  dřevní  kostely  a  restaurovány  i  rozmnožovány 
staré  fresky,  ale  později  krcyiny  tyto  strašně  zapadly  a  zapustly,  až 
teprve  poslední  válka  přivedla  do  nich  nový  život. 

Na  další  pouti  průvod  uvítán  na  řece  Džermenu  v  nějaké  prý 
vsi  (snad  v  Dnpnici)  od  igumena  i  četných  klášterníkův  jakož  i  od 
množství  lidu  z  celého  okolí.  Odtud  pak  vytrhli  na  podnoží  hor,  kde 
lid  si  odpočinul  na  lukách  trávy  zelené,  a  pak  táhli  do  klášterského 
metochu  Orlice,  kde  byl  igumcn  David  obnovil  starožitný  chrám  sv.  Petra 
i  Pavla;  tam  přenocovavše,  na  zejtřejší  den,  ježto  byl  právě  svátek 
těchto  sv.  apoštolů,  vypravili  se  nahoru  do  kláštera  s  písněmi  nábožnými. 
Na  místě  řečeném  Vrbica,  u  stoku  Iljiny  řeky  s  Kýlou,  uvítala  je 
pak  veškera  obec  klášterní,  načež  sv.  Jan  za  zpěvu  žalmův  vnesen  do 
monastýru  svého  a  uložen  v  chrámě  Rylském  dne  30.  června  1469, 
navrátiv  se  takto  do  pustiny  své  po  více  než  pětistyletém  pobývání 
v  kostelích  Sofijských  a  Trnovských. 

Sultánové  turečtí  neodpírali  monastýru  Rylskému  ochrany  své, 
a  archiv  jeho  obsahuje  celou  sbírku  starých  fermanův,  potvrzujících 
práva  obce  klášterské,  arci  s  tím  rozdílem,  že  někdejší  rozsáhlé  území 
se  zmenšilo  na  horský  kraj  v  poříčí  Ryly  až  k  východu  jejímu  do 
roviny  u  vsi  Rylské.  Ve  chrámě  podnes  se  ukazují  dva  ozdobné  svícny 

08VÉTA  1888.  10.  57 


Digitized  by  V:íOOQIC 


894  K.  Jireček: 

(lampady),   které  daroval  jeden   ze    starých    sultánův,    když    jednou  jel 
j  ákrze  Dupuici  a  když  igumen  Rylský  jej  tam  pozdravil  jménem  kláštera. 

r  I  knížata  rumunská,  která  po  pádu  říší  jiboslovanskýcli  z  řásti  zdědila 

ochranu    nad   starými   monastýry   poloostrovními,    prokazovali    klášteru 
\  Rylskému  rozličnou  pomoc  všelijakými  dary;  ku  pi\  vojvoda  multanský 

Jan   Bogdan,    syn    Štěpána   vojvody   a   vnuk    Radula    vojvody,    daroval 
;  r.  1511  dva   zlatotkané   pokrovy   na  rakev  s  ostatky    svatého.     V  da- 

2  chovním    ohledu    klášter    Rylský    byl    stavropigion,    t.  j.    chrám    vyňaty 

?  z  jurisdikce  patriarší.  Patriarchové  Peéští  až  do  zrušení  této  samostatné 

i  církve  jihoslovanské  od  Řekův  (1760)  častéji  sem  přicházeli  na  návštěvu, 

ií:  jakož  se  dovídáme  ze  zápisek  v  rukopisech  zdejších.  Tytéž  zápisy  nás 

f»  zpravují  o  útrapách,  které  klášter  snášel  od  loupežnických  tlup,   potu- 

V.  lujících  se  po  horách,   jmenovitě  za  velikého   vnitřního    seslabení    říše 

^-  osmanské,  jež  nastalo  během  minulého  věku.     Vypleněn  1705  i  1768, 

♦  ,  až  koneéně  1.   1778  dne  16.  srpna  na  úsvite  se  vedrala  do  něho  četa 

r:  30  Arnautův  a  zapálila  jej;  všecky  budovy,  ponejvíce  dřevěné,  shořely 

k,  kromě  pyrgu  a  kostela.  L.   1819  asi  800  Turkův  přirazilo  před  klášter, 

sotva  poněkud  obnovený  a  upravený,  i  chtěli  jej  rozkotati,  ale  po 
planých  hrozbách  pohnuti  jsou  k  odchodu.  Brzo  potom,  1.  1821,  když 
celé  Turecko  bylo  rozkolébáno  řeckým  povstáním  a  když  kláštery 
Athénské  stiženy  zlým  výbuchem  pomsty  osmanské,  přitáhl  do  Ryly 
ještě  větší  zástup  rozkacených  musulmanův,  hledaje  skryté  prý  skla- 
diště střelného  prachu  a  zbraně,  připravené  k  obecnému  pozdvižení 
ráje,  ale  když  nic  nenašli,  spokojili  se  loupežením  a  vymáháním 
'  peněz,  načež  zase  odtáhli.   Za  těch  dob,  jmenovitě  za  zbojnických  ná- 

r  jezdův    Krdžalijův,    nemohlo    se    žíti    v    oddílných    eremitských    skiterh 

S  (chaloupkách)  po  lesích  okolo  kláštera.  Veliká  pohroma  konečně  stihla 

klášter  ohromným  požárem  dne  13.  ledna  1833,  který  zničil  zase  všecko 
kromě  pyrgu  a  kostela,  a  kamenných  přízemkův  (horní  patra  byla  dřevěná), 
ale  zároveň  se  stal  příčinou  velikolepého  obnovení  kláštera  v  rozměrech, 
které  převýšily  všecky  stavby  dosavadní. 

Za  požárův  těch  knihovna  kláštera  Rylského  zůstala  neporušena, 
nalézajíc  se  vždy  v  bezpečném  a  proti  ohni  uchráněném  skiepení.  Ona 
založena  je  teprve  po  obnovení  kláštera  a  neobsahuje  žádné  zbytky 
středověké  bibliothéky  někdejší  Lavry  Rylské.  Slovanských  rukopisňv 
se  čítá  asi  do  sta,  z  nichž  nejstarší  je  jedno  evangelium  na  pergamene 
asi  z  12.  století.  Největší  část  kněh  chová  v  sobě  přepisy  obsahu  du- 
chovního, zdělané  v  15. — 18.  věku,  mezi  nimiž  obzvláštní  pozornosti 
zasluhují  dva  náramně  objemné  „panegyriky"  (životy  svatých,  hlavně 
slovanských);  jeden  z  nich  psán  jest  od  Vladislava  grammatika  1.  1479 
v. klášteře  Panny  Marie  pod  Černou  Horou  u  Žeííliírova  na  severním 
pomezí  Makedonie,  druhý  pak  1.  1483  přepsán  návodem  igumena 
Theofana  (jednoho  z  bratří  obnovitelův)  v  samé  „obiteli  (klášteře) 
prepodobnago  otca  našego  i  pustynožiteljalvannaRylskago"  od  rozličných 
nik  mnišských.  Ve  všech  těchto  rukopisech  obsažen  jest  nejen  bohatý 
materiál  k  objasnění  historického  rozvoje  jazyka,  ale  i  nejeden  draho- 
cenný příspěvek  k  osvětlení  dějin  domácích.  Kromě  tolio  nalézá  se  tu 
několik  novějších  rukopisův  řeckých,  něco  starých  církevních  kněh 
z  tiskáren    slovanských    v    Benátkách,   na  Rusi  a  v  Srbsku    (jmenovitě 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Uylský  JdnUer.  895 

úplný  exemplář  převzácného  oktoichu,  tištěného  1.  1539  v  klášteře 
Gračanickém  na  Kosovu  poli)  a  do  tisíce  svazkův  nových  tiskův  ruských, 
řeckých,  srbskýcli  a  bulharských,  nejvíce  obsahu  duchovního  a  historického. 

Veliké  jsou  zásluhy  kláštera  Rylského  o  národ  bulharský  za  dob 
panství  tureckého.  Nalézaje  se  zrovna  ve  středu  zemí  bulharských  pod 
ochranou  vysokých  hor,  byl  všenárodní  svatyní,  ku  které  putovali  věřící 
ze  všech  stran  poklonit  se  ostatkům  patrona  staré  říše  bulharské  a 
slyšet  slovo  boží  jazykem  slovanským,  nebof  v  Rylo  služby  kostelní 
nikdy  se  nečetly  řecky,  ani  za  nejsilnějšího  panství  řeckého  duchovenstva. 
Životopis  sv.  Jana  Rylského  s  přenosy  těla. jeho  sám  upomínal  na  dni 
staré  svobody  národní,  se  svými  výpravkami  o  caru  Petrovi  a  caru 
Asěnovi.  Rylský  monastýr  vůbec  velice  přispěl  k  zachování  idey  státu 
bulharského  prese  všecky  doby  osmanského  panování  až  ku  počátkům 
nového  hnutí  bulharského.  A  i  tyto  počátky  znovuzrození  bulharského 
jsou  v  jistém  svazku  s  klášterem,  který  byl  zadusím  starých  carův  a 
jehož  práva  se  zakládala  na  chrysobullu  posledního  cara  Šišmana.  První 
buditel  Bulharska,  mnich  Paysij,  byl  rodem  z  eparchie  Samokovské, 
z  nejbližšího  okolí  Ryly  a  v  kronice  své,  sepsané  na  Athoně  (1762), 
vybízí  Bulhary,  ať  pilně  dbají  kláštera  Rylského,  neboť  on  samojediný 
zbyl  z  velikých  monastyrův  bulharských. 

Neméně  slavnou  pamět  sobě  získal  klášter  Rylský  snahami  o  utvr- 
zování křesťanství,  jmenovitě  v  poříčí  Strumském,  kde  islám  po  tureckém 
dobytí  činil  značné  pokroky,  a  kde  odpadnutí  od  víry  křesťanské  až 
do  posledních  let  před  válkou  nikterak  nebylo  zjevem  vzácným.  Biskupové 
v  posledních  dobách  na  mnoze  byli  Řekové  a  k  stádci  svému  promluviti 
neuměli  nežli  řecky  nebo  turecky;  slovanské  slovo  boží  se  slýchalo  od 
klášterníkův  Rylských.  V  této  činnosti  své  klášter  se  opíral  o  četné 
meiochy  (dvorce  nebo  stanice),  které  měl  nejen  v  sousední  Dupnici  a 
v  Samokově,  ale  i  v  dalších  městech,  v  Soluni,  v  Brezniku,  Niši,  Sofii, 
Vrace,  Tatar-Pazardžiku,  Plovdivě,  Kazanlyku,  Čirpanu  atd.  Duchovní 
(taxidioti),  kteří  bydleli  v  nich,  měli  za  úkol  poučovati  křesťany,  jakož 
i  sbírati  pomoci  pro  klášter,  který  více  se  vydržoval  štědrým  přispěním 
věřících  nežli  důchodem  z  chudých  horských  majetkův  svých.  Mnohé 
z  těchto  mnichův  Rylských  nalézáme  na  počátku  nového  hnutí  mezi 
prvními  učiteli  škol  bulharských.  Klá.šter  vůbec  vždycky  dbal  o  umění 
písemné;  vnitřní  zákon  jeho  přikazuje,  že  každý  obyvatel  zdejší,  byť  i  nej- 
sprostší sluha,  musí  se  naučiti  čísti  a  psáti.  Tím,  jakož  i  vlasteneckými 
svými  snahami  monastýr  Rylský  vysoko  stál  nad  slavnými  „lavrami" 
Athonskými,  kde  skvělá  nadání  panovníkův  středověkých  v  rukou  ne- 
vědomých  mnichův   v   našich    dnech    docela  se  minula  s  účelem  svým. 

Z  klášterníkův,  kteří  za  starších  dob  se  proslavili  činností  svou, 
vynikl  Seratim  (f  ok.  1800),  za  biskupa  posvěcený  ještě  od  Pecského 
patriarchy;  spravoval  eparchii  Štipskou  v  Makedonii  a  později  bosenskou, 
ale  ke  konci  zase  se  navrátil  do  pustiny  Rylské,  kdež  i  zemřel.  Učedník 
jeho  Sevastian,  který  žil  co  pravý  eremita  v  jedné  jeskyni  ještě  výše 
i  dáleji  nežli  stará  postnice  sv.  Jana,  okolo  1.  1820  znamenitě  proslul 
co  kazatel  přirozeným  darem  řečnickým  a  důkladnými  vědomostmi,  tak 
že  poutníci  houfně  se  scházeli,  jen  aby  viděli  a  slyšeli  tohoto  bulhar- 
ského učitele.  V  našem  století  několik  Rylcův  stalo  se  biskupy,  ku  př. 

57* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


896  ^  Jirecek: 

Avksenty,  který  byl  metropolitou  v  Kjustendilu,  v  Mostara  a  posléze 
ve  Velesu  makedonském,  načež  se  usadil  v  Cařihradě  a  tam  živě  se 
účastnil  boje  o  církev  bulharskou,  pročež  od  porty  jednou  spolu  se 
Ilarioncm  Makariopolským  a  Paysyem  Plovdivským  na  čas  byl  inter- 
nován  v  Malé  Asii  (f  1867). 

Nescházelo  ani  osob  povahy  docela  obzvláštní.  Počátkem  našeho 
století  žil  u  sv.  Lukáše  pod  starou  jeskyní  sv.  Jana  mnich  Hadži 
Ignatij,  rodem  ze  Staré  Zágory,  který  ve  světském  životě  byl  strašným 
loupežníkem  a  dle  vlastní  výpovědi  co  hajduk  Ivan  se  světa  sprovodil 
do  sta  osob,  ale  potom  se  obrátil  na  pokání,  chodil  do  Jerusalema 
k  hrobu  božímu  a  konečně  co  skroušený  kajicník  se  usadil  v  pustině 
Rylské.  Chrám  sv.  Lukáše  vystavěl  vlastním  nákladem  penězi  prve 
spůsobem  tak  hříšným  nabytými  a  žil  u  něho  ve  velikém  pokání  a 
v  denních  modlitbách,  až  konečně  nalezl  tragický  konec,  zavražděn  byv 
od  jednoho  pomateného  člověka.  Podobizna  jeho  spatřuje  se  na  stěně 
v  zevnější  části  chrámu  sv.  Lukáše.  Tento  kláštemík,  který  co  do 
předchoíího  života  ostatně  přemnoho  měl  koUegův  mezi  mnichy  mo- 
nastyrův  Athénských  a  srbských,  bývalými  to  klefty  a  piráty,  u  sebe 
držel  jednoho  mladého  sestřence,  řečeného  rovněž  Ignatia.  Ten  co 
malý  hoch  přiváben  byl  od  Turkův  a  poturčen,  ale  když  přišel  k  rozumu, 
vysvobozen  jest  od  příbuzných  svých  a  poslán  ke  strýci  do  Ryly,  aby 
se  zase  navrátil  k  víře  otcovské.  Tam  se  stal  tak  ohnivým  křesťanem, 
že  zahořel  touhou  po  smrti  mučednické.  L.  1810  prese  všecky  protivné 
rady  a  všecko  přemlouvání  oddělil  se  od  soudruhův  svých,  mezi  nimiž 
byl  i  slavný  otec  Neofyt,  který  tehda  co  mladík  žil  ve  staré  postnici, 
i  odebral  se  na  horu  Athénskou,  kde  se  sdružil  s  jedním  asketou  a 
přísnými  posty  se  připravoval  ku  provedení  úmyslu  svého.  Odtud  odešel 
do  Cařihradu,  byl  tam  zajat  i  proklínaje  Mohameda  a  vyznávaje  Ježíše 
Krista  za  pravého  boha,  co  odpadlík  od  víry  musulmanské  dle  zákonův 
tureckých  odsouzen  k  smrti  a  popraven  provazem  (1814).  Východní 
církev  přičetla  jej  co  Ignatia  Starozágorského   mezi   mučedníky  své.  *) 


III. 

Nynější  budova  kláštera  samého  ^)  a  jeho  kostela  je  pomník  oné 
periody  novobulharské  historie,  která  v  první  polovici  našeho  století 
následuje  po  krušných  letech  turecké  anarchie,  zastavené  reformami 
Mahmuda  11.  a  mírem  Adrianopolským,  a  končí  se  válkou  Krymskou 
i  vypuknutím  velikého  zápasu  o  obnovení  církve  bulharské  (1829  až 
1854).  Byla  to  doba,  kde  křesťanství  v  Turecku  po  prvé  pocítilo  vlastní 
svou  sílu  a  kde  zároveň  vědomí  národní  začalo  silněji  se  šířiti  v  myslech 
lidu.  Před  tím  provedení  staveb  takových  nebylo  možno  pro  stísněné  po- 
ložení ráje  a  pro  nedostatek  svobody  u  věcech  duchovních,  a  později 
rovněž  se  stalo  nemožným,   když  hnutí  národní  pod  vlivem  ducha  mo- 


')  Viz  Neofytňv  popis  kláštera  Rylského,  str.  84—88. 
^)  Dvě  zdařilá  vyobrazení  kláštera  Hylského  (dle  fotograiií)  viz  ve  Světozoru 
1881  čís.  33,  str.  396. 


Digitized  by  V:íOOQ IC  i 


Rylský  klášter.  897 

dernfho  a  čistě  politických  tendenci  našich  let  se  žhavilo  hývalého 
svého  rázu  náboženského.  Stavby  počaty  po  požáru  1.  1833  a  v  hlavních 
věcech  dokončeny  1.  1847.  Celý  národ  bulharský  v  Podunají,  Thrakii 
i  Makedonii  se  účastnil  v  díle  tom  dary  svými,  jakož  o  tom  svědčí 
četné  z^yímavé  nápisy  a  podobizny  po  stěnách.  Vládní  ferman  s  povo- 
lením ke  stavbě  vymohl  1.  1833  otec  Neofyt  co  vyslanec  Rylský  v  Caři- 
hradé  pomocí  Štěpána  Vogoridiho,  knížete  Samosského,  který,  jakkoli 
sám  již  bulharsky  neuměl,   velikým   byl  ochráncem    snah   bulharských. 

I  co  dílo  architektonické  a  umělecké  nynější  monastýr  Rylský 
velice  je  zajímavý  a  důležitý.  V  celé  severní  polovici  poloostrova  Bal- 
kánského (bez  Hellady)  není  větší  budovy  nad  něho,  kromě  Cařihradu, 
mečetův  a  sarajův  Adrianopolských,  klášterův  Athonských  a  zbytků  v 
římských  paláců  v  dalmatinské  Saloně  i  Splitu.  A  velikolepé  tyto  stavby 
se  všemi  svými  ozdobami  jsou  dílo  lidí  nestudovaných,  samorostlých  — 
dílo  Balkánských  domorodcův,  bez  jakékoli  pomoci  umělcův  cizozemských. 
Ohromné  hradní  stěny  z  tesaného  kamene,  smělé  olovem  kryté  kupole, 
barevné  fresky,  pokrývající  stěny  chrámu  i  oddílných  kaplí,  a  umělá 
řezbářská  díla  uvnitř  kostela,  to  vše  je  práce  prostých  stavitelův 
z  makedorumunských  vesnic  na  Pindu,  z  horských  osad  Bulharův  Mijákův 
v  Dibře,  ze  skromných  vesniček  krajiny  Radomirské,  jakož  i  neučených 
„živopiscňv"  (malířův)  z  blízkého  Razlogu  a  ze  Samokova.  Všude  se 
pozoruje  živá  tradice  byzantinského  středověku,  zachovaná  praxí  dě- 
děnou od  jednoho  pokolení  na  druhé.  Arci  že  tyto  stavby  nejsou  origi- 
nální. Vzory  jejich  stojí  na  Athoně,  a  Rylský  klášter  i  s  chrámem 
svým  není  než  zdařilé  nápodobení  dřevních  monastyrův,  řadících  se 
podél  lesnatých  břehův  poloostrova  Svatoborského  nad  výslunnou  hla- 
dinou moře  Egejského,  rovněž  jako  i  malířství  kostelních  stěn  jeho 
vyšlo  ze  starodávné  školy  Athénské. 

Budova  klášterská  je  nepravidelný  čtverec,  jehož  strany  mají 
délku  rozdílnou.  Do  dvora  vedou  dvě  brány,  s  mohutnými  vraty  těžkým 
železem  okovanými,  od  západu  brána  Bupnická,  od  východu  Samokovská. 
Zvenčí  stěny  jsou  neomítnnty,  massivně  jsouce  zbudovány  z  hrubě  při- 
tesaného  kamene ;  jen  kde  kameny  vespolek  k  sobě  přiléhají,  položena 
je  páska  tvrdé  bílé  omítky.  Na  některých  místech  budova  vystupuje  ven 
z  přímé  čáry  v  podobě  jako  nějakých  věží  s  drobnějšími  okénky.  Z  Du- 
pnické  strany  čte  se  na  nároží  vysoko  pod  samou  střechou  nápis, 
zvěstiyící  jméno  Milenka  „ustabaše"  (stavitelského  mistra)  ze  vsi  Bla- 
tešnice  v  Radomirsku,  s  letopočtem  1847,  kteréhožto  roku  stavba  byla 
dokončena.  ')  Na  levo  od  vrat  rovněž  zvenčí  bedlivé  oko  nsyde  ve  ve- 
liké výši  dvě  okrouhlé  kamenné  hlavy,  do  stěny  vsazené,  hrubý  pokus 
vyobrazení  tváře  lidské  s  očima,  ústy  a  nosem;  vyptával  jsem  se  po 
významu  těchto  figur,  ale  jakkoli  mi  bylo  řečeno,  že  od  mistrův  vsa- 
zeny jen  tak  pro  okrasu,  jsem  ubezpečen,  že  v  nich  vězí  kus  prosto- 
národní stavitelské  mythologie.  Z  této  strany  stěna  klášterská  až  pod 
střechu  má  asi  60  stop  výšky,  i  s  přízemkem  čítajíc  čtyři  patra.  Střecha 


')  Ves  Blatešnica,  část  obce,  jejíž  středisko  je  ves  Bélovo,  leží  v  soutéskách 
Stromy  mezi  polem  Radomirským  i  Kjusteudilským.  U  Bélova  leží  malý 
jeden  klášteHk  patrné  starého  původu. 


Digitized  by  V:íOOQ  16        ^'"*" 


898  ^   Jircček: 

je  kryta  vypouklými  cihlami  (keramidami),  ze  kterých  vynikají  skupení 
komínův,  dle  orientalského  spůsobu  velmi  vysokých,  jakož  i  hiebeny 
silných  zdí,  které  rozdělují  celou  stavbu  na  šest  částí  k  ochrauč  proti 
požárům,  propouštějíce  spojení  mezi  těmito  oddíly  jen  železnými  vraty 
na  korridorech. 

Uvnitř  strany  velikého  čtverce  okolo  dvora  jsou  rázu  nestejného. 
Do  dvora  jsou  obráceny  korridory,  skládající  se  z  otevřených  obloukciv, 
nesených  silnými  kamennými  sloupy  z  bělavého  granitu,  a  opatřené 
dřeveným  zábradlím.  Zde  onde  z  chodeb  povystupují  malé  „kiosky" 
(balkóny).  Z  nejvyššího'  patra  otvírá  se  až  závratná  vyhlídka  na  ná- 
dvoří, kostel  a  Chreljinu  véž.  Podlaha  chodeb  samých,  jakož  i  veliká 
schodišté  jsou  ze  dřeva,  tak  že  hlučné  po  nich  se  ozývají  kroky  lidské. 
Z  chodeb  se  vchází  do  kellií  a  jiných  místností ;  každé  obydlí  umisské 
skládá  se  z  kellie,  jejíž  okno  je  obráceno  na  venck  do  lesa,  a  z  kuchyně, 
která  světlo  své  dostává  z  chodby.  Celkem  se  počítá  v  celé  budové 
do  tří  set  pokojův.  Každý  klášterník  žije  se  svým  učedníkem  o  sobe 
a  sám  se  stravuje ;  v  obecné  jídelně  (trapezarii)  schází  se  obec  klášterní 
jen  v  neděli  a  ve  svátky,  mezi  jídlem  poslouchajíc  různá  čtení  obsahu 
duchovního  nebo  poučného. 

Severní  nejdelší  strana  (asi  120  krokův  zdélí)  ve  spodní  své  části 
slouží  účeldm  hospodářským,  kdežto  nahoře  se  nalézají  prostranné  siné 
pro  poutníky  s  rohožkami  a  mindery  (pohovkami)  kolem  do  kola.  To 
je  díl  nejstarší,  neboC  přízemek  pochází  z  doby  před  velikým  požárem 
1.  1833,  jakož  se  vidí  i  na  očazených  sloupech,  nyní  opásaných  že- 
leznými obručemi;  hořejší  patra  původně  byla  dřevěná  a  po  požáru 
obnovena  z  kamene.  Dole  v  přízemí  se  nalézá  klenutý  mlýn,  hnaný 
vodami  Drušljavice,  tekoucí  pod  samou  branou  Samokovskou;  jedno 
rameno  je  provedeno  zde  skrze  roh  budovy  klášterské.  Dáleji  následuje 
pekárna  (furna),  stále  zaměstnávající  pět  osob.  Na  kuchyně  starých  hradův 
západoevropských  upomíná  rozsáhlá  kuchyň  (mágernica)  s  ohromnou 
učazenou  klenbou,  skrze  niž  jde  široký  komín  až  do  vrchu ;  uvnitř  jest 
i  kašna  k  mytí  velikých  kotlův  a  na  stěně  se  spatřují  dřevěné  vařečky 
kolossálních  rozměrův,  jako  vesla  nějaká.  Vedle  kuchyně  se  nalézá 
sklep  (vinnica)  pro  víno,  rakiji  a  ocet,  dáleji  veliké  skladiště  naloženého 
zelí  (razsólnica),  které  jest  hlavní  stravou  klášterskou  a  jehož  pěstováním 
i  připravováním  je  zaměstnáno  pět  mnichův,  a  konečné  sklepení  s  ve- 
likými káděmi  bílého  ovčího  sýra  ze  stád  kláštersky  cli  (dochjárnica), 
zalitého  slanou  syrovátkou  (salamúra),  který  vůbec  je  jednou  z  hlavních 
části  každodenní  stravy  bulharské  a  dle  mého  skromného  mínění  náleží 
k  věcem,   které  poněkud  oslazují    akklimatisaci  v  zemích  Balkánských. 

Křídlo  západní,  s  branou  Dupnickou,  je  nejkratší;  z  kellií  jeho 
otvírá  se  rozkošná  vyhlídka  údolím  Ryly  dolů  ai  ke  stoku  jejinin 
s  Iljinou  řekou.  Jižní  strana,  obrácená  k  řece  Ryle  a  od  ní  oddělená 
prostrannou  terasou,  na  které  roste  klášterské  zelí,  vystavěna  je  na- 
posled a  obsahuje  nejelegantnější  místnosti;  zde  se  nalézá  obydlí  iguuiena 
a  předních  členův  obce  Rylské,  zde  se  ubytují  vynikající  hosté,  a  v  nej- 
spodnější části  v  klenutých  síních  je  umístěna  jídelna  a  knihovna 
klášterská.  Tato  strana  je  nejvyšší,  zvenčí  ze  strany  Ryly  dvakráte 
vyšší    nežli  ze  dvora,    vystupujíc   odtud   jistě    asi  do    výšky    devadesáti 


Digitized  by  VirOOQlC 


i 


RyUký  klášter.  39<j 

střevícův.  Nejdelší  bok  čtverce  představíme  východní  křídlo,  které  však 
pro  nedostatek  peněz  podnes  není  úplnc  dostavěno.  Jen  jedna  polovice 
s  branou  Samokovskou,  rovná  se  ostatku,  kdežto  druhá  představigc 
zbytek  kláštera  v  původní  jeho  podobě :  nízkou  budovu  o  dvou  patrech, 
z  největší  části  dřevěnou  a  zvenčí  noúhlednou,  s  nízkými  kelliemi. 

Celá  budova  zařízena  je  prakticky,  se  zdravým  smyslem  pro  pohodlí. 
Vodu  bére  klášter  ze  šesti  kašen,  rozestavených  po  dvoře  a  napájených 
z  Drušljavice  křišťálovými  proudy  i  v  létě  až  ledově  studenými.  Ho- 
spodářské stavby  seřaděny  jsou  venku  před  Samokovskými  vraty:  pily 
vodou  hnané,  kovárny,  brusírny,  konírny,  rozličná  skladiště  atd. 

Velebná  stavba  úhledných  rozm^rův  a  vkusné  architektonické 
úpravy  je  chrám  klášterský  narození  Panny  Marie,  o  kterém  jsme  již 
svrchu  podotkli,  že  stojí  uprostřed  nádvoří  vedle  černé  věže  Chreljovy. 
Zvenčí  do  polovice  obklíčen  je  prostranným  otevřeným  peristylem  se 
štíhlými  sloupy  z  bílého  a  černého  mramoru  a  hladkým  dlážděním,  a 
svrchu  pokryt  pěti  kupolemi,  jednou  velikou  uprostřed  a  čtyřmi  men- 
šími po  stranách  jejích.  Uvnitř  dělí  se  řadou  mramorových  sloupův  na 
tři  lodi,  celkem  jsa  do  150  stop  dlouhý  a  í)0  stop  široký.  Pestrý 
mramor  zevnějších  jeho  stěn,  v  nichž  se  střídají  vrstvy  hlazených  čtvercův 
bílých  a  červených,  činí  znamenitý  effekt  a  živě  mne  upomenul  ku  př. 
na  starodávnou  radnici,  tak  zvané  Broletto,  v  lombardském  Comě. 

Na  témž  místě  stál  starý  kostel  Chreljův,  obnovený  v  15.  století 
a  rozbořený  po  požáru  1.  1833.  Dle  vypravování  starcův,  kteří  se  nan 
pamatigí,  byl  úhledný,  s  dvěma  kupolemi  a  s  malbami  novějšího  rázu, 
ale  malý  a  velice  těsný,  jmenovitě  sešloli  se  více  poutníkův,  tak  že 
mnozí  pro  nedostatek  místa  musili  státi  venku,  kdežto  uvnitř  bývala 
tlačenice  více  než  nepohodlná.  Když  po  onom  požáru  klášterníci  se 
rozhodnuli  obnoviti  celou  budovu  svou,  usneseno  vystavěti  i  nový  větší 
kostel.  Z  počátku  pomýšleli  na  to,  aby  jej  postavili  vedle  starého 
chrámu,  nikterak  nerušíce  vzácnou  tuto  památku,  ale  všecky  kombinace 
byly  marné  pro  nedostatek  místa.  Nezbylo  než  zbořiti  starý  chrám  a 
na  jeho  místě  postaviti  nový.  Mnozí  z  bratří  obce  klášterské,  jmenovitě 
starší  z  nich,  hořké  slzy  přelévali,  když  začato  snímání  stavby  Chreljovy, 
ježto  sama  sebou  byla  zajímavý  pomník  ze  starých  dob,  poutajíc  k  sobě 
tolikero  zpomínek  z  minulosti  Rylské. 

-  Stavbu  nového  chrámu  řídil  makedorumunský  architekt  Pavel  ze 
vsi  Krimina  u  městečka  Sisanie,  na  jih  od  Kostura  (Kastorie)  nedaleko 
pomezí  Makedonie  a  Thessalie,  muž  nestudovaný,  ale  ostrovtipný  a 
rozvážný,  který  s  uměním  svým,  vykonávaným  dle  starodávných  tradicí 
místního  stavitelství,  již  na  jiných  místech  se  byl  vyznamenal.  Hlavní 
nárysy  k  plánu  podali  však  Rylští  sami,  vyslavše  podtají  dva  ze  svých 
na  Athos,  aby  pilně  prohlédli  všecky  tamní  starobylé  kostely  a  všecko 
důležité  na  nich  si  zaznamenali.  Praví  se,  že  chrám  zdejší  dosti  se 
podobá  chrámu  kláštera  Chilandarského  na  Athoně,  skvělému  založení 
srbských  Nemanjiéův.  Stavba  začata  v  květnu  1.  1834  a  zhruba  doko- 
nána po  Čtyřech  letech  koncem  r.  1837 ;  o  vnitřní  úpravě  pracováno 
však  ještě  mnoho  let,  takže  vlastně  teprve  1860  celý  chrám  dokonale 
byl  hotov.  Veškeren  kamenný  materiál,  všecky  ty  krásné  různobarevné 
mramory,  které  se  stkví  na  stěnách,  ve  dlažbě  a  na  sloupech,  pocházejí 


Digitized  by  V:íOOQIC 


900  ^'  Jireček: 

ze  samých  hor  Rylských.  Základy  z  ohromných  balvanův  zapuštěny 
jsou  do  země  na  hloubi  „dvou  človékftv"  ;  v  orientě  totiž  za  přibli- 
žitelné  měřítko  slouží  výška  těla  lidského  (bulh.  „čovéški  boj").  Stěny 
protkány  jsou  vazbou  železnou.  Kupole  spočívají  na  silných  kamenných 
sloupech,  dílem  bílých,  dílem  ěerných,  vespolek  spojených  železnými 
pruty.  Olovo  k  pokrytí  jejich  koupeno  z  Kratova  v  severní  Makedonii, 
jehož  doly  tehda,  před  čtyřiceti  lety,  ještě  nebyly  tak  úplně  zapustly, 
jako  jsou  nyní,  kde  existence  jejich  již  se  stala  napolo  mythickou. 

Vstupmež  do  vrat.  Uchvacuje  nás  pohled  docela  oslňující.  Nejen 
na  poloostrově,  ale  vůbec  v  Evropě  málo  znám  ch rámův  tak  dojímavé 
velikolepých.  Freskové  malby  dle  byzantinského  spůsobu  hustě  pokrý- 
vají všecky  stěny  od  země  až  do  samých  kupolí,  vyleštěná  jako  zrcadlo 
mramorová  podlaha  prostírá  se  od  prahu  až  k  oltáři,  štíhlé  lesklé 
sloupy  pnou  se  ke  kupolím ;  především  pak  jímá  naši  pozornost  překrásný 
úplné  pozlacený  ikonostas,  který  celou  prostoru  chrámovou  přeh rázuje 
na  příc  jako  zlatá  vysoká  stěna,  plná  arabesk  a  jiných  ornamcntův, 
mezi  nimiž  tkví  emailové,  drahokamy  okrášlené  obrazy  svatých  (ikony), 
do  ní  vsazené.  Před  samým  ikonostasem  stojí  rakev  sv.  Jana  Rylského. 
Péro  mé  nestačí,  aby  vám  vypsalo,  jaký  dojem  činí  velebný  tento 
chrám  za  jasného  odpoledne,  když  sporý  slunce  svit  skrze  obloukovitá 
postranní  okna,  pevně  zamřížená,  a  skrze  těsná  okénka  kupolí  paprslky 
své  rozlévá  po  zlatých  okrasách  ikonostase  a  po  mramorových  deskách 
hladké  podlahy  až  do  vyřezávaných  stolic  čili  opěradel  ke  stání,  se- 
řaděných  po  stranách  mezi  sloupy  a  kraj  stěn,  a  když  stříbrná  „kan- 
dila"  (lampy),  na  řetězích  se  stropu  pověšená,  za  obecného  ticha  jako 
neviditelným  dechem  hnuta  se  kolébají  pod  vysokými  klenbami.  A  po- 
myslete si  na  těchto  místech  slavnou  liturgii  za  jasného  jitra  s  ducho- 
venstvem ve  zlatotkaných  ornátech  a  se  silným  echem  církevního  zpěvu 
staroslovanského!  Dvakráte  za  dne  shromažďiye  se  zde  celý  klášter 
k  pravidelným  modlitbám,  totiž  odpoledne  a  časně  z  rána  o  čtvrté  ho- 
dině po  půlnoci.  Jeden  klášterník  chodí  po  nádvoří  a  čtvrt  hodiny 
kladivem  bije  na  dřevěné  „klepalo"  (řec.  simantron),  prkénko  asi  metr 
dlouhé,  svolávaje  bratří  k  této  pobožnosti;  mniši,  shrbení  starci  a 
svěží  mladíci,  tiše  v  řadách  sestupiyí  se  schodišf  budovy  klášterské  i 
ubírají  se  k  vratům  chrámovým.  Dlouho  po  odchodu  odsud  zní  ti 
v  uších  onen  melodický  hlas  klepala  i  bezděky  se  ti  z  paměti  vynoří 
zpomínka  na  chrám  Rylský  za  parných  hodin  odpoledních  i  jmenovitě 
za  krásných  letních  nocí,  když  hvězdnaté  nebe  se  klene  nad  dolinou 
Ryly  a  když  stříbrný  svit  měsíce  osvětluje  sněhobílé  sloupoví  chodeb 
klášterských  a  modravým  leskem  obsypává  hladké  pláty  olověné  na 
kupolích,  an  uvnitř  rudým  svitem  se  třpytí  záře  lamp  a  svící,  a  hlas 
staroslovanských  modliteb  se  odráží  od  vysokých  kleneb,  halících  se 
v  tajemné  polosvětlo. 

Při  samém  vstoupení  do  chrámu  veškeru  pozornost  naši  k  sobě 
vábí  freskové  malby  po  stěnách  (blh.  živopis,  zrečtile  zogralía).  Oko 
hledá  mezi  podobiznami  v  životní  velikosti  především  svatě  slovanské. 
Nalezneme  sv.  Kyrilla  i  Methodia,  starce  Nauma,  biskupa  Klimenta 
Ochridského,  bulharského  Davida  cara,  staršího  bratra  a  předchůdce 
slavného  Samuila  cara,   vidíme    i   celou  řadu   srbských  králův   a  arci- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


RyUký  /OáSter.  901 

biskupův,  pak  i  raské  svaté,  a  mezi  množstvím  ostatních  bradatých 
mučedníkův  a  eremitův  potkáme  dokonce  i  známé  ze  středověké  lite- 
ratury Barlaama  i  Josafata.  Znatel  jiboslovanskébo  umění  velmi  rychle 
pozná  originál  těchto  maleb:  chalkugrafícké  obrazy  srbského  umělce 
Žefaroviče  z  minulého  století. 

Bulharská  církevní  malba  pochází  ze  školy  Athénské,  kvetši 
v  kláštei4ch  Svatoborských  v  polovici  středního  věku.  Od  obrazů  by- 
zantinských  se  liší  volnější  koncepcí  těla  lidského  a  oblými,  přívětivými 
tvářemi.  Ale  všude  zračí  se  temný  základní  tón,  jakýž  vidíme  ku  př. 
již  na  freskách  kostela  Bojanského  u  Soíie  z  13.  století,  jakož  i  v  ko- 
stelících Yidinských  a  Sofíjských  ze  16.  a  17.  věku.  Chrám  Rylský 
malbami  ozdobili  domácí  umělci  z  podnoží  samého  horského  uzlu 
zdejšího,  ze  Samokova  a  Razlogu,  kteří  školu  Athénskou  prodlužcgí 
i  nyní  v  době,  kde  staroslavné  malířství  v  klášteřích  Svatoborských 
nedbalostí  nynějších  mnichův  tamních  nadobro  vyhaslo.  Pět  let  pracováno 
o  malbách  kostelních.  Některé  z  nich  pracoval  Dimitr  ze  vsi  Banská 
v  Razlogu,  ale  většina  provedena  ode  dvou  bratří  ze  vsi  Dospěje  u  Sa- 
mokova, Dimitra  i  Zacbariáše,  synův  Christa  „zografa**  (malíře),  který 
se  byl  vyučil  ještě  na  Athoně.  Syn  Dimitrův  Stanislav  (původně  Zafir) 
Dospevski  zdokonalil  se  v  umění  svém  na  Rusi  a  usadiv  se  v  Tatar- 
Pazardžiku,  vyznamenal  se  co  vřelý  vlastenec  bulharský,  věren  jsa 
vlasti  až  do  tragické  smrti  své,  která  jej  stihla  1.  1876  v  žalářích 
Plovdivských  za  známých  „massakrův"  po  povstání  Srědnogorském. 
Kromě  okolí  Rylského  malování  obrazův  církevních  se  pěstige  v  Bul- 
harsku ještě  na  jednom  místě,  totiž  v  horském  městečku  Trjavně  v  les- 
natých dolinách  východního  Balkánu  nedaleko  Qabrova.  Ale  i  tam  dle 
podání  samých  malířův  místních  přineseno  bylo  z  Makedonie  a  tudíž 
původ  svůj  má  taktéž  ze  školy  Athonské.  ^) 

Zde    onde   na  stěnách   a   na  samé   dlažbě   kostelní,  jakož   i   na 


O  Nemohu  si  odepříti,  abych  ua  tomto  mís  té  se  nezmínil  o  malíři,  který 
mne  nejprve  zasvětil  do  techniky  starého  tradicionálního  „živopisu"  bul- 
harského. Byl  to  mladý  Trjavnenec,  jménem  Cano  Symeonov.  Vypravoval 
mi,  že  i  otec  a  děd  jeho  zabývali  se  týmž  uměním  a  že  malířství  samo 
do  Trjavny  přineseno  bylo  z  Ochridy,  v  terminologii  své  užívajíc  slov 
ponejvíce  řeckých.  Zabýval  se  opravováním  a  doplňováním  maleb  po 
vesnicích  So^ských  a  obratné  kopíroval  staré  fresky  po  malých  klášteřích 
v  okolí  hlavního  města  bulharského  pro  nově  založenou  národní  biblio- 
théku.  Znal  všecky  typické  obraty  starých  maleb,  jejich  perspektivu 
i  ornamentiku,  a  s  vřelou  zálibou  pilné  si  všímal  všech,  i  sebe  nepatrnějších 
památek  z  minulosti  bulharské.  Jednoho  jarního  dne  1.  1880  byli  jsme 
spolu  v  Bojaně  u  Sofie  srovnávat  kopie  starých  fresk  s  originály.  Veliké 
zrcadlo,  venku  ua  slunci  postavené,  vrhalo  odlesk  sví\i  do  tmy  starožitného 
i  těsného  kostelíku  sv.  Pantelejmona.  Se  svícemi  v  rukou  sledovali  jsme 
každý  záhyb  nádherného  oděvu  cara  Konstantina  Asěna  (f  1277)  a  jeho 
rodiny,  jejíž  přívětivé  tváře  od  600  let  rok  od  roku  blednou  na  stěnách 
temného  chrájnu.  Byl  s  námi  i  jiný  jeden  originální  idealista  bulharský, 
žurnalista  Svetoslav  Alylarov,  spisovatel  „Pamětí  z  vězení  Cařihradských," 
uchvacigících  psychologickým,  detailem  z  duševního  života  nejrozmanitějších 
národů  východních.  Staří  Šopovč  sedli  pak  kolem  nás  na  kamenných 
zídkách  starého  hřbitova  a  vypravovali  nám  o  zpomínkách  a  pověstech 
své  vesnice.  Nedlouho  potom,  koncem  1.  1880,  m^  malíř  zemřel,  za  boje 
stran  a  za  vřavy  pletich  nepovšimnut  a  zapomenut. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


902  K.  Jircček: 

klenbách  zevnějšího  loubí  čteme  jmcna  četných  „ktitorfiv,"  kteří  po- 
mocí danou  k  pořízení  jedné  nebo  druhé  části  dlažby  nebo  klenby 
přispěli  k  dokonání  tohoto  chrámu  božího,  který  na  ten  spůsob  se 
stal  pomníkem,  postaveným  od  celého  národa.  V  těchto  nápisech  nej- 
častěji  se  potkáváme  s  obyvateli  dvou  horských  městysův  čistě  bul- 
harských a  za  starších  dob  vlády  turecké  jistými  výsadami  obdařených  — 
Koprivštice  ve  Sredné  Goře  a  balkánského  Gabrova.  Vedle  nich  za- 
stoupena jsou  i  jiná  místa  z  Podunají,  Thrakie  i  Makedonie.  Vedle 
oken  kostelních  překvapují  nás  na  stěně  freskové  votivní  podobizny 
takovýchto  štědrých  příznivcův  monastýru  Rylského,  jmenovitě  Kopriv- 
štických  „beglikčijův"  (nájemcův  desátku  z  dobytka)  i  s  manželkami 
jejich,  nejvíce  z  let  čtyřicátých,  poprsí  někdy  velice  úhledně  provedená, 
jejichž  důležitost  časem  svým  ještě  více  bude  oceňována  k  dějinám 
krojův  bulharských.  Zvenčí  pak  pod  svrchu  zmíněným  loubím,  obkli- 
čigícím  kostel  ze  tří  stran,  řadí  se  po  stěně  kostelní  veliké  freskové 
obrazy  docela  zvláštního  rázu:  pekelná  muka  rozličných  hříšníkův  a 
hříšnic,  představená  s  jistou  realistickou  jednoduchostí,  připomínají  nej- 
lepší koncepce  freskového  malířství  středověkého.  Vidíme  tu  v  rukou 
krvelačných  rohatých  čertíkův,  ozbrojených  kleštěmi  a  vidlemi,  zástupy 
loupežníkův,  zlodějův,  nemravův,  hospodské  s  nespravedlivou  mírou, 
kupce  s  falešnými  váhami,  selky  v  Samokovském  kroji,  věřící  v  „samo- 
vily,  magesnice  (čarodějnice)  a  vražalice"  a  pijící  všelijaké  „magie" 
a  jiné  babské  lektvary  atd.,  vše  s  nápisy  literami  církevními.  Na  dě- 
tinsky naivní  mysli  prostinkých  vesničanův  bulharských  drastické  obrazy 
tyto,  jež  srozumění  jejich  docela  jsou  přístupny,  ztište  působí  dojem 
docela  účinný  k  uvarování  od  všelijakých  hříchů  v,  snad  větší  nežli 
leckterá  kázaní. 

Kromě  hlavního  chrámu  nalézá  se  v  klášteře  ještě  několik  menších 
kaplí,  ku  př.  nad  vraty  Samokovskými  jedna  srbských  svatých  Symeona 
(Nemanje)  a  Sávy,  nad  Dupnickou  jiná  sv.  Archandělův,  ve  které  zvláště 
mi  napadla  podobizna  jedněch  manželův,  dárcův  z  Tetevcna,  na  stěně 
provedená  s  důkladností,  která  ukazuje,  s  jakým  nadáním  zmínění  ne- 
učení malíři  se  uměli  vyvětiti  z  typických  forem  byzantinské  církevní 
„zografie"  a  přistoupiti  k  portrétování  dle  přírody.  I  nápisův  mnoho 
se  čte  po  celé  budově;  jednu  jídelní  síň  zřídili  ku  př.  1.  1834  četní 
obyvatelé  Koprivštice,  a  téhož  roku  jeden  Dibřan  ze  vsi  Lazaropole, 
ze  známých  po  Bulharsku  makedonských  „majstorův"  v  bílých  černě 
ornamentovaných  kabátech,  skrojených  téměř  dle  spůsobu  černohorské 
„bjelače,"  a  v  rovněž  bílých  širokých  nohavicích  s  červeným  pasem 
okolo  těla,  „za  duševní  spasení  své"  postavil  jeden  z  nejvyšších  „kioskův" 
(balkónův)  na  chodbách,  vznášejících  se  okolo  nádvoří  klášterního. 

Ze  středu  oněch  samorostlýcli  malířův  bulharských  vyšel  jeden 
muž,  jenž  při  veškeré  zevnější  skromnosti  a  tichosti  spisovatelskou  a 
učitelskou  svou  prací  monastýru  Rylskému  dodal  nový  lesk  a  jehož 
jméno  na  věky  se  bude  zpomínati  v  dějinách  nejen  bulharských,  ale 
vůbec  slovanských.  Otec  Neofyt  Rylský,  patriarcha  novobulharské  lite- 
ratury i  zakladatel  prvních  škol  bulharských,  v  historii  bulharského 
znovuzrození   stejný   má   význam,   jaký   před   tisíci   lety   měli   Kliment 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Hi/lský  klášter.  903 

Ochridský  nebo  Jan  Exarch  v  dobách,  kde  ku  křestanství  a  k  literatuře 
v  Bulharsku  kladeny  jsou  první  základy. 

Šťasten  jsem,  že  jsem  ještě  vidčl  otce  Neofyta  Kylského  a  že 
jsem  s  ním  mluvil,  a  to  ne  snad  jednou  a  na  krátko,  ale  opětovně  a 
obšírně.  S  ruským  kapitánem  bulharského  vojska  M.  navštívil  jsem  jej 
hned  druhý  den  po  př^ezdu.  Kellie  jeho  se  nalézala  na  místě  rozkošně 
položeném  s  překrásnou  vyhlídkou  do  lesův  a  do  hor,  v  nejvyšším 
patře  na  nároží  jihozápadním,  mezi  Dupnickými  vraty  a  dolinou  Ryly. 
„Dulapy"  (skříně)  do  stěn  zapuštěné,  nízké  pohovky  pestrými  koberci 
pokryté  a  po  různu  rozložené  objemné  knihy  vyplňovaly  úhledný  světlý 
pokojík.  Stařec  malé  postavy  a  tíží  téměř  90  let  poněkud  shrbený, 
s  přívětivým  výrazem  očí  a  tváře  a  krátkou  bílou  bradou,  oděn  jsa 
v  černý  háv  klášterský  a  liščí  kožich  s  mnišským  okrouhlým  kloboukem 
na  hlavě,  seděl  na  nizounké  pohovce  mezi  otevřenými  knihami  a  psal 
místo  stolu  na  malé  dřevěné  bedničce.  ^)  Uvítal  nás  s  vřelou  radostí, 
dal  dle  východního  obyčeje  přinésti  rakiji,  „sladko^  (zavařené  ovoce) 
a  kávu,  a  brzo  se  rozpředl  hovor  o  starých  a  nových  věcech.  Nejprve 
mi  vytýkal,  proč  jsem  jej  v  dějinách  bulharských  vylíčil  co  samouka; 
tak  vysoko  že  nadání  a  zásluha  jeho  nesahá,  i  on  že  se  učil  od  jiných. 
Otec  Neofyt  byl  živý  letopis  bulharského  znovuzrození.  Paměť  jeho 
byla  znamenitá,  neboť  při  tichém,  odměřeném  životě  klášterském  staré 
zpomínky  pevně  vězí  a  pravidelně  se  obnovigí,  nikterak  se  nerušíce 
nepovolaným  nátiskem  dojmuv  nových.  Při  tom  pod  vlivem  zdi*avé 
přírody  horské  u  vysokém  stáří  svém  brejlí  zapotřebí  neměl,  každé 
slovo  dobře  slyšel  a  rovněž  mluvil  hlasem  docela  pevným  a  zřetelným. 

Životopis  otce  Neofyta  představuje  nám  muže,  který  od  dětinství 
až  do  vysokého  stáří  plál  touhou  po  rozmnožení  svých  vědomostí  a  po 
osvícení  svého  národa.  Narodil  se  okolo  1.  1793  ve  vsi  řečené  Bansko 
v  krajině  Razlogu  na  jižním  podnoží  hor  Rylských.  Otec  jeho  byl 
selský  pop,  jménem  Petr.  Malý  Nikola  (takové  bylo  světské  jeho  jméno), 
naučiv  se  doma  zhruba  čísti  a  psáti  církevními  literami,  dán  byl  na 
učení  ke  krajanu  svému  malíři  Dimitrovi  a  s  ním  se  dostal  1.  1808 
do  kláštera  Rylského,  kde  mistru  svému  pomáhal  při  malování  jedné 
kaple  u  staré  postnice.  Mezi  prací  zalíbilo  se  mu  živobytí  klášterské 
a  v  mladistvé  mysli  jeho  uzrála  myšlenka  státi  se  „kalugerem."  Otce 
jeho  protivil  se  tomu  a  povolil  mu  jen,  aby  zůstal  v  klášteře  jakožto 
žák  učit  se  řečtině  a  staroslovančině.  Ale  syn  nedal  se  zdržovati  a 
beze  svolení  otcovského  odřekl  se  světa,  i  stal  se  mnichem  pod  jménem 
Neofyt.  V  klášteře  samém  tehda  se  nalézalo  jen  málo  nauky;  mniši 
ponejvíce  byli  prostí  Bulhaři  a  sama  řečtina  jen  nemnohým  byla  známa, 
a  to  arci  jen  povrchně,  beze  vší  známosti  antické  literatury.  Mladý 
Neofyt  bažil  po  důkladnějším  poučení.  Od  kláštera  (okolo  1.  1818) 
vypraven  do  Sofie,  aby  od  tamního  metropolity  Řeka  byl  posvěcen  za 
kněze,  ale  v  městě  metropolity  nestihl,  i  jel  za  ním  až  do  Pirota  a 
tam  od  něho  přijal  svěcení.  V  Sofii  se  setkal,  jak  mi  sám  vypravoval, 
s   prvním    svým   učitelem.     Tam   tehda  sídlel    turecký   gubernátor  celé 

')  Podobizna  O.  Neofyta,  arci  nepříliš  vémá,  nalézá  se  v  Soíijské  Holgarské 
Illustracii  II,  1882,  sv.  1. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


904  K'  Jireéek: 

„Rumelie"  čili  evropského  Turecka,  tak  zvaný  „Rumili  Valessi"  (prve 
beglerbeg  rumelský),  rodilý  ze  Soluna ;  ten  u  sebe  měl  jednoho  lékaře 
rovněž  Soluňana,  jenž  byl  s  sebou  přivedl  nějakého  mladého  vzdělaného 
fteka,  který  znal  dosti  dobře  i  staroslovanský  jazyk  církevní.  Tohoto 
mladíka  Neofyt  přivedl  s  sebou  do  kláštera  za  učitele  a  za  sekretáře 
(grammatika)  pro  řeckou  korrespondenci  s  patriarchátem  a  sousedníraí 
biskupy,  i  stal  se  sám  nejpilnějším  jeho  učedníkem.  Ale  Řek  vytrval 
v  Ryle  jen  čtyři  léta,  a  když  vypukla  řecká  revoluce  (asi  1822),  tajné 
odtud  utekl  do  vlasti  bojovat  za  svobodu.  Po  odchodu  jeho  Neofyt  se 
odebral  na  další  učení  do  starožitného  města  Melnika  na  západním 
úpatí  Peřin  Planiny,  mezi  Džumajou  a  Sěrem  opodál  doliny  Strumské. 
Tam  tehda  řeckou  školu  držel  proslulý  daskal  (dtddíDccdog)  Adam 
z  Medzova  v  Pindu,  pořečtěný  Makedorumun  („Vlach"  dle  terminologie 
Balkánského  poloostrova),  který  později  dějiště  činnosti  své  přenesl  do 
Plovdiva.  Nedlouho  potom  v  tomto  za  středověku  slavném,  nyní  však 
docela  zapadlém  horském  hnízdě  založena  i  malá  tiskárna  řecká,  pro 
modlitby  a  jiné  drobné  tisky.  *)  U  mistra  Adama  Neofyt  se  učil  zase 
čtyři  léta  (1822—1826),  hlavně  jazyku  starořeckému,  a  ze  všech  studií 
těch  vyšel  co  dobrý  „hellenista,"  což  tehda  za  duchovního  panováni 
řeckého  a  za  obecné  nadvlády  hellenské  civilisace  v  zemích  národnosti 
bulharské  vážilo  velmi  mnoho.  Co  se  ve  škole  naučiti  nedalo,  doplňoval 
pilným  studiem  knéh,  jmenovitě  řeckých  a  ruských.  Vedle  bulharstiny 
a  novořečtiny  psal  staroslovansky  a  starořecky;  rusky  nemluvil  sice,  ale 
rozuměl  velmi  dobře,  a  tolikéž  byl  dobře  seznámen  s  jazykem  srbským. 

Po  návratu  z  Melnika  Neofyt  začal  sám  učitelovati,  nejprve  v  Sa- 
mokově  (1827—1831),  kteréžto  město  ode  dávna  s  klášterem  trvalo 
v  těsném  spojení;  bylo  to  právě  za  rusko-turecké  války,  když  Rusové 
po  skvělých  vítězstvích  obsadili  Adrianopol  i  táhli  k  Cařihradu  a  když 
v  Samokově  samém  tamní  biskup  Ignatij  zavražděn  od  jednoho  musul- 
manského  fanatika.  Sám  mi  líčil  těžké  postavení  křesťanův  za  těch 
dob,  jmenovití  za  anarchie  na  počátku  našeho  století;  byly  to  divé 
časy  surového  nátisku  islámského,  kde  rája  neměla  práva,  kde  Bulhaři 
nesměli  ani  kostely  stavěti  ani  zvony  míti  ani  barevné  střevíce  nositi, 
a  kde  křesťanu  nebylo  dovoleno  na  koni  do  měst  vjížděti. 

Po  míru  Adrianopolském  nastal  úplný  obrat,  postavení  křesťanův 
se  valně  polepšilo  a  s  prvními  jiskrami  moderní  nauky  valem  se  pro- 
budilo i  staré  bulharské  sebevědomí  národní.  Neofyt  nckterý  čas  držel 
školu  v  samém  klášteře  pro  učedníky  a  mladší  mnichy,  ale  zanedlouho 
po  velikém  požáru  v  záležitostech  klášterských  byl  poslán  do  Cařihradu 
a  potom  (1833)  vypraven  za  duchovního  do  Rylského  metochu  v  Ka- 
zanlyku.  Tam  se  seznámil  s  llarionem,  metropolitou  Trnovským,  rodilým 
Řekem  z  Kandie,  člověkem  ne  nevzdělaným,  který  při  veškeré  své 
nechuti  k  Bulharům  velice  si  vážil  učeného  Neofyta  a  vřele  jej  pod- 
poroval ve  snahách  o  národní  vzdělání.  Současně  vešel  i  ve  styk 
s  Gabrovskými  kupci,  usazenými  v  Oděsse  a  Bukurcšti,  kteří  tehda 
se   zabývali  plány   činného   odporu   proti   hellenismu   založením  dobré 


1 


')  Produkty  této  řecké  tiskárny  jsou  v  těchto  krajinách  obecně  známy,  ale 
posud  se  mi  nepoštěstilo  vidéti  některý  z  nich  vlastníma  očima. 


Digitized  by  V:íOOQ IC  I 


ItyUký  klášter.  905 

bulharské  školy  v  rodném  svém  mí  sté,  zařízené  dle  pokrokův  tehdejší 
pedagogiky.  Idea  tato  vycházela  od  Aprílová  a  Palauzova  v  Oděsse, 
kteří  po  celý  život  ji  sledovali  s  vlasteneckou  obětavostí.  Neofyt  na 
útraty  jejich  po  deset  měsícův  pobyl  v  Bukurešti,  aby  tam  na  řeckých 
školách  (ve  Valachii  tehda  ve  společnosti  až  do  Krymské  války  nadvládu 
měla  řečtina)  seznal  proslulou  a  tehda  novou  „vzájemnoučitelnon" 
(allilodidaktickou)  methodu  Bell-Lancasterovu. 

Dne  2.  ledna  1835  Neofyt  otevřel  v  Gabrově  první  školu,  kde 
se  učilo  bulharsky  (a  ne  řecky)  a  kde  se  vyučovalo  ne  dle  primitivního 
spňsobu  dosavadních  polostředověkých  učilišť,  ale  dle  požadavk&v  souvěké 
západní  pedagogie.  Předměty  vyučovací  byly  čtení,  psaní,  arithmetika, 
zeměpis,  dějepis,  náboženství  a  jazyk  řecký,  a  žákův  se  sešlo  do  120, 
nejvíce  již  napolo  dorostlých,  z  nichž  mnozí  odtud  vyšli  učitelovat  po 
Bulharsku  a  šířit  se  školním  vzděláním  i  bulharské  vlastenectví.  Ukazuje 
se  ještě  v  Gabrově  skromná  chaloupka,  ve  které  stála  „kolébka  novo- 
balharské  vzdělanosti,''  a  za  dvě  léta  osvobozené  Bulharsko  tam  bude 
slaviti  SOletou  památku  otevření  školy  Neofytovy,  která  nepozorovaně 
dala  podnět  k  ohromnému  hnutí  duševnímu,  ježto  konečně  na  zapo- 
menutý národ  bulharský  obrátilo  zraky  celé  Evropy  a  naposled  mu 
přineslo  i  svobodu.  Neofyt  zůstal  v  Gabrově  do  6.  května  1837.  Za 
pfiltřetího  roku  vedle  učitelování  pilně  spisoval  knihy,  neboť  literatura 
školská  musila  se  teprve  zakládati.  První  učebníky  tištěny  v  srbské 
státní  tiskárně  v  Kragujevci,  a  to  s  povolením  knížete  Miloše  Obrenoviče 
docela  bezplatně.  L.  1835  vyšla  novobulharská  grammatika  Neofytova, 
první  pokus  v  nově  zrozeném  písemnictví  bulharském,  kniha  velice  za- 
jímavá s  důležitou  předmluvou,  plnou  ostrovtipných  poznámek  o  jazyku, 
jeho  nářečích  a  jeho  budoucím  literárním  vzdělání.  Nedlouho  potom 
(1836)  vydán  od  Neofyta  i  život  sv.  Jana  Rylského,  sepsaný  od  Euthymia. 
Ale  nejpilněji  se  Neofyt  ve  volných  hodinách  zabýval  překladem  nového 
zákona  do  prosté  bulharštiny,  a  to  é  vědomím  metropolity  llarióna. 
Sluch  o  tom  donesl  se  nějak  až  do  patriaršie  Cařihradské,  která  ihned 
rozkázala  llarionovi,  aby  mnichu  Neofytovi  toto  překládání  zapověděl 
a  práci  zastavil.  Ale  metropolita  nechal  Gabrovského  učitele  s  pokojem 
a  sám  jej  podporoval  v  tlmyslu  o  dokonání  celého  překladu.  Neofytův 
převod  nového  zákona  vytištěn  pak  nákladem  amerických  misionářův 
ve  Smyrně  1840.  Patriarcha  Cařihradský  jal  se  jej  pronásledovati  a 
páliti,  ale  lidé  namnoze  skrývali  knihu  a^nevydávali  ji  úřadům  du- 
chovním. Nová  vydání  rozešla  se  ve  více  neř  30.000  exemplářích. 
Avšak  brzo  americká  společnost  biblická  viděla,  že  jazyk  překladu, 
který  představuje  nářečí  čistě  místní  *),  nenalézá  obecné  obliby,  a  proto 
dala  od  Bulharův  zpoříditi  nový  překlad,  zdělaný  dle  obecně  přijaté 
formy  nynějšího  písemného  jazyka. 

Z  Gabrova  Neofyt  putoval  na  Athon  a  odtud  zase  se  navrátil 
do  svého  kláštera,    ale  ne.  na  dlouho.    „Beglikčiji"  Koprivštičtí,   kteří. 


')  Překlad  Neofytův  představuje  nářečí,  kterým  se  mluví  v  klášteře  a  v  sou- 
sedních krajinách  okolo  hor  Rylských;  v  Razlogu,  v  Samokovsku  a  v  Dup- 
nicku  (substantiva  mase.  vždy  na  -o;  gradó,  a  staré  h  nahrazeno  hláskou  a: 
pata  —  jinde  íjií,  nmb. 


Digitized  by  V:íOOQ  16         "^ — 


90(i  K.  JireM: 

jakkoli  nebyli  nic  více  nežli  pachtýfi  dani  z  dobytčích  stád,  u  porty 
veliký  měli  vliv  i  u  křesťanských  souvěrcův  velikou  vážnost  a  nad  to 
nad  klášterem  Rylským  vykonávali  co  efoři  jakousi  světskou  protekci, 
přivedli  Neofyta  do  Koprivštice  (1837),  kde  založil  druhou  škola  a 
v  ní  uče  po  dvě  léta  vychoval  zase  množství  žákfiv,  pozdějších  učitelův. 

Navrátiv  se  znova  do  kláštera,  nepřestával  si  dopisovati  s  učedník} 
svými,  kteří  se  rozptýlili  daleko  široko  po  vlastech  bulharských,  a  sle- 
doval rostoucí  rok  od  roku  počet  škol  bulharských,  které  vesměs  za 
vzor  si  braly  jeho  učiliště  v  Gabrově  a  Koprivštici.  Byly  to  školy 
ještě  dvojjazyčné,  dosti  místa  dávajíce  naučení  se  jazyku  řeckému. 
Sám  pak  se  zabral  do  sbírání  slovnika  bulharského,  vida  v  něm  nutnou 
oporu  k  rozvoji  nového  písemného  jazyka.  K  tomu  cíli  chtěl  se  usaditi 
pod  jeskyní  sv.  Jana  u  staré  postnice  při  kostele  sv.  Lukáše  i  jal  se 
na  tomto  idylickém  místě  vysoko  na  lesní  stráni  zřizovati  keUii  pro 
sebe,  zamýšleje  uvázati  se  tam  v  tiché  samotě  horské  u  velikou  práci 
nad  slovníkem  ještě  s  jedním  nebo  dvěma  učedníky.  Ale  obavy  před 
loupežníky,  kteří  tehda  se  potloukali  po  okolí  Rylském,  až  blízko  ke 
klášteru  nedaly  mu  provésti  tento  úmysl. 

Mezi  tím  sláva  Neoíýtova  se  roznesla  po  celém  Bulharsku,  tím 
více,  an  i  u  Řekův  vědomostmi  svými  vzbuzoval  úctu.  L.  1841  obyvatelé 
Tatar-Pazardžika  spolu  s  Plovdivským  metropolitou,  Řekem  Nikiforem, 
předložili  mu  důstojnost  biskupskou,  s  titulem  eparchie  Agathonikijské 
(jednoho  z  někdejších  středověkých  biskupství,  Plovdivu  podřízených), 
ale  klášterník  Rylský  hodnosti  této  nepřijal,  chtěje  raději  zůstati  skromným 
„daskalem  (učitelem)  Neofytem,"  nežli  vstoupiti  do  skvělé  karriery 
vyšších  hodností  duchovních.  Pět  let  potom  (1846)  obyvatelé  Staré 
Zágory  pozvali  jej  k  sobě  za  učitele,  a  toho  pozvání  on  neodmítnul, 
ale  přijal  je  s  radostí.  Než  to  bylo  jen  na  málo  dní.  Sotva  přirazil 
do  Zágory,  měl  tudy  od  Trnová  s  velikou  okázalostí  projeti  sultán 
Abdul  Medžid,  provázen  jsa  od  nového  metropolity  Trnovského,  fana- 
tického Řeka.  Ten  vzkázal  napřed  Neofytovi,  ať  jej  v  městě  nenigde, 
a  náš  bulharský  učitel,  chtěje  sobě  i  měšťanům  ušetřiti  všecky  nepří- 
jemnosti a  sám  povahou  jsa  nesmělý  a  bázlivý,  odešel  na  rychlo  ze 
Staré  Zágory,  ani  nezačav  učitelovati. 

V  klášteře  otevřel  novou  školu,  ve  které  se  kolem  něho  sešli 
mniši,  diakoQi  a  popové  z  blízka  i  z  daleka,  sledujíce  jeho  přednášky 
o  jazycích  řeckém,  staroslovanském  a  novobulharském,  jakož  i  o  církevní 
historii.  Ve  středu  těchto  učedníkův  zastihl  otce  Neofyta  ruský  cesto- 
vatel Grigorovič  (1845),  jehož  cestopisné  náčrtky,  plné  drahocenných 
poznámek,  prozrazujících  bystrozrakého  pozorovatele  a  nadšeného  ba- 
datele, navždy  zůstanou  nezbytnou  příruční  knihou  každého,  kdokoli 
se  zabývá  studiem  Slovanstva  poloostrovního.  Tehda  slovník  řecko-bul- 
harský  byl  téměř  již  hotov,  obsahuje  množství  výrazův  z  různých  nářečí 
a  celé  fráse  i  s  příslovími,  a  pro  druhou  část  bulharsko -řeckou  sneseno 
bylo  valně  materiálů  v. 

Ještě  jednou  vyšel  otec  Neofyt  z  kláštera  učitelovat,  tenkráte  do 
Cařihradu  na  řeckou  duchovní  akademii  na  Chalki,  jednom  z  Prín- 
kipsk^fch  ostrovův  u  asiatského  břehu,  za  profesora  staroslovanštiny, 
a  to  k  výslovnému  pozvání  samého  patriarchátu  (1848 — 1852).    Když 


Digitized  by  VirOOQlC 


Rylský  klášter.  907 

odcházel,  mniši  Rylští  se  obávali,  aby  milovaný  jejich  bratr  Neofyt 
snad  tam  od  ftekův  nebyl  úkladně  otráven,  neboť  takové  pl4pady  ne- 
bývaly vzácné,  ale  na  Chalki  jej  přijali  velice  laskavé,  ba  patriarcha 
za  nedlouho  chtěl  jej  jmenovati  titulárním  biskupem,  ale  Neofyt  znova 
odepřel  všecka  vyšší  důstojenství.  Za  příjemného  pobytu  na  ostrovech 
more  Marmarského  před  staroslavným  městem  císařův  byzantinských 
Neofyt  sestavil  a  vydal  objemnou  chrcsthomathii  staroslovanskou  s  malým 
slovníčkem  staroslovansko-řeckým. 

Sklonek  života  svého  „dědo  Neofyt"  ')  strávil  zase  v  tiché  pustině 
Ryiské,  zaměstnán  jsa  hlavně  slovníkem.  Bulharský  učitel  v  Sofii,  Sáva 
Filarctov  z  Žeravny  (f  186B),  vyučenec  university  Moskevské,  pohnul 
jej,  aby  zanechal  slovníka  řecko-bulharského  a  sestavoval  materiál 
čistě  bulharský,  s  čímž  práce  od  základu  začata  znova.  Nad  to  Neofyt 
po  několik  let  byl  igumenem  obce  klášterské  a  zaměstnán  jsa  admi- 
nistrativními záležitostmi,  musil  slovník  poodložiti  stranou.  A  když 
opět  k  němu  přistoupil,  stáří  701eté  s  rostoucími  nedostatky  svými  jej 
zadržovalo  v  díle,  jmenovitě  poněvadž  pracoval  dle  spůsobu  docela 
těžkého  (bez  cedulek)  a  nad  to  mezi  mladšími  klášterníky  nenalézal 
pomocníkův.  Konečně  1.  1875  započato  s  tiskem  slovníka  v  Cařihradě, 
ale  po  vytištění  prvních  64  stran  povstáním  Srědnogorským  a  následujícími 
potom  válečnými  příběhy  zastavilo  se  podniknutí  to  v  samých  počátcích. 
Otec  Neofyt  dočkal  se  konečně  i  osvobození  Bulharska,  a  s  jakýmsi 
divným  pocitem  mluvíval  o  tomto  ohromném  převratu,  o  němž  za  mládí 
jeho,  za  dob  těžké  poroby  a  hlubokého  sebezapomenutí  Bulharův,  ve 
škole  daskald  Adama  a  při  otevření  učiliště  Gabrovského,  před  rozvojem 
bulharského  hnutí  a  před  církevním  bojem  s  Řeky  o  duchovní  autonomii, 
nikdo  neměl  ani  dalekého  tušení.  Ale  stýskal  si  na  tíži  let  a  na  ne- 
možnost dokončiti  dílo  své,  o  kterém  vřele  si  přál,  aby  vyšlo  tiskem, 
aby  tolikaletá  práce  a  píle  nepřišla  na  zmar.  Mezi  tím  sepsal  ještě 
zajímavou  knihu  o  samém  klášteře  Rylském,  s  popisem  jeho  polohy, 
budov,  dějinných  osudů  v  a  starých  památek.  ^) 

Dni  pobytu  Rylského  a  rozpráyky  se  starcem  Neofytem  uplynuly 
velmi  rychle.  Nastal  čas  odjezdu.  Měli  jsme  se  vypraviti  na  koních 
ještě  za  tmy  před  slunce  východem,  abychom  téhož  dne  ještě  stihli 
do  Sofie.  Večer  zašel  jsem  ještě  jednou  na  rozloučenou  ke  ctihodnému 
patriarchovi  bulharskému.  Nalezl  jsem  jej,^an  při  svíčce  zamyšlen  seděl 
ve  svém  liščím  kožichu  s  dlouhým  čibukem  v  ruce  na  nizoučké  po- 
hovce. Rozprávěl  o  rozličných  jazykových  otázkách,  o  četných  cizo- 
slovech  v  bulharštině  a  o  nutnosti  uvésti  je  všecky  ve  slovníku,  a 
o  tvoření  písemného  jazyka  ne  dle  památek  středověkých,  ale  dle  živé 
mluvy    nynější ;    zavadili   jsme    i  o  Čechy,    o    sv.  apoštoly  Solunské    a 


')  Bulharsky  se  říká  kjíždému  staršímu  rauži  „dědo"  (^djado).  Biskup  jo 
vždycky  „djado  vladika*"  i  knéz  je  „djado  pnp,**  třebas  by  byl  sebe  mladší. 

^)  Opisanije  bolgarskago  svjašteimogo  monasiyrja  Rylskago.  Sestavil  Jero- 
raonach  Neofyt  Rylec.  Izdava  Rylskyj  monastýr.  Sofia,  skoropečatnica  na 
Jánka  S.  Kovačev  1879.  8°  9  a  133  sir.  Dopsána  1868  a  vytišténa  k  na- 
léhání prvního  správce  osvěty  v  osvobozeném  Bulharsku,  prof.  Drinova. 
Je  to  jedna  z  prvních  knéh,  tišténých  po  válce  v  nové  stolici  bulharské 
v  Sofii.' 


Digitized  by  VirOOQlC 


908  -ř.  Jireček: 

promluvili  o  rozdílech  jazykův  slovanských.  Ku  konci  mi  pravil:  ^Vy 
jistě  zavítáte  ještě  jednou  k  nám  do  Rylského  monastýru,  ale  mne 
již  více  neuvidíte."  A  skutečně  jsme  se  viděli  naposled. 

Otec  Neofyt  zesnul  za  následující  zimy  dne  4.  (16.)  ledna  1881. 
Hrob  jeho  leží  zevně  na  jižní  straně  kostela,  s  nápisem  do  stěny  vsa- 
zeným, blízko  náhrobní  desky  středověkého  junáka  Chrelje. 

A  kam  dospěl  slovník  otce  Neofyta?  Po  smrti  jeho  nalezl  se 
úplně  k  tisku  připravený  rukopis  slovníka  bulharsko-řeckého  až  do 
slova  ovca^  vše  čistě  psáno  vlastní  rukou  Neofytovou,  s  obzvláštním 
jeho  starožitným  písmem,  upomínajícím  na  dřevní  rukopisy.  Část  řecko- 
bulharská  se  nenašla;  nepochybně  ji  zničil.  Slovník  obsáhaje  lexikální 
materiál  novobulharský  i  staroslovanský,  obojí  vřaděno  do  jedné  abecedy, 
s  výklady  řeckými,  s  příslovími  a  celými  frásemi,  vše  dle  vzorftv  ně- 
kterých starších  slovníkův  řeckých.  Pro  druhou  polovici  slovníka  až 
do  konce  Neofyt  zůstavil  množství  zápisek  ještě  nespořádaných,  jejichž 
vypracování  i  doplnění  opět  by  dalo  práci  na  půl  života.  Nebylo  těžko 
přistoupiti  k  edici  )iotové  části,  ale  ustavičné  proměny,  střídající  se 
ve  správě  knížectví  bulharského,  rozvoji  nauk  a  literatury  nad  mim 
škodlivé,  posud  nedopustily,  aby  se  přistoupilo  k  dílu.  Letos  (1883) 
je  v  budžetu  i  jedna  položka  k  vytištění  slovníku  Neofytova,  a  s  tiskem 
snad  se  již  brzo  započne.  Nutnost  bulharského  slovníka  den  co  den 
silněji  se  pociťuje  na  všech  stranách,  ale  doposud  marně  si  přejeme 
sáhnouti  k  nějakému  přehlednému  snesení  bohatých  pokladův  živé  mluvy 
bulharské  a  hojných  jejích  nářečí.  ^) 

8  otcem  Neofytem  zemřel  hlavní  zástupce  oné  doby  v  dějinách 
monastýru  Rylského,  když  se  staroslavná  obec  tato  přestavěním  veškerých 
budov  svých,  pozdvižením  skvělého  kostela  a  čilým  účastenstvím  v  novém 
školském  a  literárním  hnutí  bulharském  připravovala  k  novému  životu. 
Válka  poslední  valně  proměnila  všecky  okolnosti,  ve  kterých  se  potud 
nalézal  klášter  ten,  1  vykázala  mu  novou  budoucnost. 

Veliký  rozdíl  mezi  časy  před  válkou  a  po  válce  je  v  samé  ve- 
řejné bezpečnosti  na  horách  Rylských.  Za  tureckých  dob  až  do  posledku 
klášter  velice  trpěl  loupežnictvim  po  okolních  horách,  jehož  „saisona" 
se  začínala  na  jaře,  když  se  zazelenaly  lesy,  a  končila  se  na  podzim 
s  prvními  sněhy.  K  tomu  cíli  Rylští  byli  nuceni  vydržovati  přes  léto 
vlastní  stráž,  čítající  40  křesťanských  pandurův,  oblečených  na  mnoze 
po  arnautsku  v  bílých  fustanellách  a  červených  kabátcích.  Byli  to  nej- 
více bývalí  hajduci.  Za  mladosti  své  mezi  nimi  se  nalézal  jednou  i  slavný 
Iljo  vojvoda  z  Malcšovska,  nynější  patriarcha  hajdukův  bulharských, 
krásně  urostlý  stařec,  plný  ran  od  střelné  i  od  sečné  zbraně,  který 
posud  žije    v  Kjustcndilu,    přijímaje   pensi   od  vlády  jakožto  bojovník 


')  Po  smrti  otctí  Neofyta  osud  jeho  slovníka  mnoho  zaměstnával  skrovný 
nás  literární  kruh  Soíijský,  a  jakmile  sněhy  sešly  i  nastalo  jaro,  vypravil 
jsem  se  zase  do  Ryly  vidět  rukopisy  pozůstalé  po  zesnulém  lexikagrafn 
bulharském.  Byla  to  spěšná  výprava,  za  pět  dní  vykonaná  z  časti  koňmo. 
Úřední  zpráva  moje  o  ní  tištěna  je  v  Periodicoském  Spisanii  bnlh.  kni- 
žovného  družstva  1882  sv.  11.  —  Po  Neofytovi  i  jiní  začali  sbírati  male- 
riály  k  slovníku  bulharskému,  Najden  Gerov  z  Koprivatice,  Slavejkov  a  j., 
alo  dosud  nic  vytištěného  a  obecně  přístupného  nemáme. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


BylHký  klášter.  909 

za  svobodu.  Dvacet  paudurův  vždycky  stálo  na  stráži  u  vrat  klášterských ; 
ostatní  rozptýleni  byli  u  stád  a  jiných  majetkův  po  horách  anebo  za- 
městnáni provázením  poutníkův  a  fMiolarúv  (honcův),  vedoucích  sou- 
mary, naložené  rozličnými  potřebami,  které  obec  Rylská  si  musí  doná- 
šeti z  dolin  okolních,  jmenovitě  žito.  Kromě  toho  vláda  turecká  dávala 
ochrannou  hlídku  desíti  zaptijův,  kteří  stáli  na  „čifliku"  u  cesty  do 
vsi  Ryly  a  rovněž  byli  placeni  od  kláštera.  V  zimě  počet  všech  těchto 
strážníkův  zmenšován  na  polovici. 

Vrata  klášterská  hlídána  s  úzkostlivou  ostražitostí,  jako  druhdy 
v  hradech  a  městech  středověkých.  Těžká,  železem  pevně  okovaná 
křídla  stále  byla  zavřena,  a  jen  přes  den  se  lidé  propouštěli  těsnými 
dvířkami  zšíří  jednoho  člověka  (paraportia)  v  jednom  z  obou  křídel. 
Deset  řandurův  hlídalo  každá  vrata  pod  velením  jednoho  mnicha  vrát- 
ného (portara),  který  v  létě  i  sám  byl  ozbrojen  puškou,  pistolemi  i  ja- 
tagánem.  Samokovská  „porta",  zvenčí  obklíčená  hospodářskými  budo- 
vami a  zahradami,  častěji  se  otvírala  dokořán,  nežli  vrata  Dnpnická, 
vedoucí  přímo  do  neobydlené  lesní  krajiny.  Večer  o  dvanácti  hodinách 
dle  tureckého  počtu,  jakmile  se  začalo  stmívati,  obojí  vrata  pevně 
uzamknuli  závorami  i  řetězy  a  klíče  odnesli  k  igumenovi;  ráno  pak 
neotevřeli,  pokud  nenastal  den.  V  noci  nikdy  se  neotvíralo;  kdo  se 
opozdil  venku,  musil  nocovati  před  vraty  a  rovněž,  kdo  se  nahodil 
uvnitř,  nucen  byl  přespati  v  klášteře.  Kromě  toho  v  létě  i  v  zimě 
každou  noc  dva  mniši  co  ponocní  (pazvanti)  stále  chodili  po  chodbách 
klášterských,  každý  z  jedné  strany  budovy,  bdění  své  ohlašujíce  občasným 
hvízdáním  na  píšfaly. 

Nyní  v  klášteře  ani  v  létě  neuvidíš  než  dva  tři  pandury,  po- 
hodlně odpočívající  u  otevřených  vrat,  a  po  urovnaní  hraničných  otázek 
nejbližší  stanice  bulharské  žandarmerie  se  nalézá  až  ve  vsi  Ryle.  Za 
nepokojných  dob,  ježto  předcházely  válku,  klášter  téměř  nic  neutrpěl. 
Za  událostí  v  Thrakii  1.  1876  devět  obyvatelův  města  Bataku,  kteréž 
tehda  od  musulmanských  bašibozukův  docela  zničeno,  po  horských 
hřebenech  uteklo  do  kláštera  Rylského  a  krylo  se  zde  mezi  dělníky 
nájemnými.  Tiyci  nějak  se  o  tom  dověděli  a  obviňovali  klášter,  že 
podporuje  „komity"  (bulharské  povstalce).  I  přirazilo  tři  sta  bašibozukův, 
jedna  polovice  z  Dupnice,  druhá  z  Džumaje,  ale  uchlácholeni  dary, 
jídlem  a  pitím  brzo  se  navrátili  domů.  Za  války  pak,  když  vojska 
ruská  vrazila  i  do  Sotijska  a  Kjustendilska,  byla  tuhá  zima  a  cesta 
do  kláštera  napolo  se  byla  zasula  ohromnými  sněhy,  tak  že  potuliyící 
se  bašibozuci  a  vojenští  zbchové  turečtí  dovnitř  do  hor  ani  se  neod- 
važovali. Rusové  obsadili  Dupnici  a  odtud  i  Džumaji,  a  pak  teprve  se 
objevil  v  klášteře  jeden  důstojník  s  padesáti  kozáky  a  vřele  byl  uvítán 
co  hlasatel  nové  svobody  křesťanské.  Dle  výměru  hranic  míru  Svato- 
stěpánského  monastýr  Rylský  připadl  asi  zrovna  do  střediska  obnoveného 
státu  bulharského,  avšak  na  kongresu  Berlínském  ruští  zástupcové 
byli  nuceni  energicky  založiti  své  slovo,  aby  klášter  ten,  duchovním 
jsa  střediskem  a  svatyní  celého  Bulharstva,  s  territoriem  svým  byl 
pojat  do  mezí  nově  utvořeného  knížectví,  ježto  skutečně  jsou  položeny 
při  samém  okrají  země  klášterské  po  jižní  její  straně. 

Vláda   nového    státu   bulharského  od   ])rvopoťátku   uznávala  zna- 

OKVÍTA  188rí.  KK  53 


Digitized  by  V:íOOQIC 


n 


010  K.  Jirecek: 


menité  zásluhy  monastýru  Rylského.  Již  ruský  císařský  komisař,  kníže 
Dondukov-Korsakov,  navštívil  klášter  a  potvrdil  práva  jeho.  Kníže 
Alexander  I.  hned  po  svém  nastolení  (1879)  na  své  první  cesté  po 
zemi  zaměřil  i  do  slavné  „lavry"  starých  carův  bulharských,  a  od  té 
doby  ji  navštěvuje  rok  co  rok.  Klášter  i  za  tureckých  dob  sultánskými 
výsadami  byl  osvobozen  ode  všech  daní.  Toto  osvobození  prohlášeno 
i  od  nové  vlády  bulharské  snesením  sněmovním  na  počátku  letošního 
roku.  ') 

V  Bulharsku  obecně  se  vyslovuje  přání,  aby  klášter  Rylský  se 
stal  střediskem  literárním  a  vědeckým,  aby  si  zřídil  školu  bohosloveckou 
i  tiskárnu  a  jmenovitě  aby  dle  vzoru  některých  klášter&v  ruských  přispěl 
ku  povznesení  duchovního  stavu  a  theologické  uěenosti  v  zemích  Pod- 
balkánskýťh.  Tiskárny  posud  v  llylc  není,  toliko  lis  k  tištěni  chalko- 
ffraííckých  obrazův  svatých ;  školu  klášterskou,  ve  které  učiteluje  mladý 
jeden  mnich,  který  studoval  na  Rusi,  navštěvují  jen  mladší  členové 
obce  Rylské.  I  počet  mnichův  se  stenčuje.  Ještě  za  lidské  paměti  se 
čítalo  ku  klášteru  do  400  duší,  a  sice  do  200  kalugerův  (jeromonachův, 
jerodiakonův  a  prostých  mnichův),  z  nichž  arci  mnozí  pobývali  i  kromě 
Ryly,  asi  100  „bělcův"  (novicův  světských)  a  do  100  strážcův,  děl- 
níkův a  pastýřův.  Nyní  se  v  monastýru  Rylském  nalézá  jen  asi  200 
osob,  z  nichž  je  mnichův  okolo  sedmdesáti. 

Návštěva  poutníkův  stala  se  po  válce  mnohem  snadnější,  nežli 
byla  dříve.  Poutníci  přicházejí  ze  všech  krajin  bulharských,  ale  ne 
všickni  najednou,  nýbrž  každý  kraj  nebo  město  má  svůj  svátek,  jedni 
na  „Očev  den"  (sv.  Jana  Rylského,  20.  října),  jiní  na  „Spasov  den", 
na  „Petrov  den"  atd.  Nejvíce  poutníkův  se  schází  na  jaře  na  „Velikden" 
(velikonoční  neděli).  Tou  dobou  na  silnicích,  vedoucích  k  Ryle,  jme- 
novitě okolo  Sofie,  viděti  lze  celé  karavany  jezdcův  a  vozův  se  selským 
lidem  v  rozmanitých  malebných  krojích,  aniť  putují  ke  sv.  Janu. 

Přihodil  jsem  se  k  tomu  sám  jednou  na  takové  pouti  velikonoční. 
Byli  tu  lidé  z  Karlova  pod  Maragedikem  (jedou  šest  dní  na  vozích), 
z  Brestovice  v  Rhodopé,  ze  Sevlicva,  Trojanu,  Vrace,  Belgradčiku  a 
jiných  městeček  na  severním  úpatí  Staré  Planiny  a  jmenovitě  z  blízkých 
končin,  ze  Sofíjska,  z  Radomirska  i  z  Trnska.  Obzvláště  mne  zajímali 
Makedonci  od  Melnika,  muži  v  bílých  turbanech,  ženy  s  šátky  temno- 
barevnými  na  hlavách  a  v  oblecích  z  pestrých  pěkně  ornamentovaných 
látek,  krásné  oblé  tváře  s  výmluvnýma  černýma  očima;  na  koních  a 
mezcích  jejich  spozoroval  jsem  světločervené  pokrývky  a  koberce,  umělé 
práce  domácí  tkalcovské  industrie  ženské.  Stěžovali  si,  že  Turci  jen 
neradi  jim  dávají  teskeré  (pas)  ku  přecházení  přes  novou  hranici  do 
knížectví,  třeba  jen  na  pouť.  S  jedním  mladým  sedlákem  živé  povahy 
z  Boboševa  rozhovořil  jsem  se  u  Chrcljovy  věže  o  různých  lokálních 
příbězích  v  pomezním  kraji.  Silný  zástup  se  ubíral  okolo  krámečku 
pod  kambanárií  u  věže,  kde  jeden  bratr  klášterník  vedle  obrázkův, 
knížek  a  růžencův  mezi  jiným  prodává  i  rozličné  kovové  drobotiny  se 


I  „Rylský  monastýr,  znamenitá  svatyně  bulharská,  osvobozuje  se  od  veškerých 
daní,  jak  za  léta  minulá,  tak  i  pro  budoucnost."  Snesení  národního  shro- 
máždění, prohlášené  knížecím  úkazem  z  26.  února  1883. 

Digitized  by  V:íOOQIC 


kylský  klášter.  911 

skleněnými  ozdůbkami,  náušnice,  jehly,  prsteny  atd.,  výrobky  prosto- 
národního průmyslu  v  Razlogu,  zajímavé  pro  dějiny  industrie  v  zemích 
Balkánských;   v   klášteře    samém    se    dělají   vyřezávané   lžíce    dřevěné. 

Zrak  náš  nesl  se  ze  dvora  přes  budovu  klášterskou  ven  do  hor. 
Sníh  ležel  ještě  všude  po  stráních,  vody  se  zdvojenou  silou  bouřily  přes 
prahy  a  kaskády  a  s  okolních  vrchův  hleděly  do  kláštera  holé  ještě 
lesy  bukové,  na  vyšších  místech  se  mísíce  s  hustou  černí  konifer ; 
v  následující  noci  padl  dokonce  ěerstvý  sníh  okolo  samého  monastýru 
a  lehce  posypal  vysoké  kupole  chrámu.  Melodické  hlasy  zvonův  klá- 
šterních s  příjemným  ohlasem  hlaholily  po  pustině  lesní. 

Než  vstupme  do  chrámu.  Je  v  něm  plno.  Modlitby  akusticky 
se  ozývají  od  vysokého  klenutí,  zlacený  ikonostas  velikolepě  září  ve 
světle  lamp  i  svící  a  hustý  dav  lidu  se  tiskne  pod  kupolemi  a  mezi 
sloupovím.  Selky  dítky  své  zvedají  u  postranních  oltářův,  učíce  je 
křižovat  se  a  líbat  malé  ikony.  Mezí  celým  tím  množstvím  jsem  samo- 
jediný  člověk  v  západoevropském  šatu.  Ale  vslužby  a  pobožnosti  jsou 
rychle  u  konce.  Jinde  po  menších  klášteřích  bulharských  lid  se  schází 
na  pout  i  k  hlučnému  veselí,  a  po  liturgii  odpoledne  zpívá,  pije  a  Uncí. 
V  Rylc  pantye  přísnější  mrav,  a  poutníci  v  tichosti  se  rozcházejí  již 
na  samý  Velikden. 

Ale  i  nám  nastalo  rozloučiti  se  s  těmito  místy,  kde  velebnost  a 
líbeznost  přírody  se  pojí  v  tak  divný  harmonický  celek  se  vzpomínkami 
historickými  a  náboženskými.  Pohlednčmež  naposled  z  oken  kellií  ven 
do  okolního  rozkošného  lesa,  který  v  nich  se  zračí  jako  obraz  v  rámci ; 
podívejme  se  ještě  jednou  na  lesklé  kupole  chrámové,  na  pestrý  mra- 
morový peristyl  před  vraty  kostelními,  na  černé  zdivo  staré  věže  a  na 
bílé  mnohopatrové  chodby  kolem  širého  nádvoří;  pozvedněmež  ještě 
oko  své  ke  smaragdovým  lučinám  za  pěnivými  kaskádami  stříbrotoké 
Ryly,  ke  kamenným  stěnám  vrcholkův  horských  a  ke  třpytivému  kříži 
na  šedých  skalách  IClenina  vrchu:  Rozloučivše  se  s  přívětivým  bratr- 
stvem klášterním,  jsme  zase  v  sedle  a  ve  stínu  lesním  zamyšleni  jedeme 
podél  proudftv  Ryly  z  horstva  ven,  nesouce  s  sebou  vědomí,  že  jsme 
viděli  místo  nad  jiné  velikolepě  a  nezapomenutelné. 


&8* 
Digitized  by  LjOOQIC 


912  V.   Vlček: 


m 


J.  Niederle  a  Fr.  Velišský. 

Nřkolik  osobních  vzpoiiiíiu^k 
od 

Vácslava  Vlčka. 


j#j  dbývali  jsme  svá  gymnasiální  studia  v  dobé  zlořečeného  Bachova 
l^^x^iabsolutismu.  Po  všechna  ta  dlouhá  léta  dýchali  jsme  vzduťh, 
jaký  panuje  v  čas  morové  rány.  Nemrelo  sice  koíem  nás  dcnnč 
na  stii  lidí  jako  za  cholery,  ale  bylo  ukládáno  o  život  celého 
našeho  národa  t^k  nepokrytč,  s  takou  bezohledností  a  tolikerými 
^y  '  spůsoby,  že  i  my  ve  svém  íiedospélém  veku  jsme  to  nepřestávali 
pociťovati.  Kteří  z  nás  už  tehdy  měli  védonií  české,  ti  vůbec  nepoznali 
toho,  co  se  nazývá  bezstarostným  mládím.  Vždyť  jsme  tiiké  byli  zvláštním 
předmětem  bezuzdné,  slepé  násily:  měli  jsme  býti  přemleti  na  jinou 
národnost.  My  na  akademickém  gymnasii  Pražském  ovšem  jsme  měli 
neocenitelnou  duševní  podporu  v  několika  profesorech,  kteří  přesc 
všechen  terrorismus  shora  zůstávali  věrnými  vlastenci ;  ale  v  posledních 
školách  byl  třídním  naším  Prušák,  který  se  tím  ani  před  námi  netajil, 
že  jest  právě  na  tomto  ústavě  z  příčin  ještě  docela  jiných  nežli  pe- 
dagogických —  nejen  k  vůli  žactvu  ale  i  učitelstvu. 

Všeliký  život  veřejný  byl  tehdy  tou  měrou  potlačen,  že  vlasteneckým 
ctižádostivcům  mezi  studující  mládeží  jakožto  ideál  veřejného  působení 
vesměs  jedno  se  jevilo:  býti  spisovatelem;  všechny  jiné  cesty  k  vy- 
niknutí a  „slávě"  zdály  se  na  nekonečnou  dobu  zhola  uzavřeny.  Patřil 
jsem  do  počtu  těch,  jež  „in  suum  furtim  Musa  trahebat  opus,"  t.  j. 
do  české  prosy  přeloženo:  učedníkoval  jsem  soukromí  v  řemesle  spi- 
sovatelském; jakmile  začaly  vycházeti  Humoristické  listy,  zanášel  jsem 
tam  různé  svoje  pokusy,  arciť  jen  květným  pseudonymem  označené, 
a  když  jsem  roku  1860  dosáhl  vysvědčení  maturitního,  byl  jsem  prve 
již  od  Jos.  R  Vilímka  za  své  „literární"  plody  v  řeči  vázané  i  ne- 
vázané vybral  velikou  sumu  peněz  —  snad  celých  50  zlatých  í  — 
honoráře,  byl  jsem  již  vyznamenán  první  cenou  za  vesnickou  povídku, 
pod  kterou  jsem  také  hned  —  po  prvé  —  vlastní  své  jméno  vytisknouti 
dal.  Také  byly  již  v  oktávě  moje  nevinné  studentské  papíry  prošly  ohnčm 
policejní  prohlídky  a  několik  mých  pseudonym  nich  „publikaci"  v  Hu- 
moristických listech  stihla  konfiskace,  za  kterou  následovala  dlouhá 
soudní  procedura.  Měl  jsem  tehdy  šlakovitě  na  kahánku,  však  vyváznul 
jsem  štostně. 

Spisovatelské  povolání,  pro  které  jsem  u  sebe  dávno  byl  rozhodnut, 
bylo  také  příčinou,  že  vstupuje  na  universitu  obrátil  jsem  se  k  filologii; 
íilologie  a  literatura  nejlépe  se  k  sobě  hodily,  ano  zdály  se  mi  tehdy 
nerozdílnou  dvojicí. 

Když  jsem  se  na  podzim  r.  18(10  octnul  v  universitní  staré  a 
neťihledné  síni  Klementinské,  kde  se  posluchači  klasické  filologie  ze 
všech  tř-í  řečníkův  ke  společné  přednášce  shromáždili,  byl  tu  celý  mrak 
mladých  lidí  sedících  ve  škamnách  a  stojících  u  oken,  kolem  kuthedry 


Digitized  by  V:íOOQiC 


/.  Niederle  a  /*>.   Vclišský.  913 

a  kde  jaké  volné  místo  bylo.  Přišel  jsem  zároveň  s  Ant  Kotikem 
(nyní  okresním  tajemníkem  v  Nové  Páce),  přítelem  a  spolubydlitelem 
svým,  ze  všech  ostatních  znal  jsem  jen  ještě  asi  tři  tváře,  mezi  nimi 
Fr.  V.  Jeřábka,  —  nyní  profesora  české  vyšší  dívčí  školy  v  Praze, 
poslance  zemského  i  říšského,  —  kterému  jsme  již  byli  v  divadle  nadšeně 
tleskali.  Ponenáhlu  jsme  se  jedni  s  druhými  sbližovali.  Ze  starších  ročníků 
byl  tu  ještě  B.  Jedlička,  nyní  profesor  střední  školy  městské  v  Praze, 
/.  Gebauer,  nyní  profesor  české  university,  J.  Votruba,  nyní  profesor 
Pražského  gymnasia  v  Žitné  ulici,  J.  Ctibor,  nyní  profesor  v  Hradci 
Králové ;  prvním  rokem  byli  tu  s  námi  K.  Bouchá,  nyní  ředitel  českého 
gymnasia  na  Smíchove,  J.  Kubista,  nyní  profesor  historie  v  Budějovicích 
(pilným  čtenářům  Osvěty  asi  známější  pod  jiným,  přijatým  jménem), 
J.  Truhlář,  nyní  skriptor  universitní  knihovny  a  j. 

Hned  v  první  hodinu  spěchal  mě  Kotík  seznámiti  se  svým  Novo- 
packým spolnrodákem  J.  Niederlem;  tím  byla  pozornost  moje  zároveň 
i  na  Fr.  Velišskóho  obrácena.  Neboť  Niederle  a  Velišský  byli  jako 
blíženci;  oba  pocházeli  z  Jičínska,  narodili  se  v  jednom  roce  (1840), 
byli  na  Jičínském  gymnasii  spolužáky,  stejné  přišli  —  rok  před  námi  — 
na  universitu,  se  stejnou  horlivostí  se  věnovali  studiím  filologickým, 
v  Praze  některý  čas  i  v  jednom  bytě  spolu  zůstávali. 

Na  pohled  byli  sobě  dosti  nepodobni.  Niederle  byl  drobného  těla, 
zapadlých  prsou,  hubených  tváří  s  vynikajícím  orlím  nosem  a  velikým, 
jasným  čelem  —  Velišský  byl  sporé  postavy,  ramenatý,  kulatého  obli- 
čeje, vzezření  skoro  vždy  vážného  ano  přísného :  právě  v  těchto  mladých 
letech  byl  u  nebo  úsračv  řídkým  hostem,  kdežto  Niederle  mluvě  vždy 
se  usmíval.  Niederle  byl  v  chůzi,  v  odčvu,  ve  slovech  i  celém  smýšlení 
i\  živobytí  svém  vtělená  skromnost  a  šetrnost;  Velišský  jako  jinoch 
i  jako  muž  byl  sebevědomý,  odhodlaný,  podnikavý,  energický.  Niederle  byl 
společenský,  ochotný,  tichý,  milý,  proto  jsme  se  spolu  záhy  pobratřili, 
každý  mu  hned  byl  přítelem ;  Velišský  byl  v  sebe  uzavřený,  samotářský, 
v  hádkách  snadno  nevrlý  a  prudký,  ale  ovšem  veskrze  dobrý  a  šle- 
chetný člověk. 

Jakožto  akademikové  byli  oba  vynikajícími  íilistry.  Léta  studentská 
byla  u  nich  v  nejvlastnějším  slova  smyslu  léta  studií.  Aby,  jak  se  říká, 
užívali  mladého  věku,  toho  byli  velmi  daleci.  Pracovali  jak  moli.  Nikdy 
neměli  dlouhé  chvíle,  naopak  vždy  se  jim  času  nedostávalo ;  užívali  ho 
svědomitě,  ba  skrblili  jím  jako  lakomec  penězi,  nikdy  ho  nemařili  vy- 
hledáváním veselých  zábav,  neřku  zahálčivostí.  V  kollejích  místo  jejich 
dojista  nebývalo  prázdno;  také  mimo  školu  žili  dle  pravidla:  Prius 
studere,  dein  vivere.  Kousek  vezdejšího  chleba  sobě  vydělati  bylo  ne- 
zbytno, ale  této  starosti  věnovali  jen  vedlejší  síly  a  vedlejší  čas,  hlavní 
patřily  knihám,  íilologii.  Při  tom  všem  Niederle  ještě  na  příklad  všecky 
přednášky  v  kolleji  stenografované  doma  si  krasopisně  opisoval ;  myslím, 
že  by  jen  přehlížení  těchto  čistých,  úhledných  sešitů  na  leckterého 
studenta,  jemuž  prače  pod  vous  nejde,  vice  účinkovalo  než  dlouhé 
kázáni. 

Nynějšímu  mladému  pokolení  bude  se  zdáti,  že  asi  nekreslím  na  vlas 
věrně  dle  přírody,  že  asi  hodně  nadsazuji  jakožto  laudator  temporis  acti. 
A  přece   povídám  pouhou    pravdu.     Chvalořcčníkem  své  doby  a  svých 


Digitized  by  VirOOQlC 


914  V.  Vlček: 

vrstevníkův  před  dvaceti  roky  nikdo  asi  nebyl  méně  než  moje  maličkost. 
Přesvědčí  se  o  tom,  kdo  jen  přečte  moji  tehdejší  (v  Pozoru  dne  19. 
února  1863  pod  názvem  Být  či  nebýt  uveřejněné)  až  nad  míru  ostré 
„slovo  k  studující  vlastenecké  mládeži,"  ku  které  od  těch  času  zajisté 
nebylo  z  jejího  středu  tak  katonovsky  promluveno.  Cítili  jsme  tehdy, 
že  následkem  předcházejících  neblahých  let  nesmírně  mnoho  jest  do- 
háněti, proto  byli  jsme  k  sobě  přísní  a  neváhali  jsme  pohádati  se 
ostny,  které  šly  do  živého. 

O  úkolu  klasické  filologie  na  gymnasiích  jsme  už  tehdy  s  Nie- 
derlem  nejednou  rozmlouvali.  Já  o  tom  myšlenky  svoje  složil  v  úvaze 
O  čteni  starých  klasikův  na  gymnasiích,  uveřejněné  r.  1862  v  prvních 
číslech  Schulzovy  Osvěty.  Byl  to  jakýsi  program  našeho  budoucího 
učitelského  působení. 

Niederle  a  Velišský  věnovali  se  filologii  jediné  a  cele.  Když  odbyli 
(1864)  8  nevšedním  úspěchem  státní  zkoušky,  nevzaly  tím  jejich  studie 
konec.  Stali  se  oba  záhy  nejen  výbornými  učiteli  starých  jazykův  nýbrž 
i  na  slovo  branými  vědci.  Velišský  oblíbil  si  obzvláště  klasickou  archeo- 
logii, odebral  se  již  r.  1864  do  Itálie  i  strávil  tam  drahnou  dobu, 
pilně  studuje  antiquity  ve  Florencii,  Římě,  Neapoli,  ^  Pompejích  a  j. 
Později  (1872)  podnikl  cestu  na  východ,  navštívil  Řecko,  Gařihrad, 
Malou  Asii  a  Egypt.  Z  cestopisů  jeho  přinesli  jsme  v  Osvětě  nejednu 
ukázku;  budou  tvořiti  objemnou  knihu  a  rozmnoží  velmi  podstatně  naši 
cestopisnou  literaturu.  Byly  by  dojista  již  tiskem  vydány,  autor  u/.  jen 
pečoval  o  vhodné  a  hojné  illustrace,  když  jej  vražediiá  ruka  osudu 
tak  krutě  zasáhla. 

Prvním  a  hlavním  účelem  jeho  cest  —  také  do  západní  Evropy. 
do  Paříže,  Londýna  a  Berlína  r.  1878  —  bylo  studování  antických 
starožitností,  jako  se  Niederle  zas  obzláště  oborem  mluvnickým  a  slo- 
hovým obíral. 

Na  podzim  roku  1871  opět  nás  náhoda  svedla  v  těsnější  spolek; 
obývali  jsme  po  tři  léta  v  jednom  domě  na  Novém  Městě  Pražském 
v  Ječné  ulici.  Niederle  byl  mezi  tím  několik  let  profesoroval  v  Kla- 
tovech, Velišský  v  Hradci  Králové ;  pak  se  oba  dostali  na  akademické 
gymnasium  Pražské.  Já  rozloučiv  se  po  čtyřech  krátkých  lotech  s  drahou 
učitelskou,  vydával  jsem  tehdy  již  Osvětu.  Přistěhovav  se  do  tak  milého 
sousedství  netušil  jsem  ovšem,  jak  tragická  se  tu  zapřede  osnova. 

S  Velišským  zůstával  jsem  na  jedné  chodbě,  od  Niederla  byl 
jsem  dvěma  patry  oddělen,  však  obcoval  jsem  s  ním  více.  To  nešlo 
nikdy  bez  hojných  dišputů  filologických.  Jednou  poslal  jsem  Niederlovi 
lístek,  v  němž  bylo  i  slovo  ráčiz;  on  přišed  ke  mně  dolů  neopomenul 
vysloviti  svoje  mínění,  že  by  slušelo  psáti :  račiž.  O  to  jsme  pak  po 
několik  dní  spolu  bojovali  snášejíce  každý  své  důvody  a  analogie;  on 
posléze  přistoupil  k  dlouhé  hlásce  (pačiž,  paliž,  vábiž,  bkizni,  žťírlí, 
p/liž,  libiž,  zmowdři,  nelo/ťdi,  neprohloupí  atd.)  a  slíbil,  že  se  ho  zastane 
i  v  sezení  brusičův  Musejních. 

Zavedl  jsem  jej  do  literárních  schůzí  Umělecké  besedy.  Tam 
jednou  jeden  z  tehdejších  mladých  poetův  přednášel  o  českém  překlá- 
dání staroklasických  básníkův  hledě  dovoditi,  že  by  se  mělo  díti  no 
prosodicky  nýbrž  přízvučně;   podal  hned  svoji  ukázku  podobného  pře- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


/.  Niederle  a  Fr.  Velišský.  915 

kladu  Homérova,  ze  které  jsem  si  zapamatoval  jeden  takový  „pří- 
zvučný  hexameter" : 

Takto  řka  se  vzdálil  Hektor,  přílba  s  hlavy  vlála  mu. 

Hálek,  předsedaje  jak  obyčejně,  nemohl  miti  ovšem  valného  zalíbeni 
v  takto  zčešCovaném  Homérovi,  ale  princip  sám  dosti  se  mu  zamlouval. 
Já  věda,  že  má  již  toho  smyslu  pojednání  od  řečeného  poety  přijíti 
do  Květův,  dosti  ostře  jsem  proti  mínění  jeho  vystoupil.  Potom  ujal 
se  slova  Niederle,  hájil  prosodického  překládání  theoreticky  a  dotvrdil 
pak  náhledy  své  ukázkami  vlastního  překladu.  „To,"  prohlásil  Hálek, 
takto  veliký  odpůrce  všelikého  skolometství,  „to  je  překlad,  ve  kterém 
se  nesmí  změnit  ani  slovo  jako  v  otčenáši!"  I  požádal  na  místě  Nie- 
derla,  aby  o  Homérových  básních  učinil  v  Besedě  přednášku  dámám, 
a  po  této  zamluvil  si  u  něho  o  témže  předmětu  pojednání  do  Květů. 
Niederle  vyzvání  tomu  ochotně  vyhověl ;  pohříchu  však,  než  mohlo  po- 
jednání jeho  býti  vytištěno,  Květy  zanikly;  vyšlo  pak  v  Osvětě  r.  1874. 

Mistrovství  svoje  v  překládání  byl  Niederle  prve  již  osvědčil 
převedením  do  češtiny  Sofokleových  tragedií  Elektry  a  Ajanta;  jakož 
byl  důkladným  znalcem  antických  originálův  tak  výborně  uměl  zacházeti 
s  jazykem  rodným,  náležeje  do  počtu  nejlepších  stilistův  českých.  Věčná 
škoda,  že  mu  v  té  příčině  nebylo  dopřáno  vykonati  více! 

Byv  od  svých  představených  vyzván,  aby  sepsal  mlumúci  jazylca 
řeckého  pro  gymnasia  česká,  soustředil  od  r.  1872  veškeru  sílu  a 
činnost  svoji  ku  práci  této.  Dostal  dovolenou  ze  školy,  ale  zabýval  se 
dílem  svým  tak  snažně  i  ustavičně,  že  ve  mnohý  den  od  božího  rána 
do  večera  při  něm  seděl  a  sotva  za  soumraku  chvíli  na  procházku  vy- 
cházel. Bylo  to  přílišné  namáhání  na  tak  slabé  tělo;  domlouvali  jsme 
mu  nejednou,  aby  více  na  své  zdraví  pamatoval  —  on  si  jen  obyčejně 
poliboval,  že  mu  chvála  bohu  práce  taková  nic  neškodí,  a  vytrval  v  ní 
nepřetržitě  po  celé  dva  roky. 

Nejplnějším  právem  napsal  v  předmluvě  k  mluvnici  své,  „že 
všeliké  pomoci,  které  jsem  se  dohledati  mohl,  užil  jsem  svědomitě, 
a  že  nebude  snad  v  díle  tomto  ni  jedné  části,  jíž  bych  nebyl  hleděl 
zpracovati  a  vyložiti  samostatně  dle  nejlepšího  vědomí  a  zkušení  svého." 
Končí  pak  předmluvu  slovy:  „S  tím  odkládaje  péro  z  ruky  umdlelé 
nemám  jiného  přání,  než  aby  dílo  toto  w  fnt  n6)X  ^uóyt^fra,  přineslo 
touženého  ovoce,  aby  totiž  vlídného  dojdouc  přijetí  u  všech  našich 
pracovníků  na  roli  staroklasické  platně  pomáhalo  jim  přiváděti  milou 
mládež  naši  k  jasnému  poznání  nejen  jazyka^  nýbrž  i  ducha  toho  po- 
divuhodného a  nám  zvláště  mnohonásob  za  vzor  živý  postaveného  — 
národa  hellenského ! " 

Když  tato  slova  „v  Nové  Páce  v  září  1873"  dopsal,  jakkoliv  se 
umdlen  cítil,  přece  nenadal  se,  že  jsou  jeho  veřejnou  závětí.  Tělesná 
soustava  jeho  podlehla  přílišnému  břemenu  posledních  let,  zdraví  bylo 
nenapravitelně  podlomeno  —  Niederle  musil  ulehnouti  a  protrpěv 
dlouhou  bolestnou  nemoc,  dne  8.  září  1875  v  rodišti  svém  zesnul. 
Z  té  duše  jsme  tehdy  o  něm  pravili:  „Tichý,  neúnavný,  ušlechtilý 
pracovník,  vroucí  národovec,  milovaný  učitel,  muž  právě  integer  vitae 
scelerisque  pnrus,    u  všech,   kdož  jej  znali,   lásky   a  úcty   požívající  a 


Digitized  by  V:íOOQIC 


916  V.  Vlček: 

sám  v  srdci  svém  jiného  nechovající  než  dobroto  a  lásku,  zhasnal  nám 
zrovna,  když  duch  jeho  dozrál.  Jak  mnohé  oko  po  vlastech  našich  se 
při  té  zprávě  zarosilo!" 

Hle  tragédie! 

Bohužel,  nebylo  jedné  dosti.  Z  předčasné  smrti  Jindřicha  Niederla 
vyrostla  úžasná  tragédie  Františka  Velišského. 

Touže  dobou,  co  Niedcrle  pracoval  o  své  mluvnici,  Velišský  do- 
končoval své  hlavní  dílo,  vypsání  šivota  íicknv  a  llímanúv.  Niederle 
mu  r.  1872  samoděk  odevzdal  k  volnému  použití  materiály,  jež  raél 
z  oboru  toho  pohromadě.  Když  pak  se  Velišský  k  vydání  knihy  své 
ucházel  o  podporu  České  matice,  tato  rukopis  jeho  dala  posouditi  t^ž 
Niederlovi;  on  v  referáte  svém  pravil:  „Co  se  týče  věcné  stránky  díla 
svrchu  jmenovaného,  neváhám  zplna  přisvědčiti  k  sondu,  jejž  spisovatel 
sám  v  žádosti  své  vyslovuje  v  ten  smysl,  že  spis  jeho  vyrovná  se  nej- 
lepší toho  druhu  knize  německé  (Das  Leben  der  Griechen  und  Roemer 
von  Guhl  und  Koner),  vydané  knihkupectvím  Weidmannovským  v  Berlíně. 
Neboí  spisovatel  nejen  látku  knihy  této  svědomitě  ohledal  a  zpracoval, 
nýbrž  i  jiných  důležitých  pramenův  užil  a  to  tím  spůsobem,  že  nepře- 
stává nikde  prostě  na  podání  cizím,  nýbrž  vše  kriticky  na  základě 
zpráv  starověkých  probírá  a  dle  potřeby  doklady  opatřuje,  kromě 
toho  mnohé  stránky  i  z  vlastní  zkušenosti  pilnými  studiemi  i  hojnou 
autopsií  nabyté  samostatně  vykládá,  tak  že  leckteré  poklesky,  jež 
zmíněná  kniha  německá  v  sobě  chová,  zde  odstraněny  aneb  opraveny 
jsou.  V  uspořádání  látky  předčí  dle  soudu  mého  spis  prof.  Velišského 
nadřečenou  knihu  německou  tím,  že  starožitnosti  řecké  a  římské  nejsou 
odděleny  ve  dva  díly  od  sebe,  nýbrž  vedle  sebe  dle  jednotlivých  před- 
mětů se  probírají  a  dle  potřeby  též  srovnávají,  čímž  ovšem  i  podrob- 
nosti i  rozdíly  jejich  jasněji  vyniknou.  Ostatně  dovršena  bude  cena 
spisu  toho  nezbytně  potřebnými  obrázky,  jichž  spisovatel  (jak  mi  přímo 
z  úst  jeho  známo)  hojné  množství  dle  vlastního  výbčru  z  rozličných 
děl  cizozemských  opatřiti  hodlá." 

Uvádím  tento  úsudek  na  doklad  svého  pevného  přesvědčení,  že 
kdy  by  Niederle  byl  jen  o  dvě  léta  déle  zůstal  na  živu  a  tedy  nějaký 
čas  přečkal  dotištění  přítelova  spisu,  nikdy  by  nebyla  o  Životě  Římanův 
a  Řekův  vzešla  půtka,  která  se  Velišskému  stala  tak  osudnou.  On  a 
Niederle  byli  by  věc  nejklidnějším  spůsobem  vyrovnali  mezi  -sebou. 
Veřejná  kritika  byla  by  knize  Velišského  tu  onu  nepodstatnou  věc  vytkla, 
však  byla  by  ji  musila  uznati  za  to,  čím  bez  odporu  jest:  za  dílo 
důkladné  a  velmi  dobré,  za  nejdůležitější  zjev  českého  písemnictví 
v  oboru  klasické  archeologie.  Na  místě  toho  staly  se  některé  ty  věcné 
výtky  věcí  docela  vedlejší  a  učiněn  útok  na  osobu  autorovu,  vyslovenu 
nařknutí,  že  kniha  jeho  z  velké  části  jest  plagiát,  práce  cizí,  opsaná 
z  rukopisu  Niederlova. 

Proti  takovému  útoku  netoliko  na  svoji  knihu  ale  i  na  svoji  čest 
psal  Velišský  o  prázdninách  r.  1877  svoji  obranu.  Byl  na  letním  byte 
v  Stradonicích  za  Berounem,  já  na  Křivoklátě,  proto  jsem  se  s  ním 
té  doby  několikrát  setkal.  Byl  jsem  z  těch  nestranných  divákův,  kteří 
vzplanulých  vášní  nejživěji  litovali,  a  musil  jsem  toho  býti  svědkem, 
jak   veřejným    sporem    a  jmenovitě    oním    nařknutím    duch    Velišského 


Digitized  by  V:íOOQIC 


J.  Niederle  a  Fr.  Velišský.  917 

jako  strom  sekerou  v  kořenech  svých  byl  podťat ;  Život  Řekflv  a  Ří- 
manův přinesl  mu  smrt.  Duch  jeho  hluboce  raněný  ještě  po  několik 
let  se  usilovně  bránil,  však  rána  se  nehojila,  nýbrž  jitřila  se  vždy  ne- 
bczpcčněji,  až  posléze  zniřila  ducha,  načež  neodvratně  i  zhouba  téla 
následovala  ... 

V  těch  letech  vykonal  Velišský  ještě  jednu  obtížnou  i  nevděčnou 
práci :  k  podnětu  danému  z  Ruska  vydal  Život  Řekův  a  Římanů  v  ruském 
překlade,  v  Praze,  svým  vlastním  nákladem.  Vložil  do  toho  i  jmění 
své  rodiny,  neboť  mu  z  Rusi  dávána  jistá  naděje,  že  tam  kniha  jeho 
bude  úředně  do  škol  zavedena;  s.  tím  však  se  podnes  prodlévá,  a  tak 
ono  ruské  vydání  Vclišskému  z  největšího  dílu  na  skladě  zůstalo.  *) 

Ještě  jiná  zvláštní  starost  trudila  jeho  mysl.  Nejvyšším  vrcholem 
přání,  poslední  metou  všech  jeho  snah  u  něho  jak  u  Niederla  ode 
dávna  bylo :  státi  se  universitním  profesorem.  K  tomu  směřovaly  všecky 
Jeho  práce,  k  tomu  měla  mu  i  kniha  jeho  býti  podstatně  nápomocna  — 
však  na  místě  toho  mu  spíše  nadělala  překážek,  o  nichž  by  se  mu 
prve  bylo  ani  nesnilo  .  .  .  Celý  jeho  mužný  věk  byl  přípravou  na 
universitu,  a  to  tak  ustavičnou  a  pilnou,  že  ani  obyčejných  zábav  si  ne- 
dopřával: a  v  týž  rok,  kde  se  nám  posléze  university  české  dostalo, 
bytost  jeho  jako  imposantní  budova  náhlým  zemětřesením  rozpadla  se 
v  zříceniny  .  .  . 

Na  podzim  r.  1880,  kde  se  zdál  ještě  býti  v  plné  síle,  zamluvil 
jsem  si  u  něho  pro  Osvětu  pojednání  o  nových  vynálezech  na  poli 
klasické  archeologie.  Několik  statí  jeho  vytiskli  jsme  v  prvním  půlletí 
1881.  Před  odchodem  na  prázdniny  dal  ještě  k  dalším  kapitolám  zho- 
toviti četná  vyobrazení.  Ale  když  mi  po  feriích  odevzdal  novou  část  ruko- 
pisu, zarazil  jsem  se,  shledávaje  v  něm  na  každé  stránce  nějakou  slohovou 
nejasnost  a  neúplnost,  jakéž  před  tím  u  Vclišského  nikdy  nebývalo 
stopy.  Zasedl  jsem  s  ním  nad  rukopis,  hleděl  jsem  o  některých  místech 
doptati  se  jistoty  —  a  dostával  jsem  neurčité  odpovědi  o  věcech,  ve 
kterých  byl  Velišský  prve  u  nás  nejvyšší  autoritou!  Byl  jsem  tak 
nešťasten,  že  jsem  touto  cestou  první  spozoroval  děsné  chmury,  jež 
počaly  ducha  jeho  obestírati. 

Ještě  se  počátkem  nového  školního  roku  jal  vyučovati.  Avšak 
scházel  i  na  těle  tak  rychle,  že  mu  představení  samoděk  dali  dovolenou, 
aby  mohl  hledati  zotavení  v  mírnějším  ponebí.  Odcestoval  do  Itálie, 
ale  zdraví  jeho  se  tam  nezlepšilo.  Jeden  z  bratří  musil  pro  něj  dojeti. 
Pak  to  šlo  již  úžasné  s  kopce.  Ubohý  chodil  ještě,  ale  přestával  mluviti, 
stávaje  se  ke  všemu  lhostejným.  Ponenáhlu  obestřely  hrozné  mrákoty 
ducha  jeho  tak,  že  nikoho  neznal,  ani  choti  své  ani  svých  dítek,  jimž 
býval  tak  pečlivým  a  něžným  otcem,  V  červenci  1882  dán  byl  do 
Pražského  ústavu  choromyslných  —  ale  poslední  pablesk  naděje,  že 
by  mohl  býti  vy  hojen,  brzo  i  tu  zhasl.  Po  dlouhé  smutné  měsíce  byl 
už  jen  —  za  živa  mrtvým.  Neměl  už  ani  o  sobě  nijakého  vědomí, 
musili  jej  oblékati,  svlékati,  krmiti.  Žalostná  lidská  troska:  na  níž  bylo 

^)  Českého  vydání  jest  už  jeu  malý  zbytek,  jenž  bude  nepochybné  počátkem 
nového  školního  roku  rozehrán,  a  kniha  dožije  se  bohdá  několikera  vydání 
jako  mluvnice  Nied'*rlova. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


918  J'  TouéiinsJcý: 

srdceloniné    podívání    tém,    kdož    znali  prve  toho  pevného,    statečného, 
rázného  muže !  .  .  . 

V  neděli  dne  6.  srpna  letošního  se  v  tiché  ulici  před  Pražským 
blázincem  potkali  dva  známí,  bývalí  gymnasiální  spolužáci. 

„Kde  jsi  chodil?"  ptal  se  první. 

„Byl  jsem  na  telegrafním  úřadě,"  odtušil  druhý,  „poslat  pozdrav 
ke  slavnosti  Novopacké." 

„Co  pak  se  tam  slaví?" 

„Odhalení  pamětní  desky  na  domě,  kde  profesor  Niederle  zemřel.* 

„Věru,  ten  si  tak  vděčného  uznání  dobře  zasloužil!  —  A  kam 
jdeš  nyní?" 

„Pozeptat  se  tuto  na  profesora  Velišského." 

„Ano  —  jak  pak  jemu  jest?" 

„Pracuje  k  poslední  hodině  ..." 

V  úterý  potom  Velišský  dotrpěl.  Zrovna  jako  dřív  Niedcrle  za- 
nechal i  on  vdovu  se  třemi  nedospělými  a  ovšem  nezaopatřenými  dětmi. 

Když  jsme  kráčeli  za  jeho  rakví,  nemohl  jsem  se  zas  jednou 
ubrániti  rozjímání,  jak  originelní  a  plodní  jsme  my  Čechové  v  tom, 
utkávati  takovéto  životní  tragédie.  Osudy  naše  vypadají  podle  toho  .  .  . 


Kníže  Qorčakov  a  jeho  dolsa. 

Pi6e 

Jos.  J.  Toužlmský. 

(Pokračování.) 
111. 

'ohleďme  nyní  na  původ,  mládí  a  státnickou  školu  kn.  Gorčakova. 
Gorčakovi  náležejí  k  nejproslulejším  rodinám  ruským,  jež 
pávod  svflj  odvozují  až  od  samého  Rurika.  Alexandr  Michaj lovíc 
upoutal  na  sebe  pozornost  nejen  svou  úspěšnou  činností  a  mnohými 
zkušenostmi  ale  i  národním  směrem  svým,  tak  ze  uvítán  byl  jako 
muž  nové  doby,  jako  vítězství  národního  Kuska  nad  Ruskem,  jež 
ve  vyšších  vrstvách  svých  bylo  nenárodní. 

Mezi  devětatřicíti  rodinami,  jež  odvozují  původ  svůj  od  Rurika, 
zaujímají  knížata  Gorčakovi  třetí  místo.  První  místo  náleží  knížatům 
Odojevským,  kteří  již  jen  jako  knížata  Odojevští  Maslovi  kvetou,  a  druho 
místo  knížatům  Kolcovům-Masalským,  mladší  to  včtvi  Odojevských. 
Rurikův  potomek  v  jedenáctém  koleně  byl  sv.  Michael,  kníže  Cerni- 
govský,  jenž  r.  1246  zemřel  smrtí  mučednickou.  Čtvrtý  jeho  syu  byl 
kn.  Mstislav  Michajlovič  z  Karačeva,  jenž  byl  praděd  kn.  Romana  Iva- 
novice z  Kozelska  a  Peremyšlu,  jehož  potomek  v  osmém  koleno  ku.  Ivan 
Feodorovič  z  Kozelska  a  Peremyšlu  příjmením  zval  se  Gorčak.  Syn  jeho, 
kn.  Petr  Ivanovic,  byl  pak  první,  jenž  zval  se  Gorčakov.  Byl  r.  1609 
vojvodou  ve  Smolensku  spolu  s  proslaveným  bojarem  Šeinero.  Oba  hájili 


Digitized  by  V:íOOQ IC  1 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba,  919 

hrdinně  po  léta  Smolensku  proti  velkému  vojsku  polskému.  Marné  po- 
hádal polský  král  Zigmund  III.  oba  hrdiny,  aby  připojili  se  k  jeho 
synu  Vladislavovi,  jenž  od  jedné  strany  prohlášen  byl  za  cara.  Ani  Gor- 
éakov  ani  Sein  nechtěli  státi  se  zrádci  své  otčiny.  Posléze  byl  Smolensk 
dobyt  a  Gorčakov  odveden  do  zajetí  do  Polska,  kdež  zahynul.  Také 
vnuk  jeho,  Boris  Vasiljevič  Gorčakov,  proslavil  se  za  cara  Petra  Ve- 
likého. Se  jménem  Gorčakových  setkáváme  se  pak  na  každé  stránce 
dějin  ruských.  Kn.  Aleksoj  Ivanovic  Gorčakov  byl  ministrem  války 
v  těžké  době  r.  1812,  kdy  Napoleon  I.  s  pomocnými  sbory  celé  téměř 
Evropy  táhl  do  Ruska,  kde  sláva  jeho  i  moc  byly  pohřbeny. 

Kn.  Alexandr  Michajlovič  Gorčakov,  narodiv  se  4.  (16.)  července 
1798,  byl  jediný  syn  generála  kn.  Michaela  Alexandroviče  Gorčakova, 
jenž  zemřel  30.  prosince  1831  (11.  ledna  1832),  a  hr.  Heleny  Vasi- 
Ijevny  z  Fersen,  vdovy  po  saském  generálu,  bar.  J.  G.  Osten- Sackenovi. 
Vzdělání  svého  nabyl  náš  Gorčakov  na  půdě  domácí.  Náleží  k  onomu 
lesklému  souhvězdí,  jež  první  vyšlo  z  lycea  v  Carském  Selu  od  Ale- 
xandra I.  založeného.  Byl  to  zvláštní  život  v  ústavu  tom!  Vzdor  ab- 
solutismu panovala  tam  volnost  skoro  neobyčejná.  Ředitelem  ústavu,  od 
něhož  zakladatel  mnoho  si  sliboval,  byl  sám  ministr  vyučování  Rázu- 
movský.  Gorčakov  náležel  k  nejlepším  učůům  tak  jako  Puškin  k  nej- 
horším. Oba,  Gorčakov  i  Puškin,  zachovali  si  odtud  upřímné  přátelství 
až  do  hrobu.  Puškin,  již  tehdy  básník,  věnoval  Gorčakovu  při  rozloučeni 
báseň,  v  níž  za  věrnost  přátelskou  žádá  ho  pro  doby  života,  kdy  snad 
se  neshledají,  a  mimo  jiné  přeje  mu,  aby  „bůh  lásky  byl  neodvratným 
jeho  průvodcem  až  k  břehům  Stygu."  Charakteristické  pro  ústav  ten 
jest,  že  mezí  učiteli  byl  vlastní  bratr  hrůzovládce  francouzské  revoluce 
z  r.  1791.  Byl  to  de  Boudry,  kteréž  jméno  obdržel  od  Kateřiny  II., 
jež  nechtěla,  aby  okolí  ruského  dvora  zdobilo  jméno  Maratovo.  Vyučoval 
důležitému  předmětu,  francouzskému  jazyku  a  francouzské  slovesnosti. 
Hlásil  se  však  až  do  konce  života  nejen  k  jméno  ale  i  k  zásadám 
svého  bratra  a  s  předmětem  svým  vykládal  i  názory  Voltairovské.  Na 
ústavě  tom  utvrdil  v  sobě  Gorčakov  vroucí  lásku  k  vlasti,  jížto  vy- 
znamenávají se  mužové  Puškiiiovy  doby.  Odtud  přinesl  si  vzdělání, 
jakého  té  doby  vůbec  bylo  možno  nabyti,  a  smysl  pro  všechno  ušlechtilé 
a  krásné,  jejžto  zachoval  po  celý  život  při  všech  klopotách  politiky  a 
státnické  činnosti.  Ještě  v  den  padesátiletého  jubilea  státní  služby 
kn.  Gorčakova,  13.  (25.)  června  1867,  vzpomněl  car  Alexandr  II.  ústavu 
toho  v  reskriptě,  v  němž  pravil  Gorčakova:  „Zvěčnil  jste  památku 
prvních  odchovanců  ústavu  toho  a  oprávnil  účel  i  přání  vysokého  za- 
kladatele, blahé  pamčti  cara  Alexandra  L,  jenž  ústavu  vytkl  úkol,  aby 
byl  semeništěm  státníků  naši  vlasti." 

Jako  devatenáctiletý  jinoch  vstoupil  kn.  Gorčakov  v  červnu  1817 
do  statui  služby,  a  sice  do  ministeria  xahraničných  věcí  v  hodnosti 
titulárního    rady.  ')     Od  doby  té  počíná  státnická  průprava   a   zkušená 


*)  Jest  to  devátý  sin  peň  státní  hodnosti,  jichžto  celktMn  jest  14.  Petr  Veliký 
úkazem  ze  dne  24.  l(?dna  1722  zavedl  služby  státu  konané  za  měřítko 
hodnosti,  kteréž  i  urozenost  podřídil.  Pu vodné  bylo  takovýchto  hodností 
státní  služby  čili  činu  IG,  později  obmezeny  na  14.  Prvních  8  stupňů 
poskytovalo  dědičné  šlechtictvi,  další  dva  šlechtictví  osobní.  Nyní  děli  se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


920  •^.   Toužim^kij: 

Gorčakova.  Mistrem  v  politice  byl  mu  sice  Nesselrode,  ale  na  štěstí 
ostala  škola  ta  na  Gorčakova  bez  účinku.  S  Nesselrodem  účastnil  se 
mladistvý  Gorčakov  r.  1820  kongresu  panovníků  v  Lublani  a  pot4)m 
1822  ve  Veroně.  Na  obou  poznal  z  osobního  styku  kn.  Metternicha, 
duši  reakce  tehdejší  doby.  Tři  panovníci  svaté  alliance  a  jich  ministři 
shromáždili  se  ve  Veroně,  aby  zažehnali  revoluční  hnutí  v  Neapoli, 
Sardinii  a  Špančlích.  Kecko  krvácelo  toho  času  za  svou  svobodu,  a 
moc  turecká  hrozila  mu  již  úplnou  záhubou.  Zoufající  národ  vyslal 
Metaxu  a  Jourdaina  s  listy  ke  křesťanským  panovníkům  a  zvláště 
k  Alexandru  I.,  že  nemůže  přece  chtíti,  aby  Řecko  dokrvácelo.  Gorčakov 
byl  svědkem  jednání  toho.  Celá  Rus  byla  pro  zakročení  ve  prospécb 
Řecka.  Pozzo  di  Borgo  a  Capodistria,  kteří  tu  byli  s  Gorčakovera, 
domáhali  se  u  cara  pomoci.  Car  kolísal,  jeho  cit  a  přesvědčení  byly 
tytéž  jako  celé  Rusi,  ale  Metternich  dovedl  ho  ovládnouti.  „Miluji  Řeky,* 
pravil  posléze,  „modlím  se  za  ně,  ale  vidím  revoluci  pod  jejich  prapory 
a  proto  nemohu  pro  ně  ničeho  učiniti." 

Gorčakov  byl  potom  při  vyslanectvech  u  většiny  dvorů  evropských. 
R.  1822  jmenován  byl  prvním  tajemníkem  při  vyslanectvu  v  Londýne,  ') 
r.  1824  v  téže  hodnosti  v  Římě,  r.  1S27  vyslaneckým  radou  v  Berhnč, 
se  zvláštními  poselstvími  odebral  se  do  Florencie  a  Luccy.  R.  183o 
ustanoven  byl  za  vyslaneckého  radu  do  Vídně,  kdež  v  nepřítoranosti 
Tatiščeva  čtyřikráte  byl  chargé  ďalfairos.  Při  tom  v  stupnici  hodnosti 
postoupil  r.   1838  za  skutečného  tajného  radu. 

Choulostivý  důvěrný  úkol,  jenž  ho  na  řadu  let  zdržel  od  vydat- 
nější státnické  činnosti,  byl  mu  svěřen,  když  r.  1841  jmenován  byl 
mimořádným  vyslancem  u  královského  virtemberského  dvora  v  Stuttiíartc. 
liyl  to  sňatek  nejmladší  dcery  carovy,  velkokněžny  Olgy  s  následníkem 
Karlem  virteniberským.  Car  Mikuláš  měl  nehodu  se  sňatky  svých  dcer. 
Sličností  i  vřelostí  vynikající  volkoknožna  Maric  dovedla  vymoci  sobe 
v  slabé  chvíli  svolení  něžného  otce  k  sňatku  s  vévodou  Maxem  z  Leuchtcii- 
berga,  synem  Eugéna  Beauharnais,  mužem  sice  sličným  avšak  neznačným 
a  k  tomu  katolickým  důstojníkem  bavorského  jízdectva.  Marně  namáhali 
se  důvěrníci  carovi  i  cizí  diplomati,  aby  překazili  sňatek  s  princem, 
jehož  pouhé  jméno  pohoršovalo  legitimistické  smýšlení.  Manželství 
velkokněžny  s  lehkomyslným  vévodou  bylo  ostatně  dosti  neštastué. 
K  tomu  ještě  stalo  se,  že  nevlastní  teta  Leuchtcnbergova,  princezna 
Mathilda,    dcera    starého    Jéroma  Bonaparta,    r.   1841    provdala   se  za 

takto:  1.  Polní  maršálek  neb  generál-adniirál  ve  vojštc.  Skutečný  t^ijiiý 
rada  prvního  stupně  v  úřade.  2.  Generál  neb  admirál.  Skutečný  tajn} 
rada  druhého  stupně.  3.  Generál -lieutenant.  Tajný  rada.  4.  Generál-major. 
Skutečný  státní  rada.  5.  Státní  rada.  6.  Plukovník.  Kolleg.  rada.  7.  TchI- 
plukovnik.  Dvorní  rada.  «.  Major.  Kolleg.  assessor.  9.  Štábní  setník.  Ti- 
tulární  rada.  10.  Setník.  Kolleg.  tajemník.  11.  Poručík.  12.  Poddftstojmk. 
Vládní  tajemník.  IH.  Praporník  vysšilio  stuj>né.  Arehivista.  14.  Praporník. 
Kolleg.  registrátor.  Dvéma  prvním  činům  přísluší  titul  Vysokoprevoscho- 
ditelstvo;  dvěma  druhým  Prevoschoditelstvo;  páténui  činu  Vysokorodije . 
šesténui,  sedmému  a  osmému  Vysokoblagorodije;  zbývajícím  šesti  Blago- 
rodije.  Stal  se  tudíž  (íorčakov  ve  státní  službě  pouze  Blagorodijem,  ačkoliv 
dle  rodu  mel  titul  Sijatelstva,  Jasnosti. 
')  Delessert,  Pr.  Gortschakofí",  Tambassadeur  russe  á  Vienne.   Ijipskí>  \^A 


Digitized  by  VirOOQlC 


Knize  (rorvahov  n  jeho  doha.  921 

ruského  bohatce,  známého  Anatola  Demidova,  a  car  Mikuláš  musil 
o  sobě  nechat  kolovati  slovo,  že  jest  „otcem  jednoho  svých  poddaných." 
Také  druhá  dcera,  velkoknéžna  Alexandra,  provdala  se  pouze  za  prince 
Bedřicha  z  Darmstadtu.  Proto  bylo  přáním  carovým,  aby  aspoň  třetí 
uzavřela  přiměřený  siiatek.  Ale  král  Vilém  I.  nebyl  naklonén  sňatku 
tomu  a  také  ze  strany  pruského  krále  cinéiiy  obtíže.  Obávánoť  se  ze- 
jména přílišného  vzrůstání  ruského  vlivu  v  Némecku.  Hladký  Gorčakov 
dovedl  však  obtíže  ty  překonati.  Nedosti  na  tom,  slíbil  carevné  přinésti 
i  další  oběť :  zříci  se  prozatím  rozsáhlejší  působnosti  a  setrvati  v  Stutt- 
garte, dokud  velkoknéžna  nevpraví  se  úplné  v  nové  jí  nesnadné  poměry. 
Šlo  o  to,  aby  mladistvá  paní  srovnala  se  se  svéhlavým,  příkrým  králem, 
aby  uvykla  životu  s  málo  pťivabným  následníkem  a  při  tom  aby  dovedla 
pohřešovati  velkolepého,  nádherného  života  zimního  paláce  a  zdomácnéti 
v  okolí  většinou  podivínských,  obmezených  osob  s  velikými  nároky. 
Po  osm  let  byl  jí  tu  Gorčakov  rádcem  a  prostředníkem  v  rozličných 
nesnázích,  kteréž  zejména  v  letech  1848  a  1849  stávaly  se  povážlivými. 

Teprve  r.  1850  jmenován  byl  zároveň  ruským  plnomocníkem 
u  německého  spolku  ve  Frankfurtě  a  tím  opět  uveden  do  plného  proudu 
politického,  kdež  setrval,  až  byl  r.  1854  povolán  do  Vídně.  Podotkli 
jsme  již,  že  z  doby  této  pochází  Gorcakova  známost  s  Bismarckem. 
Ostatně  neodcizoval  se  ani  v  Stuttgarte  ani  ve  Frankfurtě  ruskému 
životu.  Ve  Visbadenn  žila  značná  ruská  kolonie,  s  nížto  Gorčakov 
udržoval  stále  živé  styky.  Zde  sídlil  i  básník  Žákovský,  a  častěji  zdržoval 
se  tu  i  spisovatel  Mrtvých  duší  a  Revisora,  Gogol. 

Gorčakov  prozrazoval  ve  všem  ne  tak  aristokrata  rodového,  jako 
aristokrata  ducha  i  vzdělání.  Jelio  záliba  v  staromodním  kroji  zvyšovala 
ještě  dojem  jeho  zevnějšku.  Svými  vysokými  nákrčníky  a  těžkými  sa- 
metovými vestami,  jimž  ostal  věren  i  co  kancléř,  vzdoroval  měnivé 
módě,  jako  by  osvědčoval  tím,  že  předpisy  její  jsou  jen  pro  velký  dav 
a  strojivou  mládež,  ale  muž  velkého  povolání  že  musí  býti  prost  mě- 
nících se  titěrností. 

Co  mu  zjednalo  velikou  oblibu  a  způsobilo,  že  povolání  jeho 
k  nejvyššímu  úřadu  státnímu  uvítáno  bylo  jako  známka  nové  doby  na 
Rusi,  byly  hlavně  známé  stránky  jeho  povahy,  že  byl  nachýlen  snahám 
přítomnosti  a  smýšlení  národnímu.  Při  všech  příležitostech  měl  na 
zřeteli,  aby  diplomacie  byla  ve  styku  s  veřejným  míněním  a  dbala 
projevů  národního  vědomí.  On  znám  byl  také  nejen  jako  příznivec 
áměru  národního  ale  i  jako  muž  volnosti,  zejména  jako  přívrženec 
zrušení  nevolnictva,  jímž  tehda  zanášely  se  mysli  celé  vzdělané  Rusi. 
K  tomu  pojilo  se  ovšem  i  rozhodné  jeho  chování  ve  Vídni  a  očekávané 
jeho  důsledky. 

IV. 

Národní  politika  kn.  Gorcakova  stala  so  hnedle  v  Evropě  citelnou, 
a  to  aniž  by  Rusko  zbrojilo  neb  jakékoliv  oběti  přinášelo.  Politika 
Bnolova  za  Krymské  války  přivedla  Rakousko  k  úplnému  osamocení, 
jedinou  oporou  jeho  ostal  německý  spolek  se  svou  pochybnou  pomocí. 
Ruská  zahraničila  politika  vedena  byla  s  největší  opatrností,  ale  zároveň 


Digitized  by  LjOOQIC 


n 


922  *f'  Touzimský: 


i  dňraznosti.  Ve  všech  záhadách  a  nesuázích  politického  stavu  véci  za 
hranicemi  dovedl  Gorčakov  zjednati  Rusku  vliv,  aniž  ho  k  čemu  za- 
vazoval. Vyhýbíyíc  se  válečným  zápletkám  a  sesilujíc  se  doma  rozsáhlými 
opravami,  nabývalo  Rusko  závažného  hlasu  v  radě  evropských  mocí, 
a  také  z  něho  u  vědomí  své  síly  dovedlo  kořistiti.  Bez  vlastního  při- 
činění, pouhým  důsledkem  národní  politiky  a  závažnosti  Ruska,  jíž 
Gorčakov  mu  dovedl  zjednati,  stalo  se,  že  hnedle  menší  státy  obracely 
v  těžkostech  svých  zřetel  k  Petrohradu.  Byly  to  zejména  Srbsko, 
Multany  i  Valašsko  a  Itálie.  Avšak  i  Prusko  počalo  v  Petrohradě  za- 
přádati svou  politiku,  kteráž  potom  setkala  se  s  tak  značnými  úspěchy. 
Pařížský  mír  valně  změnil  poměr  srbského  knížectví  k  evropský-m 
mocem ;  Rusko  sice  pozbylo  tam  formálně  zvláštního  vlivu,  avšak  zároveň 
nemělo  ani  Turecko  práva  zakročovati  ve  vnitřní  věci  knížectví,  aniž  která- 
koliv evropská  moc.  Dříve  záleželo  jenom  na  knížeti  a  vládě,  aby  některá 
moc  tam  nabyla  rozhodujícího  vlivu  a  počala  sama  tam  hospodařiti. 
Mírem  Pařížským  nastala  však  ochrana  a  záruka  všech  mocí.  Toho  záhy 
dovedly  užiti  živly  národní  v  Srbsku.  Již  před  Krymskou  válkou  vzmohl 
se  v  Srbsku  vliv  rakouský,  tím  více  však  za  války  Krymské.  Vláda 
Alexandra  Karaďorděvice  byla  slabá  a  nenárodní.  Kníže  a  jeho  mini- 
sterstvo byli  v  ustavičných  sporecli  se  státní  radou  o  pravomoc,  a 
podporou  Rakouska  a  Turecka  vítězil  brzy  ten  brzy  onen.  Bělehrad, 
sídlo  vlády  a  hlavní  město  země,  byl  vedle  turecké  posádky  takřka 
již  rakouský.  O  všech  slavnostních  dnech  panovnické  rodiny  rakouské 
přicházela  ze  Zemuně  rakouská  vojenská  hudba  —  jak  pamětníci  vy- 
pravují —  i  do  Bělehradu  a  procházela  ulicemi  města.  Slavnostní  den 
rakouský  slavíván  vojensky  nejen  v  Zemuni  ale  i  v  Bělehradě.  Kara- 
ďordévič  za  své  vlády  od  převratu  r.  1842,  kdy  rodina  Obrenovičů  byla 
vypuzena  ze  země,  podléhal  čím  dále  tím  více  cizímu  vlivu.  Posléze 
dvě  léta  po  Pařížském  míru  počala  se  v  zemi  vzmáhati  národní  oposice. 
Heslem  jejím  stalo  se:  svolání  velké  ústavodárné  národní  skupštiny, 
kteráž  by  učinila  přítrž  neblahému  stavu  a  zavedla  lepší  pořádek  v  zemi. 
V  agitaci  pro  svolání  velké  skupštiny  spojili  se  živlové  národní  a  svo- 
bodomyslní s  přívrženci  Obrenoviců.  Avšak  čeho  mohli  docíliti,  když 
Rakousko  a  Turecko  stále  měly  rozhodný  vliv  v  zemi?  V  tom  přišla 
jim  vhod  politika  Gorčakova.  Když  ke  dni  sv.  Ondřeje  30.  listopadu 
(12.  pros.)  1858  svolána  byla  velká  skupština  do  Bělehradu,  tušilo  se 
již,  jaký  bude  její  účel.  Rakousko  soustředilo  značnější  vojenskou  moc 
na  Sávě  a  Dunaji  i  chtělo  vyslati  do  Bělehradu  na  ochranu  Karador- 
děviée  a  starého  stavu  věci  několik  pluků.  Avšak  Rusko  a  sblížená 
s  ním  Francie  rozhodně  se  tomu  postavily  na  odpor,  začež  jim  také 
potom  (2./14.  pros.)  skupština  jménem  národa  vyslovila  díky.  Také 
generál  Stratimirovic  s  prostřednictvím  z  Vídně  vyslaný  byl  odbyt. ') 
Výsledkem  skupštiny  bylo  sesazení  a  vypovězení  Karaďorděvice,  nová 
ústava  a  povolání  starého  Miloše  Obrenoviée  za  dědičného  knížete 
srbského.  Politika  Gorčakova  pomohla  národu  srbskému  k  vítězství,  a 
to  na  základě  samé  smlouvy  Pařížské:  nedopouštěti  zakročování  do 
vnitřních  věcí  srbských.     Srbsku   nastala   od  skupštiny    Svatoondřejské 


')  Nil  Popov:  Srbsko  po  míru  Pařížském. 

Digitized  by  ViíOOQIC 


Knize  Gorčakov  a  jeho  doba,  ()23l 

nová  doba;  snahou  a  cílem  vzpruženébo  národního  vědomí  stalo  se 
vypuzení  Turků  ze  Srbska,  samostatnost  Srbska  a  osvobození  slovanských 
národů  na  Balkánském  poloostrově. 

Podobný  obrat  jevil  se  i  v  Multanech  a  Valašsku.  Již  Buol  pro- 
hlásil Gorčakovu  ve  Vídni,  že  politika  Rakouska  na  východě  určena 
jest  mapou.  Úrodná,  bohatstvím  přírodním  oplývající  Podunajská  knížectví 
byla  sama  sebou  dosti  lákavá;  důležitý  krom  toho  jest  i  veletok  Dunaje. 
Rakousko  mělo  na  zřeteli  dolní  Dunaj;  pojištěním  sobě  na  něm  moci 
své  mohlo  nabyti  rozhodné  převahy  na  východě.  Avšak  Rusko  s  Francií 
podporovaly  nejen  co  největší  samostatnost  ale  i  jednotu  obou  zemí, 
jež  r.  1861  prohlášena  byla  v  Bukurešti  a  Jassech  a  z  Multan  a  Va- 
lašska vůlí  zemských  zastupitelstev  stalo  se  sjednocené  knížectví  ru- 
munské čili  Rumunsko. 

Hlavní  pozornost  obracela  však  na  sebe  Itálie.  Nepokoje  a  růz- 
nice nabývaly  od  míru  Pařížského  stále  větší  ostrosti.  Zde  změnil  se 
dřívější  poměr  úplně.  Rusko,  druhdy  spojenec  Rakouska,  ustoupilo  od 
ného  a  bylo  v  důvěrném  poměru  k  Piemontu.  Gorčakov  snažil  se  jedině 
válku,  když  již  zdála  se  nezbytnou,  obmeziti  na  jistý  obvod  a  zabrá- 
niti vzplanutí  války  evropské.  K  tomu  cíli  jednal  s  Anglií,  Francií  a 
německým  spolkem  i  navrhnul  velmocem  kongres,  na  kterém  by  spory 
bez  krveprolití  vyřízeny  byly.  Rusko  přihlíželo  nejprve  mlčky  na  spo- 
lečné úsilí  francouzské  a  piemontské  diplomacie.  Posléze  prohlásil 
Gorčakov,  že  Rusko  nikterak  nebude  tomu  překážeti,  budeli  Francie 
domáhati  se  revise  zvláštních  úmluv  rakouských  v  Itálii,  ovšem  ale  že 
trvá  na  smlouvách  z  r.  1815  a  podporovati  bude  zprostředkující  ná- 
vrhy velmocí  k  zachování  míru.  Rakousko,  jež  se  vzpíralo  revisi,  ostalo 
osamoceno.  Gorčakov  naproti  tomu  získal  návrhům  ruským  všechny 
ostatní  moci  evropské.  Ruský  návrh  na  kongres  od  Gorčakova  za  těchto 
okolností  velmocem  zaslaný  obsahoval  tyto  předměty  jednaní :  zjednání 
míru  mezi  Rakouskem  a  Piemontem,  vyklizení  církevního  státu  ze 
strany  Rakušanů  a  Francouzů,  konfederace  malých  italských  států  na 
místě  jejich  smluv  s  Rakouskem  a  poradu  o  nutných  opravách  v  Itálii. 
Všechny  evropské  moci  souhlasily  s  kongresem  a  těmito  předměty,  ani 
Rakousko  se  nevyjímalo  v  zásadě,  však  shledávalo  pokoření  v  tom,  že 
má  na  roven  býti  postaveno  s  malým  Piemontem,  že  Piemont  se  stejným 
právem  nejen  má  se  účastniti  kongresu  ale  dokonce  i  ve  jménu  Itálie, 
a  že  proti  státu  tomu  má  rakouská  říše  obhajovati  svou  vládu  v  Itálii. 
Rakousko  činilo  námitky  proti  těmto  okolnostem.  Když  však  bylo  do- 
loženo, že  kongres  odbude  se  třeba  i  bez  Rakouska,  stavěl  se  hr.  Buol, 
jako  by  návrh  kongresu  přijímal,  žádal  toliko,  aby  Rakousku  zaručeno 
bylo  jeho  držení  v  Itíilii  a  aby  súčastněné  státy  odzbrojily.  Vědělo  se 
však  napřed,  že  Piemont  ani  Francie  na  tyto  podmínky  nepřistoupí; 
proto  je  všechny  moci  považovaly  jako  zamítnutí  kongresu.  Napoleon 
III.  odpověděl  Rakousku,  že  Francie  nezbrojila  a  nemůže  tedy  také 
odzbrojovati,  že  odzbrojovati  jest  na  Rakousku.  Rakouské  vojsko  pře- 
kročilo pak  Tessino,  aby  prve,  než  Francouzi  dostaví  se  ku  pomoci, 
porazilo  piemontskou  armádu.  Rakouská  vláda  prohlášena  byla  nyní 
zjevně  ode  všech  mocí  za  rušitelku  pokoje  a  uvalována  na  ni  odpovědnost 


Digitized  by  V:íOOQIC 


líti 


924  J'  Touíimslý: 

za  těžké  zápletky,  jež  nastati  hrozily.  Nicméně  sluší  u/nati,  že  k  uhá- 
jení držení  italského  byla  to  pro  Rakousko  jediná  cesta. 
i'  Válka   italská  podobala    se    všeobecnému    revolurnímu    boji.     Xa 

I;  ěas  zdálo  se,  že  zakročí  také  Anglie,  aby  nedopustila  francouzské  moci 

L  činiti  další  pokroky  na  Apenninském  poloostrově.  Hrozilo  tím  nebezpečí 

evropské  války.     Rakousko  dovolávalo  se  pomoci  hlavně  u  německého 
;•  spolku,  naléhalo,  aby  vytrhla  německá  branná  moc  k  Rýnu  a  olirozila 

ř^  Francii,    aby  nemohla   do  Itálie,    aspoň  ne  s  větší  mocí.     Prusko  po- 

W'  stavilo  již  také  několik  armádních  sborů,  a  německý  spolek  přijal  návrh 

k.  pruský,  aby  branná  moc  německého  spollai  byla  pohotově  do  pole  vy- 

b  trhnouti.  Avšak    z  Petrohradu  došly  výstražné  lihisy.  Ve  zvláštním  vy- 

ř  jednávání  s  Rakouskem   byl  pak    rozhodně  zamítnut   jeho  návrh ,    aby 

U/  poslán  byl  nějaký  německý  sbor   k  Rýnu,    by  Francie  musila  rozděliti 

ÍJ<  své  síly.  Prusko  dalo  v  odpověd,  že  již  dlouho  chtělo  učiniti  opatřeni 

bezpečnosti  vůči  nejistému  stavu  věcí  a  že,  ač  bez  všelikého  účastenství, 
přece  nechce  býti  neozbrojeno. 
é  S  tím   však  nesouhlasily  mnohé  německé  státy;    zejména  Sasko. 

Iř-  Bavory,    Hanoversko    a   některé  jiné  menší  byly    nad  míru    pobouřeny 

i'  zprávami  z  Itálie  a  chtěly  válce.  Vůči  tomuto  stavu  věcí  kn.  Gorčakov 

vyslovil   se    v  oběžníku   ze  dne   15.  (27.)  května    1850,    aby    německý 
Y'  spolek  vzdal  se  snah,  jež  by  vésti  mohly  k  válce,  jelikož  by  r  takorvm 

I'  případě  Petrohradská  vláda  nemohla  se  zachovati  neríuně.  Jedině  saský 

?  ministr  zahraničných  věcí,  bar.  Beust,  který  již  tehda  byl  by  rád  dělal 

r-'  velkou    politiku,    odpověděl    na  oběžník  Gorčakova   oběžníkem    ze  dne 

Ý  5.  června,  v  němž  hlásal,  že  Německo  ponechává  sobě  úplnou  volnust 

[/  rozhodnutí.    Jinak  prý  by  německý  spolek  se  snížil  na  pouhé  obranné 

h  postavení    a    k  úkolu,    ve  kterém  trpně    se    má  zachovati,    dokud    část 

I.  spolkového    území  není  napadena.     Avšak  přes   to  zašla  bar.  Beustovi 

|,  i  horkokrevným  německým  státům  chut   k  válce.     Rusko  mělo    z  toho 

í/  výhodu  tu,  že  nebylo  vyrušováno  z  vnitřní  své  opravní  činnosti. 

y  Chování    Ruska    a    rostoucí    jeho    vliv    zavdaly    Evropě    podnět 

k  různým  výkladům  a  pověstem  o  světoborných  plánech.  Samy  Lon- 
dýnské Times  přinesly  zprávu,  že  mezi  Francií  a  Ruskem  uzavřeny 
byly  dvě  pevné  smlouvy.  Došlo  i  k  dotazům  diplomatickým.  Na  dot^z 
anglický  Gorčakov  odpověděl,  že  není  žádného  dohodnutí  mezi  Ruskem 
a  Anglií,  jež  by  jakýmkoliv  spůsobem  dotýkalo  se  státoprávních  neb 
territoriálních  útvarů  evropských.  Tím  arci  nevyloučil  možnost  jiného 
druhu  úmluv.  Na  dotaz  z  Německa  odpověděl  Gorčakov,  že  nepomýšlí 
se  na  žádné  napadení  neb  nepřátelské  jednání  proti  Německu.  Při  tom 
ujišťováno  z  Petrohradu,  že  nebyla  uzavřena  žádná  alliance  mezi  Ruskem 
a  některou  jinou  mocí,  ani  na  útok  ani  na  obranu,  car  Alexandr  II. 
že  učinil  pouze  opatření  bezpečnosti  a  že  ponechává  si  úplnou  svobodu 
jednání  dle  toho,  jak  bude  záhodno  pro  důstojnost  koruny  a  pro 
zájmy  říše. 

Zatím  na  rovinách  lombardských  bojovány  krvavé  boje  a  Ra- 
kousko stíhala  porážka  za  porážkou,  až  11.  července  185í>  došlo  k  před- 
běžnému míru  Villafranckému,  kterýmž  vzdávalo  se  Lombardie  ve 
prospěch  Napoleona  111.  O  podmínkách  míru,  jaké  mohly  býti,  došlo 
mezi  Ruskem  a  Rakouskem  k  jistým  vysvětlivkám  v  Berlíně.  Gorčakov 


i."i 


Digitized  by  V:íOOQIC 


{ 


Knize  Gorvnkor  a  jeho  doha.  925 

cgišťoval  (25.  června)  Berlínskoa  vláda,  že  nemá  ani  nejmenší  vědomosti 
o  tom,  kterak  se  Rakousko  chce  rozhodnouti.  Naproti  tomu  tvrdilo 
Rakousko,  žo  rozhodlo  se  uzavříti  mír  ve  Yillafrance,  aby  vyhnulo  se 
daleko  krutějším  podmínkám,  které  by  mu  byly  uložily  neutrální  vlády. 
Journal  de  St.  Pétersbourg  přinesl  puk  osvědčení,  že  před  setkáním 
Napoleona  111.  s  císařem  Františkem  Josefem  1.  ve  Villafrance  neu- 
trální moci  nejen  se  nedohodly  o  nijakých  podmínkách,  ale  že  o  nich 
ani  nebylo  jednáno;  podmínky  mezi  válčícími  mocmi  byly  prý  pode- 
psány dříve  ne/  platně  vytknuta  byla  zásada  prostřednictví,  kteráž 
byla  předmětem  jednání  neutrálních  mocí.  Oprava  tato  neplatila  tak 
Rakousku,  jako  spíše  měla  jí  upokojena  b5'ti  pruská  vláda,  u  kteréž 
rakouskými  poznámkami  Rusko  do  jisté  míry  bylo  podezříváno,  kdežto 
mezi  Ruskem  a  Pruskem  přátelský  poměr  spíše  se  utvrzoval.  Nicméně 
byla  to  doba  velikých  kombinací  a  plánů,  z  nichž  mnohé  pro  budoucnost 
byly  významné. 

