(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



r" 






t 



«• '; 

. V 



1. • 












^r?r" ^ 



"i 



".» 



:• -v 



C 






4" vR 






'smf -n » 






. '4 



." ./ 



■ 



-•5- 



>- 



OTTUV 



SLOVNÍK NAUCNÝ 



ILLUSTROVANÁ 



ENCYKLOPEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI. 



PRVNÍ DÍL. 



A — Alpy. 



S 15 PŘÍLOHAMI A 174 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



1888. 
VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

TISKEM vlastní knihtiskárny. 



\ó 



VEŠKERÁ PRÁVA SE VYHRAZUJL 






PRBDíMLUVA. 



Qui scit, ubi sit scientia, 
habenti est proximus. 

1 oklad lidských vědomostí rozhojnil se postupem času a zvláště v na- 
šem století tak úžasně, ze nelze ho obsáhnouti ani duchu nejmohutnějšímu. 
I nastává tedy potřeba, aby se jádro všech vědomostí těchto vybralo a upra- 
vilo způsobem, který by je pohodlně činil přístupným každému. Jdeť právě 
o to, aby se vědělo ve všech případech, jakmile se hledá poučení jakékoli, 
kde se nejrychleji nalezne. Neb, kdo ví, kde může se poučiti, jest již poučen, 
nebo jak latinsky praví staré tvrzení: »Qui scit, ubi sit scientia, habenti est 
proximus*. 

Že jest potřeba takové pokladnice vědomostí lidských, jak by asi Ko- 
menský se vyjádřil, dokazuje nejlépe úspěch, jakýž měla pověstná encyklo- 
paedie francouzská, obrovská encyklopaedie německá, posud jmény Ersch 
a Gruber provázená, a výtečná encyklopaedie americká a mn. j., k nimž 
se radí četné tak zvané slovníky konversační i s Českým Slovníkem 
Naučným. 

Národ, kterýž dovede samostatně si poříditi a všeobecné potřebě po- 
dati výbor všech vědomostí lidských, národ takový dokazuje co nejjasněji, že 
se již zmocnil celého pokladu vědeckého, od staletí nastřádaného, a osvěd- 
čuje co nejzřejměji, že patří mezi národy kulturní, na výši moderní vzděla- 
nosti stojící. 

Vydávati Slovník Naučný neboli encyklopaedii všech vědomostí lid- 
ských není tedy pouhým podnikem knihkupeckým, nýbrž nejvýznačnějším 
projevem národní pokročilosti na dráze všeobecné vzdělanosti, národním vý- 
rázem dosažené dospělosti kulturní, nejvšeobecnějším činem osvíceného ducha 
národního. 

Proto snaha redakce i nakladatelství k tomu se nese, aby Ottův Slov- 
ník Naučný stoje na výši naší doby pokročilé podával výsledky vědeckého 
badání a všestranného tohoto pokroku ve formě lahodné, i širšímu obecen- 
stvu přístupné. Při tom všem přihlíží se především a dostatečnou měrou 
k věcem slovanským vůbec a k našim českým věcem zvláště. 

Že abecední uspořádání látky rozdrobené na četné, hesly opatřené články 
nejvíce usnadňuje hledání, jest věcí všeobecně již ode dávna uznanou. Tento 
pořádek zaveden tedy i ve slovníku našem. 



A že v naší době čím dále tím více přicházejí ku platnosti snahy Ko- 
menského po názornosti, i této uznané potřebě věnována v naší encyklo- 
paedii illustrovanó pozornost co možná největší. Bude tedy národní dílo toto 
i výkresy všeho druhu, diagrammy, obrazy a mapami hojně opatřeno, jakož 
se zajisté dostatečně již ukazuje v ukončeném tomto svazku četnými illustra- 
cemi nejrozmanitějšími. 

I jsme pevně přesvědčeni, že tímto zřízením staví se Ottův Slovník 
Naučný důstojně po bok všem podobným podnikům jiných národů sebe vět- 
ších, hlavně pak, že se aspoň rovná nejnovějším německým slovníkům kon- 
versačním, jichž se dosud u nás i v rodinách ryze českých hojně odebíralo 
a bohužel ! ještě odebírá. 

Aby konečně nová, abecední a illustrovaná encyklopaedie tato, což jest 
věcí nejdůležitější, byla výtvorem národním v nejvlastnějším toho slova smyslu, 
o to postaráno jest všeobecným účastenstvím našich spisovatelův a mnohých 
učenců slovanských, kteří u vlastenecké své vřelosti s ochotou nejvyššího 
uznání hodnou se odhodlali propůjčiti své vědecké vědomosti podniku tomuto. 
Důkazem toho jest připojený tu seznam všech odborných redaktorů, jakož 
i spisovatelů, kteří dosud se k dílu našemu přihlásili. 

Na tomto prvém svazku viděti tedy zřejmě a dopodrobna, jak spiso- 
vatelstvo s nakladatelstvím řeší úkol nanejvýš nesnadný, podati nový Slovník 
Naučný, hovící všem potřebám veškerého národa, zejména pak pokročilejším 
jeho vrstvám. 

Poněvadž tyto potřeby nejsou a nemohou býti všude stejný, není a ne- 
může ani býti úsudejc všech stejným, ba nutno, aby vidělo se jedněm býti 
výkladem dlouhým neb učeným, co jiným právě stačí. Mimo to nesmí se po- 
važovati slovník takový za čítanku, v níž se stránka po stránce probírá, nýbrž 
za sborník větších, menších článků, jež se dle nahodilé potřeby jednotlivě pře- 
čtou. Pověděno-li více tu neb onde, není na škodu, jako by opak toho za- 
jisté byl na újmu celku. Ostatně přihlíží se pilně k tomu, aby se u všech 
jednotlivých článků dosáhlo přiméřenó stručnosti a pravé souměrnosti, 
tohoto ideálu všech slovníků naučných. 

Uváží-li se tedy všechny okolnosti, jež při vydávání tohoto díla veliko- 
lepého jsou závažnými, shledá se již při tomto začátku, že všem slušným po- 
žadavkům hoví měrou úplnou, tak že lze bezpečně očekávati, že pokračování 
jeho bude ještě dokonalejší. Kéž by jen tak bylo možná se vysloviti o bu- 
doucím stavu odběratelstva ! 



V Praze dne i5. října 1888. 



Jménem vrchní redakce: 

Prof. Dr. F. J. Studnička. 



Vrchní redakce: 

z university: 

Prof. dr. Fr. J. Studnička, zástupce fakulty fílosoiické, 
» dr. Jar. čelakovský, » » právnické, 

» dr. Emer. MaiKner, » » lékařské; 

z vysoké školy technické: 

prof. dr. Ot. Feistmante!, 
prof. Jos. šolfn; 

za obor theologický: 

dr. Klement Borový, 
dr. Frant. Krásí. 

... ^ sp 

Jos. J. Kořán, ředitel redakční kanceláře. 

Redaktoři odborní: 



Dr. Augustin Frant., prof. stř. školy a docent na č. univ. : meteorologie. 

Blažek Patrik, c. k. setník: vojenství. 

Dr. Borový Klement, kanovník, a dr. Krásí Frant., kanovník: katol. theolot^rie. 

Dr. Óelakovský Jaromír, prof. na č. universitě: védy právní. 

Dr. Óelakovský Ladislav, prof. na č. universitě: botanika. 

Černý Jos. V., polesný v Beroune: myslivectví. 

Divi&-Čistecký Jan V., ředitel cukrovaru v Přelouči: cukrovarství. 

Dr. Durdík Josef, prof. na č. universitě: filosofie a aesthetika. 

Dr. Durdfk Petr, prof stř. sk. a docent na č. universitě : paeda<íOí;ika. 

Dr. Dvořák Rudolf, docent na č. universitě: orientální filolojj^ie. 

Dr. Emier Jos., univ. prof a archivář Pražský: historie a pomocné vody histor. 

Dr. Feistmantel Otakar, prof. na č. polytechnice : geolo^^ie. 

Fialka Jindřich, městský inženýr: stavitelství pozemní. 

Dr. Gruss Gustav, adjunkt c. k. hvězdárny v Praze: astronomie. 

Hattala Martin, prof. na č. universitě: slovanská filologie. 

Havrda Ferd., poštovní sekretář v Praze: poštovnictvi a telegrafy. 

Hořovský K., vrchní horní ředitel v Dombrové: hornictví a hutnictví. 

Dr. Jandouš Alois, lékárník v Praze : hlavní spolupracovník pro farmacii. 

Kašpar L. H., evang. farář v Hradišti u Nasavrk: theologie evangelická. 

Dr. Kvfčala Jan, prof. na č. universitě : filologie klassická. 

Dr. Lambl Jan B., prof. na č. polytechnice: zemědělství. 

Dr. Ludwig Alfred, univ. professor v Praze : srovnávací jazykozpyt. 

Dr. Maixner Kmer., prof. na ě. universitě: medicína. 

Dr. Mourek V., prof. gymn. a docent na č. universitě : germánská filologie. 

MUiler Frant., prof na č. polytechnice: geodaesie. 

I 



Dr. Novák Otomar, prof. na č. universitě: palaeontologie. 

Novotný V., hudební skladatel: hudba. 

Dr. Palacký Jan, prof. na č. universitě : zeměpis. 

Pánek Augustin, prof. stř. šk. a docent na č. technice : mathematika. 

Petrlík Kristián, prof. na č. polytechnice : stavitelství inženýrské. 

Pokorný Martin, ředitel stř. šk. v Praze : fysika. 

Dr. Raýman Bohuslav, docent na č. polytechnice a č. universitě: chemie. 

JUC. Scheiner Jos. E., kand. advokacie a red. »Sokola«: tělocvik a šerm. 

Stibral Josef, architekt a prof. při c. k. šk. uměl. -průmyslové : architektura. 

Šolín Josef, prof. na č. polytechnice: stavební mechanika. 

Tilšer Frant., prof. na č. polytechnice : deskriptivní geometrie. 

Vávra Ant, prof. na č. polytechnice: strojnictví. 

Dr. Vejdovský Frant., univ. prof.: zoologie, srovn. anatomie a embryologie. 

Dr. Vrba Karel, prof. na č. universitě : mineralogie. 

Dr. Vysoký Hynek, professor: klassická archaeologie. 

Zenker Josef, lesmistr v Písku : lesnictví. 



Spolupracovníci : 



Adámek Karel, poslanec v Hlinsku 
Dr. Albert Eduard, univ. prof. a dvorní 

rada ve Vídni 

Antoš Jaroslav, prof. při státní prCm. 

Škole v Chrudimi 

Dr. Augustin Frant, professor stř. Šk. 

a docent univ. v Praze 

Dr. Auředníček Ant., advokát v Praze 
Dr. Baleár Ant., prof. v Praze . . . 
Baleár Eman., vrchní horní inženvr 

v Mor. Ostravě 

Balšánek Ant., archit. na Vinohradech 
Bartoš Fr., ř^ymn. ředitel v Brně . . 
Barvfř Jindřich Ladislav, vychovatel 
Dr. Baštýř M., docent na č. univ. v Praze 

Bauer Fr., prof. v Brně 

Bauše Bohumil, professor v Praze 
Dr. Bayer Fr., professor v Táboře . . 
Bayer Fr., redaktor »Mor. bibliotheky* 

a »Bibliotheky paedagog. klassikú*? 
Bazlka Eduard, vrchní inspektor státní 

dráhy v Praze 

Bělohoubek Antonín, professor nac.k. 

české polytechnice v Praze . . . 
Dr. Bělohoubek Aug., prof. na c. k. 

Č. universitě v Praze 

Dr. Bělehradský Václav, prakt. lékař 

a docent na č. universitě v Praze 
Benda Jos., učitel na starom. měšťan. 

Škole v Praze 

Beneš Josef, kandidát profes, v Praze 
Beran Josef, ředitel ústavu pro hlucho- 
němé v Hradci Králbvé 

Bernard Alex., prof. v Táboře . . . 
Dr. Bernat J., tajemník statistické kan- 
celáře v Praze 

Bernau B., účetní v Plaňanech . . . 
BezdíČek Josef, správce hospod, v Ho- 

spozíně 

Bílý František, prof. v Praze .... 
Dr. Blažek Gabr., professor na české 

polytechnice v Praze 



Ak, 
At. 
A — s. 

Aí". 
Blr, 



ar. 

Bnk, 

Btš, 

Bv, 

Bř, 

— er, 

Bše, 

Br. 

br. 

Ba, 

Blk, 

Bhk. 

— díiký. 



da. 
Buš. 

Bn. 
Bd. 



Bt. 
— nau, 

Bček, 
Bk. 



Blažek M., prof. na paedag. v Brně BI. 
Blažek Patrik, c. k. setník, red. vVo- 

jenských listů « B^. 

Blomann Karel. c. k. účetní revident a 

docent státního účetnictví v Praze . Bnu. 
Dr. B5hm Jan, praktický zvěrolékař a 

suppl. prof. na České univ. v Praze Brn. 
Boleeh Fr., prof. vyšší hospod. Školy 

v Táboře Bch. 

Borovský Fr. A., bibliothekář Uměle- 

cko-prům. musea v Praze Bký. 

Dr. Borový Klem., kanovník, emer. 

prof. bohosloví v Praze Bvý. 

Brábek Frant., lektor na č. universitě 

v Praze Bbk. 

Dr. Bráf Albin, prof. na č. universito 

v Praze Bf. 

Brandeis Bedř., red. časop. »Wafiren- 

schmied* v Praze Bs. 

Dr. de Brandt Viktor, prof. v Londýně de B. 
Braniš J., prof. v Budějovicích . . . Bš. 
Dr. Brauner Bohuslav, docent na č. 

universitě v Praze Bnr. 

Dr. Bryehta Antonín, professor theol. 

v Hradci Králové Bta. 

Budil Kamil, inženýr v Praze .... Bdi. 
Bulíř Alois, c. k. stavební rada a ředitel 

stav. úřadu města Prahy .... Bii: 
Burket Lad., ředitel hospod.-lesnické 

školy v Písku Bkt. 

Bůžek Frant., učitel v Rakovníce Bu^. 
Císař Ferd., ev. farář a kons. v Klo- 
boukách u Brna Cř, 

Oroy Bedřich, přísežný, úředně oprav* 

něný civilní geometr v Cholticích . O*. 
Dr. Oumpfe Karel, prof. v Praze . . Cfe. 
Qáda Frant., kand. prof. v Praze . . Ča. 
Čadová Am., učitelka na měšťanské 

^ Škole ve Vinohradech Cdd. 

Qapek jos. E., professor v Karlině . Cp. 
Qeeh Leand., professor v Telči . . . Čch. 
Ceeháč Bedř., inženýr v Karlině . . Čč, 



t>r. Čelakovský Jar., prof. na č. univ. 

v Praze JČ, 

Dr. Čelakovský Lad., prof. na č. univ. 

^ v Praze . LČ. 

Čelakovský Lad., kand. AI. v Praze . /c. 
Čermák Bedfich A., kaplan v České 

^ Rudé Čmk. 

Ceripák Emil, spisovatel v Praze . . Č. 
JJr. Čermák Josef v Praze . . , . . Čk, 
Čermák Klím., c. k. konservátor v Čá- 

slavi Čm. 

Černý Ad., učit. na paedag. v Hradci 

Krbové Čný. 

Dr. Černý Frant., prof. na odpočinku 

^ v Benátkách u Hlinská Čn, 

černý Jan M., sekretář Českého Musea 

, v Praze Čr, 

černý Josef, c. k. okr. Školní inspektor 

^ v Hradci Králové Čer, 

Qerný los. V., polesný v Beroune . . čm. 
černý K., kand. fil. v Praze .... Čý. 
Červinka Václav, horní inženýr v Mor. 

^ Ostravě Ča» 

Červlnková-Riegrová Marie, spisová- 

^ telka v Praze ČR, 

Čihák Vlád., chemik sladovny v Raj- 

^ hradě u Brna Čh. 

Qipera Jos., professor v Plzni .... Čra, 
Cižek Karel, ředitel obecní kanceláře 

v l^arlíné Čf. 

Dr. Čuhel Frant., advokát koncipient 

v íiraze Č-l, 

Dr. Čumpelík Benj., primář v zemsk. 

ústavě pro choromyslné v Praze . . Čiik, 
Dědeček Josef, professor v Karlině . Déd, 
Dr. DeyI Jan, docent na české univer- 
sitě v Praze D, 

Divis-Čistecký Jan V., ředitel cukro- 
varu v Přelouči • . . . DČ. 

Dohnal Albert, professor v Praze . . Dni. 
Dokoupil Antonín, prof. střední hosp. 

Akoly v Chrudimi Dpi. 

Dokoupil Vilém, ředit. c. k. odborné 

^koly v Hořicích Dkl. 

Dolanský L., prof. v Karlíne .... Dy'\ 
DoleJŠ Karel, učitel při státní české 

průmyslové í^kole v Brně 

Doležal J.. redaktor »Hájc«^ v Krounč 
Dr. Domalíp Karel, docent na technice 

a prof. v Praze 

JL*C. Domečka L. v Jindř. Hradci 
Ddrfl Gustav, spisovatel v Praze . . 
Oř. Doubrava Štěpán, docent na české 

universitě v Praze 

Doucha Karel, gymn. ředitel na Smí- 
chové 

Dreszler Kar., rada vrch. soudu zem. 

v Praze 

Dr. Drozda Jos. V., universitní docent 

ve Vídni 

Drtina František, professor v Praze . 
Duda Lad., professor v Praze .... 
Dr. Dudfk Běda, opat O. B. a historio- 

í;raf markr. Mor. v Rajhradě . . Ddk. 
Dumek Jos., řed. hosp. Školy v Praze Dmk. 
I-r. Durdik Josef, prof. na české uni- 
\ci "té v Praze DJ. 



Dl 

Dl. 

Dp. 
DČ, 
Df. 

Dva. 

Dcha. 

Dlr. 

Dda. 
Dna, 
LD. 



Dr. Durdik Petr, prof. střední školy a 

docent univ. v Praze PD. 

Dušek Čeněk, evang. farář v Kolíně . — šek, 
Dušek Vavřinec, prof. na české reálce 

v Karlině Dík. 

Dr. Dvořák Rudolf, docent na české 

universitě v Praze Dk. 

Dvorský Fr., adjunkt zem. archivu 

v Praze Dký. 

Eckert Frant., kaplan a katecheta u sv. 

Vojtěcha v Praze Et, 

Dr. Emter Jos., městský archivář a prof. 

na české universitě v Praze .... Elr, 
Erben Bohdan, prof. na hospod, škole 

v Ml. Boleslavi En. 

Erben Josef, professor a ředitel statist. 

kanceláře města Prahy pEn. 

Fahoun Fr., professor v Rakovníce . Fn. 
Fait Em., professor v Praze .... Ft. 
Farský František, ředitel vyšší hospod. 

školy v Táboře Fý. 

Fassati Vine, mag. farmacie v Praze Fi. 
Dr. Feistmantel Otakar, prof. na české 

technice v Praze FL 

Fiala Fr., kníž. hormistr v Lukavici Fa, 
Fialka Jindřich, měst. inženýr v Praze Flca, 
Fibich Zd., hud. skladatel v Praze . . F"b, 
Dr. Fiedler Frant., sekretář při zem. 

výboru v Praze Fr, 

Filcík Alois, stavitel na Smíchově . . Fk, 
Fischer Karel, inženýr v Karlině . . Fer, 
Formánek Eduard, prof. v Brně . . EF, 
Formánek Jar., assist. na české tech- 
nice v Praze Fnk, 

Fórster Jos. Jan, professor a kapelník 

metrop. chrámu sv. Víta v Praze . — ór — 
Fórster Jos. jun., hud. referent v Praze — rs — 
Fořt Josef, koncipista při obch. komoře 

v Praze — řt, 

Dr. Fragner Karel, lékárník v Praze . F^r. 
Franko Ivan, ruský literát ve Lvově Fko, 
Dr. Fric Antonín, professor universitní 

v Praze . . • Fč, 

Fric Josef a Jan, továrníci strojů geod. 

a astro n. na Kr. V^inohradech . . . JJF. 
Friedberg-Mirohorský Km. Sal.,svob. 

pán, c. k. pod maršálek m. si. v Praze FM. 
Fulín M., zahradník a redaktor » Flory c 

na Vinohradech Hn. 

Dr. Gabier Vilém, ředitel vyšší dívčí 

školy v Praze Cilr. 

Gerson Vojtěch, malíř a professor ve 

Varšavě Cin. 

Dr. Oindely Antonín, univers, professor 

v Praze Civ. 

Gottwald Ant., professor v Praze . . Gd. 
Grešl Fr., prof. v Litomyšli .... Gl. 
Groh I''r., kand. professury v Praze —h. 
Dr. GrUnwaid M., okresní rabín v MI. 

Boleslavi 0'ii». 

Dr. Gruss Gustav, adjunkt c. k. hvě- 
zdárny v Praze Gs. 

Dr. Guth Jiří, professor v Praze . . . Gh. 
Dr. Haasz Jaroslav, koncipista při zem- 
ském výboru v Praze Ih'{. 

Hacker Rudolf, c. k. lesní v Hoffnungu — ť^*— 
Hajniš Lad., inženýr v Praze .... lijs. 



Hakl Boh., děkan a vikář v Hořicích ///. 
Dr. Hambóck Karel, řed. zemského 

ústavu pomolog, v Trojí Hm, 

Hanačík Vojtěch, prof. v Praze . Hčk, 

Dr. Haněl Jaromír, prof. na Čes. univ. 

v Praze . — /. 

Dr. Hansglr^ Ant., gymn. prof. a doc. 

na čes. um v. v Praze lig, 

f Dr. Hanusz Jan, docent na universitě 

ve Vídni Hanus\, 

Hanuš Josef, kand. filosofie v Praze . //s. 
Hanuš Frant., assistent na č. technice 

v Praze . — n— 

Hanušova Klem., učitelka na novo- 
městské měšťanské Škole v Praze . Há, 
Hanzlík Josef, inženýr a referent c. k. 

státních drah v Praze ... lik, 

Haškovec Ant., prof. při státní prům. 

Škole v Bechvni //c. 

Hattala Martin, professor na č. univ. 

v Praze //. 

Havrda Ferdinand, poštovní sekretář 

v Praze . Hda, 

Dr. Hejtman Jan, assistent c. k. minera- 
logického ústavu v Praze ... . Hjn, 
Dr. Heller Jan, advokát v Hradci Krá- 
lové . . JHr, 

Dr. Heller Servác, redaktor v Praze . SHr, 
Helimann Jan, c. k. rada vrch. soudu 

v Praze JH, 

'Dr. Henner Kamil, docent na č. univ. 

v Praze Hnr, 

Herain Jan, stavitel v Praze . . . Hn, 
Dr. Herrmann Emil, advokát v Praze - nn, 
Hertik límanuel, prof. při c. k. státní 

prům. škole v Praze Htk, 

Dr. >1erzer Jan, professor v Praze . Hr\, 
He^s Theod., prof. v Chrudimi . . . Hess, 
Heš Gustav, prof. v Jindř. Hradci . Hes, 
Hevera Čenčk, poslanec, okr. tajemník 

v Kolíně . Hra, 

Heyduk Adolf, prof. v Písku .... Hd, 
Dr. Heyrovský L.eop., prof. na české 

univ. v Praze Hv. 

Hladík Karel, řed. železn. v Karlině . Hlk, 
Dr. Hlava Jaroslav, univers, professor 

v Praze Hva, 

Dr. Holub Emil, spisovatel ve Vídni . Hb, 
Homolka Ed., hudebník v Aradu . . Hka, 
Hora F. A., professor v Plzni . . . Ha, 
Dr. Horbaczewski Jan, univ. professor 
v Praze ... ... ... Hi, 

Horník Mich., redaktor ^Časopisu Ma- 
tice Srbské « v Budyšíně . . . Hnk, 
Horovský E., horní řed. v Dombrové Hký. 
Hrabák Josef, prof. na horní akademii, 

c. k vrchní horní rada v Příbrami . Hk, 
Hráský J. Vlád., zem. inž. v Lublani . —ský, 
Hraše Jan K., okresní školní inspektor 

v Nov. Městě n. Metují . . . Hše, 

Hromádko Frant., prof. v Táboře . Hr, 
Dr. Hrys E., řed. paedagogia v Praze Hrys, 
HUbner Bobeš, c. k. finanční konci- 

pista ve Vídni BH. 

Hulakovský Jan, prof. na Smíchově . Hlý, 
Hurban-Vajanský Svetozar, red. *Slo- 
vensk. Pahladú« v T. Sv. Martině . HV, 



Hýbner Jos., vrchní horní inž. v Mor. 

Ostravě — ncr, 

Chadt Jan, lesní příručí v Kamýku 

u Litoměřic Cht, 

Chodounský Frant., sládek v La Va- 
lentině ve Francii Chý, 

Dr. Chodounský Karel, docent na č. 

universitě v Praze ch, 

Dr. Chudoba Karel, praktický lékař 

v Praze ... ... . Ch. 

Chvála Eman., hud. skladatel v Praze Chv, 
Dr. Chytil Karel, kustos umělecko-prů- 

mvslového musea v Praze .... Chl. 
Ibl Čeněk, professor v Pardubicích . Jbl. 
Jahn Zdeněk, professor v Plzni /Jn. 

Dr. Jandouš Alois, lékárník v Praze . Jd. 
Dr. Janlš Frant., prof. bohosl. fakulty 

v Olomouci . ... — is. 

Dr. Janošík Jan. prof. na čes. univ. 

v Praze JJ, 

Janoušek Jaroslav, prof. v Telči . . Jšk, 
Dr. Janovský Vítězsl., prof. na české 

universitě v Praze .... . Jý, 

Jarolímek Čeněk, prof. na čes. reálce 

v Praze ... Jmk. 

Jelínek Břetislav, kustos měst. musea 

v Praze Jk. 

Jelínek Eduard, spisovatel v Praze . Jel, 
Dr. Jeřábek Fr. V., prof. v Praze . Jřk, 
Jeřábek Václav, prof. v Brně Jeř, 

Ješlna Josef, farář v Zlaté Olešnici Jna, 
Jettmar J., technický příručí továrny 

na lučebniny v Kolíně . . . Jr, 

Ježek Jan, prof. a katecheta v Praze Jf. 
Ježek Otakar, assistent mathematiky 

na české polytechnice v Praze . . 0J\, 
Jlráček Jan, inž. timocké železnice 

v Negotině v Srbsku ... ... cek. 

Dr. Jirák AI., prof. bohosloví v Budě- 
jovicích Jrk. 

Jirásek Alois, prof. v Praze . . . Jsk, 
Jireček Josef, cmer. ministr v Praze JJk, 
Dr. Jireček Konst., prof. na č. univ. 

v Praze KJk, 

Jírovec Karel, kandidát professury 

v Praze .... . ... Je, 

Jirsík Jan, zemský inženýr v Praze . —ik, 
Dr. Jiruš Bohuslav, prof. na č. univ. 

v Praze Jš. 

Jonáš Karel, konsul Spojených Států 

Severoamerických v Praze .... —áš, 
Jovanovió Bogoljub, statistik v Běle- 
hradě Jnc. 

Jung Vilém, prof. při c. k. čes. státní 

Škole průmyslové Brně Jg. 

Dr. Kabrhel Gustav, docent na čes. 

universitě v Praze Kl, 

Dr. Kadlec Ignác, prof. v Kolíně . . Ke, 
Kafka Jos., assistent musejní v Praze Ka, 
Kaftan Jan, civ. inženýr na Smíchově Kf. 
Dr. Kahlík Frant., prof. v Opavě . KM, 
Dr. Kaízl Jos., prof. na čes. universitě 

v Praze — ^/. 

JUC. Kalas Josef V., spis. v Praze . las. 
Dr. Kalousek Jos., prof. na čes. univ. 

v Praze ... Klk. 

Kalousek Vladislav, prof. v Praze . . klk. 



Dr. Kameniček Fr., proF. v Brně . AVfr. 
Kapras J., professor při českém gymn. 

v Brné . Kps, 

Karlík Vád., vrchní horní inž. v Li- 

bu^íné — ik, 

Dr. Karlo wicz Jan ve Varšavě . . . Kc{ 
Kastner Ant., prof. v Pelhřimově . ^A'. 
Dr. Kastner Ed., řed. gymn. v Praze Knr, 
Kašpar Čeněk, inž. a kulturní technik 

v Praze Kpi\ 

Kašpar L. B., evang. farář v Hradišti 

u Nasavrk ... — šp. 

Katzer Bedřich, spisovatel v Praze A7^. 
Dr. Kaufmann Emilian, docent na čes. 

universitě v Praze . . .... Kfn, 

Kheíl Karel Petr, ředitel obch. ústavu 

v Praze A7i. 

Kheil Napoleon M., prof. obchod, věd 

v Praze NKh, 

Klapálek Frant., kand. prof. v Praze . Kpk. 
Klika Josef, učitel na měšťanské škole 

v Praze Kka, 

Klima Hanuš, učitel v Bráníku . . . Kma. 

Kli ment Fr. v Praze Č.Ú. J. V. 

Klimšová B., industriální učitelka 

v Praze Kvd, 

Klvaňa Jos., prof. v Kroměříži . Kňa, 

Knittl Karel, řed. »Hlaholu< v Praze Ktl. 
Dr. Kohn Th., prof. církevního práva 

v Olomouci A'o. 

Kolář Josef, lektor na čes. universitě 

v Praze . . Kol, 

Kolář Martin, professor v Táboře . . Klř, 
P. Konečný Filip, kněz dominikán 

u sv. Jiljí v Praze Kčý, 

KdpI Karel, c. k. místodržitel. archivář 

v Praze ... Kp, 

Kořán Jos. J., spisovatel v Praze . . Kn. 
Kořánek Matěj, chemik v Koh'né . Kuk. 
Kořenský Josef, učitel na Smíchové . A7o-. 
Dr. Kořistka Karel, dvorní rada a prof. 

na c. k. polytechnice v Praze . . Kra, 
Kotík Ant., okresní taiemník v Nové 

Páce .... . Kk. 

Dr. Kotrbelec Jan, advokát v Táboře Ke, 
Kouble Josef, spisovatel v Praze . . Kle, 
Koudelka Florian, městský zvěrolékař 

v Ivančicích FK. 

Koula Jan, architekt a prof. na české 

polytechnice v Praze Kla. 

Dr. kovář Fm., docent na čes. univ. 

v Praze Kv, 

Kozák Frant., evangelický ref. farář 

v Čáslavi ... K-{K, 

Dr Kožaný J., prof. v Táboře . . Ký. 
Koželuha Frant., prof. v Prostějově . Kha. 
Král Josef, řídící učitel v Praze . . JK. 
Král V. z Dobré Vody, úředník při 

zemském výboru v Praze - dl. 

Dr. Kramář Karel Kmv. 

Dr. Krásí Frant., kanovník v Praze . A's7. 
Dr. Kraus Arnošt, docent na č. univ. 

v Praze .... Ks. 

Krček Fr., učitel při českém ústavě 

učitelek v Brně Kč. 

Krecar Jan Vít., kandidát professury 

v Praze Ker, 



Kredba Václav, ředitel školy v Praze Kba, 

Krejčí August, professor v Karlině . A'i. 

Dr. Křížek Čeněk, městský lékař 
v Praze — ^k, 

Křižík Frant., inž. a majitel závodu 
elektrotechnického v Karlině . . Kpc, 

Dr. Kropsbauer Fr., c. k. auskultant 
v Rakovníce Kr, 

Kroutil Alois, řed. cukrovaru v Kolíně — 17. 

Dr. Krsek Frant., prof. v Kolíně . . Ksk, 

Kruis K., ředitel lihovarnické Školy 
v Praze — is. 

Krupka Vojtěch, professor v Hradci 
Králové Kpa, 

Dr. Kryštůfek Fr. X., prof. cirk. dějin 

na bohosl. ústavě v Hradci Král. Kryštůfek. 

Dr. Kryštůfek Jan, professor v Budě- 
jovicích Kfk, 

Kubeš Jan, prof. při c. k. průmyslové 
škole v Plzni Ki, 

Kučera Karel, professor v Hradci Krá- 
lové • Kra, 

Dr. Kuffner Karel, sekundární lékař 
v zem. blázinci v Praze Kfr, 

Kuchař Josef, úředník banky »Slavie« 
v Praze Ku, 

Kunstovný Jan, učitel měšťanské školy 

v Ústí n. Orl AV. 

I Dr. Kurz Vilém, prof. v Praze . . . Ki, 
I Kusýn Rich., inž. při bance »Slavii« 
v Praze Kun, 

Kušta Jan, prof. v Rakovníce .... Kta, 

Kvapil Fr., spisovatel v Praze .... Kpl, 

Dr. Kvfčala Jan, prof. na čes. univ. ^ 

v Praze Kv, 

Dr. KvíČala Josef na Smíchově . . . kv, . 

Lábler Karel, lékárník v Brandýse n. :^ 
Labem — bl — 

Lacina Josef, prof. ve Slaném . . . Lna, 

Dr. Lambl Jan B., prof. na čes. poly- 
technice v Praze • . . . JL, 

Dr. Láska V\, kandidát prof. v Praze . Im, 

Ledrer Emil, professor v Plzni . . . Ldr. 

Lego Jan, úředník Musea král. Česk. 
v Praze Ln. 

Lehner Ferdin., kaplan v Karlině, re- 
daktor »Methoda« Lr, 

Dr. Lenz Ant., probošt na Vyšehradě L-{. 

Lepař Jan, ředitel v Praze Ly. 

Letosník Jos., prof. na učitel, ústavě 
v Hradci Králové Lk, 

Levec Jan, prof. v Lublani ... . Lc. 

Llčka Jos. L., inženýr v Praze . . . Lč, 

LIer Jan, sekretář průmyslové jednoty 
v Praze .Li. 

Liznar J., docent na c. k. vysoké škole 
technické a adjunkt na střed, ústavě 
pro meteorologii ve Vídni .... L-{r, 

Dr. Ludwig Alfred, universitní prof. 

Lukáš K., professor na obch. akademii 
v Praze . L^. 

Madiera Ant., c. k. okr. školní inspektor 
v Karlině ^fa. 

Mádl Karel, tajemník při státní průmy- 
slové Škole v Praze — dl. 

Dr. Máchal H., prof. v Praze U/. 



Machovec Frant., prof. v Karlině . . Mc, 

IlUkm Maixner Em., prof. na č. universitě 
\ Praze Mx, 

Makovička E., učitel měšť. školy v Be- 
rouně — čka. 

Malát J., učitel na Smíchově A/ř. 

Malý Jan V., professor v Praze . . . —ý. 

Dr. Mareš Fr., docent na č. universitě 
v Praze MŠ. 

Mareš Fr., archivář schwarzenberský 
v Třeboni Mrš, 

Marhan J., učitel v Karlině Mh. 

Mašek Ignác B., professor v Praze . . Mšk. 

Maska K, Jar., prof. v Nov. Jičíně . . Maska 

Materna Otakar, inženýr v Praze . . Mna, 

Dr. Matyáš Fr., c. k. náměstek stát. 
návladního v Olomouci Mtš, 

Matzner Jan, professor v Písku . . . Mr, 

Mayerhofer Vojtěch, spisov. v Praze . /. 

Mejsnar Frant., prof. v Hradci Králové Mj, 

Mejsnar Hynek, professor v Praze . . Mjr, 

Melichar Alois, nadlesní a civ. příscž. 
zeměměřič v Benešově u Prahy . . chav, 

MenČfk Ferdinand, skriptor cis. dvorní 
knihovny ve Vídni ....... Mik. 

Dr. Metelka Jindř., professor v Praze . Mka, 

Midfoch Adolf, kníž. inženýr ve Vla- 
šimi dl. 

Dr. Michl Frant., docent na č. univ. 

v Praze — chl. 

MIkenda Ant., professor v Praze . . . Mda, 

Milbauer Em. VI., professor v Písku Mbv, 

Miřiovský Em., prof. v Hradci Král. . Mý. 

Míškovslcý Jos., spisovatel v Č. Brodě Mis, 

Dr. Mlčoch Melichar, prof. na boho- 
slovecké fakultě v Olomouci .... Meh. 

Mokrý Ot., c. k. notář ve Vodňanech . OM. 

Monln Th., assistent na č. polytechnice 
v Praze Mti, 

Dr. Mourek V. E., prof. gymn. a univ. 
docent v Praze VM. 

Mrazík Jan, učitel na měšťanské škole 
v Kladně M^k, 

MUller Frant., prof. na č. polytechnice 
v Praze Mu. 

MUller Jos., kaz. české církve v Berlíně M, 

Mysibek Jos. V., prof. na c. k. umě- 
leckoprůmyslové škole v Praze Mb. 

Dr. Nečas Jaromír, okr. lékař v Praze Ns. 

Nedoma Jan, prof. v Karlině- .... Na. 

Nehring D., univ. prof. ve Vratislavi Sg. 

Nekut Frant., prof., red. v Vesmíru* . A7. 

Němec Ant., chef-inženýr zemědělský 
v Praze AV. 

Němeček Jan, professor na státní prů- 
myslové škole v Praze Nmk. 

Dr. Nessel Eduard, docent na České 

universitě v Praze — 55 — 

Dr. Neureutter Bohdan, professor na 
české universitě v Praze AV. 

JUC. Nevšímal Aug., adv. koncipient 
v Plzni AV. 

Nováček Josef, učitel na měšf. škole 
v Nové Páce ... JS. 

Nováček Vojtěch J., spisov. v Praze . Nk. 

Novák Frant., ředitel měšťanské školy 
v Ústi n. Orlicí FS. 



Dr. Novák Jan V., professor v Praze . JSlc. 
Dr. Novák Otom., prof. na čes. univ. 

v Praze ON, 

Dr. Novák Robert, gymn. prof. a univ. 

docent v Praze RN, 

Novotný Václ., hud. skladatel v Praze Ay. 
Nýdrle Antonín, techn. správce v Krás- 
ném Březně Ne. 

OŠfádal Josef, professor v Klatovech . Ol, 
Dr. Ott Emil, prof. na české universitě 

v Praze Ott. 

Dr. Pacák Bedř., advokát v Kutné Hoře Pc. 
Pakosta Vojtěch, professor v Praze . Pia, 
Dr. Palacký Jan, prof. na české univ. 

v Praze . . Pý, 

Pánek Aug., professor střední Školy a 

docent na České technice v Praze . ÁP. 
Dr. PantůČek Ferd., c. k. auskultant 

v Praze Pčk. 

PapáČek Pavel, učitel školy měšťanské 

v Kostelci n. Orlicí Pp. 

Paroubek Otakar G., prof. v Praze . OGP, 
Patera Adolf, kustos Českého musea 

v Praze --- va. 

\ Patočka Frant., professor v Praze . . Pča. 
Pavlč Armín, prof. univ. v Záhřebe Pč. 
I Dr. Pavlíček Ant., advokát v Karlině —Uč— 
Pawinskí Jan, professor na universitě 

varšavské Pi, 

Dr. PeČírka Ferd., assist. kliniky pro 

nemoci kožní a příjiČné v Praze . . Peč. 
Pech Vladimír, kand. prof. v Praze . p, 

Pechan Jar., učitel v Praze Pn, 

Dr. Pele Hynek, místodrž. rada v Praze — Ic. 
PelíŠek Miloslav, prof. průmysl. Školy 

v Plzni MP, 

Péro Frant., c. k. lodní inženýr a prof. 

při státní průmyslové Škole v Praze Pú. 
Dr. Peroutka Emanuel, prof. v Roud- 
nici Per. 

Petr Fr., kand. filosofie v Něm. Brodě — tr. 
Petrlík Krist., prof. na polytech. České Plk, 
Petru Václ., gymn. řed. v Pelhřimově Píi, 
Dr. Píč Jos. Lad., prof. gymn. a univ. 

docent v Praze . Pič, 

Plnkas Sob., professor na vyŠŠí dívčí 

škole v Praze Ps. 

Pinkava Jan, prof. v Novočerkasku . Pi^a, 
PiskáČek Václav, professor v Roudnici VP, 
Pivoda Frant., ředitel pěvecké školy 

v Praze Piv, 

Pivoda Lud., učitel v Dřevnicích . . piv. 
Placek Jan, professor na Smíchově Pck, 
Planský Tomáš, prof. v Rychnově nad 

Kněžnou • . Pký. 

Dr. Pliške Karel, spisovatel ve Vídni . Pke, 
Dr. Počta Filip, assistent univ. v Praze Pa. 
Dr. Podhajský Vine, c. k. štáb. lékař 

na odpočinku v Kremži . . . . Pitý. 
Pokorný J., horní inženýr v Moravsko 

Ostravě Pný. 

Pokorný Martin, ředitel obecného reál. 

gymnasia v Praze MP, 

f Pokorný Rudolf, okr. tajemník v Li- 
bochovicích Pokorný 

Polívka Jan, vrchní inspektor dráhy 

buštěhradské v Praze JP. 



Polívka Václav, horní a civ. inženýr 

v Mor. Ostravě 

Posepný F., hom( rada v Příbrami . 

Pověr Fr., prof. v Praze 

Prásek Vine, p^mn. ředitel v Opavě 
Dr. Práiek Justin V., prof. v Kolíně . 
Prášil Frant, vrchní inienýr mostárny 

prazsKC •••••.••••••• 

Pravda Ant, prof. na čes. polytechnice 

v Praze 

Pražák Jan Ot., prof. při českoslovan- 

ské akademii v Praze 

Dr. Pražák Jiří, prof. na české univ. 

v Praze 

Pražák Josef, professor v Praze . . . 
Preis Karel, prof. na čes. polytechnice 

v Praze 

Preissig Eduard, aut. horní inženýr a 

ředitel dolů ve Vinohradech . . . 
Dr. Preissier Frant., redaktor českého 

zákonníka říšského ve Vídni . . 
Procházka Bedřich, prof. v Chrudimi 
Procházka Fr. X., prof. v Hradci Král. 
Dr. Procházka Vít., prof. bohosloví 

v Litoméřicích 

Prusfk Frant., professor v Praze . . . 
Pienička Josef, prof. na české reálce 

v Karlině 

Purkyne Cyrill, ryt, kand. prof. v Praze 
Purghart Richard, ředitel hospodářské 

&koly v C. Budějovicích 

Dr. Rački Fr., kanovník v Záhřebe 
Rais K. V., učitel v Podolí u Prahy 
Dr. Randa Antonín, dvorní rada, prof. 

na české universitě v Praze . . . 
Dr. Raýman Bohuslav, docent na čes. 

univ. a na čes. technice v Praze . . 
Regll Karel, profesvsor v Brně .... 
^ehák Jan J., professor v Praze . . . 
Reftoř Frant.. spisovatel ve Wolkově 

, v Haliči 

Rehorovský Václav, professor na stát. 

průmyslové škole v Praze 

Reimer ArnoSt, lesní taxátor v Hluboké 
Dr. Reinsberg Jos., prof. na čes. univ. 

v Praze 

Reit«r Josef, civ. inženýr v Praze . . 
Dr. Rezábek Jan, prof. na českoslov. 

obchodní akademii v Praze .... 
Dr. Ríeger Bohuslav, spisov. v Praze 
Dr. Ríeger František Ladislav, posla- 
nec v Praze 

Říha Jan, professor v Písku 

Riss Josef, symn. ředitel v Táboře . . 
Rizner Ludovít, učitel v zem. Podhradí 

v Uhrách 

Rdssier Fr., ředitel řemesl. Školy na 

Kladné 

Roth Julius, professor v Praze .... 
Roubalík O., akad. malíř v Praze . . 
Dr. Rubeška Vád., docent na čes. univ. 

v Praze 

Rutte Euí^en Miroslav, kandidát notář- 
ství v Praze 

Rychlý Jindřich, archaeolog v Jindř. 

Hradci 

Rypáček Frant. Jar., professor v Telči 



PóL 

—pný. 
P. 

Psk, 
Pšk. 

—šil. 

Pda, 

Pt- 

Pfk. 
Pk, 

Pteis, 

Pr. 

Pelu 
Pro, 

Púha. 
/Víf. 

Pka. 
Pé. 

Pt. 
Rj. 
Rais, 

Rn, 

Rl. 

JJŘ. 

Řř, 



Rmr, 

%. 
Rtr, 

Řk. 
DR. 

R. 

Řha. 

Rs. 



Rr. 
Rh. 
Rbk. 

Ra. 

Rt. 



Rr. 
FJR. 



Sakař Josef, architekt v Praze . . . Sř. 
Samokvasov D., prof. ruského práva ^ 

na univ. varšavské S. ^ 

Sarneckl Sigmund, spisov. v Krakově Si. 
Saslnek Fr. V., spisovatel v Praze . Snk. 
Saska Jos., docent na čes. polytechnice 

v Praze Sa. 

Sedláček Aug., professor v Táboře . Sek. 
Dr. Sekera Emil, kand. prof. v Hlinsku Sek. 
Schauer H, G., spisovatel v Praze . . S—r, 
JUC. Scheiner Jos., kand. advokacie a 

redaktor »Sokola< v Praze .... Schnr. 
Schik Ignác, chef-redaktor »Politiky< 

v Praze — k. 

Schíndler Karel, c. k. lesní rada a 

poslanec Sch. 

Schleyder Karel, technický úředník při 

státních drahách v Lounech .... Schd. 
Schmoranz Gustav, professor na c. k. 

uměleckoprůmyslové Škole v Praze . S\. 
Schnirch Jar., ředitel spol. pro zkoušení 

parních kotlů na Vinohradech . . Sehn. 
Dr. Schóbl Josef, prof. na české univ. 

v Praze SehL 

Schreyer Josef, tajemník Jednoty zá- 
ložen českomoravských v Praze . JSeh. 
Schulz Ferdinand, professor v Praze FSeh, 
Schulz Josef, vládní rada, professor na 

české polytechnice v Praze .... JSeh. 
Schulz Václav, kustos knihovny univ. 

v Praze VSch. 

SchUrer Karel, lékárník na Smíchově . Schr. 
Schwarz Frant, okr. tajem, v Plzni . — r\. 
Schwarz Jan, vrchní zemský inženýr 

v Praze Sehiv. 

Dr. Schwing Karel, docent na čes. univ. 

a primář v král. zemském nalezinci 

v Praze Schg, 

Dr. Sitenský Fr.. professor v Táboře . Sit. 
Skalský G. A., evang. farář ve V^elké 

Lhoté u Dačic Ssý. 

Skuherský Frant. Z., ředitel ústavu pro 

církevní hudbu v Praze . . . . Ský. 
Sládeček Rudolf, hutní správce v Si- 

njaku v Bosně RS. 

Siádek Josef, professor při českoslov. 

obchodní akademii v Praze .... Slk. 
Sládek Václav, prof. ve Vys. Mýtě . Sdk. 
Dr. Sláma Fr., c. k. vyšetřov. soudce 

v Těšíně .... — ma. 

Siaměník Fr., ředitel měšťanské školy 

v Přerově Smk. 

Dr. Slavík Alfred, docent na čes. poly- 
technice v Praze AS. 

Slavík Fr. Aug., professor v Táboře FAS. 
Slavík Jan. c. k. professor v ministerstvé 

vyučování .S7f. 

SmiČlklas Tadeáš, univ. prof. v Záhřebe 5c.n-. 
Smolík ČenÓk, c. k. cejchovní v Praze . ČS. 
Smolík Josef, prof. na českoslov. ob- 
chodní akademii v Praze .... .S'w. 
Dr. Šmolka Stanislav, universitní prof. 

v Krakově SS. 

Smrček Ant., inženýr a assistent na 

české polytechnice v Praze .... cek. 
Sobotka Primus, spisovatel v Praze . Sob. 
Sokol Jos., učitel na učit. ústavě v Praze Ski. 



Sokolová Viléma, ředitelka školy na 

Vinohradech Svá. 

Soldát Ignác, professor v Praze . . . St. 
Soukup Jan, farář v Doubravicích u 

Rajce JS. 

Soukup Jiří, inženýr obecní v Praze Sp. 
Dr. Sovadina J., advokát v Brně . . Sna, 
Spiess Bedř. Vil., professor v Hradci 

Králové • . . . . Sss, 

Dr. Spina Arnold, prof. na české univ. 

v Praze . . — pin — 

Spůra Jos. Květ., účetní v Brně . . . Sra, 
Starý Václav, professor v Praze . . Sý. 
Stecker Karel, prof. při varhanické 

Škole v Praze Str, 

Dr. Steffal Václ., prof. na české univ. 

v Praze . . • SI. 

Sti bral Josef, architekt a professor na 

c. k. uměleckoprům. škole v Praze . Sbl, 
Stoklasa Jul., inspektor chem. továrny 

v Peckách Ssa, 

Stolař Jan, řed. knihtiskárny v Praze . Siř, 
Dr. Storch Fr.. prof. na Čes. universitě 

v Praze — ich. 

Dr. Strakatý Jan. c. k. notář v Praze Stý* 
Stranečky Jan, hutní inženýr v Praze chý. 
Strnad Alois, professor v Hradci Král. Sd, 
Strnad Josef, professor v Plzni . . . Snd, 
Studnička Alois, ředitel státní průmysl. 

školy v Jaroměři AStd. 

Dr. Studnička Fr., prof. na čes. univ. 

v Praze FStd, 

Dr. Stu pecký Jos., prof. na čes. univ. 

v Praze . Spý, 

Sucharda A., prof. v Táboře . . . Scha, 
Svátek Josef, spisovatel v Praze . . Svk. 
Svoboda Karel, prof. v Olomouci . . 5i\ 
Svoboda Fr., assistent na čes. technice 

v Praze Sda, 

Dr. Sýkora Jan, professor v Praze . Sa. 
Syilaba Frant. professor v Kolíně - // — 

SzaniawskíJunosza Klem., spisov. ve 

^ Varšavě S^ski, 

Sámal Arn., ředitel hosp. školy v Mlad. ^ 

^ Boleslavi SI, 

SantrůČek Richard, inženýr zemčděl. 

radv v Praze Sk, 

Dr. Sarsa Eduard, professor v Praze Sa, 
šauer Jos. z Augenbu/ku, professor. 

v Praze Š lA. 

Dr. Šembera Fr., professor v Praze Šra. 
pr Serci Čeněk, univ. pn»f. v Odése — ť/. 
Sercl Jindřich, faktor knihtiskařský 

v ^raze .... AV. 

pr. Sikl Heř., adv. koncip. v Plzni . Šikl, 
Šimáček Jos., správce vinic v Dol. Heř- 

ko;;icích — máč — 

Dr. Simanko Václav, prof. na bohosl. 

ústavě v Č. Budějovicích . . . šo, 
9Ímek Fr.. professor v Soběslavi . . Si, 
$imek Jos., professor v Kutné Hoře . A'm. 
Simerka Čeněk, ředitel průmysl, školy 

^ v P^zni ds'. 

SimoŠ Lud., učitel v Malé Lhotě u 

Klijnkovic iU, 

J)t, Sír Vlád., praktický lékař v Praze. .S/V. 
Škola Jan, professor v Plzni .... :2k. 



Šmaha Jos., prof. v Rakovníce . . . Šha, 
§olín Jos., prof. na české techn. v Praze. Šln, 
Spirek Vincenc c. k. horní správce 

v Idrii Šp, 

\ Dr. Spott Jan, doc. na České univ. 

^ v Praze . . . Štt, 

Štolba Fr., prof. na čes. polytechnice 

^ v Praze Šba, 

§tolc Ant., kand. filosofie v Praze . Šc, 
Šubert F. A., řed. kr. čes. zem. divadla 

v Praze ... Št, 

§u]an Frant., professor v Brně . . Šj. 
Šulc Václ., kustos Musea kr. Českého VŠ, 
9uran Gust., gymn. prof. v Roudnici Šn. 
Řvagrovský Max, redaktor v Roudnici ^íí, 
Svambera Václav, kandidát filosofie .SV. 
Tadra Ferd., skriptor při univ. knihov. 

v Praze Tra, 

Dr. Talíř Matouš, univ. prof. v Praze Tř, 
Dr. Taussig Jul., adv. koncipient v Be- 
nešově Tff, 

JUC. Teige Jos., spisovatel v Praze . JTe, 
Dr. Teige Karel, professor v Praze . KTe, 
Tekly Vilém, řed. hosp. školy v Hracho- 

luskách . . «... Ty, 

Tenora Jan, kaplan v Želetavě . . . Ťna, 
Dr. Theurer Jos. A., univ. assistent 

v Praze Trr. 

Dr. Thomayer Jos., prof. na čes. univ. 

v Praze Th. 

Thuma AI., učitel v Chrudimi . . . Ta, 
Tieftrunk Karel, gymn. řed. v Praze . Tf, 
Tllšer Fr., prof. na České polytechnice 

v Praze F7 , 

JUC. Tllšer Jiří v Praze JT, 

Tlscher Fr., archivář v Jindř. Hradci Ti, 
TItl Josef, c. k. vrchní horní kommissař 

v Slaném ......... 77// 

Tkáč Ignác, prof. v Uh. Hradišti . 7c. 
Dr. Tomek Václav VI., c. k. vládní 

rada, univ. professor v Praze . . . Tk, 
Tonner Em., ředitel obchod, akademie 

v Praze . Tr, 

Toužimský Josef, spisovatel v Praze 77rr. 
Dr. Trakal Josef, docent na čes. uni- 
versitě v Praze Tkl, 

Truhlář Ant., professor v Praze . 77ir. 
TrUmmel Vád., c. k. polic, kommissař 

v Praze Tmi, 

Tůma Emanuel, prof. v Praze . . . ET. 
Tůma Karel, spisovatel v Praze . . . KT. 
Turnovský Jos. L., spisovatel v Praze JLT, 
Tyršova Renáta, spisovatelka v Praze Tá, 
UliČný Jos., prof. v Něm. Brodě . . Ul, 
Urban Václav, továrník v Praze Un, 

Urbánek Fr. Auj^., knihkupec v Praze Uk, 
Vacek Fr., kooperator v Bubenči . . Vac, 
Václavek Mat., okr., školní inspektor 

ve Vsetíně . Vek. 

Vaclík Jan, spisovatel v Petrohradě . Vlk. 
Valečka Eduard, knihkupec v Praze . FA\ 
Dr. Vandas Karel, prof. na Smíchově . Ks. 
Vaněček J. S., professor v Jičíně . . JSV, 
Vaněk Ferd., professor v Kolíně . . Vnk. 
Dr. Vaněk Ludvík, koncipista zemsk. 

výboru v Praze Vk. 

Vaftorný Otmar, prof. v Hradci Král. . —ný. 



Vareka Jan, professor v Roudnici . . Vřa, 
Vávra Ant., prof. na čes. polytechnice 

v Praze . . . A Vra 

Vávra Jos., prof. na č. reálce v Praze JVra. 
Večeř Ant., Ot Fr., inženýr ve Velkém 

Meziříčí ... Vř, 

Dr. Vejdovský Pr., prof. na české univ. 

v Praze . . K 

Dr. Velenovský Jos., docent na české 

universitě v Praze . Vsky-, 

Velflík Albert Vojtěch, docent při čes. 

polytechnice a inženýr v Praze . . — Ifl — 
Dr. VeseNk Karel, gymn. professor a 

lektor na Č. universitě v Praze . . Vsk. 
Dr. Vlach Jar., prof., na Smíchové . . Vch, 
Vlasák Ant. Norb., farář n, o. ve Via- 

SI lili •• ••••■•■•••••• r •• 

Vlček Jar., professor v Praze . . . Včk. 
VoČadlo Vilém, professor v Klatovech Vo, 
Vojáček L., inženýr, red. >Zpráv spolku 

arch. a inžen.< na Smíchově . . Vjk. 
Votruba Josef, professor v Praze . , — ba, 
Dr. Vraný K., spisovatel na Vino- 
hradech Vru. 

Dr. Vrba Karel, prof. na české univers. 

v Praze . . Vr. 

Vrchlický Jaroslav, spisovatel v Praze — cký, 
Vrfátko A. Jaroslav, bibliothékář mu- 
sea českého v Praze . . . . , BV, 
Vycpálek J., professor v Rychnově . — cp — 
Vymazal Frant., spisovatel v Brně . Fr. V, 
Dr. Vysoký Hynek, prof. v Praze . . ly-. 
Vyšín Rud., substit. stát. zást v Praze Vn, 
Webr Josef z Pravomilů, zem. Školní 

inspektor při ministerstvu ve Vídni . Wr, 
Dr. Weiss Vilém, professor na č. univ. 

v Praze Ws. 

Weitenweber Vilém, spolured. )»Zlaté 

Prahy v Praze . . V. W. 

Winter ArnoSt J., kand. prof. v Praze w. 



Dr. Winter Sigm., professor v Praze 
Dr. Wisnar Karel, prof. bohosloví 

v Olomouci 

Dr. Woldřich Jan N., prof. ve Vídni 
Wolf Achill, civ. inženýr v Praze . . 
Dr. Wotke Karel, professor ve Vídni 
WQnsch Josef, professor v Plzni . . 
WunŠ Rudolf, okr. tajemník na Smí- 
chové 

Dr. Zadlna A., adv. v Poděbradech . 
Zahálka Čeněk, professor při hospod. 

střední Škole v Roudnici ... 
Dr. Zahoř Jindř., měst. fysik v Praze 
Dr. Zahradník K., professor univ. vZá- 

III wUw ••••••'• ••• 

JUC. Zákrejs Frant., okresní tajemník 

v Karlině 

Zámečník Fr. J , prof. v Klatovech - 
Zdeněk Jaroslav, professor v Praze . 
Dr. Zelený Václav, spisovatel v Praze 
Zenger Karel Václav, professor na č. 

polytechnice v Praze 

Zenker Josef, lesmistr, přísežný země- 

měřič civilní v Písku . . . . 
Zíbrt Čeněk, kand. fíl. v Praze . . 
Dr. Zítek Em., kand. adv. v Praze 
Zoubek Fr. J., ředitel škol měšfan. na 

Smíchově 

Dr. Zubatý Jos., docent na čes. univ. 

Dr. Zucker Alois, prof. na čes. univ. 

v MT I csLíww ••••••••••••• 

Zukal Josef, professor v Opavě . . . 
Zygel Theod., prof. slov. práva na univ. 

varšavské 

Žabka Vilém, professor v Praze . . 
Žák A., klerik řádu praem. v Kloster- 

neiiburku . . . 

Dr. Žák Jan, advokát v Pardubicích . 
Dr. Žalud Josef, advokát v Praze . . 



— ter, 

W, 
Wc/i. 
Wf, 
We. 

Wsch. 

Ws. 
Za. 

Zka. 
Zř. 

Zk. 

Zs. 

Zd. 
Zlý. 

Zgr. 

Zkr. 
Zbt. 
EZ. 

Zbk. 

Ztý. 

Zr. 
Zl. 

Zrgel 
Za, 

AŽ, 

.JŽ. 
Žd. 



Iilujc do- 
IbřB nej- 
I hlasnéj- 
Ifi samo- 
J hUskou 
I proto, ie 
Ixnlvlco- 
I tcvření- 

r JUb Liber tiiUciu. OUHnou 

ncl kte- 
říkoli z 
ostatních. Ríkajfce lotlíto a. 
mdme luom úst i hrdlo hlavní 
2(1 vií čním Cípku víc otevfe- 
no ati u zntní kteříkoli z o- 
Mtainfťh samohlásek. ŘJkám&li 
vlak o, zpoiorujeme dosti xfcj- 
!. le is dutina úst u znínf jeho cnfté- 
oé xúieiM ft to hlavné zdviicnim ja- 
xykA k íínku a staulenJm rtův. U tn£- 
ní •unohMkky u naproti tomu zpozoru- 
jeme «ice paimf jcn rty vice sioule- 
aýai nci u o, ale celkem rozlíhá se u 
přece poněkud vítSÍ dutinou ncí o. 
Oa* ic podobá nejvíce lihvi bez hrdl*. 
JAki, foukne-U ae do ni a dostatek, 
zainlvl pokiidé nejhlubSim zvukem; 
« lomu Mjpodobnéji rozléhá &c samohláska u. 
^(ine£nt a (lUnl uimohliíck f a í zulujcme 
itinu lUt vcDnís více nci u o a u a sice 
»»nt jazykem, zdvihajite jej proti podnebí 
1 1 vtec nel n e. NfjsnaiJnéji pfesvfdíi to 
sobí njk-Jjtř víimnc ivMU 

^lli^e^ objasAujc 
.<; (Vorlesungen 
■rimchc. Lcipzig 
Scfadice je dle 
', c. I, luJiudeme aiupnicCi 
lili ncUe .l.it>t4 putoíumf ti a t u p 6 o- 
n< jejich vůbec a k váti lati v né mu z\\ikt~ 
t tamuhUack, moiných mezi naílm a a o, 



zvlá£tn< imfnky hodno je pfedni to d, které 
polsky pochyíonym proto sluje, le se mí- 
ním svým ch^li nebo ()odobd k o. VzdfUni 
Poláci, odvykajíce mu již ode dávna, pfeítali 
je okolo polovice minulého století i rozezná- 
vali íárkou od podobného našemu a, pifiive na 
p^ pan a pani m. níkdejilch pán a páni, Po- 
chyton^ch ^ a ti víak nespustili se oni podncii, 
fikajíce je bez mála lak jako i a n, na pf. ve 
slovech natiéj a Biig skoro tak. jalio kdyby 
byla psána nebo tiStína: nai^j a Bug (GramS' 
týká hislorycino-porównawcza jazyka polskiego 
przcz Ant Mafecktego. i. Lw<Sw 1870. atr. 3S 
a jg). liez mála pravý opak vieho toho slý- 
chati jeHt u vítsiny Rusfi, FUiajfcích o v ncpN- 
zvučných slabikách skoro tak jako 0, ii pak 
v týchie slabikách po měkkých souhláskách po- 
dobní ke. Na3emu Ir/i<ť4 odpovídající Ko.tn;!" 
jt. zní pfizvukem na druhé slabice tak. jak 
je Hítuíttti pifti, ílli kaloda mimo to, ie krátko 
jejich d vůbec kloní se poníkud k o, ( pak 
nezní lak tvrdí jako v polStiné a ruStiné nci 
nejpodobníji k íes. nebo ním. Samohláska a 
kloní se znénim avým k e pod výminkami vyie 
feíenými na pf. v 'liiew, Jíiíj' =^ hodía^ a 
hodinky. — Nejvíc a slýchati je v podunajské 
srbitiní a nejmíní v feStiní a to hUviič proto, 
íe se ona £lill přehlasováni jeho, oblibc' 
ného v této íií ode dávna, a ie je v ní a m. 
íes. e pohyblivým, za jaká pokládati nluil 
vfiecka ta, kterými se nahrazují stbulh. jery t 
a t a neoblíbené skupiny souhlásek udKtfaAaji, 
jako napí.víe/iTíaíf ačcs-ííiTířfciiafHU — dntt, 
jcíam - jsem. ogan}~ oheň, r>tae~oiec,uga(j — 
uful a j. m. Blb. četvnttkt, •Umtt, jesnu,, ogm, 
of*c» a qgU. Jak se máji feči slovarvské dále 
lamohláskou <i k KobČ vespolek a ku příbuzným 
svým, olom viz Slované: jazyk.— Slovem ob' 
jcvuje se ii ve slovanttiné jen jako spojka a «ieo 
m. Ui. $*d a ei, ním. aber a unJ. Prvý x léch 
smyslft jejich aluíi pokUiUii zj ptvcitný .1 nej- 
lépe zachovaný v ruiiui' !ri'.5 

V obecní íeílinívůÉe;; .1 >• 

chuti jest djeStC řasloii-.i'' ■■i"- 

klada toho najde baídý iitisu.iLnn u ju-.u. .í-jí* 
463 Hattnlova Urusu jazyka L»k«lio<, //. 

ťojn. NaSc iniciálka pololi^ná v ícle to- 
bolo flanku vyňala jest Ze skvostného koloro- 
I 



A. 



váného díla Liber viaticus (v. t), pocházejícího 
z r. 1360. 

A jsouc prvním písmenem v abecedě zna- 
mená néco prvotního, počátečného, počátek. 
Říkáme: od a do f, t. j. od začátku do konce. 
Srv. řec. alfa a omega. 

A v řeckých slovech složených (alpha pri- 
vativum) značí zápor, ku př. íi-theismus ziz. 
^e^-božství, íi-symmetrie zz ne-soumérnost. 

A v geologii. Písmenem A označil J. 
Barrande jisté vrstvy, jež pokládal za nejzpod- 
nější stupeň útvaru silurského v Čechách, 
které však nyní zároveň se zpodní částí vyš- 
šího jeho pásma B k archaickým útvarům, a 
sice ke stupni hurónskému se čítají. Jinak byl 
stupeň A také označen jménem břidlic jílov- 
ských, a zpodní čásť B jménem břidlic 
plzeňských. Svrchní Čásť pásma B, známá 
jménem »třemoSenských drob«, klade se nyní 
k Barrandovu pásmu C. A a B slují takS 
vrstvy azoické a nedají se ani petrograťicky 
ani orograficky dobře cd sebe rozlišiti. Roz- 
kládají se v podobě elliptického pruhu kolkolem 
pánve silurské, který, počínaje východně od 
Uval táhne se směrem jiho-záp. přes Říčany, 
Uhříněves k Jílovému, mezi Zbraslaví a Ště- 
chovicemi, kde jej Vltava proráží, dále mezi 
Mníškem a Knínem, přes Dobříš, Příbram, 
Rožmitál, Blovice, Domažlice atd. do okolí 
Plzně a pak zpět směrem sev.-vých. podél 
hranic uhelné pánve kladno-rakovnické, přes 
Radnice, Zbirov do údolí Berounky u Křivo- 
klátu a Nížboru, směrem k Unhošti a opět do 
údolí Vltavy, severně od Prahy, od Podbaby 
až ke Kralupům, a ještě pak poněkud dále na 
východ do okolí Turska a Vodolky. Zaujímá 
takto prostor asi 8000 /rm^ Hlavní hmota těchto 
pásem skládá se ze hlinitých břidlic, tence lu- 
penatých (fyllity r= Urthonschiefer), černošedé 
nebo temně zelenošedé barvy, na některých 
místech velmi vazkych a Stípatelných, tak že 
možno jich upotřebiti za pokryvačskou bři- 
dlici (u RabŠteina a Manetína). Kde se stýkají 
se žulou nebo porfyrem, mění 'se znenáhla 
v horninu felsitickou. Nenáhlým objevováním 
amfibolu a albitu mění se v afanitické hor- 
niny, které tvoří přechod k dioritu. Přijímají-li 
do sebe lupínky chloritu a talku, stávají se 
z nich chloritové a talkové břidlice, které 
u Jílového obsahují mimo to hmotu živcovitou. 
Často a ve velkých shlucích objevuje se v azoi- 
ckých břidlicích buližník, který tvoří strmé 
skály, jež nesou na vrcholcích malebné pa- 
mátky hradů a zámků; nejvíce vyskytuje se 
na jiho-záp. části silurské pánve mezi Rož- 
mitálem a Nepomuky, též na druhé straně 
Vltavy v kraji pražském a na jiných místech ; 
skládá Roupovskou skálu, VildŠtein, Radyni, 
Zbirovskou skálu, některé skály u Hudlic a 
v divoké Šárce ; na pravé straně Vltavy skály 
u Kobylis a Ďáblic atd. Důležit jest též 
zvláštní druh břidlice, obsahující hojně pyritu, 
t. zv. kamenečná č. vitriolová břidlice objevu- 
jící se mezi Plzní a Radnicemi, kdež jest zá- 
kladem průmyslu chemických hutí. Lože a žíly 
křemene jsou v břidlici hojné, za to vápence 
vzácné. Z vyvřelých hornin jmenovati dlužno 



především porfyr, který břidlu na mnohých 
místech proráží, jako u Roztok (sev. od Prahy), 
u Zbraslavi (jižně), ve křivoklátských lesích 
atd. Také žula proráží je, hlavně v údolí sá- 
zavském atd. Do oboru těchto pásem ^>adají 
některé rudní žíly. Žíly zlatonosného křemene 
nalézají se v průvodu talkovitých a chlorito- 
vých břidlic, dioritu a porfyru zvláfité na 
hranici žuly kolem Jílového a Knína, a bý- 
valy kdysi vydatný, nyní vSak, jak se zdá, vý- 
znamu svého pozbyly. Žíly olov. a stříbrných 
rud jsou hojny zvláště u Sttíbra. Též sfalerit 
se objevuje a antimonit. Železné rudy na 
mnoha místech u Stříbra, Přeštic, Nepomuku, 
Blovic, Rožmitálu a Příbramě. Z části náležejí 
sem stříbronosné žíly u Příbramě, které v prů- 
vodu diabasů a dioritu prostupují tyto vrstvy, 
ač největší čásf těchto žil náleží jii k drobám 
třemošsnským, nad nimi ležícím. J. Krejčí, 
Geol. 1877, Čas. Čes. Mus. r. i876» Přehled 
geol.-orogr. Čech, Berícht iiber geol. Aufnah- 
men b. Prag und Beraun 1861 — 1862 ; K. Feist- 
mantel, Zprávy sp. geol. 1885 : J. Krejčí a K. 
Feistmantel, Órogr.-geotekt. Ubersicht d. siL 
Gebiets in M. Bohm. 1885 ; J. Krejčí a Helm- 
hacker, Geol. mapa 1868 — 1877; F. R. v. Hauer, 
Geol. 1878 a Geol. Kartě v. Ost ; Silber- u. Blci- 
Bergbau zu Příbram 1875, — n — 

A v rak. právě kniho v nim jest označení 
listu podstaty statkové nebo listu držeb- 
n os t i v hlavní knize pozemkové. List tento má 
udávati všecky části tělesa knihovního dle ozna- 
čení jich v katastru a v mapě katastrální i vfie- 
cky pozdější jich změny, jakož i práva věcná, 
která s majetkem tělesa knihovního jsoa spo- 
jena. Ve shodě s tímto svým účelem list pod- 
staty statkové skládá se ze dvou oddělení: první 
zavírá v sobě mimo nápis udání Částí tělesa 
knihovního dle rubrik i. pol. běžná, 2. číslo 
katastrální, 3. označení parcely jako stavební 
s udáním druhu budovy na parcele vystavěné 
(ku př. dům č. pop., stáj atd.)* nebo jako po- 
zemkovés udáním druhu kultury (role, louka, 
zahrada, pastviště Aá,), V druném oddělení 
zapsána jsou práva s tělesem knihovním spo- 
jená, statku panujícímu přísluSející služebnosti 
pozemkové a všecky zápisy určené pro list 
podstaty statkové. Obě oddělení listu podstaty 
statkové mohou podlé potřeby obsažena býo 
na zvláštních listech nebo na obou stranách 
téhož listu nebo na téže straně. Dle zákona 
říšského ze dne 23. května 1883 č. 83 z. ř. 
má katastr s knihami pozemkovými ve stálé 
shodě chován býti, pročež má soud knihovní 
o každé změně v držebnosti zpraviti úřad 
katastrální (bemiční) a tento soud knihovní 
o změnách zeměměřičem zjištěných. Zevrub- 
nější ustanovení o zařízení 1-u p. st. obsa- 
hují §§. 6 — II zákona pro Čechy ze dne 
5. prosince 1874 č. 92 z. z. a §§. 29 — 36 nař. 
min. práv ze dne 8. ún. 1875 č. 13 z. z. Starší 
knihy pozemkové (i desky zemské) neměly 
1-u p. st.; nynější zákonodárství jeví v této pří- 
čině proti dřívějšímu znamenitý pokrok, ale ne- 
popiratelným nedostatkem 1-u p. st., jak nyní 
zařízen jest, tudíž nových knih pozemkových 
samých, jest, že výměra parcel a kat čistý vý- 



A. — Aa. 



3 



iéitk na l-o p. st. nejsou udány a udány býti 
nesměji. Randa, Eigentumsrecht str. 399. Za. 

A ve fysice jest obvyklé označení pro 
množství tepla, které jest s jednotkou práce 
rovnomocno. Veličina ta nazývá se >kalori- 
ckoo hodnotou jednotky práce* a jest reci- 
prokou »mechanického aequivalentu tepla*. 
Béřeme-lí za jednotku tepla (kalorii) ono množ- 
ství tepla, jímž temperatura jednotky váhy 
vody za tlaku atmosférického zvýší se z o* 
na I* C, a je-li jednotkou délek metr, jest 

hodnota veličiny A přibližné : A =z — , kteráž 

424 

hodnota platí pro každou jednotku váhy, po- 
kud téže jednotky (grammu, kilogrammu) užije 
se též za jednotku síly při mčření práce. 
Viz Teplo. Hjš, 

A v hudbé (u Francouzů, ŠpančlA a Ita- 
lianů 1 a) označuje v naší tónové soustavě šestý 
tón diatonické a desátý tón chromatické stup- 
nice. Rozeznáváme dle postupujících oktáv 
tónové soustavy a v mezích klávesnice mo- 
derního klavíru subkontra a a kontra a, velké, 
malé, jednou, dvakrát, třikrát a čtyřikrát čár- 
kované a. Jednou čárkované a jest zároveň 
normálním a a základním tónem pro ladění 
orchestrA, v kterých obyčejně udává jej hoboj. 
Výáka tohoto a, která dříve velmi kolísala, 
stanovena r. 185S francouzskou akademií po- 
čtem 870 jednoduchých Čili 435 dvojitých 
kmitá za sekundu (v. Ladění). A této nor- 
mální výšky nazváno pařížským komorním tó- 
nem a ladění dle něho laděním pařížským 
(Diapason normál), také >nízkým«. Nyní zne- 
náhla zavádí se všude. Táž výška 870 kmitů 
doporučena ku přijetí vládám všech zastoupe- 
ných zemí národní konferencí, která r. 1885 ve 
Vídni zasedala za příčinou stanovení jednot- 
ného ladicího tónu. Chi\ 

A nebo a jako Číslo v řeckém písmé. v ky- 
rillici a u Židů H značí jednotku, A =1 tisíc jako 
u í^eků «. — Na penězích znak A nazna- 
čuje město, kde byly raženy; tak na dřev- 
ných řeckých značí Arj^os, Athény, na řím- 
ských pozdější doby Antiochii, Aquileji, Are- 
rat. Na novějších mincích značí A, ze byly 
laieny v hlavní mincovně říšské, v Rakou- 
sku ve Vídni, ve Francii v Paříži, v Prusku 
v IJerlíně. — V souhvězdí značí A hlavní 
hvězdu. — V účtech a při naznačování 
cen značí á (francouzská předložka, povstalá 
z lat. ad) tolik jako naše po: na př. 10 vstu- 
penek á 2 zl., t. j. po '2 zl. rcd. 

A jest značka (sigla) slova antic^uoj jako 
V. R. slov uti rogas. Písmeny těmito ozna- 
čeny byly desky, jimiž hlasovali občané řím- 
ští o navrženém zákoně. Deska o písmeně A 
xantiquo^ po starém) jest hlas proti zákonu, 
deska s V. R. (uti rogas, jak navrhuješ) hlas 
pro zákon. Tajné hlasování (per tabcllas) v ko- 
miciích zákonodárných zavedeno r. 623 a. u. c. 
zákonem Papiria Carbona. 

Ay pak C a N(L) jsou značky na hlasova- 
cích deskách (sorticula) členů římského trest- 
ního soudu. A značí absolvo (osvobozuji), 



C condemno (odsuzuji), N(L) non liquet (ne- 
jasno). Čk. 

Jako 8 krát k a znamená A. nebo a. latinské 
anno, roku; na směnkách accepté, t j. přijato; 
na franc. listech bursovních A zz argent (pe- 
níze) na rozdíl od směnek nebo listů bursov- 
ních. Na stavěcím kruhu hodinek A = avan- 
cer, naznačuje stranu, na kterou se pohánějL 
Jako římské příjmení A = Aulus, na nápisech 
také Augustus, císař, nebo Ager, jitro, pole; 
obrácené v značí Augusta, císsd^ovna. Konečné 
je a úřední značkou za plochovou míru ar. 

Další zhusta užívané skratky jsou: 

A. a.y lat. ad acta, k aktům (uložiti). 

A A Ay lat. aurum, argentum, aes ^ zlato, 
stříbro, kov. 

A. ae. v. neb A. aer. vnlg., lat anno 
aerae vulgaris, roku obecného letopočtu. 

A. a« Ohr.y lat. anno ante Chrístum, léta 
před narozením Kristovým. 

A. B., lat. aurea bulla, zlatá bulla. 

A. O., lat. August ana confessio, augSpurské 
vyznání (protestantů). 

A. O., lat. anno currente, roku běžícího. 

A. D., lat. anno Domini, léta Páné. 

A d., lat. a dato, ode dneška. 

A. f., lat. anno futuro, léta budoucího. 

A. H., lat. anno Hegirae, v roce hedžry 
(letopočet muhammedánský). 

A. Ohr., lat. ante Christum, před Kristem. 

A. Ohr. n., lat. ante Qiristum natum, před 
narozením Kristovým. 

A. !■• M., také AA. 1mXm» lOLf lat ar- 
tium liberalium magister, mistr svobodných 
umění. 

A. M., lat. artium magister, mistr (svobod- 
ných) umění. 

A. M., lat. anno mundi, léta od stvoření 
světa, neb aute mcriJicm, dopůldne (v Anglii). 

A. p., lat. anno praetcritu, roku minulého. 

A. p. Chr., lat. anno post Christum, roku 
po narození Kristově. 

A. pr., lat. anno pracscntc, roku tohoto. 

A. r,, lat. anno rcpii, léta panování. 

A. 8. či AA. 88., lat. Acta Sanctorum, 
Život v svatvch. 

A. S. N., lat. Anno Salvatoris Nostri, léta 
Spasitele našeho. 

A T., lat. a tergo, vzadu, ze zadu. 

A. U. C, lat. anno iirbis couditae, obyčejně 
ab urbe condita, léta po založení města Říma. 

A. n. a., lat. actum ut supra, stalo se jak 
svrchu; formule na konci protokolů. 

A, znaménko užívané ve švédském písmě, 
vyslovuje se skoro jako o; Dánové píší místo 
toho aa, 

Aa, starohornoněm. -aha, později -ahe, ache, 
lat. aqua =: gótsky ahva, slov. ava (Vltava, Sá- 
zava), škrt. ap, apa, pers. db, znamená vodu; 
jest také koncovkou mnohých místních jmen, 
jako Fulda (Fuldaha), Gotha (Gothaha , a jmé- 
nem asi 40 řek a říček evropských, z nichž tyto 
jsou značnější: ve Francii 1) ř. v dep. Pas de 
Calais, 82 km dlouhá, teče kolem Saint-Omeru, 
kde stává se splavnou a vtéká do Severního 
moře dvěma rameny u Diinkirch a Gravelin. 
V Nizozemí 2) v prov. groninžské, splavná ř. 



Aa — Aalborg. 



vycházející z bourtanžského vřeso\4štč, ústí 
má v Dollartu; 3) v se v. Brabanté, též A ad e 
zvaná, spojuje se u Hertogenbosche s Dom- 
melou; ve Švýcarsku 4) Sarnská A. v kan- 
tone Unterwalden spojuje jezera Sarnské a 
Vierwaldstattské ; 5) jiný přítok Vierwaldstátt- 
ského jezera v témž kantonč v údolí Engel- 
berském. V Rusku 6) pobřežní ř. Kuronská 
A. vycházející ze spojení Nčmna a Muly u města 
Bausku, dělí se u Mitavy a jedno rámě vpadá 
doBalt.m., druhé, Bolderaa zvané, do D viny ; 
7) Livonská A., též Treidernaa, lotyšsky 
Gauja, starorusky Gojva, značná ř. 2^0 km 
dlouhá, počíná se v okr. vendenském, teče 
kolem Vendenu a Volmaru a vpadá do Riž- 
ského zálivu. 

van der Aa 1) Petr (Petrus Vandcranus) 
(♦1530 — + 1594), vynikající nizozemský práv- 
ník, pocházel ze stár. rodu šlecht, v Lovani, 
kdež se stal 1562 prof. práv, 1565 přísedícím v}'- 
soké rady brabantské, 1574 presidentem vys. 
soudního dvora v Lucemburku, kdež i zemřel. 
První spis jeho o 4 knihách, nyní velmi řídký, 
jest Prochirion sivé Enchiridion judiciarium 
(1558) s předmluvou De ordine judiciario apud 
veteres usitato. Hlavní jeho dílo jest dosud váže- 
ný Commentarius deprivilegiis creditorum (Antv. 
1560). — 2) Petr v. d. A. (t 1730), proslulý knih- 
kupec leydský, který ve spolku s bratry Baldui- 
nem a Hildebrandem vydal přemnoho dél 
vědeckých i literárních, archaeologických, ce- 
stopisných a j. Nejdůležitější jsou : Gronovii the- 
saurus antiquitatum graecarum (1697—1702), 
Graeuii thes. ant. romanarum (1694—99), Grae- 
vii thes. ant. et historiae Siciliae (1723 — 25), 
Erasmi opera (1703 — 1706) a mn. j. — 3) Ge- 
rard v. d. A., vynikající vlastenec nizozemský, 
vyznamenal se za doby odboje proti špan. kr. 
Filipovi II. (r. 1 57 i), rovněž jako jeho synové 
Adolf a pak Filip, který byl důvěrníkem Vi- 
léma Oranienského, a f po r. 1586. 

Aabenraa viz Apenrade. 

Aade viz A a 3. 

AaQord, městečko v norském amtě son- 
dre-trondhjemském na zátoce t. jm. s 3600 ob., 
rybolovem a pobřežním obchodem. 

AjtLgj vesnička nad Ohří, 9 d. 86 ob. něm. 
(1880), hejtm. a okr. Cheb (i hod sev.-vých.), 
obec a fara Trebendorf, býv. dom. král. hrad 
chebský; kaple Nejsv. Trojice z r. 1744. 

Aagaard [ógórdl 1) Carl Fredenk, dán- 
ský malíř krajin, '^ v Ódense 1833, naučil se ře- 
meslu malířskému ve svém rodišti a vycvičil 
se na akademii umělecké v Kodani. Vedle kra- 
jinářství všímal si bedlivě též malby dekorační 
vedením Hilkerovým a s tímto účastnil se umě- 
leckého vykráSlení několika budov. V krajinář- 
ství jest nejbližším žákem P. C. Skovgaarda, 
však s rázem vlastním. R. 1865 dostal sód- 
rínžskou prémii za velkou krajinu (v králov. 
obrazárně), vykonal několik studijních cest a 
od r. 1876 jest členem umělecké akademie. — 
2) Christian Aa. (* 1616 — f 1664), po- 
cházel z Viborgu, stud. v Kodani, r. 1647 stal 
se prof. poesie na univ. kodaňské a 1658 rek- 
torem koUeje v Ripenu. Latinské jeho básně 
vyznačují se obzvláštní elegancí a čistotou mlu- 



vy; zmínky zasluhují Threni hyperhoraei na 
smrf krále Kristiána IV. 

