(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



# 

1 




HOOVER INST 

onWar. Revolutioi 


w 



OTTUV 




SLOVNÍK NAUCNÝ 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPiEDlE OBECNÝCH VĚDOMOSTI. 



TŘINÁCTÝ DÍL 



Jana — Kartas. 



SE 17 PŘÍLOHAMI A 172 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



1898. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

TISKEM VLASTNf KNIHTISKÁRNY. 



veSkf.ka práva se vyhrazují. 




Nově přibylí spolupracovníci. 



Bouska Sigismund, O. S. B., spiso- 
vatel, administrátor v Machové . . Bška. 
Erben Bohdan, ředitel hospodářské 

školy v Rakovníce . . En. 

Grímtn Frant., továrník v Kutné I Jořc FGm. 
Hamršmfd Josef, farář v Praze . . FraHmd. 
Holeček Josef, spisovatel v Praze JHč. 

Hýbl Frant., kandidát filosofie v Praze Hýbl. 
MUDr. Janota Otokar, okresní lékař 

v Praze Jta. 

Kamper Jaroslav, žurnalista v Praze JKmr. 
Klobouček Joscř, kand. prof. v Praze Klob. 
ThDr. Pecháček Gabriel, univ. prof. 

^ í^raze Pchčk. 



Pithardt Josef, kand. prof v Praze . rth. 

MUDr. Růžička Stanislav, assistent 
hygienického ústavu v Praze . . SRka. 

Svoboda Karel, c. k. horní inženýr 
v Idrii KSbd. 

PhDr. Tobolka Zdeněk, praktikant při 
c. k. univ. knihovně TTik. 

Válek Josef, gymn. prof v Praze . . JVk. 

MUDr. Vellch Alois, assistent experi- 
mentální pathologie v Praze . . Vích, 

Wfnter L., právník v Praze .... LWr. 
\ Zítek Josef F., adjunkt theologické 

fakulty v Praze JFZtk. 



^ 




■^ 



J 



Slova výcbodoi v jiné traoikrípci foá J se vyikytujici hledati jest u náa pod Dž, na př. Jabalpur via Diabalpur. 



Jana, též Jan nebo len, jakutsky Sar- 
toln, fcka v sibiřské oblasti jakutské a okr. 
vcrchojanském, vlévající se do sev. Ledového 
okcánu, pramení se v jihozáp. .části vercho- 
janského okruhu v jezeře Molekjus v pohoří 
Vcrchojanském, tcce hlav. smérem od jihu 
k sev. přes 7 šířkových stupňů, kloníc se 
í:»onékud k záp. a tvoříc neustálé záhyby vy- 
puklé tu k vých., tu k záp. V dolním toku, 
145 km před ústím, rozděluje se na množství 
ramen, z nichž jest 7 hlavních: Somandoj 
75 km dlouhý. Kocevoi (55 km), Ilinšar (76 km), 
jaková (64 km), Tarlach (57 /fw),Kisilev (32 km) 
a .Muraš, kdežto do moře vlévá se čtyřmi ru- 
kávy, tvoříc obšírnou deltu. Přímá její délka 
obnáší přes 1000 km, se všemi záhyby pak 
má 1226 km, úvodí její zaujímá 286.690 km^, 
široká jest 100—1200 m, v ústí až 1'/, km, 
ale četné ostrovy tvořené jednotlivými jejími 
rameny ji zužuji i v dolním toku až na 40 m, 
břehy má většinou příkré a hlinité, pokryté 
až na 160 km od ústí lesem listnatým, níže 
však jen řídkým křovím a močály. Hlavni 
přítoky jsou v právo: Lachčenga, Čegaj, Mur- 
zinovka, Šemakova, Velco, Toštach, Abuča a 
v levo: Ruktach, Dulgalach, Tikak, Butantaj, 
Saksagor, Sin, Ojon, Mukanova, Kana, Achčcda. 

JaiUbdek Lev, hudebník český (* 1854 pod 
Hukvaldy u Přibora na Moravé). Prvého vzdě- 
lání dostalo se mu u otce učitele, věrného 
soudruha Pavla Křížkovského, dalšího u Kříž- 
kovského samotného jako ředitele kůru v l^rá- 
lové klášteře na Starém Brně, kde i J. jako 
sopranista od 10. roku svého věku působil. 
Když Křížkovský povolán byl do Olomúce 
za kapelníka arcibiskupského, zastupoval jej 
J v Brně. R. 1874 navštěvoval varhanickou 
>ao1u Skuherského v Praze, načež složiv zde 
r. 1875 státní zkoušky z hudby ustanoven 
r. 1876 učitelem hudby při českém ústavě 
ku vzdělání učitelů. R. 1879 navštěvoval lip- 
.-kou konservatoř, hlavně přednášky prof.. 
Grilla o formách hudebních, r. 1880 konser- 
vatoř vídeňskou. Od r. 1881 je ředitelem tehdy 
nově zřízené varhanické školy v Brně. V lé- 
tech 1885—87 vvdával J. v ferné »Hudební 
listy*; o sobě vydal: Sauka o skladbě sou- 
xiftiků a jejich spojů (Praha). Ze skladeb jeho 

OttQv Slovník Síiuiný. sv. XIII. i8 lo 1897. 



jmenujeme: Mu\ské sbory (Brno); Kytice z ná- 
rodních písní (s Bartošem, Telč); Valašské 
tance (Praha) a jednoaktovou operu Počátek 
románu, jež provozována v Brně. 

sv. Jana evancrdiium viz Evangelium 
a Evangelium sv. Jana. 

Janalik Vincenc, kat. kněz a spisovatel 
český (♦.ke konci XVIII. stol. v Římnici na 
Moravě — f 1855 v Miloticích). Vysvěcen na 
kněžství r. 1827 působil v rozmanitých osa- 
dách moravských pečuje horlivě o ušlechténi 
lidu, kterémuž účelu sloužiti měly také jeho 
nábožensko-poučné spisky : Která církev jest 
církev Kristova? (Olomúc, 1845); Věrná Rosa 
neb vítěiství katol. náboi^enstvi, povídka (Praha, 
1849. 3. vyd. 1871); Rodina Duvěrova, povídka 
(2. vyd., Skalice, 1848). 

Janaon, Yanaón franc. map, t. Janám, 
franc. osada na vých. pobřeží Vých. Indie 
Britské, na 1. břehu ř. Gautami (prav. ram. 
ř. Godavari), kde od ní odbočuje malé ra- 
meno Koringa, na 16<^ 44' s. š., 82<» 15' v. d. 
Území prostírá se na 12 km délky a 300 aŽ 
3000 m šíř., zaujímá 143 km^ a má 5327 ob. 
(1890), z čehož přes 4000 připadá na hl. mě- 
sto J., asi 12 km od břehu zál. Bengálského. 
jež bylo založeno ok. r. 1750. Vsi Kanaka- 
lapetta, Nettakuru, Kursammapetta a 
Adavipálem mají jen po několika stech 
obyv. Osada ta jest jedním z nepatrných 
zbytků, jež byly Francii r. 1814 a 1815 po- 
nechány, spíše jako upomínka na velikou říši 
indo-lrancouzskou, již budoval Dupleix. 

Janatka Jan Nep., virtuos na lesní roh 
(♦ 1800 v Třeboraticích — f 1882 v Praze). 
Osvojiv si základy hudby u strýce Jos. Ze- 
lenky, učitele a varhaníka, přijat byl r. 1813 
na pražskou konservatoř a po 6 let učil se 
hře na lesní roh u prof. Václ. Zalužana a 
theorii u řed. Dionysa Webra. R. 1822 po- 
byl ve Vídni a byl zaměstnán zprvu v orche- 
stru dvorní opery, později v divadle na Ví- 
deňce, načež povolán za professora lesního 
rohu na pražskou konservatoř a působil tu 
až do r. 1873. Znamenitou methodu vyučo- 
vací uložil ve škole pro svůj nástroj, která 
zůstala v rukopise, jako několik menších jeho 
skladeb a písní. 

1 



Janatov — Janda. 



Janatov. Janotov, osada v Čechách u Lo- 
dína, hejt. Král. Hradec, okr. Nechanice, fara 
a pš. Velké Petrovice; 31 d., 188 ob. č. (1890). 
Ves je z nejmladších osad v Čechách. 

Janausohek Fanny (vlastně Franziska 
Magdalena Romance), herečka něm. pů- 
vodu českého (* 1830 v Praze), vystoupila 
poprvé v Praze, kdež dostalo se ji prvních 
základů dramatického umění u^K. Baudiusa; 
od r. 1845 vystupovala v menších městech 
saských a virtemberských. R. 1847 byla an- 
gažována v Kolíně n. K., kde Roderich Be- 
ncdix nejvíce přispěl k rozvinutí jejího ta- 
lentu. Od r. 1848—60 hrála ve Frankfurty, 
kde vynikla zvláště jako milovnice. R. 1861 
byla přijata ke dvornímu divadlu drážďan- 
skému, brzy odtud však odešla a hrála s ne- 
obyčejným úspěchem pohostinsku v severní 
Americe, zprvu německy, později anglicky, 
kterýžto jazyk osvojila si s energií vlastní 
její povaze. K. 1876 vystoupila v Londýně a 
všude ceněna jako přední herečka své doby 
vůbec. Zřeknuvši se života uměleckého žije 
v soukromí v San Francisku. V mládí vy- 
nikala v úlohách tragických (Klarchen, Julie, 
Desdemona, Gretchen), později jako heroina 
(Médea, Alžběta, Brunhilda, Ifigenie). 

Janbo-6l-Bahr, Janbo, Yambo, u Pto- 
lemaia Jambia Kómé, přístavní město Mediny, 
na Rudém moři v Hidžázu, asi 200 km od 
Mediny. Má kamenné domy, výtečný přístav, 
značný obchod se Suezcm a Džiddou a asi 
6000 ob. Zde dokonávají poutníci putující 
z Káhiry do Mekky třetí čtvrt své cesty a 
sluje proto J. »Branou svatého městac. Na 
sev.-záp. od města zátoka Šerm-J. 

dc Janoieny viz Duboi^s de Jancigny. 

JanozarJ-čar] Michal nebo Konstantin, 
autor rukopisné památky, zvané Pamietniki 
Jancytra^ nalezené v jednom z klášterů v Ber- 
dyczowě. Památka ta z r. 1490 — 1516 popi- 
suje způsob válčení s Turky, zmiňuje se 
o Vladislavovi Varnenčíku, o králi Kazimí- 
rovi a o Janu Albrechtovi a porážce jeho 
v Bukovině. A. Kucharski a W. Tr^bicki po- 
kládají ji za překlad z českého, Maciejowski 
soudí, že byla přeložena ze srbštiny do če- 
štiny a do polštiny, kdežto JireČek tvrdí, že 
originál psán byl polsky a z toho pořízen 
překlad český (1565). Poprvé vydána byla 
r. 1828 ve sbírce Gal^zowského »Zbíór pi- 
sarzów polskich«, 3. vydání v Sanoku r. 1868. 
Pořízen i překlad latinský. Srv. W. A. Macie- 
jowski, Piámiennictwo pofskie, Tr^bicki, >Bibl. 
Warsz«. (1855, díl III.) a Jireček, Rozpravy 
z oboru historie, filolojjie a literatury (ISóOj. 

Janda (Jantscha) Vavřinec, krajinář a 
ryjec (* 1746 v Rodině v Krajině — f 1812 
ve Vídni, žák Weirottcra, Ch. Branda a vídeň- 
ské akademie, na níž r. 1801 stal se korrek- 
torem a později professorem krajinářství. Ma- 
loval různé pohledy na Vídeň, Schonbrunn, 
Laxenburg, Nový Waldek a j. Gabet a praž- 
ský krajinář Postel ryli dle něho. J-k. 

Janči {Jantsch)^ ves ve Slezsku, hejt. Opava, 
okr. Vítkov, fara a pš. Březová; 38 d., 227 ob. č., 
25 n. (1890), kaple Nanebetz. P. Marie, Itř. šk., 



mlýn. Ves připomíná se poprvé r. 1412, kdy 
náležela k proboŠtství březovskému, do r. 1420 
byla zbožím kláštera třebičského a t. r. při- 

f^adla k Hradci. K r. 1533 připomíná se tu 
an Otruba z Jenče. Bylo tu také dědičné 
foitství, jež držel r. 1700 David Schenk, pak 
Kristián Banhayer, jehoŽ potomci je dosud drží. 
Janda: 1) J. z Cechtic Matěj, kněz pod- 
obojí a spisovatel XVII. stol. Býval farářem 
pražským, posledně u sv. Michala (1621), načež 
po vypovědění nekatolického kněžstva ode- 
bral se do Budyšína, pak do Drážďan a po- 
sléze do Perná. Roku 1631 marné vrátil se 
s vojskem Arnimovým do vlasti; musilC již po 
roce znova prchnouti do ciziny. Složil několik 
kázání a podobných spisků nábožensko-po- 
učných: Victoria ecciesiae triumphantis. Církve 
vitě^itťle přerozkošný- způsob (Praha, 1617); An- 
gelus pestUentialis. Posel Bo(i (1626); Ultimum 
vale, poslední křest ro^Hehnání Mr. S. M. \ Dra- 
kova (Perno, 1639); Ára pietatis (Budyšín). Víz 
J. Jireček, Rukověť I., 309. 

2) J. Johan nes, sochař (* 1829 v Malých 
Dařkovicích u Hulčína v Prus. Slezsku — 
t 1875 v Berlíně), žák Rauchův. Z dél ieho, 
ideálních skupin, soch a poprsí, uvádíme: 
Žebrácká (v Charlottenburgu^ ; pomník hrab. 
ze Schwerinu-Wolfshagenu (v parku wolfsha- 
gcnském); Krucifix a 4 Evangelisté (v uršu- 
linské kapli v Berlíně); 4 andělé v život. vel. 
a dva apoštolově (na hlav. oltáři v kostele 
sv. Michala t.); Biskup Arnesius v extasi; Sv, 
Hubert (bronz.); Cenovefa s laní a j. J-k. 

3) J. Bohumil (pseud. Cidlinský, Lán- 
ský), básník a spis. český (* 1. květ, 1831 
v Pátku u Poděbrad — + 29. září 1875 v Praze). 
Skončiv hlavní školu v Poděbradech, kde otec 
jeho byl učitelem, odebral se do Prahy na 
gymnasium, načež do r. 1856 studoval na práv-^ 
nické fakultě poslouchaje zároveň čtení o slo- 
van. jazycích na filosofii. Odbyv práva vstoupil 
do finančního odboru státní služby, r. 1863 
jmenován koncipistou a posléze sekretářem 
zem. výboru. Liter, činnost svou zahájil J. 
již r. 1851 novellou Z památek čápa v »Lu- 
míru«, k níž přibyly záhy nové: Známosti 
f venkova; Zdali náhoda neb vina; Pan Hynek; 
Láska ve vsi a j., kromě několika básní po- 
nejvíce epických. Vedle »Lumíra< psal také 
do »Pražských Novint, >Zlatých klasů«, •Ob- 
razů života*, >Humorist. listQc, pak do alman. 
•Máje*, »Kytice*, »Růže«, »Lady Nióly« a i. 
O sobě vydal pouze no velí u Jaroslav v Bibí. 
pův. románů Čes. (1857). Zaslouženou pozor- 
nost vzbudila jeho epická báseň Jan Talafús 
7 Ostrova (1864), obraz vybraný z nejslavnější 
doby čes. dějin, jíž se tehdy J. horlivě obí- 
ral, jak svědčí další jeho povídky dějepisné: 
Pod Vyšehradem (»Světozor« 1868 a o sobě), 
Anna Městečka ^Matice lidu* 1870) a Boček 
(t, 1871), histor. to trilogie o rodu Poděbrad- 
ském za dob husitských, pak povídka Za Krčin 
Jaroměř (» Pokrok* 1869) aj. Drobnější práce 
J-dovy z této doby vyšly ve >Zlaté Praze*, 
jejíž 2. roč. J. také redigoval, ve »Květech«, 
kritické příloze »Národ. listů*, kalend. »Čccho- 
Slovanu*, »Poslu z Prahy*, >Svělozoru« (Zvíh- 



Jandečka — Jandouš. 



3 



iíovského \áti%i\ Z komendy Strakonické a j.). 
Sebrané své básně (díl I.) vydal J. ve XIV. sv. 
•Národní Bibliotéky c. Vedle původních prací 
také hojné překládal z literatur polské, fran- 
couzské a ruské. 

4) J. Jan. lékař český (* 1842 ve Vláse- 
nici u Mikulova — f 1890 v Praze). Gymna- 
sium absolvoval v Olomúci, . načež studoval 
lékařství v Praze, kdež byl r. 1869 promovován 
a brzy na to stal se assistentem prof. Strenga 
a později prof. Wcbra. Po několikaleté službě 
v král. zemské porodnici usadil se jako prak- 
tický lékař v Praze a vynikal hlavně odbor- 
nými zkušenostmi v porodnictví a nemocech 
ienských. Pro přímou povahu i vlastenecké 
přesvědčení těšil se vážnosti obecné. Z lite- 
rární jeho činnosti sluší uvésti : klinické zprávy 
X porodnické školv prof. Strenga (>Čas. čes. 
4ék.€ 1870al871); Porodnické případy (t,lSn)\ 
/^radnická kaswstika (t., 1873); studie o božci 
^. cklampsii (t., 1873); Léčeni koláče nasedlého 
<t., 1876) a studie o poloze řitní (t., 1878). 
Mimo to napsal do Eiseltovy odborné patho- 
logie a therapie čásť o nemocech pochvy a 
nepravidelných polohách dělohy a pak po- 
pulární spis Mladá matka (2. vyd. Praha, 1888). 
Sleduje stále pokrok vědecfcý přispíval do 
>Čas. čes. lékaířů* až do r. 1887 hojnými re- 
feráty jakož i úvahami odbornými. 

Júdeóka V á (?1 a v, paedagog český (* 1 820 
v Poběžovicích okr. holického). Studoval na 
gymnasiu v Hradci Králové a na filosofii a 
právnické fakultě v Praze a dostal se r. 1849 
2a professora na ^mnasium v Hradci Král., 
kde první učil fysice a mathematice jazykem 
českým. Zde se psal Geometrii pro yyšši gym- 
nasia ve 4 dílech, později společně s Jos. 
Dastichem Logiku ; mimo to přispíval do Rie- 
.l^rova Slovníka Nauč. články z oboru mathe- 
matiky a fysiky. R. 1870 zvolen za čestného 
clena Jednoty českých mathematikA. R. 1871 
stal se ředitelem gymn. píseckého a tu za- 
stával nějakou dobu i místo okresního škol. 
inspektora. V té době udělen mu titul škol- 
ního rady a r. 1880 povolán do zemské školní 
rady v Praze jako zástupce škol. zem. in- 
spektora pro reálné předměty na českých 
školách středních a setrval v úřadě tom do 
T. 1884, kdy odebral se na odpočinek (v No- 
vém Bydžově). Při té příležitosti udělen mu 
rvtířský řád Frant Josefa. — * Syn jeho J. 
ótokar. gynm.^professor v Nqvém Bydžově 
<♦ 1854 v Hradci Králové), napsal cenné po- 
jednání: ^Jak lobra^uji se některé funkce kom- 
plexni proměnné (programm gymn. N. BydŽov- 
ského 1884). 

, Josef Stanislav, prof. mathema- 



tiky (* 19. ún. 1776 v Hořicích v Čechách — 
1 27. čce 1857 v Praze). Studoval gymn. v Král. 
Hradci a filosofii v Praze. R. 1800 vstoupil do 
řádu praemonstrátů na Strahově, r. 1802 složil 
slib řeholní a 28. září t. r. byl vysvěcen na 
kněze; r. 1803 stal se po náhlém oslepnutí 
prof. Vydry supplentem a r. 1805 řádným 
professorem mathematiky na vys. učení Praž- 
ském. Mezi tím r. 1804 byl promovován na 
doktora filosofie. Volen dvakráte děkanem 



filosofické fakulty a r. 1828 rektorem. Byl 
též řádným členem král, české společnosti 
nauk třídy historicko-filologické. Roku 1835 
obdržel zlatou záslužní mcdailli a titul cis. 
rady. Na den 50letého jubilea professorského, 
24. ún. 1855, dostal rytířský řád císaře Fran- 
tiška Josefa a jmenován čestným měšťanem 
král. hlav. města Prahy. Sepsal: Prima calculi 
exponentialis ^elementa nova partim methodo 
in usům auditorům suorum proposita (1812); 
liede lur Gedáchínisfeier des hochivúrdigen 
Herm Stanislaus Wydra (1816); Beitráge \u 
einer leichteren und grundlicheren Behandlung 
einiger Lehren der Arithmetik (1830); (Jber 
Miletin in Bóhmen, ein topographisch-histori- 
scher Versuch (1830). Pro své rodné město 
založil nadaci, z níž se ročně 200 zl. vyplácí 
pokračovateli v kronice městské, čímž dal 
nejlépe na jevo svou příchylnost i k Hořicím 
i k dějepisectví domácímu. Jsa přes 50 let 
učitelem mathematiky na četně navštěvova- 
ném ústavě filosofickém, měl mnoho tisíc 
žáků, hlásajících jeho nestrannost i přísnost, 
jakouž vynikal po celou dobu své činnosti 
professorské, takže jméno J. v celých gene- 
racích mělo u nás tu příjemný, onde nemilý 
zvuk. Své pověstné výklady mathematické 
řídil hlavně směrem vychovávacím, vybrou- 
šení ducha na zřeteli majícím. F.Std. 

Jandl, město v Africe, viz Jendi. 

Jandl Antonín, malíř (* 1723 ve Štýr. 
Hradci — f 1805 t.). Studoval ve Vídni a 
pobyl v Mnichově, Špýru a v Brně, kde zdo- 
konalil se pod vlivem Fr. Balka. Stal se měst- 
ským malířem ve Štýr. Hradci a prováděl 
různé oltářní obrazy pro kostely Štýrské a 
podobizny. 

Jandoui Alois, lékárník český (*18. dub. 
r. 1838 v Chroustovicích — t 24. čce 1893 
v Praze). Nižší gymnas. absolvoval v Něm. 
Brodě, vyšší na Novém městě v Praze, načež 
vstoupil do lékárnické praxe. Vyšší studia 
vykonal na universitě a polytechnice v Praze, 
kdež stal se r. 1869 doktorem chemie a r. 1871 
doktorem farmacie. Do r. 1880 spravoval lé- 
kárnu u Milosrdných sester, r. 1882 zřídil si 
vlastní lékárnu, která později přenesena do 
Mariánské ulice. R. 1880 zvolen do sboru 
obecních starších, r. 1882 do městské rady, 
kde setrval až do své smrti. R. 1879 jmeno- 
ván zkušebním kommissařem při II. státní 
zkoušce na vysoké škole technické a r. 1883 
kommissařem při III. farmac. rigorosu na uni- 
versitě české. R. 1891 zvolen za starostu gré- 
mia lékárnického pro král. České. Činnost 
jeho byla veliká zasahujíc v obor chemie, 
farmacie a hygieny, všude pak vedle ohledů 
čistě vědeckých měl zření především k prak- 
tické potřebě pro naše české poměry. V che- 
mii a farmacii byl dlouho jediným zdatným 
pěstitelem těchto oborů v jazyku mateřském 
a jako hygienik počal z prvních upozorňovati 
na vady pražského zdravotnictví, vykonav tu 
velkou řadu prací analytických. Zvláště o sobě 
vydal J. jen několik drobnějších prací, jeŽ 
mají význam pomůcek praktických. Z nich 
sluší uvésti především spis Nauka o ipůsobu 



Jandová — Jancsville. 



předpisovaní a skhdbi léků (Praha, tSS5). Za 
to odborních jeho pojednání v >ČasopIsi 
řca. lékařův< počínajíc od prvého roĚníku, 
v »Čas. čes. lékárniků. a v .Chem, listech, 
íítá se na sto. Z nich uvádíme jen ncjpod- 
statníjŠf: Monografie téles ličivý-cli domácích 
proti střidavee (C. č. lék, r. I,, 1862); Chinin, 
cinehonin a cAinoUfn (t.,1863)', Léčiva mdmlvá 
(t.. 1863); AnalYsa lemetie rulíku ^lomocnéka 
(t., 186*); Úeiiky digitalinu (t, 1865); Vody 
destillované ^ roftUn mandloňovitt>-ch {t..lS65): 
O hmotách tiakailimaii niiícich (t.,18ů6), kdci 
upoiorňoval díívc na desinfekční význam kar- 
holu, neili počal býti k desinfekci doporučo- 
váo ; O slauienini cukru i kysliínikem :(ele^ity-m 
(t., 1867); Hmoty- léčivé ^emč České (t., 1868); 
Optická ikoiiíka miéka (t., 1869); české opium 
(t.,1869), jei sám vypéstoval; Proipích a vady 
véktcrých forem léčiv (L, 1870); Chemismus 
limolY ofiveně (t., 1871); Rozbor vody vltavské 
U„1872); Dei^iníckceobrdli při choléře(t..lS-Í3); 
Lékr proti choleře (t., 1873) ; Kyillk. liter)!- rost- 
I my vydávají, není o^oiiováa (t., 1873); Význam 
zakaleni léčivých pratparatů (t., 1874); Oion 
11 lěkařUvi (t.. 1875); Porovnán! Itmot. kferé 
mtékn tttatefské v dětském víku nahraditi máji 
(t., 1876); Prohlídka mléka ve velkých méslech 
(t.,1876); Starif a nové prostředky k anaetthe- 
sovdm upotřebené (L, 1876); Cena nikterých 
kouřidel, co tak ii: čističli vzduchu (t., 1877); 
Oiemické správy t oboru veř. zdravotnictví 
v Pra^e (t., 1S77); Míéka a pivo co předmíty 
^dravotni polifiic (t., 1878); Organická hmota 
ve vodí (t., 1878) ; Nebezpečné předpisy lékařské 
{t..\9.VÍ);Smirnyn{jSiho badáni vlučbHt..m'i)\ 
Kyselina dusičná, ammoniak a soli minerálně 
ve vodi sludničné (t,, 1880) ; Ergolinové prae- 
paráty (I., 1880); Kalí cbloríciim a káli muri- 
íTÍ/cum (t.,1882); So/anrae (t.,1883); Rofpravy 
\ farmakagnosie (t., 1883); Příspivk}- k utení 
o assimilad praeparatii ^ele\a (t., 1886) ; Sotutio 
nonovani (t.,1887); Zvláštnosti afktťýíh aro- 
matielc^ch sloučenin ve smišeninách k upatře- 
■— -■■ -■--■ vrčených (t.,1888); \'ikteradai- 



'li, ktc- 



IJakoí i činohry Drogen a LJubomir 
rou vydal Miklouáič r. 1828. 
' Jandyt Václav, ja^uita a graromatík čes. 
z poĚ, XVIll. stol. Vydal spis mluvnický 
Grammatica línguae bohemicae (Praha, 170-t), 
častéji potom liStĚný, v rémi jedná také 
o české prosodii a básnické literatufe, po- 
dávaje zároveiS ukáiky (z Rosový Čechofcč- 
nosti a j.). 



ikých, který r. 1848 na Slovensku s Bloud- 
kem sbíral zástupy dobrovolníků a spojiv so 
s Hodíou počal v září postupovati z Moravy 
do stolice nitranské. Stior jeho rozmnoíoval 
se dcnné, takže mohl obsaditi Mvjavu a při- 
raziti v lednu 1849 s 800 dobrovolníky ku po- 
moci generálovi Simuniéí, obléhajícímu Leo- 
poldov 3 Trnavu. Získal si o vojsko ciaafské 
veliké lásluhy, ale nedočkal se patřičné od- 
měny, neb v kvétnu 1849 byl prý zatčen a 
postaven pfcd soud vojenský; pozdéji stal 
se soukromým liřcdníkcm. 
Janegg, ves česká {hejl. Teplice), viije- 



liř slovinský (* 1703 ve Štýrském Hradci — 
t 1761 ve Vídni). Učitelem jeho byl neznámý 
jinak malif Matthias Vagus (VanguS). Pra- 
coval delSí dobu ve FrankfurtČa pfiíed dt> 
Vídně jmenován byt radou umélecké akade- 
mie. Maloval fresky a obrazy olejové ; z prvýrli 
eienujeme fresky v kapli sv. Ducha ve át. 
rádci, t jeho obrazů olejových nejvítSí po- 
čet nálcřf »konveraačnímu» genru ve volné 
pfírodĚ nebo v zahradách. Nalézají se ve 
Vídni v museu, v gal. Liechtcnstcinské, v gal. 
akademie a v gal. hrab. Harracha, pak v pral- 
ském Rudolfmč, S Hagedornem vydal J, 
r. 1755 v Dráid^nech spis; Lettre a lin ama- 
teur de ta peinlure avec des ecciaircissements 
Mstoriquts sur un cabintt et les auteurs det 
" ■ ' mposent atd. ' ' 




Janet — Jang-tse-kiang. 



Jmnmt [žanéj: 1) J. Paul, filosof franc. 
<• 1822 v Paříži), jííko professor na univer- 
sitě itrasburské od r. 1848 — 56 zahájil před- 
nášky o éthice, jež sebrány pod názvem La 
*jmitle poctěny byly r. 1856 cenou franc. 
akademie (13. vyd. Paříž, 1890). Do téže doby 
spadají jeho these k dosažení doktorátu Essai 
sur la dialectique de Platon (t., 1848; vyd. 2. 
pod titul. Essai sur la dialectique dans Platon 
et dans Hegel 1861) a De Plastica Saturae 
vita quae a Cudworthio in systemate intellec- 
tuali celebratur (1848). Povolán r. 1857 za 
}»rof. filosofie na lyceum Ludvíka Vel., se- 
trval zde až do r. 1863, kdy se stal prof. filos. 
na universitě pařížské, kde od doby té pů- 
sobí. J. jest eklektik školy Cousinovy, na 
jejíž nejlepšího dialektika se vypracoval ve 
svých četných, solidně založených a jasně 
psaných spisech. Mimo uvedené pochází od 
ntho: Histoire de la philosophie moraie et po- 
iitique (1858; 2. vyd. pod tit. Histoire de la 
science politique dans ses rapports avec la mo- 
raie, 1872; 3. vyd. 1887); Philosophie du Bon- 
heur (5. vyd. 1891, poctěno cenou franc. aka- 
demie); Le materialisme contemporain (5. vyd., 
1888) ; La crise philosophique (1865) ; Le cerveau 
^t ia pensée (1867); Eléments de moraie (1869); 
/-d moraie (1874) ; Philosophie de la Révolution 
irant^ais€ (4. vyd. 1892); Le causes finalcs 
<2. vyd. 1883); Saint- Simon et les saint-simo- 
ntens (1872) ; Cours de moral a Vusa^e des 
ecoles normales (1880); Traité de philosophie 
<lř8 J) ; Les maitres de la pensée moderně (1883) ; 
Victor Cousin et son oeuvre (1885), se Séaille- 
sem Histoire de la philosophie^ les Ecoles et 
les problemes (1887); Hist. de la Révolution 
franc. (1889); Fenelon (1892); též přeložil 
3v. Augustina Confessiones (1858) a Spino- 
zovu Ethiku (1880) a podal jiné četné práce 
do odborných listu. 

2) J., jméno, jímž zván obyčejně malíř 
Clouet Frang. (v. t.). 

Janat-Xaaiigo [žané lánž] Ange Louis, 
malíř, lithograf a illustrátor franc. (♦ 1815 
v Paříži — t 1872 t.). Studoval na École des 
bcaux-arts za Colina, Ingresa a Horace Ver- 
ncta a maloval bitvy, podobizny i náboženské 
obrazy. Jako zvláštnost sluší uvésti jeho řadu 
vojenských uniform, které r. 1846 maloval 
pro archiv ministerstva vojenství. Jeho díla 
jsou: Púdékováni se Napoleona ve Fontainebleau 
14. dub. 1814 (mus. v Toursu); Kristus na 
hoře Olivetské (kostel u Castelnaudary) ; Oblé- 
háni Pttebly (1867, v arcib. paláci v Bordeaux); 
Napoleon udili almužnu při povodni v Lyonu 
a j. Kreslil též hojné pro illustrované časo- 
pisy. J-k. 

Jaaeiid Anton, spis. slovinský (* 1825 — 
1 1869 v Celovci), vzdělal se v Celovci, kde 
od r. 1848 jal se v jakémsi ústave vyučovati 
slovinčiné, načež stal se profe9sorem slovin- 
činy na taméjŠí reálce. Pociťuje nedostatek 
učebnic slovmských vydal menší mluvnici 
(1849), kterou později doplnil a vydal s ná- 
zvem Slovenska Slovnlca (Celovec, 1854). Kniha 
ta má dáležité místo v dějinách jazyka slo- 
vinského, ncbof přispěla nemálo k jednotě 



spisovného jazyka, poněvadž dřívější grani- 
matikáři (Metelko, Šmigoc, Muršec) přihlíželi 
více k jednotlivým nářečím, kdežto J. čerpal 
z celého živého jazyka a z nejlepších spiso- 
vatelů slovinských. Doplňkem práce té byl 
pak slovník némecko-slovinský (t., 1850) 
a slovinsko-německý (t., 1851), které záhy 
vydal v novém," doplněném vydání. Zmínky 
zasluhuje též jeho sbírka nár. písní a přísloví 
Cvetje slovanskega národa (t., 1852), ve které 
hodlal uveřejňovati výbor nár. písní všech 
slovanských národů, ke sbírce té druží se 
Cvet slovenské poe^ije (t., 1861). Z učebnic 
jeho vedle Cvetniku pro nižší třídy škol střed- 
ních třeba uvésti ještě Cvetnik slovenské slo- 
vesnosti (3. vyd. t., 1870) pro třídy vyšší. Po- 
znávaje důležitost dobře vedeného orgánu, 
jal se J. od r. 1850 vydávati v Celovci časo- 
pis »Slovenska Bčela« a později »Glasnik 
slovcnskega slovstva*, který za pomoci přátel 
přeměnil na »Glasnik Slovenski«, skupiv ko- 
lem něho všecky zástupce krásné i prosto- 
národní literatury slovinské. Od r. 1862 při- 
dával k němu sbírku vynikajících spisů do- 
mácích i cizích s názvem »Cvetje iz domačih 
in tudjih logovc (21 svazků, mezi nimi Ce- 
gnarův překlad »Babičky« Němcové). Obec- 
nému lidu určena byla jeho »Slovenska Ko- 
leda* (t. 1858—59). Mimo to redigoval »Ko- 
ledarčikc (^1861—69), »Večernici« (od r. 1869) 
a s pomoci mladých bphoslovců vydal »Zgo- 
dovinski Katekizem*. Účastnil se vůbec činné 
národního ruchu a mezi jiným byl dlouho ta- 
jemníkem Družby sv. Mohorja. Šnk. 

JaACT-tse-kiaxiff, největší veletok čínský 
a jeden z nejdelšícn a největších světa. Vý- 
klad jména jest sporný. Dle Richthofena a 
Schotta znamená Jang-tse »syn (provincie) Jan- 
gu<. Číňané sami však většinou vztahují jméno 
J. jen na dolní tok řeky. V obyčejné mluvě na- 
zývají řeku tu Ta-kiang, t. j. >velká řeka«, 
nebo Čang-kiang, t. j. »dlouhá řeka*, nebo 
prostě Kiang. Také Marco Pólo užívá pro 
ni jména Quian. Ostatně má J. v různých 
částech svého toku různá jména. Zváti jej 
dle příkladu jesuitů XVll. a XVlll. věku Mo- 
drou řekou jest nesprávné. Prameny J-u 
ještě přesně zjištěny nejsou. Obyčejně po- 
važuje se za pramennou řeku Mur-usu (•kli- 
katá řcka«). Rockhill, jenž seznal řeku tu 
r. 1892 v Tibetu až téměř k jejím pramenům, 
klade je' na 30« 45' s. š., 91® v. d. do výše 
5000 m n. m. Celkem lze říci, že prameny ty 
leží na sev. straně pásma Tang-la. Prževal- 
skij, jenž přešel Mur-usu asi 115 /rm východně 
místa tuto označeného, na 33® 50' s. s., viděl 
již tok 60—80 m šiř. V horním tomto toku 
teče Mur-usu směrem sv. a přijímá několik 
menších přítoků, t. s pravé strany Akdam, 
jenž jest možná delší než sám Mur-usu, 
o něco dále s levé str. Toktonai-ulan-murcn, 
jenž náleží rovněž k pramenným řekám Mur- 
usu. Na 95® v. d. zahýbá řeka k jv. Má zde již 
až 220 m šířky. O něco dále u pagody Džu- 
dunu (3990 m n. m.) viděl ho Prževalskij znovu 
a udává šířku jeho v létě na 100—120 m. 
V těchto místech blíží se nejvíce Hoanghu. 



Jang-Isc-kiii 



Aí sem prfitntTriý spád činí asi 1 m na km, 
odlud 3t k U:il3iigu 550 km ilálc po toku 
fcky zdá se spúd daleko v£tší, aai 3 ni na 
km. ncbot u Ratangu Icii hladina K-ky 2520 ni 
n.m. V léto kOoňné naíývá se řeka Dy-řa. 
Od 32° 20' s. i. ai k Batuigu jest řeka asi 
na 300 km iccia neínSma- Činskč mapy udá- 
vají ide jediný v£tši*pfítok Darghc-íu. Od 
Batangu {2'í' 56' 16" s. š.) aí-k listi jesl feka 
známa s výjimkou asi 100 lem pod Pong-dac-la 
n tM krátkých trati pod ústím Ja-lung-kíaiigu. 
áířka J-u u Batatigu obnaží 120 m, rychlost 
vody 0'6— 85 m (v prosinci). Pode jménem 
Ki-cha-líiang,t,j, 'fckailalíhopisku*. teče pak 
J, smérem jííním tímůr aí po &h-ku na 
27* s. á. Rychlost toku v této trati jest ve- 
lice raSnliva, přítoky témSř jen s levé strany. 
Na 27" s, &.. 100" v. d. d. ve velikých mac- 
andrcch obraci se k východu. Asi na 102° 30' 
v. d. vlévá ae do J-u od severu veliký Ja- 
lung-kiang. Ai sem lekl J. provincií Jtin- 
nanem; odtud tvoři 'vét£ínou hranici mezi 
Jún-nanem a Scčuanem a na 28* s. S. vstu- 
puje do Sečuanu liplné. Na 103" v. d. obrací 
se dále v macandrcch k ssv. U Suifu. poblí! 
105' v. d„ 29° s. š. přijímá od severu mocní 
Min-kiang n. Uan-kiang. Vétšina spisovatela 
íinských pokládá Min la horní tok J-u. Vy- 
svčtiujc se to asi spojitostí kultury v údolí 
Mitiu a na středním a dolním J-u, Je£té v této 
kouřně tvoři J, některé pcfeje plavbé nc- 
betpečné. Spád řeky odtud aí k ústi jrsl 
průmřrera malý, 15—16 em na Itut, přece však 



iteiný. Oil listi Min-kiangu tcře J. pode 

, Ta-kiang směrem sev-vých. a pfijimE 

u Lu s levé strany pFítok Cung-ho, u Ho- 



kiani;u s pravé strany Chih-lui-ho. Ji 
první vétSi přítok J-u s pravé strany ; až 
sem bylo úvodi J-u pouze na Jeve — 



(260 m n. m.) přijímá J. od severu značný 
Kia-hng. Zde jest J. 700 m Široký a počíná 
býti pravidelné splavným i pro veliké džonky* 
V nřkolika velikých vypnutích střídavé k se- 
veru ajihu smiřuje pak na východ aí k svému 
ústi. lí Fu na 108" v. d,, východnč u Čung- 
kiangu pije J. velký Wu-kiang (od jihu} a 
vstupuje na 110° v. d. do provincie Hu'pe. 
JeStémezi Cuni;-kincemal-cangem{lll' v. d.) 
má řadu pefejů [zde tan zv.) a soutĚsek. Na 
nékterých místech přibližuji se sobe vysoké 
břehv aí na 140 m. Řeka mívá v takových 
souléskách velikou rychlost (ai 5m ve vteř.). 
ohromnou hloubku a stoupá za vysoké vody 
v srpnu ai o 20— 21 ni, Nejdaieíítfjíí takové 
peřeje nalézají se u Ta-lungu. 32 km nad 
l-íaneem a 20 km dále jiné peřeje ívané Mi- 
lan, táhnoucí se po 5 km. znesnadňují plavbu. 
Odtud počíná přímořská íás( J-u, Čí- 
ňané praví o ním: "jest bezedný Kianga. 
Není tomu ov£em lak. přece však s výjimkou 
jediného místa mohou sem dojíídéti lodi po- 
noru ai 6 "I, Spád od I-čangu k moři činí 
ITon na km Na 113° v. d ústi se do J 



g-hu. 



nikaji 
n-kjangu 



řili Siang-kjangu, U Han-kao nafl 
r. d, vlévd se do J-u od severu nej^ 
vĚtSi jeho přítok Hank-kiang, na 1000 km prtf^ 
parníky splavný. řeka v kulturním vzhled/ 
pro Onu velice důieiitá. J. jest ade 2400 W 
široký: k moři má ješté 1100 k»i. PuU Klu-^ 
kíangem na 116° v. d. spojuji se s J-en 
jezera Po-jang-hu (na jihu), vínikajicíř 
kem Kia- nebo Kan-kiangu s níklcrírai mcn- 
íimi řekami. Na 32" s' i.. 121* v. d.' vlévá se 
J. deltovitĚ do moře Výehodořínského (Tung- 
hai). Hlavní ramenu, listici se scvemé Šang- 
haje, má 36 fcm šiřkv. Plocha doltv páči se 
na 14,000 ftm', Ji:íté ufed samým ústím při- 
téká J-u od jihu ř. wusung. Mimo to seno 
: jihu odtéká vodstvo jezera Tai-hii, kdcit^ 
la sťvcru J^ jest spojen s jeiery Hune-tsů-lM 
I Kau-ju. Ovodi J-u zaujímá dle Lóczyhc 
..S04.500, dle Blakistona 1,877.560 km-, délkj 
toku Činí ok. 5000 km. pFimá vzdálenc 
pramenu k ústi asi 3000 ííii. Dle Guppyboá 
jsnž měřil po nékolíkraésiců v Han-kau. obnáj' 
nejmcnií množství vody (v lednu) 3995, moJi 
v srpnu 36.113, stř. mnoíství 18,458 »' ~ 
vteř. U 1-čangu udává Blakiston stř. r 
SIVÍ vody na 14.158 ii'. pro ústi páři j 
Guppy na21.SL4 m'. Za nízké vody (v břccjl 
pfináši J. moři 002 g. za vysokií vody v čer- 
venci O 267. prflmĚrem 0139 j; pevných látek 
v 1 / vody. To znamená do roka 182 mílt, m* 
nánosu, jenž se usazuje z ncjviítSí části v dťllfc 
samé. Kraj 100 km' zvýšil hy se tím roči ' 
téméf o 2 m. Blahem roku podroben slav vo( 
v J-u značným rročnám. Mezi l-čanger 
Kiu-kiangem jest nejniíii voda v lednu n 
v únoru. V kvétnu počíná sloupati, dosahuje 
ncjv&tSi výSe v čci a srpnu a počiná opadá- 
vati v záři nebo říjnu. Rozdíl mezi nejmiiim 
a nejvyáifm stavem obnáií u Nankingu (dle 
Blakistona) 3'6. ti Uhu-hsienu 6*05, Kiu-ktangu, 
1114, Han-kao 12'4. I-čangu 1307. také v5ak 
až 15'5 m. Rychlost vody v Han-kau obyč, 
1-28- 1-54 sloupá za vvs. vody přes 2 m, 
u Ču-kiangu z 0*95- 1-Ú3 aí na 2'57 m vo 
vteř. Vliv přílivu mořského jest prj ni-kdy 
znatelný ješté u výloku jezera Po-jang-hu, 
850 Irm od Ústí, obyčejné vSak nesáhá než: 
k Čing-kingu, kdcí voda stoupá o 0*6 — 1 m. 
J. sám ve své splavné části nikdy nezamrzává, 
ale ovSem jeho přítoky i sám jižní Wusung. 
J. nrobihá nejbohatšími a nejlidnaléjšíml 
kraji Činy. Jsa při vicch svých peřejích značné 
spluvný. vykazuje velkolepou llotillu díonk. 
Několik set tisíc lodníků Žije na ném úplně- 
Jii Cftarco Pólo vypravuje o >Quianu*, že na 
ném pluje více lodí, více zboží a bohatství 
než na vSech řekách a mořích xřestanskéhi> 
avéta dohromady. Povstání Taipingil: jež se 
z velké částí zde odehrávalo, odlidnilo a zpu- 
stoíilo značné zdejší hřehy, po potlačeni jehiv 
vlak zase se sem vrátil obvyklý život. V dě- 
jinách Činy má J. týž význam jako moFc 
v dějinách národů láp. a jižní Evropy. l'ro 
říční parníky jest J, přístupen ai k Cung- 
kingu. dnes však plují obyčejné jen k l-čancu 
(1762 km od ústi). Mořské parníky ponom 
5 m plují za vys, vody (v dubnu až říjnu) a 



Jania — Janicki. 



k Han-kau. Z hlavních přítoků jest splavný 
Han-kiang až^k Han-čungu, Kia-ling až na 
hranici mezi prov. Kan-su a Šcn-si, Min-kiang 
až k Cing-tu-fu. Pravidelné parní spojení mezi 
Hao-kaem a Šanghaiem provozuje China Na- 
vigation Company a j. společnosti. Lodi tyto 
mají obyč. 1000 tun. Do I-čangu pluje týdně 
několik parníků. V zimě plavba závisí na po- 
časí a stavu vody. Džonky zdejší dělí se na 
velké o 150 t., prostřední o 60—70 t., obyč. 
2ó m dl., s 3—5 lodníky, a malé. Až k Čung- 
kingu jest obchod svobodný a Evropanům 
otevřeno 6 přístavů, t. Čin-kiang, Uhu, Kiu- 
kiang (na jez. Po-jang-hu), Han-kao, I-čang, 
Cung-king. Rozsah obchodu v jednotlivých 
těchto přístavech J-u byl r. 1890 následující. 
Do Čing-kiangu připlulo a odplulo 2034 lodí 
s 1.265.000 t., přív. 52.507.000, vývoz 8,626.300 
franků ; Uhu 1522 1. o 1,052.350 1., přív. 30,643.500, 
výv. 19,071.800 fr. ; Kiu-kiang 1039 1. o 995.573 1., 
přív. 31,304.200. výv. 42,658.300 fr.; Han-kao 
1109 1. o 599.400 t., přív. 174,889.300. výv. 
190,489.400 fr.; I-čang 62 parníků o 27.370 t., 
přív. 24,588.500, výv. 15,427.700 fr.. džonk 
počítalo se r. 1888 v tomto přístavu 6000 
o 415.000 t. Do Čung-kingu připlulo (r. 1891) 
a odplulo 1200 džonk o 80 000 t. Přívoz a 
vývoz cenil se tam t. r. na 38.637.800 fr. Z to- 
hoto obchodu připadá na Anglii 72, na Čínu 24, 
Německo 27©; ostatní 27© dohromady na Spoj. 
Státy sev.-amer.. Japan, Rusko a Rakousko- 
Uhersko. Hl. předmětem přívozu jsou bavl- 
něné a vlněné látky, opium, kovové zboží, 
santal, mušk. ořechy, cukr, skleněné zboží, 
tabák, petrolej, sirky, uhlí. Vyváží se čaj, 
hedvábí, olej, dříví, papír, rýže, konopí, drogy, 
tabák, porculán, koze, lůj. vosk. 

Výzkum J-u započal teprve v 1. 1840—42, 
kdy kapt. Collinson jej ohledal od ústí až 
do Nan-kingu. Kapitán Osborn a i. důstojníci 
rozšířili r. 1858 výzkum ten až do Han-kao, 
Sarel a Blakiston r. 1861 až do Ping-chafíu 
v Sečuenu. Mapy těchto cestovatelů neliší 
se, nehledíc ku technice, valně od map pro 
vládu čínskou pořízených francouzskými mis- 
sionáři v 1. 1720—30. V 1. 1867 a 1868 čle- 
nové franc. výpravy Doudart de Lagrée a 
Garnier poprvé navštívili Ma-chang a Mon-ku 
na horním toku a plavili se pak po J-u dolů. 
R. 1873 plul Garnier a j. po některých pří- 
tocích J-u. V horním toku o něco dále (až 
k Pong-dse-la) pokročili r. 1877 Gill a r. 1877 
a 1878 Colborne Baber. Uherská výprava Bely 
Szechényie (1877—80) postoupila až k Ba- 
tangu. Objeveni hor. toku (Mur-usu) náleží 
Prževalskému na jeho 4 cestách r. 1871 — 85. 
Mimo něho dleli později v tomto kraji pandit 
Krišna r. 1879. Rockhill r. 1890—92, nešťastný 
Dutreuil de Rhins r. 1894, Welby a Malcolm 
r. 1896. — Literatura: Blakiston, Five Months 
on the Vang-tsze (Londýn, 1862); Sarel, Notes 
on the River Yang-tsé-kiang (Hong-kong, 
1861); Garnier, Navigation du Yang-tsé-kiang 
(y Bull. Soc. Géogr. Paříž, 1873 a t. 1874 V, 
Kichthofen, China (I. sv. Berlín, 1877); Gill, 
The River of the Golden Sand (2 sv., Lond., 
1880); Baber, Travels and Researches in We- 



stern China (t., 1882); Little, Through the 
Yang-Tse Gorges (t., 1888) ; Die wissenschaft- 
lichcn Ergebnisse der Reise des Grafcn Bela 
Szechényi in Ost Asien (z maď., Vídeň, 1893); 
Rockhill, The Land of the Lamas (Londýn, 
1891); t., A Journey in Mongolia and Tibet 
(v Geographical Journal, t., 1894). Pro obchod 
na J-u roční Returns for Trade at the Trcaty 
Ports. Šv, 

Jania viz Jan i na. 

Janioa, tur. Jenidže i Wardar, nyní 
značně zpustlé město v tur. vilájetu soliiň- 
ském, 22 km záp. od Vardaru, s 2 kostely, 
několika mešitami a asi 9000 ob. větš. Slo- 
vany. V okolí pěstí se tabák; jihových. od 
města ves Ala Kilisa se zříceninami Pelly. 

Janioki : 1) J. (J a n i t i u s) K 1 e m e n s, bás- 
ník latinsko-polský, nejpřednější z lat. básníků 
první doby zlatého věku literatury polské 
(* 1516 v Januszkowě ve Velkopolsku — f 15^43 
v Krakově), pocházeje z chudé rolnické ro- 
diny dán byl pro slabé zdraví do školy ve 
Žnině, později do školy Lubrartského v Po- 
znani. Nadaného, ale chudého žáka ujal se 
pak hnězdenský arcibiskup A. Krzycki a po 
jeho smrti vojevoda krakovský P. Kmitá, je- 
hož pomocí J. podnikl cestu do Itálie (1538) 
a v Padově vzdělával se u proslulého huma- 
nisty L. Bonamica, spřátelil se s vynikajícími 
muži tehdejšími a osvojil si názory kardinála 
Petra Bemba. Za své básně vyznamenán od 
papeže Pavla III. vavřínovým věncem a od 
akademie padovské povýšen za doktora filo- 
sofie (1540). Stižen byv vodnatelností vrátil 
se do vlasti a zdržoval se nejčastěji v Kra- 
kově. Ač byl synem prostého rolníka, těšil 
se obecné vážnosti a mnozí mocní pánové 
vyhledávali jeho přátelství. Tiskem vydal: 
iristium Líbe*' I. Variarum elegiarum Liber /. 
Epigramatum Liber /. (Krakov, 1542); Querela 
Reipublicae Regni Póloniae; Epithalamium (t., 
1543, za příčinou zasnoubení Sigmunda Augu- 
sta s dcerou Ferdinanda I. Alžbětou); Vitae 
Regum Polonorum Elegiaco carmine descrip- 
tae (Antverpy, 1563, obsahuje též satiru na 
nestálost kroje u Poláků). Soubor jeho básní 
vyšel s názvem Clementis Janitii Pohnij Póe- 
tae Laureáti, Poemata . . . (Lipsko, 1755). Pře- 
klady do polštiny pořídil pěkným veršem L. 
Kondnatowicz ve sbírce »Przeklady poeto w 
polsko-laciňskich epoki Zygmuntowskiéj* (Vil- 
no, 1851). J. obdařen jsa nadáním básnickým 
a vzdělav se na vzorech klassických tlumočil 
hlavně bolestné city vlastního utrpení. Vedle 
osudu svého života opěvoval téŽ vynikající 
události veřejného života a osoby, s nimiž se 
stýkal. Nejvíce jest však elegií a epigrammů. 
Byl tak proniknut duchem literatury římské, 
že mohl by býti považován za vrstevníka Ovi- 
diova. Srv.* Maslowski, De vita et poěsia 
Clementis Janicii (Wroclaw, 1857) ; Z. W^clew- 
ski, Wiadomoáč o žyciu, pismach, wydaniach 
i przekladach poezyj K. Janickiego (Varšava, 
1869) a L. Čwikliňski, K. J., poeta uwien- 
czony (Krakov, 1893, nákl. akademie), šnk. 

2) J. Stanislaw, mathematik pol. (♦ 1797 
v Moskarzewě — f 1855 ve Varšavě), od r. 1820 



Janiculum — Janidíowski. 



hyl prwnim adjunktem observatoře varšavsktf, 
v 1. 1826—27 cestoval po Německu, Francii a 
Anglii, načeí byl prof. mechaniky na tech- 
nice varSavské. Vydával iPamí^tnik umi^t- 
noici czystych i stosowanych* a od r. 1S33 
•Kalendáři domowy i gospodarski", kde uve- 
řejnil několik rozprav. O sobě vydal O ma- 
thUtach paroniycfi (1823), 

jRnlonlnm [-niku-] viz Řím. 

JajdáfcH (tur.jenf čerí. nové vojsko), 
členové elitního sboru pčSiho v Turecku, 
pOvodnč jihoslovanskěho z poturícncá, zru- 
šeného r, 1826. První sbor janiíiřský svolán 
dle pramenů tureckých dějin aultáncm Orcha- 
nem, pravidelné zařízeni vSak j. aí r. 1362. 
Tehda sultán Murád I., opanovav Jihoslovan- 
Bivo na poloostrově Balkánském, naMdil, aby 
pátá část válečných lajatcii mladých a vo- 
jenských slulcb schopných se obrátila na 
viru Muhammedovu a tvořila nové vojsko. 
Jinochové ti rozloženi mezi lemédélce v Malé 
Asii, by se upevnili v nově vife a se tužili 
polními pracemi. Mladí tito lidé. jako vůbec 
véichnj poturfenci a přísluinici nového ja- 
kéhosi lafizeni, činili se velmi horiivř a vy- 
kazovali se brzy dobrými úspěchy. Když vše- 
lijak byli dále podněcováni a opatřováni čet- 
nými výsadami, stali se brzy sborem moc- 
ného významu. Roztřidřni byli ]. na orty 
(setniny) po 100—300 mužích v míru a až 
SOO m. v řas vojny. S počátku bylo 80 ort, 
později 162 a koneíně 196. V čele j-árft co 
nejvvíii jejich velitel stál aga. každá orla 
spravovaná ortabašim (hlavou orty) měla 
po 6 důstojnicích, z nich jeden byl kucha- 
řem, aviak ještě s jinými výkony služebními, 
který poifval u J-árS ze vSech úcty nejvySií. 
Vůbec záležitosti stravovni patrně byly j-r£lm 
nad jiné důležitými, neb i kuchyi^skě kotle 
a dřevěné k jljíu IŽlce hrály v iiti jejich 
úkol vynikající. Kolem kotl6 totii se shro- 
malďovali za okolností mimořádně důleži- 
tých a překácenim jich dávali znamení ke 
vípouře; ztrátu kotlů v bitvě považovali "" 



tánSm, několik jich sesadili, ano í usmrtili a 
města svčřená jejich stráži a ochraně mnohdy 
plenili. Když sultán Selím III. r. 1798 chtěl 
postaviti vojsko pravidelné (ii/i<íin dfadid), 
j mocné povstali, donutili sultána k odstou< 
pcní a zavinili jeho smrt slovem řádili krutě 
v Cafihradu hlavně r. IBOS. Kdvž nastoupil 
vládu nad řííí Tureckou sultán ^ahmůd 11,, 
byl sice nucen uděliti milost vzbouřeným 
]-árQm, ale již uvažoval o stálém nebezpečí 
se strany tástupu lak nevázaného, veškeré 
kázně prostého a vidy k bouřím náchylného. 
i zahájil přípravy dlouíioleté, aby se ho zbavil. 
Zabezpečiv si bezohlednou oddanost několika 
jejich vyšSích důstojníka jakož i neoblomnou 
náchylnost duchovenstva muhammedánského. 
odhodlal se zrušiti ]-áry a 29. května r. 1826 
rozkázal, aby část jich se přetvořila ve vojsko 
pravidelně, řadové, přísné kázní podrobené, 
počítaje při tom s jistotou na jejich vzbou- 
ření a tudíž na příležitost ke krutému zakro- 
čení. Dne 14, června r. 1826 \. také skutečně 
povstali 3 páchali děsné ohavnosti. Ale mutlí 
vztyčil vůči nim posvátnou korouhev proro- 
kovu, Dačež lepši vrstvy občanstva se přidaly 
k pravidelnému vojsku proti vzbouřencům 
uifvaněmu, totiž k délostřelectvu na tu udá- 
lost dávno při chystán ěmu, k námořnictvu a 
k životní stráží sultánově (bostand^i). J, zou- 
fale, ale marně sc bránili proti současným se 
všech stran na né útokům; zapálena jejich 
kasárna, v níí mnozí zahynuli v plamenech. 
na náměstí At mejdan, přemnozí postříleni 
z děl a snad jcitě více jích po různu po- 
bita po ulicích. Za tři měsíce lioněnl a vraž- 
děni bylo vyhlazeno asi 25.000 j-árů a zbý- 
vající zjímáni a z Turecka vyobcováni. Tak 
vzalo za své vojsko ve svých počátcích vý- 
tečné, na vrcholu své moci postrašně a 
v úpadku naprosto znemravnělě, anii pak 
byl učiněn pokus zřízení jeho obnoviti. Viz 
^(ac[a^^ane, Constaminople in 1828, pak Prt- 
cis historique de la destruction du corps dca 
- traduit du ture ďEssad Effendi 




Jclnig — Janina. 



frajcim fori spiritualit repii Poloniae conscrip- 
tHs (Krakov, 1606, 2. vyd. t., 1619, 3. vyd. t., 
1643). Jemu se pfipisuií též dvé brošury vy- 
<iané na obranu akademie proti jesuitům: 
Cathedra albo ka\anie na nied\iel^ pierws^a 
po Triech królach ^a kol^d^ do professorów 
\acnej akademii krakowskiej a Deklaracyja 
o niewinnoici X. J, \ Nowego Targu. Óbé 
kníiky byly zapověděny. 

Jlalip Karel (* 1839 na výšině Dobleru 
u Bělé v okresu kaplickém, kde otec byl my- 
slivcem). Mládí své strávil po náhlé smrti 
otcové v Nových Hradech, až biskup Průcha, 
rociák tamějši, umožnil mu bezpříkladnou la- 
skavostí studia v Praze, kde se teprve na- 
učil česky. Vysvěcen na kněze r. 1858 byl po 
6 měsíců kaplanem ve Vildštejné, pak po 
3 léta v Kraslici a v Animě v Římě. Jako 
doktor práva kanonického prodělal dobrou 
školu v manželském soudě pražském, odkud 
vrátil se do Říma jako ředitel kostela v Campo 
Santo. Dva dni před tím, než Italové dobyli 
Říma, v soukromé audienci prosil Pia IX., 
aby. dokud ještě možná, vydal Čechům dě- 
<lictví jejich Karlovo, ve válkách husitských 
«íd nich zanedbané, ale od papežů bedlivě 
zachované ve všeobecném poutníčkem ústavě 
Ncjsv. Trojice. >Aspctti, che cessi questa 
lempesta, e tomi la calma e tranquillitá,« od- 
pověděl papež, který ani tehdáž netušil, co 
J. předvídali. Když pak nová vláda podrobila 
celý majetek ústavu dei Pellegrini svým zá- 
konům, Pius IX. vydal majetek český; ale 
viáda svolila teprve po několikaletém boji, 
Yi kterém J. nasadil nejen celé své jmění, 
alf i osobní svobodu. K úspěchu tomuto 
Velmi přispělo, že o vánocích r. 1872 J. po- 
výšen do Animy, první 2 léta jako prorektor, 
pák jako rektor až do r. 1887. Národní dům 
český převzal J. ve stavu, o němž pronesl 
se probošt Štulc, že »ani darem by to ne- 
vzal*. J. přikoupil vedlejší dva domy rovněž 
chatrné, dal je sbourati i s částí českého 
domu a od Cav. Strammucciho vystavěti nový, 
nazvaný od Římanů giojello d^arte. Na fa^aclě 
umístěni jsou sv. Václav a Karel IV. od L. 
Scitze a vnitř jest celá kaple malována od 
Hynaisa. Nvní vydržuje se z důchodů těchto 
dcSmů někofik alumnů v kolleji české. I o Animu 
J. nemálo se staral. Co má od L. Seitzc, i to 
z nemalé části J. zaplatil ze svého, rovněž 
jako vzkříšení bratrstva sv. Jana Nep. in Lu- 
čina jest jeho dílem. R. 1887 J. strávil na ce- 
stách od Mrtvého moře až k mysu Spartel- 
skému v Marokku. Od toho času pobývá na 
Skalce v Praze. 

Jaaikowsld: 1) J. Krzysztof Stanisl., 
pověstný paděláte! listin za Vladislava IV. 
, 1 1680),"již z mládí byl obratným palacojrrafcm 
a získav si důvěru úřadův i osob soukromých 
prodával jim draze padělané listiny, z čehož 
později vzniklo mnoho vážných a dlouhých 
sporů soudních. Když podvod jeho vyšel na 
jťvo, %}. uprchl za hranice. 

a) J. Andrzéj, lékař polský (* 1799 v Pilzně 
v Haliči — t 1864 ve Varšavě). Lékařství 
v^-studoval v Krakově, působil po některý 



čas jako praktický lékař, načež r. 1826 stal 
se professorem chirurgie a později též pro- 
fessorem soudního lékařství a psychiatrie ve 
Varšavě. Sepsal: De arthritide {1^21) \ Skriy- 
ivietiia kr^gosfupa (Varšava, 183S); Wiado- 
mosč 6 ratowaniu osob w stanie po\ornej šmierci 
b^dacych atd. (t., 1839 a 1846); Zásady do- 
chodr^eň sadowolekarskich co do wqtpliwego stanu 
\drowia (t., 1845, 4 díly); Patologija i terapija 
chorob umysiowych (t., 1864). 

3) J. Stanislaw, lékař polský, syn před. 
(♦ 1833 ve Varšavě — f .^SS1 v Krakově). 
Lékařství vystudoval v Jurjevě, r. 1860 stal 
se primárním lékařem ve varšavské nemoc- 
nici Děťátka Ježíše, r. 1866 prof. soudního 
lékařství v Krakově. Byl velmi plodným lé- 
kařským spisovatelem napsav přes 140 po- 
jednání z oboru soudního lékařství a zdra- 
votnictví do »Pami^tniku towarz. Ickarsk.c, 
•Przegl^du lek.« a »Dwutygodniku mcdycyny 
publiczneic, jež většinou též sám redigoval. 

Janln [žanen] J u 1 c s, kritik a novinář franc. 
(* 1804 v Saint-Étienne — f 1874 v Passy), 
odešel do Paříže dokončit studií na kolleji 
Ludvíka Velkého, načež dosti bídně pro- 
tloukal se lekcemi, až stal se spolupracovní- 
kem malých listů liberálních. Z »Figara< a 
»Quotidienne€ přešel do >Journalu des Dé- 
bats«, kde po čtyřicet jeden rok vedl dra- 
matickou kritiku psávaje každé pondělí feuille- 
ton, jenž pro hravost a pikán tnost došel záhy 
nesmírné obliby. J-ovi byl divadelní kus jen 
záminkou, aby se rozpovídal o věcech nej- 
vzdálenějších způsobem často svrchovaně 
osobnostním. V »Revue de Parise polemiso- 
val s Nisardem a Balzacem; jiné srážky měl 
s Alex. Dumasem st., Banvillem, Villemessan- 
tem a j. J. psal neobyčejně mnoho, mimo 
jiné hojně románů a novell; jmenujeme z nich: 
L'dne mort et la femme guillotinée (1829, 2 sv.); 
La confession (1830); Bantave (1831, 4 sv.), 
román s protiorléanistickou tendencí; Contes 
fantastiqites a Uttéraires (1832, 4 sv.); Le che- 
min de traverse (1836); La religieuse de Tou- 
louse (1850, 2 sv.); La fin ďun monde et du 
neveu de Rameau (1861); Contes du chalet 
(1859); Les oiseaux bleus (1864); Orcé (1867); 
L* interně (1869) a j., pak řadu děl cestopis- 
ných a popisných. Z literárně historických 
prací jeho stůjte zde: Debureau, histoire du 
théátre a quatre soms(1832); Hist. de la littér. 
dramatique en France (1853—58, 6 sv.); Rá- 
chel et la tragédie (1859); fíéranizer et son 
temps (1865) a j. R. 1870 zvolen byl na místě 
Saintc Beuva do Akademie franc. J. byl kritik 
lesklý sice, ale povrchní a sláva jeho, kdysi 
veliká, klesla dnes skoro úplně. Jeho »Oeuvres 
choisics* vydal A. de La Fizeliěre (1875 — 78, 
12 sv.). Srv.: Piédagnel, J. J. (1884, 3. vyd.); 
Sainte-Beuve, Causeries du lundi II a V. Šld. 

Janina, Joánina, Jáni a, hlavní město 
vilájetu v evrop. Turecku, v jižní Albánii, 
na 39° 47' s. š. a 21° v. d., v podélném údolí 
na výběžku hor Mičikeli asi ve výši 500 m 
na západním břehu jezera Janinského, má asi 
26.000 ob., mezi nimiž i s cizinci 15.000 Řeků, 
jichž řeč jest zde panující a kteří provozují 



10 



z Janinall a Jangang — Janinet. 



čilý obchod a průmysl (brokát, marokýn, 
zboží hedvábné a j.), 3500 muham., většinou 
to Albánců, a 2500 Židů. Město jest ohrazeno 
zdí se silnými baštami, avšak ostatní zname- 
nitá opevnění, zejména Kulia Čilí Dcmir-Kule 
(t. j. železná tvrz) a mohutná pevnost na skále 
vybíhající do jezera, jsou v rozvalinách. Domy 
jsou většinou novější, rozsáhlé a dobře sta- 
věné, ulice úzké a špatně dlážděné, v městě 
jest 7 kostelů řeckých, 18 mešit, 2 synagogy, 
veliká vládní budova, rozsáhlé kasárny, zna- 
menitý bázár, řecké gymnasium, 5 škol smí- 
šených, 3 školv dívfí, knihovna, sirotčinec, 
nemocnice, sídlo gener. guvernéra tureckého, 
řec. metropolity, rakouského, ruského, ital- 
ského a řeckého konsula, v okolí pak četné 
památky pelasgické a 18 km na jz. zříceniny 
starověkého města Dódóny. J. byla vysta- 
věna po vpádu Gothů r. 51 po Kr. a na- 
zvána ke cti sv. Jana; v IX. stol. byla pro- 
vinciálním městem byzantským, r. 1118 obno- 
vena ds. Komnenem, r. 1181 dobyta norman- 
.ským rytířem Boemondem, později Srby pod 
Štěpánem Dušanem, v XIIL— XV. stol. byla 
hlavním městem epeirské despotie. R. 1431 
byla opanována tureckým sultánem. Murádem 
a od té doby jest pod vládou tur. pašů, 
z nichž nad jiné vynikl AI i pasa (v. t.). 
V XVIII. a zač. XIX. stol. byla J. středi- 
skem duševního hnutí novořeckého. — J a- 
ninský vilájet jest nejjihozápadnější pro- 
vincií evrop. Turecka, přiléhá na j. a z. k moři 
Iónskému, kdežto na s. hraničí s vilájetem 
skadcrským a monastýrským, na v. pak sel- 
fidžským a na jv. s řeckou provincií trikal- 
skou a artskou, a zaujímá 18.200 krn^ plochy. 
Prostoupen jest na východě a uvnitř země 
větvemi Pindu, z nichž nejdůležitější jest 
středem kraje se táhnoucí pohoří Mičikeli 
do 1300 m vysoké, pobřeží pak lemováno 
jest dýnami a močály, nemá přístavů a proti 
němu leží v moři Iónském ostrov Korfu. 
Hlavní řekou jest Arta tekoucí k j. mezi po- 
hořím Mičikeli a vlastním Pindem, na z. pak 
od onoho horstva rozkládá se obsáhlé jezero 
Janinské asi 20 km dlouhé, do 4 km široké, 
avšak mělČí než 10 w, rozdělené ve dvě ná- 
držky, z nichž severní (LapČista) vysílá vody 
své podzemní propasti do ř. Kalamas, jižní 
pak napájí rovněž podzemním průtokem ř. 
Luros. Obyv. má vilájet 650.000, provozují- 
cích skromnou orbu a chov dobytka, v ne- 
patrné míře i obchod a průmysl, a dělí se 
na 6 sandžaků : Berát, Koretsa, Tcpelen, Mo- 
lista, J. a Preveza. Tšr, 

z Janinall a Jans^ang Antonín, správce 
nejv. mincmistr o vského úřadu v král. Českém. 
Pocházel ze zámožné rodiny grisonské (Jani- 
nalli, Janinelli) z Plius, kteréž mě^to v pol. 
XVI. stol. vrchem bylo zasypáno. Usadivše 
se v Uhrách a pěstujíce hornigtví, povznesli 
Janinallové doly Šťávnické k neobyčejnému 
rozkvětu. Podařilo se jim to ovšem teprve 
r. 1646 po /Olctém stavění a dolování, v němž 
prostavěli téměř veškcren svůj majetek 150 
až 200.000 zl. Prostřednictvím Seyfrieda svob. 
pána Koloniče zapůjčili r. 1603 císaři Ru- 



dolfovi 50.000 říš. tolarů proti zástavě pan- 
ství Loewcntz. Později podporovali horlivé 
snahy uherských katolíku. Antonín JaninalU 
postupuje v šlépějích svých předků byl 29 let 
horním správcem v Uhrách, načež přesazeii 
do Čech byl tu osm let mincmistrem, v lé- 
tech 1671 — 73 komraissařem nad vybíráním 
tácu nápojného a solného s titulem král. rady, 
odtud vrchním báňským hejtmanem a v lé- 
tech 1676 — 79 a 1681 správcem nejvyššího 
mincmistrovstvi. Jeho přičiněním rozmnoženy 
příjmy solní na saské hranici v tě(± třech 
létech o 155.475 zl. 48 kr. proti třem létům 
minulým. K toinu opatřil císaři na svůj úvěr 
v 1. 1672, 1673 a 1677 300.000 říš. tol. k po- 
třebám válečným. V úřadě báňského hejt- 
mana zaváděl rozsáhlé a výhodné reformy. 
Doly kutnohorské, které až na důl >Bažant« 
byly zašlé, nově na dlouho oživil. Zapraviv 
výlohy s obnovou jich spojené, již 20. Čce 
r. 1678 odvedl z nich 13.000 zl. čistého vý- 
těžku. Proto byl r. 1674 povýšen do stavu 
rytířského s přídomkem z J. a J. a ř. 1675> 
přijat za českého krajana a r. 1679 do stavu 
svob. pánů. Za erb dán mu štít rozčtvrcený,. 
jehož 1. čtvrt jest žlutá, 2. a 4. modrá a 31 
bílá; ve čtvrti 1. spatřuje se korunovaný orel 
dvouhlavý, y 2. tři bílé pošikem položené 
hvězdy o 8 paprscích, ve 4. dvě bílá křídla 
orlí složená a ve čtvrti 3. zelený vrch o přti 
vysokých pahrbcích a nad ním král. koruna 
se skří zenými kladivv hornickými. Na zadním 
z obou korun, helmu jsou tatáž skřížená kla- 
diva a nápis SPE ET PATIENTIA, na před- 
ním mezi dvěma křídly bílá hvězda. Zemřel 
tuším bezdětek. Na mincích znamenán pís- 
menem /. — Bratranec jeho Jan Křt. z J. a 
J. r. 1700 na Měcholupech a výběrČí tácu 
nápojného v kraji rakovnickém, přijat byl 
do stavu rytířského a udělen mu přídomek 
r. 1692. Ve 2. polovici min. stol. mizí v Če- 
chách i rytířská větev toho rodu. Lý. 

Janinet [žaniné] Francois, ryjec franc. 
(* 1752 v Paříži — f 18^3 t.). Vedle L. Ph. 
Debucourta má přední zásluhu o zdokona- 
lení barevné rytiny; užíval různých ploten, 
často až sedmi, jimiž velmi věrně dovedl na- 
podobiti aquarcll a ^ouachc. Jakožto součas- 
ník krále Ludvíka A VI. pracoval v lasciv- 
nim a koketním směru oné doby a zane- 
chal nám tím způsobem věrný obraz tehdej- 
šího života. Díla jeho hoví úplně frivolnímu 
vkusu vrstevníků Ludvíka XVI., jsou však 
veskrze velmi jemně a s největší eleganci 
provedena. Pracoval dle Bouchera, Frago- 
narda, Lavrcincc, Watteaua a j. Za nejzna- 
menitější dílo jeho považuje se podobizna 
Marie Antoinetty (dnes v dobrém otisku draze 
placená). Jinak předvádí nám scény velmi 
intimní, jak svědčí jiŽ samy názvy: Sediskreť 
nost; Ha, ten krásný maiy psik\ Nech mne 
podívati se\ Mladé pani srovnávají krásu svých 
poprsí Tvesměs dle Lawrencc); Vamour a La 
Folie (ale Fragonarda); Kolonáda a zahrada 
paláce Medici Jú\c H, Roberta^ a j. Z četných 
podobizen uvádíme ještě: Mademoiselle Bertin 
(modistka Marie Antoinetty); Madame Vestris 



von Jánisch — Jank. 



n 



v ůlo^e Gabriely de Verf^a a j. J. pokusil se 
též s nezdarem ve V2duchoplavbč. Dcera jeho 
Sophie pracovala v manýře aquatintové. J-k. 
von JaniflOh Karl Friedrich, theoretik 
šachový (* 1813 — t 1872 jako ruský mapr). 
Napsal kromč jiných: Anaiyse nouvelle du jeu 
dís echecs (Dráiďany a Petrohrad, 1842—63. 
2 sv.) a Traité des appHcations de lanalyse 
mathématique au jeu des échecs (Petrohrad, 
1862—63, 3 svX 

Jaxtisohova Antonie, herečka německá 
{♦ 1850 ve Vídni), vystoupila poprvé r. 1867 
jako Melitta v >Sapp'ho< na dvorním divadle 
vídeňském, nebyla však angažována; odešla 
do Berlína k divadlu Wallnerovu, odtud do 
Hamburku k divadlu >ThaIì (1869), odkud 
byla pozvána r. 1872 Dingelstedtem ku hře 
pohostinské do Vidné a zde přijata k dvoř. 
divadlu. Již násl. roku vystoupila odtud po 
sňatku svém s hrabětem Ludvíkem Areo- 
Vallcym, vrátila se sem však r. 1875 a 
hrála tu do r. 1883 a pak od r. 1892—94. 
Dříve dařily se jí nejlépe naivní sentimen- 
tálky, později théroatické figury franc. dra- 
matu společenského. 

Janlslaw (Kotwicz), od r. 1317 arci- 
biskup hnézdenský (f 1341), zasáhl účinně 
do tehdejších sporů domácích a účastnil se 
zejména vyjednávání s křižáky, od nichž ve- 
dle znamenité náhrady válečné získal téŽ 
Gdaňsko. Gniew a Šwiéc. Mimo to urovnal 
spory o desátek, vzniklé mezi králem, šlech- 
tou a biskupem Bogoryjou (1330). 

Jaaiszewski: 1) J. Marcin, kreslíř pol. 
(• 1788 na Volyni — f 1823 ve Varšavě), žák 
Baciarclliho. Stal se učitelem kreslení akraso- 
pisu ve Varšavě a byl též spisovatelsky čin- 
ným (bajky v >Tygodniku warszawském«) a 
založil týdenník >Mucha€, jehož vydávání bylo 
však záhy zakázáno. J-k. 

2) J. Jan, bohoslovec a politik polský 
(• 1818 v Poznaňsku — f 1872), studoval 
v Lesné, bohosloví ve Vratislavi, filosofii a 
dějiny v Berlině. Byl professorem a rekto- 
rem semináře poznaňského, později probo- 
štem v Ko^cielci. Jako člověk nadaný a vý- 
mluvný těšil se obecné vážnosti a několikráte 
byl zvolen za poslance na sněm pruský. R. 1848 
vyslán za Poznaňsko na sněm frankfurtský, 
kde vynikl energickým protestem proti při- 
vtélcní knížectví poznaňského k Německu. 
Tiskem vydal svá kázání a spis Beijeňstwo 
kapiaňskie w kosciele katolickim (Hnězdno, 
1861). Delší dobu redigoval v Poznani časo- 
pis 9Gazeta Košcíelna*. 

Janii: 1) J. Josef Antonín z Trut- 
nova, jinak Trutnovský, r. 1790 farář 
v Hostivaři u Prahy, zemřel r. 1821 jako 
děkan v Hněvčevsi. Byl velkým milovníkem 
včel a hospodářství a napsal: Podstatná učeni 
a správa o chováni včel, přel. J. A. Trutnov- 
ský (Praha, 1777) ; Oučmlivé spravováni včel 
(t. 1789); Sova včelni kniha (t., 1790); Poučeni 
o seti, hleděni a sklizeni lnu i o připravováni ho 
k předivu (t., 1858). Srv. J. Jirečck, Rukověť, 
a) J. František, Dr.theol. (♦1848 v Brňovč 
u Valašského Meziříčí), absolvovav gymnasium 



v Kroměříži a bohosloví v Olomúci byl r.- 187^ 
na kněze vysvěcen. Od r. 1873—78 byl kapla- 
nem v Bludově, od r. 1878 — 81 duchovním 
správcem kláštera a vychovávadho ústavu 
v Přestavlkách, od r. 1881 jest professorem. 
při c. k. bohosl. fakultě v Olomúci. Vydal 
spisy: Katolická mravověda pro středni skaly '^ 
Nauka o ná hrade škody (Olomúc, 1882); O své- 
^omi (t, 1883); O spiritismu. Mimo to uveřej* 
nil mnohá pojednání z oboru theologického 
v >Pastýři duchovním* a o otázce sociální 
v časop. »Mír«. 

Janliov, paseky na Moravě u Roketnice,. 
hejt. Val. Meziříčí, okr., fara a pš. Vsetín;. 
22 d., 119 ob. č. (1890). 

Janitor (lat.), též ostiarius, u Římanfk 
vrátný, otrok, jenž měl v opatrování klíče od 
dveří domovních (janua)^ jenž otvíral na po- 
žádání dvéře neb odpíral vstup do domu a 
pozoroval bedlivě každého, kdo vcházel. Pří- 
bytek jeho {cella ostiariá) nalézal se u vchodu. 
Každý lepší dům římský měl svého vrátného^ 
Odznakem moci jeho byla rákosová hůl (arun- 
do, virga, Petronius 134, Seneca de const. 
sap. 14.). Za starých dob bývalo někdy zvy~ 
kem vrátného řetězem připoutávati k jeho 
místu (Auctor de clas. rhct. 3). Srv. Marquariit,. 
Das Privatleben der Rómcr, 1, 140; Velišský,, 
Život Řekův a Římanův, str. 87, 255. 

Janltsohek Hubert, něm. historik uměni 
(* 1846 v Opavě — 1 1893 v Lipsku), byl ku* 
stodem rakouského musea uměleckého a prů- 
myslového ve Vídni, kdeŽ se r. 1878 habili- 
toval pro novou dobu historie umění, r. 1879> 
stal se mimoř. prof. v Praze, potom řádným 
ve Štrasburku a r. 1891 v Lipsku. Sepsal: 
Die Cesellschaft der Renaissance in Italien. 
und die Kunst (1879); Zwel Studien ^ur Ge- 
schichte der karolingischen Malerei (1885) ; Ge- 
schichte der deutschen Malerei (v Grotcové 
Gcsch. d. deutschen Kunst, 1890); Dantes 
Kunstlehre und Giottos Kunst (1892) a j. 

2) J-tschková Marie, básnířka a spis. něm. 
(* 1860 v Módlingu), zná se k moderníma 
směru a napsala: Legenden und Geschichten^ 
básně (1885); Im Kampfum die Zukun/t, básně 
(1887); yer^aubert, básnéílSSS); írdische und 
unirdische Tráume, básně (1889) ; Aus der 
Schmiede des Lebens, novelly (1890) ; Lichť 
hungrige Leute, novelly (1891); Gesammelle 
Gedichte (2. vyd. 1892); Atlas, novella (1893); 
^jííSHc/iřr, novella(1894); Lilieniaubér, taktéi 
(1895); Gott hat es gewollt, román (1895); Im 
Sommerwind, básně (1895); Der Schleifstein^ 
rora. (1896); Ninive, rom. (1897). Žije v Berlíně. 

Janjevo, město v tur. vilájetu kosovském^ 
jihových. od Prištiny při úpatí Rožajského- 
pohoří, s 2000 obyv. katol., kteří jmenují se 
Chorvaty. Značná výroba drobného zboží ko- 
vového, hlavně zbraní střelných. 

Jank (Janek) Christian, malíř architek- 
tur a dekorací (♦ 1833 -- f 1888), žák E. Kirch- 
nera v Mnichově, kde se usadil a malířem 
dvoř. divadla se stal. Cestoval po Německu, 
Itálii, Španělsku a Francii. Z jeho velmi čet- 
ných obrazů, jež většinou byly vystaveny 
v mnichovském Spolku umělců, uvádíme; 



Janke — Jankov. 



12 

Canal Granát s kostelem Sta. Maria della 
Salute v Benátkách; Dvůr paláce Cicogna v Be- 
nátkách; Amfithealr v Pulji; Aréna veronská; 
Vcliod do chrámu S. Giovanni e Paolo v Be- 
nátkách; fyrlát kalheárályv Chartrn; Kalhe- 
drála roaeniká; Kalheárála v Bourges; Stará 
tyrtagoga v Pra\e; Vnitřek atelieru a j. J-k. 

Jalnke Frant. Jos., žurnalista a spisovatel 
íeskí (• 1848 v Král, Dvoře — t 1888 v Král. 
Hradci). Redigoval íasop. >Polaban<, 'Polab- 
ské Noviny* (v létech SOtťch) a >Divadelní 
knihovnu*, jeiii byl zakladateleni. KromĚtoho 
napsal několik divadelních kusů. větvinou ve- 
seloher a fraick, z nichž néktcré byly svého 
<^asu oblíbeny na venkovských divadlech: Ne- 
has, co lé nepálí (Div. ochotník, 1869); Aíoniek 
.» Kapulei (Nové div. hry. 1870 a 1881); 2á- 
\račaá priaeejna (Div. och.. 1870); Pi>í hodiny 
Jinifeiem (Nové div. hry, 1871): Krako.wi (Div. 
och., 1871); Fidlovačka (s B. Vrzalem, v Nov. 
div. hrách 1871 a 1882); Joi. Kaj. Tyl (Div. 
■och,. 1882) a j. 

JankatBOUAg;, osada v Cech., vizj ankov. 

JftBkÓ J ános. gcnrista uher. (• 1833 v Tót- 



lidový genre uherský a předvádí typy 
■ďarské s anckdotickou tendencí (Svatební 
drama; KoUtký trh a j,). J-k. 

von Janko Paul, klavirni technik a vir- 



: vídeňské navíEĚvoval i laméjjf konser- 
vatoř, kde byli učiteli jeho H. Schmitt a J. 
Krenn v klavíru a Ant. Bruckner na varha- 
nách. Od r. 1881 studoval v Berlíne na uni- 
versitě mathematiku a byl i žákem H. Ehrli- 
chovým. Několikráte vystoupil veřejně jako 
pianista, avšak přes rozumný přednes nebyl 
s to dopracovati se výsledku, jeíto pro krátlČé 
rozpjeti rukou nezasahoval hmaty odlehlejší 
s dostatečnou čistotou. Tato organická vada 
uvedla jej ke snaze po reformě panující kla- 
viatury diatonicko-chromaticki-, jejíí vady, po 
celé století jii cítěné, spočívají: 1, v pfiliS 
příznivém postavení tdniny c-dur, proti nií 
stupnice na g, d, a, e, h řaditi lze na druhě. 
stupnice na b, es, as. des na třetí místo, pokud 
se týče pohodlnosti applikatury; 2 v pro- 
storné nerovnosti týchž inlcrvaiiá na různých 
stupních, na pf. malá tercie ií-/ vyžaduje stej- 
ného rozpjetí jako velká c-e a tato opět mcn- 
Siho nei velká d-fit; 3. různost prsiokladu 
pro jednotlivé stupnice; 4. nedosažitelnost 
oktávového rozpjeti a iiriích akkordů pro 
malé ruce; 5, omezování skladatclské volnosti 
klavírního slohu. Aby lávady tyto odstranil, 
obrátit J. svou pozornost k itlei chromati- 
ckého klavíru, jií ujímali se před tím horlivě 
H. Vincent. A. Hahn. A. Hesse a O, Quantz, 
a na její základě sestrojil novou klaviaturu 
zvanou po nčm klaviaturou J-vou. Klá- 
vesy krátké i dlouhé jsou na ní stfjnoměrně 
mezi sebe rozloženy ve dvou řadách 



av$ak viditelná jich část jest mnohem mcnji 



než na klavíru obvyklém, podobajíc se spíSc 
knoflíku. Roidíl mezi bílými a černými klá- 
vesy byl odstraněn. Nad touto klávesnici 
jsou terassovité poloienv jeitě dvě dalSí s ni 
stejné, i lze týž lún udehti na třech ríizných 
místech, ježto klávesy stejnojmenné mají me- 
chanism tak uspořádaný, by uhodily toui pá- 
kou na společné struny. Klaviaturu svou po- 
psal J. v broíuře Eine neue Klaviatur (Vídiíi. 
1886) a .yfittheilungen uber die y^.-Klaviatur 
(1889) a předvedl ji r. 1899 ve Vidní k velikému 
liiasu viech odborníků, poněvadž vSechny ne- 
výhody staré klaviatury odstrafiovala a celou 
řadu nových effcktQ připouitěla. na př. chro- 
matické glissando v terciích, sextách, oktá- 
vách i zmeníených septimových akkordech. 
Záhy však objevily se různé vady J-vy kla- 
viatury, které sice hře na harmonium ne- 
vadily, ale při hře na klavír dosti citelné vy- 
stupovaly. Proto podnikl na ni Rud. Kůrka 
zdokonafovací práce (Die Normál -Cla via tur. 
1890), podržev v základech princip J-kův. 
jen co do dimensí a mírným částečným zvý- 
šením nynějších krátkých (černých) klávesů 
se odchýliv. Rozpjetí oktávové obnáíi na 
staré klaviatuře 165 mm. na J-vč 120 mm. 
na Kůrkově 135 mm. Klaviaturu systému J-va 
lze vpraviti v každý nástroj. Z virtuosů kla- 
vírních osvojili si d-vu mcthodu hlavně K. 
Wendling. professor na lipské konservatoři. 
a G. Gulyásova. Z Čechů wznamenal se na 
ni H. Trneček, avšak nenaief na pražské kon- 
servatoři fákfl. Vůbec podobá se, íe J-va 
klaviatura potud nczobccní, pokud k velikým 
její výhodám vzhledem k technice hráíově 
nepřistoupí možnost vývoje plného a stejno- 
měrného tónu, jemuž až dosud to vadí, íc 
pro vyšší řady klávesů jest třelw jiného způ- 
sobu úhozu neí pro nižší. zvláSté při pře- 
chodech od těchto k oním a naopak. P 

Jankov: 1) J. městečko v Čechách na 
lev, bř. soujmenněho potoka, hcjt. Sedlčany, 
okr. Votice; 75 d., 689 ob č. (1890), staro- 
žitný far. kostel sv. lana Křt. (r. 1384 mezi 
far. připomínaný) s hrobkou pánů z Talm- 
berka, 5tř. škola. 

la. 4 mlýny II par- 

Alod. dvůr. Skro- 
bárna. pivovar. 
parní pila a cihel- 
na, majetek Ru- 
dolfa hrab. Chot- 
ka. — J, jako osa- 
da jest velmi sta- 
rého založení a 
býval asi daleko 
lidnatější nežli 
t ioo«. Znik mCii. |intavi nyní; ale vilkami 
a'čnstými požáry 
zchudl. Kdv na město povv.^cn a znakem 
nadán, neznámo. Znak (viz vyobr. Č. 2005.): 
v černém štítě zlatá hraběci koruna o pěti 
Špicích, z nichž nad každou zlatá hvězda ve 
způsobe oblouku. Na býv. tvrzi r. 1785 zbo- 
řené seděla od pradávna jedna včtcv pánů 




Jankovac — Jankovitost. 



i:^ 



X Ylašimi, kteří se odtud Jankovšti z Vlašimi 
psali. Po vypuknutí válek husitských usadila 
se na J-é slavná rodina pánů z Talmberka, 
odtud zvaná Jankovšti z Talmberka, kteří po 
3 století se tu připomínají. Rudolf Frant. 
Fcrd. z rodu toho prodal zboží jankovské 
,1702) trhovou smlouvou Janovi sv. p. Ko- 
řenskému z Terešova, jenž se ze zdejšího 
zámku na nově vystavěné sídlo do Ratmiřic 
přestěhoval. Synové jeho prodali (1719) J. 
Jiřímu Vojickému z Neudorfu, jenž již po roce 
prodal jej Terezii Eleonoře ovdov. Ubelli ze 
Siegburku, po níž tu seděl (1744) Václav Hy- 
nek hr. Dejm ze Stři téže. R. 1753 prodán J. 
ve veřejné dražbě sv. pí Em. ze Sternthalu. 
Po smrti pak sv. p. Karla ze Sternthalu skou- 
pila (1822—38) od dědiců jich podíly na J-ě 
a Ratroěřicích Jindřiška hr. z Chotkova. — 
R. 1645 dne 6. bř. svedena tu krvavá bitva 
mezi císařskými pod gener. Hatzfeldem a 
Gdtzem a Švédy pod Torstensonem, ve kte- 
réž vojsko cis. utrpělo úplnou porážku, ztra- 
tivši 4000 mrtvých, 134 důstojníků. 4000 za- 
jatých i s gener. Hatzfeldem a 24 děl, a Švé- 
dové 2000 mužů. Po nešťastném Gótzovi zů- 
stalo přísloví »Pořídíš co Kec (Gótz) u J-ac. 
Po bitvě bělohorské zanikla (1667) tu fara, 
na kterouž teprve r. 1707 dosazen kněz a 
r. 1761 fara obnovena. Srv. V. Vlasák, Okres 
votický str. 75 (Praha, 1882), Čechy str. 234 
a Kriegschronik a obšírný popis bitvy, jakož 
i plán a vyobrazení ve 4 výkresích viz Thea- 
trum europaeum (tom. V.). — 2) J-, ves t., 
hejt. Něm. firod, okr. Humpolec, fara a pš. 
Vyskytná; 29 d., 158 ob. č. (1890). — 3) J., 
osada t., hejt. a okr. Č. Budějovice, fara a 
pš. Vel. Čakov; 43 d., 309 ob. č. (1890), kaple 
sv. Víta a samota Kopaniny hájovna. — 4) J. 
{Janketschlag), osada t. u Mýta* hejt. Krum- 
lov, okr. Planá (Horní), fara a pš. Hořice 
u Krumlova; 5 d., 38 ob. n. (1890). Připomíná 
se r. 1268, nedlouho před tím založena, a ná- 
leiela ke klášterství zlatokorunskému. 

Jaakovao, městy s v uherské stolici bács- 
bodroiské s katol. kostelem, synagogou a 
9116 ob. (1890), hl. Maďary. 

Jaakovioe : 1) J., osada v Čechách u Lanš- 
p>erka, hejt. Lanškroun, okr. Ústí nad Orlicí, 
tara a pš. Dolní Dobrouč; 6 d., 44 ob. č. 
1 1890). — 2) J., ves t., hejt. Pardubice, okr., 
fara a pš. Přelouč; 34 d., 221 ob. č. (1890), 
3tř. šk., mlýn. Náležely někdy ke klášteru 
opatovickému, od cis. Sigmunda jsou dány 
(1437) Diviši Bořkovi z Miletínka. — 3) J. 
{ Enkengrún), ves t, hejt., okr., fara a pš. Teplá 
íměsto); 32 d., 223 ob. n. (1890), Itř. šk. Při- 
pomíná se r. 1278 jako příslušnost kláštera 
tepelského. — 4) J., osada t. u Rotneku a 
blíže lev. bř. Orlice Tiché, hejt. a okr. Žam- 
berk, fara a pš. Kyšperk; 9 d., 50 ob. č. 
(1890), cihelna. 

A) J., Jeníkovice, ves na Moravě na lev. 
bř. Rusavy, hejt.. okr., fara a pš. Holešov; 
61 d.. 379 ob. č. (1890). Založil je nepochybně 
kol. r. 1360 Jeník z Dobrotic a osadníci se 
sem přestěhovali ze vsi Malíkový, která ná- 
sledkem toho na vždy zašla. — 6) J., farní 



ves t., hejt. a okr. Uh. Hradiště, pš. Vele- 
hrad; 142 d., 740 ob. č. (1890), kostel Nanebe- 
vzetí P. Maric, 2tř. šk., kam. lomy. Na hra- 
nicích napajcdlsko-vel|;hradských skála Krá- 
lovský stůl a nedaleko skála Mejto, kde se 
za dávných dob clo vybíralo. 

Jaukovió, jméno četných rodin jihoslo- 
vanských: 1) J. Ottavio, bohoslovec jiho- 
slovanský (♦ 1646 v Zadru — f 1715 v Assisi), 
vstoupiv do řádu františkánů vzdělal se v Římě 
a vyučoval v různých městech. Když kardinál 
Pignatelli, jehož byl zpovědníkem, stal se pa- 
pežem jako Innocenc All., J. jmenován r. 1695 
biskupem v Rábu a r. 1700 v Assisi. Vydal: 
Cathalogus de Minovibus suae provinciae s. HiC' 
ronymi.. . (Bologna, 1686); Protegomcna sacrae 
scripturae (Benátky, 1707) a j. Některá díla 
jeho vydána po jeho smrti. 

2) J. Em., dramatický spisovatel srbský 
(♦ 1758 — I 1792^, sepsal a přeložil množ- 
ství divadelních kusů, mezi nimi první ve- 
selohru srbskou {Vděčný syn), psanou řečí 
»prostosrbskou«. Klade se mu za zásluhu, že 
ze všech spisovatelů srbských minulého sto- 
letí psal nejčistší srbštihou. 

3) J. Aleksandr, státník srbský, rodem 
z Temešváru, sloužil od r. 1829 v Srbsku a 
od r. 1839 byl tajemníkem knížete Michala. 
Účastniv se r. 1842 revoluce stal se za nové 
vlády ředitelem knížecí kanceláře, v 1. 1847 
až 1848 byl ministrem spravedlnosti, od r. 1850 
senátorem a do r. 1857 ministrem zahranič- 
ních záležitostí. 

4) J. Julius, hrabě, potomek bohaté ro- 
diny mající rozsáhlé statky v Slavonsku, bý- 
valý vůdce maďarské strany v Chorvatsku. 
Byl vynikajícím činitelem r. 1860 při jednání 
o vyrovnání mezi Uhrami a Chorvatskem. 
Jako člen bánské konference pracoval v od- 
boru pro vypracování volebního řádu sně- 
movního, podal návrh na zřízení prozatímně 
dvorské kanceláře pro Chorvatsko, na ústavní 
zřízení měst a na obnoveni županii, jakož i na 
přivtělení Dalmácie k Chorvatsku, jmenován 
byl velikým županem v Požeze, načež pra- 
coval na chorvatském sněme pro vyrovnání 
s Uhrami a zůstav v menšině odešel dne 
13. čce 1861 se svými přívrženci ze sněmu 
složiv mandát poslanecký. Obrátiv se pamět- 
ním spisem k císaři byl k žádosti sněmu zba- 
ven hodnosti župana zároveň s Janem Erdó- 

,dym, načež uchýlil se do soukromí. Od svých 
mnohých stoupenců lišil se tím, že podpo- 
roval hmotně národní snahy chorvatské, upsal 
na založení jihoslov. akademie 10.000 zl. a p. 
Jankovitost (něm. Koller), chronická ne- 
vyléčitelná choroba mozková, při které kůň 
jest mdlý, jako ospalý, má chůzi ťápavou, 
klopýtavou, teplotu těla a pulsaci nižší než 
normálně. Stupňuje-li se j. silnými návaly krve 
k mozku, stává se zvíře zuřivým; záchvaty 
zuřivosti trvají pak obyčejně 15—20 minut, 
načež upadá zvíře opět ve dřívější otuptlý 
stav. Takový stav rozčilení zvířete označuje 
se jménem »zuřivý janck*. Léčba podává 
ovšem naději velmi skrovnou a záleží hlavně 
v tom, že zvířeti vykáže se k pohybu chla- 



14 



Jankowski — Janmot. 



^ivá místnost, podává se mu píce lehká, ča- 
štěji s přísadou prostředků lehce projímavých. 
Má-li j. původ svůj v neukojeném pudu po- 
hlavním (což stává se na př. u kobyl, jestliže 
nebyly v čas připuštény), dociluje se u hřebců 
nékdy nápravy vyklesténím, u kobyl nékdy 
pTipuštěním ku hřebci. J. jest hlavní chyba 
právní. Podobná choroba vyskytuje se ča- 
sem též u skotu neb u prasete, u nichž do- 
poručují se silné prostředky projímavé. 

Jankowski: 1) J., Bodzanta, od r. 1348 
biskup krakovský řf ^366 v Kielcích). Vynikl 
v dějinách polský cn jako horlivý karatel roz- 
mařilých obyčejů Kazimíra Velikého. Srv. t?- 
tow^ski. Katalog biskupów, preřatów i kano- 
Tiików krak. (Krakov, 1852). 

2) J. Czeslaw, spis. polský, viz Czeslaw. 

3) J. Placyd (pseud. John of Dycalp), 
spisovatel polský (* 1810 v gub. grodněnské — 
1* 1872 v Žyrowicích új. slonimském), jsa sy- 
nem uniatského knéze vzdělal se ve Vilné, 
později byl pravoslavným duchovním a před- 
sedou pravosl. konsistoře v Žyrowicích. Četba 
anglických humoristů přiměla jei k tomu, že 
jal se psáti humoristické povídky, z nichž 
zasluhují zmínky: Pisma pr^edšlubne i pr\ed- 
-splinowe (Vilno, 1841); Zascianek (t, 1841); 
Pami^tniki Elfa (t., 1843); Opowiadania (t., 
1843) a Nowe Opowiadania (Lipsko, 1847). 
Nedostihuje sice výše humoristů angl., nic- 
méně při vší manýře vyniká humorem a vti- 
pem, založeným na zdravých názorech život- 
ních. Mimo to překládal pilně ze Shakespeara, 
Goetheaaj. Původní básně uveřejňoval v »Ate- 
iieu« Kraszewského, s nímž společně napsal 
povídku Powiesč skfadna. Po jeho smrti vyŠly 
ještě Fanaberyje pana starosty Kaniowskiego 
<VarS., 1873). 

4) J. Josef Emanuel, filosofický spis. 
polský (f 1847), stoupenec Kantův, professor 
filosofie na Jagellonské universitě v Krakově, 
vydal: Krotkt rys logiki wrax K MJ histotyja 
^Rrakov, 1822); Ro\prawa o uiektórych róini- 
<ach jakie ^achod^q mi^dxy staroby tnq a pó- 
fniejs\Ych wieków fllo^ofijq (t., 1825); Succincta 
Logices in Polonorum scholis historie Tt., 1828) a j. 

Janku Abraham, vůdce valašského hnutí 
<* 1824 v sedmihr. župě Albenské — f 1872 
v Kórósbányi), vystudoval v Kološi práva a 
stal se kancellistou při nejvyšším soudě v Si- 
bíni. R. 1848 působil při schůzi v Balázsfalvě. 
We předáci obyvatelstva valašského se usne- 
sli chopiti se zbraně, svrhnouti kruté Maďary 
a vybojovati si samostatnosti. J. postavil se 
v čelo zemské obrany a rozmnožil ji svou 
nadšenou výmluvnosti na 40.000 mužů; sám 
nazýval se »králem lesů* a Valaši jeho hrdě 
se nazývali >muži císařskými*. Povstání to 
"bylo pro Maďary osudným, neb přispělo ke 
katastrofě világošské. J. vedl válku jen za 
samostatnost rumunského živlu v Sedmihrad- 
sku, proto nedopouštěl drancovati a pleniti, 
když však pokus ten se nezdařil, stal se za- 
smušilým, co, jako i nemírné pití lihovin, roz- 
rušilo jeho životní síly. 

Jan Kayen, osamělý ostrov v Arktickém 
moři mezi Islandem, Špicberky a Grónskem, 



prostírá se ve směru od jz. (mys Jihozápadní 
70M9-9' s. š., 9*1-4* z. d.) k sv. (mys Severo- 
východní 71" 9-7' s. é., 7''57'r z. d.) v délce 
53 km a zaujímá 371*8 krn^. Skládá se ze dvou 
horských částí, spojených mezi sebou šijí na 
nejužším místě pouze 2*8 km širokou. Nej- 
větší šířka obnáši v sev. části přes 15, v již. 
11 ^w. Sev. čásť vrcholí vBeerenbcrgu 2545 m, 

Í'iž. v Elisabethspitze 843 m, kdežto na šíji má 
íeumayerberg 204 m. Podlouhlá laguna pro- 
vází v jv. šíji. Pobřeží jest strmé, přistání 
nesnadné. Celý ostrov kryt jest lávou rázu 
čedičového. J. M. jest geologicky mladší než 
Island a Faróry. Sopečná činnost byla tu po- 
zorována r. 1732 a 1818 (Scoresby). Značná 
čásC ostrova jest pod ledem a nad 700 m na- 
lézá se věčný sníh. Ledovce spadají sice na 
všech stranách do moře, nevytvořují však 
ledových hor, nýbrž drobí se v menší ledové 
balvany. Ostrov má jen několik nepatrných 
potoku. Dle pozorování rakouské výpravy 
r. 1882—83 jest zde stř. tlak roku 755 wm, 
max. březen 761*4, min. únor 744, abs. ex- 
trémy 782 a 720*6 mm, stř. teplota vzduchu 
v roce — 2-3", nejteplejšího měs. čce 3 5*, nej- 
chladnějšího března —10*3*, abs. extr +9" 
v srpnu a — 306* v prosinci. Dnů se srážkou 
jest tu 240 (max. květen a říjen po 25, min. 
březen 13). V září spadlo 146 wim, v březnu 
pouze 4 mm deště. Polární zář byla viděna 
po 133 dní. Převládá vítr, obyčejné silný, 
severovýchodní, v prosinci, březnu, květnu a 
srpnu severní. Mimo to bývá východní téŽ 
v září, říjnu, lednu, únoru, sev.-záp. v březnu. 
Flora dle Reichardta vykazuje 11 řas, 5 hub, 
18 lišejníků, 8 mechů, 2 tajnosnubné cévnaté, 
26 fanerogam, celkem 70 druhů. Jest úplné 
rázu arktického a má dosud jediný jen cndc- 
mický druh, lišejník Lecidea dilabens Th. Fr. 
Fauna jest rovnéŽ chudá, lišky polární jsou 
zde řídké, za to však hojně ptactva (Soma- 
teria, Larus, Fulmarus, Uria grylle, Mcrgulus, 
Trvnga) a bohatá zvířena v moři. Ostrov spa- 
třil asi poprvé Hudson r. 1607, znovu pak 
r. 1611 kapt. Jan. Mayen, po němž má jméno. 
V XVII. stol. byl hojně navštěvován HoUan- 
ďany, poprvé řádně popsán r. 1818 Scores- 
bym, r. 1856 byl zde lord Dufferin, r. 1861 
dr. Berná a C. Vogt, r. 1877 prof. Mohn (nor- 
ská výprava do arktického moře), r. 1882—83 
byla zde zřízena rakouská stanice polární pod 
Wohlgemuthem, již děkujeme nejlepší výzkum 
ostrova. Rak. stanice Wilczek nalézala se na 
šíji na 70«59'48" s. š., 8^ 28' 8" z. d,, 11 m 
n. m. V létě 1892 dlela zde vědecká výprava 
francouzská na lodi »La Manche*, k níž se 
přidružil rak. nám. důstojník Gratzl za úče- 
lem měření tíže zemské. Srv. Die ósterr. Polar- 
station J.,M. BcObachtungsergebnisse, vyd. 
Cis. akademie véd (Vídeň, 1886, 3 sv.); Mohn. 
Óen J. M. (Del norské geogr, Selskab Arbog 
III, Kristiania, 1892); Voyage dc >La Manche< 
á Vile J.-M. et Spitzberg (Paříž, 1804); Gratzel. 
Ueber Besuch der Insel J. M. u. Spitzbergcn 
im Sommer 1892 (Vídeň, akad., 1894), Sv, 

Janmot (žanmó) Louis Frangois, malíř 
franc. (* 1814 v Lyone), žák Viktora Orsela, stu- 



Jannasch — Janošík. 



15 



doval na École des beaux-arts v Paříži za 
Ingresa. Maloval kostelní obrazy a podobizny. 
V kupoli kostela sv. Františka v Lyoně pro- 
vedl 4, proroky a Vira spojuje se s Védou 
m paty kři\e\ dále Kristus me{i svatými (v témž 
kostele); Kdiáni a stétí sv. Jana Křt. řl865, 
v kostele sv. Augustina v Paříži) ; dva obrazy 
Sv. Štěpána (v kostele St. Étienne du Mont 
t.}; r. 1854 vystavil cyklus 18 obrazů, Duše, 
k němuž sepsal báseň o 18 zpěvech. J-k. 

Jaanasoh Robert, polit, oekonom něm. 
(• 1845 v Kóthenu), studoval v Lipsku nár. 
hospodářství a přírodní vědy, pak v Heidcl- 
bcrku a Berlíně práva. Zastávav různé úřady 
a hodnosti (bylť na př. od r. 1874 ředitelem 
statistického úřadu města Drážďan a od r. 1877 
<io r. 1884 řádným členem královské statisti- 
cké kanceláře v Berlíně) věnuje se J. od r. 1884 
TÝhradné obchodní a koloniální politice ob- 
•chodní a zeměpisné společnosti, jejímž před- 
sedou jest od r. 1878. Napsal: Abhandlungen 
uber Nationalókonomie und Statistik (Basilej, 
18:>9); Die Trades-Unions oder Gewerkvereine 
<t., 1871); Der Musterschutx u. die Gewerbe- 
pt^itik des Deutschen Reichs (Berlín, 1873); 
Der Markenschuti (t., 1873); Die europáische 
Baumwollenindustrie (t., 1882); Kolonien^ Ko- 
lonialpolitik und Auswanderung (s Roscherem, 
3. vyd. jeho >Kolonien«, Lipsko, 1885); Die 
Jeutsche řfandelsexpedition /^^d" (Berlín, 1887) 
a jiné. 

Jaaneok viz Janek. 

^ann^quin, Janequin, Jannekin [žan- 
kenl Clément, znamenitý kontrapunktista 
belgický nebo francouzský aVí. stol., o jehož 
iivoté není nic známo, leda že byl žákem 
Josquina de Pres. Z jeho děl zachovalo se 
několik raší v rukopise v archivu vatikán- 
ském, Sacrae cantiones seu motectae quatuor 
yocam (PaříŽ, 1553); Proverbes de Salomon mis 
en cantiques et rýme franqais (1558); Octante 
psaumts de David (1559) a mnohé skladby 
vřadéné v četné sborníky XVI. stol. Nejroz- 
iířenéjší byly J-ovy chansony {inventibns)^ 
které dožily se několikera vydám, ježto se- 
brali je v širším či užším počtu Attaignant 
<1533. 1537). Jaques Moderně (1544), Tylraan 
Susato (1545), Le Roy a Ballard (1559). V ně- 
kterých z nich jeví se J. programmním hu- 
debníkem, tak v chansonu La bataille (na 
bitvu u Malegnana 1515), La guerre, Le ca- 
quet des femmes, La chasse de lievre, Valou- 
ette, Le rossignol a j. ^ 

JaiUMkl Jan Daniel Andrzéj, bibliograf 
polský (♦ 1720 v Mi^dzychodu v Poznaňsku — 
t 1786 ve Varšavě), pocházel z něm. rodiny 
(Jinisch) a byl kostelním zpěvákem v Dráž- 
<&nech, odkud J. A. Zaluski přivezl jej do 
Varšavy, načež přemluviv jej, aby přijal ka- 
tolictví a stal se duchovním, svěřil mu dozor 
nad svojí rozsáhlou knihovnou. R. 1775 J. 
ztratil zrak a podlehl hypochondrii. Práce 
jeho jako důležité pomůcky bibliografické 
dosud nepozbyly ceny. Nejcennější jest Jano- 
xiana (Vratislav, Lipsko a Varšava, 1776 až 
1819, 3 díly) ; dále Nachricht von denen in der 
Hochgráflich Záluskischen Bibliothek sich befin- 



denden raren pol. Buchern (Drážďany a Vrat., 
1747 — 53, 3 díly); Lexicon derer itplebenden 
Gelehrten in Polen (Vrat., 1755, 2 díly); Ex- 
cerptum Poloničae Litteraturae (t, l'i6'\)\ Mu- 
sarum Savmaticarum specimina nova (t., 1771). 
Zůstavil též popis map polských, který s do- 
plňky vydal E. Řastawiecki {Mapografija daw- 
néj Polski, Varš., 1846). Ža své práce teši I se 
z přízně královy a byl v bh'zkých stycích se 
všemi tehdejšími učenci polskými. Biografii 
jeho vydal Estreicher ^Krakov, 1869). 

Jánosház [jánošház], město v okresu kis- 
zelském uherské stolice železné, na Marczalu 
a na trati Boba-Sůmeg želez, drah, má katol. 
kostel, synagogu, stanici pošt. a telcgr., pě- 
stění tabáku, řemesla, obchod tabákem, ka- 
štany a drůbeží a 3457 ob. (1890), hl. Maďarů. 

Janoski Jan, historik franc. (f 1851 v Pa- 
říži), ač syn Poláka, podpisoval se Yanoski. 
Byl professorem dějin v lyceu Napoleonském 
a od r. 1841 zastupoval Micheleta v »Collěgc 
de Francec. Vydal několik cenných pojed- 
nání ve sbírce »Univers pittoresque* {La 
Sýrie ancienne; Tableau général de l^Afrique 
ancienne, jednající o Karthagu a zbytcích 
punských) a mimo to Collection de choniques, 
mémoires et autres documents pour servir a 
1'liistoire de France, Mnoho jeho prací uve- 
řejnil »NationaU. 

Janoiik Juro, zbojník slovenský, o němž 
ze soudních akt chovaných v archivu stolice 
Liptovské se dovídáme toto: Pocházel z Ťar- 
chové v stolici Trenčínské, byl mezi Kuruci 
(účastníky povstání Rákocyho), načež sloužil 
ve vojště královském na zámku Bitčanském; 
když pak byl z vojny propuštěn, přišel k nčmu 
r. 1711 zbojník Tomko Uherčík, kterého byl 
J. na Bitčanském hradě ve vězení hlídal a 
dobře mu činil, a přemluvil jej, aby se přidal 
k zbojníkům. J. uposlechl, odebral se do hor 
a brzo stal se náčelníkem zbojnické čety, 
s kterou přepadal zemany, loupil kostely a 
obíral pocestné nejen v iJhrách, ale i v sou- 
sední Moravě, Haliči a ve Slezsku. To pro- 
vozoval dvě léta, až byl chycen, souzen a 
r. 17;i3 u Lipt. Sv. Mikuláše oběšen. — Lid 
slovenský zidealisoval si J-a záhy v národ- 
ního hrdinu, který za největší poroby lidu 
selského přišel jako mstitel, aby lid z nevol- 
nictví vyprostil a zpupné zcmaristvo potrestal. 
Podnes kolují o J-ovi hojné písně a po- 
věsti, v kterých se líčí jako přítel chudých 
a ochránce utiskovaných: úkolem jeho bylo 
prý »křivdy po světě napravovat, bídných a 
nešťastných ochraňovat* ; proto prý >bonatým 
bral a chudým dával*. Všecky pověsti klacíou 
důraz na to, že J. nikdy nikoho nezabil. 
Pánům na zámku ohlašuje svoji návštěvu, 
objevuje se v panském přestrojení a pobere, 
co mu libo. Přepadá pocestné hřímaje na ně: 
»Dei Bohu duši a mně peníze!* ale jinak jim 
neublíží. Pobrané zlato a stříbro rozděluje 
mezi svoje tovaryše (jichž má 11) nebo ukrývá 
je ve skrýších skalních, kde prý jsou poklady 
jeho podnes uschovány. Studentům přál a 
dával iim na šaty sukno, jež měřil >od buká 
do buká*. Nejraději zdržoval se na Králově 



I 



16 

Holi. O posledních jeho chvílích vypravuje 

Eovčst, íc v horách a na svobodČ nemohli 
o chytiti; podařilo se jim to v limě ve svÉl- 
nici. A)e i zde hajduci marné s nim zápolili, 
ai baba s pi^ci ivolala: ^Nasypte mu hrachu 
pod nohyU Tak ho porazili a spoutali. J. však 
pouta zpferáíel a bil do hajduků. V tom opét 
baba s peci se ozvala; »Přetnéte mu opasek!« 
Byl to kouzelný opasek, který mu kdysi daro- 
vala Vila a ktcr^ jej řinil nczranitelňím. Te- 
prve kdyápřetali opasck.přcmohliJ-a. Odsou- 
zeného pověsili za íebro na hák a nechali ho 
i tři dni, ai příSla milost od krále. Kdyi 



naposledy po milých svých Tatrách a vypustil 
duSi. Z básnfkft slovenských opčvali J-a Jan 
Botto (v krásné básni ij-ova smrt*), Samo 
Chalupka, Grajchniann, H. G. Lojka, Pauliny- 
Túth, Pepkin - ' 

JanoSik ' 
universitě 

Absolvovav gymnasium v Olomúci vysludd- 
val lékařství v Praze, kde atal se r. 1882 dok- 
torem. Vykonav r, 1883 vědeckou cestu do 
Štrasburku habilitoval se r. 1884 na české 
fakultě lékařské pro histologii a embryologii, 
stal se r. 1886 oiimoř. a r. 18^3 řádným prof. 
téhoi oboru, r. 1894 pak převzal professuru 
anatomie. Od r. 1890 jest mimof. členem 
české Akademie. Napsal: Embryologická stu- 
dia (>ČasopÍs čes. lékařůi, 18S3); Poinámky 
o vývoji ledvinek (t., 1883, Iťi něm, v Arcli. 
f. mikr. Anat.); System urogenitalni (t., 1883, 
téi něm. ve zprávách vid. akad.); Dvě mladá 
človfči vajíčka {>Sbomík Iék.«, 1885, téi ném. 
v Arch. f, mikr. Anat.); Tvořeni a atrofie folli- 
kulů ve vajiíku (L, 1888); O tvořeni se knsti 
[t., 1889); Cévy krevní a nervy horní konletiny 
u človfka a nékler)řch \viřat (L, 1891); At'<tfie 
fallikulů a \vlášt\ii e/iovdnl se buňky vaječné 
(Rozpravy České akad., 1893, téi něm. v Arch. 
f. mikr. Anat.); O buňce vaječné u ssaveli (t., 
1893); Síeiína a pancreas {t., 189S, tíi franc. 



Janošík — Janoušková. 



ik I an, professor anatomie na české 
ě {* 1856 ve Vrbátkúch na MoravĚ). 



7'rlstoročná pamialka Jura Tranovsliěho (Ru- 
žomberk. 1891). Je rázný řečník a obhájce 
hynoucí samospravy lutherské církve sloven- 
ské, jejíí hlavní orgán, •Cirkevné listy*, vy- 
dává od r. 1887. 

Janote: 1) J, Jan Jiří. lyjec čea. (• 1747 
v Cechách — t 1780 ve Vidní). Jako stipen- 
dista kníž. Liechtenšteina studoval ve Vidni 
a v Itálii. Ryl různé obraay galerie liechtcn- 
Stcinskč a atal se členem vídeňské akademie. 
2 jeho rytin uvádíme: Kristus nesoucí ttřif 
(dle Lionarda) ; podobizna mladého muíe 
(dle Rembrandta); Sv. Kateřina sienská (dle 
AUoriho); Císař Josef II.; Arcikniife Maxi- 
milidn a i. 

a) J. Vojtěch V., paedag. spisovatel český 
(• 1828 v Tfimanech u Rakovníka). Studoví 
v Rakovníce a v Praze, načei učiteloval jme- 
novitě v Hořicích, v Praze (v dívčí Budči a 
soukromé u P.J. Šafaříka aj.), posléze v Písku, 
kde stal se feditclem městského sirotčince 
a opatrovny, od r. 1876 také ředitelem rol- 
nické Školy, jež vznikla jeho přičíněním. Vedle 
této činnosti vSímal si J. horlivě i ruchu, 
společenského, pomáhá! zakládati vy£ši dívčí 
Školu v Písku, konal přednáiky o průmyslu, 
rolnictví atd. Týmí směrem brala se také 
literární jeho činnost, čelící ku vidSlání zvi. 
mládele. Začala iií r. 1348 příspěvky do Časo- 
pisů '(>Praiské Noviny*, >Skola*, >£kola a. 
život* ). Osobě vydal: Zabavnik poučný- (Pra.ha, 
1849, díl 1!. Kr. Hradec. 1853); Zpfvník pro 
čes. mláde^iX: 1850— 51, 2 av.); Zpevní Kytička 
a Přednášeni^ dilkám škol českých (Kr. Hra- 
dec, 1856) a j. Vedle toho redigoval J. čas. 
>Poutník od Otavy., >Otavan*, >Písek*, při- 
činil se o založení iZlaté knihy dívek Čcskích 
čili Dědictví sv. Ludmilyi. v němi vedl cáa( 
»Z!até klasy* a j. Viz V. KrySpín, Obraz čin- 
nosti literární, str. 128 a 378. 

3) J, Eoscniusz, paedagog a spísovatet 
polský, byl knězem a vyučoval v Těšíně, pak 
v Krakově, načež v létech 70tých byl professo- 
něm. jazyka a literatury na Ivovské u" 




Janoušov — Janov. 



17 



^aaiiwiov: 1) J. {JohnsdorJ), ves na Mo- 
ravé na Podolském potoce, hejt., okr., fara 
a p§. Ryxnaf ov; 143 d., 2 ob. č., 1428 n. (1890), 
3tř. šk. obecná a hospodářská pokr. ák. Již 
v přc<i. stol. kvetl zde průmysl železářský, 
nyní je zde továrna na výrobky zámečnické. — 
2} J., ves t, hejt. a okr. Šumperk, fara Ja- 
kabovice, pš. Ruda na Moravě; 66 d., 360 ob. 
č. (1890)y Itf. šk., myslivna. — 8) J. Janušov, 
Janů vk y (Jáhnsdor/), ves t, hcjt a okr. Mor. 
Třebová, íara a pš. Křenová u Mor. Třebové; 
47 d., 5 ob. č., 437 n. (1890), Itř. šk., kamenouh. 
doly- — ^) J., ves t. (hejt Zábřeh), viz Ja- 
nu s o v. 

JrnMOWZ 1) J. {Jansdorf), far. ves v Če- 
chách, hejt. a okr. Litomyšl; 197 d., 1406 ob. 
n. (1890), kostel sv. ap. Filipa a Jakuba, kol 
r. 1670 od Jana Frant. hr. z TrauttmansdorfTu 
vystavený, 3tř. Šk., pš., mlýn. Ves povstala 
na klášterství litomyšlském a po zřízeni bi- 
skupství pf idélena biskupovi, pozdéji příslu- 
šela ke hradu Litomyšli. K. 1623 pozbyl zdejší 
kostel duchovního správce, r. 1785 vyzdvižena 
tu fara. — 2) J., ves t., hejt. a okr. Nové 
Mésto n. M., fara a pš. Bystré; 42 d., 305 ob. 
č. (1890), tkalcovství. — 8) J., Janovice 
{Jfmntdorf^ Jonnsdorf), ves t., hejt. a okr. 
Most, fara Jiřetín Hořejší, pošta; 118 d., 18 
obyv. č., 937 n. (1890), 4tř. šk., zastávka rak. 
st. dr. (Chomútov-Osek), hnčdouhel. doly a 
alod. statek se dvorem obce mostecké, jejž 
r. 1726 koupila od Barbory hr. Kolovratové. 
Za nejstarší doby připommá se tu manský 
statek s tvrzí, na némŽ r. 1386 seděl Boreš 
z Oseká, pak Gablencové z J-a, v XV. stol. 
ryt. z Rechenberka, s nichž po úmrtí Hanuše 
(1577) spadl J. na cis. Rudolfa. Ten jej ještě 
t. r. prodal Jiříkovi sv. p. Hartičovi z Har- 
tiče, jehož potomku Mikuláši pro účastenství 
v bouřích stavovských od král. komory za- 
brán a prodán cizozemci Jakubu Brunovi, 
jenž jej opět r. 1627 prodal Janovi Jak. Bru- 
novi, kommissaři pohraničníno cla. — 4) J., 
osada t., hejt. Pelhřimov, viz Johanka. — 
6) J., <»sada t., hcjt. a okr. Rokycany, fara 
a pš. Mirošov; 13 d.. 172 ob. č. (1890), — 

6) J., česky správně Ostrovec (Johannes- 
dorf^ Johannisdorf), osada t. u Velečína, hejt. 
Podbořany, okr. Jesenice, fara a pš. Žíhle ; 
18 d., 95 ob. n. (1890), kaple sv. Jana Křt. — 

7) J.« Kabárna, osada t. u Svojetína, hejt. 
a okr. Rakovník, fara a pš. Kounov; 46 d., 
293 ob. č., 6 n. (1890), Itř. šk. — 8) J., osada 
X. a Červ. Hrádku, hejt. a okr. Sedlčany, fara 
a pš, Kosová Hora; 7 d., 64 ob. č. (1*890). — 

8) J., popi. dvůr t. u Uherců, hejt. Stříbro, 
okr. Stody, fara Uherce, pš. Nýřany. J. při- 
pomíná se r. 1272 jako ves naleževší ke klá- 
šteru Chotěšovskému. Také tu stávala tvrz. — 
10) J., osada t. u Roudného, hejt. Tábor, 
okr. Soběslav, fara a pš. Myškovice; 29 d., 
155 ob. č. (1890). Zde jest far. kostel sv. Jana 
Nep. fary Myškovické, hrbit, kaple P. Marie 
a. 3tř. šk. R. 1712 vystavěl tu Fr. L. Vora- 
^cký t Faběntc v lese kostel sv. Jana Nep. 
a vedle kapli P. Marie. R. 1726 založeno při 
l^ostele kaplanství, které r. 1858 povýšeno 

Ottfif StovDlk Naueoý, sr. XIIL axjio 1897. 



na faru. Kolem kostela stavěny domky, které 
r. 1814 zařaděny mezi osady a pojmenovány 
J-em. J. jest rodištěm proL dra Frant. Stucl- 
ničky. — 11) J., ves t., hejt. Tábor, okr., fara 
a pš. Ml. Vožice; 18 d., 121 ob. č. (1890), fil. 
kostel Vš. Svatých r. 1360 připomíná se far. 
Fara tu v neznámé době zanikla a nynější 
kostel r. 1726 znovu postaven a mlýn. 

18) J. (Johannesthal), městečko a moravská 
enkláva ve Slezsku, hejt. Krnov, okr. Jindři- 
chov; 245 d., 1481 ob. n. (1890), far. kostel 
N. Trojice, 3tř. šk., pošta, fin. stráž, 2 mlýny, 
výroba lihových nápojů, pila, 4 závody na 
výrobu zboží pleteného a stávkového. Obyv. 
ŽIVÍ se po domácku tkalcovstvím. J. jmenuje 
ve své závěti biskup Bruno r. 1265, později 
byl stolním zbožím pod správou bisk. hejt- 
manů sídlících na Osoblazc. S Osoblažském 
dostal se J. v zástavu pánům ze Z vole (1433). 
R. 1535 biskup Stanislav Thurzy listem daným 
v Olomúci ves J. povýšil na svobod, horní 
městečko; r. 1577 dostalo se městečku od 
biskupa Jana týd. a výr oč. trhu. Biskup Stan. 
Pavlovský povolil (1581) mu cejchovní řády, 
daroval některé pozemky a osvobodil je odíe 
všech robot; avšak brzy J. učiněn městem 
manským. TýŽ biskup pustil městečko svému 
bratru Václavu Pavlovskému na Jindřichové 
v poddanství (1589), jenž J-u potvrdil svo- 
body 3 jistými obmezeními, a J. zůstal až do 
nejnovějšícn dob manským zbožím při Jin- 
dřichové. Když na Jindřichové usadili se pá- 
nové z Hodic (1636), rovněž potvrdili městečku 
býv. svobody, ale Janovští měli s nimi stálé 
spory, takže se musili svých svobod na nej- 
vyšších místech dovolávati, tak r. 1717, 1733, 
1795, kdy si nechali svobody potvrditi samým 
císařem. Za válek pruských J. vydrancován 
a r. 1741 vyhořel. 

Janov, Ital. Genová, franc. Génes, něm. 
Genua^ hlavní město italské provincie ja- 
novské, nejsilnější pevnost a přední místo 
námořního obchodu v král. Italském, zvané 
pro krásnou polohu a výstavnost zvoji Genová 
la Superba (J. nádherný), leží na 44® 24* s. S. 
a 8^ 54' v. d. na v. a s. straně nejhlubšího zá- 
hybu pobřeží ligurského, zvaného záliv Ja- 
novský, od něhož táhnou se čarokrásné 
břehy Riviery di Ponente na z. a Riviery di 
Levantě na v., mezi hlubokými údoly řek 
Bisagna na v. a Polcevery na z., na příkrých 
svazích Ligurského Apenninu chránícího mě- 
sto proti drsnému severu. Naproti tomu jest 
J. úplně otevřen teplým a vlhkým větrům již- 
ním, takže teplota jeho jest vyŠší než jižněji 
položeného Říma, obnášejíc v lednu 7'8' C, 
v červenci 24-6° C a v roce 15*9" C, nicméně 
není podnebí to tak příjemným jako v jiných 
místech rozkošné Riviery, ježto vyznačuje se 
značným kolísáním a velkou vlhkostí, nebof 
z v. i z. vanou sem prudce větry ze širého 
moře, srážejíce se zde a přinášejíce městu 
vlhké teplo časem dosti obtížné, i počítá se 
v roce 131 dnů deštivých s úhrnnou výší 
ročních srážek 130 cm. 

Dle sčítání r. 1881 měl J. s veškerými 
svými dependencemi 179.515 obyv., kdežto 

2 



18 



Janov. 



r. 1892 páčilo se jeho óbyv. na 212.600, i za- 
ujímá rozsáhlé území s mnohými zahradami 
a Viliami, uzavřené dvojitým opevněním vzda- 
lujícím se až na 3 km od moře. Opevnění 
vnitřní tvoří silná městská hradební zeď, vnější 
pak mohutný a široký val, který táhne se od 
majáku na Čapo Faro na západní straně města 
v délce 15 km po strmých svazích a návrších 
do výše přes Forte Begato (493 km) k nej- 
vyššímu bodu a zároveň klíči celé pevnosti. 
Forte Sperone (516 m), odkudž klesá přes 
Forte Castellaccio (382 m) aŽ k ústí Bisagna 
na v. města, jsa opatřen 60 opevněnými vě- 
žemi a spojen s 10 tvrzemi postavenými na 
vzdálenějších kopcích. Rovněž znamenitými 
batteriemi opevněn jest přístav, jenž tvoří 
středisko a jádro veškerého ruchu a rozkvětu 
města, jsa jedním z největších, nejlépe zaří- 
zených a nejoživenějších přístavů středomoř- 
ských, zvláště od r. 1877, kdy rozšířen byl 
nákladem 67 milí. lir, k čemuž přispěl veliký 
dobrodinec města, vévoda z Galliery, částkou 
20 milí. Přirozená rejda přístavu otevřena 
jest k j. všem větrům, takže nutno chrániti 
}\ mohutnými hrázemi (moli), z nichž nejstarší 
jest od v. k z. do moře vybíhající molo vec- 
chio 450 m dlouhé s branou (porta del molo), 
postavenou r. 1550 proslulým Alessim. Proti 
němu na z. poněkud dále do moře zřízeno 
bylo při rozšiřování staveb přístavních molo 
nuovo 660 m dl., uzavírající s molem přede- 
šlým starý přístav (porto vecchio), od této 
hráze pak vedeno na j. pokračování, molo 
ducá di Galliera, i s vých. odbočkou svou 
molo occidentale 1550 m dl. Molo ducá di 
Galliera tvoří s protějším molem východním 
Tmolo orientale nebo Giano^ nový přistav 
(porto nuovo), kdežto krajní západní molo 
chrání přední přístav (avamporto Vittorio 
Emanuele). Úhrnem zaujímá přístav s veške- 
rými stavbami 204 ha plochy, z čehož při- 
padá 240.000 m' na nábřeží a hráze přístavní 
s 15.000 m* skladišť a s délkou 9 km, tvoří 
polokruh asi 10 km dl. a opatřen jest 47 je- 
řáby hydraulickými po iVt ' nosnosti, z nichž 
průměrem denně bývá 12 v pohybu, pak roz- 
sáhlou strojírnou, z níž rozhání se voda podél 
nábřeží s hydranty 6 m od sebe vzdálenými 
a sloužícími ku hnaní jeřábů, dále 3 parními 
jeřáby s nosností po 10 ř a mimo to něko- 
lika zdviháky rovněž hydraulickými. Přístav 
obsahuje nyní 9 bassinů určených pro lodi 
s nejmenší hloubkou 8*5 m, z nichž východní 
zv. porto Franco má výsadu svobodného pří- 
stavu, kdežto severových. (Darsena reále) jest 
býv. královský válečný přístav, dále 3 suché 
doky, plovoucí dok, rozsáhlá skladiště, pe- 
trolejové nádržky a zvláštní stanici železniční 
spojenou podzemním tunnelem s hlavním ná- 
dražím na záp. města. 

Vlastní město založeno jest nepravidelně 
na prostoru původně úzkém s terrainem ne; 
rovným, takže ulice jsou příkré a úzké' 
avšak dlážděné kamennými deskami a čisté. 
Mezi sebou spojeny jsou schody, často pak 
i mosty klenoucími se přes hluboké prorvy 
fPonte Carignano 30 m vysoký), mnohé z nich 



nejsou vůbec pro vozy. sjízdné a činí mezi 
domy vysokými 8 — 9 poschodí dojem tma- 
vých úŽÍabin skalních. V době novější však 
založeny byly některé krásné a široké třídy, 
jako: via Vittorio Emanuele, San Lorenzo, 
Sellai, Carlo Felice a Carlo Alberto, skýtající 
překrásný pohled na čilý ruch a život pří- 
stavní, pak via di Circonvallazionc a montc, 
založená r. 1876 na vnitřním opevnění, s roz- 
košnou vyhlídkou na město, přístav a moře. 
Nejživější ulicí vnitřního mČsta jest via Ga- 
ribaldi s pokračováním svým via Cairoli a 
via Balbi (t. zv. ulice palácové), spojující 
vnitřní město s hlavním nádražím, kdežto od 
středu města k sv. vede moderní via Róma 
a via Assaroti. Náměstí jsou vesměs men- 
šího rozměru i tvoří piazza Deferrari velice 
oživený střed města, piazza Nuova jest místem 
týdenních trhů, z ostatních pak vynikají piazza 
Acquaverde na sz. města s pomníkem Colum- 
bovým od M. Canzia z r. 1862, piazza Cor- 
vetto ve středu města s bronzovou jízdeckou 
sochou Viktora Emanuela z r. 1885, piazza 
dei Banchi s bursou a mramorovou sochou 
Cavoura od Vela a j. Na vých. straně města 
založen byl v 1. 1821—37 na části býv. vnitř- 
ního opevnění ve výši 42 m park Aquasola, 
nejrozsáhlejší z veřejných sadů městských, 
půvabnější však jest k němu se připojující 
Villetta di Negro s nádhernou zahradou, pří- 
rodopisným museem a mramorovým pomní- 
kem Mazziniho od Costy z r. 1882. 

V ohledu uměleckém vyniká J. nad jiná 
moderní emporia obchodní a velká města 
přístavní starobylými nádhernými stavbami 
jak kostelními tak světskými, ozdobenými pra- 
vými perlami uměni malířského a sochařského, 
kteroužto přednost svou děkuj;* pobytu mno- 
hých velikých umělců zvláště z doby cinque- 
centa, zejména znamenitého stavitele Ga- 
leazza Alessiho, žáka a přítele Míchel-Ange- 
lova, jehož směr zachovávali i pozdější archi- 
tekti janovští, pak malířů Tiziana, Rubcnsa, 
Van bycka, Veronesa. Tintoretta, Guercina 
a j. Z 82 chrámů na prvním místě stojí mra- 
morová kathcdrála Šan Lorenzo slonu ro- 
mánského, francouzsko -gotického a renais- 
sančního. kdežto vnitřek jest sloupová basi- 
lika o třech lodích s mohutnou kupolou, so- 
chami od Jansovina. dclla Porty, Baroccia 
a j., kapli sv, Jana Křtitele s ostatky tohoto 
světce a pokladem obsahujícím sv. Grál 
(Sacro Catino), t.j. krásnou nádobu ze zele- 
ného skla, do niž prý Toscf Anmathejský 
chytil krev Kristovu. Nadhcmírjším ještě iest 
kostel Sta Annunziata, vystavěný r. 1587 6ia- 
comem dclla Porta, s mramorovým sloupo- 
vým portálem a překrásnjp-mi freskami, kdežto 
slohově nad jiné vyniká Sta Maria Assunta 
di Carignano, stavěná od r. 1555 Alessim 
přesně dle myšlénky položené Bramantcm a 
Michcl-Angclcm za základ stavbě vckřchrárou 
sv. Petra v Říme v podobě řeckého kříže 
s centrální kupolou a dvěma štíhlými vě- 
žemi. Jiné pozoruhodné stavby»chrámové jsou 
potický San Mateo a San Stefano, jesuitský 
San Ambrogio, kathedrála San Siro a j. Mezi 



Janov. 



19 



vynikajícími světskými stavbami, z nichž nej- 
xhši část tvoří velkolepé paláce téměř všech 
staroslavných patricijských rodin janovských 
<Brignolc, Doria, Spinola, Sauli, Balbi, Dcfer- 
rarí-Gallicra, Durazzo-Pallavicini a j.), zvláštní 
zmínky zasluhují výtvory Galeazza Alcssiho. 
jsou to především oba paláce vévodkyně 
z Galliery, palazzo Rosso a palazzo Bianco, 
darované městu, onen s velkou knihovnou 
a obrazárnou (Guercino, Rubens, Van Dyck, 
Bassano, Bordone a j.) a tento určený za 
museum ; dále palazzo Marcello Durazzo s vý- 
stavnou fa<;adou, krásným schodištěm a nád- 
berným vchodem, obsahující v I. patře zna- 
menitou obrazárnu, zv. »galleria Durazzo- 
Pallavícini« (Rubens, Van Ďyck, Tizian, Ve- 
ronesc, Guercino, Reni a j.) ; pak budova 
bursy (1^^^ ^^i Banchi), palazzo Cambiaso, 
Giorgio Doria, Adomo, Serra a j. Z prací ji- 
ných mistrů na prvním místě jmenujeme pů- 
vodem svým památný palazzo Doria blíže 
blavního nádraží, vystavěný nákladem obec- 
ním v I. 1522 — 29 od Montorsoliho pro nej- 
slavnějšího hrdinu janovského, Andrea Do- 
ria, otce vlasti. V býv. sídle dožccím. palazzo 
ducale, zbudovaném v XIII. st. a přestavě- 
ném v XVII. stol. Roccou Pennonem, jsou 
nyní městské úřady, kdežto obecní zastupi- 
telstvo sídlí v palazzo municipale, dříve Doria 
Tursi zvaném, postaveném od Rokky Luraoa 
a ozdobeném freskami od Barabina. Konečně 
uvésti třeba i býv. rodinné sídlo Durazzů, 

5ilazzo reále, od Cantona a Falcona ze 
[VIL stol. a od r. 1817 majetek královského 
rcdu Sa vojského. 

Kromě p^iláců pozoruhodná stavba jest ještě 
akademie krásných umění se střeclověkými 
skulpturami a universita postavená r. 1623 
od !'art. Bianca, s krásnými dvoranami a scho- 
dišti, pomníkem dožete Boccan^rra a jinými 
socbami od Giov. da Bologna. Budova tato 
sloužila původně za koUej jesuitskou, v uni- 
versitu (Regl. Universita degli Studi) pak byla 
přeměněna Napoleonem r. 1812 a obsahuje 
oyní fakultu právnickou, medicinsko-chirur- 
frjckou, mathematicko-přirodo vědeckou a filo- 
sofickou, mimo to školu inženýrskou a lé- 
kárnickou s úhrnem (1896) 101 docentem a 
1010 immatrikulovanými posluchači. Univer- 
sitní knihovna založená r. 1773 čítá 109.471 
svazků, 50.199 menších spisů, 1586 rukopisů 
a 4661 autografŮ ve 39 svazcích, mincovní 
kabinet universitní má přes 6000 mincí, kromě 
toho patří k universitě zahrada botanická a 
observatoř. Městu náleží knihovna zvaná Bi- 
blioteca civica Berio, založená opatem Be- 
riem a darovaná Viktorem Emanuelem městu, 
fl 69.800 sv., 104 inkunabulemi, 708 rukopisy 
a 9S autografy, rozsáhlý pak archiv státní 
obsahuje 114.170 cennýcn listin. Kromě uni- 
versity má J. z vyšších ústavů vzděláva- 
cích ješté: akademii krásných umění s umě- 
leckou školou, obrazárnou a sbírkou staro- 
žitností (Museo principe Oddone), král. gym- 
msium, theol. seminář, vysokou Školu ob- 
diodni, král. školu námořní a plaveckou, školu 
^ obchodní loďstvo, státní vyšší školu pro 



loďaře, král. řemeslnický ústav, technický 
ústav, 5 škol technických, ústav učitelů a 
učitelek, dále jest zde od r. 1857 společnost 
historická (Societa Ligure di storia patria) se 
třemi sekcemi: historickou, archaeologickou 
a krásných umění, pak 5 divadel, z nichž nej- 
větší, Teatro Carlo Fclico, postavené v 1. 1826 
až 1828 od E. Barabina, jest jedním z nej- 
rozsáhlejších divadel v Itálii vůbec, kdežto 
ostatní jsou menší (Teatro Politcama Geno- 
vese, Tcati-o Apollo, Teatro Colombo a Tea- 
tro Paganini). — Bohatě nadány jsou i četné 
ústavy dobročinné, především vel. ká ne- 
mocnice, Ospedale di Pammatone, pro 700 
nemocných, zal. r. 1423 od Bart. Bosca a 
spojená s nalezincem. pak velkolepý chudo- 
binec, albergo dei povcri, z r. 1635 pro 1400 
osob, dále nemocnice pro nevyléčitelné, ne- 
mocnice vojenská a námořní, ústav hlucho- 
němých, dívčí sirotčinec zv. Fieschino pro 
600 sirotků, blázinec, evangelická nemoc- 
nice a i. 

Jako hlavní město provincie jest J. sídlem 
prefekta, finančního intendanta, arcibiskupa, 
tribunálu, soudu porotního a appellačního, 
kromě toho soudu obchodního, hlav. celního 
úřadu, dopravního úřadu železničního, ob- 
chodní komory, ředitelství genijního a dělo- 
střeleckého, velitelství pevnostního a želez- 
ničního, pak velitelství 8. divise a dvou brigád 
pčších, 20 konsulátů a 19 generálních konsu- 
látů, mezi nimi i rakousko-uherského (r. 1897: 
G. v. Filtsch) ; posádkou jsou zde 3 pluky 
pěší, 2 prapory bersaglierů, osm setnin pev- 
nostního a dvě setniny polního dělostřelectva. 

Hlavní vzpr úžinou a předním oživujícím 
činitelem města byl ode dávna obchod, který 
ve středověku přivedl město k lesku závo- 
dícímu se slávou Benátek, avšak objevením 
přímé námořní cesty do Indie klesl i J. se 
své výše a nevzmohl se až po prokopání šíje 
Suezské. V době té, kdy velká čásC obchodu 
mezi Indií a vých. Asií s jedné a Evropou 
s druhé strany začala opět bráti se starou 
cestou středomořskou, stal se J. jaksi dě- 
dicem všech středomořských emporií středo- 
věkého obchodu indického a zastínil rozvo- 
jem svým Terst, ležící v moři příliš uzavře- 
ném, blíže se značně francouzské Marseilli, 
položené příliš na západ Středomoří. Úhrnný 
obrat obchodní, který převyšuje nyní něko- 
likanásobně obchod janovský v nejskvělejších 
dobách samostatnosti města, páčil se r. 1892 
na 2.279.957 t přívozu v ceně 353,795.762 lir, 
122.293 t vývozu v ceně 115,.567.171 lir a 
241.394 t průvozu v ceně 56,335.428 lir. Z jed- 
notlivých předmětů přívozu stojí na prvním 
místě bavlna a zboží bavlněné (73 milí. lir), 
pak obilí (68 milí.), zboží osadnické (45 mill.L 
chemikálie (25 milí.), kovy a rudy (21 milí.), 
zvířata a produkty zvířecí (2078 mJíl)f kůže 
a zboží kožené (14 milí.), vlna a zboží vlněné 
(11 milí.), hedvábí a zboží hedvábné (11 milí.) 
atd., kdežto pro vývoz nejdůležitější jest hed- 
vábí a zboží hedvábné (42 milí.), líh, nápoje 
a oleje (20 milí.), bavlna a zboží bavlněné 
(14*/, milí.), obilí (10 milí.), zvířata a produkty 



20 



Janov. 



zvířecí (6Ví mill.J, kovy a rudy (5 milí.), 
chemikálie (4Vfl mill.) a j. Co do zemi, s nimiž 
jest J. ve spojení, jsou hlavními pro přívoz: 
Vel. Britannie, Rusko, Spoj. Státy sev.-amer. 
a Mexiko, Francie, Belgie, Španělsko a Portu- 
galsko, Německo a Skandinávie, pro vývoz: 
Spoj. Státy sev.-amer. s Mexikem, Argentina, 
Vel. Britannie, Německo, Turecko, Francie, 
Španěly a Portugalsko. Velkolepý tento ruch 
obchodní podporuje bursa a znamenitý clea- 
ringshouse, dále jest zde 11 bank a bankov- 
ních ňliálek (Banca nazionale, Banca generále, 
Banca di Genová a j.), několik pojišCoven, 
kancelář pro kupecké informace (Caligo a 
spol.) a světový annonční list »Globus€. — 
Se skvělým rozkvětem obchodu janovského 
souvisí i mohutně vyvinuté dopravnictví, 
především ovšem námořské, které zahrno- 
valo r. 1892 úhrnem 11.619 lodí s 6,623.408 t, 
z čehož připadalo na mezinárodní dopravu 
4543 lodí s 4,902.913 f a na plavbu pobřežní 
7076 lodí s 1,720.495 1\ připlulo 5907 lodí nákl. 
s 3,022.782 ř. V)rplulo 3612 s 2,043.123 t. Plavbu 
tu prostředkují především lodi italské (46%), 
značnou měrou vŠak i anglické (337o)i méně 
německé (6%), francouzské (5%)* nizozemské 
(3V,7o). skandinávské (27o) a řecké (l7o)- J- má 
svého vlastního obchodního loďstva 123 par- 
níkd se 112.017 1 a 601 loď plachetní s 237.699 1 
a jest sídlem několika loďařských společností, 
mezi nimiž přední jest Navigazione generále 
italiana, dříve Florio e Rubattino, podporo- 
vaná státem a mající 112 parníků, dále La 
Veloce, Fratelli Lavarello a Compagnic Frais- 
sinet; z cizích linií má zde stanici severoněm. 
Lloyd, hamburský Slomann, angl. Cunard-line, 
Anchor a Leyland, francoxizsKá Compagnie 
generále Transatlantique, španělská Compania 
Transatlantica, nizozemská Nederland a j., 
které spojují město se všemi přístavy ital- 
skými, s Terstem, Marseillí, Barcelonou, Ham- 
burkem, Brémami, Amsterdamem, Londýnem, 
Liverpoolem, Glasgowem, Hullem, Solunem, 
Smyrnou, Cařihradem, Óděssou, Tunisem, 
Maltou, Tripolisem, Egyptem, Vých. Indií, 
Batavií, Hongkongem, hlavně však s Jižní 
Amerikou (Santos, Rio de Janeiro, Monte- 
video, Callao, Valparaiso a j.), kamž plují 
měsíčné 32 velké parníky okeanické, odvá- 
žející kromě zboží veliký počet vystěho válců 
(85.484 r. 1892). Dále sbíhá se v J-ě několik 
důležitých tratí železničních, totiž: J.-Venti- 
miglia, J.-Pisa a J.-Novi-Milán dráhy Středo- 
raořské, jižní to pokračování dráhy Gotthard- 
ské, která dovršila rozkvět města způsobený 
otevřením Suezského průplavu, učinivši je 
námořním skladištěm zboží ze střed. Evropy 
pro záp. Středomoří určeného, jehož doprava 
od r. 1882 tak stoupla, že bylo třeba vysta- 
věti pomocnou traf přes apcnninský průsmyk 
Giovi, zvanou Succursale di Giovi. Uvnitř 
města slouží dopravě tramway. Četné trati 
omnibusové a několik drah lanových, dále 
má J. síť telefonní, 3 vodovody, osvětlení 
nové a elektrické. — J. však jest nejen 
*m obchodním městem italským, nýbrž 
ožitým místem průmyslným, jehož 



velkolepé závody vyrábějí stroje, zboží ko- 
vové, látky sametové a hedvábné (9 továren)^ 
stužky, zboží vlněné a bavlněné (19 prádelen 
a 15 tkalcoven), damašek, umělé květinv^ 
zboží zlatnické a stříbmické, klobouky, papír, 
koze (27 továren), nábytek, práce ze sloni, 
mramoru, alabastru a korálů, třešti, mýdlo,, 
zavařeniny, čokoládu, makaróny a j., zna- 
menité pak jsou janovské i okolní loděnice. — 
J. jest rodištěm mnolWch proslulých plavců^ 
zejména Columba a Giov. Cabota, a jiných 
vynikajících mužů, jako Mazziniho, Bixia, Pa- 
ganiniho atd. 

Dějiny. Původ J-a ztrácí se v pradávné 
minulosti, nebof již řeckém plavcům známa, 
byla výhodnost jeho přístavu, avšak určitá 
zmínka o něm jako hlavním městě pobřeží 
ligurského a středisku obchodu tamních vod 
děje se krátce před druhou punskou válkou. 
R. 222 př. Kr. zmocnili se města Římané,, 
i zvalo se od počátku Genua, kdežto jméno 
Janu a, od něhož odvozeno České J., dáno 
mu v X. stol. dle báje, že zakladatelem jeho 
byl bůh Janus. Po zániku říše západořímské 
připadlo Ostrogotům, po té Longobardům» 
s nimiž přišlo pod vládu Franků, načež po 
pádu Karlovců domohlo se samostatnosti. 
Avšak zároveň počaly nájezdy severoafri- 
ckých Arabů na město, kteří je r. 936 vy- 
plenili; když však Janovští uzavřeli proti nim 
spolek s Pisany. přinuceni nejen upustiti od 
vpádů na břehy italské, ale r. 1017 odňata 
jim i Sardinie a Korsika a r. 1088 napadeni 
spojeným loďstvem obou měst docela i na 
půdě africké. Ještě dříve než Benátky stál J. 
v obchodním spojení s Levantou, maje znač- 
nou účast na prostředkování obchodu mezi 
Evropou a Indií; tu však utkaly se jeho zájmy 
s prospěchy dřívějších jeho pisských spojenců » 
s nimiž rozdvojil se i pro rozšiřování území 
svého na pevnině italské. Tak vzniklo ve 
XII. stol. mezi oběma republikami krvavé 
nepřátelství, které trvalo téměř 200 let, ai 
rozhodnuto krutou bitvou na písčinách mc- 
loriiských u Livorna dne 6. srpna r. 1284, 
v niž Pisa nadobro podlehla, veškerá pak její 
moc připadla tím J-u. Avšak na vrchol moct 
přivedla jej pomoc, kterou skytl r. 1261 Mi- 
chaelu Paleologovi ku zničeni císařství La- 
tinského, založeného křižáky za pomoci be- 
nátské v Cařihradč, a opětnému obnovení 
Byzantské říše, začež v odměnu dostalo se 
Janovským cařihradských předměstí Pery a 
Galaty a ostrova Chia, svobodného obchoda 
v celé říši a monopolu pro obchod černo- 
mořský, k jehož podpoře založili město Kaffu 
a osaaili břehy pontské řadou opevněných 
míst a faktorii. Z Krimu vešli v obchodní 
styky s Rusy, uzavřeli obchodní smlouvy 
s mongolskými chány, Bulhary, ba i s Turky, 
loděmi svými opanovali moře Kaspické, vý- 
chodisko to karavan indických, a Čilé spojení 
měli i s Alexandrií. Západ středozemního moře 
byl již dříve úplně v jejich rukách, kdežto po- 
zemní obchod janovský sáhal přes Švýcarsko 
do Něroecka« ba až do Nizozemí, takže byl 
J. po více než 100 lít největší obchodní mocí 



z Janova. 



21 



evropskou. Tento obchodní lesk republiky 
doplňoval mohutný rozkvět peněžnictví sou- 
stfcděného v bance sv. Jiří (Banca di San 
Oiorgio), nejslavnějším to finančním podniku 
středověku, která tvořila jaksi stát ve státě, 
neboť její představenstvo nebylo podřízeno 
iádným úřadům, majíc jako státní věřitel 
dozor nad příjmy státu. Současný průmysl 
janovský ncdostinoval sice výše industrie be- 
nátské, nicméně výroba sukna, zboží vlně- 
ného a koženého, marokýnu, drátu zlatého a 
stříbrného, zbraní a strojů válečných, lodí atd. 
byla na vysokém stupni. Avšak veškerá tato 
sláva neslibovala dlouhého trvání jednak ná- 
sledkem neustálého nepřátelství se strany 
Benátek, jichŽ obchodní moc ohromným roz- 
vojem J-a velice utrpěla, jednak následkem 
vnitřních sporů občanstva. Zápas mezi oběma 
rq>ublikami, J-em a Benátkami, trval od 
r. 1257 a vedl r. 1293 k válce, ve které 
r. 1296 benátské loďstvo spálilo janovskou 
osadu v Galatě, avšak r. 1298 porazil janov- 
sky doze Doria Benátčany pod Dandolem 
a Rurčoly, načež r. 1299 uzavřen mír. Přes to 
nepřátelství trvalo dále, až r. 1378 vypukla 
válka znova a vedena se střídavým štěstím 
do r. 1380, kdy v červnu loďstvo janovské 
Benátky obléhající nadobro zničeno, načež 
mírem turinským r. 1381 převaha Benátek 
zpečetěna. Uvnitř trpělo město především 
neustálenou svojí ústavou, jež vedla k olig- 
archii provozované několika vynikajícími 
rody, které, rozpadše se počátkem XIII. st. 
na dvě strany, Guelfy (Ficschi, Lavagna, Gri- 
maldi a j.) a Ghibelliny (Doria, Spinola), uči- 
nily J. jevištěm krutých bojů strannických, 
v nichž nižší vrstvy byly hříčkou v rukou 
obou potírajících se frakcí. Ghibellini opírali 
so o Německého císaře a Visconty milánské, 
Guclfové o panovníky neapolské a raarkýze 
rooniferratské, až tito poslední pomocí cis. vi- 
káře Ugucciona della Faggiula r. 1311 z města 
\-yhnáni. Poněvadž však vikář a císař Jin- 
dřich VII. sám město vydírali, povoláni Guel- 
fovč zpět a vrchní panství nad J-em svěřeno 
RolM-rtu neapolskému. Správu města vedl v té 
dobé podesta s radou osmi, gonfalonicry a 
čtyřmi soudy, kterážto ústava zavedena r. 1217 
na místě dřívějších šesti konsulů s dvěma 
tribunály. Ze všech těchto úřadů byl lid 
lOmcř úplně vyloučen, což vedlo k občasným 
jeho revoltám, jichž výsledkem bylo r. 1257 
zvolení Guglielma Boccanegry za »capitana 
dcl popolo« jako zástupce nižších vrstev 
u vlády. Tato instituce byla však již r. 1262 
šlechtou zrušena, až teprve r. 1339 přemě- 
něna ústava trvale tím, že v čelo vlády po- 
sta vi-n doŽe s radou dvanácti, šesti ze šlechty 
a šesti z lidu, což však opět vedlo k taíc 
krvavým nepokojům a bojům o hodnost do- 
žccí, že r. 1396 odevzdal doŽe Adorno vrchní 
vládu nad U-em Karlu VI. francouzskému. 
Od těch dob podléhal J. střídavě vlivu fran- 
couzskému a milánskému, jsa bez přerušení 
jevištěm občanských sporů, při čemž jeho 
moc a sláva politická hynula právě tak jako 
jeho význam obchodní. Neboť na východě 



dobývali Turci jedné části říše Byzantské, po 
druhé, ohrožujíce tak osady janovské na Čer- 
ném moři, a ačkoliv Janované hleděli se smlu- 
viti tu zjevně, tu potají s tureckými sultány, 
nepřetrval jich obchod Icvantinský dlouho 
pádu Cařihradu, neboť r. 1475 dobytím a roz- 
bořením Kaffy zasazena mu rána smrtelná a 
kromě toho objevením přímé námořní cesty 
do Indie zničen vůbec středomořský obchod 
mezi Indií a Evropou. Jen jednou ještě hrál 
J. v politice důležitou roli, v době, kdy řídil 
jeho osudy proslulý admirál Andrea Doria, 
»il padre dclla patriac (otec vlasti), který, 
byv původně ve službách, francouzských, 
přešel později ke Karlu V., osvobodil město 
r. 1528 od panství francouzského, očistil moře 
od pirátů severoafrických, kteří hrozili zni- 
čiti veškeru námořní plavbu křesťanských 
států, a dal městu novou ú.stavu, dle níŽ ve- 
škerá moc odevzdána 28 sdružením (alberghi) 
jak šlechticů tak plebejů, kteří volili senát 
o 400 členech, z něhoŽ opět vycházeli veškeří 
hodnostáři státní: doze, 8 radů, 8 prokurá- 
torů, 5 censorů a j. Tato ústava udržela se 
přes veškeren odpor staré Šlechty, zejména 
rodu Fieschů, až do pádu republiky. Ve 
stol. XVII. zapletl se J. do války s vévodou 
savojským, v níž podlehl, následkem pak 
svého spojení se Španělskem uvrhl na se 
hněv Ludvíka XIV., jenž město po krutém 
obležení r. 1684 pokořil tak, že od tc doby 
z vlivu francouzského se nevyprostilo přes 
několikeré útoky vojska rakouského ve sto- 
letí XVIII. Povstání Korsů, jichž ostrov byl 
pod vládou janovskou od XI. stol., skončilo 
se r. 1768 prodejem Korsiky Francii, pod 
jejíž protektorát se město postavilo za revo- 
luce francouzské r. 1796, jsouc ohroženo angli- 
ckým loďstvem pod Nelsonem, i utvořena 
z něho a okolí Ligurská republika. R. 1800 
hájil se zde franc. generál Massena skvěle, 
ale marně proti rakouskému vojsku pod Mc- 
lasem a angl. loďstvu lorda Keithe, jichž vláda 
v městě vsak netrvala ani 10 dní následkem 
Napoleonova vítězství u Marenga. Posledním 
dožem města byl Girolamo Durazzo do r. 1805, 
kdy přivtělen J. k Francii, od níž r. 1815 od- 
tržen a dán království Sardinskému. Od té 
doby počíná se nový rozvoj města, zdržovaný 
s počátku pouze rozkvětem Livorna, avšak svo- 
bodomyslnou vládou sardinského ministerstva 
Cavourova všemožně podporovaný a přive- 
dený otevřením Suezského průplavu a dráhy 
Gotthardské na nynější vysoký stupeň. — 
Srv. F. Donower, Storia di Genová (J., 1890); 
Mealleson, Studics from Genoese history 
(Londýn, 1875); Mailly, Histoire de la ré- 
publiquo dc Gěnes. Tšr. 

z Janova Matěj, syn Václava z J., nej- 
spíše u Mostu (* asi v r. 1350—55 — f 30. pro- 
since 1394). Zprávy o jeho životě jsou velmi 
skrovné. Byl žákem Milíčovým, jak se zdá, 
teprve na sklonku jeho života, načež studoval 
6 let theologii v Paříži, kde také promovován 
za mistra svobodných umění; odtud název 
>magistcr Parisicnsis«, >Mathias Parisicnsis*. 
jinak slově též »mistr Matěj Ccch«. Byv vy- 



22 



Janova — Janovice. 



svěcen na kněžstvi asi r. 1380, odebral se 
v zimě 1380—81 do Říma, by si tam u pa- 
peže Urbana VI. vyprosil nějaké bcneňcium. 
Obdržel 1. dubna 1381 provisi na kanonikát 
kostela Pražského s expektanci praebendy, 
z čehož ovšem nemohl býti živ, a přijat za 
kanovníka 12. října t. r. Ale přesc všechno 
úsilí, při němž se i do soudních pří o čtyři 
benefícía zapletl, nepodařilo se mu domoci 
se sťbe nepatrnější pracbendy. Živ byl v té 
době vlastně jen z milosti mistra Vojtěcha 
Rankova z Ježova, scholastika kostela Praž- 
ského, u něhož bydlel, nějaký dňchod měl 
snad také jako zpovědník u sv. Vita, k čemuž 
byl od arcibiskupa Jana z Jenšteina zvláštním 
plnomoccnstvím ustanoven. Teprve r. 1388 
nebo r. 1389 podařilo se mu dostati faru ve 
Velké vsi (mezi Prahou a Mělníkem), kterou 
podržel asi až do smrti. 