Rusko  ponechávalo  událostem  v  Itálii  volný  chod  a  trvalo  na 
zásadě,  že  jenom  tehda  činně  vystoupí  za  hranicemi,  když  poitstatné 
zájmy  Ruska  nezbytně  toho  budou  vymáhati.  Posléze  17.  října  uzavřen 
byl  v  Curichu  detinitivní  mír  mezi  Rakouskem  a  Francií.  Piemont  ob- 
držel Lombardsko,  Unita  Italia  stávala  se  skutkem.  Rusko  připojilo  se 
sice  k  protestaci  ostatních  mocí,  vyjma  Anglii,  když  Viktor  Emanuel 
uvázal  se  v  jihoitalské  země  od  Garibaldiho  dobyté,  odvolalo  též  svého 
vyslance  z  Turína,  avšak  přestalo  na  pouhé  demonstraci,  aniž  čeho 
proti  tomu  podnikalo  neb  navrhovalo.  Viktor  Emanuel  nedal  se  tím 
také  odstrašiti  a  přijal  v  březnu  1861  název  krále  italského,  za  nějž 
ho  v  srpnu  r.  1862  Alexandr  11.  uznal.  Jediné  Rakousko  a  papež 
dlouho  ještě  odporovali.  Za  ruským  uznáním  Itálie  následovala  1868 
obchodní  smlouva  rusko-italská. 

V  dobu  rakousko-italské  války  padá  závažná  jedna  událost,  jež 
neostala  bez  účinku  na  průběh  dějin.  Baroii  OUo  Bismarck,  pruský 
zástupce  u  německého  spolku  ve  Frankfurtě  a  odtud  i  bližší  známý 
Gorcakova,  jmenován  byl  1.  dubna  1859  pruským  vyslancem  v  Petro- 
hrade.  Přátelský  a  někdy  velmi  důvěrný  poměr  mezi  dvory  ruským  a 
pruským  nebyl  žádnou  novinkou.  Již  Kateřina  II.  žila  v  dobrém  přátelství 
s  Bedřichem  II.  a  rovněž  i  s  císařem  Josefem  II.,  po  jehož  smrti  však 
Rakousko  postavilo  se  proti  Rusku.  Také  známa  jest  úcta,  již  choval 
Alexandr  1.  ke  královně  Louise,  choti  Bedřicha  Viléma.  Posléze  přá- 
telství ruského,  pruského  a  rakouského  dvora  spečetěno  svatou  alliancí, 
až  válka  Krymská  poměr  ten  nadobro  změnila.  Jako  k  Prusku  zvýšeno 
přátelství  ruského  dvora,  tak  nastala  roztrpcenost  proti  Rakousku.  To 
mělo,  jak  jsme  již  viděli,  na  politiku  kn.  Gorcakova  ten  účinek,  že 
ponechával  Rakousko  sobě  samu  a  ruský  prospěch  vyhledával  řpíše 
v  jeho  oslabení,  aby  nemohlo  býti  Rusku  nebezpečné.  Naproti  tomu 
shledán  v  ^Prusku  stát,  jehož  větší  význam  a  rostoucí  moc  by  mohly 
Rusku  býti  jen  ku  prospěchu.  Bismarck  dobře  chápal  tento  stav  věcí 
a  také  z  něho  co  nejvíce  dovedl  těžiti. 

Prese  všechno  přátelství  dvorů  bylo  Prusko  tehda  ještě  malou 
jen  mocí.  V  německém  spolku,  jenž  svou  slabostí  a  malichernými  poměry 
byl  posměchem  státníků  —  zejména  na  Rusi  jen  s  pohrdáním  na  tento 

OSV£TA  1883    10.  59 


Digitized  by  VirOOQlC 


92r»  .^    To//:/;;/v.V7; 

státní  útvar  pohlížel  i  —  byio  vládnoucí  mocí  Rakousko,  proti  iieniuž 
Bismarck  ve  Frankfurte  stále  bojoval,  aby  přivedl  Prusko  k  platnosti, 
ale  s  úspěchem  nevalným.  Úsilí  jeho  mělo  spí^e  negativní  úrinek, 
mařilo  sesilování  moci  rakouské.  Takó  v  Petrohrade  nebylo  postaveni 
prusk3-ch  vyslanců  pi^íliš  skvělé  a  vliv  jejich  znaěný.  Vynikali  sice  nad 
diplomaty  drobných  německých  potentátá,  avšak  vyslancům  anglickému, 
francouzskému  a  rakouskému  nemohli  se  rovnati  ani  zevní  okázalostí 
ani  vahou  svojí.  Od  nastoupení  Alexandra  II.  stal  se  sice  obrat  v  poměru 
pruského  vyslance  k  ruskému  dvoru,  ale  teprve  od  příchodu  Bisniarckova 
nastala  skutečná  změna. 

Již  to,  co  o  Bismarckovi  bylo  známo,  činilo  toho  času  jeho 
příchod  sympatickým  v  ruských  kruzích.  Vědělo  se,  že  nový  vyslanec 
byl  horlivým  přívržencem  cara  Mikuláše,  že  podporoval  jeho  politiku 
a  za  Krymské  války  byl  spolehlivým  přítelem  Gorcakova.  Vědělo  se 
také,  že  byl  odpůrcem  Uakouska  ve  Frankfurtě,  jejž  jako  ťililavní 
nepřítel  Rakouska  opustiv,  nastoupil  důležitý  svůj  úřad  v  Petrohradě. 
To  jej  tehdy  právě  nejvíce  odporuěovalo.  Postavení  jeho  bylo  také 
nepoměrně  výhodnější  než  kteréhokoliv  jeho  předchůdce.  Ke  dvoru 
měl  přístup  jako  zástupce  spřáteleného  dvora  ]>ruskélio  a  s  Gorcakovcm 
se  znal  z  Frankfurta  a  z  činnosti  státnické.  Okolnosti  ty  nn hradily  mu 
nedostatek  zevního  lesku,  ve  kterém  jiní  vyslanci  závodili,  a  což  více. 
zjednaly  mu  vliv  ve  všech  záležitostech  nejen  pruských  ale  vůbec 
německých  příslušníků,  tak  že  Bismarck  jako  pruský  vyslanec  v  Petro- 
hradě stal  se  zástupcem  všech  Němců,  chtclili  něco  poříditi.  Bismarck 
dovedl  i  osobním  vystupováním  získati  si  oblibu.  Porozuměl,  jak  veliká 
namnoze  malichernost  skrývá  se  za  leskem  a  velkolepostí,  s  kterou 
jiní  vyslanci  vystupovali,  a  řídil  se  zcela  prostým  spůsobcm.  Jiný  vyslanec 
byl  by  se  domníval,  že  zadá  důstojnosti  svého  státu,  kdy  by  jeho  manželka 
nebyla  se  skvěla  každý  den  v  jiném  hedvábu  a  každý  týden  s  jinými 
diamanty.  Manželka  Bismarckova  neměla  než  diamanty  jedny.  Přciícsli 
pruští  vyslanci  úzkostlivé  skrývali  své  nedostatky  a  obmezeně  iioměry 
před  velkým  světem ;  Bismarckova  manželka  veřejně  pravila,  že  nemůže 
a  nechce  dávati  ětyřicet  rublů  za  chřest  k  hostině  a  promrhati  jdat 
svého  muže  za  šatstvo  a  skvost)'.  Někteří  se  tomu  usmívali,  ale  celkem 
to  imponovalo,  a  pruské  vyslanectvo  stalo  se  přes  to  hledaným  sířcdiskem 
společnosti,  což  dříve  nikdy  nebývalo.  Vysoká  postava  šestactyřiccti- 
letého  pruského  vyslance,  jenž  denně  na  koni  se  objevoval,  stala  se 
hnedle  celému  Petrohradu  známou.  Ve  vysokých  kruzích  společenských 
byl  chválen  jako  „Němec,  s  kterým  možno  mluviti."  Znal  výtečně 
francouzsky  a  hned  po  svém  příchodu  jal  se  učiti  rusky,  tak  že  pře- 
kvapil kdysi  Gorcakova  i  dvůr  drmolením  několika  ruských  vět.  Vše  to 
pokládalo  se  ovšem  jako  známka  osobní  sympatie  s  Ruskem  a  zvyšovalo 
jeho  oblibu* 

Nejzávažnější  byla  však  jeho  ěinnost  politická;  vidíme' v  ní  stíny 
příštích  událostí.  Bismarck  počínal  si  ve  své  politice  do  jisté  nejmožnější 
mír)'  samostatně  i  jiroti  tehdejšímu  vládnoucímu  princovi,  potomnímu 
králi  a  císaři  Vilémovi.  Princ  Vžilém  byl  proti  politice  francouzské; 
Bismarck  přiznával  se  k  ]  resvědčeiií,    že  jest  evropskou   nutností,    aby 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Knize  Gorčahov  a  jeho  doba.  927 

Itálie  zbavena  byla  rakouského  vlivu,  a  vypuzení  Rakouska  z  Itálie 
že  bude  pnuím  krokem  k  osvobození  Německa  a  Pruska  od  rakouského 
poručnictví.  I  když  uvedeno  bylo  v  Prusku  několik  sborů  na  míru  vá- 
lečnou, setrval  Bismarck  v  dobrém  poměru  k  francouzskému  vyslanci. 
Politickou  jeho  snahou  bylo  dokázati,  aby  ke  sblížení  mezi  Francií  a 
Ruskem  přistoupilo  také  Prusko,  slovem  spolek  francouzsko-rusko- 
pruský,  od  něhož  sliboval  si  velké  věci  pro  Prusko. 

Válka  rakousko-italská  a  zvláště  doba  od  předběžného  míru  Villa- 
franckého  do  definitivního  míru  Curyšského  vyznačuje  se  mnohými 
kombinacemi,  jež  vyšly  z  Petrohradu.  Tam  se  po  Villafrance  tím  ne- 
tajili, že  by  věci  jinak  vypadaly,  kdy  by  došlo  ke  kongresu.  Vojny 
Rusko  nepovede,  může  však  rozhodně  vystoapiti  teprva,  kdy  by  jednalo 
se  o  kongres,  potom  ale  nepřišla  by  na  denní  pořádek  jen  otázka 
italská,  nýbrž  i  jiné.  Ruské  časopisy  poukazovaly,  že  v  střední  Itálii 
mohl  by  vzat  býti  za  základ  stav  po  revoluci.  Po  prvé  objevil  se  tu 
se  vší  uičitostí  ve  veřejnosti  záměr,  aby  zřízen  byl  německý  spolkový 
stát  pod  svrchovaností  Pruska  a  aby  Rakousko  vyloučeno  bylo  z  Ně- 
mecka. Také  vyskytla  se  tu  otázka  východní:  rozdělení  Turecka  mezi 
národy  Balkánské  a  splnění  požadavků  jihoslovanských  a  uherských. 
Též  spor  Dánska  s  německými  vévodstvími  měl  býti  předmětem  roz- 
hodnutí kongresu.  Mír  Curyšský  17.  října  učinil  sice  konec  myšlence 
kongresu,  avšak  uvedené  možnosti  nezmizely  s  denního  pořádku. 

Pět  dní  po  míru  Curyšském,  22.  října,  došlo  ke  schůzi  Ale- 
xandra II.  s  vládnoucím  princem  pruským  ve  Vratislavi,  kterouž  zpro- 
středkoval Bismarck.  Měla  význam  politický,  dostavil  se  k  ní  Gorčakov 
i  pruský  ministr  zahr.  věcí.  Význam  Pruska  stoupal.  Rok  potom,  dne 
22.-26.  října  1860  došlo  opětně  ke  schůzi  obou  panovníků  ve  Var- 
šavě, k  níž  dostavil  se  i  císař  František  Josef.  Právě  ve  dnech  této 
schůze  hr.  Rechberg,  tehdejší  rakouský  ministr  zahr.  věcí,  dal  oznámiti 
Petrohradské  vládě  skrze  bar.  Werthera:  „Rakousko  i  Rusko  učinily 
si  na  vzájem  dosti  zlého.  My  jsme  vám  způsobilí  ztrátu  Bessarabie, 
vy  jste  nás  nechali  ztratiti  Lombardsko.  Jak  daleko  půjdeme  na  této 
cestě  ?  Nemůžemeli  považovati  se  za  vyrovnány  a  opustíce  pole  nátisků 
postaviti  se  na  půdu  dorozumění?"  *)  Přes  to  však  poměry  se  nezlepšily 
a  napjeti  trvalo  dále. 

Když  Bismarck  po  tříletém  pobytu  opouštěl  své  místo  v  Petro- 
hradě, panovalo  všeobecné  přesvědčení,  že  dosavadní  pruský  vyslanec 
jest  muž,  který  bude  hráti  velikou  úlohu  a  provede  aspoň  částečně 
záměry,  ke  kterým  s  nemalou  otevřeností  se  znal.  Veledůležitý  úkol, 
jejž  mělo  ruské  přátelství  i  spojenství  ve  vývoji  Pruska  a  jímž  jedině 
umožněno  bylo  sjednocení  Německa  pod  Pruskem,  připraven  a  pojištěn 
byl  za  tříletého  Bismarckova  pobytu  v  Petrohradě.  Z  neznačného  státu, 
jenž  při  vší  své  vůli  netroufal  si  v  německém  spolku  podniknouti  něco 
proti  rakouskému  poručnictví,  přátelskou  ochotou  Ruska,  kterouž  oplá- 
celo přátelské  chování  pruské  za  osudné  Krymské  vojny,  stala  se  vá- 
lečné nejmocnější  říše  evropská,  jež  samému  Rusku   roste  přes  hlavu. 


^)  Ktude  diplomatiquo  siir  la  gucrrc  d<í  Criméc.  II.  418. 

59* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


928  '^'    Tnniimskff: 


V. 


Dvě  události,  svou  povahou  do  vnitíní  politiky  spadající,  hluboko 
zasáhl}'  do  života  ruského  a  jsou  význannió  pro  dobu  Gorčakova.  On 
také  měl  v  obou  nemalý  podíl.  Jest  to  zrušení  nevolnictva  na  Rusi  a 
povstání  polské.  Zejména  v  otázce  polské  málo  dosud  jsou  známy 
a  oceněny  snahy  a  záměry  Gorcakova;  utkvělyť  toliko  v  paměti  státnické 
jeho  projevy,  jimiž  odrá/.el  a  porážel  dotěrné  zakrocování  západních 
mocí  v  domácí  poměry  ruské. 

Za  všeobecného  napjetí  a  ořckávání  blížil  se  r.  1861  deu  10.  února 
čili  3.  března  dle  našeho  počtu.  Vědělo  se,  že  výroční  den  nastolení 
carova  přinese  tentokráte  velké  překvapení,  ale  podstata  a  spůsob  jeho 
chovány  do  poslední  chvíle  v  úplné  tajnosti.  Milionové  lidu  ruského 
pohlíželi  v  radostném  rozjaření  vstříc  dni,  který  zbaviti  je  měl  ne- 
volnictva a  z  otrockého  mužika  učiniti  ruského  občana.  Avšak  i  s  obavami 
očekáván  ten  den,  kterýž  Rusko  postaviti  měl  na  nové  základy;  čiisterné 
vláda,  zvláště  ale  šlechta  strachovala  se  zlých  následků,  vzbouření  lidu, 
jenž  osvobozen  slovem  carovým  snad  vrhne  se  pomstychtivostí  puzen  na 
dosavadní  své  pány.  Po  staletí  nebylo  změny  tak  obsáhlé,  opravy. 
která  by  byla  tak  rozvlnila  všechny  vrstvy  národní  jako  zrušení  nevcd- 
nictva.  Vždyť  Rusko  počalo  od  doby  té  žíti  nový  život. 

Do  Petra  I.  měla  šlechta  pozemky  jen  v  držení,  nikoliv  v  plném 
vlastnictví.  Panovník  ten  ponechal  jí  ve  vlastnictví  veškery  statky  a 
pozemky  a  s  těmi  i  svobodné  na  nicli  rolníky  za  majetek  šlecht}-. 
Myšlenka  zrušení  nevolnictva  ozývala  se  již  za  Alexandra  I.  a  tím 
více  za  Mikuláše  I.  Avšak  ještě  za  Alexandra  II.  při  nejlepší  jeho  vftli 
stálo  to  mnoho  těžkých  bojů,  než  uvedena  byla  ve  skutek.  Vydatným 
pomocníkem  carovým  byl  tu  kn.  Gorrakov,  ačkoliv  zrušení  nevolnictva 
nenáleželo  ve  vlastní  jeho  obor.  Již  při  nastoupení  svém  byl  znám 
jako  přítel  opravy  té,  což  také  činností  svou  dokázal. 

Alexandr  II.  za  účelem  zrušení  nevolnictva  již  v  lednu  1857 
svolal  zvláštní  sbor,  tak  zvaný  tajný  komitét,  jenž  sbíral  všecken  ma- 
teriál z  ministerských  kanceláří,  aby  vypracoval  dle  něho  potřebné 
osnovy  zákonů.  Gorčakov  dal  přesvědčení  svému  výraz  tím,  že  okázale 
nabídnul  sboru  tomu  své  služby  v  zájmu  důležité  opravy  a  přímo 
skrze  cara  podal  mu  pamětní  spis  se  vzácným  materiálem  o  vyřízení 
pozemkové  otázky  v  Multanech  (Mode  de  solntion  pour  la  question  des 
paysans  en  Moldávie),  jak  přičiněním  ruským  byla  tam  provedena. 
Vůbec  choval  lid  rumunský  v  dobré  paměti  správu  ruskou  a  zejména 
hr.  Kiseleva,  jehož  dílem  opravy  ty  byly  a  jenž  i  na  Rusi  domáhal  se 
osvobození  rolnictva.  Od  Gorcakova  bylo  to  tím  významnější,  jelikož 
šlechta  činila  oposici  a  protahovala  celou  záležitost.  Tajný  komitét 
pracoval  také  velmi  zdlouhavě.  Když  i  od  šlechtických  říuberniálních 
shromáždění  docházela  odmítavá  dobro  zdání,  rozhodla  so  vláda  zaslali 
jim  hotový  proííram  s  přípisem  ministra  vnitra.  Odpovědi  docházely 
počátkem  r.  1859,  a  v  únoru  ustanovil  car  dvě  redakční  komise  pod 
předsednictvím  důvěrného  přítele  Gorcakova,  tíenerála  Rostovcova,  jenž 
s  velikým  důrazem  domáhal  se  oprav.  Avšak  bylo  třeba  ještě  mnohého 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gorcakov  a  jefu)  doba.  929 

úsilí,  než  opravy  nabyly  zákoJiué  formy.  Ke  komisím  tém,  z  nichž 
první  rozdělila  se  v  odbory  právní  a  administrativní  a  drubá  obrala 
si  hospodářské  věci,  přistoupila  v  dubnu  ještě  třetí,  tinanční,  která 
zabývala  se  otázkou  výkupu  nevolníků.  V  březnu  počaly  komise  ty 
odbývati  společné  schůze  a  potom  rozmnoženi  byli  i  zástupci  šlechtických 
guberniálních  shromáždění  a  sice  z  každého  po  dvou :  jednoho  voleného 
od  většiny,  druhého  od  menšiny.  Tento  druh  parlamentu  zasedal  celý 
rok  za  předsednictví  generála  Kostovcova  (do  18.  ánora  1860)  a  dále  ještě 
za  předsednictví  hr.  Paniua.  Rusko  neučinilo  však  dobrou  zkušenost 
s  tímto  druhem  parlamentu,  kterýž  stál  většinou  na  stanovisku  konser- 
vativncm  a  zpátecuickém  proti  svobodomyslnému  i  pokroku  milovnému 
Alexandru  II.  a  jeho  rádcům  jako  byl  (iorěakov.  Vzdor  nemoci  své 
pracoval  llostovcov  neúnavně  o  provedení  velikého  úkolu.  Alexandr  II. 
shromáždiv  pak  všechny  cleny  a  zvolené  zástupce  v  Carském  Sele  po- 
hádal je  k  činnosti,  prohlásil  jim,  že  o  všem  jest  zpraven,  co  v  jejich 
středu  se  děje  a  dobře  jest  sobě  vědom,  že  bez  obětí  účelu  se  ne- 
dosáhne, ale  očekává  prý,  že  oběti  fy  přinesou,  a  při  tom  že  je  bude 
dle  možnosti  podporovati.  *)  Posléze  dospěly  práce  sboru  toho  k  usne- 
sením a  návrhům,  jež  předloženy  byly  carovi,  a  na  jich  základě  pak 
vypracovány  zákony. 

Manifest  carský  prohlášen  byl  v  den  nastolení  carova  ve  všech 
chrámech  a  rozšířen  v  milionech  výtiscích.  Byl  to  veliký  den  na  Rusi. 
Vláda  učinila  opatření,  aby  předešla  možné  výtržnosti,  avšak  nikde 
skoro  pokoj  nebyl  porušen.  Ve  městech  přicházeli  nádenníci  a  dělníci,  na 
venkově  rolníci  do  chrámů  a  k  sv.  obrazům  modlit  se  a  potom  navzájem 
sobě  blahopřát.  Na  ulicích  viděti  bylo  mužíky,  kterak  se  objímají  a 
líbají.  Milion  národa  shromáždil  se  v  Petrohradě  a  očekával  klidně 
všude  vůkol  zimního  paláce,  až  objeví  se  mu  tvář  cara  osvoboditele. 
A  když  Alexandr  II.  vskutku  se  objevil,  nezměrné  nadšení  a  jásání 
lidu  nemělo  mezí  a  konce.  Staří  mužíkové,  kteří  za  všechny  měli  pro- 
mluvit, položili  carovi  na  stříbrných  mísách  chléb  a  sůl  k  nohám  a 
klesli  před  ním  na  kolena.  '^)  Neklamná  tato  láska  lidu  neostala  bez 
účinku  na  cara  a  utvrdila  v  něm  snahu  po  dalších  opravách,  po  znovu- 
zřízení  Rusi.  Z  hlavních  měst  rozšířila  se  velká  novina  rychle  do  všech 
končin  říše  a  všude  byla  podobně  uvítána.  1  sama  šlechta,  jež  chovala 
mnohé  obavy,  ui)okojovala  se  šetrným  spňsobem,  kterým  vláda  roz- 
sáhlou opravu  provedla  a  zařízení  jejím  rukám  svěřila. 

Veškero  dříve  nevolnické  rolnictvo,  přes  20  milionů  duší,  stalo 
se  osobně  svobodným  a  od  statkářů  neodvislým.  Krom  toho  ponechány 
rolníkům  jako  nedotknutelné  vlastnictví  jich  domky  a  dvory  za  mírný 
poplatek,  z  něhož  mohli  se  vykupovati.  Na  půdu,  kterou  rolník  dosud 
osobně  aneb  jako  člen  obce  vzdělával  a  které  užíval  sám  neb  s  obcí, 
nabyl  práva  k  pevnému  nájmu  neb  vlastnictví.  Již  za  několik  let  byly 
nejen  všechny  nájemné  smlouvy  delinitivně  uzavřeny  ale  z  polovice 
v  kdpni  smlouvy  změněny.  Tak  položen  pevný  základ  svobodnému  rol- 
nictvu na  Rusi. 


*)  J.  n.  SchraitKler.  L\Miipire  des  tsars  III. 
^)  Taniže. 


Digitized  by  LjOOQIC 


•T* 


Rusko  se  zrušením  nevolnictva  a  šťastným  vyřízením  pozemkové 
otázky  povzneslo  nejen  doma,  ale  i  za  hranicemi.  Jednak  byl  to  veliký 
úspěch  mravní  na  dráze  svobody,  kterýž  získal  Rusku  uznání,  jednak 
padla  tím  hradba,  která  dosud  dělila  Rus  od  ostatní  Evropy  a  bránila 
pokroku  národa  ruského.  Krom  toho  očekáván  i  hospodářský  prospěch  * 
usilovnější  a  všestrannější  prací  a  zvýšením  zemědělské  výroby. 


VI. 

V  ruském  Polsku  již  od  války  Krymské  jevilo  se  hnutí,  jež  hlavně 
z  Paříže  a  Londýna  od  vystěhovalců  bylo  šířeno.  Mnoho  slibovali  si 
Poláci  od  kongresu  Pařížského  a  Napoleona  III. ;  sympatické  projevy 
0  Polácích  považovány  za  záruky  znovuzřízení  Polsky.  Obrazotvornost 
polských  v>'stěhovalců  vyhledávala  každou  známku  a  každé  slovo  v  Tui- 
leriích  pronesené  —  a  tam  se  frásemi  nešetřilo,  —  a  činila  si  z  toho 
politický  program.  Viděla  již  v  duchu  válku  proti  Rusku,  v  níž  fran- 
couzští orlové  vedle  polských  vítězí  nad  prapory  ruskými.  Jen  poměrné 
malý  byl  kruh  těch,  kteii  střízlivě  pohlíželi  na  stav  věcí,  nevěřili 
v  romantism  až  do  fantastiěnosti  zabíhajících  své toz vratných  programu 
polské  emigrace  a  z  vlastní  životní  zkušenosti  vyhledávali  spásu  Polsky 
v  horlivé  usilovné  práci  na  půdě  domácí.  Vůdcem  směru  toho  byl 
marhýz  Wielojwlský.  Straně  s  ním  stejně  smýšlejících  vysvitly  též  nové 
naděje,  ale  nikoliv  z  Paříže  nýbrž  nastoupením  cara  Alexandra  11. 

Když  bylo  r.  1831  potlačeno  polské  povstání,  jemuž  i  Wielo- 
polský  horlivě  sloužil,  zrušil  Mikuláš  I.  ústavu  polskou  z  r.  1815  a 
ohlásil  místo  ní  organický  statut.  Trvání  polského  království  bylo  jím 
i  nadále  uznáno  a  vyhrazena  mu  vlastní  správa  poměrům  přiměřená. 
Avšak  manifest  od  Mikuláše  zároveň  vydaný  hlásal  přísnou  vládu,  aby 
podobné  revoluční  pokusy  příště  byly  nemožné.  Car  zejména  s  důrazem 
pronesl,  ačkoliv  je  království  se  zvláštní  ústavou,  že  tvoří  nyní  Polsko 
jediný  jen  národ  s  ruským  a  považovati  se  má  toliko  za  část  ruské 
říše.  Alexandr  11.  při  první  návštěvě  ve  Varšavě  prohlásil,  že  přináší 
„zapomenutí  minulosti,"  a  vším  právem  očekáváno,  že  zapomenutím  mi- 
nulosti nadejde  i  příznivější  obrat  pro  budoucnost.  Dobrou  známkou 
v  té  příčině  bylo,  že  po  smrti  kn.  Paskěvice  nastoupil  v  únoru  1856 
za  místodržitele  v  polském  království  generál  kn.  Michael  Gorčakov, 
s  nímž  nastala  mnohem  mírnější  vláda.  Gorčakov  ten,  ujec  našeho 
státníka,  bojoval  již  u  Borodina  proti  spojeným  armádám  pod  N«ipo- 
leonem  I.  Ve  válce  proti  Turecku  1828  a  18ii9  byl  již  generalmajorem 
a  náčelníkem  štábu  třetího  armádního  sboru.  R,  1831  bojoval  v  Polsku 
proti  revoluční  armádě.  Rozhodl  bit>Ti  u  (rrochova  tím,  že  na  místo 
Suchozaneta,  jemuž  dělová  kule  nohu  urazila,  převzal  velení  dělostře- 
lectva.  Významná  byla  též  jeho  činnost  u  Ostrolenky  a  rozhodující 
byla  při  dobytí  Varšavy  7.  září.  Potom  1849  válčil  v  Uhrách  nad 
Tisou  a  u  Debrecina.  Ve  válce  1854  a  potom  na  Krymu  vynikal 
v  obraně  více  než  v  útoku.  Po  celou  válku  co  hájil  A.  Gorčakov  Rusko 
ve  Vídni  u  zeleného  stolu,  bojoval  M.  Gorčakov  na  Dunaji  a  pak 
u  Sebastopole,  kde  krátce  před  smrtí  Mikulášovou  jmenován  byl  vrchním 


Digitized  by  V:íOOQIC 


I 


Ki/L'i'  (toiřiiLar  n  jrjti  ,l.:h((.  JJ3I 

velitelem.  Byl  muž  povahy  poctivé,  přímý,  mírný,  ale  neúprosný  k  úřad- 
nické  porušenosti. 

Za  těch  pomérů  poutal  na  sebe  stále  vetší  pozornost  markýz 
Wielopolský.  ')  Jeho  politickým  přesvédčením  bylo,  že  znovuzrození 
Polsky  jest  možné  toliko  dobrými  školami,  pokrokem  všeobecného 
vzdělání,  a  dobrými  novými  zákony,  nikdy  však  odtržením  od  Ruska 
a  prohlášením  národní  neodvislosti.  Jeho  rozhled,  klidná,  pronikavá 
mysl  a  bohaté  zkušenosti  činily  z  něho  rozeného  zákonodárce  a  jeho 
znalost  vybrati  si  vhodné  osobnosti  a  postaviti  je  na  místo,  kde  nejlépe 
mohou  působiti  a  prospívati,  odporuěovala  ho  zejména  té  chvíle  na  přední 
místo  ve  vládě.  Avšak  při  všech  vynikajících  vlastnostech  ostával  dlouho 
nepovšimnut  od  vládních  kruhů  a  jeho  znalosti  nepoužito.  Příčinou 
jeho  dlouholeté  zdánlivé  lhostejnosti  k  veřejným  věcem  v  Polsku  byl 
z  velké  části  neblahý  pomér  mezi  ním  a  br.  Zamoyským.  Tento  choval 
k  Wielopolskému  nepřekonatelnou  nechuť,  jižto  při  všech  příležitostech 
stavěl  na  odiv,  a  dovedl  překaziti  všechny  pokusy,  kdykoliv  Wielopolský 
v  zájmu  polském  zanášeti  se  chtěl  politickou  věcí.  Wielopolský  naproti 

')  Alexandr  Ignát  Jan  Petr  SUrikov  br.  Wielopolský,  markýz  z  Mirova 
Goiízagy  Myszkowský  narozen  byl  13.  března  1803.  Jsa  od  mladosti  od- 
kázán na  vlastní  sílu,  niusil  i  těžce  dobývati  před  soudy  práva  na  rodinný 
niajorát,  a  v  rozháraných  pom^nch  otčiny  své  dod(Mal  se  řídké  samostatnosti. 
Až  do  1830  vzdaloval  se  vši  politické  Činnosti.  Teprve,  když  v  listopadu 
propuklo  povstání  ve  Varšavě,  odebral  se  v  prosinci  s  diplomatickým 
posiáuíiu  pod  psťudonymem  Dupasquiura  do  Anglie.  Při  vší  své  soudnosti 
a  svém  bystrozraku  byl  ve  státnickém  světě  nováčkem.  Jak  pohlížel  na 
své  tehdejší  posláni,  vy.svítá  nejlépe  z  odstavce  pamětního  sjnsu,  jejž  před- 
ložil ku.  Czartoi7skému  a  v  němž  nabízí  své  služby  k  diplomatickému 
poslání  v  zájmu  své  vlasti  do  Londýna  Wielopolský  pohlížel  na  povstání, 
jež  bylo  piece  jen  rázu  místního,  jako  na  mezinárodní  událost,  která  pro 
celou  Evropu  bude  míti  veliké  následky.  Dle  jeho  přesvědčení  očekávalo 
ji^j  v  Anglii  nejen  \řelé  pi-ijetí  ale  i  nejživější  účastenství  k  obnovení 
Polsky  jakožto  nezbytné  podmínce  evropské  rovnováhy.  Nešel  do  Anglie 
hudit  sympatie  a  prosit  za  pomoc  ale  v  pevném  přesvědčeni,  že  nalezne 
v  ní  spojence  pro  národní  véc  polskou  a  zástupce  mezinárodního  práva, 
kteréž  dle  ustanovení  Vídenské  smlouvy  ze  dne  3.  května  181 5  ovšem 
svédčilo  pro  zvláštní  zřízení  Polsky,  již  dle  vňle  carovy  ji  mělo  býti 
uděleno.  Dovolával  se  Anglio  jako  prostředníka  mezi  Ruskem  a  Polskem 
a  ukládal  jí,  aby  také  s  Pruskem  a  Rakouskem  pojednala  o  polské  otázce 
a  přiměla  je  k  vydání  polských  zemí.  Avšak  nabyl  smutných  zkušeností. 
Marné  poukazoval,  že  domáhá  se  jenom  toho,  co  na  Vídenském  kongresu 
prohlášeno  bylo  za  právo  Poláku,  a  že  polský  národ  v  národní  válce  nasadí 
spíše  vše,  životy,  statky,  města,  než  aby  vzdal  se  práva;  marné  žádal  za 
prostřednictví  a  dodávky  zbraně  pro  království  polské.  Jednotliví  angličtí 
ministři  mu  prohlásili,  ž.'  ho  nepovažují  za  úhiduí  osobnost  a  vyslance 
a  v.*  ho  tudíž  nepřijmou.  Jediný  lord  Paluierston  s  ním  promluvil.  Ale 
veškery  vroucí  důvody  Wielopolského  ostaly  u  chladného  Angličana  bez 
účinku.  Palmeiston  vyjádřil  se  velmi  nepříznivě  o  počínání  Poláků,  jež 
nazval  bezhlavé  a  doložil,  že  s  Wielopolským  nduví  toliko  jako  se  sou- 
kromou osobou.  Podotknul  také,  že  Anglie  nebude  se  míchati  v  buričské 
potržky  lidu  s  jeho  panovníkem.  Wielopolský  snažil  se  dosíci  slyšení 
u  vévody  Tayllerauila,  avšak  i  zde  byl  odliyt.  V  paiiamentárnich  kruzích, 
kde  snažil  se  zbuditi  Polákům  sympatie  nalezl  buď  vyhýbavé  odpovědi 
aneb  neurčité  sliby.  Přece  však  nepozbýval  ješté  naděje  a  vytrval  na  svém 
.  místě.  Zaslal  Palmerstonovi  úřadiií  pamětní  spis  o  polské  otázce  a  různé 
diplomatické  noty.  „Polsko"  —  pravil  tu  —  Jelikož  ruský  car  nesplnil 
jeho  spravedlivé  "požadavky,  týkající  se  smluv  Víderiského  kongresu,  od- 


■  Digitized  by  LjOOQIC 


932  J'  Touzitnský: 

touiu  ochotně  uznával  Zamoyskóho  za  horlivého  a  obětavého  vlastence 
a  upioti  jeho  nepřátelství  osvědčoval,  že  jest  prost  všelikých  osobnícli 
citů  a  předpojatostí,  jenom  blaho  země  má  na  mysli  a  milerád  vlivu 
Zanioyského  ponechává  první  místo.  Wielopolský  měl  mnoho  nepřátel, 
jež  mu  vzbudilo  dílem  jeho  odměřené,  sebevědomé  chování,  dílem  i  po- 
mluva. Pro  jeho  soudy  o  statky  dovedl  jej  odpůrce  jeho  advokát  Olrucb 
uvťsti  v  pověst  ziskuchtivce.  Dále  používali  nepřátelé  jeho  otevřeného 
politického  vyznání,  že  Polákům  jen  v  Rusku  kyne  spása  a  pomoc, 
liťíce  ho  jako  „rusofila"  a  „panslavistu."  Když  potom  dovolil  synu 
svému  Sigmundovi  vstoupiti  do  ruského  vojska,  nepřátelé  jeho  tejirv 
povykovali  a  spilali  mu  vlastizrádců.  ^) 

Když  jitření  v  Polsku  se  vzmáhalo,  Wielopolský  k  naléhání  svých 
přátel  odebral  se  na  podzim  r.  18G0  do  Paříže,  aby  tam  s  polskou 
emigrací    vstoupil    ve    spojení  a  odvrátil  ji  od    agitací,    kteréž    zájmům 

trlih)  se  nyní  od  Ruska  a  považuje  svůj  prestol  za  uprázdnéný,  annC  ne- 
dodržení smluv  jedné  strany  sprosťnje  závazku  i  síranu  druhou.  Na  \  í- 
dnlském  kongresu  byla  to  zejména  Anglie,  kteráž  naléhala  proti  druhým 
niíutem  na  ústavní  zřízení  a  neodvislost  Polsky  ...  U  vdččné  paměti 
obracejí  se  nyní  Poláci  k  této  vládě  nadejité  se,  že  nebudou  prosili  marné. 
iU)  do  obsazení  prestolu  polského,  v<>zme  se  rozhodně  ohled  na  smýšlení 
Ani^lie'*  atd.  Poukazoval  též,  že  Polsko,  aniž  by  hrozilo  Rakousku  a 
Prusku  stane  se  západní  Evropě  hradbou  proti  Rusku.  —  Palmerstou  n»- 
í»di»nvi(lal  písenuié  nýbrž  pronášel  své  náhledy  jen  ústné  a  to  velmi  opatrně. 
Dokládal,  že  Anglie  nikti  rak  nehodlá  zakročovati  mezi  v/.boureným  lidem 
a  jeho  panovníkem  a  že  nemá  nijaké  příčiny  vystoupiti  proti  Rusku, 
dokud  Polsko  dle  Vídenské  smlouvy  má  svou  vládu.  Co  se  týče  ústavnusli. 
jest  sice  obsažena  ve  Vídenské  smlouvě,  ale  vládé  nesmí  se  zakazovati, 
aby  nezměnila  ústavu  některé  země,  když  pro  zemi  tu  se  nehodí.  Veškero 
úsilí  Wielopolského  ostalo  bez  výsledku.  Když  ze  strany  polské  přišel 
ještě  jeden  zástupce,  aby  navrhnul  rakouského  arcivévodu  za  kandidáta 
pro  polský  prest<d,  Wielopolský  opustil  Londýn.  Vyjednávání  mělo  na 
něho  hluboký  úcijiek.  Vrátil  se  sice  zbaven  muohých  nadějí  a  ideáhl, 
ale  za  to  zkušenostmi  a  objektivní  soudností  bohatší.  Při  svém  návratu 
do  Varšavy  shledal  jak  domácí  lak  zahraničně  poměry  své  vlasti  ve  velmi 
smntném  stavu.  Válka  proti  Rusku  byla  marným  obětováním  životů  a  v  samé 
vládě  panovala  největší  rozervanost  a  neshoda.  Když  ujal  vi-chní  velení 
Debinský  naskytla  se  vhodná  příležitost  uzaviíti  Čestný  mír  s  Ruskem. 
Car  Mikuláš  s  podmínkou  neprodleného  podrobení  sliboval  úplnou  am- 
nestii a  přesné  zachování  ^'ídenské  smlouvy.  Wielopolský  radil  tentokráte, 
al  y  bez  váhání  přijaly  se  ruské  návrhy.  Avšak  zpátečnická  strana  ptnl- 
něcovaiui  od  advokáta  Olrucha,  dávného  odpůrce  Wielopolského,  prohlásila 
stranu  Wielopolského  za  vlastizrádnou  a  odmítla  vše.  Úžasná  uesjednocenost 
a  nedostatek  všelikého  vedení,  usnadnily  Rusům  vítězství;  zmocnili  se 
Varšavy  a  hnedle  stali  se  pány  sitnace.  Zkc^niouren  odebral  se  Wielo- 
polský na  své  statky  a  ustoupil  docela  z  veiejného  života.  Zakládal  š\-oly, 
vyhledával  vhodné  učitele  a  staral  se  o  vzdělání  a  hospodářský  pokiiík 
rolnictva.  Hluboce  dojaly  ho  pak  ještě  události  haličské,  pronásledováni 
polské  šlecbty  ze  strany  lidu,  vůči  němuž  Mefternich  (oběžníkem  ze  dne 
7.  března  184G)  vystoupil  ještě  jako  žalobník  šlechty.  Wielopolský  vydal 
tehda  spisek:  Lettre  dim  gentilhomme  polonais  sur  les  massacres  de 
Galicie,  adressée  au  Prince  de  Metteruieh,  v  němž  ostré  dorážel  na 
Metternicbovu  politiku  a  Rakousko  a  poukázal  na  Rusko  jako  jedinou 
naclěji  Poláku.  Wielopolský  zemřel  80.  pros.  1871  v  Drážďanech. 
M  Viz  ve  Věstníku  Evropy  1880  a  1881  z  i)éra  Spasovičova  O  životě  a 
politice  markýze  Wielopolského  za  sporu  polskoruského ;  dále,  Lisického 
Le  Marquis  Wielopolski,  sa  vie  et  sou  temps. 


Digitized  by  V:íOOQ  16  1 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  933 

polským  dle  jeho  přesvědčení  mohly  jenom  ublížiti.  Ale  jak  bylo  lze 
předvídati,  snaha  jeho  ostala  bez  úspěchu,  lir.  Zamoyský  zasadil  se 
z  Varšavy  vlivem  svým,  aby  záměry  jeho  překazil.  Návrhy  Wiolopolského 
přijaté  s  nedůvěrou  jedva  došly  povšimnutí.  Emij^race  nemohla  ^.e 
spřáteliti  s  objektivními  jeho  názory  a  Wielopolský  navrátil  se  na  svůj 
statek  Chroberz  velice  znepokojen  beznadějným  staveni  \M. 

Zatím  vždy  výše  vzdouvaly  se  vlny  národního  hnutí  ve  Varšavě 
jsouce  z  ciziny  podněcovány.  Hlavním  ohniskem  veřejného  života  byl  tam 
Vťlkt/  hosjwdářský  spolek,  jehož  předsedou  byl  hr.  Ondřcg  Zamoyský 
a  který  čítal  na  5000  členů.  Spolek  ten  rozvinoval  nemalou  činnost 
po  celém  království  polském.  Jako  v  Rusku  tak  i  v  PolsKu  stala  se 
otázka  pozemková  palčivou,  a  hos])odářský  spolek  jejím  probíráním  a 
jednáním  o  pennTU  šle«hty  k  rolnictvu  nabýval  i  důležitosti  politické. 
Sitolek  ten  neměl  však  ani  tak  na  zřeteli  zájmy  lidu  rolnického  jako 
spíše  oposici  proti  Rusku.  Svobody,  jež  car  udělil  lidu,  snažil  se  za- 
stiňovati usneseními  o  větších  vymoženostech. 

Při  všem  tom  byla  silná  strana  v  radě  Alexandra  11.,  jež  přála 
snahám  polským,  shodě  a  dorozumění.  K  jejím  hlavním,  činitelům  ná- 
leželi ku.  AI.  Gorčakov  a  velkoknížc  Konstantin,  dle  jehož  jména  také 
byla  nazvána  Konstantinovskou. 

Ve  výroční  den  revoluce  z  r.  1830,  dne  30.  listopadu  došlo 
po  prvé  k  pouličním  bouřím.  V  karmelitánském  klášteře  odbývány  smu- 
teční bohoslužby,  při  nichž  četně  shromážděný  lid  jal  se  zpívati  ná- 
boženské písně  za  osvobození  Polsky.  V  zemi  docházelo  to  ohlasu,  a 
když  policie  zakročovala,  demonstrace  se  tím  spíše  opětovaly.  K  tomu 
prohlásil  jednohlasně  hospodářský  spolek,  aby  rolníci  obdařeni  byli 
pozemky. 

Opětně  byl  Wielopolský  od  svých  vrstevníků  naléhavě  žádán,  aby 
ve  prospěch  vlasti  vstoupil  do  veřejného  života.  Svolil  ač  nerad  a 
pospíšil  do  Varšavy,  kde  snažil  se  názorům  svým  získati  hospodářský 
spolek,  k  němuž  se  hlásila  většina  šlechty.  Naléhal  na  to,  aby  spolek 
adresou  obrátil  se  přímo  k  carovi  a  předložil  mu  i>ro^rara.  Leč  domluvy 
jeho  ostaly  marné.  Jeho  přívrženci  byli  přehlasováni  a  jeho  odpůrci 
zasazovali  se,  aby  národ  přiměli  k  povstání. 

Dne  25.  února  1861  slavena  opět  demonstrativně  třicítiletá  vý- 
roční památka  bitvy  u  Grachova.  Když  se  protahovala,  zakročili  policie 
a  rozehnala  lid.  Potom  opětovaly  se  tytéž  demonstrace  při  veřejných 
procesích.  Vojsko  zakročilo  zbraní,  prolita  byla  krev  a  pět  lidských 
životů  padlo  jako  nevinné  oběti  uměle  strojené  vzpoury.  Místodržitel 
kn.  M.  Gorčakov  chtěl  se  vystříhati  všech  příkrých  i)rostředků  a  jednal 
ve  smyslu  Konstantinovcň.  Hr.  Zamoyský  pospíšil  k  místodržiteli  a  žádal 
skvělého  zadostučinění  za  prolitou  krev,  které  by  záleželo  v  tom,  aby 
ruské  vojsko  neprodleně  opustilo  město  a  místo  něho  aby  měšťanstvo 
zmocněno  bylo  udržovati  veřejný  pokoj  a  pořádek.  M.  Gorčakov  sou- 
hlasil a  slíbil  přísné  vyšetřování.  Hr.  Zamoyský  stal  se  hrdinou  dne, 
hospodářský  spolek  stal  se  takřka  vládou.  Avšak  hnutí  rostlo  tím  více ; 
národní  smutek,  národní  zádušní  mše  s  písněmi  protiruskými,  národní 
ozdoby  a  demonstrace  octly  se  pojednou  všude  na  denním  pořádka. 
M.  Gorčakov    obrátil   se  na  státního  radu  Enocha,    svého  důvěrníka  a 


Digitized  by  V:íOOQIC 


í)34  '/•  Toiičhuskfr. 

bystrozrakého  státníka.  Tento  podal  mn  panic^tní  spis,  v  němž  mu  od- 
poručoval:  propuštění  neoblíbeného  gener.  ředitele  vnitra  a  vyučování, 
Mnchanova  a  povolání  na  to  místo  Poláka.  Mistodržitel  uposlechl  a  se 
souhlasem  z  Petrohradu  nabídl  to  místo  markýzovi  Wielopolskému, 
jenž  více  než  kdo  jiný  měl  všechny  k  tomu  úkolu  potřebné  vlastnosti. 
Mezi  oběma  nastal  hnedle  srdečný  a  důvěrný  poměr.  Wielopolský 
předložil  mu  svůj  program,  v  němž  hlavně  žádal  za  opravu  školství  a 
rozřešení  pozemkové  otázky. 

M.  Gorčakov  zaslal  program  ten  do  Petrohradu,  kdež  byla  právo 
situace  velmi  příznivá  pro  ústupky  Polákům.  Alexandr  li.  byl  potěšen 
zdarem  své  opravy  a  při  lásce  a  jásotu,  jež  na  všech  stranách  Rusi 
panovaly,  jevil  ochotu  vyhověti  i  Polákům.  Rádcové  carovi  odhodlali 
se  ihned  k  těmto  věcem  pro  království  polské:  1.  Zřízení  státní  rady, 
sestavené  z  čelných  osobností  v  zemi  a  velkých  hodnostů  církevních, 
kteráž  by  zkoušela  podané  petice  a  stížnosti.  2.  Zřízení  samostatného 
vládního  odboru  pro  věci  školské  a  církevní  s  markýzem  Wielopulskym 
jakožto  ge;ierálním  ředitelem  (ministrem),  je-jž  zasednouti  má  i  vo 
vládní  radě  polského  království.  3.  Všeobecná  oprava  školství.  4.  Zří- 
zení vysokých  škol  polských  a  právnické  akademie.  5.  Zřízení  zvláštních 
samosprávných  sborů  městských,  okresních  a  krajských,  od  občanstva 
svobodné  volených. 

Wiflopolský  uvázal  se  v  úkol  jemu  svěřený  a  vedle  školství  a  stúiuí 
správy  zanášel  se  organisací  státní  rady  a  samosprávných  sborů.  líyl 
to  úkol  tím  nesnadnější,  čím  více  Wielopolský  byl  podezříván  a  círn 
více  místo  podpory  činěno  mu  odporu.  Za  nezbytné  opatření,  aby  vláila 
byla  možná,  uznal  rozpuštěni  hospodářského  spolku.  Když  se  to  stalu, 
opětovaly  se  demonstrace,  až  mistodržitel  rozkázal,  aby  proti  srocováni 
zakročilo  vojsko.  Proti  vojsku  postavili  se  však  (8.  dubna  1861)  du- 
chovní se  svatými  obrazy;  vojsko  a  četnictvo  se  zdrželo,  stálo  po 
několik  hodin,  až  posléze  za  stále  rostoucího  jitření  zakročilo.  Za 
volání  „AC  žije  Garibaldi!  ať  žije  Mieroslavský!**  byl  důstojník  četnictva 
usmrcen  a  kozáčky  důstojník  z  pistole  poraněn.  Vojsko  střílelo,  a 
smutným  výsledkem  sroceni  bylo  několik  mrtvých  a  mnoho  raněných. 
Nil  první  zvěst  o  srážce  zakročil  Wielopolský  u  M.  Goreukova,  aby 
vojsko  dále  neužívalo  zbraně.  Bylo  mu  to  slíbeno,  avšak  generální 
ředitel  spravedlnosti  z  té  příčiny  odstoupil.  Wielopolský  převzal  nyní 
i  správu  tohoto  odboru.  Ač  jest  na  bíledni,  že  polské  věci  bylo  to  veimi 
prospěšno,  přece  nevole  proti  Wielopolskému  rostla  den  ode  dne.  Snažil 
se  v  bouřné  té  době  zavésti  pevnou  vládu  a  pracovati  k  obnovení  Polsky 
ve  shodě  s  Ruskem  a  jeho  zájmy.  Avšak  to  bylo  právě,  co  vší  mocí 
zmařiti  usilovaly  jak  bílá  strana  šlechtická  tak  červená  revoluční.  Při- 
ostřovaly  se  protivy,  mezi  nimiž  není  smíru,  mezi  Ruskem  a  Poláky, 
až  o  nich  rozhodnouti  mohla  toliko  moc.  Úplná  samostatnost  Polsku 
s  maloruskými  a  litevskými  zeměmi,  jež  stala  se  národním  programem, 
byla  by  znamenala  pro  Rusko  odřeknutí  se  velmocenského  postavení 
v  Evropě.  Tak  aspoň  pohlížela  a  pohlíží  na  snahy  ty  celá  ruská  spo- 
lečnost. Zdaž  mohlo  to  míli  jiný  účel  než  dohnati  věci  do  krajnosti? 
A  zdaž  se  mohli  vůdcové  hnutí  toho  při  vší  hrdinnosti  polské  nadíti 
vítězství  ? 


Digitized  by  VirOOQlC 


Knize  Gorčakov  a  jeho  doha. 


985 


Na  neštěstí  zemřel  v  květnu  1861  místodržitel  kn.  M.  Gorčakov, 
a  na  jeho  místo  nastoupil  generál  Suchozanet,  jenž  na  hnutí  polské 
pohlížel  jako  na  buřičství  a  v  samém  Wielopolském  viděl  nepřítele. 
Avšak  vláda  jeho  trvala  jen  do  srpna;  kn.  Gorčakov  v  Petrohradě 
prosadil,  aby  Wielopolskému  dalo  se  za  pravdu,  a  na  místo  Suchoza- 
netovo  nastoupil  mírný  a  Polákům  přátelský  generál  hr.  Lambert. 
Avšak  ten  neznajc  stav  věcí  nevěděl  si  rady  a  činil  Wielopolskému 
výtky,  že  připravil  vládu  o  všechnu  oblibu  mezi  Poláky.  Když  demon- 
strace se  množily  nejen  ve  hlavním  městě  ale  i  v  zemi  (nejznamenitější 
byla  u  Horodla  nad  Buhem  10.  října,  kde  slavena  unie  mezi  Polskem 
a  Litvou),  Lambert  14.  října  přes  odpor  Wielopolského  prohlásil  stav 
obležoní.  Ale  již  nazejtří,  ve  výroční  den  smrti  Kosciuškovy,  došlo 
k  novým  výstupům.  Ve  všech  chrámech  zpívány  národní  válečné  písně 
a  když  vojsko  vniklo  do  chrámů,  prohlásil  to  administrátor  arcibiskupství 
za  zneuctění  a  dal  všechny  kostely  zavříti.  Pokusy  Lambertovy  přiméti 
duchovenstvo  k  otevření  chrámů,  ostaly  bez  úspěchu.  Wielopolský  radil, 
aby  staly  se  kroky  u  papeže,  k  čemuž  však  Lambert  nemohl  se  roz- 
hodnouti. Cítil,  že  není  spůsobilý  k  úloze  své,  a  žádal  za  propuštěnou. 
Místodržitelem  stal  se  opět  (23.  října)  Suchozanet,  a  znovu  nastal  ostrý 
spor  mezi  nim  a  Wielopolským,  jenž  hnedle  povolán  byl  do  Petrohradu, 
aby  o  stavu  věcí  podal  zprávu.  První  účinek  jeho  cesty  bylo  odvolání 
Suchozaneta  (11.  listopadu)  a  jmenování  místodržitelem  generála  Ltidcrsa, 
jenž  byl  pouze  vojínem  a  také  jen  vojenskými  věcmi  se  zabýval. 

(Pokračování.) 


Siroty. 

Báseň 
Františka  Chalupy. 

(Pokračuváiií.) 


IV. 


Mlhy  leží  nad  obzorem, 

jako  řásná  roucha  vil, 

leží  dolem,  leží  horem, 

jak  by  kdosi  vílí  stánek 

v  nenávisti  pohroužil 

v  ncprocitný,  věčný  spánek. 

Kraj  tak  tich  a  mlčeliv  — 

jak  by  s  těchto  smutných  niv, 

s  pohřebiště  radovánek, 

z  nekonečných,  truchlých  dum 

věčný  poklid  vzlétal  k  nebesům. 

Zdá  se  tak,  zdá  jenom  skorém, 


neboť  náhle,  jak  by  vzdorem 
divokým  byl  obr  jat, 
jal  se  silný  vichr  v  chvat 
sápat  mlžné  bílý  šat  — 
snad  že  víly  prchnou  samy. 
Jako  se  ti  dětských  tváří 
zjeví  plné  růže  nachu, 
které  kouzlem  štěstí  září 
nad  bílými  poduškami: 
tak  se  různé  slunko  v  zmachu 
vzneslo  nad  mlh  smutnou  bělí, 
vzplálo,  jak  svit  oka  smělý. 


Digitized  by  VirOOQlC 


^ 


f.4 


936 


F.  Chalupa: 


Přede  králem   —   v  lesku  jeho   — 

před  llouiiovem  zachmuřeným 

zastaví  se  žena  ona. 

Nespíná  vlas  žádná  spona, 

ňadra  prosta  šatn  všeho  — 

oko  ženy  leskem  sklenným 

jak  by  poslóz  prosit  chtělo 

za  to  ztrniácené  tělo, 

za  tu  líci  polekanou, 

za  ty  chvějící  se  oudy, 

za  těch  slzí  hojné  proudy, 

které  s  bledých  tváří  kanou, 

jak  by  chtělo  za  tu  noliu, 

jižto  dralo  hloží,  kamení, 

žalué  lkáti  k  lidem,  bohu. 

Ještě    z  ran    těch    krev    se    pramení, 

vzlykem  hrud  se  ženě  vzdouvá ; 

jak  stiom  podťatý  se  sklání, 

slova  více  nepromlouvá, 

nežli  kvilné:   „Smilování"   — 

v  náruč  nežli  móže  kdo  ji 

zachytiti,  klesá,  padá. 

Zkrvácená  v  krutém  boji 

laňka  slabá,  štíhlá,  mladá, 

kterou  štvali  běsní  chrti, 

takto  padá  v  náruč  smrti. 

Pokálená  prachem,  krví, 

líce  —  jako  luna  bledá  — 

ona  zena  leží  tuto. 

Z  obou  mužů  král  se  prvý 
zpamatujc,  žalem  tknuto 
srdce  ;  sám  ji  z  prachu  zvedá, 
sám  ji  na  svých  loktech  třímá. 
Snad  již  věcný  svůj  sen  dřímá, 
že  ni  oko  neproiilédá, 
že  již  ani  dechu  málem 
nezvedá  se  něžných  ňader  svit. 

Ajta,  polnici  slyš  hlaiiolit  — 

zas  tak  mocně  kdesi  v  dáli. 

Divým  tryskem,  divým  cvalem 

na  koni  sem  Torstensona  zříš 

páditi,  že  divu  nebylo  by, 

tak  kdy  přes  šíj  koni  pad  by, 

v  mrtvých  již    si   jenom  dojel    v  říš. 

Křepče  volá:  „Králi,  králi, 

na  nejbližší  honem  hradby! 

Císařští  se  hnuli  v  tyto  doby!** 


S  nevýslovným  král  tu  žalem 
pohled  ještě  roucha  na  lem, 
kterým  zakryl  nahou,  bílou  hruď, 
z  prsou  tožký  se  mu  vydral  ston  . .  . 
„Roupové,  ty  ochráncem  jí  bud," 
pi-iivě  kvapí,  kam  o  Tor  sten  son 
kvapiti  uiu  spěšné  velí.  — 

Kmet,  jenž  trpce  život  celý 

prožil,  zůstal  státi  zamyšlen. 

Slza  z  oka  jeho  kane, 

nenadálý  přepadá  jej  sen. 

Na  mysli  mu  dítě  tane, 

vlastní  dítě,  vlastni  dcera, 

která  žila  ještě  včera, 

která  mrtvou  již  je  dnes. 

Na  kolena  u  ní  kles, 

chopil  ruku,  v  zrak  se  díval, 

líbal  vlas,  jenž  porván  splýval, 

líbal  celo,  líbal  lícka. 

Jaký  podiv,  jaký  žas!   — 

otevřela  mrtvá  víčka, 

bože!   —   zas  je  matně  sklání. 

„Žije!"  zvolal  spatřiv  oka  jas. 

Opět  k  němu  matně  hledí, 

siným  retem  více  nedí, 

nežli  kvilné:   „Smilování!" 

„Žíti  budeš,  musíš  žít!*^ 

z  prsou  se  mu  dere  zas 

dutý  zvuk  a  dutý  hlas, 

jak  by  na  rozbily  štít 

udeřeno  někým  bylo. 

Usmála  se  prosto  mil  o, 

praví  jemu  namáhavě: 

„Že línej  bůh  tvé  staré  hlavě, 

dobrý  muži,  znám  tě,  znám." 

Po  chvíletice  zase  vece: 

„Pamatuješ  snad  se  přece, 

jak  jste  jednou  přišli  k  nám 

tamo  pod  Bezdězem  —  chudí, 

lační  — ^   a  já  vidouc,  čeho  třeba, 

tajně    dala   jsem    vám    pecen    chleba. 

Mateřský  se  soucit  ve  mně  budí, 

když  jsem  náhle  poděšená  zřela 

robě,  dcerušku,  jak  žízní  mřela  .  .  . 

Tajně    prsem  tím   jsem    napájela    — 

katolička  —  dítě  kacířovo. 

Umřelo  přec  ..."   — 

Hnula  rukou  svou, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Siroti/. 


937 


jak  by  mrtvé  robě  kladla  v  mech. 
Hluboký  jen  dral  se  z  ňader  vzdech, 
opět  ztichlo  šeptné   slovo, 
opět  oko  zacloněno  tmou. 

Neviděl  již  Roupov  kmet, 
jak  mu  tiše  v  loktech  sní, 
jak  je  nachem  polit  ret, 
ěervánkové  líbezní 
ruménného  jasu   že  so 
lící  její  rozprostřely  .  .  . 
V  letu  duch  se  jeho  nese, 
myšlenky,  jak  rychlé  střely, 
zamihly  se  v  modré  dáli, 
tam,  kde  nékdy  smutné  stáli 
pod  Bezdězem  zadumaní. 
Roupov  opřen  o  lem  skály 
zadíval  se  v  tichý  les. 
Vždyť  vždy  zvlh  a  k  zemi  kles 
jeho  starý,  jeho  kalný  hled, 
když  slech  tichý  pláč  a  stkaní, 
když  zřel  tichý  smutek,  matný  žel 
choti,  s  kterou  do  vyhnanství  šel. 

Ve  vlasti  zde  stáli  naposled. 

Les,  hle,  všechny  skvosty  ranní 

na  úžas  a  podiv  nes. 

Milý  úsměv  v  očkách  laní, 

jež  se  mihly  ledakdes, 

na  pažite  štědrou  dlaní 

hojnost  perel  porozseto, 

ku  podivu  věru  je  to, 

porozseto  zvláště  dnes  .  .  . 

Směvný,  bílý  úsvit  boží 

oblohy  se  shůry  dívá 

na  to  širé  moře  rosy, 

jak  se  vlní,  jak  se  množí. 

Z  houští,  jež  se  mračně  stmívá, 

vyletují  mladí  kosi 

a  již  sedli  za  potokem  .  .  . 

Zalkal  Roupov  smutným  okem 
na  ty  krásy  všechny  patře : 
„Dobrý  starée,  duchu  lesní, 
šťastnější  nás,  ustaň,  bratře! 
Když  tak  saháš  do  pokladen 
zdob  svých,  ani  se  ti  nesní, 
ani  nevíš,  co  to  za  den ! 
Pohleď  na  tu  tlupu  bledou. 


jak  se  v  pláči  hlava  chýlí, 
jaký  kvil  a  nářek  vedou, 
jak  ta  ruka  rve  vlas  bílý!" 
Českých  psanců  tlupa  všecka 
zachvácena  lítým  bolem 
tamo  truchlí  stojíc  kolem 
žízní  hynoucího  děcka. 
Planých  růží  květný  trs 
na  rtíček  mu  sypal  zdobu  svou, 
ale  matčin  svadlý  prs 
mléka  neměl  v  tuto  chvíli  zlou. 
Matka  v  trávě  bez  vědomí, 
vášnivě  jen  ruce  lomí. 
V  bolestech  se  ondy  tílka 
robátkova  svíjí  strašně. 
Marně  hledá  každý  v  brašně   — 
jako  věčnost  každá  chvilka. 
Nenadále  z  temna  mlází 
žena  jako  anděl  vchází. 
Zápas  vidouc  smrti,  žití, 
vlastním  prsem  dítě  sytí. 
Marný  všechny  oběti. 
Umřelo  přec.  —    V  psanců  tému 
rozlehnul  se  nový  vzlyk. 
Uplynul  jen  okamžik; 
v  slzách  muži  roběti 
šťastnému  i  nešťastnému 
jednoduchý  pohřeb  strojí. 
Poduška  je  z  čerstvé  chvojí, 
věnečkem  je  svlačce  snítka, 
obrázky  jsou  plané   růže, 
růžencem  kol  ruček  dítku 
četné  slzy,  které  tekou 
na  poslední  jeho  lůze. 
Každý  hrstku  hlíny  měkkou 
na  památku  hodil  na  ně. 
Všichni  zbožně  spjali  dlaně, 
modlili  se.  —  Na  dalekou 
cestu   zase   do  vyhnanství  jdou  . 
Brzy  poznávají,  matek  dvou 
v  zástupu  že  není.  Jedna 
u  rovečku  dcerky  svojí 
klečí,  druhá  při  něm  stojí. 
Poznává  tu  Roupov  bledna, 
že  to  —  matka  jeho  dětí. 
Památku  jich  slzou  světí, 
či  snad  jatá  bolem  nechce 
opustiti  onu  nebohou? 
Za  ruku  ji  bére  lehce: 


Digitized  by  LjOOQIC 


938 


>'.  Chalupa: 


„Již  pojd,  žití  mébo  druže; 
plakati  zde  nepomůže. 
Lidské  slzy  změnit  nemohou, 
co  již  usouzeno  vůlí  věčnou." 
Jako  před  tasenou  zbraní  scěnou, 
jako  j)řed  trojklané  dýky  ranou 
uskočí  tu  žena  s  chvatem; 
ruce  klesly,  líce  zbledly, 
žhavé  oči  jenom  divě  planou, 
jarou  výhní  vášně  hoří. 
Za  vysokou  skočí  jedli, 
k  choti  svému  zahovoří: 
„Nebudeš  mé  lásky  katem, 
ty  mne  nesmíš  zavleknouti 
do  ciziny.  Kde  bych  na  té 
úmorné  a  strašné  pouti 
viděla  svých  drahých  robat 
malé  rovy,  hroby  svaté? 
Opustit  je  nesmí  matka! 
Co  by  bylo  s  jejich  těly? 
Dravci  by  je  sápat  chtěli, 
ptáci  jejich  oči  klobat. 
Co  by  o  mně  řekli  kdysi? 
Probůh,  drahý,  sám  jdi,  jdi  si, 
já  se  musím  vrátit  zpátky, 
nesmím  nechat  jejich  rov 
zneuctěný,  bez  památky.**   — 
Nešetřeno  sladkých  slov, 
nešetřeno  řečí  hrozebných. 
Odpovědí  na  vše  —  trpký  smích 
dojatého  žalem  tvora. 

V  pláči   prosí  Roupov   zmámen  .  . 
Matka  —  tvrdá,  jako  kámen, 
neústupná,  jako  hora  — 
vzpouzí  se  a  brání  ztuha. 

Posléz  starý  věrný  sluha, 
dobrý  Prokop,  obětavě 
nazpět  paní  doprovází  .  .  . 

V  cizí  kraj  sám  Roupov  vchází  .  . 

Vzpomínka  ta  v  jeho  hlavě 

zamihla  se,  zjevila  se  v  ráz 

při  vzpomínce  o  Bezdězi. 

Nežli  tehdy,  dnes  mu  ovšem  snáz, 

neb  v  té  hlavě  druhá  vězí. 

Po  čase  mu  Prokop  zvěstoval, 

že  smrt  na  to  v  krátké  době 

utišila  její  trpký  žal 

na  synově  drahém  hrobě.  — 


Ta,  jež  v  jeho  Klíně  leží 

poněkud  již  silná,  svěží, 

procitnula  přede  chvílí, 

zřela,  jak  se  sklíčen  cbyli, 

jak  se  jemu  hrůzou  ježí 

prořidlý  vlas,  dlouhý,  bílý. 

Sama  nedbá  svého  žalu, 

jenž  líc  nití  do  úpalu, 

mluví  k  němu  raékcc,  tiše: 

„Zesmutněl  jsi,  řeč  mou  slyše? 

Nedbej,  prosím,  nedbej  toho.  — 

Pod  jediný  růží  keř 

veplazí  se  často  mnoho 

jedovatých  hadů,  věř, 

kteří  dychtí  po  uštknutí. 

Také  řasto  člověk  jeden, 

jenž  byl  sladkou  touhou  veden, 

opojnou  se  kochat  vůní, 

uštknutím  se  mnohým  srnu  ti. 

Jedna  běda  zřídka  trůní 

sama  krátce  na  prestolu. 

Útrapli  tč  tíží  břímě,  — 

vypravovat  mohu  spolu, 

jak  se  často  divě  shrnou, 

co  se  spojí  běd  a  bolň, 

které  sílu  nepatrnou, 

slabou  ženu   s  matnou  duší 

nelítostně  rázem  kruší. 

Povím  ti  vše  věrně,  příme. 

Do  kmentu  a  do  hedbávu 

odívala  jsem  se  čarovně, 

zlatý  vínek  zdobil  hlavu, 

že  jsem  rovna  byla  královně. 

Jako  víla  lehce  mračen 

dotýká  se  jenom  tu  a  tam, 

kdy  k  svým  sídlům  stoupá  povlovné, 

tak  já  v  záletníků  davu. 

Každý  po  mém  slovu  lačen, 

jak  by  růží  bylo  zkvetlou, 

sladkobolný  snoval  klam, 

vědomí  by  nabyl  brzy, 

vědomí,  jež  strašnou  metlou, 

vchodu  že  k  té  není  tvrzi, 

jež  mým  srdcem,  mojí  pří/ní. 

Tak  jich  sta  se  mučí,  trýzní.   — 

Hravé,  ale  kruté  dítě, 

přítelkyně  šalby,  klamu, 

náhle  vidím,  že  mne  samu 

jinoch  chytá  v  pevné  sítě, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


^■^^^fvM^ 


Fíiroty. 


im 


jeho  oči  pli;é  mamu 

že  mi  démantová  pouta  kovou, 

jež  se  zovou    —  láskou  opravdovou. 

Marně  sila  má  se  vzpouzí, 

nelítostný  boj  byl  zahájen. 

Dnové  krutí,  dnové  dlouzí 

krutých  útrap,  přemáhání 

nastali  mi.  Často  skráni 

mých  a  víček  nedotknul  se  sen. 

Lásku  vši  jsem  k  němu  zničit  chtěla 

s  pravou  ukrutností  katana. 

Leč  když  děla  jsem :  ,Ctíš  satana*, 

srdce  moje  řeklo:  , Archanděla.' 

Rozhodlo  se  všecko  v  jedon  den ; 

tehdy  oba  jsme  si  v  oči  lhali. 

S  ukrutností  ďáblí,  ledovou 

pravím :  ,Neznám  lásky  k  tobě  —  pranic' 

Však  on  řečí  sladkou,  medovou 

líčí  velkou  lásku  svou,  své  žaly^ 

které  mezí  nemají,  ni  hranic. 

, Pohled*,   šeptal,    ,víru   otc&v,    drahá, 

opouštím  já  nyní  pro  tě; 

otcova  mne  kletba  stihne  za  to, 

strašná  kletba,   která   za  hrob    sahá. 

Ani  za  tu  cenu  nechceš  chotě?' 

Jiný  důvod  byl  by  nerozhod. 

Ve  víre  jen  to  mi  bylo  sváto, 

co  mflj  otec  věřil,  děd  a  rod. 

Chotěm  mým  byl  za  tu  cenu  klamnou, 

jako  tichý  beránek  jda  za  mnou." 

l>opoví  a  malou  chvíli  mlčí. 
Tloupov  žiioncím  zrakem  svým  ji  měří, 
jak   by  vlk  sem  přiloudal  se  šeří. 

„Beránčí  měl  rouno,  duši  vlčí. 
Štěstí  naše  záhy  pozměněno, 
švadlo  jako  první  letorostky. 
Kolba,  pití,  nevěstky  a  kostky 
záhy  strávily  mu  pěkné  věno. 
Stromu  dobrého  zlý,  pane,  roub 
hynul,  uvadal  a  klesal  hloub; 
nezhynulli  někde  v  kruté  bídě, 
žoldnéřem  jest,  po  kořisti  slídě. 
Považ,  jak  mé  srdce  stená; 
obětí  jsem  svého  chotě, 
ode  přátel  povržená, 
vydána  vší  bídě,  psotě." 


Ztichla  trochu  unavená, 
odmlčela  se  zas  chvíli; 
nové  sbírá,    hledá  síly. 

Po  zlé  předtuše  a  při  té  zvěsti 
v  Roupovu   hněv   kypěl,   zaCal    pěsti, 
v  žilách  varem,   klokotem  krev  pění, 
čelo  v  černý,    hrozný  mrak  se  mění, 
něha  jeho  v  ocel  zlosti  tvrdla, 
sípavý   hlas    chtěl   se    dráti  z  hrdla: 
„Nevíš,    zde  jsi  našla  svého    tchána; 
vida,  syn  můj  zrádce  ještě  žije. 
A  ty  jedovatá  jeho  zmije 
doupě's  opustila  nevolána?" 

Sotva  v  její  obličej  však  hled, 

v  němžto  zachvíval  se  každý  sval, 

který  mrtvě  sinal,  rychle  hled,  — 

útrpnost  ho  jala,  cítil  žal, 

její  velké  poznav  hoře. 

Pobouřené  vášně  oře, 

jenž  se  v  jeho  duši  spjal, 

rázem  skrotiv,  jenom  zašeptal : 

„Neštěstí  je  lítá  saň; 

krvavou  si  žádá  daň 

stejně  od  pána,  jak  raba  — " 

Nedořek,  neb  žena  se  tu 

křečovitou  silon  vztýčí, 

rukama  se  bráníc  křičí: 

„Bože,  jak  jsem  mdlá,  jak  slabá! 

Pane  —  tamo  —  vidím,  cítím  — 

v  rychlém  už  se  blíží  letu, 

vidíš  —  rychle  schnoucím  kvítím  — 

za    mnou    chvátá,    spěchá   —    kdosi. 

Já  tak  zdianá,  nohy  bosý  — 

Vojáci  to  švédští,  b  pekly 

spojení,  mne  z  roucha  svlekli  — 

Unikla  jsem  jim  jen  s  tíží  — 

Smrt,  smrt!  —  Jak  se  rychle  blíží! 

Počkej,    hrozná,    hledat   musím   tady 

otce  mého  muže,  Vácslava 

z  Roupova,  an  vstoupil  v  švédské  řady." 

Již  jen  zašeptla  ta  slova 
na  zem  syrou  klesajíc. 
Bílá  křídla  andělova 
zastřela  jí  mrtvou  líc. 


Digitized  by  LaOOQlC 


940 


y.  Chalupa: 


Polnice  zní,  trubka  zvučí, 
zde  kůň,  tam  kňú  bujně  řehce. 
Totě  dnešek  vesele  chce 
plesu  padnout  do  náručí. 
Tu  zas  jezdec  odén  lehce 
na  vraníku  peleší 
8  nějak  vážnou  depeší. 
Shlukuje  se  vojsko  v  roty, 
hovoří  i  šeptá,  hlučí, 
přiostřuje,  zkouší  hroty 
bodavých  i  sečných  zbraní, 
rozchází  se  v  různém  směru. 
Neobvyklý  toť  je  věru 
v  táboře  dnes  život  ranní. 

Nad  mrtvolou  Roupov  stoje, 
známky  kvapícího  boje 
neznamená,  nestopuje. 
Jeho  mysli   širou  plání 
ledovitý  vítr  duje, 
pod  závěje  zapomnění 
divně  divou  silou  shání 
všechna  jeho  krásná  snění, 
jako  žlutě  svadlé  listí. 
Myšlenky,  jež  duší  blesknou, 
vše  je  marnost,  teď  mu  jistí; 
tak  má  jako  v  umírání 
chvíli  strašnou,  dlouhou,  tesknou. 
Všichni  snové,  krásní,  čistí, 
všechněch  snah  a  tužeb  plání, 
květ  nadějí,  činů  ovoce  — 
z  mužných  dob  a  mladosti, 
z  útrap  s  dětmi,  z  radosti, 
co  tu  zbylo,  co  jen  pro  otce? 
Smuten  jest,  jak  sirá  duška 
do  očistec  na  své  pouti, 
osiřalý  —  prostřed  polí 
osamělá,  schnoucí  hruška. 
Čí  se  mysl  nezarmoutí? 
Koho  srdce  nezabolí? 
I  ta  mrtvá,  která  přod  ním, 
pohubila  jeho  blaho, 
nepřítelem   neposledním 
jež  mu  byla,  předešla  ho 
na  tě  cestě  do  věčnosti. 
Zášti  k  sobě  jsou  již  prosti. 


hodinkou  tou  poslední 
usmířen  je  plně  s  ní. 
Co  kde  utrpěla  všude,   — 
nechC  jí  věčný  život  zlíbczní. 

Co  však  jemu  tady  zbude?  — 

Ó  vyhnanství,  věčný  blude, 
ty  svým  dechem  jedovatým 
otravovat  budeš  žití ; 
již  se  duše  nenasytí 
pohledajíc  k  luhům  svatým, 
jejichž  krásy  příboj  válek  splácli. 

V  smutku  jen  a  v  černé  noci, 

v  strachu,  aby  nev stoup  nad  propast, 
bez  naděje,  bez  pomoci, 
v  dlouhých  bdér.ích,  v  pochyb  tmách 
tápat    hude    v  pláči    pro    svoa  vlast 

Vlast!  

Ó  jak  by  balvan  spad 
s  jeho  plecí  sestaralých. 
Pro  něho  nic  více  nemá  vnad; 
ke  cti  její  onen  kalich 
vypije,  jímž  jeho   žití   zbytek. 
Ihned   sladké  toto  vzpomnění 
smutek  jeho  v  ríidost  promění, 
na  mladého  zahrál  si    s  ním  skřítek. 
Ještě  jedna  naděj  —   švédský  voj, 
ještě  potěcha  —  to  dnešní  bnj. 

V  čáro  lepý  sen   se  hříží, 

nad  hlavou  mu  korouhev  se  cbví, 
kolem  něho  jásot  vítězství  .  .  . 

Nezří,  že  se  k  němu  blíží 
rychlým,  kvapným  krokem  vetchý  kmet, 
jehož  velebnému  počtu  let, 
kteráž  prožil,  lidské  dílo  plně, 
slušelo  by  stoupat  pohodlně. 
Sluha,  z  páně  Roupova  to  domu, 
starý  dobrý  Prokop,  jak  ho  zovoa, 
který  nedbal  panstva  na  pohromu, 
do  vyhnanství  šel  s  ním  odhodlané. 
Silněji  když  sobě  oddych  maně, 
Roupov  teprv  spatřil  jej. 
„Ejhle,  dobrý  Prokop  náš. 
Což  tak  uhřát,  na  spěch  máš? 


Digitized  by 


Google 


Siroty. 


941 


Nuž  i  pravici  mi  dej !     . 
Pobled,  tuto  mrtvou  znáš?" 
za  vetché  jej  bera  páže, 
soucitně  se  Roupov  táže. 
„Mrtva,  hrozno!"  — 

Chví  se  starci  ret, 
zbožné  křížem  žehná  čelo  kmet. 
„Lehký  dej  bůh  tobě  odpočinek. 
Poznal  jsem  ji,  vzácný  pane,  hned. 
Ta  to,  kterou  od  oltáře  ved 
nebohý  tvůj  starší  synek. 
Večer  přišla  do  tábora  — " 
Zamlčel  se.  — 

„Hvězda  špatná 
snad  ji  vedla  v  místa  tato. 
Co  je  kázeň  u  nás  platná? 
Vášeň  se  přec  na  netvora 
zvrhá,  nic  jí  není  sváto. 
Dnešní  noci  chasa  vilná 
vojáků  náš  malý  český  koutek 
přepadla;  jen  páže  silná 
odpůrcem  být  může  takých    choutek. 
Ženy  odvlekli;  ó  dobře  vím, 
že  i  tato  patří  k  nebohým.*' 
Chopil  se  tu  Roupov  svého  jilce: 
„Přisám!  zítra  najdu  provinilce!" 

Na  kůň!  Na  kůň!  Do  řad!    V  řady! 

Táborem  tak,  rozlehlými  lady 
polnice  se  ryčně  rozječela. 
Na  kůň!  Na  kůň!    Do  řad!  V  řady! 
rozléhá  se  po  táboře  všady. 
Divá  chumelice,  hrozná  mela 
nastaly  tu  rázem  po  táboře. 
Tlukot,  jak  by    zbouřilo  se  moře, 
rachot,  jak  by  hrom  si  zpíval  z  mračen, 
prachu  oblak  pozvednul  se  k  nebi, 
jenž  tak  zakalen  a  neprůzračen, 
že  jen  přilba  na  vojína  lebi 
svitá,    neb  hrot  z  hustých  kopí  ježe, 
nebo  na  chocholu  zavlá  péro. 
Zase  zvuků  směsice  to  tupá, 
sotva  znát  je,  v  ráz  jich  slyšet  stero; 
trubka  ječí,  ohnivý  kůň  supá 
nepokojně  hryza  do  otčže. 
Rázem  vše  to  balvan  neskonalý, 
jenž  so  s  hory    strmé  v  mlhách  valí, 
v  cestu  co  mu  přijde,  zdrtit  hroze. 

OSVftTA  1883.  10. 


Zas  to,  jak  bůh  moře  na  svém  voze 

šíleným  by  chvatem  hnal  se  k  předu. 

Zablesklo    se  v  chumelice    středu  — 

rána  zahučela  z  pistoletu  — 

v  prázdno  —  sotva  kde  má  ještě  metu. 

Polnice  zní,  trubka  zvučí, 

divoce  kůň  zhojný  řehce. 

Totě  dnešek  vesele  chce 

boji  padnout  do  náručí. 

Již  i  na  kůň  stoupat  bylo  kmetu; 

palašem  se  opásává  v  chvat, 

na  koně  se  vyhoup.  K  Prokopovi 

přítulnými  zahovoří  slovy: 

„Druhu  milý,  sluho  věrný,  hled 

tuto  mrtvou  čestně  pochovat, 

důstojné  jí  uchystejte  lože, 

času  k  tomu  —  vidíš  —  nemám  ted. 

Dítky,  ženy  pomocný  ti  budou."  — 

Ó  tu  zalkal  Prokop:  „Milý  bože! 

Nevíš,    že  nás,    čeled  slabou,  chudou 

z  tábora  ven  hnali  přede  chvílí? 

Zlé  prý  okolnosti  nutí,  pílí; 

kam  se  obrátíme,  ví  bůh  sám."  — 

Roupov  zarud  v  tváři;  starci  dí: 

„Pych  to  Konigsmarkův  poslední, 

o  všem  tom  král  nemá  ani  zdání. 

Pro  okamžik  jenom  radu  mám: 

mrtvou  pochováš  zde ;  pak  k  těm  výšinám 

ved  lid,  ty  vás  dobře  pouchrání." 

„Ó  zlá  předtucha  mne,  pane,  mrazí," 
zalkal  Prokop  .  .  . 

„Jen  buď  beze  strachu ; 
směle  konej,  co  jsem  velel,  brachu. 
Potom  vespol  pokleknete,  drazí, 
za  nás  modlete  se,  kteří  víry 
štíty  jsme,  a  za  tu  drahou  zemi, 
která  ztratila  své  bohatýry, 
jichž  krev  valila  se  ručejemi. 
S  bohem!"   — 

Bodl  koně,  sloupy  prachu 
pozvedly  se  okamžitě  za  ním. 
Stařec  s  tichým  pláčem,  s  tichým  stkaním 
k  posvátné  se  práci,  k  pohřbu  chystá. 
Slza  bohatá,  jak  křišťál  čistá 
na  bledé  se  líci  jeho  chvěla. 

Slyš !  V  tom  první  strašná  rána  z  děla. 
(Dokončení.) 
60 


Digitized  by  V:íOOQIC 


942  F,  Schulz: 


Latinská  babička. 

Povídka 

od 

Ferdinanda  Schulze. 

(PokrafinvAnf.) 

^^^'ám  trnu  pomyšlením,  jaké  překvapení  to  bylo  pro  babičku!** 
C?f  zvolal  jsem,  zahleděv  se  do  té  bledé  tváře  kněžské,  jako  bych 
jí  posud  nikdy  nebyl  viděl.  Nyní  teprv  srozuměl  jsem  jejíma 
výrazu.  Co  druhdy  zdálo  se  mi  v  ní  nádechem  svatosti  a  před- 
tuchou slastí  nebe^ých,  teď  pojednou  dojalo  mě  jako  záchvěv 
zoufalosti  nad  ztrátou  všeho  blaha  životního.  Zádumčivýma,  unylýma 
očima  náhle  viděl  jsem  až  na  dno  nešťastného  srdce  .  .  .  Bezděky 
vzpomněl  jsem  si  i:a  slova,  jež  před  devatenácti  lety,  hned  v  první 
chvíli  mého  zavítáni  do  tohoto  domu  babička  ke  mně  byla  promluvila. 
„V  té  klerice  vězí  vždy  nějaké  neštěstí;  bud  vlastní,  buď  cizí:  časťo 
obojí."   .  .  . 

„Do  smrti  nezapomenu  onoho  dojmu,  jejž  objevení  se  tohoto  obrazu 
v  této  komůrce  způsobilo;"  takto  po  několika  okamženích  pokračujíc, 
panímáma  vyrušila  mě  z  mých  myšlenek.  „Babička  stála  nad  nim  chvíli 
jako  zkamenělá.  Pak  zvolna  jako  se  strachem  vzala  jej  do  třesoucích 
se  rukou,  nadzdvihla  před  sebou,  několikrát  pokývla  hlavou,  bolestně 
naň  se  usmívajíc;  však  už  přitrhnuvši  jej  k  srdci  svému  z  hluboká 
zaúpěla  a  s  hlasitým  pláčem  sklesla  zde  podle  kamen  na  lavici.  Pohlíželi 
jsme  na  ni  s  trapným  udivením,  nevědouce,  co  to  všechno  znamená  a 
jak  bychom  ji  těšiti  měli.  Po  prvé  ve  svém  životě  spatřila  jsem  babičku 
přemoženu  nenadálou  událostí  a  vnitřním  pohnutím  .  .  .  Pohledem  na 
ni  sama  pomatena  prohodila  jsem,  jen  tak  aby  konečně  něco  se  mluvilo, 
že  se  mi  zdá,  jako  by  ten  obraz  měl  nějakou  podobnost  s  panem 
Karlem  Říčan ským,  ale  snad  že  se  mýlím.  Však  sotva  že  jsem  vyslovila 
to  jméno,  babička  dala  se  do  nářku  ještě  hlasitějšího  .  .  .  ,Iy  jsi  ho 
poznala,  a  já  bych  byla  mohla  na  něho  zapomenout!'  zabédovala, 
kladouc  obraz  před  sebe  na  klín  a  upírajíc  naň  zrak  plný  nevyslovitelné 
něhy  a  bolesti  .  .  .  ,Ano,  ano,  ty  jsi  to,  můj  drahý  Karle*,  počala 
po  chvíli  klidným  hlasem.  ,Tolik  let  sladké  jméno  tvé  jako  v  hrobě 
odpočívalo  v  srdci  mém;  ani  jedinkráte  za  ten  čas  nevstoup'lo  na  mé 
rty.  Věrně  a  poctivě  plnila  jsem  povinnosti,  které  jsem  na  sebe  vzala. 
Dékuju  ti,  že  jsi  mi  v  té  kruté  úloze  byl  pomočen.  Zmizel  jsi  ve  světě 
a  —  mlčel.  Však  věděl  jsi  o  mně  neustále  a  nyní  ozýváš  se  opět, 
když  už  není  hříchem,  abych  na  tebe  myslila  .  .  .  Ale,  jak  vypadáš! 
Ubožáčku!  Na  jakou  temnou  dráhu  osud  strhl  tebe?  .  .  .  Kéž  bysi 
tento  krok  nikdy  nebyl  udělal !  .  .  .  Teď,  když  snad  přece  .  .  .*  a  opct 
rozplývajíc  se  slzami,  zakryla  si  tvář  oběma  dlaněma.  Trvalo  chvíli, 
než  stichla.  Chtěla,  abych  se  podívala  do  bedničky,  neníli  tam  nějaký 
list.  Nenašla  jsem  ničeho.  ,Lépe  že  ani  nevím,  kde  teď  žije*,  pravila, 
,na  tomto  světě  jest  mezi  námi  všemu  konec*    Pak  po  krátkém  poml- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  hahičlca.  943 

cení  vybídla  nás,  abychom  k  dí  přisedli,  že  nechce  před  námi  míti 
žádného  tajemství  ...  A  pokojným  hlasem  rozložila  před  námi  veškeru 
svou  minulost.  Nyní  teprve  dověděla  jsem  se  všechno  jasně  a  zevrubně, 
o  ěemž  jsem  do  té  chvíle  měla  toliko  kusé  vědomosti  neb  neurčité 
tušení.  Ted  teprve  babička  objevila  se  přede  mnou  v  celé  pravdě  svého 
utrpení  a  v  celé  síle  svého  srdce.  Ted  teprve  seznala  jsem,  jakými 
díky  i  já  jsem  jí  povinna,  ačkoliv  zamlčovala  svou  obětavost  ve  věcech 
peněžních.  Nemohouce  jí  svou  vděčnost  slovy  dosti  vyjádřiti,  zlíbali 
jsme  její  ruce  i  nohy ;  však  ona  odmítala  všechny  projevy  našich  vroucích 
citův  a  ujišťovala  nás,  že  našla  úplnou  odplatu  za  všechno  ve  vědomí, 
že  přece  nežila  na  světě  tak  nadarmo"  .  .  . 

„A  nápis  na  obraze?"  .  .  .  otázal  jsem  se  abych  pobídl  proud 
vypravování. 

„Ten  na  něm  tenkráte  ovšem  ještě  nebyl,"  odvětila  panímáma. 
„Babička  zavěsila  obraz  na  toto  místo,  kde  posud  jej  tu  máme,  a  po- 
čala jej  ozdobovati  věnci.  Prodlívala  před  ním  všechen  čas,  který  jí 
zbýval  vedle  obchodu,  jejž  stále  zvelebovala  přibíráním  do  něho  nových 
a  nových  věcí.  Mezi  těmi  těšilo  ji  nejvíce  koření  a  množství  vonných 
olejův,  s  kterýmž  přihlásil  se  k  ní  tehdy  cestující  obchodník  z  Moravy." 

„Olejkář!"  zvolal  jsem  v  radostné  upomínce  na  starého  známého. 

„Ano,  olejkář,"  přisvědčila  panímáma.  „Týž,  kterého  jste  sám 
viděl ;  jen  že  tenkráte,  když  po  prvé  k  nám  přijel,  byl  o  dobrých  dvacet 
let  mladší.  Vidím  ho,  jako  by  to  bylo  dnes,  když  před  našim  domkem 
se  zastavil.  Neměl  ovšem  ještě  tak  pěkný  povoz  s  koníkem  tak  tvarným, 
jaký  se  vám  líbil,  ani  sám  nebyl  tak  vyšňořen,  jak  jste  ho  viděl.  Tak 
po  pansku  se  zařídil  teprv  po  letech,  když  obchody  jeho  se  dařily  .  .  . 
Obcházel  kolem  domu  a  držel  v  ruce  lístek  papíru.  Vyšla  jsem  k  němu 
a  zeptala  se  ho,  hledali  tu  někoho?  Ukázal  mi  ten  lístek  s  otázkou, 
dobřeli  sem  přišel  k  té  paní,  jejížto  jméno  tu  má  napsáno.  Bylo  to 
jméno  babiččino.  Napsal  prý  mu  je  doma  jeden  velmi  hodný  profesor, 
říkají  prý  mu  páter  Karel ;  aby  prý  se  tu  také  poptal,  když  tak  objíždí 
světem  .  .  .  Můžete  si  pomyslit,  že  jsem  hned  spěchala  k  babičce  s  tou 
důležitou  novinou  a  že  babička  v  nejbližším  okamžení  uváděla  olcjkáře 
sem  do  své  komůrky.  Kráčím  za  nimi.  Však  olejkář  sotva  že  vstoupil 
přes  práh,  pln  radostného  udivení  zvolal :  ,Ach,  toť  právě  náš  milý  pan 
páter  Karel!  Kde  až  tady  se  vzal?*  A  stanul  před  obrazem.  Nemusím 
teprv  vypravovati,  jak  vítán  babičce  ten  host  byl  a  jak  jej  uctila.  Na- 
koupila od  něho  zboží,  jaké  jen  měl,  a  nejdráže  zaplatila  mu  onen 
proužek  papíru,  na  němž  jméno  její  bylo  napsáno.  Olejkář  byl  pln 
chvály  o  profesoru,  který  jej  odporučil  k  paní  tak  dobré.  Pravil,  že 
ze  všech  profesorů  na  — ém  gymnasiu  páter  Karel  těší  se  mezi  žáky 
a  v  občanstvu  největší  úctě  a  upřímné  lásce  pro  svou  vzdělanost  i  dobrotu. 
Za  těch  několik  let,  co  se  k  nim  z  Prahy  dostal,  celé  město  jejich 
jako  by  se  bylo  vyměnilo.  Všechno  prý  se  u  nich  zlepšilo  od  těch  dob 
jeho  radou  a  působením.  A  rozumí  prý  všemu :  své  latině  rovněž  jako 
jejich  zahradám  a  polím.  , Teprve  on  nám  ukázal,  jak  máme  hospodařiti, 
aby  ani  kousek  půdy  neležel  ladem;  kdo  šetří  jeho  naučení,  má  nyní 
dvojnásobný  užitek.  Škoda,  přeškoda,  že  nás  opustí  .  .  .  Nejspíše,  že 
už  ho  ani  nezastihnu  doma,    abych    se    mu    poděkoval  za  všechna  do- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


044  F.  Schuh: 

brodiní,  kteráž  mi  prokázal  .  .  .  Však  vidím  podle  obrazu,  že  se  s  ním 
znáte;  až  se  s  ním  sejdete,  nebo  budeteli  mu  psáti,  prosím,  vyndte 
mu  mé  nejsrdečnější  díky.*  Babička  byla  se  svou  odpovědí  na  nemalycb 
rozpacícb.  Hleděla  se  jí  vybnouti  otázkou,  kam  páter  Karel  se  přestéhuje. 
Olejkář  pravil,  že  neví,  ale  když  před  měsícem  odjížděl  z  domu,  slyšel 
prý,  že  páter  Karel  pi^íští  školní  rok  se  dostane  na  jinou  školu  svého 
řádu  ...  Při  rozchodu  olejkář  musil  babičce  slíbiti,  kdykoliv  do  zdejší 
krajiny  zajede,  že  nikdy  neopomene  navštíviti  ji.  Sotva  že  pak  odjel, 
rozložila  si  po  stole  mapu,  poznamenala  na  ní  ono  město,  odkud  olejkář 
přijel,  měřila  jak  daleko  tam  odtud  jest.  ,Však,'  pravila,  ,co  jest  mi 
to  plátno?  Bůh  ví,  kde  Karel  už  zase  jest'  Přece  byla  velice  ráda,  /e 
se  dověděla,  kde  asi  má  si  ho  mysliti.  Celý  večer  opakovala  si  všechny 
zprávy,  které  jí  olejkář  o  něm  podal,  nezapomněla  ani  jediného  slova. 
Přála  si,  kéž  by  olejkář  aspoii  jednou  za  rok  přijel,  aby  si  s  ním 
o  Karlovi  mohla  porozprávěti,  neboť  ten  bude  prý  o  ném  vždy  věděti, 
ať  je  kdekoliv  .  .  .  Páter  Karel  zaujal  nyní  veškerou  mysl  babiččinu 
tou  měrou,  že  všechen  ostatní  svět  kolem  ní  zapadal  a  mizel.  Tato 
komůrka  s  jeho  podobiznou  stala  se  jí  svatyní  .  .  .  Tak  uplynul  měsíc 
září,  babička  s  obrazem  pátera  Karla  už  se  byla  jaksi  zařídila.  Xadešel 
nový  školní  rok.  Tu  rozletěla  se  městem  novina,  že  sem  přijel  novy 
profesor.  Taková  zvěst  způsobila  u  nás  vždy  obecnou  zvědavost.  Tenkráte 
vzešla  z  ní  obecná  napjatost;  neboť  klášterní  vrátný  a  kostelník  Florián 
chtěl  přísahati,  že  nový  profesor  není  nikdo  jiný  leda  pan  —  Karel 
Říčanský.  Celé  město  hrnulo  se  do  kláštera  na  Veni  sancte.  Všiclmi 
pamětníci  potvrzovali  výpověď  Floriánovu.  Páter  Carulus,  nový  profesor 
v  parvě,  byl  skutečné  někdejší  pojezdný  na  knížecím  panství  v  L  .  .  . 
Čím  kdysi  býval  babičce,  bezpochyby  se  obecně  jakž  takž  vědělo  nebo 
tušilo,  ačkoliv  jsem  nikdy  nikoho  cizího  ani  slůvkem  o  to  zavaditi  ne- 
zaslechla. Ale  ze  zvláštních  zvědavých  pohledňv,  které  v  těch  dnech 
kolem  našeho  domu  se  množily  a  zejména  do  babiččina  krámku  se 
upíraly,  soudila  jsem,  že  dávný  poměr  slečny  Marie  Uorské  k  hospo- 
dářskému úřadníku,  Karlu  Říčanskému,  nezůstal  v  městě  tajemstvím  a 
upomínka  na  ty  časy  že  nyní  mezi  lidmi  ožila"  .  .  . 

„Však  babička  měla  teď  zajisté  velikou  radost,"  podotknul  jsem. 
„Nemohla  si  věru  nic  krásnějšího  přáti,  než  shledati  se  po  odlourťní 
tak  dlouhém  a  v  poměrech  zcela  nezávadných  s  někdejším  miláčkem 
svým." 

„Podobně  domnívala  jsem  se  také,"  odvětila  panímáma,  „když 
jsem  jí  první  zprávu  o  příchodu  pátera  Karla  přinesla.  Ale  zmylihv 
jsem  se.  Vyslechnuvši  mě,  —  právě  se  chystala  na  mši  svatou  di) 
děkanského  rh»ámu  —  na  několik  okamžení  se  zarazila,  pak  zvolna 
a  mlčky  se  přestrojila  do  všedních  šatův  a  vrátila  so  do  krámku.  Po 
několik  dní  ani  nevyšla  z  domu  a  s  nikým  z  nás  nepromluvila  ani 
slova.  Byla  zamyšlená,  smutná.  Neosmělili  jsme  se  dotknouti  se  jejího 
rozechvěného  citu.  Až  Jednoho  dne  podvečer,  babi  řka  už  seděla  zde 
ve  své  komůrce,  vrátila  jsem  se  k  ní  z  města  se  zprávou,  že  jsem  právě 
potkala  pátera  Karla.  Vycházel  ze  hřbitova.  ,Jsem  nyní  dvojnásob  nida/ 
pravila,  ,že  jsem  hroby  jeho  rodičův  povždy  uiiržovala  v  pořádka !' 
Nazejtří  šla  také  na  hřbitov.    Vrátila  se  rozčilena.    Nalczlaf  na  hrobě 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  btibiéka,  945 

svébo  otce  věnec  z  květin,  jaké  ve  zdejší  krajině  daleko  široko  úplně 
neznámy  jsou.  ,0d  koho  jiného  by  to  bylo,*  pravila,  ,leda  od  Karla. 
Přinesl  to  sebou  zajisté  z  Moravy.  Mluvíme  spolu  jen  pomocí  hrobův 
a  rozumíme  si  dobře*  .  .  .  Uplynulo  zase  několik  dní :  babička  vypadala 
zcela  klidná  a  hleděla  si  svého  krámečku,  jako  by  se  v  ní  a  kolem 
ní  pranic  nebylo  přihodilo.  Když  tak  ani  v  nejmenším  se  nezměnila, 
lidé  přestali  také  nadále  býti  zvědavi  a  nevšímali  si  jí  zase  nic  více 
než  jindy.  Poněvadž  pak  ani  z  kláštera  neproslýchalo  se  o  páteíu 
Karlovi  nic  jiného,  leda  že  mimo  školu  nikam  nechodí,  k  žákflm  velice 
laskav  jest  a  ve  své  komůrce  skrovně  jako  poustevník  žije,  nepodával 
veřejnosti  žádného  podnětu  k  hovorům  a  pověstem.  Slovem,  obecenstvo 
bylo  velice  zklamáno  v  očekávání  zajímavostí,  které  díti  se  budou  mezi 
kláštere.;)  a  naším  domem  .  .  .  Nadešel  den  dušiček.  Babička  ve 
smutečním  oděvu  ubírala  se  na  ranní  pobožnost  do  kláštera.  Posud 
nebyla  tam  nikdy.  Navštěvovala  vždy  jen  děkanský  chrám.  Dívala  jsem 
se  za  ní  s  jakýmsi  nepokojem,  skorém  s  bázní.  Kráčela  zvolněji  než 
obyčejné.  Když  za  malou  hodinu  se  vrátila,  zavolala  mě  k  sobě  sem 
do  komůrky  a  s  tváří  úplně  jasnou  pravila  ke  mně  klidným  hlasem :  ,Už 
se  nebojím  na  světě  ničeho.  Šťastně  přestála  jsem  nejtěžší  zkoušku. 
Připravovala  jsem  se  na  ni,  nebylo  lze  odkládati  s  ní  déle.  Viděla 
jsem  Karla.  Sloužil  černou  mši  svatou  u  nejdolejšího  oltáře  v  levo. 
Seděla  jsem  v  lavici  na  tři  kroky  od  něho.  Viděl  mě  také;  poznalli 
mě,  nevím  .  .  .  Nebudu  ti  povídati,  jak  v  první  chvíli  mně  bylo.  My- 
slila jsem,  že  na  tom  místě  zahynu.  Ale  když  jsem  patřila,  s  jakým 
hlubokým  vnitřním  klidem,  s  jakou  nade  všechno  pozemské  myšlení 
povznesenou  vroucností  on  vykonává  posvátný  obřad,  otevřel  se  i  mně 
v  srdci  i  duchu  nový  svět.  Cítila  jsem,  jak  každým  jeho  slovem,  jež 
všechna  docela  jasně  jsem  slyšela,  blahý  klid  hloub  a  hloub  sestupuje 
do  útrob  mých.  Bylo  mi,  jako  by  sloužil  mši  svatou  za  konečný  pokoj 
duší  nás  dvou !  Sloučila  jsem  modlitby  své  s  prosbami  jeho  .  .  .  zvítězila 
jsem  v  sobě  nade  vším,  i  nad  tím,  co  mi  z  celého  světa  bylo  nej- 
dražší ..."  Od  toho  dne  rhodila  do  klášterního  kostela  pravidelně 
za  každého  počasí.  Místo  její  bylo  vždy  totéž,  před  nejdolejšini  oltářem 
v  levo,  u  něhož  páter  Karel  vždy  sloužil  mši  svatou,  nebylli  právě 
jeho  týden,  aby  měl  študentskou  u  hlavního  .  .  .  Říkala,  kdykoliv  se 
vrátila  z  kostela,  že  ještě  nikdy  nebylo  jí  tak  blaze  jako  nyní  .  .  . 
Tak  to  šlo  až  ke  konci  prvního  půlletí  školního,  co  páter  Karel  zde 
byl.  Tu  přihlásil  se  k  babičce  chudý  venkovan  ze  vzdálené  vesnice 
s  vlastní  prosbou  a  zároveň  s  přímluvou  pátera  Karla,  aby  přijala 
malého  studentíka,  jeho  syna,  k  sobě  do  domu.  Chlapec  chodil  do  třídy 
pátera  Karla.  Babička  nerozmýšlela  se  ani  na  okamžik  a  ještě  téhož 
dne  přistěhoval  se  k  nám  chlapec,  který  by  se  byl  mu  sil  vrátit  do 
chudičké  chaloupky  svých  rodičův,  kdyby  nebyl  nalezl  dobrodince.  Ba- 
bička usmívala  se,  když  ho  uváděla  do  komůrky,  která  od  těch  dob 
nazývala  se  študentská.  Tenkrát  ovšem  ještě  ani  netušila,  že  jest  to 
začátek  velikých  radostí,  kteréž  po  tolika  strastiplných  letech  nad 
životem  jejím  přece  ještě  vzcházely.  Tenkráte  jen  těšila  se  myšlenkou, 
že  páteru  Karlovi  udělala  něco  k  vůli.  Ještě  nenadálá  se,  co  z  toho 
dobrého  skutku   pro  ni  samu  se  vyvine  .  .  .     Studentík  byl  velmi  či- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


^ 


94f;  F.  Schulz: 

perný  a  příjemný  chlapec ;  veselý  hlásek  jeho  jako  zvonek  zazníval  po 
domě.  Zamilovali  jsme  si  ho  všichni.  Aby  se  mu  nestýskalo  samotnému 
v  hořejší  komůrce,  babička  brala  si  ho  mezi  dnem  a  zvláště  na  večer 
k  sobě  sem.  Tu  pozorujíc  a  naslouchajíc,  jak  se  učí,  seznala,  že  by 
mu  v  latině  mohla  býti  pomocná.  Od  úmrtí  svého  otce  ovšem  neměla 
na  latinu  ani  pomyšlení,  ale  teď  zabrala  se  do  ní  s  obnovenou  chotí 
a  horlivostí.  Pracovala  se  študentem,  jakmile  jen  některá  chvíle  vedle 
obchodu  jí  vybývala.  Ano  někdy  byla  i  mrzuta,  když  jsme  ji  zavolali 
od  knihy  do  krámku.  , Nikdy  nebyla  bych  si  pomyslila,*  říkala,  ,že  ta 
hračka  ještě  mi  bude  pramenem  opravdové  radosti.*  Ráno  na  mši  v  klá- 
šterním kostele,  chvíli  v  dobu  polední  a  dobrou  hodinu  na  večer  latina : 
v  tom  záležel  nyní  všechen  duchovní  život  babiččin.  Bylo  to  ovšem 
neskonale  mnoho  v  porovnání  s  tím,  co  měla  celých  patnáct  let  právě 
minulých.  Těmi  dvěma  páskami  našla  spojení  s  páterem  Karlem.  . .  .* 

„A  což  s  ním  nikdy  nemluvila?"  nemohl  jsem  odolati  zvědavosti. 

„Ba  jaktěživa  ani  nepromluvila!"  vece  panímáma.  „A  když  jsem 
se  ji  tehdy  konečně  také  na  to  zeptala,  nevidouc  příčiny,  proč  jako 
s  dávným  přítelem  by  nemohla  nyní  sejíti  se,  odpověděla :  ,To  nezáleží 
na  mně.  On  z  neznámé  dáli  se  ozval  a  přiblížil  se  ke  mně.  Jsem  mu 
za  to  velice  vděčná.  Mohu  jej  každý  den  viděti;  slyším  každý  deu 
jeho  hlas.  Neměla  jsem  už  ani  nejmenší  naděje,  že  se  mi  takového 
potěšení  na  tom  světě  ještě  dostane.  Však  musím  mu  věřiti  a  věřím 
mu,  že  pro  mne  učinil,  co  nejvíce  mohl  ve  svých  poměrech.  Nemluvila 
jsem  s  ním  jako  děvče  ani  jednou,  tecT  se  mám  poměrně  mnohem  lépe* 
—  dodala  s  úsměvem  —  ,mluvímť  s  ním  prostřednictvím  našeho  ma- 
lého študenta.  Nyní  teprve  vidím,  proč  toho  chlapce  ke  mně  poslal! 
Zkouší  jej  každý  den  ze  všeho,  co  já  jsem  s  ním  pracovala,  a  já  učío 
študenta,  už  se  těším,  jak  profesor  jej  bude  zkoušet  a  jak  s  ním  bude 
spokojen*  .  .  .  Studentík  opravdu  znamenitě  prospíval.  Žákův  nebylo 
tenkráte  ve  zdejších  školách  více,  než  jich  bývalo  za  vašich  časův.  Všichni 
byli  každý  den  ze  všeho  zkoušeni.  A  tu  náš  vracel  se  den  co  den  domů 
s  náramnou  radostí,  že  zase  všechno  uměl  a  že  páter  Karel  opět  jej 
pohladil  a  pochválil.  Babička  se  vždy  blaženě  usmála,  jako  by  si  byla 
myslila,  že  to  pohladění  a  ta  chvála  vlastně  patří  jí  .  .  .  Ale  samým 
štěstím  so  rozplývala  když  na  sklonku  školního  roku  i  jí  došlo  po- 
zvání pátera  rektora  k  závěrečné  slavnosti  gymnasiální.  Bylo  to  čestné 
vyznamenání  pro  přední  osobnosti  úřadní  a  pak  pro  takové,  které 
sobě  o  školu  byly  dobyly  zvláštních  zásluh.  Babička  k  oněm  ovšem 
nenáležela  a  k  těmto  nechtěla  se  počítati.  Proto  také  rozpakovala  se, 
máli  dle  pozvání  se  zachovati.  Musili  jsme  jí  přimlouvati.  Podotkla 
jsem,  že  by  pozvání  sotva  bylo  přišlo,  kdyby  páter  Karel  nebyl  k  němu 
se  přičinil.  ,Tedy  zase  o  kousek  blíže  mě  volá*  přisvědčila  slovům  mým. 
Vidím  ji  podnes,  v  jakém  vzrušení  se  tam  ubírala.  Bylo  to  po  prvé, 
co  vstupovala  dovnitř  zdejšího  kláštera.  A  za  takových  okolností  1  Za 
takovými  účely!  Kdo  by  se  divil,  že  co  chvíli  se  zastavovala.  Dívala 
jsem  se  za  ní  až  proud  ostatního  lidstva,  hrnoucího  se  k  důležité  sla- 
vnosti městské,  zanesl  ji  s  sebou  .  .  .  Očekávala  jsem,  že  se  vrátí 
rozčilena;  však  skutečnost  překonala  mé  očekávání.  Babička  ve  vítězo- 
slavném nadšení  přivedla  si  domů  prvního  premianta!"  .  .  . 


Digitized  by  VirOOQlC 


Latinská  hahicka.  947 

„Odtad  ta  její  hrdost  na  premianty!"  zvolal  jsem.  „Zde  tedy 
byl  počátek  oněch  premiantských  tradic,  které  až  mnou  tak  smutně 
se  ukončily!"  .  .  . 

„Pravda/  pokračovala  panímáma,  „babička  byla  na  svého  pre- 
mianta náramně  hrdá.  ,Teď  teprve  vidím/  pravila,  když  s  mnohým  že- 
hnáním a  líbáním  milého  chlapce  rse  šťastným  otcem  propustila  na 
vagace,  ,ted!  teprve  vidím,  k  čemu  ten  mí^'  trošek  latiny  jest  mi  dobrý. 
Co  bych  nyní  byla  bez  latiny?*  I  žehnala  nebožtíku  otci  svému,  že  ji 
naučil  tomu  jazyku.  A  večer  téhož  dne,  když  jsme  v  této  komůrce 
byly  spolu  samy,  vypravovala  mi  obšírně  všechno,  co  při  slavnosti  se 
dalo ;  jak  spatřiv  ji,  páter  Karel  před  ní  se  uklonil,  a  když  přišla  řada 
na  jeho  třídu,  jak  opět  nejdříve  po  ni  se  ohledl  a  pak  svým  líbezným 
hlasem  jméno  prvního  premianta,  jejího  strávníka  a  chovance,  provolal. 
,Země  pode  mnou  ustupovala,*  pravila,  ,všechna  krev  hrnula  se  mi  k  srdci, 
zraky  všech  přítomných  upřely  se  na  mne,  bylo  mi  nevyslovitelně  ouzko 
i  blaze.*  Když  pak  v  tom  rozechvění  mysli  se  svým  vyznamenaným 
študentem  opouštěla  slavnostní  síň,  zmátla  prý  si  cestu  a  zabočila  do 
jiné  chodby,  než  kterou  přišla  tam.  Však  i  to  bylo  pro  ni  dobré  zda- 
ření. Neboť  tam  prý  blíže  samého  záhybu  spatřila  nade  dveřmi  tabulku 
s  nápisem:  Pater  Carolus"  .  .  . 

„Tam  tedy  bydlil  její  Karel!"  rozpomenul  jsem  se.  „Co  jsem  já 
tehdy  se  namyslil,  proč  babička,  když  mě  po  prvé  vedla  k  páteru  re- 
ktoroviy  u  těch  dveří  —  tenkráte  nebyla  na  nich  žádná  tabulka  — 
se  zastavila,  ucho  k  nim  přiklonila,  náruč  svou  po  nich  rozestřela  a 
je  i  políbila.  A  když  jsem  jí  pak  za  krátko  přinesl  novinu,  že  právě 
za  témi  dveřmi  bydlí  páter  Dominik,  jak  bolestně  byla  tou  zprávou 
dojata!  Zakrývala  přede  mnou  marně  svůj  žal;  právě  proto,  že  mi 
zakázala,  abych  se  o  tom  všem  nikomu  z  vás  nezmiňoval,  seznal  jsem 
až  tenkráte,  že  tu  vězí  nějaké  smutné  tajemství." 

„Osudy  té  klášterní  komůrky  jsou  také  jednou  kapitolou  v  ba- 
biččiné  životě.  Ach,  jak  tenkráte  byla  ráda,  že  ví,  na  kterém  místečku 
i  v  klášteře  má  sobě  pátera  Karla  mysliti!  Pravila,  že  už  ani  se  ne- 
opovažuje, míti  ještě  nějaké  jiné  přání  po  vší  té  přízni,  kterou  nebe 
ji  prokázalo  .  .  .  Následujícího  školního  roku  babička  nařídila  svému 
študentu,  který  s  největší  radostí  k  ní  se  vrátil,  aby  si  přivedl  na 
byt  a  na  stravu  ještě  jednoho  chudého  a  hodného  spolužáka,  že  mu 
bude  veseleji.  Stalo  se.  V  komůrce  bydlili  už  dva  babiččini  študenti. 
Pravím  schválně  babiččini;  neboť  vzala  si  je  sama  na  starost,  sama 
jediná  opatřovala  je  vším,  čeho  mimo  byt  měli  potřebí.  Obchodek  vůči- 
hledě  vzkvétal,  všechen  užitek  z  něho  obracela  nyní  na  své  největší 
vyražení :  chování  chudých  a  pilných  študentův,  kteří  měli  pátera  Karla 
za  profesora.  Platila  nám  za  ně  na  stravu,  kupovala  jim  knihy  a  všechny 
ostatní  potřeby  školní;  ano  pomáhala  jim  i  v  oděvu.  Vedle  toho  pak 
pěstovala  s  nimi  jejich  studie  zejména  v  latině  tak  horlivě  a  zdárně, 
že  na  konci  druhého  školního  roku  vedla  sobě  z  klášterní  slavnostní 
síně  dva  premianty.  Tento  její  úspěch  vzbudil  všeobecnou  pozornost, 
auo  napjatost,  netoliko  v  městě  nýbrž  i  po  okolí,  odkud  žáci  do  zdej- 
šího gymnasia  přicházeli.  O  prázdninách  dostavilo  se  k  babičce  z  ven- 
kova několik    otcův   se   snažnou    prosbou,    aby  jejich  syny,   kteří  buď 


Digitized  by  V:íOOQIC 


'^ 


04tí  F.  Schids: 

zde  už  študuji  nebo  študovati  maji\  příštím  rokem  k  sobe  přijala,  že 
budou  platiti  s  velikou  vděčností,  cokoliv  babička  požádá.  Pro  jedoa 
postel  bylo  ve  študentské  komůrce  ještč  místo.  Babička  se  rozhodla, 
že  je  také  obsadí.  Dala  si  netoliko  ukázati  vysvědčení,  ale  přivésti 
i  študenty  samy  a  vybrala  si  jednoho  z  jiné  třídy,  než  s  kterou  po- 
stupoval páter  Karel,  ,/kusím  to  i  s  jiným  profesorem,'  pravila  ke 
mně,  ,snad  páter  Karel  jen  tak  kvůli  mně,  aby  mi  udělal  radost,  mé 
študenty  staví  do  předu.  Vzala  jsem  nového  študenta,  který  také  ješté 
premiantem  nebyl,  ale  podle  vysvědčení  dobře  se  učí.  Podle  tváře  by 
se  mi  zdál,  že  to  může  přivésti  na  samé  eminence.*  Byl  to  syn  zá- 
možného rolníka  ze  vzdálené  horské  vesnice,  otec  jeho  sám  nabízel 
babičce  pěkný  plat;  ale  ona  přijala  toliko  takovou  částku,  která  by 
jinde  stěží  na  uživení  študentovo  byla  stačila.  Když  jsem  jí  stran  toho 
projevila  své  podivení,  odpověděla,  že  i  to  ještě  krámek  vydrží  a  že 
ona  za  svou  radost  také  musí  něco  platit.  A  doplácela  i  na  boháče! . . . 
Výsledek  její  péče  byl  jako  v  dvou  letech  minulých.  Přivedla  si  domů 
tři  eminentisty.  ,Nyní  teprve,*  zvolala  radostně,  ,jsem  úplně  spokojena!...* 
Ale  teď  teprve  měla  co  dělati,  aby  se  ubránila  návalu  žadatelův,  kteří 
se  hrnuli,  aby  jejich  syny  vzala  pod  svou  ochranu.  Každý  myslil,  že 
babička  dělá  premianty  sama.  Bylo  jich  tolik,  že  bychom  velmi  dobře 
byli  mohli  zaříditi  celý  špejchárek  za  študentské  bydliště.  Ale  babička 
nepřijala  žádného  nového.  Tři  loňští  přišli  zase,  pro  čtvrtého  nebylo 
v  komůrce  místa.. .  Babiččino  spojení  s  gymnasiální  školou  bylo  utvrzeno. 
Mluvilo  se  o  ní  tak,  jako  by  náležela  mezi  profesory,  a  nevyslovovalo 
se  nad  ničím  větší  podivení,  nežli  že  se  svým  výborným  odchováním 
študentův  otálela  tak  dlouho.  Vždyč  prý  měla  k  tomu  znamenitou 
spůsobilost  ode  dávna,  jsouc  svým  otcem  v  latině  tak  dokonale  vycvi- 
čena. Tenkráte  počalo  se  jí  říkati  už  také  latinská  babička.  Oua 
skutečně  jen  v  latině  a  pro  latinu  žila.  Školní  knihy  měla  ze  všech 
šesti  třid,  jak  jste  je  sám  v  šesti  skupeních  srovnány  nalezl  a  jak  tu 
po  ní  zbyly  až  potud.  Výroční  výkazy  žákův  a  jejich  známek  dávala 
si  vázati  do  červeného  aksamitu  se  zlatou  ořízkou.  V  každém  byli 
její  premianti.  O  prosebních  dnech  a  o  božím  těle  vždy  držela  se  na 
procesí  poblíže  študentův,  aby  mohla  s  nimi  zpívati  litanie  po  latiusku . . . 
Sama  se  nyní  ani  nemohu  nadiviti,  jak  její  latinské  myšlenky  se  sro- 
vnaly se  všelikým  tím  drobným  zbožím  v  krámku.  A  přece  se  srovnaly, 
ano  obchodek  dařil  se  výborně !  Snad  proto,  že  jako  svého  času  vy, 
také  všichni  ostatní  naši  študenti  babičku  v  krámku  přes  tu  chvíU 
navštěvovali  a  svými  žerty  obveselovali.  Často  říkala  o  vás:  když  tu 
drůbež  mám  kolem  sebe,  všechno  se  mi  daří  a  nic  mě  nemrzí.  Že 
k  této  její  spokojenosti  především  přispívala  přítomnost  pátera  Karla 
v  městě  a  každodenní  účastenství  její  v  jeho  mši  svaté,  nemusila  ani 
zvláště  připomínati.  Olcjkář,  který  rok  co  rok  na  podzim  k  nám  za- 
vítal se  svým  zbožím  a  také  pátera  Karla  vždy  navštívil,  nemohl  se 
ani  dosti  nadiviti,  že  babička  čím  dále  tím  mladší  a  zdravější  vypadá . . . 
Tak  klidně  míjel  čas;  dobíhal  už  čtvrtý  rok  od  příchodu  pátera  Karla 
do  zdejšího  kláštera.  Tu  po  smrti  jednoho  ze  starších  profesorův  do- 
sazen sem  byl  na  jeho  místo  pod  jménem  páter  Dominik  někdejší 
právník   —   Fricok  Javor!  xsa  rodinu  Javorův  dávno  se  zde  zapomnělo. 


Digitized  by  VirOOQlC 


Latinská  babička.  949 

Před  některým  časem  roznesla  se  sice  po  městě  zpráva,  že  Fricek, 
byv  se  svými  návrhy  u  Horských  zamítnut,  vstonpil  do  kláštera;  ale 
řeč  o  něm  ihned  zase  umlkla  a  nikdo  se  o  jeho  osud  dále  nestaral. 
Nemělť  nikdy  mnoho  přízné  mezi  zdejšími  obyvateli.  Nyní  přišel  a  hnul 
celým  městem.  Činil  návštěvy  ve  všech  rodinách  někdy  známých  a  nedělal 
ze  své  minulosti  žádného  tajemství.  Za  nějaký  týden  vědělo  se  obecně, 
že  zdědiv  veliké  jmění  po  svém  otci,  páter  Dominik  rok  co  rok  každé 
prázdniny  podniká  cesty  do  dalekých,  velmi  vzdálených  krajin,  že  seznal 
už  všechny  země  tohoto  dílu  světa,  nejvyšší  hory  ano  i  širé  moře,  tak 
že  se  mu  ve  známosti  světa  a  v  praktické  vzdělanosti  žádný  člen 
klášterniho  řádu  nevyrovná,  a  že  tedy  škola  z  něho  největší  užitek 
míti  bude  .  .  .  Dvakráte  přišel  i  sem  do  domu  a  chtěl  mluviti  s  ba- 
bičkou; ale  ona  po  každé  odepřela  sejíti  se  s  ním.  Musila  jsem  ji 
omluviti  chorobou.  On  už  dále  se  nepokoušel  o  návštěvu  u  ni;  ale 
pak  se  vypravovalo  mezi  lidmi,  že  babičku  lituje,  kterak  prý  chuďas 
musí  býti  živa  od  študentův;  nehledě  na  někdejší  její  pýchu,  která 
byla  pro  něho  tak  osudná,  že  by  milerád  jí  něčím  přispěl,  aby  měla 
pohodlnější  živobytí,  ale  hrdost  prý  neopustila  ji  ani  v  chudobě  .  .  . 
Nikdy  jsem  o  těchto  jeho  řečech  babičce  ani  slovem  se  nezmínila,  a 
l'ilné  jsem  dhala,  aby  ani  jinou  cestou  k  ní  se  nedostaly.  Nicméně 
páter  Dominik  nepřestával  se  přičiňovati,  aby  babičku  uviděl  a  snad 
3  ni  také  se  sešel.  Den  co  den,  před  polednem  i  podvečer,  bral  si 
cestu  kolem  našeho  domu  na  veliké  náměstí  i  zpět  do  kláštera,  vždy 
upíral  oči  k  nám  do  všech  oken,  ano  přitáčel  se  až  k  samému  krámku 
a  nahlížel  do  něho  hluboko;  ale  spozorovavši  to  po  prvé,  babička 
v  obvyklý  čas  jeho  obcházek  vždy  uchýlila  se  Jo  své  komůrky.  Ne- 
chtěla ho  nikdy  ani  vidět.  Proto  také  jen  s  jakýmsi  nepokojem  dochá- 
zela dále  sama  na  mši  do  kláštera  .  .  .  Počaly  školy.  Páter  Dominik 
vedl  výše  třídu  po  nebožtíku  profesorovi.  Netrvalo  pak  než  několik 
dni,  a  naši  študenti  přinesli  domů  zprávu,  že  tak  přísný  a  urputný 
profesor  ještě  nikdy  tu  nebyl.  Mezi  studentstvem  nastal  poplach  ano 
hrůza  z  toho,  co  páter  Dominik  na  svých  žácích  žádá  a  jak  s  iiinii 
nakládá.  Počalo  se  o  tom  mluviti  obecně  po  městě,  a  několik  měšCaiiův 
osmělilo  se  jíti  k  páteru  rektorovi  —  byl  to  tenkráte  jiný  stařičký 
pán,  než  kterého  vy  jste  znal  —  s  prosbou,  aby  se  té  věci  ujal  a 
pátera  Dominika  napomenul.  Však  dostali  za  odpověd,  že  tu  není 
možno  nic  dělat,  poněvadž  prý  z  Prahy  zároveň  s  páterem  Dominikem 
přišel  rozkaz,  aby  se  ve  škole  hledělo  ku  prospěchům  studentstva  s  vetší 
přísností  než  posud.  Jen  a£  prý  študenti  více  se  učí,  že  bude  všechno 
dobře.  Všichni  profesoři  prý  také  nemohou  býti  stejní  .  .  .  Babička 
dekovala  pánu  bohu,  že  žádný  z  jejích  študentův  nemá  pátera  Domi- 
nika za  profesora,  a  ustanovila  si  pevně,  že  nikdy  žádného  z  jeho 
třídy  k  sobě  nevezme." 

„Až  došlo  na  mne!"  přejal  jsem  slovo  vypravovatelce.  Ona  při- 
kývla hlavou  a  pokračovala: 

„Bylo  to  nejen  po  prvé,  ale  i  naposledy.  Babička  nechtěla  setkati 
so  s  páterem  Dominikem  v  ničem  a  v  ničem.  Ani  na  študentskou  mši 
nechodila,  když  byl  jeho  týden.  Tím  více  pak  byla  zaražena,  když 
přišedši  jednoho  dne  v  obvyklou  hodinu  na  mši  pátera  Karla,  spatřila, 


Digitized  by  VirOOQlC 


n 


!)50  F.  Schuh: 


že  k  témuž  oltáři,  kde  on  posud  pravidelně  sloužíval,  kráčí  v  ornáte 
a  s  kalichem  páter  Dominik.  Chtěla  prý  odejiti,  než  mše  počala,  ale 
nemohla,  v  levo  i  v  právo  vedle  ní  v  lavici  seděli  jiní  lidé.  Nemohla 
se  dočkati  konce.  Vrátila  se  plna  teskných  starostí,  co  páteru  Karlovi 
se  stalo,  neníli  snad  churav.  Až  když  študenti  přišli  ze  školy  a  vy- 
pravovali, že  páter  Karel  jest  úplné  zdráv,  upokojila  se.  Nicméně  ani 
nazejtrí  páter  Karel  nepřišel  sloužit  mši  svatou  v  obvyklý  čas  k  svému 
oltáři.  Byl  tam  opět  páter  Dominik.  Babička  počkala,  až  Florián  přišel 
zhasit  svíčky.  Od  toho  se  dověděla,  že  páter  rektor  udělal  nyní  ve 
sloužení  mší  svatých  jiný  pořádek  a  páter  Karel  že  slouží  hned  za 
tmy,  první.  Babičce  to  nebylo  ovšem  pražádnou  překážkou.  Chodila  do 
kostela  o  hodinu  dříve  .  .  .  Netrvalo  dlouho,  a  z  kláštera  proskakovaly 
pověsti,  od  toho  dne,  co  tam  přišel  páter  Dominik,  že  prchl  odtamtud 
mír  a  pokoj.  On  prý  nade  vším  osobuje  si  rozhodování  a  dozor,  tak 
jako  by  páter  rektor  ani  tu  nebyl.  Se  žádným  z  ostatních  profesorňv 
že  se  nemůže  srovnati,  každému  že  má  co  vytýkati,  na  všechny  prý 
se  odvažuje.  Však  nejvíce  prý  na  pátera  Karla.  Ten  že  se  mu  nemůže 
v  ničem  zachovati,  ačkoliv  prý  mu  napořád  ve  všem  ustupuje.  Slovem, 
páter  Dominik  chce  v  klášteře  panovati  a  jest  příčinou  obecného  tam 
nepokoje.  Takové  řeči  množily  a  šířily  se  po  městě,  i  študenti  přinášeli 
je  domů  ze  školy,  když  profesoři,  jindy  mezi  sebou  vlídní  a  hovorní, 
nyní  jeden  druhému  se  vyhýbali  a  i  ve  škole  leckdy  svou  mrzutou 
náladu  projevovali.  Těmito  zprávami  babička  byla  velice  pobouřena. 
V  prvním  rozčilení  chtěla  se  odebrati  do  kláštera,  přímo  k  páteru 
Dominikovi,  a  otázati  se  ho,  přišelli  sem  pro  to,  aby  jen  týral  každého, 
jehož  se  dotkne?  Ale  brzy  zvítězila  v  ní  myšlenka,  že  snad  by  tím 
krokem  ještě  více  uškodila,  kde  prospěti  chce.  Ted  by  byla  bývala 
velmi  rudu,  kdy  by  páter  Dominik  ještě  jednou  přihlásil  se  k  ní  s  návštěvou 
nebo  kdy  by  aspoň  jda  kolem  domu  před  jejím  krámkem  se  zastavil, 
jako  z  počátku  dělával.  Ale  on  už  ani  sobě  nevšímal,  kudy  jde,  když 
podle  nás  pravidelné  dvakrát  za  den  měřil  svou  cestu  do  hostince  a 
nazpět.  Zdálo  se,  že  zdejší  vino  velice  mu  zachutnalo;  tváře  ruměniiy 
se  mu  vůčihledě  a  tělo  vždy  mohutné  šířilo  se  rychle  ..." 

„Pamatuji  se,"  podotknul  jsem,  „že  kromě  něho  žádný  jiný 
profesor  z  kláštera  nechodil  do  města  do  hostince." 

„To  i  tenkráte  dělal  on  sám  jediný,"  přisvědčila  panímáma,  „a 
ani  před  ním  ani  po  něm  nebylo  něco  takového  v  našem  městě  vídáno. 
Však  tato  náklonnost  pátera  Dominika  k  vínu  měla  nové  zlé  ůčiuky. 
Odpolední  vyučování  jeho  ve  škole  bylo  horší  než  ranní,  a  společné 
večeře  profesorův  v  klášteře  nadobro  přestaly;  nikdo  z  ostatních  jeho 
kollegův  už  netoužil  sejíti  se  s  ním  v  tu  dobu.  On  prý  sám  jediný 
pobyl  některou  chvíli  ve  večeřadle,  až  pak  zbloudiv  všechny  chodby  po 
domě  s  nemalým  šramotem  konečně  se  octl  ve  svém  pokoji.  Z  levé 
i  z  pravé  strany  vedle  jeho  bytu  odstěhovali  se  sousedé  do  odlehlejších 
koutův  klášterní  budovy  .  .  .  ano  před  koncem  školního  roku  už  se 
vědělo,  že  ten  a  ten  profesor  po  prázdninách  tu  nebude.  ŽádaliC,  aby 
byli  přeloženi  jinam  .  .  .  Babička  očekávala  každý  den,  že  totéž  učiní 
páter  Karel.  Ani  nevěděla,  máli  si  přáti  nebo  obávati  se  toho  .  .  . 
Výroční  slavnost  v  klášterní  síni  byla  prý  tenkráte  velice  smutná.  Ba- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinítká  babička,  951 

bička  vrátila  se  z  ní  všecka  polekána.  Přivedla  sobě  sice  zase  své 
premianty;  ale  jak  se  mohla  z  toho  těšiti,  když  páter  Karel,  jak  si 
ho  tak  zblízka  dobře  prohlídla,  zdál  se  jí  už  všecek  utrápen?  A  také 
ostatní  profesoři  i  páter  rektor  byli  jako  zaraženi.  Nejspíše  také  se 
styděli,  že  ve  třídě  pátera  Dominika  nebyl  ani  jediný  eminentista. 
Něco  podobného  zdejší  gymnasium  nevidělo  do  té  doby.  Také  všichni 
ostatní  přítomní  hosté  byli  prý  takovou  přísností  nového  profesora 
velmi  nepříjemně  ano  trapně  dojati.  Mlčky  prý  se  rozešli,  a  závěrečná 
slavnostní  tabule,  jindy  vždy  tak  četné  navštívená  a  veselá,  byla  prý 
tenkráte  takřka  prázdná  ...  A  jak  smutně  starý  rok  školní  skončil, 
rovněž  smutně  nový  začal.  Z  loňských  žákův  pátera  Dominika  vrátilo 
se  jich  něco  málo  přes  polovičku,  ostatní  buď  musili  zůstati  doma  nebo 
odebrali  se  na  jiné  gymnasium,  kde  by  se  s  nimi  lidštěji  nakládalo. 
Dva  profesoři  byli  zcela  noví,  nikdo  nevěděl,  jsouli  rovněž  takoví  jako 
páter  Dominik,  nebo  snad  ještě  horší.  Páter  Karel,  vždy  útlý  a  jemný, 
dle  výpovědi  babiččiny,  nabýval  vzezřeni  co  den  smutnějšího  a  jako  by 
prý  chřadl  .  .  .  Pojal  ji  veliký  strach  o  jeho  zdraví,  úzkostlivě  po- 
zorovala  při   mši   každé  jeho  hnutí,    naslouchala   každému    slovu   ano 

vydechnutí  jeho Tak  to  všechno  vypadalo,  když 

koncem  měsíce  října  přihodila  se  věc,  která  všechno  ještě  zhoršila. 
V  zahradní  budově,  příslušející  ke  klášteru,  narodilo  se  dítě.  Matka 
jeho  byla  prý  mladá  nádennice,  jež  v  zahradě  i  v  klášterní  kuchyni 
po  celý  rok  při  práci  pomáhala  a  jížto  zahradník  ve  svém  domku 
dopřál  obydlí.  Ale  kdo  byl  otec?  Tato  otázka  za  zvláštních  těch 
okolnosti  nabyla  zvýšené  zajímavosti,  ano  stala  se  velice  palčivou, 
když  počaly  proskakovati  domněnky  a  septy,  že  otec  asi  nebude  da- 
leko vzdálen  od  novorozeuáíka.  Nejspíše  následkem  těchto  řečí  stalo 
se,  že  v  klášteře  zavedeno  bylo  jakési  tajné  vyšetřování,  a  z  toho  prý 
pošel  i  výslech  oné  ženské,  za  přítomnosti  pátera  rektora  a  jednoho 
úřadníka  od  zdejšího  soudu.  Jakého  znění  výpovědi  té  osoby  byly, 
ovšem  nebylo  lze  se  dopátrati,  tím  méně,  když  ona  sama  i  s  dítětem 
hned  na  to  zmizela  netoliko  z  města  ale  i  z  nejbližšího  okolí.  Ale 
jakási  nitka  vedla  přece  do  klubka  toho  tajemství.  Páter  Karel  nepřišel 
do  školy.  Pravilo  se,  že  se  roznemohl.  Babička  tou  zprávou  všecka 
poděšena  dodala  si  odvahy  a  odebrala  se  do  kláštera  k  vrátnému, 
byloli  by  mu  známo,  co  páteru  Karlovi  schází.  Ten  jí  pln  ouzkostli- 
vosti  sdělil,  že  ani  sám  nerozumí  tomu,  co  od  několika  dní  v  klášteře 
se  děje.  Páter  Dominik  prý  jen  zuří,  jaká  ošklivá  věc  se  tu  přihodila ; 
páter  rektor  že  neví  sobě  rady  a  každou  chvíli  volá  jej  k  sobě.  Tento 
prý  sám  pozval  sem  soudnílio  úřadníka  a  přivedl  také  onu  ženštinu  od 
zahradníka  na  výslech.  '  Po  výslechu  hned  nazcjtří  že  páter  rektor 
všecek  ztrápen  odebral  se  do  pokoje  pátera  Karla  a  zůstal  tam  asi 
dvě  hodiny.  Od  té  chvíle,  už  prý  to  jest  třetí  den,  nikdo  pátera  Karla 
nespatřil.  Nevyšel  z  bytu  svého  a  odmítá  všeliké  jídlo  i  pití.  Páter 
rektor  že  jej  opět  včera  i  dnes  navštívil  a  pokaždé  vyšel  od  něho 
s  tváří  velice  zkormoucenou.  Právě  před  chvílí  že  Florián  nesl  na 
poštu  veliké  psaní;  bylo  prý  panu  provinciálovi.  V  klášteře  že  to 
vypadá,  jako  by  prý  měla  odbývati  se  tam  nějaká  poprava.  Všichni 
profesoři  vyjma  pátera  Dominika  že  jsou  velice  sklíčeni,  fíabička  vrá- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


952  Bozhledy  o  dějinách  současných. 

tila  se  z  kláštera  všecka  zdrcena.  ,Tuším  hrozné,  strašné  věci !'  zvolala, 
,alc  přísahám  při  spáse  své  duše,  že  on  jest  cist  jako  anděl!'  .  .  . 
Chodila  po  dome  jako  pomatena,  nikde  neméhi  stání,  v  noci  musila 
jsem  zůstati  při  ní,  byla  náramně  rozčilena  a  nezamhouřila  ani  oka. 
Ráno,  když  študenti  byli  odešli  do  školy,  oblekla  se  svátečné  a  s  bo- 
lestným výkřikem :  , Musím  mu  pomoci,  děj  se  co  dej !'  spčcliala  ke 
klášteru.  Chtěla  jsem  ji  doprovoditi,  vidouc,  jaké  chorobné  rozochvéni 
ji  opanovalo ;  ale  odmítla  můj  průvod  a  pravila  s  výrazem  nejhlubšího 
žalu :  ,Já  už  snesu  všechno  na  světě  .  .  .  však  on  ubožák  !*  .  .  . 
Minuly  bezmála  dvě  hodiny,  babička  se  nevracela.  Pojalo  mé  veliké 
leknutí.  Běžím  ke  klášteru.  Sotva  dechu  popadajíc  zahýbám  do  -zahrad- 
ního úvozu.  Tam  už  stála  skupení  lidí.  Jedni  lomili  rukama,  jiní 
soustrastně  pokyvovali  hlavama.  Strach  vjel  mi  do  nohou,  že  se  pode 
mnou  třásly.  A  nemohla  jsem  promluvit,  abych  se  někoho  zeptala. 
Spěchám  ku  předu.  Tu  zaslechnu  z  jednoho  skupení:  ,V  největší  taj- 
nosti ho  odvezli'  ...  A  několik  krokňv  dále  ojjét  z  jiného:  , Chuďas, 
zbláznil  se  z  toho'  .  .  .  Vidím,  že  je  tu  náramné  zle  .  .  .  ncposloucbám 
dále,  neptám  se  na  nic,  už  jen  se  ohlížím,  kde  bych  našla  babičku . . . 
Zahnu  na  kostelní  dvůr  .  .  .  tam  v  koutě  ve  výklenhu  klečí  na  zemi 
před  sochou  sedmibolestné  matky  boží,  hlavu  složenou  na  kamenném 
podstavci  .  .  .**  (Pokračování.) 


Rozhledy  v  dějinách  současných. 

v  Pnizc%  line  L»0.  září   iaS3. 

Škola  Kontenského  ve  Vídni.  —  Soukrunii^  ^'.v  mu  a  si  um  v  Opavé    —  Druhá-  úoská  fekwla  v  Hrne.    - 

Sii^m  ílalniatský.  —    Y<»Iby  v  Krajiné.    —    Výtržnosti  v  Torsiu.    -     UdAlngii    v  Cliorvátsku.  — 

Houřo  proti    ži<lúin  v    Ulir&ch.  —    Schůze    ])anoviifkú  a  ministru,    —    Frauuouzakíi  výprava    du 

Tuukiua.    —  Povbtáuí  gpanélskó. 

Po  mnohých  bojích  a  bezpočetných  překážkách  otevřena  posléze 
16.  září  soukromá  ťCiA^í  škola  v  desátém  okresu  ve  Vídni,  kterou  ná- 
kladem svým  zřídil  a  vydržovati  se  zavázal  spolek  Komenský.  Zaznamenali 
jsme  v  dřívějších  rozhledech  agitace  již  pro  pouhé  povoleni  školy  té 
vedené  v  městské  radě  Vídenské,  ve  školní  radě,  na  shromážděních 
voliěů  a  též  i  v  radě  říšské,  jakož  i  zběsile  útočné  chování  Víden- 
ského Časopisectva.  Jest  to  charakteristické  pro  naše  odpůrce,  kteří 
každou  maličkost  nadýmají  proti  nám  jako  státní  důležitost,  V  před- 
městích Pražských,  Karlině,  Smíchové,  Vinohradech,  íiižkově  a  v  jiných 
městech  českých,  byly  německé  školy  prostě  přikázány  s  poukazováním 
na  zákon,  že  pro  40  dítek  jiné  národnosti  zřízena  býti  má  škola. 
Jednání  chodívalo  tak  rychle,  že  než  ještě  sehnán  byl  potřebný  počet 
dítek,  již  města  dostávala  příkaz,  aby  zřizovala  německé  školy.  Po 
zákoně  pro  počet  českých  dítek  ve  Vídni  mělo  by  býti  českých  škol 
mnohem  více,  a  to  nikoliv  soukromých,  které  f>ancouzi,  Angličané 
a  příslušníci  každé  jiné  národnosti  mohou  si  bez  i)řckážky  zařizovati 
a  vydržovati,  nýbrž  veřejných,  vydržovaných  od  činitelů  zákonem  k  tomu 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Rozhled}/  r  d^jimich  součamých.  953 

ustanovených.  Vláda  Auerspergova,  kdekoliv  se  jednalo  o  německé 
školy,  vykládala  zákony  školské  a  zakročovala  s  velikou  rozhodností. 
Vláda  Taaffova  zachovává  obyčejné  zdrželivou  neutralitu. 

Dne  16.  zái4  otevřena  byla  také  první  třída  soukromého  ceslrho 
gymnasia  v  Opavě.  I  to  stalo  se  teprva  po  mnohých  bojích,  když 
správní  soud  ve  Vídni  byl  rozhodl  pro  právo  Matice  školské,  založiti 
školu  tu  proti  zákazu  vládnímu.  Také  v  Brně  po  tuhém  odporu  ze 
strany  města  a  po  rozkazu  školní  rady  k  žádosti  od  mnoha  set  českých 
rodičů  podepsané  otvírá  se  letošním  školním  rokem  nová  česká  ná- 
rodní škola,  teprve  druhá  česká  škola  r  Marním  mésté  moravskvm. 

Ježto  úsilí  a  snahy  českých  zástupcft  a  české  veřejnosti  nejsou 
bojem  za  politické  vymoženosti  ani  za  práva  české  koruny,  nýbrž  vlastně 
toliko  za  české  školy  a  rovné  právo,  jsou  to  sice  úspěchy,  ale  u  při- 
rovnání s  těžkými  boji  a  vynaloženými  v  nich  silami  úspěchy  zajisté 
neveliké. 

Sněm  dalmatský  byl  po  čtrnáctidenním  zasedání  náhle  ukončen 
dne  21.  července.  Při  nových  volbách  v  květnu  zvítězila  strana  národní. 
Bohužel  že  objevila  se  roztržka,  patrná  již  dříve  mezi  národní  stranou 
chorvátskou  a  srbskou,  jež  v  některých  věcech  kloní  se  k  nepatrné 
italské  menšině,  kteráž  v  novém  sněmu  takřka  zmizela,  jako  vfičihledě 
mizí  v  Dalmácii.  Příčinou  náhlého  rozpuštění  byli  hlavně  —  němčina 
a  místodržitel  generálJovanovič.  Ve  schůzi  21.  čce.  přijata  byla  zpráva 
zemského  výboru,  aby  jazyk  chorvátsko-srbský  jakožto  jazyk  veškerého 
obyvatelstva  dalmatského  byl  jazykem  jednacím  v  zemském  výboru 
a  sněmu.  Vzdor  některým  výtkám  hlasovali  pro  ni  i  poslanci  srbští 
a  dle  jednacího  řádu  přikázána  byla  sněmovnímu  výboru.  Ale  další 
návrh,  aby  staly  se  kroky,  by  jazyk  chorvátsko-srbský  stal  se  úřadním 
jazykem  u  soudů,  kde  panuje  hlavně  italština,  a  politických  úřadů,  kde 
zavádí  se  němčina,  vrazil  na  tuhý  odpor  ze  strany  vládního  zástupec. 
Italština  v  Dalmácii  má  ještě  smysl  aspoň  potud,  pokud  jest  jazykem 
^^^U^Iq  obyvatelstva,  však  německy  v  Dalmácii  nemluví  nikdo.  Nicméuč 
snahy  gen.  Jovanoviče  nesou  se  k  tomu,  aby  se  tam  stala  jazykem 
úřadním.  Když  návrh  přišel  na  denní  pořádek,  povstal  vládní  zástupec 
dvorní  rada  Pavič  a  odevzdal  předsedovi  reskript  o  neprodleném  za- 
vření sněmu.  Dle  Zadcrského  Nar.  Listu  obávala  se  vláda,  že  činěny 
jí  budou  ve  sněmovně  trpké  výtiiy  za  všeliké  pokusy  germanisační. 
Boje  za  národní  právo  v  dalmatském  sněmu  proti  Italům  nejsou  no- 
vinkou a  byly  příčinou  mnohých  bouřných  schůzí  a  výstupů.  Ale  boj 
proti  němčině  jest  tu  novinkou.  Z  18  zasedání  dalmatského  sněmu 
od  zavedení  Šmerlingovy  ústavnosti  v  rakouských  zemích  bylo  14  za- 
sedání předčasně  a  náhle  ukončeno  a  jenom  4  mohly  volně  své  práce 
vyříditi.  Ale  žádné  zasedáni  nebylo  skončeno  tak  nálilc  jako  poslední. 
Klaič  s  ostatními  národními  poslanci  podali  v  té  příčině  pamětní  spis 
předsedovi  ministerstva  Taaífovi. 

V  Krajině  konány  byly  v  červnu  sněmovní  volby,  jež  ve  ven- 
kovských obcích  a  městech  vypadly  rozhodné  ve  prospěch  národní 
strany  slovinské,  ve  velkých  statcích  zvítězila  však  strana  odporná. 
Národní    strana    má  v  novém  sněmu  nadpoloviční  většinu. 

V  Terstu  ozvaly  se  opět  italianissimi.    V  den  císařových  naro- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


í)54  Eozhledy  r  dřinách  současných. 

ženin  18.  srpna  vybuchla  petarda  a  rozházeny  byly  spisky  protirakouské. 
Lid,  hlavné  slovinský,  rozhořčen  nad  italskými  demonstracemi,  rozbořil 
italskou  tělocvičnu  v  Terstu.  Policie  dostavila  se  pozdě. 

Obecnou  pozornost  nejen  v  zemích  rakouských  ale  celé  Evropy 
vzbudily  události  v  Chorvatsku.  Dle  zákona  o  vyrovnání  mezi  Chor- 
vátském a  Uhry,  r.  1868  Chorvátům  vnuceného,  jsou  bemictví,  pošty 
a  telegrafy  společnou  záležitostí,  a  na  dotyčných  úřadech  a  domech 
mají  býti  vyvěšeny  znaky  uherské.  Ustanovení  co  do  znaků  neprová- 
dělo se  přesně.  Poslední  léta,  když  vláda  Pešťská  dopouštěla  maďarským 
výstředníkům  zaváděti  do  úřadů  maďarštinu  a  okázale  vystupovati  proti 
Chorvátům,  v  čemž  zejména  pomaďařený  Němec  David,  přednosta 
finančního  odboru,  vyniknul,  rostla  nevole,  jež  dosáhla  vrchu,  když 
vyvěsiti  dal  na  počátku  srpna  uherské  znaky  s  maďarský-mi  nápisy. 
Lid  shlukoval  se,  až  posléze  (14.  srpna)  vypukly  v  Záhřebe  nepokoje. 
Rozhořčený  lid  chtěl  strhati  znaky,  však  vojsko  zakročilo,  až  došlo  ke 
krveprolití.  Mnoho  osob  bylo  bodáky  zraněno.  Teprve  v  pozdní  hodině 
noční  nastalo  utišení.  Avšak  již  příštího  dne  (15.  srpna)  přikvapily 
opětně  davy  lidu,  tentokráte  i  žebříky  opatřené,  slezly  zdi,  strhaly 
a  pošlapaly  uherské  znaky  a  rozbily  okna.  Zároveň  přikvapil  lid  k  městské 
strážnici  a  osvobodil  odtud  všechny  osoby,  jež  tam  pro  předešlé  vý- 
tržnosti proti  Maďarům  byly  vězněny.  Příkladu  toho  následovala  i  jiná 
města.  V  pevnosti  Karlovci  strhány  uherské  znaky  a  vházcny  do  Kupy. 
a  tak  i  jinde.  Lid  se  jitřil  a  z  měst  rozšířilo  se  hnutí  proti  maďarské 
i  do  vesnic,  kdež  doutnající  nevole  proti  panství  maďarskému  vzpla- 
nula v  požár  vzpoury. 

Ve  Vídni  odbývaly  se  pak  porady,  v  nichž  předseda  uher.  mini- 
sterstva Tisza  naléhal  na  opětné  vyvěšení  uherských  znaků.  Hnuti 
v  Chorvatsku  bylo  tak  mocné,  že  ban  Pejačevié,  jehož  nastoupení  na 
místo  rozhodnějšího  hana  Mažuraniée  značilo  svého  času  úspěch  ma- 
ďarský, vzdal  se  hodnosti  banské,  než  aby  mocí  prováděl  vyvěšování 
znaků.  Odstoupil,  a  k  návrhu  Tiszovu  nebyl  jmenován  nový  ban,  nýbrž 
královský  komisař  s  plnou  mocí,  jímž  ustanoven  vojenský  velitel  Zá- 
hřebský, generalmajor  Ramberg.  Ustanovením  královského  komisaře 
zaveden  vlastně  výminečný  stav  v  Chorvatsku.  Ramberg  nastoupil  vládu 
a  u  přítomnosti  vojska  dal  (7.  záři)  vyvěsiti  uherské  znaky  na  úřady 
berní.  Podobně  stalo  se  i  v  Karlovci  a  veškerých  jiných  městech. 
V  Záhřebe  a  Chorvatsku  soustředěna  zatím  značná  moc  vojenská.  Ale 
bouře  se  tím  neutišily.  V  Zagorské  krajině  vůkol  Gliny  a  jinde  osvěd- 
čoval lid  zjevné  nepřátelství  ke  všemu,  co  s  Maďary  souvisí,  zejména 
napadal  maďaronské  obecní  starosty,  přednosty  stanic  a  berní  výběrčí, 
odstraňoval  mocí  uherské  znaky  a  ničil  všechny  známky  maďarství. 
Vojenská  moc  jedva  postačovala  zakročovati.  Bouře  ty  vyžádaly  sobě 
i  mnoho  životů  lidských,  anoť  vojsko  užívalo  sečné  i  střelné  zbraně 
k  potlačení  vzpoury.  Lid  ozbrojen  byl  jen  kyji  neb  podávkami,  puška 
byla  velkou  řídkostí. 

Za  příčinu  bouří  těch  nemožno  pokládati  jen  znaky,  jež  byly 
pouze  zjevným  podnětem  propuknutí  nevole,  jejíž  příčina  jest  pak  po- 
litická a  s  ní  úzce  souvislá  hospodářská.  Vyvěšením  znaků  uherských 
mělo  se  Chorvátům  uvésti  na  paměť,    čeho  Tiszova    vláda  se  domáhá, 


Digitized  by  V:íOOQ IC  i 


Rozhled  i/  r  dejhutch  aoucasných.  955 

že  jsou  podřízenou  částí  uherského  království.  Národním  programem 
chorvátským  jest  však  obnova  trojjedhiého  kráhvstvi,  svéprávnost  Chor- 
vátská, Slavonie  a  Dalmácie  spojené  s  Uhry  toliko  korunou  královou. 
Za  myšlenku  tu  bojovali  Chorváté  a  Srbové  v  krvavých  letech  1848 
a  1849  proti  Madarům,  myšlenka  ta  byla  i  jest  programem  národní 
strany  na  sněmích  jak  Záhřebském  tak  Zaderském.  Na  této  právní 
půdě  setrval  národ  chorvátský  a  srbský,  když  1868  za  hana  Raucha 
vnuceno  mu  bylo  vyrovnání  s  Uhry,  a  na  půdě  té  trvá  ve  všech  ve- 
řejných projevech.  Naděje  Chorvátů,  že  zřízení  trojjediného  království 
přijde  dnes  neb  zítra  na  denní  pořádek,  zejména  máli  býti  řešena 
jednou  otázka  Bosny  a  Hercegoviny,  tvoří  zároveň  obavj'  Maďarů,  kteří 
jsou  úhlavní  odpůrci  vývoje  jakéhokoliv  jihoslovanské  moci  v  soustátí 
rakousko-uherském. 

Avšak  rolnický  lid  v  Chorvatsku  a  Slavonii  velice  také  tíží  hospo- 
dářské poměry  uherské,  jež  zvláště  jsou  citelný  v  bývalé  Vojenské 
hranici,  kde  dříve  neplatily  se  žádné  daně.  Uherští  berní  a  íinanrní 
úřadnici  (nemluvě  ani  o  jich  špatné  pověsti,  jež  stala  se  příslovnou) 
jsou  ci:ánci  v  zemi,  kteří  zastupují  berní  soustavu  s*  neobyčejným  stí- 
žením  pozemku  a  statku.  Uhry,  vlastně  Madaři,  vydávají  ohromné 
miliony  na  rozmnožování  honvédské  armády,  na  stavbu  nákladných 
železnic  bez  hospodářské  potřeby,  pouze  k  vůli  centralisaci  země  v  Pešti 
a  na  podobné  věci.  Při  tom  jest  stát  bez  průmyslu  odkázán  lilavně 
jenom  na  výrobu  polních  plodin.  Bylli  vůbec  rolnický  stav  zanedbáván 
a  přetížen,  jest  tak  větši  ještě  měrou  v  Chorvatsku,  kde  není  ani 
žádné  organisace  úvěrní  ani  tržní.  Daň  pozemková  a  spůsob  jejího  vy- 
bírání ničí  tam  ne  blahobyt  lidu  nýbrž  přímo  jeho  existenci.  Vše  to 
budí  nevoli  a  nenávist  proti  Maďarům  a  Uhrám;  stržením  jejich 
znaků  stržena  byla  i  rouška  s  děsného  finančního  hospodářství  ma- 
ďarského, jež  došlo  odsouzení  od  samého  král.  komisaře  Ramberga. 

Větší  poměrně  bouře  než  v  Chorvatsku  proti  Maďarům  vypukly 
v  srpnu  a  září  v  Uhrách  proti  židům.  Zde  však  nebyli  nikde  usta- 
noveni královští  komisaři  s  výminecnou  mocí.  V  Prešpurku,  Banské 
Bystřici,  Sigetu  a  mnohých  uherských  městech  i  vesnicích  mohly  býti 
potlačeny  jedině  zakročením  vojenské  moci.  Židé  byli  týráni  a  majetek 
židovský  pleněn.  Podnět  k  bouřím  těm  zavdal  osvobozující  výrok 
soudu,  jímž  propuštěni  jsou  židé  obžalovaní  z  vraždy  křesťanské  dívky 
Tisza-Eslarské.  Následkem  toho  stěhuje  se  množství  židů  z  Uher, 
zvláště  na  Moravu  a  do  Čech. 

Na  zvláštní  politickou  činnost  ukazují  schůze  panovnikn  a  mtuistrii. 
Na  jedné  straně  byly  to  schůze  krále  rumunského  s  císařem  německým 
a  rakouským,  cesta  krále  srbského  Milana  do  Rakouska,  setkání  jeho 
8  císařem  rakouským  ve  Vídni  a  (20.  září)  s  německým  císařem  v  llom- 
burku  při  velikých  vojenských  cvičeních,  posléze  návštěva  španělského 
krále  Alfonsa  ve  Vídni  a  v  Berlíně.  Při  tom  setkali  se  v  Solnohrade 
oba  řídící  státníci  v  Německu  a  Rakousku,  kn.  Bismarck  a  hr.  Kalnoky. 
Schůze  jejich  vykládá  se  v  ten  smysl,  že  prodloužen  a  doplněn  byl 
spolek  rakouskoněmecký  z  r.  1879  na  pět  let  uzavřený,  k  němuž  jako 
třetí  přistoupila  Itálie.  Na  schůzích  panovnických  jednalo  se  dle  hlasů 
vládních   listů   též   o   připojení    Srbska,    kteréž   i  jinak   řídí   se   zcela 


Digitized  by  V:íOOQIC 


956  Rozhledy  v  df^inách  současných. 

směrem  politiky  německo-rakouské,    Rumunska,  jeliož    souřinnost   jest 
dosud  pochybná,  a  Španělska,  o  němž  nic  se  neproslýchá. 

Na  druhé  straně  vzbudila  zvláštní  pozornost  cesta  černohorského 
knížete  Nikoly  do  Caiihradu,  kdež  s  velkými  poctami  byl  přijat  od 
sultána.  Sblížení  to  mezi  nepřátelskými  dosud  dvory  zajisté  má  význam 
společného  odporu  proti  politice,  vlivu  a  po  případe  i  moci  spolkn 
panovníků  s  německým  císařem.  Výsledek  cesty  té  byl  nepochybné 
sblížení  mezi  Cetyní  a  Cařihradera  a  definitivní  vyřízení  pohranicného 
•  sporu  ěernohorsko-tureckého. 

Rovněž  došlo  k  schůzi  panovníků  poutaných  rodinnými  zájmj 
v  Kodani.  Car  Alexandr  III.  odebral  se  tam  s  chotí  svou,  ro/enoo 
dánskou  princeznou  Dagmarou,  k  delšímu  pobytu  a  setkal  se  tam  mimo 
krále  a  královnu  dánskou  s  králem  řeckým  Jiříjii,  druhým  synem  krále 
dánského,  jenž  pojal  za  manželku  ruskou  princeznu  Olgu,  s  následníkem 
anglickým,  princem  Walesským,  jenž  má  též  za  choť  dánskou  princeznu, 
sestru  carevninu,  i  s  korunním  princem  dánským  zasnoubeným  se 
švédskou  princeznou,  s  níž  dle  vší  pravděpodobnosti  převezme  někdy 
i  korunu  skandinávskou.  Při  vší  své  tichosti  obracel  k  sokc  tento 
sjezd  panovníků  zastupujících  tolik  národních  a  evropských  zájmů, 
zřetel  celé  Evropy.  Význam  jeho  stal  se  však  tím  patrnější,  když  svét 
překvapen  byl  zprávou,  že  anglický  první  ministr  Gladstonc  zavítal 
dne  16.  září  odpoledne  z  nenadání  do  Kodané,  že  byl  hostem  carovým 
a  car  s  čarovnou  a  všemi  královskými  rodinami  pak  zase  hostmi  jeho. 
Dle  vší  pravděpodobnosti  svědči  to  o  sblížení  mezi  politikou  aniílickoii 
a  ruskou  na  východě,  kde  obě  říše  mají  veliké  svoje  důležitosti. 

Francouzská  republika  ocitla  se  v  nových  válečných  zá|íl"tkách 
v  příčině  zámořských  osad.  Jako  proti  Tunisu  tak  zakročila  nyní  roz- 
hodně i  proti  Anamu.  Dle  dřívějších  smlouv  s  anamským  panovníkem 
Tudukem  měla  Francie  právo  na  svobodný  přístav  a  jisté  přednosti 
v  Tonkinsku,  severní  to  části  Anamu.  Říše  ta  ve  východních  končinách 
Zadní  Indie  hraničí  k  severu  s  Čínou,  kteráž  učinila  ji  od  sebe  zá- 
vislou. Avšak  smlouvou  a  Francií  závislost  ta  mela  přestati.  Anamský 
vládce  vida,  že  ve  věčném  jeho  sporu  s  poddanými  francouzský  vliv  na- 
bývá vrclni,  dohodnul  se  opět  se  synem  slunce  a  jeho  mandariny  a 
podrobil  se  čině.  Avšak  francouzská  republika  nejen  trvá  na  zadio- 
vání  dřívějších  smluv,  nýbrž  pro  potření  sboru  Rivierova  v  Tonkiiisliii 
jde  ještě  dále.  Do  Tonkinska  vypravila  značnější  brannou  moc,  která 
zmocnila  se  plně  hlavního  města  Anamu,  Hue,  kdež  uzavřena  smlouva 
nová,  které   však  důsledně  Čína  nechce  uznati. 