Aag^sen [ógesen] 1) Svend, dánský hi- 
storik z konce XII. nebo poč. XIII. st, známý 
též jako Sueno, Agonis filius, vrstevník 
Snorra Sturlesona. Napsal z rozkazu lund- 
ského biskupa Absolona stručné dějiny dán- 
ských králův od r 300 — 1187: Compendiosa 
historia regum Daniae a Skioldo ad Canu- 
tum Ví. Mimo to přeložil zákon zv. Witherlag 
s titulem : Historia regum castreitsium. Vypra- 
vování jeho vyznačuje se věrností a pravdy- 
milovností. — 2) Andreas A.(* 1826 — f 1879), 
právník dánský, zvláště zasloužilý o vyzkou- 
mání starodánského práva; byl od r. 1856 prof. 
na univ. kodaňské, kdež učil též právu řím- 
skému. 

JÍBigh. Štěpán, bohoslovecký spis. a uni- 
tární biskup v Sedmihradsku na konci XVIII. st. 
Hlavním jeho dílem je: Summa univ. theolo- 
giae secundum unitarios (Kolos 1787). Bbk. 

Aahans viz Ahaus. 

Aaoh, městečko v badenském kraji kostni- 
ckém, v starém Hegau, na příkré skále nedaleko 
Stockachu, s 925 ob. (1885); má vydatná lo- 
žiska rašelinová, strojní mlýny, hamry, slévárny 
a papírnu. Dne 25. břez. 1799 strhly se zde 
krvavé potyčky mezi Rakušany a Francouzi 
jako začátek bitvy i Stockachu. 

Aaoha, něm. A ach. Ach, Ache, několik 
řek a říček ve Vorarlbergu a velkovévodstvi 
Badenském, zejména následující přítoky jezera 
Bodamského: 1) Dornbirnská A. (u Fuss- 
achu) a 2) Bregenzská A. temenící se na 
Arlbergu, obé ve Vorarlbergu. 

Aaohen viz Cáchy. 

Aaohénien nazývají francouzští geologové 
jisté vrstvy písků a jílů, místy uhelnatých, ne- 
stejného stáří, které vyskytuji se ve Francii, 
na sev. kraji Artois a Flander a v Belgii. Nej- 
větší část těchto usazenin náleží do rozhraní 
doby jurské a křídové. Vrstvy tyto ukazují 
analogii s anglickým pásmem wrealdenským a 
s Neocomem jiných krajin ve Francii. Jsou 
památné co naleziště Iguanodona, jehož úplné 
kostry nalezeny byly novější dobou v Ber- 
nissartu v Belgii. Nejvyšší Čásť těchto vrstev 
(u Wignehies) náleží již ke Gaultu. A. de 
I Lap pare nt, Trait. de geologie (1883); Krejčí, 
Geol, — n — 

Aak, hol., člun s plochým dnem (asi jako 
naše pramice), užívaný na dolním Rýně k do- 
pravě vína. Po. 

Aakirkeby [ókirkeby], městečko na dán- 
ském ostrově Bornholmě s 832 obyv. (1880), 
kteří se zabývají rolnictvím; láme se tam 
černý mramor, z něhož i tamní krásný kostel 
jest vystavěn. 

Aalborg^ [ólborgj, město v sev. Jutsku na 
Limťjordu s 14.152 obyv. (1880), sídlo biskupa 
a stiftamtmanda, se střední a lodnickou Školou, 
loděnicemi, knihovnou (30.000 sv.), starým zám- 
kem Aalborghus, vyst. v XVI. stol., a mno- 
hými starými budovami; kvete zde průmysl 
(pivovarnictví, vinopalnictví, mydlářství, tabáč- 
nictví, tkalcovství, cukrovarství), obchod (s obi- 
lím, slanečky, máslem, rybím tukem a j.), zvlá- 



Aslbuch — Aarau. 



I AtC do Anf^lie a ukandínavski^ch xeml. PK.vtav 
I jcsl pro vélSi lodi nepřístupny; přes Lim fjord 
I ^cde 6to m íiroky) vede od r. iSSt železný 
\ most lelezniíni. A., zrtimý jii v XL století. 
I byt fksto obléhán a zpustoScn: 27. lití 16^7 
[ jm;al zde Slik veijsko markrabí badcnskčho. — 
I Okr«s<ainl) a-sky nazHgS Jem' má 96.203 obyv. 

'ivtcich BC hlavně chovem dobytka, jelikož 
elki Hit půdy jcit pokryta tukami. Siift a-ský 

xaujlml itíxt okresy hjorrinžsky a thjsiedský, 
' roajc IM. 7241 knt' 175.ODO obyv. 

Aallmol), Albuch. lesnati fásf Švábské 

Alpy ve wurtemb. kraji jagstském scvernř od 
I Clmo, nazváni dle rozsáhlých sv;řch lesů bu- 
[ kovjch o dostupujtci vf Se své Stuiffencm (756 

«), Kochcrcm (751 m), Hohenreťhbcrgem 
I <747 "<)> kolébkou rodu knížecího, a Hohcn- 
I stAuflencm (715 m), pAvodním sídlem ném. 
I rodu ciaařBkíhu: značný průmysl železáíský. 
I AalflSf okr. méslo ve wiirlemb. kraji jagst- 

I ském. do r. 1802 svob. fiS. mésto na ř. Ko- 
\ <:heTu a Aalu a na. dráze sluttgartEkč s 6805 

obyv. (1SS5); máíkolu lat.,reilnÍapakraíovai:i, 
] vloaf^tví, hedvdbnictvi, aoukeniclvf, jirchirny, 

a velikou strojírna na lokomotivy ; v okolí jest 

ielcznV píiek. A-ský okres tna na 307 km* 
obcích 29.401 obyv,, nékolik dolů mídf- 
1. zmtní průmysl i elezáfsk^. hamry, pa- 
I pimy. lomy kamene na brusy a výrobu zboží 

dfevéného d vlnřného. 
' Aalanuid [ólesund], obchodní místo na 
1 záp. pobfcií nor^kfm v okrese romsdalEkém, 
I nxittt bcrgcnském; vystavíno na níkolika ma- 
1 lých Oíirovech, mi pCkný přistav a fitá 66rx> 
I obvv. (roku ifias jen 289), Vyváieji se hlavnfi 
i ryby <tresk^, Oadusi íallariut), r. 1S81 za 3 miL 
I korun, nejvíce do Spaník A> stojí na místi 
I xantklého mřsteíka Borgundu a blízký hrad 
I jcírt prf domovem slavného dobyvatele nor- 
" tnantkého Rollona C. Hrolía. poídéji Rnberleni 

luuvaoého. 

AlOlviz Alí. 

A«U [61] I)Jnk ob (' 1773 — 1 1844). státník 

a ■pis.Doiský; nar. v Porsgrundf, kde olec jeho 

byl bohatým kupcem, atud. v Kodani theologii. 
I pa odbytých zknuikdch v Kielu, Lipsku a Got- 
I tinkách pfirodni védy a koupil po otcovi smrti 
I f, 1779 velkou železárnu nesslcou, které pak 
I vtnovál velkou péii, vycviiiv se jii pro tento 
t xivad zadflvfjAlho pobytu ve Slezsku. Zuvedl 
I mnohí opravy a zvelebil průmysl nori^ký : 
I při tom í literaturu podporoval a byl politi- 
1 cky tinným. Na valném snémé ejcsvoldském 
[ jt p*k v atorthingu. do kterého byl po dlouhá 
I Uta volen, působil mocné, a nynfji! svo- 
I bodnfi ilst^iva nonká jest z velké Části jeho 
I Mva. DQIc2ity pro norský život politický a litc- 
I rirnl j«ou i jeho práce ti9tíné; Faedrelandske 
I iJeer 11809, Vlastenecké myílénky), Nutid og 
I /ortW(i83i— .i6, fiasopiit: Nová a stará doba), 
1 Simrrt Stwlíssuns Horskt kongctajfarr {1838, 
I prcfcla«l LrátiWKkťch íog S.). Erindringer «c>m 

I Jako pfispívek k dějinám Norska, dílo veíe- 
I daidité pro studium pomérů norských). Ná- 
[ klMdni dílu jiných splsovatelíi, ivládté vy- 
I (tinl aUuých pamiiek, Haldorsenův islandský I 



líupet: ..... 
r. 1814, byl také ministrem obchodu a cel- 
nictvi. Jsa ve spojení í princem Kristiánem, 
přiíintl se velmi o jeho zvolení za krále nor- 
ského. Tato volba nebyla v£ak uznána od vlá- 
dy anglické, a po odchodu princovi! z Norska 
ustoupil A. do soukromí. 

Aalst, AcUt, valonsky Alost, prastaré 
město vhelg. prov. východoflanderské s 22431 
obyv. (1885), na ř. Denderu a belfi. státní dr. 
mezi Brussclem a Gcntem ; má velkolepý chrám 
sv. Martina, got, radnici, koUej jesuitskou, ikolu 
uméleckou a hedvábnjckou, znaíné pfúclny, 
průmysl tkalcovský a krajkářský, £ilý obchod 
se ibožim hedvábným, obilím, zeleninou a 
chmelem. Býval pevnosti a v I. 1046 — 1173 
hlavním místem hrabství a-akého, jei pak spo- 
jeno s r'landry. R. 1667 dobyl ho Turenne. 
Narodil se tu Th. Maricns. jeni roku 1473 
v Nizozemí pr\'nl zavedl knihliskafstvt, — 
Arrond. a-ský má 154.000 obyv. 

Aaltsn, průmyslná obec prov. geldenwké 
v Hollandsku při hranicích pruských s 6591 
oby^-. (1S79); obchod s chmelem, plátenictvf, 
jircháfstvi, cihelny, mlýny a olejny. 

Aaltera viz Aeltre. 

Aamot, A A m a t [ómot], místo v norském 
amtč hedemarckém, na místi, kde f. Glom- 
men vnímá Reenau. s 3600 obyv,; výroba zboil 
bavlnřného a vlnéného, zejména Čepic, 

Aa7& (Aar, Aare, franc. Arole), největfil 
ívýc. přitek rýnský na levém břehu, vzniká ve 
výři 1876 m n. in, na sev. svahu Grimselu 
z dvou pramenů tcmenicich se v Aarských le- 
dovcích v kanloné bernském. V hasliském údolí 
tvoři velikotcpj}, 80 m hluboký vodopád han- 
decký. Přijavši s obou stran nčkolik horských 
potoků protéká jezero Urienzaké a Thunáké, 
jcž splavná opouSti, teče mimo mésto Bern 
a na Švýcarské vysofiné odvedena náklad- 
ným průplavem hagencckým z vřtíj části do 
jezera Bielského. U Ívýc. osady Kobleníu 
vlévá se do Rýna. Protéká kantony hemský, 
solothurnský a aargavslcý. Délka její jest 28a 
km, pofiči 17,372 t™', z nichž 485 km' le- 
dovcD A. ie krásná řeka s čistou vodou, bo- 
hatá na ryby. 

AMntt, hl. místo Evýc. kanionu aargav- 
ského na úpatí Jury a na pr. bř. Aary, hlavni 
stanice dráhy cur^'Ssko-BartLvské s 5944 oby- 
vateli (iSSo), sidlo úřadů kantonálních, má 
starobylou radnici, budovu vysoké rudy s nád- 
hernými malbami na skle, jezdecké kasárny, 
zbrojirnu, střední, vySii divil a obchodní 
Školu, ijstav hluchonimých, velkou sbhiMi 
minci, bohatou statni knihovnu se spisy k di!- 
jinám Švýcarským se vitnhujiclmi. banku a 
ťivřrní ústav, čilý průmysl (zboži ocelové, 
math. a fysikální přístroje, elastické tkaniny, 
pentle, lučebniny a j.), slévárny na zvony a 
déla, knihtiskárny a prádelny na bavlnu. (VÍ« 
vyobr. i. a.) Kraj úrodný, vinorodý, okolí vdnii 

Eůvabné. A<ským mírem skoníilaseToggen- 
urská válka (v. L). — Okres a-ský má lt^.24^ 
obyvatelů. 



Aarbei^ — Aargau. 

JkMxIturg, okr. méatefko ve Ivýc k&nlonf { Aarllot [órflnt], 
bemskiin na ř. Aafe s 1345 obyv. (1880). Bý- [ ského, zaslouíilího i 
válo hrabstvlm, jel míslo Bem r. 1531 kou- 
pilo. Na blízku jsou Siré a-sk£ slatiny. A-ský 
okres má 17.507 obyv. 

AkTlmrKt místečko ve Svýe. kantoní 
awgavskím na Aaře nedaleko vtoku WigEery 
« na centr, dráze Svýc. s 1931 obyv. (18B0), 
Bcmináfem pro učitelky a starým zámkem, 
jeni [660 — 63 rozSifcn byl ve značnou pevpoBti 
jia sfdlem landvot^ta bemskěho. a státní vfz- 
nicij pozdíji pfeménín ve zbroj- 
nici a posifze pronajat k úČelQm 
průmyslným. Kukodílny na zboíl 
iwvlníné, jirchámy, obchod 3 vi- 

AAre, řeka £výc., viz Aara. 

A&mlnitaii, pohoFI ve évcd- 
nké pruvin. Nordlandu. krajinu 
Jemtlandu, v dolních patrech vel- 
mi lesnaté, v horních lysé, vr- 
cholí ve výSi 1472 m 
a jest středem kraje 
bohatého na méď. 

AwřMtmp [ór- 
stnipj Caři Ludvig 
Emil I' 1800 — 
t 1856), dánskí lyr. 
básník sméru Hcine- 
I ova, jehoi básné, né- 



jméno norského rodu xél- 
I vzdíLínl národní. R. iSuS 
založil Sivert A. na 
svém statku knihti- 
skárnu, která podnes 
je majetkem rodiny, 
a poíál vydávati tý- 
denník. Jeho dcera 
Berta je známa jako 
bAsnířka náboženská, 
jeho vnuk Mauric 
jako národohospodář- 
sky spisovatel. 



I 



Aargau tArgovia) 1) kanton Sv^car- 
sk;ř v sev. íásli /cmf; 8 ním hraniíí na 
viích, kanton curySský a zuiský, na jihu 
liizcrnaký, na záp. bernsk^. solothurn.ský 
a basilejsky, a na sev. odděluje jej Kýn 
od Badenska. Má rozlohu 1404 Jím*, mezí 
tim4a6li'n°ksQ, 25 Jrm' vinohradů, S91 Irm' 
polí a luk, $-6 km' jezer. Kanton a-ský 
patří k niiini Svyc, jsa z íánti prostou- 
pen vdpentovjřm odnoíim pohofl jur- 
ského a proryt fetnýml příčnými údo- 
lími. Hlavni jeho řelíz na lev, bř. Aary 
tvoř I Wasserfluh (870 m), Qyslifluh {774 m), 
Siafelcgg (tii3 m) a BÓtzberg (593 m). jimi 
prokopán tunel, na pr. bř, Keslenberg. 
Wulpelsberg (se zříceninami Habsburku) 
a Lágern íSfii m). V jiini íisti kantonu 
-r ., .. I zvedají se mezi přítoky Aary výbíiky 
^ - - - ' ' předních Alp, z nichž táhlý, úrodný a 

lémĚf až ke svému hřbetu pilní vídé- 
laný Ltndenberg (8Ďg m) oddílujc kra- 
)[d; frivoiril, vyznamenávají se píkným jazy-fjinu Preiamt zvanou od ostatních íástf kan- 
kem a zvuiným verfem. A. řadí se Uterámé tonu. A. má néknlik pékných, Girokýcti 
kOehlenschUeeeroviaWintherovi: byl dlouho údolí, olvlrajldch se do dvou hlavních údolí: 
zapomenut, ai Brandes na níj upozornil. Sam- aarakého a porýnakřho, Aara, hlavni řeka 
irife digte (Sebrané básné] vySly 1877 a cha- kantonu, jeni také dle ní pojmenován, vnímá 
rakteristikou Brandesovou. , do sebe té míř vžucko vodstvo A-y. Veíkeré 




b^l^&B 



Aargau. 



> kuitonu patff h úvodi Rýna, jcní lůs 

»mí Aary pfijfmi jeStř Sisselnu z Frickího 

l(il'(Ra>"^a£hie). Hallvylatí jezero (452 m a. m., 

b-4 Inn') pátí I hv. (tvou částf h A-í, jiini ke 

^t. luzemskému. — Podnebi kantonujestcet- 

tnimt íl zdravé, Ble vykazuje se prudkVmi 

liími temperalury, zvláítě v obvodu vySŠiho 

; deíiivií záp. viir panuje po včiSi čás( 

- V ohledu gcalogickím sklddá se A. 

nrfl iTiasovfho, jurskÉho a tfclihomiho; 

_ . na př. teče po jurskím úlvaru bilém, Aara 

Bhnídíin. Severní íást feté^iQ jurekých skládá 

\z útvaru triasového, v nímž se vyskytuje 

i píkný vápenec lasturový, z ktcríhn do- 

^■á se sňl v Bolivárnách r>'burskť, kaiser- 

rhcinfeldské, roCné úhrnem asi 



1 Stafcleegu, u Mumpfu, Ehren- 

; a BirmenstoKu. Dříve dolovaJo se v ná' 

a níkterých místech na železnou rudu, 

; zanecháno toho pro pfiliinou nákladnost 

lořských vrstev tfetihor.Wúrenlosu 

yctline láme se cenní pískovec, v jurském po- 

^ nalézá se til alabastr a keuperský dolo- 

I. Rovnéi hnédé uhli je^t v kantoní a-skěm, 

' kromi toho vyniká bohatstvím teplíc. 

mi ■98.645 (1880) velmi pokroíilých oby- 

|clú nirodnoati ním., mezi nimi 108.029 prot.. 

3 kat. a 1234 íidO. ktcfiíto poslední spo- 

KnC jsou usedli ve dvou osadách údolí surb- 

v Gndingách aLangenaví. Jetu 11 m£st 

vesnic. — Hospodářství a průmysl 

plézajl se v A-i v plném rozkvíiu. Hlavním 

'■nÍBtnánlm obyvatelstva jest rolnictví, ze- 

' a ve ťreiamtf, v údoH Keussy a ve Fri- 

I údolí; pěstuje se mnoho rostlin olej- 

Uých. tťí zdární prospívá ovocníctvl a vi- 

^Titvl na jtínich stráních jurského pohoM 

.víi>u výborné jakosti trží serořní 27mil.fr.), 

Biny jíou hojní zavodňovány a zvláStí vzorné 

=t idcjíl hospodářství v lesích, zaujimajicfch 

_\ veikeré půdy. Nemalá péíc vřnuje se 

h:l«ri*tvl (r. 1876 napofleno 14.629 úlů); také 

_ v dobytka jest vydatným pramenem obživy 

I 1&76 chováno 3796 koní, Ďz.agj kusů skotu, 

E>Sx6 k. dobytka vepfov.. 13,839 koz, 1390 ovcí) 

fiybáístvi íile se provozuje na Rýnř a na je- 

~e llallvylském. AvSak pfes to, íe pQda jest 

ywní vzdélána (pouze 4-5% ncproduklívní), 

^ laři k úplné výiivé obyvatelstva pomémí 

pného a tudíž asi 36'/, obyvatelů jest od- 

1 ku průmyslu n obchodu. Ve Friclíím 

k»l!, nkresu badenském a dolním A-sku kvete 

bvlnictvi (předeni, tkaní a potiskováni) v [ 5 to- 

^^Ich, ve Freianité zamístnáno jest na 

O lidi pletením slámy, vZolingáeh, Aaraví 

^-Príckém lídoll tkaním hedvábných stužek. 

%oli bavlnéné vyváži se odtud do Itálie, do 

' í. Afriky i Ameriky, a léi dobré látky Inéné 

Hvlníné v kantoní se vyrábíj!. Průmysl ko- 1 

í iMnnplvá hlavné v Aaraví, zejména dobré 

nti líK EC zdcjSi přístroje mathematické 

^kilni. - Kommunikacekantonuzáleif 

■Celné založené aouatavé dobrých stíníc a 

^yClvroé alti ielcxnični. Řeky Aara. Kcuss 

ttM dolním toku svém jsou splavny. 



kdežto fádnímu roxvinuti plavby a pltařstvl 
na Rýne překážejí viry a slap^ u Rheinfckl 
a Laufenburga. — Ústava. A. jest spolkovým 
ílenem spřlscicnstva Švýcarského astilemsvo' 
bodným, v némž moc svrchovanou má lid; 
on má iniciativu u víellkých vĚcech tykajících 
se ústavy, zákonfl a financi a sám jediný o nich 
rozhoduje. Základní práva stálQ svobodných. 
jako jsou rovnost viech obíanů pfed záko- 
nem, svoboda nábož. vyznáni a lísku, právo 
spolfovací a petiční, nedotknutelnost osoby a 
majetku a j. /abezpeíena jsou spolkovou ústa- 
vou. Kanlon rozdélen jest v u okresů (hlav. 
místa : Aarau. Baden, Bremgarten, Bru^g, Kulra, 
Laufenburg, Lenzburg, Murí, Rheítifclden, Zo- 
fingen, Zurzach) a tyto v 50 obci č. krajů ; obec 
spravuje starosta(ammann)a výbor z — Sflenný, 
VScliké obecni hodnosláfe a okresní úfedniky 
volí si lid ; jemu též zůstavena volba členů 
Velké rady, jež koná se po okresích a to po 
jednom Clenu na 1100 duSI. Dvakráte do roka 
jest -referendum" lidu, jenž tu rozhoduje o v5e- 
likých usneseních Velké rady, o nových zá. 
konech a výnosech, o výdajích, o vítiich pilj- 
Ckách, o nakládání a danémí a ťinanfnich roz- 
portech. Mimořádné •referendum ■ má místo, 
íádá-li za to aspoň ČtiTtina Velké rady. Sne- 
se-lí se 500U obíanů na osnoví nového zá- 
kona, jest Velké radí o ním jednati; Ďoooobí. 
tatie žádati za odvoláni rady nebo za úplnou 
revisí ústavy. Velká rada voli na 4 léta radu 
vládni o 7 ílcnech, z nichž musí býti aspoři 
3 katolíci a 3 protestanti a vjichž Cele jakožto 



hlava kantonu jest landammann. Správci okre- 
sů, jsou okr. přednostové (amtmann) a každý 
okres má svůj okr, soud, kdežto v každém kraji 
jest smířil soudce. NejvySíi instancí jest de- 
vitJCle:iný vrchii soud, jejz pfisluSI voliti Velké 
radí. Knězi jsou vylouCeni z hodností politi- 
ckých. Oboji vyznáni, katolické a ovang.-re- 
formuvuné má zvláStni své zřízeni; katolíci 
(ve Freiamtí, Badenaku a Frickém údolí) přl- 
sluíeji k diécési sololhumaké, církev reformo- 
vanou spravuje devíti členná rada a synoda.— 
Vojensky přispívá A. ke spolkové armádC 
14.7IX) mužů, z nichž 8B35 m. patři k voj- 
sku výpravnému (k 5. divisi), ostatní k zem- 
ské obraní. - l-inanCní stav kanionu jest 
příznivý; nemáf státního dluhu a také přfmých 
daní nebylo dosud ukládáno. Státní rozvaha 
z T. i88z vykazuje S4,494.386 fr. Čistého jméni 
kromé fondů k různVm úCclĎm založených 
(mezi tim kantonské fikolni jmíni i,557.isSfr.], 
2.393.287 fr. příjmů a 1,351.039 fr. výdajů. -- 
Školství a vychovatelství kantonu jest velmi 
spořádané ; r. 18S1 Činil náklad na né 433-190 fr. 
A. má 3t7 ákol národních iprimámich) asi 
a 500 učitelův a uCitelek, 26 Skol okresních 
povahou proeymnasii, kantonskou Sltolu odvou 
iddílenich, reálném a humanistickém, vyáSi 
lívCI ikolu a ústav pro uCitelky, uCitelský se- 
ninář, mnoho ústavů chudinských, pro hlucho- 
nCmé a j. Ve prospích chudinstvi vůbec 
mnoho zde CJnínoajméni chudmské dostou- 
pilo roku 1877 vý5e8,i32.ii8fr.-Zoak kan- 
tonu: itit kolmo rozpůlený, v jehož praví, 
modré polovici nalézají se tfi zlaté hvézdy. 



8 



Aarhus — Aaron. 



v levé černé stříbrná zátočitá řeka (Aara). — 
Dějiny. Kraje na dolním toku Aary byly již 
na sklonku starého veku vzdělány. U Win- 
dische rozkládalo se velké město Vindonissa 
a blízko Kaiseraugstu ležela Augusta Raura- 
corum ; o teplících badenských již Tacitus se 
zmiňuje. V III. stol. po Kr. přistěhovali se sem 
Alamani, v V. stol. dostala se země pod vládu 
franckou, od r. 888 byla částkou říSe německé. 
Z panských rodů zdejších vvnikla prodlením 
času hrabata Lenzburská a Kyburská, později 
zvláště hrabata Habsburská. V XIII. stol. na- 
lézaly se již téměř veškeré krajiny nynějšího 
kantonu pod panstvím habsburským a setr- 
valy pod ním až do r. 1415* kdy z návodu cis. 
Sigmunda a koncilu kostnického spříseženci 
švýcarští jich dobyli a rozdělili jako země pod- 
dané, ponechavše domu Habsbursko-rakou- 
skému pouze Frické údolí a Rheinfeldsko. 
BemŠtí při tom zabrali kraje západní, v nichž 
pak za reformace zavedli protestantism, Lu- 
zernsko opanovalo jižní a Curych východní 
kraje ; ostatní části, totiž Freiamt a Badensko, 
přiřčeny sedmi kantonům za společné kraje pod- 
dané. Tak zůstalo až do r. 1798, kdy po vpádu 
francouzském zrušen poddanský poměr těch- 
to krajin a zřízeny z nich kantony : badenský 
a a-ský, které Napoleon I. r. 1803 sloučil, při- 
pojiv ic nim i Frické údolí. Tím utvořen kan- 
ton A. v nynějším svém rozsahu, jenž za ná- 
sledující doby míru počal rozkvétati. První 
ústava, jíž se mu dostalo od mocného jeho 
ochránce, ustanovovala Velkou radu o 150 
Členech za sbor zákonodárný a Malou radu 
o 13 členech jako exekutivu a trvala do r. 1814, 
kdy i mladý kanton a-ský zakusil vlivu reakce 
a částečnými změnami ústavy (zvýšením censu, 
ustanovením delší doby úřadování a j.), hlavně 
pak rozmnožením moci Malé rady nabyv rázu 
oligarchického, podlehl vlivu sobecké koterie. 
Proti této zosnováno ke konci r. 1830 nekrvavé 
povstání, i vypracován návrh nové, demokra- 
tičtější ústavy, jež hlasováním dne 6. kv. při- 
jata. Avšak stálými novotami a náboženskými 
rozbroji lid nedocházel pokoje, a když r. 1841 
revise ústavy skončila se tím, že obecným 
hlasováním dne 5. ledna 16.050 proti 11.484 
hlasům zrušena dosavadní rovnost obou ná- 
boženských vyznání v radách i úřadech a při- 
jata zásada poměrného zastoupení dle počtu 
hlav, propuklo ve Freiamtě povstání katolíků, 
jež však od vládního vojska potlačeno u Vill- 
merg (11. ledna t. r.). Opanovavší strana zru- 
šila nyní 8 mužských klášterů, vidouc v nich 
ohniska potlačené vzpoury a jmění jejich 
(6y, mil. fr.) určila k účelům školským a chu- 
dinským, což mělo za následek mnoho prud- 
kých vyjednávání a bouřlivých událostí. Na- 
dále zůstala při vesle strana liberální, za jejíž 
vlády r. 1848 přijata Velkou radou spolková 
ústava Švýcarská. Několika revisemi ústavy 
kantonské lidu dáno mimo jiné právo odvo- 
lati Velkou radu (22. ún. 1852), dále vyřčena 
emancipace židů (1863) a zavedeno •referen- 
dum*, totiž povinné hlasování lidu o záko- 
nech, daních a rozpočtech (1869 a 1870), Čímž 
kanton a-ský převeden ku zřízení čisté demo- 



kratickému. — Literatura: Bronner, Der 
Kanton Aargau atd. (St Gallen 1844—4^); 
Lutz, Handlexikon der Schweiz (1856) ; J. Múl- 
ler. Der Kanton Aargau, seine polit, Rechts-, 
Kultur- u. Sittengeschichte (Curych 1870—72).-^ 
2) A. Horal (Ober- Aargau), nazývá se sev.- 
vých. čásť kantonu bemského mezi kant. sólo- 
thurnským a Emmenským údolím, zejitiéha 
okresy aarwangenský, wangenský, burgdorfský 
a čásť fraubrunnenského. 

Aarlras [órhus], nejdůležitější město jut- 
ské na Kattegatu a na dráze frederícia-lang- 
aaské, sídlo biskupství (založ. 948) a stiftu, má 
starý gotický hlavní chrám (viz vyobr. č. 3.), 
architektonicky zajímavý tím, že spojuje sloh 
původní skandinávský se slohem ranní gotiky 
a že jeho tři lodi jen příčnou zdí do pravých 
úhlů jsou zavřeny, znamenitý přístav, roz- 
sáhlý obchod a průmysl (továrny a dílny na 
lněné a bavlněné zboží, tabák, rafinerie a j.) 
a 24.831 obyv. (1880); vyváží se odtud hlavně 
obilí, dobytek a slad. — Stift a-ský, jejž 
protínají dráhy výše jmenovaná a východo- 
jutská, zahrnuje v sobě okresy (amty) a-ský 
a randerský a má na 6333 km' 25aooo obyv. 
Amt a-ský zaujímá 2477 km'^ se 140.888 obyv. 
a vých. jeho čásf patří k nejúrodnějším kra- 
jinám dánským. 

AatS [óro], ostrůvek v Malém Beltu v pru- 
ském Šlesvicko-Holštýnsku, od pevniny úžinou 
Aarosund oddělený, dosti úrodný, 8 jedinou 
rybářskou vsí Aaróby (267 obyv.). 

Aaron. skalnatý poloostrov sev.-franc. dep. 
nie et Vilíaine na průlivu La Mancheském 
s pevností Saint-Malo. 

Aairon (hebr. Aharón) 1) syn Amráma a 
Tochabedy (Jokébéd) z pokolení Leví a starší 
bratr Mojžíšův, jemuž od Hospodina byl při- 
dělen, aby jej hlavně svou výmluvností pod- 
poroval před Faraónem při vjrsvoborcní ná- 
rodu židovského z poroby egyptské. Když 
Židé z Egypta propuštění na cestě své do 
země zaslíbené přišli k hoře Sinai a Mojžíš 
na temeně hory této prodléval 40 dní, tu A. 
k doléhavé a hrozivé prosbě lidu o návratu Moj- 
žíšově již pochybujícího a bohoslužby Žádo^- 
vého ulil zlaté tele, jemuž se lid klaněl. Že 
však A. tohoto ne zcela dobrovolně spácha- 
ného spolupůsobení k modloslužbě litoval, že 
velkých sobě dobyl zásluh při vyvedení Židů 
z Egypta a jinak horlil o upevnění bohovlády 
mezi Israelity: proto k rozkazu Hospodinovu 
posvětil jej Mojžíš za nejvyššího kněze, učiniv 
úřad kněžský dědičným v jeho rodině tak, 
aby nejstarší syn vždycky byl veleknězem a 
ostatní kněžími. Toto povýšení zavdalo podnět 
k závisti, jež dohnala Korea, Dátána a Abí- 
róna s jinými 250 soudruhy ku vzpouře proti 
oběma bratřím, kteří prý sobě nejvyšší hod- 
nosti v národě uchvátili. Než na rozkaz Ho- 
spodinův země pohltila spiklence, kteroužto 
pomstou, jakož i prutem A-ovým, jenž se za- 
zelenal a vykvetl 1 na památku v arše uložen 
byl, potvrdil Bůh A-a i jeho rodinu ve kněž- 
ství. R. 40. po východu z Egypta A. stár jsa 
123 léta umřel na hoře Hór, zanechav syna 
Eleázára nástupcem svým v úřadě velekněz- 



. Vrch Hór si posud sluje horou A-ovou 
kdiebel Hárún), kdeí ve zvláštní in:Sité uka- 
zuje RC hrab A-Qv; kKláci nalezli zde jií vy- 
itavfoou kxpli. (II. Moji. 6, zo; 7,7:7.9; 19—21; 
S. i; Ji. 1—6: IV. Moji. 16. 30 n.) Jrk. 

tt) A. z Alexandrie, kníx nestoriár.sky 

Utékat v Vil. Btol. po Kr. la cisate Hcraklia 

t 600), clovutný tím, íe byl z prvních, kdož 

j^zndmili Araby s lékafskími spisy tečkami. 

il řecký spis Pandekiy lékařské ve 30 kn., 

Scrpius 2 K£is*'ainu jeilí několika roz- 

Kiiil. Spia ten přel. do syriliny jakási Jo- 



lém poli) a dosijd ho uiivá, jediná ze vícch 
polských kapitol. 

4) A. (neb Aron). kniie bulharský 
na konci X. stol., syn cara áiSraana 1. ÚCasl- 
nil se bojů, jež oiec jeho a bratři David, Moj- 
íiS a nejmladSi Samuel vedli pu smrti byz. 
cis. Jana Címiska (} qjŮ) s Řeky za svobodu 
bulharskou. Kdy! v£ak po smrtí obou starfich 
bratři Samuel dosedl nn trůn. dal A-a, který 
prý zrádní klonil se k ffekůin, odpravili a ro- 
dinu jeho vyhladiti tak, že íáhubí umkl jeB 
syn A-flv Jan Vladislav, který zabiv r. 1014 




liliu a odtud do arab. uíený židovský lékaF , 
Muenliaiaihi i liasry; ale nedochovalo se 
í níhu nic nei nékoÚk firagmcnttl v dílech ^ 
fthazc»avých, z nichi dovídáme se, íe A. 
■ Iflntfú popivi imiAujc se o neStovicich. 
^ A> (t lojg), jediný arcibiskup krakovský, 
n ťnncotu. Byl prvním opatem tynje- 
> ben ediktinů (r. 1046—1059) a obdržev 
k. Rachelin« r. tá)6 od krále 
lovski biskupství, domohl «c od 
ikU tX. arcibiskupskí jurisdikce. 
E Benedikt IX. byl vzdoropapeiem. 
. toto xfl«n( platnosti a jií mistupcc 
Ribert Zula neuiivol arcibiskup, titulu. 
m nvcdl v nol. kostellch zpivdni JalmCl u mo- 
■■-*•, svutí hodinkami. Krakovská kapitola 
■^^ ""íd* za ívOj (tfi ilatí koruny v bf- 



syna Samuelova Gavrila Romana na lovu, stal 
se carem bulharským. 

6) A., jméno nékolika hospodarS mul- 
tanských; a) A. Petr usurpova! vládu tfm, 
že odnravil r. 1456 píedchOdee svého Bog. 
daná Dragošoviče, avšak byl jií za dví líu 
(r. 1458) od syna jeho StÉpána svrien a od- 
praven. A. byl prvním poplatným knlietem 
mulianským, zav.dzav se odváděti zood du- 
kátů BuUánu Muhammcdovi. — b) A., proti- 
hospodař Alexandra IV. v polovici XVL stol. 
Když vívoda átípiin IX. r. 1558 byl zavra- 
ídfn, nastoupil Petr stolnik jakoAlexander IV. 
a pojal dceru átípAnovu Roxantu za chof. 
Avlaiť íis( bojaró, podporovaná Madary, při- 
dríeta se A-a, který vúk brzy bvl premoien 
a uviznín. — c) A. {Het-on), nástupce Petra VIL, 



10 



Aaronowtc? — A8». 



který se std mnichem. Vlaáa jeho viak byla 
nedlouhá, neb jií r. i^qi bojarové jej vypu- 
dili. Sultán dosadil jej sice opít. kdyí vSak 
iiáal za to pevnost Bender, spojil se A. s íail. 
Bedmihrad. a cis. Kudolfem II. proti nímu. Ne- 
moha odiilati krymskjlin Taiartlm. ktefi / roí- 
kazuaulldnnvajejseví-eli, dalseknli.sedmihrad. 
v ochranu; kdyi vSak hyl opít od něho se- 
íA2en a Slípánu XI. vltida svefena, odc3el do 
Cafihradu, kde2 r. 1592 od janičarů zavraždín 
a oloupen. 

B) A. ben Afier. též A. Bar MÓSě. zna- 
menitý íid. rabbin v pirni pol, XI. stol. Na- 
psal traklát o pfizvuku a vokalisaci v hebrej- 
Stiní Kihileriis ham-másáret {quintemio Maso- 
íae), .ytachbéret íen Ášcr (compositio auctore 
b. A., tiíi. r. 1518 a 1846) s varianty v hebr. 
(extu Písma sv., kter6 sbírat po rkpech v zá- 
padních knihovnách, kdežto jeho spolupracov- 
ník Ben Neftáll pátral v blbl. orientálních. 
Tyto rozdíly textoví vzbudily v iidovstvu dví 
sekty. 1 nichí jedna dríela se A-a. druhá Ben 
Ncftilího. V jejich vydáních bible užito po- 
prví inaíek viikalisujicfth, tak ie proto orny- 
lein poklád.íni byli í za vynálezce jejich. Spisy 
A-ovy jsou vytiStíny v bEnálskí Biblia rab- 
binica (151S). 

7) A. Pictro z Florentic, kanovník v Ri. 
mini ('ok. T4řio, -f v pol. XVI. st.). Vínoval se 
studiu naukyo kontrapunktu vyvinujíc! se tehda 
v Itálii tak usilovné, že upoutal na se pozornost 
papeže Lva X., který jej jmenoval ředitelem 
hudby cirk. v Rimě. Theoretické spisy jeho 
o hudbé jsou zvi. tyto: TVe libri dell Utilu- 
fione armoiiicu (v Bologni 1516), ztiámíjSi v pře- 
kladu Uliiisk^-m : spis ten vzbudil polemiku 
mezi A-em a druhým theoretikem ita]. Ga- 
toriem; Tratlafo dilla nátura e aigiiixinne di 
tulii gll liiuni 4i t.-a»loJermo tjlgurato (Benát. 
r, 1515 a 1527); // Toícanello delta muíka. 
libri Ire (L 1523. 15, 20, iq nsl.), nejlepíi spis 
A-úv, znamenití pojeanává o kontrapunktu: 
Lucidarh hi inusica di ateune apinioni antkhe 
t moderně It, 1545), v nímž objasňuje nřko- 
lik sporných za té doby stránek hud. thcorie, 
a Compendiola di molti dubij, stgreti t «íi> 
ten\e. intoma ai canto fermo e jígurato (Mi- 
lán 1547}. 

8) A. (kláSt. jmíno Alcxíje Zacharoviíe 
Narcisová), biskup, ruský spisovatel theolo- 
gický {• 1781 — í 1342). Vzdílával se v ro- 
di£ti svém Kolomní na duchovním ufiliSli a 
v moskevské slov.-řecko-lat. akademii, na níž 
pak byl od r. 1807 učitelem nímčiny, kate- 
chismu a vstoupiv do kláitera, i kazatelem. 
Postupné byl archimandritou kiáSterů penzen- 
ského, kazašského, jaroslavského atd-, a od 
r. 1826 biskupem archan^elským a cholmo- 
gorským. v kteréžto důstojnosti odebral se již 
r. 1830 na odpořinek a + v moskcv, novo-spas- 
skím monastýru. Původni práce homiíétícké 
daleko pfevýSeny jsou počtem překladů í ja- 
zyka hebrejského, nímecbého, anglit^ltííif "'d.. 
jichí byl dobře mocen. Hlavní z nich jsou: 
Zrilišée Křesla Oirislova (Moskva 1810) z ním. 
od l'itze. Uaublera a j., Dt^ poučit, slova 
t ním. od Jerusalema {t, 1837), Jdfednevnaja 



piiia dlja Christian ft 1836) i Vanvanije Jí-jl 
obraiíenHym (t. 1S35) a K. Bakterův spis^ 
v/inom pokoji Svatycli (t. 1841) z angličT 

AATOnovloi Iiaak {\ 1629). židovský q 
sovatel a v I, 1550 — 1629 knihtiskař krákán 
ský, rodem z Prostějova na MoravČ. Vyd( 
mimo jiné proslulý Talmud babylonslry- [idoy-, 
1605) ve \z ia\. svazcich, kteréžto dílo j 
posud od orientalista a bibliografů vysoce 
néno. Vlastni spisy A-ovy, psané hebrejsky, 
jaou obsahu náboženského. A. slynul své doby 
jakožto výborný znatel bible a jazyka hebrej- 
ského. 

AsTon&v oápranlk č. náhrudnik (hebr. 
chóSénham-miSfát. náprsnlk práva, rozhodováni. 
řec. Inytiov, od Čehož je slov. c:iobu) byla dutá 
čásť úboru veleknřze židovského [v. vyobr.i.4.) 
ze zlaté tkaniny posetá 12 drahokamy, na nichž 
byla napsána jména 11 pokolení israelských; 
v duti ní její chovány posvátní losy Hs 
brců úrím a lummím. zjeveni a pravda, ^ 
váhy neznámé- Jedni mají za to, ie byly bg 
dva vestecké obrázky zosobňující řjevení t 
pravdu, jiní, že byly to (diamantové) koatký 
hladkí (turamlm) a a bod^ (ůrim). nebo d^ 
kameny různých barev, jimiŽ rozhodováno í 
jichž velckníz v lížkých otázkách se dottt 
zoval. Zlatými sponami byl A. n. připevni 
k efodu, tak že s nim tvořil jeden celek. Jalt 
mile velekoéz oblékl roucho loto, ihned nabí 
osvíceni a nadpřirozené moci rozhodovati vú 
hadných vřcech. Po zboření chrámu, kdy 
veleknfžstvl zaniklo, počali Židé povírefn 
přikládati zvláštní sílu A-ovu o-u a víra v tnw 
drahokamů tich byla v středov. tak veliká. M 
nárev ten přeSel i do chemie a Že Karel Vd 
dal vložiti do své koruny imitací A-ova n-u 

A»n [ůrs] Jakob j^onalhan (* 183?) 
tilolog norský, vydal mluvnici staronordickou 
překlad vybranýcli básni Eddy a pííe do vi»- 
deckých časopisů. 

vanAarMiw Francia (•1573 — 11641). 
náleží k nejvétSím diplomatům generálních 
států hollanďských. Zastupoval několik roků 
generální stavy na dvoře franc., kdež Ríchelícu 
poíital jej mezi tfi nejvítfil státníky tehdejší 
doby. Byl tíž vyslancem v Benátkách, v Ní- 
mecku a v Anglii- Zanechal zajimavř memoiry. 

Aanké ledovos, ohromné spousty le- 
doví ve vých. Bernských Alpách ve Švýcar- 
sku, temeni3ti t. Aary; jsou čtyFi: Horno- 
aarský, Dolnoaarský, Lauteraarský a Pinstcr- 
aarský. Hloubku jejich mířil Agassif a na 
jednom misi! páčil ]i na 460 m. 

A&rwftSS«n, průmyslné okr. místo ve 
ívýc, kantoní bernském na Aaře a na dráze 
burgdorf-aarburskí s 1798 obyv, (1880). Okres 
»-aký má 25.934 obyv. 

Aaa [ŮlJ, pl. aasar, v Skandinávii zvýls 
niny skládajfcl se z pfsku nebo z kameni 1 
ohraničené vodotoky. Jaou ivýii ai 400 ni 
zdélí až přcsjooiitin. nízkí, se hřbetem skoro 
vodorovným. NejdŮležitíjSf jsou: upssiský %A 
od ústí Dalelou aŽ jiŽní od Stockholmu {vxíl 
km), kApingský od Nykftpingu ai k DalelonJ 
(240 tm) a j., v Dánsku julský a, j 



■ [A*], obce v Narsku v amtf akershits- 
_ 1 (1700 ob.) se statni vySíí hospodářskou 

A*i«ll[íVín]lvar Andreaať* i8ij). nor- 

iVý filolog. zvláStí iBsluuiil}' o v^xkum Feíi 

^tillu noiBkího a pamítn^ svými pokusy utvo- 

'^'i z rbzličn}^ch jejich dialektů novj) spisovn^í 

fc (I. IV. landímaal), ve kíerf m se pokusil 

■kUdkti díla litrrárnf (zpívohrou Er- 

_*«, Chtist 1S55. a sbírkou bísnf Symra, 

ryd. 1S7J) a po nita nfkolik mladých spíso' 

3&, Ulaaltlraevir zvaných. — Túvodní byla 



Ab. 1 1 

I svého otce konal 1S26 — iSjl prád rolnickou, 
pak se Htal uíitelcm na svém rodném ustroví 
iS'ndin'iru, ai v dome kniie Thoresena ne 
I pfiuíJI latini a odhodlal se ke studiím. Od 
r, 1S50 poiivii slitniho plalu, né kolikráte 
ZvýSeného. Sepsal Del norské folket^rogs 
grammallk (mluvnice prostonárodní tiii nor- 
ské. 3. vyd. 1864); Ordbog over det norike 
faSkesprog (slovník, %. vyd. 1873); .\orilre ord- 
spi-og (přísloví, 1, vyd. i88i); Soraki plante- 
navne (jinéna rostlin 1860); Norsk navuelnr^ 
(jmína 1S70I. 




nahraieiti 
lébe spisovné- 
í< juyka jazykem 
^m UvHino v{c- 
ř JIA pf od Mun- 
, ůt pozdili ú- 
mstvf ochablo, 
di M ruchu [□• 
i tfdcl, tt zna- 
tCjilch báonlků 
Qiini»on nijaký 
k otinu lnul. ale c. 4. Aiian 

ÍKdal ke 
itých re- 
rA, ktefi jen doplňuji spisovnou důnsko- 
1 vhodními výrazy i mluvy lidu. - 
Spor není ukoníen; A. a jeho druhové (Vinje, 
Junoa a j.) pracuji ve svém smíru; jejich 
irllCziIvf viúk by znaíilo velkou zlríitu liť:- 
ntur>' noixké, která si získala v diuavadnim 
ivíin 1'juít; tolikcrčho uznání cizích národů. 
Slfe<liikem nrijodní norské íkoly jest spolek 



ilttg. 



zal. 



tvehu domiciho sůndmiirského a pak s podpo- 
lou ijiL>lťfni>stJ nauk vSoch náfeíí. V téchto 
il^lech \->'ZnAmcnává ae d&kladnou znalostí 
'xtacnicli f;einiánskych jazyků a filologick^^m 
"*~ 'FOhlcJciD. A. jest samoukem! po amrli 




AaBV&T [ÓBvér], 
skupeni nízkých o- 
strůvků norských ve 
kraji nordlandském, 
\^—2akm od bfehu, 
patri k nejdůleiitéj- 
iim místům rybo- 
loveckým v Evropí. 
Poíátkcm prosince 
príjiidí sem až deset 
tisíc rybářů na lov 
aletffl vOieíné jako- 
sti, jichž se zde ve 
1—3 nedělích lovi 
až 200.000 tun v cení *'/, mil. zl. r. m.; 
jinak po celý rok na pustých lích ostrovech 
iije pouze nékolik rodin. 

Ab, název II. obecného a 5. duchovního 
iidovskího (neb jak se obyčejné fiká syrského) 
mísíce (asi naSe druhá polovice íer^xnce a prvi 
srpna), původu akkadského, přijatý od Židů 
v icajeti babylonském a íasem u různých 
národů předoaaijskýeh vcdlá názvů domAcich 
lie ustálivSi. 

Ab, slovo perské, znamená vodu, hlavné 
ve slovech složených, jako Pandž-ali (pít vod), 
Do-ií (dví vody): srov. Aa. 

Ab slovo semilské v různých jazycích se- 
mitských v různé podobě se vyskytující (hebr. 
db. aram. abbd, arab. abů, s následujícím ůle- 
ncm abu-l-) znamená otec s významy z pojmu 
otcovství vyplývajicimi, jako tvOrce, pAvodce, 



12 



Aba — Abactio. 



majetník a pán. Ve významu tom vyskytuje se 
zhusta v mužských vlastních jménech hebrej- 
ských a aramejských, jako prvá čásf složeniny, 
zvláště zhusta v arabštině, a .sice: i. před 
následujícím jménem vlastním bez členu neb 
se členem označuje osobu, již jméno příslušné 
náleží, jako otce syna prvorozeného (výji- 
mečně dcery)* od kteréž doby i původní jméno 
otcovo z pravidla zatlačuje. Tak na př.: Mu- 
hammed, když se mu narodil prvorozený syn 
Kásim, nazván abu-1-Kásim, t. j. otec Kásimův. 
Jméno to zovou Arabové »kunja« ; 2. s následu- 
jícím jménem druhovým (obyčejně se členem) 
vyznačuje osobu nějakou jako majetníka té neb 
oné věci nebo vlastnosti význačné, hezké neb 
nehezké, tvoříc tak jména čestná i přezdívky. 
Tak zove se slavný arabský básník jeden 
abu-1-Alá zz otec výše zn Vysoký; jméno 
zeměpisce abu-1-Fidá zz: otec výkupu zz Obě- 
tavý; orientalistu evropského nazývali Egyp- 
ťané pro jeho dlouhé vousy abu-z-Žakn zz otec 
brady zz Bradáč atd. Analogicky tvořena způ- 
sobem tím i jména jiná, na př. zvířat: abu-l- 
husni rz otec krásy zz páv, ano i jména místní: 
Abú-kír. Slova arabská takto tvořená 
hledej pod počátečným písmenem slo- 
va, které za abú, abul- následuje. Dk, 

Aba, vesnice v bělehradské župě v Uhrách 
v okresu alsó-bodajkském s 3000 maď. ob. a 
poštou. Zřídla minerálná. Bbk. 

Abáy též a báj a (arab.), původně pruhovaný 
svrchní šat beduinský ze srsti kozí, pak vůbec 
plášť z hrubé látky vlněné, bez rukávů, jichž 
užívají Beduíni. Též kutny mnichů a dervišů, 
konečně hrubá látka vůbec. Vyrábějí se v Bag- 
dádě a v Makedonii, hl. v Soluni (Saloniki), 
odkudž též turecky »saloniki« šlovou. Dříve 
byly důlež. předmětem vývozním, hl. na trhu 
marseilleském, odkudž byly zasílány až na 
ostr. Antillské, nyní však vývoz jich klesl. — 
Abádži (tur.) krejčí, jenž pláště ty zhotovuje. 

Aba Samuel, třetí král uherský (1041 až 
1044), potomek kumánského voj vody Edy. Pro 
svou lidumilnost nazván byl aba {apazz^oito). 
Podporoval reformátorské snahy krále Ště- 
pána I. Svatého, jehož sestru Šaroltu byl po- 
jal za manželku a od něhož byl jmenován 
prvním palatinem říše. R. 1041 byl A. duší 
spiknutí, kteréž zbavilo krále Petra trůnu, a 
použiv příchylnosti oddaného sobě lidu, za- 
ujal sám stolec královský. Roku 1042 vytáhl 
do pole proti německému králi Jindřichu III., 
kteréhož byl svržený Petr na pomoc vyzval, 
vnikl až k Tulnu a vrátil se s velikou kořistí 
do Uher. Na to vrhl se Jindřich s velikou silou 
do Uher, zmocnil se PreSpurku a porazil Abu 
ve dvou menších bitvách mezi Váhem a Hro- 
nem. Když nastala zima, vrátil se Jindřich do 
Němec, ale již rok po tom vtrhl opět do Uher 
na prosby Petrovy a jal se tentokráte opero- 
vati na pravém břehu dunajském. Již vnikl až 
k řece Rábnici, když mu A. po svých poslech 
vzkázal, že mu postoupí svá území od Kahlen- 
berského pohoří až k Litavě, jestliže jej po- 
nechá v dalším klidném držení království. Zprá- 
va o tom způsobila u velmožů uherských vel- 
kou nespokojenost, kteráž tím povážlivější se 



stala, když byl dal A. asi 50 nespokojenců 
v Csanádě bez procesu utratiti. Nespokojenci 
prchli do Němec, aby zavolali Petra opět na 
trůn. Petr slíbiv německému králi, že mu ode- 
vzdá Uhry v léno, vtrhl se silným vojskem 
do Uher a porazil úplně Abu dne 5. čce 1044 
u Rábu. A. prchl do Csaby, ale byl tam za- 
jat a sťat. Tělo ^eho odpočívá ve starobylém, 
od něho založeném klášteře saarském. Man- 
želka jeho Sarolta, dcera knížete Gejzy a se- 
stra krále Štěpána I. Svatého, byla i s dětmi 
svými po bitvě u Rábu Petrem jata a s celou 
svojí rodinou utracena. Dle Verboczye nemají 
privilegia udělená Abou platnosti, právě jako 
privilegia daná Štěpánem IV. a některými ji- 
nými pozdějšími králi. Bbk. 

Ababači Torresské ostrovy, nejsever- 
nější skupina ostrovů Nových Hebrid pod 
i68« v. d. a i8« j. š. 

Abábdo vó (A b á b i d a, si ng. A b b á d Q, pa- 
stýřský národ v horním Egyptě a dolní Nubii, 
jejž čítají jedni k Bedžům (R. Hartmann), jiní 
za samostatný kmen ethiopský pokládají. 
V skutku však jsou středem mezi Berabry a 
BiSariny. S prvými mají společný kroj a mravy, 
pokládají se však za ušlechtilejší. Již Ptole- 
maios je uvádí v nynějších sídlech pod ná- 
zvem Zabadaiův, sami však rádi se chlubí 
původem arabským od doby, kdy stali se mu- 
hammedány. Jsou pleti temné, vlasů černých, 
ale kadeřavých (ne vlnitých). Známi jsou jako 
ochránci karavan na poušti nub cké. Jejich 
šeichové jsou pány neobmezenými. Počítá se 
jich (Russegger) na 40.000 duší. Kř, 

Abaoaeniim ('AficUaLvovU staré město si- 
cilské nedaleko nyn. Milazza, pověstné hlavně 
za válek Dionysiových, Agathokleových a Hic- 
rónových. 

Abaoaads [abak-], řeka brasilská, pravý 
přítok Maraftonu, do něhož se vlévá v krajině 
Maué, protekši jezerem Guaribským. 

Abaoinare. Slovem tím označován trest 
oslepení, vykonávaný přidržením rozžhaveného 
štítu neb kovové jakés nádoby {bacinusS před 
očima odsouzeného. TrevSt tento, již Rekům 
známý, býval i v říši francké, jakož zejména 
i vévoda bavorský Thassilo r. 788 z rozkazu 
Karla Vel. tím způsobem oslepen jest. — / 

Abaoká Sloboda, rozsáhlá ves v tobol- 
ské gubernii (okr. išimský) na řece Išimu, se 
3000 duší. Na tamní koňské trhy přijíždějí 
Kirgizové. Odtud na vj v. táhne se Abackástep 
(též Išimská), čásť stepi Barabinské (v. t). 

Abaoo [abako], dva se v. ostrovy Baham- 
ského Čili Lucayského souostroví v Žáp. Indii, 
Velký A. Čili Lucaya (s majákem) a Malý 
A., jsou málo vzdělány a mají dohromady 
jen 2500 oby v. na 2313 km"^. Vyváží se odtud 
ovoce, indych, vzácná dřeva, bavlna a mycí 
houby. Hl. místo je Carleton. 

dair Abaoo Paolo viz Dagomari. 

Abaoosa viz Vikev. 

Abaotio [abakcio], lat. odehnání, sluje 
v uherském právu zajetí dobytka cizího na po- 
zemku, jehož vlastnictví nebo hranice jsou 
sporný. Tento právní ústav souvisí dle všeho 
jako jiné druhy zájmu cizího dobytka (v. Im- 



Abactio partus — Abádir. 



13 



pul 8 i o) 8 právem polským, plativáím na oné 
8tnné Karpat. Držitel pozemku sporného, který 
na ném postihne cizi dobytek. mAže jej za- 
jmouti a po tf i dni u sebe chovati, pfi čemž má 
oviem dobytek živiti a ručí za každou Škodu, 
kterou by dob^'tek ten jeho vinou utrpél. Při- 
hlisí-U se majetntk dobytka do tří dnů, jest 
držitel pozemku (abactor) teprve tehdy po- 
vinen dobytek vydati, zaváže-li se majetník 
dob>-tka písemné, že pro případ sporu doby- 
tek anebo cenu jeho k soudu dodá, že sám 
k soudu se dostaví a se ospravedlní, proč dal 
dobytek hnáti na sporný pozemek. Nevydá-li 
pAk abactor dobytka, upadne vmarkální po- 
kutu 3 hřiven stříbra (nyní 12 zl.), právě tak, 
jako neoznámí-li soudu zájem dobytka, když 
se majetnik jeho do tří dnů nepřihlásil aneb 
sabactorem neshodl. I po vydání dobytka může 
podati abactor proti majetníku dobytka návrh 
na violcnční pokutu, dokáže-li, že držel 
pozemek po celý rok pokojné, veřejné, vlast- 
ním právem a bez společenství s majetníkem 
dobytka. Dokáže-li nad to, že žalovaného neb 
úředníka jeho dvakráte soudné upomínal, aby 
nepásl dobytek na pozemku takovém, přiřkne 
mu soud vlastnictví dobytka. Také majetník 
dob^-tka může vymoci proti abactoru violenční 
pokutu, prokáže-li pokojné a veřejné držení 
pozemku po dobu celého roku, protože abactor, 
1 kdvby dokázal starší své právo věcné k po- 
zemku, nemel práva toho se domáhati nási- 
lím (via facti), tudíž ani zajetím dobytka, ný- 
brž měl soudné žádati za vydání pozemku. 
Viz Zájem dobytka. Hs\, 

Abaotio paztiui 0^^)* ^ římském právu v y- 
hnání plodu ze života. Dle názorů římských 
nepokládal se plod v životě matčině jakožto 
čásf matky za způsobilý, aby byl samostatným 
předmětem činnosti trestné, a vyhnání jeho 
mohlo býti trestáno jakožto crimen extra- 
ordinarium jen potud, pokud při tom ohro- 
žovalo se zdraví matčino jednáním osoby třetí, 
ceb pokud manžel tím připraven byl o naději 
oa potomstvo. J, T, 

Abaotor [abaktor], lat. 1) zajímatel (do- 
bnka) v. Abactio. — 2) A. lupič (dobytka) 
viz Abigeatus. 

Abxmg viz Abakus. 

Abáll, slovo perské, znamenající bydli- 
Ité, město, vyskytuje se hojně v názvech 
mést východních, na př. Haiderábád (město 
Haidcrovo), Ahmedábád (město Ahmedovo), 
Abbáž>ábád (město Abbásovo) a p. 

Abád (T isza-A.), vesnice na Tise v Uhrách 
T jász-kún-szol noc ké župě s 2494 maď. ob. (1880), 
přístavem, telegrafem a poštou. Proti povod- 
ním v^'stavčna zde velká hráz. 

Abad y Qaeypeo Manuel (" ok. 1775), 
mexický a španělský politik a církevní hodno- 
stář. Jako biskup valladolidský účastnil se 
vzpoury mexické proti panství španělskému, 
byl viak po porážce Hidalgové nucen opustiti 
ifou diécési. Když po vypuzení Francouzů 
zeŠpaněhka reakcionářská vláda zavedla znova 
ink\isici. jesuity a kláštery, sesazen byl A. 
jakožto protivník restaurace s hodnosti biskup- 
tké a poslán byi od místokrále mexického do 



Madridu, kdež sdílel osud přemnohých jiných 
liberálů, t vězení. Teprve když se zdařila 1820 
revoluce začatá D. Rafaelem de Kiego a 9. břz. 
t. r. inkvisice byla zrušena, nabyl A. opět 
svobody. Stal se členem liberálních kortesův 
i měl značné účastenství v obtížném za poměrů 
oněch díle reformátorském. Ohluchnuv vzdal 
se činnosti politické, a byl jmenován bisku- 
pem tortozským. Než když franc. vláda ve 
srozumění s několika jinými mocnostmi vy- 
slala silnou vojenskou moc pod vrchním ve- 
dením vévody angoulémského do Španěl, aby 
potlačila »revoluci«, poslán A. opět do vyhnan- 
ství, kdež brzy zemřel. 

Abádab, pohoří v Nubii mezi Berberem 
a Suákinem asi i88o m vysoké, od pohoří Gon- 
tebského úzkým údolím oddělené. 

Abadaliové nebo A b d á 1 i o v é, obyvatelé 
malého jihoarabského státu Láhedže, v délce 
asi 52*8 km a v šíři asi 12*8 km^ jehož sultán 
stojí pod ochranou Anglie a požívá roční pe- 
něžitou podporu; hlavním městem jest AI Hau- 
tah. Počet A-ův udává se (r. 1885) na 15.000. 
Jsou nejvíce civilisovaní, ale nejméně bojovní 
všech kmenů jihozápadní Arábie. 

Abaddón (hebr. zničení, zkáza, propast), 
v knihách Star. Zák. značí často místo zkázy 
jako říši, v níž se zdržují zemřelí, odpovídajíc 
tudíž hebr. slovu Šeól (v. t.); v N. Z. značí A. 
(jako 'jipadóáv personifikace knížete Orku) 
anděla zhouby, pročež i slovem 'AnoXlvcov 
(zhoubce) se překládá (Zjevení sv. Jana 9, 
II.). Jrk, 

Ábáde^ město v perské prov. Fársistáně, 
asi 100 km j. od Ispahánu na ř. Kuru, obehnané 
vysokou zdí, s 10.000 obyv., kteří zvláště ře- 
meslně umějí vyřezávati ze dřeva hrušového 
pouzdra, skřínky, šachy a jiné věci. V okolí 
JSOU krásné zahrady. 

Abadesas, San Juan de las A., špan. 
mČko. v Catalonii v prov. geronské nal. bř.Tera, 
jenž zde přepásán jest krásným kamenným mo- 
stem; má 500 obyv. ; 5 A-m na sever jsou vydatné 
doly kamenouhelné. 

Abadia Frant. Xav., rodilý ve Valencii 
(■•' 1774 — 1 1 S30), vůdce špan. povstalců za franc. 
okkupace r. 1808. Z prvu velel armádě v pro- 
vincii manchské, s jejíž zbytky ustoupil do Ca- 
dixu, načež stal se na krátko ministrem vo- 
jenství a pak brigádníkem. R. 1812 svěřena mu 
armáda v prov. galicijské, kterou byl zorgani- 
soval. Po restauraci Ferdinanda VII. na trůn 
špan. stal se gen.-lieutenantem a inspektorem 
vojsk shromážděných v Cadixu k výpravě do 
špan. osad v Americe. 

Abádllové viz Abadaliové. 

Abadloté, loupežný kmen arabský, jenž 
od r. 823 bydlí na Krétě; jest jich asi 4000 ve 
20 osadách. Ačkoliv jsou muhammedány, bojo- 
vali přece s Řeky proti Turkům za osvobo- 
zení Řecka. 

Abádir (řec, paltvlog), u Foiniků klínovité 
I kameny posvátné, jež bývaly na místech pa- 
! matných. — Dle řecké povésti kámen zavinutý 
I v plénky, který Rhea podala muži svému Kro- 
j novi, aby jej pohltil místo novorozeného syna 
Zeva. 



14 



Abádovci — Abaka. 



Ábádovol, pers. ábádiján. 1) Stoupenci 
Ábáda, prvého proroka perského též Mah-ábád 
neb buzurg Ábád (zi velký Abád) zvaného. 
Jemu připisuje se spis Desatir (Regulae), stará 
památka náboženská, již někteří pokládají za 
falsum XVI. století. Vydána Molou Fírúzem 
v Bombaji r. 1818. — 2) A., dynastie maurská 
v Seville, viz Abbádovci. Dk, 

Abadseohovó a Abadzovó viz Čerke- 
s o vé 

Abádil viz Abá. 

Abae viz Aby. 

Abaelard viz Abélard. 

Abaíiy^ maď. panský rod, jenž odvozuje 
původ svíij z pokolení Aby. Vynikající čle- 
nové jeho jsou : Mikuláš, v létech 1613 — 30 
hejtman tokajský, vojevůdce, státník a přívrže- 
nec Béthlena Gábora, po jehož smrti se při- 
dal ke strané Ferdinanda II, Jiří, mladší bratr 
předešlého, velitel oravského hradu. Alexan-! 
der, syn předešlého, též velitel oravského [ 
hradu, v létech 1687 — 95 podžupan oravské 
župy, praotec v gemerské župě dosud kvetoucí 
rodiny A-ů, kdežto bratrem jeho Janem za- 
ložená větev sedmihradská již v třetím koleně 
vymřela. Člen uherské větve František, vle- 
tech 1766-72 podžupan oravský a poslanec zem- 
ský, byl zapleten do procesu Martinovicsova 
pro velezrádu, ale osvobozen. Sepsal několik 
dél jazykem latinským. Dbk, 

Abaílý Leopold, pseudonym: Branko 
Kov i nov (* 18. ún. 1827 — t 27. ún. 1883), 
ev. farář ve Slovenském Aradci. V létech 
šedesátých počal psáti novelly, ze kterých po- 
vídka Tri hroby' (ve Viktorínově almanahu 
»Lipa« ročn. III., 1864) svou látkou (z podání 
o Jánošíkovi a jeho loupežnické družině) i zá- 
dumčivým tónem je zvláště charakteristická. 
Později psal jen články do Hurbanových •Cír- 
kevních Listův* a do Boorovy »Korouhve na 
Sioné«. Nedlouho před smrtí redig. homiléti- 
cký časopis »Slovo Života*. A. v 1. 1848 a 
1849 účastnil se ruchu proti Košutovcům. Od 
té doby nebyl v milosti u Maďarů. Když pak 
v Časopise »Slovo Života* káral neblahé po- 
mčry uherské, byl jako »pansláv« pohnán před 
maď. cv. konsistoř, zbaven místa svého a od- 
souzen k pokutě 200 zl. Místa svého více ne- 
dosáhl. Včk, 

Abafl (A i g n e r) L u d v í k, maď. spisovatel 
a nakladatel, * 1840. Vydává a rediguje biblio- 
grafické spisy: Figyeló (od 1876), Magvar 
Kúnyvcshá\ (od 1875"), Nemieti Kónvvtár, Cor- 
vina (od 1880). Z literárních prací jeho vyniká 
spis o elegii Ai elcgiáról (1869) a A magvar 
népdalról (O maď. národní písni 1872). 

Abag^a chán viz Abaka. 

Abag^ar viz Abgar. 

Abaoh, Abbach, městečko ve vládním ob- 
vodu dolnobavorském na Dunaji s 1200 oby v., 
má doly hnědého uhlí, prádelnu a lázně se 
studenou sirnatou vodou. Nad A-em strmí 
zříceniny Heinrichsburgu, rodiště císaře něm. 
Jindřicha II. Dne 19. dub. 1809 svedena zde 
bitva, v niž Francouzové pod Davoustem 
zvítězili nad Rakušany, jimž velel arcikníže 
Karel. 



Abal 1) město starořec. viz Aby. — 
2) A., Modrý Nil viz Abáj. 

Abailard v. Abélard. 

Abaisser [abesé], fr. snížiti; v heraldice 
užívá se tohoto výrazu, když figura pode střed 
štítu se staví, aby získáno bylo místo pro ji- 
nou, nebo když křídla orla heraldického jsou 
schlípena; opak toho hausser ^v. t.). 

Abalte, Abaete, řeka známá nálezy 
diamantů v brasilské provincii Minas Geraes, 
240 km dlouhá, levý přítok horního San-Fran- 
ciska. 

AbáJ, A báj a 1) horní tok Modrého 
Nilu, hlavní řeka v již. Habeši, počíná se 
u Šakaly pod lo* 15' sev. S., ve výši 2806 m 
n. m. a vpadá jako dravá bystřina do jezera 
Tanského, jež pak opouští korytem majícím 
zšíří několik kilometrů, ale zÁhy se měnícím 
v úžlabinu Širokou místy jen 20 m; tu A. 
tvoří nepřetržitou řadu slapů a peřejí, načež 
velkým obloukem obtéká Godžam a Damot a 
spěje k Fazoglu, přijímaje jméno Bahr-cl- 
Azrak (modrá řeka). HlavnějŠÍ přítoky: Ha- 
silo, Džama, Moger, Guder. — 2) A. č. Su- 
gaš, řeka v gub. tomské; nedaleko ústí jest 
vesnice A., jedna z nemnoha osad rus. ve 
vnitřním Altaji. 

Abája, tur. čabraka. Od Turků dostalo se 
pojmenování a., abajlija i k Jihoslovanům. 

Abajakaragnpta, buddh. spisovatel in- 
dický, dle tradice tibetské narozený veVých. 
Indii. Vzdělával se v klášteře Vikramapurském, 
v Magadě a Vigamale. Panovník magadijský 
učinil ho hlavou všech panditů (bramínů, kteří 
se věnovali vyučování) a daroval mu k tomu 
zahradu indraulijskou. A. obíral se hlavně my- 
stikou, pročež není divu, že jeho životopis byl 
vyzdoben všelikými daty podivnými. Tak na př. 
připisováno mu asi 100.000 prací, z nichž ně- 
které mé\y prý alespoň 600.000 slok; z toho 
jen tolik jisto, že psal mnoho a že zachovaná 
nám čásť jest jen zlomkem jeho činnosti. Jisto 
též, že uvedl v systém různorodé theorie o tan- 
trách (sbírkách básní atd.), sebrav spolu vSe- 
cky tantry v jednom ze svých spisů, zvaném 
Moře koudel; ještě lepší dílo jeho jest Dé- 
mantová Čotki (2700 slok), v kterémž se líčí 
všecky kouzelné kruhy č. mandaly a kteréž 
dosud jest rukovětí indických mystiků. O A-ovi 
psal V. J. Vasiljev ve velkém díle svém Bud- 
dizm,jego dogmaty, istorija i literatura. ÍV Pe- 
trohradě 1857, 1. 267. nsl.) Dílo toto bylo talcé vy- 
dáno německy (1860) a francouzsky (1863). 

Abaka neb A vak a, vlákno z rostliny 
Áfusa tcxtilis (banán lanový), též konopf 
ma nilské zvané. 

Abaka č. A baga (mong. » strýce), druhý 
chán mongolský z dynastie Húlágůovců Č. lí- 
hánu perských. Byl starší syn Hulágú-chána, 
po němž nastoupil r. 1265. Vláda jeho byla 
vyplněna Šťastnými válkami s knížaty z rodu 
Dženg^izchánova. Bratr jeho Jašmut porazil 
Nogaje, vůdce chána Zlaté Hordjr Bergaje, 
náhlá pak smrť Bergajova zbavila jej nebez- 
pečenství hrozícího mu od 300.000 jeho mužů. 
Uvolněn na severu obrátil se na východ proti 
koalici Burák-Oglana Džagatajovce s Kajdu- 



Abakan — Abakus. 



15 



chánem Ugatajovcem. Prvého porazil blíže 
Peijábu (r. 1269). Za to války se sultány 
egyptskými se mu nedařily. Vojska jeho byla 
poraiena od sultána Mamlúků Bíbarsa v málo- 
astj. dolině albustánské r. 1277, podruhé v Sýrii 
od suit. Keláúna, čimž pozbyl Sýrie a na čas 
i Malé Asie. Chystaje se k nove výpravě ze- 
mfel náhle r. 1282 nemírným pitím vína. 
\1áda jeho vyznačovala se spravedlností a 
mírností, v Čemž mu pomáhali ministr jeho 
Sems-ud-din a bratr tohoto 'Alá-ud-dín; perská 
literatiira, jsouc vládou jeho podporována, byla 
za něho v plném květu. 

Ahalran, feka sibiřská, 400 km dl., temeni 
se na Altaji na A-ských horách ze dvou 
jezer: asi ^okm před svým několikaramenným 
ústím do Jeniseje (u Mmusinska) spadá přes 
značné prsíhv, načež stává se splavnou i pro 
větši lodi. Některé z 2^ přítoků A-a jsou 
zlatonosné. Na dolním jeho toku A-skou 
stepi jest řada osad ruských, vedle nichž tu 
kočuji některé kmeny tatarské; četné mohyly 
a jiné památky čudské svědčí, že již za dob 
dá\7iých úrodné břehy A-a kočovníkům bý- 
\-aly útočištěm. 

AbaVaPOWJQg Bruno, souvěký učenec 
polský (* 1S52). Absolvovav polytechnickou 
ikolu v Rize, stal se na pol}'technice ve Lvově 
docentem mechaniky. Sepsal hojně pojednání 
z rázných oborů mathematiky, astronomie, 
meteorologie a přírodozpytu vůbec, především 
však zabýval se věd. pracemi o elektřině, ze- 
jména pokud se tVČe jejího praktického upo- 
třebeni v mechanice. Výsledky badání svého 
oveřejAoval dílem o sobě, dílem v rozpravách 
v\'dávaných akademií nauk v Krakově, v od- 
bí>mém věd. listu » Kosmos*, ve varšavském 
■.\teneu€, ve Ivovském belletristickém časo- 
pise »Tydzieň«, jehož byl po dvé léta re- 
daktorem, i jinde. R. 1877 redigoval též bez- 
platnou přílohu tohoto s názvem: >Wystawa 
krajowa, rolnicza i przemyslowa«, jež byla 
VL-stníkem komitétu Ivovské zemědíílské vý- 
stax-y. Ze spisů jeho dlužno uvésti: Zarvs 
tíatyki wykrcslnéj (Lvov 1876); Teoryja astro- 
nomic^na gwia-^d spadajacych weďfug Schiapa- 
rellego íLvov 1876); Integrátor, kr\ywa cai- 
kolva i jéj \astosowania w mechanice budoiv- 
niciěj (Varšava 1880); Integrátory (»Ognisko« 
ve Varšavě 1882); Sowy sposób budowy ^wo- 
jávř do machin dynamoelekt ryčených (Krakov 
1SS4) a j. Koku 1881 vzdal se A. professury 
a přesídlil do Paříže, kde sobě zřídil elektrotech- 
nickou laboratoř. Od r. 1883 byl členem redakce 
časopisu »Lumiěre électríquec Za účelem se- 
znáni nových pokroků v elektřině cestoval A. 
též do Ameriky. Mnohé jeho publikace, vySlé 
\t Cranc. odb. Časopisech a hlavně v »Comptes 
rendus de Tacadémie des sciences< vzbudily 
ve vědeckých kruzích živou pozornost. Ze- 
jména velkého úspěchu došlo přední věd. dílo 
A-ovo Les intégraphes, la courbe integrále et 
ses appiications, étude sur un nouveau systéme 
ď mtégrateurs mécaniques {Paá^i 1886). V oboru 
mechanické integrace a elektromechaniky 
očinil A. řadu značnějších vynálezů. V té pří- 
čině budii uveden jeho elektrický chvě- 



j i č, zvláštní jednoduchý přístroj signálový, 
ložený na systému elektromagnetickém, nová 
soustava elektrických lamp a zvláště důležitý 
math. přístroj nazvaný integraf. 

Abakaňsk, sibiřská osada v guber. jeni- 
sejské na ř. Jeniseji, 58 km pod ústím Aba- 
kanu v okr. minusinském, bývalý »ostrogc čili 
osada ohrazená koly, založ. r. 1707. Obyva- 
telstvo, mezi nímž jest mnoho vypovězenců, 
páčí se na 2000 a zabývá se v lété, jež zde 
jest velmi teplé, polním hospodářstvím, cho- 
vem skotu a včelaiřstvím, za kruté zimy lovem 
sobolů, též dobýváním uhlí. 

Abakovó, národ černošský, dříve snad 
četný, jehož pouhý zbytek dnes s několika 
jinými Žije porůznu mezi Mittuy na horním 
Nilu. Kř. 

Abaknmovlč Alexander, vojvoda nov- 
gorodský, velitel v Toržoku r. 1372, když 
jej oblehl Michajl Alexandrovič, kníže tver- 
ský. A. byl vůdcem smělých uškujniků (zá- 
škodníků) novgorodských, kteří loupežili na 
řece Kamě a Volze, obírajíce kupce tudy se 
beroucí. Vyzvání Michajlovo, aby mu vzdal 
Toržok, hrdě zamítl, spoléhaje se na své smělé 
druhy, a vyšel mu vstříc před město. V bitvě 
tu svedené byl s vojskem svým na hlavu po- 
ražen. Dšk, 

Abakus 1) původně tolik co naše abc 
čili abeceda. Vznikloť slovo to ze jmen prv- 
ních tří písmen a, ba, ga, obyčejných za nej- 
starších dob v Egyptě; též řecké názvy písmen 
a, /?, y ukazují k témuž egyptskému původu. 
Z abaga utvořeno řecké afia^ a zlatiniso- 
vané a. Ježto však u Egypťanův a dle nich 
u mnohých východních národů jako u Řeků 
prvních 9 písmen znamenalo naše jednoduché 
číslice I, 2, 3 atd., označována slovem a. pů- 
vodně řada Čísel, potom deska, na které 
čísla k účelům učebným v řady a sloupce se- 
řaděná se znázorňovala, pak vůbec tabulka 
početní, zvláště tabulka, na níž obsažena 
soustavná násobenka čili a. Py thagori- 
cus, nález to Pythagorův. Potom přenesen 
název a. na tabulky početní, na desky 
i na stolce. — Dle svědectví Martiana Ca- 
pelly a Persia nazývali staří a. hladkou, jem- 
ným pískem nebo prachem pokrytou desku, 
na které se kreslily geometrické figury a pro- 
váděly^ různé výklady. Antický a. rozdělen 
byl u Řeků na deset svislých sloupců ; známky 
(oblázky, kůstky, penízky) nebo číslice v prv- 
ním sloupci (od pravé ruky k levé) zname- 
naly jedničky, v sloupci druhém desítky, v tře- 
tím sta atd. Tak se vyznačilo např. číslo 1888: 
I známkou ve sloupci čtvrtém (tisíce), 8 znám- 
kami ve sloupci třetím (sta), 8 známkami ve 
sloupci druhém (desítky) a 8 známkami ve 
sloupci prvém (jednotky). Podobné zařízena 
byla počítací deska římská, jíž podobná zacho- 
vala se až po dnes v Čínském suan-panu a 
v ruských sčctecli. Podle ruského vzoru zavedl 
generál Poncelet, jenž sčety poznal jako zaja- 
tec ruský 1812, do franc. obec. škol počítací 
stroj, jehož se až podnes také u nás užívá 
ve známé formě několika rovnoběžných drátů, 
na nichž se pohybuje po 10 kuličkách. Počí- 



16 



Abakus Lalanneúv — Abamonti. 



tinl ■ tabulkami, ve tloupce Hmsk^h jednotek, 
desítek, *et Md. rozdélenými, udrlelo se i po za- 
vedeni arabské soustavy číselné píes celý 
■tTedovík ai do XVI. století. Abacístv nebo 
algorithmisty nazýváni pak poftáři dle 
toho, uílvali-li a-ků nebo Čísel arabských. Vc- 
liSský : Život ftekflv a Římanův, str. 243. rtd. — 
fl) A. u Rlmanú ozdobný stolek, na který ae 
stavělo drahocenné niciní; téi stolek, na 
kterém hrávali v kostky nebo kaménky. — 
9) A. {áSaf), nadhlavnice, v architektuře čtyř- 
hranná deska, která 

jsouc Části hlavice ^ — ^^ 

tvoří přechod od ní 
ku břevnoví. Na a- 
kuspoCiváarchitrav. 
U sloupů dórakých, 
staroiánských a to- 
skánských jest a. 
čtyřhranný, se stra- 

sloupA římských, ko- 
rínthských a novo- 
iónských jest a. po 
stranách dovnitř vy- 
krojen a bel rohů, 
jeito jsog rohy Šik- 
mo dolO sříznuty. 
Srovnej Botticher , 
Tektonik der Hel- 
lenen, i, vyd., i. díl. 
3. exkurs, str- 44 až 
51, Saijlio, Diction- 
naire des antiq. grec- 
ques ct romain.. s. 
v. abacus. Na při- 

rojeném vyobr. C. 5. 
značen a. písme- 
nem a. \y. 

Abakiui Lalaa- 
neův jest kolová' 
ný obraz zvláitni 
plochy válcové, slou. 
žic( ku přibližnému 




Ab*Uaii&oa í}».t abatíenatio\. Právní vý- 
am a. jest různý. V nejSiriim hmotném 
lyslu rozumí římské právo a-i kaidé dovo- 
lené pozbytí nebo zmenSení práva, právní vý- 
hody nebo disposice, které je provízeno sou- 
časným nabytím výhody újmí té odpovídající, 
osobou jinou. Ojma z deliktu, jsouc nedovo- 
lená, a újma z derelikce, pokud nepřináší 
přímo jinému prospěchu, není s-I. A. můie se 
jeviti bud ve zmenSeni jměnf přítomného (da- 
rováním] nebo v zamítnutí moíného rozmno- 
íení majetku (zamítnutím napadlého dědictví). 
Lhostejno jest pro pojem a., spoCIvá-li ve 
ztrátě vfci nebo práva (tradicí věci, cessí) nebo 
pouhém omezení práva (zřízením služeb- 
_. isti) nebo disposice (nájmem), jakoí i to, na- 
stává-li 3 vůlí pozbývajícího (tradicí), bez vůle 
nebo proti vůli jeho (promlčením a vydržením). 
V užším smyslu rozumí právo římské a práva 
moderní a-i, lak zv. scizení, totiž převod práva 
někomu přlsluSného na osobu jinou právním 
jednáním. Ve smyslu formálním znamená a. 
právní skutečnosti, jimiž nastává hmotná a. 
(zbavovaci skutečnosti), jako právní jedn.'^ni 
scizovacl, promlčení, vydrženi a pod. - 



dvou čísel- Jedno- 
duchá úprava činí 
jej způsobilým na- 
hraditi pravítka lo- 
garíthmická, s který- 
miž také. co se zá- 
kladní myšlénky tý- 
če, má velkou podobnost. Mannheim, Cours 
de geometrie descriptive p. 458. Mn. 

Abalak, městečko sibiřské na IrtiSi ne- 
daleko Tobolska; asi 600 obyvatelů zabývá 
se lovem sobolů. Sem utekl kníže tatarský 
Kučum před Jermakem, dobyvatelem Si- 
biře, a roku 171)3 zřízen zde kláiter mužský, 
k němuž se pouti konají. Nedaleko odtud 
jest A-cké jezero, úzce podél IrtiSe se táh- 

Abaldft, hlavni sklad tabáku a pak tra- 
íika vůbec; slovo to pochází z rumunského 
abaldá č. apaltá (najatý sklad), a vzniklo 
prostřednictvím albán. apatto (najatý dvůr) 
z italského appallo (nájem). 