M. z J. v mladších létech přes to, že byl 
kdysi žákem Milíčovým, plul zcela týmŽ prou- 
dem, jako převážná většina tehdejšího ducho- 
venstva: pohodlný život, bohatství a zevnější 
lesk byly jeho ideálem. Teprve smutné zku- 
šenosti a nedobrovolná chudoba, kterou mu 
v r. 13S1 a násl. bylo snášeti, přivedly jej na 
jiné myšlénky. Ovocem studií, které v té době 
konal, je dílo Rcgulae veteris et »ovi těsta- 
menti, v němž uložil své náhledy. Myšlénkám 
těm dával vŠak též — poněkud neopatrně — 
průchod na kázáních, která míval v řeči české, 
nejspíše u sv. Mikuláše na Starém městě. 
Týkaly se hlavně svátosti oltářní, jejíž časté, 
třeba i každodenní přijímání laikům doporu- 
čoval, a úcty obrazu a svatých, kterou jako 
modloslužbu zavrhoval. Již na synodě 18. října 
r. 1388 přijato usnesení čelící zřejmě proti tako- 
vém náhledům a 18. říj. 1389 přinucen docela 
mistr Matěj, aby před synodou toto své učení 
veřejně odvolal; z trestu pak suspendován 

1'eště na půl roku od úřadu kazatelského. 
*otom 14. července 1392 musil v kanceláři 
arcibiskupské odevzdati k prohlídce 2 spisy : 
jeden na pergamenu v české řeči psaný, druhý 
na papíru (patrně asi latinský). O obsahu a 
dalším osudu jejich nemáme zpráv. 

Význam M. z J. tkví především v tom, že 
8 důrazem před tím v Čechách nebývalým 
položil hlavni váhu na studium bible. Kul- 
tus bible, jemuž byl fanaticky oddán, dostu- 
puje u něho téže míry, jako později u prote- 
stantů: ne že by Otce církevní zavrhoval 
(užívá jich ještě dosti), ale bible mu stačí 
k řešení všech otázek spojených s nápravou 
církve. Pozorováním církve své doby v zrcadle 
biblickém nutně dospěl k náhledu, že není 
vše v pořádku a třeba nápravy; ale nápravu 
tu hledal jenom v mezích stávajícího zřízení 
církevního, které mu bylo nedotknutelným. 
Přestřelil při tom poněkud ve dvou bodech, 
ale aspoA v jednom z nich dal mu pozdější 
vývoj života církevního do jisté míry za 
pravdu: v otázce častějšího přijímání svátosti 
oltářní. V zavrhování kultu obrazů a svatých 
zůstal ovšem v neprávu. S Milíčem z Kromě- 
říže a Konrádem z Waldhausen tvoří M. z J. 
trojici t. zv. předchůdců Husových. Všichni 



pracovali o nápravu církve, ale každý Sel svoa 
cestou: světec Milic dával příklad mysticky 
zbožným životem, střízlivý a praktický Kon- 
rád hleděl si více prosy životni a potřeb 
tohoto světa, kdežto Matěj z J. theologickou 
učeností dával reformačním snahám pevný 
podklad a oporu. U kněžstva pod obojí v dobé 
husitské byl M. z J. velikou autoritou: sta- 
věli jej na roven starým a slavným učitelům 
církevním. 

Spisy jeho jsou: Tractatus de praeceptis Do- 
mini, známý pouze z výtahů; Ká^ám (latin- 
ská.^), z nichž se zachovaly pouze výtahy. 
Hlavním dílem však jsou Reguiae veteris et 
novi testamenti {RVNT), jež dokončil r.l392. 
Předmluvu k nim napsal teprve po skončeni 
celého díla, jeŽ má 5 knih, pojednávajících 
o 13 pravidlech, která vybral ze Starého a 
Nového zákona. První kniha obsahuje 4 re- 
gule ze Starého, druhá 8 regulí z Nového 
zákona, třetí jedná o reguli 13., jeŽ jest zá- 
kladem všech předešlých, a rozdělena je v šest 
traktátů. Čtvrtá kniha applikuie tuto 13. reguli 
na časté přijímání svátosti oltářní a pátá na 
duchovenstvo. Vydáno není ze spisů M. z J. 
nic celistvého: Tractatus de abominatione in 
loco sancto (= RVNT, liber III tractatus 6) 
vyšel v norimberském vydám' spisů Husových 
z r. 1715 str. 473—627, omylem jako spis Hu- 
sův. Zprávu o Milíčovi z Kroměříže (/? VST. 
/. III tr. 5) vydal Emler ve Fontes rer. Boh. 1 
str. 431 — 436, různá excerpta z R VNT, najdou 
se u Palackého, Vorlaufcr str. 59—81, v jeho 
dějinách a u Neandra. Odvolání z r. 1389 vy- 
dal Palacký, Documenta str. 699 — 701, listiny 
o provisi na kanonikát pražský Loserth, Huss 
und Wiclif str. 268—269. 

Psali o něm: Palacký, Vorlaufer des Husitcn- 
thums in Bohmen (Lipsko, 1846, Praha, 1869 
str. 47—81); týž v Dějinách Nár. Čes. lll/,» 
str. 34—46; Tomek, Dějepis Prahy III str. 348 
až 356; Neander, Allgemeine Geschichte der 
christlichen Religion und Kirche, VI (Ham- 
burk, 1852, str. 365—449) s obšírným podá- 
ním obsahu RVST.\ týž. Ober Mathias voa 
Janow als Vorlaufer der deutschen Reforma- 
tion etc. (Abh. der Bcrliner Akademie, 1849, 
str. 263—279); J. Loserth, Huss und Wiclif, 
na různých místech, zvi. str. 57 — 63. Kanu, 

Janova, Janovice (JohanuesJorf), osada 
ve Slezsku, hejt Opava, okr, fara a pš. Klim- 
kovice; 13 d., 97 ob. č. (1890); založena ve 
stol. XVIII. na býv. panství Polanském. 

Janoveo. osada v Čechách, hejt. Čáslav, 
okr. Habry, tara Lučicc, pš. Okrouliiice u Něm. 
Brodu; 9 d.. 57 ob. č. (1890). 

Janoveo, botan., viz Sarothamnus. 

JaAOves, Zavadí Ika, osada v Čechách 
u Bosyně, hejt, a okr. Mělník, fara a pš. Vy- 
soká; 23 d., 101 ob. č. (1890); pod vsí žid. 
hřbitov. 

z JailOTÍo viz Janovští z Janovic. ^ 

Janovice: 1) J., ves v Čechách, hejt. Nem. 
Brod. okr., fara a pš. Polná; 55 d., 3ol ob. č. 
(1890), 2tř. šk. Náležela nčkdy ku špitálu 
v Polné. — 2) J. (Johanneyberg, Hann$dof\ 
ves t, hejt., okr. a pš. Broumov, fara Hcí- 



Janovice, 



mánkovice; 61 d., 3 ob. i.. 353 n. (1890), kaple 
sí. Jana Křt.. llř. Sk., celní úřad, mljn. Ves 
laloíil v XV[. stol. broumovský opat Jan 

1 Chotova. — 3) J. {Johanntsdorf, Johnsdorf), 
ves L, hejt. Broumov, okr. Teplice, fara Ver- 
niroTice, pl. Abripach; 126 d., 2 ob. č.. 663 n. 
(1890), kaple sv. Ant. Pad., 2tr. Sk., záložna, 

2 mlýny, nadační dvflr a myslívna stud. fondu, 
opodál lomy na mlýnské icmovy. R. 1627 
koupila J. Anna Straková i Hodkova a uCvo- 
hla z nčho nový statek. Kdyi pak icji syn 
Jan Petr Straka z Ncdabylic koupil Horní 
Tiplici, připojil k ni i statek janovský. — 
4) J , ves t., fícjt. a okr. Bydžov Nový, fara 
Illušice. pí. Smidary; 37 d„ 251 ob. í. (1890). 
popi. dvůr statku hluiického. — S) J osada 
t. u Skupic, hejt, a okr. Chrudim fara Mora 
ŠICI-. pš. Hcfm. Méstec; 38 d.. 266 ob c (1890) 
panská obora. — 6) J (Johnrdorf) ves t 
hejt. a okr. Jablonnť. fara Vratislav ce posti 
Ringclshain; 88 d., 382 ob. n. (1890) 1 ř sk 
mysiivna. — 7) J.. ves t.. hejl PUhf mov 
olir. Počátky, fara Veselá, pí. Castrov 35 d 
-.'85 ob. i. (1890). - 8) J. ÍJ-ino Ij) vts t 
hejt. a okr. Sušice, fara a pi. Dlouhá Ves 
15 d., 135 ob. n. (1890). mlýn. — 9) J osada 
t. u Slalíic na nr. bF. Mohelky. hejt Turnov 
ukr., fara a pí. Ces. Dub; 7 d.. 43 ob i (1890) 
samota Chrastina. 

10) J. Červené, méstys t. v hejt a okr 
kutnohorském, má 119 d., 734 ob č (1890) 
far. kostel sv. Martina (r. 1384 far,), 5tf ík 
<i par.), pí., destillaci lihu, sladovnu. Atod. 
statek lauiimá 1079'6S l>a; nálcit k n£mu zá- 
meček, dvůr v C. J-cích, dvůr a pivovar v Lo- 
íanech, majetek kr. hor. mósta Kutné Hory 
od r, 1725. Ku konci XIV. stol. drieli J. ze 
2 tfctín bratří ic Soutíc, po nich jejich po- 
tomci Janovští ze S. do 1. pol XV. stol ; dále 
se tu připomínají: Petr Janovský ze Sucho- 
tlck a jeho syn, r. 1516 Hynek Haogvic i Bi- 
skupic. r. 1524 jetřich z Lukavce, Jan z Pa- 
řízku, Adam z Kiían, r. 1550 Markvart Stra- 
vský ic Sovojcvic. r, 1551 Adam Budovec 




I Chlur 



.1575 Albrecht 



z Budova, r. 1567 Ji 
Novohradský 
2 Kolovrat a je- 
ho potomci, kol 
r. 1646 Obyte- 
íii í Obytec. r. 
1715 koupil J. 
F. Ar. hrabě 
iThQrhcimu a 
zal. při osiře- 
lém kostele ex- 
posituru, která 
r. 1812 povýíc- 



1657 založen v 

JSOU osada ve- 
lice stará; kdy C. 1007. Zuk Cerrcnfch Jinovic. 

icnv 3 znakem nadány, neznámo, ale v 1. pol. 
XVil. stol. měly svfij mak, který jim Ferdi- 
nand III. na přímluvu obce kutnohorské zlepSil 
3 rozinnoiil (znak je týi jako obce kutno- 




23 

horské s vynecháním allegorických osob). 
Znak (vyobr. č. 2007.): v korunovaném čer- 
veném štitĚ na zpodĚ 3 zelené pahrbky, na 
nichž hornický znak a nad ním červený Ititck 
domu Rakouskijho se stfibrným li;iatýín pru- 
hem, v nůmž zlatá písmena F III (Ferdi- 
nand UI.): štítek pak drží v právo cis. orlice. 
v levo český korunovaný lev. Celý pak štít 
drži na zádec)) horník. 

U) J. nad Uhlav.ou (Janomti^ an d. A«gtl). 
mÉsto na pr. bř. Uhlavy v hejt. a okr. kla- 
tovském, má 184 d,, 995 ob. Č., 6 n. (1890), 
far. kostel sv. Jana Křt. (r.l384 far,), 5iř. Šk., 
synagogu, Itř. ném. soukr. žid. šk,, četn. st,, 
pš.tclegr,, želez, slan. Rak, stát, dr. (Jihlava- 
Domailee a Escnbt n Plzeil Duchcov). vý- 
robu umel hnoj v škrobu sjrobu 4 mlýny 
(1 s p lou) vápencové lomy Mod zamcčctc 
se dvorem jest 
majetkem Felixa 
ryt z Hc neggu. 
Samotj Makov- 
skv ml>n. Gra- 
nát k a a Papírna. 
J JSOU velmi 
Star ho založení, 
hdym město po- 
výš y a znakem 
nadaný nezná- 
mo Znak (vyobr. 
č '>00<t ) v čer- 

C. jooB. Ziuk jíno.ie nid OWjvou. zel, trávníku stří- 
brň á čt V crh ranná 
VĚŽ ze štukoví s branou otevřenou, vyzdviženou 
mříží, oknem, cimbuřím a sedlovou střechou, 
na níž zlaté korouhvičky. Po stranách pak 
věže dva modré prapory a na střeše stříbrný 
vlající prapor, oba se ilatými hroty. J, jsou 
rodným sídlem Janovských z Janovic, inichi 
první Jan se tu připomíná r. 1290 3 potomci 
ještě v XVn, stol. Král Jan zastavil sice J. 
Petrovi z Roímberk3, ale za krátko doslaly 
se opét Bohuslavovi z J-ic, Po něm násle- 
doval Racek z J-ic. ten přijal r. 1356 hrad 
i místečko v manství. Heřman z J-ic (v 2. pol, 
XV., stol. a t 1530) vedl stále odtud válku 
s Bavory a Čechy, pročcí uzavřen s nim mír; 
J. propuštěny mu z manství, městečko obda- 
řeno clem, týdenním a 2 výr. trhy. Kdyi pak 
ve válce neustal, J, dohj'ty od královských. 
Po něm tu seděl Petr Suda z fcenče, proti 
němuž se okolní města, Klatovy, Domažlice, 
Stříbro a Pražané {poslali pomoc 250 jezdců 
a ř^OO pěších], spolčila jako proti úhlavnímu 
škQdci stavu městského, hrad J, dobyt a roz- 
hořen (1520). R. 1534 J. výše jmenovanému 
Heřmanovi vráceny, při černí udělil městu 
svobodu říditi se právem klatovským a mě- 
šfané mohli o svých statcích rovněž říditi. 
I nástupci potvrzovali a rozmnožovali svobody 
a výsady od předků měStanům udělené. Po 
r, 1674 koupil J. od biskupa Matouše Ferdi- 
nanda Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat 
3 připojil je k panství deSenskému a nástupci 
k Bystřici. (Srv. A, Sedláček, Hrady, zámky 
a tvrze, díl IX., str. 136.) 



2i 



Jano vičky. 




k UhJJf . Jisovie. 



19) J. Uhlířské (Kokl.Janowili). mésto 
v hejt. kutnohorském, má 259 á., 2032 ob. £., 
2 n. (1890), okr. soud, kommissařatvi financ. 
stráže, četn. st,, pS., telegr., far. (od r. 1384) 
kostel sv. Aloísia, kostel sv. Jilji, radnici, Stf. 
£k. (pro obé pohlaví se 2 páral.), 2tf. iid. 
ním. soukr. Sk., synagogu, lékárnu, obč. a 
okr. hospod, záložnu, lihovar, 3 mlýny (J válc), 
2 závody koželužské a 3 na výrobu hedváb- 
ných látek (hlavnĚ pro vídeňské firmy), ci- 
helnu, tfíslárnu, hrnfířství, popi. dvar, po 
doniácku zejména tkalcovstvi a plete"'' ''"- 

jek. Projektována dráha z Kolína pít 

Čcrčan-Pviel. — Zatoienf J-ic spadá do mládli 
iiisiorie českých měst, povstaly 
se ve zdejších le- 
sích uhlifů (od- 
tud jméno). Kdy 
na město pový- 

ale stalo se tak 
nékdjřvXVII.st. 
na přímluvu pá- 
nu le Šternber- 
ka, při čemž mě- 
stu udělen znak 
(vyobr. e. 2009.): 
v modrém štítě 
ze zpodu na 3 ze- 
lených pahrbcích 
mfistská stříbrná 
zeď, na nií uprostřed zlaté R.; nad hradbou 
zlatá hvězda o 8 špicích, v ni modrý korun, 
štítek a v něm zlaté G. J. U. náležely od pra- 
dávna pánům le Šternberka, kteří kdyí se 
proti králi Jiříkovi vzbouřili, jim odňaty a 
lanu Kostkovi z Postup ic zastaveny; od ného 
je král Vladislav vybavil (1485) a Šternberkflm 
navrátil. R. 1544 koupila obec od vrchnosti 
dvůr Kochanov a od Karla Petra Holického 
ze Šternberka nadána právem vařiti pivo. 
R. 16S0 panoval zde velký nior a deset let 
po tom vzbouřili se poddaní proti vrchnosti, 
začcí původcové musili se vystěhovati do 
Divišova a potomci jejich zde jeŠtS bydliti 
do čtvrtého kolena, Jan Vád. H. z Š. vysadil 
obyvatelům právo, by mohli o svých statcích 
pořizovati, a různé svobody v přičíně osazo- 
váni se v městečku, obchodu, robot a soudů, 
zřídil exposituro, jeito fara po vypuzcní kněií 
pod obojí zanikla. Anna Terezie kněina Sa- 
vojská založila (1767) na namésti kostel sv. 
Aloisia, jeni po dostavění (1795) stal se far- 
nini. Kostel sv.Jiljí měl býti zbořen, ale r.l871 
obnoven a odevzdán svému účciu; r. 1890 na- 
lezeny zde starobylé fresky. R. 1889 vylou- 
čena ves Lhota Jano vická ze svazku obecního 
a učiněna samostatnou polit. obcí. — Okr. 
soud uhlíř. -janovtcký zaujímá 244'56A:m*, 
má 39 polit, obcí s 3359 d.. 22.671 ob, í., 18 n.; 
z 22.696 přít. ob,: 21,956 katol,, 144 cvanE., 
596 žid.; z těch: 10.809 pohl. muž., 11.837 žen 
(1890). 

13) J. Vrcholový, Vrcholtovy i Her- 
bortovy, městys t., hejt. Sedlčany, okr. Vo- 
tice, fara J. V. (ves); 35 d., 304 ob. č. (1890), 
čet. st., 2 mlýny, pS, a telegraf. Alod. panství 



zaujímá 5;0'20 ha pQdy, naletí k néma lámdí 
s kapli sv. Jana Nep. a parkem, dvůr v J-cích, 
dvory: Brašlice, Dvůr Josefův ■ lihovarem a 
Podol, majetek Karla ryt. Nádherného > Boru- 
tína. K městysi náleží far. ves J. V. s 62 d., 
545 ob. č., 13 n. (1890); má kostel sv. Mar- 
tina bisk. {ve XIV. stol. fami), 5tř. šk. J. jsou 
původním sídlem pánů z Janovic znaku 
orlice, kteří na zdejším zboží a tvrzi do pol. 
XV. atol. sedfii. R. 1453 usadil se zde Štěpán 
Vrchota z Vrchotic a jeho potomek Jan, po- 
zději Pfedbor z Radejšma, jehož potomci pro- 
dali J. Janu st. Řičanskému z Říčan. Dále 
se tu připomínají r. 1586 Hynek z Roupova, 
r. 1603 Jan Prostiborský z Vrtby, z jehoi po- 
tomků Adam prodal je r. 1807 Frant. jos. hr. 
Vratislavu z Mitrovic. Rodina jeho seděla tu 
do r. 1872, Kdy na městečko povýšeny a jak 
znak obdržely, není známo. 

M) J., ves na Moravě, hejt. a okr. Nový 
Jičín, fara a pš. Starý Jičin; 50 d., 282 ob. č. 
(1890), kaple Andělů str., Itř. Sk. — IS) J., 
předměstí Vel. ByteSe t., hejt. a okr. Velké 
Meziříčí; 69 d., 399 ob. Č. (1890). — 16) J. 
(Janoivit(), ves t. na Podolském potoce, hejt., 
okr., fara a pš. Rymařov; 64 a., 508 ob. n. 
(1890). Itř. Sk. Alodiálnf panství J. zaujímá 
8902-25 ha (z toho 817716 ha lesů) půdy; 
k němu náleží zámek s kapli sv. Hilaria, ve- 
liké železárny s továrnami na plech, stroje 
všeho druhu, pivovar, dvŮr, majetek Alfreda 
hr. Harracha. K obci přiléhá osada Nové 
Pole. Obyvatelé zaměstnáni jsou po většině 
v Harrachovských závodech nebo provozují 
tkalcovstvi. Panství J. s hradem Rabenštcjncm 
zůstalo až na malé přestávky do r. 1536 zemč- 
panským zbožím. Tehdy Rudolf 11. dal J-ci 
s pustím hradem Rabštýnem, vyjímajíc stří- 
brné doly u Hangcnšteinu, Ferdlnindu Hol- 
mannovi dědičně zapsati do zem. desk. Ar- 
noštka, poslední z rodu toho, provdala se 
podruhé (1721) za hr. Aloise Harracha ajt.mu 
poslední vůlí (1740) J. zůstavila. Zde narodil 
se malíř J. Krištof Ilanke. — 17) J. Mora- 
vccké, ves t, hejt. N. Město, okr. Bystřice, 
fara Stražek, pi. Moravec; 20 d., 125 ob. i. 
(1890), Itř. ik. — 18) J. Malé v hejt. novo- 
městském viz Janovifky. — 19) J. Pern- 
Stýnské, ves t. u VěŽné, hejt. Nové Měato, 
okr. a pš. Bystřice U N. Města, fara Roiná; 
13 d., 81 ob. e. (1890); povstala v před. stol. 
na pozemcích zruSeného dvora. — 30) J. 
Velké, ves t.. hejt. Nové Město, okr. By- 
střice, fara Dalcčín, pošta Jimramov; 54 d., 
338 ob. Ě. (1890). kaple P. Marie Lourdské, 
pop), dvůr, mlýn a samota Lísek. 

21) J., osada ve Slezsku, hejt. opavské, 
viz Janova. — 33) J., ves t.. hejt. Těšín, 
okr, Frýdek, fara Skalice, pŠ. Baška; 305 d., 
1802 ob. i. (1390). 2lř. šk., mlýn, tkalcovstvi. — 
23) J. (Jjiioiviif), osada t. u Olbramic. hejt. 
Opava, okr. a pS. Ktimkovicc, fara Olbra- 

ice; 8 d., 4 ob. poI„ 39 n. (iS90); vznikla 

1 býv. zboii bravantském. 

JanOTlAky: I) J., městys v Cechách, viz 

Janovice Červen é 10). - 3) J. Janovice, 

t., hejt. a okr. Vys. Mýto, fara Vraclav, 



Janovka — Janovský. 



23 



p$. Zásmuky; 29 d., 194 ob. č. (1890). Samota 
Malejov. J. bývaly ve starší době vládyčím 
sutkcm. — 3) J., samota t. u Košumberka, 
hejt. Vys. M^to, okr. a fara Skuteč, pš. Lůze; 
mlýn a rybník t. jm., fil. kostel Zvěst. P. Marie, 
jcni býval r. 1349 fami a náležel k biskup- 
ství litoinyšlskému. Při kostele bývala ves, 
která v XV. stol. zpustla, a fara rovněž za- 
nikla. R. 1741 kostel znovu vystavěn. Srv. 
Pam. Arch. díl I., 170. 

4) J., Janovice Malé, ves na Moravě, 
hcjt. Nové Město, okr. a pš. Bystřice u N. 
Města, fara Lhota; 19 d.. 110 ob. č. (1890). 

Janorka (Janowka) Tomáš Baltazar 
(♦ kol 1660 v Horách Kutných), bvl licenciátem 
hiosofie a varhaníkem při chrámě Týnském 
v Praze a proslul vydáním velkého hudebního 
slovníka, jenž mimo Tinctorisovo »Deffinito- 
riumc jest vůbec první prací podobného druhu. 
Vyšel v Praze r. 1701 pod názvem Qavis ad the- 
saurům magnae artis musicae, seu elucidarium 
omnium fere rerum ac verborum in musica figu- 
rali tam verbali . . . alphabetico ordine compo- 
situm. Vetero Pragae, in magno collegio Caro- 
lino typis Georgii Labaun. Dílo to mělo býti 
průpravou k obšírnějšímu dílu, slíbenému 
autorem v předmluvě, k němuž však nedošlo. 

Jajiovsldj Feodosij viz Feodosij J. 

Jajiovský Vítězslav, lékař český (* 2. čce 
1847 v Praze). Gymnasijní studia absolvoval 
na akademickém ^mnasiu v Praze, načež 
vystudoval tu lékařství a byl r. 1870 povýšen 
ná doktora. Prodělav nemocniční praxi na 
různých odděleních všeobecné nemocnice, 
přilnul především k chirurgii a dermatologii, 
pak věnoval se i praxi. R. 1872 habilitoval se 
pru dějiny lékařství a epidemiologii na praž- 
ské universitě, r. 1882 stal se primářem vše- 
ol)ccné nemocnice v Praze a brzy na to pro- 
ftíssorem i přednostou české kliniky dcrmato- 
)o;;»ické a syfilidologické; r. 1895 jmenován 
professorem řádným. Činnost jeho je vše- 
stranná. Vedle všeobecných odborných otázek 
lékařských týká se i sociálního postavení lé- 
kařů, speciálně českých, a veřejného zdravot- 
nictví vůlxíc. V tomto ohledu je spojeno 
jméno J-kého povždy s rozvojem Spolku 
českých lékařů a s organisací Ustř. jednoty 
českých lékařů pro Čechy, Moravu a Slezsko, 
jejímž starostou po 5 let býval, s or^aniso- 
váním komor lékařských a nemocničních po- 
kladen, kdež dovede vždy důrazně zastávati 
se zájmů českých lékařů; totéž činil i v Ústř. 
jednotě rakouských spolků lékařských. Stejně 
iiorlivě působil též v obecním zastupitelstvu 
mésta Prahy, jmenovitě v městské zdravotní 
radě, jsa tu po 4 léta spolurcdaktorem od- 
borných zpráv této instituce a inspektorem 
nad provisorní nemocnicí pro nemoci epi- 
demické. Podobně horlivou činnost rozvinul 
í v ošetřovatelském kursu Ženského spolku 
výrobního a ve společnosti červeného křižc. 
Pokud pak se tkne mezinárodních sjezdů 
dermatologických, jest J. povždy členem vý- 
konného výboru; jeho zásluhou dosáhla též 
česká dermatologická klinika stálého spojeni 
se všemi klinikami a ústavy odbornými, česká 



dermatologie pak nabyla v lékařské literatuře 
světové místa velmi čestného. Pro své zá- 
sluhy byl vyznamenán červeným křížem a 
srbsKým řádem Takovským. Pro vynikající 
práce odborné jest J. členem všech odbor- 
ných společností zahraničních a spolupracov- 
níkem předních sborníků odborných. Literární 
práce jeho dosahují sta čísel; organisátorský 
jeho duch pak osvědčil se i y tom, že od 
založení samostatné české kliniky dermato- 
logické r. 1883 vyšlo z ní již 74 prací odbor- 
ných. Nepřihlížejíce vůbec na tomto místě 
k obsáhlým referátům o otázkách zdravot- 
nictví, spolkového a sociálního života českých 
lékařů, zaznamenáváme tu jenom nejdůleži- 
tější práce odborné. Z prací, jež týkají se 
dějin lékařství, uvádíme: historický rozvoj 
soudního lékařství (Maschkovo Soudní lékař- 
ství 1881); Lékařství Arabu (»Časopis česk. 
lék.c 1870); Hippokrates (t., 1871); Johannes 
Franciscus Lóiv ab Erlsfeld. Studie x dějepisu 
pražské fakulty (t., 1873, též něm.); biografie 
Treitzova (t., 1872) a Rokitanského (t., 1879); 
Dějiny vojenského lékařství řt., 1881); Nástin 
dějin Pražské fakulty lékařské (»Památník dru- 
hého sjezdu čes. lékařův a přírodozpytcůvc, 
1882); Beitráge \ur Geschichte der Dermato- 
logie, I. Das Alterthum (^Deutsches Archiv 
f. Gesch. der Medizinc VIII., 1885). Ze spe- 
ciálních prací lékařských bud^ež uvedeny 
jenom nejdůležitější: Z nauky o xdnětu (»Čas. 
čes. lék.c 1872); Příspěvky k léčení kapavky 
(t.,1872); Dvojí otrávení otruŠíkem. Smrt, Zdání 
lék. fakulty (t., 1875); Opar mnohotný a ho- 
rečka při oparu (t., 1875); Jaborandi (t., 1875), 
Záyiět příusnice epidemický (t., 1877); Leuko- 
plakia lingualis et buccalis (t., 1878); O léčení 
neštovic kyselinou salicylovou a salicyličnanem 
natronatým (t., 1878); Řídké případy onemoc- 
nění čivstva (1879); JČ nauce o příjici plic (t., 
1880); Zvláštní případ skleromu kúfe (t., 1881); 
O endoskopii roury močové \vláště ohledem na 
občasnou kapavku (t., 1882); Další pozorováni 
o osutinách jodoformových (t., 1884); O rein- 
fekci příjičné (t., 1884); O osutinách tabetiku 
(t,1884); Ko{ní choroby a vliv nervstva (t.,1884); 
Případ cheiropompholyxu , Dyshidrosis Fox 
(t., 1885); Studie o kérion Celsi (t., 1885); K na- 
uce o příjici barvivové, syphilis pigment osa (t., 
1886); O vý\namu reakce diákonové u neštovic 
(t., 1888); K otázce očkování (t.,1888); O idio- 
pathické snětí ko{ní (t., 1888); Dermatitis her- 
petiformis Duhring (t., 1889); O erythemech 
náhlých a \houbných (t., 1889); O affekcích 
ků^e při krtičnatosti se ^vláštnim \řetelem ke 
skrofulodermii (t., 1890); O Kochově methodě 
léčení tuberkulosy (t., 1890, u nás první práce 
v té příčině); O léčeni lupusu a skrofulodermie 
5 kalium cantharidinicum Liebreich (t., 1891); 
K nauce o puchýřině nepravidelné (t., 1892); 
Zpráva o nemocných léčených tuberkulinem na 
české klinice pro nemoce ko^ní v r. i8qo — gt 
(t., 1892) ; Příspěvky k nauce o lysivosti (t/, 1896) ; 
Zvláštní případ mnohonásobné gangraeny kopií 
(s drem J. Mourkem t., 1896); O léčeni lupusu 
(t., 1896, též něm. ve ^Wiener klin. Rund- 
schau*); O peptonurii u nemocí korních a při- 



26 

jiíných (Sborník lékařský 1886); O horečce 
H j>řiji'íVi)'ch íf \vláít»(m ^fetelem k kortice 
druhotné u pozdních tvarů (t.. 1837). Dile mo- 
nografická pojednáni: Neitovice (Odborná pa- 
thologJe a therapic I, 1879); Mor (t.): Žlutá 
^imnice (t.); Opar horečnatý (t,); Příjice (1.); 
Přijice plie (s drem Hlavou t. dil IV, 1W83); pak 
v cizích sbomicich a fasopiaech: Ueber Men- 
strvalcxanthem (iCentralblatt ftir Gynaeko- 
loifiet 1882); Eadoskopiseht Beitráge ^ur Lehre 
von der Goiorrboe des Wei&ří (»Areh. f. Derm. 
u. Syph.í 1891); Beitráge ^nr Lehre voh der 
mvltiplrn Haulgavgraea (s drem J. Mourkem t,, 
181)6); Uebir Kraurosii vulvae (•Monalshcftc 
f. prakt. Dermat.* 1889); Zur Anwe-iduig der 
Saiicylsáure bei Behandlunff venerischtr Ge- 
sc/iwiTíí.lntcrnat, klín. Rundschau. 1890); flíi- 
trige \iir Lehre von Jer A'opecie (»Wien. nii;d, 
Wochenschrifu 1897); Perifollic-litis necroilca 
(lAtlas intcrnational des maiadiea rarcs de la 
peau« 1894); Aeanthosis niftrknns (t.)aj. Od 
r. 1871 — 77 byl spolu s pror. Wcissem redak- 
torem ičasopisu českých lékařů*, přispívaje 
do něho velkou řadou odborných kritik a refe- 
rátů. Mimo lo byl členem redakce, jei vydala 
náivoslovi lékafské a lékárnické, a do Oítova 



rickýi 

JFanovik^ z Ja&ovto, jméno staroče- 
ského panskčho a vladvckého rodu na Kla- 
tovsku, usťdlého v Janovicích pod hradem 
svých strýců Klenovských z Klenového, s ni- 
miíto raí\ erb a také osudy skoro stfJTié. 
Červený §tit jejich byl přepaíen Šachovnicí 
bílou a modrou, jako Klenovských. R. l'JS9 

Íečcti tímto erbem Jan z J., po n£mi králi 
movi hrad Janovice s pHsl. se dostal. R. 1327 
prodány Janovice od krále Petrovi z Rosen- 
berka, ale Je právo královo kjanovicům dosti 
pevným nebylo, dalo se Petrovi jiné iboii 
náhradou a Janovice dostal Bohuslav z J., 
který jcšté r. 1342 na íivu se připomíná. 
Kromějanovic nálpicly J-m i J. i bUíké Pc- 
Irovice čili Pctrovičky s tvrzí, hrad Pajrck 



Janovský z Janovic, 



mailickými dne 22. láří u Nýrská je na hlava 
porazil, pana Kyvolfa zabil a do dvou tisíc 

jich zajal. 2e r. 1468 Racek byl hejtmanem 
na Klatovech, z toho soudíme. íe za odménu 
vítězství jeho místo tak důleíité jemu propůj- 
čeno bylo. Pajrek vyácl z držení J-ch r. 1512. 
Z J-ch na Janovicích vyrostla větev Ryim- 
bcrských z J,. svrchu připomenutého Racka 
J-ského syn Smíl stal se skrze syny sv£ 
Bohuslava, Racka, Jánka a Putu pra- 
otcem této poilosti, která stejnou dobou 
s Pajrcckými J-mi scila. R. 1407 připomíná 
se jií Racek jako patron na Zdemílcch a za- 
ložil r. 1408 se svým bratrem Bohuslavem 
kapli a poustevnu s'v. Kunhuty nade vsí De- 
icnici na vrchu Brcnnetu; kaple ve své pů- 
vodní stavbě podnes se zachovala. Racek byl 
velmi bojcchtivý a ke komu sebe menáí pří- 
činu měl, s tfm bez rozdílu stavu jeho půtku 
začal, jako r. 1412 s obcí řezenskou a s Jin- 
dřichem z Rosenbcrka, jeni proti němu Jana 
Pajreka z Janovic si najal. Brzo potom "od- 
pověděl krátí Václavovi a celé lemi, až r. 1414 
zase na milost přijat byl, a pak začal půlku 
s biskupem pasovským, která a! do r. 1415 
trvala. R. 1418 vzal ho císař Sigmund do 
služeb svých, poněvadž se hlásil ke síranů 
katolické, a tu dopustil se Racek r. 14W še- 
redného skutku: zajav v p5tce s Klatovskými 
Jana Nákvasu, kněze strany pod oboji, vydal 
ho Bavorům, kteří jej ukrutné mučili a upálili. 
Hněv Čechův proti Rackovi byl vieobecný 
a proto také po bitvě u Vyšehradu byl za 
svůj skutek od sedláků cepy umláccn. Na 
Riscnberce vládli potom Rackovi bratři, 
od kterých Rackův syn. zase Racek, někdy 
r. 1434 převzal dědictví otcovské. Bojovné 
povahy jsa jako otec válčil nejvíce se sou- 
sedními Bavory: kniíciem Albrechtem a ry- 
tíři Albrechtem Nothal^em z Vernberka a 
Martinem Satlpognarcm z Lichteneka, a i 
r. 1461 zemřev v klášteře domažlickém jest 
pochován. Synové jeho Smil a Volf měli 
zprvu za poručníka lana Caltu z Kamenné 
hory a po jeho smrti ujce svého Buriai 




Janovský z Janovic. 



27 



předpisá iivota na hradě společného neschá- 
zelo, by mezi účastníky různice se odstra- 
nily a přestala přílišná nádhera v šatech, hra 
v kostky a kaity o peníze i pobídky k boji. 
Skutkem ovšem nestal se tento prodej, o němž 
roztrušovány hrozné pověsti, a Riscnberk kou- 
pil před r. 1499 Jindřich Prušcnk ze Šteten- 
txrrka. Volf uchýlil se na menší statek nějaký 
a odevzdal jej umíraje r. 1525 svému synu 
Janovi. Janův syn Volf měl dvory v Holu- 
šicích a Milčicích v 1. 1543 — 1554 a jeho sy- 
nem Adamem Ryzmberským z J., krá- 
lovským prokurátorem, vymřela tato větev 
J-ch r. 1623. — Třetí větev J-ch držela 
Janovice pocházejíc od Jana, bratra předka 
J-ch na Risenberce. (Janův a Smilův bratr 
Bohuslav byl farářem v Janovicích, 1367 
až 1376^ Synové Janovi byli: Vilém, Bavor, 
Jan a Ólciřich, kteří společně r. 1404 Ja- 
novice drželi. Vilémova polovice Janovic při- 
padla po jeho smrti (f před r. 1405) Příbč 
ze Vřcskovic, vdově po Hanušovi z Vilden- 
fclsu, kteráž se syny svými Janovice r. 1419 
prodala Oldřichovi z J. Bavor držel druhou 
polovici Janovic, ale synové jeho pomřeli 
před početím válek husitských a kromě nich 
i strýc jejich Jan, takže Oldřich stal se samo- 

Íediným pánem na Janovicích, přiznávaje se 
ic straně katolické. Koupil si sousední By- 
střici a ve vysokém věku svém r. 1450 od 
Bavorů na panství vzal velikou škodu pále- 
ním, plenem a pobráním dobytka. Zůstavil 
dva syny, Oldřicha a Bavora, vdova jeho 
Bětka t r. 1465. Ba^vor dlouho nezůstal na 
živu a Oldřich sjednotil veškeré dědictví 
otcovské. Manželku měl Jitku z Nečtin a s ní 
dva syny. Jindřicha a Heřmana. Nějaký 
čas stál k jednotníkům Zelenohorským, ale 
podal se potom králi. S Bavory válčil jako 
jeho otec v 1. 1477 — 1479 a zemřel brzo po 
r. 1480. Neduživý Jindřich zemřel po r. 1483 
a Heřman stal se samojediným pánem na Ja- 
novicích a Bystřici. Tento potomek d-ch byl 
mysli dobrodružné a dlouhý život jeho velmi 
pestrý. Záhy Bystřici (r. 1496) prodav oddal 
se námezdným službám, které konali za plat 
již Jeho přeclkové knížatům bavorským, jako 
jim šlechticové čeští také knížatům saským 
sloužili. Vystoupiv ze služeb těch žádal Heř- 
man platu na knížeti Albrechtovi a když ten 
žádanou summu iako přílišnou dáti nechtěl, 
začal Heřman válku. R. 1501 učiněno mezi 
oběma příměří skrze Zdeňka ze Šternberka 
a král zapověděl kraji plzeňskému, aby nikdo 
válku ven ze země nezačínal. Za to J. při- 
kázal se t. r. pánům z Gutšteina do služby, 
kteří jinou pomezní válku měli, než r. 1502 
sám zase válčiti začal, poněvadž pro veliké 
jeho požadavky všeliké jednání se roztrhlo. 
Získav si pro svou půtku pomoc měst če- 
ských, Heřman ztratil posavadní přátele své 
mezi panským stavem. R. 1505 vysláni byli 
od Albrechta bavorského poslové do Praný 
na soud zemský, aby s J-m opět se jednalo, 
i sešel se s nimi Heřman na Klenovém, když 
se domů vraceli^ kde shromážděným pohrozil, 
nestane-li se mu po právu, že se ze země vy- 



prodá a celé zemi odpoví. Konečně se mu 
podařilo krále si nakloniti, jenž r. 1509 osobné 
v Praze o věci J-kého jednal s posly bavor- 
skými. Ale když Heřman pořade peněz ne- 
dostával, protivil se králi r. 1511 a i jeho syn 
Oldřich zemi odpověděl, avšak s pomocníky 
svými do zajetí bavorského se dostal. Sou- 
časně obléhali Bavoři s velikým úsilím, ač 
marně, pevný hrad Janovický. Otci Oldři- 
chovu podařil se zatím dobrý lov; zajal krá- 
lovského posla do Polska vypraveného, Ma- 
tyáše Libáka z Radovesic, jemuž tak se za- 
líbil, že když obdržel svobodu, sám u krále 
za J-kého se přimlouval. Vyhotoveny král. 
listy, jimiž Heřman na milost přijat, Jano- 
vice z manství propuštěny, clo Heřmanovi 
tam vysazeno bylo a městečko trhy obdrželo. 
Ale J. opět se bouřil, že prý mu smlouva 
nebyla zdržena, a králi odpověděl, načeŽ 
Zdeněk z Rožmitála hrad oblehl. Heřman 
utekl do Bavor ke svým nepřátelům; man- 
želka jeho s dětmi zůstaly na hradě Janov- 
ském, odkud r. 1512 též do Štrubiny utekly, 
když Janovice nemohly se déle udržeti. Ani 
v cizině H. neustal od válečného řemesla. 
Útulku vedle jiných Čechů nepokojných mu 
poskytla paní Weispriachcrová na svém hradě 
Landsee v Uhrách na hranicích rakouských, 
ale J. špatně se jí za to odměnil. Sennaí 
služebníky její s hradu a ani paní na něj pu- 
stiti nechtěl, která ho marně dobývala, až 
její lidé jali služebníka J-kého, jenž v noci 
fortnou dolů do vesnice pod hradem sešel, 
a potom fortnou na hrad se dostali. J. stěží 
jen útěkem se spasil. Otec i syn navrátili 
se do Čech a když si vedli stále po svém 
způsobu loupíce á pálíce, sněm r. 1519 shro- 
mážděný na hlavu obou vypsal cenu 500 kop 
mís. na každého. Náhodou byl Heřman t. r. 
zajat od Klatovských a teprve na přísné roz- 
kazy a hrozby soudu zemského od nich do 
Starého města Pražského přiveden, kdež ho 
tak hlídali, že jim ušel i s hlídači svými. 
Zatím rodné jeho Janovice držel pověstný 
Petr Suda z Řenec, který loupežemi nad 
Heřmana daleko vynikal, ano všech zlodějů 
mistrem a knížetem byl. Proti J-kému vál- 
čeno bylo dále a dva jeho podpažníci, Kosto- 
mlatský a Herštcinský, byli stati v Praze 
r. 1520. I utekl se opět do Bavor, odkud 
z Popumhauzu výhružná psaní do Čech posílal 
a také přes Les český nájezdy na tvrze svých 
nepřátel činil, jako r. 1522 Jana Ježovského 
z Lub oblehl a tvrz i dvůr mu spálil, a po- 
dobně i k Burianu Fremutovi z Tropčic se 
zachoval. Konečně narovnání a smír učiněn 
jak se Sudou tak s Heřmanem a se synem 
jeho Oldřichem, Janovice navráceny rod- 
ným pánům i s přikoupeným od Sudy Ve- 
selím, z manského statku staly se zpupným 
a obdržely nový trh výroční, Heřman pak 
clo v Janovicích a dovoleno mu dříví sekati 
ku své potřebě na království a zvěř honiti. 
Od Heřmana dostali r. 1530 J-vští svobodu, 
aby o statcích svých říditi mohli. Někdy 
před r. 1536 Heřman umřel, zůstaviv vdovu 
Markétu ze Chřínova a pět synův: Oldřicha, 



Janovský z Janovic. 



Smila. Viléma. Jifilia a Jindřicha, ktcfí 
r. I53<) dědictví otcovské mezi sebe rozdřiili. 
Oldřich dostal dům v Praze a zboží Petrov- 
ské 3 Spolské, Smil Sohostovské; Janovice 
byly mcii ostatní tři bratry roidĚJcny a zboží 
Veselské prodáno ode všech bratří bratru Ji- 
fíkovi r. 1543. Vilém vyprodal se z Cech a 
usadil se ve Virtcrobcrsku. kde vévodovi 
do vojenské sluíby se pfikázal a předkem 
zvláštní vétve se stal, o nií na konci pro- 
mluvíme. Dfl jeho Janovic dostal se £vé 
X Jemnický za bratra jeho Jindřicha pro- 
vdané, která r. 1574 détem svým, Janovi ml. 
a Jiříkovi J-m, zboíí toto porufila. Druh$ 
díl Janovic měl Jiřík (t před r. 1556), ale 
synům jeho, Janu starijmu a Jakubovi, 
nezůstalo lam nic více nc£ polovice nového 
rybníka pod Janovici, kterou r. 1567 stryci 
svému Jindřichovi prodali, jení celý jejich 
díl jii měl. Jindřich, majitel třetího dílu Ja- 
novic, skoupil co kde ]cSt£ kolem Janovic 
v rukou přátel jeho bylo, takže umíraje celé 
panství Janovské synům svým, Janovi mlad- 
šímu (později starší řefcnému) a Jiříkovi, zft- 
stavil; dcera Marjána provdala se za Jiříka 
Haranta z Pollíc na Klenovém a Majdalena 
za Volfa Gotharda z Perglasu. Jan ml. J. se 
oicnil s Kateřinou t Risenberka na Ncdaoi- 
cfch a měl s ní synif Jindřicha a Krijtofa 
a dceru Evu, ktcři nékdy r. 1585 Nedaníce 

Erodali Janu staršímu J-kému, jeho! man- 
ilkou byla Eliška z Prostiboře. Synové Ja- 
novi Heralt a Jan Adam dríeli s matkou 
Eliškou Nedanicc společné, až konečné Jan 
Adam celý statek skoupil a prudal r. 1615. 
Jan Adam byl jii r. 1629 mrtev, Heralt iil 

J*eŠtĚ r, 1639 v Klatovech. Druhou manželkou 
ana ml. J-kého byla Kristina Čerrinka z Chu- 
denic, s kterou zplodil syny Drslava, Ště- 
pána a Diviše. Po smrti Janové prodán 
statek jeho. poněvadi snadno děliti se nedal, 
nařízenými od zemského soudu pánv Jiříkovi 
J-kému r. 1610. Ten koupil r. 1610 díl nĚkdy 
Janův a stal se pánem celých Janovic. Protože 
odbojným stavům česk^řm berně 



to Smil Sohostovský ze synů Heřmanotfých 
stal se praotcem poŠlosti, která teprve na 
začátku naSeho století vyrařeki, a Oldřich 
měl syny Viléma a Racka na Petrovicích 
r. 1589 bez potomků. Lidmita Kánická i Čach' 
rova porodila manželu svému Smiloví pět 
synů; Jana Heřmana, Oldřicha, Vladi- 
slava, Zdeňka a Jiříka. Jan Heřman driel 
Ouborsko r. 1572 a měl Annu ToČníkovou 
z Křimic za manželku, s níí tři syny zplodil: 
Smila. Zikmunta na dvoře v Mileticích 
r. 1599—1615 a Bernarta; oba první iili 
ještě r. 1629. Jiří a Zdeněk jen jednou se při- 
pomínají a Oldřich a Vladislav žili na So- 
hostově v I. 1572—1583. Oldřich mél za man- 
ieiku Annu z Wintcrfelsu a Kateřinu Přc- 
chovskou z Malevic a s nimi tfi syny: Jana, 
Smila a Heřmana. Jan dostal se skrze 
manželku Elišku BfŠinku z BěSin na Závěšin 
v Prachensku r. 1615 a stal se zakladatelem 
zvláštní haluze J-ch, jako bratr jeho Heřman 
(t j. 1629), jení la manželku pojal Annu Pří- 
chovskou z Přichovic Heřmanovi synové byli 
Jan Oldřich (t 1678} a Smil Zdebor na 
Staňkovech (f 1681). z jehož manželství s Kri- 
stinou Sibyllou Rozhovskou z Krucemburku 
posli synové: Vilém, kornet v piuku Ha- 
rantském r. 1681, Petr Maxirailián, vrchní 
regent ve službách Lobkovicťl na Zahani 
(t 1737), a Jindřich Viktorin na Stafiko- 
vech, Slřítěži. Domamyšli a Lomné, král. ko- 
mory rada (1713), jenž ponejprv ženal byl 
5 Annou Hájkovnou ze Hrobéic a podruhé 
se Žolií HoStalkovnou z Javořic. Dva synové 
a pět dcer po Jindřichovi zůstalo: Anežka, 
provdaná za Jana Karla Mařana Bohdane- 
ckého z Hodlíova, Eva za Václava Pachtu 
na Chlumu a Vlasenici (u Jistebnice), Bar- 
liora za Ferdinanda Puteaniho na Vesci, Lud- 
mila Františka za Františka Hippolyta Putea- 
niho, lieutenanla, a Kateřina; synové jmenují 
se Václav Antonín, setník při pluku Princ 
Louis, jeni padl v Itálii za xivobyti otcova, 
Jan Antonín, officírlieutcnant a potom 




Janów. 



2» 



koa X Mitrovic zplodil s ni 11 dČtí, ze kte- 
rých tři v dětském věku zemfcly a ostatní 
4 synové a 4 dcery dospělého vělcu dosáhli. 
Z dcer Barbora pojala Ferdinanda Ignáce 
Malovce z Malovic na Skalici a Bohumilicích 
r. 1723, Josefa Josefa Mikuláše Dýmá ze Stři- 
tčie, Ludmila Jana Kryštofa Dohalského z Do- 
halič, a Markéta Jana Ignáce bar. Unwertha 
na Ůjezdci u Klatov r. 1731. František 
Adam, nejstarší ze synů, nabyl statků Otína, 
Pfedslavi, Habartic a Chuchli, stal se z J-ch 
prvním svobodným pánem a zemřel r. 1779. 
O potomcích jeho zplozených s Marií Josefou 
bar. Unwerthovou později promluvíme. Ště- 
pán na Jindřichovicích a Svinné byl velite- 
iera stráže na velkých zámeckých schodech 
v Praze o korunovací císařovny Marie Te- 
rezie r. 1743. Manželka jeho Alžběta ze Vře- 
sovic porodila mu dvě dcery, Marii Annu, 
paní na Pluhovém Žďáře (f 1814) a pro- 
vdanou za Františka Jana Běšína z Běšin, a 
Sylvii, syny pak Štěpána Jiřího a Jana 
Karla na Jindřichovicích a Svinné, jenž 
s manželkou Terezií hr. z Gorcey mél jedi- 
ného syna Karla, zemřelého jako kadeta 
r. 1787. Karel, třetí syn Františka Jiřího, 
držel Oselec. Kotouň, Řesanice a Starý Smo- 
livec a zemřev r. 1766 zůstavil vdovu Antonii 
sv. p. Helversenovou a dceru Annu Antonii 
provdanou za Františka Dominika sv. p. Ja- 
novského. Čtvrtý syn Františka Jiřího, lan 
Václav, byl kanovníkem v Hraoci Králové 
v L 1735—1773. František Adam svob. p. J. 
z J. mé) tři syny a pět dcer. Kateřina pro- 
vdala se za bar. Wasmutha, Marie Anna za 
hraběte ďlves, Aloisie za bar. Belloutea, Te- 
rezie a Kateřina zůstaly svobodnými (1811). 
Ze synů byl Jan Vincenc na Otíně, Před- 
slavi, Habaírticích a Chuchli appellačním radou 
v Praze r. 1786—99, Václav t r. 1815 a 
František Dominik prodal r. 1807 Oselec, 
Kotouň, Řesanice a Starý Smolivec. Jediný 
jeho syn Bedřich zemřel r. 1779 a zůstaly 
mu tři dcery: Marie, provdaná Colardova, 
Kristina, manželka Huberta z Hubertsburku, 
a Anežka (f 1841). Dámou touto vymřeli 
J-vští i po přeslici v Čechách a jen v cizině 
ještě žijí potomci Viléma, syna Heřmanova. 
Narodiv se r. 1489 odebral se Vilém po r. 1539 
do Virtemberka. kde se stal velitelem pev- 
nosti Asberku (1553—1560) a zemřel 1. května 
r. 1562 v Tubinkách. Měl statek Ditzinky jako 
léno virtemberské a oženil se nejprve s Annou 
ze Sachsenheimu a podruhé s Voršilou Ra- 
novou z Winnenden. Hrobové kameny jeho 
a první manželky jeho spatřují se podnes 
v klášterním kostele tubinském. Vilém zplodil 
4 dcery a 4 syny. Z dcer provdala se Anna 
za Jiřího Ludvíka z Aucrbachu a synové byli: 
Jan, Heřman, Reinhart a Jan Vilém. 
Jan odešel do Francie, kde se stal štolbou 
vévody Guiseského a neteř jeho Annu z Arna 
za manželku i>ojal. Dne 24. srpna r. 1572 za- 
vraždil admii^Ia Colignyho na povel vévody. 
(Paméť tohoto skutku zachoval Voltairc v Hen- 
hadé své kn. II.) J. prý činem tímto po- 
mstil smrt Qjce svého vévody Františka, jenž 



návodem Colignyho od Poltrota byl zavražděn. 
Přívrženci admirálovi zprovodili Jana ze světa 
r. 1575 ; zůstali po něm dva synové : J i n d ř i ch^ 
jenž ve válce zahynul, a L u d v í k, který oženiv 
se se slečnou z tloraville měl s ní syny Karla. 
(* 1594) a Klaudia (♦ 1596). Větev tato J-ch 
ve Francii záhy jméno Běsme si oblíbila. Heř- 
man, bratr Janův, byl fojtem vévody virtem- 
berského v Bietigheimu, Sachsenheimu (1579' 
až 1588) a v Groninkách, pak hofmistrem 
v 1. 1589—1590, kteréhožto roku zemřel ve- 
Štutgartě. Do radnice ve Velkém Sachsen- 
heimu daroval okno malované se svým erbem 
a nápisem: >Gott allein die £hr 1589 Her- 
mann von Janowitz, Obervogt zu Sachscn- 
heimc. Manželka jeho Anežka ze Sternenfelsu: 
provdala se jako vdova za Jana Truchsessa 
z Hófing (žila ještě 1625) porodivši J-kému. 
3 dcery a 3 syny. Jediná dcera Zuzana se 
provdala za Oldřicha Schillinga z Cannstadtu^ 
synové měli všichni tři potomky. Ludvík 
stal se r. 1607 vrchním radou vévody vir- 
temberského, r. 1624 vrchním fojtem v Kirch- 
heimě a později vyslancem v Řezně, kde 
r. 1641 zemřel. Držel Ditzinky jako léno a byl 
dvakráte ženat: s Kateřinou Schillingovoa 
z Cannstadtu a s Voršilou Sibyllou z Halle- 
weilu, s nimiž měl tři dcery záhy zemřelé a. 
2 syny, Julia Bedřicha (1621—55) a Be- 
dřicha Ludvíka, vrchního radu vévody^ 
virtemb. (1638) a vrchního fojta v Bracken- 
heimu (1658), jenž zemřel r. 1673 zůstaviv 
vdovu Bcnignu Veroniku Pšovlckou z Mu- 
koděl. Druhý syn Heřmanův Bedřich byl 
od 1624 také vrchním radou vévody virtemb. 
a zemřel jiŽ r. 1635. Z manželství jeho s Marif 
Annou z Karpfcnu pošli 4 synové a 3 dcery^. 
z nichžto Anežka Žofie za Volfa Bedřicha. 
Coba z Neudingu se provdala. Synové byli 
Jan Bedřich (f 1633), Vilém Bedřich, 
vyslanec (f 1649), Ludvík Adam (zemřel 
v mladém věku) a Heřman Bedřich (* 1629). 
Třetí syn Kryštof pojal r. 1620 Annu Alž- 
bětu ze Stockhcimu a měl s ní dítky: Be- 
dřicha, Voršilu a Marii Vor silu, které všechny 
záhy zemřely. Na Ditzinkách ve Virtembersku 
posud se udrželi J-vští z J. a přítmí jejich 
Běsme svědčí o původu francouzském této- 
jediné větve našeho českého rodu. Klř. 

Janów: 1) J., městys v okr. hejt grode- 
ckém v Haliči, 21 km záp. od Lvova, na bř. 
velkého rybníka; jest sídlem okr. soudu, má 
římsko-katol. a řecko-katol. kostel, stanici 
pošt. a telegr. a 2013 ob. (1890), hl. Poláků 
(1036 židů). — Okres janówský má na 
409*70 km* ve 28 obcích a 108 osadách 22.548 
ob. (1890), hl. Rusínů. 

2)J. nad Serete m, městys v okr. hejt. 
trembowelském v Haliči, 37 km již. od Tar- 
nopole, na 1. bř. Seretu; patří k okr. soudu 
v Budzanówě, má řím.-katol. a řecko-katol. 
kostel, pošt. stanici a 2563 ob. (1890), hlavně 
Poláků (865 židů). 

3) J. Ordynacki, újezdné město v ruské 
gub. lublínské, 74 km i)a jz. od Lublína, na 
ř. Bialé (přít. Sánu), má 5703 ob. (1889), mezi 
nimi 2815 židů, 2 katol. kostely, z nichž je-- 



30 

den ctiaví. zázračný obrai P. Maric, ve ve- 
řcjnřm sadč kamenný pomník Tad. Ko- 
jcíuszka, poStu, telegraf, posádkou 9. pluk 
donských koíákfl, továrnu na sukno a 5 ko- 
ielužcn. J. byl pdvodné vsí zvanou Biala a 
povýácn na m£sto r. 1640 Katcfinou Zamoj- 
skou z Ostroj. — Jandwský újozd leii 
T jihozáp. části gubernie na hranici haličské 
na z. od Visly, má 1963-8 km' plochy, 87,687 ob., 
mezi nimii jest S0.284 katolíka 3 3981 židQ a 
htcff provozuji hlavnč orbu, málo však ře- 
mesla a obchod. 

4) J. zvaný Biskupi, mfsto v ruské gub. 
sedlecké a ůj. konstant i no vském nad fvíkou 
Krzywkou, 2 km od Bugti, má pfes 2000 ob., 
biskupské sídlo, kathcdr. chrám z r. 1428 bo- 
hatĚ biskupem tíenjaminc-ro Szymaňským ozdo- 
bený, starobylý zámek, v němž bydlil polský 
historik Adam Naruszewicz pochovaný r. 1765 
v kathedrále, katol, seminář, Školu a pošlu. 
J., zvaný dříve Porchúw, povýšen byl na 
mésto r. 1465 a r. 1657 vypleněn Švédy. 

5) J.. minioújezdné mŽsto v ruské gub. 
grodněnské, ůj. sokolském na fič. Kumjance, 
má 2715 ob., mezi nimi 623 kat. a 20S5 iidů, 
katol. chrám a kapli, synagogu, 3 Židovské 
modlitebny a 2 trhy měsíční. 

Janowald Jan Nep., publicista polský 
<• 1803 v Konopiskdch), vzdélav se ve Var- 
šavě sloužil v ministerstvu financí a byl spolu- 
pracovníkem časopisů »Korcapondcnt War- 
szawski* a »Temida polská". Od r. 1829 byl 
knihovníkem společnosti přátel nauk a za 
povstání r. 1830 stal se hlavním redaktorem 
■Gazety po!skč<, v niž hájil práva lidu proti 
SlechtĚ. Vystěhovav se do Francie připojil 
se k republikánským kruhům, načež r. 1S49 
vypuzen byl z Francie a teprve r. 1853 vrátil 
■e do Pařiíe, Byl též spolupracovníkem »De- 
mokrata polského* vycházejícího v Londýnč. 
O sobĚ vydal: Investigentur otniits staltntiae 
«r Inci juris romani, guotquat in Cadlubcone 
occurant et iiidicenfur fontes eonim (Varšava, 
1827); Lei derniers momenls de la rtvolutian 



Janowskí — Jansa. 



Itkfl, íaČPiS z dvorní kapely byl propuStřn a 
do Vídně teprve r. 1869 vrátiti se směl, kdy 
cestou milosti obdržet výslužné. Dle popisu 
Wasiclcivského (»Dic Violino und ihrc Mei- 
ster«) hra J-sova vyznačovala se čistotou a 
hladkostí,' ale trpěla poněkud tuhým a tuze 
vyzdviženým ramenem, které ztěžovalo volné 
a smělé vedeni smyčce. Ze žáků J-sových 
vynikla zvláště Vilma Nerudová. Skladby jeho 
nesoucí se z části lehčím slohem zábavným, 
z čilsti rázem instruktivním telily ae svého 
času v Německu značné oblibé. Mezi nimi 
nalézají se 4 houslové koncerty, koncertní 
rondo pro 2 housle s orchestrem, S amyčc. 
kvartet, 3 tria pro 2 housle a violoncello, 
36 housl. duet a mnoho drobných pit5 pro 
housle, pak jiraduale pro 4 mužské hlasy, 
offcrtorium pro tenor, housle, sbor a or- 
chestr a j. p 

2) J. Václav, krajinář čca, (* 1859 v Rovné), 
žák akademie pražské (za Lhoty) a vídeňské, 
na kteréžto dostalo se mu ceny Fůgerovy za 
komposici Moj^ii nu hoře Sinai. Žije v Praze, 
podnikaje studijní cesty po Cechách a na jih, 
zejména do Dalmácie. Původně hodlal věno- 
vati se malbě figurální, ve kterémžto oboru 
provedl hlavně komposici Kain a AbcI, po- 
zději našel viiak svůj obor v krajinářstvi, 
především pak v zachycování a podávání 
intimních nálad prostých krajŮ českých a 
měnivých útvarů oblohy, odrážejících se ve 
velikých rybnících jihočtských. Ovládá stejně 
techniku aquardlovou jako olejovou. Z aqua- 
rellú jeho sluší uvésti především řadu listů 
z pražských ulic, pohledy na historické a uroč- 
lecké památky (v majetku král. hlav. města 
Prahy), jako jsou: Kostel si/. Václava; Můstek 
u Cenovky; Šv. Trojice v Pfdikali-, Su. Larar; 
B^Z-v. kaple sv. Jana na Zábradlí; Na Prddle; 
Moiteckd rif maioitranskd; U Vojvodi; Čen/end 
ulice; Koim ulice; Před tiýv. Ůjt^dskou branou; 
Býv. kaple sv. Ludmily; PuMed na Hradčany 
od břehu Itťitikého; Vojl/šské námisli; Před Un~ 
gellem; U Ciaařskf-ch; Z K.ii-mclitikélio n ' 




Jansdorf — Jansenius. 



31 



iiv M Sviaktt; Mák\ Sfotiv u Trbi(e] Novi 
Erce^; Rybník u Débo'ina\ Motiv na Vajgant 
r Jindř, Hradci; Lesní tiiň v oboře (t.)\ Černý 
rybník u Dráčkova (majetek ^Zlaté Prahy«); 
Rybník Tisř « Třeboni (1896); Písek) U Stří- 
brné na Sálavé; Na Nežárce v Jindř. Hradci \ 
Studie \ Adrie \ Příboj \ Mangard\ Vchod do 
Divoké Šárky \ Nálada od Lupiice; Studie 
j Dalmatska] Široko; Údolí Pyšníce \ Pohled 
\ atelieru na Petřín; štědrý večer \ Hluboká 
cesta (1891); Rabštein u Krumlova (1892); Dum 
m Ritfe v Krumlově (1892); Praehtura (tamt. 
1892); Motiv i Boky Kotorské (1895); Rip 
(1895); Příboj na Rivieře (18%). Provádí četné 
illustrace pro Ottovy Čechy, Zlatou Prahu, 
Svétozor a i. J-k. 

Jansdorf, ves v Čechách v hejt. litomyšl- 
skť-m, viz Janov 1). 

JaJUMmin [žinsmcn], franc. Jasmín [žas- 
mcnl jest básn. jméno slav. vlásenkáře a lid. 
básníka |akuba Boé (1798-1864), předchůdce 
íclibrů. Narodil se v Agenu v Gascogni. Psal 
řeči svého kraje, nářečím provengalštmy, gas- 
coAštinou. le to řeč úsečná, výrazná, mužná, 
dialekt Jindřicha IV. J. vydal V. 1825 svazc- 
^k básní Papillotos (Návlasky), které se staly 
záhy slavnými. Básník, jenž počal zpívati mlu- 
vou lidu, stal se miláčkem celé Francie; jeho 
cesty byly zrovna triumfálné. V Paříži při- 
jímatá lej aristokracie, ministři, král sám; 
Sainte-Bcuve napsal o něm nadšený článek 
a nazval jej langucdockým Manzonim. Též 
Lamartinc a Nodier iej slavili, jako pozdčji 
Mistrala. R. 1852 udělila mu Akademie franc. 
velkou cenu 5000 frankA a k jeho cti dala 
raziti medaili I du poete moral et populaire^ 
jak jej nazýval Villemain, jenž v Akademii 
o něm řečnil. J. zemřel Šťasten a slavný 
r. 1864, dočkav se bohatého rozkvětu pro- 
ven^lského života a písemnictví, jehož byl 
jedním z prvých předchůdců vedle Bellauda, 
Oaudclina a Sabolyho. Roumanille a Mistra! 
šli v jeho šlépějích. Jeho díla hlavní jsou 
kromé »Papillotů«: L'Abuglo de Castel-Cuillé 
(Slepá z C), Fran^ouneto (Františka), Sfaitro 
linnoucento (Šílená Marta), Mous soub^nis (Mé 
vzpomínky), Moun boyatche a Paris (Má cesta 
do Paříže). Řeč, kterou psal, není tak vy- 
tříbena, jako nyní u felibrů, jest v ní mnoho 
francouzských Živlů, prvků nestejnorodých. 
O. je samouk, ale pravý básník. Horoucí lá- 
ska k feči a rodné zemi, tvůrčí, bezvědomá 
inspirace, duše plná lásky k lidu, utrpení a 
neštěstí života, smysl pro krásu přírody, samo- 
rostlý humor i slzící soucit, to jsou známky 

{'eho poesie. O J-ovi mnoho psáno: Smith, 
asmin poet, barbcr, philantropist ; £. Portál, 
Scritti vari di Ictt. prov. mod.; Donnadieu, 
Les précurseurs des Félibres. Paul Mariéton, 
kandéř Felibrige, napsal o něm větší studii. 
Sebrané spisy jeho vydal Boyer ďAgen s franc. 
překladem ve 3 dílech s rytinami. Bška. 

Jmums: 1) J. Ennencnel viz Enenkel 
Jans. 

S) J. Kornel viz Jansenius Comciius. 

JassenlMniuiy Janscnisté viz Jansc- 
Qías 2). 



Jansenius: 1) J. Comciius (starší), bi- 
skup gentský a excgeta (* 1510 v Hulstč 
v Nizozemích — f 1576). Studoval v Levnč, 
stal se r. 1534 učitelem excgcsc v praemonstr. 
klášteře tongerlooském, přijal r. 1542 faru 
v Kortrijku a povýšen r. 1562 za doktora 
theologie v Levné, kdež také ujal se profcs- 
sury a r. 1563 stal se děkanem při kollcg. 
kostele sv. Jakuba. Vypraven byv od univer- 
sity ke sněmu Tridentskému účastnil se po- 
slťdních seděni koncilu a byl spolupracov- 
níkem Římského katechismu. Král Filip II. 
jmenoval jej prvním biskupem v Genté, kte- 
rýžto úřad J. nastoupil r. 1568. Založil velký 
seminář v Gentč a pořádal dvě diccésní syn- 
ody. Vydal : Cmtcordia evangclica (Levno, 
1549), spis později rozmnožený novým dílem: 
Comme tarii in concordlam et totam historiam 
evangelicam (t., 1572), a řadu kommentárů ke 
knihám Starého zákona. 

2)J. Cornelius (mladší), biskup ypernský 
aduchovní původce sekty jan sen i stá (♦ 15S5 
v Ackoyi v Nizozemích — f 1638). Studoval 
v Levně filosofii, theologii v kolleji papeže 
Hadriána VI., kterou řídil tenkráte Jakub Jan- 
sonius, stoupenec nauky Baiovy a protivník 
jesuitů. Po r. 1604 J. odebral se do Paříže, 
kdež mu přítel jeho Jean du Verger de Hau- 
ranne opatřil místo vychovatele. Pobyv zde 
asi dvě léta opět k vyzvání du Vergera pře- 
sídlil se za ním do Bayonny. Tamní biskup 
poručil mu správu nové kolleje. Oba mladí 
kněží, J. a du Verger, zabývali se horlivě 
theolog, studiemi. R. 1617 J. navrátil se do 
Levná a přijal místo představeného v nově 
organisované hollandské kolleji sv. Pulcheric. 
Stav se r. 1619 doktorem theologie přednášel 
na universitě exegesi a zjednal si rukopisným 
kommentářem k Pentateuchu a jinými spisy 
slavné jméno. Ve sporech university leven- 
ské s jesuity J. býval vyslancem ke král. 
dvoru španělskému, jemuž zavděčil se ne- 
málo satirickým spisem .^fa''s gallicus (Levno, 
1635), kterým tepal neupřímnost politiky fran- 
couzských králů k církvi. R. 1636 jmenován 
byl oďkrále Filipa IV. biskupem ypernským. 
Dokonav po 201eté práci přední dílo své, jed- 
nající o milosti boží podle zásad sv. Augu- 
stina, vyžádal si k němu s počátku r. 163S 
král. imprimatur. Avšak již dne 6. kv. t. r. 
zemřel. O smýšlení J-iově, že středověkou 
scholastikou bylo pravé učení křesťanské za- 
temněno, a o náklonnosti jeho k nauce fiaiově 
věděli přátelé i protivníci zesnulého. Jesuité 
pokoušeli se zabrániti, aby spis Augustin us 
nebyl vydán tiskem, ale přátelé J-iovi Fro- 
mondus a Calenus dokončili přece tisk jeho 
ve třech svazcích, nadepsaných: Cornelii Jan- 
senii, episcopi iprensis^ Augustinus seu doctrina 
5. Augustini de humanae naturae sanitate, aegri- 
tudine, medicína advcrsus Pelagianos et MjssÍ' 
lienses (Levno, 1640). Ve spise shledávají se 
některé bludy, subtilné sic, ale tím závaž- 
nější, že auktor učinil je duši celého systému. 
Uvádím jen základ chybné argumentace: Hřích 
prvotní pokazil lidskou přirozenost. Žádosti- 
vost zléno jest následek onoho pokažení a 



32 



Jansenville — Janské pohoří. 



vlastni podstata hříchu dědičného. Člověk 
pozbyl také nadpřirozeného daru, t. i. schop- 
nosti milovati Boha. Přirozenost lidská nemá 
síly, aby odporovala hnuti ke zlému, jestliže 
působením milosti boží nepronikne člověka 
hnutí k dobrému, relativně silnější. Vůle ne- 
může odporovati zlé žádosti, jestliže hnutí 
ke zlému silnější jest nežli hnuti milosti boží. 
Papež Urban VIII. r. 1642 zakázal čtení nejen 
J-iova >Augustina<, nýbrž i všech polemi- 
ckých spisů, které za příčinou jeho byly vy- 
dánv. Nicméně nepřestali přátelé auktorovi 
ve Francii, du Verger a po něm Antoinc 
Arnauld (v. t.), ujímati se >Augustinac, 
kdežto jesuité dokazovali, že ve spise tom 
obsaženy jsou články, zavržené již od papežů 
Pia V. a Řehoře XIII. Syndik Sorbonny Nic. 
Cornet předložil r. 1649 sedm článků ze spisu 
J-iova a z knihy Amauldovy »De la fré- 
quente communion« theolog, fakultě v Pa- 
říži, načež po učiněné redukci pět článků 
z nich bylo v Římě zkoumáno a zavrženo 
konstitucí papeže Jonocence X. ze dne 31. kv. 
1653. Arnauld a jeho stoupenci utekli se k vý- 
mluvě. Že zavržené články nejsou obsaženy 
v > Augustinu*, aspoň ne v tom smyslu, jaký 
se jim podkládá. V mínění tom setrvali i přes 
konstituce papeže Alexandra VII. z r. 1656 
a 1664, ve kterých výslovné bylo uvedeno, 
že oněch pět článků jest vyňato z díla J-iova 
a zavrženo ve smvslu, jaký on jim přikládal. 
Alexander VII. žádal, aby duchovenstvo fran- 
couzské na zvláštním formuláři stvrdilo svým 
podpisem, že chce poslušno býti papežských 
bull a že zavrhuje ony články. Odpor čtyř 
biskupů proti absolutnímu zněni pap. konsti- 
tuce z r. 1664 posilnil jansenisty k další oppo- 
sici. R. 16ďS poddali se sice biskupové pa- 
peži Klementu IX. a znovu podepsali formu-* 
lář jim předložený, ale s restrikcí, před pa- 
pežem zatajenou, že jest rozdíl činiti mezi 
faktem, zda J. učil článkům mu přičítaným, 
a mezi právem církve zavrhovati bludné články 
(question du fait et du droit). Zatím rozšířil sé 
jansenismus po Francii a pronikl do někte- 
rých duchovních kongregací. Také. v Belgii 
a Hollandsku přibývalo mu rozhodných pří- 
vrženců. Po Arnauldovi (f 1694) byl hlavou 
jansenistů P. Quesnel. jenž ve spise svém 
»Le nouveau Testament*, obyčejně >Réfle- 
xions moralcsc zvaném, uložil tresť bludné 
nauky J-iovy. Papež Klement XI. r. 1708 za- 
kázal čtení a rozšiřováni knihy pod trestem 
exkommunikace, a když francouzské parla- 
menty i někteří biskupové tomu odpírali, vy- 
dal dne 8. září 1713 konstituci >Unigcnitus<, 
kterou 101 článek ze spisu Quesnelova byl 
ccnsurován. Arcibiskup pařížský kard. Noail- 
les a 15 jiných praelátů vzpěčovali se při- 
jmouti bez podmínky papežskou bullu. R. 1716 
i Sorbonna a university rcmešská a nantcská 
vyslovily se proti ní, ňačeŽ kard. Noailies a 
někteří "biskupové "appriiovaH r. 1717 ic pří- 
štímu obecnému koncilu. Klement XI. vydal 
r. 1718 novou bullu »Pastoralis officii*, pro- 
hlásiv za vyobcované z církve ty, kdož by 
nepřijali konstituci >Unigcnitus«. Poddáním 



se kard. Noaillesa r. 1728 appellanti byli 
sice oslabeni, nicméně trvali ještě při strané 
jejich tři biskupové a mnozí členové řeholi. 
Předstírané zázraky na hrobě jáhna Fran^dlsa 
de Paris (f 1727), jenž býval norlivým appcl- 
lantem, a ekstase t. zv. konvulsionářů na hřbi- 
tove sv. Medarda u hrobu Francoisova a na 
jiných místech v Paříži více Škodily nežli pro- 
spěly klesající straně. Kněži-appcllanti pro- 
půjčovali se soukromí laikům sekty za zpo- 
vědníky, a když arcibiskup pařížský 6eau> 
mont počal tomu brániti, parlament r. 1752 
ujal se jansenistů. V době revoluce a potom 
až do naší doby již jen jednotlivci nebo menši 
společnosti přidržovaly se názorů Quesnelo- 
vých. V Nizozemsku, kdež předm' appellanti 
z Francie docházeli útočiště, způsobeno bylo 
hnutím jansenistickým církevní schisma. 
Kapitola v Utrcchtě zvolila si totiž r. 172:^ 
bez vědomi apoštolské stolíce Cornelia Stee- 
novena za arcibiskupa, jemuž pak suspendo- 
vaný biskup Dominik Variet udělil svěcení. 
^Nástupce Steenovcnův arcibiskup Meindarts 
obnovil ještě biskupství harlemské a deven- 
terské r. 1742, aby schism. arcibiskupství 
v Utrechtě i pro budoucnost bylo pojištěno. 
Ježto biskupové tamní nechtěn uznati plat- 
nost bully >Unigenitus«, trvá schisma utrecht- 
ské církve posavad. Hnuti jansenistické, na- 
mířené od počátku proti jesuitům, došlo ohlasu 
i v Německu, Rakousku (viz van Swieten 
Gottfr.) a Itálii (viz Pistojská synoda). — 
Srv. Leydecker, Historia Jansenismi (Utrccht, 
1695V, Rapin, Histoire du Jansenisme (Paříže 
1865); Schill, Die Constitution »Unigenitus« 
(Freiburk. 1876) ; Vandenpeerenboom, Come- 
Hus J., septiěme évéque ďYpres, sa mort, son 
testament, ses épitaphes (Bruggy» 1882). Vac, 

Jaofleňvllla [džensnvil], okres (division) 
uvnitř britské osady kapské, sz. od Port Eli- 
zabeth, prostoupený horami Winterhoekskými 
a protékaný Zondagem (do Indického okoánu). 
V úrodném a dobře vzdělávaném tomto kraji 
bydlilo r. 1891 na 4980 km* 9353 ob., z nichž 
bylo 4179 bělochů, hl. boerů, 1928 Bantů a 
2246 Koi-koinů. Hl. město J. na lev. bř, 
Zondagu v kraji zvaném Zwart Ruggens, na 
cestě z Port Elizabeth do Graaf Reynetu, má 
557 ob. (1897). 

Jamiké Xíáznd v Čechách viz Lázně 
Janské. 

JaAskó pohoři (Verchojanské p.) pro- 
stírá se v sibiřské oblasti jakutské jako od- 
hoří Stanového pohoři od 64° 30* s. š. nejprve 
k záp.. potom od ústí Aldanu k ssz., snižujíc 
se postupiTe a přecházejíc v severní tundru 
sibiřskou. Největší výška jeho obnálí 1430 m, 
jediný přechod přes ně, jimž vede vercho- 
janský trakt, Icži ve výši 1220 m, jsa z jihu 
těžko přístupný a úzký. J. p. se svými vý- 
běžky jest rozvodím řek Aldana, Leny, Indi- 
girky, Kolymy, na jeho sever, svahu pak pra- 
mení se ř. Jana. Ačkoliv U. ^. nedosahuje 
čáry věčného sněhu, jest přece při prame- 
nech řek na něm vznikajících kryto po celý 
rok ledovci dlouhými 2—3 km. Geologické 
složení J-ho p. jest jednoduché, neboť skládá 



Janson — Janssen. 



33 



se téméř veskrze z pískovcA a hlín břidlic- 
iiatých, které prostoupeny jsou ložisky ka- 
menného uhh\ kdclto z užitečných rud vy- 
skytuje se bohatá ruda stříbrná, jež se však 
pro odlehlost naleziště nedobývá. V ohledu 
botanickém tvoři J. p. severní hranici ně- 
kterých stromů, jež na jeho sev straně více 
nerostou, jako: jedle, sosny, jeřabiny a j. Od 
J-ho p. vybíhá několik pásem pobočných: 
Tas-Chajachtach k sv. mezi Janou a Indigir- 
kou, Tas-Talabach k ssv. mezi Indiprkou a 
Alazejott, Oruglan k ssz. mezi Janou a Lenou, 
které vesměs snižují se k sev., končíce u Le- 
dového okeánu nepatrnými pahorky. — Srv. 
Fr. Wrangel, Reise lángs der Nordkustc von 
Sibirien (Berlín, 1829). 

Jaasoa: 1) J. (Hhcohi) Julij Eduardo- 
vi č, statistik nis. (♦ 1835 v Kijevě — f 1893 
v Petrohradě), studoval lékařství v Kijevě, ale 
přestoupil na historicko-filologickou fakultu a 
oddal se soukromě národnímu hospodářství, 
načež přednášel v ústavě zemědělském. Když 
r. 1864 ústav byl přeložen do Petrohradu. J. 
na základě dissertace Téorija renty Rikardo 
(1865) povolán na universitu a na Alexandro v- 
ské lyceum. Vedle toho přednášel v lesni- 
ckém institute a ve vyšších ženských kur- 
sech. V L 60tých účastnil se téŽ výpravy 
k prozkoumám hospodářského průmyslu a 
obilního obchodu v jihozáp. Rusku. R. 1870 
dosáhl doktorátu dissertací O napravlenijach 
v naučnoj obrabotki nravstvennoj statistiki. Od 
r. 1873 byl řád. professorem a od r. 1876 
skutečny státním radou. Zřídil též městskou 
statisticKOU kancelář v Petrohradě a spravo- 
val ji do své smrti. Odborné články jeho 
přinášely >Sbornik gosudarstvennych zna- 
nij«, >Žumal min. nar. prosvěščenija«, »Russ- 
kaja rěČ€ a j. O sobě vydal: Opyt statisti- 
leskago iisiédovanija o kresfjanskich nadélach 
i piatéiaeh (1877 a 1881); Sravnitéljnaja 
statistika Rossiji i \apadnojevropej5kich gosu- 
darst¥ (1878—1880, 2 d.); Sravnitěljnaja sta- 
tistika naselenija (1893). Hlavní spis jeho 
Téorija statistiki vyznamenán od akademie 
petrohradské prémií D. A. Tolstého a zlatou 
medaili í. Énk. 

2) J. Paul, politik belgický (* 1840 v Hcr- 
stalu u Lutichu). Vynikaje velmi silným hla- 
sem, pro nějž zván rhomme boulet — dělová 
koule — , a výmluvností usadil se jako advo- 
kát v Brusselu (1862) i proslul mimo jiné 
hlavně obranou — byC neúspěšnou — anar- 
chistů v Monsu (1888). Současné účastnil se 
pilné schůzí pracovních tříd jako obhájce ná- 
zorů republikánských a socialistických. Jsa 
hlavou radikálů potíral nejen ultramontány, 
ale i Frére Orbana a jeho stranu, zasazuje 
se hlavně za odstranění konskripce a za všc- 
obeoné volební právo. R. 1867 propadl sice 
malou menšinou při obecních volbách v Brus- 
selu, avšak r. 1877 zvolen za Brussel do druhé 
komory. Zajímavé bylo jeho prohlášení v kan- 
didátní řečí. 2e, dokud bude míti Bel{S[ic po- 
ctivého krále, nebude mysliti na propagandu 
republikánskou, sociální otázky že třeba ře- 
šiti cestou pokoje a smíru, z přesvědčení a 

Oitlv Slova&k NauCoý. iv. .XIII. 25' xc :897 



na základě svobody. V komoře vystupoval 
proti nebezpečí klcrikálnimu a podporoval 
s počátku novou vládu Frerc Orbana a jeho 
strany; teprve když ho neuspokojilo vládni 
rozšíření práva volebního, utvořil radikální 
křídlo, jímž liberální stranu sice rozbil, ale 
dopomohl k vládě ultramontánům. I sám pro- 
padl při nových volbách (1884), zvolen však 
do obecní rady, kde je posud. Na novo zvo- 
len do komory r. 1889 pomocí mírných libe- 
rálů. Zde navrhl změnu volebního řádu, jež 
sice zavržena, ale poměry nastavší, spojené 
i s krveprolitím, vynutily v následujících lé- 
tech (1891— 93J s nepatrnými výjimkami vše- 
obecné volební právo, hlavně zásluhou J-ovou, 
jenž přijal v tom systém Nyssensův za svůj. 
J. sám zvolen dle nového řádu volebního te- 
prve v užších volbách (1S94), kdežto libera- 
lové šmahem propadli. 

3) d. Kristoffer Nagel, spisovatel norský 
(♦ 1841 v Bergenu), studoval theologii a stal 
se učitelem na lidové vys. škole v Gausdalu. 
Patřil k horlivým >maalstraevere«, kteříž v na- 
stalém právě ruchu snažili se o ustálení ná- 
rodní řeči (landsmaalu) Ivarem Aasenem upra- 
vené. R. 1882 odstěhoval se do Ameriky jako 
pastor unitářské společnosti skandinávské. 
Napsal (v landsmaalu) řadu selských povídek, 
tehdy oblíbeného thematu, plných svěží a 
vřelé náladv: Fraa Bygdom (1865); Han og 
ho; Mařit Škjólte (IS6S)] 7brgr/m (1872); Den 
Bergtekne {l%lt)\ básně Norské Digt (1867) a 
Sifcmund Bresteson 0872), tragédii Jan Arason 
(1867); moderní arama ^m Kvindeskjaebne 
(1879, v literním jazyku); histor. román ze 
XVI. stol. Fraa Dansketidi (1875); novelly: 
Auitanfyre sol og vestanfyre maane (1879); 
Pt-aeriens Saša (1885); Fra begge Si der Ha- 
vet\ román Sara (1891). Mimo to vydal ně- 
kolik theologických spisů a brošur, před- 
nášek (Foredrag, 1894; Aegteskab og Skils- 
misse, 1895). popisů cest po Islandě, Itálii, 
Americe a j. HKa. 

Janssen: 1) J T. W. Theodor, ryjec 
něm. (* 1815 v Júbberde — f 1894 v Dússel- 
dorfě), žák dússeldorfské akademie za prof. 
J. Kellera. Z jeho listů uvádíme: Návštěva 
o prázdninách', Vesnická škola (obé dle J. P. 
Hasenclevera) ; Hráči v hádce; Zachránění str o- 
skotaných (dle R. Jordána), Luther ^apatuje 
papežskou bullu (dle Lessinga, 1861). 

2) J. fžánsán) Pierre Jules César, franc. 
astrofysik (• 1824 v Paříži), ředitel astrofys. 
ústavu v Meudonu u Paříže, akademik a člen 
Bureau des longitudes. Vyznamenal se ve 
fotografii hvězdářské zhotoviv obrazy slunce 
a měsíce, od r. 1866 pak četnými pracemi 
spektroskopickými. R. 1862 dokázal sodík ve 
vidmu hvězdy a Oriona. R. 1868 podařilo se 
mu ukázati, že spcktroskopem kdykoli lze vi- 
děti protuberance sluneční. Napsal o slunci 
Sur les progres récents de la physique solaire 
(»Annuairec, 1879). R. 1881 užirpoprvé foto- 
grafie a spektroskopie při vlasatici. Také foto- 
grafií hvězdní pilně se zaměstnával; napsal 
o tom: Les méthodes en Astronomie physique 
(>.'\nnuaire«, 1883); La photométrie photogra- 

3 



34 



Janssens — jantar. 



phique (t., 1895); L'dge des étoUes (t., 1888) a 
mn. j. pojednání. VRý- 

3) J. Erik, náboženský blouznivec, viz 
LUsare. 

4) J. Jo han nes, katol. theolog a historik 
něm. (♦ 1829 v Xantech — f 1891 ve Frank- 
furtu n. M.)i habilitoval se r. 1854 v Mún- 
steru pro historii, ale t. r. ještě přijal pro- 
fessuru historie na gymnasiu iVankfurtském; 
r. 1860 dal se vysvětiti a r. 1880 stal se apo- 
štolským protonotárem. Roku 1875 volen byl 
na říšský sněm, kde ve středu zasedal. J. 

Íest historik směru přísně ultramontánního, 
Lterý jmenovitě proti německé reformaci po- 
lemicky se obrací a tuto viní, že podvrátila 
zdárný rozvoj kulturní, jaký se počátkem 
XVI. stol. v Německu jevil. Činí tak v hlav. 
svém díle Geschichte des, deutschen Volkem $eit 
dem Ausgange des Mitteialters (Freib., 1877 
až 1894, sv. 1—8; pokračuje L. Pastor). V po- 
lemice odtud vzešlé odpovídá svým kritikům 
ve spisech An metne Kritiker (t., 1882) a Ein 
\weites Wort an metne Kritiker (1883). Mimo 
to sepsal: Wibald von Stáhlo und Corvey (1854); 
Frankreichs Rheingelúste und deutschfeindliche 
Politik in frúheren Jahrhunderten (2. vyd. 1883); 
Schiller ats Historiker (2. vyd. 1879); Zur Ge- 
nesis der ersten Teilung Folens (1865); Zeit- 
u. Lebensbilder (4. v 1889) a j. Srv. Schwann, 
Joh. J. und die Gesch. der deutschen Refor- 
mation. 

6) J. Peter Johann Theodor, malíř něm. 
(♦ 1844 v Důsseldorfě), syn J-a 1), žák diisseid. 
akademie za C. Sohna a W. Bendemanna. Dal- 
šího vzděláni nabyl v Mnichově, Drážďanech 
a v Hollandsku. Východiskem jeho byly li- 
neární koncepce Corneliusovy, kartony Re- 
thelovy a pathetické historie směru Gallai- 
tova a Pilotyho. Poprvé upozornil na sebe 
jako vítěz v íconkurrenci crefeldské; kartony, 
které v tamější radnici provedl (1869—73), 
představují scény z pověsti o knížeti cheru- 
ském Arminiovi v 6 obrazech. Dále pochodí 
od něho: vlys z pověsti o Prométheovi (ve 
II. sále Corneliusově v Nár. galerii berlínské, 
spolu s Bendemannem) ; 9 obrazů z dějin mě- 
sta Erfurtu (v tamní radnici, 1881); 9 kom- 
posic znázorňujících průběh lidského života 
(v aka^mii diisseid.); A. Achenbach, podo- 
bizna (1891 pro Nár. gal. berl.); Vychováni 
Baccha (1883); Bitva u Fehrbellinu (1884); 
Bitva u Torgavy (1888); Bitva u Hohenfried- 
berka (1890), poslední tři v berl. Zbrojovně; 
Mnich Dodde v bitvě u ^^'onngenu (1893. gal. 
důsseld.) a j. Od r. 1877 jest professorem na 
akademii svého rodiště, kde r. 1895 byl i rek- 
torem. J-k, 

6) J. Karl, sochař něm. (* 1855 v Důssel- 
dorfě), od r. 1893 professor akademie dússel- 
dorfské. jejíž byl žákem a kde dostalo se mu 
r. 1878 ceny římské, načež r. 1881 do Říma 
cestoval. Provedl různé náhrobky a Rýn se 
svými tester skými řekami (s J. Jíishausem 
k dússeld. slavnosti uvítání cis. Viléma). J-k. 

Janssens: 1)J. Abraham st., malíř vlam- 
\ý (* kol 1575 — t 1632), žák Jana Sňel- 

^ka. R. 1601 přijat za mistra do cechu 



sv. Lukáše, v němž r. 1606—07 byl děkanem. 
Na to cestoval do Itálie a vrátiv se stal se 
r. 1610 členem společnosti romanistů. Jako 
malíř zaujímá J. po stránce technické a ko- 
loristické přední místo po Rubensovi. Díla: 
Vyrváni krdlu (antverpské mus.); Madonna 
(t.) ; Allegorie stáří (v Brusselu) ; Vertnmnus a 
Pomona (v Berlíně); Meleager a Atalanta (t, 
obé vespolek se Snydersem); Satymvé poxo- 
ruj( Dianu s Nymfami (v Kasselu); Venuše a 
Adonis (ve Vídni); Kladeni do hrobu (v kar- 
melitánském kostele v Antverpách) , Madonna 
se svatými (t) ; Ecce Homo Tkathedrála v Gcntu) ; 
Snéti $ křiie (t.). — Syn jeíio Abraham J. ml. 
byl též malířem ; do cechu přijat r. 1636. J-k, 

2) J. Cornelius, zvaný J. van Ceulcn, 
holi. malíř podobizen (* 1593 v Londýně — 
1 1664 v Amsterdame nebo v UtrechtuY Pra- 
coval původně v Londýně, ale za občanské 
války odešel do Middelburgu, kde r. 1642 byl 
členem cechu. R. 1647 odebral se do Haagu, 
r. 1652 do Utrechtu a konečně do Amster- 
damu. Jakožto malíř podobizen požíval přízně 
krále Jakuba I., jejž několikráte maloval. Jeho 
díla nalézají se hlavně v angl. soukromých 
sbírkách. Ž^ ostatních uvádíme: Magistrát mě- 
sta Haagu (v Haagu) ; dvě podobizny v museu 
drážďanském, jiné v Utrechtu, Rotterdame, 
Middelburgu a j. J-k. 

3) J. Victor Honoré, malíř vlamský 
(* 1664 v Brusselu — t 1739 t.), Žák Voí- 
dcrsův. Byl dvorním malířem vévody hol- 
štýnského, jenž po 11 let v Římě jej pod- 
poroval. Vrátiv se prováděl různé oltářní 
obrazy prostřední ceny pro kostely v Brus- 
selu a j R. 1718 povolán jako dvorní malíř 
do Vidně a tři léta na to cestoval do Lon- 
dýna. Díla: /^/^o dává stavěti Karthago; Spor 
me\i sedmi i^etiami (v Gcntu); Venuše a Adonis 
(v Kodani); Strážný anděl (na hradě Rolandu) ; 
Sv. Karet Borromejský (v karmelit. kostele 
v Brusselu); 51^. Roch (v Mikulášském ko- 
stele t.). 

4) J. Frangois Joseph. sochař belgický 
(* 1744 V Brusselu — f 1816 t). Restauroval 
torso vatikánské jakožto Odyssea střílejícího 
z luku; mimo to provedl: sochu ApoUána pro 
park v Brusselu; Sábo^enstvi a Dobročinnost 
pro dóm v Gentu a j. 

Janstetn na Moravě viz Jenštýn. 

z Janitorfa Jan, viz Pulkava z Rade- 
nina. 

Jantar, proměněná pryskyřice předvěkých 
jehličnatých stromů, jest hmotou nekrystálo- 
vanou, beztvarou čili amorfní, jež objevuje se 
jako pryskyřice našich konifcr ve tvarech hlí- 
zovitých, krápníkovitých. Icdvinitých, naka- 
paných, deskovitých a pod., zhusta v sobě 
uzavírající látky cize, dutinky vzduchem nebo 
vodou naplněné, zbytky rostlin, zvláště často 
předvěký hmyz (^mouchy, pavouky, mravence), 
vzácněli drobné nlemýždě a pod.J. nejsa kry- 
stalovan nejeví štípatelnosti, lom jest miskový, 
/ = 2 5; h = I 05— 110. Barva J-u jest žlutá 
různých odstínů; někdy bývá zelenavý, hya- 
cinthový, modrý, bílý neb i bezbarvý, čirý; 
lesk jest mastný; J. jest průhledný ncDo pra- 



Jantarka — Jantra. 



35 



svitný, často bývá též kalný, neprůhledný, 
obláčkový. Součástky j-u jsou tytéž jako pry- 
skyřic jiných: uhlík (asi 79Vo;» kyslík (asi 
10'5Vo). vodík (asi lOSVo)* což poukazuje 
k empirickému vzorci Q^H^^O; nalézají se 
i nepatrná množství látek anorganických a 
-sledy síry. J. není, jako pryskyřice vůbec, 
lučebné stejnorodou hmotou, lze jej rozložiti 
v kyselinu jantarovou, v silici jantarovou a 
čtyři různé pryskyřice. ZahŤit nadme se, 
mek ne a vydává zvláštní aromatický zápach, 
který se též pozoruje, třeme-li j., při čemž 
stává se negativné elektrickým. Při teplotě 
280«—290' C roztápí a rozkládá se; ve vodě 
■nerozpustný, rozpouští se J. z části v alko- 
holu, aethcru a chloroformu, úplně jest roz- 
pustný v sehnané kyselině sírové a lze jej 
rozložiti ve vřelé kyselině dusičné. Nejdůle- 
žitější naleziště pravého J-u čili succinitu, již 
v starověku známá, jsou pobřež. kraje Sambie 
(zvi. okolí Královce), Kurska, Livonska, Po- 
mořan a Jutska ; J. nachází se tu jako na místech 
jiných ve vrstvách útvaru třetihorního (v t. zv. 
modrc vrstvě) a druhotně v starším i mlad- 
ším náplavu. Původně byl J., rozčeřenými 
vlnami východního moře na břehy vržený, 
zvláště hojně po bouřích sbírán nebo sítěmi 
na hladině mořské loven a v otevřených lo- 
mech z >modré země* vybírán; v době no- 
vější též potápěči na dnu mořském hledán 
a u Palmnika (Palmnicken) hloubeny šachty 
aj. prací hornickou těžen. Způsobem posled- 
ním produkuje proslulá firma Stantien a Be- 
cker v Královci, která téměř veškerý obchod 
s j-em monopolisuje, ročně asi 300.000 ks(, 
začež státu Pruskému, jehož regálem jest tě- 
žení j-u, ročně asi 700.000 marek nájemného 
platí. Asi polovina vytěženého j-u jsou drobty, 
ostatek větší nebo menší kusy způsobilé 
k zpracování buď na špcrkové kameny, zvi. 
perle jantarové, nebo na potřeby kuřácké. 
J-y různých jiných nalezišf nevykazují kyse- 
lin v jantarové, tak na př. j. z okoh Lvova 
v Haliči, sicilský j. (t. zv. simetit) z náplavu 
řeky Simeta u Catanie, rumunský j. čili ru- 
maenit, španělský j. a j. T. zv. černý I. čili 
j;agat nebo jet jest celistvé hnědé unii. J-u 
podobny jsou některé fossilní pryskyřice jiné, 
jako ^cdanit, kopalin, schraunt a p. Vr. 

Jantarka, Succinea Draparnaud 1801, rod 
pozemních plžů plicnatých (Stylommato- 
phora), jenž s americkým rodem Omalonyx 
ďO. tvoří samostatnou čeleď {Succhteidae)^ 
zajímavou anatomicky tím, že oba otvory po- 
hlavní, samčí a samicí, leží sice tě.sné vedle 
sebe, ale přec odděleně, čímž se blíží vodním 
plžům plicnatým (Basommatophora). Přední 
tykadla velmi nepatrná (jako u Auriculid). 
ácořápka je tenká, jantarové barvy, průsvitná, 
o málo závitcích rychle rostoucích, bez píštéle, 
t ústím velmi prostranným. Systematika této 
skupiny je pro neobyčejný polymorfismus 
druhů sem spadajících nací míru obtížná a 
dosud úplné nekritická; jest popsáno několik 
podrodů s asi 200 speciemi (ve stř. Evropě 
5 druhů s četnými odrůdami). Žijí na místech 
velmi vlhkých (při vodách, někdy zcela ve 



vodě) a jsou rozšířeny kosmopoliticky; známy 
jsou od eocénu (pánev pařížská). Suc. obonga 
Dráp. patří k význačným konchyliím diluvi- 
álním. Bbr. 

Jantarová kyselina, C^H^O^, jest dvoj- 
sytná kyselina složení CO^H. CH^ . CH^ . CO^H, 
obsažena jest tu a tam v bylinstvu (ku př. 
v máku, v nezralých hroznech) i v některých 
kapalinách původu živočišného. V malém 
množství vzniká lihovým kvašením cukru 
účinkem mnohých mikrobů. Tvoří se, okysli- 
čujeme-li tuky nebo vůbec vyšší kyseliny 
mastné kyselinou dusičnou; lze ji upravit 
i suchou destillací jantaru. J. k. tvoří kry- 
stalky bezbarvé, rozpustné ve vodě i v alko- 
holu, nerozpustné v aetheru. Zprudka zahřátá 
taje při 185®, při 235° vře, měníc se v an- 
hydrid jantarový {CH^ . CO\ . O, Důležitv jsou 
její hydroxyderiváty : kyselina jablečná 
(v. t.) a vinná (v. t.). — Amidoiantarová 
kys. viz Asparagová kys. — S J-vou k-nou 
isomerická jest isojantarová kyselina, 
CH^.CH.{CO^H)^. O Se. 

Jantarový olej (ambrový olej), aethe- 
rický olej připravovaný suchou destillací jan- 
taru. Jest to směs různých terpenů; v úplně 
čistém stavu jest bezbarvý, na vzduchu a svě- 
tlem rychle hnědne, chuti jest ostré, ve vodě 
nerozpustný, lehce rozpustný v alkoholu a 
aetheru. Užívá se ho k přípravě léků a ve 
voňavkářství. Působením kyseliny dusičné 
tvoří se z něho hnědá hmota, po pižmu pách- 
noucí (umělé pižmo), k podobným účelům 
někdy upotřebená. 

Janthina Lamarck 1799, zástupce čeledi 
Janthinidae kttnobranchiatních plžů předo- 
žábrých, vyznačený rozeklanými tykadly, za- 
krnělýma očima, silně vyvinutým epipodiem 
a tenícostěnnou, nízce kuželovitou ulitou vio- 
lové barvy (zejména base ulity je krásně sytě 
liláková). Žlázy nožní vylučuji vazký hlen, 
jenž slouží zvířeti za plavadlo, jsa k tomu 
účelu prostoupen četnými drobnými bublin- 
kami vzduchovými (v přední nálevkovité části 
nohy chová J. v obalu hustého slizu velikou 
bublinu vzduchovou, ze které naplťíuje svůj 
plovací přístroj; zbavíme-li ji tohoto i oné 
bubliny, klesá ihned ke dnu a nemůže svůj 
přístroj obnoviti, dokud se nějak nedostane 
k povrchu vodnímu); na tento zvláštní appa- 
rát upevňují též svá vajíčka a mohou pak 
celý tento výtvor uvolniti a po hladině vodní 
pustiti. Zajímavý tento ^vorc objevil Fabius 
Columna r. 1616. Rozeznáváme asi 30 druhů 
v 4 podrodtch ; žijí pelagicky v okeánu Atlant- 
ském a moři Středozemním ve velikých hou- 
fech; vyskytují se teprve od třetihor. Druhý 
rod této čeledi je Reclu\ia Petit. Bbr. 

Jantoch, ves slezská, viz Jančí. 

Jantra, pravý přítok Dunaje v Bulharsku, 
vzniká z četných potoků na sev. svahu Trnov- 
ského Balkánu jižně od Gabrova, teče nej- 
prve směrem severním (v horním toku nazývá 
se Jéťbr), zahýbá pak k východu a po veliké 
oklice od Trnová směrem vých. přijímá pod 
Draganovcm na stoku se značným západním 
(levým) přítokem Rusicí směr severní, jejž po- 



Jantscha — Janus. 



38 

dríuje al tímif ku svt-mu ilsti, Uraíivši cdkcm 
asi 150 km. ústi ac v>íchoUní' od Svišťova do 

gunaje. Jméno jest asi polurícnč ant. Jalcrui. 
vodí jeji bylo svědkem častých krvavích 
sráick. Zde porazili Rusové pod Kaininsk'ým 
Turky 7. láfí 1810; v rusko-iurcckč válce 
r. 1877 byla d. operační hasí Rusů, kteří 
odtud operovali na západ proti Plevnu a na 
vOchod proti tureckjni pevnostem podunaj- 
skím. 

íantiohft viz Janča. 

Janiukrliui (lat.), první měsíc fím. kaknd,, 
náš leden, zaavřcený bohu Janovi, odtud laké 
jméno J. Zavedeni mřsíce toho jakož i mr- 
šíce Februariua (ilnor^ přičítá so Numoví, 
(enl prý původní římský rok (zvaný Rómu- 
ův), čítajfd 10 mésíců (=304 dni) a počí- 
nající měs. březnem (MarCius). o tyto 2 mčsíce 
roiĚiřil. — Srv. Livius I., 19; Prcller-Jordan, 
Rům, Mythologie, I„ 15«, 170, 

JuLoárllU svatý, italsky San Cennaro, 
biskup bencvcntský. sfat^ za cIs- Diokleciána 
I, pof. IV. stol.) v Puízuoli. Památka jeho svítí 
se 19. láří. J. je patron Ncapolska. V Nea- 
polí zasvěcen mu hlavní chrám, v jehol pod- 
zemní kapli chová se jeho (élo, dále hlava 
a dv£ lahvičky krve, jií jakási zboíná iena 
při sletí jeho zachytila. Stuhlá krev stává se 
iirkutou, pftblíži-li se ke krvi. Nestane-lí se tak. 
povaíujt se to za zlé znamení, 

Jutuariftv ř4d zaloiil sicilský král Ka- 
rel Vlil. 6. čcc 1738 jen pro katolíky. Zna- 
mení řádové byl osmihranný. kuličkami ozdo- 
bený, bílu emailovaný zlatý kříi. na jehoi 
přední strané bylo poprsí sv. Januaria, na 
stuze červené. Zanikl po sjednoceni Itálie. 

JanupK, též Bunn. sána nebo sun jana- 
pam, domácí názvy východoindické rostliny 
Crololaria jvncea L,, dávající dobré vlákno, 
túi v obchodě se vyskytující. Vii Croto- 

Janiu slul v římské mythologii staroitalský 

bůh chránící veSkerč vchody (Jariwai;) domu 
soukromého i průchody {iani) veřejné, jež 
otvírá i zavírá (J. faiulciiis a Ouíiusj, opa- 
třen jsa klíčem a holí (k odhánění nevítaných 
a odvracení ila) a vyhlíícje svojí livoji tváří 
(J. bifrons a geminiis) bděle k východu a zi- 



učinil tvůrce a pořadatele světa. Z boha vchodu 
vznikl snadno bůh viclikčho začátku: za- 
jiStuje dobrý počátek veikerčho dila. vzýván 
na prvém místě před ostatními bohy při všech 
obětech a modlitbách; jemu zasvěceno jitro 
I Matutimis pater), první den každého mČsíce 
I CalenJat), první měsíc v rnc<- (Januni-iiin). 
o jehoi prvém dni každý Kíman zdárným 
počátkem svého obvyklého lamůstnání hleílĚI 
si zajistiti úspěchy další; odtud J, stal se téi 
bohem roku, jehoí prsty na sochách sesta- 
vovány tak. le vykazuji 355 nebo 3Ó5 dní. a 



creator) ; některé rody patririjské pak jej ctily 

jako původce svého (J, Cwiaihis, P.it>-kim); 



,JP 



ba pokládán i za původce všech bohŮ , 
cipium deorum, deuí dtorum). Dle obi_ 
báje J, sídlil prý na Janiculu, kde velmi moudře 
kraloval s jakýmsi Camcsem, piik'sám;'za 
oněch zlatých dob přišel k němu Saturnus 
a vyučil jej vSelikým dovednostem a uměním, 
jež pak J. v Itálii xavcdl: jsou to lidská řeč, 
upravení živobytí, rolnictví, státnictví, stavi- 
telství (bran, domů, chrámů, lodí), mincovni- 
Ctví, bohoslužba. J.. jcni v této báji poklesl 
t původního božství na jakéhosi domácího 
neb též z Řecka přistěhovalého herda, jako 
cpúnymos Janicula, pod nímž byl přístav a 
kudy vedla cesta z fctrurie. jcvi ac podpo- 
rovatelem veškerého pokroku vzdělanosti. 
jemuž právě ony dvě hlavni obchodní cesty 
nejspíše zjednaly přístup do Říma, a jest 
totožným s bohem Portuncm , jenž chráně 
především východiště plavby, totiž přístavy, 
pak i plavbu a obchod, ctěn v přístave po'd 
Janikufcm. jako U. sám byl ochráncem obchod- 
níků na foru a vyobrazován s lodí na min- 
cích italských. J. je téi bohem začátku vod- 
stva, pramene, ku kteréž lunkci poukazují 
téi jeho různé poměry k nymfám, Camc- 
seně (Casmena>), matce Tiberinově, Julurně. 
malce Fontovč, Venilii, matce nymfy Ca- 
nens, a Carně. Proto o něm b^eno. Že. 
když Sabinové k vůli únosu dívek dobývali 
Kima, brána chrámu Janova na foru návudcm 
Junoniním stále se otvírala, takíc by tudy 
nepřátelé byli jistě vnikli, kdyby J. nebyl dal 
vy v řítí ze země silnému pramenu sirnému, 
jimi nepřátelé zahnáni. Zmíněný cbrám, nej- 
proslulejší v Římě, nebyl vlastni svatyní, 
nýbrí jakýsi od Numy prý jií zasvěcený prů- 
chod. íe Subury na forum, vystavěný z kovu 
se soitmu boha, jehoi tváře obojíma dveřma 
k východu a. západu vyhliicly. Pováží-li se 
pak. íe chrám Vestin na foru k tomuto prů- 
chodu se asi má, jako krb domu soukromého 
ku vchodu, právem tenio J. Geminus pokládá 
se za jakéhosi boha chránícího takřka vchod 
k veleobci římské. Vysvítá to i ze zvyku, 
kdykoli válka se vedla, ponechávati dvéře 
toho chrámu otevřeny, aby se tím patrné 
symbolicky zajistil občanům vně bojujícím 
návrat do obce; proto J. pokládán tci la 
boha války (odtud J. Qiiii/iius) a míru. Za- 
vřen býval vedle bojcchtívosti Římanů tento 
chrám jen zřídka: za Numy. r. 235 př. Kr, 
za Augusta r. 29, 25 př. Kr., 1 po Kr., jednou 
za Nerona, — Kult Janův v Římě zařízen prý 
jii Romulem. vzývaní jeho pojato od Numy 
v modlitby Saliů. Mimo výŠc vytčený chrám 
Jana Gemma byl v Římě. kdci kult jeho ob- 
starával sám rex sacrorum. ještě J. Quttá' i- 
/roiii na forum transitorium, jehož obraz se 
čtverou tváři přenesen prý z Fakrií, dále 
jiný J. Geminus u divadla Mareellova na fo- 
rum olitorium, pak od Augusta zřízený chrám 
na forum Augustům; jinaké lani, veřejní prů- 
chody (iaiiiu medius. nimiitus, hnus), Qcněly vý- 
znamu sakrálního. Kult jeho kvetl téi iinde; 
ncbofobraz jeho vyškytá se jak na nilnckiiHm- 
ských (s obojí tváři vousatou, za doby dsaf- 
ské i s jednou bczvousou, druhou vousatou). 



Janus Pannonius, 



37 



Uk na etruskýcb a kampanských (s obojí tváří 
bezvousou), ba i* na sicilských a řeckých. — 
U. od starých vykládán ab eundo, kdežto nyní 
oblíbena etymologie od kořene div'\ tedy J., 
mascuU k Jana^Diana^ znamenal by boha 
světelného. Ji2 staří uznávali při Janovi základ 
íysikálniy vidouce v nčm chaos, vesmír, nebe, 
vzduch, slunce. V novější době většina ba- 
datelA (Buttmann, Schwegler, Preller) vidi 
vněm boha slunce, při čemž souvislost sappel- 
lativem ianus Corssen vykládá dle obdoby 
baeehus = vino, ceres = obilí metónymícky. 
Roscher dHvc v něm pro jakési obdoby s Her- 
mem tušil boha větru, nyní shledává asi prá- 
vem pouhou personifikaci appellativa ianus^ 
y<ikéi, v mythologii italské jsou zjevem ob- 
vyklým » ac se jelté drží staré mythologie ab 
tundo. Ne2 i nová etymologie s tím se dá 
uvťsti v souhlas, uvážíme-li, 2e v antickém 
domě světlo hlavně dveřma do jednotlivých 
síni vnikalo. Dcecke v něm vidí boha z Etrurie 
přeneseného, zcela zbytečně. klk. 

Janiui FanBOBluJit Jan Cesmičský 
<chorv. ČeSmički), příjmím Panno nský, 
téi |an Ccsinge zvaný, biskup pětikostclský, 
proslulý básník latinský XV. stol. (♦ 29. srp. 
r. 1434 v Chorvatsku z rodu Šlechtického — 
1 1472 v Záhřebe). V prvjřch počátcích liter- 
ního umění vycvičen byl v domově svém, 
pak od ujce svého, biskupa vclkovaradínského, 

!>ozdóii arcibiskupa ostřihomského, slavného 
ana Vitcze ze Srednje. Poslán jsa na studie 
do Itálie přišel nejprve do Benátek, jež svými 
čarokrásnými budovami a chrámy, svými již 
tehda bonatými sbírkami uměleckými naň 
takový dojem učinily, že cítil v sobě vedle 
touhy po vzdělání mocněji vrozený dar poesie. 
Ve Fcrraře poslouchal věhlasného učitele 
latiny Guariniho s největší pílí a prospěchem 
i dobyl sobě v naukách latinských a řeckých 
takové zběhlosti, že pro krásu a lahodu u pro- 
jadřování myšlének svých spisovatelům zla- 
tého věku po bok byl staven. Neméně jako 
básník získal si slavné jméno po vší Itálii. 
Kromě latiny, řečtin v a básnictví byl též 
vzdělán v jiných vědách, zvláště ve filosofii, 
bajesloví, zeměpisu, mathematice, astronomii, 
ano i v politice. Po llletém pobytu v Itálii 
vrátil se jako doktor práv do své vlasti a 
vstoupil do služby vojenské, chtěje se siičast- 
niti válečných taženi proti Turkům; avšak 
pro slabost' těla studiemi zmořeného a zimnicí 
často pronásledovaného opustiv dráhu vo- 
jenskou oddal se stavu duchovnímu a stal 
se hned po svém na kAěžstvi posvěcení pro- 
boštem titelským, brzy potom kanovníkem 
velkovaradínským. V té době dopisoval si 
s Aeneášem Syíviem Piccolominim, biskupem 
sienským, kterýž stav se papežem pode jmé- 
nem Pia 11. jmenoval Jana r. 1459 bisku- 
pem suffraganem výše jmenovaného ujce 
jeho, avšak ještě t. r. povýšen Janus od krále 
Matyáše Korvína za biskupa pětikostelského. 
V diécési své Janus málo býval, dleltě z větší 
čáati při dvoře královském v Budíne ve spo- 
lečnosti vynikajících učenců a umělců, jež 
král Matyáš kolem sebe shromáždil, aby šířili 



lesk a slávu královského dvoru. V čele jich 
stál Jan Vitez, někdy vychovatel králův. jenŽ 
jako prvý ministr a všemohoucí kancléř řídil 
politický a duševní život v Uhrách. R. 1464 
provázel J. P. krále Matyáše na jeho válečné 
výpravě do Bosny, r. 1465 vyslán od sněmu 
szegedinského v cele četného rytířstva k pa- 
peži řím. Pavlu IV., aby vyžádal na něm po- 
moci proti Turkům, a brzy potom k císaři něm. 
Bedřichovi s důležitým poselstvím a r. 1468 
provázel krále do boje proti českému králi 
Jiřímu Poděbradskému. A tak až do r. 1471 
žil při dvoře královském, jsa vysoce ctěn a 
vážen a náležeje mezi nejpřednější rádce krá- 
lovy. Téhož však roku propukla mezi uher- 
skou a chorvatskou Šlechtou veliká nespo- 
kojenost a roztrpčenost v zjevné spiknutí 
proti nadutému a válečným Štěstím zpýcha- 
lemu králi Matyáši od J. Vitezc a mnoha uher- 
ských velmožů osnované, v němž i J. P. měl 
podíl účastniv se poselstva, jež nabízelo Kazi- 
míru, synu krále polského, korunu uherskou. 
Když však Matyáš s pomocí Moravanův a 
Slezanů Kazimíra za hranice uherské zapudil 
a arcibiskupa ostřihomského Jana Vitezc uvěz- 
nil, Janus boje se osudu ujce svého uchýlil 
se do Záhřeba k tamějšímu biskupu, kde usly- 
šev o smrti velikého svého ujce v několika 
měsících na pevném hradě Medvedgradu 
z lítosti svůj blahodárný život dokonal, maje 
teprve 38 roků věku svého. — Z děl jeho, 
jež se nám zachovala, nejlépe známy jsou 
latinské jeho básně a sice Pane^yrica^ Elegiae 
a Epigrammata, kromě toho prosou některé 
překlady z Plutarcha, Démosthena a Plotina. 
Mezi básněmi náleží v každé příčině prvé místo 
básním panegyrickým, neboť vynikají nejen 
klassickým jazykem a slohem, nýbrž i vzne- 
šenými myšlénkami jakož i krásnými obrazy 
básnickými. Těmito básněmi jakož i některými 
jadrnými epigrammy získal si J. P. ještě za živo- 
bytí svého světové jméno. Mezi Slovany lze jej 
nazvati prvým a nejstarším básníkem latin- 
ským. Pokud známo, vydán tiskem nejprve 
»Panegyricon€ na Jana Guarina r. 1512 ve 
Vídni u Pavla Komenského Rusína nákladem 
Gabr. Perena, muže Kateř. Frankopánové. 
Dále vyšlo několik básní v Bologni r. 1513. 
Po té r. 1514 deset elegií ve Vídni u Jeron. 
Viktora a Jana Singrenia pod titulem »Jani 
Pannonii Elcgiarum aureum opusrulum«. Epi- 
grammy jeho tištěny jsou v Krakově r. 1518 
u Jeron. Viktora. Úplné vydání spisů J-na 
P-ia obstaral J. N. Conradi v Budíne r. 1754 
a konečné sibiftský dvorní kancléř hrabě Sam. 
Teleky v Utrcchtě r. 1784. Překlady z Plut- 
archa jakož i některé dříve neznámé elegie 
a epigrammy uveřejnil dr. Ábel r. 1880 v Buda- 
pešti. Některé básně jeho přeložil na jazyk 
něm. r. 1828 P. N. Budik, kustos gymnasijní 
knihovny v Cclovci. Kromě vydaných spisů 
zanechal po sobě J. P. letopisy králů uher- 
ských {Aunales Regum Hungarúie), dvě vetší 
básně, Tomiris a Trotta^ a některé příleži- 
tostné básně na své známé, konečně uher- 
skou mluvnici. Tyto však prodlením Času se 
ztratily. Fn. 



38 



Janusz — JanžuK 



Januiz Jjanuš], pseudonym polského bás- 
níka Wincenta Póla. 

JannizkiewioE [-uškěvič] Adolf, spiso- 
vatel polský (♦ 1803 v Niešwieži — f 1857), 
vzdělal se na universitě vilenské a účastni v 
se činně povstání r. 1830 zavezen byl do 
Moskvy a pak do Sibiře, kde byl úředníkem 
v kanceláři náčelníka Kirgizů sibiřských a 
několikráte navštívil jeiich hordu. R. 1852 
dostal se na Ural a byl zde knihovníkem a 
inspektorem sada hraběte Anatola Demidova 
(knížete San-Donata). R. 1856 vrátil se do 
vlasti. Vydal Listy ^e stepów Kirgiskich a UV- 
jqtkt ^ d\iennika, které později opět vydal 
bratr jeho J. Eustachy, známý z žurnali- 
stické a vydavatelské činnosti mezi emigranty 
pařížskými, spolu s F. Wrotnowským v díle 
Zywot A. J. I jego listy \e stepów Kirgiskich 
(Paříž, 1861). 

Jannizowski |-nušov-| Jan, podle otce 
vlastně Andrysowicz, spisovatel a knihtiskař 
polský (» 1550 v Krakově — t 1623 v Šolci), 
stráviv mladost u dvora cis. Maximiliána byl 
tajemníkem Sigmunda Augusta a Štěpána Bá- 
thoriho a procestoval Itálii a Německo. R. 1577 
převzal po otci knihtiskárnu v Krakově a 
r. 1587 povýšen do stavu šlechtického. Ztrativ 
manželku uzavřel knihtiskárnu, vstoupil do 
stavu duchovního a zemřel jako farář. Získal 
si zásluhu o polský pravopis spisem Kar aktér 
polski ^ drukarni é.a\arowéj i Orthographia 
Polska (Krakov, 1594), ve kterém podává ná- 
vrhy J. Kochanowského a L. Górnického a 
zároveň navrhuje pravopis vlastní, nejprakti- 
čtější. Mimo to vydal: Statuta^ prawa i kon- 
stjrtucyje koronne iaciňskie i polskie (t., 1600); 
Priywileje koronne (t., 1600); Ikones ksiqiat 
i krótów polskich (t., 1605); Ceu^or obyc^ajów 
niektórych potočených do naprawy potr\ebnych 
(t, 1607) a j. 

Jannft (Jan), jméno několika knížat mazov- 
ských: 1) J. I. (» 1329 — f 1429). panovník 
spravedlivý, který uznal vrchní moc krále 
polského Ludvíka a nástupce jeho Vladi- 
slava II., musil však brániti se neustále proti 
řádu Německých rvtířá. R. 1400 pomáhal Vla- 
dislavu II. při vefikém vítězství nad řádem 
u Grúnwaldu a Tanncnberka. — 2) J. II. 
(1463—1495) bvl po smrti Kazimíra IV. kan- 
didátem na trůn královský, zemřel bezdětek 
a jeho úděK země Plocká, připadla koruně 
polské. — 3) J. III. (1524—26) vládl ve Var- 
savsku a Čcrsku; po jeho smrti připadlo 
8 územim tím celé Mazovsko k Polsku. 

Janniov: 1) J., Janoušov, někdy též 
Jan kov {Johannesthal), ves na Moravě, hcjt. 
Zábřeh, okr. a pŠ. Šilperk, fara Cokytle; 36 d., 
197 ob. č., 26 n. (1890). Itř. soukr. šk. Ústř. 
M. Skol. a Itř. něm. šk. — 2) J., ves t., hejt. 
Mor. Třebová, viz Janoušov. 

Janůvky, ves mor., hejt. Mor. Třebová, 
viz janoušov. 

Janža Vavřinec viz Janča. 

Janžal Ivan Ivanovic, publicista ruský 
(♦ 1846 nebo 1845 v Pjatigorách, vasilkovském 
új. kijevské gub.), vzdélav se v riazanském 
gymnasiu a na universitě kijevské (1864—69), 



kde zabývá! se hlavně naukami národohospo* 
dářskými, ponechán byl při ^universitě a do- 
sáhnuv r. 1872 hodnosti magistra poslán byl 
za hranice, kde vzdělával se hlavně v Lipsku 
u Roschera a Knappa a později v Londýnč^ 
v Britském museu. R. 1874 stal se docentem 
a r. 1876 řád. professorem finančního práva 
v Moskvě. První jeho vědeckou prací byl Opyr 
iislédovanija anglijskich kosvennych nalogov. 
Akcii (1874). Pak následoval pozoruhodný 
spis Anglijskaja svobodnaja torgovlja (I. čásf 
Period merkantilnyj, Moskva, 1876, II. Část 
Period svobodnoj torgovlji, t., 1882), obsahující 
množství dat a literárního materiálu, spraco* 
váného zde poprvé, a seznamující s veške- 
rým ústrojím národohospodářského života 
Anglie ke konci středověku i s národohospo- 
dářským hnutím novověkým. Pojednání jeho^ 
vztahující se k dělnické otázce, zjednala mu 
hodnost továrního inspektora moskevského 
okruhu (1882—87) a výsledkem jeho činnosti 
byl spis Fabričnyj byt Moskovskoj guberniji 
(Petrohrad, 1884), založený na úředních da-^ 
těch a s nestrannou přímostí ukazující na 
nesnesitelné poměry dělnického lidu. Dílo toto- 
vyznamenáno bylo od zeměpisného spolka 
petrohradského velkou zlatou medaillí. Změny 
týkající se tovární inspekce, zejména zákon 
z r. 1886 dávající této instituci ráz úzce po- 
licejní, přiměly J-a, že se vzdal své hodnosti 
a věnoval se výhradně činnosti profcssorskó 
a literární. Plodem jejím byl zkrácena kurs 
přednášek Osnovnyja načala finansovof nauki 
(Moskva, 1890, 2. vyd. 1895), vyznamenaný od 
petrohr. akademie prémií S. A. Grejga. bále 
vvdal; Pi'omy slovy je sindikaty (t., 1895). vý- 
sledek to studijní cesty na Columbovu vý- 
stavu (1393), kam byl poslán od ministerstva 
financí, pozoruhodný tím. Že spisovatel uznává 
nutnost, ano i prospěšnost kartelů, kteréžto 
mínění ovŠem setkalo se s Živou polemikou; 
ístoričeskij očerk ra\vitija fabriČno-\avodsko} 
promyŠlennoui v Carstvé Púlskom (t, 1887); 
Otčet po i\slédovaniju fab.-iav. promys, v Car. 
Pol. (Petr.. 1888); Očerki i i\slédovamja (Mo- 
skva, 1884, 2 d.); V poiskach lučšago (Pctr.^ 
1893); Časy dosuga (Moskva, 1896); Ekcnomi- 
Českaja okénka naroduago obra\ovaníja fPctr.^ 
1890, psan^ jako předešlý dílem s choti J. N. 
J-ovou, dílem s prof. Čuprovem) a Torgovyje 
mu\eji^ eksportnyje sojuiy i sklady tovar nyck 
obra\cov (1897). kde pojednává též o českém 
vývozním spolku. Z jeho péra vyšla též mnohá 
cenná pojednání časopisecká, seznamující s ná- 
rodohospodářským a sociálním životem zá- 
padoevropským, zejména anglickým, jakož i se 
soudobým stavem sociálních poměrů v Ru- 
sku, psaných, jako většina prací J-ových, na 
základě bohatých historických i statistických 
dat a při tom s nevšední prostotou a jasnosti 
výkladu. Jeho podnětem a redakcí vydána 
Kniga o knigach (Moskva, 1892, ve prospěch 
hladovějících), obsahující bibliografii všech 
hlavních oborů lidského vědění; mimo jiné 
redigoval též rus. překlad Ingramových dějin 
politické oekonomie. Od r. 1K95 jest řád. čle- 
nem akademie petrohradské. šnk. 



Jap — Japan. 



39 



Jap, Tab, Yap, Eap, Uab, ostrov původu 
sopečného v západní skupině Karolinského 
souostroví r. 1625 objevený; má plochu 
207 km* a na 3000 ob. mikronéských, mezi 
nimii od r. 1856 působí špančlští missionáři. 
Důležitý obchod koprou ovládá německá Ja- 
luitská společnost a menší firma americká. 
Ostrovy rígoli, Fais. Uluthijské a Sorolské 
tvoři spolu s J-em skupinu Japskou s úhrnnou 
plochou 247 km^ a asi 4000 ob. Jsou vesměs 
vysokr, původu sopečného. 

Japan (angl.), domácím názvem Ni hon, 
Nippon, z čínského {ippen, odtud Zipanga 
Marka Póla a moderní J., značí východ 
slunce a vyskytuje se ofhciálně teprve ve 
stol. VII. Starší název byl Jam a to, jak zváno 
původně území (provincie) a nejstarší resi- 
dence jap. císařů blíže Kiota. Vyskytuje se 
i později zhusta v poesii a ve složeninách 
ve smyslu J-u. Nejstarší domácí název J-u, 
zdá se, byl I Ví. 

J., souostroví a císařství ve Vých. Asii, Ja- 
panci samými Nippon nebo Dai Nippon 
zvané, ve středověku Cipango. Rozkládá se 
mezi 24*6' (ostrov Hateruma skupiny Riukiu) 
a 50^ 56' s. š. (ostrov Alaid skupiny Čižima) a 
122^45' (ostrov Jonakumi skupiny Riukiu) a 
156* 32* v. d. (ostrov Šumšu Kurii), hlavním 
směrem od jihozáp. k sev.-vých. Souostroví, 
skládající se ze 3850 větších a menších ostrovů, 
tvoři čtyři zeměpisně samostatné skupiny: 
1. Vlastní neboStarý Japan, zvaný ve staré 
dol>ě Ojašima, t. j. osm velkých ostrovů, 
mezi 31 — 41*30* s. š., skládající se ze tří vel- 
kých a 5 menších ostrovů. Ostrovy tyto jsou: 
Honšiu (Hondo nebo Jihata), t. j* hlavní 
země, největší z ostrovů japanských, na star- 
ších mapách chybně Nippon zvaný, dále Kiu- 
šiu, t. j. devítizemí, a Šikoku, t. j. čtyřzemí, 
oba pojnienované dle počtu svých provincií, 
Avaži v Středním moři japanském mezi 
ostrovy Honšiu a Šikoku, Sado a Okišima, 
při záp. pobřeží Honda, a Ikišima a Ču- 
šima v průlivu Korejském. Sem patří pak 
ještě značný počet menších ostrůvků, při- 
léhajících ku břehům ostrovů velkých, z nichž 
značnější jsou ještě Tanegašima a Jakuno- 
šima jižně, Košikišima, Amakusa a Goto 
západně od Kiušiu a Šišito na jih od Honda. 
Zeměpisně náleží k této skupině ještě velký 
ostrov J es so, nyní oíHciálně Hokkaido, t. j. 
průliv severního moře nazývaný, jenž poli- 
ticky se sem nečítá. Ostrovem tímto sahá 
skupina vlastního J-u aŽ k 45* s. š. 2. Riu- 
kiu (Liukiu neb Luču^, úředně Okinava, 
skupina ostrovů rozkládající se mezi průlivem 
Colnetovým a ostrovem Formosou. 3. Či- 
lima, t. j. tisíciostroví, obyčejně zvané Ku- 
rii y, táhnoucí se obloukem od sev.-vých. 
dpa ostrova Hokkaido aŽ po poloostrov 
Karočatku, čítající 36 větších ostrovů, a ko- 
jiečně 4. Ogasavarašima (dříve Muninto, 
t j. neobydlené ostrovy, na mapách obyčejně 
Boninské ostrovy zvané) na okraji Velkého 
okeánu mezi 27-28^s. š. a na 142* v. d. Z celého 
.plošného obsahu Japanské říše 379.711 kvn} 
připadá na HonŠiu ^223.555, na Kiušiu 35.657, 



na Šikoku 17.757 a na Hokkaido 78.326 ^m^ 
Skupina Riukiu zaujímá 2092, Čižima 14.826 
a Ogasavarašima 84 km}. Mírem v Simono- 
saki r. 1895 připadnul Japansku též čínský 
ostrov Formosa (v. t.), tak že celková roz- 
loha říše jest 413.002 km^. Na záp. oblévá J. 
Čínské východní moře a moře Japanské, na 
sev. moře Ochotské, na vých. a jihu Velký 
okeán. Průlivem La Perousovým, spojujícím 
moře Japanské s mořem Ochoťským, oddělen 
jest ostrov Hokkaido od ruského ostrova 
Sachalinu, průlivem Kurilským, spojujícím 
moře Ochotské s Velkým okeáncm, ostrov 
Šumšu od poloostrova Kamčatky. Průliv Jc- 
ský, spojující taktéž moře Ochotské s Vel. 
okeánem, odděluje Kurily od Hokkaida. Mezi 
ostrovy Hokkaidem a Honšiu vede průliv 
Tsugarský z Japanského moře do Vel. okeánu. 
Průliv Šimonosecký nebo Van d. Capellcnův, 
oddělující od sebe ostrovy Honšiu a Kiušiu, 
vede z Japanského moře do t. zv. Středního 
moře japanského Seto uč i, t. j. »mezi úži- 
nami<, které jest vlastně průlivem utvořeným 
ostrovy Honšiu, Kiušiu a Šikoku. Toto střední 
moře, průměrně jen 30 — 35 m hlub., četnými 
vulkanickými ostrůvky poseté, má dva vý- 
vody do Vel. okeánu a sice průliv Kii nebo 
Linšotský mezi ostrovy Honšiu a Šikoku a 
průliv Bungo mezi Šikoku a Kiušiu. Od pev- 
niny asijské a sice od poloostrova Korejského 
oddělen jest Kiušiu průlivem Korejským, jenž 
rozštěpen jest ostrovem Čušimou na záp. prů- 
liv Broughtonův a vých. Krusensternův. Průliv 
Colnettův odděluje menší ostrov skupiny kiu- 
šijské, Jakušimu, od nejsevernější části sou- 
ostroví Riukiu Šiišta, t. j. scdmiostroví. Po- 
břeží japanského souostroví jest znamenité 
rozčleněné, jmenovitě pobřeží větších o.strovů. 
Délka veškerého pobřeží činí 24.480 km, z če- 
hož připadá na čtyři velké ostrovy 13.080 km. 
Jmenovitě četné zátoky nalézají se na pobřeží 
jižním jihových., ale jsou s části dosti mělké. 
Do břehů ostrova Kiušiu zařezává se na Jihu 
hluboko záliv Kagošimský, v jehož sev. cípu 
položen jest ostrov Sakurašima (1132 m n. m.) 
původu sopečného. Větší jqště jest záliv Ši- 
mabara na záp. se značně velkými ostrovy 
Amakusou a Kamišimou. Na jihu ostrova Ši- 
koku jest záliv Tosanada. Ostrov Honšiu nej- 
více rozčleněn jest na jihu, kdež ve Středním 
moři japanském jest značný záliv Kobský, 
dále na pobřeží Velkého okeánu veliký záliv 
Totomský, rozbíhající se v záp. zátoku Ovar- 
skou a vých. zátoku Surugu. Nejdůležitější 
jest záliv Tokijský s nejznačnějším přístav- 
ním mčstem japanským Jokohamou. Vých. 
pobřeží ostrova Honšiu jest až po záliv Sen- 
dajský celkem jednotvárné a nízké, odtud až 
po průliv Tsugarský příkré, s četnými útesy. 
V průlivu Tsugarském zařezává se do břehů 
ostrova Honšiu zátoka Aomori. Na západním, 
méně členěném pobřeží máme mělký záliv 
Tojamský a krásný záliv Vakaský. Ostrov 
Hokkaido má na jihu důležitý záliv přístav- 
ního města Hakodate a záliv Vulkánský, na 
sev.-záp. pobřeží zálivy Suchtelenský a Iši- 
karský a na sev. záliv Šarský. 



40 

Horoplini nilcíejioBtrovyjapansVí onomu 
velkolepému v£nci pohofi pásnutvilých, který 
podmiiiujc obrys břehů tichomořských. Oblou- 
kovitú scfadĎní, které se jeví v tÉchlo horo- 
pisných čarách jako celku, obráii se opít 
v jednotlivých oddílech ostrovní říši: Japan- 
aké, které tvoří čtyři ostrovní oblouky, t nichi 
severním jest sopečné souostroví Kurilské 
sostrovcmjessem, kdcíto na jihu patří ostrov 
Kiuáiu orograllcky ke skupiné ostrovů Liukiu. 
Konečné hlavní ostrov Nippon rozpadá se na 
oblouk severo- a jihojapanský, oddělené od 
sebe mohutnou propuklinou, jdoucí na láp. 
od 139* v. d. od Simody na břehu východním 
napříč přes ostrov k lilivu Fuscno na po- 
břcií láp. — Nejsevernější čásf J-u tvoří Ku- 
rily, skupina ta 6 vétSich a 20 menších 
ostrovů, vesmčs vulkanických, s 23 sopeč- 
nými kuíeli, z nichl lů jest dosud činných. 
Souostroví ta tvoři jedinou oroi^ralickou linii 
směru scv.-vých., k nit připojuje se bezpro- 
středně i vých. vulkanická část nejseverněj- 
šího větiího ostrovu japanského, Jessa nebo 
Hokkaida. Střední íásf jeho just křídová a 
tertiémi, souvisíc iřctclně ve atavbč své 
s ostrovům Sachalinem. kdeíto krajní pásmo 
tápadni jest opět sopečné, jevíc značnou sou- 
vislost se sev. obloukem nipponským. Ve vých. 
části Jcssa Icíi čtyři sopky : činný Ivosan s vý- 
buchy horkého bahna, MČakan, Dsakan a Ku- 
suri, avšak největší zvýšení shledáváme uvnitř 
ostrova, totiž horu TokaČitakc (2500 m) a 
sousední láikaritakc (2350 m), od nichž se 
půda sniíuje ke všem rohům čtyřúhelniko- 
vého ostrova, tvoříc podél západní strany 
jeho jiné mohutné zdvižení, dosahující v hoře 
Siribetsutakc výSc 2400 m. kdeíto ze sopek 
zde nahromaděných jest nejvyšší Komaga- 
takc (1200 m). Vjiínl čásf Jessa zasahá oblouk 
tvořící OBU severní polovice hlavního ostrova 
japanského. Nipponu, jehož ncjseverníiši čásť 
představuje pohoří Kitakami, táhnoucí se 
měř přesné ve směru poledníkovém. K něi 
připojuje se bliíe ku břehu vychodí 



Japan (horopis). 



sopcínJ'ch (MorijoSizan, Osr^tiuma a j.l, která 
zajímají postaveni intermcdiámi. Západní řada 
vulkanická probíhá podél pobřeží na záp, od 
řeky Šlnanogavy, táhne se od Kakudajamy 
přes Jahika k střední propuklJně nipponské, 
kdež tvoří skupinu Takcjama (J04 m). Na jih 
od tčchto soptčnýcn horslev jest nejdĎieii- 
tějši tektonická oblast ostrova, veliká pro- 
puklina rázu sopečného zvaná Naumannem 
Fnssa magaa, obyčejné však dle ncjvySSí hory 
japanské v ní se vypínající oblastí ťulijamy 
jmenovaná. V ni zdvihá se vedle sopky této 
(3792 m) vulkanické horstvo Ašitaka, Hakonc 
a diorítové pohoří Dozaka a Taniava. Na zá- 
padě omezuje ji řeka Kisagava, která uzavírá 
s přítokem svým Hidagavou řetěz Hida do- 
stupující v hoře Ontakc výše 3004 m, kdežto 
na záp. za Hidagavou pne se obloukovilé 
pohoří Hakusan » největší výškou na sev. 
2720 rrt. Na jihozáp. konci horstva toho leŽí 
největší japan ské jezero Biva, u nčhoi ostrov 
Nippondéli se nadva velké poloostrovy. Kjihu 
mezi zálivem osackým a ústím Kisagavy vy- 
bíhá poloostrov Kil čili Gokinai, kdežto na- 
záp. prostírá se dlouhý poloostrov zvaný na 
s. Sanindo a na j. Sanjodo neb souborné 
Ciugoku. Poloostrov Kii prostoupen jest pásy 
horskými směru vsvých. a má největší zdvi- 
ženi ve středu v hoře Ominesan (1882 m). 
odkudi rozbíhají se nižší řetězy tvořící na 
pobřeží mysy a výběžky, mezi nimiž divokou 
malebností vyniká na vých. pobřeží se zdvi- 
hající liornatina Odai-jama {1689 iw). Západní 
poloostrov nipponský, čiugoku, jest homatína 
v průměru sotva 1000 m vysoká, v níž pouze 
na sev. břehu vypíná se sopka Daisea do 
výše 1702 m. V rozlehlém chobotu oběma 
zmíněnými poloostrov? tvořeném leií další 
větší ostrov japanský Sikoku, uzavírající tak 
vnitrozemni prostor mořský Setouči, vyplněný 
přečetnými menStmi skalnatými ostrovy (Ava- 
Ži. Šodsu, Jaširo a j.). Ostrov ten jest bez- 
prostředním pokračováním poloostrova Kii, 
jak svědčí jeho horstva táhnoucí se rovněž 




Japan (geologické složeni). 



41 



na TnéjSi nesopečnou, silně zřásnčnou (Ta- 
ncga, Jokuno, Ošima, Kikaigo, Tokuno, joro 
a Okinava), a dosahují v prdméru výše 750 m, 
zdvihajíce se nejvýše v ostr. Tokuno (1910 m). 
Skupina nepatrných ostrovů Boninských a 
osamčle v moři ležící výspy k J-u patřící 
nemají orograňckého významu; o Formose, 
postoupené J-u teprve r. 1895, viz dotyčné 
heslo. Tšr. 

Geologické složeni japanských ostrovů 
jest velmi rozmanité, nebot účastní se v něm 
téměř všechny útvary. Nejstarším členem jich 
řady jest rota; která však vystupuje na po- 
vrcn jen na velmi málo místech, jako na ma- 
lém poloostrově Sonoki ostrova Kiušiu, při 
horní Tenriugavě a j., jsouc jinak zakryta 
usazeninami pozdějšími. Mnohem rozšířenější 
jsou krystalinické břidlice různých způsobů 
(svor, břidlice mastková, chloritová, turitiáli- 
nová i olivínová s mramorem a hadcem), jež 
mají důležitý podíl v stavbě ostrovů, vystu- 
pujíce na povrch téměř vždy v podobě dlou- 
hých, ale více méně úzkých pásů, z nichž 
hlavní táhne se severem ostrova Šikoku, pře- 
cházeje na poloostrov Kii a ostrov Kiušiu, 
kde jakož i v již. Nipponu stoupá do značné 
výšky. Ještě mohutnější rozšíření mají v J-u 
vrstvy palaeozoické (břidlice hlinitá, drob, kře- 
menec, vápenec uhelný atd.), které hrají hlavní 
úlohu nejen při vytvoření obou nipponských 
oblouků, ale vůbec skoro všech znamenitěj- 
ších zvýšenin, vyskytujíce se nejvýznačněji 
v kraji Kikučiu, Kikuzen, Mino, Ava, horna- 
tině Quanto a j. Méně rozšířena jest skupina 
mcsozoických usazenin, ač zastoupeny jsou 
v J-u všechny tři její útvary, a to horní trias 
v jižní části pohoří Kitakami, v úvalu Sakava 
na Šikoku a v malých dvou zbytcích u Na- 
rivy v Číugoku, kdežto všeobecněji rozšířený 
střední jura vyvinut jest v planině Mino-Hida 
a okolí jejím, v homatině Quanto a Kitakami, 
jakož i na poloostrově Kii a ostrově Šikoku. 
Horní jura jest v omezeném, místním vývoji 
v úvalu Sakava a Riosekina ostr. Šikoku, 
při Itsukaiči a u Namakury na Nipponu. Usa- 
zeniny křídové, zvláště střední, objevují se 
v kraji Higo na Kiušiu, na ostrovech Amaxa, 
Šikoku, A váži, na nipponském poloostr. Itsu 
a ve vých. části Jessa, kde tvoří bohaté na- 
leziště nejkrásnějších křídových zkamenělin 
a odkud přecházejí na scv. na ostrov Sachalin, 
i jde z jejich uložení na jevo, že v době kří- 
dové měly ostrovy japanské v hlavních ry- 
sech svůj nynější tvar. Vrstvy kaenozoické 
jsou vyvinuty v různých částech zemé na 
různém podkladě ve značné mohutnosti, le- 
mujíce buď starší útvary, nebo provázejíce je 
jako dlouhé pásy, nebo konečně vyplňujíce 
propadliny většino nebo menšího rozsahu a 
skládajíce se hlavně z konglomerátu, pískovce, 
himy břidličné, hnědého uhlí, tuflfů vulkani- 
ckých, jílu, rascliny atd. Miocén vyskytuje se 
hhvné na Jcssu, pliocén v sev. Nipponu, kdežto 
na jih od Jokohamy prostírají se vrstvy •di- 
hivíálni, při čemž tcrassovitá krajina joko- 
baroská dle Brauna tvoří mez diluvia a plio- 
cénu. — Útvar kamenouhelný v J-u zastou- 



pen není, nicméně má uhlí pro říši vysoký 
hospodářský význam, nebof jsou zde monutná 
ložiska uhlí jurského, miocénního a pliocén- 
ního. Úhrnem má J. 773 uhelné doly a to hlavně 
na ostrově Kiušiu a Jessu. Nejvydatnějšími 
doly země jsou Takasima na malém (1 km') 
ostrůvku, dodávající denně ca. 750 /, majetek 
loďařské společnosti, dále na ostrově Kiušiu 
vládní doly Miike, staroslavné doly Karatsu 
a j., kdežto mezi ostrovem Kiušiu a Jessem 
vyniká pouze důl Aburato (165 t měsíčně). 
Uhelné bohatství jessa převyšuje ještě zásoby 
na Kiušiu i páčí je Lyman na 150.000 milí. /. 
Hlavní bání jest tu Poronai (100 / denně), 
avšak doly na Jessu mají proti Kiušiu tu ne- 
výhodu, že leží příliš uvnitř země, nejsouce 
tak snadno přístupny. Úhrnem produkuje J. 
ročně asi 888.000 / uhlí. — Horniny vyvřelé 
vyznačují v přední řadě severní křídlo Nip- 
ponu, kdežto v jeho středu, v Čiugoku a na Ši- 
koku jsou vzácný, na poloostrově Kii chybějí 
úplně, vyskytujíce se opět na Kiušiu. Z nich 
má žula veole archaicko-palaeozoických usa- 
zenin největší podíl na stavbě horstev japan- 
ských i dosahují hory, které skláds^ (Koma- 
gatake, Jidc, Asahi a i.), zvláště v jihozáp. a 
středním Nipponu, značné výše, složeny jsouce 
méně z vlastní žuly, nýbrž spíše z granititu a 
biotitu. Podřízenou roli mezi vyvřclými hor- 
ninami má syenit, za to zajímavo jest vysky- 
tování se dioritu záp. od Kitakamigavy a 
v pobřežním kraji Kaga. Diabasy jsou dosti 
rozšířeny v sev. části hlavního ostrova, kdežto 
mohutné žíly porfyru a porfyritu objevují se 
v Čiugoku. Z vyvřelin mladších daleko nej- 
rozšířenější jest andesit, vystupující v růz- 
ných typech hlavně v sev. Nipponu, kdežto 
au^it-alidéšit váž&n j6st na břehy japanského 
vnitromoří Setouči, čedič zjištěn jest nad po- 
chybnost pouze v severozáp. úhlu ostrova 
Kiušiu, dacit tvoří uprostřed hlavního ostrova 
několik sopek, konečně trachyt křemenný roz- 
šířen jest ve TPŘtším rozměru kolem kotloviny 
Aidzn. 

Japanský oblouk ostrovní má velmi značné 
stáři, nebof základní rysy k němu dány byly 
již koncem doby prahorní nebo začátkem pa- 
laeozoické, ježto již v době archaické činnými 
byly faktory horotvorné. Když byly uloženy 
vrstvy krystalinické břidlice, nastala činnost 
tektonická, jež dala základ k obloukovému 
tvaru ostrovního řetězu. V periodě palaeozoi- 
cké vyloučily se z moře během nesmírně 
dlouhé doby ohromné massy usazenin na 
podkladě archaickém, při čemž nové pohyby 
vzniklé zdvižením tvořícím na jihových. straně 
J-u nové pohoří roztrhaly ostrovní oblouk 
na několik dílů, zároveň pak udaly se erupce 
diabasu. Na konci aery palaeozoické byla kostra 
ostrovního oblouku hotova, načež nastala doba 
katastrof, ve které celý J. byl v pohybu od 
szs. a sz. a kdy počíná intensivní vzdouvání 
mass, vznikají velké, podélné trhliny, z nichž 
vystupují žuly. čímž dán byl podnět k pás- 
movité struktuře ve větši části ostrovní řady. 
Na tuto periodu následovalo dlouhé občasí 
poměrného klidu, nebot po celou dobu tria- 



Japan (vodopis, podnebí). 



43 

sovou, jurskou a křídovou byl J. pokryt 
raÉlk^m mofero, í něhoí vyčnívaly pouze nei- 
vyíši body. při čemž sily horotvorné jevily 
3C JCD mírným chvěním. Koncem doby kří- 
dové nastalo op£t rozsáhlé zdviíení, zároveň 
daly se výbuchy dioritové, naíeí v m to cenu 
klesl J. opét pod tnélké moře. Koncem Ci^to 
doby nastává teprve zřásněnl, v pliocénu pak 
zahajuje se téí vulkanická činnost j aspoň 
mnoho okolností svědči tomu, íe nynějSi 
útvary sope6ié z ncivětit části nevznikly 
před dobou piiocénni. V pozdní době tertiémí 
ovládá cetč souostroví opětné zřásněni od 
81., které trvá podnes, aváak nejmladii čin- 
nost dosud neukončená směřuje spiie k roa- 
bofeni neí dokonání celé stavby. — Jet J. 
zemí, v níl zemětřesení patfi k denním 
událosteni, nebot dle Milnea udá se v celé 
zemi ročně 1260 otřesá, ovšem vélšinou mírné 
povahy, bez ničivých účinků, avíak časem bý- 
vají naviti vény celé díly země zhoubnými 
katastrofami scismickými, které způsobuji 
ohromné ztráty na majetku a íivotech lid- 
ských. Poslední takové neštěstí udalo se dne 
17, čna 1896 v sev. provinciích, při černí ve 
20 hodinách pozorováno 150 otfesfl, jimiž 
mésto Kamaiši téměř úplné zničeno a přes 
1000 lidí zahubena; mimo to následkem země- 
třesení toho přílivová vlna zaplavila severo- 
východní břeh v délce 70 angl. mil, čími 
rozbořena četná města a utopeno na 27.000 
lidí. V naší době převládají zemětřesení v pásu 
zcrač, klcrý zaujímá rovinu Quanto a táhne 
se na vých, straně ostrovního oblouku aŽ 
k Mustu, kdtilo jižní J. a vnitřní strana sev. 
J-u bvvaji jen málokdy zemětřesením posti- 
icny. Zemětřesení poslední doby udávají se 
vftáínou na púdč ncsopečné, majíce z nej- 
větší části původ na dně mořském, takže 
nutno otřesy ty pokládati za výjevy dislo- 
kačni. To platí vlak jen o slabých otřesech 
země, kdcíto právě zhoubné katastrofy toho 
druhu připadají naopak větéinou na sopečné 
kraje severní, takže jsou patrně původu vul- 
kanického, jsouce ovšem předešlých mnohi 



ostr. Honáiu Sinanogava. 250 km dl. s ústiti) 
u Niigaty, aGogava,t.j. Velká řeka. Na ostrove 
Sikoku jest ncjvétii Jošinogava, t. i. Rákosi 
řfka (100 Jím), přítok Velkého okeanu. a na 
Kiušíu Čikugogava vtéká do průlivu Korej- 
ského. Hlavní řekou ostrova Hokkaida jest 
iŠikari, listici se v stejnoimcnoéra zálivu Ja- 
panského moře. Ze vSecn jmenovaných řek 
ve větší míře splavnou jest pouze Jodogava. 
V J-u jest mnoho jezer (kosui neb ko), z níchí 
nejvěiif jest Biva neb OmÍ-no-kosui v pro- 
vincii Omi na Honšiu, sei'.-vých, od Kiota. 
Jezero to, 100 m n. m., jest SS Jim dl., 25 km 
Sir., má v obvodu 294 km a jest asi tak velké 
jako jezero Genevské. Jezero spojeno jest 



plavba. O původu jezera Bivy pravi pověst, 
že povstalo během dvou dnů r. 286 př. Kr. 
při zdviiení Fuíi-Sanu. V prov. Omi jest 
ještě druhé větši jezero, InavaSino, v prov. 
Hakonc ASinoumi. Téi vyskytuji se v J-u 
ve velkém počtu horká vřídla, hlavně sol- 

Podnebl J-u jako země čistě přímořské jest 
mnohem stejnoměrnější, neí mají místa polo- 
iená na proIiIchlérovýchodĚ ohromné pevniny 
asijské, ne však tak mírné, jako máji ve stejné 
Siři leíici kraje středomořské, nýbrž spíše 
jako mnohem severněji a dále u vnitrozemí 
poloiené končiny na jihu střední Evropy. 
Tak na př. má Hakodate na Jessu {43° 4" s. š.> 
včervenci -t-222'>C, v lednu — a-Q^a v roce 
+ 9-2°. Tokio na 35° 41' s. š. má praměrnou 
roční teplotu +13'6», lednovou +2-3° a čer- 
vencovou -f-25-5, jsou tudíž tempcratury ty 
o 5— 7°C riíši neí ve stejných šířkách ve 
Středomoří. Přímořský ráz J-u jeví se v po- 
stupu teploty ncjvýSe tím, íe nastupuje v lělé 
pozdÉ maximum tepelné, neboť srpen jest 
nejteplejším měsícem a ještě září má vyšŠv 
teplotu než červen, v zimě sice minimum -při- 
padá na leden, avSak vliv jeho sahá hluboko 
které jest mnohem studenější i ' 




Japan (květena). 



43 



oblačnosti a vlhkosti. Roční výše srážek jest 
nejvitií na záp. břehu středního Nípponu (přes 
260 OŘ), značná jest i v jižním Šikoku a Kiušiu 
(220 — 240 cm), naproti tomu na vých. Jessu 
klesá pod 100 cm. Dle rozdělení na jednotlivá 
roční počasí připadá na zimu 227of na jaro 
ISV^, na léto 26*/o a na podzim 34% srážek, 
maximum vyskytuje se dvakráte, v ranném 
létč v t. zv. době »niubai< a v listopadu, 
kdežto v pozdním létě, v srpnu, jest doba 
nejvétsí teploty zvaná »dogoc relativně nej- 
sušší. Stucfcné a vlhké větry západní při- 
nášejí v zimě množství sněhu, který spadává 
zvláště na březích západních v horských údo- 
le ch (řeky Tetorigava), jež vyplněny bývají 
závějemi ai 8 m hlubokými, věčný sníh jest 
na ružijamě, v celém pak J-u padá sníh 
každou zimu, ač jinak následkem silné oblač- 
nosti nejsou zimy příliš kruté. — J. leží ještě 
v oblasti monsunů, i vanou od dubna do září 
teplé větr^ jižní, na Japanském moři převa- 
hou jihozápadní, na straně Tichého okeánu 
převahou čistě jižní. Tento letní monsun jest 
však nepoměrné slabší a nestálejší než se- 
verozápadní zimní, nebof v létě střídá se 
často bezvětří s lehkými větry proměnlivými, 
moře jest nezřídka zcela klidné a plavba děje 
se velmi pohodlně. Stálé větry sev.-záp. po- 
čínají ve 2. polovici října a trvají až do března, 
avšak změna obou monsunů koncem srpna, 
▼ záři a počátkem října bývá provázena straš- 
n<Tni vírovými bouřemi (tajfuny) v moři Ja- 
panském. Cyklony ty přicházejí z pásma tro- 
pického, kde směřují nejdříve od jv. k sz., 
asi na 30^ s. š. se zahýbají nejprve čistě k sev., 
pak k sv. a navštěvuji moře i ostrovy japanské. 
K varování před těmito zhoubnými bouřemi 
byla vládou japanskou na všech březích říše 
zřízena řada stanic pozorovacích a dle jejích 
údaj A vydává ústřeani observatoř denně tři 
mapy povětrnostní, které ukazují počasí pa- 
nující na moři Japanském, Žlutém a Čínském, 
i možno předpověděti dle nich aŽ tři dny na- 
před vystoupení téměř každého tajfunu ve 
vodách japanských. Tšr. 