Ve  Ř  p  a  n  é  I  í  c  h,  zemi  vzpourami  vojenskými  požehnané,  propuklo 
na  počátku  srpna  v  Badajozu  vzbouření,  za  jehož  jiůvodcc  plaří  repu- 
blikán Ruiz  Zorilla  a  jež  provedly  vojenské  oddíly.  l*o vstání  l^lo  p(»t[a- 
čeno.  Vzbouřenci  prohlásili  za  účel  svůj  zavedení  ropubliliy  ve  Španélích. 


Oprava,  v  8.  čísle  letošní  Osvěty  na  str.  071  ř.  20  zdola  čti: 
se  í'jíždí;  —  str.  (172  ř.  14  shora  čti:  zvonce;  —  sir.  <iT(i  ř.  7  zdí»la 
čti:  z  lera;  —  str.  677  ř.  15  zdola  čti:  duplh,  ř.  I  zdola  čti:  Si- 
jarova;  —  str.  G87  ř.   10  shora  čti:  5  jednotvárným. 


Digitized  by  LjOOQIC 


R.  1883. 


Čís.  il. 


O  SVÉ  TA 


Eniže  Gorčakov  a  jeho  doba. 

Pí6e 

Jos.  J.  Toužímský. 

(Pokrajování.) 

'obyt  Wielopolského  v  hlavním  městě  nad  Něvou  vedl  k  novému 
rozhodnému  obratu.  Odebral  se  tam  s  pevným  úmyslem,  že  od- 
stoupí z  politického  života.  Uznával,  že  osobní  jeho  odpůrci  maří 
všechny  jeho  snahy  a  bez  vydatné  podpory  vládní  že  nemůže 
provésti  žádné  opravy.  ^  V  Petrohradě  byl  to  však  hlavně  kníže 
Gorčakov,  jenž  velmi  přátelsky  ho  uvítal  a  pohádal  k  další  čin- 
nosti a  vytrvalosti.  Uznával  jeho  zásluhy  i  obtížný  stav  a  sliboval  pod- 
poru vlády.  Ačkoliv  se  v  národních  kruzích  ruských  nad  událostmi 
v  Polsku  ozývala  nevole  a  stěžováno  na  slabou  vládu,  která  jich  do- 
pouští, přece  vicekancléř  Gorčakov  a  ministři  vnitra  Valiyev,  financí 
Keutern  a  vyučování  Golovnin  shodovali  se  v  tom,  aby  Polákům  činěny 
byly  ústupky  a  aby  otázka  polsko-ruská  mírně  a  k  uspokojení  obou 
stran  byla  vyřízena.  Wielopolský  vyznamenán  byl  od  cara  nejvyšší  třídou 
polského  řádu  bílého  orla  a  požádán,  aby  k  vůli  předlohám  zákonů  déle 
se  v  Petrohradě  pozdržel.  Zde  podařilo  se  mu  přivésti  k  zdárnému  konci 
jednání  mezi  Petrohradem  a  papežskou  stolicí  o  jmenování  Felinského 
za  arcibiskupa,  jenž  ve  Varšavě  (v  únoru  1862)  opět  otevříti  dal  kostely. 
Od  ruského  dvora  byl  okázale  vyznamenáván  a  s  velkoknížetem  Konstan- 
tinem vstoupil  v  přátelský  poměr.  Ruská  společnost  přijala  ho  co  nej- 
vřeleji. Ale  při  všem  tom  úkol  jeho  nebyl  snadný.  Dvůr  váhal  s  roz- 
hodnutími vůči  Polsku,  kde  stav  věcí  za  Lúdersa  spíše  stále  se  horšil. 
Posléze  po  mnohém  úsilí  přece  zvítězily  názory  Gorčakova,  Konstantina 
a  Wielopolského.  Car  se  rozhodl  pro  smířlivou  vládu. 

Úkazem  z  11.  června  1862  jmenován  byl  velkokníže  Konstantin, 
bratr  carův,  náměstkem  v  království  polském  a  Wielopolský  náčelníkem 
civilní  správy  a  místopředsedou  státní  rady.  Z  Petrohradu  přinášel  tyto 
vymoženosti:   1.  Přísné  odloučení  občanské  správy  od  vojenské  v  krá- 

OSVATA  1888.  11.  Qi 


Digitized  by  VirOOQlC 


958  *f'  Tougimský: 

lovstvi    polském.     2.  Uznáni    vlastni    správy  a  vlastního    zákonodárství 
v  Polsku.  3.  Dorozumění  s  papežskou  stolici. 

Pro  snahy  ruské  po  smíru  s  Polskem  případný  jest  výrok,  který 
Moskevské  listy  Bísmarckovi  kladly  do  úst  Při  vší  nechuti  k  Polákňm 
hýla  slovanská  strana  rovněž  jako  Gorčakov  nakloněna  smíru  rusko- 
polskému.  Bismarck,  jenž  nepřál  myšlence  té,  pravil  prý  ku  svému 
důvěrníku:  „Staneli  se  skutkem  Wielopolského  záměr  vyrovnáni  mezi 
Rusy  a  Poláky,  hudou  iia^í  slovanští  sousedé  příliš  mocni,  a  my  octneme 
se  v  nehezpeči,  že  bychom  musili  jim  postoupiti  Poznaňsko  a  kone<5né 
snad  i  celý  pravý  břeh  Visly.  Proto  musíme  jednati  společně  s  ruskou 
stranou  Polákům  nepřátelskou  a  Ru^ko  přivésti  k  tomu,  aby  navždy 
s  Poláky  se  znepřátelilo."  Zmar  smíru  rusko-polského  považován  byl 
tudíž  za  úspěch  Bismarckovy  politiky. 

Wielopolský  vracel  se  v  červnu  do  Varšavy  s  vědomím  vymoženého 
vítězství  a  v  přesvědčení,  že  jeho  rodáci  budou  mu  při  obnově  vlasti 
nápomocni  a  překonají  své  předsudky  proti  vládě,  která  se  Polákům 
nyní  tak  příznivou  osvědčila.  Snažil  se  všechna  místa  obsaditi  Poláky 
a  doufal,  že  šlechta  za  krátko  nabídne  vlasti  své  služby.  Také  velko- 
kníže  Konstantin  měl  s  Polskem  nejlepší  záměry,  chtěl  je  učiniti  spo- 
kojeným a  šťastným  a  vymáhati  a  hájiti  jeho  práva.  Leč  oba  se  sklaraali. 
Místo  ochojy  jevily  se  všude  chladnost,  odpor,  nepřátelství.  Místo  pomoci 
setkával  se  Wielopolský  u  svých  rodáků  jen  s  překážkami.  Šlechta  ne- 
přijímala nabízená  místa,  duchovenstvo  řídilo  se  dle  šlechty,  a  výtržnosti 
měnily  se  v  revoluční  hnutí  s  úkladnými  vraždami. 

Krátce  po  příchodu  Wielopolského  učiněn  vražedný  útok  (27. 
června  1862)  na  generála  Liidcrsa,  jenž  těžce  byl  raněn.  Dne  2.  čer- 
vence přijel  velkoknížc  Konstantin  do  Varšavy,  a  hned  nazejtří  učiněn 
i  na  něho  atentát.  Vzdor  tomu  byli  (4.  čce)  jmenováni  rození  Poláci 
guvernéry  a  zaváděni  polští  úřadníci.  Velkokníže  Konstantin  přijímaje 
státní  radu  a  jiné  hodnosty  (5.  čce)  prohlásil,  že  „smutný  případ 
atentátu  nikterak  mu  nezabrání,  aby  společně  se  státní  radou  provedl 
kýžené  opravy."  Potom  (31.  čce)  následoval  úkaz  o  decentralisaci 
veškerých  úřadů  v  Polsku.  Avšak  již  7.  srpna  učiněn  atentát  na  Wielo- 
polského a  15.  srpna  druhý.  Zatím  množily  se  demonstrace  pro  spojeni 
s  Litvou  a  zeměmi  maloruskými.  Velkokníže  vydal  k  Polákům  (27.  srpna) 
provolání,  v  němž  mezi  jiným  kladl  jim  na  srdce:  „Chcete  trpěti,  aby 
pod  záminkou  svobody  a  lásky  k  vlasti  dobrodružné  spiknutí  ohrožovalo 
národ  stálými  hrozbami?"  Hr.  Zamoyský  svolal  shromáždění  šlechtické, 
jež  v  adrese  k  Wielopolskému  (13.  září)  odepřelo  veškero  účastenství 
v  opravní  činnosti  a  za  jedinou  podmínku  smíru  prohlásilo,  aby  za- 
vedena byla  národní  vláda  polská  a  aby  všechny  dřívější  zabrané  země 
spojeny  byly  s  Polskem.  Dne  1.  října  zahájil  velkokníže  zasedání  státní 
rady  v  polském  jazyku.  Ujišťoval  ji  svou  nezvratnou  důvěrou  a  pravil, 
že  opravy  již  zavedené  jeví  příznivé  účinky.  Ještě  ke  konci  roku 
(20.  pros.)  vydána  amnestie,  kterouž  vráceny  statky  šlechtě  r.  1831 
zabavené,  pokud  nebylo  o  nich  ještě  pevně  rozhodnuto.  Avšak  nejen 
šlechtická  shromáždění  trvala  v  odporu,  ale  odpor  ten  organisoval  s€ 
po  celé  zemi. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Goróabov  a  jeho  doba.  959 

Podobalo  se,  nechať  děie  se  cokoliv,  že  Poláci  umínili  si  povstati 
a  že  při  první  pi^ležitosti  učiní  odpor  brannou  mocí.  Příležitost  poskytlo 
přísné  opatření  v  příčině  odvodu.  Od  r.  1856  nebyli  v  Polsku  odváděni 
žádní  branci  k  vojsku,  aby  zemi  dopřáno  bylo  oddechu.  V  prosinci 
byl  pak  odvod  vypsán  s  tajným  nařízením,  které  však  dostalo  se  u  vše- 
obecnou vědomost,  aby  úřady  hleděly  se  sprostiti  oné  části  obyvatelstva, 
která  svým  počínáním  ruší  veřejný  pořádek,  zejména  aby  odvedeny  byly 
všechny  osoby  bez  určitého  zaměstnání  a  všichni,  kdož  byli  poznamenáni 
pro  poslední  výtržnosti.  Obvyklé  osvobozování  studentů  nemělo  tento- 
kráte míti  platnosti  a  města  měla  postaviti  poměrně  větší  počet  branců 
než  venkov.  Odvod  ustanoven  byl  na  15.  ledna  1863  ve  Varšavě.  Vláda 
dopustila  se  té  osudné  chyby,  že  místo  aby  veřejně  dle  obvyklého  zá- 
konného spůsobu  jej  dala  provésti,  nařídila  jej  na  dobu  od  1.  hodiny 
v  noci  do  8.  hod.  ranní.  Vojáci  dostavovali  se  do  domů  pro  brance  a 
odváděli  je  k  armádě.  Jakož  pochopitelno,  způsobilo  to  nemalé  roz- 
trpčení myslí.  Již  na  první  zvěsti  o  zamýšleném  odvodu  prchli  mnozí 
mladíci  do  lesů,  aby  ušli  trapnémn  osudu.  Tam  je  přátelé  a  známí 
zásobovali  potravou,  oděvem,  zbraní  a  nábojem.  Jako  ve  Varšavě,  tak 
bylo  i  v  jiných  městech.  Záhy  došlo  ke  krvavým  potyčkám  mezi  nimi 
a  oddíly  ruského  vojska  a  za  nedlouho  byly  srážky  na  všech  stranách. 
Povstání  bylo  hotovou  událostí.  Tajný  ústřední  výbor,  jehož  rozkazů 
všude  posloucháno,  rozvinul  ihned  horlivou  činnost  a  vydal  provolání 
(22.  ledna)  k  polskému  národu,  aby  uchopil  se  zbraně  a  podrobil  se 
prozatímně  národní  vládě.  Zároveň  vydány  dekrety,  z  nichž  jeden  pro- 
hlašoval nájemné  dvory  selské  za  vlastnictví  rolníků,  druhý  sliboval 
všem  podruhům,  bezzemkům  a  nádenníkům  podíly  pozemků,  ^budouli 
bojovati  v  národním  vojsku.  V  městech  měla  provolání  národní  vlády 
veliký  účinek,  ale  rolnictvo  chovalo  se  celkem  zdrželivě  a  nedůvěřivě. 
Dalšími  dekrety  prohlášen  byl  generál  Mieroslawský  za  diktátora  a  na- 
řízeno, aby  polské  země  v  Rakousku  a  Prusku  neúčastnily  se  povstání, 
nýbrž  jen  všemožně  je  podporovaly  vysíláním  dobrovolníků,  zbraněmi 
a  národní  daní. 

První  moc,  jež  rozhodně  se  postavila  proti  polskému  povstání, 
bylo  Prusko.  Bismarck  konvencí  ze  dne  8.  února  1863  o  uzavření 
hranic  dosáhl  dvojího  účelu:  upevnil  tím  přátelský  poměr  k  Rusku  a 
sesílil  na  Rusi  stranu  Polákům  nepřátelskou. 

Povstání  polské  utrpělo  hned  na  počátku  citelné  rány.  Miero- 
slawský, jenž  17.  února  zavítal  na  bojiště,  byl  již  22.  a  23.  února 
poražen  na  hlavu  a  přinucen  k  útěku,  čímž  dohrál  svou  úlohu  v  Polsku. 
V  březnu  se  Langiewicz  přes  protest  Mieroslawského  prohlásil  za 
diktátora  a  ustanovil  civilní  vládu;  avšak  ani  on  nedovedl  se  postaviti 
Rnsům  a  již  19.  března  ustoupil  na  rakouské  území,  kdež  byl  inter- 
nován.  Přes  to  vše  mělo  ruské  vojsko  s  potlačováním  povstání  velmi 
nesnadný  úkol.  Nikde  neudeřilo  na  značnější  sbor,  nýbrž  všude  jen  na 
tlupy  a  čety,  které  válčily  na  vlastní  vrub,  před  vojskem  unikaly  a  opět 
se  objevovaly.  Národní  vláda,  chtíc  zabrániti  sporu  o  diktaturu  mezi 
bílou  a  červenou  stranou,  prohlásila,  že  sama  se  uvazige  ve  vrchní 
veleni  a  diktatura,  z  kterékoliv  strany  by  přišla,  že  považovati  se  má 
za  vlastizradu.    Činnost  této  vlády,  ač  účinky  její  všude  se  jevily,  zů- 

61* 


Digitized  by  VirOOQlC 


960  '^-  T<m£imshj: 

stávala  v  tajnosti.  Její  příkazy  byly  veřejně  vyhlašovány  a  revolnční 
noviny,  v  klášteřích  tištěné,  přinášely  k  nim  výklady.  Její  spojení  sáhalo 
do  všech  kruhů  společenských.  Polsko  rozdělila  v  23  kraje,  v  těch 
zastupovaly  ji  podřízené  výbory,  kterým  dala  moc  odváděti  brance,  vy- 
bírati daně  a  prováděti  trestní  zákony.  Odváděti  daně  ruským  úřadům 
bylo  přísně  zakázáno. 

Při  tom  bylo  zjevno,  že  i  hodnostové  polští  ve  vládních  sborech 
a  úřadech  staví  se  nejen  na  stranu  revoluce,  ale  jsou  i  v  nepochybném 
spojení  s  cizími,  Rusku  nepřátelskými  mocmi.  Arcibiskup  Felinský  a 
polští  členové  státní  rady  v  březnu  vzdali  se  svých  hodností,  o  čemž 
první  a  poněkud  předčasnou  zprávu  přinesl  pařížský  vládní  Moniteur. 
Felinský  zaslal  caru  Alexandrovi  II.  připiš,  v  němž  hlásal,  že  Poláci 
nespokojí  se  pouhou  vládní  samosprávou,  nýbrž  musejí  se  státi  neod- 
vislým  národem.  Dovolávaje  se  práva  církve  mluviti  ve  chvílích  velikého 
neštěstí  k  mocnářům  světským,  žádal  od  cara,  aby  Polsko  učinil  samo- 
statným, tak  aby  s  Ruskem  spojeno  bylo  pouze  páskou  panovnické 
rodiny.  To  prý  jest  jediné  rozřešení,  kterým  zabrániti  možno  krveprolití, 
a  každý  ztracený  den  že  šíří  propast  mezi  trůnem  a  národem.  Připiš 
ten  uveřejněn  byl  záhy  v  zahraničných  listech,  kde  sloužil  za  agntační 
prostředek  proti  Rusku. 

Zatím  chystal  se  nový  obrat  hledě  k  Polsku.  Politika  Gorčakova 
majíc  na  zřeteli  sesilování  Ruska  rozvojem  všech  jeho  sil  a  použitím 
všech  okolností  k  tomu  vedoucích,  domáhala  se  důsledně  i  smíru  msko- 
polského.  Avšak  politika  ta  čím  dále  tím  nemožnější  se  zdála.  Přívrženců 
každým  dnem  jí  ubývalo  a  v  národě  ozývaly  se  závažné  hlasy,  aby 
zachována  byla  čest  a  moc  Ruska   rázným  zakročením   proti  Polákům. 

Ještě  jeden  stal  se  pokus  o  smír:  car  13.  dubna  prohlásil  úplnou 
amnestii  všem  povstalcům,  kteří  by  do  měsíce  složili  zbraň  a  vrátili 
se  k  svému  zaměstnání.  Ještě  téhož  dne  odpověděla  národní  vláda  pro- 
voláním, v  němž  hlásala:  „Prohlašujeme  rozhodně,  že  všelikou  amnestii 
zamítáme.  Počali  jsme  válku  nikoliv  k  tomu  cíli,  abychom  dosáhli  více 
méně  svobodných  institucí,  které  za  moskalské  vlády  nikdy  by  nám 
nemohly  poskytnouti  nějakou  záruku,  nýbrž  abychom  svrhli  nenáviděné 
jho  a  vybojovali  sobě  úplnou  neodvislost  a  svobodu."  Amnestie  skoro 
nikdo  nepřijal.  Národní  vláda  dodala  si  ještě  větší  váhy  dekretem,  aby 
každý  skutek,  který  by  její  činnost  oslaboval  neb  revolučnímu  hnuti 
byl  na  úkor,  trestán  byl  jako  státní  zločin.  Tresty  takové  byly  pak 
vykonávány  od  popravčích  četníků,  u  velkém  počtu  ustanovených,  kteří 
překvapovali  jednotlivce,  rodiny,  selské  statky  a  p.  i  věšeli  osoby, 
které  národní  vlády  slepě  neposlouchaly.  Moc  její  sahala  tak  daleko, 
že  na  její  účet,  jak  kvitovala,  vybráno  bylo  ze  státní  pokladny  Var- 
šavské 22,0 1 2.992  polských  zlatých.  Když  po  vedení  davu  proti  vojsku 
kapucín  Konacký  ve  Varšavě  (12.  června)  byl  popraven,  přikázal  arci- 
biskup, aby  všude  umlkly  církevní  zpěvy,  varhany  a  zvony.  Tím  došlo 
i  ku  příkré  potyčce  s  polským  duchovenstvem  katolickým. 

Stav  věcí  změnil  se  úplně;  myšlenka  smíru  rusko-polského  cele 
padla,  a  jedinou  snahou  v  IPetrohradě  stalo  se  nyní  polské  povstání 
stůj  co  stůj  potlačiti.  Povstalci  nemohli  se  sice  vykázati  ani  jediným 
úspěchem,   leda   tím,    že   nebyli   potlačeni  a  povstání    trvalo,   nicméně 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  9  fi  | 

dočkali  se  zakročeni  cizich  moci.  Napoleon  III.  clitčl  oslniti  Francouze 
novým  úspěchem  svým  a  okázati  moc  své  politiky.  Přátelství  k  Rusku 
r.  1862  značně  ochladlo.  Gorčakov,  řídě  se  zásadou  svrchovanosti 
každého  státu,  odmítal  zakročování  v  cizí  státní  poměry  a  to  tím  spíše, 
když  jednalo  se  o  Spojené  státy  severní  Ameriky,  v  nichž  viděl  vy- 
růstati příštího  spojence  ruského.  Když  Napoleonův  ministr  Drouyn 
de  Lhuys  obrátil  se  (30.  října  1862)  do  Petrohradu  s  notou,  aby  Rusko 
společné  s  Francií  a  Anglií  zakročilo  ve  spor  mezi  jižními  a  severními 
státy  americkými,  odmítl  Gorčakov  (9.  list.)  rozhodně  požadavek  ten. 
Již  tím  utrpěla  akce  Napoleonova  v  zámořské  republice.  Tím  spíše 
chtěl  si  neúspěch  svůj  nahraditi  akcí  v  otázce  polské.  Vládní  listy  Na- 
poleonovy byly  jako  úřadními  orgány  polského  povstání.  Ohlašovaly 
všechny  výnosy  národní  vlády,  vypisovaly,  co  se  stalo  a  mělo  státi,  a 
dodávaly  otázce  polské  velikého  významu.  Napoleon  získal  k  akci  své 
Anglii  a  Rakousko.  Hr.  Rechberg  byl  při  tom  jako  na  vahách ; -kolísal 
se  mezi  Petrohradem  a  Paříží,  jako  by  si  to  ani  s  jedním  ani  druhým 
nechtěl  zkaziti,  posléze  však  přidržel  se  Napoleona. 

Kn.  Gorčakovu  nastal  boj  se  západními  mocmi,  a  on  vybojoval 
jej  vítězně;  chladností,  logikou  důvodů  i  sebevědomím  ruské  moci 
překonal  své  soupeře.  První  diplomatické  zakročení  stalo  se  již  17.  dubna. 
Vyslancové  francouzský,  anglický  a  rakouský  podali  Gorčakovu  noty, 
v  nichž  ve  všeobecných  výrazích  dávala  se  Rusku  přátelská  rada,  aby 
v  zájmu  evropském  urovnalo  poměry  v  Polsku.  Gorčakov  ve  třech 
notách  (26.  a  27.  dubna)  poukázal  nejprv  na  význam  smlouvy  Vídeňské 
z  r.  1815,  kteráž  nikoho  neopravňuje  k  zakročování,  pak  na  opravy 
z  vůle  carovy  prováděné  a  na  prohlášenou  amnestii.  Doložil  však,  že 
revoluční  hnutí  v  Polsku  má  své  prameny  hlavně  v  cizině  a  právě 
v  zemích  mocí,  jež  chtějí  prostředkovati,  odkudž  se  podněcuje  a  pod- 
poruje. Prostředkiyící  moci  byly  odbyty,  Gorčakov  dosti  zřetelně  jim 
dal  na  srozuměnou,  aby  prostřednictví  počaly  doma  potlačením  revo- 
lučních ohuisk  polských.  Car  dodal  slovům  Gorčakova  váhy  ještě  tím, 
že  deputacím  z  celé  říše,  jež  v  den  jeho  narozenin  (29.  dubna)  přišly 
mu  blahopřát,  hrdě  prohlásil,  že  Rusko  války  se  nebojí.  „Neztrácím 
dosud  naděje,"  pravil,  „že  k  válce  všeobecné  nedojde.  Však  jeli  nám 
souzena,  jsem  přesvědčen,  že  dovedeme  ubrániti  s  pomocí  boží  hranic 
říše  a  s  ní  nerozlučně  spojených  obvodů." 

Napoleon  nemínil  však  ustati  ve  směru  prostřednictví.  Poláci 
očekávajíce  odtud  pomoc,  napínali  sily  své  a  přinášeli  všechny  možné 
oběti  krve  a  statku.  Dne  27.  června  podali  vyslanci  francouzský, 
anglický  a  rakouský  Gorčakovu  opětné  noty.  Šli  v  prostřednictví  o  krok 
dále,  činili  přímo  návrhy.  Poukazovali,  že  úplné  utišení  vzpoury,  a 
upokojení  země  dalo  by  se  dosíci  všeobecnou  amnestií,  národním  za- 
stupitelstvem, národní  správou,  svobodou  svědomí  a  zrušením  všech 
ustanovení,  jimiž  katolické  vyznání  se  obmezuje,  zavedením  polštiny 
jakožto  výhradného  úřadního  jazyka,  zákonně  upravenou  soustavou 
odvodu  a  prohlášením  příměří.  Mimo  to  uznávali  za  prospěšné  svolati 
konferenci  osmi  mocí,  jež  podepsaly  smlouvu  Vídeňskou.  Gorčakov 
odpověděl  13.  července  velmi  důrazné  třemi  notami,  v  nichž  odmítl 
dobrou  vůli  velmocí.  „Kdy  by  lord  Russel  dobře  byl  zpraven  o  tom," 


Digitized  by  V:íOOQIC 


962  «^-  Tottžimský: 

l^raví  v  notě  k  Anglii,  „co  v  království  polském  se  déjc,  věděl  by, 
jako  my  víme,  že  vzpoura  brannou  mocí  všude  tam,  kdekoliv  se  snažila 
získati  půdy  a  ustanoviti  si  zjevnou  hlavu,  byla  zdrcena.  Veliké  obe 
censtvo  vystři  li  alo  se  jí,  a  venkovské  obyvatelstvo  osvědčuje  zjevné 
nepřátelství  k  nepořádkům,  jimiž  agitátoři  niéí  průmyslové  vrstvy. 
Povstání  udržuje  se  jedině  terrorismem  v  dějinách  dosud  neznámým. 
Tlupy  sestávají  většinou  z  živlu  zemi  cizímu.  Shromažďují  se  v  lesích 
a  rozbíhají  se  při  prvním  útoku,  aby  na  jiných  místech  opét  se  shledaly. 
Dorazili  se  na  ně  příliš,  táhnou  za  hranice  a  na  jiném  místě  přicházejí 
opět  do  země.  Co  do  politické  stránky  jest  to  divadelní  eflekt,  kterým 
působiti  se  má  na  Evropu.  Vedoucí  myšlenka  řídícího  sboru  zahra- 
ničuého  jest,  stůj  co  stůj  udržeti  agitaci,  aby  ěasopiset  tvo  mělo  stile 
látku  ke  zprávám,  aby  veřejné  mínění  bylo  klamáno  a  vláda  byla 
sužována  příležitostí  neb  záminkou  k  diplomatickému  zakročení,  kteréž 
vésti  má  k  akci  vojenské.  K  tomu  směřují  veškery  naděje  ozbrojeného 
povstání,  k  tomu  pracovalo  se  od  prvopočátku."  Konferenci  Gorčakov 
odmítl  jako  nepřístojnost,  jelikož  by  znamenala  míchání  se  cizích  mocí 
do  nejvnitrnějších  záležitostí  zemských.  V  odpovědi  Francii  Gorčakov 
poukázal,  že  nepokoje  v  Polsku  jsou  činem  revolučních  živlů  všech 
zemí,  které  nyní  v  království  polském  se  soustředily,  a  že  Paříž  jest 
vlastním  ohniskem  povstání  polského.  Rakousku  odpověděl  mezi  jiným: 
„Nemůžeme  shledati  ani  pří  stoj  nosti  ani  praktického  prospěchu  v  tom, 
aby  vaší  radě  předloženy  byly  otázky,  které  se  týkají  podrobností 
vnitřní  správy  království  polského.  Žádná  velmoc  nemohla  by  svoliti 
k  takovému  přímému  zakročováuí  v  domácí  své  věci." 

Gorčakov  vystoupil  spíše  jako  žalobce  proti  ostatním  mocem  než 
jako  obránce  Ruska.  Na  Rusi  se  tímto  smělým  odporem  stul  nejoblí- 
benějším mužem.  Konference  byla  patrně  zamilovanou  myšlenkou  Na- 
poleona IIL,  jenž  doufal  odstraniti  Vídenské  smlouvy.  Co  národní  vláda 
(kterýž  titul  přijala  od  10.  května)  rozuměla  pod  návrliy  velmocí,  o  tom 
svědčí  manifest  její  k  národům  a  vládám  evropským  ze  dne  31.  čcc., 
v  němž  diplomatické  zakročení  uznává  za  nedostatečné  a  za  cíl  po- 
vstání prohlašuje  znovuzřízení  Polsky  v  hranicích  z  r.   1772. 

Kn.  Gorčakov,  aby  odvrátil  Rakousko  od  shody  s  oběma  západními 
mocmi,  navrhnul  hr.  Rechbergovi  konferenci  tří  sťičastněných  mocí,  totiž 
Ruska,  Rakouska  i  Pruska,  kterou  však  Rakousko  (19.  čce)  rozhodně 
odmítlo.  Při  všem  uezdaru  svém  zakročily  tři  moci  společně  ještě  jednou. 
Dne  3.,  11.  a  12.  odevzdaly  Gorčakovu  totožné  noty,  v  nichž  obracely 
se  proti  jeho  vývodům,  dokládajíce,  že  konference  nemela  by  právo 
zakročovati  v  ruské  domácí  věci,  nýbrž  jen  právo  výkladu,  které  by 
Ruska  k  ničemu  nezavazovalo.  Noty  končily  hrozbou :  „Vyhrazujíc  sobě 
absolutní  neodvislost  v  rozhodování  a  úplné  pro  sebe  chování  své 
svrchovanosti  vrací  nám  Petrohradská  vláda  plnou  svobodu  našeho 
úsudku  a  počínání,  i  nemůžeme  tu  než  vzíti  to  na  vědomí."  Gorčakov 
odpověděl  7.  září  každé  vládě  zvláštní  notou  prohlašuje  jednání  za 
skončené.  K  Anglii  pravil:  „Od  té  chvíle,  co  jednání  vésti  mohlo  jen 
k  tomu,  aby  zjištěn  byl  rozdíl  našich  náhledů,  bylo  by  jen  přespříliš 
proti  našim  smířlivým  záměrům,  aby  jednání  to  se  prodlužovalo." 
Podobně  odpověděl  Francii  ohradiv  se  při  tom,  jako  by  západní  kri^e 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  963 

raské  říše  byly  v  nějakou  mezinárodní  úmluvu  zahrnuty.  K  Rakousku 
pravil  krátce:  „Jakkoliv  bychom  velkou  váhu  tomu  přikládali,  abychom 
mohli  se  dohodnouti  s  Vídeňskou  vládou  o  otázce,  ve  které,  jak  myslíme, 
naše  zájmy  jsou  stejné,  tak  daleci  jsme  toho  prodlužovati  jednání,  které >. 
by  osvědčilo  toliko  rozdílnost  mínění."  Tím  byla  státnická  potyčka  odbyta. 
Ve  Varšavě  a  Vilně  přecházela  veřejná  moc  do  rukou  osobností, 
s  nimiž  Gorčakov  nikdy  nesouhlasil.  Ve  Vilně  jmenován  byl  15.  května 
guvernérem  pro  gubernie  Vilenskou,  Grodenskou,  Kovenskou  a  Minskou 
generál  Muravjev,  jenž  za  krátko  krutými  prostředky  vyhladil  povstání. 
Bylo  to  tím  snáze,  jelikož  venkovský  lid  k  němu  tak  málo  přilnul 
jako  v  Polsku.  Již  15.  října  ohlásil,  že  v  guberniích  mu  svěíeiiých 
povstání  úplně  přestalo.  Ve  Varšavě,  kde  veškera  správa  přešla  do 
rukou  vojenských,  nastoupil  již  v  březnu  generál  hr.  Berg  za  vojenskélio 
příručiho  velkoknížete.  V  červnu  byl  jmenován  za  nástupce  Wielopolského 
jako  místopředseda  polské  státní  rady  a  25.  srpna,  když  velkokníže 
Konstantin  odejel  do  Petrohradu,  stal  se  nejprve  prozatímně,  potom 
(v  listopadu)  trvale  místodržitelem  v  ruském  Polsku,  ve  kterémž  po- 
stavení setrval  do  r.  1874.  Berg  zakročoval  s  největší  přísností  proti 
povstání.  Na  všechna  významnější  místa  dosazeni  byli  Rusové.  Kol- 
níkům přenechány  selské  usedlosti,  jež  měli  jako  nájemcové,  ve  volné 
vlastnictví  za  pozemkovou  daň,  kterouž  odvádéti  měli  do  státní  pokladny. 
Rolníci  za  to  již  od  března  zřizovali  se  v  zemskou  hotovost  proti  \ío- 
vstalcům,  jež  všude  v  okolí  svém  pronásledovali.  Místo  smíru  stala  se 
vládní  soustavou  největší  přísnost.  Ve  Varšavě  opětovaly  se  sice  ješté 
atentáty,  zejména  atentát  na  generála  Berga  (19.  září  z  paláce  hr.  Za- 
moyského),  jejž  národní  vláda  prohlásila  za  své  dílo,  také  vydán  ještě 
v  listopadu  manifest  v  jazycích  polském,  litevském  a  maloruskéni,  ale 
povstání  zanikalo  i  v  Polsku,  až  na  jaře  1864  zaniklo  úplně.  S  Polskem 
naloženo  pak  jako  s  dobytou  zemí,  v  níž  udržován  býti  může  pokoj 
jedině  mocí.  Všechna  opatření  namířena  byla  proti  dvěma  činitelům, 
šlechtě  a  duchovenstvu,  jež  povstání  se  súčastnily.  Za  to  podporován 
lid  selský.  Úkazem  ze  dne  19.  února  1864  zrušeny  roboty,  upraven 
výkup  pozemků  a  zavedena  vlastní  správa  obecní.  Potom  byly  provedeny 
změny  ve  školství,  školy  vyloučeny  z  moci  duchovenstva  a  ruština  za- 
vedena na  školy  střední.  Duchovenstva  nejvíce  se  dotklo  zrušení  klášterů. 
Úkazem  z  8.  list.  1864  zrušeno  39  klášterů  pro  účastenství  v  odboji 
a  71  mužských  a  4  ženské  kláštery  pro  nedostatečný  počet  (méně 
než  8)  řeholníků  a  řeholnic.  Veškera  státní  správa  podřízena  byla 
ministeriím  v  Petrohradě  a  z  dřívějších  5  obvodů  s  39  kraji  zřízeno 
bylo  10  gubernií  s  58  kraji. 


VIL 

Povstání  polské  skončilo  nejsmutněji  pro  Poláky.  Avšak  ani  i^a 
vývoj  ruské  říše  nemělo  příznivý  účinek ;  jeli  jedna  část  chorá,  nemá  z  toho 
zajisté  ani  celek  prospěchu.  Na  Rusi  pak  strana  Konstantinovcii  za- 
nikla úplně,  i  nabylo  vrchu  přesvědčení,  že  smír  s  Poláky  jest  nemožný 
a  moc,    jež  rozhodla,    že    panovati   má  i  dále,    ježto  stav    takový  jest 


■*> 


Digitized  by  V:rOOQlC 


964  «r.  Toužimský: 

meuši  zlo  než  nepokoje  a  boaření  při  politice  smíru.  A  nejen  to^ 
Polsko  i  všechny  jihozápadní  gubernie  ruské,  kde  polská  šlechta  většinou 
tvořila  třídu  velkostatkárskou,  vyňaty  byly  ze  samosprávných  oprav, 
jež  na  Rusi  zaváděny. 

V  zahraničně  politice  Rusko  sblížilo  se  tím  těsněji  se  snaživým 
státem  pruským,  čím  příkřejší  staly  se  poměry  jeho  k  Francii.  Nevalné 
pochodilo  Rakousko;  bylo  s  Anglií  podporovalo  politiku  Napoleonova 
proti  Rusku  a  přece  nezískalo  tím  ani  sympatie  Poláků.  Ruská  politika 
shledávala  v  Rakousku  spojence  Napoleonova  a  Poláci  horlili  na  stíhání 
povstalců  a  povstaleckých  středisk,  jež  nastalo  posléze  v  Rakouska 
na  místě  příznivě  zprvu  neutrality  vůči  událostem  v  ruském  Polska. 
Napoleon  III.  provedl  jeden  ze  svých  kousků,  jimiž  dovedl  pozornost 
Francie  a  veřejný  interes  poutati  událostmi  zahraničuými.  Nejrůznější 
báchorky  kolovaly  v  listech  francouzských,  jež  hlásaly  křížové  tažení 
proti  Rusku  a  mluvily  o  znovuzřízení  Polska  pod  vládou  červeného 
prince,  známého  Plon-Plona.  Ale  vše  to  přispělo  jen  k  větši  slávě 
kn.  Gorčakova,  jenž  státnickým  perem  svým  zvítězil  nad  Napoleonem  ID. 
a  jeho  úklady.  V  den,  kdy  odeslal  poslední  své  noty  Francii,  Anglii 
a  Rakousku,  30.  srpna  1863,  vyznamenán  byl  od  cara  Alexandra  II. 
řádem  sv.  Ondřeje  v  briliantech  a  krátce  potom,  ve  výroční  den  na- 
stoupení svého  úřadu  vicekancléřského,  19.  dubna  1864,  byl  od  cara 
za  služby  v  polském  povstání  poctěn  miniaturní  jeho  podobiznou,  dia- 
manty vroubenou  k  nošení  na  modré  stužce  Svatoondřejské. 

Zatím  obracela  se  pozornost  celé  Evropy  na  jinou  stranu.  Byl 
to  spor  Německa  s  Dánskem  o  Šlesvicko  a  Holštýnsko,  spor,  jenž  byl 
patrnou  předehrou  k  zápletkám  mezi  Pruskem  a  Rakouskem  a  k  zápaso 
obou  o  převahu  v  německém  spolku. 

Dne  15.  listopadu  1863  zemřel  král  Bedřich  dánský  a  s  ním 
vymřela  po  meči  královská  dánská  větev  domu  Holštýnsko- Gottoi-pského. 
Dle  starého  lenního  práva  dánského  byla  by  měla  nejbližší  princezna  právo 
ke  trůnu.  Avšak  s  Dánskem  spojená  vévodství  šlesvické  a  holštýnské 
byla  léna  mužská  a  měla  po  vymření  mužského  rodu  připadnouti  k  ně- 
mecké říši.  Ježto  však  německé  říše  nebylo,  považovala  se  nejbližší 
vedlejší  větev  za  oprávněnou,  Holštýnsko-Sonderbursko-^M^MStenittrstó. 
Avšak  byly  zvláštní  části,  k  nimž  jiní  měly  ])rávo  nápadnické.  Tak 
ruský  car  jakožto  vévoda  šlesvicko-holštýnský,  měl  právo  k  i  9  městům 
a  místům.  Vídeňský  kongres,  jenž  Norsko  odloučil  od  Dánska  a  spojil 
personální  unií  se  Švédskem,  ponechal  Šlesvicko  při  Dánsku,  avšak 
Holštýnsko  pojal  k  německému  spolku.  Král  dánský  chtěje  zachovati 
celou  zemi  dědicovi,  obrátil  se  stranu  následnictví  k  caru  ruskému  a 
dohodl  se  s  ním  v  ten  spílksob,  aby  princ  Kristián  z  věivo  Holštýnsko- 
Sonáerhnrsko- Glucksburské  dostoupil  trůnu  nejen  v  Dánsku  ale  i  v  obou 
spojených  s  ním  vévodstvích.  Shoda  ta  ujednána  byla  ve  Varšavském 
protokole  a  došla  mezinárodního  výrazu  Londýnskou  smlouvou  ze  dne 
8.  května  1852.  Vévoda  Augustenburský  obdržel  2  miliony  tolarů  za 
to,  že  vzdal  se  nápadnictví  k  oběma  vévodstvím.  Proti  tomu  protestoval 
však  německý  spolek.  Takový  byl  stav  věcí,  když  po  smrti  Bedřichové 
nastoupil  na  trůn  Kristián  IX.  z  větvě  Glticksburské.  Proti  němu  oso- 
boval si  právo  k  Šlesvicku  a  Holštýnsku  vévoda  Bedřich  Augustenbnrg, 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kníie  Gorcakov  a  jeho  doba.  965 

jenž  dovozoval,  že  otec  jeho  zřekl  se  za  2  miliony  tolarfl  práva  k  oběma 
vévodstvlm  jen  za  sebe  a  nikoliv  za  své  potomky,  pro  uébo  tedy  že 
jest  právo  to  neskrácené.  Proti  novému  králi  dánskému  byly  též  výtky 
a  stížnosti  činěny  u  spolku  německého,  že  neuznává  stavy  šlesvické 
a  holštýnské  jako  zvláštní  od  ostatního  Dánska  rozdílné  a  že  zavádí 
tam  jazyk  dánský  proti  mezinárodním  závazkům,  aby  vévodství  měla 
správu  německou. 

Rusko  ve  spor  ten  nezakročovalo.  Když  vévoda  Augustenburský 
vystupoval  jako  kandidát  rakouský,  radil  kn.  Gorcakov  carovi,  aby 
vzdal  se  práva  svého  k  19  městům  a  místům  ve  vévodstvích  ve  prospěch 
blízkého  příbuzného,  velkovévody  Oldenburského,  který  se  jich  vzdal 
pak  ve  prospěch  Pruska.  Byl  to  krok  více  nežli  příznivé  neutrality, 
jejž  Dánsko  těžce  neslo,  který  však  jest  charakteristický  pro  politiku 
Gorčakova,  kteráž  směřovala  k  sesílení  Pruska  v  německém  spolku. 
Rusko  vzdalo  se  na  čas  i  své  historické  ochrany  Dánska,  kteráž  ob- 
novena byla  až  teprve  sňatkem  ruského  následníka  s  princeznou  Dagmarou, 
dcerou  Kristiánovou,  9.  listopadu  1866.  Také  císař  Napoleon  zachoval 
neutralitu  jednak  k  vůli  Rusku,  jež  by  pak  také  bylo  mohlo  z  neutrality 
vystoupiti,  jednak  s  netajenou  radostí  očekávaje  zápletky  mezi  Rakouskem 
a  Pruskem,  do  kterých  pak  by  při  vhodné  příležitosti  byl  mohl  za- 
sáhnouti s  tím  jistějším  výsledkem. 

Rakousko  již  od  polské  otázky  bylo  v  důvěrnějších  stycích  s  Na- 
poleonem, který  vždy  ještě  shledával  v  něm  stát,  s  nímž  Prusko  by 
se  nemohlo  měřiti.  V  srpnu  1863  vystoupil  císař  rakouský  ve  Frankfurtě 
jako  první  mocnář  německý,  avšak  pokus  o  opravení  německého  spolku 
nijak  se  nezdařil.  Když  vytrhlo  Prusko  proti  Dánsku  do  pole,  pospíšilo 
si  i  Rakousko,  aby  nedalo  pruskému  státu  jedinému  zvítěziti.  Po  ně- 
kolika krvavých  bitkách,  v  nichž  Dánové  osvědčili  svou  chrabrost  a  po 
pádu  pevnosti  Dueppelské  byla  válka  s  Dánskem  skončena,  za  to  však 
nastávala  vojna  mezi  spojenci.  Prusko  (18.  února  1865)  žádalo  pro 
sebe  předně  přístav  v  Kielu,  dále  obvody  Sonderburský  a  Dueppelský 
k  založení  pevností,  právo  zbudovati  průplav  z  Východního  moře  do 
Severního  a  sloučeni  holštýnské  armády  s  pruskou.  Rakousko  požadavky 
ty  rozhodně  zamítlo  (5.  března)  a  povzbuzovalo  Augustenburga,  aby 
domáhal  se  svého  práva  k  vévodstvím.  Nebyl  to  již  zápas  o  Holštýnsko, 
ale  o  nadvládu  v  Německu.  Předchůdce  Bismarckův  v  řízení  zahraničně 
politiky  pruské,  hr.  Manteuflfel,  byl  váhavý  a  kolísavý,  jakmile  došlo 
k  opravdovým  sporům,  ve  kterých  Prusko  bylo  by  sice  mohlo  získati 
ale  také  mnoho  ztratiti.  Avšak  Bismarck  dovedl  se  napřed  pojišťovati 
na  všech  stranách.  Nic  nenechával  nepoužito,  každé  nitky  se  chápal, 
aby  polapil  soupeře  ve  tkanivo  své  politické  sítě.  Jsa  jist  přátelstvím 
Gorčakova  a  znaje  vetché  poměry  německého  spolku,  mohl  směle  stavěti 
se  Rakousku.  Rakouský  zástupce  podával  rozličné  návrhy  ve  spolkové 
radě,  německé  státy  byly  až  do  jara  1866  pevně  přesvědčeny,  že 
k  válce  nedojde,  a  také  smlouvou  v  Gastýnu  ze  dne  14.  srpna  1865 
byl  spor  prusko-rakouský  na  neurčito  odročen :  avšak  kdo  jediný  o  ne- 
zbytnosti války  byl  přcsvédčen,  byl  Bismarck.  O  smlouvě  jakési  mezi 
Pruskem  a  Ruskem  není  sice  ničeho  známo,  avšak  za  nepochybné 
možno  pokládati,   že   měl  Bismarck   pevnou    úmluvu   s  Gorčakovem  a€ 


Digitized  by  V:íOOQIC 


966  >/-  TouHmský: 

již  ástní  neb  pfsemnoa  pro  všeliké  okolnosti  a  příhody  válečné.  Avšak 
on  nepřestával  na  tom,  měl  allianci  s  Itálií,  počítal  také  s  maďarskou 
revolucí,  pokoušel  se  v  Srbsku  o  akci  proti  sousední  říši,  a  známo, 
že  do  doby  před  válkou  r.  1866  spadá  volba  Karla  Hohenzollernského 
za  rumunského  kuizcte,  kteráž  také  mela  zřejmý  ráz  nepřátelství  proti 
Rakousku. 

Za  takových  okolnosti  vypukla  válka.  Když  rakouský  návrh  na 
mobilisaci  od  německého  spolku  přijat  byl,  Prusko  spolek  rozehnalo. 
Prusko,  jehož  porážka  zdála  se  nepochybnou,  zvítězilo  nad  Rakouskem 
tak  rychle,  že  zvěst  o  kruté  porážce  u  Hradec  Králové  byla  všeobecným 
překvapením  Evropy.  Po  šestinedělním  válečném  tažení  stáli  Prušáci 
až  před  Vídní.  Rakousko  dovolávalo  se  tehda  prostřednictví  Napoleonova. 
Záměr  Bismarckův  rozvrátiti  Rakousko  sice  se  nezdařil,  ale  Rakousko 
vzdor  svému  vítězství  nad  Itálií  vzdalo  se  Benátská  a  přijalo  Pražský 
mír,  kterýž  je  vylučoval  z  německého  spolku.  Není  tu  místa,  abychom 
uvažovali,  jak  veliký  mělo  prostřednictví  Napoleonovo  účinek.  Váči  ví- 
těznému Prusku,  kteréž  mocí  zbraně  své  opanovalo  celé  Německo  a 
hrozilo  již  Vídni,  mělo  sice  jistý  účinek;  nestalo  se  leccos,  co  by  as 
bylo  se  mohlo  státi.  Avšak  vítězství  Pruska  a  jeho  vyšinutí  se  na  prvuí 
moc  německou  nomohlo  tím  býti  ani  odčiněno  ani  zabráněno,  a  proti 
vzrůstání  vlivu  Napoleonova  a  váhy  Francie  v  německých  zemích  za- 
ujímalo Rusko  povážlivé  stanovisko.  Ten  však  důsledek  jest  asi  nepo- 
chybný, že  Bismarck,  jenž  za  válku  1866  povýšen  byl  na  hraběte,  již 
tehda  poznával,  že  bez  porážky  Napoleonovy  Německo  se  nesjednotí 
a  Prusko  nedosáhne  moci,  které  se  domáhalo.  Prusko,  jež  obmezilo 
zatím  svou  moc  na  spolek  severoněmecký,  uzavřelo  již  tehda  s  jiho- 
německými  státy  tajně  vojenské  smlouvy  na  výboj  a  obranu  se  vzájemným 
rukojemstvím  za  celistvost  území.  Smlouvy  ty  byly  hlavní  vymožeuosti 
vítězného  Pruska  nad  jihoněmeckými  státy  a  zároveň  přípravou  proti 
francouzskému  prostřednictví. 

Na  Rusi  ozývaly  se  ovšem  již  tehda  hlasy  varující  před  rostoucí 
mocí  pruskou.  Golos,  ač  orgán  ne  valně  důsledný  a  ještě  méně  slo- 
vanský, byl  již  od  r.  1865  horlivým  přívržencem  Dánska  a  prohlásil 
první,  že  bitvou  u  Králové  Hradce  zahájen  byl  nový  oddíl  evropských 
dějin,  a  že  neodvratné  sjednocení  Německa  pod  vůdcovstvím  pruským 
jest  nebezpečím  pro  Rusko.  Odpor  proti  Prusku  docházel  výrazu  i 
v  slovanských  orgánech,  zejména  v  Moskevských  Vědomostech,  především 
ale  v  Aničině  zámku,  sídle  následníkově,  v  Mramorovém  paláci,  sídle 
Konstantinově,  v  kruzích  vojenských  a  vysoké  šlechty.  Avšak  kn.  Gor- 
čakov  poukazoval  na  to  jako  na  véc  pouhého  citu,  dovozoval,  že  Rusko 
musí  hleděti  sobě  pevného  spojence,  který  má  s  Ruskem  stejné  zájmy 
a  jehožto  zvláštní  zájmy  nikterak  se  nepříčí  zvláštním  zájmům  raským, 
tyto  že  leží  na  východě,  onyno  na  západě. 

Mnoho  hluku  způsobila  i  jiná  ještě  otázka,  jižto  Napoleon  chtěl 
se  uchopiti  k  sesílení  svého  vlivu  v  německých  zemích  a  své  posice 
za  Rýnem.  Bylo  to  velkovévodství  lucemburské.  Na  počátku  války 
rakousko-pruské  octlo  se  mimo  Německo;  král  hollandský  nebyl  vyzván, 
aby  přistoupil  k  severoněmeckému  spolku  jako  velkovévoda  lucemburský, 
a  velkovévodství  vystoupilo  z  poměru  spolkového  v  poměr  mezinárodní. 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kníie  Gorčakov  a  jeho  doba.  967 

Země  však  ostala  v  celní  jednotě  a  v  pevnosti  byla  pruská  posádka. 
Poměru  toho  použil  Napoleon,  jenž  dlouho  již  bažil  po  rozšíření  fran- 
couzského území  na  východ.  Král  hollandský  jménem  Lucemburska 
naléhal,  aby,  ježto  německý  spolek  jest  rozpuštěn,  pruská  posádka  se 
vzdálila.  Bismarck  odmítl  požadavek  ten  vyšlý  z  podnětu  Napoleonova, 
dovozuje,  že  právo  k  posádce  zakládá  se  na  starších  smlouvách  rázu 
evropského.  Státní  ministr  lucemburský,  Tarnow,  ])rotestoval  sice  proti 
tomu,  avšak  příklad  ten  ocitnul  se  znovu  na  denním  pořádku  až  v  listo- 
Piidu  1866,  a  zas  usnul  do  jara  příštího  roku.  V  Pařížských  listech 
vyskytly  se  potom  zprávy,  že  Prusko  chystá  se  proti  Nizozemsku,  že 
zbaviti  je  chce  samostatnosti  a  zmocniti  se  ústí  Rýnského,  potom 
v  biezuu  1867,  že  ujal  se  věci  té  císař  Napoleon  a  že  ujednána  koupě 
Lucemburku.  Francouzská  vláda  nejprve  zprávy  tyto  popírala.  Když 
ale  znova  ujišťováno,  že  tomu  tak,  vystoupily  vládní  listy  Pařížské 
proti  Prusku,  že  nesmí  se  déle  trpěti  vzrůstání  jeho  moci,  která  prý 
už  přesahuje  všechny  meze.  Naproti  tomu  přivedla  pruská  vláda  na 
veřejnost,  žo  uzavřela  vojenské  smlouvy  s  jilioněmeckými  státy;  zvěst 
o  tom  jako  nahodile  vyšla  z  Mnichova.  Ve  Francii  činěn  válečný 
povyk,  avšak  s  lehkomyslností  Napoleonu  vlastní,  povyk,  který  poháněl 
soupeře  k  rychlému  zbrojení,  aniž  doma  měl  účinku  na  skutečné  vo- 
jenské přípravy.  Napoleon  byl  mocný  ve  slovech  a  slabý  ve  skutcích. 
Prvně  domáhalo  se  však  prostřednictví  HoUandsko,  jež  stejně  mělo  se 
co  obávati  jak  Pruska  tak  Francie.  Rakousko  učinilo  tehda  v  Petro- 
hradě návrhy  na  prostřednictví  a  když  Prusko  se  o  nich  vyslovilo, 
navrhnul  kn.  Gorčakov  velmocem  evropskou  konferenci  v  .Londýně. 
V  návrhu  svém  kladl  hlavní  d&raz  na  to,  aby  neutralita  Lucemburska 
zaručena  byla  společně  od  mocí  evropských,  čímž  odpadnouti  mělo 
samostatné  zakročení  Francie.  Gorčakov  dovozoval,  že  jest  záhodno 
aby  Lucembursko  připojeno  bylo  k  Belgii,  čímž  by  neutralita  této  země 
získala,  ohrazoval  se  však  proti  tomu,  aby  v  náhradu  za  to  rozšířeno 
bylo  francouzské  území  postoupením  některé  části  Belgie.  Dne  7.  května 
zah^ena  byla  konference  v  Londýně  a  již  11.  kv.  1867  podepsána 
smlouva,  kteráž  stanoví  ve  či.  1.  velkovévodství  Lucemburské  jako 
svrchovaný  stát  pod  panovnickou  rodinou  Nasavsko-Oranskou  (nizo- 
zemskou); 2.  neutralitu  Lucemburska  pod  zárukou  evropských  mocí; 
3.  zrušení  pevnosti  Lucemburku ;  4.  vyklizení  její  od  Prušákfl ;  5.  stržení 
pevnosti  dle  uznání  krále  nizozemského  a  6.  přerušení  všech  svazků 
mezi  Lucemburskem  u  Limburském,  jež  do  r.  1839  patřilo  k  němec- 
kému spolku  a  od  té  doby  stalo  se  nerozlučnou  částí  Hollandska. 
S  nevolí  přijata  byla  smlouva  ta  hlavně  v  Paříži,  kdož  se  očekávaly 
zápletky,  které  by  byly  zavdaly  podnět  k  zakročování  a  válce. 


VIII. 

Ve  vnitřním  vývoji  ruské  říše  nepřestalo  se  na  pouhém  zrušení 
nevolnictva  a  obdaření  bývalých  nevolníků  pozemity.  Snahy  té  strany, 
k  jejíž  předním  a  nejdůležitějším  činitelům  náležel  kn.  Gorčakov,  nesly 
se  mnohem  dále;  jejich  cílem   byla  obnova   celé  Rusi  dle  potřeb  lidu 


Digitized  by  LjOOQIC 


968  J    TouéiiiLský : 

a  ve  směra  národu  nejpřiměřenějším.  Jim  se  nejednalo  o  pouhé  zvučné 
jméno  konstituce,  pi^i  níž,  jak  zkušenost  učí,  i  absolutistická  vláda  jest 
hezky  možná  a  na  kterouž  by  byly  měly  dosti  receptů  po  ruce,  kdy  by 
byly  chtěly  oslepovati  lesklými  frásemi  Kvropu.  Jim  jednalo  se  o  sku 
tečnou  potřebu,  o  věc,  která  by  národu  co  nejvíce  prospěla.  A  tu  shle- 
dávaly na  ten  čas  v  samosprávných  sborech  guberniáluícli. 

Již  zákonodárstvím  z  r.  1861  položenu  za  základ  venkovského 
zřízení  selská  obec  čili  mir.  Nebyla  to  vlastně  žádná  novota,  jelikož 
selské  ty  obce  i  za  dob  nejkrutšího  nevolnictví  zachovaly  si  jistou 
volnost,  svobodně  volily  představené  a  shromažďovaly  se  k  poradám. 
Mir  obdržel  nyní  jen  zákonnou  pravomoc.  Jemu  ponecháno  z  vlastních 
prostředků  opatřovati  obecní  potřeby,  přispívati  na  školy  a  chrámy, 
zřizovati  obilní  sýpky  a  obecní  cesty,  upravovati  obecní  vody  a  pro- 
váděti opatření  proti  dravé  a  škodné  zvěři,  proti  požárům,  jakož  i  opa- 
tření ve  všech  veřejných  potřebách.  Daně  každý  člen  dle  rozhodnutí 
celé  obce  odváděti  měl  buď  v  penězích  neb  plodinách.  Hlavní  daň 
státu,  jež  nyní  přiměřeněji  so  nahrazuje,  byla  daň  z  hlavy  (podušnaja 
podaC).  Dále  zavedeny  daně  k  pojištění  zásob  pro  případ  neúrody  a 
hladu  a  na  potřeby  okresu  kraje  a  gubernie.  Selská  obec  byla  i  jest 
dosud  jaksi  rolnickým  cechem  se  společnou  půdou  k  orbě,  jež  iia 
jednotlivé  členy  se  dělí  dle  počtu  hlav  daní  povinných,  obec  sama 
ručí  za  správné  odvádění  daně  a  nedoplatek  jednoho  rozvrhuje  se  na 
všechny  ostatní  členy.  Z  té  příčiny  na  tom  celé  obci  záleží,  aby  každý 
člen  pracoval  a  vedl  spořádaný  život;  odtud  plyne  i  právo  vypovídíiti 
nenapravitelné  členy,  kteří  jako  svobodní  rolníci  posíláni  jsou  k  osa- 
zení na  Sibiř.  Týmže  zákonodárstvím  zavedeny  byly  jako  druhý  stupeň 
venkovského  zřízení  volosti,  koUatury  čili  farní  obvody  v  našem  smyslu, 
ač  zákon  nenařizoval,  aby  každý  farní  obvod  byl  volostí.  Volosť  čítá 
nejméně  300  a  nejvíce  2000  obyvatelů  mužského  pohlaví.  VolosC  má 
svého  staršinu,  svou  hromadu  (schod)  a  svůj  soud.  Hromada  sestává  ze  zá- 
stupců rolnických,  volených  v  obcích  po  jednom  na  každých  deset 
domácností  a  z  úřadníků  obecních  a  volostních.  Kde  volosf  čítá  jedinou 
jen  obec  nastupuje  na  místo  miru.  Stařešina  učiněn  odpovědným  za 
pokoj,  pořádek  a  mravnost  v  celé  volosti  a  v  tom  směru  podřízeni 
jsou  mu  představení.  Volostní  soud  sestává  z  4—12  ročně  volených 
rolnických  soudců  a  rozhoduje  o  sporech  do  100  rublů  a  o  všech 
jiných  věcech,  které  vůlí  obou  sporných  stran  soudu  tomu  se  předklá- 
dají. Volosti  jsou  též  obvodem  pro  odvod  k  vojsku. 

Dalším  a  rozhodným  krokem  v  oboru  samosprávného  zřízení  Rusi 
bylo  zákonodárství  z  r.  1864.  Od  samosprávy  volosti  pokročilo  se 
k  samosprávě  Újezdu  čili  okresu  a  gubernie.  Svobodně  volené  sbory 
guberniální  čili  zemstva  staly  se  skutečnými  sněmy,  jimž  ponechána 
místní  samospráva  v  nejširším  slova  smyslu.  Jim  přiřknuto  rozthdovati 
a  vybírati  přímé  daně,  vypisovati  přirážky  k  úhradě  svých  podniků, 
prováděti  odvod  k  vojsku,  míti  péči  o  pošty  a  veřejné  cesty,  chudinství 
a  věznictví,  zakládati  zásobárny,  zřizovati  školy,  voliti  soudce  a  sesta- 
vovati seznamy  porotců.  Ale  žádná  nová  instituce  nemůže  se  ihned  ujiti, 
a  tak  bylo  i  s  touto.  Dílem  domáhala  se  zemstva  hnedle  moci  politické, 
kteréž  jim  vláda  přiřknouti  nechtěla,  dílem  neporozuměla  svému  úkolu 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba,  OíiO 

a  jedva  se  ustanovila.  K  tomn  počaly  se  družiti  obavy  nad  nezdarem 
důležitého  tohoto  zřízeni  jakož  i  boj  mezi  byrokracii  a  jedva  zave- 
denými samosprávnými  sbory,  kterýž  nejnepiíznivější  měl  ačinek  na 
jejich  vývoj. 

Neméné  významné  byly  opravy  v  soudnictvi.  V  dubna  1863  vydán 
trestní  zákon,  ve  kterém  zrušeny  byly  všechny  tělesné  tresty  a  zavedena 
rovnost  před  zákonem.  Zákon  ze  dne  20.  listopadu  1864,  jenž  dle 
úvodního  zákona  ze  dne  19.  října  1865  vstoupil  v  život,  značil  úplný 
obrat  v  soudnictví;  starému  byrokratickému  řádu  pověstnému  svou 
libovůlí  a  úplatnosti  učiněna  přítrž  na  dobro.  Nové  zřízení  dělilo  se 
hlavně  ve  dvě  skupiny:  v  soudce  smírčí,  kteří  jako  jednotliví  soudci 
rozhodovali,  a  v  soudy  okresní  a  guberniální,  jakožto  vyšší  instance 
sborové.  Na  místo  soudců  doživotně  ustanovených  zavedeni  byli  soudcové 
volení.  Každá  gubernie  rozdělena  na  obvody  smírčích  soudců.  Zemstva 
(v  Petrohradě  a  Moskvě  obecní  zastupitelstva)  volí  smírčí  soudce  na 
tri  léta,  zvolení  smírčí  soudci  volí  ze  svého  středu  předsedu  sboru 
smírčích  soudců,  kterýžto  sbor  v  určitou  dobu  ^e  shromažďuje,  zkoumá 
protesty  proti  rozsudkům  smírčích  soudců  a  definitivně  o  nich  roz- 
hoduje. V  trestním  oboru  přiřknuty  smírčím  soudcům  veškery  věci,  jež 
se  trestají  výstrahou  a  napomenutím,  pokutou  do  300  rublů,  vězením 
do  3  měsíců  a  lehkým  žalářem  do  roka.  Strany  mohou  si  činiti  na 
vz^em  otázky  a  soudce  pak  ihned  vynáší  rozsudek,  který  na  požádání 
do  3  dnů  musí  vypracovati.  Proti  rozsudku  jest  do  14  dní  odvolání 
ke  sboru  smírčích  soudců.  V  civilních  věcech  přísluší  před  smírčího 
soudce  pohledávky  do  500  rublů,  žaloby  na  náhradu  škody,  rušení 
držby  a  jiné,  žádajíli  strany,  aby  soudce  dle  svého  svědomí  je  roz- 
soudil. Ve  všech  případech  vyjma  trestní  skutky  proti  mravopočestnosti, 
mohou  žaloby  podány  býti  ústně  či  písemně. 

Zřízení  smírčích  soudců  skvěle  se  osvědčilo ;  lid  lne  k  nim  s  dů- 
věrou jako  k  národní  své  instituci.  Méně  se  osvědčily  dosud  jiné  dvě 
veliké  opravy  v  soudnictví :  porointi  soudy  a  svobodná  advokacie.  Velmi 
často  stávalo  se,  že  poroty  uznávaly  rolníky  za  nevinny,  i  když  vina 
jejich  byla  zjištěna,  naproti  tomu  pravidelně  popa  neb  důstojníka  za 
vinny,  i  když  vina  jejich  byla  pochybná.  Četné  křiklavé  případy,  ze- 
jména v  prvních  letech,  kdy  byrokracie  nejvíce  na  poroty  řevnila,  pod- 
vrátily  dosti  povážlivě  důvěru  ke  zřízení  tomu.  Avšak  i  tu  časem 
mnoho  se  zlepšilo.  Advokacie  byla  tou  měrou  svobodna,  že  každý, 
kdokoliv  potřeboval  právní  pomoci,  rady  neb  obrany,  mohl  si  přivésti 
kohokoliv  za  advokáta,  třeba  svého  ševče;  nemsgetnému  zjednal  sám 
soud  někoho  z  „pověřených."  Jelikož  se  pak  k  advokacii  hrnulo  mnoho 
dobrodruhů  a  právní  jistota  tím  trpěla,  vláda  podmínkou  advokacie 
učinila  zkoušku  před  právnickou  komisí. 

Mohutné  volné  proudění  jevilo  se  na  Rusi  od  zrušení  nevolnictva. 
Rus  počala  volná  dýchati.  Časopisy  pronášely  svobodně  hlasy  své. 
Veleríši  nemožno  arci  přetvořiti  rázem  a  jenom  dle  myšlenkové  theorie, 
zřízení  její  musí  býti  výsledkem  jejího  života  a  vývoje.  K  životu  tomu 
přána  jí  však  plná  volnost.  Mnoho  sice  ješté  chybělo,  nebylo  odčiněno 
vše,  co  bylo  předmětem  žalob  a  výtek,  byrokracie  žárlivě  pohlížela  na 
blednoucí  svou  moc  a  chápala  se   každé   příležitosti,   aby   osvědčovala 


Digitized  by  VirOOQlC 


970  '^.  TouéimsJcý: 

přilišnost  oprav,  jež  nevedou  k  cíli.  Ale  každý  nový  zákon  dokazoval, 
že  Rusko  kráčí  ku  předa  na  dráze  pokroku  a  volnosti.  Ani  polské 
povstání  nemohlo  zdržeti  ten  vývoj.  Při  tom  klesal  vdéihledé  význam 
všemocného  druhdy  třetího  oddělení  kanceláře  carovy,  vlastního  to 
orgánu  a  pramene  policejní  moci  a  byrokratické  vlády.  R.  1864  za 
knížete  Dolgorukého  bylo  třetí  oddéleni  už  jen  stínem  toho,  čím  bylo 
druhdy.  Avšak  reakce  nespala;  hlavní  zřetel  svfij  obracela  na  ústav 
ten  od  hr.  Benckendorffa  na  počátku  vlády  Mikulášovy  zařízený,  na 
tuto  páku,  kterouž  by  domohla  se  vrchní  moci  i  nade  všemi  ministerstvy. 
Vhodná  příležitost  se  naskytla,  když  16.  dubna  1866  student  Karakozov 
střelil  z  pistole  na  Alexandra  II.  v  letní  zahradě.  Třetí  oddělení  nemélo 
o  něm  ani  tušení,  nevědělo  též  ničeho  o  ochránci  carovu,  rolníku  Ko- 
misarovu, kterýž  strhl  ruku  pachatelovu.  Reakce  nabyla  vrchu,  ne  sice 
v  zákonodárství,  avšak  v  třetím  oddělení,  odkud  šířila  svou  moc  dále. 
Byl  to  odpflrce  kn.  Gorčakova  i  národní  strany,  jenž  stal  se  náčelníkem 
třetího  oddělení,  )ir.  Petr  Šuvalov.  Na  něho  přešla  i  veškera  moc  ge- 
nerála Muravjeva,  jemuž  svěřeno  bylo  vyšetřování  atentátu,  ježto  se 
předpokládalo,  že  pachatel  nebyl  Rus  nýbrž  Polák.  Car  sám  osobné 
nebyl  jako  Muravjevu  nakloněn  ani  Šuvalovu,  a  Gorčakov,  následník 
trflnu  i  slovanská  strana  měli  proti  nim  odpor.  O  vhodné  osobnosti 
byla  nouze  a  Petr  Šuvalov,  vyškolený  mezi  německými  barony  v  Bal- 
tických krajích,  dovedl  chytře  použiti  všech  okolností  k  rozmnoženi 
svého  vlivu,  který  rostl  s  obavami  před  revolucí  a  spiknutím  v  ruském 
lidu.  Záhy  domáhal  se  pro  třetí  oddělení  i  práva,  aby  sesazovati  mohlo 
i  všechny  úřadníky  jiných  oborů  ministerských,  kteří  by  se  mu  nezdáli 
spolehliví.  Odporem  kn.  Gorčakova,  ministra  války  Miljutina  a  velko- 
knížete  Konstantina  padl  sice  záměr  ten,  nicméně  Šuvalov  dovedl  nejen 
se  udržeti  ale  i  rozestříti  znenáhla  síť  třetího  oddělení  po  celé  Rusi. 
y  úřadě  tom  setrval  až  do  r.  1873,  kdy  odebral  se  do  Londýna  se 
zvláštním  poselstvím ;  rok  potom  stal  se  tam  ruským  vyslancem.  I  tam 
za  Beaconsfíelda  byl  zástupcem  směru  kn.  Gorčakovu  a  slovanské  straně 
se  příčícího.  Jeho  přičiněním  hlavně  se  stalo,  že  Rusové  zastavili  se 
na  vítězném  svém  pochode  na  počátku  r.  1878  před  cílem  svým  — 
branami  Cařihradskými. 

Hlavní  nesnází  zemstev  bylo,  že  potřebovala  pomocné  ruky  a 
podpory  ze  strany  vlády  a  naproti  tomu  setkávala  se  s  odporem  byro- 
kracie a  přicházela  do  třenic  a  sporů  tu  s  gubernátory,  onde  s  jich 
podřízenými  úřadníky.  8  vládou  přicházela  do  sporů  k  vůli  adresám 
panovníku  a  peticím,  v  nichž  poukazovala  na  důležitost  ústředního 
sboru,  sněmu,  ze  zástupců  zemstev  svolaného,  neb  žádala  za  jiné  opravy. 
Vláda  vytýkala  jim,  že  jsou  sbory  jen  pro  místní  samosprávu  a  nemstí 
práva  zanášeti  se  všeobecnými  záležitostmi  říšskými  ani  navrhovati 
prostředky,  jež  se  týkají  celé  říše  a  jsou  vyhrazeny  vládě,  která  jediné 
může  dáti  počin,  aby  zemstva  o  nich  pojednávala.  .  Ani  adresy,  jež 
r.  1870  v  příčině  zrušeni  neutrality  Černého  more  od  zemstev  a  městských 
zastupitelstev  carovi  byly  zasílány,  nedošly  příznivého  přijetí.  R.  1873 
vyšel  pak  dodatečný  zákon  o  pracích  zemstev,  jenž  samostatnou  jejich  pů- 
sobnost obmezoval,  nicméně  přece  přesně  odlučoval  od  pravomoci  vládní. 

Samosprávné  zřízeni  mést,  podobající  se  co  do  volení  zastupitelstva 


Digitized  by  V:íOOQIC 


KnUe  Gorcakov  a  jeho  doba.  071 

a  pravomoci  našemu  zřízení  obecnímu,  zavedeno  bylo  zákonem  ze  dne 
16.  června  1870.  Jím  provedena  decentralisace  a  zrušeny  výsady 
stavovské;  zřízení  přizpůsobeno  zemstvům  a  časovým  potřebám  zrušením 
nevolnictva  a  občanskou  rovností  povstalým. 

Avšak  i  k  zcmstvfim  obrátila  se  posléze  vláda  a  poznala  jejich 
politickou  důležitost.  V  srpnu  1878,  kdy  množily  se  atentáty  na  Rusi, 
vyzvali  je  gubernátorové  při  zahajování  k  součinnosti,  aby  potluc-ca 
byl  duch  vzpoury.  Vetší  ještě  pozornost  věnuje  se  jim  za  Alexandra  111., 
vymáháC  se  jejich  dobré  zdání  k  důležitým  zákonům.  Veřejný  /ivot 
na  Rusi  podobá  se  mohutnému  kvasu,  a  z  toho  krystalisují  se  obrysy 
pevných  tvarů,  k  nimž  položeny  základy  reformátorskou  činností  Ale- 
xandra 11. 

IX. 

Jako  zábřesk  nové  doby  pospolitosti  slovanské  byl  sjezd  hostí 
všech  národů  slovanských  v  Moskvě  za  příležitosti  národopisné  výstavy 
r.  1867.  Byly  to  dnové,  ve  kterých  mocný  účinek  národní  politiky 
Gorčakova  pocítili  nejen  Rusové  ale  všichni  Slované.  Jásot  statisíců 
ruského  lidu  nad  příchodem  hostí  od  Vltavy  a  Moravy,  od  Dunaje  a 
Sávy,  od  Marice  a  Adrie,  od  Tater  a  od  Balkánu,  závodění  ruské 
společnosti  ve  slavném  vítání  slovanských  hostí,  nelíčené  nadšení  ru- 
ského důstojníctva  a  vřelost  osvědčovaná  od  nejvyšších  ruských  kruhů: 
vše  to  nejenom  bylo  velikolepým  důkazem  mocně  probudivšího  se  ná- 
rodního vědomí  na  Rusi,  ale  docházelo  také  radostného  ohlasu  ve  všech 
končinách  slovanského  světa. 

Byla  to  i  politicky  šfastná  doba  na  Rusi.  Rozsáhlé  opravy  staly 
se  skutkem,  mohutná  říše  slovanská  ociCovala  se  na  dráze  všestranného 
vývoje,  atentát  Karakozova  upddl  již  v  zapomenutí,  a  Šuvalov  s  třetím 
oddělením  neměl  ještě  daleko  té  moci  jaké  dosáhl  v  pozdějších  letech. 
Za  těchto  okolností  pořádala  Moskva  první  velikou  výstavu  ruskou, 
kteráž  měla  podati  věrný  obraz  života,  mravů,  zaměstnání,  slovem 
bytnosti  všech  národů  rozsáhlé  říše  ruské,  k  nimž  pojati  byli  i  ostatní 
národové  slovanští  a  národové  na  východě  s  Rusy  sousedící.  A  k  slavnosti 
té  pozvala  hlava  Rusi,  slovanská  Moskva,  všechny  národy  slovanské. 
Od  prvního  vstoupeni  na  ruskou  půdu  v  Granici  cesta  jejich  přes 
Varšavu,  Grodno,  Vilno,  Pskov,  Gačinu  až  do  Petrohradu  a  odtud  dále 
do  Moskvy  podobala  se  vítězoslavnému  průvodu,  na  němž  ruský  národ 
přinášel  hold  myšlence  slovanské.  *j  V  Granici  Čech  dr.  Brauner  v  po- 
dékovacím  přípitku  dokládal:  „Všichni  jsme  členové  veliké  rodiny 
slovanské*',  a  podobně  na  ohlasy  ruské  dr.  Janko  Šafařík  ve  Varšavě: 
„Již  nejstarší  letopisec  praví,  že  všichni  jsme  Slované  od  břehu  moře 
Ledového  až  po  vlny  moře  Jaderského."  A  takový  byl  ráz  slavnosti 
za  celého  pobytu  slovanských  hostí  na  Rusi;  byly  to  slavnosti  poznání 
a  sblížení  všech  Slovanů  navzájem  a  s  Ruskem  zvláště.  Ve  Viluě  pravil 


')  Pout  Slovanů  do  Ruska.  V  Praze,  1867.  Besedě  dr.  Mich.  Polita-Desančiča 
sa  povestniókim  crtama  iz  srpske  politično  borbe.  V  Novém  Sadu  1883. 
Str.  67—81.  Dále  Husskij  Invalid  a  souhlasné  zprávy  časopisecké. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


972  ^'  Toužimský:  Kniie  Gorčakov  a  jeho  doh€L, 

dr.  Ricger  děkuje  za  bratrské  uvítáni:  „Jest  to  po  prvé,  co  kráčíme 
po  půdě  slovanské,  na  které  Slovan  jest  svým  pánem..  Všichni  doufáme, 
že  také  i  jiným  Slovanům  vzkvete  budoucnost  lepší,  aby  byli  také  doma 
pány,**  načež  prof.  Barsov  odpovídal  přípitkem  slovanským  bratřím  a 
„zdaru  věci  slovanské  na  Dunaji,  Labi,  Dněstru  a  Volze." 

Den  20.  května,  v  jebož  večer  slovanští  hosté  zavítali  do  Petro- 
hradu, byl  národní  slavností  v  hlavním  městě  nad  Něvou.  Vzdor  dešti 
a  sněhu  oblehaly  celé  odpoledne  nesčetné  davy  lidu  Varšavské  nádraží 
očekávajíce  příjezd  vlaku.  A  když  posléze  přinesl  hosti  slovanské, 
propukli  tisícové  v  hromohlasé:  „Ura,  bratja  Slavjane!"  jež  provázelo 
je  od  nádraží  až  do  jich  hostince.  Na  nádraží  pak  tisícové  podávali 
a  tiskli  ruce  slovanským  příchozím,  objímajíce  je  a  libujíce.  Při  hostině 
pak  v  poděkovacím  přípitku  pravil  dr.  Brauner  narážeje  na  známé 
slovo  Beustovo,  jenž  po  válce  prusko-rakouské  byl  se  stal  rakouským 
ministrem  zahr.  věcí:  „Od  hranice  do  Čenstochova,  Varšavy,  Grodua, 
Vilna,  Ostrova  a  Pskova  stále  vzrůstalo  pohostinství  vaše,  aby  dosáhlo 
zde  stupně  nejvyššího.  Nám  je  to  úkaz  drahocenný,  vidoucím  tuto 
bratrskou  lásku  vaši,  s  kterou  Slované  setkávají  se  na  vaší  půdě  slo- 
vanské a  to  právě  v  době,  kdy  po  tisíceletém  a  posud  nevybojovaném 
zápasu  našem  nepřátelský  živel  za  všechny  služby,  které  od  věku  jsme 
mu  prokázali,  chce  se  nám  odměniti  tím,  že  nás  chce  přitlačiti  ke  zdi. 
Vy  bratří  naši  přitlačujete  nás  k  srdci  svému."  Potom  promluvil 
dr.  Rieger:  „Největší  národ  počtem  jsou  Slované.  Bohužel  ne  však 
nejpřednějším.  Příčinu  toho  musíme  hledati  v  tom,  že  jsme  byli  posud 
rozptýlení  členové  jednoho  kmene,  tak  že  každý  musil  zvláště  zápasiti 
s  nepřítelem,  jeden  s  Maďarem,  druhý  s  Němcem,  třetí  s  Tatarem. 
Ale  tu  zasvitlo  nám  slunce  vzájemnosti  slovanské  a  seznali  jsme,  že 
jsme  jeden  národ,  že  budemeli  se  podporovati  vespolek,  budeme 
národem  velikým,  budeme  rovněž  tak  velcí  skutkem  jako  počtem.*^ 
S  bouřným  nadšením  vítáni  byli  slovanští  hosté  a  hlavně  čeští  předáci 
v  divadle,  v  nejvyšších  kruzích  šlechtických,  na  shromáždění  akademie, 
v  paláci  šlechtickém  a  všude  v  národě.  Velikolepostí  vynikalo  zejména 
uvítání  v  šlechtickém  paláci,  kdež  při  hostině,  které  přítomen  byl  květ 
šlechty  ruské  a  přední  učenci  ruští,  mimo  jiné  řečníky  prof.  Lamanský 
promluvil  tato  slova:  „Mezi  Ruskem  a  ostatními  Slovany  dlouho  nebylo 
živého,  stálého  spojení.  Mezi  námi  Slovany  stáli  jako  zeď  naši  nepříznivci; 
ale  díky  našim  národním  vůdcům  i  nepřátelům,  jedni  vědomě  a  druzí 
bezděčně  odkrývali  nám  znenáhla  veliké  slovanské  povolání  Ruska  a 
my  posléze  porozuměli  jsme  vzájemnému  prospěchu  sblížení.  Těžkou 
zkušeností  přivedeni  jsme  byli  k  tomu  poznání,  že  kdy  bychom  byli 
měli  takovéto  uvědomění,  nebylo  by  bývalo  pohromy  ani  na  Kosovu 
ani  na  Bílé  Hoře  a  byly  by  se  uskutečnily  veliké  záměry  Rostislavův, 
Šišmanův,  Otakarův,  Dušanův  a  Poděbradův  .  .  .  Nynější  naše  slavnost 
může  slouti  hodem  bratrství  a  radostné  hlasy  hodovní,  kterými  osla- 
vujeme první  sjezd  slovanský  na  Rusi,  dojdou  ozvěny  jak  na  březích 
Něvy  tak  i  na  březích  Labe,  Vltavy,  Dunaje,  Marice,  Dravý,  Bosporu 
a  Adrie.  Při  těchto  hodech  upevňujeme  svazek  bratrský  jednoho  z  nej- 
větších plemen  světa.  My  Slované  radujeme  se,  že  konečně  jsme  seznali, 
že  máme  společné  důležitosti,  cíle  a  úkoly."  (PokraGováDí.) 


Digitized  by  V:íOOQIC 


K,  Jireček:  Z  clfjin  rodiny  Hodéjovské.  973 


Z  dějin  ro^y  Hodějovské. 

SesUvil 

Josef  Jireček. 

^ístosudím  Janem  Hodějovským  z  Hodějova  rytířský  rod  tento 
velice  se  v  popředí  posunul.  Příčinou  tomu  byla  ochrana, 
jížto  muž  tento  poskytoval  básníkům,  všelijak  je  pobádaje, 
podporou  zakládaje  a  o  vydání  plodQv  jejich  se  staraje.  Po- 
hříchu že  básně,  pod  záštitou  jebo  utvořené,  vesměs  oděny 
jsou  v  roucho  latinské,  tak  že  na  život  národní  naprosto  neměly 
toho  vlivu,  jakého  by  se  jim  bylo  dostalo,  kdy  by  byly  sepsány 
jazykem  českým.  Takto  zůstaly  mrtvým  pokladem,  jehož  i  sebe  skvělejší 
stránky  se  nyní  vůbec  pořád  méně  stávají  srozumitelnými.  Tolik  stačí 
předeslati  za  omluvu,  proč  z  nich  tuto  vynáším  některé  zprávy  místo- 
pisné  a  mravopisné,  jichžto  by  se  v  nich  sic  jinak  nejméně  hledalo, 
ačkoli  nepopiratelně  do  sebe  mají  nemalou  cenu  dějinnou. 


Ho  děj  o  v. 

Prvotním  sídlem  Hodějovských,  po  němž  i  jméno  přijali,  byl 
IJodéjov,  vesnice  na  severozápad  od  Volyně  ležící  a  nyní  227  duší 
čítající.  Kněz  Petr  Fux  čili  Vulpinus,  později  arciděkan  Horšovotýnský, 
jeden  z  nejstarších  přátel-básníkův  v  kruhu  pana  místosudího,  k  vy- 
zvání jebo  v  březnu  1539  vyjel  si  z  nedalekého  Erasilova  do  Hodějova, 
aby  staré  sídlo  to  prohledl.  O  tom,  co  tam  shledal,  napsal  báseň  ') 
pod  nápisem:  „Descriptio  curiae  villequae  Hodieioua."  Kněz  Petr  za 
průvodce  měl  tam  šedivého  kmeta.  Bylo  v  Hodějově  tehda  jedenácte 
kmetcích  dvorů  se  dvěma  nebo  třemi  podsedky.  Poplužní  dvůr,  někdejší 
tvrz,  kolem  ohrazen  byl  prostrannou,  ale  schátralou  zdí^);  pozemky 
k  usedlosti  této  patřící  pod  obyčejný  úrok  pronajaty  byly  dvěma  sed- 
lákům. Vedle  dvoru  byl  pahrbek  (gibbus  terrae),  dvě  rybnaté  strouhy 
(rivi  piscosi)  a  vůkol  dobré  lesy.  Úrodnost  půdy  obyvatelé  nemálo 
vychvalovali,  chlubíce  se,  že  prý  by  Vimperk  po  celý  rok  chlebem 
zásobiti  stačili.  Hodějovu  na  západ  bělal  se  hrad  Rábí,  na  východ 
černal  se  Helfenburk.  Volyně  poli  svými  téměř  hraničila  s  Hodějovem, 
kterýž  tehda,  jako  i  podnes,  patřil  k  faře  Čestické.  Hodějov  od  Jana 
z  Hodějova  1454  prodán  byl  Přechovi  z  Čestic,  a  1539  držel  ves  tu 
potomek  Přechův,  Vilém  Přech  z  Čestic. 


»)  Otištěna  se  nalézá  ve  IV.  svazku  Farraginum  (str.  318),  nad  to  pak 
vepsána  jest  v  jednom  ze  dvou  podnes  zachovaných  svazkův  skládaní,  od 
místosudího  sehraných  (archiv  metropol.  L  129) 

')  O  stavu  tvrze  baron  Godfried  Daniel  z  Wunschwitz  v  polovici  XVIII.  věku 
toto  poznamenal:   „Von  den  alteu  Sclilosz  waren  alte  Stuck  Mauorn  zu 
sehon,  davon  der  leztverstorbeno  alte  Horr  (lianowsky  eineii  Schidtboden 
machen  lassen.*'  (Zem.  archiv.) 
08Ví:ta  1883  11.  02 


Digitized  by  VirOOQlC 


974  J'  Jireček: 

Chotýřina. 

L.  1474  Smil  z  Hodějova  od  Racka  z  Kocova  koupil  Chotjfinu 
se  dvory  kmetcími  ve  Vesci,  v  Kovářově  a  v  Slavoňově  (Arch.  Č.  V,  522). 
Všecky  tyto  osady  leží  na  východ  od  brada  Orlíka.  Až  do  XV.  veko 
obvyklým  byl  tvar  Chotýřitia,  za  XVI.  věku  tvar  Chotéřina.  *)  Prvotně 
jménem  tím  označován  byl  potok,  jenž  od  Hostina  teče  okolo  Slavoůova, 
Přílepova,  Zahrádky  a  Jickovic,  až  nad  Zvíkovem  do  Vltavy  vpadá. 
Že  tomu  tak,  jasně  vysvítá  ze  souhlasného  svědectví  Víta  Trajana, 
Matouše  Collina  a  Jana  Orphaea^). 

Zvláštní  oslavy  Chotéřina  došla  tím,  že  Jan  Hodějovský  péti 
ze  svých  předních  básníkův,  totiž  Matouši  CoUinovi,  Janu  Orphaeo\i, 
Vítu  Trajanovi,  Jiřímu  Šentygarovi  Hvožcfanskému  a  Janu  Rarkovi  Si 
Roderiko ví  Hradeckému  1542  vymohl  udélení  přídomku  „a  Chotéřina^ ; 
avšak  nové  tím  štípené  šlechtictví  tuším  již  syny  Trajanovými  vymřelo. 

Věcný  popis  Chotéřiny,  ač  po  básničku  poněkud  upřilíšený, 
v  říjnu  1543  učinil  M.  Collinus:  „Chotéřina  odevšad  opásána  je  bez- 
četnými  pahorky,  jež  ztepilé  sosny  a  duby  pokrývají  zeleným  svým 
větvovím.  Uprostřed  plyne  malá  Chotéřina,  vody  své  rozptylujíc  po 
lesích,  polích  a  lukách.  Zámek  vysoký,  pro  krásu  svou  podívání  hodný, 
rozsáhlou  vyhlídku  poskýtá  do  okolí;  v  levo  spatřuje  se  odtud  Orlík, 
(Aquila),  hrad  hrdiny  Hendricha  ze  Švamberka,  v  právo  Sedlčany; 
Tábora  pro  tmavé  pahrbky  neviděti,  za  to  vidí  se  Chotětice,  sídlo 
Smila,  Janova  bratrovce,  jenž,  přebývaje  tam,  spolu  i  peklem  vládne, 
t.  j.  vesnicí,  jenž  Peklo  slově  (qui  rura  Chotecii  incolít,  infernique 
obtinet  impérium*). 


Borotin. 

Jan  z  Hodějova,  koupiv  1548  Borotin,  Martina  Haonona  pozval, 
aby  s  ním  zajel  na  nové  nabytý  majetek,  a  básník  nemeškal  cestu  tnto 
verši  svými  oslaviti  (Farrag.  H.  138—142).     Vydali   se    ven    v   pátek 


*)  Budilov  z  Chotýřiny  1291,  Martin  z  Chotýřiny  1407,  Petřík  z  Chotýriay 
1429  (Arch.  Č.  II.  332,  VI.  15,  111.  501).  Básníci  zlatinélé  Chotéřina 
skandovali  za  poeon  tertiiis  (Chóteriná),  ačkoli  za  XVI  česky  se  vyslovovalo 
Chotéřina,  ba  dokonce  Choteyřina.  Soudíc  podle  přídavné  formy  Cho- 
týřanský,  která  se  čte  v  dopise  Jana  Bechyně  z  Lažau  z  r.  1450  (Arch. 
Č.  III.  59),  zdá  se,  že  osada  sama  prvotné  slula  množnou  formou  Cho- 
týrané,  Chotýřany,  což  značí  osadníky  u  potoka  Chotýřiny.  Z  této  formy 
i  název  nyní  obvyklý  Koteyřín,  Chotéřin  dobře  vysvětliti  lze,  jelikož 
podobně  vznikl  jako  z  názvův  Déčanéy  Hradčané  se  utvořilo  Dé^iny 
Hradčin. 

')  Trajan  (Farrag.  IV.  58)  dí:  „Ordinis  partes  equitum  tiietur  stirpis  Hoddaeae 
generata  proles  hic,  ubi  obliquus  Chotéřina  parvis  flexibus  errat"  CoUinns 
(ib.  402)  praví:  „Labitur  in  medio  parvus  Chotéřina,  siiasque  in  sylvas, 
campos  prataque  spargit  aquas."  A  Ořphaeus  (ib.  401)  dokládá:  „Non 
řipas,  Chotéřina,  tuas  deinde  videbo,  quisacrasparvoflumine  fundisaquas.'' 

')  Obraz  tento  doplněn  budiž  ze  zápisu  1542  (D.  Z.  42.  G.  22),  kde  se 
jmenují  rybníky  SlavoĎovský,  hořejší  a  ten  na  návsí  Choteynuaké  se 
sádkem  a  haltéři. 


i 


Digitized  by  V:rOOQl6 


z  cUjjin  rodiny  Sod^ovské.  975 

den  sv.  Krišpina  (25.  října  1549)  ranním  jitrem  z  Malé  Strany  přes 
Vyšehrad.  První  zastávka  byla  míli  od  Prahy,  tuším,  že  v  Břeianech, 
Odtud  jeli  k  Jílovému,  městu  druhdy  prý  přebohatému.  Přes  Sázavu 
na  pramici  převezeno  vůz  i  koně,  načež  se  obrátili  k  Netvořicúm, 
dáleji  k  Tloskovu^  kdež  tehda  pánem  byl  Adam  Řepa  z  Neveklova, 
muž  mladý,  ba  ještě  bozvousý,  ale  přívětivý,  opatrný  a  hospodárný. 
Když  přijeli,  byt  pan  Adam  v  lese  na  honbě,  ale  brzo  se  domii  s  myslí 
veselou  navrátil,  nesa  uloveného  z^íce.  U  oběda  sešla  se  domácí 
společnost,  ušlechtilá  choť  Adamova,  Žofíe,  a  společnice  její,  krásná 
slečna  Sloupenská  (z  rodu  Kordulí  ze  Sloupna),  pak  místosudího 
strýc,  Jan  mladší  z  Hodějova.  Zábava  vedla  se  živým  hovorem.  Mezi 
jiným  se  pan  Adam  s  paní  přimlouvali,  aby  místosudí  mladistvého 
strýce  svého  Bohuslava  z  Hodějova  (syna  Smilova)  povolal  domů  ze 
studií.  „Myslím,^  pravil  pan  Adam,  „že  už  je  učenější  než  mistr 
Collinus  v  Andělské  zahradě,^  a  žena  jeho  doložila:  „Však  snad  nebude 
knězem,  aby  tak  dlouho  měl  zůstávati  na  studiích.''  Místosudí  pousmál 
se:  „Třeba,  ať  tam  zůstane  až  do  žní,  a  snad  i  déle.''  Mladší  Hodě- 
jovský  zatím  se  slečnou  Sloupenskou  vedl  zamilované  frašky.  Po  obědě 
cestující  naši  vsedli  na  vůz  a  brali  se  do  Chotetic  (Chotecium)  spolu 
s  mladším  Janem,  který  je  po  cestě  rozličnými  žerty  obveseloval. 
Dojeli  tam  po  západu  slunce.  Smil  z  Hodějova,  strýce  svého  spatřiv, 
vyšel  mu  vstříc,  svíce  v  rukou  nesa,  a  radostně  jej  vítal,  ruku  mu 
podávaje.  I  Hannonovi,  ač  mu  posud  nebyl  znám,  ruku  podal  a  přátelstvím 
se  mu  zakazoval.  Jda  napřed  vedl  je  do  zámku,  jehožto  hradby,  za- 
vlažovány jsouce  potokem  kolem  tekoucím,  vypadaly  prý  jako  nějaká 
budova  královská.  Všedše,  pravou  stranu  dvorně  postoupili  paní  Anežce, 
dcerám  a  pannám  jejím.  Pan  Smil  měl  neprovdané  dcery  dvě,  Helenu 
a  Markétu.  ^  Markéta,  jsouc  teprv  desetiletá,  těžkou  chorobou  až  na 
shasnutí  byla  sklíčena.  Hauno  s  trudnou  předtuchou  na  ubohou  dívku 
hleděl,  nežli  připravili  skromnou  večeři.  Na  úsvitě  (26.  října)  vstávše 
prochodili  Smilovy  polnosti,  posnídali  a  na  další  cestu  se  dali.  Smil 
přisedl  k  strýci  do  vozu  a  brůnu  svou  postoupil  Hannonovi.  Z  Banova, 
vsi  páně  Janovy  (severozápadně  od  Miličína),  Smil  domů  se  vrátil. 
Za  dne  ještě  cestující  dorazili  do  Borotitia,  kde  se,  nad  ostatní  stavení 
vynikaje,  červenal  zámek  místosudího.  Han  no  s  nadšením  básnickým 
pozdravoval  sídlo  tu:  „Nikdo  z  Malovcův  tak  tebe,  Borotíne,  slavným 
neučinil,  jako  budeš  za  vlády  Hodějovského ;  šťasten  jsi,  maje  pána 
takového,  ale  ještě  šťastnější,  budešli  pána  takového  hoden!'' 

Starý  zámek  stál  v  rozsáhlé  zahradě,  kterou  Borotínský  potok 
se  vinul  ve  stínu  hustého  stromoví.  Květinové  záhony  střídaly  se 
s  ovocným  sadem.  Opodál  byl  les  Buzín  a  menší  h^je  s  vydatnou 
myslivostí  na  zajíce.  Mlýnů  bylo  tam  tré  a  rybníkův  šestero.  V  Buzíně 
Hodějovský  Handschiovi  byl  zasvětil  vysokorostlý  buk  za  strom  básnický. 
Místosudí  hned  po  příjezdu  hostě  svého  prováděl  po  statku,  ukazoval 
jnu  pole,  luka,  mlýny,  háje,  lesy,  řeky,  studánky,  rybníky  a  potoky, 
s  tichým  šumotem  Inka  zavlažující.  Hanno  všemu  se  obdivoval  i  seznává, 
že  horující  chvály,  jež  Handschius  Borotínu  vzdává  (Farr.  IV.  402 — 405), 
v  málo  čem  jsou  upřílišeny. 

Co  se  takto  s  myslí  veselou  procházeli,  aj  tu  přikvapil  uprášený 

62* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SvJ^/^^''--^-: 


976  J'  Jireček: 

)  a  udýchaný  posel,   panu  Janovi    podávaje  truchlivý  list  z  Chotětic,   že 

mladistvá  Markéta  skonala.     Pan  Jau  zprávou   tou    hluboce  byl  dojat, 
že  sotva  slzí  se  zdržel.     V  pondělí  na  to  (28.  října)  zajel  na  pohřeb, 
Hanno   pak   užil   té   prázdně,    aby   navštívil  Tábor,    kdež    se  u  přátel 
fc|^  tamních  uhostil.     Prohledl  si  hradby,  Žižkou  vyzdvižené,   a  podíval  se 

ířji  do  zlatých  dolů,   přes   sto    loket   hlubokých,   nazejtří  pak  vrátil  se  do 

Borotína,  kdež  toho  dne  pan  Jan  obnovoval  městský  úřad.  Dne  31.  října 
dali  se  na  zpáteční    cestu   do  Prahy.     Vyjevše   časně  z  rána,    dorazili 
.•^'  večír  do  Konopiště,  kdež  tehda  vládl  Adam  ze  Šternberka,  pán  proslulý 

^  výmluvností  i  věhlasem.     Místosudí  noclehem  zůstal  na  zámku,    Hanno 

ii:  pak  přenocoval  v  Benešově.     Když  vyšla  dennice,  už  oba  z  Konopiště 

ii  odjížděli,    o  druhé  pak  hodině  noční  (asi  o  7.  hod.  večír)   na  den  dn- 

J;.  šiček  dorazili  do  Prahy. 


r 


^ 


Ř 


epice. 


Jan  z  Hodějova  Borotín  dlouho  nedržel;  prodalf  jej  1552  Ladi- 
slavovi z  Lobkovic.  Nahodila  se  mu  lepší  koupě,  totiž  Řepice,  statek 
severovýchodně  od  Strakonic  ležící. 

Statek  tento  po  drahně  let  býval  v  držení  vladyckého  rodu  Ře- 
pických  ze  Sudoměře.  Poslední  držitel  z  rodu  toho,  pan  Adam  Řepický, 
byl  svou  dobou  muž  nad  jiné  na  slovo  vzatý,  jenž  na  krajských  sjezdech, 
na  sněmích  i  v  jiných  potřebách  zemských  přečasto  býval  jmenován. 
Byl  podkomořím  královny  Anny  VJadislavovny  i  hejtmanem  Starého 
Města  Pražského.  L.  1548,  když  zřízen  soud  nad  appellacími,  pan 
Adam  v  něm  dosazen  na  lavici  vladyckou.  V  létě  r.  1551,  když  arci* 
kníže  Maximilian  chof  svou  Marii  španělskou,  s  nížto  už  v  zái-í  1548 
byl  oddán,  z  posavadního  bydliště  jejího  ve  Špančlích  k  vůli  koruno- 
vání na  království  české  přes  Janov  přivézti  se  odhodlal  do  starší  říše 
Habsburské,  panstvo  české  spolu  s  uherským  a  rakouským  budoucímu 
králi  vydalo  se  v  ústřcty  na  přivítanou.  Ke  skvělé  výpravě  této  při- 
družil se  i  pan  Adam  Řepický.  Ale  zlo  mu  v  tom  zašlo.  Roznemohle 
se  v  Itálii,  tak  že  musil  zůstati  v  Miláně  a  tam  1551  i  skonal.  Tělo 
jeho  pochováno  v  tamním  kathedrálním  chrámě  (cathedrali  tumulatus 
in  aede  quiescit,  jakž  dí  idyllion  Vita  Orcina  ve  Farr.  II.  25íi).  Ježto 
Jan,  syn  Adamův,  již  1549  otce  přcdemřel  a  v  pohřební  kapli  Řepické 
byl  pochován,  rod  ten  po  meči  vyhynul  a  erb  Řepický,  tři  černé  lilie, 
vzal  za  své.  Všecken  majetek  přešel  na  dvě  dcery  Adamovy,  totiž  na 
Kateřinu,  provdanou  za  Zdeňka  ze  Šternberka  a  na  Sedlci,  i  na  Aničku, 
která  r.  1553  ještě  let  neměla.  Jelikož  dědičky  ty  Řepice  držeti  ne- 
chtěly, nabídl  se  za  kupce  místosudí,  jenž  za  Řepici,  Droužetice,  Do- 
manice  a  černěkov  se  vším  a  všelijakým  příslušenstvím  dal  7823  tolarův 
čili  kop  a  21  grošů  míš.  Koupě  stala  se  na  dvakrát.  Dne  4.  list.  1552 
koupeny  Droužetice  a  Černěkov,  dne  30.  pros.  t  r.  Řepice  a  Domanioe. 
Tržní  suma  v  prvém  případu  byla  3323  kop  21  gr.  míš.  a  co  pro- 
středníci při  smlouvě  působili  Oldřich  Muchek  z  Buková  a  na  Tucho- 
řovicích,  Jan  ml.  Kalenice  z  Kalenic  a  na  Skvořeticích,  Zdeněk  Yitha 
ze  Rzavého ;  tržní  suma  v  druhém  případu  byla  4500  kop  míš.  a  pro- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


z  déjin  rodiny  Rodcjovské,  977 

středníky  byli  Vilém  Přech  z  Čestic,  Jan  ml.  z  Hodějova,  hospodářský 
správce  na  statcích  pana  místosadiho,  a  Bartoloměj  Čejkovský  z  Čejkov 
a  Da  Božiovicích  (Farr.  IV.  504  a  509). 

I  tu  se  nový  maj  etnik  pochlubiti  chtěl  básnickým  svým  přátelům. 
Pozval  zejména  Matoaše  Collina,  Jiřího  Handschia,  Tomáše  Mitise  a 
Prokopa  Lupáče,  aby  spolu  s  ním  zajeli  na  nové  panství. 

Z  Prahy  se  společnost  vypravila  dne  21.  máje  1556.  Prvního 
snídaní,  jež  zároveň  obědem  bylo,  požili  v  Benešové,  Mitis  prohledl  si 
tam  zříceninu  klášterní,  školu  a  faru.  Pohoštění  bylo  skrovné;  nedo- 
staloť  se  jim  nic  než  uzených  ryb.  Náhradou  za  to  čekala  na  ně  hojná 
večeře  v  Glwtěticich.  Mimo  nejstaršího  syna  Bernarda,  jenž  studovav 
nejprve  práva,  potom  se  oddal  na  vojenství  a  právě  u  císařského  vojska 
v  Uhrách  dlel,  měl  tehda  pan  Smil  všecky  děti  i  vnuky  pohromadě. 
Z  Chotětic  odebrali  se  do  Chotéřiny,  kdež  druhého  dne  pohostinu  byli 
u  pani  Kateřiny  za  nepřítomnosti  manžela  jejího,  pana  Vácslava  Hrušky 
ze  Strkova.  Po  obědě  dále  se  vydali  ke  Zvikovu  za  mračného  nebe. 
V  tamních  vrších  a  dolech  zbloudili,  že  teprv  za  soumraku  spatřili 
hrad,  jenž  jednak  vysokou  svou  polohou,  jednak  oklikami  splývajících 
se  tam  vod  Vltavských  a  Otavských,  jakož  i  okolními  lesy  velice  byl 
pevný.  Na  Zvíkově  seděl  pan  Hendrich  starší  ze  Švamberka,  veliký 
milovník  klasické  slovesnosti,  před  tím  (1544 — 49)  sudí  dvorský,  jenž 
nenadálé  hosti  na  zejtřejši  den  zadržel.  E  večeři  usedli  s  pánem  a 
s  paní  „mezi  zástupy  panen^  (inter  puellarum  greges).  Sluhové  hbitě 
vína  nalévali  do  velikých  sklenic,  jichžto  vyprazdňováním  a  parami  prý 
odtud  brzo  vystouplými  hostům  vlhčil  se  mozek.  Ani  vůdce  cesty,  pan 
místosudí,  neušel  tohoto  zákona  p^áckého;  čím  více  nápojem  dobře 
mu  chutnajícím  hrdlo  zavlažoval,  tím  živěji  prý  hostitele  i  hostitelku 
bavil  žertovnými  řečmi.  S  panem  Hendrichem,  jenž  mu  seděl  v  právo, 
udatně  si  připíjeli.  Nic  prý  tu  nescházelo  k  dovršení  veselosti. 

Posilnivše  se  spaním,  záhy  ráno  vstali  a  na  dvouspřežném  voze 
opustili  Zvíkov.  K  poledni  přijeli  do  Pisku  (Pisna).  Byla  právě  neděle 
i  šli  do  kostela  na  kázaní.  Když  se  po  službách  božích  vrátili  do 
hospody,  překvapil  je  dar  dvou  velikých  džbánů  vína,  ježto  jim  na 
poctu  obec  Písecká  poslala  po  dvou  nosičích.  Hospodyně  uctila  je 
svým  spůsobem,  neustrojivši  jim  nic  jiného  než  hovězinu,  ale  paterým 
spůsobem  připravenou.  Když  po  obědě  ubrus  byl  uklizen,  zavítali  k  nim 
čtyři  z  předních  měšCanův,  nesouce  raky.  Jedli  i  pili  prý  rozkošně  co 
hosté  města. 

Z  Písku  dali  se  přes  Strakonice,  kde  místosudí  právě  si  stavěl 
dům  nade  vtokem  Volynky  do  Otavy,  k  Řepici.  Básníci  s  nadšením 
pozdravili  sídlo  svého  maecenáše,  shledávajíce  je  pěknějším,  nežli  prý 
se  byli  nadali.  Dojeli  tam  právě  o  klekání.  Paní  Voršila,  rodilá  Jeníš- 
kovna  z  Újezda,  od  10.  srpna  1555  třetí  manželka  Jana  Hodějovského, 
uvítala  je  se  dvěma  sestrama  svýma.  Jídlem  a  pitím  hojně  byli  častováni 
i  bavili  se  výlety  po  lesích  a  lukách,  rybnících  a  záhradách,  vesnicích 
a  dvorech,  po  sýpkách  a  vodotečech.  Matouš  CoUinus  a  Tomáš  Mitis 
dojmy  své  uložili  v  básních,  ku  kterým  podobná  skládaní  přidružili 
Jan  Banno,  Vít  Trajanus,  Šimon  Ennius,  Samuel  Rubin,   Christophorus 


Digítized  by  VirOOQlC 


\ 


978  J'  Jireóeh: 

Schickias  a  Jiří  Vabrušius  *),  jinou  dobou  na  Řepici  pohostinu  pobyvše. 
Ze  všech  zpráv,  ježto  zde  (Farr.  IV.  406—419,  500—519,  600—606) 
jsou  obsaženy,  pokusil  jsem  se  sestaviti  jaký  taký  celistvý  obraz,  který 
již  snud  proto  nebude  nevhod,  poněvadž  po  skrovnu  jest  případův, 
kde  by  se  některého  panského  majetku  vylíčiti  dal  tak  úplný  obraz 
z  dávné  doby,  jako  je  tuto  možno.  Nadto  se  u  básníků  našich  za- 
chovalo drahné  momentův,  jichž  bychom  marné  se  dohledávali  v  živoucí 
paměti  lidu. 

V  úrodné  krajině,  tak  Trajanus  počíná  svou  „topographii,"  jest 
město  starobylé,  jehožto  hradby  obmývá  žlutavá  (flavescens)  Otava, 
podobná  k  Lydskému  Paktolu,  jenž  zlatopískou  blinu  s  sebou  vlekl.-) 
Majetnému  městu  tomuto  odtud  dostalo  se  jméno  Fisek,  lat.  Aréna,  ačkoli 
prý  učencům  nyní  (za  XVI.  věku)  slovo  Pisna.  Před  časy  hojné  tam 
bývalo  trusek  zlaté  rudy.  Množství  hald  a  jam  podél  břehu  prý  to 
posud  dosvědčuje,  ale  zlatonosný  písek  na  dobro  vymizel  (at  nuuc 
auriferas  amisit  prorsus  arenas).  Nadto  prý  město,  před  několika  lety 
požárem  byvši  postiženo,  sotva  prý  se  od  veliké  té  pohromy  zotavuje. 
Písek  oplývá  nadanými  hlavami  (ingeuiis),  podnes  však  šetří  starého 
prostého  mravu  předkův;  měšťané  po  jmění  nelakotí  a  s  obílím  prý 
se  nedraží.  Nikdeť  Trajanus  neshledal,  aby  obilí,  chléb,  ryby,  zvéř 
pernatá  a  srstnatá  za  levnější  peníz  byla  na  prodej.  Jako  Praha  jest 
hlavou  všech  měst  českých,  tak  prý  Písek  vévodí  v  Práchenště,  kteréžto 
jméno  odvozuje  se  od  pustého  hradu  Práchně. 

Hrad  Řepice  od  Písku  nepříliš  je  vzdálen  a  takovéto  má  sou- 
sedství. Na  východ  jest  věžatý  hrad  a  úhledný  městýs  Štékné  (Sstíekna), 
sídlo  výtečného  pána  Heralta  Kavky  z  Říčan.  Na  jih  jsou  Strakonice, 
sídlo  konventu,  převorství  i  mistra  řádu  sv.  Jana  s  bílým  kříženi. 
Tuhou  zeď,  kterou  město  jest  ohrazeno,  nedávno  před  tím  vystavěl 
Strakonický  mistr  Jan  z  Rožmberka.  K  severu  leží  Sedlec,  úpravný 
hrad  pána  Zdeňka  ze  Šternberka,  manžela  Auny  Řepické,  a  BadomyH 
na  stráni  s  pěkným  kostelem  a  věží.  Na  západ  stojí  hrad  Stíela, 
někdejší  sídlo  Kraselovských,  tehda  majetek  Vácslava  Lískovce,  pak 
město  Horazdovice^  od  pánův  z  Ryzmberka  založené  a  potud  v  jicb 
držení  jsoucí,  konečně  ves  Droužetice,  Mimo  řečené  sousedy  byl  tu 
Jana  Hodéjovského  strýc,  Vilém  Přech  z  Oestic,  královský  prokurátor 
a  přísedící  soudu  zemského  i  komorního,  jenž  od  Adama  fiepického 
byl  koupil  kus  Otavy,  mlýn  a  tři  kmetcí  dvory  ve  Slaniku. 

O  původu  Řepice  Trajanus  opětuje  hájku  Hájkovu,  jehož  kroniku 
od  Hodéjovského  darem  byl  obdržel,  že  prý  hrad  ten  založila  vdova 
Kraselova  a  veliký  poklad  zlata  v  něm  zakopala  (kronika  I.  39).  Není 
prý  divu,  že  budova  ta  tolik  let  přetrvala.     „Kdož  prý  neví,    že  staré  ■ 

zdi,    hradby   a   tvrze  jsou   pevnější    nežli    ty,   jež  nyní   vlašská   chasa  ' 

(itala  pubes)  slabými  rukami  a  rychlou  prací  zvedá  pod  oblaky,  chybné 
založené  základy  i  povrch  lichou  a  planou  omítkou  okrašlujíc,  ježto  se 

')  Básně  Schickia  a  Vabrušia  nejsou  otištěny  ve  Farragines,  nýbrž  čtou  se 
v  rukopisné  sbírce  Koděiovského  v  metrop.  archivu;  Schiekius  nic  pod- 
statného neposkytuje,  kdežto  Vabrušius  dosti  mnoho  podrobností  podá>á. 

^)  „Auriferas  qui  secům  traxit  arenas.**  Kdož  l»y  lu  bi^zdťky  nevzpomeuul 
na  „Otavu  krivú  zlatonosná**  v  rukopise  Zelenohorském! 


i 


Digitized  by  V:íOOQiC 


z  d^in  rodiny  Hodéjováké.  97<J 

hned  trhají  a  rozpadem  brůzuým  dési?  Divné  torna  dávají  příčiny: 
brzo  prý  vápno  je  špatné,  brzo  nedobře  páleno,  brzy  cihly  jsou  syrové 
a  písek  hrubozrný.  Podívejme  se  na  hradby  starého  Děvína  u  Prahy 
(veteris  Dievini  moenia),  za  kruté  Vlasty  rukou  dívčí  zbudované  a  za 
nedlouho  potom  ztroskotané!  Podívejme  se  na  ohromné  kláštery,  před 
sto  lety  od  zástupiiv  Žižkových  obořené,  ježto  zimním  i  letním  nepo- 
hodám prosté  vydány  jsouce  a  beze  střech  stojíce  moknou,  a  nic  méně 
pevné  stojí,  anobrž  pevnotou  svou  i  novéjší  budovy  překonávají!" 
Z  takových  prý  skal,  vápnem  v  jedno  spečených,  skládá  se  Řepice. 
Zevně  není  liché  omítky,  nýbrž  celý  hrad  spokojuje  se  přirozenou  barvou 
rudých  cihel,  ježto  se  na  něm  všude  jeví  až  po  nejvyšší  vrcholy.  I  střechy 
pokryty  jsou  červenými  taškami. 

Síň  čelední,  hned  u  brány  ležící,  rozdělena  je  na  dvě  prostory 
(grande  vaporarium,  datur  hic  mansio  servis).  V  jedné  z  prostor  těch 
je  stůl  předlouhý  a  sporý,  že  k  němu  drahně  chasy  směstnati  se  může 
k  požívání  chutných  darův  Cerery  a  Baccha.  Když  pak  stůl  je  prázden, 
hodí  se  ke  hře  s  kotouči  (trudendis  orbibus  apta  est  ad  ludos),  kterou 
se  čilá  mládež  ráda  baví.  Druhá  část  síně  patrně  byla  spalnou  čeledi 
hradské. 

Opodál  síně  jest  vytesána  do  živé  skály  přehluboká  studně,  chladnou 
vodu  mocným  pramenem  vydávající,  z  nižto  čeládka  pro  kuchyni,  pro 
chlév  hovězí  a  stáje  koňské,  jakož  i  lidem  za  nápoj  vodu  váží. 

Do  skály,  na  níž  hrad  stojí,  vpraveny  jsou  četné  komory,  světnice, 
veliká  kuchyně,  vinné  a  pivné  sklepy  do  oblá  zaklenuté  (fornice  convexo 
structus),  obsáhlé  konírny,  všecko  proti  ohni  bezpečno,  jmenovitě 
sklepení,  ve  kterém  Hodějovský  uložil  svou  knihovnu  spolu  se  zbytky 
kněh   slavného   někdy   mezi   prvními   humanisty  českými  Jana  Šlechty. 

Uprostřed  hradu  vedle  studně  pyšnou  ke  hvězdám  hlavu  vypíná 
červená  věž,  do  čtverce  stavěná,  na  jejímžto  temeni,  na  spůsob  jehlance 
zbudovaném  a  červenými  prejzy  pokrytém,  stkví  se  zlacený  kapr  erbu 
Hodéjovských,  toče  se  podle  vanutí  lehkého  větříka. 

V  prostředním  patře  věže  jest  kaple  s  vysokým  stropem,  z  níž 
vyhlídka  jde  na  povlovné  vlny  Otavy  a  na  kostel  sv.  Yácslava,  u  něhož 
se  pochovávají  měšťané  Strakoničtí. 

Kolem  ohrazena  jest  Řepice  vysokým  náspem  a  hlubokým  do 
skály  vytesaným  příkopem.  Nad  příkopem  zdvihají  se  pevné  hradby 
s  baštami,  ve  kterých  uloženy  jsou  pušky  (bombardae)  a  jiná  zbraň. 
Ke  bráně  vede  zdvihací  na  řetězích  most,  Janem  Hodějovským  obnovený 
a  strážemi  ve  dne  v  noci  opatrovaný.  Nad  mostem  je  vytesaný  z  mramoru 
erb  Hodéjovských.  Dvůr  hradní  dosti  je  prostranný  a  i  za  parných 
dnů  průchladný. 

Okolo  hradeb  jsou  četné  příbytky,  všelijakými  obrazy  z  věnčí  po- 
malované (circum  muros  habitacula  multa  structa  patent,  pictas  effí- 
giesque  gerunt).  Komnaty  v  nich  jsou  klenuté  a  úpravné.  Jednu  z  nich, 
ježto  hledí  na  kostel  sv.  Jiljí,  vystavěl  Adam  Řepický.  Tam  i  pan  Jan 
8  paní  svou  za  zimní  doby  přebývá ;  vznešený  panovník  by  prý  obydlím 
tím  nepohrdl. 

Jaká  to  budova,  jižto  viděti  pod  hradem?  Jest  to  taškami  (což 
tehda  mimo  města  vzácná  věc  byla)   pokrytý  pivovar  —  grata   sacrae 


Digitized  by  V:íOOQIC 


980  J^.  Jircček: 

Cereri  domus  coquendae  constructa  —  a  vedle  pivovaru  hned  chmelnice 
s  roční  sklizní  250  měřic  chmele.  Na  hvozdč  nahromadéiio  drahně 
kup  pšenice,  a  hned  u  hvozdu  je  šrotovna.  Vodu  k  vaření  piva  beroa 
dílem  ze  studně,  hned  u  pivovaru  se  prýštící,  hlavně  pak  ji  privádéjí 
trubami  z  pozemkův  u  vsi  Rovné  a  přes  ně  kladenými.  Blíže  u  pivovaru 
jest  sýpka,  právě  tehda  znova  vystavěná,  pak  jsou  tam  kolny,  bílou 
střechou  prkennou  (tecto  niveo)  kryté,  kde  se  schraňují  vozy,  orní 
náčiní,  nádobí  rozličné  a  sítě.  Dáleji  jest  dv&r  poplužní.  Pole  vzdě- 
lávají se  na  trojí  obor,  totiž  že  střídavě  část  jedna  úhoří,  dvě  pak 
ostatní  se  zasévají.  Na  každou  z  částí  těch  sedláei  zpívajíce  vysejí  sto 
Pražských  měřic  zrna.  K  orní  práci  užívají  koní,  nikoliv  volů.  Mimo 
pšenici  a  žito  pěstuje  se  na  polích  oves,  proso,  mrkev,  ječmen,  mak, 
hrách  a  čočka.  Z  luk  ročně  se  klidí  osmdesát  velikých  vozův  sena. 
Ve  dvoře  tomto  drahně  se  chová  dobytka  hovězího,  skopového  i  kozího. 
Z  mléka  druhá  paní  Hodějovského,  1.  1555  zemřelá  Anna  Žahkovna 
z  Limburka,  s  děvečkami  svými  připravovala  nečteno  množství  syrečkův 
(casei  innumeri). 

U  hradu  je  nově  nad  potokem  vystavěný  mlýn  náchlební  pod 
rybníkem,  jenž  slově  mkynskýj  meloucí  na  tři  složení,  s  krupníkem  a 
olejnou.  Otrubami  a  jinými  odpadky  mlynář  drahně  krmí  vepřového 
dobytka. 

Vedle  cesty  ke  Strakonicfim  jsou  dvě  plotem  obehnané  zahrady, 
větší  v  právo,  menší  v  levo,  obě  vysázené  ovocným  stromovím,  jabloněmi, 
třešněmi,  broskvoněmi,  morušemi,  hrušemi,  slívami  a  ořechy.  V  zahradě 
na  právo  bigí  tráva,  při  trojí  seči  dávajíc  12  vozů  sena  a  tolikéž 
Otavy.  Značná  část  zahrady  mimo  to  zkopána  a  zorána  je  v  záhony. 
Na  nich  rostou  květiny  a  libovonné  byliny,  z  jakých  ladné  dívky  věnce 
pletou  a  kytky  vážou;  daří  se  tam  zelenina,  zejména  locyka,  fenikl, 
kuří  noha  (portulacca),  sléz,  bob,  jemná  řepa,  řeřicha  (nasturtium), 
čekanka  (intibus),  což  vše  příhodno  na  postní  krmč.  Spatříš  tam  i  jiné 
zeliny,  a  semenné  byliny,  ježto  do  jídel  jsou  příjemnou  přísadou,  jako 
matei-ídoušku  (serpillum),  koriandr,  šalvěj,  kopr  (anethum),  zrak  zostrtyící 
routu '),  hysop,*  petržel  a  uspávačný  mák.  Na  jiném  místě  daří  se 
rozličné  luštěniny,  jako  čočka,  všelijaké  íizole,  cizrna  (ciceres),  dobrý 
hrách  a  vlčí  bob  (lupinus) ;  opět  na  jiném  rostliny  korenaté,  jako 
křen  a  ředkev  (raphanus  major  minorque),  paštrnák,  česnek  se  za- 
smušilou cibulí  a  rozmanitý,  život  nadýmající  turín  (divcrsaeque  alvo 
facientes  murmura  rapae).  Jinde  opět  pěstuje  se  konopě  a  len.  Zahrada 
levá  sena  tolik  jako  pravá  nedává,  ale  jest  tam  vyvýšené  zemišté, 
na  kterém  rostou  melouny  a  tykve,  sivozelené  okurky  a  bachraté 
dýně  (turky). 

Pod  hradem  rozkládá  se  ves,  jedno  s  ním  jméno  nesoucí,  se  šesti 
kmety  a  sedmi  chalupníky,  pod  árok  usazenými,  a  k  panské  robote  po- 
vinnými *).  Kmetcí  dvory  zbudovány  jsou  náležitě  (rite  constructae  aedes), 


')  Routa  pokládána  bývala  za  ochranný  lék  proti  moru.  V  srpnu  15-Í2, 
krátce  před  smrtí  svou  morem,  Mr.  Jan  Orphaeus  ])sal  Hodojovskcnm, 
aby  mu  poslal  vína  routou  připravovaného,  jimiž  prý  se  zahánějí  černé 
jedy  morové,  oči  zostřují  a  vilué  choutky  rozptylují.  ' 

^)  Nyní  se  v  Řepici  čítá  417  duší. 

Digitized  by  VirOOQlC 


z  d^in  rodiny  Hod^ovské,  981 

kdežto  chalupnické  baráky  jen  doškami  kryty  (tennes  casulae  stant  stra- 
mine  tcctae).  Úrok  počítá  se  na  14  kop  24  gr.  Ve  vsi  je  farní  kostel  na 
jméno  sv.  Jiljí,  prejzy  nově  krytý.  Mimo  oltář  tohoto  svatého  jsou  tam 
oltáře  sv.  Vácslava,  Jana  Evangelisty  a  Mikuláše.  Při  kostele  tom 
Pražský  biskup  Tobiáš  z  Bechyně  1.  1292  povolil  40tidenni  odpustky 
všechněm  těm,  kdo  by  tam  na  čtyry  svátky  Mariánské  srdcem  skrou- 
šeným  vykonávali  jisté  modlitby.  Jiný  podobný  list  pergamenový  kostelu 
Řepickému  udělen  od  Tobiášova  nástupce,  biskupa  Řehoře  z  Valdeka, 
ano  i  od  patriarchy  Aquilejského,  Mikuláše  z  Lucemburka,  nalézal  se 
při  kostele  tom  list,  k  prosbám  bratří  Ctibora  a  Prudoty  z  Řepice 
r.  1359  v  Roudnici  daný,  ač  v  datum  tom  vězí  omyl  nějaký,  jelikož 
patriarcha  tento  již  29.  července  1358  byl  skonal.  Když  se  Hodéjovský 
uvázal  v  Řepici,  nebylo  při  kostele  kněze,  ale  on  hned  uzavřel,  že  opatří 
nadání  farní.  Blíže  kostela  je  špitál  pro  osoby  chudé,  stářím  sešlé  a 
choré,  k  němuž  Hodéjovský  učinil  nadání  ročně  desíti  tolarův. 

Domaníce  (nyní  148  duší)  leží  od  hradu  na  sever  u  cesty  k  Ra- 
domyšli,  farní  své  obci.  Y  Domanicích  čitá  se  20  selských  usedlostí, 
ježto  70  kop  14  gr.  nesou  úroku.  Tam  spatřiyí  se  zříceniny,  zdi  a 
podvaly  někdejší  tvrze,  kde  sídlívala  manská  rodina  Domanických;  dle 
svědectví  Trajanova  (Farr.  IV.  504)  se,  nepochybně  na  Řepici,  chovala 
listina  8  pečetí  Jana  z  Domanic. 

Drauzetice,  DrMetice  (nyní  429  duší)  jsou  na  severozápad  od 
hradu ;  farou  za  XVI.  věku  patřily  ke  Strakonickému  pohřebnímu  kostelu 
sv.  Vácslava,  kdež  samostatná  duchovní  správa  teprv  1.  1787  byla 
zrušena.  V  polou  XV.  věku  Droužetice  byly  majetkem  vladyk  Kočkův 
z  Milenic,  starším  tvarem  Milonějevic,  Miloněvic,  kteří,  jako  většina 
menší  šlechty  tehdejší,  z  řemesla  provozovali  válečnictví.  Nejstarší 
známý  člen  toho  rodu  byl  Jan  Kočka,  purkrabí  Bayorftv  ze  Strakonic, 
do  1411  jmenovaný  (Arch.  Č.  VI.  19  a  462).  Za  krále  Vladislava 
Kočkové  stáli  při  pověstném  Rackovi  Kocovském.  V  listopadu  1477 
spolu  s  ním  na  Horažďovicích  se  zavřevše,  téměř  rok  odolávali  vojsku 
panskému,  kteréž  je,  z  počátku  pod  Bohuslavem  ze  Švamberka,  obléhalo. 
V  polovici  XVI.  věku  rodina  Kočkův  již  byla  vymřelá.  Poslední  známý 
Kočka  byl  Vácslav,  jejž  i.  1505  pan  Adam  Řepický  s  branným  lidem 
královským  byl  vypravil  proti  Šlikům.  L.  1552  tvrz  Droužetická  již 
byla  pusta,  a  Hodéjovský,  koupiv  ji  před  Řepicí,  obmýšlel  ji  znova  vy- 
stavěti, s  čehož  však  později  sešlo. 

Ves  Černékov,  nyní  Černekov  zvaná  a  61  duší  čítající,  leží  severně 
od  Droužetic;  za  XVI.  věku  farou  náležela  k  Radomyšli. 

Území  statku  Řepického  čítalo  několik  lesnatých  vrchův. 

Jahvcový  vrch  (mons  juniperis  consitus)  klade  se  mezi  Draužetice, 
Cerněkov  a  Řepici.  Jalovce  za  XVI.  věku  vážili  si  nejen  jako  vyku- 
řovadla  proti  morovému  vzduchu,  ale  i  proto,  že  dřevo  jeho  nepodléhá 
hnilobě.  Vrch  složen  byl  z  vápence,  jejž  dílem  na  stavební  vápno  vy- 
palovali, dílem  tesaného  za  zdivo  potřebovali;  ano  prý  od  kameníkův 
v  rozmanité  tvary  býval  upravován,  žeť  i  stoly  kulaté  a  čtyrhrané 
z  něho  dělali  a  železem  (dolabrum)  je  leštili.  Vápenné  lomy  byly  také 
a  Řepice,  kde  se  z  nich  i  podnes  těží ;  tam  z  daleka  přijížděli  o  kámen. 

U  hradu  nad  rybníkem  mleynským  uvozuje  se  vrch  Čemovice  řečený. 


Digitized  by  V:íOOQ  16 


982  J'  Jireček: 

Na  sever  od  brada,  značně  nadeň  vynikaje,  zdvíhá  se  vrch  řečený 
Jaslo  či  Jaslovec  (na  mapě  geu.  štábu  JcícIo,  520  m.),  porostlý  duby 
a  borovicemi,  pro  útesy  skalní  těžko  dostupný.  Na  vyklučeném  temeni 
jeho  Adam  Řepický  vystavěti  kázal,  ale  nedostavěl  kapli  proraénéní 
Páně,  od  nižto  byla  rozsáhlá  vyhlídka  po  krajině. 

Za  Jaslovcem  na  sever  a  nad  Domanici  vrch  Vostrey,  posud  tak 
řečený  (518  m.)i  porostlý  břízami,  jilmy,  puSpánem  čili  zimostrázem 
(buxus),  borovicemi,  lískami  a  tisem,  z  jehožto  dřeva  tehda  dělali  vře- 
ténka k  navíjení  bavlny  (fusis  utile  lignum,  si  qua  volet  mulier  bom- 
bycina  volvere  fila).  I  lékařské  byliny  prý  se  na  Vostrém  dobře  dařily. 
Vrcholek  Vostrého  utvořen  ze  strmých  skal,  z  nicbžto  po  různu  vy- 
nikaly jednotlivé  stromy;  odtud  prý  jméno. 

Jiný  vrch  polohy  zevrubněji  nepopsané,  ale  nepochybně  Vostrému 
na  východ,  slul  Kocúrov;  byl  prý  ploský,  tak  že  se  hodil  k  orbé. 
Rolníci  tam  všechno  stromoví  lesní  vykáceli  a  kameni,  ježto  jim  vadilo, 
vybravše  v  hromádky  složili. 

Pod  Kočárovém  k  Řepici  spatřovaly  se  pozůstatky  pustého  dvora, 
jenžto  slul  Limuzy,  „Po  jedné  straně  zelenají  se  hory  a  lesy,  v  nichž 
ladná  Diana  provozige  svdj  rej,  druhá  strana  pyšni  se  ozdobou  pří- 
větivých luk;  tam  prý  přebývají  Fauni  a  Pieridy.  Předhlídavý  osud 
lahodným  Camoenám  upravil  tato  krásná  sídla  a  výborná  místa.  Po 
celé  vlasti  není  prý  nikoho,  kdo  by  tak  luzným  místem  vládl.  I  postupiž,^ 
volá  v  básni  Limusa  locus  amoenus  Enniua  k  Hodějovskému,  „Zí- 
musium  posvátným  Camoenám,  aniž  bys  však  učené  bytosti  Aonid  odtud 
vypuzoval."  Nejčastěji  končinu  tu  navštěvoval  Mitis,  kochaje  se  nejen 
v  půvabech  místa  a  ve  zpěvu  lesních  ptáků,  ale  nadto  tím  se  teše,  že 
on  i  s  potomky  svými  slouti  bude  Límuzským,  Limusius.  Byl  zajisté 
v  době,  kde  se  návštěva  Collinova  a  přátel  na  Řepici  udala,  Hodě- 
jovský  již  učinil  kroky,  aby,  podobně  jako  se  stalo  1.  1542,  noví  čtyři 
z  básnických  jeho  přátel  nabyli  šlechtické  hodnosti.  Jako  1542  vymohl, 
aby  Collinus,  Trajanus,  Orphaeus,  Rodericus  a  Šentygar  psáti  se  mobli 
z  Chotéřiny,  tak  nyní  Jiříkovi  Handschiovi,  Tomáši  Mitisovi,  Jiříkovi 
Vavrušiovi  a  méně  známému  Janu  Věžskému  při  králi  podle  jiného 
majetku  svého  vyjednal  přídomek  z  Limuz,  latině  a  Limuso.  Královský 
diplom  dán  na  to  dne  4.  června  1556,  tedy  snad  ještě  za  pobytu 
Řepického  našich  básníkův.  ^) 

Další  vrch  uvozuje  se  i  v  básních  i  v  zemských  deskách  nad 
Droužetici  co  Eyšov  (Riszow,  Rischow),  jehož  jméno  lid  ode  dávna 
odvozoval  od  rysa,  jednou  prý  tam  zabitého  (a  pieta  pantheřa,  iu  illo 
occisa  saltu),  což  ovšem  již  podle  tvaru  slova  toho,  ještě  pak  více 
proto  jest  nepodobno,    že  rysův  za  dob   historických  v  Čechách    sotva 


*  ')  Pustý  dvůr  Limuzy  pod  Kocůrovem  opětovně  se  i  v  deskách  zemských  uvo- 
zuje,'zejména  v  1.  1563, 1564.  Jméno  to  patrné  odvoditi  skiií  od  kmene  Lé- 

i  mužův,  kteří  dle  zakládací  listiny  biskupství  Pražského  setlěli  na  severu 

;  českém  v  sousedství  Děčanův,   nepochybně  v  poříčí  reky  Bíliny.    Jest  to 

j  tedy  druhá  osada  téhož  názvu  v  Cechách;  jedny  totiž  Limuzy  podnes 

1  trvají  u  Českého  Brodu.    Třetí  Lémmzy  byly  u  Slavína  na  statku  Vičko* 

^  vickém   v   Táborsku,    jakož    vysvítá   ze   zápisu    manství    Vyšehradských 

\  (Auersperg,  GerichtshOfe  II.  12  a  14). 


Digitized  by  V:íOOQIC 


z  d^in  rodiny  Hodfjovské.  983 

asi  kdy  bylo.  Na  Rysové  provozováno  čihařství,  hlavnc  pak  dubiny 
tamní  útulek  poskytovali  zajícftm,  liškám  a  kancům.  Se  zvláštní  zálibou 
tam  bonival  tehdejší  mistr  Strakonický,  pan  Zbyněk  Berka  z  Dube. 
Překrásné  doby,  kterými  se  vrcholek  Ryšova  někdy  zdobil,  pan  Zdeněk 
ze  Šternberka  byl  dal  vykáceti,  tak  že  za  Hodéjovského  okrasy  té 
více  nebylo.  Místo  Ryšova  na  mapě  generálního  štábu  položen  nyní 
les  Tisovník. 

Po  Jaslovci  co  nejvyšší  vrch  na  Řcpicku  označuje  se  Hradec 
podnes  tak  klovoucí  a  na  západ  od  Yostrého  i  Jaslovce  ležící,  tehda 
hustým  lesem  až  po  temeno  zarostlý.  Hojné  tam  bylo  jedlí  (jichžto 
pně  prý  zvláště  ke  stavění  člunův  se  hodí),  bukftv,  jasanův  (výborných 
prý  na  dělání  oštěpův),  olší  vodomilovných,  rozložitých  tisův,  lískového 
ořeší,  bl^z,  zelených  vrb  (z  jichžto  proutí  selský  lid  prý  plete  košíky). 
Trním  províjel  se  břečtan,  z  něhož  za  doby  zimní  pletli  věnce  (virides 
bederas,  e  quibns  algcnti  tempore  serta  parant).  Jméno  samo  ovšem 
ukazuje,  že  na  vrchu  tom  někdy  bývaly  hradby;  zbytky  jejich  spatřil 
tam  £nnius  a  kolem  vrchu  viděl  hluboký  příkop  (circum  montem  fossa 
profun(ta  manet). 

Za  nejnižší  Řepických  vrchův  uvozuje  se  Sosnovec,  nazvaný  po 
sosnách,  jimiž  hlavně  byl  poroátlý.  „Dant  fragiles  sexto  monti  non 
falsa  myricae  nomina''  dí  o  ném  Ěnnius,  na  pokraji  dodávaje:  »Vulgo 
Sosnowecz"  (Farr.  IV.  str.  501).  Na  první  pohled  etymologie  tato  pře- 
kvapuje, jelikož  jménem  myrice  obecně  se  označuje  tamarisk.  kteréhožto 
stromu  za  XVI.  věku  v  Čechách  jisté  nebylo.  Zevrubnějším  připatřením 
shledává  se  tu  táž  obměna  významu,  s  jakou  se  ve  staré  češtině,  ze- 
jména i  v  nejstarším  českém  překladu  bible,  potkáváme  při  oriontálských 
stromích.  Jako  zde  palma  vykládána  bývala  na  vrbu  (odtud  i  sv.  Pal- 
matius  slově  Vrbata),  cedrus  na  jedli,  platanus  na  javor  a  pod.,  po- 
dobné slova  myrica  či  merica  užíváno  za  sosnu  čili  borovici.  *)  Mezi 
sosnami  na  Sosnovci  rostly  jasany  (jichž  dřeva  užíváno  na  dřevěné 
nádobí),  kíilina  (labrusca)  s  červenými  bobulemi,  vítaným  to  ptactvu 
zobem,  habry  (dobré  na  pluhy  a  vozy),  zelený  pušpán,  širokovětvá 
svída  (ilex),  dáleji  strom  s  dřevem  šafránové  barvy  na  vřeténka  se 
hodícím  (t.  j.  tis),  javory  (platanus)  s  větvemi  převelice  hustými, 
z  jejichžto  dřeva  robily  se  lžíce.  Vrch  tento  ležel  nad  mleynským  ryb- 
níkem i  třeba  ho  hledati  na  západ  v  nejbližším  okolí  Řepice.  U  Sos- 
no vcc  Vavrusius  uvozuje  les  Žernov  zvaný. 

Mezi  vrchy,  lukami  a  rolemi  nalézalo  se  několik  rybník&v,  ježto 
se  napájely  potokem  Vohryné  řečeným,  z  rozmanitých  studánek  a  mokřin 
se  hlavicím  a  od  Leskovce  na  jih  k  Otavě  plynoucím.  Jeden  pramen 
vyvaroval  se  na  úpatí  vysoké  stráně,  nad  černěkovem  a  pode  vsí  touto 
s  Vobryní  se  spojoval.  Selský  lid  vodu  jeho  velice  znečišCoval;  k  za- 
bránění toho  postavil  tam  Hodějovský  sloup  s  malovaným  obrazem 
Krista  Pána.  Ve  Vobryni  bývalo  hojně  rakův  a  ryb,  jmenovitě  pstruhův 
(podle  popisu  soudíc,  tak  řečených  olšákův :  qui  gcstant  flava  rnbicunda 
sub  cute   carnes,   iiique  suo  maculas   corpore  ferre  solent).     Když  pak 

')  Viz  Bohemár  (str.  33)  a  slovník  Rozkochaného  (^str.  70). 


Digitizedby  VjOOQIC  -^ 


tž^r  984  t/.  Jireček: 

I^V  nastaly   přívaly   a   voda   rostla,    objevovaly   prý   se    veliké  ryby,   jaké 

ř^>  bývají  v  Dunaji  a  v  Labi  (patrně  splavené  z  hořejších  rybníkův). 

íš/*-  První    rybník,    kterým  Vobryně   protéká,    byl    veliký  Bomanický, 

?^  .  kdo   převeliká   hojnost   ryb  i  vodního   ptactva;    nížeji   ležel  prostřední 

fe  Bomunický  a  Koryto  pod  vrchem  Hradcem,  tento  tak  nazván  pro  délku 

Pv\  i  hloubku  svou,    „pod  kterým  (jak  se  dí  v  zápise  z  1.   1552)  se  mleyn 

^/V  může  udělati,"  což  od  Trojana  takto  zlatiněno:  „Sub  qua  ad  frumenta 

^/  terenda   saxis,    praecipiti  gyro  et  vi  labilis   undae   ductis,    una   potest 

y  condi  mola"    (pod   kterým  k  roztírání   obilních    zrn  žernovy,    bystrým 

%'  kolem  a  silou  tekuté  vody  taženými,    mlýn   se  vystavěti   může).     Nyní 

f  tam   tuším    stojí    pila.     Čtvrtý   rybník    slul    Bosávek,    nazvaný    prý    po 

i'.  mnichovi,  tvrdé  dřevěnky  za  obuv  nosícím,  jenž  rybník  ten  buď  založil, 

■;H  anebo  zeměměrstvím  poučen  první  ven  z  Vobryně    vodu  převedl.     Bo- 

sáček,  „kdy  by  kolivěč  k  spouštění  přišel,  tehdy  rybník  mleynský,  který 

u  Řepici  jest,  má  se  splavem  poupustiti,    aby  též  Bosáček  mohl  volné 

zloven  býti"  (záp.  1552).    Pod  Droužetici  byl  pátý  rybník,  jejž  někdy 

paní  Markéta  z  Guttnšteina,  manželka  Adama  Řepického,    zvláště    sobě 

oblibovala  a  o  násadu  proň  pečovala.     Dále  tam  byly  dva  rybníčkové, 

jeden    „v   drahách"   Draužetických   k  napájení   hovězího    a   skopového 

dobytka,  druhý  „jedouce  k  Strakonicňm  v  polích." 

U  Řepice  samé,  mimo  mleynský  rybník  již  svrchu  dotčený  pod 
vrchem  Sosnovcem,  ještě  se  uvozuje  patero  jiných  rybníků,  totiž  Tmovcc^ 
Okrouhlík  větší  a  tner^i  (neb  hořejší  a  dolejší),  Kočka  a  besejnwný, 
Mleynský  rybník  obklíčen  byl  jednak  Sosnovcem,  jednak  Inkami  (70  kop 
kapřího  plodu).  Tmovec  leže  mezi  trním,  tak  že  mu  mnohých  hlídačů 
třeba  nebylo,  poskytoval  hojně  kaprův,  pstruhů  olšáků,  bodlavých 
okounův  (rumbi  spinosi)  a  úhořův  (40  kop  plodu).  Pod  Trnovccm 
sloužily  dva  rybníčky  na  pěstování  plodu,  totiž  Okrouhlík  (orbieulus),  podle 
,  podoby  své  tak  zvaný,  vetší  či  hořejší  (30  kop  plodu),  menší  či  dokjši 

(25  kop  plodu).  Z  Trnovce  voda  odtékala  do  Vobryně,  voda  z  většího 
Okrouhlíka  měla  spád  svůj  do  menšího.  Kočka  dlouho  byl  zanedbán 
i  zarostl  trním.  Šestý,  nejmenší  a  nejmělčejší,  zvláštního  jména  nemající, 
ležel  pod  samým  hradem,  měl  vodu  vývařičnou,  proto  v  létě  chladnoa 
a  v  zimě  vlahou,  tak  že  tam  v  kterou  koli  dobu  bylo  lze  loviti  okouny 
(rumbus),  pstruhy  a  štiky  (lupus).  Sic  jiné  ryby  v  rybnících  Řepických 
Vabrušius  uvozuje  tyto :  *)  úhoře,  bělice  či  hříze  (fundulus),  parmy 
(mullus),  kapry  (carpio)  a  „caramus,"  což  po  česku  vyložiti  neumím 
(srov.  carabus  =  kapr  v  Bohemáři  a  u  Rozkochaného).  Mínění  tehda 
bylo,  že  ryby  tyto  do  Vobryně  a  do  rybníků  přicházejí  z  Vltavy  (nara 
de  Muldavicis  hi  pisces  ťluctibus  intrant  hune  rivum). 

Toť  jsou  v  podstatě  všecky  zprávy  o  Řepici,  dokud  bývala  oblí- 
beným sídlem  panským.  Nyní  z  hradu  ani  zřícenin  není;  byloC  staviva 


')  Rumbus  dle  Bohemáre  (str.  28)  a  Rozkochaného  (str.  6B)  jest  „okún," 
jemuž  se  nyní  ovšem  jiné  jméno  dává  v  latinské  systém  atice.  Vůbec  se 
latinská  nomenklatura  přírodopisná  za  XVI.  a  starších  věkň  namnuic 
různí  od  nynějšího  názvosloví,  i  dopustil  by  so  hrubého  poklesku,  kdo 
by,  nedbaje  starých  slovníkův  a  herbářův,  podle  iiyncyšího  spňsobu  slovňm 
latinským  smysl  český  podkládati  chtěl. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


z  dějin  rodiny  Hodě}ov8ké,  985 

k  novějším  badovám  užito.  Jen  studně  hradní  zůstala  a  slouží  podnes.  ^) 
Kostel  Řepický  po  301eté  válce  přeměněn  na  jméno  sv.  Máří  Magdaleny, 
ale  fara  při  něm  zrušena  a  duchovni  správa  1.  1670  přikázána  ke 
Štěkni. «) 


Svrčoves. 

Po  smrti  druhé  své  choti,  Anny  Žabkovny,  Hodějovský  brzo 
nalezl  nevěstu,  totiž  Yorsilu,  dceru  Jana  Jeníška  z  Ůjezda  a  na  Svrčovsi, 
místokomornika  v  král.  českém.  Šimon  Ennius,  Martin  Rakovský, 
Matouš  Gollinus,   Tomáš  Mitis  a  Jiří  Haudschius  opěvali  sňatek  tento. 

Voršila  narodila  se  na  hrade,  o  němž  Eunius  dí,  že  byl  požehnaný 
dívkami.  Byloť  tam  dcer  tolik,  kolik  rusovlasý  Apollo  spatříme  ve  svém 
kruhu  Mus.  Ano  Mitis  co  dvorný  básník  i  ku  každé  slečně  připojil 
hned  soudružnou  jí  Musn.  Nejstarší  slula  Alžběta  (Galliope),  k  ní  pak 
řadem  družily  se  Apolonie  (Clio),  Voršila  (Euterpe),  Ludmila  (Mel- 
pomene),  Helena  (Terpsichore),  Marianna  (Erato),  Kateřina  (Polyhymnia), 
Magdalena  (Urania)  a  Markéta  (Thalia).  Všecky  prosluly  hospodárností 
a  smyslem  pro  domácnost.  Když  na  hradě  byli  hosté,  matka  sice  vrchní 
správu  vedla,  ale  dcery  se  jedna  po  druhé  v  řízení  kuchyně  vystřídávaly. 
Jako  matka,  paní  Anna,  byla  mistrná  hospodyně,  tak  otec  Jan  Jeníšek 
byl  rozumný  a  přísoý  hospodář  a  pod  okem  páně  vše  se  výborně  a 
řádně  dařilo.  Rovněž  dcerám  i  synové  věrně  plnili,  co  na  ně  náleželo. 
Nejstarší  z  nich  Vilém  za  nepřítomnosti  otcovy  řídil  hospodářství  polní. 
Druhý  syn  Burjan,  pěkný  a  bystrý  mladík,  dívkám  zvláště  oblíbený, 
horlivě  pěstoval  myslivost,  honě  zajíce  i  medvědy.  Nejmladší  Ladislav 
či  Lacek  vynikal  vtipem,  i  dán  byv  na  studie,  mezi  současnými  právníky 
požíval  dobrého  jména. 

Svrčoves^)  leží  severně  ku  Klatovům  nad  řekou  Úhlavou.  Tam 
nad  rybníkem  a  pod  samým  lesem  červenal  se  zámek  Jeníškův  z  cihel 
zbudovaný  a  opatřený  věžemi.  Pozemky,  k  statku  Svrčoveskému  ná- 
ležející, nehrubě  byly  rozsáhlý.  Nyní  jsou  částkou  panství  Chudenického. 
Ze  staré  slávy  nic  nepozůstalo;  zámek  zajisté  proměněn  v  pivovar  a 
ovšem  podle  účelu  toho  celkem  přestavěn. 

Svatbu  slečně  Voršile  vystrojiti  vymínil  si  nejv.  komorník,  pan 
Adam  ze  Šternberka,  jemužto  Jeníšek  v  úřadě  komornickém  věrným 
byl  pomocníkem.   Dne  10.  srpna  1555  sjela  se  na  Zelenou  Horu  sva- 


')  Potok  Vobryně  nyní  pozbyl  starého  jména  a  rybníky,  dle  Sommcrovy 
topografie  kraje  Práchenského  (Prag  1840,  str.  109  a  112)  shyí:  Rakovský, 
Blyskavec,  Brodíř,  Zrcadlo,  hořejší  a  dolejší  Vokronhlík,  hořejší  a  dolejší 
Mleynský,  Pilský  a  Korytský  u  ílepice,  Podvesní,  Jordán,  Dražský  a  Babák 
u  Droožetic.  Které  by  nynéjší  rybníky  se  starými  se  shodovaly,  toí  určiti 
zůstaveno  bndiž  očitým  znatelům  místopisu  Kepického.  Mapa  generálního 
štábu  (i  nejnovějšího  vydání)  v  té  příčině  nevystačí  již  proto,  že  u  mnohých 
předmětů  v  doloženo  není  názvu. 

')  J.  Trajer,  Diócese  Budweis  (Budweis  1862,  str.  576). 

^)  Jménem  Svrčoves  znamená  se  ves  osoby  Svrk  řečené  (Svrčia-ves),  ale 
zdánlivá  podoba  ke  cvrčku  postačila  vrchnostenské  kanceláři,  aby  ves  tu 
překřtili  na  Chrillendorf. 


Digitized  by  VirOOQlC 


986  J'  Jireček:  Z  déjin  rodiny  "Bod^ovské. 

tebni  společnost  k  velikým  hodům.  Třetího  dne  potom  Hodéjovský  si 
novou  pani  odvezl  na  Řepici. 

Hlučné  dni  Svrčovsi  nastaly  znova,  když  se  tam  dne  9.  října  1556 
Hodéjovskéma  narodil  syn.  Paní  Voršila  se  k  poviti  byla  uchýlila 
k  matce  a  tam  vyčkala  dne  svého.  Hodějovský  radostnou  o  tom  zpráva 
obdržel  listem  tchánovým  a  ihned  se  dal  na  cestu  do  Svrčovse.  V  Kla- 
tovech zastavil  se  u  £nnia,  který  tehda  náhodou  dlel  ve  Stříbře, 
i  navštívil  jeho  ženu,  jež  se  též  těšila  novorozenci  Vladislavovi.  Na 
Svrčovsi  se  přeblažený  otec  hned  starati  jal  o  krtiny.  S  tchánem  vydal 
se  k  okolnímu  panstvu  kmotrft  prosit.  Zejména  k  přátelské  povinnosti 
této  obral  sobě  tyto  tři  pány,  totiž  Petra  čejku  z  Olbraniovic  na 
Němčících,  výmluvného  i  věhlasného  starce,  Tristrama  z  Přede  nic, 
udatného  vojína,  otce  četné  rodiny,  muže  v  radách  vynikajícího,  jenž 
ve  sporech  často  zván  býval  za  smluvce,  konečné  Jiříka  Haranta,  jenž 
tehda  ještě  sice  byl  mlád,  ale  pro  opatrnost  svou  na  slovo  vzat,  jsa 
bystrý  řečník  český,  nadto  pak  hbitě  mluvě  po  nt^mccku  (patři a  disertas 
lingua,  germanae  promptus  sermone  loquelae),  a  pilný  čtenář  knéh 
posvátných.  *)  K  úkolu  kmoter  dožádány  byly  Kateřina  Cheynovská, 
manželka  pana  Heralta  z  Říčan,  Anna  Říčanská,  manželka  Pavla  Ma- 
lovce,  pak  panna  Eva  ze  Skůr,  společnice  paní  Kateřiny. 

Hodějovský  synovi  svému  dal  jméno  Bohuslav  patrné  zpomínkoa 
nejen  na  slavného  básníka  Bohuslava  Hasištoinského  z  Lobkovic,  ale 
zejména  na  mladistvého  básníka  a  již  probošta  Vyšehradského,  Bobo- 
sláva  z  Hodějova,  jenž  k  obecné  žalosti  všech  přátil,  domů  vraceje  se 
z  ciziny,  smrti  byl  podlehl  v  Trieru  koncem  ledna  1553. 

Ku  krtinám  sjelo  se  mimo  to  všecko  příbuzenstvo,  jen  Lacek 
Joníšek  dostaviti  se  nemohl,  i  slavně  byli  pohoštěni.  Na  předním  místě 
seděli  otec  i  děd  novorozencův  každý  u  jednoho  stolu ;  kolem  otce 
usadili  se  kmotři.  Veselá  zábava  při  dobrém  víně  a  chutném  jídle  roz- 
jařila  mysli. 

Veliké  byly  naděje  na  dítě  Bohuslava  vzkládané.  Tomáš  Mitis, 
Vavřinec  Špan,  Šimon  Proxenus  ze  Sudetů,  Jiří  Vabrušius,  Šimon 
Ennius  narození  jeho  velebili  básněmi,  ale  neminulo  půl  léta,  a  již 
lyry  své  připraviti  musili  k  žalozpěvům  nad  zmařeným  mladým  životem, 
jako  prý  „nad  větví  ze  starého  pně  vypučelou,  již  to  zlomila  drsná 
ruka  Boreášova.** 


')  JiKk  Harant  tento  hyl  otcem  slavného  našeho  cestopisce  KriŠtofa  i  zemřel 
r.  1684.  Za  manželku  mél  Marianou  z  Přede  nic,  nepochybné  dcero 
Tristrama,  druhého  kmotra. 


DigitizedbyCfOOQlC  j 


J.  Hrubý'.  Sektářstvi  na  Musi.  987 


Sektářstvi  na  Rusi. 

Napsal 

Jaromír  Hrubý. 

m.  Sekty  mystické. 

1.  Lidé   boží  (chlystové). 

ábožeDství  vyloudilo  ze  stran  srdce  lidského  nejnéžnéjší  zvuky 
lásky  a  vyzbrojilo  člověka  duchem  nejvyššího  hrdinstva;  avšak 
ani  toho  nelze  popříti,  že  nebylo  na  světě  podlosti,  mrzkosti 
a  ukrutDosti,  jíž  by  nebyl  schopen  člověk  pod  záminkou,  že  to 
„k  větší  cti  a  slávě  boží."  Probírajíce  se  v  listech  historie 
ruského  sektářstva,  z  něhož  čtenáře  nezřídka  ovívá  dech  prvního  kře- 
sťanství, staneme  náhle  při  pohledu  na  potvornou  příšeru,  která  svila 
sobě  hnízdo  v  lůně  těhož  sektářstva,  a  ptáme  se  mimoděk,  kde  se  molil 
vylíhnouti  takový  paskvil  na  náboženství  a  lidskost,  jako  chlystovština 
a  skopectví  i  trneme  úžasem,  jak  hhiboko  mftže  klesnouti  člověk  ve 
„službě  boží.'' 

R.  1732  za  panování  Anny  Ivanovny  donesl  stíhaný  tehdáž  lupič 
Karaulov  Moskevskému  vojenskému  náčelníku,  hraběti  Saltykovu,  že 
jsou  v  Moskvě  náboženské  společnosti,  které  při  svých  schůzích  tropí 
věci  nezákonné,  klaní  se  sobě  navzájem  a  prorokuji  si.  Slovo  „prorokují** 
hnulo  gubemátorem.  Byloť  prorokováni  na  Rusi  přísně  zakázáno  od 
těch  dob,  co  Rostovský  biskup  Dosithej  byl  od  Petra  Velikého  potrestán 
smrtí  za  to,  že  „prorokoval"  carové  Avdotiji  Fedorovně  v  Suzdalském 
klášteře,  kdež  byla  uvězněna  od  svého  manžela  pro  účastenství  ve 
spiknutí  careviče  Alexeje.  Dán  ihned  pokyn  policii,  přívrženci  neznámé 
dosud  společnosti  zatčeni  a  soudní  vyšetřování  odhalilo  novou,  ruské 
vládě  do  těch  dob  skoro  neznámou  sektu  chlystovskou,  jejíž  tajemství 
naplnila  úžasem  soudce  i  vládu.  To,  co  vynesl  na  jevo  soud,  bylo  tak 
nové,  tak  nepodobné  ruskému  rozkolu,  že  již  tehdáž  uznali  za  vhoduo 
neslučovati  nové  sekty  s  rozkolem,  i  dáno  jí  jméno  „kacířstvo  kva- 
kerské."  Yizme,  na  čem  se  zakládalo  učení  domnělého  ruského  kvakerstva. 

Prvopočátečně  —  tak  věří  chlystové  —  hospodin  bůh  sestoupil 
na  zemi  v  Římě  a  v  Jerusalemě,  i  zašil  na  zemi  víru  křesťanskou. 
Víra  ta  dlouhou  dobu  zářila  po  vší  zemi.  Než  časem  začala  záře  je^í 
blednouti  a  300  let  potom  zjevil  se  antikrist,  vyšlý  z  řádu  mnišského 
a  vyhubil  na  zemi  pravou  víru  i  svátosti  její. 

V  takové  spoustě  obecné  zbyl  jen  nepatrný  hlouček  spravedlivých 
„lidí  božích."  Na  úpěnlivé  jejich  prosby  sestoupil  hospodin  bůh  po 
druhé  na  zemi  a  vtělil  se  v  osobu  sedláka  Danila  FUippoiHČe,  aby 
osvítil  Rus  pravou  věrou.  Danilo  Filippovič  vdechl  božství  v  Ivana 
Timofějeviče  Suslova,  kterýž  se  takovým  spůsobem  stal  pravým  synem 
božím,  druhým  Kristem.  Na  dovršení  svého  díla  Danilo  Filippovič  dal 
lidem  dvanáctero  přikázání.  Sustov,  nový  Kristus,  zavedl  „svaté  besedy" 


Digitized  by  V:íOOQIC 


988  eT.  Hrubý: 

a  „řádění"  *),  skrze  něž  duch  sv.  sestupuje  na  vyvolence  boží,  proroky, 
a  jimi  řídí  spasení  lidí  božích.  Danilo  Filippovič  zavrhl  všechny  knihy 
a  všeliké  podání,  i  velel  říditi  se  jedině  vnuknutím  ducha  svatého. 
Prorokování  jest  pramenem  vší  moudrosti;  proroci  naznačují  každý 
skutek,  každé  jednání  členů  sekty  a  proto  věřící  jsou  povinni  podro- 
bovati se  bezvýminečně  jejich  výrokům. 

Víra  lidí  božích  jest  jediná  apoštolská;  ona  jest  pravou  říší 
Kristovou,  říší  pravdy  a  lásky.  K  nejvyšším  stupňům  dokonalosti  vede 
snaha  „po  tajemné  smrti  Adamově  a  vzkříšení  Kristově."  Prostředky 
k  dostižení  toho  jsou:  panictví,  přísný  půst,  týrání  těla,  modlitba  a 
„radění."  Tím  člověk  umrtvige  v  sobě  vše  lidské,  srdce  jeho  obrací 
se  ve  chrám  boží  a  jeho  vůle  stává  se  vůlí  boží.  Člověk  takový  odumírá 
světu  (Adamu)  a  vstává  z  mrtvých  Kristem.  Od  té  doby  cokoli  myslí 
a  činí,  není  více  jednáním  lidským,  nýbrž  je  plodem  ducha  svatého, 
který  v  něm  sídlí. 

Obřady,  duchovenstvo  a  chrámy  pravoslavné  nemají  pro  lidi  boží 
nijaké  ceny.  Možno  však  chrámy  navštěvovati  a  všeliké  obřady  tam 
vykonávati  „pro  strach  židovský." 

Mravouka  lidí  božích,  obsažená  ve  dvanácteru  přikázaní  Danila 
Filippoviče,  velí:  vína,  piva  nepíti;  v  neděli  a  ve  svátek  po  radovánkách 
nechoditi,  nýbrž  modliti  se  a  „raděti" ;  posty  ostříhati ;  světských  písní 
nezpívati ;  nekrásti ;  nespílati,  jméno  ďábla  nevyslovovati,  nýbrž  vrahem 
(nepřítelem)  ho  nazývati;  neženatým  neženiti  se,  ženatým  rozženiti  se 
(t.  j.  žíti  se  ženou  jako  bratr  se  sestrou);  druh  druha  nesouditi; 
v  lásce  přebývati  a  v  ducha  svatého  (t.  j.  prorokům)  věřiti.'^)  — 

Ani  věrouka,  ani  ethika  lidí  božích  neobsahovaly,  jak  patrno, 
původně  nic  nápadně  hrozného.  Však  to  byla  pouhá  theorie,  která 
u  chlystů  sestárla  neobyčejně  brzy  a  v  praxi  vypadla  zcela  jinak,  jak 
dále  uvidíme.  Prve  však  ještě  několik  slov  o  původu  lidí  božích,  jimž 
dali  Rusové  jméno  chlystů  za  to,  že  se  mezi  nimi  vyskytovali  ob  ías 
různí  „kristové".  Zkomolili  totiž  slovo  „christ"  ve  „chlyst." 