Alie 



Čk. 



AballCOt, ves v uher. íupč barai^ské, 
asi 3 hod: sz. od Pětikostelí ležíci, se 700 
maď. a něm. obyv. a pověstnou krápníkovou 
jeskyní o dvou odděleních, z nichž přední 
(38 m dl.) stále naplněno jest ledovou vodou 
potoka zde se temeňiciho, druhé, majíc! 950 m 
zdéli, vyniká rozkoSnými útvary krápníkovými. 
Schody ve skále vytesané, zdi a zbytky Člo- 
věčích i zvířecích kostí dosvědčuji, ie a-ská 
jeskyně, jinak též Paplika čili Farářova 
j. zvaná, byla za dávnějších dob obydlena. 

AbailU, dle starého cestovatele Pythea 
(u Plinia) ostrov v Sev. moři. Obyvatelé ostrova 
toho prodávali pr^ Te utonu m mnoístvi élektra 
(jantaru), jehož užívali místo dřiví ; z toho sou- 
dili někteří učenci (na př. Bessel), že A. jest 
Bornholm, dánský, uhlím bohatý ostrov, a že 
>élektron< neznač! u Plinia jantar, nýbrž hnědé 
uhlí. A. byl léž stotožftován (od Múllenhoffa) 
s některým z ostrovů při ústí labském, ale 
pravdě podobá se nejvíce míněni Manncrtovo 
a Safaříkovo. že ostrov ten třeba hledati na 
pomoří pruském v Sambii a íc jest to polo- 
výspa dělící záliv Kuronaký od moře Balti- 
ckého, kterou staří omylem, jestliže tehda 
ostrovem nebyla, mohli za ostrov pokládati. 
Srovn. Safafikovy Slov. starožitn. 1S37 str. 

ÁbUBontl, též Abbamonte Josef, stát- 
ník neapolský ('■■ ok. 1759— f 1818). Věnoval 
se advokacii, ale za revoluce franc. po vypu- 
zeni krále neap. od Francouzů r. 1798 stál se 
gen. tajemníkem republiky cisalpinaké a čle- 
nem výkonné kommisse v Neapoli. Po ná- 
vratu králově r. 1799 měl býti oběien, ale 
náhodou jeho jméno octlo se na listin£ mezi 
i^ kterým dána amnestie- I vrátil se do Mi- 
lána a zastával opět lifad v republice cisalp. 
Počátkem r- 1605 podal žádost za propuště- 
nou a navrátiv se do Neapole zmizel z polit. 



9 

Abán — Abandon. 



17 



Abán: 1) Mé sic vodní, jméno 8. měsíce 
slunečného roku perského, v němž slunce se 
nalézá ve znaku fitira. — 2) Jméno lo. dne 
každého měsíce roku slunečného, zvláště však 
měsíce á-u, který považují PerSané za den svá- 
tečni jednak pro shodu jména jeho se jménem 
měsíce, jednak pro památku vítězství doby- 
tého toho dne iránským králem Zavem, sy- 
nem krále Tahmáspa, nad turánským králem 
Afrásjábem, jakož i pro upomínku deště, který 
po osmiletém suchu toho dne s nebe se snesl. 
V den ten prý k rozkazu božímu i země uči- 
něna způsobilou, by se na ní bydlilo a jejím 
proudům vykázána řečiště. — 3) Jméno lo. dne 
II. měsíce perského (Bahmanu), dne slavnost- 
ního, též sadak (stovka) zvaného, poněvadž 
zbývá od něho loo dní do konce roku. V den 
ten vychází prý zima z pekla na svět, lidé 
pak i králové zapalují ohně a přinášejí oběti, 
by odvrátili její Škodlivý vliv. — 4) Jméno 
genia, který vládl /elezu a dle domnění per- 
ského konal všecky věci v měsíci á-u. — 
^íy Jméno genia vodního u Peršanů. Dk, 

Abill,- ^pohoří arabské uvnitř země jižně 
od Džebel-Somru; jsouc vysoké a příkré dělí 
se ve vulkanický 'A. el asvad (černý) na se- 
veru a porřyrový A. el ahmar (červený) na 
jihu, mezi nimi jest široké a dlouhé údolí 
Vádí Nedžd čili Rumem. 

Abáná nebo správněji A m á n á, řeka, u Řeků 
Chrysorrhoas, snad nynější Nahr-Baradí, 
vj-tékajíc z vých. strany antilibanonské, teče 
přes Damašek do pustin a po krátkém běhu 
mizí beze stopy v bažinách. Dk. 

Abanoay, A vane y, město v Peru na řece 
t. jm. (přítoku Apurimaka), přes niž se pne 
jeden z nejkrásnějších mostů peruánských ; od 
r. 1872 hl. město prov. a-ské s 5500 oby v.; 
v okolí pěstuje se hlavně cukrová třtina, a cukr 
a-ský pokládá se za nejlepší vůbec. R. 1537 
svedena zde bitva mezi španělskými conquis- 
tadory Almagrem a Alvaradem, přívržencem 
Pizarrovým. 

ď Ab&noonr t [abankúr] : 1) Ch a r 1 e s X a v. 
Joseph de Franqueville {^^ 1758 — + 1792), 
franc. ministr války r. 1792, byl dne 10. srpna 
obviněn ze spiknutí proti revoluci, zatčen a 
před soud do Orleansu odveden; na zpáteční 
cestě pak dne 9. září usmrcen ve Vcrsaillích 
s 52 jinými vězni. — 2) Charles Frérot A. 
(f 18Í01), inženýr franc, zhotovil znamenitou 
gen. mapu Bavorska a Švýcarska a vspolečně 
s Dupain-Trielem uveřejnil Recherchcs ^čo-j^ra- 
phiques (1791). — 3) Franciszek Ksaw. A. 
<^' 1815), současný polský spisovatel a "publi- 
cista. rodem z Liška. Předbčžná studia konal 
v Sanoku, Samboře a v Przcmyšli. Od r. 
1637 do r. 1841 poslouchal na vídeňské uni- 
versitě a polytechnice přednášky o chemii, 
fysice a mathematice a kurs agronomický prof. 
Stcckera, načež pracoval v chemické labo- 
ratoři vídeňské mincovny. R. 1841 vrátil se 
do Haliče a usadiv se v Lišku zabýval se pol- 
ním hospodářstvím. R. 1856 cestoval po Če- 
chách, Německu, Bel{:;ii a Francii, aby seznal 
zřízení rolnických a hospodářských škol. Po té 
svěíena muod haličského hospodářského spolku 

Otlir SloTBik Kiujiiý. iv. I. 18 I 1838. 



reorganisace hospodářského učiliště v Dubla- 
nech. Když za vlády Schmerlingovy Frant. 
Šmolka a Flor. Ziemialkowski pojali úmysl 
vydávati denník oposiční, A. obdržel koncessi 
a ve Lvově založil s nimi »Dziennik polskí«, 
jenž vycházel od i. října iS6i do 12. září 
1862, kdy bylo další jeho vydávání vládou 
zakázáno; A. jakožto vydavatel a zodpovědný 
redaktor vzat byl do vazby a pro tiskové pře- 
činy odsouzen na 4 léta do těžkého žaláře, 
z něhož jej osvobodila amnestie při nastou- 
pení kabinetu Belcrediho. Před tím a ješté po- 
zději přispíval A. do různých časopisů znač- 
nou řadou pojednání z oboru hospodářství a 
průmyslu. O sobě vydal spisy: Dokiadna nauka 
o gotoivaniu ntyde-t ivsi^elkiego rod^aju, o wy- 
rabianiu swic íojowych i šwic stearynoivych 
(Lvov 1843); Iwonicx* jcgo minerálně ^rcřďta 
i písma o tych ^ródtach (Bochnia 1844); Era 
konstytucyjna austro-w^gierskléj monarchii od 
184^ do 1881 r. (Krakov 1881). Mimo to 
uveřejnil několik politických a polemických 
brošur s pseudonymem Budzimierz Socha 
a Strážník narodowy. 

Abandon [abándoh], franc. opuštění. 
1) V mluvě námořnické opuštění lodi od muž- 
stva lodního anebo vysazení jednotlivých lod- 
níků na cestě, — 2) V právu námořském pro- 
hlášení pojištěného, kterým postupuje pojisti- 
teli svá práva k věci pojištěné za zaplacení 
celé sumy pojištěné. A. je tedy způsob t. zv. 
konstruktivní celkové ztrá.iy (konstrukti- 
ver Totalverlusty perte légale), kde se skutečná 
celková ztráta (absolutní) finguje prohlášením 
pojištěného ve případech, kdy snad není ztráta 
ona ještě zjištěna, ale jest velmi pravděpo- 
dobná, nebo kdy nastala snad v skutku pouze 
ztráta částečná, která se však objemem cel- 
kové ztrátě blíží. Již ordonnance burgosské z r. 
1538 určují lhůty pro a. zboží ztraceného nebo 
poškozeného, a v ordonnancích barcelonských 
z r. 1435 a sevillské z r. 1556 staví se nezvěst- 
nost lodi na roven úplné zkáze její. Západo- 
franc. Guidon de la mcr v těchto případech 
stanoví a. Po příkladč anglického a sev.-ame- 
rického práva obyčejového (abandonnemcnt) a 
franc. Code de commerce, který a. zove dólais- 
scment a jehož ustanovení přešla téměř do- 
slovně do práva Špan., portug. a hollandského, 
znají též ostatní moderní práva námořská a. 
Německé právo (či. 865—875 obch. zák.) do- 

i voluje a. při nezvěst nos ti lodi, pak je-li 
předmět pojištěný ohrožen tím, že loď nebo 
zboží stihlo embargo, že zadrženy válečnou 

'. neb vyšší mocí (vládou) nebo loupežníky moř- 
skými a neuvolní- li se během 6 nebo 12 mě- 
síců, dle toho, stala-li se nehoda ta v mořích 
evropských (také ve Středozemním, Černém 
neb Azovském) Či jinde. Code de commerce 
(zmenéný v té příčině zákony z r. 1854 a 1862) 
a práva příbuzná dovolují a. nad to při ztro- 
skotání lodi. při neschopnosti ku plavbě, způso- 
bené nehodou na moři, při zkáze nebo zhor- 
šení pojištěných předmětů ze tří čtvrtin (právo 
americké již při zkáze poloviční). Brémské revi- 
dované podmínky pojistné, důležité pro poji- 
šťování námořské a dopli^ující často vůli stran,. 



18 



Abandonovati — Abarán. 



neznají a-u, prdvě tak jako pojistky francouz- 
ské jej obyčejné co nejvíce obmezují. Prohlá- 
šení a-u musí učiniti pojiSténý bez podmínky, 
neodvolatelné a ve IhAté 6 neb 9 (dle franc. 
práva 6, 12 neb 24) mésícfl, dle toho, byla-li 
loď nezvěstná určena do přístavu evropského 
čili nic a stalo-li se vzetí nebo zadržení lodi 
v moři evropském (atd. viz nahoře) čili nic; 
dle angl. a amer. práva ve lhůtě přiměřené, 
obyčejně hned po zprávě o nehodě. Lhůta k a-u 
začíná uplynutím lhůt svrchu naznačených 
nebo lhůty nezvěstnosti. Některá práva žádají 
prohlášení písemného (prus. Landrecht žádal 
prohlášení soudem, notářem nebo přísežnými 
dohodci). Zajištěný může během podobné lhůty 
(vyjma franc. právo) užiti a-u proti zajistiteh. 
Přijetí a-u pojistitelem není třeba; dle angl. 
a amer. práva nahrazuje soudce rozhodnutím 
svým odepřené přijetí. Prohlášením a-u pře- 
jdou na pojistitele práva, jež pojištěný na po- 
jištěnou věc měl; sumu pojištěnou může však 
pojištěný žádati teprve, když pojistiteli sdělil 
listiny ospravedlňující a. a když mu popřál při- 
měřené lhůty ku prozkoumání jich (dle Land- 
rechtu ve 2, dle práva franc. ve 3 měsících, dle 
holland. práva v 6 týdnech). K žádosti poji- 
stitelově má mu pojištěný zříditi revers o a-u 
a vydati listiny týkající se věcí a-ovaných ; 
vždy pak je povinen pečovati o zachránění 
věcí těch, pokud to možno a pokud pojisti- 
tel tak ještě učiniti nemůže, a dodati tomuto 
všechny zprávy o nich došlé, vůbec podporovati 
jej ve příčině opětného nabytí nebo speněžení 
věcí. — 3) A-em se zove konečně také právo, 
jež některá práva námořská (též obch. zák.) 
dávají pojistiteli, aby se uchránil placení škody 
přesahující sumu pojištěnou; může se totiž 
sprostiti všech povinností ze smlouvy pojišťo- 
vací zaplacením celé sumy pojištěné, jak- 
mile nehoda nastala; nenabývá však tím práva 
k věcem pojištěným. Hsi, 

Abandonovati, franc. abandonner, užiti 
abandonu (viz t). 

Abang^ové, kmen afric, podrobený od 
Ňamhamů zároveň s kmeny jinými, s nimiž 
tvoří mezi podmaniteli třídu pracujícL Liší 
se od svých ftamňamských pánů jazykem 
i obyčeji. Kř. 

Abanllla, město ve špan. prov. Murcii 
v okr. ciezském, se zříceninami starého zámku 
a 5800 obyv. 

Abannaoe (lat.), trest vyhnanství, kteréž 
mělo rok a den trvati. Trest tento ukládán 
ve středověku na zločin nabití, když dosaženo 
smíru mezi rodinou zabitého a vrahem; tento 
musil se však pravidelně ještě před nastou- 
pením vyhnanství podrobiti pokoře (v.t.). — /. 

Abano, vesnice v kavkázské ^ub. tiflísské 
v okr. gorském při pramenech ř. Tercku, s lo- 
žisky síry a železitými prameny s teplotou 
i6«"R. 

ďAbano Pietro (Petrus de Apono, Pe- 
trus Aponensis), slavný lékař a první profes- 
sor lékařství v Padově, * r. 1250 v Abaně. Del- 
ším pobytem v Cařihradě nabyl řídké tehdy 
známosti řeckého jazyka. 1292 — 1303 jsa pro- 
Xcssorem filosofie v Paří/i, byl dominikány 



podezříván z kacířství a magie, ale všeobecná 
vážnost, jíž »le grand Lombaixlc požíval, za- 
chránila jej před nástrahami. Tam sepsal 
pověstný spis Conciliator Mfferentiarum phi- 
losophorum et precipuě medícorum, kterýž po- 
prvé vytištěn byv 147 1 v Benátkách a později 
rozmnožen traktátem Ds venenis eorumque re- 
mediis liber^ dočkal se mnohých vydání v ze- 
mích různých. Spis. hleděl tu rozluštiti spor- 
né otázky v tehdejším lékařství se vyskytující, 
ale pokus jeho se nezdařil, ježto Šlo jemu 
i protivníkům hlavně o obranu závažnosti au^- 
torit pomocí scholastické dialektiky. R. 1306 
povolán byl do Padovy, kdež pro něj zřízeno 
křeslo professorské. Ale i zde zejména přiči- 
něním koUegů byl viněn z kacířství a před 
inkvisicí obžalován; nevina jeho však i tu 
se dokázala vlivem mocných ochránců. R. 1314 
uchýliv se do Trevisa, zemřel tam za vyše- 
třování inkvisičního léta následujícího. Dle Hae- 
sera byly upáleny kosti jeho, dle Gurlta však 
pouze obraz, poněvadž pozůstatky tajně od- 
neseny byvše, inkvisici do rukou se nedostaly. 
Vědomostmi svými vynikal A. nad své sou- 
časníky mimo nauky lékařské také v botanice, 
optice aj. v. Znal, že vzduch je těžký, že na 
rovníku jsou krajiny obydlené; vypočetl, že 
rok trvá 365 dní» 6 hod., 4 min. Mozek pova- 
žoval za východiště čivů, srdce za počátek cev. 
Mimo spisy zmíněné vydal několik lékařských 
a filosofických děl. Peč. 

Abano Bag^ni [ — baňij. lat. Aponus, 
lázeňské místo v ital. prov. a distr. padovském 
nedaleko dráhy padovsko-boloji^nské, 10 km ']z. 
od Padovy s 3822 obyv. (1881), již Římanům 
známé jménem AquaeAponi ( — nenses), též 
Aquae Patavinae. Zdejší horká sirnatá vří- 
dla prýštící se z Monte Irone patří k nejte- 
plejším pramenům evropským (85* C). Dle ně- 
kterých zpráv narodil se tu Livius, nikoliv 
prý v Padově. A. B. jest též rodištěm zna- 
menitého učence Pietra d'A. (v. t.). 

Abantidas, syn Paseův, vypudil r. 264 
před Kř. archonta Kleisthena ze Sikyóna a za- 
řídil samovládu. Podporoval vědy a účastnil 
se osobně filosofických rozprav, které Deinias 
a dialektik Aristoteles na tržišti pořádalL Při 
této příležitosti byl nedlouho před r. 251 od 
nepřátel svých zavražděn. Samovlády po něm 
zmocnil se jeho otec Paseas. 

Abantové ("A^avtfQ): 1) Dle svědectví 
Hérodotova (L, 146) staroiónský kmen. Zo- 
vouce se Thraky boiótskými, měli původ- 
ní sídla ve vych. Fókidě, středem pak jejich 
bylo město Aby. Když Boiótové ArnajŠtí vtrhli 
do kotliny kolem jezera Kopajského, opustila 
drahná čásf A-tů původní vlast a osadila se 
ve střední čás^ ostrova Euboie, kdež za krátko 
stali se národem nejpřednějším. Přední jejich 
města bylaChalkis a Eretria. — 2) Kmen 
osedlý na vrchovisku épeirské řeky Aoa, opo- 
dál mysu akrokeraunského ; jejich město bylo 
Thronion. Pšk, 

Abarán: 1) Kavkázská řeka v gub. eriván- 
ské, levý přítok Arasu, mající v jednotí, čá- 
stech svého toku též název Kirpičáj a Karafou 
(Černá voda) dle řek do něho vpadajících. 



Abarca — Abasson. 



10 



Teče rovinou zvanou A-sképoIe. — 2) Mésto 
ve Spán. prov. Murcíi, v okr. ciezském na svahu 
výšiny nad ř. Segurou s J348 oby v. (1878). 

Abftxoa don Joaquin (* 1780 — f 1844), 
ipanélský biskup. Záhy vstoupil do stavu du- 
chovního, politicky vSaíc působil teprve r. 1820 
4iko nepovolný protivník strany liberální. Stal 
se 1823 biskupem leonským, 1826 členem státní 
rady. Po amrti Ferdinanda VIL přilnul A. pevně 
k donu Carlosovi a súČastnil se prvého povstání 
v severozápadních končinách země. Po nezda- 
řeném povstání ustoupil A. s donem Carlosem 
do Portugalska, odtud doprovodil jej do Lon- 
dýna, kdež byl nejhorlivějším agentem. V jeho 
NÍuibách odebral se do Francie, kdež však 
byl z rozkazu vládního zatčen a dopraven do 
Frankfurtu, aby mu návrat do Španěl byl za- 
mezen. A. však prchl přes Hollandsko a po 
moři domů, a působil tu v zájmech preten- 
dentových. Jmenován byl členem zřízeného 
karlistického ministerstva. Zdaje se však ně- 
kterým důvěrníkům dona Carlosa příliš umír- 
něným, byl u něho nařknut a dán do vězení. 
Zde dlouho nemeškal, nýbrž přijat na mi- 
lost a stal se ministrem spravedlnosti. Brzo 
vsak upadl poznovu v nemilost i nucen vzdá- 
lili se do Francie, odtud do Piemontska, kdež 
.:cmřel v klášteře Lanzo u Turina. 

AKárím (hebr. přechody), západní kraj 
i^morítské výšiny ve vých. území jordánském 
vvch. od Mrtvého moře; v sz. části, jež sluje 
P i sgá, nalézá se hora N eb o (714 m vys.), s které 
Mojžíš před smrti pohlížel do země zaslíbené. 

AbaTtnftVfl Antonina Ivanovna, sou- 
\ ckú ruská umělkyně dramatická. Věnovala se 
z mládí zpěvu, r. 1S76 přestoupila k činohře 
a od té doby působí při petrohradském alex- 
j-ndrinském divadle v úlohách »des grandes 
jtxjuettes*. Poprvé vystoupila v úloze Lem- 
:ju;:iny v Mannově kuse Pavučina se znač- 
y.ým úspěchem, načež vytvořila mnoho nových 
r<:stav v rusky ch dram. kusech, z nichž nej- 
více vynikají hlavní úlohy v komedii V. Alex- 
androva Lakomyj kusoček a v dramatech Hluž- 
cia U"^čije ogni od Antropova a j. Výrazná 
ťv^.ioíjnomie, lahoda řeči zvyšovaná uměleckým 
ovládáním hlasu ve všech nuancích, půvabný 
z e^'. jakož i promyšlená, odušcvněná hra uči- 
ní y ji miláčkem petrohradského obecenstva 
divadelního. Čý, 

Abajrlfl, také A var i s, dle Manethona pevný 
t.lbtr. je-./ založili Hyksos v nejvýchodnčjších 
CJ-ítcch E,i:yptana rozhraní již asijském. Jméno 
simo vzniklo z eřjyptského slova »ha-uar',t.j. 
;l'jri kostí a značilo místa, v jichž serapeiích 
r . ,\ dic domnění kosti Osiridovy uloženy. 
Na počátku kralování svého dobyl král Ahmesl. 
:Jb »ra tohoto, čímž panství Hyksú bylo vy- 
traceno. PŠk. 

Abaris {".-l^agt^!, divotvorný včStcc a vy- 
učence boha Apollóna. jenž zavítav kdysi (dle 
Fmdara za doby Kroisovv) ze země Skythú 
ir.cb'* Hyperboreu) do Řecka, celou tuto zemi 
froputoval. podávaje všude důkazy zázračné 
%vé moci. Žádné prý nepožívaje potravy vy- 
dival vě*tby a léčil nemoci zaklínáním ; osvo- 
bodil prý též město Spartu od moru a zasvě- 



til tam chrám bohyni Koré Sóteira. Jméno 
jeho stalo se později středem fantastických 
báchorek, jako na př. vypravovalo se, že lítal 
v povětří na zlatém šípe, jejž mu daroval 
Apollón. Srovn. Lobeck, Aglaophamus, str. 313 
nn. O spisech A-ovi přičítaných v. Sittl, Ge- 
schichte d.griech. Literatur, I. díl, str. 213. DnL 

Abarmbovó, národ černošský žijící roz- 
troušeně uprostřed Ňamňamů; mají totéž so- 
ciální postavení jako Abangové. Kř, 

Abas ("Apacy gen. A han ta): 1) Král ar- 
givský, syn Lynkeův a Hypermnéstřin, otec 
Akrisiův. Založil město Aby ve Fókidě. Stit, 
jejž zasvětil kdysi Danaos do chrámu Héry 
argivské a jejž A. od otce svého Lynkea ob- 
držel, měl zázračnou moc utišiti každou bouři 
lidu ; A. zavěsil jej v Argu ve chrámě Héřinč 
a bohyni ustanovil zvláštní slavnost se hrami 
spojenou, při nichž vítěz za odměnu štít do- 
stával. — Abantovec (*'í/íavti«<y/;c) sluje 
Akrísios jakožto syn, Perseus jakožto pravnuk 
Abantův. — 2) A. viz Abbás. Vra, 

Abasoal donJoséFernando, proslulý 
státník Španělský a jihoamerický (^* 1743 — 
t 1821). Nar. v Oviedě, vstoupil 1762 do voj- 
ska špan., účastnil se výpravy do Alžíru, stal 
se 1796 král. náměstkem na ostrově Kubě, 
potom generálním guvernérem Nové Galici*' 
a nedlouho na to místokrálem peruánským 
s hodností polního maršálka. Na cestě do Peru 
byl od Angličanu zajat, vyvázl však a dostal 
se na místo svého určení. A., ačkoli vládl 
velmi samostatně, zůstal vlasti své věren i když 
kolonie španělské v jižní Americe odpadly, a 
válčil se střídavým štěstím několik let s po- 
vstalci. A. získal si u Peruanův obliby svou 
přívětivostí; staral se o hmotný blahobyt zem^ 
i zvelebení školství. Když Francouzi vtrhli 
do Spanél, podporoval A. všemožně svou vlasť. 
Za snahy ty jmenovali jej kortesové r. 1.S12 
markýzem »de la Concordia del Peru*. Kdy/ 
byl Á. od povstalců několikráte poražen, od- 
volán r. 1 8 16 Ferdinandem VII. a žil pak 
v soukromí. 

Abascia, ve středověku název Hábe se. 

Abasohin víz Závišín. 

Abaskové {'JfÍKOvni) neb Abasgové, 
starověký národ v Kolchidě. sídlili v záp. Kavkaz*; 
a na pobřeží černomořském v okolí dnešního 
mésta Suchumkale, dosahujíce časem na jih 
a/ ku řece Fasidu. Podlé starého obyčeje kol- 
chického provozovali obchod s lidmi prodáva- 
jíce zvláště sličné hochy a, kleštěnce do Kon- 
stantinopole; zvyk tento zamezil teprve císař 
Justinian v VI. stol. po Kr. Jméno jejich po- 
znati lze ve dnešních Abcházech kavkáz- 
bkých. 

AbaS230ll, dobrodruh původu, jak se zdá. 
francouzského, jenž vydával se za syna pcrs. 
šáha Súfía II. a jakési armén. kněžny a svého 
času natropil v Paříži v polovici X\'II. stol. 
mnoho hluku. Získav si u dvora Ludvíka Xl\'. 
přátel i peněz, odebral se do Persie. kde/ svťfil 
se některým velmo/.um. a po jejich radě -^cl 
proNÍt sultána tur. i patrné Mahmúda I\'.i /a 
ochranu svých domnělých práv. Zprvu 1>\I 
milostivě pfijat, ale když perská v!áda udala 



20 



AbaSev — Abat-vent. 



jeho podvod, byl intemován na ostrovř Leni- 
nu; pomocf franc. konsula v£ak unikl do Pa- 
říie, kdei t r. 1657. Jeho osobnost vylííil franc. 
historik Roccolcs, jenž ho znaJ z PaKžc 
pfed odjezdem do Persie, v knize Les impo- 
sCeura insignes (o znám. podvodnicích, v Am- 
ster. 1683) pode jmínem SejjiďPága, pravě, 
ie byi dříve celníkem, což zdi se svíd£iti 
pro jeho francouzsky, nikoli perský původ. 

Atoalov Dmitrij NikolajeviC ('- 1829 
— + 1880). rus. chemik, vĚnoval se studiu nfi- 
rodních véd na univ, petrohradské, načež oy! 
r- 1854 jmenován prof, IV. gymnasia moskev- 
ského. Podav svou magisterskou dissertaci, 
otiSténou r. 1857 v »Bu]!et de la Soc. Impér. 
de nátur, de Moscou* (Recberckes sur la disso- 
lubiliié des liquides) a. pak rusky v Moskví 
1858 s názvem Ixslidovanija o javlcnijach v^a- 
jimnago raslrorenija ^idkostej, stal se r. 1858 
adjunktem chemie pří univ. kijevské. Pobyv 
r. 1859—60 na védecké cestě po záp. Evropí, 
vzdal se r. 1862 svého ůFadu, 18Ď5 stal se do- 
centem agronomie na nové univ, novorossij- 
ské, pfi niž r. 1870 jmenován byl fádným 
pr'-.'; Napsal četné články chemické, otiStĚnř 
v >Ru3S. Véstnikui 1864^65. v iZapiskách 
Novoross. univ.< a v 'Zap. Obíčestva seCskago 
chozjajstva Južn. Kossijii (1871] a vydal též 
zvláStni otiiik sví doktorské dissertace o ka- 
palinách z roku 1868 O leptových javlcnijach 
obnaru^^ii-ajuičklisja pri sajeďinenji fidkoslej 
(v Odčse), k jejiŽ obrané napsal potom Zamé- 
čanija na ra'{bor prof. Sokolova (Zap. No4'0r. 
univ. V, 7). jimiž dobyl si stolice professorské. 

Abaildze, kavkázský rod knížat imere- 
linskych, odvozující původ svůj dle tradice od 
zajatého HabeSana (gruzinsky i4ies7), jínž byv 
na konci Vil. stol. ve vojStč arab, vůdce Mer- 
vána, obdržel od gruz. cara Arčila 11. {65g až 
718) níkolik auia v léno a titul .tavadi- (kníže). 
Rod tento v)'nikal zvi. v XVII. a XVIU. stol.. 
Čítaje se mezi nejmocnéjSi lenníky imeret. 
carů a veda krvavé války s Turky, s carj' 
i.-ner. i druhými knížaty kavkázskými. Mezi 
nimi zmínky zasluhuji kn. Panta A., jenž 
r. 1683 byl pánem značného území v Imeretii; 
jeho bratr Malachije A., jenž vzdav se kníž- 
ství dvakráte pojal ženu a jako carGeorgíos 



pokoření Kai kázu u 
.Tnala ruská \láda ti 
tul knížecí rodu toho 
ieho déjinv napfcil 
kn, P. Dolgorukoi 

Abatsllement 
rabate I man] franc 
zákaz vjdanj konsu 
lem franc \ le\ant 
ských obchod mi 
stech, jimž se zapo 
vídá obLhod s lémi 
kdož se zpěčuji pla *• * Abaicm. 

liti své dluh} 

Abatauent [cbetmentl angl. 
znaku, které oznamuje se lim ze ns 
figuru rytifakt. osofaj, která se dopustila n 



čestného skutku, k trvalé upomínce položeno 
zvláštní znamení; na naSem vyobrazeni (í. 6.) 
označen a. černým čtvercem uprostřed fCitu. 

del Abatl: 1) Bocca, urozený Florenčan. 
známý z Danteova Pekla (XXXŮ. zp.). kdež 
dlí mezi zrádci vlasti, ponévadž zavinil po- 
rážku v bitvé u Montaperti {4. září izĎo), kde 
zvitčzilí Ghibellini a Stei^ané. 

9)A.,AbatenebodeirAbatoNicolo,pro- 



vyzdobení paláce fontainebleauského (155:— 
1571). Jeho díla vjíznamenávají se Sfastným 
sloučením zručnosti kreslířské a půvabu barvy. 
Jeho olejové malby roztrouieny jsou po rozlič- 
ných sbírkách; jedna z ncxiemnf[iích, před- 
stavující muČennickou smrť sv. Petra a Pavla, 
chová se v galerii drážďanské, 
AbaUaRuizet 



z příbuzenstva ky- 
preJDvitých (Lythra- 
rieí) a Bixaccí, sku. 
piny Samydel, s li- 
sty vstřícnými nebo 
v přeslenech, bez pa- 
lisia. Obojaké, bez- 
: plátečné kvčly mají 
4listý kalich, mnoho 
tyčinek a jeden pe- 
stík, z néhož povstá- 
vá mnohosemenná 
tobolka. Kvřty sklá- 
dají konečné hr 



ny. 



čitá 





druhů. Déd. 

Ab&tlni Guido . , . 

Ub. viz Abbatini. C. 1. AUi-jour. 

Abat-Jonr [aba- 
žúr] (franc. z aballre ■=. srážeti a jour, den, 
svéllo denní) ve stavitelství: 1) Okno Šikmo 
položené, na př. při svĚtliku, aby svétlo do- 
vnitř shora mohlo vnikati. (Viz vyahiaztm 
č. 7.) — 2) Okno opatřené šikmým bednéním, 
které svĚtlo sice shora p ropou Stí, ale vy- 
hlídku zamezuje; oken takových užívá se při 
žalářích. 

Abaton (řec. nepřístupné), původné 
každé nepřístupné místo, pak místo ve chrá- 
mech řeckých, kamž jenom knížím dovoleno 
bylo vcházeti, tolik co adyton. 

Abatoa, lidu nepřístupný ostrůvek bo- 
hyně Isídy a Osirida v Nilu blíže Fil v Egyptě. 

Abat-Bon viz Abat-vent. 

Abattant (franc), stinidto pohyblivé nade 
dveřmi a okny k ochraně pfed nepohodou. 

Abattemeat [abatmán], franc. ochab- 
nuti, malomyslnost, zmaUtnělost. Ve 
mluvě myslivecké vypuSténi smečky psů. 

Abattlfl [abali] (z franc. aballre strhnouti), 

Abat-vent [abav^], franc. desky dřevěné 
neb olověné, v otvorech zvonic Šikmo naklo- 
něné, jež mají jednak chrániti před deStém a 
V[:trem, jednak dolů srážeti a sesilovati zvuk 
zvonů, pročež někdy šlovou též abat-son 
(srážka zvuku), (Viz vyobr. č. 8.) 



Abaťvoix — Ab:ityíe. 




Ě. g. Abal-v 



Abat-TAiX [abavoji], franc. nebesa nad 
kazatelnou, jež mají slova kazatelova srůíeti 
dolů k posluchačům. Takováto nebesa, balda- 
chýn, představuje na 
pf. památná kazatel- .. ^ 

na ve fomím (býv. '' 

patriarchálnim) ko- 
stele v Gradí v Gra- 
disce.(V.vyobr.Č.g.) 

AlMtj^S (abba- 
//ixn. priorissa. prae- 
positissa, archiman- ,u - 
dritissa) jest předsta- m, 
vená v ienských 
kUSteffch B ústa- 
vech církve římské. 
O právním posta- 
veni a. rozhodují 
v první řadí pravi- 
dla pfislu£né řehole 
a druhdy téi kapi- 
tulace volební. Usta- 
novení práva obec- 
ního jsou tato: v do- 
bách prvních a. k ú- 
řadu svému povolá- 
vány byly volbou ko- 
ranou řeholnicemi 

přislu5n\-mi, naĚež zvolení potřebí b\lo stvr- 
zení bisliupského. Za řiSe francké bývaly a. 
píi kláitefich královských jmenovány králem. 
ovíem s pfivolenim biskupa, který nade všemi 
a-mi mil dozor; pH řeholích biskupských a- 
i na dále voleny byvalv. Aíkoli za Karla 
Velikého nikdy, za "Luďvika pak Pobožného 
vabec svobodná volba vSech a-5í byla uzná- 
vána, přece v dobách pozdĚjiich přes odpor 
strjny církevní, odvolávající se k opafnym 
předpisům cirkcvnim, valní ji Setřeno nebvio: 
nei usilovné namáháni strany hierokralícké 
i ide zvitĚzilo nad vlivem státním, vidy více 
ochabujícím, a od XII. století líe již svobod- 
r.ou volbu a-ši, ovSem s nřkterými výjimkami, 
považovati za pravidlo. Právo a. voliti m.ijí 
ví.chnv ícholnice, kleré slib řeholní vykonaly. 
Zj a-£Í milic býti zvolena pouze řeholniec 
vlaMnosti vvnikaiícich : musí b<ú pannou, 
7..L-házcti z maníelství řádného, míti vĚk 
urtitv a býti uríitou dobu v íivotí řeholním. 
První dví podmínky může představený volbu 
řídící pominouti, poslední dví podmínky bí- 
hem íasu se mínily, ftehof Vel. ustanovil totiž 
i>-i. rok za nutný k nabvli hodnosti abatySské. 
Bi'nifac Vlil. roli 30, a sbor tridentský koneCné 
v.anovíl. ře volitelnou jest pouze feholnice. 
která má neíméně 40 let a která strávila nej- 
mění již S let v kláiteře; ncní-li takovú ft- 
holnice, zvolili I/e feholnici vlastností vytCe^ 
r.ých z jiného kláStera tÉže řehole. aC nezriii-li 
se volba taková představenému volbu fidicímu 
bv'ti nepřihodnou; v tomto pfípadf, jaknž 
ikdvby se v jiném kláSteře řeholnic takových 
nenáilo. volili lze řeholnici z kláítera přísluí- 
ného ncjméné jo let starou, která alespoň již 
pét let v kl.iSteře žila; k jiným odchylkám 
potřebí jest papežského prominutí. Volbu a. 
řídi pfi klášteřích z moci biskupské nevyča- 



21 

tých biskup právem vlastním, při kláStefich 
moci papežské přímo podřízených biskup jako 
zmocnínec papežský, a při ktáileřích vyiíim 
řeholním představeným podřízených přísluSný 
představený. Volba díje se tajní. Za zvole- 
nou pokládati sluSÍ tu, která dostane Vi hla- 
sQv. jichž docíliti lze téi akcessem (viz t). 
A. bývaly prvotní voleny jen doživotní, po- 
zdíji, zejména od Btol. XVI. na dobu uríitou, 
nejŽastřji na dobu tři let. Nejdéle do roka ode 
dne volby obdržeti musí každá a. stvrzení, 
doživotní zvolená i iehnánf pravidlem od toho 
představeného, který k řízeni volby jest opráv- 
něn, nafeí bývá též slavnostní uvedena v dr- 
žení veíkerých svých práv. Odznaky hodnosti 
abatySské jsou berla a pektoráte (křli náprsní). 
A. JKou povinovány bdíti nad zachováváním 
řehole a oprávněny udělovati řeholnicím v me- 
zích řchoK přikazy o živoií kláSlemím, pro- 
vinilé řeholnici kárati a majetek kláStemí 
spravovati. Pouze zmoč ní ním papežským na- 
byti mohou práva, udílovati beneřicia klá- 
šteru přivlílená a uváditi bcnericiáty v lifad; 




dále mohoi 

spense nad ř holn < 

vazků pl) noucich zr - 



22 



Abau — Abaza. 



dříve též právo zasedati a hlasovati na synodách, 
zájmena v Anglii. Ve vSech záležitostech, ve 
kterých ženské podlé práva kanonického ne- 
mohou samostatně jednati, které však přece 
a-Sím jest v>'řizovati a které snad síly jejich pře- 
sahují, měly a. již v dobách prvních knčzc 
za rádce a zástupce, který se přeměnil bě- 
hem času v jejich officiála. Jako představené 
klášterů mají a. zachovávati sídelní povinnost, 
jejíž prominutí jim uděliti mohou jen duchovní 
jejich představenstva. — Představené žen- 
ských klášterův u oríentálA sjednocených a 
ncsjednocených nazývány jsou fjyovtitviuaaí; 
právní jejich postavení neliší se valně od po- 
stavení a-ší římsko-katolických ; zvoleným jen 
potřebí jest pravidlem stvrzení vládního. Na 
Rusi jsou jmenovány svatým synodem. — A. 
nazývány též představené ústavů ženských 
katolických i protestantských, jichž členové 
nečiní žádných slibů. Hnr. 

Abau (Abava), rybnatá řeka v rus. Ku- 
ronsku, pravý přítok Vindavy, s čilou plavbou 
dříví, 133 km dl. 

Abanjtomáiuiká župa v hor. Uhrách 
v distriktu předtisském; vznikla r. 1850 spo- 
jením žup abaujskč s tománskou mezi župou 
spišskou, šár>'šskou, zemplinskou, boršodskou 
a gemerskou; má 3331 km\ R. 1880 čítala 
župa 184.699 obyvatel, u porovnání s počtem 
obyvatelstva z roku 1869 189.842 o 5143 čili 
o 271% méně. Z obyvatelstva toho je 85.912 
mužských a 94.432 ženských, 102.177 (56'667o) 
římsko-katol., 17.644 (97870) pravoslavn., 260 
(o*i57o) řecko-nesjednoc, 6914 (3*837o) pro- 
testant, augsb., 39.651 (2 1 '9970) protest, helv., 
13-591 (7'54%) židů. Maďarů napočítáno 112.972 
(62-647o), Slováků 53.029 (29-4170), Němců 
12.304 (6-82 7o), Rusínů 566 (0-31 7o), lidí jiné 
v Rakousko- Uhersku zastoupené národnosti 
815 a cizozemců 626. Jest větší částí hornatá, 
ale velmi úrodná, zavodněna přítoky Tisy : 
Hernádem, Tarcou, Ósvou, Idou, Bódvou, bo- 
hatá ovocem, obilím, zeleninami (zvláště v okolí 
Abaujváru), výborným vínem, které zvláště se 
daří v jižní, s tokajským pohořím těsně sou- 
sedící části a z něhož nejvíce vyniká víno 
szántóské. Velmi značný je též chov dobytka a 
množství zvěře. Průmyslu, kterýž záleží hlavně 
ve skláf ství, papírnictví, železářství, výrobě por- 
culánu a j., věnuje se 5'87„ obyv. a valně mu 
slouží dráhy župu protínající: uherská státní 
a serovýchodní. Hory na sev.-západě aranyid- 
ské, na východě telkibáftské, oboje bohaté kovy, 
porculánovou hlinou a opály, obsahují zlato, 
stříbro, měď, železo. Důležité železné doly jsou 
v Horních a Dol. Mctzenseifech ; v Aranyidce 
doluje se na zlato, stříbro a antimon. Hory 
mají podobu útvaru krasského a četné sluje, 
zajímavé zvláště v údolí szádelóském. Sluj 
u Silice (též Lednice zvaná) proslulá je tím, 
že v ní ubývá temperatury přesně tou měrou, 
jakou mčrou jí venku přirůstá a naopak. Mi- 
nerální a léčivé vody nalézají se v lázeňských 
místech Ranku (kyselky, artézská studně), Ké- 
kadu (sirnaté prameny) a Rudnoku. Župa a. 
je rozdělena na Šest polit, okresů: košický, 
fiizérský, gyncký, cserehdtský, szikszóský a 



tornánský. Sídlem župním je město KoSice 
s 26.097 obyv. Vedle ní zasluhují zmínky 
městečka Szikszó a Jászó. Celkem má župa 
a. 279 obcí. Pro plodnost své půdy a pří- 
znivé poměry vůbec patří k nejlidnatějším 
župám v Uhrách. Pro svou zvláštní polohu 
poblíže Sedmihradska bývala v XVÍI. a XVIII. 
století hlavním jevištěm vnitřních bojů a ze- 
jména bojů mezi Ferdinandem a Janem Zá- 
polským. Bbk, 

Abailjváry t j. Abův nový hrad, ves- 
nice v abaujtornánské župě v Uhrách s 838 
maď. ob. (18S0) a zbytky starého hradu krále 
Samuele Aby. Bbk, 

Aliauzit [abozit] F i r m i n (* 1679 — f 1767). 
franc. spisov. všestranný, zvláště theologický. 
Nar. v Uzés v Languedoku, ztratil již v dru- 
dém roce svého otce, původu prý arabského. 
Po zrušení ediktu nantesského 1685 odebrala 
se s ním matka do Ženevy, kdež A. obíral se 
zvláště jazyky, vědami přírodními, mathemati- 
kou a theologií. R. 169S cestoval Hollandskem, 
kdež se seznámil sBaylem,Jurienem, StEvre- 
mondem a Basnagem, v Anglii pak spřátelil 
se s Newtonem, který v něm shledal předního 
hlasatele svých výzkumův a učinil jej roz- 
sudím ve sporu svém s Leibnitzem. Od roku 
1715 účastnil se A. překladu Písma sv. do 
franc. Roku 1723 odmítl professuru filosofie 
na akademii ženevské, r. 1727 přijal místo bez- 
platného bibliotékáře, kterýž úřad až do své 
smrti zastával. A. byl ducha bystrého, potřeb 
měl málo, studoval velmi mnoho a měl úča- 
stenství téměř ve všem duševním ruchu své 
doby. Napsal několik pojednání, z nichž 8 
vydáno bylo r. 1770 v Ženevě ; souborné vy- 
dání vyšlo 1773 v Londýně. Jsou tu Články 
theologické, historické, archaeologické, filolo- 
gické, kritické a přírodovědecké. Zvláště dů- 
ležitá jest jeho studie o Zjavení sv. Jana, v níž 
dovozuje, že záhadné dílo toto vztahuje se 
k Neronovi a k válce židovské. Rukopisnou 
pozůstalost jeho spálili dědicové, kteří byli 
katolíci. Srv. Senebier, Histoire litt.de Geněve, 
sv. III. str. 63—83. 

Abava viz Abau. 

Ab&S, perská váha k vážení perel, něco 
méně než i karát, přesně 145*8 mg. 

Abaza, paša bosenský. Nevraže na suit. 
Mustafu I. vzbouřil se předstíraje, že chce po- 
mstiti smrť suit. OsmánalU a porazil několi- 
kráte janičary. Vzpoury této použili muftí a 
náčelník janičarský, aby sesadili Mustafu a uči- 
nili Muráda VI. sultánem. A. stal se r. 1633 
velitelem armády 60.000 m., vypravené proti 
Polákům, byl však poražen od polského het- 
mana Stanislava Koniecpolského u m. Paniowců. 
Pak byl poslán proti Peršanům a zemřel. 

Abaza, šlechtická rodina ruská (původně 
multanská), z níž kromě bývalého ministra fi- 
nancí A-y, který nyní jest členem státní rady, 
pochodí několik souvěkých spisov. ruských : 
1) Viktor Af a nsjevič A., generál-major dělo- 
střelectva a spisovatel Istorije Rossiji dlja uča - 
Ščichsja (1885) a populární Istorije Rossiji dlja 
národa (1886). — 2) K. K. A., spis. činný ve 
vojenské paedagogice. Napsal r. 1880 Knigu 



Abáza Muhammed — Abbádovci. 



2.} 



dija čtenija v vojennych školách i ka^armach 
a spolu s N. P. Stoípjanským sestavil Knigu 
dlfa načalnago čtenija v vojskách (S.-Pb. 1871); 
mimo to vydal Riikovodstvo po obučeniju v na- 
cainrch víýennych školách. (L 1873). — 3) N i- 
kolaj Savič A. {^ 1837), ruský lékař a sená- 
tor, autor cenného díla z oboru vojenského 
zdiavotnictvi Krasnyj Křest (červený kříž) 
v tylu déjstvujuščej ármiji v i8'/'j — yS g. (2 sv. 
1860 a 82 v Fetrohr.) Studoval na univ. char- 
kovské a nabyl diplomu doktorského na mo- 
skevské univ. Účastnil se jako vojenský lékař 
%-ýpravy kavkázské r. 1863; navrátiv se do 
Petrohradu vystoupil r. 1867 ze služby vojen- 
ské a byl přidělen gubemátorovi petrohr., rok 
na to stal se vice-gubemátorem tambbvským, 
r. 1870 chersonským a r. 1874 gubernátorem 
rjazanským. Stav se r. 1876 vrchním inspek- 
torem Červeného Kříže, říail v ruskotur. válce 
(1877 — 78) zdravotnický odbor při armádě du- 
najské a výsledkem pozorování, a zkušeností 
nabytých na bojišti byl uvedený spis, v němž 
kirá Četné vady a křiklavé nedostatky ru- 
ského zdravotnict\'í, jež se mu ve válce na- 
sk>*tiy, a podává hojně návrhů a myšlének, 
jak by bylo lze jich se vystříhati. Po válce 
\Tátil se do Rjazaně, ale již r. 1880 byl jme- 
nován senátorem a náčelníkem tiskového od- 
dělení, v kterémžto úřadě setrval do r. 188 1, 
kdy odešel do výslužby. 

Abása-Miibainmed, pasa a beglcrbeg 
merafeký (ve yilájetu alepském v M. Asii) v 2. 
pol. XVfn. st. Účastnil se jako vojevůdce první 
války ruskotur. za Kateřiny IL, v níž zvítězil 
r. 1769 nad Rusy u Chotina; na to byl usta- 
noven velitelem v Jenikale (nové tvrzi); ale 
byv obviněn ze zrady a zbabělosti odpraven 
byl r. 1 77 1. 

A1)4si]lOÍ viz Abcházská plemena. 

Abázové viz Abcházie. 

A1>1>&, v jazyce aramejském otec; slovo 
toto. jehož užil i Kristus, modle se v zahradé 
Gctsemanskc. přešlo do různých jazyků a stalo 
^e zvláště v mluvě církevní čestným názvem 
duchovních. Z něho vzniklo prostřednictvím 
řeckého tvaru uji^ag a lat. abbas franc. abbé, 
německé abt a naše opat. 

AbbaOuiseppe Césare, spisov. ital., nar. 
v Lipiurii. bojoval u Marsaly. Z četných jeho 
básnických plodů dlužno uvésti Arrigo, da 
Ouarto al Voltunw (Pisa 1866), dějepisný ro- 
mán Lc rive dcUa Bonnida ncl i^Jf) a tru- 
chlohru Spart aco. P, 

Abbadia 8an-8alvador6, lázeňské mí- 

«to v ital. prov. sienské asi 29 km j. od Monte- 
pulciana s J7tx) obyv. 

Abbadie :l)Jacques ("1657 — f 1727), pro- 
testantský theoloj;, stal se v 17. r. věku svého 
<:-iktorem theologie, pak kazatelem v Berlíně, 
Londýně a konečně děkanem vKillaloe v Irsku, 
iíyl výmluvným obráncem křesťanství a pro- 
::stantismu. V díle svém La vérité dc la rcli- 
•ji iti chrcticnnc (Rotterdam 1684) bojuje proti 
utheistům, naturalistům a socinianum. Dílo to 
vy;io v několika vydáních a jazycích. V díle 
1. Aťt dc se connaítrc soi-méme (t. ifx)Z) staví 
lúaliu k sobě za základ mravouky. Ve starších 



létech napsal: Tm vérité de la religion chré- 
tienne réformée a Le triomphe de la providence 
et de la religion (Amsterd. 172 1), jež obě pro- 
zrazují mysl blouznivou. Histor. dílo Histoire 
de la grande conspiration ď Angleterre (Lond. 
1696), jež jest velmi vzácné, napsal na rozkaz 
krále Viléma dle originálů v král. archivech. 

2) Pratří, cestovatelé franc, A n t o i n e 
Thomson d* A., nar. v Dublině 1810, Ar- 
nauld Michel 1815, z francouzské rodiny. 
R. 1833 doprovázeli maršála Clausela do Alžír- 
ská, 1836 trval Antoine v Brasilii, 1837 vypra- 
vili se oba na výzkumnou cestu do HabeSe, 
kdež pobyli do r. 1848. Procestovali nejen 
známější sever a sířed, nýbrž i jih, dotud téměř 
zcela neznámý. Na lichou zprávu, že byli za- 
vražděni, odebral se za nimi třetí bratr Char- 
les, načež s hojnými výtěžky vědeckými 
(ethiopskými a amharskými rukopisy, slovníky 
asi 30 habeSských jazyků) vrátili se všichni 
do Francie. Arnauld odebral se r. 1853 po- 
znovu do Habeše a vydal potom úhrnnou zprá- 
vu o cestách svých s bratrem ve spise Doiije 
ans dans la Haute-Éthiopie (2 sv. 1868). An- 
toine, důležitější zobou bratří, vydával s po- 
čátku jen kusé zprávy v rozličných časopisech 
anglických a francouzských, později však uve- 
řejnil větší díla: Gcodésie ď Éhiopie (Paříž, 
1860 — 63), Cataloguc raisonné des manuscrits 
éthiopicns (1859), Obscrvations rclativcs á la 
physique du globe faites au Brěsilet cn Ethio- 
pic (lírj^), L^Abyssinic et le roi Tncodore (1868) 
a slovník jazyka amariftského (amharského) 
(1881). V >Abhandlungen fiir die Kunde des 
Morgenlandes* (Bd. II. Heft i. Lpz. 1860) uve- 
řejnil ethiopský text Hermova > Pastýře «^ s la- 
tinským překladem a několik roztroušených 
článků, zvi. v aktech geog. spol. v Paří/i. Rov- 
něž jazykem baskickým obírali se oba bratří. 

Abl^ádovoi, dynastie maurská, jež ve 
stol. \I. panovala v Seville. Tehdy chalífát 
kordovský, jehož zakladatelem ve stol. \'in. 
byl Omajjovec Abdurrahmán, rozpadl se v ně- 
kolik knížectví n. emirátů, jichžto středisky 
byly Toledo. Sevilla, Saragossa a j. Hýla to 
doba, o níž dějepisec španělský Gebhardt 
(Historia generál de Kspaňa III. 145) zcela 
případně praví: »Každé město jest královstvím 
a každý místodržitel monarchou. . Zakladate- 
lem panství rodu Abbádova v Seville byl 
Muhammed ben Ismáíl Abul Kásim, nejvyšší 
sudí tamní a místodržitel, jenž r. 1026 chalí- 
fovi Jahjovi na porok se prohlásil nezávislým 
a dal si titul emíra sevillského. Dědic a syn 
jeho Abbád al-Mutadid zmocnil se Kordový 
a podmanil sobě některá knížata jihospanělská, 
tak že byl nejmocnějším králem muhamme- 
dánským na poloostrově pyrenejském. Zemřel 
r. 1069. Nástupcem jeho byl syn jeho Muham- 
med al-Mu'tamid billáh, veliký příznivec věd 
a umění. Tomuto al-Mamún, emír toledský, 
vzal Kordovu, avšak Muhammed dobyl jí zase 
r. 107S. Jsa v nepřátelství s některými emíry 
Španělskými hledal Muhammed spolků s kře- 
síany, zejména s Alfonsem VI., králem kastil- 
skýrn. Avšak když panovník tento, r. 1085 
dobyv Toleda, muhammedánům Španělským 



2^ 



Abbax:h — Abbás. 



8C stal nebezpečným, craírové jejich jali se 
zraky toužebné obraceti do Afriky k emírovi 
marockému Júsufovi, synu Tášfinovu. Júsuř 
také vskutku jim pj4šel na pomoc a křesťané 
na hlavu poraženi u Zaláky dne 23. řij, 1086. 
Zpráva o vítězství poslána do Sevilly po ho- 
lubici. Pohříchu zvrhl se spojenec a ochránce 
Júsuf ben TáŠfín v podmanitele a utiskovatele. 
Tehdy Muhammed al Mu^tamid způsobil proti 
němu vzbouření, avšak po dobytí Sevilly od 
vojska Júsufova musil se vzdáti i odveden 
8 rodinou do Afriky, kdež zemřel v zajetí r. 1095. 
Dcery jeho bídné se živily prádlem, a po- 
tomstvo slavné někdy dynastie zaniklo beze 
stopy. Šra. 

Abbaoh viz Abach. 

Abbá-Járed, hora v pohoří Semienském 
v Habeši 4483 m vysoká. 

Abbamonte viz Abamonti. 

I b n-u 1-A1)1)ár z Valencie, literární histo- 
rik arabský. Pro svoje vědomosti v historii a 
literatuře, grammatice a právu, jakož i zběhlost 
ve stilistice a rhétorice zastával důležitý úřad 
sekretáře u guvernérů valencijských a později, 
když Valencie dobyto a on do Tunisu se při- 
stěhoval, u dvora túnisského, kde za Mu- 
stansira až na vezíra postoupil. Avšak osočen 
byv z účastenství ve zpouře zamýšlené, jež 
básní u něho nalezenou bylo prý dosvědčeno, 
zavražděn jest r. 1260 z rozkazu vladařova. 
Napsal biografii knížat a vážených osob Špa- 
nělska a severní Afriky, již básnili, s ukázkami 
jich básní pod názvem fíullat ussijára pallium 
auro practcxtum (sr. Docy Notices sur quel- 
qucs mss arab. pag. 29), jakož i dodatky k hi- 
storii imámů (zz: předních učenců) španělských 
od jednoho z nejlepších historiků Španělska 
Haškuála (f 1172): Donům de historia imamo- 
rum Hispaniae (jež sama byla pokračováním 
podobného spisu Ibnul-Faradího [| 10T3J: Hi- 
storia Andalusiac a Historia poétarum Anda- 
lusiaé) pod titulem : Supplementum doni (3 díly). 
Konečně Lexicon s. Bibliotheca Arabico-Hi- 
spana (do r. 1252) vydáno v Madridě 1886 
(F. Codera et Zaydin: Aben al-Abbar. Almó- 
cham Matriti 1886). Činnosti jeho sekretářské 
náleží spis Restitutio gratiae sccrctariorum, 
o sekretářích, kteří v nemilost upadli a jimž 
milosti se dostalo, když sám pro neposlušnost 
svoji v úřadě písařském v nemilost upadnuv 
čekal trestu, avšak spisem svým jej odvrá- 
til, a j. Dk, 

AMart (Abart) Franz, znamenitý so- 
chař švýcarský {\ 1863). Z prací jeho nej- 
známější jsou sošky Winkelriedova, za niž 
vyznamenán zlatým penízem, a Mikuláše von 
der Flúhe. 

Abbas, z aramejského abbá (v. i.\ jest 
v právu kanonickém výrazem technickým pro 
představené klášterů mužských (v. opat). Ná- 
zev tento v tom důvod má, ie mezi předsta- 
veným a mezi mnichy jemu podřízenými ta- 
kový poměr býti má, jako mezi otcem a dětmi. 
Jiné názvy pro tutéž hodnost jsou: pater, 
maior, praelát, prior, praesul, superior, rektor, 
guardián. Od těchto řeholních představených 
(abbates regulares) různiti sluší ab ba tes 



saecuiares, t duchovní světské, kteří jsouce 
v požívání nějakého opatství, jako církevního 
benefícia, zastupovati se dávají mnichem, jako 
vikářem v záležitostech řeholních, a mají-li jen 
nižší svěcení nebo pouze tonsuru, vůbec ve 
všech záležitostech. Hnr. 

AMas antlqiilis a modemus jsou zdo- 
mácnělá označení pro dva kanonisty středo- 
věké. Ve spisech kanonických totiž objevují 
se od konce XIII. století častěji doklady ze 
spisovatele, názvem Abbas naznačeného, avšak 
jinak dosud neznámého; zdá se, že spisovatel 
tento byl rodem Francouz, čemuž nasvědčuje 
okolnost, že byl žákem Francouze Petra de 
Sampsone, v létech 1230 — 60 učitele bologn- 
ského; spisy tohoto A-ta jsou: i. Lectura s, 
apparatus ad decretales Gregoři i IX,; jsou to 
přednášky, které spracovány jsouce na základě 
glossae ordinariae přihlížejí zejména ke kontro- 
versím a povstaly as okolo r. 1261. 2. Distinctio- 
nes, které se jeví býti přepracováním stejno- 
jmenného díla Petrem de Sampsone sepsaného. 
3. Apparatus ad constitutiones Innocentii IV. 
Když později pro kanonistu Mikuláše de Tudes- 
chis (Panormitanus | 1453) zevšeobecněl též 
název Abbas neb Abbas Siculus podlé jeho opat- 
ství vdiécési messinské, nazýván tento: Abbas 
modernus nebo novus, recentior, onen 
Abbasantiquus. Sr. Schulte : Die Gcsch ichte 
d. Quellen u. Literatur d. kanonischen Rechts II,, 
str. 130 nsl. Hnr, 

Abbás: 1) Syn A b d-u 1-M u t a 1 1 i b ů v, strýc 
Muhammedův, KurajSovec z rodu HáŠimova 
(* v Mekce 556 — f 653). Po smrti otcové do- 
stalo se mu úřadu v rodině dědičného, stříci 
svatyně Ka'by a poutnické studnice Zemzemu. 
Když Muhammed začal hlásati novou víru, 
byl A. zprvu jeho protivníkem, ale po bitvě 
u Bedru (r. 624), v níž Kurajšovci poraženi a 
A. zachrániv život Muhammedův byl zajat, 
stal se nejhorlivějším hlasatelem nového učení 
a vlivem jeho přijala čásf Kurajšovců islám. 
Pomáhal též prorokovi dobývati Mekky (roku 
630). A. byl praotcem pozdější dynastie Ab 
básovců bagdádských, kteří měU chalífát 
od roku 749 do 1258. — Syn jeho 2) Ibn 
A. ('■= 619 — f 688) účastnil se roku 648 vá- 
lečné výpravy do sev.-záp. Afriky, načež jme- 
nován brzy po roce 656 guvernérem basor- 
ským. Již r. 661 uchýlil se však do zátiší 
v Ťáifu, věnuje se zcela studiu. A. jest slavná, 
ač někdy velmi pochybná auktorita tradice 
islámské a zakladatel široce rozvětvené exege- 
tické školy prvých čtyř stol. v islámu. Byltě 
mužem své doby, jíž vládl duševně, politiku 
ponechávaje silnějším. Byl bystrý a energický, 
ale i prohnaný. Od vrstevníků svých zván 
»terdžumán-ul-kurán« (tlumočník koránu) a 
arabský hibr (rabbín), což odpovídá zcela směru 
jeho činnosti vykladatelskc a dialektické. Přes 
svoji nespolehlivost jest však důležit jako 
svědek blízký Muhammedovi a prvým dobám 
islámu. Vynikal také jako znalec poesie arab- 
ské a jako učitel. Dk. 

Abb&s : 1) A. I. V e I i k ý (- 1558 — + 1628), 
sedmý šáh .z perské dynastie Súfijův, náleží 
k nejslav. panovníkům orientálským. Byl ncj- 



Abbas Mírzá — Abu-1-Abbás. 



25 



mladší syn šáha Muhammeda Chudábenda, 
jenž jej již v útlém mládí ustanovil správcem 
provincie chorásánské. Vychovatelem a rád- 
cem jeho byl muršid Kulichán, jenž použiv 
zmatícA za slabé vlády otce A-ova odebral se 
s princem do střední Persie, zmocnil se Kaz- 
vínu a prohlásil A-a r. 1586 samo vládcem, 
zatím co otec jeho byl zaměstnán utišováním 
vzpoury na jihu. Usmrtiv oba starší bratry a 
nechtéje podléhati vlivu svého ministra dal 
popraviti i tohoto, načež potlačil i vzpouru 
palácové gardy (kurudžijův). Hned na to pře- 
sídlil se z Kazvínu do Ispahánu, jejž učinil 
hl. městem. Upevniv svou vládu obrátil se 
proti nepřátelům, kteří Persii se všech stran 
ohrožovali a jí provincie odnímali. Poraziv 
r. 1597 Uzbeky, jejichž chán Abdulláh byl se 
zmocnil m. Herátu a části Chorásánu, dobyl 
opět města toho, kdežto jeho vojevůdcové na 
jihu pokořili Láristán i ostrovy v zálivu per- 
ském a na severu dobyli Gílánu a Mázende- 
ránu, načež A. rozšířil svou vládu dobytím 
Kandáháru i v Afgánistáně. Nyní teprv počal 
zamýšlenou válku s Turky. Válče s nimi Šťastně 
skoro až do konce života svého, odňal jim 
r. 1601 Azerbeidžán, čásť Arménie a Georgie, 
odrážel až do r. 1613 každoroční skoro útoky 
turecké na Eriván a Tebríz a přinutil r. 1613 
georgijská král. Kachetinsko a Kartalinii uznati 
nadvládu perskou. Rovněž Gruzii zavázal 
smlouvou, aby měla panovníky domá9Í, ale 
muhammedánské, též abv následník trůnu až do 
nastoupení svého dlel u dvoru Šáhova. Sláva 
jeho byla na sev. tak rozšířena, že i rus. mě- 
sta AstrachaA a KazaA r. 161 1 hodlala se mu 
poddati. Ovšem vítězství nad Turky nebyla 
tak zásluhou A-a, jenž nebyl ani vojevůdcem 
ani osobně chrabrým, jako spíše výsledkem 
zlepšené kázně a reorganisace armády perské, 
kterou provedli dva Angličané, bratří Sher- 
leyové. Války s Turkem protáhly se až do 
r. 16 18, kdy sultán Osmán II. po velkých po- 
rážkách učinil mír, jejž však Porta porušila 
;iž r. 1622 vpádem do Persie. Válka vzplanula 
opčt, ale Turci vedli ji tak nešťastně, že A. 
dobyl Mosúlu a r. 1623 i Bagdádu, tak že říše 
jeho, když byl pomocí anglickou již r. 162 1 
zničil portug. kolonii na ostr. Ormuzu v zálivu 
perském, sáhala až k řece Indu. Po 42leté 
vládě i 27. ledna 1628 v Kazvínu, ustanoviv 
nástupcem vnuka svého Súíi-mírzu (vládl do 
r. 1^*42), poněvadž syna svého sám byl za- 
hubil. A. požíval za hranicemi veliké úcty; 
r.jL jeho dvoře sídlila poselstva rozličných 
cvnípských i asijských panovníků. Evropanům 
byl nakloněn velice, hledě jich získati proti 
1 urecku a chtěje zvelebiti obchodní spojení 
Ptrsie s Evropou. Ke křesťanům byl snáše- 
iivý, méně nakloněn byl pársum a židům, 
'Nunnity pronásledoval krutě. Jakkoli snažil se 
ustáliti pořádek v ohromné své říši, přece již 
z;i nástupců klesala Persie opět se své výšc 
politické. Povahou byl pravý despota asijský, 
brzy krutý, brzy laskavý. Jsa milovníkem sta- 
^cb okrášlil Ispahan mnohými paláci, zahra- 
<i;imi, průplavy atd. — 2) A. II., pravnuk 
picd., zvaný »Kúčik« (malý), g. šáh z rodu 



Súfijů (* 1632 — t 1666), jediný syn šáha Sú- 
fija. Nastoupiv r. 1642 na trůn ponechal 
vládu svým rádcům. Byl poněkud mírnější po- 
vahy než jeho předchůdcové, přál cizincům, 
zvláště Evropanům a měl ve službách mnoho 
franc. umělcův a řemeslníkův. 

AMáB Mirsá, perský princ (* 1783 — ■ 
+ 1833), druhý syn Šáha Feth-Alího, ustanoven 
r. 18 16 za následníka trůnu. Byl neobyčejně 
nadán a nakloněn reformám po způsobu evrop- 
ském. Již v mládí, jsa místodržitelem v Azer- 
beidžánu, snažil se reorganisovati vojsko po- 
mocí franc. a angl. důstojníků, založil v Te- 
brízu arsenál, slévárny, tiskárnu, podporoval 
dolování v báních atd. Jsa nepřítelem Ruska 
snažil se vlivu ruskému klásti všemožné pře- 
kážky. Když r. 1811 počal šáh vlivem Francie 
válku proti Rusku, byl A. M. jmenován vrch- 
ním velitelem, ale prese všechnu osobní chra- 
brost válčil nešťastně, tak že Persie pozbyla 
mírem gulistánským (12. říj. 1813) svých pro- 
vincií kavkázských a byla nucena povoliti ru- 
skou vlajku na moři Kaspickém. R. 1821 pod- 
nikl válku proti Turkům ; neohlásiv jí ani pře- 
šel přes hranici a obléhal Bájazíd, ba jeden 
oddíl pronikl až k Dijárbekru. Šáh zdánlivě 
vpádu toho neschvaloval, ale válka trvala dále, 
až nedostatek peněz a tím nekázeň ve vojště, 
špatné zásobování a j. r. 1823 boj přerušily. 
Tím rozmrzen oddal se nestřídmosti a vládl 
jako jeho předchůdce libovolně a násilně; tre- 
stal sice přísně loupe/e ve své provincii, ale 
nedovedl zameziti korrupci v soudnictví a ve 
správě politické. Jeho pobudkou vypukla válka 
s Ruskem znovu r. 1826, poněvadž mínil, že 
Rusko na začátku vládv Mikuláše I. bude ro- 
zer\'áno; ale nenadálý vpád Peršanů byl od 
gen. Paskěviče a Jermolova odražen a A. M. 
v několika bitvách poražen, načež osobnč 
umluvil mír turkmánčájský (22. ún. 1828), jímŽ 
Rusko nabylo provincie arménské (Erivanu a 
Nahičevanu) a stálého vlivu v Persii. Zanechav 
rad franc. a angl. přilnul k Rusku a byl také 
r. 1829, když ruský vyslanec a básník Gribo- 
jedov byl oď luzy v Tcheráně zavražděn, vyslán 
do Petrohradu prosit cara za odpuíitění, i vlídně 
u dvora přijat. Roku 1831-32 bojoval proti 
i náčelníkům chorásánských Kurdú, což mu 
] opět získalo obliby, ale zemřel v prosinci roku 
i 1833 náhle epidemií v Mešhedu na pochodu 
proti Herátu, prv2 než mohl tohoto důležitého 
I města dobyti. Jeho syn Muhainmed Mír/á 
! ('■• ib!o6), nejstarší z 51 dětí, stal se šáhem po 
\ smrti děda svého šáha Feth-Alího r. 1834. — 
I Jakkoli nadán chytrostí i zmužilostí, nedovedl 
' se přece A. M. zbaviti všech známek krve asij- 
ské a, ačkoli náleží k ncjznamcnittjším osobám 
I perským našeho věku, byl přece jen povrchné 
I civilisovaným barbarem. 

I A b u - 1 - Atitláa, zvaný Saffáh (t. j. pro- 
Icvatel krve), zakladatel dynastie Abbásovců 
bagdadských, syn Abd-ul ŇIu talii ba, strýce Mu- 
hammcdova se strany otcovy. Používaje vnitř- 
ních zmatků v říši Omajjovcáv porazil Mér- 
vána II., dobyl Damašku a r. 749 prohlásil se 
I chalířem, zemřel však již r. 754. Pro svOji 
; ukrutnost nazván ^ Krvežíznivým «. 



26 



Abbás pasa — Abbatucci. 



Abbás pafia, mfstokr. egyptský (* 1813 — 
f 1S54), syn Túsúna paše a vnuk slavného 
Mehmeda Aliho. Narozen v Džiddě v Hidžázu 
na pochodu otcově proti Vahhábitům, strávil 
tam svá mladá léta, načež byl vychováván 
v Kahiře u déda svého, jehož přízní dostalo se 
mu nejvyšších úřadů civilních i vojenských. 
Jsa I slety stal se správcem Sýrie, kterou řídil 
po 3 léta, při čemž byl ve válce s Tureckem 
r. 1831 velitelem oddělení jízdeckého; na to 
stal se vrchním insp. všech provincií a ko- 
nečně prvním ministrem a presid. státní rady 
v Kahiře. Úřad ten zastával 8 let zalíbiv se jak 
domorodcům tak i konsulům evrop. R. 1848 
stal se místokrálem. Hned po nastoupení změ- 
nil starý systém vládní, ne z lásky ku podda- 
ným, nýbrž z nechuti k Evropanům; tak na 
př. odstranil některé daně, přestal prováděti 
nákladné stavby a jiné projekty, zjednodušil 
výdaje státní a ztenčil vojsko; ale jinak byl 
hrabivý a vyděračný. S Portou žil sice ve 
shodě, avšak když min. obchodu Artim bej, 
jenž pro zpronevěření utekl se do Cařihradu, 
a někteří příbuzní A-ovi intrikami svými jej 
očernili a Turecko chtělo opět Egypt samo- 
statnosti zbaviti, počal zbrojiti. Zakročením 
Anglie a Ruska a vzhledem ku převaze tur. 
armády podvolil se a spor urovnán pak v jeho 
prospěch, protože Turecko r. 1853 k nastávající 
válce s Ruskem pomoci jeho potřebovalo. Od 
té doby byl věrným spojencem Turecka při- 
spěv mu v krymské válce 15.000 m., loďstvem a 
zásobami. 13. čce. 1874 nalezen byl mrtev ve 
svém paláci; ranila ho prý mrtvice, ale spíše byl 
dle orient, zvyku od svých milců zavražděn. 

Abbási, stříbrná mince perská mající 
jméno své od šáha Abbása II. (1642 -1666). 
Dělí se na 4 šáh í a 50 jich činí perský tú- 
mán. Platí jako i tur. piastr zr 10 kr. Chivsk^ 
a. jest '/jn těly a iz 10 kopejkám stř. V Gruzii 
a Georgii zavedlo Rusko na zač. XIX. stol. 
a. v ceně 20 kop., dvoj-a. n: 40 kop. a půl-a. 
zz 10 kop. — Poněvadž a. snadno se otrou, 
neplatí se jimi větší platy v Persii dle kusů, 
nýbrž dle váhy. 

AMásovoi, potomkové dvou různých 
Abbásů. Pravnuk strýce Muhammedova A b- 
bása, t. abul Abbás essaffáh v čele pří- 
vrženců svého praotce, A-ců v širším slova 
smyslu odstrkovaných od vlády světské i ná- 
boženské za prvních cháhTů z různých rodů, 
zmocnil se v Damašku nejvyšší moci politické 
i duchovní a stal se praotcem A-ců bagdád- 
ských, ježto za prvních jeho nástupců sídlo 
vlády přeneseno bylo z Damašku do Bagdádu. 
Dynastie A-ců těchto (37 chálífú) seslabila 
politickou moc svou, přepouštějíc ji různým 
krajinským knížatům (emírům) a zanikla r. 1258, 
když Mongolové za Húlákú, vnuka Džengíz- 
chánova, Hagdádu dobyli a poslední A-ee 
usmrtili. — Za nového věku, t. r. 1505 vzbou- 
řila se Persie proti Turkům za vůdce národ- 
ního Ismáíla Súfía, Bagdád sklesl na město 
krajifiské a Ispahán stal se středem nové 
perské říše, v níž 1586—1628 vládl Abbás I., 
praotec A-ců perských, vymřelých Abbá- 
sem III. r. 1736. 



AbbaJlsamentOy skratek abb. (italX sní- 
žení, spuštění; v hudbě a. di voce [vočel, 
nížení, padání hlasu. Ve skladbách klavírních 
označuje se slovem a. ruka, jež má se pod- 
ložiti pod druhou. 

AMás-tůmáii, ves gub. kutaíské na Kav- 
kaze, nedaleko m. Achalcychu, proslulá léči- 
vými sirnými, 49" C teplými prameny. 

AMata, ital. opat; tolik co Abbé. 

deirA1>1)at6, rodina malířů ital., z nichž 
vynikli: 1) A. Niccolo (* 1512 — f 1571), žák 
Begarellův, usadil se v Bologni, kde nachá- 
zíme jeho hlavní obraz Narození Kristovo 
v Porticu di Leoni ; pro chrám sv. Petra v Mo- 
deně, rodišti svém, maloval obraz Umučení 
apoštolů Petra a Pavla, který je nyní v ga 
lerii drážďanské. Roku 1552 povolal jej Prima- 
ticcio do Francie, kde setrval do smrti své a 
měl účastenství ve vyzdobení zámku fontene- 
bleauského freskami (život Odysseův v 57 po- 
lích a j.). Význam A-ův sluSí hledati právě 
v tom, že náležel k umělcům, kteří přenesli 
sloh pozdní renaissance italské do Francie. — 
2) A. Giulio Camillo, Cristořoro a Ca- 
m i 1 1 o, synové před., byli také malíři a pracovali 
s otcem svým ve Francii. Ercole delFA., 
Camillův syn (f 1613), byl malířem v Modeně; 
tohoto pak' syn PietroPaolo delťA. (+1630) 
bvl, jak se zdá, posledním svého rodu. 

' Abbati Josef, malíř ital. (* 1836 — \ 1868 
ve Flprenci). S počátku maloval předměty 
architektonické, jmenovitě si liboval v zobra- 
zování pohledů vnitřních; později však oddal 
se cele malířství genrovému. Z těchto jeho 
pozdějších maleb známější jsou Modlitba a 
Dominikán, 

Abbatiae oonslstorales O^^O j^^" ^P^^' 
ství, jež zadává papež v konsistoriu; roze- 
znávají se a. c nullius (scil. dioecesis). jichž 
opatové mají tak zvanou quasi - episkopální 
pravomoc nad jistým, z diécése vyňatým úze- 
mím, a a. r. prosté, jichž roční důchody ob- 
nášejí jistou sumu peněz. Jrk, 

Abbatiiil Quido-Ubaldo, malíř italský 
římské školy ('•= 1600 — 1656). Nar. v Cittě di 
Castello, vstoupil v Římě do školy Arpinovy. 
jehož vlivem se talent jeho rozvíjel tak, žr 
malíř Romanelli neváhal použiti jeho pomoci 
při malbě výjevů ze života markrabiny Ma- 
1 tildy pro síně vatikánské. Tím vzrostla jeho 
pověst tak, že brzy objednány u něho Zvésto- 
váni P, Maric pro klášter sv. Kláry, Madonna 
ve sldvč pro kostel sv. Augustini a Nanebc- 
v\eti P. Marie. Za Innocence X. na rozkaz 
kard. Cornara maloval Sv, Ducha me^i an- 
děly pro kapli sv. Teresie a mnoho jiných. 
Jako mosaicista proslavil se dvěma pracemi 
ve chrámě sv. Petra dle nákresů Cortoniových : 
Sv. Trojici a Sv. Lvem. Mimo to proslavil se 
histor. malbami alla chiaroscuro, které v ko- 
stele sv. Ducha zdola úplně zdají se býti bas- 
reliefy. Vynikal též jako portraitista, zvi. zda-* 
řilá jest podobizna pap. Innocence X. A. blíží 
se k Arpinovi, ale jest přirozenější než tento.- 

AMatis VUla viz O pat o v. 

Abbatuooi [-ůči],jm. rodiny korsické, z níž 
I pochodí několik generálů a politiků francouz.: 



Abbaye — Abbé. 



l)QigicomoPi«troA.(*i72G— |iSt3),vúdce 
' lůCandv a &anc. generál, vynikl v bojích 
~>ubtikou janovskou, která chtéla pokořiti 
lalí oalrovany vedení Pascalem Paolim, 
Bifini A. s poídiku soupeKl, aviak vida, že 
ivcnost ikodili. by povstinl, podHdil se do- 
roln£ a ^lokojil se podnáf elnictvim. Franc. 
'str v£v. Choiseul obávaje se, že by Angii- 
I, U nimi Korsiíané o pomoc volali. Koř- 
il obudili, áa,\ si ji postoupiti r. 1768 od Ja- 
mů * hrabíli Ae Vaux dán rozkaz zmoc- 
iva. Povilalci bránili se zmužile, 
tpodlehU. Paoli prchl do Anglie a A. pod- 
i ae králi franc, nařei jmenován podplu- 
^-líkein. liray viak byl od nástupce de Vau- 
U hr. Msrboefa, stíhán pro účast v povstání 
' MIKcn k potupnému trestu, ale korsi£t[ 
t doaulbli toho, ie kassačnf soud v Pro- 
■ rouudek zruíil. A. byl úplní rehabili- 
n, jmenován brigádníkem a rytířem fiídu 
I^Ludvtka a r. 1793 uríeno mu konventem 
i Kanihy proti Paolimu a Angličanům, 
[vřítliv niřťlio. ponfvadi krajané jeho drželi 
" ■■ 7- ■'■ Frantouzům, vrátil se do 
divisionúfem v armádí 



,i). nt-.-il'-- SVÉ 3 syny, kteří padli 

I bojiíti. Z nich nejslavníjfíro byl 

¥Ít) Charles A. (* 1771 — \ 1796), franc. di- 

^' U. V 16 litech vstoupil t, dělostřelecké 

v Mel&ťh juko poručík do armády franc, 

til *• na ZííC. revoluce výpravy z r. 179a 

a kapitin a pak podplukovník v armádě rýn- 

l^aaiál aer, 1794 pobočníkem ^en. Pichegrua. 

t oátilrtant a bravoura vojenská byly ob- 

tbodny. Vyznamenav se při prvním pře- 

idit Kyna stul hc brigádníkem, při druhčm 

"' "du Rýna {Í4. čna. 175!)) vykonal přl- 

. , irUvní mu od gen. Morcaua a přechod 

ft-Mk »ln't1e, ie byl jmenován divisionářcm; 

I vlak jii I. pros.téhoi! r. viUn-átceu Bblz- 

~M I/ boji proti Rakuisnům, Na mistr, kde 

I, potrtKvil muMorcaur.iSoi pomník, který 

\ pochodu spojcncQ k Paříži zničen, ale 

vti revoluci národní sbírkou obnoven, 

^ Jacquov Picrtu Charles A., franc, 

iílr ■pmvcdlnosii (-i7{)i — | 1857), synovce 

)„ Dar. v Zicaini na Korsice, stud. v Pise 

hiŠoft práva u Klal ae ea restaurace r. 1816 

■" dlorem a r. iStg přísedícím snudniho 

íi. Po CcriTncoví revoluci r. i8jo 

nciii nii Knraice a jmenován pre- 

.1 nrléanského, od r. 1S39 

^ v poslanecké sní movní 

. iírn předsedou, hláse se 

■■ j (iuiiolova. Po revoluci 

^^ jmenován od provisoria radou 

:. aoudu v l'ařiii a xvotcn v depart. loi- 

. )) do likonodárného Ehromáidéní, v némí 

^^1 xprvu ke Rtranf mltných republikánů, 

mpo cvnlenl Ludvika Napoleona presiden- 

\ republiky *tal se horlivv^in bonapartintou 

h*| X prvních, kdoř ptoj^-vílí kvúj souhlas 

Rvrsieni pruHincovým (1^511- Napoleon lil. 

^oval jej za to r, 1853 Ktrjicem velké pečeti 



a ministrem spravedlnoatt a v pros. t. r. aená- 
torem a rytifem Čestné legie. Zanechal 3 syny. 
I nichí nejstarií 

4) Charles A. (* 1816 — f 1885) byl advo- 
kátem a od r. 1648 zásL gener. prokurátora 
repohlikypři oppell. aoudu paffíském. Za druhé 
republiky byl r. 1849 jedním z 5 poslanců kor- 
sjckých v zákonodár. shromáídíni se smýSle- 
nim bonapartistickým a stal se r. 1857 přízni 
Napoleona III. státním radou. Po pádu císař- 
ství zasedal r. 1872—76 ve snĚmovné poslanců, 
háje horlivé zájmy své stnxny: po rozpuilénf 
snímovny r. 1877 byl sice opít zvolen vSar- 
těné, ale při volbách ai, srp. 1881 podlehl kan- 
didátu republikánskému Bartholimu. Druhý syn 
6) Antoine Dominique A. («i8iS — 
1 187S) vyznamenal se v krymské válce, v nlí 
u Scvastopole by] dvakrát ranfn, stal se r. 1856 
pndplukovnikem, r. 1859 po válce italské (vy- 
niknuv zvi. u Solferina) plukovníkem a r. i868 
brigádníkem. Po válce ném.-franc r. 1871 jme- 
nován divisionáfem a f v Nancy ag. ledna 
:878. Nejmladší 

6) Severin A. i^ 28, června i8zt) byl od 
r. 1S52 po dvacet let poslancem korsickým 
ve franc. snímovní. r. 1871 ilenem národního 
shromáždéní. Vzdal se sice již v srpnu t r. 
mandátu ve prospích býv. ministra Rouhera. 
by] však zvolen v jiném okresu volebním ; pí i 
nových volbách r. 1877 vzdal se kandidatury 
a iije od té doby v soukromi. — Syn jeho 

7) Jaci^ues A. (^- 16. pros. 1857) kandido- 
val na Korsice při volbách 4. října 1885 a byl 
zvolen od bonaparlístů afí.367 hlasy, avSak 
volby v tomlo departementu nebyly snímov- 
nou schváleny a pH nové volbč i^ ůn, i83fi 
musil A. ustoupiti kandidátu rcpublikániíkému. 