Kvetena J-u jest bohatá a zvláště krásnp- 
květá, takže jen protější Kalifornie za Tichým 
okeánem v tom vzhlede s ní závodí. Proto 
v žádné zemi nebylo tak rozšířeného pěstování 
květin (přes 500 dr. dle Siebolda) jako zde, 
kde byly i národní květové slavnosti, zejména 
chrysanthemu (národního znaku japonského) 
v září a puškvorce v květnu. Zahrady jsou 
ta sice po čínsku zřízeny, ale po celý rok 
rozkvetlé. Známof, jaké množství bylin naše 
zahrady odsud vzaly : Aucuby, Deutzie, Azaley, 
lilie, Funkie, Evonymus, Weigelie, bambusy 
ozimující atd. Příčinou toho bohatství je flora 
dvojí, severní (palaearktická) se zde přímo 
na jihu stýká s tropickou bez pásma středo- 
mořského a pustinného. Franchet a Savatier 
vypočtli 2578 druhů jevnosnubných rostlin 
a domácí botanikové university tokijské (Ja- 
tabe, Čonoski, Makiro. Matnemura a j.) k tomu 
mnoho přidali. Tropických bylin nebyla ani pě- 
tina n Franchcta známa, a jest tu snad jedna 
desetina druhů i v Evropě rostoucích, od šťo- 



víku do orličníku, brusinek, vrbice, kaliny^ 
vazu, buku. bříz, osik, netykavky atd. Rodiny 
nejčetnější dle Francheta jsou kapradí (198 dr.}, 
komposity (197 dr., jako v sev. Americe^, dále 
jest tu 169 dr. cyperaceí (97 dr. rodu Corex, 
jenž z rodů nejsilnější), 148 dr. trav, 116 dr. 
rosaceí (zvláštnost společná jen s Čínou). Rody 
nejsilnější dále jsou : Polygonům (44 dr.}» 
Asplenium (43 dr.), Aspidium (39 dr.), Acer 
(24 druhů). Rein napočítal 14 endemických 
rodů. — Příbuzenství největší jeví se s Čínou, 
takže většina spisovatelů je spojuje v jednu 
říši (ještě Grisebach), ale i se sev. Amerikou 
(Asa Gray počítal 181 dr. společných). Ne- 
bylo tu asi ledové doby a vyvinula se asi 
z pliocénní Nathorstem sebrané, takže jsou 
na horách formy arktické (Empetrum, Dia- 
pensia, 8 dr. rodu Vcratrum, Pedicularis, i bříza 
himalájská, Betula bhojpattra), leckdes tvary 
středomořské (ořešák, kaštan, Dictamnus fra- 
xinella. Olea, Aesculus, Buxus a j.) a v již- 
ním přímoří tvary indické (9 dr. rodu Bam- 
busu, Cinnamomum, Dendrobie, Indigofera, 
Cassie, Bcgonie, Euryale/erox 3.y). Nescházejí 
v horách tvary amurské: Lespcdeza, Tilia 
mattdshurica, Halenia sibirica a j. Nepoměrně 
velký jest počet rodů, jež však mívají málo 
druhů, 1—2 dle Miqucla, nyní 1—3; týče se to 
zejména tropických a středomořských tvarů, 
kdežto arktické mívají tu mnoho druhů: 
20 dr. rhododender a vrb, 24 javorů, 22 dubů. 
malin. Lesy chovají dle Reina polovičku všech 
druhů a jsou velmi rozmanité (sebral za dvě 
hodiny 36 druhů). Rein rozeznává 7 útvará: 
písky, přímoří, močály, horní křoviny, horní 
luka (hara), les a vysoké hory. Písčiny moř- 
ské kreje Juniperus litoralis, Pínus massoniana, 
Honckeneya peploides (jako na Rujáně), Tri- 
bulus terrestrh. Močály poskytují hlavně rýžo- 
viště, kde rostou i naše byliny: Alisma pian- 
tágo, rákos, Callitriche vema. Nízké kopce 
kryjí řídké borovice {Pinus densiflora), riíže, 
Azalee, Deutzie, Aucuby, Photinie, orličník. 
Nízké byliny jsou hlavně na horních lukách: 
Violy, Campanuly, Polygaly, Orchidee, Lilie, 
Funkie, nízké duby a Pyrus Japonka, Zpodni 
lesy do 1000 m tvoří hlavně stromy listnaté: 
duby, buky, javory, lípy, ořechy, vazy, olše, 
jasany, avšak lezavé byliny na nich jsou jiné 
než u nás: Vitis, Ceíastrus, Wistaria, Hy- 
drangee. Na jihu jsou duby vždy zelené a 
vedle nich Kamelie, Eurye, keřovité Staphy- 
ley, Clcrodendron, Ilex, Ligustrum, Dicrvilla. 
Ve výších převládá černý les, hl. kryptome- 
rie, tisy, Thujopsis, Sciadopitys, ale kol 2000 m 
nastupují modříny (Latix leptolepis), sosny 
(Abies Isuga^firmay alcokiana). Poslední alpin- 
ské pásmo jest jen na některých výšinách: 
(Fužijama, Rakušan, Osaka) a značí je Eri- 
cacee (15 dr.), Diapensiacee, Veratrum, naše 
šícha (Empetrum), olše {Alnus viridis), bříza 
{Betula alba), brusinky a kleč {Pinus parvi- 
flora). Roční zapalování travin rostlinstvu 
velmi škodí, o čemž svědčí iiž mnohé holé 
stráně v jihu (dle Liebschera). V zahradách 
jdou sázené jižní byliny dosti na sever, tak 
palma v Tokiu {Chamaerops excelsa), Magnolie 



44 



Japan (zvířena, obyvatelstvo). 



vjessu a stromovitá tráva Arundinarta kun- 
lensis jeví se divoce ješté na Kurilech. Py-. 
Zvířena japanská náleží ještě pásmu pa- 
laearktickému, nescházejí vsak již zástupci 
tvarů tropických. Již Wallace ukázal, že má 
ráz více severní neŽ Flora, a Martens vyklá- 
dal to blízkostí Asie, stejností dravců, vod- 
ních ptáků a žab. Stěhovaví ptáci letní jsou 
z jihovýchodní Asie po Čínu až do Malaisie. 
Mořská zvífena jest teplým proudem moř- 
ským tropičtější. Málo tu ssavců Qen 50 druhů 
Ero nedostatek myší), j)táků 330 druhů dle 
lakistona, více dle Stejnegera, jenŽ vydává 
seznam neukončený. Jest tu jen 30 dr. reptilií, 
ale přes 600 dr. ryb mořských, málo jen sladko- 
vodnfch, a to našich rodin kaprovitých a pstru- 
hovitých (ale jiné druhy), vedle úhořů, mihulí, 
zvláštního sumce {Silurus japonicus). Ráz zví- 
řeny jest starý, hlavně dle salamandrid, z nichž 
Cryptobranchus japonicus příbuzen jest mio- 
cénnímu tvoru Andrias Scheuch\€ri z Oeninge- 
nu, jehož dříve považovali za člověka předvě- 
kého (homo diluvii testis). Jest tu opice žijící 
nejdále na sever, 10 dr. netopýrů (v jihu 2 
býložraví, polovic evropských), 2 rejskové, 
2krtci, medvědi, kuny a psi, Nyctereutes vi- 
verrinus, hlodavců málo (10 dr.), ale mnoho 
kanců, jelen, kamzík a antilopa {A, crispa). Rody 
ptáků jsou nejvíce našinské, méně druhv 
(nyní liší se i druhy dříve za společné uzná- 
vané), jichž dříve se počítávalo 90 dr. (12 drav- 
ců). Jesso má již tvary severnějši, na horách je 
sněhule {Lagopus mutus). Tvorové tropičtější 
drží se pomoří jižního. Obrazem štěstí jest 
Grus montignesia, všude ctěná i zobrazovaná. 
Rovněž želvu (dle buddhistů) pokládají Ja- 
ponci za obraz dlouhého žití a živí ji v klá- 
šterních rj^bnících. Ještěrů má w. jen tré, 
ale hadů uvedeno u Nilgendorffa 9 dr., z nichž 
jediný jest jedovatý, totiž sibiřský Trigono- 
cef^ilus blomboffii. Jižní moře má ještě 4 moř- 
ské hady. Žab jest tu 6 druhů, mezi nimi 
též naše ropucha, ale bohatší jest J. na tri- 
tony (5 druhů), z nichž největší jest Crypto- 
branchus japonicus, až 16 m dlouhý. Z nižších 
zvířat důležitá jest Antherea jamamai, dávající 
hedvábnou látku jako bourci. Měkkýši v se- 
veru jsou rázu arktického, v jihu rázu tropi- 
ckého. Odtud též jest známa mořská houba 
sklená, Hyalonema Sieboldi. Krásná vydra moř- 
ská {Enhydra marina) jest vyhubena. /y. 

Obyvatelstvo, Nehledíc ic nově nabytému 
ostrovu Formose tvoří Japanci hlavní kmen 
obyvatelstva císařství Japanského ; pouze 
ostrovy na periferii umístěné mají obyvatel- 
stvo jiné. Na ostrově Hokkaidu a na Kuri- 
lech obývají Ainové (v. t.), lid to stejně mon- 
golského původu jako Japanci, na ostrovech 
oninských není původního obyvatelstva, 
nýbrž skrovný počet přistěhovalců zde usa- 
zených jest pestrého původu. Souostroví Riu 
Kiu obydleno jest živlem, jenž povstal inten- 
sivním smíšením se Japanců a Číňanů s pů- 
vodními prabydliteli, již byli asi původu ma- 
lajského. Obyvatelstvo rormosy skládá se 
dílem z prabydlitelů původu malajského, dí- 
lem z Číňanu a jejich míšenců s původními 



obyvateli (viz Formosa). Sídla Japanců sa- 
hají tedy od úžiny Tsugarské aŽ k úžině 
Colnetově a zaujímají hlavní ostrovy sou- 
ostroví kromě Hokkaida. Mimo to vsak Ja- 
panci u^'dlcni jsou. porůznu ve yŠech konči- 
nách říše, jmenovitě pak v úzenií Ainů, kde 
provozují rybolov. Japanci jsou potomci tu- 
ránských nebo mongolských dobyvatelů, kte- 
říž přes Koreu na souostroví se přistěhovali 
a jichž původ není jeŠtě náležitě objasněn 
(bližší o tom viz Děj iny, počátek). Po stránce 
tělesné Japanci mají vyslovený typus ple- 
mene mongolského (viz příl. Typy národů 
asijských 10 a 19). Výška jest zřídka větši 
než prostřední. Muži jsou průměrně 1580 mm, 
ženy z lidu 1450, ženy z vyšších tříd 1474 mm 
vysoké. Hlava a trup jsou nepoměrně větší 
vzhledem k ostatním částem těla; jn^enovitě 
nohy jsou krátké a údy vůbec hubené, ač 
vyznamenávají se jinak sličnými formami. 
Lebka jest krátká a prognathní, čelo nízké, 
oči veliké, šikmé, silnými víčky opatřené, 
skoro bez výjimky černé, nos silně vyvinutý, 
široký a ploský, ale nezřídka i typu čistě 
kavkazského, ústa velká, rty masité, vlasy 
černé, prostě splývající, vousy nebohaté, ale 
přece hojnější než u Číňanů. Ano i plnovous 
někdy se vyskytuje ; kudrnaté, ba i jen slabě 
kadeřavé vlasy pokládají Japanci za vliv při- 
mísení krve amské. Pleť jest žlutavá s mno- 
hými odstíny, celkem světlejší než u všech 
ostatních národů východoasijských. Nejsvě- 
tlejší odstíny často dosti se blíŽi již pletí 
Evropanů, ale na druhé straně vyskytují se 
i silně žluté odstíny jako u Číňanů a světle 
hnědý timbre plemene malajského. Temnější 
tóny pleti panují v nižších třídách a to jme- 
novitě v sev. končinách souostroví, což zřejmě 
poukazuje na větší přimísení krve ainské. 

Po stránce psychické vynikají Japanci 
značnou intclligencí, jsou povahy velmi čilé, 
zdvořilí, čistoty milovní, nadaní značným smy- 
slem pro právo; pokud pak týČe se vloh 
duševních, nezadají si v ničem vůči nejvýše 
talentovaným národům evropským. Ke krás- 
ným vlastnostem Japanců patři téŽ neoby- 
čejně vyvinutá láska rodičů k dětem, vzá- 
jemná láska mezi manžely a intensivní cit 
vlastenecký. Nad Číňana vyniká Japanec buj- 
nější fantasii, živější letorou, citem pro po- 
vinnost, soudností a vnímavostí pro cizí ioee. 
Toto ovšem má za následek jistou kulturní 
odvislost a po stránce kulturní jest skutečně 
J. pravou kolonií Číny, ačkoliv vliv čínský 
neznamenal vždy pro Japance pokrok. K tomu 
jsou Japanci málo vytrvalí a namnoze po- 
vrchni, což usnadňuje u nich uplatnění cizích 
vlivů. Celkem převládá u nich rozum nad 
fantasií, proČeŽ se u Japanců jeví zvláštní 
vlohy pro vědy exaktní. Ale i pro umění 
mají výborné vlastnosti a to především cit 
pro hluboké pojetí, jemn^ dar pozorovací a 
vřelý cit pro krásno v přírodě. Naproti tomu 
pro hudbu jest nadání jejich nepatrné, jako 
u všech východních Asiatů. 

Oděv Japanců jest u všech stavů a v kaž- 
dém věku v hlavních rysech týŽ a u nižších 



Japan (obyvatelstvo). 



45 



tříd často rozeznávají se muži od Žen pouze 
jiným účesem. Tci úchylky dle jednotlivých 
provincii jsou sotva větáí, nežli lak toho vy- 
žadují rozdíly v podnebí. Hlavní čásC odévu 
u* obou ponlaví jest dlouhá, kaftanovitá, 
z předu otevřená sukně kimono s širokými 
rukávy, v nichž nachází se vždy asi 6—8 ka- 
pes k uschování drobných přcdmčtfl. Sukně 
ty zhotovuje si venkovské obyvatelstvo oby- 
čejně z konopěnč látky vlastní výroby, indy- 
chem na modro t>arvené; jinak užívá se k ho- 
toveni tohoto šatu látek bavlněných nebo 
hedvábných, světle barvených. Kimono upev- 
ňuje se pásem obi. U obecného lidu ovšem 
často stačí za oblek pouhý kus látky kolem 
kyčlí ovázaný. Kalhoty {mome-nike) nosí se 
jen výjimečně, většinou v zimě; k nim nosí 
se gamašovité ponožky s odděleným pal- 
cem (ftf^i), aby mohl býti provlečen řemen, 
jimž upevněny jsou sandály. Tyto zhotovují 
se bua ze slamy do počasí suchého, nebo 
z jilmového dříví do počasí deštivého. Hlava 
většinou zůstává nepokryta, ale jinak nosí se 
i klobouky z bambusu nebo slámy, kdežto 
lidé z pracovní třídy spokoj ují se šátkem 
kolem hlavy ovinutým. Do deště nosí se 
také pláště z olejovaného papíru, neb i ze 
slámy a rákosí. Čistota Japanců jeví se mimo 
jiné i v užívání kapesních šátků, nt^zřídka 
zhotovovaných z papíru. MuŽi holí si vlasy 
na hlavě až na skrovný chumáč, naproti tomu 
ieny hledí krásu svoji zvýšiti umělými účesy. 
Mimo to ke kosmetice japanských žen patří 
holení obočí, malováni a líčení obličeje a 
krku pastou z běloby a škrobu, barvení rtů 
na červeno a zubů na černo; ale tento po- 
slední zvyk panuje výhradně jen u žen vda- 
ných. Ve výzdobě japanských žen vzácné kovy 
a drahokamy nezaujímají prvního místa, nýbrž 
perly a Želvo vina, z niž zhotovují se jehlice 
a hřebeny. Ve vyšších třídách japanského 
obyvatelstva jest nyní všude na postupu kroj 
evropský. Tetování, kdysi v Japansku značně 
rozšířené, vyskytuje se nyní jen u mužů niž- 
ších tříd, a to obyčejně ien na místech, která 
jsou zakryta šatem. Předměty tetováním 
zobrazené bávaly často velmi frivolní, tak že 
i vláda musiia proti tetování zakročiti. — Po- 
kud týče se zbraní, učívali Japanci původně 
•llouhých luků, často na dvou místech pro- 
hnutých, pak dlouhých kopí s rozličnými, 
nejčastěji trojdílnými hroty a slabě ohnutých 
mečů. Meče nosívali se vždy dva. Odívali se 
? brnění z dřevěných, řidčeji kovových desti- 
ček, spojených hedvábnými šňůrami. Hlavu 
rždy kryla helmice, buď železná nebo dře- 
věná. Později ot>ecně zavedeny byly střelné 
ztxané zařízené na doutnáky a nyní užívá se 
moderních zt>raní evropských. 

japanský dům, jehož základní myšlénka 
jest stavba kolová jako u Malajů a Polyné- 
sanů a jenž v základním svém plánu a slohu 
jest až na nepatrné odchylky stejný ve všech 
končinách země, ve vsícn i městech, u chu- 
ilÝch i bohatých, provádí se ze dřeva a nemá 
iidných základů, valnou většinou jest jedno- | 
patrový, nejvýše dvoupatrový, dřevěné stěny j 



jsou pohyblivé, sklepy a komíny chybějí; cha- 
rakteristická jest přečnívající střecha s kry- 
tem slaměným, šindelovým nebo taškovým. 
Vnitřní rozdělení domu závisí na sítěných 
rohožích, jimiž podlaha se pokrývá a které 
v celém japansku mají rozměry I X 2 m. Výška 
pokojů nepřesahuje 3 w. Stěny tapetují se 
zlatým nebo pestrým papírem. Zařízeni po- 
kojů jest jednoduché. Lože skládá se z dře- 
věné podušky pod hlavu, žíněnky a vlněné 
přikrývky; přes den uschováno jest ve skříni 
a teprve na noc se rozestavme. Podél hlavní, 
pevné stěny táhne se obyceině stupeň, na 
němž rozcstavují se vázy, zbraně a různé 
ozdobné maličkosti. K zařízení náleží též mísa 
s tabákem a nevyhnutelné pUvátko. Ve všech 
domech mají též rámy k malování a vyšívání, 
čímž zabývají se dcery. Za večera osvětlují 
se byty bídně lampami nebo svíčkami s pa- 
pírovými knoty zhotovenými z japanského 
rostlinného vosku. Při domě jest pravidelně 
zahrádka. Domy ty jsou pro zimu studené a 
mimo to vystaveny velkému nebezpečí po- 
žáru. Proto v kaidém domě stále připraveny 
jsou sudy a kádě s vodou a bohatší lidé, 
jmenovité obchodníci, uschovávají cenné před- 
měty ve sklepeních mimo dům se nalézají- 
cích, zvláště k tomu účelu vyzděných. Že za 
dnešní doby všude v J-ě stavějí se i domy 
zděné po způsobu evropském, iest při znač- 
ném poevropštění nynějšího J-u přirozeno. 
Jako v Číně, tak i zde hlavní potravou 

Í*est vařená rýže. Tato převládá ve výživě 
apance tou měrou, že rázné doby svého 
stravování označuje jako ranní, polední a 
večerní rýži. Vedle rýže požívají se ještě jiné 
druhy obilí a hlavně boby, pak rozličné hlízy, 
okurl&y, houby, ovoce kaki (Diospyros Kaki) 
a bfva (Enobotrya japonica). Vše koření se 
jistým druhem bílé řetkve. Maso zvířat teplo- 
krcvných požívá se jen velmi zřídka; z živo- 
čišné potravy nejvíce pojídají se ryby, různé 
druhy korýsů a měkkýšů a vejce. Chléb, 
mléko, máslo a sýr přišly na stůl Japanců 
teprve v době nejnovější vlivem evropským. 
Všechny pokrmy připravují se velmi pečlivě 
a také Evropané chválí si japonskou kuchyň, 
jmenovité zpflsob úpravy ryb, který se obecně 
pokládá za chutnější než způsob evropský. 
U chudého obyvatelstva horského hlavni sou- 
část výživy tvoři pohanka, ječmen a pšenice. 
Ačkoliv Japanec žije střídmé, přece poživatin 
užívá v množství nemírném; z nich hlavní 
jsou zelené thé, kořalka z rýže {saké^ a tabák. 
Tabák kouří obě pohlaví a navlažuji jej často 
opiovou tinkturou; ale jinak opium méně 
jest rozšířeno než v Číně. 

Hlavním zaměstnáním Japanců jest země- 
dělství a řemesla. Zemědělství pěstuje se sice 
velmi pečlivě, ale má skoro veskrze ráz za- 
hradnictví. Hlavním základem zemědělství 
jsou goduku, t. j. pět stébelnatých a luštěni- 
nových rostlin. Jsou to rýže, pšenice, ječmen, 
proso a boby. Přes veškeré pokusy zavésti 
evropský způsob hospodaření pěstují se rost- 
liny povětšině po starém způsobu, t.j. nej- 
různější druhy na jednom a témž poli, tedy 



46 

pro vlastni potřebu, v mnoíství ponifrnř ma- 
lém. Chov dobytka jest pranepatrný násled- 
kem vlivfl buddhismu, jení zapovídá jisti 
maso. Řemesla a průmysl umělecký jsou 
ujapancft velmi vyvinuty a jmenovitě v oboru 
uměleckého průmyslu soutďli Japanci s Evro- 
pany. Obchod vyvinul se teprve v novější 
době k vélSimu roikvětu; dfive proti obcho- 
dování panovaly nejrfiinřjSí předsudky. Vii 
bližSi v odstavcích: Orba, Průmysl, Obchod. 
Přes velkč rozSifeni prostituce ■ jest ro- 
dinný iiwol Japancil obyčejné Sbstný a 
urovnaný. Ařkoliv ve skutečnosti, aicspoií 
ve vyišich třídách, panuje polygamie v tom 
způsobu, ie jedna z ien jest hlavní manicl- 
kou a ostatní souloínicemi, přece příznivý 
pomér číselný mezi pohlavím mužským a 
ženským poukazuje nutně k monogamii. Mi- 
kádo má právo na 12, kníiata na B, válečníci 
na 2 vedlejSi icny, ale jmenovité u válcčnikQ 
přes to jest monogamie zjevem pravidelnýr" 
Děti soulolnic mají v§ak stejné dědické prái 
jako děti hlavni maníelky. OvSem právo dě- 
dické omezuje se na syny a to rovnou mí- 
rou; dcery poukázány jsou na siíatek, coÍ 
ovlem vede k pouhému zaopatřování dcer, 
velmi často i proti jejich vůli. Nemá-li ro- 
dina dědice, adoptuje se syn jiných rodičů, 
který přijímá jméno svých adoptivních ro- 
dičů a obyčejně se lení s jejich dcerou. 
Velmi pěknou stránkou japanského života 
rodinného jest pečlivý zájem rodičů a i ostat- 
ních dospělých členů rodiny o děti. O ná- 
zoru, který má Japancc o dětech, svědči ne 
lépe japanské přísloví pravicí, že dobří lit 
mají mnoho dělí. — Původní sociální ro 
členění národa v starém J-u bylo arist 
kratičtčjií nei v Číně. Rozeznáváno 8 tříd 
sice: knížata {daimio), dědičná Šlechta, du- 
chovní, bojovníci, vyšší střední třída (úřed- 
níci a lékaři), niiSi střední třída (velkoob- 
chodnici], malí obchodníci a fcmeslnicí. se- 
dláci a nádenníci. První čtyři třídy byly 
považovány za základní podpěry říše a měly 
tirávo na noicní ď '° ""' "' ' 



Japan (zemédélstvi). 



z 3684 Člcnfl třídy kvasoVu. do níi počítáni 
i členové rodiny panovnické, 2,039.475 třídy 
sisoku a 39.T66.S43 třídy hemin. R. 1895 na- 
počteno v J-u .'i875 cizinců a to 1576 ČI- 
líanů, 1830 Angličanů, 931 Severoameričanů, 
448 Němců. 408 Francouzů; \t nepatrnějším 
počtu zastoupeni jsou Portugalci (hl. z Ma- 
kaa), Hollandané, Rakušané, Dánové, Švýcaři 
a Rusové. Nejvíce cizinců iije v městech 
Tokiu, Jokohamč, Osace a Nagasaki. Koncem 
r. 1895 žilo 41.590 Japanců v cizině; z nich 
asi Vi na Sandwicnskjch ostrovech a asi 
10.000 v Korci; v menším počtu zdržovali se 
Japanci ve Spoj. Státech scv.-amer., Číně, 
llritských koloniích, Rusku a záp. Evropě. 
Siiatká bylo r. J890: 325,141, r. 1894: 361 298, 
počet íive narozených činil 1,165.275 a 1,208.918 
a počet zemřelých S23.718 a 840.741. Dnem 
1. ledna 1895 měl d. 19 měst s více ncí 
5O000 ob.; jsouť to: Tokio (1,242.224). Osaka 
(488.937). Kioto (328,411). Nagoja (206.742), 
jokohama (160.439), Kobe (158.993). Hirošima 
(91.985), Kanacava (89.975). Scndai (76.999), 
Kumamoto (71.022). Nagasaki (67,481), Hako- 
date (66.333), Tokušima (61.150), Tojama 
(58,362), Fukuoka (58.218), Vakajama (55.764), 
KagoSima (55.495), Okajama (52.350) a Niigata 
(50.030). 

Zemédělstvi. Orba poskytuje státu 5S°/i 
všech jeho příjmů, počítá-li se k ni také země' 
dělský průmysl (např, výroba piva zrýže]adaíL 
z něho plynoucí, téměř 80%. Ještě větSí aůleii- 
tost měla dříve la dlouhé uzavřeností země, 
kdy existence všeho obyvatelstva závisela vý- 
hradné jen na výnosu půdy a neúrodu někdy 
se dostavující nebylo lze nahraditi dovozem 
z ciziny, japanci sami přičítají orbě původ 
božský a bohyni slunce Amaterasu pokládají 
za původkyni jeji; ale není pochybnosti, íň 
i zde jako v mnohých jiných oborech byli 
Číňané učiteli Japanců. Komik jap. (fiyajifiíjó) 

E ožíval největší vážnosti ze tři tříd obecného 
du japanského [hemin). větší neí řemeslník 
[shokiinin) a dokonce obchodník {akindo). Dle 
:arého iananského názoru bvl mikádo p " 




Japan (zemědělství). 



47 



první péčí vlády xavésti spravedlivé a rovno- 
měrné zdanění pozemků a dávky v přírodni- 
nách nahraditi platy v penězích. Stalo se to 
r. 1872 zvláštní proklamací, avšak tato účin- 
kovala na sedláky jinak, než očekáváno, a 
stala se původem velkého roztrpčeni v zemi 
a v některých provinciích i vzpoury. Na to 
r. 1873 dala vláda na základě starého rozdě- 
lení půdy na polnosti rýžové zavlažované {ta) 
a polnosti nezavlažované (hata) odhadnouti 
cenu jich a stanovila 3V» za pozemkovou daň 
státní, k níž druží se ý,— 2*5% daně místní, 
takže v J-u v této příčině jest rolník mno- 
hem více obtížen než jinde. Možno počítati, 
ic asi 40*/© venkovského obyvatelstva tvoří 
scdláci, asi V4 provozuje orbu jako zaměst- 
nání vedlejší a '/i vŠcho zboží vývozného 
slvládají se z plodin a výrobků zemědělských. 
Půda vzdělaná zabírá něco přes Vio vší roz- 
lohy zemské a jen skrovný díl vzniklý zvě- 
tráním, hlavně čediče, honosí se žírností; 
ostatní pole jsou prostřední. Avšak výborné 
vzdělávání, neustálé zkypřování, hojné mrvení 
a zavlažování zjednává rolníku žně výnosné, 
takže uživí země četné obyvatelstvo, ba v pří- 
znivých létech dopouští i dosti značný vývoz 
rýže. Velkých statků není, naopak bývá po- 
xcmkový majetek zřídka větší než 1 — 1*5 /la, 
jednotlivá role málo kdy měří přes půl jitra. 
ku vzd^-lávání této nepatrné výmčry není 
třeba tažného dobytka a při polích rýžových 
vůbec ho nelze užívati ; i obdělává japanský 
rolník pole svá podnes jako před tisíciletím 
jen rýčem a motykou. Nedostatek mrvy pod- 
míněný nedostatkem dobytka nahrazuje se 
odpadky zvířecími i rostlinnými, připravová- 
ním kompostů a pod.; nejvzácnějším hnoji- 
vem icst quano, vyráběné na pobřeží z od- 
padku r^rbích. Ví^borné zavlažováni umělé jest 
v užívání po celém J-u od dob pradávných. 
V J-u stačí 11 arů na výživu 1 osoby, kdežto 
ve střední Evropě vyžaduje se 47 aru. R. 1891 
zabývalo se 5.489.630 rodin zemědělstvím, 
z ttrch asi 3,CKK).000 výhradně. Dle šetření 
z r. 1882 rozloha J-u vykazovala 40-67o rolí, 
plantáží a sadů, 49*4Vo lesů, 6-87o pustých 
končin, 314% zabráno bylo budovami a OO6V0 
solnicemi na pobřeží. Z půdy věnované země- 
dčlství připadalo zase 23'87q na pole rýžová, 
15-4% bylo rolí bez umólcho zavlažování, 1®/© 
posázeno morušemi a 0'47o čajovníkem. Ze 
všech obilin daleko nejdůležitější jest rýže 
nejen pro výživu obyvatelstva, nýbrž i pro 
vývoz; roku 1890 oseto bylo 2,100.000 cho 
(á 1-19 ha, T. 1892 již 22 milí. cho). Pěstuje 
se po celé říši kromě některých končin ostrova 
Jesso a roku 1891 sklizeno ji 38,123.548 koku 
(á 180*3907 í), K rýži nejblíže řadí se ječmen, 

rtom pšenice, boby, proso, bataty, kukuřice. 
rostlin obchodních jia prvém místě stojí 
čajovník, pěstovaný nejen pro domácí spo- 
třebu, nýbrž i pro vývoz. Provincie středního 
Honchi pak jsou hlavní střediska tohoto od- 
Titví, k nim druží se Kiušiu a Šikoku. Ale 
|rfi vif pečlivosti, kterou íapanci přípravě 
Témií/, nemohou dosud docíliti »černého 
zbožic, oblílt>eného v Evropě, nýbrž vyvážejí 



jen čaj zelený. Hlavním odběratelem je Sev. 
Amerika, ale i tu stává se nyní indiclcá sou- 
těž velmi citelnou. Z 1 ha těží se průměrně 
1900—2000 ko listů, z nichž vyrobí se 475 až 
500 kfr čaje. Nejlepší japanský čaj je hiki-cha 
čili čaj práškový. Mimo to pěstuje se hojně 
řepka, indych, tabák (hlavně jen pro domácí 
spotřebu), konopě, bavlník a j. 

Lesy pokrývají dosud rozsáhlou čásf země 
a dělí se v lesy uměle pěstované a lesy horské, 
jež namnoze zůstávají posud pralesem. Roz- 
loha jejich činila r. 1884 úhrnem 16,106.213 čo, 
z čehož na lesy umělé připadalo 5,240.570 čo; 
lesy horské byly na 6,606.412 čo majetkem 
soukromým, na 5,259.201 vlastnictvím státu. 
Nedostatek cest a nepřístupnost horských 
lesů na jedné straně a veliká spotřeba dříví 
stavebního na straně druhé vedly velmi záhy 
k zakládání lesů uměle pěstovaných, jež z nej- 
většího dílu skládají se toliko ze stromů je- 
hličnatých. Nejhojnčji zastoupeny jsou v nich 
sugi {Cryptomei iajaponica Don.), momi (Abies 
firma S. & Z.), jejichž dříví užívá se hlavně 
ke stavbě domů, a proslulé matsu {Pinus densi- 
flora S. & Z. a Pinus Massottiana Lamb.), slou- 
žící ke stavbě mostů. Vedle toho pěstují se 
též vzácnější dřeva pro truhlářství, méně pro 
dříví stavební, jako kejaki {Zelkowa Keaki 
Sicb.), hinoki {Chamaecyparis obtitsa Endl.), 
tsu^a (Abies Tsuga S. & Ž), kara-matsu {Larix 
leptolepis Gord.) a ičii ( 7Vijn/5 cuspidata S.& Z.). 
Ze stromů listnatých uměle pěstují se jen ka- 
štan, několik druhů dubů (Quercus dentata, 
serrata a crispuln), jež poskytují dříví k pá- 
lení uhlí, a šii-no-ki (Quercus cuspidata), vy- 
soce ceněné pro výborné dříví. Horské lesy 
(asa-ki), z největšího dílu zelené, vykazují ne- 
obyčejnou rozmanitost: duby, buky, javory, 
břízy, kaštany, magnolie, aralie, ořechy vla- 
ské, jilmy a j., na vlhčích místech jasany a 
olše. Rostliny popínavé a příživné. jakož 
i četné kapradiny jsou tu hojněji a u větší 
rozmanitosti zastoupeny než v Evropě. 

Chov dobytka je dosud nepatrný, jak- 
koli v novější době stal se rozhodný pokrok. 
Kůň japanský čili uma (r. 1891: 1,546.368) ná- 
leží k plemeni mongolskému, je malé postavy, 
nevzhledný a volný, ale vytrvalý; užívá se 
většinou jen za soumara, teprve ve druhé 
řadě k jízdě, z tahu skoro vůbec je vyloučen. 
Osel a mezek uvedeni byli do země od ci- 
zinců. Skot (r. 1891: 1,020.222 kusů) chován 
býval výhradně jen k tahu. nošení břemen, 
nikdy pro maso, jakkoli jest plemene krás- 
ného a velkého; mléka kravského Japanci po- 
sud neužívají. Ovce a kozy přivezeny byly 
do země od Portugalců a Hollandanů, ale 
nerozšířily se tu a také snahy japanské vlády 
v posledních létech zavésti chov ovcí po zemi 
nepotkaly se s velkým zdarem. Vepřový do- 
bytek dostal se do J-u z Číny, ale chován 
jen proto, že cizinci rádi jej kupovali; chov 
jeho omezen jest jen na okolí velkých mést: 
Z drůbeže chovají se se zálibou kury a kachny, 
chov hus je úplně zan jdbán. Psi, kočky, bílé 
a pestré krysy chovají se hojně pro zábavu, 
rovněž tak ze zpěvného ptactva unguisu čili 



48 



Japan {průmysl). 



japanský slavik (Cettia cantans). Včelařství 

f)rovozuje se v rozměrech skrovných a s ma- 
ou péči; Tosk včelí zastoupen v J-u namnoze 
voskem rostlinným. Velkolepý jest v J-u chov 
bourcfl, jenž poskytuje nejdůležitější zboží 
vývozně vůbec. Omezuje se toliko na ostrov 
Hondo, kde náleží k nejdůležitějším odvět- 
vím výživy a tvoří vynikající průmysl do- 
mácí; velikého rozšíření nabyl zvláště v nej- 
novější době, kdy následkem pohrom, jimiž 
v létech padesátých a šedesátých hedvábni- 
ctví francouzské a italské stiženo bylo. kupo- 
váno z J-u hedvábí i vajíčka bourců. Nej- 
hojněji chová se bourec obyčejný {Bomfy-x 
moři), vedle něho japanský bourec dubový 
(Antherea yama-mai), jenž živi se listím dubu 
{Quercus serrata) a poskytuje mnohem krás- 
nější a jemnější vlákno než bourec obyčejný; 
konečně sbírávaji se téŽ kokony bource ka- 
štanového (Caligula japonica Butl.), ale pro 
hrubé vlákno i obtíže při spřádáni namnoze 
od toho se upou^í. 

Hornictví. Novější statistické výkazy o vý- 
nosu jap. hornictví jsou v nápadném nepo- 
měru se staršími zprávami o obrovském bo- 
hatství J-u na nerosty, zejména na drahé 
kovy. Od dob Marka Póla pokládán J. za ne- 
vyčerpatelný zdroj zlata i stříbra a domnění to 
udrželo se až do té doby, kdy J. otevřen 
Evropanům. Japanci sami domnívajíce se. Že 
by zlepšenými methodami v dolování docílili 
ze svých hor velkých výtěžků, volali do země 
inženýry evropské i americké, ale záhy na- 
stalo úplné sklamání. Zjištěno, že sice vět- 
šina kovů, jako zlato, stříbro, cín, olovo, zi- 
nek, rtuf, v J-u se vyskytuje, ale ve množství 
jenom skrovném; hojnější jiŽ Že jest měď a 
antimon, ale že J. jest skutečně bohat jenom 
na železo a uhlí. Patrně byly doly zlaté a 
stříbrné dříve bohatší, ale časem (hlavně za 
panství tokugavského^ byly vyčerpány; vždyt 
riollanďané dle udám Kaempfrova v 1. 1600 
až 1641 vyváželi ročně z Hirada 1200—1400 
beden stříbra v ceně 1,200.000—1,400.000 taclů 
(ted^ asi 4*8 milí. zl.). Později vývoz stříbra 
zakázán a Hollanďané dostávali místo stříbra 
měď, jíž do roka 12.000—20.000 pikulů (720.000 
až 1,200.000 k^) vyváželi. Nyní kromě mědi a 
antimonu ani jediný kov nemůže uhraditi 
spotřeby domácí. Od r. 1884, kdy vláda po- 
čata prodávati některé své doly, stalo se hor- 
nictví nejvíce podnikem soukromým. Nejdů- 
ležitějším nalezištěm zlata jest ostrov Sado. 
dále Scrigano.Jamagano, některá místa v jiho- 
západním Hondu a zlatonosné písky některých 
řek na jessu. Stříbro jest hojnější než zlato a 
hlavními jeho ložisky jsou Ikuno Sado, Ko- 
saka, Innai, Mandokoro a Ani. Měď tvoří od 
r. 1642 důležité zboží vývozní a vyskytuje se 
buď ryzí nebo okysličená. Hlavní rudou jest 
kyz měděný, z něhož Vio vší mědi se dobývá. 
Nejvýnosnější doly jsou v Beši na Sikoku, 
kdož vrch Dó-san (»měděná hora«) již drahná 
léta kov tento poskytuje; mimo to dobývá 
se u Kasukary a Takičani v prov. Ečigu, 
u Tatesata, Arakavy a Nakasó. Olovo a cín 
ani z daleka nemohou uhraditi spc třebu 2cmě; 



prvé, těžené hlavně z leštěnce olověného, do- 
bývá se u Kamioky, Hatasy, Suragose, Ichi- 
novatari a v Ošime na Jessu, druhý u Taní*' 
jamy a Ohira-tetsu-sanu. Železo vyskytující 
se jako magnetovec a železný písek těží se 
hlavně v prov. Ivami, Izumu, Bingu, Mima- 
sace, u Kamaiši a Nakakosaky; jako vývo^ 
mědi stále stoupá a v posledních létecn se 
zdvojnásobil, tak zase u železa jeví se opak 
toho : otevřením země a zavedením západních 
prostředků dopravních, hlavně železnic, dále 
zřizováním strojů a továren vzrostla spotřeba 
železa tak, že domácí výtěžek nestačí a ještě 
pětadvacetinásobný dovoz jeví se nutností. 
Zinek a kobalt nacházejí se ve skrovném 
množství. Z ostatních nerostů na prvém miste 
stojí kamenné uhlí, jeŽ vyskytuje se v celé 
říši od Formosy aŽ pojcsso a tvoří vynika- 
jící zboží vývozně, jakkoli jakostí svou ne- 
může se vyrovnati uhlí anglickému a porýn- 
skému. Původu jest veskrze mladšího. Nejdů- 
ležitější doly má ostrůvek Takašima u vchodu 
do úžiny nagasacké o rozloze 54 ha, pak ostrov 
Amakusa. Širibeši, Išikari, Aburato na Hondu^ 
Katsuki Miike na KiuŠiu a posléze 1 jz. Jesso 
vykazuje rozsáhlá ložiska. Prov. Ečigo a Tó- 
tómi mají hojné zdroje petroleje, které však 
nemohou postačiti domácí spotřebě. Síra po- 
krývá zhusta stěny sopečných jícnů a poně- 
vadž sopek i solfatar po zemi je hojně roz- 
ptýleno, není o nerost tento nouze; nejvíce 
tě|í se na ostrově Kunaširu u Tonebetsu a 
Tofutsu. Hojná jest též tuha. Sůl dobývá se 
jen z mořské vodv a úřední výkazy mluví 
o solném pobřeží (iiohama), kde třízeno jest 
6364 solnic. Kamenec dobývá se od poč. 
XVII. stol. Konečně uvésti jest výbornou 
porculánovou hlínu, kaolin, na výrobu před- 
mětů kameninových, břidlici ku krytí i dlažbě 
stezek zahradničil i dvorů a horské krystaly. 
Důležitějších nerostů vytěženo r. 1892: zlata 
13.632 uncí, stříbra 1,703.808 uncí, železa 
22.470.000 kg, mědi 18,260.000 fcg, kamenného 
uhlí 26,190.000 kg, hnědého uhlí 18.890.000 A-^, 
síry 20,690.000 kg a tuhy 5.000.000 kg. 

Průmysl zemědělský i umělecký, jímŽ Ja- 
panci založili svou pověst národa uméleckého 
a dovedného, má původ svůj na půdě čínské, 
odkud s buddhismem dostal se namnoze přes 
Koreu do J-u právě tak jako čínské státní 
zřízení, písmo a j., dále umění a řemesla. Ze 
všeho průmyslu uměleckého výroba prací la* 
kových bez odporu zaujímá prvé místo (více 
viz ve statí o umění). Lakové výrobky japan- 
ské vynikají vedle elegantního zevnějšku leh- 
kostí a velikou tvrdostí, jakož i neobyčejným 
leskem a trvanlivostí i po staletí. Hlavní síála 
výroby laků jsou Tokio, Kioto a Osaka. kdežto- 
umělecké výrobky lakové mimo zmíněná mí- 
sta mají důležitá střediska ještě v Šizuoce, 
Vakamatsu a Niigatě. K výrobkům lakovým 
druží se průmysl keramický* jenž záhy na- 
byl znamenitého zdokonalení. Zbožt porculá- 
nove a kameninové bylo hned po otevření 
přístavů japanských v Evropě vysoce váženo 
a vývoz jeho stále se vzmáhá. Hlavním sídlem 
tohoto průmyslu jest Kioto ve čtvrti Kijo- 



Japan (obchod). 



49 



niidzu, dále Arita, Seto, Kanazava, Hongo 
o výrobe porculánu, Kagosima, Kioto, Ota a 
Jokkaici v pracích z kamcnÍDy. Stejnou mč- 
rou ^eví se veliká dovednost Japanců ve vý- 
robcích železných, méděných a bronzovýcn. 

V pozdějších bouřlivých dobách zase zbro- 
jířství japanské stalo se proslulým; tisíce 
dřlníků iivilo se jim a mnohý z nich výrobky 
svými zjednal si slavnou pověst. Za našich 
dnů arci odvětví to pokleslo a výrobky jeho 

Eutují namnoze do různých sbírek evropských. 
[lavnim sídlem průmyslu emailového jest Na- 
{2[oja, vedle niž znenáhla rozšířil se do To- 
šimj, Kiota, Osaky a Jokohamy. Velké oblibě 
téši se drobné řezby z nejpružnějšího mate- 
riálu. Výroba papíru jest juž starobylá. Ja- 
panský papír vyrábí se z lýka různých stromů 
a křovin {Broussonetia papyrifcra Vcnt., Edge- 
worthia fapyrifera S. & Ž., Wkkstroemia ca- 
nescens Meisn., Morus alba L., Aphanauthe 
aspera Planch.^, vyniká neobyčejnou oheb- 
ností i pevnosti a slouží proto nejen ku psaní 
a potiskování, nýbrž i k výrobě kapesních 
šátků, véiířů, slunečníků, pokrývek na hlavu, 
plášfů, skřínek, oken a j. Vedle toho v nej- 
novější době vyrábí se hojně papíru stroj- 
ního po způsobu evropském. Truhlářství ne- 
mohlo se vyvinouti při jednoduchém zařízení 
bytů japanských, jakkoH i tu shledáváme práce 
velmi pečlivě provedené, a teprve příchodem 
cizinců dán podnět k rozvoji uměleckého tru- 
hlářstvf, jež stále nabývá větší pověsti. Vedle 
výroby vlastního nábytku slynou nejvíce jemné 
mosaiky dřevěné čili výrobky intarsiové, jež 
hlavně z pohoří řlakonského na trh přichá- 
zejí; sídlem tohoto průmyslu jest Šidzuoka, 
hL město Surugy. K vykládám užívá se nej- 
více žlutohnědého lesklého dřeva ze stromu 
kafrového a černého dříví kakiového; vý- 
robky tyto také již se vyvážejí. 

Velkoprůmyslem v západoevropském smy- 
slu stává se v nejnovější době průmysl tex- 
tilní. Ode dávna z látek zvířecích spřádáno 
bylo v J-u hedvábí, z látek rostlinných hlavně 
bavlna a konopě, vedle toho také vlákno 
boehmeriové {Boehtneria nivea), avšak spra- 
cování oněch látek zůstávalo skoro veskrze 
průmyslem domácím, jakkoli uvádělo na trh 
skvostné zboží (brokáty zlatotkané, damašek 
a krep hojně květy zdobený, aksamit a j.). 
Kioto bylo vždy hlavním sídlem tohoto od- 
větví zejména hcdvábnictví, vedle něho Jošiu, 
Majebasi, Takasaki, Isesaki, Tanabe, Miatsu, 
Nagahama, Káno a Bifu; široké pásy pro 
ženy a dívky dodávají Hakata a Jonezava. 

V nejnovější době přimykají se Japanci ke 
způsobům západním, zavádějíce, pokud možno, 
na místo dosavadní výroby ruční výrobu 
strojní, a kořistí při tom ještě rozsáhlou mě- 
rou z přirozených poměrů země, totiž z hoj- 
nosti uhlí i dřiví, z množství vodních sil, ja- 
kož i levných a učelivých sil dělnických. 
Osaka se svým okolím stává se znenáhla sí- 
dlem vzrůstajícího velkoprůmyslu a Hiogo- 
Kobé jest dovozným přístavem pro surovinu, 
ix>kaa tato nepochází z. vnitrozemí. Dnes 
sotva lze nalézti poněkud jen důležitější okres 

Ottftv Slomik Naučný, tv. XIII. 2? lo i897« 



hedvábnický, jenž by neměl vlastní prádelny, 
a k vývozu surového hedvábí a odpadků 
hedvábných druží se rychle značné množství 
hedvábných látek. Vedle hedvábnictví vzmáhá 
se úžasně rychle vývoz bavlnictví. R. 1895 
počítalo se již 58 prádelen (většinou v Osace 
a okolí) se 632.000 vřeteny, 40.000 dělníky; 
spracováno bylo 182.000 tun bavlny z nej- 
většího dílu čínské a indické. K prádelnám 
přidružilo se také již několik mechanických 
tkalcoven, jejichžto výrobky lácí svou úplně 
vytlačily dovoz evropský a nalezly dobrý od- 
byt také v Číně. V poslední době vznikly 
též 3 továrny na látky soukenné, z nichž 
jedna (v Osace) též výrobou flanelu se za- 
bývá; vlnu dodává Austrálie. Průmysl stroj- 
nický dosud je v plenkách, ale i tu učiněny 
již mnohoslibné počátky. Vycvičením domá- 
cích inženýrů pečuje J. také o domácí vý- 
robu potřeb železničních. R. 1893 zbudována 
ve strojovně v Kobé první lokomotiva, jež 
se velmi dobře osvědčila. Z jiných odvětví 
průmyslu továrního, jenž v J-u rychle se 
vzmáhá, sluší uvésti cihelny, továrny na ce- 
ment, mýdlo, zápalky, deštníky, sklo, hodiny 
a j. japanské mýdlo a zápalky nadotíro vy- 
tlačily z východní Asie tovary evropské, zvlá- 
ště rakouské; vývoz zápalek na př. stoupl 
z 3.537.914 jenů v r. 1893 na 4,602.000 jcnů 
r. 1895. Vývozištěm jich jest Kobé. V prů- 
myslu zemědělském závodí výroba domácího 
rýžového piva s pivovarstvím západoevrop- 
ským; jako prvé rychle klesá, tak rychle vzmá- 
hají se pivovary (hlavně v Tokiu, Jokohamě, 
Osace) a dovoz piva ze záp. Evropy. Nyní 
má J. také několik pivovarů akciových. 

Velmi důležitým zdrojem výživy jest ry- 
bářství a lov mořských řas. Skoro vše- 
cky druhy ryb, ústřice, hlavonožci, krabi, su- 
mýši, řasy loví se a buď v zemi samé spo- 
třebují nebo do Číny vyvážejí. Výrobek z řas 
připravovaný jménem kanten přichází pod 
malajským jménem agar-agar jako náhrada 
za gelatinu také k nám. Ryby, jejich odpadky, 
jakož i řasy slouží ku přípravě rybího guana. 
R. 1887 počítalo se 865.189 rybářů námoř- 
ních se 27.769 lodicemi a r. 1890 výnos rybo- 
lovu odhadován na 10,000.000 jcnů. 

Obchod. Již r. 1542 stihl portugalský pla- 
vec Mendez Pinto ke břehiim japanským a 
zahájil tu neobyčejně čilé styky obchodní 
mezi Portugalci a Japanci, jejichž střediskem 
bylo Nagasaki, avšak později (od r. 1600) vy- 
tlačeni jsou Portugalci od Hollanďanů. Tito 
podrželi jisté výsady obchodní i po velkém 
pronásledování křesťanů, ale byli na ostrůvku 
Dešimě držáni takřka v zajetí a za podmínek 
nadmíru pokořujících. Teprve když výpravou 
Spoj. Obcí severoamer. kommodore Pcrry 
31^bř. 1854 na vládě japanské vynutil smlouvu 
Kanagavskou, kterou Šimoda a Hakodate na 
Jessu otevřeny lodím americkým, nastal obrat, 
i následovaly smlouvy s Ruskem, Francií, An- 
glií, Pruskem, Hollandskem a j. Jimi dovolen 
přístup zástupcům cizích států do země, Jo- 
kohama, Nagasaki a Hakodate otevřeny ci- 
zincům r. 1859, Niigata r. 1860, Hiogo a Osaku 



50 

r. 1S63. Tlm otevřena země obchodní kon- 
kurrenci ciziny. V nejnověji! dobč íádala 
vláda japanská za revisi uzavřených smluv, 
ale náskdkum domácí opposice neměla jed- 
nání v tú příčině podniknutá výsledku. Ob- 
chodní ruch. Jeni roku 1868 obnáScl jenom 
26,200.000 jenů, sloupl meiitim do r. 1895 na 
264,074.326 jenfl. Obchodní bilance, která až 
do r. 1882 byla passivní, zlepšila se značně 
a zejmťna v posledních létech jeví se znaěný 
přebytek dovozu nad vývoiem. JeviK se oť- 
chod japanský následovně (v jencch): 

Rek dovói •ýioc úhrnim 

1872 26,174.184 . 24,294.532 . 50,469.346 

1882 . 29,446,593 37,721.750 . 67,168.343 

1892 71,326.079 . 91,102.753 . 162,428.832 

1893 P8,257.171 . 89,712.864 . 177,970.035 

1894 . 117,481.955 . 113,246.086 . 230,728.041 

1895 . 129,083.297 . 134,991,029 264,074.326 
V dovozu dosud lví podíl připadá Velké 

Britannii a jejím osadám, pak následuje Čina, 
Německo, Spoj. Obce scv.-amcr. atd, Poioru- 
hodno je klesnutí britského podílu na do- 
vozu , Itdeito naproti tomu čínsky dovoz 
ínaěnou měrou se vzmohl. NejdůLžitějSi do- 
vozné zboíí roku 1895 bylo; bavlna v ceně 
2,586.000 lib. sterl., cukr 1,270.000, vlněné látky 
1,112.000, bavlněné látky 740.000, bavlněná 
píiic 738.000, vozy a lodi 630.000, rýie 472.000, 
stroje 471.000, železné zboíi 455.000, petrolej 
448.000. ÍL-lcio 287.000, luátfniry 277.000, 
drogy a lučcbníny 171.000, kflíc 166.000. barvy 
154.000. Vedle toho uvésti sluSí jcStĚ hodiny, 
hedvábí a zboží hedvábné, zbraně, pivo, víno, 
lihoviny, plátno a lněné vjrobky, sklo a skle- 
něně iLoií. 

U vývozu zaujímají prvé místo Spoj. Obce 
scv.-amcr., po nich následují Francie, Hong- 
kong a Čina. Také u vývozu jeví se v ob- 
chodu s Vel. Britannii znační úpadek. Vývoz 
obsahuje hlavné plodiny, um élccko průmyslové 
vírobky a v nejnovější době léi zápalky. 
Hlavni zboží jeho bylo: surové hedvábí v ceně 
5,515.000 lib. stcrl., hedvábné zboží 1.662.000. 



Japan (obchod). 



se to pravé na uvedeném obrovském rozvoji 
obchodu zahraničního, jcni v posledních lé- 
tech vykazuje stále bilanci aktivní, dále ve 
zvýSeněm úvěru státním a niiii úrokové mifc 
při státních půjčkách a posléze v mohutné 
podníkavosti v nejrůznějších oborech hospo- 
dářských, při čemž tato neopírá se o kapitál 
cizí, nýbrž o prostředky domácí. V jednotli- 
vých přístavech Evropanům otevřených jevil 
se obchod následovně (v jenech): 

0«ai Vý«si 

Jokohama . . . 56,0^2.583 . . 84.477.407 
Hiogo-Osaka . . 65,222.746 . . 38.770.795 
Nagasaki .... 5,413.747 . . 3,558.711 
Hakodate . . . 55.420 . . 668.472 
Nepatrné položky o obchodě hakodatském 
vysvětluji se tím, Že dovoz a vývoz jeho 
prostředkují hlavně Jokohama a jiné pří- 
stavy japanskéi ve skutečnosti jest obchod 
jeho velmi čilý a r. 1894 vjrkazoval 15,932.396 
jcnfl dovozu a 11,486.104 jeny vývozu. Ob- 
chod japanskÝ jest ov£cm hlavně obchodem 
námořnim, i páíil se ruch lodní r. 1894 na 
16<>6 lodí japanských s 579.967 t a 3093 lodí 
cizích se 4.347.211 í, z nkhí veplulo do pří- 
stavů japanských 2517 lodi s 2,689.781 t a vy- 
plulo 2272 lodi s 2.237.397 f. Homáci loďstvo 
obchodní čítalo 1. ledna 1895 lodí evropského 
ipi5sobu 745 parních se 169,4I4í a 37,152 koň- 
skými silami, 722'plachetnich se 43.511 (. pak 
17.238 lodí japanské stavby. 

Dopravní prostředky. V lednu 1870 zří- 
zen byl mezi Tokiem ajokohamou první tele- 
graf a v čnu 1872 zahájena doprava na první 
íi-lczné dráze. Od té doby stavba Jeleznic 
za vedení anglických a nčmcckých inienýrŮ 
vzmáhala se velmi rychle, takže r. 1895 mH 
J. celkem 35D9 km drah, z nichž bylo 954 frm 
trati státních, 2655 km drah soukromých. Sirka 
kolejí činí 1067 m, kapitál uložený ve státních 
drahách obnáSel r. 1S95 asi 135,600.000 zl. Zá- 
vadou pro roEvoj Železnic je vyvinutá plavba 
pobřežní, jci ncjvétSí díl nákladů dopravuje, 
lakže železnicím plyne hlavni zdroj příjmů 




Japan (náboženství). 



51 



J. ktt svétovémn spolku poštovnímu. R. 1892 
dopravilo 3776 tSřadft 266,151.659 listovních 
zásilek v obvodu vlastním, 2,310.100 zásilek 
do ciziny a 38.766 zásilek průchodních. Vy- 
dání na pošty obnášelo 16,348.033, příjmy 
14,343.854 franků. Pošty i telegrafy jsou ve- 
směs ve správě státu. 

Základem japanských měr délkových i ploš- 
ných jest úlku nebo siak čili japanská stopa 
rovná 0*30303 m, která dělí se na 10 sun 
^palcc) po 10 bun (zlomek) po 10 rin (vlas). 
K méření větších délek slouží ken, mající 
16 saku, dále čo se 60 ken a konečně jednotka 
pro míry cestovní zvaná ri čili japanská míle 
se 36 čo, takže ken = 1'8182 m, co = 10909 m 
a ri = 3'92727 km, kdežto vzdálenosti na moři 
méří mořská ri = 1-8518 km. Čtverečný ken 
čili 36 čtv. saku, zvaný tsubo, slouží k měřeni 
ploch a rovná se 3*305785 m*, 30 tsubo činí 
sť = 99174jn*, vyšší jednotky plošné pak jsou 
tan po 10 se s» 9*9174 a a 10 tan čili plošné 
čo = 99*174 tf, konečně mírou zeměpisných 
ploch jest čtverečná ri =* 15'4235 krn^. — jed- 
notkou miry duté jest šo = 1*803907 /, které 
délí se na 10 ^o po 0*2 /, kdežto 10 šo tvoří 
to 8 18 0391 /, 10 to pak se zove koku a má 
180 3907 i. — Jednotka váhová sluje momme 
a rovná se 3*7565 g, z ní pak tvoří se jednotky 
vvšši, totiž: jume = 10 momme = 37*565 g", 
hijaktime »» 100 momme «» 375*65 g a kwan = 
lóoo momme = 3*7565 fr^, kdežto od Číňanů 
převzat jest kin zvaný čínsky kdtti a rovný 
160 momme čili 601*04 g, 

Aí do let sedmdesátých měl J. peněžní 
soustavu rovnající se úplně čínské, takže 
ještě v novější době sloužily za peníze tenké 
kousky stříbrného plechu navlečené na niti 
právě tak jako v Čině a rovněž byly v oběhu 
I čtyřhranné mince zlaté a stříbrné. Po stát- 
ním převratu japanském zavedena měna bime- 
tallistfcká dle zákonitého poměru zlata ke 
stříbru ISVt^lf i raženy původně americké 
dollary obchodní. Avšak r. 1886 přetvořen 
systém peněžní dle měny frankové tak, že 
ucinén jednotkou stříbrný jefí, rovný 5 fran- 
kům, t j. 2*184 zl. a rozdělený na 100 sen. 
Theoreticky dělí se sen na 10 rin po 10 mó 
po 10 šu po 10 kotsu, avšak v praxi se nevy- 
skytují mince menší hodnoty než rin. K ra- 
žení novech těchto peněz založena pomocí 
Angličanu v Osace mincovna, řízená dnes 
samými Japanci, a razí se ze stříbra jakosti 
0'900 mince po 1 jenu ve váze 26*9564 g, dále 
ze stříbra jakosti 0*800 kusy po 50, 20, 10 a 
5 senech ve váze 1*25 ^ za 5 senu. Zlatých 
mincí říšských koluje málo, ač oficiálně razí 
se kasy po 20, 10, 5, 2 a 1 jenu ze zlata ja- 
kosti 0*900 ve váze létl g za jen. Ode dávna 
jsou v oběhu i peníze papírové, vydávané 
ústavem »Insatsu-kyoku< v Tokiu; v létech 
osmdesátých odstraněno z oběhu přebytečné 
jich množství, takže mají stejnou hodnotu 
(pari) s penězi kovovými. 

Niboz«fistvl. Národním náboženstvím Ja- 
pancft jest t. zv. šintoism, třeba náleží mu 
nyní jen asi Vi všeho obyvatelstva. Druhé 
^1 vyznávají buddhismus, který přes pod- 



poru, jaké dostává se šintoismu se strany 
vlády, jež po restauraci císařství prohlásila 
jej náboženstvím státním, jest rozhodně na 
postupu. Buddhismus dostal se do Japanu 
v VI. stol. a brzy stal se nel)ezpečnýni kon- 
kurrentem domácího náboženství. V ohledu 
tom zaznamenává historie J-u náboženské 
spory a pronásledování se všemi důsledky, 
s jakými i v Evropě se shledáváme. Teprve 
skepticismus a indifferentismus nové doby 
zjednal klid a snášenlivost, třeba nevraživost 
vzájemná posud neutuchla, obmezujíc se nyní 
ovšem na akademickou, více méně zdvořilou 
polemiku. V XIX. stol. vyskytuje se i snaha 
očistiti šintoism buddhistických živlů, k če- 
muž přispěli různí badatelé, jako Motoori, 
Normaga a j. 

Šintoism (z čínského Sin-tao, t. j. cesta 
duchů) jest náboženství přírodní. Tím samým 
jeví se přirozeně starobylým, třeba, naproti 
názoru hlásanému Japanci, stěží původním. 
K prvkům starým, vyznačujícím se dětskou 
naivnosti názoru, přistupovaly časem i nové, 
hlavně od té doby, kdy vzdělanost čínská 
počala se rozmáhati ve všech směrech života 
japanského; jako třetí skupinu možno tu ro- 
zeznávati modernisující již názory doby po- 
kročilé, jevící z části patrnou snahu nahra- 
diti prosté názory staré. Za středověku se- 
tkáváme se i s jakýmsi spojením šintoismu 
s buddhismem; jest to t. zv. rijóbu-šinto. 
Japanci sami věří ovšem, Že vira jejich od 
počátku světa do dnešního dne nedoznala 
změny. Šintoism jest p o 1 v t h e i s m, nebo ještě 
lépe polydémonism. Veškerá jeho božstva, 
zvaná kam i, jsou personifikací sil a živlů pří- 
rodních, k nimž přistupují i božstva jednotli- 
vých míst, hor, řek, ale i jiná božstva, jako 
potravy, nemocí a pod., dále i předkové, 
zvláště rekové, již mezi bohy pojati. V čele 
všech stojí pět velkých bohů, jako první bo- 
hyně slunce Amaterasu, jejíž hlavni, pout- 
níky hojně navštěvovaný chrám nalézá se po- 
blíž městečka Jámady v provincii Ise. Vkosmo- 
gonii japanské vystupují jako tvůrčí pár man- 
želský Izanami a Izanagi, vyskytující se na 
konci dlouhé řady božských generací, jeŽ do- 
mácí mythologie — Kožiki — co nejpodrobněji 
vypočítává. Oba zplodili nejprve na svém 
ostrově Onogoro, o jehož povstání jest vlast- 
ní báj, osm ostrovů, jako poslední Jamato, 
vlastní Japan, a dále šest ostrovů podružných, 
načež následuje zrození 10 božstev, jež vlád- 
nou ovzduší, zemi, vodám a podzimku. Po 
nich rodí se bohové větru, stromů, hor, bo- 
hyně močálů, bůh nebeského člunu kafro- 
vého, bohyně velké výživy a konečně bůh 
ohně. Při narozeni posledního zemře Izanami. 
Ze slz Izanagiových povstává bohyně nářku. 
Izanagi srazí, šílen bolesti, mečem svým hlavu 
ohně, který byl příčinou smrti jeho choti. 
Z krve jeho zrodí se nových 8 božstev a 
dalších 8 z jeho údů v. Izanagi sestoupí 
v místa hniloby, by vyrval jim svou choť, 
a když to nejde, aspoň ji spatřil naposled. 
Uviděv rozkládající se mrtvolu, červy pro- 
lezlou, prchá, jest však pronásledován Iza- 



52 



Japan (náboženství). 



námi a mocnostmi podzemskými; i zatarasí 
vchod do podsvětí obrovským balvanem. Sám 
spěchá očistit se v potoku. Při tom povstá- 
vají nová božstva z každého kusu šatu, který 
svléká, a z každé části těla, jež dotýká se 
vody. Z levého oka vyjde bohyně slunce 
Am a terasu, z pravého bůh měsíce Tsuki- 
jomi, z nosu bůh okeánu Take-haja, oby- 
čejně Susa-no zvaný. Izanami stává se jako 
Jomo-tsu bohyní podsvětí. Následuje série 
božstev pozemských na půdě J-u, počínajíc 
usazením se boha Susa-no v Suga, provincie 
Idzumo. až po Zim-mu, zakladatele císařství 
Japanského, prvého boha lidského. Odtud 
datuje se božská úcta prokazovaná císařům 
(mr-lra^o = vznešená brána) jako potomkům 
bohyně slunce. Bohy stávají se konečně i vy- 
nikající a zasloužilí mužové. Takovým jest 
na př. ministr Sugavara Mičizane (f 903 
př. Kr.), ctěný jako bůh písma a učenosti 
pod jménem Tenžiu. Vedle bohů všeobecně 
ctěných, k nimž náleží hlavně i bohyně vý- 
živy Inari, provázená liškou, má J. řadu 
božstev čistě lokálních. 

Dovídáme-li se co největších detailů mytho- 
lo<TÍckých, nemáme zprávy o kultu, modlit- 
bách ni předpisech, rituálních ni mravních. 
O dogmatu nemůže ovšem býti řeči. Jediný 
obřad, o němž se v Kožiki dočítáme, je očista 
vodou. Stejně nedo vídáme se o ncsnuaelnosti 
duše ni odplatě nebo trestech na onom světě. 
Existuje sice nebe, na dostřel od země vzdá- 
lené a zcela po zemsku vypadající, ale to jest 
sídlo bohů, jako jest země sídlem lidí. Pří- 
stup k němu je po schodech. Rovněž i pod- 
světí podobá se úplně zemi, pod níž jest 
i umístěno, jsouc s ní spojeno úzkým pře- 
chodem. Jest zemí tmy a sídlem zemřelých 
a nic více. 

Stol. VI. př. Kr. jest dle zpráv domácích 
počátkem císařství japanského. Císařové pro- 
hlášeni za potomky l>ohů, jimž se své strany 
byli povinni dikem. Tenkráte vyvíjí se kult 
předků, podobný čínskému. Knězem jest tu 
císař za sebe a za národ, po jeho vzoru pak 
koná se kult předků i v domácnosti. Doví- 
dáme se sice i o stavu kněžském {kannuši), 
jenž brzy stal se dědičným, ale knéžím ná- 
ležel v tK>hoslužbě jen úkol pa<lřízený i udr- 
žování chrámů, hjTnnoiogie, hudba a provo- 
zování tanců). Kromě při obřadu nemají 
zvláštního šatu. Jsou ženati. O obětech lid- 
ských dovídáme se při obřadech pohřebních 
i pohřbívání za živa služebnictva a i přátel 
zemřelého;. Dle zpráv japanských odstraněn 
s poč. našeho letopočtu, ve skutečnosti však 
udržel se snad do r. 646. Jinak obmezovaly 
se oběti jako posud na maso, r>'by, drůbež, 
ovoce, rýži a vodu. Po obéti následovaly 
zpěvy a tancr. Stejné obětováno i v domác- 
nosti předkům, druhdy bohaté i i — pravé ho- 
stinv — nvní je to r\žc. vo<ia a kadidlo. 
Pokud chrámu se týče. byly vždy velmi jed- 
noduché, třeba časem i zde zavládl vliv bud- 
dhismu, j(jž nový vek optt odstrafiuje. Jest 
to jednoduchá stavba z ncbarevntho dřeva 
hinoki (Rctinisfora obtusjj, jehož korou je 



kryta, v háji umístěná. Větší chrámy bývají 
obehnány ploty neb i galeriemi s badovarai 
pro vedlejší bohy a komnatami pro účely 
kultu (tance a p.). Jednoduchá brána (tori-i) 
vede do vnitřku, v němž nalézá se kovové 
zrcadlo, meč a t. zv. gohei^ t j. bílá hůl, ozdo- 
bená bílým papírem na kosočtverce rozkráje- 
ným. Vše položeno jest na prostém stole, ně- 
kdy za bílou plachtoiL Obrazy bohů zakázány. 
I s trámu brány visívají divně složené pruhy 
papírové. Před chrámem visi zvoneček s pro- 
vazem, pod ním nalézá se schránka na pe- 
níze. 

Šíření se s jedné strany vzdělanosti čín- 
ské, se strany druhé budahismu v J-ě nezů- 
stalo bez následku na povahu šintoismu. 
Studium čínské literatury způsobilo ůlosoňcké 
nazírání, kdežto buddhisimus nabádal k mono- 
theismu. Tenkráte povstaly četné kommen- 
táry náboženských knih, snažící se o moder- 
nější výklad a pojímám' jich. Vlivem bud- 
dhismu jest snaha učiniti z polytheismu šin- 
toismu jakýsi monotheismus snížením bohů 
sekundárních na pouhé duchy nebo dokonce 
vyložením jich jako zosobněných vlastností 
boha nejvyššího; tím zůstává bohyně slunce 
Amaterasu, jíž platí téměř výhradně i ny- 
nější kult J-u. Filosofický názor uznává je- 
diného boha nebytostného, věčného, nevidi- 
telného, nestvořeného a stvořitele všeho, jenž 
dává podobu bytostem a je oživuje. V těchto 
funkcích vyskytuje se pod vlastnimi^jmény. 
jež však neznačí vlastní božstva Duši lidskou 
prohlašuje filosofie za nesmrtelnou a maji- 
telku dvou principů, dobra a zla. Jsouc též.; 
podstaty jako nejvyšší bůh, může převládá- 
ním dobrého živlu, ctností a zásluhami, bož- 
ství se přiblížiti a po smrti í k bohům do 
nebe vystoupiti, kdežto duše hříšná trpí 
v pekle. Morálku svoji převzal šintoismus 
úplně z konfucianismu ; učiteli jejími jsou 
kněží, hlásající ji podobný^m způsobem jako 
u nás kazatelé. 

Prameny pro studium japanského nábo- 
ženství jsou hlavně domácí sbírky, Kožiki 
od Oho-no-Jasumary z poč. VIIL stol po Kr. 
(angl. překlad od Chamberlaina vTransactions 
of the Asiatic Society. Suppl. X., výtahy od 
Mečnikova, Extraits áu Kožiki ou Cosmologie 
japonaise, Geneva 1877), soudobé Nihon-š6-ki 
a Šiu-i. Jsou to vesměs sbírky legend a li- 
dových tradic historicko -mythologických . 
Z evropské literatury uvádíme: E. Bumouf, 
La mythologie des Japonais (Paříž. 1875' ; 
Reed., J. its history, traditions and religions 
(Londýn, ISSOj; Kami Yo-no-Maki, Histoire 
des dynasties divines (text s franc překi. 
od Rosnyho, Paříž, 1884); L, de Rosný, La 
grande ďéesse Ama-terasou Ohokanú et l<*s 
origines du Sintauisme (t., 1884) ; Ejicer- 
mont J., Le Japon. hisL et rehg. fl. 18?<x"»\: 
G. A. Cobbold. Religion in J., Shmtoisn.. 
Buddhism and Chnstianísm <X.ond., lS92i; La- 
mairessc E., Le Japon, hist- rehg., avilisa- 
tion 'Paříž. 1892). 

Buddhismus přisel do J-u přes Koreu a 
sice dle bciného data (Japanci sami majL 



Japan (náboženství). 



53 



trojí zprávu o tom) r. 552 po Kr., kdy při- 
nesen i prvý obraz Buddhův. Pflvodné zá- 
pasil s obtížemi velikými, plynoucími nejen 
z náboženství, ale hlavně i z politiky. Vy- 
hlásilot domácí náboženství vladaře přímo za 
potomky bohů. Teprve v IX. stol. možno 
mluviti o rozvoji, kdežto stol. XIII.— XIV. 
jsou dobou Jeho rozkvětu v J-u. Opposice 
50*^ná proti mikádům (viz Dějiny) byla mu 
zde hlavni podporou, jako opačně osvědčili 
se Buddhisté rozhodnými stoupenci a moc- 
nou oporou šogunů. Po nějaký čas bylo tu 
přímo i nakázáno, Že každý daimio má ná- 
kžcti k některé sektě buddhistické. 

japanský buddhismus náleží k severnímu 
buddhismu (Mahájána). Šaka-muni, ač i zde 
ozná\*án za zakladatele buddhismu, zaujímá 
v celku místo druhé, hlavní kult platí pětici 
Dai Niči, Ašiku, Hó-šjó, Amida a Fo- 
ku-džó-džú, k nimž druží se 1000 buddhů 
tří svčtů Tminulého, přítomného a budoucího) 
xvanýchNio-rai nebo Butsu, a ještě dále t.zv. 
hossatsu, mezi nimiž vyniká Mon-džu, 
Ku gen a zvláště Kuan-on, dále 16 rakanů. 
1 četní zakladatelé škol a sekt počítají se 
mezi ně. Z pěti na prvém místě uvedených 
jsou čtyři poslední vlastně jen vlastnosti 
Dai-ci jako nejvyššího buddhy, přes to těší 
se z nich největšímu kultu Amida jako zo- 
sobnění nekonečného světla, vládce celé země, 
duchovní otec Šaka-muni, Dai-či sám pak 
dosti se zanedbává, vyjmouc některé sekty, 
jež jcj uznávají nejvyšším bohem. Z bossatsů 
jest Kuan-on personifikací blahodárného pů- 
sobení Amidy (nekonečné její milosti a slí- 
továm'), odkudž vysvětluje se jeho velký vý- 
znam. Nebesa buddhistů jsou mimo to za- 
lidněna nesčetnými božstvy různé moci a 
hodnosti (Mio-ó,Ten, Šin, 500 rakanů, tengu — 
geniové hor a lesů — ), kdežto světy nižší 
vykazují legie démonů (Ašura, Jakha a pod.). 
I některá domácí božstva japanská (kami) 
vyskytují se mezi bohy buddhistů japan- 
ských. Božstva svá ctí buddhismus v obra- 
zech, z nichž mnohé náležejí k nejslavnějším 
výtvorům umění iapanského (na př. daibutsu 
líamakurský). Pokud nauky se týče, liší se 
jen nepatrné od buddhismu mdického (na př. 
v pojímání Nchanu = Nirvány jako vnitřního 
splynutí s buddhou, k němuž možno vyvo- 
lencům dospět i již v tomto životě, kdežto 
po smrti stává se stav ten trvalým a zbavuje 
je jakéhokoli stěhování duší). Vyučování 
ktomu cílí vedoucí je dvojí, ken-kio, vnější, 
pro věřící a novice, mio-kió, vnitřní, pro ty, 
kdož se již osvědčili. 

Celkem počítá se 12 — 15 sekt, jež možno 
uvésti na 5 — 6 typů původních. Devět z nich 
jest starých (Vil.— IX. stol.), ostatní z XII. 
ai XVI. stol. Sekty tyto jsou : S a n r o n z r. 625 
poKr.,zal. korejským knězemJ.Kuanem, který 
jestizakl. sekty Dzó-džitsu; Hossó zr. 653, 
caklad. Dóšó, jenž jest i původcem sekty 
Ku-ša; nyní má 48 chrámů a jen 16 knčži; 
Šupen z r. 699, zakl. Enno Šokaku; Kegon 
ir. 8*3. zakl. Rjól>en,.nyní 22 chrámů s 10 kně- 
iími; Ri-tsu z r. 754, zakl. čínský kněz Gan- 



džin ; Ten- dai z r. 805, zakl. Sai-tčo či 
Dengjódaiši, z nejdůležitějších, nyní 4800 chrá- 
mů a 2800 kněži; Šin-gon (pravdivé slovo) 
z r. 806, zakl. Kúkai (Kóbó daiši), hlavní 
repraesentant mysticismu, 13.600 chrámů a 
7060 kněží. Moderní sekty jsou: Juzu nem- 
butsu z r. 1118, zakl. Řjónin, nyní 357 
chrámů a na 200 kněží; Džodo, čistá země, 
z r. 1175, zakl. Honeu, s podscktami Sei- 
zan a Činzei, všecky tři nyní 8300 chrámů 
s 5500 kněžími; Zen, obsahující podsekty 
Rinzai, z r. 1201, zakl. Jeisai, Sótó z r. 1245, 
zakl. Dóguen; Vobaku, z r. 1663, zakl. Dug- 
jen, v celku 20.780 chrámů s 15.600 kněžími; 
Šin-šu, pravá sekta, nejjednodušší, nejsnazší 
a nejrozšířenější, z r. 1224, zakl. Šin-ran ; 
knězi se žení a pojídají maso a ryby; 10 vel- 
kých a 19.100 menších chrámů s 18.700 kně- 
žími; Džišu, z r. 1275, zakl. Ippen, 350 chrámů, 
200 kněží; Ni čiřen, též Hokke-šu, z r. 1261, 
zakl. Ničiren, považovaná za podsektu Ten- 
dai, 3060 chrámů, 2500 kněží. V celku čítají 
nynější sekty 70.617 chrámů s 52.584 kněžími, 
ac dle jiných až 140.000 kn. (asi 1000 jeptišek). 
Bohaté statky byly řádům v létech sedmde- 
sátých konfiskovány, takže živí se nyní kněží 
jen z darů. Hlavní chrámy buddhistické na- 
lézají se v Kio-tě a okolí. J. má obrovskou 
literaturu, týkající se buddhismu, jeho knih, 
přeložených úplně, z části ze sanskrtu, vět- 
šinou z čínštiny, i jeho vývoje. K tomu pojí 
se řada stručných kompendií nauky bud- 
dhismu vůbec i jednotlivých sekt, kázání, ži- 
votopisy Buddhy a vynikajících buddhistů, 
hlavně zakladatelů sekt, popis vynikajících 
svatyň buddhistických a jejich dějiny, popisy 
obřadů atd. Existují i sbírky buddhistické 
poesie, ale i žaloby japanské na buddhismus 
a pod. Za nejlepší považují se ze spousty 
těchto knih dvě sbírky morálky, Žitsu-go-kjo 
a Doii'kjó. Srv. Bunin Nanjo, Short history 
of the 12 Japanese Buddhist Sects (Tokio, 
1887); R. Fujishima, Le bouddhisme japonais 
(Paříž, 1889) a M. Můller, Buddhist Texts from 
J. (Lond., 1881). 

O počátcích a dalším vývoji křesťanství 
v J-u viz Dějiny. Byvši v XVII. stol. té- 
měř vyhlazeno, počalo se znovu ujímati po 
r. 1854, kdy země otevřena Američanům. Nová 
ústava japanská přijala i paragraf zabezpeču- 
jící plnou svobodu náboženskou. Přes to ne- 
možno mluviti o velkém pokroku křesťanství 
v J-u. R. 1893 čítáno domorodých křesťanů 
103.637; z těch bylo 45.000 římských kato- 
líků s 3 biskupy a 82 kněžími (z nich 15 domo- 
rodých), 37.398 protestantů a 21.239 řeckého 
vyznání. Od r. 1889 zastoupeni jsou i uni- 
táři. Konvertité náležejí většinou lidu, vý- 
jimečně i samuraium. Přelilad bible do ja- 
panštiny dokončen r. 1887. Srv. L. de Guz- 
man, Historia de las misioncs de la compa- 
nia de Jesus en la India Or. en la China y Ja- 
pon des de 1540 hasta 1600 (Bilbao, 1891); 
Státní rada japanská vydala r. 1878 v Tokiu 
Nihon sei-keu si (Děje křesťanského nábož. 
v J-u). Japanský psaných dějin křesťanství, 
oceňování a kritiky jeho a filosofie evrop- 



54 



Japan (školství, ústava). 



ské, psaných domorodci, jest několik, starších 

Ína př. z r. 1662. 1805). více novějších. — Srv. 
^qpmisovy roční Statistic of Missions. Dk. 
Skol štvi japanské ukazuje vlivy cizí (fran- 
couzské, německé, anglické), ale uchovalo 
v sobě přece mnoho z původní koreánské 
kultury, kteráž zase vykazuje složky tatarské 
a malajské. Již v době feudální zřizovány byly 
nejen školy pro děti šlechtické, ale i školy 
obecné, kde učeno čtení, psaní a počítám. 
Japan, ministerium vyučováni založeno r. 1871 
a školství upraveno jest zákony z r. 1886 a 
1887. Celá říše jest rozdělena v 5 školských 
okrcsA. Škol obecných jest 26.000, na nichž 
učí 80.0000 učitelů; dívkám věnuje se stejná 
pozornost jako chlapcům. Povinná návštěva 
školní trvá od 6.— 14. roku. R. 1891 bylo ško- 
lou povinných dětí 7,195.412, z nichž 3,674.694 
do školy chodily Jen krátkou dobu, nebo 
vůbec nechodily. Školy ty vydržovány jsou 
obcemi ; pokud kde jsou školy soukromé, vy- 
učuje se na nich podle osnov škol veřejných. 
Approbace učebnic školních podřízena zvíáŠt. 
kommissi státní a kniha approbovaná musí 
aspoň 4 léta v užívání trvati. Učitelstvo škol 
obecných vzdělává se na t. zv. školách nor- 
málních, z nichž první založena r. 1872 v Tokiu. 
Paedagogia ta jsou ženská i mužská. Mimo 
to jest 5 akademií rovnajících se našim gym- 
nasiím, 100 škol technických, 106 Škol střed- 
ních, 10 škol obchodních, 7 škol rolnických, 
2 vojenské, 2 námořnické, konservatoř hu- 
dební, ústav pro hluchoněmé a slepce, školy 
mateřské (od r. 1893), 2 školy šlechtické, 
7 vyšších dívčích škol (1890). Mimo školy ty 
státem vydržované jest mnoho škol soukro- 
mých pro mathematiku (128), angličinu (240), 
japanskou a čínskou literaturu (700) a j. Uni- 
versity státní jsou dvě, jedna v Tokiu, druhá 
nově založená a posud neúplná v Kiotě. Uni- 
versita tokijská jest učiliště ve smyslu něme- 
ckých universit a ohniskem všeho duševního 
života v Japanu. Povstala z medicínské kol- 
leje Holland'any tam založené. Stavení univer- 
sitní jest ohromná budova osamocená, zdí 
obklíčená; uvnitř nalézají se fakulty, byty 
professorů, sady, háje, rybníky a p. Fakult 
jest pět: filosoncká, medicínská, právnická, 
technická a přírodovědecká. Mimo to při- 
dělena jest universitě i škola zemědělská v Ko- 
tobě; jest to pokusná stanice se vzorně zříze- 
nými farmami. Professorů a repetitorů jest 180, 
studujících 1100. V oboru technických a pří- 
rodních věd proklestila si síla moderních 
proudů západoevropských cestu (tak přelo- 
žena jsou na př. lékařská díla Billrothova 
a StriimpcUova), za to ve filosofii, filologii 
a historii trvá houževnatě konservatismus 
domorodé kultury, ale i tu, hlav. ve filosofii, 
počínají pronikati Spcncer, Hartmann, Scho- 
penhaucr a i Kant. Z professorů a studentů 
jest jen málo křcsfanů, ponejvíce jsou Šinto- 
isté, celkem však nábožensky indifferentní. 
Professoři evropští, Angličané, Francouzi, 
Němci, přednášejí ve svých mater, řečech. 
Studium universitní podporováno jest bohatou 
knihovnou v Tokiu čítající na 300.000 svazků. 



Ústava japanská, vyhlášená 11. dn. 1889» 
upravena je hlavně dle vzoru ústavy bavor* 
ské, pruské a rakouské, částečně též dle 
brunšvické, saské, švédské a portugalské; 
s prohlášením ústavy zároveň vydáno 5 zá> 
kladních zákonů říšských^ totiž zákon o domu 
císařském, nařízení týkající se složení panské 
sněmovny, zákony o organisaci obou komor 
parlamentu, o volbách do sněmovny a fi- 
nanční. Dle toho jest «i. ústavní monarchie 
dědičná v rodě Tenno. Celkový ráz ústavy 
je rozhodně konservativní. Císaři ponechána 
rozsáhlá pravomoc. Osoba jeho jest posvátná 
a nedotknutelná a mimo to přísluší mu upra- 
vení veškeré státní správy; jmenuje a pro- 
pouští ministry a úředníky, jest nejvyšším 
velitelem vojska i loďstva a stanoví počet 
jeho v době míru, má právo vyhlašovati válku 
i uzavírati mír, propůjčuje titule a šlechtictvi 
i udílí amnestii; bez jeho svolení nesmějí býti 
zákony měněny, aniž nové zákony bez jeho 
schválení nabývají platnosti. Moc zákono- 
dárnou vykonává císař společně s parlamen- 
tem a jen v případě nebezpečenství možná 
jest od ustanovení toho úchylka, avšak každá 
takováto úchylka musí býti parlamentu hned 
po jeho sestoupení předložena ke schválení. 
Nicméně vliv parlamentu značnou měrou jest 
omezen články 66. a 67., dle nichž potřeby 
císařského dvora, jež se zapravují z pro- 
středků státních, nepotřebují schválení sně- 
moven, leč že by bylo požadováno zvýšeni 
jich, a dále že položky potřebné ku pravi- 
delnému uhrazování potřeb státních (platy 
úřednické, vojenské, na státní dluh, na ve- 
řejné budovy atd.) nemohou beze svolení 
vlády býti zamítány nebo snižovány. Tím 
způsobem přísluší parlamentu toliko kontrola 
nad státním hospodářstvím a nikoli povolo- 
vání prostředků k němu. Parlament skládá 
se ze dvou sněmoven: sněmovny pairů a 
poslanecké. Horní skládá se 1. z plnoletých 
členů rodu císařského (nyní 10), 2. z knížat 
a markýzů, kteří dovršili 25. rok věku, 3. ze 
zástupců stavu hrabécího, vikomtského a ba- 
ronského (ne mladších 25 let), volených na 
7 let, 4. z osob jmenovaných doživotně cí- 
sařem, kteří nesmějí býti mladší 30 let a je- 
jichž počet nesmí přesahovati polovici zá- 
stupců šlechtických, a 5. ze zástupců (aspoň 
třicetiletých) tři okresů městských (Tokio, 
Kioto, Osaka) a 42 okresů venkovských, kteří 
na 7 let voleni jsou z největších poplatníků 
jednotlivých okresů; všech členů čítá se nyní 
252. Sněmovna poslanců má 300 členů aspoň 
třicetiletých, volených na 4 léta po jedno- 
tlivých okresích; právo voliti má každý za- 
chovalý Japanec. icnž dovršil 25. rok veku a 
platí aspoň 15 jenQ přímých daní; pro volitel- 
nost vyžaduje se, by kandidát aspoň rok před 
volbou ve svém okrese volebním platil daň. 
Většina úřednictva, všickni kněží, vojáci 
v činné službě a náčelníci šlechtických rodin 
jsou z passivního práva volebního vyloučeni. 
Nikdo nemůže býti Členem obou sněmoven. 
Předsedy a místopředsedy jmenuje císař. 
Všickni členové parlamentu dostávají diety 



Japan (ústava). 



55 



a cestovné. Parlament shromaždbje se každo- 
ročně k řádnému zasedáni, jež trvá 3 měsíce, 
ale můie býti prodlouženo. Každý zákon vy- 
žaduje souhlasu obou sněmoven ; nemohou-li 
se tyto shodnouti, voli se na žádost jedné 
ze sněmoven konference delc^tů obou ko- 
mor, jejíž usnesení musí býti beze změn^r 
buď přijata nebo zamítnuta. Moc disciplinární 
sahá ax k vyloučení poslance ze sněmovny. 
Byla-li sněmovna rozpuštěna, má nov^ parla- 
ment sestoupiti se zase během 5 měsicu. Po- 
slanci požívají immunity. Změna ústavy může 
se státi toliko na podnět císai^v (dvoutřetin- 
nou větSinou hlasů ze dvou třetin všech po- 
slanců) a parlamentu v této příčině iniciativa 
nepřísluší. Svou výkonnou moc provádí císař 
prostřednictvím acsítičlcnného ministerstva 
zodpovědného (pro finance, vnitro, zahraniční 
záleiitosti, spravedlnost, válku, námořnictví, 
vyučování, orbu a obchod, kommunikace a 
kolonie), ale vedle ministerstva zřízena ještě 
zvláštní státní rada jako sbor poradný, v němž 
zasedají ministři a 18 radů od císaře jmeno- 
vaných. 

Administrativně rozdělen byl J. pů- 
vodně v 73 provincie, označené jmény do- 
mácími a čínskými, jež skupeny byly v 8 kra- 
jm podle jednotlivých silnic vojenských, to- 
tiž: Gokinai, Tókaido, Tósando, Hokurokudo, 
Sanjodo, Nankaído (ostr. Šikoku) a Saikaido 
šostr. Kiušiu). R. 1872 po zrušení soustavy 
ft^udální položen základ k nynější správě 
zemské a říše (starý J.) rozdělena na 3 ob- 
vody hlavních měst ifit) a 72 prefektur (/f«w), 
jež srovnávají se asi s francouzskými departe- 
menty. Nyní i se souostrovím Riu-kiu (jež 
tvoří ken Okinavský s hl. městem Šiuri) jest 
jich toliko 43. Jména většiny kenů vzata od 
hlavních měst jejich. Správu jejich vedou 
prefekti {ken-ret) s rozsáhlou pravomocí po- 
litickou. Dotčené 3 obvody hl. měst jsou: 
Tokio, Kioto, Osaka; ken v pak následující: 
Kanasava (hl. m. Jokohamá), Hio^o, Nagasaki, 
Niigata, Saitama (hl. m. Urava), Točigi, Nara, 
Mijc (hl m. Tsu), Aiči (hl. m. Nagoja), Gumma 
(hl. m. Takasaki), Čiba, Ibaraki (hl. m. Mito), 
Gifu, Nagano, Mijagi (hl. m. Sendai), Fuku- 
&Da, Ivate (hl. m. Morioka), Aomori, Jama- 
gata, Akita, Fukui, Išikava (hl. m. Kanasava^ 
Tojama, Tottori, Šimane (hl. m. Matsuje), 
Okajama, Hirošima, Jamaguci, Vakajama, To- 
kušima, Kagava, Jehime (Matsujama), Koči 
(Tosa), Fukuoko, Oita (Funai), Sága, Kuma- 
moto, Mijasaki, Kagošima a Ókinava (Šiuri). 
Těchto 43 kenů dělí se dále v 804 kraje 
ijfun čili kort) a 42 okresů městských {si). 
Kraje obsahuií zase 15.732 obcí dílem měst- 
ských {čó) dílem venkovských (son). Každá 
obec má svou správu a úřady na základě 
zákona o samosprávě obcí z r. 1889. Ostrov 

Ěsso a Kurily (Hokkaido) považují se za ko- 
nie a podléhajíce ministerstvu osad mají 
zvláštní správu se sídlem v hlavním městě 
Sapporu. 

Soadnictvi založeno jest nyní na práv- 
ních názorech evropských. Soudcové jsou 
oesesaditclni, leda jen na základě výroku soudu 



disciplinárního. Zřízení soudní upraveno je 
podobně jako v Německu. Nejvyšším úřadem 
jest kassační dvůr soudní v hlavním městě 
říšském, jemu podřízeno jest 7 soudů appcl- 
lačních a těmto 299 soudů smírčích, jež mají 
sídla svá v důležitějších městech po venkově. 
Soudce prvé instance jmenuje ministr spra- 
vedlnosti, soudce vyšší sám císař. Cizinci 
jsou pod soudní mocí svých konsulů, jak- 
koli se Japansko v nejnovější době horlivé 
snaží, aby také cizozemci soudům domácím 
byli podřízeni; ale dosud nedošlo k revisi 
oněch vzájemných úmluv. Cizí mocnosti vzpí- 
rají se podobnému ústupku nejvíce pro ne- 
důvěru k japanským soudům. Zároveň se 
soudnictvím upraveno na základě moderním 
také věznictví, jež dříve vykazovalo mnohé 
nedostatky. 

Finance japanské nalézaly se až do let 
osmdesátých ve stavu velmi nespořádaném, 
hlavně následkem oběhu velkého množství 
papírových peněz, jichž r. 1872 čítalo se 
1694 druhů. Nčkterá z těchto platidel měla 
cenu velmi nepatrnou, také jen 0045 kr. Te- 
prve přičiněním finančního ministra Matsu- 
katy od r. 1886 finanční poměry uspořádány 
a docíleno, že až do posledního roku příjmy 
vždy převyšovaly vydání neb aspoň se jim 
rovnaly. Finanční rok trvá od 1. dubna do 
31. bř. a příjmy a vydání obnášely: r. 1890—91 : 
85,870.633 a 82.125.403, 1891—92: 83,555.891 
a 83,555.891, 1892—93: 81,786.314 a 76,734.740, 
1893—94: 8?,042.210 a 84,581.872 a 1894—95: 
92,365.044 a 78,120.589 jenů. Budget finanč- 
ního roku končícího 31. bř. 1897 poprvé vy- 
kazuje deficit a sice pracliminováno bylo na 
daně a cla 73,792.890, na poplatky soudní a 
z patentů 2,380.169, na příjmy z veřejných 
prací a státních statků 16,224.531, na jiné 
fádně příjmy 1,917.743, na válečnou náhradu 
40,093.389 a na ostatní mimořádné příjmy 
3,573.955, úhrnem 137,982.677 jenů. Na vydá- 
ních praeliminováno na civil, listinu 3,000.000, 
pro ministerstvo vnějších záležitostí 1,072.034, 
pro minist. vnitra 11,158.297, pro ministerstvo 
financí 40,378.997, pro minist. války 35,574.836, 
pro minist. námořnictví 36,987.116, pro min. 
spravedlnosti 3,574.086, pro minist. vyučo- 
vání 1,569.997, pro minist. orby a obchodu 
1,778.417 a pro min. kommunikací 17,093.506, 
úhrnem 152,187.286 jenů, takže resultuje de- 
ficit 14,204.609 jenů. Samostatný rozpočet pro 
Formosu vykazuje příjmů 6,682.232, vydání 
řádných 18,623.614 a vydání mimořádných 
19,789.807 jenů. Státní dluh obnášel 31. břez. 
1895: 329,327.801 jenů, z čehož vůbec se nc- 
úrokuje 5,925.272, 4% zúrokuje se 7,831.100, 
57o 268,440.800, 77o 2,110.112, 7 VíVo lO.OOOOOí^O. 
Papírových peněz jest v oběhu za 35,020.517 
jenů. 

Znak J-u tvoří ode dávna stilisovaný květ 
chrysanthema, zvaný japansky kiku^ obyčejné 
zlatě provedený a obklopený dvěma větvemi 
chrysanthema a pavlownie, zobrazený na ko- 
rouhvích, praporech a kokardách vojska (vy- 
obr. č. 2010.), kdežto rod císařský má v erbu 
list a květ Pavlownia imperialis, japansky 



Japan (vojenství). 



kiri, jení idobi soukromé listiny císařské a 
osobni majetek mikadflv (vyobr. Č. 2011. a 
2012.). — Vlajka obchodních lodí jest bílá 





dého slunce ku krajům vlajky 16 Ěervených, 
rozšifujlcich se paprsků. 
"' 1 evropského založeny v J-u '" 



1 1 tř., řád vycházejícího slunce 
z r 1875 s 8 tf., záslužný Fád zlatého posvé- 
ceni z r. 1890 se 7 tf. za vojenské zásluhy, řád 
zrcadla t r. 1888 s 8 tř., ženský fád koruny 
z r.lSSSs S tf. a ochranná mcdaillc z r. 1881. 
Vojonatvl. Vojsko japanské ai do r. 18b8 
se skládalo výlučně ze zvláštní kasty vojen- 
ské řcCené Samurai, těficí se veliké vážno- 
sti, k jejíž zástupům každý lenni knižc ze své 
oblasti musil dostavovati a též vydržovati 
určitý počet mužstva. Úhrnem bylo stálého 
vojska 100.000 mužů pěchoty a 20.000 jízdy. 
Lid ten byl však pod Spatnou káiní a vojen- 
ské umění ve smyslu evropském bylo tam 
věcí neznámou. DÉlostfelectvo pfcs veliký 
počet hrubých střeleb bylo velmi nedokonalé, 

Sušfcjr u pěchoty byl_y jcStě na doutnák, ano 
ipů i luků bylo užíváno a vojíni nosili ne- 
ohrabané brnění a ohromné pfilby dobro- 
druiné s hledím netvorně Sklebivým pro po- 
strach odpůrcům. Styky s cizinci , hlavně 



roku zahájeno přetvořeni japanské sily branné 
dle vzoru evropského, nejvíce Trancouzského 
a nčmecitého. Všeobecná povinnost branná, 
platná pro všecky Japance od 17 do 40 let, 
zavedena r. 1872 a r. 1875—89 dalšími zá- 
kony opravována. Dle toho začíná nyní po- 
vinnost vojenské služby v roce 20. a koná 
se ve stálém vojítĚ 3 léta, v první záloze 
4 léta a ve druhé záloze 5 let a mimo to 
v obraně národní od léta 17. do 20. a od 
'. do 40. Doplňováni vojska se koná po- 



dobně jako ve vojskách evropských a xařizcnf 
jednoročních dobrovolníků a jiných úlev 
hlavně pro intelligentní třídy a z ohledů ho- 
spodářských jest tam také. Stálé vojsko jest 
výborné vycvičeno, velmi otužilé a střídmé 
a zachovává přesnou kázeň, kteréžto výtečné 
vlastnosti spolu s vynikající schopností ge- 
Dcrálů znamenitě se osvědčily v poslední 
válce proti Číně. V čele vojenské správy 
stoji ministerstvo vojenství s 5 oddíly a od 
něho neodvislý jest generální itáb. J. vojen- 
sky rozdělen v 6 obvodů divisíjnich a každý 
z těchto ve 2 obvody poddivisíjnl ; každý 
tento obvod má 4 pod velitelství, která vy- 
konávají odvod a kontrolu záloíníků. Těm 
6 obvodům divisijnim odpovídá 6 dívíst řa- 
dových a každému obvodu poddivisijnímu 
obdobné po 1 brigádé řadové. Diviše gar- 
dová nemá v fiši obvodu žádného, do m se 
vřaďuji z celé země vojáci nejschopnějii. Ja- 
panské vojsko se tudiž skládá z 1 divise cí- 
saf.íké gardy, ze 6 divisi řadových a z 1 bri- 
gády na ostrove Jcsso. Divise gardová má 
2 brigády gardové péehotjr o 2 plucích 2pra- 
porovýcn, I pluk gardové jízdy o 3 setninách , 
jeden pluk gardového dělostřelectva polního 
o 4 batteriicn. 1 prapor gardových lákopnlká 

2 setninách a 1 prapor gardového voza- 
tajstva o 2 setninách. Každá divise řadová 
má 2 brícády péSi o 2 plucích 3praporových, 

1 pluk jtzdy o 3 setninách, I pluk palního 
dělostřelectva o 3 oddílech 2batteriových, 
1 prapor zákopnlků o 3 setninách a 1 pra- 

Eor vozatajstvu o 2 setninách. Před válkou 
aždě divisi se přiděli po oddílu telegrafu 
polniho, potřebně souvozi pro střelivo, špiži 
a mosty, po oddílu zdravotnickém o 6 am- 
bulancích a po depotu koni. — 4 pluky dělo- 
střelby pobi^ežni o 3 praporech a 6 legií 
četnictva o 4 až 8 setninách náleží rovněž 
k vojsku stálému. Osadni zástupy jsou: bri- 
gáda na ostrově Jesso složená zpécholy,jfzdy, 
horské dělostřelby a zákopníkfi; pak milice 
na ostrove ČuŽima složená ze pěchoty a pev- 
nostního dělostřelectva. Territoriálnf vojsko 
(zeměbrana) staví 12 pluků péšicb 4prapo- 
rových, 12 sctnin jízdy, 36 battcrií (216 dél). 
12 setnin zákopnikŮ a oddíl zdravotnictva, 
úhrnem 65.000 muŽQ. a domobrana má 4 pra- 
pory (5000 m.). V čas míru má vojsko ja- 
panské i se zálohou a zcměbranou 250.000 m. 
a 600 děl polních, v době války vSak se po- 
čet mužstva až ztrojnásobí. Voj. učiliště jsou: 
akad. válečná pro důstojníky ke generálnímu 
štábu, Škola dělostřelecká a inženýrská, škola 
válečná pro kadety, přípravná škola vojen- 
ská, škola pěchotní, škola jezdecká, ikola 
pro dělostřelbu, škola pro poddůstojníky pěií 
a jízdní, škola pro poddů.stojniky dělostřele- 
cké, akademie pro lékaře vojenské, Škola pro 
vojenské hospodářství. Škola pro vojenskou 
hudbu, škola vojenských kovářů a škola vo- 
jenských krejčích. Rozloženo je vojsko násle- 
dovně: divise gardová celá v Tokiu. 1. řá- 
dová divise v Tokiu, Sakaře a Nagaa^i, 
2. ř, d. v Sendaji. Žibaté a Aomori, 3. ř. d. 
v Nagoje, Tojohaži a Kanasavé, 4. ř. d. v Hi- 



Japan (jazyk). 



57 



tncji a Osacc, 5. ř. d. v Hirošimě, Macujaraě 
a Maniganu« 6. f . d. v Kumamotč, Kokure a 
ťuknoce. Stejnokroj parádní se skládá z ka- 
bátce modročcrného, u jezdectva po husarsku, 
ale černé vyšňořeného s různobarvými vý- 
loiky. Váední kabátce jsou pro celé vojsko 
černé ošňofcné bez odznaků barevných a 
s prýmky rovnéž jen černými. Kalhoty jsou 
stejné barvy jako kabátce, vyjma jezclectvo, 
četnictvo a hudebníky, kteří mají spodky 
červené, a zástupy osadní, které je mají bílé. 
V úboru polním včzí spodky u mužstva pěšího 
v hnátlících bílých, u ostatních a u důstoj- 
níků ve vysokých holinkách bot. Na hlavách 
má v parádě všecko kepi černé, u gardy, 
jízdy a četnictva červené s chocholky bilo- 
čcrvcnými; všední čapky černé mají tvar 
čapek pruských s dolním pruhem barvy vý- 
ložkové. Řemení je vesměs černé. Odznaky 
hodnostů jsou zlaté nebo stříbrné prýmy na 
kopích a soukenné na čapkách, pak zlaté nebo 
stříbrné kalouny na rukávech mnohonásobně 
proplétané jako ve Francii a v Itálii, čím 
vyšáí stupeň, tím bohatší. Vyzbrojena jest 
}>cchota zadovkami opakovačkami ráže 11 mm 
soustavy japanského plukovníka Murata, jenž 
již vypracoval soustavu novou 8 mm a s ma- 
l^acínem na 6 ran; jezdectvo, konní mužstvo 
dělostřelecké a vozataj stvo mají šavle a ka- 
rabiny rovněž Muratovky, gardové jezdectvo 
má mimo to kopí. Dčlostřelectvo polní má 
kusy bronzové soustavy Kruppovy ráže 7 cm. 
Výroba zbraní a střeliva se koná v zemi. to 
v Tokiu a v Osace. FM. 

Válečná námořní moc J-u, podřízená 
zvláštnímu ministerstvu námořstva (r. 1896 
admirál markvz Saigo Tsugumiči) skládá se 
<1896) le 46 lodí s 82.992 ř, 127.979 koň. si- 
lami, 451 děly a 8772 muži posádky. Z lodí 
ji-st 1 pancéřová, 3 na obranu pobřeží, 11 kři- 
iiků, 1 věžová, 1 dělová, 1 návěštní, 1 ná- 
včštní torpédová, 3 dopravní plachetní, 6 ša- 
lup, 3 korvety a 15 člunů dělových. Kromě 
toho jest 16 starých lodí dřevěných, 27 člunů 
torpédových první třídy, 2 čluny torpédové 
pro širé moře, 15 lodí vlečných a 107 men- 
ších parníků. Ve stavbě jsou 2 válečné lodi 
1. tř., 1 křižák a 1 návěštní, nad to pak po- 
volil sněm v srp. r. 1896 200 mil. jenů k neod- 
kladné stavbě 4 lodi válečných, 10 na obranu 
pobřeží, 30 křižáků a 50 člunů torpédových. 
Mužstvo námořní skládá se ze 2 admirálů, 
5 místoadmirálů, 5 contreadmirálů, 48 řado- 
vých a 72 fregatních kapitánů, 326 poručíků, 
ISS podporučíků, 44 aspirantů, 366 důstoj- 
níků palubních, 136 důst. inženýrských, 59 ná- 
mořních důst. geniiních, 142 lékařů, 135 vý- 
platčích, 947 i>oddůstojníků a 10.161 námoř- 
níků, úhrnem ze 13.636 mužů. 

Jazyk Ja panský {Jamáto kotoha) jest jazyk 
mnohoslabičný a agglutinující a sice suffígu- 
jírí, t. j. přítvorky, jichž užívá ku tvoření 
svých forem, přistupují ku kmeni, nikdy před 
něj nebo do něho. Způsobem, jakým tvoří 
svá slova a své věty, shoduje se jazyk jap. 
nápadně s jazyky uralsko-altajskými ; přes 
tj není jeho příbuznost s nimi nebo jinými 



jazyky posud prokázána. V jazyce samém 
jako spisovném možno rozeznávati tři pe- 
riody: 1. dobu vývoje, od nejstarších dob 
do IX. stol. po Kr., charakterisovanou spisy 
historickými a náboženskými; 2. dobu klassi- 
ckou.odíX.— XIII. stol. .výkvět lyriky; 3. dobu 
úpadku od XIII. stol. Obě první doby vyni- 
kají čistotou jazyka přes to, že seznámili se 
Japanci již ve 111. stol. po Kr. s jazykem, 
písmem a literaturou čínskou, jejíhož vlivu 
se zavedením buddhismu v VI. stol. jen při- 
bylo. Stupeň, jakým cizí slova z čínštmy byla 
přejímána do jazyka japanského, spisovného 
i mluvy lidové, přivodil konečně úpadek staré 
čisté japanštiny, jemuž teprve nejnovější Ja- 
panci počínají opět čeliti. 

Pokud jazyka obcovacího se dotyce, jest 
nyní rovněž silně promíšen čínskými živly. 
Mluva sama rozpadá se v četné, posud málo 
prozkoumané dialekty. Zřejmý jest rozdíl 
mezi dialekty severu a jihu. Hlásky ^, y, c, d\ 
v prvéjším odpovídají ve druhém hláskám f, 
s', č, d\. Dialekt Kio-ta, zemské residence, 
považuje se za správnou mluvu. Dialekt Sa- 
tsuma vykazuje prý takové různosti, že je 
ostatním Japancům nesrozumitelný. 

V hláskosloví sluší konstatovati, že se ny- 
nější výslovnost následkem velké otřelosti ja- 
zyka valné uchyluje od písma. Jazyk vykazuje 
tu hojně slov stejné výslovnosti, původu růz- 
ného, z čehož vzniká veliká neurčitost a přímo 
konfuse v orthografii. Jazyk jap. má 5 vokálů: 
a. I, M, e, o, a 13 konsonantů: fr, g\s,y^t,d\ 
n\ f^ b\ m\ j, r, v. Z těch považují se g, ^, 
d, b za zkažené, povstalé z původních čistých 
zvuků fr, .9, ř, /. Písmeno p vyskytuje se jen 
ve slovech čínských, dále v japanských, po- 
kud jsou napodobením zvuků přírodních, n na 
konci slov je vždy nosovka. Vokály dlouhé 
právě tak jako dvojhlásky (a/, au) jsou se- 
kunderní, vzniklé kontrakcí {ai z ahi, au z afu^ 
nú z nufu, tó z toho a pod.), jež jest v jazyce 
jap. zjevem velmi obyčejným. Jednoduché 
vokály vyskytují se toliko na počátku slov; 
jinak skládají se všecky slabiky z konsonantů 
a vokálu. Skupin konsonantických japanština 
nezná. Přízvuk, o.statně jen lehce znatelný, 
mají vcelku slova dvojslabičná na prvé, troj- 
slabičná a čtyřslabičná na druhé slabice. Vý- 
jimku tvoří slova s vokálem zdvojeným nebo 
dlouženým, vykazující přízvuk na uvedeném 
vokálu. Někdy podmiňuje různost přízvuku 
i různý význam {kana, květina, hana, nos 
a pod.). Interpunkce z pravidla není, členu 
japanština nemá. 

Části řeči zná japanština tři: na (jméno), 
kotoba (sloveso) a tenivofa (částice a suffixy). 
Substantivum nezná rozdílu rodu, čísla ni pádu. 
Poslední vyjadřují se postposicemi, na př. hito 
člověk, nom. hito va, gen. hito no, hito ga, dat. 
hito ni nebo hito je, acc. hito vo, voc. hito jo (ja, 
kana), abl. hito de. Místo de mohou dle různých 
významů abl. nastoupiti i postposice jiné: 
kára, jori, vo motte, ni, nitě. Rod vyjádřen je 
buď vlastními slovy (ptoko muž, onna žena), 
nebo (u zvířat a ptáku) praefigováním částic 
me (zkráceno z mesu, samička), o (zkráceno 



58 



Japan (jazyk). 



z 05if, samec), na př.: o-iis'í, vůl, me-uši, kráva 
a pod. Číslo množné vyjadřuje se jen, jedná-Ii 
se o důraz nebo o celou thdu. Stává se to 
buď opakováním slova hito-hito (místo hito- 
hito) lidé, nebo předkládáním nebo připoje- 
ním určitých slov, pro lidi domo, tači, kata, 
ra^ nado, naio, šu, to a sice připojených, pro 
osoby a věci ton, hijaku, su, šo předeslaných. 
Diminutiva tvoři se předrážkou ko (díté, 
malý), na př. ka-usi (tele = malá kráva), slova 
zvětšující předrážkou ó (z okii ^ velký), na př. 
ó'jama, velká hora. Abstrakta tvoří se suf- 
fixem sa, méně kóto, na př. takasa, výše, po- 
výšení (taká ^ vysoký). 

Adjektivum nepodléhá změnám v rodu 
ni čísle, ba ani při stupňování. Za to shle- 
dáváme zvláštní koncovky pro adj. jako at tri- 
but (ki 2, z něho povstalé i), na př. takaki 
(takal) jáma «> vysoká hora, jako praedikát 
(sQ, na př. jáma ga takaši (ač v mluvě oby- 
čejné i takaí), hora jest vysoká, a jako ad- 
verbíum (ku), na př. takaku, vysoko. Ad- 
verbiálný tvar jeví v mluvě i tvar kon- 
trahovaný, na př. širo, běle, od širo, bílý, 
adv. široku, širou, širo. Komparativ opisuje 
se pomocí vor i nebo nao (jrori široi bělejší, 
naojoi lepši), superlativ adverbii jako mottomo, 
itatte, goku, šigoku, hana, hada a pod. Ze sub- 
stantiv tvoří se adj. postposicí no nebo naru 
(kontrahované na), na př. makoto = víra, ma- 
koto no -= věrný. Rovněž pronomcn nemá 
žádných změn pádů, rodu ni čísla. Zájmen 
osobních, vlastně slov pro ně užívaných, je 
hojnost. Jsou to většinou slova snižující 
osobu mluvícího a vyznamenávající osobu 
oslovenou. Jich užívání řídí se hodností mluv- 
čího i osoby oslovené. Číslo množné tvoří 
se podobnými přitvorky jako u substantiv. 
Zájmeno ukazovací vykazuje tvary ko (tento), 
so (onen), nebo s přitvorky koře, sore; are; 
adjektivické tvary jeho zni: kóno, sono; ann, 
káno. Tázací zájmeno: tare (dare), kdo, nani, 
dó (co), idytre, dočira, který; ode všech možno 
tvořiti adjektivické tvary připojením geneti- 
vického no: nani-no (nan-no), dono atd.; do 
značí i adverbiálně jak. Pomocí demo (= koli) 
tvoří se z nich a ukazovacích zájmen inde- 
finita: nani-demo, ale i nanigaái, soregaši (co- 
koli^ atd. Vlastní indefinita jsou: saru, aru, 
aruiva. Reflexiva jsou původu substantivi- 
ckého, xibun, lišin, mibun, mid^ukara; původu 
zájmen ného jsou: onore, vaga, ^iko. Distribu- 
tiva tvoří se opakováním: ono-ono, mei-mei, 
men-men, původu subst., mina-mina, ale i čá- 
sticí mo: idiure'mo,dočira'mo. Relativum nemá 
vlastního výrazu a zpravidla vůbec se nevy- 
jadřuje. Jinak užívá se místo něho subst. to- 
koro = místo. 

Verbum japanské rozeznává vedle tvaru 
základního (kořen = kmen), vyskytujícího 
se často v platnosti subst. nebo adj., zvláštní 
tvar advcrbiáiní, zhusta shodný s prvějším, 
významu transgressivu nebo gerundií, někdy 
i substant., a attributivní s významem ad- 
•cktiva nebo participia, činného i trpného, 

'e substantiva, konkrétního i abstraktního. 
Smto tvarům povahy nominální druží se 



tvary pro indikativ, imperativ, kondi- 
cionál, konjunktiv, koncessiv a desi- 
derativ. Časy zná japanština přítomným 
minulý a budoucí, naproti tomu nezná při 
verbu rozdílu čísla a osoby. Jakousi náhradou 
za ně jsou čestné praefixy pro osobu 2. a 3.» 
z nichž zvláště o, on mohou přistupovati 
k verbu, dále užívání určitých verb skrom- 
nosti a uctivosti pro osobu prvou. — Vlastní 
tvar vykazuje i negace, causatívum a 
passivum (= potenciálu). Kondicionál, kon- 
junktiv a koncessiv vykazují tvary přítomné 
i minulé. Základní tvar verba japanského 
konči se vždy buď na ť neb e. Obměnou 
tohoto posledního vokálu, po případě i zvlášt- 
ními přitvorky, tvoří se časy a způsoby, na př. 
základní tvar ilriArí, slyšeti; adj. tvar iiríÁrr/, sly- 
šící, imper. kike, fut. kikan, praet. kikita, 
kondic. kikaba, slyším-li, kiitaraba, styšel-Ii 
jsem atd.; negace kikanu, neslyšeti, causatí- 
vum kikaseru, nechati slyšeti, potenciál nebo 
passivum kikareru, slyšenu, slyšitelným býti 
atd. Japanské granmiatiky uznávají dvě třídy 
konjugační (verbálnou a adjekti vičkou), při- 
hlížejíce při tom k základnímu významu kmenů, 
jak o něm svrchu byla řeč, evropští grammati- 
kové, řídíce se východem verb, třídu verb na 
i vycházejících se zmčnným ť. druhou s ne- 
zménným i, třetí verba s východem e. K ver- 
bům pravidelným řadí se něco verb nepra- 
videlných. I komposita se vyskytují. Místo 
našich předložek zná japanština postposice, 
většinou, ne-li vesměs, původu nominalného. 
Adverbii jest rovněž hojnost, třeba uvedené 
mody a i jiné pomůcky z části je nahrazují. 
Syntaxi japanskou tvoří v celku pravidla 
slovosledu, téměř totožná s čínskými (viz 
Čína, jazyk), leda že předmět z pravidla 
stojí před svým časoslovem. Je samozřejmo, 
že jazyk mluvy obecné liší se více méně od 
mluvy spisovné a tato opět od mluvy staré 
materiálem slovním i tvary mluvnickými. 

Japan ci sami počali záhy obírati se studiem 
svého jazyka. Svědčí tomu řada děl gram- 
matických i slovníků, nejprve čínských ve 
spracování japanskéra, dále domácích. Nej- 
starší slovníky jsou tu Setsumon (10.000 zna- 
ků), Koki^iten (40.000) a Sihon daigokuhen od 
Išikavy Eie (70.000), vesměs původu čínského. 
Z vlastních jap. slovníků uvádíme starý slov- 
ník Kan\iko. Z novějších vynikají Mabučího 
Makurakotoba, z nejnovějších vládou vydaný 
slovník G0'i (Tokio. 1871, 7 dílů) a jiný čín- 
sko-jap. s angl. přckl. Sin-sen-San-tu gijoku^ 
ben (nově 1878), Otski Fumihikův Kotobano 
umi (moře slov), čínsko-jap. výslovností tOž 
Gen-kai zvaný (Tokio, 1891) a íroha pbiki od 
Takahaši Goró (t., 18S9). Poslední dva jsou 
nutnou pomůckou každého, kdo obírá se ja- 
panštinou. Z domácích grammatík jmenujeme 
Nihon go-gaku kai^tci (t., 1877, 2 sv.) a menši 
AVAoM siau bun-ten (t, 1876, 2 sv.); jiné gram- 
matiky podali Taketsu (Nihon bunten), Očiai 
a Konakamura. Evropské studium jazyka jap. 
datuje se, abstrahujcme-li od starých pokusů 
missionářských, z doby nejnovější. Počátek 
učinili Hollanďané, jiŽ zřidiU i prvou stolici 



Japan (písmo). 



59 



íapanštioy na pevnině (HofTmann, po něm 
Scrruricr v Lejdé); po nich přišli Francouzi 
(École dcs langues orientales. Rosný od 
ř. 1868), konečné Němci (Berlín, orientální 
seminář, Lange). Nejlepší vědeckou mluvnicí 
japanštiny, ac těžkou, jsou knihy Hoffman- 
novy (v. Hoffmann 17), holi., angl., něm. 
Z ostatních uvádíme Rodrigucz (franc. překl. 
Pař. 1825—26), Alcock (Šanghai 1861), Ros- 
ný (PaHi, 1873), Aston (Jokohama 1877, 
k ní chrcstomathie) a pro novou jap. (t., 
1888). Baba Tatui (2. vyd., Londýn 1888). 
Chamberlain (t., 1886, k tomu chrestomathie) 
a pro novou mluvu (Tokio, 1889), Gattinoni 
(Benátky, 1890), Lange (nová mluva, Berlín, 
1890); nedoporučují se Noack (Lipsko. 1886) 
a Scidel (Vídeň, 1890). Slovníky podali: Go- 
škěvic, nisko-jap. (Petrohrad, 1857). Medhurst 
(angl.-jap. a jap.-angl. na základě slovníká 
domácích, Batavia 1830. nově otištěn v Ja- 
panu). Fr. v. Siebold, Thesaurus linguae jap. 
(Lejda, 1835). Pfizmaier (jap,-něm., Vídeň, 
1851 neúplný), Santo (Jokohama, 1878), Pagés 
L. (jap.-franc. s transkr.. Pař., 1868), Petitjean 
flat.-jap. slat. transkr.. Řím, 1870), R. Lehmann 
(jap.-nčni., Tokio, 1877), Arrivet (franc.-jap., 
Tokio, 1887). Satow & Masakata (an^l.-jap. 
pro mluvu obecnou. Londýn, 1879), Hoffmann 
ijap.-holl. a jap.-angl., vyd. Scrrurier, Lejda, 
1881, neúplný). Hepburn (jap.-angl. s indexem, 
4. vyd. Šanghai, lř«88, a jap.-angl. a angl.-jap., 
3- vyd., Tokio 1887), Gring (čín.-jap.-angl., 
Lond., 1885), Gubbins (čín.-jap., t, 1889), 
Imbríe, Handbook of Jap. Etymology (Tokio, 
1889). Srv. i Verbeck, Synopsis of all thc 
conjugations of the jap. verbs (Jokohama, 
1887). Dk. 

Pismo. Otázka, měli-li Japanci své vlastní 
písmo před tím, než zavedeno u nich pismo 
čínské, jest sporná. Starší prameny japanské, 
na př. Kogoiui z VIII. stol. po Kr., popírají 
jeho existenci. Ttprve prameny stol. XII. 
(historické dílo Šakunihonkt) mluví o jeho 
existenci v době bohů, jak Japanci zovou nej- 
starší dobu své historie. Z pozdní poměrně 
doby zachovány i skutečné ukázky písma 
zrliltního, ale bez literatury jím psané, jež 
Japanci zovou božskými znaky (šm\l), též 
xnaky doby bohů {svidaimo\'i). Písmo sho- 
duje se etikem s běžnými znaky lidového písma 
korejského, odvozenými ze sanskritu, t. zv. ridó 
nebo fitmmon^ a je patrně z nich odvozeno. 

Nynější písmo japanské jest původu čín- 
ského. Japanci přejali nejprve pismo čínské 
úplné, tedy jako písmo slovné, i s jeho vý- 
slovnosti. Dle tradice japanské byl to syn 
krále korejského Aziki, jenž, přišed jako 
posel ke dvoru japanskému v 15. roce vlády 
Oiinovy ^ok. r. 286 po Kr.), byl zde prvým 
učitelem čínštiny. Když po roce odešel, po- 
lyán byl Váni, by pokračoval v díle prin- 
cové. Udajc tyto sluší bráti s reservou. Jest 
▼ícc než pravděpodobno, že zavedení kom- 
plikovaného písma čínského v J-u nestalo 
se najednou, nýbrž bylo výsledkem delšího 
processu, který, poněvadž styky J-u s Koreí 
možno dovoditi již z doby před Kristem a 



s Čínou aspoň od I. stol. po Kr., byl roz- 
hodné staršího původu, než jak udávají, byť 
jednohlasně, prameny japanské. Čínské znaky 
čteny v J-u pravděpodobně v čínském po- 
řadu i tam, kde japanský slovosled předpo- 
kládal změny, a sice i s výslovností přejatou 
z Číny, třeba přizpůsobenou. Japanci mají 
pro tento způsob čtení název bójomi (stupňové 
čtení, t. j. čtení znaků po řadě tak, jak v čín- 
ských kolumnách po sobě následují). Čtení 
jich v čínské nebo lépe řečeno činsko-japanskó 
výslovnosti označují slovem ondoku (čtení 
zvuků) na rozdíl od kundoku, t. j. čtení dle 
smyslu, tťž vakutí (jap. čtení) nebo zkrátka 
jnmi (čtení), kde čínský znak čte se výslov- 
ností svého japanského aequivalentu, při čemi 
přihlíží se při celých větách i ku zvláštnostem 
jap. syntaxe, na př. čínský znak tuk čísti, vo 
výslovnosti čínsko-jap. (ondoku^ toku, kdežto 
jap. aequivalent zní jomi (=: čísti). Oba způ- 
soby mohou se stýkati potud, že v souvislém 
textu jednotlivé znaky, pro něž nebylo v ja- 
panštině buď vůbec slova odpovídajícího nebo 
nebylo čtoucímu na snadě, užito výslovnosti 
čínské — původ čínských slov v japanštinč. 
Známá záliba íapanců v přejímání cizího, poď 
pórovaná výhodnou jcdnoslabičností výrazů 
čínských, šla zde ovšem daleko za hranici 
potřeby a přivodila nynější stav jazyka, v némŽ 
velká cásť slovného materiálu japanského je 
původu čínského, a i tam, kde existuje slovo 
japanské, výrok čínský považuje se za uhlaze- 
nější a oblíbenější u vzdělanců i v mluvě spi- 
sovné. Výhodnou pomůckou naproti tomu 
osvědčily se hlavně složeniny čínské v době 
nejnovější pro tvoření terminů vědeckých a 
technických. Dodati sluší, že při čtení čín- 
ských znaků v japanštině hraje největší úlohu 
zvyklost. V jednotlivých případech, zvláště 
pro transkripci cizích jmen, vyskytují se znaky 
čínské foneticky i jako pouhé slabiky. Moda- 
litami, jež při čtení čin. znaků mohou nastati, 
stává se čtení jich v japanštině neobyčejně 
nesnadným. Číňan dovede se tu s Japancem 
dohodnouti jen písemně, jeho výslovnosti ne- 
rozumí. Pokud týče se zmíněné výslovnosti 
čínsko-jap. (ondoku), rozeznávají se tři druhy. 
Uvedený již Váni je původcem t. zv. Goon, 
jak zove se způsob čínské výslovnosti jím do 
Japanu uvedený dle vlasti Vaniovy, jíž byla říše 
Vu (Go), zaujímavší velikou čásť vých. prov. 
čínské. Schlcgel hledá původ goonu v Amoyi, 
jehož dialektu výslovnost ta nejvíce se blíží. 
Od goonu rozeznává se t. zv. kanón, jemnější 
a uhlazenější způsob výslovnosti ; jest pozdější 
goonu (ok. r. 605 po Kr.) a pochodí ze sev. Číny, 
z provincie Honanu. Jen zřídka jest výslovnost 
některého znaku v obou stejná (na př. nan = jih, 
tó = východ, Čín. tung, min = lid a p.). Z pra- 
vidla existuje pro čínský znak dvojí výslov- 
nost, na př. čínské f/w, člověk, ve výslovnosti 
goonu nht, kanónu f /i ; čínské si, západ, v goonu 
srti, v kanónu set; čínské /f/w, nyní, v goonu 
kin, v kanónu kon; čin. ven, literatura, v go- 
onu mon, v kanónu biin\ čínské hia, dole, 
v goonu ge, v kanónu ka atd. Goonu užívají 
buddhistické sekty při čtení modliteb a pod. 



60 



Japan (písmo). 



V denní praxi vyskytuje se pro jednotlivé 
znaky výslovnost goon, pro jiné kanón, bez 
rozdílu. 1 slovníky japanské uvádějí z pravidla 
oboji výslovnost, menší spokoj ují se pouze 
kanónem. V poměru k oběma předešlým 
zřídka se užívá výslovnosti třetí, t. zv. tóin, 
jež repraesentuje modernější výslovnost čín- 
skou z doby pozdějších dynastií (od počátku 
X.— XVII. stol.), blížící se nynějšímu dialektu 
pekingskému. Nejstarší čínský text v J-u vy- 
skytuje se na dvou buddhistických sochách 
ve slavném chrámě Hórjúži v provincii Jamato 
a sice z poč. VII. stol. po Kr.; o starších 
nápisech, nyní nezachovaných, dovídáme se 
z konce VL stol. Za nejstarší čínsko-jap. texty, 
jež pr^ již Váni přinesl, pokládá se převod vý- 
roků konfuciových Lún-iú (jap. Rongo)z,knihd. 
tisíce slov (Tskien-tsi-ven, jap. Seniimon), 

Školním vzděláním osvojí si Japancc do 
10. roku 3—4000 znaků. Vzdělaní Japanci 
znají 4—5000 čínských znaků, velcí učenci 
8—10.000, v celku méně než obnáší znalost 
Číňanova. Pokud způsobu psaní čin. znaků 
se týče, jest totéž jako u Číňanů. Od kniho- 
vého písma (jap. kaišo) různí se tu oby- 
čejná kursiva spojováním jednotlivých čar 
znaků v celek (čínské hing-šu^ Jap. gjóío) a 
běžné písmo (tsliao šu, japan, sóso). Poslední, 
zvláště bylo-li zběžně psáno (na př. na účtech, 
lístcích korrespondenčních) , působí obtíže 
i vzdělaným Japancům, Evropan snad nikdy 
nedospěje k dokonalému jeho ovládání. V tisku 
vyskytuje se hlavně ve starší literatuře pro 
lid určené, na př. v Kaibara Ekikenově Onna- 
daigaku (Žen velká nauka). Japanskou po- 
můckou pro studium písma čínského jest 
San-tai sen^imon, t. j. trojpísmová kniha tisíce 
znaků, vyd. Maki Rjótan. V celku jest zvy- 
kem psáti pro každé slovo textu odpovídající 
znak čínský. Toliko slova nejobyčejnější, dále 
partikule, vyskytují se zhusta japansky. Hlavně 
v literatuře lidové panuje libovůle. 

Z písma čínského utvořili si Japanci postu- 
pem času písmo slabikové, jež možno ozna- 
čiti jako vlastní písmo japanské (kana). 
Slovo kana samo, povstalé z kari-na, t. j. vypůj- 
čené znaménko, jest výrazem pro tyto původní 

Znaky filtté. 
V r i m h n t i 



čínské znaky, vyskytující se v japanštině, bez 
ohledu na jich původní význam jako pojmů, 
ve smyslu pouhých značek zvukových. Jako 
skutečná znaménka zovou se též mana Tsku- 
tečné, nezkrácené znaky). Způsob fonetického 
užívání těchto značek sám zove se dle nej- 
starší sbírky poesie japanské Manjóšú, v niž 
zvláště často se vyskytuje, i Manjógana. 
Počet slabik byl tenkráte libovolný, ježto 
bylo lze užiti pro japanskou slabiku různých 
znaků čínských, majících stejný nebo podobný 
zvuk. Snaha po zjednodušení tohoto kompli- 
kovaného způsobu vedla k vynalezení vlast- 
ního písma japanského, kaný v užším slova 
smyslu, a sice ve dvou druzích, t. zv. ka ta- 
ká na či zlomkové písmo, ježto jsou značky 
jeho z části zkrácením dotyčných znaků písma 
čínského, též jamatogana, t. j. japanské 
písmo. Písmo toto vynalezeno dle tradice 
proslulým učencem a vojevůdcem japanským 
Kibino Mabim (f 775), zvaným též Kibi Daižin. 
Sami učenci japanští však kloní se k názoru 
že není vynálezem jediného muže, nýbrž vý- 
sledkem delšího, přirozeného vývoje. 

Katakana čítá 47 čistých znaků slabiko- 
vých (seí-ora), k nimž přistupuje dalších 20 znaků 
nečistech (daku-on), utvořených z prvějších 
pro příbuzné hlásky připojením dvou bodů 
(nigoriten) nebo kroužku (maru^ poloviční zka- 
žení zvuku) po pravé straně, jež však zhusta 
se vynechávají. Se znakem pro n (z původní 
slabiky mu) a několika vedlejšími tvary čítá 
celý syllabár písma katakany 73 znaky, zvané 
dohromady sei-daku. Znaky ty existuji ve dvo- 
jím uspořádání, vědečtějším a lidovém. Prvější, 
současně starší, jehož se přidržuji gramma- 
tikové a i některé slovníky a jez zavedeno 
v obec. školách, zove se gožíun, t. j. 50 zvuků 
(okrouhlé číslo místo 47 původních), též go- 
žúrenin, t. j. 50 seřaděných zvuků. Počíná 
5 vokály, na něž následují slabiky z jednotli- 
vých konsonantů {k, 5 (s), t (č), », h (/), m,j, 
r, v) ve spojení s těmito vokály. Slabiky ji, 
je a vu se nevyskytuji, slabiky ve a vi, druhdv 
existovavší a proto své znaky mající, vyslovuji 
se nyní jako e a r, čímž vokály tyto nabývají 
znaků dvou. Tabellárně označuji se takto: 



k 



Znaky naSiaté (ikaiané): 

p b t s k 



ti 



va 


ra 


J^ 


nia 


ha 


na 


ta sa 


ka 


VI 


rí 


— 


mi 


lii 


ni 


Ci 


SI 


ki 
ku 


— 


rtt 


ju , mu 


hu 

(/'O 


tsu 


su 


ve 


re 




me 


he 


ne 


te 


se 


ke 


vo 


ro 


jo 


mo 


ho 


no to so ko 



a 


pa 


ba 


..; 




sa 


t 


pu 


bi 


di 


gi 


u 


bu 


diu 


T« 


fiTM 


€ 


ye 


be 


de 


\^ 







po 


bo 


do' 


\0 



K tomu znak pro jednoduché n . dále v pismií i nčkteré 

znsky paralleini. 

Uspořádání znaků, jak právě uvedeno, jeví | napodobením sanskritského uspořádání znaků, 
•íe učencům, japanským i evropským, býti | jehož znalost do J-u prý uvedl buddhistický 



Japan (písmo). 



Gl 



knéz Kóbódaiší. Poprvé vyskytuje se v jap. 
díle £ r. 1185 po Kr. Jiné uspořádání, jak 
řečeno, populární, zove se dle tří počátečních 
slabik iroha, odpovídajíc pojmu naší abe- 
cedy. Jednotlivé slabiky jsou zde uspořádány 
tak, aby tvořily slova, a tato opět jsou za 
účelem meniorováni seřaděna v souvislý celek 



(buddhist. báseň). Znamení pro n v uspořádání 
tom se nevyskytuje, ježto asi v dobč složení 
neexistovalo. Za původce pokládán uvedený 
již Kóbódaiši, jiní autoři pokoušeli se o jiné 
celky. Dříve užíváno i roh a při prvém vyučo- 
vání psaní. 1 nékteré slovníky drží se jeho uspo* 
I řádání, zv. Iroha žiten neb Iroha žibiki. 



Znaky ditté: 



T 


SA 




^ 

»» 


cu 


7 




1 


Hi 




7 


no 






t 


\7 

TO 




J2. 


J 


7t 

o 


na 


JO 




• 

rf 




tt 


mt 


J» 


^ 

•w 


7 




nu 


n) 


9M 


mi 


t« 




mu 






ha 


n 




7 

• 


,, .!«* ... 


u 


«0 




kt 











Znaky 


Bkažané 


• 










Ki 


ku 




J 

ko 


^ 

SA 


ii 


su 


-te. 


so 








r 






dii' 






TO 


1 


li 


7 

cu 


Ť 


'io 


A 

ha 


li. 


7 


• 


ho 


r 






T 


do 




bi 


r 

bu 


be 


be 












A' 

P* 




7 




4< 

po 



Katakana nepřipouštěla spojování jednotli- 
vých znaků v celku i bylo ji jako nepohodlné 
jen málo užíváno (pro slovníky, učenou litera- 
turu a transkripci cizích jmen). Vynalezeno 
tudíž brzy písmo jiné, t. zv. obyčejné, hira- 
gana, pro potřeby obyčejného -života. ^ váno 
isógana (kursivní písmo), on nade, ženská 
ruka. izumogana (písmo provincie Izumo). 
Vynález jeho přičítá se uvedenému buddhi- 
stickcmu světci Kóbódaiši (vlastním jménem 



Kúhai) a klade se do r. 835. Poprvé užito ha 
v pŤcdmluvě sbírky poesie japanské Kokin- 
vakašú z r. 905 po Kr. Základem jeho jest 
rovněž písmo čínské, ale ve formč kursivní, 
více méně stažené. Počet znaků jeho jest 
daleko větší katakany, čítaje několik set. 
Písmo působí značné obtíže, hlavně v ruko- 
pisech, méně v tisku. Přes to jest rozšíře- 
nějším než prvé a užívá se ho všeobecné pro 
dopisy a literaturu lidovou (romány, povídky 



€3 

K pod.). Sbírkou znakfl hiragany jest Kikuči 
Masumiho Kanaji ruiíú, sbírka, znaíck kaný. 
spořádaná dle iroha. Z novtí doby datuji se 
pokusy vvllaíiti písmo čínskč a uiivati jen 
Kaný (spolek Kananokai svým časopisem 'Ka- 
tiano tčkagamia, zrcadlo kany). Jiný spoluk 
Rdmaíikai chtíl zavésti pFInio latinku (Časopis 
pro latin, písmo >Rómazi zasái*). Oba pokusy 
maino pokládati za pfekonané. Vzájemný po- 
měr pisem v J-u existujldcli zůstal " " '" 



nech, novinách a p.) mezi, zřídka v právo 
čínského písma, vyjadf ujicc koncovky a slůvka 
pomocná (t. zv. okurigana, průvodní kana). 
V právo, zřídka v levo poloiena, nainačují 
výslovnost čínských znakŮ (t. zv. furigana). 
Promícháni čínských znaků japanskými slově 
kanamaíiri. Uíivání ielio Hdi se předpoklá- 
danou potřebou čtenářstva a dotyčné knihy, 
ač dosti často libovůlí, pfi čcmí moino zna- 
menati v nové dol>£ převahu hiragany. 

Orthografie japanská jest dosti neurčiti; 
interpunkci slouíl nyní malý kruh (maruUn) 
na konci vety, zvaný kulen (větový bod), vnitř 
■věty bod (loien). značící přestávky ve čteni. 
Kékdy však nečiní se rozdílu mezi bodem 
a kruhem, jindy neni vůbec interpunkce. 
Opačné vyskytují ae oékdy i evropské značky 
(! ?). Cizí slova a vlastní jména vůbec vytýkají 
■e kolmými čarami, většinou v právo, při 
černi jednotlivci niaji svoji praxi. Píše se 
ipravidla v kolumnách shora dolů, od pravé 
k levě. 

O písmu iapanskéra sru. R. Lange, Ein- 
fůhrung in dic Japanische Schrifi (ŠtutHart a 
Berlín, 1896. Lehrbilcher des Seminara fůr 
Oricntalische Sprachcn zu Berlin, XV.), Kalli- 
graíické vzorky pisma japan, vyily r. 1878 
v Tokiu pod názvem Ri-seu-sen hau-sijo, Srv, 
i Satow, On tlic translitcration oí thc Japa- 
nese Syllabary (s tabulkami). Prosluli kalli- 

Eafové japanSti jspu: Ono no Tófú (Miči- 
ze, t 566); Fuzivara Jukinari a Skeraasa 
(ok. r, 1000 po Kr.), t. zv. sa<ísílti, tři kalii- 



Japan (literatura). 



tvoři i svoje oddčleni (S.) denníky osobní 
a cestopisy (9.). Obř poslední zařaděny jsou 
se stanoviska japanského do literatury zá- 
bavné, třeba s našeho stanoviska jsou pravé 
denníky, jichi psaní bylo v J-u oblíbenou 
zábavou vyiíich tříd, důležitým materiálem 
pro kulturní historii, poskytujíce zajímavý 
názor do pomérů u dvora a v ncjbliiáím 
okolí. Literaturu zábavnou dčlíjapancí v ná- 
sledující skupiny: 1. Poesie, jei tvoří jím 



10.) 



5 oddí:lení jejich literatury, 2, Romány kl: 
sické (oddiilení 6.), 3. Divadlo (odd. 1 
a 4. Romány moderní (odd. 15.). K toi 
druíí se jako oddělení 7. Směs a jako oddíl 
8. 3 9., jak již uvedeno, denníky a cesto- 
pisy. 

Pokud poesie japanské se týče, jest tato 
téměř bezvýjimečně lyrika. Básnici japanStl 
vynikají jako Japanci vůbec smyslem pro při- . 
rodu a její půvaby. Jako umění japanskému 
jest i poesii pi^íroda se svými zjevy, hlavné 
pak kvély a ptactvem, nevyčerpatelným zdro- 
jem básnického nadšení. Styky Japiancovjr 
s přírodou a její nazírání jest ovšem z části 
poněkud zvláštní, Čisté japanské, čími stává 
ae lyrika japanská pro nás z části nearoiumi- 
telnou a pro překlad do cizích jazykft neoby- 
čejně nesnadnou. K mluvě básníků íapan- 
ských srovnej: Pfizmaíer, Die poct. Ausdrůcke 
der japan. Sprache fvíd. akad. 1874, 2 sei.). 
U vyíšich tříd společnosti japanské požívala 
poesie vidy veliké vážnosti a zaujímala nej- 
větší čásí její pozornosti. V čele kráčel dvůr. 
Sídlem literárního snažení bylo od nejstar- 
ších dob Kio-to, jci zdaleka nebylo vydáno 
tak pohnutým biDJům jako východní J. 

Ze sbírek poesie japanské nejslavnější jest 
Manjáiů, t. j. Sbírka 10.000 listů, obsahující 
hlavné básně i doby 629— 7SS, nově a sice 
dobře vydaná ve sbírce (Nihon bungaku 
zenso. sv. IX.— XI. Největší zásluhu o jeho 
studium a vůbec obnovu staré poesie v mo- 
derním J-u má Mabuči Kamo (f 1759). 
jeden z nejslavnějších japanologů, učitel stáni 
ledě. Vlastni jeho díla, většinou 




Japan (literatura). 



63 



nebo opakovánfm předchozího jinými slovy. 
Délání veršá bylo vždy obh'benýTn zaměstná- 
ním Japanců, již zvali se Často vzájemně k be- 
sedám vcráovnickým. Verše píší se zhusta na, 
dlouhé pruhy pestrého papíru. Jest zvykem' 
i každý dar provázeti básní příležitostnou. 
Historie vypravuje, že za třetího šoguna 
z domu Minamoto mohl každý uniknouti tre- 
stu jakéoiukoli, přinesMi utu. Taková byla 
záliba vladaře toho v poesii. Je přirozeno, že 
existuji i kursy elementární pro skladbu básní, 
jakož í vzorky poesie za týmž účelem sesta- 
vené, pravidla pro skládáni básní a p. Z části 
jsou již ze staré doby. 

Romanticko -heroický smysl Japanců dal 
podnět k náběhům k epice, i zde však živel 
lyrický daleko vyniká. Ostatně víme mjr o této 
poesii (vojenské, válečné a pod.) velmi málo. 
Ještě do posledních dob bylo zvykem, že ně- 
kdo, hodlaje vzíti si život nebo podniknouti 
ni^co nebezpečného, zůstavil verše líčící pod- 
nět jeho činu a vlastní úmysl. Jinak nemůže 
o cpické poesii u Japanců býti řeči. Za to 
jest velmi oblíbené drama, ač u nás málo 
o něm víme. Rozeznává se divadlo vyšších 
tříd (Só) a divadlo nižších tříd {Sibai neb 
KabtíkiY. — Drama jap. jest původu starého. 
Jako v Cíne vyvinulo se z náboženských tanců, 
iv-to rozvedeny a provázeny slovem (dějem) 
daly prvé drama (nó) v V. stol. po Kr. Děj. 
který přistupoval, byl původně historický 
<drama historické, fidai-mono), později při- 
stupuje i drama ze života {seva-mono). Život 
a mravy starojapanské nalezly potom a po- 
dnes v divadle jap. nejvěrnějšího strážce či- 
stoty a tradice. Ze spisovatelů dramatických 
vynikají Čikamatsu Monzaemon (drama 
o dobytí Formosy na Hollanďanech, Historie 
47 róninů a j.) jako nejslavnější, vedle něho 
Takeda Izumo, autor dramatu o 47 róni- 
nech. Za nejslavnějšího herce japanského po- 
važuje se Saruvaka-Kan-Saburo zdoby 
Tokug;avy Ijejasa, jenž povznesl divadlo vjedu 
na nejpřednější v zemi ; z nynějších herců pro- 
slul lei káva Danžuro v Tokiu. Pro po- 
vahu dramat jest zajímavou záliba v hříčce 
slovní. Jinak vynikají hry pro vyšší třídy zá- 
libou v zastaralých a nezvyklých výrazech; 
lidové kusy — jichž je ovšem nejvíce — 
psány jsou i v denní mluvě lidu. Chození do 
divaala je zvláště oblíbenou zábavou nižších 
tříd velkých mést. Sbírky dramat japanských 
jsou Sen-dai-ki^ jednajía zároveň o divadlech 
v Jede (1841), Sei-kjoku-rui-san (1847), Kjau- 
gen-ki (komedie, 1665). Popis t. zv. kusů A'o 
(víz svrchu) obsahuje sbírka Nóno du-siki 
(1715). Srv. Lequeux, Le théátre japonais 
(Paříž, 1889). K poesii jap. srv. z evropských 
prací: L. de Rosný, Anthologie Japonaise, 
rocsies ancicnnes ct módernes, text s franc. 
přckl. (Paříž, 1871); Chamberlain. The clas- 
sical poetry of thejapanese (překl., Londýn, 
1880); R, "Lange, Sommergedichte aus der 
Saronilung Kokm wakashu (Lejda, 1891); Gra- 
natzky A., Altjap. Winterlieder aus dem Ko- 
kia wakashu (t^ 1892, text, transkr., překlad); 
Florenz, Dichtergriisse aus dem Osten (Lip- 



sko, 1894). Sbírkou eptgrammů na vynikající 
místa jest Kin-sei mei sjo uta atsume (1850). 

Román jest v J-u velmi oblíben. Japanci 
sami činí tu rozdíl mezi románem starým a 
moderním. Román v staré přimykají se co 
nejtěsněji ku vzorům čínským. Jsou psány 
i přímo čínsky. Obsahu jsou ponejvíce histo- 
rického (dobrodružství toho neb onoho reka 
neb rekyně). Materiál skýtaly vnější i vnitřní 
dějiny japanské. Z románů starých, klassi- 
ckých, nejproslulejší jest Taketori Mont^ga- 
tari^ řezač bambusu, z X. stol., i v Evropě 
nejznámější (přeložil Dickins, Londýn, 1888). 
Slohem vyniká Gen\i Monogatari (\Q04 po Kr.). 
Ke starému románu historickému přistupuje 
v době nové román společenský jako čistý 
výplod obrazotvornosti s libozvučnou rhyth- 
mikou veršů. Sem náleží Ukifo gata roku mat 
bijau bu (vydal a přel. Pfizmaier, Sechs Wand- 
schirme in Gestaltcn der vergánglichen Welt, 
Vídeň, 1847) a Tunetini. Zhusta setkáváme 
se ovšem i s romány, kde obrazotvornost 
mísí se s údaji historickými v jediný celek, 
jako je tomu při nových románech čerpaných 
ze středověku japanského. Od románů histo- 
rických vynikajících někdy rozsáhlými roz- 
měry liší se menším rozměrem historické 
povídky určené po výtce pro lid. V J-u tě- 
šily se oblibě neobyčejné od nejstarších dob. 
Roztomilé jsou zvláště některé kratší; jimi 
jakož i krátkými historiemi illustrovanými 
malými dřevoryty hemží se každý sklad knih- 
kupecký v J-u. Psány jsou na rozdíl od hi- 
storických románů pouze kanou. Ukázky jich 
podal Mitford. Tales of Old J. (něm. Kohl, 
1875). Z moderních jest Ba kin, plně Kjoktei 
Bakin (♦ 1766 v Jede — f 1848), nejslavnější 
a zároveň nejplodnější spisovatel románů 
v J-u. Maje 70 let oslepl i diktoval práce 
své dceři. Napsal prý 300 děl. Nejslavnější 
jeho román jest Satomi Hakkenden (román 
o osmi zrnech), obrovské dílo práce dvaceti 
osmi let. Vyniká nejen obrazotvorností a in- 
vencí, ale hlavně slohem. Z jiných románů 
uvádíme: Hi^a-Kurige, z historických hoha 
Buňko a Juki no Akebono, oba o životě 47 ró- 
ninů. 

Přednášení povídek a anekdot lidovými 
vypravovateli (hanaška, kóšaksi) ve veřejných 
domech přednášecích {jose) jest .oblíbenou 
zábavou Japanců všech stavů. Přednášky po- 
dobné se nyní stenografují a tiskem dále šíří. 
Jsou zajímavý obsahem, čerpaným většinou 
z poměrů doby feudální, ovšem i formou. 
Nejproslulejším vypravovatelem, od něhož 
pochází většina nejoblíbenějších (Tokio, 1884 
až 1895) jest Sanjúki Enčo, jenž spraco- 
vává z části i látky anglické. Jiní vypravova- 
telé jsou Matsubajaši Hakujen, Takarai Kiurjó, 
Momokava Zojen a j. Od r. 1889 vychází dva- 
kráte za měsíc i sbírka takových vcčerových 
vypravování pod názvem Hjakkajen (100 kvě- 
tin zahrada). Do téže kategorie spadají i ja- 
panské listy humoristické, na př. Maru- 
maru čimbun, Kokkei šimbun a j. Ovzduší ja- 
panské belletrie je z převážné většiny svěží 
a zdravé. Vyskytují se sice i nepěkné vý- 



slfelky, aic Japanec pnvaiujc je i sa ncpřkiié. 
Hlavni lilohu v kusech japanskych hrajuu po- 
vznášející ctnosti a přednosti, hlavnč hrdin- 
nost, obitavoBt, úcta k lákonQm, smysl pro 
Čest, soucit s trpícími a utlafovan«;'mi, odda- 
nost v osud, cit pro mravnost a odpor proti 
sprostota druhu jakéhokoli. 1 pokud líči se 
násilnosti, déjo se tak ve mámeni tĚrhto 



Japan (Jiteratura), 



spisy psa 



Stfed mezi touto literaturou 
nýmí v mluve spisovné tvoH I 
plynuvSÍ ze snahy po spojeni mluvy lidové 
a spisovné (gembiiu ilíi). jei před několika 
lély v J-u se vyskylla. Tímto iproslfedkuji- 
cím jazykem psány jsou nůkterč romány, 
hlavně pak články novinářské. NcjxnáméjSíni 
spisovatelem tohoto slohu jest Jamada 
Binijů. Snaha psáti mluvou lidovou vyka- 
zuje Dstalné iií ve starcích dobách fadu prací 
obsahu pro lid určeného, na pF. Kato Hijo- 
rukiovy rozpravy o obchodu {Kríjtlii mondá), 
o civilisaci (K.iiků monáti) a j. Čestné zmínky 
zasluhuje literatura pro délj, psaná s láskou 
a porozumčnim. Knih pro déti a lid, vétšinou 
obrázkových, s velkjmi illustracemi v bar- 
vách od předních mistrů umřnf a iiivota 
japanského, má J. tolik, co snad iádiiý druhf 
národ svC'ta. 1 ony jednají o recích starf cn 
časů nebo o inám'ých osobách novjch dob. 
K lomu dru!! se báje a bajky, události smy- 
élené; k ním řadí se knihy školní a kniny 
lidové, obaňhujici vše. co obyčejný človék 
můío poířebovati (počty, návody ku psaní 
listů, i čínský slovníček). Co zaslouii zvláštní 
zmínky, jest nezvyklá u nás lácc knih, s nií 
závodí snad pouze dotyčné knihy čínské. Pro 
překlad do evropských JazykQ hodí se ovšem 
jen velmi málu, Srv. Chamberlain, Japanese 
Fairy Tales (Tokio, 1880), niikteré némccky 
GroiTi. 

Déjepis. Nejstarší historické knihy ja- 

Sanské datují se z poč. VII. stol. po Kr. 
ám zachovány ovšem jen zprávy o nich 
v ncjslarSim prameni mythologie a déjepisu 
japanského, známém AVfi-Jci (déjiny starých 
události] z r. 712 (úplný překlad Chambcr- 
lainův v iTransactions of Asiatic Socictyi, 
Suppl. X.)- Podkladem jeho jsou dle zpráv 
tradice japanské paměti dvorské dámy Are 
t Hijeda, která sebrala je z úst vladaře Tcmbu. 
O málo pozdéjší (z r. 120) jest Nihonfíi, téí 
Nihoníoki (ddje J-u; překlad od L, de Kos- 
nyho v publikacích orientální školy v Pafíii 
a částečný FlotentzQv v >Mitlh. d. OsCasiat. 
Gcscllschaft., Suppl. 1892—96). O tomto díle 
praví se, íc vynikalo tou mérou, íc brzy té- 
měř úplně vytlačilo a v zapomenutí uvedlo 
>Koiiki<, Kdežto >Koiiki< reprodukuje a za- 
chovává (i formou) starého ducha japanského. 
jeví tNihongi" všude patrný vhv čínský. Jinak 
jest otisah i ráz obou tií (viz Náboženství 
jap.). Obé uvedená díla byla východištém a 
vzorem daUich děl podobných, ncdosáhších 
však stejného významu a obliby. Z r. 807 
máme dodalkv starých dějin Kogviui od Imbe 
Hironariho. Nejvýznačnějšími plody dalších 
století zůstávají reprodukce a výklady uvc- 



1 



děných dél základních. Nejvíce vynikají Un 
no Jakusaty kommcntář k tNlhoníP" a p 
Xlll, stol., známé áakuiiihongi, zvláitě pak 
obrovský kommcntář ke >Koiíiki', prOEluU 
Kofikidtn o 50 av. PoslcdnřjjSl jest dílem jed- 
noho z trojice l_taiiJaiíiii) tidvétSích učenců 
nového J-u (vedle Kady a Mabučřho) a nt]- 
lepSiho znatele staré literatury japanské, Slo- 
toori Norinagy (t 1801). Počato r. 1764, do- 
končeno teprve r. 1796. Tiskem vydáuo v lé- 
tech 1789—1822. 

Z druhé kategorie, pozdních dějepisů, v^. 
nika nejvíce Dai Nihoa-ii (dějiny velkého J-ii> 
o 240 kn. Povstalo návodem a vedením slav- 
ného přítnivcc literatury japanské, jednoho 
z pravnuků Ijcjasových, Mito-no-Komon-satny 
(1622-1700), který, sebrav rozsáhlou japan- 
skou knihovnu, nakoupenou mezi lidem a 
i 1 klášterů, pouiil jí, podporován četnými 
literáty, mirao jiné i Ciftany, k vybudována 
uvedeného díla. Dilo samo jest dílem prvého 
řádu i sloužilo za vodítko spisovatelům CíM 
řady dalších děl o déjinácb J-u. Z técb jcsi 
nejpozoruhodnější Nikon OnaiU (vnčjSÍ déjiny 
J-u) od Baj Sanja (• 1780 — t 1832. vydání 
1827, 22 sv.). Dílo to jest nejoblibcnéiíim (K- 
Icm dějepisným, z ní iioí poučuje se Japancc 
o osudech své vlasti. Autor sám uvádí 259 
historických dél japanskych a Čínských, k níchi 
je vybudoval po dvaretilelém úsilí. Obsahuje 
dějiny Sogunu z rodů Taira ai po rod Tokii- 
gava (od pol. XII. aí do poč. XVIll. stol.i. 
Stručným přehledem dějin japanskych se zře- 
telem na poměry kulturní jsou Kimura Masa- 
kota iMvšlénky na fišské zálcíitosti* (Kokii' 
šiait], kdežto přehledem pouhých dějin je 
známé dílo Ěigena Jasuriho Kokuiigan (říš- 
ských iáleiitosli přehled), Níhon KokiiiHtf 
(hlavní body jap. dějin) od Sága Sele (Tokio, 
1891). NeinovějSimi déjinami J-u se obírají: 
Kin-ui-Nthon-giiaiíi (od 1024—1 8^" w-lr— i 
1877. 8 sv.): SaM-ken-ii-sei (déiiiv. 
1867—1868, 1874, 4 sv.) a Sin-k.^ . 
(stručné dějiny moderního J-u ml 

4 Bv.). Slovníček historie jap, jest .N ■ i -. 

ki ka sjaii (1849, 3 sv,). Historii velké revo- 
luce od r, 1853—68 jest Kin-iri hi bun (1878, 
30 sv. s obrazy), novou dynastií obírají se 
iíei{i itii líti-ki. dějiny klidné doby dynastie 
Meiši od r. 1867 na naše dnv (42 sv.). Rada 
populárních děl slouží účelům školským. Z nich 
jmenujeme Oeinpti Srisuiki (Gen a Hei po- 
vsiániapádu dějiny) o dějinách rodů Mina- 
moio a Taira. Díla jsou zhusta téí illuslru- 
vána, pokud se osob týká, vétšínou dle hodno- 
věrných obrazů. Dějiny jap. vojska psal Katsu 
Ava pod názvem Kikuauti rekái. Vlastního- 
spracováni doznaly i děje zemí sousedních, 
hlavně Čína a Korea, i zde v celku i jednot- 
liví ch dynastii. 

Chronologií japanskou obírá se celá řada 
zajímavých spisů. Ze starších uvádíme lu za* 
jímavé repenorium v pořádku alfabetickém: 
Hon-tjaii nen-dai-ki, výklad chronologie hie 
japanské (vyd. 1684) a jiné Ko reki ben-ran 
(stručný přehled staré chrbnologie. nové vyd. 
1659); z novějších: Si-teki nen-peo (chrono- 



Japan (literatura). 



65 



logie vladařů a jejich dějin, 1845); Siti-sen-nen- 
peo (nová chronologie, od nejstarších dob do 
r. 1853, 1856, nové 1871) a jiné Vakan yeu 
men-rekijeó-ran, povšechná chronologie japan- 
ská srovnána s čínskou a evropskou (1875). 
Elxtstuje i chronologie uvedeni véd evrop- 
ských do J-u: Sihonyeu gaku nen-peo (1877). 

původu japanského kalendáře jedná Sin- 
rtki-kau (1787), vÝklad kalendáře podává M- 
hoH sai'\i'ki (1688) a Kojomi si-nan (1797). Ku 
chronologii jap. srv. i Bramsen, Chronological 
Tables. 