Chlystovský  mysticismus,  úplně  odporný  povaze  lidu  ruského, 
vždy  více  se  klonícího  k  realismu,  vedl  hned  z  prvopočátku  jeho 
zkoumatele  na  myšlenku,  že  původ  jeho  nemůže  ležeti  v  domácí  půdě, 
nýbrž  že  sem  zanesen  z  ciziny.  Zvali  proto  chlysty,  jak  již  praveno, 
ruskými  kvakery.  Kritičtí  badatelé  ruského  sektářství  za  našich  dob 
shledali  ovšem,  že  kvakerstvo  neleží  v  základech  chlystovštiny,  objevili 
však  stopy  vedoucí  z  jedné  strany  do  hluboké  starobylosti  a  ukazující 
na  spojení  chlystovských  zásad  s  učením  bulharského  mnicha  Bogumila, 
který  přispůsobiv  manichejský  a  pavlikiánský  analismus  ke  křesťanství, 
stal  se  v  X.  století   zakladatelem    pověstné   po   celém  jihu    evropském 


')  „Radéti"  (truditi  se)  znamená  chlystům  i  skopcům  kroužiti  se  hbité  na 
jednom  místě,  aneb  společné  křepčiti  okolo  modlitebny,  až  se  hlava  za- 
krouží, dech  se  vzpřící  a  nadejde  sta?  jakéhosi  opojení,  jež  pokládají  xii 
znamení,  že  duch  svatý  na  ně  sestoupil. 

2)  P.  J.  Melnikov,  Tajnjya  sekty.  Russk.  Věstn.  1868.  V.  —  N.  V.  Rentskij, 
Ljudi  božji  i  skopcy.  Moskva  1872  —  nejlepší  to  spis  o  chlystech  a  skoprich 
do  první  poloviny  našeho  století.  —  Téhož  autora  Moskovskije  liožji  ljudi 
vo  vtoroj  polovině  XVIII.  i  v  XIX.  stolétiji.  Kussk.  Včstn.  1&S2.  V, 


Digitized  by  V:íOOQi6 


Sektářsivi  na  Buši.  939 

sekty  bogomilské  *)  (albigenské),  jejíž  pozdní  květ,  adamité,  byl  zle- 
pověstným  i  v  Čechách;  z  drahé  pak  strany  vedla  stopa  do  Němec  a 
končila  u  mystiků  XVII.  století,  Leydenského  Jakuba  Bóhma  a  Vrati- 
slavského Quirina  Kahlmanna. 

Učeni  bogomilské  vniklo  na  Ras  současné  se  křesťanstvem.  Jij^ 
za  knížete  Vladimíra  odsouzen  v  Kijevé  bogomilský  skopec,  mnich 
Adrián.  Od  dob  Vladimírových  až  po  Nikona  táhne  se  nepřetržitý 
řetěz  d&kazfl,  že  přívrženci  kacířstva  bogomilského  stále  se  nacházeli 
i  na  Husí.  Vyskytovali  se  mezi  nimi  ob  čas  i  samozvanci  kristové. 
Tak  za  Dimitrije  Donského  ve  XIV.  století  toulal  se  po  Rusi  Ižikristus 
Avcrjan,  jenž  upadl  v  ruce  Tatarů  a  byl  od  nich  zahit.  Za  Ivana 
Hrozného  na  konci  XVI.  století  popraveni  v  Moskvě  Ižikristus  Ivan 
Jemeljanov  a  Ižibohorodice  Marja  Jakimova.  Na  počátku  XVI.  století 
jakýsi  Ižikristus  i  s  dvanácti  apoštoly  zatoulal  se  z  Ruska  až  do  Slezska 
a  tam  se  pomstil  skoupé  jedné  ženě  tím,  že  jí  zapálil  chatu.  Po  celou 
tu  dobu  vyskytovali  se  přívrženci  bogomilského  kacířstva  na  Rusi  jen 
porůznu.  Atmosféra  ruská  nepřála  jejich  vzrůstu.  Teprve  na  konci 
XVII.  století  naplnil  se  vzduch  ruský  tolikerými  zárodky  všemožného 
sektářství,  že  bogomilstvo  mohlo  zapustiti  kořeny  a  od  téch  dob  stalo 
se  nevypleniteliiým  plevelem,  bujícím  ve  vlhkém  stínu  pověr  a  předsudků 
po  celé  Rusi. 

Petr  Veliký  přál  jak  známo  Němcům.  Za  prvních  let  jeho  pa- 
nování vznikla  v  Moskvě  dosti  četná  kolonie  Némců,  hlavně  protestantů. 
Quirin  Kuhlmann,  zvčdév  o  Moskevské  kolonii,  umínil  si  hlásati  tum 
své  nové,  samospasitelné  učení.  Kuhlmann  byl  jeden  z  nejvýstřednějších 
Nčmců  XVII.  století.  Za];řednuv  již  dříve  v  mysticismus,  uvrhl  se  šílené 
v  jeho  náruč,  když  se  byl  v  Leydeně  seznámil  s  učením  Jakuba  Bfthma. 
Zavrhnuv  všechny  knihy  i  všelikou  nauku,  jal  se  nejpřísnějším  aske- 
tismem  rozdmychovati  v  sobě  Jiskru  ducha  svatého*',  a  když  nabyl 
přesvědčení,  že  se  duch  sv.  v  něho  vtělil,  počal  prorokovati  a  obraceti 
celou  Evropu  na  svou  víru.  Vedlo  se  mu  však  špatně;  odevšad,  ba 
i  z  Cařihradu  ho  vyhnali  a  proto  se    odhodlal    býti    spasitelem  Ruska. 

Přišed  pod  cizím  jménem  I.  dubna  1689  na  Rus,  byl  přijat 
nadšeně  od  jedné  strany  Moskevských  Némců,  náchylné  k  mysticismu ; 
avšak  výstředným  fanatismem  vzbudil  pozornost  vlády  a  4.  října  téhož 
roku  byl  již  veřejné  upálen  ve  srube  na  „Krásné  ploščadi"  s  učenníkem 
svým  Němcem  Nordermannem.  Ale  símě  jeho  učení  bylo  už  vrženo  na 
ruskou  půdu,  lyalo  se  a  vydalo  zlopověstné  ovoce.  Poslední  léta 
XVII.  století  byla  nad  jiná  příznivější  blouzněním  všelikého  druhu. 
Mysli  veliké  části  národa  byly  pobouřeny  rozkolem  nikonovským  a  ne- 
náviděnými novotami  Petrovými.  Všude  se  hlásalo,  že  antikrist  se  už 
zjevil ;  krev  popravených  sektářů  kouřila  se  k  nebi ;  základy  starobylého 
ruského  života  se  rušily  a  pověrčivý  lid,  rozplašený  po  lesích  a  po 
skalních  slujích,  leže  v  rakvích  a  prozpěvuje  pohřební  písně,  očekával 
každé  hodiny  soudný  den. 

*)  Bogomilci  věřili,  že  lidské  télo  je  dílem  ďáblovým,  vzdalovali  se  všelikých 
zábav,  štítili  se  masitých  jídel,  hlásali  největší  přísnost  mravů  a  zavrhovali 
manželstvo. 

osv£ta  1883.  11.  Q^ 


Digitized  by  V:íOOQIC 


&90  •/.  tírulý: 

Což  divu,  že  za  takových  okolností  do  myslí  lidu  nalézaly  přístup 
nejzpozdilejší  pošetilost  a  nej šílenější  fanatismus.  Ano  čím  šílenější 
byla  nová  myšlenka,  tím  vítanější  byla  mnohým.  Za  takových  okolností 
vznikla  v  Moskvě  okolo  r.  1700  první,  nyní  již  čistě  ruská  společnost 
„lidí  božích"  čili  chlystů.  Náčelníkem  jejím  byl  první  chlystovský  kristus 
Ivan  Timoféjevič  Suslov,  učedník  báječného  chlystovského  „boha  sa- 
baotha"  Danila  Filippoviče,  pod  nímž  se  ukrývá  bez  pochyby  historický 
Kuhlmann.  ^) 

Za  nedlouho  rozšířila  se  chlystovština  po  všech  guberniích  okolo 
Moskvy  a  každého  roku  vznikalo  několik  nových  chlystovských  „ko- 
rábů" —  tak  totiž  zvány  chlystovské  společnosti.  Nejpřednějším  z  nich 
byl  první  koráb  Mo3kevský,  jehož  „kormidelníkem"  byl  sám  kristus 
Ivan  Suslov.  Okolo  r.  1710  ustrojil  ve  svém  domě  modlitebnu  a  tam 
scházeli  se  jeho  věřící  na  „svaté  besedy"  a  na  „radéní." 

Hle  obraz  chlystovské  bohoslužby  za  prvních  dob  trvání  sekty. 
V  prostorné  jizbě  dřevěného  domku  sedí  na  lavicích  podél  stěn  asi 
30  osob,  napravo  mužští,  na  levo  ženské.  Všichni  jsou  bosi;  mužští 
oděni  v  dlouhé  bílé  řízy,  přepásané  na  bedrách  úzkým  barevným  pásem. 
Ženy  ve  tmavomodrých  starobylých  sarafanech,  od  šíje  až  k  zemi  po- 
sázených řadou  měděných  knoflíčků.  Hlava  a  šíje  pokryty  světlým 
šátkem.  Ve  předním  úhlu  (naproti  dveřím)  pod  starobylými  ikonami 
(obrazy  svatých)  stojí  malý  stolek,  pokrytý  bílým  ubrusem;  na  něm 
miska  prostého  černého  chleba,  džbánek  vody  a  několik  voskových 
svící.  Za  stolem  sedí  801etý  stařec,  hospodář  domu;  tof  sám  kristus, 
„Cómnyj  bohatina"  Ivan  Suslov.  Po  jeho  boku  na  právo  a  na  levo  seděli 
chlystovský   prorok   Ivan    Nikitin  a  hlavní    prorokyně    Anna    Ivanovua. 

Uprostřed  komnaty  „chodila  ve  slově"  druhá  prorokyně.  Třesoucí 
se  na  všech  údech,  poskakujíc,  přisedajíc,  vrtěla  se  šamrhou  a  vířila 
nevelkým  kruhem  od  východu  k  západu  a  mluvila  přerývaným  hlasem : 
„První  křest  byl  z  vody,  druhý  křest  z  ducha  svatého.  Kdo  nebude 
pokřtěn  z  ducha  svatého,  nevejde  do  království  božího.  Věřiteli,  že 
ve  mně  přebývá  duch  boží  a  že  nemluvím  ze  svého  rozumu,  nýbrž 
od  ducha  svatého?" 

Když  dokončila  první  prorokyně,  vskočila  do  prostřed  jizby  druhá 
prorokyně,  vrtěla  se  stále  rychleji  a  rychleji,  až  pro  hbitost  kroužení 
nelze  bylo  rozeznati  její  tváře.  Asi  za  čtvrt  hodiny  náhle  stanula  a 
s  planoucími  tvářemi,  s  nichž  se  řinul  pot,  a  se  vzklokočenvmi  vlasy 
obrátila  se  k  jedné  z  přítomných  ženštin,  jež  se  před  ní  spustila  na 
kolena  a  jala  se  jí  „prorokovati."  „Bůh  tobě  na  pomoc,  sestro  Anno 
Makějevno!  Modli  se  bohu  po  nocích,  nečistého  hříchu  nepáchei ;  vína, 
piva  nepij,  na  světské  radovánky  nechoď,  a  bude  s  tebou  bůh,  i  syn, 
i  svatý  duch." 

Takovým  spůsobem  „raděli"  i  „prorokovali"  ještě  jiní  prorokové 
a  prorokyně.     A  když  se  všichni  zmořeni,  bez  dechu  a  v  potu  usadili 


*)  Tnk  soudí  Reutský  ve  spiso  Ljudi  božji  i  skopcy.  P.  Melnikov  má  však 
za  to,  že  Danilo  Filippovič  je  též  historická  osobnost,  a  dokládá,  že  byl 
učedníkem  prvního  rozkolnického  kazatele  Kapií  ona,  následkem  čehož 
chlystové  zváui  v  některých  místech  také  kapitonyy  čili  zkomolené  kupidony. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sekiářstvi  ím  Husí,  991 

opět  na  lávky,  vstal  za  stolem  kristus  Suslov,  sňal  se  stěny  osmiko- 
uečný  měděný  kříž  a  pohroužil  jej  ve  džbánku  s  vodou,  k  némuž  byl 
přilepil  hořící  voskovou  svíčku.  Na  to  se  postavil  s  křížem  po  pravé 
straně  stolku,  po  levé  stály  dvě  prorokyně,  jedna  s  miskou  chleba, 
druhá  s  vodou.  Chlystové  přistupovali  po  řadě  nejprve  ke  kristu,  padali 
před  nim  na  kolena  a  čelem  se  dotýkali  podlahy,  pak  celovali  kříž  a 
ruku  starcovu.  Od  krista  přistupovali  k  prorokyním,  jež  jim  podávaly 
po  skývce  chleba  se  slovy:  „Přijímej  toto  místo  těla  a  krve  Krista 
spasitele,"  a  chléb  zapíjeli  vodou  ze  džbánku.  Tímto  obřadem  končila 
se  bohoslužba.  Do  modlitebny  přinesli  stoly  pokryté  misami  s  různými 
postními  pokrmy,  chlystové  společně  povečeřeli  a  rozešli  se. 

V  mezích  zde  vytčených  zůstávali  chlystové,  vedouce  v  ty  doby 
ještě  život  bezúhonný,  do  smrti  Suslova,  jenž  skonal  okolo  r.  1720. 
Po  něm  přešlo  jeho  „božství"  na  druhého  chlystovského  krista  Lupkina, 
jenž  byv  pro  sektářství  pronásledován,  uprchl  z  venkova  do  Moskvy 
a  nabyl  tu  brzy  mezi  chlysty  veliké  vážnosti. 

Za  jeho  „panování"  proklubaly  se  však  již  ďábelské  růžky,  jež 
chlystovština  dlouho  tajila  pod  kozí.  Okolo  r.  1730  vznikl  v  Moskvě 
první  chlystovský  „společný  dům",  kde  žili  pohromadě  lidé  Itoží  obou 
pohlaví  a  počali  Danila  Filippoviče  přikázání  o  věčném  panictvii  vy- 
kládati bez  pochyby  po  svém  rozumu.  Jaký  to  byl  výklad,  možno  se 
domysliti  z  následující  okolnosti:  V  ty  doby  vlákán  byl  v  sektu  kupec 
Óurkin,  jenž  se  pak  stal  zakladatelem  prvního  chlystovského  korábu 
v  Petrohradě.  Byv  uveden  ve  shromáždění  lidí  božích,  zaklínal  se  chutě, 
že  nebude  „vína,  piva  píti,  světským  radovánkám  obcovati  a  ne  vy  zradí 
ničeho  z  toho,  co  uvidí  a  uslyší,  ani  otci  rodnému,  ani  otci  duchovnímu : 
spíše  že  vytrpí  muka,  bičování,  špalek  i  smrt."  Ale  když  se  stala 
zmínka  o  věčném  panictvu,  pokrčil  rameny  a  vyznal  se  upřímně,  toho 
že  přislíbiti  nemůže.  Avšak  tehdejší  chlystovská  „bohorodice''  Marfa 
Pavlovna,  kteráž  ho  uváděla  v  sektu,  uspokojila  ho  slovy,  že  chlystové 
toto  přikázání  nevykládají  doslovně.  „Hospodin  bůh,"  poučovala  ho 
zákona  znalá  mniška,  „jest  pro  nevýslovné  milosrdí  své  shovívavý  ke 
slabostem  křehkého  člověka.  Není  hříchem,  když  bratr  se  sestrou 
(chlystové  byli  všichni  mezi  sebou  bratří  a  sestry)  pěsttyí  ze  vzájemné 
náklonnosti  , lásku  Kristovu,'  ale  hřích  a  skvrna  jest  zákonné  maíiželství 
jakožto  protivné  Hospodinu  ..." 

Nedosti  na  tom;  chlystové  šli  v  reformách  ještě  dále.  S  výkladem 
o  volné  lásce  souvisí  nejhnusnější,  nejukrutnější  pověra,  jakou  snad 
zná  historie  lidstva.  V  tu  dobu  zahnízdil  se  mezi  chlysty  zvířecí  obyčej, 
zabíjeti  prvorozené  pachole,  zplozené  nezákonně  od  chlysta  a  chly stovky 
a  přijímati  jeho  srdce  a  krev  místo  eucharistie.  Tento  „beránek  ne- 
poskvrněný" musil  býti  prvním  synem  chlystovského  proroka  a  chlystovky. 
ihned  po  narození  nešťastného  robéte  sezváni  proroci  a  druzí  vynikající 
členové  sekty  na  krtiny  „agnčca"  (beránka)  prvorozeného.  Mrzký  obřad 
popsán  podrobné  v  soudních  listinách  a  uveřejněn  ve  spise  Reutského. 
Sám  otec  držel  dítě  na  rukou;  sezvaní  hosté  prozpěvovali  clilystovskó 
hymny  a  křepčili  okolo  své  oběti.  První  z  proroků  vzal  pak  dítě,  ]>o- 
hroužil  je  třikráte  ve  vodě  a  třikrát  obnesl  okolo  jeho  hlavirKy  kříž, 
a  to  vše    „ve  jméno    otce,    i  syna,    i  svatého  ducha."     Na  to  [kíIožíU 

63* 


Digitized  by  L:iOOQlC 


992  J-  Hrubý: 

děcko  na  křiž,  dali  mu  jméno  a  klaněli  se  mu  jako  pravému  bohu, 
křižujíce  se  a  padajíce  před  ním  na  kolena,  a  líbali  mu  ručku.  A  tím 
končilo  se  i  božství  i  život  ubohého  nemluvňátka.  Otec  vlastnorncné 
podřezal  nožem  své  dítě,  rozpáral  jeho  hruď  a  dobyl  z  ní  srdce.  Krev, 
řinoucí  se  z  těla  nevinného  beránka,  sbírali  v  kalich  a  spolu  se  srdcem 
vypražili  na  ohni.  Tělo  buď  spálili  v  peci,  aneb  je  vrhali  do  vody. 
Zpraženou  krev  a  srdce  „neposkvrněného  beránka"  roztírali  na  prach 
a  část  jeho  mísili  s  moukou,  z  níž  hotovili  chléb,  jejž  přijímali  členové 
sekty  při  bohoslužbě.  A  fanatismus  zahlušil  již  natolik  veškeren  cit 
lidskosti  v  srdcích  oné  sběře,  že  se  nehnusila  děsného  toho  chleba, 
ač  věděla,  že  pojídá  s  chlebem  i  část  lidského  těla! 

K  takovým  koncům  dospěl  Lupkirí.  Tento  netvor  mezi  netvory 
neznal  však  mezí  drzosti.  Jemu  nestačovalo  více  býti  samozvancem 
kristem.  On  se  nazval  „velikým  bohem"  a  „velikým  carem."  Kdykoli 
vstupoval  ve  shromáždění  chlystů,  pozdravovali  ho  voláním  :  j^  Car,  car !  ** 
A  zlosyn  ten  nedošel  ani  zasloužené  odplaty  za  své  lotrovství.  Zemřel 
r.  1732  právě  v  tom  okamžení,  kdy  se  vláda  dověděla  o  chlystovskych 
orgiích  a  postavila  většinu  Moskevských  lidí  božích  před  soud.  Po 
roce  vynesen  rozsudek.  Přední  učitelé  chlystovštiny  byli  v  Petrohradě 
sťati,  jiným  vyříznut  jazyk  a  deportováni  na  Sibiř,  a  ostatní  rozesláni 
po  klášteřích  na  poučení  a  na  polepšenou.  — 

Neuplynulo  ani  deset  let  od  těžké  pohromy,  jež  stihla  v  Moskvě 
i  po  okolí  chlysty,  a  rozplašené  stádo  nejen  že  bylo  zase  pohromadě, 
ale  rozvinulo  činnost  daleko  přesahující  vše,  co  se  v  něm  dalo  do  po- 
hromy. Všechny  staré  „koráby"  rozpluly  se  na  všech  plachtách  a  ke 
starým  přibylo  množství  nových,  dostatečně  opatřených  zkušenými  „kor- 
midelníky,"  proroky  i  prorokyněmi.  „Přestalo  dřívější  mlčení,  a  znova 
otevřeli  ústa  proroci." 

Vyskytl  se  i  nový  kristus,  třetí  v  řadě  chlystovskych  spasitelů. 
Zvali  ho  Andrian  Petrov, 

Okolo  r.  1740  vyskytl  se  v  Moskvě  němý,  blbý  žebrák,  jenž 
přísným  životem  a  neobyčejnou  zdrženlivostí  vzbudil  obecnou  pozornost. 
Ještě  více  počali  si  ho  všímati,  když  se  o  něm  roznesla  zpráva,  že 
prorokuje.  Lid  shromažďoval  se  houfně  okolo  „němého"  proroka,  divil 
se  jeho  svatosti  a  šířil  jeho  slávu  po  Moskvě.  To  byl  Andrian  Petrov. 
Netrvalo  dlouho,  a  před  němým  vyvolencem  božím  otvíraly  se  dvéře 
panských  paláců.  Knížata  a  bojarové  a  ještě  více  Moskevské  kněžny 
a  bojarky  pokládaly  se  šťastnými,  zavítalli  v  příbytek  jejich  němý 
prorok  a  posvětil  jej  svou  přítomností.  Vznešení  příznivci  nedopustili 
ovšem,  aby  miláček  jejich  žil  v  bídě  a  nouzi.  Vystavěli  mu  prostx)rnv 
dům,  opatřili  ho  panským  nábytkem,  kočáry,  vybraným  spřežením  a  na 
jeho  obsluhu  vydržovali  celý  desátek  různého  služebnictva. 

Vznešení  dobrodincové  netušili  ovšem,  že  hýčkají  fanatického 
apoštola  chlystovštiny;  jejich  němý,  poloblbý  svatý  že  je  nejvýmlu vnějším 
kazatelem  na  chlystovskych  „svatých  besedách,"  a  vystrojený  pro  něho 
příbytek  že  se  stane  „svatým  domem"  i  „novým  Jerusalemem"    chlystů. 

Lidé  boží  obrátili  pozornost  svou  na  zajímavého  asketu,  vlákali 
ho  brzy  do  sekty  a  jeho  populárnosti  užili  na  šíření  svélio  hnusného 
učení  i  v  takových  kruzích,  o  nichž  se  jim  do  první  pohromy  ani  ne- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


f 


SektářsM  na  Ritsi,  993 

snilo.  Netoliko  že  se  v  Moskvě  rozmnožil  počet  korábů  chlystovských, 
nýbrž  mezi  členy  jejich  byli  též  údové  nejpřednějších  šlechtických  rodin 
Moskevských  (na  př.  knížat  Mcščerských,  knížat  Chovanských,  bojar& 
Čaadajevých  a  j.).  Jest  to  pozoruhodný  zjev  ruského  sektářstva,  že 
toliko  uepJ4rozené,  nelidské  a  hnusné  učení  chlystovské  a  skopecké 
došlo  milosti  před  ruskou  aristokracií  a  iotelligencí,  kdežto  čistě  ná- 
rodní rozkol  (vyjma  první  doby  jeho  vzniku)  a  rationalismus  ducho- 
borcň  a  molokanň  rozšířily  se  výhradně  mezi  prostým  lidem. 

Přítomnost  tak  vznešených  ho^tí  při  schůzkách  lidí  božích  byla 
pak  příčinou,  že  prostý  lid  přistupoval  houfně  k  sektě.  Chlystovština 
měla  v  ty  doby  již  svou  historii,  měla  své  mučedníky  pro  víru,  a  známo 
jest,  jak  působí  mučednictví  na  proselyty.  Sekta  nešířila  se  však  pouze 
mezi  laiky;  dobrá  čtvrtina  jejích  členů  byli  mniši,  kněží  a  jeptišky.  Ně- 
které Moskevské  ženské  kláštery  přešly  celé  od  abatyše  do  poslušnic 
v  tábor  sektářský.  Slovem,  chlystovština  měla  v  letech  čtyřicátých 
minulého  století  svůj  zlatý  věk.  Vznikaly  nové  modlitebny,  po  venkově 
vzmáhal  se  počet  „korábů,"  všude  se  vyskytovali  noví  proroci,  ba 
i  noví  samozvaní  kristové,  jichž  působilo  současně  několik  mezi  chlysty. 
Ale  to  vše  nebylo  nikterak  na  újmu  slávě  a  důstojnosti  Moskevského 
krista  Andriana  Petrova.  Po  příkladě  Lupkina  nespokojoval  se  ani  on 
titulem  Krista,  nýbrž  dal  se  zváti  carem  carův  a  bohem  bohův,  přijí- 
maje od  věřících  božskou  poctu. 

Vnějšímu  rozmezení  sekty  odpovídalo  i  její  vnitřní  zařízení. 
Všimněme  si  jen  obrazu  chJystovské  schůzky  let  čtyřicátých,  aneb  — 
řekněme  zrovna  —  chlystovské  orgie. 

Jsme  v  úpravném  domě  Andriana  Petrova,  v  němž  rozsáhlá  jedna 
komnata  je  chlystovskou  modlitebnou.  Její  zařízení  je  totéž,  jako  bylo 
vypsáno  výše.  Ve  předních  úhlech  starobylé  ikony,  podél  obou  stěn 
lavice,  na  právo  pro  mužské,  na  levo  pro  ženské.  V  pravém  úhlu  pod 
obrazy  trůn  Andriana  Petrova.  Chlystové  oděni  v  bílé  řízy,  přepásané 
úzkými  červenými  pásky;  ženštiny  v  modrých  sarafánech  se  světlými 
šátky  na  hlavě  a  na  ramenou.  Je  neděle,  první  hodiny  odpolední. 
Modlitebna  je  plna  lidí  božích.  Lžikristus  Andrian  vstal  s  trůnu  a  po- 
zdravil shromáždění:  „Bůh  vám  na  pomoc,  bratří  a  sestry.  Nedopouštějte 
se  hříchu  tělesného,  nýbrž  žijte  v  pravdě,  bližního  nesudte,  druh  druha 
milujte,  svobodní  se  nežeňte,  ženatí  se  rozžeňte,  vína,  piva  nepijte, 
o  víře  naší  nikomu  nezjevujte,  ani  otci  rodnému,  ani  otci  duchovnímu, 
a  budete  spaseni.**  Usednuv  na  trůn,  sňal  se  stěny  měděný,  osmiramenný 
kříž,  poceloval  jej  nejprve  sám,  pak  přistoupili  věřící,  klaněli  se  do 
země  svému  kristu  a  celovali  kříž.  Když  se  opět  rozsadili  po  místech, 
zapělo  celé  shromáždění:  „Sešli  nám  Hospodine,  sešli  nám  Ježíše 
Krista  .  .  .^^  a  jeden  z  proroků  skočil  doprostřed  komnaty  a  počal 
„raděti."  Podupávaje,  poskakuje,  máchaje  rukama  a  vrtě  hlavou  kroužil 
asi  čtvrt  hodiny  na  místě,  a  když  znamenal,  že  duch  svatý  sestupuje 
na  něho,  jal  se  prorokovati  shromážděným  týmiž  bezvýznamnými  slovy, 
jako  prorokovali  již  za  Ivana  Suslova. 

„Radění"  a  „prorokování"  trvalo  přes  tři  hodiny.  Když  se  byli 
vystřídali  všichni  proroci,  vstalo  celé  shromáždění  se  svých  míst,  se- 
řadilo se  v  jediný  široký   kruh    a  zavířilo   divokým   rejem  po  světnici, 


Digitized  by  VirOOQlC 


994  ^  Hrubý  i 

kroužíc  podle  slunce  od  východu  na  západ,  a  sice  nejprve  mužští,  po 
nich  ženské.  Modlitebna  naplňuje  se  výparem,  kouřícím  se  z  rozpocenych 
tel  vztekajících  se  fanatiků,  pot  promáčí  bílé  řízy  a  sarafány,  stéká 
s  nich  doslovné  na  podlahu,  v  plajících  tvářích  hoří  šíleným  ohném 
zanícené  zraky,  vzklokoéené  vlasy  a  řasnatá  roucha  vlají  dusným  pro- 
storem a  hluboké  dýchání  vyrývá  se  z  rozvlněných  prsou.  Tak  radéli 
lidé  boží  „celým  korábem"  hodinu  bez  ustání,  až  bez  dechu  sklesli 
na  lavice,  na  zem  a  poděkovavše  si  navzájem  za  společné  „radéní/ 
rozsadili  se  znova  po  místech. 

Toho  však  nebylo  ještě  dosti  na  oslavu  boží.  Vyvstal  jeden 
z  proroků  a  oznamuje,  že  na  zkrocení  hříšného  téla  zapotřebí  ztřískati 
je  řetězy.  I  přinesen  skutečně  těžký  řetěz  a  vyvolenci  boží  jeden  po 
druhém  bijí  se  řetězem  po  zádech  a  po  nohou  až  do  úpadu.  Když 
ukončen  i  tento  „obřad,"  přinesl  Andrian  Petrov  ze  sousední  komnaty 
misku  chleba  a  džbánek  vody  s  hořící  voskovou  svící.  Pohrouživ  do 
vody  kříž,  stanul  s  ním  uprostřed  dvou  proroků,  jimž  odevzdal  chléb 
a  vodu,  a  chlystové  přistupovali  ku  přijímání  chleba,  smíšeného  s  tělem 
a  krví  beránka  neposkvrněného.  Bylo  již  pozdé  večer,  když  končila 
chlystovská  bohoslužba.  Shromáždění  opustili  modlitebnu  a  přešli  v  druhou 
polovinu  domu,  v  jídelnu,  kdež  byl  prostřen  rozsáhlý  stůl,  pokrytý 
misami  postních  jídel.  Povečeřeli  nejprve  mužští,  pak  zasedly  ke  stolu 
ženské,  a  když  i  ony  se  najedly,  vynesen  stůl,  na  místě  něho  roze- 
stlány  po  podlaze  matrace,  houně,  peřiny  a  prihotoveno  lože  božím 
lidem  .  .  . 

Takovým  tedy  spůsobcm  zušlechťovali  svět,  zkažený  antikristem, 
lidé  boží.  Takovým  spůsobem  umrtvovali  v  sobě  starého  Adama  a 
vzbuzovali  v  srdcích  pravého  ducha  svatého.  Můželi  se  ve  kterém 
mozku  vylíhnouti  hnusnější  parodie  na  bohoslužbu?  Samozvanec  car, 
samozvanec  bůh,  nejdivější  orgie,  hůře  než  zvířecí  zabíjení  vlastních 
dětí  a  požívání  lidského  těla:  toť  konce,  ke  kterým  dospěli  chlystové, 
protěžovaní  a  mnohokrát  i  později  ještě  hájení  od  zástupců  ruské 
aristokracie  a  intelligence  před  stíhajícím  je  soudem! 

Roku  1745  srazila  se  nad  hlavami  chlystů  druhá  bouře.  Vyšetřování 
a  soudní  jednání  trvalo  až  do  r.  1752,  kdy  byl  nad  chlysty  vynesen 
rozsudek.  Někteří  byli  zmrskáni,  odsouzeni  k  pevnostním  pracím,  jiní 
rozesláni  zase  po  klášteřích  na  polepšenou  u  jiní  konečné  dáni  pod 
dozor  policie. 

Nejpodivnější  je  však,  že  soudní  akta  nevykazují,  jaký  trest  byl 
přisouzen  samozvanci  kristu,  caru  carův,  bohu  bohův  Andrianu  Petrovu. 
Tento  nejpřednější  apoštol  chlystovštiny  zmizel  ještě  před  vynesením 
rozsudku,  zmizel  beze  stopy.  Anděl  strážný,  jenž  mu  stavěl  v  Moskvě 
domy  a  opatřoval  ekvipáže,  neopustil  ho  patrně  ani  v  hodině  bídy 
nejvyšší  a  provedl  ho  bludištěm  žalářních  chodeb  v  bezpečný  útulek  .  .  . 

Ale  se  světa  nesešel :  my  se  s  ním  ještě  setkáme  .  .  . 


Pronásledování  od  r.  1745  do  r.  1752  zasadilo  chlystům  tak 
těžkou  ránu,  že  se  po  ní  nikdy  více  úplně  nezotavili.  Však  ani  ona 
nebyla  jim   smrtelnou.     Chlystovština,    vypuzená    z    Moskvy  a  druhých 


Digitized  by  V:íOOQIC 


r' 


Sektářstvi  na  Runi.  995 

středisek,  živořila  v  dáloých  zákoutích,  živořila  a  pomalu  sbírala  opět 
síly.  A  když  za  Petra  III.  a  ješté  více  za  Kateřiny  II.  zavál  na  Rusi 
zas  vítr  sektářům  příznivější,  vystoupili  i  chlystové  na  novo  z  úkrytu 
a  počali  se  stěhovati  k  svým  „božím  domům",  k  „novému  Jerusalemu"  — 
do  Moskvy. 

Útulek  našli  tu  nejprve  opět  v  ženských  klášteřích.  Okolo  „bohu- 
milých prorokyň"  sbíraly  se  pomalu  zase  nové  koráby  a  na  sklonku 
XVIIL  století  p přestalo  po  druhé  dávné  mlčení  a  otevřeli  ústa  proroci." 
Vznikly  nové  modlitebny,  v  nich  scházely  se  koráby  k  svatým  besedám 
a  k  řádění,  a  přijímajíce  ducha  svatého  prorokovali  lehkověrným  věřícím. 

Ale  nebyla  to  více  chlystovština  dob  Lupkina  a  Andriana  Petrova. 
Přestaly  oběti  „neposkvrněného  beránka",  z  bohoslužby  vymizely  mrzké 
orgie,  nebylo  více  samozvaných  carů  a  bohů,  ba  ani  na  nového  krlsta 
se  už  chlystové  nezmohli.  Vše  to  slilo  se  v  jejich  paměti  v  podivnou 
báji,  o  níž  skládány  písně  a  hymny,  prozpěvované  o  schůzkách,  a  v  ná- 
boženských názorech  chlystů  vzmohly  se  poznovu  asketické  idey  Danila 
Filippoviče. 

Chlystové,  jak  již  výše  praveno,  zavrhovali  knihy.  Nezaznamcnávali 
písmem  ani  nejdůležitější  události,  týkající  se  jejich  sekty.  Celá  její 
historie  chována  v  paměti  zbylých  sektářů,  a  není  divu,  že  paméť  tu, 
aC  již  schválně  či  bez  úmyslu,  uklánčla  se  od  skutečnosti.  V  letech 
dvacátých  našeho  věku  vyprávěli  chlystové  o  původu  svém  následující 
báji:  Danilo  Filippovič  byl  původně  novokřtěncem.  Měl  mnoho  staro- 
obřadních  knih  a  pátral  v  nich  po  pravdě  boží.  A  tu  vtělil  se  v  noho 
sám  hospodin  sabaoth  a  on  počal  tvořiti  divy  a  zázraky.  Jednoho  dne 
uvrhl  všechny  své  knihy  do  řeky  Volhy  a  kázal  říditi  se  pouze  vnuk- 
nutím ducha  sv.,  jenž  sestupuje  na  proroky  a  prorokyně.  Zvěděv  o  něm 
antikrist  Nikon,  počal  ho  pronásledovati.  Danilo  Filippovič  utekl  se 
do  Nižního  Novgorodu  k  milému  svému  synu  Ivanu  Timoféjeviči  a  dlouho 
žil  u  něho,  tvoře  divy  a  zázraky.  Vyšel  jednoho  dne  na  břeh  Volhy 
a  kázal  rybám  vyplouti  z  vody.  Všechny  ryby  vyšly  na  břeh  a  naslouchaly 
jeho  slovům.  Tu  vzal  hospodin  sabaoth  jednu  rybku,  vyříznul  prostředek, 
chvost  přiložil  ke  hlavě  a  vpustil  rybku  do  vody.  A  hle  ryba  plovala. 
Pak  se  vrátily  všeckny  ryby  zase  do  řeky  a  klaněly  se  Danilu  Filip- 
poviči.  Národ,  uviděv  zázrak,  uvěřil  v  učení  „lidí  božích."  Ale  Nikon 
znova  se  dopátral  příbytku  hospodiua  sabaotha,  jal  ho  a  vsadil  do 
žaláře.  Ale  šedá  mlha  zastřela  celou  Rus  a  ležela  nad  ni  tolio  dne, 
kdy  byl  Danilo  propuštěn  na  svobodu.  I  vrátil  se  ve  svůj  „boží  dum" 
ve  vesnici  Staré  v  Kostromské  gubernii  a  tu  odevzdal  své  božství  milému 
synu  Ivanu  Timoféjeviči.  Po  třikráte  vznášel  se  s  ním  před  očima  všeho 
lidu  na  nebesa  a  pak  zemřel  r.  1699  jako  stoletý  stařec.  Byl  pochován 
při  chrámě  osady  Kriušina;  v  den  pohřbu  „sklonily  se  k  zemi  černé 
lesy,  na  Kostromských  chrámech  kříže  v  tu  stranu  se  všechny  poklonily." 

Takovým  spůsobem  dvojí  pronásledování  chlystů  v  XVIII.  století 
změnila  báj  ve  dvojí  stíhání  Danilovo  od  Nikona.  Podivným  spůsobem 
přiděleno  ve  chlystovské  tradici  Danilovi  též  vše,  co  náleželo  pověstnému 
Andrianu  Petrovu.  Moskevský  „dům  boží",  v  němž  se  konaly  orgie 
za  Andriana,  ctí  chlystové  podnes  jako  příbytek  Danila  Filippoviče. 
Taktéž  uchované   doposud   části   nábytku  z  domu   Petrova  přisuzuji  se 

\  DigitizedbyVjOOQlC 


996  J.  Hruhý: 

Danilovi  nebo  Suslovu  a  cliovnjí  se  proto  u  veliké  úcto.  S  památkou 
Danila  Filippoviče  souvisí  pak  ještě  jiná  zajímavá  událost  v  nové  hi- 
storii Moskevskýcli  chlyitfl. 

V  dvacíilýcli  a  třicátýcli  letech  prijíždóla  do  Moskvy  každoročně 
v  určitou  dobu  selská  dívka  Uijana  Alekéjevna:  její  příjezd  byl  Mo- 
skevský*ii  chlystfim  velikým  svátkem.  V  její  přítomnosti  konány  slav- 
nostní bohoslužby,  při  nichž  ona  sama  sedávala  ve  předním  úhlu  pod 
svatými  ikonami  a  chlystové  se  jí  klaněli  nejinak,  než  samým  ikonám, 
padali  před  ní  na  kolena  a  líbali  jí  ruce.  Pro  ni  upravovali  nejpohodlnější 
komnatu  v  domě  některého  vynikajícího  chlysta,  krmili  ji  vybranými 
jídly,  a  dcery  nejzámožnějších  ělenů  sekty  ji  obsluhovaly.  Šla  o  ní 
pověst,  že  je  posledním  přímým  potomkem  Danila  Filippoviče,  a  proto 
pokládal  si  každý  clily st  za  velikou  milost,  mohlli  se  jí  přímo  pokloniti. 
Auo  vešlo  i  v  obyčej  putovati  aspoň  jednou  v  životě  do  vesnice  Staré 
poklonit  se  „božímu  domu",  v  němž  bydlela  Uijana  se  svou  matkou 
v  hojnosti,  ano  v  přepychu.  Přečetní  poutníci  nepřicházeli  s  prázdnou, 
peněžitými  dárky  zakupovali  si  od  Uljany  „na  památku"  obrázek,  zvláště 
pro  poutníky  pečený  chléb  a  zázračnou  vodu  ze  studnice,  nacházející 
se  na  dvoře   „domu  božího." 

Z  Moskvy  vracela  se  Uijana  vždy  s  plnými  vozy  dárků  a  s  plnou 
tobolkou.  Naposledy  byla  v  Moskvě  r.  1837.  Toho  roku  přišla  policie 
opět  na  stopu  chlystovekých  korábfl,  i  počalo  nové  stíhání,  jemuž 
neušla  ani  „chlystovská  bohyně"  Uijana.  Tak  totiž  zvali  ji  Moskevští 
drožkáři,  kteří  ji  dobře  znali  a  mívali  za  její  návštěvy  liojný  výdělek. 
Vyšetřováním  vyšlo  na  jevo,  že  se  chlystovština  opět  značně  rozmohla. 
Odhalena  celá  rada  korábů  a  modliteben  v  Moskvě  i  po  venkově,  a 
zatčeno  množství  sektářů.  Toho  však,  po  čem  policie  nejvíce  pátrala, 
totiž  nemravných  orgií,  vražd  a  politických  samozvanců  tentokrát  ne- 
nalezeno. Naopak  shledáno,  že  nynější  chlystové  jsou  lidé  tiší,  pracovití, 
navzájem  se  podporující,  následkem  čehož  mezi  nimi  není  chudých,  že 
dbají  postů,  nemilují  hlučných  zábav  a  vedou  život  v  pravdě  asketický. 
Z  největší  části  to  byly  ženštiny,  hlavně  svobodně,  které  žijíce  po 
spůsobu  klášterním  v  přísně  uzavřených  domech  pracovaly  a  se  modlily 
po  celý  den. 

Óást  sektářů  byla  rozeslána  opět  po  klášteřích  na  polepšenou  a 
za  nedlouho  skoro  všichni  propuštěni  na  svobodu.  Týž  osud  stihl  též 
Uljanu  Alexějevnu.  Byla  internována  v  Kijevě;  ale  za  několik  let  pro- 
puštěna z  kláštera  „polepšená",  a  žila  od  té  doby  pokoj riě  ve  svém 
domě  ve  vesnici  Staré  pod  dozorem  policie.  Z  policejních  raportů  o  jejím 
chování  zajímavo  jest  jediné  to,  že  náramně  tloustla,  nááledkem  čehož 
se  stala  neschopnou  ku  práci. 

Však  nejen  v  Moskvě,  i  v  Petrohradě  se  obnovila  počátkem 
našeho  století  chlystovština  a  došla  tu  nového  rozvoje.  Zde  přilnula 
k  zásadám  lidí  božích  urozená  dáma  Jekatěrina  Filippovna  Tatar inová, 
rozená  Buxtheodenová,  a  dovedla  je  v  letech  třicátých  na  výši  doko- 
nalého adamitstva.  Bohužel  podiobných  zpráv  o  čistém  působení  této 
dámy  —  kolem  níž  nejprve  v  carském  paláci  Michajlovskcm  (nynějším 
inženýrském)  a  později,  když  byla  odtud  vyhnána,  na  dači  Carskoselské, 
sbírala  se    společnost  z    nejvyšších   kruhů    Petrohradských    (mimo  jiné 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  no  Rusi,  997 

ministr  osvěty  kníže  Alexandr  Golicyn  a  odborný  náčelník  v  ministerstvo 
osvéty  Popov!)  —  jsme  nenalezli  ^)  a  přestáváme  tedy  na  této  poznámce. 
Společnost  tato  byla  rozehnána  policií  teprve  okolo  r.  1840.  Tatarinová 
a  druzí  vynikající  členové  sekty  byli  rozesláni  po  kláštcřícli,  ^) 

Chlystovština  kvete  i  za  nasicli  dnů.  Potéšitelno  jest,  že  počet 
jejích  přívrženců  jest  proti  druhým  sektám  nepatrný  (všech  chlystů 
i  skopců  počítá  se  na  60.000)  a  že  řady  jejich  vůčihledé  řídnou^), 
ustupujíce  zdravému  rozilmu,  kterýž  jest  a  bude  vždy  jejich  nejnebez- 
pečnějším protivníkem. 

V  jihoruských  guberniích  je  rozšířena  hlavně  sekta  šaloputů, 
kteří  jsou  jednou  z  četných  větví,  v  něž  se  chlystovština  rozštěpila 
ještě  v  minulém  století  po  velké  pohromě  r.  1752.*)  Chlystovština 
trvá  za  našich  dnů  i  v  Moskvě.  Všechny  starobylé  „domy  boží"  jsou 
posud  v  rukou  chlystů.  Avšak  jsou  to  namnoze  již  jen  vetší  starci  a 
stařeny,  s  nimiž  tam  za  nedlouho  vymře  bez  pochyby  i  víra  lidí 
božích.  (Dokončení.) 


Siroty. 

Báseň 
Františka  Chalupy. 

(DoVončení.) 

Zalehla  ta  rána  starci  v  uši,  Jak  plod  svadlý   na  zlomeném  stvolu 

jako  hrom,  když  sobě  cestu  razí,  nachýlil  se  Prokop  nad  mrtvolu, 

tělem  chvěla,  otřásala  dusí.  zřel,  co  bolestí  je  v  líci  vrytých. 

Druhá,  třetí  /a  tou  první  ranou  co  jich  prokmitává  pletí  něžnou, 

a    jíž    všechny    hudbou    neslýchanou,  přemýšlel,  co  snad  jich  ještě  skrytých 

divá  již  to  píseň,  v  kosti  mrazí,  pod  vadnoucí  hrudí,  ladnou,  sněžnou, 

v  žilách  krev   a   život  staví  v  hrudi,  kde  spí  jako  hadi  pod  příkrovem 

jak  když  chudfasové  polonazí  zimy,  jak  zvěř  nasycená  lovem, 

v  děsný  nářku  propukají  sten,  jako  pod  závějí  zmrzlí  ptáci.  — 

bílou  volají  smrt  v  krutém  bolu,  ;, Ejhle,  té,  jež  byla  hrdou  kněžnou," 

by  jich  žití  ukončila  den,  mluví  Prokop    při    své  smutné  práci, 

útrapy,  žal  pohřebila  spolu.  „hrstka  hlíny  dostačí  jí  jen  tu 

Náhle   přešlo   všecbno    v  jeden  zvuk,  za  nádherný  palác,  drahokamy, 

jak  by  všeho  světa  toho  tíha,  hedbávu   lesk,    pyšný    obdiv   kmentu, 

vpropast  propadajíc,  slední  hlas  a  hluk  za   vše,    co    se    v  obdiv   staví  směle, 

vypouštěla  z  prsou  obrovitých.  Lidé,  lidé,  již  se  bez  potřeby, 

')  Ze  zápisek  V.  1.  Panajeva  (Věstn.  Evrp.  1867,  XI í.)  patrno,  že  členové 
tohoto  korábu  křepčili  při  schůzkách  v  rajském  kostýme  okolo  džberu 
vody  a  domtiivali  se,  že  z  vody  té  vystoupí  a  j(i  tisvítí  duch  svatý. 

*)  Kníže  Golicyn  odebral  se  již  dříve  na  jižní  břeh  Krj^rau,  kde  žil  a  skonal 
ve  vesnici  Koreize. 

^)  Množství  chlystů  na  jihu  ruském  přestupuje  k  uiolokanstvu. 

')  Chlystovština  je  známa  na  Rusi  pod  různými  ještě  jinými  názvy,  jako 
sekta  podřešetníků,  kupidonů,  Ijadů,  bogomilů,  meselianů,  farizeů,  montanů, 
miljntmských,  adamitů,  polzunů,  ekakunů,  prygunů,  tijasunů  a  j. 


Digitized  by  VirOOQlC 


998 


F.  Chalupa: 


sobě  v  posraěch,  k  nenávisti  nebi, 
jako  lačné  šelmy  rvete  sami 
v  boj  se  vrhajíce  rozechvěle, 
vizte,  jaké  skvosty   z  všeho  zbudou, 
co  vám  pýchou    na  smrtelném    těle." 
Zmlknul,  naslouchá. 

Jak  ještě  hudou 
píseň    hroznou  ukrutných   děl  tlamy! 
Jako  v  bílých  parách  nad  vodami 
někdy  vídal  blýskavici  rudou 
za  veliké  zami hnout  se  bouře: 
tak    tu  zásvit  svitne    z  temna  kouře, 
ani  ncosvítí,  nepozlatí, 
jako  bludička  se  v  dálce  ztratí, 
bludička   tak   matná,    smutná,    tichá. 
„Lidé,   lidé,"    Prokop   dále   vzdychá, 
„vizte,  co  vám  zápasové  svatí, 
když  tu  vidím  ukrutenství  bědná, 
která  každé  jasné  světlo  hatí, 
když   krev  kane    na  vás    odpovědná? 
Žel,  žel,  že  tak  nelidské  to  chtíče!" 
Opětně  se  rychle  chopí  rýče, 
kvapně  dokonává  smutné  dílo, 
tiše  vlastní  bědu  sobě  líče: 
„Poznávám  to  na  svém  těle  jistě, 
jako  na  třesoucím,  svadlém  listě. 
Kde  jsi,    mladosti   má,   kde  jsi,  silo, 
v  níž  jsem  žil   též  léta  dobrodružná, 
kde  jsi,  vůle  velká,  vůle  mužná, 
jež  nám  velkolepé  měříš  dráhy 
na  planině  žití  do  budoucna!? 
Skoda,    že  tak  mizíš,  prcháš  záhy, 
škoda,  dnes  bych  — " 

Ze  slov  jeho  vroucná 
dechu,  ducha  jasně  bylo  znáti, 
jak  se  hněvá  na  to  stáří  svoje, 
jak  ho  bolí  — 

„Dnes  bych  v  prostřed  boje 
vrh  se  s  ostatními  také  přece, 
obětoval  tobě,  vlasti,  máti, 
život  svůj  i  nastavil  své  plece, 
v  obět  sebe  přines  tvému  právu, 
v  pomstu  za  tvou  čest  a  za  tvou  slávu . . . 
Bože!  Není  mi  již  toho  dáno; 
místo  mečem,  rýčem  sem  tam  mávám, 
tvojí  dceři  růvek  nasypávám, 
na  němž  neuvidím  pučet  trávu  ..." 


Zastaví  se,  hledí,  dokonáno. 

Pod  příkrovem  zemč  Černé,  cid 

pochována  žena,  pohřbena  je 

bědná  dcera  dalekého  kraje. 

Stařec,  nežli  odtud  na  vždy  zmizí, 

kleká  na  studený  hrob, 

bolesti  led  v  chladná  slova  taje : 

„Jen  ty,  rýči  smutný,  zdob 

místo,  kanio  vichr  zlob 

zanes  ratolistku  zlomenou 

a  kde  pohřbeny  jsou  lidské  trudy. 

Jestli  někdy  lidé  půjdou  tudy, 

při  pohledu  na  tě  vzpomenou, 

jak  je  žití  cesta  krátká, 

jak  je  krátká,  jak  je  vratká. 

Odpočívej  klidné,  dcero 

nešCastných    a   dálných    našich  Cech, 

nevzbudí ž  tě  nářků  stero, 

nevzbudiž  tě  našich  psanců  vzdech."  — 

Vstal    a   pak    se    sklonil  přece  ještě, 

ještě  líbal  její  pustý  rov, 

z  prsou,    která  spjata  jako    v  kleště, 

poslední  zvuk  dral  se  slov: 

„Nebyla  jsi  z  našich  ovšem, 

ale  teď  jsi  naše  přec, 

náš  je  ten  tvůj  tichý  stan, 

kdy  již  skoro  je  tu  po  všem, 

kde  nás  cizí  lijavec 

v  bídě  šlebá  ze  všech  stran." 

Posledně  rov  kropí  slze, 
ještě  ji  tu  zdrávi  naposled, 
odchází  a  —  z  dálky  upřel  hled 
ještě  semo  —  zmizel  v  mlze, 
zmizel    v  hustém    dýmu,    který  pláni, 
jako  rubáš,   táhne  anděl  zhouby 
kolem  bezpo četných  těl  a  skráuí, 
lítostí  jat  v  černé  duše  hloubi.  — 
Přes  bojiště  cíp  kmet  nevědomě 
kvapil,  divou  schvácen  vůle  silou. 
Nedbal  že  snad  nohou  zarputilou 
šlápne  tam,  kde  voják  ruce  lome 
raněn  vypouští  již  dobrou  duši, 
třeba  —  rodák  duši  holubicí, 
nedbal,  že  se  někde  kopí  vztyčí, 
neslyšel,    kde    v  posled    strašně   ryčí 
těžká  klisna  kopím  probodená, 
pod  níž  ještě  živý  jezdec  stená. 
Nedbal,  neviděl  a  neslyšel, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


f 


Siroty. 


999 


radost  nepocítil,  ani  žel, 
nad  nímž  plesali  ta  běsí  krutí 
vidouce  té  krve  proudy. 
Staré,  vetché  jeho  oudy 
jeden  pohyb   hnal  a  jedno  hnutí 
jedné  myšlenky,  kde  teď  se  nuzí 
bědné  děti,  ženy,  starci  druzi, 
které  vůdce  Kónigsmarka  pýcha 
vyhnala  tak  chladně  přede  chvílí. 
Běží  divoce  a  sotva  dýchá, 
sotva  chytá  dech  a  přece  pílí, 
jako  štvaný  .  .  .    Širou  proběh   dálí, 
až  pak  znaven  přec  se  pozastaví. 
Rozhledá  se  —  jak  ho  oči  pálí! 
Uniknul  již  pláním  krvavým, 
kde  boj  vztekle  řádí,    hrozný,  dravý, 
jež  mu  nyní  kryje  hustý  dým. 

V  běh  se  pustiti  chce  zase  nový, 
ale  službu  vypovídá  noha, 

a   on    zemdlen    klesá   v  nízké    křoví. 
Marně  volá,  marně  prosí  boha: 
„Dej  mi  sílu,  abych  došel  k  bratřím, 
kéž  je  ještě  jednou,  bože,  spatřím!" 
Marně  volá,  marně  prosí,  vzdychá, 
darmo    chce    své    slabé    tělo    vznésti. 
Všechno  úsilí  a  snaha  lichá, 
chabě  zase  klesá  v  ratolesti. 

V  hněvu  kleje:    „Klatý  osud,  podlý, 
jenž  mě  v  také  drsné  vrhnul  lože!"  — 
Zase  zpamatuje  se  a  modlí: 
„Pohleď  na  mne,  milý  pane  bože, 
stáří  popřej  čestnějšího  hrobu"  — 
ale  těžko  přemáhati  mdlobu. 
Hluboce  se  rmoutí,  těžce  smutí, 

až  pak  zůstává  tu  bez  pohnutí, 
čím  dál  slabší,  čím  dál  tišší  .  .  . 

Náhle  v  oku  radost  svítá, 
s  líce  bolest  křečovitá, 
s  líce  mizí  hněv. 
Zavznívati  z  dálky  slyší 
dojímavý  zpěv: 

Bože,  Otče,  Hospodine, 

bože  věčný! 

Nekonečný 
bol  se  kol  nás  jak  had  vine, 
duši,  srdce,  mysl  svírá, 
velký  vládce  všehomíra. 


Viz  nás!  Jsme  tu  bez  pomoci 

všechněch  lidí; 

jen  tvé  vidí 
oko  nás  v  té  bolu  noci, 
oko,  jež  se  nezavírá, 
velký  vládce  všehomíra. 

Jenž  vše  živíš  milostivě, 

sladce,  jemně, 

viz  tu  země 
cizí  syny  v  cizí  nivě, 
jak  je  dravá  bolest  stírá, 
velký  vládce  všehomíra. 

Narodili  jsme  se  v  zemi 

nad  Vltavou 

ladnou,  smuvou, 
bědné  země  děti  jsme  my, 
každé  po  ní  touhou  zmírá, 
velký  vládce  všehomíru. 

Vlhne  oka  kalná  zora 

po  té  vlasti, 

které  strasti 
hrozné  vnesla  Bílá  Hora; 
viz,  jak  velká  v  tebe  víra, 
velký  vládce  všehomíra. 

Bez  útěchy,  s  takým  ti  údem, 

v  také  touze 

ještě  dlouze 
po  cizině  bloudit  budem, 
v  tebe  nás  tam  vedla  vira, 
velký  vládce  všehomíra. 

Zdali  den  se  spásy  blíží? 

Sejmi  jařmo, 

jež  tak  tíží, 
bojovati  neuech  darmo 
Roupova  nám  bohatýra, 
věčný  vládce  všehomíru. 

Kmetovi  zpěv  tento  slyšícímu 
zdálo  se,  že  sbor  to  andélský 
ve  své  lepé  záři  vzletěl  z  dýmu, 
jeho  zpěv  že  se  to  nad  nim  chví. 
Ve  své  rozechvělé  mysli  zřel, 
jak  se    na  jich  zlatých  křídlech  skví 
porozsetý  štěstí  čarný  pel, 


Digitized  by  LjOOQIC 


1000 


F.  CliaJupa: 


který  za  nedlouho  střásat  budou 
nad  českými  nivami  a  luhy, 
který    v  skvělých  barvách   lepé  duhy 
snášeje  se  dolů,  ránu  rudou 
navždy  zahojí  a  zastře  nyní. 
Necítil  již  ani  vlastní  žaly; 
ladně,  blaženě  se  usmívali 
v  této  chvíli  jeho  rtové  siní, 
jak  kdy  všemi  bolestmi  již  zhrdá. 

Zaduněla  náhle  v  blízku  kdesi, 
otřásla  se  rázem  půda  tvrdá 
pod  nárazem  kmitných  kopyt  koně, 
který  letí,  jak  pták  pod  nebesy. 
Kmet  v  tu  stranu  rychle  hlavu  kloně 
hledí  v  dychtivosti,  čeká,  zpytá, 
kdo  to,  odkud,  kamo  míří  asi. 
Postava  to  jezdce  svalovitá, 
který  jistě  bude  z  švédské  chasy; 
udatným  a  silným  zdá  se  chlapem. 
Koně,  s  něhož  potu  řinou  toky, 
který  znaven  přec  se  žene  kvapem, 
ještě  prudčeji  on  bodá  v  boky. 
Když  tak  semo  spěje,  chvátá,  pádí, 
starce  nenadálá  jala  tucha, 
rozhodných  že  poslem  bude  zpráv; 
proto  vzmužil  ještě  svého  ducha, 
silou  vzpjal  se  bujarého  mládí, 
že  se  dostal  lehce  z  křovin  klestu; 
smělým  skokem  jezdci  vskočil  v  cestu, 
silným  hlasem  pravil :  „Buď  mi  zdráv, 
aC  jsi  nepřítel,  či  přítel  můj ! 
Probůh!  vyslyš  snažnou  prosbu  moji, 
vyslyš,  dobrý  muži,  vypravuj, 
jak  se  daří  tamo  našim  v  boji? 
Naše  spása,  naše  blaho 
na  tom  dni  a  boji  visí!" 

„Zpátky!  S  cesty,    starce  lysý," 
vzkřiknul  jezdec,  „nemám  času ! 
Okamžení  každé  draho 
mi,  jak  spása  vlastní  duše!" 
Potom  dodal  ještě  suše: 
„Špatně  na  tom  divém  kvasu 
častiyí  nás.  Síly  zřídlo  — 
střed  —  je  skoro  prolomen, 
na  útěku  jedno  křídlo ; 
na  Roupova  druhém  jen, 
na  Roupova  udatnosti 


spočívá  vše;  vzkazuje  mu  král, 

aby  pevně  jako  hora  stál, 

třeba  měl  tu  složit  kosti." 

Poslední  ta  jeho  slova 

studená,  jak  krutý  mráz. 

Vzpjal  se  komoň  opét  divé, 

v  slabé  boky  prudce  bodnut  v  ráz, 

ukrutného  pána  znova 

po  travnaté  nese  nivě, 

nese  v  letu  přes  padol  i  hráz. 

Neoddychna,  nezastává 

letí  jako  střela  z  luku, 

až  se  v  boje  octne  vřavé, 

v  strašném  víru,  v  hrozném  hluku, 

kde  smrt  podle  vůle  řádí 

v  císařském  i  švédském  pluku, 

stáří  nešetříc,  ni  mládí. 

Čí  to  po  stať  zaniilila  se 

jako  bleskem  tamo  v  předu? 

Taká  mužnost  v  čím  to  hlase? 

Taký  poklid  v  čí  to  tváři, 

jež  jak  kámen,  jež  jak  z  ledu? 

Taký  oheň  v  čím  to  hledu? 

Komu  zraky  tak  to  září? 

Čí  to  kůň  sem  a  tam  lítá, 

poslušen  jsa  kynu  zplna, 

jejž  mu  jezdec  uzdou  dával? 

Je  ta  vřava,  jako  vlna, 

kterou  prudký  vicluu  n»^va1 

mocně  semo  tamo  zmítá, 

již  sem  brzy,  zas  tam  brzy  vmet. 

Vichrem  tím  že  byl  by  onen  kmet, 

kolem  jehož  pěkných  skrání 

lem  se  lesklých  šedin  sklání   — 

ježto  —  hrůza!   —  postříkala   krev? 

Tím  jest  věru  onen  velký  zjev,   — 
vichrem,  který  nepřítele 
rozprašuje,  jako  hrstku  plev; 
bojuje,  —  sám  ještě  vele, 
radě,  řídě,  bráně,  ehránč. 
Věru  tamo  jménem  Páně 
bije  se  a  koná  divy, 
jakých  mladí  jaktěživi 
neviděli,  —  Roupov  starý. 
Nezdolný  a  silný,  jarý 
junák  je  to  v  boji  nyní,  — 
v  ruce  meč  a  poklid  v  líci. 


Digitized  by  V:íOOQi6 


Siroty. 


1001 


A  když  tak  jej  vidí  jiní 
zápasiti  bojovníci, 
mažná  síla  roste  v  obří, 
jako  lvi  se  biji  kolem 
junákové  statní,  dobří. 
Poleblo  jich  také  polem 
ku  věčnému  spánku!  Žel! 
Ale  více  nepřátel! 

Už  ty  luhy  krve  sytý, 

ale  ještě  nová  v  proudech  kane, 

ještě  z  nových  ran  se  roní, 

ještě  bitci  s  bujných  koní 

klesají,  kde  pod  kopyty 

věčný  mír  se  jejich  druhem  stane. 

Ó  pak  spí  se,  jak  by  lehli 

v  klidné  lože  do  hedbávu, 

nebo  v  lůžko  mechové. 

Ajta!  viz  tu  šedou  hlavu, 

jak  se  hrdé  vznáší  v  davu 

na  ramenech  bohatýru, 

slyš  hlas:  „Vzhůru,  Čechové. 

k  předu,  za  svou  svatou  víru!" 

Ten  hlas  zní  jak  mocný  zvon, 

jímž  se  zvoní  ku  poplachu 

nepřátelům  v  úžas,  k  strachu, 

který  věstí  jejich  jistý  skon. 

Prostřed  této  strašné  palby 

svoji  silou,  ve  svém  vzmachu 

mrtvé  z  hrobu  vyvolal  by;  — 

ba  snad,  kterých  mrtvých  tknuto 

ucho,  kteří  leží  tuto  — 

k  boji  opět  křísí  tyto. 

Boj  tu  v  strašné  saně  vzrostl  stvůru, 

jejíž  hrdlo  krve  syto 

a  kde  stále  slyšíš:   „Češi,  vzhůru 

za  věc  svatou,  za  svou  víru!" 

A  když  bylo  bohatýru 

zvěstováno,  zviklána  že 

jinde  naděj  vítězství, 

nová  síla  vjela  v  paže, 

jak  tu  smutnou  zprávu  zví. 

Znova  lidu  svému  káže : 

„Nuž  —  v  boj,  bratři,  poslední !" 

Hlas  jak  rachot  hromu  zní. 

Nežli  hnali  v  útok  nový, 
nežli  k  nové  vyšli  pouti, 


po  které  pruh  purpurový 

čerstvé  krve  měl  zas  plouti, 

nežli  znova  rázy  meče 

měly  svištět  kalným  vzduch eui 

a  kraj  oživit  se  ruchem 

novým  nové  líté  seČe, 

těla  padat,  jako  bysi 

kácel  mladé,  bujné  lesy: 

hrozně  divné  podál  kdesi 

pěnice  dvě  zahvízdly  si  — 

a  kam  padly,  bylo  hoře 

a  kde  sedly  —  krve  moře. 

Dělové  dvě  koule  tady 

v  bojovníků  vlétly  řady. 

Z  divokého  boje  reje 

nyní  prázdný  otvor  zeje, 

široká  a  dlouhá  pruhu, 

v  které  marně  hledal  druha 

mnohý,  s  nímžto  stál  zde  jenom  tecT! 

Ba  sám  starý  Roupov  —  tamo  —  hleďl 

rázem  klesnul.  Snad  svou  vlastní  krví 

rozmnožuje  ostatní  tu  tůn? 

Nikoliv  ...  on  vzchopiye  se  prvý, 

zabit  jenom  jeho  jarý  kfiu. 

Tu  druh  skočil  s  koně  vedle 

a  již  Roupov  zase  v  sedle; 

levá  prostou  uzdu  stíská, 

v  pravé  zas  meč  dlouhý  blýská. 

Vyrovnán  šik  opět  hnedle 

na  té  dlouhé  čáře  celé; 

přes  ten  pokos  lidských  trupů 

obnoven  jest  útok  zase. 

Ejhle,  ejhle,   —  v  tomto  ease 

jak  tak  náhle  na  ústupu 

poděšení  nepřátelé! 

Rozvírá  se  jejich  řada, 

přes  nejbližší  prchá  lada  .  .  . 

V  tom  však  . . .  tamo ! .  .jaká  šťastná  lest! 

záloha  jich  připravená  jest,  . , 

nesesláblá,  svěží,  mladá. 

Roupov  v  zmatek  neupudá, 

nepouští  se  v  útok  smělý, 

k  ústupu  a  zpátky  velí, 

tak  že  voje  prostor  dělí. 

Bystrým  hledem  svého  oka 

měří  sílu  svého  soka. 

Ten  se  chystá  rychle  k  půtce. 


Digitized  by  LjOOQIC 


-J 


1002 


F.  Chalupa: 


V  čele  vojska  mladý  vůdce, 
jenž  jej  také  hrdě  měří. 
Bojí  se,  či  nedovéří, 
že  tak  dlouho  váhá  nevele? 
Z  obou  stran  ruch  nepokoje 
znáti,  šumotu  a  ševele 
voje  dychtivého  boje.  —  — 
Nenadále  Roupova  tu  líce 
obestřely  stopy  zděšení, 
vlhnou  starci  zraky  zírajíce 
na  odpůrce,  na  jinocha. 

Jeho  syn  to! 

Tehdy  vznešení 
citové  se  myslí  chvěly, 
v  které  rostla  lásky  trocha, 
jižto  nezapře  v  své  hrudi  člověk, 
třeba  zapíral  by  v  hněvu  po  věk. 
S  ním  se  v  novou  vrhat  seč? 
Zde  se  spolu  biti  měli? 
Hasne  oka  divý  plamen, 
mizí  jará  síla  ramen, 
napřažený  klesá  meč. 
Zbaven  vůle,  zbaven  síly 
zmaten  takto  stojí  chvíli, 
až  tu  zpurnou  slyší  řeč: 
„Slyš!   Jsem  tvůj  syn!    Poznaťs  jej! 
Marný  odpor!    Už  jste  padli    v  past. 
Poslyš,  otče!  Vzdej  se,  vzdej! 
Změníš   víru   a   svou   najdeš    vlast!" 

Hněv  tu  vzkypí  v  strašné  zlobě, 
rozlévá  se  po  útrobě, 
ducha,  mysl  ve  spár  chytí, 
horskou  bouří  hučí  v  uši, 
hromem  hřímá  starci  v  duši: 
„Neměl  by  si  klidu  v  žití, 
neměl  bysi  klidu  v  hrobě,  — 
zapřít  věc,  jež  tak  ti  svata! 
Zrada  spásy  nedá  tobě, 
spíše  na  tě  pozve  kata 
Staroměstském  na  náměstí!" 
Zas  meč  chopen  silnou  pěstí, 
opět  postať  jak  prv  přímá, 
oko  vzplálo  zas  tak  lítě. 
Šeptá  hlas,  jenž  v  ňadru  dřímá: 
„Otče,  pohleď,  tvé  to  dítě,"   ~ 
ale  jiný  mocně  hřímá 
rozechvělou,  hněvnou  duší: 


„Nezdárný  syn  —  vlasti  zrádce!"  — 
a  hlas  prvý  nepřehluší 
druhého  v  té  strašné  hádce. 

Rozhlédnul  se  ješté  jednou, 

vzdychl,  s  lící  smutnou,  blednou, 

vytesanou  jako  z  ledu, 

velel  strašně:   „K  předu!  K  předu!*' 

A  jak  trhnul  uzdou  koné, 

v  hrozný,  osudný  ten  okamžik, 

jak  oř  k  předu  rychle  skočí, 

jak  meč  dopad  o  meč  zvoně  .  .  . 

přivřel  víčka  .  .  .  celý  svét  mu  znik 

s  zarosených,  zvlhlých  očí  .  .  . 

když  je  otevírá  po  minuté, 

oči  slzami  jsou  pozality. 

Zmizel  syn  ...  a  někde  hyne  kruté, 

hyne  pod  koňskými  pod  kopyty. 

Hlas  jen  hrozný,  hluš  jak  z  ledu 

zaznívá    tu:     „K    předu!    K  předu!* 

Zrak  zas  divým  svítí  plamenem, 

síla  obrovská  chví  ramenem. 

Znova  luhy  krve  sytý, 

zase  nová  v  proudech  kane, 

opět  z  nových  ran  se  roní 

a  ti  bitci  s  bujných  koní 

klesají,  kde  pod  kopyty 

věčný  mír  jim  se  druhem  stane. 

Tu  pak  spí  se,  juk  by  lehli 

v  klidné  lože  do  hedbávu, 

nebo  v  lůžko  mechové  — 

a  kde  slyšet:  „Bratři,  vzhůru, 

za  svou  vlast  a  víru,  Čechové!" 

tam  boj  v  strašné  saně  roste  stvůro, 

tam  se  tisíc  smrtí  chmouří, 

tamo  tisíc  bledne  žití, 

tamo  hroinem  Roupov  bouří, 

tamo  bleskem  Roupov  řádí, 

vodopádem  tam  se  řití, 

horským  balvanem  v  dol  pádí  — 

Roupov,  —  za  ním  jeho  četa,  — 

a  kam  vrazí,  po  všem  veta. 

Vidouce,  jak  vítězné  tu  řádí  on 

a  jak  v  předu  prapor  jeho  vlál, 

znova   k  předu    vrazil    s  vojem  král, 

rozlítil  se  také  chrabrý  Torstenson  — 

a  zas  bitva  dnivá,  litá 

bojištěm  se  hrůzné  zmítá 


Digitized  by  V:íOOQIC 


r 


Siroiy. 


1003 


se  svým  žalem,  bědou,  smrtným  chladem. 
Nežli  slunce  stálo  nad  západem, 
než  noc  přichvátala  se  svou  tiší, 
polem  zmatený  se  pokřik  slyší, 
hlasy  ustrašené,  bedně  ledové: 
„Utíkejte,  zvítězili  Švédové!**   — 
Utíkali  .  .  .  Roupov  rozháraně 
ještě  na  útěku  dál  se  vrhal  na  ně.  — 

Na  velebném  velkých  nebes  trůně 
královně  se  zalíbilo  luně, 
zalíbilo  právě  zasednouti 
ve  vší  nádheře  a  ve  vší  slávě, 
když  se  Roupov  zpátky  vracel  právě 
ze  své  divoké  a  strašné  pouti. 
V  bělavé  své,  průsvitavé  cloně 
královna  se  smála  blahosklonně; 
družky  její,  kteréž  vůkol  hostí, 
pohlížely  s  milou  zvědavostí 
na  svět  široširý,  semo  do  daleka, 
jakého  si  kněžna  zalíbila  reka. 
Zvědavost  v  jich  očkách  kmitá  stále. 

Rek  však  ani  sobě  nevšímaje, 
s  jakého  naň  pohlížejí  kraje, 
jede,  na  svého  jen  mysle  krále. 
Po  tom  parném  dni  a  po  té  mele 
nebude  dnes  v  stanu  nevesele. 
Koho  vítězství  to  nerozjaří? 
Veselit  se  budou  mladí,  staří.  — 
Objel  krví  zbrocené  dnes  luhy, 
k  táboru  se  přibližuje  s  druhy. 
Jak  těch   nebes  blankytových  stropy, 
ticho  všady;  po  ruchu  ni  stopy. 
Nikdo  nevítá  jich,  nepozdraví; 
tetě  vše  zde,  jako  hřbitov  pravý. 
Jeli  dále;  v  krátkém  okamžiku 
slyší  ohlas  pláce,  nářku,  vzlyku. 
Velká  radost  velkou  žalost  vedla 
za  ruku  dne  toho.  Nenadále 
v  boje  vřavě  s  ozdobného  sedla 
kule  smetla  velikého  krále  — 
kdo  ví,  úkladná,  či  jen  tak  maní? 
Tělem  odlétla  a  duše  za  ní.  — 

Roupova  žal  při  té  zvěsti 
přepad  lítější,  než  šakal. 
K  nebi  pozved  jenom  pěsti, 
nepovzdechl,  nezaplakal. 


Smutně  šedou  hlavu  chýle 
tiše  kleknul  u  mrtvoly. 
Hruď  jen  jeví,  jaké  boly 
zmítají  jí  této  chvíle. 
Časem  křeč  chví  v  líci  svaly 
divoce  a  v  strašné  síle, 
časem  rty  cos  šepotaly,  — 
jaké  velké  cítí  žaly, 
nebo  modlitby  to  byly, 
nebo  kletbu  vychrlily? 
Po  drahné  se  chvíli  vzchopí;  — 
jak  by  vlastní  srdce  svoje 
nabodnuté  nesl  z  boje 
na  krvavém  hrotě  kopí, 
pomalu  se  uchyluje  stranou, 
v  trávu  padá  s  lící  uplakanou. 

Tu  sen  milosrdný  lítostivě 
pohled  na  něho  a  bolest  krutou, 
jako  jedovatá,  ostrá  dýka, 
tiší,  uspav  mdlého  bojovníka. 

V  snění  bloudil  po  široké  nivě, 
plání,  lidskou  nohou  nedotknutou  .  .  . 
Kolem  něho  rozkvétá  to  pestře; 
květinka  se  ke  květince  chýlí, 

jako  dobrá  sestra  k  milé  sestře, 
opojivě  vůně  jejich  sílí. 
Jemu  kynou,  cos  mu  tajně  věstí 
ve  svém  úsměvu  a  ve  své  kráse. 
Po  jedné  on  k  druhé  nahýbá  se, 
každá  praví:    „Já  jsem    české  štěstí, 
zakleté  zde  války  liticí." 
Jaká  radost  vyrovná  se  tomu? 
Rychle  trhá  .  .  .  S  pěknou  kyticí, 
svázanou  a  urovnanou  prostě, 
on  se  v  chvatu  ve  vlast  vrací  domů; 
již   je   —    bože!    na  Karlově   mostě. 
Koho   vidí?  .  .  .    Gustav  Adolf  král 
kráčí    k    němu  .  .  .    Jaká   libá   slast 
zračí  se  mu   v  líci,  jak  se  pousmál ! 
S  ním  jde  žena  .  .  .  Čechie  .  .  .  vlast, 
za    ruku   ho    berou   oba  jemně  .  .  . 

V  tom  se  náhle  z  krásného  sna  vzbouzí. 
Prokop  za  ruku  ho  drží.  Těžce  vzdych 
Roupov,  šepce :  „Proč  se  blížíš  ke  mně  ? 
Jak  rád,  šťasten  v  této  chvíli  umřel  bych, 
když  to  přeludové  byli  pouzí."  — 
„Přicházím  sem,"  Prokop  vece,  „pane. 


m 


'V"^ 

■•••.š 


Digitized  by  VirOOQlf 


1004 


F.  Clialupa:  Siroty. 


prosit,    co   se    s   námi  Čechy   stane? 
Nepokojné  jestiť  moje  nitro  ..." 
Rozhlédá  se  Roupov  .  .  .  Dávno  jitro 
nad  bojištěm  shlíželo  se  v  krvi, 
která   v  zem   se   vpijí,    kterou    mrví. 
Vstal    a    kráčel,    kde  již   pohromadě 
vojevůdci  švédští  byli  v  radě. 
Prokopův  tam  provodí  jej  vzdech.  — 

„Slyšte,  'páni,"    mluví  Roupov   hladě 
sobě  dlouhou,  bélošedou  bradu, 
„proč  tak  záhy  vstoupám  v  tuto  radu. 
Se  mnou  lid  je  četný  z  dálných  Čech, 
rozptýlen  je  po  táboře. 
Znáte  jeho  žal  a  hoře  .  .  . 
Prosím,  chcete,  páni  urození, 
ochranou  a  pomocí  mu  být, 
chcete  býti  zubožených  štít?"  — 

Ticho  v  radě.  Roupov  kolem  bledna 
vidí,  znamením  co  dobrým  není.  — 
„Ty  a  lid  tvůj  —  toť  je  ruka  jedna?" 
konečně  se  tiše  Banner  táže. 
„Jedna  ruka,  jeden  čin  a  paže." 
Na  to  Kónigsmark  mu  chladné  vece: 
„Pravíš,  že  jsou  Čechy  tvojí  vlastí?" 
Roupov  dí  a  z  prsou  dral  se  ston : 
„Štěstí  kolébka  a  žel!  —  též  strastí." 

Na   to    povstal   chmurný  Torstenson, 
hlavu  vztýčil,  vypjal  statné  plece, 
na  Roupova  hledí  nepohnutě 
a   tak  mluví    chladně,  přísně,  krutě  : 
„Čechy  tedy,  Čechy  země  ta  to, 
která  z  lůna  vyvrhla  tě  klato. 


Nuže  poslyš,    dobře  pozoruj    a    hleď, 
jakou  dám  ti  na  otázku  odpověď. 
Svatou  tvojí  povinností  jest, 
lidu  tvého  —  chceli  jíti  s  námi 
do  Čech,    —  krutý    vykonávat    trest. 
Města  pálit  budeš,  vsi  a  chrámy, 
krutý  všemu  uchy  stá  vat  pád, 
ničit,  vraždit,  loupit  napořád. 
Nic  ti  nesmí  býti  niilo,  sváto, 
pro  nás  budeš  bráti  kniliy,  zlato, 
stříbro,  —  všecko,  co  se  za  lup  hodí, 
co    duch    lidský    zplodí,    zemé    zrodí, 
stráň  a  strom  a  pole,  sad  a  luka, 
co  sí;staví,    zrobí    lidská    ruka  ..." 

Uskočil  tu  Roupov  v  hrozném  zděšeni : 
„Toť  bych  radéj  všechna  snášel  muka, 
na  popravní  raděj  stoupal  lešení, 
nežli  k  tomu  zaprodal  se  trestu!*" 

„Pak  hleď  z  tábora  —  máš  volnou  cestíi!'" 

Roupov  obrátil  se  k  lidu  svému, 
který  podál  shromáždil  se  zatím 
pomaloučku    v  četném,    velkém  tému, 
a  dél :  „Siroty  jsme  !  -~  Až  vás  ztratím, 
pak  jsem  v  své  té,  drazí,  ztratil  všecko . . . 
Pojďte  . . .  muži,  dítě,  starce,  ženo  ..." 

Vzdech  vydral  se  tu  teskný  z  prsou  mnoha. 
Šli  v  pláči  .  .  .  Jedno  povyrostlé  děcko 
tu  obrátilo  matce  přes  rameno 
svá  truchlá,  zkormoucená,  smutná  Hčka. 
„Co  modlit  mám  se?"  volá  na  t.itícka, 
„zda    Otče    náš    či    Vérím    v  boha?** 


Digitized  by  LjOOQIC 


F.  Schidz :  Latinská  hahicka.  1005 


Latinská  babička. 

Povídka 

od 

Ferdinanda  Schulze. 

CPokrftóovAiif.) 

'anímáma  umlkla.  Netroufal  jsem  si  ani  jediným  slovem  zavaditi 
o  přežalostné  upomínky  její.  Vidčl  jsem,  jak  se  přemáhá,  aby 
se  nedala  do  hlasitého  pláče.  Hojné  slzy  jen  tiše  kanuly  jí  po 
tvářích  na  zvadlé  sepjaté  ruce  .  .  .  Vstal  jsem  a  prošel  několi- 
kráte pokojíkem,  abych  také  volně  vy  dýchl.  Jak  druhdy  tato 
komůrka  zdála  se  mi  schránkou  spokojenosti,  útulkem  blaha  a 
míru !  A  tím  časem  co  tu  v  ní  procítilo  se  hoře,  co  tu  na  tom  malém 
místě  složeno  bylo  útrap  a  bouří  života!?  V  těch  myšlenkách  stanul 
jsem  vedle  panímámy  a  položil  ruku  na  její  rameno.  Ujala  mě  za  ni 
a  kynouc,    abych  se  opět  posadil,  pokračovala : 

„Byl  to  jeden  z  nejstrašnějších  dnů  v  životě  babiččině  .  .  . 
Páter  Karel  opravdu  zmizel  i  z  kláštera  i  z  města!  Odvezli  jej  po 
půlnoci  v  zabedněném  kočáře,  v  průvodu  dvou  strážcův  z  nemocnice, 
cestou  ku  Praze.  Ale  kam  vlastně  s  ním  jeli,  Florián  nemohl  nám 
pověděti.  Nešťastný  profesor  minul  prý  se  rozumem  ..." 

„A  proč  vlastně?"  chtěl  jsem  příměti  panímámu  k  určitému  vy- 
slovení a  potvrzení  mých  vlastních  domněnek. 

„Jak  tenkráte  v  okolí  kláštera  se  vypravovalo,  vzniklo  prý  proti 
němu  obvinění,  jako  by  byl  otcem  onoho  dítěte  ze  zahradního  domku. 
Ubohý  páter  Karel !  Život  jeho  byl  čistý,  jako  hvězda  na  nebi.  A  jest- 
liže jen  nejslabší  sept  o  takovém  podezření  dotknul  se  ucha  jeho,  což 
divu,  že  duši  jeho  zranil  smrtelně  ..." 

„Však  kdo  byl  by  se  mohl  opovážiti  ..." 
„Teď  nemůže  se  mluviti  leda  o  přežalostném  nedorozumění,  kteréž 
jedné  z  nejzáhubnějších  vášní  lidských  vydalo  pátera  Karla  jako  oběf. 
Tenkráte,  zejména  v  první  době  obecného  rozčilení  pověsti  nejrozma- 
nitějšího druhu  šířily  a  střídaly  se  mezi  lidmi.  Dopátrati  se  pravdy 
nebylo  lze,  poněvadž  osoba,  kteráž  jedině  byla  by  ji  mohla  projeviti, 
ona  zahradní  nádennice,  nadobro  zmizela.  Ale  ze  směsice  pověstí 
a  domněnek  ustálily  se  konečně  v  obecenstvu  dva  pocity  —  lítost 
nad  páterem  Karlem  a  nechuť  ano  rozhorčenost  k  páteru  Dominikovi. 
Také  k  babičce  obracela  se  opět  jakási  zvětšená  pozornost.  Však  ona, 
jako  vždy,  když  jí  bylo  velmi  zle,  uměla  na  venek  objevovati  se  klidnou 
až  do  chladnosti  a  pevnou  až  do  nečitelnosti.  Na  několik  dní  jen  tím 
pilněji  zabrala  se  do  svého  kupčení,  jen  tím  hloub  skryla  se  do  svého 
krámku,  jako  by  se  zhola  nic  nebylo  stalo.  Nikoho  na  nic  se  neptala, 
ani  nikoho  neposlouchala.  V  domě  u  nás  bylo  úplné  ticho.  Študenti 
naši  dostali  jiného  profesora,  babička  učila  se  s  nimi  dále.  Na  mši 
svatou  do  kláštera  chodila  jako  jindy,  zasedajíc  na  svém  obvyklém  místě. 
Jen  hodiny  měnila.  Brzy  jsem  vyzkoumala,  že  nikdy  nechce  býti  v  kostele, 
když  páter  Dominik  jest  u  oltj^ře." 

„A  po  páteru  Karlu  ani  nepátrala?" 

OSVSTA  1888.  11.  '  ^^ 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1006  F,  SchfOe: 

„Prošlo    čtvrt  roku,    než  o  něm   vůbec   promluvila.    Nejdříve  se 
mnou.    Vážím  si  toho  velice,  že  jsem  byla  její  důvěrnicí.    Chudas,  ne- 
mělať  nikoho  jiného  mimo  mne,  s  kým  by  byla  mohla  promluviti  o  tom, 
co  srdce  jejího  nejhloub  se  dotýkalo.  Ale  nepočala  o  tom  ani  se  mnou 
mluviti  dříve,    dokud  v  sobě  sama  všechno    neurovnala,    dokud  nějaká 
bouře  v  ní  se  neutišila.  Nikdy  nehledala  átéchy,  nikdy  si  nestěžovala. 
Nejhorší  vyřídila  v  sobě    vždycky    sama.     A  když    po  dlouhém   mlčeni 
opět  počala  mluviti,  zaradovala  jsem  se,  že  zase  jest  dobře.     Bylo  po 
vánocích,    když  jednoho  večera  mě  pozvala,    abych  ji  doprovodila  sem 
do  pokojíka.    Stanula  tu  před  obrazem  a  s  hlubokým    klidem  pravila : 
,Den,  za  nějž  k  bohu  stále  se  modlím,   blíží  se.     Den  vykoupení  jeho 
z  pozemské  trýzně.     Nic  jiného  než  brzkou  smrt  nezbylo  mi  žádati  si 
pro  něho.     Mám  jakési  tušení,    že  bůh  mou  vroucí    modlitbu    vyslyšel 
a  že  mu   v  brzce   ulehčí.     Budiž  jméno  Páné    pochváleno!  .  .  .'    Pak 
usedla  se  mnou    zde  podle   kamen  a  ponořila  se  do    upomínek  z  pos- 
ledních pěti  let,  co  páter  Karel  zde  žil.  Nepřipomínala  si  nic  smutného. 
,Byly  také  takové  chvíle  mezi  námi,*  pravila,  ,ale  dnes  nechám  odpočívati 
je  v  pokoji;  ještě  zbude  na  ně  čas,  vím:  že  ho  přečkám  .  .  .'  A  osvě- 
žila v  mysli  své  památku  všeho,    co  za  posledních  pěti  let  ji  potěšilo. 
Vše  točilo  se  kolem    oltáře,    kolem  školy  a  kolem    tří  hrobův.     Nikde 
jinde  nestýkala  se  s  páterem  Karlem.     ,To  vše/    pravila,    , zůstane  mi 
drahé  po  všechen  můj  život.*  Zvláště  oltář,  u  kterého  jej  po  prvé  jako 
kněze  spati41a  a  u  něhož  od  té  chvíle  vždy  společně  poklekali,    nabyl 
nyní  pro  ni  ceny  neskonalé.     I  zjednavši    sobě  svolení  pátera  rektora, 
jehož  žalostný  osud  pátera  Karla   brzy  do  těžké,    nezhojitelné  nemoc: 
uvrhl,  dala   nákladem  svým  zhotoviti  jiný,    umělečtější  a  drahocennější 
oltařní  kříž,  jen  aby  za  něj  sobě  vyměnila  tento,  u  něhož  páter  Karel 
sloužíval  .  .  .** 

Ukázala  na  veliký  pozlacený  krucifix,  který  ovšem  poněkud  zčer- 
nalý mezi  oběma  nízkými  okny  na  čtyřhranném,  už  po  samou  podlahu 
bíle  zastřeném  stolku  tu  stál  jako  před  devatenácti  lety,  když  jsem  jej 
po  prvé  byl  spatřil,  s  bázni  pohlížeje  na  umrlčí  hlavu,  za  níž  zatýčen 
byl,  i  na  hada,  ovinutého  kolem  ní.  Tedy  i  to  jest  památka  babiččina 
blaha  i  hoře,  pomyslil  jsem  sobě,  a  v  paměti  mé  ožila  ona  příhoda, 
když  babička  mně  k  vůli  u  tohoto  kříže  dělala  kněze.  Ted  jsem  sro- 
zuměl, proč  tenkráte  tak  dlouho  té  hračce  se  vzpírala  a  jakou  trýzní 
pro  ni  bylo,  co  z  toho  vzešlo.  Pocítil  jsem  velikou  oběf,  kterou  mi 
tenkráte  přinesla  .  .  . 

„Bylo.  ten  týden  po  svátcích  velikonočních,  které  tehdy  jsme 
světily  ještě  za  sněhu  a  ledu,"  panímáma  pokračovala.  „Kdo  nás  pře- 
kvapil, jako  olejkář !  O  ten  čas  nikdy  nepřijížděl,  až  vždycky  na  podzim. 
Ani  nepřijel  k  domu  s  vozíkem,  přišel  sám  pěšky.  Když  vstoupil,  ba- 
bičkou jako  by  to  bylo  trhlo.  Ale  v  tom  okamžení  sebrala  se  a  popošla 
hostu  vstříc.  , Pater  Karel  jest  zase  u  vás,*  uvítala  ho,  ,  ne  sete  mi  zprávu 
o  něm,  už  jest  mu  dobře,  vidíte!'  Olejkář  tu  stál  se  smutnou  tváří, 
ani  nemoha  dostati  ze  sebe  slova.  ,Už  skonal!'  mluvila  za  něho  babička. 
,S  jakou  jinou  novinou  byste  byl  ke  mně  v  tuto  dobu  přijel  .  .  .'  Dobrý 
muž  se  divil  takovému  uvítání.  Bez  pochyby  po  celou  cestu  se  připra- 
voval, jak  opatrně  by  babičce  svou  zvěst  vyřídil.  A  tecf  teprv  na  opětné 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  1007 

vyzvání  její  nabyl  odvahy,  aby  slova  její  potvrdil.  Hluboce  dojat  vy- 
pravoval, že  páter  Karel,  jehož  k  nim  na  podzim  churavého  zpět  při- 
vezli, právě  na  veliký  pátek  tiše  skonal  a  na  boží  hod  za  srdečného 
účastenství  celého  města  i  dalekého  okolí  na  tamějším  hřbitově  po- 
chován byl.  Vrátil  prý  se  k  nim  ^všecek  změněn.  Něco  velice  bolestného 
prý  asi  se  mu  zde  přihodilo.  Už  prý  ani  nevyučoval,  ani  mši  svatou 
nesloužil,  ba  ani  ze  své  komůrky  nevyšel,  až  jej  z  ní  vynesli.  Toho 
pftl  roku  prý  už  nikdo  neslyšel  jej  promluviti.  Babička  při  tom  vy- 
pravování jen  chvilkami  pokývla  hlavou;  když  olejkář  umlkl,  podala  mn 
ruku  a  klidným,  vlídným  hlasem  pravila:  ,Zůstaneme  přáteli  .  .  .*  Po 
jeho  odchodu  vyšila  pak  pod  obrazem  pátera  Karla  tento  nápis  .  .  . 
Jinak  nezměnila  se  ve  svém  živobytí  a  chování ;  ale  než  nadešly  prázd- 
niny, silně  sešedivěla.  Když  si  zase  odváděla  své  premianty  domĎ,  za- 
slechla jsem,  jak  sobě  lidé  povídali,  že  v  těch  ohromných  trampotách 
života  až  posud  pevně  stála,  ale  smrt  pátera  Karla  že  jí  mocně  za- 
chvěla .  .  .  Koncem  října  olejkář  přijel  zase  jako  v-  minulých  letech 
obyčejně.  Tenkráte  babička  poprvé  poslala  po  něm  věnec  na  hrob  pá- 
tera Karla.  Tak  ukončila  se  ona  část  jejího  života,  která  obsahovala 
čtyřiadvacet  let,  počala  libovonnou  kyticí  v  zahradní  besídce  nyní  už 
také  dávno  přestaveného  domu  zdejšího  a  uzavřela  se  povadlým  věncem 
na  skrovném  rovu  daleko  odtud  vzdáleného  hřbitova  — ského.  A  ještě 
nenadešla  babičce,  doba  konečného  pokoje!  Ona  sama  stranila  se  ži- 
vota, ustupovala  před  ním  až  kam  nejzáze  mohla,  ale  on  se  svým  ne- 
klidem ano  se  svými  bouřemi  stále  ji  vyhledával  a  pronásledoval  .  .  . 
Bylo  na  krátko  před  vánocmi  téhož  roku.  Babička  den  co  den  chodila 
do  kláštera  na  rorate.  Po  odchodu  jejím  dům  jen  se  přivřel.  Už  také 
přicházely  sobě  v  tu  dobu  prodavačky  z  města  pro  pečivo.  Já  bývala 
v  krámě  a  rozdělovala,  komu  co  patřilo.  Chasníci  měli  co  dělati  u  pece. 
Nikdo  z  nás  neměl  kdy,  všímati  sobě,  vklouzneli  kdo  cizí  po  tmě  do 
domu  a  odtud.  Tím  se  mohlo  státi,  co  tenkráte  se  přihodilo.  Když 
totiž  babička  jednoho  rána  ještě  za  šera  se  vrátila  z  rorátní  mše 
svaté  domů,  nalezla  v  prkenném  přístavku  před  svými  dveřmi  nůši  a 
v  ní  už  polozkřehlé,  v  několika  hadrech  a  ve  víchu  slámy  zavinuté  dítě. 
Na  její  pokřik  sběhli  jsme  se  všichni.  V  teplém  pokojíku  babička  vy- 
zdvihla z  nůše  uzlík,  kus  papíru  vypadlo  z  něho  na  zemi.  Sehnu  se 
po  něm  a  čtu:  Chlapec  jest  pokřtěn  a  jmenuje  se  .  .  .'^ 

„Petřík!"  zvolal  jsem  sám  pln  udivení. 

„Ano  Petřík,"  přisvědčila  panímáma.  „, Takové  zboží  ještě  nemám 
v  krámku*  usmála  se  babička,  dobývajíc  na  stole  dítě  z  jeho  chatrných 
obalův.  Mohlo  mu  býti  něco  více  než  rok.  Když  jsme  na  rychlo  byli 
všechno  zařídili,  aby  z  mrazu  a  hladu  přišlo  k  sobě,  jali  jsme  se  uva- 
žovati, co  s  ním.  Pantáta  radil,  abychom  ten  nález  netoliko  ohlásili 
ale  i  odevzdali  správě  obecní.  Však  babička  opřela  se  tomu  ihned  roz- 
hodně a  pravila :  ,Nechám  si  toho  kluka.  Že  nepřichází  od  boháčů,  jest 
na  něm  viděti.  Matka,  která  mi  ho  přinesla,  nemá  býti  sklamána  ve 
své  důvěře  ke  mně.  Snad  jen  tím  spůsobem  zachránila  se  před  zlo- 
činem.* A  Petřík  zůstal  u  nás.  Neměli  jsme  ještě  žádných  vlastních 
dětí;  hráli  jsme  si  s  ním,  ačkoliv  nebyl  pranic  hezký.  Ovšem,  abych 
jej  políbila,  nemohla  jsem  se  odhodlati  nikdy.  Babička  najala  služebné 

64* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


W'-'^'' 


i 


1008  F-  Schidz: 

děvče  k  jeho  posluze  a  vyklidili  jsme  pro  něho  teplou  komůrku  vedle 
pekárny.  Po  městě  se  náramně  divili,  čo  prý  to  sobě  babička  uvázala 
na  krk.  Nejspíše  prý  nějaké  kvítko  ze  zdejších  kasáren,  o  jakéž  v  celém 
okolí  nikdy  nebyla  nouze.  Pantáta  byl  na  to  také  vždy  velice  nevrlý, 
zbytečně  prý  se  babička  zase  do  nějakých  nepi4jemností  dostane.  Ale 
to  říkal  jen  po  straně,  před  babičkou  mlčel,  uznávaje  ji  povždy  za  paní 
a  velitclku  v  domě." 

„A  pátrání  po  rodičích  .  .  .?" 

„Babička  pravila,  to  abychom  nechali  lidem  nebo  náhodě.  Sama, 
jak  jste  ji  už  také  znal,  nebyla  pranic  zvědava.  ,Hlavní  věcí  jest,*  říkala, 
, abych  hocha  na  živě  udržela  a  dle  možnosti  vychovala.  Snad  si  pro 
něho  časem  zase  někdo  přijde.  A  nepřydeli,  také  dobře.  Vždyť  ho 
uživíme  než  doroste,  a  pak  ať  se  živí  sám.^  Dle  toho  také  jednala. 
Petřík  už  chodil  do  školy,  když  nám  se  narodil  František,  a  když  vy 
jste  se  k  nám  dostal,  šlo  mu  už  na  patnáctý  rok.  Byl  už  dvě  léta 
při  pekárně;  ale  sám  jste  viděl,  že  neměl  k  našemu  řemeslň  mnoho 
vtipu.  Tovaryši  byli  s  ním  napořád  jedna  hádka  a  pranice.  Pantáta 
také  mu  nepřál  a  babička  se  na  to  všechno  velice  mrzela.  Petřík  skonril 
ovšem  jinak,  než  jak  babička  kdy  mohla  nadíti  se  nebo  tušiti.  Bůh 
toliko  ví,  kde  a  jak  zahynul.  Posud  ani  nejmenší  stopa  po  něm  se 
neobjevila.  Přece  asi  to  byla  pravda,  že  se  utopil  v  rybníku.  Nejspíše 
uváznul  na  břehu  v  kořenech  starých  vrb  a  olší,  a  raci  ho  snědli  - . . 
Jak  to  ostatně  tenkráte  u  nás  vypadalo  a  co  se  tu  za  onen  rok  stalo, 
jistě  máte  posud  v  paměti  ..." 

„Pamatuji  se  na  všechno  velmi  dobře,"  přisvědčil  jsem,  „ale 
přece  zbývá  mi  při  tom  do  té  chvíle  leccos  záhadného.  Především  jest 
mi  divno,  že  babička  po  žalostném  osudu  pátera  Karla  nezrušila  veškero 
své  spojení  se  školou  a  tudíž  i  s  klášterem,  že  i  na  dále  přijímala 
študenty  na  byt  pod  svou  ochranu." 

„První  čas  po  vyvezení  pátera  Karla  skutečně  chtěla  študenty 
propustiti  a  zaříkala  se,  že  už  nikdy  žádného  k  sobě  nepřijme.  Ale 
než  nadešel  konec  roku,  přiznala  se  mi,  jak  by  nyní  litovala,  kdy  by 
tehdejší  úmysl  svůj  byla  vykonala.  ,Co  bych  si  nyní  počala  bez  těch 
studentíkův!'  pravila.  ,S  kým  bych  pěstovala  latinu,  která  mi  zbyla 
co  jediný  odkaz  drahého  nebožtíka!  Ten  jazyk  stal  se  mi  nyní  ještě 
dražším,  poněvadž  studium  jeho  jest  pomůckou,  ano  hlavní  částí  v  uctění 
památky  Karlovy.  Eez  latiny  nemohu  býti  a  k  vůli  ní  mám  študenty 
v  domě.'  A  tak  se  u  nás  pokračovalo  ve  študentském  hospodářství, 
poněvadž  ho  babička  pro  své  duchovní  i  tělesné  zdraví  měla  potřebí. 
Ani  si  nemůžete  pomysliti,  jak  zdlouhavý  a  smutný  býval  jí  čas  o  prá- 
zdninách. Když  vy  jste  se  doma  zotavovali  a  veselili,  ona  na  pólo 
ochuravěla  a  v  ničem  potěchy  nalézti  nemohla.  Teskné  počítala  každý 
den,  který  ještě  bez  svých  malých  přátel  tráviti  měla.  Den  svatého 
Michala  byl  jí  vedle  čtvrtého  listopadu,  kdy  světila  svátek  pátera 
Karla,  nejmilejším  dnem  v  roce.  Všechna  choroba  jako  když  náhle 
s  ní  spadne,  jako  šipka  míhala  se  po  domě,  a  od  božího  rána  přes 
tu  chvíli  vybíhala  na  ulici,  kdykoliv  nějaký  vůz  na  blízku  zarachotil, 
nejedeli  už  některý  její  študent.  Počítala  všechen  čas  jen  po  študentsku, 
rok  nezačínal  pro  ni  jako    pro  nás  ostatní    prvním  lednem  nýbrž  tím, 


Digitized  by  V:rOOQlC 


Latinská  babička.  1009 

kdy  se  odbývalo  Veni  sancte,  a  končil  intcrádami  při  Te  dcum  lau- 
damus,  z  něhož  sobě  s  nspokojením  odváděla  své  premianty.  To  až 
zůstalo  pravidlem,  od  něhož  po  dvacet  let  se  nepřihodila  ani  jediná 
výminka.  To  také  bylo  při  činou,  že  páter  rektor,  nový  rovněž  jako 
jeho  předchůdce,  jenž  y  půldruhém  roce  po  odchodu  pátera  Karla 
zemřel,  i  všichni  profesoři  babičku  chovali  v  největší  úctě  a  vážnosti"  .  .  . 

„I  páter  Dominik?" 

„Toho  nepočítám,  neboť  ani  babička  nikdy  ho  mezi  ně  nepočítala, 
kdykoliv  o  nich  byla  řeč.  Nechtěla  se  s  ním  nikde  a  v  ničem  setkati. 
Proto  také  nikdy  neměla  u  sebe  žádného  študenta  z  jeho  třídy  a  kdy 
byste  se  nejmenoval  Karel  Borom^ský,  tenkráte,  když  páter  Dominik 
mimo  všechen  obvyklý  pořádek  sobě  vzal  vaši  třídu,  babička  zcela 
jistě  by  vás  byla  požádala,  abyste  se  od  ní  odstěhoval." 

„A  kdy  tedy  přece  konečně  .  .  .?" 

„  .  .  .  babička  s  páterem  Dominikem  se  smířila?  Bez  vás  by 
nejspíše  nikdy  nebylo   k  tomu  došlo!     Vy  máte  hlavní  zásluhu  o  to." 

Když  jsem  nad  tímto  nenadálým  obratem  řeči  své  podivení  pro- 
jevil, panímáma  opakovala  své  tvrzení: 

„Ano,  bez  vašeho  prostřednictví,  třeba  bezděčného,  babička  a 
páter  Dominik  sotva  by  kdy  v  tomto  životě  byli  se  sešli,  a  nad  hroby 
jejich  vznášel  by  se  posud  onen  černý  mrak,  jenž  pozemskou  pouť 
jejich  zakaloval.  Minulo  už  šestnáct  let,  co  páter  Dominik  žil  ve 
zdejším  klášteře,  když  s  babičkou  po  prvé  se  setkal.  Bylo  to  tenkráte 
s  tou  pykslou,  když  babička  mu  vzkázala,  aby  si  pře  li  přišel.  Bez 
pochyby  že  ani  po  takovém  pozvání  jeho  návštěvy  neočekávala ,  neboť 
byla  jí  velice  překvapena.  Nikoliv  proto,  že  ji  přistihl  při  výkonu, 
jenž  jí  ovšem  velmi  málo  příslušel,  ale  že  po  všech  minulých  věcech 
posud  měl  tolik  odvahy  a  přišel  do  jejího  příbytku.  Jak  rychle  a  ouplně 
své  rozčilení  opanovala,  byl  jste  sám  svědkem.  Však  příroda  provedla 
na  ní  své  právo.  Po  velikém  napjetí  duchovních  sil  ihned  následovalo 
hluboké  ochabnutí  jejich.  Babička  po  první  své  rozmluvě  s  pútertm 
Dominikem  rozstonala  se  těžce.  Lékař  nám  pravil,  že  jest  to  na  smrt. 
Pamatigete  se  na  ni,  jak  ji  ta  nemoc  sebrala.  Nebyloť  divu.  V  té 
půlhodině,  kterou  babička  s  páterem  Dominikem  v  tomto  pokojíku 
sama  prodlela,  soustředilo  se  bez  mála  čtyřicet  let  jejího  života,  čty- 
řicet let  útrap  a  žalův,  za  jichžto  hlavního  původce  pokládala  pátera 
Dominika  .  .  .  Když  opět  se  pozdravila,  vypravovala  mi,  co  mu  tenkráte 
všechno  do  očí  či  spíše  do  duše  řekla.  Při  prvních  slovech  jejích  prý 
ještě  hrdě,  drsně  odmlouval,  ano  i  posměchem  výčitky  její  odbyti 
chtěl,  ale  další  klidný  její  výklad  všeho,  co  proti  němu  na  srdci  mčla, 
ukrotil  prý  jeho  smělost,  že  umlkl  a  stál  před  ní  se  sklopenou  hlavou 
jako  usvědčený,  ač  ještě  ne  kajícný  hříšník.  Nesmlčela  prý  mu  tenkráte 
nic,  jak  od  mladosti  její  jen  napořád  jí  způsobuje'  bolest  a  zármutek 
srdce,  jak  se  vetřel  do  blahého  poměru  jejího  s  Karlem  Říčanským, 
jak  hlavně  byl  vinen,  že  nebožtík  její  otec  nedbal  jejího  štěstí  a  jejích 
proseb,  jak  od  oné  doby  ubohého  Karla  Říčanského  pronásledoval 
všude  po  světě,  že  ani  ve  zdejších  zdech  klášterních  mu  nedal  pokoje, 
že  jistě  i  v  konečném  hrozném  zahynutí  jeho  má  nemalou  vinu,  ano 
posud   že   i   pouhé  jméno   nešťastného   nebožtíka   na   cizím    nevinném 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1010  ^"  Schulz: 

v-' 

|;^  chlapci  surově  stíhá,  jeu  proto,    že  ona  jej   u    sebe  má  .  .  .     Slovem, 

^  podala  prý  mu  v  té  krátké  chvíli  pravdivý  obraz  jeho  života,  že  neveda 

^  co  odpověděti,  náhle  se  vzchopil  a  všecek  pomaten  dveřmi  ven  vyrazil, 

X  hnán  svým  zlým  svědomím.  Víro,  že  jako  já,  i  vy,  pane,  posud  slyšíte, 

'*  jak  babička  otevřenými  dveřmi    za  ním  zvolala:    , Pomnete,  že  pánbůh 

"^  vás  také  najde!*  .  .  ." 

i')  „Babička  dobře  prorokovala.    Rozpomínám  se,  že  páter  Dominik 

už  po  obdrženém  pozvání  jejím  počal  býti  na  nás  ve  škole  vlídnější,  že 
od  té  chvíle  nikoho  z  nás  ani  pěsti  ani  pykslou  neuhodil,  ani  za  ucho 
nebo  za  vlasy  nezatahal,    ano    že  nám  pro  pouhou  zábavu    vypravoval 
f_  mnoho  zajímavého    ze  svých  cest.     Nemohli  jsme    tenkráte    srozuměti, 

co  se  to  8  ním  přes  poledne  přihodilo.  Ještě  více  jsme  se  divili,  když 
nedlouho  potom,  už  po  návštěvě  u  babičky,  býval  ve  škole  velmi  často 
velice  roztržit,  smuten  a  tak  zamyšlen,  že  ani  nevěděl,  co  kolem  nebo 
se  děje.  Slova  babiččina  patrně  na  něho  působila." 

„Poněvadž  byla  pravdivá,"  pokračovala  panímáma.  „Nebof  babická 
i  tam,  kde  pouze  tušila,  uhodila  na  pravdu."  A  po  malém  pomlčení: 
„Bylo  na  několik  dní  před  božím  tělem,  když  po  své  nemoci  už 
zase  vrátila  se  do  krámku.  Snad  ještě  se  pamatujete  na  to,  že  i  všicbui 
staří  známí  její,  kupovači  i  prodavači  radostně  ji  vítali  v  novém  zdraví. 
Toliko  jedna  osoba,  která  jn-ed  tím  do  babiččina  laámku  íiosti  zhusta 
přicházela,  neobjevovala  se.  Barča!  Nezapomnělli  i)ak  jste  na  ni?  Vy 
študenti  jste  se  jí  vždycky  báli.  A  nebylo  divu.  Vždyť  vyi»adala  hňře 
než  čarodějnice.  Pantáta  jí  nikdy  ani  jinak  nejmenoval  u  vždycky  velmi 
se  mrzel,  když  ji  přistihl  v  domě.  Ale  babička,  jako  ke  každému  byla 
samá  dobrota,  prokazovala  jí  zvláštní  přízeň.  Víte,  jak  se  jí  proti  pan- 
tátovi vždycky  zastávala,  a  jak  litovala,  že  Barča  ze  svého  brlohu  ve 
švédských  hradbách,  kde  jste  ji  tenkráte  s  pantátou  hledali,  zase  nékam 
do  světa  odešla.  Kdo  by  sobě  byl  pomyslil,  co  v  té  osobě  vězí!  Když 
totiž  babička  tenkráte  se  zmínila  o  ní  také  před  starým  Šebestou  — 
snad  se  na  něho  také  ještě  poněkud  pamatujete:  dobrá,  poctivá  duše, 
zemřel  o  rok  dříve  než  babička  —  on  ohlednuv  se,  ncnili  někdo  pří- 
tomcM,  přistoupil  k  ní  blíže  a  pravil :  ,Jsem  rád,  že  paní  babička  o  té 
ženské  sama  začala.  Obcházím  tady  už  několik  dní  a  nevěděl  jsem, 
jak  do  toho  ....  Ondyno,  když  jsem  konal  malé  správky  na  kapličce 
v  Boží  vodě,  přistoupila  ke  mně  Barča,  sňala  si  s  hlavy  všechny  plíny, 
do  kterých  ji  vždycky  až  po  oči  zahalenou  mívá,  trochu  si  upravila 
pocuchané  vlasy,  a  jako  by  se  byla  také  poněkud  usmála,  vyzvala  mě, 
abych  se  na  ni  dobře  podíval.  Koukám,  koukám,  tak  něco  mi  šlehlo 
mozkem,  ale  myslím  si,  čert  aby  se  vyznal  v  ženských,  vypadají,  jak 
chtějí  a  čas  s  nimi  také  ledacos  provádí.  Tak  jen  kroutím  hlavou  a 
mlčím.  Tu  ona  zvolá:  Což  jsem  se  opravdu  za  téch  několik  let  a  tčuii 
neštovicemi  tak  změnila,  že  by  mě  zde  nikdo  nepoznal,  neřekniili  sama, 
kdo  jsem?  Nepoznáváte  ve  mně  ani  takto  Barču  z  klášterní  zahrady? 
Vyvalil  jsem  na  ni  oči.  Ještě  jsem  si  netroufal  věřiti  jejím  slovům. 
Tu  ona  pokračuje :  Šebesto,  udělejte  mi  něco  k  vůli.  Nemám  pokoje  ve 
svém  svědomí.  Chci  napraviti,  v  čem  jsem  zhřešila.  Tlačí  mé  to  jako 
skála.  —  Ulekl  jsem  se  a  odstoupil  před  ní  do  otevřených  dveří  kapličky. 
Ona  ještě  na  chvilku,  se    zamyslila    a  pak  povídá:    Nevím    ani,   jak  se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  1011 

toho  všeho  (}otknouti.  Ale  myslím,  že  bude  nejlépe,  když  se  o  tom  doví 
paní  babička.  Ona  jistě  bude  věděti,  co  s  tím  dále.  Mám  k  ní  důvěru, 
ale  netroufám  sobě  předstoupiti  před  ní  s  tím  vyznáním  sama.  Proto 
přicházím  k  vám,  abyste  mi  v  té  zpovědi  pomohl.  Vím,  že  se  mi 
ulehčí,  když  paní  babička  zví,  čeho  jsem  před  patnácti  lety  se  dopu-' 
stila.  Však  ne,  nejsem  tím  sama  vinna,  a  nikdy  by  se  to  nebylo  tak 
stalo,  kdy  by  se  k  tomu  nebyl  nahodil  onen  kněz,  jemuž  jsem  se  vždy 
z  daleka  vyhýbala,  když  jsem  ho  měla  v  zahradě  potkat.  Bála  jsem 
se  ho.  Vypadal  vždy  tak  hrozně.  Páter  Dominik . . .  ten  je  vinen  vším . . . 
ten  mně  zpletl,  že  jsem  nevěděla,  co  dělám.  Byla  jsem  sotva  několik 
dní  po  porodu  svého  dítěte  .  .  .  slabostí  sotva  jsem  se  vlekla  po  za- 
hradě. Tu  on  přichází  proti  mně.  Nemohla  jsem  se  mu  vyhnout  Dal 
se  se  mnou  do  řeči.  Byla  jsem  jako  zmatena  .  .  .  pak  druhého  nebo 
třetího  dne,  ani  sama  už  nevím,  —  přišel  pro  mne,  odvedl  mě  do 
kláštera  do  velikého  pokoje,  kde  byly  na  stěnách  veliké  obrazy,  kříž 
a  bůh  ví  co  ještě,  a  přede  mnou  vrchní  kněz  z  kláštera  a  ještě  ně- 
jaký pán.  Všechno  na  mne  padalo,  země  se  pode  mnou  třásla,  vím, 
že  se  mne  vyptávali,  kdo  jest  otcem  mého  dítěte  ...  ale  já  jsem  nc- 
řekla  ani  jediného  slova;  to  jediné  dobře  vím,  že  jsem  pořád  mlčela, 
ať  si  říkali  co  říkali.  Páter  Dominik  byl  také  při  tom  a  mluvil  tíce, 
než  oba  druzí  přítomní  páni,  a  všelijakou  řečí,  že  bych  nebyla  ničemu 

rozuměla,  ani  kdy  bych  byla  bývala  při  zdravých  smyslech Páter 

Dominik  opět  mě  odvedl  do  zahrady  ....  Nazejtří  přišel  ke  mně  zase, 
přinesl  několik  hrstí  stříbrných  peněz,  vysypal  mi  je  všechny  do  klína 
ale  poručil,  abych  i  s  dítětem  v  tom  okamžení  opustila  zahradu  klá- 
šterní, i  město  i  okolí,  postihnouli  mě  tu  někde  ještě  zejtra,  že  bude 
se  mnou  zle.  Za  chvíli  naložili  mě  do  bryčky,  a  ta  se  mnou  jela  až 
do  večera  do  samých  hor  a  lesův.  Přenocovali  jsme  v  osamělé  hospodě 
na  silnici.  Ráno,  když  jsem  se  probrala  ze  mdloby,  bryčka  byla  pryč 
a  já  se  svým  dítětem  stála  v  daleké  cizině  sama.  Žila  jsem  z  peněz, 
které  mi  dali  s  sebou.  Když  došly,  bloudila  jsem  světem  po  žebrotě. 
Po  roce  stočila  jsem  se  zase  do  zdejší  krajiny.  A  tu  jsem  od  cizích 
lidí  zaslechla,  že  několik  měsícův  před  tím  zemřel  jeden  ze  zdejších 
klášterníkův,  jenž  prý  se  zbláznil  proto,  že  na  něho  padlo  podezření, 
jako  by  byl  býval  otcem  mého  dítěte.  Páter  Karel  mu  říkali.  Pamatuji 
se,  že  jsem  to  jméno  zaslechla  i  v  onom  výslechu  klášterním.  Ale  při 
spasení  své  duše  přísahám,  já  jsem  o  tom  pánu  ani  nejmenší  věc  ne- 
pověděla; já  ho  jakživa  ani  neznala.  Teď  po  roce  ovšem  jsem  se- 
znala, že  jsem  tenkráte  chybila,  poněvadž  jsem  mlčela.  Nemohla  jsem 
mluviti,  jednak  slabostí,  jednak  ustrašením  z  těch  pánův,  a  konečně, 
která  pak  ženská  bude  k  takovým  otázkám  odpovídati?  To  jest  celé 
mé  provinění,  celý  mí^j  hřích.  Ale  větší  hřích  zajisté  má,  kdo  z  mého 
mlčení  nějaké  podezření  proti  páteru  Karlovi  vyvodil.  To  všechno, 
prosím  vás,  řekněte  paní  babičce.  Zaslechla  jsem  od  těch  čas,  že  ona 
toho  pána  od  mladosti  dobře  znala  a  že  jeho  smutný  konec  jí  velmi 
bolestně  šel  k  srdci.  Dávám  svědectví  pravdě,  ovšem  velmi  pozdě!  — 
I  obrátila  se  a  tak  rychle,  jak  jen  o  své  bolavé  noze  mohla,  kulhala 
k  lesní  houšti  nad  kapličku.  Ještě  za  ní  volám:  A  co  se  stalo  s  dí- 
tětem ?  —  Však  ona  už  ani  se  neohlédla  a  zmizela  v  roští .  .  .' 


Digitized  by  V:íOOQIC 


i!- 


Xj 


i012  -í^'  SchiUe: 


„A  toto  všechno  l>abička  i  vy  s  pantátou  jste  věděli  už  tenkráte, 
když  jsem  tu  bydlil!  Ovšem,  co  byste  o  takových  věcech  byli 'mluvili 
s  námi,  dětmi !  Ale  snad  se  nemýlím,  domnívámli  se,  že  babička  hlavně 
z  této  příčiny  pak  uvedla  pátera  Dominika  při  závěrečné  slavnosti 
klášterní  do  onoho  neslýchaného  a  veřejného  zahanbení." 

„Tyto  zprávy,  podané  o  něm  Barčou,  ovšem  především  přiměly 
babičku  k  tomu,  že  proti  němu  takovým  pokořujícím  spňsobem  vy- 
stoupila. Však  mimo  to  mrzelo  ji  také  už  dávno,  že  od  něho  berou 
původ  sv^  pověsti,  jako  by  neuměla  latinsky.  To  bylo  pohanění,  jediné 
ze  všech,  kterého  nestrpěla.  Zjednala  si  sama  skvělé  dostiučinění." 
„O  Barči  pak  opravdu  nebylo  dále  žádného  slechu?" 
|:  „Můžete  si  pomysliti,    že  po  důležitém  vypravování,  s  kterým  od 

h\  Boží  vody   přišel  Šebesta,   babičce  velice    záleželo    na  tom,    aby  s  tou 

;!- .  ženskou   sama   mohla   se    sejíti.     Proto   i  jeho    i  pantátu    opět  a  opět 

^  v.  vyslala,  aby  ji  vypátrali  a  přivedli.  Však  oba  napořád  vraceli  se  s  ne- 

.;  pořízenou.  Švédské  bašty  byly  opuštěny,  Barča  jako  by  byla  s  povrchu 

^-  zemského  zmizela.  Nikde  ani  nejmenší  stopy  po  ní." 

„A  nedověděl  se  páter  Dominik,  co  Barča  o  něm  babičce  vzkázala?" 
•   '  „Přišel  si  pro  to  sám." 

,  ■■:'  '    „Ještě  jednou  přišel  k  babičce  .  .  .V" 

;■  „Ano.     A  sice  velmi    brzy.     Po  oné    příhodě,    když   jej  babička 

i      .  před  celým  studentstvem  a  tolika  vzácnými   hostrai  byla  svou  známostí 

^  latiny  zahanbila,  asi  čtrnáct  dni  nebylo  o  něm  pranic  slyšeti.  Jako  by 

iv  byl    do  vody  zapadl.  —  Nevycházel    na  víno,    neodjel   na  cesty,   nese- 

:  stupoval  do  zahrady.  Florián  vypravoval,  že  se  zavřel  a  nepřichází  ani 

[-  k  společnému  stolu.   Když  prý  mu  ten  kousek  jídla  přinese  do  pokoje, 

,^;  že    bud   se    sklopenou  hlavou  přechází  mezi  dveřmi  a  oknem,    aneb  že 

1^  sedí  u  stolku  a  i)řebírá  se  v  nějakých  drobných  papírech.  Čím  vlastně 

''.  po  ten  čas  se  zabýval,  vyšlo  brzo  na  jevo.    Bylo  k  večeru  po  parném 

sríwiovém    dni.     Déti    ještě   byly    někde    za   městem,    pantáta  obcházel 

mezi  známými  svou  výroční  pouť  Mariánskou  do  Staré  Boleslave ;  seděla 

jsem  sama  před  domem  na  velikém  kameni.  Tu  slyším  za  sebou  v  uličce 

těžké  kroky  a  než  jsem  se  ohledla,  stál  přede  mnou  —  páter  Dominik. 

Ptal    se,   jestli   paní   babička  doma,    a  prosil,    abych  jej  u  ní   ohlásila. 

V  okamžení  vrátila  jsem  se  pro  něho.  Babička  mlčky  přisvědčila,  abych 

jej  přivedla.     Ještě  jsem  zahledla,   jak  on  pokorně    stanul   podle  dveri 

a  ona  stojíc  před  obrazem  pátera  Karla   mlčky  mu   pokynula  k  blízké 

stolici.  Odešla  jsem  .  .  .  Druhá  návštěva  pátera  Dominika  v  babiččině 

l)okoji  trvala    o    něco    déle   než  j)rvní.     Profesor  odcházel   už  za  šera, 

zvolna,   vážně,    s    tváří    skorém    radostně  vzrušenou.     Velmi  vlídně    ba 

uctivě    pozdravil  mne  a  pantátu,    když  jsme   v  domovní  chodbě    s   ním 

se  setkali.     S])ěchali   jsme    k  babičce,    plni  zvědavosti,    co    se   to  dnes 

přihodilo.    Babička,    ruce  na  prsou  sepjaté,    stála  před  obrazem  pátera 

Karla  v  zamyšlení  tak  hlubokém,  že  ani  sobě  nevšimla  našeho  příchodu. 

,Konečnč  jsi  zvítězil  nad  svým  nepřítelem,*  pravila  nepohnutě  pohlížejíc 

k  obrazu.  , Památce  tvé  dostalo  se  konečně  dostiučinění  i  od  toho,  jenž 

tvou  zkázou  byl  vinen.   Duch  tvůj  jost  smířen,  odpouštím  za  tebe  i  za 

sebe  I  Díky  tobě,  bože,  že  jsi  mi  dal  dočkati  se  této  hodiny!'  I  sklesla 

na  kolena  v  modlitbě.     Poklekli  jsme  s  ní.     Tu  teprve  postřehla    naší 


Digitized  by  V:íOOQIC 


LoHnshá  babička,  1013 

přítomnost.  Pak  usedla  v  koutku  a  podala  mi  hrst  sviuutých  papirkův, 
abych  jí  to  přečtla.  Páter  Dominik  s  nimi  schválné  přišel.  Mel  zmotané, 
nejasné  písmo.  Čtla  jsem  velmi  zvolna.  Trvalo  dlouho,  než  jsme  byli 
se  vším  hotovi.  Babička  naslouchala  mlčky  až  do  konce.  Pak  hluboce 
jsouc  dojata,  žádala,  abychom  ji  zůstavili  o  samotě,  že  nechce  dnes  už 
o  ničem  s  nikým  mluviti.  Snad  vás,  pane  .  .  .  také  bude  zajímati 
obsah  oněch  papírkův.  Jsou  zde  ..." 

A  nežli  jsem  panímámu  ujistil,  s  jakou  dychtivostí  toužím  na- 
hlédnouti do  vnitra  onoho  podivného  člověka,  jenž  za  krátkou  dobu 
mého  někdejšího  pobytu  v  tomto  městě  i  v  mysli  mé  způsobil  neshla- 
ditelný  dojem,  už  vyňala  zpod  knih  v  babiččině  pozůstalosti  balíček 
sežloutlých,  po  kraji  natrhaných  roztřepených  listův  a  vložila  je  do 
nastavených  rukou  mých.  „Máte  chvilku  co  číst,'*  pravila,  „zatím  ohlednu 
se  po  domácnosti.*  A  nechala  mě  samotná. 

Přisedl  jsem  spěšně  ke  stolu  a  rozevřel  balíček.  Na  prvním  listo 
poznal  jsem  ruku  pátera  Dominika.  Bylo  to  ono  nepěkné,  všelijak 
skroucené  písmo,  nad  nímž  jsem  se  zarazil,  když  před  devatenácti 
lety  jsem  je  spatřil  po  prvé.  Nyní  zamyslil  jsem  se  nad  ním  opět,  ale 
tenkráte  pro  jeho  obsah.  Na  prvním  listě  stála  slova: 

„Několik  vzpomínek  z  fiešf ústného  života." 

Dále  probíral  jsem  lístek  za  lístkem.  Zněly  následovně: 

„Roku  1804 ;  dne  24.  června.  Kéž  bych  byl  raději  zůstal  v  Praze. 
Nebo  kéž  bych  raději  mohl  odtrhnouti  se  odtud,  zajeti  někam  daleko 
do  světa  a  nenavrátiti  se  sem  už  nikdy!  Co  ta  hledám?  Spatřil  jsem 
ji  dnes  opět,  procházela  se  v  zahradě  mezi  růžemi,  jest  krásnější  ne/li 
ony  všechny,  krásnější  než  byla,  když  jsem  ji  před  dvěma  měsíci 
viděl.  Ale  tím  hůře  pro  mne.  Její  spanilost  jest  mé  neštěstí,  má  zá- 
huba. Musím  ji  milovati  každým  dnem  více,  musím  po  ní  toužiti  s  při- 
bývajícím žárem  své  beznadějné  lásky.  Proč  jsem  tak  ošklivý?  .  .  . 

Napsal  jsem  to  slovo,  které  tak  dlouho  myslí  mou  bolestně  zní 
a  všechen  mladý  život  můj  otravuje.  Hledím  na  ně,  trnu  pod  jeho  tíží, 
chvěju  se  pod  ostnem  jeho  ještě  více,  než  pokud  jsem  si  je  toliko 
myslil,  ale  nikdy  posud  nedomyslil!  Napsané  teprva  vypadá  hrozně. 
Mračí  se  na  mne  ještě  odporněji,  než  má  tvář  v  zrcadle.  .  .  . 

Nikdy  posud  jsem  neměl  ani  tušení  ani  ponětí  onoho  neštěstí, 
kterému  vstříc  žije  člověk  ošklivý.  To  pocítí  a  pozná  v  celé  velikosti 
jeho  teprv,  kdo  miluje  .  .  .  Polovici  svého  jmění  dal  bych  za  malou 
část  oné  úhlednosti  a  lahody,  kterou  její  oko  a  snad  už  i  srdce  jímá 
onen  chudý  mladík  z  protějšího  domku.  Však  nepovolím,  neustoupím  mu. 

1804;  dne  28.  června.  Přidružil  jsem  se  k  ní  ráno  na  ulici, 
když  šla  se  svým  otcem.  Byl  jsem  rád,  že  nešla  sama.  Bud  bych  se 
nebyl  ani  odvážil  přiblížiti  se  k  ní,  nebo  bych  jí  byl  veřejně  sklesl 
k  nohám.  Chlad  noční  vane  ke  mně  otevřeným  oknem  ze  zahrady,  ale 
nemůže  přitlumiti  oheň,  jenž  se  vzňal  v  mých  žilách,  když  jsem  kráčel 
podle  té  božské  bytosti  .  .  .  Marie,  Marie,  nevíš,  jaká  muka  mě  tráví 
při  tvé  chladné  zdvořilosti,  při  tvé  ledové  kráse.  Vždyť  vím,  že  z  tvých 
očí  dovede  také  vyšlehnouti  vřelost  a  vroucnost  citu.  Nediv  se,  že 
stopuji  tvé  pohledy  po  protějším  přízemí.  Aspoň  vím,  že  dovedeš 
býti  netoliko  krásnou,  nýbrž  i  milostnou.  (Dokončení.) 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1014  J'  Kořenský. 

Smrt  a  závěť  J.  Barrandea. 

^án  můj  nebe  mi  ukázal,  půjdu  za  ním." 

TaC  jsou  slova  zvěčnělého,  jež  posledně  promluvil,  umíraje 
daleko  od  vlasti  své,  vzdálen  i  od  české  země,  jež  mu  byla  druhým 
domovem  a  k  níž  lnul  srdcem  dětinným.  Hluboký  žal  pronikl  myslí 
oddaných  jeho  přátel  a  ctitelů  vědeckých  i  všech,  kdož  bývali  jemu 
na  blízku,  když  neblahá  došla  zvěst,  že  veliký  zemězpytec,  Joachim 
Barrande,  učenec  jména  nejslavnějšího,  dokonal  pozemskou  pouť.  Odešel 
brzy  za  „pánem  svým"  jakožto  sluha  nejvěrnější,  jemu  z  celé  duše 
oddaný,  v  němž  zase  pán  měl  rádce  i  přítele  nejmilejšího. 

„Jako  král  vypadá  princ  můj  vznešený,"  napsal  Barrande  o  hra- 
běti Chambordovi,  i>odávaje  o  balsamovaném  těle  jeho  zprávu  do  Prahy. 
„Jsem  trochu  unaven.  Bůh  s  Vámi.  Oddaný  Barrande."  To  byl  poslední 
list,  který  do  milé  Prahy  odeslal.  Potom  těžce  se  roznemohl  a  skonal 
v  pátek  dne  5.  října  o  druhé  hodině  odpoledne.  Klidné  bylo  žití  jeho, 
klidně  se  světem  se  rozžehnal.  Věčnou  paměť  zanechal  po  sobě  světu 
učenému,  národ  pak  český  nepřestal  by  ho  ctíti  a  velebiti  již  proto,  že 
jsa  nadšen  pro  slávu  vlasti  naší  vědeckými  pracemi  svými  učinil  ji 
zemí  klasickou,  vynesl  z  jejích  útrob  svědky  dávného  pravěku  a  objasnil 
minulost  jejich  světlem  svého  prozíravého  ducha. 

„Pokládám  se  za  šťastna,"  napsal  mi  před  lety  vzdávaje  mi  neza- 
sloužený dík  za  mou  stať,  v  Osvětě  o  něm  uveřejněnou, ')  „pokládám  se 
za  šťastna,  že  jsem  byl  z  daleké  ciziny  povolán,  abych  odkryl  alespoii  část 
těch  vědeckých  pokladů,  jichž  prozřetelnost  božská  tolik  v  Čechách  rozsila." 

Prohledávaje  tajeplné  folianty  českých  skalin  a  českých  hor,  vy- 
nesl na  světlo  přehojně  pokladův  oněch  ze  zašlého  světa  silurského  a 
slávu  svého  jména  sloučil  se  jménem  Čech  pro  všecky  časy.  Proputuj 
paleontologická  musea  evropská  i  jiná  ve  všech  světa  krajích,  a  všudy 
pozdraví  tě  jméno  české  dědiny,  kdykoli  zadíváš  se  v  mumie  vyhaslého 
života  silurského,  jímž  Barrande  téměř  nový  život  vdechl,  minulost 
jejich  v  přítomnosti  zobraziv.  Pozdraví  tě  snad  i  jméno  zkamenělého 
pamětníka,  jež  mžikem  uvede  tě  v  dějiny  tvé  rodné  vlasti,  mluvíc 
k  tobě  hlaholem  slovanským,  českým.  Zářiti  bude  oko  tvé  a  zaplesáš 
v  radostném  rozechvění,  čta  ve  vědeckých  sbírkách  geologických,  třebas 
na  pevnině  americké  nebo  na  kontinentě  australském,  nápisy:  Vlastu 
Bohemica,  decora,  superba.  Sláva  Bohemica,  Šárka  infelix.  Panenka 
rara,  Tetinensis  a  t.  d. 

Slavná  díla  Barrandeova  vesměs  vypučela  ve  vlasti  naší,  poslední 
pak  dílo  jeho  Áccphalés,  nový  to  přírostek  veliké  té  duševní  stavby 
v  české  pánvi  silurské,  svědčí  zvláště  o  lásce  velikého  muže  k  rodné 
zemi  naší.  Mnohé  rody  a  druhy  zkamenělin  po  tu  dobu  nepopsanj-ch 
pokř-til  zvěčnělý  jmény  slovanskými,  českými,  nedbaje  ani  usnesení 
mezinárodního  kongrcssu  zemězpytcův  v  Boloni  roku  1881  a  bráně 
se  veřejným  protestem  (Protestation  au  sujet  de  la  nomenclaturc, 
p.  XXXI,  Extraits,  Acéphalés)  proti  skracování  vědecké  volnosti. 

')  Joachim  Barrande  a  jeho  díla,  v  Osvětě  1879,  ve  kteréžto   stati    nigde 
čtenář  bližší  zprávy  o  tomto  znamenitém  muži.  Red, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Smrt  a  závéť  Joachima  Barrandea.  1015 

Řecká  nebo  latinská  jména  gener  a  druhů  hledíc  k  diagnose 
zkamenéliu  neznamenají  druhdy  nic,  co  by  bylo  vodítkem  k  snadnějšímu 
určení.  Ba  mnozí  přírodozpyte!  zúmyslně  odchýlili  se,  rozdávajíce  pří- 
rodninám vědecká  jména,  od  významů,  jež  by  mohly  přivoditi  domnělý 
charakter  toho  neb  onoho  druhu  a  rodu.  To  na  paměti  maje  pojme- 
noval Barrande  nová  genera  zkamenělých  měkkýšů  mnohdy  i  žertovně : 
statné  mušli  z  Lochkova  dostalo  se  jmcna  Pantáta  regens^  jiná  nazvána 
jest  Maminka  rarissima,  něžnější  Dceruška  pr hnula  a  m.  j. 

Život  slavného  Barrandea  posvěcen  byl  práci.  Odloučen  od  hluč- 
ného světa  a  žádných  společností  nevyhledávaje,  žil  v  ustavičném  ba- 
dání paleontologickém.  V  sebe  uzavřen  dokonával  své  monumentální 
dílo  Systéme  SUurien  du  centre  de  la  Bohéme,  jež  jest  epochálním 
zjevem  v  literatuře  zemězpytné,  před  námi  i  za  naší  doby  dílo  toho 
druhu  největší  a  vyšlé  z  ruky  jediného  člověka.  Heroické  práce  takové 
jinde  bývají  účastni  celí  sborové  odborníků,  sestupujíce  se  v  učené 
společnosti:  on  však  sám  jediný  ruku  k  dílu  přiloživ  téměř  samého 
konce  dospěl  po  neúmorné  činnosti  padesátileté.  Ve  hlubokých  studiích 
zbělely  vlasy  jeho,  uběhla  osmdesát  a  tři  léta  věku  jeho,  a  on  stále 
u  skrovného  stolku  sedávaje  pracoval  o  závěrečném  kameni,  jenž 
korunovati  měl  podivuhodné  jeho  dílo.  Však  žel,  toho  slastného  oka- 
mžení se  nedožil,  by  zvolati  mohl:  Dokonáno  jest!  Jen  málo  zbývalo 
ještě,  a  byl  by  uzřel  tištěné  ukázky  závěrečných  prací  o  proslaveném 
útvaru  silurském  české  země. 

Jsa  mysli  velice  zbožné  a  poslední  věci  člověka  stále  na  paměti 
maje,  kdykoliv  na  cesty  se  ubíral,  ukládá  val  svoji  závěť  na  místo 
bezpečné.  „Tamo  jest  poslední  vůle  má,"  říkával  ke  své  hospodyni.  Za 
svého  života  nikdy  nestonával  a  snad  kromě  kašle  žádné  jiné  nemoci 
nepoznal,  živ  jsa  nejvýše  střídmě  a  odměřeně.  Nějaký  domácí  lék,  od- 
danou hospodyní  podávaný,  lehkou  churavost  obyčejně  brzy  zahnal, 
jindy  pak  zvěčnělý  léčiti  se  dával  homeopaticky. 

Poslední  dobou,  kdy  nemoc  hraběte  Chamborda  stále  se  zhoršo- 
vala, také  Barrande  mnoho  vytrpěl  pro  vroucně  milovaného  pána,  a 
jednou  vraceje  se  z  obvyklé  procházky  po  Smíchově  i  mdlobami  se 
potácel.  Když  pak  nastoupil  cestu  do  Frohsdorfa  k  umírajícímu  Cham- 
bordovi  a  na  zámku  jeho  jakožto  vykonavatel  závěti  svého  pána 
prodléval,  náhle  tam  onemocněl  a  také  zemřel.  I  pochován  jest  na 
tamějším  hřbitově. 

Když  přišla  zpráva  o  smrti  jeho  do  Prahy,  každý  žádostiv  byl 
zvěděti,  co  asi  se  stane  se  znamenitými  originály  silurských  zkame- 
nělin, jež  zobrazeny  jsou  v  jeho  proslulém  Systému.  ByloC  zasvěcencům 
známo,  co  pokladů  kollekce  Barrandeovy  v  sobě  chovají.  Srdce  moc- 
něji nám  bušilo  v  těle  při  pomyšlení,  kam  by  tyto  drahocenné  poklady 
přijíti  mohly.  S  rozechvěnou  myslí  očekávali  jsme  příchod  bratra  učencova 
pana  Josefa  Barrandea,  který  dostav  zprávu  o  smrti  bratrově  byl  se 
z  Francie  odebral  do  Frohsdorfa  a%odtud  i  do  Prahy  zavítati  měl. 
A  již  ve  středu  dne  17.  října  ráno  dopřáno  nám  štěstí  šířiti  tu  pře- 
radostnou  novinu,  že  slavné  sbírky  Barrandeovy  i  s  knihovnou  jeho  od- 
kázány jsou  Českému  museu! 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1016  F.  Zákrojs: 

Vo* tklivé  závěti  mluví  zvéčnělý  asi  v  tato  slova:  „Učinil  jsem 
úkolem  svého  života,  prozkoumati  předvěkou  faunu  českou.  Ovšem 
bylo  mi  se  odříci  mnohého,  jen  abych  sbírky  své  rozhojniti  mohl. 
Avšak  činil  jsem  to  milerád.  Ted  odkazuji  je  Českému  museu:  z  české 
země  pocházejí,  české  zemi  nechť  náležejí." 

Královský  věru  dar!  Tak  jen  srdce  vznešené  zachovati  se  mohlo 
k  naší  vlasti,  nechtějíc  matce  zemi  urvati  dítě  od  prsou  a  v  jiný  kraj 
zanésti,  co  jest  jí  tak  drahé  a  vzácné  a  čeho  ani  zlatem  vyvážiti  nelze. 

Joachim  Barrande  jakožto  pravý  učenec  nevyhledával  slávy  a  od- 
měny světské.  Vyznamenáními  byl  zasypán,  a  málo  kdo  ví,  že  není  snad 
řádu  evropského,  by  jím  Barrande  nebyl  oslaven.  Naše  Praha,  chtíc 
vzdáti  povinný  hold  uctivosti  svému  veleučenému  obyvateli,  již  před 
několika  lety  zvoliti  jej  chtěla  čestným  občanem.  I  vyslána  jest 
deputace  skládající  se  z  pánův  prof.  Krejčího,  prof.  Kořistky  a  Šáryho, 
by  Barrandea  o  tom  zpravila.  On  velice  jsa  dojat  nabízenou  poctou, 
odpověděl:  „Ctění  pánové,  miluji  českou  Prahu  jakožto  svou  druhou 
vlast  a  honosil  bych  se  tímto  vyznamenáním.  Avšak  dle  zákonů  fran- 
couzských musil  bych  se  vzdáti  dříve  státního  občanství  francouzského, 
chtěje  státi  se  občanem,  třeba  jen  čestným,  v  jiné  zemi.  Já  však  chci 
zůstati  Francouzem  a  zemříti  jako  Francouz." 

Výtečný  syn  velikého  národa  svým  dědicem  učinil  český  národní 
ústav,  odkázav  mu  neocenitelné  ovoce  svojí  půlstoleté  píle.  Postavil 
se  tím  v  nejpřednější  řadu  velebených  jeho  dárců  —  a  rin  jeho  září 
tím  skvěleji  v  době,  kdy  země  naše  zakouší  tolik  mrzkého  nevděku 
ba  zjevného  nepřátelství  od  svých  rodných  synů  německého  jazyka, 
na  jichž  hlavy  závě£  šlechetného  Francouze  před  celým  vzdělaným 
světem  shrnuje  řeřavé  uhlí. 

Česká  Praha  zajisté  náležitě  oslaví  velkodušnost  nezapomenutelného 
Joachima  Barrandea,  český  pak  národ  žehnaje  jemu  za  dar  světový, 
zbuduje  mu  památník  ve  svém  vděčném  srdci!  Josef  Kořenský. 


Divadelní  rozhledy. 

Podává 

František  Zákrejs. 

(Pokračování.) 

]  námému  historikovi  slovanských  literatur  vidělo  se  pronésti  o  našem 
písemnictví,  že  prý  jest  jakýmsi  duchovním  odnožem  literatury 
německé.  Muž  ten  žije  vzdálen  od  nás,  a  takž  mu  v  tó  vzdále- 
nosti naše  věci  připadají  malé.  Faktum  pouze  jest,  že  s  ně- 
meckým písemnictvím  sdílíme  osudnou  vadu,  která  pošla  z  toho, 
že  se  zanášíme  příliš  četnými  literaturami,  novověkými,  antickými, 
orientálními,  literaturami  všech  možných  kulturních  jazyků.  Vadou 
tou  míním  kaleidoskopickou  rozplizlou  mnohosměrnost,  jež  cizohlasými 
ozvěnami  samorostlý,  národní  ráz  slovní  uměny  přehlušiti  se  snaží. 


Digitized  by  V:íOOQi6 


Divadelní  rozhledy.  1017 

Proč  se  toho  dotýkám?  Z  nahodilé  pohnatky,  že  jsem  nucen  tuto 
staf  nynějších  svých  rozhledů  počíti  delší  vložkou.  Čtenář  uhodne 
příčinu.  Na  jevišti  Nového  českého  divadla  objevila  se  v  poslední  době 
původní  novinka,  jejíž  dojem  k  zevrubnějším  úvahám  vybízí. 

Julius  Zeyer,  její  spisovatel,  který  se  z  nezlomného  přesvědčení 
ke  kapriciosní  družině  romantiků  přihlásil  a,  jak  to  skorém  romanti- 
kovou povinností  jest,  ve  formy  zašlých  literárních  období  obdivu- 
hodně vžíti  se  umí,  vystoupil  posud  před  obecenstvo  divadelní  s  dvěma 
hrami  zcela  kontrastujících  druhův,  a  přece  v  tom  ohlede  spolu  spří- 
zněných, že  vytvořeny  jsou  v  duchu  modernímu  názoru  již  více  méně 
cizím.  Starou  historii  nepředstihl  své  románské  vzory,  a  tudíž  po- 
strádá tato  fraška  hlubšího  literárního  významu.  Neboř,  i  ve  vývoji 
slovesností  pronikají  toliko  dokonalejší  a  životnímu  boji  přizpůsobenější 
útvary. 

Avšak  veršovaná  dramatická  báseň  Sulamit,  jest  velikým  opakem 
Staré  historie  i  co  do  ceny,  poněvadž  si  v  ní  Zeyer  prese  vši  nápadnou 
vůli  nápodobiti  nemálo  počíná  originálně,  originálně  v  obojím,  v  choulo- 
stivém i  v  pochvalném  smyslu,  ale  tak,  žeť  exotické  zvláštnůstkářství 
tlumí  samostatná  tvůrčí  síla.  Náš  romantik  chce  býti  imitatorem,  jeho 
dílo  zřejmě  prohlašuje  se  za  variaci  starobylé  melodie,  leč  právě  proto 
se  jaksi  méně  tážeme,  jak  se  má  k  jiným  práčem  téže  látky,  ku  př. 
k  Salamitě  Františka  Keima.  Předpokládámeť  zcala  bezpečně,  že  ho 
k  dílu  nadchla  biblická  Píseň  písní,  toto  skvostné  embryo  dramata 
mystického  a  dramata  mystikův,  a  jaksi  méně  než  jindy  vadí  nám,  že 
postavy,  situace  i  mluva  zde,  tam  i  onde  do  ucha  šeptají  názvy  a  jména : 
Písmo,  Kalidasa,  Sofokles,  Blíženci,  Bouře,  Byron,  Tieck  atd.  Zbraň, 
která  nám  tyto  námitky  vyráží,  jest  přirozená,  jest  ta,  že  romantik 
Zeyer  jest  básníkem  čarokrásna,  což  se  u  něho  nejeví  tak  mocně  tím, 
že  báseň  v  celek  slíti  pomáhají  nejrůznější  živlové  (tajemný  pandae- 
mouismus,  dráždivý  mysticismus,  půvab  mythologie,  záhadné  jinotaji- 
telství),  nebo  že  čarodějný  ?jev  (lidumilný  anděl  Anpiel)  zavíjí  osnovu 
hry  a  její  čarodějný  obrat  (spodobením  bratří  Salomona  a  Benaje) 
způsobí,  nýbrž  ponejvíce  tím,  že  Zeyer  k  nám  mluví  a  pěje  řečí  rozkošně 
kouzelnou,  nádherně  barvitou  a  víc  než  blysknavě  duchaplnou,  řečí 
líbezně  důmyslnou.  V  jeho  slovníku  nalézají  se  nejpůvabnější  slova, 
která  svítí,  září,  oslňují,  a  vše  zní  tak  bohatě,  že  se  nám  zřídlo  to 
zdá  nevyčerpatelným.  Plujeme  v  bezmezných  oblacích  romantiky  mezi 
jejími  oslňujícími  nesčíslnými  hvězdami.  Zde  příklad  ze  7.  scény 
2.  jednání: 

Otrok.         Zde,  pane  můj,  je  děva  Sulémská. 
Benaja.       To  paprsek  je  v  noci  divých  chmur ! 

(Mlčeni.  Lťvňna  pod  závojem  kráfí  pomahi  ku  předu.) 

Lernna.      Kéž  jak  ten  závoj  stín  mne  halí  hor! 

Kdy  opot.  pnstin  vonný  večere, 

k  tvým  tichým  hvězdám  o(M  pozvednu? 
Gamaliel.  Tam  stojí  král  a  lepá  Lilitha 

na  líc  tvou  schýlenou  se  upíra 

jich  sor. 
Levíma.  Ubohé  srdce,  tiše  buď. 

Gamaliel.   Proč  kráčíš  bázlivě?  Buď  zmužilá. 


Digitized  by  V^OOQlC 


1018  F,  Zákr(3s: 

Levóna       (tiSe).  Kéž  křídla  lioluhice  měla  bych! 

Jak  odlétla  bych,  hledající  klid! 
Jienaja.      Jak  vrba  stojí,  která  kloní  se 

nad  tftní  voď.  Kéž  slyším  její  hlas ! 
Salomon.    Má  laň!  Má  laní  Ó  marné  doufáni! 

Jsomt  cizí  pro  ni  jak  pro  ostatní! 
Lilitha.       (Btration).  Chci  vítat  ji;  mne  trápí  mlčení, 

jež  nejhlasnějším  jesti  obdivem. 

(Nahiin.)  Buď  v  domě  svého  pána  zdravena. 

Pojď  blíže,  otvírám  ti  nárnč  svou, 

chci  sestrou  tobě  být.  Pozvedni  zrak  — 

(Zvedne  jí  závoj.) 

(Stranou.)  Je.  krásná  věni  jako  Afttartél 
Benaja       (pHbiíží  se  o  krok).  Ó  ty,  jež  jako  ranní  zora  jsi 

tak  |>wrrt6»rt,  jak  luna  velebná. 

jak  slunce  cistu,  vzhledni,  Levóno! 
Levóna.      Proč  jeho  hlas  nebudí  ozvěnu 

dnes  v  srdci  mém?  To  královský  je  nach 

co  chmurně  tak  se  vkládá  mezi  nás?  — 

Ale  stĎjte  tu  také  příklady  jiné,  filosofující  mluvy.  Z  první  scény 
třetího  jednání: 

Benaja.      .  .  .  Kde  luzné  zjevy  jsou, 

jež  jindy  vzduchem  míhaly  se,  když 

mi  teskno  bylo  na  horách  a  když 

jsem  hudbu  hlasů  jejich  slyšet  chtěl? 

Je  pro  mne  němá  celá  příroda! 

A  přece  Aňpiel  mne  poučil, 

že  sestrou  je  mi  hvězda,  bratrem  strom! 

Vždyf  pozůstává  tato  ruka  zde, 

již  vzhůru  vznáším  v  těžkém  bolu  svém, 

přec  z  týchže  látek  jako  kmitavá 

ta  hvězdění  na  nebi  blednoucím, 

a  přes  to  vše  necítí  bolest  mou! 

Ač  s  celým  širým  tvorstvem  jedno  jsem, 

juž  přece  nemám  těšitele  víc! 

Z  2.  scény  téhož  jednání: 

Anpiel.       Jest  smyslů  zmatek,  bezdná  prázdnota, 
ta  trhá  k  sobě  věčný  žití  proud, 
chtíc  nasytit  své  věčně  hluché  nic. 
Tot  osudná  jest  válka  pohlaví. 
Vždy  z  miliijicich  jed^n  obět  jest. 

Ideu  dramatické  báchorky  Sídamity  tvořiti  chce  mystika  lásk}'. 
Proč  jest  jeden  krásnou,  kouzlem  lásky  uchvácenou  dívkou  (Levónon) 
nevýslovně  milován  a  druhý  nic?  Nemilovaný  (Benaja)  stane  se  kou- 
zelnou mocí  bratru  roven  podobou,  hlasem,  vším,  ale  tajemná  síla  dívčí 
lásky  odmítá  jej,  jeho  sliby,  prosby  i  hrozby  a  klesá  j)řed  kouzelnou 
mocí,  kterou  ji  k  sobě  poutá  vyvolenec  srdce.  Matce  (Batšévé)  jest 
jeden  syn  (Řalomón)  právě  tak  milý  jako  druhý  syn  (Benaja),  leč 
milující  dčvé  nikoli.  Matčino  srdce  může  více  dítek  stejně  vroucné 
milovati,  ale  dívčino  srdce  zná  jenom  jediného  milence,  jenž  jest  ji 
alfou  a  omegou  života.  Nad  dívčiným  srdcem  nemá  ni  nadsvětnf  síla 
(Anpiel)  moci.  Nemilovaný  může  milovanému  odníti  trůn,  národ,  harém 
(zosobněný  Lilithou),   málem  i  život,    ale  milujícího  srdce  dívčina  (ani 


Digitized  by  V:íOOQIC 


IHvadelni  rozhledy.  1019 

matčina)  mu  neodejme.  Nešťastny  v  lásce  (Benaja)  bezvinně  stane  se 
vinnikem  a  očití  se  v  nebezpečí  státi  se  i  bídným  zločincem,  ale 
milovaný  (Salomon),  byť  byl  i  ženkylem  a  špatným  bratrem,  třeba 
přede  tváři  smrti  zůstává  šťastným,  zůstává  králem.  Náruživost  lásky 
otravuje  nešťastného  v  lásce,  sedícího  na  trůně,  náruživost  lásky  na- 
stoluje šťastného  v  lásce.  Ironie  osudu  jest  největším  čarodějem  a  my- 
stikem lásky. 

Básník  vynutil  si  svojí  romantikou  čestného  vítězství,  ale  na  poli 
bitevním  zůstali  mrtví  a  ranění.  Vinou  romantiky.  Avšak  hleďme  k  vadám, 
nespouštějíce  přednosti  se  zřetele.  Ovšem  tážeme  se,  jak  může  krkavčí 
matka  (Batšéva)  své  dítko  (Benoju),  které  záhubě  v  obět  vydala,  později 
milovati  tou  měrou  jako  dítko,  které  láskou  zahrnula;  leč  romantik 
odpovídá:  Stará  matka,  svědomím  napravená,  jinak  miluje  než  mladá, 
a  co  nám  zbývá,  než  abychom  mu  chtíce  nechtíce  připustili,  že  to  po 
romanticku  jest  možno,  a  libovali  si :  „Jen  když  jinak  povahy  jsou 
kresleny  důsledně!"  Ovšem  se  pozastavujeme,  proč  tříaktová  Sulamit 
má  rozvleklou,  nedramatickou,  skoro  zbytečnou  předehru,  prvním  jed- 
náním nazvanou,  ale  ihned  raději  se  jmeme  chváliti  technickou  obratnost 
autorovu  prokázanou  tím,  že  mezi  jednáními  nemění  dějiště  a  výstupy 
do  sebe  vetkává.  Ovšem  zarážejí  nás  některé  jazykové  poklesky,  ale 
ihned,  z  hlubokosti  své  těžkosti  voláme  a  vzdycháme :  „Kéž  by  všichni 
naši  spisovatelé  aspoň  podobně  studovali  svou  mateřskou  mluvu  !**  Na 
konec  pak  přece  jenom  želíme  toho,  že  básník  tak  povolaný  jako  Zeyer 
oddává  se  experimentům,  experimentům  to  sice  vyššího  řádu,  ale  přec 
jenom  experimentům,  kterými  se  rozervaná  mnohosměrnost  naší  pro- 
dukce stále  více  zvětšige. 

Tím  nechceme  nikterak  říci,  že  naše  literatura  nestojí  na  velmi 
značné  výši.  Osvěta  ještě  v  době,  kdy  se  nepsávaly  nynější  horovné 
kritiky,  vytrvale  k  tomu  poukazovala,  že  naše  literární  produkce  po- 
měrné vyrovná  se  produkci  jiných  národů,  byť  nebyla  bezvadná.  Že  se 
jí  u  cizích  národův  nedostává  uznání  leč  ponenáhlu,  nemůže  býti  s  po- 
divením. Mámef  mnoho  nepřátel,  a  mezi  nimi  působí  proti  nám  v  první 
řadě  němečtí  —  političtí  a  esthetičtí  —  novináři,  kteří  neumlčujíli 
naše  snahy,  všechny  naše  umělecké  úspěchy  tiskařskou  černí  odčiniti 
se  snaží.  Dle  nich  nemáme  vůbec  literatury  a  jiné  literatury  prý  si  ne- 
všímáme. Překládáme  prý  na  př.  tak  málo  z  němčiny.  Ale  kdy  by  toto 
skutečně  pravdou  bylo,  ihned  by  vyhlašovali,  že  naši  literaturu  tvoří  jen 
překlady  z  němčiny.  Mezi  německými  literáty  těší  prý  se  z  obzvláštní 
nenávisti  naší  nebožtík  Grillparzer,  že  tak  servilně  strannicky  zdrama- 
tisoval  štěstí  a  smrt  Přemysla  Otakara  11.  My  dobráci  však  o  takovém 
záští  ničeho  nevíme,  ano  Grillparzerovy  dramatické  práce  Pramáti,  Vlny 
moře  a  lásky  a  před  nedávném  také  Sapfo  v  překlade  činného  Jos.  P  e- 
nížka  získaly  si  všeobecnou  oblibu  českého  obecenstva,  v  těchto 
věcech  více  než  nepředpojatého,  tak  že  by  z  nadbytku  své  mezinárodní 
shovívavostí  celé  pluky  kulturních  fanatiků  poděliti  mohlo.  Grillparzer 
byl  svým  časem  podceňován,  ale  nikoli  Čechy,  nýbrž  nedozralými  před- 
chůdci přezralých  Laubových  nohsledů,  kteří  ted!  Grillparzerovi  první 
místo  po  Goethovi  a  Schillerovi  přisuzovati  si  oblíbili.  Výstřednost  sem, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1020  F,  Zákr^s: 

výstřednost  tam.  No,  snad  panstvo  na  Dunaji  zpozorovalo,  že  se  jim 
nedostává  velikána,  jenž  by  jinonárodní  literární  pídimužíky  Předlitavska 
důkladně  zastínil. 

Jinak  ochotně  uznáváme  zásluhy,  ježto  si  o  dobré  souborné  vy- 
dání Grillparzerových  děl  získal  Jindřich  Laube,  taktéž  německý  spiso- 
vatel a  dramatik,  u  nás  prese  vši  svou  nelásku  k  nám  velmi  ceněný. 
Ve  vydání  tom  opatřil  Laube  Sapfu  předmluvou,  v  které  zajímavou 
biografii  tohoto  díla  sestavil.  Sapfo  jest  ona  tragédie  Grillparzerova, 
o  nížto  se  Byron  vyjádřil,  že  přinutí  potomstvo,  aby  se  naučilo  tvrdé 
jméno  autorovo  vyslovovati.  Grillparzer  přál  si  napsati  drama  na  pod- 
kladě prostičké  látky,  a  jakýs  dr.  Joel  mu  nadhodil,  že  by  Sapfo  byla 
vhodným  sujetem  k  opeře,  asi  jako  jí  dle  mého  náhledu  vzdor  Krá- 
lovně ze  Sáby  jest  láskou  žhoucí  Sulamit  v  Zeyerově  pojetí.  Spisovatel 
Pramateře  dal  se  do  práce  i  napsal  svou  tragédii  r.  1817  za  tri  ne- 
děle. Řecká  to  látka,  jež  poukazuje  ke  Goethově  líigenii  v  Aulidě, 
a  literárně  historická  látka,  jež  poukazuje  ke  Goethově  Tassovi.  Ale 
kus  není  dosti  řecký,  poněvadž  byl  psán  pro  Němce,  a  Sapfo  je  více 
ženou  než  básnířkou,  protože  truchlohra  obraziti  chce  hlavně  náruživost, 
a  nadání  toliko  mimotně.  Když  Grillparzer  dopisoval  třetí  jednání,  roz- 
stonal se  a  po  nemoci  nemohl  nalézti  dřívější  těsnou  souvislost:  tak 
vysvětluje  sám,  kterak  se  asi  stalo,  že  první  akty  vypadly  klidnější 
a  poslední  akty  rozrušenější  a  že  tedy  Bórne  jeho  dílu  jakožto  hlavní 
vadu  vytknouti  mohl  dvojitost  hrdinčiny  povahy. 