Abbays: 1) Ves s iioo obyv. ve £výc. 
kantonu vaudském (okr, de la Valíce) na vých. 
břehu jezera Jouxského, bývalé opatství pre- 
monstrátské; nedaleko odtud jsou hrozné sluje 
krápníkové Chaudiíres ďEnfcr (Pekelní 
kotlý). — 2) Vojenský íalář u St. Gcrmain 
des Pres ve Francii, kde 1O4 vízňové bj-li 
povraídéni od rozzuřených republikánů, vede- 
nvch Maillardem dne x. a 3. záři 1792. 
' Abbáxlai viz Opatia. 
Abbé (Iranc) znamenalo původné ve Fran. 
cii představeného kláatera, tedy opata. Kon- 
koiclátcm mezi Lvem X. a Františkem L na- 
byli králové francouzšti práva, jmenovati 3x3 
abbés commcndataires. Tím jnkoi i vÚ- 
bcc staril instituci t, zv, kommend (viz t.), 
stalo se, ie mnozI raladsi synové z rodin 
Šlechtických se věnovali stavu duchovnímu, 
majíce budto jistý nárok na určitý kláílcr 
anebo doufajíce, ze se jim Časem takého do- 
stane, po připadí néjakého převorst\'i, ka- 
novniclví nebo jiného obroči. Jelikož viak 
počet kandidátů byl opět věiSf neili poCet 
obsaditelných míst, včnovala se přebývající 
Část a-ů vychovatcUtví, professuře, básnictví 
a literatuře, nebo Žili jakn domácí přátelé 
a. společníci ve velkých domech n t. p. Byl 
tedy a. kaídý mlaďík z lepSi rodiny, který 
mil svíceni vySíí aneb nižSi, Často jen ton- 
suru (nosili Černí nebo tmavC fialaví roucha 



28 



Abbé — Abbey. 



s malým límcem a 8 určitým uspořádáním 
vlasQ). Jak satirická poesie, zvláštč komedie 
doby oné ukazuje, hráli a-ové začasté ve 
vznesené společnosti úlohu Šviháků, jimž Šlo 
zvláštč o to, aby si získali přízně dam a oži- 
vovali salony. Než i platné služby prokázali 
četní jednotlivci na různých polích lidské čin- 
nosti jakožto učitelé, učenci, bibliofilové a spi- 
sovatelé (Fénelon, Saint-Pierre, Dobrovský 
a j.). Po francouzské revoluci vymřel tento 
typus společenský skoro docela; nyní užívá 
se titulu a. ve Francii (abbate v Itálii) jen 
ze zdvořilosti v dopisech ku mladším duchov- 
ním. Sch. 

Abbé*** (franc. Abbé trois étoiles t. j. 
abbé s třemi hvězdičkami), pseudonym abbéa 
Michona, pod kterým vydal několik sensač- 
ních románů tendence protiklerikální. Nejvíce 
hluku způsobily z nich obsáhlé skladby Le 
matidit (1863) a La religieuse (1864), které do 
jiných jazyků byly přeloženy. I do naší lite- 
ratury uvedeny pod názvy Pi^oklatec a Jeptiška 
a doznaly přes odpor strany klerikální hoj- 
ného rozšíření. Ve Francii romány tyto, 
které jsou zboží tendenční a v některých 
partiích špatně pracovány, přičítány dlouho 
různým romanopiscům. Teprve po smrti ab- 
béa Michona zjištěno, že on byl jejich pů- 
vodcem. — ckjř. 

Abbe [eb] Cleveland, americký astro- 
nom a meteorolog (* 1838 v N. Yorku), stud. 
v N. Yorku pod výtečnými astronomy Briino- 
wem, Gouldem, Struvemaj. R. 1868 povolán 
byl za ředitele observatoria do Cincinnati a 
1 87 1 do Washingtonu. V Cincinnati zavedl 
obyčej vydávati denně telegrafické zprávy me- 
teorologické a předpovídati na základě jich 
povětrnost na jeden nebo dva dni. Je členem 
národní akademie věd a některých společností 
vědeckých, hvězdářských a meteorologických 
doma i v cizině. Jeho astronomické, meteoro- 
logické a fysikální články obsaženy jsou v časo- 
pisech Monthly tintes of the roral astronomical 
society. Astronom ische Nachrichtcn, The ame- 
rican journal of science, Rccord of science and 
industry a v encyklopaediích. 

Abbema Vilém (* 1812), kreslíř a mědi- 
rytec nčm., známý hlavně rytinami krajin dle 
obrazů C. F. Lessinga, Scheurena, Achen- 
bacha a j. 

Abbema Louise (* 1855), souvčká malířka 
franc, nar. v Etampcs. Mezi r. 1862 a 1867 
meškala s rodiči v Itálii. Již od mládí jevila 
živý smysl pro umění; prvním jejím učitelem 
malby byl Dévedeux, později Chaplin, Hcnner 
a Carolus Duran. A. debutovala r. 1874 v pa- 
řížském Salonu podobiznou své matky. V násl. 
létech vystavila tamtéž řadu obrazů, které jí 
získaly všeobecného uznání. Mezi nimi vyni- 
kají podobizny: Sarah Bernhardtová (187Ď), 
Jeanne Samary o vá (1879) a zvláště si. Haretta 
(18S0). si. Granierová (1883) a Ferd. Lesseps 
(1884); dále buďtež uvedeny z jejích maleb Sní- 
dané ve sklenniku (iSjyJy Amaionka (1880), Roční 
časy (1882), Píseň odpolední (1885), Komedie, 
Tragédie ''1886) a j. Mimo to pochází od A-y 
opona v divadle Porte-Saint-Martin, bronzový 



medaillon s podobiznou Sáry Bemhardtové 
(1878), četné akvarelly a kresby leptané (aqua- 
forty). Kolorit její bývá harmonický, modelace 
jemná, provedení vůbec jeví výrazný, origi- 
nální temperament umělecký. 

Abban viz Aben. 

Abbeville [abvil], z lat. Abbatis villa 
(Alba villa) : 1) Hlav. opevněné město arrond. 
v sommeském dep. na dráze amiens-boulogne- 
ské, 18 km nad ústím ř. Sommy, s 10.283 ob. 
(1881), živícími se hlavně obchodem (ooilí, vino 
a j.), pak tovární výrobou látek vlněných, 
zvláštč sametu, sukna, koberců, plachtoviny, 
mýdla, zboží skleněného a cukru; má velko- 
lepý chrám sv. Volframa z XV. — XVI. stol., 
jehož průčelí jest vzorem pozdního got slohu 
zvaného ííamboyantního, lyceum, bibliotéku, 
městské museum starožitností a přírodnin, 
hřebčinec, pak přístav pro lodi námořní, jenž 
průplavem spojen jest s mořem. A, byl pů- 
vodně obročím opata saint-ricquierského (od- 
tud lat. jeho jméno), pak opevněn proti Nor- 
manům od Hugona Kapeta r. 992 a byl až 
do roku 1789 hlav. městem hrabství Ponthieu- 
ského; 20. kv. 1259 smlouvou a-skou zřekl 
se Jindřich III. angl. práv svých na Norman- 
dii a jiné země franc. ve prospěch krále Lud- 
víka IX. Narodil se zde skladatel Lesueur, je- 
muž r. 1852 postaven pomník, a básník Mille- 
voye. U A-u nalezeny byly velmi důležité 
starožitnosti, zejména kamenné nástroje zá- 
roveň s pozůstatky vymřelých zvířat; na zá- 
kladě těchto nálezů kíade se »doba kamenná* 
a stáří člověka do časů mnohem dávnějších, 
nežli dosud se dělo. — Arrond. a-ský má 
VII kantonech a ve 172 obcích 134.3180b. na 
1560 ^m^ — 2) Hrabství v Jižní Karohně v Sp. 
Obcích sev.-amer. s 41.000 ob., z dvou třetin 
černochů, na 2764 km": Hlavní město t. jm. 
má 3500 obyv. 

AbbevÚlea O. Berg, sekce myrtovitých 
rostlin se širokým kalichem z rodu Campoma- 
nesia (v. t.). Déd. 

Abbey [ěbbi], angl. opatství; se slovem 
tím složena jsou některá jména místní, kde 
bývala opatství, ku př. A.-Holm, Melrose-A. aj. 

Abbey Edwin, amer. malíř, který, ač ně- 
jaký čas pobyl na pennsylvanské malířské aka- 
demii, je spííe samoukem, neboť již před tím 
zásoboval nakladatele svými kresbami. Většinu 
svých illustrací provedl pro známou firmu na- 
kladatelskou Harper & Brothers. R. 1878 ode- 
bral se do Evropy, kde prodlel několik let, 
hlavně v Anglii. Výsledek té cesty jsou půso- 
bivé skizzy ze života a domova Angličanů a 
překrásné illustrace k Herrickovým básním, 
které čas od času vycházely v »Harper's Ma- 
gazíne -« a r. 18S2 byly vydány v samostatném 
svazku. Jako všechny lepší práce A-ovy vy- 
znamenávají se i tyto kresby jemným humo- 
rem a cituplnou poesií. Illustroval též Keatsovu 
báseň Ere of St. Agnes (Večer sv. Anežky), 
což se mu však méně podařilo, jelikož Keats 
sám dosti maluje, ovšem že na úícor umělcově 
dovednosti. A. vytvořil také několik olejových 
obrazů, z nichž zvláště vvnikají: Sta^c-office 
(V divadelní kanceláři), 7lic cvil cyc (Zlé oko). 



Abbiate-grasso — Abbot. 



29 



Lady in a garden (Dáma v zahradě) a A rose 
in áctober (Růže v říjnu). 

Abblate-graMlOy opevněné krajské město 
v ít. prov. milánské, na Naviglio Grande, sta- 
nice dráhy homoitalské, s krásnými chrámy, 
pozoruhodnými ústavy dobročinnými, průmy- 
slem hedvábn. a 7025 oby v. (1881, obec 10.481). 
R. 1 167 dobyl ho císař Bedřich I., r. 1313 
poraženi zde Guelfové, r. 1524 Francouzové. 
Kraj a-ský má ve 43 obcích 116.729 ob. 

Abbiatl Josef, ital. rytec, žil v Miláně 
na poč. XVIII. stol. Jeho rytiny, představující 
většinou bitevní scény, jsou velmi váženy. 

Abbitlbbi viz Abitibi. 

Abbo z Fleury (Floriacensis, mylně 
rvaný Albo), světec z řádu sv. Benedikta, vyni- 
kající cirk. hodnostář a spis. f-'* 945 — f 1004). 
Nar. poblíž Orleansu; vstoupiv do řádu bene- 
diktinského vynikl ve školách pařížských a 
remešských, kdež osvojil si povšechné tehdejší 
vzdělání. Pobyv dvě léta v Anglii, kamž jej 
byl yorkský arcibiskup Osvald povolal, aby jej 
podporoval v opravě řádu klášterního a po- 
kleslého vědeckého vzdělání, navrátil se do 
Francie, kdež se stal opatem svého kláštera 
(fleur}'ského) a představeným tamní Školy. V lé- 
tech 986 a 996 poslán byl od Roberta Mou- 
drého do Rima, kdež šťastně zažehnal hrozící 
papežský interdikt; rovněž byl na několika 
cíiicevnich synodách u vysoké vážnosti a vůbec 
živé se účastnil církevního života tehdejšího. 
Byl zabit při pokuse utlumiti vzpouru mniS- 
skou v klást. La Reolle v Gascogni. A. vyni- 
kal v exaktních vědách, mathematice, astro- 
nomii a ve filosofii; též proslul svou zbož- 
ností a byl vřelým podpůrcem učenosti. Za- 
nechal díla obsahu biografického, apologeti- 
ckého a astronomického; zejména napsal Epi- 
tome de vitis pontificum (1602), Passin sancti 
tladmundi regis (v »Surii vitis 'í), Apolo^^eticus 
cidversus Arntdphum Episc. Aurelianum (v Pi- 
ihoei »Codcx canonum ecclesiae^-) a j. Jsa 
vřelým obhájcem práv církevních, což mu 
způsobilo dosti úkoru, napsal spis Collcctio 
canonum ad Hugoncm et Robertům reges (vyd. 
1723 Mabillonem ve »Vet. Annal.<í^). Souborné 
vydání pořídil Migne Patrologiae cursus etc. — 
A. prohlášen za mučenníka i svatého a církev 
jej ctí jako divotvorce. 

Abbot: 1) Robert A. (- 1560 — ! 1617). 
Nar. v Guildťordě, stud. v Oxforde, stal se 
kazatelem ve Worcestru u Binghamu, králov- 
ským kaplanem, prof. theologie na Baliolskc 
kolleji a roku 1615 biskupem v Salisbury. 
Vynikal jako professor a kazatel i jako spisov. 
a učenec; v theologii předčil i bratra svého 
Jiřího. Spisy jeho namířeny jsou hlavnč proti 
papežství, zvi. Antichristi demoustratio (Lond. 
irH>3 a 1608), vyd. nákladem krále Jakuba I., 
který vysoce cenil spisy A-ovy. Pohrobní spis 
J)e suprema potestate regia (r. i6ig) hájí dů- 
razně a učeně moc i autoritu královskou proti 
útokům Hellarminovým a Suarezovým. Z angl. 
itho spisů uvádíme The mirror of popish sub- 
tiities (1594), The exaltation of tlie kingdn.n 
and priesthood of Chrístt řeč na základě iio. 
žalmu (1601), A defence of the reformed catho- 



lic of Mr, }MUiam Perkins (1606, 1607 a 1609), 
k němuž přidal spis The true ancient román 
catholic a mn. j. 

2) George A. (* 1562 — \ 1633), bratr před., 
zasazoval se s earlem z Dunbani o sjedno- 
cení církve skotské s anglickou, při čemž 
svou obratností dobyl si přízně krále Takuba I. 
Roku 1609 stal se biskupem lichfieldským 
a conventryjským, roku 1610 arcibiskupem 
canterburyjským. A. jevil nevšední samostat- 
nost a ráznost, stavě se neohroženě proti ně- 
kterým tendencím dvora i krále samého. Král 
Jakub I. radíval se s ním v důležitých vě- 
cech státních a církevních, ačkoliv se, jak 
praveno, ne jedenkráte opřel záměrům jeho. 
U nástupce Jakuba I., Karla I., upadl v nemi- 
iost a byl přinucen vzdáliti se ode dvora. 
Z prací literárních zvláště vj--tknouti sluSí pře- 
klad bible do angl., pak histor. díla Brief de- 
scription of the whole world (Lond. 1634) a 
History of the massacre of the Valteline (163 1). 
(Srv. W. Russel, Life of George Abbot. 1777.) 
RodiStč jeho Guildford, kde iřídil veliký ho- 
špitál, dalo mu postaviti nádherný pomník. 

3) Charles A., první lord Colchester, je- 
den z nejznamenitějších předs. dolní sněmovny 
anglické, ••= 1757 v Abingdoně jako syn zámož- 
ného duchovního. Stud. ve Westminsteru a na 
universitě oxFordské, kdež vyznamenán byl za 
latinské básně prvního roku cenou universitní, 
druhého roku cenou kancléřskou. Za tuto dru- 
hou báseň (Petr Veliký) dostalo se mu pozdéji 
od císařovny Kateřiny II. zlaté medaille. R. 1778 
cestoval A. po Švýcarech ; navrátiv se stal se 
úředníkem soudním. R. 1795 nabídl mu vévoda 
z Leedsu mandát poslanecký za městys Hel- 
ston v Cornwallu. A. nabídnutí toto přijal. 
V úřadě tomto obrátil na se brzy pozornost 
sněmovny svými praktickými návrhy. R. 1802 
byl zvolen za předsedu dolní sněmovny. Úřad 
tento zastával s velikou obezřelostí a obrat- 
ností až do r. 18 17, kdy pro seslabený zrak 
musil se na čas uchýliti do soukromí. Při té 
příležitosti povýšen byl na barona C. se znač- 
nou pensí pro sebe a svého nástupce. Pozdra- 
viv se cestoval v létech i8ig — 1822 po Francii 
a Itálii. Po svém návratu účastnil se je^tě 
po 7 let jako člen horní snčmovny politického 
života a kladl zvláště houževnatý odpor při- 
puštění římských katolíků do snčmovny. Ze- 
mřel r. 1829 na svém venkovském sídle 
Mayfteldu. Řeči, kteréž mčl jako předseda 
dolní sněmovny, vydal roku 1829 jeho ta- 
jemník John Rickman. Sr. Diary and cor- 
rcspondence of lord C. (Lond. 1861, 3 sv.), jejž 
vydal jeho syn. 

4) Charles A., syn před., druhý lord C. 
(■'• 1798 — f 1867). vstoupil r. t8ii do vojen- 
ské služby námořské a r. 1860 povýšen za 
viceadmirála. Mezi tím vykonal r. 181 6 v prů- 
vodu lorda Amhersta vvslaneckou cestu do 
Cíny, v 1. 1852—58 zastával úřad generálního 
výplatčího a místopředsedy obchodního úřadu 
a v 1. 1858 — 59 úřad generálního poštmistra, 
v kterémžto postavení zvelebil poštovniclví 
anglické uzavřením poštovních jednot s cizi- 
nou a usnadnčním dopravy psaní a tiskopisů. 



30 



Abbottova pasta — Abbott. 



6) Benjamin A., americký paedag. (* ok. 
1763 — t ^^49)' By* 50 íct ředitelem FUlipsovy 
akademie v Exeteni (New-Hamp.) a slynul 
jako přední paedagog americký. Byl znalcem 
klass. jazykA, pevné povahy a znamenitých 
zkušenosti životních. Ze žákA jeho dlužno 
jmenovati slavné muže Dan. Webstera, Eve- 
retta, Jiř. Banckrofta a j. 

6) James A., angl. kapitán bengál, dělo- 
střelectva, proslul svou cestou z Herátu do 
Chívy a odtud do Ruska, kterou konal r. 1839 
na rozkaz mistokr. indického maje vyjednávati 
s Alla-Ku){, chánem chívským, o vojenských 
opatřeních proti Rusům, kteří tehda pod gen. 
Perovským chystali se postupovati ve stř. Asii. 
Popis cesty té ve formé denníku Narrative 
of a joumey from Herat tho Khiva, Moscoiv 
and St, Pútersburgh (2 svaz. 1843) obsahuje 
mnoho zajímavých nových védomosti země- 
pisných, zvláště o poříčí řeky Amu a jejím 
dřívějším rameni, které ji pojilo s mořem Ka- 
spickým. Mimo to napsal T' fíakoorine, a tale 
of Maandos (Lond.). . Později zastával místo 
pc dkommíssionáře (od 1847 — 53) v okresu Ha- 
záře, v Pand/ábu, a dle něho nazváno bylo 
r. 1854 založené město Abbottábád (v. t). 

7) H. L. A., proslul jako poručík inženýr- 
ského sboru Spoj. Obcí Severoamerických 
svými pracemi hydrotechnickými na ř. Missi- 
ssippi. Podnětem k těmto pracím bylo usne- 
sení kongressu r. 1851, aby otázka o odklizení 
pfckáiek při plavbě jakož i nebezpečí zátop 
na řece Mississippi důkladně byla zodpovídána 
na základě zevrubného prozkoumání celého 
poříčí veletoku tohoto zejména se stanoviska 
fysikálního a to na útraty státní. Provedení 
této úlohy odevzdáno »Bureau of topographical 
engineers« ve Washingtonu, kteréž vyvolilo 
ze středu svého kommissi, v jejíž čele byl 
kapitán A. A. Humphreys. Později přidělen 
byl jemu k ruce poručík A., kterýž zároveň 
s Humphreysem účastnil se v řídění prací mě- 
řických a po celou dobu téměř dvanáctileté 
práce v něm setrval. Výsledky těchto velmi 
obsáhlých prací sneseny a uveřejněny v díle: 
Report upon thc physics and hydraidics of the 
Mississippi River, Prepared by Captain A. A. 
Humphreys and Lieutn. H. L. Abbot. (Phil- 
adelphia, 1S67.) Ss, 

8) Ezra A. ("'^ 1819 — f 1884), professor 
novozákonně kritiky a exegese na Harvard 
kolleji v Cambridgi (Mass.), vydal seznam 
knih, týkajících se budoucího života (přes 
5300 titulů), dále americké upravení Smithova 
Dictionary of the Bible (1867 — 70) a množ- 
ství jiných spisů a kritických pojednání. Byl 
také ve sboru učených bohoslovců, kteří znova 
prohlédli a r. 1881 vydali Nový zákon. 

9) Evelyn A., prof. v Londýně. Sepsal: 
Index to Plato (Lond. 1875), Selections from 
Grcek epic and dramatic poetry, w, notes (1875), 
Selection from Lucian (1873), fíellenica, essay s 
on f^reek poetry, philosophy and religion (18S0). 
S Campbellem vydal Sofokleova Oidipa na 
Koloně (1873) s úvodem a poznámkami. Mimo 
to přeložil do angličiny Dunckerovy Dějiny 
starověku. 



Abbotova pasta jest těsto připravené 
smíšením kysličníku arsenového, morfia a 
kreosotu. Slouží v minimálních částkách, jež 
vpraví se do dutých zubů, k umrtvení zubních 
čivů. Schr. 

Abbotsimry [ébotsbory], mčko. v angl. 
hrabství dorsetském, 6oArm jz. od Dorchestru 
na břehu úžiny La Manche s 979 ob., vydatným 
lovem makrel, římským táborem, pohanskými 
hroby a zbvtky opatství r. 1044 založeného. 

Abbotsřord febots-], proslulé sídlo sira 
Waltera Scotta s bohatými sbírkami obrazů, 
starožitností, zbraní, knih a rukopisů, leží na 
ř. Tweedu ve skotském hrabství selkirkském, 
45 km jv. od Edinburku. Pozemky kolem A-u 
tvořily původně malé hospodářství Clarty 
Hole a přešly r. 181 1 v majetek jmenovaného 
básníka, který vzpomínaje rád Časů, kdy opati 
(abbots) nedalekého Melrosu brodili se (ford) 
Tweedem, dal jim jméno A., z kteréhožto po- 
jmenování vznikl asi omyl značně rozšířený, že 
prý A. býval původně klášterem. S počátku vy- 
stavěl malou villu, západní křídlo nynější bu- 
dovy, později, když jmění jeho rostlo, připojil 
k ní ostatní části zámku. Tak vzrostl malebný, 
nepravidelný zámek různých slohů skotských, 
jemuž ne bez příčiny se říká »romance z vápna 
a kamene*. Co rok přichází sem hojné na- 
vštěvovatelů. (Viz vyobr. Č. 10.) 

AbbotshaU [ébotshóll, obec v skot hrab. 
íifeském na zátoce Forthské S6435 ob.(i88i); 
rybolov, výroba plátna a ííanelu. 

AMM»ta^I*a]lirl6y fěbotslanglé], město 
v angl. hrabství hcrtforaském s 2600 obyv., 
35 km od Londýna, rodiště papeže Hadriana IV. 
I Mik. Breakspeara), má papírny a pensijní dům 
knihkupců angl. 

Abbott [ěbot] : 1) Jacob(* 1803— 1 1879), 
plodný spisovatel americký, jenž záhy nabyl 
veliké oblíbenosti doma i za mořem netoliko 
svými přednáškami TTte young Christian a The 
comer-stone, nýbrž i hojnými knížečkami škol- 
ními, libujícími si nejvíce v oboru dějepisném. 
Působil nemálo zvláště těmito plody, vykláda- 
jícími dějiny vůbec methodou biografickou a 
řízenými hlavně zásadami náboženského vy- 
chování na jiné spisovatele pro mládež. A. byl 
střídavě kazatelem a ředitelem škol ; literatuře 
oddal se cele od r. 185 1. Mnohé z jeho nábo- 
ženských a vychovatelských rozprav byly pře- 
loženy do cizích jazyků. Spisků jeho čitá se 
na 300 sv. 

2) John Stevens Cabot A. (* 1805 — 
f 1877', americký historik a spisovatel nábo- 
ženský, studoval bohosloví v Andoveru, načež 
stal se farářem ve Worcesteru, později v Rox- 
bury a posléze v Nantucketu, kde roku 1844 
vzdav se správy duchovní oddal se literatuře. 
Bylť již r. 1833 vydal Tlie mot her at home 
(Matka v rodině) a krátce na to Tne child at 
home (Dítě v rodině), kteréžto čistě vychova- 
telské spisy došly v obecenstvě co největší 
obliby a přeloženy do několika evropských 
jazyků. Od roku 1851 — 5s uveřejnil v »Har- 
per's Monthly Magazíne « The history of Napo- 
leon Bonaparte, brzo potom Napoleon at St, 
Helena, Correspondence of Nap. and Josephine, 



— Abbrevřetuni; 



Hiaory of Sa^tM 




. n4b, 



^ tS8i 
Kov. ták. (posud 4 díly). 
I() [id -11 II A., ang!. pacdag. a spis., zlskál 
■liltí o literaturu vidílavalelskou velik^^ch 
h Uolntmi uíebnlcrmi, £ tilchí TTie Sliakc- 
tmmar pokládá se ta nejlepU djlo, 
i O ttit Shakespearovi. Naroien 
'l^e, kdtl byl uprávcem mčHtskí 
á kaiuelem university cambridge- 
Jri. Arcibiskup canterbursltv ud£- 
i v lutulnl jeho zásluh o íkolstvf 
laktors theologie'. Mimo káxinf 
Jpvaou (1875) a Qxfvrd fcrinuns 
VTlvnuifh aaturt ta Otria (Pfiro- 
p) 1877. Bacon and Etaex. A tkelch 
trlífcii^TJi * mnolii jiné spisy 

"Lt 1) Ok/t« v Micrnim Pandi- 

7-84 kw' lis-**"* ol*- (ifiSO- — 

fCjiiho pQvxidu v témfe nkmu, 

L od PeUveru. ObyvBtclstvo dle 

Hi^i Hindů, tlM9 muluiiiuitcdúná, 

"S jinoch, vcelku 4iř'(j. jeí bydli 

li. NaKiá M tun vi>jciiHk.'i po- 

í oraidy. 

JB (íL). první návrh díla plastického 
jvxhllny, vmíkii, nebo jíné siíkkí 
^e ptirády jhotovcn<ř. 



ř. 10 ALbcl. 



Abbravlatofi ibt.l nabývali se ti úfcd- 
nlci papežské kancdáfe, jejichž úluhou bylo 
ííniti X podaných žádostí stručné výtahy a po 
uČinfnéra rozhodnutí papežském zhotovovati 
koncepty listin a listo, zvláfitě dikových, ktcrt 
se od obyicjných fomiulářň odthylovalj-. Bý- 
valo jích 71 a délili se nu vy3£i, nil£f a. 
na examinátory. I'i%'nlch bjio 12 a amíli 
jako preláti nosili odiv fialové barvy, dru- 
hých bylo lí H do Ifeti tfídy nálcidi ostatní. 
1'£mtlo posledními smí li býti též laikové, 
jimž dovoleno bylo ieniti se. Etr, 

Abbrevl&tsTft (ital.). skratck; v plsmi 
notovém užívalo se ji k uScIfctií místa i fasu, 
n délo se to jednak v notách snmých. jednak 
ve slovech oznaíujicich r}'chlost poh^ybu, způ- 
sob nfednesu a j. V moderním tisku Ku> 
dcbnin se jií neužívá abbrevialur notových. 
Slovní skrutky hudební ncjíasteji se vyskytu- 
jící jsou; o I.— a tempo; c. A'— coll' bttava; 
n. C. — dacapo; D.S. — dal scgno; F. — forte; 
ff,— fortissimo ://••— [crlepianoi/í.—foríando; 
.(/. M. — Máliclův metronom ; mf. — měno 
forte; f. —piano; pf, — piu íiU poeo forte: 
ri/.— ntardundo; t. — sínislra; »/. — sforzando; 
H.t. — senza tempo; (r,— trillo; k. c. — UiU 
corda; v.j. — volti subito a j. v. 



i 



32 



Abbreviatury — Abdalonymos. 



Abbreviatnry viz Skratky. 

Abbt T o m á š ť-'^ 1738 — t 1766), prostonár. 
filosof něm., zvláště v éthice a aesthetice čin- 
ný, méně v učitelství akademickém než ve spi- 
se vatelství. Ve svých populárních spisech o smrti 
za vlasť a zásluze jeví se jeho snaha osvě- 
covati. Celkem vzešla filosofie jeho ze Školy 
Leibnitz-Wolffovy i patří A., jako přátelé jeho 
Kulér, Mendelssohn aNicolai.mezi osvrcence. 
Spisy jeho jsou více mravoučného nez meta- 
fysického obsahu; dojem jejich na tehdejší 
dobu byl značný. Mimo díla již citovaná uvá- 
díme ještě Beitráfic ^ur angemessencren Bc- 
handlung der Gcschichtc, kdež se pokouší o prag- 
matické a 8 vyššího stanoviska pojaté vyličo- 
váni dějin. A. řadí se tím k Volta»reovi a Her- 
derovi; zásluhou jeho jest, že obrátil pozor- 
nost k účelům, kterých má býti dějinami pro 
vzdělání ducha a mysli dosaženo. O vytvoření 
a vytříbení německého slohu má A. zásluhy 
trvalé. Herder, nástupce A-ův v úřadě, také 
literárně cítil se mu blízkým, a postavil mu 
pomník ve svém spise Ojcr Tli, Abbts Schrif- 
tcn, A. nar. 25. listop. 1738 v Ulmu, studoval 
v Halle theologii, byl r. 1760 — 65 prof. ve Frank- 
furtě n. O. a Rintelu, konečně konsistoriálním 
radou v Buckeburku. Po smrti A-ově vydal 
spisy jeho Nikolai: Vermischte Werkc (Berlin 
1768—81 6 sv.). Srvn. Nikolai Ehrengedácht- 
niss Th. Abbts (Berl. 1767). 

A1)1)Ů1>, abbúbá (slovo aram.), hudební 
nástroj, jehož užíváno při slavnostech nábo- 
ženských (hebr.úgáb); flétna pastýřská, píšťala, 
jež zhotovovala se z rákosu nebo z kovu (mědi, 
železa). Hlas její přirovnává se ku hlasu lkají- 
cích. Od slova toho odvozují se lat. ambubajae 
(Hor. Sat. I. 2. ambubajarum coUefíiaT, jež byly 
ženy potulné, živící se hrou na píšťklu a-u. Dk, 

AJBC, první tři písmena abecedy a dle 
jmen jejich název knížek, z nichž se déti uČily 
prvopočátkům čtení. Česky říkalo sj abcccdář, 

ABOdarla, vl. S p i 1 a n t e s A c m e 1 1 a L. 
{Acmclla maitritiaua Pers.), rostlina na Am- 
boinč, Ternatě a j. ostrovech asijských ro- 
stoucí, jejíž ostrá šťáva hojí kurděje. Listy a 
kořen toto rostliny dávají učitelé tuzemští žvý- 
kati dčtem, aby oblomili jazyk jejich ku vý- 
slovnos'i hlásek. 

ABC-klub, jméno přijaté republikánskými 
nadšenci v Paří/i. kteří usilovali o zlepšení 
stavu nuzných {abaitisés). Jejich povstání z 5. 
června 1832 bylo 6. června krvavé potlačeno. 
Tyto události vylíčil Viktor Hugo ve svých 
Bidnicich (1S62). 

A-B-C process (Sellarův process) jest 
v Anglii obvyklý název zvláštního způsobu 
zpracování městských výkalů. Jméno obdržel 
od hlavních přisaď, jichž při tom se užívá. 
Jest to kamenec (alum), krev (Mood), dřevěné 
uhlí a jíl (charcoal, clay). První pokusy pro- 
vedeny v Leamingtonu, v Crossnessu a Leedsu 
v létech sedmdesátvch. Svstém ten bvl velmi 
často zkoušen, odporučován, nyní ví>ak až na 
město Aylesbury v Anglii opuštěn. Mimo ty tři 
přední součásti hmoty čistící bývaly přidávány 
také jiné látky: magnesie, manganan draseí- 
natý, pálená hlína, kuchyňská sůl, uhlí zvířecí 



a j. Čtyři libry té směsi (přesně v poměrech 
předepsané) smísí se s 1000 galony vody odpad- 
ne. Největší čásť látek organických i jiných ne- 
čistot srazí se ke dnu, a voda odplývající jest 
prý čistá, bez zápachu, tak že může do vod 
tekoucích odváděna býti. Ssedlina se zdvihá 
ze dna nádržek pumpami a znova s vodami 
novými promíchává, což pět až Šestkráte opa- 
kováno býti může. Pak se přidává k masse 
něco kyseliny sírové, aby se ammoniak zadržel, 
massa se suší a užívá se jí za hnojivo. Po- 
slední zkoušky, v Aylesbury od prořessora De- 
wara provedené, nejsou příliš odporučující pro 
systém ten. Hjš. Rn. 

ABOtnoriom, ABCturíum téiabgatoríum, 
čásť obřadu při svěcení nového kostela. Papež 
Řehoř Vel. ustanovil totiž, aby biskup světě 
kostel napsal na podlahu dvakrát A B C; po- 
zději biskupové však psávali celou abecedu 
latin, a řecky a to v levo od vchodu ku hlav. 
oltáři na podlaze popelem posypané Výklad: 
aby věřící dobře - si zapamatovali, co slyší. 
V některých liturg. knihách zove se tato alfa- 
beta abecenarium. 

AM, arab. sluha i. ve vlastn'm slova 
smyslu jako otrok a sice mužský otrok (nyní 
užívá se slova toho o Černých otrocích na- 
proti slovu mamlúk, známé 1 u nás mameluk, 
jehož užívá se o bílém otroku); 2. přeneseně — 
sluha a ctitel boha, na př. abd-ulláh sluha 
Alláhův, abd-ur-rahmán sluha slitovníka, 
abd-ur-rahím sluha milosrdného, abd-ul- 
hámíd sluha chváleného, abd-ul-medžíd 
sluha slaveného, abd-ul-azíz sluha mocného, 
abd-ul-vahháb sluha dárce atd. Dk. 

Abda, prov. marocká na záp. pobřeží, sev. 
od ústí ř. Tensifta, sídlo kmene arab. t. jm. 
Pobřeží její jest pusto a pokryto písčitými pa- 
horky, uvnitř však jsou některé úrodné a dobře 
vzdělané krajiny; hlav. město Saf í leží při moři. 

Abdál : 1) Arab. mn. č. slova b e d í 1 zz zá- 
stupce; v theologii muslimské značí určité 
ctnostné osoby, jimiž bůh jako svými zástupci 
na zemi udržuje a řídí tento svět, který proto 
nikdy není bez nich. Umřc-li některý, na- 
stoupí na jeho místo jiný, kterého bůh z ostat- 
ního lidstva ustanoví, jest jich celkem 70, 
40 připadá na Sýrii, 30 na ostatní země. 
Ale nikdo na světě nemůže udati, kdo jimi 
jsou a kde se nalézají, ježto to jediné bohu 
samému známo. Příchod a-a ze Sýrie po- 
kládají muslimové za znamení soudného dne. 
Vedle tohoto obecného výkladu a-ft jest i vý- 
klad jiný, dle kterého jest jich toliko sedm, 
zástupců a nástupců sedmi Muhammedem 
uznávaných proroků. — 2) Clovck jakýsi, 
kterv nadšen láskou k bohu divv konal. Per- 
šané nazývali ho dívánei chudá (zz blázen 
boží). Příkladu jeho následovala potom řada 
jiných, jež lid bez rozdílu za svaté pokládá. 
Odtud nabylo slovo to významu světce neb 
dcrvíše. Dk. 

Abdáli v. Abadáliové a Durániové. 

Abdalonymos (řec. z orient, abd-alonim, 
t. j. sluha bohů), potomek starého král. rodu 
sidonského. Jsa chůd živil se zahradnictvím 
a donášením vody. Alexander Vel. jmenoval 



Abdank — AbdiáŠ. 



33 



jej r. 3ji před Kr. krilem sidonským a darO' 
vál mu nejen místo s okolím, ale i £ást per- 
Aé koHstL 

AMABknebo Habdank, jmčno erbu poť 
^ho, který má v fen-eném poli střibrní zna' 
mění latinskému W podobni. Nad přilbou jesi 
koruna a nad ni táí litera. (Viz vyobr. £. ii.J 
Dl£ povésti vznikl za války Boleslava III. Kfivo. 
ú-itého B ném. cfsařem Jindřichem V. Když 
císař ukazoval vyslanectvu Boleslavovu své 
poklady. Jan hrab* z Góry, přední jeho člen, 
hodil ďo nich svůj zlaty prsten, načež prý 
JindKch řekl: -Hab Dank<. Odtud přijal Jan 
t Góry. kdyí mu byl erb udélen, pro svůj 
rod jméno Habdanků neb Skarbků (skarb = 
poklad). Mimo zakladatele z rodu toho vy- 
nikli: I. Lambert (f iioi), syn Michala hra- 
bite I Góry, jení byl po sv. Stanislavu kra- 




kovsk>'m biskupem; z. Skarbimierz. hrabě 
z Góry, hejtman Boleslava III. a vojvoda krakov- 
ští, přispél r. I lOQ valné k vítězství na Psím poli 
u Vratialaii. Zapleten jsa ve spiknuti se Zbi- 
Cnicwem, nevlastním bratrem královým, by! 
pozdéji uvéznén aoslepen: 3. Michal, hrabe 
z Góry, jení r. 1114 založil v Lublině kláSter 
benediktinský; 4. Ruslaw, hrabě z Góry, za- 
kladatel kláštera cisterciáckého v Sulejové nad 
Pílící. — K erbu A. náležejí rodiny Abakano- 
wiczú. AndronowiczA, Ankwiczů, BeynartŮ, 
Choří Aských, Dermontů, Doliniaňských. Ey- 
^Tdů, Leszczynských, Malachowských, Skarb- 
ků a j. Klř, red. 

AbdaJík, vesnička v Čechách, 6 d.. 34 obyv. 
ném. I ibSo), okr. hejtm. Kaplice, okr. a býv. 
dom. VySĚí Brod (1 ", hod. jz.), obec Schón- 
(elden. fara Kaplice (Kapelln). 
AlideUó viz Habdelíč. 
Abd-al-Kad» v. Abd-ul-Kádir. 
Abdéra (".í^ajjpa), řecká osada ve staro- 
vřké Thrákii, nyn. Polystilo. pfi ústi řeky 
Sésta. založená kolem r. 650 pf. Kr. S po- 
íátku trpéla útoky barbarských 1'hrákův. až 
dostalo se jí posily od Tejanů, před Períany 
ustupujících (r. 543). Za Dareia upadla též A. 
pod svrchovanost perskou, vstoupila po po- 



I rážce Xerxově do délského spolku a zmohut- 
I néla velice výnosným obchodem. lí. 376 př. 
I Kr. byli AbdérStí od TribatlC poraieni tak roz- 
I hodně, že odtud jejích politický význam pfe- 
: stává, .Místní samosprávu zachovala A. až do 
I středověku. V A-ách zrodilí se filosové Demo- 
I kritos a Frotagoras, jakož í dějepisec Heka- 
. taios; přes to požívali Abdérité pověsti 
staro\'ěkého Kocourkova. Příčina toho není 
známa. Pik. 

Abdirité, obyv. Abdér, viz Abdéra. 
Abdéros ('AfiSiivas), svn HermQv a milá- 
ček Hérakléflv. hérós ep'ónymos thráckého 
mésta Abdér. Od kofiů thráckého krále Dio- 
méda, jeí mu Héraklés, ubíraje se do boje 
s Bistony, svěřil k opatrování, byl roztrhán; 
na počest jeho založil pak Héraklés mésto 
Abdéra a ustanovil mu hry pohřební, které 
Abdérité rok co rok slavili. IV. 

Abdcst (perský výraz pro arab. muiii) je 
Muhammedcm zavedený způsob umýváni se 
(tváře, rukou po lokte, hlavy a nohou po kot- 
níky) před modlitbou (Koř. V. 8). Umývání 
děje se dle podrobných předpisů vodou, a 
není-li této neb je-li nezdravá, prachem nebo 
piskem. Význam jeho záleží ve smytí vSeli- 
kého hříchu s těla a má dle výroku Muham- 
medova platnost jako polovice víry a klič 
k modlitbě. U větších meSit nalézají se zvláštní 
nádržky neb i studny určené k tomuto nábo- 
ženskému umývání. Při větším poskvrnění, jež 
theology muslimskými výslovně se vypočítá- 
vá, jest nutným mytí celého těla (gusl), usta- 
novené v Kor. V. g. Tradice ustanovuje i jiná 
umývání, založená ne na předpise božském, 
nýbrž na pfedpise nebo příkladu Muham medové 
(gusl masnún := umýváni tradicí zavedené) 
při přestoupeni k islámu, pfed modlitbou pá- 
teční (— neděle muslimská) a o velkých slav- 
nostech, po mytí mrtvolv a puStěni krve. Db. 
Abdlas [hebr. Abdíjjd Čili Ubadja t. j. stu- 
I žebník, ctitel Jehov\'}: 1) Čtvrtý v fadé 12 ma- 
I lých proroka. Působil okolo IX. stol. př. Kr., 
; s určitosti však nelze toho udati. Zůstavil po 
sobě kratičké proroctví o 1 kapitole pouze 
s 21 verSi. v němž lídomitům pro jejich ne- 
přátelství k národu židovskému předpovídá 
zkázu a tomuto budoucí jeho oslavení. Jrk. 

3) A, skladatel knihy HisUnia ccrtamiiiiá 
apostolid, který se vydával za jednoho ze ji 
učenníků Kristových a tvrdil, že obcoval s Je- 
žíSem, že následoval sv. Šimona a Judu do 
I Persie, kdež od nich byl očioén prvým bi- 
I skupem babylónským. Kniha ta sepsána prý 
\ původně hebrejsky a přeložena později do ře- 
čtiny a latiny. Rukopis její naiel a vydal 
W. Lazius; byla v XVI. stol. tak oblíbena, ze 
[ vyšla šestkrát tiskem. Brzy však vyílo na 
I jevo. že jest to dílo podvržené. pocházející 
I nejpozději ze 111. stol,; bylo ho užito pří sklá- 
, dání Zlaté legendy (Legendu aiirca], 
' Abdlái Jan, starší Jednoty čes. bratří, 
I nazývá se r. 1584 <jedním ze služebníků Páně 
, předních-. Když o synodě sležanské (15H4) 
I Jakub PruSák, mládenec pobožný, učení pilný, 
I nenadálou smrtí byl zachvácen. A. učinil nad 
ním kázáni. Byl výborný znatel hudby a pív- 
3 



34 



Abdicatio — Abdón. 



cem obce bratrské, zemřel 24. června 1588 
v Přerově. 

Abdioatio: 1) A. liberorum (dnoyiij- 
Qv^is), v řeckém právu se vyvinuvší zapu- 
zení dítěte za jistých podmínek, kteréž však 
do práva římského nepřešlo. Srov. o tom Herr- 
mann. Lehrbuch der griech. Privatalterthii- 
mer. — 2) A. tutelae, starořímské právo 
k odmítnutí úřadu poručnického, testamentem 
uloženého, o němž vSak se kompilace Justi- 
nianova nezmiňuje. Kr. 

Abdikace (z lat.), odřeknutí, vzdání se 
něčeho: 1) Ve státním právu má zvláštní 
význam a. trůnu se strany vladaře v monar- 
chii dědičné. Kdežto totiž v republice a v mon- 
archii volební při a-i hlavy státu novou vol- 
bou snadno náprava se zjedná, vyškytá se 
v monarchii dědičné ta obtíž, že, poněvadž 
řádem posloupnosti napřed přesně jest stano- 
veno, kdo ve případě uprázdnění trůnu má na- 
stoupiti, a poněvadž tento řád posloupnosti 
jest zákonem ústavním, každé poSinutí po- 
řádku v příčině té stanoveného vyhledává 
oněch náležitostí, jakých třeba, aby platně 
k místu přišel zákon vůbec a zákon ústavní 
zvláště. A poněvadž a-í poSinutí takové snadno 
může přivedeno býti, při nejmenším však jí 
se skracuje doba vlády resignujícího vladaře, 
jenž ve smyslu zásad práva veřejného k vládě 
jest netoliko oprávněn, nýbrž i zavázán, žádá 
se ve státu konstitučním k a-i vůbec souhlasu 
zastupitelstva lidu a vyhlášení její ve formě 
zákona. Pročež byla také uherským zák. či. 
3. z r. 1867 a. císaře a krále Ferdinanda, jež 
byla se stala r. 1848, dodatečně schválena a 
bylo zároveň ustanoveno, že budoucně a. jen se 
svolením uherského sněmu bude uskutečněna. 
Ústava zemí předlitavských nemá ve příčině 
té výslovného ustanovení; poněvadž záležitost 
ta nebyla říšské radě výslovně vyhrazena, jest 
míti za to, že a-i by slušelo provésti za sou- 
hlasu sněmů zemských. I^k, 

A. nazývá se obyčejně pouze dobrovolné slo- 
žení důstojenství vladařského. Avšak i když slo- 
žení to vyvoláno jest zevními donucujícími okol- 
nostmi, ku př. nešfastným výsledkem válečným 
aneb neschopností vésti vnitřní neb zevní zále- 
žitosti říšské směrem, k jehož zachování vla- 
dař se byl zaručil, kdy tedy složení důstojen- 
ství vladařského se jeví následkem mravního 
donucení, mluví se o a-i. Příklady a. jsou ze- 
jména v novější době dosti časté i náleží sem 
v XIX. stol. zejména a. cis. Františka II. (1806), 
Karla IV. Španělského (1808); Napoleona L 
(1814 a 1815), kr. Karla Emanuele. Viktora 
Emanuele i Karla Alberta Sardinských (1802, 
1821, 1849), kr. Ludvíka I. Bavorského (1848) 
a j. Někdy děje se a. ve prospěch jiného člena 
panující rodiny; takovou jeví se a. kr. Karla X. 
i Ludvíka Filipa (1830, 1848), císaře Ferdi- 
nanda Rakouského (1848), král. Isabelly Špa- 
nělské (1870) a j. — /. 

2) V církevním právu bylo druhdy 
sporno, má-li místo a. papežova. Bylo totiž 
k tomu ukázáno, že k resignaci hodnostáře 
církevního zapotřebí jest přijetí její vyšším 
orgánem, což při a-i papežské vzhledem ku 



postavení jeho v církvi možné není. Spor ten 
však rozřešen byl výrokem papeže Bonifáce 
VIII. r. 1299 (c. I. de rcnuntiatione, in VI«o L 7) 
ve srovnalosti s dosavadní praxí v ten smysl, 
že papeži volno jest kdykoli vzdáti se úřadu 
svého. A. papežů udala se celkem třikráte; 
resignovali totiž : Řehoř VI. (1046), Celestin V. 
(1294) a Řehoř XII. (1415). P^k. 

Abdikovati (z lat.), odříci, vzdáti se 
něčeho. 

Abdomen (lat.) viz Břicho. 

Abdominales, ryby břichoploutevné, 
které na rozdíl od ryb hrdloploutevných 
mají druhý pár okončin — ploutve — na břiše. 
Tvoří první skupinu ryb měkkoploutev- 
ných a náleží k nim většina našich ryb do- 
mácích. 

Abdominalia, skupina korýšů svijono- 
hých (Cirripedia\ jež zahrnuje v sobě tvary 
vesměs cizopasné. 

Abdominálni plethora viz P ř e k r v e n í 
útrob břišních. 

Abdominálni póry {porí abdominales): 

1) Párovité otvůrky dutiny tělní, vyskytující 
se u ryb kruhoústých, některých žraloků, ně- 
kterých ryb kostnatých, u krokodilův a želv. 
U mihule jest na př. otvůrck ten nepárovitý 
za řití ústící, u některých žraloků dvojitý, ji- 
ným zcela schází. Velmi veliké jsou otvůrky 
ty u sklenošupinatých ryb (ganoidů), rovněž 
za řití ven ústící, kdežto u Protoptera buď 
v právo, buď v levo jediný kanálek pod řití 
ven se otvírá. U obojživelníkův docela schá- 
zejí a vyskytují se opět u želv a krokodilův. 
Dle všeho svědčí otvůrky břišní o velmi dáv- 
ném původu, a mnozí morfologové vidí v nich 
zbytky zadních prvoledvin (segmentových or- 
gánův), jimiž pohlavní produkty na venek 
vycházely, jakož děje se dosud skutečně 
u ryb kruhoústých. — 2) Nepárovitý otvor 
peribranchiální dutiny čili atria (odtud také 
atriálni otvor zvaný) u kopinatce (Amphioxus) 
a sumek (ascidií). 

Abdominálni pulsaoe viz Tep v nad- 
břiSku a Tepání srdečnice břišní. 

Abdominálni téhotenstvi v. T ě h o t e n- 
ství mimoděložní. 

Abdominálnl tjrf viz Tyf střevní. 

AbdominoBkopie {abdomen — břich, 
axojrřtv — vyšetřovati) nazývají Francouzi vy- 
šetření dutiny břišní, aby se choroba v daném 
případě určila. Vyšetřování děje se hlavně 
proklepá váním, by plynatost jednotlivých 
míst stanovena byla, k čemuž se pojí pro- 
hmatávání stěn břišních za příčinou zjištěni 
abnormního odporu. Peč. 

Abdón (ctitel) : 1) Syn Hillálův, 10. soudce 
isráélský (dle kn. Soudců 12, 14 — 15) z Píra- 
thónu v krajině Efraim, soudil lid po 8 let. — 

2) A. Martin (Přerovský), starší bratr Jana 
Blahoslava. Byl »muž šlechetný a učený, kte- 
rvž okolo tří íet byl v kolleji v Královci, kdež 
síýchal slavného Jiříka Sabina*. Potom »v naší 
(t. wittemberské) kolleji židovskému a řeckému 
jazyku s pilností se učiU dle slov Filipa Me- 
lanchtona. Jednota vyslala jej r. 1549 do Krá- 
lovce na učení, »aby se v potřebách pilných 



Abd rabbihi — Abducens oculi. 



35 



Jednotě hoditi mohU ; nedočkala se vSak ovoce 
učenosti jeho. Jen píseň Mocný všech věků 
králi v kancionále Samotulském známe od 
ného. A. nar. 1529 v Přerove. Počátkem r. 
1555 vrátiv se z ciziny, v Ml. Boleslavi oše- 
třoval Arnošta Krajíře v poslední jeho nemoci ; 
r. 1557 zřízen ve Slezanech (na Mor.) na kněž- 
st\'í a poslán do správy duchovní do Prahy, 
kdež 8. břez. 1561 zemřel a pochován u sv. 
Jindřicha. Nápis na hrob složil mu mistr Ezrom 
z Wittemberka a br. Jiří Strejc. 

Ibn Abd rabbihi (arab. sluha pána svého) 
* €60 v Kordové, propuštěnec rodiny Omaj- 
jovcĎ, výtečný básník (zvi. satirický), filolog 
a historik, f 940. Napsal Alykd alfarid (šňůra 
perel) o 25 knihách (50 dílů) nadepsaných jmé- 
nem některé perly neb některého drahokamu, 
obsahu hlavně historického a státovědeckého. 
Vydáno ve 3 dílech v Buláku 1876. Výtahy od 
F. Fresnela, Lettres sur Vhistoire des Arabes 
avant Vlslamismc (Paris 1836), dále Journal 
asiatique 3. Série III.— IV. Vydal i Annály 
Kordovské a sbírku svých básní ve 20 sešitech, 
jichž však neznáme. Dk, 

Abduoens oonli (lat.), odvádivý čiv 
oka. Čtvero svalů přímých a dva šikmé zpro- 
středkuji veškeré pohyoy oka. Svaly přímé, 
a sice sval přímý horní (musculus rectus su- 
perior), sval přímý dolní (m. r. inferior\ sval 
přímý vnitřní (m. r. internus) a sval přímý 
zevnější (m. r. ejcternus\ kdyby účinkovaly sou- 
časně a výhradně, pošinuly by celé oko na 
zad hloub do očnice. Oproti tomu sval šikmý 
horní (m. obliquus superior) a sval šikmý dolní 
řm. o. inferior) kdyby účinkovaly výhradně, 
účinkovaly by protičinně a pošinuly by celé 
oko ku předu. Účinkujíce současně drží sobě 
obě skupiny rovnováhu. Pomocí těchto svalů 
může oko veškeré možné pohyby okolo svého 
otáčecího bodu vykonávati, aniž se tento 
pošine. Sval přímý zevní a sval šikmý horní 
mají své vlastní čiv\', které jimi vládnou (je 
innervují), a sice sval přímý zevní čiv odvá- 
divý (ncrvus abducens)^ sval šikmý horní čiv 
kladkový («. trochlearis); všechny ostatní svaly 
oční inner\'uje čiv okohybný (u. oculomotorius). 
Sval přímý zevní, nejdelší ze všech přímých, 
vychází jako ostatní přímt z hloubky očnice 
oď fibrosního kroužku kolem čivu vidmého se 
nalézajícího, běží podél zevní stěny očnicové 
a objímaje oko připevňuje se na bélimč se 
svou šlachou as 6 mm širokou ve vzdálenosti 
asi 7 mm od kraje rohovkového. Čiv odvádivý, 
který výhradně sval přímý zevní innervuje, 
má své ústřední jádro na zpodiné čtvrté du- 
tinky mozkové, jest však pravdě podobno — 
aspoň k tomu ukazují experimenty Hitzif;ovy, 
Fcrrierovv, Hensenovy a Volkrsovy, rovnč/ 
jako klinické zkušenosti Grassctovy, Hram- 
wcllovy, Haddonovy a j. — že od jádra ještc 
dále centripetálně ke kúře mozkové vlákna 
běží. kde by se pak teprve vlastní centrum a-ntu 
i ostatních okohybných nervů nalézalo a jádra na 
zpodině měla by pouze význam interpolova- 
nýchganglií. Kde by však korové centrum a-ntu 
leželo na povrchu mozkovém, dosaváde vy- 
zkoumáno není. Od jádra a-ntu vycházejí pak 



centrifugálně vlákna, která běží skrz příklop 
a most Varolův, na jehožto zadním okraji v rýze 
mezi ním a proudlouženou míchou vynikají a 
nerv odvádivý tvoří, který pak ku předu běží, 
do splavu skhpkovitého vniká, až konečně skrz 
horní štěrbinu očnicovou vstoupí do očnice, 
kde k mediální stěně přímého zevního svalu 
běží, zde se štětcovitě ve větvičky rozpadá, 
které do příslušného svalu vnikají. Sval přímý 
zevní otáčí oko na zevní stranu proti spánku, 
sval přímý vnitřní jest jemu protičinný. 

Obrna abducentu {páraly sis abducentis) 
jeví se především jako neschopnost svalu 
přímého zevnějšího stahovati se a proto ne- 
může se oko otáčeti v tu stranu, kam je sval 
otáčí, totiž na stranu zevní spánkovou. Při 
úplné obrně hledí oko nemocné něco málo do 
vnitř působením napjatého protičinného svalu 
přímého vnitřního. Žkoušíme-li oko nemocné 
samo o sobě a dáme-li mu hleděti na před- 
mět na zevní stranu ponenáhlu se pohybující, 
nemůže ho oko sledovati, nýbrž stojí nepo- 
hnutě ku předu obráceno. 

Namáhá-li se pacient, by co možná před- 
mět sledoval, činí oko malé, nepatrné pohyby 
na stranu zevní, ne však přímo zevně, nýbrž 
střídavě zevně nahoru a zevně dolů a pak se 
opět vrátí do původní své polohy. Tyto ne- 
patrné oscillatorní pohyby nejsou výsledkem 
stahování se ochrnutého svalu přímého ze- 
vnitřního, nýbrž pocházejí od obou svalů šik- 
mých, které se, ač marně, vynasnažují chy- 
bějící pohyb oka na stranu zevní nahraditi. 

Zkoumáme-li obě oči současně a dáme-li 
jim hleděti na předmět na straně zevní od oka 
ponenáhlu se pohybující, shledáme, že oko 
zdravé neustále pohyb předmětu sleduje, kdežto 
oko se svalem ochrnutým zůstane nepohnuté, 
následkem čehož objeví se nám sbíhající (paraly- 
tické) šilhání, které se stává tím značnějším, čím 
dále předmět, na který oči hledí, ve směru Zí- 
vním se pohybuje. Zároveň objeví se při téže 
zkoušce u pacienta dvojité vidění předmětu, 
čili diplopie, kterou nám pacient tím snad- 
něji a jistéji udati může, když mu při téže 
zkoušce dáme před oko zdravé tmavoviolové 
sklo a za předmět, kterým zkoušíme, upotře- 
bíme ve tmavé prostore hořící svíčku, kterou 
ve vzdálenosti několika stop od pacienta po- 
hybujeme ve směru ochrnutého svalu. — Dvo- 
jité vidění povstává tím, že obraz předmětu 
na zevní straně ochrnutého oka se nalézají- 
cího v témž oku nepadá na místo přímého vi- 
dění, na ústřední jamku totiž (jelikož sval 
zevní, který by oko tak otočeno měl, aby opti- 
cká osa ku předmětu směřovala, nemůže se 
stáhnout), nýbrž na mimoústřední čásf sítni- 
cc»vou, a sice v polovině vnitřní, tím dál od 
ústřední jamky, čím dále se předmět na zevní 
stranu vzdaluje: jelikož pak při projekci vnitřní 
polovině sítnicové odpovídá zevní polovina 
obzoru, vidí ochrnuté oko druhý obraz před- 
mětu na zevní straně obrazu, který zdravé 
oko na pravém místě pozoruje, jelikož leží 
v jeho optické ose a obrázek v sítnici padá 
na ústřední jamku. Z toho vysvítá, že dvojité 
obrazy při obrně a-ntu musejí býti stejno- 



Abducens oculi. 



jmenné (homonyninO. ie totiž, týká-li se 
ubrna a-ntu pravého oka, na pravé 
straní se naléitajfcf obraz odpovídá 
pravému oku. levjř obrai levému oku, 
opafné pak, jedná-li se o obrnu a-ntu 
oka levého. Rovnéž tak jest pochopitelno, 
že čfm dále se pfcdmčt ve smíru svalu ochr- 
nutého, tedy na stranu zevní pohybuje, tim 
více se obraz oka chorého od obrazu oka zdra- 
vého vzdaluje. Nalé^á-li se pfedmét v horizon- 
tální ptoSe. sloji oba obrazy v stejné vv£i a 
jsou k sobe rovnobéžně, Nal^zá-li se pfcdmft 
nad horizontální plochou, tu obraz zdravého 
oka něco málo diverguje, opaíné pod horizon' 
tálnl plochou néco málo konverguje a zdá se 
zároveň státi v prvním pflpadě o néco málo 
výSe, v druhém o néco málo níže než obraz 
oka chorého. V horizontální ploSe poíínaji při 
úplné obrné dvojité obrazy přesné ve stfedu 
mezi obéma očima, výSe pak o néco pozdéji 
proti chorému oku níř, níco dfíve bliie zdra- 
vého oka. {Viz vyobr. Č. iz.) 




Čára tedy, která délí polovinu obzoru, v kte- 
ré se dvojité obrazy vidí od oné poloviny, kde 
jest zachované normální jednoduché vidéní. 
není kolmá, n^brí béži s hora dolů ponékud 
£ikmo se strany choré ku strané zdravé. Zjev 
ten snadno se vysvětluje z fysiologické diver- 
gence, kdyí hledíme nahoru, a podobné kon- 
vecTience oplickích os. když hledíme dolů. 

Pomocí hranolu, jehožto lomivá hrana obrá- 
cena jest dovnitř, můžeme mezeru mezi obé- 
ma obrazy zmenSiti. a upotřebime-li dosti sil- 
ného hranolu, oba obrazy splynou a nastane 
jednoduché vidění, což se snadno vysvětli, 
když si vzpomeneme, že při obrné a-ntu po- 
vstává obraz předmětu na straní ochrnutého 
svalu se nalézajícího na vnitřní Části sítnice; 
když pak přiměřeny hranol paprsky ve směru 
k ze\'néjfiku odchýlí, padnou opét na místo 
přímého vidéní, na žlutou skvrnu a ústřední 
jamku totiž, a musí nastati jednoduché vidéní. 
Dle sily hranolu, kterého jest třeba, aby oba 
obrazy splynuly, můžeme posouditi stupeň od- 
chylky oka ochrnutého. Na oku zdravém mů- 
žeme pozorovati tak zvanou druhotní odchylku, 
když je zastřeme lak. abychom přece po 
strané je pozorovali mohli, a dáme hledéti 



viijl. j«t UckoTini: pnloviiu pak. kde icst I chorino 
noinílnl vldínl, Je« bili. Dbwy olu idrAvého, před 



pouze oku ochrnutému na předmět na straní 
zevnf se nalézejíci; tu oko zastřené udělá ni- 
padné vclkv' pohyb ve sméru ochrnutého svalu. 
Tato druhotná odchylka vysvětluje se tim, ie 
sval ochrnutý má potřebí velmi silného im- 
pulsu, aby pomérné nepatrný pohyb oka zpro- 
středkoval, jelikož pak innervace na obě o£i 
přenáSí se současně a stejnoměrně, odpovídá 
součinný sval zdravého oka na tak silný im- 
puls nepoměrně velmi velkým pohybem Či 
odchylkou oka zdravého. Na oku chorém pak, 
přikryjeme-li zdravě, pozorujeme chybnou pro- 
jekci. Má-li se pacient rychle dotknouti prstem 
jistého předmétu, mine se s cílem tímto a. 
ítouchne vedle na stranu zevní. Má-li ss pa- 
cient rychle přiblížiti k jistému předmětu (se 
zavázaným zdravým okem), mine se vždy s pra- 
vým smřrem a přibližuje se vždy v oblouku, 
jehožto konvexita odpovídá vždy směru ochr- 
nutého svalu. Zjev fen vysvětluje se tim. že po- 
suzujeme nevědomky polohu předmětu v pro- 
stoře dle síly innervace, které přisluSný sval 
k fixaci jeho má potřebí; jelikož pak sval 
ochrnuty mnohem silnějSí innen'ace potřebuje, 
nežli by k stejnému výkonu potřeboval, kdyby 
byl zdráv, promítá nemocný předmět v pro- 
stoře mnohem dále ve směru ochrnutého B%'alu, 
tedy na stranu zevní. 

Následek chybně projekce jest vidma zá- 
vrat, která povstává tim. ie pacient poSinuje 
celý svůj obzor ve směru svalu ochrnutého. 
Závrať vidma jest zvláSté při čerstvých pří- 
padech obrny a-ntu velmi značná a pro pa- 
cienta trapná a dostavuje se, at se již hlcdi 
obéma očima, fi pouze chorým. Aby se pa- 
cient chybné projekce a vidmé zá\TatĚ co 
možná zbavil, zvyká si otáčeti celou hlavu 
ve směru ochrnutého svalu; malé předměty 
pak drží v oné polovině obzoru, v které vidínt 
jeho jest jednotné. Trvá-li obrna a-ntu dlouho, 
dostaví se obyčejně u svalu protičínného, totií 
u svalu přímého vnitrního, skrCelost Iconlrac- 
tura). málokdy jen se nedostaví. Pak jest 
odchylka oka dovnitř jeStě mnohem patr- 
nější, dvojité vidění rozSíři se na celý téměř 
obzor a vůbec veSkeré příznaky obrny a-ntu 
stávají se jeStě mnohem intensivnějSimi a jas- 
nějšími. Skrčelost tato může setrvat, i kdyi 
obrna a-ntu se znenáhla vyléčí, a pak máme 
před sebou obraz, který se téměř neliSí od 
noh sledového (konkomitujicího) Šilhání. Při 
neúplné obrně a-ntu (paresis abdiictrnlis) po- 
tkáváme se s týmiž příznaky, jen mérou mno- 
hem mírnější, obmezenějSÍ. 

Pohyb oka na stranu zevni spánkovou není 
nemožný, nýbrž pouze obmezen; na hranici 
pohyblivosti dostaví se siTchu uvedené kolí- 
savé pohyby; dvojití obrazy vznikají při fixaci 
předmětu ku strané zevní se pohybujícího 
mnohem t>ozději atd. Konečně nemůžeme 
opominouti zmíniti se o zdánlivé vrozené 
obrně a-ntu, která podmíněna jest úplným 
nedostatkem svalu přímého zevního, kde pak 
veíkeré příznaky, jak jsme je pro obrnu a-ntu 
bylí V3'ličili, více měně úplně se shledávají. 
Případy takové popsány jsou od Seileraa Mauth- 
nera. Oproti tomu může býti také opravdová 



Abducens oculí. 



37 



obrna a-ntu buď jednostranná neb oboustranná 
vadou vrozenou, jak to ve dvou případech Har- 
lan (Transact. of amerícan society 1885 str. 
48) uvádí. 

Příčiny obrny a-ntu mohou býti velmi roz- 
ličné. Mohou to býti škodlivosti velmi rtzné 
a různého původu, které účinkují na čiv od- 
vádivý od jeho mozkového centra za celého 
jeho průběhu mozkem na zpodiné lebeční 
očnice až kjeho rozvětvení na svalu přímém 
zevním. 

Chccme-li tedy poznati příčinu obrny a-ntu, 
musíme přede vším rozpoznati místo, na kte- 
rém Čiv poškozen jest. £xistuje-li, jak jest pravdé- 
podobno, v kůře mozkové centrum pro pohyb 
oka, mohou to býti různá onemocnění neb 
změny v kůře mozkové v té které části její, 
které by mohly zaviniti obrnu a-ntu, a my 
bychom takové kausální momenty musili na- 
zývati centrálními korovými čili kortikálními. 
S jistotou víme, že různé processy chorobné 
probíhající v krajině, kde se nalézají jádra 
a-ntu, totiž na zpodině čtvrté dutinky moz- 
kové, mohou vésti k obrně týchž Čivů; ta- 
kové obrny bychom pak jmenovali ústředními 
jádrovými čili nukleárními. Dále mohla by býti 
poškozena vlákna, která by nutně spojovati 
musila hypothetické sice ještě, avšak velmi 
pravděpodobné kortikální centrum s jádry 
a-ntu, a my bychom takovou obrnu musili 
jmenovati vláknovou čili fascikulámí a sice 
vláknovou vnitřní. Dozajista pak mohou utr- 
pěti úraz vlákna, která z jádra a-ntu vynikajíce 
k zadnímu okraji mostu Varolova pronikají, 
aby tam v příslušný čiv se pojila. Též taková 
obrna slula by vláknová či fas;:ikulární, avšak 
zevní. Dále může poškozen býti čiv již hotový 
v dosti dlouhém svém průběhu vnitrolebečném 
na zpodině lebky od zadního okraje mostu 
Varolova skrze splav sklípkový až ku štěrbině 
očnicové horní. Takové obrny jmenujeme zpo- 
dinové čili basilární. V dalším pak průběhu 
v oČnici samé mohou opět účinkovati na Čiv 
odvádivý různé, více méně hrubé škodlivosti, 
které podmiňují obrny zvané očnicové čili 
orbitální. Konečně rozeznáváme periferní obrny 
a-ntů a mluvíme o nich, když žádné jiné 
příčiny ani mozkové, ani basilární, ani očni- 
cové dokázati nemůžeme, a máme pak za 
to, že vlivy atmosférické, jako prňvan, na- 
chlazení atd. jsou jich příčinou. Rozpoznání 
těchto obrn periferních neb rheumatickych 
a-ntu posud nedají se bezpečně stanoviti. 
Ačkoliv se totiž popírati nedá, že následkem 
škodlivostí svrchu uvedených obrny a-ntu po- 
vstati mohou, z toho právě čivu nejčaslčji se 
pozorují, který se brzo a snadné vyléčí; po- 
zorujeme oproti tomu případy, kde za léta rc- 
cidivy se dostavují, které oncmocnční ústřed- 
ního nervstva zahajují, tak že předchozí obrnu, 
kterou jsme za rheumatickou rozpoznali, nyní 
za první příznak processu tabctického neb po- 
stupující obrny pokládati musíme. Z toho pa- 
tmo, že při rozpoznávání obrny rheumatické 
musíme býti velmi opatrni. Podařilo-li se nám 
rozpoznati místo, kde jistá škodlivost na nás 
nerv účinkuje, a víme-li tedy, že máme co 



dělati s obrnou mozkovou či basilární. Či očni- 
covou neb periferní, běží dále o to, abychom 
rozpoznali v druhé instanci jakost té škodli- 
vosti, která obrnu způsobuje. Co se obrn 
mozkových a-ntu týká, z nichžto nejdů- 
ležitější jsou jádrové čili nukleární, shledáváme, 
že příčinou bývá nejčastěji onemocnění mozku 
samého nebo míchy, a to zánět nitroblány 
dutinové, sclerosa mnohonásobná, zánět ve- 
doucí rychle k úbytu gangliových buněk, pak 
úbyt míchy atd , dále pak výlevy krevní buď 
samostatné neb následkem úrazu. Ve vzácných 
případech nádory, zvláště granulační, jako na 
příklad diagnostikoval Féréol r. 1880 za živa 
tuberkulosní nádorek v jádru a-ntu a krátce 
na to de Vincentiis totožný případ; v obou 
případech byla správnost rozpoznání po smrti 
pitváním dokázána. 

Obrny basilární mívají pak nejčastěji 
za příčinu zánět plen mozkových, a to obme- 
zený zánět podlebice na zpodině mozkové, pak 
zánět omozečnice basilární, s kterým se na 
základě tuberkulosním u dětí Často potkáváme 
a to tak, že v dětském věku objevující se diplo- 
pii vždycky téměř za znamení ominosní po- 
kládati můžeme; rovněž může též basilární 
meningitis u vzrostlých buď úrazová, buď do- 
časná k obrně a-ntu vésti; dále záněty okost- 
nice, úmrf kostí a tvoření se vykosti na zpo- 
dině lebky ; rovněž tak výlevy krevní do zpo- 
diny dutiny lebeční ; pak různé nádory pravé, 
jako granulační nádory tuberkulosní, příjičné 
a lymphomy; dále onemocnění cev na zpo- 
dině mozku, výduf jich a obliterující zánět 
tepen; konečně onemocnění nervu samého, 
tak zánět a-ntu, jak ho Mendl v jednom pří- 
padě po diphtherii shledal; šedá degene- 
race atd. 

Obrny očnicové týkají se zřídka kdy 
a-ntu samotného, nýbrž obyčejně trpí touže 
škodlivostí více nervů, často všechny, tak že 
obrna a-ntu jest částečný příznak obrny ce- 
lého oka, čili ophthalmoplegie. Příčiny 
pak obrn očnicových mohou býti velmi různé 
a to především zánčtlivé processy v očnici 
samé, jako zánět vaziva očnicového, zánět 
okostnice očnicové, úmrť a hnilina kostí očni- 
cových, pak zánětlivé onemocnění dutin ve- 
dlejších, jako jest dutina čelní, nosní a Hij^h- 
morova; dále výlevy krevní do očnice, oedcm 
očnice a emphysem očnicový; dále těžké 
hnisové záněty oka; fascie Tennonovy, a 
thrombosa vén očnicových; potom úrazy oč- 
nice a cizí tělesa do ní vniklá; pak vše- 
liké novotvary, cizopasníci Cysticercus, Echi- 
nococcus, Lucilia, Filaria; pak pulsující vý- 
hřezoka; konečné různá onemocnění čivu od- 
vádivého samého v očnicovém průběhu od 
horní štěrbiny očnicové až ku svalu a one- 
mocnění a úrazy téhož svalu přímého ze- 
vního. Co se konečně obrn periferních 
či lak zvaných rheumatickych týče, již svrchu 
jsme se zmínili, že škodlivostí je způsobují- 
cích přímo neznáme a připisujeme vinu vli- 
viim atmosférickým. Také obrny zvratné (re- 
flexní), z neuralj;ií orbity neb okolí jejího po- 
vstalé čítáme k obrnám periferním. Když jsme 



38 



Abdukce — Abdula Marko. 



byli rozpoznali, na kterém místě jistá Škodli- 
vost na nerv působí, a také dále jakost téže 
Škodlivosti postihli, zbývá nám ještě v někte- 
rých případech v třetí instanci rozpoznati vzdá- 
lenější příčinu povšechnou té které škodlivosti. 
Nejčastější z těchto posledních příčin obrny 
a-ntu bývá poznána přijice. Jak se Graefe již 
r. 1858 vyjádřil, jest dobrá polovice veškerých 
obrn svalů očních zaviněna příjicí. Dnešní do- 
bou můžeme tvrditi, že číslice ta jest vzata 
ještě příliš nízko a že dozajista 60%, ne-li 
více, všech případů jsou původu příjičného. 
Onemocnění příjičné co zánět mozku nervu 
okostnice kosti nervu, snad i svalu a tvoření 
se hliv může umístěno býti buď v mozku sa- 
mém, neb na zpodině lebky neb v očnici. 

Jakožto vzácnou poslední příčinu obrny 
a-ntu můžeme uvésti tuberkulosu ve dvou pří- 
padech nukleárních, kde skutečně rozpoznána 
byla, jak jsme se již svrchu zmínili, častěji co 
zánět blan mozkových. Dosti často shledá- 
váme obrnu a-ntu při diphtherii. Také v prů- 
běhu úplavice byly pozorovány obrny a-ntu 
zvlášť od Galezowského a Hirschberga. Rov- 
něž při onemocnění pyaemických a septicae- 
mických. Při otravě olovem pozoroval Wads- 
worth jednou obrnu a-ntu. Že různé úrazy 
následkem výlevů krevních a zánětů po nich 
se dostavujících jak v mozku, tak na zpodině 
lebky neb v očnici obrnu a-ntu zaviniti mo- 
hou, samo sebou srozumitelno. O rheumatismu 
co příčině obrn periferních jsme již mluvili. 
Samo sebou pochopitelno, že v předmětu tak 
nesnadném a často zmotaném ne vždy podaří 
se nám v rozpoznávání proniknouti až k po- 
sledním příčinám, že zůstaneme často na půl 
cestě státi, ba že již v první instanci rozpo- 
znání místa, kde škodlivost na náš nerv pů- 
sobí, potkáváme se dosti často s obtížemi ne- 
překonatelnými. 

Co se léčení obrny a-ntu týče, musí, a to 
především, podařilo-li se nám poznati poslední 
příčiny její, čeliti proti těmto. Tak když 
jsme poznali příjici co poslední příčinu, mu- 
síme ihned zavésti energické léčení protipří- 
jičné; bylali to diphtherie, léčení roborující; 
shledali-li jsme úplavici neb jiné celkové one- 
mocnění, musí se léčení říditi dle pravidel, 
jak je pro tyto nemoci vnitřní lékařství udává. 
Při obrnách rheumatických zavádíme oby- 
čejně léčení diaforetické a derivantia, jako jsou 
vesicantie, veratrin a strychnin zevné. Vnitř 
pak káli jodatum a natron salicylicum atd. 
Když jsme téže poslední příčině byli vyhověli, 
neb když žádné neznáme, neb žádných do- 
statečných účinků v léčení zavedeném jsme se 
nedopracovali, přikročujeme k léčení přímému 
a tu rozeznáváme: 

1. Léčení palliativní pomocí mdlých 
skel, kterými choré oko zakryjeme, neb po- 
mocí brejlí hranolových, které dvojité obrazy 
spojí; tím sice obrny nevyléčíme, zbavíme 
však pacienta soužící ho diplopie a závrati 
vidmé. 

2. Léčení elektrické a to s počátku oby- 
čejně proudem indukovaným, později proudem 
stálým, a to buď přímo na ochrnutý sval účin- 



kujíce, jak Schulz a Szokalski odporučují, což 
však jest méně radno, neb cestou reflexní, po- 
drážděním čivu trojklaného, jak se obyčejně 
provozuje, kde klademe jeden pól na Čelo, 
druhý na tvář. Ve mnohých případech dodě- 
láme se léčením elektrickým skvělých výsledků, 
musí se však provádět opatrně a nesmí se pře- 
háněti, jelikož přílišné dráždění účinek opět ničí. 

3. Léčení orthopaedické zakládá se na 
nechuti oka proti dvojitým obrazům a pudu 
jeho je co možná spojit. Provádí se pomocí 
hranolu. Nejdříve vezme se hranol, který oba 
obrazy pohodlně spojuje, pak se přechází po- 
stupně k hranolům slabším, kde se pak sval 
vší silou namáhá, by blízké obrazy dvojité spo- 
jil, a tak se cvičí a sílí. Také při tomto léčení 
jest opatrnosti potřebí: jeli hranol příliš slabý, 
sval více unaví nežli posílí; je-li příliš silný, 
ponouká sval protičinný ku stáhnutí se, od- 
chylka stává se větší, místo menší. Ta val upo- 
třebil k orthopaedickému cvičení známky, kte- 
rou přes hranici jednotného vidění 3o pole 
dvojité vidění postupně dál a dál pošinuje. 
Szokalski konečně udal k tomu účelu zvláštní 
apparát, v kterém hlava pacientova jest upev- 
něna a může o určitý pcčet stupňů otáčena 
býti, na protější stěně pak nalézá se čára, 
která ku cviku slouží. 

4. Léčení operativní jest na místě, když 
již dlouhý čas byl uběhl, žádné léčení k cíli 
nevedlo a nelze více žádného zlepšení očeká- 
vati, zvláště, když dostavila se kontraktura svalu 
protičinného. Je-li odchylka malá, 3 — 4 mw, 
stačí proříznutí svalu protičinného, je-li značná, 
5 — 6 mniy musíme mimo to sval chorý poši- 
nouti ku předu. Také při operativním lé- 
čení jest opatrnosti potřebí, zvlášť aby se nc- 
opcrovalo příliš brzo, jelikož by se státi mohlo, 
že by konečně obrna se později vyléčila, 
a pak následkem operace povstala odchylka 
opačná. Schl. 

Abdukoe (z lat. abducerc, odváděti), od- 
chýlení, odtažení, zove se v lékařství pohyb 
jednotlivých údů směrem od plochy dělící tělo 
na dvě souměrné poloviny. Na ruce i noze 
zove se a. pohyb prstů, jímž od středního prstu 
se odchylují. Peč. 

Abdnktor (lat.), odchylovač, zove se 
sval, jehož činností vzdaluje se úd od střední 
plochy. Peč. 

Abdula Marko, hlavní kněz požarevacké 
nahie za řekou Moravou. On a Stevan Dobrn- 
jac, kněz téže nabije, spolčili se s pa^ou ture- 
ckým v Bělehradě, jenž oba neodvislými knězi 
uznati slíbil, jakož i se spahy, načež oba kně- 
zové Miloši Obrenoviči, který r. 1817 ode 
všech knězů v zemi jako »vrhovni kněz* by! 
uznán, později však příkrým zasahováním do 
pravomoci jejich, zvláště strany vybírání daní, 
mnohé proti sobě popudil, poslušnost vypově- 
děli. Z jara r. 1821 vypukla malá vzpoura 
(vAbdulina buna«) v Požarevci. kterou nastrojil 
as sám pasa bělehradský Marašli-Alí, který 
podobně, jako to byl učinil v zemi Boli 
v Asii, zchytrale a s počátku se zdánlivou po- 
volností chtěl Srbsko úplně podrobiti a v po- 
slušenství přivésti, za kterýmž účelem různice 



Abd-ul-azíz — Abd-ul-Hámid. 



39 



mezi Srby roznécovatí usiloval. (Srov. Vuk 
Karadžič: Gradja za sq). istoríju na^ega vre- 
mena str. 174—180.) A-ovo spiknutí vyzradil 
MiloSovi Míljko Petrovié, nejmladší bratr haj> 
duka Veljka, načež Miloš vyslal neprodleně 
ozbrojené mužstvo proti povstalým okresům; 
avSak Marašli-Alí vytrhl s vojskem jim na po- 
moc, předstíraje, jako by boufi potlačiti chtěl, 
načež Miloš prohlédnuv jeho záměr, pohrozil 
mu všeobecným povstáním v zemi, bude-li se 
míchati do těchto věcí. Poněvadž pak tehdáž 
právě řádilo v Multanech a Valašsku spolčeni 
'hetacrie', pasa obávaje se, aby snad Srbové 
s Vpsilantim se nespojili, s vojskem odtáhl. 
Pravilf kněz Miloš v dopise svém ze dne 12. 
dub. 182 1, daném MaraSliovi, že ukofistil ja- 
kési listiny a proklamace, z nichž zřejmo, že 
A. a Dobrnjac byli umluveni se spiklenci ve 
Valašsku. (Archiv srp. učenog družstva, č. 802 
až S03.) Po odchodu tureckého vojska byli 
odborní knězové se svými přívrženci pokořeni 
a kruté pokutováni. (Srov. Gradja za istoriju 
kraljevine Srbije. Vřeme prve vlade kneza 
Miloša Obrenoviča. Priredili J. Petrovič i dr. Nik. 
J. Petrovič. Knjiga I. od g. 181 5 — 21.) Kle, 

Abd-nl-auz: 1) Druh v místokrál arab.ve 
Španělsku (f 715). Provázeje otce svého Músu, 
vojevůdce chalíta Valída I., do Španělska, do- 
byl provincie Jaénu, Murcie a Granady a 
poraziv Theodomira, prince visigotského, 
u m. Kartagény dobyl Tarragony, čímž do- 
\TÍeno částečné dobytí pyrenejského polo- 
ostrova. Když \'šak otec jeho byl odvolán, ne- 
chtěl A. uznati vrchní vlády chalífa Sulejmána, 
začež byl prohlášen za odboj nika, z nařízení 
téhož chalífa pak při modlitbě v mešitě pře- 
paden a na útěku za\Tažděn. 

2) A., syn Muhammeda bna-Saúda, šejch 
VahhábovcCf na konci XVIII. stol., podrobil 
zmužilosti a obratností kmeny dotud nepřá- 
telské sektě Vahhábovců, tak že brzy velel 
znamenité síle 120.000 mužů. Pašu bagdád- 
řkého Sulejmána, který byl vládou tur. proti 
němu vyslán, porazil r. 1797 na hlavu, zmoc- 
nil se pfepadem m. Kúfy, kde se chová hrob 
.Miho. prorokova zetě, a brzy na to dobyl 
i Mekky. Ale 13. ledna 1803 byl zavražděn 
fanatickým PcrSanem a moc Vahhábovců zni- 
čena již za nástupce jeho Abd-ulláha Vahhá- 
bo\xe. 