K historiím všeobecným druží se velká řada 
dél speciálních o jednotlivých dobách, ro- 
dech, vladařích, déje jednotlivých provincií a 
mést, válek a výprav a pod. Ž části jsou to 
soudobé denníky. Existují i studie o kroji a 
mravech minulých, sbírky anekdot histori- 
ckých, básnické rozpravy o starých dějinách, 
sbu-ky diplomatických jednání z doby staré 
i nové, genealogie vynikajídch rodŮ japan- 
ských. I biograhe vykazuje obsáhlou litera- 
turu se životopisy vynikajících Číňanů i Ja- 
panců, na př. Zen-ken-ko-iitu (děje slavných 
mužů všech dob. 1836, 20 sv.), Kin-sei ki ^in 
den (děje slavných současníku, 1790, 10 sv.), 
příběhy ze života osob historických Je-hon 
sja hautai (1770, 10 sv.), historie 100 slavných 
reků J-u od r. 660—1596 Nihon hjaku sjait 
den hito jo banasl, recitace pro jediný večer 
(1857, 12 sv.), historie slavných válečníků 
Jei'iu ga-fu (1836. 1 sv.), historie 100 slav- 
ných generálů japanských Hon-tjau hjaku sjau 
den (1656, 2 sv.), pozoruhodné příběh5r ze ži- 
vota jap. generálu Zu-sjau kan ^jau-ki (1716, 
10 sv., k tomu 1844, 10 sv.), k tomu četné 
biografíe iednotlivců, panovníků i vojáků. 
Hlavně oblíbenou četbou jsou historie 47 (46) 
věrných vasallů (róninů) prince z Akau z roku 
1688 existující v četných spracováních (1701, 

1 sv., 1719, 8 sv. a jiné 15 sv., 1741 sbírka 
jejich listů. 1801. 9 sv., 1855, 4 sv. atd. 1836, 
18 sv.), davší podnět i k četným románům a 
dramatům, a i jiných věrných vasallů a po- 
ctivých mužů. Existují i biografie věrných 
fen japanských Hon-tjau \jo kan (1661, 6 sv. 
s obr.) a jiná ctnostných Žen Kau-^jo ošije 
s;ysa (1841. 3 sv.). I jednotlivé vládkyně, dobré 
i zlé, a dámy dvorské nalezly své biografy, 
jako i ženy proslulé svou lásKOU (Koi duka 
mono^atan, historie o náhrobku ženy, jeŽ 
amřcla láskou, 1597, 1 sv.); stejně mudrci ja- 
panští, v celku i jednotlivě, malíři, umělci, 
kalligrafové, šachisté, kněží, ale i věrné děti 
atd. Podobné pozornosti těší se i slavní 
Číňané. 

Zeměpisu své vlasti věnovali Japanci vždy 
největší pozornost i jest litera' ura zeměpisná 
snad nejbohatším odvětvím ji jich literatury. 
Knihy tv rozměrů z části veliKých týkají se 
celého «/-a i jeho částí, jednotliTrých provincií 
i jednotlivých mést a vynikajících míst, včt- 
šnon v podot>ě oblíbených u Japanců itine- 
rářů, provázeny mapami a plány. Mají i vý- 
xnaffl pro historii obsahujíce obyčejné v čele 
jednotlivých záhlaví i tradice a zkazky k do- 
tyčným krajAm a místům se odnášející. Mapy 

Oitftv Slofmfk NauCaý. •▼. XIII. a^io 1897. 



je provázející jsou většinou itineráře s údaji 
míst na cestě ležících a jejich vzájemné vzdá- 
lenosti. Obsahují jednu nebo více provincií, 
jež složeny dávají celý J.; úplné mapy J-u 
zřídka se vyskytují. Kdežto tyto mapy nejsou 
vždy dosti pečlivé, vynikají plány jednotli- 
vých míst neobyčejnou přesností. Literatura 
tato jest v celku i na moderní poměry velmi 
vhodnou pomůckou touristickou. 

Přírodní vědy těšily se v J-u vŽdy nej- 
větší pozornosti. Pracováno tu na základech 
čínských, při čemž na vymoženostech těchto 
zakládána i vlastní badání. V ohledu tom mají 
Japanci více méně všecka vynikající díla čín- 
ská ve svých vydáních. V oboru přírodních 
véd vyniká tu vedle stodílného přírodopisu 
čínského Kvau-kun hau-fu (nově 1867) hlavně 
klassické Hou-iau kau-mokit (všeobecný pří- 
rodopis, s převahou botaniky, Číňana Li-ši- 
čina z r. 1596, čínsky 52 sv., jap. 1714, 45 sv. 
se skvostnými illustracemi s dodatkem z roku 
1802, 3 sv., v Praze v bibliotéce V. Ná- 
prstka). Jap. přírodopisec Ono Ranzan, zvaný 
Linnéem J-u, napsal k němu výklad o 35 sv., 
nové vyd. 1847. Jiné vydání jeho z r. 1714 
vykazuje zajímavou předmluvu slavného pří- 
rodozpytce jap. Itau Tsijau-ina. Nejlepší žák 
Ono-Ranzanův Midzutani Sugeroku vydal 
cenný slovník jap.-čínský pro vědy přírodní 
(1809, 2 sv. a 2 sv. dodatků). Vlastní prací 
Japanců jest tu co nejpodrobnější prozkou- 
mání vlastní země a všeho, co skýtá, se zvlášt- 
ním zřetelem na praktické použití toho v lé- 
kařství, průmyslu, umění a pod. V ohledu 
tom mají Japanci zemi svoji tak prozkou- 
mánu, jako nejkulturnější státy evropské. 
Z velké řady děl věnovaných přírodopisu 
J-u jmenujeme Kvau jamato hon \au (obšírný 
přírodopis J-u, 1759, 4 sv., jiný podobný 
z r. 1776, 6 sv., z r. 1837, 5 sv., 1873, 4 sv. 
atd.). K všeobecným knihám druží se odborné, 
hlavně botaniky se týkající, se zvljáštním zře- 
telem na rolnictví (No-geó-^en-sjo, Úplné země- 
dělství, 1781 a opět, 11 sv.) a nerozlučné od 
něho zahradnictví. Vedle povšechných prací 
existuje i bohatá literatura monogrsíiřická 
o jednotlivých kategoriích: stromech ovoc- 
ných, jedlých rostlinách (seznam jich od Ono 
Ranzana, Kioto, 1806, 1 sv.), těchto opět dle 
doby, na př. z jara, ale i hojné děl o jedlých 
rostlinách v době hladu, o jedovatých rostli- 
nách (klassické dílo vydané spolkem botaniků 
provincie Ovari, 1823—27, 2 sv.), o zeleninách, 
o botanice kuchyně a pod., konečně i o jed- 
notlivých druzích (pěstováni různých druhů 
třešní, čaje, o hygieně čaje a pod.). Hojnou 
literaturu vykazuje i pěstování moruše a hed- 
vábníků. Zahradnictví vykazuje klassické vě- 
decké dílo o floře japanské Kuva-i (květena), 
od přírodopisců Jonansiho (= Bojo Jamamata) 
a uvedeného Ono Ranzana z r. 1759 (8 dílů, 
4 díly květiny, 4 stromy, s illustracemi). Jiné 
cenné dílo Šan-moku d\u-setSH obsahuje noru 
J-u dle systému Linnéova (nově Tokio, 1874, 
20 sv. s indexem) od Jinamy Joku-saie, žáka 
řečeného již Midzutani Sugeroka (20 dílů snad 
zůstalo v rukopise). Jiný žák Sugerokův, Itau 



66 



Keisukc, nejstarší ze současných botaniktl ja- 
panskfch. vydal zajímavou koUckci růmích 
lista (Tokio. 1876, 1 sv.) a se synem Itau- 

tudzoru illustrovanou botaniku (Kioto, ISTíV 
existuje i hojniS dři o kvřtinách jednotlivých 
časfl ročních i o jednotlivých kvétinách, ivlá- 
Stč o obtíbcnčra chrysanthemu. Specialitou 
japanskou jest vlastni odvĚtvi literatury jed- 
nající o váíáni kylic. - Z mineralogie 
nejobtíbcnéjSf je dílo Kíno-udii Scnbana V»- 
kon-sí (kniha krystalQ a kamenfi. Osaka, 1772 
ai 1801, IS sv.). 

S védami pfirodnimi souvisí co nciiížcji 
lékárnictvi a lékařství. Proslulou km- 
hou lékárnictví na základě čínski^m je Daidoit 
ruí-iiju hau [sbírka přcdpisfi lékařských a lé- 
kárnických) od Hirosady z Idzuma z r. SOS 
(nove 1827, 100 seS.. 10 sv.)- Hojné knih obírá 
se hygienou potravin. 1 vSda lékařská zalo- 
icna jest na lékařství činskíin. J. vykazuje 
tu podnes Školu čínskou s fadou vynikajících 
jmen a dél. Starým a velké povésti se telí- 
cím dílem jest tu Nai-kei-so-mon (otázky a 
odpovédi lékařské), juhol autorem čínským 

Kprý nebeský genius z doby myth. císaře 
oangtia. Jap. vydání jest od Josihiro Gen-Iou 
(Kioto, 1663, 24 sv.). Jiné velmi staré dílo, 
rovnéi dobré povésti se těSicí. ji'st Nai-kei 
rei-su (traktát o lékařství) od ČiAana Si-su. 
Vedle Školy čínské má vSak J. i modi;rní 
ikolu evropskou. NcjstarSim repraescnian- 
tem jejím jest slavný lékař Utasava Smsei. 
který uveřejnil na poč. XIX. stol. řadu prací 
lékařských založených na pramenech holland- 
ských. Védccká literatura hoUandská byla vů- 
bec prvým a v 1. pol. XIX. stol. téméř jcdi- 



Japan (literatura). 



hlavnč o védách přírodních a lékařství. Te- 
prve r. 1S53 počíná vliv americký a s ním an- 
glický, k nčmuž v ncjnovĎjší dobé se při- 
druiil vliv nfmccký. Spojeným tímto vlivům 
děkuje J. všestranný swflj rozkvět vědecký, 
který, započav pftvodem příručních knih všech 



(džjc zavedeni věd a jazyků evropských do 
J-u, t., 1877). 

Encyklopacdícké ukládání všeho, co 
jest Japonci hodným poznání, ve sborníky, 
velké, nfkdy přímo obrovské, i malé, z Ěásti 
détem určení, obyčejné iliuslrované, jest u Ja- 
panců velmi oblíbeno. I^ejslavnějši toho druha 
cncyklopaedií jest Činsko^apanskáVu-ikan san- 
sai diu-kvai {busk^ titul Sam-Ua! tu-hofi. illu- 
strovaná encyklopaedie tři principů, t. j. nebe, 
země a človéka, z r. 1713, 120 sv.). Analyaj 
podal Remusat v Notíces el extraits des manu- 
scrits XI. 3 M. Bastide v Revue orientale et 
américaine XIV. Původní čínská encyklopae- 
die doplnéna tu částí japanskou. Jiné ency- 
klopaedie jsou: ifei-butsu roku-dev (Šest listin 
věci zajímavých, t. j. nebe a země; poroéry 
lidské, domácí a společenské; věcí nemovité 
a movité; likony a situace lidské; tělo lidské; 
říše zvířat a rostlin. Autorem jest Okatá Si-tei 
a Itau Tsijau-in. ]7ii— lů, 23 sv.). Malá en- 
cvklopaedie pro poučení lidové Ku»-mů du-i 
ďai-rei (1789, 10 sv.) a je£té menši a zvlášté 
důležitá encyklopaedie pro vyučování ele- 
mentární Zá'h • ka~gaku siu (1669, 5 sv.). Z pří- 
ručních encyklopaedii jmenujeme Jeda dai 
seisii (Jedska encyklopaedie, 1853, 1 sv.) o 2 
odděleních, z nichž prvé je stručnou vše- 
obecnou encyklopaedií, druhé jap.-čín. slov- 
ník. Existují i encyklopaedie rázu filologi- 
ckého majici za účel vykládati výrazy histo- 
rické, geogra^cké, literární a pod. Takovou 
je na př. Guit-s;o jju-siií (1658. 2 sv.]. Dk. 

Novinářslvi. Kdežto na počátku n^nějii 
vlády, v létech sedmdesátých, měl J. jediný 
vládni list, určený pro liřcdnictvo, který za- 
sluhoval jména novin v našem slova smyslu, 
čítá se v J-u nyni nfkolik set různých listil 
a časopisů. V hlavních městech jsou to den- 
níky, v menších vycházejí jednou, 2- nebo 
3kráte týdně. Vynikající denníky tokioské 
jsou' Niei-n'ii-£imban (Denní listy), Čoja Um- 
blin (Noviny ode dvora a z kraje], fíóči iimbun 
(Listy pro Informaci). Svobody tisku v J-u 




Bibliographie japonaise depuls Ic XV. síícle 




Japan (uměni). 67 

3 originálnost v každém oboru co nejvíce 
podporující. Na druhé stranu byly to vnitřní 

Eoměry fiŠc s jejím feudálním zřízením, je£ 
lavné pro rozvoj uméni osvÉdčily se nejvýS 
blah o dám J^m i. Poméry ty zabezpečovaly pra- 
cujícím třídám, k nimi počítán pravé tak 
umélec jako dÉlnik, existenci, o niž příslušelo 
starati ae pánovi, atsi pracovali nebo nedélali 
niči^ho. Jimi poskytnuta umílcí moínost bez- 
starostné oddati se práci, nechat vyžadovala 
tato sebe více řasu, hlavné v dobách, kdy 
pořala vrchnost shledávati v tom svoji p;^chu, 
mohla-li se v řadách svých lidi vykázati vy- 
nikajícími umélci. Že i levné podmínky 11- 
votni, jako až posud, valnou měrou k tomu 
přispívaly, rozumí se samo sebou. 
Japanské uméní jest svérázné sv^m účelem, 



Icatalogy sbírek evropských na oř B bl o 
theca japonica (Vídeň 1875) Hoffmann Ca 
talogus librorum et manuscr ptonim japon - 
corum (Lťjda, 1845) Rosnyho Ca aloguc de 
la Biblíothčque Japonase de Nord nsk old 
(Paríi, 1883). Japane sa maj řadu b b! o- 
graíických katalogů na př Sjo seki mok - 
• nku dai-jen (úplná blbl og afie 1681 3 sv); 
Koka-tjaa sjo maku (katalog jap kn h 1791, 
3 sv.); Vakan-s-jo-kuya lu a (př hled kn h 
a obrazů japanskích a ř nských 1844) Ben- 
dau tjo moku (bibliografie, 1870, 1 sv.); Háku- 
tutu kuan-sjo moku (katalog národní knihovny 
v Tokiu, 1873, 3 sv,) a jiný katalog knih Ná- 
Todniho musea (t., 1878, 3 sv.). Ministerstvo 
vnitra vydává mésíční přehled literatury 5Í- 
jullu-han sjró-mokii gůlsu-han. Srv. i Mittci- 
lungen der deutsch. GescUsch. fůr Nátur- und 
VůlkeTkunde Ostasicns. Slovník japanských 
autorů za nynéjší dynastie vydal Kjomidzu 
Sin-fu Mei-d^', bun-a sei-mei roku (Kioto, 1879). 
Novým biografickém slovníkem domácim jest 
Daiiibon \iBimei \iía (velkého J-u muíQ jmen 
kniha). O literaturu vůbec jedná známé dílo 
NihoH bunnaku (japanská literatura) od Mika- 
miho a Tokatse. Encyklopaedii japanskou jest 
Nihon iakai fii. Vécem vzdělání věnován jest 
od r. 1884 vycházející stmrník Tejá gakugei 
^asSi (sbírka ákolských dovednosti východ- 
ního moře). Dit, 

JaiianskA uměnljest pQvodu cizího, činsko- 
korejského. Platí to však jen o jeho základech. 
Nebo na cizím podklade dovedli Japanci plně 
vyvinouti svoji svéráznost a vybudovati bez 
jakéhokoli vlivu dalšího umčm, jeí originál- 
nortí typů a bohatstvím motivů nejen se vy- 
rovná uméni kteréhokoli národa jiného, ni 
Evropa nevvjímajíc, nýbrž snad daleko nad 
ní předči Není pochyby, ic přirozené pod- 
mínky J-u byly vývoji tomu přianivy jako 
nikde jinde. Osamocená poloha icmépisná 
přivodila zajisté i celkovou isolaci ve vývoji 
nejen dějinném, ale i kulturním, samorostlost 



podstatou, rázem i provedením, v celku i v jed- 
notlivostech. Vším tím liší se podstatné od 
uméní evropského, ale přes tuto různost r 



praesentuje se způsobem, kttrým zaslouíilo 
si obdiv nejen doma, ale I v cizině, bezpod- 
mínečně v Evropč. V poslední stala se záliba 
v japonneriícn (předmětech umění a prů- 
myslu japanského) přímo součástkou vkusu 
uměleckého. Přihlédneme-li blííc k umění 
japanskému, překvapuje nás jeho nesamo- 
statnost. V ohledu tom moíno říci, ie není 
umění japanské samo sobě účelem a cílem 




t. Jeflbl 



jeho provádění mistrovských výtvorů, jci by 
vcftjně vystaveny (v museích a p.) unášely 
pozorovatele, nýbrí jen prostředkem kcíli. 
Uméní japanské stoji liíměF úplně ve službé 
cizí, z částí náboženství, ale nejvíce umě- 



C6 



Japan i^umčni). 



Icckého průmyslu (malba porculánu, véjifů, 
slinidel, upet atd.). Samoslatn^m obrazům 
naSim odpovídají v domácnosti japanské ka- 
kcmono (v£ci zavfšenf). Vedle nich známy 
jsou surimono (v£ci vytlačené), listky, na 




Bii básníci píši vitSc a umrlci malují nebo 
kreslí; na nový rok kolují mezí pfíbuznýml 
í pfátcli. Čínský umélec doplňuje ac tu s ře- 
meslníkem a délníkem; nezřídka jsou i oba 
v jedné osobě sloučeni a jednotlivá odvÉiví 
umělecká po staletí v jedné a téie rodině 
domovem. Uměni japanskému nebylo to roz- 
hodna na ikodu. Vyhledávajíc se zálibou před- 



] 



panel stačí nejjednodušší hračka, by vy 
z ní vynikající umělecké dílo, sestavením i pro- 
vedením. Vlastni umění spočívá tu v pře- 
kvapující Živosti, s jakou vše podáno a jci 
právem v nadienf a úías uvádí i umělecky 
ncjvyifibcnf jii kruhy evropské. Japan, uměni 
jeví tu viude nejuiíí styk s přírodou, je£ 
Jest Japanct vším, a kaidý detail jeho nej- 
podrobnější její studium. Hlavni snahou jeho 
jest tu nekonečná rozmanitost, jak jeví se 
právě v přírodě a jejích pochodech. Základ jest 
zde rozhodné realistický, k němu však při- 
stupuje všude konvenclonalismus v jeho po- 
dání. On působí, íe předměty nejsou podány 
přesně dle přírody, coi se umělcům japan- 
ským skutečné vytoká jako nedostatek. 5c 
strany druhé jeví se však i tento konven- 
cionalismus tak dokonalý a volný, ic celek, 
realistický motiv v konvcndonálním podáni, 
zdá se býti přímo suggerován přírodou a po- 
zorovatele unááí. Stejně vypozorovanými jeví 
se i obrazy ze iivota. 

Z dekoračního rázu, jaký, jak z uvedenďio 
vyplývá, náleií po výtce umění japanskému, 
plyne, ie základem umění Japancova jest 
icresba. Pro ni disponován jest každý Japanec 
ji! dlouholetým pracným studiem písma čin.- 
japanského, jchoi správné ovládání řini na 
ného tytéí požadavky, jaké právě uvedeny 
. jako význačná charakteristika jeho uméni. totii 
I nejpodrobnější dríení se předlohy se strany 




mfly deiini spotřeby a obyčejného života, 
pouiivaiíc k tomu i nejIevnějSiho materiálu 
a zdobíc jej obrazy a výjevy ze vSedního 
iivota jako nejoblíbenějším svým předmětem, 
dovedlo zaujali pro sebe nejSirSi kruhy a zjed- 
I nati si v j-u samém intcress všeobecný; Ja- 



jedné, nejvolnější tah se strany druhí. Kresba 
Japancova vyniká dokonalou lehkosti prove- 
deni při nenuceném půvabu čar. Zamilova- 
nými přfcdměty jejími, současně mistrovskými 
kousky uměni Japancova, jsou ptáci, ryby a 
hmyz, hlavně v pohybu (letu, plování, vymrSto- 



Japan (umění). 



69 



vání), této nejchoulostivější otázce i evrop- 
ského umění. K tomu druží se květiny a stro- 
my, zvláště oblíbené chrysanthemum, květ 
tfesňový, švestkový atd. Fantasii náleží ob- 
líbený drak japanský. (Vyobr. č. 2015. až 
2019.) Předraéty kresleny jsou veskrze na 
plocho s hlavním zřetelem na eíTekt deko- 
rativní. Mistrným jich provedením stává se 
zhusta i nejobyčejnější výrot>ek hrnčířský 
krásným a cenným dílem uměleckým. Po- 
kud malby se týče, postrádáme s našeho 
stanoviska namnoze rozdílu světla a stínu, 
třeba není Japanc&m zcela neznámý. Hlavní 
pozornost věnuje se harmonii barev, i zde 
se zřetelem na dekorativní ráz předmětu 
malovaného. Pro barvy má Japanec smysl ne- 
méné vyvinutý než pro kresbu. Zvláště de- 
likátně počíná si v harmonickém míšení barev 
smělých a střízlivých. Libuje si celkem v bar- 
vách plných, tlumí jejich tón, čímž nabývá 
celek klidu. I syté barvy dovedně spojuje 
nebo v kontrast uvádí s barvami podružnými. 
I tenkráte, kdy jsou barvy smělé a výstřední, 
jen zřídka porušují celkový soulad. Celkem 
zůstává malba Japancova za naší malbou, ale 
svému účelu dekorativnímu vyhovuje co nej- 
lépe. Symmetrie v našem slova smyslu (roz- 
dělení prostoru na rovné části a p.) Japanec 
nemiluje, nahrazuje ji odpovídáním si Částí 
v podstatě, nezřídka i numericky, nestejných, 
v nichž jednotlivosti jsou si podobny. Nuti-li 
ho předmět, jejž dekoruje, tvarem svým k sym- 
flietríi ve smyslu našem, spíše se jí vyhýbá 
neb aspoň, pokud skutečně jí používá, hledí 
ji zastříti, odvracuje dovedně pozornost po- 
zorovatelovu jiným směrem (čtverce rozděluje 
si diagonálami, kruh zbavuje pravidelnosti 
nepravidelnými křivkami a p.). japanský umě- 
lec se nikdy neopakuje, právě tak jako pří- 
roda, a tím uniká jednotvárnosti a šablono- 
vitosti; i zdánlivá kopie téhož předmětu vy- 
kazuje individualitu umělcovu, nepřipouštějíc 
aspoň nezměněné opakování. Stejně nemflže 
býti řeči o mechanické reprodukci jednotli- 
vých vzorkfl. I v části dekorativní vyhýbá se 
co nejvíce opakování stejných linií. Uvedené 
vlastnosti tvoří záhadu originálního umění 
Japancova, jež vrcholí v instinktivním napo- 
dobení přírody i ve věcech, na něž Evropa 
při podobné práci vůbec nepomýšlí, shledá- 
vajíc je i na umění jap. bizarrními. 

Umění japanské vykazuje staleté dějiny a 
v nich řadu fasí. jež prodělalo. Fase jednot- 
livé rtpraesentovány jsou vlastními školami. 
v nichž brzy vliv ciziny (Čínský), brzy vliv 
domácí převládá. Jednotlivé školy charakte- 
Tisovány jsou i určitými směry uměleckými. 
Převaha náleží malířství. Bylo již řečeno, že 
původ umění japanského jest čínsko-korej.ský. 
Pokud týče se speciálně malířství, považuje 
se za jeho zakladatele v J-u čínský malíř 
Nan-rjú, též Šin-ki zvaný, který v V. stol. 
po Kr. usadil se v J-u. Snad souvisel příchod 
jeho se šířením se buddhismu, aspoň vliv 
buddhismu v tomto nejstarším umění jest 
mohutný a zůstal i v pozdějších dobách trvalý. 
Za nejstarší obrazy japanské považují se bud- 



dhistické obrazy posud zachované v chrám& 
Horjúži v Nari. Tato nejstarší Škola zvaná 
buddhistická (butsu^jé) vykazuje s počátku 
jen cizí malíře, Číňany a Korejce. Z domácích 
umělců vynikl nejvíce Kose no Kanaoka 
(IX. stol.), od něhož zachováno 6 obrazů. Nej- 
znamenitější z nich jest obraz Šotoku datít 
v jednom klášteře v Tokiu. Škola jeho, vy- 
nikající hlavně v malbě buddhistických obrazu, 
udržela se do XV. stol. Nejslavnějším malí- 
řem v oboru buddhistického umění jest Čo 
Densu (f 1427). Škola charakterisována jest 
vedle látek buddhistických, jeŽ výhradně si 




C. SOX9. Vétevka ivettková 1 květy; dle vsorka lakového. 

obírá, nádherným koloritem, hojným užívá- 
ním zlata a vůbec dekorativními enekty. Po- 
nenáhlu vyvíjí se vedle buddhistického ma- 
hřství i Škola domácí {Jamato-riú), odvo- 
zující původ svůj od Motómitsu z rodiny 
Fuzivara, žáka Koseova (ok. 1000 po Kr.J. 
Zvána byla Kasuga dle steinojmen. chrámu 
u Nary. Ve stol. XlII. vyniká v této škole 
jako její hlavní repraesentant Tsunitaka, 
podguvcrnér provincie Tosy, dle níž škola 
jeho nazvána přímo škola Toská {7 osa). 
Název ten vytlačil úplně původní název školy 
a udržel se jako i škola sama, třeba XV. stol. 
počíná iejí úpadek, posud. Škola domácí obí- 
rala si látky své výhradně z domácích dějin 
a pověstí. Vyniká jemností kresby' hlavně 
v detailech, podmíněnou neobyčejně jemným 
štětcem, jehož škola užívala. 2a to vytýká se 
jí manýro vanost v podávání osob. Z větví 
této školy vedle Kasugy vyniká včtev Ta- 
k um ská, nazvaná dle zakladatele svého Ta- 



J^ff^ti(n?»t) 



(ok. 1200). Z poiáijiicb malířů Školy japanské 
vynikají zvtáitf Mitsunobu {I49IÍ--I593} a 



syn jeho MitsuSige (f 1560). 
'-■--"■■"■' I. Vestol, XlV. obroiUJc 



. . „ ., . V poli 

jeho iijc £kola posud. Ve stol, XtV. ot 
se jako protiváha k mnOlccké Škole domácí 
na nouo umění činskť. Novou tuto školu čiř 
skou založil dle čjnskčho vzoru uynikajíi 




znalec Čfnakího malifství z doby dynastii Suag 
a Yuen. knčzjósetsu. Sídlem icjim byl chrám 
Súkokuii v Kiotu. Hlavou Školy byl iák 
Jósetsuilv Siu-bun. Za ncjslavnéjéilio umélce 
viak se povaluje Ses-£íu (1420—1506). sjce 
rovnřž iák Jdsetsuův, ale poznavši íín. uméni 
i v Ciné samé. kde se vídélával do r. 1460. 
Školu svou m£l ve chráme Unkoiu-ii, sám 
proslul hlavně jako krajinář. Skok jeho udr- 
žela se do XVll. stol. Druhý vynikající iaik 
Jósctsufiv jest Masanobu (1453— 90>), za- 
kladatel proslulé ékoly Káno. Škola jeví 
v poíátcich vliv čínský, ponenáhlu se viak 
z nfho vymaíiujc. Ze Školy vyniká syn zakla- 
datele, Motonobu (1477—1559), slavnéjSi 
Bvého otce. vynikající kalliprafickou jemností 
a jistotou kresby, méně koloritem. Jemu blíži 
se nej zašlo uiilejii o nov$ smér a proto hlavni 
repraesentant skoIy Morinobu (1601— 75ř). 
známfjii jménem Tanju. Vedle něho vyniká 
Naonobu (1607-51). Škola trvá posud. Ji 
nálcii i pfedni soudobý repraesentant školy 
humoristů a karikatunstiS Kiósai (■ 1832), 
jehoi obrazy vyskytují se hojoč reproduko- 
vány na svítilnách (uéiva). V malbě druií se 
ke Ikole čínské i škola naturalistů, jejíž 
lakladalclem jest Okio Marujama (1732 až 
1785>). Zvána Sizd dle čtvrti Kiotské, v níž 
zakladatel bydlil. Vynikla studiemi dle při- 
rody. Mimo jiné náleží jí podobiznář Kikuči 
Jůsai (1787—1878). Obrozujici se škole Čín. 
celí po celou dobu parallelné smér vykazu- 
jící ráz čisté JBpanský. Skol je zde fada. ve- 
spolek liší se směrem práce, jaký která si 
oblíbila. Nejsilněji vykazuje ráž ducha japan- 
ského Škola Tobská (Toba jel, již laloíil 



jako- 

I 



ve Xir. stol. Toba Sóíó (Toba 
Gakuju zván). Je tO Škola karikatury, obít 
si hlavné humoristicko -satirické owazy i 
niho života, lidového i politického. Ncj 
proslavili ji v XVfl. stoL Ha 
(1652—1742) a Ippo. Parallelně s a! kvi 
Škola Korinova. jejíž členové prosluli jako- 
dodavatelé vzorků pro práce lakové a h 
rvtbu. Nejvíce vynikli zní zakladatel K 
(ÓBata, 1640-1716). sám ždk SumijoSi Hiro' 
zumiho, a jclio Žáci Kenzan (1663-1544*1 
Hoitsu (1761—1828). ^ 

Vliv školy Tobské jest patrný zvláStfi 
Škole profán niho malířst ví (tAýVje- ' 
jii vytvořil na poč. XVII. stol. Ivasa 
tahei. Slavná jeho škola lidová vyniká 
lismcm. Poéet vynikajících uměleckých i 
vykazujících více méně uměleckou indivii 
litu, jest veliký. Jednotlivé rody čítají 
řadu příslušníků. Jmenujeme z ni dle tří 
riod, v néí Škola se obyčejní třídí, ndslcdujici; 
1. perioda (stol. XVII. aŽ do pol. XVIll. stol): 
Moron obu (t 1715), rody Tori-i.Okumara. 
NiSunura, NiSikava, HiSikava (hlavně 
Tojonobu tl789). Hanabusa. Z 2. periody, 
obsahující 2. pol. XVIII, stol., půvabný Ha- 
ranobu, iák Sigcnagy (1764-79 doba jeho 
fozkvč-tu). Ippususai Buntčo (1760—80) 
a jeho současník, trochu manýrovaný, Koří- 
usaii dále rody Uslagava, Katukava (za- 
klad. Sunio v 2. pol.^VlII, stol.V, Ki-tao 
(íakl. Šieemasa, 1739—1819); Saraku (Tošiu- 
sai, z konce XVIII. stol., nejlepSi japanský 
malíř podobizen); Cokí; malíř icn Utamaro 
(1754—97), jemuí E. de Goncourt vénoval 
celou knihu, se žáky Sikimaro, Hidemaio a 
áiko, V 3. periodě, obsahující XIX, stol . vy- 
nikají: UtaE>avaTojokuni(i769— I825)jak» 
malif herců a scén divadelních a jeho láci: 
Kunisada (1785—1864), Kunijoši (1796 aí 
1861, malíř historický) a Kunitora {Ičijosal). 
2áci Utagavovj tvoři školu Oíaka, malujíd 
jako jich mistr herce a divadelní scény. Ke 
Škole náleží Kunimitsu. Kunimasa, Ku- 
nljasu, Kuniakira, Hokukcí, HokuSiu, 
Riukosai a j. Největší krajinář japanský 
HiroSige Motonaga (1797—1858) zahajuje 
Školu krajinářů MeiSos.JeStě více vyniká nej- 
větší, nejplodnější. nejrotmanitéjSi a nejpopu- 
lárnější malíř japanský, v J-u i vEvropé.Hoku- 
sai (1760—1849 Ivyobr. č. 2O20.|), vykazující 
vlastní školu (viz H okus a i), z níž vynikají zet 
jeho I anagavaSigenobu (1787-1842) a jako 
nejlepší jeho žák H i k k e i. K nim f adi se řada 
iinýcn (Gakutei, Sínsai. Keisai, Jelzen, Hokube, 
Hokužiu. Riusai, Rintci), tvořící školu Siru- 
nomŮ. Z moderní Školy humoristů a karika- 
turistů vynikají zmíněný jií Kiósai, Kelsaí 
a j. — O malířství japanském arv. W. Ander- 
son, Dcscriptivp and historical catalogue of 
a collection of J. and Chinese paíntings in 
thc Brilish Museum (Londýn. 1886); týž. The 
Piclorial Art of J. (t., 1886. 4 d ) ; Gonse, L"Art 
japonais (Paříž, IS83, 2 d.); Gicrke.Japanischc 
Malereien (Berlin, 1Í82); Audsley, tírnamental 
Arts ofd. (Lond., 1882-4.2 sv,); E. Kumsch, 
Japan Album, Dccorative jap. Handzeichnun- 



weo im K^mltg^n■'-^^f■ Museum lu Dresdcn 
(Upíl;^ •"■'■■■ ' ' '-'I*-'-. The Flowers uf 
li. lil' I irrangemcnl (Tokio. 

189; ii nejen vice méné 

ilpln- ■■' svých vynikajicich 

um£l,_i. -^y viorkfl pro jed no- 

lliíé oti-^ry iirínU-iAi-hu průmyslu, PčkiiĚ ía- 
divupeoo jcsi obé v knihoviiř V. Náprstkova 
rrílinysl. musea » Hraic, 1 literatura obirajici 
se vjTojem a díjmanii uméni, v eclku i jedno- 
liiYfcti oborA co nejspcciálnéjíích, }c bůhati: 
B>lo«pn»- Stejní i uicorcikkt nivody. 

Socnařstvi a s nlra soiivisid kovoljji-- 
clrl a řctbifatvi je roviiíi původu buil- 
•Jhittickťbo a ndboiinslví náltii i HL-jskvoat- 
fcřiit jtho plody. nesMné sochy boístcv. ^ 
tv^é pak Buddhy saniiJhu. Z posIcdníjSích 
ryadti jako jedna i nijziíamenitójlich prací 
)ipaaikého umCof sochaFakého roiTníry, kon- 
cepci i provedením proslulý Daibulsu (vil 
t) Kamakurský xXlU. stol. KsochímTadi 
se řada jmýcli prcdmĚIŮ, vice mťné rovnéí 
knltH nikiejidch. takiťí namnoic velkých roz- 
nřrA, Jako jsoa bronxovií kadilclnice, i^ongy 
1 p. SlcjnČ proslavena jsou ovíem i bruníy. 
jaiond iimíjl nejen spájeli své kovy me- 
i;j.:-I.inji v Fvfíipí nciiiditiýiiii za Úřclcm do- 

I _ ......_.i... .__.. ri,-i)u, ale jsou i do- 

'■ li v ncjr&tnfjši po- 
"iiraiy ptáků, ryb a 
. ulaních nebo naiiú- 
.ibo stříbra s vyteč- 
::u.- ' 'ilicod v J-é jest dilo 

IT. ,i , |.r.lvé v tomto druhu 

Teklcm pro oUj. 



nejvíce líidari Žingoro ('IS?*}. Skvostné 
ukázky dřevořeiby chovají Naia a Nikko. ^ 
Práce, jci v oovĚ dobé se do Evropy Inipor- 
luif, jsou většinou jen slabým odkskem vlast- 
ního uintní jap. — Srv, Anderson, Japancsu 
Woodcats (18961; Aston, The Art of Castlng 1 
bronxc in J. ' I 

Původ hrníirstvi Japane! sami kladou 
pfi-d svou dobu historickou (660 př. Kr.). 
Ěkuti-L-NL- oljrirliíli však i je, jflkoí i výrobu 
!■■"■ lil ;ri:i i I-. .-.iň dniclvim korejským í Činy. ' 
li : i>úv-od je patrný pM srovnání 

> ■■ ■ ' ■ ii a japan, v celkové po- 

1-1 , j iiivusti vykaiuji ovicm všude 

iiidLÍ,v i.iiu.idl,iLiistické, sváddcí o tom, íe ] 
vypújčovaU si Japanci nejprve od Číňanů, 
později i Číňané od nich hojnou mErou, při 
tom viak ie oba vynalézali nové Tomny a 1 
vlastni pochody při výrobř. Prvým hotovi 
tclcm dobrého iboíi pok'V3núho byl v J-u 
Tiióširo r. 1230 a sice v Seté. Sim vidélal 
se v Čině, Kabrikacc porculánu zavedena v j-u 



i pro 8 



ktu 



loho liniiii: 1. -t 11a ísikIu celkovému 
jinak výborného dila. Dílo vyiadujc 
pe6: a I Bdkhdu a jest j v J-C samím drahi 
rtct>a v p-jík.linch tJ.ibJrh hotoví se 1 id 
mícř ,-. ■ ■ ■■■- ■ - ■ :■ ■■■■'■: '---'npv lllar. 



botov. : ... , 'l"!')' rt 

(Cti mcíovjLh a I' . t>ljvni si>u.-astkoii _ 

la idao, pokryié řásttčnt ílaiem, siribni.i 

nebo bromem, jci spojeny dávají p.sin 

■ifjran. r-íVilv na pr,-.íliiru zcela ni-pairnuiii 

.'iizmCtry, vynikají iiK 

1 1 ;jvánl a ryti phtd 

lU^nní poUcbéalnu 

ti. dřevo, roh, kost 



f)tBf< 



UaUbjk. ■r,..»i:'.-i. l-i>hali-idul...nř 

3 dýky (*oJiiifai, vyobr.č.202l.) Sp 
imjfleekou jsou lu i masky, j:ikn ji 



■ých prosí, htrcu 

Masky samy vy- 

cxby slonové jsou 

■ do dřeva prosluj 1 1 




_ _Íny r. 1520 Gorodaju 5i 

slcdujici dobé vynikají jako střediska fabri- 

kacf provincie Hizcn, hlavné mezi r. ITáfi 

ai lR3tl. s velikými dílnami v Nagasaki. Por- I 

malován neb emailován květinami | 

jinými obrazy ; obé nanáil se po koneé- 

,-ypilcnÍ porculánu a na glazuru. Vyn.- 



Japan (uměni). 



kající um £ lei 
bili poreulán 
néno porculánu vyrábí se ide i horší porciilán 
pro trhy evropské. Poreulán hizcnský i jiných 
provincii jest toho druhu, Ic moino tvraitl, 
že nevyrobeno nikdy nic lepšího. Jini vyni- 
kající střediska charakteristická pro výrobu 
porculánu jsou Satsuma, je i íi poreulán (tak 
zv. starý poreulán satsumský) dosáhl nejvčtSí 
dokonalosti v 1. pol. stol. XIX. Měkký por- 
eulán její poskytuje vbodnSjíi půdu pro při- 
jetí Jemných emailových barev. Zvláštního 
půvabu dodává výrobkům jemná smetanovitá 
popraskaná glazura. K Satsumé fad! se čestně 
poreulán z Ovari ; ale i poreulán z Arity, Kiota 
a Kazy Jest obdivuhodný. Do Evropy vyváží 
se t nojně zboií z jakéhosi druhu terrakotty 
s vysoce vystouplými, hrubě modelovanými 
obrazy květu, listi neb zvířat. Obdivu zaslouii 
ide spfie technické ovládání obtíiného mate- 
riálu nei umělecká cena výrobků, hotovených 
většinou a ohledem na potřebu a vkus Evropy. 
Poreulán i jeho malování je hrubé, barvy Špat- 
né, obyčejné je to lehká zeleň, červeň a modř. 
Nejlepší zprávu o spracovánf suroviny na 
poreulán a o druzích jakoí i ipůsobu výroby 
obsahuji zprávy světových výstav, hlavně Le 
Tapon á I'£xposition Universelle de 1S78. 
Vzornou knihou jest tu i průvodce k japan, 
odděleni Kensingtonského musea v Londýne 



Fabrikace laků, uméní čistě iapanské, jest 

Bosud v J-u spíše uměním nez průmyslem, 
iateriál dává štáva vytékající v určitou dobu 
roční z naříznuté uruii {Rlaa wernícifera), 
jinak jest výroba jeho tajcrastvím. Lakuif se 
po výtce věci dřevené, bezvadně hladké, nlav. 
dřevo hinoki (Chamatcyparit oblusa) a klri 
(^Pavloivnia imptrialís), pro obyčejné předměty 
suíi (^Cnrptomerijjapo<iica)a'keJ3V.i (Planera 
jiponicaj. 1 kovů uíivá se jako podkladu prací 
lakových. Nanášeni laku jest práce zdlouhavá 
a nejvýše choulostivá. Nanáší se nejprve ně- 
kolik vrstev laku obyčejného v mezidobí něko- 
lika dnů neb i týdnů, na to laky zlaté (hira ma- 
kije a laka maísiie). Po kaidém nánosu násle- 
duje nejjemnější uhlazení. Počet vrstev řidí 
se předmětem jakoi i obrazem. Obraz jest 
bud vryt nebo vystupuje, zhusta vykládán 
zlatem, drahokamy nebo slonovinou. Lakované 
práce J-u jsou nevyrovnatelné, nevyjimajic 
ani výrobků čínských. Příčinou jest hlavnÓ 
výtečná kvalita laku rostlinného, který nad 
to podroben jest složitému processu očisto- 
vacimu, vyiadujfclmu trpělivosti a pozornosti 
největší. Laku pfiměiuji se různá barviva. 
Jednotlivé práee, zvi. starší, Jel nikdy nebyly 
Dojnými ani na trhu Japanském, nyní pak 
vůbec zřídka se vyskytují, repraesentují práci 
měsíců nebo i let i jsou dílem vynikajlcfclt 
umělců. Práee toho druhu molno přímo ona- 




k 



1. UUila ftOMtkfůL Tfnbka 



vládou J3p. pořízený, Art Handbook for the 
Collcction in the South Keusington Museum, 
dále A. \V. Franksovo dílo; Art Handbook 
of japanese Pottery. Srv. i Audsley & Bowes, 
Kcramic Art of J. (Lond.. 1876—77, 2 sv., 
nové 18S1. 1 sv., franc. překl. v Pařili, 1881); 
Ilowcs, Japanese marka and seals (Londýn, 
1882); tíi, Japanese Enamels (Liverpool, 1S84, 
s dodatkem Notes on Shippo, Lond.. 1895); 
'ýi, Japanese pottery {t., 1890); týi, A Vindica- 
on of the decorated pottery of J. (t., 1891), 



•\cj, iliiailcl > UiU Juko nltnlu. 



Čití jako vrchol umělecké produkce Japanské 
(vyobr. č. 2023.). Do Evropy přineseny prvé 
lakové práce ve stol. XVlI. — Srv. Audsley, 
Dccriptive cataloguc of art works in Jap. 
lacquer (Lond., 1875). 

1 ve výrobě tkanin a jejich ozdobování 
vyšíváním, třeba obé jest rovněl cizího 
původu v d-u, dosáhli Japanci vysokého 
stupně, učinivše z nich svou specialitu. Bý- 
valo zvykem, fc kaldý daimio měl své sou- 
kromé stavy, jei tkaly »latohlavy pro něho 







Japanské stavitelstA-í. 


1 


1 

1 

1 

m 


jjfiS^^_^' 


!iH2^^H~ 


RHHslHilHiÉ^ 




Btóna tedouci da chiámu Asakusa v Tokiu. 




^^^r 


! 






|^H''-*| 






— - 


ffjpB 


9l. ^«i«^i^^H 


i 


CTTt!V3J.t> 

1 


VNIK MAL-C. 


'ír,/,., ,,- , .. : j.^iice v Tokiu. 





Japanské stavitelství. 




PoBviln^ most v Nikku. 




Zámek v Nagojl. 



Japan (hudba). 



a jebo rodinu, dále továrny na obyíejnSjiSí 
UUy [>ro BVQU dmiiaa. Stejné měl i cisaí 
sví stíFT v KiotĚ a Jedí, jei dodávaly mu 
vjhradne látky na odiv; ministři opouátéjice 
dvAr dostávali je darem. Aviak nikde jinde 
ncjevf se tak vieobccný umileckj vkua, jako 




hnblcv, TTHSobtná uillioinDfRu 



T tom, le í nejobyčejnější látky vykazují ot>- 
raiv vybrané jakosti v barvácn píckvapují- 
dcn. Tím pfirozcnřjSi jevf se tento vkus 
v umčlém vviivánf, jei jest nedosti I itelné 
krásou obrazO, roztfiděnfm barev a dokona- 
Igstf ruíni práce. Zmínky zaslouli i japanská 
1'^roba papírů, hlavné tapet. Zde íádá se 
opakováni téhoí obnuu v kaidém jcdnotli- 
VL^m ftvcrečku, i přichází k platnosti uvedená 
lásada zastírání této symmetric a odvádění 
oka, by nepostřehlo tuto stejnost, způsobem 
obdivunodn^m. UmSleckJmi výrobky jsou 
1 oblíbené patrony. — Srv. R. Alcock, Art and 
Art Industries in J. (Londýn, 1878); J. Brincb- 
mann, KuDst und Kunsthandwerk in J, (Ber- 
lin. 1889); F- Rcgamey, J. in Art and Indu- 
stries (angl. pFekl. Lond., 1883) ; H. Dolraetsch, 
Japan. Vorbilder (štut^rt, 1883); W. Tuer, 
Ic livre dea desseins channants et étrang., 
Pafii, 1893 Cjap- Šablony). 

Evropa seznámila se a umíním japanským 
hned na počátku svých styků s J-cm. Jii 
Icnkrátc upoutalo uměni japanské její po- 
lomost, jei nalezla vjrai v objednávkách 
rSiných pracf, hlavně nádobí a náfadi, v J-u. 
Předměty toho druhu, zvané v Evropé old J., 
vykazuji víory evropské, na nichi jen práce 
byla japanská, a i ta rozhodně se zřetelem 
na vkus objednatelův. Práce takové vyni- 
kali skvělými barvami a silným pozlacením. 
Vlastni uměni japanské poznala Evropa 
později, a sice byla to nejprve výstava lon- 
dýnská r. 1862, jei otevřela ^eho poklady 
jvětu; následující výstavy, pařiiské i r. 1867 
a 1S78 a vídeAská z r. 1ST5, představily Evropě 
uměni to v celé jeho okázalosti, ve výboru 
pořlscnén) samou vládou japanskou. Od té 
íloby pofíná se zájem a záliba v uménl tom 
v EvTOffi a výsledkem toho bylo hlavné obo- 
hacení rozličných musel a sbírek evropských, 
veřejných i soukromých, vzornými výrobky 
umění a průmyslu japanského. 2e záliba ta 



nemohla zfistati beze vlivu i na vcSkeren prů- 
mysl evropský, hlavné v ohledu dekorativním, 
rozumí se samo sebou. Vyskytla se i hojná 
napodobení, ale tvůrcům chybí i při největSÍ 
zručnosti technické to, co tvoří praví pod- 
statu umíní japanského, t. j. znalost J-u, jeho 
déjin, náboženství a zkazek lidových, dálc 
umělecký vkus japanský, zkrátka vje, co tvoři 
podstatu uměni japanského. V Praze chová 
pěknou sbírku předmětů průmyslu japan- 
ského Průmysl, Museum Náprstkovo. Uméní 
jap, překročilo jii dávno svůj vrchol vývoje. 
Změnou poměru, jei umění podporovaly, na- 
stal i zde pomalý úpadek, který styky J-u 
s Evropou jen bude pokračovati. Japanci sami 
doznávají, ie snad v nedlouhé době budou 
museti vynikající vzory svého uměni shledá- 
vati a draze kupovati v Evropě. Cennou 
knihou o průmyslu japan, v ncjŠiráim slova 
smyslu jest katalog prům. výstavy národní 
I r. 1877 vydaný ministerstvem vnitra. 

Stavitelství japan, má materiálem svým 
převahou dřevo. Vyplývá to přirozeně le vzác- 
nosti kamene stavebního, dále jest to i ná- 
sledkem častých, velkých zemětřesení, nepři- 
pouštějících těžkých staveb. Materiálem jest 
podmíněn ováem i celý ráz stavitelství. Domy 
jap., z pravidla o jednom poschodí, nejvýjc 
s nízkým poschodím druhým, jsou lehké trá- 
moví vybudované na pouhé zemi, tedy bez 
základů, pokryté dolky nebo taSkami. O vlast- 
ních zdech nemůle býti řeči. DvéFe (amado) 
jsou dřevěné a pohybují se ve drážkách; 
v zimě nahrazují se t. zv. So^i (poloprůhled- 
nými dveřmi papírovými). Vnitř je dŮm pře- 
paŽen lehkými španělskými stěnami, jei lze 
dle potřeby odstraniti a tak komnaty zvětSiti. 
Dvéře komnat jsou z papíru. Právě tak jedno- 
duché jako obydli jsou i chrámy (víz Sin- 
toism). Stavějí se bud na návrSích nebo v há- 
jích a obklopeny jsou obyčejně kaplemi rŮzné 
podoby na juhlácn. Střechy chrámu přečnívají 
daleko na krajích jsouce zahnuty. Pokryty 
jsou taSkami nebo mědi. Teprve vlivem búd- 
dhismu rozmáhá se i zde nádhera, proti níi 
novější J. se obrací, V celku zůstává sloh 
japanský, ostatně málo prostudovaný, za svým 
vzorem, slohem čínským, třeba po nejeané 
stránce vyniká vělSí čistotou, vyplývající právě 
z jeho jednoduchosti. — Srv. Dresser, J, its 
architecture, art and art manufactures (Lon- 
dýn. 1882). Dk. 

Hudba japanská budována jest na tradi- 
cích z Činy a Korey přenesených, které pů- 
vodně lizkostlivĚ byvše slřeicny časem pod- 
lehly rílzným proměnám. Jako v Číně, i v J-u 
hudba má úzké styky s náboženstvím, vcdle 
toho však i v dřivtjiich dobách vázala se 
k některým státním akcím; na př. vyslanci 
japanitl cizí velmoie při prvním slySuni ne- 
oslovovali, nýbrž opěvovali. Hudebníci roz- 
třídění jsou v cechy sestupující se dle po- 
třeby k určitě předepsaným produkcím svřl- 
skÝm i duchovním ; mimo to vydržovali druhdy 
mikádo, knížata a daímiové soukromé kapely. 
Ze lOO zákonů o Sogunatu Ijejasem zůstave- 
ných praví 25., ie poslech zpěvu a hudby 



74 



Japan (dějiny). 



není hlavním zaměstnáním šogunův, občas 
však obvescluje zachmuřenou mvsl a zpří- 
jemňuje radosti míra. O výročních a měsíč- 
ních lidových slavnostech zvaných sekku ne- 
smějí tato cvičení umělecká býti zastavena. 
Konečně existují i hudebníci, již soukromní- 
kům hrají za odměnu, a celkem lze tudíž mezi 
nimi různiti 3 třídy. Předně třídu hudebníků 
duchovní hudbou se zaměstnávajících, theo- 
reticky vzdělaných a notového písma znalých, 
kteráž tak vysoké těží se vážnosti, že při- 
náležeti k ní není i příslušníkům dvora brá- 
něno. Druhé místo zabírají světští hudebníci 
bez theoretického vzdělání i znalosti not; a 
nejníže pak stojí slepci, vystupující v žen- 
ských kostumecn, kteří obírají se obyčejnou 
hudbou a dají za peníze umění své najmouti. 
Lidová h^dba, dosti bohatá, jest majetkem 
přečetných zpěvaček a harfenic (fíeša); i paní 
a dívky vyšších kruhů nepři učuji se než svět- 
ské hudbě nižšího stupně. V čele cechu stojí 
učitel, v jehož pravomoci jest členy odmě- 
ňovati pochvalou a udíleti jim vyznamenání 
na př. dovolením, aby hráč první strunu ná- 
stroje směl o oktávu níže si naladiti, než 
bývá obvyklo. Lepší kusy jsou výhradným 
majetkem určitého cechu, nesmějíce jinými 
býti provozovány. O vlastní podstatě theorie 
i praxe hudební v J-ě nemáme dostatečných 
zpráv, ježto domorodci při zdrželivé povaze 
své stěžují přístupnost duchovních výkonů 
hudebních, takže dosavadní badání nese se 
více po stránce zevní, jmenovitě studiem 
charakteristických nástrojů se obírajíc. Z nich 
nejrozšířenější jest čeleď dlouhých, čtyřhran- 
ných harf, zvaná kóto. Z jednotlivých druhů 
k ní náležejících uvádějí se: jednostrunná 
summa kóto, dvoustrunná idiurno kóto, šesti- 
strunná jamatono kóto neboH vanggong a tři- 
náctistrunná sóno kóto. Posléze jmenovaný 
nástroj jest nejoblíbenějším; zpěvačka upra- 
vuje si zladěni jeho dle polohy svého hlasu 
buď níže nebo výše, levou rukou zkracuje 
k docílení mezitónů struny zhotovené z hed- 
vábí voskem nassátého, přivádějíc je ve 
chvění hrotem ze slonoviny, jenž upevňuje 
se koženým kroužkem na 3 prstech pravé 
ruky. Druhým typem strunných nástrojů jest 
čtyřstrunná kytarovitá biva a třístrunná sa- 
mtsetig, na něž hraje se sekyrkovitým tlu- 
kadlem, zvaným batsi. Podotknouti dlužno, 
že strunných nástrojů, jmenovitě dvou po- 
sléze zmíněných, užívá se k průvodu zpěvu, 
jejž pěstují však výhradně jen dívky, ježto 
domácí mrav nedopouští mužům sestupovati 
se v pěvecké jednoty, podobně jako nedo- 
voluje jim ve společnosti pouštěti se se že- 
nami v tanec. Tím větŠí projevuji však muŽi 
oblibu v poslechu zpěvu nejen v rodině, 
nýbrž i ve veřejných místnostech, na př. v na- 
lévárnách čaje, kde cvičené dívky zpěvem a 
hrou obveselují hosty. Z dechových nástrojů 
největší důležitost má šo, jenž v orchestru 
řídí ladění; k němu druŽí se různé druhy 
píšCal, hoboji podobný had\irikí se 7 otvory 
na přední a 2 na zadní straně, trubka zro- 
*^^ná z ulity tritonu a konečně vicchlasné 



píštaly podobné ústní harmonice. Bid ná* 
stroje zastoupeny jsou kotly a bubny různé 
velikosti (taiko, kakko, isud^umi, válečný d\i>t^ 
daiko a j.). Obsažnou sbírku těchto nastrojí 
japan ských chová Grassiovo národopisné mu- 
seum v Lipsku. Dojem, který odnáší si Evro- 
pan ze zpěvu i zvuku orchestru japanského,, 
nikterak není povznášejícím, navzájem však 
i Japanec nenalézá záliby na umělé hudbé 
civilisovaných národů. Novější dobou zřízeny 
byly v Tokiu tři orchestry po evropském 
způsobu, totiž kapela pluku cis. ^[ardy, jejíž 
dirigent Yo či to Cimoto jest vůbec prvním 
Japancem, jenž studoval evropskou hudbu, 
pak orchestr vojenské hudební Školy, jejíí 
ředitel Hirošima Furuža vzdělal se v Ně- 
mecku a ve Francii, a posléze cis. hudební 
sbor, v jehož čele stojí kapelník Či ba. Ev- 
ropští hudebníci tam povolaní pečuji o vzdě- 
láni dorostu pro sdružení posléze zmíněné,, 
které ponejvíce doplňuje se ze synů člen& 
jeho, čímž vyvinul se pro obsázovilní jedno- 
tlivých míst princip dědické posloupnosti, t^ 
Dějiny. Nejstarší dějiny J-u náležejí mythu^ 
Dle tohoto iest prvým zemským vladařem 
potomek bohyně slunce Amaterasu, Zimmu 
Tennó, jako vladař Kamu Jamato Ivarc Bika 
(660—585 př. Kr.). ŘíŠi svou měl v jižní části 
ostrova Kiu-siu, odkudž pronikl nejprve na 
sever tohoto ostrova a dále na hlavni ostrov,, 
v jehož středu založil residenci svou Jamato. 
Jádrem zprávy této jest asi osazení J-u ny- 
nějším obyvatelstvem. Osazování dělo se po- 
zvolna a, přihlížíme-li k moderním výsledkům 
anthropologie a ethnograňe, jež uznávají pro 
J. dva typy, sluŠí uznati hlavně dva proudy,, 
oba mongolské; jeden (repraesentovaný nyní 
typem jemnějším; bral se snad ze sev. Číny 
přes Koreu a ostrovy Tsu-šima a Iki-Šima do 
jihozáp. J-u, v době dávné, ač blíže neznámé; 
druhý proud (jemuž náleží nynější hrubší 
typ) přišel snad z jižní Číny a osadil nejprve 
západ ostrova Kiu-siu, odkudž, proniknuv 
dále na ostrov Nippon, zaujal jeho jih a střed. 
Zde založili říŠi Jamato. Oba proudy splynuly 
v jedno tvoříce nový národ japanský, prcá 
nímž domorodci Nipponu (Ainové) ustupovali 
nejprve na sever, odkud pak v ÍX. stol. pa 
Kr. přešli na ostrov Jcsso. Po Zimmovi jako 
zakladateli dynastie následovala řada vladařů,, 
jejichž vláda vyplněna jest činy válečními. 
Nejslavnějším rekem této staré doby jest 
Jamato-dake, syn 12. mikáda (Keiko, 70 ai 
130 po Kr.), jemuž připisuje se dobytí vých. 
části J-u. Z následujících dob máme spole- 
hlivé zprávy jen o stycích J-u se zeměmi 
sousedními, v prvé řadě s Koreou a Čínou. 
Byly politické i kulturní, mírumilovné i vá- 
lečné. O poselství korejském do J-u čteme 
r. 33 př. Kr., japanské poselstvo vysláno da 
Číny r, 57 po Kr. Z Koree přineseno do J-u 
umění vyšívaci (285 po Kr.), současně t ná- 
boženské knihy čínské (Rongo, Senxtfnon)^ 
r. 552 i buddiusmus; z Číny přišli r, 306 
po Kr. dělnici, jiŽ v J-u zavedli tkaní, a 
r. 461 začalo se zde pěstováni moruše. Od 
poč. III. stol. po Kr. čteme i o výpravách 



Japan (dějiny). 



75- 



válečných proti Korei, z nichž prvá podnik- 
nutá vdovou po 15. raikadovi, Šuai-tenno 
r. 200 po Kr. uvedla knížata korejská v po- 
druží J-u. 

Stol. VI. po Kr. náleží zavedení buddhismu, 
jenž nikoli bez bojů koncem VI. stol. opa- 
noval pole. Současně s ním počal i vliv čín- 
sky, jehož následkem v VII. a VIII. stol. byl 
úplný převrat veškerých poměrů a změna jich 
po vzoru čínském. Potud rozpadalo se oby- 
vatelstvo J-u ve kmeny s vlastními náčelníky, 
roczi nimiž náčelník nejmocnějšího kmene jako 
ten no, t. J. nebeský vladař, požíval jistých 
výsad, jsa vrchním knězem, velitelem, z části 
i soudcem národa. Podařilo se časem učiniti 
z čestné hodnosti t e n n o skutečné vladařství 
i nad ostatními náčelníky, ale teprve vlivu 
čínskému náleží uzákonění těchto poměrů a 
změna říše v centralisuiicí stát úřednický, 
v némž ten no byl neobmezeným vládcem, 
konajícím vládu bezprostředně svými místo- 
držitcli v provinciích, všude pak svými úřed- 
níky. Dobč této náleží mimo jiné zavedení 
čínského letopočtu nien-hao, jao. uen-go^ r. 645, 
zHzcní provincií po vzoru čínském (646), osmi 
ministerstev s vrchní radou nad nimi tvoře- 
nou prcmicr-mínistrem {dai^o daifin) a dvěma 
kancléři, levice (wrfaíf/n) a pravice (sadaifm), 
z T. 649. Následovalo zavedení a upravení 
kroje, zřízení celnic na hranicích za účelem 
kontroly cizinců, rozdělení Japanců na 8 ro- 
din a pod., vše za vlády Temmu-tenna 
(673—686). Z r. 702 pochází japanský zákon- 
ník Taihorjo, spracovaný dle vzoru čín- 
ského, z téže doby jsou i nábožensko-histo- 
rické knihy ATo-fí-W ^ Nihongi. Za Kammu- 
tenna Í782 — 807) přenesena residence do 
nové založeného Kio-to a zaveden v J-u 
bavlník, jako vůbec rolnictví věnována zvláštní 
pozornost. Za jeho nástupce počato i s pě- 
stováním Čaje ^815). Z politických událostí 
památná je porážka Japanců spojenými Ko- 
rcici a Cíňany r. 663. 

Možno-li mluviti potud o blahodárném vlivu 
Čínském, třeba vytknouti i neblahý vliv za- 
vedeni čínského obřadnictví v J-u. Ceremo- 
nielem tímto zdržováni totiž vladaři od vlastní 
vlády, icž přešla přirozeně na úředníky, z čá- 
sti civilní, z části vojenské. Jednotlivé, zvláště 
nejvyšší, úřady stávaly se tu přímo dědič- 
nými, učinivše dědičným i majetek, násilně 
rozšířený, kterÝ jim původně jen údělem ná- 
ležel. Bylaf cela země rozdělena v údély nejen 
obyvatelstvu, ale i úřednictvu, kdežto vlast- 
ním pánem prohlášen zákonníkem císař. Sou- 
časně jest znamenati i vývoj stálého vojska 
z původních nevolníků vynikajících rodů, již 
na severu konali službu válečnou. V čele 
vojska by! šogun, jehož úřad v této době 
zmatků trvajících několik století byl dědič- 
ném v rodinách Taira, odvozující od vnuka 
císaře Kammutenno své příbuzenství s rodi- 
nou císařskou, a Minamoto (potomci 52. cí- 
»ře Saga-tenno), právě tak jako nejvyšší 
úřad civilní kambakku (vrchní správce říše) 
byl dědičným v rodině Fuzivara. Titul sám 
pHjal příslušník této rodiny Motatsune 



v hodnosti prvního ministra r. 888. Rodina. 
Fuzivara provozovala tímto způsobem od 
VIL— XII. stol. přímé poručenství nad císaři,. 
již jediné z ni brali své manželky a jediné jí 
dávali své dcery v manželství, leprve poc. 
XII. stol. zatlačena do pozadí uvedenými 
rody šogunskými, mezi nimiž od té doby 
počíná zápas o moc u dvora, nejprve intri- 
kou, později zjevnou válkou občanskou. Oby- 
čejně vládl vládce do svého 20. roku věku, 
kdy zavřen do kláštera. Nejprve zvítězil ná- 
čelník rodu Taira, Kijomori (f 1181), i po- 
táhl na sebe jako premier-ministr veškera 
moc, dosazuje a sesazuje vladaře ze své vůle. 
Rod Minamoto, jenž vykazuje již před tím» 
z pol. XI. stol. podmanitele kmenů Emisi 
vsev. Nipponu Jorijošiho a jeho ještě slav- 
nějšího syna Jošiije, slaveného v legendách 
pode jménem Hašiman-taro, měl tenkráte 
náčelníkem JoŠitoma, a když tento r. 1159 
k rozkazu Kijomoriho popraven, jeho syna 
Joritoma. Ten válčil v okolí residence,, 
kdežto bratr jeho, JoŠitsune, oblíbený 
hrdina japanských legend vypravujících o je- 
ho hrdinstvích, jež konal se sluhou svým,, 
obrem Benke, porazil na jihu opětovně ná- 
stupce Kijomorio va, Munemuriho, av bitvé 
u Dannoura (u Šimonoseki) jej i zajal a 
usmrtil. Sám stal se oběti žárlivosti bratrovy, 
byv na útěku před ním zrádným vasallem 
usmrcen. Joritomo stal se nyní (1185) pánem 
situace a dav si r. 1192 od císaře uděliti 
dědičně hodnost sei-i-tai-šogun (genera- 
lissimus nad barbary) stal se zakladatelem vo- 
jenské vlády šogunátu a tím i dualismu 
v říši. Vedle chabého vladaře byl vlastním 
vládcem šogun, vedle vladařských místo- 
držitelů v provinciích vojenští guvernérové 
{sugo). Stav takový potrval na malou vý- 

Íimku po všecky další doby až do r. 1868. 
oritomo (f 1199) založil dynastii Šogunů zva- 
nou dle nové residence Kamakurekou, dle 
původu Minamotskou se třemi panovníky 
(1186—1219). Ji vystřídala nejprve dynastie 
Fuzivara (1220—51, 2 vlád.), dále dynastie 
Zimmu-ten-vo (1252—1338, 6 vl.). Tato doba 
nenáleží nijak k slavným dobám šogunství. 
Sklesli ť šogunové hned po smrti Joritomové 
na hříčku v rukou regentů (sukken) z rodiny 
Hoj o spřízněné s rodem Minamoto, jichž se 
vystřídalo za dobu od r. 1199—1334 dvanácte. 
Prvý byl Hojo Tokimasa (od r. 1205), nej- 
slavnější HojoTokimune proslul porážkou 
Mongolů u Takašimy (1281). Rodina ta do- 
sazovala většinou neplnoleté šoguny z rodin 
Minamoto a Fuzivara. Sama proslula krutostí 
a násilnictvím, jimiž potlačovala pokusy o ob- 
noveni moci císařů i šogunů. 

Konečně podařilo se r. 1333 hrdinnému 
Nitta Jošisadovi z rodiny Minamoto zmoc- 
niti se Kamakury, sídla Šogunů, Aši k aga 
Takaudzi pak dobyl současně Kiota, resi- 
dence mikadů. Rodina Hojo pokořena a Mo- 
rijoŠi dosazen za šoguna (1333). Ale již r. 1334 
prohlásil se Takaudzi šogunem a založil dy- 
nastii šogunů z rodu Ašikaga (1334—1573, 
16 vladařů, z nichž dva vládli po dvakráte). 



Japan (dějiny). 



kdy 



i Célo doby jednou přímo dva 
17, dynastii sev. a jií., od r. 3 332—92, 
■*-' -uikado vzdal se dobrovolné trůnu; 



ale oba byli slabí proti Takaudstmu. 
kagy Jošimitau (1376—93) uveden sice J. 
v poplatnost Číně (1000 uncí zlata ročné). 
přes to vyniká vládce tento Rad Ostatní flcny 
dynastie. Podař iloř se mu ijcdnati pokoj a za- 
vésti pořádek, hlavné i zatnc^ziti luplfství. 
Ale za nástupců jeho nastal opét ncpol^ádek, 
který koncem XVI. stol. přechází v pfimou 
anarchii. V době té povstali t. zv. dai-mio 
(velká jména), vojenská Šlechta (,ti'ke), pfl- 
vodní t. zv. iugové, uíinivĚc se samostat- 
nými pány svého lizcroí. V této dobí počíná 
BG i moc jednotlivých vynikajících rodů ja- 
panských. Daimiové zápasili vespolek o moc, 
latím co zcmč hynula nejen spory ale i země- 
třeseními a ncúrodou. Důlciitými body této 
<loby jsou přistáni Portugalce M e n dez a 
Pinta na ostrůvku Tanegašimě (1542) a od- 
tud počinajicí obchodní stvky s Portugalci, 
dále přistání sv. Františka Xavcrského v Ka- 
goáinié na ostrově Kíu-siu a zavedení křesfan- 
atví, jel, podporováno z politických dSvodQ 
í části ijapanskými kníialy, hlavně na ostrově 
Kiu-siu v Bungu, Omuře a Arimě zdárně se 
Ujímala. 

V této době pověřil r. 1567 mikádo Oki 
Wači vynikajícího 3 mocného válečníka zrodu 
Taira jménem Ota Nobunaga úkolem, za- 
věsti pořádek v zemi. Ota Nobunaga učinil 
r. 1573 konec Sogunátu A£ikagů a tim na čas 
ioffunátu vůbec a vojenskou mocí zjednal si 
pořádek v zemi. Sám podporoval křestanství 
a pronásledoval buddh ismus, jehoí kněíí 
v politických pletkách hráli vidy důležitou 
Úlohu, Ve átcpějich jeho kráčel po jeho ná- 
silně smrti r. 15S2 vojevůdceTojotoml Hi- 
dejoií (Taikosama) jako mikadův kvam- 
bakku (15S6 — 92). Jemu podařilo se usmířiti 
a, pokud to nciio, pokořiti i nejodbojnější a 
nejmocnější daimie a tfm zavésti pokoj v zemí. 
Křestanství zakázáno ediktem z r. 15ST a kně- 
iím jeho poručeno opustiti zemi. Následkem 
ncdodriení zákazu bylo ukřiíováni cizích i do- 
morodých křestanů v Nagasaki r. 1597. Sám 
zahynul na výpravě do Korce, i nií datuje 
oe uvedenC korejských hrnčifO do J-u a tím 
původ japanskě keramiky. Za poručenské 
vlády namístě nedospělého jeho syna Hide- 
jori nastaly nové spory, z nichž vyšel jako 
vitéz HidejoSím obohacený a tím néjmocnéj- 
iim učiněný Tokugava Jjejasu, poraziv 
ae sobě oddanými daimii severu knížata jiím' 
bitvou u Sekigahary (1600). Od mikáda vy- 
znamenán za to r. Ió03 titulem udaiiin a 
■ei-i-tai-šogun (viz str. 75.). Jjejasu jest obno- 
vitelem šogunátu a jakladatelera iogunátu 
Tokogavského se sídlem v Jcdě, s 15 vládci 
a dobou vlády od 1603—1867. Vrátil říSi po- 
klid, který stal se základem všestranného 
kulturního vývoje J-u, hlavné na základě čín- 
ském, jakým stol. XVIJ.-XiX. se vyzname- 
návají. Vnitř spořádal říji t. zv. sto zákony 
(CoHgeniama), rovněž na podklade čínském. 
V čele země stál císaf se svými čestnými 



:rli 



právy, vlastním vladařem byljcho voji 
mistodriíitcl (šogun) z rodu Tokugava, 
rajicí se o svou moc (provincie Kuanto. 
V, fiSc byla jeho lidélcm od Hidejoiiho) a 
odvislé daimie [fudai daimio), jimií osazeny 
veškery vyíSí úřady. Elitu obyvatelstva tvo- 
řila kasta samuraiů, rytíři sptesně vyvinutým 
pojmem o čestném svém postavení a cti vůbce 
[haiakiri), v Širším slova smyslu náleželi k nim 
1 daimiové; mocnější měli své vasally, slabší 
byli pouhými vojáky ve službách svjch dai- 
miů. Šogun sám mě! asi 60.000 samuraiů 

třech stupních: hatamoto (lenníci), go- 
kenin (prosifední) a aSigaru (obyčejní vo- 
jáci). Ostatní lid [hrimin) rozpadal se na se- 
dláky, řemeslníky a kupce. Zmínky zastouií 
v poměru jeho systém vzájemné zodpověd- 
nosti. Bezprávnou třídu vývrŽencfl (eta) tvo- 
řila konečně růiná nečistá zaméslnáni, dále 
herci a tanečnici, nevěstky a pod. V politice 
zavládl mír, který všemoině podporován, 
hlavně snahou proti jakémukoli vlivu cizímu. 
Domorodcům zakazováno opouštěti zemí, prá- 
vě tak jako cizincům nedovoleno se zde usa- 
zovati. S tím souvisí i zákaz stavěni vclkýcli 
lodí. I krutá pronásledování křcsfonů — z čá- 
sti ne bez jejich viny -^ za Jjejasu. hlavně 
pak jeho vnuka Jjemitau, vyplynula z této 
snahy, hlavně pak z obavy před styky kře- 
stanů s cizinou. R. 1614 prohlášeni ciziknéŽí 
přímo za nepřátele země a nařízeno vyha- 
beni křesťanství, jež v létech následujících 
i provedeno, hlavnč v r. 1637—38 v poko- 
ření t. zv. odboje zoufalfch křesťanů na polo- 
ostrově Simabaře [tvrz Hara) a ostrově Ama- 
kuse u Nagasaki. Tenkráte povstalci Šmahem 

Ějvražděni a křcsíanství téměř vyhubeno. 
ály se sice opětovné pokusy cizinců (Angli- 
čanů a Rusů) o obchodní styky s J-em, ale 
udržela se toliko hollandská faktorie z poč. 

XVII. stol. na ostrůvku DeSiraě u Nagasaki. 
Avšak výsledky politiky této byly opačné, 

než se čekalo. V dlouhém pokoji rozmnožilo 
se sice obyvatelstvo, ale nikoli zdroje vííivy, 
jimií zůstával potud hlavně výnos půdy, ač 

1 tento zmařen byl opětně neúrodou. Z toho 
vyplynula všeobecná finanční tíseň, již v prvé 
řadě postiiena byla třída, o nii rod Taku- 
gava hlavně se opíral, totiž samuraiové, již 
z části službu opouštějíce stávali se rotami 
dobrodruhů ['onin). K tomu přistoupila ne- 
schopnost nástupců, za něž poncnáhlu vedli 
vládu ctižádostiví úředníci. Slabost vlády pak 
dodávala na novo odvahy nespokojeným daí- 
miům zvláště jihu, kicři jen čekali na příle- 
žitost, aby moc šogunů se sebe setřásli. Ko- 
nečně sluší vytknouti i hnutí literární počí- 
najíc XVil. stol., směřující k vyvráceni vlivu 
finského a návratu k staré japanšlině. S po- 
čátku týkalo se to literatury, ale přešlo pak 
í na náboíenství a lilosoRi a státní iřixcni 
vůbec. V ohledu tom žádají historická díla 

XVIII. a poč. XIX. atol. (DahHhoný, zvláště 
pak Nihon Giiji/í) přimo i návrat k císaři 
jako jediné oprávněnému repracscniantu vlá- 
dy. Poslední myšlénka stala se heslem, za 
kterým sjednotiti se vSiekni nespokojenci. 



Japan (dějiny). 



77 



spojivše se za tím účelem se stranou dvorní, 
v jejíž Čele stáli Sanzo a Ivakura. Ote- 
vřeni některých přístavů japanských (Šimoda, 
Nagasaki, Kanagava a Hakodate) cizincům za 
účelem zásobovaní se a prodeje zboží, nejprve 
americkému kommodoru Perrymu, jenž r. 1853 
s flotillou objevil se s listem presidenta Spo- 
jených Států v zátoce Jedské, a roku násle- 
dujícího odnesl si dotyčnou smlouvu, jíž stali 
se téhož roku účastnými i Angličané a násl. 
roku Rusové, zavdalo podnět k zjevnému ob- 
viňování vlády ze slabosti a nevlastenectví. 
Vládu vedl tenkráte za neschopného šoguna 

tjesada (od 1853—58} regent Ži Kam on, 
níže Hikonský, který sice cizincům nemohl 
čeliti, ba r. 1858 jim (Americe, po ní Holland- 
sku, Rusku, Anglii a Francii, r. 1861 Prusku, 
1866 Itálii a 1869 Rakousku) novou smlou- 
vou otevřel přístavy Kanagavu (později na- 
hrazena ^okohamou), Nagasaki, Hakodate, Nii- 
gatei, Hiogo (Kobe), Jedo a Osaku, ale oppo- 
sici proti vladé dovedl přísnými tresty na 
uzdě udržeti i po smrti Jjesadové, vládna za 
12letého Jj emoci, jehož prosadil. 2i Kamon 
označuie se právem jako Japanec, jenž prvý 
otevfefzemi své požehnání a výhody evrop- 
ské civilisace. (Srv. jeho životopis H. Saton, 
A^itated Japan, Tokio, 1896.) Ne tak jiŽ po- 
rucník mladého vladaře Hitotsubaši, jenž 
po zavraždění Kamonově na jeho místo na- 
stoupil. R. 1862 přepadla družina regenta 
Satsumského mezi Jedem a Jokohamou angli- 
ckou společnost, jež vyjela si na procházku, 
a zabila člena jejího Richardsona. Následkem 
toho vyvrátilo loďstvo anglické residenci 
Satsumskou Kagošimu. R. 1863 opět kníže 
ČoSu, prováděje příliš do slova rozkaz mi- 
kadfiv o vypuzeni cizinců, střílel na americké, 
nizozemské a Franc, lodi v úžině Šimonose- 
cké, načež tyto spojenými silami roku násl. 
zničily japanské lodi a batteric u Šimonoseki. 
K tomu musila vláda sama finančně zápasící 
platiti veliké summy jako náhradu cizině. 
Události tyto přesvědčily Japanec o tom, 
že jen silná vláda může Čeliti cizincům. Upu- 
stivše tedy od pronásledování cizinců, počali 
protivníci šogunátu volati po mocné dynastii 
mikadské. Dvůr císařský uznal r. 1865 smlou- 
vy, jež vláda musila uzavříti s cizinou, Hi- 
totsubaši pak, který po smrti šogunové 
r. 1866 stal se jeho nástupcem, neudržitel- 
nost Šogunátu. Proto, když r. 1867 nastoupil 
nový 14letý mikádo Mutsuhito, vrátil Hi- 
totsubaši, hlavně k domluvě knížete z Tosy, 
svou hodnost v ruce mikadovy, který přijav 
jeho resignaci svěřil mu další vedeni říše 
do uspořádání nových poměrů. Protivníci 
Hitotsubasiovi nemohouce dočkati se jeho 
pádu jali mikáda, coŽ mělo za následek cí- 
sařsky edikt, kterým zrušeny všecky dvor- 
ské úřady, jcŽ potud zabezpečovaly šogunům 
vliv a moc nad mikády. Hitotsubaši, tím 
rozhněván, uchýlil se do Osaky, odkudž po- 
slal vojsko do Kiota, jež však před Kiotem 
u Fušimi bylo poraženo (1868). Hitotsubaši 
prohlášen pak za buřiče a sesazen i uchýlil 
«e do soukromého Života. Strana jeho po- 



kračovala nějaký čas v boji, načež přešedši 
do Jessa provolala tam v lednu 1869 republiku^ 
jež však udržela se sotva do června t. r. 
Dne 6. listop. 1868 zahájena nová ofíiciálnf 
perioda osvěty (me/-f/), dle níž odtud léta 
se počítají, 26. list. přenesena residence do 
Jeda, ieŽ přezváno Tokio (residence východu), 
a 5. ledna 1869 přijati ve veřejném slyšení 
zástupci cizích mocností na znamení, že za- 
hajuje J. nový, moderní Život. 

Následovala úplná změna ve smyslu moder- 
nisujícim, jíž J. proměněn v centralisující 
monarchii se zřízením byrokratickým. Dai- 
miové ponecháni nejprve jako místodrŽitelé 
ve svém území, r. 1871 však definitivně od- 
straněni a přiřčena jim '/to dřívějšího dů- 
chodu jako pensc. Tolikéž dostali i samu- 
raiové, jejichž privilegia zrušena, a zákazem 
nošení mečů dáno jim na ruku obraceti se 
k jiným povoláním. Později i renty oběma 
kapitalisovány, čímž teprve obmezem. Novou 
vládu řídil velkokancléř Sanžo s 9 ministe- 
rii, obsazenými náčelníky vítězných rodů, 
již většinou posud jsou u vesla; r. 1885 
nahrazena kabinetem o 9 ministerstvech dle 
vzoru evropského, v jehož čele stál hrabe 
I to jako ministrpresident; r. 1888. zřízena 
státní rada jako poradní sbor císařův. Se 
změnou ústavy šla ruku v ruce i reforma 
společenských poměrů. Ze staré šlechty vo- 
jenské {buke) a dvorské (kuge) povstala nová 
šlechta (kvaioku) o 5 stupních hodnosti (mar- 
kýz, kníže, hrabě, vicomte, baron), proti níi 
tvořil lid jedinou třídu (heimin), Samuraiové 
pojati z části do šlechty, obyčejní obdrželi 
nový název šiioku. Úřednictvo dělilo se na 
ministry ($7n>i/w), úřednictvo vyšší (sokunin), 
střední (sonin) a nižší (hannin). Zavedeno stálé 
vojsko dle vzoru a s výcvikem evropským, 
zřízeny vysoké školy a v celém životě za- 
hájen pokrok hledící použiti i nejnovějších 
vymožeností Evropy (železnice, parníky, te- 
legraf, zbraně atd.). Reforma nešla ovšem bea 
obtíži. K provádění jí nebylo peněz, jichž se 
bylo nedostávalo již vládě předešlé, vynika- 
jící rody rivalisovaly o vynikající postavení 
a úřady v říši, takže bylo nutno sáhati jako 
posud ke kompromissům a koalicím; daimiové 
byli roztrpčeni, samuraiové žádali, aby byli» 
jak jim slibováno, vedeni proti cizincům. Za- 
vádění reform po způsobu evropském stup- 
ňovalo jen jejich nespokojenost, právě tak 
jako nesvolení k vojenskému tažení do Koree. 
By je poněkud utišila, podnikla vláda výpravu 
proti pirátům na Formosu, ale Čína zamezila 
jakýkoli úspěch (přivtělení Formosy). Nastala 
řada bouří a povstání r. 1874 v Saze (Sága), 
r. 1876 v Kummamotě a Češu, r. 1877 osmi- 
měsiční v Satsumě, v jehož čele stál statný 
a oblíbený Saig o Takamori, podporovaný 
samuraii. Teprve když vládě podařilo se s nej- 
krajnějším napjetím všech prostředků vojen- 
ských i íinančních překonati odboj, ustává 
aspoň hromadná opposice proti novému kursu. 

Nové boje nastaly o repraesentativní ústavu 
počínajíc r. 1868. kdy radili se o ní reprac- 
sentanti samuraiů, jimŽ vláda z nich pošlá 



Japan (di^jiny). 



-chiĚla popřáti účastenství. Proti tito íádali 
radikálové iastupllelstvo lidové. R. J874 vfld- 
covč liberálního hnuti, Itagaki, Goto, Soellma, 
j>fcdloÍili vládě pamétní spis pfímlouvající se 
13 if-ízeni parlamentu. ji*i vláda jako pFcd- 
Í!ian6 odmítla. Ale snaha tím neutuchla. na- 
opak rozmáhala se v pomíTU, v jaliéni se 
Siřila, přibírajíc na sebe rái demokratický. 
Vláda zatím jako průpravu pro parlament 
lařídila volena okrtsní zastupitelstva s prá- 
vem povolovati okresní budiet, r. 1881 pak 
cis. proklamací slíben i parlament pro r.l890. 
V únoru (11.) 1889 prohlášena nová ústava 
3 24. listopadu 1890 slavnostní zahájen ja- 
ponský parlament. Proti nové ústavě vyvstala 
opposicc vedená hrab. Itagaki, Okumou a i., 
jáuajicí parlamentárni formu vlády dle angli- 
ckého Víoru, by mohla eventuální jich majo- 
rita v parlamentu vytlačiti vitÉie i r. 18o8, 
Vedle roíličných i v Evropé známých pro- 
středků opposířních v parlamente i mimo 
parlament, jei vynesly na povrch i novou 
iffdu polovídělanf ch politikii íc řemesla ^'oíí. 
Skolác!, dle jinťho výkladu siláci), ncitíticích 
se ani krveproliti pfi volbách (na př. r. 1891), 
mimo jin<- volání po sniícní dané pozemkoví, 
žádali revisi smluv s cizími mocnostmi uza- 
vřených se zruSením soudní moci cizích kon- 
sul& nad Japanci, ale současným roziířením 
soudní mocí japanskč na cizince. Současně 
trvají ovíem i na tom, aby nepouštěli se cí- 
línci dovnitř J-u a nedovolovalo se jim na- 
bývati ide země a účastniti se průmyslových 
podnikíi. S tim souvisejí nejen útoky domá- 
cích listů na cizince (od r. 1889). ale i hlavně 
vraiudný útok na hraběte Okumu. kdyí chtél 
cizincům povoliti smíšené soudní kommisse 
jakoí i jmenováni cizinců soudci, a. usmrcení 
ministra Moři. obé téhož roku. útok na ru- 
ského korunního prince r. 1891 a j. R. 1893 
došly věci tak daleko, ie mikádo nucen byl 
parlament uzavříti a i nové zvolený parla- 
ment, ač jeho liberální strana čítající 120 
■poslanců neprováděla jiil zásadní opposici, 
majíc svého vůdci: hrabete Itagaki ministrem 
vnitra, zasedal jen od 15. kv. do 4, Čna a uza- 
vřen 2 dni před stanoveným koncem zasedání 
pro návrh adressy odsuzující Jednáni vlády. 
Vítězná válka Japancň s Čiriany, jcí léhoi léta 
vedena pro Koreu, posílila vládu pruti oppo- 
8Íei, stěii ale trvale. Japanci vidouce ohrožen 
majetek svých sourodaků na Korei předešli 
tu Číiíany volané Korejci na pomoc, obsadili 
přistav seulský Cemulpo a Žádali provedení 
vnitřní reformy na Korci, čina protestovala 
proti tomuto vměšování se J-u do jejich zále- 
žitostí, jeíto se považovala za protektora 
Koree, J. odpovřděl víak vysláním loďstva 
a vojenských zá.stupů na Koreu Pozemské 
vojsko čínské, jcí ze sev, vniklo do Korec, 
poraženo 15. září 1894 jap, maršálem Jama- 
galou u Pingjangu. kdežto loďstvo s novými 
posilami, jež chtělo vysaditi uústí řeky lalu, po 
arátě 4 velkých lodi zahnáno (17. zifí), Koreí 
vnucen Japanci spolek na ochranu a odboj, 
načeí Japanci vnikše do Mandžuraka opanovali 
loďstvem svým nejen Žluté Moře, ale i záliv 



1 



Pcčilský. Vítězství toto vyvolalo taková 

dšení, ze pominulo rázem všecko nepřáiclUri 
stran a parlament na rychlo svolaný do císař- 
ského tábora v Hirošimě povolil náklad váleč- 
ný flOO milí. jenfl), Koncem října přistál gene- 
rál Ojamas druhou armádou na výbtiku spoju- 
jícím čínský válečný přislav Port Arihur při 
aev. vchodu do zálivu Pečilskdho s pevninou, 
dobyl 4. list. Kiu-čeu a dne násled. Ta-lien- 
vanu a po krátkém odporu obsadil 10. list. 
I sám Port Arthur. Koncem ledna I8if5 při- 
stálo vojsko japanské u Či-fu , dobývajíc 
pevností pozemských, kdežto lodfelvo sou- 
časné bombardovalo přistav, torpédy zničilo 
řadučinskjch lodí a ostatek loďstva čínského, 
jehož admirál skončit sebevraždou, přinutilo 
vzdáti se právě tak jako pevnosti ostrova 
Lin-kung-tao. Na to přepraveno vojsko jap. 
do Ta-lien-vanu a spojivši se s první armádou 
postupovalo proti houíi-vnatý odpor kladou- 
cím Čiilanům. Přes Niu-čuangaJink-keu. obou 
dobyv£e. proklestili si cestu na Mukdcn a. Pe- 
king;, Leč nečas nedovolil provésti úmysl Ja- 
panců. jíž obrátili se proto proti Rybářským 
ostrovům, odkud ohroiovalí břehy jiliočínskí. 
Konečně donucena Čina vlastním vyslancem 
do J-u, známfm Lí'hung-čangem (na nehol 
podniknut v Hirošimě vražedný útok), vy- 
jednávati o mír. Přiměří povoleng . načuí 
17. dubna 1895 podepsán mír v Simono- 
seki. Jím stanoveno. Že má Čína uznati neod- 
vislost Korce, vydati J-u Formosu, Kybářské 
ostrovy a poloostrov Liao-tung po 40' a. uvo- 
liti se v 7 létech zaplatiti 2oo millíonů ladil 
stříbra náhrady válečné. Učiněny i důležité 
ústupky obchodní a průmyslové, mimo jiné 
otevřeny další tří přístavy J-u a i Evropě. 
Konečně smluvena obchodní ,a přátelská 
smlouva mezi oběma zeměmi. Úspěchy, ja- 
kých dosáhl J. limlo mírem, vyvolaly iárli- 
vosl Evropy (Ruska, dále Německa a Fran- 
cie), jež postavily se proti smluveným pod- 
mínkám, protestujíce proti postoupeni Liao- 
tungu. Následkem jejich protestu i J. ustou- 

Íiil. obdržev jako náhradu 30 millionů taclů. 
apanci sami nebyli uspokojeni podobným 
odškodněním ; brojeno hlavně proti Rusku 
veřejně i v iurnálech. což mělo za následek. 
Že mnohé listy zastaveny, I na Formosc pů- 
sobily čínské lupičské >čemé vlajkyi obtíže 
a odpor, takže došlo teprve koncem hjna 1893 
k jejímu annektování. Nové zápletky nastaly 
na iíarei. kde í královna, dle pověsti Japauci. 
usmrcena. Z účastenství na tom viněn mimo 
jiné Japance přímo, dle výsledku soudu v To- 
kiu neprávem, i japan ský zástupce v Korci 
Miura. Král korejský sám hledal útočiště na 
ruském vyslanectví, japanský vliv zdá se, ie 
ustupuje od té doby ruskému, coí mělo snad 
za následek, že povolil jap. parlament, z velké 
hlasy potud nesmiřitelné strany po- 



zruSení soudní moci cizich úřednikfi konsu- 
lárních uzavřely s J-em nové smlouvy r. 18W 
Amerika a Anglie, r.l89á Francie, Itálie. Ru sko 
a Belgie, r. 1896 Německo, Švédsko, Noí 



Japanské moře. 



79 



a Švýcarsko, jimiž uvedené moci vzdávají se 
práva svých příslušníků, býti souzenu svými 
konsuly, za to přiznává se iim právo obcho- 
dovati a nabývati pozcmlců v celé zemi. 
V platnost vstoupí úmluvy tyto nejdříve rok 
po úplném zavedení moderního trestního zá- 
kona ▼ J-u, který jií nyní v jednotlivých vét- 
vích o evropské zákonníky se opírá. R. 1896 
vykazuje ovsem i neblahou zátopu pobřežní, 
již padla v noci na 15. června 1896 za obět 
řada mést a míst se 30.000 ob. na vých. po- 
břeží japanském. V září téhož roku vzdal se 
hrabe Mutsu pro nemoc úřadu zahraničního 
ministra, coŽ melo za následek krisi celého 
kabinetu. Na místo markýze I to, na nčhož 
zanevřela strana starojapanská pro jeho ustou- 
pení v otázce Liao-tungské, dosedl přední 
finanční politik J-u hrabě Matsukata, sou- 
časně jako ministr financí, ministrem zahra- 
ničním stal se vůdce pokrokářů hrabě Okuma. 
K literatuře srv.: Rosný, Extraits des histo- 
riens du Japon l^aříž, 1875, 3 d.) ; Appcrt, 
Ancien Japon (Tokio, 1888); Dickson, J., 
history, government etc. (Lond., 1869); Reed, 
•J. its history atd. (t, 1880, 2 sv.); Adams, 
The history of J. (t, 1874—75, 2 sv. do 
r. 1871, něm. Gotha, 1876); Mounsey, The 
Satsuma Rcbellion (Lond., 1879); Ejjgermont, 
Le Japon, histoire, relig. (Pař., 1885) ; Lamai- 
rcssc, Le Japon, hist. etc. (t., 1892); Murray, 
-J. (Lond., 1894); Trcaties and Conventions 
betwecn the Empire of J. and other powers 
<Tokio, 1884). O válce činsko-jap. psali Ku- 
nowski & FretzdorfT (Lipsko, 1895) a v. Můller 
(Berlin, 1895). Nákladem vlády jap. vydány 
zvláštní dějiny J-u u příležitosti chicagské 
výstavy. 

Literatura mimo jiŽ uvedené spisy: Kám- 
pfcr, Geschichte una Beschreibung von J. 
{vydal Dohm v Lemgo, 1777—79, 2 sv.); Thun- 
bcrg. Flora Japonica (Lipsko, 1784); týž, Resa 
nti Europa, Africa, Asia (Upsala, 1788—93, 
4 8v.); týž, Icones plantarum Japonicarum 
<t., 1794—1805); P. F. v. Siebold, Nippon, 
Archiv zur Beschreibung von J. (Lejda, 1832 
až 1831, 20 oddělení); R. Alcock, The capital 
of the Tycoon (Londýn, 1863); Die preussi- 
sche Expcdition nach Ostasien, offíz. Bcricht 
(Berlín, 1865—73, 4 sv.h B. Taylor, J. in our 
days (New- York, 1871); v. Schcrzer, Fach- 
mann. Berichtc Ober die oesterr.-ungar. Expc- 
dition nach Siam, China u. J. (Štutgart, 1872); 
Bousquet, Le Japon de nos jours. et les 
^hclJcs de Tcxtréme Orient (Paříž, 1877, 
■2 sv); Black, Young J. (Londýn, 1880—81, 
"2 sv.); Rein, J. nach Reiscn und Studien 
(Lip., 1881 — 86, 2sv.); MetchnikofF, L'empire 
japonais (Gcneva, 1881); Depping, Lc Japon 
(Paříž, 1883); Dickson, The land of the mor- 
ning« an account of J. and its people (Lond., 
1883); Holtham, Eight ycars in J. (t., 1883); 
Griflis, The Mikado's empire (New-York, 1884, 
2 vyd.); Hassenstein, Atlas von J. (7 listů 
v měř. 1:1,000.000, Gotha, 1885); Naumann, 
Ober den Bau und die Entstehung der japan. 
Inselo (Berlín, 1885); Milné, Appendix to Re- 
-cberches sur les tremblements de terre au Ja- 



pon (Berl., 1885); Faulds, Nině years in Nippon 
(Lond., 1887, 2 vyd.); Kussáka, Das japanische 
Fcldwcsen (Berlín, 1890) ; Rathgen, Japans 
Volkswirthschaft und Staatshaushalt (Lipsko, 
1891, L sv.: Der Staat); Normann, Reál J., 
studics of manncrs, morals, administration etc. 
(Lond., 1891); Exner, J., Skizzcn von Land 
und Leutcn (Lip., 1891); Fesca, Bcitrage zur 
Kcnntnis der japan. Landwirthschaft (Berlín, 
1891); Chamberlain, Things Japancse (Joko- 
hama, 1891); Níppold, Wanderungen durch 
Japan (Jena, 1893) ; J. Kořenský, Cesta kolem 
světa, Žaponsko (Praha, bez udání roku); 
dr.Jan Palacký, J., zeměpisný nástin (t, 1883). 
Z publikací občasných: Commercial reports 
from H. M. consuls in J. (Lond.); cestovní 
knihy vydávají Murray-Satow (3. vyd. Lon- 
dýn, 1891) a Chamberlain-Mason (3. vyd. New- 
York, 1893). 

Japanské mofa, střední ze tří východo- 
asijských okrajních moří Tichého okcánu — 
ač následkem uzavřenosti proti šírému okeánu 
a malé hloubky pr&livň s tímto je spojují- 
cích lépe by bylo nazvati je mořem středo- 
zemním — , rozkládá se v ploše 1,043.824 km* 
mezi mořem Ochotským na sev., s nímŽ sou- 
visí zálivem Tatarským a úžinou Lapcyrou- 
sea. a mořem Čínským na jihu, se kterým 
spojeno jest úžinou Korejskou, kdežto do 
Širého okeánu vede úžina Tsugaru a Buncro. 
Ohraničeno jest J. m. ostrovy japanskými 
Jcssem a Nipponcm, Koreou, ruskou oblastí 
přímořskou a ostrovem Sachalinem. Útvar 
dna jťho jest málo znám, jisto však, že J. m. 
jest dosti mělké, takže Krůmmel páčí prů- 
měrnou jeho hloubku na 2200 m. Nejhlubší 
jeho úval leží blíže břehu pevninskému než 
japanskému a měří přes 3000 m, kdežto mezi 
130® a 131^^ v. d. táhne se ve směru pole- 
dníkovém úzká podmořská vypuklina mčlčí 
než 180 wi, kterou odděluje se při vých. 
břehu korejském rovnéŽ od sev. k jihu se 
táhnoucí úžlabina, v jejíŽ severním díle na 
40® 55' s. š. a 130® 14' v. d. změřena největší 
hloubka moře tohoto 3200 m. Povrchové 
proudy J-ho m. tvoří kruhový pohyb, otá- 
čející se proti ručkám u hocfin, jehož po- 
čátkem jest t. zv. proud li manový, vychá- 
zející od ústí Amuru a táhnoucí se podél 
břehu asijského na jih přes Vladivostok a 
záliv Posjet až ku břehům korejským. Na 
vých. straně moře proudí voda opačným 
směrem sev., tvoříc teplý proud Ts ušima, 
který vytéká úžinou Lapeyrousea, takže voda 
jižně od mysu Trpělivosti na Sachalinu jest 
o 4® — 5® C. teplejší než na sever odtud. Zá- 
padní Částí J-ho m. položen jest kabel z Vla- 
divostoku do Nagasaki, stále pak vzrůstající 
jeho plavba a význam hospodářský pohnuly 
Japance k myšlénce, spojiti je přímo s Ti- 
chým okeáncm umělým průplavem asi 8 m 
širokým, 185 km dlouhým a jdoucím od místa 
Tsurugy na záp. břehu nipponském k jezeru 
Biva a odtud k Osace na východě, i utvořila 
se r. 1897 za tím účelem společnost s kapi- 
tálem asi 7 milí. zl. V Osace na konci prů- 
plavu má býti založen veliký přístav. 



Japansltý vosk — Jat 



'Ostltny Rhui uiccedanea rostoucí v Č!n£ a 
japanu. Je barvy bledé ílulé. voskovité, na 
suchu po del$) clobč stává se ílutým aí hné- 
dým s nádechem sníhovým. Taje pFi 52 al 
53°C, hlavní jeho součástkou jest polmiiin, 
Uilvá se ho jako vosku včchlio, s nimi se 
i mfsi k výrobe svící a pod. Do Evropy a 
Ameriky ae hojné vyváží od r. 1854 zjapanu 
a Singapuru, i části pfcs Cínu. 

J»páni viz Díapára. 

Ja.p*]J Jorij, spis. slovinský {•1744 v Kam- 
niku v Krajiné — f 1807 v Celovci), vystu- 
dovav bohosloví v Terstu byl zde knězem, 
načež lublaňský biskup Hcrberstciu rnienoval 

ř'cj svým kaplanem a tajemníkem. Po smrti 
itskupovč J. působil v různých místech jako 
faráf a dékan, až posli5zc stal se kanovmlcem 
a inspektorem národních ikol v Krajinfi. 
Hlavni jeho práce jsou : Vtíki kaiekiímiis 
(1779acastéji); C«rhovne pesmi {VSA a 2, vyd. 
nsS);^<anemoIitve{nS6); Lyttt ia evangelia 
na Vil- Sedele in P<-a\nike íe^ lejtu {1787, 3. vyd. 
1806); Pridige (o mt Neděle (1794); 1'resia- 
vljaiije ent latintke Pejsmi Imrnovanei Ribiči 
lih íutty (1803). Hlavní lásluhu iíska! si pře- 
kladem bible, podniknutým s několika mla- 
dými pracovníky; KumerSejem, J. Skrinjarcm, 
A. Travném, J. Ríharem, M. Srajera, M. Wol- 
fem í j. Dv5 stfi let po Dalmatinové překlade, 
jenž byl jednak velmi vzácný, jednak zakázán 
jakožto protestantský, J. vydal prvni svazek 
nového překladu s názvem Světa Pismu no- 
■ TetlAmoila (1784). DalSfch 6 sv. vySlo 
78ů— 1SC2. Tim lidu slovinskému podán 
poprvé překlad celé bible. Ale i jinak J. ná- 
leží ku předním spisovatelům a vlastencům 
doby Vodníkovy a ku prvním veršovcům slo- 
vinským vůbec. Ač nebyl povolaným básní- 
kem, mnohé překlady církevních písní se mu 
idařily. Jeho překlady z Mcndelssohna, Gel- 
Icrta, Kíeista, Hagedorna a j. zůstaly v ruko- 
pise, podobné jako jeho váeslovanská 
mluvnice {5 sv,). Usiluje s Vodníkem oči- 
stiti spisovnou mluvu, uchyloval se k řeči 
lidu a kde tato ncvystačovala, k ostatním 
národům slovanským. Tim vysvétlujc se po- 
pularita jeho prací. S Kumerdcjem hodlal 
svolati sjezd slovanských učenců, aby při- 

Í'ali jednotné písmo pro vSecka slovanská ná- 
Cčí. Šnk. 

Japelll Giuseppe. architekt ital. (* 1783 
v Benátkách —f 1852). Studoval na přípravné 
akademii v Bologni a pak u architekta Anto- 
nia Selvy. Saraostatnč provedl stavbu velko- 
lepé kavárny Pedrocchí. veřejných jatek, di- 
vadla a paláce Giaccominiho v Pádové; od 
nČho jest téi návrh university v Padově, skla- 
diité v Benátkách a pomníku Palladiová ve 
Viccnze. Jeho práce vynikaly smélostí my- 
ilének, krasocitem a účelnosti v uspořádání. 

Japodové viz Chorvatsko str. 346. 

Japara, též Yapura, mohutný přítok 
ř Amazonské s levé sírany, vzniká z nfko- 
Kka pramenů ř. Magdaleny na Ccrro di; las 
Animas a na sopce Bordoncillu v jihozáp. 



X 



Columbii, teče nejprve pode jméně 
quetá povšechným smfrem vvj., tvoffT 
ústím Rialmia vodopády Kin ani (Cuénani), 
o néco dále za 73° z. d. velkolepé vodopády 
Araraquara {Aracoara), přijímá pod nimi 
značný přítok R. Jary, proudí za 70' z. d. 
peřejemi Siharé-Cachoeira {Cachoeira dc Cu- 
patí), jimiž lze s jistým namáháním proplouti, 
a přijavSi při svém vstupu na území brazil- 
ské (stát Amazon as) velký přítok Apapari" 



váti v ohromnou síí průplavů, tak že po 
7* ícm. délky shledáváme se s jejich ústím 
do ř. Amazonské. Snad existuje i bifurkace 
s Riem Negro. Hlavní rameno ůatf do ř. Ama- 
zonské u Teffé (45 m n. m.) a mi i za nej- 
nižií vody 1800 m íiřky. Celý vývoj řeky ob- 
náší asi 2800 Ani, úvodí ok. 300.000 km* Mimo 
jmenované peřeje a vodopády jest spád řeky 
velmi mirný a J. pro parníky na 15u0 km ai 
k vodopádům Araraquara a odtud pro kanoe 
al téméř ku pramenům splavna. J. jest řeka 
velmi vodnatá. I za nejniiSi vody mivá v dol- 
ním toku 5000 m' vody. Nepřijímá s pravé 
strany téméř žádných přítnkíi, la to vlak 
značné přítoky s levé strany, z nichŽ hlavní 
byly uvedeny. Na poč. Xlíí. stol. sledoval 
Martius J-ru od ústí aŽ k vodopádům Ara- 
raquara, r. 1879 mapoval Crevaux celý tok 
řeky od pramenů aí k ústí. Přítoky J-ry 
jakož i CL-lá siř průplavů při ústí aí na hlavni 



Japyx Halid, rod iupinuiek z čeledi Ja- 
pj-ftUie, má tykadla Stětlnovitá, postrádá ofí. 
niakadla čelistní jsou 2čienná a zadeček nemá 
na konci Stétin, nýbrž krátké silné klíStky. 
J. gigai Br. iije na Cypru. Kpk. 

Jaquelot [žaklú] Isaac, franc. theolog 
protest. {* 1647 ve Vassy — t 1708 V Ber- 
líne), byl pastorem v Haagu, ale po odvolání 
ediktu Nanteského přcsidlil se r. 1702 dt> 
Berlina. Ve svém spise Ditiertation iiir 1'txi- 
stence dt Dieu {1647, 1744} vj^lupuje pole- 
micky proti orthodoxnímu kalvinismu a proti 
skepticismu Bayleovu. Hlavní jeho spis jest 
TvaUé dt la vériti ...de tlves du V. et dk N. 
7esí-i"ieri( (Rotterdam, 1715, Amsterdam. 1752). 
J. byl znamenitým kazatelem; jeho Sermons 
aebranv ve 2 sv. a OpĚtné vydány (poprvé 
v Amsterdame 1710). 

Jaqaette [iakét), franc. kabátec, kaz^ka. 
žaket. Původní j. (jatjuet) tranc- byl těsná 
kamizolka nedosahující kolenou s polorukávy. 
s nichž za loktem splívaly pruhy látky ᣠ
k podkolení. Původ jc'ho sáhá do polovice 
XIV. stol. Etymologicky souvisí prý s Jacquc 
(Jakub), 

Jnqnotot [lakotól. Jacquotot, Marie 

ictoire. malířka porculánu (• 1772 v Pa- 
t 1855). Hlavni její prái-e jest kopie 



Jara, reka v sibiřské gubernii i okruhu 

jeniscjském, v kraji turucnanském, pratBsnl 

■ jezeře Juboltaj a teíc k b, do látt 



Jaraczewo — Jardin. 



81 



Jcnisejské tokem na 750 km dlouhým, 250 aŽ 
40í» m. pří ústi přes 1 km širokým a 4—8 m 
iilubokým. 

Jaraosewo, ntoecky Jaratschew, město 
v kraji jaraczynském prus. vl. obv. poznaň- 
ského, 15 km záp. od Jaroczyna, nedaleko 
pramenů Obry» má stan. pošt. a telegr., katol. 
farni kostel, synagogu, národní banku, vý- 
robu drasla, sýra a hhu, obchod s dobytkem 
a 945 ob. (1890). 

JaxaosewBw Elžbiéta, spisov. polská 
\* 1792 — 1 1832 v Krakove), pocházejíc z hrab. 
rodiny KrasiAských žila s mužem na vsi, kde 
v dosti pozdním věku jala se psáti povidk]^. 
Oslepnuvši byla nucena své práce diktovati. 
Po povstání r. 1830—31 rozloučila se s mužem 
a teprve po jeho smrti přestěhovala se do Kra- 
kova. Hlavni její povídky jsou: Zofija i Emi- 
lija (VarS. 1827, 2 d.); Wieciór adwentawy 
(t., 1828); Pierws^a mfodošč, pierws^e uc{ucia 
(t.. 1829). pokládaná za nejlepší, a Upomínek 
dla diieci c^yli krótkie powieici morálně (t., 
1828). Souborně vvšly se životopisem od 
W, Óssolirtské ve Vratislavi (1845, 4 d.). J. 
náleží vedle Bernatowicze k prvním vzděla- 
vatelům polské povídky a práce její nepo- 
zbyly dosud významu jakožto věrný obraz 
tcndejší společnosti polské. 

Jarama [charáma], řeka ve stř. Španělsku, 
vzniká v rozvodním pohoří Kastilskcm na 
h. Cebolleře (2127 m), teče povšechným smě- 
rem jjz. provinciemi Guadalajarou a Madri- 
dem, přijímá s pravé strany Lozoyu a Man- 
zanares, s levé Henares, při jehož ústí při- 
bližuje se až na 20 km Madridu, pak Tajufíu 
a po toku 199 km vlévá ,se u Aranjuezu do 
Taja u výši 480 m n, m. Uvodí J-my zaujímá 
11.955 km*. Kanály rozvádějí vodu řeky k za- 
vlažování okolní krajiny. 

Jaransk, újczdné město v rus. gub. vjat- 
ské na říčce Jarancc, přítoku Pižmy, má (1891) 
3171 ob., mezi nimi 131 nepravosl., 46 domů, 
12 ulic, 2 náměstí, 6 pravosl. kostelů, 2 klá- 
štery, 4 školy, poštu a telegraf. Průmysl jest 
nepatrný, továren jest 5, z nichž vyniká pouze 
lihovar s výrobou roční kolem 80.000 rublů. 
Obchod omezuje se na výrobky hospodář- 
ské: obilí (300.000 pudů), plátno domácí (za 
80.000 rublů), koze surové, sádlo, len, srsť a j., 
výroční trh v září. J. založen byl jako pev- 
nost T. 1384 proti Tatarům a Čeremisům, 
r. 1601 vypovězen sem V. Nikitič Romanov, 
r. 1609 přidal se J. k samozvanci, r. 1708 
připojen ke gub. kazanské a r. 1780 k náměst- 
nictvu vjatskému. — Jaranský Újezd za- 
ujímá jihozáp. úhel gub., t. j. 13.109 fem" půdy 
rovné, zvýšené pouze na březích řek, hlinito- 
pisčité, místy čemozemní, avšak vesměs 
úrodné. Z řek Újezdu jsou hlavní: na sv. 
Vjatka s přít. Pižmou, na j. Kokšaga a Rutka, 
přítoky to Volhy, a na záp. Ústa, přít. Ve- 
lluyy; hojné jsou močály zaujímající 20 97o 
vtákcré plochy Újezdu. Obyvatel jest 367.940 
(1891), mezi nimi 10-97o Čeremisů, 926 roz- 
Kolniků, pravosl. kostelu jest 66, osad 2264, 
málo zalidněných (pouze 15 s více než 500 ob.). 
Hlavním zaměstnáním obyv. jest orba, neboť 

Ottfiv Slovník NaaČD]^, iv. XIII. 2.iz 1897. 



357o veškeré půdy jest oseto hlavně žitem, 
ječmenem, ovsem, z části i pšenicí, hrachem 
a brambory, hlavně však Inem. Dobytka po- 
čítá se asi 450.000 kusů, důležitější iest les- 
nictví, neboť lesy zaujímají 38'67o pudy. Zá- 
vodů průmyslových jest zde 43 s roční vý- 
robou za 1,131.850 rublů, největší z nich jsou 
3 lihovary s výrobou na 1 milí. rublů, pak 
sladovna s 50.000 rubly výroby. Středem ob- 
chodu jest v Újezdě kromě J-a osada Ku- 
karka s přístavem, jehož obrat roční páčí se 
na 2V4 niill. pudů, z čehož 2V« mill. pudů 
připadá na obilí. 

Jaratsohew. m. prus., viz Jaraczewo. 

Jaroka Karl Ernst, publicista německý 
(♦ 1801 v Gdaňsku — f 1852 ve Vídni); stu- 
doval v Bonne práva, stal se tam r. 1823 
professorem práva trestního, r. 1824 usídlil 
se jako advokát v Kolíně a přestoupil ke 
katolicismu, r. 1831 založil v Berlíne >Poli- 
tischcs Wochenblatt*, v němž se stanoviska 
ultramontánního proti revoluci horlil, a r. 1832 
stav se radou ve dvorní a státní kanceláři 
vídeňské psal pro rakouskou vládu do čas. 
•Ůstcrreichischer Beobachter« a do augšpur- 
ské »Allgem. Zeitungc. S Philippscm a Gor- 
resem založil r. 1839 klerikální >Historisch- 
politische Blatter«. Mimo to psal: Handbuch 
des gemeinen detitschen Strafrechtes (1827 — 30, 
3 sv.); Die fran^ósische Revo! ut ion von í83o 
(1831, anonymně) ; K. L. Sand und sein an 
Kot\ehue verubter Mord (1831) ; Vermischte 
Schriftcn (1839, 1854). 

Jaroová, J arová, ves na Moravě, hejt., 
okr., fara a pš. Val. Meziříčí; 110 d., 705 ob. 
č. (1890), 2tř. šk. Paseky: Bražíska, Hanušky, 
Krplov, Zavápcné. 

Jaróina, řeka chorv., přítok Sávy s levé 
strany. 

Jardin Ižardcn], franc, zahrada. J. des 
plantes |ž. de plant), původně botanická 
zahrada v Paříži, kde se nyní nalézá též zoo- 
logická zahrada a sbírky přírodnické. 

Jardin [žarden| Nicolas Henri, archi- 
tekt franc. (♦ 1720 v St. Germain-des-Noyers — 
1 1802). R. 1741 vyznamenán velkou cenou 
za návrh choru kathedrálního, v 1. 1744 — 48 
cestoval po Itálii, načež vrátiv se do Francie 
vstoupil do služeb královských staveb. R. 1754 
povolán králem dánským Bedřichem V. do 
Kodaně za professora architektury a intcn- 
danta královských staveb. Zde vystavěl palác 
Moltkův a chrám, rozsáhlou rotundu z bílého 
mramoru s pozlacenými ornamenty bronzo- 
vými, jejíž stavba na dlouhou dobu přeru- 
šena, počata opčt za našich dnů, rytířský sál 
v zámku christianském, zámek Bernsdorf a 
palác v Ameliegade. Vrátiv se do Francie, po- 
volán J. do akademie architektury a jmeno- 
ván král. architektem a rytířem sv. Michala. 
Mezi jiným vystavěl ve Francii nemocnici" 
v Lagny, s Antoinem vypracoval plány nové 
fagacly radnice v Cambrai. Napsal: Les plans, 
coiipes et élévations de régiise royaíe de Fré- 
déric V, á Copenhague (Paříž, 1765). — Bratr 
jeho Louis Honoré J. (* 1730 — t 1759 
v Kodani) byl též za professora architektury 

6 



82 

povolán do Dánska, kdei pomáhal bratru 
6vi-mu v jeho prvních pracích. 

Jardtnlóre [iardiňiťr,. Tranc., Ía.rdiniéra. 
stok-k na květiny ; vySivaný látek na krk, 
též pruha náprsní. 

Jaxaokl Hen ryk, hud. skladatel polský 
(• 1846 vií VarSivé). osvÉdĚiv v útlém mláifi 
hudební vlohy posílán byl ve svém rodiíti 
na konscrvatof, kde vzdCiaval se pod vt^dc- 
níni Moniuszkovým, načež vstoupil jako kou' 
trabasista do orchestru tamní carské opery. 
V té Oub6 učinil prvni pukusy skladatciskc: 
ouverturu, symfonii, po dvou duetech a kvar- 
tetech smyčc. a Pfalm pro smiicný sbor. mimo 
to as 40 písni. S.ríi vtfcjnosi upozornil na 
se. kd^'ž iTowanystwo muiycint" noctilo 
cenou jeho violoncellovou sonátu; by It jme- 
nován na to kapelníkem pfi divadle poznaň- 
ském a odtud povolán xa artistického fe- 
ditele opery Ivovské. Ze skladeb jeho, které 
snaží se pfimknouti se modernímu smř'ru 
pokrokovému, st&jtci ide: Straj nad Wiíía 
pro amíS. sbor, Byinf. obraz Sii'i{to majnwe 
a báseři Huxo pro sbor s orchestrem, hudba 
k >Bal1adyné< a >Lille Wcncdě<. mnoho 
sborů a písni a opery: Nocleg iv Aptninach, 
Míndoive Uaurfá, Jadwiga, B.irbara R.idl'- 
wittiiurnj a Pourrát Tatry, — Srv. ■Tygodnik 
IllUilrt. 1W97 7 

Jarentk, újezdné mésto v ruské gubernii 
volajodskO na I. bf, ř Jarengy, vlévající ac 
4 km pod roéstem do Vyčeedy, a na jii, lipati 
hory Nikšny. má {1988) 1302 ob, kromé 18 
veskrze pravoslavných. 3 pravosIav. kostely, 
192 domy. divěj progymnasium. školu femesl., 
iljczdné učiliité. nemocnici, chudobince. poStu 
a telegraf. Zaméstnáním obyvatelů jest téméf 
výhradní orba, průmyslu není. obchod jest 
nepatrný, hlavně s dřívím stavebním. J. při- 
pomíná se r. IďD9 pode jménem ErcnskiJ 
f;orodok, leícvfi původné pH samém ústi 
aren>>y, aviak pro časté záplavy Vyčcj,'dou 
přeloženo mésto r. 1636 na nynéjsi své misto. 
r. 1719 pak přidéleno guli> rnii archangclské, 
r. 1780 námřstnictvu volugodskému a r.l79b 
učinčno městem iljeidnjro. — Jarenský 
íji-zd zaujímá v suverových. části gubernie 
&8.D45'3 km' pády ploché, porostlé lesy a po- 
kryté močily. Řeky v něm pramenící nálc- 
icfi úvodí Vyčcgdy a Mezené, avSak rozvodí 
obou systémů jdouri od scvcrových. k jiho- 



p^ik část zavlažena jest Vyčegdi 

Eřitokem Vym. Jezera, vesméa mcnSi, lelí 
lavné v údoli ř. Vyčegdy. močály rozptýleny 
jsou po celém Újezdě; nejvétSí z nich pro- 
stírá se při pramen, ch ř. Jarengy v délce 
vfcc nei 100 k'ii. Obyvatel má újeid 44.016. 



obec. 6 farních, 1 Femeslmcká. osad jest 30o 
(8 s více nti SOO ob.). Hlavním prarocnei 
Výlivy obyv jest lov zvřfe (bílých vevurcl 
tctfcvů, tetfívkŮ 3 ).), orba jest slabá, stačíc 
sotva místní potfcbé; pěstuje se ii to, ječmen 



Jardiniére — Jarisch. 



i 



brambory; IcpSi jest chov dobytka, ji 
tá se na 50.000 kusů; lesy kryji sice '/ov. 
půdy, avšak tčZba lesní omezuje se na skrovné 
plavení dřiví k Archangelsku. Z průmysl zá- 
vodů jest zde jediný soli var Seregovský s roční 
výrobou asi 50 000 rublů, výroĚ. trhů jest 6 
s rořnim obratem na 160.000 rublů. 
Jai|;eftD 'íarjú|. hl. mésto kanioni 






výrobu pokiTvek, nábytku, umůlých kvétin 
a octa, koieruiny a 14S0, jako obec 25.>2 ob. 
(1891J. Roku 1429 dobvla ho na Angliča- 
nech Panna Orléanská. 'Nedaleko zámek Ls 
Queuvre, nékdy jedno z hlavních sídel" 
vinistů. — Kanton má na 208 73 km* x * ■ "■ 
10.2Q1 ob. 

Jarg^on Iiarg5ii{ viz Hantýrka. 

Jarou viz Kaši. 

Jařilo, název lidové slavnosti konané v n^ 
kterých částech Pruska; slavila se hiavné 
v dobé slunovratu letního, jenž byl po ce- 
lém téméř svélé zvláštními obřady symboli- 
ckými oslavován. Misiy slavnost J-la' konala 
se zárovei^ s Kupalem (viz t.) o svátku 
sv. Jana Kftitele. častéji viak připadala na 
oktáv toho svátku, nebol celý týden po sv. 
Janu Křt, byl považován za jeden sváteční 
cyklus. Zprávy sebrané od folkloristův o prů- 
běhu této slavnosti jsou kusé; víme toliko, 
Že ve Voronéži ,10. června stSel se lid a vy- 
volil nékoho. jení mél J. představovati. Vy- 
braného oblékli do pestrých Satfl, ozdobili 
kvítím a stužkami, navčsilí naň zvonečky a 
rolničky, na hlavu mu dali malovanou čepíd 
papírovou s kohoutímí péry a do ruky pa- 
llč^u. Takto jsa ozdoben ubíral se po ulicích 
zpívaje, tancuje a (.routS se a za nim hlučnj 
zástup 9 hudbou, zpěvem a tancem. Konečné 
se Očaslnici rozdélill ve dvé strany, které 
spolu bojovaly. V Kostromé a jinde na Malé 
Rusi zachoval se zase jun obřad pohřbíváni 
J-la. Loutka, která představovala J-la se 
všemi příznaky mužského pDhl;ivi. vložena 
byla do rakve a nesena po západu slunce za 
mésto. Ženy v průvodu ídouci odříkávaly 
hlasité pohřLbní písně, nářkem a pusuAkv žal 
a bol nad úmrtím J-la na jevo dávajíce. Rdyl 
J. byl dosti oplakán, zakopali ho do hrobu 
a oddali se nad hrobem jeho veselému ho- 
dování. Dle jiných zpráv slavnost J-la konala 
se v néktcrýc'" '—'-■' - • . ■ ■ - = - 
i spojovala si 



v průvodu do oVtých polí, Išdež ostatní 
dívky ozdobené věnci tančily a zpívaly písné, 
v nichž blahodárné působeni J-la jakožto 
dárce hojné úrody se velebilo Z tuho se 
soudilo, že J. byl nějaký bůž. k pohanský, 
a nékteří stoložňouali ho s Hcrovitem nebo 
Ru^^ievítem Slovanů baltských. .»!. 

Jarlioh Anton Hicronymus. paedagog 
německý (* 1818 v české Li[ié - f f). vstou- 
pil do semináře v Litoméřícich, za studiemi 
poslán od litoměřického biskupa Hilla do 
pražského ústavu pro hluchonémé. byl nej- 
prve kaplanem v Hainšpachu, potom učíte- 



Jarjavay — Jarkovský. 



83 



lem a kazatelem na vídeňském ústave pro 
hluchonémé, stal se r. 1855 zemským škol- 
ním radou pro Štýrsko a r. 1861 dékancm 
v (.homútové. Vedle četných prací dogmati- 
ckých a náboiensk^ch meditací, z nichž na 
předním místě stoji jeho Stunden der Andacht 
fur Kathoiiken (1855, 1858), jež mčly býti 
protiváhou Zschokkoovu spisu stejn<^ho ná- 
zvu, uvésti sluší polemicky spisek Uiber die 
AMÍhebiing der Klóster, Em Promemoria fúr 
den Reichutag (Vídeň, 1848) a jmenovité jeho 
didaktické pomflcky k výuce hluchonémých: 
Aíefh<}dť fúr den Unterricht der Taubstummen 
in dtnr Laut^prache^ im Rechnen und in der 
Religion (1850); Ijesebuch fur Taubstumme der 
niederen institutsklasse und fúr den Frivať 
unterricht (1851); Die Lautir-Methode mit An- 
gitbe der naturgemássen Lage der Sprachorgane 
(1852). Proti týráni zvířat psáno jest Blicke 
in das l^en der Thiere od^ Forscltungen uber 
die Therse.-le (1851). 

Jaija^ay IžaržavéJ Jean Frangois, lékař 
frvic. (• 1815 v Savignac-les-Églises v Dor- 
dogni — f 1868 v Lajarthe u Périgucux). Lé- 
kařství vystudoval v Paříži, r. 1847 stal se tu 
agr^éem pro chirurgii a r. 1859 prof. anato- 
mie; mimo to působil jako chirurg při Hos- 
pice des enfants-trouvés a Lourcine. Napsal : 
Uém. sur les vaisseanx Irmphatiques du pmtmon 
(1847); í>€ rinfluence des efforts sur la prodiic- 
tion de* maladws chirurgicMes (1847) ; Desfrac- 
tmres des ariiculationt (1851); Traité d^anato- 
mie chirurgicale (1852—54, 2 sv.); Recherches 
gnatowúques sur Vuretre de Vhomme (1856). 

Járkand, Járkend, Yarkand, t. j. místo 
radosti: 1) J., řeka ve vých. čínském Turki- 
stánu, pramenící pod jménem Raskem na sev. 
svahu pohoří Karakorum ve výši 5150 m n. m.; 
teče nejprve k západu, zahýbá pak ostře 
k scv.-v^ch. a vlévá se na 39* 30* s. š., vých. 
od Maralbaši do Tarimu. Hlavním přítokem 
J-u jc*st Sarykol. 

2) J., hl. mésto distriktu Čínského Vých. 
Tnrkistánu a ncjznačnéjši obchodní místo 
v téchto krajinách, na 38® 22* s. š. a 93<* 58' v. d., 
asi 1200 m n. m., na středním toku řeky J-u, 
která zde teče několika rameny. J. skládá se 
ae starého mčsta, nového nebo čínského mě- 
sta, čínské tvrze s menší osadou a z roz- 
sáhlých předměstí. Staré mésto má úzké a 
ipinavé ulice, domy z cihel na slunci suše- 
ných a prostoupeno jest 67 úzkými průplavy 
a více než 200 struhami. Kolem města posta- 
vena jest hliněná hradba, 12 m vysoká, 14 m 
silná, jíž vede 5 bran Jest zde 160 mešit se 
ftolami, 12 karavanscrají, 2 velké zbožím 
botiaté zásobené bázáry a j. Těsně k starému 
ffiéstu přiléhá město nové, taktéž příkopem 
i hradbami 10 m vys. obehnané, s ulicemi 
firokýroi a čistými a s pěknými domv, vět- 
iinou o jednom poschodí. Zde nacnází se 
bývalý resídenční palác emirův a sídlí zde 
BHvysáí čínští úředníci. Poněkud jižněji po- 
biena Jest tvrz Jengišcr, v níž nachází se 
nlná čínská posádka. Zde sídlo má vojenský 
Bičelntk čínský a asi 5000 čínských a dun- 
paikých obchodníků. Počet obyvatel celého 



města páčí se na 75—120.000 hl. sunitských 
muhammcdánů kmene turko-tatarského. Zby- 
tek tvoří Číňané a zástupci nqrůznéjších ná- 
rodů vnitroasijských. Hl. zaměstnáním obyv. 
jest chov bourců, výroba tkanin a plsti, ale 
především obchod. J. byl již ode dávna prů- 
chodní stanicí obchodní a vzkvctl zvláště ná- 
sledkem úpadku Chotanu. Zbožím vývozným 
jsou; bavlněné a hedvábné látky, koberce, 

Í'ťmná vlna k hotovení kašmírských shawlů, 
Lonopí a zlatý prach; dováží se: čaj, cukr, 
opium, kůže, střelný prach a j. Obchod do- 
vozný jest hlavně v rukou Číňanů, Angličanů 
a Rusů. Okolí jest následkem umělého zavla- 
žování velmi úrodné a rodí veliké množství 
pšenice, ječmene, rýŽe, bavlny, ovoce (hlav. 
jablek a vinných hroznů) a j. Též chov do- 
bytka pěstuje se zde velmi čile, jmenovitě 
kozy pro srsť, tlustoocasé ovce a koně. J. 
opanován byl r. 1678 Kalmyky a r. 1760 Čí- 
ňany. Tito však r. 1862 byli z J-u vypuzeni 
a města zmocnili se Dungáni. V té době byl 
J. po n^aký čas druhou residencí říše Kaš- 
gárské. K. 1877 opanovali Číňané J. podruhé 
a od té doby jest nepřetržitě v jejich moci. 

Jarkartovioa, ves slezská, viz Jaká rto- 
vice. 

Jarkovao, ves v okresu kovačickém uher- 
ské stolice torontalské, při již. straně prů- 
plavu Bégy, se stanicí pošt. a tclcgr., ko- 
stelem řecko-vých. a 3013 ob. (1890) Srbo- 
chorvaty. Zde v prosinci r. 1848 svedl voj- 
voda uherských Srbů Šupljikac nešťastnou 
bitvu s Maďary, načež ustoupil na jih k Pan- 
čcvu. Následkem bitvy té ztratili Srbové skoro 
celý Banát. 

Jarkovioa: 1) J., osada v Čechách u Ji- 
rovic, heit., okr., fara a pš. Benešov; 9 d., 
74 ob. č. (1890V panský rybník. — 2) J., osada 
t. u Dobřeměíic, hcjt. a okr. Sušice, fara a 
pš. Velhartice; 2 d., 5 ob. č. (1890). 

3) J. {Jarko\vit\), ves slezská, hejt., okr. a 
pš. Opava, fr. Jaktař; 32 d., 70 ob. č., 120 n. 
(1890), kaple sv. Jana Nep. Od počátku až do 
našeho stol. náležely ke třem panstvím. Bližší 
viz V. Prásek, Hist. top. země opavské (Opava, 
1889). 

Jarkovský Samuel, včelař a lesník 
český (* 1816 ve Velké Bělči u Třebecho- 
vic — t 1873 v Kraskově). Již jako chlapec 
pomáhal svému otci při včelaření, zabývaje 
se současně pěstováním stromků a chovem 
holubů, později studoval v Levině v prus. 
Slezsku, v Hradci Králové, Pardubicích a ko- 
nečně na technice v Praze. Když vešlo ve 
známost dílo pohyblivé, ihned si objednal 
u Dzierzona úl s vlaŠkami a stal se od té 
doby horlivém jich pěstitelem a oddaným 

{)řítelem Dzierzonovým. R. 1853 dosazen za 
esního v Kraskově, kamž přivezl si z do- 
mova pět včelstev. R. 1857 zřídil si jiŽ velký 
osmihranný pavillon, který obsahoval přes 
50 včelstev v úlech Dzierzonských. Navště- 
voval pilně sjezdy včelařů německých a ra- 
kouských a účastnil se mnoha výstav, na 
nichž dostalo se mu četných vyznamenáni 
Přispíval články ze života včel do £ichst&dt* 



84 



Jarko wskt — Jarlyk. 



ských novin vČclařských, pak i do » Včelaře*. 
Péstoval horlivé vlasky a cypcrky, později 
i krajinky, a působil mnoho k rozšířeni vče- 
lařství ve vlastí naSí. Byl spoluzakladatelem 
a místopředsedou prvního českého včelař- 
ského spolku. 

Jarkowsld: 1) J. Pawet bibliograf pol- 
sky (* 1781 v Krakovsku — 1 1845 v Kijevč), 
byl bibliotékářem v Krzicmienci (1805—32) a 
od r. 1834 při universitě v Kijevé. Cenné 
práce jeho bibliografické, filologické a histo- 
rické zůstaly z vetší části v rukopise. 

2) J. Antoni, bratr před., první pracfekt 
lycea Krzicmieneckého, vydal několik spisů 
příležitostných a svoji korrespondenci s před- 
ními muži polskými doby tehdejší, jako s H. 
KoH^tajcm, T. Czackým, J. Sniadeckým a y 
(Korrtspondencije w pr\edmiotach oswiecenia 
narodowego). 

Jarl, skandinávský název normanských 
ilechticů, pozdtji titul král. náměstkův u Nor- 
manův. Ze slova toho povstalo angl. Earl. 

Jarl Otto, sochař švřd. (♦ 1856 v Upsalc). 
Studoval na technice ve Štokholmě podlťhaje 
hlavně vlivu Ncrgina a Sodermanna, později 
odešel do Vídně, kde pracoval v atelieru 
Weitmannově a zároveň na akademii pod 
Hellmerem v umění se zdokonaloval. Hlavní 
jeho obor jest plastika zvěře. Vzdav se záhy 
Činnosti umělecké žije v Dornbachu u Vítlně. 

JarlOOh (něm. Geriach), kronikář čcs. 
í* 1165 — t 1228 dle Hájka), bvl rodu vzne- 
seného a nejspíše příbuzným hraběte Jiřího 
z Milevska, v 12. roce svého věku dostal 
se do pracmonstrátskěho kláštera v Žclivě, 
sloužil opatu Gottšalkovi po sedm let a pro- 
vázel ho r. 1182 k volbě biskupa Jindřicha a 
r. 1183 k řádovým schůzím v Kounici, Bcr- 
neku a Jaroši; byl i při jeho smrti 17. ún. 
r. 1184 v Lunovicích a převezl mrtvolu jeho 
do Želiva. Nabyv r. 1186 svěcení na kněze, 
byl již r. 1187 ustanoven opatem nově za- 
loženého praemonstr. kláštera v Milevsku; 
jméno jeho vyškytá se r. 1221 na listině 
krále Přtmyslal. mizi svědky opaty. Kro- 
nika jeho počíná hned jako pokračování Vin- 
centiovy kroniky r. 1167 a sahá do r. 1198, 
kde končí slovy creat regem Bo . , , ., vše 
ostatní jest ztraceno; však sama o sobě 
svědčí, že sáhala dále, nebo při r. 1197 mluví 
o smrti biskupa Daniela, která udala se o 16 
a půl léta po roce tom. Pracovati počal asi 
na poČ. XIII. stol., tedy v pokročilejším věku, 
neboť čerpá z části ze svých vzpomínek a ze 
zpráv starších mnichů. Kronika jeho, jak již 
Dobner tušil, jest totožná s kronikou Žcliv- 
ského mnicha a jest nejspolehlivějším a nej- 
lepším pramenem pro dobu českých dějin 
v 1. 1173—97, úpadku to země, kde se 10 Pře- 
myslovců svářilo o trůn a zaprodávalo se 
úplatným Hohenštaufům. J. vypravuje objek- 
tivně, nezatajuje chyb Přemyslovců, chová 
velkou úctu k duchovním představeným a 
proto vyšel z líčení jeho kníže-biskup Jin- 
dřich Břetislav dokonalejším, než zasluhuje 
Zachovaly se tři rukopisy: 1. Strahovský, 
J-ův rukopis pro klášter milevský, 2. Piterův 



opis v klášteře rajhradském a 3. Litoměřický 
čili Vokounský. 

Jarliberg og Xianrvlk, norský amt (okr.) 
▼e stiftě christianském na záp. pobřcíí fjordu 
christianského, zaujímá 2330*9 km\ z čehoŽ 
58 km* připadá na jezera. Střední výška ce- 
lého okresu obnáší 145 m. Podnebí jest zdravé, 
vegetace hojná. R. 1891 bylo tu 97.745 oby v. 

Í42 na km*), jest nejhustěji obydleným amtem 
Norska. Obyvatelstvo živi se hlavně orbou a 
chovem dobytka, vedle toho také rybářstvím, 
stavbou lodi, vývozem dříví a ledu. Dobývá 
se tu také něco zinku, mědi a olova. Od 
r. 1881 spojen jest železnicí s Christianií. 
R. 1889 bylo tu železnic 132 km, silnic 884 km 
T. 1885. Důležitější místa jsou Laurvik (hl. m.), 
Holmestrand, Sandeí^jord, Tónsberg, Svelvik, 
Horten, Asgárdstrand. Panství J. u Tóus- 
bergu, po němž okres jost pojmenován, ná- 
leží od r. 1683 hrabťti Weddel-Jarlsbergovi, 
jsouc nejrozsáhlejším celého Norska. 

Jarlyk byl ve staré Rusi název státních 
listin, jež vydávali v době tatarského jařma 
chánové tatarští ruským knížatům i ruskému 
vysokému duchovenstvu. Podrobení Tatarům 
jevilo se mezi jiným v tom, že ruští vlád- 
noucí knížata poviimi byli vymoci si u tatar- 
ského chána j., v němž uznávali svrchovanost 
chánovu, avšak za to utvrzeni byli ve vládě. 
Za prvých sto let panství Tatarů na Rusi 
nedost d I ani jeden ruský kníže na trůn, který 
neobdržel dříve chánskóho J-u. Tyto J-y po- 
držovaly platnost pouze po dobu, po kterou 
bvl na živu chán, kterv J. udělil. Nastoupil-li 
chán nový, musil knííe jíti do ordy a vy- 
moci si J. nový — arci za hojné dary chá- 
novi, chánové a tatarským velmožům. J-y 
musili si opatřiti též biskupové a metropo- 
lita. Chánové osobili si nejen právo udělo- 
vati ruským knížatům j-y, nvbrž i právo od- 
nímati a zároveň i souditi ruská knížata. ChtČ- 
jíce moc knížat seslabiti, prodávali jim tatarští 
chánové nejen knížectva, nýbrž mnohdy dá- 
vali novému uchazeči J. na knížectví, které 
udělili již předtím knížeti jinému. V J-u upra- 
ven byl poměr knížete ruského k chánovi. 
Kníže zavazoval se mezi jiným. Že v případě 
války s jinými národy posílati bude chánovi 
na pomoc vojsko, a skutečně stávalo se 
mnohdy, že ruská vojska bojovala v zájmech 
chánových, jakož i naopak, že Tataři přispí- 
vali svvmi vojsky na pomoc ruským knížatům 
v jejich vzájemných sporech. V J-ách byla 
též ustanoveni o nástupnictví knížat na trůn, 
nejvíce však vztahovaly se J-y k právům du- 
chovenstva. V nich potvrzována byla ducho- 
venstvu a duchovním korporacím práva a 
výhody, jichž požívaly od dob nepamětných. 
Jednotlivé známky ukazují k tomu, že J-y se- 
pisovány byly pod bezprostředním vlivem sa- 
mého duchovenstva v nich súčastněného. — 
Z J-ů vydávaných ruským metropolitům za- 
chovalo se až na nynější časy pouze sedm. 
Naproti tomu nedošel nás ani jeden z i-ů, jeŽ 
byly uděleny knížatům. NičiliC ruští knížata po 
skončení tatarského panství všechny chánskó 
J-y, jež jim připomínaly dobu vlastni poroby. 



Jarmanka — Jarnik. 



85 



Studiu j-ů vénován jest spis prof. Bcrczina 
(x r. 1830) Chanskijc jarlyky. Již předtím po- 
jednal o jejich hodnověrnosti ve zvláštní roz- 
pravě prof. Grigorjev (r. 1842). — Srv. Bčlja- 
jev, Lokciji po istoriji russ. zakonodatěljstva 
ÍMoskva, 1879) a Michajlov, Istorija russ. pravá 
(Petrohrad, 1871). —Nyní nazývají se v Rusku 
j-cm jisté známky v celnictvj. -dle. 

Jarmanka, botan., víz Astrantia. 

Jarmarkál— byl poplatek, jejž dostávali 
rektoři venkovských škol městských v XVI. st. 
od svých žáků jako přilepšenou o každém 
výročním trhu. V Náchodě dostával rektor 
j. dvakráte do roka, totiž o jarmárce sv.-Vít- 
ském a sv.-Martinském, a to po denáru bílém. 
(Arch. Nach. II., 3.) H^e. 

Janiiarti06y ves. mor., viz Jamarticc. 

Jařmen, město v kraji dy minském prus. 
vl. obv. štětínského, 24 km vých. od Dymina, 
na ř. Pěně a na želez, tratích Angermúnde- 
Stralsund a Fricdland-J., stanice paropla- 
vebních tratí Naklo-Dymin a Dymin-Štětín, 
má stanici pošt. a tclegr., cvang. farní ko- 
stel, spořitelnu, sklad zboží říšské banky, 
továrnu na stroje, mlékařství, pálení vápna, 
obchod obilím a 1787 ob. (1890) většinou 
evangelíků. 

Jarmim, ves v Čechách, viz Jaroměř 2). 

JarmoUnoi (polsky Jarmoliňci), městečko 
v ruské gubernii podolské, Újezdě prosku- 
rovském, při pramenech ř. Ušicc, má 2972 ob., 
starobylý zámek a znamenitý výroční trh ve 
J pol. června s obratem přes 1 milí. rublů, 
la němž pouze koní prodá se do 2000. Mě- 
stečko založeno bylo r. 1407, opevněno a ob- 
dařeno městským právem r. 1455. 

Jarmnk, řecky Hieiomykss, talmúdské jm. 
největšího přítoku Jordánu, nyní Šeríat el 
Mcnádire. 

Jarmnsiawioz Jan, bud. spisovatel pol. 
(♦ 1781 v Zarzecké Wole v Haliči — f 1844 
v Zaczerni), studoval gymnasium v Rzeszowě, 
filosofii a theologii ve Lvově, r. 1807 vysvě- 
cen byl na kněze a vedle úřadu katecheti- 
ckého a později farářského (v Zaczerni) pě- 
stoval s oblibou studium věd i uměn, ob- 
xvláštč hudby. Sepsal: Chorál gregoiyjanski 
ryrtualny historyc\nie objasniony i na tera^- 
ntejs^e noty pr^et/ilony (Vídeň, 1834); .\fowy 
4'j Indu wiejškiego krótkie i iatwe na ivs^stkie 
nied^ieU i šwi^ta (2 sv., 1841 a 1853); Noivy 
tystem mii^yki c\yli gruntowne objasnienie me- 
lodyi, harmonyi i kompoiycyi mu^ykaluej we- 
dtúg ^asad dotqd nie\nanych (1843). Vynalezl 
též hudební nástroj »fortepiano smyczkowec, 
který mechanikou klavírovou v pohyb uvá- 
děl smyčce, jež třely se o ovčí struny, tak 
ie hra naň působila dojem smyčc. kvarteta. 

Jarmnz, jarmus čili kapusta zimní 
(botan. viz Brassica), zvláštní odrůda zelná, 
pro zimní období oblíbená, jež po celou zimu 
může bc2e škody venku býti ponechána a 
i ze sněhu k potřebě kuchyně se vyhrabati. 
Sáli se do půdy dobře vyhnojené týmž způ- 
sobem jako jiné zclniny. Fin, 

Jamao ížarnakj, hí. m. kantonu v arr. 
cognackém franc. acpartementu Charente na 



pravém břehu Charcnty a železniční trati 
Angouléme-Beillant; rodí se zde proslulé čer- 
vené víno a vyrábí velmi dobrý cognac zv. 
champagne. Dále má J. bcdnářství a 4482, 
jako obec 4880 ob. (1891). U J-u zvítězilo 
r. 1569 královské vojsko pod vévodou z An- 
jou a maršálkem z Tavanncs nad Hugenoty, 
vedenými princem Ludvíkem z Condé, jenž 
zde byl zajat a pak úkladně zastřelen. Na 
bojišti postavena pyramida. — Kanton má na 
161-40 /cm* ve 14 obcích 12.937 ob. (1891). 

Jami bod, (T) bod, v němž zdánlivá dráha 
slunce (skutečná dráha země), ekliptika, pro- 
tíná, na sever vystupujíc, rovník nebeský. Od 
bodu toho měří se na rovníku i na ekliptice 
směrem znamení. Vzdálenost na rovníku sluje 
rcktascense (ascensio recta, přímý výstup), 
na ekliptice aélka. Bod ten couvá ročně asi 
o 50 ' obloukových. Viz Praecesse. VRý, 

Jamió, bývalá ves ve Slezsku na Brun- 
tálsku, zanikla r. 1472 za nájezdu Matyášova 
do Slezska. R. 1506 jako pustá naposled se 
připomíná v deskách opavských. 

Jarnik Urban, spisovatel slovinský (* 1784 
u Nadižarju v Korutanech — f 1844 v Blato- 
gradě [Moosburg\)^ vzdclav se na gymnasiu 
a v semináři ccloveckém vysvěcen byl r. 1806 
na kněze, načež byl kaplanem v Podkrnosu 
(Gurniti), od r. 1811 v Celovci, od r. 1818 
farářem šmihelským a od r. 1827 blatograd- 
ským. V mladších létech psal básně, většinou 

I rázu didaktického a příležitostného {Zve-{diŠče\ 
í>enica\ Bučelica; Pomlaď, Jeseň] Křes a pod.), 
nebo vlasteneckého {Sa Slovence^ podle Vod- 
níkovy básně »Na moje rojakc«), z nichž 
některé Fellingcr přeložil do němčiny. Vět- 
šina z nich zůstala rozptýlena po časopisech 
nebo v rukopise. Mají dosti hladkou formu, 
ač nejeví příliš ducha básnického. Později 
vydal několik poučných knih prostonárodních, 
spracovaných většinou z němčiny {Zboř lepili 

\ukov \a Slovensko mladino^ Celovec, 1814; 

; S.idjereja, t., 1817 a Nevarnosti mladili litdi). 
Mimo to účastnil se při vydávání časopisů 
»Carinthia« a >Kíirntnerische Zcitschritt«. Do 
té doby spadají též jeho rozpravy Vaterlán- 
dische Hlátter fúr den ósterreichischen Kaiser- 
staat (1813) a Andeittungen Uber Kámten^s 
Germanisierung, ke které sbíral po 13 let látku, 
snaže se dovoditi slovanský původ nynějších 
Němců korutanských. V pozdějších létech 
zabýval se výhracínc filologií, zejména slo- 
vanskou, a výsledkem prací těch byly spisy: 
Kleine Sammlung solcher altslav. Wórter, welche 
im heutigcn windischeu IVulect noch kráftig 

fortlebcn (Celovec, 1822) a Versuch eines Ety- 
mologikons der slowenischen Miindart in Inner- 
Oesterreich (t., 1832). Vedle toho pracoval 
pilně o rozsáhlém slovníku něm. -slovinském 
a latinském. Hojného materiálu jím sebraného 
použil později Jancžič pro svůj slovník. Jakožto 
přední zástupce národního hnutí Slovinců ko- 
rutanských, básník a jazykozpytec byl J. ve 
styku s předními vlastenci a učenci slovan- 
skými, jako s Šafaříkem, Srczněvským, Ko- 
pitarem, Vodníkem, Metelkou, Slomškem, 
L. Gajem (s M. Majarem byl horlivým stou- 



86 



Jarník — Jarnovick. 



pencem jeho illyrské idee), s Vrazem a j. Ko- 
nečně vynikl i jako duchovní pastýř, vydav 
nékolik spisů rázu náboženského: Molitne bnlc 
vice (t, 1817); Jedro keršanskih resnic (1820); 
Evange'je in branja a j. S^^k. 

Jarník J an U r ban, filolog český (* 25. kv. 
1848 v Potštýné nad Orlicí). První třídu jTymn. 
navštěvoval v Rychnově n. K., ostatní v Hradci 
Králové. R. 187Ó se odebral na universitu ví- 
deí^skou, kde se věnoval studiu sanskritu 
i srovnávací mluvnice jazyků novějších, hlavně 
románských. Podrobiv se zkoušce státní ode- 
bral se r. 1874 na studijní cestu do Paříže; 
r. 1875 ustanoven jako supplující a r. 1876 
jako skutečný učitel na nižší reálné škole ve 
▼id. Leopoldové, t. r. stal se doktorem filosofie 
a habilitoval se dva roky na to pro filologii 
románskou na universitě vídeňské, odkudž 
r. 1882 byl povolán za mimořádného pro- 
fessora téhož oboru na českou universitu 
▼ Praze, kde r. 1888 byl jmenován profes- 
sorem řádným. Od r. 1882 jest ředitelem se- 
mináře románského a zároveň členem věde- 
cké kommisse zkušební pro učitelství na gym- 
nasiích a školách reálných. V Paříži pobyl 
dvakráte a rovněž dvakráte podnikl cestu mezi 
Rumuny sedmihradské a v království. — J. si 
obral za předmět speciálného studia jazyk ru- 
munský a albánský a uveřejnil r. 1877 v alma- 
nachu vydaném k oslavě 70letých narozenin 
Šemberových staf Séco o Rumunech^ pak t. r. 
v druhé výroční zprávě nižší reálky v Leo- 
poldově Sprachliches aus rumánischen Volks- 
márchen a r. 1881 ve výroční zprávě téhoŽ 
ústavu Zur albanischen Sprachenkuude, k čemuž 
se r. 1883 v pojednáních král. české společ- 
nosti nauk přidružily Přispévky ku po^ndnf 
ndřeči albánských, dále r. 1878 Index lu Die^ 
etymologischem Wórterbnch der rttmanhchen 
Sprachen (Berlín) a nové značné rozmnožené 
vydání téhož díla r. 1889 Neuer voUstándiger 
Index (Heilbronn). R. 1885 vydal s Ondře- 
jem Bárseanem nákladem rumunské akademie 
v Bukurcšti sbírku rumunských písní lidových 
ze Sedmihrad pod názvem Doine jsi strigáturi 
din Ardeal, již opatřil úplným glossářem ru- 
munsko-francouzským ; 2. vydání téže sbírky 
pro lid vyšlo v Brašově r. 1895. Roku 1894 
uveřejnil v pojednáních české akademie Lvé 
verse starofrancou\ské Ifgendjr o sv. Kateřiné 
alexandrjské. Do rumunštiny přeložil •Vo- 
jáka nováčka« od Pravdy a »Babičkuc Něm- 
cové; první vyšel pod názvem Pavel Cátaná 
v měsíčníku »Convorbiri Literarcc 1881, pak 
ve feuilletonu denníku » Gazeta Transilvanicic 
a odtud jako knížka r. 1891; »Babička« vy- 
cházela r. 1883 jako ťeuilleton »Tribuny€ a 
t. r. pod názvem Bunicc jako čís. 14 sbírky 
•Biblioteca poporal.i a Tribunei*. Kromě 
toho napsal do odborných časopisů, zejména 
do »Litteraturblatt fůr germ. und rom. Philo- 
logie€, »Zeitschnft fůr romanischc Philologiec, 
»Z. fůr. Volkskunde«, >Z. fůr oestcrr. Gym- 
nasienc, >Listů filologickýchc, »Athenaea« a 
•Sborníku národopisnéhoc, četné a zevrubné 
posudky v oboru jazyka rumunského a alban- 
ikého, tak zejména o Miklosichovi, Gustavu 



Meyerovi, Weigandovi, Vil. Mcyer-Lůbkeovi, 
Šáinénovi, Tiktinovi, Pískoví. Pro »Svčtozor« 
r. 1882 spracoval \\pominky na pobyt me^i /?w- 
mMW)',jcž uveřejnil r. 1878 — 79 včasop.»Ostcn« 
pod názvem Reistbriefe eines Eiilolof^en, kde 
vyšla též jeho habilitační přednáSka o důle- 
Ž.tosti studia jazyka rumunského. J. jest mimo- 
řádným členem král. české společnosti nauk 
a české Akademie v Praze, dopisujícím čltnctn 
Akademie rumunské v BukureŠti, Anthropo- 
logické společnosti ve Vídni a Spolku pro 
studium novějších jazyků v Berlíně, čestným 
členem Románia Junft ve Vídni a Asociatiunca 
transilvaná (Spolku sedmihradského pro lite- 
raturu rum. a osvětu lidu rum.) v Sibíni. Auto- 
biografické rysy uveřejnil J. v Pelclově alma- 
nachu r. 1893 v Rychnově n. K. {Jak jsem 
Šel na studie), r. 1895 ve Sborníku Čechft 
dolnorakouských (Kus ^e fivo'a chudého če^ 
ského studenta ve Vfdni) a r. 1897 v almanachu 
»Potštýn€ (str. 104 — 110), jakož i rumunsky 
v »Tribuné« r. 1891. Srv. též »Zlatá Praha« 
r. 1883, >Zeitschrift fůr franz. Sprache und 
Littcratur« sv. XVI. (1895) a almanach •Pot- 
štýné (str. 229—232). Ve svém rodišti založil 
J. před 15 roky spolek okrašlovací, jchol 
byl po všechna ta léta předsedou, a také jest 
starostou Spolku pro podporování nemajet- 
ných studujících fakulty nlosoíické, o jchol 
rozkvět všemožně usiluje. 

Jami rovnodennost nastává 20. nebo 
21. března, kdy slunce vstoupí do rovníka. 
Tou dobou jsou všude na zemi den a noc 
stejné dlouhé, trvajíce 12 hodin. Viz Aequi- 
noctium. V/iy. 

Jami salát. Valeríanella olitoria Pollich, 
viz Valeríanella. 

Jami áplnék jest první úplněk, jenž na- 
stává po jarní rovnodennosti dne 20. neb 
21. března. 

Jami snamoni jsou Skopec, Býk a Blí- 
ženci. Nesouhlasí vlak se souhvězdími, zna- 
mení Skopec nachází se nyní v souhvězdí 
Ryb, znamení Býka v souhvězdí Skopce, zna- 
mení Blíženců v souhvězdí Býka. VRý, 

Jamoviok (J arn o v i c, G i o r n o vi ch i), vir- 
tuos na housle (♦ 1745 v Palermu — f l^^^ 
v Petrohradě), byl synem rodičů původu pol- 
ského. Učitelem jeho byl slavný houslista 
Antonio LoUi. R- 1770 vystoupil v •Duchov- 
ním koncertu« v Paříži zprvu s úspěchem 
nikoli značným, ale tím větší pochvaly došel, 
když produkoval se s koncertem vlastní 
skladby. Věhlas, jehož dodělal se v několika 
létech, svedl jej k nezřízenému životu, pro 
nějž nucen r. 1779 Pařiž opustiti a odebrati 
se do Berlína, odkud r. 1783 nastoupil cestu 
do Vídně, Varšavy, Petrohradu a Štokholmu. 
R. 1792 přesídlil se do Londýna. Sláva jeho 
pobledla příchodem Viottiovým a podobně 
Rode porazil jej v Petrohradě, kamž obrátil 
se r. 1802. pobyv před tím delší čas v Ham- 
burku. Příčinou úpadku jeho byla náruživost 
ku hře na kulečníku, která mu byla na sklonku 
života pramenem výživy. Hra J-ova vyzna- 
čovala se čistotou a vkusnou ozdobností, 
nedovedla však vyluzovati plný a široký 



Jaro — Jarolímek. 



87 



tón. Dle Fétise uveřejnil J. 15 koncerte, 
3 smyčc. kvarteta, houslová dueta, sonáty a 
nékouk symfonií* které vsak brzy vyšly z ob- 
liby. 7 

imxo ve smyslu hvězdářském jest na 
severní polokouli doba roční od vstoupení 
slunce do rovníku nebeského v bodu jarním 
(kdy nastane jarní rovnodennost) aŽ clo nej- 
vyšší polohy slunce nad rovníkem, t. i. až 
do letního slunovratu. Slunce probíhá za 
dobu jarní znamení: Skopce, Býka a Blížence. 
Vstup středu slunce do bodu jarního (do 
znamení Skopce) nastává nyní 20. března, 
vstup slunce do znamení Raka (začátek léta) 
21. června. Pro nestejnoměrný (zdánlivý) po- 
hyb slunce a couvání t>odu jarního nepřipadá 
počátek jara vidy na touž hodinu, proto se 
ndává pfesnčji v kalendářích (na př. r. 1897 
9 h. 30 m. ráno). Z téže příčiny není J. vždy 
stejné dlouhé, průměrně trvá 92 dní 21 hodin. 
S jarcra na severní polokouli současně trvá 
podzim na jižní. — J. fysikální souvisí jen 
▼flcot>ecně s jarem hvězdářským; závisíf na 
semépisné šířce a na poloze místa, jež po- 
vétrnost ovládají. — J. meteorologické 
trvá téí 3 měsíce, ale začíná se prvním břez- 
nem. VRý. 

Jaxoold Feliks Pawef, zoolog polský 
(• 1790 u Pacanowa — t 1864), vzdělal se 
v Krakově a dosáhnuv doktorátu (1814) vě- 
noval se stavu učitelskému. R. 1815 povolán 
s Poznaně do Varšavy, poslán do Berlína a 
do Paříže a r. 1817 jmenován správcem zoo- 
logických sbírek ve Varšavě. Uveřejnil mnoho 
odborných článkfl v »PamÍQtniku« přátel věd. 
Hlavní jeho dílo, jehož tí^i zflstala v ruko- 
pise, jest Zoologija c{yU \\vier\etopismo ogólne 
(Varšava, 1821—27, 6 dílů). Mimo to vydal 
písma ro^maite wiers\em i proia (t., 1830, 2 d.); 
Trešif xoo^osU (t., 1851) a j. 

JaxooklJ Vasilij Gavrilovič, národní 
hospodář ruský (♦ 1855 v Petrohradě), vzdělal 
se na pctrohr. universitě a pobyv delší dobu 
la hranicemi přednášel politickou oekonomii 
a finanční právo v alcksandrovském lyceu 
(od r. 1883) a ve vojcnsko-právnické aka- 
demii (od r. 1890). Obhájiv dissertaci Eko- 
nomičetkaja otvétstvennost před prinimatHej 
(1888) stal se docentem petrohr. university. 
Obšírné jeho dílo Strachovanije raboČich (1895, 
2 d.) podává cenný materiál k otázce děl- 
nického pojišfováni v různých zemích. Uve- 
řejnil též mnoho odborných statí v časo- 
pisech a ku přání minister. financí vypracoval 
projekt o odpovědnosti zaměstnavatelů (1893), 
předložený státní radě. 

Jaroozyn, hl. město kraje v prus. vl. obv. 
poznaňském, na tratích Lešno-J., Poznaň- 
Kreuzburg, Olešnice-J. a J.-Hnězdno prus. 
st. drah, jest sídlem krajské vlády a soudu, 
má stanice pošt. a telegr., katol. a evang. 
farní kostely, značné trhy na dobytek a 2903 
oby v. (1890) hl. katol. (361 židů). — Kraj má 
na 720*28 km* ve 4 městech, 101 obci venk. 
a 59 obvodech sUtkářských 44.513 ob. (1890). 