Básnířka  Sapfo  vrací  se  v  1.  jednání  z  Olympie  na  svůj  Lesbos 
s  vítězným  vínkem  na  skráni,  nadšeně  vítána  lidem,  ale  skromná,  ke 
všem  laskavá,  svého  poetického  povolání,  které  jí  přec  genius  její 
ukládá,  se  zříkajíc  a  prohlašujíc,  ze  hodlá  nadále  žíti  jenom  svému 
okolí  a  své  lásce;  neboť  miluje  a  svým  chotěm  uěiní  krásného,  nad 
ni  mladšího  Faona,  kterého  s  sebou  přiváží.  Z  řeči  blaženého  a  jako 
Sapfo  skromného  mladíka  vyznívá  zanícený  obdiv  jejímu  božskému 
umění.  Ona  činí  jej  pánem  všeho  svého  domu,  své  čeledi,  svých  otroků. 
Jak  tu  zatouží  Faon,  aby  cele  byl,  co  si  býti  přeje:  plným  lásky  k  nej- 
laskavější paní.  Horoucně  chválí  Sapfo  své  služce  Mclitté  jeho  krásu, 
velikost,  vysokost,  jeho  důstojnost  a  sílu.  Její  sláva  ji  tísni  —  leč 
nikoliv,  ona  miluje  svou  slávu  k  vůli  němu,  srdce  jí  překypí,  a  recitací 
druhé  své  zachované  ody  končí  Sapfo  první  dějství.  —  Nyní,  co  mn 
pěvkyně  srdce  věnovala,  je  si  Faon  pohádkou.  Dříve  byl  by  za  její 
pohled  život  dal,  a  nyní  jest  zaražen,  zamýšlí  se  a  váhá.  Ona  strojí 
se  slaviti  slavnost  lásky,  ale  na  jejím  nebi  vystupuje  chmura:  Melitta 
je  celá  vyměněna,  je  pomatena,  stala  se  neobratnou,  v  očích  se  jí  prýští 
slzičky,  stesk  po  domově  a  po  otci  se  jí  zmocňuje,  otrocký  její  stav 
ji  tlačí:  touží  dostati  se  k  svým  nebo  zemříti.  Faon  slyší  její  nářek 
a  v  nitru  svém  oplývaje  podobným  steskem  a  rmutem,  nabízí  Melittč 
přátelskou  ruku,  chce  jí  od  Sapfy  vyžádati  želanou  svobodu  k  návratu 
do  otčiny,  ale  Melitta  kroutí  hlavou:  neví,  který  kraj  jest  její  vlastí. 
Vypravuje  mu,  jak  se  stala  otrokyní,  a  Faon  jí  připevní  růži  na  ňadra, 
a  dívka  trne  štěstím.  Též  on  chce  růži  od  ní,  ona  k  němu  schyluje 
větev  s  růži,  ale  zavrávorá,  sklesne  do  Faonova  náručí,  a  když  ji  mladík 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadelní  rozhledy,  1021 

líbá,  Ystonpí  Sapfo,  která  však  vše  považaje  za  žert  a  Faona  pohněvána 
napomíná,  by  v  Melittiných  ňadrech  lehkovážně  neprobouzel  nemožná 
přání.  Ale  ubohý  mladík  nemyslí  již  nežli  na  utěšeně  kvetoucí  dítko 
Melittu.  —  V  třetím  jednání  uchvaciye  Sapfu  žehravost,  ale  dívka  ji 
zaplašuje,  vždyť  je  Faon  tak  spanilý,  tak  čistý  a  smavý  —  tu  zavzní 
ze  rtů  spícího  milence  jméno  Melittino,  Sapfo  se  zhrozí,  a  Faon  horiye 
blahem  opojen,  nevědomým  blahem  pocítěné  a  opětované  pravé  lásky, 
již  rozžárlené  pěvkyni  bezděky  vyzradí.  „Sapfo  zavržena,  k  vůli  otrokyni 
své!^  kvílí  nešťastná.  „Koho  si  bohové  vybrali  za  vlastního,  nedruž 
se  k  pozemšťanům!"  Kdo  si  přeje  tragické  viny,  zde  ji  má.  Sapfo  jest 
Mellitina  dobroditelka,  nejobětavější,  a  Melitta  přece  — !  Kdo  si  přeje 
konfliktu,  zde  jest.  Sapfo  chce  od  Melitty  růži,  již  tato  od  Faona  ob- 
držela, Melitta  se  brání,  skromná,  dobrá  pěvkyně  Sapfo  tasí  na  ni 
dýku,  a  Faon,  vida  to,  vystřízliví  úplně  z  náklonnosti  k  obdivované  bá- 
snířce, a  Melitta,  vidouc  velitelku  tak  nešťastnou,  podává  jí  Faonovu 
růži  a  svůj  život.  Ale  Faon  zdvihne  růži  svou  Melittě,  volaje:  „Žádný 
bůh  ti  ji  nemá  uloupiti!"  —  Čtvrtý  akt  počíná  Sapfiným  hořekováním, 
že  ji  nesmírný  její  bol  neusmrtil.  Horší  než  vražda,  loupež  a  podvod 
zdá  se  jí  nevděk,  jenž  lže,  loupí,  podvádí,  křivě  přísahá,  zrazuje  a  za- 
bíjí. Melitta  musí  pryč,  na  Chios !  Melitta  se  zoufale  proti  tomu  brání, 
a  Faon  chce  únos  její  zameziti,  avšak  odhodlá  se  jinak  a  odjede  s  ní. 
Slyšíc  to,  nechce  tomu  Sapfo  věřiti,  rozlícena  svolává  s  nebes  blesky 
bohů  na  hlavy  milencův  a  vysílá  za  nimi  otroky,  aby  je  jali  a  zpět 
přivedli.  Pláč,  vztek  a  pomstychtivost  lomcují  pěvkyni,  ještě  před  ne- 
dávném tak  dobrou  a  laskavou.  —  Poslední  jednání  očekává  Sapfo 
v  nehybném  rozčilení  výsledek  výpravy.  Vydařila  se  šťastně.  Stihači 
dohonili  Faonovu  loď,  on  se  mužně  bránil,  zranili  tedy  Melittu  na  čele 
a  když  ji  klesající  zachytil,  zmocnili  se  ho.  Melitta  vinou  Sapíinou 
zraněna  I  Hněv  Faonův  proti  pěvkyni  jej  tolik  milující  zuřivě  propuká, 
žárlivá  Sapfo  Melittu  mu  zadržuje,  a  volá:  „Rozlom  lyru,  jeduplná 
zmije,  ret  nikdy  písní  nezavzni,  tys  propadla  zlaté  dary  básnictví) 
Jméno  umění  neznesvěcuj  víc!"  —  „Podvodníku!"  odpovídá  k  obža- 
lobám Faonovým  Sapfo.  „Miloval  jsem  tě,  jak  bohy,  jak  dobro  milujeme 
a  krásno,"  hájí  se  mladík.  „Dolů  na  dno  moře  zlatou  lyru,  koupenali 
za  takovou  cenu,"  rozhoduje  se  v  nitru  svém  pěvkyně.  Klečíc  podává 
se  Melitta  soudu  své  velitelky,  a  také  Faon  kleká  před  Sapfou:  „Dej 
nám,  co  našeho,  a  vezmi,  co  tvého!"  To  Sapfo  učiní:  pěvkyně  bohy 
milovaná  v  ní  ovládne,  vše  pozemské  s  duši  své  svrhne  a  milencům 
žehnajíc,  bohům  oddaná  se  '  skály  se  řití  do  moře,  v  němž  ji  vlny 
rozdrtí.  Na  zemi  nebyla  její  vlast,  i  navrátila  se  ke  svým. 

Akademická  látka,  silně  ideální  vzlet  a  přece  realistické  pro* 
vedení,  skoro  příliš  prostičký  někde  váznoucí  děj,  zdánlivě  malými 
prostředky  mohutně  zobrazené  postavy,  bohaté  množství  charakteri- 
stických, svou  životností  obdivuhodných  rysů,  vřelý  cit,  mistrná,  skvělá 
i  přece  všude  případná  mluva,  technika  ne  virtuosní,  ale  dokonalá, 
všude  vřelost  a  lahoda,  všude  mocná  poesie  vítězícího  ryze  ženského 
citu  —  toť  Grillparzerova  Sapfo. 

Velmi  dobře  dí  se  v  Gubernatisových  Všeobecných  dějinách  lite- 
rárnfch^  že  tvůrčímu  duchu  německému,  schopnému  veliké  ideality,  když 

0SY£TA  1883.  10.  (55 


Digitized  by  VirOOQlC 


1022  F.  ZáJcr^s: 

se  pustí  na  pole  dramata  vážného,  snadno  se  veselohra  /vrhá  v  hrubou 
frašku.  Onu  idealitu  vidíme  na  Grillparzcrovč  Sapf^s  touto  kolísavostf 
mezi  veselohrou  a  fraškou  dosti  smutně  se  vyznarují  hlavně  nadaní 
a  plodní  komédové  Moser  a  SchOnthan.  Avšak  není  pravidla  bez  vý- 
minky, a  pravé  Válka  v  míru  od  Gustava  z  Moserů  a  Frant.  ze  Schuti- 
thanů  a  Hloupý  kousek  od  téhož  Schónthana  samotného  činí  restnéjM 
výjimku  z  onoho  pravidla. 

Pétiaktová  veselohra  Válka  v  míru  (Krieg  im  Frieden)  dávána 
byla  na  zemském  jevišti  v  překlade  Pavla  Nebeského.  Jiný  její  překlad 
vyšel  z  péra  Vácslava  Hesa  ve  203  svazku  Mikulášova  Divadelního 
ochotníka.  Nejzábavnější  osobou  její  jest  Artur  Buben  šlechtic  z  Bub- 
nová (Reif  von  Rvifiingen),  poručík  u  dragounů,  který  nesmí  spatřit 
žádnou  zástěrku,  aby  se  do  ní  hned  nezamiioval.  Není  tedy  divu,  že 
ku  př.  nemá  dosti  času,  aby  všechny  knihy  sám  četl,  má  však  na  štésti 
kollegy,  kteří  čtou  za  něho  a  pak  mu  vše  vypravají ;  mezi  kollcgy  je 
prý  to  konečně  stejné,  kdo  tu  neb  onu  knihu  Čte/  Tentokráte  zamiluje 
se  do  rozkošně  divoké  dorůstající  Helenky  Efttvósové,  telegrafuje  otci 
jejímu  žádost  o  její  ruku,  ale  když  dojde  odpověď:  „Jestliže  miluje 
dcera  moje  toho  pána,  nemám  ničeho  proti  tomu,"  neví  si  s  ní  rady, 
protože  vidí,  že  se  zmýlil,  že  Helena  ho  nemiluje,  nýbrž  že  miluje  ge- 
nerálova pobočníka  Viktora  barona  Rodovského.  Avšak  svolení  otcovo 
hodí  se  na  štěstí  zcela  dobře  jeho  soku  a  dobromyslný  Buben  radostné 
k  němu  zvolá:  „Na  tom  přec  pranic  nezáleží,  oženítelí  se  vy  nebo  já! 
To  jest  mezi  kollegy  zcela  lhostejné!*'  Hclenin  pomřr  k  baronovi  jest 
jaksi  hlavní  válkou  v  míru,  v  níž  rozmile  umíněnou  tuto  dívku,  barona 
za  každou  cenu  pokořiti  chtějící,  porážka  za  porážkou  stíbá,  až  konečné 
vzájemná  láska  zvítězí.  Podobného  štěstí  dojde  i  Míiia  Dusilova,  která 
miluje  lékárníka  Stehlíčka,  vždy  nevhod  přicházejícího  se  o  ni  ucházet. 
Také  Helenina  společnice  Klára  Dolenská  dosáhne  žádaného  štěstí : 
povýšením  vojenského  lékaře  dra.  Karla  Volného  padnou  totiž  překážky, 
které  ji  nutily  tajiti,  že  jest  jeho  milující  a  milovanou  manželkou. 

Vůbec  rozvíjí  se  v  této  hře  velmi  rozmarně  obraz  rurhu,  jaký  se 
způsobí  příchodem  vojska  do  mčsta,  které  jinak  bez  vojáků  bývá,  zejména 
v  srdcích  krásné  pleti,  a  zavedlo  by  nás  to  příliš  daleko,  kdy  bychom 
vypsati  měli  všechny  čelnější  komické  situace,  které  kusu  nepopiratelné 
divadelní  ceny  dodávají.  Obliba,  jaké  Válka  v  míru  a  zejména  postava 
Bubna  z  Bubnová  dosáhly,  přiměla  Mosera,  že  napsal  pokračování  hry 
té  pětiaktovým  žertem  se  zpěvy,  jejž  nazval  Eeif  von  I\*')JiÍHgen  a  který 
též  na  našem  divadle  s  názvem  Buben  z  Bubnová  v  překlade  od  E.  Z. 
učiněném  hrán  byl.  Ideálního  svého  záměru  sice  Moser  docílil;  nebof 
v  nové  své  práci  Bubna  šťastně  oženil :  avšak  hmotný  výsledek  mu 
selhal  —  kus  nezasluhoval  ani  neměl  valného  štěstí. 

V  celku  neméně  pochvalně  než  o  Válce  v  miru  možno  se  pronésti 
též  o  Hloupém  kousku  (Kin  Schwabenstreich),  jenž  na  divadle  zemském 
provozován  byl  v  překlade  A.  Puldou  pro  české  jeviště  upraveném.  Svňj 
základ  i  název  objasňuje  nám  kus  sám  slovy:  „Na  naší  zeměkouli  vládne 
žárlivá  bohyně  Hloupost!  S  rozšklebeným  obličejem  sedí  u  nohou  své 
matky  Dlouhé  chvíle.  A  každému  z  nás  nadejde  hodina,  kdy  zapomene 
na  vše,  aby  tím  jistéji  mohl  obětovati  na  oltáři  této  bohyně  svou  velkou 


Digitized  by  V:íOOQiC 


IfT 


Divadelní  rozhledy.  1023 

oběť  —  totiž  svflj  velký  hloapý  kousek!^  Větší  část  lidí  provede  prý 
jej  obyčejně  až  v  den  svatby,  ale  hrdina  Sch6nthanovy  veselohry 
Bedřich  Skřivan  nevyvedl  nikdy  žádného  hloupého  konska  ani  v  den 
svého  sňatku.  Leč  bohyně  hlouposti  bdí,  Skřivan  seznámí  se  s  reda- 
ktorem Vonných  listů  drem.  Tadeášem  Rámusem,  jenž  uveřejňuje  toliko 
básně  svých  abonentův.  Právě  přináší  jeho  list  básničku  Skřivanem 
sepsanou,  která  sice  bídná  jest,  avšak  jeho  choť  Adelaidu  obdivem 
nadchne  tak,  že  tajně  s  jeho  jménem  vydá  básně  Z  květu  mé  lásky, 
básně  to  skutečně  krásné,  ale  tu  nešťastnou  chybu  do  sebe  mající,  že 
jsoti  od  Hálka  a  nikoliv  od  Skřivana,  jenž  je  kdysi  v  opisech  Adclaidě 
dáv/il  za  původní.  Když  se  Skřivan,  který  zatím  se  pouští  do  šestiaktové 
tragédie,  zákulisní  a  noční  život  pro  svou  dramaturgii  a  pro  svůj 
sociální  román  studíce  a  konečně  na  divadle  jakožto  čert  statuje, 
kd3^ž  se  o  této  publikaci  dozví,  nezbývá  mu  nic  jiného,  nežli  skoupiti 
celý  její  náklad.  Manžel  jeho  dcery  Hedviky  Pavel  z  Loukotic  nemá 
smyslu  leda  pro  krmení  dobytka,  pro  navlhčování  hrachu  připraveného 
terj)entinovým  olejem  atd.,  tak  že  Hedvika,  která  chce  od  něho  slyšeti 
neustálé  šveholení  o  lásce,  nad  tím  si  zoufá.  Chce  do  Prahy,  a  Pavel 
jde  s  ní,  kde  pak  žije  výstředně,  nestará  se  o  hospodářství  a  posléze 
jako  tchán  z  pošetilosti  dělá  na  jevišti  stojana.  Na  Vídeňské  výstavě 
obrátila  na  sebe  zvláštní  pozornost  podobizna  druhé  Skřivanovy  dcery 
Marty  se  psem.  Jindřichovi  z  Lípová  zalíbila  se  na  podobizně  Marta 
a  knížeti  Feodorovi  Vasiloviči  zalíbil  se  na  ní  pes.  Lípov  hledá  tedy 
Maťtu,  a  privátní  sekretář  knížete  Palmiro  Tamburíni  hledá  psa  pro 
knížete,  čím  však  Martu  spletl  tak,  že  si  dělá  na  knížete  padej  i.  To 
jest  opět  její  a  zároveň  i  spisovatelův  hloupý  kousek.  Kromě  toho 
vyvedou  takovýto  kousek  Marta  s  Jindřichem  z  Lípová  tím,  že  ona, 
když  všechno  z  domu  se  rozuteklo  a  sama  zůstala,  si  ho  js  protéjšího 
domu  k  sobě  zavolá,  pak  jeho  ne  nebezpečnou  přítomnost  paralysujc 
nepravdou,  že  jest  matka  ve  vedlejším  pokoji,  a  že  Jindřich  nepřítomnou 
tu  matku,  jižto  si  ve  vedlejším  pokoji  nemocnou  představuje,  za  Martinu 
ruku  prosí.  Že  ostatně  veselohra  zasnoubením  těchto  mladých  lidiček 
končí,  rozumí  se  samo  sebou. 

Ostatní  německé  hry  můžeme  přehlednouti  stručně.  Protože  na 
jediném  našem  uměleckém  jevišti  dáváni  byli  též  Novi  muži  od  Julia 
Rosena,  dovolíme  si  k  vůli  budoucnosti  otázku,  vystaviloli  se  národní 
divadlo  také  pro  odrodilce.  Doufáme,  že  nikoli.  —  Berlův  Cikán  — 
v  české  části  Lipovským,  a  ve  slovenské  části  na  mé  požádání  Andrem 
spracovaný  —  poskytuje  Šnlahovi  příležitost,  aby  prokázal  znamenitou 
virtuositu  hereckou,  kterou  v  titulní  úloze  neobyčejnou  měrou  vyniká.  — 
Wilkenovu  veselohru  Ječmínkova  rodina  (Hopfenraths  Erben)  dovoluji 
si  počítati  mezi  ubohé  kusy,  které  nezasluhují  takové  oposice,  jaké  se 
n  nás  tomuto  žertu  dostalo.  Naproti  tomu  nijak  ovšem  nemůžeme 
rozehřáti  se  pro  nízkou,  v  originále  Kieritz-Bierítz  nazvanou  frašku 
Bilin-Milin  (sic)  od  téhož  autora,  třeba  že  nezřídka  k  smíchu  dráždí. 
Komu  se  asi  divadlo  naše  chce  zachovati  fraškami,  jako  jest  MuÉ 
s  měsíce  nebo  Kdo  se  chce  oženit?  od  Costy  a  Jakobsona,  nevypátrá 
nikdo. 

Tvrdohlavá  (les  Rantzau),    obraz    ze  života  o  čtyřech  jednáních 

65 


Digitized  by  LjOOQIC 


'^í' 


1024  F'  Zákrtos: 

od  Erckmanna  a  Chatriana,  z  francouzského  přelomeny  B.  Fridon,  jest 
práce  v  každém  vzhlede  solidní  a  působivá.  Autorové  vzdělali  ji  dle 
své  povídky  les  Deux  fréres.  Návrh  děje  pochází  zajisté  od  Erckmanna, 
který  jest  německého  původu,  k  effektnímu  vypracování  přispěl  zajisté 
Chatrian,  který  jest  kmene  francouzského.  Rantzauové  připomínají  Montcky 
a  Kapulety.  Romeem  a  Julií  jsou  bratranec  Jiří  u  sestře  nice  Aloisie. 
Ura  chce  provésti  důkaz,  že  láska  jest  mocnější  než  nenávist.  Bratří 
Rantzauové  Jakub  a  Jan  se  nenávidí,  protože  dědili  nestejné,  při  čemž 
Jan  lví  podíl  z  dědictví  obdržel.  Záští  se  zdánlivě  přenese  i  na  déti 
obou  bratří,  že  spolu  ani  nemluví ;  kdy  by  mluvili,  vyznali  by  si  dojista 
ihned  Jiří  s  Aloisií  lásku,  která  se  v  nich  za  umíněným  hněvem  tají 
Když  se  o  jejich  lásce  doví  Jan  Rantzau,  kterýž  Aloisii  nutí.  aby  si 
vzala  lesníka  Lehla,  odporného  floutka,  skolí  ji,  a  bratr  Jakub  chce 
syna  svého  za  jeho  lásku  tím  trestati,  že  sice  s  ním  zůstane  pod 
jednou  střechou,  aby  bratr  Jan  o  roztržce  mezi  otcem  a  synem  ne- 
zvěděl a  se  z  ní  radovati  nemohl,  ale  nehodlá  se  k  synovi  znáti.  Ne- 
návist rozněcovaná  sporem  o  louku  se  tragicky  rozšiřuje  a  stihne  také 
místního  učitele  Florencia,  vtělenou  to  laskavost  a  smířlivost,  jenž 
ubohou  milující  Aloisii  před  otcovou  zlostí  v  ochranu  bráti  se  snaží, 
ale  od  Jana  rázných  a  citlivých  dokladů  hněvu  si  utrží.  Dívka  se  na 
smrt  rozstůně  —  tak  že  pyšný  Jan  Rantzau,  mdli  ji  zachrániti,  jest 
nucen  jíti  k  nepřátelskému  bratrovi  prosit  pro  ni  za  ruku  jeho  syna. 
Ale  svatební  a  smírčí  smlouvu  psala  zase  nenávist.  Nebezpeéí,  které 
v  tom  spočívá,  prohledl  však  Jiří,  naléhá  tedy  na  to,  by  smlouva  byla 
zrušena,  a  jeho  šlechetnost  a  láska  slaví  na  konec  úplné  vítězství  nad 
záštím  obou  bratrů.  Že  v  děj  také  zapleten  jest  souboj  mezi  Jiřím  a 
Lehlém,  považujeme  za  podivnou  koncesi,  učiněnou  divadelní  šabloně 
francouzské.  —  Mezi  nejurážlivější  nesprávnosti,  jakými  mluva  na 
zemském  divadle  oplývá,  náleží  nešetrné  zacházení  s  křtícími  jmény 
a  ještě  častěji  s  příjmeními,  jako  Rantzau,  která  se  tam  —  patrné 
k  vůli  němčině  v  tom  ohledu  chuděrské  —  málem  již  ani  skloňovati 
nebudou ! 

Zde  došel  řad  na  francouzského  básníka,  od  něhož  dávány  dva 
kusy  vynikajícího  rázu :  prosou  psaná  činohra  Jan  Baiidnj  a  veršovaná 
truchlohra  Formosa.  Že  však  August  Vacquerie  zaujímá  zcela  zvláštní, 
nápadně  výjimečné  místo  mezi  francouzskými  dramatiky,  chci  mu  věnovati 
zvláštní  článek,  v  němž  také  jeho  dramatické  práce  (Tragaldabas,  les 
Funérailles  de  ť  honneur,  Souvent  homme  varie,  Fils)  v  úvahu  vzaty 
budou. 

Pohlaváři  módní  francouzské  dramaturgie  Okt.  Feuillet  a  Vikt. 
Sardou  byli  na  českém  jevišti  zastoupeni  novinkami  opět  ovšem  scn- 
sačnimi,  jak  to  dle  přesvědčení  ctitelů  bohyně  Reklamy  jinak  ani  býti 
nemůže.  My  pohříchu  jsme  skeptičtí  též  vůči  bohyním,  jakkoliv  litnjeme, 
že  tím  porušujeme  galantnost,  a  nehodláme  se  o  novinkách  těch  nad- 
bytečně šířit.  Z  virtuosní  továrny  Sardouovy  předvedeny  hned  výtvory 
dva:  Odetta  a  Fedora,  se  ženskými  reky,  kterým  současní  rů  z  no  národní 
dramatikové  přednost  před  mužskými  hrdinami  dávají,  zajisté  proto, 
že  nynějšek  v  nejvyšších  sférách  Thespidovy  uměny  snad  naskrze  má 
větší  herečky  nežli  herce. 


Digitized  by  LjOOQIC 


Divadelní  rozhledy.  1025 

V  OdeUé  Sardou  všechno  sensačně  upřílišnil.  Odetta  klame  svého 
chotě  hraběte  Clermonta-Laboura,  který  ji  v  nevěře  přistihne,  škrtí, 
její  hanbu  na  buben  dává,  jí  tříletou  dcerušku  Beranžéru  odvede.  Ona 
honosí  se  svou  neřestí  a  pouští  se  v  rej  nejpustějšího  života.  Po  ne- 
dramatické  přestávce  patnácti  let  vidíme  ji  v  herně  jakožto  maitressu 
podvodného  hráče  a  kurtisáuu  všech.  Aby  se  Beranžéra  šťastno  pro- 
vdati mohla  a  kus  aktualitou  se  stal,  má  se  Odetta  vzdáti  hrabě  čího 
jména  manželova,  jež  tolik  zneuctila.  Ona  však  chce  se  pojednou  státi 
počestnou  ženou  s  mateřskými  právy,  ale  sama  dcera  —  která  posud 
matky  své  nezná  —  odsoudí  její  zvrhlou  minulost,  a  bídná  Odetta  se 
velikomyslně  utopí,  aby  takto  odstranila  překážku  dceřina  sňatku.  Kdo 
má  všemu  tomu  bezmérnému  a  částečně  monstrosnímu  nadsazování 
věřiti?  Jo  to  strava  vrchovatě  přesolená  a  přepepřená,  třeba  byla  od 
Sardoua,  jemuž  ostatně  vynesla  nejen  peníze  ale  i  soud.  Uchard  jej 
totiž  obžaloval  z  plagiátu,  že  prý  si  přivlastnil  látku  jeho  Fiamminy 
před  mnohými  lety  napsané.  Moudrý  soudce  však  žalobu  zamítl,  protože 
Sardou  svůj  sujet  ze  zdroje  každému  přístupného,  z  citův  a  náruživosti 
lidských  čerpal  a  osobní  dílo  vytvořil.  Pravím  moudrý,  neboť  francouzští 
dramatikové  se  vesměs  obírají  téměř  toliko  varianty  jediné  látky  a 
tedy  kommunismus  uznaným  panujícím  principem  jejich  literární  re- 
publiky se  stal. 

Výše  než  Odetta  stojí  Fedora,  jížto  Sardou  nihilistickým  pozadím 
ferment  aktuality  obratně  přimísil.  Ruská  kněžna  Fedora,  již  kdosi 
zabije  ženicha  Vladimíra,  přísahá  vrahovi,  jímž  jest  Ipanov,  pomstu,  ale 
když  se  postarala,  by  za  to  zničen  byl  a  mimo  něj  i  jeho  bratr  a 
matka,  dvě  záhady  se  vysvětlí:  předně  že  Ipanov  zavraždil  Vladimíra, 
poněvadž  mu  odcizil  a  svedl  manželku,  tak  že  o  nihilismu  nemůže  býti 
řeči,  a  ^podruhé,  že  pronásledovatelkou  Ipanova  bratra  i  matky  jest 
sama  Fedora,  která  se  do  Ipanova,  když  jeho  bezvinnost  na  jevo  vyšla, 
zamiluje  a  jemu  se  cele  oddá,  by  nemohl  býti  jat  policií,  od  ní  samé 
proti  němu  zjednanou.  Štěstí  milenců  dlouho  netrvá;  Ipanov  obdrží 
zprávu,  že  následkem  jakéhosi  udavačství  byli  jeho  bratr  a  přítel  za- 
tknuti a  že  matka  jeho  z  toho  měla  smrt,  i  přesvědčí  se,  že  udavačkou 
byla  Fedora,  již  tedy  zardousiti  chce.  Fedora  ho  předejde  a  vypije  jed. 
Málo  kterému  kusu  udělalo  se  tolik  reklamy ;  bylať  úloha  titulní  napsána 
dobrodružné  Sáře  Bernhardtové. 

Oslňující  zevní  přednosti  sdílí  s  Odettou  i  Fedorou  též  Feuilletův 
Pařížský  román,  jenom  že  má  převážně  epický  ráz.  Targy  dozvídá  se, 
že  veliké  jeho  jmění  právem  náleží  rodině  Chevrialově  a  bez  vábáuí 
jí  je  odevzdá.  Jeho  mladá  choť  však  nechce  žíti  v  chudobě,  v  níž 
manžel  upadl,  a  prchá  za  moře.  Baron  Chevrial  se  hýřením  usmrtí, 
a  Targy  a  vdova  Chevrialova  zahoří  k  sobě  láskou  a  jejich  sňatek  jest 
jako  jist.  Ale  tu  se  opět  objeví  Targyova  choť,  o  níž  se  myslilo,  že 
na  moři  zhynula.  Doufá,  že  si  získá  manžela,  avšak  jest  od  nčbo  za- 
mítnuta i  zhyne  jako  Fedora  samovražedně  jedem.  Francouzové  jsou 
si  důslední :  stále  u  nich  nadvládá  péče  o  napínavé  a  rozčilující  situace 
nad  vývoj  a  prohloubení  charakterů.  V  tom  spočívá  hlavní  tajemství 
jejich  úspěchu. 


Digitized  by  V^OOQ IC 


1026  J'  Kalousek; 

Jenom  nouze  o  repertoirnf  knsy  vzkřísila  k  nedosti  zasloaženému 
života  petiaktovou  Zkoušku  hohatstvim  (la  Pierre  de  touche).  Divná 
hra  literárních  osudů.  Dva  tak  vynikající  autorové  jako  Emil  Augier 
a  Jul.  Sandean  musili  se  spojiti,  aby  se  provinili  prací  technicky  tak 
obratnou  a  v  jádře  tak  odpornou.  Chtěli  ukázati,  že  bohatství  mflže 
býti  nadanému  duchu  (Frant.  Waguerovi)  kamenem  úrazu,  ale  kus  dělá 
dojem,  jako  by  chtěli  napomínati  mecenáše:  „Nepodporujte  umélce, 
peníze  jim  přinesou  duševní  záhubu  1**  Když  jsem  si  knihu  tu  —  již 
asi  před  20  roky  —  přečetl,  byl  jsem  jí  roztrpčen  jako  málokterým 
dramatickým  kouskem  jiným. 

Neodpustitelným  mařením  času  bylo  by  zabývati  se  šíře  francouz- 
skými fraškami  jako  Třeštidlo  (Téte  de  Linotte)  od  Th.  Barriérea,  Muz 
hez  íeny  a  éena  bez  muh  (Jonathan)  od  Godineta,  Osvalda  a  Giffarda, 
Zabil  ženu  od  Bissona,  Lili  od  Hennequina  a  Millauda  nebo  Arturova 
lest  (le  Truc  de  Arthur)  od  Durua  a  H.  Chivota.  Píieger,  takovými 
kusy  rozhorlen,  říkával  o  divadle :  Fcrmez  la  boutique !  Snilek !  Víko 
divadelní  pokladny  nepřestane  zapadati  nad  praktičtějšími  ideály! 

Politicky  osvobození  Vlachové  jsou  v  dramatické  literatuře  pod- 
maněnci  Francouz&v.  Až  příliš  nápadným  dokladem  toho  byly  Dvě 
dámy  Pavla  Ferraria,  s  nimiž  má  jeho  sensační,  na  zemském  divadle 
provozovaná  tragikomedie  Sebevrah  společnou  chybu,  že  v  ni  autor 
zveličuje  vady  svých  francouzských  vzorů,  jakkoli  v  zásadním  ohledu 
k  praporu  nejvérnéjši  jich  opposice  přísahá.  Dvě  dámy  snaží  se  proti 
Dumasovi  ml.  provésti  zbytečný  důkaz,  že  milující  srdce  nenapraví 
každé  prodajné  ženy,  a  Samovrah  provádí  rovněž  úplně  zbytečný  důkaz, 
že  samovražda,  již  francouzští  romanopisci  a  divadelní  spisovatelé  líčí 
vždy  jako  čin  obdivuhodného  heroismu,  jest  velikým  neštěstím  pro 
samovrahovu  rodinu;  Samovrah  jest  jako  pro  divadlo  zkrácený  tří- 
svazkový  dvojromán,  jehož  první  oddělení  jde  do  spáchané  ale  nedo- 
konané samovraždy  (doktora  Camporegia),  kdežto  druhé,  teprve  po  dvou 
desítiletích  odehrávané  oddělení  návrat  štěstí  do  lůna  rodiny  otcem 
opuštěné  obrazí.  Sensační  živly  (manželská  nevěra,  rozvod,  šílenství 
manželky  Camporegiovy  a  j.  v.)  rozčiligí  diváka,  děj  jest  veden  napí- 
navě, mluva  hry  svědčí,  že  spisovatel  stoji  na  značné  výši  nynější 
vzdělanosti  —  jaký  tedy  div,  že  takový  kus  z  kusův  imponuje  samo- 
libým krasoduchům  a  důvěřivému  obecenstvu?  (Dokončeni.) 


Nové  písemnictví. 

Dějiny  a  zeměpis. 

D  udí  kovy  Díjiny  moravské  dospěly  v  německém  vydání  ke 
svazku  desátému,  jenž  tak  jako  předcházející  dva  svazky  vztahige  se 
ke  vzdělanosti  země  moravské  za  třináctého  století.  Vypisuje  se  v  něm 
stav  církve,   umění   a   vědy;   vypravtgeť   se    do  podrobná   o  biskupovi 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  pisemnictvi.  —  D^iny  a  zeměpis.  1027 

Olomouckém,  jak  byl  dosazován,  jaká  mčl  práva  a  povinnosti,  kterými 
statky  byl  nadán;  o  kapitule  Olomoncké  a  jejich  členech;   o  ostatním 
dochovenstvě  světském  ve  správě  duší,    o  jeho  postaveni  i  příjmech  a 
poplatcích;    o   bohoslužbě,    obřadech    a   jiných    obyčejích    církevních; 
o  duchovenstvé   řeholním   a  jednotlivých  řádech    a    klášteřích  zvláště; 
o  ústavech  dobročinných,  zejména  o  špitálích,   pak  o  školách  farských 
i  klášterských  i  o  škole   biskupské   v  Olomouci;    konečně  o  védách  a 
vzdělanosti  obecné,   jakož   i   o  umění  jak  poetickém  a  hudebním,    tak 
i  výtvarném,  což  ^še  ve  třináctém  století  co  nejúžeji  s  církví  souviselo 
a  bez    ní  ani  neexistovalo.  Rozumí    se,    že  spisovatel    ve  všech  těchto 
kapitolách    poskytuje    mnoho    zajímavého;    jest    tu    plno    podrobností 
z  nejrůznějších  pramenů  sebraných  a  pod  obecnými  hledisky  v  celkové 
obrazy  uspořádaných.     Ježto  před  Dudíkem  ještě  nikdo   nezabýval    se 
studiemi   osvětových    poměrů    moravských  tak    do  podrobná  a  zároveň 
tak  úplně,  dočítáme  se  ovšem  v  každé  kapitole  také  věcí  nových,  zde 
po  prvé  vykládaných.  —  V  jedné  otázce  nikoli  nové,  nýbrž  ode  dávna 
sporné    a   všelijak   přetřásané,    zdá   se   mi,    že   moravský   historiograf 
úsudku    svého    poněkud   unáhlil.     Zdali    slovanská   bohoslužba,    kterou 
slovanští    apoštolově   do  Moravy   uvedli,    byla   uspořádána   dle    oi)řadu 
řecko -východního  anebo  latinsko-západního,  tato  záhada,  jakkoli  mnoho 
bylo  již    v  ní    tvrzeno    na  jednu    i    na  druhou  stranu,    zdá  se  mi  býti 
dosud  nerozhodnuta  i  také  nerozhodnutelna  dotud,    dokud  neobjeví   se 
svědectví   positivna  anebo    nejstarší   bohoslužebné   knihy  slovanské    se 
spolehlivým  určením  času  i  místa.  Dr.  B.  Dudík  dotýká  se  v  přítomném 
svazku  této  otázky  na  dvou  místech,  sice  jen  mimochodem  v  poznámkách, 
ale    s   určitým  vyznačením    stanoviska,   jež  zaujal.     Jednou    (str.  203) 
míní,  kdy  by  obřad  od  slovanských  apoštolů  do  Moravy  uvedený  nebyl 
býval    latinský   nýbrž  řecký,    že  by  němečtí  biskupové    byli  také  proti 
tomu  protestovali,  a  oni  zatím  štířili  ve  svých  žalobách  toliko  na  slo- 
vanskou řeč.     Na  druhém  místě    (str.  454)  přijímá  p.  Dudík  nejstarší 
církevní  píseň  českou,  Hospodine  pomiluj  ny,  za  hlavní  důkaz  k  tomu, 
že   obřad  Cyrillo-Methodějský   byl  římsko-slovanský ;    důkaz  ten  záleží 
v  tom,  že  slova  té  písně:  Jesu  Kriste  pomyluj  ny,  jsou  toliko  volným 
překladem  prosby:    Christe  eleison,    tato  pak  řecká  prosba  nachází  se 
v  latinských  litaniích  a  jinde  v  modlitbách  latinských,  ule  církev  řecká 
prý  těch  řeckých  slov  nikdy  neužívala.     Nechci  tvrditi,    že  bohoslužba 
Cyrillo-Methodějská   byla   překladem   bohoslužby   řecké    a   ne   latinské 
(mohloC   také    býti    překládáno    z    obojí   dvojí),    ale    tyto    dva   důvody 
opačného   mínění   mají    dle  mého  zdání  malou  průvodnou  moc:    první, 
vedený    z   nedostatku   německých   výslovných  žalob  na  obřad  východní 
v  Moravě,  jest  pouze  negativný,  a  na  negativné  důvody  nebývá  radno 
spoléhati.     Druhý  důvod   snázeji  se  vyřkne   nežli  provede;   nebylo   by 
ovšem   nesnadno  zjistiti,   zdali  řecká   církev   nyni  užívá   nebo   neužívá 
slov:  Christe  eleison,  ale  velikou  práci  by  to  stálo,  nežli  by  kdo  pro- 
hledal řecké  bohoslužebné  knihy  z  věku  Cyrillo-Methodějského  a  zjistil, 
zdali  se  v  nich  opravdu  nevyskytá  prosba :  Christe  eleison.  Zdaž  někdo 
tu    práci    opravdu    vykonal?     Fr.    Snopek,    na    jehož    článek    tištěný 
v  Obzoru  1882,  339  odvolává  se  p.  Dudík,  nepodnikl  té  práce,  nýbrž 
odvolává   se  na  sv.  Řehoře ;   ten  sice  jest  dobrá  autorita,  ale  zde  sám 


Digitized  by  LjOOQIC 


1028  ^'  Kalousek', 

přece  nepostačí.  Také  překvapuje  tvrzení  p.  Dudíkovo  (str.  204),  že 
když  kníže  Břetislav  r.  1038  zakládal  benediktinský  klášter  v  Sázavě, 
povoláni  byli  do  Sázavy  slovanští  mniši  z  Dalmácie,  a  ti  že  uvedli 
hlaholskou  liturgii  dle  spňsobu  Methodova.  Jeli  to  jisté,  že  v  Sázavé 
četlo  a  psalo  se  hlaholským  písmem  a  nikoli  cyrillským?  Odkud  ta 
vědomost,  že  Sázavští  mniši  přišli  z  Dalmácie?  Prameny  o  tom  nic 
nevypravují,  a  naopak  aspoň  sv.  Prokop,  rodič  Chotouňský,  a  jeho 
krevní  příbuzní  v  klášteře  Sázavském,  Vít  a  Emeram,  o  nichž  vy- 
pravuje letopisec  Sázavský,  dozajista  nebyli  Dalmatinci,  nýbrž  Čechové. 
Že  by  první  opat  sv.  Prokop,  jenž  již  dlouho  před  tím  byl  knězem,  byl 
se  učil  bohoslužbě  slovanské  teprva  při  zakládání  kláštera  od  nějakých 
nově  z  ciziny  přivolaných  mnichů,  dokonce  se  nepodobá  pravdě,  nýbrž 
naopak  s  letopiscem  Sázavským  nejlépe  se  snáší  domněnka,  že  Prokop 
již  z  mládí  byl  vyučen  v  Čechách  po  slovansku,  tak  jak  to  výslovné 
tvrdí  pozdější  česká  legenda,  v  jiném  kuse  ovšem  matná.  Podle  opata 
řídívají  se  bratří,  a  ne  opat  podle  bratří. 

Monumentálního  Sedláčkova  díla  o  Hradech  českých  dokončen 
jest  kraj  Chrudimský  a  Hradecký,  a  vyšla  již  větší  část  kraje  Budě- 
jovického s  velepamátnými  sídly  erbu  růže.  Hned  při  prvním  oznámení 
poukázal  jsem  na  vzácné  přednosti  tohoto  díla,  jež  bude  literatuře 
naší  ke  cti ;  předností  těch  neubývá  p.  Sedláčkovi  postupem  práce. 
Mezi  historie  hradův  a  jich  majitelův,  vždy  založené  na  nejlepší  zná- 
mosti pramenů,  spisovatel  stále  vsouvá  nové  a  nové  obrázky  z  někdej- 
šího života  v  Čechách.  S  historického  stanoviska  možno  text  Sedláčkův 
jenom  chváliti.  Hady  a  přání  pronášeti,  neprospělo  by.  Obrazy,  jež 
přináší  díl  třetí  z  Budějovická,  jsou  zase  skoro  vesměs  pěkné ;  jenže 
p.  K.  Liebscherovi,  jenž  illustruje  Sedláčkovy  Hrady,  jde  nezřídka  více 
o  krajinářskou  krásu  a  zajímavost  —  kterýmiž  jeho  obrazy  opravdu 
vynikají  a  mile  se  zamlouvají  —  nežli  o  archeologickou  poučnost.  Od 
p.  Ad.  Liebschera  přidány  jsou  některé  komposice  z  pouhé  fantasie; 
takové  invence  malířovy  ovšem  dobře  se  hodí  k  partiím  textu,  kde  lící 
se  bývalý  život  ve  hradech,  jako  jest  ku  př.  stolní  rád  na  str,  141)  — 
ale  nejsou  na  svém  místě  v  textu,  k  němuž  se  nevztahují  a  kde  vy- 
pravuje se  skutečná  datovaná  historie.  P.  Král  z  Dobré  Vody  drive 
opatřoval  k  tomuto  dílu  znaky  šlechtické,  kterých  celkem  vyšlo  šest 
tabulí.  V  nejnovějších  sešitech  objevují  se  obrazy  starých  pečeti, 
kreslené  týmž  pilným  heraldikem.  Jedno  i  druhé  jest  vítáno,  skutečné 
pečeti  se  znaky  ještě  víc  než  pouhé  znaky ;  ale  k  obrazům  těm  i  oučm 
budiž  dodán  vysvětlující  text,  a  zároveň  budiž  o  to  postaráno,  aby 
čtenář  bez  obtížného  prohledávání  obrazův  od  prvního  do  posledního 
mohl  se  snadno  a  rychle  dověděti,  co  tam  jest  vyobrazeno. 

Fr.  Bern  au  vydával  u  Butterů  v  Žatci  Album  der  Burgmi  und 
Schlósser  im  Kónigreiche  Bóhmen,  Pěkného  díla  tohoto  vyšel  díl  první 
o  488  stranách,  jenž  opatřen  jest  mnohými  dřevorytinarai,  kreslenými 
velmi  svědomitě  od  p.  Kutiny;  také  plány  vyznamenávaly  se  vzácnou 
zevrubností  a  správností.  Jest  slyšeti,  že  spis  tento  dále  vycházeti  ne- 
bude, nýbrž  zaniká  pro  nedostatek  odběratelů.  Kdy  by  spisovatel  byl 
psal    o   minulosti    české   tím  nenávistným    spůsobem,    který  pěstuje   se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  pisemnietvi:  —  Déjiny  a  zeměpis.  1029 

německo-historickým  spolkem  v  Čechách,  sotva  hy  se  byl  potkal  s  ta- 
kovou netečností  n  německého  čtenářstva.  Knihkupecký  nezdar,  jenž 
stihl  Bernaaovo  pečlivě  redigované  Album,  zdá  se  býti  důkazem,  že 
v  našich  letech  již  nemůže  jazykem  německým  vycházeti  veliké  dílo 
o  Čechách,  které  Čechův  hyzditi  nechce.  Jeli  ta  příhoda  kormutliva 
nebo  potěšitelná,  a  pro  koho  může  býti  potěšitelnou,  nechť  laskavý 
čtenář  posoudí  sám. 

V  loňském  ročníku  Osvěty  zmínil  jsem  se  o  potřebě,  aby  vědám 
historickým  v  literatuře  naší  dostalo  se  zvláštního  orgánu.  Toto  přání 
již  se  vyplnilo;  profesor  A.  Rezek  nákladem  Ottóvým  počal  letos 
vydávati  čtvrtletní  časopis  dějepravný,  jenž  se  zove  Sborník  historický. 
Vítáme  jej  upřímně  a  odporučiyeme  přízni  obecenstva  co  nejvřeleji. 
Máme  sice  v  malé  literatuře  české  již  také  podniky  konkurrenční  a 
zbytečné,  jimiž  se  jen  síly  duševně  i  hmotné  rozptylují;  také  sice  ve 
přemnohých  časopisech  českých  články  a  článečky  historické  bývají 
uveřejňovány:  avšak  Sborník  Rezkův  není  nikterak  podnikem  konkur- 
renční m  ani  zbytečným,  nýbrž  v  literatuře  naší  opravdově  potřebným 
a  svého  spůsobu  jediným.  Onť  pěstuje  a  šíří  vědomosti  dějepisné  ne- 
toliko z  náhody  a  ze  příležitosti,  k  čemuž  by  stačily  ovšem  také  ostatní 
časopisy,  nýbrž  on  je  pěstuje  soustavně  a  výlučně.  Co  se  v  něm  vy- 
tiskne, nebude  rozptýleno  a  ztraceno,  nýbrž  jakožto  v  obecném  skladišti 
dobře  uloženo  a  hojně  hledáno  i  používáno  od  současných  i  budoucích 
milovníků  minulosti,  čilý  redaktor  postaral  se,  aby  ve  Sborníku  ozna- 
movány byly  všeliké  důležitější  zjevy  z  literatury  dějepisné  domácí 
i  cizí;  ten  důležitý  úkol  časopisu  historického  nemůže  ovšem  býti 
plněn  žádným  jiným  časopisem.  Články  samostatné,  jež  Sborník  přináší, 
mají  vesměs  hodnotu  vědeckou;  to  redakce  vzala  si  za  pravidlo.  Co 
se  týká  předmětu.  Sborník  si  všímá  nejvíce  a  nejraději  historie  české, 
netoliko  zemské  nýbrž  i  místní,  tak  že  přináší  také  historicko-místo- 
pisné  monogralie,  jakéž  za  dřívějších  let  bývaly  v  Památkách  archeo- 
logických, nyní  však  se  tam  pohřešiyí.  Dávaje  přednost  dějinám 
vlastenským,  Sborník  přece  noobmezuje  se  tím  oborem,  nýbrž' přihlíží 
také  k  souvislosti  dějin  českých  s  dějinami  jiných  zemí,  a  nezamítá 
ani  článků  ze  všeobecné  historie.  Zajímavý  a  velice  rozmanitý  obsah 
tří  sešitů,  jež  dosud  vyšly,  svědčí  již  patrně,  že  podnik  tento  bude 
redaktorem  svým  veden  s  náležitou  dbalostí  i  obezřetností. 

Prof.  dr.  Fr.  Šembery  Dějiny  středověké,  jež  vycházejí  ná- 
kladem Ottovým  v  Praze,  dospěly  k  sešitu  patnáctému.  Prvních  9  sešitů 
tvoří  svazek  první,  jenž  obsahuje  dějiny  obecné  od  konce  století  pátého 
do  prostředka  století  osmého;  zmínili  jsme  se  o  tom  svazku  již  opě- 
tovně na  tomto  místě.  Druhý  svazek,  jenž  dosud  ukončen  není,  půjde 
od  Karla  Velikého  až  do  začátku  válek  křižáckých;  dosud  pojednáno 
v  něm  o  říši  francké,  o  křesťanských  státech  v  Hispanii,  o  dějinách 
česko-moravských,  o  říši  německé,  Francii  a  Arabech,  vesměs  až  do 
prostředka  nebo  i  do  konce  desátého  století.  Ježto  dějiny  evropské  ve 
středověku  pro  velikou  rozptýlenost  a  rozrůzněnost  svou  nemohou  bez 
velikých  závad  se  vypravovati  jedním  proudem,  nýbrž  chtěj  nechtěj 
musejí  se  roztříditi  v  řadu    zvláštních    historií    zemských,  •  bývá    ovšem 


Digitized  by  VirOOQlC 


1030  J-  Káhusek: 

nesnadno  vyhnouti  se  tomn,  aby  o  jedné  události  nemluvilo  se  na  dvou 
nebo  i  více  místech;  to  přiházívá  se  také  p.  Šemberovi,  což  však 
nechci  jeho  dílu  pokládati  za  zlé;  aspoň  jest  to  vždy  menší  zlo,  než 
kdy  by  byl  mermomocí  o  to  stál,  aby  z  rovnoběžných  historií  zemských 
učinil  jednotné  dějiny  všeobecné.  Spis  tento  skládán  jest  ovšem  z  drahé 
ruky,  jakž  ani  jinak  býti  nemůže;  jest  to  kompilace,  ale  dobrá;  zejména 
dlužno  chváliti,  že  spisovatel  používá  pomůcek  z  literatur  mnobýcli, 
a  že  čerpává  také  z  nových  monografií,  kterými  starší  obsáhlé  spisy 
bývají  v  některých  stránkách  opravovány.  V  práci  toho  druhu  bývá 
nesnadno  zachovati  jednotné  stanovisko;  p.  Šembera  při  různosti  ná- 
hlcdův  pomáhává  si  tím,  že  do  textu  položí  mínění,  jemuž  dává  sám 
přednost,  a  pod  čarou  zmíní  se  o  náhledu  protivném. 

V  Politické  bibliothéce  české,  kterou  nákladem  Ottovým  vydává 
Český  klub,  vyšly  letos  dva  nové  svazky  spisu  Jakuba  Malého:  Nose 
znovuzrození.  Jest  to  část  třetí  a  čtvrtá  celého  díla.  část  třetí  (str.  142 
v  8®)  vypravuje  o  návratu  k  absolutismu,  jenž  se  udal  od  oktrojováni 
ústavy  říšské  v  březnu  1849  až  do  konce  r.  1851,  kdy  ta  ústava  nikdy 
do  života  neuvedená  byla  i  dle  jména  odvolána.  Spisovatel  líčí  dojem, 
jaký  učinilo  v  Čechách  rozehnání  sněmu  Kroměřížského  a  vydáni 
oktroj  ováné  ústavy,  a  kterak  co  r.  1848  bylo  naslibováno  a  dílem 
skutečně  vymoženo,  zase  krok  za  krokem  bylo  odnímáno  a  rušeno,  až 
nezůstalo  ze  svobodnických  vymožeností  nic  jiného,  nežli  zrušení  roboty 
a  jiných  povinností  feudálních.  K  vojenské  zpupnosti,  která  vznikla  již 
r.  1848,  přistupovala  nově  nevázaná  rozpustilost  absolutistické  byro- 
kracie, kteráž  tvořila  hrozný  kontrast  ke  svobodnickým  ideálům  a  pře- 
ludům předešlých  let.  —  Část  čtvrtá  (str.  103)  vypisuje  stav  věcí  a 
myslí  v  Čechách  za  nové  doby  absolutní  od  počátku  r.  1852  až  do 
vydání  císařského  diplomu  r.  1860.  Události  líčené  ve  třetí  části  činí 
dojem  truchlivý  netoliko  ve  srovnání  s  událostmi  převratného  roku 
1848,  nýbrž  i  nepohledná  tichota  dob  předbřeznových  zdá  se  býti  rájem 
naproti  ohyzdné  reakci  z  doby  oktrojirky.  Ještě  horší  dusnota  nastala 
však  po  roce  1851;  co  tu  bylo  Malému  líčiti,  jest  hrob  všelikého  ve- 
řejného života,  na  jehož  pustotu  ouzko  jest  vzpomínati,  alespoň  ouzko 
tomu,  kdo  ji  sám  zažil.  Také  tato  doba  absolutismu  Bachovského  po- 
skytla spisovateli  ovsem  poměrně  málo  události,  o  kterých  by  mohl 
vypravovati;  co  však  z  té  tišiny  sobě  vybral,  jest  opravdu  zajímavé. 
Týkají  se  ty  upomínky  namnoze  života  literárního,  ježto  politického 
ruchu  ovšem  nebylo.  —  Přítomné  dílo  nejsou  memoiry  v  pravém  smyslu: 
spisovatel  nepsal  své  zkušenosti  hned  pod  čerstvým  dojmem,  a  jeho 
spis  nevyznamenává  se  dosti  četnými  podrobnostmi,  živými  ač  třeba 
jednostrannými,  které  jsou  známkou  podstatnou  literatury  memoirové. 
Přece  však  p.  Malý  píše  jen  o  tom,  co  sám  zažil  nebo  čeho  byl  svědkem; 
perspektiva,  ve  které  popisuje  zažité  události,  jest  poněkud  daleká,  tak 
že  ovšem  nemůže  psáti  z  pouhé  paměti,  nýbrž  pomáhá  si  novinami  a 
jinými  časovými  tiskopisy.  Hotovým  dějepisem  však  jeho  dílo  také  není 
aniž  chce  býti;  úplnost  a  všestrannost  není  jeho  účelem<  V  tom  ohledu 
jest  ku  př.  až  nápadno,  jak  málo  vypravqje  o  tak  řečené  revoluci, 
která  prý  byla  překažena  v  Praze  v  měsíci  květnu  1849;  nechť  máme 
před  sebou   memoiry   nebo   dějepis   anebo   něco   prostředního,    co  leží 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  pisemnictvi.  —  D^tny  a  zeměpis.  1031 

mezi  oběma,  vždy  mohlo  se  pověděti,  co  asi  opravdu  za  kulisami  se 
dalo;  pamětníci  Pražští  těch  dob  dosud  o  tom  vypravigí  více,  nežli  p. 
Malý  napsal. 

Pan  Martin  Kolář,  profesor  reálného  gymnasia  v  Táboře,  vydal 
tamže  stručné  pojednání  o  Nejstarších  pečetech  šlechty  České  až  do 
r.  1300  (str.  25  v  8*).  Tato  na  oko  malá  práce  jest  výsledkem  práce 
veliké.  Pan  Kolář  již  po  několik  let  zabývá  se  studiemi  v  rodopise 
české  šlechty,  a  aby  poznal  příbuzenství  starých  rod&v,  uznal  za  potřebí 
obrátiti  ke  znakům  pozornost  větší,  nežli  u  nás  dosud  bývalo  obyčejem, 
a  tudy  dostal  se  do  pilného  zkoumáni  pečetí  šlechtických,  kteréž  jsou 
nejhlavnějším  pramenem  ku  poznání  erbů  rodových.  Přítomná  rozprava 
přestává  na  století  třináctém,  ze  kterého  se  nám  dochovaly  nejstarší 
znaky  a  pečeti  šlechty  české.  V  těchto  počátcích  rodopisu  pracoval 
svého  času  s  nemalou  píH  František  Palacký,  jejž  slušně  možno  nazvati 
otcem  kritické  genealogie  šlechty  české.  P.  Kolářovi  však  podařilo  se 
tyto  počátky  Palackým  učiněné  ve  mnohých  kusech  doplniti,  v  někte- 
rých i  opraviti.  Co  však  v  tomto  pojednání  podává,  jest  toliko  ukázka 
výsledků,  která  vzbuzige  přání,  nejen  aby  spisovatel  týmž  spůsobem 
pokračoval  ve  století  čtrnáctém  a  následujících,  nýbrž  aby  také  studia 
svoje  vydával  s  doklady,  na  kterých  jeho  výsledky  spočívají,  zejména 
pak  aby  je  mohl  uveřejňovati  také  s  obrazy  starých  pečetí  a  znaků. 
Tento  spůsob  studií  rodopisných  není  ovšem  snadný  ani  laciný;  zdá 
se  nám,  že  Památky  archeologické  byly  by  nejpříhodnějším  místem 
k  uveřejňování  takovýchto  prací  s  obraznými  přílohami. 

Der  Chef  der  Wiener  Stadtvertheidigung  1683  gegen  die  Túrken; 
tak  nazývá  se  nejnovější  spis  barona  Helferta,  vyšlý  v  Praze  u  Temp- 
ského  (str.  66  v  8").  Jest  to  životopis  Kašpara  Zdeňka  Kaplíře  ze 
Sulevic,  jenž  r.  1683  byl  náčelníkem  vlády  dosazené  ve  Vídni  k  obrané 
města  proti  Turkům,  a  jenž  v  minulém  a  našem  století  upadl  v  takové 
zapomenuti,  že  ani  historikové  o  jeho  zásluhách  a  bývalé  slávě  nic 
nevěděli,  anebo  vědouce  o  nich,  neměli  tušení,  kdo  ten  muž  byl  a  odkud 
pocházel.  Tato  historická  osobnost  byla  v  minulých  letech  teprva  zase 
nově  objevena,  a  to  péči  bratří  Jindřicha  a  Jana  Miltnerův;  na 
spis  prof.  Jana  B.  Miltnera  upozornil  jsem  na  tomto  místě  vloni.  Letos 
p.  František  Mareš  uveřejnil  v  Musejníkn  nový  životopis  Kaplířův, 
založený  větším  dílem  na  pramenech  rukopisných  dříve  od  nikoho  ne- 
užitých. Vedle  toho  vynasnažuje  se  již  po  léta  baron  Helfert,  aby  ve 
Vídni  a  prostředkem  jazyka  německého  zjednáno  bylo  Kaplířovi  místo 
náležité  v  paměti  lidské.  Životopis  nyní  od  něho  vydaný  přináší  zase 
některá  nová  data,  jež  dosud  nebyla  povědomá;  opatřen  jest  věrnou 
kopií  staré  podobizny  Kaplířovy,  též  vyobrazením  znaku  Kaplířova  a 
veliké  pamětné  medaUe,  která  r.  1683  ražena  byla  ve  Vídni;  připojeny 
jsou  také  úplné  otisky  diplomu,  kterým  r.  1676  císař  Leopold  povýšil 
Kaplíře  do  stavu  hraběcího,  a  testamentu  Kaplířova,  jenž  r.  1686  byl 
zdělán  a  hned  také  do  desk  zemských  v  Praze  vložen.  Nejbližší  zvláštní 
účel  tohoto  spisku  zdá  se  býti  ten,  aby  odůvodněn  byl  návrh,  jejž 
spisovatel  činí  k  závěrku  v  ten  rozum,  aby  na  památníku,  jenž  má  býti 
postaven  v  kostele  Svatoštépánském  ve  Vídni  na  oslavu  vybavení  města 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1032  ^'  Kalousek: 

2  obležení  tureckého,  osoba  Kapliřova  netoliko  nebyla  pominata  {}úl 
zlíbilo  se  Vídenským  navrhovatelům),  nýbrž  aby  byla  postavena  vedle 
Starhemberka  do  prostřed.  Podepsaný  referent  přičinil  se  již  loni 
v  Českém  klubu,  aby  tato  záležitost  historické  spravedlnosti  přišla  do 
proudu.  Baron  Helfert  ujímá  se  té  věci  neustále  na  místech  nejnáleži- 
tějších; člověk  by  myslil,  že  dvornímu  radovi  Helfertovi  při  jeho  posta- 
vení ve  Vídni  nebude  za  těžko  vymoci  věc,  jejíž  nejvyšší  slušnost  se 
stanoviska  historického  i  officiálně  rakouského  jest  samozřejmá,  a  o  jejíž 
uznání  přimlouvali  se  poslanci  čeští  ve  Vídni.  Avšak  nic  naplat: 
český  původ  a  české  jméno  Kaplírovo  dostačuje  dosud,  aby  ve  Vídrn 
zapřeli  pravdu  i  svůj  vlastní  prospěch.  Zdá  se,  že  vyplní  se  slova, 
kterými  Helfert  zavírá  svůj  spisek:  „Nestaneli  se  to  —  nebudeli  Kapliř 
postaven  vedle  Starhemberka  —  pak  nebude  Vídenskému  pomníku  osvo- 
bození z  r.  1683  jiného  nic  chyběti,  nežli  vyobrazení  toho,  jenž  při 
této  pohromě  stál  na  prvním  místě  a  jemuž  kromé  hraběte  Starhem- 
berka povolaní  vrstevníci  a  zvláště  tehdejší  rada  města  Vídně  při- 
pisovali největší  zásluhu  šťastného  konce  jejího.'^ 

U  nakladatele  Hoblíka  v  Pardubicích  počal  letos  vycházeti  spis 
vztahující  se  k  nejnovějším  dějinám  naší  vlasti.  Zove  se  :  Boje  v  Čechách 
a  na  Maravě  za  války  r,  1866 ;  spisovatelem  jest  dr,  Otakar  Jedlička, 
jenž  bohužel  jest  již  literatuře  české  smrtí  odňat.  Dosud  vyšlo  pět 
sešitů,  kteréž  obsahují  asi  třetinu  zamýšleného  díla;  sahají  bezmála 
až  ku  předvečeru  osudné  bitvy  u  Sadové.  V  češtině  jest  to  první  spis, 
v  němž  všestranně  vypisuje  se  důležité  válečné  dějstvo,  jehož  svědkem 
bylo  nynější  pokolení  v  Čechách ;  není  pochyby,  že  ta  kniha  bude  milon 
ač  smutnou  vzpomínkou  přečetným  účastníkům  té  války,  kteří  rádi 
zevrubně  se  poučí  o  celku  toho,  čeho  část  na  ně  tak  mocné  doléhala. 
Vypravování  Jedličkovo  jest  živé  a  na  nejlepších  pramenech  založené. 
Přehlednosti  velmi  by  posloužilo,  kdy  by  nad  stránkou  vždy  postaven 
byl  nápis,  oznamující  stručně  obsah  její;  nápisy  ty  zde  scházejí,  jako 
bohužel  ve  mnohých  jiných  dějepisných  knihách  českých,  ačkoli  ta 
maličkost  velice  usnadňuje  používání  každé  naučné  knihy. 

Českomoravská  kronika^  kterou  píše  Josef  Kořán  a  vydává  knih- 
kupectví Kobrovo,  bére  se  nyní  ku  předu  krokem  zdlouhavým.  Loni 
a  letos  vyšly  tři  sešity,  které  tak  jako  předešlé  tři  náležejí  k  dílu 
pátému,  jenž  jedná  o  době  po  bitvě  Bělohorské.  Ve  zmíněných  právc 
šesti  sešitech  vypisuje  se,  když  krátkou  bitvou  u  Prahy  8.  listop.  1620 
byla  hlavní  věc  rozhodnuta,  kterak  pevná  místa  v  Čechách  i  v  Moravě 
vzdávala  se  vítězi,  kterak  ten  potom  prováděl  katolickou  reformaci  a 
kterak  pokutoval  šlechtu  českou  a  moravskou.  Kdy  by  kapitoly  o  kon- 
fiskování statků  v  byly  psány  nyní,  po  vydání  zevrubných  Bílkových  dčjiu 
konfiskací,  mohlo  by  se  slušně  žádati,  aby  se  uspořádaly  v  Kronice 
jinak;  úplnosti  v  té  věci  nelze  tam  dosíci,  to  jest  nyuí  patrno,  pročež 
by  postačilo,  aby  do  Kroniky  vzali  se  z  ohromné  spousty  materiálu 
krom  všeobecného  přehledu  toliko  kusové  nejvčtší  a  nejzajímavější.  Sic 
jest  vypravování  p.  Kořánovo  velmi  pečlivé  a  účelu  přiměřené.  Obrazy, 
jichž  několik  najde  se  v  každém  sešitě,  jsou  dílem  kopie  starých  rytin 
a  skutečných  podobizen,  ježto  velmi  vhodně  bývají  vybrány,  dílem  jsou 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  piseínnicM,  —  Dějiny  a  zeměpis,  1033 

to  pěkné  původní  invence  Scheiwlovy  ke  znázornění  vypravovaných 
událostí;  json  vesměs  do  dřeva  ryty,  a  technické  provedení  jich  jest 
čisté  a  zdařilé. 

Pilný  vydavatel  pramenův  českého  práva,  dr.  H.  Jireček,  vydal 
letos  opět  svazek  památek  právních :  Spisy  právnické  o  právu  českém 
v  16,  sMeti  (str.  276  v  8®).  Týž  svazek  vyšel  zároveň  také  jakožto 
pátá  částka  čtvrtého  díla  sbírky  Codex  jaris  Bohemici.  Jsou  v  něm 
obsaženi  následující  kusové :  Řád  práva  městského,  sepsaný  po  latinsku 
od  Víta  Ofthalmia  Strakonického  r.  1585;  Extrakt  hlavnějších  artikulův 
z  práv  saských  z  r.  1571  a  srovnání  práv  Pražských  s  právy  Magde- 
burskými ;  Jakuba  Menšíka  z  Menštejna  spis  o  mezcch  a  soudu  mezním 
v  království  českém,  sepsaný  r.  1600;  Simeona  Podolského  z  Podolí 
knížka  o  měrách  zemských  v  království  českém  z  r.  1617 ;  konečně 
jsou  tu  gtištěny  některé  kapitoly  z  Pavla  Stránského  knihy  De  repu- 
blica  Bojema,  kteráž  po  prvé  vyšla  tiskem  r.  1633.  Vydavatel  ku  kaž- 
dému kusu  přidal  stručnou  zprávu  životopisnou  a  bibliografickou.  Bylo 
by  záhodno,    aby  pěkný  spis  Stránského  byl  znova  celý  vydán  tiskem. 

V  Moravské  bibliothéce,  kteráž  vychází  nákladem  J.  F.  Šaška 
ve  Velkém  Meziříčí,  prof.  František  Bartoš  vydává  nyní  znova  svoje 
rozpravy  národopisné  a  literární,  jež  prvotně  vyšly  porůznu  v  časo- 
pisech. Název  té  sbírky  jest:  Lid  a  národ.  Jedna  část  jest  čtenářům 
Osvěty  známa,  jinou  četli  jsme  v  Časopise  Matice  moravské.  Všechny 
rozpravy  Bartošovy  vyznamenávají  se  vzornou  spořádaností,  přesným 
slohem  a  vřelým  nadšením  ke  všemu,  což  pěkného  v  národě  česko- 
moravském jest,  bylo  nebo  býti  by  mělo.  Zvláště  okolí  Zlínské,  z  něhož 
spisovatel  pochází,  bylo  od  něho  popsáno  co  do  života  pospolitého 
i  rodinného,  co  do  obyčejův  a  mravův,  písní,  pověr  a  všelikých  jiných 
stránek  bytu  národního,  a  to  tak  pěkně  a  zevrubně,  že  spůsob  tento 
může  sloužiti  za  vzor  všem  učeným  národomilům,  kteří  uznávají  toho 
potřebu,  aby  zachycen  byl  věrný  obraz  života  národního,  jak  dosud 
v  pravdě  vypadá  aneb  do  nedávná  vypadal.  Jest  ku  podivu,  kolik 
v  bytu  lidu  našeho  změnilo  se  za  posledních  30 — 40  let;  a  proto  jest 
svrchovaný  čas,  aby  i  jiným  krajinám  českým  dostalo  se  tak  bystrých 
a  dbalých  popisovatelů.  U  nás  pohádková  komise  akad.  spolku  Slavie 
pěstuje  některé  stránky  toho  úkolu.  Jest  si  přáti,  aby  v  dospělejší 
částce  studující  mládeže  nacházelo  se  dosti  ochotníků,  kteří  by  k  témuž 
cíli  pracovali.  Jest  však  také  žádoucno,  aby  i  zkušenější  pracovníci, 
a  to  v  první  řadě  profesorové  češtiny  na  středních  školách,  přiložili 
ruky  k  dílu  a  stali  se  každý  svému  okolí  tím,  čím  jest  Bartoš  krajině 
na  rozhraní  podřečí  slovenského  a  valašského  ua  Moravě. 

Dědictví  Svatojanské  v  Praze  poděluje  letos  své  četné  členy 
knihou  v  našem  oboru  dobře  záslužnou  a  vítanou.  Původce  její.  pan 
František  Ekert,  kaplan  u  sv.  Vojtěcha  v  Praze,  nadepsal  ji:  Po- 
svátná místa  král.  hlav,  mésta  JPrahy  a  podává  v  ní  jak  popsání  tak 
i  dějiny  chrámů  v,  kaplí,  posvátných  soch,  klášterů  i  jiných  pomníků 
katolické  víry  v  hlavním  městě  království  českého  (str.  479  v  8°).  Při 
kltóteřích  vypravuje  také  o  rozvoji  a  působení  těch  kterých  řeholí; 
uvádí  všecky  duchovní,  kteří  při  chrámech  Pražských  žijíce,  na  poli 
českého   písemnictví   pracovali;    oznamtye    o    matrikách   farských,   kdy 


Digitized  by  VirOOQlC 


1034  </•  Kalousek: 

které  se  začínají  a  co  pozornhodnébo  obsahují.  Spisovatel  propátral 
a  popsal  netoliko  všecky  svatyně  Pražské,  ale  i  každou  kapli  soukromou, 
každý  oltář,  pokud  možná  se  jménem  zakladatelovým,  každou  sochu 
i  každý  obraz,  každý  náhrobek,  a  kde  lze  bylo  i  všecky  zvony  a  jiné 
předměty  kostelní,  k  čemuž  přičinil  i  jména  umělců,  kde  se  jich  mohl 
dopátrati.  Nápisy  uvádí  vesměs  po  česku  a  dílem  jen  u  výtahu,  neboC 
dílo  jeho  určeno  jest  pro  všechen  lid  a  nikoli  toliko  pro  odborníky. 
Ježto  však  dosud  neměli  jsme  tak  úplného  dila  o  všelikých  předmětech, 
jimiž  křesťanské  výtvarné  umění  Prahu  okrášlilo,  jest  spis  Ekertův 
důležitým  příspěvkem  i  k  vědecké  naší  literatuře;  nepodávali  všeho 
tak,  jak  bychom  si  toho  přáli,  podává  přece  velmi  mnoho  anebo  aspoň 
vede  na  stopu.  Pan  spisovatel  vyzaává,  že  chtěl  psáti  v  duchu  kato- 
lickém a  vlasteneckém;  i  můžeme  mu  spravedlivě  dosvědčiti,  že  jeho 
spis  se  nese  směrem  netoliko  katolickým,  ale  i  vlasteneckým,  a  ne- 
toliko vlasteneckým,  ale  i  katolickým.  Používání  jeho  velice  se  usnad- 
ňuje vzorně  zřízeným  rejstříkem,  tak  že  podle  něho  jedním  rázem 
můžeme  najíti  na  př.  všechny  předměty,  jež  některý  umělec  zhotovil 
a  jež  v  Praze  se  nacházejí.  Celé  dílo  vyjde  ve  dvou  svazcích.  První 
svazek  letos  vyšlý  jedná  o  nynějších  posvátných  místech  na  Hradčanech, 
Malé  Straně  a  Starém  Městě.  Svazek  druhý,  jenž  vyjde  později,  bude 
vypisovati,  co  toho  spůsobu  nachází  se  nyní  na  Novém  Mésté  a  ve 
předměstích  Pražských,  a  krom  toho  jednati  bude  o  zrušených  a  za- 
niklých kostelích  v  Praze  a  ve  předměstích.  Samo  sebou  se  rozumí, 
že  v  ohromných  spoustách  rozmanitých  údajů,  jež  z  pomůcek  tištěných 
i  z  pramenů  rukopisných  i  vlastním  ohledáním  jsou  tuto  po  prvé 
sebrány  a  v  jedno  svedeny,  nemůže  nedostávati  se  také  omylův ;  spiso- 
vatel uvádí  ke  své  omluvě,  že  bylo  mu  uloženo  vykonati  tuto  práci 
ve  lhůtě  dosti  krátké;  věru  vykonal  práci  velikou.  O  nedopatřeních 
chci  učiniti  jen  dvě  poznámky.  Na  str.  50  má  býti  vynecháno  jméno 
Petra  Břuchatého,  kterýžto  umělec  byl  teprva  v  našem  století  přeložen 
z  knihy  malířského  cechu  Pražského,  kde  slově  Ventrosus,  a  do  staro- 
českého missálu  podvodně  vepsán  (viz  Osvětu  1877,  332).  Na  str.  355 
spisovatel  odporuje  Tomkovu  vykladu  o  bývalém  rozestavení  kostelů 
na  půdě  nynějšího  Klementina,  a  podle  toho  odporu  upravil  si  také 
text  o  kostelích  sv.  Salvátora  i  sv.  Klimenta  na  str.  376,  379;  ale 
námitky  proti  výkladu  Tomkovu  neostojí,  neboť  onen  výklad  zakládá 
se  na  mnohých  starých  zprávách  o  okolních  domech;  ty  zprávy  uve- 
řejnil prof.  Tomek  v  Základech  starého  místopisu  Pražského,  a  znovu 
sestrojil  na  nich  podrobný  plán  té  částky  města,  kterým  nikterak  nelze 
hnouti.  Dotčené  Základy  bude  snáze  možno  studovati  a  jích  používati, 
až  vyjde  tiskem  plán  Prahy  z  doby  předhusitské,  o  němž  se  pracuje. 
Martina  Hrušky  Kniha  pamětní  města  Plzně,  jež  vycházela 
nákladem  jeho  dědiců  v  Plzni,  dokončena  jest  sešitem  19-  Vlastní 
text,  jdoucí  do  r.  1870,  dokončen  jest  v  sešitě  18.  na  str.  1125;  pak 
ještě  následují  stručné  životopisy  znamenitých  Plzňanův  a  mužův 
o  Plzeň  zasloužilých;  sešit  19.  celý  o  88  stranách  vyplněn  jest  rej- 
stříkem, kterýž  podstatně  usnadní  používání  knihy,  ačkoli  uvnitř  jedno- 
tlivých písmen  není  uspořádán  abecedně.  Dědicové  Hruí>kovi  nešetřili 
nákladu    na  slušné    vydání  této  knihy,    opatřujíce  ji  i  pěknými    a  při- 


j 


Digitized  by  VirOOQlC 


Nové  pisemnictvi.  —  Dijiny  a  zeměpis.  1035 


;:| 


hodnými  obrazy ;  na  vlasteneckém  obecenstvě  zvláště  v  Plzni  a  v  okolí  >         ^4* 

záleží,   aby  největší   odkaz  Martina  Hrušky    a  nejmilejší   předmět  jeho  '  ^ 

dlouholeté  práce  nepřinesl  jim  aspoň  hmotné  škody.  :' 

Město  Plzeň  v  našem  literárním  oboru  se  činí.    Do  nedávná  ne-  v 

mohlo    se   vykázati    nežli   jedinou    tištěnou   monografií,    kterou    sepsal  v 

a  vydal  r.  1821  J.  V.  Sedláček;   byla  nad   to   velmi   chudičká.     Nyní  í 

má  již  Plzeň  velikou  Hruškovn  Pamětní  knihu  tiskem  vydanou,  a  v  Plzeň-  ,  • 

ském  spolku  přátel  vědy  a  literatury  české  působí  z vláštní.odbor  histo-  ^ 

ricko- archeologický,  jenž  dle  úkolu  svého  vyhledává,  sbírá  a  zpracovává 
všeliké  prameny  domácího  dějepisu.  Vlastenské  zastupitelstvo  městské 
věnuje  každoročně  k  tomu  účelu  500  zl.,  a  řečený  odbor  vzbudil  a  našel 
i  jiné  štědré  podpůrce.  Profesor  Josef  Strnad  přiložil  pilnou  a  zbéhlou 
ruku  ku  práci,  a  tak  jeho  péčí  Plzeňský  spolek  přátel  vědy  a  literatury 
české  mohl  letos  vydati  dva  historické  spisy.  Jeden  obsahuje  M.  Ši- 
mona Plachého  z  Třebnice  Paměti  Plzeňské  (str.  229  v  8*^).  Paměti 
tyto  ležely  skoro  v  zapomenutí,  až  p.  Strnad,  byv  na  ně  v  Museu 
českém  upozorněn  p.  Yrfátkem,  vypátral  jejich  věk  a  původce,  a  po- 
dává je  nyní  na  veřejnost.  Původce  jejich,  M.  Šimon  Plachý,  byl  měšťan 
v  Plzni  usedlý  a  zemřel  r.  1609;  dosud  byl  známější  a  proslulejší 
jeho  syn,  jesuita  Jiří  Plachý  (Ferus).  M.  Šimon  psal  své  paměti  nej- 
více v  letech  1590—1600;  spisoval  je  ponejvíce  dle  vlastního  zkušení 
a  dle  knih  městských ;  oboje  ty  zprávy  jeho,  vztahující  se  k  šestnáctému 
století,  jsou  uspořádány  na  spůsob  samostatných  obrázků  a  mají  nemalou 
historickou  hodnotu.  Zpředu  jest  něco  kratších  zvěstí  o  století  14.  a  15., 
kteréž  na  mnoze  jsou  ovšem  bez  ceny,  jsouce  upraveny  dle  Hájka. 
Spůsob  přítomného  vydání,  jež  pořídil  p.  prof.  Strnad,  jest  velmi  pečlivý. 
V  úvodě  vydavatel  podává  zevrubné  zprávy  o  M.  Šimonovi  Plachém 
a  o  jeho  díle,  jež  zachovalo  se  toliko  ve  dvou  rukopisech ;  jeden,  psaný 
vlastní  rukou  Plachého,  jest  necelý  a  chová  se  v  Museu  českém,  druhý 
úplnější  rukopis  zachoval  se  v  rodině  Stehlíkovské  z  Čeňkova,  do  níž 
vdala  se  jedna  dcera  Šimona  Plachého.  Co  se  týče  samého  textu  Pamětí, 
vydavatel  opatřil  jej  příhodnými  nadpisy  nad  stránkami,  letopočty  v  něm 
přicházející  postavil  vždy  též  na  okraj,  staré  datování  převedl  vždy  na 
nynější  kalendářské  datum,  jež  postavil  do  závorek,  pod  čarou  umístil 
četné  vysvětlující  poznámky,  a  na  konec  přičinil  dokonalý  abecední  rejstřík 
jmen.  Celá  práce,  kterou  vydavatel  vynaložil  na  to  vydání,  jeví  píli, 
znalost  a  zručnost,  jest  vesměs  solidní,  a  abych  tak  řekl  řemeslná. 
Toliko  v  jedné  stránce  může  ten,  kdo  té  knihy  používá,  přáti  sobě 
ještě  něco  více,  totiž  aby  vzadu  položena  byla  ve  chronologickém  po- 
řádku kratičká  regcsta  jednotlivých  zpráv  v  Pamětech  obsažených,  asi 
tak,  jak  vydatei  učinil  s  dopisy  a  listinami;  potřeba  takových  chrono- 
logických přehledů  vzniká  odtud,  že  Paměti  Plachého  samy  v  sobě 
nejsou  veskrz  srovnány  dle  času. 

Druhá  letošní  publikace  Plzeňského  spolku  přátel  vědy  a  literatury 
reské  má  za  předmět  i  za  nápis  Znak  král,  města  Plzně,  jeho  histo- 
rický vývoj  a  popis.  Nynější  složitý  znak  Plzeňský  vyobrazen  tu 
v  pěkném  barvotisku,  a  p.  Strnad  vykládá  původ  jeho  jednotlivých 
částek.  Vzrůst  toho  erbu  souvisí  těsně  s  historií  města  Plzně:  dvě 
částky,  chrtice  a  brána,  pocházejí  hned  ze  třináctého   století,    zejména 


Digitized  by  VjOOQIC 


1036  ^'  Kalousek'. 

brána  vyškytá  se  v  nejstarší  pečeti  městské  z  roku  1307;  velblouda 
přidal  Plzeňským  do  znaku  císař  Sigmund  proto,  že  ukořistili  velblouda 
Sirotkům,  když  byli  r.  1434  od  nich  a  od  jiných  Husitů  obléháni; 
dva  zlaté  klíče  a  zbrojnoše  s  polovičkou  orla  dostali  Plzeňští  do  znaku 
od  papeže  r.  1466  za  to,  že  přistoupili  k  odboji  proti  králi  Jiřímu,- 
poslední  rozhojnění  znaku  pochází  zase  od  papežské  stolice,  kteráž 
r.  1578  Plzeňským  v  odměnu  za  vytrvalost  ve  víře  katolické  přidala 
do  znaku  zlatý  kříž  na  třech  zelených  pahorcích.  Oboje  papežské 
breve  přitištěno  jest  k  tomuto  spisku,  jenž  čítá  18  stran. 

P.  Jan  Orth  vydal  nákladem  vlastním  v  Jindřichově  Hradci 
Nástin  historicko-kuUurniho  obrazu  Jindřichova  Hradce  od  r.  1018  ai 
do  sklonku  mimdého  století  (str.  52  v  8").  Jest  to  pokračování  podob- 
ného spisku,  jejž  spisovatel  vydal  dříve  o  době  předběloliorské.  Studia 
Orthova  zakládají  se  na  rukopisných  pramenech  v  Jindřichově  Hradci 
zachovaných,  i  mají  opravdovou  cenu  v  literatuře  historické.  V  pří- 
tomném spisku  jedná  p.  Orth  o  místopise  města,  o  poměru  jeho  k  vrch- 
nosti, o  příjmech  a  výdajích  obecních,  o  zřízení  a  správě  městské 
a  o  živnostech,  vše  z  doby  pobělohorské.  Na  konci  jest  dobrý  abecední 
rejstřík;  jen  na  soustavný  přehled  obsahu  spisovatel  zapomněl. 

Nákladem  knihkupce  Šaška  ve  Velkém  Meziříčí  vychází  Bibliothéka 
místopisů  a  jiných  děl  historických.  Jakožto  číslo  3.  vyšly  v  ní  letos 
Paměti  Malenovic  a  Pohořelic  jakož  i  dědin  okolních  někdy  panstvím 
s  nimi  spojených,  které  napsal  prof.  V.  Prásek  (str.  196  v  malé  8**)- 
Bývalé  panství,  jehož  děje  se  tu  vypisují,  leží  východně  od  Napajedel. 
Jsou  to  ponejvíce  děje  držitelů  a  jich  majetku,  jež  pilný  spisovatel 
velikou  prací  sestavil;  pokud  prameny  stačily,  podány  jsou  s  touž 
pečlivostí  také  příspěvky  a  ukázky  z  dějin  obyvatelstva,  jakož  jsou: 
příklady  právního  jednání  v  Malenovicích,  pravidla  cechovní,  výkaz 
o  osazených  a  pustých  domech  z  času  po  r.  1626,  posloupnost  purk- 
m.istrů,  úředníků  panských,  správců  duchovních  a  j.  v.  Vše  jest  zevrubné 
a  pořádné.  Přidaná  mapa  ukazuje  místa  nynější  i  polohu  četných  míst 
zaniklých.  Abecední  ukazatel  věcí  přijde  vhod  čtenáři ;  schází  však 
rejstřík  jmen  i  přehled  obsahu,  tak  že  kdo  chce  se  dověděti,  o  kterých 
osobách  a  místech  jest  v  knize  psáno,  musí  ji  zpřevraceti  celou  list 
za  listem.  Podobizna  Jana  Žižky,  zmíněná  na  str.  161,  stála  by  tuším 
za  popis  neli  za  reprodukci;  dle  nápisu  zdá  se  býti  starší  nežli 
obvyklé  obrazy  Žižkovy.  O  zemanech  z  Jíkve  na  str.  31  lze  srovnati 
Památky  arch.  X.  488—490. 

Paměti  král,  města  Velvar,  které  sestavil  a  vysvětluje  František 
Vacek,  počaly  vycházeti  v  Praze  nákladem  spisovatelovým  (v  komisi 
u  Rohlíčka  a  Sieversa).  První  čtyrarchový  sešit  obsahuje  události 
města  až  do  sklonku  století  šestnáctého,  jest  však  v  tom  vypravo- 
váno více  z  dějin  zemských,  nežli  bylo  potřebí  k  historii  města  při- 
bírati. Sloh  jest  obratný.  Platný  úsudek  o  obsahu  dosud  jest  nesnadno  vy- 
slovovati, poněvadž  není  ještě  na  jevě  ani  plán  ani  rozsah  celého  spisu. 
Potěšitelný  jsou  takové  monografické  práce  vždy;  spisovatelova  slova 
ve  předmluvě,  že  archivy  města  Velvar,  kterých  použil,  jsou  dosti  bohaté, 
vzbuzuje  přiměřené  očekávání  a  zvědavost  k  sešitům  následujícím.  Po- 
užíváním   náležitým*   místních    pramenů   k    sepisování    historii    místních 


loogle 


Nové  pisemnicM.  —  D^iny  a  zeměpis.  \  037 

prospěje  se  i  historii  zemské.  Zdá  se  však,  že  z  doby  předhusitské 
Velvary  nemají  doma  místních  pramenů  historických;  tu  pak  se  sluší, 
aby  spisovatel  k  osvětlení  té  doby  použil  pilně  pramenů  cizích,  zvláště 
které  jsou  již  tištěny.  Na  str.  23  vyznává  spisovatel,  že  z  doby  až 
do  prostřcdka  čtrnáctého  století  nenalezl  o  Yelvarech  zpráv  nižádných, 
a  domnívá  se,  že  to  město  bylo  vystavěno  na  pozemcích  královských 
a  samému  králi  vždy  poddáno  zůstávalo.  Opravdu  však  listina  Vyše- 
hradská z  r.  1282  jmenuje  Velvary  mezi  všemi  a  statky  kapituly 
Vyšehradské  (Emlerovy  Reg.  549,  Tomkův  Děj.  Pražský  I.  411,  III.  70), 
a  dle  knih  konfirmačních  z  druhé  polovice  čtrnáctého  století  nejvyšší 
purkrabí  Pražský  podával  faráře  do  Velvar.  Toi  při  monografii  Velvar 
mělo  by  býti  jedním  z  hlavních  úkolů,  aby  se  vyzkoumalo,  kdy  a  kterak 
Velvary  vyšly  z  držení  kapituly  Vyšehradské,  kdy  přiděleny  byly  ke 
statkům  nejvyšších  purkrabí  Pražských,  a  kterak  konečně  vyšly  z  této 
poddanosti,  a  jsouce  poddány  již  toliko  králi  samému,  nabyly  konečně 
za  Rudolfa  11.  práv  měst  královských. 

V  nakladatelství  Fr.  Borového  začaly  vycházeti  Jindř.  T.  Bucklea 
Dějiny  Vzdělanosti  v  Anglii,  jež  z  anglického  jazyka  překládá  J.  Váňa. 
O  výtečných  a  slabých  stránkách  tohoto  proslulého  arcidíla  literatury 
anglické  nemíním  se  zde  šířiti,  aniž  potřebí  jest  dokazovati  slušnost 
toho,  abychom  je  měli  do  češtiny  přeložené.  Toliko  o  spůsobu  a  jakosti 
překladu  Váňova  chci  promluviti  několik  slov ;  lituji,  že  naproti  výtkám, 
jež  musím  učiniti,  nemohu  uvésti  nic  tak  pochvalného,  co  by  je  vy- 
vážilo. Překlad  Váňův  jest  často  velice  volný,  a  to  z  pravidla  ne  na 
prospěch,  nýbrž  na  škodu  svou.  Ve  dvouarchovém  dosud  vyšlém  sešitě 
sáhl  jsem  českému  překladu  na  třech  místech  na  zub,  srovnávaje  jej 
s  originálem,  a  nikde  nenašel  jsem  poněkud  delší  věty,  která  by  byla 
bez  poklesků  a  nesprávností;  shledal  jsem  nejenom  ledabylé  převody, 
které  myšlenku  autorovu  vyjadřují  toliko  přibližně  a  neobratně,  tak 
že  ztratila  se  původní  přesnost  a  elegance,  nýbrž  shledávám  v  překlade 
i  hrubé  nedověcnosti  ba  nesmysly.  K  ušetření  místa  uvedu  na  doklad 
toliko  hrubší  chyby.  Hned  na  první  straně  Váňova  překladu  čteme 
vedlejší  větu  docela  nesrozumitelnou:  (sbírání  látky)  Jež  vymáhá  ob- 
sáhlosť  úctyhodnou  i  velevážnou.^  V  originále  stojí:  materials  háve 
bcen  collected  which  .  .  .  háve  a  rich  and  imposing  appearance,  t.  j. 
srozumitelně  po  česku:  bylo  nasbíráno  látky,  jež  .  .  .  vypadá  bohatě 
a  důstojně.  Dle  překladu  Váňova  (str.  4.)  statistika  nás  poučuje  „o  výši 
rozličných  zločinů;"  srozumitelně  mělo  se  přeložiti:  o  množství  r.  zl. 
(amount).  Podivno  a  dosud  aspoň  ve  statistice  neslýcháno  jest,  že  ona 
nám  má  také  dávati  vědomost  „o  poměru,  v  jakém  (zločiny)  se  vzá- 
jemné plodí;"  u  Bucklea  místo  toho  stojí  věc  obyčejná:  the  pro- 
portion  they  bear  to  each  other,  t.  j.  poměr  číselný,  v  němž  ony 
(rozličné  zločiny)  stojí  jeden  k  druhému.  Na  str.  16.,  kde  je  zase  řeč 
o  statistice,  překladatel  měl  ve  dvou  řádcích  dvakrát  po  sobě  přeložiti 
jedno  slovo,  a  on  je  přeložil  vždy  jinak,  jednou  zcela  vadně;  slova: 
to  collect  evidence,  překládá:  nabyti  jistého  úsudku,  opravdu  vi^ak 
to  tam  znamená:  sbírati  vědomosti  neb  zprávy  statistické;  v  následu- 
jícím řádku  This  evidence  přeložil  slovem:  doklady,  ačkoli  tu  jest  řeč 
o  týchž  statistických  vědomostech,  o  kterých  Buckle  mluví  v  předešlém 

OSVÉTA  IřSS.  11.  gg 


Digitized  by  VirOOQlC 


í^:;-  1038  '^-  Kalousfk: 

řádku  a  ze  kterých  překladatel  udélal  „jistý  úsudek".    Na  téže  straně 
v  druhé  notě  poslední  věta  jest  Čechovi    nesrozumitelná,    a  konec  její 
jest  v  podstatě  přijinaěen ;    stoji  tam:    „nač  v  minulém  století  ani   ne- 
bylo pomýšleno,"    místo  doslovného    překladu:    což    učiniti    nikomu    se 
neuzdálo  před    osmnáctým    stoletím    (which    no  one    thought    of  doing 
before   the    eighteenth    cen  tury).     Na    počátku    druhé    kapitoly    Buckle 
mluví  o  čtyřech  fysických  činitelích    nebo  pfisobcích   (physical  agents), 
•jež  účinkují  na  člověka;  překladatel  (str.  24)  z  těchto  fysických  činitelů 
jednou    udělal    fysické    účinky,    a   po    druhé    vlivy,    při    čemž  Buckleův 
výrok :  The  other  three  agcnts  . . .  háve  had  no  direct  influence  =z  ostatní 
tři  činitelé  .  .  .    neměli   přímého  vlivu,  přeložen  jest  nesmyslem :  0>tatnf 
tři    vlivy  .  .  .  neměly    žádného    bezprostředního    vlivu.     Čtvrtý    z    tět-b 
činitelů  jmenuje  se  u  Bucklea  vždy  the  General  Aspect  oť  Nature  m  vše- 
obecné vzezření  přírody;   p.  Váňa  však  to  překládá  jednou:  všeobecné 
zjevy  přírodní,  po  druhé:  zjevem  přírody  vůbec,  což  oboje  dává  před- 
stavu jinou  (phaenomenon).  —  Takovou  prací,   jako  jest   překlad  před 
námi  ležící,  neposlouží  se  literatuře  české.   Klasická  díla  z  cizích  jazyků 
mají  býti    překládána  klasicky,    potom    přispějí    k   obobacení    literatury 
naší  i  jazyka  našeho.  Historicko  filosofické  dílo  Buckleovo  nesnese  leda- 
bylého překladu   bez  podstatné  újmy  účelův,    ku  kterým    bylo  sepsápo. 
Známý    přítel    literatury    české  v  Anglii,    p.  A.  H.  Wratislaw, 
toho    času    farář  Manorbierský    ve    Walesu,    neustává    působiti    ve    své 
snaze,    kterou    již    dlouho    a    chvalitebně    osvědčuje,    obeznamnje    své 
anglické  krajany  s  historií  a  literaturou  českou.  Nejnovější  značné  dílo 
jeho  věnováno  jest  Janu  Husovi;    vyšlo  pod  titulem  John  Hus  v  Lon- 
dýně  1882  nákladem  společnosti  k  rozšiřování  křesťanských  vědomostí; 
její  publikace  vycházejí  pod  společným  názvem  Domácí  knihovny  (The 
Home  Library),    a  určeny  jsou    především    k  nedělnímu    čtení  pro  an- 
glické   protestanty.     Jest    to    pěkný    svazek   o    408    stranách    v    malé 
osmerce  sličné  úpravy.  Jako  zevnějšek  tak  i  vnitřní  obsah  jest  upraven 
velmi  vhodně.  Y  krátké  předmluvě  oznamuje  spisovatel  svým  krajanům 
(u    nichž    povědomost    o  Husovi   jest   velmi    rozšířena,    ale    pochází    ze 
spisů    zastaralých),    jaký    pokrok    ku    poznání    doby    husitské    učiněn 
v    Čechách    za   posledních    padesát    let    pracemi   Palackého    a    Tomka  • 
a  Erbenovým    vydáním    českých  spisů  Husových.     Účelem  p.  Wratisla- 
wovým  bylo,  aby  Angličanům  ukázal  Husa  a  jeho  dobu  ve  světle  těchto 
nových    výzkumů.     V    prvních    kapitolách    vyličuje    předchůdce   Husovy 
a  celé  ovzduší,  v  němž  Hus  vyrostl  a  působil.   Pak  následuje  životopis 
Husův    v    osmi    kapitolách.     Ku    konci    podávají    se    přeložené    ukázky 
z  Husových  spisů  latinských  i  českých,    8  úvahami  o  jejich    formálních 
vlastnostech ;  poslední  pak  kapitola  jedná  o  Jeronýmovi  Pražském.  P.  Wra- 
tislaw,  co  se  týká  formy,  dává  přednost  Husovým  spisům  českým  před 
latinskými ;  u  těchto  shledává,  že  jádro  jejich  jest  zabaleno  ve  schola- 
stickou   fraseologii  jako    v  nějakou  slupku,    kdežto    v  českých    spisech 
spatřuje  Husa  tak,   jak  chodil    a  mluvil  mezi    svými  soudruhy.     Avšak 
v  největším  spise  Husově,    Postille,    náš  anglický    přítel  nachází  malon 
zálibu  a  malou  zajímavost,    čehož  příčinu  shledává   vysvětlenou  samým 
Husem    ve  předmluvě  ku  Postille,   kdež  praví,    že  chce  psáti  spůsobem 
nejsnadnějším  k  porozuměuí  a  ne  tím  spůsobem,  kterém  obyčejné  káže. 


Digitized  by  V:íOOQ16 


Nové  pisemnictvi.  —  D^ivy  a  zeměpis.  1039 

Naproti  tomn  Husův  spisek  nadepsaný  Dcerka  shledává  p.  Wratislaw 
býti  roztomilým.  Ku  konci  pak  vyslovuje  svůj  obecný  úsudek  o  českém 
spi  sova  telstvi  Husové  těmito  slovy:  „Bez  známosti  českých  spisů  Hu- 
sových jest  nemožno  úplné  si  zobraziti  jeho  mohutnost  a  povahu^ 
aniž  by  bez  téchto  spisů  byly  se  mohly  přihoditi  ony  mocné  události, 
které  následovaly  po  jeho  umučení.  Vliv  jeho  jakožto  scholastického 
duchovníka  byl  by  zůstal  obmezen  na  lidi  učené;  jakožto  spisovatel 
ve  svém  vlastním  jazyku  on  mluvil  k  srdcím  a  duším  všeho  lidu,  jenž 
byl  tehdáž  nejvzdělanějším  národem  v  Evropě."  —  Sloh  p.  Wratisluvvův 
jest  velmi  uhlazený,  výklad  zajímavý;  aby  toho  dosáhl,  spisovatel  musí 
ovšem  pomíjeti  mnohé  okolnosti  a  všeliké  kontroversy  a  pochybnosti, 
které  by  anglického  čtenáře  nudily.  Se  stejnou  svědomitostí  užívá  spisů 
Palackého  i  Tomkových,  a  ježto  líčení  Tomkovo  v  Dějepise  Pražském 
jest  mnohem  podrobnější,  hodilo  se  ku  potřebám  p.  Wratislawovým  co 
nejlépe,  ovšem  s  dotčeným  již  výběrem.  Ve  prtčině  rozdílův  jnezi 
Palackým  a  Tomkem  oznamuje  spisovatel  ve  i»ředmluvě,  že  si  o  nich 
dopisoval  s  profesorem  Tomkem,  „a  chápe  se  této  příležitosti,  aby 
uznal  jak  jeho  osobní  laskavost,  tak  i  záslužnost  jeho  spisů  v,  ježto 
jsou  vzorem  zkoumání,  pečlivosti  a  jasnosti."  Kniha  sama  nkazuje,  že 
p.  Wratislaw  ve  připomenutých  rozdílech  přijal  obyčejné  výklad  Tomkův. 
Co  se  týká  náboženské  stránky,  netřeba  připomínati,  že  p.  Wratislaw 
slojí  na  stanovisku  protestantekém,  při  tom  však  spůsob  jeho  výkladu 
jest  vždy  mírný  a  klidný.  Závěrečná  úvaha  jeho  o  Husovi  i  .lerony- 
movi  zní  v  tato  slova:  „Jest  podivno,  že  odsouzení  i  smrt  jich  obou 
dvou  byly  založeny  na  vedlejších  případnostech  a  nikoli  na  tom,  žo  by 
dle  pravověrnosti  oněch  časů  byli  přímo  a  opravdu  nepravovcrnými. 
Hus  byl  odevzdán  na  smrt  proto,  poněvadž  —  ač  dosti  byl  volen  po- 
drobiti se  poučení,  napravení  a  definici  koncilia  —  přece  ustavičné 
odpíral  odvolati  učení  a  mínění,  jichž  nikdy  nedržel  a  jež  sobě  ošklivil ; 
Jeroným  zase,  poněvadž  odepřel  uznati,  že  upálení  Husovo  bylo  spra- 
vedlivé. Hus  byl  symbolc.il  nastávajícího  mravního  a  náboženského, 
Jeroným  mravního  a  rozumového  povstání  proti  nákaze  a  nepořádkům 
kněžstva  v  době,  ježto  byla  snad  nejzkaženější  a  nejhanebnější  ze 
všech,  které  duchovenstvo  kdy  poznalo.  A  sama  nesmírnost  a  téměř 
neuvěřitelná  ohromnost  toho  zla,  proti  kterému  zdvíhali  se  jejich  šle- 
chetní hlasové,  jest  jedna  z  hlavních  věcí,  které  nyní  stoji  v  cestě 
náležitému  ocenění  služeb,  jež  prokázali  pokolení  lidskému.  Oni  a 
jejich  národ  dospěli  před  jinými,  a  jak  oni  tak  i  jejich  národ  nesli 
pokutu,  kteráž  padává  na  ty,  kdož  předběhli  svůj  čas;  jim  odepřeno 
uznání  a  ocenění,  jehož  zasloužili.  Slovo  Čech  snad  pochodí  od  slovesa 
čiti,  začínati;  nechť  Hus  a  Jeroným  zvláště  a  český  národ  viibec 
přijmou  svědectví  náležité  těm,  kteří  otevřeli  stezku  novou,  do  které 
jiní  vstoupili  a  s  úspěchem  v  ní  kráčeli.  Cest  budiž  těm.  kdož  ná- 
sledovali jejich  šlépějí  a  nesli  posvátnou  korouhev  dále  a  dále  vpreil! 
Avšak  čest  budiž  také  těm  mužům  a  tomu  malému  slovanskému  náiodn, 
jenž  učinil  první  počátek!" 

Vedle  Wratislawa  v  posledních  letech  objevil  se  v  Anglii  nový 
pěstovatel  vzájemnosti  anglo-slovanské.  Jest  to  p.  W.  R.  Morfill, 
profesor  slovanských  literatur  při  starobylé  universitě  Oxfordské.  1  on 

G6* 


Digitized  by 


Google  -  '^~ 


1040  J'  Kalousek: 

yynasnažnje  se,  aby  seznámil  své  krajany  se  skutečným  stayem  národů 
slovanských  a  jejich  osvěty ;  kteréhožto  úsilí  musíme  si  tím  více  vážiti, 
čím  větši  jsou  předsudky  a  nepřízeň,  kterou  Angličané  po  většině 
chovají  ke  Slovandm,  a  čím  větši  jest  netečnost  ke  studiím  ^ovanským, 
kterouž  p.  Morfillovi  jest  přemáhati  u  jeho  krajanů,  jakž  v  soukromém 
listě  sám  bez  obalu  vyznává.  Jestiť  to  circulus  vitiosus  nesnadný  k  na- 
pravení :  z  neznalosti  Slovanů  vznikla  u  vzdálených  národů  nechuť 
k  nim,  a  nechuť  nestojí  o  to,  aby  se  lépe  poučila.  Rozpravy  Morfillovy 
vycházejí  větším  dílem  ve  měsíčníku  Westminster  Review  a  týkají  se 
již  bezmála  všech  ratolestí  kmene  slovanského.  Jsouť  v  časovém  po- 
řádku tyto :  o  literatuře  srbsko-chorvatské,  Čechové  a  Slováci,  o  jazyku 
vyhynulých  Polabanů,  o  selských  básnících  ruských  a  o  Puškinovi. 
Rozprava  na  druhém  místě  jmenovaná  obsahuje  stručný  přehled  nej- 
zajímavějších zjevů  literatury  české  od  nejstarších  časů  až  do  prostředka 
našeho  století.  P.  Moríill  není  pochlebníkem ;  nejen  staročeské  legendy 
ale  i  Dalimila  nazývá  prostě  nudivými;  tím  větší  váhu  má  dle  toho 
úsudek  jeho  o  Štítném,  že  jeho  sloh  jest  snadný  a  plynný,  a  že  mů- 
žeme z  jeho  spisů  viděti,  „kterak  česká  prosa  byla  vyvinutá  v  době, 
kdy  naše  (anglická)  nacházela  se  teprva  v  počátečném  stavu."  V  ně- 
kterých vzhledech  může  Štítný  jakožto  theolog  dle  mínění  Morfíllova 
býti  přirovnán  k  Angličanu  Reginaldu  Pecockovi,  jenž  však  kvetl  o  sto 
let  později.  Zajímavo  a  snad  i  poučno  bylo  by  čísti,  kdy  by  p.  MorfiU 
jal  se  studovati  také  krásnou  literaturu  českou  z  posledního  čtvrtstoletí, 
a  kdy  by  o  ní  anebo  alespoň  o  některém  čelném  představiteli  jejím 
podal  rozbor  a  úsudek  tak  obšírný,  jako  učinil  o  Puškinovi.  Mimochodem 
budiž  dovoleno  zde  podotknouti,  že  p.  Moriill  poněkud  lituje,  že  spis}' 
Puškinovy  s  nemnohými  výjimkami  jsou  rázu  kosmopolitického ;  doko- 
nale národním  shledává  Eugena  Oněgina,  a  co  se  týká  poměru  Puškinova 
k  Byronu,  uznává  vliv  tohoto  na  onoho,  ale  zároveň  jest  přesvědčen, 
že  Puškin  předčil  nad  Byrona  silou  dramatickou. 

Mezi  krásnými  vědeckými  spisy,  jež  vydává  podnikavé  naklada- 
telství Šimáčkovo.  kromě  Sedláčkových  Hradů  náležejí  do  našeho  oboru 
ještě  jiné.  Dr.  Frant.  J.  Studničky  Všeobecný  Zeměpis  jest  již  do- 
konán (str.  880  v  8").  O  rozvržení  a  výtečné  povaze  toho  díla  psal 
jsem  na  tomto  místě  již  loni.  Od  té  doby  vyšla  druhá  polovice 
sešitů,  ve  kterých  především  díl  n.  aneb  raathematický  ukončen  byl 
zevrubnou  theorií  map,  t.  j.  výkladem  různých  spůsolfův,  kterými  pře- 
máhá se  obtíž  v  tom  záležející,  že  koulový  povrch  země  má  se  kresliti 
na  plochu  rovnou.  Třetí  a  poslední  díl  přítomného  spisu  zabývá  se 
zeměpisem  přírodnickým ;  jednáť  se  v  něm  o  vzduchu,  o  teplotě,  o  tlaku 
a  proudech  vzdušných,  o  vlhkosti  a  sraženinách,  o  složení  kůry  zemské, 
o  mořích,  o  změnách,  jež  v  souši  zemské  dějí  se  sopkami  a  jinak, 
o  organismech  na  povrchu  zemském.  Závěrečná  kapitola  vykládá 
stručně  novověký  názor  světa,  t.  j.  názory  a  hypothesy,  které  nynější 
přírodozkumci  přijímají  a  odůvodňují  o  všeobecném  vývoji  zeměkoule 
i  všehomíra.  Učený  spisovatel  také  v  této  částce  počínal  si  střídmé 
a  střízlivě,  nezabíhaje  ze  světa  hmotného,  jejž  mu  bylo  vykládati  a 
vysvětlovati,  do  žádného  oboru  zkušenosti  vniti^ií,  ani  do  filosofie 
ducha  lidského  ani  do  náboženství.     Kéž  by  všichni,  kdož  se  zabývají 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  písemnicM  —  D^iny  a  zeměpis.  1041 

přírodovědou,  touž  měrou  byli  pamětlivi,  kde  jsou  meze  oboru  jejich, 
kéž  by  přestali  z  každého  nového  pokroku,  jejž  učiní  zkoumání  světa 
hmotného,  dokazovati,  že  neexistuje  nic  jiného  ne/Ji  tento  svět  hmotný ! 
Kéž  by  také  zase  z  druhé  strany  pěstitelé  věd  morálních  přestali 
osobovati  si  právo,  aby  cizímu  jim  zkumu  hmoty  předpisovali  cesty 
a  konce!  Mnoho  daremných  hádek,  mnoho  ohyzdných  pohoršení  by 
tim  ubylo.  —  Abych  se  vrátil  k  zeměpisu  Studničkovu,  zbývá  jen  Hci, 
že  jak  vnitřní  obsah  a  uspořádání,  tak  i  illu strace  a  zevnější  úprava 
jsou  stejně  pěkné.  Snadné  hledání  zabezpečeno  jest  abecedním  rejstříkem  ; 
přehlednost  mohla  se  jen  zvýšiti  ještě  živými  tituly  nad  stránkami.  — 
Brzoli  kdo  opatří  naši  literaturu  vědeckým  zeměpisem  politickým? 

Krásná  publikace  knihtiskárny  Šimáčkovy  jest  také  riavha  Yegy 
kolem  Asie  a  Evropy,  kterou  podnikl  a  popisuje  A.  E.  N  o  r  d  e  n  s  k  i  o  1  d. 
Oč  pokoušeli  se  mnozí  plavci  během  tří  set  let,  to  provésti  podařilo 
se  konečně  švédskému  učenci,  totiž  aby  proplul  severní  ledové  moře 
od  břehfi  skandinávských  podél  břehů  evropských  a  asiatských  až 
k  Tichému  oceánu.  Výprava  jeho  vyplula  dne  22.  června  1878  ze 
přístavu  Karlskronského  v  jižním  Švédsku,  a  po  čtvrt  létě,  když  již 
šťastně  proplula  ledové  moře  evropsko-asiatské,  zamrzla  s  lodí  svou 
nedaleko  jeho  konce  u  břehů  poloostrova  Čukočského;  tam  výprava 
mimovolně  zdržela  se  od  28.  září  1878  až  do  18.  července  1879; 
dlouhé  té  prázdně  učení  plavci  užili  k  výzkumům  přírodozpytným 
i  národopisným.  Od  země  Čukčů  výprava  ubírala  se  již  pohodlně  dále 
okolo  pevniny  asiatské  a  evropské,  na  kteréžto  cestě  zastavila  se 
v  Japonsku,  na  Ceyloně,  a  zavadivši  i  jinde  o  hostné  břehy,  dostala 
se  beze  všeho  úrazu  a  se  slávou  24.  dubna  1880  do  hlavního  města 
švédského.  Výzkumná  výprava  tato  náleží  k  největším  a  nejdůležitějším, 
jaké  kdy  se  podnikly  a  podařily.  Účel  její  byl  čistě  vědecký,  a  ná- 
čelník její  Nordenskidld  popsal  ji  sám  spůsobem  důstojným  jejího 
velikého  účelu  a  zdaru.  Jak  podnik  sám,  tak  i  popis  jest  prost  všeli- 
kého humbugu  a  všeliké  reklamy,  čímž  také  liší  se  od  leckteré  cesty, 
jež  v  posledních  letech  dělala  ve  světě  povyk.  Spis  o  plavbě  Vegy, 
ač  ovšem  čte  se  snadno,  jest  dílo  veliké  vědecké  ceny.  Spisovatel  vy- 
pravuje netoliko  to,  co  sám  a  jeho  soudruzi  viděli  a  zkusili,  nýbrž 
dává  také  historický  přehled  starších  cest  vykonaných  podél  severního 
pobřeží  starého  světa,  a  k  systematickému  objasnění  mnohých  zjevů 
přírodopisných  a  přírodozpytných  používá  také  spisů,  jež  po  sobě 
zůstavili  jeho  předchůdci.  Mnohočetné  obrazy  a  obrázky,  jimiž  ten  spis 
jest  ozdoben,  jsou  věru  skvostná  a  dokonalá  díla  umělecká.  Rovněž 
překladatel,  prof.  V.  E.  M  o  u  r  e  k,  vykonal  práci  solidní,  kteráž  výhodně 
liší  se  v  naší  literatuře  od  některých  jarmarečních  kusů  na  oko  tomu 
podobných.  O  přehlednost  a  snadné  hledání  jest  úplné  postaráno : 
máme  tu  nad  stránkami  tituly  stálé  a  živé,  systematické  přehledy 
obsahu,  seznamy  obrázků,  i  rejstřík  abecední.  Úprava  jest  skvostná. 
Celé  dilo  vyšlo  ve  dvou  krásných  svazcích  o  330  a  347  str.  v  8". 
V  české  literatuře  jest  toto  dílo  luxusem,  ale  čestným. 

Nakladatel  F.  Éivnáč  po  vydání  velkého  Průvodce  po  Čechách 
předevzal  si  v  témž  oboru  vydávati  menší  dílka,  z  nichž  každé  po- 
pisovalo by  toliko  některou  část  Čech.  Toho  spůsobu  vydán  jest  letos 


Digitized  byVjOOQlC- 


1042  ^'  S:alou8€k: 

Průvodce  po  Šumavě^  jejž  sepsal  F.  A.  Borovský  a  prohlednul  i  do- 
plnil prof.  Jan  Krejčí  (str.  205  v  malé  8®).  V  knize  patrné  jest 
viděti  velikou  pečlivost,  se  kterou  redaktor  i  vydavatel  se  přičiiiují, 
aby  podnik  ten  zdokonalili  a  co  nejpříhodnějším  pro  cestovatele  učinili. 
Do  kniby  vložena  jest  zevrubná  mapa,  jež  ukazuje  krajiny  Šumavské 
od  Čerchova  a  Domažlic  na  jih  až  za  Vyšší  Brod  a  Krumlov;  též  tu 
jest  pěkný  plán  města  Plzně.  Úprava  spisku  jest  v  každém  ohledu 
sličná  a  pohodlná.  Vědecké  úplnosti  a  důkladnosti,  které  hledáme  ve 
velikých  knihách  historických,  nemůžeme  ovšem  požadovati  od  kapesní 
knížky;  a  jestliže  historikové  různí  se  o  některou  věc,  není  divu, 
nedověděli  Průvodce  vždy  vybrati  si  to  nejlepší.  Pročež  bez  velké 
výčitky  toto  podotýkám:  Ve  zprávě  o  Chodech  na  str.  7  i  43  má  se 
vynechati  zmínka,  jako  by  je  byl  teprva  Břetislav  I.  r.  1039  u  Do- 
mažlic usadil;  o  jich  prvotném  usazení  ve  starých  pramenech  nikde 
nic  nestojí  zaznamenáno,  a  co  si  lidé  o  tom  nověji  vymyslili  a  Palacký 
již  vyvráiil,  to  může  dobře  v  Průvodci  býti  opomenuto.  U  Domažlic 
mohou  v  závorce  státi  slova  „stará  Tuhošť"  beze  všeho  snadu,  neb  jest 
to  věc  z  listin  dokázaná  (viz  v  Rezkově  Sborníku  historickém  1883,  97); 
na  straně  43  píše  se  dobře  o  župním  hradě  Domažlickém,  jen  by  tam 
při  roce  973  mělo  zase  státi  jméno  Tugošť.  S  tím  však  se  nesrovnává 
a  mohlo  by  se  dobře  vyškrtnouti,  co  na  str.  66  při  vrchu  Tuhosti  u 
Švihová  vypravuje  se  o  Tugastum,  Wogastisburku  a  župním  hradě  Tu- 
hosti na  té  hoře;  soude  dle  valů,  stál  tam  ovšem  nějaký  brad,  ale 
z  historie  se  o  něm  nic  neví;  ví  se  však,  že  župní  hrad  Tuhošf  stál 
v  Domažlicích.  Novému  Trhu  (Neumarkt)  Čechové  u  Domažlic  říkají 
Všeruby,  ač  se  to  české  jméno  málo  kde  v  knihách  najde.  Dvojí  ves 
v  Bavořích  řečená  německý  Aigen  jmenuje  se  u  blízkých  Čechů  Vojna. 
Řeka  tekoucí  z  Čech  na  Brod  k  městu  Koubě  (Chám)  nemela  by  se 
jmenovati  Chubský  potok,  neb  jest  to  jméno  příliš  zastaralé,  nýbrž 
Kouba,  jakž  nazývá  se  město  při  ústí  té  řeky  v  15.  století  a  u  Doma- 
žlických Čechů  tuším  dosud.  Na  str.  9.  mohlo  by  se  tak  poznamenati, 
že  umrlčí  desky  kromě  u  nynějších  německých  Králováků  vyškytají 
se  u  německých  obyvatelů  krajiny  Broumovské,  jinde  tuším  v  Čechách 
ten  obyčej  se  nenachází. 

V  illustrované  Bibliothéce  novel  a  co  topisň,  kteráž  redakcí 
F.  Schulze  vychází  u  J.  Otty  pod  názvem:  Z  našich  a  cizích  dosti, 
vyšel  letos  cestopis  dr.  Josefa  Štolby  pod  názvem:  Na  Skandináriíkém 
severu.  Spisovatel  vede  nás  přes  poloostrov  Jutský  a  průliv  Kattegatský 
ke  břehům  švédským  u  Goteborga:  odtud  jdeme  s  ním  do  Christ'anie 
a  do  hor  norských,  pak  zase  zajdeme  do  Švédska  do  Stockholma, 
Upsaly  a  Lunda,  odkudž  přes  Sund  dostaneme  se  do  Kodaně ;  Kiel, 
Hamburk,  Helgoland  byly  poslední  štace  cestovatelovy.  Spůsob  vypra- 
vování Štolbova  jest  lehký  a  zábavný,  kteréžto  umění  v  témž  spůsobu 
osvědčil  již  svým  cestopisem  po  Americe.  Co  se  týče  předmětu,  spisovatel 
popisuje,  co  krásného  a  pamětihodného  viděl  ve  městech  i  širé  přírodě, 
seznamuje  nás  se  společenským  životem,  s  literárními  poměry  i  se 
vzdělaností  a  obyčeji  lidu,  jejž  navštívil.  Do  textu  cestopisu  Štolbova 
vloženy  jsou  četné  a  dobře  volené  obrázky,  jež  kreslil  Vojtech  Brechler. 
Ukazují  nám  města,   umělé  stavby,    krásné  pomníky,  kroje  lidu,  slapy^ 


Digitized  by  VirOOQlC 


Navé  písemnictví.  —    Dějiny  a  zeměpis.  1043 

fjordy  a  jiné  přírodiii  zi:.i,:.eiiitosti.  Reprodukční  manýra  těchto  obrazů 
mohla  by  býti  ostřejší. 

Y  Matici  lidu  vyšel  letos  druhý  svazeček  Národopisu,  jejž  píše 
dr,  Jaroslav  Vlach.  Mluví  se  v  něm  o  náboženství  Zoroastrově,  pak 
o  židovství  a  islámu,  o  počátcích  vzdělanosti  lidské  a  některých  úkazech 
a  obyčejích,  jimiž  počátečná  vzdělanost  bývá  doprovázena.  Přehled 
obsahu  v  té  knížce  se  pohřešuje,  aniž  spatřujeme  kde  naznačený  plán, 
podle  kterého  by  postupovala.  Vědomosti  národopisné  poskytují  velmi 
mnoho  zajímavé  látky,  která  se  hodí  k  výkladu  prostonárodnímu;  ale 
jak  jsem  již  pii  oznámeni  prvního  svazečku  podotekl,  ne  vše,  o  čem 
věda  národopisná  jedná,  hodí  se  k  výkladu  prostonárodnímu.  Toho 
nebyl  spisovatel  vždy  dosti  pamětliv  ani  při  skládání  tohoto  druhého 
svazku,  sice  by  byl  neučeného  čtenáře  (Matice  lidu  jest  tuším  především 
určená  pro  obecný  nestudovaný  lid)  sotva  mátl  vystavováním  probléraův, 
jichž  na  ten  čas  nelze  rozluštiti  uspokojivě,  ani  vykládáním  pokusův 
k  rozluštění,  ježto  se  nezdařily.  Ku  př.  co  na  str.  48 — 54  vypravuje 
se  z  theorie  Buckleovy  o  vznilíu  náboženství  jakož  i  z  námitek  Pesch- 
lových  proti  ní,  z  toho  obecný  čtenář  může  nabyti  pochybnosti  a  ne- 
důvěry, ale  nikoli  uspokojujícího  poučení.  Většina  látky,  kterou  spisovatel 
probírá,  jest  ovšem  jiného  rázu  a  mohla  by  s  užitkem  býti  vykládána 
obecnému  čtenáři;  avšak  psáti  pro  lid  neučený  není  nejlehčí  spisovatelská 
práce,  nýbrž  někdy  naopak  bývá  to  nesnadnější  nežli  psáti  pro  učené 
lidi.  Mně  p.  Vlachův  sloh  a  spůsob  vypravování  nezdá  se  býti  prosto- 
národním. 

Druhý  sešit  Statistické  knížky  král  hl,  města  Prahy  na  r.  1881, 
kterýž  vyšel  letos,  jest  obsahu  poněkud  jiného,  nežli  se  rozumí  stati- 
stikou v  nejužším  smyslu.  Přinášíť  zprávy  o  stavu  záležitostí  obecních 
v  městě  Praze  a  v  obcích  okolních,  které  s  Pražskou  statistickou 
komisi  jsou  spojeny;  v  nich  může  se  s  potěšením  probírati  a  je  čísti 
i  ten,  kdo  není  milovníkem  statistických  tabulek.  Kniha  totiž  oznamuje, 
jaké  změny  se  staly  ve  správě  obecní  r.  1881,  jaké  příjmy  i  výdaje 
a  jmění  obec  měla,  kterak  jednáno  o  při  vtělení  sousedních  obcí  ku 
Praze,  jaké  práce  veřejné  dávala  obec  konati  a  které  připravovala; 
dále  shledáváme  tu  kapitoly  o  koňské  železnici,  o  plynárnách,  o  čistění 
ulic  a  stok,  o  zdravotnictví,  o  policii  obecní,  o  sboru  hasičském,  o 
chudinství,  o  školách  městských  a  museu  městském,  o  záležitostech 
patronátskýcb,  o  hřbitovech  a  o  záležitostech  vojenských.  Druhá  polo- 
vice knihy  věnována  jest  podobným  zprávám  z  obcí  sousedních,  kteréž 
jsou:  Vyšehrad,  Holešovice-Bubny,  Karlín,  Smíchov,  Vinohrady  a  Žižkov. 
Vše  podáno  jest  ovšem  se  statistickou  zevrubností;  knihu  rediguje 
p.  Josef  Erben,  ředitel  městské  statistické  kanceláře. 

Dr,  Jos,  Kalousek. 

Výpravná  prosa. 

Jest  zajisté  znamením  pokročilejšího  rozvoje,  že  se  aspoů  ve  slo- 
vesných uměnách  našich  může  již  také  mluviti  o  nějaké  „mrtvé  době;** 
toí  svědčí,  že  mají  též  své  čilejší  periody  v  roce.  Letošní  léto  k  nim 
nepatřilo.  Ve  výpravné  prose  jen  několik  málo  jmen  vyplňuje  dobu  čtyř 


Digitized  by  V:íOOQIC 


ív+^ííví'"* 


1044  2^'.  B«ý^ 

měsíců :  z  těch  Jirásek  a  Turnovský  podali  v  samostatném  otisku  práce 
již  jinde  uveřejněné,  Scbulz,  Arbes,  Řezníček  a  Lužická  vystoupili  a  no- 
vými plody.  Společným  znakem  jejich  jest,  že  to  mimo  Arbesova  Mesiáše 
nejsou  koncepce  velkých  rozměrů,  nýbrž  práce  menšího  objemu,  kul- 
turní a  historické  obrazy  a  drobnější  kresby  společenské,  povahtMcné 
a  j.  Myšlenkový  a  snahový  vír  nynější  doby  není  jim  předmětem  vypra- 
vování, ani  dokud  v  naší  společnosti  se  vyskytuje  ani  s  tendencí,  aby 
do  ní  byl  vnesen.  Arbesův  Mesiáš  činí  výjimku.  JestiC  odvážným  po- 
kusem, nejnovější  dobu  ve  všech  možných  zjevech  a  úkazech  svých  ve 
spektru  básníkově  nám  představiti.  Jak  se  mu  věc  povedla,  o  tom  na 
svém  místě  se  zmíníme. 

Registrujeme  především  dva  historické  obrázky  dobou  od  sebe 
nedaleké  a  přece  veškerou  spůsobou  velice  různé.  Konáť  se  děj  Ji- 
ráskova Obětovaného  v  hrůzoplodné  době,  jež  následovala  po  pádu 
Přemysla  II.,  když  správce  země  Ota  a  jeho  Braniborci  ve  spolku  s  di- 
vokými Kumány  nepřekonanou  surovostí  a  pustošivostí  si  zjednávali 
smutnou  pověst  po  Cechách.  Schnlzův  Doktor  Johánek  vyličuje  zas 
poměr}-,  které  předcházely  vystoupení  Husovo  a  bouře  husitské,  jsouce 
s  nimi  v  příčinném  spojení. 

Jiráskův  obraz  Obětovaný  (ponejprv  v  Osvětě  r.  1880  a  nyní 
opět  v  Bayerově  Moravské  bibliothéce  uveřejněný)  skládá  se  ze  dvou 
půlí:  V  zajetí  slově  první  a  Na  svobodě  druhá.  Obě  týkají  se  Alana, 
syna  pani  Svatavy  v  kumánské  zajetí  upadlé  a  náčelníka  kumánskébo 
Alpry,  jehož  chotí  onano  se  stala  za  podmínkou,  dáli  se  pokřtíti. 
Synek  zvrhl  se  všecek  po  divokém  otci  svém,  k  čemuž  nemálo  přispěl 
věrný  jeho  strážce  Kumán  Aješín.  Nic  neskrotilo  jeho  zhojnou  povahu, 
ani  zajetí,  do  kterého  upadl  ve  vítězné  bitvě  Přemysla  n.  s  králem 
Belou  r.  1260  svedené  (velkolepým  obrazem  jejím  povídka  Jiráskova 
počíná)  a  z  něhož  jej  Ctibor  z  Heřmanic  postoupil  učenému  bratru 
Martinu  pro  klášter  Opatovický,  aby  tam  byl  bohu  obětován;  naopak 
v  učení  Alan  byl  vždycky  poslední  a  při  první  příležitosti  uprchl. 
Přišel  ke  své  matce,  která  ve  zmíněné  bitvě  panem  Čeňkem  Červeno- 
horským  z  rukou  násilných  vojínů  byla  ochráněna  a  později  také  man- 
želkou jeho  se  stala.  Ale  i  zde  s  ním  mnoho  zakoušeli,  tak  že  posléz 
matka  se  dala  pohnouti  k  tomu,  aby  Alan  opět  byl  vrácen  klášteru. 
Než  druhý  jeho  pobyt  v  klášteře  jej  změnil  rovněž  tak  málo,  jako 
první,  ba  jeho  nenávist  proti  klášteru,  matce,  otčímu  a  jeho  dceři 
spíše  zvýšil.  Když  pak  brzy  nastaly  v  Cechách  nové  války,  a  věrný 
Aješín  obratně  jej  o  tom  zpravil,  Alan  z  kláštera  po  druhé  uprchl 
(tehdáž  násilí  uživ)  a  vyhledal  si  svoje  bratry,  v  jichž  čelo  se  postavil 
jakožto  syn  bývalého  náčelníka.  Řádění  jeho  po  Čechách  líčí  druhý 
díl:  Na  svobodě.  Jest  to  hrozný  obraz  lidské  sarovosti  a  kmenové 
nenávisti,  který  se  tu  před  námi  rozvíjí.  Lítost  nás  pojímá  s  tehdejšími 
předky  a  hrůzou  se  chvějeme  nad  sprostou  zběsilostí  od  braniborských 
a  kumánských  netvorů  jmenovitě  ve  službě  správce  země  Oty  po  Cechách 
páchanou.  Líčení  Jiráskovo  osvědčuje  tu  vzácné  vlastnosti:  stupňige 
se  s  lidskou  bídou  a  hned  zase  zmírňuje  a  usmiřuje  rozbouřené  city 
něžným  obrázkem  ukrytého  štěstí  lidského  neb  zásvitem  blaha  v  nitru 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  pisemnictfoi,  —  Výpravná  prosa,  1045 


neštastného,    až   i   toto  zlověstným  mračnem    se   zachmuří,    aby  posléz 
očištěno  ztrátami    a   bolem   opět  zazářilo  jasněji  nad  sklonkem  života  Kr^ 

našich  hrdin  i  celé  vlasti  s  končfcim  stoletím.  Hlavně  jsou  to  tři  místa,  ^:*^ 

na  kterých    démonická   povaha  Alanova,    podněcovaná  ještě  Aješínem,  "4 

podniká  a  rozvini^e  dílo  pomsty :  panství  Ileřmanické,  na  kterém  strávil  '    f^ 

Alan   první  léta  svého  zajetí,    panství  Červenohorské,   kdež  dlela  jeho  -^ 

matka  za  pana  Čeňka  provdaná,    a  klášter  Opatovický,   kdež  mu  byly  .    ;^ 

vštěpovány  zárodky  vzdělanosti.  Tím  Jirásek  našel  příležitost  zevrubněji  '*? 

si  všimnouti  života  panského  a  hradního,    poodhaliti,  jak  vnikaly  a  se  \ 

šířily  cizí  mrav  a  kroj  mezi  pány  a  jak  cizinci  před  cechy  všude  předek 
miti  počínali,  jak  se  žilo,    hospodařilo,  učilo  a  spisovalo  v  kvetoucích  .  -• 

té  doby  ještě  klášteřích  a  vůbec  jaký  byl  stav  a  stupeň  kultury  české 
ve  druhé  polovici  třináctého  století  a  jaké  jí  strojeny  úklady.  Patřit 
už  k  technice  prací  Jiráskových,  že  nepřestávají  na  intrikách  milostných 
aniž  na  vylíčení  zevnějšího  běhu  světového,  nýbrž  že  spisovatel  každé 
podsouvá  spolehlivý  kulturní  podklad  a  tím  jí  propůjčuje  trvalé  ceny. 
Tak  jsme  viděli  při  Konci  a  počátku,  že  červánky  nové  jednoty  bra- 
trské ozařují  všecku  povídku;  podobně  v  Sousedech  zjevuje  se  nám  ' 
zora  národního  vzkříšení,  ve  Staré  poště  máme  líbeznou  upomínku  na 
dosloužilou  „loď  souše"  a  j.  p. 

Přítomný  historický  obraz  má  za  podklad  kulturní  život  našich 
předků  na  dvoře  královském,  na  hradech,  v  klášteřích  a  v  chýších, 
ve  válce  i  v  míru.  Jakým  právem  mu  v  jednom  moravském  časopise 
po  dvakráte  bylo  vytýkáno,  že  jest  tendenčně  přistrojen  a  speciálně 
že  uráží  náboženství  a  kněžstvo,  tomu  jsme  posud  nemohli  přijíti  na 
kloub.  Jest  ovšem  pravda,  že  se  v  této  knize  vytisklo  slovo  Jirásek 
velkým  náslovným  písmenem  a  bůh  malým,  ale  to  jest  též  jediná  možná 
výtka  (ačli  to  vůbec  výtka,  poněvadž  slovo  bůh  jakožto  titul  nejvyšší 
bytosti  jsouc  jménem  obecným,  i  bez  všelikého  úmyslu  snižovaciho  může 
psáno  býti  malým  h)  —  a  tato  výtka  není  esthetická,  ba  ani  literární  ; 

ani  obsahu  se  týkající.  My  naopak  vyznáváme,  že  se  muišství  v  tak 
příznivém  světle  jeví  v  této  historické  povídce,  až  i  citlivůstkář  spokojen 
odloží  knihu.  Jakýž  to  velebný  zjev  na  př.  jen  učený  bratr  Štěpán 
anebo  bojovný  letopisec  Benno!  Vůbec  v  celé  knize  není  řádečku  če- 
lícího proti  náboženství  nebo  kněžstvu,  tak  že  se  nedivíme,  když  referent 
zmíněného  listu,  vyzván  byv  redaktorem  Mor.  bibliothéky  Frant.  Bayerem, 
aby  závadné  místo  udal,  jen  všeobecnou  insultou  se  vytáčel,  místa  zá- 
vadného neuváděje  žádného.  Proto  se  nám  zdá  svědčiti  celý  útok  buď 
o  nedostatku  objektivnosti  a  klidné  soudnosti  anebo  o  nedostatku  lásky 
k  českému  písemnictvu  vůbec  a  novi^šímu  zvláště;  že  by  pocházel  ze 
zlé  vůle  neb  nějakých  sobeckých  účelů,  nechceme  při  literárním  referátu 
ani  domnívati  se.  Také  by  se  musili  proti  takovýmto  účelům  neliterárním 
a  neestli etickým  všichni  poctiví  přátelé  národnosti  a  literatury  obrniti 
jinače  než  pouhým  konstatováním  fakta.  Představuješ  nám  naše  domácí 
literatura  dnes,  kdy  národ  všelikých  statků,  zboží  a  pokladů  hmotných 
pozbyl  zlobou  lidí  a  času,  jediný  a  vedle  jazyka  a  cítícího  srdce  nej- 
dražší poklad,  záruku  budoucnosti  jeho.  Jej  rozmnožovati,  jest  povinností 
každého,  koho  Bůh  k  tomu  nadal ;  na  něj  sahati  zlobně  nedovolí  národ 
nikomu,  ani  cizinci  ani  neobzornému  domorodci.  Tu  nsgde  ve  svorném 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1046  F.  BUý: 

boji  zaň  všecky  přátele  písemnictva  ať  směru  domácíbo  či  cizinského, 
mladé  i  staré,  duchovní  i  svétské,  všechny,  jimž  vlast  a  riárod  nejsou 
prázdným  zvukem,  jimž  jako  celek  jsou  drazí  a  jímž  váží  nade  všechny 
pozemské  prospěchy,  všechny,  kteří  nezapomněli  životem  ani  vycho- 
váním, že  především  náležejí  té  zemi,  která  je  zrodila,  tomu  lidu,  jejž 
celiti  a  ne  drobiti,  jejž  povznášeti  a  ne. strhovati  do  dávných  svárav 
a  sporfiv,  jejž  v  celku  a  v  částech,  a  jehož  minulost  nulovati,  ne  pak 
nenáviděti  jím  jest  povinností  a  rozkoší.  Pokud  se  týče  knězi,  jsme 
přesvědčeni,  že  péči  jejich  o  národ  tolikrát  osvědčené  budou  Puch- 
majer,  Marek,  Kamarýt,  Čermák  a  Jirsík,  Sušil,  Vinařický  a  Jablonský, 
Štulc  a  Šfastný,  Kosmák  a  Třebízský  spíše  vzorem  a  vůdcem  než  úzko- 
prsí,  bezejmenní  a  bezezvucí  stranníci  srdce  chladného  a  naplněnéh(» 
vším,  jen  ne  žádostí  prospěchu  a  rozkvětu  národnosti  naší. 

Ještě  jedním  vzhledem  jest  Jiráskův  Obětovaný  zjev  zajímavý;  má 
totiž  všechny  vlastnosti,  aby  byl  čtením  pro  lid,  o  kterém  čtení  sice 
mnoho,  se  píše,  kterého  však  tak  málo  máme,  že  lid  vedený  touhou 
po  čtení  buď  sahá  z  nouze  k  tak  zvaným  krvavým  románům  nebo  ne- 
moha jí  vyhověti  ji  v  sobě  dusí  a  čísti  přestává.  Jirásek  v  této  práci 
zvláště  šťastno  si  vedl.  Jasnost  a  prostota  slohu  snoubí  se  s  přístupným 
vzletem :  historie  v  jeho  obrázku  není  ani  málo  ani  zas  tolik,  aby  ne- 
měla fantasie  čtenářova  dosti  volnosti.  Děj  historický  provanut  dechem 
romantiky  —  to  lid  náš  zvláště  miluje.  Jeho  scenerie  libuje  si  v  roz- 
manitosti :  velikolepé  výjevy  jako  na  př.  pád  Přemysla  II.  na  Moravském 
poli,  bitva  u  Kressenbrunnu  a  p.  mají  svůj  protiklad  v  klidném  /ivoté, 
milých  starostech  a  vnitřním  blahu  domácím  neb  klášterním,  hrůzy 
válečné  milostným  pletivem  a  harmonií  přírody  se  zmirňují.  Nade  vším 
pak  prostírá  se  jakýs  nádech  elegance.  Postavy  jsou  tu  saniorostle  divoké 
(Alan,  Ajašín,  Etelka)  i  zas  nejvýš  ušlechtilé  jako  Svatava,  tato  grácie 
mezi  ženami,  nebo  sám  pan  Čeněk;  rytíři  a  klášterníci,  starší  váleč- 
níci, vlastenci,  slaboši  a  bídáci,  vše  se  tu  mísí  a  stýká  v  libý  soulad. 
Moravská  bibliothéka  sobě  i  čtenářstvu  velmi  dobře  posloužila  vydavši 
tuto  práci  Jiráskovu. 

Se hulzů v  2)oA;^or  Johánek  vyšel  jakožto  4.  číslo  letošního  roč- 
níku Matice  lidu.  Střediskem  této  povídky  jest  Jan  Volflín  lečený  z  Po- 
muka,  rozený  Norimberčan,  který  vynikaje  darem  pletiehářským,  stal 
se  generálním  vikářem  Pražského  arcibiskupa  Jana  z  Jenštcjna  a  v  této 
vlastnosti  všecky  rozmíšky  mezi  mocí  světskou  a  duchovní  osnoval  a 
podporoval  dílem  z  lakoty  dílem  ze  vrozené  nenávisti  ke  všemu  českému, 
kteráž  vynikající  nenávist  jej  také  postavila  v  čelo  tehdejších  Pražských 
Němců.  Kol  něho  se  tito  kupí,  před  jinými  pak  Vácslav  Geunher, 
přední  konšel  Staroměstský,  muž  neobyčejné  bohatý.  Proti  nim  na  straně 
české  nalézáme  především  statečného  rytíře  Kluka  s  jeho  panošem 
Janem  Žižkon  z  Trocnova  a  jeho  přátele,  mistra  Matcye  z  Janova, 
obchodníka  Vácslava  Kříže  v  Praze,  sousedního  rytíře  Hatniíra  a  j. 
V  po/adí  proti  Janu  Jenštejnovi  stojí  král  Vácslav.  Co  v  Obětovaném 
jsme  viděli  v  plenkách,  totiž  Němectvo  v  Čechách,  to  zde  již  vystupuje 
se  zpupným  vědomím  své  moci,  převahy  a  opory  zevnější.  Neustálé 
potyčky  a  srážky,  vyzývavé  pletichy  a  špiky  Johánkovy  s  venkovskými 


Digitized  by  LjOOQIC 


Nové  pisemnictvi.  —  Výpravná  prosa.  1047 

a  Pražskými  nástroji  a  přáteli  jeho  jsou  příznakem  hrozivé  rozkvašených 
myslí  a  předzvěstí  budoucích  bouří.  Jest  to  chmurný  obraz,  který  zde 
spisovatel  vypodobil;  není  nectnosti,  která  by  Johánka  nehyzdila,  není 
stopy  čistého  citu,  která  by  ošklivost  této  povahy  zmírňovala,  tak  že 
i  trest  ho  stihnuvší  (byltě  svržen  do  Vltavy)  na  očistu  citů  není 
přílišný. 

Volba  jeho  jakožto  hrdiny  v  Schulzově  povídce  stala  se  kamenem 
urážky  jedné  nemalé  části  naší  národní  intelligence,  z  příčin  nikoliv 
esthetických,  alebrž  církevních.  Spisovatel  arci  odpoví,  že  doktora  Jo- 
hánka do  své  novelistické  práce  uvedl  tak,  jak  jej  přísný,  nestranný 
badatel  historický  V.  V.  Tomek  vylíčil  ve  třetím  díle  svého  Dějepisu 
města  Frahy,  jmenovitě  na  str.  183  a  369—872;  Schulz  se  na  nejednom 
místě  přidržuje  dějepisce  do  slova.  Tomek  v  uvedené  knize  (str.  372 
v  poznámce)  podotýká:  „Z  vypravování  tohoto  jde  na  jevo,  že  se 
neshoduji  se  spisovateli  staršími  ani  novějšími,  kteří  generálního  vikáře 
Jana  z  Pomuka  pokládají  za  svatého,  t.  j.  za  svatého  Jana  Nepo- 
muckého.  Nemohu  přisvědčiti  k  tomu  z  té  příčiny,  že  svatořečení  Jana 
Nepomuckého  od  stolice  papežské  nebylo  míněno  jeho  osobě,  tak  jakož 
i  zbožné  mínění  lidu  na  začátku  minulého  století,  ku  kterému  při 
svatořečení  tom  obrácen  byl  zřetel,  nevztahovalo  se  k  tomuto  Janovi 
z  Pomuka,  nýbrž  k  jiné  osobě."  Také  F.  Schulz  může  právem  říci: 
„V  celé  mé  knize  ani  jedno  slovo  nenaznačuje,  že  vyprávěje  o  sku- 
tečném historickém  doktoru  Johánkovi  vlastně  bych  mínil  českého 
světce  Jana  Nepomuckého;  na  úkor  tohoto  světce  jednali  by  právě 
ti  nejvíce,  kdož  by  takové  podezření  pronášeli  a  tím  vyslovovali,  že 
historický  doktor  Johánek,  muž  málo  chvalitebný,  je  táž  osoba,  která 
později  pod  jmcncm  Jana  Nepomuckého  postavena  byla  do  řady  českých 
svatých.  Já  ve  své  povídce  nic  takového  nepravím  aniž  ukrytě  na 
srozuměnou  dávám.  Držím  se  prostě  positivní  historie."  To  jest  nepo- 
pínitelná  pravda.  Přece  však  bychom  si  přáli,  by  vážený  autor  raději 
byl  sáhl  k  jiné  látce  a  této  se  vyhnul,  anať  je  vždy  choulostivá;  ne- 
dorozumění jest  tu  pak  snadno  možné  a  předpokládání  tendenčního  spisu 
a  tudíž  zlé  vůle  aspoň  pochopitelné  —  přirozený  následek  jest  pak: 
roztrpčení,  žaloby.  Je  nás  jen  5  milionův  proti  40  milionům;  nejlépe, 
když  se  tudíž  vystříháme  všeho,  co  by  mezi  námi  způsobovalo  nedo- 
rozumění, nechuti,  rozmíšky,  oslabení.  Budme  k  sobě  setmi,  také  již 
v  prospěchu  své  literatury. 

Poznámkou  touto  se  neděje  ovšem  nejmenší  újma  novelistické 
obratnosti  a  uznané  spisovatelské  výši  Schulzově.  Nehledímeli  k  chou- 
lostivosti  látky,  Doktor  Johánek  jest  povídka  plná  života  a  přesné 
vyhraněných  charakterň,  mezi  nimiž  Jan  z  Trocnova,  Kluk  a  jeho 
chof,  teta  i  dcera  všeliké  přání  dostihují;  kontrastující  zápas  obou  ná- 
rodních živlfi,  jenž  celou  knihou  se  proplétá,  jakož  i  gradace  rozvoje 
dějového  jí  dodávají  půvabu  a  poutavosti,  která  trvá  nezmenšena  až 
do  poslední  stránky.  Také  vystupování  osob  historicky  památných  jako 
Žižky  a  Matěje  z  Janova  zvyšuje  interes,  který  už  látka  sama  v  každém 
Čechu  vzbuzuje.  Sloh  Schulzův  jest  jako  vždy  markantní,  ostře  vyzna- 
čující. Tehdáž  si  zalíbil  zvláště  v  explikativní  a  dekorativní  části;  ta 
zcgímá  veliký   díl  obrazu.     Poznáváme  zevrubně   kroj  a  spůsob    života 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


1048  F'  Bílý: 

na  venkovském  hradě  i  v  samé  Praze.  Kulminačním  bodem  jest  po- 
dobně jako  v  Jiráskově  Zlatém  věku  vylíčení  hostiny,  a  to  u  Vácslava 
Geunhera ;  zde  se  sbíhají  nitky  celé  osnovy  povídkové  a  opět  se  odtud 
rozbíhají,  zde  skvělými  barvami  vylíčena  nádhera  v  m^etkn,  krojích, 
jídlech  a  zábavách  německého  měšťanstva  v  Praze  a  ostře  charakteri- 
sována  dobyvačná  povaha  jeho.   — 

K  nejplodnějším  našim  spisovatelům  počítáme  nyní  již  také  Jakuba 
Arbesa.  Máme  před  mkama  dvě  jeho  práce,  jež  současné  vyšly: 
Předměstské  arabesky  (nákladem  A.  R.  Lauermanna;  dosud  vydán  I.  díl) 
a  Mesiáše  (v  Ottově  Laciné  knihovně  vydaného).  Předměstské  arabesky 
jsou  pokus  podobný  Nerudovým  Malostranským  povídkám,  uvésti  totiž 
v  literaturu  některé  typy  či  raději  kuriosity  Smíchovské.  Stalo  se  to 
Šíleným  Jobem,  Zbožným  Tomášem,  Penězokazem,  Zběhlým  ševciskem 
a  Panem  Lackem  a  jeho  boudou.  Smíchov  se  nám  zde  objevuje  v  letech, 
kdy  z  venkovského  předměstí  dospíval  k  podobě  velkoměstské,  kdy 
z  Vrabcovny  vyrostla  Kinská  zahrada,  lesík  před  Újezdskou  branou 
nebyl  ještě  vymýtěn  a  jednotlivé  teprve  výstavnější  domy  ukazovaly  na 
budoucí  elegantní  třídy;  každá  povídka  jinou  jeho  část  vyličuje.  Co  se 
děje  týče,  na  autora  Ukřižované  a  Svatého  Xavera  nejspíše  bychom 
hádali  ze  Šíleného  Joba.  Ale  není  zde  oné  omamující  illuse  a  pouta- 
vosti jako  v  oněch  dvou  pracích.  Rozběhy  do  říše  romantiky  jsou  tu 
četný,  nejednou  se  nám  ztrácí  pevná  půda  pod  nohama  a  my  se  volky 
nevolky  dáváme  zaplétati  do  tkaniva  básníkovy  fantasie,  ale  prosaieký 
konec  překvapuje  a  zaráží.  Job  byl  nadaným  inženýrem,  ale  engažovav  | 

se  příliš  v  jisté  delikátní  příhodě  sklesl  pak  až  na  člověka,  který  tváře 
se  bláznem  vrhal  se  pod  kola  šlechtických  vozů,  aby  tím  vzbudil 
milosrdenství  a  dobročinnost  pro  sebe.  To  je  v  celku  a  zvláště  v  po- 
drobnostech sice  hodně  romantické,  někdy  i  pohnutlivé,  škoda  jen,  že 
málo  pravdě  podobné,  čímž  trpí  i  celkový  účin.  Zde  také  už  pozorujeme 
stopy  spisovatelovy  záliby  v  detailisování.  Toto  svědčí  ovšem  o  bystré 
pozornosti,  o  tom,  že  spisovatel  nevšedně  vládne  stilem,  a  pokud  není 
zdlouhavým,  také  o  duchaplnosti.  Ale  starořecké  ^ridh  áyar  i  zde  je 
dobrým  vodítkem.  Popisujeli  se  nám  na  plných  třech  stranách,  že  povoz 
v  poledne  vyjel  ze  zámku,  nemůžeme  se  ubrániti  pocitu  zdlouhavosti. 
Rozhovory  nejsou  odstíněny  dle  povahy,  zaměstnání  a  vzdělanosti  — 
což  je  obyčejná  chyba  naší  moderní  beletristiky  vůbec,  vyplývajíc 
z  nedostatku  typičnosti  a  charakteristiky.  Tak  na  př.  měšťan  a  stálý 
host  „u  krvavé  bludičky,"  Houžvička,  sotva  by  tak  mluvil  ve  skutečnosti, 
jak  mluví  na  str.  18.  a  j. 

Více  životnosti  ale  ještě  méně  sympatičnosti  má  do  sebe  Zbožný 
Tomáš,  muž  z  nejnižších  vrstev  společnosti  lidské,  nemající  ani  dost 
energie,  aby  nějak  nad  toto  nejnižší  niveau  se  povznesl.  Název  Zbožný 
Tomáš  jest  asi  ironie,  neboť  spisovatel  sám  praví  že  „spočívalo  v  po- 
vaze toho  muže,  že  po  celý  rok  nepocítil  nižádné  potřeby  boha  svého 
modlitbou  v  soukromí  nebo  ve  veřejném  chrámě  obtěžovati;'*  toliko 
na  svůj  svátek  chodil  do  kostela,  ke  zpovědi  a  přijímáni  a  po  té 
k  „Montagům,''  kde  si  vždy  koupil  tak  ráznou  opici,  že  doma  kde  co 
potřískala.  Nenalézáme  na  takových  povahách  nic  člověka  důstojného 
a  poesie  hodného ;  jakožto  episodní  figurky  mohlo  by  se  jí  ovšem  dobře 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Nové  písemnictví.  —  Výpravná  prosa,  \  049 

a  na  svém  místě  použiti.     Takto  však  jest  to  každodenní   zjev  velko- 
městský, který  jemnější  mysl  ve  skatečnosti  i  v  poesii  odpuzuje. 

Pravé  krásno  jest  odvěkým  nepřítelem  všeho  nízkého.  Že  se 
v  Tomáši  jednou  také  vzbudila  lidskost,  nelze  přičísti  za  zásluhu  jemu, 
nýbrž  diplomatické  jeho  ženě.  Zcela  jiného  rázu  jsou  následigící  povídky, 
počínaje  Penézokazem.  V  těch  docházejí  výrazu  všelidské  momenty, 
snahy  v  před,  přičinlivost,  boj  s  překážkami.  Takými,  jakým  je  Pan 
Lacek,  lidé  skutečné  a  často  bývají,  třebas  na  svou  škodu,  nalézajíce 
v  odporu  proti  mocným  a  v  hájeni  svého  domnělého  práva  radost  a 
útěchu ;  takými  pak,  jakým  byl  Penězokaz  a  .Zběhlý  švec,  mnozí  by 
měli  býti  —  energičtí,  majíce  heslem  Horatiovo  impavidum  ferient 
minae.  Vřelý  cit  Arbesův  pro  namáhavou  práci  lidí  počínajících  s  málem, 
ale  vytrvalých  a  snaživých  vyloudí  také  čtenáři  přízeň  pro  ně.  Takových 
arabesek  bychom  si  přáli  od  Arbesa  více;  patříť  k  nejlepšímu,  co  en 
detail  vytvořil. 

Rovněž  jako  jeho  Mesiáš  k  nejrozsáhlejšímu.  Zajímá  totiž  plných 
26  sešita  Ottovy  Laciné  knihovny.  Hraje  v  době  nejnovější,  a  četné 
narážky  na  tuto  jakož  i  vystupování  osob  historických  na  př.  Bakunina 
anebo  průhledných  representantů  moderních  snah  činí  román  ten  neméně 
zajímavým  než  socialné-reformatorský  podklad  jeho.  Výborně  se  naň 
hodí  slova  hlavního  hrdiny  ke  příteli  pronesená  a  znějící:  „Dobrodružný 
realistický  román  z  Tvého  péra,  román  kaleidoskopický,  vážený  z  Tvých 
vlastních  vzpomínek  a  zkušeností  musil  by  býti  zvláštností  a  učiniti 
sensaci.  A  byť  jsi  (sic)  neměl  proň  žádné  nové  formy,  byt  i  fabulí  a 
osnovou  nevynikal  nad  zboží  tuctové:  podrobnostmi  pikantními,  cha- 
rakteristickými, veselými  i  srdceryvnými  musil  by  baviti  a  zajímati  ..." 
Toť  věrná  charakteristika  Mesiáše;  ano  jest  to  ronián  kaleidoskopkký 
s  dobrodružným  hrdinou,  kterému  vzpomínky,  autobiografie  a  zkušenosti 
jeho  hrdin  jsou  základem  i  hlavní  podporou.  Jak  daleko  někdy  vypra- 
vování vzpomínek  a  životopisů  sahá,  toho  jen  jeden  příklad  chceme 
uvésti:  přijdouce  od  hraběte  Viktora,  kde  se  konversace  pohybovala 
v  samých  reminiscencích  a  autobiografiích  jednotlivých  údů  společnosti, 
jmenovité  Bandy,  doprovodíme  hrdinu  Randu  domů.  Tam  přijde  paní 
Žerotíuská  a  vypravuje  zase  svůj  životopis,  do  něho  však  vplétá  opět 
vzpomínky  ze  života  své  matky.  Tak  i  jinde  bývá  místo  děje  vypra- 
vování, místo  dramatického  postupu  epická  šířka.  Ovšem  bývá  vy- 
pravováni živé,  pohnuté  a  nejednou  napínavé,  až  mnohdy  zapomínáme, 
že  jest  to  pouhé  vypravování  upomínek;  ale  tím  trpí  zase  pravděpo- 
dobnost: dovedeť  sotva  kdo,  nejméně  dáma,  v  tak  dramatickém  roz- 
členění vypravovati.  —  Základní  děj  Mesiáše"  jest  celkem  prostý. 
Randa  a  Matějovský  byli  už  od  gymnasijních  stiidií  vroucí  přátelé. 
Po  roce  48tém  oba  se  uchýlili  do  Ameriky  a  Randa,  člověk  dopustivší 
se  nejednoho  přestupku,  umřel  na  moři.  Matějovský  mu  slíbil  pod  jeho 
jménem  do  vlasti  se  vrátiti,  přítelovo  jméno  prcati  a  prospěšnými  činy 
je  rehabilitovati;  tak  i  učinil.  I  vypisuje  se  v  románu,  jak  se  mu  to 
podařilo,  ale  jak  policie  pojala  k  domnělému  Randovi  podezření  a  jak 
tento  vyznav  se  z  klamu  před  soudem  téžké  pokutě  ušel.  Proč  hrdina 
nese  jméno  Mesiáše,  není  jasně  vysvětleno.  Nejspíše  chtěl  býti  refor- 
mátorem sociálních  nerovností  jmenovitě    chudším  třídám  obyvatelstva, 


Digitized  by  VirOOQlC 


1 


1050  F.  BUir. 

ale  prostředky,  kterých  se  ehápal  (cestovalť  a  povzbuzoval  k  vytrvalému 
hájení  človéckých  práv  každého  jednotlivce,  po  případe  k  odporu) 
nezdají  se  nám  býti  vhodné  volenými;  tak  by  jednal  spíše  nějaký  so- 
becký agitátor  než  vážný  a  upřímný  přítel  chudých.  Maje  dobrou 
vůli,  ale  nemoha  se  dostati  k  činu  pro  rozmýšlení  a  váhavost  nezapíríi 
Hamletovskou  povahu.  V  effektních  scénách  soudních  pronáší  soudce 
mistrnou  charakteristiku  jeho  povahy  hned  enerpjické  hned  malátné, 
jak  se  snadno  vysvětluje  z  dvojstranné  úlohy,  kterou  zastává.  Byltě 
vlastní  Randa  Člověk  tak  špatný  'a  k  Matějovskému  byl  se  tak  bíd  áčky 
zachoval  (i  milenku  jeho  zneuctil  zneuživ  jednoho  večera  své  s  přítelem 
podobnosti  v*  tváři),  že  jest  k  tomu  třeba  nadlidské  lásky  přátelské 
a  psychologicky  nevysvětlitelného  sebezapírání,  aby  se  kdokoli  za- 
vázal v  nevděčný  úkol  rehabilitovati  pověst  takového  přítele.  Jelikož 
pak  tato  rehabilitace  jest  hlavním  motivem  činnosti  Mat^jovského  a 
spolu  podkladem  celého  románu,  viděti,  že  spisovatel  dobře  posoudil 
své  vlastní  dílo  nepřikládaje  ve  shora  uvedených  slovech  fabuli  a  osnově 
románu  vysoké  ceny,  nýbrž  tuto  přisuzuje  pikantním,  charakteristickým, 
veselým  i  srdcervoucím  podrobnostem  —  ačli  ovšem  smíme  zmíněný 
soud  vztahovati  k  vlastní  práci  spisovatelově.  A  v  skutku,  v  umění 
detailovati  a  detailem  působiti  a  zajímati,  v  tom  zde  Arbes  mistrem. 
V  široké  osnově  románu  překvapuje  až  rozuzlení,  kde  se  dovídáme, 
že  Randa  není  vlastně  Randou  nýbrž  Matějovským  a  že  jsou  oba,  ač 
toho  nevěděli,  bratři;  průběhem  děje  poutá  pozornost  hlavně  pouze 
episodické  vypravování.  Jest  věru  podivuhodno,  jaké  množství  nejroz- 
manitějších události  tu  sneseno  a  svedeno  v  jednotu,  a  jak  rozsáhlý 
jest  obor,  kam  zachází  autor  pro  látky !  Katastrofy  v  dolech,  revoluce 
r.  1848  v  Praze  (tato  jmenovitě  vylíčena  bohatými  barvami  z  ně- 
kolika zajímavých  stran),  počeštění  Plzně,  pohřeb  Tylův,  vysvětlení 
obratu  ve  smýšlení  čechopřejných  spisovatelů  německých  r.  1848, 
Bakuninovo  působení  v  Praze,  plastické  vylíčení  občanských  válek 
v  Americe  v  letech  šedesátých,  železniční  neštěstí  u  Hořovic,  zá- 
kulisní tajnosti  divadelní,  literární  a  spisovatelské  poměry  naše,  lou- 
čení faráře  s  osadníky,  tajnosti  kandidatur  poslaneckých  atd.  — 
toC  jen  některé  články  celého  řetězu  vypravování.  Možno  si  pomysliti, 
jaké  obratnosti  technické  a  jak  bujivé  fantasie  jest  třeba,  aby  tolik 
tak  různorodých  živlů  bylo  sloučeno  v  jednotu  organického  celku.  Že 
úměrnost  zde  nelze  všude  zachovati,  že  mnohé  nebude  as  nezbytně  sou- 
viseti s  hlavním  dějem,  kdož  by  se  divil? 