3) A. (- 1830 — t 1S76), sultán turecký, 
syn Mahmúda IL, nastoupil po bratru Abd-ul- 
Mcdžídovi vládu 25. čvna. 1861. Též on, po- 
dobné jako jeho předchůdce, vzbudil na po- 
čátku svého panování naděje v lepší obrat 
potitiky turecké. Potvrdil opravná nařízení 
&vého bratra, snížil civilní svou listinu z 75 
oa 12 mil. piastru a povolal svobodomyslné 
ministry k řízení záležitostí římských. Ale 
vScchny dobré úmysly a naděje v něj kladené 
rozbily se o jeho nestálost, nedůvěru a nedosta- 
tek bystrozraku. Jako předchůdce jeho promrhal 
ohromné sumv v manévrech, nádherných stav- 
bách, cestách a honbách, až konečné prohlá- 
sil r. 1S75 státní úpadek. Úspěchy jeho pano- 
vání jsou nepatrné a spadají na vrub ministrů 
Fuáda a Alího pašů, za nichž potlačeno po- 



vstání na Krétě 1866 a kteří přinutili Řecko, 
že se musilo vzdáti podporování povstalců 
krétských. Fuád paša doprovázel také sultána 
na cestě po záp. Evropě, kterou A. první z pa- 
novníků tur. podnikl a jež přinesla říši jen 
chvilkové zlepšení poměrů. V Bosně a Herce- 
govině vzniklo povstání, Valašsko a Multany 
odpadly. Po smrti jmenovaných dvou ministrů 
dostala se ku vládě strana staroturecká s vel- 
vezírem Mahmúdem Nedímem v čele; r. 1871 
spor mezi stranou mladotureckou a staroture- 
ckou zostřil se, když A. se pokusil starotu- 
recký seniorátní řád o nástupnictví zrušiti a 
v panující dynastii zavésti nástupnictví dle 
práva majorálního, v ostatních státech evrop- 
ských platného. Zápletky ty, jakož i bídný stav 
říše na venek a uvnitř způsobily povstání lidu 
cařihradského proti Mahmúdu Nedímovi, jejž 
musil A. II. května 1876 propustiti. Noví hodno- 
stáři Husejn Avní, Midhát, Sulejmán a j. při- 
nutili A-a v noci z 29. na 30. května 1876, 
aby se vzdal trůnu a zavraždili jej dne 4. 
června t. r. Č, 

Abd-ul-báki, A b u 1-m a h á s i n C^' v Mekce 
r. 1281 — f 1342), výtečný filolog arabský. Na- 
psal výtah z velkého biografického díla ibn 
Challikánova Úmrti mu{íí slavných a déje ná- 
čelníku dob)', připojiv 32 biografie nové. Psal 
i dějiny grammatiků, výtah ze slovníku Džau- 
harího, též historii Jemenu. Dk, 

Ibn Abd-ol-barr, Arab Španělský (- 979, 
t 107 i), slyšel v Kordově nejvýtečnější do- 
mácí a cizí učence a stal se nejslavnějším 
učitelem tradice na západu, maje zároveň 
výtečné vědomosti v právech, genealogii a 
dějinách. Ze spisů jeho, jež posud jen v ruko- 
pisu se nalézají, nejdůležitější jest Sntiška vše- 
obcaid. týkající se pohnání druhit prorokových ; 
mluví tu v pořádku abecedním o 3500 druhů 
prorokových. Spis Obdoba schůzí a duvčrník 
hodujícího obsahuje anthologii básní a zábav- 
ných vypravování i věnován jest vladaři al- 
Muzaffarovi. Dk, 

Abd-nl-Hámld : 1) I. (- 1725 — f 1789), 
sultán turecký, syn Ahmeda III., nastoupil vládu 
po svém bratru Mustafovi III. r. 1774, ztráviv 
podlé starého obyčeje celých 43 let v seráji 
v úplné odloučenosti od světa, v nějž vstoupil 
s duchem slabvm a zakrslvm. Již šest měsíců 
po svém nastolení přinucen byl k míru v Ku- 
čuk-Kainardži, jímž se Rusko domohlo veli- 
kého vlivu na Turecko. Konce nové války, 
kterou zdvihl proti Rusku spojenému s Ra- 
kouskem a jež začala 1787 zničením tur. loď- 
stva u Kilburnu a 178H dobytím Očakova, A. 
se nedočkal. 

2) A. H. II., nynější sultán turecký, druhý 
syn Abdul-Mcdžída, • 1842, nastoupil vládu po 
Šíleném bratru Murádu V. 31. srp. 1876. Aby 
předeí^el vměíiování se cizích velmocí v zále- 
žitosti Turecka, rozhodl se A. pro radikální 
opravy. Přibližuje se ke straně mladoturecké, 
nahradil velikého vezíra Raíiída Midhátcm pa- 
šou a prv)hiásil ústavu, jež obsahovala »ne- 
dílnost císařství, neodpovědnost sultánovu, rov- 
nost všech poddaných před zákonem, připu- 
štění křesťanů k veřejným úřadům, odstranění 



40 



Abd-ul-Kádir — Abd-ul-láh. 



roboty, mučíren a tortur>', svobodu vyučování, 
nezávislost soudc6, opravy v rozpočtu státním, 
decentralisaci provinciální« atd., »vSe bez poru- 
šení vyšších zájmů ústřední moci«. Soustava 
representativní zavedena ustavením senátu, 
jehož členy jmenoval doživotně sultán, a ko- 
morou poslanců s tajným hlasováním, na 4 léta 
volených. Než Midhát netěšil se dlouho svému 
vítězství a neviděl působiti dílo, jež byl stvo- 
řil; v březnu 1877 byl palácovou intrikou svržen, 
zatčen a vypuzen. A. upustil pod terrorismem 
starotur. strany od svobodomyslných oprav, 
parlament turecký byl rozpuštěn 14. ledna 1878 
a vráceno se ke starým tradicím císařským. 
Ale sultán dovedl se přece poněkud vybaviti 
z neblahého vlivu milců, jejichž vzájemnými 
zápasy i jeho život kolikráte ohrožen (spiknutí 
v pros. 1878), a přisvojiv si znalost záležitostí 
státních nepustil jich, řízení docela v ruce pa- 
lácových intrikánů. Úředníci a důstojníci ně- 
mečtí, kteří r. 1880 v hojném počtu vstoupili 
do služeb tur., mají zreformovati financ** a 
vojenství turecké. Č 

Abd-ol-K&d^, vlastně Sídí-el-Hádží 
Abd-ul-Kádir Uled Mahiddín, v Evropě 
známý jako Abd-el-Káder (* 1807 — 11883), 
geniální emír Arabův alžírských, jenž sjedno- 
til skoro všechny kmeny alžírské ke svaté 
válce (džihád) proti Francouzům a štěstím jsa 
podporován založil si mocnou říŠi na jihu a 
západu kolonie. Narodil se blízko Maskary v po- 
hoří Atlasu z vážené rodiny kněžské, která 
původ svůj odvozovala od Fátimovců. Uče- 
ností, které nabyl pod dozorem otce, jenž 
sám měl vyučovací ústav nedaleko Maskary, 
a na vysoké škole oranské, jakož i nadáním, 
zbožností a udatností obrátil záhy na sebe 
zraky nejen svých soukmenovcŮ, ale i děje 
alžírského, na svou moc žárlivého, před nímž 
se uchýlil r. 1827 do Mekky a do Egypta, kde 
se seznámil s civilisací evropskou. Vrátiv se 
(r. 1830) byl svědkem vpádu francouzského do 
Alžíru a porážky dejovy, po kteréž se některé 
kmeny arabské vybavily z poddanství ture- 
ckého zvolivše Abd-ul-Kádira emírem. Jako 
emír a později jako sultán maskarský byl A. 
po 15 let nejnebezpečnějším protivníkem Fran- 
cie na půdě africké. Poraziv několikrát Fran- 
couze a přinutiv je 1834 k míru, v němž uznali 
výslovně panství jeho, jakož i ke smlouvě 
v Tafně 30. květ. 1837, ve které byl uznán za 
suveréna a správce provincií Oránu, Titeri a 
Alžíru kromě hlavních měst, obnovil r. 1839 
válku s Francouzi, ale podlehl tentokráte pře- 
vaze evrop. umění válečnického a přesile, byv 
poražen i s pomocným vojskem marockého 
<:ultána Abd-ur-rahmána r. 1844 na řece Isly 
od gen. Bugeauda. Spojenec jeho, obávaje se 
vlivu A-ova ve své vlastní říSi, rychle s Francií 
ujednal úmluvu vTangeru; ale A. sebrav ne- 
spokojence marocké, zmocnil se 1847 tábora 
marockého, zamýšleje opanovati Marokko a pak 
podniknouti nový zápas s Francií. Hyl však 
nucen ustoupiti. Potom ;:htěl uniknouti do pu- 
stin saharských, ale tísněn Maročany dostal 
se na franc. půdu, kdež byl obklíčen a zajat 
21. pros. 1847. Generál Lamoriciěrc i vévoda 



Aumalský, tehdejší generální guvernér alž., za- 
jistili mu svobodu s podmínkou, že se odebere 
do Egypta nebo do Syric a nebude více proti 
Francii bojovati. Slib byl dán, ale Ludvík Fi- 
lip nedodržel daného slibu. Zajatý sultán byl 
s rodinou a několika věrnými odvezen do Tou- 
lonu a potom na zámek Amboise. Tam žil 
5 let, až od Napoleona III. r. 1853 propuštěn 
na svobodu, přísáhnuv na korán, že nepozvedne 
více zbraně proti Francii. Tuto přísahu zacho- 
val A. velmi věrně. Po krátké návštěvě Paříže 
usadil se se svolením sultánovým s roční pensi 
100.000 fr. v Bruse, a když město bylo r. 1855 
zničeno zemětřesením, přestěhoval se do Da- 
mašku. Za pomoc, kterou tam poskytl r. 1860 
pronásledovaným křesťanům, udělil mu Napo- 
leon III. velkokříž čestné legie. V Damašku 
napsal A. arabské dílo obsahu nábožně-filosofi- 
ckého, jež poslal Akademii francouzské a jež 
vyšlo francouzsky zpracováno od Dagata pod 
titulem: Rappel á rintelligent, avis á Vindiffe- 
rent (Pař. 1858). Synové jeho přijali jednak 
franc. pensi, jednak vstoupili do služeb ture- 
ckých. Srvn. Bellemare, A., sa vie politique 
et militaire (Pař. 1863); Churchill, Life of A. 
(Lond. 1867). Č. 

Abd-ul-Kerim paia(*i8o7 — f 1885), tur. 
vojevůdce. Nar. v Rumelii, vojensky se vzdě- 
lal ve Vídni pod pol. zbrojmistrem Hauslabem a 
sloužil vMesopotamii u Dijár-bekru a Erzerúmu. 
V krymské válce (1854) velel armádě anatol- 
ské, operující kol Erzerúmu a Karsu, ale s ma- 
lým zdarem. Pod Omarem pašou súčastnil se 
tažení proti Černé Hoře (1862) a za nepokojů 
krétských velel pozorovacímu sboru thessal- 
skému. Vstoupiv potom do ministerstva zre- 
organisoval společně s Husejnem Avním pa- 
šou turecké vojenství po způsobe evropském. 
Ve válce srbské (1876) jmenován vrchním ve- 
litelem (serdári akram) vojska tur. v Evropě, 
v následující potom válce ruské velitelem du- 
najské armády. V tomto postavení ukázal tak 
málo prozíravosti a energie, — nechav Rusy 
na několika místech překročiti Dunaj — že byl 
odvolán a napřed na ostrov Lem nos, později 
na Rhodos poslán do vyhnanství, kdež zemřel. 

Abd-nl-karja, ska natý ostrov řídce oby- 
dlený na vých. pobřeží africkém mezi my- 
sem Guardafuiským a ostr. Sokotorou, lodím 
velmi nebezpečný, s ložisky guana. 

Abd-ol-Korna; místo v horním Egyptě, 
důležité nástěnnou malbou, která tam nale- 
zena byla v jedné kapli náhrobní. Malba před- 
stavuje stavbu chrámu Amonova a rozdělena 
jest ve dva pruhy: v dolním vidíme lid pleti 
tmavé, nosící a skládající kameny ku stavbě 
chrámu určené, dozorce atd.; v horním pruhu 
vidíme dělníky vlastní stavbou chrámovou za- 
městnané : jedni z nich stavějí, druzí měří kruži- 
dlem, lid pleti žluté (židé?) nosí ve velkých 
džbánech vodu z nádržky. Tato jest kol kolem 
vroubena trávníkem a palmimi, a kreslena 
v půdorysu beze vší perspektivy. (Viz vyobr. 
č. 13.) 

Abd-nl-láh (" 545 — S70), nejmladší syn 
Abd-ul-mutalliba, manžel Aminy a otec pro- 
roka Muhammeda. Náležel k rodině HáSimů 



42 



Abd-úUáh-ben-Balkín — Abd-ul-medžíd, 



z kmene KurajSovců, jež živila se obchodem 
karavanním a pro své styky v Mekce i jakési 
vážnosti požívala, ač celkem zaujímala jen pod- 
řízené postavení. Jí náleželo též opatrování^ sva- 
tyně Ka'by a studny Zemzcm s právem' opa- 
třovati poutníky vodou z ní čerpanou. Jako 
jeho otec a zvi, jeho děd, který ovšem do 
doby předislámské náleží a tudíž zprávám o něm, 
jež mnohem později byly napsány, mnoho víry 
nelze přikládati, byl kupcem a podnikal v zá- 
ležitostech obchodních různé cesty s karava- 
nami. Na jedné takové cestě, když na podzim 
r. 570 po Kr. s karavanou meckou byl se ode- 
bral do města Gazzy v jižní Palestině, kdež bylo 
středisko obchodu egyptského a řeckého, one- 
mocněl i byl nucen zůstati v Medíně, kdež 
zemřel u svých příbuzných po jednoměsíční 
nemoci. Dk, 

Abd-úl-láh-ben-BaUdn, čtvrtý a po- 
slední emír granadský od r. 1073, pěstil hor- 
livě vědy a napsal kommentářke koránu; hojné 
zbytky zřícenin staveb, jimiž ozdobil Granadu, 
hlásají jeho zálibu v krásných uměních. 

Abd-olláh-ben-Jásia, fakír muhamme- 
dánský v pol. XI. stol., pocházející z Marokka, 
zakladatel sekty al-M orávidů (v. t.). 

Abd-uUáh el Malidl, chalíf vnitroafri- 
ckych kmenů súdánských, kteří v nejnovější 
době povstali proti místokr. egyptskému a An- 
gličanům. Nastoupil r. 1885 po smrti proroka 
Mahdího (nedlouho po dobytí Chartúmu a po 
zavraždění gen. Gordona), ale nepokračuje vý- 
bojně jako jeho předchůdce, jsa zdržován vzpou- 
rami a nepoddajností některých svých emírů 
a omezuje se pouze organisováním rozsáhlých 
provincií súdánských a hornoegyptských. 

Abd-ulláh obán (•■' 1533 — t i597}» pa- 
novník v Bucháře a Mávarannahru (Transoxa- 
nii), nejslavnější z rodu Šejbánovců, vládců 
samarkandských a buchárských, byl spoluvlád- 
cem otce svého Iskcndera chána. Vtrhl tři- 
kráte do chánátu chívského, poprvé r. 1570, 
když se mu však nezdařilo dobyti m. Urgenďže, 
obnovil brzy na to útok a dobyl Mervu, Abí- 
verdu a j. kromě pevného Derúnu; na zimu 
vrátil se do Buchár}'. Na třetí výpravě z jara 
roku násled. dobyl Chívy, táhl proti městu 
Vczíru, kdež se mu vzdalo deset emírů, a usta- 
novil své náměstky v Chívě, Urgendži a j. Chán 
chívský Hádží-Muhammed utekl se z Derúnu 
do Persie k šáhu Abbásovi I., ale po nějakém 
čase zmocnil se pomocí Turkmenův opět Ur- 
gendže a vypudil se svým synem Babou sul- 
tánem náměstky A-ovy z Chívy a Hezáraspu. 
A., jenž právě táhl proti Chorásánu, obrátil 
se s vojskem do Chívy, tak že Hádží-Muham- 
med musil podruhé prchnouti do Persie, od- 
kudž se vrátil teprv po smrti A-ově (r. 1597). 
Buchára za mocné vlády jeho požívala klidu, 
čímž obchod a průmysl znamenité zkvétaly; 
též četné nemocnice a jiné dobročinné ústavy 
jsou dílem A-ovým. Pouze poslední léta jeho 
života byla zkalena vzpourou jeho syna Abd- 
ul-múmina. 

Abd-nl-latif Muwaffak-ud-dín al-Mau- 
silí (* v Bagdádě 1162 — f 1232), výtečný 
lékař arabský, slavný filolog a filosof a známý 



historik. Stud. hlavně v Bagdádě, Mosúlu, Da- 
mašku, Jerusalemě, Káhiře, Halebu a j., stýkal 
se s předními učenci své dob^ maje s nimi 
učené rozmluvy a současně i sám vyučuje 
brzy filologii, brzy lékařství, poslednější i prak- 
ticky provozuje. Učeností svou získal si ve- 
liké slávy ve světě muslimském, jemuž jest 
A. vzorem muslimského učence, který při vší 
vědě nezapomíná na náboženství. Těšil se 
i přízni vladařské tou měrou, že, jak sám ve svém 
životopise praví, od nich dostával až 100 du- 
kátů měsíčně a dary se všech stran mu pršely. 
Ve vědě byl rozhodným nepřítelem ibn Siny, 
hlavně pro jeho dílo o umění alchimie, kte- 
rým tento ukončuje své filosofické spisy. Pro 
totéž odvracel se též od jiných slavných učenců, 
jako na př. mathematiíca íbn Júnisa který rov- 
něž plýtval rozumem a Časem na pokusy al- 
chimické, ostatní pokládaje za malicherné. Ve 
svém studiu byl A. neúmomý, používaje 
každé příležitosti poučiti se u mužů slavnvch. 
Obyvatelé Mosúla tvrdili o něm, že neviděli 
před ním muže tak obrovské paměti, bystré 
chápavosti a při tom takové rozvahy a klidu. 
Spisů jeho z nejrůznějších oborů vyčítá Ham- 
mer ve svých dějinách arabské literatury VII. 
548 a nsl. 164 obsahu theologického, filologi- 
ckého, lékařského, přírodovědeckého, histori- 
ckého a j. Některé spisy jeho týkají se též 
lit. řecké : Hippokrata, Galéna, Aristotela, Pla- 
tóna, Dioskorida. Vedle spisů lékařských, jež 
jsou pro A-a ovšem nejdůležitějšími, vyniká 
hlavně jeho spis o Egyptě Kniha dčjin egypt- 
ských včci a výtahem z toho kniha dějin egypt- 
ských menší, o tom, co sám viděl, pod názvem: 
Kniha užitku a napomenuti o včcech, jim* byl 
jsem pi'itomen^ a o přihodách, je^ na své oči 
^řei jsem r ^emi egyptské (vydáno v Káhiře 
r. 1865), překlad od Silv. de Sacy v Paříži 1810. 
Nad míru zajímavou nejen pro A-a nýbrž i jeho 
dobu jest také jeho autobiografie. Dk, 

Abd-ul-medf id ('•' 1823 — f 1861), sultán 
turecký, syn Mahmúda II., nastoupil po svém 
otci 1839, když se chystal Ibráhím pasa v čele 
vítězného svého vojska egyptského udeřiti na 
Cařihrad. Anglie a Rakousko zachránily tehdy 
říši tureckou, v níž pod mladým panovníkem 
hned po jeho nastoupení zahájena řada oprav 
ve všech oborech státního života. A. sám měl 
při opravách těch jen sprostřed kující postavení, 
podléhaje vlivu moudré své matky a přene- 
chávaje provedení jejích intencí ministrům, 
ale snažil se, aby vlídností a umírněností pro- 
vedení oprav, proti nimž se staroturecká strana 
vidy vzpouzela, usnadnil. Vcdlé toho však svým 
velikým nchospodářstvím (jež zavinilo také 
úpadek jeho soukromé pokladny), jakož i svou 
vrlkavostí způsobil říši citelné škody, jež se 
počaly objevovati teprve za jeho nástupce Abd- 
ul-Azíza. Za jeho panování sběhly se důle- 
žité události politické. Připomínáme záležito- 
sti srbské od let 1842-58, vzpouru v Albánii 
1845, boje s Černou Horou, v Bosně a Herce- 
govině, válku v Kurdistáně, povstání ve Va- 
laSsku a Multanech r. 1848—49, a konečné 
válku krymskou 1853 — 56, po které přijat sul- 
tán do evropského koncertu. Z úspěchů vlády 



A'6*ii!-rte1Hr — AÍMÍtir^nfiTnén-. 



I uv;Ji]imc ndvrat Trípolisu a Tónisu k po- 

*~~>tirj, [toilmanínl Arnbů n<] Alcpa aí po 

dat. Ne£ tu pFíCisti -dluíno nn vrub 

^Cílil poiiiiky evropské, ktcrdi ncmoliciuc 

Miodnouti o rozdíleni ro/ padá voj Iff se HSe, 



n tcji 

I Abil-Li!-mellli bcn-Omat, slavný veífr 

ii.inal.. rodem Syř (*7t8^ 

k' L'hrabrostí a moudrostí 

I : dli. challfa ommajjovského 

a 11. Kiivíř pak Abd-ur-rahmán I., jení 

hiy unikl EÁhube útf hem do Spanílxka, slal 

mbvm kardovsk>'m. pospiSil A. ze Šyric 

Fmg, »(al se jeho velitelem sevillským, 

Uil nímíslka nové dynastie Ahbásovců 

biu al-Fnchriho a pollníil vzpoury osno- 

i (id fvnů a pfivricnců Júsufovťch (yso ai 

_L K. -jbi odrazil AfriCany. klefí přislali ke 

jnílsku. chlice tam obnoviti vlddu chalífů 

[hndiilcli ; KiynĚ rozprdíil Spanfk muham- 

"ny. ticri napadli Sevillu. Když syn jeho 

m podílen jich sílou uBtounil be^ boje, 

hni val «e A. iak. že mu proklál srdce ko- 

\ naíeit i nepřátelé zahnáni. Za prokázané 

t »vtli\ mu Abd-ur-rahmin r. 772 správu 

a. vých. Sponéltika, ve kteréž hodnosti 

Jfwfeté výpravy Karla Velikého do Spán. 

■onikich a'rytíř.Vmndn. vystupuje jako kríl 

iliui. zejm. pak jcal jednou z hlavních 

v Mlhint. epopeji .Chanson de Holand-, 

bd-Bl-mŮi&lB i>bii-Muhammcd, zn- 

■attel dynastie al-Mt.hadů ( ■ koi - 1 "6í). 

T pTtHitího hmiífe Aliho. svým nadáním 

lal na ne pozomosl Abd-ulláha-bna-Tú- 

k, jeni pravé zamVSlcI zatoíiii novou sektu. 

1 tf j<ho íákem a oba hlásali ve Fezu 

- ■-'fU nové učeni. Žaláfi. dn oéhož je 

i lullfln marocký, unikli ilitékcm do 

a pokrají Sahary a zorganisovali tam 

Bliřivrjencc. A, prohlásil svého míslra imá- 

p, uCci tťntu, nazvav se mahdlm. ustanovil 

Ilr4ni námísl. R.11J3 byUíce u Mar<^kkaod. 

KAlifaoAbut-HakamBzdyn.al-MorďvidúporB- 1 

"Wr.IIJoposmrliEvčhouřit.sebravznaCné 

I, doby] Fezu. Ceuty a j. misi až k úžiné 

altanké a konečné r. 1146 i Marokka, iej 

bt »vtm sídelním místem. Tehdí poddali 

1 tiiké rtéklcfi SpanéUii emiVové žádajíce 

k pomoc proti kfestonům. A. vypravil 

int vnjiko, jci pristain u bfchfl ipafi., a 

[do Sevilly i Kordový. Rovníi pokofil roz- 

t kmeny bcrberskí a vypudil Francou/e, 

■ W r. lU** UJWidili vTůnisu. Tripolisu atd. 

vil ■« tii proti Apanélským krestanúm. 

mfvt jii ncdlouhit po pffchodu do Řpa- 

(15. k«tt. I líi.) pn .J4leté vjidí, nedokonav 

"■■^ůmyiilu vypudili křcntany ze Spunél^kn. 

■'" ': pouee svj^iini vité/nými vv- 

Siíi a rozkvíl umfnl a vétl: 
KÓv. 'iiitiů koránu-, kdež 
3000 dřll (mezi nimi i uvnové 
íkráSlil Marokka velkolep^tňi nic- 



alib, 



.0 Háíimflv, Korej' 
497 — t ok. 579). byl ob- 
rn Bvatyn« Ka by. kte- 

jcho dídifný. V historii 



IR 

arabské proslul tím. le vykopal nevy»yghajici 
studriici Zcmxem, mimo to byl péstuunem Mu- 
hammedov^m (jehoi byl dídcm) v dabf jeho 
oaiřciosti, Přes lo pOTlal ho Mohammcd po- 
zdéji do pekel, jeilo iimFel ve vlfe svých olco, 
jei od islámu se uchylovala, zafeí znepřátelil 
svého Btrýcc abil^Lahaba, který od té doby 



padnich provinciích v distr. gázlpúrském 
s 670ti obvv. 

ibn Aba-ill-Valtb&b Muhammed. lakla- 
dsLtel sekty Vahháb., viz Vahhábovci. 

ibn Abdůn (| njá). slavný básník ípa- 
nélsko- arabský, nar. v Jáboře (Evoraj; jii ve 
13. roce VL-ku svého počal básniti i v^'nlkl tak, 
že povolal si ho Omar eÍ-MutavakkÍI ibnAftas. 
nékdejii guvernér jáborský, když se dostal 
loSj po svém bratru ku vládé. do Badajozu 
a ufinil jej svým sekretářem a stálým průvod- 
čím. Po smrti jeho, jii i fISe Aflasovcú vzala 
za své (1094), byl sekretářem nejprve vůdce 
ahrických voják Síra bna abú Uekra, pak 
v Marokku u dvora Allhn bna Júsufa bnn Tá- 
ftifiiia, klerý byl zároveň vladařem Spanélským. 
( 1136 meškaje rivStévou u sví rodiny v Ji. 
boře. A. proílavil se v literatuře arabské svojí 
historickou básni Kasida rdijja (kasida na <• 
rýmující), jii opSval pád rodu AfiusovcO a 
která i pod různými jmény jinými sl' uvádí : 

RalrilťSl balsamlivd, Ndkríiiik áitiipiidka. KaniJa 
ahlÚHSkd ntd. K básni této. nplývujicí naráž- 
kami historickými, napsal portuKaíský Arab 
ibn Badnin, sám básník nadaný, kommentdr, 
jeji vydal Dozy; Commentnire histor. sur le 
poěme ď ibn' .\bdoun par ibn Uadruun, Leydc 
1846. D!(. 

Aba-nT-rkhm&a (Sluha Milosrdného), 
jméno nék'>lika pannvnlkňv. vojevůdcĎv a 
učencův: 1) A. !.. první chalíf z dyn»tíe 
OmaiJovcO ípanflskvch. svn Muivijjův a vnuk 
challfa Hiiáma. ^:'73i v liamniku. Po vyhla- 
zeni vjech OmajjovcŮ i. 73(1 unikl pou/e A. 
útíkcm fiačei se mu dostalo názvu ad-da- 
ch a 1 zz uprchlík) a po mnohých dobmdrui- 
^tvlch phSel do ^panél. kdeí založil zvlá4lni 
chalilflt v Kordoví. Překonav přičinénim svého 
vojevůdce Abd-u I -Melika vzpoury emirú. ktcfi 
stáli na straní Abbásovcův aneb kteří jej po- 
klAdali za vetřelce, podrobil si do r, yti() celý 
lémíř poloostrov pjTcncjskj\ načei jal se iiř- 
f;anisovati svou no%'ou řiíi. Podporoval bás- 
níky a ufence, zřídil velkolepé sady poblií 
Knrdovy a ozdobil sídelní sví mésto nádher- 
nými stavbami, z nichž vyniká zvláitf veliká 
mcSiia. dnsud zachovaná, stavená dle slavná 
meiity damaiské, u\'Sak dokončená tepn' za 
jeho nástupce Háklma I., ježto A. zemřel jiJt 
30. záři 7SS. Pálíval veliké váínosti u svých 
souvĚrcův i Ufesfanův pro svou moudrost a 
spravedlnOBl, tak íe stul al-ddil |1. j. spnx- 
vedhvý); jeho básní vzbuzo^^aly u vrstevníků 
ínaíný obdiv, 

2) A. IL. zvaný al-Muiaffer (VÍt£zo- 
slnvní), ílvrtý chalií Španělský, ayn a nástupce 
lIAkima I., bojoval r. Sí6 vltízné s 1'ípinem, 
který byl vlrhl do Katalonie. při Čemž dobyl 



u 



Abd-ur-rahmán — Abeceda. 



Tarragony, Tortosy a Barcelony, a pokořil 
vzpouru v Merídě i v Toledě (836). R. 844 
odrazil Normany, kteří plenili jižní pobřeží 
španělské, a bojoval až do smrti s králi leon- 
skými a asturskými. Pečoval o zvelebení svých 
zpustošených a povodněmi zničených pro- 
vincií; zavedl v Kordově vodovody a upravil 
kommunikaci, přál vědám a umění, ba napsal 
i sám annály Španělska a dal překládati do 
arab. díla řeckých filosofů, jež za drahé pe- 
níze skupovával v Orientě, a mimo to prvý 
dal raziti peníze. 

3) A. IIL, zvaný a n -N á s í r 1 i d í n i -1 • 1 á h i 
(pomocník víry boží), osmý a nejznam. chalíf 
SpaA., nastoupil po svém strýci Abd-ulláhovi 
r. 912 místo syna jeho. Byl první chalíf, který 
přijal titul »Emír-ul-múminín« (kníže věřících), 
z čehož křesfané utvořili »Miramolin«; vedl 
dlouhé a těžké války k křesťanskými králi, 
kteří úsilně drali se k jihu používajíce doby, 
kdy Maurové byli již částečně zženštilí nád- 
herou a zaměstnáními mírumilovnými, nic- 
méně jim odolal, dobyl v Africe města Ceuty 
a učinil poplatným krále mauretánského. Ze- 
mřel po panování skoro 5oletém r. 962 maje 
73 léta. Jeho dvůr byl nejskvělejší v tehdejší 
Evropě, neboť dle líčení dějepiscův měl 12.000 
mužů jezdecké stráže a asi 6000 žen, otrokyft 
a eunuchů atd., shromažďoval na svém dvoře 
učence i básníky a všemožně dbal ozdoby a 
\'ý'stavnosti v Kordově. Vliv utěšeně vzkvéta- 
jící literatury arabské působil za jeho doby 
na Evropu měrou největší: ze všech stran 
putovali učenci (i křesťané) do Kordový, zvláště 
na lékařskou školu, jež byla tehda v Evropě 
jediná. Rovněž orba, dolování a obchod byly 
za něho značně zvelebeny. 

4) A. ben-Abd-ulláh-al-Gáfekí, emír 
španělský za vlád v Omajjovců a znám. voje- 
vůdce (u franc. kronikářů Abderam), vy- 
znamenal se na výpravě do Francie u Tou- 
lousů r. 724, začež se mu dostalo po návrate 
titule afrického emíra. R. 731 vtrhl s ohrom- 
ným vojskem do jižní Francie, zamýšleje po- 
kořiti všecku západní Evropu. Přes odpor vév. 
aquitanského Euda přešel přes Garonnu, do- 
byl města Bordeaux a zpustošil Francii až 
k Loiře, byl však od franckého majordďtna 
Karla Martella, jejž Eudes na pomoc povolal, 
v sedmidcnní strašné bitvě v říjnu 732 mezi 
Poiliersem a Toursem poražen a zabit, čímž 
byla Francie i všecka Evropa zbavena všech 
dalších útokův arabských. 

6) A. Múlej, sultán marocký (-•''1778 — 
•f 1859), nastoupil na trůn r. 1823 po svém 
strýci Múlej-Sulejmánu, jenž r. 1794 po smrti 
otce A-ova trůnu se zmocnil. Prvá léta vlády 
zápasil se vzpourami jednotlivých kmenů, jež 
konečně pokořil, ale brzy na to octl se v kon- 
fliktu s některými námořními státy evropskými, 
které mu odepřely odváděti značný poplatek 
za ochranu svých lodí proti pirátům africkým. 
První tak učinilo Rakousko (1828); Maročané 
zajali pak obchodní loď rak.-benátskou a po- 
sádku její uvěznili; ta byla však demonstrací 
loďstva rakouského, jemuž velel admirál Ban- 
diera, opět vysvobozena a poplatek zrušen. 



R. 1830 za franc. okkupace v Alžíru chtěl se 
A. zmocniti provincie Oránu, byl však odražen 
a žil od té doby s Francií v míru. Ale již 
r. 1844, když Abd-ul-Kádir se utekl do Ma- 
rokka, byl nucen fanatismem svých poddaných 
přispěti mu 15.000 muži k svaté válce, v níž 
však 14. srpna 1844 u Isly od admirála Bu- 
geauda byl poražen. Po bombardování Tan- 
geru a Mogadoru loďstvem admirála prince 
Joinvillea zprostředkovala Anglie tangerský 
mír (10. září 1844). Nepokoje, jimiž Abd-ul- 
Kádir ohrožoval jeho trůn, zvi. r. 1847, skon- 
čily se zajetím tohoto emíra. I později býval 
zapleten často s evrop. velmocemi ve spory, 
které však blokádou přístavů marockých vždy 
brzy byly vyřízeny; k tomu družily se též 
vnitřní nepokoje, ba i vzpoura jednoho z pří- 
buzných (r. 1858), jež ho zaměstnávaly az do 
konce života. Nástupcem byl syn jeho Sídí 
Muhammcd (;'' 1803). 

6) A. chán, emír afgánský (* 1830). Na 
politické jeviště vystoupil záhy, ještě za Ak- 
bara chána; ale potom nebylo o něm slyšeti 
až do r. 1863, kdy po smrti Dústa Muham- 
meda vzplanula válka mezi jeho otcem Afza- 
lem Múrem a mladším jeho bratrem Sír-Alím. 
A., tehdáž emír buchárský, ujal se svého otce, 
jehož konečně také dosadil na trůn, sám se 
stav náměstníkem v Balchu (afg. Turkestán). 
Po smrti Afzalově 1867 zvedl se syn Sír-Alího 
Jakub chán a porazil A-a, tak že musil utéci do 
Bucháry. Zde byl přijat od Rusů a dostal roční 
plat 25.000 rublů se závazkem, že se vzdává 
nároků na trůn afgánský. R. 1880 spojil se 
však s Angličany a byl místo sesazeného Ja- 
kuba chána za souhlasu knížat středního a 
vých. Afgánistánu nastolen. Ale teprve když 
sesazeného chána 188 1 u Kandáháru na hlavu 
porazil, mohl se A. pokládati za neobmezeného 
panovníka země. — A. chán je panovník chytrý 
a hraje ve sporech Ruska s Anglií důležitou 
úlohu. Dovede vždy vy užitkovati okolností, 
jak to ukazují jeho vztahy k Rusku a k Anglii, 
od které dostává se mu podpory na penězích 
a zbraních. Přes to dovedl uhájiti i naproti 
Angličanům úplnou samostatnost, jak to uká- 
zal při schůzi s indickým místokrálem lordem 
Dufferinem r. 1885 v Rawal Pindi. 

Abd-nr-rahm&n (u Srbů Avduraman), 
paSa bělehradský, známý janičarobijce na poČ. 
XIX. stol. Když sultán Mahmúd II. vydal fer- 
mán, jímž janičarské sbory se rozpouštěly, a 
když vzpoura janičarská byla v Cařihradé 
potlačena a povstalci do jednoho pobiti, vy- 
táhl A. do Bosny proti povstalcům, kteří se 
nechtěli podrobiti fermúnu tomu, dal ve Zvor- 
niku pobiti 7 agů janič. a vyhladil v Sarajevě, 
Mostaru a Trávníku janičarstvo úplné. Od té 
doby nikomu nebylo dovoleno nazývati S2 
janičarem. 

Abd-nr-razzák viz Samarkandí. 

Abd-UŠ-iems (arab. sluha slunce), název 
ctitelů slunce. 

Abd3nr, solné jezero se v. od m. Astra- 
chaně, z něhož dobývají Glauberovy soli. 

Abeceda, slovo vzniklé ze jmen prvých 
čtyř písmen latinských, znamená souhrn a po- 



Abecedář — Abegg. 



45 



řádek liter jakožto hlavnich částek písma. Tak 
fíkaj{ abecedě své a jiným i Slovenci a místy 
Chrvaté, Lužičané abece, Poláci raději abe- 
cadlo než abiecadlo aobiecadlo, Rusové 
pak 8 ostatními Slovany, píšícími kyrillicí a gla- 
golicí, nejraději azbuka. Jen u Chrvatův a Srbů 
slýchati je ještě podnes i abecevica a buk- 
víc a. To vzniklo nejspíše z azbukvica, vedle 
kterého bylo dřív u nich i azbukva v obyčeji, 
jak nám o tom s dostatek svědčí již i »Rječnik 
hrvatskoga ili srpskoga jezika*, vydávaný jiho- 
slov. Akademií věd a umění v Záhřebe. Němci 
raději říkají pořád abecedě své a jiným alfa- 
bet než abece přes to, že jí nepřijali přímo 
od starých Řeků než od Římanů. Řekové, 
přijavše od Foinikův i jména liter, podobná 
hebrejským alef, bet atd. a přizpůsobivše 
je poněkud přirozené povaze své mateřštiny, 
říkali prvé z nich alfa, druhé beta atd., sou- 
hrnu všech pak alfabéton, což u nynějších 
alfaviton zní proto, že jim střec. /ff a ry ne- 
znamená již b 2L é než v a /'. Staří Římané 
nahradivše jména liter, přijatých dle W. Cors- 
sena od Řeků kumských (Ober Aussprache, 
Vocalismus und Betonung der lateinischen 
Sprache. z vyd. v Lipsku 1868 a 1870 I, i — 12), 
obyčejnými podnes u všech národů, píšících 
abecedou latinskou: a, be, ce, de atd., přispěli 
znamenitě zvlášť i k usnadnění způsobu, kterým 
se mládež i u nás do nedávná učila čísti, ne- 
hláskujíc než jen slabikujíc, poněvadž na př. 
z a-be beze vŠí pochyby snadněji lze vyloučiti 
slabiku ab nežli z alfa-béta. Strůjcové kyrii- 
lice a glagolice nevynikli s té strany nad Řeky 
nijak, opatřivše bez mála všecka písmena svých 
azbuk starobulharskými jmény: slzí*, buky, 
věd i nebo vědě atd. Tím však zavděčili se 
nám oni nevšedně, že přidali k literám přija- 
tým od Řeků 13 anebo 14 zvláštních pro ty 
hlásky, kterými se stará bulharština od řečtiny 
liší, kdežto podobný tomu nedostatek abecedy 
latinské nahrazuje se ještě podnes u mnoha 
národů spojováním dvou neb i více liter, jako 
na př. u Poláků, píšících ještě pořád c^ a s^ 
m. našich cas; u Němců, znamenajících své 
š třemi písmeny: sdí atd. Předkové naši ne- 
štítili se někdy ani čtyř, psavše na př. i cliiftem 
m. ctem. Obtížnému tomu plýtvání literami 
teprve mistr J. Hus, maje jistě na zřeteli ky- 
rillici a glagolici, učinil přítrž, počav nahra- 
zovati dotčený nedostatek čárkovanými a te- 
čkovanými literami latinskými vesměs tak 
obratně a šťastně, že ho v tom už i srovná- 
vací jazykozpytcové ochotně následují, přepi- 
sujíce památky řečí, lišících se hláskami svými 
víc anebo méně od latiny, literami lat. Po 
Husovi nejdřív a nejvíce přispěl k tomu E. Ch. 
Kask (v. t.). Hus opatřil abecedu svou dle 
azbuk slovanských i jmény liter, která však na 
štěstí všech učících se čísti neujala se přes 
to, že zní celkem velmi nábožné: a, í>ude, 
ťelé, čeledi, ^ánc, í/ědictvie atd. Ostatně viz 
o těch Orthograíii jeho, bez akribie vydanou 
od A, V. Sembery (Slavische Hibliothek. II. 
Wien 1858. S. 173 — 197), o polském následo- 
vateli jejich, J. Parkoszovi pak článek tomu 
vínovaný. Co se konečně pořádku písmen týče. 



ten není nikde přiměřen přirozené povaze hlá- 
sek než víc anebo méně nahodilý a rozličný 
dle toho, odkud jsou přijata, jak se mají ku 
počtu hlásek, slyšitelných u patřičného ná- 
roda atd. Pořádek našich písmen na př. od- 
chyluje se od latinského jen tím, že litery 
k označování hlásek československých zvlášť 
ustanovené následují hned po latinských po- 
dobného znění, jako c po c, ďpo d^ ťf po ď atd. 
Pořádek kyrillských a glagolských oznámen 
je níže pod azbuka. (V. Abakus.) //. 

Abeoedář: 1) Slabikář (v. t). 2) Za- 
čátečník, který se abecedě učí (něm. ABC- 
schutz). Ve XIV. a XV. stol. říkalo se a-i 
chudým malým žáčkům, kteří starším poslu- 
hovali. — 3) Člověk neumělý, neuk ; tak Zby- 
něk z Hazmburka zván byl posměšné »biskup 
Abeceda* čili A. 

Abeoedarlaxii, logický stroj, zhotovený 
W. St. Jevonsonem po způsobe strojů počíta- 
cích. Popis a vyobrazení v Jevonsových Prin- 
ciplcs of scieticc 1874. 

Abeoedna vojska v. SI o vine i: Jazyk. 

Abecenarinm bnlg^arlonm viz Glago- 
lic a. 

Abeoevioa viz Abeceda. 

Abeddín paia, státník tur., ''' 1838 v Al- 
bánii, kde vystudoval řecké gymnasium, na- 
učiv se tureckému a francouzskému jazyku. 
Jako vládní kommissař na burse v Gálatě' se- 
psal turecký návod k obchodům bursovním. 
Po nastolení sultána Abd-ul-Hámida r. 1876 
byl členem reformatorské rady Midháta paše, 
jež přivodila válku s Ruskem. R. 1879 stal se 
generálním guvernérem solunským, a r. 1880 
ministrem zahraničních záležitostí v kabinetě 
Kadrího paše. Krisi, která Turecku hrozila 
z upravení hranic naproti Řecku a Černé Hoře, 
rozřešil A. tím, že povolil přáním velmocí a 
postoupil Černé Hoře území berlínskou smlou- 
vou vytčené. Od té doby žije v soukromí. 

Abeg^a Mag^akija (= mnich M., lépe než 

Apega), arménský mnich a spis. ve XIII. stol. 
jehož dějiny Mongolův (do r. 1272J jsou vzác- 
ným pramenem historickým, zvi. v té části, 
kde vypravuje o událostech svého věku, jichž 
byl svědkem. Dílo to nazývá se Dčjiny^ ná- 
roda střelcův; odkud přišli atd. a není posud 
vydáno. Nejlepší rkp. jest v Benátkách v knih. 
armen. mechitaristů. Akademik petrohradský 
Brosset přel. je do frančiny a otiskl ve svých 
Additions a Ihistoirc de la (ieorgie (1851, Si. 
Pét.). 

Abeg^g^ Julius Friedr. Heinr. (•= 1796 — 
f 1868), vynikající spis. a učitel trestního práva 
v Německu. Nar. se v Rrlankách, kde také 
studoval, jakož i v Heidelberce a Landshuté; 
18 ig odebral se do Berlína, kde navštěvoval 
přednášky Ooschenovy. Bicncrovy, Savignyho 
a Heglovy, konečně habilitovav se r. 182a 
v Královci stal se tam r. 1824 řád. professo- 
rem. K. 1825 přijal stolici učitelskou ve Vrati- 
slavi, kdež setrval až do své smrti. V četných 
spisech svých přihlíží k historickému vývoji 
i k filosofické stránce předmětů trest, práva, 
o nichž jedná. Spisy jeho jsou mimo jiné: 
Cbcr d, Jiestrafuug d, im Auslande bc^an^enev 



IC 



Abeggova theorie trestní — Ábel. 



}'erbrcchen (1819); Enc)'klopádÍ€ u, Metliodo- 
hgie d, Rechtswissenscítaft (1823); System d. 
Criminalrechtswissenschaft (1826); Lehrbuch d. 
gem, Criminalprocesses (1833); Die vcrschiede- 
nen Strafrechtsthcorien (1835); Lehrbuch d, 
Strafrcchtsyvissenschaft (1836). Mimo to posou- 
dil kriticky řadu návrhů trestních zákonů: 
wiirtcmberského ( 1 836) , badenského (i 836, 1 839), 
pruského (1844, 1848, 1851), bavorského (1854), 
norského (1835), saského (1837, 1853) a re- 
digoval dlouhou dobu »Archiv des Kriminal- 
rechtc8«, J. T, 

Abeggova theorie trestní viz Trestní 
theorie. 

Abegondo, město ve špan. prov. coruň- 
ské (Galicie) v okr. betanzoském se 7182 oby v. 
(1878). 

Abellle [abéjj: 1) Gaspard, abbé de la 
Merci, básník franc. ("'1648 — f i?^^)' ^T* 
nikal více jako dvořan vtipným hovorem než 
básnickým nadáním. R. 1704 zvolen byl za 
člena Akademie. Jeho tragédie jsou zapome- 
nuty, z veseloher vyniká vtipem a dramatickou 
živostí veselohra Crispin bel esprit, 

2) Johan n Chr. Ludw. A. '''■ 20. ún. 1761 
v Haireuthu, kde otec jeho byl úřadníkem. 
Když mu bylo 1 1 let, byl poslán do Stuttgartu, 
kde učil se hudbě u Sámanna a Horoniho. 
1782 stal se komorním hudebníkem vévody 
Karla Wiirtemberského, 1802 po Zumsteegovi 
koncertním mistrem a později dvorním varha- 
níkem. Zemřel roku 1832. Složil operu Amor 
und Psyche ve 4 aktech (klavírní výtah vyšel 
v Augsburgu 1801) a operettu Peter und Aetin- 
chcn (1810). Pro klavír vydal 5 sonát, fantasii, 
dva koncerty, polonaisu a valčík ve formě ronda. 
Ze čtyř sbírek jeho písní vyšel 1790 výběr 
v Stuttgarte. Mimo to vydal kantátu na Pope- 
leční středu a velké trio pro klavír, housle a 
cello. >»Bibliothěque nationale« v Paříži chová 
rukopis jeho »Miscrere« pro velký sbor, sóla 
a orchestr. Dý. 

Abeken: 1) Bernhard Rudolph ('•' 1780 
— f 1866), filolog a literární historik něm., nar. 
v Osnabríicku, studoval v Jeně, 1808 byl do- 
mácím učitelem synů Schillerových ve Vý- 
maru, 1810 učitelem v Rudolstadtě, 1815 
v Osnabrucku, 1841 ředitelem tamějšiho gym- 
nasia. Jako filolog znám jest důkladným 
spiskem dcero in scincn Briefen (1835). Mimo 
to vydal spisy Justa Mósera (1842 — 1843) a 
sepsal Beitráge ^um Studium der góttlichen 
Comódie Dante's (1826), Ein Stúck aus Góthe's 
Leben (1848), a Góthe in den Jahren ijji 
bis 17 /S. ly, 

2) Heinrich A. (••• 1809 — -f 1872), studo- 
val theologii a seznámil se na cestě po Itálii 
s Bunsenem, který jej uvedl ve službu státní, 
předně jako kazatele vyslanectví pruského, 
pak jako znalce církevních záležitostí. Po tří- 
leté cestě po Egyptě (s Lepsiusem) vstoupil 
do ministerstva zahraničných záležitostí a byl 
ve válce rakouské i francouzské ve družině 
Bismarckově. 

3) Wilhelm Ludw. A., syn Bernharda 
Rudolpha {■'• 1813 — f 1843), studoval v Osna- 
briicku a Berlíně, od r. 1836 konal archaeolo- 



^ická studia v Římě, f v Mnichové. Sepsal 
De iiifiTJaBtúg apud Ptat. et. Arist, notione (Gott. 
1836). Jsa žákem Gerhardovým věnoval se 
studiu archaeologie a zanášel se za pobyta 
svého v Římě (1836 — 42) hlavně zkoumáním 
etrurského umění. Ovocem svědomitého jeho 
studia jest dílo Mittelitalien vor den Zeiten 
der rómischen Herrschaft nach den Denkmálern 
dargestellt (1843), jež obsahuje dějiny um$ní 
etrurského na základě památek do tehdejší 
doby známých. Ir. 

Ábel (vl. Abél), jméno místní, značící 
v hebrejštině vůbec pastvinu, nivu a jest zá- 
roveň ve spojení s jinými slovy jménem ně- 
kolika míst: 1) A.-Bét-Maaká, město v po- 
kolení Naftálí, bezpochyby totožné s dnešní 
osadou Ábil nebo Ebil, sev. od jezera Me- 
romského; 2) A. Kerámím v krajině zájor- 
dánské. kde Jefte porazil Medianity; 3) A. 
Mechólá v pokolení Issacharově (Jishár), kde 
Gideón zvítězil nad Madianity (soude. 7, 23) 
a kde se narodil prorok Eiiseus (III. král. 10, 
16); 4) A.-HaSŠittím, poslední stanice Židů 
na cestě do země zaslíbené, odkud Josúa vy- 
slal vyzvědače do Jericha. (Jos. 2, i.) Jrk, 

Abél (hebr. habél, dech, pomíjejícnost), 
druhorozený syn Adama a Evy, mladší bratr 
Kainův; jako pastýř, jako obětující a od bratra 
z nenávisti nevinně zavražděný jest předobra- 
zem Vykupitele. V patristické theol. (na př. sv. 
Augustin De civ. Dei 14, 28) představuje A. člo- 
věka znovuzrozeného Či duchového, Kain však 
přirozeného či porušeného. V novější dobS shle- 
dává se v A-u a Kainovi naznačení protivy 
mezi pastýřstvím a orbou, mezi nevinností 
stavu přírody a civilisací novou, vojenstvím 
a válkou založenou. V poesii zvláště středo- 
věké objevuje se A. častěji, zvláště v duchov- 
ních hrách; v dobách moderních známa je 
Gessnerova idylla »Smrť Abelova«, přeložená 
1800 J. Nejedlým do češtiny. Jrk. Red, 

Auel, král dánský (1250 — 52), syn krále 
ValdemaraaBengerdy(Berengarie), nar.r. 12 18, 
stal se 1232 vévodou jižního Jutska a oženil 
se r. 1237 proti vůli otcově s dcerou holštýn- 
ského hraběte, nepřítele králova. Nechtě se 
podrobiti lennímu pánu, svému bratru Erikovi, 
zdvihl proti němu dlouhou a krutou válku. 
Ta byla r. 1248 ukončena mírem, ale dva roky 
později byl Erik při návštěvě u bratra úkladně 
zavražděn, a A. nastoupil vládu očistiv se 
slavnostní přísahou, že není vinen smrtí bra- 
trovou. V boji proti Frisům. kteří se vzbouřili 
proti nadvládě jeho, byl pora/.en r. 1252 u Oidens- 
worthu a padl na útěku u Husumu. Dle pověry 
lidu straší podnes jako bratrovrah u Gottorpu, 

Ábel: 1) C as par ('- 1676— f 1763), spis. 
a theol. něm., napsal několik básní, hlavně pří- 
ležitostních, ve kterých sledoval směr své doby 
po rozumnosti a mravním poučení. Důležitější 
jest jeho činnost historická: pracoval hlavně 
o starožitnostech braniborských a saských, 
ale jenom sbírka starých kronik měla cenu 
trvalejší. Ze spisů jeho historických uvádíme : 
Preussische und brandeburgische Reichs- und 
Staatshistorie (17 10, 2 sv.); Preussische und 
brandeburgische Staatsgeographie (171 1, 2 sv.); 



Abei. 



47 



Deutsche und sáchsischc Alterthúmer (1732, 
3 !jv.), V jichž 3. svazku jsou otištěny některé 
iitaré kroniky. 

2) Leopold August A., -^^ 1720 v C6- 
thenu (t ?), výtečný houslista, žák slavného 
českého skladatele Bendy, komponoval 6 hou- 
slových koncertů. 

3) Karl Friedrich A., bratr před., '*' 1725 
— + 20. Čna. 1787 v Londýně; byl žák Bachův, 
vážený skladatel a poslední skvěle, zejména 
v Anglii, oslavovaný virtuos na gambé (viola 
di gamM, která po něm zmizela pro vždy 
z koncertní síně. 

4) Jakob Friedrich von A. ('•' 1751 — 
f 1829), něm. filosof ze školy Leibnitzovy a 
Wolffovy, byl professorem na stuttgartské Kar- 
lové akademii, na univ. v Tubinkách též pre- 
látem a gener. superintendentem. Spisy psy- 
chol., éthické a metafys.: Pfiilos, Untersuch, 
uber die let\tcn Grúnde des Glaubens au Gott, 
Ausfúhrl, Darstellun^ des Grundes uns. Glau- 
bens an Unsterblichkcit (1826), Sammlung und 
Erklárung merhvúrdiger Erscheinungen aus 
d. mcnschl. Lebcn (3 díly, 1789 — 90), Pian einer 
sy^stematischen Metaphysik (1787) a j. 

6) Joseph A. (- 1768 — + 1818), hornorak. 
malíf histor. a mědirytec z Aschachu, stud. na 
akad. vídeňské vedením Fuggera, jehož s po- 
čátku i následoval. Za i2letého pobytu v Pol- 
sku (od 1785 — 97) obíral se s úspěchem por- 
traitováním, zdokonaluje se zároveň stále v ko- 
loritu ; zvláště výborná jest podobizna kn. Ant 
Czartor>*ského v životní velikosti. R. 1802 ode- 
bral se A. do Říma a oddal se tam po 6 let 
studiu antiky, jehož výsledkem byla úplná 
změna dřívější manýry a slohu; kolorit jeho 
stal se klidnějším, komposice jeho vlivem školy 
římské přísnější. Tou dobou provedl mnoho 
obrazů, z nichž nejlepší jest Klopstock v Eivsiu 
(r. 1807) ve vídeň. Belvedéru. Mimo to Auti- 
gona klečící u mrtvoly bratrovy^ Prométheus 
přikovaný na Kavkaze, Smrt Catona Litického, 
Sttkratcs a Dieramenés atd. Navrátiv se do 
Vídně maloval pro kostel gumpendorfský sv. 
FAigia a Útek do Egypta^ mimo to několik 
podobizen. Zemřel ve Vídni 4. října 1818 zá- 
roveň s učitelem svým Fuggerem. Kromě 
malby obíral se i médirytectvím ; z prací tohoto 
firahu vyniká jeho vlastní podobizna, pak po- 
dobizna krajináře Molitora a Melchiora Ábela 
v genru van Dykové. 

6) C I ar ke A., chirurg a přírodopisec 
anglický (■■' 1780 — f 1826). Provázel angli- 
ckého vyslance lorda Amhersta v hodnosti 
vrchního lékaře do Číny roku i8i6 a uveřej- 
nil o cestě této obšírný cestopis A uan-a- 
tive of a journey in thc intcrior of China 
(Lond. 18 18, s mapkami a plány). V cestopise 
tom líčeny jsou poutavě zejména přírodní po- 
měr>' Číny, v přídavcích pak k němu připo- 
jených dočítáme se zpráv o přírodních zje- 
vech krajin tropických, jimiž A. do Číny se 
plavil, ve zvláštním pak dodatku, jehož auto- 
rem jest znamenitý angl. botanik Robert Hrown. 
vylíčena na konec nádherná květena Číny. 
Vrátiv se z Číny jmenován bvl A. vrchním 
chipjrgem společnosti východoindické a odi;- 



bral se do Kalkuty, kdež v úřadě tom setrval 
až do své smrti. Ku poctě jeho označil Ro- 
bert Brown jménem Ábeli a čínský rod rostlin 
z čeledi Caprifoliaceí. 

7) Karl von A., bavorský státník (* 1788 
— + 1859). Studoval práva ve Wetzlaru, stal 
se roku 18 18 policejním a městským kommis- 
sařem v Bamberku, roku 1819 vládním radou 
v Mnichově, r. 1827 radou v ministeriu vnitra. 
Jakožto vládní kommissař na sněme r. 1831 
vyslovoval se rozhodně ve prospěch požadavků 
svobodomyslných. V 1. 1832 — 34 jsa členem 
zatímní vlády v Řecku získal si značných zá- 
sluh o administraci. Vrátiv se do Bavor uvá- 
zal se ve správu ministeria vnitra, působil 
stále rozhodněji ve směru absolutistickém a 
ultramontánním a vydal některá nařízení, kte- 
ráž vzbudila prudký odpor strany protestantské 
a liberální. Pokládalf A. ústavu bavorskou za 
stavovskou a nikoli za representativní a po- 
píral zodpovědnost ministerskou. Mnoho hluku 
způsobil jeho souboj s předchůdcem v úřadě, 
knížetem Ottingen-Wallersteinem, na něhož 
byl A. učinil několik prudkých útokův. A. 
vzbudil proti sobě opposici v komoře i říš- 
ském sněme, ano popudil proti sobě i krále 
Ludvíka I., zvláště když se opřel proti tomu, 
aby pověstné tanečnici Lole Montezové udě- 
len byl indigenát a titul hraběcí. Byl 17. ún. 
1847 z ministerství propuštěn, jmenován však 
bav. vyslancem v Turině. R. 1848 zvolili jej 
ultramontáni do druhé komor\% avšak A. ne- 
moha zde rozvinouti žádné působnosti, uchýlil 
se v soukromí a zemřel r. 1859. Viz o něm 
Rohmerův spis Baiern u. die Reaction (1850) 
a offic. Die Politik der bair. Staatsregierung 

(1851). 

8) Niels Henrik A. (•' 25. srpna 1802 — 
f 6. dubna 1829), slavný norský mathematik. 
narodil se ve Findóe ve stiftu christiansand- 
ském v Norsku; r. 181 5 vstoupil do školy 
kathedrální v Christianii a r. 1821 na univer- 
situ v témže místě, kde setrval po čtyři léta. 
Jsa úplné nemajetným studoval první dvě léta 
7. podpory svých professorů, druhá dvě léta 
dostalo se mu pro jeho neobyčejné nadání 
podpory vládní. Na přímluvu prof. Rasmusena 
a prof. Hanstecna poskytnuty jemu norskou 
vládou prostředky, aby mohl ve svých studiích 
pokračovati v Německu. Itálii a Francii. Do 
Heriína přibyl v létě r. 1825 a pomeškav tu 
po 6 mésícú, odjel přes Vídeň, Benátky, Mi- 
lán a Turin, aniž se byl v těchto místech 
za účelem studií zdržel, do Paříže, kamž při- 
byl v červenci 1826. Opustil Paří/ v lednu 1827 
a vrátil se opét přes Berlín do Christianie na 
jaře roku 1S28. Stal se docentem při univcr- 
sité taméjší a je^té téhož roku zástupcem prof. 
Hanstcena. Zemřel maje teprve 27 let ve Pro- 
landsvarku blíže Arendalu. R. 1827 jmenován 
byl členem král. společnosti v Trontheimé. Ve 
veřejném s^déní pařížské Akademie dne 26. 
července 1830 přiřknuta byla veliká mathe- 
matickú cena A-ovi a Jakobimu za jejich vy- 
nikající práce. Polovina A-ova byla však již 
jen jeho dědicům vyplacena. První pojedr.áíii 
podal u veřejnost r. 1820 jakožto mludíiv 



48 



Ábel de Pujol — Abélard. 



i81etý. A. byl mathematik neobyčejně bystrého 
ducha; veškery jeho práce vynikají vzácnou 
přesnosti a hloubkou. Nejdůležitější z nich 
vztahují se ke theoriím algebraických rovnic 
a funkci elliptických. Byl první, který doká- 
zal přesně, že obecnou algebraickou rovnici 
stupně vyššího než čtvrtého nelze řešiti alge- 
braicky; vedle toho stanovil zvláštní třídu 
algebraických rovnic kteréhokoliv stupně, jež 
vždy řešiti lze algebraicky (viz A- o vy rov- 
nice). V theorii funkcí elliptických, jejíž po- 
čátky nedlouho před tím podal Legendre, do- 
dělal se A. takových výsledků, že po Legendrovi 
a vedle Jakobiho pokládá se právem za za- 
kladatele této theorie. Sebrané spisy jeho vy- 
dány byly dvakráte francouzským jazykem 
nákladem státním ; poprvé od jeho učitele 
Holmboea r. 1839 (Christiania, 2 sv.), podruhé 
s titulem: Ocuvres completes de X. H. Ábel, 
Nouvelle édition publiée aux frais de Tétat 
norwégien par L. Sylow et S. Lie. Christiania, 
1881 (2 svazky). Obšírný životopis A-úv vydal 
r. 1881 prof. Bjerkness v Christianii. /řr. 

9) Otto A.(- 1824 — + 1854), důkladný děje- 
pisec něm., žák Dahlmannův a Rankův. V Ber- 
líně připravil pro Mouumenta Germaniae histo- 
rka ku vydání několik šváb. pramenů z doby 
Hohenstaufú. R. 1851 stal se soukromým do- 
centem dějepisu v Bonne, ale zemřel již po 
3 létech. Za hlavni úkol \^'tkl si zpracování 
dějin cis. Fridricha II., z nichž ale vyšla jen 
úvodní monografie Kófiif^ JVtilipp der Hohen- 
staufe (Berl. 1852): po smrti jeho vydal We- 
gele Kaiser Otto /!'. und Kónig Friedrich IL 
(Berl. 1856). Z drobných spisů jeho sluší vy- 
tknouti Die I^egendc vom heil. Johanu Nepo- 
muk, kterýmžto snaží se dokázati, že v Če- 
chách zavedením ctění sv. Jana Nep. umělým 
způsobem odstraněno bylo ctění M. Jana Husí, 
patrně neznaje zpráv uvedených v Palackého 
Děj. nár. česk. druhého vydání, II. d. č. II. 
str. 284 — 285. 

10) Sigurd A. (-1837 — t 1869), děje- 
pisec něm., strýc Ottův, prof. v Giessenu. 
Napsal : Uebcr den Vnter^ang des Lonpobardcn- 
reichs in Italien, Papst Hadrian /., Gesch, Karl 
des Grossen (Jahr. d. deut. Gesch.) a Partciwesen 
in England r. 1783. Nar. v Lconberku u Stutt- 
gartu, byl žákem Waitzovým v Gottinkách a 
zemřel v rodišti svém. 

11) Karl A., jazykozpytec, nar. 1839 v Ber- 
líně, nyní professor na universitě oxťordské. 
Naučiv se za svých studií v Tubinkách, v Mni- 
chově a v Berlíně důkladně angličině, napsal 
již jako jinoch 1854 ve zprávách Syro-Egyptian- 
Society studii o koptickém jazyku (»Coptic 
researches*). Výklady svými Cber den Ursprung 
der Sprachen (1881), Ober den Gegensinn der 
Unvórter (1883) a Einleitung in ein ágy-pt,- 
zemit, 'indoeurop. Wur^elwórterbuch (1885) vy- 
stihuje ve slovech duševní jejich výraznost, 
čímž veliké prokázal služby t. ř. sémasiologii 
č. nauce o významu slov, jakkoli duchaplností 
svou mnohdy smělé domněnky pronáší na 
úkor věcnosti. Nám Slovanům je sympathi- 
ckým zvláště ve spise Slavic and latin z r. 1883. 
Hlavních jazykozpytných zásluh získal si však 



dotčenými studiemi egyptologickými. (Srovn. 
A. F. Fott : Allg. Sprachwissenschaft und Karl 
Abels ágypt Sprachstudien. 1886.) O snaze 
jeho, vyložiti v hovorech Slovanů se týkajících 
původ Malorusů (Slavorusů) a Velkorusů (Fino- 
tatarorusů) a některé zjevy ze slovanské socio- 
logie v. >Slov. sbor.« 1885 str. 579 a 623 atd. 

12) Eugen A. ("^ 1858), professor na 
universitě v Pešti a přední znatel klassických 
jazyků u Macfarů. Práce jeho týkají se epiků 
řeckých. Sepsal De cod. Ambrosiano Lithi- 
corum Orphei (1879), vydal pečlivé pozdního 
řeckého epika Kollutha (Colluthi Lycopolitani 
carmen de raptu Hclenae), r. 1881 base A Orfeovi 
přičítanou Lithika, r. 1K82 básně Jana z Gázy, 
Dcscriptio tabulae mundi a Anacrcontea, r. 1885 
básně orfické (Orphica), r. 1886 homérské hym- 
ny, epigrammy a batrachomyomachii. Mimo 
to sepsal : Adalélok a humanismus túrténetéhe\ 
Magyarors-{ágon (Příspěvky k dějinám huma- 
nismu v Uhrách) a konečně vydal: Scholia 
in Pindari Epinicia ad lib. man.fiďem cd. (vol. IL 
fasc. I — 3); Scholia vetera in Pindari Nemea et 
Isthmia contincns (Berlín 1884). Vydání A-ova 
jsou vesměs zdařilá, materiál rukopisný jest zde 
pečlivě sebrán a uspořádán. Vr. Bbk, 

Ábel de Pujol [pužol] Alexandre De- 
nis, franc. malíř historických obrazů, nar. 1785 
ve Valenciennes, byl žákem Davidovým, k je- 
hož klassickým zásadám se hlásil. R. 1810 získal 
si římskou cenu, 1814 první medalii. Maloval 
mnoho obrazů v kostelích a jiných budovách 
veřejných (na př. v burse pařížské), z nichž 
vynikají : Smrť Britannikova, Sv. stupán hlď 
sající evangelium, Pohřeb Panny Marie, oltářní 
obraz v chrámě St. Madelcine. Zemřel 1861 
v Paříži. 

Abélard Pierre (1079— 1143), jeden z nej- 
známějších filosofů scholastických, narodil se 
v městě Palais (Palette, Palatium) u Nant, byl 
za svého mládí žákem nominalisty Roscellina 
a přišel asi po r. 1095 do Paříže, kdež zdo- 
konalil své vzdělání, poslouchal realistu Viléma 
ze Champeaux (de Campellis) a za krátko sám 
mistrem učitelem se stal. I založil v zámku 
melunském u Paříže vlastní svou Školu, již 
pak později, když netušeného úspěchu dochá- 
zel, přeložil ještě blíže k Paříži do města Cor- 
beilu. Uškodiv přílišným namáháním duševním 
zdraví svému musil ustati v činnosti učitel- 
ské, vrátil se v otČinu svou, ale za několik let 
účastnil se opět výkladův a disputací Viléma 
Champeauxského (asi r. 11 10), a když tento 
se stal biskupem chalonským, A. též studiím 
theologickým se věnoval a konečně v Paříži 
samé zahájil vedle přednášek filosofických před- 
nášky o theologii. Mocen jsa všech řečni- 
ckých dojmů a podporován skvělými prostředky 
zevnějšími, postavou, hlasem i odvahou, pů- 
sobil neodolatelně na posluchače valem k němu 
se sbíhající (míval někdy prý až 5000 posl'i- 
chačů, mezi nimi jména později proslulá), 
sláva jeho rostla a vrstevníci nadšenými vý- 
razy velebili jeho učenost i ducha. Tu roku 
1 1 17 poznav spanilou a duchaplnou Heloisu, 
sedmnáctiletou neteř pNtele svého, kanovníka 
Fulberta, stal se učitelem a milencem jejím. 



Abélard. 49 



Po rozmanitých příhodách, v nichžto velko* 
duŠnoGt Heloisina. ale na stranč A-ovč jakási 
povážlivá vypočítavost se ieví, dal jej Fulbert 
ze msty přepadnouti a vyklestiti, aby mu za- 
metli přístup k vyš&ím hodnostem. A. zdrcen 



vedl do snah scholastických néco svižnosti 
a vzletu. Svobodné badání bylo mu heslem 
ve filosofii, a ač pozn<ival, že rozum náš 
má meze, kterých nemftže překročiti, přece 
i A. pokládal, že rozum v oboru svém vlastním 



uchýlil se do kláštera sv. DiviSe, ale nepo- ! má si počínati svobodně, že jsou látky, o kte 
hodnuv se s mnichy opustil sídlo toto a v No- ' rvch sám dle svého uznání rozhoduje a k auto 



gentu nad Seinou vystavél si příbytek a kapli 
vénovanou Svatému duchu Utěšiteli (Faraklét). 
Obé zfistaviv pak Heloise, jež byla také do 
řádu vstoupila, a jejím družkám klášterním, 
obrátil se do Paříže, kdež na jevišti prvních 
svých zdarů znova své výklady počal i pověsti 
předešlé dosáhl, ovšem spolu ve spory se do- 
NtaU které ho však přiměly jen k čilejší Čin- 
nosti spisovatelské. Nové hádky a nesnáze od- 
tud vzešlé ztrpčovaly stále život jeho, až ko- 
nečné znavený dialektik poslední útulek našel 
v přcvorství sv. Marcella u Chalonsu, kdež po 



ritě utíkati se nemusí. Přirozeným světlem 
rozumu má osvěcována býti víra, všechno 
máme dříve prozkoušeti, nežli to přijmeme, 
a věřiti, jen když přesvědčeni jsme. Za svého 
mládí A. více dialektikou, v zralém věku ta- 
jemstvími náboženskými se obíral. Dialektiku 
ovšem převzal ve věcech hlavních od učitelů 
svých, kteří ji drželi jakožto odkaz starověku, 
ale v mnohých věcech ku potřebám svým 
upravili, a tím se dostal i A. do proudu pal- 
čivých otázek, které za jeho doby horlivě byly 
protřásány. Ve sporu mezi realismem a nomi- 



dvou létech skonal na lepru. Heloisa mu zů- nalismem A., jak přiměřeno též onomu dvo- 
staia vénuL a láska její zazářila tím čistěji ' jímu zdroji jeho vzdělání (Roscellin a Cham- 
v oné nešťastné době ; vyprosila si jeho mrtvolu j peaux), zaujal jakési prostřední stanovisko, 
a pochovala ji v Paraklétu, kdež i sobě samé Kdežto realismus učil, že obecniny čili ab- 
určila hrob. Kosti jich obou byly několikráte ' straktní pojmy jsou věci, nominalismus pak, 
přeneseny a posud na pařížském hřbitově Pere že jsou jména pouhá: obrátil se A. proti 
laChaise ukazuje se hrobka, kdež odpočívají. | oběma tvrdě, že nejsou ani věci ani jména. 
Vzájemné listy jejich zůstanou dojímavým do- ; nýbrž pomysly ducha (conceptus), a pokládá 
kladem nejohnivějších vznětů, jichžto srdce . obecninu za něco, co schopno jest, aby o mno- 
lidské jest schopno, a zvláště o vznešené po- hých věcech pověděno býti mohlo. V tomto 



vaze Heloisině svědčí. Bohatý a intensivní 
život vnitřní nám se tu otvírá i pásmo ze 
vnějších příběhů, rovněž rozmanitých a vy 



povědění (výpověď, sermo) klade jsoucnost 
obecniny. Rozum náš shrnuje předměty podlé 
podobnosti ve třídy, a tyto třídy jsou druhy 



značujících celou dobu tehdejší. — Na školách a rody (species et genera), nazvány jsouce 
klášterských, od VlH. stol. počínajíc, rozmohla ' obecnmami (universalia). Každý druh jest sbír- 
se snaha osvojiti si a rozšířiti vzdělanost staro- kou podobností, tedy složený z několika částek, 
vekou, spolu však užiti výtěžkův oněch k ob- a dává-li se mu jméno, jest to jméno jakéhosi 
asnéní obsahu nauky křesťanské; i povstala ' souhrnu, asi tak, jako se dává jméno národu, 
Slosofie odtud nazvaná Školská čili scholastická. ■ který, ačkoli složen z mnoha jednotlivců, také 
Jméno původně tak prosté nabývalo znenáhla se zove jeden. Učení toto, později koncep- 
nbtcžkaného významu a přídavek »schola- tualismem zvané, jak patrno, v jádře svém 
^tický* se rozšířil konečně na celou filosofii blíží se přece k nominalismu, a změna více se 
středověkou, která měla za účel učiniti články týká názvů zde užívaných než vlastního jádra. 
'.ir>' také předměty hlubšího přemýšlení, určiti Obyčejné historikové zde říkají, že A. onoho 
7í>mčr mezi vírou a rozumem a proukázati sporu nerozhodl, aneb že není dosti jasno, na 
/ádoucný souhlas mezi zjevením a zkoumá- kterou stranu se přidává. V bohosloví sluší vy- 
r.;rr.. Totč ráz filosofie scholastické; známou tknouti některé náhledy A-ovy, které tendenci 
rrupovcď, že jest >služka bohovědy, dlužno jeho zvláště vyznačují. Tak ihned víru samu 
Dráti ve smysle závažném ; nejsvětějšímu, totiž '< pojímá A. po rationalisticku jakožto zvláštní 
pravdám zjeveným měla býti filosofie služkou \ včdční o věcech nadsmyslnych, nám se ne- 
Á rozjímati o nich hloubavým duchem. Stojí-li zjevujících, při čemž ovšem zdůvodnění článků 
■T.ri první pevně v myslech věřících, jest úloha víry se ukazuje nutným a zřetel k autoritě 
^lu/ky znamenitá, velebná. V^ynikla celá řada vypouští. Bůh, tak učí A., nemohl učiniti ni- 
T.\>.!itclů, kteří především pěstovali dialek- čeho jiného, než co a jak učinil, a zejména 
:.ku. již bychom mohli označiti nejen dle pů- nemohl to učinili lépe než jest. Neboť ježto 

radního smyslu jakožto umění rozmlouvací, i Růh potřebuje pouze slova, aby nčco bylo a 
";.hr/ i jakožto nauku o správném myšlení a jeho vscmohoucnost se projevila, jest mu jedna 
pí-vnání, tedy logiku i noétiku, spojenou s řeč- i druhá cesta stejně mo/na, jeden druh dobra 
r.itlvím, s uměním disputačním a s úryvky stejně blízky a možný jako jiný, a tu by se 

m>Lh blízkých nauk. K těmto dialektikům ná- byl dopustil nespravedlivosti, kdyby byl v sku- 
xii A., jenž spolu s jinými kráčeje cestou od tek neuvedl veškeré dobro, jež učiniti mohl. 
>v. A nselmaCanterburského raženou hlavně po- Za druhé Húh nic neučiní ani neostaví bez 
náhal dodávati bohosloví středověkému formy příčiny dostatečné a dobré: jest tedy všechno, 
cialektické. Poněvadž důrazněji váhu klade . co učinil, přiměřeno a zdůvodněno. Huh proto 
'a udcl rozumu, nabývá jeho filosofování rázu nemohl svět stvořiti v jiném čase. ponévad/ 
ratiur.alistického. což jej odlišuje od mnohých , nemoha zadati neskonalé své moudrosti, umi- 
-.yslittlů tehdejších. Smělým vystupováním stil každý déj v dobu, která jest a byla ncj- 
'■ zbudil obdiv i pohoršení, ale zajisté též při- přiměřenější stavu vi^chomíra, ano ani nemohl 

■ :i .v $^ Tbik Xa'irn.i, nr. I. M.l 1H9. -1 



Abclasis — AbcIc z Lílienberka. 



překaziti zlo, poirívodi zlo jest zdroj velikých 
v^hod, které jiným zpQsobem nebyly by k místu 
pfiily. I zlo mi svou dobrou stránku a v ti 
má Bvou omluvu i dQvod jsoucnosti své, — tak 
vyrozuje se jistý optimismus — a proto i se 
svým zlem svčt jest nejlepSI, jak dle moudrosti 
a moci boií býti musí. Pomysl tento pozdéji 
objevuje se jeSté zevrubněji zpracován. V Tro- 
jici vidf A. ne tři osoby, nýbrž podlé stano- 
viska, se kterého hledíme, splSe attríbuty £Í 
vlastnosti jediné a téže bytosti. Búh Otce vy- 
jadřuje vSemohoucnost ii plzeň vScch doko- 
nalosti. Bůh Syn moudrost, Duch svatý dobro- 
tivost ii lásku. Vedle jiných tvrzení a obdob, 
kterými objosi^uje pomřr tří božských osob, 
sluSi vytknouti i mínínl jeho, že už nékteří 
filosofové Btarovécl tuSíli dogma o Trojici, ze- 
jména Plato, jehožto svítoduSe znamená prý 
ducha svatého- Příkladem a slovy svými JežiS 
Kristus nás k dobru vede, v íemi jediné zá- 
leží milost jeho. K ní £lov£k přilnouti mQže 
prostředkem svého rozumu, bei pomoci cizí; 
nebot hřích prvotní není jakési skutečné pro- 
vinéní, n^brž bida a obtížný stav, jemuž lidé 
podrobeni jsou narozEnim svým. Toto pojí- 
mántprvotnlho hříchu souvisí selhikou A-ovou; 
kdo není v užíváni rozumu a svobody, ne- 
může se proviniti ani přestupkem ani zane- 
dbáním íeho. A- tu vetu poSinoval vpřed a po- 
ložil hlavní váhu na ni. že v chování človélia 
vSechno záleží na úmysle; výkon sám není 
nic a tudíž ani nezáleží na tom, zdali vice 
méně jednáme neb nejednáme, jen když to 
souhlasí s naiím svědomím. V tomto souhlase 
mezi svědomím a úmyslem spoíívá jakost a 
ráz mravní povahy. VSe, co se koná proti 
svítlu svědomí, jest neřest, — v5c, co se řídí 

fodlé něho, jest vyloučeno i hříchu, ano ti, 
teřl Krista k smrti odsoudili, byli by vice 
zavinili, kdyby byli jeho íetřili, vzdorujíce 
hlasQm svédomí svého. 

Tato a podobná mínění potkala se vSak 
s odporem na straně pravověrné a mnohá z nich 
byla výslovné zavržena v církevních sněmich, 
zejména v Soissoné (iizi) a v Sentě {1140). 
Prese vSechnu bujnou a vzdornou bojovnost 
po\-ahy své A. se vSem nálezům církve pod- 
robil úplní a v klášteřích, kde se zdržoval, 
vedl život bezúhonný, přísný. vSem předpisům 
kázné přiměřený a zemřel jako pravý vzor 
bohabojného křesfana, jakž to vysvitá ze všech 
hlasů současných svědků. — Hlavni spisové 
A-ovi jsou, filosolické: Dialofus ínier philoso- 
phum, Judacum et Christianům; Spis o dialek- 
tice; Theologia Christiana a Inlroáiictio ad 
Iheóiogiam ; theologický spis : Sic et aoit ; 
spis ethický: Scito le ipsum; Hisloria caiami- 
tatům, životopis, a konečné dopisy mezi Abé- 
lardem a Heloisou. Nejúplnější a nejlepSi sbírku 
jeho děl pořídil Victor Cousin v Paříži (1849 
a iSjg), o životě jeho nejobSírnéji pojednal 
hrabě Charles de Remusat (Paříž 1845); o mi- , 
lostném poměru jeho však stává celá literatura 
ve francouzském, an;;lickém í v jiných jazy- 
cích, kteráž pod hesltm >Abélard a Heloiscc ' 
zřejmá jest z přehledných seznamů bibliogra- 1 
fických. Dd. \ 



AbelMlfl jmenují v Alexandrii drobné. 
duínalé, olejnaté a poněkud aromatické hlízy, 
jichž se pro občerstvující chul k pokrmflm 
přidává. Zvláště prý podněcuji vývoj mléka 
u kojných. Zdá se, íe pocházejí od iáchoru 
jedlého (Cyperuí esculentui), Díd. 

Ab»la % Ullanbarkft, starý rod Šlech- 
tický, jemuž SlechticCvi říšské, propůjčené již 
5. srpna 1495, potvrzeno 12. pros. 1547 a opít 
12. Čna, 1637. Do stavu rytířského povýšen 
rod ten dne 30. května 1643 a do stavu svob. 
pánů dne 4. srpna 170S. Znak; Štít rozčtvr- 
ceny, jehož první a čtvrté pole je Šachované, 
v druhém a třetím, na příí rozděleném barvou 
modrou a stříbrem, je orel jednohlavý ke středu 
Štítu hledící, Štítek střední neie heraldickou lilii. 
(Viz vyobr.C. 14.) — Zrodu toho vynikl l)Kri- 
fitof Ignác A. z L. (* 1628 — -f 1685). Na- 
rozen ig. května r. 1628 v Breisgavě, vstou- 
pil záhy do služby státní, v niž prodělal kar- 
riéru úřednickou z dola. Za Ferdinanda ni. 




Ahcia I Lllitnbnla. 



bj^l dvorním a kommerciálním radou, 1665 
tajným dvorním sekretářem a referendářem 
pro země vnitrorakouské. Později za Leo- 
polda L stal se sekretářem rady konferenční 
a získal si přízně a důvěry císařovy, jenž 
užíval služeb jeho v nejdůležitějších a nejchou- 
loslivějfiich záležitostech. R. 1670 byl A. čle- 
nem zvláštního soudního dvoru, který sesta- 
ven byl za příčinou souzení velezrádcŮ uher- 
ských Zrinského, Frankopána a Nadasdyho a 
řídil i popravu neSfastných hrabat. V listo- 
padu téhož roku poslán také do Štýrského 
Hradce ku popravě hrab. Tattenbacha (i. pros. 
1671) co cis. kommissař. A. radil císaři ke zru- 
Seni ústavy uherské a byl za příčinou prove- 
deni toho záměru poslán i několikráte do Uher. 
K. 1Ď74 byl A. Členem kommisse, která měla 
na základě zabavených spisů sestaviti obža- 
lobu proti knížeti Václavovi z Lobkovic, prv- 
nímu tajnému radovi cis. Leopolda, a dne 16. 
října t. r. podepsal spolu s císařem dekret, 
jfmžto Lobko\-ic ode dvora vypověděn do 
Roudnice. A. s jinými způsobil pád hr. Sinzen- 
dorfa. na jehož místě stal se 1680 presiden- 
tem dvorní komory se služným 20.000 zl. R. 
1683 při vypuknutí války turecké vzdal se 
úřadu toho, ale i dále užíváno služeb jeho 



Ábeles — Abelmoluch. 