Jaiohmévioey chybné Jarohň o vice, ves 
na Moravě, hejt, okr. a fara Kroměříž; 71 d., 



f 



418 ob. č. (1890), 2tř. šk., pS., stanice Sev. 
dráhy cis. Ferdinanda (Kroměříž-Zborovice). 
J. byly snad původně sídlem stejnojmenného 
rodu, z něhož se r. 1348 Vít z Jarohněvic zde 
poprvé připomíná. Tvrz byla r. 1492 pustou. 
Jaroohowsld K a z i m i e r z, historik polský 
* 1829 v Malých Sokolnikách v Pozná Asku — 
j^ 1888 v Poznani), studoval gymnasium v Po- 
znani, kde r. 1846 zapleten byl do polského 
processu a vyloučen. Později studoval práva 
v Berlíně a r. 1848 účastnil se povstání v Po- 
znaAsku. V r. 1862—82 byl ve státní službě 
jako soudní úředník a r. 1887 byl zvolen za 

f>oslance na sněm pruský. Vydal důležité 
istiny, vztahující se k saské době dějin pol- 
ských, s názvem Teka Gabryjela Junosu' PO' 
ddhkiego (Poznaň, 1856 — 61, 6 d.), dále D^ieje 
panowania Augusta //. (t., 1856); Car Piotr 
i carewic\ Aleksjr (t., 1862) a Wielkopohka 
w c^axie piérws\ej wojny s\wedikiéj (t., 1864). 
Menši pojednání svá vydal jako: Opowiadania 
historYc\ne ít., 1860 — 63, 2 d.); Opowuidania 
i studyjji historyc\ne (Varšava, 1877); Sowe 
opowiadania i studyja hiatoryc^ne (t., 1882); 
Zc\a%ów saskich spraw wewn^tr^uych, po/ityki 
i wojny (t, 1886) a j. Mnoho cenných prací 
jeho uloženo jest v odborných časopisech 
pol. S pseudonymem Sewerin Pr^erowa 
vydal též spis Literatura poznaňská (Krakov, 
1880). Srv. W. Smoleúski, Stanowisko Kaz. 
J-kiego w historiografii polskiej (Varš., 1888) 
a A. Kraushar, Drobiazgi historiczne (Petro- 
hrad, 1891, 1. sv.). 
Jarolim viz Jeroným. 
Jarolimak: 1) J. Vincenc, paedagog 
českj (♦ 1806 v Čáslavi — f 1885 v Pardu- 
bicích). Studoval na malostranském paed- 
agogiu a na technice pražské, načež r. 1827 
stal se učitelem na hlavní škole, r. 1854 na 
nižší a r. 1863 na vyšší reálce v Pardubicích, 
kde setrval do r. 1868. V r. 1838—46 byl též 
ředitelem kůru v Pardubicích, v r. 1846—56 
byl tamtéž předsedou okresních porad učitel- 
ských. Napsal oblíbené Púčtdřstvi pro [. a 
//. třidu škol reálných, jež v r. 1863—73 se 
dočkalo čtvera vydání. 

2) J. Jiljí. spisovatel český v oboru hor- 
nickém, syn před. (* 1836 v Pardubicích — 
t 1886 v Příbrami). Absolvovav studia tech- 
nická r. 1854 v Praze studoval na hornické 
akademii v Příbrami, byl potom úředníkem 
státních dolů v Kapnik-Banyi. Nagy-águ a 
v Příbrami, v r. 1872—83 vrchním horním 
radou v ministerstvé orby ve Vídni (tam redi- 
go^ >Oesterr. Berg- und Húttcnmánnische 
Ztg.«) a od r. 1883 dvorním radou a před- 
nostou dolů příbramských. Proslul zdařilými 
pracemi z oboru hornického strojnictvi. 

3) J. Vincenc, mathematik český, bratr 
před. (• 1846 v Pardubicích). Studoval na reál- 
ných školách a na polytechnice v Praze, stal 
se pak r. 1868 assistentem, r. 1869 supplcn- 
tem a r. 1873 professorem na c. k. české re- 
álce v Praze-II. R. 1891 jmenován byl ředi- 
telem státní reálky v Hradci Králové, r. 1894 
české reálky karlínské a r. 1895 c. k. české 
reálky v Praze. Uveřejnil mnoho prací z oboru 



Jaromar — Jaroměi 



malhcmatiky a deskriptivn; 
gramniech Školních a v odbor, fasopiecch, 
zejména v >Cas. pro péstovánf mathcmatiky a 
fysiky. R. 1875 — 77 vydal trojdílnou Defknp- 
íívhI geometrii pro vríši Ikofy reálné, obšírné 
kompendium této vidy v jazyce českém; ve 
íkráccném 3. vyd. (1893) uífvá se tito učeb- 
nice na všech českých rcilkách. KroraĚ toho 
vydal spisy: Sbirkj úloh ^ deskript. geometrie 
(2 vyd. 18Í3 a 18S0); Geometrie pro 4- 'řW" 
íkol reál. (1. vyd. 1874, 4. vyd. 1853); Geo- 
metrie pra ni(il třidy ikol reál. (1, vyd. 1S9I, 
3. vyd, 1897); Na»ka o tvarech méřický^h pro 
I. tř. íkol středních (1. vyd. 1891, 3. vyd. 1894). 
Práce J-mkovy vyznačuji se přesností výrazu 
a jasností výkladů. 

Jaromar I,, první křest vládce na RujanS 
(* 1169 — t 1218), bratr posledního samostat- 
ného knížete Ránů, Teclava, který rok po 
pádu Arkony zemřel. Jaa ducha bystrého po- 
ínal J. I., ic nemoíno odepříti dán. Valde- 
maru I. poslušnost a udržeti pohanství proti 
křcstanství; proto uznal svrchovanost dán- 
skou a nevzpirat se tomu kdyŽ papci Alc\ 
andcr III. připojil celý ostrov vůtĚmou k dit, 
césl rocskildské, menšinou ivéfinskt. Oddi 
nost k Dánsku prokázal tím íe r ll'<4 'ipojil 
se s dánským Knutcm VI proti piiidoi in 
skéniu knížeti Bogislavovi a přispil i íiX i 
EtvI Knutovu, který mu za to uddil i ii iii 
část Pomořanska proti RujanÉ Ilžki Kr 
stanstvl upevňoval zakládáním kláSterá prv> 
r. 1193 ženský klášter na Rujané ke cti Panny 
Marie, zárodek to nyn, hl místa Bergenu 
na pcvninC- ze zaloícného kláštera Lldcnu 
vzniklo mí-sto Grcifsvald. Zárovetl podporo- 
val prílmysl a ponévadŽ mél nedostatek pra- 
covních tio mácích Bil, zaváděl obyvatelstvo 
ponĚmČilé, které usazoval v dédinách nových 
jako u Kořenice, nebo v méstech ranských 
jako v KorĚnici, která ve stu létech byla 
úplně ponĚmČcna a nazvána Garz. Na pevnmě 
založil r. 1209 raésto Stralov, nazvané po 
protilcífclm ostrove Střele, nyn Stralsund, 



děkanský kostel sv. Mikuláše s náhrobkem 
litcvského kniielc Dimitra Sanguszka r. 1554 
v J-i zavraidéného, kostel sv. Jakuba ze sto- 
letí XIV., v XVII. stol. pfesUvéný. kapli sv. 
Anny {1750), radnici, Špitál, mC-st, museum, 
5tř. obce, (se 3 párali.) a 3tř. méšL šk. pro 
chl. a div., stát. řemeslnickou a prfim. pokraí. 
šk., nemocnici, lékárnu, spořitelnu, obč. a okr. 
hospod, záložnu a zastavámu, kasárny zem. 
obrany, vodovod, mést. pivovar, prádelnu 
na jutu. přízi a len. velkou továrnu na ko- 
berce, barevnu, tiskárnu a úpravnu, 3 válc. 
mlýny, 2 pily, mechanickou tkalcovnu na ba- 
vlněné zboží a sukna, výrobu mušlového zboží, 
tovární výrobu svrSkQ a sodové vody, slé- 
várnu Železa, 2 knihtiskárny a kamcnotiskámu, 
suíírnu na čekanku a šlndelku, pfes Labe 
Fi-tězový a Železný most a železnou lávku. 
U Je počíná Labe býti splavným ai do Měl- 
níka pro pité. Město J. leží ve velmi úrodné 
krajiné na levém břehu Labe ve iZlatém 
prutu* a obyvatelé jeho provozují výnosné 
zemčdĚlstvf a drob- 
ná řemesla i obchod. 
Zdejší trhy na obili 
jsou vyhláScné po 
rijlích východních 
Čechách. "Tu a v o- 
kolt pfstuje se hoj- 
ní výborná zeleni- 
na, která odválí se i 
(loNémecka Zamé- 
Ktcm láinř u sv An- 
ny a na Úpí. Mést- 
.'.liý znak {vyobr. 
(■. 2024 .) : v ierveném 
poli střibr- lev král 
Českého a na itíté 
trnová koruna zlaté barvy. — O J-i jako hradu 
knížecím činí se zmínka r. 1126, kdy zde diián 
Břetislav, syn Břetjslava II., od Sobésiava ve 
vazbé. Byl dFevéný a příkopem obehnán. Ve 
XIII. stol. povoláni sem kolonisté z Némec, 
hrad nadán mřstskými právy a 








Jaroměrice — Jaroměřský. 



89 



vzbouřili proti králové a ta zastavila město 
Jiříkovi z Poděbrad (1445). J. musila se pod- 
dati Jiříkovi v pravé člověčenství až do jeho 
korunováni (1448). Za tou příčinou udělal Jiří 
z domu proboštského hrad, později hrad tento 
zastaven. Za krále Ladislava potvrzena městu 
privilegia a vysazen městu výroční trh (1497), 
t 1504 clo a výroč, trh přidán. Město poc. 
XVT. stol. velice vzkvétalo, důchody obce 
velmi se vzmáhaly, takže i okolní statky ku- 
povalo. J. zůstala věrna učení Husovu a r. 1547 
Ferdinandovi odepřela pomoci ; proto po bitvě 
11 Múhlberka ztrestána J. velmi krutě na stat- 
cích, ale j na penězích, a k tomu ještě město 
r. J548 vyhořelo i s kostelem. R. 1564 a 1575 
obdrželo město různé výsady a svobody. V čas 
války 30leté neušetřena J. pohromy a že 
r. 1618 účastnila se povstání, konfiskovány jí 
statky, ale později opět jí navráceny. R. 1625 
zaveoena tu přísná reformace. R. 1639 po- 
hubili strašně Švédové město, r. 1645 dobyl 
ho generál Torstenson. při čemž spálen bo- 
hatý archiv městský. R. 1670 město opět vy- 
hořelo, r. 1753 sesula se věž kostela sv. Miku- 
láše. Za válek slezských měli zde rakouští 
íjoncrálové své tábory, r. 1 780 pobyl zde císař 
Josef II. zakládaje pevnost Ples, r. 1788 za- 
veden zde magistrát a r. 1813— 14 táhla tudy 
spojená vojska ruská a pruská proti Napo- 
leonu I. R. 1831 vystaven tu železný most. 
Kostel sv. Jakuba na Jakubském předměstí 
se hřbitovem pochází z dob husitských. Na 
» Ostrově* zbudována nedávno nová budova 
školní. V našem století stala se J. střediskem 
<jt>chodu a průmyslu a při značném staveb- 
ním ruchu 1 populace se zdvojnásobila. — 
Okresní soud jaroměřský zaujímá 
•J17*2 km*, obsahuje 46 polit, obcí, 3868 d., 
.30.333 ob. č., 5137 n., 14 j.; z 35.621 přít. ob.: 
:<4.510 katol., 833 evang., 198 žid., 80 j., z těch: 
18.795 muž., 16.826 žen. Srv. Ant. Knapp, Pa- 
měti kr. věn. města J-e (t., 1887). 

2) J., Jaromír (Jamim, Jormirn), ves t., 
hejl., okr. a pš. Kaplice, fara Blanské; 61 d., 
6 ob. č.. 289 n. (1890), 3 mlýny. 

Jaroiliéřioe: 1) J., městečko na Moravě 
y.U soutoku Rokytné, Jaroměrice a Štěpánov- 
&kého potoka a na stanici Rak. scv.-záp. dr. 
(Znojmo-Něm. Brod) v hejt. znojemském, okr. 
moravsko-budějovickém, má s předměstím 
Lhotou 447 d.. 2429 ob. č., 7 n. (1890), dčk. 
chrám sv. Markéty, hřbitovní kapli sv. Josefa, 
Špitál s kaplí sv. Kateřiny, 6tř. obce. a 2tř. 
průmysl, pokrač. šk., pš., tclegr., na Jaroměřici 
2 mlýny. Fid. panství zaujímá 3403*81 ha pŮdy; 
náleží k němu zámek s rodinným archivem 
hr. Kouniců, dvfir, pivovar a lihovar. Majctník 
ňdeikommissu na ten Čas neznámý. Na ná- 
městí v práčelí zámku socha Nejsv. Trojice 
nákladem Jana Ad. hr. z Questenbcrka po- 
řízená (1716), krásný zámecký park, v zámku 
bohatá knihovna, sbírka obrazů a divadlo. 
Děk. kostel s bohatými freskami jest z nej- 
krásnějších budov v zemi, v r. 1715— 38 v novo- 
řimském slohu vystavěná na místě dřívCjšího 
kostela. R. 1673 vystavěl tan Ant. hr. z yue- 
stcnberka na předměstí Lhotě loretánskou 



kapli s křížovou cestou, kterou r. 1675 pře- 
měnil v klášter servitů, r. 1785 vyzdvižený. 
Fara založena r. 1362 a dle Schwoye právo 
patronátní vykonávali tehdy opatové cister- 
ciáckého kláštera v Sedlci v Čechách. R. 1454 
jmenují se J. městečkem. V XV. a XVI. stol. 
usadili se zde Čeští bratří, kteří se i far v zmoc- 
nili, r. 1627 fara opět osazena katol. farářem. 
R. 1631 vyhořely J. i se zámkem, farou a rad- 
nicí a r. 1635 částečně. Kol. r. 1249 připomíná 
se na zdejším zboží Hynek z Jaroměřic, r.l390 
Jan mladší purkrabí z Maiburícu, jenž od mark- 
rabí Jodoka statek v léno přijal. V J-cích pak 
samých dala (1448) Klára z Jaroměřic jeden 
dvůr Provázkovi z Okrašovic. Brzy na to seděl 
na J-cích Václav z Ludanic, jemuž král Vla- 
dislav J. z lenního svazku propustil (1498). 
Po jeho potomcích (1522) připomíná se tu 
Jan z Pernštýna, dále Jindřich z Lomnice a 
jeho synové (1560), Jiří Mezeřícký z Lomnice, 
jehož dcera prodala (1609) tvrz J. i s měste- 
čkem a okolním zbožím Sigmundovi z Tiefen- 
bachu; po něm tu seděl (1612) Petr Rechen- 
bcrg ze Želctic, jenž súčastnil se stavovského 
odboje, začež mu jeho statky zabrány a Jaro- 
mírovi z Qucstenberka prodány (1624). Po 
smrti tohoto (1646) následoval syn Jan Ant 
do hraběcího stavu povýšený. Jan Adam ze- 
mřel r. 1752 jako poslední přímý potomek 
rodu toho, zanechav jmění synu svého švakra, 
Dominiku Ondř. hr. z Kounic-Rittberku. Ten 
nastoupil v dědictví r. 1762, přijal přídomek 
Kaunic-Questenberg a převedl (1769) na J. 
fideikommiss. — 2) J., far. ves t. při Úso- 
brněnském potůčku, hejt. Mor. Třebová, okr. 
a pš. Jevíčko; 271 d., 1690 ob. č., 9 n. (1890), 
pout. kostel Pozdvižení sv. Kříže na hoře Kal- 
várii dle vzoru chrámu jcrusalemského vysta- 
věný, 4tř. šk., tclcgr., stan. Rak. sev.-záp. dr. 
(Chornice-Vcl. Opatovice), mlýn. Alod. statek 
se zámkem, dvorem a Novým Dvorem jest 
majetkem prince Lamorála Thuna -Taxise. 
Mimo to jest zde popi. dvůr Lud. hr. Herber- 
štcina J ležely na starodávné cestě z Olo- 
múcc do Prahy a již v X. stol. i s Kojetínem 
náležely biskupství pražskému. Císař Sigmund 
zastavil je (1436) Jiřímu ze Šternberka a tím 
dostaly se navždy do světských rukou. Fil. 
kostel Všech Svatých byl až do XV. stol. 
ťarním. 

Jaroměřský Jan, jinak Valeš, plodný 
vcršovcc latinský v době Rudolfa II., pocházel 
z nicšfanské rodiny v Čáslavi a vzdělával se 
mimo školy domácí též v Kut. Hoře, Hradci 
Králové a Zhořclci. R. 1605 stal se bakalářem 
na univcrsilě v Praze a vyučoval potom na 
různých místech, zejména v Jičíně, na Mělníce, 
u sv. iicpána Většího v Praze, v Náchodě 
a Hradci Král. Po vydání Rudolfova maje- 
státu obrátil se ku stavu duchovnímu a vy- 
.svěcen byv r. 1612 na kněze obdržel místo 
farářské u sv. Bartoloměje v Praze. R. 1613 
přešel na faru v Potchách blíže Čáslavi a 
opatřil SI ještě také hodnost magistra, pod- 
robiv se zkouškám na pražské universitě. Od 
té doby stopa po něm se ztrácí. Latinským 
veršováním zanášel se již od let studijních 



90 



Jaromír. 



a dosti znaíné povfsti byl ófaslcn, ačkoli 
nad prosířcdnost nevynikal a v rozličných 
poilivnůjikách si liboval. Vřtší sbírky vi^ršd 
jeho, skoro vidy pfilfíitostných, jsou: Střena 
anni poii secularem dtcimnin sex-rum qiiaiií 
á. d. Míitctnaiibut it paironii dicaia (ICQ4); 

'Oluivnui priinatutn in vrbě GilíMna ad CydU- 
nam (1(t05); Mana Sijsismundi Smirjicky a 
Sintr(ícj (1609); Jffái epigrammalnm (1609) 
a), l'o česku napsal kaiati*lskf Iraktál fflai 
BnU. volající k svabudi otroků mamo»ovýi:h 
(10121. Thř. 

Jaromír: 1) J.,kni{c, syn Boleslava II. a 
knffny Liiimy, oMrlcI odotctúdčl asi vi: výcti. 
Čechách. Po smrti Otcové bv' na rozkaz bratra 
svétio Uolcsbva III. as od VrSovcO přepaden 
a vyklesltn a prchl před ukrutným bratrem 
s Emmou a bratrem Oldřichem do Bavor 
k vévodovi Jmdhchu (IM. který uprchlíky 
přátelsky pfijal Ho smrti Vladivojc polskdho 
byl J. od lidu ícskt^ho povolán na irSn i pfi- 
icl r. 1003 a matkou i s Oldřichem a byl 
• iásulem nastolen; avšak za nfkolih dni při- 
táhl Boleslav III. s pomoci polskou a J,, ne- 
maje doslaleíné moci. musil znuva prchati 
k Jindřichovi. R. ](Ki4 vypraveni byli J. a 
Oldhch v íele předvoje cis. vojska í uví- 
táni byli s jásotem ode všeho lidu; zmoc- 
nivše se Praiského hradu vyhnali Poláky, J. 
vyhlásil obecné odpuítíni a slíbil obnoviti 
staré zemské fády, načti byl na Vyšehrade 
mova nastolen a od přibyvšího císaře Jin- 
dřicha II- potvrzen. J. byl sice mírné povahy, 
ale státnického rozumu ni.'mél; vrhl se do 
náruči Jindřicha II., ba podporoval ho osobně 
ve válce jeho proti Boleslavu Chrabrému (1001) 
B proti Luticům (1005). Uškodil zemi České, 
ie mírem Poznaňským postoupil Moravu a 
výboje svých prtdkQ a zcmé Česká zůstala 
obmezcna na své přirozené hranice. Proto 
ztrácel pQdu pod nohama; konečné r 1012 
vyhnal ho Oldhch. nejspíše z návodu Vršovců, 
«e íemř. i uprchl J. opít k Jindřichu II.. ale 
ten dat ho uvězniti v UtrechtĚ a r. 1013 vy- 
dal ho Oldřichovi, který zavřel d-a na hradě 
Lysé a dal pobiti jeho přívriencc, Kdyi 
Olilfich r. 1033 na rozkaz Konráda II, byl 
v fi.i'2iié držán ve vezení, propustil Břetislav 
J-a a vládli společné po dvé léta. Oldřich 
r. 1035 byl propuštěn s podmínkou. íe roz- 
dělí se s J-cm o vládu, ale sotva se vrátil, 
dal J-a oslepiti a znovu na Lysé uvězniti. 
J, zřekl se po smrti Oldřichové trůnu ve pro- 
spěch Břetislava 1. a varoval synovce před 
VrŠovci; ti pomstili semu, Ie ho 4. list. 103S 
lavraidili, 

2) J., biskup pražský (• kol 1040 — 1 26. Čna 
1089), Čtvrtý syn Břetislava a Jitky, urícn byl 
ke stavu duchoven.skému a proto nedostal 
iádného ildělu, ale bylo mu po smrti Scbírové 
uděleno biskupství Hraiské. Vzdělával ac v ci- 
uné, ale ke stavu knižskému nejevil mnoho 
chuti, nýbrž miloval honbu a válku. Po smrtí 
Spytihněvově myslil, ie dostane od Vratislava 
oějalcý úděl. a proto se vrátil, ale bratry pře- 
mluven dal se posvětiti na jáhna a četl pfí 
■ .inii Scbífové evangelium; brzo vSak znechu- 



I 



tilo se mu povoláni to a odloiív roucho 
ské odebral se do Polska, odkud teprve ,„ 
smrti Sebiřová (1067) byl od bratři povolán 
a od nich před Vratislava předvedm se Žá- 
dosti, by mu slíbené biskupství udělil. Vra- 
tislav zatím r. 1063 zřídil v Olomúci biskup- 
ství a obsadil je Janem mnichem břevno vskjm. 
kterému odevzdal statek Podivínský, rálcíivíl 
biskupu pražskému, Šcbíři pak náhradou slíbil 
ttíitik z 12 komorních vesnic. Obávaje se, 
ie by J. nabyl veliké moci. nevyhověl nyní 
žádosti bratři, odkázav je na sněm, který měl 
se konati v leícní u Dobcnina; avšak tam 
chtél na biskupství povýšiti sv(.'ho kaplana 
Lence, probošta litoměřického, kterého na 
ryehlo do leženi povolal, ale nepochodil, neboť 
většina sněmovní, vedena jsouc Kojatou VŠc- 
borovicem a Smilem Hoiejoviccm, ujala te 
J-a a odvedla ho s sebou do nového tábora 
u Opočna. Vratislav odporem tím zastrašen 
uznal volbu J-ovu. a ten 30. čna 10b8 přijal 
v Mohuči od Jindřicha IV. investituru a b cce 
od mohučskéno arcibiskupa Sigbcrta posvě- 
cení na biskupa. V ilřadě svém vedl si správné, 
byl pobožný, zavedl přísnější kázeň mezi kněi* 
stvem a podpuroval chudé, ale nebyl stálé 
povahv a dal se strhnouti v prudkosti k ne- 
rozvážným Činům J iádal na kníiecí komoře, 
by vyplatila mu slíbený výnos I 12 kumomich 
vší. ale komora to odi přela; tu Konrád brněn- 
ský zmocnil se Podivína a postoupil y j J-oví. 
Tím vznikly dlouhé spory a oba biskupové 
se obrátili na papiíe Alexandra II.; nefli doSlo 
rozhodnuti, vykonal J, nepřcdloiený čin, ie 
r. 1071 při navšlÉvé u biskupa Jana v Olo- 
milci ho se svou chasou tělesně ztýral. Vra- 
tislav nařídiv, aby J. statky obsazené vydal, 
ialoval na něho u dvora papežského. Alex- 
ander N. vyslal do Čech leg^áta Rudolfa a Vra- 
tislav svolal všecky pány. církevní hodnostáře 
a oba biskupy k soudu J. se nedostavil a 
odvolal se k metropolitovi Sighertovi a len 
také se ho ujal; le^át zatím zakázal mu vy- 
konávati biskupský úřad a zastavil mu všecky 
důchody, takže músil hledati pomoci v cizíné. 
Řehoř vil. poslal do Čech dva Icgály a hrozil. 
ie na J-a *vytasí meč hněvu apoitobkého i ai 
na jeho zahýnulíi J. uposlechl a Řchof Vil., 
na nřhoi měla J-ova příbuzná. Mathilda To- 
skánská, veliký vliv. přijal ho vlídně, smířil 
se 5 ním a oznámil to zvláštním dopisem Vra- 
tislavovi. J, se navráid. ale usadil se opět na 
Podivíne, takic spor vlekl se ai do r. 1075. 
kdy Řehoř Vil. na zvláštní synodě rozhodl, 
aby sporné statky rovným dílem byly fr~-- 



oba biskupy rozděleny, 
jcni. J. požíval takové dŮvfry Jinilřicha IV., 
íc tento 11. čna 1077 jmenoval no svým nej- 
vyšším kancléřem; J. sastával úřad ten v po- 
hnutých těch dobách s ncjvélSi obezřcloslí 
ai do čce 1080. Jindřich IV r. 1086 na snémČ 
v Mohuči odevzdal Vratislavovi král. korunu 
a potvrdil na iádosl J-ovu starou základní 
listinu biskupství praiského, a ludii st>ojcoa 
byla zase Morava s Čechami pod jedním bi- 
skupem; ale r. 1088 obnovil Vratislav biskup- 
ství v Olomůci a odevzdal je svému kaplanu 



Jaromír — Jaroslav. 



91 



Vecelovi i se statkem podivínským. J. roz- 
mrzen tím odeSel do Uher ke králi Ladislavu I. 
a zemřel tam násl. roku. 

Jaromiř viz Jaroméř. 

Jftromiřka, Jaromířice, vlastm' jméno 
hrubé stfelby středověké velikosti prostředni, 
uiívané r. 1422 u KarlStejna a metavšf koule 
kamenné 30 — 40liberní. FM. 

Jaronioe. ves v Čechách, hejt., okr. a pš. 
Budějovice, fara Dubne; 30 d., 148 ob. č. (1890). 
Kol r. 1414 zmocnil se Chval z Jaronic s Be- 
nešem z Dubnébo a Bůžkem z Machovic tvrze 
? Dubnem. 

jATonin, osada v Čechách u Janovského 
Údolí, hvjt. Krumlov, okr. Chvalšiny, fara 
Brlohy, pá. Křcmíe v Čechách; 35 d., 17 ob. č., 
175 n. (1890), kaple P. Marie, myslivna a vý- 
roba dřcvének. lopat, loukoti a jin. dřevěného 
zboží po domácku. 

Jaronovioa, osada u Dubňan na Moravě, 
bcjt. a okr. Hodonín, fara Dol. Dubňany, pá. 
DubĎany; 7 d., 194 ob. č. (1890), dvůr a my- 
slivna hodonínského cis. statku, mlýn a veliká 
sklárna. 

Jaroásld Fcliks. filosof polský (♦1777 — 
t 1827), byl proboštem a professorem filo- 
sofie na universitě krakovské. Názory své 
uložil v rozpravě Jakiéjfi o^ofii Púlacy potr^e- 
hvjq (Krakov, 1810V Vedle toho vydal spis 
spracovaný na základě B. E. Wcntzia O filo- 
sofii (t., 1812, 3 části). NáltŽcl k prvním, kdož 
jali se seznamovati Poláky s filosofií německou. 

Jaroplillc, jméno knížat ruských: 1) J. 
Svat osla viř, velký kníže kijevský (972 aŽ 
980), nejstarší syn vel. knížete Svatoslava, 
který udělil mu r. 969 Kijev s prvenstvím 
nad bratry, Olegem, jenž dostal země Drevanů, 
aVladimíreni novgorodským ; při smrti otcově 
byli všickni tři nedospěli a proto potřebovali 
rádců, což bylo příčinou mnohých sporů. 
*i. vyvolil si Svěnalda, rádce Igorova a Svato- 
slavova, a ten, kdvž syn jeho byl od Olega 
zabil, protože honil v jeho lesích, popudil J-a, 
by ztrestal bratra válkou. Oleg poražen byl 
r. 977 u Ovruče a zhynul na útěku, Vladimír 
pak ze strachu uprchl z Novgorodu a J. spo- 
jil jejich úděly s velkým knížectvím. R. 980 
vrátil se Vladimír s pomocí varjažskou, opa- 
ooval Novgorod, pojal za manželku snoubenku 
J-ovu Rognědu, dceru voj vody polockého 
Rogvolda, a postoupil ke Kijevu, odkudž J. 
oa radu Bluda od Vladimíra zakoupeného 
uprchl do Rodni, kde byl obležen; i odebral 
se k Vladimírovi, by s ním vyjednával, ale 
byl od dvou najatých Varjahů zavražděn. 

2) J. Izjaslavic obdržel po smrti otcově 
r. 1078 Vyšehrad v Kijevsku, ale přidal se 
ke straně velkému knížeti Vsevolodu nepřá- 
telské a proto byl vypuzen ; navrátiv se r. 1086, 
byl na cestě do Zvenigorodu zavražděn. 

3) J. Vladimírovic, velký kníže kijevský 
(1132—39), syn Vladimíra Monomacha, na- 
stoupil po bratru svém Mstislavovi; za něho 
BUtaly v rodě Monomachově, prve svorném, 
^ubné spory. J. udělil svému synovci Vse- 
volodu Mstisíaviči Perejeslav, což popudilo 
JSKho Dolgomkého tak, že napadnuv Vsevo- 



loda vyhnal ho z údělu. J. na to Perejeslav 
udělil bratřím, prve Izjaslavovi, pak Václavovi, 
když ten Izjaslavovi dal Turov. Jiří neuznal 
však tohoto upravení, zmocnil se opět Peřeje- 
slavě, na to Václav obsadil opět Turov a Izja- 
slav zůstal bez podílu; proto se spojil se Vse- 
slavem novgorodským a oba bratři donutili 
J-a, že musil Izjaslavovi postoupiti Vladimír 
VolyAskou. Za sporů vrátila se knížata Po« 
locká z Řecka a zabrala knížectví Polocké, 
jim od Mstislava odňaté. 

4) J. Rostislav ič, vnuk Jiřího Dolgo- 
rukého, obdržel knížectví Suzdalské, avšak 
r. 1162 vypuzen byl od Ondřeje Bogoljub- 
ského. Po jeho smrti získal J. ztracené pan- 
ství znovu, ale když počal utiskovati lid a 
družina jeho páchala hrozná násilí na církvi, 
byl přispěním Vladiměřských vypuzen a Su- 
zdalsko dáno Michalu Turjcviči. J. na útěku 
upadl s bratrem Mstisíavem do rukou Rja- 
zanských a ti je vydali Michalu, jenž je dal 
oslepiti, avšak nabyli opětné zraku, což bylo 
považováno za zázrak. Mstislav stal se kníže- 
tem v Novgorodě a po jeho smrti r.ll78 na- 
stoupil J.. ale na krátko; poslední zmínka 
o něm děje se r. 1196. 

Jaropolóy bývalá údělná ves carů moskev- 
ských na řece Lamě nedaleko Moskvy, pa- 
mátná tím, že ji udělil r. 1690 car Teodor 
Michajlovič proslulému hctmanu kozáckému 
Petru Dorosen kovi, jenž tu r. 1693 zemřel 
a pochován jest na místě označeném pomní- 
kem. 

Jarosoh, vlastní jméno něm. spisovatele 
Alfreda Waldaua (v. t). 

Jaroslav: 1) J., ves v Čechách, heit. a 
okr. Vys. Mýto, fara Radhošť, pš. Hor. Jelení; 
66 d., 379 ob. č. (1890), Itř. šk., mlýn a my- 
slivna. — 2) J.. Jaroslava, osada t. u Ha- 
brové, hcjt., okr. a pš. Rychnov n. Kn., fara 
Javorníce; 18 d., 76 ob. č., 3 n. (1890), samota 
Vochoz. 

3) J., újezdné město rus., viz Jaroslav 1. 

JaroslaVy mužské jméno slovanské, zvi. 
mnohých knížat ruských, z nichž vynikli: 

1) J. I. Vladimírovic, Moudrý, veliký 
kníže kijevský (1019—58), syn vel. kn. Vladi- 
míra a Rogněuy, dostal od otce nejprve Rostov, 
potom Novgorod. Když po smrti Vladimírově 
r. 1016 třetí jeho syn Svatopluk zmocnil se 
Kijeva, dal zavražditi své tři bratry, Borisa 
(Rostov), Gleba (Murom) a Svatoslava (země 
Drevanů), a zmocnil se jejich úděiů, tu J. sebrav 
na 40.000 Novgorodských a najav 1000 Var- 
jahů porazil r. 1016 Svatopluka u Lubče; 
a když pak se týž s pomocí polskou vrátil, 
byl r. 1019 poražen podruhé na ř. Alte, načež 
zahynul na útěku. J. přeložil t. r. sídlo své 
do Kijeva, zabral celé území Svatoplukovo 
a stal se nejmocnějším knížetem ruským. To 
záviděli mu jeho bratří a příbuzní i stíhali 
ho válkou; tak r. 1021 napadl ho synovec 
jeho Břetislav Izjaslavic, ale byl poražen; J. 
nemstil se mu, ale dal mu dobrovolně Viteb- 
sko. R. 1023 napadl ho bratr Mstislav Tmu- 
torakaňský, který J-a porazil u Čcrnigova a 
obsadil celé Pocfněpří, zemřel však r. 1034, 



Jaroslav — Jaroši avicc. 



a tu J. slouĚil odftate icinř 7.asp sp svím ilzc- 
mim, ktcrťmu připadl takí Pskov. 'Výpra- 
vami r. 1030—31 do Polska podniknutými 
opanoval Červenou Rus, r. 103ů porazil Pc- 
čcníhy, r, 103S Jatvřhy, r. 1040 Litvany, ano 
r. 1043 vypravil svébo syna Vladiinira proti 
fickům. Konečně podnikl vípravu proti Ču- 
dům, založil tu pevný Jurjcv a opanoval "' 



podporoval kfesbnstvf, zakládal kostely a klá- 
štery ]>i sebral písaře mnohé a překládal 
z řeckého na slovanské písmo*, jak praví 
o něm Nestor; avfak nejen o církev se staral 
a kniliy slovanské jí pořizoval, postaral se 
takt-' o první zákonník staroslovanský, známý 
pod jménem >Pravda ruskác. 5 manželkou 
svou Ingigersou, dcerou 3véd. krále Olafa, 
mČ1 5 synů, pro které ustanovil zákon staře- 
iinství, představiv před smrti svou nejstar- 
.íího Izjaslava za velikého kniíetc. 

a) J. Svaioplukoviř, také Jaroslavcc, 
kniíe vladimiřský, ot>drÍd r. 1097 smlouvou 
v Lubči s bratry svými Olegem a Davidem 
společně úděl Svatoslavův a Cemi^'ov s kraji- 
nami ae v turových o dním i b Tmutorakanii na 
konečném rozdílení r. 1100 na Vitiřevě neda- 
leko Kijeva dostal Vladimír. R, 1111 podnikl 
e ostatními kniitaty dvě válečné výpravy proti 
Polovcfim a Kumánfim a pronikl aŽ na Don. 
Po smrti Davidově získal Dorohobui. ale r.lll7 
vypudil ho Vladimír Monomach, takíe musil 
uprchnouti k svému příbuznému Boleslavu III. 
Křivoůstému ; kdyi pak pomocí polskou, uher- 
skou a Rostislavicfl haličských r. 1123 přitrhl 
před Vladimír a ji oblehl, byl úkladně za- 
vraidí-n. 

3) J. Izjaslavovič, syn vel. knižctc kja- 
slava. od nihoí ohdricl Turov, r. 1148 Nov- 
gorod aVladliiiii' iiri Volyni; po smrti otcové 
obdr/i 1 i ij. ]. \" 1.. i;ii ii rus, kniitat podporoval 
Izj^.s!. ■ : ' i|i JiřimuSuzdalskťmu; 

smííil ' ■ , , luHcvičem Bogoljub- 

' ' I Kijev útoki 



svfij opatrnĚ a proto vydal se s řctnou dru- 
žinou a s velikými dary k Batu chánovi a pod- 
dal se jemu. fiatu ustanovil ho velkoknííetem 
nad vSemi kniiaty ruskými, ale zavázal ho 
k ročnímu poplatku, který tatarští výběrči 
vybírali. Zabezpečiv si pFizci^ chánovu mohl 
věnovati svou péči rozkvčtu hlavního města 
Vladiměře n. Kl. a hájení hranic západních; 
sám r. 1239 porazil Litvany, ostatní obranu 

r. 1236 dal kníže 

přátelských styků s chatiRm odebral i 

r. 1246 do sídla jeho při ústí Volhy, ale zemřel 

" " " .. nejspíše otrávením. 



J, Vsevolodovič udělil mu knilectví Tverské, 
sám pak získal Pskov a Novgorod; panoval 
obezřele a moudře, takže země jeho b'^j 
uSctřeny vpádíi tatarských; na ochranu hranic 
západních sváděl Sfastné boje s Litvany a 
a Mečovými rytíři, které r. 1268, spojiv se 
s kniiaty se vcro ruskými, u města Rakovora 
záp. od řeky Narevu na hlavu porazil. Zcmfd 
r. 1271 na zpáteční cestě své z Ordy k veli- 
kému zármutku svých poddaných. 

JarOBlav, hrdina stejnojmenné básni 
Rukopisu královédvorského. 

Jaroilavloe: 1)J.. ves v Cechách iďipr, 
bř. Vltavy, hcjt. Č. fiudfjovice, okr. a ol. HIh- 
boká, fara Kostelce; 35 d., 217 ob. c, (1890), 
2 mlýny a samota u Marečků. V J-cích při- 
pomíná se již ve XIV. stol. tvrz a statek, ta 
němž r. 1454 Ojíř z Protivcc, jehoí potomek 
vše prodal Bohuši. Malovcovi z Malovic, načď 
připojeny ke DHtni. 

2) J. (Josloiviii). městys na Morava pří po- 
toce Satovském, který se tu pojí s mlýnskou 
strouhou Dyje, v hejt. znojemském, má 398 d^ 
12 ob. e., 2150 n. (1890), okr. soud, četn. st, 
pí., telcgr., si. Rak. -uher. st. dr, (Hrušovany- 
Znojmo). farní kostel av. Jiljí opata, 5tř. šk., 
lékárnu, spořitelnu, mlýn, několik cihelen, 
vinařství, ovocnářství a zclináfstvi. Fid, pan- 




Jaroslavl. 



93 



Ccnturíoni a od tohoto přešly r. 1835 na ny- 
DČjši panující rod. Nynější zámek vystavěn 
r. 17.10. Sloji nad městem na místě, kde r. 1255 
nějaký hrad stával a v XV. stol. tvrz. Kostci 
vystaven r. 1790—91. Jako pohraniční mě- 
stečko byly J. na poc. XIV. stol. ve válce 
mezi Rakousy a Čechy častěji zpustošeny. 
R. 1325 připomíná se tu fara a r. 1517 jme- 
nují se J. městečkem, jež r. 1563 obdrželo 
mýto. — Jaroslavický okres obsahuje 
17 polit, obci se 4128 d. a 136 ob. č., 21.389 n.; 
z 21^76 přitom, ob. 21.480 katol., 8 evang., 
88 žid.; z těch 10.322 mužských, 11.254 žen. 
řl890). — 8) J., ves t., hcjt. Holešov, okres 
Vyzovicc, fara a pš. Zlín; 97 d., 510 ob. č. 
(1890), osada Jaroslavické paseky; v pan- 
ricěm lese D voříšku stával panský dvůr, na 
Bonecké sklená huť. J. připomínají se 
r. 158S, kdy se iim od Bohunky z Žcrotína 
a na Zlíně dostalo dvojího obdarování. 

Jmroslavl [-av],gubernské a újczdné město 
ruské gubernie Jaroslavskě, leží na pravém, 
rovném břehu řeky Volhy, který zvyšuje se 
pouze v mysu tvořeném zde ústím ř. Koto- 
rosti do Volhy a zv. »Rublenyj gorod«, a má 
(1896) 70.610 ob., 2900 domů většinou pěkné 
stavěných, byC i ze dřeva, ulice krásné a široké 
s půvabnými promenádami, 3 kláštery, 75 pra- 
voslav. chrámů, mezi nimiž Uspenská kathe- 
drála z r. 1215 chová kosti sv. kn. Vasilia 
a Konstantina Vsevolodoviče a zázračný obraz 
Matky Boží jaroslavské, dále 1 kostel jcdino- 
férecký.a 1 evang., pak pomník knížete Děmi- 
dova. Ústavů vyučovacích jest 29 se 4575 
iáky, mezi nimi Děmidovské právnické ly- 
ceum zal. r. 1805 knížetem Děmidovem, s 15 
profcssory a 269 posluchači, 2 státní gym- 
nasia, dívčí gymnas., 3tř. měšťanskou školu, 
11 škol počátečních, 8 obecních, vojenské 
progymnasium, duchovní seminář, 3 duchovní 
ftoly, městské divadlo, 5 časopisů, společ- 
nost ku podporování studujících, 4 chudo- 
bince, 3 opatrovny, 6 nemocnic. J. jest sídlem 
gobemátora, arcibiskupa, velitelství 35. di- 
vise a 2. brigády pěší, posádkou má 137. a 
139. pěší pluk. Důležité jest město jako staro- 
dávné středisko jaroslavského průmyslu, 
má 58 továren s 5080 děl. a roční výrobou 
kol 10 mill. r., z čehož vyniká prádelna bavlny 
s výrobou 5,200.000 rub., 4 továrny na tabák 
s výrobou na 3 mill. rub. a j. I v ohledu ob- 
chodním zaujímá J. důležité místo v říši; 
\tUt na hlavní obchodní cestě z Moskvy do 
Vologdy a Archangelska, takže roční přívoz 
xboži obnáší 13Vs mill. pudů a vývoz 12*8 mill. 
pndů, z čehož 4 mill., rcsp. 47s i°ill- pudů 
připadá na obilí. Ku podpoře obchodu jest 
T městě oddělení císařské banky ruské s roč- 
BBn obratem na 40 mill. rublů, městská obec. 
banka z r. 1864 s obratem na 10 mill. a vzá- 
jemné úvěrní družstvo s obratem 4 millionů 
rablů. — J. byl podle povésti založen v r. 1026 
až 1036 vel. knížetem Jaroslavem Vladimiro- 
vícem. ale až do zač. XIII. stol. byl málo znám. 
K. 1218 učiněn středem samostat. knížectví 
a Vsevoloda, vnuka vel. knížete Vsevoloda 
Gcoigijevíče, v kteréžto vlastnosti trval do 



r. 1471. Od těch dob knížata jaroslavská byla 
úplné odvislá od carů moskevských, takže J. 
počítán ke kostromské čtvrti carství Moskev- 
ského. R. 1708 připsáno mésto gubernii ingcr- 
manlandské, r. 1719 učiněno provinciálním 
městem gub. petrohradské a r. 1777 gubern- 
ským méstem jaroslavského náměstnictva, 
změněného r. 1796 v gubernii jaroslavskou. 
Jaroslavská gubernie leží v sev. části 
středního Ruska, tvoříc díl Velké Rusi, hra- 
ničí na sev. s gubernií vologodskou, na vých. 
s kostromskou, na jihu s vladimířskou, na 
záp. s tvcrskou a na s.-z. s novgorodskou 
i zaujímá 35.613 km^ plochy, t. j. 0-67o evrop- 
ského Ruska a 0'2Vo veškeré říše Ruské. Jest 
to podlouhlá kotlovina, obklopená se všech 
stran mírně skloněnými návršími, kterou pro- 
téká Volha dělící gubernii na 2 nestejné polo- 
vice: menší pravou s 397o plochy celé gub. 
a větší levou s 6l7o- Půda náleží útvaru jur- 
skému s hojnými zkamenělinami, prsf jest 
sice složení téhož jako černozem, avšak blá- 
tivá, takže třeba ji zúrodňovati melioracemi, 
na březích řek pak nalézají se četné valouny 
vápencové. Gubernie náleží výlučně k úvooí 
Volhy, která protéká ji v délce téměř 300 km 
a přijímá zde 34 řek a říček, mezi nimiž hl. 
význam má Mologa (100 km)^ Šeksna (160 km) 
a Kostroma ^60 km), čímž jest gubernii umož- 
něno spojem s mořem Kaspickým a pomocí 
průplavů i s mořem Baltickým a Bílým. Jezer 
jest zde na 110 hlavně mezi Mologou a Šeks- 
nou; úhrnem zaujímají 72 frm^ z čehož na 
největší z nich, Nero či Rostovské jezero, 
připadá 544 /cm-. Ve všech částech gub. vy- 
skytují se močály, takže moložsko-šeksinské 
mcziříčí jest jen jedinou vysýchající bažinou, 
největším blátem pak jest Varegovo s plochou 
28 kmK Podnebí gubernie jest nestálé, avšak 
zdravé. Dle 26lctého pozorování obnáší prů- 
měrná roční teplota +3-2'»C, v zimě --10'8'^C, 
na jaře 2 8 C, v létě 175 a na podzim 3*4® C, 
poslední mráz bývá průměrně 7. června, prvý 
3. října, převládající vítr jest jihozápadní a 
severozápadní, dní srážkových bývá v roce 
114 — 115, nejvíce v červenci (14), nejméné 
v lednu (6), krupobití přichází 3krát v roce, 
bouřka inkrát, Volha zamrzá v průměru 18. list. 
a rozmrzá 22. dub. Rostlinstvo gubernie při- 
pomíná více sever než jih, což jeví se v pře- 
vládání stromů jehličnatých a výskytu někte- 
rých rostlin polárních, jako: Betula nana, 
Rubus arcticus, Linnaea borealis a j. Lesy 
i s podrostem kryjí následkem silného dře- 
vařství již jen 36-2Vo půdy; jsou to většinou 
lesy jedlové a sosnové, pouze na jihu dubové, 
jasanové, klenové, ořechové a j. Obyvatel 
jest 1,073.593 (1896), t. j. 31 na 1 /fm', při čemž 
připadá na 100 mužů 133 žen, což má původ 
v tom, že valná čásť muž. obyvatelstva od- 
chází za výdělkem do jiných končin říše. 
Vzrůst obyv. jest malý, od r. 1885 přibylo 
pouze 23.622 osob. Kromě cizinců jsou oby- 
vatelé Rusové, ač z velké části původu fin- 
ského; jménem liší se pouze obyvatele při 
ř. Šiti, Sickarové, považující se za potomky 
Karelů, vystěhovalých odtud v stol. XVII. 



54 Jarosfaw, 

VyinánI jsou vétílnou orthadaxnlho, jedino- 
vérců jest 5308, roiltolnikil 6103. kalwl. 1300, 
lidů 1620, evangd. 770 a muhammodánfl 13(1. 
Klájterfl jest v t>ub. 19, pravosl. kust(!lfi 1042, 
jcdmovéreckjch S a 2 cvanij. Ústavů vyučo- 
vacích jest (1K91) 754 a 38-474 iáky, a lo 
1 právnické lyci:uiii, 7 stfcd. íkol pro chlapce. 
6 pro divky, 8 3tf. móSť. Skol. 43 Školy po- 
íátcínl, bus národní, 1 duchovní serainá^, 



6 duch. íkol a 3 opii 



)vny._ 



■ Pfcs rfliná 



r |TubLTnÍi kvetoud odvčťví průmyslu jcsi 
hlav. laméstnáním obyvatel ortia; 27'3'.'o vu- 
ftkcré plochy zaujímají rule a si;j« se hlavně 
lito, ovts a jeíni(.'n, mi-né pícnice a hrách, 
niísly pohanka a proso, viuUi' pístuji se bram- 
bory a nad jiné dfllcíit jest len, jchoí klidí 
se roíné na 120,00ti pudů. hlavné u osady 
Vclikuie. Zahradničte'! ae provoiujc puuzc 
T okoli mčst i ptstujc su hlavní- čckanka, 
cukrovj hráiek a okurky, sadařství pak do- 
dává pPcdevSim jablka, srsiku, muhny, m^nir 
viSní. Málo rozvil jest v gubt:rnii chov do- 
bytka, jchoí puřitá se asi 631.S00kusĎ, lotii 
178.400 koní, 2l.i).odc skotu, 188.700 ovcí a 
4700 vcpfů. Rybolov proti dřlvéjlím dobám 
poklesl, I lovf sc lilavnÉ slirlťd [iro trh mo- 
Bkťvskj, aviak lov ten nctvoM nikdu xvláál- 
niho zamčstnánf. — Vedle toho jsou oby- 
vatelé řemeslné neobvřujné éinni, ruziíFcni 
Í'50uce jako femcslnícf vicho druhu po celém 
iusku a Kinsku a vyrábějíce hlav. rukavice, 
koiichy, ibuií dřevené, košikářské, láincf' 
nické, feincnářskii ald. Továren a velkých 



místě stojí prádelna bavlny s roí. výr. 5'/, niill. 
rub:Ů. 4 továrny na tabák s téniéf 3 niill. roč.. 
4 prádelny Inu rovnéi na 3 miU. rub., 1 prá- 
delna Inu a bavlny s roř. produkci l'/ti>il'- 
ruh. atd Středím obchodu jsou mSsia Ky- 
binsk a J., obě dQlciilá pro obchod celé 
Rusku tiic tak, jako eub^rnic jaro^lavaká 
vflboc svojí polohou mezi Ifcnii hlavními 
centry obchodu a průmyslu ruského: Tetro- 
hradcm, Moskvou a Novgorodem. Zboíi při- 
Tdli sť do cub. hlavné po řtkách (33 mill. 
pudů) a vyváíí odtud po Iclexnících (*d'i, milí. 

řuilft roCné), hlav. piik přcdmůtvin obchodu 
!St obilí tvořící 707b vcSkvri^ho obratu. Vý- 
ročních trhů jest v cubtriiii řS. ilůlií.ly jsou 
Váak toliko 4: v RostovC- s ol>r;,liiM na I niill. 
rul... Rybinsku. J-i a v os. Vilikoje, Želez- 
niční Irati vi'dou nubernií 4: ryiunsko-bolo- 
fiovská (ůft frm), inoskevsko-jarosfavská (<i7 km), 
arosluvsko-koslromská (35 ftm) a j.irosl.ivsko- 
volojodská (114 km), z nlclil n<.-jdaKÍ.iější jrst 
rybinsko-bologovská s roční dopravou na 
33 milí. pudů. Z vodních ci-st jc-st daleko 
nejdfllcitt jíí Volha s roč, dopravou na 38 milí. 
pudů Z.ijmSni obchodním sluuií oddélmi cis. 
banky ruské v J-i a Kybinsku, měst. banky 
Y Roslové, Rybinsku, J-i, R oman o v- li oři so- 
glíbsku. Moloze. UrIičí. Uanilové, Poáechoně 
I Ljuliimi, dále jest v eohernii jaruijlavsko- 
kosiroinská ii^mská banka, úvěnii společ 
aosti v J-i a PoScchonf, spufitelny v J-i 
■ • Kybinsku, pak deset záloíenských spolků 



pokladen. — V ohledu správním álM k 
gubernie iaroslavská na 10 Újezdů; Jaroslav- 
ski, danilovský, Ijubimský, molotskf, mv- 
škinsk^, puiechoi^ský, romanov ' U>ri90t;l£b- 
skj, rostovakf, rybinský a iighískí, í nich! 
ntjvčtii poicchoi^skf laujímá 17% plochy 
gubernie a nejmuníi danilovský 6'/,. — Uiemj 
nynéJSi gubernie jaroslavské známo jest jako 
samostatné kníli-ctví sevcrni iiaré Kusí jil 
v IX. stul, které vSak objváno bvlo původné 
plemeny finskými: Ves, Merja. ílordva. Mu- 
roma, Ceremís. Ale jif v X. stol. by!i tu panu- 
jícím oby vaulstvcm Slované, jicht nHstariitn 
místem byl Kostov. kdeíio J. a Uijlič jme- 
nuji se v XI. a Xll. stol. R. 1218 kníic Kon- 
stanlm Vsevulodovič rozdělil loto úcemí zvané 
• ko^ilovskaja oblasd na 3 úděly: rostovskf, 
jaroslavský a u<;tičsk4, ale samostatnost pan- 
ství těch netrvala dlouho, nebuf jii velkf 
knifc moskevský Ivan Kalita uvedl je v pod- 
danství moskevské. Města a okresy území 
toho spravovali od tčch dob moskevští nifslo- 
dríící, údělná kní2ata pak stala se prostými 
vasally carŮ v Moskvč. R. 1708 rozdělena liý- 
valj lato kníii-ctví mezi gubernii moskevskou 
a in<>iriiianlandskou, r. 1777 utvořeno jaro- 
slavské námčstmctvo s 12 Újezdy a r. Ia32 
zavedeno nynějíí zfiícnf správní. 

Jaroslavlskýiljczdlelí v jv. části guber- 
nie na ploíc 3400-5 km' půdy hlimto-píačilí, 
málo úrodnč, ídvihající se na jz. do výíc 
220 III, odkudl rozbíhají se řady méně patr- 
nýt:h zvýšenin. Újezd náleíi výlučně do úvod! 
řeky Volily, ktLTá jej dčli na dvě části, mcolí 
levou sklánějící se k jjz. a větši pravou sklo- 
něnou k ssv., a z jejii přítoků má dillLlitoit 
jediná řeka Kotorosf, lavlaiující vělŠi část 
tijk-idu. Jezera i močály jsou vesměs menšL 
Oliyvat.T má Újezd bc'Z méata J-i 135.322. 
metl nimi 878 jedmovčrců a 1120 rozkolnfkfl, 
pravost, kostelů jest 146, I jedinověrecký, 
I kláiter a 1293 osady. Hlavním zaměstnáním 
obyv. jrst orba, pěstuje se lilo, oves, ječmen, 
méně pš-nice a hrách, za to hojné len, i jest 
zvláště osada Velikoju proslulá svým Inínýra 
plátnem. Zahradnictví slouži jen domácí po- 
třebě vyjmouc okolí J-Í, chov dobytka (Tít.OOO 
kusů) jest dosti chatrný. Domácí průmysl ta- 
stou|>en řemenářstviro, koíeánirtvím, koK- 
kářstvím, prádel nicl vím, hrnčířstvím a j., mimo 
lo na 6000 osob odcházi roěnč za výdělkitn 
do jiných krajin, hlavnC do Petrohradu. To- 
váren jest R9 s roční výrobou na 16 milí, r. 
a s 5500 dělníky, hlavné ovšem v J-i, kte- 
rílto město s osadami Norskij a Vclikoje 
jist těl středem velmi značného obchodti 
li.ezdu. 7ir. 

Jaroalaw, okr. město v Haliči na řece 
Sanu v ]iiscčně rovině, sídlo okr. hejtmanství, 
má stanici drah Karla Ludvíka a Jaroslavsko- 
Sokalské, vyáší gymnasium, továrnu na spo- 
dium aslyne výrobou hliněného nádubí. M&ito 
samo má 8407 obyv. (18'XI) a to SWS pol, 
l(i80 rus . 889 něm. a 141 jiné národ., co do 
1 náb. vyznáni 3040 řim.-katol., 2016 řec.-kat, 
3250 israíl. a 101 j.; s předměstími Krakov- 
ským, Gl^bockým, Garbarzc a j. roá 18,0oS ob. 



Jarosz — Jarošynska. 



95 



a to 14.616 pol., 206t rus., 939 něm. a 141 j. n., 
co do nab. vyznání 8524 řím.-kat.. 4534 řcc- 
kat., 4820 isr. a 187 j. — J. byl založen ve sto- 
letí XI. rus. knížetem Jaroslavem Moudrým. 
Zdejší trhy navštěvovali olKrhodntci až z Per- 
sic a Turecka. R. 1498 zpustošili J. Valaši, 
r. 1502 Turci, kteří jd vyplenili po druhé 
r lu24. Kok na to J. lehl popelem a s ním 
sIk>ží za 10 mill. zl. Roku 1571 povoleno 
pouze dvéma židovském rodinám usaditi se 
v mestč, jež ve stol. XVIII. stále klesalo. — 
Okresní hejtmanství jaroslawskc^ má 
v I roésté, I méstcčku a 49 obcích 55J^97 
obyv., mezi nimi 45.223 Poláky a 33.34^ oo. 
řim.-katol. Řř. 

JarOBS, pscud. polského spis. Henryka 
Rzťwuského. 

JasroBza, pseudonym spisovatelky polské 
ScWvryny Pruszakowy. 

JarOBSewioz: 1) J. Floryan, reformátor 
polsky z pol. XVIII. stol., působivší ve Lvově 
a v Krakove. Vydal životopisy polských sva- 
tých Matka swi^tych Polska (Krakov. 1767. 
2. vyd. Piekary, 1850, 4 d.); dále Principia 
Tltceulofíiae ascťtícae (Lvov, 1752); Siare bi^dy 
hviatotvéj madroici (t., 1771) a Starý argument 
ivhť»n*ej madroici (t., 1771). 

2) J Josef, historik polský (♦ 1793 — 
f 1860 v bielsku u Grodna), vzdélal se na uni- 
versité vilenské a na lyceu krziemeneckém a 
od r. 1826 byl professorcm práva římského 
a polsko litcvského ve Vilné. Nejdůležitější 
jeho dílo jest Ob ai Liiwjr pod w^g ^dem jéj 
cswiatjr i cy\vtli\acyi od c\anó\v najdawniej- 
s^ych do koňca XVÍII, ii>. (Vilno, 1844—45, 
3 části). Cenná jsou též jeho pojednání menší: 
O HernUich, pob atymta^h LfřtWnóiv (t., 1840); 
O wpřywie retina chrneš, ij.niskiej na cyiviliia- 
cyjf ŠiotvlaH (»Dz!en. Warsz.c, 18-'6); O sta- 
ňte Littvy do pr^yjecia wary chr\esLÍjaňsk'ěj 
(•Žnicz«, 1834); Liiwa pod wy:l{dem cnvili- 
\>^cyi w trefili pienvsxych Jéj chr\escijaňstwa 
wiekach (t., 1835) a j. 

Jarossewskl Zygmunt, spisovatel pol. 
(• 1832 v Pr^dn»ku — f 1891 v KrakovéJ, stu- 
doval na universitě Krakovské a pozaóji za 
hranicemi zkoumal stav rolnictví, načež jal 
se doma pracovati k opravám domácího ho- 
spodářství. Za tím účelem sepsal Gosp dar- 
fřivo n^oroipe, jehož první díl krakovská aka- 
demie vyznamenala zlatou medaillí. Mimo to 
vydal několik jiných pojednání v tomto oboru 
a založil odborné listy »Gospodyni wiejska« 
(Varšava, 1876), »Dwór wiejski« a »Roz\vój 
^ospodarczy wiejski i przemyslowyc (Krakov, 
1889). Založil též včelařské museum ve Var- 
šavě a několik jiných podniká směřujících 
ku povznesení zemědčl. průmyslu v Polsku. 

Jaroi (zkrácené Jaroslav): 1) J. M. To- 
máš, zvonař a puškař český (^ na poč. sto- 
letí XVI ), dovedný mistr v slévání a formo- 
vání měkkých kovfl, usadil se v Brandýse a 
potom v FYaze; císař Ferdinand I. jmenoval 
ho cis^ puškařem a dal mu vykonati mnoho 
díla konvářského, jako kašnu pro zahradu 
k letohrádku král. Anny, kterou za pomoci 
Vavřince Křineckého a Volía puškaře r. 1554 



provedl. Pro chrám sv. Víta slil zvon »Zik- 
mund« zvaný, pro chrám Týnský zvon »Mir- 
čanskýc, »Mikuláš« pro Jílové (15o8). zvon pro 
kostel sv. liří na hradě Pražském aj. Zvony 
jeho mají legendu: Tcr mea ~ vox vitae — 
vos voco — ad sacra venite (Hlas máj — hlas 
života — vás volám — ke mši pojdíe). 

2) J. Gustav, spisovatel český C** 18ó7 v Ra- 
kovníce), synovec Josefa Jarosche (Alfreda 
Waldaua), absolvoval právn. fakultu v Praze 
a je nyní úředníkem u obce pražské. Vydal 
posud dva svazky bellctristické: knihu studií 
prosou Publikaní a Iin$>iici {Praha, 1891 u Ši- 
iiiáčka) a veršovanou literární burlesku z r. 1824 
Sláva (t., t. r.), obe práce výrazné rázu roz- 
hodné realistického. V posledních létech pě- 
stuje i literární kritiku. 

aaroienko Nikolaj Alexandrovič, 
malíř ruský, řadící se podobiznami Saitykova, 
Mendelejeva. Spasoviče, Kavelina a i. ku před- 
ním umélcám ruským. Jeho penry (1870—80), 
jako: Všude i^ivot; Student] Milosrdná sestra; 
Kursistka a pod., poutají svým obsahem a hu- 
mánní tendencí. Ód let 90tých přilnul k no- 
vému směru gcnristá koloritu a nálady (//o- 
dina ipévu a j.). Krajiny jeho vynikají svéráz- 
ností, silou a jasností tóna. 

JaroikOT, J a roso v, ves v Čechách, hejt. 
Prachatice, okr. Vimperk, fara Malý Zdíkov, 
pš. Velký Zdíkov; 24 d., 237 ob. č. (1890), 
poblíž ložisko váp. kamene. 

Jaroiov: 1) J. (-'arcschau), ves v Čechách 
na Kamenickém potoce, hejtm. a okr. Jindř. 
Hradec; 71 d., 4^^2 ob. č., 4 n. (1890), farní 
kostel sv. Prokopa (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., 
pš., telegr., stan. Ccsko-mor. příční dr. (Veselí- 
Hor. Ccrekvicc), 2 mljny a v blízkém Hlubo- 
kém Údolí prádelna. R. 1751 kostel shořel a 
r. 1755 a r. 1895 obnoven. -> 2) J , osada t., hejt. 
a okr. Chotéboř, fara a pš. Uhel. Příbram ; 25 d., 
150 ob. č. (1890), samoty Kvetinov, Stříteí 
a Třídvory. — 3) J., ves t., hejt. a okr. Lito- 
myšl, fara Mladočov, pš. Nové Hrady; 101 d., 
493 ob. č.. 2 n. (1890), 2tř. šk. Bývala tu tvrz, 
sídlo prý Vavřince Toulovce z Třemošné 
(1407—12), R. 1480 koupila J. obec Lito- 
myšlská. — 4) J., ves t. v hejt. prachatickém, 
viz Jaroškov. 

6) J., ves na Moravě na lev. bř. ř. Moravy, 
h(it. a okr. Uher. Hradiště, fara Dertle, ps. 
Bílovice; 157 d., 907 ob. č., 14 n. (1890), 2tř. 
šk., pivovar a sladovna. 

Jaroiynska Ev hen yj a, spisovatelka bu- 
kovinsko-rus. (♦ 18o8 v Čunkové na Bukovině). 
Pásobí jako učitelka v Raranči a prvotně 
v Britku. S počátku psala německy, teprve 
na upozornění rusínských vlastenců věnovala 
se výhradně písemnictví národnímu. Její no- 
vclly, povídky a stati, dotýkající se ženského 
ruchu na Bukovině a života tamějších selek, 
tisknou »Dilo«, »Bukovyna«, »Zorja«. »Bať- 
kivščynac. »Narodc, kalendáře >Prosvity€ a 
»Bukovynsko-pravoslavnyj«, ženská b.bliotéka 
»Naša dola« a j. Zás'užnóu činnost vyvíjí téŽ 
v písemnictví dětském; práce toho druhu 
uveřejňuje v černovické > Bibliotéce dla molo- 
dežyc. Pro »lmperator. russ. geograf, obš.c 



9G 



Jarotice — Jasan. 



v Petrohradě sebrala na 500 národ, rusínských 
písní z Bukoviny. Řř. 

Jarotioe, ves v Čechách, hejt. a okr. Písek, 
fara Radobytcc, pš. Miroticc; 19 d., 92 ob. č. 
(1890). 

Jarov: 1) J., ves v Čechách, hejt. Hořo- 
vice, okr., fara a pš. Beroun; 19 d., 167 ob. č. 
(1890), kaple sv. Václava. — 2) J., ves t, hejt. 
a okr. Královice, fara a pš. Planá u Královic, 
54 d., 395 ob. č. (1890), ložisko pyritu a kame- 
nečnc břidlice. Samota Třebokov. — 3) J., 
ves t., hcjtm. Plzeň, okr. a pš. Blovice, fara 
Prádlo; 62 d., 447 ob. č. (1890), 2tř. šk., sa- 
mota Cabuzí. 

Jarová, ves moravská, viz Jarcová. 

Jarovioe, osada na Moravě u Vránové, 
hejt. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara a pš. Vrá- 
nová Lhota; 8 d., 39 ob. č. (1890). 

Jaro vit viz Gero vit. 

Jarovský viz Mizera Ondřej. 

Jarpioe, ves v Čechách, hejt. a okr. Slané, 
fara Budenicc, pš. Zlonice; 102 d., 522 ob. č. 
(1890), pískovcové lomy, a ve zpod. vrstvách 
kamenné uhlí. Samota Údešice, někdy zvi. 
statek s tvrzí, nyní popi. dvůr. Ves tuto da- 
rovala (1333) Jenofita z Obořiště klášteru 
Zbraslavskému. R. 1594 dostaly se J. k Hospo- 
zínu a s ním připojeny ke Zíonicům. 

Jarretiére [žar'tjér], francouz. podvazek, 
ordre dc la J., podvazkový řád angl. 

Jarróba [cha-1, Haroba,'Charuba, obilní 
míra v přístavecn jihozáp. Marocka = 159 /. 
Obyčejné převádí se na váhu, na př. j. kuku- 
řice v Mogadoru = 108 kg, 

JaxTOW [džaró], město v angl. hrabství 
durhamském, 25 km ssv. od Durhamu, v těs- 
ném sousedství se South Shields, na pr. bř. 
řeky Týne a na trati Sev.-vých. dráhy. Má 
starý kostel sv. Pavla, r. 1866 restaurovaný, 
zříceniny kláštera ze VII. stol., tovární vý- 
robu plachtoviny, papíru a lučebnin, stavbu 
lodí, velké doky, uhelné doly, obchod s uhlím 
a 33.675 ob. (1891). Nedaleko jest Monkton, 
kde narodil se Běda Venerabilis. 

Jarry [ža-| Ni co las, nejslavnější kraso- 
pisec franc. XVII. stol. (f po 1666). Existuje 
aspoň 46 jeho prací, jež chovají se z části 
v Národní bibliotéce pařížské. Jmenujeme 
z nich: Praeparatio ad missam (1633) a jiné 
pozdější, MissaU (1639), snad pro kard. Ri- 
chelieua, jehož erb nese vazba; la Guirlande 
de Julie (1641, majetek vé vodky ně z Uzěs, 
horší jsou dvě pozdější kopie); Pieces biblicae 
(1641), nyní v Chantilly; le Psaultier de Jesus 
(1641); la Prigione di Fillindo il constante 
(1643); Livre de priéres (1649—51); Officiiim 
beatae Mariae Virginis (1648); Office de la 
Vierge (1651; jiné z r. 1664 V, La Fontaineuv 
Adonis Í1658); les Sept Offices de la semaine 
(1663) aj. Existují i padělky pod jeho jménem. 

Jarta Hans. státník a spisovatel švédský 
(* 1774 — t 1847 v Upsale), pocházel ze staré 
šlechtické rodiny Hierta, ale vzdal se šlcch- 
tictví. V 17. r. vstoupil do ministerstva za- 
hraničných záležitosti, později psal mnoho, 
dosti vtipné a ostře proti vládě hlavně v pam- 
fletu Sagra tankar om sdttet at uprátta ocli 



befdsta den urgamla Franska monavchien {\l^^t\ 
Na říšském sněmu (1800) patřil k opposici. 
Pro »iakobínské€ smýšlení zbaven byl místa 
protokollního sekretáře v trevisi justitiáts» 
jímž jmenován r. 1796. Po revoluci (18í»9> 
jmenoval jej svolaný říšský sněm taj<ni- 
níkem konstitučního výboru a J. působil 
při vypracování nové formy vládní. Zároveú 
byl Činný jako státní sekretář obchodního a 
finančního spolku, kteréhož místa se po 
změně na trůnu vzdal, ale r. 1815 znova je 

f)řijal na několik měsíců. Od r. 1812 byl 
andshóvdingem v kraji Dalaró, který velmi 
zvelebil, a od r. 1837 chéfem říšského archivu. 
J. je z předních švédských prosaiků své 
dob>r. Vydával také v r. 1823—24 politicko- 
litcrámí list »OdaImannenc. Za spis J^ófsók att 
framstdlla svenska lagfarenhetens ulbitdnhig 
ifr. Gusta/ I. antráde till regeringen intilf 
slutee af ij. drh, dostal první cenu akademie. 
Výbor ze spisů J-tových vydal H. Forsscll 
(1882—83). HKa, 

Jarva, botan., viz Cnidium. 

Jarvi (čuchonsky), jezero. 

Jary: 1) J., speciálně podolské, zovou se 
na haličském Podolí hluboké prorvy, jakými 
tekou netoliko všecky levé přítoky Dněstru 
v této krajině, ale i nepatrné potoky. Strmá 
jejich úbočí, připomínající partie horské, jsou 
porostla lesem nebo nízkým křovím a pro- 
tkána pastvišti. Místy derou se v nich na dei> 
skály vápenné a sádrové. V jarách pro mír- 
nější jejich klima a dostatek vody jsou roz- 
sázeny vesnice, kdežto nad nimi zříti pouze 
nekonečné roviny polní. Rř. 

2) J., levý přítok řeky Amazonské, vzniká 
na již. svahu pohoří Tumuc-Humac na hranici 
mezi nízoz. Guayanou a Brazilií, v hor. svém 
toku přijímá řadu přítoků s levé stranjr, plyne 
povšechným směrem jjv., tvoří peřeje Dés- 
espoir a v dolním toku přijav mezi vodopády 
nad San Antoniem s levé strany značný, dosud 
neprozkoumaný přítok Iratapuru vlévá se 
u San José do ř. Amazonské. Stoupati voda 
počíná v prosinci aŽ do 4 m. Délka řeky, již. 
prozkoumali Crcvaux a Coudreau, páčí se 
na 700 km, 

JaryikOTé seemiti nazývali se v Moskev- 
ském státě policejní sluhové, kteří při ce- 
stách a slavnostních průvodech panovníka 
i jeho dvoru chodili napřed, dělajíce volné 
místo a starajíce se o pořádek. 

Jarzebata, osada ve Slezsku, hejt. Bílsko, 
ok. Skoliov, fara Ustroň, pš. Wisla; 13 d., 
103 ob. pol. (1890). 

Jasak nazývala se již ve staré Rusi daň. 
kterou platila knížeti různá cizí plemena, jež 
nebyla úplně pokořena a netvořila součást 
Ruské říše, na př. plemena finská, Jatvězi, Li- 
tevci. J-em nazývá se ještě dnes daň, kterou 
platí různí kočující nárůdkové a t.*zv, jino- 
rodci ruští do .státní pokladny. J. odvádí s«' 
hlavně v naturaliích (nejvíce v kožich), avšak 
i v penězích. 

Jasan (se strany botanické viz Fraxínus"! 
řadí se mezi vzácnější lupenáčc lesů střední 
a jižní Evropy. Nejlépe roste v rovinách 



Jasanovič — Jasenice. 



97 



u potokd i řek a svédČí mu zvláště pfidy 
vlhk^, kypré a hluboké; na pddách suchých, 
račlkých anebo kde voda dlouho stává, se 
mu nedaří. NcjČastčji tvoří smíáené dřeviny 
s duby, buky, jedlemi, smrky i jin^m stro- 
movím. Semeno jasanové, dozrávající pozdě 
v jeseni, klíčí teprve ve 2. roce a proto po- 
nechává se po celý rok v jamách mezi písči- 
tou hlínou vrstevnaté uložené. Následujícího 
jara vysévá se obyčejné již sklíčené na při- 
pravené záhony ve Školce a po roce pak roz- 
sadí se mladé jasánky řídce, nače2 někdy jiŽ 
po 2 létech do mýtí se vysazují. NcjČastčji 
se však jcáté jednou řidčeji přeškoluji a pak 
se jako 4 — 5lcté výrostky sázejí do stromořadí 
u cest. průseků nebo do mýtí, jednotlivě nebo 
ve skupinách. Mladé j-y zprvu libují si v mír- 
ném zastínění, ale když poněkud scsílily, touží 
po volnosti. V stáří 40—50 roků počínají plo- 
díti semeno a dosahují věku 120—150 roků. 
Pařezy mladších kmenů vytvořují četné a bu- 
jaré výhony, z kořenů však se nevyvinují. Ač 
j-y bujné rostou v pařezinách a dobře se 
hodí za výstavky pro lesy střední, přece jen 
nejvýhodněji pěstují se v kmenovinách s delší 
(asi lOOletou) obmýtností, smíšené s iiným, 
lépe půdu zastiňujícím stromovím. Vedle špa- 
nělské mouchy (Lytta vesicatoria) sžírající 
listi jasanové w *háy i sršňové poškozují 
mladší jasánky ohlodáváním, a pod korou 
vrtávaji larvy zejména IJkožrouta {Hylesinus 
fraxiní). Hbitě vzrůstající j., dosti otužilý 
oproti nepříznivému účinku povětmosti i ži- 
velním nehodám, jehož pěstování nevyžaduje 
mnoho péče, jest v lesním hospodářství oblí- 
ben a též pro vydatnou těžbu, jakou posky- 
tují jasanové kmenoviny při vždy výhodném 
odbytu svého cenného dříví, doporučuje se 
při 2alesňování všude, kde jsou jen poněkud 
příznivé poměry stanovištní. Črn. 

JasanovlÓ Josef, pravým jménem J o s e t 
Vévoda, spisovatel čes. (* 1864 v Rychtá- 
řové u VyŠKOva na Moravě), r. 1887 byl vy- 
svěcen na kněze a kaplanoval v Hanušovi- 
cích, potom byl katechetou na reálce v Rý- 
mařově a nyní jest nadačním kaplanem na 
Nové Ulici u Olomúce. Vydal sbírku lyri- 
ckých básm' Videchy a popěvky a k tisku při- 
pravil novou sbírku básní a dvě sbírky po- 
vídek. Pile do různých časopisů básně a 
povídky a j. pode jmény Bohdan Loucký 
a Adam Kuchlovský. Roku 1892 založil 
v Olomůci zábavně-pončný obrázkový časo- 
pis pro lid, »NአDomove, první toho druhu 
na Moravě, a r. 1893 literární >Jednotu Na- 
šeho Domova« k vydržování tohoto časo- 
pisu ku podpoře dobrého písemnictví če- 
ského. 

Jasaní (tur.V v Persii a Střední Asii název 
tělesných služebníků vladařských. 

JasalBldlJ nazýval se ve staré Rusi dvor- 
ský úředník, který od konce XV. stol. stál 
v cele koňské správy a nastoupil takto na 
místo někdejšího bojara-koňušího (viz Ko- 
ňuiij). V Seremetěvské bojarské knize vede 
se seznam J«čích od r. 1495. K úřadu tomuto 
povoláváni byli lidé nižší, čtvrtého stupně 

Oitftv Sl6^'nik Naučný, $▼. XIII. 612 1697. 



hodnostního. Ze šestnácti známých rodin 
j-čích pouze sedm rozmnožilo řadu dumných 
dvořanů a ze tří rodin stali se jednotlivci 
okolničími. Na služební stupnici zaujímali ]-čí 
nižší místo než strjapčí s klíčem, avšak vyšší 
než sokolnicí. Srv. ScrgějeviČ, Russkija jurid. 
drevnosti, 1. sv. (Petrohrad, 1890). -dle. 

Jásená: l)J.,Jasenná,Jesenný (někdy 
Rossberg), far. ves v Čechách, hejt. Dvůr 
ICrálové n. L., okr. Jaroměř; 216 d., 1311 
obyv. č. (1890), kostel sv. Jiří (r. 1352 far., 
1817 rozšířen), 4tř. šk., četn. st. a pŠ. (v místu). 
Ves, přes 2 hod. dlouhá, náležela původně 
ke království a r. 1346 dostala se v držení 
mansionářů pražských. Císař Sigmund zapsal 
ji Hynkovi z Červené Hůry, od jehož potomků 
přešla na Mikuláše st. Trčku z Lípy a r. 1533 
připojena k panství Smiřickému. 

2) J., far. ves na Moravě, hejt. Holešov, 
okr. a pš. Vyzovice; 157 d., 784 ob. č. (1890), 
kostel sv. Maří Mag., Itř. katol. obec. a Itř. 
evang. soukr. Šk., evang. kostel a fara. Oby- 
vatelé provozují sadařství, (roč. prodávají až 
za 10.000 zl. ovoce), vyrábějí slivovici, v zimě 
chudší pletou opánky a mnoho se jich živí 
podomním obchodem. Stávaly zde chmelnice, 
vinohrady a pálilo se vápno. Nad J-nou vrch 
Vartovňa (647 m n. m.), kde stávala stráž. 
Ves i fara připomínají se tcprv r. 1548; tato 
byla nepochybně v držení Čes. bratří. Te- 
prve po vydání tolerančního patentu fara 
osazena farářem katol. Kostel vystavěla r. 1672 
na místě starého Zuzana Docziová pí. na Vy- 
zovicích. Stávalo zde fojtství, které aŽ do na- 
šich časů držel rod Mikulaštíkovský. 

Jasenioa, řeka v království Srbském, 
vzniká v Rudnickém pohoří, teče směrem 
sev.-vých. oběma okresy jascnickými krajů 
kragujevackého a smcderevského a vlévá se 
do Moravy u vsi Veliké Orašje. 

Jaienioe: 1) J., ves na Moravě, hejt., 
okr. a fara Val. Meziříčí, pš. Krásno u Val. 
Meziříčí; 63 d., 384 ob, č. (1890), Itř. šk., 
obora. — 2) J., osada t., hejt. Val. Meziříčí, 
okr., fara a pš. Vsetín; 142 d., 1416 ob. č. 
(1890), školní cxpositura a myslivna. — 3) J., 
Jesenice, ves t., hejt. Třebíč, okr. a pš. Ná- 
měst u Brna, fara Jinošov; 48 d., 305 ob. č. 
(1890), kostel sv. Klimenta, někdy poutní 
kaple sv. Maří Mag., Itř. šk. R. 1398 připo- 
míná se tu dvůr a fara, kol r. 1567 tvrz. Fara 
zašla r. 1650. —4) J. Německé (Deutsch- 
Jassnik), far. ves t. při ústí potoka Luhy do 
Odry, hejt. a okr. Nový Jičín; 165 d., 5 ob. č., 
1200 n. (1890), kostel Nanebevzetí P. Maric 
(r. 1383 far.), 4tř. šk. obec. a hospod, po- 
kračovací šk., pš., stan. Sev. dr. cis. Ferdi- 
nanda (Hranice— Suchdol), parní mlýn, v údolí 
oderském kyselka. Alod. statek J. N. se stat- 
kem Vražno zaujímá 293'5 ha půdy; náleží 
k němu zámeček, dvůr, pivovar, majetek Ka- 
roliny šl. Cischini. Kostel a Škola vystavěny 
r. 1683 od býv. držitelky statku sv. pí. z Koch- 
tic; kostel r. 1752 rozšířen. R. 1710 ves čá- 
stečně vyhořela. Poč. XIII. st. byla majetkem 
klášterním, později se na listinách vyskytuje 
Hynce z Jascnic. 



98 



Jasenka — Jasínskij. 



Jasenka, ves na Moravč, hcjt. Va1. Mcii- 
fiči, okr, fara a pš. Vseiin; 117 i!., 833 ob. i. 
(1890); llř, šk. U vsi príStf se dobři airkovice. 

Jaienovao. obce v okr. novskť-m chor- 
vatské iupy poltiiskĚ, na íelczn. trati Gra- 
drika-SIsek-Záhřcb. stanice paroplavební na 
pr. břehu Sávy naproti ilsti Uny při bosen- 
ské hranici. Jest sidlcni celního lifadu. má 
katol. a řecký kostel, stanicí pošt. a tclegr,. 
stavbu lodic, čilý obchod s Bosnou a 2410 ob. 
(L890) Srbochorvata, 

Jaseuové, osada na Moravě, hcjt. a okr. 
UhiT, HrocJ. rara a pS. St. Hrozenkov; 7 d.. 
Eď ob. i. (1890). 

Jilier|j(iir],takčjasere,meiiscdmihrad- 
skjrni Sasíky a Rumuny zobccnĚlý název čet- 
ných mofakých ok a jeiirck Transylvunský th 
aip, k n£kdejjim slovanským obyvatdílm Sed- 
mihradska poukaiujici (Cibica-Jiser, Krccker 
Jasi-r. jascrc Girsovi a j.). Dkl. 

Jáiobkowltz, ves sleiská, vh Jcidko- 

z Jaileůoa Pavel, válečník polský ve 
stol. XV., vyínamcnal se r. 14til v bitvé proti 
praským kfiíákíltn u Pucka a r. 1471. kdy 
velel polskému sboru WOO inuiů, s kterým 
doprovodil Vladialavn (II, j ke korunovaci do 
Prahy. Prahu opustil 20. záři r. 1471, opét 
v čele sboru svélio, a přes Moravu vtrhl do 
Uher a la spořil Matyáic 5 Kazimírem zmocnil 



a provedl mistrný ústup přes Tatry do L'olsk: 
Poidéji byl královskýni jednatelem na snčmÉ 
AugSpurském r. 1473 a u Matyiíe Korvína 
r. 1479. Zemřel po r. 1480 jako kastelán san- 
domérský. 

Jaalenloa [fftinxenáeff), Tar. ves ve Slez- 
sku, hcjt. a okr. Bilsko. pš. Javoři 243 d., 
18fi8 ob. pol., S č., 51 n. (1890J. kostel sv. Jih", 
2tř. a Itř. £k., továrna na nábytek z ohýba- 
ného dřeva, 3 mlýny a samota Kubldwka 
s parní pilou. Ves róíIrouScna daleko po lidolí 
a osazena po vítiinč evangelíky. 

JaaivÚBki Jakub víz JasiAski. 

Ibn JáiiB Abdulláh, muhammedánský 
diTVÍš XI, st., rodem z Marokka, zakladatel 
sekty al-MoravidOv (v. t.), t r- 1058 ná- 
sledkem poran^'nÍ v biCvé s obyvateli mésta 
Súsv na láp, břehu afnckÉm. 

Julnov, Jasina, ves na Moravé, heJL 
Boskovice, okr. Kunítát, fara api. Lclovice; 
2(j d.. 143 ob. č. (1S90), loiisko železné rudy. 

Jasláski:l)J.aa$i<:>^s>tOJali(ib.|rcncrál 
pol. It 1^9*)i vstoupiv do délostfclectva litev- 
skčhu, dosáhl hodností kapitána a za Stani- 
slava Autjusta vyučoval v kadctnim sburu 
varšavském. Jako plukovník inženýři litev- 
fikých vynikl v bojích u Zicleúcáv a pod 
Dubienkou a jako náčelník délostřelcctva 
(1794) udeřil z nenadání na Vilno, zajal celou 
ruskou posádku a prošel se svým sborem 
Litvu, kde podařilo se mu roznítiti povstání 
a zor^anísovati armádu. Kojciuszko povolal 
jej do národní rady varSavské a Koll^taj 
chtCl jej postaviti v čelo povstání místo 
Košciuszky jakoíto mule k činům odhodlá- 



1 

raní 



níjiiho. J. přijal velitelství jedné divIsB 
po bitvfi c Macícjowie povolán k obram 
přcdinésti Pragy, kde dne 4, list. padl věren 
jsa slibu danému pří odchodu z Vilna. Vedle 
statečností vynikal básnickým nadánim a jeho 
plsné, vyznačující se prostotou, l££ily se 
/načne popularilé. NejznámČjSí z nich jest 
Chciaio s/f Zosi jagódtk. vystihující SťastnČ 
tón písně národní. Zmínky zasluhuje léi jeho 
ieriovná báseii Spr^ec^ki. Práce icho vydal 
K, W. Wójcickí ÍPitma. Krakov, 1869). A. Mi- 
ckicwicz zastavil úryvek dramatu, nesoucího 
jeho jméno. šnk, 

a) J. Jakob, lékař polský {• 1791 ve V.ir- 
3nvč — + 1855 tam.). Působil nejdříve jako 
okresní fysik v Lipně, od r. 1R34 pak pft- 
sobil jako méstský fysik ve Variavé, získav 
si zejména r. 1836. 1837, 1848 a 13.^2 za epi- 
demie cholerové zásluhy o zdravotnictví m^- 
ské. Z jeho literárních prací uvádíme: ^ra- 
'e aorty nar^fdiini osírem. ktňre pr-^ebíto 
chf-iastke mi^d^x 7 a 8 icrfgiem gr\bÍttovym; 
■ úerí ttgo dnia choroby (1837). 

a) J. Jan Tomasz Scweryn, herec a 
diamatickí spis. pol. (• 1806 ve Variavř), 
absolvoval dramatickou SkoIu ve VarSavé, 
r, 1S2Ó debutoval, pozdéji byl rciisi^rem a 
Fcditclem divadel varšavských. R. 1^62 íel 
do výslužby. Jeho původní práce I překlady 
vySly s názvem Pi-ace dfaiH,ityct'it (Varšava, 
1!S3S— 39), Mimo to vydal povídku Priijafi 
i Zbrodaia (t.. 1829); Nowt bajki, jrriypomeiei 
i ípigramata (L, 1866) a i. 

4> J. Filip, prdvnik polský (t 1843). By! ía 

časů Varšavského kníiectvi královským pod- 
prokurátorem při soudě první atolice varšav- 
ského departementu a později advokátem pfi 
kassačním soude království Polski^ho. Vycial: 
Kndex post^pomaiiia tqdoivteo kryminalntgo 
(Varšava, 1810, 2. vyd.'t. I8II); kndex pije- 
ifepstw i k.ir (t„ 1811; obé přel. z franc. 
jaz.) a Maliiva kodexu francuikiego hyminat- 
nego. 

A) J. Felix, ryjcc pol. (• k, líMiO v Zab- 
kovĚ), žák Gauchercla a Lc Rata v PaHli, 



i Jel 



JaainaklJ Je: 

sovatel ruský (• 1850 v" 1. harfově), vzděfav 
se na gymnasiu čemigovském a na univer- 
sitě kijevskě byl finančním úředníkem, po- 
zději tajemníkem čcrni^jovskélio zcmstva a 
zároveň redaktorem (Zemského sbomíkui. 
Liierárni činnost zahájil v .Kijevskěm Věst- 
níku* r. 1870 a vénovav se úplně literatuře 
uveřejnil během prvních 10 let množství po- 
pulárních stati přírodovědeckých v různých 
časupiscch, zejména ve iSlově* a v >Ga2i.-lě 
Gatcuka*, iiehi byl spol uredaktorem. Vyma- 
niv se z názoru Písareva, podceňujícího vý- 
znam umění, j.it se psáti ke končí let 70tých 
povídky a romány a uveřejňoval je s pacud- 
oiiymem Maksiin Bělinskij v Časopisech 
» vOstnik Jevropyt. >Otěčcslvennyja Zapiskii, 
•Ruaskaja Mysl., .Kus. Oboirěnije. a j. Vét- 



Jasiotda — Jasminaceae. 



99 



hnz YySíaL pak o sobě. Hlavni z nich jsou: 
Molodrjt 9tchody\ Bolotnyj cvitnk\ Spjaščaja 
kra^avicai Petii burgstkíija povésť; Gotod merť 
wrch\ irinarch Flutarchov; Prorok; hkra Bo\ja\ 
Štatyj drug\ Svět pogas; Tragiki; Giuš; Ve- 
Ukij čtíovék; Grtika Goi'baČev; Sirenévaja 
poema i Dttbraja /eja\ Putévodnaja ^viida'^ 
Amtikvjrij a mn. j. Vynikají pěkným kolori- 
tem a ostrým realismem v duchu Zolové, 
přesahujícím nékdy, zejména v prvním ob- 
<k>bi jeho tvorby, umělecký takt a míru. 
Líče hlavné stfeaní vrstvy měšCanské, J. po- 
dobné jako Zola analysuie jejich úpadek 
mravní, ph čemŽ zabíhá do pfiliáného sen- 
tualisrou, jevícího se jak ve volbé pikantní 
látky, tak v pHlišném protokollismu, dodáva- 
jícím mnohým jeho pracím rázu (otograňí a 
áarií. Teprve od r. 1885 vymaňuje se z vlivu 
naturalistů francouzských a staví se na sa- 
iDOstatnéjší půdu. Nčicteré práce jeho byly 
přcložcnv též do češtiny. Suk. 

Jasloida,též laso Ida, Jaco Ida, Jas clda, 
řeka v ruské gub. grodenské a minské, levý 
Dřitok Pripeti, nebo dle jiných jedna z větví 
Pripcť tvořících, prameni se v rozsáhlých mo- 
čálech na hranicích új. volkovyského v gro- 
denské gub., teče k jv., pak obrací se k v., 
protékajíc jezero Sporovskojc a Motalskojc, 
a ústi u osady Kačanoviči po toku na 270 km 
dlouhém. Sífíca její v horním toku 2—15 m, 
f dol. 20 — 40 m, hloubka v hor. toku Vj >". 
f dol. 1 — IV, m, avšak v době jarních po- 
Todní stoupá tak, že jest splavnou nejen pro 
Tory, ale i lodi; toíc icst volný s četnými 
pobočnými rameny, údolí písčité a močálo- 
▼ité, břehy nízké. J. má značný obchodní vý- 
snam jako průvozní cesta mezi Němnem a 
Dnéprem, avšak není na ní dobrého přísta- 
ftšté. Z přítoků jest větší pouze Pina. 

Jaslono L., pavinec, rod rostlin z řádu 
XV o nko vitých (Campútiulaceae ]uss.), obsa- 
huje byliny 2lete i vytrvalé, lysé nebo chlu- 
paté s konečnými, hustými, dole obalnými 
ustv obdanými, strboulovitými okolíky, jichž 
Dcjcastěji modré, před rozvitím trubkovité 
koruny se dělí z dola nahoru v pět čárkovi- 
tých, posléze rozevřených uštů. Nitky tyči- 
nek jsou dole teninké, nerozšířené, prašníky 
X mládí dole spolu slepené později se hvězdo- 
vitě rozevírají. Semenník 2pouzdrý má klíno- 
vitou čnělku se 2 krátkými laloky bliznovými 
a dozrává v tobolku nahoře na plochém te- 
meni derou se pukající. Ze 12 druhů evrop- 
ských a střcdomořských roste všude po střední 
Evropě na suchých pahorcích, lesních písči- 
nich i mezích od června do srpna modře, 
řidčeji bfle kvetoucí pavinec obecni či 
jasionka (J. montana L.], bylina 2leta, na 
7, m vysoká s kořenem jednoduchým, lo- 
(^hami četnýYni a tak jako přisedlé, čárko- 
Titě podlouhlé a vlnovitě 'vykrajované listy 
srstnatými. Ploché strboulky květní mají četné, 
fcjfíto-kopinaté lístky obalní. Vs. 

Jasfonka, botan., viz Jasione. 

JftsIrdiFlUk |-rův-|, osada slezská u Har- 
bartovic, hejt. Bílsko, okr., fara a pš. Skočov; 
15 d.. 92 ob. pol. (1890). 



Jaskier Mikolaj, právník polský (* 1504 
ve Lvové — t kol 1560 v Krakově), byl měst- 
ským sekretářem krakovským, požívaje veliké 
vážnosti u městského úřadu a těše se ne- 
obyčejné přízni krále Sigmunda I. a kancléře 
Petra Tomického, bisk. krakovského. O pol- 
skou právnickou literaturu ziskal si velkou 
zásluhu tím, že po Laském znova se zabýval 
právem magdeburským, v Polsku užívaným, 
a opatřiv si rukopis tohoto práva ze samého 
Magdcburka, porovnal s ním právo užívané 
v Polsku, revidoval glossy magdeburského 
práva, sestavil důkladně rejstřík a vydal no- 
vou sbírku dotčeného práva přeloženého do 
polského jazyka v Krakově r. 1535 (u Jer. 
Victora) pod n. Juris provincialis qund ŠpC" 
culum Saxonum vulgo nuncupatur libri třes. 
Dílo to připsal samému králi Sigmundovi L 
Jako doplněk tohoto díla vyšly ještě t. r. a 
v téže tiskárně nové dvě práce J-ovy: Juris 
municipalis Majdeburgensis Irber vulgo Weich- 
b'ld nuncupatHS a Piomptuarium juris provin- 
cialis Saxonici, quod Speculum Saxonum vo- 
catur. Dílo J-ovo přehlédl a doplnil později 
Adam Burski (Bursiusz) a vydal je r. 1601 — 02 
pod stejným titukm v Zamosti. 

Jaslinský Ondřej, učený jesuita a spi- 
sovatel uherský (♦ 1715 — f 1784), byl pro- 
fcssorem theologie a filosofie na universitě 
trnavské, po zrušení řádu kanovníkem v Rož- 
navě. Napsal: Institutiones Loiiicae et Meta- 
physicae (2 d. 1754 a opět); Institutiones Phjr- 
sicae generalis et particulaňs (1757 a opět).; 
Oratio de Virginis Deiparae sinemacula Con- 
ceptu (1744); Tractatus de angelis^ beatudine 
et acíibus humanis (1769). 

Jaslo, hl. město okr. hejtm. v záp. Haliči, 
na sev. svahu Karpat, při stoku obou pra- 
menných řek Wisloky, Jasiolky a Ropy, na 
žclczn. tratích J.-Rzcszów a Sucha-Stryj, sídlo 
okr. hejtm., kraj. a okr. soudu, hl. berního 
úřadu a revírního úřadu hornického^ má sta- 
nice pošt. a telegr., pěkný farní kostel, kar- 
melitánský klášter se studnou posvěcenou 
sv. Vojtěchem, starý zámek, polské vyšší 
gymnasium s 500 žáky, truhlářství a 4527 ob. 
(1890) hl. Poláků (935 židů). V okolí pra- 
meny petroleje. — Okr. hejtmanství má na 
1055 km* v 155 obcích, 324 osadách a 144 
územích statkářských 102.507 ob. (1890) a 
skládá se ze soudních okresů prysztackého, 
saselského a zmigrodského. — Okres jasel- 
ský má na 429' 16 knť^ v 78 obcích, 163 osa- 
dách a 73 územích statkářských 55.595 ob. 
(1890) hl. katol. Poláků. 

Jasmín |žasmen{, franc. hra provcn^al- 
ského jména Jansemin (v. t.). 

Jasmín, bot., viz Jasminum. — J. bílý 
č. český, t. j. pustoryl, Philadelphus coro- 
narius L., viz Philadelphus. 

Jasmín Petr viz Klášterský Antonín. 

Jasmlnaoeae (jas min o vité), řád dvou- 
děložných srostloplátečných blízko příbuzný 
s olivovitými {Oleacecte) a s těmito kladený 
do skupiny Diandrae (dvojmužné). význačné 
květy pravidelnými, kalichem a korunou 4- až 
mnonočetnými, 2 tyčinkami a tolikéž plodo- 



100 



Jasmínový olej — Jásov. 



listy, tvořícími 2pouzdrý, nadkvětný semen - 
nik. J. od olivovitých se liáí kalichem a ko- 
runou namnoze 5- až mnohočetnými a ko- 
runou v poupěti stočenou. Semenník nese 
1 bliznu s čnčlkou celou nebo 21aločnou; 
pouzdra obyčejně mají po jediném vajíčku 
přímém, basálním. Plod jest lednoduchá nebo 
zdvojená bobule nebo tobolka obřiznuté neb 
pouzdrosečné pukající 1- až 2pouzdrá, 1- až 
2semcnná (řidčeji vicesemenná). Semena bez- 
bílečná nebo s málo vyvinutým bílkem. Kel 
rovný s kořínkem dolu obráceným. J. jsou 
nevysoké stromy nebo keře, často popínavé 
s listy obyčejně vstřícnými a složenými, licho- 
zpeřenými, 1- až mnohojařmými, zřídka jedno- 
duchými, bez palistúv. J. obsahují asi 50 rodů, 
rostoucích v krajinách tropických a subtropi- 
ckých. Mnohé jsou rostlinv ozdobné a von- 
nými květy význačné. Nejdůležitější rody isou 
Jasmínům (jasmín) a Njrctanthes (nočnicej. Ič. 

JasminoTý ol«], étherický olej z květů 
jasmínových (Jasmínům officinale), sloužící 
za jemnou voňavku. Připravuje se z květů 
čerstvých napouštěním tuku neb oleje (behe- 
nového neb mandlového); destillaci připra- 
vený jest příliš drahý a nedosahuje jakosti 
prvním způsobem připraveného. Hlavní stře- 
diska jeho výroby jsou jižní Francie a Tunis. 

Jasminum (jasmín), rod a hlavní, typi- 
cký zástupce iasmínovitých (Jasminaceaé)^ 
vyznačuje se kalichem 4- až 9zubým nebo na 
tolikéž dílů rozeklaném, korunou řepicovitou 
s krajem 4- až 5-, zřídka vícelaločným, tyčin- 
kami v trubce uzavřenými, čnělkou zakonče- 
nou 2klanou bliznou, bobulí 1- až 2pouzdrou 
o tolikéž semenech. Přímé nebo popínavé 
keře se střídavými, řidčeji jednoduchými, 
Sčetnými nebo lichozpeřcnými listy, květy 
namnoze do vidlanů dvojramennýcn posta- 
venými. J. grandiftorum L. (jasmín velko- 
květýV keř až 1 m vysoký s kmínky pří- 
mými, listy vstřícnými, 4jařraě lichozpeřenými 
s lístky vej čitými, hrotitými, 3 nejhořejšími 
namnoze splývajícími. Květy dosti veliké po 
3—5 v kvčtcnství silně vonné, s kalichem 
uštův do polovice trubky korunní sahajících, 
s korunou bílou, vně červenou, uštův elliptič- 
ných nebo podlouhlých, tupých. Pochází z jižní 
Asie (vých. Indie) a pěstuje se hojně v za- 
hradách jižní Evropy, zvláště ve Francii, kde 
roční sklizeň květu vynáší asi 50.000 kg. 
Z větví ohebných dělají se dlouhé troubcle 
k dýmkám, zvláště v Turecku hledané. Květy 
jasmínové byly dříve v lékařském užíváni 
a slouží dosud k parfumování pomád, vody 
a rosolek. Vyrábí se z nich též t. zv. silice 
jasmínová [oleum jasminx) Xiin^ že se květy 
polévají olejem bchenóvým, pocházejícím ze 
stromu Moringa oleifera. — J. sambac Vahl. 
(jasmín arabský), keř 5—6 m vysoký oplé- 
tavý s kmenem na prst tlustým, šedokorým, 
větévkami chlupatými, listy vstřícnými, vejči- 
tými nebo přísrdčitými aŽ podlouhle kopina- 
tými, zakončitými, lysými, v úžlabí postran- 
ních nervů pýřitými, řapíkatými. Květy bílé, 
3—4 v úžlabí hořejších listů vyniklé, tvořící 
kvčtcnství, kratší listu podpůrného, s listeny 



Čárkovitými. Kalichy pýřité s uSty šídlovi- 
tými, do polovice trubky korunní sahajícími. 
Koruna bílá, příjemně páchnoucí konvalin- 
kami a kvéty oranžovými, s ušty podlouhle 
kopinatými nebo vejčttými, tupými; bobule 
dvojitá (ze dvou částí složená) leskle černá. 
Původem jsa z Vých. Indie a z Arábie pě- 
stuje se v celém orientu. Květy zvláště večer 
a v noci libé páchnoucí slouží v Číně ku 
parfumování Čaje. TéŽ z nich vyrábějí iasmi- 
novou silici a vodu na způsob vody růžové. 
Oranžové trubky květní slouží ve Vých. Indii 
místo Šafránu k obarvování pokrmů a jiných 
předmětů. — Zmínky zasluhuje posléze.' že 
t. zv. jasmín český sem nenáleží, nýbrž do 
rodu ftiUadelphus, Ič. 

Jasmiind, poloostr. na sev.-vých. strané 
ostrova Rujany (v. t.). 

Jaua, Jasnó viz Avesta. 

Jame mesldobi viz íntervallum luci- 
dum. 

Jamorudek viz Proustit. 

Jasnost, něm. Durchlaucht, titul členů pa- 
nujících nebo mediatisovaných rodin kníže- 
cích; jest vyšší než Osvicenost {Erlaucht)^ 
jenž náleží členům rodin hraběcích, dříve říš- 
ských. Ze zdvořilosti dává se i ostatním oso- 
bám knížecím, jimž náleží vlastné pouze titul 
knížecí milost Plný titul zní: Jeho J. nej- 
jasnější kníže. 

Jasnovloe {JasnowU^, osada slezská, hejt. 
Těšín, okr. Jablunkov, fara a pš. Jistebná; 
31 d., 170 ob. pol. (1890). 

Jasnosrakost, jasnozření (franc. clair* 
voyance\ jest název pro ony prý stavy du- 
ševní, kdy při . smyslech zavřeních v intui- 
tivním pohroužení vidíme věci íasem i pro- 
storem vzdálené, jež jinak smyslům neb oby- 
čejnému usuzování jsou nepřístupny. Zavře- 
nýma očima čísti písmo na prsa netx> žaludek 
položené, prohledali útrobu svou nebo cizí 
a sídlo nemoci tam odkrývati, v budoucnost 
zírati a tuto předpovídati a pod. jsou výkon y^ 
v j-i prý prováděné. Jest pravda sice, že za 
okolností mimořádných Čivost nervstva ne- 
obyčejným způsobem se může stupňovati, ale 
neobyčejnost ta není nikdy zázračnou, nýbr£ 
vždy jen přirozeně fysiologicky vysvětlitelnou* 
a nemůže nikdy založiti novou mohutnost 
zírací, jež by nad čas a prostor se dovedla 
povznésti, jak tomu chce J. Zkrátka, pokud 
toto vyhlašováno bývá za způsob poznávání 
jiný, než by se dalo podle zákonŮv myšlení 
a z podmínek organ isace mozkové vyložiti » 
lze je odkázati do řady nejen nepravých 
tvrzení, ale i výmyslů vypočítaných na klam 
lehkověrných lidí. 

Jasolda, řeka ruská, viz Jasiolda. 

Jasoft ( - jasný bůh), jméno, jímž někteří 
čeští básnici, zejména doby probuzení a pře- 
kladatelé z jazyků klassických, označují ře- 
ckého boha slunce Apollóna (Hélia). 

Jasomm Respnblloaf též J a s o r v e n s e 9 
Thcrmae viz Daruvar. 

JásOT, madhr. Jds\ó, něm. Joos^ velkoobec 
v uherské stolici abaujské, jihozáp. od Košic, 
na ř. Bodve, má zámek, proboštství řádu prae- 



Jasové — Jasy. 



101 



monstr., zal. r. 1255, jehoŽ představený jest 
hlenem tabale magnátů, nádherný chrám, ar* 
chiv a knihovnu, umélý chov ryb, kutaní Že- 
lesa, felezámy, lomy na mramor a 1387 ob. 
(1890) maď. vyznáni katol. Nedaleko pozoru- 
hodná jeskyně krápníková. 

Jasové viz Chorvatsko a Slavonsko 
str. 346. 

J&sowlti, ves mor., víz Jazovice. 

Jasper Victor, ryjec (♦ 1848 ve Vídni), 
lák Jacobyho, Žije ve Vídni. Ryl: 5v. Justin 
(dle Bonvicina); Sv, Sehastidn (ale Mantegni) 
a Durerův vídeňský obraz Vsedli Svatých. 
Mimo to pochodí od ného mnoho podobizen, 
jako: Dejregger, Zumbusch, Rauch a j« 

Jaspis viz Křemen. 

J. porcelánový (porcelanit) šlovou jíly 
nebo hlíny vypálené v přírodě hořením lo- 
žisek uhlí na hmotu pončkud kamenině po- 
dobnou, často j*u basaltovému analogickou, 
tvrdou, lomu lasturovitého, barvy bělavě šedé, 
někdy červené, nezřídka všelijak pruhované, 
na př. v okolí Bíliny, Teplice, Duchcova a 
Mostu. — «J. basaltový (čedičový) šlovou 
jíly, hlíny nebo pískovce vypálené působením 
vyvřelé Žhavé látky basaltové na hmotu tvr- 
dou, rovněž na kameninu nebo na jaspis po- 
někud upoinínající, neprůhlednou, barvy nej- 
častěji všelijak šedé nebo modravé, na př. 
na úpatí Bořené poblíže Bíliny (proměněný 
jíl) a na Sovím vrchu u Litoměřic (promě- 
něný slin). Bv. 

íBMpo^mMé látky, jemně žíhané tkaniny, 
spředené z nití různých barev, takže nabíhají 
měnivými, planoucími barvami. 

Jnssami víz Parra. 

Jassid^a {CieadeUidae), křískové, čeleď 
bodavcd stejnokřídlých {Homoptera\ 

Í'ichž zástupcem jest rod Jassus F., má tělo 
tihle, hlavu užší než tělo, zadní holeně velmi 
dlouhé, na hranách střídavě dlouhými a krát- 
kými ostny posázené. Na lesních lukách 
v červnu až srpnu žije Jassus atomarius F., 
hnčdě a černě kropenatý, s bílými žilkami 
v předních křídlech a bílými kraji kroužků 
břišních, délky 7—8 mm. Kpk. 

JassQS, zool., vizjassidae. 

Jassus SSZtatOS, Cicadula sexnotata, kří- 
sek šestiskvrnný čili pidikřísek viz Ci- 
cadula. 

Jassy viz Jasy. 

Jastersdorf , ves mor. . viz J e s t ř e b í. 
^ Jastřab, někdy ves v Čech., nyní samota 
Kučeravá (u Kučeravých) u Orlíka na 1. bř. 
Vltavy, v hejt piseckém, okr. mirovickém. 

JastroWf město v Záp. Průších, kraji va- 
lečském ťDeutschkrone), vl. ob v kvidzynském, 
na pobočce prua. stát. dráhy z Poznaně do 
Nového Štétma, má soud (zemský soud je 
v Schneidemúhlu), evang. a kat. kostel, syn- 
agogu, bohatý sirotčinec, poštu 2. řádu, telegr., 
prádelnu na vlnu, tkalcovnu, výrobu strojův, 
obuvi, šftupavého tabáku a doutníkův, orbu, 
hlučné trhy na koně a 5288 oby v. (1890), z těch 
417 kat. a 272 židů. Za město byl povýšen 
r. 1603 polským králem Sigmundem III., k Pru- 
sku připadl r. 1772. 



Jastrseb, láz. místo v prus. Slezsku, viz 
Kralovice-J as tržeb. 

Jastrs^bleo |-třénb-| Woj clech, státník 
pol.(t 1436), vstoupiv dostavu duchovního stal 
se biskupem poznaňským, pak krakovským 
a r. 1423 arcibiskupem hnězdenským. Jako 
korunní kancléř měl činné účastenství ve 
správě státní a r.l434 uzavřel mír s křižáky. 
Založil též město Jastrz^bicc a napsal vedle 
latinské mluvnice několik lat. traktátů. Srv. 
L^towskt, Katalog biskupów, pralatów i ka- 
noników królewsi;ich (Krakov, 1852). 

Jastrz^bieo Zelazowski viz Želazow- 
ski. 

Jastrzebowskl Wojcicch, přírodozpy- 
tec polský' (♦ 1799), vzdělal se v Plocku a ve 
Varšavě, načež vyučoval přírodním vědám. 
R. 1828 vynalezl přístroj hodinový a kompa- 
sový, jehož pomocí rozřešeny některé záhady 
astronomické. Vydal; Knmpas polskisit^. (Var- 
šava, 1843); Pr\čpo\viednie pogody.,. (1847J; 
UMad šwiata \astosowany do potr^eb pows^ecn- 
řiy-c/i (1847); Hlstoryja naturalna (1848); 5/jr- 
chologija (1849 a 1856); Mlneralogija (1851) a'j. 

Jastrzebskl Ludwik Korwin, palaeo- 
graf polslíý (♦ 1805 na Volyni — f 1852 
v Kimě), vzdělal se na Krzemierici a v Paříži 
(od r. 1830), načež z rozkazu franc. minister- 
stva prozkoumal evangelium remcšské {Texte 
du Sacre) a první prohlásil, že druhá jeho 
část psána jest glagolicí a tedy rovněž staro- 
slovanštinou, vysloviv zároveň domněnku, že 
jest to autograf sv. Prokopa, dokonaný v klá- 
šteře sázavském r. 1030 (v »Journal général 
de Teducation publiquec 1839). Domněnku 
tu opakoval i v »Musejníku€ (1842, I. str. 150) 
proti Kopitarovi ( »Prolegomena histor.« 
v Slav. Bibliothek, I.). Odebrav se do Říma 
vydal ještě Nottce sur te manuscrlt de I a Bibl. 
de Rheims, connu soust le nont du Texte de 
Sacre (Řím, 1845) a Pólskie W i^ytki atd. (t, 
1849). Stižen byv zde duševní chorobou, 
skončil sebevraždou. 

Jasy, jassy, rum. Ja^i Ijaši], hl. město 
kraje v Rumunsku a bývalé hl. m. knížectví 
Multanského, v krásné poloze 318 m n. m., 
na 1. bř. ř. Bachlui, 8 km od Prutu, na želez, 
tratích Černovice-Pa^cani-J., J.-Ungheni- 
Oděsa a Vaslui-J. Město jest stavěno velmi 
nepravidelně a rozložitě, má široké ulice v no- 
vější době vesměs asfaltované, domy ponej- 
více o 1 poschodí. J. jsou sídlem prefekta, 
appellačniho soudu, velitelství IV. armádního 
sboru, řeckého metropolity, katol. biskupa 
a několika konsulů, mezi nimi i rakouského. 
Z 43 řeckých kostelů vynikají metropolitní, 
nedávno restaurovaný, s 4 věžemi, kostel Trei 
Jerarhi (tří světců) ze XIV. stol. a kostel sv. 
Mikuláše ze stol. XV.; dále jest zde po jed- 
nom kostele katol., evang. a arménském. Ze 
světských budov vynikají bývalý kniž. dvůr, 
nyní sídlo vyšších úřadů, palác řeckého metro- 
polity, divadlo, četné paláce bojarské, veliké 
hotely, tržnice a j. Před palácem metropolity 
jest pomník Štěpána Velkého od Fremiera. 
V některých čtvrtích skvostné krámy kon- 
fekcionářské, lahůdkářské a j. dodávají Jasům 



/ •' 



-í**!- 


r 


'., 


■ ,' -» 


-f iV 


>.^v'. 




• 


« fe* 


^ 


.t^,^* , 


• 




iP • 


^* 


'«*• w 




• 


^ 


« 
t 


*v>. • 


^. 


, 


-«# - 


- ' 


• ' , 


. 






_ř - 



> ' 



•■> 



i :#^ífs. 



Jde 



i<r */*,/ 






./•'- 






•.^ 



t 
I 






4 ^ ^' 



• ^ • - / 

* ^ • - *■ f -.Z", •- 

. .. ^,' . , . ' ., ;•>.": --•,., 

"" ^y. •./ .,í, «iv3 n* ífcV 






r-. 



,>' 



^-«- 



_ «» 



rjiř . -• 



^-- t.it 



» J1.Í 




' -■■f— 









L»l 



-^ <* / / / >íV 



•í 






tíř^:"-« 



X 






^ ^»V.i.«'' .> v 



■' K 



ř > '/"V., i/ 



>.».*:;fc-- 



lir fy/> 'í/ .f./. "y^f^^^rxt .-.•/ ^,»r, ^^r* f ;;» f OJ" 

//MMP- ^i' ^ti''' :/'''-\' ''^■4^ y^ -íA.VH ^-r.^*n 
#4#*-|l#féllJf '•/' ří' f ^ ř,y 

#áMM(é }' ^'1, ''•^•♦'» V nriř4/h. VIZ j^*ov 

#Mm*tl ^for ), //»•'<•/ /»řiMit/ilrií^h f^rn. po- 
Hfý"*!!'! •//■ f)'/oii ri/|/)' Imii' li hi/ivii 4 krk 

MlAgAfl /'til v.itji(/4ri, /ťr.tri v/rt/t a ]n>f]uá 

***'\itn \tftt\it\m\, ii,Mf»ri'i//. fotohi/t. nh^nMlž.ť 

fťtfi {yf \ ) ři »/«Mi I M?i'/*i)i vím fi»uli;iififr»':- 

#Mř»l flf "M«i tfri^ii v Mlřn^'^n Al>iř>*.^u 'lil- 

U\m%í n I i'v|'f^. jMi/řM h.iliíl/,iř Jilm :lov;ifi/: 

4 MMfh IMMM/ fťlIM ÍIrt li, lil , lil/: A v A ill /A/. 

if*|«fn| hoUil vi/ M' (Mital^M(\ 
J*Í«rit|||, l.nl ifi , vi/ II íj). li 1 1.1 
flfKlttfflI f|#ff|Oflt vi/ l.ill.l fíiMnO(t) 

«7AA«rii| Aiivrny vu < hifi,i*m.i 
•'••♦Iv* |( I,. tlí ■ •. iti I' I li|M »lř J , íikr 
»♦••*'«,. v #|,,„ j„.,^> V.»l< mi) I..'. v nuldim- 



• • »'• I -jt 

WT,n '^>cc mu " — :3iiii i -^„-Jii 

-tT^ .--na tř.r."-;-^ ti* :tn-í f~^:: 

» T4#rtr.tr.n i yi\* iwiz 1*1 i* O 11:7^ :z : im^j 
£ir fttt^ j r^r vuli**! lle jcn ic-a ani^rx -n«i- 

iř ir^»*xro«?^«*- ať j«:ř /Tif*. /lÁ-zro zi^oii z - 

;i ř. /./.'./ Krorr.é -li^iaríné 5t2.T*:y. zejir.ílca 

mi;*/-/:. j^Ař *•:*.' Ira př-^ná proíiiHika. ii-s-rro 
I Zár>:'/:r.o ílrv-^y^lc.i, jaxoi t masa *ii2 j-t.c 
p^;/'z/*-y-r.o. Uk. ;ío> p*. '-.ze znalecky lam-.-é 
a zdriv. l.rKA#:Tr.u nrrbvOíiné zboíi cji^sríé 
z j'«fí|< '//'.o, o^?;4tní vírtk vyloučeno a k D15- 
íívání n' příiííip. ^/m ur.inéno bylo, Stanovis.-co 
zrlravo^ni roz^fAud i při volbé poxemku, jakož 
I v r7:»kov*^m ti pofadání závodu, rovnéí jz^vo 
j''-,r ro/hřvJn;i<*im, ar^y vidy byly závtj^lcm 
x'j'f'ujfri ruk^rn a dozoru moci vcř-.jr.é. 
Z t/hož dfivodu mají b<ti j. soustřcdéry na 
jř:rlnorn p03t':fnku a za obvodem méstiký-TL 
Poloha volí HC na strané po větru, u nos 
tt:t\y na výr hod ní bo j.h. možno-li. blížo tc- 
koiirí vody a tak. aby príhon dobvtka mi- 
ntil rn/-tto, Ovi<:m k místním pomérura nutno 
míti tf:ž zřť:tcl, jako k možnosti pohodlné 
kornmunikarc s méstcm, se železnici k vůli 
dovozu dobytka, na způsob odváděni splašků 
atd. Z d<'jin jatek veřejných lze seznati, že 
vr iitarovíku i siřrdovčku takřka každé město 
v Kvrop<^ n)/:l<) své veřejné j. a teprve za 
v;ilky tfjrriilt tr mnohé 2 nich byly opuštítny. 
V r. 1807—10 nařídil Napoleon I. méstůin 
francouzském, aby stavěla vcř. ústřední J. pro 
zájiobováni obyvatelstva masem, zakázav zá- 






xí rs 






-•i 



3 « ^ 

• .o 

í •< o' 



•V •^ ^S ja 






> > 

09OO> 



o o. S: 




uz^SPsc^Shs: 



c2i 

O U 

taop 

> « O 
R O ÍS 
O k. w . 



■0 9 



x S '-' 

Cle « M 

o ^ o u 

a.:4 0.H 



•JU— = 
'>S i? S 

JS ~ " 



o E 



•gj* •* •! « Ctí 

"<*»*• i: •* .S •« n 



•« 

?^ 

o *, D 
>-• aN ^ 



2 
Ji 

9 



C 
es JK 









O 






o 

c 2 • 

42|S 



9 



. e 9 



•o 



•tt o v o Cg^i: TI 



c 
S 

> 



*** m 
♦* O 

>*? 

9 « 



•• «• en ^ io«o IV 



o M M m ^ m« fsQO 91 Q 









o M v« m ^ irno 

(*! Cl W fl fl ťl řO 



ťsOO Ot O M M 

« m cn ^ ^ ^ 



e»^ ^ wno i«» 



N 

Ol 



o 

•a 



>> 

*!4 



•a 

to 




»« 

» 



o 

E 



- [♦|r-| j*ll l I ^ 1 1 I I I T-TTg-ni- 







> 
o 



o 

H 
H 
O 



>4 OVLN ^ U» M M 



•o 



3< 

< 



o 
p" 

o. 
o 
c • 



Ni < -■ 

TVÍ 2 

•o 



•po 

•1 C* 
9- ty 
»* < 
ir«< 



< 
■O « 






BT 
O 



I 



■«k U M •>• o o 00 







M M M M M M M 

S S 2 3 

^ Si n 

£. 



>4 OV 



M M •» U 

Lfl <^ CM M 



iro C. 
"1 sr <• 
e J!. M 
t* n 9 

3.ogí 
♦•os* 

." (O 

•O i! 

3-: 

M a* 

3" 55 

O 2 






ES S 

» ní 5* 

«» < 

M a> 

»*• • 

»r 

o, 

3 



o 
a 

< 
I 

a. 

;í 

a 
ta 

K* 



U> Ui '^ 






M 
00 






?50 



A Pr- •• 

3 »* 2 

• "-o 



3 



|8- 

^ 3 

r> 

mr 

3 

o 

•I 
n 

3 



« r • 

n 

T 



^ g • 
a •* 

m „ o 2. 

M 

• 3^ 

sg- 

. w 

B 
O 

(A 

O 

o* 



^ '•< ut u* I>1 l/J u 

O O OCVJ Ovui 4» 

T ?0 T •« N < ?; 

O W O O *>• .4 *i 

a- 3 "^ !! a. "*- •*• 

fc_. 3 -^ /t sr >• a 

« T3 »» 3 o 3 3 

cxr^ 3 2.'< • *< 



fii 



3* 

3 



3* 
C 




-11 
r s 



i ' 



"a 

■"a 



?r 


j^-i 


v: 


Ti 


p 


".1 


i,^ 


31 


•^ 




tr 


Pu 


Í3 





'■»., 


zr 


J 1 


^ 


:i 






Jatky. 



103 



ro vcň zřizováni jatek porůznu a blíže obydlí. — 
Pozemek jateční má býti tak veliký, by 
«Jlc potřeby stavby stávající mohly býti zvět- 
bcny nebo nové přistavěny. Dle dosavadních 
zkušeností možno velikost pozemku pro j. 
stanoviti tak, že počítá se při městech s 5000 
až 7000 ob. O 40 m* na 1 ob., s 7000—10.000 ob. 
0'35 m\ s 10.000—50.000 ob. 0*30 m*. s více 
než 50.000 ob. 25 m' na 1 ob. — Celkové 
uspořádání jatek řídi se tvarem a veli- 
kosti pozemku, jeho polohou vzhledem k mě- 
stu a kommunikačním prostředkům, poměry 
místními vůbec, tedy i podnebím a polohou 
<^taveniště ke stranám světovým; dále i to 
iná vliv na rozvrh budov jatečních, jsou-li j. 
samy o sobě nebo v přímém sousedství s trhem 
liohytčím. 

Typickým sestavením budov rozeznávají se 
dva způsoby: 1. francouzský, při němž sta- 
veni sama o sobě stojí, ponechávajíce mezi 
sebou ulice, kterýžto způsob má výhodu mož- 
ného a snadného zvětšení jatek dle vzrůstající 
spotřeby masa, 2. německý, kde vice růz- 
ným účelům sloužících prosťor jatečních spo- 
jcpo jest v jedné budově nebo ve více budo- 
vách spolu souvisících společnou krytou pro- 
storou (chodbou, průjezdem); tento způsob 
chvátí se pro úsporu místa, nákladu staveb- 
ního a snadný přehled, má však vady při 
rozáiřováni závodu. Všeobecné požadavky 
správné rozlohy budov jatečních jsou: Buď- 
tei a) chlévy co nejblíže u porážek příslušného 
dobytka nebo v přímém spojení s nimi (hlavně 
u ovcí, telat a vepřů), b) porážky mezi chlévy 
a komorami na maso, c) komory na maso 
v přímém sousedství s porážkou, co možná 
k severu, chráněny před vj^ary z porážky a 
před přímými paprsky slunečními, ^drštkárny 
a stře várny na blízku porážek, přístupny 
z těchto krytými chodbami, na straně po 
větru a po spádu odpadkových vod, e) hno- 
jiště poblíže obvodu jatek, při chlévech a 
drštkámě, rovněž na straně po větru, /) chla- 
dirny umělé k delšímu uschováni masa z po- 
rážek přístupné krytými přechody, g) kotelna 
k vývoji párv nepříliš vzdálená od porážky 
vepřového oobytka, drštkámy a střevárny, 
konečně h) budiž pamatováno na možnost 
rozšíření jednotlivých budov. 

Porážky zřizuji se dle 2 způsobů: 1. jako 
řada menších prostor vedle sebe v iedné 
budově, dle t. zv. způsobu komorového či 
francouzského , 2. ve velikých prostorách, 
síních, dle způsobu síftového či německého. 
První způsob má jediné tu výhodu, že řezníci 
(živnostníci) se svou chasou mají pro svou 
práci vvhrazcnou místnost, jinak má tolik vad, 
co druhý předností. Způsob sinový usnadňuje 
zdravotní prohlídku dobytka jak živého tak 
zabitého, dozor nad porážením, čistotou a po- 
řádkem, poskytuje prostory světlé a vzdušné, 
které lze vydatně větrati, a jest konečně 
i levnější než komorová. Každá porážka má 
býti v létě co možná chladná a v zimě před 
tuhým mrazem chráněna; toho lze dosíci při- 
měřenou úpravou zdí, stropů (střech), oken 
a dveří. Přímé paprsky sluneční nemají pa- 



dati na místa, kde se pracuje. Pro přívod 
čerstvého vzduchu zřizují se při dlažbě ve 
zdech otvory se záklopkami nebo šoupátky, 
vzduch nečistý a výpary odvádějí se výpar- 
níky ve stropě nad střtchu; jinak provétrá- 
vati lze okny k snadnému otvírání (sklápění 
nebo pošinování) zařízenými, nejlépe želez- 
nými a co možná vysoko nad dlažbou umístě- 
nými (nejméně 2 m). Strop má býti co nej- 
vvšší a má býti možno jej se střechou v jedno 
sloučiti; k tomu hodí se nejlépe střechy kryté 
dřevitým cementem (papír s asfaltovým ná- 
těrem ve 3—4 vrstvách a vrstva oblázků asi 
10 cm silná), takže pak drahé stropy klenuté 
netřeba prováděti. Stěny porážek do výšky 
2 m chrání se proti poškození a trvalému 
znečištěni obklady z hladkých, světle polé- 
vaných cihel, anebo hladkou cementovou 
omítkou, kterou lze též (však teprve po dvou 
létech) natříti barvou olejovou. Velmi důle- 
žitá v porážkách jest dlažba. Musí býti zcela 
nepropustná, velmi pevná a houževnatá a na 
povrchu tak upravená, by se dala vodou 
snadno splachovati a čistiti, avšak nikdy tak 
hladká, aby bvlo nebezpečno po ní choditi; 
výborně osvědčily se dlažby dusané z cemen- 
tové malty, aČ i dlažby ze chamottov^^ch dlaž- 
diček se pro čistotu chválí; pro hladkost jsou 
chůzi ovšem velmi nebezpečny. — Vnitřní 
úprava porážek řídi se 1. druhem dobytka, 
který se má zabíjeti, 2. místními poměry 
Živnostenskými a 3. obvyklým v místě způ- 
sobem provozování řemesla řeznického Mateč- 
ného). V městech menších lze zříditi pro 
všecky druhy dobytka jednu společnou po- 
rážku; kde však jest přes 30 tisíc ob., třeba 
pro zabíjení každého druhu dobytka porážky 
zvláštní. 

Porážky na hovězí dobytek dle sou- 
stavy komorové skládají se ze řady komor 
po obou stranách obdélníkového dvora nebo 
krytého loubí. Komory stavějí se různé veli- 
kosti: od 18 do 100 iri*, však nejméně 4 m 
široké (v Berlíně 520 X 9*40 m). Veškeré mo- 
derně zařízené ]. mají místa k porážení skoro 
výhradně soustředěna v jedné veliké prostoře, 
t. j. dle způsobu sinového, a to buď po jedné 
nebo po obou podélných stranách, kdežto 
uprostřed jest chodba kommunikační a pro 
příhon dobytčat. Porážka mela by býti tak 
veliká a tolik místa ku porážení obsahovati, 
by možno b^lo za jeden den zabiti a spra- 
covati denní největší potřebná počet kusů 
dobytka. Bére se však za základ průměr 
vyplývající z celkové spotřeby kusů za rok. 
Počítají se totiž v týdnu 2 až 3 dni, ve kte- 
rých se hlavně poráží a jichž jest 100 — 150 
do roka; roční počet kusů dělen 100 — 150 a 
znásoben 1*5 udává počet průměrný, na jaký 
nutno porážku zaříditi. Dle statistických udaju 
četných měst připadá na 1 ob. ročně 0*12 kusu 
hovězího dobytka. Jednotlivá místa k porá- 
žení bez chodby jsou 14 až 18 m' veliká při 
šířce aspoň 3 m (s chodbami připadá na jedno 
místo 20—30 m*) a zařízení každého skládá se 
z kruhu k upoutání dobytčete, zdvihadla a vě- 
šáku na droby a náčiní zabíjecí. Poutači kruhy 



104 



Jatky. 



železné jsou pevně zakotveny buď ve zdi nebo 
v dlažbě a slouží k provlečení provazu otoče- 
ného kolem rohů dobytčete. Zdvihadly stroj- 
ními zvedají se poražené kusy k spracování, 
iako : stažení kůže, vyvrhováni vnitřností, pů- 
lení nebo čtvrccní masa a po případě též k jeho 
dopravě do komory k vychladnutí. Dle toho 
skládají se z jeřábu s ozubenými koly, klikami, 
brzdou a bubnem pro lana nesoucí rozporu 
s háky, na které zavěšuje se dobytče za zadní 
nohy. Dle místních zvyků bud zůstává kus sta- 
žený a vyvrhnutý v celku nebo ve dvč půle roz- 
dělený viseti na rozpoře v porážce aŽ do 
úplného vychladnutí (v Německu), načež se 
ukládá do chladímy, anebo se dělí na 2 předky 
a 1 zadek (u nás), naČež se sejme s rozpory 
a dopravuje k vychladnutí do zvláštních ko- 
mor, které s porážkou souvisejí. K dopravě 
spraco váných kusů nebo jich velkých částí 
z porážky do chlad íren slouží přístroje po- 
jezdné na visutých kolejích, nebo též přimě- 
řeně zařízené vozíky na kolejích v dlažbě, 
kterýmžto opatřením mnoho práce a času 
se uspoří. 

Porážky drobného dobytka (telat, ovcí, 
skopců, koz) stavějí se jako samostatné budovy 
v městech s více než 50.000 ob. a tam, kde 
obchodníci drobný dobytek porážejí ve vel- 
kém, jinak lze jej zabíjeti v porážce dobytka 
hovězího. K vnitřní úpravě náležejí hlavně vě- 
šáky, na které se kusy živé nebo zabité věší 
k dalšímu spracování. Místa k porážení mají 
na př. v Německu na dvou nebo třech stra- 
nach věšáky a jsou 3*8 — 4 m do čtverce; telata 
zabíjejí se na věšácích, ovce na jeslích, u nás 
na t. zv. kolidlech, dlouhých to stolech 
dřevěných nebo zděných, těsně ku zdi při- 
léhajících, na které se ovce hřbety dolů kla- 
dou a nožem zapichují, krev chytá se do 
Žlábků, po kterých stéká do mis plechových. 
Stahování kůže a vyvrhnutí vnitřností dťje se 
po zavěšení zabité ovce na kacíře k, asi 30 cm 
dlouhý to provazec s navlečeným hnátem sko- 
povým na trámci ve výši asi 2 m nad dlažbou 
visící. Několik stolů na rozbírání střev a vnitř- 
ností doplňuje vnitřní zařízení porážky, kdežto 
zdvihadel vůbec netřeba. Velikost řídi se po- 
čtem kusů do roka zabíjených. Statistika uvádí, 
že na 1 obyvatele připadá ročně průměrně 
0*35 kusu drobného dobytka. 

Porážky vepřového dobytka různí se 
podstatně od porážek ostatního, poněvadž 
manipulace při zabíjení jest jiná a mimo to 
se zabitým vepřům kůže nestahuje, nýbrž 
ooařují se štětiny horkou vodou. Tvoří tudíž 
důležitou čásC vnitřního zařízeni porážky kotly 
na vaření vody. Místnost k opařováni vepřů 
nazývá se pařírnou (pařištěm). K této pojí 
se zabíječky v přímém anebo co možná 
blízkém spojení s chlévy, pak prostora pro 
vyvrhování vnitřností a místnost pro obra- 
cení a hrubé čištění střev. Veškeré tyto míst- 
nosti mohou býti sloučeny v jedné prostoře 
nebo jsou od sebe odděleny, avšak jinak úzce 
spolu souvisejí. Hlavní požadavek při tom jest, 
aby za set>ou následovaly tak, jak toho při- 
rozený postup práce vyžaduje. V celku lze 



rozeznávati patero způsobů v tomto uspořá- 
dání: 1. Pařirna uprostřed na podélné ose 
budovy a po obou stranách prostory, kde se 
vnitřnosti vyvrhují; 2. paříma uprostřed na 
příčné ose budovy, v právo a v levo se vy- 
vrhuje; 3. paříma na jedné straně čelné a 
k jií přiléhající prostor na další spracování; 

4. pařirna podél jedné delší strany místnosti, 
v níž se vepři otvírají a vnitřnosti zbavují; 

5. paříma sloužící zároveň za místnost k vy- 
vrhování, obraceni a čištění vnitřností. Prvních 
čtyř způsobů užito v Četných jatkách měst 
v Německu, poslední proveden jest v j-kách 
pražských. Volba toho neb onoho závisí na 
místních poměrech živnostenských a řemesl- 
ných. Snaha zachovati čistý vzduch v míst- 
nosti, kde čisté maso zůstává viseti, vedla 
jednak k tomu, že obracení střev se děje 
v místnosti pro to vyhrazené, jednak k tomu. 
že se vyvržené kusy rozvěšuji do komor od 
porážky zcela oddělených, aby tam znenáhla 
vychladly. Tento způsob jest nejsprávnější 
a osvědčil se také v ústředních J-kách praž- 
ských. Pokud se týká paření samého, provádí 
se buď přímo v kotlů, v němž se voda ohřívá, 
nebo v neckách, v nichž kus po kuse horkou 
vodou se opařuje. Prvého způsobu užívá se 
téměř ve všech ústř. j-kách, při Čemž s vý- 
hodou upotřebuje se otáčecích jeřábů, jimiž 
jeden nebo více vepřů za rypáky zavěšených 
ponořuje se do vařící vody a zase vytahuje; 
druhý způsob bývá vídán v menších porážkách, 
ale i ve velikých ústředních j-kách výborně 
se osvědčuje, jakož svědčí vepřová porážka 
jatek pražských, kde ročně ve 12 železných 
neckách vypařuje se přes 170.000 vepřů. Hro- 
madným pařením v kotlů voda značně se 
znečišťuje, čímž se tvoří silně Čpící pára; 
má-li se voda v kotlů častěji vyměňovati, jest 
její spotřeba značná, nehledíc ani ku ztrátám 
tepla. Ohřívání vody v kotlech děje se buď 
přímým ohněm pod nimi nebo parou, která 
tlakem 5 — 7 atmosfér buď přímo do vody in- 
jektory se žene, nebo v dutém plášti dno kotlů 
rozpalujíc vodu až do varu přivádí. Opařené 
kusy zbavují se štětin a nečistoty ošk rabo- 
váním a splachováním na stolech dřevených 
nebo železných vedle kotlŮ, načež se věší na 
háky za zadní nohy, vyvrhují a studenou 
(tvrdou) vodou oplachuji, čímž práce pora- 
žeče se ukončuje. K dopravě těžkých zabitých 
kusů se stolů na vcšáky slouží jednak po- 
jezdné stoly, jednak visuté kolejnice s pojezd- 
nými kladíc ostroj i, jimiž se kusy zvedají na 
věšáky. Velikost porážky vepřové řídí se způ- 
sobem jejího uspořádání a největším počtem 
denně zabíjených kusů. Kde porážejí se vepři 
pouze pro místní spotřebu, nikoliv pro vývoz 
masa, připadá nsi O 18 kusu na 1 obyv. ročně. 
Hlavní vadou všech porážek vepřových jest, 
že v zimní době a za studených dnů vůl)cc 
jsou naplněny parou tak, že neprohlcdná 
mlha zabraňuje širšímu přehledu. V nejno- 
vější dol)ě učiněny mnohé pokusy ku nncn- 
šcní tohoto zla; zcela je odstraniti bylo bv 
možno, kdyby se porážka dala na 14 — 15* K 
vytápěti. 



Jatky, 



105 



Porážka koni staví se v jatkách, když 
spotfetxa koňského masa jest taková, Že vy- 
iaduje pravidelného xabíjení koni. Zařízení 
porážky jo v celku stejné jako na hovězí 
<tobytck, vyžaduje pouze vétSich rozměrů pro 
jc-dnotlivá místa k porážení, obyčejné aspoň 
5X5 Nc. Dlažba musí býti obzvlaátč pevná jiŽ 
vzhledem k tomu, Že jsou koné okováni. Po- 
rážka koní má svoji vlastní dritkárnu, zvláštní 
kotel na vafeni vody a příslušné nádoby a 
stoly. 

Porážka kontumační či policejní 
slouží k zabíjení dobytka nemocného nebo 
nemocí podezřelého. Jest rozměrů jen nej- 
nutnějších a zařízena tak, aby kterýkoliv druh 
dobytka mohl se tam poraziti a spracovati. 
Má svoji vlastní drštkárnu, pak místnost na 
vy Škvárování sádla a loje a komoru na maso 
sabavené. Při porážce této staví se obyčejně 
tOŽ chlév kontumační k pozorování podezře- 
lého dobytka, někdy též i pitevní síň pro 
přísnou zvérolékařskou prohh'dku zabitých 
kusů nebo zdechlin. Veškeré tyto místnosti 
scřaděny jsou účelně ve společné budově, 
ku které přiléhá menší dvůr zdí obehnaný, 
takže celek jest jakožto ústav zdravotnický 
sám pro sebe uzavřený a od ostatních budov 
jatečních odloučen. 

Drštkárny jsou místnosti nebo budovy, 
v nichž se čistí hlavně drštky z hovězího a 
skopového dobytka, mimo to i nožičky telecí. 
Proto mají se nalézati co možná blízko po- 
rážky hovězího a drobného dobytka a slouží 
oběma porážkám těmto vždy jcana drštkáma 
společná, jsouc s nimi ve spojení dle mož- 
nosti krytou chodbou. Obyčejně má drŠtkáma 
odděleni pro vyprazdňování (vykolení) hově- 
zích žaluc&ců a lich praní zhruba, druhé oddě- 
lení pak pro důkladné vyčištění horkou i stu- 
denou vodou. K tomu účelu jest upraveno 
při drštkámě hnojiště nejlépe tím způsobem, 
Že se obsah drŠtky vysype přímo do vozu 
(hnojnjku^, dále pak dostatečné nádržky s vo- 
dou, by více drštek najednou mohlo se zhruba 
vymáchati. Pro jemné čištění jsou podél stěn 
upraveny menší stolky a nádoby s přítokem 
studené a teplé vody, pak uprostřed větší 
stoly a kotly na vaření vody, do které se 
drštky atd. ponořují a na stolech oškrabují, 
načež se kladou do nádržek s čistou studenou 
vodou. Dostatečný počet věšáků podél stěn 
doplňuje vnitřní úpravu drštkárny. — Stře- 
várny slouží k čištění střev a měchýřů v po- 
rážkách vyprázdněných a tedy již zhruba 
očtiténých, pak k jich nakládání (solení) a 
sušení. Dle účelŮ těch obsahují příslušné 
dílny, skladišté a sušárny; tyto kladou se 
obyčejné do prostor půdních, dílny a skla- 
úiíté do přízemí a sklepů. 

Chlévy na íatcční dobytek zřízeny jsou 
co možná nejblíže u příslušných porážek 
anebo v přímém spojení s nimi. Pro dobytek 
hovézi stavějí se neitépc jednotlivá oddělení 
na 20 — ^30 kusů, onyČejně dvě řady stání 
s chodbou 2 — 2*5 m sir. uprostřed ; na jeden 
kus připadá místo 2'80 m dlouhé a 1 m šir. ; 
něk<fy se též zřizují chodby pro krmení a 



jsou 0*8— 1'2 m široké. Na dobytek drobný 
stavějí se chlévy co velké prostory, dělené 
pažením dřevěným, železným, nebo též beto- 
novým (zděným; as 1'20 m vysokým v pří- 
hrady a chocfby. Počítá se obyčejné na 1 tele 
0-8 m*, na 1 ovci (skopce) 0*6 m\ na 1 vepře 
1 m' plochy chléva, v čemž již jest obsažena 
plocha chodeb mezi příhradami; tyto jsou 
1'20— 200 m široké, hlavní průhony až 3 m. 
Každá příhrada má jedny nebo více dvířek 
0'8~1 m šir., jež někdy se zřizují k otvírání 
ve směrech opačných (dle proudu příhonu). 
Kde se stavějí též stáje pro koně, počítá se 
na 1 kus délka stání 3 m, šířka 1 — 15 m ; chodba 
mezi 2 řadami koní bývá 2*5—8 m šir. Veškeré 
chlévy mají býti tak zařízeny, by se snadno 
daly čistiti a větrati; platí tudíž i zde, co 
v příčině dlažby, stěn, oken atd. u porážek 
bylo uvedeno. Na vepře uherské (bagouny) 
zařizují se zvláštní chlévy, salaše, kryté to 
poloote vřené příhrady s vrstvou písku asi 
50 cm silnou, pod niž jest upravena dlažba; 
na 1 bagouna se počítá 1'5 — 2 m*. Nad chlévy 
hqvězího dobytka jsou půdy pro píci a stelivo. 
Chladírny vj-káchjsou nezbytným poža- 
davkem, nemá-li maso za teplých dnů utrpěti 
zkázy; jsou buď přirozené nebo strojní. Ony 
jsou prostory k uložení masa spojené s led- 
nicí buď ve sklepě nebo v přízemí; chladírny 
strojní v novější době zcela vyloučily zřizo- 
váni lednic v j-kách, poněvadž zásobují se 
chladem působeným stroji zimot vornými, 
a mají hlavně tu výhodu, že v kterékoliv 
roční době poskytují chladný a při tom suchý 
vzduch, v jakém nejlépe a nejdéle se maso 
drží v dobrém stavu. Teplota vzduchu v chla- 
díme bývá -\- 2—5'* C. V podstatě složeno za- 
řízení strojní chladírny ze 3 částí: ze stroje 
zimot vorného, z chladícího ústrojí a z pro- 
story chlazené, vlastní to chladírny či skla- 
diště masa. Stroje zimotvorné (viz Chla- 
dicí stroje) jsou různých soustav, mají však 
zásadu společnou, žo u potřebují k vytvoření 
zimy látek snadno při nízké teplotě těkavých 
a tedy okolí svému teplotu odnímajících; 
jsou to hlavně čpavek, kyselina uhličitá a ky- 
selina siřičitá, dle ČchoŽ upraveny jsou sou- 
stavy Lindcova, Pictetova a j. Složeny jsou 
vždy ze 3 částí: a) z odpařovače čili generá- 
toru-refrigerátoru, kde se zimotvorná teku- 
tina odpařuje, b) z přístroje, kde se páry tyto 
jímají a zhušfují, absorbátoru nebo kompres- 
soru a c) z kondensátoru, v němž páry ty se 
mění opět v kapalinu pi^cváděnou zpět do 
odpařovače, by znovu zimu tvořila. Chladicí 
ústrojí slouží k převádění zimy od stroje 
zimotvorného do prostory, jež se má chladiti. 
Jako prostředí k tomuto přenášení zimy upo- 
třebuje se nejvíce solných roztoků, jež snesou 
nízkou teplotu pod bodem mrazu, aniž při 
tom zamrzají, a které se vedou rourami do 
chladírny, jejíž vzduch chladí se buď přímo 
o vytékající mrazivý roztok aneb o roury, 
jimiž tento protéká a ku stroji zimotvornému 
se vrací. Tsou též chladicí ústroji bez roztoku 
solného, kde se vzduch ochlazuje přímo ve 
stroji zimotvorném a žene přímo do chla- 



106 



Jatky. 



dimy. Vlastní chladímy, kde se maso ukládá, 
inusi vyhověti tčmto hlavním požadavkům: 

1. stěny, strop, podlahu, okna a dvéře musí 
míti takové, by ztráta chladu byla co nejmenší; 

2. musí býti opatřeny věšáky na maso v hojné 
míře a to tak, aby studený vzduch mohl se 
všech stran k masu; 3. musí tvořiti jednu 
společnou prostoru, je2 se v menší komory 
dělí svislými stěnami ze Železného mřížoví 
nebo drátěného pletiva. 

Dle místních a obchodních poměrů staví 
se při j-kách též tržnice masná pro prodej 
masa ve velkém. Zařízení její musí poskyto- 
vati dostatek přehledu zboží k prodeji roz- 
věšeného a volnost kommunikace při ob- 
chodu. Proto jest opatřena četnými v řadách 
uspořádanými věšáky na maso a širokými 
chodbami a průjezdy. Osvětlení musí míti 
co nejlepší, avšak proti přímým paprskům slu- 
nečním budiž vnitřní prostora tržnice chrá- 
něna, by se udržela v stálém chladu. Co nej- 
bližší spojení tržnice se strojní chladírnou 
jest účelné a žádoucí v zájmu zdravotním. 
Dostatečný počet vah k vážení masa do- 
plňuje vnitřní úpravu tržnice. — S j-kami 
souvisí někdy též různé továrny, jež spra- 
cují hlavně krev a lůi kromě odpadků zvíře- 
cích, jako jsou paznchty, Štětiny a j. Z krve 
vyrábí se albumin, z loje margarin a stearin, 
z paznehtů klíh, Štětiny se Čistí a suší k úče- 
lům průmyslovým atd. Po stránce zdravotní 
však mají býti veškeré tyto závody tovární 
od jatek přiměřeně vzdáleny a nebýti s nimi 
přímo spojeny. 

Kromě uvedených staveb jatečních Jest 
důležíto opatření vody, odvádění splašků a 
osvětlováni umělé. Voda pro jatky čerpá se 
ze studen k tomu účelu založcnýcn parními 
čerpadly do vodojemů vodárny, odkud se 
potrubím po celém obvodu jatečním rozvádí. 
Obyčejně jest vodovod připojen též k vod- 
nímu potrubí městskému a tím postaráno 
o zálohu pro případ nedostatku vody ze studní. 
Porážka vepřového dobytka vyžaduje nezbytně 
dostatek vody tvrdé a studené k vyplachování 
zabitých vepřů, ku kterémuž účelu se též 
uměle chladl stroji zimot vornými. Odvádění 
splašků z jatek (z budov i z ulic) děje se 
kameninovým potrubím, vně i vnitř glasuro- 
vaným. Roury ty jsou položeny pod dlažbou 
ve stejnoměrných spádech a tvoří síC kanali- 
sační, jejíž hlavni potrubí vedena jsou stře- 
dem ulic a k nim připojeny jsou odbočky 
z budov. Otvory v dlažbě, jimiž voda a splašky 
do kanalisačního potrubí vtékají, jsou opatřeny 
mřížemi a košíky k zachycení nrubších částek, 
mastnot a p., jimiž by mohla nastati zácpa, 
pak též uzavírkami vodními (sifony) proti 
vystupování zápachu z rour; kde toho třeba, 
zřízeny jsou buď z kameniny nebo ze zdiva 
vodotěsné Žumpy k usazování kalu (kaliště). 
Ze sítě kanalisační vedou se špinavé vody 
do společného sběrače, tímto pak buď přímo 
do řeky, má-li tato dostatek vody proudící, 
nebo se dříve čistí ve zvláštní čisticí sta- 
nici. To děje se jednak mechanicky usazo- 
váním kalu, jednak též lučebně míšením spla- 



šků s mlékem vápenným a pod. — K umě* 
lemu osvětlování jatek upotřebuje se nej- 
více plynu, v nové době též elektřiny; pro 
strojní chladímy a velké prostory hodí se 
nejlépe světlo elektrické. 

Budova pro správu jatek a obydlí pro zří- 
zence jateční staví se blíž hlavního vchodu. 
V rozsáhlých J-kách, kde téměř po celý den 
se pracuje v porážkách, účelno jest zříditi 
též místnosti hostinské. Ulice mezi jednotli- 
vými budovami jatečními jest nejlépe opatřiti 
dlažbou, která v místech častému znečištěni 
podléhajídcb má býti vodotěsná, aby se dala 
snadno splachovati, aniž by nečistota pro- 
sakovala pod dlažbu a tam zahnívala. 

Ústřední J. velkých měst jsou z pravidla 
spojeny s trhem dobytčím, z něhož se zá- 
sobují a jenž tvoří nezbytnou jejich součást 
Jen tehda lze očekávati zdravý vývoj obchodu 
a živností v obou těchto závoaech ku pro- 
spěchu zásobování města, jsou-li trh a J. 
v přiměřené souvislosti mezi sebou. V trhu 
dobytčím musí býti dostatečně veliké prostory 
pro všecky druhy dobytka do jatek přiháně- 
ného, chlévy, tržiště a tržnice, budova pro 
obchodníky (bursa) ve spojení s hostincem* 
budova pro správu a obydli úředníků, rampa 
při kolejích železničních k vykládání dobytka 
z vagónů, prostora se železničními kolejemi 
pro čištění a dcsinfekci vozů. Celkové uspo- 
řádání všech těchto objektů má vyhověti po- 
žadavkům snadného příhonu a odhonu do- 
bytka, volné kommunikace a ot>chodu vůbec. 
Velikost pozemku tržního řídí se největším 
dosavadním příhonem dobytka, k jehož zdvoj- 
násobení vždy při novém trhu nutno míti 
zřetel a dle toho příslušné plochy reservo- 
vati pro jeho rozšíření; průměrně se počítá 
na 1 obyvatele města asi 0'3 m* plochy pro 
pozemek tržní. Prodej a koupě dobytka děje 
se buď v prostorách (ohradách) nekrytých 
nebo krytých a to buď otevřených nebo za- 
vřených; poslední jsou nejvýhodnější, poně- 
vadž chrání proti nehodám časovým, vyho- 
vujíce pohodlí nejlépe. 

Tržnice a chlévy často se spojují v jedno 
a dělí se jen dle druhů dobytka; pouze pro 
hovězí dobytek doporučuje se % důvodů zdra- 
votnických zřídití chlévy a tržnici co zcela 
samostatné budovy, kdežto pro drobný do- 
bytek radno jest vždycky obé spojiti pod 
společnou střechu za příčinou nesnadného 
přehánění dobytka. V tržnicích musí b^ti 
dobytek se vŠech stran přístupný, aby se aal 
snadně ohledati. Dostatek ventilace, světla 
a prostornost vůbec jsou předními požadavky 
tržnic, rovněž jako výborná dlažba co moŽná 
beze spař, důstatek vody a řádná kanál isace 
jsou nezbytnou podmínkou čistoty, jaká se 
v nich stále musí udržovati. Tržnice na ho- 
vězí dobytek jsou, jak jiŽ řečeno, dvojí: 
buď výhradně ku prodeji dobytka anebo slouží 
mu zároveň za stáje. Prvý způsob má stání 
dobytka v řadách nejčastcji na příČ střídavé 
s chodbami uspořádaná tak, aby ke zvířatům 
co možná s obou stran byl volný přístup; k vá- 
zání jednotlivých kusů zřízena zábradlí nebo 



Jatník — Játra. 



107 



kruhy. Podél tržnice vede jeden střední neb 
i více širok\^ch průchodů, jež slouží ponejvíce 
za shromáŽciiátč obchodníků; na pfihodných 
místech jsou váhy na dobytek. Na 1 kus hovězí 
pf ipadá 1 s chodbami 3*2— 5'5 w* vnitř, plochy 
tržnice. Druhý způsoby tržnice kombinovaná 
s chlévem, nemá zábradlí k vázání, nýbrž 
zlab^ pro krmení a napájení. Stáni jsou uspo- 
řádaná bud podél nebo napříč tržnice, avšak 
vždycky mají před žlaby (žebřinami) chodby 
pro nošení krmiva, za stáním pak chodby 
pro příhon dobytka a pro obchodníky. Tyto 
»chlévové tržnice« musí býti náležité opatřeny 
proti zimé, jinak však platí o nich, co shora 
o tržnicích uvedeno; na dobytče připadá 
v nich (i s chodbami) průměrné 6— 75 w*. 
Ačkoliv se tímto způsobem uspoří stavba 
chlévů co zvláštních budov, přece má vadu 
oproti samostatným tržnicím, že neposkytuje 
dosti přehledu, tím méně pak pohodlí pro 
obchodníky. Tržnice na drobný dobytek 
jsou zařízeny buď na všecky jeho aruhy, nebo 
jsou zbudovány pro vepře zvláštní a pro do* 
bytck skopový s telaty tcž zvláštní stavby. 
Oboje jsou chodbami děleny v příhrady 11 až 
1*3 m vys. zábradlím ze dřeva nebo ze železa, 
ano i zděným, přístupné dvířky pro příhon 
a odhon dobytka. Dle druhu dobytka jsou pří- 
hrady ty opatřeny přiměřenými žlaby a jeslemi, 
menší oddělení než na 10 kusů se nevyhrazují. 
V příčině velikostí tržnice na drobný dobytek 
platí pravidlo pro tele 0*4 m*, ovci 0'25 m' 
bez chodeb, 08 a 0*5 w* s chodbami ; pro vepře 
0*5—0-6 w' bez chodeb, 0*8—1 m» s chodbami. 
Na uherské bagouny zřizuji se kryté sice. 
jinak však otevřené příhrady s 30 cm silnou 
vrstvou písku na dlažbě, na l bagouna po- 
čítají se 2 wi* prostory ohrazené. 

Bursa v trhu dobytčím jest přiměřeně pro- 
storná dvorana jako shromáždiště obchodníků 
před trhem i po něm; v přímém spojení s ní 
jest řada pokojíků, kanceláří to obchodních 
jednatelů (kommissionářů). často i »masná 
pokladna*, jcŽ obchodní styky a poměry zpro- 
středkuje. Bursa jest obyčejně zároveií hostin- 
cem neb i hotelem; zkušenosti dokázaly jen 
prospěšnost takového opatřeni. 

Doprava dobytka do jatek nebo trhu děje 
se většinou po železnici ve zvláštních k tomu 
účelu zařízených vagónech. S tím souvisí sta- 
níce dobytčí v trhu nebo ]-kách, kde se 
dobytek buď skládá nebo nakládá. K tomu 
cíli jsou položeny koleje, s nimi pak sou- 
běžné překladiště čili rampa nad kolejni- 
cemi přiměřené vyvýšená, by dobytek z vozů 
snadno mohl se vyvésti, k čemuž se s výho- 
dou používá pomocných můstků přenosných 
nebo pojezdných. Při překladišti jest řada 
ohrad, do nichž se dobytek uzavírá za účelem 
prohlídky zvěrolckařské, po které teprve se 
převádí nebo dopravuje do chlévů, tržnic 
nebo přímo do jatek. Dlažba i přepažcni těchto 
ohrad musí býti tak provedeny, aby se daly 
snadno nejen čistiti, ale též desinfikovati. 
K čištěni a desinfekci vagónů Železničních 
zařízena jest samostatná stanice desinfekční 
o jedné nebo více kolejích, jejichž plocha 



opatřena jest řádnou dlažbou. Poněvadž se 
čistí horkou vodou s použitím sody. vápna 
nebo kyseliny karbolové, nalézá se ve stanici 
této kotelna a vodárna, pak příslušná potrubi 
na vodu studenou i horkou. — K úplnému 
zařízení trhu a jatek náleží konečně hnojišté, 
záchody, konírny a boudy pro tažné psy řez- 
níků; k nakoupení různých potřeb a náčiní 
k řemeslu jateckému zařizuji se i příslušné 
krámky v trhu nebo J-kách. 

Zevnější úprava budov jatečních a cel- 
kové uspořádání má býti svérázné a účelu 
přiměřené. Jednoduchost a solidnost vnitř 
i vně budov těchto vždycky bude míti před- 
nost před nádherou a hledaností, kterou se 
stavba a tím i poplatky a maso zdražují. — 
Stavební náklad jatek řídí se jejich roz- 
sahem a zařízením a dle velkého průměru 
provedených již četných jatek ústředních při- 
padá naň za každého obyvatele města 4—6 zl., 
kde jsou strojní chladírny až 10 zl. — K po- 
znání povšechného zařízení ústředních jatek 
a trhu dobytčího připojeny jsou polohopisnó 
plánky jatek a trhu v Praze a Berlině, č^k, 

Jatnik viz Jato. 

Jato (pův. hejno) nazývalo se na Černé 
Hoře bratrstvo čítající více než 50 pušek, 
mužů, kteří dle toho sluli jatníci. 