Účinnosti  a  uhlazenosti  komposice  děje  se  však  přílišným  detaili- 
sováním  újma  ;  neujdeli  spisovateli  žádná  maličkost,  aby  na  ni  neupo- 
zornil, zastavujeli  se  při  každém  porovnání,  které  sám  učinil,  a  avažujeli 
o  tom,  zdali  jest  přiměřeno,  vyvracíli  možné  výčitky  zdlouhavosti  a 
rozebírali  vedle  toho  přece  na  př.  kolik  druhů  dlouliých  chvil  by  se 
mohlo  rozeznávati,  spisovatel  sám  oslabuje  interes,  přivozuje  nudu ; 
vystupujeli  zhusta  se  svou  osobou,  svým  míněním,  svými  reflexemi, 
ba  i  se  svými  úsudky  o  činech  a  řečech  hrdinových,  ruší  illusi.  Samo- 
mluvům (se  stereotypním  počátkem:  Vavřince,  Vavřinecká  .  .  .)  a  snům 
hrdinovým  věnována  tu  nemenší  pozornost  než  jeho  usínání  nebo  chůzím, 
které   sledovány  jsou    krok    za  krokem    každou  ulici,    nebo  jeho  jídlu 


Digitized  by  V:íOOQIC 


J 


Nové  pisemnicM.  —  Výpravná  prosa,  1051 

a  nápoji  a  spůsobu  jich  požívání.  Škoda,  že  v  té  příčiné  spisovatel 
nepodnikl  práci  pečlivého  zahradníka,  jenž  bujně  nepravidelný  vzrůst 
větví  kleštěmi  nvádí  v  soulad  a  udržuje  při  síle.  Tím  ublížil  svému 
dílu  nejvíťc.  Spisovatel  sám  ovšem  vysvětluje,  proč  si  všímá  u  svých 
hrdin  ka/dého  rysu,  každé  podrobnosti :  chce  jimi  doceliti  obraz,  chara- 
kteristiku jejich.  I  bývá  většinou  zdařilá.  Nehledímeli  k  hlavnímu 
činiteli  celého  románu,  „Randovi",  jsou  nám  hrabě  Viktor  a  kanovník, 
oba  jeho  spolužáci,  a  paní  Marta,  bývalá  jeho  stravo vatelka,  význačnými 
rysy  a  v  konkrétní  podobě  představeni;  této  pouze  bychom  odpustili 
odporné,  poněvadž  tendenčně  přistrojené  citování  jednotlivých  částek 
litanie  po  pořádku  jakožto  úvodu  ke  každé  řeči  její.  Tu  spisovateli 
štětec  maloval  na  hrubo  a  na  drsno.  Člověk  může  býti  zajisté  dobrým 
liberálem,  i  když  při  každé  příležitosti  neuráží  druhých  táborů.  — 
S  těmito  třemi  osobami,  pak  se  spolužákem  Hrubozrnem,  rovněž  trefně 
vykresleným,  setkal  se  Randa  teprve  v  Praze,  s  radou  Doubravou  a 
jeho  dcerou  paní  Žerotínskou  už  v  Plzni.  Tito,  jakož  ani  ostatní  vedlejší 
činitelé  více  méně  volně  s  dějem  a  hrdinou  souvisící,  nezadávají  oněm 
co  do  jadrné  charakteristiky  mnoho  nebo  nic.  I  konversace  těchto 
osob  někdy  jest  dobře  odstíněna ;  vynikající  kousek  proveden  vylíčením 
společnosti  u  hr.  Viktora  a  jejím  hovorem.  Duchaplnost  dialogu  posouvá 
nás  patřičně  do  vyšších  sfér  společenských.  Tón  prostonárodní,  jak 
viděti  z  hovoru  pí.  Marty  nebo  její  dcery,  se  spisovateli  daří  méně. 
Vedle  návštěvy  n  hraběte  Viktora  vypsány  úchvatně  především  scény 
soudní,  pak  návštěva  paní  Žerotínské  a  červnová  revoluce  Pražská; 
básnickým  perem  a  s  vřelým  soucitem  pro  lidskou  bídu,  který  spiso- 
vatele nikde  neopouští  a  pro  nějž  vždycky  náležitý  výraz  nalézá,  zobra- 
zena občanská  válka  americká  v  letech  šedesátých.  Za  to  konec  díla 
neusmiřuje;  proč  se  Randa-Matějovský  zastřeluje,  moha  do  vlasti  se 
vrátiti  a  zde  pro  blaho  lidí  působiti,  co  bylo  v  papírech,  jejichž  na- 
hodilá ztráta  jej  tak  skormoutila,  zůstává  neodůvodněno,  rovněž  jako 
nebyl  vysvětlen  rys  lakoty,  který  mu  spisovatel  nazbyt  přikreslil.  Leda 
by  to  byly  sexuální  vztahy  mezi  rodiči  jeho  a  přítelovými,  které  jej 
dohnaly  k  zoufalství,  když  je  byl  krátce  před  zatknutím  poznal.  Spů- 
sobilými  k  tomu  jsou  najisto ;  nebof  jsou  takého  druhu,  že  tu  přestává 
pikán tnost  a  počíná  hnus.  Nápadná  podobnost  obou  přátel,  která 
umožnila  Matějovskému  vydávati  se  za  Randu,  má  totiž  svou  příčinu 
v  hanebném  činu  rodičů  Matějovského  bídou  diktovaném.  Oba  přátelé 
byli  tudíž  bratry,  ač  nepocházeli  ani  z  téhož  otce  ani  z  téže  matky. 
Starý  Matějovský  se  z  toho  vyznal  manželce  na  smrtelném  loži  a  žena 
jeho  svěřila  svůj  hřích  knězi,  který  toto  zpovědní  tajemství  zůstavil 
ve  svých  papírech  uloženo.  V  té  věci  mohl  spisovatel  býti  k  naší 
literatuře  milosrdnější  a  ohlédavější;  doufáme  pak  aspoň,  že  zůstane 
takovýto  „milostný"  konnex  ojedinělým.  Plyneť  z  něho  čtenáři  málo 
QŠlechťujícího. 

Beze  zmínky  nemůžeme  nechati  jazykovou  stránku.  Přichází  teď 
u  spisovatelů  do  mody  přochodníková  vazba,  nyní  z  přesné  mluvnice 
vymýtěná:  spojovati  t.  přechodník  přítomný  sloves  skonalých  s  minulým 
časem  hlavního  slovesa:  na  př.  přehledná  hřbitov  obrátil  se  cizinec, 
zamna  si   ruce  vrátil    se   a   p.  Arbes   tak  píše  důsledně  —  ale  sotva 


Digitized  by  VirOOQlC 


1052  F.  Bily:  Nové  písemnictví.  —  Výpravná  prosa. 

tím  zvrátí  pravidlo  a  přesnost  gramatickou.  Přestaňme  již  jednon  každý 
néco  jiného  zaváděti  proti  ustálené  správné  mluvě  spisovné!    — 

S  nelíčeným  potěšením  vítáme  povídku  Václava  Řezníčka 
U  českého  lva  nazvanou  a  rovněž  v  Ottově  Laciné  knihovně  vyšlou. 
Tatě  v  naší  kvétnici  beletristické  zjevem  sice  skromným,  ale  tak  mile 
vonným,  že  kde  kdo  bude  z  ní  potěšen.  S  lidmi  jeho  povídek  spřátelili 
jsme  se  hned;  jsou  to  milí  hosté,  našemu  srdci  blízcí,  s  nim  cítící 
a  je  rozehřívající.  Tatíček  Klicpera,  kněží  buditelé,  nehlásající  ještě, 
že  „národ  může  zahynouti,  církev  nezahyne  nikdy;  proto  katolík  bude 
věděti,  čeho  a  koho  se  přidržeti,^  nikoli,  nýbrž  kněží,  již  milovali 
svéřený  sobě  lid  a  neznevažovali  ani  nešikovným  stilistickým  obratem 
to,  co  on  má  vedle  víry  nejdražšího,  totiž  jeho  národnost,  vědouce,  že 
čím  horlivěji  se  zasazují  o  utiskované,  tím  bohulibější  dílo  konají, 
čím  více  národnost  milují,  tím  více  bude  je  milovati  lid  a  tím  snadnější 
budou  míti  působení.  A  byli  to  zajisté  dobří  kněží  jako  jimi  jsou 
kněží  polští,  italští,  maďaršti  a  j.,  notoričtí  vlastenci!  Dále  hostinský 
u  českého  lva  Staničky,  jenž  si  velmi  zakládá  na  štítu  svém  a  na 
rozhlášené  českosti  a  výbornosti  svého  hostince,  jeho  dcera,  zamilovavši 
si  pouhého  písaře  z  nově  založené  továrny,  a  manželka,  dobrá  žena 
a  dobrá  hospodyně,  a  konečně  písař  sám ;  to  jsou  hlavní  rekové  povídky. 
Doba  děje  spadá  do  let  čtyřicátých,  kdy  totiž  továrny  vznikaly  za 
nepřízně  a  odporu  lidu,  a  pak  do  roku  1848,  kdy  revoluční  hnutí 
i  naše  pohorské  město  zachvátilo,  tak  že  si  utvořilo  svou  nár.  gardu, 
jež  krotila  rozpoutané  vášně,  pronásledovala  zloděje  a  táhnouc  Praze 
na  pomoc  uvízla  u  českého  lva.  Že  asi  p.  Staničky  dceru  svou  nebude 
chtíti  chudému  písaři  z  továrny  dáti,  laskavý  čtenář  snadno  uhodne. 
Ale  Helenka  byla  miláčkem  maminčiným  a  těšila  se  přízni  Klicperově, 
který  každoročně  přijížděl  ke  slavnosti  jiřinkové,  při  které  pořadatel 
její  farář  Hurdálek  uděloval  ceny  za  nejlépe  vypěstěné  Jiřinky  a  jež 
se  končila  slavným  českým  plesem,  navštěvovaným  ode  všech  okolních 
kněží  buditelů  a  elity  městské  společnosti.  Tato  jiřinková  slavnost 
byla  prostředkem  buditelským  a  pro  oba  zamilované  příčinou  i  zakla- 
datelem jich  milostného  a  později  též  manželského  štěstí.  Jindřich 
Snaha  byl  totiž  člověk  v  pravdě  snaživý,  nelekající  se  ani  ideáln, 
státi  se  kdys  ředitelem  továrny  —  a  odvážnému  štěstí  přeje.  Jako 
přálo  přičinlivému  Stanickému,  tak  přálo  i  Snahoví,  jehož  si  také  vida 
při  něm  ducha,  podnikavost  a  vlasteneckost,  Klicpera  oblíbil,  a  toho 
dbal  Staničky  velmi.  Jsou  to  čisté  a  sympatické  povahy,  jež  se  ta 
skupují  v  radostné  svornosti  a  těší  z  pomalého  vzkvětu  českého  jazyka; 
každá  je  tak  typicky  význačná,  tak  plna  srdečnosti  a  upřímnosti,  že 
už  vytvoření  jich  ukazuje  na  mnohoslibný,  svěží  talent.  Pi4sada  hnmom 
a  satiry  chutně  okořenila  dílo ;  dialog  jest  jadrný  a  vtipný.  Rozčilení 
vzbuzené  prohlášením  konstituce,  a  následující  na  to  ruch  jsou  živé 
pestrými  barvami  zobrazeny.  Máli  však  se  vyvinouti  z  Řezníčka  spi- 
sovatel dokonalý,  bude  mu  odložiti  dosavadní  stil.  Ty  stručné,  kusé 
a  trhané  věty  svědčí  o  všem  jiném  jenom  ne  o  eleganci  a  vypilovanosti 
dikce.  Připadají  nám  jako  cáry  na  lepé  postavě.  Hugův  style  coupé 
jde  málokomu  k  duhu,  druhdy  ani  původci  samému  ne. 

Frant.  Bílý. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


R.  1883. 


Č(s.  12. 


OSVĚTA 


Kdo  zaplatil  Bílou  Horu  nejdráž? 

PodáTá 

Kolda  Malínský. 

^ěžko  asi  bude  příti  se  o  to,  kdo  zaplatil  katastrofu  Bělohorskou 
nejdráž.  Mnozí  ztratili  život,  mnozí  pozbyli  svobody,  mnozí 
obětovali  domov  a  přemnozí  položili  na  oltář  své  jmění.  Dva 
hrubé  svazky  obsahují  výčet  toho,  co  vyssáto  z  ubohého  národa, 
ale  uznati  nutno,  že  při  tak  ohromné  hekatombé  ani  možno 
není,  aby  oběť  byla  všude  stejnou,  a  tu  myslíme,  že  oběť  těch 
byla  větší,  kdož  nejen  sami  ji  přinesli,  ale  obětovali  i  za  své  potomky, 
kterým  samotným  vyrváno  málem  vše  a  oni  i  s  potomstvem  uvrženi 
v  porobu. 

A  takový  osud  stihl  královské,  svobodné  město  Slaný. 
Účastenství  města  tohoto  v  „té  ohavné  rebelii"  bylo  takové,  jako 
daleké  většiny  královských  měst  českých. 

Známo,  že  odpovědí  na  násilné  skutky  arcibiskupa  Jana  Lohelia 
a  opata  Volfganga  Selandera  bylo  svolání  sjezdu  stavů  českých  do 
kolleje  Karlovy.  V  jednání  učiněn  odklad,  a  teprv  zase  v  pondělí  po 
sv.  Jiří  roku  1618  „psaní  od  jich  milostí  pánův  defensorův  k  ouřadn 
a  obci  města  Slaného  titulem  svědčící  jest  odesláno,  aby  se  podle 
předešlého  odkladu  do  kolleje  císaře  Karla  IV.  jinak  veliké  ten  pondělí 
po  neděli  rogationum  (21.  května),  jenž  křížová  slige,  s  plnomocenstvími 
najíti  dali.  Ta  citací  jest  v  přítomnosti  pánův  starších  obecních  a  pánův 
volencův  nic  méně  i  v  obci  přečtena  a  na  tom  mezi  trojí  radou  zavříno, 
aby  pan  Jan  Veselský  z  rady  a  Šimon  Celeryn  ze  starších  obecních 
na  výš  položený  den  do  měst  Pražských  jeli  a  toho  všeho  podle  plno- 
mocenství,  co  za  potřebí  bude,  doslýchali  a  potom  doma  o  tom  všem 
svou  relací  učinili."  ')  Dva  dni  na  to  přijeli  na  Slaný  „urozený  a  sta- 
tečný rytíř  Mates  Prekl  z  Proksdorfu  J.  M.  C.  hofrychtéř  v  království 


')  Slánský  archiv,  Acta  coriae  LVI.  254. 

OSTfeTA  IMt.  13. 


67 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


1054  ^.  Malínský: 

[^■,  českém,  a  Samnel  Nymburský,    komorní  písař,    aby  obnovili  úřad  kan- 

^?%. '  selský,  což  následujícího  dne,  v  den  památky  nalezení  sv.  kříže  se  stalo. 

^•,  Že  postavení  nové   této  rady   bude  těžké,   plné   starostí  a  odpo- 

'^^  "  větlnosti,  poznali  dosazení  asi  hned,  nebo  pan  hofrychtéř  přednesl  žádost, 

^  ■  radu  a  v  jistém  ohledu  i  výstrahu  a  poručení  J.  M.  C,  aby  se  k  vzpo- 

^>  menutému    sjezdu  do  koUeje  císaře  Karla   mezi  pány   defonsory   nepo- 

^'..  stavovali.  „Proti  kterémužto  poručení  jest  zase  šetrná  odpověď  dána.^ 

I'  Nebo  v  tak   těžké   věci   nebyla   rozhodná   odpověď  na   snadé  a  nutno 

^f  bylo  důkladně  o  věci  se  poraditi,  a  proto   hned  v  prvém    sezení   nové 

^'\  rady  dne  14.  května  čteno  poručení  ono,  ale  po  uvážení  věcí  nemínila 

1^    '  rada   odtrhovati    se   od    společného   podniknutí,    a   panu   podkomořímu 

ír^"  jakožto  bezprostřednímu  představenému    královských  mést   poslána  od- 

f^-  '  poveď  vyhýbavá  a  18.  května  v  plné  radé  dáno  plnomocenství  vzpome- 

ff;  nutým  dvěma  mužám  a  oni  do  Prahy  vypraveni,  aby  naznačeného  dne 

p^  (21.  května)   na  sjezdu   město  Slaný  zastupovali.     Známo,    že  klausuli 

[^  sjezdu  tohoto  byla  pověstná  defenestrace,  a  čin  tento,  toto  alfa  třicíti- 

í  letě  války,   byl  Slanému  tím  paměti  hodnějším,    že  ze  dvou  shozených 

!•  místodržících  jeden  byl  z  rodu,    který  již  po  věky  s  městem   tím  sou- 

;^'  sedil  na  nedalekém  Smečně,  že  to  byl  pan  Jaroslav  Bořita  z  Martinic, 

jak   již   pro  rozdíl   ve  víře   ani  jinak    býti  nemohlo,    ve  stálém   sváru 
[f  s   městem    žijící   soused   moudrých    a   opatrných   měšťanů   královského 

':  města.  *) 

Nepochybigi,    že   poslové    Slánští   byli   při   osudné   oné  události, 

sotva  asi  však  tušili,   že  následky  činu  toho  snad   nejtíže  stihnou  jich 

město  a  že  zejména   náhoda  ta,    že  pan  Jaroslav   skoro    bez  pohromy 

vyvázl,    bude  hrobem    svobody   města  Slaného,    nebo   dejme   tomu,    že 

J  by  byl  zahynul,  byly  by  dějiny  města  tohoto  bezpečně  braly  se  drahou 

!"/  zcela  jinou. 

Ale  pan  Jaroslav  pookřáv  více  z  leknutí,   ač  ku  cti  jemu  připo- 
menouti dlužno,  že  ze  svržených  jediný  počínal  si  statečně  a  dftstojně, 
V    .  než  z  poranění,    ač   pro    bezpečnost    svou   těžce   nemocným    se   tvářil, 

použil  prvé  příležitosti  a  v  přestrojení  provázen  jsa  barvířem  Petrem 
Thomassoniem  opustil  útulek  svťy,  palác  Polyxeny  z  Lobkovic,  a  odebral 
se  do  svého  domu  na  Hradčanech.  Tam  obeslal  manželku  svou  Marii 
Eusebii  ze  Šternberka,  kterou  byl  otec  její  Adam  starší  ze  Štern- 
berka, nejvyšší  purkrabí  hned  po  defenestraci  manžela  jejího  do  domu 
svého  vzal. 

Pan  Jaroslav  nemaje  se  v  komnatách  za  bezpečna,  dlel  pod  krovy 

.^  a  tu  aby  manželce  své  dokázal,  že  úplně  zdráv  jest,  několik  kotrmelců 

před  ní  provedl.  Vyloudiv  se  na  to  z  Prahy,  po  několika  dobrodružstvích 


')  Že  nescházelo  ani  srážek  rázu  velmi  drastického,  dosvédči^^e  událost  na 
pohled  pranepatrná.  Dne  30.  března  1619  předstoupili  před  purkmistra 
a  pány  Vácslav  Fiala  a  Pavel  Stehlík,  sousedé  Smečeoští  a  stížili  sobe 
do  Eliáše  varhaníka  Slánského,  zeje  beze  vší  příčiny  spohlavkoval,  žádajíce, 
aby  to  k  právu  přivedeno  bylo.  Eliáš  varhaník  neodpíral  tomu,  ale  pravil, 
že  stalo  se  tak  ze  slušné  příčiny,  oznámil,  že  jest  od  nich  k  pancbartu 
přirovnán,  druhé  že  jest  apologii  pánů  stavů  hauélí,  že  by  ji  ....  i  pány 
direktory.  (Acta  curiae  LVI.  280.)  Tak  malé  vážnosti  téáila  se  řeská 
triakontarchie. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Káv  zaplatil  Bílou  Horu  nrjdrnž?  \  ()')') 

iiejprv  do  Mnichova,  pak  pres  Passov  do  Vídně  se  odebral. ')  A  tak 
tento  Aman  věrných  křesťanů  v  Čechách,  jak  jej  Skála  ze  Zhoře  na- 
zývá, zachován  i  sousedstvu  Slaného.  Jaké  to  sousedství  bylo,  možno 
učiniti  si  pojem  tím,  že  v  krajině  čiře  protestantské  poddané  své  angli- 
ckými psy  do  kostelů  a  k  zpovědi  honil  a  železnými  roubíky  poddaným 
svým  dával  ústa  otvírati  ku  přijímání  pod  jednou  spůsobou,  jak  viní 
jej  apologie  stavů  českých. 

Než  vraťme  se  zpět. 

Stavové  čeští  hned  po  vykonaném  činu  zřídili  prozatímní  vládu 
30  direktorů  ze  všech  tří  stavů,  ze  Slánských  ponlů  nezvolen  nikdo 
za  direktora,  byli  oba  plebejové,  někdejší  Slánští  kantoři  a  ani  v  městské 
radě  neseděl  žádný  ten  — feld,  — dorf  nebo  — stein,  ale  přes  to  vše 
v  direktorium  zasedal  přece  rodák  Slánský,  Jan  starší  Šultys  z  Fels- 
dorfa,  primátor  královského  horního  města  Hor  Kuten. 

Událostí  květnovou  v  klidném  dříve  městě  nastal  nebývalý  ruch 
a  mnohé  oko  zíralo  starostlivě  v  budoucnost.  Písař  městský  pozna- 
menav děj  ten  v  knize  pamětní,  dokládá:  „Kdo  má  apologii,  proč  se 
to  stalo,  patrně  tam  najdeš.  Tou  příčinou  práva  odpočívala,  jaké  to 
skončení  vezme,  to  sám  pán  Bůh  ví."  Všude  chřestila  zbraň  a  občanská 
válka  zastavovala  všeliké  zaměstnání  míru  V  srpnu  za  konšelství  Pavla 
Rouchovanského  již  na  radnici  „právních  věcí  žádných  nebylo,  toliko 
mustruňkové  držáni  a  vejprava  z  města  do  pole  proti  nepříteli,  podle 
listu  přiznávacíbo  a  nařízení  defensí  jest  vypraveno  79  osob,  počítajíc 
čtvrtého  osedlého  a  z  poddaných  pátého,  k  tomu  z  pozemských  statků 
vedle   šacunku   6287  kop  českých,   tři  koně  s  pacholky   zbrojnými.''  *) 

Zápal  pro  nový  stav  věcí  dostoupil  asi  svého  vrcholu,  když  dne 
29.  ř^na  1619  zavítal  na  Slaný  král  Fridrich,  ale  zdá  se,  že  již  slova 
kalvínského  kazatele  Salmutha,  který  tu  před  králem  řečnil,  schladila 
poněkud  zápal  ten  a  pokazila  Slánským  slavnostní  náladu.  Obecní  písař 
v  pamětní  knize  stručně  poznamenal:  „Gonsule  Yenceslao  Leonhardo 
Fridericus,  rex  regni  Bohemiae,  Slanam  visitaviť  cum  regina. "  ^)  Atén 
z  pravidla  nevoli  zahaloval  latinou,  sic  jinak  by  si  byl  nedal  ujíti 
příležitost  k  loyálnímu  popisu  slavného  uvítání.  ^) 

Následovali  slavní  dnové  korunovací  a  slavností  dvorských,  na- 
stala nová  doba.  Dne  18.  prosince  t.  r.  přijel  na  Slaný  urozený  a 
statečný  rytíř  Prokop  Dvorecký  z  Olbramovic,  královský  podkomoří, 
urozený  pan  Martin  Fruwein  z  Podolí  hofrychtéř  a  Samuel  Nymburský, 
písař  komorní,  a  dosadili  novou  radu.  Primasem  stal  se  radikální 
Vácslav  Hanžburský. 

Ale  záležitosti  české  počaly  se  hatiti,  rána  za  ranou  stíhala 
vojsko  české  a  odlesk  pohrom  těchto  padal  i  na  vnitřní  život  v  Čechách. 
I)ne  30.  září  1620  končí  jednání  na  radnici  Slánské,  na  to  v  čele 
několika  prázdných  listů  knihy  pamětní  stoji:    „Annus  1621  usque  ad 


')  Čas.  Čes.  Musea  1850.  52. 
')  Acta  curiae  LVI.  256  a  7. 
^)  Za  konšelství  Vácslava  Linharta  Fridrich,  král  království  českého,  Slaný 

navštívil  s  královnou. 
*)  Beckovský:  Poselkyné  II.  2.  193.  Skála:  III.  357.  Acta  curiae  LVI.  303. 

67* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sw?^->;%  ■  •  ■^™ 


W^ 


^/v 


1056  -K".  Málinský: 


annum  1622  plenus  lacrimarum,  acta  forensia  silebant. ')  -V  tu  dobu," 
praví  Skála  ze  Zhoře  „chléb  a  mozolové  čeští  měli  hrubé  roby  a  sídla 
ostrá  a  špičatá,  že  těm  cizozemcům  lehkovážným  a  trapičům  lidí  ubohých 
s  pokojem  doma  seděti  nedopouštěli."  ^) 

Hrozný  den  8.  listopadu  1620  vyřkl  své  veto  a  váhy  osudů  snesly 
se  hluboko  v  neprospěch  českého  národa,  povalena  „ta  ohavná  rebelie.'^ 
Slaný  nesúčastnil  se  ani   méně   ani   více    věci,    nežli   největší  díl 
1^  měst  královských. 

^•^  V  osudný  den  21.  června  1621,  kdy  dopadala  na  Staroměstském 

^'x  náměstí  na  špalek  rána  za  ranou  a  odlétala  šlechetná   hlava  česká  za 

^.;  hlavou,  tekla  opět  Slánská  krev,  neboť  i  Jan  Šultys  položil  hlavu  svou 

J!  za  svobodu  vlasti  a  svědomí. 

Dne  31.  ledna  1622  počalo    zase   úřadování    na  radnici  Slánské 

za  nové   doby    „post  revolutionem."     Bylo    to  však   úřadování    trudné, 

bylť  do  města  poslán  Fridrich  Maršvic  z  MarŠvic  a  jemu    k  ruce  při- 

Ý  dáno  200  pěších.   Právní  záležitosti  zase  zastaveny,  nebo  pan  hejtman 

'  „obec  tak  těžce  sužoval,  že  by  se  samému  pánu  bohu  politovati  mohlo. 

'  '  I  tomu  dá  pán  bůh,  časem  svým  konec  přijde,"  těší  písař  obecní  sebe 

;     X  i  jiné. 

y.  Pan  hejtman  s  lidem  za  21  neděl  stál  město  2153  rýnské  24  kr., 

■  poněvadž  pak.  vydaným    před  tím  generálním    pardonem  veškero  jméni 

a  privilegia  obce  a  města  Slaného  propadly  královskému  tisku,  nebylo^ 
kde  peníze  sehnati  a  proto  vydali  starší  společnosti  střelecké  stříbro 
této  společnosti,  aby  prodejem  jeho  pan  hejtman  upokojen  býti  mohl.  ^) 
Dne  25.  listopadu  1622  přijeli  na  Slaný  Jiří  Vilém  Michna 
z  Vacinova,  rada  nad  apelacími  a  rytíř  Oldřich  Bechyně  z  Lažan,  jakož 
i  Prokop  Tendl  z  Balkova,  písař  komorní,  a  podle  instrukcí  Karla 
knížete  z  Lichtensteina  dosadili  novou  radu.  V  čelo  města  postaven 
Jan  Kašovský.  Byl  to  homo  novus,  dle  všeho  Slánský  Michna.  Byl 
městský  patricius  čili  soused  již  po  předcích,  kteří  tu  měli  v  Ouvalce 
dvůr,  zvaný  Kašovský,  po  němž  však  již  ani  stopy  není.  Při  městě  se 
již  ode  dávna  nezdržoval,  neboť  již  r.  1606  vyzdvihl  si  od  rady  list 
zachovací  a  byl  snad  již  od  tohoto  roku  úředníkem  císařské  komory 
na  panství  Pardubském,  a  proto  za  to  mám,  že  byl  katolíkem.  Muž 
tento  byl  po  celý  rok  jakožto  primas  také  purkmistrem,  a  hodnost  ta 
nepřecházela  po  řadě  na  druhé  konšely,  musil  býti  tedy  persona  grata. 
Po  dosazení  rady  spořádali  komisaři  záležitosti  kostelní.  Děkan 
Jan  Koupil  (Caupilius)  ve  3  dnech  z  fary  a  v  8  ze  Slaného  vyhoštěn, 
i  zhotoven  inventář  věcí  kostelních.  Věci  ty  dle  nařízení  knížete 
z  Lichtensteina  od  vzpomenutých  komisarů  vyzdviženy  a  do  Praliy 
odvezeny.  *) 

Za  účast  ve  válce  skonfiskováno,  jak  jsme  již  podotkli,  i  jmění 
města.  Nebylo  nepatrné.  Mimo  obyčejné  platy  a  užitky  městské  patřily 
městu  dva  dvory  v  městě  a  jeden  ve  Kvíci,  sedm  vsí  celých  totiž 
Votruby,  Trpoměchy,  Lotouš,  Ňedětovice,    Lunikov,   Zeleníce  a  Drnov; 


')  Rok  1621  až  k  roku  1622  pluý  slzí,  záležitosti  veřejné  mlčely. 
^)  Skála.  V.  151 

*)  Kniha  smluv  arch.  Slaň.  č    16  fol.  18.  Utrženo  za  uě  144  zlaté. 
*)  Acta  curiae  LVI.  376.  Beckovský  U.  2.  376. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


i 


Kdo  zaplatil  Bílou  Horu  n^dráž?  1057 

šest  vsí  necelých  a  sice  Ovčary,  Hobšovice,  Vosluchov,  Kutrovicc, 
Kvílíce  a  Oany;  platy  a  dávky  na  Knovízi,  Ješíně,  Královicích,  Stud- 
ňovsi,  Sakách,  Vítově,  Přelíčí,  Lidicích  a  z  města  Yelvar,  ano  i  tuna 
oleje  k  hromnicim  od  pana  Bority  z  Martinic.  Vše  to  roku  1623  za- 
staveno ve  200.000  kop  míš.  panu  Jaroslavu  Bořitoví  z  Martinic,  tak 
aby  mu  to  ročně  12.000  kop  míš.  vynášelo. 

Tak  z  nemilého  souseda  stal  se  zástavní  pán,  a  3.  listopadu  t.  r. 
vrátil  hrabě  obecní  knihy,  toto  poznamenání  v  nich  vlastnoručně  učiniv : 
„Někteří  obzvláštní  d&chodové  obecní  města  Slaného :  Z  handle  solního 
schází  se  užitku  ročního  125  kop,  z  handle  železa  160  kop,  undrláku 
tunních  věcí  12  kop,  jarmarečního  důchodu  149  kop,  tržného  20  kop, 
suma  472  kop.  Poněvadž  z  těchto  nadepsaných  platů  běžných  a  dů- 
chod&v  obecních  ouřad  města  Slaného  na  placení  služeb  purkmistru, 
dvoum  (sic)  písařům  radním,  servusovi,  varhaníkovi  a  branným,  též  na 
opravu  tří  kostelů,  rathouzu,  zdí  a  bran  městských  i  na  jiné  všelijaké 
obecní  téhož  města  potřeby  každoročně  nemálo  nakládati  se  musí, 
protož  já  se  na  ty  platy  výše  dotčené,  kteréž  ani  v  nejmenší  taxe  mně 
šacovány  nejsou,  nepotahujic,  témuž  městu  k  výše  psaným  potřebným 
obecním  nákladům  slušně  je  zanechávám.  Actum  Pragae  27.  okt.  Anno 
1623.  J.  B.  H.  z  Martinic  mp."  ^ 

Městu  vrácena  takto  as  25.  část  jeho  dřívějších  důchodů,  to  byl 
rázný  prostředek,  aby  město  skrotlo  a  zástavního  pána  pěkně  po- 
slouchalo. Císařský  hejtman  rytíř  Hynek  Jiří  Ždárský  ze  Ždáru  ustoupil 
Martinickému  Mikuláši  Hanžburskému  z  Kopečka,  jemuž  jakožto  zá- 
stupci nové  vrchnosti  slibována  poddanost,  poslušnost  a  věrnost. 

A  nyní  počato  gruntovně  s  katolickou  protireformací.  Obyvatelstvo 
stěhovalo  se  valem  z  města,  a  když  r.  1625  i  morem  v  městě  a  na 
předměstích  přes  900  osob  zemřelo  a  ustavičnou  nejistotou  úpadek 
v  obchodě,  průmyslu  i  hospodářství  nastal,  viděl  hrabě,  že  zapsané 
sobě  sumy  na  statku  Slánském  nesežene  a  že  složitá  správa  statku 
velikou  část  příjmů  pohlcuje,  i  nabídl  Slánským,  aby  za  tu  sumu  od 
něho  důchody  ty  najali. 

Že  Slánští  otcovské  nabídnutí  to  přijíti  se  zpěčovali  a  snažnou 
suplikaci  stran  toho  hraběti  podali,  rozhorlil  se  nemálo  a  9.  prosince 
roku  1625  vydal  o  tom  následující  paměti  hodnou  resoluci:  „Porozuměl 
jsem  z  psaní  vašeho,"  píše  úředníkům  svým,  „i  ze  suplikaci  Slánských, 
že  sobě  oni  dobrotivé  ohlášení  a  podání  mé  nic  nevážejí  a  důchody 
mé  Slánské  ode  mne  dosti  v  mírností  pronajítí  nechtějí;  již  tudy  mne 
k  lepšímu  a  pilnějšíma  hospodaření  v  témž  statku  mém  Slánském  při- 
vozi:gí,  tak  abych  z  něho  tolik  důchodův,  na  kolik  zápis  od  J.  M.  C. 
mně  učiněný  svědčí,  každého  roku  míti  a  dostati  mohl,  v  čemž  mně, 
že  se  svého  zápisu  držím,  žádný  za  zlé  míti  nemůže.  A  protož  již  vám 
skutečně  poroučím,  abyste  jim  všelijaké  handle  obzvláště  pak  solní 
a  železný,  jakož  i  všecken  šenk  vína  všelijakého  i  pálení  páleného  za- 
stavili a  přísně  zapověděli,  a  aby  v  dotčených  věcech  v  městě  Slaném 
žádný   nedostatek   nebyl,   poroučím   vám,   abyste   hned  v  Němcích  do- 


')  Acta  curiae  LVI.  404. 

Digitized  by  VirOOQlC 


1058  ^<^  Malínský. 

statek  soli  jako  i  v  železných  hutčch  Komárovskýcb  manželky  mé  nej- 
niilejši  dostatek  železa  nakoupili  a  co  nejdříve  tu  sůl  i  železo  do  města 
Slaného  přivézti  a  tu  je  v  některém  domč  mém  složlce,  každému  vňbec, 
kdo  čeho  potřebuje,  tak  draho,  jak  jsou  je  oni  sami  teď  posléz  inésiee 
Novembris  lidem  prodávali,  také  nyní  za  hotové  peníze  prodávati  dejte. 
Vína  pak  všecka,  která  koli  Slánští  mají,  nepochybujíc,  ze  jste  již 
dávno  zinventovali  a  zvizírovati  dali,  pakli  se  to  nestalo,  ihned  to 
stéžne  vykonejte  a  jim  oznamte,  aby  ta  vína  svá  všecka  nejdéle  do 
dvou  nedélí  ven  z  města  a  všech  gruntů  mých  jinam  pryč  vystěhovali 
a  odbyli,  pakli  je  tu  raději  mně  prodati  chtějí,  tedy  vykoštujic  víno 
nejlepší  a  nejdražší  za  30  kop  míš.  a  horší  pak  po  25  neb  26  kopách 
stržte  a  mně  k  ruce  avšak  až  do  vyšenkování  k  placení  kupte  a  potom 
je  hned  pořád  v  několika  místech  jistým  šenkýřům  na  žejdlíky  v  slušných 
penězích  po  5  neb  lepší  po  6  krejc.  počítajíc  pusťte  a  vyšenkovati 
dejte  a  nic  méně  také  z  těch  vin  tu  povinnou  sbírku  z  každého  vedra 
po  4  pintách  J.  M.  C.  kde  náleží  odvozujte  a  mimo  to  žádnému,  kdož 
by  ten  koliv  byl,  žádného  cizího  i  domácího  vína  do  města  i  předměstí 
přinášeti  nedopouštějte.  Podobně  ani  piva  žádného  jak  bílého  tak  ječ- 
ného, ale  tím  častěji  a  pilněji  v  pivovaře  mém  piva  bílá  i  ječná  dobrá 
a  hodná  vařiti  a  všudy  po  celém  městě  i  předměstí  i  po  vesnicích 
mých  v  ceně  vyměřené  vystavovati  dejte.  Pokudž  by  se  kdokoliv  viceji 
toho  dopustil  a  odjinud  cizí  sůl,  železo,  víno  a  pivo  bílé  i  ječné  ku- 
poval a  jakým  koliv  spůsobem  třebas  i  darmo  bral  a  do  města,  před- 
městí a  vesnic  na  grunty  mé  uvozoval  neb  donášel,  bucTto  na  mnoze 
neb  na  mále  a  k  vlastní  potřebě  své,  by  pak  je  jiným  neprodával, 
nad  to  pak  kdy  by  prodával  a  tak  kde  by  se  koliv  toho  a  u  koho 
koliv  uptalo,  vyhledalo  a  našlo,  tehdy  žádnému  toho  nejmíň  nic  žádným 
vymyšleným  spůsobem  nikda  nepřehlížejíc,  ani  žádné  přízně  aneb  jakébo 
koliv  daru  toho  přede  mnou  neukrejvajíc,  hned  každému  všudy  z  každého 
místa  to  vše  pobrati  a  k  tomu  pokuty  po  každé  nejméně  od  každého 
po  20  kopách  míš.  vyzdvihnouti  a  k  ruce  mé  do  důehodův  obrátiti 
a  složiti  i  to  vše  tak  pobrané  jak  sůl  tak  železo  tak  i  vína  a  i>iva 
speněžte,  co  za  to  přijde  i  s  doloženou  pokutou  iieproměnitelnou  dů- 
chodnímu písaři  do  cedul  téhodních  i  potom  du  register  za  příjem 
k  dobrému  i  užitečnému  tak  dobře  J.  M.  C.  jako  mému  neprodlené 
a  zouplna  konečně  položiti  dejte,  jinačeji  nikoliv  nečiníce.  Na  tom 
jistou  mou  vůli  naplníte.  Datum  v  Praze  na  Hradčanech  v  domě  mém 
9.  dec.  L.  1625."  *) 

V  listině  této  jako  v  zrcadle  vidíme  praktickou  mysl  pana  Jaro- 
slava. Věk  16.  a  17.  byl  v  listinách  mnohomluvný,  ale  mnohomluvnost 
v  listině  této  jest  výrazem  úzkostlivé  opatrnosti,  aby  pan  hrabe  o  ně- 
jakou tu  pokutu  nepřišel.  Resolucí  touto  z  472  kop  města  nechaných 
důehodův  285  zpět  vzato,  a  tak  zbylo  městu  187  kop,  sotva  našich 
400  zl.  Z  toho  mělo  město  platiti  purkmistrovi,  dvěma  písařům,  servu- 
sovi,    varhaníkovi,    hlásnému,    čtyřem  branným,    opravovati  hradby,   tri 


')  Archiv  Slaň.  V  listině  místa  „v  čemž  mně,  že  se  svého  zápisu  držím, 
žádný  za  zly  míti  nemůže"  a  „v  někoHka  rozdílných  místech  jistým  seu- 
kýřům",  jsou  podtržena  a  po  straně  znaménkem  NB.  opatřena. 


I 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kdo  záplatu  Bílau  Horu  n^dráz?  1059 

chrámy,  školu  a  radnici.  *)  Co  druhé  části  hrozby  se  týče,  aby  Slauští 
aul  piv  uevařili,  ani  vín  nešenkovali,  provedena  napolo  hned  z  jara 
roku  následujícího.  Hrabě  vida  naprostý  úpadek  živnosti  pivovarnické, 
počal   (18.  března  1626)  stavěti  veliký  pivovar  v  níěstě.  *) 

Živnost  vinařská  jindy  v  městě  tak  kvetoucí  spuštěním  hojných 
vinic  chřadla  a  hynula,  tak  že  za  našich  dob  po  rozsáhlé  kultuře  révy 
zbyly  jen  slabounké  stopy.  ®) 

Nastaly  těžké  časy.  Obec  Slánská  zbavena  jsouc  svých  privi- 
legií, důchodflv  a  živnosti  stenala  v  nedostatcích  všelikých  a  suplikace 
za  suplikaci  šla  k  hraběti  od  Slánských;  on  po  pěti  letech  při- 
chystal jim  místo  úlevy  nové  překvapení.  Dne  15.  července  1630 
nabídl  obci,  aby  od  něho  várky  a  některé  důchody  najala  za  ročních 
8000  kop.  Dne  4.  srpna  t.  r.  „obec  Slánská  povolána  jest  na  rathouz 
v  příčině  toho  J.  M.  H.  se  strany  propuštění  městu  várek  a  některých 
důchodův.  Tu  nejprv  v  místě  radním  v  přítomnosti  pana  purkmistra 
a  pánův  jisté  snesení  o  též  věci  se  stalo,  zdaU  by  takové  sobě  učiněné 
podání  lyíti  čili  nemožností  svou  k  vykonávání  týchž  várek  se  zastírajíce, 
tomu  odepříti,  aby  zase  J.  M.  H.  categorice  odpověď  dána  býti  mohla. 
Majíc  to  jeden  každý  z  nich  na  přímluvu  svou  od  pana  purkmistra 
podáno,  aby  o  tom  zdání  a  mínění  své  oznámil,  všickni  mimo  tři  osoby 
v  tento  smysl  zdání  své  o  tom  zavřeli  jsou  takové :  Ačkoli  pravda  jest, 
že  tu  nemalé  ale  veliké  a  těžké  věci  se  dotýče  a  jistě  nač  pomysliti 
jest,  nebo  8000  kop  míš.  za  rok  shledati  obci  ne  tak  snadno  jest. 
Však  zase  proti  tomu  na  druhou  stranu  také  toho  bedlivě  povážiti  že 
sluší,  poněvadž,  jak  se  jistá  o  tom  zpráva  činí,  pan  hrabě  o  tom  se 
pronésti  ráčil,  jestli  že  Slauští  tím  pohrdnou  a  té  milosti  poskytnuté 
od  něho  tgíti  chtíti  nebudou,  že  již  on  tím  vinen  nebude,  než  oni  sami 
že  sobě  v  cestě  budou,  když  on  majíc  od  nich  sobě  k  tomu  příčinu 
(prý)  danou,  buď  jinému  komu  koliv  z  Vlachův  aneb  Židův  pronajme, 
anebo  budelí  sám  míti  jich  přece  užívati  a  ty  várky  držeti,  že  na 
velikou  záhubu  týmž  Slánským,  aby  se  jemu  v  šenku  vínem  překážka 
budoucně  nedala,  o  tom  zapověditi  a  lisy  všecky  při  vinohradech 
zpečetiti  dáti  musí,  tak  aby  žádný  vína  svého  tu  vydělávati  nemohl 
a  moci  neměl,  nýb-ž  všecko  hned  v  hrozuích,  aby  pryč  jinam  prodajíc 
na  cizí  grunty  je  odnésti  neb  odvézti  dáti  musel  a  summou,  jak  jemu 


')  Jak  se  Slánští  vpravili  v  tento  finanční  stav,  dosvědčuje  účet  primasa 
Augustina  Kosiny  ze  dne  4.  pros.  1686.  Tu  za  minulý  rok  uvedeno  příjmů 
228  kop  29  gr.  4  den.,  vydání  230  kop  8  gr.  1  den.,  deficit  1  kopa  38  gr. 
4  den. 

^)  Při  počátku  války  třicetileté  bylo  ve  Slaném  deset  pivovarů  (Aruoštovský, 
Mouchovský,  Veselského,  Béhavého,  Chládkňv,  Kozakovský,  Dubovský, 
Kohoutovic,  Pospísilovic  a  Laókiiv).  Pivo  Slánské  voženo  nejen  do  okolí 
a  do  Prahy,  ale  až  i  za  hranice.  Od  1626  byl  tu  jen  pivovar  hraběcí. 

*)  O  rapidním  úpadku  vinařství  nejlepší  svědectví  vydává  výkaz  úrody  vína. 
Roku  1630  ve  dvanácti  lisech  vylisováno  jen  sousedům  59  sudů  vína 
červeného  a  173  sudy  vína  bílého.  (Ac.  cur.  LVII.  201).  Po  dvanácti 
letech,  roku  1642  vylisoval  hrabě  43  vědra  a  všichni  sousedé  dohromady 
19  věder  a  31  mázů.  Nejvíce  vylisoval  Daniel  Třeboňský,  totiž  3  vědra, 
nejméně  Jan  Cynk  a  Jan  Petruželka,  totiž  po  dvou  mázech.  (Memorabi- 
lienbuch  III.  fol.  57.)  Kdežto  tenkrát  všechny  stráně  kolem  města  kryly 
vinohrady,  bují  nyní  jen  tu  a  tam  v  sesutém  tarase  větvička  révy. 


Digitized  by  V:íOOQi6 


r 


1060  ^.  MálinaJcý: 


možné  bude,  je  trápiti  a  s  tím  slovem  vlastně  doložil,  sprostá  dříti  že 
chtíti  bude.  Z  té  pi^činy  tehdy  ano  i  z  jiných  mnohých  aby  řečeno 
nebylo,  že  dokonce  tím  pohrdnuto  a  nevděčně  to  od  něho  přijato  jest, 
an  sice  vedle  pi4sloví,  že  ze  dvou  věcí  zlých  jedno  menší  z  nich  vy- 
voleno býti  má,  pročež  i  v  té  věci  toho  šetřiti  že  sluší,  pokudž  by 
tehdy  J.  M.  H.  vidělo  pod  některými  výminkami  Slánským  toho  dopríti, 
totiž  dva  mlýny,  dvůr  Drnovský,  cla,  jarmarečné,  solnici  a  železnici 
k  tomu  pustiti,  tehdy  podadouc  asi  5000  kop  ,  kdy  by  potomně  na 
6000  kop  přijíti  mohlo,  ve  jménu  a  s  pomocí  boží  aby  to  obec  ujala 
a  tudy  k  budoucímu  nějakému  z  toho  jha  vyniknutí  nějakou  příčinu 
dala."  *) 

Hrabě  ovšem  podání  Slánských  nepř^al,  a  nepochybujeme,  že  měl 
nejlepší  vflli  učiniti  dle  slov  svých,  ale  těžko  dříti  odřené,  a  proto 
ujav  várky  sám,  zapovídal  sice  v  skutku  všeliké  šenkování  vín,  na 
mnohé  suplikování  zůstalo  však  na  tom,  že  za  jistý  „vajutac**  dovoluje 
se  šenkování  domácích  vín. 

Nastal    památný   rok    1631.    V  Němcích    byl  Gustav  Adolf  a  do 
Čech  pod  Arnimem  vtrhli  Sašové,  a  pod  jich  záštitou  vrátila  se  česka 
emigrace.    Ve  Slaném   byl  desátého   března  t.  r.  od  regenta  Martinic- 
I  kého   Zachariáše  Vejdy    z    Bezděkova   za   primasa   dosazen    mistr   Jan 

^  mladší  Šultys  z  Felsdorfa,  syn  odpraveného  direktora, 

fe  Vpád   saský   těžce   dopadl   na  Slaný,    nebof  Sašové,    jak  stěžuje 

íy  si  městský  písař  „ne  jak  sousedé,  ale  jako  ouhlavuí  nepřátelé  naši  ve 

''  všem  se  proti   nám  chovali,    vína,    co  pán  bůh  komu  uděliti  ráčil,    ze 

sklepův  mocně  brali,  (což  ani  o  Turku  slýcháno  není)  ty  klenoty  městské, 
totiž  hodiny,  cimbály  a  zvony  s  věží  spouštěti,  pánve  a  kotliny  z  pivo- 
varů vyzdvihovati,  ano  i  ty  štípky  ze  zahrad,  štěpnic  a  vinic  vykopávati 
davši,  ven  ze  země  české  do  Míšně  nejinak  než  jako  nějací  syslové 
do  svých  děr  zavleci  a  vyvézti  dali." 

Bylli  tak  majetek  sousedů  navštíven,  rozumí  se  samo  sebou,  že 
8  tím  větší  hrabivostí  vrhli  se  Sašové  na  majetek  nenáviděného  hraběte 
z  Martinic. 

Ale  pan  hrabě  byl  tuze  praktický  muž,  aby  si  byl  neuměl  na- 
hraditi škody,  a  Slánští  3.  září  t.  r.  překvapeni  fcrmanem,  že  obec 
všecky  škody  za  invase  jemu  na  statcích  způsobené  zaplatiti  musí.  Obec 
se  bránila,  že  žádných  důchodův  se  nedotýkala,  a  jestli  primas  mistr 
Jan  Šultys  vína  a  piva  hraběcí  prodával,  ať  ou  si  za  to  sám  odpoví 
a  ne  obec.  Patrno,  že  pan  mistr  tuze  důvěřoval  Sasům  a  přehmátl 
se  na  cizím  majetku. 

Jmění  primasovo  bylo  značné,  mimo  menší  nemovitosti  na  před- 
městích vinice,  dědiny,  ves  pustou  Nosatice  tu  u  Slaného  a  dům  zvaný 
Moucho vský  na  johu  v  právo  z  rynka  do  brány  Velvarské  jdouc.  Bylo 
tedy  na  čem  se  hojiti.  Hrabě  žádal  na  Slánských  náhrady*  za  Slánský 
statek  9.500  kop.  a  za  škody  na  dvoře  Kvíckém  3000  kop.  a  ty  aby 
na  terminy  byly  zaplaceny.  Šultys  s  počátku  se  uvoloval  uplatiti  sám 
prvý   termín,    když   však   později   nemožností  se  vymlouval,    poslal  jej 


')  Acta  curiae  LVn.  195.   Kdy  by  věc  až  tuze  vážnou  nebyla,  znělo  by  to 
skoro  komicky,  když  žádá  se  zároveň  za  přídavek  i  za  slevení. 


Digitized  by 


Googlf 


Kdo  zaplatil  Bílou  Horu  n^dráž?  1061 

regent  do  vězeni  a  poriičil,  aby  tcruiiu  ten  obce  ua  sebe  rozvrbla,  do 
té  doby  že  10  osob  z  rady  nu  radnici  se  zdržeti  má. 

Odporovati  bylo  téžko,  a  konšelé  zvolili  komisi  k  vybírání  té 
qaoty,  kterou  sousedé  až  do  roku  1635  platili.  Šultys  měl  zaplatiti 
4700  kop,  Jan  Špička  2261,  ostatní  sousedé  v  počtu  200  více  méně. ') 
Šultys  nemoha  platiti,  vydal  se  hraběti  na  milost  a  odevzdal  obci,  která 
quotu  zaň  zaplatila,  veškeren  svůj  statek. 

Slánští  platili,  ale  i  za  škody  na  Kvíci  způsobené  státi  zdálo 
se  jim  přece  přílišné  a  osmělili  se  odporovati.  Ale  to  ještě  neznali 
pana  Jaroslava,  ten  tu  byl  ihned  s  radikálním  prostředkem.  Jsa  hezky 
v  zátiší  v  Budějovicích,  dal  Slánským  oznámiti,  že,  nebudeli  mu  i  těch 
3000  kop.  zaručeno,  „chce  k  sobě  do  Budějovic  některé  osoby  radní 
citovati  a  jiné  osoby  těžkým  domácím  arrestem  zjistiti."  Obec  povolila. 

Nežli  quota  byla  zaplacena,  stihla  Slaný  dvoje  pohroma  r.  1634. 
Dne  27.  července  byl  od  vojska  saského  nadobro  vydrancován  a  16.  září 
skoro  celý  lehl  popelem,  vyhořeloť  196  stavení.  Těmito  pohromami 
těžce  jsouce  tísněni,  když  zvěděli,  že  mír  v  Praze  30.  května  1635  se 
Sasy  byl  uzavřen,  obrátili  se  Slánští  se  suplikací  králi  Ferdinandovi 
a  k  místodržícím,  mohloli  by  město  jejich  vyplaceno  a  zase  mezi  krá- 
lovská města  vřaděno  býti. 

Tím  ťali  do  živého.  Věc  nemohla  pana  Jaroslava,  jakožto  nej- 
vyššího hofmistra  království  českého,  zůstati  tajná,  a  ten,  boje  se  o 
svou  kořist,  nemeškal  a  v  resoluci  ze  dne  20.  července  1635  žádá  za 
zodpovídání  těchto  otázek:  ^1.  Zdali  jest  od  obce  celé  k  tomu  povo- 
leno ?  2.  Kdo  jest  obci  to  na  rathonze  přednášel  a  potom  kdo  J.  M.  K. 
a  pánům  místodržícím  suplikací  podával?  3.  Proč  pan  regent  a  pan 
Matiáš  Chmclovec  (hejtman)  o  tom  nevědí?  4.  Od  koho  k  tomu  byla 
rada  dána  neb  navrhnutí?  5.  Kdo  jest  spisoval?" 

Když  se  Slánští  k  odpovědi  neměli,  tázal  se  na  to  hejtman  v  radě, 
a  tu  mu  dáno  za  odpověd,  že  z  jednohlasného  usnesení  se  stalo,  před- 
nésti těžkosti  obce  J.  M.  K.  a  J.  M.  pánům  místodržícím.  Ale  teprv 
29.  dubna  1636  zazářily  obličeje  purkmistra  a  pánův,  přišlať  „citací 
pod  4  sekryty  od  J.  M.  cis.  král.  místodržících  a  soudců  zemských 
purkmistru  a  konšelům  města  Slaného,  aby  se  úřad  ke  dni  4.  máje 
do  Prahy  vypravil  a  5.  t.  m.  na  kanceláři  ohlásil  podle  jiných  měst 
k  přeslyšení  J.  M.  C.  psaní  a  dalšímu  povážení  potřeb,  kteréž  to  psaní 
obsahuje."  Purkmistr  a  páni  nechtěli  očím  věřiti,  či  snad  se  vyplnil 
jejich  dávný  sen  a  oni  postaveni  zase  do  řady  měst  královských,  ze 
které  prve  sami  jediní  byli  vyloučeni?  Nemožno  to  nebylo,  vždyť  byli 
jen  v  zástavě,  proto  však  titulu  opatrnosti  neposkvrnili  a  poslali  ihned 
poselství  do  Prahy  k  hraběti,  co  by  činiti  měli,  a  tu  jim  vysvětleno, 
že  citací  ta  Slánským  poslána  —  omylem,  a  že  jim  netřeba  se  do- 
stavovati. ^  Mohl  snad  necitelný  osud  dovoliti  si  krutějšího  žertu? 

Omyl  ukázal  pěknou  tvář  osudu  městu  druhdy  královskému,  a  pan 
hejtman,  urozený  Eliáš  Udvarhely  z  Křižovic,  postaral  se  o  to,  aby 
za  nedlouho  spatřili  i  tu  nepěknou,  aby  pocítili  porobu  svou  spůsobem 


O  Memorabilienbuch  N.  III.  fol.  92—99. 
»)  Acta  curiae  LVH.  376. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1062  K.  Malínský: 

přímo  surovým.  Dne  25.  května  t.  r.  totiž  při  svěcení  oltáře  pronesl 
se  týž  hejtman  o  celém  úřada  purkmistrovském  velmi  nešetrné.  Když 
druhý  den  se  o  to  s  ním  domlouvali,  pravil,  že  tomu  tak  neni,  když 
pak  purkmistr  Tomáš  Radnický,  primas  Augustin  Kosina  a  Vácslav  Vo- 
tický  pravili,  že  pravdu  toho  chtí  provésti,  hejtman  rozhorliv  se  Jako 
by  tu  proti  J.  M.  H.  rebelirovali,"  vykládaje,  nijakž  v  tom  se  upokojiti 
nechtěje,  do  arrestu  vzpomenuté  poslal,  v  němž  do  večera  zůstávati, 
nechtíce  se  v  ničem  protiviti,  museli.^) 

Na  sklonku  roku  (31.  dec.)  1637  napsal  obecni  písař  do  knihy 
pamětní : 

Peste,  fame,  belle,  cunctis  gravis  exiit  anuus, 

Ghrisie,  jube,  cesseut  noxia  quaeqae  novi.*) 

A  přece  nový  rok  přinesl  horší  pohromu  než  mor,  hlad  a  válku. 
Dne  30.  srpna  1638  byla  obec  všechna  povolána  na  radnici,  za  pří- 
činou poručení  jistého  od  J.  vysoceurozené  H.  M.  prošlého :  Poněvadž 
jeho  milost  císařská  město  Slaný  prve  ve  200.000  kop.  mís.  zastavený, 
již  za  dědičný  za  283.000  kop.  míš.  dědičně  J.  V.  H.  M.  doprodati 
jest  ráčila,  aby  všichni  Slánští  sousedé  osedlí  od  J.  M.  C.  pana  komi- 
saře již  v  dědičnou  moc  a  poddanost  uvedeni  a  J.  V.  H.  M.  postoupeni  byli. 

Ačkoliv  purkmistr  a  páni  spolu  se  staršími  obecními  na  místě  celé 
obce  od  mnoha  let  vždycky  o  to  jsou  snažně  a  všelijakým  spůsobem 
všelikou  prací  a  starostí  a  dle  chudoby  a  nedostatkúv  obce  nemalými 
útratami  a  nákladem  podle  nejvyšších  možností  svých  pečovali  a  jak 
mnohých  přímluv  k  J.  M.  C.  při  některých  vysoce  vzácných  potcntátích 
a  paních  a  duchovních  lidech  v  časích  příložitých  vyhledávali,  taky 
před  J.  M.  C.  sami  osobně  skrze  ponížené  suplikování  své  jednali,  aby 
zase  město  Slaný  z  té  zástavy  vysvobozeno  býti  a  k  prvnéjší  svobodě 
přijíti  mohlo.  Však  když  v  tom  spůsobu  města  se  vší  obcí  bidným  po 
15  let  předně  do  zástavy  uvedením,  důchodftv  všech  i  živností  měst- 
ských zbavením,  potom  od  vojáků  vydrancováním,  naposled  i  vypálením 
žádné  možnosti  k  vyplacení  a  spomožení  z  té  zástavy  při  obci  nebylo, 
ani  jiných  prostředků  žádných  odnikud  vynadíti  se  nemohlo,  což  činiti 
bylo,  než  pánu  bohu  se  v  tom  všem  poručiti  a  tomu  místo  dáti,  takže 
byvše  obec  shromážděna  na  rathouze  odtud  do  domu  panského,  slově 
Ladařovic,  povolána  byla  a  se  sešla  a  tu  u  přítomnosti  všech  vůbec 
čteno  bylo  od  J.  M.  C.  poručení  panu  komisaři  k  tomu  odevzdání  a 
postoupení  města  zřízenému  učiněné.^ 

„Po  přečtení  toho  poručení  tu  hned  in  continenti  rukou  dáním 
panu  regentu  a  J.  V.  M.  H.  štolmistru  na  místě  J.  V.  H.  M.  vjslanvm 
a  zřízeným  pan  purkmistr  (Sam.  Cruciger),  primas  (Aug.  Kosina),  kon- 
šelé, obecní  starší  a  jiní  všichni  měšťané,  sousedé,  sousedky  a  vdovy 
slibovali  dědičnou  poddanost,  věrnost  a  poslušenství,  sedláci  pak  poddaní 
z  vesnic  slibovali  člověčenství,  dědičnou  poddanost,  věrnost  a  poslu- 
šenství."») 

')  Ibidem  LVU.  379. 

^)  Za  hladu,  války  a  ran  morových  rok  těžce  ukončen. 
Kriste,  veliž,  by  v  novém  nás  škody  m^ely  jii. 

')  V  mandátu  Ferdinanda  III.  daném  16.  srpna  1638  Josue  Koře  .skému 
z  Terešova  a  iia  Mezeríčí,  radě  soudův  komorního  a  dvorského  a  všech 
panství  cis.  v  Cechách  hejtmanu,  se  praví:  „Protož  milostivé  tobě  v  tom 


J 


Digitized  by  V:íOOQ IC  ^ 


Kdo  zaplatil  Bílou  Ho^ru  nejdráz?  1063 

„Po  vykonání  pak  toho  pan  regent  vůbec  zjevně  vyhlásil  to,  že 
J.  V.  H.  M.  z  milostivé  náklonosti  ke  všem  věrným  poddaným  Slánským 
raci  darovati  měšťanům  a  všem  sousedům  Slánským  sud  vína  hodného 
a  poddaným  vesnickým  sud  horkého  piva  aby  je,  jakž  a  co  nejdl4ve 
dodáno  bude,  pro  J.  V.  H.  M.  zdraví  vypili." 

„A  tak,"  končí  zpráva,  „čeho  jsme  se  od  dávných  let  a  časů  všichni 
obávali,  strachovali  a  skrze  mnohé  snažnosti,  pečování,  jednání  a  ne- 
malých outrat  na  to  vedeni,  aby  tomu  spomožíno  býti  mohlo,  toho  když 
možné  nebylo  dojíti  a  to  nijakž  minouti  nemohlo,  již  tuto  se  vykonalo. 
V  čemž,  ó  bože  věčný,  račiž  nás  sám  politovati  a  ve  své  božské  ochraně 
míti  a  jestli  v  tom  vůle  tvé  velebnosti  božské  ráčí  býti,  vysvobození 
zase  učiniti,  skroušeným  srdcem  tvé  milosti  božské  prosíme."  ^ 

Pak  následuje  epigram : 

Qnae  fuerat  Slanae  libertas  ante  vetusta 
Jam  subit,  óh  miserum  subditionis  onusl 
Sed  quoniam  viribus  nullis  succun-ere  tanto 
Haud  valuit  státu,  tu  Deiis  ipse  iuva!') 

Ruka  pozdější  in  margine  přičinila  jiné  dva  verše,  z  nichž  prvý 
jest  známý  verš  Vergiliův: 

Exoriare  aliquis  nostris  ex  ossibus  ultor, 
Et  Martinicii  vincula  solvi  jugi!^) 

Rovněž  pozdějším  jest  napsané  tam  „Epitaphium  Slaneae:" 

Magna  fui,  nunc  sum  gravjbus  tumulata  ruinis, 
Vicinus  titulům  fnneris  hujus  habet.^) 

A  ještě  v  druhé  polovici  předešlého  století  A.  Cinuer,  rodák 
Slánský,  stísněnému  srdci  svému  ulevil  verši: 

Ne  plectas  miseros  quarta  magc  stirpe  nepotěš, 
Plectere  iiam  gravius  non  solet  ira  Ďei. 
Virgo  Sión  jacuit  decies  septemque  novembrcs, 
Post  tamen  auxilio  libera  facta  tuo  est. 
Centům  Slaná  gemit  decies  et  quinque  per  amios, 
Crimina  num  patriae  šunt  graviora  meael'^) 

poroučeti  ráčíme,  aby  ty  neprodleně  tam  do  vejš  psaného  města  Slaného 
sjel  a  tu  dotčený  celý  statek  Slánský  se  vším  a  všelijakým  k  nému  pří- 
slušenstvím i  se  všemi  svršky  a  nábytky  tam  se  nacházejícími  uvedouce  pH 
tom  všecky  tam  lidi  jak  městský  v  pravý  dědičný  slib  člověéenstvi^  věrné 
a  poslušné  poddanosti,  tak  i  selský  obyčejný  slib  člověčenství  a  podda- 
nosti .  .  ."  In  margine  rukou  z  minulého  století  připsáno:  „Falsum  est." 
Memor.  N,  II. 
')  Acta  curiae  LVIIL  18. 

^)  Města  Slaného,  kterážto  byla  svoboda  starodávná, 

již  hyne,  hoj  poroby  břímé  ty  bídy  plné! 
Vsak  poněvadž  nijakou  pomocí  nám  pnspcti  v  tomto 
postavení  nemohlo,  sám  ty  pomoz,  bože  miš! 
^)  Nechtě  z  našich  kostí  nějaký  nám  povstane  mstitel, 

nás  pak  vyprostí  z  Martiniců  jha  i  pout. 
')  Velkým  jsem  bylo,  teď  v  hrozných  ssutinách  pochováno, 

soused  návěští  pohřbu  chová  tohoto. 
*)  Netresciž  nebohých  v  koleně  čtvrtu  ještě  potomků, 

vždyž  netrestává  tížeji  hněv,  bože,  tváj. 
Panna  Siónu  desetkrát  let  sedům  úpěla  v  jařmu, 
až  přece  tvou  pomocí  zas  nabyla  svobody. 
Po  sto  Slaný  sténá  po  desetkrát  již  léto  páté, 
zdaž  těžším  hříchem  jsou  viuy  otčiny  mě. 


Digitized  by  VirOOQlC 


1064  K.  Malínský:   Kdo  záplata  BUou  Horu  ntúdráž? 

Více  dodávati  netřeba.  Počátkem  roku  následojicíbo  (28.  února  1639) 
^Vác.  Zahrádka,  J.  V.  H  M.  písař  důchodní  Slánský,  přednesl  do  místa 
radního  artikul  z  psaní  od  J.  M.  jemu  odeslaného,  jistého  pomčení,  aby 
se  od  páu&y  a  starších  obecních  všecky  originály  všech  privilegií  města 
Slaného  vyhledaly  a  k  odeslání  J.  V.  H.  M.  témuž  písaři  důchodnímu 
a  spolu  obilnímu  vydaly.  Což  se  ihned  v  přítomnosti  pánův  starších 
obecních  bez  odpornosti  stalo.  Něco  se  těch  privilegií  in  origínali  kde- 
koliv vyhledati  mohlo,  jakož  nic  více  toliko  3  kusy  vyhledati  se  mohlo, 
a  ty  všecky  od  vojákův  na  pečetích  otrhaných  porušeny,  avšak  na 
písmě  a  pcrgamenách  zachovány  vyhledány  jsou."  ^) 

Avšak  o  týden  později  (6.  března  1639)  žádal  hrabě,  aby  těch 
privilegií  více  vyhledali.  Tak  octli  se  i  tito  svědkové  někdejší  svobody 
města  Slaného  v  rukou  Bořitových  a  jen  opis  učiněný  rukou  císařského 
rychtáře  Jiříka  Properatora  Ždárského  zachován  v  knize  pamětihodností. 
Jest  tu  deset  kusů  od  králů  Jana,  Karla,  Vácslava  a  Zikmunda. 

Originály  zůstaly  v  rukou  hraběte,  a  Slaný  zbavený  privilegií, 
svobody  a  živností  městských,  sklesl  na  hrazenou  ves.  *)  Zda  plným 
právem  nemohli  tebdáž  Slánští  zvolati  se  zoufajícím  Odysseem :  „ó  třikrát 
blažení,  čtyřikrát,  kdož  zemřeli  tehdáž!" 

')  Kterak  li.<(tiuy  na  zmar  přicházi^ly,  dojemně  líčí  nám  úředník  a  kronikář 
Slánský  Daniel  Vepřek.  V  lib.  contractionum  VIII.  mezi  fol.  H,  a  H^ 
vyříznuto  6  listů,  a  tu  na  listu  sousedním  Vepřek  napsal:  „Memoriae  po- 
steritati :  NecbtéJ  se  nad  tímto  nedostatkem  knéh  těchto  zhoršovati',  kdo- 
koli z  budoucích  a  potomků  našich  na  něj  trefíš.  Nestalo  se  to  z  neše- 
trnoftti  lidí  dobrého  rádu  žádostivých  a  kteří  tyto  knihy  v  svém  opatrováni 
měli,  ale  z  veliké  nešlechetnosti  a  nevážlivosti  zbéri  vojenské,  když  město 
toto  Slaný  7.  Junii  1643  od  vojska  švédského,  kteréž  od  města  Mělníka 
v  velikém  počtu  rejtharstva  a  vozův  nenadále  přitáhlo,  nepřátelským 
spůsobem  hanebně  zloupeno  a  vyplundrováno  bylo,  při  kterémžto  plun- 
drování netoliko  tyto  knihy  a  jiná  regalia  obecní,  ale  i  kostelní  k  službám 
a  poctám  božím  odi^.vzdané  ozdoby  nešlechetně  a  opovážlivé  pokaženy, 
potlučeny,  potrhány,  mnohé  i  v  nic  obráceny  jsou.** 

'')  Mésto  8c  z  počátku  ani  neodvažovalo  žádati  za  vrácení  něčeho  z  pobraných 
privilegií,  teprv  roku  1646  odvážili  se  Slánští  řezníci  žádati  hraběte  za 
potvrzení  cechovního  řádu.  Dne  8.  března  t.  r.  vydal  o  tom  hrabě  resoluci 
tuto:  „Augustinu  Kosinoví  ouředníku  mému  Slánskému  poroučím,  aby 
tčmto  šupli kantům  poddaným  mým  to  za  odpověď  dal  ...  .  poněvadž  nyní 
v  přítomných  těžkostech  vojenských  čas  k  tomu  neslouží,  aby  se  v  dě- 
dičném městě  mém,  žádná  privilegia  nemajícím,  jací  řádově  cechovní  na- 
řizovati měli,  tehdy  že  já  k  tém  přiloženým  artikulím,  skrze  které  l»y 
oni  možnější  jiné  chudší  lidi  poddané  mé  městské  i  vesnické  nějakými 
vymyšlenými  pokutami  sužovati  chtěli,  povoliti  nemohu  a  nemíním,  nýbrž 
chci,  když  jsou  se  od  začátku  držení  mého  statku  Slánského  až  posavad 
již  několik  a  dvaceti  let  posud  spolu  dobře  snášeli  a  spravedlivě  činili, 
který  by  se  čeho  zlého  dopustil  a  to  naň  prokázáno  bylo,  tehdy  ten 
každý  dle  svého  zasloužení  ode  mne  neb  na  místě  mém  od  onředníka 
mého  strestán  býti  slušně  má  a  bude.**  Memorab.  III.  fol.  25. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


J.  Urúbý:  Sektářství  na  Buši.  1065 


Sektářstvl  na  Eusi. 

NapB&l 

Jaromír  Hrubý. 

2.  Bílí  holubi  (skopci). 

'rostorná,  nádherná  síň,  ze  všech  stran  pečlivě  uzavřená.  Draho- 
cenná po  stěnách  roucha  z  těžké  hedbávné  látky,  protkané  zlatými 
a  stříbiiiýrai  květy,  splývají  s  bohatými  záclonami  a  portierami 
v  jediný  celek,  takže  neviděti  dveří  ani  oken.  Ve  dvou  sousedních 
úhlech  podobizny  ve  zlatých  rámech  a  obrazy  svatých  obložené 
zlatem,  stříbrem  a  zářivými  drahokameny.  V  té  záři  drahých  kovů 
a  kamenů  vyniká  zvláště  jedna  podobizna.  Nepříliš  umělý  štětec  zobrazil 
na  ní  poprsí  vetchého  starce  s  dlouhou  nažloutlou  tváří  jako  z  perga- 
menu, se  širokými  ústy,  kolem  nichž  řídko  rozseté  žlutavé  vlásky  na- 
hrazují vous ;  svraštělé  čelo  vroubeno  dlouhými,  řídkými  šedinami,  a  pod 
ním  ve  hlubokých  důlcích  zapadlo  dvě  očí,  zírajících  jako  zpod  mlhy 
v  neurčitý  ^Sštor.  Pod  obrazem  v  úhlu  stojí  pohodlné  kožené  křeslo,  na 
němž  vyšiti  zlatem  cherubové  a  serafíni ;  před  ním  malý  stolek,  pokrytý 
bílým  ubrusem,  na  něm  prostý  kříž  a  dvé  svící.  Podél  stěn  rozestaveny 
řady  židlí,  po  boku  výklenek,  zastřený  baldachýnem.  Kdy  bychom  směli 
rozestříti  tuto  záclonu,  shledali  bychom  ve  výklenku  prosté  lože  a  ruskou 
pec,  z  níž  sálá  žár,  a  ve  výhni  kalí  se  do  béla  veliký  nůž. 

Kde  jsme?  Ve  svatyni.  A  obrazy?  Jeden  je  věrným  obrazem 
Krista,  vedle  něho  obraz  přečisté  bohorodice,  tam  Jan  předchůdce 
páně  a  zde  prorokyně  Anna  Sofonovna  —  v  podobizně  starcově  pak 
poznáváme  Andreje  Seli  vanová. 

V  protějším  konci  rozhrnula  neviditelná  ruka  záclonu,  stěna  se 
rozstoupila  a  otvorem  vchází  řada  mužů,  oděných  v  bílá  řásná  roucha, 
přepásaná  červenou  stuhou.  Za  nimi  kráčí  stařec  s  vlasy  na  plece 
splývajícími,  se  svraštělou  žlutou  tváří,  porostlou  řídkým,  vybledlým 
vousem,  se  širokými  ústy  a  vyhaslými  hlubokými  zraky.  Jest  oděn 
v  hedbávný  kaftan  světlé  barvy  a  nohy  tkví  v  saliánových  botách,  na 
nichž  vyšiti  cherubové  a  serafové.  Vetchého  starce  vedou  pod  pažemi 
dva  sluhové  v  černých  řízách,  přepásaných  lesklými  pasy.  Když  sluhové 
usadili  starce  v  kožené  křeslo  pod  skvostnou  podobiznou,  která  by 
mohla  býti  podobiznou  jeho,  rozešli  se  ostatní  mužové  po  síni  a  usedli 
na  židle  podél  stěn.  Všechny  tváře  podivné  té  společnosti  jako  by 
obestřeny  byly  žlutavou,  těžkou  mlhou ;  nikde  neviděti  svěžího  ruměnce, 
nikde  nezakmitne  jiskra  života  v  zapadlých  očích. 

Opět  se  rozevřela  stěna,  a  ve  dveřích  se  objevil  bíle  oděný  šedo- 
vlasý kmet.  Chvějící  se  rukou  vede  mladého  muže,  který  vstupuje  patrně 
po  prvé  do  této  síně  a  v  udivení  pohlíží  na  vše  kolem  sebe.  Noví 
příchozí  stanuli  u  vchodu,  a  celé  shromáždění  vstalo  se  sedadel.  A  vážný 
stařec,  vzpřímiv  se  na  křesle,  obrátil  se  k  novým  hostům.  Zavzněl 
měkký,  tenký  hlas,  jenž  se  chvěl  hrobovým  tichem  prostorné  síně  a 
zanikal  v  měkkých  řasách  čalounů:  „Koho  nám  vedeš,  věřícího  či  vy- 


Digitized  by  VirOOQlC 


1066  '/   Hrvhý'. 

zvédače?**  —  „Věřícího!"  odpovídá  tolikéž  mékkým  zvakem  pricbozi 
kmet.  —  n Vejdi  tedy  dále!"  Hosté  došli  až  ke  starci  a  poklonivše  se 
mu  k  zemi,  pocelovali  jeho  kostnatou,  mrtvě  bledou  ruku.  A  stařec 
pokračuje:  „Slib,  že  nevyzradíš  ni  slovem  ni  písmem  nikomu,  ani  otci 
rodnému,  ani  otci  duchovnímu,  ničeho  z  toho,  co  zde  uvidíš  a  uslyšíš." 
Mladý  muž  odpovídá  nejistým  hlasem:  „Slibuji."  —  „Vstupuješ  mezi 
živé,  sám  jsa  mrtev  duchem.  Slovo  mrtvého  není  dosti  bezpečnou  zá- 
rukou živým.  Jmenuj  rukojmí,  kteří  by  nám  stáli  za  tvou  mlčelivost."  — 
„Neznám  nikoho,  kromě  boha,  spasitele  Krista  a  přečisté  bohorodice. 
Je  volám  za  rukojmí  své  mlčelivosti. "  —  „Dostačí  vám,  bratří  proro- 
kové, rukojemství  nového  bratra?"  obrátil  se  stařec  k  mužftm  v  bílých 
řízách.  —  „Dostačuje,"  odvětili  všichni  měkkým,  tenkým  hlasem.  Načež 
opět  stařec  k  novicovi:  „Slib,  že  ode  dneška  po  celý  život  neokusíš 
masa,  vína  ani  piva,  že  se  nebudeš  účastniti  hodů,  krtin  a  svateb,  že 
nevyzradíš  nikdy  ni  slovem  ni  písmem  ničehož,  čemu  tě  naučí  jediná 
pravověrná  církev,  aniž  čehož  bude  na  tobě  žádati."  —  „Slibuji!"  Tu 
zdvihl  stařec  obě  ruce  a  žehnaje  novicovi,  pronesl  slavně:  „Ochrana 
má  svatá  nad  tebou."  Nováček  políbil  kříž,  stojící  na  stolku  před 
starcem,  pak  celoval  jeho  ruku  a  znova  se  poklonil  před  ním  až  k  zemi. 
Obstoupili  ho  všichni  přítomní,  líbali  se  s  ním  navzájem,  nazývajíce 
ho  bratrem,  přáli  štěstí  kmetovi  —  kmotru  novicovu  i  sobě,  že  získali 
nového  bratra.  Na  to  usedli  poznovu  na  svá  místa,  v  jich  řadě  i  nový 
bratr,  a  zapěli  unylým  hrobovým  hlasem: 

Carstvo,  ty  carstvo,  duchovní  carstvo, 
v  tobě  to,  v  carstvé,  blaženost  všechna: 
svatý  tam  národ  přebývá  v  pravdě. 
Tam  sobě  žijí  blaženi  v  srdci, 
naději,  otče,  skládají  v  tebe, 
v  svatého  ducha  doufají  pevně. 
Vespolek  žijí  v  družbě  a  v  lásce, 
bratří  svých  věrných  neopouštějí, 
pro  život  věčný  chystají  sídla. 

Když  dozpívali,  jedna  polovina  „proroků"  zdvihla  se  s  místa, 
utvořila  kruh  a  započala  rej,  zatím  co  ostatní,  sedíce  na  židlích,  za- 
pěli nový  jednotvárný  chorál  a  tleskajíce  v  dlaně,  i  dupajíce  patami 
o  podlahu  v  urychleném  tempu,  dávali  křepčícím  takt.  Po  chvíli,  když 
docházel  kroužícím  dech,  vystřídali  se  a  tak  opakovali  několikrát,  až 
zemdlení  uchvátilo  všechny.  Opět  se  klaněli  předsedajícímu  starci,  pak 
se  ukláněli  sobě  navzájem,  a  tím  obřad  zakončen. 

Složili  se  sebe  řásné  obleky,  stěna  opět  se  rozevřela  a  sluhové 
přinášejí  skvěle  osvětlené  stoly  s  kouřícími  se  samovary  a  zákuskami. 
Proroci  i  s  novým  bratrem  usedli  k  čaji.  Brzy  se  rozpředl  čilý  roz- 
hovor. Náhle  však  řeči  umlkly  a  oči  všech  se  obrátily  k  novému  bratru. 
Svěsil  hlavu  —  spí.  Zdá  se,  že  čekali  té  chvíle;  všichni  povstali;  po- 
kynuli přítomným  sluhům.  Ti  se  chopili  lehce  nováčka  a  nesli  jej  v  čelo 
síně  do  výstupku  pod  baldachýnem.  Záclona  se  zastřela,  světla  po  chvíli 
uhasla  a  „proroci"  se  rozcházejí  .  .  . 

Evangelista  Matouš  zaznamenal  v  kap.  19.  verši  12.  tato  slova 
Kristova:  „Jsouť  zajisté  panicové,  kteříž  se  tak  z  života  matky  zrodili ; 
a  jsouf  panicové,  kteříž  učiněni  jsou  od  lidí;    a  jsouť  panicové,  kteříž 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sektářstvi  na  Bim  1007 

se  sami  v  paDictvi  oddali  pro  království  nebeské.  Kdo  může  pochopiti, 
pochop."  Jediní  skopcové  —  tak  tvrdí  o  sobě  —  pochopili  pravý  význam 
tohoto  výroku.  Když  maž,  jenž  zmizel  pod  baldachýnem  ve  svatyni, 
procitl  ze  sna,  v  nějž  byl  upraven  nspávacím  nápojem,  přimiseným  do 
jeho  čaje,  shledal,  že  je  zbaven  mužství.  Přestál  „ohnivý  křest,"  vy- 
konaný na  něm  rozžhaveným  nožem,  a  složil  slib,  jímž  vstoupil  ve 
svazek  sekty  skopecké. 

Skopci  vyskytli  se  na  Rusi  v  druhé  polovici  XYIII.  století.  Upoutali 
svými  výstřednostmi  ihned  pozornost  vlády  i  církve,  byli  stíháni  celé 
století  a  byli  do  nedávná  přec  jen  nevysvětlenou  hádankou.  Rozšířili 
se  po  celé  Rusi;  v  jich  řadách  shledáváme  nejprostšího  mužíka  chudé 
vesničky,  kupce  z  venkovského  městečka,  velkoobchodníka  hlavních 
měst  i  nejvyšší  státní  úřadníky.  Byli  všude  a  přece  se  nevědělo, 
kdo  jsou. 

Není  však  divu;  vládliť  a  vládnou  namnoze  dosud  kamenem 
moudrosti,  jenž  otevírá  ústa  těm,  kdo  mlčeti  mají,  a  zavírá  je  těm, 
kdo  mohou  mluviti.  Přední  milionáři  ruští  byli  skopci,  a  v  jediném 
domě  kupce  Ploticyna  v  Moršansku  v  gubernii  Tambovské  nalezeno 
při  úřadní  prohlídce  r.  1869  tolik  prý  zlata,  stříbra  a  cenných  papírů, 
že  komise  nedovedla  jich  cenu  ihned  odhadnouti.  ^)  Tím  se  vysvětluje, 
proč  žádný  ze  mnoha  procesů  proti  skopcům  zavedených  neměl  žá- 
doucího výsledku.  Vyšetřovací  soudce  ochotně  dal  zanésti  v  protokol 
odpověď  obviněného  na  otázku,  kde  byl  zbaven  mužství:  „Stalo  se  mi 
náhodou.  Byl  jsem  na  hospodě  N.  noclehem;  probudiv  se  ráno,  shledal 
jsem  atd."  Aneb:  „Spadl  jsem  se  stromu  na  ostrou  větev,  poranil 
jsem  se  a  následkem  poranění  atd."  Ano  když  následkem  aífairy  Plo- 
ticyna, kterýž  byl  usvědčen  z  náčelnictví  všech  skopců  své  doby  a 
r.  1872  v  Tambově  odsouzen  a  deportován  na  Sibiř,  vyšetřováni  byli 
skopci  po  všech  téměř  městech  ruských,  shledalo  se,  že  nejvyšší  úřadníci 
v  ministerských  kancelářích  sloužili  skopcům. 

I  to  ztěžovalo  pátrání  po  škopcích,  že  chováni  jejich  n  veřejnosti 
pranicím  se  nelišilo  od  života  pravoslavných.  Skopci  navštěvují  pilně 
chrámy,  vykonávají  co  nejbedlivěji  —  ovšem  pouze  na  oko  —  všechny 
předpisy  pravoslavné  církve  a  bývají  štědrými  podporovateli  dobročinných 
podniků.  Toliko  nažloutlá,  spadlá  tvář  a  útlý  hlas  je  prozrazuje. 

Skopci  jsou  velmi  pilní  obchodníci  a  vzorní  hospodáři ;  nestřídmost 
a  opilství  jsou  mezi  nimi  věcmi  neznámými,  odtud  i  jejich  zámožnost. 
Také  domácnost  jejich  jest  vždy  spořádaná,  ač  manželství  nazývají 
hříchem  a  se  ženou  žijí  jako  se  sestrou. 

Konečně  i  přísná  mlčelivost,  jsouc  článkem  jich  víry,  bránila 
dlouho  poznání  sekty.  Teprv  obsáhlá  vyšetřování  za  posledních  dvou 
desetiletí  vrhla  něco  světla  na  vnitřní  ústrojí  sekty  skopecké. 

V  novoroční  noci  r.  1869   sešla  se  přátelská  společnost  v  domě 


')  V  současných  časopisech  se  psalo,  že  komise  nalezla  n  Ploticyna  na  sto 
stotisícinibloyých  poukázek  říšského  banku,  menších  papírů  celé  balíky, 
zlato  a  stříbro  že  vážili  na  pudy.  Dle  zprávy  M.  Dubasova  (Rusakaja 
Starina  1882.  VI.)  našla  však  komise  jen  okolo  500.000  rublů  hotových 
peněz.  Hlavní  část  skopeckého  pokladn  podařilo  se  Ploticynu  ještě  v  čas 
odevzdati  do  spolehlivých  rukou. 


Digitized  by  VirOOQlC 


1068  J.  Sruby: 

kapitána  Skotta  v  Moršansku ;  mezi  jinými  také  policejní  ředitel  Trišatný. 
O  půlnoci  piHšel  sluha  milionáře  Ploticyna  s  listem  k  Trišatnéma ;  žádal 
v  něm  za  propuštění  tří  zatčených  žen,  obviněných  z  propagandy  sko- 
pectva,  na  několik  hodin  na  svobodu  a  přiložil  10.000  rublů,  jež  měly 
Trišatnému  býti  odměnou.  Ale  policejní  ředitel  udal  vše  sondu,  a  vy- 
šetřováním zjištěno,  že  Ploticyn,  ač  nebyl  sám  oskopen,  byl  „kormi- 
delnikem''  prvního  skopeckého  korábu;  v  jeho  domě,  jenž  tvořil  celou 
čtvrt  v  Moršansku  a  jenž  byl  uvnitř  hotovým  labyrintem,  nacházel  se 
poklad  skopců,  v  jeho  ložnici  nalezeny  obrazy  některých  skopeckých 
„svatých"  a  v  tajném  úkrytu  i  devět  žen,  na  nichž  provedena  kastrace 
odstraněním  prsů.  Soud  Ploticynův  nadělal  na  Rusi  mnoho  hluku. 
Pavel  Melnikov  uveřejnil ')  při  té  příležitosti  podrobné  vypsání  věrouky 
skopecké,  z  níž  vyjímáme  tuto  několik  rysů. 

Skopci  věří  ovšem,  že  oni  jediní  jsou  pravověrnými  křesťany. 
Ohnivým  křtem,  o  němž  mluví  písmo,  je  kastrace.  Bůh  je  ve  třech 
osobách,  však  od  věčnosti  byl  toliko  bůh  otec.  Teprve  v  čase  zjevil 
se  v  osobě  Krista  jako  syn,  kterýž  není  však  bohem,  nýbrž  božstvem 
toliko  prodchnut.  Jako  duch  sv.  působí  každodenně  ve  svých  pravých 
dětech,  škopcích.  Ale  působí  toliko  v  těch  vyvolených,  kteří  přísným 
životem,  střídmostí  a  panictvím  umrtvili  v  sobě  hříšného  Adama  a  vstali 
již  za  živa  z  mrtvých.  Takoví  božstvím  prodchnutí  lidé  jsou  pak  ne- 
volnými nástroji  ducha  božího.  Cokoli  konají  nebo  myslí,  vše  je  výsledkem 
působnosti  božské  síly  v  něm;  oni  prorokují  a  nemohou  zhřešiti.  Věřící 
jsou  proto  povinni,  plniti  rozkazy  a  proroctví  jejich  bez  odmluvy. 
Konati  obřady  pravoslavné  církve  jest  dovoleno;  to  však  je  pouze 
vnější  bohoslužba  a  nestačí  ke  spasení :  k  tomu  vede  bohoslužba  vnitřní, 
skopecká.  Každý  skopec  bez  rozdílu,  byť  i  nedosáhl  na  zemi  „tajemného 
vzkříšení",  přijde  po  smrti  do  nebe,  ovšem  jen  do  prvního,  které  se 
nachází  hned  za  viditelnou  oblohou.  Nebes  je  však  sedmero ;  do  sedmého 
dostanou  se  proroci,  to  jest  ti  skopci,  kteří  dospěli  již  na  zemi  k  „ta- 
jemnému vzkříšení."  Na  nebi  mění  se  v  anděly.  Všichni  andělé  jsou 
duše  zemřelých  lidí,  a  jsou  andělé  mužští  i  ženští.  Almužna  na  př., 
by  lati  udělena  potají  (almužna  veřejná  nemá  nijaké  ceny  před  bohem), 
jest  anděl  ženského  pohlaví.  Též  ďáblové  jsou  duše  bývalých  lidí, 
ovšem  neskopených.  Ženští  ďáblové  působí  nemoci.  Nejhorší  z  nich  je 
Herodiada,  původkyně  zimnic. 

Kristus,  jenž  i  se  svými  apoštoly  byl  oskopen,  nezemřel,  nýbrž 
stále  obcuje  s  pozemšťany.  Po  druhé  se  vtělil  v  Petra  III.  cara  ruského, 
jenž  se  zrodil  z  čisté  panny  bohorodičky  Alžběty  Petrovny,  po  dva 
roky  carevny  ruské.  Petr,  jsa  kastrován,  znelíbil  se  manželce  své  Ka- 
teřině II.  i  odešel  pode  jménem  Andreje  Selivanova  dovnitř  říše,  kde 
tvořil  divy,  až  byl  ve  vsi  Sosnovce  jat.  mučen  a  odeslán  na  Sibiř. 
Byv  povolán  zpět  do  Petrohradu  mučen  opět,  načež  uvězněn  v  Suzdali. 
Odtud  odešel  po  druhé  na  Sibiř,  kde  se  nyní  zdržcge  v  „Irkutské  zemi 
u  moře."  Za  nedlouho  se  však  vrátí  a  zasedne  na  soud,  kterýž  je  už 
blízek,  neboť  se  vyskytli  dva  antikristové;  patriarcha  Nikon  a  car 
Petr  Veliký.  V  Petrohradě  bude  souditi  živé  i  mrtvé  (nekastrované)  a 


*)  Rttsskij  Véstn.  1869  III.  i  si.  Bělyje  gdubi. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Šehtáhtvi  na  Rusi.  1069 

pak  bude  svět  vykoupen.  Všichni  lidé  budou  skopci,  hřích  zmizí,  ua 
zemi  bude  r^j  jako  před  poklesnutím  člověka.  Y  nové  říši  blažených 
nebudou  lidé  mříti  a  proto  netřeba  rozmnožovati  člověčenstvo. 

Tolik   vypravují   a  věří   sami  skopci.     Vizme  nyní,    co  vypravuje 

0  škopcích  historie. 

Porůznu  mezi  chlysty  vyskytovali  se  na  Rusi  skopci  již  od  časů 
Petra  Velikého.  Samostatnou,  sorganisovauou  sektou  stali  se  však  teprv 
okolo  r.  1770.  V  ty  doby,  kdy  v  korábech  chlystovských  zavládla 
nojspustlejší  znemravnělost,  zachovalo  se  mezi  „lidmi  božími"  několik 
přívrženců  krajní  čistoty,  ti  vidouce  onu  obecnou  spuštěnost  mravní, 
neustálé  spory  mezi  „proroky",  v  kom  z  nich  více  ducha  svatého, 
zmah^íci  se  lačnost  bohatství  a  jiné  nechlystovské  neřestí,  shledávali 
hlavní  všeho  toho  příčinu  v  tělesném  chtíči  a  řídíce  se  slovy  evangelisty 
Matouše  (kap.  5,  v.  29.):  „Jestliže  oko  tvé  pravé  pohoršuje  té,  vylup 
je  a  vrz  od  sebe;  ...  a  jestliže  ruka  tvá  pravá  pohoršuje  tebe,  utni 
ji  a  vrz  od  sebe:  nebo  užitečnóji  jest  tobě,  aby  zahynul  jeden  oud 
tvůj,  než  aby  všecko  tělo  tvé  upadlo  v  oheň  pekelný"  —  odhodlali 
se  zmařiti  úd,  který  je  pohoršuje,  aby  zůstali  hodnými  věčné  blaženosti. 

Takovým  spůsobem  vyskytlo  se  několik  skopců  r.  1765  v  Orlovské 
gubernii.  Byli  to  zejména  Andrej  Ivanov,  zvaný  později  Andrej  (též 
Kondratij)  Selivanov^  a  jeho  druh  Martin  Rodionov.  Jakkoli  se  však 
snažili  získati  přívrženců  svým  zásadám,  snahy  jejich  zůstávaly  marný. 

1  chopili  se  myšlenky,  mezi  prostým  lidem  a  zejména  mezi  chlysty, 
na  něž  měli  především  namířeno,  nad  jiné  tehdáž  populární;  skopectví 
se  ujalo,  a  jeho  apoštolově  nabyli  slávy,  o  níž  se  jim  nebylo  ani  ve 
snách  zdálo. 

Šestiměsíčné  panování  Petra  III.  bylo  chlystům  dobou  úlevy 
v  kruté  pohromo,  která  je  stihla  roku  1752.  Obecná  amnestie  všem 
sektářům  poskytla  jim  možnost  upraviti  znova  opuštěné  koráby  a  vydati 
se  v  nich  na  novou  pouť  hříšným  světem.  Neočekávaná  tato  úleva 
spřátelila  chlysty  s  Petrem  III.  tak,  že  ho  nazvali  tajným  chlystem  a 
povýšili  ho  na  Krista.  V  tom  klesá  s  trůnu  oblíbený  car  a  na  jeho 
místo  dosedá  jeho  žena  Kateřina  II.,  a  několik  dnů  na  to  jde  zpráva, 
že  Petr  III.  jest  mrtev.  Zprávs^i  taková  zdála  se  jim  nemožnou.  Ne, 
Petr  nezemřel,  on  žije,  ale  dobrovolně  se  vzdálil  od  hříšného  světa. 
Již  r.  1764  počaly  kolovati  v  lidu  hájky,  že  místo  Petra  byl  zavražděn 
jeden  z  jeho  věrných  sluhů,  který  ho  v  čas  ještě  vystřehl  před  hrozící 
záhubou  a  sám  se  obětoval  za  milovaného  panovníka;  Petr  sám  že 
se  skrývá  kdesi  v  Kursku  a  brzy  že  dosedne  opět  na  trůn. 

Bájky  takové  kolovaly  nejvíce  v  místech,  obydlených  chlysty  a 
v  krajích  takových  počali  se  vyskytovati  různí  Lžipetrové.  Prvním  z  nich 
byl  Andrej  Ivanov,  apoštol  skopectva.  Aby  svému  učení  dodal  platné 
váhy,  nazval  se  Petrem  III.  a  svého  soudruha  Rodionova  vyhlásil  za 
dvořana  knížete  Daškova,  jenž  prý  spolu  se  svým  velitelem  opustil 
mrzkou  Sodomu  a  stal  se  věrným  jeho  druhem  i  v  neštěstí.  Takto  vy- 
zbrojeni vydali  se  na  apoštolskou  pouC  ode  vsi  ke  vsi.  První,  kdo 
Ivanova  uznal  za  Krista  a  za  cara  Petra  IIL,  byla  chlystovská  pro- 
rokyně Anna  Rodionovna  v  „korábe"  Orlovském,  kde  byla  kormidelnicí 
Akulina  Ivanovua,  jíž   se  za  takovou    úsluhu   dostalo   názvu    skopccké 

OSVÍTÁ  18SS.  12.  (jQ 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1070  J-  Hrubý: 

„bohorodice,"  a  vyhlášeno  o  ni,  že  jest  bývalá  carevna  Alžbéta,  která, 
podobně  jako  Petr,  se  vzdala  trůnu  a  odešla  na  Rus  hlásat  pravé  viry. 
První  hráze  prolomena  a  skopectví  lilo  se  již  svobodně  po  celém  okolí. 
Zde  oskopen  i  sedlák  Alexandr  Ivanovic  Šilov^  jenž  za  vážné  služby, 
prokázané  později  skopectvu  v  Rize,  povýšen  za  „předchůdce  Kristova.* 

Ale  výsledky  apoštolské  působnosti  samozvaného  Krista  a  cara 
staly  se  v  Orlovské  gubernii  brzy  nápadnými,  a  apoštolově  uznali  za 
dobré  přestěhovati  se  dále  na  sever.  Zaťukali  v  Tulském  chlystovském 
korábe;  tu  se  jim  ale  nehrubě  podařilo.  Ivanov  jen  stěží  uprchl  před 
stíhajícími  ho  chlysty,  kteří  ho  kamenovali  a  stříleli  po  něm ;  Rodionov 
svou  horlivost  v  úřadě  apoštolském  zaplatil  životem.  Ivanova  šťastná 
hvězda  více  neopustila.  Ukryv  se  v  jakési  továrně,  získal  mezi  dělnictvem 
několik  nových  přívrženců  a  jich  prostřednictvím  zaneseno  skopectví 
do  vsi  Sosnovhy,  která  se  stala  od  těch  dob  střediskem  sekty. 

R.  1774  zřízen  v  Sosnovce  první  skopecký  koráb,  jejž  řídil  sám 
Ivanov  se  Silovém.  I  působili  zde  tak  „blahodárně,"  že  již  po  roce 
byli  zastiženi  rukou  kárající  spravedlnosti.  Většina«Sosnovských  učedníků 
spolu  se  Silovém  byla  odeslána  do  Rigy  na  pevnostní  práce;  Ivanov 
byl  v  Sosnovce,  ve  hlavním  svém  působišti,  zmrskán  knutou  a  odeslán 
na  Sibiř  do  Nerčinska,  odkudž  se  po  letech  octnul  v  Irkutsku  a  sbíral 
tam  po  bazarech  almužny  na  stavbu  chrámu  božího. 

Zatím  co  nový  Kristus  trpěl  na  Sibiři,  učedníci  jeho  šířili  novou 
víru  bez  překážky  dále.  R.  1792  působil  skopecký  koráb  již  v  Moskvě, 
odtud  šířilo  se  skopectví  dále  po  střední  Rusi.  Z  Rigy,  kde  apoštolovali 
Sosnovští  mučedníci,  vniklo  skopectví  do  jiných  měst  pobaltických,  ba 
i  do  samého  Petrohradu. 

Když  r.  1796  na  ruský  trůn  dosedl  syn  Petrův,  Pavel  I.,  přyel 
schválně  do  Petrohradu  Moskevský  kupecký  agent,  skopec  Kolesnikov, 
zvaný  také  Masson,  jenž  býval  často  v  Sibiři,  a  tam  se  stýkal  s  Iva- 
novem,  a  vyjevil  carovi  tajemství,  že  otec  jeho  pode  jménem  Selivanova 
žije  doposud  v  Irkutsku.  Carovi  zachtělo  se  viděti  člověka,  jenž  se 
vydává  za  jeho  otce ;  přikázal  přivézti  ho  ze  Sibiře.  Spolu  povoláni  do 
Petrohradu  i  Šilov  s  jinými  skopci  z  Rigy.  Car  Pavel  rozmlouval  s  těmito 
skopci  při  zavřených  dveřích  a  kázal  je  pak  držeti  pod  stráží.  R.  1797 
přivezen  i  Ivanov-Selivanov.  První  pohled  na  vetchého  starce,  na  jehož 
tváři  skvěla  se  pečeť  skopectva,  přesvědčil  cara,  že  jest  mu  jednati 
B  bláznem,  což  potvrdil  i  rozhovor  s  ním.  Seliyanova  odvedli  nejprve 
do  Obuchovského  blázince  a  odtud  na  prosby  bohatých  Petrohradských 
kupců  ho  převedli  do  Smolného  chorobince.  Šilov  pak  se  soudruhy  od- 
vezeni na  Schltísselburg,  kde  Šilov  za  nedlouho  skonal.  Na  jeho  mohyle 
daly  se  pak  prý  zázraky  a  mnozí  ze  skopců  přijali  tam  „křest  ohněm. '^ 

Skopci  ale  jásali.  Proroctví  jejich  Krista,  jenž  před  odchodem 
na  Sibiř  těšil  své  učedníky  slovy,  že  se  brzy  opět  vrátí  a  založí  říši 
pravdy  a  ducha  svatého,  se  počalo  vyjevovati.  Netrvalo  dlouho,  a  Se- 
livanov  byl  propuštěn  i  z  chorobince  a  zdržoval  se  od  těch  dob  v  domech 
nejzámožnějších  Petrohradských  kupců,  kteří  byli  skopci.  Stalo  se  to 
hlavně  na  přímluvu  jednoho  vzácného  člena  sekty.  Polák  Jeljansk>% 
druhdy  komoří  krále  Stanislava  Poňatovského,  přestoupiv  do  ruské 
služby,    seznámil    se    prostřednictvím    své    krajanky    paní    Tatarinové 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SektáfsM  na  Jtuai.  1071 

8  chlysty  a  odtad  přesel  ke  skopectvi.  Vážné  postavení  Jeljauskélio 
nejenom  že  pomohlo  Selivanovu  na  svobodu,  nýbrž  obestřelo  sektu 
nebývalým  dotud  leskem.  Petrohrad,  chovající  ve  svých  stěnách  Krista 
a  cara  Petra  IIL,  honosící  se  množstvím  členů,  vnikajících  hodnostmi 
a  bohatstvím,  stal  se  v  očích  skopců  „novým  Jerusalemem"  a  „horním 
Siónem".  Odevšad  sbírali  se  skopci  do  Petrohradu:  jedni,  aby  přijali 
„oběleni"  (kastraci)  z  rukou  samého  Krista;  jiní,  aby  se  klaněli  svému 
Kristu  —  carovi;  proroci  a  učitelé,  aby  obdrželi  od  něho  investituru. 

A  sám  Andrej  Ivanov-Selivanov,  bičovaný,  poutaný,  skrývavší  se 
před  pronásledovníky  chlysty  ve  hnojných  jamách,  sibiřský  trestanec 
přijímá  nyní  veřejně  v  salonech,  upravených  s  nesmyslnou  nádherou, 
božskou  a  carskou  poctu  od  bohatých  kupců,  mnichů  i  vysokých 
úřadníků. 

Drzost  skopců  v  Petrohradě  dospěla  tak  daleko,  že  pod  dozorem 
Jeljanského  vypracován  plán  „božské  kanceláře",  jež  měla  odevzdati 
do  rukou  skopců  správu  celé  říše.  Je  zajímavé,  jakým  spůsobem  chtěl 
Jeljanský  spasiti  Rusko.  Do  každého  města,  do  každého  pluku  a  na 
každý  koráb  má  se  vyslati  jeden  skopecký  mnich  a  jeden  prorok,  ovšem 
tak,  aby  ani  světská  ani  duchovní  vrchnost  nevěděly,  že  noví  jich  hosté 
jsou  skopci.  Náčelníci  vojsk  a  měst  neměli  podnikati  ničeho  dříve,  než 
by  vzali  radu  u  skopeckého  mnicha,  jenž  má  zvidati  vůli  boží  pro- 
střednictvím proroka.  Sám  Jeljanský  se  dvanácti  jinými  proroky  měli 
býti  přiděleny  k  hlavnímu  štábu  celé  armády.  Konečně  Kristus  Andrej 
Selivanov  měl  stále  se  nacházeti  při  osobě  panovníkově  a  tajným  spů- 
sobem říditi  veškeru  správu  státní,  rozestíraje  nad  celou  říši  svoje 
požehnání  a  ochranu  nejvyššího  boha.  Takový  byl  plán  theokratického 
zřízení  Ruska.  Vypracovati  podobný  plán  jest  ovšem  velikou  smělostí, 
ale  nepochopitelnou  drzostí  jest,  že  skopci  předložili  prostřednictvím 
Jeljanského  a  ministra  Novosilceva  svůj  plán  ke  schválení  samému 
carovi  Alexandru  I.  Po  té  byl  Jeljanský  odvezen  do  vězení  do  kláštera 
Suzdalského,  ale  skopci  zůstali  i  dále  bez  úrazu.  Alexandr  L,  nechtěje 
pronásledováním  buditi  v  nich  fanatismus,  kázal  působiti  na  ně  dobrotou 
a  usvědčovati  je  v  nerozumu  poučnými  slovy. 

Převésti  skopce  na  pravou  cestu  svěřeno  tehdejšímu  ministru 
osvěty  a  prokuroru  svatého  synodu,  knížeti  A.  N,  GoUcynu  a  gene- 
rálnímu gubernátoru  Petrohradu,  hr.  Tolstému.  V  jak  spolehlivé  ruce 
vloženo  obrácení  skopců  na  pravou  víru,  možno  posouditi  z  toho,  že 
Golicyn,  jenž  z  mládí  vedl  život  prostopášný,  stal  se  později  nejhorli- 
vějším ctitelem  mystiků  J.  B6hma,  Eckardshausena,  Svedenborga,  a 
byl  sám  tajným  členem  chlystovského  korábu  plukovnice  Tatarinové. 
Kn.  Golicyn  s  hr.  Tolstým  odebrali  se  přímo  do  příbytku  Selivanova 
a  dali  si  od  něho  objasniti  hlavní  články  víry  skopecké.  Selivanov 
vylíčil  před  nimi  tak  nevinný,  idylický  obrázek,  že  oba  vysocí  hodno- 
stáři, byli  zúplna  přesvědčeni  o  bezúhonnosti  sekty  a  to  tím  více,  když 
je  Selivanov  ubezpečil,  že  kastrace  dávno  již  pominula  a  sami  skopci 
že  na  ni  pohlížejí  jako  na  zastaralý  předsudek.  Slovem,  poslové  odešli 
od  skopeckého  Krista  přesvědčeni  o  jeho  neškodnosti  a  ubezpečili 
o  tom  i  samého  cara.  Ba  více.  Golicyna  okouzlil  Andrej  tou  měrou, 
že  kníže  vypravoval  pak  o  něm    s   nadšením  ve  společnostech  vzneše- 

G8* 


Digitized  by  VirOOQlC 


lota  '/.  Hrubý: 

uělio  světa  jako  o  zjevu  neobyčejné  svatosti  a  podivuhodné  přísnosti 
života.  A  lile,  Andrej  Seli  vano  v  stal  se  hrdinou  dne  v  Petrohradskýcli 
salonech,  všude  se. -o  něm  mluvilo  a  všude  buzena  touha,  spatřiti  po- 
divuhodného světce.  Ku  příbytku  Selivanova  počaly  se  sjížděti  skvostné 
kočáry  se  starobylými  erby  a  s  livrejovanými  lokaji.  Z  nich  vystupovaly 
nejdříve  urozené  dámy;  za  nedlouho  přijížděli  též  urození  pánové,  a 
všichni  odcházeli  od  samozvance  Krista  a  cara  s  přesvědčením,  že 
vidéli  na  vlastní  oči  opravdového  svatého.  A  co  si  měl  mysliti  o  ta- 
kových návštěvách  prostý  lid?  Nemélli  věřiti  výkladům  skopcfl,  že 
vznešená  ta  společnost  přijíždí  k  Selivanovi,  poněvadž  uznává  v  něm 
skutečně  cara  Petra  111.? 

R.  1817  přestěhoval  se  Andrej  Selivanov,  tehdáž  už  kmet  bez 
mála  stoletý,  do  nového  domu  kupce  Solodovnikova,  upraveného  ve 
velkolepou,  nádhernou  modlitebnu.  Tam  v  jedné  komnatě,  leže  na  bo- 
hatém lůžku  v  hedbáví  a  v  aksamitu,  přijímal  skopecký  bůh  vznešené 
návštěvy ;  tam  sbírali  se  skopci  i  skopčichy  k  bohoslužbě,  tam  putovali 
ctitelé  nového  Krista  z  celé  Rusi. 

Dvě  sousední  síně,  z  nichž  každá  mohla  pohodlně  směstnati 
několik  set  osob,  jedna  určená  pro  schůzky  mužských,  druhá  pro  schůze 
žen,  byly  spojeny  příční  galerií,  která  se  otvírala  jen  tehda,  kdy  Andrej 
Selivanov  poctil  shromáždění  svou  návštěvou.  Jeho  ukládali  na  nádherné 
lože,  s  něhož  se  zalíbením  mohl  z  obou  stran  pozorovati  dílo  rukou 
svých.  Skopci  i  skopčichy  vítali  ho  s  jásotem,  klaněli  a  kořili  se  mu 
jako  bx)hu,  a  proroci  i  prorokyně  závodili,  předpovídajíce  mu  blaženou 
budoucnost.  Andrej  Ivanov-Selivanov  byl  na  vrcholu  slávy.  Stoupati 
výše  bylo  nemožno.  Byl  uznaným  carem,  uznaným  Kristem  i  bohem. 

Ještě  r.  1819,  kdy  tři  skopci,  usvědčeni,  že  provedli  kastraci 
na  několika  nově  získaných  členech  sekty,  byli  odsouzeni  a  odesláni 
do  klášterní  vazby,  přimlouval  se  kn.  Golicyn  za  Selivanova,  aby  prý 
„nevinného  kmeta"  nechali  na  pokoji.  Ředitel  departementu  v  mini- 
sterstvé  osvěty,  Popov,  vyslaný  k  Selivanovu,  a  jiný  ještě  úřadník,  po- 
hovořivše se  skopeckým  bohem,  odcházeli  od  něho  pozpátku,  naplněni 
svatou  bázní  a  úctou  k  vyvolenci  božímu  a  vyšedše  ze  dveří,  zvolali: 
„Bože,  nebýt  on  skopcem,  za  takovým  člověkem  šel  by  slepě  celý 
národ!"  Avšak  půl  roku  potom  přijel  v  noci  ku  příbytku  Selivanova 
policejní  ředitel,  odvezl  jej  do  budovy  ministerstva  osvěty,  zde  posazen 
do  přichystaného  již  pohodlného  kočáru  a  v  průvodu  policejního  ko- 
misaře vyvezen  z  Petrohradu  do  Suzdali,  kde  odevzdán  na  opatrováni 
samému  iguménovi.  Vše  to  vykonáno  potají,  bez  hluku;  sotva  několika 
skopcňm  se  podařilo  dohoniti  svého  Krista  a  naposledy  se  s  ním  roz- 
loučiti. V  Suzdalském  klášteře  prožil  Selivanov  ještě  12  let;  zemřel 
ve  vysokém  stáří  r.  1832. 

Kdo  byl  tento  podivuhodný  zjev,  jakých  málo  vykazuje  historie 
lidské  pověrčivosti  a  zaslepené  lehko  věrnosti,  jichž  uměl  zužitkovati 
měrou  až  báječnou?  Ne  bez  důvodu  v  něm  někteří  badatelé  ruského 
sektářstva  shledávají  chlystovského  Krista-cara  Andriana  Petrova,  jenž 
zmizel  beze  stopy  r.  1752  při  druhé  bouři,  jež  se  strhla  nad  „lidmi 
božími."  Andrian  Petrov,    podobně  jako    Kondratij  Selivanov  byla  bez 


Digitized  by 


Google 


i 


Sektáfství  na  Bu^i.  1073 

pochyby  falešná  jména  téhož  Andreje  Ivanova,  jenž  založil  první 
skopecký  koráb  v  Sosnovce  u  Moršanska. 

Odstranění  Selivanova  z  Petrohradu  nepřekáželo  dalšímu  rozvoji 
a  siření  skopectva.  Rozdíl  byl  jen  ten,  že  za  doby  Mikulášovy  skopci 
se  zahalili  neproniknutelným  závojem  a  v  tajnosti  vedli  své  dílo  dále. 
Ve  smrt  svého  Krista  ovšem  neuvěřili.  Tvrdili,  že  se  odebral  znova 
na  Sibiř  a  odtud  že  se  po  čase  opět  vrátí  do  Moskvy,  udeří  iia  zvon 
Uspenského  soboru,  zasedne  na  trůn  ruský  a  carové  z  celého  světa 
sejdou  se  a  složí  k  jeho  nohám  svoje  koruny.  A  pak  nastane  carstvo 
a  ráj  blažených  na  zemi,  kdež  budou  všichni  bez  poskvrny  jako  bílí 
holubi.  Skppci  se  proto  zovou  také  „bílými  holuby"  na  rozdíl  od  chlystů, 
které  nazývají  „sivými  holuby." 

Za  Mikuláše  a  za  Alexandra  II.  byli  skopci  několikrát  na  r&zných 
místech  stíháni  a  trestáni,  hlavně  deportací  na  Kavkaz.  Nejkrutější 
rána  zasazena  jim  zatčením  Ploticyna  a  konfiskací  Moršanskáho  pokladu. 

Nejnebezpečnějším  protivníkem  jest  ovšem  i  skopcům  rostoucí 
v  lidu  osvěta,  před  níž  skládají  malomocně  zbraň.  Jsou  příklady,  že 
i  skopci  sami  prohledají  ze  své  zaslepenosti.  Ba  utvořila  se  mezi  nimi 
v  poslední  doby  celá  už  sekta,  jež  zavrhuje  tělesné  oskopení,  zovouc 
je  osudným  nedorozuměním,  a  místo  panictva  tělesného  hlásá  panictvo 
srdce.  Přívrženci  její  zovou  se  duchovními  skopcL 

Ale  většina  „bílých  holubů"  zůstává  věrna  Andreji  Ivanovu-Seli- 
vanovu  a  rozhlížejíc  se  v  nynější  spoustě  mezi  skopci,  ohlíží  se  s  nad- 
šením k  Moršansku  —  nynějšímu  Jerusalemu  skopců,  a  k  Sosnovce, 
která  jest  jejich  Mekkou.  „Vydala  již  tolik  proroků,"  tak  se  těší, 
„vydá  proroky  i  nyní!** 


Od  sepsání  této  naší  práce  (v  březnu  t.  r.)  přiblížila  se  otázka 
ruského  sektářství  o  značný  krok  k  svému  konečnému  rozřešení. 

Carským  úkazem,  podepsaným  3.  (15.)  května  1883  poskytnuta 
ruským  sektářům  četná  nová  občanská  i  náboženská  práva,  o  jichž 
návrhu  se  stala  zmínka  v  8.  čísle  letošní  Osvěty  na  str.  696.  Úkazem 
tím  vyhrazuje  se  všem  sektářům,  vyjma  jediné  skopce,  právo  průvodních 
listin  k  cestování  uvnitř  i  za  hranicemi  říše,  dovoluje  se  jim  obírati 
se  libovolně  obchody  a  řemesly  a  zastávati  úřady  státní  i  samosprávné. 
Ve  vzhlede  náboženském  dovoluje  se  sektářům  veřejně  vykonávati 
bohoslužby  vyjma  toliko  slavnostní  průvody,  dále  stavěti  (se  SLVolením 
ministra  vnitra)  a  obnovovati  modlitebny  a  míti  duchovní  správce, 
kteří  však  úředně  nebudou  připočteni  ke  stavu  duchovenskému,  nýbrž 
budou  pokládáni  za  laiky.  Nevyřízena  zůstává  nyní  již  jen  otázka  hier- 
archie a  některé  s  touto  otázkou  souvislé,  méně  důležité  záležitosti, 
jako  rozkolnické  kláštery,  konfesionální  školy  atd.  Avšak  nelze  po- 
chybovati, že  za  nedlouho  bude  odstraněna  i  tato  poslední  překúžlca 
rovného  práva  scktářů  s  pravoslavnými. 


Digitized  by  ViíOOQIC 


1074  f''  J-  Zoubek: 


O  národním  antagonismu. 

NapsHl 

Frant.  J.  Zoubek. 

antagonismus,  soupeřství  č-ili  protivnictví,  jest  odboj  sil  proti 
sobč  působících,  v  přírodě  i  v  dějinách  mezi  národy,  z  něhož 
bolestně  rodí  se  život,  prospěch  a  zdar,  protože  „boj  jest 
otec  všech  věcí  {nóXtfio*;  fiaríjn  Ttdrrmv)^^  jak  byli  přesvéděeni 
Řekové. 

Antagonismus  filosofové  spatřují  v  běhu  dějin  pokolení  lidského. 
Země  od  západu  k  východu  otáčí  se,  národové  pak  její  stehují  so  od 
nepaměti  tam,  kam  zdánlivě  slunce  spěje,  od  východu  k  západu,  s  nimi 
pak  i  byliny,  zvířata,  jazykové,  náboženství,  vzdělanost,  touž  cestou  za 
nimi  přicházejí  mor  i  jiné  nákazy,  v  čemž  jim  nepřekáží  ani  oceán 
mezi  Evropou  i  Amerikou.  Opačný  byl  směr  válek  Evropy  s  Asií, 
hrozný  pak  zápas  barbarských  kmenů  severních  s  jižními  vzdělanými, 
v  Asii  a  v  Evropě,  z  čehož  vzešla  oněm  větší  ducha  osvícenost,  těmto 
pak  ochablé  tělesnosti  omlazení.  Velikého  toho  antagonismu  světového 
(Lasaulx  Philos.  d.  Gesch.  1856,  73.)  pomíjejíce,  dotkneme  se  zjevu  toho 
v  malém  mezi  kmeny  a  národy  a  porozumíme  mu  snadno,  vězíce  v  něm 
sami  od  té  chvíle,  co  předkové  naši  přišli  do  Čech. 

Hlavní  pružinou  činnosti  v  živobytí  jakémkoli  společenském  bývá 
závodění,  soupeření,  řevnivosť,  konkurrence,  zvláště  mezi  nejbližšími, 
podle  hesla:  Kdo  s  koho,  ten  toho,  ušlechtile  i  nešlechetně,  prospěšně 
i  záhubně,  smyslem  i  směrem  hmotným  i  duševným,  bud  na  povznesení 
společného,  ano  obecného  blaha,  nebo  na  seslabení,  ano  zničení  druhého, 
podle  převahy  hmotné  nebo  duševně.  Manu,  původce  zákonniku  staro- 
indického  (dokončeného  prý  dle  Maxa  Mtíllera  po  1.  200.  př.  Kr.), 
pronesl  tajemství  přirozené,  sem  hledící:  „Nejbližší  soused  bývá  mým 
nepřítelem,  soused  pak  nepřítele  mého  mým  přítelem,"  protože  časté  vídáni 
ruší  přátelství,  a  chceli  kdo  komu  býti  škůdcem,  čím  bližší,  tím  horší. 

Bývaly  pak  a  jsou  posud  příčinami  nechutenství,  odpornosti,  oškli- 
vosti mezi  kmeny  a  národy  (jež  Komenský  nazývá  nationale  odium, 
nenávistí  národní  —  Gentis  felic.  §.  3(5.)  nejvíce  rozdílnost  kmenová 
a  jazyková,  nerovnost  u  vzdělání,  nadutost  a  pohrdavost  (odkudž  i  po- 
tupné imeno  barbar) ;  síla  jedněch,  slabost  druhých ;  vítězství  a  poroba ; 
mezi  kmeny  příbuznými  nepoddajnost,  nesvornost,  od  věků  děděná  msta 
krvavá  (krvina)  a  j.  *) 

Kmenové  někteří  nesnesou  ani  potu  a  výparu  jiného,  jako  byli 
mezi  Řeky  Lokrové  smrduti,  ozolští.  Židé  byli  v  Římě  již  1.  139. 
př.  Kr. :  nenáviděli  všech,  sebe  majíce  za  národ  vyvolený,  světíce  pak 
sobotu,  ztráceli  sedmý  den  života  (Seneca).  Ale  napsal  o  nich  Ammian 


')  Ano  jména  místní  svědky  jsou  nechuti  a  trpkosti,  s  níž  starší  osadníci 
čeští  od  sebe  se  rozcházeli  (Veltrusy,  Vsetaty,  Poděasy),  o  čemž  viz  H. 
Jirečka  Béh  kolonisace  v  Čechách  (v  Pam.  archaeol.).  Ano  posud  skádUvigí 
Re  Boiisední  obce  žertem  anebo  do  opravdy. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národním  antcigonismu.  1075 

Marceli :  Marc  Aurel,  táhna  zemí  Židů  smrdutých  (foetentium  Judaeorum), 
zvolal  prý :  Ó  Markomané,  Kvadové,  Sarmate,  konečně  nalezl  jsem  přece 
chlapy  odpornější,  nežli  jste  vy !  A  ti  Židé  za  starších  časů  Samaritány 
(opovržlivě  Kuthim  byli  nazýváni)  za  vyvrhel  pokládali.  Byli  ovšem 
Samaritáni  sprosťáčkové  tělem  i  duchem,  že  ani  za  to  nestáli  vítězům, 
aby  odvedli  je  do  zajetí  babylonského.  Židé  jim  dcer  k  sňatkům  neměli 
dávati,  ale  na  lichvu  jim  půjčovati  peníze  mohli  (Hellwald).  Sudra 
jakožto  domorodci  zůstali  v  služebnosti  vítězův  Ariův,  asi  tak,  jako 
perioekové  v  područí  Sparťanův,  opovrženci  pak  jako  Parjové  indičtí, 
jimž  jako  prašivým  vyhýbají  se  lidé,  žijí  posud  kromě  cikánů  v  Evropě 
v  rozličných  krajinách,  ve  Španělích,  Francii  a  j.  —  štítí  se  jich  lidé 
nikoli  pro  víru  nebo  pro  jazyk,  než  pro  národní  různorodství,  ano 
i  nechuť  proti  Židům  nezraáhala  se  ob  čas  pro  rozdíl  u  víre,  než  pro 
rozdíl  plemene  (Hellwald,  Culturgesch.,  vyd.  2.   IS^T,  II,  349). 

Odpornost  kmenová  mezi  Franky  trochu  okřesanými  a  Sasíky 
surovými  příčinou  byla  válek  krvavých  (772 — 804),  jichž  konep  bylo 
Sasíků  částečné  vyhubení,  pokřtění  a  pod  Franky  podrobení.  I  roz- 
vzteklená ukrutnost  válek  krizových  proti  Albigenským  (1209 — 1229) 
více  z  dědičné  zášti  národní  mezi  bývalým  jihem  ligurským  a  severem 
keltským  a  z  příčin  politických,  nežli  z  jediné  horoucuosti  pravověrné 
pocházela,  a  nebylo  pokoje,  dokud  nepodlehla  Provence  a  Languedoc 
Francouzům  (Raymund  III.  Tuluský  Ludvíkovi  IX.),  z  kteréhožto  spojení 
vzešel  teprve  veliký  národ  francouzský.  Bylo  zakázáno  veřejně  užívati 
jazyka  provenského,  prvního  samostatného  jazyka  na  západě  evropském, 
v  němž  po  příkladu  Arabů  španělských  šťastně  bylo  rozkvetlo  milostné 
básnictví  trubadurův.  Umlkl'  jazyk  provenský ;  teprve  za  naší  doby  roz- 
vázal opět  hlasy  básníkům  vlasteneckým. 

Za  našich  časů  veliké  mezi  námi  vzbuzuje  sympathie  zápas  Irů 
s  Angličany  pro  sedmistoleté  ponižování,  vydírání,  vybíjení  a  hubení 
národu,  od  té  chvíle,  kdy  Jindřich  11.  (1171)  Tceltaké  Irsko  nesvorné 
a  rozhárané  připojil  k  Anglii.  Po  pěti  krvavých  stoletích  Cromwell 
proti  Irsku  „vedl  válku  podobnou  k  té,  kterou  Israelité  vedli  proti 
Kanaanitům,  bil  modláře  (katolíky)  ostřím  meče  tak,  že  veliká  města 
zůstala  bez  obyvatelů,  zahnal  mnoho  tisíců  na  pevninu  a  nahradil  ztrátu 
tím  způsobenou,  obrátiv  tam  proud  četných  osadníků  plemene  saského 
a  víry  kalvinské  (Macaulay,  Děj.  angl.,  česky  I,  88).  A  zuřivostí  takovou 
vyhlazovací  Irsko  ocítilo  se  v  bídě  národní  i  politické,  v  jaké  je  shle- 
dáváme nyní.  Z  5,300.700  obyvatelův  irských  4,100.000  lidí  hlásí  se 
posud  k  původu  svému  irskému,  irsky  pak  nemluví  již  ani  čtvrtina; 
irsky  i  anglicky  mluví  asi  818.000,  pouze  irsky  asi  101.000  chuďasů 
v  úvalech  a  horách  Irska  západního.  Jazyk  keltský  domírá  již  na 
ostrově  irském,  dávno  vyhozen  byv  Angličany  z  církví  a  škol.  Vzdělanci 
irští  vyhlazeni  byli  mečem,  šibenicí,  vyhnanstvím,  lidu  pak  obecnému 
nedopouštěno  ani  nejmenší  příčiny  ku  vzdělávání  (K.  Tůmy  Potlačený 
národ,  obraz  osudů  lidu  irského  pod  cizovládou  britskou,  v  K.  Hoře 
1882,  stran  168). 

Jak  národně  hynou  Irové,  tak  zhynuli  v  polovici  století  12.  Slo- 
vané Polabští  v  úžasném  kvapu  času,  tak  že  po  nich  nezbylo  nic, 
než  skrovné  zbytky  Srbů  lužických,  více  nežli  padesát  jmen  kmenových, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1076  F,  J.  Zoubek: 

smutná  památka  svobody  a  nevázanosti  slovanské,  názvy  řek  a  osad 
v  rovinách  Ijabskobaltických,  spůsoba  tváře  slovanské  poněmčenců  nebo 
smíšenců  německoslovanských,  jak  elegicky  kvílí  a  ethnologicky  vykládá 
pěvec  Slávy  dcery: 

Kde  jste  se  octly  inilé  zde  bydlivších  národy  Slávů, 

národy,  jenž  Pomorí  tam,  tuto  Sálu  pily  V 
Srbů  vétve  tiché    Obodritské  říše  potomci? 

kde  kmenové  Vilců,  kde  kmenové  jste  Ukrů? 
Na  právo  šíře  hledím,  na  levo  zrak  bystře  otáčím, 

než  mé  darmo  oko  v  Slavii  Slávu  hledá!  — 
Slávy  syna  k  bratrům  přišlého  v  ty  kraje  nezná 

brat  vlastní,  aniže  vděčné  mu  tiskne  ruky. 
Řeč  ho  cizí  zarazí  ze  rtů  a  tváře  slavenské, 

zrak  mu  lže  S^avjana,  sluch  klamy  bolné  kazí. 
Neb  tak  přehluboko  vtlačila  znaky  Sláva  synům  sv<m, 

místo  že  jich  vymazat  nikde  nemůže  ni  čas. 
Jak  dvě  řeky,  spojilo  když  i  jich  vody  jedno  řečiště, 

předce  i  po  drahné  cesté  je  barva  dělí: 
rovně  tyto  zmatené  násilnou  národy  vojnou 

až  posavad  loučí  dvůj  očividné  život.   • 

Vypsání  krvavých  bojů  plemenových  mezi  Němci  a  Polabany, 
zvláště  za  Karla  Velikého  a  císařů  německých  rodu  saského,  najdeš 
v  Šafaříkových  Starožitnostech,  v  KoUárových  výkladech  Slávy  dcery, 
v  Čelakovského  Čtení  o  počátcích  dějin  vzdělanosti  národů  slovanských 
(v  Praze  1877),  stručně  pak  v  Křížkových  Dějinách  národů  slov.  1871. 

Příčina  rychlého  toho  uhnětení  nebo  vyhubení  Slovanů  polabských 
byla  moc  a  zřízenost  u  Němců,  nevázaná  svoboda,  nepodřízenost  a  roz- 
drobenost  Slovanův  i  záští  odvěké  mezi  nimi  (mezi  Bodrci,  Lntici  a  j.), 
tak  že,  nespojivše  se  nikdy  v  jednu  sílu,  v  jednu  říŠi  (jako  podařilo  se 
1.  862.  Rusům  cizí  pomocí,  ale  nepodařilo  se  Čechům  a  Polákům  za 
jich  Boleslavů),  nemohli  uchrániti  národní  své  bytnosti  v  boji  pleme- 
novém,  když  nastala  chvíle  rozhodná. 

Že  nebyli  zbytkové  Slovanů  Polabských  v  menším  opovržení  nežli 
Parjové  indičtí,  toho  hrozným  byli  svědectvím  Vendové  Luncburští 
v  llanoversku.  Ze  všeho  počestného  s  lidmi  obcování,  ze  všech  úřadů, 
řemesel  a  živností  jsouce  vyloučeni,  pokládáni  byli  dle  bývalých  před- 
sudků zároveň  s  holiči,  lazebníky,  pištci  a  rasy  za  lidi  neřádně  na 
svět  zplozené  a  ze  společnosti  lidí  poctivých  vyvržené.  Užívati  jazyka 
materského  zakázáno  jim  bylo  pod  pokutami,  tak  že  pro  Leibnitze, 
shánějícího  se  pro  své  jazyků  srovnávání  také  po  příkladech  z  mluvy 
Vendů  vymírajících,  sebrána  býti  mohla  stěží  hrstka  slov,  a  to  ne- 
správných, protože  1.  1705.  (dle  zprávy  Henninga,  pastora  ve  Wustrově) 
staří  toliko  sedláci  mluvívali  ještě  mezi  sebou  vendicky,  nikoli  před 
dětmi,  aby  se  jim  nevysmály  (Miklosich,  Slav.  Bibliothek  U,  115). 

O  bývalém  antagonismu  žijících  posud  kmenů  slovanských,  mírnícím 
se  ovšem  postupem  času,  pokud  není  na  závadě  zvláště  různost  víry, 
svědčí  dosud  přísloví  dosti  trpká.  Že  pak  Slovanům,  i  po  zahubení 
Polabanů,  vezdy  byli  sousedé  Němci  (odtud  i  pojmenování  Slovanů  die 
Wenden  od  slova  die  Wende,  meze,  hranice  :=:  sousedé  pohraniční, 
Hanuš),    s  nimiž   nebylo   a  nebylo   pokoje,   shodují   se   v  tom   přísloví 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národmm  antagonismu.  1077 

všech  kmenů  slovanských,  pošlá  z  plemenového  nechutenství  i  z  historické 
zkušenosti,  že  Slovan  od  Němce  nedočká  se  nikdy  ničeho  dobrého. 

Rus  dí :  Slovanskému  jazyku  (národu)  od  Němců  dobra  nenaděj  se, 
nebo :  Německé  plémě  se  slovanským  nic  dobrého  neobmýšlí.  Slovinec 
věří,  že  Němci  a  jiní  cizozemci  dnem  i  noci  modlí  se  za  nás:  Nedej, 
bože,  dočkati  té  chvíle,  by  se  poznal  býk  a  Slovan  ve  své  síle! 
A  Polák  vyznává:  Dokud  svět  světem,  nebude  Polák  Němci  bratem. 
Náš  pak  Dalimil  rýmuje:  Spíše  oráč  dobrým  knížetem  bude,  nežli 
Němec  věrně  s  Cechy  zbude.  A  hned  Hus  zavadil  o  české  přísloví: 
Tenkrát  Němec  Čechu  přeje,  když  se  had  na  ledu  hřeje.  I  bývali  pře- 
svědčeni Čechové:  Mol  v  drahém  ruše,  živá  ryba  na  suše,  vlk  mezi 
kozami,  žák  mezi  pannami,  kozel  v  zahradě,  Němec  v  české  radě,  kde 
to  přebývá,  tu  dobře  nebývá  atd. 

Čechové,  jsouce  jako  půlostrov  v  moři  německém,  od  věků 
stýkali,  potýkali  i  pronikali  se  s  výbojným  živlem  německým,  a  náleží 
zápas  ten  mezi  nezajímavější  zjevy  v  dějinách  lidských.  Že  nezastihl 
Čechy  osud  Slovanů  Polabských,  děkovati  jest  jednak  horám,  vlast  naši 
obkličujícím,  které,  ač  nezabranovaly  vpádů  nepřátelských,  přece  činily 
je  nesnadnými  a  řidšími,  jednak  to,  že  v  pravý  čas  přijali  náboženství 
lásky  z  úst  a  rukou  laskavých  Cyrjlla  a  Methoděje,  nad  to  pak,  ačkoli 
soustředěná  moc  knížat  českých  otřásána  byla  každé  chvíle  nesvorností 
Přemyslovcův,  utíkajících  se  k  císařům  německým,  odumíráním  větví 
pobočných  posloupnost  panovníků  stala  se  pravidelnou  ve  zbylé  jediné 
rodině,  tak  že  poslední  odrodili  Přemyslovci  celistvost  země  a  národu 
dovedli  zachovati. 

Čechové  různosti  povah  a  snah  slovanských  a  německých  velmi 
dobře  byli  si  povědomí.  Píšeť  Kosmas  k  létu  1021  o  Břetislavovi,  že 
^povážil  vrozenou  Němcům  hrdost,  a  že  vždy  s  nadutou  pýchou  po- 
hrdají Slovany  a  jazykem  jejich, ')  pročež  prý  neprosil  za  nevěstu 
německou,  než  unesl  si  ji  z  kláštera.  Zvyk  a  jazyk  německý,  zaváděný 
do  Čech  německými  manželkami  Přemyslovců,  německými  biskupy,  kně- 
žími,  klášterníky,  dusící  obřady  a  řády  slovanské,  zmohl  se  tak,  že 
1.  973  Boleslav  11.  v  chrámu  sv.  Víta  zpíval  německy;  1.  1055  Spytihněv 
nastoupiv  vládu,  ve  třech  dnech  Němce  bohaté  i  chudé,  i  matku  svou 
Juditu  z  Čech  prý  vyhnal;  Vácslav  I.  (1230—1253),  milostný  básník 
německý,  stydě  se  svým  rodem,  „káza  z  Stadic  rod  svój  rozehnati  a  tu 
všiu  ves  Němcóm  dáti"");  o  korunovaci  Janově  (1310)  zpívalo  se  ně- 
mecky, o  témž  pak  králi  1.  1318  roznesla  se  pověst,  že  chce  z  Čech 
vyhnati  Čechy,  a  hlasu  tomu  odbojníci  královi  uvěřili. 

Obyčejem  časovým  a  finanční  politikou  posledních  Přemyslovců 
tolik  osadníků  německých  na  pomezí  české  i  dovnitř  země,  do  měst, 
bylo  přivedeno,  zvláště  za  velikého  Přemysla  Otakara  II.,  i  nadáno 
hojnými    výsadami,    že   venkovan   český  i  v  14.  století   byl   příslovím: 


^)  Dan.  Ad.  z  Veleslavína  mylně  domnívá  se,  že  Němci  „mohli  míti  odtud 
proti  našim  předkům  záští,  že  jsou  je  z  této  rozkošné  krajiny  násilně  vy- 
pudili a  vyhnali  (hued  za  Čecha).  Odkudž  to  nepřátelství  na  potomky 
jejich  jako  právem  dědičným  připadlo." 

')  Veršující  překladatel  německý  vyložil  ta  slova  Dalimilova:  sin  geburd 
virtribin,  prosaický  lépe:  syn  geslechte  vprtrcibcn. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1078  F,  J.  Zoubek: 

„Poznáš  pehmiše  v  alaméném  klobúce."  Ačkoli  pak  Otakar  od  Němců 
byl  veleben  jako  jich  šiřitel  a  podpora,  přece  v  říši  německé  pokládán 
byl  za  krále  slovanského,  a  zlomiti  jeho  moc  od  kurfiřtů  kladeno 
bylo  před  volbou  Rudolfovi  za  podmínku,  i  velebil  Rudolfa  latinský 
veršovec  za  to,  že  zlomil  rohy  žezla  slovanského  (sclavici  qui  fregit 
cornua  sceptri).    1  zahynul  Otakar  v  boji  národním. 

Záplava  německá  v  Čechách  i  cizí  mravové  vzbudili  nechuť  v  drob- 
nější šlechtě,  z  kteréžto  nechuti  vzešla  (1308 — 1314)  rýmovaná  kronika 
Dalimilova,  tak  řečená,  opírající  se  proti  cizáctví  všelikému,  jsouc 
vůdkyní  národovců  českých  i  v  dobách  pozdějších. 

Odporem  vzbuzován  byl  odpor,  i  vzmáhaly  se  mezi  Čechy  utěšeně 
národní  vědomi  a  osvicenost,  zvláště  když  Karlem  IV.,  slovanštějším 
nežli  bývalo  několik  Přemyslovců,  německé  staré  Praze  Novým  Městem 
českým  dostalo  se  váhy  protivné.  V  latinské  universitě  Karlově  po 
třenicích  všelijakých  vzmáhal  se  národ  český  štědrou  podporou  Čechův 
i  nadšenou  čilostí  duševní,  jíž  uchvácen  byl  lid  český,  jejž  Milic, 
Štítný  a  Hus  čísti  i  mysliti  naučili.  Němci,  hledíce  si  řemesel,  obchodu, 
a  výdělku,  lhostejně  dívali  se  na  pohoršení  v  církvi,  jímž  duševní 
předspělostí  svou  jako  horečkou  nějakou  rozechvěli  se  Čechové,  až 
mistr  Jan  Hus,  volné  badání  v  písmé  klada  proti  výkladu  obecnému 
i  proti  auktorítě  římské,  upálen  byl  za  své  přesvědčení.  Šlechta  i  lid 
český  byli  přesvědčeni,  a  veřejné  to  vyznávali,  že  stalo  se  to  na  potupu 
jazyka  (národu)  českého,  ano  slovanského,  náboženský  pak  fanatismus 
válek  husitských  (1419 — 1434)  vzplanul  zároveň  v  boj  plememový, 
v  němž  šlo  o  vyhubení  kacířství  i  Čechů  v  Čechách.  Ohlásili  Pražané 
a  páni  čeští  všem  věrným  Čechům  po  vítězství  Vyšehradském  (1420) 
o  Sigmundovi  (jenž  by  byl  rád  —  dle  Dubravia  —  všecky  Čechy  z  Čech 
proti  Turku  sebral,  aby  bud  byli  všickni  pobiti,  neb  aby  zvítězili),  že 
„jest  to  nad  hlas  z  úst  proklatých  toho  krále  slýcháno  (a  bylo  slýcháno), 
když  jest  řekl,  že  by  za  to  uherskou  zemi  dáti  chtěl,  by  v  české  zemi 
Čecha  nebylo  žádného,"  křižáci  pak  na  Čechy  seštvaní  žádného  Čecha 
„neživili",  kdokoli  jim  do  rukou  se  dostal.  Novému  umění  válečnému 
věhlasného  Jana  Žižky  z  Trocnova  Čechové  za  to  děkovali,  že  nebyli 
shlazeni  s  tváři  země. 

O  tomto  významu  válek  husitských  píše  Hellwald:  „Rozšířeni 
husitství  jako  rozšíření  katharství  na  zcela  národním  základě  záleželo, 
toliko  na  Českém  obyvatelstvu  přestávajíc.  Dávno  již  Němci  byli  zaujali 
pokrají  kotliny  české  a  byli  na  štíru  s  Čechy,  přebývajícími  uvnitř  země, 
dovedouce  si  jistých  výsad  pojistiti.  Jako  všude  v  Říši  snaha  Němců 
vycházela  na  potlačení  Slovanů,  za  nízké  plémě  pokládaných,  ale  tehdáž 
ve  vzdělanosti  Němcům  aspoň  sourodých.  *)  Ve  velikém  a  dlouhém  tom 
boji  husitství  proti  církvi  a  Říši  stála  proti  němu  veškera  německá 
intelligence  (?)  jako  sevřená  falanx,  spojena  jsouc  s  církví  římskou  .  . . 
Byl  to  boj  dvou  ideí  národních,  kde  národ  silnější  přirozeně  zvítězil." 


')  Srovnaje  rozkvět  písemnictví  českého  v  14.  století  s  německou  činnosti 
literární  v  Čechách,  shledáš,  na  Čí  stranu  váha  se  kloní.  Kromě  kusů 
právních  Čím  německým  mohou  Némci  se  vykázati?  Ackerm&nna  jako  Češi 
Tkadlečka  podle  vzoru  vlaského  si  udělali  a  rýmovali  si  (1869)  Dalimila, 
representanta  antagonismu  z  strany  české. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národním  antagonismu.  1079 

Ovšem  v  Říši  a  Da  pomezi  českém  zfistali  Němci,  ale  ve  středních 
Čechách  mohl  by  je  spočítati;  bucF  zahynuli  v  řadách  Sigmundových 
anebo  splynuli  s  Čechy,   tak  že  i  města  královská  rázem   byla   česká. 

Uhájivše  bytosti  své  národní  a  potřevše  se  u  Lipan  (1434), 
Čechové  netoužili  po  výboji,  než  po  shodě  s  církví  římskou,  jíž  ne- 
dočkali se.  Nařizované  osamocení  Čech  nezdařilo  se,  protože  by  v  Němcích 
neměli  na  chléb,  kdy  by  byli  z  Čech  obilí  k  nim  nevozili.  Jiřík  Podě- 
bradský, rozmlouvaje  1.  1451  v  Benešově  se  Sylviem,  dal  svědectví 
povaze  slovanské,  řka :  „My  jsme  míru  žádostiví,  aniž  vlčíme,  abychom 
válku  měli,  ale  abychom  nabyli  pokoje.  Bezděky  nosíme  zbraň,  bezděky 
svádíme  bitvy." 

Dotčený  Aeneas  Sylvius  ve  své  Historii  české  dle  slov  Veleslaví- 
nových „ne  na  jednom  místě  Čechům  ukrátil,  a  na  ublížení  a  na  ujmu 
dobrého  jména  to  jim  přičítá,  k  čemuž  se  oni  nezncgi,  a  což  o  nich 
v  pravdě  povědíno  a  důvodně  tvrzeno  býti  nemůže."  Historie  ta,  hojně 
rozšířená,  byla  nejednomu  příčinou,  že,  maje  nechuť  proti  Čechům, 
dělal  jim  ostudu,  píše  o  nich  jako  o  národu  divokém,  nevlídném  a  ne- 
pokojném, jako  Jan  Aubanus,  zněmčelý  cech  z  Auby  v  Bavořích,  ve 
spisu  O  obyčejích  všech  národů  (3  díly,  lat.  1.  1538,  vlasky  1549, 
česky  od  Jana  Mirotického  1579)  a  j.,  ačkoli  celé  šestnácté  století 
spíše  svědčí  o  dobráctví  a  o  pohodlí,  pro  něž  Čechové,  jsouce  s  jazykem 
svým  pány  v  zemi,  od  Němců,  Vlachův  a  j.  byli  zaplaveni,  přelstěni 
a  zkaženi. 

Slyšme  o  smutné  té  pravdě  Dan.  Ad.  z  Veleslavína  (1585): 
„Pravdivěji  by  se  říci  mohlo,  že  sami  sobě  přílišnou  vlídností,  přízní 
a  dobrotou  škodí  (Čechové),  Nebo  tudy  cizí  národové  přivábeni  jsouce, 
den  po  dni  v  Čechách  se  osazují  s  nemalým  přirozených  obyvatelův 
utištěním  a  příkořím,  ježto  aby  se  toho  touž  měrou  a  tak  svobodně 
Čechům  v  jiných  zemích  přálo,  nemnoho  se  příkladův  ukázati  může. 
Sama  Praha  co  chudého  přespolního  lidu  uživí?  Ano  již  to  v  přípovídku 
vešlo,  že  Praha  jest  špitál  vší  Říše.  Se  všech  stran  se  k  ní  chudí 
a  nuzní  co  k  mateři  hrnou.  Naše  lítost  všecky  přijímá,  všem  dobře 
činí,  nejednou  s  újmou  svou  a  svých  domácích."  „A  již  jsme,  nastojte! 
tak  daleko  zašli,  že  téměř  vlastních  českých  povah  žádného  znamení 
na  sobě  neukazujeme.  Předpovídali  staří,  že  v  budoucích  letech  na 
pražském  mostě  tak  vzácný  bude  pravý  Čech,  jako  jelen  s  zlatýma 
rohy.  Dalekoli  jsme  nyní  od  pravdy  toho  proroctví,  já  toho  na  ten  čas 
nechci  vykládati;  nechť  každý,  kdož  něčemu  rozumí,  sám  od  sebe  po* 
soudí.  Ale  však  tak  se  skůro  zdá,  že  praví  Čechové  bydlejí  v  své  vlasti 
jako  pohostinu  a  cizozemci  (Exulat  in  patria  terra  Boěma  sua).  Nebo 
kde  jest  nyní,  prosím,  při  nás  taková  hrdinská  mysl,  statečnost,  smělost 
a  síla,  jaká  se  při  našich  předcích  nacházela.  Dobřeť  jest  napsal  jeden 
z  neposledních  Čechův,  že  nás  více  velebí  a  hájí  předešlá  vítězství  nežli 
naše  vlastní  udatnost,  protože  zevnitřními  rozkošemi  zemdleni  jsouce, 
netoliko  zbroj,  ale  i  všední  oděv  těžce  snésti  můžeme,  pročež  i  po- 
tupují nás  ti,  kdož  se  nás  prve  strachovali  a  báli.  Avšak  on  (Bohuslav 
z  Lobkovic)  to  snad  před  sto  lety  psal  o  tom  spůsobu,  kterýž  byl  za 
krále  Vladislava.     Od  toho   času   dosti   podobné  jest,   že  jsme  daleko 


Digitized  by  VirOOQlC 


1080  F.  J.  Zoubek: 

mdlejší    a   nestatečnější   učiněni "     A  jak   ty  i  jiné   nářky  jeho 

dále  jdou. 

Lidé  tam  se  táhnou,  kde  jest  pro  ně  výživa,  a  to  tam,  kde  jest 
země  buď  řídce  zalidněna,  nebo  kde  obyvatelé  domácí  té  neb  oné 
výroby  si  nehledí.  O  Čechách  poznamenal  si  Karel  starší  z  Žerotína 
na  svých  cestách :  Čechové  jsou  skoro  na  dobro  bez  průmyslu  a  jenom 
toho  si  váží,  co  samo  od  sebe  se  rodí,  a  věru,  kdy  by  země  nebyla  tak 
úrodná,  většinou  pomřeli  by  hladem,  žijíce  bez  starosti  ode  dne  ke  dni, 
nedbajíce  o  budoucnost  (Palacký,  Monatschrift  d.  vaterl.  Mus.  1829, 
11,  354).  A  Veleslavín  poznamenal,  „jak  toto  království  s  obyvateli 
svými  více  se  spravovalo  řízením  a  opatrováním  božské  milosti,  nežli 
radou  a  rozšafností  lidskou,  což  o  něm  mistr  Havel,  hvězdář  za  císaře 
Karla,  předpovídal,  a  my  nyní  v  skutku  pravé  býti  seznáváme." 

Slyšme  také  hlubší  a  přísnější,  ale  pravdivé  posouzení  Komen- 
ského, méně  lichotivé,  ale  vybízející  vlastence  k  svědomitému  přemyšlo- 
váni  místo  chlubivého  vynášení  „zlatého  věku"  za  Rudolfa  U.,  kt«rý 
.,  zlatým^'  mohl  se  zdáti  Nejedlému,  ale  nezdál  se  Jungmannovi  a  nezdá 
se  těm,  kdož  se  po  tom  ohlížejí,  co  dělali  v  ty  doby  jiní  národové, 
když  si  Češi  hověli,  přestávajíce  na  sousedské  vzdělanosti,  badání  a 
tvoření  původnímu  se  vyhýbajíce.  *) 

Komenský,  chtěje  lepšími  a  praktičtějšími  školami  dle  zásad  svých 
přirozených   vzkřísiti   a   zvelebiti    svůj    národ,    se    srdcem    krvácejícím 


Veleslavín  sám  o  „době  Veleslavínské"  takto  se  pronáší  (1594):  ^Nemůže 
vás  býti  tajno,  kterak  jiní  všickni  národové  vždycky  se  o  to  starali,  aby 
jazyk  svůj  rozšířiti  a  zvelebiti  mohli  . . .  Sami  toliko  my,  my,  pravím, 
Čechové,  nevím  jakým  odporným  osudem,  tak  jsme  byli  nešťastni,  že 
jsme  o  poctivost  jazyka  svého  slovanského  žádné  péče  neměli.  A  těm 
ovšem,  KteH  s  to  býti  nemohli,  nebylo  a  není  tak  mnoho  co  za  zlé  míti; 
vsak  jiní,  proto  chváleni  býti  nemohou,  ktehžto  mohouce  jej  oslaviti,  a 
majíce  k  tomu  příčiny  a  pomoci  nejedny,  stydí  se  za  svou  řeč,  a  naučivše 
se  cizím  jazykům,  vlastm'  svůj  jako  nehodný  potupují,  kterýž  však  jest  tak 
starožitný,  rozšířený,  poctivý  a  slavný,  tak  ozdobný,  hojný,  užitečný  a  libý, 
jako  třebas  jeden  v  světě.  A  protož  jistě  neměli  bychom  se  zaň  ^roč  sty- 
děti a  jiným  národům  k  zlehčování  jeho  příčiny  dávati.  Zvláště  když 
příklad  máme  k  následování  svých  milých  předků,  kteilž  prohlédtyíce 
k  budoucím  věcem  a  prozřetedlne  vidouce,  nač  by  potomkům  jejich  při- 
jíti mohlo,  zřízením  zemským  a  právy  to  tak  opatřili,  aby  se  ani  před 
soudy  nemluvilo,  ani  do  desk  zemských  a  knih  městských  nic  nekladlo, 
jediné  jazykem  českým.  Co  se  domníváme,  proč  jsou  to  tak  dobře  na- 
řídili? Zdali  ne  proto,  aby  jazyk  národu  svého  zachovali  a  zvelebili? 
Obávajíce  se,  nebudeli  právy  stále  obmezen,  že  velmi  brzo  k  zlehe4?ní 
i  v  zapomenutí  přijde.  Ještéliž  toho  nevidíme,  že  pravý  Čech,  by  pak 
dobrý  muž  byl,  neumíli  cizích  jazyků,  za  nic  vážen  není?  Mnohý  cizo- 
zemec sedě  mezi  námi  dvaceti,  třiceti  a  více  let,  a  neuměje  třebas  slova 
česky,  nic  se  za  to  nestydí.  Odkud  to  jde,  že  cizí  národové  jazyk  náš  tak 
sobe  zlehčili?  Vidí  Cechy,  an  ho  sami  sobě  málo  váží,  a  protož  mysli, 
že  ho  nepotřebují.  Ale  snad  příčina  té  potupy  na  díle  z  toho  pošla,  že 
ttiálo  jest  knih  v  jazyku  českém  vůbec  vydaných  (ačkoli  dle  Jungmanna 
na  str.  125.  „literatura  toho  veku,  zlatým  nazvaného,  iak  množstvím  Vmhy 
tak  obsahem  jich  a  zvláště  Čistotou  a  správností  řeči  nad  předešlé  vyniká"), 
kteréž  by  Čechové  čísti  a  z  nich  jak  moudrosti  a  opatrnosti  nabývati,  tak 
i  k  milování  přirozené  výmluvnosti  své  probuzovati  se  mohli?  Takť  jest, 
že  ta  věc  s  velikou  obecní  škodou  národu  našeho  téměř  až  dosavad  za- 
nedbána byla ..." 


Digitized  by  V:íOOQIC 


()  národním  ántagonunnU.  1081 

přimlouvá  se  k  tomu  úpěnlivě  a  usedavě,  aby  Čecbové  rady  jeho  si 
oblíbili :  „Ach,  přemilí  Cechové,  námť  jest,  nám  na  tyto  věci  nad  jiné 
národy  mysliti,  protože  předešlých  let  nad  jiné  špatněji  školami  opatřeni 
byoše  (v  Osvětě  1880:  „Školy  za  náboženského  různovérství  v  Čechách" 
ukazují,  proč  M.  Pavel  Stránský  školy  české  mohl  velebiti,  i  proč  Ko- 
menský mohl  na  ně  naříkati),  mimo  jiné  národy  v  stínu  jsme  stáli 
a  skrze  to  u  cizích  v  pohrdání  a  posměchu  byli  i  úštipky  rozličné 
snášeli,  a  ne  bez  příčiny.  Nebo  nejen  jsme  žádných  slavných  skribentft 
(spisovatelů),  kteřížby  lulubracími  (spisy)  svými  svět  osvěcovati  pomáhali, 
neměli;  ale  ani  k  domácím  potřebám  lidí  dosti  nebylo,  k  legacím  (po- 
selstvím) a  úřadům  v  politii  (v  státu)  i  církvi.  Protož  přislali  jaká 
potřeba,  k  cizím  jsme  se  obraceli,  je  do  země  vábili,  penězi  pře- 
placovali,  se  svou  a  celého  národu  hanbou,  nýbrž  škodou.  Nebo  cizí 
se  mezi  námi  osazovali,  sebe  a  ne  nás  vzdělávali,  nás  i  jazyk  náš  za- 
stěňovali,  nýbrž  tlačili.  Naši  mezitím  vtipové,  při  mnohých  nad  cizí 
oněchno  jadrnější,  zavozovali  se  do  marností,  lhostejností,  bujností, 
zahálek  a  neřádů  rozličných,  že  vzpomenouti  na  to,  čím  panstvo  naše, 
rytířstvo  naše,  městský  i  sedlský  lid  náš  čas  trávívali,  hrůza  mne  po- 
jímá. A  tím  co  způsobeno?  To,  co  vidíme.  Přišly  na  nás  hlavy  rozum 
nosící,  Hišpani,  Vlaši  i  jiní,  přemudrovali  nás,  potlačili  nás,  rozptýlili 
nás,  poplenili  nás,  protože  jsme  byli  jako  na  onen  čas  Jeruzalém  holí 
a  podpor  svých,  to  jest  reků  udatných,  mužů  válečných  nemající 
(Iz.  3,  1)." 

Proti  tomu  slabý  jest  hlas  Petra  Codicilla  (v  Minucí  1588): 
„Nechť  nás  jmenují  Vandalos,  Scythas,  Barbaros,  jak  chtějí,  však  Slo- 
vanský národ  ve  všem  předčí  před  mnohými"  —  zvláště  v  schopnostech, 
dověděli  a  chceli  jich  užívati. 

Vyvrať  svědectví  Komenského,  Čechu  milý,  můžešli;  pakli  ne- 
můžeš, zpytuj  a  seber  se  i  nyní.  Předkové  naši  předbělohorští  nerovnali 
se  jarou  silou,  odvahou,  vlastenectvím  a  nadšeností  Čechům  husitským, 
a  jak  mocně  dral  se  v  popředí  v  Čechách  živel  cizí,  ukazují  usnesení 
sněmu  z  r.  1617  na  obranu  jazyka  českého  zvláště  proti  šlechtě  cizí,  za- 
dlužené statky  šlechty  české  skupující.  Luxus  perdidit  te^  Boheyniay 
přepych  zničil  tě,  česká  země,  řekl  Gustav  Adolf,  král  švédský,  a  byli 
o  tom  také  přesvědčeni  rozumnější  Čechové,  netušíce  národu  svému  nic 
dobrého.  Národ  český  vyhnán  byl,  rozptýlen  a  zbědován,  že  po  míru 
Westfalském  (1648)  poutník  v  některých  krajinách  po  celý  den  nepotkal 
živé  české  duše. 

Sňatky  z  Míšně  poněmčovala  se  (dle  Stránského)  severní  česká 
města  hned  v  šestnáctém  století,  v  sedmnáctém  pak  přibylo  mnoho 
cizinců  do  liduprázdné  naší  země,  z  nichž  ti,  kteří  rozstřikli  se  po  zemi, 
nezůstávajíce  pohromadě,  počeštili  se,  jako  jména  potomků  jich  hlásají 
posud.  Náležejí  sem  naši  Pelzlové  (nejmenovali  se  nikdy  Kožíškové), 
Puchmaierové,  Jungmannové  a  j.  Národozpytcům  nastává  úkol  důležitý, 
všímati  si  nevšímaných  posud  účinkův  a  proměn  povahy  naší  národní, 
pocházejících  kromě  prudkých  nyní  běhů  časových,  neutralisujících  vše- 
likou individuálnost,  také  mezi  námi  z  míšení  krve  různorodé. 

Bohuslav  Balbín,  současný  moření  našeho  národu  svědek,  pozna- 
menal  (v  Rozpravě   na   obranu  jazyka   slovanského  —  česky   od  £m. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1082  F.  J.  Zoubek: 

Tonnera,  1869),  přirovnávaje  s  Veleslavínou  přistěhovalce  k  ježkovi 
v  bajce,  jenž  za  tuhého  mrazu  zimou  všecek  skřehlý  vprosil  se  zajíčkovi 
do  doupěte,  z  něhož  za  chvíli  zajíčka  vypíchal  a  vyhodil,  že  si  v  Čechách 
sotva  hnízdo  udělali,  a  hned  jim  narÍGistala  křídla  delší  nežli  hnízdo, 
tak  že,  roztahujíce  se  v  pohostinné  zemi,  hrdě  pohlíželi  na  lid  domácí, 
durdíce  se,  kdykoli  zaslechli  slovo  české.  V  tom  shodovali  se  s  nimi 
i  mnozí  zvrhlí  synové  čeští,  nejvíce  pak  Beru.  Ign.  z  Martinic,  nejvyšší 
purkrabí  pražský,  kteří  bažíce  po  přízni  dvorské  i  po  úřadech,  udělo- 
vaných cizincům  a  odrodilcftm,  za  doby  šeredného  absolutismu  Macchia- 
vellského,  hledícího  s  podezřením  na  „přemožené"  národy  i  jich  jazyk, 
češtinu  a  „rebelii"  pokládali  za  slova  souznačná,  jazyk  i  blahobyt  ná- 
roda, dušený  všude  násilně,  za  znamení  a  prostředky  možného  „tajného 
spiknutí".  Nechuť  k  Čechům  vzmohla  se  tak  velice,  že  by  dle  svědectví 
Balbínova  nejedni  byli  viděli  nejraději,  kdy  by  někdo  mohl  Čechy  do 
pytle  sebrati  a  ve  vodě  je  utopiti. 

Zbytkové  národu  českého,  z  nichž  rozplodil  se  nynější  náš  národ, 
byli  jako  jiskry  doutnající  v  popelu,  z  nichž  slabší  zhasínaly  větrem 
německým ;  jenom  duch  kroniky  Hájkovy,  ačkoli  nekiitický,  rozdmychoval 
v  učencích  českých,  píšících  po  latinsku,  vědomí  vlastenecké,  jazyk  pak 
český  ze  šlechty,  z  úřadův  a  měst  stěhoval  se  do  zátiší  vesnického, 
kde  ozýval  se  ústy  lidu  zhněteného  milostně,  elegicky  a  satiricky 
v  písních  skládaných,  při  muzice,  na  dvoří ch,  zahradách  a  na  polích, 
a  lid  porobou  a  bídou  schvácený  jako  nábožným  pudem  národním,  cítě 
svou  slabost,  poroučel  boj  národní  sv.  „dědici  české  země",  volaje 
z  hlubiny  své  těžkosti:  „Nedej  zahynouti  nám  ni  hvdoudm;  vyžeň 
Němce  cizozemce,  sv.  Vácslave!"  —  L.  1762  dostalo  se  antagonistické 
toto  vzdechnutí  lidu  českého  i  do  druhého  vydání  Kancionálu  Konia- 
sova.  Germanisace  vycházející  z  úřadů,  ze  škol,  1.  1783  i  z  uni- 
versity Pražské  —  jediná  téměř  kamtelna  česká  nepropAjčovala  se 
dílu  poněmčovacímu  —  zpitomila  Čechy  tak,  že  i  vlastenectví  české 
zděděné  pronášeli  po  němečku,  ba  i  Dobrovský  pochyboval  o  budouc- 
nosti jazyka  českého,  a  Palacký  musil  do  r.  1848  psáti  dějiny  íeské 
po  němečku.  Více  dočteš  se  v  Malého  „Naše  znovuzrození",  v  dra. 
Jindř.  Šolce  „Národnost  a  její  význam  v  životě  veřejném"  a  jinde, 
i  shledáš,  jak  draze,  ano  zázračně  národ  náš  byl  znova  probuzen 
a  vykoupen. 

Když  po  roce  1848  nastala  reakce  (1850 — 1860),  vznikala  mezi 
Čechy  veliká  zmalátnělost,  a  slýcháni  byli  hlasové  krkavčí,  že  za  několik 
let  nikdo  nebude  mluviti  česky.  Útokem  hnáno  na  nejstarší  památky 
písemnictví  českého,  na  dějiny  české,  v  čemž  i  císařská  akademie  Vídeňská 
pomáhati  neváhala.  Hlásáno  bez  obalu,  že  Čech  jest  nižší  tvor,  že  od 
jakživa  nebyl  k  ničemu,  že  jej  teprve  trochu  okřesali  Němci,  jichž  úkol 
prý  jest  rozšiřovati  osvícenost  na  východě. 