51 



k různým kommissím, zvláSté v Uhrách. A. f 12. 
fijna 1685 ve Vídni nezanechav potomků. — 
Pfedkcm nyní žijících svob. pánů A-ů z L. jest 
starií bratr Kríštofův 2) MatyáS A. z L., 
který žil také ve službách dvora rakouského 
a pokusil se i ve spisovatelstvi sepsav některé 
»pisv historické a právnické, z nichž nejdůle- 
iitéjší Mctamorphosis telae iudiciariae (Norím. 
1686, 5 svazků) byl také do jazyku angl., franc. 
a holi. přeložen, -f 23. dubna 1673 ve Vídni. — 
3) Frant. A. z L., svob. pán, c. k. podmar- 
Úlek (* 1766 — \ 1861). Narodiv se vSzakosi 
v BanátČ, kde otec jeho byl kamerálním úřed- 
níkem, vstoupil do vojska již 1783, účastnil s»e 
v^ch válek v dobé té vedených a byl i něko- 
likráte raněn. R. 1834 vstoupil do výslužby a 
trávil poslední léta věku svého ve Štýrském 
Hradci. — 4) František A. z L., syn před., 
c. k. ^enerál-major (- i8i8 — f 1880), vyzna- 
menal se r. 186 1 ve válce Šlesvicko-hoíštýnské. 

AbttlttS Šimon, i2letý židovský katechu- 
men v Praze, jenž tajně na kázání chodil a 
ke křtu se pfipravoval, začež od vlastního 
otce dne 2T. února 1694 zabit byl. Tělo jeho 
nejpr>'e v kapli staroměstské radnice vysta- 
veno a odtud dne 31. března 1694 v slavném 
průvodu, při němž ve vSech 70 kostelích měst 
Pražských se vyzvánělo, neseno do chrámu 
týnského, kdež pochováno. Mramorová deska 
nad hrobem a podobizna A-ova dosud se na- 
chází v chrámě týnském. Viz »Světozorc 18S5, 
str. 374. sled. 

Aliell (plur.), městečko v novoalexandrov- 
fkém úi. v gub. kovenské na ř. Pokrevně nebo 
Krevně, stanice Žel. dráhy se 4900 obyv. Na 
blízku jest jezero Abelské, spojené řekou 
Krevnou s jez. Antono^kým. 

Abttlia R. Brown, rod rostlin z čeledi 
Capriíi>liaceí. podčcL Loniceroideí, ke cti ce- 
stovatele Clarkea Ábela pojmenovaných. Malé 
Jífřiky v jihovýchodní Asii a Americe s visu- 
tými bí-lavými nebo růžovými květy, které po 
celé léto se vyvinují, s pilovitými neb zubatými, 
vc-ísiniiu vidy zelenými lupeny. Květ má značný 
k^ich. nálevkovitou, u zpodiny často vakovité 
r-'Z^íření»u korunu, 5 tyčinek a 3pouzdrý sc- 
nennik ? jediným plodným pouzdrem a s hla- 
'. .iť»u bli/nou. Nejkrásnější jest plnokvětá 
A. fí*jribunda Decsn. z Mexika, která někdy 
: zimu pře stojí. A. tri flora R. Br. z Himálaj- 
*>kcho piihoří má listy pouze u zpodiny zu- 
r.i:é. p<» kraji brvité a kvítky na konci včtví 
..bvil-rině 3. s korunou u zpodu nerozšířenou 
a ^ kalichem úzkolistým. A. uniflora R. Br. 
/ Číny. má listy íxldálené slabě zubaté, lysé, 
i>:i:iíní lístky elliptičnc a korunu purpurovou, 
-.akovitě naďmutou. A-e nepěstují se v sadech 
\ jbec. nýbrž po riiznu v půdě suché a v zimě 
7od krytbou. Jinak mrznou až na zpodek. Mno- 
žení řízky jest u nich obvyklým. Děd, 

Abttlin Johann Philip p, polyhistor, přc- 
V.adatcl. kompilátora publicista ve službách na- 
kladatelů Jennischc. Meriana a Hiilsa. ■•' vStrass- 
^uriTu v z. polovici XVI. stol., f tamtéž r. ií>37. 
iSával se též Abelacus. Arlanibaeus, J. 
íjottfned neb Gotofredus. Sepsal řlistn- 
n-chť (Jirnnik nd. Bcschreibun^ der Gcschichtc 



von Anfang der Welt bia r6rQ» vydanou jmé- 
nem Gotttried, která se dočkala někoHka vy- 
dání a byla od Meurša přeložena do jazyka 
hollandského. Merian, obratný nakladatel 
frankfurtský, uložil A-ovi, aby pokračoval v této 
kronice, kterouž pak A. vydal svým jménem 
a sice díl II. r. 1633, kdežto i. díl chronolo- 
gicky předcházející vyšel teprv 1635 pod ná- 
zvem Theatrum Europaeum oder Beschreibung 
aller denkwúrdigen Geschichten, so hin und 
wieder, fúrnemlich in Europa von 161 7 sich 
^ugetragen, Z díla toho vyvinul se rozsáhlý 
sborník historický, sáhající až po rok 17 18. 
v němž pokračováno v létech 1646— 1738 od 
různých spisovatelů s nestejným zdarem a 
jehož vyšlo celkem 21 dílů ve folio, z nichž 
od A-a sepsané dva první jsou nejcennější. — 
A. sepsal také 17. a 18. díl podobného sbor- 
níku od Gottharda Arthusa založeného a na- 
zvaného : Mercurius Gallo-Belgicus Sttccenturia- 
tus, dějiny protinožců. Švédska, Indie a jiné 
spisy, jimž obzvláštní ceny dodávají výtečné 
rytiny Merianovy, kterými jsou ozdobeny: 
to platí také o jeho vý'kladu Metamorphos 
Ovidiových (Frankf. 1619), ozdobeném četnými 
mědirytinami od Jana Dircka de Posy. 
Srovn. habilitační spis Droysenův: Arlanibaeus, 
GodofreduSy Abelinus (Halle 1864) a článek 
Liliencronův v »Allg. deutsche Biográphie< 
I. díl str. 18 — ig. Sk. 

Abelité, křesť. sekta v okolí Hipponu v sev. 
Africe ve Iv. stol. Opírajíce se o staré podáni, 
že Ábel, ač byl ženat, zůstal bezdětek, žili 
v manželství zdrželivě, adoptujíce, aby nevy- 
mřeli, děti cizí. Trvali krátkou dobu od cis. 
Arkadia po ml. Theodosia. 

Abell John, proslulý anglický kleštěnec. 
''•' okolo 1660 bezpochyby v Londýně, kde byl 
již 1679 členem král. vokální kapely, -I- po 17 16. 
V revoluci i6SvS jako přívrženec papežův při- 
šel o svůj úřad i skvělý plat 740 lib. st., na- 
čež se odebral na kontinent, kdež na uměle- 
ckých cestách ve Francii, Hollandsku, Něme- 
cku a Polsku slavil triumfy. Později vlastní 
vinou sešel, že jen živořil. Několik blažších 
chvil zažil, navrátiv se na jeviště své bývalé 
slávy, do Londýna okolo i7(x). Trvale se tam 
všalí nezachytil i uchýlil se v zátiší do Cam- 
bridge, kdež vydal -4 collcction of snuss iu 
scvcral langitjgcs (sbírka zpěvu v několika ja- 
zvcíchK vénovan(.)u králi \'ilém()vi III. a -1 col- 
iťction of sojt^ss in En}^ii:ih (sbírku zpěvu po 
anglicku). Před tím vydal v Amsterodame 
větší dílo Les airs ď Abcil pour le conccrt 
(koncertní písně Abcllovyr. některé jeho /pévy 
obsahuje té/ sbírka podivného názvu /7.'7>* tn 
purfxc melunclioly. 1 Pilulky pro zahnání trudno- 
myslnosti.! .\^'. 
' Abelly Louis, thcolop:. franc. í • i'><.j 
■•■ i6<)il. biskup rhodsky, proslulý svým sp ■ 
rcm s jansenisty. Seps. mimo iiné /iv. it.pi- 
sv. Vincence iioh4» a spi^ proti ja-Tícnistum 
Mcdiilla thcjloírica n*^ť^^: \'/ dav se biskiipsť. . 
zemřel v klášteře v Paříži. 

Abelmoluch, abclmeluch. orit—.tál:" i 
název nékterVih rostlin pr\>Cf'. i:\ch. ktei-.- ir..ri 
semeno poCi-^íuiící a ryci:lc ŮC iiil^aiv.;. />.'./. 



Abetmoschus — Abensberg-Traun. 



AbelmoschuB, Abelmoi vitHibiscus. 

AbelOOB r 1S28), sochař belKicW. naro- 
zený v Luvniir, ídk Knrla Hendrika GeertsE. 
Prfce jeho v iiiMfiinru a dřevS vyvedené 
ídohi mnohf kostely v Belgii, severní Francii 
i AnRlii. 

Abtlovy rovaloA jsou zviástnf třídou 

alg. rovnii:. jcl lze feAiti algebraicky. Mg. rov- 
nice ť'" stupni slovc tenkráte A-ou. vyhovu- 
jiJi jejf kofeny VirnXo dví ma podmínkám : 

I. Veíkery kořeny x,. x, x„ jsou racio- 

nálné funkce jednoho z nich, na pf. x,, takže 
kořeny Ixe psáti ve tvaru x,, 9,(x,), 9,(x,), 

..., W„-, (x.l. při acmi 0.. 9, »,.-, 

inaCl racionálné funkce; i. funkce €> jsou ta- 
koví, ie platí «t e, (x.) — e, «, (X,). ň}-. 

A1l*lav ttaAOrémv. Addični theofém. 

Abm (chald. vlaslnf abbén). arab. ibn. 
hebr. bén ^ potomek, syn, slouii k ozna- 
Ccni původu skutefného neb i umíle od osob 
biblickj^ch odvoleného, poslcdnéjii na přikl. 
v Aben Ezra, jehož otec slul Meír, nazván jest 
• rabbi Abyáhám a. Ezrái t.j. potomek GzrQ. v. 
Slova sB. s]o2ená hledej pod druhou 
íáslf sloíeninv.kupf.AbenEzriv.Eirá. 

Ab*Iisko'T4'{AbenaquÍs,AbenakÍ),vy- 
mlrajfci vétev Indiánů Algonkinú v severo- 
východní Americe na pořfif sv. Vavřince pfi 
jeho ústi (v Mainf. Nov. Brunivicku a Nov. 
Skotsku). 

Abenb*^, místecko v bavor. Strcdnich 
Frankách v okr. schwabaíském a 156S obyv, 
{1885), továrnami na jehly, sklo a írcadla. 



rádi, Aben Zerá<;), prosluly rod maurskVch 
velmožů v Kordová a Granadf. Rod ten pfi- 
iet v VIIL st, po Kr. do ápaníl a nazván po 
Jusúfu ben Zerágovi, důvf rniku krále Muham- 
meda VII. uranaďského, jcmuí byl na trfin 
dopomohl. Slateínosti se vjunamenal i syn 
Jusůfúv aben /.erig. Oba, jakoZ i jlni lít- 
nové rodiny oslavováni jsou ve ípanélskych 
romancich. zvláStř v XV. a XVI. slol. Ráz ro- 
mantický mají těž dalSi osudy rodiny, jak nám 
je doihoval proslul;? román Gineaa Pcreza de 
Hita Hhtoria de- íás guerras cMlet de Ci-a- 
nada (1595. 1604). Hlavni osou románu to- 
hoto je známí úhbvni nepřátelství se Zegry 
(1480—91), soupeřícím rodem maursk^Tn, Se 
Zegry spojil se král AbiJ Hasan, proti némuž 
se pry spikli A. a xahubil skoro celý rod v síni 
Alhambry, která až posud slovc >sál A-gův, 
Román PerczŮv byl podkladem románu .4/- 
mahidoitc od Mile de Scudéry a vytcCnímu 
vypravováni Chateaohriandovu: Les arén- 
tiires du deriiicr dťs Abencerapcs (doíeSt.pfl. 
HunsKirt:), dle néhoi sprac oval jouy text k opei'e 
Cherubiniho I.es Abcnccrajics. Pokud románe 
se íakládaji na pravdé, neni dosud dostateční 
vyietřer.o. V. A. Huber. Skizzen aus Spa- 
nicn, I. 31Í násl. 

Abcndbtrffi hora na jv. konci Thunskího 
je/era ve Svýc. knntonu bernském nad Inter- 
laky. 1257 m vys.. klimatické léčební mlaCo. 
iehoí HAlel Bellevue nalízá se ve vy£Í inn m 
n.m. Vťi:;olcpJ vyhlídka. 



Abondrotb Amadeus A ugust(» 1767 — 

f 184^1, advokát, radní a v <!as franc. okkupace 
ředitel policie v rodném svém místí Ham- 
burce, kdež po přivtíleni jeho k císařství franc, 
stal se maircm a objevil ae v Paříži 1812 ve- 
sboru zákonodárném dva dni před tažením 
Napoleonovým na Rus. Ale r. 1813 od lidu vy-, 
puzen jako přívrženec Francouzů. Pozdí ii 
vrátiv se do otíiny stal se zakladatelem prvnícn 
nímeckých mořských lázni v Kuxhavenu. V lé- 
tech 1831—35 byl zase purkmistrem h*mb. 

Abe^nniBys (ípan. jménoAbeo-Umaj- 
jovo), náíelník poslední vzpoury maurskí 156} 
proti Filipovi IL Rodem Spanél utekl se pod 
jménem don Fernando Muley de Vaíor. 
r. 15A3 k MaurOm, kteří jej zvolili za krále, 
ponívadř tvrdil, ie jest potomkem velikého 
chálífa. Způsobil ŠpanílQm výpravami svými 
mnoho nesnází, až koneíné don Juan ďAuatria 
zmocnil se Granady, a A., jenž pro tyranství 




>k<l>a. 



své mil četné nepřátcly í v řadách vlastních, 
v Andajaru od nich přepaden a uSkrcen, O A-ovi 
piji mnohé romance Spanílské, nazývajíce jej 
>kníUíkem< {reycillo); na jejich zákládí jej 
vylíčil Perez de Hila ve své Hislaria de lat 
guerras civiles de Grenada. 

Abeiubfltv (Aveniinum. nejspíje fím. 
Castra Abusina). lázeřiské místo ve vlád- 
ním okr. dolnobavorském, okr. kelheimskím 
s 2230 obyv. (1885), Jest rodištím dfjepisce 
Tuimaiera (Aventina), jemuž zde r. iŠSi po- 
staven pomník, a má strojírnu, chmelnice a. 
Eírnatá vřídla. R. i8og (zo. d.) zvicízil ide Na- 
poleon nad Rakušany pod arciknlž. Ludvíkem. 

Abaiuiberí-Tra,an, rod hrab. v Rakou- 
BÍch a Badensku usedlý (na hrabství povyfiený 
1653). Původ svůj odvozuje od hrab. Baba zft 
Scheyernu z domu Wittelsbachů, který dle 
zámku Abensberga v Bavořtch poíal se psáti 
z A-a. Syn Babův Wolfram usadil se v XI. st, 
v bav. marce východní, nyn. arciknliecti'i ra' 
kouskem, vystavil zde zámek Traun a zval 
se po ním. Potomci jeho z vítve Meissauské 
žiji dosud, kdežto vítev Bschelbergská r. 1807 
v)-mfela. Znak: itit rozpolténý barvou Čcmoik 



a ctNbrem. (Vi* vvobr. £. 15.) — Z rodu toho 
^r- Ollo FerdlnVnd. 've Vídni : 677. konal 
lomu r»k. plBtnJ sluiby ve válce i v míru, byl 
U Mane Terezie nijaký iaa vrchním velitelem 
f. Cechách a na Moravf, f v Sibini jalto gu- 
Irnáior sedmihrad&kj? r. 1748. 

Abeaknte (pod skitlau). bývali hlavni 
ttsto staří tiic jorubské v Africe ve \ých, 
i«ii Homi Guineje pod horou Olumem a na 
lavnč (cce Ogunu, nyni mésto Egbů s vlče 
šli ijo.two obyv., vlastní opevníný tábor 
iirajlenj hliněnou zdi 2 m zvýji a so ftm zdéli, 
'^* roku 1825 zfidili zbytkové EgbÚ sem 
uchýlivíích před krutjřm pronásledováním 
mkifů. Různí kmeny vhodné spojuje spol- 
>vá úlava zavedená králem Šodekem. Ři- 
i malých obci, jichž v táboře jest na dví 
ti. jeal icela samosprávní, a pouze o vícech 
"MteCných v míru i válce rozhoduje rada spol- 
>viL Wsto 0'chle rozkvetlo a vzbudilo tím 
■xomost loupežných kmeiiůsousednich,av£ak 
fOrné louČinnosti obyvatelstva dosud vjdy 
^ podařilo obhájiti rozííáhlých opevněni proti 
BpHtclQni i proti několika útokům armády 
řéle dahomejskěho (1851 a 1S1Í4), R. 1S4Z po- 
■lo se zde Siřiti i křesfanstvl a vystavěno 
l^kotik dřevených kostelíků; ale když r. 1867 
"lal rozpor Égbů aleokutských s Angličany 
■KOKikvypuzeni jsou angl. misionáři í ostatní 
iTopaní z města. Křestanstvi se v£ak zde 
jKhavalo, pouze netrpěno kněii anglických 
^duchovni snrávu konají nyní kníií domo- 
idl, jli vzdělání svěho nabývají v semináfich 
_..! ._■. s^ podivuhodné toto město má svou 
-nostainou cirkev fernoSskou, ííta- 
i několik ti sic dui i. Obyvatelstvo pohanské 
inf SG fctiSfim za týchí obřadů jako ostatní 
rnoSi západoafriěll. A. provozuje živý obchod; 
[mfatě jest velký bazar se zboiím domácím 
tvrcpHkým, a dovážejí se sem zvláStĚ opojní 
If oje, ZDraně a střelivo z Anglie, pak hračky 
H^boií kovově z Německa, kdežto zboží vy- 
tne záleii hlavně v oleji palmovém, indychu, 
'^onu, zlatě, slonové kosil, kozích a t. zv. 
moískěm tuku*, jehož dobývají ze stromů 
»lch za A-ou se £iříc(ch. 
[ Ab •qnU ftd ftsliies (lat.), dostati se 
osla; hospodařiti od děsiti kpíti. 
.v btetonském jazyku, jakož i v ji- 1 
leh keltských nářečích znamená ústi, při- 1 
tv a vyskytuje se v četných jménech zeme- 
ných, zvláště iřancouzských (několik říček 
Icpart. Pinistére : Aber-Benoit, Aber-Ildut a j.) 
í uicKckých (Aberdeen a j.). Srovnej b tím 
pvofranc. kavrt (přislav), provcnfolskí vaírť 
pBlok) a hydrografická jména Eure, Ehro aj. | 
I Ab«rftVBIl[cberívnj, přístav, město v angt. 1 
nbalvi glamorganském rWales) při ústi řeky , 
ranu do zálivu BristoUkého, stanice dráhy | 
kowaleské, jeMř r. 1S50 nepatrná ves, jež viak 1 
tdalekými rozsáhlými ložisky uhlí a rudy íe- 
inii pak zNzenim huti na měd a zinek rychle 



3 město ne zove, jest hojně i 
j>lavoucí loděnice. 
AbsiItTOtkeek viz Arbroath. 



' AlierbreUiwlok viz Arbroath. 

AbeTOOBW«r[ebrkonué] nebolí Conway. 

pobřežní mésto v hrabstvl carnarvonském v sev. 

Walesu na ústi f. Conu-aye; jest obehnáno 

starými hradbami s 31 věžemi a má 45aoob,. 

Íěkný got. chrám, značnou bibliotéku a čtyři 
elezné mosty, mezi nimi řetězový 2 r. i<iz6. 
Vyváži se odtud truhlářské dřiví, olovo a bří' 
dhce, též hojné se loví ústřice a aledi. Nad 
městem na skále zvedá se rozsáhlý hrad s osmi 
mohutnými věžemi slohu saracenskího, pa- 
třící k nejkrásnějším hradním budovám an- 
glickým, jejž založil král Eduard I. r. 12S4 na 
pokořeni sev. Walesu. A. stojí na místě řím- 
ské Conovle a již za Viléma Podmanltele 
bylo pevností. R. 1645 dobyl ho Cromwell, na- 
čež hrad zůstaven zpustnutí. 

AlMTOTomby: 1) John. spis., zahradník 
skotský t** 1726 — f 1806), věnoval se prakti- 
ckému studiu zahradnictví; výsledky svých 
pozorování uveřejnil r. 1767 s názvem Alnuinab 
zahradníkův, jenž doěkal se g vydání, naíeí 
následoval neobecný alovnik zahradnický a bn- 
tanický. r. 1779 spis o zakládání ovocných za- 
hrad Tlie britiih-fruil gardener a mn. i., iež 
vSecky byly pfel. do franc. a něm. — 2) Sir 
Ralph A,, angl.generálmajor (^ 1734 — f 1801), 
studoval na univers, edinburské, potom práva 
v Lipsku, načež vrátiv se domů, rozhodl se 
pro povolání vojenské a vstoupil 1756 do 3. pl 
dragounského. Súčastniv se sedmileté válkv 
stal se Členem parlamentu, kdež zastupoval 
liberální ídeje a zvláStě se netajil svými eym- 
palhiemi pro boj amerických osad za svobodu. 
Když pak r, 17C13 prohlášena byla vilka mezi 
Francii a Anghi, jmenován byl velitelem bri- 
gády ve výpravě do Nizozemska, kde vlohy 
své osvědčil. R. 1795 poslán byl jakožto vrchni 
velitel áa Západní Indie, kdež 1796 dobyl Gre- 
nady. Demerary, Essequiba a 1797 Trinidadu. 
V létech 1797— 9S byl velitelem v Irsku, místě 
tenkráte velmi obtížném, ježto bylo vládí pře- 
dejiti zamýšlenou francouzskou Invasi a sou- 
visící a ni vzpouru. R. 1709 provázel A. vé- 
vodu Yorského do Hollandska, kdei vSak ne- 
příznivé okolnosti zmařily výpravu. R. iSoi 
vyslán b)'l jako \TChní velitel do Eg}'pta, aby 
jej vyrval Francouzům. Jeho přistáni u Abu- 
kiru patři k nejskvělejším válečným Činům an- 
glickjřm, V rozhodném okamžiku bitvy u Alex- 
andrie {21. břez. iSoi) ranén byl A. smrtelné 
izemfci sedmý den potom. Vkatedrálesv.Pavla 
postaven mu pomník, jeho vdova učiněna pee- 
ícssou a vykázána ji pensc. Životopis jeho se- 
psal jeho 5yn,lord Dunfermtine (1S61). — 3) Ja- 
mes A. lord Dunfermline, synsiraRalpha 
(* 1776 — t 1858), působiv nějaký ías v oboru 
právním, z\'olen byl 1807 do parlamentu, kdež 
sepNdružil k opposici whigské, jižto velmi úsilně 
podporoval.Kdyí 1827 whigové se dostali k veslu 
pod Canningem. jmenován byl A. vrchním 
vojenským soudcem a tajným radou, kteréilto 
úřady vSak brzy na to po pádu whigO složil. 
Od dobyté počíná vlastni činnost A-ova; bylf 
zvolen poslancem 1832 za Edinburgh do parla- 
mentu. R. 1834 stal se ministrem v kabinetě 
lorda Greye, 1B33 zvolen byl mluvčím. R. 1839 



54 



Aberdare — Aberdeen. 



resignoval a stal se peerem s titulem lord Dun- 
fermline. Zbytek svého života strávil v Co- 
lintoné, poblíž Edinburghu. — 4) John A., lé- 
kař skotský, * 178 1 v Aberdeenu, + 1844 v Edin- 
burce, kdež dosáhl hodnosti rektora university 
r. 1835. Sepsal mimo některé spisy filosofického 
obsahu několik dél lékařských, z nichž nej- 
slavnější jest : Pathological and practical resear- 
ches on the diseases of the brain and the spi- 
nal cord (1827), jež jest s dílem Ch. Bella zá- 
kladem moderního chorobozpytu čivů i mozku. 
Ve všech svých spisech jeví se býti nepřítelem 
theorií i hypothés a opírá se pouze o zkušenost; 
jiným zdrojům badáni nepřeje a zejména pokus- 
ným zkoumáním pohrdá, red. — 6) Ralph A. 
C*^ r. 1842), od r. 1860 — 69 důstojník v anglické 
armádě, podnikavý cestovatel a meteorolog. 
Věnuje se studiím oblaků cestoval dvakráte 
kolem světa, aby seznal hlavní tvary jejich 
v rozličných pásmech podnebních. Pomocí pří- 
stroje fotografického zjednal si na cestách těch 
bohatou sbírku pohledů na oblaky v pásmě 
tropickém, nade všemi okeány, horami hima- 
lájskými, prériemi severoamerickými atd., čímž 
nyní zjištěno, že hlavní tvary oblaků jsou ve- 
skrze stejné. Vedle této otázky psal A. též 
o závislosti úkazů povětrnostních na tlaku 
barometríckém, t. j. na průběhu a rozděleni 
isobar. Ze spisů dosud vydaných uvádíme: 
On visibUity; On the generál character and 
principál sources of variation in the weather 
at any part of a cyclone or anticyclone ; Diur- 
nal variation of wind and weather in their re- 
lation to isobaric Unes ; On the identity of cloud 
formsall overthe world; Suggcstions for an inter- 
national nomenclature of clouds (Jour. Met. Soc. 
London 1875 — 87); J^inciples of forecasting by 
means of weather charts (London 1885); Ón 
the relation betwecn tropical and extropical cy- 
ť/oweí (Proč. R. Soc); WV^Z/ier (Lond. 1887). Ag. 

Aberdare [éberdérl, město na ř. Cynoné 
ve Walesu v hrabství glamorganském, do ne- 
dávná nepatrná ves, nyní průmyslné město, jež 
s pobřežím spojeno jest drahou a průplavem. 
33.796 obyv. Í1881, církevní obvod), živí se 
většinou prací v blízkých uhelných a želez- 
ných dolech. 

Aberdare [ěbcrdér], lord Henry Au- 
stin Bruče, angl. státník, " 1815 vDuffrynu, 
v hrab. giamorganském, byl advokátem v Lon- 
dýně, později policejním soudcem ve Walesu. 
Roku 1852 započal činnost jako liberální člen 
londýnského parlamentu (za hrabství merthyr- 
tydvllské). R. 1862 byl státním podtajemníkem 
v ministeriu vnitra a 1864 zvcílen předsedou 
vychovávací kommisse; když pak po všeobec- 
ných volbách z r. 1868 utvořilo se pr\'ní mi- 
nisterstvo Gladstonovo, vstoupil A. do něho 
jako správce vnitřních záležitostí a složil úřad 
ten r. 1874, když i Gladstone odstoupil. Roz- 
prava, kterou uveřejnil 1875, »0 zločinech a 
o reformách ve vězeňství*^, vzbudila velikou 
pozornost. Jako lord zasedá ve vyšší sněmovně 
od r. 1873. 

Aberdeen rebrdýn]: 1) Hl. m. hrabství 
t. jm. v sev.-vých. Skotsku při sev. ústí ř. Dce 
a Donu se 105.189 ob. (18S11. Skládajíc se ze 



Starého a krásného Nového mésta irchle nio- 
hutní a jako místo přístavní zaujímá ve Skot- 
sku třetí místo; jest zde universita o dvou 
kollejích, jež povstala sloučením vys. učení 
založ. r. 1494 na Starém a v>'s. uč. zal. r. 1503 
na Novém městě, s 800 stud.(r. 1884 — 85), školy 
lučebnická, hospod., umělecká, theologická^^ 
památný hl. chrám ze XIV. stol., museum, hvě- 
zdárna, velký král. chorobinec a j., pak továrny 
na zboží lněné, bavlněné, vlněné, gumové a 
^utaperčové, na papír, na lučebniny, dále stro- 
jírny, slévárny, loděnice a velkolepé brusírny 
žuly a mramoru ; vyváží se odtud mnoho skotu 
a ryb, zejména lososů a sledů. — Hrabství 
a-ské (Aberdeenshire) zaujímá 5100 frm* sev.- 
vých. Skotska a má 267.990 obyv. (1881); jiho- 
záp. jeho čásf prostupuje pohoří Grampianské 
(nejvyšší vrchol Ben-Muich-Dhui 1309 m),kdežto 
sev.-vých. čásf hrabství jest vlnitá pahorka- 
tina se skalnatými břehy. Půdu hojné svlažují 
řeky zvláště bohaté na lososy (Deveron, Ythan, 
Don, Dee), podnebí jest poměrně mírné ; polní 
hospodářství, chov dobytka a r>'bolov pěstuje 
se zde s velikým výtěžkem ; rovněž rukodílná 
výroba zboží lněného, vlněného a bavlněného ; 
též znamenitý jsou zdejší lomy žulové a 
mramorové. — 2) A., hl. m. hrabství monroe- 
ského v sev.-ameríckém státě Mississippi, na 
ř. Tombigbee sev. od m. Columba s více než 
8000 ob. živícími se hlavně bavlnářstvím, pro- 
dejem pšenice a dříví; založeno jest r. 1836. 
Aberdeen George Hamilton Gordon, 
earl of (* 1784 — f 1860), vynikající státník angl., 
nar. v Edinburce ze starého skotského rodu, 
z něhož po přeslici pocházel i lord Byron. Vrá- 
tiv se s cesty po Itálii a Řecku (1801), zalo- 
žil Athenian-Club a vydal pojednání o zá- 
kladech krásy v řeckém stavitelství. Do parla- 
mentu vstoupil r. 1806. R. 1813 svěřeno mu 
důležité poselství do Vídně, mající za účel» 
aby císaře rakouského přiměl k allianci proti 
Napoleonu, což se mu smlouvou teplickou do- 
koná podařilo. A. získal pro tuto allianci též 
krále Murata v Neapoli, súčastnil se v armádé 
spojenců bitev u Drážďan a Lipska, přidružil 
se ve Francii k rakouskému vojsku a v Pa- 
říži dne I. čna 1814 podepsal smlouvu, podlé 
níž dostala se ku vládě opět dynastie Bouř* 
bonská. Rok potom vstoupil jakožto nový peer 
(viscount Gordon) do panské sněmovny, 
kde stál na straně torův, broje zejména proti 
katolické emancipaci a uznání jihoamerických 
republik. R. 1828 byl v kabinetě vévody z Wel- 
lingtona kancléřem vévodství lancasterského, 
v létech 1834 — 5 správcem kolonií a 1841 znova 
ministrem záležitostí zahraničných. Od té doby 
za vlivu konservativního Peela dal se směrem 
liberálnějším: zvítězil zákonem o emancipaci 
katolíkův a přál i církevním opravám, ač nedo- 
vedly odvrátiti roztržku státní církve skotsko 
z r. 1843. Po porážce vlády lorda Derbyho(i852) 
nastoupilo ministerstvo koaliční, jehož přiro- 
zenou hlavou byl A., a které vehnalo Anglii 
do krymské války, ač proti vůli A-ově. Jeho 
umírncnost naproti Rusku, jakož i nedbalé ve- 
dení války obrátily veřejné míněni i většinu 
poslanecké sněmovny proti ministerstvu a při- 



Aberdeeňsltý kmen skotu — Aberrace světla. 



dilv pdd A-ňv. Od té doby uchýlil ae A. do 

fakromi a liipaiLŮ politických jiŽ se neúíastnil. 

E AIwMtecaský kmsn ikotu {fhe polied 

\rdee7iihiit řitvrf} patři snad ku plemeni 

^ /rwiťaut. it£ inho určití tvrditi nelic, po- 

: lebky školu tohoto nejsou dosti pro- 

wniány. Dle rozdíleni chovatelův anglických 

|f( kmen skotu a-£ho ku plemeni bezrohímu 

> polltJ catile). Skot mijméno své po hrab- 

I aberdeenskčm a jest úplní kmeni angus- 

imu podoben. Dojivost dosii dobrá; chválí 

ť^'Jak daleko vfce pro íir. Maao není tak 

lí jako Dslatnich kmenA anglických, nýbrž 

\i, prorostlí a velmi chutné a proto hle- 

:. NejslavníjSím chovatelem uvádi se Wm. 

t Combie v Tillyfouru, klerýí obdržel na 

lavdch za svá zvlfata až 250 odmín. Na 

biví pariískč koupil cíaaf Napoleon od 

o dví krávy la 173 liber atertingů. Ncj- 

Ibcníjii barva jesl černá. Dpi, 

■ Abardonr rčbrdúr], lázeňské misio ve 

pi>hu v hrab. 'fifeském na zátoce Forthíké, 

15 km sí. od Edinburghu vzdálené a hojné 

Ifitívovaré; má 1800 obvv. 

lAtorftraw [čbrfró], obec na láp. břehu 

Vova Anglesea palKcIho k Walesu, a 1584 

i (iSSi). Bývala hlav. místem galského krá- 

latví gwynedského. 

ÍAlM»gav«aiiy [ebrgavényj, staré Goba- 

non. melto v angl. nrabalví monmoulhském 

I noutoku 1. Gavenny a Usku na dráze he- 

rd-tredegarskě, se zříceninami -velmi sta- 

> támku, ústavem pro choromyslné a 7285 

I (>6St); tito živí $e výrobou zboži vlní- 

j ■ prací ve velkých dolech uhelných a 

timách. 

^Ab«rK*l«i přístavní mésio angl. ve Wa- 

r Deobíghshini na dráze chester-haly- 

* J194 ob. (i83i), mořskými lázními 

ffmi dol^-. Zde r. 1399 král angl. Ri- 

'. byl lajaC a odevzdán vévodovi z He- 

rts Hrtchst., chudý rod rostlin z čel. 

v Arríce a na Novém Zealandí domá- 
I. Jmiu 10 stromy nebo kefe s listy stfída- 
'', v jichi úžlnbmdch stojí dvojdomé bez- 
ítňé kvity v latách. Déd. 

Ab«rl« Morltz C i8iq v Rottumf ve 
lMku, t T67S}, proressor bibl novozák. studia 
mvouky na theolog, fakullé vTubinkách. 



Rito dvojím oboru byl i literárné č 
ksných roCnlcich Časopisu >TiibÍ 



Qu 



- - -, «.. vvdal prof. Schank 

I Úifod do S. ZÁk. (r. 1877), Jrk. 

Abnli Johann Lud.. ívýcarsk4 malir 

Sn (• 172.) — ) 1786). vzdílival se ve svím 

Hiti Winlénhuru u krajináře Felixe Mcyera, 

od r. Í741 v Berní u J. Crlmma. po 

f vmrli lUm ridil ekolu malířskou. Maloval 

. ho podobizen, ale vlastním jeho polem 

S kr^nářstvi, v níml vjjtvofil mnoho práci 

'--* "-- vámi, vynikajících jak origínil- 

^ehnickým provedením. Z nich 

KcIníjAl jest Letni jitro; pohled s ostrova 

MCMfc Thunikém ve velknvév. galerii vý- 

Jíiiké (t r. i7Tq). Fo studijní cesté parííské 

•17)9) rrprodukoval rytiny svých Svýcar- 



55 

ských krajin, t nichf zvliStí pikny jsou po- 
hledy na ^dmek Vimah a okolí, na Yverdua. 
Je\<iro briciiské a na Muri poiUi Bernu. Tyto 

S,'tiny akvarelové bylý velmi oblíbeny a hle- 
&ny,tak žcíjiní mallri,jako N. Konig, Bieder- 
mann atd. obrafi si rodné Švýcarsko za před- 
mét Bvých maleb a A-ho napodobili. A. můic 
pokládán býti za zakladatele umíleckého prů- 
myslu E kolorovanými krajinami a kroji Švý- 

Abematliy [ébrnithy] místečko ve Skot- 
sku, I2fc»i jv. od Perthu vzdálené, sjooo oby v., 
starobylé sídlo piktských králů, s okrouhlou 
kamennou, 24 m vys. víží z XII. stol. 

Abamatiiy [ébrnithyj John, nlavný chi- 
rurg londýnský (' 1764 — + 1831), profcasor chir- 
urgie pri Royal College of surgeons. Vydal 
mnoho spisův obsahu pitevního, fysiologického 
i chirurgického slohem populárním. Pamíti- 
hodno jest, že A. prvni podvázal arteria itiaca 
exierna pfí vyduti tepny stehenní. ftí. 

Aberraoe {aberralio delicti, a.aclus v. ictus) 
v právu trestním značí případy, kde výsledek 
činnosti dolosni z příčin nahodilých zasáhl 
pfedmét siee tihoi druhu, avSak individuální 
jiný, neí pachatel zamýšlel (výstřel naraifený 
na A zasáhne vedli stojícího B). anebo kro- 
m é předmétu zamýšleného zároveň jiný téhož 
druhu (z otráveného pokrmu určeného pro .K 
poiijc zároveň B). Podlé výkladu Gesler- 
dingova sluSi tu pachateli pfif Itali: vzhledem 
k předmétu A pokus íinu dolosníha. resp. do- 
konaný čin dolosni; vzhledem k předmétu B 
badii čin právné indifferentní anebo — jestliže 
nastaly podmínky kulposnosti — čin kulposni. 
Neprávem níkteři (Koestlin, Wathter. Buri, 
Schaper) spatřují alespoň v onom prvém případe 
a. toliko jediný dokonaný čin dolosni (na přeď 
melu B). Toto miníni, kteréí odporuje povaze 
zlého úmyslu a činů dolosnlch, přijal tř.ké pfi 
revisi r. 1852 výslovné zák. tr. rakouský v při- 
činí zločinu vraždy (^. 134. slova: >Že z toho 
vzejde smrt toho nebo níklerého jiného ílo- 
véka<); na ostatní podobně zločiny (zabití, 
téíkč uSkoiení na tele) loto výmineční usta- 
noveni vSak nelze rozšiřovali |f|. 140.3151.). 
Nímecký z. tr. a rak. osn. z. tr. z r. 1881 
nemají při žádném Činu trestném ustanovení, 
které by bylo na závadu správnému posouzení 
dotčených případů. rch. 

Abetrui* daievnl, tolik co elementární 
rozruSenost duSevních íunkcí aneb choroba 
duSevni. 

AberraosofaromatloUl v. Čočka opti- 
cká. 

Aberraoe aféiioká viz Lom svitla. 

Ab«n:ao« ivétla jest úkaz asir. plynoucí 
odtud, ie rychlost svéila slojí v pomíru ko- 
nečném ku rychlosti pohybu téles nebeských. 
Pozorovatel se zemí se pohybující nevidí svě- 
telného paprsku v pravém, vlastním smíru (po- 
nívadž smír paprsku závisí na relativném 
pohybu vzhledem ku pozorovateli), nýbrž ve 
sméru výslednice pohybů (svitla a zemč). Ta- 
kovou zdánlivou zménu ve sméru paprsku 
nazýváme a-i stálic. Ponívadl rychlost avítln 
není nekonečně veliká, nevidíme tčlcao na mi- 



60 



Aberrace světla. 



\r \P 



a 



-A 



h' 



Č. x6. Aberrace svéili. 



Sté, kde se v čas pozorování nalézá, nýbrž na 
miste, kde bylo, když pozorované vlny svétlové 
z ného vySly; úkaz ten označujeme názvem 
»a. obéžnice*. 

I. A. stálic. Paprsek světelný, ze stálice 
(P) vycházející, nechf zastihne v okamžiku 
/ objektiv (a) (viz _ 

vyobr. č. i6.), v oka- 
mžiku ť okulár da- 
lekohledu {b'). Pro 
dobu t bude míti da- 
lekohled polohu ab, 
pro dobu ť (za pří- 
činou pohybu da- 
lekohledu se zemí 
aa*) polohu ď b* ; 
pravý smér papr- 
sku v prostoru bude 
Pab*, kdežto pozoro- 
vateli se zdá, že pa- 
prsek svétlový ve 
směru p'a'b' přichá- 
zí. Rozdíl směrů b'a 
a ba (úhel a) slově a. 
stálic. Místo hvěz- 
dy, a-í změněné (p), 
zoveme zdánlivé 
místo; místo hvěz- 
dy a. zbavené (P) pak pravé místo. 
Mezitím co paprsek prostor od objektivu ku 
okuláru tedy délku ab proběhne, proběhne 
země délku a'a; označíme-li tedy písmeny v 
a V rychlosti pohybů světla a země, obdržíme 

z trojúhelníku bab' : ďazzV a, ab-=zv a před- 
la 
pokládajíce aA±ab, tga-=, — ; závisí tudíž ve- 
likost úhlu cí (a. stálic) pouze na poměru rych- 
losti pohybu planety a světla. Je-li V rychlost 
pohybu země, obdrží se a. zemská; je-li V 
rychlost pohybu jiné planety (na př. Jupitera), 
obdržíme a. planety (pro Jupitera) atd. — 
Kdyby oko lidské nemělo čočky (která zastu- 
puje objektiv při dalekohledu), viděli bychom 
prostým okem veškeré hvězdy ve směru pra- 
vém, bez aberrace. — A. stálic závisí na po- 
hybu pozorovatele na zemi; pohyb ten jest 
trojí : a) pohyb země kolem osy, b) pohyb 
země kolem slunce, c) pohyb země se 
sluncem. 

Jsou-li a, 8 souřadnice směru paprsku, |ii 
dráha, již světlo v jednotce času urazí, budou 
souřadnice bodu ve vzdálenosti fi na paprsku 
vyjádřeny : 

{ n ^ cos 8 cos of, r}z=.\í. cos í sin a, 
J z^ fi sin d 
A-cí změněné souřadnice (|*, ri\ J') paprsku 
(nyní směru a* Ó*) budou : 

4* 1= fi cos 8' cos a*, ??* z=: ř* ^^^ 8' sin a' 
t*^^ sin d* 

Jsou-li -;-, — f-, -^ rychlosti pohybu pozoro- 
dt dt dt 

vatele v prostoru, bude 



dy 



dt* 



fi cos d* sin a' =1 ^ cos 5 sin a -f* 

fi sin 6* 1= f* sin í -|- -~- 

Po několika menších transformacích obdržíme 

posléze základní vzorce a-e: 

, , siná secí dx' 
duzzia — a zz 



I) 



cos a sec S dy 
ít ~dt 



rfi = í' — í =z — 



cos a sind^ 



sin a sin 8 dy , cos í 
jí dT^"i~ 



dt 



dx 
dt 

dt 



+ 



—}- aneb 



\k cos 5* cos a* zz u cos í cos a -f- 



dt 
dx 

li 



a) Pohyb země kolem osy způsobuje a -i 
denní. Dosadíme-li pro tento případ do rov- 
nic I) příslušné hodnoty rovníkových souřad- 
nic místa, obdržíme vhv a. denní na rektas- 
censi a deklinaci hvězd: 

a' — a zz: c cos qp cos (9 — a) sec h \ /v 
í' — ář zz c cos qp sin (© — a) sin í / ^ ' 
q? jest výška pólu místa, S místní hvězdný 
Čas, a rektascense. 8 deklinace hvězdy a 
c zi o/'322. (Konstanta a. denní.) 

b) Pohyb země kolem slunce způsobuje a-i 
roční. Dosadíme-li pro tento případ opět do 
rovnice I) příslušné hodnoty, obdržíme vliv 
roční a. na rektascensi a deklinaci hvčzd: 

I a' — a zz — v (sin t^ sin a -j- 
cos ^ cos a cos f ) sec h 
d* — S:^v [cos d" (sin a sin d cos ř — 
cos Ó sin c) — sin ^ cos a sin Ó] 
kdež -9" jest délka slunce, a sklon ekliptiky a 

v konstanta a. roční s pohybem slunce I -^- I 

rovnicí v zz —7- (c) souvisící (u hodnota 

^cosqp dt ^ ' 

pro dobu, již světlo ku proběhnutí jednotky 

dM . 
vzdálenosti potřebuje, (jp výška pólu a - .- jest 

změna střední anomálie země v době dt). Hod- 
notu konstanty v lze určiti na základě rovnic 
(b) pozorováním míst stálic během různých 
dob roku aneb na základě rovnice (c), urČí-li 
se nějakým způsobem hodnota fi. První me- 
thody užil nejprve J. Bradky (v zz 2o/*25 
r. 1728); čelnější určení konstanty té dle 
téže methody jsou: 

r. 1817 Bessel z diskusse pozorování Bra- 
dleyových i;=:20,"475 

r. 1823 F. Stru ve ze 693 pozorování hvězd 
pólových v Derpté vzz20,**3493 

r. 1841 F. Stru ve zpozorování v Ursae ma 
joris v prvním vertikálu v Derpté v zz 20,"493 

r. 1842 C. A. F. Peters z průchodů po- 
lárky v Derpté (1822— 1838) . i/=z20,"4255 

r. 1842 Lundhal z deklinac polárky v Der- 
pté (1822— 1838) vi=20,"55oS 

Nejnovější určení konstanty y dle označené 
methody podává Nyrén v pojednání: >Die 
Polhohe von Pulkovaec .... rzz2o/'48i 

Druhé methody užil Del ambře urči v pří- 
mo ze mnoha set zatmění prvního trabantu 

i Jupiterova nejprve hodnotu -i:z493,'2, dobu 

Ir 



Aberrace vůle — .\bersychan. 



57 



to světla ku proběhnutí stfedni vzdálenosti 
ztmé od slunce, a z této hodnoty dle rovnice 

ic) hodnotu . ,rzz 20, "255 

Ros Gtasenapp z novějších pozorování 
zatmění trabantů Jupiterových určil hodnotu 
I 
= 497/44 a z toho v = 2o/'4. 

Hodnotu rychlosti světla lze určiti též me- 
hodami fysikálními. Foucault určil r. 1862; 
Cornu 1874 a 1878; Young a Forbes 
r. 1880—1; Michelson r. 1879 a 1882 a S. 
Ncwcorab r. 1880—82 methodou takovou 
hodnotu r>'chlosti světla. Z relace (c) lze pak 
určiti konstantu v. — Ze rychlost světla není 
nekonečně veliká, vyslovili již Maximus Ty- 
rius v n. stol. a Grimaldi v pol. XVIL stol.; 
aviak teprve Olaus Rómer seznav (1676), že 
zatmění trabantů Jupiterových se tím více 
opozdújf, čím více Jupiter se od země vzda- 
luje, pfipisoval úkaz ten rozdílu dob světla ku 
proběhnutí drah od Jupitera ku zemi a určil 
pfibliině r>'chlost světla. 

Hodnotu pro konstantu c lze rovnéž pozo- 
ro\>áním hvězd v různých dobách hvězdného 
dne určití aneb ze vztahu, jímž s konstantou 
» souvisí, vypočítati. 

Výměnou hodnoty X (délky) a fi (šířky 
hvězdy) za a a tf a položíme-li ézzo, obdr- 
iíme z rovnice (b) výrazy: 

. -v í V — 1=1 — '» cos (» — 1) sec fi 
W í /J«_^— — vsin(í^ — i)sin/í 
pro vliv roční a. na délku X a Šířku fi hvězd. 
Ž rovnic (c) dá se odvoditi výsledek, že stálice 
popisují následkem roční a. okolo svého střed- 
ního místa eltipsy, jichž velká poloosa hodnotě v, 
malá poloosa pak hodnotě vsín/7 se rovná. 
Jc-li fi'=o, bude malá poloosa se rovnati nulle ; 
hvězdy v ekliptice popisují tedy během roku 
přímku a cxlchylují se od středního místa na 
ol>ě strany o v. Je-li § ■=. 90", bude veliká osa 
rovnati se malé; hvězda v pólu ekliptiky po- 
pisoi-ala by během roku kolem svého střed- 
ního místa kruh poloměru v = 20,"48i. 

Rovněž následkem denní a. popisují 
hvězdy během hvězdného dne okolo středního 
místa ellipsy, jichž velká poloosa hodnotě 
0,^^22 cos (f a malá poloosa hodnotě o,"322 
cos » sin d se rovná. Pro hvězdy v rovníku 
změní se ellipsa v přímku, pro hvězdu v pólu 
v knih. 

ci Pohyb soustavy slunečné v prostoru způ- 
sobuje a-i stellární. Pokud směr a rychlost 
pohybu toho se nemění, mění se souřadnice 
hvězd pouze o veličinu stálou. Mění-li se však 
bud směr neb rychlost pohybu slunce neb 
obé. bude vliv a. na souřadnice záviseti od 
mista hvězd a bude se pouze ve změnách sou- 
íadnic hvězd polárních znaČněji jeviti. 

n. A. planet. Pro tělesa s vlastním po- 
hybem (slunce, měsíc, planety a vlasatice) Činí 
a. stálic jen čásť a., nebof v době světla nutné 
ku proběhnutí dráhy k zemi mění těleso své 
místo; pozorovaný směr paprsku neodpovídá 
tedy pravému směru tělesa v čas pozorování. 
Zdánlivé místo planety pro dobu pozorování t 
rovná se pravému místu planety pro dobu T', 



kdy světío z planety vycházelo. Na základě 
této věty lze pak místa planet sprostiti vlivu a. 
planet. 

Malé roční změny zdánlivých míst stálic 
zpozorovali nejprve v letech 1663 — 1672 Pi- 
card, 1669 R. Hooke a 1689 J. Flamsteed; 
nemohli však ani pravý význam měn těch, 
ani zákon jich nalézti; připisovali pak úchylky 
ty vlivu parallaxy (viz tuto), D. Cassini shle- 
dal záhy (1699), že zrněny ty s theorií par- 
allaxy se nesrovnávají. 

Teprve Bradley dokázal, že původní do- 
mněnka úkazy ty hypothesou nutace osy zem- 
ské vysvětlovati nedostačí a že taktéž zákony 
parallaxy a refrakce se pro úkazy ty nehodí; 
nemoha však pochybnosti o správností stroje 
a pozorování svých připustiti, nucen byl hle- 
dati jiné vysvětlení. Poněvadž pro hvězdy 
v ekliptice změna místa v Šířce zmizela, v délce 
pak celkem 40" obnášela, bylo příčinu úkazu 
toho v této rovině (ekliptice) hledati. Šfastnou 
náhodou napadlo Bradleyovi, že 40" obnáší 
oblouk dráhy země, proběhnutý v 16 minutách 
a že světlo dle Rúmera týž čas k proběhnutí 
průměru dráhy zemské potřebuje; Bradley 
poznal tedy, že pro hvězdy v ekliptice v čas 
opposice, kdež hvězdě o celý průměr zemské 
dráhy bližšími jsme než v čas konjunkce, též 
světlo o 16 minut dříve vnímáme ; v této době 
pohybuje se však země o 40" a proto se nám 
zdá, že hvězdy o tolikéž opačně se pohybo- 
valy tak, jak i pozorování ukazuje. Vysvě- 
tlení všeobecného úkazu našel konečně Bra- 
dley v bližším vztahu současného pohybu 
země a světla. V pros. 1728 podal Bradley 
v č. 406 »Philosophical Transactions« v listu 
k astronomu Halleyovi vysvětlení úkazu 
a. světla. — Otázky, zdaž jest a. pro různě ba- 
revné (červené neb modré) hvězdy, pro jasné 
neb méně jasné, pro blízké neb vzdálené stá- 
lice táž, nejsou posud přesně zodpověděny. — 
Boscovich navrhl naplniti vnitřek daleko- 
hledu tekutinou a takovýmto dalekohledem 
pozorovati hvězdy k poznání, zdaž jest rozdíl 
v a-i pro různá media. V novější době domní- 
val se Klinkerfues, že též průchod paprsku 
čočkami směr paprsku skutečně (fysikálné) 
mění, kdežto úkaz Bradleyův pouze subjektiv- 
ného původu jest, a hleděl vysvětliti rozdíl 
hodnot a. přímo a ze zatmění trabantů Jupi- 
terových odvozené. Výklad jeho není však 
bezvadný a zmíněný rozdíl dle novějších určeni 
Glasenappových též mizí. Gs. 

Aberraoe vůle viz Omyl. 

Aberské Jezero n. jez. sv. Volfganga. 
rybnaté jez. alpské v Solnohradsku na hra- 
nicích rak., 551 m nad m.; jest 11 km dlouhé. 
3'/.. km šir., až igo m hlub. a temeništém 
říčky IŠly. Naplavený poloostrov dělí je v jez. 
horní a dolní. Na sev. straně ční Schafberj; 
do výše 1780 m, a u vsi sv. Volfganga jest 
maják. 

Aberspaoh viz Abršpach. 

Aberayohan [ebersiken], město v severo- 
záp. Monmouthshiru v Anglii, s kamenouhel- 
nými a železnými doly a 13 494 obvvatelú 
(iSSi). 



Abert — Abhorrers. 



ikhfStt Johann los.. * 3i. zířf 1832 v Ko- 
chovickh v Cechách, absolvoval jako kontra- 
bassista pralikou konservatoř hudby a stal se 
1S66 dvorním kapelníkem ve Stuttgartí. Složil 
symfonie,. ouvertury, kvartetta, písní, symfo- 
nickou báseň Kotumbaí. jakoi i fadu níme- 
ckýcti zpěvoher, z nichi Astorga (1866) doSla 
obliby. Před ni pfedchííely : Anna von Lands- 
kron a Kúnig En^io. po ni následovaly; Ekke- 
hard a Die Aimohaden (1SS6). Oiv. 

Abertany (ním. Abertham), homj mřste- 
íko v Čechicn nad Bystřici, 241 d,, Z149 obyv, 
ním. (1880), hejtm., okres byv. dom. a vik. 
Jáchymov, diíc. praíská, patron, obec. 4686 
osadníkQ; £arnf chrám sv. Čtrnácti Pomoc- 
níků z roku 1534, ikola, poíia. — A. zalO' 
ženy roku 1529 od horníků, když vzmáhalo 
se nidnictví v dolech jichymovských. V prv- 
ních dobách velmi vzkvetly dolováním na stří- 
bro, tak že se výnos stříbra a cínu ve zdejiich 
dolech meii lety 1531— 1558 vytíž. na 359-^3 
tolary páčí. Pozdéji doly vydávaly malj '' 
tek; za novíjil doby poskytují hl. jen c 
kobalt. Velká Část obyvatelstva živí se z\ 




m a vy. 

V okolí vyrábí se z kozího mléka s při&adou 
rozličných bylin abertanský sýr. Znak Abertan 
;e palice a želízko křižem položené (odznak 
báiíský), barvy přirozené v poli červením. (Viz 
vyobr. č. 17.) 

AbMiliuu viz Abertany. 

Abnyitmth č. Blaen-Gwent, obec 
v angl. hrabstvl monmouthskím, jv od Aber- 
Ravenny, e 18.67Z ob. (1S81), doly kamenouhel- 
nými a íclezárnami. 

Abwystwltb í^ebristuidh', přístavní mě' 
sto v an^l. kniž. waleském v hrab. cardignan- 
ském při ústí Ystwithu, s 6664 ob. (1881); 
značný obchod pobřeini, vydatný rybolov, lo. 
denice, mořské a ocelové lázní, doly na olovu 
a tuhu, výroba flanelo. 

AImiÍbIb viz HabeS. 

Ab •>■« ad poBBM v(tl«t, a poMS ad 
M«« non válet oonseqaantla (lat.), logií;ké 
pravidlo scholastitké, /namenajicí po česku: 
lidyí nfco jest, lze souditi, že "to možno; 
'i něco možno, z toho jeStí nelze sou- 



diti. 



Ábéir, AbeS. 
město Vadiije \ 



i Abú-Sehr), 



I od býv. hl. m. Vary, • 8000 obyv., jií provo- 
zují značný obchoa ■ Egjrptem a Tripolisem. 
První zprávu O něm po£u Nachtigal r. 1873. 
Abatona, Col ďA.. též Passo del A., 
prOsmyk v sev. Apenninách sz. od Pistofe, 
1924 m n. m. 

Abava^a, rus, název abecedy vedle az- 
buky, má jm. své od prvních čtyf liter (az, 
buki. vědi. glagol) a značí též počátky viděni 
v některém oboru; tak na př. spis známého 
sběratele Michaila Culkova Abevega russkich 
sujevérij (pověr) atd. uvidí se obyC. jen .A.*. 
Abaslar Jan, rodem z Toraní, stal se 
r. 1415 biskupem warmiAským, \ 1414. V dě- 
jinách polských jest znám tím, že podepsal 
jakoplnomocnikfádu Německých rytířů r. 1422 
mír s Polskem. 

AbfUIan (ním.) odstup, rakouský povel 
na zúženi pochodového útvaru, na př. z ko- 
lonny ve dvojřady, řady atd. Děje se tak na 
pochodí u vstupu do soutěsek, úžin, defile, 
na př. úvozů, ulic, mostů atd.; za boje děje 

I se věc proto, aby Široký zřejmý cíl nahrazen 

, byl úzkým, ale hlubokým. S{. 

I Abfkltarabaeh, lázeňské místo s kysel- 
kou v tjrolském Pusterlhalu v hejtm. lienz- 
skem, okr. sillianském, na jiini dr. rak,, 975 m 
n. m. s 483 obyv. (1S80). ■ 

Absar neb Ahagar (Veliký muž), obecné 
příjmení edesskych knížat ří^ osrhoenské 
v Mesopotamii, zbytku to království syrského. 
Z těchto knížat pověstný jest zvláitě Ucho- 
mo (Černý), jenž prý s Kristem si dopisoval, 
chtěje od něho dosici uzdravení sví nemocL 
Domnělé tyto dopisy v archivu edesskěm na- 
£el a ve svých církevních dějinách uveřejni! 
(I. k. 13) biskup césarejský Eusébios a děje- 
pisec arménský MojžlS z Chorone (v V. stol.) a 
vložil je tíž do svých dějin. AČ někteří učenci 
(Tillemont; Memoires pour servire á Thist. 
eccl.; Welte: Tiib. Quartsch 1873, Cave a j.> 
pravosti těchto listů chtíli hájiti, přece jich 
církev nikdy za pravé neuznala. — Bar Ma- 
ánu, poslední z Abagarů a potomek přede- 
šlého, byl křesfanem a důvémým přítelem 

I gnostika Bardesama, ač s ním bludů jeho ne- 

i sdílel. K. 216 po Kr. byl od Caracally sesazen 

I a Edcssa prohláSena za osadu římskou. Jrk. 

I Absatoritun viz ABCtuorium. 
AbKaaan; viz Dozpív. 
Abgregaoa(zlat.) vyloučeni, vy brako- 
vání. 

Abtaab&daké Jezaro ve vých. Africe mezi 
Tádžůrskym zálivem a Ausským jezerem ; vt*k4 
do něho habcSská řeka HavaS. 

AbbOTTan [ebhňrers]. jméno dané r. l67(> 
(za Karla II.) royalistickí straní v Anglii proti 

jejich protivníkům (addressors Či petitio- 
ncrs). kleří svou adrcssou krále prosili za oka- 
mžité svolání parlamentu, s čímž tento Otálel 
za příčinou proti královského smýšlení sně- 
movní většiny. A. vyslovili své opovrženi (ab- 
horrence) iiad těmi. kdož chtěli seslabiti 
moc královskou ; skládali se ze zástupců vy- 
soké církve a Šlechty, ale nebyli tak oblíbeni 

jako jejich protivníci. Později nazvány obi 
strany torové a whigové. 



• Abla. 



&5 



ifnl, nespolehliví a nedosti sta te£ ní, rIc m«livl 

1 loupeiivf. Náboženství jejich jest smts kfe- 
, sfanst^f ti islámu a názory pohanskými (Ctén' 
' hájQ, ducha Btd.)- Jazykem liSí se od oátat. 
' kmcnQ kavkázských; dle Klaprotha, Duboise 
' a Wiedcmanna náleíejj k náfeclm íerkcsskýin. 
. Pisma vlastního nemají, neb vyiSí vrstvy pfSi 
mluvi gruKinsky. Hlavni místa jejich j.iou 
jchum-kale, Okům a Ceheldinak. Orbou ía- 
i mSamávají se velmi málo, sejíce jen pro áo- 
. mácl patfebu kukufici, gomi (proso) a nfkteré 
, druliy pienice; za to velmi pilnf pístuji vinil- 
. štvi (vývoz vína loMOO hl roíní) a vCelnfstvf. 
' Chov skotu a ovcí jest velmi (Wf. Průmysl 

jest nepatrnij ; kromí vlnéného hrubého sukna. 

z níhoí pfipravuji si burky a jiné íátjli odivu. 



C. ,t Abcbii. 

rny. Na straní fernomoNkí je&t hojní 

z nich nejvCtfti a nejhlubší jest Suchum- 

. Pndnebl v íáKli horské jest zdravé a 

, 'Ueito na pobfeíi vlhkě a nezdravé. 

~ rivUllé hojny Je mramor a ruda že- 

'"^á. Flora jest bohatá a pestrá, 

. innalé lesy íetny. A. jest sidlcm 

JMJsilnéiíiho kmene ze skupiny ple- 

Wch. iViz vyobr. £. 18.) U Turků 

i^áin vé. u Ccrkesú Azego vé, u Gru- 
b Bzybové (dle f.Bzybil, sami se nazývají 
)■ tw Absnr, R. 1875 bjlo jich 70.000. ale 
kertuko-tur.(i£t77 — 7S)Méhovalise hojní 
hirecka, tak ie nyní na ruskdm území jich 
[vico nei 13.00a Maji úzké tváře, hlavu 
nuiich 8tla£enau, rysy obliCeje ncpravi- 
; Jilci temnou a vlasy íerné. Jsou silni, 
bvy prostředni, zavalití. Povahou jsou 



kvetl, jest od ruské vlády potlaíen. — Dí- 
jiny: A., úieml Abcházů Č. AbasgQ, jak je 
zovuu stafi historikovi fimStí. byla známa 
ftekťim již v VI!. atol. pf. Kr. MiléiBtl zalo2ÍlÍ 
zde kolonie, vedouce odtud obchod s Asif a 
dle kronikáfů gruzinských byly zemí leilci 
na záp. od f. Egrise (nyn. ínguru) t. j. ny- 
níjfif A. 150 let pf. Kr. v moci řecké. Hlavni 
osady fecké bvly Dioskuňos |nyn. Izgaurí) a 
Piliunl. V 1. stol. př. Kr. byla A. části řlSe 
Mithňdatovj', po jeho smrti náležela Římanům, 
kteří sem za cis. Diokletiana posílali zločince 
a zvi. křestany tehda pronásledované. V VI, stol. 
po Kr. za válek Řeků s perským kr. Kosruem 
nabyla A- samostatnosti, neí brzy opít při- 
padla cis. byzantskému, íímí se v ni kfestan- 
ství rozšířilo. NUméstnik řecký Leon L pro- 
hldaiv se r. 7»6 vladařem abcházským, založil 
dynastii, která vymfelif r. 985 Theodosiem II., 
po nímž zdídíl ji ^ruzlnský car Bagrat III. 
Sdílejíc osudy s Gruzii byla pozdéji Davidem 11. 
udílena v léno potomkQm Sirvan-íáhůw |kni- 
jatOm áirvB&idze], kteří se v XV. stol., když 
Gruzie byla seslabena nájezdem Mongolův. 
odtrhli a stali samostatnými. Po pádu Catí- 
hradu (1463) připadla k Turecku, Cimí i islám 
do A. vnikl a v ni se rozSIřil, aŽ koneční 
r. 1810 SaliT bej, kn. Sirvaiidze. poddal se 
dobrovolní Rusku a přijal pravoslaví, zaíeí 
byl od rus. vlády potvrzen dídiíným správcem 
A. Pokus z r. ií*i3 zbaviti se svrthovanosti 
rusbč, byl jii násl. roku zmařen, naíel od mim 
drinopolského {r. iSzq) poialo ncnáhlí pod- 
robování A- pod moc ruskou, které trvalo aí 
do T. 1864. Za poslední války rusko-lureckí 
r. 1877—78 Abcházové vzbouřili se sice a po- 
máhali Turkům. av£ak po vilíístvích ruskvch 
na bojišti kavkázském byh opít podrobení. 

AbobáxOTé viz Abcházie. 

AboUiSlká plsraeilft jest souhrnný ná- 
zev níkolika havkáz. náradfi, z nichž přední 
jsou Abchdzovč vlastní. Samuržakanci, 
Cebcldoví, Ub^choví, Diigeti a AbA- 
zinci. celkem asi 145.000. 

Abla n. Abiái (hebr. Abijjihu, AiijjtHli) 
;= můj otec jest Jahve), sturozákonní jménr 
mužské i ženské. A. (vl. Abijjám], král jud- 
sky (953—955 př- Kr.), syn RoboámOv a vrstev- 
ník JeroboAmův, s n(mi vedl vltíznou válku. 



Abiátár — Abies. 



Dle I. kn KralÚ 15. 3 nebyl oddán 6luiib« 
Hospodinově. 

Alll&tár (Ébjácár). syn Abimélécha. sarao- 
jediný unikl zhoubě svého rodu i utekl se 
k Davidovi se zachráněným rouchem vele. 
kněíským. Když David uznán byl králem, stal 
se A. veleknězem vedle Sádóka. Davidovi byl 
A. věrně oddán 1 když však podporoval Ado- 
nidie naproti Salomounovi, byl potrestán vy- ■ 
pověděním do Anatůtu. 

AMb, hebr. klas, jměno měsíce později 
nisán zvaného, prvého měsice hebrejahého 
dle ustanoveni Mojli£ova. jenž poíinal novo- 
tunfm bfeznovým a označen jménem lim jako 
méslc klasový, poněvadi v dobu tu ječmen 
metal. V měsíci tom vyvedl Bflh syny Israe- 
lovy z Epypta i slavena v něm slavnost beránka 
velikonoc nih o. Udpovidá naSemu bfeznu — 
dubnu. Dk. 

Ábld,arab., původně part. :^ t. ctícI = sluha 
a ctíte! boíl značí jkk ctitele boha pravého 
tak 1 toho kdo za svého boha bcfe co jměho 
na př modlu slunce a p ^ V nauce sufismu 
jest a druh} stupeň 
/dokonaleni které 
ho docháEi člověk 
kdy i pfesvédCcn o 
pra\dě zjevené mu 
minem (věhcím) se 
stal (stupeň 1 1 v se 
bezdokonalem dále 
pokračuje a v&le boii 
posluien noc 1 den 
opravdové modlitbě 
a nábožensky m uva 
hám věnuje Dk 

AbM^ božstvo 
ICalmyků,jemuí pK- 
pisována působnost 
podobná jako Indi- . 

ckému Šivovi. A. je ^- '» *''''''■ 

pánem du$i zemře- 
lých, jeí dle zásluh hudto pfipouSii do ráje 
nebo posílá zpět na /cm do tvorů jiných. 
Byt jeho je v nebi. kaml vede cesta z ryzího 
stříbra. Vyobrazen bývá A. uprostfed plamenů 
nade lvem, který člověka trhá, jako ochránce 
člověka jiného. (Viz v}'obr. C. 19.) 

AblM Lk., jedle, stromovitý rod z čeledi 
jcdlovitých (viz Abietineae),sph'mým, vy- 
sokým kmenem a pfeslenatě sestavenými vít- 
\'emi. Včtve vodorovně rozložené, listy hřebe- 
nitě dvouřadé, tuhé, ploché, čárkovíté, krátce 
Mopkaté, na líci leskle temně zelené, na rubu 
poaél středního nervu bělavě (břlost tato po- 
chází od četných vzduchem naplněných prů- 
duchů), pfezimujicí. Po odpadnutí listu zůstává 
přiokrouhlá jizva na větévce, ale polštáře li- 
stové jsou méné nápadné. Siitice praSní jsou 
dosti malé, v úžlabí loňských listů na konci 
větévek nahloučcné. Prašní pytlíčky pukají 

Íiffčnou skulinou. Pylová zrnka jsou opatřena 
élncími postranními mčchýfky. Pestíkové 5i- 
ítice jednotlivé, přímé. Plodné 6i£ky jsou přímo 
na větvích postavené, více méně válcovité, 
jeStě téhož roku uzrivajícl. Šupiny blaníté jsou 
8 plodnými Šupinami nesrostlé, i v čas zralosti 




značně velké a často ze SiSky vyčnívajici. 
Plodní Supiny tuhé, dřevnatě, v pfedu za- 
okrouhlené, neztlustlé (bez Štítku) a posléze 
od kolmého vřetena SiSky jednotlivě upadající. 
Semena nesou velké, btanité. stálé křidlo. Rod 
tento čitá celkem 18 druhů, z nichž jediný 
roste také v Cechách (A. prctiitata DC). Roz- 
šířeny jsou po celém severním mimem pásmu. 
Nejznámější druhy jsou; 

A. pectinata DC. {Pinut pieta L., /*. abie* 
Duroi. Abies excelsa Lk., A. vulgaris Poir., A. 
tajTi/oIia Dsf., A. alba Mil).), jedle obecná. 
Kmen štíhlý, až 65 m vysoký, nejprve hladký 
a olivově Šedý, pak s korou běloiedou. Ko- 
runa pravidelní kuželovitá, v stáří skoro vál- 
covitě prodloužená, s větvemi na kmeni pře- 
slenitými, vodorovnými a v menší větévky 
vstřícné se rozdělujícími. Listy hřebenitě dvou- 
řadé, na špičce mírně vykrojené, na liei le^le ; 
zelené, na rubu s dvěma bílými pruhy. Sištice 
prašní podlouhle válcovité tikoro kratší neí ' 
podpůrný list. Supinkj prašní v krátkou širo- 
kou a vvkrojenou špičku vjbíhajici SiŠtice 
pestíkové podlouhle válcovité 4—6 cm dlouhé 
šupiny blanitc skoro okrouhlé a náhle v dlou 
hou tenkou Špičku protažené na okraji ne 
stejní dřjpatí zubaté SiŠk> válcovité 14 ai 
20 cm dkiuhé 4—5 cm tlusté s étle iedoze 
lene Spiíky blanitych Supin ze šiSký vyniklé ', 
a zpět ohrnuté Plodní dřevnaté šupiny t kli 
noviteho zpodu náhle Široce a zaokrouhlení 
rozšířené Semena trojhranná s velkým blani 
tym klinovitym křídlem Na iihu kvete ku 
konci dubna, na se\eru od května ai do polo- 
vice června. — Jedle rozšířena jest v homa 
tjch polohách střední a již ni Evropy Severní 
hranice jeji jde od uklonu Pjrenejf krajinami 
francouzskými v Auvergni. po Vogesách až 
k Luxemburgu, Trevíru a Bonnu, dále Vest- 
fálskem, Dolní Lužicí, Slezskem, Halící, podlé 
Karpat až k Černému moři a zabíhá ai na 
Kavkaz ; dále na Východě (jmenovitě v Kav- 
kaze) zastupuje ji velmi příbuzný druh A- 
fíardmanniana Spach. Na horách sicilských a 
v Pyrenejích vystupuje do výše 1950 m, ve 
Vogesách iioo m, na Juře 1500 m, v severním 
Švýcarsku 1Z99 m, v Krkonoších IZ30 m, v Du- 
rynském lese 812 m. v severních Karpatech 
974 m a v Sedmihradech 1242 m. Do roviny 
zřídka sestupuje. — Jedle posk)'tuje průmyslu, 
obchodu a k jiným potřebám totéž jako boro- 
vice. Jakožto palivo vydává méně tepla nei 
smrk, ale více než borovice. Dříví její hodí se , 
k stavbám tak jako smrkové a mi i před 
tímto tu přednost, že jest tužší, fitípatelnějil 
a z jasnějšího a úhlednějšího pletiva sloieno. 
Užívá se ho proto mnoho na drobné před- 
měty, jako pouzdra, řešeta, skřínky, sirky, šin- 
dele atd. Nejslavnější pověsti nabylo dřevo 
jedlové jako nenahraditelný výtečný materii) ■ 
ke zhotovováni resonančních hudebních ná- 
strojů (houslí cremonských, bas a jiných smyč- 
cových nástrojů). K účelu tomuto vybírají ae 
zvláStí kmeny zdravých a mladých jedlí. DFevD 
toto má pletivo buněčné vSude stejnoměrné a 
pevné, takže v půdě resonančního nástroje 



vlny zvuku pravidelně se vyv-inuji 






lile ■ lahoiU » chvínirn na strunách souhlasí. 

Alnv A !iiiín;r.i {r\Í!Í lásobují cely svét nej- 

<c: '-.rm nu hudcbni nástroje. 

ii^ahuje v kanálcích dfev- 

'i.ir^ivice, ale za to shro- 

■: píkné pryskyřice v duti- 

n ifkdy spfjívHlí na kmeni 

lule^ z nlchi pryskyřice 

[1 li vy(íki. 

ihi. jedlí jsou: 
'dle Apollínova. Roalc, 
■■ Icsieh peloponnésských. 
. lím. ťe skoro Jako vrby 
\ rQstá z kofcnú a vítvl 
I .'.h víhonků. 

■-■'■^ l.„ j. balsimovi Podobá se 

i.i (ibecnř, má viak nexfetelní dvou- 

,1 v cjCito-kuíe lovili iiíky. Jest roz- 

iMiii Americe a poskytuje mimo 

i''Kkv bal sám. 

LÍc.. j. Nordmannova. 

.: podobá se dosti nofi 

ť^tř ůhledníjSího v/růstu, 

I ihualB v lesích asadech- 

J. ipanílaká. Roste 

JvláSK v Granadě a lak« 

]: lin^ strom, jeni se také 

i '"sluje, Jchlicc-jsou tuhé. 

■ vcjela-válcovilé. hladké. 
.i:.].kefalonská. VŘe- 

■ piinésu a v KeEalonii do- 
- n.is v sadech pro ozdobu 

..'.1 irtsch.. j. sibiřská. Od bfehů 
f .1 KamCatku v lexlch rozSifená. 
■' M i.indl. a A. amabitis Dougl.. u nás 

.L/,rídki4 pastované, puchátcjí t Ka- 

I íbvtky jedli jsou dosti Ndkf, coÍ 
-. i^thti tím, ie se íiíky v fas zra- 
TOípodajI a urfiování pouhých je- 
!.'iti nespolehliví. — Zabeipeíené 
rtiv jsou L doby tfetíhomi (miocenu 
jeí se nyni jijiclm velmí podo- 

JciJIe a «mrlt mnohými trpryají nemocemi. 

Iht ob* dinhy tytn mnnhí mají narasity spo- 
Ma£. pfece nřktcH parastti jsou burf jednomu 
í.-»í>r. ;tn :frtihřm» vlastni. Z nemocí, jimi 
— ,.. ,.,',_ ^,..r.,],^ nejroííiřcnéjíi v nikte- 
I íerveni hniloba (Kuth- 
.'„■ivi, houba Trametci ra- 
'-mnj rakovina (Erdkrebs) 
i.ivkuu [Agarieiti milleui), 

■ ■■•itnrxa abitíU). Z jevno- 

■ ■Ui í amck jnl*li {Víscum 

iiU dtuhA nekoneíni od 
:romy tyta Zejména ni- 
i.í. jii z broukO stromy 
"iiilt íkodí nejvíce hou- 
, 1 j pak drobni motýlové 
. r. z jiného pak hmyzu 
I ..<.- ,^. ■ . ,......-., .t mticc vedle bezietných 

1.*&íííu iíu~nt rtuÁííCených aneb ment ruiSf- 
«ntch. 
^Bdle CMC nB|iadánB bývá houbou Aeddiam 
<l«t7M«M Alb>.. jeí pOiobi jf rakovinu na kmeni 



ineae. Si 

a na vitv leh kouzelná koSCata; béiavou hni- 
lobu drívl jejího p&sobt jí Pnlrporus falvu* 
Scop., jehliíi její navíiévuje Hyileríum uervi- 
sequium Fr,, Anitiinaria piiiiiphiila Nees., vzácni 
i Aceidium collumnare .Alb. Slt, 

AblAtlBtaa, jedlovité. nejva^í a ne]- 
dQleíitejai Celed rozsáhlého ladu jehli£nat<;ch 
(Coniferac). Skoro vesmíx stromy vysokého 
vzrůstu, řídieji vzrůstu nízkého s kmenem a 
vítvemi rozloícn}''mi a plazivými (na pt. kosQ' 
dřevinal, Vitve jsou sestaveny v dosti pravi- 
delných pfesleneuh na kmeni, tvoříce koSatou 
neb kuielovitou korunu. Vitve rozdíluil te ve 
vodorovné ploSe v mcnSi víiívky a jsou na 
konci obyíejni dolů převislé. Listy mají tvar 
Cárkovitých jehlic tuhých buď plachých, buď 
j— ^branných neb polooblých, íelených. buď 

Íiíes zimu vytrvávajicich (naíe vidy zelení 
esy jehličnatí), fidce na podzim opadávají- 
cích (modřin), jehlice tyto jsou sestaveny na 
vitívkách spiráínĚ a jsou iasto na ítopečkicli 
tak stočeny, íe jeví se pak dvouřadé /na pf. 
jedle). Jindy jsou shlouíeny na skráeenvch ví- 
tívkách (brachyhlastech). jako na pf. na mo- 
dřinu. U různých druhů borovic zakrňují lyto 
skráccné větévky tak, ie jehlice samy tvofí 
po dvou až více pouhé svazečky, mezi nimií 
■vrchol neb ípifka zakrnilč vétívky více ne- 
dorůstá, Svazečky tyto ohdány jsou na zpodu 
vincem blanitých íupín. vynikají z úžlabí vit- 
Slch Supin blanitých na vílévkách a posléze 
celé jako jednoduchý list s vitvi opadají. Je- 
hlice jednotlivé i svazky jehlic přisedají k ví- 
tévcc na vypouklých polštářcích listových, od 
nichí se posléze pravidelnou jizvou oddélují, 
čími se pak mladí vitévkyjedlovitých stávají 
velice význačnými. PozdSji při mohutním 
vzrůstáni borku zmizejí poUtáře sjizvami listo* 
výrai a starý kmen pokryt jest roztrhanou a 
rozjizvenou, snadno se slupující horkou (u lidu 
>korou« zvanou). Jedlovité jsou jcdnodomi. 
Kvéiy pestlkovi i praSní tvoři postranní neb 
koneCní SiSiice. FraSní (iigura a, í, /) bý- 
vají Ituto v hustíi kvétenatví na zpodu léto- 
roBtu sestaveny. Supiny praini i peslíkovi 
přisedají k ose klásku v hustém spirálnim po- 
řádku. PraSnf jupinky jsou k dolejSku lúieny, 
na konci rozlični porozSířeny a na zpodu vidy 
dvfima praítnými pytlíčky opatřeny, z nichJ 
poslí/.e buď podílnou buď příčnou skulinou 
pyl se vypracuje. Pylová zmka bývají nikdy 
opstřcna lehounkými křidlovitými přívísky, 
pomoci jichž snadno ve vzduchu mohou po- 
letovati. Známo, ie z lesů jehličnatých unáif 
nikdy viir celé mraky aimého práiku pylo- 
vého. Jako jiné naboaemenné jsou A. odká- 
zány na zúrodAováni vitrem. Pestíkovi fiiiíce 
[hft. e.t) se skládají ce íupín blanitých, v je- 
jichž ůzlabl vyrůstá masitý plodolist, který 
nese na vK-hni stráni u zpodu dvi obrácená, 
podlí celé délkv s plodolislem srostlá vajíikA 
í!ig. J. c, h. í).'L'»ti vajíček (mikropyle) hledí 
tudii k ose iiítice. V čas zralosti zůstávají 
Supiny blanítými. buď jsou delii nei plodni 
Supiny (plodolisty), buďzakrAuji a jsou skryty 
mezi Šupinami plodními (borovice). Plodolitty 
viak z pravidla silni vzrůstají tvoříce tuhé, 



Ivrdf, drevnalí Supiny, jei nak skládají více i pfíC pukajicf. áiSka se rozpadá v jednotlivé 



mini velikou, vdkavitou neb kulovi.._ — 
vcjCilou Sisltu. Supiny lyio mfvajl néUdy 
(u borovice) na konci ítyřhranný Itítek se 
zobanem uproslfed (apophysÍK|. Semena oba- 
lena j^ifiu tvrdnu slupkou osemeni a nesou Ča- 
sto blanité křidlo, jeí se s povrchu Supinv 
Eloáné odctfiuje. Zralá Si£ka butf c«lá opadá, 
UÍ se jeStř na strom* roipadi v jednotlivé 
Supiny (H jtdle). L.'zr4ván( íiSck trvá obytejnĚ 



Supiny: Abie<u 

a. Jako pfedeilý rod, ale liSka ic 
padá, n^bri celá upadá: Tíuita. BifudoHuga, 

3. Listy viestranní na vitívkách rozesta*' 
vené, čtyřhranné, celé zelenř.' Praíni pylllík] 
podélní pukající. Siíky upadají celí: Pícea. 

B) Liatj- na skrácenjíeh vítÉvkách hustí 
nahlouéene, na prodlouícných hlavních véti 
n'ch oddálení -" "' 




2—3 roky. Kliíek mí j— 15 iárkovit^ch df loh 
do vénce sestavených a v olcjnatétn bliku 
(endospermu) uloženích. 

Čeleď tato Čitá asi iia druhů, jez se budto 
slahujf v jediný rod l^nui L. neb ae rozdíluji 
v dosti sobĚ příbuzné rody: Pínus, Abia, Pi- 
eta, Tsiiga, Pseudolsuga. Cedruí. Laiix, PfcuJa- 
larix. Znaky pak spojuji jednotlivé rody takto : 

I. Plodní Supiny ittek jsou ploché, k okra- 
jům ztenCcnÉ; SiSky zrají obyicjni jii v pr*-- 

A) Listy vesnířs jednotliví a ve spirálnim 
pořádku na vítívkách rozestavené. 

I, Ltat^ dvouřadé, ploché, na rubu s dvCma 
rodílnými svĚiIJmi pruhy. Pytlíčky praini na 



I. Listy mikkř, na zimu opadavé: lar{j 
Pseudolaríjc, 

3. LÍEty tuhé, vidyzekné. víceletí: Cedruš 

II. Plodní Supiny tvrdé, dřevnaté, na konc^ 
namnoze čtyřhranným a uprostřed zobanitýnl 
tlitkem opatřenř, vytrvalé. Siíky uzrávaji al 
druhým neb tfetim rokem o pak celé upadajt 
Listy po 2 až více ve svazečkách dole iupin*' 
kami obalených a z úžlabí £upin osních v 
nikajících: Pinux. 

A. jsou rozšířeny v celém severním m 
ním páamu skládajíce v přemnohých krajis 
nach rozsáhlé jehličnaté neb lak zvané íemi 
lesy. U nás hlavní borovice, jedle a smrk 
tvoří hvozdy českí a středoevropské vůbec. 



Abietinová kyselina — Abich. 63 

Obratnik Raka pfekročuje na jihu na Filippi- operis), dle okolností i v dolech (pcena mo- 
rách borovice Pinns insularis Endl. a rovník ialli); ozbrojení abactorcs vrháni dravcům (ad 
sám /*. Mcrktisii Ingh. et Vr. na vysočinách bestias). ./. T, 
ostrova Sumatry a £K>mea. Na severu žabí-' Abíhů (hebr. m&j otec jest on t. BAh) a 
hajt n£které druhy až do krajin polárních, kde Nádáb (Štědrý, šlechetný), dva ze čtyř synů 
pfestává vůbec vegetace stromová (k 70" až Aaronových, knéží (Mojž. II. 24), již vzavše 
yz* ». *.)• V Sibifi jdou nejsevernéji druhy: jedcnkaždý kaditelnici svou, dali do nich oheA 
Pitius siivestrh L., P, LeJebouri Endl., P. davu- a položili na něj kadidlo a obětovali před 
rica ¥ísch„ P. obovata Ant, A P, sibiríca lurcz., Hosp. oheň cizí, čehož jim byl nepřikázal, 
na Uralu M Cembra L. a v ^severozápadní Protož sstoupiv oheň od Hosp. spálil je a ze- 
Americe P. alba .-Vit. mřeli. (Mojž. III. 10.) Proto velekněžství A. 