Játra (lat. hepar, jecuv) jsou největší Žlá- 
zou obratlovců a obdobným způsobem i ostat- 
ních výše organ isovaných živočichů. U člo- 
věka jsou umístěna v dutině břišní přímo 
pod bránicí, zabírajíce celé pravé a částečně 
i levé hypochondrium. Podobají se přibližné 
tříboké pyramidě s otupeným vrcholem, jenž 
se vkládá do klenby bráničné; proto lze na 
nich celkem rozeznávati horní a dolní plochu, 
kraj přední, pravý a zadní. Pokud se tkne 
rozměrů, dosahuje příčný průměr 30 cm^ po- 
délný z předu na zad 20 cm a průměrná váha 
u dospělého muže 1'5— 2 kg dle toho, váží-li 
se ústroj krevnatý nebo bez krve; barvy 
jsou J. Červenohnědé. Horní plocha jest hladká, 
konvexní a rozdělena závěsným vazem ja- 
ter ním (iigamentum suspensorium hepatis) na. 
větši lalok pravý {lobus dexter) a menší 
lalok levý {iobus sinister), jenž je též tenči 
nežli pravý, přesahuje na stranu levou a 
kryje částečně žaludek; tento lalok nalézá se 
v t. zv. důlku srdečním čili žaludečnim pod 
mečíkovitým násadcem kosti hrudní, dotý- 
kaje se tu přední stěny břišní. Dolní plocha 
je velmi nerovná a stýká se s většinou břiš- 
ních útrob. Především se tu rozeznávají tři 
brázdy, ve kterých levá podélná brázda 
(sulcus longitudinalis simster) je nejznačnější. 
V předním oddílu jejím nalézá se oblý vaz 
jater ni (lig. teres hepatis), jenž je zbytkem 
žíly pupeční z doby plodové; v zadním od- 
dílu nalézá se vaz Žilný, totiž zašlá spojka 
žilná {ductus venosus Arrantii), která má pro 
krevní oběh plodový zvláštní význam. Pravá 
podélná brázda {sulcus longitudinalis dejc- 
ter\ je v předu zabrána žlučníkcm a v zadu 
doím žilou dutou, mezi oběma oddíly pak se 
pne pravidelně malý lalok jaterní zv. hrbol 
ohonatý {tubercuíum caudatum). Příčná 



108 



Játra. 



brázda (sulcus transversus) nazývá se zkrátka 
též vchodem jaterním [porta hepatis), ne- 
boť tudy vchází do jater žíla vrátnice s tep- 
nou jatemí a pleteněmi nervovými, vycházejí 
pak vývody žluční, zejména žlučovod jaterni. 
spolu s těmito cévnatými ústroji a nervy pro- 
stupuji tudy do jater též hojné obaly vazi- 
vové {capsula Glissotti). Těmito brázdami je 
rozdělena dolní plocha jatemí na zvláštní la- 
loky. Levý lalok (lobus sinister) kryje vět- 
šinou žaludek a někdy se dotýká i sleziny; 
shoduje se s levým lalokem na horní straně 
jater, kdežto mohutnější oddíl, odpovídající 
pravému laloku dle horní plochy jaterni, jest 
rozdělen ve tři Části, totiž v lalok Čtver- 
cový či přední (iobus quadratus sivé an- 
terior)^ jenž se přikládá k vrátníkové části 
žaludku, lalok zadní (lobus posterior čili 
Sptgelii)^ jehož hrbol bradavkový (tuberculum 
papiUare) klade se na t. zv. menši předstěru 
v menším oblouku žaludkovém. kdežto hrbol 
ohonatý (tuberc. cau datum) se přikládá na 
horní příčnou čásf dvanáctníku; třetí nejmo- 
hutnější oddíl je pravý lalok (lobus dexier) 
v užším smyslu, jenž zabírá pravé hypochon- 
drium a stýká se s pravým ohybem tlustého 
střeva, pravou ledvinou a nadledvinkou. Zmí- 
něné brázdy jatcrní, jež podminěnv jsou pře- 
devším cévními útvary, bývají u různých tříd 
obratlovců nestejnou měrou vyvinuty, pod- 
miňujíce tak větší nebo menši laločnatost 
jater. — Přední kraj jatemí je ostrý a sho- 
duje se přibližně s kraji dolních čtyř Žeber 
po pravé straně; od předního konce 9. žebra 
přesahuje přes nadbřišek na stranu levou 
k přednímu konci 8. žebra a ztrácí se tu 
v levé slabině. Tupým zadním krajem při- 
kládají se J. na zadní svah bránice a pak 
hlavně na dolní díl páteře hrudni (10. a 11. 
obratcl), velké cévy trupové a jícen; v mí- 
stech těchto nalézá se v zadním kraji značný 
výkrojek páteřní (indsura vertebralis) a 
obyčejně několik otvorů, kudy žíly jaterni 
se ústí do dolní žíly duté. Pravý kraj jatemí 
jest vlastně pokračováním zadního a rovněž 
tak mohutný. Hmota jaterni má barvu červe- 
nohnědou a skládá se z velmi drobných, po- 
dlouhlých a mnohostranných lalůčků ja- 
ter nich (lobuli hepatis), jež se na průřezech 
objevují jako zvláštní ostrůvky těsně vedle 
sebe seřaděné; dle stavu krve v cévách ja- 
ternich mívají někdy tmavší střed, jindy 
obvod. V ose každého lalůčku vznikají ko- 
řeny Žil jaterních (véna centralis lobuli č. in- 
tralobularis), sbírajíce se pak ve větší větve 
žilné, kdežto rozhraní jednotlivých lalůčků 
tvoří rozvětvení žily vrátnice (venae interlo- 
bulares) s konečnými větvemi tepny jaterni; 
v chorobných stavech, kdy zvláště vazivo 
pouzdra Glissonského vy bují, jsou hranice 
jednotlivých lalůčků ovšem daleko určitější 
nežli za stavu normálního. Kořeny vývodů 
jaterních (Juctus biliarii) sbírají se zcela sa- 
mostatně mezi lalůčky. 

Jakožto nejkrevnatější ústroj tělesný jsou 
J opatřena velmi mnohými cévami. Pro úkony 
jatemí jest nejvýznačnější vrátnice (véna 



portae), mocná žíla, jeŽ vzniká spojením iil 
ze žaludku, tenkého i tlustého střeva, sli- 
nivky břišní (pankreas) a sleziny vycházejících; 
v příčné brázdě vstupuje do jater a rozvět- 
vuje se tu zvláštním způsobem, jsouc pro- 
vázena hojným obalem vazivovým (capsula 
Glissoni), větvemi čivovými, míznicemi a drob- 
nými žlázkami mízními. Tepna jaterni (ar- 
teria hepatica) odbočuje ze společného utrob- 
ního kmene tepnového (tripus Halleri) a její 
větve rozděluji se dle větví vrátnicových. 
Rozměry tepny v poměru k rozměrům vrát- 
nicovým jsou poměrně malé, tak že již z této 
okolnosti lze seznati, že krev tepnová určena 
jest asi především pro výživu hmoty jaterni. 
kdežto Žilná krev vrátnicová slouží specifi- 
ckým účelům jaterním, zejména k přípravě 
žluči. Vlastní Žíly jaterni (venae hepaticae), 
jež odvádějí z jater krev vratnou nebo žií- 
nou, opouštějí j. na zadním, tupém kraji, 
vlévajíce se tu přímo do duté žíly vystupu- 
jící. Pozorujeme tudíž u jater vzhledem k ji- 
ným žlaznatým ústrojům dvojí úchylku při 
krevních cévách, totiž, že žíly opouštějí ústroj 
na jiném místě, nežli kde vstupovaly do něho 
cévy přívodně, a pak že přivodnými cévami 
jsou nejenom tepna, nýbrž i mocná žila vrát- 
nice. Míznice zachovávají dvojí směr: s horní 
části sbírají se hlavně do meziplící, z dolní 
provázejí krevní cévy k utrobnímu kořenu 
mizovodu hrudního. Čivv vstupují do jater 
hlavně podle tepny tvoříce zvláštní pleteň 
jaterni (plexus hepaticus), jež odbočuje z ple- 
teně utrobní; hlavní součást pleteně jatemí 
jest původu sympathického a jen menší dO 
pochází z čivu bludivého (nervus vagus) a 
z čivů mezižeberních. 

Zvláštním chováním vyznačují se Žlučo- 
vody. Nejpatrnějším útvarem je míšek žlu- 
čový (cysttf felea č. vesicuta biliaris)^ do 
něhož se hromadí Žluč z jater v obdobích, 
kdy jí k trávení není potřebí, avšak žlaznaté 
stěny míšku dovedou téŽ samy odměšovati 
šCávu žluční. Míšek žluční Čili žlučník má po- 
dobu hruškovitou, klade se do předního 
konce pravé brázdy jaterni tak, že rozšířené 
dno misku poněkud přečnívá ostrý krnj ja* 
terní a dotýká se přední stěny břišní v úhlu. 
který je na povrchu břišním patrný mezi 
krajem přímého svalu břišního a dolním kra- 
jem 9. chrustavky žeberní. Vývod miskový 
(ductus cysticus) spojuje se s vývodem ja- 
terním (ductus hepaticus) ve společný Žlu- 
čovod {ductus cMedochu$\ který se ústi do 
sestupující části dvanáctníku (duoaenum). Prů- 
chod ten označuje se uvnitř řasami sliznič- 
nými, zvláštním způsobem upravenými. jcŽ 
dovedou zejména znesnadniti prostup žluč- 
ních kaménků. 

Pro mohutnost a krevnatost byla J. jiŽ 
starověkým lékařům a přírodozpytcům ná- 
padná, pročež se stala předmětem úvah filo- 
sofických a lékařských. Pro krevnatost byla 
považována za nejdůležitější ústroj tělesný a 
za střed úkonů sloužících k zachování života, 
pro žluč pak byly úkony jater velmi záhy 
spojovány s pochody zažívacími a mnohými 



Játra. 



lOD 



pochody duševními; hamorálni theoríe sta- 
rých ftckft o krvi a žluči pak se udržely od 
té doby dlouho do nového věku v Ickař- 
skÝch systémech včdeckých a ohlas jejich 
shledáváme dodnes v lékařství populárním. 
Později bylo pfihh'žcno více k mechanickému 
účinu hmoty jatcrni a J, považována byla, 
zejména ve stf edovčku. za nejdůlcžitéjší ústroj 
zahřívající ialadck a přivozující takto správné 
trávení, ie£ pokládáno bylo za pouhé vaření 
hmot požitých. Dle řeckého lékařství a hlavnČ 
dle G^lena byla J. nejdůlcžitčjším zdrojem 
krve, a odtud odvozován téŽ p&vod tělesných 
žil jakožto hlavních cev tělesných. Názor ten 
pak se udržel v plné platnosti až do XVI. st. 
a teprve z poč. XVII. stol. byl zvrácen ob- 
jevením skutečného oběhu krevního. Od těch 
dob se též počínají správnější názory o úko- 
nech jaterních. Pokud se tkne nejdůležitějších, 
sluší uvésti, že v prvé řadě prodělává tu 
krev změny velmi podstatné, tak že starý 
názor, že jsou ]. žlázou krevní, nabývá i v mo- 
derní době jisté oprávněnosti (srv. Krev). 
S hacmatopoetickou funkcí jater souvisí též 
antitoxický význam jejich, projevující se ru- 
šením škodlivin, hlavně baktcrielního pů- 
vodu. Nejpatrnější odměšek jater je žluč a 
tak nabývají J. velkého významu pro správné 
trávení. 'Mimo to připravuje se tu glykogen 
aj. sama mají velmi značný vliv na přípravu 
luku a močoviny, ovšem nejsou pochody tyto 
podrobné a přesné známy. Pro všecky tyto 
úkony je zajisté oprávněn názor, že j. jsou 
analogickým ústrojem se slezinou a sUniv- 
kou břišní zároveň, jež uloženy jsou více na 
levé a zadní straně zaživadel, kdežto J. za- 
bírají celkem stranu pravou a přední. Ana- 
logické nebo i homologické ústroje jaterní 
nalézáme u všech tříd živočišných ve spo- 
jeni s pásmem zažívacím; podrobné jejich 
vypsání nalézá se při líčení příslušných druhů 
nebo tříd. Sr^. 

Nemocí jater. Složitá soustava krevní, 
četné a důležité funkce i anatomický styk 
jater s mnohými orgány dutiny břišní vy- 
světlují nám častá onemocnění ústrojí toho. 
Poznání nemocí jater jest Časem snadné, jindy 
ale vyžaduje veškerého diagnostického umu; 
tof zavinuje skrytá poloha jater, chráněných 
bránicí a dolními Žebry. Pomýšlíme na one- 
mocnění jater, jsou-li zvětšena neb umenšena, 
hmatná cásť jich tuhá a bolestivá, povrchu 
nerovného a nádorovitého; ze samovolných 
bolestí v krajině jaterní; ze žloutenky; z ob- 
tíži trávení; ze zvětšení sleziny; z pathologi- 
ckých proměn moči; z vodnatelnosti břišní; 
X norečky a posléz ze sešlosti tělesné. Uve- 
dené příznaky spolčují se rozmanitým způ- 
sobem a souhrn jejich budí obraz, podle 
kterého diagnosu sestrojiti můžeme. 

Klinický zájem má vrozené přesmck- 
nutí jater do levé poloviny břišní. J. leží 
v krajině slezinné, slezina se nalézá na místě 
jater. Často s přcsmeknutím jater sloučeno 
bývá i přešinuti srdce do pravé poloviny 
hnidní. J. bloudívá (hepar migrans) shle- 
dáváme při neobvyklé délce a protaženi zá- 



věsných vazů jaterních: jev ten není příliš 
častý a přísluší skorém výhradně ženám. J. 
sestoupí hluboko do dutiny břišní, tak že 
klenutá čásť jejich pod obloukem žeberním 
spočívá; jsou nápadně pohyblivá v každém 
směru, snadno pošinuta býti mohou do při- 
rozené polohy, aby opět klesala, kdy tlak 
přestává. Jev ten bývá sloučen s řadou ner- 
vosních příznaků, není nebezpečný, stává se 
jím ale při stočení vazů závěsných Kolcm osy; 
tehdy snadno se druží zánět pobřišnice. Ča- 
stějším pathologickým jevem jsou J. šněro- 
vací, vyskytující se téměř výhradně u žen. 
Těsné sevřeni dolní části hrudníku pasy a 
šněrovadly budí snížení jater, tehdy ale rýha 
šněrovací povstati nemusí. Jestli však J. již 
dříve snížena byla a účinkuje-li tlak sevře- 
ním na vystouplou čásf jejich dlouho, pak 
rýha šněrovací nezbytně vzniknouti musí. 

Trvalé drážděni povrchu jaterního způso- 
buje nad to zánět peritoneálního povlaku^ 
který do jisté hloubky se šíře vznik šněro- 
vací rýhy usnadňuje. Na J-rách šněrovacích 
můžeme příčný pruhovitý zářez vyhmatati 
i stanovíme velkou pohyblivost části jater, 
která pod šněrovací rýhou se nalézá. 

Z chorob získaných některé mají toliko 
anatomický zájem — tak pravá hypertrofie 
a hyperplasie, jeŽ při úplavici, leukaemii 
a pseudoleukaemii pozorována bývá. Tehdy 
shledáváme zbujení i zvětšení buněk jater- 
ních. Při leukaemii a pseudoleukaemii obras 
pravé hyperplasie se zastírá dílem pro infil- 
traci leukocytŮ do vaziva nitrojaterního, dí- 
lem pro novotvoření se adenoidní tkaní. 
Zpravidla mívá zvětšení jater jinou příčinu; 
buňka a cévy jaterní se iníiltrovaly patho- 
logickými hmotami : tukem, pigmentem a amy- 
loidcm, nebo běží o stavení se krve a žluči, 
nádory, zbujení pojiva atd. 

Povšechná atrofie jater jest projevem ma- 
rasmu, inanice a kachektickéhostavu; částečná 
vzniká v okolí jaterních nádorů a někdy se 
zjevuje při tlaku, který ze sousedících orgán& 
vychází. Rokitanský zaznamenal zvláštní druh 
celkové atrofie jaterní: červenou atrofii, 
hlásící se umenšeným objemem jaternim, 
tuhostí a čcrvenohnědým zbarvením tkané: 
buňky jaterní bývají malé a bohatý na pig- 
ment. Jsouc vzácným zjevem vyskytuje so 
nejspíš u choromyslných, při peptickém vředa 
a rakovině žaludecní. Diagnosa její není možná. 
Podružná atrofie jater vzniká při trvalém 
překrvení jater, vleklém zánětu vmezeřeného 
pojiva a pouzdra jaterního. — Překrvení 
jater jest časté a snadno pochopitelné, neb- 
oběhu krevního v J-rách účastní se dvě sou- 
stavy přivodivé (arterielni a vrátnicová) a 
jedna odvodivá (venosní). Arterielni překrveni 
pozorujeme při úrazech a zranění, při prud- 
kém a vleklém zánětu jater, malarické infekci ; 
stavení se krve v soustavě vrátnicové při 
vleklých zánětech jaterních, nepřiměřené ži- 
votosprávě, alkoholismu, malarické infekci a 
úplavici cukrové; venosní hyperaemie jest 
obvyklým zjevem při onemocněni srdce, ro- 
zedmě a chronických katarrhech plicních,. 



112 



Játra. 



zvětšováni jater směrem vzhůru i do dutiny 
břišní, ale především vyskytování se nádoru 
na povrchu jaterním, nestejně velkých. Pro- 
dlením doby nádory ty nabývají většího ob- 
jemu; později mírný ascites zřídka scházívá. 
Sarkom budí stejné jevy; zbujení jater bývá 
však mnohem větší a nad to chová moč cer* 
navy pigment, jehoš přítomnost poznání sar- 
komu usnadňuje. Rakovina i sarkom jatemí 
končí za každou okolností smrtí. 

Z cizopasníků jaterních jmenovati sluší 
měch ožil a, t. j. měchořepové stadium ta- 
semnice taenia echinococcus (viz Echino- 
coccus). Ve většině případů bÝvá nalezen 
v j-rách toliko jediný matečný Doubel, vý- 
jimečně 2->3, a sídlem jich bývá z pravidla 
pravý lalok ; boubel pozvolným vzrůstem na- 
bývá rozměrů velkých, až liclské hlavy, a pak 
tísni a vytlačuje sousedící orgány. Posléze 
snad sám od sebe nebo po úrazu se protrhne 
a provalí do dutiny břišní, pohrudničné, do 
plic ípo předchozím srostení), do žaludku 
atd. Malé boubele dosti často odumírají a 
zhnisají; odumírání přivoděno bývá ztuhnu- 
tím a zvápenatěním zevního pouzdra. Sídlo 
a velikost boubele rozhodují, budí-li mě- 
chožil příznaky Čili nic. Drobné cysty ne- 
způsobují ani objektivních ani subjektiv- 
ních obtíží, na nejvýše snad, kd^ž sedí na 
povrchu jaterním; tehdy dochází k ohrani- 
čenému zánětu jaterního pouzdra, k přízna- 
kům perihepatitidy. Velký boubel umožňuje 
však diagnosu, zvláště když sedí na dolní 
ploše jaterní. Mimo příznaky dyspeptické jde 
tu zvláště o zvětšení jater směrem vzhůru 
nebo dolů. Zvětšení směrem vzhůru má zvlášt- 
ní konfiguraci, která při jiných chorobách 
jaterních se nevyskytuje; vyrůstá-li boubel 
z dolní plochy jaterní, shledáváme měkký 
šplíchavý nádor, který souvisí s j-mi. Cel- 
kový stav nemocného trvá při tom po léta 
příznivý, třeba dochází i ku značnému stla- 
čení plíce rostoucím boubelem; ale posléze 
se vyvíjí přece marasmus. Nebezpečným však 
stává se nosiči, zhnisá-li nebo provalí-li se 
do útrob dýchacích, pobřišnice, žaludku atd. 
Vedle jednokomorného známe ještě víceko- 
morného měchožila jaterního {echinococcus 
hepatis multilocularis); měchořepy nejsou uza- 
vřeny ve společném matečném boubeli, nýbrž 
roztroušeny v J-rách a toliko místy tvoří 
větší shluky. J. nabývají jimi místy nerov- 
ného a hrbolového vzezření a každý hrbol, 
jsa velmi tvrdý, značí houf měchožilových 
boubelů, které jeden vedle druhého samo- 
statně vyrůstají. Hnízdo to prostupují mo- 
hutné vazivové pruhy, dělící je ve větší nebo 
menší komory, jež chovají rosolovou hmotu, 
t. j. vlastní hydatidy, mající stejné anatomi- 
cké složení jako mechožil jednokomorný; ně- 
které z nich jsou neplodný, ale jiné chovají 
hlavičku. Většinou vícekomorný echinococcus 
zhnisáajest jednokomorného nebezpečnější; 
o tom, jak vícekomomý mechožil se vyvíjí, 
víme málo. Někteří pomýšlejí na hlísta jino- 
rodého, jiní tvrdí, Že pučeni proliferační 
membrány dělo se mimo pravidlo na její 



zevní ploše. Jevy vícekomorného měchožila 
jsou poněkud nejasný; v řadě případů za- 
znamenány: zvětšení jater, tvrdé a citlivé 
hrboly na jciich povrchu, mírný nádor slc- 
ziny, žloutenka, ohraničený zánět pobřišnice 
a hektická horečka. Mx. 

J. se stanoviska pathologické anato- 
mie. Z anomálií rozvoje jater nřipo- 
menouti jest několik málo zjevů. Přecevlím 
dosti Často nalézáme různé úchylky od 
normálního tvaru jater. Ty však nemají 
významu pro funkci orgánu. Při situs visce- 
rum inversus, kde poměry jsou takové. Že 
útroby dutiny břišní uloženy jsou úplné 
opačně než de norma, nalézáme J. uložena 
na straně levé, kdežto Žaludek a slezina leží 
na straně pravé. Při vrozených kýlách (pu- 
pečně, bráníčné) J. neb aspoň lalok jejich 
tvořívá $ jinými orgány často obsah téchtokýl. 

Z porucn oběhu krevního samostat- 
něiší význam má méstnání se krve v já- 
trách. Oběh krevní v nich již za normálního 
života jest značně pomalý u srovnání s prů- 
měrnou rychlostí krve v jiných orgánech. 
Odtud vysvětlujeme si, proč jakákoliv pře- 
kážka v oběhu, aC v j-rách samých nebo 
mimo ně, má záhy patrný vliv na prouděni 
krve v |-rách. Především při vadách srdeč- 
ních, při chorobách plicních, které mají v zá- 
pětí znesnadnění oběhu krevního, při zúženi 
žíly duté dolní jakéhokoliv původu stíží se 
odtok krve venosní ze žil jaterních, násled- 
kem čehož krev se městná nejprve v nich 
samých, pák v její větvích {venae suhlohuíares} 
a konečně až v začátcích ven jaterních v žil- 
kách ústředních, které leží v podélné ose 
lalůčku jaterního. Odtud méstnání pokračuje 
až na samé vlasečnice lalůčků ležíci mezi 
trámečky buněk jaterních. Následek méstnání 
jest nedostatečný přívoz potřebné krve svěží 
a z toho hynutí, atroiie, i dále zvrhlost, do 
generace buniček jaterních. Orgán z prvu 
následkem překrveni byv zvětšen, později se 
víc a více zmenšuje, atrofuje, jelikož celé 
massy buněk iatcrnich hlavně v okolí sa- 
mých žilek lalůČkových úplné za své berou 
(cyanotická atrofie jater). Trvá-li mést- 
nání dlouho, pak vedle změn atroňckých a 
degeneratlvních pozorujeme velmi často icště 
dvojí zjev, totiž infiltraci zbylých buněk ja- 
terních tukovými kapkami a bujení vaziva 
v okolí ccv jaterních. O významu krve te- 
penné a portální pro ]. poučuje nás spíše po- 
kus než zkušenost anatomická. Podvážeme- li 
tepnu jatemí, odumírají celá J. Podvážcme-U 
jen vénu portae, ustává na čas funkce ja- 
temí, wmčšování žluči se staví, ale po čase 
krev tepen ná zvýšenou energii roztaženými 
tepťnkami do jater se hrnoucí vyrovnává 
nedostatek krve portální. 

Nejdůležitějšími z chorob jaterních jsou 
ovšem záněty. Jsou několikeré povahy: pře- 
devším v čele stojí záněty vleklé nehni- 
savé, zvané cirrhosy. NcTnenši důležitost 
mají záněty hnisavé. Konečné specifi- 
cké záněty granulační, vyjímajíc snad 
syfilis, mají význam jen podřízenější. 



Játra. 



113 



O cirrhosách (viz Cirrhosis) již bylo 
promluveno. Uvésti zde toliko sluší, Že bcží | 
o zánét vleklý lokalisovaný hlavně ve vazivu 
vmezefeném mezi lalůčky i skupinami lalůčků, 
v prostorách kolkolem rozvétvení vcny por- 
tac. Zánět ten počíná nahromaděním jader 
bohatých nukleinem v těchto prostorách, 
tlále i bujením žlučovodkA v hojné sítě, zv. 
pakanálkové. V dalším průběhu těchto jader 
víc a více ubývá, ale prostory per i portál né 
víc a více se rozšiřuji jevíce postupný pří- 
bytek vaziva nového, zprvu bohatého jádry 
vřetenitými, později úplně fibrósního. Par- 
enchym jatemí trpívá především tím, že 
bující vazivo mezilalůčkovc postupné obklo- 
puje celé skupiny buničck jatcrních, přiléha- 
jících na obvodu lalůčku ku prostorám mczi- 
lalflčkovým, a přivádí je k úplné atrofíi. Dále 
parenchym v případech rozvitých trpívá po- 
ruchou cirkulace, nebo vazivo novétvořené 
stlačuje na četných místech cevstvo mezi- 
lalflčkové a dále stěžuje oběh na rozhraní 
mezi lalůčkem a prostorou mezilalůčkovou. 
Případy zánětu vleklého končícího úbytkem 
objemu jater {cirrhosis atrophica) jeví postup 
zánětu nyní vylíčený, tedy změny zánětlivé 
probíhající mezi lalůčky a skupinami lalůčků. 
jest všsík druhá skupina, formy hypertro- 
fické, kde následkem zánětu j. získala na 
objemu. U těchto forem nalézáme nejen 
změny zánětlivé mezi lalůčky, ale bujení va- 
zivové X prostor mezilalůčkových pokročilo 
až do samých lalůčků a to cestou vlasečnic 
směrem ku žilce lalůčkové (venuia centraiis). 
Cirrhosy provází z pravidla městnání se krve 
v žíle vratné a její rozvětvení i následky tohoto 
městnání (nádor sleziny, městnání krve v ža- 
ludku a střevech, krvácení do žaludku, vod- 
natelnost břišní). Žloutenka, ač častá, přece 
není konstantní. 

Vznik zánětlivých změn vleklých 
v j-rách vysvětluje se působením škodlivin 
přivážených cestou krevní do jater. V po- 
předí klade se účinek alkoholu a snad i při- 
boudlin neb i essencí aromatických v alko- 
holu obsažených. Dále v souvislost uvádějí 
se jiné otravy vleklé, především otrava ko- 
slíkem. I jecfy bakterielní a mikrobielní vů- 
bec, jak se zdá, mají zde význam; uvádíme 
drrhosy v zápětí malarie, lues, tuberkulosy 
se objevující. Též diabetes, úplavice cukrová, 
následována bývá zánětem jater. Stranou od 
téchto cirrhos stojí c. biliár ní, vznikající 
z městnání žluči, a c. venostatická, mající 
původ svůj v městnání krve. Konečně uvésti 
sluší cirrhosy parasitární, hlavně u zvířat se 
vyskytující: cirrhosy po psorospermiích, po 
distoma hepatobium, po cysticcrku neb echi- 
nokokku. 

Hnisavý zánět jslíct {hepatitis purulenta, 
suppttrativa apostematosa) charakter isuje se 
vývojem jedné neb i více hliz ve tkáni ja- 
temí neb i celých infiltrátů hnisavých. Zánět 
hnisavý prvotné v J-rách zahnízděný bývá 
jen v tropických krajích pozorován. Obyčejně 
jest chorobou druhotnou, a to tak, že buď 
hnisám' pokračuje z okolí přímo na J., neb 

Cttav Siornfk StLUČný, ar. Xm. 8/iz 1897. 



že Činitel hnisání způsobující zavlečen jest 
cestou krevní nebo žlučovodní do jater, zde 
se zachytí a hnisání vybaví. V prvém případě 
pozorujeme nejčastčji hnisání při kulatém 
vředu, který zpodinou svou po srůstu žaludku 
s j-mi prodral se až do jater samých a tak ote- 
vřel cestu nákaze do tkáně jatcrní. V případě 
druhém běží o hnisání metastatické, t. j. ta- 
kové, kde agcns zavlečeno bylo ze vzdálených 
míst do jater. Především krev arterie jatemí 
může přinésti škodlivinu. Stává se tak nej- 
častť'ji při hnisání v plicích a při septikopy- 
acmii, kde mikroby vůbec kolují v krvi. 
V obou případech mikroby v j-rách se za- 
klíní v malých tepénkáchgneb i v kapillárách, 
způsobí ohraničenou úmrť tkáně, načež re- 
aktivním zánětem v okolí celé umrtvené lo- 
žisko zhnisá a ve hlízu se promění. Hlízky 
zpravidla bývají mnohočetné a drobounké, 
nejvíce velikosti špendlíkové hlavičky {hepa- 
titis embolica mycotica). Vnikne-li agens do 
jater krví žíly vrátnicové, vzniká taktéž zánět 
hnisavý, ale vychází od větví portálních. Tato 
forma prozrazuje se anatomicky četnými hlí- 
zami, daleko většími, chobotnatými, namnoze 
vzrůstem vzájemně splývajícími. Mimo to 
snadno poznáme povahu její, pátráme-li po 
původu hnisání; najdeme totiž, že zdroj ná- 
kazy leží někde na obvodu rozvětvení vrát- 
nice (zvředovatění, rozpadlé nádory žaludku ; 
všeliké hnisavé vředovité pochody na sliznici 
střev neb i v bezprostředním jich okolí), neb i ve 
kmenu vrátnice samé {pylephlebitis purulenta\ 
Konečně mikroorganismy hnisoplodné vnika- 
vají z dvanáctníku cestami žlučovými až do 
samého nitra jater {choilangitis a perichoilan- 
gitis puruleuta)] hlízky mající původ svůj 
v žlučovodcích periportálních již tím se pro- 
zrazují, ze hnis jejich pomíšen jest zpravidla 
se žlučí a tím do žlutozelená zabarven. 

Ze specifických zánětů granulaČních 
především tuberkulosa a syfilis, řidčeji 
aktinomykosa v j-rách se vyvinují. Tu- 
berkulosa v j-rách nejčastěji vzniká dru- 
hotně, metastaticky při tuberkulose plic, ve 
způsobe mnohočetných drobounkých uzlíků 
sotva prostým okem viditelných. Bacili do 
jater zanésti se může buď vrátnicí (z vředů 
střevních) nebo tepennou krví (z plic). Uzlíčky 
sedávají nejčastěji v okolí cev portálních, 
ač i někdy v nitru acinu samého, nejvzácněji 
ovšem ve stěně žlučovodů a v jejich okolí 
{angiochoilitis a periangiochoiiitis tubercuiosa). 
Veliké sýrovité uzly osamocené neb i mno- 
hočetné jsou velmi vzácný, podobně doupata 
tuberkulosní vzniklá rozpadem větších ložisk 
tuberkulosních. 

Syfilis, příjice, a to jak vrozená, tak i zí- 
skaná, vzhledem k jiným orgánům poměrně 
nejčastěji v j-rách se lokalisuje. Neznámý 
jed syfilitický působívá dvojí změny, a to 
jednak zánětlivé vleklé processy, jednak jest 
příčinou vzniku hliv, gummat. Především 
změny zánětlivé vleklé probíhají pod obra- 
zem cirrhosy, od níž co do povahy ničím 
podstatným se neliší. U dospělých, kteří zí- 
skali příjici, vídáváme obraz chrrhosy multi- 

8 



114 



Játra sírná — Jatrovky. 



lobulárné, kterou vSak od obyčejné cirrhosy 
snadno rozeznáme dle toho, že vazivo nově- 
tvořené jest neobyčejně tuhé, bílé, sklero- 
tické, a ze značným jeho svraštěnim j. jsou 
deformována a povrch jejich jizevnatými brá- 
zdami rozeklán na množství laloků a lalůčků 
(hepar lobatum). U novorozených se zdědě- 
nou příjicí vyvíjí se zhusta diffusní zánět 
tvořivý; nově vytvořené vazivo naplňuje ne- 
jen prostory mezilalůčkové, ale proniká Čet- 
nými vlasecniccmi až do centra lalůčků sa- 
mých {hepatitis peritrabecularis). Na konec 
partie tkané nej intensivněji postižené (hlavně 
hilus jater) přeměňují se úplně ve tkáň va- 
zivovou, v niž zbývají jen nepatrné stopy po 
buňkách jaterních. Jinak syfilis jevívá se do- 
cela typickými gummaty. U dětí gummata 
bývají drobná, ve střední své částí scsýro- 
vatělá; obyčejně nenalézáme na obvodě změn 
vazivových. U dospělých gummata bývají 
mnohocetná, různé velikosti (až zvící ořechu), 
rychle sírovat ějí a na periferii obklopena bý- 
vají mohutným vazivem, které do periferie 
paprskovitě se rozbíhá. Podrobnosti viz ve 
stati Gumma. Konečně syfilis ve vzácněj- 
ších případech způsobuje změny na cévách 
i v bezprostředním jich okolí. Podrobnosti 
viz Endarteritis oblitcrans, Syfilis, 
Gumma. 

Aktinomvkosa zřídka vzbuzuje chorobné 
«tavy jater. Jeví se ve tvaru jedné nebo více 
hliz, obyčejně vleklé povahy, v jejichž hnisu 
plovou charakteristické žlutavé trsy. Bývá 
vždy afTekcí druhotnou. Infekce děje se nej- 
Častěji krví žíly vrátnicové. Ostatní viz Akti- 
nomycosis. 

Nádory v j-rách jsou nemoci velmi ča- 
stou, ale prvotní nádory poměrně jsou vzácný. 
Nádory benigní ^fibrom, adenom, an- 
giom, v. t.) nemají praktického významu, 
jelikož běží o nádorky malé, nenáhle rostoucí 
a úplné neškodné. Nádory maligní pri- 
márně v j-rách vzniklé (sarkom a rakovina) 
J*en vzácněji ku sekci přicházejí; zejména sar- 
:omy prvotné i sou vzácný. Rakovina prvotná 
vyskytuje se hlavně ve dvojí formě: buď celá 
J. jsou rakovinně zvrhlá, tkáň zdravá substi- 
tuována tkaní nádorovou, nebo rakovina 
vzniká a vyvíjí se ve tvaru ohraničeného 
uzlu massivního. Původ bujení dle povahy 
buněk možno nalézti v některých případecn 
ve žlučovodech, v jiných v samých buňkách 
jaterních. 

Atrofie, úbyťjater, značící se prostému 
oku tím, že objem orgánu se zmenší, obje- 
vuje se za nejrůznějších okolností. Především 
hladovění, dále všecky choroby vysilující, 
vleklého rázu, vedou k atrofii jater. Částeč- 
nou atrofií pozorujeme u žen stahujících se 
v šněrovačku. Tlakem jejím vzniká v přední 
ploše jater nad okrajem rýha různé hloubky, 
ba atrofie může se tak stupňovati, že až se 
od jater oddělí rýhou celý nový lalok sou- 
visející s J-mi jen listem vazivovým. 

O degeneraci, infiltraci tukové i amyloidni, 
atrofii a echinokokku viz přísl. hesla. Kla. 

Játra 8imá viz Hepar. 



Jatroplui (d á v i v e c, Brechnuss) jest rost- 
lina dvoudélozná bezkoninná (Apetalae) z řádu 
pryácovitých {Euphoibiaceae) z podřadí 
skočcovitých {Ricineae). J. vyznačuje se 
květy jednoáomýrai bez zákrovu, namnoze 
v květenstvích vrcholíkovitých, okvětím ve 
dvou kruzích (kalich a koruna) aneb v jed- 
nom kruhu (koruna potlačena), tyčinkami 10ti 
(zřídka až 30ti ve 3—6 přeslíncích), jedno- 
bratrými. Samčí květy nemají zákrsku cnělky, 
samicí na vnitřní straně podplodného terce 
s 8 — 10 zákrsky tyčinek ťstaminodie) se 3 čněl- 
kami dvoj klanými. Ploa tobolka o 3 kokous- 
cích jednosemenných. Semena maJi přívěsky 
(caruncuta). Asi 70 tropických druhů, namnoze 
keřů neb statných bylin, zřídka stromů, s listv 
většinou dlouhořapičnými, celokrajnými neb 
laločnatými, se zpeřcnou neb často dlanitou 
nervaturou. J. Curca» L. {Curcas purgens 
Med.) jest strom neb keř 2—4 m vys. s dlou- 
hými větvemi, listy roztroušenými, srdčitými, 
mělce 3— 5laločnými, na rubu po nervech pý- 
řitými, s řapíkem stejné délky, květy drob- 
nými v úžlabních vrcholících s korunou za- 
chovalou v samčích i samicích květech, tudíž 
s okvětím ve 2 kruzích. Korunní plátky na 
zpodu až do polovice slepené, takže koruna 
zdá se býti srostlopláteČnou. Plod tobolka 
vejčitá, velikostí malého ořechu, žlutá, pak 
červená, s tlustou koŽovitou kůrou a s pou- 
zdry (kokousky) bílými, dřevnatými, 2chlop- 
nými o 1 semeně bobovitém. Domácí v Inaíí 
záp. a tropické Americe a pěstovaná též v In- 
dii východní. Roste podél potoků a řek. Se- 
mena asi 2 cm dlouhá, ricinovým podobná, 
ale černá a mdlá, byla dříve oblíbeným pro- 
středkem počišfujícím a dávícím (temew Ci/r- 
cadis^ semen Riciní maíoňs). Též oleje ze se- 
men se za tím účelem dobývalo {oleum Ricini 
maJoriSf oleum infemalé). — J. Manihot viz 
Manihot. Ič, 

Jatrorhixa. bot., viz Colombo. 

Jatrovky (viz vyobr. č. 2025., obr. L, II. 
a III.) neboli mechy jatrovkovité {He^ 
paticae. Musei hepatici), třída rostlin výtrus- 
ných neboli tainosnubných {Sporophyta' 
Cryptogamae), složených pouze z buněk, je- 
jichž tělo má dvojí tvar: některé mají stonek 
páskovitý, namnoze vidličnaté rozvětvený a 
budlto beze vši stopy listů, nebo opatřený 
dvěma řadami šupinovitých listů na straně 
zpodní a k ústředí hojnými příchytkami (vla- 
scním) dosti těsně přirostlý. Takový stonek 
sluje na rozdíl od stélky lišejníků chřást a 
j. takové šlovou chřástnaté {Fmndosne). 
Z těchto nemnohé mají listovité úkrojky po 
obou krajích chřástu. Ku většině J-vck ná- 
ležejí vsak druhy s patrným jemným ston- 
kem vyznačeným dvěma řadami listu pravých 
a namnoze ještě třetí řadou lístků menších na 
zadní neboli zpodní straně stonku přirostlých 
(J. listnaté, Folios<xe). Chřást, z pravidla ze- 
lený, roste-li však na su.šSím výsluní, i na- 
rudlý, má s výjimkou nejjednodušších druhů 
patrnou, z prodloužených buněk složenou 
střední žílu a na svC-m povrchu i zvláštní 
průduchy rozdílné od pravých pichů tím, že 



jatrovky. 115 



jsou stále otevřené a i několika nad sebou 
postavenými a vícebunéínými kruhy ome- 
icné. Listy J-vek skládají se t jediné vrstvy 
bunék a nemají íádn£ iílv ani Fapíku. Ostatně 
jsou tvaru nejrozmanitějliho : celokrajné i zu- 
baté, vykrojené i rílzné, al dlanité, laloČnaté | 
a seřné. Kromě toho po- 
skytuji vetk nutím své 
ipodiny dvojí zvláStno- 
sti závislé na rychl^iim 
nebo voln&jíím vzrůstá' 
ni svrch ni strany stonku 
proti straně ipodni. Při 
rychlejším vzrostu svrch- 
ní strany stonku přikrý- 
vá starSi list svým hoFe 
nim okrajem doleni íást 
lislu následujícího (1'sty 
horem se kryjící ne 
boli nadsazené, Jola 
\ncnha)\ avSak v pfipadé 
opačném kryje mladSi 
list svým dokním krajem 
hofi-jiifásf listu staríího 
(listydolem se kryjící 
n<bolipodloiené /ofid 
%iu:cubá). J. rozmnoiuií 
»c dítcm ncpohlavně dí 
lem pohlavně. Ncpohtav 
ní mnoii se veíkeré vy 
trvalé druhy vcgctativ 
nim způsobem, t. ), vlast- 
ními větvemi, které bci 
ohledu na starái odumí- 
rající íást i matcfské rost- 
liny, o schopnost vlast- 
ního vlasem se opíra- 
jíce, bujně v&kol se Síří. 
Druhý zpQsob ncpohlav- 
ního mnoicní docílí se 
rozmnofovacími pupeny, 
které na pf. u J. mnoho- 
tvárné (.t/nriftdnff.T) ja- 
ko éočkovitá téh'ska ve 
zvláštních pohárech na 
povrchu chřástu někdy 
Sf vyvinuji a na vlhkou 
pQdu dopadšc záhy v no- 
vý chřást snadno dorů- 
stají — nebo jsou to pu- 
peny pouze jednobuněč- 
né nebo z chumáíkQ bu- 
něk slolené oddělujících 
SL'po kraji listQ mnohých 
druha listnatých, zvldltě 
kříiitkovitých {Jun- 
řřrmfl^a/jfřjí}; Pohlav- 
ně J. rozmnožují se výtrusy, které se vyvinují 
nepřímo následkem zúrodněni buňky t- iv. va- 

Sčné, nálclcjici k pohlavnímu ústrojí sami- 
mu (archegon i u, zárodeční ku), scmen- 
ným vláknem ústroje samčího neboli pclatkv 
{anthtTidiS). Pelatky vyvinuji se u J-vet 
ch f ás t n a t ý ch na povrchu chřástu nebo 
větví k tomu cíli ve zvláítnf tvar dorostlých 
v podobě kyjovitých ústrojů, jichi vcíKerý 
obsah kromi jedno vršte vné stěny dospívá 



v buňk^ po jednom semenném vláknu vy- 
vinující; u listnatých J-vek stojí pelatkv 
v paidl postranních listů. S polohou pclalek 
srovnávají se u chfástnatých druhů i zárodcf- 
níky, s tou odchylkou, ic zaujímají na zvláit- 
nícb větvích stranu zpodní; a u druhů liat- 



Obr. I, 




natých vrcholovou řásť stonku — oboje v po- 
měrech jedno- nebo dvojdomství. Zúrodní-ný 
lárodeínik vyvinuje z vajičné builky puštiřku 
na diliim ntb kral$ím, velmi ch;<béni štau, 
jcji zůstávající část zpodiny zárodečnikové 
v podobě zvláštního obalu (pn ia-illiium) obe- 
jimá, okolo něhoí se u druhů listnatých z nej- 
blíiSich tři listů jt£té t. zv. kaliSek {peri- 
chaeíium) vyvinuje, Puítička obsahuje kromě 
výtrusů ai na velmi nepatrné výjimky t. zv. 



116 



Jatvězi — Jaur. 



mrštníky, t. j. prodloužené buňky, jedním 
* neb dvěma spirálnými sraženinami na vnitř- 
ním obvodu buněčné blány obtočené, jest 
ponejvíce elliptičná a otevírá se z pravidla 
4 zuby neb chlopněmi. Na vlhkém stanovišti, 
nestalo-li se již v puštičce, vyklíčí výtrus 
v prokel, z jehož některé postranní buňky 
vyvinuje se rostlina. Poněvadž J. na chřástu 
neb listnatém stonku ústroje pohlavní cho- 
vají, tvoří chřást nebo lodyha generaci po- 
hlavní proti puštičce, jež zove se generace 
nepohlavní. J. obývají na veškerých vlh- 
kých stanoviskách zejména stinných, ani kúře 
stromů a vodě se nevyhýbajíce, tvoříce mí- 
stem i rozsáhlé pažity a na skalních stěnách 
souvislé porosty. Některé (Ricciocarpus) splý- 
vají též po vodě, některé {Riccia fluitans) plují 
volně pod hladinou, jiné tamtéž zakořeněné 
na dně řečiště. Velkou vzácností u nich jest, 
že ta která vydává příjemnou aromatickou 
vfini (Grimaldta d.y)\ v jiném ohledu, kromě 
důležitosti všeobecné, že vláhu zadržují, ne- 
jsou prospěšný, ačkoliv druhdy některých 
chřástnatých druhů proti jatcrmm neduhům 
užívali. J. rozděluji se ve 4 řády: 1. Anthoce' 
roteae, hlevikovité; 2. Ricciaceae^ trhutko- 
vité; 3» Marchantiaceae, porostnicovité a 
4. Jungermanniaceae, křížitkovité, z nichž 
a nás zastoupeno jest 15 Čeledí se 39 rody 
'a asi 130 druhy. Déd. 

Jatvdsl, rusky Jatvjagi, pol. Jadiwhtgi, 
kmen původu nejspíše liteyského, jenž v pozd- 
ním středověku seděl v polském Podlaší 
mezi Buhem a Němenem. Ž té doby teprve 
máme o nich podrobnější zprávy. Barsov 
soudí na základě nejstarších ruských kronik, 
že za doby dřívější seděli J. více na jih, roz- 
loženi mezi vlastni Rusí, městy červenskými, 
Lechy a Litvou, tak že by zajímali původně 
kraj na Němcnu a jeho přítocích Molčadi, 
Šaře, Želvě, Rose a Svisloči až ke Grodnu, 
na jih ku Pripeti. liní však soudí, že sídla 
iejich sáhala ještě dále k Bugu až po řeku 
Narev. Národnost J-ěgů není na jisto posta- 
vena, ač o ní mnoho bylo psáno. Největší 
čásf polských a ruských badatelů má je za 
Litevce, hlavně na základě svědectví polských 
kronikářů Kromera, Dlugoše a Matěje z Mie- 
chowa a ještě jiných. Jednotlivci čítají je též 
k Lechům, Finnům nebo, jako Šafařík, k Sar- 
matům (sarmatským Jazygům). Nie. 

Janbert [žóbérj Amédée chevalier, orien- 
talista franc. (♦ 1779 v Aix v Provenci — 
t 1847). Zprvu sazeč u Didota, vstoupil na 
školu východních jazyků v Paříži, kde tak 
vynikl, že v 19 létech ustanoven tlumoční- 
kem výpravy egyptské. Jako takový požíval 
veliké důvěry Bonapartovy. Vrátiv se do 
Francie stal se tajemníkem a tlumočníkem 
vlády a professorem na École des langues 
orientales (1800—01). V létech následujících 
svěřena mu opětovně politická poslání do 
Berberska (1802), Cařihradu (1804) a zvlášté 
důležité, ale i nebezpečné do Persie (1805-U7), 
na němž delšf dobu byl i vězněn. Ješté krátce 
před pádem Napoleonovým poslán byl Na- 
poleonem jako diplomatický zástupce do Caři- 



hradu (18151. R. 1818 podnikl cestu do Asie* 
by přivezl oo Francie tibetskou kozu. R. 1830 
stal se členem Institutu, r. 1841 Členem sně- 
movny, současně byl professorem na Coll^e 
de France a ředitelem školy École des langues 
orientales. Z Činnosti vědecké uvádíme vedle 
množství článků v »Joumal asiatique« a »Re- 
vue encyclopédiquec : Voyage en Arménie ei 
en Per se (Paříž, 1821); Éléments de ta gram- 
maire turque (t., 1821—1834); Grammaire et 
dictionnaire de la langue berbere (t, 1844)* 

Janer, město slezské, viz Javory. 

Jauenil^ viz Tavomík. 

JauAret [žófrel Gaspard, theolog franc. 
(♦ 1759 — t 1823), proslul svým odporem 
proti civilní úpravě kněžstva; opposici tu vedl 
v listu jím r. 1791 založeném »Annales de la 
religion et du sentiment*. Za doby císařství 
pracoval na reorganisaci četnýdi družstev 
náboženských a stal se almužníkem Napo- 
leona I., r. 1806 jmenován biskupem v Me- 
tách a r. 1811 arcibiskupem v Aix. Z četných 
jeho publikací sluší jmenovati: Du culte public 
ou de ta nécessité du culte public en général et 
de V excellence du culte catholique en particulier 
(1795). 

JauAre Bndel de Blaja ížófr rydčl-1, trou- 
badour, žil ve 2. pol. XII. stol. a proslul nlavné 
jako domnělý milenec královny Eleonory, kte- 
roužto legendu spracoval Uhland. Z básní jeho 
dochovalo se nás jen šest, jež vydal Stimming 
(Kiel, 1873). Srv. Gaston Paris v »Revue hi- 
storiquec 1893. 

Jannuum Rudolf Alfred, malíř (^1859 
v Plzni), žák Makarta a Ldfílze v Mnichové^ 
kde se i sám usadil. Maluje genry, jako jsou: 
Večerní piseň (nemocné děvče u klavíru); Chléb 
\ milosti a J. 

Jaune [zón], franc, žlutý, žlut — J. an- 
glais |-anglé|, žluf anglická, viz Dinitro- 
kresol. — J. briliant [-briján], žluf kad- 
miová, viz Cadmium. — J. de Steinbuhl^ 
barytová žluť (v. t.). 

Jamier Franz, herec a div. ředitel něm. 
(♦ 1832 ve Vídni), řídil v 1. 1872—78 ve Vídni 
divadlo Karlovo a v 1. 1875—80 dvorní i)\n ru, 
r. 1881 převzal ředitelství vid. »Ringthi atru*. 
jež 8. pros. t. r. vyhořelo. Od r. 1894 JLst 
viceředitelem divadla »Thalia« v Haniburkii 
Jako herec vynikal J. trefnou charakteristikou 
a dopodrobna učleněnou hrou. 

Jaur Heinrich Karl, státník a spis. hes- 
ský, syn Helwiga Bemharda J-a, prof. stát- 
ního práva (* 1781 v Giessenu — f 1860 
v Darmstadte). R. 1803 habilitoval se ve svém 
rodišti jako soukromý docent, r. 1804 stal se 
mimoř. a r. 1806 řádným professorem práv. 
Od r. 1815 zaujímal různá vysoká místa v mi- 
nisterstvech v Darmstadte; r. 1832 zvolen za 
poslance. Následkem činnosti po^anccké dán 
byl r. 1833 do pcnsc. V čci 1848 povolán za 
předsedu hesského ministerstva, avšak ji2 
r. 1850 musil ustoupiti reakci a jmenován 
druhým předsedou vrchní konsístoře. Kromé 
četných spisů (na př. Die Aujlňsung des Rhei- 
nischen Bundes^ Gicssen, 1814) vydával ně- 
kolik časopisů, jako •Germanien< (od r. 1808 



Jauréguiberry — Jáva. 



117 



af ISll, 5 sv.), 9Germanien und Europac 
(1812) a »Staatsbote€ (Darmstadt, 1826—27). 

JnxaégíúheTry Í2óregibeň-] Jean Ber- 
nard, admirál franc. (* 1815 v Bayonnu, f 1887 
v Paříii). Vénovav se oámořnictvi účastnil se 
výprav do Parany a Uruguaye, na Krimu 
vyznamenal se při útoku na Kinbumi v Ko- 
6nči]ié, kde Hdil vzetí Turanu a pevnosti 
Kihoa, obranu Saigonu a j., konečné v Číně, 
kde po bombardovaní opevněni Peiha v čele 
námořníků veSel do Pekingu. Během té doby 
dostoupil hodnosti kapitána fregatty (1856) a 
lodi válečné (1860), v niž odebral se jako gu- 
vernér do Senegalu (do r. 1863), na to sloužil 
v přístavech, rři vypuknutí války s Něme- 
ckem r. 1870 byl majorem-generálem loďstva 
v Toulonu. Ve válce přidělen mu vynikající 
úkol. Nejprve přidělen admirálu Fourichonovi 
účastuil se marné výpravy do Sev. moře, 
potom svěřeno mu postupně organisování 
obrany Charentonu a áále velení 1. divise loir- 
ské armády pod Chanzym. Při posledním 
účastnil se bitvy u Coulmiersu a, aČ námoř- 
ník, v čele pěšáků rozhodl vítězství (6. list. 
1870). Na novo se vyznamenav u Villepionu 
a Patay (1, a 2. pros.J jmenován viceadmirá- 
Icm, současně vrchním velitelem 16. sboru 
po Chanzym. I v nešťastné bitvě u Mansu 
(10.— 12. ledna 1871) byl to on, jehož sbor 
2Mr nejlépe osvědčil. On chránil í ústup k La- 
valu (bitvy u Chassillé a St. Jean-sur-Evre, 
14. a 15. lednaV 

de Javrenl y Agnil&t [chauregi i agilár] 
Juan, básnuc a malíř špan. (* kol 1570 v Se- 
ville — -f 1649 v Madridě), pocházel z rodiny 
vizcayské, odešel v mládl do Itálie a studoval 
malířství v Římě; vynikal prý zvláště v por- 
traitu. V Římě přeložil do kastilštiny Amintu 
TorquataTassari607), dílo proslulé a vskutku 
mistrné věrnosti i elegantností. Básník ne- 
spokojil se však první versí, nýbrž mnoho 
opravoval svůj překlad a vydal později druhé 
úplně změněné jeho vydání ve sbírce svých 
básní Ivnckých Rimas (Sevilla, 1618). Vrátiv 
se do Spaněl namaloval podobiznu Cervan- 
tcsovu (před r. 1613). Usadil se v Madridě a 
byl jmenován podkoním královny Isabelly, 
první ženy Filipa IV. Větší práce veršované 
jeho jsou ještě Orfeo (Madrid, 1624) a volná 
parafrase Lucanových Pharsalii v oktávách, 
lež byla uveřejněna v Madridě až r. 1684. 
msnč tyto přes skvostný a nádherný stil jeví 
vhv gongorismu, proti němuž J. y A. dříve 
v Discurso poetieo contra el hablar cultoyestilo 
oscuro (Madrid, 1624) útočil. Příležitostnější 
účelv měly Discurso apoiogetico o malířství 
(necutovaný, z 1. 1621 — 33), polemika Apologia 
por la verdad (Madrid, 1625) a Memoriál al 
rey sobre los escritos contra Fra^tcia. Z men- 
áich básní vyniká několik sonetů, óda na krá- 
lovnu Markétu a zvláště delikátní Aventura 
amorosa. Komedie El retraido (1633) je ne- 
podařená satira na Que\eda. Veškery jeho 
spisv básnické vyšly v 6 — 8 sv. Femandezovy 
>CoIeccion« (Madrid, 1789 — 1819); »Rimas« a 
»Aminta« také v »Bibl. de autores espaflo- 
lc«« (1857, sv. 42.). 



Jaurés [žóré]: 1) J. Constant Louis 
JcanBenjamin, admirál franc. (* 1823 v Pa- 
říži — t 1889 t.), vstoupil r. 1839 k námoř- 
nictvu, súčastnil se jako důstojník válečných 
výprav na Krimu (1854, 1855), v Itálii (1869) 
a v 1. 1860 — 61 v Číně a Anamu. Při vypuk- 
nutí války r. 1870 přidělen k severní eskadře 
admirála Fourichona, po jejíž dislokaci po- 
volán k armádě pozemní a jmenován divi- 
sionářem; zároveň mu uloženo organisovati 
21. armádní sbor, s nímž opětovně úspěšně 
bojoval proti velkovévodovi meklenburskéma 
a v loirské armádě Chanzyho tísněného Be- 
dřichem Karlem. Po míru r. 1871 jmenován 
kontreadmirálem. Téhož roku zvolen byv do 
Národního shromáždění věnoval se odtud ne- 
přetržitě pracím parlamentámím a zahraničně 
službě politické jako vyslanec v Madridě od 
r. 1878—82 a v Petrohradě r. 1883; r. 1889 
vstoupil do kabinetu Tirardova jako ministr 
námořnictva. 

2) J.Jean, přední politik-socialista franc. 
(♦ 1859 v Castres v Tarnu), byl přijat r. 1878 
do >École normale«, z níž r. 1881 vyšel jako 

f)rofessor filosofie, kteréž učil po dvě léta na 
yceu v Albi; dvě léta potom byl maitre de 
conférence na filosofické fakultě v Toulouse. 
R. 1885 byl zvolen poslancem v departementu 
tarnském. Ve sněmovně seděl na levici a ča- 
stěji se zdarem řečnil, aniž však přimknul se 
k určité straně. Nebyv r. 1889 znovu volen 
vrátil se na filosofickou fakultu toulousskon; 
hned potom skoro byl jmenován obecním ra- 
dou tohoto města a byl po tři léta přidělen 
mairovi v záležitostech veřejného vyučování. 
Snažil se o zřízení lékařské fakulty v Tou- 
lousů a odevzdal státu ve jménu města stavby 
pro fakultu filosofickou a lékařskou. V téže 
době podal these doktorské: De prímis Socia" 
lismi Germania lineamentis apud Lutherum, 
Kant, Fichte et Hegel (Paříž, 1891) a De la 
réalité du monde sensible (t., 1891). Za vše- 
obecných voleb v září 1 893 byl znovu zvolen 
poslancem na základě programmu rozhodně 
socialistického; dělníci odměnili ho tak xa 
mravní podporu, již jim J. skýtal v čas velké 
stávky carmauxské činem i pérem. V parla- 
mente stal se J. zvolna předákem skupiny 
socialistické zejména jako řečník, jehož veliké 
nadáni uznávají i odpůrci. 

Janrl, na an^l. mapách Yaury, kraj na 
lev. břehu středního Nigíru v sev.-záp. Africe 
mezi 10^50' a 11*10' s. š., poplatný říši Gand- 
ské a náležející do sféry zájmů britských. 
Hraničí na záp. a na jihu na řeku Nigír (kraj 
Nupe), na sev. na Gando, na vých. na So- 
koto. Kraj ten, ostatně velice nezdravý, byl 
otrokářskými nájezdy Hausů a Fulbů téměř 
odlídněn. Dříve zde vládnuvší kmen Kambari 
omezen dnes téměř jen na břeh a ostrovy 
Nigíru. Město J., které ještě v 1. pol. tohoto 
století Lander popisuje jako velice rozsáhlé 
a bohaté, bylo nájezdem Fulbů zničeno. 

Java [džava], ostrov v Malajském sou- 
ostroví, nejmenší, ale nejkrásnější a nejbo- 
hatší z velkých Sundských ostrovů. Jméno 
pochází od domorodců vých. části ostrova, 



1 (8 Ja^ 

ktefi kdysi obývali cclj ostrov. Ptolemaiova 
Javadvipa nc-b Jabadius, jakoí i Marka 
Póla a arabských actnépísců J. menši acvita- 
hují se na Jávu. nýbrí na Sumatru. Marco 
Pólo nazývá ji Giaua a popisuje j), ačkuliw 
ji ncnaviCfvil ; čínský niiev ostrova jest Či-pu. 
J. Icíí meii 105° 10- a 114° 30' v. d. a mcii 
6> 52' a 8° 47' j. i. Podélná osa ostrova smé- 
řujc od xsz. h vjv. Nejvítii délka finí lOTi). 
jífka kolísá od 67 do 20S km. PloSný obsah 
jcsl 12S.896 knť, s Madurou a ostatními pf i- 
lehlými ostrQvky, i nichí důleíicějií jsou Ka- 
rimon, Komodian, Parang. Krakatau, PaniCan 
a Nusa Barong, 131.509 km*. Na scv. Javské 
neboli Sundské roořc dÉ)i Jávu od Bornca. 
jiinl bfehy omývi Indický okcán. Na záp. 
oddálen ostrov od Sumatry ilíinou Sundskou. 
na vých. 4 km íir. díinou Balijskou od ostrova 
Balí. Pobfeíi má délku 2340 km. Jiíní pobfcii 
Jávy Ivofí fásC okraje iirého bassinu Indi- 
ckého okcánu a jii v malé vzdálenosti od 
pobfeíi nacházejí se veliké hloubky mofskč. 
Pobřcíi jest ide pfikrd a značné vysoké, ai 
i přes 100 m, a pro prudkí pfíbo] ntofský 
skoro vSudc nepfístupné. Naproti tomu na 
sev. přiléhá k Javé mofe mí^lké, pročci po- 
břeží jest nizké, vroubené četnými osErůvkv- 
Zdc naléiá se nékolik výborných přístavů, 
jako jsou lál. Bantamský, Uatavía, Samarane 
a Surabaja. Jilnf pobřeií cná pouze dvC- při- 
inivéjši přístaviště a sice zál. Pachitanský a 
lál. Scgara-anakan. 

Ostrov J. jest převahou hornatý, pouze 
na scv. přecházejí horské hřbety v rovinu 
alluviálni, bahnitou, při tura však velmi úrod- 
nou. Rovina ca nejširším pruhem táhne: se 
podél scv. pobřcii záp. části ostrova od Se- 
ran}>u aí po Ceribon, kdci se súiuje. Ostatek 
ostrova zaujímají horská pásma, spočívající 
na archaickém podkladu, jehoi sledy lze po- 
zorovati v reaidcntství preangerském. Jinak 
skládá se J. skoro výhradně z třetihornich 
usazenin, jakoí i ílyše a serpentinu, vedle 
toho pak I ohromných spoust inladovulka- 
nických produktQ, íávv, popelu a tufiů. Od 
mysu Sv. Mikuláše táhne se od sev .-záp. 
diagonální pásmo vyhaslých i činných sopek 
k jíhových. cípu ostrova. Jest to pokračování 
podélné řady vulkánů sumatcrských, s nimi 
je spojuje Krakatau v úžiné Sundské, a po- 
kračuje téí vých. od Jávy dále malými Sund- 



isolovanými sopkami vniká hluboko do vnitra 
ostrova. Z 50 dosud známých sopek jest 
28 činných. Směrem od záp. k vých, jsou 
I nich nejznamenitéjši ; Karang (1759 m), činná 
od ostatního pásma isolovaná sopka v scv,- 
xáp. cípu ostrova, vyhaslý Salak (2203 m) 
jiin£ od Uatavie, jehož poslední výbuch udal 
se r. 1699, dosud činná Gcdc (3050 nt). Gun- 
tur (2454 Ml), pro neustálé výbuchy nazývaný 
khorou hromu*, vyhaslý Tangkuban Prau 
(2019 m). v jehož sousedství, na malém pla- 



teau, ale ještě v trupu hory, nalézá se 
Upas, to jest údolí jedovaté nebo i 
v némž prýšti se kyselina uhličitá (ale i 
jak bájeno, ve vétSím mnolství neili v Grc 
del Cane u Pozzuuli), Papandajang čili 1 
várna (2S70 m), jchoi poslední výbuch r. I79ÍÍ 
byl t nejvétSIch v dobč historické, vyhaslý 
Tjikorai (2814 m). rovnéi vyhaslý Tjirimai 
(3070 ni), činný Slaraat s 2 vrcholy, z nichi 
vyšSi má 3426 m, činný Sumbine (338ti "i), 
zřídka vybuchující Merapi (2S06 m), íajímav^ 
tím, le patři k oněm málo sopkám Malaj- 
ského souostroví, z nichi vytékají lávové 
proudy, dále vyhaslý a skoro ai po samý 
vrchol zemčdélsky vidčlanýMerbabu (Silům), 
činný Lávu (3236 m), zdvihající se meií pra- 
mennými řekami Sóla, činný Vihs či!Í Zelená 
hora (2584 m), vých, od řeky Brantasu vy- 
haslý Ardjuno (3034 m), rovnči vyhaslý Kavi 
(Butak). 2865 m vys., vyhaslý Brorao (2651 m), 
nejvyšší hora ostrova činný Scmcru (3666 »i) 
a kráterem o průmíru 6950:9270 m, vyplně- 
ným vjak do výše 2125 m popelem, Icngťc 
(2979 M), souvisící s předešlým vysokým hřbe- 
tem a honosící se ncivétšim kráterem □ prů- 
měru 7240:9ďS4hi, jetiož dno jest skoro úplně 
rovné, částečně písčité a Dcúrodaé. ale všude 
jinde hustě travinami a nízkým podrostem 
pokryté a v jehoí středu zdvihá se skupina 
pahorků, i nichi nejvyšší (200 m) domorod- 
cům znám pod jménem Bromo (Brahnia) a 
stále jest činný, dále vyhaslý Argopuro 
(3007 m) a konečně zase úplně isolovaný 
Raon čili Ravun (3119 m), honosící se taktéi 
jedním z nejvStsich králerS světa o průměru 
7380 m. Vedle sopek jsou na Javé téi čelná 
pásma pahorků a menších hor, jmenovité 
v jiini části ostrova, kde také se táhne velké 
pásmo hor asi 1000 m vys,, sloicné z čodičil, 
trapu a někdy i z vápencfl miocénních, 

V krajině tak eminentně sopeřné nescháii 
ovšem i jiných zjevů, které mají souvislost 
3 vulkanickou činností, V kráterech vyha- 
slých sopek utvořila se nezřídka jezera zv. 
telaga. Vedle velkého množství horkých vřídel. 
solfaiar a pod. setkáváme se na JavĚ i s rOí- 
nýmj vzácnějšími projevy vulkanické činnosti. 
Proslulé Údolí smrti Guva upas není ovšeni 
daleko lak hrozné, jak o něm bylo vybájeno, 
ale v jiném údolí nedaleko jezera Tel^^ 
Bodas prýští kyselina uhličitá v dostatečném 
mnoísCví, aby usmrtila veškeré livočíchy jím 
probíhající. Analogický zjev jest jezero v krá- 
teru TaSemu ve vých. Javé, jei tak jest na- 
syceno kyselinou sirovou. íe nemohou v nčm 
iiti iádně ryby. Rovněž tak jesl v řece, ktcri 
z jezera toho vytéká, a jeité v moří pfí ústi 
řeky na značnou vzdálenost iádná ryba ani 
jiný iivočich se neukáže. Trj^sky hořlavého 
plynu naznačují existenci značného mno£sivi 
petroleje. V distriktu groboganském v prov. 
diaparské jest téi několik sopek bahennich. 
Ze na Javé často udávají se zhoubná země- 
třesení, jest přirozená, ale, ačkoliv J. jc^t 
neJEOpečnčjším územím světa, přece V ohledu 
tom pi'cda ji Filipíny. NcjznámějSi zcmčtře- 
sení jest ono, jeí udalo se r. 1699 při vý- 



Jáva. 



119 



buchtt Salaku, pří iiém2 bylo napočteno 208 
značnéjších nárazfi a mnoho domů v Batavii 
pobořeno. Též r. 1867 adálo se velké země- 
třesení ve střední Javč, při némž jedině 
v Diokdiakarté usmrceno asi 1000 lidí. 

Řeky jsou skoro nespočetné, jmenovitě 
na .sev. straně, ale pro úzkost ostrova mají 
skoro veskrze jen nepatrnou délku; přispí- 
vají však velkou měrou k zúrodnění ostrova, 
jmenovitě svými střídavými povodněmi. Nej- 
větií řekou jest Sólo vznikající nedaleko již- 
ního pobřeží, protékající křivolakým tokem 
ostrov k sev.-vých. a ústící se proti ostrovu 
Maduře. Jest 499 km dl., pro menší čluny po 
cel^ rok, pro větší lodi mimo měsíce srpen, 
záři a říjen splavný. Druhá největší řeka jest 
Brantas v pro v. surabajské, vznikající rovněž 
nedaleko jižního pobřeží, záp. od sopky Se- 
meni, a ústící se dvěma rameny, z nichž 
jedno protéká Surabajou. V záp. Javé jsou 
největší řeky Tji Tarum a Tji Mamuk. Jezer 
znunky hodných zde není. 

V klimatickém ohledu leží J. po celém 
svém povrchu v oblasti monsunů, takže jest 
podnebí celého ostrova velmi stejnoměrné. 
Rozdíl mezi suchou dobou podmíněnou t. zv. 
dobrým monsunem jihovýchodním a mezi po- 
časím vlhkým se spatným či deštonosným 
monsunem sev.-záp. není příliš ostrý. Prů- 
měrem jsou ncjdcštoatějšími měsíce prosinec 
až březen, červen až září nejsuššími , takže 
trvá doba deŠCů od listopaclu do dubna a 
doba sucha od května do října, avšak někdy 
se stává, že v lednu a v únoru panuje nej- 
jasnější počasí po celé týdny. Nicméně oby- 
čejné bývá ve zmíněné mokré době celá 
obloha pokryta šedými mraky přihnanými 
ze s, a sz., z nichž pršivá často bez přeru- 
šení po 24 hodin. Vzduch jest tu dusný a 
neobyčejně vlhký, potok v i řeky se rozvod- 
ňují, ještěři a hadi vnikají do příbytků a 
všude hemží se hmyzem a moskyty. Rozdíl 
mezi teplotou denní a noční obnáší v této 
dobé sotva několik stupňů Fahrenheita. Velmi 
rozdílné od toho jest suché počasí, zvláště 
v Červenci a srpnu, kdy nevane téměř žádný 
vítr, pouze na pobřeží střídá se pravidelné 
jako po celý rok slabý vánek mořský se 
zemským, které vŠak na suché zemi nejsou 
patmy. Noci jsou tiché a jasné a následkem 
silného vyzařování ochlazuje se v noci atmo- 
sfcra tak, že pokrývá z rána zemi hustá mlha 
do výše 1—2 m, kdežto nad močálovitými a 
lesnatými rovinami dosahuje tato mlhová 
vrstva výše 15 — 30 m. Po východu slunce 
mlha se roztahuje, vystupuje výše, pokrývajíc 
nížiny hojnou rosou, znenáhla pak stoupá až 
do 1000 m, kde sráží se v bílá mračna kumu- 
lovitá, kterými záhy slunce proráží a jež 
roztrhávají se po poíednách úplně, obyčejně 
za hojné blýskavice a hřmění. Tento vliv 
monsunft nesahá však výše než do 1600 m 
n. m,, takže rozdílu mezi suchým a deštivým 
ročním počasím ubývá tím více, čím dále do 
nitra a om výše vystupujeme. Krásné střední 
planiny a vysoká údolí javská, jako Bandong 
a Garut, teši se po celý rok téměř stejnému 



počasí, ve kterém jest rozdíl obou ročních 
dob daleko nepatrnějším neŽ v plochých kra- 
jinách pobřežních, kde plnou sílu rozvinuje 
jen monsun severozápadní. Zvláště počátek to- 
hoto větru v říjnu a listopadu provázen bývá 
strašnými bouřemi větrnými, kdežto počasí 
suché jest současné počasím klidu atmosféri- 
ckého. Ve výši nad 2000 m vane po celý 
rok passát Jihových., počasí jest zde stejno- 
měrné, noci a jitra jasná, avšak za dne spa- 
dávají z mračen v této výši nakupených časté 
srážky. 

Teplota rozdělena jest po celém ostrově 
velmi stejnoměrně, takže liŠi se od sebe tem- 
peraturou pouze místa ležící v různé nad- 
mořské výši. V tom ohledu můžeme roze- 
znávati: horké pásmo nízké do výše 650 m 
s průměrnou roční teplotou 25'— 28* C a 
výší ročních srážek přes 200 cm, dále pásmo 
střední mezi 650—1450 m s 23— 18** Č prů- 
měrné roční teploty, pak pásmo mračen ve 
výši 1450—2400 m, kde teplota klesá aŽ na 
13^ C a srážky jsou hojné, ale ne tak vy- 
datné jako v nižině, a konečně pásmo nej- 
vyšších vrcholů hor javských nad 2400 m, 
které má teplotu až 0^, kde však přes to 
nikdy nesněŽÍ a velmi zřídka pršivá, neboť 
mračna zřídka sem vystupují. 

Veliká jest stejnoměrnost podnebí javského 
během dne, měsíce i roku, neboť průměrné 
kolísání teploty denní obnáší 6 — 7® C, v su- 
chých měsících 7—8® C, kdežto ve vlhkých 
pouze 4—5** C, měsíční extrémy Uší se od 
sebe o 8—11® C, absolutní extrémy roční 
jsou 34® C a 9*2® C, avšak mezi průměrem 
měsíce nejteplejšího a nejstudenějšího není 
většinou rozdílu většího než 1® C. Výška roč- 
ních srážek kolísá v nížinách mezi 200 až 
450 cm, takže J. v tom ohledu jeví se typi- 
ckým ostrovem malajského archipelu se stej- 
noměrným, teplým a vlhkým podnebím. Tsr. 

Květena Jávy jest v celku dosti známá, 
ač práce botanické zahrady v Buitenzorgu 
(u Batavie) leckdys ještě něco nového při- 
nášejí. Jest bohatá (4646 druhů a 185 rodin 
dle Miquela), dle rázu hlavně malajská, hygro- 
íílní palaeotropická, podobná indické. Toť uka- 
zují rodiny převládající: nejvíce je orchideí 
(432 dr. ale Miquela), leguminos (337 dr.), 
rubiaceí (257 dr.), 173 dr. trav, 164 dr. arto- 
carpeí (hlavně mnoho Ficusů), 153 dr. euphor- 
biaceí a jen 132 dr. composit, 105 dr. acan- 
thaceí. Zvláštních rodin není a endemismus 
bude lze teprve zjistiti, až bude nejbližší Su- 
matra lépe známa. Na vrcholích nad 2500 m 
je zvláštní flora alpinská s rody evropskými, 
ale druhy jiné: Primula impertalis (i na Su- 
matře dle Schiífnera), Gentiana laevicaulis, 
Stellaria australis (3300 m), Festuca nubigena 
vedle Leucopogon javanicum, Mjrrica javanica, 
Gualtheria punctata (3300 m), Pimpinella pru- 
atjan do 3700 m, ale stromovité kapradí Also- 
fila lanuginosa do 3000 m. 

Nejlepší líčení krajinné podal Junghuhn, 
z něhož béřeme tento výtah. Dělil Jávu na 
4 horní pásma. První nejvyšší nad 2500 m, o kte- 
rém jsme se již zmínili. Přidáváme jen z rostlin 



120 



Jáva. 



{ 



jcŠté tyto: Hydrangea oblongifolia , keř do 
6*5 m vysoký, Casuarina, Rhododcndron do 
3 m ; 4 violy, Fragaria indica a ]. ; 36 rod A alpin- 
ských má tu jen po 1 druhu. Druhé jest pásmo 
horních Icsfl (1330—2500 m). Zde nejvíce druhá 
dubů celolistých, totiž 26, ale i javorů, z co- 
nifer jen Podocarpeí, dále Laurineí, avšak jsou 
tu i tropické tvary i stromovité kapradí (Čya- 
thee), Cedrely, Cinnamomum (Kiami dává 
skořici javanskou) a j. Třetí pásmo (660 až 
1330 m) tvoří, kde není vody, více traviny , jeli- 
kož lesy byly vyhubeny a ostaly jen některé 
Liquidambary {Liquídambar altingia, dřevo 
rasamala zvané dávající, až 53 m vysoké), mistv 
palmy (Licuala, Wallíchia), bambusy atd. Pod- 
růst lesní tvoří tu hlavně Melastomee, Rhodo- 
dendron javanicum, půl tuctu jedlých malin 
na př. Rubus rosaefolius), 11 Araliaceí, Astilbe 
do 3 m) a j. Čtvrté pásmo jest přímořská 
nížina do 660 m, největší a také nejrozmani- 
tější. U moře někdy les Rhizofor (mangrove), 
Pandanee, Corypha gebang. Avšak největší Čásť 
nevzdělané půdy zaujímají traviny, hlav. trojí: 
glagah (Saccharum spontaneum) aneb alang 
{Imperata Kónlgii) nebo traviny krátké (An- 
dropogon, Anthistiria a j.). Traviny alangové 
převládají zejména po porážených lesích, jimž 
nedávají již vzniknouti. Rostou v nich pouze 
jednotlivé keře rodů Grewia, Butea, Flemingia 
nebo lesíčky, jež tvoří rody Vitcx a Zizyphus. 
V krátkých travinách, jediných, jež sečou 
pro píci (Paspalum, Poa), jsou bylinky menší 
(Desmodie místD jetele, Cassie, Sidy). Lesíky 
byly nejvíce míchané, čisté jsou hlavně dvojí: 
akacií (Acacia procera i stipulata) a teakové 
(Tectona grandi^), jediný pěstovaný les. strom 
dávající nejlepší dřevo. Pralesů jest jiŽ málo; 
byly velice rozmanité, obsahujíce Ficusy, Dip- 
terocarpee, Pterocarpus, Myrtacee, Legumi- 
nosy, Spathodea a j. Podrůst tvoří na př. Scita- 
minee (do 4m), Pavetty, Pothos, Bóhmerie. 
Ve stínu daří se množství cpiphyt, kapradí, 
orchideí, Nepenthes, pověstná Rafílesia, ale 
i na př. houba Thelephora princeps dosahuje 1 m 
v průřezu. Dříve pověstný a jedovatý strom 
upas {Antiaris toxicaria) není jím více než jiné; 
smrtící účinek, který se dříve připisoval stro- 
mům, klade se na vrub uhličnatých výparů 
z půdy v údolí smrti (upasovém). 

Veliký a rozmanitý užitek poskytuje by- 
llnstvo Jávy. Zejména bambusy {Bambusa biu- 
meana a j.) dávají prý sterý užitek. Tak dělá 
se vosk z Ficus cerifera^ mýdlo ze Sapindus 
rarak (ovoce), olej ze semen Aleurites moluc- 
cana, Terminalia catappa, jedí se semena 
3 druhů kaštanů, tamarindy (lusky), semena 
rostlin Parkia biglobosa, ^^g^ bigemtna, Albii{ia 
lucida^ listy stromu Gnetum gnomon a květy 
byliny Agati grandiflorum. Papír se vyrábí 
z kůry (lýčí) Broussonetia papyrifera^ provazy 
a sítě z vláken Bdhmcrií, cukr ze štávy palmy 
Arenga sacchanfera, matrace z vlny semen 
Bombjx pentandruvn atd. 

Zvířena Jávy rovněž jest bohatá a již asi 
dosti známá, avšak díla o ní není a co při- 
nášejí Bleeker a Temmink, jest dílem zasta- 
ralé. Je podobna zvířeně ostatní Malaisie a 



Zadní Indie, nescházejí však zvláštnosti. O niž- 
ších zvířatech musíme poukázati na Wallace. 
Ze ssavců zemních (90 v celku) měl Wal> 
lace 9 opic, Giebel 4, Murray 9?: Hylobates 
syndactylus (siamang), H, leuciscus, Semno- 
pithecus comatus {maurus, Martcns), 5. meta- 
lophuSf Inuus cynomotguSf Nycticebus javanicus 
a tardigradus fMartens), pak Caleopithecus 
volans. Netopýru uvádí Giebel 30 druhů, Dob- 
son 40 dr., mezi nimiž 7 ovocežravých Ptero- 
pidů (3 end.), 10 (1 endemický) Rhinoloňdů, 
2 Nycteridy, 6 druhů rodu Vesperugo (i V. 
abramus Evropy), 10 Vespertilionid (1 endem., 
i Miniopierus Schreibersi), 5 Emballonurid 
(nejvíc indické dr.). Z dravců tu 17—18 dr., 
mezi nimi: Felis bengalensis, F. diardi^ F,java- 
nensis, F. minuta, tygr (do 3000 m výŠky se vy- 
skytující, jinak hojný, platí se však icn 8 žl. 
za zahubení jednoho exempláře), levhart (dle 
udání Trouessarta), Vherra malaccensis, V. ^i- 
betha, Arctictis binturong, Paradoxurus (3 dr.), 
Herpestes javanicus^ Canis primaevus^ Lutra 
leptonyx, 2 kuny {Mustela flavigula, dle Jung- 
huhna, 3/. henrici a Af, nudipes), Mjrdaus met- 
liceps (do 2300 m výšky se vyskytující), 2 Heli- 
ctis (Troucssart udává jen //. orient alis) a 
Ursua Aíahvanus, Ze sudoprstců jest tu Bos 
sondaicus (banteng), jeleni {Cervus peronii, 
hippelafus a muntjac), Tragulus javanUus a T. 
pygmeus, někdy hojní, jakož i kanci divoci 
{Sus vittatus a verrucosus). Dále je tu tapír, 
nosorožec {Rhinoceros javamcus)^ Manis java- 
nica, pak 3 rejskové, Cladobates (2 dr,), Hy- 
lomys (1 dr.), konečně z hlodavců: dikobraz 
(Hystrix javanicus), uvedený indický zajíc 
{Lepus nigricotlis), 12 druhů veverek, Ptero- 
mys (4 druhy^ a 3 dr. myší (2 dr. endcmické). 
Kontinentálních ssavců méně než na Sumatře; 
scházejí tu sloni, koně, ovce, antilopy, kozy. 

Ptáků uvádí Vordermann (Nat. Tidsk. voór 
Nederl. Ind. 44) 404. z nichž 218 jest i na Bor- 
neu. Wallace měl ien 270, z nichž 40 cndc- 
mických (45 Elwes). Elwcs uvádí 200 druhů 
zemních. Wallace tvrdil, že je J. chudá a nemá 
zvláštní ráz, leda že tu 11 indických rodŮ 
(Pnoepyga, Pavo muticus, páv) a schází jí 25 rodů 
malajských. Elwes udává jako typické: ko- 
houta (Galius varius), Arrenga cyanea, Myio^ 
foneus flavirostris^ Loriculus pusillus, Cissa tha- 
lassina, Myeofaga andromeda a 7 zvláštních 
holubů, 3 dr. rodu Macropygia, 1 dr. rodu 
Treron, 2 dr. rodu Ptilinopus, 1 dr. rodu Car- 
pofaga. Polovička všech druhů je společná 
Borneu. Sumatře a Jávě; 29 rodů javskÝch 
schází Timoru (Wallace). Ze seznamu Vorder- 
manna uvádíme rodiny více charakteristické: 
12 ledňáčků (Alcedinid), jen 3 papoušky, ale 
14 datlů (Picid), 16 kukaček (Cuculid), 11 Mel- 
lifagidů, 27 Timaliidů (indické), i jinoevrop- 
skou Cisticola cursitans, 16 MuscicapidŮ, 8 
Pericrocotidů, 8 Ploccidů atd. Jen mezi vod- 
ními jsou ptáci (stěhovaví) naši: Calidris are- 
ttaria^ 4 dr. rodu Totanus, 2 dr. rodu Nume- 
nius, i Squatarola helvetica, StrepsUas inter- 
pres, ale již kachnv jiné a husí zde vůbec není. 

Chudší jsou želvy. Bleeker uvádí 12 dr., 
my známe jistých 9 zemních 0ako Strauch) a 



Jáva. 



121 



2 mořské (Testudo emys^ Gstudo-amboinensis 
gibbosa Bleeker), Qemmrs spinosa (Dogania 
dhor, crassicolia, trijuga), JVionyx javanicus 
(Geoffiroy) a subplanus (carinifer). Jest tu i kro- 
lL o d i 1 ( ČrocodUus biporcatus). Jeátěrůje více, 
26 u Boulengera, ale jen tři endemické druhy: 
Harpesaurus tricinctuSt Lygosoma Temminckit a 
Gonyoce/alus Kuhlii, ostatní malajské. Dále 
ješté 7 Geckonidů, 9 Agamidů, Varanus Sal- 
vátor, Tachydromus sexlineatus z Lacertid a 
8 Scincidů. — Hadů je 77 (popsáno aŽ 81), 
s nich: 4 Typhlopidy (1 endemický), 2 dr. rodu 
Python, 1 druh rodu Cylindrofis, Xenopeltis, 
Acrochordus, Xenodermus, Polyodontofis, 
7 dr. rodu Tropidonotus, 1 dr. r. Xenodon, 
Brachyorhos, Elapoides, raonotyp end. Tetra- 
lepis (Frůhstorferi), 2 druhy rodu Lycodon, 
2 dr. rodu Zamenis, 1 Xenelafis, 2 dr. rodu 
Coluber, 2 dr. rodu Dendrofis, 3 dr. rodu Si- 
motes, 2 dr. rodu Oligodon, 2 dr. rodu Abla- 
bes, 11 Calamarii (2 endemické), mnoho Ho- 
malopsid (6), 10 Dipsadid, 6 Elapíd (mezi nimiž 
Naja tripudians i africká), 3 Amblycefalidy 
a 3 Crotalidy. Nápadné množství Calamarid 
a Homalopsid, relativně i Amblyocefalid, málo 
Boid. Endemismu málo, jen 5 druhů a 1 rod. 
Žab uvádí Boulengcr 17. Z nich: 7 dr. rodu 
Raná, 2 druhy roau Rhacoforus, 1 dr. rodu 
Ixalus, z Dendrobatidů 7 dr. rodu Microhyla 
{Lngxstoma Dum B.), 4 dr. rodu Bufo, mono- 
typ endemický Nectes, z Pelobatidů Megalo- 
frys. Gunther měl 18 dr., popsáno bylo 19 
(Duraéril a Bibron). 

Ryb všech (mořských i sladkovodních) po- 
psal Blccker přes 1100 druhů, z nichž 170 až 
260 druhů (asi) sladkovodních, jelikož ryby 
v ústích řek a poloslaných vod nerozeznával. 
Weber má 331 dr., z nichž 126 dr. vlastních 
sladkovodních. Jednotlivé místnosti sladko- 
vodní mívají u Bleekera až 27 dr. Největší 
čásť tvoří Cyprinidy (80 druhů u Bleekera, 
^3 u Webera), avšak druhá čeleď Siluridů má 
tu 55 dr. (u Webera 45), nebo vyloučil 12 z vod 
poloslaných. Z poloslaných vod měl Bleeker 
58 dr., hlavně 32 Gobiidů (mimo 24 sladko- 
vodních), ale i 3 Clupeidy, 1 žraloka (Car- 
charias), 4 dr. rodu Mugil atd. Zvláštnosti 
ryb malajských jsou následovní rodiny: Ofi- 
cefalidae (zde 5 dr. u Bleekera i Webera), 
Labyrinthici (8 dr. u Bl. i W.), Nandidae (1 dr.), 
Mastacembelidae (3 dr. u Bl. i W.) a Cyprino- 
dontidae (2 dr.), 2 dr. rodu Notopterus, Lates 
nobili s a j. Z mořských jsou tu Trichiurus 
sávala, Monopterus javanicus^ Ambassis, Poly- 
ncmus, Platyptera, 4 Syngnathidy, 2 ouhoři, 
2 dr. rodu Ďules a j. ve sladké vodě. 

Počet obyvatelstva Jávy s Madurou a 
ostatními přilehlými ostrovy jest 25,067.471 
(1894), takže při rozloze 131.509 /cm* připadá 
na 1 km* 191 ob. Jest tedy hustota obyvatel- 
stva větší než v Anglii a skoro taková jako 
v Belgii i náleží J. vůbec k nejvíce zalidně- 
ném krajům světa. Největší hustota jest na 
Maduřc (274 na 1 frm'), dále jsou zvláště silně 
xalidnény krajiny Bagelen, Kedu, Pekalongan 
a okoh' Surabaje. Z veškerého počtu obyv. 
připadá 24,746.368 na domorodce, 50.393 na 



Evropany, 251.325 na Číňany, 16.319 na Araby, 
3066 na Hindy. Ostatek skládá se z přísluš- 
níků různých Hných národů asijských a afri- 
ckých. Nehledíc k Evropanům a jiným při- 
stěhovalým plemenům, náleží obyvatelstvo 
Jávy ke třem národům, mluvícím příbuznými 
ale různícími se jazyky. Jsou to Sundanci, obý- 
vající ve všech končinách rozkládajících se 
na záp. od Čeribonu, Javanci držící střed 
ostrova a východ kromě sev. částí východ, 
poloostrova, a Maduřané, usedli na Maduře 
a ve větší části východního poloostrova. Ja- 
vanci tvoří asi tři čtvrtiny všeho obyva- 
telstva, Maduřanů jest o něco více neŽ 
Sundanců. Většina obyvatelstva domorodého 
zabývá se zemědělstvím, ale i obchod a různá 
odvětví řemeslných živností nejsou zanedbá- 
vána. Z přistěhovalců nejdůležitějším živlem 
jsou Evropané, z nichž přirozeně valná vět- 
šina jest Hollanďanů. jsou rozšířeni asi stejno- 
měrné po celém ostrově; zaměstnáním jsou 
především koloniálními úředníky, vojíny, lé- 
kaři, kupci, plantážníky a cukrovarníky. Z ci- 
zinců nejpočetnější jsou Číňané, kteří živí 
se hlavně řemesly a malým obchodem. Jmění 
Číňanů zdejších páčí se na 132,000.000 zl. 
Poněvadž Číňané velice vyssávají selský lid 
javský, učinila vláda hollandská některá opa- 
tření na ztížení stěhování se Číňanů na Jávu, 
jmenovitě zavedením daně z hlavy a zostře- 
ním předpisů o průvodních listech. Ostatně 
mnozí Číňané zdejší jsou potomci čínských 
otců a malajských žen, t. zv. Penakani. Ara- 
bové jsou ponejvíce obchodníky nebo mu- 
hammedánskými knězi, též písaři. Jsou zde 
z části novými přistěhovalci, z části potomky 
t. zv. Moros, které Portugalci při svém pří- 
chodu do zemi východoasijských nalezli ve 
všech přístavech Orientu. Ve větších městech 
zdržují se také všude vlastní Malajové jako 
obchodníci. Nejlidnatějšími městy jsou: hl. m. 
Batavia (111.703 ob.: 1894), Samarang (69.429 • 
1889), Surakarta (101.987: 1894) a Surabaja 
(148.191: 1894). 

J. jest hospodářskou osadou prvního 
řádu; výtěžek vcleúrodné půdy její, které 
jest vzděláno úhrnem 3,375.411 ha, činí ji pro 
Nizozemí nesmírně cennou, nebot na jeho 
základě jest ostrov jediné s to, by Čelil jinak 
hrozícím schodkům v hoUandsko-indickém 
státním rozpočtu. Užitek tento zvyšuje ještě 
ta okolnost, že veškerá půda ostrova prohlá- 
šena jest za majetek státní, pouze v západní 
jeho části jsou soukromé pozemky, patřící 
však většinou Evropanům a Číňanům. Vláda 
pronajímá dle zákona z r. 1870 pozemky na 
75 let v dědičný nájem domorodcům, kteří 
nejen jsou přidržováni k pěstování určitých 
plodin, ale musí tytéž odváděti též do vlád- 
ních skladů za nízkou ovšem cenu, stanove- 
nou vládou. 

Nejdůležitějším produktem orby javské 
jest jako v celé již. Asii a v archipelu malaj- 
ském rýže, kterou oseto jest 26"37o půdy, 
vedle níž počíná se pěstovati více a více ku- 
kuřice zaujímající 227o vzdělané plochy. Pole 
rýžová tvoří tudíž na Javé význačný rys v rázu 



195 Ja 

a obraiť celých krajin. RJií pěsiuje se na- 
mnoze v močálovitých niiinách, ve vyšších 
polohách pak za pomocí umělého zavlaíování 
na terassách zv, tipar, zvláštÉ k tomu cíli 
vyuavíných a vzdi-lávaných pluhem, anebo 
na svaiieli horských zv, gaga. hnojených 
lesním podrostem a vzdělávaných pouze mo- 
tykou. KromĚ rýie a. kukuřice poskytuji oby- 
vatelstvu hojný výbfr ku péatováni a zužitko- 
váni pfidv četné domácí rostliny s užitečnými 
plody. jaKo: papaya, palmy, mango, banány, 
(lurian a bataty. 

Jmenované plodiny slouíí speciálně výŽivĚ 
domorodcQ, kdeíto Evropané zavedli celou 
řadu plodm, které jsou dnes nejdůlcíitéjšimí 
pícdmřty vývoíu. Mcii né patří tftina cu- 
krová, káva, tabák, pepf, índych a čaj. které 
vesmés daN se na Jav£ pfi skrovné práci a 
ve v ýteíné jakosti, jeito útvar povrchu ostrov- 
ního, který zdvihá se ve mnohých končinách 
vysoko nad moře. různou svoji výškovou po- 
lohou mtiže vyhověti nárokům jednotlivých 
rostlin. Tftina cukrová pčstována byla na 

{avé jii v dob£ dobytí ostrova Holtand^ny. 
lefí tolú odvětvi hospodářství javského pud' 
pórovali velmi usilovně ivláitě od r. 18T1 růz- 
nýnii agrárné-p o litický mí reformami. R. I89I 
piantáíe cukrové zaujímaly l'97g veškeré p(ldy 
a sklidilo se na nich 7,039.H5 pikolů (=asi 
430.000 (). aviak přes to vývoz následkem 
stoupající soutéíe na trhu cukerním od r, 1SB5 
klesl se 420.000 na 31S.740 /. Kromě toho 
utrpěly plantáie v létech osmdesátých ne- 
mocí třtiny ivanou xitli. Výrobu cukru pro- 
vozuji podnikatelé evrop£tí a činili, z nichi 
kaidý má vládou přikázáno nékolik osad, 
jichi obyvatelé musí pro nd la cenu vládou 
stanovenou pčstovati třtinu a pracovati v to- 
várnách. Starou a vysoce důlcíitou jest kul- 
tura tabáku, zaujimajicí 2*2% půdy a stoup- 
nuvši v posledním dcsetlleti dvojnásobné. 
Produkce skutečná vzrostla v menši míFc 
než tabákem osázená plocha, obnášejíc r.lSIl: 
6,954.639 fcff, kdeito vývoa tabáku z pfístavŮ 
javských stoupl ze 4275 i i. IS»3 na 15,88b t 
T. 1890. Rovnři káva byb uvedena na Jávu 
Hollanďany velmi záhy a nabyla pro ostrov 
le všech plodin ncjvétší dfllciitosti, avšak 
v posledních létech pfcs velký rozsah kávo- 
vých plantáži pěstování její klesá, neboť úhrnný 
výtéick činil r. 1891; 684.000 pikolu proti 
1,421.000 pikolům r. 1SS3. Mladší kulturní 
rostlinou javv jest čaj, nicméně jest dnes 
ostrov vedle Činy, Vích, Indie a Japanu nej- 
d(tlciitějši výrobní jeho zemi. R.IM91 obnášel 
vjtíiek 3,331,570 Itp, z čehoi téměř 3 miW.hg 
připadaly na statni pozemky, vývoz pak se 
páčil na více nei 3 milí. kg. V posledních 
létech lavcdeno pěstování bavlny. Jet však 
proti konkurrenci ostatních výrobních zemí 
nemá valné díjlcíitosti, pak výroba opia, chov 
košcnilly na nopalových plantáíích a r. IS54 
strom cinchonový. Tato poslední odvětvi jav- 
ského zemědělství jsou státním monopoiem, 
daleko nejdůlcíitějéí % nich pak jest výroba 
chininu (r, 1891: 3,134.256 *■?), neboť strom 
cinchonový dafi se zde tak výborní", ie kon- 



kurrenci zdejší velmi utrpěl chininový obchod 
zemí, v nichž strom ten jest domovem, totií 
jihoamerických republik ItordíUerských. Rov- 
něž monopolisováno jest sbírání hnízd S3- 
langan, výroba mořslíé soli a téžcní dřiví 
teakového pro stavbu lodí důležitého, z Čehoí 
výtěžek zpeněžuje zvláštní obchodní společ- 
nost k tomu zřízená tNederlandsch Handela 
Maatschappij*. Vzděláváni půdy obstarávají 
téměř výhradně domorodci, vedle nichi Hoí- 
lanďané íijí v zemi pouze jako kupci a úřed- 
níci, bydlíce následkem toho téměř jen v mě- 
stech přístavních 3 hlavních městech správ- 
ních okresů. 

Oproti pěstování polních plodin ustupuje 
chov dobytka jako samostatné odvětvi ho- 
spodářské do pozadí. R. 1890 počítalo ae: 
534.617 koní, 2,353.477 kusů skolU a 2,634.637 
buvolů. — Rybolov provozuje se hlavně na 
sev. břehu předevSim obyvateli Madurys úspě- 
chem, má však význam pouze místní, pravé 
jako lov zvěře v horách, lír. 

Nerostnými poklady jest J., jinak tak 
bohatá, dosti chudá. Z kovů vyskytují se ve 
větším množství jen rudy železné, jjchl do- 
bývání se však nevyplácí, mimo to jsou na 
ostrově rudy manganové, rtut v malém mnoi- 
ství u Samarangu a v písku některých fclc 
trochu zlata. Uhelné doly v Baniamu dodá- 
vají pouze lignit, za to naRa a asfalt velmi 
hojně se vyskytují na sopečném území, místy 
prýšti petrolej a sůl dobývá se v nejrftinfj- 
Sich končinách ostrova; kromě toho solné 
prameny obsahují jddíum. Stavební kámen 
láme se u Kcdonu, dobývání soli mořské pak 
jest monopolisováno vládou. 

Průmysl jest přes značné nadáni domo- 
rodců pro řemeslnou práci dosud jen v po- 
čátcích. Z výrobkíi průmyslu domácího vy- 
nikají batiky, látky to bavlněné s ornamenty 
nanášenými v barvách od ruky a pomocí 
vosku, jimž zalévají se místa, která mají zů- 
stati nezbarvena. Z odvětvi průmyslu v uišim 
smyslu na prvém místě stojí cukrovími ctví, 
které po tělké krlsi v létech osmdesátých se 
opět počíná pozvedati. Dále bylo na Javí 
r. 1891: 140 mlýnŮ na rýii, 10 pil, 12 deštil- 
leríi arraku, 9 továren na mýdlo, 41 továren 
na umělý led a mincr. vody, 39 tiskáren a j. 

Naproti tomu jest J. hlavním sídlem ot>- 
chod u celé Nizozemské Indíc. Vyváíí se cukr 
(463*54 míli. i^s r. 1S91), káva (2S'8 milí. Jrjf), 
tabák, cín i Banky a BiUitonu (za 5'3 míli. A), 
rýíu (27'6 mi\i. kg), índych, arrak, kokosové 
a muškátové ořechy, čaj, pepř, skořice, hře- 
bíčky, chinová kůra. bambus, dříví tcakové, 
gambir, kůže, hnízda salangan a j. Hlavními 



předměty dovozu jsou bavměné látky (r.i: 
za 2983 milí. íl), petrolej (93*61 milí. i), I. 
pana rýie (54*8 míli. kg), různé potraviny 



milí. íl.), ryby (18*73 miU. kg), dále 
pytle, mouka a máslo, různé nápoje, zvláště 
pivo, hliněně zboží, barvy, kamenné uhlí, kovy 
(hl. íelezo a ocel) a kovové zboií. Paropla- 
vební spojení s Evropou obstarávají 3 evrop., 
společnosti. Neder lan d Strom vaart Maatschap--! 
pij a Rotterdamský Lloyd, udríují"" ' 



Jáva. 



123 



dělné linie z Amsterdamu a Rotterdamu do 
Batavie. Mimo to ovšem jest čilé spojení 
s asijskými zeměmi, jmenovitě s ostatními 
koloniemi nizozemskými, které udržuje Ko- 
ninkhnkje Packetvaart Maatschappij. Nejdu- 
ležatéjšími přístavními městy jsou na sever, 
pomoři Batavta, Samarang a Surabaja, na 
vých. břehu Panarukan a na jižním pobřeží 
Tjilatjap. Všechna jen poněkud důležitější 
mista spojena jsou širokými silnicemi s pra- 
videlným spojením, jež udržuje stát. Koně 
propáičují se úředníkům státním a důstojní- 
kům bezplatně, soukromým osobám za ná- 
hrada. Zboží dopravuje se na kárách, do nichž 
zapřahují se buvolové. První silnici na Jávě 
dal r. 1808 postaviti generální guvernér Daen- 
dcls; byla to silnice k účelům vojenským a 
probíhala celým ostrovem. Železnic jest 
r. 1894 v užívání 1314 km, ve stavbě 40S km 
a vystavily je dílem Ncderlandsch-Indische- 
Spoorweg Maatschappij a jiné privátní spo- 
lečnosti, dílem vláda. Nejstarší jc&t tra( ze 
Samarangu do Tangrcngu (79 km), postavená 
r. 1867. Hlavní trati želez, drah jsou z Ba- 
tavie přes Buitenzorg, Tjandžur, Bandong do 
Tjilatjapu na již. pobřeží a odtud přes Džok- 
džakartu a Surakartu jednak do Samarangu, 
jednak do Surabaje; další trati spojují Kediri 
a údolí horního Brantasu s hlavni tratí a Su- 
rabaja s Probolingem, kterážto traf má býti 
prodloužena až ku pobřeží proti ostrovu Báli. 
Z větších měst jest nyní pouze Čcribon bez 
železničního spojeni s vnitrem ostrova. Též 
má J. dvě tratě silničních parních drah a sice 
ze Samarangu do Joany (188*2 km) a z Bata- 
vie do Meester Comelis (14 km). Poštovních 
úřadů bylo r. 1887: 116. stanic telegraf. 69. 
R. 1894 měl stát 40618 km telegrafních linií 
se 6228*5 km dráhy. Kabelem spojena jest J. 
se Sumatrou, Madurou, Balim a rort-Darwi- 
nem v sev. Austrálii. 

Minci užívá se týchž jako v Hollandsku. 
Papírové peníze vydává Javská banka po 5. 
10. 25, 50. 100, 200, 300, 500 a 1000 zl. Mírou 
délkovou jest amsterodamská stopa (281 '3 m>ii), 
plošnou jonke (283*86 aru) a 4 bahus, míra 
pro suché předměty, hl. obilí a sůl, které se 
vidy váží, batavský kojang, čítající 27 pikolů 
fl661'066 kg), míra na tekutiny kan (1*49 /). — 
Váhy v obchodě užívané jsou pikol (61*521 kg), 
čítající 100 bety a i6 thelů, 3 pikoly jsou malý 
bahar, 4Vs pikolů velký bahar. 

Náboženství a vzdělání. Ve středo- 
věku rozšířen byl v Jávě brahman ismus a 
buddhismus a zachovaly se z doby tc různé 
památky stavební i literární. Nyní převážná 
většina obyvatelstva přiznává se k islámu, 
který sem byl zaveden koncem XIV. stol. 
knězi malajskými a arabskými. Ale islám na 
Jávě valně pozměněn jest přežitky z dob po- 
hanských, takže nezřídka náboženství zdejší 
nazývá se javanismem. Křesťanským mis- 
siím na Jávě valně se nevede. R. 1890 při- 
znávalo se ke křesťanství pouze 17.271 domo- 
rodců. Od r. 1842 jest v Batavii katol. apo- 
štolský víkaríát, k němuž patří též Sumatra, 
Florcs, Timor a jiné menší ostrovy. R. 1891 



bylo na Javé 43 katol. kněží a sester. Dále 
působí zde nizozemské společnosti evangeli- 
cké s 30 missionáři a 27 stanicemi. Vzdělání 
domorodců nalézá se na stupni velmi níz- 
kém. R. 1891 navštěvovány 203 národní školy 
34.607 dítkami; mimo to bylo 28.285 škol 
muhammedánských se 281.119 žáky. Evro- 
pané mají 1 školu normální, lyceum v Batavii 
a vyšší Školy měšťanské v Batavii (též pro 
dívky], v Samarangu a Surabaji. Soukromých 
škol evropských jest 251 se 24.212 žáky. 

Zásadou správy hollandské na Jávě, která 
jest skutečně korunována tak výtečnými vý- 
sledky, že mimo léta 1830 a 1849 panoval na 
ostrově vždy plný klid, jest panovati domo- 
rodcům domorodci samými, ne-h ve skuteč- 
nosti, aspoň dle jména. Hollanďané pone- 
chali na venek správu jednotlivých residencii 
domorodým knížatům, kteříž jako regenti ob- 
klopeni jsou velikou nádherou a obřadnictvím 
a jimž i Hollanďané okázale prokazuji velkou 
česť; ve skutečnosti však jsou tito domorodí 
regenti pouhými loutkami v rukou svých 
evropských pánů, od nichž si dávají platiti. 
Nižšími domorodými úředníky, spravujícími 
jednotlivé obce a distrikty, jsou vaidonové a 
mantriové. Vrchní správu celé íavy vede hol- 
landský resident se sídlem v Batavii, jemuž 
k ruce jsou assistenti a kontrolorové. Vždy 
několik regentství tvoři dohromady residencií, 
jichž jest na Javč 22: 

R«ftid«nci« hl. roiftto 



Západní J.: 



Serang . . 
Batavia . 
Purvakarta 
Čcribon . 
Bandong . 



Bantam 
Batavia . 
Kravang . 
Čeribon . 
Preanger 

Střední J.: 
Tcgal .... Tegal . . . 
Banjumas . . Banjumas . 
Pekalongan . Pekalongan 
Bagelen . . . Purvorejo . 
Samarang . . Samarang . 
Kcdu .... Magclang 
Džokdžakarta Džokdžakarta 3.089 



7.326 
6.982 
4.994 
6.773 
20.874 

3.782 
5.561 
1.790 
3.430 
5.187 
2.048 



Japara .... Pati . . 
Surakarta . Surakarta 
Východní J. 



Rembang 
Madiun . 
Surabaja . 
Kediri . . 
Pasuruan 
Probolingo . 
Bcsuki a Ban- 



Rembang . 
Madiun . . 
Surabaja . 
Kediri . . 
Pasuruan . 
Probolingo 



3.117 
6.228 

7.511 
6.903 
6.029 
7.398 
5.307 
3.462 



obyvstf*! 
r. 1889 



613.545 
1,070.078 

381.235 
1,485.897 
1,981.220 

1,075.941 

1,209.164 

561. 98S 

1,343.018 

1,467.987 

756.283 

744.871 

934.553 

1,163.305 

1,279.824 

1,084.456 

2,005.003 

1.118.924 

936319 

536.512 



juvangi 
Madura . 



. Besuki . . . 9.656 . 672.730 
. Pamekasan . 5.286 . 1,439 9v)5 

Dějiny. Ze všech ostrovů archipelu ma- 
lajského vynikla J. nejdříve svojí kulturou, 
přes to však náležejí dějiny její za staré doby 
k nejtemnějším. Staré době chybí i jakákoli 
chronologie. Nejstarším historickým bodem 
dějin Jávy jest velká immigrace z Indie ve 11. 
nebo v I. stol. pr. Kr. přes Indočínu a Su- 
matru. S ní vnikl do Jávy i brahmanismus, 



124 



Javanci. 



kdežto buddhismus, ještě za doby čínského 
cestovatele Fathiena (414 po Kr.) zde téméř 
neznámý, teprve později se šíři, ač brzy roz- 
šířením brahmanismu se vyrovnává. Nejslav- 
nější památkou buddhismu na Jávě jest Ho- 
robudor (v. t.). Původu indického byla i nej- 
starší vzaělanost Javjr, jak svědči mimo jiné 
i název ostrova J., indické dfdva (Panicům 
italicum), vyskytující se poprvé u Ptolemaia. 
Za starých dob rozdělena byla J. na řadu 
království s vlastními dynastiemi. Dějiny je- 
jich, promíšené zkazkami indickými, tvoří 
obsah nejen domácích annálů, ale i poesie 
epické. Z říší těchto, jejichž jedinými zbytky 
jsou podnes zachované trosky někdejších 
residenci Doho, Brambanon, Madong-Kemo- 
lan, Dženggolo, Singhasari, Padžedžaran a 
Madžapahit, vynikly ve vzájemných bojích 
jako nejčelnější obe poslední. Koncem sto- 
letí XIII. poprvé tvoří J. jedinou celistvou 
říši pod mocným vladařem Uttu Gadévou, 
ale jen na krátko. R. 1304 vyvrátil sultán 
tematský říši Madžapahitskou, ale již r. 1359 
nabyli domorodci opět vrchu, v polovici sto- 
letí XV. pak setkáváme se zase s velikou 
říší Madžapahitskou, již zbudoval tenkráte 
Ankavidžaja. Říše obsahovala mimo Jávu 
téměř celý Malajský archipel. Avšak zatím 
nabyl půdy v zemi nový nebezpečný ne- 
přítel, muhammedáni; objevivše se na Jávě 
poprvé r. 1406, již r. 1478 zničili říŠi Ma- 
džapahitskou a domorodce vytlačili do vý- 
chodní části Jávy, odkudž tito utekli se 
na ostrov Rali, kde se posud udrželi. Od té 
doby náleží J. islámu. Země rozdělena na 
novo a zřízeny státy muslimské, vedle nichž 
oživly i některé domácí, oboje pod dočasnou 
vládou malackou do r. 1511. V XVI. stol. 
vyniká nejvíce stát Mataram, vedle něho se 
udržují Džakatra, Šeribon a Bantam. Portu- 
galci, Už přibyli na Jávu z Malakky r. 1522 
pod Henriqucm Lemem, zřídili zde různé 
obchodní faktorie. Vytlačeni byli Hollandany, 
kteří objevili se r. 1594 pod Houtmanem a za 
pomoc vladaři Bantamskému proti Portugal- 
cům obdrželi dovolení zříditi faktorii. R.1610 
zmocnili se Džaktry, r. 1619 založili Batavii, 
odkud pronikali dále podél sever, břehu na 
východ. R. 1677 po mnohých sporech s ma- 
taramskými knížaty obdrželi i rozsáhlá území 
a důležité ústupky obchodní, r. 1749 musil 
kníže mataramský za to, že zavolal je na po- 
moc proti Maduranským a Makasarským, po- 
stoupiti přímo svoji říši hollandské Východo- 
indické společnosti, jež dosadila tam jako 
lenníka jeho syna. Ale již r. 1755 rozdělena 
říše ve dvě samostatné říše, Surakarta (Sólo) 
a Džokšakarta, jež valně ztenčeny dosud se 
udržely jako knížectví. R. 1808 připadla Hol- 
lanďanům říše Bantamská. Za generálního 
guvernéra Daendaelsa (1808—11) vedle jiných 
oprav zřízena skvostná vojenská silnice od 
Anjeru do Banjuvangi. R. 1811 za guvernéra 
janssenssa vydána J. (18. září) Angličanům, 
kterým náležela do r. 1814 (13. srpna), kdy 
traktátem Londýnským Hollanďanům vrácena. 
Angličané zřídili již před tím r. 1602 za sira 



Lancastera faktorii v Bantamu, která vŠak 
r. 1683 opuštěna. Nastaly však dlouhé a krvavé 
boje (1825—30 vzpoura prince DžokŠakart- 
ského Drepa Negora). Z části náslcd!;em ne- 
příznivých poměrů správních na Javé, iimii 
blahobyt bral za své, z části i následkem 
spletených poměrů politických v Evropě 
mohla J. až na uvedená dvě domácí knížectví 
býti prohlášena za provincii hollandskou te» 
prve r. 1830. Od té doby datuje se nový 
rozkvět Jávy zvi. jako výsledek guvernérem 
hr. Joh. van den Boschem fl830— 33) zave- 
deného kulturního systému, jímž dosa- 
ženo čistého ročního výnosu 40—60 mill. zl. 
Otroctví na ostrově zrušeno r. 1860. — Srv. 
Raííle. History of J. (Londýn, 1817. 2. ryd. 
1830, 2 sv.); van Deventer, Geschiedenis der 
Nederlanders op J. (Haarlem, 1886 a n.); Kan, 
Histoire des découvertes dans Tarchipel in- 
dien (Lejda, 1883); Van Gorkom, de Oostind. 
Cultuure (1883). 

Literatura. J. Crawfurd, History of thc 
Indián Archipelago (Edinburk, 1820, 3 sv.); 
Kussendragger, Natuur en Aar drykskundige 
Beschreibv. van J. (Groninky, 1841); Tem- 
minck, Coup ďoeil général sur les possessions 
néerlandaises dansrinde archipélagique (Lej- 
da, 1846) ; Junghuhn, J., seinc Gcstalt, Pflanzen- 
decke u. innere Bauart (Lip., 1852—54, 3 sv.); 
J. Miiller, Beschreibung der Insel J. (2. vyd, 
Berlín, 1866); Veth. J., geographisch. ethno- 
logisch, historisch (Haarlem, 1876—81, 3 sv.>; 
Hofdijk, ln't hartje van J. (Amsterdam. 1882); 
Rees a Perelaer, Neerlands Indie (Lejda, 1883, 
3. sv.); Van den Berg. De Handel van J. (1883); 
W. Barrington, Life in J. (Lond., 1864); Louw, 
De J,-Oorlog van 1825—30 (Batavia, 18941 
Mapy: J. Residentíekaarten (Haag, 1880 a n.). 

Javanoi náležejí k záp. skupině plemene 
malajo-polynésského, jehož jsou nejvzdělaněj- 
ším národem. Nejblíže příbuzní jsou s nimi 
Maduřané. Celkem neliší se tělesně valné od 
ostatních Malajů, ale jsou štíhlejší a menší. 
Souměrná postava dosahuje průměrné výšky 
1650 mm, oči jsou černé, nos malý a krátký, 
ústa široká, vlasy černé a velice bujné, plet 
hnědě žlutavá, někdy i velmi světlá. J. jeví 
veliké schopnosti duševní, jsou však málo 
energičtí a příliš oddaní smyslným požitkům; 
ale jinak jsou učeliví, povány jemné a mírné, 
snadno cizímu vedení přístupní a dle Craw- 
furda nejpravdomlu vnější ze vŠech východ- 
ních Asiatů. Oděv, u obecného lidu velmi 
jednoduchý, jest celkem u obou pohlaví stejný 
a skládá se ze široké sukně »sarongu«, která 
se kolem těla ovinuje, a z krátkých nohavic. 
Místo těchto nosí někdy i jen jednoduché 
zástěry pásem spjaté. Tu a tam nosí se také 
kazajky podobné košilím. Hlavu kryjí hed- 
vábnými, pestře zbarvenými a nízkými čepi- 
cemi nebo šátky. Obyčejně chodí na boso. 
J. jsou velikjmi milovníky šperků a cetck, 
nosí množství stříbrných a zlatých závésků, 
prsteny, náušnice a j. Neobyčejná jest jejich 
milovnost čistoty, takže denně se koupají. 
Obydlí má zůplna ráz malajský. Jsou to nízké 
bambusové chýžc, kryté palmovým listím a 



Javanský jazyk a literatura. 



125 



postavené na kolech asi 1 m vys. nad zemi. 
Vesnice vždy jsou obklopeny množstvím 
ovocných stromů. Vznesené tfidy mají ovžem 
domy palácovité, namnoze i z kamene po 
evropském vzoru stavené. J. jsou výborní 
xem^ělct a zvláStČ velkou pozornost vén ují 
umélému zavlažováni. Hlavní jejich potravi- 
nou jest rýže, u chudších kukuřice, méné 
ryby, zřídka kdy maso zvířat teplokrevných. 
Nápojem jest jim víno vyrábéné ze ŠCávy 
kokosové palmy a kvašena rýžová voda. Ze 
stav palem rodu Strenga a Borassus vyrábějí 
cukr. Z pochutin náruživé Žvýkají betel a 
kouři tabák a opium, jsou výbornými ře- 
meslníky, jmenovité ve spracování dřeva a 
kovů. Drobné nářadí, jako nádoby menší, 
lžíce a pod. robi se skořepin v kokosového 
ořechu, s vydlabaných kmenu hotoví větší 
nádobí na mleti rýže a lodi někdy velmi 
ozdobné. Z rotang^u zhotovuji klobouky, ko- 
berce a jiné potřeby. Vrcholem jejich ře- 
meslné činnosti jest výroba zbraní a látek. 
Tkají plátna výtečná a barví je skvělými 
barvami ve vkusných ornamentech. Ze zbraní 
vynikají »knsy<,dýky to, jichž čepele opatřeny 
jsou jemnými ornamenty a rukojeti vyvedeny 
z nejjemnějších druhů dřev nebo ze slono- 
viny a vykládány zlatem a drahokamy. U vzne- 
šenějších osob panuje veskrze mnohoženství, 
u obecného lidu monogamie. Život manžel- 
ský bývá pravidlem spořádaný. Obřízka, ob- 
vyslá již před zavedením islámu, děje se 
▼ 10. roce. Při dosažení dospělosti pilují se 
détcm zuby do špičky a dovoluje se jim od 
té doby Žvýkati betel. Jako všichni Malajové 

{'sou i J. náruživými hráči a milovníky ko- 
louttch zápasů. Mají téŽ zvláštní druh divadla, 
při němž se vrhají stíny plochých dřevěných 
ngurek na transparentní záclony, při čemž 
ředitel odříkává sám veškeré úlohy. Jiná hra 
jest vajang, při niž figurky jsou vyřezány 
z kůže, různě zbarveny a postaveny v popředí 
jeviště. Dávají se většinou kusy historické, 
jichž látka čerpána jest z legendární historie 
ostrova. Přec&tavení trvají s přestávkami 
nezřídka někoUk dní. J. Jsou též ve značné 
míře hudby milovní. Každý pohlavár má svůj 
vlastní orchestr zvaný gamelang, čítající oby- 
čejné 10—12 mužfl. Nástroje jsou gongy pro 
hluboké tóny a proužky kovové nebo bam- 
busové pro tóny vyšší. Vedoucím nástrojem 
jest bióla^ houslový to nástroj s jednou stru- 
nou. Původní náboženství rázu naturalisti- 
ckého panovalo až do VI. stol. po Kr., kdy 
zavedeny brahmanismus a buddhismus. Tyto 
systémy opět byly zatlačeny koncem XlV. 
a během XV. stol. islámem. 

JavanCký Jazyk a literatura. J. J. Qa- 
vanština) jest jazyk malajsko-polynésský. Vy- 
vinul se ze staršího kavi (v. t.), jež samo 
posud zůstalo na Jávě jazykem náboženství, 
zčásti i literatury. Základ malajsko-polynés- 
ský zůstal netknut i v moderní mluvě, za to 
rozhojněn silně slovní materiál, nejvíce san- 
skritcm, jako již v kavi, dále arabštinou (od 
Xn. stol.}, konečně i portugalštinou a hol- 
landštinou. J-m J-em mluví nyní asi 18 milí. 



oby v. a sice ve střední a východní Jávě. 
V jazyce samém činí se přesný rozdíl mezi 
mluvou zdvořilostní (kráma), }ii užívá i vý- 
pravná prosa, a mluvou důvěrnou či ty kácí 
[ngoko). Mezi oběma je t. zv. madja (střední 
řeč). Poesie používá všech tří dosti volně. 
Rozdíl mezi nimi spočívá v užívání zájmen, 
koncovek, dále i jednotlivých výrazů. J. j. 
má i vlastní písmo, vyvinuvši se rovněž z písma 
kavi. Čitá 20 písmen základních, k nimž při- 
stupují pak podružné znaky orthografícké. 
Existuje písmo rovné (difidieg) a svislé (mi- 
ring). Nejlepší grammatiky J-kého J-a podali 
T. Koorda, Javaansche gram. (Amsterdam, 
1855, stručněji 1874, 4. vyd. 1893) a Favre, 
Gram. javanaise (Pař., 1866), příruční Bohatta 
(Vídeň, 1892). Slovníky jsou od Favrea (ia- 
vansko-franc, Vídeň, 1870) a T. Roordy, do- 
končený Vreedem (javansko-hoU., Amster- 
dam, 1875, 2. vyd. 1883—86), s dodatky od 
Janssa (Samarang, 1883). Ve studiu javanštiny 
vynikli Hollandané, z ostatních Evropanů 
francouz Favre a Němec Rošt. Vynikající 
znalci javanštiny v Hollandsku, z části na 
Jávě pusobivší, jsou: v. d. Brook, de Hollan- 
der, te Mechelen, Meinsma, Roorda, Stuart, 
Vreede, Wilkens, Winter. 

Literatura moderní javanštiny vyniká 
hojnosti i rozminitostí svých spisu. Nejčel- 
nější její stránkou jest poesie, převahou epi- 
cká, založená na zkazkách domácích i cizích, 
nejvíce indických, v pozdějších dobách i mu- 
slimských. Literatura stará psaná jazykem 
kavi odráží se mocně i v moderní literatuře 
javanské, jeŽ si, většinou překlady, osvojila 
i nejvýznačnější její plody {Brata-juda^ Ar- 
diuna-Sasrabahu, Vivaha, Ráma), Všecky uve- 
dené plody existuji i v domácím prosaickém, 
spracování. Z části starý podklad vykazuje 
i kosraogonická báseň Manik-Maja. Z vlastní 
literatury javanské vynikají obsáhlé kroniky,, 
většinou v řeči vázané. Společným názvem, 
jejich jest Babad. Několik jich vydáno {Ba^ 
bad Padfadiaran, B. Demak, B, Padfang, B. 
Mataram, B. Kartasura, B, Pětina, B. Gianti^. 
B. tana D{avi, poslední prosou). Jim blíží se 
historické romány, domácí (Damar Vulan, 
Adfi-Saka, Angling Darmá, Baron Sakender, 
Dfaja lengkara) i cizí (muslimský prosaický 
román o Moj{iíi a Faraónovi, Rad\a Piran^ 
gon a zvláště obsáhlý Menak, veršem). V nej- 
těsnějším spojení obsahovém s touto tvor- 
bou Hterámí jsou t. zv. vajangy, divadelní 
představení, jeŽ však jen zřídka srovnávají 
se s naším pojmem o dramatu. Většinou jsou 
to hry stínové a pantomimy. Z her těchto, 
provozovaných zvláštními recitátory (dalang), 
v jichž paměti í většina jich žije, vydány na. 
př. Pregiva, Palasara, Pandu, Purva (6 kusů), 
Abjasa. Množství jich, z části zkrácených, jest 
i ve formě pouhých povídek (23 jich vy- 
dal te Mechelen v Batavii 1879, jiných 24 
Mayer, Samarang, 1883). Zcela téhož rázu, 
pouze s nositeli zvířecími, jsou oblíbené u Ja- 
vanců bajky zvířecí. Prvé místo mezi nimi 
zaujímá vtipná báseň Kančil (vyd. van den 
Broek. Haag, 1878, 2. vyd. 1889). Z ostatní. 



126 



Javary — Javoří. 



literatury uvádíme vynikající cestopis moderní 
Purvy Lelany (Batavia, 1865). Srv. Vreede, 
Catalogus van de Javaansche . . . Handschrif- 
ten der Leidsche Universitats-Bibliotheek 
(Lejda, 1892). Dk. 

Javary jžavarý], též J a car ar a č. Ya cá- 
rán a, pravý přítok řeky Amazonské, vzniká 
pode jm. Aruita na 8^ j. š., na styku hranic 
Bolivie, Peru a Brazilie, a tvoří až ku svému 
ústí hranici mezi Bolivií a Brazilií. Protéká 
hustým pralesem povšechným směrem sev.- 
vých. a ústí se u Tabatingy do ř. Amazonské 
v áířce 235 m. Odtud jest na 800 km splavna. 
Vývoj řeky obnáší asi 1000 km, úvodí 91.000 km\ 
I za suché doby přináší řece Amazonek 1200 m' 
vody. Řeka byla ohledána brazilsko-peruv- 
skými pohranic. kommissemi r. 1866 a 1874. 

Javea fchavé-|, kdysi Habea« město ve 
ipan. pro v. Alicante, malebné rozložené při 
malé zátoce Středozemního moře, do které 
se zde ústi pobřežní řeka Gorgos, na jižním 
úpatí Monga (712 m). Obehnáno je starými 
zdmi a věžemi. Má 7441 ob. fl887), menší pří- 
staviště, Čilý pobřežní obcnod, vývoz vína, 
hrozinek a mandlí, rybářství. Z J-ey vede 
podmořský telegrafní kabel na ostrovy Bale- 
arské. 

Javelleský lonli, eau deJavelU [6 ďžavélj, 
viz Draslík str. 934. 

Javor (se strany botanické viz Acer) jest 
v českých lesích zastoupen třemi druhy. Ž těch 
J. mléčný {Acer platanoides) a j. klen (A. 
pseiidoplatanus) rostou tu obyč. porůznu mezi 
iehličanya buky. Nejlépe daří se Jim v půdách 
hlinitopísčitých, i když nejsou hluboký, je:) 
když mají zpodinu rozpukanou, zkypřelou a 
obsahují-li aspoň trochu humusu; přimíšené 
vápno jest vzrůstu jejich velmi prospěšné. 
Půdy mokré, ba ani značněji vlhké, aniž těžké 
jílovité jim nersvědčí. J. mléčný je uspokoji- 
vější, daří tíe i na výsluní, klen hbuje bi více 
v polohách stinných, chladnech a jest proti 
vlhku a mrazu choulostivější, ale vystupuje 
výše na hory a tu dosahuje mnohem větších 
rozměrů nežli v rovinách. Opadal«l nebo v je- 
seni zaseté semeno klíčí záhy na jaře a proto 
mladé, choulostivé semenáčky mohou obstáti 
jen, jsou-li dostatečně chráněnv před mrazem. 
Vykličelé rostlinky obou druhu liší se od sebe 
pouZi tím, že j. mléčný má dělohy tmavější 
zelen.' a první dva pravé lístky celokrajné, 
kdežto kl n má lístky tyto pýřité. V přiro- 
zeném zmlazeni javořin vzniká pod ochranou 
korun stromových bujarý podrost, který brzo 
vyžaduje odstínění a roste pak velmi hbitě. 
V 40.— 60. roce věku svého počínají j-y při- 
nášeti dobrá semena a ve 100—120 létech 
dosahují v příznivých stanovištních poměrech 
značnjých rozměrů, takžc často i buky před- 
stihuji. J. mléčný mívá pěknější peň, ale roste 
volněji nežli klen. Výmladnost jejich je značná. 
Pařezy vytvořují ne sice četné, ale silné vý- 
hony, jež velmi rychle rostou a často již 
v prvním roce 2—27, "* délky nabývají. Méně 
-'znikají výhony na kořenech. K umělému 
"ňování používáme ncjčastěji sazenic ve 
í<"h vypěstovaných a vysazujeme v kme- 



novinách obyčejně výrostky 4 — 6leté, nejvý- 
hodněji mezi buky a jehličany. Do středních 
lesů hodí se J. za podrost i za nadrost, pod- 
rostem může však býti jen tam, kde jest 
nadrost řídký a mnoho nestíní; za nadrost 
hodí se lépe J. mléčný, protože klen ve volném 
stavu rozvětvuje korunu Široce a podrost 
přílišně zastiňuje. V pařczinách požívá před* 
nosti klen, mající větši obnovitost. — Babyka 
{A. campestres L.) jest v lesním hospodářství 
méně důležitá a ostatní druhy J-fl v lesích 
českých nerostou. érn. 

Javor: 1)J.. Dédov, Dédová {Oher^ 
Mohren), ves v Čechách, hejt. Broumov, okr. 
Teplice, fara Starkov, pŠ. Dédov-Sofienthal; 
69 d., 409 ob. n. (1890), 2tř. šk. — 2) J.. ves 
t., hejt. a okr. Klatovy, fara Týnec, pš. Jano- 
vice n. Úhlavou ; 30 d., 192 ob. c. (1890), popi. 
dvůr s ovčínem. — 8) J., víska t., hejt. Tábor, 
okr. a pš. ML Vožice, fara Vrcholtovice; 4 d., 
23 ob. č. (1890). — 4) J., někdy tvrz a ves t., 
v lese mezi Šťáhlavy a Kornaticemi. Ves jakoi 
i tvrz zanikla v XV. stol. a pozemky připo* 
jeny k panství ŠCáhlavskému. 

aavor, hora v Šumavě, viz Arborec. 

Javorek: 1) J.. ves na Moravě, hejtro. a 
okr. Nové Město, fara a pš. Jimramov; 60 d., 
283 ob. č. (1890\ Itř. šk. Na blízku stával na 
skále loupežnický hrad Skály, jejž markrabí 
Jan rozbořil (1356); později hrad obnoven, 
ale r. 1452 připomíná se pustým. — 3) J., ves 
t. v hejt. brněnském, viz Javflr«.k. 

Javoři: 1) J., ves v Čechách, hejt., okr. 
a pš. Klatovy, fara Běšiny; 13 d., 92 ob. č. 
(1890). — 2) J. {Miche:s€hlafCj, osada t u Mla- 
doňova, hejt. Krumlov, okr. a pš. Chvalšiny, 
fara Jablonec; 7 d., 49 ob. n. (1890). — 3) J., 
osada t. u Čunkova, hejt. Sedlčany, okr., fara 
a pš. Sedlec; 5 d., 37 ob. č. (1890). — 4) J. 
(G^^er/f), ves t., hejt. a okr. Sušice, fara a 
pš. Petrovice u Sušice; 7 d., 55 ob. n. (1890). — 
5) J, (Gabhorn), ves t., hejt. Karl. Vary, via 
Javorná. — 6) J. Dolní, ves t, hejt. jiČín» 
okr. Nová Páka, fara a pš. Pecka u Jičína; 
25 d., 139 ob. č. (1890). — 7) J. Horní, ves t. 
81 d., 139 ob. č. (1890). 

8) J., Javory, chybně Závor (0/ir»M), ves 
na Moravě, hejt. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara 
a pš. St. Modletin; 47 d., 332 ob. n. (1890). 

9) J., Javor, obec. Polomcc, osada ve 
Slezsku u Domadrovic, hejt. a okr. Opava» 
fara Radkov, pš. Vikštcjn; 3 d., 16 ob. č. 
(1890). — 10) J Dolní (pol. Jawor^e done^ 
něm. Ern^dorf Sieder-), far. ves v těšínském 
Slezsku, hejt. a okr. Bílsko; 102 d., 75S ob. 
pol., 3 č., 113 n. řl890), kostel Prozřetelnosti 
Páně, dvě 2tř. šk (na různých místech), cvang. 
kostel, fara a sídlo pastora, pošta. tcle^. a 
želez. stan. sev. dr. cis. Ferdinanda (Těšin- 
Bílsko), mlýn. Alod. panství zaujímá 1476*49 ha ; 
náleží k němu zámek s parkem a oborou, 
dvůr, vápenice, cihelna, pila, parostr. lihovar 
a sýrárna, majetek Fil. hr. Saint-Genois. Od 
r. 1862 je zde lázeňský ústav pro léčeni lín- 
čicí a studenou vodou (ročně aŽ 600 hostO. 
Romantická krajina hojně turisty navštěvo- 
vaná. Lázně náležejí k panství. Zde po mnohá 



z Javořicc — Javořinka. 



127 



léta mclkával polský básnfk Vincenty Pol. — 
21) J. Horní (pol. J. gómi, něm. Ober-E,), 
osada t., fara a pš. Javoří Dolní; 42 d., 351 ob. 
pol., 8 n. (1890). — 12) J. Prostřední (pol. 
J, Šrednie, néni. Afittel.-EX osada t.; 64 d., 
684 ob. pol. 26 n. (1890). Ža nejstarší doby 
nálelela ke knížecí komoře, r. 1571 prodána 
i 5 panském zbožím Karlu Promnicovi. Ve 
2. pol. XVII. stol. statek rozdělen mezi dva 
inajetníky ; vystřídalo se zde několik majctníkfi, 
až v stol. XVill. připomíná se na Horním J. 
Karel Boh. z Marklova a na Dolním J. Arnošt 
Leop. z Lisavy. R. 1752 koupil Jiří Lud. La- 
iovský od Karla B. z Marklova H. J. a r.l754 
i Dolní od Arnošta z Lisavy a spojil oba 
statky v jedno; r. 1782 vystavěl v J. protest, 
modlitebnici a založil nadaci pro pastora. Po 
jeho smrti (1787) dědila J. dcera, která ještě 
téhož roku postoupila je svému bratru Jiřímu 
Adamovi Jenž založil kolonii »Nalénž«. R.1793 
přešlo J. na Arnolda ze Saint-Genois, jenž 
zde vystavěl školu pro obé vyznání, r. 1800 
začal přestavovati dřevěný kostel. V osadě 
na 9 Louži « je kaple sv. Jana Nep. Již před 
100 léty bývaly zde vápenice a kam. lomy. 

z Javorloe, přídomek erbovní několika 
rodin v XVI. stol. v Praze a v Žatci usedlých. 
Z osob známějších užívali ho: 

1) Václav Danielův z J., též Danělo- 
víc aneb i Václav Lazar zv., syn Daniele 
bakaláře, radního písaře a konšela staroměst- 
ského v Praze, po nějakou dobu professor 
universitní (1513 — 1516) a potom vedle Jana 
Hlavsy z Liboslavě vynikající příznivec nové 
nauky Luthrovy. Ocf r. 1519 do r. 1524 za- 
sedal v městské radě a při důležitých výko- 
nech obecních i zemských čilé míval úča- 
stenství. Strannické pikle Jana PaŠka z Vratu 
na pokraj záhuby jej přivedly; r. 1524 dne 
9. srpna byl zároveň s jinými obviněn ze zrád- 
ných záměrů proti obci, jakož i z novotář- 
sicých bludů ve víře, vsazen do vězení a přcse 
všecko dokazování své neviny odsouzen a 
I měst Pražských vypověděn. Snahy jeho, by 
trest nespravedlivě naň uvalený zrušen byl, 
dlouho nepotkávalyse s úspěchem; protivnicí 
nedbali rozkazů královských aneb je dovedli 
vždycky zmařiti. Teprve r. 1530 v únoru, když 
moc Paskova nadobro již poklesla, docílilo 
se smíru a křivda byla odčiněna. Brzo potom 
Václav Danielův zemřel morem v dub. r.l531. 
Osudy jeho zevrubně a tklivě vylíčil Bartoš 
Písař ve své Kronice Pražské. 

2) Jan z J., příjmím Kulatá, nebo též dle 
rodiště Přeštický (Praesticenus). od r. 1513 
až 1531 mistr a professor na vysokém učení 
v Praze. Mnoho let byl proboštem kolleje 
Karlovy, dvakrát po sobě děkanem (1515 
a 1516), šestkrát rektorem (v r. 1522—31) 
a několikrát také přísedícím konsistoře pod 
obojí, kdež byl znám jako příznivec nového 
učení Luthrova. R. 1532 se oženil a stal se 
měšCancm na Malé Straně; zemřel r. 1550 a 
pochován bvl v kostele sv. Vavřince v Nebo- 
vidcch pod Petřínem. Knihy své odkázal uni- 
versitě, V, Bartošově Kronice Pražské čte se 
pěkná Jeho řeč, kterou měl r. 1524 dne 5. kv. 



v Kutné Hoře, jsa rozhodčím v náboženské 
při Matěje Malínského, z rouhání obviněného. 

3) Tomáš z J., původně Rakovnický, 
ttž Rakovník podle rodiště nazývaný, stal 
se na universitě pražské bakalářem (1515), 
potom mistrem i professorem (1518), děka- 
nem (1520) a konečně po návratu z Itálie, 
kdež jako průvodce mladého patricia Meli- 
chara Strnada dílem v Benátkách, dílem v Bo- 
nonii na humanistických studiích přes dvě 
léta byl meškal, rektorem (1527). V této hod- 
nosti přičiAoval se, ač bez výsledku, o po- 
tvrzení statut a privilegií universitních se 
strany královské a hledď také, pokud mohl, 
mírniti vášně, které za prudkých třenic ob- 
čanských v době Jana Paska z Vratu jmeno- 
vitě působením Caherovým na universitu do- 
tíraly. Hned po roce rektorském (1528) opustil 
koUej a ujal se služby veřejné, jsa nejprve 
písařem a později, po Oldřichovi z Prosti- 
boře, kancléřem Starého Města Pražského 
(1530—40). Záhy domohl se čelného místa 
v občanstvu, ncbof vynikal nejen vzděláním, 
důmyslem, výmluvností a obratností v jed- 
nání, ale také značným jměním, jehož se mu 
dostalo sňatkem s Anežkou z Milhostic. Byl 
v r. 1643—45 perkmistrem Hor Viničných 
a v následujících osudných létech zasedal 
v radě Starého Města mezi konšely. V září 
r. 1545 měl účastenství v poradách kommisse, 
zřízené králem k ohledáni stavu vys. učení za 
účelem případné opravy, a v bouřích r. 1547 
byl vedle Sixta z Ottersdorfu hlavním pro- 
středníkem v jednání mezi Pražany a králem 
Ferdinandem. Opatrnost ve skutcích uchrá- 
nila jej pohromy a pojistila mu přízeň dvora 
i pro budoucnost; podržel C své místo v radě 
staroměstské, byl volen do sněmovní kom- 
misse pro srovnání zemského zřízení s právy 
městskými (v září r. 1547) a stal se posléze 
přísedícím radou nového soudu appellačního, 
jejž Ferdinand dne 28. ledna r. 1548 na hradě 
Pražském osadil. Zemřel kol. r. 1555. V písem- 
nictví českém pojí se ku Jménu jeho žaltář 
Psalmové a pisni Davida krále v Israeli. S před- 
mluvou M. Tomáše \ J. (Praha, 1538 u Pavla 
Severina). — V Žatci měli přídomek z J. Ho- 
šťálkové (v. t). Thř. 

Javořidko: 1) J. {Gaberl), osada v Če- 
chách u vsi Brti, hejt. a okr. Klatovy, fara 
Strážov, pš. Běšiny; 6 d., 40 ob. č. (1890). — 
2) J., Javoří, osada t. u Zámysle, hejt. a okr. 
Sušice, fara Hlavňovice. pš. Petrovice u Su- 
šice; 7 d., 39 ob. č. (1890). 

3) J.,ves na Moravě, hejt. a okr. Litovel, fara 
Luka, pš. Bůzov; 25 d., 183 ob. č. (1890), 2tř. 
šk., ložisko žel. rudy. 

Javorlna, nejvyšší vrch lemkovského Bez- 
kydu (viz Bezkydy), blíže Krynice, 1116 m 
vys. s rozkošným rozhledem do Moravy a 
Uher. Nitranští Slováci oslavovali zde r. 1845 
vyjití >Slov. Národ. Novin* a >Orla Tatran- 
ského*. 

Javořinka (pol. Jawor^nka), ves ve Slez- 
sku na hranidch uherských, hejt. Téšin, okr. 
Jablunkov, fara a pš. Jistebná; 243 d., 1327 ob. 
pol. (1890), Itř. šk. a kaple. 



128 



Javorjc — Javorník. 



Javorje (Afriach), ves v Kraňsku, okr. 
hejtm. Kranj, okr. soud Škořja Loká, 32 domů 
a 164 obyv. (1890) slovenských, jako obec 
1598 ob. slov. 

Javorka, ves v Čechách, hcjtm. a okr. 
Chotčboř, fara a pš. Bčstvina; 5 d., 14 ob. č. 
(1890), ložisko vápen, kamene a myslivna. 

Javomá: 1) J., Javor ný, Javoři (Gab- 
/iont), far. ves a zámek v Čechách, hejt. Karl. 
Vary, okr. a pošta Bečov; 63 d., 411 ob. n. 
v J-né vsi a 12 d., 96 ob. n. (1890) v J-né 
Zámku, Itř. šk. Naproti vsi zámek, kde je far. 
kostel sv. Jana Nep. (do r. 1856 zám. kaple), 
Itř. šk. K nd. statku náleží zámek, dvůr, pivo- 
var a plavírna kaolinu, majetek Bedř. vévody 
Beauforta-Spontina. V J-né již za starodávna 
stával manský statek, příslušná k Bochovu 
a Andělské Hoře. Později oddéfen a s néko- 
lika vesnicemi a zámkem tvořil samostatný 
statek, na němž v XV. stol. až do r. 1631 se- 
děli Kolonové z Fclzu; jim od král. komory 
zabrán, poněvadž se účastnili vpádu saského 
do Čech (1631), a prodán (1636) dědičně Ger- 
hartovi sv. p. z Questenberka, za něhož při- 
pojen k Bečovu. R. 1752 Jan Adam hr. Que- 
stenberg odkázal všechno zboží své manželce 
hr. Kaunicové-Rittbergové, po níž je dědil 
Dominik kn. Kaunic, jenž pak přijal jméno 
Kaunic-Rittberg-Questenberg. Syn jeho Alois 
prodal (1813) nynější Bečov i s J-nou nynější 
panující rodině. — 2) J. (Ohorn), ves t., hejt. 
Žlutice, okr. a pš. Bochov, fara Brazec; 31 d., 
152 ob. n. (1890), Itř. šk. 

Javomé, osada v Čechách v hornaté kra- 
jině, hejt. Chrudim, okr., fara a pš. Nasevrky; 
20 d., 146 ob. č. (1890). 

Javomioe: 1) J., ves v Čechách pod 
vrchem Helfenberkem, hejt. Písek, okr. Vod- 
ňany, fara, pš. Dub u Vodňan; 34 d., 236 ob. 
č. (1890). R. 1284 připomíná se J. sídlem vlá- 
dycím. — 2) J., far. ves t. na potoce t. jm., 
hejt., okr. a pš. Rychnov n. Kněz.; 261 d., 
1608 ob. č. (1890), kostel sv. Jiří, 5tř. škola, 
2 mlýny, háčkování, pleteni krajek a dřevař- 
ství. Samoty : Čihadlo a Rovina. Kostel r. 1602 
vystavěný ze dřeva a r. 1785 z kamene byl 
fil. k Rychnovu, r. 1855 stal se farním. — 
3) J., osada t. u Knižnice, hejt. Semily, okr. 
Lomnice n. P., fara a pš. Libuň; 11 d., 66 ob. 
č. (1890). 

Javomidek: 1) J., Javorník, Javor- 
nicky, ves v Čechách, heit. a okr. Vysoké 
Mýto, fara a pš. Nové Hrady; 29 d., 137 ob. 
č. (1890), mlýn. 

2) J., osada na Moravě u M. Karlovic, hejt. 
Val. Meziříčí, okr, Rožnov, fara a pš. Velké 
Karlovice; 15 d., 96 ob. č. (1890). 

lavornioký Jan, český kněz a spisovatel 
pacdagogický (♦ 24. čna 1785 ve Vys. Mýtě — 
t 20. čce 1847). Vysvěcen na kněžství r. 1808 
stal se katechetou na škole novodvorské, 
řízené tehdy J. Rautcnkranccm, jehož příkla- 
dem a pričinčníra stal se z J-kého horlivý 
pčstitel čes. literatury, zvláště paedagogickŽ 
a prostonárodní. R. 1815 vstoupil na Kauten- 
krancovo místo při téže škole, později po- 
volán za faráře do Církvice v Časlavsku, kde 



žil až do smrtí, dočkav se mnoha vyzname- 
nání za záslužné své působeni jako duchovní 
i jako učitel lidu a mládeže. Témuž účelu 
věnována také rozsáhlá literární jeho činnost,, 
ovšem jen z části původní. Začala básněmi 
a drobnými belletristickými příspěvky rázu 
poučného, jež vycházely v Hromádko vých 
•Prvotinách* (s pseudon. Ivan Javorský),. 
>Příteli mládeže*, »Květech« a »Cas. pro kát. 
duchovenstvo*. O sobě vyšly: Krásné povídky 
pro dítky dle Jaisa (Praha, 1812 si.. 2 dílky); 
Paní Miloslavova, povídky pro mládež dle 
Glace (t.. 1813); Zlaté xrcadlo (t., 1815); ly- 
svétlena přísloví česká (Kr. Hradec, 1815) ; Zdvo- 
řilý fák (Pr., 1818); Německá dobropísemnost 
(t., 1817); Německý' mluvnik (t, 1817 a 1821); 
Kratochvilné naučeni, jak by se dítky Česky 
a německy slabikovati a čisti v krátkém čase 
naučily (t., 1820 a 1830); Cvičeni v mluveni 
jaiykem německým (t, 1819, rozmn. vydání 
spisu Rautcnkrancova); Dokonalý ^emskjrjeď 
natel (t., 1820); Duchové a strašidla (t.,1824}; 
Bezpečný vůdce katechetův (t., 1823—26. 6 d.); 
Liicián, syn Fo*tunátův^ a obec Skalenskd (t., 
1827, 3 d.); Česká bibliotéka (t., 1830—43, 6 sv.); 
Kam to ten chlapec přivedl (Čáslav, 1844) a j. 
Kromě toho J. také spracoval a vvdal četná 
kázání, modlitby a pod. spisy nábožné naučné 
a některé spisky německé pro potřeby školní: 
Deutsche RechtschreibuM^ (Praha, 1822) ; fídns* 
liché Lehrstunden (t., 1832); Kleine deutsche 
Sprachlehre (t„ 1822); Uebungen im Deutsch- 
sprechen (t., 1828) a j., namnoze překlady 
nebo spracování podobných spisů českých. 

Javorník: 1) J. {Ahomberg), hora severni 
Šumavy, viz Čechy str. 17. — 2) J,, hora 
v Bezkydech, viz Bezkydy str. 926. — 3) J.> 
hora bosenská, viz Bosna str. 429. 

Javorník: 1) J., ves v Čechách, hejt. Be« 
neŠov, okr. Vlašim, fara Štěpánov ^částečn6 
Keblov), pš. Štěpánov u Vlašimi; 37 d., 289 ob, 
č. (1890). myslivna a samota Peklo. — 2) J.. 
Javorníky, Javorníce, osada t. při prav. 
bř. Sázavy, hejt. a okr. Benešov, fara a pŠ. 
Poříčí n. S.; 19 d., 141 ob. č. (1890). — 3) */- 
{Jaberlich), ves t., hejt. a okr. Liberec, fara 
a pš. Dlouhé Mosty; 64 d., 267 ob. n. (1890). — 
4J J., ves v hejt. vysokomýtském, viz Javor* 
n íček. — 6) J., ves t. na Král. Hvozdě, hejt. 
Sušice, okr. Kašp. Hory, fara a pš. Stachy; 
65 d., 508 ob. č. (1890). K obci náležejí sa- 
moty: Blahov, Říhov a Tejmlov. — 6) J. {Moh- 
ren), far. ves t., hejt. Vrchlabí, okr. Hostinné, 
pš. Herm. Sejfy; 149 d., 899 ob. n. (1890), 
kostel sv. Martina, nákladem zdejšího rolníka 
Viléma Erbena vystavěný, stal se r. 1785 farní, 
špitál (pro 6 osob), 3tř. šk., slévárna astro* 
jirna, továrna na papírové a dřevěné citky 
pro prádelny, mlýn, pila, popluž. dvůr, my- 
slivna. Přísluší sem osada Helfendorf. Za 
starodávna stávala zde tvrz s manským stat- 
kem, příslušná ke hradu Trutnovu. Na tvrzi 
připomíná se r. 1528 Martin RadikoTsSrf 
z Hrádku, r. 1533 Adam Zylvár t Pijnikova 
a ten jej připojil k Břecšteinu. Od r. 180S 
s Herm. Sejfy tvoři samostatný statek, jcnŽ 
jest majetkem Jos. Klugeho. 



Javorníky — Javorsko, 



129 



7) J., ves na Moravě v krajině slovácké, 
hcit. Hodonín, okr. Stráinice, fara a pš. Velká 
u Strážnice; 218 d. 1024 ob. č.. 6 n. (1890), 
i nichž 1000 jest evangelíků, cvanjgcl. fara, 
kostel a škola (z r. 1782), spořitelní a založ. 
spolek, poblíž několik mlýna. Nejnověji pro- 
jektována tudy dráha z Veselí n, M. k mo- 
ravsko-ohcrským hranicím. Obyvatelé provo- 
zuji rolnictví a sadařství a pálí slivovici. K. 1827 
celá obec vyhořela. — 8) J., ves t., hcjt. Mor. 
Třebová, víz Javorníky. 

9) J {Stadt Jauernig), město ve Slezsku 
na úpatí Johannisbcrku, v hejtm. frývaldov- 
ském . farnosti johannisberské; má 214 d., 
1778 ob. n. (1890), okr. soud, kommissařství 
fin. stráže, celní úřad, 4tř. obec. školu pro 
chl, ,51ř. soukr. s právem veř. pro div., spo- 
řitelnu, továrnu na stroje, 4 mlýny, pilu, vý- 
robu mýdla a svíček, závody na výrobu zboží 
pleteného a stávkového ; tu a v okolí značná 
výroba bavln, a Iněn. zboží. Na blízku doly 
na stříbrnou rudu. Deskový statek viz Ja- 
vorník ves. Nedaleko města farní osada 
Johannisberk (v. t.) se zámkem, který se rov- 
něž J. nazýval. Kdy a od koho J. založen, 
ntni známo. R. 1342 jmenuje se městečkem, 
ale pravdě podobno, že v r. 1506 — 20 na město 
povýšen. V tu dobu spadá též udělení znaku. 
J. jest rodištěm Ant. Petra, svými spisy 
o Slezských hradech a zámcích zasloužilého, 
u něm. básníka Jos. Krist. Zedlitzc. Co se týče 
dějin, viz Johannisberk a Fr. Slámy •Vla- 
stenecké putování po Slezsku* (Praha, l'886). - 
Okr. soud javornický obsahuje 11 polit. 
obcí se 13.445 ob. n.; ze 14.164 přitom, ob. 
14.062 katol., 78 ev., 24 žid., z těch 6489 muž., 
7675 žen. — 10) J. ves (Porf Jauernig), ves 
1., okr. a pošta město J., fara Johannisberk; 
162 d.. 1046 ob. n. (1890), kostel sv. Kříže 
na hřbitově, 2tř. šk., 4 mlýny, tkalcovství. 
Deskový statek ve výměře 5955 ha půdy jest 
majetek města J-u. 

11) J- (Jauerburg), ves v Kraňsku, okr. hcjt. 
Radovljica, okr. soud Koroška Bela; má pš., 
tclegr., železniční stanici, 32 d., 305 oby v. 
(289 slov., 16 něm.) a železné huti. 

Javomiky, pohoří v Moravských Karpa- 
tech, viz Bezkydy str. 926. 

Javomiky: 1) J., ves v Čechách, hejtm. 
Benešov, viz Javorník 2). — 2) J., ves t., 
hejt., okr. a pš. Vys. Mýto, fara Cerekvice; 
100 d.. 555 ob. č. (1890), 2tř. šk., 2 mlýny. 

3) J., Javorník (Mohren), ves na Moravě, 
hcjt. Mor. Třebová, okr., fara a pš. Svitavy; 
75 d., 7 ob. č.. 488 n. (1890), Itř. šk. 

Javorská: 1) J. Malá (A:/Wn-J<3&f/n), osada 
v Čechách, hejt. Litoměřice, okr. Úštěk, fara 
a pš. Vcmeřice; 7 d., 24 ob. n. (1890). — 2) J. 
Velká (Gross- J.), ves t., fara Merboltice, pš. 
Vcmeřice; 65 d., 318 obyv. n. řl890), kaple 
N. Trojice, Itř. šk., ložisko hnědého uhlí, na 
Děž někdy i dolováno. Jedna z těchto osad 
připomíná se r. 1609 pustou a obě odpro- 
dány někdy v XVII. stol. k Novému Zámku. 

JavonddJ Stefan, bohoslovec ruský 
(♦ 1658 v Javoru na Volyni, dle jiných ve 
Lvově — t 1722 v Petrohradě), byl žákem, 

Onftr Slovník Smuivf, ■▼. Xill. i8 xi 1897. 



pak učitelem a praefektem akademie a ko- 
nečně převorem kláštera v Kijevě. V Moskvě 
obrátil na sebe pozornost Petra Vel. pohřební 
řečí, načež r. 1700 stal se metropolitou rja- 
zaňským, r. 1702 po smrti posledního patri- 
archy zastupoval jeho úřad a r. 1721 stal se 
prvním předsedou nově zřízeného synodu. 
Hlavní jeho spisy jsou Kameň viry právo- 
slavno-kafoličeskija vostočnyja cerkvi a Pro- 
povědí. 

Javorsko, knížectví Slezské, prostíralo se 
od nejvyššího hřbetu krkonošského od Nisy 
po obou březích Bobry k Odře ; bylo původně 
částí kníž. Lehnického a vzniklo r. 1278, když 
zemřel Boleslav Lysý, od Poláků >Rogatka< 
zvaný, a o panství po něm se rozdělili synové 
jeho tak, že Jindřich podržel větší čásť Leh- 
nicka s J-kem, kdežto Boleslav 1. obdržel 
Lvovec, Hiršperk a Kamennou Horu (Lands- 
hut). Když r. 1290 Vratislav, kníže Jindřich IV. 
Spravedlivý zemřel bezdětek, zvolili si vratisl. 
stavové za svého knížete, nedbajíce dědičných 
smluv, jež Jindřich IV. nejprve s Přemyslem II., 
pak s Václavem II. uzavřel, Jindřicha Lehni- 
ckého pode jménem Jindřicha V. ; týž uvázal se 
ihned v panství Vratislavské a postoupil bratru 
svému Boleslavu I. Javory, Střehov (Strief^au), 
Svídnici, Reichenbach, Frankenštein a Stře- 
lín; později dobyl i Boleslavce, kterého se 
dříve Jindřich III. Hlohovský neprávem zmoc- 
nil. Po smrti Boleslava I. r. 1303 rozdělili se 
jeho synové o jeho knížectví, že Bernard 
dostal Svídnicko, Boleslav Zembicko a Jin- 
dřich J. Jindřich V. r. 1315 pojal za manželku 
Anežku, dceru Václava II. a Elišky (vdovy), 
čímž stal se svakem Jana Lucemburského, 
jsa zároveň po matce své Matyldě v příbu- 
zenství s Valdcmarem braniborským. Po smrti 
Valdemarově r. 1319 prohlásil Jan Lucemb. 
své právo na dědictví Hornolužické, které 
kdysi Přemysl II. postoupil Otovi Branibor- 
skému, a opanoval Budyšínsko, ve Zhořelci 
však předešel ho Jindřich I. Javorský a Fůr- 
stenbcrský. Válka z toho povstalá skončila 
se smlouvou Olešnickou (22. září), kterou se 
Jindřich vzdal ve prospěch Janův Budyšína, 
Lužice, země Lubuské a Frankfurta n. O., 
sám však obdržel Zhořelec a Lubno v dě- 
dictví a Žitavu do zástavy za 19.000 hřiven 
stříbra jako věno své manželky. Zdá se však, 
že vládl nad novým územím krutě, nebo Zho- 
řelečtí r. 1329 obrátili se ke králevici českému 
Karlovi (IV.) * s prosbou, by se jich ujal a 
území jejich připojil trvale ke koruně Čcskc. 
Proto nastal napjatý poměr mezi Janem Lu- 
cemb. a Jindřichem Javorským a potrval až 
do smlouvy Vratislavské 4. led. 1337 zavřené, 
kterou kníže Jindřich Janovi dal Zhořelec 
a statky v Lužici : Lubno, Fridbcrk. Zárov, 
Třeble, Zlokomorov (Senftenberk), Cachovo 
a Svět, za to obdržel doživotně město Hlo- 
hov s hrady a vesnicemi k němu náležejícími; 
dále zavázal se válečně pomáhati Janovi i Kar- 
lovi proti každému nepříteli, ovšem za uhra- 
zení škod a žoldu. Zůstal jinak samostatným 
podobně jako bratr jeho Boleslav II. Svíd- 
nický. Za sporů Janových s Kazimírem Pol- 

9 



130 



Javory — Javůrck. 



ským stál Jindřich na straně Janovč. ale ukon- 
čení sporu se nedočkal, neboť zemřel počátkem 
r. 1345 zanechav 14letou dceru Annu. V dě- 
dictví po něm uvázal se fioleslav II. Svíd- 
nický jako poručník Anny, která byla tehdy 
vychovávána na dvoře Ludvíka Uherského. 
Boleslav II. neměl s manželkou svou Alžbětou 
dítek, takže Anna měla býti jedinou jeho dě- 
dičkou. Poměrů těch hleděl Karel IV. užiti, 
by získal obé knížectví, J. a Svídnicko, pro 
korunu Českou, a proto vyjednával s Bole- 
slavem II. o sňatek svého prvorozeného syna 
Václava s Annou Javorskou. V tomto smyslu 
byla 13. pros. 1350 zavřena svatební smlouva, 
v niž Boleslav II. pro případ, že by se mu 
ještě narodil syn, vyhradil si pro tohoto ná- 
stupnictví v knížectvích, načež Anna by do- 
stala 10.000 kop gr.; kdyby se mu narodila 
dcera, pojme ji za choť prvorozený nebo 
druhorozený syn Karlův ; konečně kdyby bylo 
více dcer, dostane manželka prvorozence 
Karlova knížectví, ostatní dcery mají pak 
podíl po 10.000 kopách. Prvorozcnec Karlův, 
Václav, zemřel však r. 1351 na Žebrácc a 
r. 1352 zemřela matka jeho Anna; tu nabídl 
se Karel IV. sám Anně Javorské za manžela 
a po jejím a Boleslava II. svolení a po za- 
vření nových svatebních smluv vykonán byl 
sňatek v 6udíně 27. kv. 1353. Na to odehrál 
se Karel se sličnou chotí svou k Bolesla- 
vovi II,, který 3. čcc udělil Anně knížectví 
Javorské a Svídnické s městy Svídnicí, Stře- 
hovém, Hajnovem, Landshutem, Němčím, 
Reich cnbachem, Javorem, Lvovem, Hiršper- 
kem, Boleslavcem a Sobotkou, dále hrady s mě- 
stečky Greifenšteinem, Grcifcnberkem, Ule- 
anem, Šonovem, Klicdorfcm, Hornsbcrkcm, 
Kynžburkem a vším, co k tomu sluší, bez 
výjimky. Dědictví to mělo spadnouti na Annu 
a její potomstvo po smrti Boleslava a jeho 
manželky Anežky. Karel IV. potvrdil smlouvu 
a udělil svému tchánu panství Sobotccké do- 
životně; druhého dne holdovali Anně a jejímu 
potomstvu stavové javorŠtí a svídničtí jakož 
i města a lid. Boleslav II. Svídnický zemřel 
r. 1368, manželka jeho Anežka r. 1392 a J. 
se Svídnickem připadlo ke koruně České jako 
její neodcizitelný majetek. Viz Fr. Palacký, 
Děj. nár. Čes., díl II. III. ; Vavř. Dušek, O při- 
pojení kníž. Slezských ke koruně České, v Č. 
Č. M., 59. roč., 1885. Bka. 