Když  diplomem  říjnovým  1.  1860  uvolnilo  se  neněmeckým  ná- 
rodům, a  nastala  větší  volnost  slova,  rozvázali  i  Čechové,  přirozeného 
i  historického  práva  k  rovnoprávné  vedle  jiných  národův  existenci  ná- 
rodní i  politické  mocně  se  dovolávajíce.  Neobyčejný  rozkvět  všech 
odborů  literatury  krásné  i  vědecké  dovedl  Čechy  tam,  že  déle  býti 
nemohli   bez   nejvyšších   učilišť,  jichž    se  jim  i  dostalo,    tak  že   zápas 


Digitized  by  VirOOQlC 


o  národnim  antagonismu.  1083 

národní  na  kolbišti  dašennim  mohou  podnikati  s  rovnou  zbrani,  a  takový 
zápas  oběma  stranám  nemůže  býti  bez  prospěchu. 

V  existenčním  tom  boji  uvědomělých  národů  nic  více  neškodí, 
než  vlažnost  a  lhostejnost  anebo  dokonce  odřezování.  Školami  třeba 
buditi  více,  nežli  se  děje,  vědomí  národní,  čehož  nedovede,  kdo 
jím  sám  nezahořel.  Y  dobách  nejrozhodnějších  dovolává  se  toho  vědomí 
panovník  i  vůdce,  přítel  i  nepřítel.  Dějepis  a  literatura  nejvíce  tu  po- 
mohou, stanouli  se  „učitelkou  života^,  čímž  posud  málo  kde  jsou,  jak 
zkušenost  svědci  i  samy  knihy  ukazují.  Z  téhož  pramene  vyřine  i  sama 
sebou  upřímná  loyálnost  k  vznešenému  panovníku,  když  pozná  každý, 
zač  mu  děkuje  národ  náš.  ') 

Vadí  nám  tu  některé  nespůsoby,  v  nichž  i  přední  naši  muži  zhusta 
si  libují.  Že  v  zemi  dvoujazykové  velmi  prospěšné  jest  přiučiti  se 
druhému  jazyku,  neupírá  žádný  rozumný  člověk,  že  pak  by  díti  se  to 
mělo  na  ujmu  věcného  vzdělání,  na  němž  přede  vším  záleží,  jak  činí 
mnozí  čeští  rodičové,  aby  naučily  se  dítky  německy,  do  škol  ně- 
meckých jich  posílajíce  hned  na  počátečné  učení,  to  čelí  přímo 
proti  rozumnému  hospodářství  národnímu.  Dobrý  hospodář  zajisté  ani 
nejmenšího  odpadku  nezahodí,  z  něhož  ještě  něco  může  býti,  mrhati 
pak  čas  za  veliký  hřích  pokládá ;  ale  zmařiti  několik  let  nejkrásnějšího 
a  nejjařejšího  života  bez  zisku  nebo  pro  zištěk  nepatrný,  takové  hospo- 
dářství jenom  blázen  může  pochváliti.  Veliká  část  českých  dětí,  neroz- 
umějíc německému  učiteli,  dlouhou  chvílí  ve  škole  tupne,  a  zbývá 
v  třídách  jako  materiál  na  dělání  parallelek,  nebo  provlekouc  se  školami 

nejsou  ni  Slavjaně  jazykem,  nejsou  ani  Němci, 
půl  toho,  půl  toho  jen  jak  netopýři  migí, 

jak  jich  hatlanina  českoněmecká,  urážející  ucho,  okazuje  —  a  jaková 
řeč,  což  horší  jest,  taková  i  nejčastěji  povaha  bývá,  jak  nejeden  otec 
později  žalostně  se  přesvědčuje.  Schopnější  děti  české  ovšem,  pře- 
konají ce  pilností  vytrvalou  překážky  sebe  větší,  mohou  i  v  cizích 
školách  vynikati  s  prospěchem,  a  vynikají  —  ale  kolikráte  rychleji, 
s  kolikráte  větší  lahodou,  jistotou  a  bezpečností  mohly  by  v  týchž 
věcech  prospívati  jazykem  svým  mateřským,  a  nebyly  by  na  rozpacích, 
kdykoli,  dospějíce  let,  mají  o  něčem  dobře  česky  promluviti,  omlouva- 
jíce se :  Já  jsem  německy  byl  vychován  a  vyučen !  A  takové  jazykové 
ignorantství  mužův  i  velmi  učených  hyzdí  nám  i  kathedry  i  literaturu, 
tak  že  ani  celý  cech  „brusařů"  jazykových  nic  nezmůže  proti  nim. 
Příkladů  netřeba.  .Teprve  když  dítě  umí  již  po  česku  mluviti  o  néčetHy 
nechť  učí  se  mluviti  německy,  což  půjde  snadno  a  rychle  mluvením, 
nikoli  mořivými  pravidly  —  čím  jich  více,  tím  více  přirozeně  vázne 
mluvení. 

Jako  pak  škola  má  buditi  vědomí  národní,  probouzej  také  vědomí 
osobní  a  samostatnost,  aby  byli  naši  lidé  podnikaví,  pilni,  vytrvalí,  aby 
neobracelo   se    všecko    do   kancelářů,    než    k   řemeslům    a    obchodům. 


')  Z  bývalé  násady  školské  na  úkor  náš  národní  zbývají  nám  posud  osoby 
některé,  matoucí  zvrhlost  národní  nešlechetnou  s  loyálností.  Jaký  to  logický 
zvěřinec  I 


Digitized  by  V:íOOQ  16  ^^ 


1 


1084  P-  J-  ZouhJci 

abychom  si  sami  přestali  říkati:  chody  národ.  A  kdo  nás  činí  chu' 
dými  ?  Snad  my  sami,  když  bohatnou  mezi  námi  Židé  a  Němci.  Nebyla 
by  tu  na  škodu  Čítanka  národu  českého. 

Co  do  práce  duševní  i  hmotné  vyslyšme  konečně  prosbu  Komen- 
ského ve  prospěch  svého  blaha,  a  buďme  hybnéjši,  ačkoli  námi  sám 
čas,  stálé  prudké  útoky  a  tuhý  odpor,  pud  přirozený  zachovati  sebe, 
sám  příklad  odpůrců,  neobyčejná  obětavost  naše-  (jíž  dftkazy  jsou  Ná- 
rodní divadlo,  Svatobor,  Ústřední  matice  školská  a  j.),  zvláště  za  po- 
sledních let,  přece  již  opravdově  hezky  hnuly.  „Nebuďme,  nebuďme, 
prosím  (lká  Komenský),  tak  leniví,  abychom  po  jiných  toliko  vždycky 
hleděli  a  za  jinými  zdaleka  plaziti  se  chtěli!  Ifech  nás  také  tíékdy 
v  něčem  jiní  před  sebou  vidL  Ne  vždycky  vypůjčujme  oči;  také 
někdy  svých,  které  nám  Bůh  dal,  užívejme !  Ó  přemilí  krajané,  nebuďme 
tak  zpozdilí  k  věcem  ušlechtilým!  Co  nám  Bůh  zároveň  s  jinými  nebo 
před  jinými  dává,  tím  od  sebe  nestrkejme!  K  čemu  máme  oči,  že  co 
býti  má,  vidíme,  mějme  i  srdce,  a  ujměme  se  toho  opravdově!"  Ač  tu 
předkem  míní  lepších  škol  dle  Didaktiky  jeho  zřizování,  přece  slova  ta, 
k  povaze  naší  posud  přiměřená,  i  k  pokrokům  průmyslovým  i  k  vlastním 
nálezům  domácím  dobře  se  hodí,  aby  nebylo  mezi  námi  tolik  „proroků 
ve  vlasti",   musících   hledati   spásu  v  cizině   nebo   hynouti   mezi  námi. 

Chcemeli  býti  národem  hodícím  se  mezi  národy,  musíme  si  sami 
ve  všem  vyhověti  a  spoléhati  se  sami  na  sebe,  zvláště  v  naukách,  jimiž 
povaha  člověka  pruží  se  a  sílí,  z  nichž  řine  i  nejspolehlivější  pokynutí 
k  zvelebování  blaha  osobního  i  obecného.  Není  nedostatek  skladatelův 
ani  nakladatelů  knih,  ale  drahým  spisům  odborným  nedostává  se  dosti 
odběratelů,  tak  že  na  to  zhusta  veliké  nářky  jdou.  Tu  mimo  jiné  snadná 
pomoc  bude,  položili  každá  česká  obec  dle  své  možnosti  sumu  ně- 
jakou do  rozpočtu  na  kupováni  spisů  vědeckých  pro  knihovnu  obecní. 
Tak  by  žádné  veliké  dílo  nemusilo  zůstávati  bez  podpory.  Že  poučné 
literatuře  pro  lid,  zvláště  pak  řemeslnické  a  průmyslové,  malého  posud 
dostává  se  rozšíření,  s  velikou  jest  nám  škodou ;  že  místy  příliš  mnoho 
kupují  časopisů  cizích  i  jméno  naše  tupících,  neuvědomělost  jest  i  ostuda 
národní.  Škoda  groše  ubývajícího  nám  z  jmění  národního  v  neprospěch 
náš,  ovšem  pak  peněz  vydávaných  na  cizí  módy  (domácího  kroje  ne- 
máme, leda  chvilkami  nyní,  od  staletí),  o  čemž  i  o  jiném  slyš  a  uvažm' 
vážná  slova  [otce  Palackého,  pronesená  r.  1845  (v  Musejníku  184G 
anebo  v  Radhoštu  I,  171),  jež  tu  stůjte  pro  jich  hlubokou  pravdu 
v  plném  znění: 

„Hlavní  doba  poněmčeni  krajin  těchto  (poněmčených)  bylat  arci 
válka  třicetiletá,  ve  kteréžto  vlast  naše  celá  popleněna  i  vice  než  dvě 
třetiny  národu  českého  zahynuly.  Po  ní  do  země  z  větší  části  pusté 
uvedeno  jest  od  panstva  českého  množství  nových  osadníkův  německých, 
z  nichžto  však  i  někteří,  hlouběji  do  země  vnikší,  od  té  doby  po- 
češtili se.  A  kterak  i  jinými  ještě  spůsoby  tehdáž  němectví  v  zemi 
valně  šířeno,  to  nám  vlastenského  jesuity  Balbina  (1688)  hlas  pobrobní  *) 
světle  a  zřejmě  líčí. 


')  Bohuslai  Balbini  Dissertatio  apologetica  pro  lingna  Slavonica,  praecipue 
Bohemica.  Opus  posthumum.  Pragae,  1775  in  8. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národním  antagonismu.  1085 

Netřeba  nám  konečně  mluviti  o  známých  novotách,  zvláště  císařem 
Josefem  II.  k  ujmě  národnosti  naší  do  země  uvedených,  jichžto  brzké 
navrácení  k  nějaké  rovnější  míře  od  samého  uznání  spravedlivé  vlády 
naší  s  důvěrou  očekáváme.  Pročež  to  arci  bezpochybné  jest,  že  nával 
Němectva  u  nás  teprv  ode  dvou  století  stal  se  silným  a  téměř  neodola- 
telným, jelikož  i  školy  i  ouřadové  duchovní  neméně  nežli  světští  jej 
téměř  bez  výminky  podporují :  ale  tajiti  se  tím  nesmíme,  že  i  dříve 
již,  a  to  také  ve  století  XV,  a  XVI.,  kdežto  jsme  měli  vládu  národní 
a  školy  i  ouřady  české,  počtu  Němcův  v  Čechách  přibývalo,  a  vesnice 
i  krajiny  celé,  pomalu  sice,  ale  dost  hojně,  se  němčily  ...  Z  toho  pak 
nám  plyne  pravda  nemilá  i  kormutlivá,  že  jest  něco  v  povaze  obojího 
národu,  českého  i  německého,  co  pojišťuje  tomuto  nad  oním,  i  bez 
ohledu  na  politické  okolnosti,  moc  větší  k  šíření  se  a  převahu  dlouho- 
věkou, že  máme  vadu  jakousi,  a  to  hluboce  vkořeněnou,  do  sebe,  která 
co  tajný  jed  zžírá  i  samé  takořka  jádro  bytu  našeho,  a  protož  musí 
odhodlanou  a  trvanlivou  snahou  z  těla  našeho  vybyta  a  vyhlazena  býti, 
nemámeli,  co  národ  zvláštní,  dřívěji  nebo  později  konečně  zahynouti. 
Zapírati  a  zakrývati  toto  nebezpečí,  na  nás  opravdu  a  skutečně  se  valící, 
aneb  sváděti  příčiny  jeho  s  nás  samých  a  uvalovati  je  pouze  na  protiv- 
níky naše,  byla  by  svrchovaná  zpozdilost  a  hříšná  převrácenost.  Avšak 
my  na  tomto  místě  věci  této  tak  vážné  můžeme  jen  povrchně  se  do- 
tknouti ... 

V  čem  pak  tedy  záleží  ta  naše  vada  i  našich  sousedův  výtečnost? 
Zeptámeli  se  jich  samých,  dostaneme  za  odpovécF,  že  to  pochází  od 
jakési  praeadamitské  přednosti  plemene  jejich,  od  krve,  která  z  při- 
rození svého  jest  ušlechtilejší,  a  tudíž  i  od  ducha  i  rozumu  vyššího, 
jenž  mnohem  dále  sahá,  nežli  duch  a  rozum  slovanský.  Chvástání 
takové,  s  kterým  potkáváme  se  ve  spisech  německých  každodenně, 
můžeme  snášeti  trpělivě,  ano  pochází  obyčejně  od  lidí,  kteří  nevědí, 
co  mluví.  I  jest  se  v  pravdě  čemu  podiviti,  že  oni,  majíce  tak  hluboké 
o  tom  přesvědčení,  přec  nepřestávají  ukládati  o  poněmčení  našem,  aniž 
pak  se  bojí,  že  plémě  jejich  smíšením  se  s  plemenem  řádu  nižšího, 
s  krví  podlejší,  ujmu  své  ušlechtilosti  nevyhnutelně  utrpěti  musí.  Vždyf 
by  raději  naopak  usilovati  měli  a  zákony  dávati,  aby  ani  jeden  Slovan 
neopovážil  se  k  Němcům  se  plichtiti  a  tím  plémě  jejich  zprzňovati! 

Ale  nechme  ousměškův  ve  věci  vážné,  a  hledtee  raději  doroz- 
uměti sobě  sami.  Majíť  jistě  Němci  své  zvláštní  chvalitebné  povahy, 
kterými  my  se  Slované  v  té  míře  chlubiti  nemůžeme;  máme  i  my  své 
ctnosti  a  přednosti,  kterých  se  Němcům  v  té  míře  nedostává;  má  také 
obojí  národ  své  zvláštní  a  rozdílné  vady  a  ouhony.  Do  moře  toho  do- 
mněnek a  sporův  nekonečných  nesmíme  se  zde  zabírati  hlouběji:  jen 
jedním  slovem  proneseme  přesvědčení  své  o  tom  rozdílu,  že  totiž  Němcům 
vady  jejich  slouží  více  k  necti,  nám  naše  více  ke  škodě. 

Ouhony  a  vady  mravní  národu  našeho  jsou  rozličné:  ale  jedna 
z  nejpřednějších  a  nejškodnějších  jest  jistě  ta,  které  po  česku  téměř 
ani  jmenovati  neumíme,  ačkoli  ona  zžírá  již  od  věkův  samé  kořeny 
pospolitého  života  našeho :  mníme  luxus,  v  nejširším  toho  slova  smyslu.  *) 

')  Slovo  p  ř  e  p  y  ch  podává  jen  čjístef nou  stránku  ponrtí  toho,  které  značí  se 
slovem  luxus. 

OSVftTA   1883    12  gg 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1086  F'  J'  Zoubek: 

Čech  a  Slovan  vůbec  umí  mnohem  lóiíc  chovati  so  v  neštěstí  nežli  ve 
štěstí.  Jest  jemný  a  schopný,  přičinlivý  u  důmyslný,  horlivý  a  neústupný: 
ale  také  smyslný  a  marný,  nepečlivý  o  budoucnost  a  nestálý,  bujn^' 
a  bažný.  Mnohem  snáze  podaří  se  jemu  nabyti  jmění  a  zboží,  nežli 
nabyté  při  sobě  držeti  a  uchrániti.  Dnešní  výdělek  ještě  dnes  se  pro- 
mrhá; a  neli  dnes,  tedy  zítra.  Český  promyslník  umí  vydělávati,  ale 
neumí  při  tom  šetřiti  počtu  a  míry;  sotva  že  stal  se  majetníkcm  ne- 
velikého jmění,  hned  na  pána  si  hraje,  po  lahodách  se  žedí,  nádhery 
strojí,  k  vyšším  stavům  podlézá,  aniž  více  myslí  na  nehody,  které  snad 
na  něho  již  číhají,  a  jej  třeba  hned  zítra  do  louže  opět  uvrhou.  Zvláštó 
pak  naše  krásná  pleC  neumí  pojímati  v  uzdu  marné  šperkovnosti  své; 
není  snad  na  širém  světě  krajiny,  kde  by  bohyni  Módě  tak  horlivá 
modloslužba  se  konala,  tolik  obětí  se  přinášelo,  jako  v  Čechách;  kdo- 
koli otevřenýma  očima  po  Evropě  cestoval,  nemohl  toho  nespozorovaíi. 
A  netoliko  za  pašeho  věku  dějí  se  tyto  věci:  hned  od  té  doby,  kdo 
historie  česká,  nabyvši  smyslu  a  hlasu  samostatného,  k  lidu  na.semn 
blíže  přihlédati  se  naučila,  slyšeti  jest  její  o  tom  naříkání.  První  Dalemil, 
poslední  Komenský  povodili  pád  svého  národu  od  marnosti  a  bujnosti  té ; 
král  Jiří  zákony  vlastními,  jiní  otcové  vlasti  horlením  a  napomínáním 
nadarmo  proti  ní  se  zasazovali.  Důkaz  na  to  jest  i  sám  náš  nedostatek 
národního  českého  kroje,  kterého  ještě  ani  nejbedlivějším  zkoumáním 
ve  starožitnosti  odkrýti  a  zjevně  vytknouti  se  nezdařilo,  jelikož  Čechové 
již  před  šesti  stoletími  počali  dobývati  a  pohříchu  zasluhovati  příjmí 
„opičího  národu",  an  prý  všeho  se  chytá  i  vše  napodobuje,  co  vidí 
u  sousedův  svých.  Ne  tak  jest  to  u  Němcův  mnohem  chladnějších,  po- 
vážnějších,  opatrnějších;  Němec  umí  nejen  jmění  dobývati,  ale  i  s  <Io- 
bytým  hospodařiti;  nestydí  se  po  návratu  z  ciziny  do  Čech  sedlařiti 
doma  opět,  třeba  byl  sobě  v  Kadixu  i  panského  jmění  nashromáždil; 
ačkoli  rád  dobře  ji  a  pije,  však  po  lahůdkách,  po  nádheře  a  šperku 
méně  baží,  a  prohledá  více  k  budoucnosti.  Protož  maje  vždy  něco 
peněz  pohromadě,  snadno  vkupuje  se  v  dědinu  zadlužilého  Čecha; 
i  jelikož  mu  i  těžší  a  neohebný  smysl  i  hrdost  národní  brání  při- 
vyknouti jazyku  českému,  potahuje  za  sebou  krajany  své,  aby  se  mu 
nestýskalo,  až  konečně  převaha  ve  vsi  na  jeho  straně  bude  —  a  tu 
již  ves  je  poněmčena.  Tentotě  hlavní  a  bohužel  přirozený  klíč  tajemství 
nahoře  zmíněného.  Výminky  arci  z  obou  stran  se  nacházejí;  ale  ty, 
jak  známo,  pravidla  neruší. 

Víme  to  dobře,  že  i  Němci  ne  všude  jsou  stejné  povahy,  a  že 
proto  i  poměr  náš  jiný  jest  ku  př.  k  Rakušanům  nežli  k  Sasíkům  a 
Průsakům ;  vyznáváme  to  sami,  že  jsou  i  jiné  ještě  příčiny  neprospěchu 
našeho,  jako  udušený  ode  dávna  mezi  námi  cit  národní;  slepé  Ipěin' 
na  půdě  vlastenské  a  spojená  s  ním  nepodnikavost  do  ciziny;  bažení 
po  novotách  více  trpné  nežli  činné,  tudíž  nesoucí  více  ku  požíváni 
nežli  ke  tvoření;  až  i  sama  ta  míniost  a  snášelivost  naše,  která  všeho 
násilí  naproti  bližnímu  se  vzdaluje,  a  tudíž  i  křivdu  raději  trpí  nežli 
činí.  Dopouštíme  konečně,  že  i  o  těchto  věcech,  zakládajících  se  na 
nesčíslné  rozmanitosti  dat,  dá  se  hádati  ve  všelikém  smyslu:  ale  pře- 
svědčeni jsme  také,  že  v  tom,  co  udali  jsme  za  hlavní  i)říčinu,  nechybili 
jsme  se  s  pravdou,  a  že  všecko  naše  tím  se  tajení  a  zastírání  bylo  by 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národním  antagonismu,  1087 

jen  nám  samým  na  škodu.  Kdo  nedahu  zastaralého  zbaviti  se  chce, 
musí  ho  především  znáti  a  uznati,  zvláště,  když  mu  již  o  život  běží; 
pak  teprv  možná  mu  bude  chápati  se  prostředkův  pravých  k  uchránění 
svého  života.  K  obému  potřebí  energické  vůle,  ale  takové,  která  ne 
tolik  ohněm  jako  raději  pevností  a  trvalostí  se  vyznamenává.  Hřmotem 
a  hlukem  ničeho  tu  nedovedeme,  ale  jen  tichým,  věrným  a  upřímným 
i  stálým  usilováním,  které  se  ani  lahodami  odvrátiti,  ani  hrůzami  od- 
strašiti nedá.  Rozumná  mravní  vzdělanost  musí  u  národu  našeho  uvedena 
býti  na  vyšší  stupeň,  aby  především  sám  sobě  srozuměl,  a  dle  toho 
budoucnost  svou  opatřil.  Všecky  jiné  prostředky  byly  by  pouhé  palliativy. 

Duchovenstvo  venkovské,  jakožto  přední  sloup  národnosti  naší, 
učitelé  a  ouředníci  na  panstvích,  kteří  ještě  národu  svému  věrni  zůstá- 
vají, ti  musejí  vlastenský  smysl  svůj  tím  dokazovati,  když  lidu  našemu 
ke  spaniatov/lní  a  usmyslení  sobě  v  této  věci  poslouží.  Vy  pak  vlastenci 
vsickni,  hledte  krajanům  svým  nnskytovati  a  množiti  především  záživnou 
potravu  duclioviií  i  mravní:  oni  pak  mají  tolik  dobrého  smyslu  do  sebe, 
že  napotom  sami  varovati  se  budou  nákazy  jedovaté." 

Krátkou  rozpravou  o  zápasu  národním,  dotýkajícího  se  do  živa 
bytosti  naší  národní,  théma  to  do  rista  nemůže  býti  vyváženo,  ano  má 
řádky  těmito  teprve  pozornost  k  němu  býti  obrácena,  aby  sbírán  byl 
materiál,  věci  té  se  týkající. 

Uvedme  i  některá  pravidla  zápasu  pocestného:  Nedřepěti,  když 
máme  chvíli  pokoj,  aby  o  nás  neříkali :  Vítěziti  umíte ;  vítězství  užívati 
neumíte;  bdíti  stále  a  dbáti  svého  i  obecného  zvelebování  hmotného 
i  duševního;  nechávati  každého  s  pokojem,  a  když  nedá  pokoje,  nedej 
se,  pamatuje  na  to,  že  „národ  holubicí",  jak  Komenskému  slují  Slované, 
může  ve  chvíli  rozhodné  znamenati  tolik,  kolik  pitomost  neboli  přílišná 
dobrota  holé  neštěstí,  a  pozdě  bycha  honiti ;  mezi  sebou  rovně  a  svorně, 
v  ras  potřeby  v  jednu  chvíli  všickni  jednu  věc,  ne  každý  něco  jiného  za 
jiný  konec,  aby  naše  sváry  nepřelstili  jiní;  učiti  lid,  aby  uměl  hládnouti 
sebou  a  svým  jměním,  nežli  chtěl  spravovati  celý  svět;  probouzeti 
a  síliti  všecky  ctnosti  národní,  dusiti,  hubiti  a  kaziti  všeliké  nectnosti; 
nechlul)iti  se  toliko  slávou  starých  předků,  než  přičiňovati  se  k  tomu, 
aby  jiní  mohli  tebe  velebiti  pro  tvou  zásluhu  —  a  tak  by  mohlo  býti 
vyvedeno,  že  každá  ctnost  může  býti  matkou  a  původem  všech  jiných 
ctností,  i  statečnost  národní  a  vlastenectví. 

K  úvahám  svým  na  konec  připojujeme  příspěvek,  jejž  nám  o  před- 
mětu našem  podal  p.  Fr.  Sušinek^  hledě  k  nejvýchodnější  větvi  česko- 
slovanského  kmene.  Píšeť  v  tato  slova: 

„V  Uhrách  antagonismus  proti  Slovákům  panuje  od  přistěhování  se 
Nčmcň  na  Slovensko,  zejména  na  uherské  rudohorí  okolo  Bánské  Bystřice, 
Kremnice  a  Sťávnice.  Když  totiž  tatarským  mečem  rozřodén  byl  počet 
Slováků,  král  uherský  Bela  IV.  povolal  Sasy  a  Durinky  k  pracem 
báňským,  ohradiv  je  před  Slováky  výsadou,  že  měšťanem  státi  se  může 
jen  Němec.  O  tu  výsadu  tak  byli  pečliví,  že  i  při  pořádcích  řemesl- 
nických hlavní  podmínkou  přijetí  bylo,  aby  byl  rozený  Němec  („dass 
er  von  freien  und  deutschen  Eltern,  und  nicht  wendischer  Art,  aus 
einem  keuschcn  Ehebett  erzeugt  und  geboren  sei"),  a  ještě  r.  1554 
slavný  magistrát  Sťávnický  přinucen  byl   přátelsky  poprositi   tamní  po- 

69* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1088  F.  J.  Zoubek: 

řádek  ševcovský,  aby  pro  tentokráte  jistého  Slovana  mezi  sebou  strpěl, 
příště  pak  na  věčné  ěasy  žádný  Slovan  do  cechu  neměl  býti  přijímán 
(„einen  verstossenen  Slaven  auf  Lebzeit  zu  gedulden;  nachmals  aber 
solíte  kein  Slawe  zu  ewige  Zeiten  in  dle  Zech  aufgenommen  werden"). 
Ano  když  Slováci  mohli  stávati  se  měšťany,  zdráhali  se  cechové  při- 
jímati Slovana,  tak  že  r.  1574  učinil  týž  pořádek  zvláštní  milost  dvěma 
méšfanům,  Sladkému  a  Gregušovičovi,  když  je  výminečně  mezi  sebe 
přijal.  Ale  přes  to  prese  všecko  zmáhali  se  Slováci,  tak  že  se  hlásili 
i  do  magistrátu,  v  čem  je  palatin  Turro  podporoval.  Když  Němci  i  proti 
palatinovu  rozsudku  vzdorovali,  krajinský  sněm  ve  smyslu  usnesení 
z  r.  1608  ČI.  13.,  r.  1613  či.  40.  nařídil  pokutovati  Němce  v  Báňské 
Bystřici  2000  zl.,  kdy  by  proti  zpomenutému  palatinskému  rozsudku 
zdráhali  se  přijímati  Maďary  a  Slováky  do  magistrátu.  Konečně  z  roz- 
kazu palatina  Pálffy  dne  6.  srpna  r.  1650  vydána  byla  „Concordia"*, 
dle  které  polovice  magistrátu  měla  záležeti  z  Maďarův  a  Slovákův,  a 
kdy  by  nebylo  Maďarů,  ze  Slovákův;  starostové  měli  se  střídati,  tak  aby 
jeden  rok  byl  Němec,  druhý  rok  Maďar  anebo  Slovák;  ale  do  cechů 
podobně  aby  přijímáni  byli  tak  Maďaři  a  Slováci  jako  Němci.  Tím  spů- 
sobem  němectví  báňských  měst  a  městeček  více  méně  utrpělo  štěrbinu, 
ano  v  některých  vzalo  i  za  své. 

Houževnatěji  zachovali  a  chovají  se  Němci  ve  všech,  neuzavírajíce 
manželství  se  Slováky.  V  politických  otázkách  —  buď  i  na  vlastní  svou 
ujmu  —  podporují  raději  Maďary  a  maďarony,  nežli  by  šli  se  Slováky. 
Ovšem  že  ani  Slováci  nechovají  k  Němcům  přátelství  a  důvěry,  ne- 
jmenujíce jich  jinak  leč  opovržlivým  jménem  „Hardrburci". 

Co  se  týče  Maďarů,  zdá  se,  že  zášt  jejich  proti  Slovákům  původ 
vzala  zvláště  po  r.  1526.  Po  osudné  katastrofě  Moháčské  Maďaři 
chopili  se  strany  protihabsburské  a  kalvinské;  ona  byla  jim  strana 
vlastenecká,  tato  „maďarskou  věrou".  Slováci  stáli  při  Habsburcích 
a  církvi  buď  katolické  nebo  luteránské:  z  toho  povstala  nenávist  proti 
Slovákům  i  v  politickém  i  v  národním  a  náboženském  ohledu,  a  ti, 
kteří  na  Slovensku  chtěli  se  ukázati  „vlasteneckými",  odnárodňovali  se 
a  stali  se  „maďarony".  Antagonismus  mezi  Maďary  a  Slováky  zvláště 
pěstován  jest  protislovanskou  politikou  od  r.  1791.  Zmáhající  se  slo- 
vanská moc  v  Rusku  budila  i  Slovany  nji  vše  strany:  aby  tedy  vzá- 
jemnost byla  přerušena  a  probuzení  národní  Slovanů  hatěno,  všemožným 
spůsobem  zdviháno  bylo  Maďarstvo.  Maďaři  nenahlížejí,  že  konají  proti- 
slovanskou službu  Němcům,  ale  domýšlejí  se,  že  sami  v  sobě  mají  sílu 
a  politickou  schopnost  k  velké  budoucnosti  v  Evropě;  chopila  -se  jich 
fixa  idea  o  velmocenském  povolání,  a  tato  idea  vede  je  při  všech 
počínáních.  K  vůli  této  idei  zpotvořili  dějepis,  všechno  hrdinství  při- 
vlastňujíce Maďarům,  —  zeměpis,  přeměníce  Uhersko  na  Maďarii,  — 
ethnografii,  proměňujíce  buď  libovolně  (v  seminářích  a  klášteřích),  buď 
původně  slovanská  příjmení  na  maďarská,  —  morálku,  beze  všeho  studu 
hlásajíce  zášť  a  potupu  proti  Slovákům,  —  politiku,  uznávajíce  za  domo- 
rodce a  za  oprávněného  občana  jen  Maďara  a  toho,  kdo  odskočí  od  ne- 
maďarů  do  jejich  táboru.  Přirozená  věc  je  tedy,  že  nenávidějí  Slováků, 
kteří  vzdorovali  a  vzdorují  té  íixní  idei  a  doktríně  maďarské,  a  to  tím 
více,    žp  Slováci    svou  plodností    ohrožují  živel  maďarský  a  —  jakmile 


Digitized  by  V:íOOQIC 


o  národním  antagonismu.  1089 

požívají  politické  svobody  —  národními  vlnami  zachvacují  maďarské  vsi, 
dědiny  a  města.  Na  to  upozornil  Maďary  již  Széchényi,  že  slovanská 
mluva  jest  jako  nákaza  (scabies),  která  dál  a  dále  sahá,  a  těžko  se  dá 
vykořeniti.  Tuto  nepřízeň  proti  Slovákům  udržiyí  a  rozněcují  i  ohavná 
přísloví,  kterými  důstojnost  slovenské  národnosti  snižují,  na  př. :  Kasa 
nem  étel  —  kaše  není  jídlem.  Taliga  nem  szekér  —  kára  není  vorem. 
Tót  nem  ember  —  Slovák  není  člověkem. 

Nedůvěru  proti  upřímnosti  slovenské  hlásají  tím  příslovím:  „A.dj 
tótnak  szállást,  majd  ki  ver  belote"  (dej  Slováku  příbytek,  potom  tě 
z  něho  vyžene).  Zdaliž  je  potom  divu,  že  i  Slovák  splácí  rovnou  měrou, 
když  na  maďarskou  kartu:  „tót  nem  ember"  vrhne  svůj  trumpf:  „Maďar 
gazember"  (padouch)? 

Antagonismus  mezi  zemanskou  a  nezemanskou  třídou  sotva  kde 
(mimo  Polsko)  býval  a  z  části  doposud  je  takový  jako  v  Uhersku, 
tak  že  ani  ten  zemanský  žebrák  nedal  by  dceru  za  nezemanského 
boháče,  a  při  volení  buď  sněmovního  vyslance  neb  újredníka  nedal 
by  zeman  hlasu  nezemanovi.  Tento  antagonismus  pěstován  byl  nejen 
ústavou  aristokratickou,  nýbrž  i  zákonem,  který  neznal  rovné  spravedli- 
vosti k  zemanu  i  nezemanu  ani  co  do  instance,  ani  co  do  povahy  a 
počtu  svědkův,  ani  co  do  trestu.  Na  př.  ten  jistý  zločin  proti  nezemanu, 
který  se  trestal  5  zl.,  proti  zemanu  trestal  se  100  zl.  Tím  spůsobem 
dělo  se,  že  zeman  opovrhoval  nezemanem,  tento  ale  nenáviděl  onoho. 
Z  tohoto  antagonismu  se  dá  vysvětliti,  že  jsou  mnohé  vesnice  v  Uhersku 
čistě  zemany  obydleny,  počnouc  od  prvního  boháče  až  dolů  k  žebráku, 
poněvadž  nezemana  mezi  sebou  netrpí,  a  ještě  mnoho  vody  poteče 
Dunajem,  než  se  v  Uhersku  ten  antagonismus  mezi  aristokracií  a  demo- 
kracií vyrovná." 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba. 

Pí&e 

Jos.  J.  Toužimský. 

(Pokračov&ní.) 

níže  Gorčakov  neměl  sice  přímo  podílu  v  slavnostech  na  počest 
-slovanských  hostí,  jelikož  to  státnický  takt  vylučoval,  aby  jako 
ředitel  zahraničně  politiky  ruské  jim  svou  přítomností  dodával 
významu  politického;  avšak  on  to  byl,  který  myšlence,  jež  tu 
slavila  vítězství,  zjednával  platnost.  Gorčakov  dal  také  vřelými 
slovy  výraz  svému  přesvědčení,  když  přijal  (22.  kv.)  hosti  z  kní- 
žectví srbského.  „Srbský  národ,"  pravil,  „jest  národ  svěží  a  mladý, 
jehož  očekává  mohutný  rozvoj  v  budoucnosti.  Jsem  stár  a  snad  nedočkám 
se  té  doby,  až  rozvoj  tento  stane  se  skutkem.  Ale  moji  nástupcové 
budou  tak  na  stráži  srbského  národa,  jako  snažil  jsem  se  býti  já." 
Vysloviv  pak   své  potěšení   nad   uvítáním,  jakého   slovanským   hostům 


Digitized  by  VirOOQlC 


1090  J^-  Toužimský: 

dostalo  se  na  Rusi,  doložil:  „národ  náš  tak  vřele  uvítal  vás,  že  vláda 
nemá  ani  potřebí  míchati  se  do  této  záležitosti/ 

Vrcholem  slavností  v  Petrohrade  bylo  přijetí  slovanských  hostí 
od  cara  Alexandra  II.  a  carské  rodiny  26.  května  v  Carském  Selu. 
Slované  z  rakouských  zemí  uvedeni  byli  carovi  od  rakouského  vyslance 
hr.  Ravertery;  car  mluvil  s  každým  z  deputace,  zejména  s  Palackým, 
s  nímž  i  carevna  Marie  rozpredla  hovor  o  české  slovesiiosti  a  českých 
literárních  snahách  chválíc  čistotu  jazyka  českého.  Hostům  představila 
pak  dítky  své  velkoknížata  Vladimíra,  Sergeje,  Pavla  a  Aleksěje.  Z  úst 
carových  zavzněla  tu  památná  slova:  „Vítám  vás,  rodné  slovanské 
bratry  na  rodné  slovanské  zemi." 

S  nejsvrchovanějším  nadšením  uvítáni  jsou  slovanští  hosté  v  Moskvě, 
kdež  pobyli  od  28.  května  do  9.  června.  Byli  tu  mimo  jiné  z  Cech 
Palacký,  Rieger,  Brauner,  dr.  Jul.  Grégr,  dr.  Hamerník,  dr.  Tom.  Černý, 
dr.  Mattuš,  bar.  Villani,  Vrťátko,  Em.  Vávra,  dr.  Jičínský,  Jar.  Eihcu, 
Patera,  Zvěřina,  Mánes,  Kolář  a  j.,  ze  Srbů  dr.  Polit-Desančic,  Mi- 
ličevió,  Teodorovič,  Petrovič,  Vladan  Ďordévič,  Matkovic,  Janko  Šafařík, 
a  j.,  z  Černé  Hory  vojvoda  Radonic,  z  Dalmácie  Pučič  a  Danilo, 
z  Chorvátů  Ljudevit  Gaj  se  synem,  Lukšic  a  j.,  ze  Slovinců  Villiar, 
Hudec  a  j.,  ze  Slováků  Mudron,  Radlinský,  dr.  Jesenský  a  j.  dále 
Rusí  ni  a  Bulhaři.  Myšlenka  sblížení  slovanského  došla  zde  mocnějšího 
a  určitějšího  ještě  výrazu  než  v  Petrohradě.  Zde  v  hromadě  universitní 
(30.  kv.)  zvolal  Palacký:  „Blahořečím  Hospodinu,  že  jsem  dožil  se 
okamžiku,  kde  tak  slavné  shromáždění  zástupců  vědy,  nauk  a  umění 
slaví  první  všeslovanský  svůj  sjezd."  Zde  na  hostině  universitní  Brauner 
velebil  jednotu  slovanskou  slovy:  „co  bůh  spojil,  člověk  nerozlučuj. **  Nil 
Popov  připíjel  české  universitě  v  Praze,  Hamerník  dovolával  se  tédiiiéjšiho 
svazku  na  prospěch  vědeckého  a  uměleckého  života  slova nókcho,  Uiegcr 
poukazoval  na  důležitost  nánkových  sjezdů  slovanských,  přírodozpytců, 
dějepisců,  umělců  a  ekonomistů.  kdežto  slovutný  historiograť  ruský  So- 
lovjev  horlil  pro  „nepřemožitelnou  jednotu  duševní  národů  slovanských 
a  zdar  slovanského  umění,  slovanské  vody  a  slovaiiského  občanstva." 
V  Moskvě  vydáno  heslo,  že  ani  jediná  ves  nesmí  ji/  býti  odcizena 
Slovanstvu,  Zde  na  slovanské  hostině  v  Sokolníkách  mluvil  J.  S.  Ak- 
sakov:  „Bratrství,  toC  láska  a  rovnost.  V  bratrstvu  není  nižších,  není 
vyšších,  bratří  jsou  všichni  sobě  rovni.  Kdo  lepší  z  nich  a  silnójsí. 
na  tom  spočívá  i  větší  odpovědnost.  Na  tom,  kdo  má  mnoho,  mnoho 
se  žádá.  Povinnost  silného  jest  pomáhati  slabému.  Rusko  nul  za  po- 
vinnost uskutečniti  na  zemi  slovanské  bratrstvo  a  pozvati  všecky  bratry 
k  svobodě  a  životu.  Vyhledávejme  především  bratrství,  ostatní  se  dostaví."* 

První  sjezd  slovanský  na  Rnsi  ukončen  byl  v  Petrohradě.  Za 
pětidenního  pobytu  uvítáni  byli  ještě  slovanští  hosté  od  vclkoknížetc 
Konstantina  s  neobyčejnou  vřelostí  jako  slovanští  bratří,  velkokněžna 
představila  jim  šťastné  snoubence,  krále  řeckého  Jiřího  a  sliči!ou  ne- 
věstu jeho,  velkokněžnu  Olgu,  svou  dceru.  Nemenší  nadšení  očekávalo 
je  též  v  Kronstadté  ze  strany  námořní  moci  ruské.  Dne  15.  června 
opustili  slovanští  hosté  Petrohrad. 

Za  pobytu  slovanských  hostí  dvě  události  vzbudily  všeobecnou 
pozornost.    Dne  13.  června   byl  kn.  Gorčakov    s  virekan«léře    povýšen 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Kníže  Gvrčakov  a  Jeho  doba.  10í)l 

na  kancléře  ruské  říše.  Druhá  událost  byl  nový  atentát  na  život  cara 
Alexandra  II.,  kterýž  však  se  nestal  na  Rusi  nýbrž  v  Paříži,  a  nikoliv 
od  Rusa  nýbrž  od  Poláka.  Ve  Francii  obrácena  byla  na  čas  veškera 
pozornost  na  světovou  výstavu,  kteréž  ustoupily  i  všechny  otázky  za- 
hraiiicné.  Napoleon  III.  oslňoval  Francouze  osvětou  a  vzdělaností,  po- 
krokem a  predáctvím  Francie  v  civilisaci  evropské.  K  závodění  na  poli 
tom  zval  i  všechny  ostatní  národy  a  zasazoval  se,  aby  dostavili  se  i  pano- 
vníci evropští.  V  skutku  přijeli  na  výstavu  též  téměř  všichni  mocnáři 
evropští.  Alexandr  II.  zavítal  tam  1.  června  k  dosti  velké  mrzutosti 
císařského  dvora  právě  v  době,  když  tam  přijel  pruský  král  Vilém. 
Car  již  při  svém  příchodu  uvítán  byl  voláním:  „A£  žije  Polsko!"  A  dne 
6.  června  o  velké  vojenské  přehlídce  v  Boulogneském  lesíku  střelil  na 
něho  jakýsi  Berezowský  z  pistole,  když  přijížděl  v  dvorním  kočáře  po 
boku  Napoleonově.  Pistole  při  ráně  se  roztrhla  a  zranila  několik  okolo 
stojirích  divákfl.  Berezowskému,  jenž  za  polehčujících  okolností  pak 
odsouzen  byl  k  doživotnímu  žaláři  a  nucené  práci,  nemohlo  sice  býti  do- 
kázáno spojení  s  jeho  rodáky,  ale  jak  pochopitelno  přízeň  carova  Po- 
lákfim  tím  nevzrostla.  Slovanští  hosté  zaslali  Alexandru  II.  blahopřejný 
tťlcgram  do  Paříže,  za  kterýž  jim  tar  vyslovil  též  vřelé  díky. 


X. 

Již  za  přítomnosti  .slovanských  hostí  na  Rusi  obecná  pozornost  se 
obracela  k  Řecku.  Bylo  to  jednak  zasnoubení  krále  Jiřího,  jenž  volbou 
národního  shromáždění  (5.  června  1863)  povolán  byl  na  prestol  řecký, 
vypuzením  krále  Otty  bavorského  uprázdněný,  a  v  říjnu  1867  slavil 
v  Petrohradě  sňatek  s  velkokněžnou  Olgou,  spanilou  dcerou  velko- 
knížctc  Konstantina,  bratra  carova.  Panovnická  rodina  ruská  byla  takto 
dvojnásobným  svazkem  příbuzenským  spojena  s  prestolem  řeckým.  Král 
Jiří,  princ  dánský,  byl  starší  bratr  princezny  Marie  Dagmary,  jež  byla 
od  listopadu  1866  chotí  následníka  trůnu  nynějšího  cara  Alexandra  III.; 
manželka  pak  krále  Jiřího  byla  sestřenice  n*ásledníkova.  Ale  větší  měrou 
k  sobe  veřejné  účastenství  poutaly  krvavé  potyčky  na  ostrově  Kreté 
či  Kandii  sváděné.  Úrodný  ten  ostrov,  jenž  ve  starověku  čítal  přes 
milion  obyvatelstva  a  jejž  nyní  obývá  asi  185,000  pravoslavných  kře- 
sťanů, Řeků  a  93.000  mohamedánů,  většinou  jen  řecky  mluvících,  stal 
se  od  r.  1866  opět  jevištěm  krveprolití.  V  držení  tohoto  důležitého 
mořevládného  ostrova  byli  se  ve  středověku  vystřídali  Řekové.  Saraceni, 
Španclé,  Benátčané,  až  posléze  od  1669  po  čtyřletém  vražedném  válčení 
upadl  v  moc  sultána  Ibrahima,  jenž  veškero  lod!stvo  turecké  proti  němu 
vypravil.  Za  války  o  svobodu  Řecka  propukly  i  zde  zoufalé  boje  a  jak 
Kréta  krvácela,  svědčí  nejlépe  čísla  počtu  obyvatelstva,  jež  na  počátku 
povstání  1821  vykazovalo  dle  Vyzantia  as  266.355  duší  a  po  desíti  vá- 
lečných letech  1831  pouze  139.875.  Přece  však  pro  nepřízeň  Anglie, 
jež  na  moři  rozhodovala,  ostal  ostrov  ten  při  Turecku  a  d/íno  mn  pcmzc 
samosprávné  zřízení  se  zastupitelstvem  80  poslanců  (49  křesťanů  u  31 
mobamcdánfl).  Není  zajisté  nic  přirozenějšího,  než  /.e  Řekové  na  Krelé 
domáhají  se  sloučení  s  řeckým  královstvím  se  stejnou   vytrvalostí  jako 


Digitized  by  VirOOQlC 


1092  J'  TouHmský: 

toto  s  Krétou.  Také  skorém  nikdy  nepanoval  na  Kreté  úplný  mír, 
zvláštč  obyvatelé  horských  krajin  Sfakie  byli  a  jsoa  stále  hotovi  biti 
se  s  Turčíny. 

Když  se  národní  zastupitelstvo  Kretské  bylo  dlouho  marné  do- 
volávalo v  Gařihradc  pomoci  proti  vydírání  a  zlořádům  pašů,  propuklo 
v  srpnu  1866  povstání.  Po  mnohém  doléhání  vysílala  turecká  vláda 
buď  paše  k  vyšetření  stavu  věcí  neb  odvolala  neosvědčivšího  se  vládce, 
avšak  jako  onen  ničeho  nevyšetřil,  tak  tento  byl  vždy  opět  nahrazen 
spíše  ještě  neschopnějším.  Řecko  účastnilo  se  vydatné  hnutí  na  Krétě, 
již  v  srpnu  1866  vyhlášeno  v  Athénách  vyzvání  ke  sbírkám  ve  prospěch 
Kretských  a  veřejně  zřizovány  dobrovolnické  sbory  ku  pomoci  bratřím, 
jižto  uchopili  se  zbraně  za  svobodu  a  spojení  s  Řeckem.  Dvě  léta 
trvaly  vražedné  boje.  Turecko  byvši  zprvu  překvapeno  soustřeďovalo 
pak  na  ostrově  čím  dále  tím  hrozivější  moc,  která  pálíc  a  vraždíc 
dobývala  dědiny  za  dědinou.  Na  40.000  uprchlíků  hledalo  r.  1868 
útočiště  v  království;  v  jich  prospěch,  po  příkladu  samého  cara  Ale- 
xandra II.,  konány  sbírky  i  na  Rusi.  Tu  když  povstání  ochabovalo, 
Řecko  se  vzdor  osudné  finanční  tísni  chystalo  k  důraznějšímu  zakro- 
čení. Ministr  zahraničných  věcí  Delyanis  prohlásil  ve  sněmovně,  že 
připojení  Kréty  ke  království  jest  cílem  jeho  politiky,  dobrovolnický 
sbor  s  Petropulakem  v  čele  táhl  za  víření  bubnů  a  s  vlajícími  prapory 
ulicemi  Athénskými  a  kolem  tureckého  vyslanectví  a  řecká  loď  „Enosis*' 
podnikala  i)lavby  s  dobrovolníky  a  válečným  materiálem  k  uešfastnému 
ostrovu.  Turecká  vláda  majíc  oporu  v  Anglii  a  spoléhajíc  v  zaručenou 
celistvost  Turecka  chystala  se  proti  Řecku,  soustřeďovala  brannou  moc 
v  Thessalii  a  Epiru,  co  zatím  Hobart  pasa  s  tureckým  loďstvem  kroužil 
v  řeckých  vodách. 

Velmoci  jaly  se  vyjednávati,  avšak  vyjednávání  nevedlo  k  cíli. 
Řecku  nastala  situace  povážlivá.  Zdaž  mohlo  při  všem  válečném  nadšení, 
jež  zmocnilo  se  celého  národa,  pomýšleti  na  příznivý  výsledek  války? 
Rusko  válečně  zakročiti  nechtělo  a  také  nemohlo  bez  příznivé  politické 
kombinace,  dokud  Anglie  a  Rakousko  nebyly  osamoceny.  Dle  toho 
kn.  Gorcakov  zařídil  svou  'politiku,  jež  se  nesla  k  tomu,  aby  Řecko 
bylo  zachráněno  před  válkou  a  ponížením.  Rozhodné  počínal  si  proti 
Turecku,  jehož  Petrohradskému  vyslanci  dokládal,  že  ruská  vláda  vždy 
se  snažila  konejšiti  mysli  křesťanů  na  tureckém  území.  „Znáte  naše 
namáhání,  jež  tak  daleko  šlo,  že  nás  až  kompromittovalo,*'  pravil  jemu 
a  uváděl,  jak  Rusko  pohlíží  na  opravy  v  Turecku,  že  opravy  ty  máji 
býti  skutečné,  nikoliv  jenom  na  papíře.  „Nepopíráme,"  pravil,  „že  vaše 
vláda  má  právo  dle  libosti  přerušovati  diplomatické  spojení  s  jinými 
vládami,  litujeme  však,  že  Turecko  chápajíc  se  nyní  podobných  opa- 
tření, vydává  se  v  šanc  vnitřním  nesrovnalostem,  jejichž  dosahu  nelze 
předvídati.  Nemůžete  zajisté  popříti,  že  křesťanského  obyvatelstva  na 
východě  zmocnilo  se  téměř  všeobecné  rozčilení:  bylo  by  vůči  tomu 
moudré  do  zápalných  těch  živlů  vrhati  ohnivou  jiskru?**  V  notě  ze 
dne  6.  prosince  1868  generálu  Ignatěvu,  ruskému  vyslanci  v  Caříhradě, 
uvedl  tuto  rozmluvu  a  doložil,  že  v  ty  smírné  pokusy  nemá  zvláštní 
důvěry,  poněvadž  místní  vášně  jsou  snad  příliš  živé  a  zahraničně  pod- 
něcování (t.  j.  turecké)  „snad  příliš  naléhavé.** 


Digitized  by 


Google 


Knize  Chrčákav  a  jeho  doba.  1093 

Turecká  vláda  podala  9.  pros.  novou  výhružnou  notu  v  Athénách 
a  hnedle  i  ultimatum,  v  němž  žádala  1.  aby  zastaveno  bylo  najímáni 
dobrovolníků  pro  Krétu;  2.  aby  přestaly  výpravy  parníku  „Enosis" ; 
3.  aby  bez  překážky  dopraveni  byli  zpět  uprchlíci  z  Kréty;  4.  aby 
potrestáni  byli  vrahové  tureckých  vojáků  a  5.  aby  Řecko  zavázalo  se, 
že  přísně  se  držeti  bude  platných  smluv  a  mezinárodního  práva.  Delyanis 
odpověděl  skrze  tureckého  vyslance  v  Athénách,  že  řecká  vláda  přijala 
ultimatum  s  politováním,  ale  nikoliv  nebyla  překvapena.  Protestoval 
proti  nadsazování  a  uvedl  řadu  stížností  na  Turecko  pro  potlačování 
křesťanů,  zlořády  ve  státní  správě,  polovičatá  opatření  a  tvrdošíjné 
zadržování  všech  tureckým  poddaným  zaručených  svobod.  Výbuch  po- 
vstání na  Kreté  líčil  jako  přirozenou  nutnost  a  důsledek  tureckých 
zlořádů  a  prohlásil,  že  letopisy  vzdělaného  světa  jen  pořídku  vykazují 
příklady  tak  barbarského  vedení  války  jako  jest  turecké  na  Krétě. 
Odmítl  požadavky  turecké  dílem  jako  bezpodstatné,  dílem  jako  nedů- 
sledné. K  hrozbě  turecké  i^lády,  že  vypoví  všechny  řecké  příslušníky 
z  tureckého  území,  prohlásil,  že  byla  by  to  msta  na  nevinných  občanech 
jen  proto,  že  jsou  Řekové.  Řecká  vláda,  že  následovati  nebude  příkladu 
toho,  jenž  příčí  se  zásadám  lidskosti  i  duchu  času,  že  pouze  vydá 
průvodní  listy  tureckým  konsulům  a  turecké  příslušníky  že  nechá  i  na 
dále  v  zemi.  —  Zároveň  obrátil  se  ke  vládám  tří  ochranných  mocí, 
francouzské,  anglické  a  ruské,  aby  vyvrátil  námitky  turecké.  Poukázal 
na  řeckou  ústavu,  která  nedopouští  vládě  rozehnati  sbor  občanů,  kteří 
jako  dobrovolníci  chtějí  na  vlastní  vrub  jíti  do  ciziny  bojovat.  Podobně 
že  jest  i  s  loďmi  na  moři.  Řecká  ústava  v  skutku  byla  tak  širokého 
svědomí  a  Qorčakov  také  poukázal  na  to  v  notě  ze  dne  10.  prosince 
dokládaje,  že  dva  požadavky  tureckého  ultimata  Řecko  nemůže  přijmouti, 
leč  by  porušilo  ústavu  svou.  Odvolal  se  zároveň  k  návrhu  ruskému, 
jejž  1865  (18.  listopadu)  učinil  oběma  druhým  ochranným  mocem 
v  příčině  vad  ústavy  řecké ;  Francie  a  Anglie  však  tehda  na  jeho  slova 
nedaly  a  Gorčakov  vida,  že  na  všechny  skutky  Ruska  s  nedůvěrou  se 
pohlíží,  nevyhledával  již  více  nového  počinu. 

Nastala  horlivá  diplomatická  činnost.  Zprvu  zdálo  se,  že  roz- 
hodnutí bude  při  Rusku  a  Francii,  k  nimž  se  družily  Prusko  a  Itálie. 
Dne  2.  prosince  mluvil  francouzský  ministr  zahraničných  věcí,  markýz 
de  Moustier  k  ruskému  vyslanci  hr.  Stackelbergovi,  „aby  vyjevil  knížeti 
Gorčakovn,  že  si  vřele  žádá  shody  s  Ruskem,  by  vyhledán  byl  návrh, 
kterýž  by  stejně  mohl  býti  přijat  jak  v  Athénách  tak  Cařihradé,"  po- 
dotknuv zároveň,  že  „jedině  důvěrná  shoda  (intimc  entente)  Ruska  a 
Francie  předejíti  může  těžké  zápletky."  ')  Avšak  shoda  ta  se  neosvědčila. 
Gorčakov  vystupoval  zvláště  ostře  proti  pletichám  anglickým  na  východě 
a  proti  politice  rakousko-uherského  ministra  Beusta.  V  notě  k  hraběti 
Stackelbergovi  vyslovil  přesvědčení,  že  mír  bude  zachován,  jestliže 
Anglie,  Itálie  a  Prusko,  podobně  jako  Francie  připojí  se  k  Rusku. 
Rakousko-Uherska  zde  ani  neuvedl.  V  další  notě  bar.  Brunnovu  do 
Londýna  uvaloval  zřejmě  vinu  na  Turecko,  které  již  nejednou  svými 
nesrovnalostmi  ohrožovalo  mír,  jako  podezříváním  Srbska,   pronásledo- 


')  Důvěrná  nota  kn.  Gorčakova  ze  dne  29.  ledna  1869. 


Digitized  by  VirOOQlC 


^ 


1094  J'  Toužimský: 

váním  židů  a  pověstmi  o  zbrojení  v  Rumunsku  a  nepokojích  v  Bul- 
harsku. Nyní  konflikt  že  propuká. 

Turecká  vláda  uchopila  se  prostředku  nejkrajnějšího:  dne  1tí. 
prosince  přerušila  skutkem  diplomatické  spojení  s  fleckcm  a  vypověděla 
veškery  řecké  občany.  Něco  podobného  žádala  i  na  Srbsku  a  Rumunska, 
ale  když  kn.  Gorčakov  ruským  zástupcům  zaslal  tuto  informaci:  ^Ne- 
váhali jsme  veřejně  označiti  vypuzení  Hellénův  jakožto  nejkrajnější 
násilnické  opatření  příčící  se  zvykům  všech  vzdělaných  národů*',  — 
obě  vlády  odepřely  též  požadavky  turecké,  které  posléze,  aby  vyhnulo 
se  všelikým  zápletkám,  noty  odvolalo.  Příkaz  o  vypuzení  Řeků  těžce 
se  dotknul  nejen  tisíců  rodin,  které  žily  v  řeckých  městech  v  Malé 
Asii  a  jinde  v  Turecku  ale  i  obchodu  vůbec.  Jedině  ve  Smyrně  po- 
stiženo tím  bylo  na  20.000  osob,  především  obchodníků  a  průmyslníků. 
Po  mnohých  protestech  velmocí  byla  sice  lhůta  k  vystěhování  prodlou- 
žena z  2  na  5  neděl,  avšak  již  ke  konci  prosince  opouštěli  Řekové 
houfně  svá  sídla  a  stěhovali  se  dílem  do  vlasti,  dílem  do  Rumunska. 
Dne  24.  prosince  opustil  řecký  vyslanec  Cařihrad  a  turecký  Athény. 
Ochranu  řeckých  příslušníků  převzal  vyslanec  americký.  Ruský  vyslanec, 
generál  hr.  Ignatěv,  pomáhal  řeckým  loděm  aspoň  potud,  že  za  ccrti- 
íikát  dával  jim  ruské  papíry  a  ruskou  vlajku,  aby  byly  pojištěny  před 
polapením. 

Kn.  Gorčakov  zdvojil  nyní  své  úsilí.  V  rozhodné  té  době  odstoupil 
de  Moustier  a  jeho  místo  zaujal  Lavalette.  Gorčakovu  šlo  o  to,  aby 
svolán  byl  rozhodčí  soud,  ale  nikoliv  konference.  V  tom  měl  i  pod- 
poru Bismarckovu,  kdežto  Francie  zatím  zdražila  se  s  Anglií  —  kde  lord 
Clarendon  již  napřed  označil  Řecko  za  vinníka  —  as  Rakousko- 
Uherskem.  Gorčakov  ještě  v  notě  ze  dne  20.  prosince  hlásal:  „Konfe- 
rence jest  soud  ustanovený  k  tomu,  aby  rozhodl  o  sporu,  jehož  ani 
Anglie  nechce  spojovati  se  smlouvou  Pařížskou.  Dle  nejprostších  ponětí 
spravedlnosti  musily  by  obě  strany  před  tímto  soudem  míti  stejné  stano- 
visko." Dovozoval,  že  bud  Turecko  nemá  býti  připuštěno  ke  konferenci 
aneb  budeli  připuštěno,  že  i  Řecko  musí  tu  zasednouti.  Zatím  však 
j)ozvány  byly  velmoci  podepsané  na  smlouvě  Pařížské  a  mezi  nimi  i 
Turecko.  Řecko  bylo  pozváno  pouze  s  hlasem  poradným,  proti  čemuž 
řecký  vyslanec  v  Paříži  Rizos  Rangabe  podal  protest  ohlásiv,  že  kon- 
ference se  uesúčastní.  Gorčakov  shledával  nebezpečí  v  dalších  průtazích, 
jemu  záleželo  především  na  tom,  aby  se  konference  sestoupila,  a  Řecko 
V}  vázlo  z  nebezpečí  války.  Proto  v  Athénách  odporučoval  přijeti  po- 
radního hlasu  na  konferenci,  ačkoliv  uznával  oprávněnost  řeckého  po- 
žadavku, a  v  Paříži  upozorňoval,  že  „soud,  který  súčastněné  strany 
nestejně  staví,  vyvolává  oprávněnou  potupu  veřejného  mínění."  „Naše 
postavení  a  váš  úkol,"  praví  v  notě  hr.  Stackelbergovi,  „nepřítomností 
Rangabovou  značně  by  byly  stížený,  jelikož  v  takovém  případě  ostalo 
by  pouze  na  vás  hájiti  Řecko  v  mezích  možnosti." 

Konfereiice  zahojena  byla  9.  ledna  1869  v  Paříži.  První  schůze 
týkala  se  účastenství  Řecka.  Rizos  Rangabe  jménem  své  vlády  pro- 
hlásil, že  8  poradním  hlasem  jednání  se  nesúčastní.  Avšak  z  velmocí 
bylo  jediné  Rusko,  které  zastávalo  požadavky  řecké.  Anglický  zástupce 
lord  Lyons   byl  známý   přítel  Turecka  a  přívrženec   nauky  o  evropské 


Digitized  by  VirOOQlC 


Kníže  Gorčakov  a  jeho  doba.  1095 

rovnováze.  Jeho  názory  sdílel  Lavalcttc,  zástupce  Francie,  a  kn.  Mct- 
ternicli,  zástupce  Rakousko-Ulicrska,  byl  zcela  zaujat  proti  Řecku.  Itálie 
a  Prusko,  zastoupeny  ryt.  Nigrou  a  Lr.  Solmsem,  chovaly  se  zdrželivě, 
lir.  Stackcllerg  činil  pak  zprostředkovací  návrb,  aby  i  Turecko,  jako 
drubá  sporná  strana,  toliko  s  poradním  hladem  bylo  připuštěno.  Návrh 
ten  nedošel  však  podpory,  Džemil  pasa  ostal  plnoprávným  členem  kon- 
ference, kdežto  Kangabe  se  vzdálil  předloživ  pouze  zevrubný  pamětní 
spis.  Vyvracel  v  něm  stížnosti  turecké  vlády  a  líčil  oprávněné  požadavky 
řecké  i  nesmírné  ztráty,  jichž  utrpěl  řecký  obchod  krutým  opatřením 
tureckým.  Jménem  své  vlády  žádal  vydatných  záruk,  že  příště  jednati 
se  bude  s  řeckými  příslušníky  v  Turecku,  jako  s  příslušníky  ostatních 
států,  llangabe  ohrazoval  se  proti  tomu,  že  by  Řecko  bylo  vinno  roz- 
tržkou s  Tureckem.  Co  do  ultimata  turecké  vlády  prohlásil,  že  sbírání 
dobrovolníků  a  vypravování  lodí  dle  ústavy  i  mezinárodního  práva  jest 
dovoleno.  Co  se  týče  navrácení  uprchlíků  z  Kréty,  že  řecká  vláda  nic 
LÍKdy  nenamítala  aniž  tomu  překážela.  Vše  ostatní  že  jest  bezpodstatné 
a  bezvýznamné.  Rovněž  zástupce  turecké  vlády  podal  pamětní  spis, 
v  němž  okazoval  na  shovívavost  Turecka  v  posledních  dvou  letech  a 
přičítal  Řecku  nejen  všechnu  vir.u,  ale  i  křiklavá  bezpráví,  jichž  prý 
se  dopustilo.  —  Že  Řecko  činilo  vše  co  možného  pro  povstání  na  Kreté, 
jest  zajisté  snadno  pochopitelno.  Vždyť  málo  let  před  tím  sama  Anglie 
zbraněmi  a  nábojem  podporovala  Garibaldia  při  jeho  výpravách  proti 
Neapolsku  a  nyní  v  tom,  co  dříve  sama  činila,  shledávala  u  Řecka 
zločin.  Při  tom  bylo  i  známo  krvelačné  na  nejvýš  barbarské  válčení 
Turků  proti  Kretským,  kteří  mečem  a  ohněm  byli  hubeni.  Nyní  mělo 
se  ještě  Turkům  dostati  dosti  učinění  ze  strany  velmocí  a  pamětní 
jejich  spis  měl  býti  přijat  za  veřejnou  listinu  mezinárodní  konference. 
Gorčakov  dal  však  ruskému  zástnpci  instrukce,  aby  odepřel  podpis 
piotokolu,  kterýž  by  takto  urážel  Řecko;  Petrohradská  vláda  že  jest 
daleka  toho  domnívati  se,  že  veškero  právo  jest  na  straně  turecké; 
naopak  že  považuje  otázku  Kréty  za  otevřenou,  o  které  možno  pro- 
jednávati a  se  usnášeti,  k  tomu  cíli  že  navrhuje  mezinárodní  komisi, 
jež  by  vyšetřila  stav  věcí  na  nešfastném  ostrově.  Návrh  ten  nebyl  sice 
přijat,  nicméně  dosáhl  toho  ruský  zástupce,  že  zněni  tureckého  pamět- 
ního spisu  bylo  změněno,  aby  šetřeno  bylo  citů  Řecka. 

Gorčakov  prosadil  na  konferenci  tolik,  že  nestalo  se  žádné  usne- 
sení na  úkor  Řecka,  nýbrž  vysloveny  jen  všeobecně  záhady  práva 
mezinárodního.  Týkaly  se  ovšem  prvních  dvou  odstavců  tureckého  ulti- 
mata, k  jejichž  důvodnosti  Řecko  se  přiznalo  odvolávajíc  se,  že  souhlasí 
s  ústavou  řeckou  i  právem  mezinárodním.  Nu  prospěch  míru  konferenc; 
určujíc  přesně  zásady  mezinárodního  práva  vytkla,  že  dopouští  se  po- 
rušení mezinárodního  práva  každý  stát,  který  povzbuzuje  povstání 
v  obvodu  jiného  státu,  který  otvírá  své  přístavy  loděm  ustanoveným 
rušiti  zákonné  blokády  a  posléze  každý  stát,  který  dovoluje  zřizovati 
dobrovolnické  sbory  ustanovené,  aby  vzbudily  neb  podporovaly  povstání 
na  cizím  území.  Deklarace  toho  znění  byla  28.  ledna  podána  v  Athénách 
a  spolu  ohlášeno,  že  turecká  vláda  odvolává  opatření  v  ultimatu  ohlášená. 

Řecká  vláda  zdráhala  se  nejprve  přijmouti  tuto  deklaraci.  Avšak 
Gorčakov  odporučoval  jí  to  důtklivě  dokládaje,    že  „Rusko  nemůže  se 


Digitized  by  VirOOQlC 


1096  J'  Tauiimshý: 

pouštěti  do  války,  ve  které  bychom  byli  úplué  osamoceni/  V  Řecku 
panovalo  sice  větší  válečné  nadšeni  než  kdykoliv  dříve  a  národ  chtěl 
střemhlav  pustiti  se  do  války  proti  Turecku;  avšak  situace  byla  co 
nejnepříznivější.  Na  Krétě  bylo  v  prosinci  povstání  potlačeno  nadobro, 
Petropulakové,  otec  a  syn,  kteří  z  Řecka  přivedli  tam  nové  sbory, 
byli  poraženi,  hladem  donucen  ve  spustošené  krajině  vzdal  se  starší 
s  podmínkou  svobodného  odchodu  a  mladší  jen  krátký  ještě  čas  pro- 
dlužoval odpor  v  zemi,  která  úplně  byla  vysílena.  Jinde  Řecko  nemohlo 
se  nadíti  pomoci.  Na  konferenci  byly  celkem  všechny  vlády  proti  Řecku  jj 

zaujaty;     ke  skutkům  jemu  vytýkaným,    že  povstání   způsobilo  a  pod-  1 

pórovalo,  samo  se  přiznávalo  a  velmoci  byly  nakloněny  učiniti  rozhodné  1 

osvědčeni  proti  Řecku  a  ve  prospěch  Turecka.    Vůči  tomu  byl  úspěch  f 

poliliky  Gorčakova  dosti  značný.  On  vybavil  „Řecko  z  nebezpečí  hro-  | 

zící  války  s  nepoměrně  mocnějším  odpůrcem.  Vláda  krále  Jiřího,  jež 
zdála  se  míti  jen  volbu  mezi  ponižující  nutností  podrobiti  se  tureckému  | 

ultimatu  a  novými  dobrodružnými  zhoubnými  zápletkami,  nepotřebovala 
více  než  říditi  se  prohlášením  takových  zásad,  které  jsou  společný  všem  ; 

mocem.    Oprávněné  citlivostí  řeckého  národa  bylo  šetřeno  a  ze  strany  I 

konference  výslovně  vzat  u  vědomost  zápal  hellénského  vlastenectví. 
Řecko  bylo  prostě  vyzváno  zdržeti  se  všeho  zřizování  čet  na  svém 
území  a  vyzbrojování  lodí  ve  svých  přístavech,  pokud  namířeny  byly 
proti  Turecku.  Šlo  tedy  o  dvě  věci,  kterých  se  stanoviska  spravedlnosti 
ani  mezinárodního  práva  nebylo  lze  hájiti  a  které  kromě  toho  od  po- 
tlačení vzpoury  na  Krétě  pozbyly  všeho  významu.  Posléze  bylo  Turecko 
nuceno  odvolati  všechna  opatření,  která  hellénským  zájmům  byla  na 
úkor."  Toť  vlastní  slova  Gorčakova,  jimiž  řecké  vládě  v  důvěrné  notě 
ze  dne  29.  ledna  vyložil,  jak  Rusko  pohlíží  na  výsledky  konference. 
Spolu  radil  jménem  cara  ku  přijetí  deklarace  a  podotknul:  „O  ráznosti, 
kteréž  car  musil  užiti,  aby  prosadil  takové  podmínky,  byl  asi  J.  V.  král 
zpraven  od  svého  plnomocníka."  Posléze  řecká  vláda  deklaraci  přijala 
a  nové  ministerstvo,  jež  Zaimis  zřídil,  obrátilo  se  s  proklamací  k  lidu, 
a  utišilo  konečné  bouřné  hnutí. 

Řecko  nedosáhlo,  čeho  se  domáhalo,  t.  j.  Kréty.  Spor  byl  sice 
urovnán,  ale  nebyl  odklizen  a  nebude,  dokud  Kréta  nedostane  se  v  držení 
řecké.  Jest  to  také  spravedlivější  a  přirozenější,  aby  řecké  království 
zde  vyhledávalo  své  těžiště  a  nikoliv  ve  slovanské  Makedonii,  kam  na 
úkor  slovanskému  živlu  by  je  lákaly  moci  Slovanům  nepřátelské.  Tím 
podivnější  bylo  pak  chování  Řecka,  když  ve  válečných  letech  od  1875 
až  1878,  kdy  tolik  mělo  příležitostí  skutkem  učiniti  své  národní  záměry, 
ani  se  nezasadilo  o  svobodu  svých  rodáků. 


XI. 

Nenadále  jako  bouřný  příval  přikvapila  v  červenci  1870  osudná 
válka  francoazsko-němccká,  jež  způsobila  tak  veliký  obrat  v  poměrech 
evropských.  Dne  6.  července  hrozil  vévoda  Gramont  ve  francouzském 
zákonodárném  sboru  Prusku  válkou,  setrvali  na  tom,  aby  princ  Leopold 
Hohenzollern-Sigmaríngský  ucházel  se  o  uprázněný  španělský  trůn,   na 


Digitized  by  V:íOOQIC 


J 


Kniie  Gorčakov  a  jeho  doba,  1097 

Dějž  76  Španělich  hledali  přiměřeného  kandidáta.  Hlava  této  katolické 
větve  rodiny  Hohenzollernské,  princ  Antonín,  prohlásil  sice,  že  syn 
jeho  vzdává  se  španělské  kandidatury,  avšak  francouzský  vyslanec 
hr.  Benedetti  proti  státnickým  zvykům  žádal  v  Emži  (13.  čce)  od 
samého  krále  pruského  Viléma,  aby  dal  ujištění,  že  ani  pro  příště 
nikdy  nedá  svoleni  k  takovéto  kandidatuře.  Král  to  odmítl  a  pak  již 
poslance  nepřijal.  Dne  19.  došlo  vypovězení  války  ze  strany  francouzské 
a  dne  30.  čce  a  2.  srpna  byla  již  první  srážka  u  Saarbrúckena,  kde 
francouzský  útok  odražen  a  válka  přenesena  na  půdu  francouzskou. 

Jakkoliv  válka  ta  přišla  nenadále,  Pruska  dokonce  nepřekvapila. 
Pruska  nemohlo  býti  tajno,  že  jediná  Francie  jest  překážkou  většího 
zmohutnění  jeho  a  jednoty  německé.  Již  stále  rostoucí  moc  pruská 
poukazovala  k  tomu,  že  nadejíti  musí  dříve  neb  později  chvíle,  kdy 
srazí  se  s  Francií,  kde  Napoleon  III.  udržoval  své  císařství  jenom  tím, 
že  Francouze  oslňoval  svými  úspěchy  a  rozhodujícím  významem  v  Evropě. 
Hrabě  Bismarck,  jenž  býval  i  vyslancem  v  Paříži,  znal  velmi  dobře 
slabé  stránky  nejen  dvora  ale  celého  císařství  francouzského.  Prese 
všechnu  žárlivost  a  nelibost  vůči  Prusku  dovedl  Bismarck  s  francouzským 
dvorem  až  do  poslední  chvíle  udržovati  dosti  důvěrné  poměry  a  osno- 
vati plány,  třebas  jich  nemínil  prováděti.  Důkazem  toho  byla  Berlínská 
odhalení  Timesů  a  Bismarckovy  diplomatické  noty  po  prohlášení  války, 
v  nichž  světu  odhalil,  co  smlouval  s  Benedettim  a  císařem  Napoleonem 
1865,  1866,  1868  a  ještě  1869,  zejména  allianci  a  rozšíření  Francie 
na  Belgii,  Lucembursko  a  levý  břeh  Rýnský,  naproti  tomu  supremacii 
Pruska  v  Německu  a  rozšíření  o  německé  země  rakouské  se  7 — 8  miliony 
obyvatelů.  Při  tom  Bismarck  poznával  dodře  i  vojenské  poměry  fran- 
couzské. Napoleon  III.  spoléhal  ještě  na  jihoněmecké  státy  a  Rakousko, 
an  na  druhé  straně  rovněž  s  hr.  Beustem  osnoval  spolky.  Avšak  do  války 
vytáhla  nejen  branná  moc  severoněmeckého  spolku,  ale  nazejtří  po 
jejím  opovězení  oznámily  i  všecky  jihoněmecké  státy,  že  nadešel  případ 
ve  vojenské  úmluvě  podmíněný  a  že  veškeru  svou  branou  moc  staví 
pod  vrchní  velení  pruského  krále.  Vytrhnutí  jihoněmeckých  stáJŮ  do 
pole  !iejen  překvapilo  Napoleona,  ale  pohatilo  i  celý  jeho  válečný  plán. 
Dvanácte  německých  armádních  sborů  čítajících  milion  vojáků  táhlo 
s  vypočtenou  určitostí  do  Francie  porážejíc  na  všech  místech  fran- 
couzské voje,  počtem  víc  než  o  polovici  slabší.  Následovala  řada  krvavýt-li 
zoufalých  bojů.  Dne  6.  srpna  poražen  Mac  Mahon  u  Froescheweilera, 
dva  dni  dříve  Douay  u  Weisenburka,  16,  zuřily  boje  u  Vionvilla,  Fla- 
vigny  a  Rezonvilla  a  17.  u  Mars-la-Toursa,  v  nichž  vržen  byl  Bazainc 
k  Metám  a  tam  sevřen,  30.  stihl  podobný  osud  Mac  Mahona  u  Beau- 
monta  a  po  krvavém  dni  1.  září  u  Bazeillesa  následoval  2.  září  den 
Sedanský,  v  němž  stal  se  zajatcem  jak  Mac  Mahon,  tak  císař  Napo- 
leon III.  Císařství  padlo  a  republika  4.  září  počala  válku  znova,  aby 
osvobodila  vlast  od  Prušáků,  Avšak  již  18.  a  19.  září  byly  německo 
voje  u  Paříže  a  krátce  potom  (23.  a  27.)  vzdaly  se  pevností  Toul  a 
Štrasburk.  Jako  spasná  hvězda  objevil  se  v  říjnu  Leon  Gambetta,  jen/ 
přeletěv  z  Paříže  do  Toursu  jal  se  zřizovati  nové  armády,  které  by  pospí- 
šily ku  pomoci  sevřené  Paříži  a  Metám.  Avšak  Bazaine  v  Metách  kapi- 
tuloval (27.  října),  a  všeliké  pokusy  Paříže   prolomiti  pruské    obleženi 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1098  '/.  Touéimský: 

byly  odraženy.  Vzdor  téžkým  těm  pohromám  počalo  se  štěstí  válečné 
usmívati  na  Francii  po  prvé  v  osudné  té  válce,  tak  lehkomyslné  vy- 
volané. Nad  Loirou  nejen  se  drželi  ale  i  vítězily  francouzské  voje  od 
Gambctty  zřízené  a  ve  východní  Francii  těšil  se  rozhodnějším  ú^^pěchem 
generál  I3ourbaki.  Avšak  posléze  12.  ledna  1871  utrpěla  těžkou  porážku 
Loirská  armáda  u  Le  Mansa  a  rovněž  sevřen  a  dílem  k  ústupu  do 
Švýcar  přinucen  sbor  Bourbakiův. 

Za  takových  okolností  nastoupil  Tliiers  cestu  ke  dvorům  evropským, 
aby  je  přiměl  neli  ku  prostřednictví  aspoň  k  nátlaku  na  Prusko.  Hlavní 
jeho  naděje  spočívala  na  Rusku,  na  knížeti  Gorčakovu  a  slovanské 
straně. 

Politika  kn.  Gorčakova  vůči  Prasku  při  vzplanutí  války  německo- 
francouzské  zakládala  se  na  stejných  politickýcli  zájmech  obou  států. 
Válka  Krymská  a  trvalý  její  důsledek,  smlouva  Pařížská,  Gorčakovu 
přirozeně  již  naznačovaly  jeho  politiku.  Kdo  byl  nepřítelem  Ruska  a 
kdo  přítelem?  Francie  Napoleona  lil.  zasadila  těžkou  ránu  vývoji  ru- 
skému na  východě.  Zdaž  nebylo  v  prospěchu  ruském,  aby  stát  ton  se 
oslabil  a  spojenec  sesílil?  Vzrůstám  moci  spojencovy  mohlo  býti  jenom 
tehda  povážlivé,  kdy  by  příliš  byl  zmohutněl  a  snad  převahou  stával 
se  druhému  nepohodlným,  neli  nebezpečným.  Avšak  tomu  se  s  Pruskem 
nepodobalo.  Vedle  Pruska  i  se  severoněmeckým  spolkem  bylo  Ruiiko 
vždy  ještě  značně  mocnější.  Kromě  toho  dle  všeho  lidského  vypočtení 
dalo  se  předpokládati,  že  Prusko  nevyjde  valně  sesíleno  z  boje  s  první 
tehda  válečnou  mocí  evropskou.  NeboC  ani  v  případě  nejpříznivějším 
nezdálo  se  pravdě  podobno,  že  by  tak  rychle  a  úplně  dovedlo  zdrtiti 
všechny  armády  císařovy  a  odvážiti  se  až  k  Paříži.  Spíše  dalo  se 
souditi,  že  vítězství  nad  Francouzi  povede  as  jenom  k  pevnější  orř^aui- 
saci  v  Německu  s  Pruskem  v  čele  a  Francii  že  vždy  ještě  ostane  dosti 
sil.  Překvapujícími  událostmi    válečnými    se  věci  ovšem  objevily   jinak. 

Dále  ještě  šel  car  Alexandr  II.  Jemu  se  zdálo  Prusko  vždy 
ještě  přední  stráží  ruskou,  která  porážela  i  odpůrce  ruské.  On  v  mo- 
hutném Prusku  hledával  nejen  pevnou  baštu,  aby  západní  Evropa  ne- 
mohla znepokojovati  Ruska,  nýbrž  i  přál  od  srdce  pruským  zbraním, 
každé  vítězství  pruské  slavil  s  nadšením  a  válečné  činy  německých 
knížat  a  vojevůdců  vyznamenával  řády  Svatojirskými.  Ale  v  národě 
jevilo  se  jiné  hnutí.  Již  po  vítězství  1866  s  nevolí  pohlíženo  na  vzrůst 
moci  sousedního  státu,  za  nějž  měl  hlavně  děkovati  státnické  přízni 
ruské.  Časopisy  strany  jak  slovanské  tak  západnické  byly  celkem  proti 
Prusku;  Golos  již  za  války  prusko-rakouské  prohlásil:  „Bitvou  u  Krá- 
lové Hradce  počíná  nový  osudný  oddíl  evropských  dějin,  a  neodvratné 
sjednocení  Německa  znamená  nebezpečí  Rusku."  S  ním  souhlaMly 
veškery  téměř  veliké  listy  Petrohradské  a  Moskevské.  Národ  a  tlu- 
močníci jeho  mínění  řídili  se  vrozeným  pudem,  že  německý  živel  jest 
Rusům  nebezpečnější  než  francouzký,  a  sympatie  s  Francií  ozývaly  se 
tím  mocnější,  čím  větší  a  rozhodnější  byla  vítězství  pruská  za  Rýnem. 

Činnost  Gorčakova  v  ten  čas  byla  důležitá  i  rozhodná;  zamezila, 
jak  ze  všech  okolností  vysvítá,  zejména  zakročení  Rakouska  proti 
Prusku,  které  byl  osnoval  hr.  Beiist  s  Gramontem.  Dne  1.5.  května 
byl  od  Napoleana  lil.  vévoda  Gramont,  dotud  vyslanec  ve  Vídni,  jme- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Knize  Gorcdkov  a  jélio  doba.  1099 

nován  ministrem  zaliraii.  vécí. '  Dae  1.  června  sešli  se  v  Emži  car 
Alexander  II.  a  Goríakov  s  králem  Vilémem  a  Birmarckem.  Čtyři  dni 
raéli  zde  vyjednávání,  o  kterém  sice  dosud  nic  neproniklo  na  veřejnost, 
které  však  jak  se  zdají  nasvédčovatri  pozdější  události,  položilo  základ 
sliodč  mezi  Ruskem  a  Praskem  za  války,  jež  následovala.  Nepochybné 
byl  již  Bismarck  zpraven  o  tom,  co  se  strojilo  nad  Sekvanou. 

Z  diplomatické  korrcspondence  na  počátku  války  mezi  vládami 
ruskou,  rakouskou  a  pruskou  dostal  se  na  veřejnost  obsah  jedné  listiny, 
avšak  pravé  ncjdftležitéjší.  Jest  to  nota  kn.  Gorčakova,  která  oznamo- 
vala, že  vyjednáváním  mozi  carem  ruským  a  císařem  rakouským  ne- 
utralita  Rakouska  za  všech  okolností,  považovati  se  může  za  pojištěnou. 
Rusko  přímo  jirohlásilo,  jakmile  by  Rakousko  učinilo  nějaké  nepřátelství 
sevcronémeckému  spolku,  že  svým  vojskem  hájiti  bude  hranic  pruských. 
Tím  bylo  Prusko  pro  počátek  úplné  pojištěno,  nemélo  se  báti  ani 
odvety  rakouské  ani  povstání  v  Poznaůsku  a  mohlo  odvolati  veškero 
vojsko  ze  Slez  i  Poznaňská.  Ba  Gorčakov  mluvil  ješté  rozhodnéji; 
Pravitelstvennyj  Věstník  vykládaje  ve  vládním  článku  prohlášení  ne- 
utrality,  pravil:  „Carská  vláda  všemožně  se  vynasnažila,  aby  zamezila 
výbuih  války.  Bohužel  rychlost  učiněných  rozhodnutí  zmařila  tyho  snahy 
po  zachování  míru.  Car  jest  odhodlán  zachovati  neutralitu  k  oběma 
válečným  mocem,  dokud  události  válečné  nedotknou  se  zájmu  ruských. 
Ruská  vláda  podporovati  bude  každou  snahu,  aby  obmezeny  byly  hra- 
nice válečných  podniků  u  skráceno  trvání  války."  —  To  nebyla  již  jenom 
neutralita,  ule  přímo  slibovaná  pomoc,  neboť  zájmům  ruským  bylo  by 
se  stejně  příčilo  jak  vzbouření  polské,  tak  vítězné  tažení  Francouzů 
na  Berlín.  Spolu  svědčí  to,  že  Rusko  neočekávalo  tak  rozhodných 
vítězství  německých  vojsk  nad  Francií. 

Tyto  projevy  ruské  byly  příčinou  ještě  větší  než  dosud  roztrpče- 
nosti  mezi  Ruskem  a  Rakouskem.  Hr.  Bcust  sice  po  nastoupení  svém 
snažil  se  získati  podporu  ruskou  k  pomstě  nad  Pruskem  a  nabízel 
r.  18f)6  Rusku  zrušení  neutrality  Černého  moře,  ale  Gorčakov  choval 
se  odmítavě.  Nyní  zjevné  hlásáno  nepřátelství  Rusku.  Zejména  orgán 
uherské  vlády  a  předsedy  jejího  hr.  Andrassyho  (Peštská  Korrcspon- 
dence) přinesl  vládní  osvědčení,  v  němž  vyvracel  nepřátelské  záměry 
proti  Prusku,  ale  dokládal :  „Jestli  prese  všechno  v  mírných,  ba  i  v  roz- 
hodné přejících  Prusku  kruzích  opravdově  se  wažuje  o  možnosti,  aby 
naše  monarchie  zakročila  proti  Prusku,  jest  toho  jedinou  příčinou  obava 
před  prusko-rnskou  alliancí.  Té  chvíle,  kdy  Rusko  vstoupí  do  války, 
shledá  i  nás  na  jevišti  válečném,  a  spojenec  Ruska,  ať  jest  kdokoliv, 
bude  naším  nepřítelem." 

Avšak  jiný  byl  stav  věcí  po  příchodu  Thiersově  do  Petrohradu. 
Francie  byla  ne  oslabena  ale  povalena,  zdrcena  a  Prusko  vzrostlo  v  obra. 
Thicrs  navštívil  Londýn,  Petrohrad,  Vídeň  a  Řím.  Především  arci  zá- 
leželo na  Petrohradě.  Granvillc  sám  snažil  se  v  Petrohradě  prosaditi 
myšlenku  prostřednictví.  Ve  Francii  vzdor  těžkým  porážkám  válka  ne- 
byla skončena.  Hlavní  podmínka  míru,  odstoupení  Elsas  a  Lotarinska, 
byla  odmítnuta  a  Gambetta  zřizoval  nové  armády.  Prostřednictví  bylo 
by  snad  oslabilo  přílišný  vzrůst  německé  moci  a  přílišné  oslabení  Francie. 
Cit  přátelství  a  vděčnosti  nebývá  činitelem  v  politice,  kde  svrchovanou 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1100  eT.  Toužimský: 

zásadoa  jest  sebezachování  a  vlastní  prospěch.  Též  ne  ideální,  nýbrž 
hmotná  záruka  poskytuje  jistotu  a  zavazuje  jednoho  druhému.  Nejbez- 
pečnější záruka  byla  by  bývala  zprostředkovati  mír,  který  by  byl  za- 
choval Francii  celistvou  a  nebyl  učinil  z  Německa  první  válečnou  moc 
světovou.  Nesnadný  to  sice  úkol  po  tolikerých  vítězstvích,  ale  přece 
nikoliv  nedostižný. 

Ale  Gorčakov  setrval  při  dosavadní  politice,  kteráž  byla  i  poli- 
tikou carovou.  On  spíše  mél  na  zřeteli  jinou  záruku,  rozšíření  moci 
ruské.  Ačkoliv  Rusko  celkem  zaujato  bylo  pro  Francii,  přece  ozvaly 
se  i  tam  závažné  hlasy,  jež  souhlasily  s  úspěchy  německými.  Zejména 
pociťovalo  se,  že  pádem  Francie  zatlačen  jest  do  pozadí  činitel,  který 
nepřátelsky  k  Rusku  se  choval  při  řešení  východní  otázky.  Dlužno  také 
vyznati,  že  Francie  ani  nyní  nechovala  se  přátelštěji  k  Rusku  a  že 
Jules  Favre  na  Londýnské  konferenci  o  otázce  Černého  moře  stál  na 
straně  rozhodných  jeho  odpůrců. 

Thiers  byl  v  říjnu  v  Petrohradě  vřele  přijat,  avšak  úspěchu 
se  nedodélal.  Měl  slyšení  u  Gorčakova,  následníka  trůnu,  jenž  neplatil 
nikdy  za  přívržence  pruské  přemoci,  i  u  cara  samého.  Car  odpověděl 
mu  známými  slovy:  „Nemohu  vám  ani  vysloviti,  jak  jsem  nešťasten, 
vida  vaši  otčinu  v  tak  zoufalé  situaci.  Nemohu  než  raditi  k  mírnosti, 
k  nížto  jsem  vždy  radil,  a  ujišťuji  vás,  že  král  Vilém  při  míru  bude 
rovněž  tak  velkodušný,  jako  byl  veliký  a  vítězný  ve  válce."  Odpovědí 
tou  zmařeny  arci  všechny  naděje  v  prostřednictví. 

V  listopadu  a  prosinci  ujednána  byla  před  Paříží  jednota  německá 
pod  předáctvím  pruským  a  18.  ledna  1871  prohlášen  slavně  král  Vilém 
za  německého  císaře  v  památném  zrcadlovém  sále  Versailleském.  Deset 
dní  po  tom  uzavřena  předběžná  smlouva  o  mír  na  tom  základě,  aby' 
Francie  pozbyla  Elsaska  a  Lotarinska  i  zaplatila  5  miliard  válečné 
náhrady. 

Přátelství  nového  německého*  císařství  a  ruské  říše  došlo  sice 
nového  výrazu  v  prosinci  r.  1872  návštěvami  prince  Bedřicha  Karla, 
hr.  Moltkebo  a  jiných  sv.  jiřských  rytířů  a  v  dubnu  1873  samého  císaře 
Viléma  a  Bísmarcka,  po  válce  na  knížete  povýšeného,  avšak  Rusko 
nemělo  z  něho  prospěchu  jako  Německo  ve  válce  s  Francií  z  přátelství 
ruského.  Případná  jsou  ♦slova  Katkova,  redaktora  Moskevských  Vědo- 
mostí, jež  dal  v  odpověd  princi  Bedřichu  Karlovi,  když  v  Moskvě  ho 
navštívil:  „Nebyl  jsem  nikdy  zásadním  odpůrcem  Pruska,  nýbrž  po- 
chyboval jsem  jen  o  tom,  zdali  Prusko  stanouc  se  Německem  ostane 
Rusku  přítelem." 


Státnická  činnost  i  doba  Gorčakova  tvoří  přirozené  dva  oddíly. 
První  počíná  osudnou  dobou  evropského  spolku  proti  Rusku,  válkou 
Krymskou  a  úsilím  Gorčakova  ve  Vídni  odvrátiti  od  ruské  říše  zhoubnou 
válku  i  ponižující  mír.  Gorčakov  jakožto  ředitel  politiky  ruské  vyhle- 
dával a  nalezl  cestu  k  sesílení  Ruska  v  politice  národní.  V  první  té 
době  podléhal  z  odpůrců  ruských  jeden  po  druhém,  posléze  i  sám  císař 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Knize  Gorcákov  a  jeho  doba.  1101 

Napoleon  III.  a  národní  politika  ruská,  ač  nepodařilo  se  jí  smíření 
s  Poláky  slavila  vítězství  a  oživila  celý  svět  slovanský. 

Druhý  oddíl  počíná  změnou  poměrů  evropských  po  válce  ně- 
mecko-francouzské.  Jest  to  doba,  kdy  kníže  Gorčakov  skutkem  učinil 
své  snahy  a  zmařil  ony  následky  války  Krymské  a  smlouvy  Pařížské, 
proti  nimž  co  nejvíce  byl  se  vzpíral.  Vrátil  Rusi  Černé  moře  i  odňaté 
jí  nad  Dunajem  území  Bcssarabské.  Politika  jeho  vedla  ještě  dále; 
zjednala  neodvislost  a  rozšíření  Srbsku,  Černé  Hoře,  Rumunsku  a 
osvobození  aspoň  veliké  části  Bulharska. 

První  oddíl  činnosti  a  doby  Gorčakova  jsme  zakončili.  Dějů  plný 
druhý  oddíl  vylíčíme  v  pojednání:  Kníže  Gorčakov  a  východní  otázka, 
jež  bude  pokračování  této  naší  práce  a  jež  do  příštího  ročníku  Osvěty 
ponecháváme. 


Ritornelly. 

Sepsal 

František  Doucha. ') 

Dospělost. 

Když  dospěl  národ,  nač  mu  jako  dítku 
krok  podchytávat?  Kdo  již  chodit  umí, 
nuž,  toho  netřeba  mít  na  vodítku. 

Peníz. 

Je  vzácný  peníz,  ražen  z  kovu  práva 
od  Tvůrce;  na  něm  velké  heslo  psáno: 
„Co  národův,  ať  národům  se  dává!" 

Pevné  usazeni. 

Jen  v  lásce  národa  jest  sily  hledat, 
ne  v  násilí:  lze  opřít  pouze  chvilku 
se  o  bodák,  ne  na  něm  pevně  sedat! 

SUbovači. 

„Jen  strpení!  my  mnoho  pro  vás  máme!" 
Leč,  kdy  to  dáte?  Či  jak  nad  hospodou: 
„Dnes  za  peníze,  zítra  zdarma  dáme?" 

Bovné  právo, 

Aj  pěkně  ke  stolu  se  rozsadili! 

Jak  chutná  jim,  se  druzí  dívat  mají? 

Přec  na  hostinu  stejně  zaplatili! 


')  Srovn.  ritornelly  téhož   v  Lumíru    1861,    č.  7;    v  Rodinné  Kronice  18G2, 
str.  457;  pak  Národ  sobě  1880. 

OSVÉTA  1888.  13.  70 


Digitized  by  LjOOQIC 


Rekovu//  lov. 


Ó  velký  reku,  kde  ti  dali  sídlo! 

Zda  dále  ináš  —  že,  prapor  vznášev  slavn)', 

jsi  svítil,  cídil  —  držet  svíčky,  mýdlo? 

Hluchota, 

Že  jsou  ti  páni  k  slovům  práva  hluši? 
Co  div?  Že  kadidla  se  nešetřilo, 
lile,  saze  z  ného  ucpaly  jim  uši! 

Jistým  dopisovatelům. 

Proč  „ná-denník"  ten  na  náměstí  čumí? 
On  čeká  práce  —   z  té  či  oné  strany: 
vždyť  v  právo  jako  v  lovo  psáti  umí. 

V  Čínč. 

Tisk  mají  svobodný,  jak  trám  a  kládu: 

vše  napsat  smějí ;  avšak  po  napsáni 

hned  chystat  jim  se  na  svou  —  hsistonádul 

Volnost  na  výšinách. 

Žo  „volnost  na  výšinách  trvá  bytem," 
se  často  pěje;  však  by  jednou  mohla 
již  sejít  doleji  svým  jasným  svitem! 

Lodníkům  v  bouři. 

„Sil  spojte,  byste  sebe  zachovali!" 
Když  útok  bouře  vzteklé  na  lo(f  žene, 
zda  moudří  plavci  do  rvačky  se  dali? 


Latinská  "babička. 

Povídka 

od 

Ferdinanda  Schulze. 

(Dokončení.) 

1805.  dne  30.  května.  Vidím,  jak  jste  blaženi  ve  své  lásce.  Ne- 
snesju  déle  toho  pohledu.  Každá  neděle,  když  on  sem  přijíždí,  jest  pro 
mne  dnem  palčivé,  sžíravé  trýzně.  Nemám  už  ani  nejmenší  nadéje, 
abysi  mě  milovala.  Však  on  nesmí  tě  nazývati  svou.  Chci  mu  urvati 
neli  tvé  srdce  aspoň  tvou  ruku.  U  tebe  jsem  nenalezl  vyslyšení;  půjda 
přímo  k  tvému  otci.  Mám  jmění,  rodina  má  náleží  k  nejváženějším 
v  městě,  kyne  mi  skvělá  budoucnost  na  dráze  úřadnické;  snad  tyto  vlast- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


íjaUnská  babička,  1 1  Oď 

nosti  budou  míti  u  něho  váhy.  A  ty  snad  potom  zvykneš  i  mé  oškli- 
vosti .  .  . 

1805.  dne  8.  června.  Posud  jsem  váhal  s  tím  krokem,  jenž 
jediný  mfiže  vše  rozhodnouti.  Déle  meškati  nemohu,  nechcili  se  do- 
pustiti zločinu,  vraždy  ...  Ta  strašná  myšlenka  tak  opředla  mt^ 
mozek,  že  dnes  v  noci  sotva  jsem  ji  odolal  .  .  .  Spatřil  jsem  Karla 
opét,  jak  ti  přinesl  kytici  do  zahradní  besídky.  Číhám  na  něho  už 
po  celý  týden  každou  noc.  Pohlížím  na  jeho  blaženost,  tuším,  že  právě 
o  něm  rajsky  sníš,  nebo  snad  oknem  milostně  mu  kýváš  .  .  .  Dnes 
v  noci  vidél  jsem,  jak  on  v  plné  záři  měsíčné  stanul  před  besídkou 
a  rozplývaje  se  slastí  šťastné  lásky  vzhůru  k  tvým  oknům  posýlal  po- 
libky .  .  .  Snad  jsi  právě  opětovala  tyto  jeho  srdečné  vzkazy  .  .  . 
V  tom  odvrátil  jsem  tvář  od  obrazu  vašeho  blaha  a  své  bídy,  oko  mé 
utkvělo  na  stěně,  kde  visí  má  flinta  .  .  .  zachvěl  jsem  se,  rámě  mé 
sebou  trhlo,  vztýčilo  se  k  oknu  zahradnímu,  jako  by  mířilo  k  výstřelu ; 
cítil  jsem,  jak  srdce  mé  křcčov.tó  se  sevřelo  a  mozek  v  hlavě  se  roz- 
pínal .  .  .  sklesl  jsem  na  lůžko  a  vtiskl  tvář  hluboko  do  něho:  bál 
jsem  se  ještě  jednou  nahlédnouti  oknem  do  zahrady,  abych  se  nestal 
vrahem!  Ale  těm  nočním  návštěvám  Karlovým  s  kyticemi,  kteréž  ty 
pak  na  úsvitě  v  besídce  k  srdcí  tiskneš  a  líbáš,  musím  udělati  brzký 
konec  .  .  .  Proč  pravé  jen  neustále  před  mýma  očima  se  milujete? 

1805.  dne  2.  července.  Tak  jest  tedy  všechno  skončeno!  Ani  já, 
ani  on!  Dopadlo  to  sice  hůře,  než  jsem  si  přál,  ale  přece  lépe,  než 
zpočátku  jsem  se  obával.  Ani  já,  ale  ani  on !  Tím  mohu  býti  napolo 
spokojen.  O  druhé  polovici  už  jsem  také  rozhodnut.  Jednou  na  světě 
pokoušel  jsem  se  o  štěstí  lásky :  nikdy  více  nebudu  té  zkoušky  opa- 
kovati. Vidím,  že  by  to  byl  nesmysl.  Zdrojem  lásky  jest  krása  a  ni- 
koliv ošklivost.  Zamiloval  jsem  se  do  tebe,  Marie,  že  jsi  mě  jala  svou 
spanilostí.  Já  bláhový !  Jak  jen  jsem  mohl  žádati,  aby  si  nalezla  zalíbení 
na  mé  neútvarnosti !  Pro  takové  poklesky  přírody  a  chyby  lidského  roz- 
umu jsou  vítaným  útulkem  zdi  klášterní  .  .  .  Ano,  skryju  se  v  klášteře, 
zapomenu  na  tebe,  na  celý  svět,  pohřbím  se  za  živa  .  .  .  Jest  mi  tě 
velice  líto,  že  se  staneš  ženou  tohoto  starého  vdovce,  mohu  si  pomysliti, 
jak  bysi  byla  bývala  šťastna  s  Karlem  .  .  .  Jsme  všichni  tři  nešťastni, 
že  nás  osud  tak  svedl.  Každý  z  nás  jednal,  jak  k  tomu  měl  úplné 
právo,  a  všichni  tři  jsme  za  to  trestáni.  Či  dopustil  jsem  se  já  něčeho 
zlého,  že  jsem  k  tobě  zahořel  láskou?  Proč  jsi  ji  ve  mně  vzňala? 
Měla  jsi  na  Karlovi  přestati,  když  on  tobě  dostačil  .  .  .  Než,  nechme 
rány  srdce  na  pokoji,  nerozhrabávejme  jich.  Hleďme  nyní  každý,  aby 
se  zacelily.  Vím  že  to  bude  pro  každého  z  nás  úkol  velmi  krutý! 


1807.  dne  5.  ledna.  Nic  plátno,  prchati  před  světem,  když  on 
člověka  všude  stíhá.  Sotva  rok  měl  jsem  tu  v  té  malé  komůrce  klášterní 
poněkud  pokoj  od  své  minulosti.  Hledala  mě  tak  dlouho,  a>.  mě  našla, 
a  teď  jsem  v  tom  hůře,  než  dříve.  Jako  by  se  nebyl  mohl  nějakým 
jiným  spůsobem  potrestati  za  těch  několik  mčsícův  šťastné  lásky,  Karel 
přišel  za  mnou !  Teď  tu  jsme  na  malém  prostoru  pospolu,  kdežto  jsme 

70* 


Digitized  by  VirOOQlC 


' 


1104  F.  Schulz: 

se  dříve  nemolili  srovnati  na  celém  prostranství  svéta  . .  .  Kdy  by  tak 
ostatní  naši  nynější  spolubydliteié  věděli,  co  nás  dva  sem  svedlo !  Y^k 
kdo  by  chtěl  pátrati,  proč  každý  z  nich  tu  jest? 

1807.  dne  12.  ledna.  Přemýšlím,  co  by  bylo  lepší.  Abych  odtad 
opět  odešel,  nebo  abych  Karlovi  podal  ruku  k  přátelství?  Tak  jest  to 
nesnesitelné  .  .  .  Proč  jsme  se  sešli?  .  .  .  Všechna  moje  neblahá  mi- 
nulost, sotva  uspalá  či  umořená,  procitla  a  ožila  ve  mně  Karlovým 
příchodem  opět  a  hlodá  pod  tím  černým  příkro vem  s  obnovenou  palči- 
vosti  .  .  .  Mám  odtud  prchnout,  nebo  jej  co  přítele  obejmout?  Kdy 
bych  věděl,  jak  by  mně  spíše  bylo  spomoženo!  .  .  . 

1807.  dne  15.  ledna.  Posud  jsem  ničeho  nevymyslil.  Odejíti  .  . . 
nemohu  se  k  tomu  odhodlat.  Musil  bych  se  sobě  sám  vysmáti.  Bylo 
by  to  opravdu  více  než  bláznovské  ...  A  což,  kdy  by  zase  přišel  za 
mnou?  Snad  jest  to  tak  nás  dvou  osud,  abychom  jeden  druhého  až 
do  smrti  pronásledoval  a  trápil.  On  sice  nic  zlého  mi  nedělá,  ano 
i  vlídně  mě  pozdravuje;  ale  v  tom  jeho  úsměvu  čtu  přece  vždy  trpkou 
výčitku.  Jindy  opět  se  mi  zdá,  že  tají  se  v  něm  sladké  vědomí,  co 
musil  opustiti  na  světě,  že  přece  jen  zcela  náleží  jemu  .  .  . 

1807.  dne  15.  ledna  večer.  Pozoriyu  ho  bedlivé.  Schválně  sedl 
jsem  si  v  kostele  právě  za  ním.  Díval  jsem  se  do  jeho  modlící  knihy. 
Neotevřel  ji  na  jiných  místech,  než  kde  jsou  modlitby  k  panně  Marii  .  .  . 
Stále  jen  ji  má  na  mysli,  on  se  k  ni  modlí  ...  on  ji  posud  milice  .  . . 
Chtěl  jsem  mu  při  nejprvnějším  setkání  nabídnouti  přátelství.  Už  ne- 
mohu. Ona  dělí  nás  i  zde  od  sebe. 


1809.  dne  18.  října.  Po  čtyřech  letech  dnes  po  prvé  zaslechl  jsem 
opět  tvé  jméno  od  cizích  lidí.  Umřel  prý  tvůj  otec,  a  ty  prý  jsi  velmi 
bohatá  a  šťastná  paní  .  .  .  Vídal  jsem  -tě  kdysi  ve  snách,  mé  děti  na 
tvých  kolenou !  .  .  .  To  všechno  zmizelo,  zaniklo  i  se  jménem  mým  . .  . 
přijal  jsem  jiné,  abych  se  zbavil  i  upomínek  .  .  .  však  to  není  možno ! 
Jakmile  jen  pohlednu  v  tu  stranu,  kde  žiješ,  cítím  bodnutí  v  srdci. 
Dnes,  když  cizí  lidé  vyslovili  přede  mnou  jméno  tvé,  oheň  vstoupil  mi 
do  tváře.  Jsi  prý  bohatá!  Tomu  věřím.  Šťastná!  O  tom  pochybiyi .  .  . 
Jediný  pohled  na  Karla  praví  mi,  že  šťastna  nejsi.  Snad  jest  ti  hůře, 
než  nám  oběma  zde  v  klášteře!  .  .  .  Vili  už  také  on,  že  ti  zemřel 
otec,  a  že  tě  pokládají  za  velmi  šťastnou  paní?  Skorém  se  mi  zdá,  že 
dostává  o  tobě  zprávy.  Býváť  časem  zvláště  smutný  .  .  .  Posud  jsme 
spolu  nepromluvili.  Kdy  bych  védél,  že  o  tobě  nezaslechl  ničeho,  co 
jste  se  naposledy  viděli,  sám  bych  mu  řekl,  čeho  jsem  se  dnes  do- 
věděl ...  Ať  má  svou  dobrou  polovičku  z  té  noviny,  že  jsi  velmi 
šťastna.  Nevím,  věřilli  by  tomu,  kdy  bych  mu  to  sdělil?  .  .  . 

1809.  dne  10.  prosince.  Brzy  budeme  se  musiti  rozhodnouti, 
zůstanemeli  v  tomto  stavu  až  do  smrti.  Skorém  se  mi  zdá,  že  by  zde 
už  dávno  nebyl  žádný  z  nás,  kdy  bychom  se  tu  nebyli  sešli  oba,  a  že 
tu  jsme  napořád  jeden  druhému  jen  na  vzdory.  Poněvadž  jsme  se  ne- 
mohli přemoci  ve  štěstí  života,  měříme  své  síly  v  jeho  útrapách.  Mlčky 
hrajeme  o  sázku,  kdo  se  dovede  pro  tebe  více  mořit  a  dříve  umořit? 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinshá  babička.  1105 

Na  pohled  každý  by  přiřkl  vítězství  jemu.  Za  ta  tři  léta,  co  tu  jsme 
pospolu,  schřadnul  velice  .  .  .  Slyším,  že  studuje  celé  dni  a  noci  .  .  . 
Já  toho  nedovedu.  Jsem  rád,  když  noc  nade  mnou  se  sníží.  Za  den 
mám  toho  vědomí  a  života  právě  dost.  Noc  patří  zapomnění.  To  jest 
nejlepší  pomůcka  našeho  života.  Kéž  bych  byl  mohl  tato  čtyři  léta 
zaspati!  Dle  toho,  co  jsem  sám  zkusil,  měřím,  co  zkusil  Karel.  Dvoj- 
násobně. Vypadá  dle  toho.  Snad  ani  se  nedožije  svého  vysvěceni. 


1811.  dne  26.  července  večer.  Přiznám  se,  že  ještě  včera  v  tuto 
dobu  jsem  chtěl  vystoupiti.  Proč  mě  neustále  pronásleduje  přelud  mého 
štěstí?  Měl  jsem  co  dělati,  abych  mu  odolal.  Bezmála  bych  byl  po- 
stoupil Karlovi  bojiště.  Doslechl  jsem,  že  jsi  ovdověla  ...  po  bankrotáři ! 
První  moje  myšlenka  byla,  opustiti  klášter,  poslední  den  před  vysvě- 
cením; prchnouti  odtud,  k  tobě  Marie,  a  nabídnouti  tobě  po  druhé 
svou  ruku  i  své  jmění  .  .  .  Proč  jsem  zde  přece  zůstal?  Proč  jsem 
nepovolil  svému  srdci?  Ted  už  všechno  vypadá  jinak.  Až  do  dneska 
do  rána  byl  jsem  pánem  své  vůle.  Trochu  lidských  řečí,  dva  tři  dni 
všelikého  povídání,  jako  když  jsem  před  pěti  lety  vstoupil  do  tohoto 
domu,  a  jako  tenkráte  bylo  by  se  zapomnělo  na  mne  i  nyní,  a  já  byl 
opět  svoboden,  snad  konečně  šťasten !  Zůstal  jsem,  dnes  jsem  už  nejen 
klášterníkem,  ale  i  knězem  .  .  .  všemu  konec!  Hlavní  závora  života 
za  mnou  zapadla.  Však  znám  tě,  znám,  jsi  příliš  hrdá,  byla  by  si  prosbu 
mou  vyslyšela  nyní  ještě  méně  než  před  šesti  lety.  Šťastna  jsi  nebyla 
nikdy.  Teď  už  nejsi  ani  bohatá,  ale  vím,  že  nyní  jsi  hrdější  než  jsi 
bývala.  Vzdorigeš  také  jako  já  svému  osudu. 

1811.  dne  7.  srpna.  Na  to  jsem  dříve  nepomyslil,  že  Karel  by 
mne  nyní  mohl  přemoci,  když  se  mu  to  posud  nepovedlo  jinak,  teď 
aspoň  lstí.  Celý  den  mě  znepokojuje  myšlenka,  nevystoupili  on  nyní, 
když  já  už  nemohu,  aspoň  nikoliv  tak  snadno  jako  on.  Ještě  není  vy- 
svěcen .  .  .  Kdy  by  mě  byl  jen  schválně  do  toho  vehnal,  a  nyní  sám 
se  vrátil  k  tobě,  ke  vdově,  kteréž  už  ani  otec  ve  vůli  překážeti  ne- 
může! Děsná  myšlenka,  že  jsem  v  pasti  .  .  .  Snad  ani  noví,  co  by 
mně  nyní  mohl  vyvésti?  .  .  .  Nebudu  míti  pokoje,  pokud  nebude  po 
jeho  vysvěcení!  — 


1816.  dne  18.  dubna.  Všechno  se  tiší  ve  mně  i  kolem  mne. 
Zvláště  od  loňska,  co  Karel  se  dostal  za  profesora  do  jižních  Čec]^, 
daleko  odtud  a  ještě  dále  od  Marie,  cítím,  že  se  mi  velice  uvolnilo. 
Upomínky  na  minulé  bouře  blednou.  Zazníli  časem  jméno  její,  mihneli 
se  někdy  podoba  její  mou  myslí,  už  mnohem  klidněji  nechávám  je  opět 
vyzníti  a  zapadnouti  ...  S  dobrou  jsem  se  potázal,  když  jsem  se 
odhodlal,  že  každý  rok  v  prázdninách  se  podívám  někam  daleko  do 
světa.  Jmění  mé  jest  takto  přece  k  něčemu  užitečné.  Snad  kdy  bych 
tenkráte  místo  do  kláštera  byl  se  zabral  do  světa,  byl  bych  té  zimnice 
srdce  svého  pozbyl  dříve.     Byl  bych  ji  tak   po  širém  světě  roztrousil. 


Digitized  by  VirOOQlC 


1106  F,  Schuíg: 

rozvěsil  po  nebetyčných  kopcích,  rozmetal  po  tůních  mořských!  Když 
vidím  tolik  lidí  po  svété  se  smýkat  a  toulat,  počítám,  kolik  jich  chce 
néco  zapomenout! 


■  1818.  dne  21.  srpna.  Dlouho  jsem  váhal,  mohuli  už  i  toho  se 
odvážiti,  abych  se  ti  přiblížil.  Za  tolik  let  snad  i  poslední  jiskra  onoho 
ohne,  který  mě  kdysi  trávil,  pod  popelem  uhasla.  Sám  nevím,  jak  jsem 
v  té  zkoušce  obstál.  Bojím  se  hloub  rozbírati  své  dnešní  city.  Podivné 
mrazeni  projimá  mě.  A  chvílemi  přece  zase  jako  by  nějaká  teplejší, 
příjemnější  vlna  života  krví  mou  pohnula.  Či  by  to  byla  pravda,  že 
té  lásky  k  tobě  ani  do  smrtí  se  nezbavím  ?  ...  Tu  sedím  v  osamělé 
vísce  horské  a  vzpomínám,  jak  to  včera  bylo.  Pod  večer  přijel  jsem 
poštou  do  rodného  města  svého,  jako  cizinec  z  dalekých  končin.  Uby- 
toval jsem  se  v  hostinci  a  nepoznán  dělal  jsem  také  neznámého.  Teprv 
za  soumraku  jsem  vyšel  z  pokoje,  abych  se  vyptal  na  tvé  obydlí.  Za- 
stavil jsem  před  hostincem  obstarožního  chudého  muže,  a  ptnm  se  ho. 
kde  bydlí  pan  rada  —  Horský.  Tvé  jméno  bál  jsem  se  vysloviti.  Ptal 
jsem  se  raději  na  mrtvého.  Proto  také  tázaný  pohleděl  na  mne  s  ve- 
likým udivením.  Když  pak  jsem  svou  otázku  opakoval,  jal  se  mě 
poučovati,  že  pan  rada  Horský  už  na  desátý  rok  odpočívá  pod  drnem, 
ale  jest  prý  mu  to  přáti,  neboť  kdy  by  prý  se  byl  dožil  těch  věcí, 
které  přišly  na  jeho  jedinou  dceru,  byl  by  prý  musil  zhynouti  hořem.  Vida 
mé  účastenství  v  osudech  tvé  rodiny,  hovorný  stařeček  stal  se  ještě 
sdílnějším  a  projevil  svou  ochotu,  doprovoditi  mě  až  k  tvému  příbytku, 
nebo  i  k  tobě.  Stěží  jsem  ho  přiměl,  aby  mi  jen  naznačil  cestu,  že 
se  pokusím,  abych  sám  našel  dům,  v  němž  bydlíš  .  .  .  Blížil  jsem  se 
k  němu  zvolným,  váhavým  krokem.  Nohy  se  pode  mnou  třásly  .  .  . 
minulost  ožila  ve  mně  v  prvotní  síle  i  barvě  své,  pojednou  cítil  jsem, 
že  vlastně  vším  tvým  zármutkem  a  neštěstím  jsem  vinen  já  .  .  .  plížil 
jsem  se  k  tobě,  jako  zločinec  k  své  vychladlé  oběti  .  .  .  Stanul  jsem 
v  přibývajícím  šeru  před  hlavním  vchodem  sousedního  děkanského 
chrámu  a  pohlížel  na  nízký  krov,  pod  níražto  žiješ.  Nemohu  slovy 
pověděti,  jak  mi  při  tom  bylo.  Po  tolika  letech  opět  po  prvé  tobě  na 
blízku  a  v  takových  poměrech  mých  i  tvých!  Před  domem  stáli  dva 
mladí  lidé,  snad  snoubenci  nebo  manželé  .  .  .  ohledli  se  po  mně. 
Zalekl  jsem  se,  aby  mě  nepoznali;  zapomněl  jsem  té  chvíle,  že  mě  ani 
znáti  nemohou.  Přitiskl  jsem  se  ke  chrámové  zdi,  podle  ní  odkvapil 
na  sousední  náměstí  školské,  odtud  pak  kvapně  se  vrátil  do  hostince, 
abych  té  chvíle  ve  zvláštním  povozu  opustil  město  .  .  .  Byl  jsem  rád, 
že  jsem  tě  nespatřil.  Nevím,  co  bych  byl  udělal  ...  A  přece  mě  to 
k  tobě  táhne  .  .  .  Měl  jsem  už  pěkný  pokoj  v  sobě  .  .  .  Mám  nový 
boj.  Stará  jizva  se  otevřela.  Vím,  že  do  tvé  krajiny  nesmím  .  .  . 


1821.  dne  20.  října.  Stárnu,  stárnu;  ale  jen  zavaditi  o  místo 
citlivé,  a  mladost  se  svými  útrapami  ozve  se  ve  mně.  Karel  dostal  se 
za  profesora  do  B !  Mohloli  mě  potkati  něco  bolestnějšího?  Když 


Digitized  by  V^OOQIC 


Lalinslctt  bnhičkn.  1107 

Z  jiŽDÍcli  Cech  byl  přesazen  na  Moravu,  zaradoval  jsem  se.  Stého valC 
se  ješté  dále  do  světa.  Teď  z  nenadání  vrátil  se  tam,  kde  žije  Marie! 
Bude  ji  vídati,  snad  s  ni  mluvívati.  Pod  rouškou  přátelství  sejdou  se 
sestárli  milenci  a  po  odloučeni  tak  dlouhém  budou  přece  svojí.  Snad 
už  sešli  se  a  povčdčli  si,  co  tolik  let  v  srdcích  jim  vřelo  bezuadéjné ! 
Strašná  myšlenko! 

1821.  dne  25.  řyna.  Tedy  přece  on  zvítězil.  Dpčkal  se,  třeba 
poněkud  pozdě  a  v  jiné  spůsobě,  ale  přece  svého  štěstí.  Jest  u  ní! 
A  já?  Tu  sedím  jako  ve  vězení,  oklamán,  ošizen  nelítostným  osudem. 
Nyní  jest  jim  dobře,  blaze,  když  jako  staří  přátelé  se  mohou  sejíti  a 
o  časech  minulých  sobě  vypravovati.  Teď  jim  nikdo  nepřekáží.  Snad 
nyní  se  sméjou  mnél  Smějte  se,  smějte!  Vsak  ještě  žiju  a  nestrpím, 
abyste  se  radovali  z  mých  bolestí,  abyste  plesali  nad  mým  přemožením ! 


1822.  dne  16.  února.  Mám  slib  od  pátera  provinciála,  že  první 
místo  profesorské,  které  se  uprázdní  na  gymnasiu  v  B . . .,  bude  mé. 
To  mi  nepostačuje.  Nepřestanu  pracovati  dále^  aby  ta  lhůta  nebyla  příliš 
dlouhá.  Každý  den  jest  mi  tu  věčností  muk.  Ani  ve  snu  nemám  pokoje. 
I  tam  zjevuje  se  mi  v  dáli  škodolibá  tvář  mého  soupeře.  Nikde  nemohu 
najíti  poklidu,  ani  ve  škole  ani  a  oltáře.  Nevím  kam  bych  prchl  před 
obrazem  cizího  štěstí,  který  s  výsměchem  všude  mne  pronásleduje.  Teď 
teprve  vidím,  jak  přenáhleně,  ano  zpozdile  jsem  jednal,  když  jsem  před 
osmnácti  lety  se  zavřel  do  tohoto  domu.  Komu  jsom  vlastně  vyvzdoroval? 
A  nic  jiného  to  nebylo  než  vzdory,  co  mně  sem  uvedlo.  —  Myslil 
jsem,  že  dokážu  nevídané  hrdinství,  že  svět  úžasem  se  zastaví  nad 
silou  mé  vfile.  Zaplatil  jsem  draze  ten  kousek  mladistvé  rozháranosti. 
Sám  se  divím,  že  tehdejší  vášeň  má  měla  tak  mocný  žár  a  tak  dlouhé 
trvání,  až  strávila  všechno,  co  jsem  jí  vůbec  mohl  dáti  za  obět.  Ale 
to  jest  jedna  stránka  osudu,  že  nás  štve  před  sebou  tak  dlouho,  pokud 
mu  za  sobe  nehodíme  do  jícnu  i  poslední  tretku,  která  v  životě  našem 
má  nějakou  opravdovou  cenu.  Až  když  nás  oloupil  o  všechno,  když  už 
nemáme  mu  co  dáti  na  ukrocení  jeho  zloby:  nechá  nás  ležeti  stranou 
a  se  slaďoankou,  nevinnou  tváří  ubírá  se  svou  cestou  dále  .... 

Nechci  býti  směšný  před  sebou  samým,  abych  tvrdil,  že  posud 
miluji  Marii  s  oním  zápalem,  jako  před  lety;  ale  do  té  chvíle  není 
životní  síla  má  tak  umořena  a  ochablá,  abych  klidně  snesl  myšlenku, 
kterak  někdo  se  těší,  že  mě  o  ni  ošidil.  Této  radosti  nedopřej u  onomu 
svatouškovi,  který  k  stáru  sahá  po  číši,  příslušející  toliko  svěžím  rtům 
mladosti.  Jsem  posud  žárliv,  ano  nyní  neméně  než  před  osmnácti  lety ; 
ale  nynější  má  žárlivost  má  jiný  pramen  a  podnět.  Lásky  jsem  nedobyl 
na  tom  světě ;  v  tom  bránila  mi  moje  ošklivost.  Ale  hlupcem  zván  býti 
nechci  a  nesmím.  —  — 


1824.  dne  1.  září.  Už  téměř  zoufám.  Tři  léta  minula,  co  Karel 
žije  v  B , . .  podle  své  libosti.  K  mým  pokorným  a  naléhavým  prosbám 
páter  provinciál  stále  odpovídá,  že  jen  velice  nerad  mě  propustí  z  Prahy 


Digitized  by  VirOOQlC 


1108  F.  SchuUi 

na  gymnasium  venkovské,  kam  obyčejně  se  dosazuji  členové  řádu  buď 
chatrnéjšiho  zdraví  tělesného  nebo  méně  skvělých  schopností  duchovních. 
Za  jiných  poměrů  v  takové  lichotivé  svědectví  snad  by  mě  těšilo,  nyní 
jest  mi  toliko  překážkou  v  dosažení  cíle,  který  jediný  mi  zůstal  v  mém 
životě:  opět  odstraniti  Karla  z  B  .  .  !*  Neproveduli  toho,  bude  má 
porážka  na  tom  světě  dokonána.  Pobyl  sobě  tam  u  své  holubičky  už 
dost  dlouho,  až  příliš  dlouho.  Svrchovaný  čas,  aby  nad  milostným  párkem 
zase  zahřmělo.  Rozplaším  je  ještě  jednou,  nejraději  už  na  vždy.  Po- 
malu by  mě  to  samého  omrzelo,  abych  je  měl  stále  hlídati.  Musejí 
se  rozejíti !  Ale  aby  se  to  stalo,  musím  se  dostati  do  B  . .  .  Nedám 
páteru  provinciálovi  pokoje.  Nebudeli  jiné  pomoci,  budu  předstírati  nemoc. 
Není  k  tomu  mnoho  potřebí.  Moje  ročilení  se  vzmáhá. 

1824.  dne  19.  listopadu.  Naděje  svítá.  Dnes  pozval  mě  k  sobě 
páter  provinciál  a  oznámil  mi,  že  přání  mému  vyhoví.  Abych  se  při- 
chystal, neli  dříve,  že  zcela  jistě  počátkem  příštího  roku  školního  se 
přestěhuji  z  Prahy  do  B  .  .  .  Jeden  ze  starších  profesorův  taméjších 
prý  stále  postonává  a  půjde  na  odpočinek  .  .  .  Tedy  ještě  několik 
měsíců  v  .  .  .  Déle  už  bych  nemohl  žíti  bez  venkovského  vzduchu  .  .  . 


1825.  dne  8.  srpna.  Teprv  několik  dní  jsem  zde  a  už  jsem  se 
rozhlédl  Všechno  vypadá  tak,  jak  jsem  si  v  Praze  myslil.  Dorozumělt 
se  a  zařídili  si  pravidelná,  ovšem  nábožná  a  učená  dostaveníčka.  Časné 
ráno  scházejí  se  u  oltáře  a  celý  den  obstarávají  poštu  mezi  nimi 
študenti,  kteréž  ona  chová  u  sebe  na  bytu.  Zcela  ideální  hospodářství 
milencův  už  poněkud  sestárlých.  Ale  jak  jsem  postřehl,  veille  ideálňv 
nezapomínají  na  praktickou  stránku  života.  Její  študenti  chodí  toliko 
k  němu  do  školy,  a  on  z  nich  dělá  eminentisty,  premianty,  aby  pod- 
poroval její  živnost.  Pěkné  zařízení!  Páter  rektor  bud  neví,  co  v  ko- 
stele a  ve  škole  se  děje,  aneb  jest  příliš  slabý,  že  to  mlčky  trpí.  Po- 
kusím se,  abych  tomu  všemu  udělal  konec.  Ani  jsem  se  nenadal,  že 
bude  tak  velice  snadno,  zadrhnouti  nad  nimi  síť.  Vbíhají  do  ní  sami . . . 

1825.  dne  17.  srpna.  Záleželo  mi  na  tom,  nežli  vůbec  něco 
počnu,  abych  se  přesvědčil,  nečinímli  jí  křivdu,  maje  ji  v  podezření 
zvláštních  důvěrných  stykův  s  páterem  Karlem.  Snad  také  ke  mně, 
jako  ke  starému  známému,  zachová  se  přívětivě,  vlídné,  přátelsky, 
pomyslil  jsem  si  a  šel  jsem  ji  navštívit.  Nepřijala  mě.  Dala  se  omlu- 
viti chorobou.  Věděl  jsem;  že  to  není  pravda,  protože  ráno  byla  na 
mši  pátera  Karla.  Ale  nedal  jsem  se  odstrašiti.  Ještě  jednou  včera 
jsem  se  pokusil,  sejíti  se  s  ní  v  jejím  bytu.  Odepřela  opět.  Už  také 
není  devatenáctileté  děvče ;  ted?  konečné  by  mohla  přestati  dělati  rozdíl 
mezi  námi  dvěma;  .  .  .  také  by  sobě  mohla  pomysliti,  že  já  ještě  méně 
než  Karel  jsem  měl  příčiny,  k  vůli  ní  odříci  se  všeho  světa  a  vzíti 
na  sebe  oděv  řeholní  .  .  .  Však  zůstala  tatáž,  jaká  byla  před  jedena- 
dvacíti  lety:  hrdá    i  ve  své  chudobéj  a  plna  nenávisti  ke  mně  .  .  . 

Teď  teprve  jsem  prost  všech  ohledův  k  ní  a  k  němu.  Jemu  za- 
jisté neprospěla,  urážejíc  mě  tak  zjevné  Nebyl  jsem  od  přírody  zlý 
člověk,  ale  dobráci  a  svatouškové  dělají  jej  ze  mne.  Od  teďka  nebudu 


Digitized  by 


Google 


Latinská  babička.  1109 

šetřiti  nikoho  a  ničeho,  co  jí  jest  milé,  vzácné,  příjemné,  drahé.  Dělai 
jsem  si  někdy  výčitky,  že  jsem  jí  nevinné  ublížil.  Už  nebudu  se  jimi 
trápiti;  ...  v  porovnání,  jak  ona  se  chová  ke  mně,  neukřivdil  jsem  jí. 
Cokoliv  jsem  kdy  uči^iil,  bylo  jen  z  nesmírné,  slepé,  nešťastné  lásky 
k  ní.  Ona  nemela  ke  mné  nikdy  citu  jiného,  leda  nechuť,  nenávist, 
opovržení  .  .  .  Ani  starší  vek  nezmírnil  v  ní  toto  smýšleni  o  mně  .  .  . 
V  Praze  myslil  jsem  ji  jinak,  než  ji  tu  shledávám. 

1825.  dne  8.  října.  Jest  mi  těch  studentíkův  líto;  ale  nemohu 
si  pomoci.  Musím  na  ně  zostra,  ano  i  krutě  a  nemilosrdně.  Moji  kolle- 
gové,  zvláště  páter  Karel,  jen  se  mazlí  s  nimi,  a  učení  nemůže  při 
tom  se  dařiti.  Není  tu  žádné  kázně  a  opravdovosti,  a  v  jeho  třídě  to 
vypadá  nejhůře.  Musím  jim  ukázati,  jak  špatně  oni  naplňují  své  povin- 
nosti. Těch  několik  pohlavkův  chlapce  nezabije.  Kdy  by  se  učil  nějakému 
řemeslu,  dostal  by  jich  více;  ale  obecně  musí  se  viděti  rozdíl  mezi 
mnou  a  zvláště  páterem  Karlem,  který  by  všem  žákům  napsal  samé 
eminence,  kdy  by  všichni  u  ní  bydlili  ... 

1825.  dne  19.  října.  Aby  seznala,  že  dobře  pozoruji,  jak  to 
mezi  nima  dvěma  vypadá,  způsobil  jsem  u  pátera  rektora  změnu  v  po- 
řádku mešním.  Byla  dnes  všecka  zaražena  a  pomatena,  když  v  obvyklou 
po  tolik  let  hodinu  neviděla  přistupovati  k  jejich  oltáři  pátera  Karla, 
ale  mne!  Dobře  jsem  si  všiml,  že  by  byla  nejraději  odešla  z  kostela, 
ale  nemohla,  v  levo  i  v  právo  podle  ní  seděli  lidé  .  .  . 

1825.  dne  30.  října.  Pomohla  si.  Vyzkoumala,  že  páter  Karel 
sloužívá  nyní  o  hodinu  dříve.  Bývají  zase  pospolu,  ale  mám  nový 
důkaz,  že  setkání  jejich  není  pouhá  náhoda.  Zvykli  si  tak,  že  jeden 
bez  druhého  už  ani  nemůže  býti.  Věřím,  kdy  by  se  byli  dostali  za  sebe, 
že  by  z  nich  byli  velmi  něžní  manželé,  Filemon  a  Baucis  v  novém 
vydání;  ale  takto  jim  to  milkování  už  velmi  málo  sluší.  Divím  se,  že 
sobe  toho  posud  nikdo  mimo  mne  nevšimnul !  Vůbec  panuje  zde  v  klášteře 
zvláštní  pořádek.  Všude  jeví  se  nedostatek  silné  ruky.  Musím  sám  trochu 
se  ujmouti  zdejšího  hospodářství  .  .  . 

1825.  dne  12.  listopadu.  Jako  když  píchne  do  vosího  hnízda! 
Všichni  se  proti  mně  spojili,  a  kdy  by  mohli,  vyprovodili  by  mne  nej- 
raději na  zpáteční  cestu  ku  Praze.  Tak  dokonale  zvykli  žíti  každý  dle 
své  libosti,  že  jen  zuvaditi  o  ně,  znamená  vzbuditi  jejich  odpor  a  při- 
praviti se  na  reptání  proti  neoprávněnému  poručnikování.  Ovšem,  ovšem, 
nechati  vás  dělati,  co  každý  byste  chtěl,  to  byste  všiihni  byli  mými 
nejlepšími  přáteli  .  .  .  Zavedl  jsem  lepší  kázeň  ve  škole,  zavedu  také 
lepší  pořádek  v  klášteře.  Páter  rektor  bude  mi  za  to  konečně  vděčen  . . . 


1826.  dne  12.  února.  Spikli  se  proti  mně  všichni.  Vyhýbají  se 
mně,  nechtějí  se  mnou  u  společného  stolu  večeřeti,  ba  ani  se  mnou 
mluviti.  A  to  všechno,  jak  dobře  tuším,  jest  dílo  pátera  Karla,  toho 
svatouška  s  tváří  véčnč  utrápenou,  s  očima  stále  plačtivé  omženýma. 
Rád  věřím,  že  hostinec  pro  ného  není;  protože  on  není  pro  hostinec! 
Co  by  se  sklenicí  dobrého  vína  ve  veselé  společnosti  také  počal  takový 
ubledlý  vzdychálek,   jehožto  jedinou  radostí  jest,  nýti  ku  měsíci  a  po- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1 


I 


1110  F.  Schuh: 

kleliati  před  bolestném  úsměvem  své  odňaté  milenky?  VŠak  co  bych 
počal  já,  Ivdy  bycb  všechen  čas  měl  tráviti  pod  jedním  krovem  s  tako- 
vými nudaři?  Když  už  ne  radost,  nějakou  zábavu  nebo  nějakou  chvíli 
roztržitosti  přece  musím  miti  za  den.  Proto  chodím  mezi  lidi,  s  kterými 
by  cli  mohl  pohovořit.  Vždyf  přece  nejsem  ani  trestníkem,  který  by 
nesměl  ze  svého  vězení,  ani  takový  morous,  který  se  štítí  lidí.  Štěstí 
pro  mne,  že  jsem  se  rozhodl  ještě  v  čas,  hledati  nějaké  osvěžení  mysli 
mimo  tyto  nevlídné  zdi,  a  že  jsem  je  nalezl!  *  .  .  Ať  si  proti  mné 
zuří  všichni  jak  se  jim  líbí  ... 

18J6.  dne  30.  června.  Domácí  válka  proti  mně  dostoupila  svého 
vrcholu.  Netoliko  že  sousední  komnaty  v  právo  i  v  levo  podle  mého 
příbytku  se  vyprázdnily,  ale  slyším,  že  dva  z  mých  koUegův  požáduli 
pátera  provinciála,  aby  v  prázdninách  je  přesadil  na  jiné  gymnasium! 
To  prý  všecko  k  vůli  mně,  že  se  mnou  nemohou  žíti  pod  jednou 
střechou.  Jsem  zvědav,  učinilli  podobně  páter  Karel.  Kdy  bych  jeho  byl 
k  takovému  kroku  přiměl,  těšilo  by  mě.  Však  obávám  se,  že  opět  na- 
strčil proti  mně  jen  někoho  jiného  a  sám  že  se  tají,  abych  o  něm 
ani  nevěděl.  Nenávidím  ho;  jest  to  potměšilá,  úskočná  povaha.  Budu 
míti  mrzutost  s  proviuciálem.  Tu  připíšu  opět  na  vrub  páteru  Karlovi. 

1826.  dne  20.  července  Překvapil  jsem  je,  že  neudělám  v  celé 
své  třídě  ani  jediného  eminentistu.  Přemlouvali  mě,  abych  nebyl  tak 
přísný.  Něco  takového  že  by  bylo  veřejným  pohoršením,  ano  hanbou 
pro  zdejší  gymnasium.  Neustoupil  jsem,  ač  opravdu  mné  líto  jest  tří 
študentův,  kteří  zasluhují  býti  vyznačeni  jako  premianti.  Ale  musejí 
letos  trpěti  křivdu,  abych  obhájil  svou  samostatnost  a  ukázal  na  sroéšnost 
v  jednání  pátera  Karla,  který  udělá  tolik  premiantův,  kolik  jich  paní 
Kratinová  má  potřebí.  Však  on  velmi  dobře  ucítil,  že  osten  mé  kla- 
sifikace jest  namířen  proti  němu.  Moji  študenti  dostanou  na  přísti 
rok  dokonalou  náhradu. 

1826.  dne  12.  srpna.  Závěrečná  slavnost  gymnasijní,  bezej  všech 
eminentistův  v  mé  třídě,  mocně  na  Karla  účinkovala.  Bodec  zajel  do 
něho  dosti  hluboko.  Ale  přece  nežádá  odtud!  Rok  už  minul,  co  jsme 
opět  tady  jiohromadě.  Jak  ho  odstraniti?  Na  smrt  nespoléhám, 
ačkoliv  on  poslední  dobou  vypadá  velmi  špatně,  hůře  než  kdy  jindy. 
Ale  takové  pergamentové  bytosti  zasýchají  velmi  dlouho.  Mám  potřebí 
něčeho,  co  by  ho  odtud  dříve  vyvedlo,  pak  ať  žije  třeba  déle  než 
Methusalcni.  Zdá  se,  že  sama  přítomnost  moje  jest  mu  nejnepříjemnější 
věc  na  světě  .  .  .  Nepojedu  nikam  na  prázdniny  .  .  .  Zůstanu  u  něho! .  . . 

1826.  dne  28.  října.  Myšlenka  smělá,  odvážná,  nebezpečná,  snad 
i  krutá  a  nemilosrdná;  ale  tak  vábná  a  neodolatelná,  že  nemohu  zba- 
viti  se  jí!  Trnu  hrůzou,  že  by  se  mi  zdařila,  a  přece  opět  ponořuji 
se  do  ní  s  nevýslovou  rozkoší.  Už  druhou  noc  zaplašuje  mi  všechen 
spánek  s  víček,  a  přece  držím  se  jí  jako  jediné  spásy  své.  Což  není 
jiné  pomoci,  abychom  se  dostali  od  sebe,  leda  —  zločinu?  Dospěl  ne- 
blahý život  nčs  obou  už  k  této  krajnosti?  Jest  mi  už  snáze,  dopustiti 
se  zlého  skutku,  než  žíti  s  ním  déle  pod  společnou  střechou?  .  .  . 

1826.  dne  29.  října.  A  přece  nemohu  jinak!  Nemám  jiného  po- 
myšlení, než  zbaviti  se  pohledu  na  jejich  opožděné  milkování.  Jest  mi 
to  do  duše    protivné.     Lidé  tak  staří   už  by  mohli    míti   v  hlavě  něco 


Digitized  by  VirOOQlC 


Latinská  babička,  1111 

opravdovějšího  a  roznmnojšíbo.  Nesluší  jim  to.  A  mne  to  stále  dráždí 
k  hněvu,  poněvadž  mi  to  píipominá  mou  zmizelou,  zkaženou  mladost. 
A  nemoha  se  dlouho  rozmýšleti !  Každý  den  ohledňv,  rozpakův  a  strachu 
znamená  zajištěni  posavadnich  nesnesitelných  poměr&v  .  .  .  Jsem,  čím 
mé  udělali  .  .  . 

1826.  dne  30.  října  ráno.  Rozhodnuto!  Ani  jediného  dne  nesmím 
už  ztratiti.  Zejtra  snad  už  by  bylo  pozdě,  a  kdy  bych  chtěl  míti  pokoj, 
musil  bych  odtud  vystěhovati  se  sám  ...  Že  tomu  nikdo  ani  nebude 
věřiti?  Marná  obava!  .  .  .  K  ničemu  nejsou  lidé  tak  nakloněni,  jako 
věřiti  o  svatoušcích  nejhrubší  porušení  mravnosti.  O  mně  zajisté  by  to 
méně  věřili,  že  jsem  otcem,  než  tomu  budou  věřiti  o  páteru  Karlu  .  .  . 

1826.  dne  30.  října  odpoledne.  Už  jsem  na  tu  mladou  zahradní 
nádcnnici  číhal  déle  než  dvě  hodiny.  Jako  vždy  před  tím,  sotva  že  mě 
z  daleka  spatřila,  vyhnula  se  mi.  Má  snad  nějaké  tušení?  .  .  .  Nesmí 
mi  uklouznouti.  Nikdo  jiný  než  ona  uemtie  mi  pomoci  .  .  . 

Téhož  dne  večer.  Mluvil  jsem  s  ní  v  zahradě.  Ani  nevím,  odlíud 
jsem  nabral  tolik  smělosti,  ptáti  se  jí  po  takových  věcech.  Za  to  ona 
chvěla  se  přede  mnou  jako  největší  hříšnice.  Nemohla  ani  promluviti, 
jen  pokyvovala  hlavou  ke  všemu,  co  jsem  řekl  .  .  .  Více  nemám  potřebí. 

1826.  dne  31.  října  večer.  Odvážný  krok  se  stal  a  snad  také 
povedl!  V  hlavě  mi  hučí  vichřice  výčitek,  strachu  a  naděje.  Nesnadno 
té  chvíle  opanovati  krev  a  zachovali  klid.  Nejtěžší  část  skutku  odbyta. 
Jsem  opravdu  zločincem?  .  .  .  Jest  Lo  nčco  zlého,  že  jsem  tu  ženskou 
přivedl  před  pátera  rektora  a  před  úřadního  svědka,  aby  nám  pověděla, 
kdo  jest  otcem  jejího  dítěte?  Neměl  jsem  k  tomu  právo  jakožto  oby- 
vatel tohoto  domu,  jehožto  dobré  povésti  ten  případ  se  dotýká?  .  .  . 
Vždyť  záleželo  na  ní,  aby  jediným  slovem  vyvrátila  naše  obavy  a  do- 
mysly. Proč  mlčela,  když  jsem  se  jí  tázal,  máli  spojení  s  nějakou 
osobou  kněžskou  .  .  .  snad  dokonce  z  tohoto  domu  .  .  .  možná  že 
snad  s  páterem  Karlem  .  .  .?  Dále  nebylo  lze  doléhati  na  ni  otázkami  .  .  . 
Jako  postižena  na  pravdě  zastřela  si  tvář  oběma  rukama  a  počala  před 
námi  se  potáceti.  Aby  neklesla,  musil  jsem  ji  vyvésti  ...  V  zahradě 
zachytila  se  stromu  a  svezla  se  po  jeho  kmeni  k  zemi  .  .  .  Muže  někdo 
říci,  že  jsem  učinil  ncco  nedovoleného?  .  .  .  Však  nesmím  zastaviti  se 
na  polovici  cesty.  Ta  ženská  musí  pryč  dříve,  než  z  dnešního  překvapení 
a  omámení  svého  se  vzpamatuje  .  .  .  Obětuji  na  to  peníze,  hodně 
peněz,  ty  ať  zastřou  stopu  všeho,  co  dnes  v  tomto  domě  se  stalo  .  .  . 
Ostatní  ať  dodělá  páter  rektor  .  .  .  to  jest  jeho  věc  .  .  . 

1826.  dne  1.  listopadu.  Měl  jsem  velmi  špatnou  noc;  ale  na 
zejtří  budu  spáti  lépe.  Ta  osola  jest  šCastně  pryč,  ted  už  daleko,  da- 
leko odtud  v  horské  krajině  pohraničně.  Peníze,  lesklé  stříbrnáky,  jež 
několika  hrstmi  jsem  jí  hodil  do  klína,  zpt^sobily  na  ni  mocný  dojem. 
Tiše  vykonala,  co  se  jí  nařídilo.  Hrozba,  co  by  dle  zákona  ji  potkalo, 
kdy  by  tu  zůstala  nebo  sem  se  vrátila,  dovršila  účinek  penéz  a  dobré 
rady  . . .  Zmizela;  štěstí,  že  zmizela  . . .  Dnes  se  doví  páter  Karel,  co  . . . 

1826.  dne  3.  listopadu  Rozhodnutí  se  blíží!  Rána  zasáhla  nej- 
vlastnější místo  svého  určení . . .  mozek !  Pro  takové  choroby  jsou  zvláštní 
ústavy  ...  A  bouře  otřásá  všemi  ostatními  koUegy  mými  .  .  .  Kdo 
by  si  byl  pomyslil,    že  jsou  ještě  schopni  nějakého  vzrušeni  mysli,  že 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1112  F,  Schíde: 

něco  na  světě  ještě  dovede  jimi  hnouti,  je  rozčiliti  .  .  ?  Konečně  mám 
okolí  dokonale  přiměřené  svému  vlastnímu  životu.  Takové  ovzduší,  jaké 
v  tomto  domě  od  tří  dnňv  zavládlo,  jediné  shoduje  se  s  mým  vnitrem . .  . 
Ať  všichni  vědí,  co  to  jest:  neklid,  hryzota  a  tak  dále  .  .  . 

1826.  dne  4.  listopadu.  Konečně  si  oddechnu!  Ještě  několik  ta- 
kových dní  a  snad  bych  byl  sám  podlehl  svému  rozčilení  .  .  .  Mám 
od  něho  pokoj.  Jest  rai,  jako  bych  byl  v  celém  tom  velikém  domě  sám, 
ano  jako  by  ani  v  širém  okolí  nebylo  živé  duše  ...  Už  bude  pomalu 
v  Praze  .  .  .  Nemyslím,  že  choroba  jeho  dlouho  potrvá:  vzpamatuje 
a  zotaví  se  zajisté  brzy;  ale  sem  se  nevrátí  nikdy  .  .  .  Dnešní  svůj 
svátek  už  bude  slaviti  jinde  ...  Od  tecfka  nevšímám  si  už  ničeho, 
co  by  mně  připomínalo  mou  neblahou  minulost  ...  ani  jí.  Jak  asi  jí 
teď  jest?  .  .  . 


1827.  dne  20.  března.  Došla  zpráva,  že  páter  Karel  na  Moravě 
zemřel.  Nemyslil  jsem,  že  má  tak  příliš  slabé  nervy  .  .  .  Smrti  jeho 
nebyl  jsem  žádosti  v. 


1841.  dne  4.  října.  Po  tolika,  tolika  letech,  a  ještě  nemám 
pokoje!  Ano,  mám  snad  začíti  znova  s  tím,  co  dávno  v  hrobě  setlelo? 
Jako  hlas  z  toho  hrobu  zaznělo  mi  dnes  v  paměti  jméno:  „Carolus 
Boromeus."  Jest  to  hlas  smíření,  nebo  pomsty?  .  .  .  Zde  v  této  komnatě, 
kterou  on  kdysi  obýval,  jméno  to  zní  stokráte  důrazněji.  Cítím  je  ve 
všech  kostech.  Musím  si  je  sám  neustále  opakovati,  všechny  stěny 
kolem  mne  zaznívají  jím  .  .  .  Ne,  ne,  jsem  stár  ale  ne  pověrčiv.  Pryč 
ode  mne,  přelude!  Což  nenazývají  se  také  jiní  lidé  jako  on  se  jmenoval? 
Mohuliž  to  jméno  vymazati  z  kalendáře?...  Však  proč  mě  bodá?... 
Proto,  že  zaznívá  od  ní!  Nedala  pokoje;  hledala  tak  dlouho,  až  našla 
studenta  se  jménem,  kterým  mě  nyní  chce  dráždit  a  zlobit.  Však  já 
takovým  žertům  nerozumím.  Snad  po  dnešní  zkušenosti  už  k  vůli  tomu 
ubohému  chlapci  nebude  obnovovati  se  mnou  starý  boj?  .  .  . 

1841.  dne  10.  listopadu.  Velmi  rád  bych  věděl,  kdo  na  mne 
v  úvoze  nalíčil?  Tu  sedím,  v  tváři  a  na  rukou  všecek  stlučen.  Ne- 
chybělo mnoho,  byl  bych  se  zabil.  Snad  onen  hoch,  co  u  ní  bydlí, 
nebyl  by  se  opovážil,  mstíti  se  mi  za  ten  pohlavek,  který  ovšem  ne- 
patřil jemu?  .  .  .  Nezdá  se,  že  by  byl  takového  skutku  schopen.  Jako 
všichni  chlapci  z  venkova  vypadá  dosti  nevinně.  Něco  tak  ohavného 
mohl  spáchati  jen  zdejší  kvítek.  Ale  kdo  to  asi  byl?  Vždyí  jsem  od 
patnácti  let  o  nikoho  v  tomto  městě  ani  nezavadil  ?  V  tom  vězí  nějaké 
tajemství,  které  mě  více  mrzí,  než  všechno  poranění  .  .  . 

1842.  dne  5.  ledna  večer.  Nevím,  co  se  to  se  mnou  děje?  Pra- 
podivné, chmurné  myšlenky  rojí  se  mi  starou  hlavou.  Chvěju  se,  snad 
po  prvé  ve  svém  životě,  opravdovým  vnitřním  mrazem  .  .  .  Odkud  jen 
taková  ošklivá  tvář,  zcela  podobná  k  mé,  na  světě  se  vzala.  A  i  ta 
přišla  od  ní  ...  Co  plátno,  že  jsem  drzého  kluka  spoličkoval  a  vyhnal, 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  hahicka.  1113 

nemohu  z  mysli  zaplašiti  jeho  obraz,  ani  setříti  v  ní  onen  velice  ne- 
příjemný dojem,  jejž  ve  mně  způsobil  jeho  divoký  pohled.  Stanul  přede 
mnou  směle,  téměř  hrozivě.  Z  takových  očí  kouká  zrovna  vražda  .  .  . 
A  že  jsem  si  toho  škaredého  tvora  posud  nikdy  nevšimnul,  žijeli  vůbec 
v  tomto  městě?  .  .  .  Vidím  ho  před  sebou  .  .  .  tak,  tam  u  dveří  stojí 
a  šklebí  se  na  mne  ...  a  jako  by  na  tom  zamračeném  čele  ohnivým 
písmem  napsáno  měl:  Carolus  Borom  .  .  .  Však  ne,  —  ne;  není  tu  nic, 
jsem  tu  sám.  Proč  jsem  se  přistěhoval  do  této  komůrky?  .  .  .  Zde 
snad  jeho  duch  .  .  .  Nikoliv,  nikoliv  .  .  .  ještě  mám  zdravé  smysly 
a  nejsem  zbabělý  .  .  .  Nebojím  se  ani  nebožtíkův  ani  živých  .  .  . 
Vzkázala  mi,  abych  si  přišel  pro  pykslu  k  ní  .  ,  ,  Jest  to  první  po- 
zvání od  ní  v  celém  mém  životě.  Přišlo  ovšem  poněkud  pozdě,  ale 
půjdu,  půjdu  k  ní  .  .  .  Jen  aby  ten  ohyzda  po  druhé  nepřisel  sem 
ke  mně  ... 

1842.  dne  9.  ledna.  Kudykoliv  městem  kráčím,  všude  nyní  po- 
tkávám se  s  tím  klukem,  a  škaredá  tvář  jeho  věsí  se  na  mne  tak  vy- 
zývavě a  hrozivě,  že  nemohu  snésti  jejího  pohledu. 

1842.  dne  15.  ledna  ráno.  Dnes  se  cítím  dosti  silen.  Zkusím  tu 
sílu;  půjdu  si  k  babičce  pro  pykslu  .  .  . 

1842.  Téhož  dne  večer.  Jest  po  všem!  Jsem  zdrcen,  zničen. 
Marné  bylo  mé  vzpírání  se.  Osud  mé  žene  .  .  .  končím  svůj  smutný 
život  pod  tíhou  výčitek,  pod  břemenem  svého  —  svědomí!  Ona  mé 
zná  až  do  hlubin  mého  nitra,  kam  posud  nikdo  na  světě  nenahlédl, 
a  kam  nyní  já  sám  patřím  jen  se  zděšením  .  .  .  Prchnul  jsem  od  ní ; 
ale  kam  se  skryju  před  probuzeným  svědomím?  .  .  . 

1842.  dne  16.  ledna  ráno.  Zkusím,  utopímli  pravdu  ve  víně. 
Jest  to  poslední  naděje  má! 

1842.  dne  16.  ledna  v  noci.  Neutopil  jsem  ji  tam,  ale  našel. 
Hroznou,  strašlivou  pravdu!  Věřím  svému  zlému  tušení.  Ten  škaredý 
hoch,  z  jehožto  vražedné  nástrahy  před  chvílí  jsem  vyvázl,  jest  po- 
háněn proti  mně  rukou  spravedlivého  osudu,  aby  pomstil  na  mně  ža- 
lostný konec  pátera  Karla,  jemuž  jsem  právě  jeho  osobou  nejkrutěji 
ublížil.  Ten  babiččin  posel  a  bezděčný  pomocník  proti  mně  zajisté 
není  nikdo  jiný  než  dítě  oné  zahradní  nádennioe  .  .  .  Nemýlím  se, 
hlas  mého  procitlého,  neúprosného  svědomí  potvrzuje  mi  toto  strašné 
tušení  .  .  .  Kde  najíti  oporu  proti  zdrcující  tíži  pozdního  poznání  ?  .  .  . 
Modlitba  sráží  se  mi  na  dně  srdce ;  nemůžeť  přemoci  balvan  zoufalosti. 
Klesám  pod  záplavou  své  viny  .  .  . 

1842.  dne  18.  ledna.  Ona  těžce  stůně,  on  prchl  ze  strachu  před 
trestem.  Jsem  zase  jako  sám,  vržen  na  pospasy  hryzotám  svého  svě- 
domí. Kdy  by  raději  na  mne  se  sběhli  a  mě  utloukli,  byl  bych  jim 
velice  vděčen.  Nekončím  tisíckráte  hůře  než  Karel?  Kéž  bych  byl  na 
jeho  místě!  Však  co  mu  závidím?  Smrt?  Nikoliv.  Či  jest  snad  smrt 
ukončení  všeho?  Nevinnost  mu  závidím,  a  od  té  dělí  mě  propast 
hříchu.  Mé  nešťastné  stáři!  .  .  . 

1842.  dne  13.  března.  Velká  voda  odešla.  Petřík  z  rybníka  ne- 
vyplaval.  Ani  nevyplave.  Znám  ho  lépe  než  oni  všichni,  co  ho  tam 
hledali.     Neudělal  si  sám  smrt.     Objeví  se,  zcela  jistě  vyskytne  se  tu 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1114  f-  (ychuU: 

opět.  Jen  abych  já  návratu  jeho  se  dočkal !  Ulevilo  by  se  mí,  kdy  bych 
se  dověděl  o  něm  jistoty,  ať  už  jakékoliv.  Jestli  skutečné  tím,  zač 
jej  pokládám,  nezhynul,  vznáší  se  nade  mnou  dále  jako  bouřný  mrak, 
z  něhož  blesk  co  chvíle  může  vyšlehnouti  .  .  .  Kdy  by  tu  raději  byl, 
nomčl  bych  před  ním  takový  strach  .  .  .  Bojím  se  už  přítomných 
i  nepřítomných,  živých  i  mrtvých  .  .  .  Svrchovaný  čas,  abych  s  toho 
světa  odešel  .  .  .  Jen  jak?  ...  Ať  už  to  tam  vypadá  jakkoliv,  vždy 
bude  lépe,  když  tady  sobě  všechno  spořádám  a  vyrovnám  .  .  . 

1842.  dne  30.  března.  Kdy  by  byla  zemřela,  nevím,  co  bych  si 
nyní  počal.  S  Karlem  rozešel  jsem  se  v  nepřátelství;  s  ni  chci  se  .  .  . 
smířiti !  .  .  .  Téžký,  nevýslovně  těžký  to  krok ;  ale  není  pomoci.  Chcili 
opatřiti  sobě  klidnou  hodinku  smrti,  musím  odhodlati  se  k  němu  a 
vykonati  jej  .  .  .  Musím  ji  odprositi.  Půjdu  k  ní  ještě  jednou,  bez 
pozvání,  z  nevyhnutelné  potřeby  své  ubohé  duše  ... 

1842.  dne  18.  dubna.  Jest  to  přece  něco  pro  mne  velmi  poko- 
řujícího, o  čem  stálo  přemýšlím  a  k  čemu  posud  odhodlati  se  nemohu  ! 
Pozdravila  prý  se  už  úplně.  Snad  nemusím  tak  pospíchat  .  .  . 

1842.  dne  29.  června.  Rád  bych  jí  udělal  nějakou  radost,  ale 
povaha  má  mně  v  tom  překáží.  Ta  vždycky  cbce  vypadati  horší, 
drsnější,  než  skutečně  jest.  Poněvadž  jsem  před  šestnácti  lety  právě 
k  vůli  ní  neudělal  ve  své  třídě  nikoho  premiantem,  nemohu  jím  udě* 
lati  tenkráte  studenta,  kteiý  by  toho  jinak  úplně  zasloužil,  jen  z  té 
příčiny,  že  bydlí  u  ní.  Pokud  nejsem  s  ní  vyrovnán  ve  věci  hlavní, 
ostýchám  se  mířiti  se  s  ní  v  něčem  vedlejším.  Už  počkám  se  vším  až 
v  prázdninách ;  bude  k  tomu  více  poklidu  ...  Mé  letošní  učení  nemá 
valné  ceny,  pro  samou  roztržitost  .  .  .  Dožijuli  se  na  světě  ještě 
pokojné,  tiché  hodiny?  .  .  .  Pak  přestanu  učiti,  abych  si  to  štěstí  zase 
svévolně  nezkazil.  Neměl  jsem  nikdy  o  učitelství  ani  zavadit.  Nemám 
k  tomu  ani  nejmenší  spůsobilosti  .  .  .  Nechám  toho  .  .  . 

1842.  dne  31.  července  večer.  Nač  ještě  déle  čekám?  .  .  .  Přišlať 
na  mne  koQečnč  sama  a  zničila  mě  veřejně.  Zahanbila,  ponížila  mě 
před  celým  světem  .  .  .  Míra  mého  utrpení  jest  dovršena  .  .  .  Všechno 
pomalu  na  mne  se  sřítilo  .  .  .  Když  jsem  stál  na  řečništi,  celá  síň 
počala  se  kolísati  a  točiti  se  mnou,  smutná  podoba  pátera  Karla  tisí- 
cerým počtem  vystupovala  zevšad  a  hrnula  se  proti  mně  .  .  .  Neviděl 
jsem  v  celém  prostoru  nic  mimo  ni  .  .  .  smysly  rychle  opouštěly  mě  .  .  . 
teprv  hlasem  jejím  procitl  jsem  ze  strašného  snění  ...  ale  to  pro- 
citnutí bylo  ještě  strašnější  .  .  . 

Půjdu,  půjdu  k  ní.  Kleknu  před  ní,  sepnu  ruce  .  .  .  Odpusť, 
Marie,  odpusť!  Při  památce  nevinného,  svatého  Karla  tvého  prosím, 
zapřísahám  tě  v  nejhlubší,  upřímné  kajicnosti,  sejmi  se  mne  nesnesitelné 
břímě  viny,  hříchu,  zločinu  .  .  .  Dost  jsem  už  vytrpěl  .  .  .  budiž  tím 
smířena  se  mnou  i  za  sebe  i  za  něho  .  .  .  Smiluj  se,  aby  i  soudce 
na  věčnosti  nade  mnou  se  smiloval  ..." 