Vrchný A. obstahují v listech i dříví množ- dědili druzí dva synové Éleázár a ítámár. 
stv! aromatické pryskyřice, která jmenovitě Abioh Hermann Wilhelm (Ger man 

z poraněných míst na kmenu v hojnosti vy- Vi Igelm o vič), výtečný geol. novověký (* 1806 

lěká a v tuhou hmotu (smolu) se proměňuje. — -f ixSSó), proslulý hlavně svými geologickými, 

Pro potřeby lidské jsou významu dalekosáh- fysikálními a jinými pracemi o Kavkaze. Nar. 

Ičho. nebof lesy jehličnaté poskytují nám v Berlíně, kdež otec jeho byl báňským radou; 

dřevo ku stavbám, k palivu, na nábytek a matka jeho byla dcera chemika Klaprotha. 

k přerůzným jiným potřebám. Opadaným chra- Vliv rodiny a styky s muži, jako A. Humboldt, 

<im a biskami se topí. jehličím (hrabankou) K. Ritter aj.. mocně působily na rozvoj mla- 

vystélá. pryskyřice se sbírá ku připravování distvého ducha A-ova, tak že stav se r. 183 1 

ttrpentinu, laku, kalafuny a j. Šipkami vy- doktorem filosofie odebral se na vědeckou ce- 

zdobují se drobnější předměty a nábytek atd. stu do Itálie, kdež hlavně vAímal si zjevů so- 

A ncj\ět^ího významu pro krajinu má konečné peČných, pozorovaných na Vesuvu, Etně atd. 

ehliCnaty les sám. čině ji zdravou, vlhkou. Práce jeho o této cestě Erláutenide Abbildun- 

Lirodnou a jsa jí zároveň nejlepší okrasou. f^en gcolofí. Erscltehwngcn, beob, am Vesuv u. 

Čeleď jcdlovitých jest za doby naší ze Aetna ls33 u. JS34 (Berl. 1S34) a Cber die 

•»5cch nahosemenných rostlin nejrozvířenější, \atur u, den Zusammcnhan^ vulkanischcr Bil- 

ale zároveA nejmladší, neboť s určitostí počíná dttngen iBraunschw. 1841), z nichž prvá byla 

se v nepatrn\^ch zbytcích druhů objevovati přel. do ťranc, vynikají kromě četných a přes- 

tcpr\'e v oolíthu a ve vrstvách křídových, ných údajů a nových badání též umělými 

Ostatní Čeledi žHy již v dobách starších, ale kresbami z jeho ruky. Nové pole k badání 

jsou v době naší skrovnější jedlovitých. Z toho otevřelo se mu r. 1842, kdy byl povolán do 

patrno. ie A. jsou nejmladším typem naho- Ruska na universitu derptskou. Pobývaje té- 

femennym, jenž k nejvyššímu rozvěji vzhlc- měř do konce života na Kavkaze neúnavně 

dem k počtu forem i počtu individuí dospěl za studoval jeho geol. poměry a jeho spisy z této 

dno našich. V době křídové a ještě více v době periody náležejí k nejcennějším. Samostatně 

tfctih^rní množí se pozvolnu rozličné druhy vydal : L\\'r d. peol. .\atiir des^ armcn. Hoch- 

A-i. lak že skoro ode všech žijících rodů jsou Liud^ (1^4 p. li,'/, chem. L'ntcrsucfiunf:cn dcs 

zr,:iTr.y typy třetihorní. které posléze na Wii.wwrs dcs C.i.<pischen Mecres. 1'nnia u. Wm- 

*K!Mr.ku do ctvrtihor přecházejí v druhy nyní .Sivs (i>3ř.)), 1'ter d. Stcinsal^ u. seÍHC ^eoL 

1: \c'\. Is/;)-. Swllitnt: im russ, Armcniťu (1S57). Ij,'/. fieol. 

AWotlllOVi kyiellna Ci sy lvi nová JL"ít arundýn^^c der Kíiuk\i^.. Armén. u. yttrdpersi- 

*>-■(.' nebílá. kr>'stalick:l látka v jemných šupí- >c/ien (iebiri^e, pak fíeitrji^e 7. Pjilatmtolnirie 

r.Lh se jevící, již získáme, když koloťoniuiii dcs asi^it. I<ussUind< (1^501. Sur Li structure 

' hr-m vyslazujcmc. A. kys. otáci rovinu svétla i7 Li ^^éohf^ie du Djii^hcstan {iS()2\, Cber eine 

7 !úri<iovaného silné v Icvo i taje při lOi' až im Casp. Mccre crschicncne Insel ncbst Ileitr. 

■Ň;*. Souvisí úzce s řadou látek terpenu- í«» Kenntniss der SehLimmvulkane der caspi- 

•. vch. ^ Rn. sehen Rcf^inn \i>h^), líinleitende (^rundjuire 

Al>ig*lls 1) Žena bohatého Náhála. je/ Dá- der (ienlt^^ic der Halbinscln Kertsch n. T^iman 

\'Z-\'\ před Saulem prchajícímu potravy po- tiM>5í. lieitr, ^ur gcnl, Kcnutniss der Tiiermal- 

:«•;•. tla. ač mu ji Nábál odepřel. zaCež ji David .]uellc'i in Knul;. iJmdcm 1 litlis iSos. 4" 3<i5 

;■:■ smrti tohoto za manželku pojal a syna str.', nei vetší jeho práce, a ruský spis Otčct 

V.h:Ii.'áb;i sni /plodil. íl. kr. 25. II. kr. i, ^.i — pi> i-^>lčd'iv. město m^denii uc*'ti v X.ik\ivk\í^- 

2) Se-^tra Davidova d. Par. .:. ló . Jrk\ s!:nm Jr.ijc i na Jjm.msknm poiu(fStrnvě (t.iyih-^). 

AMgBWLiUM slula v římském právu krádež. Článku z ťysikální ;;e().í;rať:e. mctcí^ioloi^ie. 

-áchaná řemeslné odváděním koně. skotu neb mineraloi;ie. •;en:;ni»'iie a tthnoLíratio otiskl 

:.r.':tt:hií p«ičtu menšího dobytka ze stá;e neb veliké množství v P>ullttins phy>. ir.alh. pv- 

Í-: -rJLt.i. /lodéj nazýván tu ubactm- neb abi- iroiir. akadeiTiio nauk a v MeLin-^r-i pi^x--. «-• 

Jí.'-. Odei/eni menšího poctu, nebo nikoli řc- ehi:n. . r«»vr.O/ v ^^l^'^'ťnd<^^^n acíi A-.niiivi: . 

rc^iré ki»nané odciztivání ie krádeží ( OirtumK v -I/\i>t. ;Jť-.;r. i'!j>CL.~t\a . v /.i;'i^. K.í\1í.i.'. 

'." iJ''bL-. k'Jy krádež tato vůbec ještě byla pou- oltlělenija lechr.iC. -.'DNLL^v.a a ;. ];/ yi-.wi 

■"■r\ ciíliklem soukromým, byl a. císafsk\':ni re- z técb.to pratí nVv.p.^:\h ••':' š::v. ".. a".- -r. '"■ r. • 

-».'7*v prt»hlá.seR kriminálně trestným a ná- význair.u '.évieckeho *.ikn .;■!.: ~.r*-. ■-:.-.*: -. '. ■ - 

th tcciv mezi crimina e.vtranrdin.iria. Pro a. dan.i. nbr.itily U "ú::.: r- ■/■■:' ■-*. A;-, i'-.:. 

*:.-:áni honestiores vypověděním neb m'>ti"n:' nai:k itr.-:-. ■■. .i!.i "v r. :•*=;', :.. :■'■.'. .v i. i ^' • 

-V '.rJinc. humiliores vefe-nou prací \ y'Vn.i Cl>\:\\:v. í.k-.w.v-. K. : "-^ ^ :>;. 'i ;: : ' . -. .-. - = : l: 



04 



Abichit — Abingdon. 



biAských inženýrův a usadil se úplné na Kav- 
kaze a te|nve po 22 letech (1876) pfesidlil se 
i s rodinou do Vidné, kdež u \-\'s^éni veku 
počal spracovávati svůj pfehojny materiál, plod 
3oletých pozorování, \'e velkém spise G^o/o- 
f(tscke Forschungen in den Caucasischen Lán- 
dem^ jehož 1. a 2. čásf vyftly ve Vídni 1882 
s obrovským atlantem. Výtiiténí 3. a 4. části 
se nedočkal skončiv ve Vídni i. čce. 1886 
svfij činný život. A-ovy zásluhy védeckéjsou 
velmi značné a díla jeho na poÚ geologie kav- 
kázské před nim nespracované a neprobadané 
zůstanou na vždy úhelným kamenem prací 
budoucích. Jemu ke cti pojmenován nový ne- 
rost abichitem. 

AUtfIdty nerost kr>'stalující v soust, mo- 
nokl., též sloupkovitý, paprskovitý a kulovitý. 
slohu paprskovité stébelnatého, §tépný velmi 
dokonale dle plochy zpodové. Jest tmavé mo- 
drozelený, \Typu modravé zelen. ; tvrd. 2*5 — 3, 
hust. 4*2 — 4*4. Chem. slož. H, Cu, As O,. Nález : 
Comwall, Tavistock. Devonshire. Hjn. 

AMoM: 1) Adolf (:*' 1797 —\ i86o», byl 
prof. pathologie ná univ. vilenské. Nar. v £r- 
lankách, ale ve Vilné byv vychován přilnul 
vřele k nové svojí vlasti. Doktorátu med. na- 
byl r. 1 816, stal se adjunktem při vilenské 
pathol. klinice a r. 1825 tamtéž professorem. 
Po zrušení university přednášel o témž před- 
mété na medicinsko-chirurgické akademii, je- 
jíž prof. a rovnéž sekretářem byl do r. 184 1. 
A. proslul jako človčk ryzího charakteru i jako 
učenec. Četné svoje védecké práce uveřejňo- 
val v různých časopisech a hlavně v ^Dzien- 
niku medycynyc, jehož byl spoluredaktorem. 
Vydal spisy: De intestinorum coarctione diar- 
rhocae chronicae (1816); Tablica synoptycina 
trucixn (Vílno 1823); sborník Collčctanca me- 
dic(M:hintrgica caes. acad. med, chir. Wnensis 
(díl 1. 1. 1838), do néhož ptíspěli též A. Bielkie- 
wicz, J. Korzcniowski, J. Mianowski, K. Muj- 
szel, H. Porcyanko a Lud. Siewnik ; Institutio- 
nes therapiae generalis (t 1840), k nimž bylo 
mu základem dílo Pucheltovo. — 2) Karl 
Ernst A. (=•* 1831), ředitel gymnasia v OleS- 
nicí (v pruském Slezsku), vyniká důkladnou 
znalostí nářečí a díla Hérodotova, o čemž 
svédčí jeho rozprava: De dialecto Herodotca 
(Gott. 1859) a jeho vydání díla Hérodotova s ně- 
meckými poznámkami (i86i— 66, nyní již čá- 
stečné ve vydání Čtvrtém) a s latinskými kriti- 
ckými poznámkami Í1869). Vedle toho vydal 
A. Arrianovu Anabasi (text 1876, text s něme- 
ckými poznámkami r. 1871 — 75). rcd. \y. 

Ábi-Ult4d6 (voda stojatá), jezero v Afgá- 
nistánu na pusté vysočině gilzaiské, asi 230 km 
sev.-vých. od Kandaháru, 2076 m n. m. Jest 
velmi mělké a uprostřed sotva 4 m hluboké, 
v obvodu má 67 km a vodu slanou a hořkou, tak 
že ryby v ní hynou. Vtéká do něho řeka Gasny. 

Abila viz Abiléné. 

Abildg^., zool. skratka: Abildgaard Pe- 
ter Christian. 

Abildsraard: 1) Sóren (* 1718 — f 1791), 
nar. ve Flckkefjordu v Norsku, věnoval se hor- 
livě vědám přírodním a stal se kreslířem ar- 
chivním; jeho kresby nordických starožitností 



chovají se v kníhox-né kodaAské. Šeptal: Be- 
skriiřelse over Stevems klint og dens naturlige 
maerkvaerdigheder (KodaA 17591 Popis myro 
stevenského a jeho zvláštností). PhYÚsk-wdmt* 
ralo^sk heskrívdse oper Múens kliat (t lyStf 
Popis mysu moského) a j. — 2) Peter Chri* 
stian A. ('■' 1740— t 1801), znamenitý zvéro- 
lékař dánskv, původce několika populámé vé- 
deckých spisů z\'érolékařských. Vedle hlav- 
ního oboru svého pěstoval též nauky přírodo- 
vědecké i dobyl sobe zejména tím zásluh, 2e 
spolu s Jens kathkem dokončil monumen- 
tální dílo O. F. Miillera Zoologia Danica,-^ 
3) Nikolai Abraham A. (" 1743 — 4 1809), 
historíckv malíř dánsko, svn Sorena A-a. Stu* 
doval ve svém rodném městě Kodani a dostal 
1767 zlatou medailli za obraz David powutján 
Samuelem. Sloh s\'ůj zdokonalil studiemi CUa- 
dea a Nikolasa Poussina. Od 1772 — 77 konal 
studia v Itálii. 1807 stal se ředitelem aka- 
demie kodaAské. Směrem svým náleží ku Škole 
starší, umění jde mu nad pNrodu. Vyniká 
v technice, tón jeho maleb je harmonicky a 
hladký, celek však méně zajímavý. Dobou 
svou byl velice slovutným, nyní však se na 
jeho díla zapomíná i v Kodani. Založil dán- 
skou školu malířskou a odchoval Thorwald- 
sena a Eckersberga. 

Abiléné {'AfiiXrjiřri) slula ve starém věku 
tetrarchie v sev. S>TÍi, obsahující hamatinu 
Libanonu a Antilibanonu: náležely k ní také 
části Palestiny \'ých. od Jordánu a jez. Gene- 
zaretského, totiž Batanaea a Trachonitis. Po 
smrti posledního tetrarchy Lysania dostala se 
v moc židovského krále Heroda Agrippy 11. 
Hlavním městem a sídlem tetrarchův jejích byla 
Abila na jižním úpatí Antilibanonu severozáp. 
od Damašku, nyní Nebi Ábel, s rozvalinami, 
z nichž zvláště zbytky chrámu a některé ná- 
pisy jsou pozoruhodný. 

Abllly - sur - Olaise fabilisyrklés], ves 
v depart. Indre-et-Loire nedaleko stoku řeky 
Claisy s Creusou, má 1378 ob. (188 1), znám. 
slévárnu mědi a dílny na stroje hospodářské. 

Abilunum, za doby Bojů v osada v Če- 
chách, později Horní Hor. (Viz Pal. Děj. Č. L 
str. 49.) Lp. 

Abimélecb (hebr. Abimélek, t. j. otec můj 
jest král) : 1) Domnělý název králů hlištínských 
v Geráru a Gatu. — 2) Levoboký syn Gideó- 
nův, po 3 léta samozvaný král isráélský (soud. 
9. i), bratrovrah u Tébés zabitý. Jrk, 

Abinei, někdejší název kmene altajsko- 
tatarského v gub. tomské blíže města Kuz- 
necka. Rusové říkali jim Kuzneci (kováři), po- 
něvadž uměli spracovávati železo ; nyní však 
jméno jejich zaniklo v r^vu »Černí Tataři*, 
v němž jsou pojata všecka tatarská plemena 
okruhu kuzneckého. 

Ab inonnabalU (lat.)., od kolébky, od 
samého dětství. 

Abingdon [ěbingdn], velmi starožitné mě- 
sto angl. v Berkshiru při ústí Očku do Temže, 
se 7019 ob. (1881). Značný obchod s obiUra, 
sladem, plachtovinou a koberci. Za dob anglo- 
saské heptarchie byl sídlem královským ; 1645 
marně jej obléhalo vojsko Karla I. 



Abington — Ablačni theorie. 65 

AblBi^B [ébingtn], m. ve Spoj. Obcích • novi ; byl se svými druhy od země pohlcen 
severoamer. v Massachusettsku, s 9500 oby v. l (4 kn. Mojž. i6f i — 55.). 
živícími se \'ýrobou obuvi (v cené přes i mil- 1 Ablrrltaoe (z lat.) v lék. značí vlastně stav, 
iion dollarfi ročně) a hřebíků. který opačnými příznaky než irritace se jeví. 

AblBSteatlaabsolTM^ viz Absolutio Brown a Broussais učili, že jest život nor- 
ab instantia. mální výsledkem zevních dráždidel (irritací). 

Ab iBtestatO raooaflsio viz Dědická Jestliže dráždidla tato se změní, nastává stav 
posloupnost. - chorobný. Slovo a. zaniklo se Školou vitali* 

AMaů-BUdkénů hebr., t. j. Otče náš, stickofvsiologickou. Are. 

králi náš! Litanie židovská, jejíž každá prosba ; Abuiahové viz Madové. 
začíná těmi slovy a kterou se Židé modlívej Abisai (Abíšai),Dávidfiv sestřenec, jenž 
dnech mezi Novým rokem a Dlouhým dnem. znamenitým jsa válečníkem Davidovi v boji 
<i- — 10. TiSrí.) o trůn a proti různým nepřátelům x-ýbomé 

AbtOfl^enWM (z řec. afiiog neživý, yévtaíg • služby konal. (II. kr. 2, 10, 16, 20, 21, 23. 1. Par. 
rod, původ) viz Prvoplození. | 2, 11, 18, 19.) Jrk, 

AblO^é C^fiioi), skythskV- národ již u Ho- AbUiarei, kníže indický, jenž za Alexan- 
méra připomínaný, jejž někteří staří spisovatelé dra Vel. vládl v části nynějšího Kažmíru. Proti 
za báječný, většina však za skutečný poklá- Alexandrovi Vel. vystupoval s počátku nepřá- 
dali. U Alexandra Vel. objevují se vyslanci 1 telsky, když však Alexander překročil Indos, 

' " ~ " poslal mu A. po zvláštním poselství dary. Po- 
něvadž však A. přece chtěl králi Porovi po- 
slati vojsko na pomoc, musil po porážce Pó- 
rově Alexandra usmířiti. ♦ koncem r.325př. Kr.; 
území jeho valně rozšířené ponechal Alexander 



A-ův. aby mu poslušenství nabídli. Strabón 
uvádí je mezi kočovnými Skythy a klade sídla 
jejich na nejzazší sever ve Skythii za Imaem, 
Ammianus Marcellinus vykazuje jim bydliště 
sev. od Hyrkanic. Ze zpráv starých spisova- 
telů o sídlech a způsobu života A-ův vysvítá, .'j^^^.sy^o^'*- 
it jménem tím rozuměti sluší kočovné kmeny AbUlkan, jezero, viz AbyŠkan. 
turkestánské v severovvch. stepi kirgizské a ' Abltlbl, dvě jezera sev.americká v brit. 
a oblasti semipalatinske. Kanadě, jež řekou téhož jména a ř. Moosou 

AMponi, kmen indiánský v jižní Americe, ^P^Jf "/, jf^" f ^^"/^^^ ^^''uPa'^' "^^^ 
obvvavší někdv kraj Ciran Chaco, nyní usedlý "?Jf/ ^^^^^ ""^'e^f,^^ f ^,f >'' ">^*"^ IT^ 
na' jihu mezi Páranou a Salvadem až k řece Paíi se na 1200 frm^ a kolkolem jsou širé lesy 

I)olce; již vymírají. Jsou pěkného vzrůstu, *°P°J?:;!lL^!Í°;'^/ T. a^ "" a""--.-"'^'' x.a 
- -^ - •' - ý_„,. • ^,' Abitunent (z lat. abire odejiti, ten, kdo 




a statečností. Kádi se tetovují. Muži stříhají a»Si.«1aj-. /i * \ x- • x 1 x- • u - 

M tonsuru a z předu vlasv si vytrhují, roždí- f ^^^^fř?? <*\V- J ř'"^- P'-^^^;^ '-Í^,V'"' Jf^?^ 
r.M- .i rr^íi^n rr^} déjc sé i u zcn, když «- ^^ dopustil, kdo křivě na soudc přisahal, ze 




vtU-v- "vodu dle >í. 199 lit, a tr. z., třetí případ jest 



Ck. 



Acucc vidy spitkou mívaly za následek rvačky: iť L ^'' 

*lc rozhodnutí, ač dělo 'se v opilosti, věrné "^P^ÍÍ| í^ * u _ u-i -. 

se zachovávalo. Mrtvolv k pohřbu připravují aÍiÍS' o'^^* 1 W'- 1 / * 1 i-i-. 

* * ' ^ Abjad, Hahr-el-Abjad fm tok bily), zap. 




h.c/díKiiřátek.Jazyka-ský má různé prostředky *" ai^PÍIjIi ^-...aj \i- 11 

K cznaíeni funkc.- svntaktickvch : néktcré vv- f$í?SSf5^ř^/'í •V'\".'''''='"\ .... 

„dfcnvjsoupouhvm-slovosleďcmmapř.funkíe ^ ,"^''**í'*;?."' í^rV"^ "•""''-V- "•'P^'''' íJO'"'- 

-* I -.: ^ a: ■• -' X A í * u 1 Gntutv, iichz u/il Jordanes pn sveni díle De 

rřivIaNtKovai.unc předponou na př. osobv ušlo- , ., ■' . . •' * 

-.e-.a. těž zájmeno pfivlastkové), jiné opčt pří- Ablaoe Ht odstrméní nekteiO Msti tOM 

r'»n< 'U I na př. eislo men. vidy slovesné. Nejlepší « u • • 1 mi - « 

,,-'. «-^i ^ Ar.\ T\ u ',u c^ i'- operaci chirurgickou. Mluvíme nei-.n o a-i i 

/rravv o nich podal Dobrizhofer. Ar. 1 . .• i -^ u ji i • .' \ . 

* ' . končetin neb jich dílu, inbr/ le/ «» aci sl\ur 

Ablrám, nejstarší vyn HielUv. byl s nej- chorobnVch. nádoru a pod., nalé/aji li st- na p.<- 

-.iadiím bratrem svým Zebubem iSeKubem.i vrchu těla. kdežto odstranění n.itloi u vniler- 

:U znovuzbudovilní Jericha za panování Achá- nVxh spise excisí se na/\v;i. \i/ An:p.;tace 

-•M\a obětován, aby zrušena byla kletba, kterou a Exartikulace. ^Vi. 

:>1 Jósue vyřkl nad městem' tímto. Ablačni theorie klade dokonání krade/v 

AbironuVbírám), .společník Kóracha a Dá- (v. Krádež) v okam/ik. kdy věc ukradená 01!- 

*ír.a, kteří se vzbouřili proti Mojžíšovi a Aaro- nesena s místa, kde se krade/, stala. Iheoric 



66 



Ablaj — Ablativus. 



tato, spočívající na nesprávném výkladu ně- 
kterých míst fím. pramenů a hrdelního řádu 
Karla V., hájena zvláště od saských právníků 
XVn. století (Carpzow, Hommel a j.) a udržela 
se dosti dlouho v saské praxi. Proti a. th-i psali 
a bezpodstatnost její ukázali Beck, Klien a 
zvláště Wáchter i sluší ji nyní pokládati za 
odbytou. J, T. 

AbllJ Ajchodži, syn Valí-chána, vstou- 
piv do služby k bohatému Kirgizovi xynikl za 
smutných dob, kdy Kirgiz-Kajsakové byli ohro- 
ženi od Džungarů, volžských Kalmyků, jaji- 
ckých kozákův a BaŠkyrův, chrabrostí a chy- 
trostí, tak že dostalo se mu příjmí »Moudrý<. 
Byl nejmocnějším z vládců střední Hordy, tak 
že Rusko vyjednávalo obyčejně s ním a s jeho 
bratrem Sultán-betem, nedbajíc slabého vrch- 
ního chána. R. 1^45 dobyl Džungarie; když 
pak Číňané vytrhli r. 1756, 1758 a 1760 proti 
středoasijským chanátům, poddal se císaři čín- 
skému, avšak udržoval také chytře přátelské 
spojení s Ruskem, čímž dovedl si zachovati 
úplnou samostatnost až do své smrti (r. 178 1). 
Vláda A-ova byla nejskvělejší dobou dějin kir- 
gizských a jest opěvána dosud v písních a 
epických skládáních Kirgiz-Kajsakův. 

Ablljldt, zříceniny slav. kláštera buddhi- 
stického (lamaitského) v ruské gub. omské v do- 
lině ř. Ablaj kitky, ústící do IrtiŠe. Klášter 
ten vystavěl v pol. XVII. stol. chán Kalmyků v 
Ablaj a zvolil jej za své sídlo, ale nikohv na 
dlouho, neboť již 167 1 byl A. rozbořen. Od- 
tud dostaly se do Evropy první spisy lamait- 
ské obsahu náboženského, z nichž některé již 
Petr Veliký odevzdal akademii pařížské; ale 
i později odnesli odtud cestovatelé ruští Gme- 
lin, Miller (173 1) a Pallas (1771) mnoho vzác- 
ných rukopisů. Bayer dokázal, že psány jsou 
jazykem Tangutův' tibetských. 

Ablaktaoe z lat.: 1) V lékařství viz Od- 
stavení. — 2) A. v zahradnictví, od kaje ní, 
fr. greffe par approche, jest způsob rozmnožo- 
vání odrůd rostlinných roubováním, při němž 
roub od rostliny matičně teprv tehdy řezem 
se oddělí, když byl s podkladkem (plánětem) 
dokonale srostl. Podmínkou jest, aby planá 
rostlina i varieta, o jejíž rozmnožení jde, po- 
dlé sebe stály, by možno, bylo letorost matičně 
rostliny přichýliti k rostlině za podnož sloužící 
tak, by družením neb roubováním do rozštěpu 
či jinak spolu spojeny býti mohly. Spojení musí 
se pevně svázati, mimo to buď pláně neb 
ohnutá k němu větev rostliny matičně, nebo 
také oboje ku přidaným tyčím přivázati, kdyby 
jejich pružnost vzájemnému srostu na úkor 
býti mohla. Tento způsob množení jest nad jiný 
bezpečnějším, poněvadž roub, jemuž stále míza 
(»mléko«, lat. lac) se přivádí, nemůže zaschnouti ; 
ale jest spolu obtížným, pročež užívá se ho 
pouze při rostlinách takových, které způsobem 
jiným (roubováním, očkováním) Šlechtěny neb 
množeny (řezanci, rozvody, topenci) bezpečně 
býti nemohou. V ovocnictví užívá se a. najmě 
při množení odrůd lísky, kaštanu jedlého a 
vinné révy. Při rostlinách v kořenáčích neb 
kbelících chovaných a. spíše se dá prováděti, 
ano možno rostliny blízko postaviti. Provozuje 



se pak tento způsob množení hlavně u chou- 
lostivějších oproti jiné methodě množení rost- 
lin, jako u kamelií, azalek a rhododendrů aj. 
Při rostlinách dřevnatých, pod Širým nebem 
pěstovaných, může se a. v zimě, z jara neb 
v létě před se vzíti; nejlépe však zdaří se na 
jaře, kdy míza vstoupá plnou silou. Když ablak- 
to váná čásť rostliny ušlechtilé byla dokonale 
srostla s podkladkem, což několik neděl vy- 
žaduje, oddělí se řezem od rostliny matičně, 
ale nikoliv náhle, nýbrž zvolna, tak že se na- 
před nařízne, asi za týden k jádru dřeně pro- 
řízne a opět po témdni odloučí na dobro. 
Vyjma nečetné rostliny, kterých jinak bezpečně 
množiti nelze, slouží a. hlavně zahradnictví 
ozdobnému a umělému. Tak často užívá se ji 
při živých plotech z habří nebo hlohu atd., by 
povstaly stěny spojené, neproniknutelné. A-í 
se spojují stromy naproti sobě stojící v úhledné 
oblouky a klenby; taktéž ovocné kordony 
jedno- i víceramenné se abfaktují. V takových 
případech nenastane ovšem oddělování; jde 
pouze o srůst. Af již a. jakkoliv se provádí, 
vždy třeba ostrým nožem způsobiti na obou 
rostlinách hladké, rovné, co možná stejné 
plochy, jež se k sobě přiloží, obvazkem dobře 
připevní a obyčejně voskem Štěpařským neb 
vodním sklem a p. před vnikáním vzduchu 
chrání, aby proříznutá pletiva kambiálná jak 
podnože tak roubu srůsti mohla. Šl. 

ďAblaaooQrt [ablankúr] Nicolas Per- 
rot (* 1606 — t 1664), franc. učenec a státník, 
pocházel ze Chálons-sur-Marne z rodiny refor- 
mované. Stal se v 18. roce věku svého advo- 
kátem, ale opustil brzy dráhu právnickou a 
věnoval se cele vědám. Procestovav Holland- 
sko a Anglii, stal se 1637 členem francouzské 
Akademie. Slavného jména si získal nespole- 
hlivými ale hladkým slohem psanými překlady 
četných klassiků řeckých a římských, které 
pokládány byly tehdáž za díla mistrovská a 
obecně nazývány »belles iníidéles< (nevěrné 
krasavice). 

Ablanloa (něm. Afleni\ městečko ve 
ŠtjTsku v hejtm. mosteckém, 15 km scv. od 
Mostu, sídlo soudu okresního se 2777 ob., má 
velmi starožitný gotický chrám. Soudní ola*es 
a-cký má 6135 duší na 341 km} (1880}. 

Ablast viz Abortus. 

AblatlvaB je vlastně příd. jméno, utvořené 
snad od Julia Caesara z kmene trpného přič. 
min. ablatuSf vlastního slovesa auferre (od- 
nésti) pro poslední ze šesti pádů, zachova- 
ných ve skloňováni jmen a zájmen lat. Tak 
sluje totiž ten pád teprve v jednom ze skrov- 
ných zbytků rozpravy, již onen slavný stát- 
ník a vojevůdce, válče s Gally a Germany na- 
psal : De analogia. Výtečně přispěl už i M. Miil- 
ler k objasnění události té (Vorlesungen iiber 
die Wissenschaft der Sprache, 2. vyd. 1866 
a 1870 r. I, 93 a 94). Ve dvojném a mn. Čísle 
nerozeznávala již ani nejstarší latina ablativu 
od dativu než jen vjedn. a sice všech jmen 
a zájmen hlavně souhláskou d, kterou vSak už 
i ona ráda odsouvala, a klassická nezná se 
k ní již u žádného ze jmen. Tak na př. už 
i na náhrobcích Scipionů, vzniklých okolo r. 



Ablativus — Ablepharie. 



67 



234 před Kr., čteme : Gnaivod patře m. klass. 
Onato patře a. čes. genitivů : Gnaeva otce, které 
se nám objeví hned též a-vy. U zájmen za- 
chovala klass. latina t m, d jen ve příklon- 
ném met, užívajíc ho skoro se vSemi pády zá- 
jmen osobných m. našeho sám, jako na př. 
v egomet já sám. tibimet tobě samému atd. 
Nerovná se tedy mď/ ani pflvodem svým někdej- 
šímu a-vu lat. zájmena i. osoby med a sanskr. 
mat^ než nejspíše též enkliticky užívanému 
v sanskrté smát, jak tomu zejména již i Fr. 
Bopp učí (Vergleich. Gramm. 2. vyd. II, 114 a 
náď.). A. Schleicher nezmínil se nijak o met 
(Compendium der vergl. gramm. der indo- 
^erm. spr. 2. vyd. str. 648, 651 a 652). ale tamž 
a na str. 550 do 554 dostatečné potvrdil ná- 
sledující výroky: i. Oskové tvořili a. větši- 
nou tam a tak jako nejbližší příbuzní jejich, 
statí Latinové; 2.zendština končí své a-vy sou- 
hláskou t pochybného znění podnes a vyniká 
počtem jejich nade všecky příbuzné své, ze- 
jména pak nad oštinu a starou latinu hlavně 
proto, že se znala k nim nejen v jedn. č. všech 
jmen a zájmen než i ve množném zájmen 
osobných; 3. nejbližší příbuzná její, stará ind- 
ština vládne sice též a-vy množnými zájmen 
I. a 2. osoby, znícími asmat a jušmat; ale 
z ostatních zájmen a jmen jejích jen ta vy- 
nikají ještě jednotným a-vem, která jsou mužs. 
a stř. rodu a jejichžto kmen končí se samo- 
hláskou a. Ta se objevoije před t u jmen vždy 
dlouhou, u zájmen však i krátkou, jako na př. 
ve 9rkdt, lat lupo, jugdt — jugo, mat — me, 
řwtf — tc, kasmdt — quo atd. Zbytky a-vu 
v litevStíné a slovanštině jsou na jevo vyne- 
seny od M. Hattaly (Čas. mus. 1857 r. str. 227 
do 250, 564 do 580 a 1858 r. str. 347 do 357, 
519 do 5331. Jedn. genitivy lit. a slovan. nomi- 
nálnych o -kmenů, přiměřených výše dotče- 
ným sanskr. a lat., jsou vlastně a-vy, zbavené 
souhlásky /, anebo, se na př. naše gen. vlka 
2i jha istbulh. a rus. iga) s lit. vilko z. jungo^ 
znícími dialekticky i vilka a junga tak doko- 
nale rovnají též už předešlým a-vům sanskr. 
vrkat a jugát, jak se toho nejen fonetická než 
i syntaktická povaha dotčených řečí právě 
domáhá. Jak zněla a co znamenala přípona 
a-vu prvotně, o tom nev>'Šlo podnes nic spo- 
lehlivého na jevo a nevyjde dříve, než budou 
zejména tak zvané partikuly čili neohebné 
části řeči důkladněji prozkoumány, než to po- 
sud bylo možná. I z výsledků dosavadního 
rozjímání o původě jejich totiž vvsvitá již ne- 
omylné, že se mezi nimi vyskytuje mnoho ne- 
jen a-vů než i jiných pádův a slovesných útvarů 
takořka zkamenělých sice, ale nejednou lépe 
zachovaných nežli v obyčejném vedle nich 
skloňování a časování. Takými jsou nejspíše 
na př. příslovky ablativného smyslu, vychá- 
zející ve staré indštině na tas a v latině na 
řtfj, jako mattas a tvattas^ rovnající se smy- 
slem a-vům mat a tvat\ lat radici-tus z kořen 
anebo z kořán. Z ostatních zvláštní zmínky 
hodná je příslovka sanskr. atas, jelikož od 
ni odvozují srovnávací jazykozpytcové svorně 
pfedložku stbul. ofs, čes. od i ot atd. přes 
to, že ona jen odtud znamená. Co se syn- 



taktické povahy a-vu, vyskytujícího se ještě 
i v některých novoindských řečech arijských 
anebo sanskrté příbuzných, týče, tou byl a. 
prvotně pravým opakem dativu. Toho totiž 
užívali Aríjci nejdřív a nejČastěji k označení 
cíle, přiměřeného otázce kam, onoho pak na 
otázky odkud, ^ čeho a podobné. Jelikož pak už 
i v nejstarších památkách řeči arijské, posvát- 
ných Védách Indů dvojný a množný a. mimo 
výše vytčené asmat 9l jušmat neliší se formálně 
nijak od dativu, samo sebou se rozumí, že se 
užívání obou těch pádův objevuje již i ve Vé- 
dách nejasným. Nicméně však vysvitají z ní 
pravé funkce a-vu aspoň většinou tak, jak je líčí 
B. Delbríick (De usu dativi in carminibus Rig- 
vedae commentatio, Halis Saxonum 1867; ně- 
mecky v Zeitschrift fiir vergleichende sprach- 
forschung XVIII, 81 — 106; Ablativ localis in- 
strumentalis im altindischen, lateinischen, grie- 
chischen und deutschen. Berlin 1867) a M. 
Hattala na konci rozpravy výše jmenované a 
na str. 56 do 61 repliky, vyšlé v Praze 1869 r. pod 
titulem : August Schleicher und die slawischen 
Consonantengruppen. A. absolutus anebo 
consequentiae velmi oblíbený v latině liší 
se od naší přechodníkové vazby nejpatrněji 
tím, že se jím skracují podřadná souvětí i roz- 
dílných podmětů. Předkové naši pokoušeli se 
ovšem o napodobení téhož a-vu, ale docela 
marně a chybně. Nejstarší grammatikové naši 
pak říkali též dle latiny a. nejen instrumentalu 
než i lokálu a genitivů, zejména také Jan Blaho- 
slav ještě (Gramm. česká dokonaná 1. 1571 a 
vyd. ve Vídni 1857 r. str. 15, 72, 197 a j.). 
NejvýtečnějSí z nich, Vavř. Benedikti Nudo- 
žerský však je chyby té již úplně prost. 
Ostatně dobře připomenul už i výtečný znatel 
mnoha jazyků vůbec a staroindského zvlášť, 
A. Ludwig o a-vě v Encyklopaedii paedagogické 
(1886 r. str. 17), že se přenáší název ten i na 
slova téhož anebo podobného smyslu v jazy- 
cích jiných než arijských neb indoevropských, 
na př. ve všech uralských, altajských (čud- 
ských, mongolských), v některých australských 
(polyneských. melaneských, malajských) a po- 
skrovnu i v afrických. Podivnou je také shoda, 
že v Čudských jazycích elativ a ablativ ozna- 
čují se souhláskou t (-ta, -ta). H. 

Ablaut viz Stupňování. 

Ableg^át: 1) Tolik jako legát čili vyslanec. 
Mnohdy se a-em vyrozumívá legát papežský. — 
, 2) A-y nazýváni před rokem 1848 v Uhrách 
sněmovní poslanci. Hnr. 

Ableitaierové, proslulá sochařská rodina 
v Bavořích, jejíž předek Joh. A. žil v XVII. st. 
v Mnichově. Baltazar A. (f 1705). dvorní 
sochař mnichov., od něhož pocházejí reliéfy 
mnichov. Národ. Musea, je nejproslulejší. 

Ablepharie (z řec. d-^Xecpagov =1 zor- 
nice), úplný neb Částečný nedostatek víček 
očních, jenž buď již od narození trvá, aneb 
nastal v pozdější době následkem rozrušení 
po různých chorobách. Ve zrůdných tvarech 
obyčejně i oči samy se nevyvinuly. Částečná 
a. jeví se buď tím, že víčko nemá rozměrů 
normálných, tedy jest malé (mikroblcpha- 
rie), aneb že v něm defekt štčrbinaty se na- 



léii (coloboTna palpebraci. Stérbiny tvto 
nalAujf BB ohyřejní na vldku horním, řídřeji 
na dolním aneb na obou. Choroba vjak jest 
ťclkem vzácná. Peí, 

AblepbuiU Fitz., rod jeSlJrC krdlknja- 
zyiných (BrtvitiHguia) z Čel. Oymnophihaltni, 
p'f[biU6n>^cíi naíeniu slcpyfii. Jsou to malí je- 
aiífi ae slabými pěiiprsijími nohami a s oca- 
sem ai dvakrite áeXÚm nei lilo osiatni. Jax.yk 
dvojhrotý, vffka ofnf zakmíli. kruhovitá a 
lupiny na tile malí. rýhované; postrannCcb 
lyh tělesních jrttíři tito nemajf. Ze čtyř druhů, 
jímii rod A. ve siarém s ílS jest zastoupen 
jest ncjinámíjSím A pa non cm V a krátko- 
no2k)i uherská, tlhledná to to— i cm á\ 
jeiterha, jež v j hov\chodnl E -ropě Uhrich 
Keckti njii- Rusku líude jeat ho^ná znsahujlc 
ti do Pcme. Válco le lélo jej[ dlo hj m 



provozována s úspíchem. .K\e slavného jméno, 
dobyl mu teprve triaktov]? vaudeville Mtínile. 
koldun. lAmánsíík I rvát (MtynáT kouMlnfk, 
podvodník a svat), provokovaný poprvé v Mr 
«kví 1779, jemuž úspéchem nevyrovnaly s 
jii ani pozdéjíl jeho opcretka Siastiie po fe- 
reiju (17801. ani aJlegoncký dialog pf« otevfení> 
Petrovského divadla v Moakvé Strannikl (Pout> 
nici, 1780 . *Mclnik*. k nfmuí hudbu napsal 
Sokolovskij dle motivů z ras. nár. písní, do^i 
skvělého pKjeti nejen v MoskvC, nýbrž i na 
dvorním divadle petrohr. ne tak »vým lauzle- 
ním jako ap ie ívvm nze národním ruským 
rozem M mo co látka žatá ze 2 vota pro- 
stého 1 du jehoi dosud s nevilmáno. dodaltt 
kusu tomu laj mavost pro Sechn vrstvy 
□bccenst a pro t^Sí jako kunos ta pro niiU 
pak 1 m ie dél takřka sebe samj jiv4 * 




oblým ocasem zakončené, jest nahoře barvy 
ílutohnídéaž mídéné. s Černými pruhy a skvr- 
nami, dole na hrdle a bfichu naČervenalé, u Hti 
a pod ocasem Sedí olovené neb íernavé, — 
A. vyhledává travnaté, lesnaté pahorky, i ač- 
koliv dosti jest čilý, pfece povahou svou spíSe 
slcpííe naícho připomíná. (Viz vyobrazeni 
e. ii.) &: 

A1llflpBl»(rec.1.nevidomost v. Slepota. 

Ableilmev Alexander Onisimovič, 
ruský Milirík a dramatik, autor prvního vaude- 
villu ruského {^ 1742 — f 1783), pocházel z chu- 
dé rodiny v galičskťm újezdí igub. kosirom- 
sW), vstoupil do služby vojenské, r. 17^0 byl 
pobočníkem gen. Sucbolina a v hodnosti kapi- 
tána pfeiel k policejní sprAvf v Moskví. kdež 
I v úplném nedostatku a bidé. JiŽ za vojtrn- 
ské služby obíral se dramatickou literaturou, 
a první prací v tomto genru byla jaktovi ko- 
médie Foájaieikaja piruika r.^dvokátské hody), 
která vBak nás nednila pravé jako opera !''>• 
chod I nepremínnych kvartír a 3 déjstvfch, ač- 
koli byla v Mositvé v létech 1780 nsl. často 



vemí vylíčeny. A. v^-dával též v Moskvé k 
týdenník •Razkazíčik zábavných báseň", kterf 

if. ^ ■ ■ ■ ■■ 

j..._ vydal r. 1849 A. F. Smii 

biografii vyniká práce M. N, Hakarova iv iKe- 






pert russ. teatra* J841) a důkladný roíbor 
»Melnika< od Mcrzijakova (• Víst. Jevropy* 
1817). Rudolf Pokomy. 

Abluos (z lat. abtulio). omývka, omý- 
vání prstů po sv. přijímáni při mSi sv. Kati 
přijav tílo a krev Páné, Čisti kalich vínem « 
omývá nad kalichem prsty vínem a vodou, 
abv nezůstala Částka krve Páné neb sv, hosllft 
v kalichu neb na prstech. Omývku požije vy- 
konav přiměřenou modlitbu. Slouži-li viak 
s dovolením biskupovým dví míe sv., omývA 
si pfi první m^i sv. pouitc prsty nad nádobKoo. 
zvláSie k tomu připravenou a přijímá omýyfea 
teprv pfi druhé mSi sv., aby mohl též pH a.. 
mSi sv. lačen Iřlo a krev Páné přijímati. (O hodu 
B. vánočním, kde slouží tři míe sv., činí omývktt 
poprvé i podruhé nad nádobkou a požívá Ji aT 
při tfetí mSi sv.j Sa. 



Abluenlia ^ Al)norinít>- rosllir 



l,AblBMltUt (laT.), léky ii proMfcdky um^- 

Mimo vodu l;:c sem pofitati Fídké raz- 

( allulii. drasla. sody a paá. i jednoduchá 

/Ví. 

abry vojevůdce krále 

. po jefaoi' smrti byl hlavním podpůrcem 

■ SaubvB Ubóíéla v boji o trůn královský 

li Dáiidovi. Jsa ui-aien od libóSíla pode- 

Btm. Jakoby sám po korunf královské baíil, 

tel do tábora Davidova, kde víok od Jóůba 

evQdce aAbJHaie lákcřnicky byl zavraídén. 

WVttí. 14, 17, xo. IL král. 3, 7 a 111. král. 

■ 5. zí.) Jrk. 

'^mM| slovo hcbrej. původu snad CRypt' 

. znaCi vůbec páa, dále pás knéxe. ko- 

Koí skvostný pás veleknfze z bflého piátna, 

fnný i v církvi kíesí. Dk. 

rAlňobft, u níkterVch spis. Hm. (Plinia, 

"^ciU) íáfcř Hcrcvnskžho lesa v Nřmecku, 

bjcst lemcniitC Dunaje, tedy Cern\^ Ica. 

^Abnermlta U lati, zrAdnost. nepra- 

nost, co uchyluje se od pravidelného 

; hlavní úchvlky nápadné od pravidel' 

tvaru léla neb jednotíivych údů. 

LAbnonnltjr rostlin. Působením různých 

^iich neb vnitfních. nám posud toliko t ídsti 

mých pMíin povstávají u rostliny nepfavi- 

Cminy v tvaru a uspořádáni dílů rast- 
které nazv^'áme a-tami ; od variet £ili 
1 aelí* a. vidy urřitě rozeznávali. V zá- 
í nvlcm jsou odrůdy odchylky od obyCejní 
my dnihu rosilinníhu sUlejAi. povstalé z pFi- 
I nomnoKc neznámých ode dá\'na a Ivar od- 
' ' dtdiCnf zaehovávajíci. kdcílo a. po- 
t ptitin souíaaných sem lam po- 
li nf klerftrh jedinců, anií odchylnV' jich 
ir ac zachovává; avSak mnohé naSe kulturní 
~ 'f bylin povstaly xajisté nejprve jako a., 
y tK víak kulturou v té mife, že je nyní 
i odrbdy pofítáme, na pf. odrůdy kapusty' 
Kák. brukeví. Téí naše druhy ovocné, 
Uty. jablka, jsou vlastní a. původné naho- 
l, zviltíenlm a zeSfavnalínlm plodu povstalé, 
[ktoril Hc víak béhem času a snahou pésti' 
ataly stálými odrůdami. A. rostlin jsou 
[ minianití a pfefclné, 2c jest nesnadno, 
kati úplný přehled a klasailikaci jich; vy- 
■ox'Bla by jejich vyllicni knihy pro sebe, ja- 
^ tak( sepsány movíji od Moquin-Tandona 
"uuc«a> o nich iluslé knihy, které vSak 
! jeiti v mnohém ohledu potřebují do- 
yttií a Itckterřho opravení. Na tomtu místí 
{no tolika podali hlavni rysy přehledu ni- 
tech a-t a nJkleré ^fiklady. 

. I)a první kategone a. klademe s Maater- 
B odchylky od nbyf ejného objemu, velikosti 
IwMňlcnce dilA rostlinných. Sem náleíí 
pUcnl. nadufeni. ztopoření, zeifavnaténj, 

Sodlouieni neb rozflfení neobyiejné. Ve- 
»í •-! způsobených parasity, jak iivo- 
lyzcmi. tak rostlinnými [houbami). 



I iQif ny. které cizopatné houby [jako 
ff, *néú, Ivrdohouby a j.) působí, a ktcič 
I frfUUnou více méaí íkodných chorobn^^ch 
Q nititlin. \'yUíeni tíehto thorob a jich 



1. 69 

pKCin jest likolem pathologie rostlinné. Naíe 
druhy ovocné, vařiva níktcrá, chřest jedlý B 
vtkbec jedlí odrůdy povstaly původné tako- 
vouto a-tou. Sem léi náležejí lasciace. t. j. 
neobyfejné rozSíření lodyh a vfitvl v stuho- 
vilou podobu, s čímž bývá spojeno také pO' 
množení i srůstání viCvi. Opakem zveliieni 
a naduřcní jsou zmény záležející ve zmen> 
3ení, zakrnéni (abortusi, zakrsáni, degenerováni 
i úplném potlaCeni částí rostlinných. 

2. Do druhé kategorie patří odchylky od 
normálního poCtu částí rostlinných, kteréžto 
odchylky opít mohou záležeti budto v neob^ ■ 
£<^'ném pomnožení aneb naopak ve zmenSeni 
jejich normálního poiltu a hojnosti. Abnormální 
zjevy toho druhu jsou jak na vegetativní rost- 
íiaí, tak i ve kvitech hojné a dr^í se, anobrž 
souvisí Často s e-tami prvníjSí kategorie. 

3. Jiné a. záležeji v změníním pomíru íásti 
rostlinných, to jest v jejich zméníním vzájem- 
ném uspořádáni, postavení, spojení neb odlou- 
čeni. Sem patří neobyčejný srůst části nor- 
mální od sebe oddílcnych, zejména listů vege- 
tativních i kvítnich, srůst \'ítví mézI sebou. 
pominutí lista na liílabní své vítvl. Naproti 
tomu opít íásti normální srostlé neb spojeni 
mohou v a-tí od sebe se oddfiiti, celistvá čáiit 
může se rozdílí ti; listy přesličky v poivu srostlé 
mohou samostatní a ve spirálním pořádku st 
vj-vinouti; z koruny srostloplátcíné, na p(. 
u zvonků, může povstati koruna prostoplá- 
teCnA, kalich se semennikem zpodním v jednu 
massu spojený můŽe se oddílitl od semenníku 
atd. Sem til patři rozekláni celých listň. tak žt 
stávají se peřenoklanými až i úplní zpeřcnými. 
což ukazuji rozličné druhy z rodů Sambutus. 
Rhus. Alnus, Fagvi, Quercus ald. Ač toto roze- 
kláni listu původní vždy jako a-ta vystupuje. 
staly se přece mnohé z těchto a-t stálými od- 
růdami zahradními, což opítní potvrzuje s\Tchu 
vytčenou rclativnost rozdílu mezi a-tou a odrů- 
dou. Pravidelné uspořádání rostlinných části 
dále v tom záleží, že nové pupeny a z nich 
se vyvinující vřtévky neb kvíly pouze vpa/dí 
listů vynikají, a sice jen vegetativních íisttl a 
listenů, nikdy vSak na samých listech ani v kvf:- 
těch. V a-iách od tohoto pravidla se odchj - 
lujících objevuji se viak pupcnj' také na li- 
stech (u kapradin níklerých, Cardamiiif pra- 
tensis, Biyophyttitm) a ve kvétech v paždí ka- 
licha, koruny, plodolistů, zvláítf tehdy, když 
kvit spolu zezelená neb ziupcnatí, 

4. Odchylky od pravidelního tvaru údů 
rostlinných jsou velmi hojné a velmi rozma- 
nité. Mezi nimi jsou vlak nejdůieíitíjSÍ a zvláíté 
pro morfologii důležitý a., týkající se zmf níné 
roetamorfosy- Zálezejí pak v tom, že listové 
liatroje, jisté formaci přináležející, do jiné for- 
mace se zamíňují. NejvítSi význam moji a 
nejčastíji se vyskytuji přemfny formací kvít- 
nich, Z nichž kase dvoje přeniínj' zvláStí vy- 
tknouti sluií. Pfcdnťpřeminu tyčinek a plodo- 
listů v lístky korunní iplátky), čímŽ tak zi-ané 
plné kvity (plná rflie atd.) povstávají, a pak 
přemínu vSech lístků kviítnlch v zelené lu- 
penv, což se zlupenatínim ifrondi:scentla\ 
aneb. pokud ic přemína niéné tyCc formy než 



o 



Abnormní — Abód. 



barvy nezelené v zelenou následkem hojného 
vyvinuti chlorofyliu, také zezelenáním {vi- 
rescentia) nazývá. Především tyčinky a peští ky 
se svými vajíčky ve květech zezelenalých neb 
zlupenatělých všemi možnými přechody do ze- 
lených lupenů přeměněné se spatřují, a z těchto 
přechodních tvarů možná nejbezpečněji sou- 
diti na morfologický význam jak tyčinek, praS- 
niků a jich pouzder, tak i části semenníka a 
zvláště vajíček Čili zárodků semenných. Neboť 
tyto rozplozovací, pohlavní části přetvořily se 
ve květech jevnosnubných rostlin z původněj- 
ších listů vegetativních a jich Částí, jaké po- 
sud u kapradinovitých rostlin jakožto spolu 
fruktiBkativní listy nalézáme. Zlupenatěním 
tyčinek, semenníků a vajíček, to jest zpáteč- 
nou jich metamorfosou navrací se tudíž rost- 
lina k původnějšímu stavu těchto částí, ve 
kterémž význam jejich jest daleko patrnější 
a poznatku přístupnější nežli v normálním 
svém stavu nynějším, značné metamorfosova- 
ném, a tudíž metamorfosou změněném. Nauka 
o a-tách rostlinných nazývá se obyčejně tera- 
tologií. L. Č. 

ADBOrmni (z lat.)« zrůdný, nepravi- 
delný, tolik co anormální. 

Ado [obol, Čudsky Turu či Turku (trh), 
rusky až do Petra Vel. Kaby, hlavní město 
ruské gubernie ábo-bjórnborské v Čuchonsku, 
nedaleko nad vtokem ř. Aurajoki do zálivu Bot- 
nického, kde nalézá se prostranný přístav áb- 
ský, sídlo gubemátora, lutheránského arcibi- 
skupa, několika konsulů a dvorního soudu 
hořrátt) s 25.181 ob. (1884) většinou národ- 
nosti švédské, lyceem, školami reálnými, ob- 
chodními a lodnickými, divadlem a památnou 
kathedrálou sv. Henrika z r. 1293, jež jest nej. 
starším chrámem Čuchonska. Město chráněno 
jest tvrzí Abohusem, při ústí Aurajoki r. 1156 
založenou od krále švédského Erika IX. (Sva- 
tého) a železnicí spojeno s Petrohradem. A. 
zkvétá živým obchodem námořním (s obilím, 
moukou, železem a dřívím), jejž podporuje ně- 
kolik bank, pak výrobou plátna, plachtoviny, 
zboží bavlněného, přípravou kozí, tabáku, a má 
loděnice a strojírny. — Založením Abohusu, 
z něhož Švédové učinili východiště dobytí a 
pokřesfanění vší země, počínají se dějiny města, 
které již do r. 1300 tak zmohnutnělo, že do 
něho přeneseno bylo arcibiskupství z Rántá- 
máki. A., jsouc ode dávna střediskem všeho 
duševního i politického ruchu čuchonského, 
zůstalo i po r. 1743, kdy připojeno jest k Rusku, 
hlavním městem země až do r. iSig. Byla 
zde též universita, již r. 1640 královna Kri- 
stina založila a jejíž bibliotéce mimo jiné da- 
rovala i čásť českých knih za války 3oleté 
z Čech vyvezených, avšak po hrozném požáru 
r. 1827, jenž zničil větší čásť města i s uni- 
versitou a knihovnou,^ přeneseno vysoké učení 
do Helsingforsu. — V Abě uzavřen 7. kv. r. 1743 
mír mezi Ruskem a Švédskem ; jím končila se 
válka r. 1741 vypuklá. Zavřeny tu dvě smlou- 
vy: prvá 28. čvna 1743 obsahovala: i. zavírá 
se věčnj^ mír a úplné přátelství; 2. Švédsko 
postupuje vév. čuchonské až k řece Kju- 
meni 'provincie kjumeřígorská:; 3. přijme za 



nástupce trůnu švédského Adolfa Bedřicha, 
prince holštýnsko-gottorpského, nejbližšího pří- 
buzného velkoknížíete ruského. Čímž z nástup- 
nictví vyloučen byl korunní princ dánsRy; 
4. následník Petr Fedorovič vzdává se vSech 
práv ke koruně švédské, a Rusko zavazuje se 
ku pomoci Švédům, kdyby některý stát ne- 
chtěl uznati Adolfa Bedřicha. — Druhá po- 
tvrzena od Švédska 27., od Ruska 31. srpna 
t r. Touto smlouvou potvrzeny všecky výboje 
ruské z r. 172 1 a připojeny k nim v poslední 
válce dobyté krajiny : kjumeňgorská provincie 
s Fridrichstadtem, Wilmanstrandem a pevnost 
Nejšlot v Savolakské provincii. (Weidcmayer, 
Regierung Elisabeths Petrowna; Rambaud, 
Geschichte Russlands.) Dále uzavřen tu 30. 
srpna 181 2 spolek mezi Švédskem a Ruskem. 
Ještě před vypuknutím veliké války franc.-ruské 
sblížil se car Alexander I. s princem švédským 
Karlem Janem (býv. Bernadotte), který roztrp- 
čen byl proti Napoleonovi jednak > kontinen- 
tálním systémem*, jednak že mu bránit na- 
byti Norska, konečně pak že obsadil bez pří- 
Čmy švédskou čásť Pomořan. Přátelství mezi 
Alexandrem a princem bylo čím dále upřím- 
nějším, až konečně došlo k osobnímu sjezdu 
v Ábě po zavření předběžné smlouvy petro- 
hradské (5. dubna) dne 27. srpna na pomoc Švéd- 
sku k nabytí Norska. Smlouva abská, pode- 
psaná hr. Rjumjancovým a hr. Lówenhjclcm 
obsahovala: i. car pošle do Švéd pomocné 
yojsko 35.000 m. ku konci září a listopadu; 
2. nepostoupí-li Dánsko Norska dobrovolné, 
vtrhne spojené vojsko na Sjálland, jenž po do- 
bytí připojen bude ke Švédsku ; 3. kdyby Rusko 
získaJo po zavření míru území až po Vislu, 
uzná Švédsko to jako náhradu za škody této 
války; 5. car vyplatí Švédsku 2'/^ milí. rublů 
po ratifikaci této smlouvy. Bogdanovičovy Déj. 
vlasten. války r. 1812, hl. XVI. — Abo-bjorn- 
borskágubernie (mezi Botnickým a Čuchon- 
ským zálivem) má na 24.170 A-m* se 364.234 
ob. (1884) téměř veskrze lutheránů, půdu úrod- 
nou, hojně zavlažovanou a pokrjrtou nesmír- 
nými lesy, bohaté železné doly a vydatný ob- 
chod s kožešinami. red. Dík, 

Abobra Naud., rod rostlin z čeledi tykvo- 
ví tých, tribus Abobreae^ v jižní tropické Ame- 
rice. Vytrvalý oddenek vysílá příponkami po- 
pínavé stonky s listy vykrajovanými a s na- 
zelenalými, dvoudomými, úžlabními květy, 
z nichž u druhu A. viridiflora^ u nás porůznu 
v sklenníku pěstovaného, šarlatové bobule se 
vyvinují. Dčd. 

Abobreae, skupení tropických rostlin 
z čel. tykvovitých. Úžlabní jednotlivé květy 
mají buď po 3 tyčinkách s volnými nitkami, 
nebo po jednom tří- neb čtyřpouzdrém vaječ- 
níku, jehož pouzdra po i — 2 přímých, od zpo- 
diny vybíhajících vajíčkách obsahují. Plody 
jsou bobule. Dčd, 

Abod, vesnice v Sedmihradech v župě 
maroš - tordánské, okresu nyárad-gálfalvském, 
s 499 (r. 1880) mad. obyv. Jsou zde hojné 
solné prameny. Bbk, 

Abód Michal, archaeolog, '-' 1704 v Sáros- 
Ajté, pročež též Ajtai nazýván, \ 1776. 



L ňlolocii v holi, m. Franakcru a byl pcnf. 

natia v Nacy'IÍr>EyíHu. Sepsal : Grammalica 

a (SibfA 1744Í. Sy$Uma amhuitarum grať 

bm ^chováno v rukop. v sedmihrad. itm. 

KU v Kololi a Pe mora Dci (1733). Btk. 

AbVKOvté, yptívniji Anáilovii Mi- 

tL vebky nqvoda srbnhý za despoly Lazara 

^ -iňíe. Po smrti jifiho Hraokoviíe. olcc 

~^ I I4J6). nuMftly v Srbsku poméry té' 

Lhickč. Nrpairnn byln krátká vláda 

■ ,1 syna LazaiR. po jehoi 

vlády mnníelka jeho He- 

.,11. Ncř beípochyby jakás 

- j skunitlína usUnovíla, »by 

vi'<.iL-,i.\ iiunduplnilscnámíElmclvein. 

[titW u staiuítu pojat Michal A., pak 

botiče Ilctena a oslepeni! Sifpán. Jeden le 

m linho, kter^ v Srbsku zůstal, kde/to tfctí, 

■ outpcný Hyn (itgur dlel v 7 urecku. Jeitu 

■■ v Ůbrich v ncproípích Srbska se utvá- 

gr. * toto musilo s Tureckem v pf Atelských 

říCh ilti. pfenesla Šlechta trbaltá úmyslní 

[ vlidy oa Ac, ktcn' mil jii vysoké po- 

i hlavního vojenského siareiíny v zemi 

taobou v Turecku oblíbenou. Podrob- 

1 zprAvy II Michalu Ai Jsou velmi řídké. 

ffitrib^řviť v rníprnvi •Komncnovkc atd.« 

■- ilnjítva XI, 305, r. i8sg) 

íu. oenMi Michal A. 1o- 

.'.■■ninen-Andéloviíem, hla- 

--la/itikych Šlechticů albán- 

[i/ijmeni lo jiodriela; oba 

. . : ■ !■ -.pfiíněny sBran- 

I if námíslnieiví. 

A iii jméno Abogo- 

1 přtpisovaíi, doby 

I kizmci. jichi náiiledovalí 

I ronkové. takie poruíené 

:ic uilvání. Také ncíte se 

.,'.. Kasta Popovid r. i86j na- 

■ ■biiic Ltoara a choti jeho 

;utyni. jejíí postaveni ptipi- 

|t^»i Mithalu A-i jako despotovi, kterýí ko- 

": podobný stoji ve vw'Dolni 

á. vVch. od Kfiaicvce. na Ic- 

iviiského Timoku. (MiliOevií : 

vinft Srbíjo, Sjj. Letopis Matice srbské. ' 

5 «v. a. sir. i4>) Z vypravováni Chalkon- , 

íe Michal A. byl n»obou, 1 

polského náméstnidvA ta-i 

i Nlyky 9 Turky, ano zdá I 

l.idy despota I.o/ara jako 

>^ku byl jakousi zárukou | 

..til La/nrcm a Tureckem.] 

: míslo dc<ipolského ndmísl- 

Icna a !^tčpán pouze figuro- 

w itrany Srbů úplnou roz- 

'i'i>n] oďdanmil k Turecku, 

' h < iivota Srbsku již hro- 

: námfslniclva nedalo tc 

Icdtia 145S (dle si. kal.) 

k vládé dle jednéch j.. dle 

^ ^b< té nalézalo se vojsko 

ivyklém to opcminim 

R při nřm byl tti slepý 

jminkou praetendcnlstvl 

^ býti nástrojem ku pod- 



ovií. 71 

robeni Srbti^a. Kdykoli turecké vojsko na hra- 
nici srbské ne objevilo, mela v Srbsku převahu 
strana podrobujicl se vlivu tureckému, a ixixct- 
ská strana chabla, Jií deepota Lazar byl nu- 
cen ufiniti Jakés narovnáni s Turky 15. ledna 
1457 a zřízení náméstniciva, v némí turecký 
přlvrienee, bratr vynikajícího paíe, mil pře- 
vahu, bylo podobným ústupkem politiky srb- 
ské, V ném vidélí Turci svého dQvérnlka, na 
oéhož jií dříve Jako na vůdce víí vojenské 
moci srbské znaíné spoléhali. Jakmile v osobé 
vojenského velitele a prvého námístnika dalo 
Srbsko výraz nejplnřjSi pokorv a vérnoati Tu- 
recku, vdova po Lazarovi Helena, jež louiila 
vládu na sebe strhnouti, přidala se ku strané 
l*herska. aby pomoci jeho dobyla vlády a Mi- 
chala A-e i postaveni jeho vytiskla. Také Stř- 
pán Brankovič vida. íe proud událostí i proti 
nSmu se žene a bratr jeho Grgur b Turky se 
bllií, přidal se k Helené, která vidouc nebez- 
pečí, nabízela k odstupu MsíTarům Smedercvo 
v)!mfnou /.a. jiné dfdiny a místa v Uhrách. 
Převahou tureckého vlivu ve SmederevĚ a hro- 
madéním tureckého vojska na jií. hranici srb- 
ské Maďaři byvie znepokojeni poínli shro- 
maiďovali vojsko na uherské straní Dunaje. 
Jakmile pak v Srbsku se dovédíli, že uher. 
vojsko poítem 8000 m. s guhcrnátorem krá- 
lovským Michalem Silagyem (Svílojeviéem) na 
hranicích Je pohotové, poísla se uherská stra- 
na v Srbsku zdvihati tím vke, ježto Stepán 
Brankovič a despotice Helena odebrali se kuhcr. 
vojsku. To dáiose vbřeinu 1458. Strana uher. 
vzala převahu tak, že jii přistoupilo se kakci 
proti Michalu A-i, představiteli tureckí strany. 
Katasirofii, o mi různé prameny lozmaniié 
podrobnosti vypravují, udála se 31. břcz. 1438. 
£e zprávy Chalkondilovv. Lukariíovy. vďmí 
hodnovémé, a listu benátského vyslance vBu- 
díné jde celkem na jevo, ie a trůn srbského 
despoty bojovali pod záitltou tureckou Helena 
A Atfp'án Brankovič, při £emí A. s Jedné a 
Helena « druhé strany byli ovíem osobami 
hlavními. Michal A., ofekávaje s důvf rou od 
Turků, kteří mu íinili nejkrásnéjíi sliby, íe 
pomocí jejich stane se despotou srbským, sbl- 
ra] sobí oddané vojsko, jci spolu s četami tu- 
reckými vpustil do vérného jemu Smedereva; 
když viak na hlavní tvrzi vztyčili Turci pra- 
por SVŮJ volajíce zdar sultánu, obyvatelstvo 
chopilo se zbraní a Turky porubalo a vypu- 
dilo. Michal A. byl zajat a vríen do vezení; 
dle jiné zprávy, kdyŽ Turci, vidouce stranu 
uherskou opf t převládati, odcíli ze Srbsko, aby 
nevyjvali pohotové uher. vojsko, dcspolice He- 
lena pozvala Michala Ac k hosiíné. JenŽ při- 
ied byl spoután a potsián do Lher. Tak fůstal 
na despotském trOné v Srbsku dle jména Ští- 
pán, avSak snacha jeho Helenu míla hlavní 
moc ai do dubna HSi): Stepán Brankovič ko- 
neíné vypuzcn. Grgur odeícl do kláilera, a He- 
lena ajmíním svým odebrala sr do Uher, kdyf 
r. 1450 *ultin Muhamined po dobytí Smcde 
réva a Jiných mést Srhako přetvořil v paáalik 
turecký, (St.Novakoviií; ■Poslcdnji Brankoviťi 
ald,« v Letopise Matice srb, r •*"■ — ■■ '•' 



-34-í 



K/t. 



T9 

AbohOM vl< Ab<). 

Abtfiboda. Humb. Uonpl. Kunth (Ui/o- , 
ivuin U*), rad jed nodí ložných rostlin x Čeledí 
Xyriáfi. Kvét)' jsou obojaké, b dvojím akvi- 
tfm: vnřjSím ilistým, mizůHijm, vnitřního 
plitku nejvftíiiho. npadnvého: vnitťnfm koruno- 
viliín), « prodlouienou trubkou a trajlBlofným 
krujcm. Tyíinky j. Vajefnik i tobolka 03 pau- 
KdriKh. A. jťsť vytrvalá rostlina 7 horských 
bažin tropické Ameriky, Čárkovitými. pMzeiu- 
nimi listy pudobná trávím, ale má na konci 
HttbU kvítni strboul. Dosud známy pouzí.- 3 
druhy. Děd. 

A1lOltO»(lat.aWiíi~rii. V právu {'imakíin 
vyskytuje se 1 i.AholitiogcaeralU *. publica. Viclé. 
původní ;íáieíela v tom. íe za přfleíitosti nt- 
jakť veřejné slavnosti a p. obiólovanýni byla 
sAatu poutx B opítné jich apoutánl dovoleno 
jen k nové obialobí. /afíseni to oíivto b né- 
kcerjími xmínami zase v dobí císařské, i. A. 
tx hgr. kdyi soudce k ičádo^ti obialovaného 
prohlásil obžalobu za /ruAenu. n& př. %a pK- 
Činou úmrti Julobcova. 3. A.privata. kdví soud 
^ncbo cisaf) povolil lalobci. aby od podiné ob- 
íaloby smíl asloupiti. — V nyní jSím právu 
a. [potlafenl trestní obialobyt záleží v tom. Že 
\'ykonavalcl práva milosti nafídí, aby říienl 
trestní pro néjaký trttitný skutek se nekonalo, 
anebo — bylo-li še jií pofalo — aby bylo za- 
staveno. Dle rak. pr. pfisluíi a. císaři, to v&ak 
jen pokud jde o iin trestný, její náleží stihati 
obidobou veřejnou (f 3.od8t. 4. ř.tr.). VNf- 
mecku řád Ir. z r. 1877 vyloufil a-i nerosta 
pfitřch dinech tr.,okterřch rozhodovati vprvni 
m«tanci náleží soudu ří.^skému (§. 484 a conir.). 
ostainé vSak ponechal v platnosti aboličnl 
právo, kteréž vykonávali panovnici ve vítiiní 
nřmeckých států, v posavadnim, namnoze znaC- 
ní obmezcním rozsahu. Právo francouzské 
zni a-ijcn ve formi^ amnestie. V a-i mnoři 
spatřují zbytek justice kabinetní a namítají 
zvtáítí. it obvinřnérau, když řízeni jií pofaté 
bylo potlaiUeno. odnimá ee tím možnost, aby 
oCÍKtil se z podezřeni na néj uvaleného, rdi. 

AlioUUo viz Abolice. 

AboUttoallté sluli přívrženci snah po zru- 
šeni otrocivi H otrokáfstvi. Snahy ty objevují 
se v XVIU. stul. u francouzských nár. hospodařil 
a filosofů I urijola. Montesquieua, Condorceta 
a j. a v téie dub( i v Anglii, kde utvořila ae 
jimi zvláštní politická strana. Mezi jinými agi- 
tovali tu horlivé proti obchodu s íernochv 
William Piti, Clarkson. Wilberforce, Fox atil. 
Vláda anghcká vydala koneíné r. 1807 aboH- 
íitm aci 0/ alavery. kterouž zruSila otroctví 
ve svých koloniícíi, a slíbila, že přičiní se, aby 
i nstntnj mocností tak ufinily. To se jí také 
podařilo na kongressu vídeňském r. 1815. ~ 
V Sev. Americe sestoupila se r. 1775 ve PiJa- 
delfii t »v. Pennsylvánská apoleínost a-Ii) pod 
předsednictvím Benj. Franklina, a podobné spo. 
leCnosti tvořily se po r. 1785 ivjinýuh státech 
B«v.-»mcrických. R. 1790 svolil sice kongrcss 
k návrhu Pránklinovu. aby se zrušilo africké 
nlrokiřHtví, ale odroCil véc aŽ k r. 1808. Po- 
tom (iKiuce a-ta ponékud ochabla, až opít v lé- 
tech třicátých po uzaví^nl 1. t\. kampromissu 



Ab^os'^ AboHa. 



missouTského kvyme/cníotrokáfsivj mczitiálv 
severnimi vystupují opét a. (William Lloyd. 
Garíssan, Benjamín Lundy) (vlááté proti opéi- 
nému uzákonénl otroctví v státech jižních. 
Agitace vedena byla Časopisem >The Libcra- 
tor' (1830 Boston), tendenčními romány (Oncle 
Tom od Harrietí' Beecher-Stoweové) a rOzný 
mi spoleCnostmi zvanými •Antistaverysocietyii 
které se pak na společném sjezde ve Piladelr 
fii r. 1833 v .American antislavery society" 
sloufily. Obé strany zápasily tvrdoifjní i ni 
pÚdé parlamentární. Ve válce r. iSůi ctili a. 
na strané Unie a kjích pudnétu bylo vydái 




emancipaíní provolání Lincolnova r. i66j. jimi 
osvobození otroků v státech jižních prohlášeno. 
Když potom 13. amendementem k ú&taví n 
dne 18. pros. 16Ď3 otroctví v obvodu celé Uni< 
i formálné zrušeno bylo. ustupuje strana mM 
úplné do pozadí. Srv. Friedr. Kapp, Geschichtl 
der Sklaverei in den Verein. Staalen von Ame 
rika (Hamb. i86r). Tkl. 

AbolU viz Avola. 

AIaoUa (z řec. óraííoiii), jinak saguUm 
slul u i^ímanů vlnfný p1ái(, lehČí a menil liaJ 
sttgum, který dvakráte přes levé ráme seltf« 
hazoval a na pravém rameni nebo pod krKcn 
sponou (fibuta) zapínal, A-u nosili římití vo 
jíni (viz vyobr. í, 2Z.), filosofové (Martial. 4, 53 
5, luvenal 3, 115 a 4, 76), muži nižSIch aUn 
na místí togy; řemeslnici no»li a-u ; 
hodv. Nékdy bývala a. téi i jemných . _ _ 
ných (na př, nachových) látek a nosili ji ,_ 
vycházkách a hostinách. Zvláštní drub w\ 



Abolonské jezero — Abordage. 



73 



siujc AfdtfMdCKitt (ttatvántig), t. j. a. zhotovená 
z kožešin babylonských. Srov. Annali deir 
Inst. 15564, *tr. 200: Voigt, Róm. Privatalter- 
ihúmer. str. 878. a Baumetster. Denkmáler des 
íkiass. Altertums. str. 1840. Tr. 

AbotoBflké Jmmto viz Abuionskéj. 

AbOBUumii, sléz. čt\Ttv a poslední odsta- 
\ec žaludku u ssavců dvoukópytných ifíisulca). 

A,\HUúL%f A^bome, hlavní město africké 
ríJc dahomejské v Horní Guinei na roviné vy- 
prahlc a písčité, o iio^ od břehu vzdálené, 
vrlmi rozložité, o 13 km v objemu a obehnané 
hlinénou zdí, zásekami a příkopy. Bývají zde 
značné trhy. jež navštěvují i maurátí obchod- 
níci až z Tri pole. a město mívalo prý až na 
151J.0CÍO oby v., kdežto nyní obyvatelstvo a-jské 
páCi se toíiko na 30 — 50.000 duší. A. jest zná- 
no jakožto jevisťé ukrutných obětí, jež krá- 
lové dahomejstí při výročních dvorních slav- 
n'»^tcch přinášejí zemřelým svým předkům; 
tu někdy i tisíce otrokAv a zajatců nepřátel- 
sk\i:h shazováno s tarasů paláce královského, 
pod nimiž osobní stráž královská ubožáky do- 
tlouká kyji a Šavlemi. Lebkami těchto stati- 
nIcu oběti jsou hrozným způsobem zdobeny 
n^jen budovy královské, ale i Šest bran měst- 
ských, veřejná místa, chrámy a příbytky vy- 
nikajících osob. 

AbomlBAOtt (lat.)« proklení, hnus, ošklivost. 

Abondto: 1) Alexander, výtečný malíř 
při dvoře císaře Rudolfa II. v Praze ; -•' v polo- 
vici XVI. veku ve Florencii a stal se žákem 
Michela Angela, který jej vyučil též v bossiro- 
vání bare\'ného vosku, ve kterémžto umění 
stal se A. mistrem, tak že i historické obrazy 
a podobiznv z vosku zhotovoval. Pro tuto umě 
i^t povolaí jej Rudolf II. do Prahy, kde v oboru 
^vém pracoval mnoho pro sbírky císařské, 
/cmfci v Praze r. 1606 a pochován v klášter- 
-im uchozu u sv. Tomáše. — 2) Alexander 
A. ml., syn předešlého, byl od otce svého 
vvúOcn taktéž zhotovování podobizen a obrazů 
z bartvr.cho vosku a setrval při dvoře Ku- 
"•liiu II. a/ do jeho smrti, načež byl povo- 
.-n od biivt)rského vévody Maxmiliána do Mni- 
.:ii»va. kde zhdtovil z vosku proslulý obraz 

■ ečeřc Páné v kapli latinské kongregace. Po- 
/dcji vrátil se opét do Prahy, kde v ncpové- 
'^iméni roce i zemřel. ' Svk. 

Abondlové, umělecká rodina italská, ve 
Mnivjhově usedlá. Antonio st. byl sochařem 
•■ Miláne v I. pol. X\T. vStol. ; Antonio ml. 
. 2. polovici působil jako malíř a mcdailleur 
•• Praze a Mnichové. 

Al^onSTf hora na ostr. Sumatře, ve vladař- 
rví atcínském, pod 4 '17' s. š.. si^i)m vysoká. 

Al^onneiiient labonmáiD franc, před- 
rlaccní. je zvláštní způsob objednávky nčko- 
.'.'tíii vílí nebo vVkonů téhož druhu, které se pra- 

■ jdelné za cenu levnější poskytují, nežli to 
:tJnotlivě v oddílech časových možno. Forma 
taiti vyškytá se při smlouvách různých; nej- 

■ byCeiněji při nájmu (na př. abonnování diva- 
delního sedadla), nebo při smlouvě trhové (a. 
>asopisú. knih sešitových, t. zv. praenume- 
Tace». aneb konečné při smlouvě námezdní 
ta. oběduj. Hospodářský účel a-u záleží v tom, 



že má býti podnikateli zjednán dostatečný fond 
dříve, nežli ještě své výrobky bude moci do- 
dati neb vvkony provésti, pročež jest podstat- 
nou známkou á-u, že se také smluvená úplata 
poskytuje dříve, nežli druhá strana smlouvu 
splnila, tedy že může podnikatel na zaplacení 
ujednané ceny žalovati, aniž sám dříve své 
povinnosti dostál — jak to jinak žádají jjj. 1052, 
1066, 1 100 a 1 156 ob.zák. obč. Tím se liší a. od 
pravidelných forem smlouvy dodavací. Veškeré 
dávky na základě a-u poskytované jsou vý- 
ronem pouze jediné smlouvy, dle čehož též 
sluší posuzovati následky nesplnění jedno- 
tlivé z nich. Kr. 

Abonnement siupenda [syspandý „ mi- 
mo předplacení, nastává v divadelní mluvě při 
těch kusech, které podnikatel pro předplatitele 
neurčil ; na tyto ovšem se nevztahuje jejich ná- 
rok směřující na určitý počet her dle výběru 
divadelní správy. Kr, 

AbOBnenty předplatitel, v. a b o n n e m e n t. 

Abónoteiohos {'AfJíóvov ttlxos), město v Pa- 
flagonii, známé hlavně svou věštírnou Apol- 
lónovou a Asklépiovou, v níž za doby Anto- 
ninů věštil podvodník Ale.xandros (viz Alex- 
andros z Abónoteichu). Vedle jména A. vy- 
skytuje se na mincích tohoto města též název 
Iónopolis. Nyní sluje město to Ineboli. 
L. Friedlánder, Sittengesch. Rom's, III. 5. vyd. 
str. 532. TV. 

Ábony [aboň], jméno několika obcí 
v Uhrách: 1) Fíizes-A., městečko v heveŠské 
župě s 3821 ob. (1880), stanicí dráhy, telegra- 
fem a poštou. — 2) Nagy-A., ves v prešpur- 
ské župě na ostrově Žitavě s 998 maďař. ob. 
řím.-k. chrámem a pěkným zámkem a poštou. 
Dle Sasinka (sr\'. Slovenský letopis V.312.) má 
původ od přistěhovalců českých, kteří místo 
to od Štěpána III. kr. uh. obdrželi a stali se 
královskvmi dvořanv. Ve svobodě té je po- 
tvrdil Ondřej II. a r.Í236 i Bela IV. — 3) Szol- 
nok- A., město v pešfské stolici, okr. kecske- 
métském s ii.iS(3 ob. (1880), stanicí dráhy buda- 
pešť-debrecínské, telegrafem, poštou a spoři- 
telnou. Bbk. Rý^. 

Abony 'aboň Ludvík, rodinným jmé- 
nem Frant. Mart on, maď. romanopisec a dra- 
matik, nar. 9. ledna 1833 v Kis:Terenyi, stu- 
doval v Kecskemétu a v Pešti. Z románů jeh.) 
došly obliby : Aý čjsiak csilla^a (Severní hvězda, 
v Pešti 1856 . Kcnyér és bccsulet (Chléb a pí»- 
ctivost) a zvláště román A mi notdink iNasc 
písně, v Pešti 1864). Krom toho napsal pou- 
tavé novely: -I fonó kronikdja (Vypravování 
u krbu 1857), Itta s^ép alfOldón (Zde v krásném 
.Mfóldu) a J^)vídky ii yaMýřskcho ohne (v Pešti 
1857 — 58). Z dramat jeho zasluhuje zmínky: 
A bctydr kendojc (Befarúv šátek). Jibk, 

Abordag^e '^abordáž . franc. znamená v ná- 
mořnictví: 1) V nejobyčejnějším smyslu při- 
stání nebo připevnění íodi ku břehu, také vy- 
pravení člunu z korábu na pevninu. — 2) Vy- 
pravení vojska z lodí za tím ťičdcm, aby pn»- 
vedlo útok na pevninu. Hyvá to podnik rovné 
nesnadný, jako nebezpečný. Je-li celé loďstvo po- 
hromadě, utvoří výpravní sbor (corpo di sbarco — 
Ausschitíun.iíscorps) zc- všech lodí, k CL-nui/ 



74 Aborder — Aborigines. 

každá loď přispívá svým výpravným oddéle- 1 hýbáni lodi k zamezeni srážky jest ustano- 
ním a sice obyčejné fregata L třídy 170 muži, ! véno toto: Dvé proti sobe plující lodi parní 
fregata II. a III. třídy 120 muži. Mužstvo toto ', musí se na vzájem na právo vyhnouti, aby po 
ozbrojeno jest ručnicemi ; celé oddélení také '■ levé straně se mmuly. Jestli smér plavby je- 
jedním nebo více lehkými polními děly, k jichž | jich se křižuje, má se vyhnouti ten, jenž dni- 
vožení stačí několik mužů. Rovněž ve větších j hého vidí po své vlastní pravé straně. Parní 
prámech (barkasách) k výpravě použitých umí* loď má se vyhnouti lodi plachtové a má jeti 
stěna bývají menší děla lodní. Největší a. zdlouhavěji, po případě zpět, nebo zastaviti, 
v tomto smyslu provedena r. 1854 na Krymu I (Nařízení min. obch. ze dne 20. ledna z88a 
a zdařila se jen proto, poněvadž Rusové, jsouce j č. 10 ř. z.) Každý správce lodi má míti exemplář 



slabí proti spojencům, j( nepřekáželi. Roku 
1866 před bitvou u Visu pokouše! se Persano 
též o a-i proti městečku Visu, než byl ra 



tohoto nařízení, jehož přestoupení se tresce 
pokutou do 300 zl. a při loďkách otevřených 
a rybářských do 5 zl. ve prospěch námoř- 



kouskou dělostřelbou odražen. Dne 20. čce. | ského fondu podporovacího. po případě věze- 
provedl skutečně na témž ostrově a-i na ji- ním, pokud nespadá pod zákon trestní. Bližší 
ném místě, tato však přispěla nemálo ku po- ' ustanovení, pak obrazy luceren posičních a 
rážce italského loďstva; neboř neobrněné lodi , tabulku rozměrů jich má nař. min. obch. ze 
válečné (6 fregat, 3 korvety, 4 mimonosky), dne 7. března 1881 č. 21 říšsk. zák. — 6) Oslo- 
jež a-i provedly, nemohly mužstvo své v čas vení lodi. Setkají-li se lodi na Šírém moři, 
pojmouti a v bitvě u Visa se súčastniti. — \ stává se, že za účelem výměny zpráv se oslo- 
3) A. ve smyslu útočení provádí se tím způ- j vují. Jsou-Ii lodi blízko sebe, pomocí daleko- 
sobem, že lodi nepřátelské k sobě se přiblíží | mluvu se dohovořují. Na větší vzdálenost pro- 



a pomocí kotev stékacích a přitaháků se se- 
pnou za tím účelem, aby se loď napadená bez- 
prostřední srážkou útokem dobyla. Nežli za- 
vedena byla pára, byla a. nejdůležitějším vy- 



vádí se a. signály, jež jsou za dne barvové 
(vlajky různých barev a poli), tvarové (spo- 
jení koulí. Čtverců a trojhraríů), za mlhavého 
počasí zvukové (troubení, pískáni, střelba dě- 



koněm bojů námořních ; nyní rozhoduje se íová), za noci pak světelné (blesky, řady sví- 
boj námořní dělostřelbou, torpédy a beranem tilen, rakety a bengálské ohně). Šg. 