Javory: 1) J., osada v Čechách, hejt. a 
okr. Blatná, fara a pš. Hvožďaný; 7 d., 45 ob. 
č. (1890). — 2) J. {Ohren, Mohren), far. ves t., 
hejtm. a okr. Děčín, pš. Podmokly; 48 d., 
252 ob. n. (1890), kostel sv. Prokopa, nákla- 
dem obce vystavěný, Itř. šk. J. vyskytují se 
hned od poc. jako příslušnost hradu Děčína. 
R. 1748 postavena tu kaple, která později 
zvětšena (1772, 1816) a zřízena (1798) cxpo- 
situra, jež r. 1853 povýšena na faru. 

3) J., ves mor., hejt. Zábřeh, viz Javoří. 

4) J., něm. Jauer^ kraj. město v pruskčm 
vl. obv. lehnickém v Doí. Slezsku na pr. bř. 
Divoké Nisy čili Javcrky a na prus. st. dr. 
(Kamenec-Rudy), 193 m n. moř., má soud, 
kat ol. far. kostel (z r. 1267— 90), c van jj. kostel 



z r. 1655, synagogu, sirotčince, gymnasium, 
divadlo, prádelnu na bavlnu, strojírnu, to- 
várnu na kůže, výrobu sukna, doutníků, kozí. 
dřevěného zboží, vozů, os a per, značný obchod 
s obilím a s voj. posádkou 11.576 ob., z nichž 
3494 katol., 97 žid. (1890). Někdejší knížecí 
zámek proměněn v káznici. Nedaleko ve St. 
J-rech cukrovar. J. byly již r. 1161 městem 
a kdysi hlavním městem knížectví Javorni- 
ckého, které se rozkládalo v nynější jižní 
části vlád. obv. lehnického a zaujímalo kraje: 
J., Boleslav, Hiršperk, Lvovec a Schdnau. 
R. 1629 utrpělo mnoho od Liechtenstein - 
ských dragonů, jichž pomocí evang. Slezané 
měli býti obráceni na víru katolickou. 

JavíkrekjJavorek.Javůrky, ves na Mo- 
ravě, hejt. Brno, okr. Bvteš Vel., fara a pš. 
Domášov; 73 d., 506 ob. č. (1890), Itř. šk., 
ložisko žel. rudy, m^^slivna a samota Smcl- 
covna. Bývaly zde hamry a vysoké peci a 
před r. 1575 dolováno tu na stříbrnou rudu. 

Javůrek: 1) J. Josef, sázavský benediktin 
(♦ 1741 v Benešové — f PO r. 1803 t.). Vy- 
studovav filosofií v Praze vstoupil do kláštera 
i stal se tu posléze ředitelem kůru. Když klá- 
šter byl zrušen, usadil se v Benešové i za- 
býval se hudbou a literaturou českou. J. slo- 
žil několik sonát pro housle, dále fugy, prac- 
ludia a j. pro varhany; přeložil také do če- 
štiny Fenelonovy Pnbéhy Telemaeha, syna 
Ulyssova (Praha, 1796) a napsal PústiUu (t., 
1819, 2 díly). 

2) J. Josef, hudebník, bratr před. (♦ 1756 
v Benešově — f 1840 ve Varšavě), vzdělav 
se literně i hudebně v klášteře sázavském 
přijal r. 1793 místo učitele hudby u knížete 
Michala Radziwilta. R. 1800 jmenován pro- 
fessorem při konservatoři varšavské a byl 
tu po nějaký čas též učitelem Chopinovým. 

3) J. Karel, malíř český (♦ 1815 v Pražec, 
žije v Praze. Vzdělal se v pražské akademii 
v 1. 1837—49 za Kadlíka a Rubena (od r. 1844 
v atelieru); po té byl žákem Danhausera ve 
Vídni. R. 1850 cestoval do Belgie a r. 1855 
do Paříže, kde v atelieru Couturově v umění 
se zdokonalil. Vedle Jar. Čermáka, jenž ode- 
šel do Belgie již r. 1849, byl J. z prvních 
umělců českých, kteří opustivše antikisující 
a eklektické tradice pražské akademie obrali 
si za vzor historické umění západoevropské, 
nehledajíce svého zdokonalení jiŽ v Itálii, 
nýbrž v Brusselu, v Antverpách a v Paříži, 
čímž přivoděn byl nový rozkvět a nová pe- 
rioda v dějinách našeho umění. Vedle toho 
spočívá zásluha J-rkova i v tom, že byl 
z prvních, kteří s nadšením sáhli po domácí 
historii, pomáhajíce tak buditi vlastencckťt 
uvědomění (srv. Hus v umění výtvarném 
str. 922). Z jeho velmi četných děl, jimiž po- 
sud uměleckých výstav pražských se ůčastm\ 
uvádíme: Král duchu (Erikónig, dle Klimšc, 
1839); Sv. Ludmila (dle Kadlíka, 1841); Lou- 
čeni Husa s krajany (1846); Smrt Jatia Lu- 
cemburského (1847); Marie Stuartovna (1848-: 
Hus, Jeroitým a Ži;ka (1849); Žiika po bitvě 
u Sudoméřic u mrtvoly Břeňka \e švihová 
(1850); Pánové i Dube a i Chlumu u spále- 



Javůrky — Jaworski. 



irít 



uiité kostnického (1852; při příležitosti výstavy 
tohoto obrazu vytýkáno J-rkovi veřejnou kri- 
tikou v Bohemii, že úmyslně voli husitské 
^T<^ny. z nichž čpi kouř slavné hranice); Sv, 
Jan i\ep, (1853; olt. obraz v Nové Vsi); Kber- 
tiard Greiner po bitvé u Refttfittffčn (1853); 
}írn*a nevěsta (1853); Jan Lucemburský odnimd 
wého syna Karla IV. své choti (maj. dr. St. 
UcTj^er, Praha, 1854); Mnich čte rytíři úpisy 
(1855h Zajatec (IB66); Smrt f:is. Albrechta /. 
1 1857) ; Vévoda Jindřich \dráhá se pomoci cis. 
Bedřichovi Barbarossovi (1858) ; Sv. Ivan (1858) ; 
/avra^déni posledního Přemyslovce {ÍS!>9)\ La- 
dislav Pohrobek odměňuje Jiskru j Brandýsa 
(1861); Císaře Si^munda hrdinné chovdni v ^a> 
jeti (1862, p. Kavalicr v Sázavě); Sv. Vojtěch 
háji cizoložnici í rodu Vrsovicu proti jejím při- 
bujným (1863); Číliajíci vrah (1864); Zajeti Ji- 
řího 7 Ijobkovic (1864); Vévoda Břetislav II, 
zastřelen úkladně (1865); Král Lear (1866); 
Sávrat ^ Palestiny (1867); Vojáci i třicetileté 
váiky (1868); Drahomíra naléhá mrtvolu sv. Vá- 
clava (1869); Václav Budovec i Budova před 
pitpiavou r. i62t (1869); Soběslav II. ^ vězeni 
povolán na trůn knížecí (1870); Smíření krále 
Vratislava s bratrem Konrádem a jeho synem 
Břetislavem (1871); Bedřich Falcky ^a bitvy 
»u Bílé Hoře (1872); Zavrai^děm Svatopluka 
(1873); Zavraždění dustojníkit Valdštýnových 
(maj. K. ICraus, Neustupov); Žádné smilování 
(cpisoda z třicetileté války. gal. v Rudolfiné 
v ťraze ) ; Sv. Havel (olt. obraz v Ncveklové) ; 
Odsouzení Mutiny Vršovice a jeho dvou synů 
vévodou Svatoplukem r. tto8 (1875); Sv. Petr 
řl876); .SV. Pavel (1876, obé pro rodinu Nach- 
linjjcrů ve Zvéstové); Před \avra{děnim po- 
uledniho Přemyslovce Václava III. (1877); Hrabe 
Chatek opouští vlasf se Sí*ý-m synem r. i62t 
(ISTS); Přední strá^ v třicetileté válce (1878); 
Bernard Sasko » Vy marský u svého umírajícího 
přítele Jindřicha Rohana po bitvé u Rheinfelsu 
r. i63S (1879, maj. Kamila kniž. Rohana); 
Pieta (1879); Pokušení sv. Antonína (1880); 
Těšitel (1881); Maxm. hr. Valdštfn, cis. plu- 
kovník, nalé\á den po bitvě na Bílé Hoře r. 162O 
^voji nevěstu v jejím otcovském domě v Pra\e 
JAkoito mrtvolu (1882); Smíření bratří Bedřicha 
vévody českého a Konráda markraběte morav- 
ského (1883) ; Překaieny únos (1884) ; Ludvík XI, 
král Jrancou^skjr^ a sv. František de Paula 
(1885); Doubravka obraci Mečislava na viru 
křesťanskou {19SS); Z dějin rytířů Maltéisl^ch 
(1890); Poslední chvíle sv. Vmtíře {IZ92)\ Eber- 
hard der Greiner (dlc Uhlanda, 1892); Epi- 
ioda i divcí války (1893); Zatknutí Závise 
\ Rožmberka (1895); Satyr vypravuje nymfám 
historky (1896) ; Je^iŠ Kristus v Emausích (1897). 
Mimo to pochodí od něho řada kopií a studií 
dle starších nizozemských děl a různé podo- 
bizny. Ocenění uměleckcho významu pro dé- 
jinyčes. malířství srv. Fr. Jiřík, Ruben a 
jeho pražská ákola malííská (Rozhledy 1896, 
str. 578 a dále). J-k. 

4) J. Jan. filolog český (* 1825 v Blatné). 
Studíc gymn. vykonal v Písku, filosofická 
v Praze. R. 1847 — 48 byl posluchačem tech- 
niky, r. 1849 stal se redaktorem >Vlastímila<, 



poučného a politického listu pro lid, r. 1850 
úředníkem v ministerstvo vyučování a r. 1851 
poslán byl jako subst. učitel do Levoče na 
Slovensku, kdež stav se professorem až do 
r. 1862 setrval. Z Levoče pilně dopisoval do 
^Pražských Novin* úvodní i zábavné články, 
sbíraje staré zvyklosti a obyčeje lidu sloven- 
ského. Později dopisoval i do »Národních 
Novin«. R. 1862 byv přeložen na akademické 
gymnasium v Praze účastnil se horlivě ruchu 
politického a uveřejnil několik článků v »Po- 
kroku<, jakož i obšírné pojednání O ^nemrav- 
nělosti republiky římské \a posledních dob. Mimo 
to přispíval různými články do všech tenkráte 
vycházejících časopisů, jmenovitě do >Blaho- 
věstu* (O svatém týdní v Rimě) a •Světo- 
zoru* (O původě a vývoji lá^ky u všech ná- 
rodů). Roku 1872 vydal tiskem Brus jaiyha 
českého. Byl též po 12 let zkušebním kom- 
missařem aspirantů pro jednoroční dobrovol- 
nickou službu a posud jest přísežným trans- 
látorem pro jazyk latinský. R. 1848 vyučoval 
češtině mnohé tenkráte vynikající osobnosti, 
mimo jiné spisovatelku Idu z Důringsfclflů, 
překladatelku národních písní českých do 
němčiny. 

6)J. Antonín, hudebník moravský (* lí^34 
ve Vojnovu Městci — f 1887 v Brnč). byl 
doktorem práv a zastával po P. Křížkovskéni 
úřad sbormistra >Besedy Brněnské*. Pěstoval 
s oblibou žertovné skladby, z nichž nejzná- 
mější jest opereta Prodaný nos. — Bratr jeho 
Norbert J.. doktor lékařství (* 1839 ve Vojn. 
Městci — 1 1880 ve Splitu), proslul jako do- 
vedný skladatel sborů a zvláště harmonisátor 
národních písní moravských, jež 75 počtem 
vydala »Matice hudební* r. 1875. Pokračová- 
ním sbírky té jsou Fr. Bartošovy a L. Janá- 
čkovy »Nové písně moravské*. 

Jav&rky, ves moravská, viz Javůrek. 

Ja^voró^v |-úv], rus. Javoriv, okresní staro- 
dávné město ve vých. Haliči záp. od Lvova, 
slyne dřevařským průmyslem lidovým, jehož 
výrobky z javoru, lípy a olše zásobují trhy 
v této části země. Z nich vytknouti sluší kle- 
nová síta, nářadí a náčiní kuchyňské, dětské 
hračkv, orobincové kabely, slaměné rohožc 
atp. V XVII. stol. J. měl tiskárnu a r. 1848 
zorganisóvala se zde rusínská garda, jediná 
v celé Haliči. V jedné ze tři unitských církví 
(Materyčné) chová se staré psané evangelium 
a překrásná ikona původem z kláštera lis- 
ského. Ženský klášter vasiliánek založ. r. 1621 
vydržuje rusíii. školu dívčí a sirotčinec. Obyv. 
J. má: 5427 Rusínů, 3093 Poláků. 560 Němců, 
z nich 2483 židů (1890); 1609 domů. Řř. — 
Okr. soud jaworówský obsahuje 34 polit, 
obcí se 7629 domy, 34.808 ob v v. rus.. 5552 
pol.,.2132 něm.; ze 42.640 přít. obyvatel 3467 
římsko-katol., 34.535 řccko-katol., 3524 židé, 
1114 j. vyzn. (1800). 

Ja^vořski .Apollínar, rytíř, státník pol- 
ský (* 1825 v Haliči), vystudovav • práva ve 
Lvově a ve Vídni vstoupil r. 1846 do státní 
služby. V I. 1868—74 byl okresním výborem 
ve Zloczowě, r, 1870 zvolen na sněm haličský 
a r; 1873 od sněmu na říšskou radu ve Vídni. 



1.32 



Jaworzc — Jazýček. 



Po zavedeni přímých voleb zvolen opétně do 
fíš. rady za velkostatek okresu ztoczowského 
a po smrti Grocholského stal se pfcdsedou 
polského »KoIa< na radě fíšské :(10. pros. 
1888). Od té doby náleží ku přcdAim politi- 
kům a pariamentárním vůdcům polským a ně- 
kolikráte zasáhl velmi účinně clo bolitických 
událostí této poloviny říše. Tak zioiuil k za- 
kročení koruny odpor polského klubu proti 
Dunaj ewského předloze o dani z líhu a přijat 
byv dne 12. list. 1891 opětně v audienci, po- 
stavil se proti agitaci klubu polského čelící 
k decentralisaci státních drah v Haliči. Sen- 
sační zprávy o této audienci v příčině ohro- 
ženého stavu zahraničného vedly k prudké 
krisi bursovní, takže sněmovna viděla se nu- 
cenu dosaditi zvláštní kommissi k vypátrání 
vinnika těchto indiskretností. Prohlásiv se ve 
volební kampani r. 1891 před voliči proti spo- 
jenectví s německou levicí, poněvadž prý ni- 
čemu se nenaučila a ničeho nezapomněla, vze- 
přel se proti utvoření vládní většiny bez klubu 
Mohenwartova (1892) a připojil se po krátkém 
váhání k akci tohoto proti volební předloze 
Taaffovč, naČež 12. list. 1893 vstoupil do koa- 
ličního ministerstva jako ministr za Halič. Po 
pádu Windischgrátzově (19. čna 1895) povo- 
lán do provisorního ministerstva Kielmanseg- 
^ova, načež v ministerstvě Badenově zaměnil 
jeho místo Rittner a J. po odstoupení Zale- 
ského zvolen v čelo polského klubu (5. říj. 
1896). R. 1891 jmenován byl tajným radou, 
r. 1893 zvolen místopředsedou delegací a po 
nějakou dobu byl též členem říšsk. soudního 
dvora. Po utvoření pravice zvolen byl J. za 
předsedu parlam. kommisse exekutivního ko- 
mitétu pravice, kde přes své stáří jest jedním 
z nejhorlivějších a nejrozhodnějších zastanců 
jednoty a pevnosti pravice. 

Ja^vorze Dolně, Górne a Šrednie viz 
Javoři Dolní, Horní a Prostřední. 

Ja^vorzno, městys v Haliči, okr. hejtm. 
a soudní okres chrzanówský, na trati Szcza- 
kowa-J. sev. dráhy Ferdinandovy, má 5419 ob. 
pol. (1890), jako obec 6637, doly na kamenné 
uhlí a kalamín, huti zinkové a sklárny. 

Jaworzsrnka viz Javořinka. 

JaxaxtBB, starý název řeky Syr-darjá 
(v. t.). 

Jazt, řeka ve Virtembersku, viz Jagst. 

Jay [džé| John, státník severoamerický 
(♦ 1745 v Nov. Yorcc — f ^829 v Bedfordu, 
Massachusetts), navrhl generální kongress a 
byl do něho zvolen v září 1774; redigoval 
adressu národu britskému, jinou Kanaďanům, 
byl zmocněn ke korrcspondenci s liberály 
evropskými a i. R. 1779 jmenován byl po- 
slancem španělským, nedosáhnuv tu vlak ni- 
čeho odebral se do Paříže, kde s Frankli- 
nem ujednával smlouvu o mír s Britannii 
(1782—84). R. 178S přiměl stát Nový York, 
že přijal ústavu federální; r. 1789 jmenován 
byl předsedou nejvyššího dvoru. R. 1794 byl 
vyslán do Anglie smluvit vymezení hranic a 
náhradu Americe za nesprávnosti anglických 
lodí, ujednal smlouvu, která však nebyla 
příznivé přijata, přes to však ratifikována. 



Po Šest let byl guvernérem novo-yorským, 
r. 1800 zanechal politické čmnosti. J. byl 
ryzí charakter, člověk humanity a spravedl- 
nosti, soudu neobyčejně logickéno a přímého, 
jeden z nejvýraznějších zakladatelů Spoj. 
Obcí sev. -amerických. 

Jasrme [chai-|, špan., Jakub. 

Jaysalmlr, vasallský stát a město v Přední 
Indii, viz.Džaisalmír. 

Jasai zákonník mongolský, viz Džengiz- 
chán. 

Jazet [žazěj: 1) J. Jean Pierrc Marie, 
ryjec franc. (* 1788 v Paříži — f 1871), žák 
Debucourtův. Z Jeho rytin uvádíme: Třicátý 
prvý červenec to3o\ Rebekka u studní (obť* 
dle H. VernetaV, Karel X. rozdílí ceny v Sa- 
loni r. i 823 (ale Heima); Ludvik FÍlip, po- 
dobizna (dle Gosseho); £.. David v ateliéru 
(dle J. Odevaera) a j. Pracoval zejména v ma- 
nýře aquatintové; všech jeho listů jest přes 
176 čísel. 

2) J. P. L.. genrista franc. (* 1848 v Pa- 
říži), žák Barriasa. Vystoupil poprvé r. 1872. 
Maloval: Aj křtu\ Mesalliance (1878); U^eni 
vojenské (1876); Pochod eskadrony (1880); Zna- 
mení ku vsedáni do sedel (1881) ; Fredni stráf a j. 

Jaztowleo, městys v Haliči, v okr. hejt. 
bučačském, má 2998 ob. (1890^, z těch Vj pol., 
Vs malorus. národnosti, staré nradby, léčebnu 
studenou vodou a ženský klášter s vycho- 
vatelnou. R.1684 porazil uJ-cePotocki Tatary. 

Jaztowleoki erbu Abdank, rod polský, 
z něhož vynikli: 1) J. Waclaw, jenž jako 
vévoda podolský válčil v 1. 1470—77 s Tatary. 

2) J. íerzy, korunní hejtman, psal se z Bú- 
čače, válčil pod Mik. Kamienským na hrani- 
cích proti Tatarům a Turkům a r. 1563 by] 
poselstvím u Sulejmána. Jako velitel pohra- 
ničního vojska konal úkol svůj se zdarem, 
padl však r. 1575 v potyčce. 

3) J. Mikolaj (t 1594), sytí a nástupce 
nřed., byl v poselství, které r. 1576 oznámilo 
Štěpánu Báthorimu jeho zvolení za krále pol- 
ského. Ve válkách s Tatary zajal Jankula, 
který se vydával za potomka valašských ho- 
spodářů. Jsa nepřítelem J. Zamojského pod- 
poroval po smrti Báthoriově snahy Maxmi- 
liána rakouského, ale brzy ho opustil. 

Jazovloe, Ježevčí, Jezovčí, Jezovice 
(Jitsowiti), ves na Moravě, hejt. Znojmo, okr. 
Vranov, fara St. Petřín, pš. Šafov; 40 d., 208 
ob. n. (1890), kaple sv. Míchala arch., Itř. šk., 
mlýn, myslivna. R. 1515 ves zpustla a teprve 
r. 1552 opět vystavěna a osazena. 

Jazva, levý přítok ř. Višery v ruské gu- 
bernii permské a Újezdě čerdynském, vytcká 
z hory Kvarkuše, má délku asi 300 km, šířku 
do 60 wi, hloubku Vi— iVt ">. tok bystrý a jest 
splav na pouze z jara. Přítoky jcji (Mol maz. 
Gluchaia Vilva a i.) jsou nepatrné. 

Jazy6ek: J. (íat. lingula) v botanice viz 
List. — J. jest též české jméno rodu bot. 
Himantoglossum (v. t). — J. u pušky 
viz Spoušť. — J. píátal viz Píštala. — 
J-čky v anatomii nazývají se malé lístky 
kostní při různých otvorech a pak lístUovitý 
útvar v mozečku (Jingula). 



Jazyčnatky — Jazyk. 



133 



Jaijdnatky vú LinguatuHaa. 

Jan)i;l#, kdysi samostatný distrikt ve střed. 
Uhrácn, jižné od Matry, protékaný ZadVou, 
zaujímal úrodnou a pastvinatou rovinu v roz- 
loze 1100 Irm* a mčl asi 60.000 oby v., větši- 
nou Hm.*katoÍ. Hlavni místo v něm: Jászbe- 
rťny; mimo ně Arokszállás, Alsó-Szent-Gy- 
^Toy, Jász-Apáti, Jász-Fenyszaru, Jász-Kis-Ér 
a Jasz-Ladány. R. 1876 připojena J. ke komi- 
tátu Jász-Nagy-Kun-Szolnok, který tehdy nově 
utvořen z Jazygie, Velké Kumanie a již. Části 
Hcvcs-Szolnoku. 

Ja iy g a vé, kmen sarmatský, objevili se 
spolu s ostatními Sarmaty na dějišti Evropy 
v pol. II. stol. př. Kr., ne-li již dříve. JeŠte 
Hérodot znal Sauromaty za Donem ; r. 94 nalé- 
záme však již sarmatský kmen Roksolanfl mezi 
Dntprcm a Donem « odkudž brzy na to tla- 
čili se dále ku Dněstru a Dunaji. Za nimi šli 
ostatní sarmatští kmenové, mezi nimi J. Stra- 
bón a Ovidius znají jo na severu Dunaje. 
Zde. patrné kdesi na Dněstru, byla první za- 
stávka tohoto kmene. Odtud však éásC brzy 
přešla Karpaty, vnikla do Uher a usadila se 
v nížinách mezi Dunajem a Tisou, t. zv. J. 
přistěhovalci {Ja\rges metanastaé), kde se 
připomínají ještě v V. stol. po Kr. Šafařík 
se domníval, ale nesprávně, že Čásf jiná odešla 
na severozáp. do polského Podlaší a že histo- 
ričtí jatvézi (v. t.) isou potomky těchto sem 
přišlých J-gů. Ačkoliv se J. uvádějí jako 
kmen sarmatský, není tím íránská národnost 
všech J-gů naprosto zjištěna. Nle. 

Jasyk (lat. lingua, glossa) je svalnatý Ostroj 
dutiny ústní, vyrůstající z jejího dna. U člo- 
věka je podoby podlouhle čočko vité a roze- 
znává se na něm volný hrot {apex linguae), 
střední oddíl tělový {corpus linguaé) a pak 
zadní oddíl či kořen {radix linguae), jímž 
přirůstá na jazylku. Horní či hřbetní plocha 
je konvexní, dotýkajíc se v zavřené ústní du- 
tině patra tvrdého i měkkého, v předních 
dvou třetinách je drsná a poseta bradavkami 
jazykovými, v zadní třetině, jež hledí do 
hltanu, je hladší a prostoupena zvláštními 
hrudkami hmoty adenoidní. Bradavky jazy- 
kové rozeznávají se celkem trojí: Bradavky 
nitkovité {papillae fllifovmes) zabíraj í přední 
dvě třetiny hřbetu jazykového podmiňujíce 
charakteristický jeho vzhled; mezi nimi jsou 
roztroušeny bradavky hřibovité {papillae 
fungiformes), kdežto rozhraní mezi tělem a 
kořenem iaizykovým tvoří 7—12 bradavek 
ohrazených {pap. circumvallataé)^ jež jsou 
seřaděny v podobu V, při jehož vrcholu na- 
lézá se t. zv« slepá díra j-a {foramen coecum)\ 
bradavka listovitá {pap.foliata)je vlastně 
scřasená sliznice kraje jazykového. Bradavkám 
ohrazeným přísluší především úkol chutnací, 
kdežto všecky ostatní jsou celkovou povahou 
bradavky hmatové. Zpodní plocha. jazyková, 
pokud je volna, má slizntci hladkou, jež po 
každé strané tvoří dvě zvláštní řasy, totiž 
řasu tře pěnitou {pUca fimbriata) a řasu 
podjazykovou {plica sublinguaHs)^ kteráž se 
sbíhá s rason druhostrannou pod j-em v bra- 
davce podjazykové {caruncula sublingua- 



Us), v níž ústí se vývod žláz posáňových a 
podjazykových. Charakteristickým útvarem 
jest uzdička jazyková {frenulum linguae\ 
jež zpodní plochu jazykovou spojuje s měk- 
kým dnem dutiny ústní a bývá u novoroze- 
ných dětí někdy tak zvětšena, že vadívá při 
ssání a později též při mluvení (p odrostlý 
j. viz Ankyloglossum), takže musí býti 
v čas přcstřižena. V prostřed j-a shledáváme 
neúplnou kolmou přepážku {septum linguae), 
a pod sliznicí hřbetní plochy jazykové tužší 
obal vazivový, do něhož se upíná většina 
vláken svalových. 

Sválo vina jazyková skládá se z přečet- 
ných svazků a samostatnějších snopcčků sva- 
lových, jež prostupují se všemi směry, pod- 
miňujíce takto neobyčejnou pohyblivost j-a. 
Celkem lze rozeznávati dvojí svalovinu jazy- 
kovou, totiž svalstvo původu zevního a vlastní 
svalstvo nitrojazykové. K prvé skupině ná- 
leží: sval bodcojazykový {muscuhis stylo- 
glossus), jenž vychází z bodcovitého výčňělu 
kosti skráňové a probíhá v postranní části 
jazykové, pročež dovede j. zatáhnouti vzhůru 
i vzad; sval jazylkojazykový (m. hyo- 
glossus) vychází z jazylky a ztrácí se pod 
předešlým v postranních částech j-a, tiskne 
j. nazad a dolů; sval bradojazykový (m. 
genioglossus) vychází z trnu bradového na 
vnitřní ploše dolní čelisti a včjiřovitě se roz- 
šiřuje v celé hmotě jazykové od špičky až 
ke kořenu; proto dovede i J. silné vpřed 
vytáhnouti; sval patrojazykový (m. pa- 
latoglossus) vychází z měkkého patra při čípku 
a vchází do postranní hmotv J-a při kořenu 
tvoře hlavni součást předního patrového 
oblouku a jsa důlcžit při polykání. Nitro- 
jazykové svalstvo má hlavně průběh phcný 
(m. transversus linguae) a pak podélný {m. 
longitudinalis č. lingualis sup. et in/.), při čemž 
mu vazivový obal jazykový a pak přepážka 
jazyková poskytuje místa úponová. — Cévy 
a nervy jazykové jsou velmi hojné. Zdroj- 
nou krev přivádí tepna jazyková {arteria 
lingualis), jež se v jazykové hmotě rozdělí 
v tepnu kořenovou a podjazykovou {a. dor- 
salis linguae^ a. sublinguali.<, a. ranina), hojné 
žíly pak sbírají se konečně do vnitřní žíly 
hrdelní, mizni ce tvoří hojné sítě pod sliz- 
nicí hřbetu jazykového a v prostorkách mczi- 
svalových sbírajíce se konečně do žlázek pod- 
bradových a podsáňových, jež proto snadno 
otékají při jakémkoli zánčtlivém pochodu 
v J-u. Čivy jsou trojího rázu: čiv jazy- 
kový {nervus lingualis) je mocná včtcv čivu 
trojčatného, opatřuje sliznici předních dvou 
třetin j-a a je povahy sensitivni; čiv jazyko- 
hltanový (n. glossophary-ngeus či IX.) větví 
se hlavně v ohrazených bradavkách a jest 
čivem chuťovým; čiv podjazykový («. 
hypoglossus či XII.) je výhradně motorický 
a opatřuje svalovinu jazykovou. 

Choroby vyskytují se na J-u vrozené 
i nabyté. Prvé jsou zjevem vzácným; jsou 
to rozličné zrůdnosti. J. může úplné schá- 
zeti {aglossia)^ nebo jest malý, zakrnělý 
{mikroglossia) ; stav opačný jest J. zdvojený 



134 



Jazyk. 



{d^glossia) a J. nápadné veliký (makroglossia). 
Nčkdy bývá j. ve středu svém podélné roz- 
átépcn (fclossoschisls^ lingua bifida), nékdy 
jest srostlý se dnem úst úplné, jindy při- 
pevněn k nému uzdičkou krátkou, širokou, 
j. podrostlý (ankyloglosson). Tato můŽc pře- 
kážeti pohybům j-a a stéžovati řeč. Opatrným 
nastřihnutim. konaným od lékaře, lze tu ne- 
mocnému přispčti ku pomoci. Pozorovány 
jsou i případy, kde uzdička byla nad míru 
dlouhá. 

Nabyté choroby J-a jsou mnohem četnéjší 
a častéjší. Z poranění ncjčastéjšími jsou 
rány kousnuté, řidčeji přihazují se rány bodné, 
řezné, trŽné a střelné. Kde jen poněkud možno, 
radno jest spojiti rány stehem ; vždy však při 
léčení pečlivě dbáti jest, aby zamezena byla ná- 
kaza ran, kteráž mívá někdy následky osudné. 
Raněným předpisují se k vyplakování úst 
vhodné roztoky antiscptické. Bodnutí včel 
i vos vzbuzuje značné zduření J-a; výjimečně 
z příčin dosud neznámých otravou nastala tu 
i smrt. Horkými tekutinami způsobeno bývá 
Dopálení, obyčejně jen povrchni; požitými 
kyselinami nebo žira vinami poleptání roz- 
sáhlé i hluboké. 

Zánětlivá onemocnění povstalá z pří- 
čin místních nebo povšechných na sliznici 
úst přecházejí i na sliznici J-a, tak zánět 
erythematósní, katarrhální, puchýřko- 
vitÝ, aphtosníaj. Záněty počasné sliznice 
podmiňují její zt luštění a zduření žláz slizo- 
vých i lymfatických follikulů při kořenu J-a. 
U kuřáků vyskytují se na sliznici j-a a úst 
bílá ztluštěla místa {psoriasis, ichthyosis, leu- 
coma^ leucoplakia). Na těchto místech jsou bra- 
davky zbytnělé a epithel ztluštěn. Místa taková 
nesmějí býti drážděna, poněvadž, jak zkuše- 
nost učí, mění se někdy pak v rakovinu. Avšak 
zánět uhosfujesei v nfoubi, vdužniněj-a; 
zachvacuje buďj. celý nebo jen část jeho a pro- 
bíhá náhle nebo počasně. Náhlý zánět du 2- 
niny J-a (glossitis acuta) bývá provázen bouř- 
livými příznaky a působívá nemocným veliké 
obtíže již tím, že J. značně zvětšený z úst vyčnívá 
a ústa vyplňuje; nemocní nemohou mluviti, 
nemohou požívati potravy, trpí bolestmi, dusí 
se, ano vzbuzeným ocdemera hlasivky mohou 
se, nebyla-li jim v čas poskytnuta pomoc, za- 
dusiti. Výpotek zánětlivý v hloubi v přízni- 
vých případech se vstřebá ve 3 až 5 dnech, 
anebo dochází k vytvořeni se náhlých hliz 
obmezenějších nebo značných rozměrů. Někdy 
ze zánětu takového může vzejíti scptická ná- 
kaza celková. Náhlé záněty vznikají někdy bez 
známých příčin, jindy po poraněních, jindy 
při celkových chorobách infekčních. Při zá- 
nětu počasném d užni ny J-a (^/osWf/s c/u*o- 
nica) jsou příznaky mnohem mírnější; dochází 
pak tu k vytvoření hliz obmezenějších, nebo 
ke ztluštěn í a zhuštění tkané jazykové. Výji- 
mečně zánět sledován bývá snětí J-a {gan- 
graena Unguaé). Léčení zánětu záleží v mírnění 
příznakův zánětlivých ledem a vhodnými anti- 
st-ptiky a v mimění obtíží nemocněno. Zdu- 
ření l-a velmi značné lze zmenšiti zářezy; vy- 
tvořifa-Ii se hlíza, nutno ji otevříti na místě 



vhodném. Kde hrozí zadušeni, třeba vykonati 
tracheotomii. 

Vřidky a vředy na J-u vyskytují se dosti 
často. Oděrky, trhliny, fissury, vřidky 
vznikají nezřídka v průběhu uvedených chorob 
zánětlivých. Nejčastější jsou však vředy způ- 
sobené třením se o ostré hranyanrotv 
zubů kotlavých. Objevují se na okraj ícfi 
J*a, nabývají značných rozměrů do šíře i do 
hloubky, bují mnohdy a mohou státi se i vý- 
chodištěm onemocnění rako vitého. Po od- 
stranění zubu kotlavého nastává z pravidla 
v krátké době vyhojcní. 

Na J-u uhosCují se též prvotné vřed v 
chankrovépo bezprostřední nákaze a sice jak 
chankr měkký tak i chankr tvrdý. Avšak 
i vlastní příjičnévředyu nemocných příjič- 
ných bývají na J-u pozorovány, a to jak pláty 
mokvavé či široké kondylom^ {plaquěs 
muqueuses) a vředy rozpadáváním se jich vznik- 
lé, tak i vředy povstalé z rozkladu hliv (gum- 
mat). Vedle léčeni místního nutno v posled- 
nějších pjpípadech konati léčení protipříjičné 
celkové. Tak i pří hlivách ncrozpadlých. — 
Vředy tuberkulosní přidružují se oby- 
čejně k tuberkulosnímu onemocnění plic, 
hrtanu, hltanu a úst; jsou buď jen povrchni 
nebo i hlubší, umístěné na hrotu, okrajích 
nebo při kořenu j-a. Na periferii jich viděti 
zhusta uzlíčky tuberkulosní; nemocným půso- 
bívají značné bolesti. Předpověď podávají ne- 
příznivou. Kde jsou obmezcné, možno po- 
mýšleti na jich odstranění nožem nebo vy- 
pálením. Při tuberkulose dochází však také 
v dužnině J-a k vytvoření buď. malých neb 
i větších uzlů tuberkulosních; u posled- 
nějších nastává i sesýrovatění. — Z chorob 
j-a plísněmi vzbuzených jmenovati sluší 
actinomycosu. Nčkdy přechází z okolí, 
zejména z čelisti, na j., jindy vyskytují st* 
uzlíky aktinomykotické samostatně a sice bud 
prvotné nebo druhotné. Dále uvésti jest 
moučnici, Soor (mycoderma*atbicans.). Při 
prvé mycose účinným jest někdy léčení ope- 
rativní, při druhé léčení roztoky antiscpti- 
ckými. Z příživníkŮ-hlístů nalezeny byly, 
ač velmi zřídka se vyskytují, v j-u měcho- 
Žil, cysticcrcus a trichiny. 

J. bývá též sídlem nádorů. Pozorovány 
byly tu papillomy, granulomy, fibromy, 
lipomy, adcnomy, enchondromy, oste- 
omy i sarkomy. Vyskytují se v něm an- 
giomy, nádory z rozšířených a nově vytvo- 
řených cev krevních, a to buď ploché nebo 
houbovité, ercktilní. Nalezeny tu i nádory ze 
zbytnělých a roztažených mížnic, iymphan- 
giomy, kteréž bývají někdy podkladem znač- 
ného zvětšeni J-a. u děti a mladých osob 
pozorovaného. Nádory poslednější jsou asi 
vrozené. — Objevují se tu i boubclc růz- 
ného původu a rázných rozměrů, tak boubclc 
derrooidní, boubele ze žláz slizovych. houbele 
retenční, zejména i vývodů Žlázy Blandin- 
Nuhnovy. Nejčastějším nádorem vŠak jest r a- 
k o vin a {caneroíd, carcinoma linguae). Vy- 
skytuje se hlavně u nemocných ve stáří 40 
až 60 let, někdy ovšem i dříve, nepoměrně 



Jazyk. 



135 



éastcji u muž& než u žen. Vzniká jako vřed 
na okrajích J-a neb jako uzel v dužnině jeho, 
zvěUujc se rychle, přechází na okoh' bližší 
i dalsi a způsobuje v podčelisti brzo zduřcní 
a oncmocnéní žláz mízních. Ve vředech na- 
stává rozklad s páchnoucími výměšky, pro- 
vázený nezřídka silným krvácením. Nemocní 
bývají trápeni prudícými bolestmi, požívání 
potravy stížcno, mluvení též znesnadnéno 
a při delším trvání nastává celková skles- 
lost a za trapných příznaků smrt. Léčení 
nádorů záleží v operativním jich odstranění, 
což koná se pravidelné nožem, výjimcěnč 
kličkou galvanokaustickou. přístrojem Paque- 
linovým, écrasseurem Chassaignacovým nebo 
konečné sdrhovačem Maisoneurovým. Při an- 
giomech někdy vystačí vbodávání žhavých 
jehel, lOTiipunctura nebo ^Ivanopunctura; 
při lymfangiomech provázených makroglossií 
zmenšuje se j. vytnutím jednotlivých částí 
jeho. Při boubelech třeba se někdy spokojiti 
se širokým jich otevřením a následným zni- 
čením jejich pouzdra. U rakoviny nutno od- 
straniti nejen vše chorobné a jen poněkud 
podezřelé, nýbrŽ žádoucno, by odstraněna 
byla ještě čásC z okolí zdravého. Čím časněji 
se tu operuje, tím větší jest naděje v trvalé 
vy hoje ní. Kde pro výkon operativní ústa ne- 
poskytují dostatečného přístupu, tam možno 
řezy v tváři, v podhradí, a proříznutím čelisti 
dle návodů Regnoliho, Billrotha. Langenbe- 
cka. Kochra á j. doupě onemocnělé uaniti si 
přístupnějším. 2e zvětšené žlázy v podhradí 
a na krku se současně tu odstraňují, samo 
sebou se vyrozumívá. 

Na j-u pozorovány bývají také chorobné 
stavy nervové původu centrálního nebo 
periferního; tak křeč spastická, obrna jeho, 
neuralgie, nečitelnost a ztráta chuti. -chl. 

J. podrostlý viz Ankyloglossum a 
Hluchoněmí str. 381. 

Jazyk, původně pohyblivý, masitý ústroj 
v ústech, orgán chuti a hlavni orgán při mlu- 
vení, značí v přeneseném smyslu samu čin- 
nost mluvení (ve frási, >Ten má ostrý j< a 
pod.). Mluví-Ii jednotlivec, při každém mlu- 
vení jsou činná jeho mluvidla, on koná tím 
jistý akt; výsledek tohoto aktu je řeč, kte- 
rou posluchač slyší, fakt, totiž skupina zvuků 
určitého zabarvení, rhythmu atd. a určitého 
významu. Známé rozeznáme po řeči a ne- 
třeba nám je viděti. Mluva je tedy subjek- 
tivní, řeč objektivní stránka téhož zjevu (srv. 
ném. das Sprechen — dic Rede). Obé tato 
slova mají ráz individuální, naproti tomu |. 
ráz sociální. Ptám-li se po j-yce nějaké osoby, 
nedbám o zvláštnosti jeho hlasu, o jeho zvláštní 
způsoby, fráse a pod., ale jde mi o to. kte- 
rým j-em mluví, česky, německý atd. Ovšem 
sé říká také: řeč česká, německá atd., i mluva 
česká a pod., ale hlavně se mluví o J-yce 
českém, německém atd. a v tomto významu 
spojuje i stránku subjektivní i objektivní, j. 
je mluva i řeč celé společnosti, kmene, 
národa. A od národa jednoho přecházíme 
k druhému, k celému lidstvu a j. značí onen 
zvláštní způsob dorozumíváni se a výměny 



myšlének, citů i tužeb, který jest jen člo- 
věku vlastní a který jej rozlišuje od zvíře- 
ctva, že článkované zvuky mluvidly způso- 
bené mají určitou formu, určitý rhythmus, 
určitý postup, přízvuk a zvláštní, určitý, 
symbolický význam. 

Základem poznání jest j. jednotlivce. Člo- 
věk, nemoha přímo rozvinouti obraz svých du- 
.^evních, vnitřních stavů, činí tak nepřímo (čer- 
vená se, bledne, ušklíbá se atd.). Toto nepřímé 
naznačení vniterního stavu nebo děje slově 
projev. Hlavními projevy jsou posunky a 
mluva. Posunky ukazuji, čeho chci dosíci : kre- 
slím předmět, jejž mám na mysli, nebo činím 
posunck. jenž nutně skoro se vyskytuje při 
jisté věci (napodobím chování k označení dí- 
těte); zvláštní jsou posunky symbolické, kon- 
vencionální, jichž význam není samozi^ejmý, 
jejž musí znáti, kdo jejich pomocí se chce 
srozuměti. A také j. je většinou soustavou 
takovýchto posunků symbolických, posunků 
zvukových, mluvidly provedených. Posunky 
dorozumívají se i zvířata, zvláště opice maií 
velmi vyvinuté, ano i hlasové projevy u nicn 
nacházíme. Ale zvuky jednotlivých zvířat jsou 
příliš málo členité, aby se z nich dala sesta- 
viti soustava rozmanitého významu. Také 
obsah jest chudičký, jsou to jen zvuky zna- 
čící pocit nebo tužbu; duševní podmínky 
jsou dány pouze člověku. Taktéž i fysické: 
proud řeči jest jen u člověka možný, který 
má volná prsa, jichž dech nezávisí na před- 
ních končetinách; zvuky ssavců jsou jen krátké, 
přerývané, u některých při chůzi vůbec ne- 
možné (srv. proti tomu zpěv u ptáků, jichž 
plíce se též neopírají o přední končetiny, 
křídla). J. jednotlivce pozorujeme staticky 
i dynamicky. Při statickém pozorováni roze- 
znáváme stránku fysickou a psychickou. 
Při studiu stránky fysické pozorujeme čin- 
nost mluvidel, tvoření jednotlivých hlásek, 
jich skupení, jakož i íikustický jejich účinek, 
tedy fysiologii i akustiku hlásek (viz 
Hláskosloví). Při stránce psychické po- 
znáváme souvislost mezi bohatostí představ 
a slov, mezi přesností myšlení a vyjadřování 
se, mezi synthetickým a abstraktním myšle- 
ním a určitostí ve volbě slov a jich spojení 
a pod. Jestliže buď činnost duševní buď mlu- 
videl jest chorobná, vznikají zjevy patholo- 
gické a pathologic řcci doplňuje oba 
předchozí oddíly. Po stránce dynamické po- 
zorujeme vývoj j-a u jednotlivce čili onto- 
genetický vývoj řeči. Jde tu hlavně o řeč 
dětskou, o učení se řeči t. zv. mateřské, 
později o učení se jiným řečem atd. 

Při pozorování j-a celé společnosti vysky- 
tují se přirozeně tytéž zjevy, které jsme 
v j-yce jednotlivcově pozorovali. Jenom že 
mimo ně vyskytují se i zjevy nové: vzájemné 
dorozumění a vzájemný vliv druha na druha. 
Tyto vzájemné vlivy způsobují změny v j-yce 
jednotlivcově i celé společnosti a také různé 
poměry. Pravou podstatu a život J-a poznáme 
jen studiem jeho ve společnosti; ovšem j. 
jednotlivcův poskytuje k tomu výborné zá- 
klady. Vývoj společného j-a slově póly gene- 



1*» .* 



Jazyk. 



tický(filogenetický)a hlavní druhy změn 
v něm jsou tyto: 

Proměny hláskové sluší pozorovati se 
dvou stran; jednak je třeba poznati příčiny 
jejich, jednak jejich rozšíření v prostoře 
i čase. Nejdůležitější z příčin jest usnadnění 
práce mluvidel, příčina mechanická. Každá 
čásf mluvidel může způsobiti změnu hlásko- 
vou: plíce mění dechový proud, dobu a sílu 
jeho, hlasová štěrbina výšku hlasu a jeho 
jasnost, v ústech může se pošinouti článko- 
vání. Příliš silně vydechnuté slabiky nevydrží 
plíce dlouho, slabý dech zase nestačí na výšku 
dlouhých slabik, proto i příliš vyražené jako 
příliš slabé slabiky jsou krátké. Hlasivky zase 
nechtějí se při skupině souhlásek nastrojo- 
vati na každou zvláště a proto měnívá se 
celá skupina v stejnorodou (buď temnou nebo 
jasnou). Pro změny v dutině ústní dobře je 
rozeznávati dva případy, jež ostatně možno 
rozeznávati i v uvedených již změnách. Buď 
se určitá hláska mění Sez ohledu na soused- 
ství (změna spontánní), nebo se měni jen 
v jistém seskupení, vlivem jeho (změna kom- 
binát orní). Z kombinatorních změn nejdů- 
ležitější jest assimilace (v. t.), méně dis- 
similacc, přisouvání. odsouvání, přesmyknutí 
a j. Co se týče rozšíření, jsou některé změny 
tak založeny v ústrojí mluvidel, že vyskytují 
se vždy a ve všech jazycích, na př. skupina 
souhlásek vždy se vyslovuje celá jasně nebo 
temně. Jiné jsou omezeny. Jsou-li omezeny 
jen na málo jednotlivců, na malý okršlek. 
říkáme jim sporadické; daleko důležitější 
jsou změny všeobecné, v širší oblasti. Jen 
že se právě přesně musí dokázati, kam až 
sáhají a ve které době se provádějí. Jsou-li 
mechanické, bývají bez výjimky, a pak ří- 
káme, že v onom území v oné době platil 
určitý zákon hláskové změny. Příčinu 
jeho nebývá možno přesně vytknouti, bývá 
to shluk okolností a změna se právě pro- 
vádí, pokud tento shluk trvá. Okolnosti tyto 
nemají ovšem přímého vlivu na mluvidla, 
nýbrž nepřímý, prostředím duševním. Musí 
pozměniti vzpomínku dosavadního vyslovo- 
vání. Čím starší člověk, tím vzpommka je 
utkvělejší, tím méně mění svou výslovnost. 
Rychlost v provedení hláskové změny umož- 
ňuje jen neustálenost vzpomínky u mladého 
pokolení. 

Proměny významové jsou zase buď 
sporadické buď všeobecné; tyto jsou 
umožněny zase mladým pokolením. Každé 
slovo má svůj ustálený, tradicionální vý- 
znam. V rozmluvě však užívá se slova ve 
smyslu buď poněkud širším nebo užším, ve 
významu jen příležitostném (okkasionál- 
ním). Tento příležitostný význam může se 
však ustáliti a starý ustálený zapomenouti. 
To je však možná jen u mladého pokolení, 
u nCh()i starý význam ještě ustálen není. 
Nejsnáze se příležitostný význam ustaluje, 
kde následkem malé hláskové změny slovo 
nabylo dvojí podoby : svatost — svátost, baba — 
bába, íiévka — dtvka (differcncování významu). 
Se změnami významu souvisí změny lexi- 



, k á 1 n í TŮbec. Přestane se některých před- 
mětů užívati, přestane se o nicn mluviti, 
ztratí se význam i slovo samo. Ten badatelé 
je znají a někdy užijí ho jako slova zastara- 
lého, archaistického. Nové poznatky přivodí 
zase potřebu nových slov. Ovšem užije se také 
starých slov v novém, příležitostném významu, 
ale přece u veliké míře vznikají nová slova a 
slovník kulturních j-ů stále roste. 

Změny tvarů jsou buď následkem změn 
hláskových (duša-dusé-duše) nebo analo- 
gie (v, t.). Paměť se nerada obtěžuje tvary 
osamocenými, isolovanými (2. os. sg.jsi proti 
neseš, umťš, voláš atd.), a podržuje tvary, jez 
náležejí celé skupině slov; dle většiny řídí 
se menšina a Časem s ní splývá. Co v určité 
době platí většinou, to je pravidelné, co 
menšinou, je nepravidelné. Pravidelné 
může se státi časem nepravidelným (aorist 
v češtině) a naopak (1. os. sg. na -ni). Ně- 
které tvary se nemění, nýbrž vůbec zanikají 
a nahrazuji se zcela jinými, z pravidla jedno- 
duché opsanými (čes. perf. za aorist a impert.). 
Formy opsané mohou časem splynouti ve 
slovo jediné, ve formu jednoduchou; na př. 
franc. jaimerai {amare habeo), pol. bjrlismy, 
bvlišcie. Staré jednoduché tvary také větši- 
nou vznikly tímto způsobem. Dle toho, pře- 
vládají-li v některé době v tom kterém J-yce 
tvary jednoduché či opsané, rozeznáváme rase 
synthetické a analytické; na př. mo- 
derní J-y indoevropské jsou analytické proti 
starším fasím synthetickým. 

Proměny syntaktické nejsou dosuď 
tak přesně vyloženy a roztříděny jako ostatní, 
ač v nich právě vězí duch vývoje. K poroz- 
umění jich jest třeba předeslati krátkou úvahu. 
Každé jednotlivé promluvení má jistý smysl ; 
vyjadřuje buď pocit, buď prám', rozkaz a pod., 
buď výpověď zkušenosti, názoruv úsudku. Na 
posluchače při tom často nepočítám, na př. 
při výkřicích: Achf Běda mi! Ké{ hych se byt 
nenarodit! Hm, to je he^ké! atd. Ale častěji 
úmyslně mluvím, aby posluchači slyšeli a roz- 
uměli. PosluchaČstvo není však vždy stejné, 
a chci-li, aby mi bylo náležitě rozuměno, ne- 
říkám totéž vždy stejným způsobem, ale dle 
posluchačstya a okolností volím formu své 
výpovědi. Účelem jest jasnost. Různá forma 
jest možná ovšem jen tehdy, mám-li na výběr 
různé prostředky. Tyto jsou: mluvnické 
tvary, slovosled a mimika hlasu s při- 
zvu ke m. Ty tvoří dohromady formu řeči, 
její smysl pak obsah či látku. Jsou výpo- 
vědi, jež formy nepotřebují, na př. Achl roz- 
kaz Smeknout! výkřik \1k! kde nepřenáším 
úsudek, ale názor stištěný té chvíle v jedi- 
nou představu blízkého vlka, která ten oka- 
mžik vypudila všechny ostatní představy u 
ovládá celou duši mou. Z pravidla však formy 
potřebí jest a nejjednodušší prostředky jsoii 
slovosled a mimika hlasu. Tyto se vzájemn<'' 
doplňují; buď touto neb oním naznačuji, oó 
hlavně běží a co je vedlejší, nebo oběma 
prostředky. Při výpovědech vyjadřujidch úsu- 
dek jest třeba i mluvnických tvarů. Pronáším 
tu úsudek, co se děje, at týká se jil po- 



Jazyk. 



137 



všedmé situace (prSí) nebo určitého podmětu 
(otec pracuje). Tyto základní části věty jed- 
nak btiic určuj i» jednak doplňuji. Souvis- 
lost vyxnačuji tím, Že částem určujícím dá- 
vám tutéi formu jako hlavním, doplňující 
pak zvláštními tvary (pády) vyiadřují způsob, 
míru a dosali doplnéni. Mluvnické tvary umož- 
fiují tedy jednak vyjádření shody (kon- 
gruence), jednak závislosti větné. Tvary 
mluvnické jsou ovšem možný jen tam, kde 
dle významu se slova třídí vkategorie (sub- 
stantiva, adjektiva atd.), tyto třebas i v kate- 
gorie další nižSí (substantiva se třídí dle rodu), 
u jednotlivých kategorií vyjadřujeme pak ne- 
icn pojem základní, ale i konkrétní znaky pří- 
ležitostné (číslo jmen, způsoby a časy sloves). 
Cím vyvinutéjSi jsou tvary mluvnické, tím 
méné váhy má slovosled. Ale protože z psy- 
chologického důvodu nejdůležitější slova vy- 
jadřujeme na místech nejvýznačnějších a z té- 
hož důvodu jsou podmět a přísudek slova 
noidůležitéjší, není ani v j-ycích na tvary nej- 
VK)hatších slovosled zcela libovolný. Úbytkem 
forem roste jeho důležitost a ustálenost. Zvy- 
kem a vzájemným stykem ustálí se určitý 
slovosled, jako celá forma vět, forma tra- 
dicionální. Protože v nejčastějších přípa- 
dech nejde o to, by se úmyslně dělala řeč 
zvlášf jasnou, odpovídá tato forma druhému 
principu, jímž jest j. ovládán, principu ncj- 
Vrt si úspory sil. Ještě jeden význačný 
charakter má tato forma. J. není projevem 
logiky, nýbrž duševních stavů a dějů. Ale 
i jednotlivec i celí národové, čím jsou vzdě- 
lanější, tím jsou rozumnější, tím logičtěji soudí 
a rozumu vsc podrobují, coŽ se jeví i v mluvě. 
1 výpovědi, jež nejsou úsudky, vyjadřují se 
formou úsudku. Při těchto poměrech forma 
tradicionální bývá ta nejlogičtější, jež za dané 
výše vzdělanosti národa je možná. Leč jed- 
notlivec neoddává se vždy rozumovému roz- 
fímáni, city a snahy hlásí se o slovo, a v jed- 
notlivých případech místo formy obvyklé užiic 
zvláštní, příležitostné (okkasionálni); 
čásC logicky podřízenou klade na místo vý- 
^načné a teprve dodatečně celou větu upra- 
vuje (srv, franc. votre soeur, je Vai vue místo 
i'ai vue votre soeur). Jsou-li příčiny k této 
zrněné stálé, trvalé, jsou-li založeny v dušev- 
ním stavu (ovšem pozměněném) celé společ- 
nosti, opakuje se a stává se změna příleži- 
tostná trvalou. Změna může nastati, Že se 
mění význam kategorií, že se mění vyjadřo- 
vání znaků vedlejších (duál se ztrácí), Že se 
mění význam tvarů (způsobů slovesných), že 
se mění shoda a poměr závislosti; následují 
změny v slovosledu a v mimice hlasu (zvláště 
ve větném přízvuku). Zejména změna významu 
kategorií, zvlášť klesání slov plného významu 
ve slova pouze formální, způsobuje veliké 
změny v pojímání poměru jednotlivých slov 
k sobě ve větě i jednotlivých vět mezi se- 
bou ; sem patří vývoj spojek a co s nimi sou- 
visí, jako na př. vývoj řeči nepřímé z přímé, 
nepřímých oúzck z přímých atd. 

rozorujeme^li j. společnosti, poznáváme, Že 
vla.nně existují přece jen J-y jednotlivcův a 



J. společnosti jest pouhou abstrakci toho, co 
jest jim společného, a opominutím toho, co 
v mluvě individuální je zvláštního. Čím větší 
a častější styk mezi jednotlivci, tím více spo- 
lečného mají ve své mluvě, zvláštnosti se 
otrou, buď že je celá společnost přijme, buď 
že se jich Jednotlivec vzdá. Styk dělají po- 
měry. Větši vzdálenost, obtíže spojení (hory, 
řeky) znesnadňují styk; a v témŽe místě roz- 
díl zaměstnání, jmění, vzdělání a pod. rozdě- 
luje tid v různé společnosti. Tím vznikají 
větší menší rozdíly mezi J-y jednotlivých spo- 
lečností. Tyto rozdíly seřacfujeme uměle dle 
větší menšf důležitosti a kuoíme J-y společ- 
ností v n ář e čí, p o d ř e č í, r ů z n o ře č í (d i a- 
lekty v. t.) a rozeznáváme dialekty ve směru 
horizontálním, místním, a vertikálním 
(dle vrstev společenských). Ony se liŠí hlavně 
výslovností, tyto slovníkem. U národů vzdě- 
laných vždy některé nářečí vynikne nad jiné; 
bývá to nářečí, kde soustřeďuje se moc po- 
litická, elita kulturní, obchod atd., v něm píší 
důležitější listiny a přirozeně se ono stává 
pojítkem všech ostatních a jaksi normou pro 
správnost J-a. Vyvine se J. spisovný. Vě- 
domě se pak upraví jeho pravidla, jež mají 
proti živé mluvě týž úkol jako psaný právní 
kodex proti právním obyčejům. Hranice jeho 
vlivu jsou zároveň hranicemi národa. Ovšem, 
pokud sousedí spolu J-y příbuzné, mezi nimiž 
nářečí přechodná nenechávají přesné, jasné 
hranice jazykové, tam je rozsaih jeho vlivu 
jen výsledkem historie a nikoliv poměrů ja- 
zykových. Jazyková příbuznost může 
o^šem býti různá. Někde dá se jen vědecky 
dokázati Cslovanské J-y a germánské), jinde 
ze snadného porozumění i bez badání ji po- 
známe (J-y slovanské mezi sebou); stupně 
příbuznosti a příčiny jejich jsou ovšem 
veskrze jen otázkou vědeckou. 

J-y se mísí mezi sebou. Tím, že stýkají 
se jednotlivci z různých nářečí a zvláště že 
někteří mluví několika nářečími, přenášejí se 
z jednoho do druhého výslovnost, slova, tvary 
i vazby. Tak vnikají někdy i do J-a spisov- 
ného, ovšem v míře malé, neboC kodex mění 
se teprv, až nutná je toho potřeba, a mění se 
na základě svého nářečí. Důležitější jest mí- 
šení cizích J-ů. Při klidném soužití a zvláště 
při čilejších stycích obchodních na rozhraní 
jazykovém mísí se cizí J-y právě tak jako pří- 
buzná nářečí. Ale často se toto míšení šíří 
po celém národě jednom a nikoliv tak v dru- 
ném. Onen je při míšení passivním, tento 
aktivním. Aktivní vyniká bud politicky (ví- 
těz nad přemoženým), buď hospodářsky (pán, 
dělník), buď počtem, buď osvětou. Někdy 
osvětou vyšší národ přemožený jazykově od- 
národní vítěze (Bulhaři, Číňané panující Man- 
džuy). Mísí-li se J-y vzájemně v společnou 
směsici, vzniká J. nový (angličina). 

Počet J-ů nedá se dobře stanoviti, pro- 
tože, kde není J-ů spisovných, nelze přesně 
pověděti, kde končí pouhé nářečí a kde po- 
číná se jiný příbuzný J. Dále nejsou všecky 
kraje podnes prozkoumány, a právě v lakýcíi 
krajích, kde žijí primitivní kmenové, bývá na 



r 



1.W 



Iazy!í. 



malč prostoře řada rCiíných j-ů. Proto udajt 
kolísali od 200 do 1500. Jen lolit můii-mc 
říci: blav primitivní je stav vclikč roílřiálé- 
nosti jazykové. Na břerích Maraňoiiu. v nej- 
jiinéjiii Ámcncc;, v Qzemi polárním, na se- 
wtru' Vích. Indie, na Nové Guini:), v oblasti 
velikých jcier afrických, váude, kili; lidstvo 
Jest na nejnifiítn stupni osvěty, nali^-zánie nu- 
s£einé malé kmeny, jci mluví fi.'énii zcela 
ncpřibuinými. Patrně jen bojem, vilčistvím 
a odnárodnCním ifřt so oblast jt.-dnollivých 
J-Ov.Týmž zptl sobem však uinoíňuji: scidílba 
prdcc 3 osvúta, 3 tak vidíme, ie vVSc osvéty 
a roíiiřcnOBt ní-kttrÉ včtve la^yfeovi- jsou 
epotu v píimém pomíru A y.\U} n\ni Unl- 
turní národové podmaňuji si nuď:' l;iilliiriii 
a odndrodAuji je, jako nyni šiři - ,iíii;ri íi\:\. 
ruština ald. na újmu cclř rail\ iKUmlukli 
j-0, jfi liplnč vymírají, lak liylo viJj. Vtiili. 
mnoíství j-il zaniklo bí*7e slopy a jcsl ]-U 
£ím dále tím mén^. OsvC-ta lidstvo spojuje a 
jazykové uulfDrmujc. Proto mnozí přcstfelu- 
jicc potřebu hledají všeobecný J, svftový a 
chtico všem vyhovéti neberou iádný z ii- 
výcht nýbrž Ivofi umílý; pokusy o vSem iby- 
icčné a proto marné (volapiiki 

Srovnání a tříděni |-ů jest nvícm při 
takém rnnoiství íijícich i vyhynulých velmi 
nesnadné- Kdyl počátkem iimolo stolaí se 
ukázalo, jak obtiíné srovnáváním dokazuje se 
příbuznost jatyková, a ic vřtšinou ani ae 
milá dokázati, vzdali se badatelé pokusů 

klassifikaei přiroxcnou, gcnealo- 
Eickou. a vymýšleli třidřnl umélé. Se- 
stavilo se dvojí třídřnl: klassillkace morfo- 
lojjickéa psychologické, Alu kdy í žádná 

1 nich se ncosvédčila, opétov^ilv -■ )'l.usv 
u třidéni dle příbuznosti (vii |.i ■ i 
Podáváme přcnlcdnčklassinkan ' . - ' , <i 
s jistým doplnéním o jazycích !;■ ii i. !■■, i ii 
vpříbuzuou nijakou skupinu ^•.iK-.iii.i^ii.kuu. 
Vlastní rozlřidčni víz Jazykozpyl J-y ná- 
rodů vzdělaných a polovzdílanýčh tvoři ve- 
liké skupiny. Protoíe vétSinou jimi mluví ná- 
rodové v historii vynikající, lze na nich stu- 
dovati, jak dalece charakter národa a duch 

1'cho dějin v J-yce se iibráži. jak se o to po- 
lusil Gabclcntz. Ostatní }-y buď se morfoloni- 
cky i psychologicky lilííí k některé kulturní 
skupinu, Jinde jich řada tvoří, byt ^enealúKi- 
cky ncpříbuznou, přece morfologicky a psy- 
chologicky stejnorodou skupinu, a jen nej- 
nižší jsou zcela isolované. Příčiny téchto zjev3 
jsou rozmanité; plémč, zeměpisné i kulturní 
poměry, historie jsou hlavními činiteli. Hlavní 
veliké skupiny J-ů jsou: t. Indoevtopské. 
2. a) semitské, b) hámitské, 3. a) uralské. 
b) allajské. 4. čínské, 5. malajské. 6. hantuské. 
Při charakteristice téchtu skupui přidrliine 
su myšlének Gabelentzovýcli. índoevrop- 
ské proti ostatním vyznačuji se formálně 
pFesne upravenou včtou. Od uraloaltaj- 
ských, jimi jsou iicjbljlši. v mnohém se lisí. 



'41 

:kal3^ 



Indoevropan, sotva že vélu počíná, ji 
má na mysli a již fídí se namnoze tím,, 
teprve následuje. V uraloallaiskýcb J- 
vládne vokálová harmonie, slabiky dal: 
se předchozími, jen k minulosti se t>éře 

nic k budoucnosti. V indocvropskjch je 

slovo. a( jednoduché, at opsané, formálně ho- 
tovo, opsané tvary lze pro jednotní význam 
stáhnouti, ale nikdy nelze nalepovati na ho- 
tové tvary nové súflixy a méniti jich dkon; 
v uraloultajských vSak lze i k celým větám 
připojiti suflix a zmčnili je v čdsf podřadnou 
a doplňovati dále, konce věty nikdv není vl- 
dčti 7 předu, věta jednou započata múíe se 
protáhnouti, až náluc neraůíe dále. I>(>plůo- 
\:ini k minulému v£ak provádí se důkladné, 
přísně; J-y uraloaltajské mají bohatství při- 
|iijn a jmenovitě závislost jmen určitě značí. 
Indocvropské váak také v tomto ohledu vy- 
nikají. Jiného rázu jsou semitské. Všude 
nalézáme hláskovou symboliku (srv. naie tím- 
btim, pi/-pof-pii.f), ale Semité ji provedli dťl- 
sledné jako grammatický systém. \'c větě 
napřed vyslovují, co se déjc (sloveso), pak 
tcprv děj blílc doplňují; a tutéi smyslnosl 
prozrazují daliim slovosledem, napřed jméno 
jde. pak bližší určení lattribut). Žijí přítom- 
nosti více nci jiným dobám, časy iit-jsou 
všude úplně vyvinutv. Rádi líci, ale nehlou- 
bají, nerozvíjejí myšlénky: věty jsou jedno- 
duché, periody neoblíbeny. V mnohém jsou 
jim podobny j-y malajské, jci naopak jsou 
pravým kontrastem uraloaltaiských ; se semit- 
skými mají podobný slovosled, odpor proti 
sltijeným větám, neúplné vyvinuté časy-, ne- 
mají v^ak vokálové symboliky, ani rodu jmen. 
r.hlv v siiiiii.šiiiir slabě jsou vyvinuty, v ma- 

. i; " i.^[i --i.ii"]! Hláskové zmény scmit- 

.< h'ni jii^ili.iliin iiuloevropským, malajské 
iir.Liiiíiliiijskyni Jisiliži; víak V Iřchto je vy- 
vinuto buhaié jménu, v malajských sloveso. 
Protože Malaj vice dbá o výsledek nci o čin, 
převládá vazba passivni. Sloveso vlastně je 
vším, v něm je vyjádřen i pád závislého 
jména. Čínština jest j, morfologicky bez 
formy, ale psychicky bohaté fonnálni. Po- 
mocí jen několika částic a pouhým slovo- 
sledem, pak tím, Ie skládáním a j. určitě vy- 
mezuje, kde třeba, význam slov, obsahuje bo- 
haté vyvinuté věty. ano ctlě periody. Vnitřní 
formou vyniká tedy nad semilštiriu, Iř.ba je 
vnější lormou velmi chudá. Jest to J. lidu, 
jenž s malými prostředky mnoho pracuje. 
nestaraje se při lom ni o minulost ni o bu- 
doucnost. Bantuské J-y svou fysio<^nomii 
děkuji své soustavě koncriicncc a svým prac- 
lixílm. čímž se liší od všech ostatních skupin. 
Z těchto skupin hámilským podobají se 
mnohé sevcroatrické a zvláště niibskč v mno- 
hém ohledu, morfologicky i psychologicky: 
ale jednak jsou známy z příliš mladé iloby. 

Íednak podléhaly ode dávna vlivům cizím a 
ilavně semilským, takže nelze o podobě té 
mnoho rozhodnoiill, Uraloaltajským aspoí^ 
mocfoloj;icky podobá se japanština. jei vš.-ik 
vnitřně, psychicky, valně se liší a přitom je 
j-em silně promíšeným zvlášlé živly čínskími. 



Jazykopis — Jazykový povlak. 



i;ít> 



Podobně morfologickou pouze podobnost 
snimi mají J-y dravidské, taktéi silně pro- 
mišcné, takže nesnadno jest určiti, co způ- 
sobil cizí vliv a jak veliká byla podoba pů- 
vodně. S čínštinou vnější podobu mají 
f-y zadoindické, tibetština a j., ale vnitřní 
podoba je malá. 

Morfo logicko -psychologické skupiny 
ivoři J-y: tf) nottentotskč v Africe, b) austral- 
ski*. c) polární (hypcrborejské). Příčiny jich 
podoby jsme jii uvedli. Hyperborejské jsou 
a^lutinující jako uraloaltajskč a při tom vy- 
kazují v slovese shody s americkými, tvoříce 
tak jakýsř přechod oď jedněch k druhým. — 
Roztříštěny jsou v každém ohledu j-y středo- 
africké, kavkázské, novoguincjské a j. ; isolo- 
vána z původně snad větší větve je baski- 
čtina. Kavkaz dle Gabelentze je útočištém roz- 
manitých kmenů různého původu a odtud ta 
směsice. 

Americké j-y jsou gcncalogicky velmi 
roztříštěny; jen málo skupin poněkud větších 
lze dokázati, na př. aztccko-.sonorskou. Ale 
morfologicky a psychologicky tvoři pouze 
dvě skupiny: A) Většina J-ů představuje typ, 
jenž nejlépe se jeví v nahuatl, t. zv. poly- 
synthcsi : sloveso a jv*ho objí kt jsou vyjádřeny 
určitě, ostatní i s podmCttm je věcí Indiánu 
vedlejší; a pokud možná, stahuje celou větu 
v jediné slovo (sloveso) s objektivní konju- 
gací. Při tom vše si představuje způsobem 
slovesným, zemřelý otec je mu právě tak 
perfektum jako usnul, utt kl a pod. Abstrakci 
nezná; rozeznává otce sedícího, ležícího, cho- 
dícího, kouřícího, spícího, ale samotný pojem 
>otec« je většině neznámý. B) K druhé sku- 
pině patří jen některé j-y střední části Jižní 
Ameriky, hlavně kečchua. Jsou jaksi pře- 
chodem od ostatních k aggiutinujícím j-ům 
australským a malajským. (Tenealogická roz- 
tříštěnost největší panuje při Maraňonu v jižní 
a při záp.. pobřeží v Severní Americe. A'ř. 

JTasykopUi viz Jazyk ozpyt. 

JTasykov: 1) J. Diinitrij Ivanovic, dě- 
jepisec ruský (♦ 1773 v Moskvě — f 1845 
v Petrohradě), vzdělal se v Moskvě, v r. 1786 
až 1797 sloužil ve vojsku a později v mini- 
sterstvu nár. osvěty, kde stal se ředitelem 
departementu. Vydal: Sputnik v carstvo Pol- 
tkoje i v respubliku Krakovskuju (1822); So- 
hranije putisestvij k Tataram i k drugim vo- 
stočným, narodam v XIII., XIV. i XV. stol. 
(1838) a několik překladů, j. Lerbergovy i\slé- 
dovanija k otjasuéuiju drevuéj russkoj istoriji 
(1818) a pod. 

9) J. Nikolaj Michajlovič, básník rus. 
dotý Puškinovy (* 1803 v Simbirsku — f 1846 
v .Vtoskvě). pocházeje ze šlechtického rodu 
vzdělal se v hornickém ústavě v Petrohradě 
a r. 1820 vstoupil do školy inženýrské, než 
záhv zanechal studií z nechuti k mathematice. 
Podlehnuv vlivu učitele rus. slovesnosti A. 
D. Markova, jal se psáti básně (1822). jež 
obráfíly na něho pozornost Wjicjkova. K do- 
mluvám jeho odebral se na universitní studia 
do Derptu, kde seznámil se s ním r. 1823 
Žukovskij. Básnická - sláva J-ova rostla tak 



rychle, že Puškin násl. r. obrátil se k němu 
s poetickým posláním a zval jej k sobě do 
vsi A^chajlovské. Osobni známost obou bás- 
níků uskutečnila se r. 1826, kdy prožili spo- 
lečně ve vsi celé léto. J. vylíčil pak své 
dojmy ve vzletné básni Trif^orskoje. R. 1829 
opustil derptskou universitu a vstoupil do 
státní služby, ale již r. 1833 šel do výslužby. 
Téhož r. vydal sbírku básní Stichotvorenija. 
Stižen byv těžkou chorobou žil v r. 1838—43 
za hranicemi. Po návrate vydal své básně ve 
sbírkách 56 stichotvorenij a ?<ovyja stichotvo" 
reuija (Moskva, 1844). J. není básníkem ob- 
sažným, opěvuje v duchu anakrcontském pře- 
devším lásku, víno a veselý život mladistvý. 
V pozdějších létech dotýká se též themat 
vážnějších (Poetu, Xemletvjasenije a j.), načež 
přechází k historickým písním v duchu sla- 
vjanofilském. Z dramatjrkýťh pokusů jeho 
zmínky zasluhuje vcTšovaná pohádka Žar 
ptica. Bělinskij, uznávaje .smrlost a origina- 
litu jeho básní, jakož i jeho trvalý význam 
v dějinách ruské literatury, nazývá jeho poesii 
různobarevnou září sluneční, odrážející se na 
ledové kře. Všecka jeho síla spočívá v ne- 
napodobitelné kráse ver.še, jejž mu záviděl 
sám Puškin, v harmonii mluvy, tak že dle 
slov Ševyreva a Gogola přednosti jeho Musy 
hrou osudu vyjádřeny zároveň v jeho jméně. 
Vystihuje dokonale poesii ruského jazyka ve 
ver.ši, těšil se nevšední popularitě a mnohé 
z jeho básní nipozbyly jí dosud (Néljudimo 
naše more a pod.). Soubor jich vyšel r. 1858 
(4 části). Mnohé přeloženy do jiných slov. 
jazyků. Do češtiny překládali z něho Čela- 
kovský (AT básníku. Vodopád), Koubek {Co 
máte dělat, a\ umru), Vokorný {Večer), Štulc 
(Má vlast) a j. šnk. 

3) J. Dmitrij Dmitrijevič, dějepisec 
ruský (♦ 1850 v Moskvě), vzdělal se na uni- 
versitě moskevské, vyučuje v Aleksandrov- 
ském a Jekatěrininském ústavě v Moskvě. 
Vydal: Voltčr vtusskoj l.tératuré (Petrohrad, 
1879); Ob^or fiýui i trudov t uskich pisatele} 
(Moskva, 1885—92, dosud 7 d.); Ži^ň ruskich 
déjatéUj (t., 1894, dosud 3 d.). Jest členem 
redakce časop. »Istoričeskij Věstnikc a »Mo- 
skovskija Vědomosti*, kde uveřejňuje své 
historicko-literární a bibliografické stati. 

JTazykovéda viz J a z y k o z p v t. 

JTazykový povlak. Bledě růžová sliznice 
jazyková bývá dosti často pokryta uloženi- 
nou. která majíc bélavou. šedavou, nažlout- 
lou, hnědou i hnědočernou barvu s převahou 
se skládá z hlenu, opadávajících epitheliál- 
ních buněk, duti, tukových kapek, hojných 
plísní, pigmentu, bílých a rudých buněk krev- 
ních, prachu, zbytků potravy atd. Dosah větši 
má j. p. jen za jistých okolností a třeba přede- 
vším popříti myšlénku, že hlásá vždy žalu- 
deční a .střevní onemocnění. Nejtéžší žalu- 
deční choroby, rakovina i vřed, nebudí j-vého 
p-u, za to mohutný bělavý i nažloutlý po- 
vlak shledáváme při prudké dyspepsii a při 
prudkém žaludečním a střevním katarrhu. 
Většina infekčních i krevních chorob, pokud 
jsou rázu těžšího, vyznačuje se j-m p-em. 



140 



Jazykozpyt. 



V nejtéžSich případech pokrývá se jazyk dosti 
mohutnou osýchajicí vrstvou, která prodle- 
ním nabývá temnohnédé i černé barvy — po- 
slední podmíněna jest drobnými haemorrha- 
priemi z popraskávajíd sliznice; stejný povlak 
shledáváme, pak i na dásních a na rtech (/u- 
figo). Žlutý bývá povlak, aniž byla žloutenka, 
za to při iktem J. p. jest většinou bělavý. 

V četných případech jest J. p. jevem čistě 
lokálním a podmíněn drážděním jazyka (ta- 
bákem, osti^mi nápoji), nebo svědči o zá- 
nětlivých proccssech dutiny ústní (angína, 
periostitis) nebo o prudkém katarrhu ústrojí 
zažívacích a dýchacích, který také na jazyk byl 
postoupil. Při horečnatých chorobácn jest 
j. p. proto tak častý, poněvadž opadávající 
epithél jazykový a sedimentující části ze se- 
kretu dutiny ústní pro nedostatečný pohyb 
jazyka při polykání, žvýkání a mluvení se 
hromadí a nedostatečně bývá odstraněn. Afx. 

Jasykospyt značí soustavné studium ja- 
zyka. Již tím, že jazyk má několik významů, 
dělí se i j. (srv. jazyk jednotlivec, kraje, 
národa, Jazyk jako schopnost člověka proti 
zvířatům). J. však dělí se sám i dle účelu 
studia, dle methody, dle stupně a výsledku. 
Hlavním účelem je studium jazyků jednotli- 
vých národů, vždy, pokud možná, se všemi 
nářečími a v celém historickém vývoji. Cíl 
při tom je dvojí: 1. znáti jazyk, t. j. ovládati 
jej, mluviti jím — účel praktický, 2. znáti 
soustavu jeho, příčiny jednotlivých zjevů 
a pod. — účel -theoret ický. Účel praktický 
muže zase býti rozmanitý a dle toho i stu- 
dium jazyka: obchodník chce znát jen nynější 
živý jazyk, literát jen spisovný jazyk, ale 
nejen nynější, nýbrž i z dob minulých, filolog 
a historik jazyk písemných památek vůbec, 
atd.; dle toho jest účel bixď čistě praktický 
nebo vědecký, a studium za účelem věde- 
ckým blíží se theoretickému. Pravé studium 
je ovšem theoretické, účelem jest jazyk sám, 
všecky jeho zjevy, jeho dialekty, jeho vývoj, 
ieho příčiny. 

Materiálem každého jazyka jsou jeho slova 
s rozmanitými významy a k tomu přistupuje 
forma slov a formální spojení slov 
v řeč. O prvém poučuje slovník, o tomto 
mluvnice. Af chci znáti jazyk theoreticky 
nebo prakticky, vždy jest mi studovati jednak 
mluvnici jeho, jednak slovník. Praktické zna- 
losti jazyka může se ovšem dosáhnouti růz- 
ným způsobem: a) ústním stykem; sem patří 
právě tak učení se dítěte vlastní mateřštině, 
jako cizí řeči jen dle sluchu; b) methodickým 
vyučováním; c) studiem textů; zvláště nastá- 
vající cestovatelé v neznámých krajinách bý- 
vají rádi, mohou-li se aspoň poněkud naučiti 
jazyku domorodců z textů, pokud jaké jsou. 
Theoretik musí pokročit dále, musí všecky 
zjevy náležitě roztříditi, seskupiti a vyložiti. 
K tomu má jistá technická pravidla, jak má 
sbírati materiál (coUectanea) buď z mluvv živé, 
buď z památek, jak roztřiďovati a seřaďovati. 
Shrneme-li pak výsledek studia, poznáváme, 
že pro účely praktické stačí pouhé popsáni 
jazyka, jazyk opis a methoda popisná (dc- 



skriptivní). Pokad je výsledek ten uložen 
v mluvnici, je tato spořádána dle účelu me- 
thodicky (rozdělení v lekce dle postupu 
učení, ne dle obsahu) a buď úplná buď ele- 
mentární ^pro začátečníky jen věci nejoby- 
čejnější). Jeanotlivosti jsou podány způsobe 
didaktickým. Proti tomu mluvnice theo- 
retická jest soustavná a kritická. Po- 
dobně slovník jest buď spořádán prakti- 
cky, nebo je theoreticky^, t. j. historický a 
etymologický. 

J. je věda konkrétní. Obírá se vždy urči- 
tým zjevem jazykovým nebo řadou takových 
zjevů. Úkol j-u je znáti a vysvětliti jazyk 
každého jednotlivce, každého kraje, každého 
národa a to nejen v době nynější, ale i ja- 
zyky dob minulých, ano i vymřelé. Vždy vy- 
světluje stránku hláskoslovnou. tvaroslovnou, 
skladebnou, tvoření slov (viz Mluvnice) 
i slovník (význam slov). Zvláště důležité od- 
díly jsou studium jednotlivých nářečí v po- 
měru k sobě a k jazyku spisovnému (dia- 
lektologie), historický vývoj jednotlivých 

Í'azyků (historický J>) a srovnávání jednot- 
ivých přibuznýcn jazyků mezi sebou (srov- 
návací j.). 

Historický ). jest ovšem možný jen tam, 
kde máme písemné památky z dob starších; 
a to jest pouze u národů kulturních. Čím 
dříve který národ dospěl k vyšší vzdělanosti, 
tím dříve písmein zachoval . podobu svého 
jazyka. Historické studium jazyka jest možné 
jen u Egypťanů, Číňanů, nároclů semitských 
a indoevropských, poněkud i u některých 
národů uraloaltajiských a malajských. Ale doba, 
od které až do Tvtérc se dá vývoj stopovati, 
jest velmi nestejná. Vedle stáří památek jest 
důležitá i nepřetržitost jejich. Národ, který 
upadl v porobu nebo vůbec klesl s výše své 
osvěty, ztrácí i písemnictví, buď na čas nebo 
na vždy; také může se státi, že z různých 
příčin rozvoj písenmictví je přetržen anebo 
že se z některé doby památky nedochovaly. 
Můžeme tedy studovati jazyk takoT^ v růz- 
ných od sebe oddělených dobách, ale nikoli 
v nepřetržitém historickém postupu ; mezery 
ovšem se dají překlenouti rozmanitými do- 
mněnkami, ale nikoli pevnými doklady. 

Srovnávací j. zabývá se z pravidla sku- 
pinou jazyků příbuzných. J. totiž dokázal 
o mnohých, že poměr jejích k sobě jest a 
v starších dobách ji stě více byl týž jako ná- 
řečí. Příčiny příbuznosti a vznik její hledati 
sluší v dobách daleko starších, než jsou nej- 
starší písemné p«i matky. Srovnáváním tako- 
výchto jazvků nejen vysvitne bližší či vzdále- 
nější poro^r příbuznosti, ale namnoze osvítí 
se i historický vývoj jednotlivcích jazyků 
v době předhistorické a vysvětli se mnohý 
zjev, který by se z vlastních památek jen 
těžce dal vyložiti. Srovnáváním tedy prodlu- 
žujeme stuciium historického vývoje a proto 
methoda historická a srovnávací se spojují 
a historicko-srovnávaci J. jest jejich vý- 
sledkem. Skupiny jazyků příbuzných jsou 
vyšší a nižší, na př. jazyky slovanské, ger- 
mánské, románské atd. a vyšŠí skupina- ja- 



Jazykozpyt. 



lil 



zyky indocvropské (vedle semitských, uralo- 
altajských atd.). 

J. neobirá se pouze jednotlivými jazyky» 
3LÍC vSemi a přirozené všecky mezi sebou při- 
rovnává. Podafí-li se badatelům dokázati pří- 
buznost některých, sloučí tyto ve skupinu 
^cnealogickou, ostatní pak třídí dle podob- 
ností a dle dčtidel více méné umělých. A to 
jest dalším důležitým úkolem J-u: klassi- 
fíkace veškerých jazyků. Různé theorie na- 
jdeme dole v dějinách j-u. Ale ještě jiné 
dkoly si ]. ukládá. Probadá nejen jednotlivé 
jazyky a srovnává je, ale stopuje určitý zjev 
ve všech, co moŽna, jazycích a vznikají pak 
monografie, jako Pottova o rcduplikaci, Ga- 
belentzova o passivu, různé monografie o rodě, 
o čísle a pod. 

Takovýmito monografiemi nabýváme po- 
všechného názoru o jednotlivých Kategoriích 
a buduje se jimi t. zv. všeobecná mluv- 
nice. Všeobecná mluvnice byla kdysi velmi 
oblíbena, ale upadla v nevážnost, protože se 
nauky její budovaly příliš aprioristicky a 
neosvědčily se. Časem však opět k ní musí 
dojíti, ovšem cestou jinou, srovnáváním ve- 
škerých jazyků. Tím však od J-u již přechá- 
zíme do jazykovědy, vědy abstraktní. Jako 
jaiykopis poskytuje látku J-u, tak tento zase 
dále jazykověaě. Jazykověda pojímá jazyk 
jako činnost veškerého lidstva, jímž se toto 
charakterisuje proti zvířectvu. Ona právě se 
zabývá otázkami, co jest jazyk, jakými zá- 
kony se řídí jeho vývoj, jaký jest jeho vý- 
znam, jak vznikla mluva lioská, jaké jsou 
možné kategorie v něm, proč kde které se 
objevuji a naopak proč kde které se neob- 
jevují atd. Do rozboru těchto důležitých 
otázek' nebudeme se pouštěti, nebof tcprv 
jednotlivými monografiemi dějí se přípravy 
k jich rozřešení; ostatně srv. Jazyk. 

Jazyk je hlavním projevem duševního Ži- 
vota lidského. Proto studium jeho souvisí 
co nejúžeji s oněmi vědami, které se zabývají 
s tímto niterným životem: s psychologií 
a sociologií. Psychologie zkoumá obsah 
duševního života, jehož jest jazyk projevem ; 
poměr obou osvětlují obě vědy, psychologie 
s J-em dohromady. Člověk žije a vyvíjí se 
ve společnosti. Svazky společnosti jsou zase 
hlavně rázu vnitřního, duševního; hlavním 
však pojítkem jest jazyk a součinnost spo- 
lečnosti na něm nejlépe se jeví. Sociologie 
je s J-em ještě úžeji spojena než psychologie 
a obě vědy tyto mu slouží za základ. Že 
fysiologie a akustika pomáhá mu vyložiti 
zvuky a tvoření lidského hlasu, víme jiŽ (viz 
Jazyk). Dříve chtěli z logických kategorií 
vyvozovati jazykové a tak logiku klásti za 
zaklad J-u. Náhled ten byl vyvrácen, ale J. 
přece potřebuje logiky, neboť ona přece jen 
vyměřuje jeho methody a oceňuje přesnost 
jeho výsledkův. Naopak však člověk a lidstvo 
je stále logičtějším a to i v jazyce se jeví; 
mimo to tytéž logické kategorie v různých 
jazycích různě se vyjadřují, J. poskytuje tím 
mnoho poučení logice, více než ona jemu. 
Mnohé zjevy objasni nám v jazyce historie, 



srov. na př. vliv církevní latiny na západě 
Evropy. Naopak j. doplňuje historii. Na jeho 
základě buduje se na př. obraz kultury v dobč 
předhistorické a vznikla celá t. zv. lingui- 
stická palaeontologie, jež vzájemně do- 
plňuje výklady archaeologické. Jazyk jako 
hlavní projev vnitřního života je také nej- 
lepším pramenem pro posouzení jednotlivých 
národů a tím stává se J. základem ethno- 
logie. Otázkou o původu lidské mluvy a 
souvislosti její s podstatou člověka, jakož 
i otázkou o základech různosti jazykové J. 
spojuje se k rozřešení jejich s anthropo- 
logií. Všecky tyto vědy jsou dosud mladé 
jako J. a vývoj jejich pokračuje stejný^n po- 
stupem, J. je částí většího proudu vědeckého. 
Nejdůležitější theorie jazykozpytnc a směry 
badání poznáme z dějin J-u, ke kterým při- 
cházíme. Čest nejstarších jazykozpytcův při- 
čísti sluší Egypťanům, kteří dovedli jazyk 
rozložiti v hlásky a tyto písmenami vyznačiti. 
Druzí byli Assyrové. Tito našli v své vlasti 
památky staršího kulturního národa nescmit- 
ského (památky akkadsko-sumerské) a po- 
kusili se je přeložiti. Jejich překlady a slov- 
níky atd. jsou počátkem vědeckého rozboru. 
Třetí jsou na řadě Číňané, kteří mají bo- 
hatou starou literaturu. Z oboru J-u jsou nej- 
starší práce lexikální (asi ok. r. 1000 př. Kr.), 
od II. stol. př. Kr. počíná Čilá činnost v oboru 
textové kritiky, lexikografie, stilistiky atd. 
Pod vlivem indickým později studovati po- 
čali i hláskosloví a zabývají se i všeobecnými 
otázkami jazykozpytnými. V grammatice do- 
bře rozeznali kategorie a provedli správné 
roztřídění čínských slov. Nejvíce ze starých 
národů v J-ě vynikli Indové. Asi od VI. st. 
př. Kr. horlivě pátrali po původu slov, zkou- 
mali promčny hláskové, rozeznali kategorie 
slov, kořeny, přípony atd. Jejich Činnost 
vrcholí v mluvnici Pániniově asi v IV. st. 
př. Kr. Jest to dílo vědecké a spolu umělce 
Mluvnice je co nejúplnější a zejména hlásko- 
sloví je co nejpodrobnější. A celá obsáhlá 
látka je vtěsnána asi do 4000 krátkých pra- 
videl. Jeho názory a výklady měly více nei 
po 2000 létech vliv i na evropské badatele 
a jsou vedle klassické filologie základem mo- 
derního J-u. Studium jazyka vyžaduje hlavně 
pečlivého sbírání dat a důmyslného rozboru; 
proto Řekové jako myslitelé a duchové 
tvůrčí v něm nevynikli, ač rozmanitost ná- 
řečí a styk s mnoha cizími národy silně je 
k němu nabádaly. Jazykem zabývali se jen 
jako filosofové, vedouce spor o to, mají-li 
slova svůj význam (fvati (přirozeně) či déati 
(dohodnutím, ustanovením). Ono mínění pro- 
nesl Hérakleitos z Efesu a hájili je stoikovt? 
a Epikuros, toto pochází od Démokrita z Ab- 
dery a hájili je skeptikové. Theorie tyto a 
jejich důvody shrnul Platón v dialogu Kra- 
tylos. Filologie vznikla teprve tehdy, když 
již tvůrčí doba zašla, když na místě umélcuv 
přišli kritikové a vykladači jejich děl. V Etry^ 
ptě a v Malé Asii sbíraly se památky řeckého 
písemnictví, vykládaly a rozebíraly. V gram- 
matice šlo hlavně o stanovení pravidel a vý> 



142 



Jazykozpylt 



jimck a vyvinul se spor, zda vládne v jazyce 
pravidelnost, analogie, jak hlásal Aristarchos 
a škola alexandrínská, či libovůle, anomálie, 
jak tvrdil Kratés a pcrgamská škola stoikův. 
Ve sporech téch sneslo se hojně materiálu 
a na konec alexandrinská Škola zvítězila zá- 
sluhou velikých filologů Apollonia Dyskola 
a jeho syna Aelia Herodiana. Filosofické zá- 
klady k mluvnici položil již sice Aristoteles, 
ale tcprv z alexandrinské školy pochází první 
mluvnice, již sestavil Dionysios Thrax. Ří- 
man ř byli jen žáky Řekův. Ani oni neoddali 
se studiu lin^uistickému. ač vše je k tomu 
vybízelo. Trošce filosofických úvah o jazyce 
naučili se od Řeků. Cím je pro řečtinu Alex- 
andrie, tím je pro latinu Byzantic; tam pě- 
stovala se filologie latinská, tam napsal Pri- 
scianus své Institutiones grammaticae. 

V středověku klesly veškery védy na 
stupeň velmi nizounký. Veškeré studium slou- 
žilo pouze disputaci. V zásadě stal se jistý 
pokrok; křesťanství, jeŽ hlásalo evangelium 
všem národflm jejich jazykem, uznávalo všecky 
jazyky za hodný pozornosti a studia. Missio- 
náři rozšířili známosti o vzdálených náro- 
dech a překládali biblí do cizích řečí. A tyto 
překlady jsou namnoze jedinými památkami 
mnoha jazyků z dob minulých a mnoha ja- 
zyků vůbec vyhynulých. Jinak působil islám. 
Protože Korán se nesměl překládati, stalo se 
pro vzdělanější náboženskou povinností na- 
učiti se arabštině a čísti Korán v originále. 
Arabština se tím Šířila, ale zároveň dialekti- 
cky tříštila a kazila, což vedlo k stanovení 
fsprávného jazyka. Arabové pracovali ve filo- 
.sofii na základě Aristotela a též v grammatice 
i)yl jim základem. Ale dospěli mnohem dále 
ve tvarosloví a syntaxi. Jejich grammatické 
skol v Basra a Kúfa kvetly od VII. do XII. st. 
í)0 í<r. Vliv arabského badání nejprve se 
objevil u Židů. Ti po zkáze Jerusalema od- 
dali se studiu svého písemnictví. Jelikož však 
při rozdrobenosti židovské vznikla veliká 
rozmanitost ve výslovnosti hebrejštiny a pí- 
.smo jejich jest bez samohlásek, čtly se pa- 
mátky jejich jen dle tradice a bylo třeba 
filologického studia k přesnému stanovení 
výslovnosti. Pod vlivem arabským pak po- 
čali pracovati soustavně v hebrejské gram- 
matice a tím převedli vliv arabských studií 
\ mezi křesťanské theology. V Evropě 
od XII. stol. byla celkem všude stejná vzdě- 
lanost. Obsah její určovala církev, torma a 
<lůvody dlužily se od Aristotela. Latině učilo 
se všude stejně. Šlo hlavně o dobropísem- 
nost. tedy o vazby a sloh, méně o tvary. 
Vševládná scholastika přibrala jazyk, ovšem 
jen latinu a hebrejštinu, do oboru svého 
mudrování. Hlavní názory přejala od Arabů, 
tak rozdělení slov (jméno — sloveso — čá- 
stice), výklady o podstatě a původu slov a j. 
Veškery názorv byly aprioristické, myslitelé 
udělali si ideáfní typ věty, z něhož odvozo- 
vali skutečné zjevy; průpravným materiálem 
byly jim ien jazyky mrtvé a to jen v malém 
rozsahu (latina z cioby pozdní). Všecku tuto 
jičenost soustředil v sobě v XVI. stol. San- 



chcz (Sanctius), ichož spis Minerva r. 1587 
je vrcholem scnofastické činnosti na poli j-u. 

Přišel novověk. Pro J. zoaoiená to přede- 
vším veliké rozhojnění látky třemi směry: 
a) reformace povznesla proti církevní latině 
jazyky národní, národní literatury zkvetly a 
počalo studium jejich jazyků; b) veliké objuvy 
zeměpisné (objevení Ameriky, Austrálie) se- 
známily Evropu s novými národy a jazyky: 
c) směr humanitní ukázal klassické národy« 
řecký a římský, a jejich jazyk i literaturu 
v jiném světle než dříve. Směr studia jazyko- 
zpytného měnil se však jen ncnáhle. Huma- 
nisté změnili jen látku, nikoli způsob studia, 
stilistika zůstala důležitější než grammatika. 
Ve filosofických názorech o jazyce počíná 
novou dobu John Lockc (1632—1704) stu- 
diem o vzniku pojmů vyjádřených jmény a slo- 
vesy a lokalistickou theorií pádů. Vlivtm jeho 
filosofie pěstovala se t.zv, všeobecná mluv- 
nice, jaká první vyšla r. 1660 od Amautda 
v klášteře Port Royal. V těchto všeobecných 
mluvnicích hlavně še uvažovalo o účelu mluv- 
nických tvarů, a vznik jejich se vyvozoval 
z lidského myšlení a uvažování. Aprioristii ká 
methoda scholastická trvala dále i celý směr. 
Z tvarů jen pravidelné, u klassikův oblíbené, 
měly cenu, ostatní se zavrhovaly. Ve filolof^:!! 
vynikali hlavně Hollanďané a Němci. Nej- 
více vynikl Christ. Wolf (1679 — 1754), jenž 
upravil terminologii pro logiku a grammatiku 
Vše, co se v tomto směru vykonalo, shrnu'. 
v sobě G. Herrmann, maje týž význam 
jako Sanctius pro směr scholastický. Jeh<i 
spis De emendanda ratione graccae gramma- 
ticae vyšel r. 1801. Grammatika byla tedy 
stále ve službě logiky a výklady níěnily sí* 
jen dle toho, jak měnily še názory filosofů 
v logice. K jednotlivostem se nepřihlíželo, 
řešily se jen otázkv všeobecné způsobení 
apriorním. Místo výkladu skutečných tvarů 
hledal se ideál jazyka, ideální tvary. Berlínská 
akademie docela vypsala cenu na toto thcma 
a obdržel ji Jeniscn za spis »Das Ideál cinrr 
voUkommcnen Sprache*. V témž duchu rádo 
se pátralo po původu řeči a ovšem všeobecně 
se uznával božský její původ, takže šlo jen 
o to, který jazyk je prajazykem, proč se po- 
kazil a pod. Čest rajské mluvy dávala se Ik - 
brejštině, latině, čínštině, baskičtiněa j. Teprv 
Her der r. 1770 měl odvahu říci. že vznik 
mluvy se má vysvětliti z podstaty člověka, 
ale i on své mínění odvolal (výklady o pů- 
vodu řeči viz Řeč). 

Vedle hlavního směru byl jiný. méně za- 
stoupený, ale výsledky důležitější, jehož za- 
kladatelem je Leibniz (1646—1716), jenž 
naléhal na srovnávání veškerých jazyků, sám 
chtěl evropské jazyky seskupiti dle příbuz- 
nosti a poznal příbuznost maďarštiny s finšti- 
nou a turečtiny s jazyky mongolskými. Ncmohi 
se vymknouti duchu své doby a řešeni vše- 
obecných otázek (původ řeči a pod.), ali^ 
žádal jinou methodu, methodu srovnávací. 
Na základě jeho myšlének později carcvna 
Kateřina dala pořídit známé slovníky; též 
Adelungův a Vaterův známý Mithíidatcs 



Jazykozpyt. 



1-43 



.1 



r. 1806 — 1 7 (otčenáš v rázných jazycích s mluv- 
nickými n'áčrtky) jest pokračováním Leibnize. 
Týmž &m&'em pracovali Relandus (Disser- 
tationes mise. 1706 — SY který dokázal příbuz- 
nr>st jazykA malajskýcn a stanovil zákon hlá- 
skových stfídnic, Job Ludolf, jenž ukazoval, 
že srovnávati sluší mluvnické tvary a nikoli 
nahodilé etymologie, a zvláště Lorcnzo 
Her vás. vCtcčný znalec jazyků amerických, 
jenž v Catalogo de las lenguas (1800—1802) 
přesné vytkl příbuznost jaz. semitských, pří- 
buznost sanskrty s řečtinou, provedl zna- 
menité roztřídéní jaz. amerických a vůbec 
IK)ložil základy k védccké klassifikaci jazy- 
kův. Nékteří badatelé tohoto srovnávacího 
.sméru naznačili také již příbuznost sanskrty 
^ evropskými jazyky. Sassettiiižv XVI. stol. 
byl první, jenž na ni upozornil, zvlášté však 
< oeurdoux r. 1767 a Jones r. 1786 ji hlá- 
sali. Tím přiblížila se doba obratu ve vývoji 
j-u. Způsobilo ji poznání sanskrtského jazyka 
;i indických prací gram matických. O poznání 
r> zásluh si získali Hauxleden, spisovatel 
první sanskrtské mluvnice, Wesdin, jenž 
první takou vydal r. 1790, dále znamenití indo- 
.i»gové Colcbrooke, Carey, Wilkins a 
Korstcr a zvlášté F. Schlegel. jehož, spis 
•Uebcr dic Sprache und Weisheit der Inder« 
r. 1808 položil základ k indické filologii po 
způsobe filologie klassické a zároveň svvm 
třídéním jazyků stal se proslulým. V obojím 
.sméru byl tento spis zároveň základem prací 
Boppových, jimiž počíná doba soustavného 
studia jazvkozpvtného. 

R. 1816 vyda'l Frant. Hopp (1791—1867) 
svůj >Conjugationssystem etc.*, čímž počíná 
vývoj vědeckého pé.sténí j-u. Dějiny jeho délí 
S'} na tři období: doba Boppova, doba Schlei- 
rherova a doba nová (mladogrammatická). 

A) Doba Boppova. Bopp v prvním svém 
.>pise přidržoval se názorů F. Schlegclových. 
K. Schlegel pozoroval, že na př. jazyk v ro- 
mánské potřebují k vyjádření časů, pádů a p. 
více pomocných slůvek než latina, tato více 
ntl sanskrta, a usuzoval, že tedy potřeby po- 
mocných slůvek a přípon, které z nich vznikly, 
tím více ubývá, čím hloub jdeme do minu- 
losti, a původně že jich vůbec nebylo, nýbrž 
jazyky naše indocvropské vyjadřovaly funkce 
grammatické vnitřní proménou slov. To jest 
•>rganism našich jazyků, kdežto ostatní jazyky 
l^u neorganické. Bopp přidržel se této theo- 
rio, ale neúplně, v jedné věci opíral se o mí- 
nění směru klassického, totiž uznával ve slo- 
vese spojení participia s verbem substantivem 
i«$ř); currit bylo mu currens est. Jmenovité 
ve tvarech, kde s objevuje se v příponé kmeno- 
tvomé, jako v sigmat. aoristu, futuru a pod., 
viděl stopy jeho. Ale jiného složení neuzná- 
val. Převrat však způsobilo jeho užití srov- 
návací methody ve velkém slohu, tedy 
♦lů.^ledné provedení myšlének Leibnizových 
a sice při určité skupině jazykův. To byl 
hlavní jeho čin a nikoliv jeho náhledy, neboť 
výsledky nového směru musily staré náhledy 
převrátiti, a sice u Boppa samého i u jiných. 
A vskutku již r. 1819 v anglickém spracování 



svého prvního spisu jde směrem novým, kte- 
rého se pak vůbec přidržel a jejž rozvinul 
hl. v své srovnávací mluvnici (1833—52), kte- 
ráž je kompendiem všeho badání doby prvé, 
jejím ukončením končí také doba prvá; třebas 
Bopp ještě žil, počíná již doba Schlcichc- 
rova. Nová thcorie, kterou Bopp rozvinul, 
zvítězila přes odpor školy Schlegelovy. A. 
W. Schlegel, bratr dřívějšího, nazval Bop- 
povu theorii posměšné »agglutinačnÍ€. Zákla- 
dem nové theorie byly nauky indické. Kořeny 
slov jsou jednoslabičné. Slova vznikla slože- 
ním kořenů. Tyto mely význam buď nomi- 
nálně verbálný, buď zájmeňný. Přípony ohý- 
bací jsou pravidelné původu zájmenného. 
Bopp zabýval se hlavné tvary slov. Srovná- 
váním ukázal tvar nejstarší a tento pak vy- 
světloval. Tvary dělil na organické, kae 
přípony hned s počátku vědonž mají určitý 
úkol (na př. -mi v bharámi)^ a neorganické, 
kde původ přípon je již zapomenut, násled- 
kem čehož tvar je otřelý (-m v 1. os. opta- 
tivu). Hláskové změny při tom jsou bud 
fvsické, buď mechanické. Do rekonstrukcí 
pratvarů se Bopp nepouštěl. Výsledkem jeho 
badání byl důkaz příbuznosti jazykův 
indoevropských. Protože pak tyto jazyky 
jsou ze všech nejdůležitější a mají velikou 
literaturu, stalo se studium jejich základem 
všeho badání jazykozpytného. 

Boppovo dílo podstatné doplnili A. F. Pott 
a J . G r i m m ; onen svým i Etymolog. Forschun- 
gen položil základ řádnému studiu hlásko- 
sloví, Grimm je zakladatelem filologie ger- 
mánské. Ve své »DeutscheGrammatik« ukázal, 
že při srovnávání tvarů je třeba bráti jejich 
stáří. Neplatí každé pravidlo v každé době. 
Jazyk je třeba poznati v historickém vývoji 
a každý tvar smí se odvozovati jen z doby 
bezprostředně předchozí. Grimm jest zakla- 
datelem historického J-u. Odpůrci no- 
vého směru byli hlavné Schlegel aLassen. 
Tvrdil-li Bopp, že augment je totéž co a pri- 
vativum, smál se Lassen. že člověk měl pů- 
vodně divnou logiku, když chtěje říci »vidél 
jsem« říkal »nevidím«. Kritika neškodila; ve 
mnoha jednotlivostech se chybilo a násled- 
kem kritiky .se opravilo. Škola Schlegelova 
si získala však i jinak zásluh, totiž úsilným 
pěstěním indické filologie; vydávali »lndischc 
Bibliothek«. v níž ukládali své práce. 

Otázky všeobecné před novými výsledky 
a úkoly ustoupily do pozadí, ale přece jimi 
dosti se zabývali i sami předáci nového směru 
i odpůrci jejich i přívrženci starého směru 
klassického. Grimm psal o původu řeči, Pott 
o rcduplikaci a konal vůbec studia ze vše- 
obecné mluvnice, Bopp se Schlegelcm vedli 
spor o třídění jazyků dle jejich vnější formy 
(morfologická klassiřikace). Hlavním stoupen- 
cem klassického směru byl K. 1*". Bccker 
(»Orí:ian ismus der Sprache«), hledaje stále 
ještě v logice základ a původ jaz^^kových kate- 
gorií a tvarů. Nade všecky však filosofické 
jazykozpytce vynikl W. Humboldt. Tak ob- 
sáhlé a hluboké vědomosti, jako on. neměl 
dosud nikdo a také hloubkou myšlének nikdo 



144 



Jazykozpyt. 



dosud se mu nevyrovnal. Všichni vrstevnici 
i pozdější badatelé řádí se prohlašují za jeho 
učně. On vyvrátil mínění, že by jazyk byl 
něco samostatného a něco hotového, s dů- 
razem vytýkaje, že mluva jo stálá činnost, 
stále se opakující a měnící. Ukazoval sou- 
vislost duševního života národů a jejich ja- 
zyka. On ukázal rozdíl vnější a vnitřní formy 
jazyka. Co se tkne.jazykův indoevropských, 
přidržoval se směru Boppova a Grimmova. 
Také k morfologické klassifikaci jazyků vzal 
si tříděni Boppovo za základ, ale pozměnil 
je, takže dle Pottovy formulace třídil jazyky 
na normální, t. j. ílexivní ^indoevropské a se- 
mitské), intranormální a) isolující, b) aggluti- 
nující, a transnormální, t. j. inňgující (ame- 
rické). Ale on zároveň ukazoval k vnitřním 
rozdílům, dobře věděl, že isolující čínština 
vnitřní formou daleko vyniká nad mnohé 
agglutinující, a položil základ ke klassifikaci 
psychologické. Nový směr přinesl bohatou 
žen. Badatelé na poli jednotlivých jazyků 
evropských se ho vesměs přidrželi, na př. 
Šafařík, Miklosich ve slavistice, Prichard, 
Pictet atd. v studiu keltštiny atd. Indická 
filologie zabočila v létech čtyřicátých do no- 
vých koleji studiem védské literatury. Přibylo 
pracovníkův, Benfey, Kuhn, Max Múllcr, Auf- 
recht, Roth atd., přibyly nové otázky, na př. 
jaký je poměr jazykův indoevropských mezi 
sebou, jaká je společná jejich minulost a pod., 
a tím vším nastala nová doba J-u. 

B) DobaSchleicherova. Jestliže již v lé- 
tech čtyřicátých poČal se na základě J-u se- 
stavovati obraz pravěké osvěty indoevrop- 
ského pranároda, jestliže badatelé pokoušeli 
se stanoviti bližší příbuznost indoevropských 
jazyků mezi sebou a podle ní vyzkoumati 
předhistorické jejich styky, Aug. Schleicher 
(1821—68) zašel dále a chtěl rekonstruovati 
celý pravěk indoevropský i pr^azyk. On chtěl 
ukázat celý vývoj našich jazyků ze společného 
prajazyka až do dob historických. A provedl 
to tím, že z panujících theorií Boppových, 
Grimmových atd. vyvodil všecky důsledky. 
On chtěl míti j. jako celkovou, pevnou, ho- 
tovou budovu a vyhotovil plán její. Podrob- 
nosti plánu vyplňovaly výsledky jednak již 
předchůdců, jednak vrstevníků a následovníků 
jeho. A vskutku, většina jazykozpytcův v lé- 
tech padesátých a Šedesátých vzhlížela k němu 
jako k mistru, podrobovala se jeho vedení 
a pracovala na podrobnostech jeho plánu. 
K velikému úkolu svému opatřil si Schlei- 
cher i náležitou průpravu íilosofíckou a jako 
ve všem měl i ve všeobecných otázkách ja- 
zykozpytných určité, důsledné názory. Vše- 
obecné názory o jazyce vyvíjely se v našem 
století jako v dobách minulých pod vlivem 
panující filosofie. Jestliže starý klassický směr 
vyvozoval grammatické kategorie z logiky, 
nabyla přirozeně Kantova logika i v j-ě to- 
hoto směru rozhodujícího vlivu. Po Kantovi 
přišel Schelling. Za vlády jeho filosofie nemohl 
jazyk býti jiŽ pokládán za pouhý mechanismus 
rozumu. V duchu učení Schellingova platil 
za samostatný organismus (srv. K. F. Bcckcr). 



W. Humboldt také se držel učení Schellin- 
gova, ale poměr mluvy k Člověku jinak určil, 
msledovniky Humboldtovými byli však jen 
Pott a Steirthal; Schleicher ve všeobecných 
názorech přidržel se směru klassického. Další 
změnu v tomto směru způsobila vláda nové 
filosofie Hcgelovy, kteráž povznesla historické 
pojímání a theorii účelného vývoje. Schlei- 
cher mínil, že jazyk je organismus, 2e vyvíjí 
se jako každý jiný organismus, jazyk byl nm 
předmětem řírodním a I. vědou přírodo- 
pisnou. O vývoji organismů v přírodě platilo 
učeni Darwinovo a Schleicher snažil se u,u> 
učení uplatniti i v j-ě. Jazyk posuzoval ji n 
dle tvarů, o syntax nedl>al, etymologii nepě- 
stoval. Všecky jazyky odvozoval z několika 
prajazyků. jež byly jednoslabičné a isolující. 
Některé zůstaly na tomto stupni, jiné sklá- 
dáním kořenů slovesných se zájmennými so 
staly agglutinujícími, jiné (indoevropské^ do- 
cela flexivními. Skládání bylo účelné a jazyk 
jako organismus jím mohutněl. Tak bylo 
v době předhistorické. Doba historická jest 
dobou úpadku tohoto organismu, jizyk tříští 
se v dialekty tím, 2e tvary se netvoři, nýbrž 
jen staré se otírají a sice na různých místech 
různě. Prajazyk indoevropský rekonstruoval 
v nejdokonalejší jeho podol>ě, z níž otíráním 
a smoucením hláskovým vznikly jednotlivé 
jazyky historické. Jednoduché bylo jeho samo- 
hlasenství: a, r, u. Stupňováním vznikly hlásky 
a, ai, au a dále a. Si, Su. Souhlásky měl pra- 
jazyk tyto: Ar, g, gh; t, <f, dh\ p, h, bh; v, j, s; 
m, n,r. Formálně rekonstruoval prajazyk dle 
vzoru uralo-altajslcých jazyků agglutioujícich, 
každá funkce měla vždy určitou příponu. Otí- 
ráním tvarů a hláskovým moučením rozštěpil 
se prajazyk a odtrhla se nejprve větev ger- 
mansko-lituslovanská (ztratila augment, změ- 
nila bh v dativu plurálu v m), zbytek se 
rozštěpil odtržením se větve jihoevropské 
{a se rozdělilo v tf, e, o a pod.), tato pak se 
rozdělila na větev řeckou a italokeltskou. 

Schleicher rekonstruoval indoevropský pra- 
jazyk, jak vypadal v době nejbohatšího vý- 
voje tvarů. Ale nenastínil, jak se vyvinul ze 
stadia isolujícího. Tuto mezeru vyplnil I. Cur- 
tius (>Zur Chronologie d. indoger. Sprach- 
forschung«), stanoviv těchto 7 období před- 
historického vývoje: doba kořenův, doba 
dctcrminativní (pomocí slůvek se omezuje 
význam a funkce), doba tvoření primárních 
sloves, doba tvoření themat, doba tvoření 
složených sloves, doba tvoření pádů, doba 
vývoje advcrbií. Zásady a výklady Schlciche- 
rovy přenášeli jeho přívrženci do speciálních 
mluvnic, tak Curtius do řecké a latinské, 
Justi, Spiegel a i. do studií eránských, 
Zeusz, Ebela j. do studia keltštiny, Mi- 
klosich do slavistiky atd. V jednotit voslcch 
ovšem tu a tam se lišili; na př. Curtius do- 
kazoval, že původ, a se stejně rozdělilo v a, 
e, o v cvrop. jazycích, Lottner na základě 
toho dokazoval, že pranárod rozdělil se nej- 
prve ve dvě hlavní větve: evropskou a árij- 
skou, a pod. Ale základní učení a mcthoda 
Schlcicherova, jak se ieví hlavně v jeho »Coin- 



Jazykozpyt. 



145 



peodium zur vergleicb. Gram. d indogerm. 
Spndienc, uznávaTa se skoro všeobecné. Hlav- 
ním orgánem -tohoto améru byly >Zeitschrift 
fůr dle vcí^leich. Sprachforschung* a »Bei- 
trlge zur ver^lelch. Sprachforschung« (red. 
Koho a Scfaleicher). 

Htamímfi, zásadními odpůrci směru Schlei- 
cherova bvíi Steinthal a Lazarus (v »Zeit- 
schríft f. V5Ikerpsychologie<). Oba byli hlav. 
psychologové a sice sméru Herbartova. V zá- 
kladních názorech o Jazyce byli pokračovateli 
W. Hnmboldta. Stemthal vyvrátil konečně 
náhled, 2e by logika měla bÝti základem J-u, 
ď dal tomuto základ psychologický. Ukázal, 
2e mluva jest projevem duševní činnosti a 
na této že závisí osud každého jazyka. Jazyk 
ncméní se jen otíráním a hláskovém poruše- 
ním starších tvarů, ale u vetší míře analogi- 
ckým tvořením novotvarů, tedy více duševní 
činností než změnou fysickou. Ale názory 
tyto dlouho si nedobyly půdy a stoupencův. 
.Steinthal pracoval však neustále, hlavně v ja- 
zykovědě, a zejména sluší připomenouti jeho 
>tQdia o původu řeči a jeho třídění jazykův. 
Dle něho jazyky vyjadřuji buďien obsah slov, 
buď i vzájemnou funkci slov. Ony jsou jazyky 
bez formy (roz. vnitřní), tyto formální. Jazyky 
bez formy buď kladou slova prostě vedle sebe 
• zadoindickč), buď slova ohýbají a sice: re- 
liuplikací a praefixy určují obsah (malajské), 
nebo jej určují postposiccmi íuralo-altajské) 
neb inkorporací (americké^. Formální zase 
buď jen slovosledem značí funkci (čínština) 
nebo slova ohýbají a sice buď pouhými afíixy 
.cgyptština), buď vnitřní proměnou kořenu 
semitské^, buď vlastními suffixy (indoevrop.)- 

Někteří badatelé šli svou vlastní cestou 
nedržíce se žádného směru. Tak starý Po tt, 
Max Můller, Ascoli, Benfey, Corssen 
a j. M. Múller studoval jazyk více v sou- 
vislosti s vývojem ducha lidského, hlavně 
proměn ve významu slov si hleděl a věnoval 
se etymologii. Na základě toho sestrojil zná- 
mou svou tncorii mythologickou. Známy jsou 
též jeho pokusy o důkaz příbuznosti jazyků 
uralo-altajských s malajskými, názor o jedi- 
ném prajazyku všeho lidstva atd. Benfey je 
znám svou thcoriř, že všecky kořeny jsou 
slovesného významu a suffixy kmenotvomé 
všecky vznikly z -anti (z toho anty nt, au, 
z těch as, ar^' a, kombinací dále auta, ata, 
««aatd.). Jeho stoupencem byl Leo Meycr. 
Ascoli měl speciálně studie hláskoslovné 
(na př. o dvojím k v prajazyce) a etymolo- 
}^cké, znám je též theorií o příbuznosti našich 
jazvků se semitskými, Corssen studoval staro- 
italská nářečí bez ohledu na ostatní jazyky 
a všeliké theorie. Nejznámější však zvláštní 
tbcorie jsou o původu tvarů (flexe) : evoluční 
Wolfova a Ludwigova adaptační. Evo- 
luční vyslovil již Bccker v polemice proti 
Boppovi, pak ji hájil Rapp proti Schleiche- 
rovi, nefvice ji prohloubil Wolf Dle ní ko- 
řeny měly původně význam všeobecný. Člo- 
věk postupně omezoval všeobecný význam 
&lov a dával těmto určitý úkon a v témže 
postupu k tomuto účelu přidával úmyslně 

Ottfiv Slovník Naufoý, tv. XIII. 19x1 1897. 



přípony. Valného povšimnuti tato theorie 
nenašla. Dle Ludwigovy theorie zase nynější 
tvary byly původně jen kmeny a měly vý- 
znam neurčitý. Nynější 2. os. sg. mohlo se 
užívati i v 1. os. sg. a pod. Teprve časem 
určitosti nabyly» A^znam a tvar se adapto- 
valy k sobě. Novější doba však nepřeje re- 
konstrukci pratvarů a nedbá různých theorií 
o vzniku flexe, a tak bez valné polemiky zů- 
stal Ludwig se svou theorií osamocen. — 
Konečně sluší uvésti, že v této době více než 
dříve počaly se vědecky spracovávati i jazykv 
jiné dle vzoru j-u indoevropského. Vynikíi 
tu Rénan (j. semitské), Lepsius, Schwar- 
tze, Bunsen, Brugsch (egyptština), St. Ju- 
lien (čínština), Castrén, Klaproth, Schott 
(jaz. asijské, hlav. uralo-altaj.), F. Můller a j. 
C) Doba nová jest charakterisována stá- 
lým ubýváním směru Schleicherova a přibý- 
váním směru t. zv. mladogrammatického, 
v němž konečně došly uznání i zásady Stein- 
thalovv. Úbytek vlivu Schleicherova počíná 
již v době druhé, když sami přívrženci jeho 
v jednotlivostech se od nčho odchylovali, 
na př. Curtius v rozštěpení původního' a, Fick 
v nauce o dvojím k v prajazyce {ki má za 
střídnicc v árijštině a litoslovanštině sy- 
ká vky, /:" zase v lat. qu, v got. /iv a pod'.). 
Zvláště náhledy o rodokmenu jaz. indoevrop- 
ských se rozcházely. Také již v létech šede- 
sátých spory se vedly o to, je-li pravlastí 
indoevropskou Asie nebo Evropa (Latham, 
Benfey, Geiger), což značilo otřásati vírou 
v starobylost san škrty a ve vše, co z této se 
odvozovalo. Fried. Můller a Corssen ukázali 
nedostatečnost Schleicherova výkladu ó stup- 
ňování, nejdůležitéiší to části hláskosloví. Zá- 
sadní odpor zvedl W. Scherer (»Zur Gc- 
schichtc d. deutsch. Sprache«, 1868), vytýkal 
dosavadnímu směru nedůslednost ve výkla- 
dech hláskoslovných, ukazoval, že se jimi 
nedá vše vysvětliti a že je třeba sáhnouti 
k výkladu jinému (analogii). Zásady tyto 
uznali a prohloubili v praxi zejména roma- 
nisté, slavisté a germanisté. Znamenití jazyko- 
zpytci Leskien, Osthoff, Whitney i theo- 
rcticky je uznali a vyložili. Hlavní zásadou 
mladších badatelů bylo: Pokud se jazyk mění 
. z příčin fysiologických, hlásky mění se ne- 
i vědomě a proto bezvýjimečně v určité dobČ 
I a kraji; ostatní změny jsou z příčin p-sycho- 
logických. Na základě této zásady žádali re- 
visi dosavadních výkladů. Revise mnoho star- 
ších výkladů úplně zvrátila. Tak zejm. nauka 
o stupňování úplně se změnila (hlavně záslu- 
hou Dc Saussurea a Húbschmanna) : nesesiluje 
se (přízvukcm) slabika původní, ale ztrátou 
přízvuku se oslabuje. Není původní i, m, ale 
fi, eu. Dále se ukázalo, že sanskrtské a není 
starší a řecké a, e, o nepovstalo difTcrenco- 
váním původního a, nýbrž řecké samohlasen- 
ství je starší a sanskrt. a vzniklo splynutím 
různých původně hlásek. Vůbec se ukázalo. 
Že starší podobu hláskovou sluší hledati spíšr 
na straně evropské než na árijské. S tím sou- 
visí, že hlavně přičiněním O. S ch radě ro- 
vy m nabyla vrchu theorie, že indoevropskou 

10 



146 



Jazykozpyt. 



pravlasti jest Evropa, nikoli Asie. J. S chrni dt 
mimo to dokázal, že všecky genealogie indo- 
evrop. jazyků jsou chybné, ze každ? jazyk je 
přecnodem mezi svými sousedy a ze všecky 
mezi sebou tvoři řetěz uzavřený, seČlánko- 
váný, právě jsdco dosud nářeči jednotlivých 
jazyků mezi sebou. Na základě všech těchto 
nových theorii podnikly se nové, velmi po- 
drobné studie, zejména o hláskoslovi a tvaro- 
sloví jazyků indoevropských. Pracovníků jest 
dlouhá rada; výsledky badání jejich shrnul 
hlavni pracovník Karel Brugmann ve své 
»Vergleichende Grammatík d.indogcrm. Spra- 
chen€ (1886—96), jeř r. 1896 zároveň s ukon- 
čením posledního svazku počala vycházeti ve 
2. vydání. Poměr mladogrammatické školy 
k starší Schleicherově osvětlil též Brugmann 
studii »Zum heutigen Stand d. Sprachwissen- 
schaft« (1885). 

Stará škola Schleicherova s počátku silně 
odporovala mladší. Tato však vypracovala 
podrobně zákony proměn jazykových, zejména 
Whitney, Osthoff a zvláště Paul(»Prin- 
zipien d. Sprachgeschichte<) se o to přičinili, 
čími vítězně byla obhájena nová methoda 
oproti starší. K této náležejí ještě časopisy 
Bczzenbergerovy »Beitráge z. Kunde indogerm. 
Sprachen* a stará »Zeitschrift fůr verglei- 
chcnde Sprachforschung indogerm. Sprachen« 
(red. E. Kuhn a J. Schmidt). Od Boppa po- 
čínaje až podnes směr historicko-srovnávací 
propracoval hlavně hláskosloví a tvarosloví, 
v etymologii pracuje příležitostně, o syntax 
však velmi málo se staral. I v tom je nyní 
obrat. Windisch, Hůbschmann, Jolly, 
Dclbrůck a j. oddali se studiím syntakti- 
ckým a Brugmann pro svou srovnávací mluv- 
nici přibral si B. Delbriicka za spolupracov- 
níka k sestavení srovnávací skladby. 

Nfladogrammatický směr povznesl význam 
živé mluvy. Vždyf na ní nejlépe lze pozoro- 
vati zákony změn a vývoje a pod. Proto roz- 
mohlo se dialektické studium a studium jed- 
notlivých jazyků, takže největší díl J-u dnes 
jemu připaclá. Časopisy i vynikající díla a 
pracovníky viz při článcích, jako jazyky slo- 
vanské, románské, semitské, ruský jazyk, ně- 
mecký a pod. — Též studium jazyků národů 
nekultumich a pod. vzmohlo se vzrůstem ná- 
rodopisného studia. Tím spíše ovšem bedlivě 
se nyní hloubá v jazycích jin^^ch národů vzdě- 
laných. Semitů, Číňanů a pod. Dosavadní vě- 
domosti o veškerých jazycích země pokusil 
se svésti v jediné dílo Fried. Miiller ve 
svém »Grunariss d. Sprachwissenschaftc. Jsou 
v nčm stručné mluvnice a po případě i texty 
vscch jen trochu známých jazyků. Tyto mluv- 
nicky JSOU uniformovány, vše je vtěsnáno do 
našich kategorií a posouzeno s jednostran- 
ného stanoviska sanskrty. V úvodě jsou vy- 
loženy základní náhledy I* . Múllerovy a hlavně 
provedena jeho klassiíikacc jazyků. F. Múller 
po nezdarech moríologické a psycholo^cké 
klassiňkace pokusil se o úplnou klassifíkaci 

fenealogickou (dle příbuznosti). Dle něho 
lověk původně nemluvil (homo primigenius 
alalus), později rozdělilo se lidstvo na 12 ple- 



men a v každém plemení vzniklo několik 
prajazyků, z nich pak další jazyky. Podle 
dnešního pak stavu jsou plemena lidská a 
prajazyky jejich tyto: 1. Plémě hottentotské 
(prajazyky hottentotský a křovácký); 2. plémě 
papuanské (prajazyk papuanský); 3. plémě 
africké (21 praj.); 4. plémě kanrské (praj. 
bantuský); 5. plémě australské (praj. austral- 
ský a tasmanský); 6. plémě hyperborejské 
(praj. eskimácký, aleutský, kamcatský atd., 
celkem 6); 7. plémě americké (26 praj.); 
8. plémě a prajazyk malajský; 9. plémě mon- 
golské (praj. uraloaltajský, japanský, korej- 
ský, indočínský^ ; 10. plémě dravidské (3 prai.) ; 
11. plémě núbské (3 praj.); 12. plémě střeao- 
zemni (praj. baskický, kavkazský, hamito- 
semitský a indoevropský). Je to dosud nej- 
podrobnější třídění jazyků, jen že nesprávné 
i v jednotlivostech i v základech. Člověk ni- 
kdy nebyl nemluvný, plemena a jazyky spolu 
nesouvisí tak, jak mini F. Múller, a nedají se 
tak seřaditi. O novou psychologickou klassi- 
ňkaci pokusil se F. Mistelli přcpracovav 
a znova vydav Steinthalův spis »Charakterí- 
stik d. hauptsáchl. Typen d. menschl. Sprach- 
baues« (1893). Charákterisuje hlavní typy ja- 
zykové a třídí je takto: I. Polysynthetické. 
kde věta je slovem, verbum activum vyjadřuje 
hned i předmět; na př. jazyk mexický (má 
praeíixy, iníixy i sufYixy) a grónský (má jen 
suffixy). II. Jazyky, jeŽ nemají slov: ^i) jedno- 
slabičné (isoluji kořen): čínština, zadoindické, 

b) mají pouze kmeny (malajské, <bjacký), 

c) affixy volně ke kmenům přiřadtijí a sice 
buď sumxy (na př. cgyptština-koptičtina) nebo 
praeíixy (jaz. bantuské). III. Jazyky, kde exi- 
stují zdánlivě slova (agglutinujíci), na př. 
uraloaltaiské (vyznačující se vokálovou har- 
monii), dravidské. IV. Tazyky, jeŽ mají sku- 
tečně slova hotová, vyjadřující význam i futikci : 
semitské a indoevropské. Též 6. Gabelentz 
ve své »Sprachwissenschaft< líčí psychické 
základy hlavních typů jazykových, ale jinak 
líčí shodu jejich s povahou národů jimi mlu- 
vících. Ovšem v těchto pracích nejsou obsa- 
ženy všecky jazyky. Po vSech nezdařených 
pokusech cntěl K. de la Grasserie (v Tech- 
měrově >Zeitschr. f. allg. Sprachwiss.« IV.-^V.). 
aby se třídilo: a) skupiny jaz. genealogícky 
příbuzných, b) jazyky isolované; tyto pak a( 
se třídí uměle. Princip nebyl by spatný, ale 
v podrobnostech autor nedospěl nikam. Naše 
stanovisko viz níže. 

Souborné spisy o J-u jsou: G. v. d. Ga- 
belentz, >Die Sprachwissenschaft* 1891; ze 
starších vyšly F. Maxa Múllcra přednášky 
v novém vyd. něm. r. 1892 p. n. >Wisscn- 
schaft d. Sprache€ (1871); A. Hovelacquc, 
»La linguistique comparéec (1876); D. Pezzi, 
»Introauction á Tétude de la science du lan- 
gage« (1875), důležit jest i W. D. Whitncv, 
vLanguage and the study of language« (1867 1; 
něm. vydal J. JoUy p, n. »Dic Sprachwissen- 
schaftc 1874; Benloew, >Aper9U generál dc 
la science dcs langues* (1872); Sayce, »Prin- 
ciples of compar. philolog[y« (1874); L. A dani, 
•Les classificattons, Tobjet, la méthode, í<*s 



Jazykozpyt. 



147 



conclusions de la linguUtique* (1882). Psy- 
chicJcé základy nejlépe podal H. Steinthal, 
>>Abriss d. Sprachwissenschaít* (od r. 1881). 
Zákony živé mlavy a jazykového vývoje nej- 
lépe, vylíčil H. Paul v >PFÍ|izipien d. Spracn- 
gescl^chte* (2. vyd. 1886). Sry, též Kru Se v- 
■skij, sOČerk nauky o jazykě« 1880 a jeho 
rozpravy v Techmerové »Žeitschrifl f. allg. 
^prachwíss.«, rozpravy Ósthoffovy a j. a 
zvláitc Whitney, »Leben u. Wachstum d; 
Sprache« (něm. vyd. Leskien 1876). Fonetika 
jest nejlépe spracována v Techmerové >£in- 
leitung in die Sprachwis8enschaít« (1880), do-^ 
plňky jsou v jeho časopise a v časopise Vic- 
torové »Phonctische Studien«. Výsledkv do- 
savadního badání na poli )-u indoevropského 
shrnuty jsou v uvedené srovnávací mluvnici 
lirugmannové; dodatky a podrobnosti viz 
v »IndoeennanÍ8che Forschungen« vyd. od 
r. 1892 u-ed. K. Bni^ann a W. Streitberg). 
Tam nalezneme i neinovčiší práce z oboru 
všeobecné jazykovědy; dřívější práce viz 
v Pattové kritické bibUograni v Techme- 
rové >Zeitschrift f. allg. Sprachwissenschaít« 
I -V. všeobecný J. byl v tomto časopise nej- 
lépe pěstován a bibliografie jeho jest velmi 
pecím; pohříchu vycházel jen v L 1884—90. 
StarSí směr pěstuje se dosud v uvedených 
Časopisech Kuhnově a Bezzenberge- 
rove. Z časopisů jeStě sluší uvésti »Mémoi- 
rea de la Société de linguistique de Paris« (od 
r. 1866); Hnguistická palaeontologie v. S ch ra- 
do r, >Sprachvergleichung und Urgeschichte* 
(1890). Novější práce, zvi. Hiřtovy, viz v In- 
dog. Forschungen. Mluvnice jednotlivcích ja- 
zyků indoevropských viz hlavně v »Biblto- 
thek indogerm. Gram matik en«. O hlav- 
ních větvích těchto jazyků jsou důležitý sbor- 
níky, jako sGrundriss d. indoarisch. Philo- 
logie u. Aitertamskunde« (od r. 1896), rcd. 
G. Bdhler >Grundriss d. iran. Philologie« 
(od r. 1895), vyd. K. Geiger a E. Kuhn, 
Iv. Múllerův >Grundr. d. klass. Altertums- 
wissenschaít«, H.Paulův »Grundr. d. germ. 
PhiloIogie«, pro románské jazyky je »Gram- 
matik d. román. Sprachen« od F. Dietzc, no- 
véjSi (1890) napsal W. Meyer-Lubke; mimo 
to vydal £. Kdrting »£ncyklopaedie und 
Mcthodik d. rom. Sprachen« (1884) a G. G ró- 
bě r I. díl »Grundr. d. rom. Philologie* (1886). 
Pro slovanské jazyky máme F. Miklosi- 
chovu »Vergleichcnae Gram. d. slavischcn 
Sprachen« a Jag i čem vydávaný > Archiv fůr 
slav. Philologie* (od r. 1876). Z prací lexi- 
kálních jsou hlavními pomůckami Fickův 
♦Vcrgleich. W5rterbuch« (4. vydání 1890) a 
*Sammlung.indogerman. Wdrterbúcher* (od 
r. 1887).- 

Dějiny j-u sepsal Th. B.entéy (»Geschichte 
d. Sprachwi8senschaft<. 1869), H. Steinthal 
vydal »Geschichte d. S prach wissenschaft bei 
<\. Gricchen und Rómcrn« (2. vyd. 1891), B. 
D e 1 b r úcka »£inlcitung in die Sprachwissen- 
»chaít« (3. vyd. 1895) obsahuje dějinyj-u od 
Boppa počínajíc Též D. Pezziho »Glotto- 
logia aria rccentissíma* (1877) sluší uvésti. 
Hlavní práce z oboru jazyků semitských, uralo- 



altajských, amerických a pod. viz ve zvlášt- 
ních o nich článcích. 

O české literatuře jazykozpytné viz Čechy, 
literatura str. 323. Dodáváme k tomu jetí, ze 
pro všeobecnou . jazykovědu zvláště uvésti 
sluší práce Gebaurovy (»£tymolog. počátky 
řcči<, 1868, »Uvedeni do mluvnice českéc, 
1876)t M. Hattaly »Brus jaz. českého€ (1877}, 
J. Kosiny »Hovory olympské* (2. vyd. 1890), 
Č. Šercla »Z oboru J-u< (1883), J. Kaprasa 
>Psychofysické základy mluvy lidské* (1884), 
Fr. BareŠe »0 tvoření a soustavě zvuků mluv- 
ních* (1882), Em. Kováře >Uvedení do mluv- 
nice* (1891), J. Černého »Přispěvky k lidové 
etymologii* (1895). V oboru srovnávacího )-u 
pracuje hlavně J. Zubatý četnými rozpravami 
v odborných časopisech a sbornících našich 
i cizích, pěstuje zejména hláskosloví, tvaro- 
sloví a etymologii; J. Kvíčala vydal studie 
z oboru srovnávací skladby, ze slavistiky sluší 
připojiti práce F. Pastrnkovy o starobulhar- 
štině a o nářečích slovenských. Strany jiných 
studií, zejména četných v oboru bohemistiky, 
viz zprávy v >Listech filologických*, v >Čas. 
Musea kr. Čes.*, ve »Zprávách Král. učené 
společnosti*, v »Kroku<, v publikacích čcskč 
Akademie a v >Archiv f. slav. Philologic*. 

Roztřídění jazyků. V dějinách j-u po- 
znali jsme, 2e nikomu se nepodařilo jazyky 
přirozeně, t. j. dle příbuznosti (genealogi- 
cky), roztříditi, a 2e umělé klassiíikace, mor fo- 
logická a psychologická, nedošly ani vše- 
stranného souhlasu ani zvláštního uznání. 
Proto také podávajíce tuto přehled a roz- 
třídění jazyků jdeme vlastní cestou, řídíce 
se ténáito vůdČimi myšlénkami: 

1. Známo jest, Že všecky primitivní jazyky 
jsou velmi proměnlivé. Národopis k tomu 
dodává, že omezeny jsou na malý počet hlav, 
2—5 rodin žije pohromadě. Jakmile se počet 
osob takové primitivní obce zvětší, jest nutno, 
by se rozešly, neboť při primitivním opatřo- 
vání si potravy v téže krajině by se neuži- 
vily. Tím tříšti se i jazyk. A tak primitivní 
stav vyznačuje se velikou roztříště- 
ností a rozmanitostí jazyků, kaŽdý ja- 
zyk jest omezen na malou obec a obec sou- 
sední obci nerozumí. To je východisko pro 
další vývoj a jest lhostejno, je-li tento stav 
původní nebo jestli roztříštěné a rozmanité 
jazyky vznikly ze společného prajazyka. — 

2. rřes to, že na nejnižším stupni i jazyky 
bezprostředné sousedící jsou etymologicky 
zcela různé (kořeny i formální časti etymo- 
logicky se liší), nalezneme mezi nimi po- 
doby vnitřní a formální. Stejné totiž 
poměry zeměpisné způsobují podobný způ- 
sob života, tento pak způsobuje podobné na- 
zírání, podoby myšlení a tím i ve vyjadřo- 
vání. A tak se dá často celá řada různých 
jazyků téhož území shrnouti v skupinu 
s podobami psychologickými i morfo- 
logickými. Jako národopis i ]. má své země- 
pisné provincie; Asie na př. zná skoro jen 
sufíixy, Afrika má větší zálibu v praefixech. — 

3. Výbojem, odnárodněním jiných může se 
některý jazyk rozšířiti, následkem rozšíření 



118 



Jazykozpyt. 



může se i dialekticky tříštiti, nékdy tak silně, 
ŽQ i badatelům je těiko příbuznost genea- 
•iogickou poznati. Výbojem tedy jazyky 
se šiří na újm.u jiných, výbojem vzni- 
kají skupiny genealogickv přfbuz- 
ných jazyků. Výboj íe vsak také podmín- 
kou kulturního pokroku a proto jazyky 
nejrozšířenčiší bývají i nejvzděla- 
nější. — 4. Kclyž nělctere jazyky se rozšíří 
a vzniknou skupiny genealogicky příbuzné, 
může se státi, a) že ve formální skupině máme 
několik skupin genealogických, na př. v Ame- 
rice; b) že genealogicka skupina zabere celou 
formální, na př. bantuská v Africe; c) Že ge- 
nealogicka ve formální vynikne svou kulturní 
výší a vnitřní propracovaností, na př. čín- 
ština v skupině jaz. isolujících; d) že genea- 
logicka zabere celou formální, že snad zabere 
i jmé oblasti formální a při tom kulturně se 
povznese, čímž vznikají skupiny, jako indo- 
cvropská; avšak možná, Že kulturně se celá 
skupina nepóvznesla stejně a vnitřně stejné 
nepropracovala a vzniknou větve, jako je ná- 
mi tská k semitské. — 5. Rozšířením jednoho 
jazyka trpí jiné, buď zcela zanikají nebo se 
omezují na území menši. Zůstávají z nich 
zbytky v oblasti gencalo^ických sku- 
pin. Zbytky tyto mohou býti i dosti roz- 
šířeny a tvořiti formální skupinu; Zbytky ta- 
kové oiohou zůstati po jaiycích různě vy- 
vinutých, ale přirozené nejvíce icst jich ja- 
zyky málo vyvinutými. Na základě těchto 
zásad třídíme jazyky takto: 

I. Jazykv isolované. Jsou to porůznu 
se vyskytující jazyky primitivní, na př. Veddů 
na Ceyloné, jazyky v nejjižnější Americe, 
ostrůvky trpasličích nárůdků v Africe a pod. 
Ve formální skupiny dají se konečně po- 
jmouti a) jazyky Papuův na ostrovech zbylé 
mezi jaz. malajskými, ^) jaz. Hottentotů a Křo- 
váků. Ze zbytků jaz. vyvinutých sluší uvésti 
baskičtinu (jaz. polysynthetický). 

II. Pouze formální skupiny jsou dvě 
v jižní polovici severní Afriky: 1. saharská, 
2. núbská. Obě vynikají hláskovou blaho- 
zvučností, zpěvností, formálně vykazují jen 
počátky agglutinace a sice praeíixy i suflfixy. 
Při jménech konkrétních bývají vyznačeny 
i jemné odstíny, číslo se určitě vyjadřuje 
(duál a plurál), při zájmeně 1. os. se roze- 
znává duál a plurál inklusivní a exklusivní; 
za to scházejí abstrakta, pády se nevyjadřují, 
sloveso je slabě vyvinuto. Núbské vynikají 
nad saharské (hl. sloveso vyvinutější). Po- 
dobnou skupinou jsou 3. jazyky austral- 
ské, agglutinující, sufíigující, mající hojně 
pádů a ještě vicc časů slovesných. Další ta- 
kovou a sice velikou skupinou jsou 4. jazyky 
americko-polární (am.-hyperborejskéj. 
Dají se roztříditi na další 3 skupiny: á) Ja- 
zyky hyperborejské, ^)severoamerické, 
c) jihoamerické. Mezi americkými vyvinuly 
se i skupiny genealogické: jazyky sonorské, 
majské, mexické. Kulturné vynikly niezi 
severními majské na Yucatanu a nahuatl 
v Mexiku, na jihu kcčchua v Peru. Nej- 
typičtější jsou severoamerické, zvi. nahuatl. 



Sloveso jest jméno s poaseaisivnioi praefixem. 
ale tento praeíix neznačí subjekt, nýbrž ob- 
jekt. Sloveso a objekt jsou vidy určitě vy- 
jádřeny, vše ostatní dosti volné. Od tohoto 
typu liší se hyperborejský, Že má ien sulHxy 
a dosti vyvinuté pády značící místo, čími 
tvoří přccnod od typu amerického k aralo- 
altajskérou, na jihu objektivní konjugace ne- 
bývá tak určitá, za to Časy pomoa suílíxá 
jsou hojnější, čími blíží se k typu austral- 
skému. 

m. Jazyky isolující ve vých. Asii tvoří 
sice jen skupinu formální, ale meii nimi 
Čínština svým velikým rozšířením a četnými 
dialekty tvoří skupinu genealogickou, jei 
čítá více hlav, neŠ ostatní isolující dohro- 
mad3r, a při tom jest formálně a kultu rnír 
velmi vyvinuta vyjadřujíc slovosledem a po- 
mocnými slůvky jemné odstíny významu i 
funkce. 

IV. Agglutinující jazyky se suífixy 
zabírají téměř celou ostatní čásť Asie a děíí 
se na dvě skupiny, jei obsahují jazyky nejen 
formálně, ale i genealogicky příbuzné: 
a) uraloaltaiské (sev.- východ, střed i jiho- 
západ Asie), 6) dravidské v Indii. U obou 
jest jméno s bohatstvím pádů jádrem řcči,. 
výrok je na konci a větu lze rozvíjeti do ne- 
konečna, nei se výrok prosloví. Uraloaltajskó 
mimo to se vyznačuji vokálovou harmonií, 
po níž jsou v dravidských jen slabé stopy. 

V. Bantuské jazyky jsou pro Afriku 
nejvýznačnější, pravé jako nahuatl pro Ame- 
riku, čínština pro východní a unuoaltaiskc' 
pro severní a západní Asii. Většinou velikou 
vládnou v nich praefixy, funkce slov ne- 
vyjadřuje se příliš určitě, ale za to pomocí 
sfiody v praefixech vyjádří se, které slovo> 
ke kterému náleží, po případě je mu pod- 
řaděno; zda je to dle našeho pojímání dativ 
či akkusativ atd., to vyplývá jen z celého 
smyslu. Můžeme je nazvati agglutinují- 
cí mi jazyky s praefixy, ač i jinak for- 
málně od předešlých se liší. 

VI. Malajské jazyky tvoří velikou for- 
mální i genealogickou skupinu rozší- 
řenou po ostrovech Indického a Tichého 
okeánu. Dělí se na 3 další skupiny: a) póly- 
néskou, b) mclanéskou, r) malajskou. 
Kulturně nejpokročilejší jsou vlastni jazyky 
malajské, ovšem vlivem cizím, hlavně indi- 
ckým a čínsk^^m. Na Jávě písemnictvím vy- 
nikla řeč kavi. Malajský typ se vyznačuje, iv 
praefixy i suffixy vyjadřuje odstíny vý- 
znamu. Označení funkce se zanedbává. Výrok 
stojí na prvém místě a má význam passivní, 
pak přijdou objekt a doplňky, podmětem 
končí se věta. 

Vil. Hámitsko-semitské jazyky tvoři 
skupinu genealogickou. tiělí se na dv6 
skupiny další: a) námitskou, b) semit- 
skou. AČ obě tyto skupiny mají ctymologi- 
cké shody slov a jsou tedy genealogiocy 
spolu příbuzný, formálně značně se liší. 
Semitské jsou úzce mezi sebou příbuzný a 
formálně značně vynikají. Vedle suffixů, ně- 
kde i praefixů, vyniká vnitřní proměna slov 



Jazylka — JeafFrcson, 



149 



<5lřidiiifBi samohlásek) k vyjádření významu 
1 fínkoe. Hámitské mcxi sebou nejsou tak 
úxe pfíbuznjy, formálně dosti se liší a proti 
srmititiým isou mnohem méně vyvinuty. 
Kdyby nebyly mexi sebou a se semitskými 
ctymolopcky příbuzný, náležely by k formál- 
ním skupinám! saharské (zvláště tamašek se 
svými pracíixy) a k núbské (zvi. egyptštlna). 
Knltorné mezi hámitskými vynikla jen stará 
(IQfptltiiia (mladší fosc: koptičtina), kdežto 
semitské saQJfiaiají vynikající místo v kulturní 
historii světové. 

Vin. Indoevropské jazyky vládnou 
r Evropě, větev árijská a arménská jsou 
v Asií, vítězně zabraly Ameriku utisknuvše 
jazyky tamější a šíři se i v ostatních dílech 
5věta na újmu jazykA domorodých. ^Starší 
rozdělení jejich a podobu viz v či. Indo- 
evropské jazyky. Rozšířením latiny a po- 
Utinitěním kmenů jiných, zvláště iberských, 
keltských a germánských, vznikla nová větev 
jazyků románských, jež vedle germánské 
a slovanské počtem a významem vyniká. 
Také v ostatních dílech světa šíří se jen ja- 
zyky těchto 3 větví, hlavně frančina, angli- 
cina a ruština. Přibereme-li ještě větev árij- 
skou v Asii, klesají ostatní proti těmto čty- 
Hm na větve významu podřízeného, na pouhé 
zbvtky jazyků rozšířenějších. Historický vývoj, 
zvfáŠCe v Evropě, jest ten, že ztrácejí se víc 
. vicc staré tvary nexivní a proti staré stavbě 
synthetické nastupuje analytická (sr v. Jazyk). 
\ e flexi tedy není podstata a význačný cha- 
rakter těchto jazykíi. Charakter' vězí v tom, 
ie vždy i význam i funkce jsou určitě vy- 
jádřeny, urči těj i než kde jinde. Slov významu- 
abstraktního a tolik nemá žádný jiný jazyk. 
Stovo vždy vyjadřuje nejen význam, ale i funkci, 
a jest vždy pevným celkem, jejž nemožno libo- 
volně novými příponami rozšiřovati. Přípony 
ťjdy splývají s kořeny a kmeny jako nikde. 
<Jdtud plyne určitost slov. Proti uraloaltajské 
rokálové harmonii (vliv slabik předchozích 
na následující) podléhají slabiky předchozí 
casfo vlivu následujících, zjev to ve faších 
starších i novějších. A ve větě již při slově 
prvém musí se pamatovat na shodu s ostat- 
ními částmi. Indoevropan v mluvě své myslí 
do budoucna a přehlíží iiž z předu celek. 
Z prostředků mluvnických vlastně lze najiti 
v jazycích indocvropských všechny suffixy, 
iníncy, pracfixy (ve formě předložek), vnitřní 
změny (srv. vé stupňováni, střídání e-ó), vý- 
znam slovosledu atd. 

Konecnt* sluší zmíniti se o některých ja- 
zydch, jako jsou kavkázské. Kloníme se 
k mínění Gabelentzovu, že to nejsou sku- 
piny původní, ale Že území jejich bylo úto- 
nštěm kmenů pronásledovaných a že se 
na společném území takto sešli rozmanití 
kmenové, různé jazyky a tam namnoze vzá- 
jemným vlivem se sblížily. JapanŠtina 
ase jest zbj^tek z jazyků mongolských, jež 
nepropadly rozšířeni jazyků uraloaltajských, 
a za to podléhala rozmanitým vlivům, hlav- 
ně čáiskému, a tím vytvořil se z ni typ 
nláitní. Kř. 



Jasylka (lat. Os hyóides) jest u člověka 
kost podoby podkovovité, na níŽ se roze- 
znává střední část či tělo a po každé straně 
roh {comu majus dextr. et srn.), zakončující 
se malou paličkou; na rozhraní těla a rohů 
je na každé straně v J-ku vklouben růžek . 
{comu minus), jenž bývá nestejně veliký, ježto 
je spojen s bodcovitým výčnělem kosti skrá- 
ňové vazem bodcojazylkovým, který často 
zkostnatí buď v celém rozsahu nebo aspoň 
v dolním oddílu, čímž růžky se pak zvčtšují. 
J. tvoří základ útrobní kostry na krku, na 
ní zavěšen je hrtan, z ní vyrůstá valná část 
svaloviny jazykové a rovněž se na ní usa^ 
zuje řada drobných svalů krčních, kteréž do- 
vedou j-ku pošinovati různými směry. Čímž 
mění se i poloha jazyka, hrtanu a hltanu, 
jak pozorujeme nejlépe při polykání, mluvení, 
zpívání a pod. Vývojem embryonálním a 
fylopenetickým, jmenovitě poměrem k oblou- 
kům žabcrním, jest ]. z nejzajímavějších kostí, 
dosahujíc u různých tříd obratlovců nestej- 
ného stupně rozvoje. 

JTallovioe, Žežlovice, farní ves v Če- 
chách, hejt. Če.ský Brod, okr. a pŠ. Říčany; 
41 d., 255 ob. č. (1890), kostel sv. Václava 
(1354 far.), 2tř. šk. Stávala tu tvrz, na níž ku 
konci XVI. stol. seděli Branišovští z Brani- 
šova, r. 1601 Jakub Berbek z Kunvaldu, r. 1614 
Jan Bořivoj Kyšperský z Vřesovic, r. 1617 Jan 
Skalský z Dubu, načež přmojeny k Hušticům 
a r. 1624 ke Kostelci n. C. L. V XVII. stol. 
zanikla tu fara, r. 1787 zřízena opět lokalie, 
která r. 1856 povýšena na faru. 

Jaiwiúski Antoni, vynálezce mnemo- 
technické methody pro' studium chronologie 
a jazyků, vzdělal se na universitě vilenské, 
kde dosáhl doktorátu ňlos., načež do r. 1819 
sloužil jako kapitán při vojsku, později žil 
v Petrohradě a v Minsku. Methoda jeho, příliš 
mechanická a pouze na paměti spočívající, 
vyložena nejprve ve spise Méthode polonaise 
appliquée á la chronologie^ rhistoire, la geo- 
graphie, et Vétude des iangues pratiques (Lyon, 
1832). Překlady a výtahy vydal ve všech čel- 
nějších jazycích evropských. 

JeaAreaon [džefrznj John Cordy, spis. 
angl. (♦ 1831 ve Framlinghamu v Suffolku), 
byl advokátem, oddal se však brzjr spisova- 
telství výlučně. Z románů a povídek jeho 
zmínky zasluhují: Crewe Rise (1859); Miriam 
Copler (1859); IJve it down (1863); A woman 
in špite of herself (1872); Cutiing for partner s 
(1890). Velmi oblíbeny jsou jeho práce a 
obrazy kulturně historické, tak: Abookabout 
doctors (1860); A book about laxvyers (1866); 
A book about the clergy (1870); Annal^ of 
Oxford (1871); Brides and bridals (1872); 
A book about the table (1874) ; A young squire 
of the ijth century (1877). Jako inspektor ve 
státním archivu londýnském účastnil se také 
prací král. kommisse historických rukopisů. 
Napsal také celou řadu životopisů histori- 
ckých a literárních, tak: Life of Robert Ste- 
phenson (1864); TTic reál Lord' Byron (1883, 
2 sv.); The reál Shelley (1883, 2 sv,); Lady 
Hamihon and Lord Nelson (1885, 2 sv.); The 



150. 



.Jean — Jeanron 



Queen oj Naplei and 'Lord Nehoň (1889, 2 sv.); 
Victoria, Queen and Empress (1893, 2 sv.). 

JeaA [žan], franc, Jan. 

Jeaa de Umos^es [£áH de limói^]. též 
Limousin, Limosin, malíři limožského 
emailu: Jean I. žil ve 2. polovici XIII. stol., 
Jean II., mladší bratr Leonard^I. (* 1528 — 
t kol 1610), prováděl s oblibou scény love- 
cké na zeleném pozadí. Dvě jeho práce jsou 
v Britském miiseu, jiné dvě v South Ken- 
sJng;tonu a šest v Louvrů. 

JTeaJi JaoqíMS [žan žakj, franc, Jan Ja- 
kub, křestné jméno Rousseaua, užívané Ča- 
sto skratkem za toto. 

Jeanne |žani, franc, Johanka. 

Jeanne d'Albret |žan dalbrč] viz Albret. 

Jeanne ďAro [žan darkj viz Orlcánská 
Panna. 

JTeannette [žanétj: 1) J., franc, Hanička; 
Croix a la J., zlatý kfížek se srdíčkem, na 
krku nošený. 

8X J., jméno lodi, na niž se nalézala ne- 
šťastná polární výprava americká v 1. 1879 až 
1^81 a podlé níž se obyčejně výprava tato 
jmenuje. Loď J., na 3 léta zásobená a vy- 
strojená Američanem Gordonem Bennetem 
ku vyhledání Nordenskjolda, opustila pod 
velením poručíka de Longa dne 8. čce 1879 
S. Francisco. Posádku tvořili důstojníci Chipp 
a Danenhover, inž. Melville, lékař Ambler, 
meteorolog Colins, přírodozpytec Newcomb, 
22 lodníku a 2 Eskymáci. Propluvši úžinu 
Qeringovu, na zprávu o štastném návratu 
Norďenskjolda zaměřila J. na sz. k zemi 
Wrangclově a zamrzla již 4. září 1879 v ledu, 
v němž pak bez vlády byla hnána 21 měsíců 
povšechným směrem k sz.; 17. kv. 1881 ob- 
jeven na 76*47' s. š., 159® v. d. ostrov J., 
19. kv. na 7.7<» 8' s. š., 157» 43* v. d. ostrov 
Henrictta, 11. čna dostala se J. do vody a 
13. čna sklesla do hlubiny. Mužstvo podniklo 
se čluny velmi nesnadný ústup k ústí Lény, 
při čemž objeven 9. čce větší ostrov Benne- 
tův na 76® 38' s. š., 148'* 20' v. d., na němž 
29. čce přistáli. Při samém ústí Lény byly 
čluny 12. září 1881 v bouři od sebe oddě- 
leny. Jeden z nich zmizel beze stopy, člun 
Melvillův byl zachráněn, kdežto de Long do- 
stal se sice do Lény, zde však vystoupiv na 
zemi bloudil a hladem koncem října zahynul 
až na námořníky, jež nalezli v čas Tungusové. 
Koncem března 1882 nalezl Mdville mrtvoly 
de Longa a 11 jeho druhů, denníky a část 
sbírek. J. prozkoumala první čásC moře mezi 
zemi Wrangelovou a Novosibirskými ostrovy 
dále od pobřeží a nalézala se jediná ze všecn 
lodí na nejlepší cestě proplouti celým Arkti- 
ckým mořem. Kdyby byla snesla tlak ledu, 
jako později »Fram« Nansenova, byla by to 
bývala snad největší arktická výprava. Ně- 
které předměty z J-ty nalezeny byly r. 1884 
na kře u Julianehaabu v jižním Grónsku. 
Nansenovi, jenž se domníval, že byly sem za- 
neseny přes celé Arktické moře, bylo to jed- 
ním z důvodů pro jeho theorii transarkti- 
ckého proudu. Někteří pravost těchto před- 
nulQ popírají. Srv. The voyage of the J» 



Journals of Georgc W. De Long 1879—81 cdi- 
ted by his wifc Emma De Long (Lond., 1883); 
Melyiile» In the Lena Delta. A narrative of 
the search for De Long and bis Companions 
(t, 1885). £i\ 

JéaUxdn [žan^]: 1) J. Pierre, státník fr. 
(♦ 1540 — t 1622 v Paříži), president parla- 
mentu burgundského, za pronásledování Hu- 
genotů radil místodržiteli burgundskému, bv, 
neuposlechl nařízení Karla IX., a stal se tak 
v noci Bartolomějské zachráncem životů pro- 
testantů burgundských. Přistoupiv ke straně 
Jindřicha IV. stal se prvním presidentem pa- 
řížského parlamentu, r. 1602 intendantem, 
r. 1610 generálním dozorcem financí. Jeho. 
spis Négociations (vyá. 1656, 1659, 1819. 1837) 
jest kniha v diplomatických kruzích valně 
ceněná;. nalézá se též ve sbírce Nouvelie Col^ 
lection des mémoires pour servir á Vhistoire 
de France (1887, 2. série, sv. IV.). 

2) J. G., franc. malíř zátiší (« kol 1855 v Pa- 
říži), žák Vinceletův, žije v Paříži. Maloval: 
Kos květinový (1878); Vnitřek skleníku (1881); 
Paři{skd lahrada (1883); Utni jitro (1885); 
Jablka a hrušky (1896); Květiny (v Luxem- 
bourgu) a j. 