Držel  jsem    v  ruce  poslední  list  ten  a  zamyslil  se  do  něho   tak, 
že  jsem    ani  nepozoroval,    když  panímáma    se   vrátila   a   také  Teriuku 


Digitized  by  V:íOOQ IC  I 


Laiwíiíá  hahicka.  lllň 

s  sebou  přivedla.     Teprv   když  promluvila,   probral  jseni    se   ze  svého 
zadumání  .  .  . 

Vypravovala  mi  po  chvíli  dále,  jak  po  tom,  když  babička  ubohému 
pateru  Dominikovi  byla  odpustila,  on  ješté  jednou  přišel  s  prosbou, 
aby  mu  pomohla  hlodati  —  Petříka.  Musí  prý  ho  najíti,  aby  nabyl 
jistoty  o  jeho  původu  a  kdy  by  pak  bylo  možno,  vypátrat  také  jeho 
matku;  rád  by  prý  i  tou  stranou  se  srovnal.  Chtěl  jí  i  dítěti  dáti 
náhradu  za  to,  co  jeho  vinou  trpély.  „Babička  i  v  tom  mu  pomáhala, 
pověděvši  mu  také  všechno,  čeho  byla  sama  se  dověděla  o  Barči;  však 
obnovené  pátrání  po  matce  a  synu  jejím  nevedlo  k  žádnému  výsledku  .  .  . 
Páter  Dominik  vzdal  se  v  těch  prázdninách  pro  churavost  a  pokročilý 
věk  i  učitelství  a  projížděl  ob  čas  krajinu  zdejší  v  dalekém  obvodu  .  .  . 
lilcdal  Barču  a  Petříka,  zase  marně.  S  babičkou  už  se  nesešel.  Uzavřel 
se  v  klášteře.  Ona  říkávala,  že  po  smíření  jest  snad  ješté  šťastnější 
než  on.** 

Musil  jsem  zůstati  u  panímámy  na  oběd,  že  má  ještě  mnoho  co 
vypravovati.  Už  prý  sama  za  tolik  let  na  mnoho  věd  byla  zapomněla, 
ale  dnes  v  úmrtní  den  babiččin  že  všechno  opět  živě  jí  přichází  na 
mysl.  Dověděl  jsem  se  ještě  mnoho  zajímavostí  o  posledních  letech 
života  babiččina.  Odcházejíc  konečně  se  světa,  zemřela  prý  jako  ona 
světice  na  obraze  postranního  oltáře  v  klášterním  kostele,  na  který 
snad  prý  ješté  se  pamatuji  ze  svých  studentských  let.  „A  v  poslední 
Vlili  její  jsme  našli  žádost,  kdy  bychom  někdy  našli  Barču,  abychom 
jí  řekli,  že  babička  jí  ze  srdce  odpustila,  jestli  že  toho  odpuštění  má 
potřebí.  K  tomu  pak  připojena  byla  zpráva,  že  ve  zdejší  spořitelně 
uloženo  jest  několik  set  zlatých,  kteréž  i  s  úroky  náležejí  Barči  a  kdy 
by  už  nebyla  na  živě,  Petříkovi.  Peněz  přibývá,  ale  po  dědicích  posud 
žádné  stopy  .  .  .  Páter  Dominik  pak  umíraje  odkázal  celé  své  značné 
jmění  zdejšímu  městskému  chudobinci,  s  ustanovením,  kdy  by  Barča 
se  vypátrala,  aby  z  jedné  části  nadace  měla  tam  až  do  smrti  úplné 
a  dobré  opatření.  I  na  Petříka  při  tom  štědře  pamatoval."  — 

Nemohl  jsem  se  dostati  od  panímámy  z  domu.  Upomínky  a  ještě 
více  nové  poznání  zdržovalo  mě  pod  tím  útulným  krovem.  Mimo  to 
zajímaly  mě  také  nynější  poměry  v  rodině,  jejížto  téměř  částí  jsem 
druhdy  byl.  Přišel  i  muž  Terinčin,  vlídný,  srdečný  člověk.  Pamatoval 
prý  se  na  mne  také  ještě,  když  jsem  zde  študoval.  Vypravování,  při- 
pomínání a  vyptávání  nebylo  konce.  Musil  jsem  slíbiti,  že  opět  brzy 
přijdu. 

III. 

Na  bojišti. 

Bylo  dne  27.  června  1866,  za  parného  odpoledne,  když  jsem 
Kralupským  vlakem  přijel  do  Mnichova  Hradiště.  VzalC  jsem  na  sebe 
úkol,  pro  noviny  opatřiti  zprávy  o  válečných  příbězích,  které  v  oné 
krajině  už  po  několik  dní  se  připravovaly.  Vojenská  správa  sice  pro- 
hlásila,  že  mimo  referenty  úřadní  žádným  jiným  nedovoluje  se  přístup 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1116  F.  Schulz: 

k  hlavnímu  stanu;  však  chovaje  v  tobolce  několik  visitních  Hstkův 
vznešené  dámy  zamířil  jsem  přímo  ke  hlavnímu  táboru  generála  Clama- 
Gallasa,  jenž  s  celým  armádním  sborem  obsadil  levý  břeh  Jizery  proti 
Prusům,  postoupivším  od  Mimonč  a  Českého  Dubu  téméř  až  k  předním 
strážím  rakouského  vojska  u  Rokyto.  Už  na  luádraží  v  Mnichovu  Hra- 
dišti bylo  zjevilo,  že  štéstí  válečné  schyluje  se  tu  k  rozhodnutí.  Domácí 
obyvatelstvo,  cokoliv  ho  tu  ještě  do  toho  dne  bylo  zbylo,  hrnulo  se  do 
dvou  dlouhých  vlaků  v,  připravených  už  s  kouřícími  lokomotivami  k  od- 
jezdu k  Mhidé  lioleslavi.  V  pestré  směsici  pospíchal  každý,  aby  ještě 
v  ěas  se  dostal  z  města,  kde  podle  rozestavení  a  síly  obou  válečných 
stran  chystala  se  nejprudší  srážka.  Vzbudilo  tedy  jakési  udivení,  že 
já  jediný  v  obleku  civilním  přijíždím  tam  po  vlaku,  jenž  přivážel  už 
jen  samé  osoby  vojenské. 

Pokud  jen  bylo  lze  rozhlédnouti  se  už  z  nádraží  po  krajině: 
jediný  obraz  války.  Město  z  té  strany  ovroubeno  rovinou  úrodných 
polí  tonulo  v  rozreřených  vlnách  života  vojenského.  Bohatá  úroda, 
dozralá  pod  kosu  a  srp,  stála  tu  smutná,  v  slunečném  úpalu,  opuštěna 
od  svých  pěstitelův.  Širokými  proudy  rozlévala  se  mezi  ní  hrozící 
záhuba.  Na  silnici  k  Turnovu  rozloženo  bylo  dělostřelectvo ;  dělo  těsné 
za  dělem  řadou  tak  dlouhou,  že  ani  nebylo  he  dozříti  konce  jejího. 
Kolem  města  tábořila  jízda  na  lukách,  však  i  ve  vysokém  obilí.  Všemi 
ulicemi  a  uličkami  rojila  se  jako  z  oulu  pěchota  nejpestřejších  barev 
do  polí  a  zpět;  větší  a  menší  sbory  procházely  všeobecnou  směsicí. 
Zbraň  a  zbroj  všeho  druhu  bl}'skala  se  kolkolem  ve  slunečních  pa- 
prscích ;  vozy,  koně.  stany  a  prapory  dovršovaly  malebnost  toho  měni- 
vého velikolepého  obrazu.  Oblaky  prachu  vystupovaly  nad  ouvozy  a 
silnicí  k  šedomodré,  jako  olověné  obloze.  Víření  bubnflv  a  hlahol 
polnic  rozléhal,  mísil  se  a  zanikal  v  dusném,    mrtvém  vzduchu. 

Tušení  blízké  krvavé  hodiny  spočívalo  na  přírodě,  která  jako  by 
dech  v  sobě  tajila,  i  zimničně  plálo  z  vážných  zraků  v  všeho  vojska. 
Uchvácen  tímto  mocně  vzrušujícím  dojmem  vstoupil  jsem  do  města. 
Jen  tu  a  tam  objevil  se  jako  nesourodá  kapka  občanský  oblek  v  moři 
vojenských  uniforem.  Byl  to  některý  starší  člověk,  který  zůstal,  aby 
hlídal  dům.  Ženských  a  dětí  nebylo  vůbec  viděti.  Snad  se  skrývaly 
v  příbytcích,  nebo  už  odešly  z  města. 

V  nárožním  hostinci  v  levo  na  náměstí  dostal  jsem  ještě  v  prvním 
poschodí  za  velikou  taneční  síní,  v  níž  nahromaděno  bylo  po  stolech 
i  po  podlaze  mezi  vyprázdněnými  lahvemi  a  převrženými  sklenicemi 
•vojenských  plášťův,  čák,  sedel  a  tak  dále,  malou  komůrku.  Zavřel  jsem 
si  tam  svůj  tlumok  a  šel  si  zevrubně  prohlednout  celé  rozložení  vojska 
až  k  bateriím,  postaveným  nad  Jizerním  údolím  proti  mostu,  vedou- 
címu na  Klášter.  Nikdo  mě  nezastavoval,  nikdo  se  mě  na  nic  neptal, 
proto  jsem  nepospíchal  ohlásit  se  na  velitelství  jako  přespolní,  zejména 
jako  zpravodaj  novin. 

Bylo  už  za  šera,  když  jsem  se  vrátil  do  hofetiiice.  Za  dvorem 
byla  zahrada.  Zazníval  odtamtud  mnohohlasý,  mužský  zpěv  českých 
národních  písní.  Vešel  jsem  tam.  *  Kolem  stolův  i  po  trávníku  samý 
voják.  Popíjeli  a  zpívali.  Samí  Oeši ;  z  největší  části  myslivci.  Posadil 
jsem  se  za  nejbližší,  jen  zpoly  obsazený  stůl,  dal  si  přinésti  také  píti  a 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  1117 

vida,  že  jsem  úplně  mezi  svými,  mísil  jsem  se  také  do  hovoru  i  do 
zpěvu.  Nikdo  mi  neodpovídal,  a  za  malou  chvíli  byl  jsem  u  stolu  sám, 
myslivci  jeden  po  druhém  odešli  k  svým  druhům. 

Za  chvíli  přišel  do  zahrady  voják  od  pluku  velkoknížcte  Konstan- 
tina, a  vida  u  mého  stolu  tolik  místa,  přisedl  sobě.  Dal  jsem  se  s  ním 
ihned  do  řeči  o  rozestavení  nepřátel  jakož  i  o  nadějích  naší  strany 
na  vítězství.  Hostinský  přinesl  mu  pivo,  já  mu  nabídl  doutníky;  přijal 
je,  a  stal  se  ještě  sdílnějším.  Ptal  se  mne,  jsemli  zdejší.  A  když  se 
dověděl,  že  jsem  přijel  z  Prahy,  žádal  mě  tklivým,  smutným  hlasem, 
až  se  odtud  vrátím,  abych  oznámil  jeho  rodičQm,  jichžto  adresu  jsem 
sobě  ihned  zaznamenal,  že  jsem  ho  ještě  tohoto  dne  na  živě  viděl. 
Dopil  a  složil  hlavu  v  dlaň.  Kývnul  jsem  na  hostinského,  máti  snad 
sklenici  dobrého  vína,  a  najdeli  tam  ještě  něco  od  masa  k  zákusce, 
aby  to  sem  vzal  s  sebou. 

Y  nejbližším  okamžení  stály  na  našem  stole  dvě  sklenice,  lahev 
vína,  dva  talíře  a  mísa  se  všelikými  masitými  zbytky.  Pozval  jsem 
vojáka,  aby  se  mnou  povečeřel.  Myslil  jsem,  aby  vínem  trochu  se 
rozveselil.  Však  sotva  že  jsem  ohnivé  šťávy  Mělnické  nalil  do  jeho 
sklenice,  přiskočil  od  nedalekého  stolu  desátník  od  myslivcův  a  stisknuv 
mě  za  rameno,  že  mi  mohl  kost  rozdrtit,  zvolal  mi  nad  hlavou  po 
česku  mocným  hřmotným  hlasem: 

„Zatýkám  vás!  Pojďte  se  mnou!" 

Nedbaje  bolesti  v  rameni,  kteréž  on  stále  jako  v  kleštích  držel, 
jal  jsem  se  dáti  mu  na  jevo  své  udivení  nad  takovým  jeho  počínáním. 
Však  on  už  vytasiv  zbraň  máchnul  jí  nade  mnou,  hroze,  že  mne  na 
místě  probodne,  nep^duli  s  ním.  Vojáci  z  celé  zahrady  shrnuli  se 
kolem  nás.  Tu  jsem  poznal,  jaké  neopatrnosti  jsem  se  dopustil,  ne- 
zjednav sobě  při  samém  vkročení  do  města  dovolení  k  pobytu  zdejšímu. 

„Nežádám  za  nic  jiného,  pane,"  pravil  jsem,  chystaje  se  s  ním 
odejíti,  „než  abyste  mě  doprovodil  k  samému  nejvyššímu  veliteli  zdej- 
šímu, generálu  Clamu-Gallasovi." 

Neodpověděl  a  dlouhým  vytaseným  bodákem  kynul  mi  ku  předu. 
Viděl  jsem,  že  by  každé  další  mé  slovo  jen  zdvojilo  nebezpečí,  v  němž 
z  nenadání  a  jak  se  mi  zdálo  bez  nejmenší  viny  jsem  se  octnul.  Spěšně 
podal  jsem  hostinskému  peníz,  aby  sobě  z  něho  vzal,  co  mu  náleží, 
a  už  ubíral  jsem  se  před  desátníkem  ze  zahrady  na  dvůr.  Ještě  jsem 
za  sebou  zaslechl  hlasy  vojákův:  „Já  hned  poznal,  že  to  zase  nějaký 
vyzvědač"  —  »A  jak  pansky  vypadá,  jinak  než  ten  rozhadrovaný  zrzoun, 
kterého  jsme  dnes  ráno  v  káře  zastřelili"  —  ,^1  česky  mluví"  — 
„Vždyť  Prusové  se  učili  už  po  deset  let  našemu  jazyku"   — 

Tato  slova  věstila  mi  ovšem  velmi  málo  potěšitelného.  Zvědavé 
ohledl  jsem  se  po  svém  průvodci,  který  přitočil  se  mi  těsně  k  boku.  Byl 
to  ramenatý,  už  nikoliv  mladý  muž,  mnohem  menší  než  já,  vzezřeni, 
jak  jsem  v  šeru  rozeznati  mohl,  téměř  divokého.  Štětinaté  černé  kníry 
seděly  na  vyčnívajícím  vrchním  rtu  a  dodávaly  nepěkné  tváři  ještě 
více  ošklivosti.  Pod  širokou  střechou  mysliveckého  klobouku  zab,leskly 
se  veliké  oči.  Zdálo  se  mi,  že  jsem  toho  člověka  už  někdy  viděl. 
Samým  přemýšlením,  kde  to  asi  bylo,  ani  jsem  nezpozoroval,  že  jsme 
hustými  davy  vojska,  chumelícího  se  po  namésti,  už  se  dostali  do  parku, 

OSVjftTA  1888.  12.  yj 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Í118  t\  Sehutz: 

jenž  děli  hraběci  zámek  od  ostatního  mčsta.  Jako  by  takovým  prů- 
vodům až  byla  zvyklá,  stráž  u  vrat  ani  si  nás  hrubě  nevšimla.  Po 
širokých  schodech  stoapáme  do  prvního  poschodí,  já  ještě  ani  nevěda, 
ke  komu  vlastně  mě  vede.  Důstojnici  a  generálové  horlivě  hovoříce 
přicházejí  proti  nám.  Ještě  více  jich  bylo  pohromadě  ve  veliké  síni, 
do  kteréž  jsme  vstoupili.  Poznal  jsem  s  radostí,  že  jdeme  k  hlavnímu 
veliteli.  —  Průvodčí  můj  promluvil  několik  slov  s  majorem  v  husarské 
uniformě,  s  příznaky  pobočníka,  a  ustoupil  za  mne.  Major  změřil  mé 
nejdříve  bystrým  okem  několikrát  od  hlavy  až  k  patě  a  pak  mě  vyzval, 
abych  mu  odevzdal  své  papíry,  že  je  podá  jeho  excellenci.  Vyňal  jsem 
z  náprsní  kapsy  tobolku  a  z  ní  pergamentový  lístek,  na  němž  se  čtlo : 
Comtesse  Kaunic-Voračicky.  — 

Přijav  jej  ode  mne,  důstojník  velice  vlídně  se  nine  t^al,  jaké 
jest  mé  přání  v  tomto  městě.  Odpověděl  jsem,  za  jakou  příčinou  jsem 
přijel  sem,  a  připojil  žádost,  abych  tu  směl  bez  překážky  pobytí.  Dů- 
stojník odešel  do  postranních  dveří,  za  nimiž  slyšeti  bylo  rozjařený 
hovor  několika  hlasův,  řinčení  ostruh  a  šavlí.  Za  malou  chvili  se  vrátil 
a  s  úsměvem  mi  podávaje  složený  arch  papíru,  pravil:  „Tato  legiti- 
mace, pane,  vám  usnadní  váš  úkol  v  našem  hlavním  stanu.''  A  ukláněje 
se  mi  na  rozchod  připojil:  „Kdy  byste  zde  ještě  něčeho  mél  potřebí, 
přijd^e  k  hraběti  Waldsteinovi!" 

Projeviv  hraběti  své  díky  za  tuto  laskavost  odcházel  jsem,  ani  ne- 
dbaje, že  desátník,  jenž  mě  sem  byl  přivedl,  se  mnou  se  nevrací. 
Však  pospíšil  za  mnou  ihned  po  schodech  a  zastaviv  mě,  pozdravil 
po  vojansku  a  oznamoval,  že  má  rozkaz  od  pana  majora,  aby  mně 
byl  k  službám,  pokud  nenajdu  dobrý  nocleh  Po  tom  se  omlouval,  že 
konal  jen  svou  povinnost,  když  mě  jako  člověka,  který  se  míchá  mezi 
vojáky  ano  je  i  častuje,  měl  v  podezření,  že  jsem  vyzvědač,  jakých 
prý  v  táboře  už  několik  polapili  a  bez  milosrdenství  odpravili. 

Podal  jsem  mu  ruku  a  ujistil  ho,  že  mu  nemám  co  prominout, 
poněvadž  jsem  sám  chybil.  Při  tom  pohleděl  jsem  mu  pozorněji  do 
tváře,  na  níž  v  přízemní  chodbě  lampy  už  rozžaté  vrhaly  plnou  záři. 
Jako  blesk  projela  mou  hlavou  myšlenka,  že  snad  přece  se  nemýlím. 
Obličej  jeho  byl  tak  ostrých,  určitých,  význačných  tvarův,  celá  postava 
i  hlas  tak  dokonale  souhlasily  s  tím,  co  mi  na  mysl  vstoupilo,  že 
jsem  se  nemohl  zdržeti,  ale  zvolal  jsem  radostně: 

„Vy  jste Petřík, s  kterým  jsem  před  čtyřmi  a  dvacíti 

lety  byl  u  babičky  v  B  .  .  .!' 

Snad  kdy  by  pruská  koule  té  chvíle  byla  do  něho  vjela,  nebyl 
by  býval  více  překvapen,  než  tímto  mým  oslovením.  Několik  okamžení 
stál  s  vyvalenýma  očima  nepohnut  jako  přimrazen.  Pak  se  vzpama- 
toval a  pravil: 

„Ano,  jsem  onen  Petřík;  ale  vás,  pane,  neznám.''  A  zpytavé  na 
mne  pohlížel,  jako  by  ve  své  paměti  hledal  něco  dávno  zapomenutého. 

Nastalo  zajímavé  shledání  se  dvou  přátel  z  chlapeckých  let.  Ruku 
v  ruce  vrátili  jsme  se  spolu  k  obecnému  udivení  vojákův  do  hostinské 
zahrad^',  z  které  on  mě  před  půl  hodinou  jako  pruského  vyzvédače 
s  vytasenou  zbraní  vedl  k  výslechu  a  na  popraviště.  Zasedli  j^me  sami 
dva  k  postrannímu  stolku,  a  při  sklenici    dobrého  vína   nastalo  vypra- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  hahicka,  1119 

vování.  Nemčli  jsme  k  tomu  ovšem  mooho  času  ani  potřebné  nálady. 
Petřík  pravil,  že  musejí  stále  býti  připraveni,  že  zavzní  troubení  na 
poplach,  a  za  malou  chvilku  že  musí  za  ostatními  vojáky,  kteří  už 
odcházeli,  ke  strážným  ohňAm  do  stanuv  za  město.  Ani  já  pomýšleje 
na  příčinu,  pro  kterou  jsem  přijel  sem,  a  vzrušen  hlučně  rozvlněným 
životem  vojenským,  necítil  jsem  v  sobě  poklidu  potřebného  k  probírání 
se  v  upomínkách  z  dob  dávno  zašlých. 

Oba  jsme  velice  litovali,  že  jsme  se  nesetkali  v  jiných,  tišších 
poměrech,  a  jeden  přes  druhého  pospíchal,  ve  vší  stručnosti  a  jen 
v  hlavních  částech  vylíčiti,  co  oběma  z  minulosti  bylo  zajímavé.  Petřík 
nevěděl  o  babičce  nic  od  toho  dne,  co  byl  z  vězení  prchl.  Vše,  co 
jsem  mu  nakvap  pověděl,  bylo  mu  nové  a  dojalo  ho  hluboko.  Dal  se 
do  pláče,  starý  voják! 

Stěží  mohl  se  upokojiti,  aby  mně  vypravoval  své  osudy.  Nevěda 
si  rady,  utekl  prý  tenkráte  do  švédských  hradeb ;  polozmrzlého  a  k  smrti 
vyhladovělého  prý  našla  jej  ve  sněhu  Barča  a  odnesla  do  svého  brlohu. 
Když  přišel  k  sobě  a  pozdravil  se,  dověděl  se  od  ní,  že  ona  jest  jeho 
matka.  Bál  se  jí  z  počátku,  ale  ještě  více  strachu  měl,  aby  nebyl  vy- 
pátrán a  odvlečen  zpět  do  vězení.  Zdstal.  Viděl  prý  tenkráte  velmi 
dobře  skulinou  ze  své  podzemní  skrýše,  jak  jsem  přišel  až  k  nim  na- 
horu. Od  té  chvíle  prý  tam  neměli  stání.  Obávali  se,  že  přijdu  zas, 
a  se  mnou  nejspíše  i  jiní  lidé,  a  že  oba  budou  vrženi  do  žaláře.  Jak- 
mile jen  mrazy  povolily,  opustili  v  noci  svůj  brloh  a  stále  po  lesích 
se  vlekajíce  dostali  prý  se  konečně  do  Prachovských  skal  u  Jičína, 
kde  prý  matka  už  dříve,  než  k  B  .  .  .  se  postěhovala,  mnoho  let 
v  jeskyni  strávila,  obcházejíc  žebrotou  po  okolních  chudičkých  vesnicích. 
Tam  v  těch  skalních  slujích  že  žili  spolu  opět.  Nouze,  krutý  hlad  je 
přinutil,  že  Petřík  se  dal  v  osamělém  statku  pod  Troskami  za  pasáka 
ke  kozám.  Skývami  suchého,  zkornatělého  chleba  prý  živil  svou  matku^ 
která  na  noze  čím  dále  tím  chromější  už  ani  koření  po  lesích  sbírati 
nemohla. 

„Jak  bych  ji  ubohou  v  takovém  strašném  stavu  byl  mohl  opu- 
stiti," pokiačoval  Petřík.  „Byl  jsem  její  jediná  podpora.  Však  i  ta 
byla  jí  odňata.  Když  jsem  dorostl,  vzali  mě  a  dali  mi  vojenský  kabát 
ani  dlouho  nepátrajíce,  odkud  a  kdo  vlastně  jsem.  Když  jsem  se  s  ní 
naposledy  loučil,  pravila  mi  v  slzách:  ,Nás  obou  neštěstí  byl  páter 
Dominik.'  Od  té  chvíle  jsem  jí  nespatřil.  Bez  pochyby  že  pak  brzy 
v  bídě  zhynula.  Upomínka  na  ni  způsobuje  mi  nevýslovnou  bolest.  Jako- 
bych  to  byl  věděl,  že  onen  kněz  také  ji  přivedl  do  neštěstí,  pronásle- 
doval jsem  ho,  jak  jen  jsem  mohl.  Do  dneška  lituji,  že  jsem  tenkráte 
tak  špatně  mířil  ..." 

Podotknul  jsem,  aby  nepřenášel  na  něho  svůj  hněv  až  za  hrob; 
•/c  i  babička  svému  nepříteli  odpustila.  Stiskl  svou  poboční  zbraň  a 
micky  upřel  i)řcd  sebe  zachmuřený  zrak. 

Na  jasnemodrém  nebi  vzešly  miliardy  hvězd.  Příjemný  chládek 
spouštěl  se  z  nich  k  zemi.  Nad  námi  stál  stříbrojasný  srpek  měsíce. 
Z  dáli  od  břehův  Jizerních,  od  Podola,  už  některou  chvíli  ozývala  se 
sem  peletonová  střelba.  Výstřely  houstly,  polnice  myslivcův  zaznívaly 
odtamtud  vždy  v  delším  třepctavém  hlahclu. 

71* 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1120  F.  Schulz: 

„Naší  už  jsou  v  tom!"  pravil  Petřík.  Však  sotva  dořekl,  celým 
táborem  rozlehlo  se  bubnování  a  troubení  na  poplacb. 

„S  bobem,  na  vždy  s  bolicm!"  zvolal  voják,  kvapné  mi  stiskl 
ruku  a  úprkem  hnal  se  k  svým  druhům  .  .  . 

Dni  28.  a  29.  června  byly  u  Mnichova  Hradiště  velmi  krvavý. 
Prodlel  jsem  tam  v  žáru  boje,  až  generál  Clam  s  hlavní  silou  svou 
dne  29.  k  polednímu  počal  ustupovati  ke  Kněžmostu,  Bousovu  a  tak 
dále.  Viděl  jsem  vznik  i  průbéb  celé  bitvy.  Vypsání  mnou  o  ní  po- 
dané v  našich  novinách  přešlo  ihned  do  všech  časopisů  rakouských, 
nebof  ani  úřadní  listy  neměly  od  Mnichova  Hradiště  své  zvláštní  zprávy. 

Téhož  dne  29.  června  odpoledne  nadjel  jsem  ustupujícím  vojskem 
saským  od  Března  přes  Mladou  Boleslav  na  stanici  v  Čejticích,  abych 
se  zeptal,  budeli  odtud  ješto  vypraven  vlak  do  Prahy,  kam  bych  ještě 
téhož  dne  rád  bych  stihnul.  Do  nádraží  Čejtického  právě  přibyl  vlak 
od  Mnichova  Hradiště  s  raněnými,  kteří  měli  býti  složeni  v  nemocnici 
Boleslavské.  Veliké  zástupy  občanstva  už  zde  čekaly;  každý  ochoten 
byl  pomáhati  při  dopravě  ubohých  rodákův  našich  do  města,  a  přispěti 
jim  nějakým  občerstvením.  Ještě  větší  davy  lidí  hrnuly  se  sem  údolím 
Jizerským  i  po  okolních  stráních. 

Přispíšil  jsem  též  k  jednomu  nákladnímu  vozu,  jehožto  rozštěr- 
benou  podlahou  kapala  krev.  Jeden  raněný  těsně  vedle  druhého.  Viděl 
jsem  už  včera  na  bojišti,  jak  přiostřené,  válcovité  a  na  spodním  konci 
vroubkované  střelivo  pruské  umí  řáditi  v  lidském  těle ;  však  když  při- 
družilo se  k  němu  ještě  parno  a  žízeň,  vzešel  obraz  strašný,  srdce- 
lomný ! 

Za  pomoci  ještě  několik  mužův,  kteří  přistavivše  nosítka  k  vozu, 
stoupali  za  mnou,  chci  podejmouti  myslivce,  ležícího  s  tváří  k  podlaze 
přitisknutou  na  kraji  smutné  řady.  Však  leknutím  div  jsem  nevykřikl. 
Byl  to  Petřík,  a  už  mrtvý!  Měl  střelnou  ránu  v  prostřed  hrudi  .  .  . 
Soused  nám  pravil,  že  desátník  jeho  ve  strašných  bolestech  skonal 
hned,  jak  vlak  sebou  hnul  .  .  .  Poslední  prosba  jeho  prý  byla,  aby 
jej  pochovali  v  Mladé  Boleslavi  .  .  . 

Přání  jeho  se  naplnilo. 


Za  pět  dní  vichřice  války  ve  vlasti  naší  dozuřila  .  .  . 

Čtyři  pruští  důstojníci,  ubytovaní  v  hraběcíra  zámku  B — ském, 
požádali  mě,  abych  s  nimi  jel  k  švédským  hradbám,  které  prý  na 
sousedním  chlumu  se  zachovaly  co  zajímavá  památka  starého  válečnictví. 
Vyjeli  jsme  z  B.  za  krásného  srpnového  rána.  Vozy  stanuly  na  silnici. 
Stoupali  jsme  pěšky  vzhůru  mezi  požatým  obilím  a  pak  ouvozem  mezi 
křovím  k  cihelně.  Vzpomněl  jsem  si,  jak  jsem  tudy  jako  malý  študent 
kráčel.  Bezděky  dal  jsem  se  touž  cestou  houštím,  ač  nedaleko  v  právo 
bylo  jíti  pohodlněji.  Prusové  se  smáli,  že  ted  mají  škrabati  se  takovým 
roštím,  kdežto  až  posud  mohli  postupovati  v  Čechách  po  nejlepších 
silnicích. 

Nad  cihelnou  šli  jsme  vzhůru  podle  stružky  čisté  křišťálové  vody, 
která  klikatým  bčhem  stá^Vla  se  sem  me  i  kapradím,  sítím  a  omšenými 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Latinská  babička.  1121 

skalisky.  Tu  pod  sklenutým  keřem  lískovým  sedí  stařena,  schoulená 
jako  do  klubka  a  drží  obě  úžasně  suché  nohy  ve  vodě.  Oděv  její 
hromada  pestrých  hadrův.  Ulava  zahalená  režnou  plachtou,  třesavě 
nadzdvihla  se  stranou  k  nám,  když  jsme  přišli  blíže.  Jako  když  ko- 
stlivec se  na  nás  podívá.  Malé,  pólo  slepé  oči  v  hlubokých,  silně  zamo- 
dralých  důlkách,  lícní  kosti  vyniklé,  ostrý  nos  sahající  až  ke  špičaté 
bradě. 

„Dělá  vám,  babičko,  ta  studená  voda  dobře?"  ptám  se,  chtěje 
slyšeti  její  hlas,  abych  se  zbavil  trapného  domnění. 

„Vyplašili  mě  ti  cizáci  z  Prachovských  skal,"  odvětila  slabým, 
sípavým  hlasem.  „Doplazila  jsem  se  jako  červ  konečně  až  sem;  ale 
mně  už  na  tom  světě  žádná  voda  nepomůže  ..." 

„Barčo!  pro  pána  boha,  kde  jste  se  tu  vzala?"  zvolal  jsem,  stanuv 
několika  spěšnými  kroky  až  u  ní.  „Což  jest  možná,  abyste  ještě  žila! 
Vždyť  váš  syn  Petřík  oplakal  vás  už  dávno  co  mrtvou." 

„Petřík,  můj  drahý,  ubohý  Petřík!"  sepjala »  kostnaté  ruce  své. 
„Vy,  pane,  jste  znal  mé  rozmilé  dítě.  Kcete,  pro  všechno  na  světě  vás 
prosím,  mluvte,  kde  jest  můj  Petřík?  A  kdo  jste  vy,  že  znáte  mě 
i  jeho?"  .  .  . 

Požádal  jsem  důstojníky,  aby  popošli  napřed,  že  za  nimi  hned 
přijdu,  a  pak  přisednuv  k  ubohé  stařeně,  nejprve  pověděl  jsem  jí  své 
jméno,  na  kteréž  se  mohla  upamatovati  teprv,  když  jsem  jí  řekl,  že 
jsem  Petříka  našel  před  několika  dny  u  Mnichova  Hradiště ;  jeho  smrt 
jsem  jí  zatím  zatajil,  mysle,  že  na  takovou  zprávu  ještě  dost  času. 
A  konečně  jsem  se  jí  tázal,  poslechneli  a  dáli  se  dopraviti,  kam  ji 
odvezu. 

„Nejšťastnější  bych  byla,"  odvětila,  „kdy  byste  mě  zavezl  na 
hřbitov  k  babiččinu  hrobu.  Vím,  že  už  dávno  zemřela.  Já  marně  se 
modlím,  aby  smrt  mě  vysvobodila.  Nemohu  zemříti.  Veliká,  těžká  vina, 
hřích  spáchaný  na  babičce,  štve  mě  po  světě  v  hrozných  mukách  svě- 
domí. Kéž  bych  se  mohla  doplížiti  na  hrob  té  dobré  svaté  ženy,  vy- 
plakati se  tam,  jak  toho  srdce  potřebuje,  a  vyprositi  sobě  od  ní  od- 
puštění .  .  .  Tato  voda  nepomůže  mi  nic,  jako  mi  ani  před  lety  nepo- 
máhala; ale  jediné  vnuknutí  od  ní,  že  mi  odpustila,  přineslo  by  mně 
spásu  ..." 

„Babička  vám  odpustila!"  zvolal  jsem.  „Vzkázala  vám  úplné 
smíření  ve  své  poslední  vůli." 

Ona  sklesla  jako  mrtvá  zpět  mezi  křoví 

Za  hodinu  vezl  jsem  s  čtyřmi  pruskými  důstojníky  starou  Barču 
v  jednom  z  našich  kočárův  do  města,  do  chorobnice,  aby  tam  chována 
byla  z  nadání  pátera  Dominika.  Panímáma  jí  přinesla  také  onen  roz- 
množený kapitálek,  jejž  jí  odkázala  —  latinská  babička. 


Digitized  by  LjOOQIC 


1122  i*'.  Úaiskjj: 


Čerstvé  rovy  českoslovanské. 


Pite 

setník  prof.  Ferdinand  Čenský. 

Jan    KadftTý.  —  Frant.  Rnll.  —  Dr.   K.  V.  Pejdler.  —  Parel  Jehlička.  —  Dr.   A.  Člíck.  — 
J.  8.  SkrejftoTtkf .  —  J.  LauCccký.  —  Dr.  K.  Průcha. 

Dne  11.  srpna  1883  zemřel  u  vysokém  stáří  v  Tarčanském 
Sv.  Martině  Jan  Eadavý,  velmi  zasloužilý  spisovatel  český  i  slovenský, 
jenž  jsa  rodem  Čech  zvláštním  osudem  dostal  se  na  Slovensko,  aby 
tam  po  celý  téměř  život  statně  bojoval  za  národní  povzneseni  a  osvětu 
bratři  Slovákův.  Kadavý  narodil  se  r.  1810  v  Jestřebí  na  panství 
druhdy  Jilemnickém  pod  Krkonoši.  Přičiněním  předbřeznových  vlastencův, 
evangelického  duchovního  Jana  Molnara  a  katolického  faráře  Jos.Miro- 
víta  Krále  (ve  Branné)  byv  odchován  v  duchu  národním  a  oddav  se 
stavu  učitelskému,  zatoužil  uviděti  velikého  pěvce  Slávy  dcery,  i  odebral 
se  v  letech  třicátých  do  Pešti.  Tam  skutečně  seznámil  se  přátelsky 
s  KoUárem  a  na  základě  této  známosti  byl  povolán  za  učitele  při 
evangelické  škole  tamější.  Tu  počal  horlivě  působiti  slovem  i  písmem 
ve  smyslu  národním.  R.  1843  jazykem  spisovným  vydal  Jana  Amosa 
Komenského  Přemyšlováuí  o  dokonalosti  křesťanské  (v  Pešti,  tiskem 
Trattnera-Karolyho)  a  téhož  roku  na  základě  proslavené  KoUárovy 
knihy  Ueber  die  literarische  Wechselseitigkeit  der  Slaven  uveřejnil 
pozoruhodný  spisek  Vzájemnost  ve  příkladech  mezi  Čechy,  Moravany, 
Slováky,  Slezáky  a  Lužičany  (v  Pešti,  u  Jos.  Beimela).  Když  pak 
r.  1845  přední  vlastenci  slovenští  Štúr,  Hurban,  Hodža  a  druhové, 
uznali  toho  potřebu,  aby  psali  pro  Slováky  nářečím  slovenským  a  nikoli 
spisovným  jazykem  českým,  jakož  byli  po  tu  dobu  za  příkladem  Kollá- 
rovým  a  Šafaříkovým  činili,  tu  schválil  i  Kadavý  krok  ten  a  jal  se 
odůvodňovati  založení  zvláštní  literatury  slovenské  na  základě  potřeb 
tamějšího  lidu  obecného.  První  jeho  spis  v  nářečí  slovenském  byl  Priatel 
lidu,  knížka  pre  slovenskich  hospodárou  a  remeslníkou  (v  Budíne,  1845), 
v  níž  se  setkáváme  vedle  článků  Kadavého  se  mnohými  pracemi  ně- 
kterých epigonů  slovenských,  Bohuše  Nosáka,  Jana  a  Ondřeje  Lacy, 
Julia  Plošice,  Petra  Hostinského,  dr.  Karla  Kika  a  jiných.  O  dvě  léta 
později  Kadavý  vydal  Čítanku  pre  maljc  djetky,  která  se  dočkala  dvojího 
vydáni.  Sestaveni  čítanky  svědčí  o  nevšedním  pedagogickém  nadáni 
spisovatelově  a  jeho  psychologické  znalosti  mládí  dětského.  Když  roku 
1848  v  Uhrách  vypukla  bouře  národní,  Kadavý  byl  od  maďarských 
povstalců  stíhán,  uvězněn  a  pak  do  Čech  vypovězen,  kde  v  Praze  ústav 
polytechnický  a  Amerlingovu  Budeč  navštěvoval.  R.  1851  vrátil  se  na 
Slovensko  a  byl  jmenován  učitelem  v  Liptovském  Sv.  Mikuláši  a  později 
v  Německé  Louči.  Po  nějakém  čase  dosáhnul  místa  profesorského  na 
gymnasiu  Svato -Martinském,  kdež  učiteloval  až  do  násilného  vládou 
uherskou  zrušení  toho  gymnasia.  R.  1853  ve  spolku  s  Aug.  Krčménym 
Kadavý  vydal  kalendář  Živenu,  do  níž  vedle  Kadavého  přední  spisovatelé 
slovenští,  Sladkovič,  S.  Chalúpka,  Krčmény  a  jiní  přispívali.  R.  1873 
vyšel  Kadavého  Malý  spevák  čili  stručný  návod  ku  spevu  pře  slovenské 


Digitized  by  V:íOOQIC 


čerstvé  rovy  áeskoalovanské,  1123 

národnie  školy  (v  Tarč.  Sv.  Martině).  Na  sklonku  svého  života  zesnulý 
redigoval  Slovenské  spevy.  Byltě  také  výtečným  znatelem  theorie  hudby 
a  nejeden  všeobecně  známý  nápěv  slovenský  pochází  od  něho,  jako 
na  př.  dojemné  harmonisováni  elegické  písně  „Nitra,  milá  Nitra!*' 
K  charakteristice  zvěčnělého  dlužno  ještě  připomenouti,  že  Kadavý  po 
všeckcn  svfij  život,  ačkoli  neraajeten,  přece  přispíval  hmotně  k  četným 
podnikflm  národním.  Jeho  nákladem  vyšla  mnohá  díla  slovenská,  jako 
Hurbauova  Uuia,  Sladkovičova  Marina,  třetí  ročník  almanahu  Nitry, 
Červenákovo  Zrcadlo  Slovenska,  Hurbanovy  Slovenské  Pohlady  (částečně), 
Žellovy  Básně  a  j.  v.  —  Za  svých  mladých  let  Kadavý  byl  mezi  těmi 
nadšenými  národovci  a  milovníky  jazyka  vlastenského  v  Podkrkonoší, 
kteří  r.  1837  Jungmannovi  na  důkaz  úcty  za  vydání  Slovníku  anonymně 
věnovali  skvostný  pohár,  vyrobený  ve  znamenitých  sklárnách  v  Novém 
Světě,  na  němž  velmi  uměle  byla  vyryta  významná  slova:  „Vlasti 
miláčku,  Mladoni  drahý!  Ctíť  Tebe  vroucně  Čechie  vděčná.  I  v  Krko- 
noších srdce  vřelé!"  Kdo  že  byli  zasilatelé  daru,  ctihodný  náš  Nestor 
nikdy  se  nedověděl;  nicméně  byl  dar  ten  Jungmannovi,  jak  sami  jsme 
z  úst  jeho  slýchali,  darem  nejmilejším.  — 

Jiný  zasloužilý  pedagog,  František  Rull,  ředitel  a  katecheta 
obecné  školy  chlapecké  v  Hradci  Jindřichové,  zesnul  v  Pánu  dne 
7.  srpna.  Narodiv  se  r.  1817  v  Jindřichově  Hradci,  studoval  na  tamějším 
gymnasii  a  dokonal  studia  bohoslovecká  v  semináři  Budějovickém.  Po 
svém  na  kněze  vysvěcení  kaplanoval  v  Chotovinách,  byl  r.  1851  kate- 
chetou a  od  r.  1862  ředitelem  chlapecké  školy  ve  svém  rodišti.  Byl 
neunaveným  sběratelem  památek  historických,  zvláště  těch,  které  se 
vztahovaly  k  Jindřichovu  Hradci.  Rád  pracovával  v  bohatém  archivu 
Černínském  a  psával  po  rfiznu  mnohé  články  archeologické  do  časo- 
pisův.  O  sobě  pak  vydal  Monografii  města  Jindřichova  Hradce.  Rull 
byl  vzorným  knězem  i  učitelem,  upřímným  kollegou  i  přítelem  podříze- 
nému učitelstvu,  které  jej  ctilo  a  milovalo  tak,  jako  všichni  žáci  z  jeho 
školy  vyšlí.  — 

Dne  14.  srpna  1883  po  delší  trapné  nemoci  odebral  se  na  věčnost 
Karel  Vácslav  Seydler,  doktor  filosofie,  profesor  na  vyšších  školách 
reálných  v  Pardubicích.  Seydler  narodil  se  r.  1847  v  Zásmukách  z  ro- 
diny úřednické,  studoval  na  gymnasiu  Novoměstském  a  na  fakultě  filo- 
sofické v  Praze,  kde  se  zálibou  pěstoval  historii  a  pomocné  její  vědy. 
Nabyv  aprobace  z  dějepisu  a  zeměpisu,  suploval  r.  1871  na  gymnasiu 
akademickém,  byl  r.  1872  povýšen  na  doktora  filosofie  a  téhož  ještě 
roku  jmenován  učitelem  na  vyšší  reálce  Pardubické.  V  Pardubicích 
a  v  okolí  konával  rozsáhlá  studia  historická  i  archeologická,  jejichž 
výsledky  ukládal  do  Světozoru,  do  Památek  archeologických,  do  Posla 
z  východních  Čech  a  jinam.  Vedle  toho  rád  obíral  se  českou  bibliografií, 
ustanovuje  na  jisto  mnohá  životopisná  data  našich  starších  spisovatelův, 
o  čemž  svědči  některé  články,  v  Urbánkově  Věstníku  bibliografickém 
uveřejněné.  Konečnou  úlohou  jeho  bylo  sepsání  dějin  královského  ko- 
morního města  Pardubic,  k  nimž  nahromadil  hojného  materiálu.  Seydler 
byl  ozdobou  ústavu,  na  němž  po  jedenácte  let  zdárně  učiteloval,  byl 
též  upřímným  národovcem  a  vzorným  občanem. 

A  ještě  jinou  citelnou  ztrátu  v  tom  období  utrpělo  naše  učitelstvo 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1124  F.  Čenský: 

úmrtím  Pavla  Jehličky,  gymnasiálniho  drahdy  profesora  a  okresního 
školního  inspektora,  jenž  byv  raněn  mrtvicí,  dne  16.  září  1883  v  57. 
roce  věku  svého  v  Plzni  náhle  skonal.  Jehlička  narodil  se  r.  1826 
v  Benešově,  studoval  v  Praze  a  po  dokonaných  stadiích  filosofických 
věnovav  se  profesuře,  r.  1849  auskultoval  na  akademickém  gymnasii 
Pražském,  byl  r.  1851  suplentem  v  Hradci  Jindřichové,  o  rok  později 
v  Hradci  Králové  a  r.  1856  jmenován  gymnasiálním  profesorem  v  Chebu. 
Po  sedmi  letech  (1863)  byl  povolán  na  akademické  gymnasium  do 
Prahy,  stal  se  r.  1870  členem  zkušební  komise  pro  školy  měštanské 
a  obecné,  pak  školním  inspektorem  v  některých  okresech  venkovských, 
naposledy  až  do  své  smrti  ve  školním  okresu  Plzeňském.  Literárné 
činným  počal  býti  již  r.  1846  jako  studující  v  logice,  kde  mladá  gene- 
race národní  za  redakce  Vácslava  Pavla  Kleinerta  tajně  zarazila  ne- 
censurovaný  psaný  časopis  Růži.  Tam  Jehlička  ukládal  beletristické 
své  prvotiny,  zejména  historickou  novelu  Obležení  Konopiště  od  Švédův. 

V  letech  šedesátých  napsal  dvě  jiné  pěkné  prostonárodní  povídky  Vá- 
noce ve  Lhotě  Zálabské  (1865)  a  obraz  ze  života  lidu  českého  v  XVfll. 
století  V  knihách  byla  jejich  spása  (1867  u  Stýbla),  jehož  děj  položil 
do  svého  zamilovaného  rodiště,  do  Benešova  a  jeho  okolí.  Jinou  velmi 
platnou  činnost  literární  rozvinul  na  poli  pedagogickém  a  didaktickém, 
vydav  r.  1863  pro  potřeby  školní  nákladem  knihkupectví  Kobrova  Nauku 
o  nerostech,  totiž  návod  ke  snadnějšímu  učení  se  počátkům  nerostopisa 
a  geologie  (se  60  vyobrazeními).  Téhož  roku  a  týmž  nákladem  vyšel 
jeho  Svět  v  obrazích  (Orbis  pictus),  jenž  zahrnuje  v  sobě  40  tabulek 
a  250  bedlivě  namalovaných  předmětů  s  popsáním  asi  dvacetiarchovým, 
kteréhož  spisu  svým  časem  od  našeho  učitelstva  ve  škole  i  mimo  školu 
bylo  hojně  a  vhodně  užíváno.  Články  pedagogickými  přispíval  také  do 
Školy  a  života  i  jiných  časopisův.  Jako  školní  dozorce  byl  zvěčnělý 
na  nejvýše  svědomit  a  ve  svém  úřadě  neunaven,  čině  každému  po  práva 
a  zůstávaje  vždy,  i  v  dobách  nátlaku  absolutistického,  věrným  a  upřímným 
vlasti  synem.  Za  svého  pobytu  na  gymnasiu  Chebském  napsal  též  ně- 
mecké pojednání  o  horninách  kolem  Chebu  a  geologii  obvodu  obchodní 
komory  Chebské.  — 

Dne  11.  září  1883  stihla  smrt  dr.  Antonína  Čížka,  muže,  jehož 
jméno  v  oboru  právnickém  a  řečnickém  za  let  šedesátých  náleželo  mezí 
nejpopulárnější  jména  v  našem  národě.  Bylo  to  za  persekučních  dob 
české  žurnalistiky,  v  nichž  zemřelý  jako  velenadaný  obhájce  obžalo- 
vaných slavného  jména  rázem  sobě  vydobyl.  Vzácný  právnický  jeho 
důvtip,  spojený  s  neobyčejnou  zevrubnou  znalostí  zákonů,  nejednou 
přiměl  trestní  soudy  k  tomu,  že  se  usnesly  po  jeho  vývodech.  Hájiltě 
Čížek  za  těch  let  redaktory  Národních  Listů,  Politiky,  Hlasu  a  Listů 
humoristických.  Jedna  z  nejlepších  jeho  řečí  byla  řeč,  kterou  ex  abrupto 
pronesl  za  příčinou  článkův,  jež  Národní  Listy  o  tehdejších  táborech 
lidu  našeho  byly  uveřejnily.  Meškal  totiž  na  venkově  a  za  tou  příčinou 
žádal,  aby  se  pře  líčení  odročilo.  Ale  soud  nevyhověl  jeho  žádosti.  Čížek 
vrátiv  se  z  venkova  zaslechnul,  že  pře  líčení  se  již  odbývá.  I  neod- 
dechnuv sobě  ani  od  cesty  odebral  se  přímo  do  radnice  Novoměstské. 
Právě    chtěl    státní   zástupce    přikročiti   ke   konečným    svým   návrhům. 

V  tom  objeví  se  Čížek  v  síni  zasedací,   ujme  místo  za  stolcem  obhaj- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


j 


čerstvé  rovy  českoslovansJcé,  1125 

covým  a  počne  mluviti  řeč,  která  po  celou  hodinu  trvala  a  jméno 
řečníkovo  snad  nejvíce  proslavila.  Vůbec  ve  přích  politických  býval 
Čížek  obhájcem  neohroženým,  jenž  svou  dialektikou  zhusta  uváděl 
v  rozpaky  i  soudce  i  státního  zástupce.  Ale  i  v  záležitostech  nepoli- 
tických býval  často  za  obhájce  požádán,  jako  ve  pře  líčení  Kieslově, 
ve  pře  líčení  o  pověstné  krádeži  stříbra  na  horách  Příbramských  a  jiných. 
Také  býval  nejednou  tázán  o  radu  od  mnohých  bankéřských  a  obchodních 
domů  z  Holandska  a  z  Němec.  A  netoliko  v  síni  soudní,  i  jinak  ze- 
mřelý získal  sobě  platných  zásluh.  Byl  od  r.  1865  několikráte  zvolen 
do  sněmu  zemského  a  přistoupil  k  deklaraci  českých  poslancův.  Ve 
sněme  byl  zvolen  do  četných  komisí,  jmenovitě  i  do  třicetičlenové 
komise,  která  fundamentální  články  byla  vypracovala.  Zemským  vý- 
borem byl  ustanoven 'za  náhradníka  ředitele  banky  hypoteční.  K.  1871 
byl  ve  výboru  zemském  náhradníkem  dr.  Sladkovského.  Jsa  členem 
výboru  pro  zbudování  divadla  národního,  byl  zvolen  za  předsedu  slavnost- 
ního výboru  pro  uspořádání  Svatojanské  slavnosti,  když  se  zakládal 
kámen  budovy  divadelní.  R.  1866  ve  spolku  s  některými  národovci  přičinil 
se  o  zařízení  divadelního  družstva,  za  jehož  místopředsedu  r.  1867 
zvolen  byl.  K  podnětu  Čížkovu  bylo  postaveno  letní  divadlo  na  hradbách 
u  Koňské  brány  a  byl  založen  pensijní  fond  pro  české  herectvo.  Svého 
času  dr.  Čížek  byl  i  činným  při  Národních  Listech,  v  nichž  o  právních 
poměrech  veřejného  života  českého  pojednával  a  všeliké  nové  zákony 
posuzoval.  Z  jeho  péra  vyšel  též  pamětní  spis,  jejž  za  ministerstva 
Hohenwartova  jménem  doktorského  sboru  právnické  fakulty  Pražské 
byl  vypracoval.  —  A.  Čížek  narodil  se  dne  22.  března  1833  ve  Slapech 
nad  Svatojanskými  proudy.  Študoval  na  gymnasiu  v  Písku,  kde  jeho 
otec  byl  linančním  úředníkem ;  tam  profesoři  Bezděka  a  Zikmund  všté- 
pili  lásku  k  vlasti  a  národu  do  srdce  jinochova.  Byv  r.  1858  povýšen 
na  doktora  práv,  vstoupil  do  kanceláře  dr.  Ant.  Štrobacha,  později  do 
kancelářů  dr.  Švestky  a  Haušilda  a  na  venkově  do  kanceláře  dr.  Hrdličky 
v  Kolíně  a  dr.  Pallusa  na  Mělníce.  Za  právnické  své  vzdělání  hlavně 
děkoval  Štrobachovi.  Posledních  sedm  let  byl  trapnou  nemocí  upoután 
na  lože.  — 

Dne  9.  října  zemřel  na  Vinohradech  dobrodinec  chudého  študenstva 
profesor  P.  Josef  Laužecký.  Stráviv  mládí  svoje  v  největší  chudobě, 
poznal  útrapy,  jež  snášeti  jest  chudému  študentu,  i  dodělav  se  posta- 
vení slušného,  podporoval  vydatně  nemajetné  žactvo,  sám  sobě  nedo- 
přávaje leč  nejnutnějšího.  Podpory  udílel  po  většině  skryté,  však  samo 
to,  co  nebylo  lze  utajiti,  svědčí  o  veliké  šlechetnosti  jeho.  Byl  muž 
vysoce  vzdělaný,  kněz  mravů  přísných,  ale  snášelivý,  při  tom  nad  míru 
skromný.  Mládeži  byl  nejen  vzácným  dobrodincem,  nýbrž  i  neúnavným 
učitelem  a  rádcem  nejšlechetnějším.  Exhorty  jeho  bývaly  skutečné  řeči 
akademické;  zůstalo  jich  20  ročníků  (1863 — 1883.)  Žel,  že  nelze 
aspoii  některá  z  velice  cenných  pojednání  těch  vydati  tiskem,  neboť 
zesnulý  v  poslední  vůli  ustanovil,  by  veškery  jeho  rukopisy  byly  zni- 
čeny. Tiskem  vyšel  od  něho  r.  1882  „Katechismus  pro  školu  i  dům," 
při  němž  kritika  zvláště  chválila  výborné  spořádání  látky  a  logickou 
přesnost  definicí  a  bezvadnou  mluvu.  —  Laužecký  narodil  se  v  Praze 
dne   26.   října    1826.,    studoval    na   gymnasii   piaristském   a   vykonav 


Digitized  by  V:íOOQIC 


112G  F-  Óenshj: 

výborné  studia  filosofická  oddal  se  r.  1847  tbeologii,  byl  r.  1851 
vysvěcen  na  kněžství,  kaplanoval  v  Praze  u  sv.  Trojice  a  u  sv.  Řté- 
pána;  r.  1863  stal  se  katechetoa  na  české  reálce.  Jmenován  byv 
arcibisk.  notářem,  stal  se  r.  1882  kanovníkem  kapitoly  u  všech  svatých. 
Po  odchodu  biskupa  dr.  Baura  nabízeno  mu  ředitelství  arcib.  semináře, 
kteréž  hodnosti  ze  přílišné  skromnosti  nepřijal.  Velmi  slušná  knihovna, 
kterou  po  sobě  zflstavil,  připadla  jeho  závětí  české  reálce  a  dílem 
i  arcibisk.  semináři ;  vše  ostatní  jmění  své  odkázal  chudým,  pamatovav 
hlavně  na  chudé  žactvo  české  reálky,    pro    něž  založil  stipendium.  — 

Jan  Stanislav  Skrejšovský,  jeden  z  nejobratnějších  žurnalistův 
a  publicistA  českých,  skonal  dne  14.  října  1883  ve  Vídni  ochrnutím 
srdce,  maje  svého  věku  52  let.  Narodil  se  roku  1831  v  Libsanech 
na  Pardubicku,  studoval  v  Praze  na  fakultě  právnické,  vstoupil  do  služeb 
státních  a  stal  se  úředníkem  ve  finančním  ministcrstvě.  Avšak  jíž  r.  1861 
opustil  státní  službu  a  usadil  se  v  Praze,  kde  jal  se  vydávati  německé 
noviny  Politik,  jež  od  svého  založení  se  staly  orgánem  velké  strany 
národní.  Ve  svém  listé  počínal  si  s  rázností  bezohlednou  a  získal 
sobě  za  krátký  čas  znamenitý  počet  čtenářstva  po  vlastech  českých, 
ano  i  po  všech  zemích  rakouských,  ale  tímto  neobyčejným  ostřím  svého 
péra  stal  se  také  nepohodlným  straně  telida  při  vládním  vesle  jsoucí 
tou  měrou,  že  konfiskace  stíhala  konfiskaci,  a  že  jeho  list  byl  několikrát 
vládou  zastaven.  R.  1867  založil  český  list  Národní  pokrok,  a  když 
i  tento  za  dob  persekučních  s  jinými  českými  časopisy  byl  zastaven, 
vydával  Skrejšovský  v  Chrudimi  Korunu.  Za  mnohé  platné  služby  Skrej- 
šovský těšil  se  neobmezené  téměř  dflvěře  strany  národní,  i  neváhal 
důvěry  té  obratné  užívati  k  výnosným  operacím  a  podnikům  finančním. 
Jeho  přičiněním  jmenovité  založena  Živnostenská  banka.  Tím  záhy 
domohl  se  značného  jmění  i  stal  se  vlastníkem  rozsáhlého  závodu 
knihtiskařského.  R.  1872  za  příčinou  nezaplacených  daní  z  inserátů 
byl  zatčen,  v  první  instanci  sice  za  nevinna  prohlášen,  ale  vrchním 
soudem  zemským  na  18  měsíců  do  těžkého  žaláře  odsouzen,  který 
trest  nejvyšším  soudním  dvorem  na  jednoroční  žalář  zmírněn  jest.  Ne- 
dlouho po  smrti  Palackého  jal  se  Skrejšovský  z  ohledů  osobních  brojiti 
proti  vlastní  své  straně  politické,  zejména  proti  dr.  Riegrovi;  prodav 
prve  již  Politiku  konsorciu  z  národní  strany  sestavenému  vydával  pak 
na  vlastní  vrub  německé  noviny  Epoche,  sloužící  nové  vládě  Taaffové. 
Však  nemaje  za  sebou  ani  čtenáir^tva  ani  přívržencův,  musel  upustiti 
od  dalšího  vydávání  Epochy  a  r.  1880  přestěhoval  se  do  Vídně,  kde 
založil  nejprve  týdenník  Parlamentar  a  později  velký  denník  politický, 
nazvaný  TribUne,  v  němž  po  svém  spůsobu  hájil  zájmy  vlády  Taaffovy 
a  pravice  na  radě  říšské  ve  smyslu  autonomním  proti  straně  ústavo- 
věrné.  V  letech  šedesátých  a  sedmdesátých  před  svým  uvězněním  byl 
několikráte  zvolen  za  poslance  do  sněmu  českého  a  do  říšské  rady.  — 
Co  do  žurnalistické  rutiny  Skrejšovský  měl  v  Rakousku  jen  málo  sou- 
peřův. Každou  situaci  politickou  zužitkoval  ve  smyslu  svém  výborné 
s  rozhledem  nejrozsáhlejším,  uměje,  jako  málo  kdo,  žíravou  kaustikou, 
neodolatelným  sarkasmem  a  slohem  lapidárním  nemilosrdně  porážeti 
své  protivníky.  — 

Smrtí   tragickou   zemřel   v  Praze   dne   23.  října  1883  dr.  Karel 


Digitized  by  V:íOOQ IC 


Čer/itvé  rovy  českoslovanaké.  11*27 

František  Prflcba,  světící  biskap  při  arcibiskupství  českém,  biskup 
Joppenský  in  partibns.  Narodiv  se  r.  1818  na  Novýcb  Hradech,  do- 
konal n  1840  v  Praze  theologická  studia,  stal  se  po  svém  vysvěcení 
katechetou  při  hlavni  škole  n  Trinitarův,  r.  1843  adjunktem  při  školách 
bohosloveckých  a  dosáhnul  r.  1847  hodnosti  doktora  theologie  na  uni- 
versitě Pražské.  Téhož  roka  jmenován  jest  spirituálem  u  sv.  Jiří  na 
hradě  Pražském  a  po  pěti  letech  ředitelem  arcibiskupského  semináře. 
Tou  dobou  zasazoval  se  o  zavedeni  kněžských  exercicií,  misií  pro  lid 
a  obnovení  starodávného  synodálního  řízení  církevního  v  Čechách,  k  čemuž 
povzbuzoval  i  literárně,  a  to  jazykem  českým  i  německým.  Snahou  Prů- 
chovou r.  1860  sešel  se  provinciální  církevní  sněm  v  Praze  a  r.  1863 
za  jeho  působením  konány  ve  všech  biskupstvích  českých  díécesální 
synody,  jejichž  jednání  byla  vydána  tiskem  za  redakce  Průchovy.  R  1869 
Průcha  stal  se  kanovníkem  při  metropolitní  kapitole  Pražské,  po  úmrtí 
světícího  biskupa  Krejčího  r.  1871  světicím  biskupem,  o  rok  později 
děkanem  metropolitní  kapitoly.  R.  1872  byl  zvolen  za  generálního  vi- 
káře arcibiskupství  Pražského  a  ustanoven  za  kanonického  soudce  ve 
příčině  vyhlášení  blahoslavené  Anežky,  dcery  krále  českého  Přemysla 
Otakara  I.  za  svatou.  Po  úmrti  biskupa  Jana  Yaleriana  Jirsíka  Průcha 
v  měsíci  červnu  byl  od  císaře  jmenován  biskupem  Budějovickým.  Avšak 
již  toho  času,  ano  před  tím,  jevily  se  při  něm  známky  melancholie  a 
duševní  trudomyslnosti.  Duch  jeho  druhdy  bystrý  náhle  se  zatemňoval. 
Proto  na  biskupství  Budějovické  resignoval.  Mysl  jeho  více  se  nevy- 
jasnila. Ve  trapném  tom  stavu  si  v  nestřeženém  okamžiku  sáhl  na 
život.  Tělesné  zůstatky  zvěčnělého  byly  dne  26.  října  za  velikého 
účastenství  duchovenstva  a  světských  i  vojenských  hodnostářův  jakož 
i  širšího  obecenstva  s  obvyklou  slávou  církevní  pochovány  na  Volšanech. 
Veškero  jmění  své  (asi  100.000  zl.)  dr.  Průcha  spanilomyslně  odkázal 
Svatovojtěšské  pokladně  pro  chudé  kněze.  —  Za  mladších  let  vystoupil 
literárně  jako  spisovatel  duchovní;  r.  1852  sestavil  Poučení  o  generální 
zpovědi  dle  zásad  a  výkladů  sv.  Karla  Boromejského,  Františka  Sale- 
ského,  Alfonsa  Liguria,  Leonarda  a  Porta  Mauricia  a  jiných  duchovních 
otcův.  Knížka  ta  dočkala  se  ještě  téhoi  roku  druhého  rozmnoženého 
a  r.  1858  třetího  vydání.  Jiná  jeho  kniha  obsahu  duchovního  jest  Do- 
mácí missie  církevní  (u  Hessa  1850),  která  před  tím  vyšla  v  Časopise 
pro  katolické  duchovenstvo.  — 

y  den  druhého  otevření  národního  divadla  uložen  jest  k  věčnému 
odpočinku  publicista  český  Josef  Barák,  o  němž  budoucně  obšírněji 
promluvíme. 


Digitized  by  LjOOQIC 


1128  F.  Zákrtjs: 


Divadelní  rozhledy. 

(Dokončeni.) 

>yní  přejděme  od  prací  provozovaných  k  tištěným:  k  různým 
našim  divadelním  sbírkám.  Oblíbená  Divadelní  bibliothéka  Po- 
spíšilova dospěla  178.  svazku.  Ve  174.  otiskla  Sardouovu  Cy- 
priennu,  ve  176.  Naše  zeny  od  Mosera  a  Schonthana,  ve  177. 
originelní  Dobrodiní  souží  od  Labichee  a  Martina.  Velmi  pozoru- 
hodné místo  zaujímá  tu  Slovanské  divadlo  pořádané  L.  C.  Fricem  a 
Lad.  Sehnalem.  Sbírka  obrala  sobě  chvalnějši  účel  než  pouze  hmotný: 
seznamovati  naše  čtenářstvo  s  čelnějšími  dramatickými  díly  slovanských 
kmenů.  Z  Čechů  jsou  v  ní  zastoupeni:  J.  Vrchlický  pétiaktovou 
truchlohrou  Drahomírou^  pak  A.  Koukl  jednoaktovou  veselohrou  Lov 
mladého  krále;  z  Poláků  Sienkiewicz  zajímavým  ač  dosti  novelistiekým 
pětiaktovým  dramatem  Na  jednu  kartu  a  jednoaktovým  dramatickým 
obrazem  Čí  vinou? ^  kteréž  obě  práce  přeložil  L.  C.  Fric;  M.  Balucký 
čtyřaktovou  veselohrou  Sousedé  v  překlade  A.  Schwaba  Polabského 
a  dvouaktovou  veselohrou  Ochotnické  divadlo  v  překlade  V.  Španěla, 
a  konečně  O.  M.  Balzer  jednoaktovou  veselohrou  Nápadnici  slečny 
Eudoxie,  kterou  přeložil  J.  Z. ;  z  Rusů  hr.  Tolstoj  pétiaktovou  tragédií 
Smrt  cáre  Ivana  Hromého  veršem  přeloženou  od  J.  Němečka,  A.  V. 
Ostrovský  výtečnou,  v  zemském  divadle  oblíbenou  čtyřaktovou  veselohrou 
Výnosné  místo,  přeloženou  Em.  Vávrou,  a  dojemným  čtyřaktovým  obrazem 
z  městského  zátiší  Chudi  poctivci,  přeloženým  od  S.  B.  Hellera,  pak 
G.  A.  Chruščev-Sokolnikov  tříaktovou  veselohrou  Dravci,  přeloženou  od 
J.  J.  Benešovského  Veselého;  srbština  zastoupena  jest  jednoaktovou 
veselohrou  od  K.  Trifkoviče  přeloženou  od  J.  Hudce,  chorvátština  čtyř- 
aktovou veselohrou  Kouzelný  zápisník  od  J.  Jurkoviče,  zčeštěnou  tímže 
překladatelem,  a  posléze  slovinština  pétiaktovou  tragédií  Tugomer  od 
J.  Jurčiče,  veršem  přeloženou  od  J.  Penížka,  který  k  překladu  svému  při- 
pojil životopisná  data  Jurčičova  i  rozbor  jeho  jediného  dramata.  Kdo  po- 
dobnou sbírku  pořádal,  ví  nejlépe,  že  nemožno  jest  pojíti  do  ní  toliko 
snad  mistrovská  díla,  z  té  prosté  příčiny,  že  jich  ve  všech  literaturách 
není.  Nejcennějším  číslem  Slovanského  divadla  zůstala  Smrt  care  Ivana 
Hrozného,  jejíž  velmi  pečlivý  překlad  —  až  na  některé  poklesky  menší  — 
zvláštní  pochvaly  zasluhuje.  —  Jiná  sbírka,  Divadelní  svět,  již  F.  A. 
Urbánek  vydávati  přestal  a  Fr.  L.  Hovorka  ujal,  přinesla  Šamberkftv 
tříaktový  obraz  Josef  Kajetán  Tyl,  Sokolovu  jednoaktovou  frašku  Šte- 
perku  a  tři  žertovné  hry  z  polštiny  v  překlade  nakladatelově:  Kaloše 
od  J.  A.  hr.  Fredra,  Zlaté  tele  od  St.  Dobrzanského  (obé  jednoaktové) 
a  dvouaktové  Ochotnické  divadlo  od  M.  Baluckého.  —  Kobrova  Ůstředuí 
knihovna,  která  všechny  obory  krásné  literatury  pěstuje,  přinesla  z  české 
literatury  Klicperovu  tříaktovou  frašku  Divotvorný  klobouk  a  Macháčkovu 
jednoaktovou  smutnohru  Bulhar;  z  polské  literatury  jednoaktovou 
veselohru  Ostrouhali  od  Zalewského  v  překlade  Fr.  L.  Hovorky  a  dvou- 
aktovou veselohru  Jobovi  přátelé  od  A.  Asnyka  v  překlade  A.  Schwaba 
Polabského ;  z  německé  literatury  Goetheovu  Márinku  (Die  Geschwister) 
v  překlade  Fr.  Lad.  Čelakovského  a  pětidílnou  dramatickou  báseň  Jidá^ 


Digitized  by  V:íOOQIC 


J 


Divadelní  rozhledy. 


1129 


Iškariotský  od  El.  Schmidtové  v  překlade  J.  Nečasa,  báseň  to,  již 
Rudolf  Gottschall  za  nejvýtečnójší  dramatickou  prári  o  Ježíšově  době 
uznal;  z  francouzské  literatury  P.  Curmillovn  na  slovo  branou  péti- 
aktovou  tragédii  Cidy  veršem  volné  přeloženou  od  V.  Kalbáče,  veršo- 
vanou jednoal<tovou  veselohru  Poklad  od  Fr.  Coppéea,  přeloženou  Prei- 
ningereni  Branickým  a  jednoaktovou  veselohru '//sA^ra  od  E.  Paillerona 
překladem  Bolmmily  Klimšovy;  ze  starořeckých .  klassiků  Aischylovu 
tragédii  Eymenidy  v  překlade  Vácslava  Nebeského.  Ze  Shakespearea 
vyšly  posud  Veselé  zeny  Wíndsorské  a  Hamlet,  obé  díla  v  překlade 
Jak.  Malého.  —  V  Kobrové  Národuí  bihlitbéce,  která  v  sobě  hlavně 
starší  spisy  českých  autorů  soustřeďuje,  vyšly  za  poslední  doby  četné 
dramatické  práce.  Tak  přinesl  její  63.  díl  Fr.  Turinského  truchlohru 
Angelinu,  dramatickou  báseň  Pražané  v  roku  IflíS,  truchlohru  Virginii 
a  posud  neznámé  dramatické  zlomky :  Přemysl  Otokar,  Závis  Vítkovec 
z  Búze,  Alžběta  PronysUdka,  Vládyka  Mirovit,  Chorinský,  Zůstane 
při  starém,  Hrad  a  barák;  díl  74.  obsahuje  nejlepší  dramutickií  špi>y 
Jeřábkovy,  dvě  veselohry:  Veselohru  a  Cesty  veřejného  míněni,  a  dvě 
truchlohry:  Služebník  svého  pána  a  Syn  člověka;  tyto  truchlohry  vyšly 
zároveň  v  Kobrově  Sbírce  dramatických  spisův.  Od  Macháčka  vyšly 
v  77.  díle  Národní  bibliothéky  smutnohry  Závis  a  Bulhar,  pak  veselohry 
Ženichové  a  Půjčka  za  oplátku.  Ke  spisům  Turinského  i  Jeřábkovým 
připojeny  jsou  v  Národní  bibliothéce  zevrubné  životopisy  autorů  těchto ; 
biografii  onoho  sepsal  jeho  syn  Moric  Turinský,  biografii  Jeřábkovu  J. 
L.  Turnovský.  Jest  podivuhodné,  s  jakou  vytrvalostí  vlastenecké  časo- 
pisectvo  obě  poslední  sbírky  umlčuje.  Výsledek  je  skvělý:  autorové 
našeho  národního  probuzení  se  velmi  nadšeně  slaví,  ale  velice  málo 
čtou.  Oni  by  si  však  zajisté  s  Lessingem  přáli  opak  toho.  A  co  se  týče 
zemského  divadla  —  kdy  nám  asi  zahraje  na  př.  Cida? 

Ale  nepřekvapme  se!  V  březnu  tohoto  roku  nastal  ve  správě 
zemského  divadla  obrat.  Řízení  přešlo  posléze  do  rukou  spisovatelských : 
dramatik  F.  A.  Šubert  zvolen  ředitelem,  dramatik  L.  Stroupežnický  zůstal 
dramaturgem.  J.  N.  Maýr  odstoupil,  snaživ  se  teprve  poslední  dobou 
vykázati  původní  produkci  čelnější  místo  na  repertoiru.  Bylo  kdesi 
příkrým  spůsobem  projeveno  mínění,  že  ani  ta  zásluha  o  původní  re- 
pertoir  Maýrovi  nepřísluší.  Sestavil  jsem  tedy  dle  Šrutova  Divadelního 
kalendáře  na  r.  1882  a  1883  přehled,  jehož  číslice  nechť  za  mne  mluví. 
Večerů  věnováno  původní  dramatické  produkci 


tloTui: 

hudební : 

slovní:    hudební 

v  2.  pol.  pros. 

1880 

1 

2 

v  2.  pol.  pros. 

1881 

6             2 

v  lednu 

1881 

3 

6 

v  lednu 

1882 

5          2 

v  únoru 

1881 

3 

1 

v  únoni 

1882 

•     8          3 

v  březnu 

1881 

8 

5 

v  březnu 

1882 

14        — 

v  dubnu 

1881 

3 

4 

v  dubnu 

1882 

7          3 

v  květnu 

1881 

5 

2 

v  květnu 

1882 

9 'A       9  V. 

v  červnu 

1881 

f) 

6 

v  červnu 

1882 

8             % 

v  červenci 

1881 

3 

— 

v  červenci 

1882 

2        — 

v  srpnu 

1881 

2 

5 

v  srpnu 

1882 

3          4 

v  září 

1881 

15 

7 

v  září 

1882 

6          9 

v  říjnu 

1881 

4 

7 

v  říjnu 

1882 

8          7 

v  listopadu 

1881 

5 

8 

v  listopadu 

1882 

4          5 

v  1.  pol.  pros. 

1881 

7 

i'A 

v  1.  pol.  pros. 

1882 

—          1 

úhrnem  65 

53% 

úhrnem  70  V^     46 

Digitized  by  V:íOOQIC 


1130  ^.  Zdkrtíis: 

Bylo  tedy  za  dvě  léta  původní  prodakci  sumou  věnováno  neméně 
nežli  dvě  stě  třicet  pět  večerů !  J^dbi  před  desíti  lety  cosi  podobného 
žádal,  tobo  kritičtí  velikásové  prohlásili  za  pošetilce.  Ale  za  Maýra 
posléze  proveden  důkaz,  že  tehdy  nebyla  vyžadovánu  nemožnost,  ale  jen 
povinnost  nikoli  nesnadná.  U  nás  ovšem  pani]ge  zábubný  zlozvyk,  že  co 
se  jedenkrát  uzná  za  bílé,  zůstává  skrz  naskrz  sněhobílým,  a  co  za 
černé,  zůstává  skrz  naskrz  nad  noc  černějším:  ale  nepředpojatý  muž 
tvoří  si  úsudky  samostatně  a  ncgdeti  u  chybného  přednost,  nazve  ji 
předností,  byf  předpojatí  sebe  více  sebou  trhali. 

F.  A.  Šubert  nastoupil  svůj  úřad  s  programem,  který  všeobecného 
souhlasu  pochvalného  došel.  Byv  zvolen  prohlásil  se  ke  shromážděným 
členům  divadelního  družstva  mezi  jiným  takto:  „V  první  řadě  budu 
míti  na  zřeteli  slovní  a  hudební  produkci  domácí,  ale  arci  vždy  jen 
potud,  pokud  jsou  její  plody  svou  uměleckou  cenou  oprávněny  k  po- 
dání na  zemském  a  příštím  národním  divadle.  Vedle  toho  arci  jest 
nezbytno  všímati  sobě  stále  a  bedlivě  produkce  cizí  a  přebírati  z  ní 
do  repertoiru  všechno  to,  co  má  podstatný  význam  v  moderním  dramatě 
a  v  opeře,  co  jest  důležité  a  charakteristické  z  dob  minulých  a  mělo 
svým  časem  značný  vliv  na  rozvoj  obojího  umění  dramatického.  Vítána 
budou  vždycky  dramatická  díla  slovanská,  ale  opět  jen  potud,  pokud 
mají  skutečnou  cenu  uměleckou  a  nejsou  svým  obsahem  názorův  obe- 
censtva našeho  příliš  oddálená.  Jak  v  dramatě,  tak  zvláště  v  opeře 
jest  nutno  uvésti  na  české  jeviště  jednotlivá  cizí  díla,  která  na  něm 
dosud  dávána  nebyla,  ačkoliv  tvoří  podstatnou  část  novověkého  tvoření 
dramatického.  Při  tom  arci  dlužno  také  vždy  míti  bedlivou  péči,  aby 
ani  drama  ani  opera  nebyly  pěstovány  směry  jednostrannými."  A  na 
konec  opětoval  s  novým  důrazem:  „Jsa  proniknut  velikým  významem 
zemského  a  národního  divadla  v  našem  národě  kladu  sobě  za  cíl  býti 
zosobněním  slavného  družstva,  z  jehož  středu  jsem  vyšel  a  s  nímž  za 
jedno  zůstávám,  kladu  sobě  za  cíl  všemi  silami  uskutečňovati  myšlenku, 
k  ^li  níž  se  toto  družstvo  sestoupilo  a  která  vrcholí  ve  všestranném 
povznesení  naši  české  dramatické  Hteratury  slomié  i  hudehnL^  Přítomní 
páni  volali  k  tomuto  prohlášení:  „Sláva!  Výborně!"  —  Program,  jehož 
Osvěta  od  svého  počátku  v  dobách  nesnadných  a  těžkých  hájila,  domohl 
se  tedy  konečně  vítězství!  Kdo  by  ho  tedy  —  pokud  bude  skutečné 
prováděn  —  ochotněji  podporoval  než  my? 

Šubert  nezůstal  při  pouhých  slibech,  nýbrž  jal  se  je  bezodkladně 
splňovati.  Přivedl  k  místu,  oč  Jednota  dramatických  spisovatelův  a 
sklndatelův  po  léta  marně  usilovala:  učinil  s  ní  smlouvu  o  slušném 
upravení  honorářů,  vešel  se  spisovateli  ve  slibný  kontakt,  umí  si  bez- 
pečiti přízeň  zemského  orgánu  dozorčího,  podřízeným  dal  příklad  rázné 
přísnosti  a  pracuje  nyní  vůbec  horlivě  o  přípravách  k  novému  diva- 
delnímu období.  Objevily  se  sice  též  jakési  mráčky  na  obzoru  nynějšího 
ředitelství,  ale  ty  na  štěstí  záhy  jsou  rozptýleny  a  zaplašeny. 

Stojíme  tedy  za  šťastných  okolností  na  prahu  znova  postaveného 
národního  divadla.  Nuže,  vstupme  do  něho  s  plnou  důvěrou,  že  se 
stane  tím,  co  sobě  v  něm  duch  národa  míti  přeje:  tvrzí  a  chrámem 
nejvyšší  tvůrčí  síly! 

A  již  také  na  družné  Moravě  spěje  divadelní  otázka  ke  zdárnému 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadelní  rozhledy,  1131 

rozluštěni.  Bohdá  za  nedlouho  vyvstane  v  Brně  slovanské  Melpomené 
nové  stálé  sídlo.  Jest  jednou  z  předních  vlasteneckých  povinnosti  našich, 
abychom  zřízení  důstojného  národního  divadla  Brněnského  ze  všech  sil 
urychliti  se  snažili. 

Na  konec  věni]gme  ještě  pohled  spisům  zabývngícím  se  dějinami 
našeho  divadelního  umění. 

Oskar  Teuber  vydává  Geschichte  des  Prager  Theaters,  kde  chce 
látku  svou  vyčerpati  od  počátku  herectví  až  na  nejnovější  doba.  Posud 
vysel  první  díl :  Od  zárodku  divadelnictví  v  Praze  až  k  založení  hraběcího 
.  Nostického  divadla,  pozdějšího  německého  divadla  zemského.  Spisovatel 
zabývá  se  v  tomto  díle  českým  divadelnictvím  dosti  málo,  a  jest  nám 
tedy  sečkati,  až  jak  v  druhém  díle  o  něm  se  rozšíří.  Očekáváme  to, 
neboť  i  české  divadlo  je  tak  trochu  divadlem  Pražským,  a  Teuber  chce 
přece  psáti  dějiny  Pražského  divadla.  — 

Větší  pozornost  věnuje  naší  Thalii  osmý  svazek  publikace  Die 
Vólker  Oesterrekh-UngarnSy  který  nese  titul  Čecho-Slaven.  Cenné  jeho 
jádro  tvoří  tři  studie  svobodného  pána  Helferta;  kdežto  první  z  těchto 
studií  jedná  o  národní  písni  a  tanci,  a  třetí  velmi  přesvědčivě  ncpod- 
vrženost  našich  nejstarších  památek  literárních  důvody  dilem  novými 
dokazuje:  líčí  druhá  studie  velmi  správně,  živě  i  poutavé  dobu  znovu- 
zrození našeho  jazyka  a  našeho  písemnictví,  tedy  také  naší  dramatické 
literatury,  majíc  pohříchu  s  celou  publikací  tu  společnou  chybu,  že 
látku  svou  nevyčerpává,  z  čeho  cizí  čtenář  usoudí,  že  naše  slovesnost 
jest  nad  míru  címdérská.  Této  vadě  vyhnula  se  dotčená  již  Storia  unl- 
versale  deUa  letteratura,  kterou  Angelo  de  Gubematis  vydává  a  která 
v  prvním  svazku  přináší  Dějiny  divadla  dramatického  vydavatelem  se- 
stavené. O  slovanských  divadlech  mluví  se  tam  na  9. — 14.  místě  čtvrté 
části  o  moderním  divadle  jednající:  nejprve  o  ruském,  pak  o  malo- 
ruském,  polském,  bulharském,  srbském  a  konečně  o  českém  divadle. 
Látku  ke  stati  o  našem  jevišti  podal  Gubernatisovi  Josef  Penízek, 
osvědčený  znalec  naší  literatury,  jehož  vinou  tedy  není,  že  se  do  knihy 
vloudily  některé  poklesky  a  že  tu  a  tam  způsobena  citelná  mezera. 

Frant  Zákr^s. 

K  doplnění  našeho  rozhledu  v  divadelní  literatuře,  třeba  ještě 
zmíniti  se  o  pctiaktovó  veselohře  Fr.  Z ák rej  se,  která  o  názvu 
Červenobílá  stoUstka  r.  1881  (v  Praze,  nákladem  Kobro vým)  vyšla. 

Červenobílá  stolistka  —  kdož  to  jest?  Naše  česká  společnost. 
O  této  na  počátku  prvního  dějství  satirický  dr.  Perkovec  v  rozmluvě 
s  bohatým  soukromníkem  Liběchovským  pronáší  takovýto  soud:  „Nechať 
vedro  tří  věků  v  nás  vypražilo  důvěru  v  btdoucnost,  zůstali  jsme 
v  podstatě  věrni  základnímu  svému  rázu.  Vzácné  květiny  kvetou  jenom 
jedenkráte  za  sto  let;  my  dle  všeho  předčíme  všechny:  pokveteme, 
jak  se  zdá,  po  každé  toliko  za  tisíccleti,  a  lze  se  nám  pohodlí  svému 
tím  rázněji  oddati,  poněvadž  bez  toho  každý  se  ceníme  za  celoa  spo- 
lečnost. Jsme  dosud  výběrem  soběstačných  lvův  a  orlic,  ano  jsme  víc 
než  kdy  jindy:  sbor  zadumaných  mudrců,  lid  poustevník  s  moderně 
fatalístickým  nádechem;  však  bohudík  bez  anglické  úmorné  podnikavosti, 
ale  za  to  s  pevnou  čínskou  zdí  nejen  kolem  našeho  celku,  nýbrž  i  kolem 
každého    z  nás  .  .  .    Umění,    věda   i   život   konečně   tím   vším   jenom 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1132  y-  Vlček: 

získají:  bndo  z  nás  rodina  samých  lvích  samotářů  jako  Šakjamnni, 
Michel  Angelo,  Voltaire  .  .  .  Bujarý  spolkový  život  náš  odpočívá  v  perné 
zaslouženém  posilňujícím  spánku  na  posvěcených  praporech.  Ne  schůzky, 
ale  rozchod  všeho,  a  hlavně  peněz,  toť  osud  i  různých  obchodních  a 
peněžních  ústavů  našich.  Máme  do  sebe  přednost,  že  toužíme  po  čestných 
důstojenstvích,  ale  jakmile  jsme  jich  dosáhli,  cítíme  se  tím  tak  unaveni, 
že  práce  s  přijatou  hodností  spojené  propouštíme  všemocným  ideám  .  .  . 
Jinak  jsme  ovšem  také  rozhodně  pro  svobodu  a  rovnost,  jako  dejme 
tomu,  Francouzové.  Každý  z  nás  má  volnost,  utvořiti  sobě  každý  měsíc 
na  nov  čerstvý  pramyšlenkový  politický  program  a  pro  každou  pra- 
myšlenku  zaraziti  sobě  svůj  tábor.  A  čím  vřeleji  volnost  milujeme,  tím 
ohnivěji  nenávidíme  její  nepřítelku,  zásluhu.  Nejlépe  by  se  nám  vyho- 
vělo, kdy  bychom  každý  měli  nejen  zvláštní  peněžnu  se  zvláštní  měnou, 
nejen  zvláštní  sněmovnu  pro  své  zvláštní  všeoblažné  zásady,  ale  především 
svůj  zvláštní  kostel  se  svou  zvHště  zdařilou  podobiznou  na  hlavním 
oltáři."  —  Liběchovský  namítá:  „Přes  to  prese  všechno  i  přes  vaše 
prostomilé  sarkasmy,  chová  naše  společnost  jadrného  ducha  v  sobě, 
ale  v  tom  se  shodujeme,  že  jest  jí  potřebí  vřelejší  vzájemné  lásky." 
1  projevuje  svůj  záměr  „obnoviti  obětavého  společenského  ducha  mezi 
námi."  Když  pak  jej  počne  prováděti,  ukáže  se  jako  na  druhých  jedna- 
jících osobách  tak  i  na  něm,  že  Perkovcův  soud  byl  pravdivý. 

Základní  myšlenka  Zákrejsovy  veselohry,  jakož  viděti,  je  docela 
originální.  Také  její  provedení  daleko  se  uchyluje  od  obvyklých  šablon. 
Česká  společnost  našich  dnův  skutečně  humoristovi  a  satirikovi  po- 
skytuje přebohatý  ano  nevyčerpatelný  zdroj  vděčných  látek:  ale  kde 
jsou  vyspělé  dramatické  plody,  které  by  z  tohoto  původního  bohatství 
čerpány  byly  na  základě  starého  sice  a  často  pronášeného,  však  posud 
příliš  málo  prováděného  pravidla:  „Jen  zplna  do  života  sáhněte"? 
Musejí  teprva  přijíti. 

Zákrojsova  Červenobílá  stolistka  řadí  se  tu  mezi  nejpozoruhodnější 
pokusy  raziti  restu  nového  směru.  Kdo  by  si  myslil,  že  pokusy  takové 
vzbuzují  obecnou  sympatii,  náramně  by  se  klamal.  Naopak,  obecná 
nedůvěra  a  tuhý  odpor  jest  jejich  údělem.  Při  práci  podle  šablony 
sebe  ošuniólojší  se  právě  šablonou  nikdo  neuráží  a  cele  jest  ochoten 
vidóti  na  ni  každou  novou  dobrou  maličkost,  at  jest  jak  chce  nepatrná: 
při  pokusech  originálních  bývá  oko  slepo  ke  všemu,  co  na  nich  zda- 
řilého, ale  velice  bystro  ke  všemu,  co  se  ještě  nepovedlo.  Poslední 
nedouk  chutě  se  jim  ušklibuje,  i  zkušený  krčí  ramenoma.  To  jest 
jedna  z  podstatných  příčin,  proč  dramatikové  francouzští  se  vší  svou 
velebenou  duchaplností  a  geniálností  nyní  už  po  celá  desítiletí  píšou 
všichni  pořád  vlastně  jrdm  kus,  neodvažujíce  se  vystoupiti  s  něčím 
rozhodné  novým,  nad  čím  by  se  divadelní  správa,  obecenstvo  a  kritika 
nepochybně  pozastavily,  co  by  se  při  všem  úsilí  placené  klaky  sotva 
mohly  stokrát  po  sobě  dávati  a  čemu  by  tedy  bezpečně  nebyly  pojištěny 
skvělý  succos  a  skvělé  tantiémy. 

Takové  pokusy  jsou  vždy  odvážné,  nic  tu  není  bližšího  než  nc- 
bozpočonství  dokonalého  zneuznání. 

Vybra^'  si  novou,  původní  ideu  pečoval  Zákrejs  o  to,  aby  ji  ve 
své  hře  nedal  prováděti  charakterům  otřelým,  kterých  na  každém  jevišti 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Divadel  ni  rozhled  tf.  1133 

chodívá  osmnácte   na  tucet.     Jeho  různí  zástupcové  národní  naší   spo- 

J^  lečnosti  jsou  osohy  jeho  vlastní,  odnikud  nevypůjčena.  „Hřímal,  měšťan, 

y^j  kupec,    Sokol,   hasič,   důstojník   ostrostřelců   a   člen   i    shěratel    členů 

j.jjj  v  staronáládeneckém   družstvu  a  v  jiných  třinácti  korporacích,"    zaklá- 

Q^,^  dajíci  právě  zase  spolek  pro  zvelebování  her  společenských  se  zvláštním 

ohledem   na   zvelebení   hry   v  kuželky,    —    Půllánek,    „v   letě   sedlák, 

v    zimě  řemeslník,"  —  Trojpanský,    „spoluzakladatel   jedné   provazny, 

dvou  bank,    tří  drah   atd.  atd.,  úhrnem    třiceti  znamenitých    podniků,'^ 

jenž    má    „v  každou    hodinu    novou    skvělou    myšlenku    na  snadě,"   — 

Goldleb,    generální   ředitel    „Všeobecného   blahobytu,"    který   se   takto 

presentuje:   „Největší  peněžna  v  zemi.     Heslo:  boží  požehnání.     První 

r  .  ústav  svého  druhu.    Ve  všem  šťastný.  Přirozené :  v  závodě  našem  věří 

se  jen    v  lidský  důmysl,"    tedy  atheista   s  heslem:    boží  požehnání  — 

to  jsou  íigury  velmi  zdravého  jádra,    a  jich  účastenství  v  akci  veselo- 

herní  všudy  jest  vítáno. 

Avšak  co  se  týče  hlavních  osob  kusu,  měl  Zákrejs  na  každý  spůsob 
j^'    .  kresliti  včrnéji  dle  přírody,  to  jest  dle  skutečného  života.    Máme  sice 

v  národní  společnosti  měšťanské  soukromníky,  kteří  výkvětu  intelligence 
otvíngí  salony  své,  ale  nemáme  takových,  kteří  by  založiti  chtěli  ústřední 
národní  dům,  jak  to  činí  v  kuse  Liběchovský;  —  máme  šlechtice,  kteří 
vlastenecké  účely  podporují  slušnými  příspěvky,  ale  paláci  svými  ne- 
I  dělají  národním   spolkům    prescnty  aniž  „nad  svatým  Indem,   pod   do- 

zorem jeho  Himalájské  arcivýsosti  mlckovlasého  Everestu"  tisknou  česká 
díla,  jako  hrabě  dr.  Novačky.  Máme  zajisté  mezi  svou  krásnou  pletí 
ušlechtilé  horoucí  vlastenky,  ale  marně  by  v  nich  hledal  takovou  slečnu 
nebo  paní,  která  by  byla  tak  nešťastna  proto,  že  je  tak  šťastna,  jako 
^    »  Jarmila.  Při  takových  osobách  ptá  se  divák  i  čtenář:   „Kde  páku  nás 

'^    I  jsou?"    a  při  takových  skutcích  táže  se:    „Kdo  pak  u  nás  co  podob- 

ného činí?"     A  k  otázkám   toho  druhu   autor  nikdy    nemá  příčin  po- 
„     :  skytovati.     Pro  jeviště  jest  nezbytno,    aby  Zákrejs  povahám  osob    zde  / 

^j     *  jmenovaných,  jakož   i    ději    ze    snah  jejich   vyplývajícímu  —  počínaje  •  > 

^     í  druhým  jednáním  —  více  rcalističnosti,  přirozenosti,  pravděpodobnosti  / 

I  dodal.  Méně  abstrakce  a  symboliky,  více  životnosti.  Z  prvního  jednání 

'  potřebí  jen   odstraniti   některé   délky   a  nadbytečné   příkrasy,    a  bude 

'  výborné. 

I  Humorem,   vtipem,  ironií,   situacemi   a  peripetiemi  véseloherními 

a  slovem  silou  komickou  práce  Zákrejsova  dokonce  není  chudá.  Však 
těžisko  její  spočívá  v  dialogu,  který  jest  veskrze  obsažný,  uhlazený, 
blýskavý  a  tou  měrou  duchaplný,  že  se  v  té  příčině  staví  po  bok 
nejlepším  věcem,  které  v  tom  oboru  máme.  Pro  divadelní  představení 
jest  toho  bohatství  na  mnohých  místech  až  přespříliš,  potřeba  je  — 
zároveň  s  některými  libůstkami  a  zvláštnůstkami  —  řádně  oklestiti, 
nl>y  náloži  to  ňřinkovalo.  •  y    yU:ek. 


ISE 


'm. 

'JB? 

m 
til 


r.     I 
eá    j 

a-    \ 


o-    I 

ie    : 


OSVŘTA  1«H:U  12.  70 


Digitized  by  LjOOQIC 


1134  f^-  Bosiínský: 


Slovo  o  našem  národním  divadle. 

'^říve  ještě,   než  tyto  řádky  dostanou  se  do  rnkon  čtenářfi,  ode- 
vzdáno bude  naše  národní  divadlo  svému  účelu. 

Prostá  zpráva  ta  má  nejen  pro  umělecký  život  náš,  nýbrž 
pro  veškero  naše  hnuti  národní  význam  zvláštní  a  to  věru  veliký. 
Jest  nejlepším  důkazem  toho  celá  dosavadní  historie  českého  di- 
vadla, lišící  se  od  dějin  dramatického  umění  jiných,  šťastnějších 
národů  tou  právě  měrou,  jakou  liší  se  i  politické  a  společenské  osudy 
naše  od  jejich.  Není  to  ani  nahodilý  rozmar,  ani  dětinská  hravost,  že 
jsme  my  Čechové  s  takovou  horoucí  láskou  přilnuli  k  dílu  tomu,  ne- 
byla to  také  pouhá  tvrdošíjnost,  pouhá  umíněnost,  že  jsme  vzepjetím 
všech  sil  svých  hmotných  i  duševních  zasazovali  se  o  jeho  opětné 
provedení,  když  po  prvé  byvši  šťastně  dokonáno,  vyrváno  nám  jest 
zlobou  živlů  přírodních:  byl  to  nezbytný  výsledek  postupu  dějinného. 
Hleďme  nazpět,  na  různá  ta  stadia,  jimiž  projíti  musila  my- 
šlenka národního  divadla  českého  během  století.  Z  počátku  byl  to 
interes  všeobecně  vlastenecký  nebo  lépe  řečeno  národní,  zjednati  če- 
skému obyvatelstvu  Pražskému  možnost,  aby  v  divadle  pobaveno  bylo 
jazykem  mateřským;  doba  ta  zahrnuje  první  ruch  divadelní,  jenž  za 
bratří  Thamů  dospěl  ke  krátkému  sice,  ale  pro  časové  poměry  tehdejší 
zajisté  blahodárnému  rozvoji  v  „Boudě''  čili  „c.  kr.  vlasteneckém  di- 
vadle českém"  na  Yácslavském  náměstí  a  později,  zejména  za  Štěpánka 
jakýs  takýs  útulek  míval  i  ve  stavovském  divadle  na  Ovocném  trhu. 
Později  činily  se  pokusy  namnoze  dosti  šťastné,  povznésti  české  divadlo 
z  tohoto  pouze  jazykového  stanoviska  na  stanovisko  literární ;  neběželo 
již  jen  o  to,  aby  se  českému  obecenstvu  hrálo  pó  česku  nýbrž  zároveň 
o  žádoucí  obohacení  vzmáhající  se  české  literatury  původními  hrami 
divadelními  a  směrem  tím  účinkovali  před  jinými  Klicpera  a  Tyl. 
Blížícím  se  rokem  1848  opět  nový  moment  přiveden  ve  spojení  s  otázkou 
divadelní :  politický  nárok  na  samostatnost  českého  umění  dramatického, 
dosud  v  podruží  jen  tak  z  cizí  milosti  živořícího  a  na  jeho  plnou  rovno- 
právnost s  německým.  Výsledkem  hnutí  toho  bylo  jednak  založení  sboru 
pro  zřízení  velikého  národního  divadla  v  Praze,  jednak  zbudování  menšího 
divadla  prozatimného.  Památný  den  18.  listopadu  1862,  kdy  otevřelo 
se  divadlo  to  Hálkovým  Králem  Vukašínem,  zahájil  období  nové.  Všem 
oprávněným  tužbám  a  přáním  arci  vyhověno  ještě  nebylo;  avšak  byli 
jsme  svými  pány  ve  svém  domě,  a  umění  našemu  dána  alespoň  možnost, 
aby  se  dále  vyvíjelo  a  připravovalo  na  velikou  úlohu,  již  mělo  hráti 
v  budoucím  velkém  divadle  národním.  Nelze  upříti,  že  těmto  přípravám 
namnoze  dosti  zle  se  dařilo.  Především  skrovné  prostředky  hmotné 
toho  byly  příčinou,  že  podnikatelé  hleděli  si  pilně  výdělku,  a  jelikož 
obmezené  místnosti  divadla  prozatimného  takové  spekulaci  valně  nepřály, 
přeloženo  těžisko  hospodářské  brzy  do  Novoměstského  divadla  a  po- 
zději dokonce  do  arcn.  Nejen  vlaští  zpěváci  operní  a  sensační  komedie 
francouzské,  nejen  nádherné  feerie,  frivolní  burlesky  a  pitomé  frašky, 
nýbr/  také  jednonozí  tanečníci,   akrobati   a   gymnastikové  nanejvýš   do 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Slovo  o  našem  národním  divadle.  1135 

cirku  patřídv  ba  i  „virtuosové  ve  střelbě  z  karabin"  bývali  neodola- 
telným magnetem  pro  obecenstvo  a  nevyčerpatelným  zdrojem  pro  kasu 
divadelní.  Vědomi  o  vyšších,  ušlechtilejších  cílech  uměni  a  o  pravém 
úkolu  národního  divadla,  jež  nenáhle  rostlo  ze  svých  základů,  ztrácelo 
se  již  mezi  valnou  částí  našeho  obecenstva.  Avšak  právě  v  těchto  sví- 
zelných, téměř  beznadějných  dobách  osvědčila  se  ryzost  nadšeni  a  snahy 
na  našich  umělcích.  Češti  spisovatelé  a  skladatelé  nejednou  důtklivým 
slovem  káravým  divadlu  připomínali  jeho  povinnosti  a  obecenstvu  jeho 
práva:  býti  pěstitelem  a  strážcem  idealá  našich  uměleckých.  Avšak 
za  slovy  nezůstávaly  činy.  V  době,  která  věru  více  trní  nežli  růží 
stlala  produkci  domácí,  tato  přece  nezanikla,  ba  prose  všecku  nepřízeň 
se  ke  starším  jménům  přece  družila  vždy  nová,  a  dnes  můžeme  spoko- 
jeně, ba  hrdě  pohlížeti  nejen  na  valné  pokroky  naší  literatury  čino- 
herní, nýbrž  i  na  zpěvohru  českou,  sotva  osmnáct  let  existující  a  již 
jmény  zvuku  světového  se  honosící.  Netrpělivosti  naší  zdálo  se  býti 
oněch  jedenadvacet  let,  jež  uplynula  od  otevření  prozatímného  divadla, 
přímo  věčností  —  avšak  suďme  jen  chladně  a  střízlivě:  smíme  ny- 
nějším stavem  naší  literatury  a  hudby  dramatické  býti  nespokojeni, 
když  jej  porovnáme  s  tím,  co  jsme  měli  r.  1862,  nebo  je  snad  v  hi- 
storii umění  dvacetiletí  dobou  příliš  dlouhou  na  takový  pokrok?  S  vdě- 
čností tedy  vzpomínejme  prozatímného  divadla,  s  nímž  jsme  se  navždy 
rozloučili  dne  14.  dubna  1883,  aby  zbytky  jeho  nádhernějším  rouchem 
přioděné  v  jedno  splynouti  mohly  s  monumentální  budovou  divadla 
národního. 

Budovou  tou  dostalo  se  královské  Praze  nové  ozdoby  valné  ceny 
umělecké  i  vzácného  významu  historického;  představi]get  ona  první 
veliký  podnik,  o  nějž  se  národ  náš  po  svém  probuzení  do  pravdy  po- 
kusil, a  jejž  také  vlastní  silou  šťastně  provedl,  je  tudíž  pomníkem 
našeho  vzkříšení,  a  co  takový  musila  ovšem  i  zevnějškem  svým  repre- 
sentovati nás  důstojně,  musila  také  ukázati,  na  jakou  výši  dovedli  jsme 
se  povznésti  v  oboru  umění  výtvarného.  A  když  po  osudném  12.  srpnu 
1881  obětavost  nadšeného  národa  v  době  úžasně  krátké  zabezpečila 
opětné  znovuzřizení  národního  divadla  v  lesku  nestenčeném,  stala  se 
budova  ta  zároveň  pomníkem  obětavosti  a  nadšenosti,  jež  příštím  po- 
kolením budou  netoliko  předmětem  obdivu  a  úcty,  ale  i  živým  příkladem 
následování  hodným.  Byli  časové,  v  nichž  myšlenka  divadelní  stála, 
v  čele  našeho  programu  národního,  soustředovala  v  sobě  skoro  veškery 
tužby  a  snahy  vlastenecké ;  časové  ti  na  štěstí  již  minuli,  jiné  interesy 
a  prospěchy  stejně  důležité,  snad  i  důležitější  hlásí  seku  svému  právu: 
národní  divadlo  však  stojí  na  rozhraní  doby  staré,  již  důstojně  za- 
končilo, a  doby  nové,  k  jejížto  novým  záměrům  a  ideálům  odkazuje 
nyní  to  nadšení  a  tu  obětavost,  která  dosud  věnována  byla  skoro  vý- 
hradně jemu,  národní  divadlo  má  tudíž  pro  nás  i  značný  význam  čistě 
historický.  — 

Umění  výtvarné  vykonalo  již  povinnost  svou :  nádherný  palác  při- 
praven k  pohoštění  Mus  a  štědře  opatřen  vším,  čeho  básník,  skladatel, 
herec  sobě  přeje.  Avšak  právě  proto  vážné  otázky  žádají  si  nyní  od- 
povědi :  vykonalo  také  české  divadlo  jakožto  ústav  umělecký  povinnost 
svou  a  připravilo  se  tak,    že  úplně    stačí,   aby  do  nového   sídla   svého 

72* 


Digitized  by  VirOOQlC 


11 30  O.  Hostinský: 

prostě  se  přestěhovalo?  Vyhovuje  to,  co  nám  během  oněch  21  roků 
poskytováno  bylo  v  prozatimném  divadle  a  jeho  letních  filiálkách  všem 
oprávněným  nárokAm,  nemusíme  si  tudíž  v  ničem  přáti  změny  podstatné  ? 

Bylo  by  zajisté  sebeklamem  v  tomto  vážném  okamžiku  přímo 
hříšným,  kdy  bychom  na  otázky  ty  chtěli  naveskrz  odpovídati  příznivé. 
Vždyt  právě  to  dohánělo  nás  nejvíce  ku  stavbě  divadla  národního,  žo 
v  dosavadních  poměrech  nedostávalo  se  našemu  umění  dramatickému 
všech  nezbytných  podmínek  zdaru  a  zniku,  v  přední  řadě  arci  pro- 
středků hmotných.  Tvrditi,  že  nyní  již  divadlo  naše  nalézá  se  na  výší 
své,  znamenalo  by  tolik,  jako  popírati  nutnost  národního  divadla  a 
redukovati  význam  a  úlohu  jeho  na  dodáváni  zevnějšího  lesku,  pouhé 
marnivé  okázalosti  na  jevišti  i  v  hledišti.  Buďme  si  toho  vědomi,  že 
divadlo  naše  v  období  právě  minulém  nikterak  nemohlo  dokonale  do* 
státi  úkolu  svému,  jsouc  odkázáno  k  místnostem  jednak  příliš  těsným 
jednak  málo  důstojným,  a  že  teprve  teď  smíme  k  němu  přistupovati 
s  nároky  vážnými  a  přísnými,  že  teprve  teď  smíme  na  něm  žádati 
plným  právem  rozhodnou  snaliu  ideální. 

S  tohoto  stanoviska  uvykl  jsem  odedávna  pohlížeti  na  otevření 
národního  divadla  a  s  důvěrou  nezvratnou  spatřuji  v  něm  spásný  obrat 
významu  pro  umění  naše  epochálního.  Vím  sice  dobře,  že  ani  teď  ještě 
nejsou  odklizeny  všechny  překážky  rozvoje  jeho,  že  mnohou  přízeň 
poměrů  očekávati  smíme  teprve  od  budoucnosti.  Avšak  nyní  můžeme 
alespoň  vkročiti  na  dráhu,  která  bcxpečně  vede  k  cílům  důstojným, 
a  věru  nelze  představiti  si  okamžiku  způsobilejšího  k  jakýmkoliv  dů- 
kladným opravám  a  reformám  divadelním,  nežli  právě  doba  tato  pří- 
tomná, jež  novostí  skvostné  budovy,  zevnéjším  leskem  výpravy,  především 
pak  obecným  povznesením  myslí  obecenstva  a  obrácením  jich  k  věcem 
vážnějším  a  idealnojším  každé  upřímné  snaze  umělecké  poskytuje  pomoc, 
již  nikterak  nesmíme  podceňovati.  A  k  jakému  cíli  spěti  má  dle 
skromného  mínění  mého  správa  národního  divadla,  hodlám  naznačiti  /.de 
několika  stručnými  slovy ;  nedomnívám  se  ovšem,  že  bych  předmět  svůj 
třeba  jen  z  póla  vyčerpal;  chci  toliko  zavdati  podnět  k  bedlivému 
uvážení  věci  v  kruzích  rozhodujících,  nic  více.  K  tomu  pak  dvojnásob 
cítím  se  puzena  nyní,  kdy  v  čele  správy  divadelní  stojí  muž,  k  němuž 
obracejí  se  zraky  všech  s  velikou  důvěrou,  jelikož  podal  toho  již  ne- 
jeden důkaz,  že  sám  jsa  umělcem,  na  ústav  sobě  svěřený  pohlíží  se 
stanoviska  vyššího,  idealnějšího  než  kterýkoliv  z  jeho  předchůdců.  Za 
jiných  poměrů  nebyl  bych  sice  zanedbal  povinnosti  své  a  práva  svého, 
pronésti  jakožto  mnoholetý  zjíravodaj  divadelní  několik  dobře  míněných 
slov  o  stavu  a  směru  českého  umění  dramatického  v  době  tak  vý- 
znamné, avšak  byl  bych  to  zajisté  činil  s  onou  téměř  beznadějnou 
resignací,  které  přivykati  musil  každý,  kdo  po  delší  čas  býval  v  užším 
styku  s  divadlem  naším  a  touhu  po  idcalnějSím,  důstojnějším  řízení 
jeho  přece  utlumiti  nemohl.  Nyní  vím,  že  alespoň  v  principu  není  sporu 
mezi  ředitelem  divadla  a  kritikou  posuzi^ící  činnost  jeho  se  stanoviska 
vážnějšího,  nad  všední  proud  mělkého  vkusu  povzneseného.  A  odtud 
čerpám  také  odvahu,  vysloviti  se  bez  obalu  i  o  takových  věcech 
jednotlivých,  o  nichž  snad  náhledy  se  různí ;  neboť  nepochybcýi  nikterak 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Slovu  o  našem  mirudnim  divadle.  \  \  37 

o  tom,    /c  podubné  diskuse    dnes    ncjsoa   již    tuk    naprusto    iiťplodnó, 
jako  bývaly  jindy.  — 

Již  pouhý  název  divadla  národního  poukazuje  k  velikúniu  jeho 
úkolu.  Dějiny  umění  dramatického  podávají  nám  dosti  příkladů,  v  nichž 
divadla  tímto  nebo  podobným  titulem  se  označovala:  vždy  délo  se  to 
s  plným  vědomím  povinností,  jež  titul  ten  ústavu  ukládá,  vždy  rozuměla 
se  tím  divadla  prvního  řádu,  divadla  vzorná.  Arci  nemohlo  se  podařiti 
vždy  a  všude,  povznésti  umění  na  takový  stupeň,  jenž  by  nárokfim 
dotčeným  opravdu  dokonale  vyhověl ;  avšak  síly  hmotné  i  duševní  za- 
jisté v  každém  případě  napjaty  tou  měrou,  jíž  zakladatelé  vůbec  byli 
schopni.  Théátre  fran^ais  stalo  se  důstojným  zástupcem  dramatické 
literatury  francouzské,  hodným  jména  svého,  a  kdekoliv  Némci  pod 
názvem  divadla  „ německého^  nebo  ^národního"  hleděli  si  získati  umě- 
lecké středisko  divadelní,  pojímali  úlohu  tu  velmi  vážné,  třeba  uc  po 
každé  se  stejným  zdarem:  od  Hamburského  divadla  za  dob  Lessin- 
j^ových  až  po  nejnovější  pokus  LArrongeův  v  Berlíně,  od  neuskuteč- 
něných plánů  císaře  Josefa,  zříditi  ve  Vídni  německé  divadlo  „ národní "• 
až  k  nynějšímu  divadlu  Mnichovskému,  které  zajisté  větším  právem  než 
kterékoliv  jiné  nazývá  se  „dvorním  a  národním.*  Také  u  menších  ná- 
rodů nalézáme  snahy  podobné;  tam,  kde  národní  divadla  zároveň  jsou 
dvorními,  jako  v  Dánsku  nebo  nyní  v  Uhrách,  arci  snahám  těm  lépe 
se  daří,  než  kde  odkázána  jsou  k  výdělku.  Subvence,  jíž  se  dostává 
divadlu  našemu,  jakožto  ústavu  zemskému  —  řádný  příspěvek  roční 
obnáší  asi  30.000  zl.  —  nikterak  sice  nestačuje,  aby  sňala  se  správy 
divadelní  všechny  starosti  hmotné,  má  však  veliký  význam  principielní, 
ana  dosvědčuje  ochotu  země,  podporovati  uměni  dramatické,  a  záleží 
tudíž  především  na  divadle  samotném,  aby  celým  uměleckým  působením 
svým  důvěru  v  né  kladenou  ospravedlňovalo  a  tím  onu  ochotu  pro 
budoucnost  nejen  sobě  zachovávalo,  ale  i  zvyšovalo. 

Národní  divadlo  Pražské  je  dosud  jediným  stálým  divadlem  českým, 
které  povznésti  se  může  nad  ovzduší  pouhé  soukromé  spekulace,  je 
dosud  jediným  zástupcem  našeho  umění  dramatického.  Doufejme,  že 
jediným  nezůstane  příliš  dlouho,  že  také  mimo  Prahu,  v  Brně,  v  Plzni 
a  jinde  brzo  povstanou  divadla  stálá,  jež  národu  konati  budou  platné 
služby;  avšak  i  potom  může  jenom  divadlo  Pražské  býti  „národním" 
v  pravém  toho  slova  smyslu:  nejen  povolaným  představitelem  našeho 
vkusu  uměleckého,  nýbrž  i  věrným  zrcadlem  celého  směru  duševního, 
celého  života  společenského.  A  význam  takový  ukládá  národnímu  di- 
vadlu jeho  historie,  ukládá  mu  nadšená  obětavost  národa,  jenž  je  bu- 
doval, ukládá  mu  i  monumentální  nádhera  stavby  samotné,  přes  jejížto 
práh  nikdo  z  nás  nekráčí,  aby  povznášející  nálada  nezvyšovala  i  nároky 
jeho  na  to,  co  děje  se  na  jevišti. 

Konečně  nesmíme  zapomenouti,  že  vedle  tohoto  českého  divadla 
v  Praze  jest  i  divadlo  německé,  rovněž  zemí  podporované,  s  nimž 
ústav  náš  musí  konkurovati.  Jakého  druhu  konkurence  ta  má  býti, 
uvážíme  později;  zatím  budiž  konstatováno,  že  Pražské  divadlo  ně- 
•  mecké  kdysi  zaujímalo  v  umění  německém  postavení  vynikající,  a  že 
čest  naše   národní   toho    vyžaduje,    aby   české   divadlo  v  ničem    nezů- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


1138  O    lluMuďi): 

stávalo  za  německým,  i  kdy  by  toto  opět  se  vyšinulo  na  bývalou  výši. 
Okolnost  pak,  že  my  máme  divadlo  jediné,  Němci  však  valným  počtem 
divadel  se  honosí,  a  to  ústavů  namnoze  velmi  štědře  vybavených,  ni- 
kterak nesmi  požadavky  naše  snižovati,  musí  je  naopak  valně  zvyšovati : 
zdejší  divadlo  německé  má  význam  především  lokální ;  pro  umění  německé 
není  a  také  nikdy  nebude  tím,  čím  pro  umění  české  býti  má  naše  di- 
vadlo národní.  Pravé  vzory  pro  svůj  první  a  jediný  ústav  divadelní 
hledati  musíme  mimo  Prahu,  mezi  divadly  prvního  řádu. 

Nároky,  které  plynou  z  těchto  úvah  o  postavení  národního  divadla 
k  umění  českému  i  ke  konkurujícímu  do  jisté  míry  divadlu  německému, 
věru  nejsou  malé.  Uvykli  jsme  ode  dávna  mluviti  o  důstojném  divadle 
národním,  ba,  slovo  to  stalo  se  přímo  heslem  populárním.  Uvažme, 
jakou  váhu  slovo  to  má,  pojimámeli  je  jak  sluší  a  patří,  žádámeli  totiž, 
aby  nejen  budova  divadelní,  nýbrž  i  uměni  dramatické  v  ni  pěstované 
naveskrz  dústojno  bylo  oněch  ideálů,  z  nichž  národ  náš  v  dobách  nej- 
krušnějších čerpal  nadšení,  odvahu,  silu.  Či  máme  snad  všechno  to 
horování  o  „posvátném  chrámě  Mus",  „oltáři  Uměn",  „svatyni  nej- 
vyšších ideálů  *',  s  nímž  setkáváme  se  v  oněch  přečetných  provoláních, 
řečech  a  novinářských  článcích  ku  přispívání  na  stavbu  vybízejících 
považovati  za  pouhé  hluché  fráse,  jež  se  nyní,  když  vykonaly  povinnost 
svou,  zahazují  do  kouta?  Nedejž  bůh,  aby  tomu  bylo  tak:  nebo  tím 
by  tolikeré  probouzení  nadšeného  zápalu  v  českém  lidu  bylo  sníženo 
na  pouhou  nedůstojnou,  frivolní  hru,  ať  nedím  komedii! 

Nemůže  tudíž  býti  pochybnosti  o  tom,  že  národní  divadlo,  ač 
máli  nám  sloužiti  ke  cti,  pěstovati  musí  umění  pravé,  naprosto  vylu- 
čujíc z  programu  svého  všechno  to,  co  vyšším  interesům  uměleckým 
a  kulturním  staví  se  na  odpor.  Běží  zde  hlavně  o  bezcennou  operetu 
a  frašku,  jež  divadlo  české  kdysi  s  takovou  péčí  a  láskou  pěstovalo, 
že  vkus  obecenstva  během  několika  let  důkladně  přeměnilo  —  bohužel 
ne  ve  prospěch  jeho!  V  době  poslední  arci  fraška  a  opereta  ustu- 
povaly v  pozadí,  a  zdá  se,  že  nadvláda  jejich  šCastně  je  překonána; 
avšak  neoddávejme  se  illusím:  účinky  někdejšího  repertoiru  arenního 
nelze  vyhladiti  jedním  rázem  ani  při  vůli  nejlepší,  a  neučinili  se  nějaké 
opati^ení  radikální,  bude  všechny  upřímné  snahy  správy  divadelní  ohro- 
žovati stálé  nebezpečí,  že  se  onen  neblahý  směr  repertoirní  obnoví, 
jakmile  by  nastala  změna  v  osobnostech  řídících.  Avšak  národní  divadlo 
má  býti  úplně  emancipováno  ode  všech  takových  změn,  uměleckého 
významu  jeho  nemá  se  dotýkati  žádná  ruka  podnikatelská.  Nechcemeli, 
aby  se  v  důstojném  divadle  národním  mohlo  nékdy  opět  hospodařiti 
tak,  jako  se  dělo  v  arénách  neblahé  paměti,  musí  se  z  povolané  strany 
vyřknouti  principielní  zákaz  péstování  burleskní  operety  a  frašky,  Po- 
važtgi  to  za  nezbytnou  podmínku  budoucího  zdaru  a  rozkvětu  našeho 
umění  dramatického,  a  tedy  za  věc  tak  závažnou,  že  musím  se  o  tom 
rozhovořiti  poněkud  zevrubněji  a  přihlížeti  zejména  k  námitkám,  jež 
by  se  požadavku  tomu  z  různých  stran  mohly  činiti. 

Především  poukazuje  se  rádo  k  tomu,  že  divadlo  naše,  jsouc 
jediným  českým  ústavem  toho  druhu  pěstovati  má  všechny  genry  drama- 
tické, aby  repertoirem  svým  veškero  obecenstvo  uspokojiti  mohlo.  Zdá 
se  mi  však,  že  dlužno  činiti  ])odstatný  rozdíl  mezi  uměním,  jejž  pěsto- 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Slovo  o  našem  národnin^  divadle.  1139 

váti  slnší  ve  jmenn  národa  a  s  přispěním  pokladen  veřejných,  a  nměnim 
takovým,  které  soukromí  podnikatelé  považnjí  za  pramen  zisku,  obe- 
censtvo pak  za  pouhou  kratochvíli,  kteráž  hodiny  večerní  nejinak  zabíjí 
než  cirkus  nebo  nějaké  café  chantant.  I  národové,  kteří  veliké  sumy 
vynakládají  na  umění  dramatické,  nešetříce  třeba  ani  milionů,  bývají 
n  věci  té  velmi  vybíraví,  a  nepodporují  divadel  předměstských,  v  nichž 
holduje  se  burlesce  a  frašce;  neboť  dobře  vědí,  že  takového  druhu 
„umění''  nejenom  nczasiuhuje,  nýbrž  bohužel  ani  nepotřebuje  podpory, 
kdežto  uměni  pravé  prospívá  jen  pod  autoritou  celé  společnosti,  celého 
národa.  Máli  národní  divadlo  býti  tím,  čím  Francouzům  je  Théátre  frangais 
a  velká  i  komická  opera,  čím  Vlachům  jsou  společnosti  operní  a  čino- 
herní, čím  Němcům  přední  divadla  dvorní,  nemůže  zároveň  konati 
takové  služby,  jako  předměstská  divadla  Pařížská  a  Vídeňská,  jež  pří- 
sahají na  prapor  Offenbachův  a  Straussův.  Kdo  považuje  vůbec  za  možné, 
aby  se  v  tomtéž  divadle  tímtéž  personálem  témuž  obecenstvu  předváděl 
dnes  Gluck  nebo  Mozart  a  zejtra  Lecocq  nebo  Suppé,  pozejtří  pak 
Shakespeare  nebo  Góthe  a  hned  na  to  zase  Berla  nebo  Kosta,  a  při 
tom  při  všem  aby  nejušlechtilejší  snahy  našich  dramatických  básníků 
a  skladatelů  našly  pravou,  úrodnou  půdu  —  ten  příliš  mnoho  žádá  na 
křehké  povaze  lidské  a  zle  se  klame,  očekávali,  že  to  ušlechtilé  sebe- 
zapírání  a  to  obětavé  napínání  veškerých  sil,  k  němuž  umělec  odhod- 
lává  se,  když  nezvratná  důvěra  v  lepší  budoucnost  dodává  mu  odvahy 
a  síly,  potrvati  může  i  tenkráte,  když  důvěra  ta  ukázala  se  býti  lichou. 
Nadšení  našich  spisovatelů  a  skladatelů  anticipovalo  vždy  ideální  směr 
národního  divadla ;  na  divadle  tom  nyní  záleží,  aby  oprávněnost  nadšení 
toho  nebyla  brána  v  pochybnost. 

Vím  dobře,  že  nemalý  díl  obecenstva  zalibení  má  v  operetě  a  ve 
frašce,  třeba  nejhrubšího  zrna  a  nejchatrnt3jšího  vkusu,  a  nikdy  nebudu 
popírati  práva  jeho  baviti  se  v  divadle  spůsobem  svým.  Je  však  úlohou 
divadla  národního,  zemi  podporovaného,  pečovati  o  zábavu  tohoto  druhu  ? 
Nemělo  by  se  to  spíše  přenechati  podnikům  soukromým,  jež  by  se  tomu 
mohly  věnovati  úplně  a  s  nepochybným  úspěchem  zevnějším  ?  Ustoupiti 
konkurrentovi  v  takových  věcech  bude  ústavu  národnímu  a  zemskému 
jen  ke  cti;  v  pěstováni  pak  umění  pravého,  ryzího,  nebezpečné  kon- 
karrence  ze  strany   privátních  divadel   předměstských   báti  se    nemusí. 

Domněnka,  že  operetou  a  fraškou  vábí  se  do  divadla  obecenstvo 
nové,  které  později  získati  se  může  pro  umění  ušlechtilejší,  osvědčila 
se  býti  docela  bezpodstatnou ;  zkušenosti  o  tom  jsou  alespoň  nadmíru 
smutné:  repertoirem  oním  vypuzovala  se  z  divadla  valná  část  navště- 
vovatelů  jemnocitnějšícb,  kdežto  vkus  ostatních  namnoze  patrně  se  kazil. 
Pokusy  pak,  navykati  obecenstvo  nejnižšími  kategoriemi  her  divadelních 
získané  něčemu  lepšímu,  vyššímu,  nesetkaly  se  s  úspěchem,  ba  správa 
divadelní  nemohoucí  zbaviti  se  duchů,  jež  sama  byla  zavolala,  musila 
špatnému  vkusu  povolovati,  jen  aby  hmotnou  existenci  divadla  neohrozila. 
Nókolik  cifer  nejlépe  objasní  obrat,  jenž  v  repertoiru  zpěvohcrním  způ- 
soben byl  uvedením  operet  na  naše  jeviště.  V  prozatímném  divadle 
v  letech  1862 — 1864  za  ředitele  Thoméa  z  81  představení  zpěvoherních 
toliko  3  byla  věnována  operetě  (ani  ne  4  7o) ;  za  Liegerta  pak  z  228 
večerfi  21  (ne  celých  10  7o);  za  nového  ředitelování  Thoméova  až  do 


Digitized  by  VirOOQlC 


N 


1140  O.  lloatinský: 

války  1866  z  134  večerů  31  (přes  2^\),  a  tak  zůstalo  to  i  za  prvních 
let  družstva.  Otevřením  letního  divadla  se  vgak  repertoir  úžasně  zhoršil : 
1868/9  dávalo  se  77,  1869/70:  50,  1870/1 :  82,  (přes  567„)  1861/2  :  56, 
1872/3  :  32  představení  operetních,  počet  jejich  vzrostl  1873/4  opétoa- 
72  (přes  41 7o)  a  1874/5  konečně  na  108  naproti  75  operána,  tedy 
skoro  na  tři  pětiny  (59  7(»)  veškerých  představení  zpévohemích !  Diva- 
delní almanahy  let  následujících  statistické  přehledy  celoroční  vyne- 
chávaly, a  když  přehledy  ty  opět  se  v  almanahu  objevily,  byla  situace 
sice  o  něco  příznivější,  přece  však  opereta  1879/80  zatgímala  více  než 
plnou  třetinu  repertoiru  zpěvoherního  (přes  37  %).  A  zcela  podobno 
má  se  to  s  fraškou:  1865/6  dávalo  se  frašek  celkem  43,  1868/9  již 
104,  1872/3  dokonce  116  atd. 

Mfiželiž  býti  výmluvnějšího  svědectví  o  nebezpečnosti  dráhy  letními 
divadly  nastoupené?  Proto  budiž  heslem  naším:  „žádné  takové  divadlo 
letní''  t.  j.  žádnou  letní  saisonu,  která  by  suspendovala  vážné  umělecké 
povinnosti  národního  divadla.  A  hodlali  družstvo  hráti  v  létě  mimo 
národní  divadlo  také  ještě  jinde,  nechť  jsou  to  pak  představení  pro 
lid,  za  ceny  snížené  —  ale  bez  nového  vydání  onoho  zlopověstného 
repertoiru  arenního.  A  žádali  mrtvá  saisona  jakousi  obět,  bude  lépe, 
věnovati  po  spásobě  předních  ústavů  dramatických  několik  neděl  prázdnin 
odpočinku  a  přípravám  pro  budoucí  saisonu  podzimní,  a  neohlížeti  se 
při  tomto  opatření  ze  všech  stran  za  prospěšné  uznaném  po  tom,  co 
dělá  nebo  nedělá  zdejší  divadlo  německé. 

Námitka,  že  opereta  a  fraška  jsou  příliš  vydatným  pramenem 
přgmů,  jejž  divadlo  nemůže  tak  snadně  oželeti,  spočívá  na  smutném 
předpokládání,  že  správa  divadelní  dobrým  repertoirem  nedovede  při- 
lákati dostatečného  obecenstva.  O  tom  nechci  zde  šířiti  slov,  jak  otčímsky 
se  v  oněch  dobách  slávy  arenní  nakládalo  s  operou  a  s  činohrou,  jak 
obtížné  postavení  v  organismu  divadelním  měli  všichni  ti,  kdož  ujímali 
se  pravého  umění  na  úkor  operety  a  frašky.  A  byly  snad  finanční  vý- 
sledky skvělé?  Družstvo  po  družstvu  skládalo  zbraň  a  po  každém 
zbyla  —  potopa  špatného  vkusu.  Je  to  soud  příkrý  sice,  ale  dojista 
spravedlivý.  Když  pak  r.  1881  národní  divadlo  sotva  otevřené  lehlo 
popelem,  a  družstvo  se  rozhodlo,  že  pokud  možná  povede  divadlo  tak, 
jak  vésti  se  mělo  v  nové  budově,  učiněn  co  se  repertoiru  týče  alespoň 
záslužný  pokus  na  začátku  zimní  saisony  1881/2:  opereta  a  fraška 
ustoupila  hrám  vážnějším,  cennějším,  a  návštěva  nejen  že  se  neztenčila, 
nýbrž  naopak  spůsobem  netušeným  se  zmáhala,  a  vyprodaný  orkestr 
stal  se  věcí  docela  obyčejnou.  Oblibené  tvrzení,  že  obecenstvo  české 
nesnese  lepšího  repertoiru,  uvedeno  tím  ad  absurdum.  Bohužel  brzo 
po  slibném  začátku  tom  povstal  následkem  požáru  Vídeňského  Ring- 
theatru  mezi  obecenstvem  takový  postrach,  že  návštěva  divadla  jedním 
rázem  uvedena  na  míru  nejmenší.  Nepředvídanou  tuto  okolnost  vzali 
si  za  záminku  ti,  kdož  toužili  po  hrncích  masa  operetního,  a  operetám 
dostalo  se  nenáhle  opět  většího  podílu  na  repertoiru,  z  kasovních  prý 
důvodů.  Kdo  však  nepředpojatě  sledoval  onen  potěšitelný  obrat,  jenž 
se  té  doby  připravoval  v  obecenstvu,  ani  na  okamžik  nemohl  pochy- 
bovati o  tom,  že  k  dosažení  hojnější  návštěvy  právě  operet  nevyhnu- 
telné zapotřebí  nebylo.  Ostatně  zbývá  také  ještě  vážná  otázka :  smíli  se 


Digitized  by  V:íOOQIC 


SJoro  íf  niihcin-  naroihviu  tlivtuUc  1141 

kasoviiima  zřeteli  dopřáti  tak  veliký  vliv?  Připadne  podotýká  momo- 
randam,  které  od  českých  spisovatelů  a  skladatelů  dramatických  družstvu 
divadelnímu  podáno  bylo  r,  1872,  a  jež  sepsal  jeden  z  přednich  lite- 
rátů našich,  že  ti,  kdož  ve  prospěch  kasy  odvolávají  se  k  vytrvalosti 
obecenstva  naproti  oblíbeným  operetám  a  fraškám,  zapomínají,  „že 
každý  kabinet  s  voskovými  figurami  a  každá  menažerie  rozřešují  stejným 
spůsobem  tuto  ,těžkon*  kasovní  úlohu.  I  ony  představují  po  celé  mčsícc 
tytéž  kousky,  a  přece  nacházejí  ve  velkém  městě  pořade  zvědavé  obe- 
censtvo/ Je  to  slovo  ostré,  ale  neshodujeliž  se  dokonale  s  pravdou? 
Co  se  týěe  doby  poslední,  za  ředitelství  Šubertova,  nelze  neuznati  pa- 
trnou snahu  po  zlepšeni  repertoiru;  a  nebylali  v  době  příprav  pro 
národní  divadlo  snaha  ta  vždy  odměněna  náležitým  výsledkem,  nesmíme 
se  proto  vzdávati  naděje  pro  budoucnost.  Zejména  jedna  nová  zkušenost 
je  cenná :  morální  i  hmotné  úspěchy  jež  docílily  se  předváděním  dobrých, 
na  mnoze  i  výborných  her  při  cenách  valně  snížených. 

Nestane  se  však  repertoir  náš  vyloučením  operety  a  frašky  jedno- 
stranně vážným?  Nikoliv.  Živlu  rozmarnému  musí  se  dopřáti  slušného 
místa  a  dobrá  veselohra  nebo  komická  opera  bude  zajisté  vítanou  ná- 
hradou za  ony  frivolní  a  mělké  hry,  které  nedůstojný  jsou  slušného 
ústavu  uměleckého.  Ba,  více  ještě:  přimlouvámli  se  za  principielní 
vyloučení  operety  a  frašky,  míním  tím  pouze  běžný  repertoir  tohoto 
druhu,  ne  umělecký  genre  sám  o  sobě.  Proč  nemohla  by  býti  burleskní 
opereta  pravým  dílem  uměleckým,  proč  nemohla  by  fraška  míti  sku- 
tečnou cenu  dramatickou?  Drastická  komika,  bujný  humor  a  každému 
přístupný  sloh  nikterak  nevylučují  poctivou  práci  uměleckou,  zesnování 
dobrého  plánu  dramatického,  důslednost  charakteristiky,  ušlechtilost  a 
původnost  tvarů  hudebních,  tím  méně  pak  vyžadují  přímo  sprostotu, 
měikost  a  nesmysl.  Jak  trapná  jest  obvyklá  fráse:  „Kus  ten  nečiní 
žádných  nároků  na  hodnotu  uměleckou,  je  všední  a  povrchní,  ale  — * 
baví  obecenstvo  a  koná  tím  povinnost  svou!"  A  byly  zajisté  doby, 
v  nichž  kritika  byla  takřka  nucena  pomáhati  si  podobnými  frásemi, 
ač  nechtělali  obecenstvo  vůbec  vypuzovati  z  divadla.  Arci  dobrých 
operet  a  dobrých  frašek  je  velice  po  skrovnu  a  musely  by  se  také  hledati 
zcela  jinde,  než  mezi  efemerními  novinkami  předměstských  divadel 
Pařížských,  Vídenských  a  Berlínských.  A  také  nejedná  Offenbachiada 
na  př.  vyniká  něčím,  co  plné  uznání  zasluhuje  i  se  stanoviska  kritiky 
přísnější;  avšak  zkušenost  příliš  dobře  nás  poučila  o  tom,  jak  nebez- 
pečno je,  pardonovati  několik  takových  „výminek" :  nemožnoť  potom 
ustanoviti  pevnou  hranici  a  říci :  „  Potud,  a  dále  ani  krok ! "  Opereta 
za  sebou  vleče  operetu,  fraška  frašku  —  a  výminka  stane  se  nenáhle 
pravidlem. 

Jednomu  nedorozumění  musím  se  vyhnouti  ihned:  nepohlížím  na 
divadelní  repertoir  jednostranně  se  stanoviska  rigorismu  morálního  a 
nepovažuji  mravní  vychovávání  obecenstva  za  úkol  divadla,  ač  ovšem 
každý  slušný  člověk  co  nejrozhodněji  ozvati  se  musí  proti  oné  mo- 
derní frivolnosti,  která  pikantní  dvojsmysly  činí  jediným  takořka  účelem 
her  divadelních,  a  pro  svou  zevnější  uhlazenost  nalézá  milost  i  v  oněch 
kruzích,  jimž  zdá  se  býti  závadnou  tragédie  nebo  činohra  založená  na 
těchže  motivech    sebe  přísněji  a  sebe    vážněji    pojatých  i  provedených. 


Digitized  by  V:íOOQi6 


1142  O.  líosUnský: 

Frivolnost  však  není  jedinou  vadou  operet  a  frašek;  ba  nepatři  ani 
mezi  podstatné  vlastnosti  jejich,  a  takovým  hrám,  které  by  se  od  nich 
nelišily  ničím  jiným,  nežli  obsahem  se  stanoviska  mravního  docela  ne- 
závadným, opřel  bych  se  s  rozhodností  o  nic  menší.  Neboť  zvrhlost 
vkusu  uměleckého  nebyla  by  tím  odčiněna,  a  ta  se  stanoviska  kriti- 
ckého' jest  největším  hříchem  repertoiru  opuretního  a  fraškovitého. 
Zvykali  si  obecenstvo  při  kusech,  které  mimo  mělkou,  všední  krato- 
chvíli nechtějí  mu  podávati  ničehož,  tedy  především  ne  pravých  požitků 
uméleckých,  zříkati  se  dobrovolně  veškerých  nároků  na  hodnotu  esthc- 
tickou,  stane  se  snadno  netečným  naproti  umění  pravému  a  jeho  před- 
nostem, slovem:  zvyká  si  hledati  v  divadle  především  kratochvíli,  aC 
je  jakákoliv,  umění  pak  teprve  v  řadě  druhé.  Divadlo  má  vychovávati ; 
arci  ne  povahy  mravné  —  toť  úlohou  rodiny,  školy,  náboženství  — 
ale  ryzí,  ušlechtilý  vkus  umělecký.  A  smíme  snad  pochybovati  dost 
málo  o  důležitosti  vkusu  uměleckého  pro  moderní  život  národní  ?  Důle- 
žitost tu  i  země  uznává,  udělujíc  divadlům  pravidelnou  subvenci  a  pod- 
porujíc je  značně  i  všelikými  příspěvky  mimořádnými.  U  příležitosti 
rokování  o  zamýšlené  stavbě  letního  divadla  německého  někteří  z  našich 
poslanců  vším  právem  poukazovali  k  tomu,  že  budovu,  v  níž  pěstovati 
se  bude  opereta,  balet,  fraška,  nelze  považovati  za  opravdivou  potřebu 
zemskou.  Nemohu  než  přizvukovati  názoru  tomu,  ba  šel  bych  ještě 
dále  a  hájil  bych  vůči  oběma  zemským  divadlům  zásadu,  že  pouhá 
zábava  Pražského  obecenstva  divadelního  je  věcí  čistě  lokální,  a  že 
jen  pěstování  pravého  umění  je  interesem  národním  a  zemským.  Z  toho 
plynulo  by,  že  ústavy  divadelní  jen  potud  zasluhují  podpory,  a  pak 
arci  podpory  nejštědřejší,  pokud  s  opravdivou  snahou  pěstují  uměni 
pravé.  A  kdy  by  běželo  o  nezbytné  úspory  v  budžetu  zemském,  jež 
by  prospěti  měly  jiným  důležitým  zájmům  kulturním,  neměl  bych  od- 
vahy, odpírati  tomu,  kdo  by  navrhoval  ztenčení  subvence  toho  divadla, 
které  pěstujíc  také  bezcennou,  nízkou  operetu  a  frašku,  staví  genre 
ten  na  stejný  stupeň  s  arcidíly  básnickými  a  hudebními.  U  věci  této 
nečinil  bych  také  rozdílu  mezi  oběma  zemskými  divadly;  neboC  pevně 
o  tom  jsem  přesvědčen,  že  naše  umění  dramatické  jen  získá,  budeli 
divadlo  české  nuceno  konkurrovati  s  německým  co  do  repertoiru 
dobrého,  cenného,  kdežto  všeliká  konkurrence  co  do  operet  a  frašek 
rozhodné  jest  mu  záhubnou. 

O  možnosti  toho,  zač  se  zde  přimlouvám  z  plné  duše,  nelze  po- 
chybovati ani  na  okamžik.  Nehledě  ke  zkušenosti,  která  —  ač  ne- 
falšuj eli  se  —  spíše  svědčí  ve  prospěch  tohoto  návrhu,  než  proti  němu, 
dlužno  na  zřeteli  míti  jednu  věc:  máli  národní  divadlo  i  po  otevření 
svém  zůstati  tím,  čím  bylo  nám  po  dlouhou  dobu  svého  budování,  musí 
se  celý  repertoir  jeho  povznésti  na  výši  uměleckou,  musí  se  zbaviti 
oné  přítěže  mělkosti  a  fri volnosti,  která  překáží  všem  snahám  ideálním. 
Alespoň  pokuSy  ale  upřímný  a  vytrvalým  vymýtiti  operetu  a  frašku, 
musi  se  státi:  jinak  měl  by  každý  vážný  přítel  umění  plné  právo,  po- 
chybovati o  dobré  vůli  činitelů  o  uměleckém  směru  divadla  rozhodujících, 
a  celá  monumentální  budova  divadelní,  jež  sama  tak  zřetelně  se  charakte- 
risuje  ideálními  postavami  nejvyšší  vzlet  umělecký  zosobňujícími,  musila 
by  se  mu  zdáti  lží,  neli  frivolní  ironií.    Kdy  by  pokus  takový  sice  se 


Digitized  by 


Google 


Slovo  o  našem  národním  divadle.  1143 

stal,  ale  přes  všechnu  opravdivost  a  vytrvalost  přece  se  nezdařil  — 
takových  konců  však  pisatel  těchto  řádků  nikterak  se  neobává  — 
mohli  bychom  alespoň  s  dobrým  svědomím  říci :  co  nu  nás  bylo,  učinili 
jsme  poctivě  a  více  žádati  od  nás  nelze.  Kdy  by  však  pokus  ten  se 
zdařil,  pak  směli  bychom  hrdě  povznésti  hlavu  svou  a  poukázati  k  zá- 
važnému činu  kulturnímu,  jejž  jsme  vykonali,  zbavivše  umění  české 
hlízy  zdraví  jeho  a  budoucnost  ohrožující.  — 

Považoval  jsem  za  svou  povinnost,  jednati  na  prvním  místě  a 
obšírněji  o  otázce,  zdali  přístup  do  národního  divadla  má  míti  též 
opereta  a  fraška,  jelikož  právě  u  věci  této  každé  vážné  reformě  bývá 
zápasiti  s  předsudky  příliš  hluboce  zakořeněnými.  Zmínímli  se  tedy 
v  následiyících  řádcích  o  některých  jiných  stránkách  repertoiru  již  jeu 
docela  stručně,  nestane  se  to  proto,  že  bych  snad  důležitost  jejich 
podceňoval,  nýbrž  doufám  pevně,  že  zde  celkem  není  se  co  obávati 
skutečné  oposice  proti  návrhům  těm,  a  že  při  různých  příležitostech 
a  na  různých  místech  jiných  bude  se  na  ně  klásti  váha  náležitá. 

Především  zdá  se  mi  býti  nepochybnou  jedna  věc:  české  divadlo 
rekrutuje  své  síly  výkonné  z  národa  malého,  a  divadel,  která  by  mu 
alespoň  do  jisté  míry  odchovávala  herce  a  zpěváky,  je  velmi  málo. 
Dosud  byli  jsme  tak  šťastni,  že  v  řadách  výkonných  umělců  našich 
nalézali  jsme  vždy  několik  talentů  převzácných,  ba  smíme  zajisté  říci, 
i  umělce  a  umělkyně  první  třídy.  Avšak  spoléhati  na  štěstí  takové 
nesmíme,  a  také  upříti  nelze,  že  v  personálu  našem  vždy  bývaly  a 
vždy  budou  mezery,  jichž  okamžité  vyplnění  nedaří  se  ani  nejhorlivější 
snaze  správy  divadelní.  Je  to  osud  divadlům  malých  národů  společný,  ^) 
z  něhož  zcela  přirozeně  plyne  požadavek, '  aby  divadla  taková  sice  co 
možná  nejvíce  těžila  z  každé  vynikající  síly,  která  se  jim  naskytuje, 
aby  však  hlavní  cíl  veškerého  snažení  svého  spatřovala  v  repertoiru. 
Nehledě  ani  k  tomu,  že  vůbec  to,  co  se  provozuje,  vlastně  jest  účelem, 
celý  apparát  pak  herecký,  hudební  a  scénický  jen  prostředkem  účelu 
tomu  zasvěceným,  již  iuteres  divadla  samotného  zdá  se  mi  toho  vyža- 
dovati, aby  dobrá  pověst  jeho  nezávisela  na  nahodilém  přicházení  a 
odcházení  jednotlivých  tak  zvaných  „hvězd**    divadelních,*)   nýbrž  aby 


*)  Nebylo  by  zde  na  nn'sté,  šířiti  se  o  zvláštních  opatřeních,  jichž  tyto  zvláštní 
poměi7  vyžaduji,  jsem  vsak  přesvědčen,  že  zejména  otázka  činoherní  a 
operní  školy  dříve  nebo  později  opět  vyskytne  se  na  denním  pořádku: 
arci  ne  školy  takové,  která  by  si  domýšlela,  že  vrozenou  vlohu  nahrazovati 
může  pouhým  cvikem,  nýbrž  ústavu,  jenž  by  jednak  sloužil  k  objevení 
a  poznání  nadéjných  začátečníků  a  k  připoutání  jich  k  umění  českému, 
jednak  divadlu  národnímu  byl  jakousi  vítanou  reservou  pro  nepředvídané 
kalamity  personální. 

')  Tím  mcnó  ovsem  mohu  se  nadchnouti  pro  onen  zevnější  lesk,  jehož  se 
kterékoliv  divadlo  domáhá  hrami  pohostinskými,  zejména  cizojazyčnými. 
Jí'  to  pouhé  pozlátko,  jež  nikdy  nenahradí  soustavného  a  důsledného 
pěstování  repertoiru  domácího  a  klasického.  Především  běží  zde  arci 
o  operu,  která  u  nás  pohostinské  hry  ode  dávna  pěstuje  mnohem  více, 
než  sluší  a  patří.  Ku  vzdělání  obecného  vkusu  bry  takové  valně  ne- 
přispívají; neboť  většinou  bývají  to  (zejména  mezi  Vlachy)  přece  jenom 
virtuosově  prese  všechny  výtečné  vlastnosti  své  jednostranní,  ba  někdy 
svými  neuměleckými  manýrami  soud  obecenstva  spíše  matou  než  napra- 


Digitized  by  VirOOQlC 


1144  O,  IJostimký: 

Spočívala  na  základech  co  možná  nejpevnojšícli,  nejstálejších,  na  vy- 
branosti  a  rozmanitosti  repertoiru.  V  tom  může  i  naše  divadlo,  ba 
musí  konkorrovati  i  s  nejpředtiějšimi  divadly  dvorními.  Go  však  se 
týče  výkonů  uměleckých,  bylo  by  nespravedlivo,  činiti  mu  nároky,  jimž 
vyhovéti  mohou  toliko  umělecké  ústavy  velkých  národů  vládnoucí  ta- 
kovými prostředky  hmotnými,  jež  dovolují  přeplatiti  každého  konkur- 
renta,  jenž  honosí  se  nějakou  „hvězdou/  '  V  néktei-ých  věcech  arci 
i  naše  divadlo  může  dospěti  k  jisté  dokonalosti  výkonů :  ensemble  může 
býti  bezúhonný,  i  když  v  personálu  jsou  síly  nestejného  nadání,  veškera 
scénická  úprava  může  býti  charakteristická  a  krásná,  i  když  neplýtvá 
se  okázale  nádherou,  a  konečné  i  orchestr  zpčvoherní  může  býti  na 
výši  požadavků  uměleckých*  u   nás  v  Praze  spíše,    než  kdekoliv  jinde. 

Hlavní  péče  správy  divadelní  a  kritiky  měla  by  se  tudíž  obraceti 
k  repertoiru.  Jaký  repertoir  ten  má  býti,  snadno  lze  říci.  Na  prvním 
místě  sluší  pěstovati  co  možná  nejvydatněji  činoherní  i  zpěvoherní  lite- 
raturu domácí,  z  cizích  pak  jen  to,  co  opravdu  vyniká  hodnotou  umě- 
leckou nebo  významností  historickou,  ovšem  beze  vší  jednostrannosti 
a  předpojatosti,  zvláště  pak  literaturu  klasickou  všech  dob  a  národů. 
Že  při  všem  tom  dbáti  se  musí  literatur  jinoslovanských  měrou  roz- 
sáhlejší, než  bývalo  u  nás  obyčejem,  rozumí  se  tuším  samo  sebou. 
Poměr  živlů  českých  a  cizích  nikterak  není  nepřátelský.  Čím  více 
místa  dopřeje  se  produkci  naší  —  a  nyní  může  již  i  při  výběru  dosti 
přísném  dobrá  třetina  celého  repertoiru  býti  česká  —  tím  větší  nastane 
pro  správu  divadelní  nutnost,  vybírati  z  cizích  literatur  jen  hry  nej- 
lepší, a  tím  rozhodně  získá  předně  representace  literatur  těch  na  našem 
jevišti,  za  druhé  pak  i  vkus  nejen  celého  obecenstva,  nýbrž  i  umělců 
našich,  tvořících  i  výkonnýth.  Čím  více  však  se  repertoir  český  zane- 
dbává, tím  horším  stává  se  i  repertoir  rizí ;  nebo6  zkušenost  příliš  často 
nás  poučovala  o  tom,  že  místo,  jehož  se  v  repertoiru  ubírá  produkci 
domácí,  stává  se  obyčejně  kořistí  cizích  plodů  kategorie  nejnižší.  Ne- 
bylo tudíž  sobeckým  opětované  naléhání  českých  umělců  na  dřívějších 
správ  divadelních,  aby  více  pěstovaly  literaturu  domácí,  nýbrž  plynulo 
touže  měrou  z  důvodů  čistě  uměleckých,  jak  z  oprávněné  ctižádosti 
národní. 

Na  konec  musím  se  zmíniti  ještě  o  jedné  věci  důležité:  o  po- 
měru   mezi    divadlem    českým  a  německým.     Jsou    to    ústavy    zemské ; 

Vlijí,  a  nehodicc  so  do  cclkovólio  r.Uncc  jiiú  umrirckóho  i\\\\  jiizYkí»vťbo, 
ničí  smysl  pro  slohovou  jednotu  uuířlcckólio  díla.  Naši  zpóv.u-i  jesté 
méně  při  tom  získávají;  ha  uczirídka  liývá  ol)«»ťonsívo  jio  (»d(-liodu  iu\iakého 
hosta  proti  domácíui  síláni  príiiio  U('S|.ravcdlivo,  a  přirozenou  reakci, 
která  vždy  nastává  ])o  dilším  trvání  nadšciu*  ])řijatÝ(h  her  pohostiuských, 
stejně  cítí  i  výkonné  síly  douiácí  i  kasa  divadrlní.  Finanční  úspěchy  po- 
hostinských hor  jsou  skoro  vždy  j<n  zdánlivě  /c  jiak  pravidelný  rozvoj 
repertoiru  pohostinskými  hrami  se  líierušuje,  a  že  v  pi*edni  ra<lč  tím 
trpí  repertoir  d<unáťí,  jest  na  híledni.  Yyniknjíei  krajany  naše,  kteří  na 
divadlech  cizích  účinkují  a  občas  na  jevišti  českém  vystupují,  ovšem 
každý  hudo  upřímně  vítati  jakožto  hosty.  Avšak  jiným,  zejména  cizo- 
jazyčným hrám  i)ohostiiiskvm  mělo  by  se  dopřáti  nnsta  jen  v  pHpadech 
nejvzácněgších,  ba  nebyl  bych  od  toho,  aby  se  ustanovilo,  že  na  národním 
divadle  nesmí  se  hráti  a  zpívati  jiným  jazykem,  než  českým  nebo  na- 
nejvýš jiným  slovanským. 


Digitized  by  V:íOOQIC 


Sloro  o  našem  národním  diradle.  1145 

jejich  konkurrence  luá  tudíž  b>ti  čistě  umělecká,  ne  výdélkářská.  Ono 
chabrusování  se  sensačními  novinkami,  jichž  výhradní  provozovaci  právo 
zakupoje  si  to  neb  ono  divadlo  na  úkor  druhého,  mělo  už  dávno  pře- 
stati. Ideálem  zřizení  divadelního  bylo  by  arci,  kdy  by  všechny  hry 
provozovaly  se  tím  jazykem,  kterým  byly  sepsány:  české  od  českých 
herců  a  zpěváků  v  divadle  českém,  německé  pak  od  německých  umělců 
v  divadle  německém.  Avšak  to  je  pouhé  zbožné  přání,  na  jehož  vypl- 
nění zatím  nelze  pomýšleti.  Za  prvé  musili  bychom  se  zřeknouti  všech 
ostatních  literatur  světových  anebo  dopřáti  jim  dvojnásobného  pěstování 
ve  dvou  divadlecli,  kdežto  právě  pro  literatury  obou  národů  království 
toto  obývajících  zbývalo  by  po  jednom  toliko  jevišti.  Za  druhé  pak  nejsou 
bohužel  společenské  poměry  Pražské  takové,  aby  se  obě  divadla  měla 
jaksi  doplňovati;  vždyť  obecenstvo  jejich  není  totožné,  a  odkazovati 
každého,  kdo  chce  poznati  Schillera  nebo  Gotha,  Beethovena  nebo 
Webra,  z  principu  do  divadla  německého,  bylo  by  za  nynějších  poměrů 
právě  tak  nerozumné,  jako  tvrditi,  že  netřeba  poznati  arcidíla  mistrů 
těch  na  jevišti.  Neprovozujíli  dosud  Němci  na  svém  divadle  Pražském 
hry  původu  českého,  nesmíme  zapomenouti,  že  to,  co  činí  nebo  nečiní 
ředitel  německého  divadla  zdejšího,  nikdy  nemůže  býti  zákonem  pro 
nás,  a  že,  třeba  jen  vzácnou  výminkou,  přece  již  dramatická  literatura 
a  hudba  naše  dovedla  si  zjednati  přístup  na  některá  z  předních  ně- 
meckých divadel  zahraničných.  Ostatně  nemělo  by  právě  české  divadlo 
škodu  z  toho,  kdy  by  literatura  naše,  pokud  Prahy  se  týče,  zůstala 
specialitou  jeho.  Samo  sebou  se  rozumí,  že  jen  za  to  můžeme  se  při- 
mlouvati, aby  z  německé  literatury,  jako  z  každé  jiné  nám  cizí,  s  vý- 
běrem co  nejpřísnějším  pouze  to  vtčlováno  bylo  našemu  repertoiru,  co 
podstatně  jej  obohacuje,  co  právem  zasluhuje,  aby  předvedeno  bylo 
obecenstvu  našemu.  Jeť  pro  obecenstvo  české  určeno  divadlo  národní, 
a  má  mu  úplně  dostačovati  ku  vzdělání  vkusu  uměleckého  a  ku  poznáni 
světové  literatury  dramatické  v  nejpřednějších  její  vzorech.  Nemohlo 
věru  býti  větší  převrácenosti,  než  to,  co  se  u  nás  tak  dlouho  dělo: 
zaplavovati  důsledně  repertoir  náš  nejmělčejšími  produkty  jarmareční 
literatury  německé,  a  posílati  toho,  kdo  alespoň  za  čas  chtěl  vídati 
dobrou  tragédii  nebo  operu  německou,  do  divadla  na  Ovocném  trhu, 
na  druhé  straně  pak  zase  sensačními  kousky  všeho  druhu,  jednou 
„vzorným"  představením  nějaké  frivolní  operety,  po  druhé  nějakou 
společností  akrobatů,  lákati  do  českého  divadla  obecenstvo  německé. 
Jaká  to  zvláštní  illustrace  hesla,  dle  něhož  tenkráte  již  nové  divadlo 
budoval  národ   —  sobě! 

Není  úkolem  teto  stati  příležitostné,  aby  podala  úplný  program 
národního  divadla,  ačkoliv  ještě  mnohá  vážná  věc  tane  mi  na  mysli. 
Jen  o  naznačení  stanoviska,  s  něhož  dle  mínění  mého  na  program  ta- 
kový musí  se  pohlížeti,  pokusil  jsem  se  těmito  řádky.  Příležitost  pak 
doplňovati  a  rozšiřovati  úvahy  zde  podané  naskytne  se  zajisté  dosti 
často  každému,  jehož  povoláním  bude  sledovati  u  veřejnosti  rozvoj 
našeho  dramatického  umění  v  národním  divadle.  Jen  za  to  žádal  bych 
ještě  laskavého  čtenáře,  aby  ze  slov  mých  nevyčítal  ani  stín  nedůvěry 
v  budoucnost.  Nikdo  v  tomto  okamžiku  nepochybuje  o  dobré  vůli  všech 


Digitized  by  VirOOQlC 


1146  O.  líosUnski/:  Slovo  o  našem  národním  divadle. 

činitelů  v  záležitostech  divadelních  jakýmkoliv  spůsobem  rozhodujících, 
a  nikdo  také  nepochybuje  o  schopnosti  muže,  jemuž  se  dostalo  závidění 
hodné  úlohy,  uvésti  české  Uměny  do  nového  jejich  sídla  tak  dávno  a 
tak  toužebně  očekávaného.  Zcela  jinak  než  před  dvěma  lety  hledíme 
letos  v  tvář  věcem  příštím,  mnohem  klidněji,  mnohem  utěšeněji.  A  nechť 
jsou  i  některé  rflznosti  náhledů  mezi  správou  divadelní  a  kritikou, 
celkem  zajisté  neohrožují  umělecký  směr  národního  divadla;  ba  spíše 
tomu  se  podobá,  že  právě  ten,  kdo  nejpřísnější  nároky  činí  na  správu 
divadelní,  poctivou  snahu  její  nejlépe  podporuje.  NeboC  všichni  bohdá 
za  jedním  kráčíme  cílem :  aby  národní  divadlo  do  pravdy  stalo  se  tím. 
čím  v  ústech  našich  již  dávno  bylo:  důstojným! 
Dne  IG.  listopadu  1883. 

O.  Hostinský, 


Digitized  by  LjOOQIC 


Obsiih  dílu  druhého. 


I 


Str. 

Sektářstvf  na  Rusi.  Napsal  Jaromír  Hrubý: 

I.  Rozkol  v  pravoslaví 575,    687 

II.  Dachovní  křesťané 861 

III.  Sekty  mystické 987,  1065 

Augustin.  Legenda  od  Karla  Kučery 589 

V  cizích  službácli.  Kus  české  anabase.  Vypravuje  AI,  Jirásek  592,  705,  804,    874 

Trebizonda.  Ze  svých  cest  píše  Joaef  Wumch 606 

Knize  Gorčaicov  a  jelio  doba.  Pise  Jos,  J.  Toužimský    .   .    627,  918,  957,  108') 
Latínsicá   babičica.    Povídka   od   Ferd.   Schuhe  638,  757,  841,  942,  1(K)5,  1102 

Hrob  básnilcův.  Od  Augusta  E.  Mužika 652 

Toulia.  Od  Josefa  Jakubce 654 

Divadelní  rozliledy.    Od  Fr.  Zákr^se  a  F.  VUka   .   .   .  655,  831,  1016,  1128 

Rylsicý  Iciášter.  Píše  dr.  Konstantin  Jireéek 669,  776,    890 

Z  epigramů  A.  V.  Šmiiovelcého 710 

Zimní  saisona  nisicého  divadia.  Píše  Josef  Mikš 721 

Siroty.  Báseň  Františka  Chalupy 728,  815,  935,    997 

A.  V.  Šmilovsicý.  Vzpomínka  literární  od  Pr.  Sobotky 735,    797 

Čerstvé  rovy  česlcoslovanslcé.  Píše  setník  prof.  Ferdinand  Čenský  (J.  Va- 
niček, S.  Chalúpka,  C.  Lelek,  J.  Večeřa,  R  Špatný,  O.  Jedlička)  .   .     750 
{Jan  Kadavý,  Frant.  Rull,  Dr.  K.  V.  Seydler,  Pavel  Jehlička,  Dr.  A. 
Čížek,  J.  S.  Skrejsovský,  J.  Laužecký,  Dr.  K.  Průcha) 1122 

Kaplir  a  Vídeň  r.  1683  a  r.  1883.  Napsal  Jan  Bohuslav  Miltner  ....  765 

Týden  na  ostrově  Isctiii.  Z  cestopisu  Františka  VelUského 823 

Rozhledy  v  dějinách  současných 852,  952 

J.  Niederle  a  Fr.  Velišslcý.  Několik  osohních  vzpomínek  od  Vácslaiui  Vlčka  912 


Digitized  by  VirOOQlC 


^ 


0  Sir. 

Z  dějin  rodiny  Hodějovské.  nestavil  Josef  Jirecek 973 

Smrt  a  závěf  Joachima  Barrandea.  Od  Josefa  Kořenského 1014 

Nové  písemnictví: 

Dějiny  a  zeměpis.  Posuzuje  dr.  Josef  Kalousek 1026 

Výpravná  prosa,  rosnzujr  František  BUý 1043 

Kdo  zaplatil  Bílou  Horu  nejdráž?  Podává  Koldu  Mnlinskff 105S 

O  národním  antagonismu.  Napsal  Frant.  J.  Zoubek 1071 

Rítornelly.  Sopsal  František  Doucha 1101 

Slovo  o  našem  národním  divadle.  Od  Otakara  Hostinského \\H4 


li 

Digitized  by  LjOOQ  16  i 


Digitized  by  LjOOQIC 


095