Jeamniet [žaniól: 1) J. Pierre Alex- 
andre, franc. malíř krajin á podobizen (* 1826 
v Champlitte), žák akademie v Dijonu, kde 
později sám stal se ředitelem, dále Dtdaye a 
Calama v Genevé. Maloval: tři pohledy na xď 
mek dijonský (mus. v Nancyh Pohled na Monť 
blanc; Okolí u Font ďAin (1859); Jezero Lm- 
cemské (1872) 'a podobizny. 

2) J. Pierre Georges, krajinář, genrista 
a ryjec, syn a žák před. (♦ kol 1860 v Gc- 
nevě). Maloval: Vnitřek lesa (1872); Ulice St, 
Antoine v Pařili (aquarell, 1874); Břeh Seiny 
u Troyes (1876); Pijdk (aquarell, 1877); Utni 
krajina u. Joulu (1878). Rytiny leptané: Re- 
kruti', Padli vojáci \ Střílející vojdci; Na plosině 
koňské dráhy a j. 

JeaA Paul [žan pól] viz Richter Johann 
Paul Friedrich. 

JTean Potage [žán potáži, franc, »Jan Po- 
lévka*, přezdívka Francouzů a také starý typ 
komický. 

Jeanron [žanroiil Philippe Auguste, 
malíř a spisovatel franc. ť* 1810 v Boulognc- 
sur-Mer — f 1877 na zámicu Combronu), žák 
Sigalona a Šouchona. R. 1848 stal se vrch- 
ním ředitelem národních museí a způsobil, 
že Národní shromážděni povolilo dva mil- 
liony franků na zřízeni galerie Apollónovy a 
ostatních místností Louvrů. Ve dvou létech, 
v nichž úřad svůj zastával, uspořádal díla 
dle škol, otevřel v Louvrů nové sály a za- 
řídil četná venkovská musea. V 1. 1863—69 
byl ředitelem akademie marseillské. Díla jeho: 
Mali vlastenci (1831, mus. v Caénu); Jitřní ná- 
lada (Douay); Západ slunce na břehu Seiny 
(mus. v Arrasu) ; podobizna Mirabeauova (hist. 
mus. ve Versaillech); Púiiled na opuštěný při- 
stav v Ambleteuse (Luxembourg) ; Tintorettoa 
jeho dcery \ Raffael a Fornarina; Francou\Ui 
vojíni u Sol ferina] Francouzští vojíni u St, 
Pierre ď Aréna u Janova. Z literární činnosti 



Jeanroy — Jebu. 



151 



jebo uvedeno budil pojednání Počátek a po- 
krok uměni (Paříž, 1849) a poznámky k vy- 
dáni Vasariho (t., 1834). Illustroval téŽ Louise 
Blanca »Histoire dc dix ans<. 

jMLnroy [žanroá] Alfred, liter, historik 
a filolog franc. (* 1859 v Mangiennes, Mcuse), 
vystudoval École normále (promovován 1878^, 
učil rhétorice v Trovcs, Besangonu, na kol- 
leji Stanislavově, r. 1889 jmenován výpomoc- 
ným, r. 1893 řádným professorem jazyka a 
literatury jihofrancouzské na literární fakultě 
toulousské. J. je z předních soudobých lite- 
rárních historiků franc. Přední díla jeho jsou: 
Les origines de /«t poesie lyrique en France 
au moyen d^e (Paříž, 1889) ; Extraits des chro* 
niqueursfranqais du moyen age (t., 1891, s Gast. 
Parisem); Mysteres provenqaux (Toulouse, 
1893, s H. Teuliém). Jiné práce jeho jsou 
uveřejněny v »Romanii<, »kevue critique«, 
literární historii franc. vydávané L. Petitem 
ile Jullcville a j. 

Jfeanrat [žorá] : 1) J. Etienne, malíř franc. 
(* 1699 ve Vermcntonu — f 1789 ve Versail- 
Icch), žák Vlcughelsa, s nímŽ r. 1724 odešel 
do Říma. Vrátiv se do Francie r. 1733 byl 
za obraz Pyramus a Thisbe (mus. v Compiégne) 
přijat za člena akademie, r. 1737 jmenován 
professorem, r. 1761 rektorem a r. 1781 kanc- 
íťřem. R. 1767 stal se kustodem galerie ve 
Vcrsaillech. Díla jeho: Achilles vychd{i, by 
pomstil Patrokla (mus. v Cambrai) ; Kuchařka 
vracejici se ^ trhu (Besan^on); Kristus ode- 
vzdává Petrovi klíče (Orleans) ; Diogenes rozbiji 
pohár (Louvre); Sen Josefův (kostel sv. Lud- 
víka ve Versaillcch); Odpočinek Dianin. Četná 
jf ho díla. byla ryta od jeho bratra Edmea 
J-a (♦ 1672 — f 1738). 

9) J. Edmc-Sébastien, inženýr-země- 
pisec franc. (♦ 1724 v Paříži — f 1803 t.), 
později prof. mathematiky na vojenské škole 
v Paříži a zakladatel její hvězdárny. Sestrojil 
mikrometr s podvojným obrazem {Sur les 
lunettes displantidiennes ou de double imagc, 
>Mém. Par.«, 1779), určil místa Plejád (POsi- 
tion de 64 étoiles des Piéiades, t., 1779), řešil 
problém Keplerův řadami v pojednáních Sur 
Ic mouvement des planétes et moyen de cal- 
culcr leur équation du centre pour un temps 
Jonné a Détermination directe de la distance 
ďune planete au Soleil (>Sav. étr.« IV., 1763) 
a vydával Connaissance des temps, hvězdářský 
ročník obsahující eféraeridy. VRý, 

8) J. (de Bertry), dvorní malíř Marie 
Le^zcinské, choti Ludvíka XV. (♦ kol 1725 ~ 
t po r 1796), syii Edmea J-a. Od něho jsou: 
Sástroje hudby ^ války a vidy (tři obrazy, 1757) 
a j. 

Jebaný Václav, básnickým jménem Oto- 
kar Březina, přední symbolický a mystický 
básník čcskÝ (♦ 1868 v Počátkách). Na vyšší 
rcálce v Tcíči maturoval r. 1887. Stal se vý- 
pomocn^ učitelem v Jinošově u Náměště 
nad Oslavou a rok na to přišel do Nové 
ftíle na Moravě, kde jest učitelem. Píše do 
•Nivy«, »Vesny«, »Mod. Revuc«, ^Rozhledů*, 
» Nového Života«, >Sbomíku pro mystiku«. 
> Volnýdi Směrfi« a j. Vydal r. 1895 v knihovně 



»Mod. Revuc« knihu verŠů Tajemné dálky, 
r. 18% tamtéž Svítáni na ^ápadé a r. 1897 
týmž nákladem třetí sbírku Větry od Pólů. 
Chystá knihu poetických pros na filosofická 
themata (viz v » Rozhledech* 1897 článek 7ťi- 
jemstvi v uměni a ve »Sbor. pro mystiku« 
1897 práci Nejvyšší Spravedlnost). V rukopise 
má Román Eduarda Brunnera a jiný nedo- 
končený. Březina je na českem Parnasse zjev 
prvého řádu. Zjev zcela ojedinělý, jenž roste 
sám ze sebe, básník vyvolených duší. Březina 
mnoho studoval, hlavně filosofy od Platóna 
po Nietzscheho. Zná je stejně jako poesii 
francouzskou a anglickou, zvláště moderní. 
To je půda, odkud rostl. Básníci, které mi- 
luje a kteří vedle filosofů německých, zvláště 
Schopenhauera, měli veliký vliv na formaci 
ieho náhledů o umění, jsou: Shelley. Keats, 
Wordsworth, Whitman, Mallarmé, Verlaine, 
Przybyszewski, Maeterlinck. Tento nejméně, 
iakkoli verš Březinův v prvé knize jeho ve- 
lice se podobal volným číslům ze >Sldeníků«. 
Březina to, co Maeterlinck formálně jen na-, 
stínil, provedl v dílo komplikované a hlu- 
boké. Obsah je právě liší,, jakkoli Březina 
stvořil nový českjf^ verš, volný, rhythmický, 
a úžasně hudební, že se vrývá do paměti. 
Březina je mystik, který nazírá podstatu věcí. 
Poměr věčna k pomíjitelnému, onoho života 
a světa k tomuto, řízení nejvyšší Vůle, ta- 
jemné zráni duší bolestí a utrpením pro vyšší 
účel jim určený, předtuchy smrti, její hluboký 
taj a život za iií, to svítání na západě, toť 
jsou některé látky jeho poesií. Básně jeho 
JSOU vise, modlitby extatické, prožívání stavů 
nejvyšších a nejvzácnějších v lidské duši. 
Březina, jsa hluboce vzdělán umělecky, lite- 
rárně i přísně vědecky, dovede každý stav 
duše vliti do čistých hřání nekonečné roz- 
manitých obrazů a myšlének, v nichž ho české 
slovo poslouchá jako dokonalého mistra. Bře- 
zina je básník tajemného života duše. Jako 
umělec má vedle Sovy u nás málo sobě po- 
dobných. Pracuje těžce a hledá slovo pravé 
s bolestnou svédomitostí moderního umělce. 
Srv. studii F. V. Krejčího » Český mystik a 
symbolista< v »Rozhledech« r. 1895 a větší 
práci S. Boušky v »Novém Životě* r. 1896. 
Mistrně přeložila některé básně Březinovy 
do italštiny Anna Kalmanová (vyjdou v An- 
thologii Bonettiho); do němčiny přel. ukázky 
Eug. Tragcr, do polštiny M. Szukiewicz v li- 
stě »Žycie4. Bška. 

Jotieni Adolf, malíř podobizen {* 1819 
v Elbl^gu v Prusku — f 1888 v Berlíne), žák 
berl. akademie a Delarochcův v Paříží (1836 
až 1839). Cestoval po Francii, Itálii a do 
Petrohradu, kde za podobizny vojenské, které 
provedl na rozkaz cara Mikuláše a Alex- 
andra II., jmenován byl Členem akademie 
umění. 

JTebna viz Jam ni a. 

Jebu, téŽJabu, Džebu, Isebu, kraj afri- 
cký při zálivu Guinejském na sever od la- 
guny Lagoské, hraničí na scv. s Jorubou, na 
vých. s Benincm, na záp. s krajem Egbů. 
Dělí se ve 2 okresy, J.-Óde na východě a 



l.VJ 



Jebús — JedinodaA. 



J.-Remo na západe. Úrodnou, z nejvétií Části 
zalesněnou krajinu zdejší protékají četné řeky, 
přicházejkí z Joruby. Nejdůležitější z nich jest 
Omi a Ochun. V sev. části dosahuje výše 175 
ai 200 m. Hl. město Ode leží 60 km ssv. od 
La|;osu. Jest sídlem náčelníka zv. »audžali«, 
jenž byl proklamací iagoského guvernéra 
4. ]ist. 1892 postaven pod britský protekto- 
rát, poněvadž obyvatelstvo zdejší Často pře- 
káželo spojení Ancličanů s vnitrem, takže 
musilo býti proti němu vojensky zakročeno. 
Čítá se tu asi 400.000 domácího obyvatelstva, 
jež jen nepatrné se liší od Jorubú. Z bývá- 
lých zuřivých otrokářů stávají se rolnici a 
obchodníci. Islám činí tu značné pokroky. 
Také protestantští missionáří zde působí. 

JTebůs (hebr.), nejstarší název Jerusalema, 
sídlo Jebúsitů. Vyskytuje se na dvou místech 
bible (Kn. Soudců, 19, 10 a 1 Chr. 12, 4). 
' Jebúaitéy kmen kananejský v Palestině 
v době příchodu IsráélitA. Usazen v horách 
jiidských, udržel se i po dobytí Palestiny ve 
svém opevněném městě lebusu až do doby 
Soudců. Teprve David cfobyl jejich města a 
hradu, Salomo pak učinil poslední zbytky 
obyvatelstva poplatnými. 

. J. 0.9 skratek jména Tesu s Christus. 
' JTeokísl [jekl] Franz íos., badatel o věcech 
polských (♦ 1762 ve Vídni — f 1816 t.), byl 
nějaký čas advokátem v Haliči, kde přiučil se 
polštině a zabýval se studiem literatury, dě- 
jin a právnictvi polského. Vydal: Polens Staats- 
veránderungen und letíte Verfassung (Vídeň, 
1800—09, 6 částí. pol. překlad od K. Slotwirt- 
ského O Polsce Jéj d\iejach i konstytucyi, Lvov, 
1819); Dissertationes juridicae (tam., 1801); 
Schlachten der Alten (Tubinky. 1810); Galixiens 
Strassen und Brúckenbau (Vídeň, 1809, pol. 
překlad od A. Gliszczyňského v »Pami^tniku 
Warsz.c, 1816). Sepsal též dějiny literatury 
pol. pro sbírku »Gcschichtc der Kúnste und 
Wissenschaftcnc (Gotinky, od r. 1766, sv. 40.). 

Jeolov, ves na Moravě, hejt. a okr. Jihlava, 
fara Luky, pš. Vel. Beranov; 9 d., 68 ob. č. 
(1890). V XV. stol. držel J. jihlavský měšťan 
Stanislav Popipcs, jenž jej odporučil minori- 
tům v Jihlavě; později jej drželi jesuité, za 
nichž tu až do zrušení řádu byla kaple, v níž 
i sloužena mše. 

JTeSaay, ves v Čechách, viz Děčany. 

JTeómen, botan., viz Ilordcum. 

jTeómenlité (Gerktenfeld), ves na Moravě, 
hejt. a okr. Znojmo, fara Dvjakovičky, pš. 
Chvalovice (Kallendorf); 58 d., 280 ob. n. 
(1890\ Itř. šk., vinařství. Ves povstala r. 1787 
na pozemcích opuštěného dvora na panství 
loučkem. 

'JTeÓmenka, botan., viz Elymus. 

JTeóminek, národní hrdina moravský, jenž 
přijde osvobodit Moravu, až bude v nebezpečí, 
jako Blaničtí rytíři v Čechách. Byl dle po- 
vésti synem chropíňského pána, jenž man- 
želku svou t^ral tak, že od něho odešla a 
na útčku v jeČmeně syna porodila, od čehož 
jeho jméno. Pán chropíňský sice později lito- 
val nešlechetného skutku svého, pátral po 
choti a synu, ale nadarmo. Od těch prý dob 



hledají na Hané a zvláště v okolí Qiropíně 
J-nka, ale rovněž marné. Z toho vznikla 
úsloví: Hledáš J-nka (konáš mamou práci) 
a ztratil se jak J. Vek. 

Jedné srno viz Hordeolum. 

Jeftalité, někdy ves v Cechách někde záp. 
od Lomnice n. Pop., v XV. stol. připomíná 
se pustou. 

Jeéovloe, far. ves v Čechách, hejt. Roud- 
nice, okr. Libochovice, pš. ŘedhoŠf; 33 d., 
156 ob. č. (1890), kostel sv. Barbory, v nyn. 
podobě r. 1783 dostavěný, s obrazem Ukřižo- 
vaného od Škréty a s krucifixem velmi uměle 
vyřezaným ze slonové kosti, od neznámého 
mistra, 2tř. šk. V XVII. stol. zanikla tu fara, 
kostel stal se f\\, do Budyně, až r. 1855 zří- 
zena tu fara. R. 1783 objeveno zde pohanské 
pohřebiště. 

Jed viz Jedy. -^ J. jaternicový a 
mrtvolný viz Ptomainy a toxinv. — J. 
Šípový VIZ Kurare, Strychnin a Šípové 
j«dy. 

Jedbnrgh (džedborq), hl. město skotského 
hrabstvi Roxburffhu, 27 km vjv. od Selkirku 
v hlubokém údolí na 1. |>ř. Jedu; má museum, 
latinskou školu, zřícenipy proslulého opatství, 
založeného asi r. 1130 králem Davidem I., 
hrabskou věznici, výrobu vlněných látek, při- 
krývek a plaidft a 3397 ob. (1891). Jest ro< 
dištěm fysika D. Brewstera a Mrs. Somcr- 
villové. Nedaleko pískovcové lomy. 

Jeddo, Jedo, viz Tokio. 

Jedenáct tisie 9aae& viz Voriila. 

JedhoJ,botan.,vi7Aconitum anthoraL. 

Jedlbaby, Děd i baby. osada v Čechách 
u Křivous, hejt. Slané, okr. Velvarv, fara Ho- 
stinná, pš. Jenšovice; 11 d., 102 ob. Č. (1890), 
popi. dvůr a ovčín. Stávala tu tvrz se sídlem 
vlády čím (1296) a ještě jedna tvrz, takže J. 
rozděleny na dva díly, z nichž jeden náležel 
ke kostelu Sv. Vojtěcha v Praze a druhý 
koupil r. 1623 Vilém rol. z Lobkovic, jenž 
i onen díl přikoupil a držel J. celé k Vel- 
trusům. 

Jediná František X., duchovní spis. če- 
ský (» 1779 v Mimoni — 1 1847 na Sv. Hoře). 
Vysvěcen byv na kněze stal se vychovatelem 
u hrabat Šporků, načež kaplanoval na růz- 
ných farách. Dotáhnuv sátím doktorátu boho- 
sloví stal se r. 1807 farářem na Svatém poli 
u Dobříše, jmenován bisk. notářem, pak čest- 
ným děkanem, r. 1825 Čestným kanovjoíkem 
kapituly staropoleslavské a r. 1834 inful ová- 
ným probo.^tem na Sv. Hoře. J. napsal ně- 
kolik nábožen, spisů: Kaidni postní (Praha. 
1822); škola Kristova (t., 1824); Převrácenost 
křesťanu mito^c/i (t., 1830). 

Jedinee (individuum) v ohledu přírodo- 
vědeckém viz Soustava rostlinná a S. 
živočišná. 

J. v myslivec tví, samotář, divoký kanec^ 
který žije odloučen od tlupy. 

JedinodlA ffranc. impoť uniqué), t. j. je- 
diná daň určitého druhu na místě mnohých 
různých skutečné trvajících, byla od těch 
dob. co so počalo soustavně pojednávati 
o daních, často záaadnfm požadavkem spiso- 



Jediiiorog — Jedle. 



16? 



vatclů, ákol nirodohospodářslcých a sociál- 
ních stran. Hlavní případy tlaji se přibližně 
smi seřaditi takto: 1. Důsledně le základů 
samotné theoric národohospodářské vyrostl 
]iožadavek jediné daně z čistého výnosu po- 
zemkového u fysiokratů (srv. řysiokra- 
t:sm'. ač ani oni vesměs přísně na tom sta- 
novišti netrvali; tak na př. Mirabcau st. (1760) 
žádal kromě pozemkové jeSté zvláštní daň 
dle osob a' krbů. tato měla Vsi ona Vs státní 
potřeby krýti. V revoluci francouzské měly 
na ústavocíárné shromáždění (1789—91) ná- 
zory fysiokratické ten účinek, že pomohly 
k (»clst ranění obtížných daní nepřímých. Prak- 
ticky pokus provésti fysiokratický ideál da- 
ňový provedl ctitel fysiokratů markrabí Karel 
íkrffřiťh Badenský (1728—1811) ve třech ves- 
nicích, Dietlingcn, Theningcn a Balingen, v lé- 
:«'ch sedmdesátých minulého století, musil 
ho v.^k brzo pro úplný nezdar zanechati. 
2. Z povšechných důvodů spravedlno- 
sti a větší technické snadnosti prováděcí 
•loporuěena Pfeifferem (Die Staatseinnahmen, 
iH^bi všeobecná daň spotřební namísto 
všech jiných. 3. Mnohem rozšířenější než oba 
VřtMiťhozí jest v novější době návrh, aby vše- 
liké daně přímé i nepřímé byly nahrazeny je- 
Hmou všeobecnou progressivnou daní 
příjmovou (jak se nyní u nás říká; správ- 
něji důchodovou). Požadavek ten nabyl 
hlavně váhy odporem socialistickým proti 
< laním spotřebním od širokých vrstev oby- 
vatelstva neseným, ve kterémž směru ncj- 
l>amátnéjší se stala velká řeč Lassallova, vy- 
<láná r. 1863 s nadpisem »Die indírecte Steuer 
iind dic arbeitenden Klassen«. I objevuje se 
]tak v tomto spojení požadavek výše řečený 
v pro^ammech sociální demokracie; ryze 
jtstě v programmu.g o thajském (1875), kdež 
jk* v třetí části iádá m. j.: >Jediná progres- 
5ivná daň důchodová pro stát i obec na místě 
všech daní trvajících, zejména pak nepřímých 
lid tižících.« V programmu erfurtském (1891) 
však již jest zásada jediné daně důchodové 
opuštěna; neboť tam již se požaduje trojí 
projirresstvná daň: důchodová, majetková a 
zvláště ještě dědická. — Byť se býti zdály 
Kcbe většími výhody jednoduchosti a tech- 
nické snadnosti, jest j. přece nesprávná a 
to: 1. Z příčin zásadních: neníť důchod 
jednotlivec, budiž si sebe správněji zjištěn, 
jediným měřítkem jeho způsobilosti daňové 
t. j. subjektivné újmy, kterou mu daň uložená 
xpůsobaje. Při stejné výŠi důchodu dvou dani 
Vodr<ibených poplatníků může různá četnost 
rodiny, neštěstí, nemoci, alimentační závazky 
naproti rodičům atd., nehledíc ani k místním 
různostem v drahotě bytů, potravin a jiných 
potřeb životních, stejnou summu daňovou či- 
niti pro nč velmi nestejně cítěným břemenem. 
Naopak i daně ipotřební, jsou-íi předměty je- 
jich pečlivě vybrány a nedopadají-li arci na 
přeciměty spotřeb nutných, dopouštějí při- 
způsobení daňového břemene skutečné osobní 
zpíisobilosti daňové, když zejména je doplňuje 
Tbodně vybraná soustava aaní t. zv. obcho- 
dových (srv. DaA), jež souběžně postihnou 



části důchodu nikoliv spotřebě* ale výdělku 
věnované i všecky kromobyČejné, nuiodilé 
zisky. 2. Z příčin technicKých: všeliké 
druhy daní trpí nedostatkem úplně správ- 
ného rozdělení jejich břemene, protože egois- 
mus lidský stále živou udržuje snahu po unik- 
nutí dani a sebe důmyslněji vymyšlené me- 
thody zdaňovací tohoto nepřítele spravedl- 
nosti daňové nikdy nepřekonají. Při mnohosti 
daní tyto nesrovnalosti aspoň db jistých měr 
se navzájem vyváží, pří dani jediné jakékoliv 
nabyly by nutně rázu tak příkrého, že by se 
staly nesnesitelnými. Poněvadž pak postupem 
vývoje zaměstnání a výdělečné příležitosti se 
rozvětvují a individuálněji rozrůzňují, jest 
mnohost daní zrovna na vyšších stupních 
vývoje nutnější než na nižších, kde jedno- 
duchost poměrů dopouští snáze i jednotnost 
daně, pokud břímě její zůstává v mezích 
mírných. Ostatně správnou protivou j-ě 
není mnohost daní vůbec, nýbrž soustava 
daňová, t. j. mnohost tak uspořádaná, aby 
celek co nejlépe hověl vrchním zásadám da- 
ňovým. Tato soustavnost nevylučuje zjedno- 
dušení naproti přílišné nesoustavné mnoho- 
tvárnosti, jakáž zejména za dob absolutních 
namnoze sq vyvinula, a byla taková zjedno- 
dušení v nové době v ncjednom státě docí- 
lena. (Ostatně srv. Daň.) Bf. 

Jedlnoros^ viz Drobovik a Indrik. 

Jedlá, ves Česká, ^heit. Ledeč, viz Jedle. 

Jedlany, ves v Čechách na Jišovském po- 
toce, hejt. a okr. Tál>or, fara a pš. Chotoviny; 
50 d., 390 ob. č. (1890), 2 mlýny. Dolní a Horní 
(Trlcnda), popi. dvůr Jišov a samota Kakanov. 
Stávala zde tvrz, původní sídlo pánů z fedlan 
(ve XIV. a poč. XV. stol). Poč. XVII. stol. 
koupil J. Jiří Pětipeský z Chýš a připojil je 
k Chotovinám. 

Jedle (.se strany botanické viz Abies), po 
.smrku nejdůležitější lesní jehličan, jenž v mír- 
ném i chladném pásmu, v polohách stinných, 
na sklonech severních a záp. hojně se vy- 
skytuje v lesích, ve smíšcninách mezi jehli- 
čany i lupenáči, zejména buky, nebo pouhé 
jedliny tvoří. Podnebí vysokých hor, jakož 
i dálnějšího severu jí nesvědčí a proto není 
území jedlí tak rozsáhlé jako smrků. V níži- 
nách trpívá sušším vzduchem, parnem a pozd- 
ními mrazy. V českých lesích nejčetněji roste 
v pohoří Brdském a Českomoravském, v Šu- 
mavě a na Křivoklátská. Ze všech jehličanů 
vyžaduje j. nejlepší a hluboké půdy a zvláště 
sloupí jí hlinité písečnatky, půdy rulové a 
žulové. Chudé a buď příliš vlhké nebo příliš 
suché půdy j-lím ne.svědčí. 

Z jedlového semena v jeseni zasetého vy- 
vinuje se již v březnu útlá rostlinka vystu- 
pující ze země s oscmcním, které později 
shazuje, načež objeví se v přeslenu 4 — 7 lístků 
podobných jehličí starých stromů, majících 
však bílé čárky na líci. V drsném podnebí 
nevyvíjí již mladá jedlička v témž roce žád- 
nýcn lístku, v mírném podnebí vyrůstají těsně 
nad zmíněnými ještě 4 — 6 lístků, které však 
mají bílé čárky na rubu. Teprve ve 3. roce 
vyrůstá první haluzka postranní a ta pak 



p 



flSl' 



Jedle— Jedliřka. 



bývá n£kdy delší celd rostliny. Nevyrůslá-lí 
tato haluzka ani ve 4. roce, jest to mámením, 
ic jedlička kmi a brzy lahync. Pravidelné 
vétvovú přesleny počínají vyrůstati aí v 5. 
roce. S počátku rostou mladé jedličky pO' 
■nalu a libuji si v tcmníjším, trvalém stínu, 
mezi 3. — 5. rokem stáři svého vyíaduji jM 
více svStla a počínají hbitčji vzrůstati teprve 
asi v 15. roce. V mládí trpfvají zimou a par- 
nem; plevel jim sice také Skodi, ale tnéaĚ 
nežli snirfkQm. 

Mezi v£emi jehliČnatfmí siromy má ]. ncj- 
vétši obnovivost; i poákozený výhon vrchol- 
kový brzy nahrazuje a kaídé poranění snadné 
zaceluje. Kmen jedlový bývá pěkný, dlouhý. 
rovný, válcovitý a v zapojené dřevinfi aí do 
'/( své výSky bezvétvý; i z osamotnÉlých 
siromil odpaďávají dolejší včtvc. tak že není 
tu třeba umčlého odvětvování jako pM jiném 
stromoví, 

J. jest výhradné strom kmcnovin s dclSi 
obmýtnostf a zvláité vhodná jest pro tou- 
lavé nebo pcobíraci seče. Pro střední způ- 
sob hospodařeni jest proto méně způsobilou, 
íc jedlové výstavky pHIiS stíní. Ve stáří 60 
aí 80 rokfl pfiristaji J. nejvíce a po 70. roce 
počínají pfináieti dobré semeno. Stoletá J. 
mívá ai 10 m výšky a T5 cm průměru a při 
vhodných pomčrech stanovištních dosahuje 
vÉku ai 300 rokli. Jcdhny zdélávány bývají 
ncjčastéji ve stáři 100—120 roků, protože 
v tom víku bývá jedlové dřivi nejlepší. 

Ponévadi mladé jedličky vyžaduji zastíněni, 
zmlaiujemc jedliny nejvýnodnějl přirozením 
podsiváním anebo při novém zakládání jcdlin 

nCné; avšak v novřjSi dóbé vysazujeme téí 
sazeniík^ jedlové vu ikoikách vypěstované 
I na místa nezastínC-ná, ale zalesnénf pod 
ochranou stromoví přece jen vidy lépe se 
daří, když pak postupným prořiďovánťm 
ochranné kmenoviny (tmavou a světlou sečí) 
podrostu pozvolnu se uvolňuje. Pouhé jedliny 
z přirozeného zalesnění vzrostlé bývají přc- 
houstlé a musí pak velmi opatrně 'býti pro- 
klfsfovánv a probírány, K vypéstováni po- 
rostů smíšených dopomčuje ae smíšení ]-lí 



zeraů zasahujícími dostatečně upevněi 
vzdoruje vichřicím a téi nctrpívá sněhovým 

Jadle: 1) J.. Jedlá, ves v Cechách, hcjt., 
okr. a pi, Ledeč, fara Chřcnovicc; 21 d., 154 
ob, í. (1890Í. 

a) J., !ar. ves na Moravě, hejl. Zábřeh, okr. 
ii pi. Silpcrk; 257 d., 1395 ob, č. flSM), ko- 
stel sv. Jana Kfř., 3tř, Sk,, myslivna velko- 
statku zábřeíského. Fara pochází z XV. stol., 
kol. r. 1560 doslala se do rukou prot^taniŮ. 
později kol, r. 1630 nedostatkem duchoven- 
stva zanikla a teprve r. 1688 zřízena lu ad- 
ministratura, která r. 1843 na faru povýše n-i 
K. 1832 zuřila zde cholera. 

J«ai«Sl, DĚt&ň {Gůdeshi). vcsv<\>ii.>, :: 
hcjt. a okr. Podbořany, fara a pš. Ncpuui'. 
25d.. 192 ob. n, (1890), dvůr, ovčin a chrni lna l 






JsdlSTBdorf, G: 

karncuburském v Dol. Rakousích na I. bři 
Dunaje, sev. od Vídně, jejií jest pfedmť^im, 
na trati Vídei^-Stammersdorf sliniční parní 
dráhy; má stanici pošt. a Iclegr.. akciovou 
továrnu na lokomotivy, velké dílny Sev. ilráhy 
císaře Ferdinanda, továrny na šicí stroje, 
nýty. šrouby a matky, prádelnu a tkalcovnu 
juty, lihovarnictví. výrobu lisovaného droídí 
a zboii pryžového, sladovnu, pivovar .i 
7834 ob. (1890). Bezprostředně u J-u jest 
Jedlcsec ncbojedlcrsce, na trati Vídeň- 
Děíin Rak. sev.-záp. dráhv a na odbočen do 
Floridsdorfu, se strojnickými dílnami Scv.- 
záp, dráhy, továrnou na margarin a 2960 ob- 
(1890). Obě místa spojena jsou od r. 1844 
v jednu obec s Floridsdorfem, 
JcOllo* íGOIliij). osada v Cechách u Vc- 



Jedlldkft: 1) J. Augustin, vlastenecký 
kněz a spis. řeský f* 179S v Kasejovících — 
t 1869 V Záboři). By! kaplanem v Loučíně,. 
v Kasejovících a posledně farářem v Zábofi. 
Jsa ještě studentem přilnul k české htcratuFe 
i sloiii drama Mečhlav a Branka, později psal 
Divadla pro diti a přispíval do čas. >Sko]a. 
a íivotí. V rukopise zůstavil sbírku písní lo- 
vecWý-cii a íarad, R. 1818 revidoval lakt- vy- 
dání .Kroniky Hájkovy.. Viz Urbánkův >Vest, 
bibl.- 1869 str. 52. 

a)J. Antonín, malířčes.(* 1834 v Praze — 
t 1875 ve Vídni), žák pražské akademie la 
Trenkwalda, Provedl: Sedm dél Milosrdenství 
(7 kartonů); Sv. Antika a j. 

3) J. Bohdan, filolog a pacd^og český 
(• 24. led. 1838 v Pctrovicích u Rakovníka). 
Vystudovav v Praze na akadciu. ^mnasiu,. 

Eák na universitě lilolc^i, kde r. 1865 nabyl 
odnosti doktorské, uíiV na ůslavě Jungman- 
nově, na gymn. malostranském a nivr-mřst- 
ském, načež r. 1867 stal se profcs-iji- m r>:i 
rcal. gymn. na Malé Straně, nani>iii; .M-lii/n.'' 
působil ai do r. 1890, kdy chorobou ['Mnuci n 
jiti do výslužby. Přilnuv z"áhy kvCdeLl.t iir.n-j, 
vydal d. množství cenných rozprav z úboru 
klassickéačeskéfilologieajalykaEpytu.znichf 
jmenujeme; O podstatě vět (Progr. roalostran, 
gymn. 1863); Nástin vývinu hlavních ■^autd ja- 
Jyko\p^■lupsycholagiekého^tK.ro\lt,'l^bS)^,P^y• 
ekologický- ra\bor holé vétr (Progr. matostran. 
gymn. 1868); Klaiobraní pv staročeských tuko- 
pístflt (Čas. Mus. 1872). K tomu přistupují 
četné práce í oboru textové kritiky a cxe- 
gcse čes. památek: Dvipoindmky ke grammá- 
tikám Beneie a Blahoslava (Cas. Mus. 1872); 
Přispévkr ku kritice a vý-klaáu textu ifarc- 
čeikých (>List. ňU 1883. týká se Knížek o ša- 
áicch); 1'nspivl^ ku kritice i-ýkladu Slokholin- 
tki legendy o sv. Kateřlné (t., 1874 a 1894),iejli 
nové vydání s kommentářem a glossářem při- 
pravuje. Jiné rozpravy J-kovy týkají se klass. 
hl,,1..^i,' n Platonovýeh bdjícn filosůfickýcii 
I" '■■!■ i-7ii; Ftalons Verháltnís \u d. grieek, 

I ■ lid r.l870 v rukopise) a j. AvSak 

I [^iiuřc, také v Životě spolcčeos' ' 

u,, ._,[;<, 1 .-.^ J. pilnů při všelikém jedni 



Jedlina — Jednací číslo. 



Ibb 



snahách o rozvoj čes. vSdy. Vedle přednáSek 
v Učené společnosti^ v Jednotě filologické a j. 
bvl zapisovatelem soukromé Bese<^ věde- 
cké, zaloiené J. Pm'kyněm (1864), o nfi po- 
dal zajímavé zprávy do Zoubkovy »Paeda- 
^g. £ncyk!opaedte< (Akademie Purkyňova^, 
účastnil se založeni a redakce >Kroku« (1864), 
>naiil se o založeni ^Sbírky klassiků řeckýcn 
a římskách pro školuc (1870), působil při se- 
psání »Bniaa< matičního (1871) i v kommissi 
pro vydáváni staročes. památek a mnohých 
jiných pracich v Matíd, jako vůbec býval 
ochotným rádcem při mnoha liter, podnicích 
svých přátel. Za četné tyto zásluhy zvolen J. 
r. 1890 dopisujícím členem České Akademie 
Frant. Josefa. Vedle svých vědeckých prací 
znám jest J. téŽ jako dobrý znatel hudby 
v praxi i theorii. V době probouzení národ- 
ního našeho života za let Šedesátých dirigoval 
často akademie i besedy po venkově, býval 
členem >smíšených sborů € Umělecké besedy 
atd. a napsal také z toho oboru článek O vy- 
vinu hudby od poČ. XVIÍI. stol. af do našich 
dob do »Hudeb. Listůc 1871, jež nějaký čas 
s Procházkou a Hostinským redigoval, a člá- 
nek Hudební kapela Rudolfa II, v Pra^e (»£>ali- 
bor« 1874) a j. 

4) J. Otakar, spisovatel český (* 22. pro- 
since 1845 v Hořiněvsi — f 27. cna 1883 ve 
Smiřicích). Skončiv nižší školu v Broumově 
a gymnasium v Král. Hradci oddal se v Praze 
studia medicinv. Ještě více však než touto 
zaujata byla jeho ryze ideální mysl novými, 
svěžími proudy, vanoucími tehdy v našem 
životě politickém a literárním. J. stal se z na- 
dšení a přesvědčení spisovatelem a žurnalistou 
a zůstal jím v duchu a snahách i tehdy, když 
skončiv praxi při pražské porodnici a ve vše- 
obecné nemocnici stal se vrchnostenským 
lékařem v Poličanech u Král. Dvora a od 
r. 1878 pr^tickým lékařem ve Smiřicích. Vý- 
tvor^^ ieho spisovatelské, kromě nemnohých 
básní lehké a něžné povídky, črty a novelly, 
počaly v Nerudově »Rodinné kronice« a roz- 
troušeny po různých časopisech (ve >Kvě- 
techc, »Světozoru«, >Ruchu«, >České Včele«), 
v různých kalendářích a almanaších. Vyšly 
v soufaíomém vydání již r. 1873 a podruhé 
iako Novelety starší i novější 1864—81 (v •Sa- 
lonní bibl.< 1882 ve 2 dílech) a patřily své 
doby k nejoblíbenějším. Rovněž záhy nastoupil 
J. dráhu Žurnalistickou dopisuje do různých 
Časopisů pražských i venkovských (»Pilsner 
Reform<, >Listy dělnické«, Barákova »Svo- 
bodac, >PIzeňské noviny« a j.). Od r. 1867 
byl již členem redakce >Národního Pokrokuc 
a co zpravodaj tohoto listu účastnil se první 
české pouti do Kostnice ke slavnosti Husově, 
pak členem redakce »Národních listů«, při 
nichž zůstal od r. 1869—74. Z větších prací 
tohoto druhu vyŠly o sobě: Mistr Jan Hus 
{% Gdblem Kopidlanským, Praha, 1869); Obrai 
^ivoia a působení Josefa Jungmanna (v Bará- 
kově ^Osvětě lidu€ 1873); Jan Žifka (t.,1874); 
Pomněnka \ hor (Kolín, 1882J); Josef Barák 
(Roudnice, 1883), vesměs spisícy příležitostné, 
psané slovem vřelým. Na samém sklonku 



svého života začal J. vydávati také obšírné* 
a zajímavé vypravováni o válce rakousko- - 
pruské: Boje v Cechách a na Moravě xa váUefr 
r. iS66 ^Pardubice, oá r. 1882 po seš.) a při> 
pravoval látku pro oddíl >Labe« do Ottových 
>Cech«. 

5) J. Václav, malíř čes, (♦ 1862 v Příseč-. 
ničích), žák prof. Sequense na pražské aka- 
demii. Díla: Rozbitý- dfbán (1890); V^pomínk^t 
na \ašlé dny slávy (1891); Hadrník na ven- 
kově {1%92) ; Milostný lístek (1892) ; Bída (1893) ;: 
Větrný mlýn ^ okolí Antverp (1893); Rybář 
(1893) a j. ' J-k, 

Jedlina: 1) J.t osada v Cechách u Choj*- 
stovic, hejt. Ledeč, okr. Dol. Královice, fara 
Křešín, pi. Čechtice; 10 d., 48 ob. č. (1890), 
mlýn. — 2) J., osada t. u Slemena, hejtm., 
okr., fara a pš. Rychnov n. Kn.; 8 d., 106 ob. 
č. (1890), popi. dvory: Lhotka a Jedlina, kde 
je hospodářský lihovar. R. 1498 udělil Vilém 
z Pernšteina osadníkům zvláštní výsadu, - ž& 
mohli o svých statcích říditi. — 3) J., osadac- 
t., hejt., okr. a pš. Žamberk, fara Klášterec;* 
19 d., 99 ob. č,, 8 n. ('1890). — 4) J.. Jedlová; 
{Tannáorf), ves t., nejt. Žamberk, okr. Ró-^ 
kytnice, fara Deštná, ps. Vel. Zdobnice; lOOd.,; 
101 ob. č., 680 n. (1890J, fil. kostel sv. Matčje,; 
sklárna na barevné skleněné zboží, 2 mlýny,, 
tkálcovství. Ves založena někdy v XVII. štoL 
na pozemcích panství solnického vysekáním 
lesa. Na blízku poutní kaple. 

JedllAsk, městečko v ruské gubernii a. 
Újezdě radomském na říčce Raoomce, má 
5686 ob. a krásný farní kostel postavený 
r. 1752 krakov. biskupem Ondřejem Zahiským. 
R. 1809 svedena tu bitka mezi vojskem rakou- 
ským a polským pod generálem Zaj^czkem. 

Jedlka (Hófliťd, far. osada t., hejt. Děčín, 
okr. a pš. Benešov n. PÍ.; kostel sv. Anny,, 
již r. 1359 mezi farními uvedený, r. 1716 vy- 
stavěný, 2tř. šk., tkálcovství. 

JedlOT, osada v Čechách při Mor. hrani- 
cích u Mirošova, hejt. a okr. Pelhřimov, fara 
Dušejov, pš. Hladov; 28 d., 183 ob. č. (1890). 

JedlOTá: 1) J., též J. Dolní a Horní 
(Unter- a Ober-Schónbrunh), far. ves v Čechách,, 
hejt. a okr. Polička, pš. Bystré; 294 d., 101 ob.^ 
č., 1916 n. (1890), kostel Navštívení P. Marie- 
(r. 1349 far.), 3tř. šk. v Dol. J-vé a 3tř. v Hor. 
J-vé, 2 popí. dvory, cihelny, 6 mlýnů, 3 pily^ 
tkálcovství. Na blízku dobýván ledek a hnědé 
uhlí. Samota Čtyrydvory, někdy ves. Kostel 
v našem stol. rozšířen, při Čemž ze zrušené 
kostnice odvezlo se 78.000 lidských lebek. 
Srv. Arch. Pam. díl I. str. 357. — 2) J., ves t.,. 
hejt. Žamberk, viz Jedlina 4). — 3) J. viz 
Gddóllo. 

Jedlovité viz Abietineae. 

Jednaoi dislo. Každá písemnost k soud- 
ním spisům pojatá opatřena jest zvláštním 
označením zvaným ]. 6., které udává, k Ja- 
kým spisům a do kterého oddělení soudního- 
písemnost ona náleží a kam dle svého vzniká 
i povahy založena býti má. J. č. má tvar 
zlomku, jehož čitatel se skládá z označení: 
rejstříku, do kterého zapsána jest právní zá-^ 
ležitost, k níž písemnost ona patří, Čísla soud- 



nibo odděleni, v jehoi působnost ona zúleíi- 
túSl spadá, a fadového čísla rejstMku, k n£mui 
jsou píivÉÍeny ári poslední číslice béticího 
roku. Jmenovatel lidává hadové číslo nazna- 

ČDJíci, kolikátá jest to písemnost v dotčeni^ 
pravnf xákíitosli k soud. spisům pojatá. Na pf. 

-^- — - — ^= rejstřík C (proccssnf), soudní 

oddělen! IV., čfslo rejstříku roku 1S98 321., 
kus 2.; ^" ""2°^^ - rejstřík A (poíňstalostnl), 
soudní oddfiení II.. číslo rejstříku z r, 1899 
102.. kus 20, a pod. fíSk. 

J»<bUOÍ Jaiyk nai^vi ae jazyk, ve kte- 
rém růiní úřady a instituce veřejnoprávní 
vyřizuji iálc£ilostl své působnosti. BéíMi 
o" úřady, oai^vá se j, J, též jaíykem úřed- 
ním anebo, jak v poslední dobé Jsme Kvykli 
říkati, .vnitřním jazykem úředním.. Míní 
se tu totii jaiyk, kterého úřady a úřednictvo 
lávaznf mají ufivati nejen při poradách, nfbri 
i při íeSkcrých písemnostech, pokud 'bčíi 
o vnitřní .styk úředníka s úředníkem neb 
úřadu s úřadem. Nčco jiného jest. béži-li 
o st^k úřadu s osobami neúředními, stra- 
nami. Tu arci jazyk úřední, jc-li néjaký za- 
veden, činiti musí ústupky jazyku lidu. s nítni 
Úřady neb úředníci přijdou do styku. Mo- 
rální povinnosti každého státu jest, aby orijány 
jeho s domácím obyvatelstvem jednaly jen 
jaiykero jemu srozumitelným. Nečini-li tak 
stát, dopouští se křiklavého bezpráví na vlast- 
ních poddaných a prohřcáujc se tčícc proti 
vlastnímu svému povolání a_ úkolu. Ve stá- 
tech s mnoha národy, jako 'jest na př. Ka- 
kousko-Uhcrsko, jest nezbytno, aby otázka 
O uliváni jazyků u úřadů důkladní byla upra- 
vena.' Zásadou při takovém upravováni má 
býlí, aby kaidý státní příslušník nejen ve 
svém vlastním rodném jazyku mohl se k úřa- 
dům á institucím veřejnoprávním obraceti, 
nýbr! aby naopak také každý úřad a in- 
stituce veřejnoprávní byly povinny iadalcli 
v jeho rodném jazyku odpovídati. Kde se 
této stciejné zásady šetři, tam ovírra není 
jeitč moino mluviti o vnitřním úředním ja- 



V řfii Takou skouherské dosíci ncjčn toho. by 
kaldý ve vlastním svém jazyku smél hledati 
právo u úřadů a institucí veřejnoprávních, 
nýbrí aby se dodélal i vnitřního úředního 
jaíykik. Nékolík élastných národů řiic ra- 
kouskouhcrské stojí jií u cíle. Jsou to hlavní 
Ní^mci, Maďaři a Poláci. Za nimi stoji řada 
jiných, na prvém mistr Cechové, kteří spéji 
za týmž cílem, dosud viak marné, jest po- 
rbopitclno, íc národ český, jchoi jazyk kdysi 
mezi Cccliami. Polskem a Litvou byl dokonce 
juykem diplomatickým, domáhá se viemi si- 
lami práva vnitřního úředního jazyka, o néi 
jen germanisaénim a cemralisačnim úsilím 
byl připraven. Moderní boj českého národa 
s vídeňským centralismem jest vlastně boji — 



Tcdnáťříatrfc ^- Jednací řád. 



ůřlScS^ 



zákony, kterými zaručeno jest přivé tes _ 
národa na učíváni rodného jazyka V Úřa<l< 
aviak zákony tyto se netacbavávají. Z výsad- 
ního postavení v úřadech a vo vsTojudm ti- 
voté stlačen byl jazvk f eskí v tcmícD koruny 
České na místo podrufné. KčmČina, která te- 
prve obnoveným iříícnlm lemským i r. 1627 
(a, pokud se týče Moravy a Sleiska, r. 1629} 
postavena byla na roveiV jazyku č«ekému » 
od té doby iádným platnVni xákonent nad 
jazyk český nebyla vyvýfena, domohla se 
úředním zlořádem postavení privilegovaného, 
ačkoli ve mnoha zákonech vydaných po ob- 
noveném zříceni zemském ^ilovnč se uvádí. 
ie oba jazyky zemské (v Cechách Český a 
némecký) maj'! před úřady a vůbec v itvotě 
veřejném rovné právo. Ze zákonů starších 
jest to hlavně obecni soudní řád x r. 1781. 



8. dubna 1848 a j, lakony, i nichi nejdůk- 
íítějií jest základní zákon řiiskf z 21. pros. 
ISŮT č. 142. r. z. Zákon tento postavil v 1 19. 
na rovefi všechny >národni knieny< v řiii a 
uznal rovnoprávnost všech jazyků >ve škole, 
v ůřadč i veřejném iivotf'. Než ani tento 
jasný zákon říšský není dosud zachováván. 
Proti jasnému jeho znění vydána celá řada 
ministerských nařízení, jci zákonu lomu od- 
poruji. Jsou to na př. známá nařízeni jazy- 
ková z 19. dub. 1880 Č. 14, z. i., dále z 23. 
záři 1886 a zejména pracsídiální nařízeni 
předaedy nejvyššího soudu ryt. Stremayra 
z 5. prosince 1892 č. 439., kterým prohlášena 
u nejv. soudu nfmfina za jazyk jednací a 
všechny ostatní jazyky nazvány >jazyky ci- 
zíraíi. Otázku jazykovou rozřešiti mely mezi 
jinými otázkami také t, zv. vídeňské punk- 
tace z 19„ resp. 26, ledna 1690, jeí uzavřelo 
působenhn hr. TaatTa 13 poslanců českého 
i německého národa. Nehledě však ani k tomu, 
íe proti punktacím zdvihl se oprávněný odpor 
strany mlaďočeské, úmluvy ty ncbylv s to. 
aby otázku jazykovou urovnaly, ponévadi 
Němcům se v nich zřejmé nadrfoi^o. No- 
vým pokusem upraviti vnitřní jazyk úřední 
ve smyslu spravedlivém (aspoň částečné) jsou 
jazyková nařízení z dubna 1897 pro království 
České a markrab.-^tvi Moravské, Nařízeními 
témito (pro Čechy z 5, dubna 1897) Kavádi 
se v českých záležitostech u vétšiny úřadů 
v zemích ře.ikých i ve vnitřním úřadování 
čeština jako jaiyk závazný. Bohužel nezůstala 
nařízení tato v plm': platnosti a byla hrzo ná- 
sledkem odporu Némců částeénč odvolávána, 
takie dnes stoji národ český v otázce jazy- 
kové tam, kde stál na samém počátku svých 
ústavních bojů -dle. 

JsAhaoí tU jest soubor pravidel, dle 
nichí nějaký sbor nebo shromáídéni osob 
koná porady a hlasováni, J. ř-y bývají oby- 
čejně psané, aviak mohou se vytvořiti tcí 
praxí beze všeho písemného podkladu. Za 
vzor J-m f-ům alouíivají obyčejné ). ř-y sborů 
zákonodárných (sněmoven), které zpravidla 
vydávány Mvaji ve způsobe zákonů, avšak 



Jednáni. 



157 



konodárných téles. Tak obsažen jest v Ra- 
kousku J. ř, říšské rady (pro snémovnu pan- 
skou i poslaneckou) v zákoně ze dne 12. kv. 
r. 1S73 č. 94. ř. z., avSak vedle nčho stano- 
vila si sněmovna poslanců zvláitni svůj řád 
ze dne 2. března 1875 a sněmovna panská 
ze dne 25. ledna 1875. O )-m ř-ě sněmu král. 
českého viz Čechy str. 553. 

J. ř. pro soudy prvé a druhé stolice 
nazývá se soubor předpisů vydaných naříze- 
ním ministerstva spravedlnosti ze dne 5. kv. 
r. 1897 r. 112. ř. z., kterými ve shodě s novou 
zevnější organisací soudní znovu upravena 
b)'la 1 vnitřní činnost soudů a všech soudních 
or^^ánů. J. ř., který rozsahem sv^m (414 ob- 
jemných článků) repracsentuje leden z nej- 
větších rákonů soudních, rozpadá se na šest 
částí, z nichi pfvní jedná o řízení soudu, 
zejména o postavení a povinnostech soudních 
přednostů a o provedení dělby práce mezí 
jednotlivými zřízenci soudními, druhá mluví 
o diodu ářadování vůbec a jednotlivých úřed- 
ních úkonedi zvláště (na př. o rocích, líče- 
ních, úkonech exekučních, o vydání a vyho- 
tovení soudních vyřízení a p.), třetí obsanujc 
oftanovení o tom, jaké rejstříky mají býti 
u soudu vedeny, jak označovány a jaké zá- 
pisy v nč vykonávány, čtvrtá věnována jest 
předpisům o založeni a uschování soudních 
spisů, pátá upravuje obor působnosti soudní 
kanceltf e, úřadování v ní a dozor nad jejími 
úkony, při čemž dána zevrubná nařízení o do- 
ručování a výkonu exekuce. CáBt šestá chová 
pod nadpisem >dozor nad úřadováním soudů« 
ustanovení o tom, jaké periodické výkazy mají 
soudové podávati, jaké záznamy a seznamy 
mají vésti a jak mají býti prováoěny občasné 
prohlídky soudů se strany představených 
orgánů. K jednacímu řádu tomuto připojen 
jest dosti značný počet formulářů (106) přede- 
psaných pro ty které úřední výkazy, rej- 
stříky, záznamy a seznamy, i pro některá 
soudní vyřízeni nebo osvědčení i pro některé 
zprávy, sdělení nebo potvrzení. Jednací řád 
pro soudy prve a druhé stolice doplněn jest 
jednotlivými dalšími nařízeními ministerskými, 
zejména ze dne 5. kv. 1897 č. 113. ř. z., kte- 
rými byla dána ustanovení přechodná, ze dne 
5. květ. 1897 č. 114 ř. z., kterým ve shodě 
s novou vnitřní manipulací soudní i manipu- 
lace státních zastupitelstev byla upravena a j. 
Ve spisech a úředních vyřízeních označuje 
se ]. r. skratkami : jedn. ř. nebo prostě j. ř. Pčk. 

JednÉJli (lat acth) jest konání na po- 
hnutkách založené; ien kde předpokládáme 
rozum, mluvíme o J. O pouhém myšlení a 
vnitřním sebeurčování slova toho neužíváme, 
nýbrž ten smysl s ním spojujeme, že jest 
nutno ze sebe v zevnějšek vykročiti a zde 
pozměnu dříve určenou provésti. J. jest tudíž 
celá řada dějův, na jichž počátku stojí mo- 
tivy či pohnutky, středním členem jest shle- 
dávání prostředků, aby nastoupiti mohlo za- 
končeni, t. j. aby záměr či přeasevzetí mohlo 
se státi skutkem. Podstatným znakem ). jest 
volnost rozhodoyatt se pro ty neb ony po- 
hnutky. 



J. v dramatu, jinak dějství či akt, jest 
řada scén tvořících ve svém souhrnu jednu 
čásf ve vývoji dramatickém. 

J. právní jest projev vůle soukromé, se 
kterým právo (objektivně) spojuje právní ná- 
sledky (vznik, změnu, zánik právnjch poměrů) 
podstatně za tou příčinou, by právně pojištěn 
byl účel, ' k němuž směřuje projevená víUe 
soukromá. V J. právním jest od positivného 
práva jako rozhodující činitel uznána sou- 
kromá vůle a dochází platnost t. zv. soukromá 
autonomie. Nebo j. právní má podle nařízení 
objcktivného práva v zápětí právní následky, 
kterými se uskutečňuje podstatně úmysl jed- 
najícího. Touto podstatnou závislosti svých 
účinků na vůli soukromé liší se J. právní 
jmenovitě od činu bezprávného. Krádež na př. 
není J. pr., i když ji kdo spáchal s tím úmyslem, 
aby byl odsouzen k trestu žaláře, nebo trest 
ten nastupuje nezáviseje na tom, chtěl-li jej 
zloděj čili nic. J. pr. jest projev vůle sou- 
kromé, projev, kterýmž projevující hledí způ- 
sobiti právní účinky sloužící jeho soukromým 
zájmům. Proto jmenovitě výrok soudcovský 
není j. pr. Toto roztřiďujeme na J. pr. jedno- 
stranná a dvoustranná; jednostranné za- 
kládá se v projevu vůle jedné osoby, dvou- 
stranné ]. pr. neboli smlouva předpokládá 
nezbytně projev shodné vůle dvou nebo více 
osob. Dále rozeznáváme J. pr. mezi živými 
{inter vivos) a j. pr. na případ smrti {mortis 
causa). Tato, též posledním pořízením zvaná 
(na př. testament, odkaz), směřují k spořá- 
dání právních poměrů pro dobu po smrtí 
pořizovatelově. Účinky jejich nastupují pak 
teprve smrtí pořizovatelovou. Ostatní pr. j. 
jsou J. mezi živými. Konečně jsou majetková 
právní J. buď úplatná (onerosa) nebo bez- 
platná (Jucrativa). Úplatná nesou se k tomu, 
aby majetková hodnota byla druhému po- 
skytnuta za vzájemné plnění majetkové hod- 
noty (jako smlouva trhová nebo nájemní), 
bezplatná pak směřují k poskytnutí majetkové 
hodnoty bez všeliké úplaty tohoto druhu (na 
př. darování). 

J. právní jest projev soukromé vůle, který 
má v zápětí právní následky řídící se obsa- 
hem oné vůle. Ale právo neuznává projevů 
vůle všech osob, kdož vůli mají, ncpřiznávátč 
váem osobám způsobilosti k činům. Dále ne- 
propůjčujc právo vůli každého obsahu moc 
způsobiti zamýšlené právní účinky, nýbrž sta- 
noví v té příčině jistá omezeni. Podle toho 
jsou všeobecné náležitosti platného j. práv- 
ního tyto: Předem se Žádá, by osoby vůli 
projevující byly způsobilé přcdsebráti s práv- 
ním účinkem j. pr. Dále se vyžaduje, by vůl • 
projevena byla náležitým způsobem. Pro pro- 
jev vůle jest druhdy od práva přcdepsánii 
určitá forma, takže, neáctří-li se této formy, 
nemá projev vůle právních účinků. Druhiíy 
nechává právo formu vyjádření stranám na 
vůli. Tu pak projev vůle může býti přímý, 
t. j. státi se takovými skutky, jejichž bez- 
prostředním účelem jest právě onu vůli na 
jevo dáti, zejména slovy ústními nebo pis(ni- 
nými, ale i jinými k vyjádření vůle sloužícím i 



p 



158 



i pt. k;j'vnoiini hlavyj 
nepřímý, kdyí čin předsevzatý ncni dcz- 
prostřední k tomu usta.noveD, aby byl pro- 
středkem projevu oné vflie, ale jcsi pfccc 
lakový, ie lze z ného beipeiai souditi na 
■onu vfili. Činy takoví lovemc facia coaclu- 

Projev učinCný musi se srovniva.ti se sku- 
tečnou vůli projevovatelovou. Když projevo- 
vaiel nechce, co projevuje, nechat si jest vé- 
■dom neshodv vnitřní váté a vnéjSího projevu, 
anebo následkem omylu neoi si včdom této 
nesrovnalosti, projev v zásadč nemá právní 
platnosti. Ale ovSem platí, jmenovití v mo- 
derních právech, roimanité odchylky od této 
zásady ve prospěch bezpečnosti obchodu a 
k ochranč poctivosti-* Naproti tomu vada 
v pohnutce villc projcvend ]-m právním 
ipravidla není pftkaikou jeho právní účin- 
nosti. Odchylky od toho platí jmenovití v lom 
pfipailě, kdyí nčkdo byl k J. práv. pohnut 
donucením nebo podvodem. Hj'-. 

Jednatel viz Agent a Dohodcc. 

Jednatel bez přUcazn viz Negotiorum 

Jednodéloiné rostliny (Muttocotyltdo- 
ties). lioslliny krviosemcnnč (Angiofpermae) 
děli se na dvů třídy, J, a dvoudíloíné. Hlavni 
ínak j-ných, dle néhoí tak zvány jsou, spo- 
čívá v jejich klíčku neb embryu, juni v ae- 
jnenč toliko jedním prvotním listem čiU dé- 
lohou jest opatřen. Tato jest vždy pošvalí, 
poroémé velká a ke klíčku konečná. Jenom 
Q vstavačo vitých (Orehideae) nemá embryo 
íádnou délohu vyvinutou, ponSvadí na mi- 
sím stupni vývoje se zastavuje, Jest tedy 
vlastnč bczdéložný. coÍ ostatní také se při- 
házivá u některých, ivláStfi parasitiekých, 
Tostlin dvoudéloíných. Primární kořen, jenž 
u dvouděloiných obvčcjné dlouho roste jako 
kořen hlavni nebo kůlový, u j-ných láhy pře- 
stává rfisti a bývá nahrazen kořeny vedle]- 
áími, ze stonku vyhánějícími. Stonek Často 
zůstává pod zemi a tvoři nezřídka hlízy nebo 
eibuk'. Část jeho a větve nad zem vystupující 
jsou namnoze jednoleté, zřídka (u palem, 
některých li lío vitých, bambuso vitých) nad- 
zemní stonek vytrvá a více niěné zdřevnati 
jakoito kmen. Rozvětvení děje se hlavně 
t oddenku ; na lodyze nadzemní nebo na kmeni 
bývá velmi skrovné nebo vůbec není žádné, 
jčílů má stonek j-ných svazky cevni uza- 
vřené , bezkambialní a roztroušeně , neni 
schopen tloustnutí kruhem kambiálnim, jaké 
ukazuji stonky, zvláště kmeny rostlin dvou- 
děloiných. Jestliže kmen jistých liliovitých. 
iia př. Dracaeny, přece ukazuje značný vzrůst 
do tlouitky, pochází to od zvláštní vrstvy 
merístemové v kúře mimo povodni svazky 
cevni leiici. která trvale roste, zakládajíc 
nový parcnchym a nové svazky cevni blii 
periferie kmene. Listy j-njch mají obyčejně 
poivu, ale nikdy nemají palistů postranních, 

Iojich čepci bývá nedělená, často úzká, čár- 
:ovitá nebo kópinatá. zřídka objevuji se tvary 
roziiřcné, vejčité, srdtíté, atřelovitč a p. Ner- 
JJUIura listů jest ponejvíce parallclni, z nervů 



Jednatel — Jcdnolíopytníci. 






nebo rovných neb obloukovitých, zřídka (i 
zpeřená nebo dlanitá, a zřídka téí mi 
nimi nervy se vyskytuji nervy hojn£ji %itO- 
vitě anastóniujfci. Jen u některých aronovi- 
tých {Araceaej nalézáme skutečně rozdělováni 
čili rozvětvované listy, u palem jsou listy 
původně (v pupenu) celé. teprve kdyí po- 
zdějším vzrůstem meii hlavními nervy stane 
se roztrženi čepele v cípy nebo lislky, na- 
budou tvaru listů zpeřených nebo dlanitč 
zaslří ho váných, Květ ]-ných skládá se pra- 
vidlem z kruhů Irojčetných (zřídka dvou- nebo 
čtyřčetných) a sice ze dvou kruhů okvětních, 
dvou krnhů tyčinek a jednoho kruhu plodo- 
listů , obyčejně do JMnotného scmenniku 
srostlých. Ale jsou také rozličné odchylky, 
dílem ve větším počtu okvětních lístků, zvi. 
tvčinek {Alisíhaceae. Rilinae), těž semcnníků, 
dílem zase v částečném potlačeni a vůbec 
v redukci částí květních se jevící. Hojnějií 
počet svědčí o vyšším stáří; na malf pocct 
květních části a na zákrsky některých redu- 
kovaně květy povstaly pozdějším ochuzením, 
které zvlálte u Najadcí. Aracei, Lcmnaccí, 
Ccntrotcpidcí, u trav a šáchorových se shle- 
dává. Okvětí jest obyčejně stejnotvárně, ifídka 
(u Alismaceí. Hydro charidci, Cumciinaceí. Zin- 
giberacei) v kalich a korunu irůznéné. často 
bývá celé pěkné zbarvené, korunovilě (u lilio- 
vitých, vstavačo vitých a }.). J., u nichž se 
takové květy nacházejí, patři mezi naic nej- 
krásnější a nejoblíbeněji! kulturní rostliny 
(tuhpány, hyacinty, lilie, orchidey a p,). Co 
se týče symmetrie květu, nalézají se vedle 
květů radiárnich (pravidelných) lakč lygo- 
moríické, zvláště u Orchidej a Scítaminei. 
Semena jsou namnoze endoapermem opatřeni 
(bilečnatá), pouze v řádech Gynandrae a Hc- 
lobiae bez endospermu. Hlavní řády a čeledi 
monokotylní jsou tyto: 1. Helobiae (.4/fi- 
mactae, Najadear, Hydrocharideae) ; 2. Gl u m i- 
riorae {Jttncaceat, Cyperactat. Gramineat); 
Z. S^3áicU\or^c{Patmae. Paadanaceat. Ty- 
pliaceae, Araceat, Lemttaee^ť)'. 4. Enantio- 
blastae {Commelinaceae. Erioeaulaceae. Ee- 
ítiaeeae, CetitroUpiJtae): 5. Liliíflorae {Li- 
liaceae, Amaryitidtae, Bromtliacear. Iriáeae, 
Diascareactae)-, 6. Scitamineae {Muiaceae, 
Ziagiberaceae. Maranlactae); 7. Gynandrae 
{Orehideae, Apostasitaf). 

Jednodomé viz Linnéova soustava a 
Různopohiavné rostliny. 

Jednodaohý, tolik jako nesložený, dílců 
nemající. Pojem ten jest negativní sám sebou 
a tudíž jen způsobem negativním vyměřen 
býti může. J. jest kvalitativně prvek (element 
v chemii, v psychologii), kvantitativně J-m 
myslíme si atom (ij utu^ids, ncdrob). V lodice 
platí za pojem j. ten, jehož obsahu nclie ve 
znaky rozvésti; úsudek J. jcEt ten, který se 
odvozuje ze dvou soudů daných. V acslbc- 
tice ]. = prostý. 

Jednokopytnlol (.SoiiJun/fujd). Reccnlníl 
mají jméno po jediném vyvinutém prstu (Ul.) 
na všech čtyřech nohách, na nějž našlapuji 
a jenž jest opatřen pěkně zaoKrouhlcným 
kopytem; zá ním jsou menší záprslr* ~" 



Jednokvitek — Jednota bratrská. 



159 



pfí{>adč přednártní kůstky a volné, reduko- 
vané články ješté dvou prst& zakrnělých 
^U. a rv.). Kost vfetenni (rádius) jest srostlá 
s kostí Ic^etni (ulna), kost lýtková (Jtbula) 
s holenní (tibia). Chrup jest úplný, žaludek 
jednoduchý; rohů ni parohů nemají. Náleží 
sem jediná čeleď koni {Equidae), již kladou 
teď v řád (podřadí) kopytnatých ssavců licho- 
prstých (Perissodactyla). Br, 

Jednokritek, botan., viz Monesis. 

J^dnol^té rostUay (plantae annuaé) na- 
zývají se na rozdíl od dvouletých {plantae 
biennes) a mnoholetých {piantae perennes) ta- 
kové rostliny, které jedním rokem celý svůj 
vývoj prodělávají a pak odumřou. J. r. na- 
lézáme téměř ve všech skupinách říše rost- 
linné vedle víceletých, jenom v oddělení 
tajnosnubných cévnatých jich téměř ani není. 
Mezi jevnosnubnými jest mnohem více mnoho- 
letých (incl. dvouleté) než jednoletých a nej- 
větší procento těchto zase připadá na rost- 
liny polní a plevele, jejichž pŮda podléhá 
častým změnám. Jsou to namnoze byliny ne- 
příliš statné, nemající stonkových části pod- 
zemních, jako jsou oddenek, cibule, hlíza, 
kterými by mohly přezimovati. Obilniny ně- 
které mohou býti podle toho, vysejí-li se na 
Í'af e anebo na podzim, jednoleté anebo dvou- 
eté (ozimé). V prvním případě nazývá se 
setba jař, ve druhém ozim (viz ostatně 
Biennis). Ič. 

Jednorotoi dobroTOlnik viz Dobro- 
volník. 

JedlU»roi«0 neboli narval {Monodon mo- 
ttaceros L.), jediný druh svého rodu (Afonodon 
L.), ssavec kytovitý z čeledi pliskavic 
(Óintíceti; druhdy také jediný rod čeledi 
téhož jména, Monodontidae). Má jméno po 
dlouhém (2 — 3 m) zubu přímém, sroubovitě 
točeném, jenž samcům zpravidla z levé po- 
loviny přední části lebky do předu trčí; pravý 
bývá u samců nepatrný, u samic bývají po 
většině zakrnělé oba. Ostatní drobnější zuby 
v hořejší čelisti z^y vypadávají; dolejší čelist 
jest bezzubá. Hlavu má ]. malou, na čenichu 
na rozdíl od vlastních plískavic tupě za- 
okrouhlenou; oko leží téměř za koutkem 
nevelikých úst Zavalitý, vřetenovitý trup 
dorůstá prý i délky šesti metrův a jest vzadu 
ukončen velikou, dvojlaločnou ploutví; prsní 
ploutve (přední končetiny) jsou krátké a 
ovální, nizounká hřbetní ploutev má podobu 
jen kožnaté řasy. Barva jest různá, nej- 
častěji bělavá nebo žlutavá s četnými ne- 
pravidelnými skvrnami tmavohnědými, na 
břiše nejřidšími; u samic jsou tyto skvrny 
menší, ale hustší. Známe také odrůdy beze 
skvrn, jen bělavé nebo šedé. J-žci jsou ssavci 
číH a obratní, žijí ve tlupách daleko na severu, 
jsou nejhojnější mezi 70'— 80® s. š. a ku bře- 
hům anglickým anebo německým se zřídka 
kdy zatoulají? Živí se sumýši, lysými měk- 
kýši i rybami; lidé je loví pro maso a tuk. 
jindy bývaly i zuby těchto ssavců zbožím 
pfevzácnýin] za jediný kus placeny tisíce, 
ježto jej i za dranocenný lék mívali. Za dří- 
vějších dob pokládali tuto zbr^ narvalovu 



za roh z čela veliké ryby, pak za roh bibli- 
ckého jednorožce, jejž zobrazovali v podobě 
koně s rohem na čele (Aristoteles, Plinius, 
Aelian). Také střední Afrika byla pokládána 
za vlast báječného takového tvora. J. toho 
druhu jest «také jedním ze strážců štítu ve 
znaku Anglie. Br. 

J. (Afonoceros) v astronomii viz Hvězdo- 
znalství str. 976.; v heraldice viz Heral- 
dika, příloha. 

Jednota jest spojení mnohého v sou- 
hlasný celek, čehož výsledkem jest přehled- 
nost, řád a lad. Vyškytá se jako požadavek . 
aesthetický, éthický, logický (souhlas v myšlení, 
t. j. bezesporost). V psychologii rozumíme 
]-tou vědomí ten úkaz, že mnohost zjevů 
představujeme jedním rázem. Kdyby nebylo 
j-ty vědomí, nepřišli bychom ani k předsta- 
vování si toho, co zoveme věcí, poněvadž při 
představování tom dány jsou jen různé dojmy 
smyslové čili pocity, jež my soujímaiícím 
aktem představovacím shrnujeme v jednotu 
věci. Vpaedagogice se mluví o J-tě uČby a 
myslí se tím, aby učivo žáku podávané ne- 
obsahovalo logických protimluvů (předmět 
neodporujž předmětu) a psychicky tak bylo 
uspořádáno, by se poznatky co nejméně zá- 
bavo váním seslabovaly, a o J-tě výchovy, 
jež dána jsouc cílem, k němuž chovanec má 
býti veden, vyžaduje soustřeďující činnosti 
všech činitelův, jež mohou nebo mají míti 
vliv na chovance. 

Jednota bratnilcál(J. českých Bratří). 
Jménem tím označujeme náboženskou společ- 
nost, která v Čechách na poč. 2. pol. Xv. stol. 
vznikla z odporu proti zkaženosti a zlořádům 
církve římské a utrakvistické a potrvala ve 
svých zbytcích až do naší doby. J. b. po 
celé XVI. stol. až do bitvy bělonorské řadí 
se slušně k církvi katolické, pod obojí a luthe- 
ránské, mezi něž obyvatelstvo zemí českých 
(hlavně Čech a Moravy) bylo rozděleno ; v té 
právě době neustále se vyvíjí. Proto k otázce, 
co jest J. b., jaké jsou její zásady a názory 
dogmatické a mravní, čím liší se od jiných 
vyznání křesťanských, mAže býti odpověděno 
nejlépe vylíčením jejího historického rozvoje. 

Nejobtížnější otázky týkající se počátků J-ty 
b-ké a rozvoje jejího v xV. stol. vyřízeny jsou, 
pokud ovšem chudé prameny stačí, badáním 
Gollovým. »Ti, kdo zakládali J-tu b-kou, po- 
koušeli se o to, by skutkem učinili a cír- 
kevně ustrojili náboženskou společnost, jež 
by stála na tom základč, který Petr Chcl- 
čický svým učením položil. Na tomto zá- 
kladě potrvala pak J. b. v prvých desítiletích 
po svém založení. « Ani Chelčický sám není 
zakladatelem J-ty b-ké, ani samo učení jeho 
ji k životu nepovolalo. Hnutí husitské ne- 
provedlo to, k čemu směřovalo, totiž nápravu 
života náboženského. Mnozí utrakvisté dobře 
to poznávali a proto ti, jimž skutečně šlo 
o mravný život náboženský, sestupovali se 
ve volné náboženské společnosti, jejichž stře- 
dem byli obyčejně kněží vynikající nábožným 
životem nebo darem umčni kazatelského. Byla 
to jakási bratrstva, jež zůstávala ve svazku 



p 



Jednota bratrská, 



ISO 

ac stranou podobají, Z takovýchto volných 
jednot ivyroatla J. b, jako strocn z kofcnQ. 
jako fcka e pramenil se sbírá*. Hlavní 
« ledrto pramenů byli iposluchaři Roky- 
canovi*. Od r, 1448, kdy mialr Jan z Ro- 
kycan obdiiel faru týnskou, četní posluchači 
sfroRtalďovali se na kázáních jebo. Rokycana 
kladl váhu na tákon boif, ktorý obsaicn jest 
v Písroě ívatíni a ve spisech otcův církev- 
ních. Církev prý nemůíc býti křesťanu vio- 
rem, ani učitclkuu, ježto se nalézá v úpadku 
a Úpadek její jeví se přcdevSím v úpadku 
knfistva. Z toho dále plyne úpadek lidu. 
Rokycana pFeje si lavcdcní pFísnéjíí káané 
církevní, itiedaje ve vícin střední cestu do- 

t' imal alovy svými mnohé posluchače své velmi 
iluboce, takic tito stýkali se s nim a meii 
sebou i mimo jeho Itáidní tvofícc jakousi 
volnou jednotu íkol. r, 1453—54). Posluchači 
Rokycanovi znajíce cenu dobri^ho knézc ohli- 
ieli se po takových a po zboíném lidu. Tak 
navjtčvovali knéze Jakuba v DiviSov£ a na- 
váiali styky s inábožnými VilémovskýDii*, 
u nichí horlivost náboienská jevila se nej- 
více častým přijímáním, ano i podáváním 
hfíioik&m. S tím v£ak posluchači Rokyca- 
novi valné nebyli spokojeni, a tu Rokycana 
sám odkázal je na ibratří Chelčické.. Byli to 
přátelé Petra Chelííckého, kteří čítali spisy 
jeho a jej ke skládání jich pobádalí. Pro ně 
vétáí cenu mčlo nábožné smýSÍcní a iivot 
zboiný a v pravdě křestanský ncili levnÉjSi 
bohoslužba i svátosti — proto, jak se Edá, 
nebylo mezi nimí žádného knézc. Tak sezná- 
mili se posluchači Rokycanovi s Petrem Chel- 
čickým a se spisy jeho a zíistávali s bratfími 
Chelíickými vo spojení i po smrli PctrovĚ 
(1455 — 57). Posluchače Rokycanovy odpuzo- 
val hluk hlavního mésta. Zdá se, ic hledélí 
Rokycanu přimkli k tomu, by zřekl se svéta 
a postavil se v čelo jejich. To sice mistr od- 
mítl, ale vymohl jim nčkdy v prvních do- 
bách vlády krále Jiřího dovolení u ného, aby 
se mohli usaditi na panství Litickém, ma- 
jetku to pánů z PodCbrad, Tam hodlali po- 
sluchači Rokycanovi založiti společnost ná- 
boženskou na způsob >Dábolných Viiémov- 
skýchi. Pfi tom je3té dále trvali ve spojeni 
a mistrem Rokycanou, jemu dosud neznámé 
misy Petra Chelčického posílali a vůbec jeho 
dozoru se podřizovali. 

Hlavní sídlo jejich byla vesnice Kunvald 
za 2amberkem na zboží Litickém. Posluchači 
Rokycanovi byli jádrem, k némui připojo- 
valo se bčhem času nčkolik jiných iivln ná- 
tioicnských. Vlastním zakladatelem a strůj- 
cem J-tv b-ké jest bratr Řehoř (v. t.l, 
bývalý řeholnik (v kláátcfe na Slovanech!. 
ale laik. On byl mezi prvními, kdo seznámili 
se s Chelčickým a jeho spisy. Vedle ného 
vyniká kněz Martin (v Krčíné). K jcdnotĚ 
ftchoFovč (jak ji lze prozatím nazývati) pfi- 
— njillso nejprve někteří bratří Chelctčtí (např. 
íCWacký). Dále liskal Řehoř (asi 1400) 

ÚA bratří, kteří bívali před tlm po- 

H knéíc Štípána vKroraěříii a byvác 
jpttoravy vypuzeni loulah se delší čas po 






Cechách; s nimi setkal s« br- Řchof * 

Klatov, nebo snad v Klatovech samých. 

to přijímáni od br, Řchofe do jeho jednoty 
pikharti, kteří souviseli sví m původem a ro- 
tou adamitů od Žiiky hunenou. Z ohledu 
na jejích nejen dogmatickou, nýbri í mravní 
zvrhlost podrobováni napřed del£i dobu ja- 
kési ikoulce. Záhv seznámili ac poslucbači 
Rokycanovi i s valdenskými, jejichž učení 
náleží k pramenům, z nícbž náboíenskd hnutí 
XV. stol. v Čechách vzalo svůj původ a jehož 
vlivem dotknut byl i Petr Chelčický. Snimi 
stýkali se Táboři i Rokycana a Klartin Lupáč. 
Néktcří z valdenských z Rakous do Cech při- 
cházejících přidali se před r. 1467 k jednotu 
Řehořovč. Z tĚchto živlů tedy vznikla J. b 
V tělo přípravné době raysli Bratfí nejvíc, 
zaměstnávala otázka, zdali zlý knéz hodné 
udílí svátosti. Od Chelčického bylí sice po- 
učeni, že lépe jest křesíanu zůstati bci knéte. 
že lépe jest bez svátostí živu býti, neilí jt 
přijímati z rukou nečistých. Avšak ChelčickC 
přece naprosto a bez výhrady neprohlisii. 
že »ilý knéz neposvčcujc». Bratří kunvaldStf. 
aby vyhnuli se úskalí, dali se cestou, klcrď 
zdála se svědomí jejich nejpřiméřenčiáí. Při- 
držeti se výhradné jednoho kněze, kc kte- 
rému měli ve všem plnou dŮvčru, totiť M i- 
chala, faráře íamberského. Podobní- vedli 
sobč v nejdůležitější otázce věroučné, týka- 
jící se svátosti oltářni. Drželif se míněni, ic 
nejlépe jest >prostČ včřiti« slovům Spasite- 
lovým, že totií tělo a krev Páně jsou sku- 
tečně ve svátosti oltářni přítomny. Slil v ti- 
věci po stopě Rokyeanové í Pitra Chelči- 
ckého. Na shromáždění r Kunvaldě (r. t4!i^ 
nebo 1460) slavné zavrženo nČeni pikhartski- 
í táborské o svátosti oltářni. >Krom£ sne- 
sení o svátosti oltářni, jei jedínú dotýká so 
dogmatu za první doby J-ty b-ké, ze viech 
ostatních vysvitá odpor k čisté theologii; 
J. b. vyzývá véřící, aby všech traktátů la- 
nechajíce dosti měli na zákonu božím a jemu 
prostnĚ včřili» (Denis), Charakterisuje to 
U-tu b-kou hned při vzniku jejim, U 
se nepočalo vydáním nějaké podrob- 
né konfesse, Zato záhy ve vznikajicí J-tf 
b-ké vyvíjely se jisté zvláitr.i společenské 
řády a vývoj ten jií r. 1464 tak daleko do- 
spěl, lže bylo lze tohoto roku jistá pravidla 
společným svolením J-ty b-ké stanoviti* 
(GoU), J. b. uznává, že dobrovolná chudoba 
náleží ke křesťanské dokonalosti, ale přece 
členů svých k ní nezavazuje. Schvaluje viak 
počínání těch, kdoi statky své rozdali raeti 
tv. kteří za pcrsekuce o svoje imfni pfiill. 
Rozdávání však má se díti obezřele, by dubro- 
činnost tato nelákala do J-ty b-ké členy bez 
pravého povoláni. J. b, varuje se kommti- 
nismu. Nebylo potřebí Žádného spole^éhu 
jmění, které by kněží spravovali skutkem 
•světsky vládnoucei. Jen kněiim uloženii 
evangelická chudoba. Sami prací ruční mají 
chléb si vydělávati a, čeho nutně nepotřebují, 
rozdávati chudým, tprácc jejích obmexcna 
na spasení duli: co se týíc .věcí časnýťh , 
pohodlných k životu', měli bralřj -, 



Jednota bratrská. 



161 



zf eni své míti k hospodářům a hospodyním 
a s nimi se o né raditi. Hospodáři, kteří při- 
pomínají úřad jáhnův církve prvotní, ošetřují 
nemocné, udělují podpory, rozdělují jmění 
odkázané J-tě b-ké od členů zemřelých bez 
závěti. Hlavní správa J-ty b-ké připadá užší 
radé sloicné ze starších « (GolH. Umírají- 
cím Bratřím nebráni se činiti závět. Týmž 
>svolením« z r. 1464 ustanovena již také ji- 
stá pravidla pozdější přísné kázně církevní. 
•Právo a povinnost napomínati své spolu- 
bratři a k napomenutí takému a ,trestání* se 
káti a polepšovati, se přisuzuje každému.« 
Kdo by se nechtěl polepšiti, má býti vylou- 
čen od přijímání svátostí. Kdo by shledán 
bvl »v hříchu smrtedlnčm nebo v bludu«, má 
býti z J-ty b-ké vyloučen. Kdo nově k J-tě 
b^ké přistupovali, nebyli přijímáni hned. Až 
dvě léta trvala jejich zkušební doba. 

Co do bohoslužby byla tato prvním roz- 
hodným krokem k oddělení su Bratří od 
strany podobojí. Lišila se od bohoslužby ob- 
vyklé' svou jednoduchostí; některé obřady 
úVilnČ vvi>u5těny, jině valně pozměněny. Mše 
{•odobaía se asi mši táborské. Bratří zavrho- 
\ ;iU vystavování těla božího a klaněni se jemu. 
Proměny v bohoslužbě byly podnětem k í2l' 
!(il)ám knězi okolních na Bratří. Mezi největší 
ndpůrcc Bratří náležela královna Johanna. Pro- 
rásledování jich se strany světské moci v Če- 
ihách souviselo s církevní politikou krále Ji- 
řího. Chtěl tím učiniti zadost své koruno- 
vační přísaze, že nebude v zemích svých 
irpéti žádných sekt a kacířství. Jako dříve 
I*otiačcni byli Táboří, kteří stáli mimo kom- 
paktáta, taíč nyní dělo se i Bratřím, jakoby 
i">d nich bylo hrozilo nějaké ozbrojené po- 
vstání. R. 1460 (asi) počalo pronásledování. 
Nejprve zakázána bohoslužebná shromáždění 
v Kun\'aldě. Avšak Bratří nalezli lUulck na 
panství pana Jana Rychnovského z Rychnova, 
jak se zdá, zdržoval se br. Michal V Rych- 
nove samém. V té době měla J. b. již mnoho 
přívrženců i v Praze, zvláště mezi studují- 
cími university. Tam navštěvovával je br. Ře- 
hoř. Při jedné takové návštěvě v březnu 1461 
Bratří, ač včas varováni byli, zajati bvli od 
novoměstského rychtáře a uvězněni. Počaly 
se výslechy. Bratři mučením donucováni k od- 
povfedcm/ Mnozí zíistali pevni, někteří tím 
byli zvikláni. Rokycana neschvaloval tohoto 
pronásledování; proto složil pro ně velmi 
ršcobecnou formuli odvolací, k níž kažíK* 
bratr mohl se s dobrým svědomím přiznati. 
načež byl propuštěn lía svobodu. Král řídil 
se v té véci radou biskupa vratislavského 
Josta z Rožmberka. Br. Řehoř rovněž dostal 
se do zajetí, ale nebyl mučen, aniž musil od- 
voláním svobodu svou si vykoupiti. Rovněž 
knélí Michal a Martin záhy propuštěni na 
sTobodn. Br. Řehoř odebral se z Prahy do 
severozápadních Čech. Podruhé jat byl v Te- 
plid, ale propuštěn, když slíbil, že se dobro- 
volné postaví před Rokycanou. »Z vězení 
svého poslal br. Řehoř Vaňkovi Valečov- 
tkémn z KnéŽmosta, podkomořímu králov- 
itví Českého, list, který dle hlavního obsahu 

CtiSv SloTnfk Nanfný. st. XIII. 20 x i 1897. 



lze nazvati apologií sepsanou na obranu svo- 
body svědomí lidského ve věcech nábožen- 
ských.c Žádá, by lidé pro víru nebyli pro- 
následováni, ohrazuje se proti domnění, ja- 
koby Bratří chtěli války vzbuzovati a »roty 
šibalské* bouřiti. Dotýká se i krále Jiřího a 
vybízí jej především, aby obě strany nábo- 
ženské, katolickou a podobojí, držel na uzdě. 
Předvídá budoucí strasti země a královy a 
příčinu vidí v tom, >žc pod jeho mocí pláci 
nebeští, praelátové pyšní a protivní místa 
svá mají a liškv chytré a kališné pod ním 
doupata svá nalézají, ale Syn člověka nemá, 
kde by svou hlavu skloniU. V listu tom jeví 
se nám dobře povaha br. Řehoře. Pronásle- 
dování Bratří, které dosti krutě se bylo po- 
čalo, zmírněno bylo později. Mnozí byli v^'- 
slýcháni a vězněni, nikdo však pro víru ne- 
podstoiipil smrti. Mrzi pány českými nalézali 
přátele a přímluvci; brzy potom pronásledo- 
vání úplně i>řcstalo a Bratří mohli se, ač jen 
tajně, zase shromažďovati. 

V době 1. 1461—67 prodělávala J. b. vnitřní 
zápas v otázce, má-li se odděliti úplně od 
strany podobojí. Vlivem spisu Petra Chelči- 
ckého Bratří dosi)ěli k přesvědčení, že »nelze 
se dověřili^ spasi-ní života věčného spolu 
s zborem Římské říše, kteréžto hlava jest 
papež«. Zejména br. Řehoř přál si, aby se 
J. b. odtrhla od strany podobojí. Martin 
Lupáč, k němuž Bratří šli o radu, schvalo- 
val úmysl jejich. Poslední krok, který Bratří 
teprve po delším váhání a uvažování učinili, 
záležel v založení vlastního řádu kněžského. 
Nejprve zamýšleli připojiti se k některé církvi 
již zřízeni', ale brzy se přesvědčili, že ani 
u Rusův, ani u Řekův, Indův, Arménův a 
Valachů nenaleznou vérného vzdělávání evan- 
gelia a následování Spasitele. Ani valdenští, 
s nimiž měli důvěrné styky, jich neuspokojo- 
vali, nechtíce se zevně odděliti od církve 
římské. R. 1467 konáno důležité v té věci 
shromáždění ve Lhotce u Rychnova, je- 
hož se súčastnilo kolem 60 zástupců bratr- 
ských. Když na předcházejících shromáždě- 
ních již se zjistilo, že jest vůkí boží, aby 
Bratři se od církve římské oddělili, na tomto 
vyvoleno 9 osob bezúhonné pověsti, z nichž 
pak komplikovaným losováním ustanoveni tři 
bratří k úřadu kněžskému, totiž Matěj, Eliáš 
a Tůma. Na to potvrzeni byli od starého 
kněze valdenského k úřadu svému. Z nich 
pak opětně losem zvolen ten. jenž ^ první mí- 
sto držeti měl«, totiž br. Matěj (z Kunvaldu;, 
ten, na nějž již před tím br. Řehoř byl po- 
ukázal dle zjevení, jehož se mu dostalo. 

Brzy potom mezi Bratřími vznikaly obavy, 
je-li tento způsob založení řádu kněžského 
postačitelný. Proto ještě r. 1467 obrátili se 
k biskupovi valdenskému Štěpánovi, který 
udělil moc biskupskou br. Michalovi žamber- 
skému, a tento přenesl ji na prvního biskupa 
bratrského Matěje z Kunvaldu, ač jeho hod- 
nost žádným zvláštním jménem ještě se ne- 
označovala. Událost tato měla ten následek, 
že Rokycana se r. 1468 Bratří veřejně od- 
řekl a vydal proti nim ostrý list, v němž jim 

1\ 



162 



Jednota bratrská. 



vytýkal, že »sc odtrhli ode všeho knéžstva« 
a že odpírají klančti se tČlu t>ožíinu, což byla 
výtka velmi nebezpečná, ježto tím upaoalí 
v podezřeni, že jsou totožní s píkharty. Na- 
stalo nové pronásledování, jež potrvalo až 
do smrti krále Jiřího. Celkem 7 bratří pro 
víru přišlo o život. Současné pronásledo^ráni 
byli Valdenští, kteří snad stykem s Bratřími 
na sebe byli upozornili. Biskup jejich Štěpán 
ve Vídni byl upálen. V této kritické dobé 
br. Řehoř Bratří pérem obhajoval, psal prosby 
ke králi, protestoval proti pomluvám, jakoby 
Bratří byli pikharti, čímž znenáhla připravo- 
val obrat ve veřejném mínění, takže všecka 
potomní úsilí J-tu b-kou vyhubiti zůstala 
mamá. 

Nastoupením krále Vladislava nastala J-tč 
b-ké klidnější doba, která měla dlouho po- 
trvati, ač nebezpečí nového pronásledování 
ani potom docela nezmizelo. Na sjezde bene- 
šovském r. 1473 jednáno bylo o pikhartech. 
Královna Johanna, vdova po králi Jiřím, způ- 
sobila snesení, aby Bratří byli iímáni a věz- 
něni. Není však známo, Že se skutečné něco 
podobného dělo, spíše působením mocných 
příznivců a ochránců, jichž několik Bratří 
tehdy již měli, povoleno jim veřejné slyšení 
(1473) « mistry pražskými; bylo však bezvý- 
sledné. Nové slyšení povoleno Bratřím r. 1478, 
když vystoupil proti nim se lživými pomlu- 
vami jakýsi lan Ležka. CoUoquium dalo se 
v kolleji Karlově řízením Václava Korandy a 
jednáno při něm o bratrský řád kněžský a 
o eucharistii. V této době již Bratří prová- 
děli ve své J-tě b-ké opětování křtu, ježto 
křest mimo J-tu b-kou pokládali za neplatný. 
Kolem r. 1480 sesílena byla J. b. příchodem 
některých Valdenských z Braniborska, kteří 
tam pro styky své s Bratřími českými byli 
krutě pronásledováni. Vybrány jim dvě. ně- 
mecké krajin v k obývání, totiž Landškrounsko 
v Čechách a fulnecko na Moravě. Morava na- 
lézala se pod vládou krále uherského Matyáše 
Korvina. J. b. požívala tam klidu, ale ku konci 
vlády jeho dán rozkaz, aby se Bratří ze země 
vystěhovali. I vypravili se do Multan a po- 
byli tam pohromadě několik let. Brzy potom 
ještě jednou Bratří pokusili se o styk s vý- 
chodními církvemi řeckého vyznání. Na ná- 
klad pana Bohuše Kostky z Postupic vypra- 
vili se čtyři Bratří do krajin východních. Byli 
to: Lukáš z Prahy, Kašpar někdy Valdenský 
z Braniborska vystěhovalý, Mareš Kokovcc a 
Martin Kabátník. Tento poslední vylíčil ve 
zvláštním spise cestu svoji; zisku vsak žád- 
ného nepřinesla J-tě b-ké tato návštěva na 
východě. 

KoncemXV. stol. nabyla J. b. značné půdy 
v Čechách i na Moravě. V Čechách byly to 
hlavně kraje královéhradecký a boleslavský 
se sídly Litomyšlí a Ml. Boleslavi, pak kraj 
písecký a žatccký. v nichž Bratři přebývali 
nejhustěji. Na Moravě hlavně kolem Prostě- 
jova, Přrrova a Ivančic. Počátkem XVI. stol. 
měla J b. na Čtyři sta sborů. A se vzrůstem 
J-ty b-kr ruku v ruce šla.proměna ve vnitřní 
její podsiatc. Tuhé řády první doby vyhovo- 



valy několika stům včřídcfa, n]^, když čí- 
talo se jich na tisíce, stávaly se těsnými a 
těžkými. Jti od několika let trvaly v J-tě b-ké 
spory, a to nejprve dc^matícké (1480j. Šloť 
o otázka, na čem zakndá se spasení lidskc. 
zda na skutcích člověka, či na víře* jeho. 
Dosud platilo, co bylo vysloveno ve spisech 
Řehořových: víra bez dobrých skutků jest 
víra mrtvá. Spor ten vedl se hlavně mezí 
učenějšími členy J-ty b-ké, theology a kné- 
žími. Ne nadarmo tedy napomínal (1474) umí- 
rající br. Řehoř bratra Matěje, by »učcné lidi 
na péči měU. Br. Prokop tiakalář pokusil se 
vyrovnati protivu mezi starým a novým smě- 
rem v J-tě b-ké; spasení ani na vlastni zá- 
sluze ani na víře jediné se nezakládá, nýbrž 
na dobré vůli. »Ještč trvalo rozdvojeni o víru 
a skutky, které Prokopovi nepodařilo se zcela 
odstraniti, když v J-tě b-ké počalo různéní 
nové nacházejíc tím, co předcházelo, půdu 
připravenou.« Ti, kdo šli za Prokopem, do- 
spívali snadno k numějším názorům o »moci 
světa«. Bratří měli ncchuf k některým za- 
městnáním, k obchodu a živnostem městským. 
Nejméně se pro ně hodila služba vojenská za 
žold. Ale jak měli se zachovati, .když něco 
podobného jim vrchnost nařizovala? Bratří 
nechtěli býti konšely v olxrich a přísahati, 
ale často násilné byli k tomu donucováni. 
Mimo to byly tu mnohé ohledy na mocnc 
Bratří stavu panského, jako byl na přr lito- 
myšlský Jan Kostka z Postupic' R. 1490 sešel 
se valný sněm bratrský v Brandýse n. Orl., 
který dal plnou moc úzké radě, aby učinila 
»výpověď« ve sporných otázkách. A úzká 
rada prohlásila, že bratr může přijímati úřady 
a při tom přece se Bohu zachovati s jeho 
pomocí; má povoliti jen nátlaku, sám však 
věcí podobných nemá vyhledávati. Výpověď 
brandýská znamená vítězství nového směru 
v J-tě b-ké, jejž zastupovali v radě br. Jan 
Kleno vský a Prokop bakalář. K nim přidali 
se i br. Matěj a Michal. Proti výpovědi bran- 
dýské ozvaU se záhy dva Bratří z kraje prá- 
cneňského, totiž Jakub, mlynář ve Štěkni 
u Strakonic, a br. Amos starý, bydlící ve 
Vodňanech, kteří jménem jiných Bratří téhož 
kraje složili spis a poslali br. Matějovi do 
Rychnova. V úzké radě vznikl rozpor a přední 
původci »výpovědi«, Kleno všký a rrokop, zní 
vystoupili. Avšak již po 3 létech na bratr- 
sKém sněmu v Rychnově r. 1494 nastal úplný 
obrat, nebof objevila se v něm převaha těch, 
kteří nemínili udržovati dále starý rigorismus 
v J-tě b-ké. Klenovský a Prokop stali se 
opět členy úzké rady a k nim přibyli je^tč 
Vavřinec Krasnický a br. Lukáš z Prahy. 
Br. Matěj zůstal sice biskupem, ale s močí 
jen ordinovati, kdežto správu J-ty b-ké pře- 
jal br. Prokop jakožto »sndi«. Nová rada 
obnovila výpověď brandýskou. Amos jí však 
vypt^věděl poslušenství, pokud nenavrátí se 
k' učení br. Řehoře. Avšak členové nové rady 
a ti, kteří r. 1494 z ní vystoupili, sešli se 
opět r. 1495 v Rychnově (počtem 18) a pro- 
hlásili, že »bezvýminečná vážnost přísluší jen 
Písmu svatému, a nikoli spisům, které do té 



Jednota bratrská. 



163 



doby z J-ty b-ké vylly«, Čímž nejen odňata 
byla závaznost spisům br. Řehoře a Chelči- 
cicého, nýbrž zároveň vytknuto, v čem nutno 
jich se vystřihati. UČcní Řehořovo, názory 
staré doby prohlášeny za nemírné a nestřídmé. 
Zodpovédční pak některých otázek konkrét- 
ních stalo se na sněmich konaných v 1. 1497, 
U98. 1499 a 1500. Bratřím dovoluje se pří- 
sahati, ale s výhradou, aby bratr bratra k ní 
nenutil a sám se nenabízel. Co do živností 
a obchodů značné zmírněny staré zásady. Ně- 
které však Živnosti zůstal^^ Bratřím pro vždy 
zapovězeny, jako kejklířství, provozování hud- 
by z řemesla, malířství atd., jiné platily za ne- 
bezpečné, jsíko kupectví vůbec, mecířství a 
puSkařství. Co do moci světské prohlášeno 
r. 1499, že >moci světské mezi sebou místo 
dáváme«, ale tak, aby Bratři jsouce úředníky 
užívali ji k tomu, k čemu jest od Boha zří- 
zena. Bratří mají >odvozováni býti od úřa- 
duov« pro mnohá nebezpečí s nimi spojená. 
Nezapovidá se jím »jíti na vojnu« z povin- 
nosti, leč by někdo z nich vojnu počínal 
anebo k ní nutil. Když br. Amos a jeho pří- 
vrženci nechtěli se podrobiti, byli po něko- 
lika pokusech o smířeni slavně z J-ty b-ké 
vyloučeni. Měli přívržence své hlavně v jiho- 
západních Čechách v kraji klatovském a prá- 
cheňském a nazývali se Menší stranou nebo 
Amosenci. Členy této strany byli hlavně 
lidé nižších stavů a nevalného vzdělání. Brzy 
rozdrobila se na menší sekty a zanikla. 

R. 1494 ustanovením br. Prokopa sudím 
počaty změny v nejvyšší správě J-ty b-ké, 
v nichž pokračováno, když spory ustoupily 
do pozadí. Dosud biskup jakožto nejvyšší 
správce J-ty b-ké zaujímal postavení téměř 
monarchické. R. 1494 místo jeho zaujal sudí, 
ale se značném obmczcním své pravomoci. 
Neměl býti více než prvním ve 14člcnné úzké 
radě, kteréžto přiznána »prvotní po Kristu 
moc v církvi«. ač uznáno, že tato vlastně ná- 
leží církvi veškeré, tedy sněmům, které za- 
niknouti neměly. Když r. 1500 zemřel br. Ma- 
těj, zvoleni místo něho biskupové čtyři, při 
čemž opět prohlášeno, Že > nejvyšší místo 
v J-tě b-ké nebude náležeti některému z nich, 
ani všem, nýbrž celo radě«. Také volbu bi- 
skupů v zásadě rada přiřkla sobě, ač pone- 
chala ji v praxi sněmu kněžskému. R. 1501 
ustanoveno, aby biskup v úřadě nejstarší byl 
zároveň sudím. Ten řídil jednání úzké rady, 
kdežto svolati ji mohl každý biskup ve sroz- 
umění s ostatními biskupy. Každému bisku- 
povi přikázán k vrchní správě zvláštní kraj, 
čímž řízení J-ty b-ké přece přecházelo do 
rukou biskupův. Tito nazývají se obyčejně 
»staršimi<. Největší vliv připadl br. Luká- 
šovi ťv. t), jenž sídlel v Ml, Boleslavi. Vrrllc 
něho br. Ambrož spravoval kraj prácbpúský 
sídle ve Štěkni, druzí il.a pak, Tůma a Eliáš, 
rozdělili se o Moravu se sídlem v Přerově 
a Prostějově. R. 1501 také schválena agenda, 
fád to týkající se řízeni knězi bratrských. 
Volení na kněžství a jáhenstvi úplně přičítá 
se úzké radě, kdežto Chelčický Žádal, aby 
knězi bvli voleni od sv^ch obcí. Mimo to 



agenda vypočítává práva a povinnosti patřící 
k úřadu kněžskému a jáhenskému. Schvaluje 
se, aby kněží, zvláště mladší, prací rukou 
svých se živili, .^ž dosud kněží mohli býti 
jen svobodní, od konce stol. XV. bráni byli 
někdy i ženatí. Kdežto dříve vedli Život tě- 
kavý, nyní bez povolení starších nesmějí mí- 
sta svá opouštěti. Kněz podává svátosti, slyší 
zpověď tajnou nebo veřejnou a vykonává nad 
svými o^kdníky nejvyšší správu v ohledu 
mravním. Jemu pomáhá jáhen, jehož povin- 
ností jest dohlížeti jaksi nad mm, a výbor 
starších, jenž spravuje věci hmotné a soudí 
nahodilé pře mezi Bratřími. Chrámy nejsou 
jen ke konání bohoslužby, nýbrž i příbytkem 
kněží a jáhnů, akolythů a někdy i starších 
a šlovou domy nebo sbory bratrské. Sbor 
takový bývá i útulkem starých kněží a Bratří 
na cestách se nalézajících. Sbor jest středem 
všeho života v obci. 

Vítězstvím větší strany stala se J. b. schop- 
nější života a rozvoje. Smířila se se »světcm«, 
a kynulo jí rozšíření v nejširších vrstvách ná- 
roda českého. Prvním repraesentantem no- 
vého směru v J-tě b-ké jest br. Lukáš 
z Prahy, který ve směru započatém pak 
dále pokračoval. Jej sluší pokládati za vlast- 
ního ustavitele a zákonod^ce J-ty b-ké. Od 
doby Lukášovy setrvala J. b. až do konce 
svého na základě, který on jí položil. Sotva 
stal se biskupem, počal svůj kraj organiso- 
vati. Nařídil pravidelné čteni evangelií a epi- 
štol, držení postů a svátků. Bohoslužbu více 
přizpůsobil obrazotvornosti lidské, zavedl 
svíce, obřadní nádoby a ubrusy a zpěvy. 
Odpor, který proti tomu vznikal, překonán 
jeho autoritou a záhy jeho sídlo Ml. Boleslav 
stala se hlavním sídlem bratrským. Odpůrci 
J-ty b-ké viděli v něm bratrského ^papežec. 
Prominou, která za Lukáše v J-tě b-ké na- 
stala, získala tato množství přívrženců ze 
stavů zejména vyšších. Obě zákonem uzná- 
vané strany náboženské v Čechách, totiž ka- 
tolíci a utrakvisté, ve vzrůstu J-tv b-ké spa- 
třovali rostoucí nebezpečí pro společnost cír- 
kevní. Již r. 1503 jednalo se na snťmě če- 
ském o tom, jak by J. b. mohla býti potla- 
čena. Někteifí nepřátelé Bratří z panstva způ- 
sobili, že král vydal nařízení do měst králov- 
ských, aby v nich nebyli trpěni. Měla se ko- 
nati disputace Bratří s kněžimi pod obojí, ale 
nedošlo k ní. Za to Bratří dvakráte psali 
králi Vladislavovi a poslali mu apologii či 
konfessi složenou od br. Lukáše, kterou 
chtějí dokázati, že nejsou kacíři. Horší ná- 
sledky pro J-tu b-kou měl pověstný Vladi- 
slavův mandát svatojakubský z r. 1508. Svo- 
lením sněmovním všech tři stavů stalo se 
11: 5us( ní směřující k úplnému potlačení J-ty 
b-ké. Všeliké schůze Bratří zakázány, spisy 
jcji(h měly býti páleny, kněží zjímáni a při- 
drženi k tomu, by se přiznali buď ke straně 
pod jednou nebo pod obojí. Nález sněmovní, 
zapsán byv do desk zemských, stal se záko- 
nem, který mohl každou chvíli proti Bratřím 
býti obrácen. Pronásledování, jež důtklivě 
Bratří stíhalo, potrvalo až do r. 1514, kdy 



164 



Jednota bratrská. 



zastaveno nejspíše působením pana Rcndla 
z Ousavy, tajného to bratra, a knížete Bar- 
toloméjc z Minstrberka. 

J. b. utrpěla mnohé téžké ztráty, avšak 
z pronásledování vyšla silnější ; živly nepevné 
oddělily se od ní. Za této těžké doby br. 
Lukáš rozvinul velikou bdělost, vytrvalost a 
statečnost. Jeho úsilí podařilo se, že lid v pro- 
následování ukázal větším dílem pevnost 
mysli a ncohroŽenost. Vedle starostí o vlastní 
věřící bylo mu zápasiti s odpůrci jak se strany 
katolické, tak i s útočníky z »malé stránky*. 
Dlouhá řada různých spisů vyŠla v těchto 
létech z péra Lukášova. Mnohé z nich mají 
pro J-tu b-kou vyznaní spisů základních, ze- 
jména pro její zásady věroučné. V té pří- 
čině v popředí stojí spisy: ^Otázky dětinské* 
z r. 1502 (bratrský to katechismus), >0 po- 
žívání těla a krve Páně* z r. 1501, >Spis 
dosti činící z víry* z r. 1507 a »Spis o spra- 
vedlnosti* z r. 1510. Z cesty své do Itálie 
r. 1498 byl si přinesl Lukáš přesvědčení, že 
není nikde církevní společnosti, k níž by se 
Bratří mohli připojiti, a proto pracoval k tomu, 
aby J-tě b-ké položil dogmatické základy k dal- 
šímu samostatnému životu. V mnohém ohledu 
však vrátil se k starým názorům husitským 
a táborským, jak se' to jeví v jeho » Kate- 
chismu* ; učení o večeři Páně Lukáš poprvé 
určitěji formuloval, kdežto staří Bratří něco 
podobného odmítali, a přiblížil se v něm 
značně k názoru táborskému a Wikli- 
fovu. On také kladl vět.^í váhu na víru, než 
až dosud Bratří činili. Br. Lukáš dočkal se 
vystoupení Lutherova a šíření jeho učení. 
Luthcra zajímalo husitství a prostřednictvím 
Pavla Speráta, tehdáž kazatele jihlavského, a 
Beneše Optata, přívrženců svých, seznámil 
se i s Bratřím i. Poněvadž však učinil si 
o nich mylné mínění, s nímž se netajil, vstou- 
pili s ním Bratří (Lukáš) ve spojení, aby jej 
o pravém stavu věcí poučili (1522). Několik 
spisů Lukášových pojí se k těmto stykům, 
ve kterých br. Roh a Weysz konali poselství 
k Lutherovi. Ve spisech těch vytknul Lukáš 
přesně dogmatické rozdíly mezi bratřími a 
iuthcrány. Luther však opravil své mínění 
o Bratřich a r. 1523 doznal v jednom listě 
svém, že již o nich nesmýšlí zle uslyšev 
jejich víru o večeři Páně. Zdá se tedy, 
Že nastalo jakési sblížení mezi oběma stra- 
nami; J. b. zůstala úplně při svých názorech, 
jen někteří jednotlivci (jako br. Roh a Wc ysz) 
poněkud více přáli učení Lutherovu. Liikáš 
však svou autoritou způsobil. Že tyto luther- 
ské sympathie v J-tě b-ké zůstalý ve svých 
mezích. Příkře postavil se br. Lukáš proti 
učení Zwiní^liho, když toto do J-ty b-ké 
počalo vnikati, jsouc šířeno jakýmsi bývalým 
mnichem vratislavským Čížkem. Pilně bojoval 
i proti malé stránce, za niž hlavní slovo vedl 
Kalenec (v. t.), a proti Jednotě bratří ha- 
brovanských (v. t.), r. 1526 nově založené. 

Br. Lukáš zemřel r. 1528. Po smrti jeho 
J. b. prospívá tím, co on v ní zasel. Lukášův 
nástupce v úřade prvního biskupa byl bratr 
jMartin Škoda, jemuž po bok přidáni po radě 



umírajícího Lukáše tři senioři, mezi nimiž 
Jan Roh z Domažlic. AI dosud Šlechtičtí pří- 
znivci J-ty b-ké nehlásili se zřejmé k své 
víře. R. 1530 několik vynikajících šlechticů 
na shromáždění v Mladé Boleslavi veřejné a 
slavnostně přistoupilo k J-tě b-ké. Byli to 
Konrád z Krajku, Fridrich z Donína, Jan Kři- 
necký, Burian Špetle z Janovic a Arnošt Ji- 
lemnický. Dle zásady pak »cuius regio. cius 
religio* Konrád Krajfř v Brandýse n. L. po- 
kusil se provésti přeměnu v náboženství 
odevzdav tamější utrakvistický kostel Bratřím. 
Tím na J-tu b-kou obrácena veliká pozor- 
nost se strany druhých stran náboženských 
i se strany krále Ferdinanda I. Šlechta v J-tě 
b-ké se nalézající však nemínila se spokojiti 
s pouhým trpěním své víry, nýbrž počala 
usilovati o uznání J-ty b-ké za oprávněnou 
společnost církevní. S tím ruku v ruce kráčí 
obnovení styků s německými lutherány, hlav- 
ně s Vitemberkem. Podporou šlechty zvítě- 
zila brzy strana mladých lidí v J-tě b-ké, 
kteří smýšlením svým blížili se názorům 
luthcránským. Po smrti Martina Škody (1532) 
zvoleni byli za biskupy vedle br. Roha, který 
novotám přál, bratři Beneš Bavorinský, Vit 
Michalce a Jan Augusta. 

Jan Augusta usadil se v Litomyšli a tam 
brzy vyvinulo se nové střediště J-ty b-ké, 
Augusta pak sám stal se v ní nejdůležitější 
osobou. í* Augusta znal jasně cíl sv^ůj. Chtěl 
vybaviti J-tu b-kou ze stavu poddanosti ;i 
ponížení politického, v němž neustále živořila 
a jenž dle mínění jeho se nesrovnával se 
skutečnými silami jejími, a chtěl jí dáti ve- 
dení všeho náboženského hnutí českého. Spo- 
léhal při tom na podporu theologů cizích a 
chtěl získati je ústupky dogmatickými; Bratří 
tudíž přidruží k sobě' všecky Čechy nespo- 
kojené utrakvismem a posílíce se jak svými 
spolky zahraň ičnými, tak přistoupením vět- 
šiny národa přinutí krále, aby uznal svobodu 
slova Božího* (Denis). Na šlechtu bratrskou 
Augusta měl vliv vážn^, tak že se jím spra- 
vovala zcela. Obnoveni styků s Vitemberkem 
stalo se při příležitosti vydání Apologie 
bratrské, jeŽ ku přání pana Konráda Krajíře 
měla býti poslána vynikajícímu knížeti říš- 
skému a údu koruny Č< ské markraběti Ji- 
římu Braniborskému! R. 1533 Luther k žá- 
dosti Bratří českých apologii tuto opatřil 
svojí pochvalnou předmluvou a vydal ji ve 
Vitembcrcc. Náslecick toho byl. žei jiní pro- 
testantští theologové vstoupili ve spojení 
s Bratřími, na př. theolog augšpurský Wolf- 
gang Muskulus. Spojení s Vitemberkem (s Lu- 
therem) potrvalo celou řadu let; poslové 
bratrští, jmenovitě Augusta, několikráte dleli 
ve Vitemberce. Augusta se svými přáteli při- 
způsoboval starou konfťssi bratrskou ke kon- 
fessi augšpurské. Zanecháno obyčeje podruhé 
křtíti neofyty, coelibát stával se čím dalo, tím 
dobrovolnějším, učení o svátostech, o ospra- 
vedlnění z víry a o večeři Páně proměněno 
ne sice úplně, ale tak dalece, že Luther učení 
Bratří schválil, pravě: >Po mnohých rozmlu- 
vách shledal jsem, že Bratří vvináx-ají naši 



Jednota bratrská. 



165 



viru slovy ponékud rozdilnýmic. Kdyi Augu- 
sta loučil se r. 1542 s Lutherem při poslední 
své návštěvě ve Viteisberku, řekl tento: 
> Budíte vy apoštolé Čechů, iá s mými bu* 
déme apoštoly Němcfi«. Snana přizpůsobiti 
se lutheránům jeví se nejlépe v konfessi bratr- 
ské z r. 1535. kterou spolu s jinými pány 
•bratrskými toho roku podal králi Ferdinan- 
dovi ve Vídni pan Konrád Krajíř z Krajku. 

Účel konfessc této podepsané dvanácti 
pány a třiceti rytíři bratrskými byl, vyvrátiti 
nebo opraviti královo mylné domnění o J-tě 
b-ké, jež král, jak bratří se domnívali, byl 
pojal z osočování J-ty b-ké se strany knězi 
hlavně kališných. Jisto jest, že král sám ne- 
přál sektářství a pokládaje podle kompaktát 
jediné katolíky a podobojí za oprávněná vy- 
znáni snažil se potlačiti jiná vyznáni nábo- 
ženská. Mnohé ohledy, nesnáze v říši a války 
s Turky vadily snaze jeho o jednotu církevm, 
již by byl rád v zemích Českých provedl. 
K. 1535 počalo pronásledování Bratří v jiho- 
západních Čechách; z Vodňan, Domažlic a 
Klatov byli jednotliví Bratří vypovězeni. Páni 
Olfiřich a Smil z Janovic pohnáni před ko- 
morní soud k vůli bratru Janu Zborníkovi a 
II vězněni pak v Černé věži. Pan Konrád Kra- 
jíř z Krajku ujímal se Zbomíka jako svého 
l>oddaného a dostavil se s ním, provázen jsa 
nmožstvim pánů a rytířů, před soud komorní, 
;tlc přes to Zborník uvězněn a držen ve vazbě 
až do r. 1538. Stavové bratrští (Křinecký, 
Krajek, Domanský) podávajíce králi Ferdi- 
nandovi latinskou svou konfessi (1535) měli 
před očima přiklad říšských stavů z r. 1530. 
Dosáhli ústního slibu Ferdinandova, že do- 
volil jim věřiti, co chtějí; varoval však je 
před pokusy o jakýkoliv převrat ve věcech 
náboženských. 

Upřímný slib krále Ferdinanda Bratřím 
daný nebyl. Již r. 1537 snažil se (a to se zda- 
rcmí určitě odděliti Bratří od strany utra- 
l:vistické, aby mohl snaze provésti sjedno- 
ceni katolíků s utrakvisty. Toho sice nedosáhl, 
ale nechuť mezi Bratřími a utrakvisty již 
dříve stávající nyní tím více vzrostla. Vznikla 
prudká polemika mezi oběma stranami, v níž 
hlavně Augusta stoji v popředí. Tento vydal 
(lva spisy proti knčžím kališným, které nej- 
vctšími hanami zasypával. Poněvadž pak zá- 
roveft J. b. okázale vystupovala (na př. r. 1540 
v Ml. Boleslavi dalo se poprvé veřejně a oká- 
zale řízení jáhnů a kněží), proto octl se nej- 
prve Augusta v nebezpečí a brzy potom opět 
se strany krále Ferdinanda děly se přípravy 
k novému potlačování Bratří. R. 1545 již 
připraveny byly k publikování mandáty proti 
Tiim a opět stihlo pronásledování Bratří v jz. 
Ochácb, v Klatovech, Domažlicích a na pan- 
ství hlubockcm, jmenovitě v Račicích. Na 
Augustu r. 1541 vymohl si Mystopol, admi- 
nistrátor utrakvistický, pro traktáty jeho 
v Bělé vydávané u krále mandát. Augusta 
zachránil se jen cestou do Vitemberka. Opět 
r. 1544 hrozilo mu nebezpečí, když řadou 
ostrých traktátů byl proti sobě popudil celou 
stranu podobojí. Jiřík Sádovský, úředník 



pana Jana z Pernštejna, vymohl u krále za- 
tykači list na něho. Když r. 1545 jednalo se 
na sněme českém o obnovení desk zemských, 
zničených požárem r. 1541, bratrští šlechtici 
žádali, aby svatoiakubský mandát proti pik- 
hartům (z r. 1508) vydaný z nových desk byl 
vypuštěn. Když však přes prosby Bratří přece 
mandát tento byl zapsán v obnovené desky 
a stavové na sněmu shromáždění žádali, aby 
Bratří buď ke katolické buď k utrakvistické 
straně se přidali, svých zvláštností zanecha- 
jíce, popuzeni byli členové J-ty b-ké tak, 
že někteří odhodláni byli na obranu svoji 
sáhnouti k meči a dožadovati se pomoci okol- 
ních knížat. Mezi tím v J-tě b-ké nastala 
reakce proti Augustovi, který mimo spojení 
s Lutherem i s Bucerem, Capi tonem a Cal- 
yinem prostřednictvím bratra Matěje Čer- 
venky byl navázal (kol r. 1540) velmi příznivé 
styky. » V J-tě b-ké proskakovaly napřed po- 
tichu, ponenáhlu však pořád hlasitěji stesky, 
že Augusta spolčováním s Lutherem Bratří 
odvedl od učení br. Lukášova.« Mnozí, jako 
hejtman moravský Václav z Ludanic, vystou- 
pili proto z J-ty b-ké. Na synodě boleslav- 
ské r. 1546 br. Roh, přední stoupenec Luthc- 
rův, s pláčem přiznal se k svému poblouzení. 
Augusta, tuše silný proud protivný, obrátil 
se a plul po něm, velebil opět kázání a spisy 
br. Lukáše a proti br. Jirkovi hájil potřebu 
coclibátu kněžského. Podivno, že obrat ten 
nadešel právě v dobé, kdy v Německu téměř 
již vypukla válka bmalkaldská, do níž i mnozí 
stavové čeští, zejména bratrští, byli zapleteni. 
Zvítězila snad v J-tě b-ké strana, která 
v přededni nebezpečí války bála se, by. příliš 
těsným spojením s lutherány německými nc- 
vzešla J-tě b-ké škoda. Jakmile však válka 
se rozpoutala, zvítězily přece náboženské 
sympathie nad strachem a pánové bratrští 
stáli v prvních řadách odpůrců politiky krále 
Ferdinanda za války Šmalkaldské. Není po- 
chyby, že padlo tu na váhu také pronásledo- 
vání Bratří v r. 1535, 1543 a 1545. Augusta 
snad byl hlavním strůjcem a rádcem pánů 
bratrských v jejich počínání. Jak se podobá, 
šlo i těmto šlechticům, jako jiným stavům, 
hlavně o prospěchy stavovské, avšak celá 
J. b. stála s nimi za jedno. V době, kdy 
v Praze děly se důležité úmluvy mezi stavy, 
v J-té b-ké nařízeny posty a modlitby. V ti- 
skárnách bratrských tištěny tendenční spisky, 
letáky a pamflety proti papeži, císaři Karlu V. 
a králi Ferdinandovi I. 

Když odpor stavovský po bitvě u Můhl- 
berka (24, dub. 1547) upadl, pocítila následky 
jeho nejvíce J. b. Z pánů bratrských pan 
Vilém Křinecký z Ronova, přední agitátor a 
řečník odporu, zachránil se útěkem před ji- 
stou smrtí. Jiní pánové bratrští, jako pan 
Kostka a Krajíř, potrestáni rozsáhlou konfi- 
skací svých statků, na nichž Bratří usazeni 
byli v počtu velmi hojném. V Čechách ne 
sice de jure, jistě však de facto platila zá- 
sada »cuius regio, eius religioc. Stav panský 
a rytířský v zemích Českých podobal se v té 
věci říšským stavům německým. Proto bratr- 



Í66 



Jednota bratrslcá. 



Stí Šlechtici nebyli nuceni k odstoupeni od 
J-ty b'ké. Za lo však místa královská, po- 
klii'Í3ná ta majetek koruny královské a po- 
kořená po nczdafcnčD) odporu, m£la b^i 
vyčištína od Bratři. Dne S. fijna 1547 obnovil 
král Ki;rdin3nd I. mandát krále Vladislava 
t r. l^iOS a kdyí numélo to dostatečného 
tSřinku. vydal dne 20. ledna 1548 nové nafi- 
icni v Augipurku. které nakazovalo pfisné 
provádéni pfcdcšlého mandátu. Schůze Bratři 
byly zakázány a potlaíovány, knřii jímáni a 
sbory vydávány faráfůin katolickým nebo pod 
oboji. Bratří nejprve po dobrém nutkáni, pak 
i po zlém nucení k odstoupeni od viry své. 
Knřii kaiiíní vyznačovali se váSnivou kru- 
tosti proti Bratřím, ktefl jim nyní byli vy- 
dáni v šanc. Mystopol kráčel v čele. Sestavil 
semamy podezřelých osob, aby se nikdo ne- 
mohl vyhnouti. UdavačstvI kvetlo maínou 
mčrou, mnoíi Bratři dostali ae do vezeni. 
Mnozí iiechtici nekatoličtí ze strachu před 
králem počali proti Bratfíra vystupovati hro- 
icbnĚ. Šlechtice bratrské, lako Krajiřc a 
Kostku, mĚl na ořích mfstodriiei krdle Fer- 
dinanda I., syn jeho arciknije Ferdinand, aby 
se neujímali Bratři, zejména pak knéíi bratr- 
ských. Přední duchovni bratršti, nicri nimií 
lilavnř Augusta, musili se skrývati po lesích 
a jen tajné vtřicí své k vytrvalosti povzbu- 
zovali. Z úkrytů svých mamě psali listy pro- 
sebné k osobám výáe postaveným, KonečnO 
v dubnu r. 154S Augusta zrádné jat byl se 
svým pomocníkem Jakubem Bílkem od no- 
véno hejtmana litomySIského Sejnocha, kdyí, 
tak se zdá, k domluvám samých Bratři od- 
Lodlal se lic schůzi a rozmluvĚ s nim. Mezi 
lim co Augusta a Bílek přísné ve vezeni na 
hradě Praíském a na Křivoklátě byli vyýc- 
iřování. aby se zjistilo účastenství a spojení 
J-ty b-ké ae zahraničnými nepřáteli Ferdi- 
nanda 1., vydán na Bratři nalézající se na 
statcích a ve městech královských nový man- 
dát 5. kv. 1648, kterým vypovězeni byh ze 
vScch icmí Ferdinanda I. do Sí^sti neděl. Nic 
neprospěly Bratřím prosby jejich za poskyt- 
nutí delši lhůty, by mohli majetek svůj pro- 
dati a vůbec na cestu se připraviti. Za veli- 
kého nářku, obtííf a nesnáií musiU v polovici 
června 1548 vystěhovati se z držav králov- 
ských. Nejprve byli to Bratři z panství rych- 
novského, litomySlského,bydíovského 3 bran- 
dýského, k nimi připojili se z dríav pcrn- 
Atcjnských bratří ze Solnice. Asi na 6Q 
vozích počU'.m více neŽU 600 lidi daU se 
smírem k Vratislavi a dále ai do Poznaně. 
Druhý voj vystěhovalcú asi za týden po nich 
vypravil se z Brandýsa a z Turnova. Na ccstč 
bvé byli Bratři velmi laskavé od obyvatel- 
stva vítáni a hoStíni. Vůdci jejich byli Matěj 
Orel, Urban Hcrmon, Jan Korytanský a Ma- 
těj Tatíček. Dne 25. června přišla první Část 
Bratří do Poznaně, kdei proti biskupovi ta- 
m£jifmu ujal se jich protestantsky smýlle- 
jící Eencrální starosta velkopolský pan Ondřej 
lirabě z Górky. Bratřím kynula naděje usa- 
dili se v Poznani trvale, avšak biskup Izbíůski 
s kapitolou poznaňskou vymohli si u krále 



1 



polského Sigmunda II. Augiisia mandát, I 

rým Bratří z Poznaně a z Polska byli vypo- 
vézcni (4. srp. 1548). Tu viak ujal se jich 
kniic pruský Albrecht, horlivý lo ochránce 
všech protestantů, který jim v knjicctvi Pru- 
ském poskytl ůtočiiií. .i^vSak podmínky, la 
kterých Bratří do Prus byli přijati, byly velmi 
téíkř, neboť Bratří musili se valně přizpů- 
sobiti lutheránskě církvi pruské. Oo Prus 
také přímo odebral se pozdéjjl pruský bi- 
skup bratrský, br. Mach Siónský, po zajeti 
Augustové jediný volný biskup, spolu s br. 
Izraelem a jinými. V Prusku zůstali Bratři 
pak ai do r. 15T4. 

Kdcito v Čechách J. b. po r. 1547 vSudc 
pilně pronásledována, na Moravě nenastala 
iádnd zména v nábojenství jako v ohledu 
pohtickěm, Kdyi Ferdinand I, r. 1550 na 
snémé v Bmé učinit pokus potlačiti sektář- 
ství. opřel se mu sám nejvyíšf hejtman mo- 
ravský, někdejší vyznavač bratrství, pan Vá- 
clav z Ludanic, a pončvadí celá Šlechta jla 
za ním, musil král víc nechati při .starém. 
Tak stala se Morava hlavním střediskem 
Bratří. Mnozí Bratří, nejsouce spokojeni v Pru- 
sku, vraceli se zpét a usazovali se na Mo- 
ravě. Pronásledováni J-ty b-ké r, 1548 bylo 
jí více na prospěch ncili ku Škodě. Bratři 
sami pokládají je za pokuiení od Boba se- 
slané, jimž se J, b. očistila a upevnila. Mimoto 
přispělo i k šíření ae J-ty b-ké zvláStř v Pol- 
sku. Již na cestě své do Prus získali Bratři 
některé proselyly mezi obyvatelstvem poznaA- 
ským. Biskup "bratrský Matěj Siónský r. 1549 
přes Poznafi jel do ^Ioravy a v Poznani pro 
chorobu pozdržel se nějaký čas. V tě době 
shromažďoval kolem sebe tajně některé oby- 
vatele v domě pana Ondřeje Lipěinského, 
obyčejné o půlnoci. Pak i jíní kněíi bratřit! 
v Poznani bývali, jako Matěj Orel, Matěj Cer- 
venkaajiři'izracl. Počet vyznavačů bratrství 
rosd tak, že jií r. 1553 br. Jiři Izrael usadil 
se v Poznani trvale jako správce bratrský. 
Odtud pak J. b. Siřila se dále veVelkopol- 
sku a získala mnohé znamenité Šlechtice 
tamějSi, jako byli Ostrorogové, LesiczyrtStl. 
Krotoiti a j. 

Smrtí br. Macha r. 1551 octla se J. b. v tčíe 
situaci, ve které nalézala se r. 14Ó7. Neměla 
seniorů, kteří by ji kněžstvo ordinovali, kromě 
jediného uvězněného Augustv. Vězení jeho 
(na Křivokláte) v prvních létech bylo tak 
mirné, že Bratří mohli si s ním vzájemné do- 
pisovati. 1 žádali ho za svoleni, aby směli 
zvoliti si nové biskupy, ale Augusta přál si, 
aby počkali, až on bude propuštěn z vězeni. 
Kdyí vSak r. 1553 styk Bratří s Augustou 
byl prozrazen a bylo se obávati toho nej- 
horáího, dali se Bratří přemluviti od starilch 
a zvolili za biskupy br, Jana Černého a Ma- 
těje Červenku, kteří jménem J-ty b-ké přijali 
ordinaci od br. Strejce a Paulina, ač tito ne- 
byli biskupy, načež vzkládali na ně ruce ostatní 
členové úzké rady. Pak od nových biskupů 
řízeni byli knéží a jáhnové. Tak stal se skut- 
kem hlavou J-ty b-ké br. Jan Černý, k terý 
již za živobytí br. Macha měl mnohé důj'^ — 



Jednota bratrská. 



167 



ilté véci na starosti a od r. 1552 sídlo své 
měl v Mi. Boleslavi. Trvalo sice i v této dobé 
ješté pronásledování J-ty b-ké v Čechách 
1 pHsné mandáty na Bratří následoval jeden 
za druhým, avšak na statcích pana Arnošta 
Krajiřc z Krajku, zvlášté pak v Mh Boleslavi 
Bratří žili bez překážky až do jeho smrti 
(r. 1553). Přes to však s krátkou přestávkou 
žil Černý (jsa od r. 1556 sudím J-ty b-kéj 
na »Kirmclu« (Ml. Boleslav) až do své smrti 
r. 1565. Vedle ného působil ke zdaru a po- 
vzneseni J-ty b-ké ze smutného stavu, do 
nřhož 8C dostala r. 1548, Matěj Červenka, 
písař J-ty b-ké, jehož úkolem bylo vésti 
historické záznamy o J-tě b-ké; ovocem této 
práce byl znamenitý a proslulý archiv bratr- 
ský Janem Černým po požáru litoroyšlském 
(r. 1546) založený, v jehož vedení pak po 
Červenkovi pokračoval nadaný a vzdělaný 
pomocník nejprve Černého, pak spolupra- 
covník Červenkův br. Jan Blahoslav. Mezi 
tím co v Čechách J. b. s těží ien se udržo- 
vala, vzkvétala znamenitě péci br. Izraele 
^iric se ve Velkopolsku a ukazovala se na- 
děje, že zasadí své kořenv i v Malopolsku. 
Protestante malopolští totfž nemajíce pevné 
organisace připadli na myšlénku spojiti se 
s organisovanou J-tou b-lcou. Na společné 
gen. synodě konané vKózminku r. 1555 
umluveny jisté zásady, dle kterých prote- 
stante malopolští měli připojiti se k Bratřím 
českým, zejména pak přijmouti jejich konfessi. 
Další o to jednání vedli hlavně br. Červenka 
a Israel, kteří dobře vládli jazykem pol- 
ským. 

Okolo téhož času šly pověsti, že syn Fer- 
dinanda I., mladý král Maximilián, nesmýšlí 
pHtnivě o církvi katolické a že kloní se k pro- 
tcstantství. Bratří skládali naů všecku svoji 
naději v příčině příštího osvobození a pan 
Arnošt Krajíř měl za to, že jest třeba učiniti 
krok přímo k Maximiliánovi s prosbou za 
álevu J-tě b-ké, zvláště pak za propuštění 
Augustovo. Za posla, který měl na se vzíti 
tento nesnadný úkol, vyhlédnut byl mladý 
j( štč duchovni bratrský ían Blahoslav. Ten 
vypravil se r. 1555 do Vidně, kdež podařilo 
sé mu seznámiti se s Pfauserem, lutherán- 
ským kazatelem krále Maximiliána. Na druhé 
jeho cestě do Vídně r.l556 slíbil mu Pfauser, 
íc f)odá králi Maximiliánovi písemnou prosbu 
pánů českých k J-té b-ké přináležejících a 
lat nský výtah ze spisu bratrského nedávno 
vydaného p- t. »Příčiny, pro které se Bratří 
kn6žím podrobiti ncmonou*, což obé s sebou 
blahoslav tam přinesl. Avšak naděje na Ma- 
ximiliána vzkládaná byla klamná. Buď neměl 
tento dostatečného vlivu, nebo Přauser sli- 
boval více, než potom učinil. Ani krok Ver- 
gcriův a pánů polských, kteří prostřednictvím 
vévody virtemberského Kryštofa, s Máximi- 
liánem v dobrých stycích žijícího, zasazovali 
se r. 1557 o propuštění Augustovo, nic ne- 
prospěl. Vězeni Augustovo po r. 1553, kdy 
spojeni jeho s J-tou bkou bylo prozrazeno, 
opět se zmírnilo r.l555. Počal psáti ve vězení 
'Sumovník«, spis to obsahující články víry, 



jehož se užívati mělo ve sborech bratrských 
místo dosavadních nedělních evangelií a epi- 
štol. Avšak Bratřím způsob ten se nelíbil a 
proto Augusta, jenž od r. 1555 byl s nimi 
opět ve spojení, pojal k nim nechuť a ješté 
více se rozhněval, když se dověděl o volbě 
nových biskupů. Poněvadž pak Bratří starší 
jeho se neptajíce čím dále tím samostatnéji 
si vedli, synody konali a důležitá snesení 
činili, stíhal je hrozbami a kletbami, takže 
konečně synoda žeravická r. 1557 mu odpo- 
věděla jednomyslným obnovením usnesení, 
>že nemá jeden žádný sám, jako jedna hlava 
v té přednosti a tím způsobem jako papež 
v římské církvi vystavován býti, aby na ní 
vše záleželo€. Bylo to asi v téže době, kdy 
Bratří měli co činiti s Flaciem Illyrikcm 
Magdeburským, kterýž dokazoval, že Bratří 
jsou přímí potomci Valdenských. R. 1557 ko- 
nána všeobecná synoda J-ty b-ké v Sleza- 
nech 24. srp. (snad na oslavu stoletého trváni 
jejího), ku které dostavili se účastníci z Čech, 
Moravy a z Polska (na př. Jan Krotoski, Jakub 
z Ostrorogu, Rafael Leszczyriski a j.). Doko- 
náno bylo dílo obnovy, jehož potřebu způ- 
sobilo pronásledování r. 1548. Konfesse bra- 
trská prohlášena za normu ve věcech víry 
proti pánům polským, kteří přáli si přijetí 
konfesse augšpurské. Pro Prusko a Polsko 
ustanoven zvláštní senior se sídlem v Polsku. 
Jan Blahoslav a Jiří Izrael zvoleni za biskupy, 
z nichž tento dostal pod správu sbory polské 
a pruské. Tak opět měla u. b. čtyři biskupy. 
Těmto dohromady přísluší správa církve, 
nemohou však ničeho důležitého učiniti bez 
porady s radou. >Rada zvolená od synodu 
představuje shromáždění věřících a stává se 
nejen nejvyšší autoritou, nýbrž i moci vý- 
konnou, ohniskem života a práce*. Živel 
světský nabývá ve všech oborech většího 
vlivu v řízení církve. Přispělo k tomu nej- 
spíše nebezpečí, do něhož J. b. byla uvržena 
nerozvážlivostí Augustovou, a snad i vliv 
kalvinistů. Zřízení J-ty b-ké nabývá rázu 
více demokratického. 

Brzy po této synodě nastaly Bratřím ne- 
snáze v Polsku, kde theologové t»2Lski a 
Lis manin, jež si někteří šlechtici k pro- 
vedení reformace byli povolali, vystupovali 
proti konfessi bratrské, zejména proti je- 
jich učení o večeři Páně. Lismanin, aby pře- 
kazil spojení Bratří s polskými kalvinisty, 
způsobil, že někteří theologové švýcarští (Cal- 
vin, Muskulus, Beza) napsali nepříznivý po- 
sudek o konfessi bratrské a poslali jej do 
Polska. Proto vypraveni r. 1560 do Svýcar 
br. Rokyta a Petr Herbert, aby přiměli je 
k odvolání těchto censur. Cesta tato míla 
dobrý výsledek. Herbert přinesl Bratřím velmi 
přátelské listy od theologů švýcarských. Na 
cestř seznámil se s vévodou virtcraberským 
Kryštofem k pohádání a prostřednictvím býv. 
legáta papežského Pavla Vergcra, velikého 
přítele Bratří. Vévoda virtcmbcrský nabídl se, 
že na svč útraty bude vydržovati několik 
jinochů bratrských na studiích v Německu, 
což s povděkem bylo přijato. 



168 



Jednota bratrská. 



R. 1564 zemřel král Ferdinand I.; zdálo 
se, že J-té b-ké nastanou lepší časy. S po- 
čátku však byla ji smrt Ferdinandova spíšj 
na úkor nežli ku prospěchu, ježto Augusta, 
když konečně propuštěn byl z vězení, působil 
mnohé různice a nesnáze. Poněvadž ve vazbě 
své přiznal se ku straně podobojí, doufaje 
dosáhnouti tím propuštění, byl proto z J-ty 
b-ké vyloučen (1562). Avšak Augusta přes to, 
jak vyšel z vazby, jal se hned vykonávati 
všecka práva biskupská a brzy potom (1565) 
vzplanul opět spor o pořádek kázání, rejstříkv 
a Sumo vnik, kteréhožto posledního hledél 
užiti jakožto prostředku ke sjednocení J-ty 
b-ké s lutherány, sám pak snad chtěl se státi 
hlavou všech nekatolíků v Čechách a na Mo- 
ravě. Myšlénka Augustova sama v sobě ne- 
byla špatná, hledíme-li k povšechnému stavu 
věci v Čechách, a J. b. později přece plánu 
tohoto se uchopila, avšak vzhledem k po- 
četné převaze lutheránů a jejich kázni cír- 
kevní byla by J. b. spojením s nimi vlastně 
přestala býti tím, čím byla. Návrhy Augu- 
stovy byly zavrženy synodou Přerovskou 
r. 1567. Proto Augusta hleděl získati věřící 
J-ty b-ké, když nepodařilo se mu přesvěd- 
čiti hlavy jejich, jezdil ustavičně po sborech 
bratrských nejen po Čechách a Moravě, nýbrž 
i v Polsku. Mimo to počal jednati i s admi- 
nistrátorem strany podobojí Martinem Měl- 
nickým o sjednocení stran, a to bez vědomi 
starších J-ty b-ké. Avšak Martin vědél, že 
»tento syn kloboučníkův páchne primátem «. 
Jednání skončilo se s nezdarem. Na štěstí 
pro pokoj v J-tě b-ké zemřel Augusta r. 1572. 

Největším protivníkem Augustovým a vlast- 
ním správcem J-ty b-ké byl br. Blahoslav, 
který jakožto historik znaje lépe nežli Augusta 
minulost J-ty b-ké proniknut byl duchem 
jejím a sdílel i slabé její stránky, miloval ji 
až k předsudku. Smlouvání se mu protivila, 
ježto zdála se mu páchnouti jakousi simonií. 
Naděje jeho nenesly se nad zachování státu 
quo. On sice nebyl proti sblížení se s luthe- 
rány, ale obával se o samostatnost J-ty b-ké. 
Jako proti Augustovi, vystoupil i proti Cra- 
tonovi, tělesnému lékaři Maximiliána II., 
když tento uveřejnil rozpravu, v níž vyzýval 
všecky protestantv, aby se připojili ke kon- 
fessi augšpurské. Ňcbyí však sobě dobře vě- 
dom, v čem záleží její svéráznost. Přes to 
jednou z předních snah jeho bylo, aby J. b. 
byla lépe poznána. Viděl, že jí škodí její taji- 
vost, proto pečoval o vydání konfessc a hi- 
storie její jazykem latinským. Přál si zvýšení 
vzdělanosti členů J-ty b-ké, zvláště duchov- 
ních, čehož nejvýmluvnčjši důkaz podal ve 
své filipice proti misomusům. Nadané 
mladíky bratrské posílal na studia na cizí 
university a udržoval rozsáhlou korrespon- 
denci se současnými učenci zahraničními. On 
sám, jeho současníci i jejich nástupci prová- 
děli to, čím J. b. stala se nejdůžitějším čini- 
telem v rozvoji literatury a dějepisu českého 
a získala si zásluhy n(.'hynoucí. Z ()éra Hlaho- 
slavova pochází největší čásř archivu bratr- 
ského, chovaného nyní v Herrnhutě (sv. I. — VI., 



částečně sv. VIII. a IX. a -celá jejich redakce, 
pak čásC sv. X.), Musika, Grammatika česká, 
překlad Nového zákona. Za jeho doby vydán 
důležitý kancionál Šamotulsícý, který Blaho- 
slav redigoval (r.l561). Blahoslav zahájil řadu 
spisovatelů českých, výborně česky píšících, 
jejímž posledním Členem jest Komenský. Po 
jeho překlade Nového zákona brzy přikro- 
čeno k překladu celého Písma sv. 

Mezitím co Blahoslav se svými přívrženci 
protivili se snahám Augustovým, v Polsku 
opakovaly se bez přestání pokusy o sblížení 
a sjednocení jednotlivých vyznání protestant- 
ských, zejména pak Bratří a lutheránů, ncboC 
mezi Bratřími českými a kalvinisty bylo více 
věcí společných. Pohádala je všecky k tomu 
naděje, že král polský Sigmund IL August 
pak spíše stane se evangelík cm. Tak došlo 
konečně r. 1570 k dorozumění všech 3 vy- 
znání v Sandoměři, jež však neznamená 
sjednocení ve víře, jak to zamýšlel v Cechách 
Augusta, nýbrž jen vzájemné uznání jednotli-> 
vých vyznání za bratří ve víře. Přes toto do- 
hodnutí zůstala J. b. v Polsku i nadále samo- 
statnou společností církevní. 

V Čechách po smrti Blahoslavově zdálo se, 
že Bratří chopí se dříve zavržených plánů 
Augustových, směřujících ke sjednocení s lu- 
therány. Řdyž nastoupil vládu Maximilián II., 
Bratří několikráte ucházeli se o jeho přízeň 
a ochranu; podali mu svoji konfessi a kan* 
cionál, a dostalo se jim r.l566 slibu, že budou 
dále trpěni. Avšak při vší snášenlivosti Maxi- 
miliánově pozorovali jak Bratří, tak i luthc- 
ráni, že, nebudou-li nekatolíci mezi sebou 
svorni, že ani za jeho vlády svobody nábo- 
ženské si nedobudou. Do.štavil se průběh 
podobný tomu, který v Polsku předcházel 
synodu Sandoměřskou. Vlivem hlavně osob 
světských obě strany počaly jednati o upra- 
vení společné konfesse, již král byl by při 
nucen schváliti, V J-tě b-ké však dosud trval 
duch Blahoslavňv, obávající se ztráty samo- 
statnosti. V Čele J-ty b-ké stáli lidé menšího 
nadání, ale za to mnohem pevnějšího pře- 
svědčení. Nejstarším seniorem po smrti Blaho- 
slavově byl br. Izrael, ten však, sídle s jinVm 
ještě seniorem Janem Lorencem v Polsku, 
nezasahoval do věcí českých a moravských; 
vedle něho stáli br. Stefan, po Blahoslavovi 
písař J-ty b-ké, a br. Kalef. Vedle těchto 
dvou súčastnili se jednání Jakub Veliký, Jan 
Javornický, Isaiáš Cibulka a Jiří Strejc. Do- 
cíleni shody velice to vadilo, že J. b. od 
několika již let stála blíže vyznání kalvin- 
skému nežli augšpurskému. Katolíci pak zna- 
jíce rozdíly mezi oběma stranami rozněcovali 
jejich různice co možná nejvíce. Císař Maxi- 
milián pomocí svého lékaře Cratona hleděl 
Bratří odvrátiti od lutheránů, ukazuje jim 
naději na uznáni jejich víry. Několikráte mezi 
jednáním o konfessi hrozila roztržka, až ko- 
nečně lutheráni nechtějíce loho dopustiti při- 
jali podmínky Bratři a tak koncčn6 r. 1575 
sepsán od Pavla Prercia, profcssora univer- 
sity pražské, a od Kryšpína. písaře Starého 
města pražského, návrn >české kunfcsse*, 



Jednota bratrská. 



169 



která po některých změnách schválena byla 
v plném snému. Jest to temná, Často si od- 
porující směsice učení lutheránského a bratr- 
ského. V učení o večeři Páné podává se for- 
mulace Mclancht honová, jež však hledí se 
přiblížiti i k učení Calvinovu. Víra dle učení 
lutheránského prohlašuje se za spasitelnou a 
jen ty skutky jsou dobré, které z této víry po- 
cházejí; ctnosti téch, kteří nemají víry. jsou 
hříchy. Kdož vsak skutky zanedbává, zahání 
víru a odvracuje od sebe Ducha svatého. 
Ke konfessi jakožto druhý díl přidán byl 
n.ivrh změny církevního zřízení české církve. 
Návrhy ty bezpochyby byly by se dotkly jen 
íuthcranťř, ježto Bratří ani po ústupcích, které 
jim byly učiněny se strany lutheránŮ, nechtěli 
prosté přistoupiti ke konfessi české, nýbrž 
prohlásili, že chtějí kráčeti společně s ostat- 
ními protestanty. Jcstč méně zdařilo se jed- 
náni stavů s Maxnniliáncm 11. o tuto kon- 
fessi. Pokud stavů potřeboval k povolení 
berně a hlavně ku přijetí syna svého Rudolfa 
za krále Českého, potud jevil ochotu ke kon- 
rcssím. Isa vsak pod vlivem různých živlů a 
maje ohíedy zejména na papeže, hned ukázal 
jmou tvář, jakmile dosáhl, co chtél. Zakázal 
vylištřni České konfcsse a vydal manifest, 
kterým hejtmanům krajským přikazoval přísné 
vykonávání dekretů Vladislavových a Ferdi- 
nandových proti Bratřím, zakazoval městům 
královským zaváděti všeliké novoty a naři- 
zoval jim poslouchati konsistořc podobojí. 
Šlechta lutheránská počala se bouřiti, počalo 
se jednati o těsnějším spojení Bratří a luthe- 
ránó, ale vše bez výsledku. J. b. zachovala 
svoji samobytnost. 

V násl. létech za vlády pohodlného Ru- 
dolfa II. J. b. dosáhla vrcholu svého rozvoje. 
.Stala se náboženskou společností, vynikající 
pevnou organisací, počtem svých věřících, 
«'itajíc i nejpřednější rody panské a rytířské, 
a vnitřní svojí hodnotou tak, že musila býti 
ode všech ostatních vyznání respektována. 
V této době J. b. více blížila se kalvinismu 
nežli lutheránství. Již r. 1577 Bratři pozváni 
od falckrabí Jana Kazimíra na synodu kal- 
vinskou do Frankfurtu n. M., ale Bratří z ohledu 
na nedávné ještě styky s lutherány ji neobe- 
slali. Po synodě však vyjádřili se otevřeně 
o svém poměru k reformovaným, že totiž 
souhlasí s nimi v učení, že však z příčin tak- 
tických držeti se musí těch, kteří přináležejí 
ke konfessi augŠpurské. Od jisté doby vy- 
sílají Bratří četné své žáky na učiliště kal- 
vinská, jmenovitě do Hcidelbcrka, ač při své 
povaze plné ohledů ke všem nekatolickým 
vyznáním náboženským nezanedbávají Vitem- 
bcrka a učilišť luthcránských. Po způsobu 
církví reformovaných přechází v době této 
řízeni J-ty b-ké vŽdy více do rukou laiků, 
:ivšak duchovní nepozbývají své vážnosti, 
naopak vzdělání jejich zajišťuje jim vliv na 
t^-to laiky. Kdežto kněz luthcránský byl slu- 
žebníkem svého šlechtice, kněz bratrský byl 
jeho přítelem, vůdcem a důvěrníkem. Nevadí 
tomu ani nedbání coelibátu se strany kněží 
bratrských. Od starých kněží bratrských liší 



se nyní tím, že již neživí se prací ruční, neboř 
se strany věřících jest měrou dostatečnou 
postaráno o jejich výživu. Počíná déšť do- 
tací šlechtických, zakládají se beneficia bratr- 
ská na způsob far katolických. J. b. zevně 
čím dále tím více se zesvětšťuje, ale uvnitř 
naplněna jest přec jen duchem svých zakla- 
datelů. Kdežto kolem dokola v Čechách, na 
Moravě a v Polsku, kde J. b. byla rozšířena, 
panoval církevní rozklad a mravní zpustlost, 
J. b. »byla podivuhodnou školou dokonalosti 
a čistoty a v generaci prosáklé sobectvím 
představovala pěstování ideálu, oddanost a 
obětavost*. Po smrti (1577) br. Stefana stáli 
v čele J-ty b-ké tito muži: nejstarší senior 
Izrael a br. Jan Lorenc sídlili v Polsku, doma 
pak vedle Kalefa zvoleni br. Zachariáš a 
Aeneáš, z nichž tento, sídle v Ivančicích, 
záhy vynikl nade všecky. V posledním roce 
Života br. Stefana přistoupeno bylo k pře- 
kladu Starého zákona z hebrejštiny do če- 
štiny. Štefan byl k tomu cíli zjednal výborné 
znatele hebrejštiny Mr. Albrechta z Kamenka 
a Lukáše Hcliče z Poznaně, pocházejícího 
z rodiny židovské. Po smrti Stefanově ujal 
se díla bratr .\eneáš. Zpráva o tomto pod- 
niku J-ty b-ké způsobila znepokojení mezi 
katolíky. Biskup olomúcký Vilém Prusinovský 
vymohl si již u MaxLmiliána II. mandát, kte- 
rým Bratřím zapovídáno tisknouti něco bez 
vyššího schválení. Nařízení císaře Rudolfa II. 
o tiskárnách a tiscích (1580) čelilo hlavně 
proti zamýšlenému vydání bible bratrské. 
Avšak Bratří, kteří tisíc bible počali v Ivan- 
čicích, našli ochránce v panu Janu starším 
ze Žerotína a pokračovali pak na jeho stat- 
cích v Kralicích. Vedle již jmenovaných účast- 
nili se při překlade br. Jiří Strejc, Jan Ca- 
pito, Pavel Jessen a Jan Effreim. Výsledkem 
práce jejich byla šestidílná Bible Kralická, 
jež vyšla v r. 1579— 93, nejznamenitější to dílo 
literatury české doby střední po stránce jazy- 
kové, nevyčerpatelný poklad jazyka českého. 
Náklad na bibli vedl hlavně pan Jan ze Žero- 
tína. Překlad opatřen hojnými poznámkami 
věcnými a grammatickými, jež svědčí o ne- 
obyčejné výši vzdělání překladatelů. V do- 
bách, kdy český jazyk octl se v úpadku, 
Bible Kralická stala se hlavním prostředkem 
k jeho povzneseni. Vedle bible vydán opětně 
v úpravě dokonalejší, nežli kdy před tím, 
bratrský kancionál, a to r. 1576 v Ivančicích, 
pravá to chlouba českého umění typografi- 
ckého a dřevořezného, a r. 1581 v Kralicích. 
Zároveň školství bratrské velmi utěšeně se 
rozvíjelo. V Ivančicích nalézala se vyšší škola, 
v niž učilo se řečtině a hebrejštině, a správa 
její svěřena znamenitému tehdejšímu učenci 
vitemberskému Esromu Rúdigerovi. Všude 
pak vedle sboru bratrského byla zároveň 
dobrá škola nižší. 

Ve vnitřním svém rozvoji posilována byla 
J. b. různými útoky, jež se na ni děly jak 
se strany katolické, tak i luthcránské. Se 
strany katolické byl to hlav. jesuita Václav 
Šturm, jejž kdysi mezi jinými mladíky Ferdi- 
nand I. byl poslal do Říma na vychování, 



L 



170 

aby pak jsa léhoí jazyka jako čcati kacífi 
mohl tim pflsobivéji proii nim vystupovati 
n bojovati. Se strany katolické byli Bratři 
spiíe ignorováni a pokládáni za skutečné 
pikharty. Stumi i poručení arcibiskupa Brusa 
í Mohelnice dal si prácí, aby prostudoval 
spisy bratrské, jichl nebylo tak snadno na- 
lézti, jeíto Bratří váecky své záležitosti před 
jinovCTci úzkostlivé tajili. Vydav r. 1582 •Srov- 
náni viry a učení bratři starSíi:h< vytýkal ve 
spise tomto Bratřím velikou proménlivost 
ncjdfllcíitéjSích dogmatu. Vedle polemiky, 
jii Bratři musili předsevzíti, činil jim Sturra 
nesnáze i sv<řmí mÍEsiemi, jci podnikal spo- 
lečné s Hostounsl^m, jimií mnoho lidi získali 
v Litomyšli a na panstvích pernStejnských, 
Zároveň na rozkaz nejvySiiho kancléře če- 
ského pana Vratislava z Pernštejna zavřeny 
byly sbory bratrské v Litomyšli, LandSkrouné, 
Potštejne a Kostelci n. Oriíci. Podobné pro- 
následoval J-tu b-kou na Rychmburšté pan 
Václav Berka (1583) a v Mladé Boleslavi hro- 
zilo ji nebezpečí, když r. 1SB8 panem Ada- 
i Krajifem vymřel rod jeho. pro J-tu 



kovic. Z útočníků druhé strany hlav. Pavel 
Kyrmczcr, dékan v Uherském Brodě, kde 
i Bratři svSj sbor měli, je znepokojoval chtéje, 
aby mu byli podřízení. Vystupoval proti coc- 
libátu v J-te b-ké zastávanému. Druhý od- 
půrce Bratří byl pastor jihlavský Hcdericus, 
který byl , horlivým zastancem učení o lubi- 
quitét. Utočil na učení Bratři, ic odporuje 
Písmu, a vydal proti nim spis ve Frankfurte 
n. Odrou. Bratří, jak se zda, z ohledu, ie by 
jejich odpověď byla rausila nutné naraziti na 
úskalí názorů lutheránských, neodpovédéli ; 
teprve po nékolika létech ujal se polemiky 
br. Siffleon Theofil Turnovský. 

Přátelství mezi J-tou b-kou a stavy luthe- 
ránskými nebylo nikdy veliké; kdyí r. 1584 
měli tito vyhlídku. íe dostanou do rukou 
obsazováni konsistofe podobojí, byli ochotni 
přijmouti i podmínku toho, totií spojiti se 
s katolíky k pronásledování Bratří. V čer- 
venci 1. >. obnoven i mandát Vladislavův 
proti pikhartům, ale bez účinku. R. 1588 ze- 
mřel zaslouíilý stařičký biskup polské větve 
J-ty b-ké Jih Izrael a jii r. 1587 i kollcga 
jeho br. Jan Lorenc. Tu převzal řízeni církvi 
polských as 43lctí Simon Theofil Turnov- 
ský, jeden i nejznamenitéjšich biskupů J-ty 
b-ké vůbec, človék výtečného nadáni, ne- 
únavné činnosti 3 rozsáhlých vědomostí, dobrý 
znalci historie bratrské, znamenitý řečník, 
básník, hudebník i astronom. Církvím česk;ím 
a moravským stáli v čele br. Acncáá (v Ivan- 
čicích t 1692) a Zachariáš (v Ml. Boleslavi 
+ 1594), Turnovský v Polsku hlavně o to 



na ochranu proti katolictví velice 
hájícímu působením jesuitů, zejména za vlády 
horlivého katolíka krále Sigmunda 111. Pro- 
slulý ikonsens Sandomčřský* z r. 1570 znova 
přijat a schválen na generální synodí lilav- 



Jcdnota bratrstá. 



TorJH 



IS95. Turnovský k podnětu kniíetc Kry- 
štofa Radziwilla atConstantina Ostroro{ni vy- 
jednával r. 15W {ovšem mamě) o sjednoceni 
Bratří i s církví fcckou, ktcrťíto sjednoceni 
mělo činiti protiváhu proti unii břeštské 
(z r. 1596), kterou pravoslavní říše Polské 
sjednotili se s církvi římskou. R. \5'-)* stal 
se Turnovský prvním seniorem a podržel 
sídlo své v Polsku; jemu po boku stál v Ce- 
chách a na Moravě Efraim, pak NěmČaiiský 
a Narcisaus. Jakkoliv Turnovský před tím 
ochoten byl ke spojení Bratří s ráznými od- 
stíny protestantskými, pFece hleděl uvnitř za- 
chovati J-tu b-kou samostatnou, V učení o ve- 
čeři Páni 

mávala, t ... 

v této otázce zachovati střed mezi učením 
luCberánským a kalvinským, a přiměl Bratří 
r. 1598 na synode v Mladé Boleslavi. íc za- 
mítli spis podobny ve smyslu kalvinském se- 
psaný a přijali miaéní jeho. Za jeho přítom- 
nosti stala se úmluva mezi lutherány a bralNmi 
mladoboleslavskými, podle které měli rovno- 
právné v městě vedle sebe iili. 

V posledních létech získala J. b. inameni- 
lého člena v panu Petru Voku z Rožmberka 
vlivem manželky jeho Kateřiny z Ludanic. 
Vzrůst J-ty b-ké od mnoha let byl trnem 
v očích katolíků; působením nejvyššího hof- 
mistra Kryštofa Popela z Lobkovic obnoven 
byl r. 1602 mandát Vladislavův proti pikhar- 
tům. Mandát ten obracel se sice v prvni řad£ 
proti Bratřím, ale ohrožoval i ostatní prolc- 
Etanty. Proto, když r. 1603 Rudolf II. iádal 
na sněmu povoleni berné proti Turkům, opřel 
se tomu jednomyslně stav rytířský a jménem 
jeho přední člen J-ty b-ké pan Václav Bu- 
dovcc z Budova neohroženou řeč promlu- 
vil, žádaje svobodu náboženskou pro své 
soudruhy, kteří přiznávají se k české koi^' 
fessi z r, 1575. Císaři podána supplika, ve 
kteréž i Bndovec inél značné účastenství. Za 
to vzat byl na závazek, že se postaví k zod- 
povídání. Zakročením tímto nezískáno sice 
ničeho, naopak ve místech královských před- 
sevzaty přísnější ještě kroky proti nekato- 
líkům; avšak J. b. a lulherani byli pomir; 
nuceni opětně se sblížiti, ač v J-lč b-ké 
r. 1604 na synodě v Žeravících zavrženo Tur- 
novského učeni o večeři Páně a přijato učení 
kalvinské. Nutily Je k tomu kroky, které 
strana katolická čim