(pichem, lodním hrotem) a k a-i, zútočení | Aborder, franc, znamená loď bordem Či 
lodi, sotva kde více dojde. Přes to při bojov- > krajem přiraziti buď k zemi nebo k lodi jiné. 
ném cvičení, jaká na lodích válečných se ko- i Ostatně viz Abordage. 
nají, provádí se také cvičení a. Kaperové I Aborlfi^es (z lat. ab origine od počátlai)^ 
a námořní lupičové jako dříve, i posud doby- j praobyvatelé, vůbec národ, který v někten^ 
vají lodí pouze zútočením, jelikož účelem je- 1 zemi obývá od prvopočátku, .tedy tolik co re- 
jích není poškoditi nebo zničiti, nýbrž zajmouti ! cké autochthoni (v.t.). Podlé nejnovějších ná- 
a ukořistiti loď nepřátelskou. — 4) A. zove se I zorů vědeckých není národa, který by vlasť 



také neúmyslná srážka lodí, zaviněná neopatr- 
ností nebo neštěstím. Aby se srážka lodí 
předešla, ustanovena jsou všeliká opatření na 
moři i v přístavech, jež týkají se osvětlování 
lodí a předpisů, podlé nichž lodi mají se vzá- 
jemně vyhýbati. Ohledně osvětlení lodí usta- 
noveno toto: Veškeré koráby od západu až 
do východu slunce mají býti k označení své 
polohy opatřeny světly a sice: a) Parníky na 
šírém moři mají míti jasné bílé světlo na před- 
ním stěžni tak umístěné, aby ku předu a po 



svou obýval od prvopočátku. Jméno toto v už- 
ším slova smyslu přikládají římští a řečtí děje- 
pisci obyčejně národu, kterýž před mythickým 
příchodem trójských uprchlíků v Latiu obý- 
val. Ale nesídlili tam »ab origine^, nýbrž pů» 
vodní sídla jejich byla dle zpráv CatonoWxh 
a Varronových, zachovaných u Dionysia Hali- 
karnasského, dále na východě, prostírajíce se 
od jezera Fucinského až ke Carseolům aReate; 
z těchto krajin vypuzeni byvše od Sabinu*, 
kteří od Amiterna tam se hrnuli, ustupovali 



dvou stranách na deset polí (pole jest '/a. dral- podél řeky Aniena k záp. pobřeží italskému, 
kove růže) nepřetržitě a nejméně do vzdále- odkudž Sicany či Siculy tam osedlé dílem v}*- 
nosti 5 mil angl. bylo viditelné. Červené světlo pudili, dílem si je podrobili. Když pak Trójahé 
na pravém lubu, jež od předu na 10 polí v právo s Aeneou do Latia přibyli a s A-ny se sloučili, 
na 2 míle jest viditelné; zelené světlo stejného . dostalo prv se oběma národům společného 
způsobu na levém lubu. Lodi od parníků jména Latinův. O jméně, původu a způsobu 
vlečené mají mimo postranní světla opa- ; života jejich nevédéli již spisovatelé řeČtí a 
třeny býti dvěma bílými světly kolmo nad se- 1 římští nic určitého; kdežto na jedné straně 
bou na předním stěžni upevněnými, b) Pia- vyličují A-ny jako polodivochy, přičítají jim na 
chetní lodi v šírém moři opatřeny býti mají druhé zbytky kyklópských staveb, určité státní 
pouze zeleným světlem na levém a červeným zřízení, uvádějí panovníky jejich Saturna, Pika, 
na pravém lubu jako parníky. Lodi v pří- , Fauna a Latina i hlavní božstva Jana, Saturna 
stavech bez rozdílu mají býti opatřeny jed- a manželku jeho Ops, což vše svědčí o jisté 
ním bílým světlem na místě nejvhodnějším, míře vzdělanosti. Vedle jména A. vyskytuji se 
:iby je nejlépe viděti bylo, a nemá býti umí- j i jiná, jako Sacrani, Casci, kteráž Niebuhr 
stěno výše než f) m nad palubou. Každá loď (Róm. Gesch. p. 45 a násl. úhrn. vyd.) bez 
má být opatřena silným rohem pro mlhu, důvodu za pravá a stará vlastní jména A-nův 
zvoncem a parní loď i parní píšfalou a dávati pokládá. I mezi novověkými badateli panují 
jimi signály za mlhy. pošmourného počasí a o nich mínění nejrůznější. Ačkoli pověsti 
za sněžení ve dne i v noci. Ohledně vy- . o předhistorickém stehování málo viry za- 



Aborové — Abortus. 



vluhují, nctteba ramílali podáni, že v <Uv- 

nfch (lobůch nárud v nkolf Kcatc UEcdlý 1c dol- 

ntnm toku Tibery vfbojnf postoupil a tam se 

madil, ale jméno A. nikdy ncpHsIuíelo né- 

Mncmii nSrodu jako jméno vtaatnf. Pojmeno- 

' r-icni neí abstraktním označením 

■ obyvatelstva v Latiu, kteréí nejen 

' '- l.atia. ak thusta téi na obyvatele 

[''vlo vztahováno, a vzav í i pQvod 

pomřmi pordní, potom na uriitý 

I. -i-no bylo, Jesl tedy pojmem nikoli 

■. in, nýbrž íiaté chronologickým. 

A nů souditi lze jen tak dalete. po- 

' ikH jazyka a povahy kmenoví na 

Latinech se jev(; ponívadf vSak 

I niřlídné inámky jazyka smíSentm 

[julno domnívati se, že A. bylí kme- 

i-Ki italským, tfeba snad náleieli 

I ombcrské. sahinské neb oskické, tak 

i jich s původním obyvatelstvem 

nijakých stop v jazyce. Staré 

r Kiaif se ovjera uvésti je ve spojení 

mtými nirody rtwovíkími, 

vé, kmen aasamský, bydlí na řece 
e Vých. Indii a zapadne od ní. Jsou 



e pfcs hranke nepustí: pravi se o nich. 
[ povahu tigfi, Srvn. článek O. Feist- 
v Zemřp. sbor. L 363. 
rtlva (z lat. abortus, potraceni), léky 
lI způsobující. Nékteré z nich působí 
if ředidel, zejména délohy, nezMdka 
xnim v dutinu déloíni spojené, Ná- 
1 výlevů krevných odloučí se pak va- 
lí Miny dílofné abývi vypuzeno. Takto 
Klme se činnost aethericko-olejnatých 
HiClqhrh a-v (Sabina. AloS, Taxus, Paco- 
ICnta^ Jiná a. působí bezprostřední smr- 
e (valstva dčlohy. jehož vlivem plod se 
i, Uic: pílacarpin i námel. O mnohých 
n -vtok. kterVm značná moc připisována 
" láno do1)ou poslední, íe vůbec tímto 
'úíinlLují. iiH pf. borax a j. ft.'í. 
Ivnl léEení 1,1.-.' <"k.ivá normálního 
■| "■ l..|] léky a-mi 

..;jíK ;.l,...iul,j jt.i lehdy lÉků no- 

, kdyí pfízn;ik nCkterý z typického 

moci nad míru se uchy Id. A. I. 

irhorobu v zárodku zničiti a vývoj její 

Vyfízneme-li ránu iiítknutim zmije 

\ podáváme-ii při slMdavcc chinin, ve 

■ — , léřírac abortivnč. Vlastné vSak 

L jen tehdy KprAvné mluviti lze, kde 

rňliny choroby m:ime na zřeteli, tedy 

ir pffpódé prvním, kdcilo v druhých 

■| nevíme přcsnř. zda podáním chi- 

ftult symptomy i příčinu choroby 

»nili. Peč. 

1: 1) v lékařství viz Potra- 
a) A. v přiví treiinim viz Vy- 
I plodu, 
) X. \ botanice. Ústroje rostlinně mo- 
'f dflve či pozdfjí v nékterém stadiu 
nifv M lititaviti, lak ie nedosáhnou 



svého úplného vyvinutí, které by jim dle ana- 
logie přisluíelo, coí mi za následek, že po- 
zbudou fysiologického výkonu vlihec an-ibo 
jinfimu výkonu se přizpůsobí, nei ten jest. 
kterému by dle původního význiimu svého 
mely slouíiti, l'akové úsiroje nazývají se 
abortovanými Čili zakrnčlými, zaprtalými, 
Nejčasteji shledáváme abortování ůstrojfl kvét- 
nich. Kalich abortuj; na př. ikoro vieobecnČ 
u Composit, Dipsacei. Valerianeí, kdeí ve 
zpflsobé plev, chlupů a jiných rudimentárních 
tvajů se vyskytuje, koruna na př. u fíerma- 
ria, Ulecebrum, kdei pouhé nepatrné nitky 
představuje- Tyčinky abortují zhusta ve kvé- 
tech různopohlavných samiífch, které z obo- 
jakých povstaly, vesmés na př. u řeSetlákú 
{Rhamnus). nékterých Euphorbiaceí {Mercuria- 
lisj atd. Castíji z plného počtu tyčinek abor- 
tují nékteré, nevytvofujíce své nejpodsiatníJSf 
částky, praSnika, rovnajíce se pak nitkám neb 
zoubkům nepatrným; na př. u lnu, nékterých 
Geraniacei (Erodium, Gei-anium a p.) abortují 
takto tyčinky zákorunní (epipetálni); u Or- 
chideí. Zingiberacei vyvine se ze 6 tyčinek 
pouze jedna dokonale s praSníkem, ostalnf 
jen jako ilázky aneb ]ako plátkovité ústroje 
(zázvorovilé, Cypripedium): v rodu Pentste- 
mon z 5 tyčinek jedna zakrní, vyvinouc se 
v dosti dlouhý sice, avSak neplodní?, chlupatý 
ohon atd. Tak jako tyčinky v samicích, lak 
zase v samčích kvétech mnohých, původně 
obcijakých, zakrňujf aemenniky tak dalece, te 
buď ani vajíček nevytvořují, buď pouhé zá- 
krsiky jich obsahují. Úkaz dosti často se opa- 
kující jest ten, íe vsemenníku. jinak vyvinu- 
tém, z četnéjíiho počtu vajíček r. pravidla je- 
nom nékterá, nékdy jen jedno se vyvinuje, 
aneb že i celá pouzdra scmennlku i se zárodky 
semen se Btlaíí pouzdrem úrodným a vymizejí, 
na př, u lípy. kdeí z péti pouzder po 2 vají- 
čkách chovajících toliko jedno pouzdra sjed- 
ním semenem ve zraiťm plodu se nalézá. 
anebo u Cupulifer (dubu, buku), kde ze semen- 
nika 3— Ďnouzdrřho a. vlcevaječného nnika 
jednopouzdrá a jednosemenná povstává. Mimo 
kvčt, ale v závislosti na ném vytvořené listeny 
(brakte;^) ve mnohých kvétens'tvich tíí zhusta 
zakrftujl na př. u luStinatých, u trav, načejt 
jen pouhé výstupky neb válovité vyvýieniny 
na ose kvétenstvl představují. Ale 1 v oboru 
vegetativním jest B. úkazem dosti rozíiřcným. 
Považ ujem e-l i. což právem moínů. lupenj' 
za dokonale vyvinutou formu lislĎ, tedy jií 
rozmanité Supiny na oddencích, pupenech a 
jinde jsou tvary abortované. a zhusla moiní 
porovnávací cestou dokázali, íe Supiny rov- 
nají se poroziifené poSvové neb řapíkové zpo- 
dine lupenu, jehoítn čepel zakméla úplní; 
jakož i přechodní tvary ae vyskytují, ve kte- 
rých na konci Supiny rudiment íepele jeíti se 
nalézá. ZvláStí nápadný jest a. listů u níktf 
r^'^i:h rostlin zván. bezlistýcb. jako u stromo- 
vitých prj-aeů (Eophorbií), ti Slapclii, kaktusů, 
jejichž listv v skutku ni na pouhé osténky, 
ípičky nen hrboulky jsou zakrnílé. Stupnfi 
■■tu mohou býii velmi rozličné dle toho, v ja- 
kém stadiu svého vývoje nčktcrý úd rostlinný 



76 



Abouchouchou — Ab ovo. 



vyvinovati se přestává. Jsou případy, že již 
první, ještě velmi malinký zárodek nějakého 
údu rĎsti přestane a potom tak neznatelným 
se stane, ze později více ani viděti ho není. 
Tak na př. osa květenství nad nejhořejším 
květem neb shlukem květů abortuje tak, že 
nezbude stopy po ní a květ vlastně postranní 
zdá se pak býti konečným, čehož doklad mimo 
mnohé jiné poskytuje plodní měchýřek ostřic 
(Carex) a mnohé trávy s klásky jednokvě- 
tými. Redukce některého údu může konečně 
jiti tak daleko, že ani v první době zárodek 
údu na svém místě se neobjeví, že úd ten 
úplně vymizí i pro nejbedlivější pozorování 
vývojezpytné. Tak na př. mají rostliny kosat- 
covité (Trideae) toliko 3 tyčinky vnějšího kruhu, 
tři tyčinky vnitřní pak jsou od prvopočátku 
úplně zakrnělé anebo potlačené. Někteří 
morfologové nazvali takový dokonalý a. abla- 
stcm. kdežto pak a. méně dokonalý možná 
dokázati z pozorování vývoje samého, poně- 
vadž tu přece aspoň se začátku nějaký zá- 
rodek se pozoruje, nelze ablast dokázati vý- 
vojezpytem. nýbrž toliko porovnávacím zkou- 
máním a někdv též abnormitami. Z toho, že 
ve všech příbuzných řádech dva kruhy tyči- 
nek se nalézají, a že postavení plodolistú také 
u kosatcovitých dvou kruhů vyžaduje, z nichž 
ale jen jeden, vnější, v skutku se při nich na- 
lézá, soudíme, že vnitřní kruh ablastoval, a 
to potvrzují abnormity, ve kterých se tyto 
tyčinky vnitřní všecky neb některé opět ob- 
jevují, což kosatec žlutý (Iris pseud-acorus) 
výjimkou někdy činívá. A. i ablast podávají, 
jak to již Darwin náležitě vytkl, velmi vážné 
svědectví o pravosti descendenční theorie. 
Neboť to, co zakrnělo, abortovalo neb potla- 
čeno bylo, předpokládá dřívější stav, ve kte- 
rém bylo řádně vyvinuto, ústroj bez funkce 
předpokládá minulost, ve které funkci přísluš- 
nou vykonával. Pročež rostliny, při kterých 
údy zakrnělé, potlačené, funkce zbavené na- 
lézáme, musily někdy přetvořiti se z tvarů 
dávnějších, u kterých tyto údy byly pravidelně, 
plně vyvinuty. Přeměnu ústrojů normálních, 
funkci vykonávajících, v díly zakrnělé, fysio- 
logicky bezúčelné, anobrž i úplné jich potla- 
čení spatřujeme posud na nynějších rostli- 
nách, při nichž a. způsobuje zvláštní abnor- 
mity (v. t.). L, Č, 

Ál>oaohoaohoa [abušušú], sprostší druhy 
vlněného sukna, vyráběné v jižní Francii a 
dovážené na Východ. Velký odbyt mají hl. 
ve Smyrně a v Caři hradě. 

About [abúl Edmond, spisovatel fran- 
couzský (* 14. un. 1828 v Dieuzu v Lotrin- 
kách, f 17. ledna 1885 v Paříži). Studia po- 
čatá v Paříži dokončil r. 1851 v Athénách, 
kde se ponořil se zvláštní zálibou do minu- 
losti i přítomnosti Řecka a nashromáždil ve- 
liký, byť ne ve všem kriticky probraný a vy- 
tříbený materiál, který hojně ve svých spisech 
po návratu svém do Paříže (1853) využitko- 
val. Oddal se zcela spisovatelství a pracoval 
trojím směrem: jako novellista, essayista a 
žurnalista. Spisů jeho, ve kterých vedle po- 
vrchnosti a duchaplnosti >á tout prixc opravdu 



bystrý a všestranný duch proniká, jest řada 
velmi dlouhá. Proměnlivý a pohyblivý jako 
spisovatel byl A. též ve smýšlení politickém. 
Záhy přilnul k císařství a těšil se i osobní 
přízni Napoleona III. Po pádu císařství, jehož 
byl jakožto korrespondent časopisu »Soir« 
svědkem, přilnul k mírným republikánům, po- 
zději stal se jako chefredaktor velkého žurnálu 
»XIX. Siěcle«, který společně se známým kri- 
tikem franc. Sarceyem (r. 1875) založil, zjev- 
ným republikánem. V posledních letech svého 
života zahájil ostrý, ale celkem bezvýsledný 
boj proti naturalismu Zolovu. Roku 1884 byl 
zvolen do Akademie francouzské. Čelnější díla 
jeho jsou : La Gréce contemporaine (Současné 
Řecko, 1853), spis, který pro bezohlednou 
kritiku novořeckých poměrů způsobil své doby 
značnou sensaci; autobiografický román Tolla 
Fcvaldi (1855); Les mariages de Paris {Sřiaiky 
Pařížské, 1856); Lc rot des montagnes (Král 
hor, 1856); Germflz«e (1857); Lliomme á Voreille 
cassée (Člověk s uraženým uchem, 1862); Le 
uei ďun notaire (Nos notářův, 1862); Le cas 
dc Mrs, Guérin (Případ p. Guérina, 1862); 
Madelon (1863); Trente ct quarante (Třicet a 
čtvřicet, 1865); Les mariagcs de province 
(Sňatky venkovské, 1868); U Fellah (Fellah, 
1869). Toto poslední dílo jest plod cesty jeho 
do Egypta, již podnikl k otevření průplavu 
Suezského. Ze statí politicko-sociálních jmenu- 
jeme studie: Le progres (Pokrok, 1864); Les 
questions ďargent (Peníze. 1865); La question 
romaine (Otázka římská, 1859) dva svazky; 
Causeries (Causerie, 1865 — 1866); L'ABC du 
travailleur (ABC dělníka, 1868); Aisace (Alsa- 
sko, 1872) atd. Na divadle neměl A. mnoho 
štěstí, ačkoliv jeho Théatre impossibie (Ne- 
možné divadlo, 1861) vedle některých antikvo- 
vaných a dost odvážných pokusů (Guiller>') 
obsahuje též duchaplnou moderní komedii 
]rah, která i na našem divadle je kouskem 
repertoirním. Drobných novel a článků novi- 
nářských jest z péra A-ova celá řada; nebyly 
ani dosud všecky sebrány; bylť A. spolupracov- 
níkem skoro všech čelných listů francouzských. 
A. je přcse všechen odpor svých politických 
nepřátel spisovatel duchaplný a bystrý a ne 
zcela bez práva byl s Voltairem srovnáván. 
Brillantní forma jeho dikce a virtuosita jeho 
polemiky a causerie postrádají ovšem často 
hloubky a přesvědčení. Některé novelky jeho 
bvlv též přeloženv do češtinv: Půda na pro- 
dej' {]. J. Benešovský-Veselý ' v Květech 1881 
a v Lum. 1856); Matouš Ďcbay a Leoně De 
Bav (Jos. Auřtécký v Lum. 1859, též Blíženci 
^ íiotelu Corncille přel. J. J. Benešovský-Veselý 
v Lum. 1876 a v Čes. bibl. rodinné 1882); 
Pokrok v A7A'. stol. íSchroek v Paedag. III.); 
Synovec a strýc (J. Černý v Květech 1880); 
Ó Erckmannu-Chatrianovi (L. Fric v Čes. Jihu 
1880); Mui{ s ulomeným uchem (v Mor. Orlici 
1886); Vrah Q. Vrchlický v Ochot. Divadle 
1885). —cký. 

A bove malorl diaolt arare mlnor (lat. 
přísloví) : od vola staršího učí se orati mladší. 

Ab ovo (t. j. od vejce), lat. pořekadlo 
znamenající tolik co od počátku. Ab ovo 



Abprotzen — Abrahám. 



77 



Msque ad mola, t j. od vejce až k jablkům, 
od začátku do konce, vzato z jídelního lístku 
fímského, jenž počínal vejci a končil jablky. 

Abptuísai viz Odepínati dělo. 

Atea: 1) Territorio del Centro del 
A., provincie na ostrove Luzonu (Filipíny), 
nazvaná dle řeky t. jm., asi 160 km dlouhé; 
má 42JOOO obyv. na 6571 km'', z nichž skoro 
tfetína dosud jsou pohané. Hlavním městem 
jest Banket. — 2) A. de las Cortaderás, 
pohofí jihoamer. Cordiller, na kraji bolivské 
lysočiny. přes néž vede hlavní cesta z Bolivie 
do Chila ve výši 3843 m. — 3) A. de Zen ta, 
hora jihoamer. 4430 m vysoká v Cordillerách 
sev. Argentiny. 

AbímlNUlél viz Abravanel. 

Ateftoadabra, slovo magické, značilo ve 
středověku kouzelnou formuli, jež vyslovena 
ii napsána léčila prý zimnici, horečku atd. 
Slo\*o to má se prý psáti několikráte vždy o li- 
teru méně pod sebe, aby vznikl trojúhelník, 
ledy: 

^BPAKJJjIBPA 
ABPAKAJABP 
ABPAKAJAB 
ABPAKAJA 
JBPAKAd 
ABPAKA 
ABPAK 
ABPA 
ABP 
AB 
A 
Zdi se, že sekta basilidianů je vymyslila, 
aspoA Quintus Serenus Sammonicus z této 
«lrt)'. učitel císaře Gordiana, předpisuje uží- 
vání slova toho v knize De medicína prae- 
ccpta salubcrrima. Původ slova a. je ne- 
jasný; odvozovalo se z řečt., egypt., peršt. 
a spojováno se slovem Abraxas (v. t.), ale 
nejspíše jest to zaklínači formule hebrejská =: 
jdi pryč, nebo skryj se, ujdiž otec zla! Nyní 
značí a. (tak jako hokuspokus, changez- 
passez a j.) jen formuli bezvýznamnou vůbec. 
J. L Kraszewski napsal povídku téhož jména. 

Abraoa-Palo, obecný název orchideo 
F.pidendrum nodosum L., v Špan. osadách ame- 
rických bézný. Děd. 

Abradatájl, král susianskv, v Xennfontově 
KjTopédii připomínaný, osobnost sotva histo- 
rická, účastnil se jako spojenec Assyrúv bojů 
jejich s PerSany; když však Kýros, král per- 
ský, za nepřítomnosti jeho dobyv tábora ne- 
přátelského, manželku jeho Pantheiu zajal a 
cesť její proti nástrahám svého druha Araspa 
ochránil, přešel A. na stranu PcrSanův a zů- 
íital od té doby věrným spojencem jejich. Za- 
hynul v bitvě s Kroisem lydským. načež Pan- 
theja nad mrtvolou jeho se zavraždila; Kýros 
cbtma postavil pomník. 

Abrádo, sochař a architekt na dvoře srb. 
iďále Uroše. R. 1322 UroŠ povolal jej z Ko- 
tora do Baru, aby opravil chrám sv. Mikuláše ; 
v kostele tomto vystavěl také velkolepý oltář. 

AbrahJl (plně Abraha ben as-sabáh al- 
asram), místokrái jemenský, se strany Ashamy, 
Ethiopa, vystavěl v Sa*ně svatyni (křesťan- 



skou), již nazval Kullais, maje přání obrátiti 
k ní poutníky (kteří doposud do Mekky cho- 
dili). Tu vyšel si tam kdosi z kmene Kinána 
(Nufail) a zůstal tam přes noc (a oltář a zdi 
pošpinil). I dopálilo ho to a přisahal, že zničí 
Ka'bu. Vytáhl tedy s vojskem maje s sebou 
slona silného, jménem Mahmúda, a jiné slony 
(13). Když však přichystal se vtrhnouti (do 
Mekky) a vojsko své připravil a slona v čelo 
postavil, tu kdykoli zaměřili k Haramu (svatému 
obvodu Mekky), poklekl slon a nehnul se s mí- 
sta; když však zaměřili k Jemenu neb jinam, 
dal se do klusu. I vyslal bůh ptáky, každého 
s kaménkem (žhavým) v zobáku a dvěma ka- 
ménky v drápech, většími Čočky a menšími 
hrachu; i házeli na ně a dopadl vždy kámen 
na hlavu člověka a v>'Sel jeho zadkem. I za- 
hynuli vSickni. (Dle zprávy jiné přišla i po- 
vodeň, že málo kdo se zachránil.) (Baidáví 
Com. in Coranum II. 417.) To stalo se v roce 
narození proroka, i považuje se za předzvěst 
(irhása) jeho proroctví. — Pravda jest, že tento 
místokrái ethiopský na výboj ném tažení až 
k Mekce přišel a jí by se byl zmocnil, kdyby 
neštovice (o nich vypravuje historik arabský 
Mas'údík r. 570) v jeho vojsku nebyly povstaly. 
Poněvadž pak Mekčané poprvé slona viděli, 
nazvali rok ten (rovněž i válku a vojsko A-ovo) 
rokem slona, jak s názvem tím (ashábu-1-fíli zz 
mužstvo slonové) v Kor. S. 105 (súře slonové), 
jež o tom vypravuje, se setkáváme. Dk, 

Abrahám (hcbr. Otec množství, národů 
či otec výše?), původně Abrám (otec vzne- 
šený), arciotec, syn Thareův (bibl. Térach) 
z Úr (bezpochyby nynější Mugair) v Chaldei, 
odkud odebral se nejprve do Háránu (Carrhae) 
a později na rozkaz boží do Kanaanu s manžel- 
kou Sárou a bratrovcem Lotem. Obdržel od 
Boha zaslíbení, že se stane praotcem velkého 
národu, a že v něm požehnána budou všecka 
pokolení. (I. Mojž. 12.) Toto zaslíbení A-ovi 
třikráte opakované potvrdil Bůh přípovědí 
o narození syna v pokročilém věku A-a i Sáry. 
Jakožto odznak zvláštního vyvolení ustanovil 
Hospodin A-ovi a jeho potomkům obřízku. A. 
vynikal mírumilovností. nezištností a hlavně 
nezlomnou důvěrou a věrou v Boha, jejíž 
skvělý důkaz hlavně podal, když ochoten byl 
k rozkazu božímu i syna Isáka na hoře Mória 
obětovati. (I. Mojž. 22, 2.) Touto věrou svou 
stal se votccm všech věřících* (sv. Pavel 
k Řím. 4, 11) a vzorem všem potomkům. 
Skrze Isáka jest A. praotcem /idů a Edomitů 
a skrze Ismáéla, syna z Há*;áry, praotcem 
všech Arabů. Zemřel v 175. roce svého věku 
asi 2040 př. Kr. a pohřben jest podlé Sáry 
v Makpéle, jeskyni v Mambre blíže Hebrónu. 
Biblické vypravování o A-u vešlo záhy v bá- 
ječné tradice národů vých. i mnohých západ- 
ních. Pověsti židovské pozdějšího původu vy- 
právějí hlavně události z mládí A-ova, kterak 
narodiv se mezi pohany, pěstoval astronomii 
a jí přišel k poznání pravého Boha, pro které 
musil z Chaldejska se vystěhovati. Dle jiné 
pověsti židovské rozbil Á. modly chaldejské, 
zapálil jejich chrám, za to uvržen do ohně a zá- 
zračně zachráněn. Arabské leg. o A-ovi (Ibráhí- 



Abraham - 

inoví] vzftty z vétlf Části z podánf iidovskčho, 
biblického i lidového a pfizp&sobcny nauce 
itlARiskí. P&vodu arab. jsou poU2e níkteré pfi- 
dftvky. jak A. stavíJ Ka'bu, dal zemi kolem ni 
synu svtmu, jak kaidoroční putoval do Mekky, 
lúatavll eiépčje na. íerném kameni v chráinĚ 
a j. Sebrini povídek těch, povstalých ze Sta- 
řeno lůkona, z koránu a ze spisů rabbinských, 
poffdil l'BbarÍ. V ieg. perských vyhlaiován A. 
n prvřlm a nejvitiiho proroka, ba často t»- 
tofnCn se Zoroastrem a Rekové méli jej za 
ítvrtého krále v DatnaSku. Rabblnové phpi- 
itovali A-ovi kabbálistiukou knihu »Jesira< 
(Stvořcnll. V Slovanů Jihových. byl A. ob- 
jfbeným přcdmftcm iradicl apokryfnicli, pů- 
vodu východního. Jeho >zjevcn[« a smít vy- 
ptány ve xtamruských (rcsp. starobulharských) 
lukopisech ze XIV. stol. V literaturách západo- 
evropských spracován pffbíh o A-ovi hlavní ve 
stfedovikých hrách dramatických, Jrk. HL 

Abrahuu, biskup frisinský, viz Prisín- 
.ké památky. 

AbrAUun: 1) ben Chijjá. has Sefardi 
A. (I 1105), Spon. rabbín, znám. hvízdáí a 
ufitri slavného Aben-Ezr>'. téi Nási (knfíe) 
ivuiý. Z jeho prací hvízdáíských sluSI jmeno- 
vati Siftr sůral háares (Kniha tvaru zemÉ atd.) 
o 10 oddílech (Baail. 1546 a b jinými spisy 
r. 1720), v n(í popisuje tvar a •tnikturu zemé 
a BTÍta vůbec a vykládá o ílvlech, pak roz- 
pravu o geometrii, sférické trigonometrii a 
hudbř Sé/er tlSbňrft (liber fracturoe t. arithme- 
ticse). 

a) ben-Dávid A. (nebo ben-Dior) Le- 
ví ta, zvaný HáriÍon(>první«), z Toleda, hcbr. 
u£cncc za vlády krále Alfonsa Vlil., zahynul 
za krutého pronásledováni lidQ toledských 
r. 1180. Jest znám dily histor., filos. a theo- 
logickými. K prvým niileíf Séfer hakkabbálá 
(Kniha tradice) obsahujíc! díjiny židovské od 
Adama BÍ po dobu A-ovu (1161), v níž A, 
genealogicky dokazoval nepfetríitost íidovské 
tradice od pof. svita až do své doby proti 
karaitům Spán. K dílu tomu pfípojena krátká 
chronologie římských dějin (od zaloí, íííma 
ai po Muhammcda) a díjiny židovských válek 
B Římany, které zakládajíce se hlavně na díle 
Josefa bóa-Gorisna kolo\-aly dlouho pod jmé- 
nem tohoto. Nejat. vydání »KnÍhy tradice 
i obou pfidavkO vyílo v Mantové 1513— 14, 
mimo to r. 1580 v líasil., 1795 v Praze a Ča- 
sto. Ve filoBofii byl A. rozhodným odpůrcem 
skeptické filoaiiÉe Avicebronovy ; snažil se 
smířiti náboienstvi s Alosolií (ht. s Aristote- 
lovou), nekladl viak ani víry nad rozum jako 
Jůdd Hnllévi, ani védy nad víru jako Mainio- 
nidés, nýbrž vira i vídá u ního jdou smírné 
ruku v ruce. Svůj systém filosofický vykrádá 
prošlým a lehkým slohem v knize Emíná kd- 
rámd (Víra vzne&ená). složené pův. arabslcy a 
přel. do hebrejštiny, již poprvé vydal s nem. 
překl. S. Weit (Frkft. 1852). Z lileratui^- uvá- 
díme Gugenheimerův spis : Die KeligionB- 
Philosophie des A. ben David ha Levi (AugĚp. 



od pFed., pocházel z Pisquery v Caslilii, \ iiqft 
Zanechal sbírku právnických výroků, kabbu 
sttcké dilo flrnišal léfer Jetlrá IkommentJ 
ke knize •Jesifá> =^ Stvořeni s velkou j ' 
mluvou kabbálistickou. ^'yd. 1540 v Mantoví 
dále vyklad nékterých íástl talmudu (otihtítt 
v Ben. 1530 pri talmudu babylonském) a po' 
mické •AmÍnadversiones< {Hattdgtí) pn 
Maimonidovi. A. b^l výborným znalcem t 
múdu a nejznamenitéjSích spis. faebr., tak i 
právem pokládán byl za nejlepšího hebr. přál 
nika SVÉ doby; jeho výklady byly navftévt 
vány židovskými učenci i mimo£panélskýmÍ . 
nálezy jeho přijímány ochotné za 
vSech obcích židovských. nrA 

4) A. a Sancta Clara ('■ 1644 - | 170^ 
vídeňský dvorní kazatel, byl ncjpopulárníjtin 
ním. kazatelem katolickým své doby a zvát 
daleko Široko, aby pohostinsky kázal. Ve svín 
postaveni zachovaj si neohroženou povahi 
tak že ostře káral převrácenosti i nejvyUfci 
kruhů, ba i dvora vídeAského samého. Pral 
Šlechtí hájil ubohé sedláky, knéžím vytýkl 
ne pravdomluvnost vůČi vzneseným osohi~ 
tepal podplatnosl a nesvřdomitost ůřadnict 
líčil mor a nebczpeřl od Turků hrozící jat 
přísné tresty boil za nepravosti křestanů : 
□apominal ku zlep£enl mravů. Zvláítnoi 
A-ovB slohu vzaly původ svůj ve snaze vzbq 
díti vSemožné pozornost n napjetí pod« 
proto zhusta uiivá obratův, otázek 1 
kvapení, volívá humoristický tún, pohybujíc 
se ve vSech způsobech žertu, od po'uhýc 
slovních hrlřek, kupeni synonym, snáicnf ni 
rozlifnějíich včcf ze vSech oborů vídor 
až k výii satiry, v prostředcích málo vyt 
raví, k nízkostí klesající. Nelze uprfti, ' 
A. stal se obití této své slávy a tohoto v' 
vfdeůského, stal se vírtuosen: a neuScI li 
virtuosů, jednostrannému vyvinuli manýrj 
Jako spisovatel pokrafoval A. ve své llaROt" 
kazatelské knihami mravokárnými a poN-znአ
jfeími. Po moru r. 1679 líčí ve svém -Weri 
Vilen! marnost vSeho pozemského před snili 
která nedbá na ctnost ani na slávu: ve e[' 
Lotech Wien! napomíná k modlitbám k u 
lení plamenů v očistci; Auf, auf. ihr Chr 
Sien I (168]) hlásá pokání a poučuje zárove 
o dějinách a mravech nepřítele tureckíba 
Gack. gack, giek, gack a Ga einer , "" 
samen Heitnen vj-pravuje o zázracích pou 
ckého místa Taxy v Bavorsku, ve kterém b] 
dříve kázai; nejobjemníjSí jeho dilo jest JuíU 
der Er^sckelm ^i6S6 — 1693), satiricko-poufn 
román, vlastní, jak při způsobí A-ové nemohl 
jinak býti, řada kázáni, navlefená na nit iívoto 
pisu JidáSova se Širokým rozvádénim nejro ', 
manitíjSích vící, ku kterým text dal podafi 
A. má sví předchůdce v kazatelích hlavn 
drívíjiích století. Za jeho doby stálo jind 
kazatelstvi jií na jiném stupni; podobnýn* 
kapucinádami, jakými on Častoval dvůr vide 
ský a nejvzneieníjSi společnost, pĎsobJIí V 
ZBtelé jinde jen na nejnižSi vrst^-y lidu. V E. 
kousku ovíem jeSlí mnohem pozdíji působ 
A. mocní; lil v památce lidu. a krátce pře 
r. 1848 začali vydávati sebrané spisy jehj 



Abrahámífy — Abrahamowícz. 79 

A., vlastni Hans Ulrich Megerlin (Me- j Bůh v jedné osobě, »živá bytost«, a že Kristus 
];erleK nar. v Kreenheinstetten v Mósbachu | byl pouhý člověk nad jiné pobožnější; věřili 
z rodiny robotnické, chodil do Školy latinské j v nesmrtelnost duše a v odplatu po smrti; svá- 
V tomto mésté, pak k jesuitům v Ingolstadte, I tosti a církevní řády měli za zbytečné, ale pro 
dile. na benediktinské gymnasium a universitu | zákon světský dávali katolickým kněžím dítky 
v Salcpurku : r. 1663 vstoupil do řádu augu- ; své křtíti a sňatek manželský požehnati. Mc>- 
stiánú-bosákův a sotva vysvěcen byv, poslán | dlili se jen Otčenáš. — Po dvorském dekretu ze 




147 — 192. Ks, (13. října 1781), když pozůstalí 

5) Jakub A. viz Abramson. žádnému vyznání dovolenému přihlásiti, r. 1782 

6) Wladyslaw A., souvéký historický 1 též z usedlostí svých vyhoštěni a do Sedmi- 
badate! polský, docent university krakovské. : hradská posláni. Děti své do 15 let, jako by 
S Dembinským a St. Šmolkou konal archi- 1 sirotky byly, musili opustiti; tyto pak dány 
•.áini badání v Římě v bibliotéce vatikánské. | jsou na vychování k rodinám křesťanským 
Vydal několik historických i politických roz- aneb do vlaského ústavu v Praze. Osobám 
prav. vyznačujících se kritickou bystrostí. ! vyhoštěným, jichž x- obrácení a dobré chováni 
Z nich uvádíme: O justycyaryus^ach n* htlscc-st zjistilo «, byl r. 1784 návrat do vlasti povo- 
dí* A/ 1'. í A']', ivicku (Krak. 1885); P/jed ir- | len, odňaté usedlosti a děti vráceny a co se 
vi^yq ustaw majowych (Przeglad Polski 1886); I z majetku jejich zatím bylo \'>'těžilo, jim vy- 
Pruska ustawa kosciclnn-polityc^na ^ dnia 2/. j placeno. Přiznali se k náboženství katolickému 



mája 1886 (Krak. 1886); Proces inkwi^ycyjny 
ir ustawach Innocentego IIL i we wspatc^esnéj 
nauce (t. 1887). 

Abraháiinffy Jan, slovenský františkán ze 



nebo jinému dovolenému, ale v mysli zůstali 
při svém vyznání. Chodili do kostela a po- 
zorně cvičení a kázání poslouchali, ale při tom 
byli plaši; žili pro sebe uzavřeni a konajíce 



manského rodu, vynikající kazatel, f 1728. Vy- 1 vše předepsané řádně, chovali se k duchov 
dal Knírku modliteb nábožných (v Tmavě 1693) ' ním správcům a k úřadům tak, že na ně nikd(> 
a Žaltář (v Brně 1697). * Včk. , nemohl žalovati. Jos. Alex. Helfert, O blouz- 

Alwraliainhinger, samota v Čechách, 4d. nivcích náboženských v Čechách a na Moravě 
23 ob. ném.(iSSo), hejtm. Trutnov, okr.Maršov, za cis. Josefa 11. v Čas. čes. musea 1877 a 79; 
■ibcc a fara Úpa Velká IIL Čásf. (i '/^ hod. sev.^l Winnkopp, Geschichte der Abrahamiten a j. 

Abraliaillldes Izák (podlé své rodné vsi j r. 1783. F.A.S, 

též Hroch otius zvaný), ev. bohoslovec slo- Abrahámova vysočina, anglicky ylé^rj- 
vcnský, syn zemana Abrahama, hradního hejt- ' hams-plain, návrší v Kanadě nad městem Que- 
mana ve Starém Zvoleni. Studoval doma, v Pra- j bekem (na západní straně), asi 200 m nad bla- 
ze íkde se stal mistrem svob. umění) a v Lip- dinou řeky sv. Vavřince, na němž dne 13. září 
sku. Vyučoval ve Vídni i St. Zvoleni, byl měst- ' 1759 svedena rozhodná bitva mezi Angličany 
>kvm notářem v Kremnici, po vysvěcení ve a Francouzi. Tito byli na hlavu poraženi a 
Wittcnber ku 1595 kazatelem a proboštem v Boj- Francie tím pozbyla Kanady, což bylo za- 
nici a od 1610 superintendentem žup před- ' Čátkem úplného úpadku moci francouzské 
dunajských. + 162 1. Vynikal theol. učeností \ v sev. Americe. V bitvě té padli oba vůdcové, 
i řečnickým nadáním; jeho český překlad Lu- 1 angl. generál James Wolfe a francouzský gen. 
therova katechismu vyšel v Levoči 1612, lat. ' markýz de Montcalm; památku jejich hlásá 
řeč proslovená o pohřbu palatina Jiřího Thur- ! na bojišti pomník sloupový. (Viz vyobrazení 
zytamže 1617. (Slov. Pohl. 1887, 11 — 12.) Včk, , Č. 23.) 

Abraluunité byli sekta náboženská v Chru- ; Abrahámovo lůno, rčení biblické, tolik 
dimsku. která zavrhujíc Nový zákon vyznávala co nebe. V paraboli o Lazaru dí se, že umřel 
ih!cní Mojžíšovo, jehož držel se Abraham před žebrák a nesen jest od andělů do lůna A-ova 
obřízkou, a vydávali se za israelity podlé ducha, (Luk. 16. 22). 

pHiav>e prý v sebe ducha učení toho. Vznikli Abrahamowícz neboli Abramowicz, 
jako jiné sekty, když evangelické náboženství | jméno starobylého rodu litevského, erbu Ja- 
bylo po bělohorské bitvě násilně potlačováno strz^biec. Z něho vynikli: 1^ Jan A. na Wor- 
a knihy nekatolické páleny. Vidouce totiž mno- i ni an ech (f 1599), vojvoda zprvu minský. 
ú, že Starý zákon židům bez překážky byl | později smolenský, horlivý obhájce a ochránce 
ponecháván, přidrželi se jeho, seznamovali se evang. církve v Polsku. R. 1595 zasedal na 
s židy, tajné s nimi obcovali a některé jejich . synodě toruňské, jejíž usnesení též podepsal, 
■'byčejc přijali. Přestali vepřového masa poží- ' a r. 1599 účastnil se evang. sjezdu ve Vilně. 
\ati. světili sobotu; obřízky však nezavedli, : Ve Wornianech dal podnět ku zřízení kalvín- 
pravíce, že Abraham byl mužem Bohu milým ského sboru. Vydával mnohé evang. spisy svým 
pn'e, než obřad ten byl zákonem ustanoven. I nákladem, jako na př. Katechiím, albo króikie 
V živote soukromém 1 veřejném byli A. lidé %v jedno miejscc ^ebranie . nňary i powinnošci 
pokojní a dobří poddaní. — V učení svém za- ' chi-^esciaňskiéj, jenž obsahuje kolem 300 na- 
mítajíce nejsv. Trojici, vj'znávali, že jest jeden I bož. zpěvů. Zdá se, že byl A. rovněž spiso- 



vsiclrm lilltt ZJanie Lltn-ina o kupcjy taniéj | bral spol upuco vnik*, nevidy s praspícbei 
;^;ii í irogiéj tpr^daiy (i595)r Mi hájena 
KAsnda volné tiiby. Spis ten nAíivá T. CxAcki 
iDxiela, i&M, 1.1. tak důmyslným, že by i mo- 
(lernim nírodnim ho«píidifům Smithnvi a Cob- 
ilenovi byl ku cti. Život A-Qv vyliíil nejme- 
novanV autor ve spisku Jiisla funebría {i^gi^X^ 
a>MiVolajA..syn před., proslulý válečník, vle- 
tech 1621 a i6i2 účastnil se vilky Svřdsko- 
polskř v Kuronsku pod vrehnfm velením hejt- 
mana kniíete Kr. 



Varfavř. tibi se nejvíce tfiaktovJi (nik 
^íí I grjecpiníd (18S5. Mnníel ec Ictmostí 
do čeít. přel. Sthwab-Polabuký v Divad. Ochot 
niku iSs5), jii napMl ku spolu pracovní ctvJ P 
Ruszkowského. Také fra£ka Adu-okat bex kHen 
tó«: sepsaná ve spolku s Kwieciňským, m'*" 
dohrjJ' ospích a udrřela se na rcpertoiru. 




kovntkem a sta- 
rostou storodijb- 
xkým a miudziel' 
■ifcýtn. Dví léla 
potom bvl niíel- 
nlhem dřlostfele. 
ctva velkoknlíet- 
-tvlIitevského.R. 
1646 jii jako vo- 
jevoda micislaw- 
*k>ř byl od snému 
delegován smlu- 
vili mir se Švédy. 
Poxdíji byl jme- 
nován vojev. Iro- 
ckýfí, a /nova r. 
^6^t} utoíeno mu 
narovnati lelidi 
vzniklí »c Uvíti- 

3) Jídrzťíi A., 
kastelán breS(- 

-ko ■ htevsky (f 
17631, proulul v 
XVIII. stol. jako 
íTÍteřný prárafk. 
Aláite památ- 
ným MC stal jdko 
jeho dva bratff 
■Jeriy, jení r. 
1758 byl poslán- 

vilenakéina An- 
toni, podstaro' 
ita KtarodcbskV a ,, p„„,,. ,„., „_ „ 

hoi snímu) v dě- 
jinách lilevského soudnictví jako horlivý stou- 
penec Radíiwilia proii C/anor>-ským, kteft xe 
msiy r, 1756 chtřli Maluszcwiczůra odnlti 
ílechtictvl. — Z daiaich osudů rodu toho aluSI 
uvésti, iíe v XVTII, st. byli Aové horlivý' 
jtrannlky Augusta lil. a Kadziwiltů: když pak 
strana Ceartnryských nabyla vrchu, byli 'proná- 
sledováni a znenáhla pozbyli vejkeiého vý- 
znamu politického. 

AbrahUBOWlos; 1) Adolf, souvfký dra- 
matický spisovatel polský. Žijící ve Lvoví. Na- 
psal řadu fralek, osnovaných na základí halii- 
skýeh a pfedevSim Ivovsk^ch pomérů. A- má 
vroitený humor, .smysl pro lokálu! barvu, by- 
. strí pozorovací talent a dovede vymýšleti 
zábavné ^tuace. SlabUm je v divadelní tech- 
nice, proíei si k valné íisti avj'ch kusQ pfi- 



<iȒl6), k 
hned vzáJ) 
psal penaá 
dajíie mí mfft 
S přiznivťin př 
jetfm potkaly ■ 
fraíky fí^eiivy 

d^enie. A> buix 
a Picnvi^a p. 
jsou víak znafa 
Hlabái.R.iSS7fit 
mojiné pokusili 
A- napsati vesel 
hru valného Hlil' 
£v-if Jtonie, kteť 
by\'3i hrána ' 
Ivovskím div 
dle nepronikla.- 
3) Dawid A 
spis. pol. (' i8+3 
Cestovav po Ni 
tnecku a ňwid 
jal se roku 1 
na svých statc 
Dcmni lu F 
«jsokíhoj B 
szkowct <u 
rodenk)! »«■ 

iiti /abwajc s 
,ludicm hospc^ 
difskjth vid i 
vťfejňoval detn 
flanky o polní) 
Ifi TU AhritJmo-í niBÍ\nt- lloRpodáfstvi, 

*' plemenech hotf 

zlho dobytka a 
v časopisech 'Gazela Narndowa'. >Dti 
nik Polski. a .Rolník-. Koku 1874 byl z 
len za poslance do zem, snřmu ve vel 
statkářském voleb, okre^ kolomyjském. Ri 
1 1875 koupil panstvf Siemianúwka-Szcier 
{u Lvova), kam z Podoli se presidii!. V 
dob! přejal redakci odborného hosp. íaaopli 
>Rolnik<, úředního orgánu haličského ho*-^^ 
dářského spolku, jíž viak r. 1579, valnft i 
cemi jsa přetiicn, se vzdal. Od r. 1881 j 
nástupce t poslance Krzeczunowicie xti 

Euje v rakouské řliskč radí Ivovský okrea Td 
ov-ských obcí. A. osvídčil se tamté* )•] 
obratný řečník a při důležitých předlohái 
národohospodářských bývá volen za zpr&V 
daje. Ze spisů A-ových, jež v^Šly o 
dlužno uvésti dram. obraz ve 4 jedn. 



nhrx (ve Lvoví, i86g) a politické broSurky: 
Uit ottParty do H". P. Oitniia Hausnera (L 1878); 
ti. tJsl ota\]rty do Wpana Ottona Hautnera 
(t. 1S71J); Programy ^namoive pp. Hausnera 
i /Trjťťítinoui/rjfl (t- J879). 

Abnkjuu Nicolai Chr.LevJn (^lygS. 
) 18701, archacolng dánsk>\ cestovatel po Ev' 
ropí za ůíd_v védeckj'ini a piln^ sbírntci pa- 
nátcL umřleckých i nikopisnych, jehoí sbírky 
liviy liikoupcny dánskou vládou pro státnf 
^ iu ttku, Z pract jeho ncjdůleíít. jest 

i 1 1S441, popis Btředovík<^ťh rukop. 
. ^76 vvddny jeho paméli. 
A jr.vbamxMi: 1) Werner Hana Fre- 
L"44 — \ 1812), básnik, národní bu- 
i.'. a člen ^-šech tehdcj£ich učeních 
-> domácích; uveřejnil ve mnohých 
v lánky o dánské minulosti. zvlůSté 
h kamenech, pak aesthetickí a li- 
:.irickí úvahy vůbec; překládal starť 
; sjI dánskou mluvnici pro Némce. 
. Nvempem a Rahbekem vydal ví- 
■■.■■:h písni stredov«k}'ch Udvalgte 
r'- fra middel al deren I^V. a pQso- 
/L- «méru laké ve svých vlastnich 
: iť/i nimíj jsou národní a vojenské 
kifrých zavádí! staronordickou my- 
nové poesie. A. nar. v SlcBviku, 
. :ti dílostfeletkým a uíilclem na roz- 
umech vojenských v Kodani, kdei 
3) Joaeph Nicolai Benjamin A. 
- 17', syn před.. proslulí v díjinách dán- 
. 'i:iky. Hyl důstojníkem generálního 
;.:.boínfkem krále Bedřicha VI., ve 
iipstavení působil pro zavedeni vzá- 
'. > DÍováni v národních ikolách, kleré 
I byl poznid. Jeho píiíinfnini byla 
šuká £kola vojenská (1830], kterou 
■- . . , .' -im řídil. Vydal společní s Híin- 
^^Li<:i. >|N!i ■> víájemnim vyuřovdní. 
^^Abra«tala (/ Tec. a-llgaziaiv, paže), zrQd- 
^H nedostatek pn/i. ní. 

^BjLbnuiblooeplialle («, 0i/ctiiiov piiíe. xi- 
^^^; hUra). zrůdný nedostatek paži í hlavy. 
Abrftohlns vi; Zrůdnost, Pri. 

Abrakoratl slově v mluv* lednické od- 
■tr-jtii!i \r-I s místa nebt/pciného vůbec a 
i uil-ili. pWiny /.vláiStí. C. 

AtaruBls viz Cejn a Podoustev. 
AbrM&ev: 1) NíkoUj Alexéjevie 
■• iS,; - I 1H70I, pilný badatel v sibiřské 
(;.r-if:i,>ťi 11 dřjinilth: "V Kurganu v guh. tobol- 
;. !■; ItLÍícI lid r. 1831 ruSlinu, latarStinu u 
iiihoUkém semináři, pozdíji stal se 
11 v nibiř. m. Bcrezové, Jalulorovsku 
■11. r. 1852 pfeSel k adminislrad a 
'imsku u vrchní správy záp. Sibiře; 
Vtfrl jiikn státnf rada v ScmiiialaCinaku, 
nfi* fivot HvQj v Sibiři, obíral pilní male- 
t k hbtorli, gcoiírafii a nirodopisu sibiř- 
'-j^* apracaval jej v dělných rozpravách 
'*~' injch v rocl. aborničich vidcckých. 
'*-ne2 ao monocrafií geograf, a' ná- 
"(tickyeh. z nichf ivl. vyniká 
J V XII. sv. >Zapisok řeoRr. ob- 
'ktuáné popily mta sibiřskvcb 



(Kurgana, Semipalatinska aid,) a cenné vý- 
sledky dlouholetých meteorologických pozo- 
rováni v ScmipaJatinsku, Berezoví a j. Rovoíi 
íetné jsou jeho stati o starožitnost ech sibiř- 
ských {otiSténé v tlzvést. archeut. obSí.i a 
v >TobolakÍch gubern. védom.i) týkající se 
kurhanův a hradist vůjezdé tjumenském. kur- 
ganském a j„ flanky o rozvalinách sedmi ka- 
menných staveb (palatl, jež daly Semipalatin- 
ahu jméno, o sibjf. mincích, peCetech a znacích. 
o kirgizských mohylách atd. V historických 
flancích pojednává o kozáku Jermakovi, o kn. 
M. P. Gagarínovi, prvním gubernátorovi sibiř- 
ském, líčí život historika sibiřského Petra 
Andr. Slovcova, s nimi si dopisoval, piíe o Men- 
Sikovu, Oolgorukých a j. znám. osobnostech, 
které byly v^ipovídény do Sibiře atd. NejfetnéjU 
jsou vSak jeho stati o díjinách církve sibiř- 
ské fpočtcm 40). Na svých ilřednlch cestách 
prozkoumal chrámy a kíáttery a jejich archi- 
vy, sbíral místní tradice a shromáídil hÍ hojnC 
cenného materiálu, z níboi vyplynuly pak jeho 
BlU-die v •Žurnále minist. nar. proKvĚSÍ.*: O vv4- 
díniji ckristiaiiftva u bírejot^kich OxIjakOf 
(1S51), Materiály dlja iitoriji chriii. prosvi- 
ščeaija Sibiři (1854) a Propoviď Jevangelija 
sib. Vogulam (1854). jakoi i flanky v theoL 
čas. >Strannik<, do níhož od založení jeho 
r. 1S60 ai do své smrti pilní přispíval. — 
3) Alexander Konslantinovif A., znám. 
generál ruský (* 1836 ~ -( 1886). R. 1S54 byl 
jmenován praporčíkem u 1. polní dflostř. bri- 
gády, která byla přídílena za války krymské 
k baltickému sboru chránícímu břehy livonské 
a kuronské proti pokusům anglo-franc 1 odlit va. 
R. 183Ď stal ae podporuííkem, r. 1858 pfeloíen 
k sibiřské péJLi batteríi, rok potom dán ke Slábu 
sibiř. pevnostního okrugu a jmenován poru- 
číkem i velitelem okružní délostí. fikoly. Roku 
iS6z účastnil se dobytí kokandské pevnosti 
PiSpeku a r. 1864 operaci proti KokandanŮm. 
zvi, útoku na Aulie-Atu: jako kvítán dobyl 
s malým oddilem pevno.iti Cinazu a skvfle vy- 
nikl při ijtoku gener. Čerřiajeva na TaSkent 
zg. Cvna 1863, začež vcdlé íctných dekorací 
válečných dostalo se mu náíelniclvi itábu 
turkestánské oblasti. Rovnfž vyznamenal se 
r. i86ň v bitce u Irdíaru a u Chodjendu. Stav 
se podpluko vnikem a velitelem samostatného 
oddílu vojenského, obrátil r. náal. mnohokrát 
silnčjii jízdu buchárskou na úlék a přispfl 
značné k vítfzství u Samarkandu a dobyli 
místa toho (tS68). Po míru s chánem buchar- 
skVm jmenován gen.-majorcm a velitelem Za- 
ravSanského okrugu a osvédčil se praví lali 
znamenitým administrátorem, požívajícím dů- 
viry a obliby u tuzemců, jako dfive výborným 
válečníkem. R. 1877 byl vojenským guberná- 
torcm a velitelem oblaati Fcrgrinskí. r, 1878 
svěřeno mu velitelství fergánakého oddílu tur- 
kestánských vojsk a r. i87g jmenován generál- 
líeutenantem. Jeho přiíinéním. jmenovité vý- 
pravou k jezeru Alexandrovu (Iskcnder-Gulu) 
(r. 1870) zkoumáni geografická, hl.oro- a hydro- 
eruBcká vTurkestánu nabyla nových, jasných 
výsledkův. — 3) Jakov VnsiljcviČ A,, pu- 
biicialn a belltlr.ita ruský (" (858). Poch^ ' 



82 



Abramowicz — Abranchiala. 



ze Stavropole na Kavkaze, počal stud. r. 1877 
lékafstvf v Petrohrade, byl v&ak již rok potom 
pro úČasf v rozšiřováni zapovčdčných spisů vy- 
povédčn do svého rodiště, odkudž mu teprv 
r. 1880 bylo dovoleno vrátiti se do Petrohradu, 
kde věnoval se literatuře a žurnalistice. První 
jeho povídky Sredi sektantov (Mezi sektáři) a 
Méščanskij myslitel vyšly pod pseudonymem 
Fedosějevec r. 1881 v Cas. »Slovo<; pozd. 
stal se stálým spolupracovníkem »Otečestven- 
nych Zapisok«, do nichž napsal v letech 188 1 
az 1884 četné povídky a články ethnografické 
i politické ; mimo to řídil v hich čásf bibliograf, 
a kritickou a r. 1884 po uvěznění redaktora 
S. N. Krivenka i rubriku politických zpráv do- 
mácích. R. 1S84 stal se úředníkem v statist. 
oddělení petrohradském a sestavil statistiku 
okresu schlússclburského a petrohradského (3 sv. 
1884—86), ale již r. 1885 chopil se opět žur- 
nalistického péra a vstoupil do redakce čas. 
»Nedělja« přispívaje při tom do jiných rus. 
denníkův a měsíčníkův a do illustr. díla Vol- 
fova »Živopisnaja Rossija*. A. hlásí se k té frakci 
mladého pokolení v Rusku, která v.^í silou pod- 
poruje ruský lid v zápase s bourgeoisií a která, 
pokládajíc otázky z vyšší politiky za vedlejší, 
obrací své zření hlavně k hospodářskému i du- 
ševnímu vývoji prostého lidu. V oboru tom 
napsal stati Gorod i mčŠčane (»Oteč. Zap.< 1883), 
Nčkotoryja osobcnnosti našich po^emeljnvch otno- 
šenij (ib.), Krcsfjanskij kredit íib. 1884), Zaby- 
toje soslovijc (>Nabljudatelj« 1884) a j. Do *Šě- 
vernago Véstnika*, do néhož od založení (r. 1885) 
přispíval, napsal stať Ženskije vračebnyje kursy 
(i 886), která vyšla též o sobě, Vopros o Čiň- 
ševikach a Jcšče o Činševikach ( 1886) a obšírnou 
studii iVi/fť/r, ^elanija i stremlcnija soslovij 
v epochu Jckaterincnsknj kommissiji (1S86) atd. 
Téměř polovice jeho prací jest věnována » roz- 
kolu a rozkolníkům* f zvláště rationalistickvm\ 
v nichž vidí lidi ^^hlcdající pravdy* (nazval též 
jednu po\1dku svou Jščuščij pravdy v >Oteč. 
Zap.T 1882) a prodSenc idealismem, jenž, po- 
něvadž nezabíhá v mysticismus, dle mínění 
A-a může zdravě působiti na národní orga- 
nismus. Z prací sem spadajících jmenujeme 
kromě zmíněné již povídky Sredi scktantoi\ 
Programma voprosov dlja sobiranija svčdčuij 
o sektantech (*Ot.Zap.< ivSSi). Kvoprosu o nh-o- 
řer/)ímos// (snášelivosti 1882), Chludovščina, Kak 
Melentjevcy iskali voli (povídka), Duchoborcy 
(1883), Statističcskija ekspcdiciji, z dfjin roz- 
kolu (»Dělo« 1883) a mn. j. Ž povídek jiného 
obsahu vyniká Korova (»Ustoji« 1882), Gam- 
lety para na groš, Ivan Bosyj (»Dělo« 1SS2) 
a některé v»Dčtskom Čteniji*. Avšak i rodného 
Kavkazu všímá si mladý autor, jak svědčí studie 
3/. M. Kovalcvskij o \emlcvladéniji u Kavka^- 
skich gorcev (*0t. Zap.« 1S84), Očcrki Sčvcr- 
nago Kavka\a (vDělo«t 1883) a Kavka^skijc 
gorcy (t. 1884), hlásaje, že při upravování po- 
měrů životních u nesčetných horalských ná- 
rodů na Kavkaze třeba dbáti individuality kme- 
nové a neupravovati vše dle jedné Šablony. Cr. 
Abramowloz Salomon, souvěký učený 
hebraista, '^' 1839 na Litvě. Proslul jako 
výtečný znatel talmudu i rabbínské litera- 



tury a sepsal hojné prací v jazyce staro- 
hebrejském. Mimo to v žargonu, jímž mluví 
židé polští a litevStí, uveřejnil několik sociál- 
ních satir, zamýšleje ta^to vydatněji působiti 
na nižší nevzdělané vrstvy židovského lidu. 
A. jest již od r. 1859 literárné činným a své 
práce vydává s pseud. Mendelí Mejcher 
sforím (Mendel knihy prodávající). První jeho 
satira Die Takse oder S^tot Baas Tewes (Taxa 
aneb dobrodineČkové města), v níž tepá žid. 
chabrusové vyděraČe chudiny, učinila na pol. 
židy hluboký dojem, ale autorovi bylo pro ni 
zakusiti mnoho nepříjemností a pronásledo- 
vání. Z ostatních výtvorů A-ových, kde rov- 
něž autor v duchu novověkého pokroku a civili- 
sace hledí v židovském prostém lidu buditi 
chuf k produktivní práci, k poctivému životu, 
a obrací se ostře proti jeho předsudkům i po- 
věrám, sluší uvésti: Kisur massvejs Beniamin 
has^iisii (Krátké vylíčení pouti Benjamina IIL 
V pol. překl. Klcmensa Junosze Szaniawského 
s názvem >Don Kiszot žydowski* vySlo ve 
Varšavě r. 1885 a připojen též obšírný životo- 
pis autorův, sepsaný překladatelem), Fisike 
der Krumcr (Chromý Fišel), Dos kleine Men- 
s^efe (Človíček) a zvláště populární satiru Di 
Klac{c, oder car báli chaim (Herka, čili slito- 
vání nad zvířaty. Pol. překl. Kl. Junosze Sza- 
niawského »Szkapa. die Klatsche-s vydán ve 
Varšavě r. 1SS6). A. dal vznik židov. žargo- 
nové literatuře v Polsku, která od jeho lit. 
v3'stoupení rozvíjí se velmi utěšeně. Té doby 
jest A. ředitelem žid. Školy »Talmúd Tórá« 
v Oděse. S\ski, 

Abraxnowiozi, rod litevský, viz Abraha- 
m o w i c z. 

Abranuion či Abrahamson Abraham^ 
znám. rytec něm., pocházel ze židovské ro- 
diny v Postupímě ('■' 1754 — \ 1811). Učil se 
u otce svého Jak. Abrahama ('^ 1723 — 
t iSoo), jenž po 50 let byl zaměstnán v prus. 
mincovnách v Štětině, Královci a v Berlíne 
a mimo jiné ryl znám. pamětní medaille za 
války sedmileté. Vyučiv se odebral se A. r. 
1788 na uměleckou cestu po Evropě, na níž 
prostudoval všecky vynikající výtvory medail- 
íeurské. a po návratu r. 1792 stal se král. prus. 
mcdailleurem a rytcem stampilií. Z jeho prací 
vyniká pamětní mince s poprsím kr. Fnedri- 
cíia II. (17*^2) a četné medaille s podobiznami 
znám. os(íh XVIII. stol. (M. Mendelssohna, 
Kulera, Wiclanda, Klopstocka, Lessinga, Kanta 
a j.). Pracdval též pro Rusko, zejména medaille 
na památku příjezdu velkokn. (pak císaře) Pavla 
Pctroviče do Herlína, ke cti vév. Petra Kuron- 
ského, pak medailli k nastolení cara Alexan- 
dra I., za niž dostalo se mu skvělé odměny, 
a k památnému sjezdu Napoleona I. s Alexan- 
drem v Tylži (iStKj). Poslední prací jeho byla 
výborná mince na památku smrti ViiX. pruské 
Louisy (iSii). Rytiny jeho jsou většinou du- 
chaplně komponovány a vkusně a jemně pro- 
vedeny. Napsal též Vcrsuch Uber den Geschmack 
auf Mcdaillcn u. Mun^en (Berl. 1801). Čý, 

Abranchiata lat., bezžabří, v svst. zoo- 
logii některé skupiny zvírat, jež nemají zaber. 
Jsou to skupiny následující: 



Abrantes — Abrasio 



W 



. U Členovců (.Irí/iro/^oiíii) veliká skupina' 
fftck, pftvoukfl a hmyzů, kleFi vesmés dý- 
i vzdušnicemi neb vaky vzduinými a jeí 
i2ajetne niivem A- neb Tracheata, na raz- 
Bod druhé velké skupiny členovců, korýiů, 
|(<lýchajIiabramiajcžzavcmeBranchiata. 
roys&v máme na mysli stadium úplní vy- 
li, nebof larvy mnohých skupin ve vodé 
|^[ ďfchajf íabrami. 

I* U mílikýSQ jest to skupina náleiejici 
HiAm nahoíabr<:'m {Sudibranehiata). za- 
^i^cf v sobí podivuhodní rody mořských 
% jako Elyita. Umapottíia, Phytlirrhoe atd., 
" uota nemajíce zvláštních pfivísků ía- 

3 dýchají celím povrchem lélnlm. 
, U jeíovelt lÉckinoidtů) skupina, kterou 
i ječovkami pravidelnými {Regularía) tvoří 
t Cidarídae, vyznaíujlcl se na rozdil ode 
i ostatních feledi pravideln;řch jeíovek 
\p ia nomi zevnéjilch pNvésků žabernich. 
1 XvUitnl její postaveni mezi ostatními 
)t jakožto skupiny A-t přirození jest odO- 
no. Se. 

Mnantos, ilsré opevnéné mfslo v roz< 
a úrodné rovjné v portug. distr, santa- 
m QB f. Tajů. pFea niž se zde pne řcií- 
t inost,s63So i>b.(i87Si, provozujícími po 
" i iel. dráze čily obchod (ovoce, olej, obillf 
ibonem. Zdejži chrám sv. Vincence patfí 
nvítSim a ncjkrásnéjSIm chrámům portu- 
'-1. Ve pfířmč strategické jest A. místo 
, ovládající pHchod ze španíl do Por- 
> jakoítu přední baSta hlavního místa. 
( dobyl ho gen. Junot, zaícif povjjficn 
I DM. vévodu z A, 

• :l)DomJoséf t784-ti827). 

i, portugalský konservativec. Odebrav 

itfo7 do Francie, aby přimo s Bona- 

^..O rokoval o polit, záležitostech v Port u- 

p&O, byl od niibo zadrián jako rukojmí, ale 

kl sa mu ani sliby ani hrozbami získati. 

ÍOin ftac napsal po portug. nékobk zemí- 

lk]řGh a botanických knih. Navrátiv se po 

"leb do vlasti, úfastnil se r. 18^4 polili- 

..» pletich, kteří přivodily zavraídíni ví- 

y dc Loulé. oddaného pNtele krále Jana VI. 

IVa vyhnán zemřel po různých 

nd\'ne. — a) Laure Permon, 

bot, vévodkyné ďA., P1784 — f 1838). man- 

ft ái generála Junota. Ze spisů jejich nej- 

-^^^ jiou obšírní a vířné Aíémoires ou 

lU$l. Ȓir Napoleon, Ia revoliition, h 

■-, le fon.tuiďf, Vtmpire ti Ia reslaura- 

[, b]ntř« m se zdravým úsudkem v iS kni- 

*1 Mpaané, j(2 palří k nejlepším pramenům 

I Napoleonových a apoleCnosti pařížské 

qjil doby. Du ním. přcloíil je Alvcnsleben 

Bl — 3* "as ív.l; vjazyku angl. vySel velmi 

~ř ^f^f^ * "'ch Napoleon, his eouri and 

y ^ondn iSáj, 3 sv., nové vyd.). A. nar. 

"' ru; stBv£Í se po svém zasnoubeni 

u malky Napoleonovy, promrhala 

i JlDfatf; nedostatek, v níjž po smrti man- 

i upadla, vrhl ji na dráhu literární; feuíl- 

<t X romány, jrž kromí Memoirů napsala, 

dfy vtak v zasloužené zapomenutí. Ze- 



ďAbrUltis, vévoda, viz Junot 
Abráiiy [ábráň], níkolik obci a pustoiin 
v Uhrách, znichí jmenujeme ; Szent-Gydrgy-A.. 
vesnici v jižním cípu sabolíské župy nedaleko 
dráhy, má i s pustinami k ni náležejícími 2051) 
maď. a slov. ob., fím.-kat. a řecko-kat. chrámy, 
pékný zámek s velkou zahradou a poStu. R^. 
Abrányl:!) Emil (starSí;, rodinným jmé- 
nem Eordogh C^^ 1820-11850), maď.belletrista 
a politický spis., r. 1S4S sekretář ministra Bartol. 
Scemere. — 3) Emil (mladiOt básník a belle- 
trista, syn hud. skladatele Kornela, * v Buda- 
pešti 1S51. Psal dramata, básní a romány, od 
r. 1885 rediguje bell. list •Koszoru.. Přeložil 
z Byrona Dona Juana, Manfreda. Sbírka básní 
jeho vySla r. 1873. — 3) Kornel (starSff, 
hudební skladatel, '■* 1829 v Síent-Gyorgy. 
Abrányi ; v revoluci 184S — 49 úíastnil se n'é- 
kotika politických miasií. Počet hudebních sUa- 
dcb jeho přesahuje 40. Z díl jeho vynikla 
Zeiiétieti atsthelika (Aesthetika hudby), Ama- 
eyar ;ene sajálsdgai (ZvláStnoafi maďarské 
hudby). — 4) kornel (mladSi), vynikající maď. 
romanopisec apubliciata (pscud. Kakai Ara- 
nyos), syn před., '^ 1849 v Budapešti. Z ro- 
mánů jeho JSOU ČelníjSI: A lilkoll i\rrelem 
(Tajená láska), Egyféfj philosophiaja (Filosofie 
maníela), Eey modern aposlol (Moderní apo- 
štol), A dia&ég bolondja (Blázen slávy), A hat- 
vdny grofnó (Bledá hrabínku) a dramata f^r- 
ch'al. Rúvidlatú (Krátkozraký) a j. Po nijaký 
ías redigoval první mad. belletristický list 
•OrszágVilág.. Od r. 1884 jest členem sní- 
movny poslanecké, hlási se k mírné opposicí 
a jest jejím vynikajícím řečníkem. Z románů 
I jeho byly néktcrí do cizích jazyků přelo- 
' ženy. Bblc. 

Abrftklo Aoniaaa (lat.), oskrabováni 
rohovky a příbuzná kcrektomie čili odříz- 
nutí části rohovk\', náleží mezi velmi staré 
operace oční; dočítámet se o nich jií v do- 
bách Calenových; v novéjSí dobí dosáhli MaJ- 
gaignc a hlavní Szokalski pomocí kerektomic 
skvilých výsledků. Podlé zkuScnosti Szokal- 
ského hodí se ku kerektomii nejlépe ústřední 
povrchni zákaly rohovky, kolkolem normální 
tkaní ohraničení, míní lakové, které B okra- 
jem souvisí a do kterých cévy vnikají. OSkra- 
bování rohovky doporučuje se hlavni při 
inkrustaci rohovky rozličnými kovy, jež vzniká 
pa neopatrném a nevhodném upotřebení oč- 
ních vodiček, chovajících octan olovnatý, du- 
sičnan stříbmatý neb cuprum aluminátum; 
při saturovaných zákalech rohovky, jež po- 
vstávají po spáleninách nehaSeným vápnem, 
při vniknutí cizích tílísek do rohovky (čá- 
stečky skla. piliny železné, vlásky housenčí, 
či-itky třaskavýcií hmot) a při starých vý- 
levech krevních, jcŽ se nevstřcbaly. Kcrek- 
tomie hodí se hlavně při ptovrchnlch. úplné 
neprůzračných zákalech rohovky, jei umí- 
stíny jsouce v epithelu samém neb v nejhořej- 



stearin neb Šupinky kostnaté. Jinými indika- 
cemi pro kerektomii jsou mozolům podobné 
ztluSléniny epithelu rohovliového, pasový zi- 



Sk 



Abraumsalze — Abraxas. 



kal (keratitis \onularis) a tvrdoSijné puchýřové 
a oparové záněty rohovky (co ultimum refu- 
gium). Obé operace jsou více méně bolestný 
a proto provedeny bývají v narkose a po před- 
chozí anaesthesii oka silným roztokem kokai- 
novým. Oškrabování rohovky déje se malým 
ostrým nožíkem neb plochou ostrou jehlou, 
neb zvláštním nástrojem (keratotomem); 
pro velké podráždění oka musí se operace 
konati v několika seděních. Při kerektomii 
vyřízneme pomocí přizpůsobených nástrojů 
onemocnělou čásf rohovky buď v celistvosti 
neb, je-li příliS rozměrná, v Částkách. Po ope- 
raci v obou případech přiložíme antiseptický 
obvaz. Při nedostatečném opatření nemoc- 
ného může po operaci následovati hnisavý 
zánět rohovky; ale i při dostatečné péči hrozí 
nemocnému zánět duhovky, zánět celého oka ; 
ostatně i správně provedená operace mine se 
účelu tím, že náhradní látka, která odškrába- 
nou neb odříznutou Částku nahrazuje a me- 
zeru operací povstalou vyplňuje, rovněž tak 
jest neprůzračná jako ta, kterou jsme pracně 
byli odstranili. Schl, 

Atoaumsalze viz Draselnaté soli. 

Abravanel (zv. také Abarbanel, Abra- 
banel, Arbabanel, Barbabanella a Rava- 
nella): 1]) Isák ben Jehúda C^' 1437 — + 1508), 
proslulý židovský státník, filosof, theolog a 
kommentátor, nar. v Lisabone ze vznešené a 
staré rodiny židovské z kmene prý Davidova. 
Vychování dostalo se mu velmi pečlivého, po 
jehož ukončení král Alfons V., který jej měl 
u veliké vážnosti, svěřil mu vedeni financí, 
jakož též k jiným důležitým polit, úkolům ho 
upotřebil. Po smrti Alfonsově r. 1481 upadl 
A. s ostatními rádci a miláčky zesnulého krále 
u nástupce jeho Jana v nemilost, tak že byl 
přinucen prchnouti do Kastilie, kdež po osm 
let (1484— 1492) byl finančním ministrem Fer- 
dinandovi a Isabelle. Když 1492 židé byli ze 
Spaněl vypuzeni, musil se též A. odstěhovati 
i odebral se do Neapole, Corfu, Monopoli a 
1503 do Benátek, kdež byl nějakou dobu mi- 
nistrem financí a vyslancem při francouzském 
dvoře. Zemřel 1508 a pohřben byl republikou 
benátskou s velikými poctami. A. patří k nej- 
učenějším a nejduchaplnějším rabbínům. Spisy 
jeho jsou hl. exegetické a polemické, zvláště 
ostré jsou jeho útoky proti křesťanům, s nimiž 
ostatně žil ve stycích velmi přátelských. Díla 
jeho psána jsou velmi jasně ale rozvláčně, 
kritika ostrá a případná, mluva správná. Nejdů- 
ležitější díla jeho jsou Mašmiajcšúá (Prohlášení 
výkupu), apologetika židovství vzhledem k vy- 
koupení, současné polemika proti křesťanským 
výkladům slibů starozákonních (rozděleno v 17 
oddélení dle počtu proroků přislibujících); dále 
Ferúš hat-tóráy obsáhlý kommentář pentateu- 
chu, opětné vydaný zvi. pečlivé v Hanavč r. 
1 7 10 H. Jak. van Bashuyscnem s krásnou la- 
tinskou předmluvou o A-ovi; Férús móre ne- 
búkim, výklad (spisu Mojžíše Maimúního): po- 
učení bloudících, Séfcr róš-amánd (kniha zá- 
kladu víry, dogmatika židovství o 24 kap.), 
kommentáry k prorokům a jiných více. — 
2) Jehúdá A., zvaný Leoně Hebreo, ncjst. syn 




C. 34. Abraxas. 



Isákův, Španěl, opustil r. i^<^2 svou vlasť a ode- 
bral se do Neapole, později do Janova; byl vý- 
tečným filosofem novoplatonickým, vynálezcem 

hud. nástroje 
i praktickým 
lékařem. iW 
slavil se hlav- 
ně svým spi- 
sem Diaiogki 
di amore sklá- 
dajícím se ze 
3 dialogů me- 
zi Sofií a Filo- 
nem, v nichž 
s důkl. znalo- 
stí pramenft 
sloučil veSke- 
ru filosofii no- 
voplat. v ce- 
lém jejím roz- 
sahu na poč. 
XVI. st.s mou- 
drostí Sokra- 
tovou, s mv- 
thol. symboli- 
kou, kabbálou 
a s arab. filo- 
sofií, učiniv 
lásku jako ži- 
votní princip 
vSehomíra středem jejím. Byl přel. do lat., 
franČ. a špan. Napsal i Šir (báseň), chvalozpěv 
na kommentář otce svého k dílu Firké abót (Prů- 
povědi otců). Srov. Fr. Delitzsch, Leo der He- 

braer,Charak- 
teristik s.Zeit- 
alters, s. Rich- 
tungu.s.Wei^ 
ke ( 1840) a B. 
Zimmel, Leo 
Hebraeus,ein 
jíidisch.Philo- 
soph der Re- 
naiss.(Breslau 
1886). Dk. 
Abraxas, též Abrasax. Slovo toto čte 
se na starých gemmách, kterým říká se A. £i 
A-ské gemmy, a jichŽ ve starověku a středo- 
věku se užívalo za talismany a amulety. Na 
pravých gemmách nalézají se vedle záhad- 
ného slova A. též všelik^figury, nejčastéji ko- 
houtí hlava na člověčím trupu vybíhajícím ve 
dva hady. V rukou drží tato figura nejčast^í 
bič a štít, jindy věnec s křížem nebo bez kříže, 
žezlo, meč a j. Vedle ní vídati často lid- 
ské ozbrojence neb osoby klečící (dle Beller- 
manna jsou to žáci, spíše však osoby, jež 
mají v kult býti zasvěceny, tedy katechume- 
nové ; viz vyobr. č. 24. avers). Někdy má A. po- 
dobu lví (vyobr. Č. 24. revers), jindy opět po- 
dobu hadí (vyobr. č. 25.) a j. — V pěti součást- 
kách figury Á-ovy, jak ji spatřujeme na vyobra- 
zení 24. na aversu (hlava kohoutí, dvě ramena, 
dva hadi), shledává Bcllermann (Ein Versuch 
ijber die Gemmen der Alten mit dem Abraxas- 
bilde, Berl. 1817 — 19) pět hlavních vlastností, 
kteréž gnostická sekta basilidiánů přičítala 




Č. 35. Abr«xaa. 



Boliu; s lim shoduje se, ie slovo A. Fecky 
psáno dirá paf ct 365, coi se rovni ^65 nebe- 
KOm, ve kterých Bůh se zjevuje. Znamenal by 
tedy A. Boha, pokud se manifestuje, naproti 
Bofau i«koíto absolutnímu, nezjevenÉmu prín- 
' , Výklad ten potvrzuje výinajn slovní |A. 
" " I egyptského abrak a ax Ci sad{i, 
'. (svatč jmťno"), jakož ' 



e Pancsa, který u orfíků jest svítelni: 
i A le baBÍlídiini a po nich priscíllíanisié 

ri poemřnili na svůj smysl; též idá . 
: A> hrál jakousi úlohu v alexandrijské 1 
JÍL Gcmmy ty přejaly poídéji též jiné, 
■liťtutiem spřižnéné sekty, lak ie 




lato nitovitá. Housenky tíchto tnotýlQ jsou 
Stihlé, mritné, na léle řídce chlupaté a fadcu 
skvrn a pruhů zdobené. Žijf na keřích a stro- 
mech listnatých, zahradních neb lesních a jsou 
jkddlivé. Z péli druhů evropských, v rodu A. 
zahrnutých, u nás jest ncjznámíjSÍ A. grúsni- 
lariata L. (Skvrnopisnik angreSlový í. 
k^*n), a křídly průmírem 40 mm Šro- 



le liž slovo lao (vyobr. ř. 25,), jméno I kými, bílými a éemoskvrnnými. Přední křídla 
u EgypfanCi, HebreQ a jiných národů jsou jeílé vedle toho u kořene a ve stfcdu 
[plch. Mimo toto jméno étnu se na A-ech I ílulé páskovaná. Létává hojné v síidech na- 
■ut: Sabao (vyobr. č. 25.). Sflbaoth. OsÍ- , Sich v ici a srpnu. Samička klade na listy an- 
tproti tomu vysvĚtluje Grntefend slovo I sreStů, rybízů a trnek ilutavd vajíčka, z nichí 
ilevttiny jakožto název boha Milhry, j líhnou se housenky bélavé, s řernýmí skvr- 
ou ve 365 dnech ukončujícího. — Od [ námi na hřbete a oranžové žlutými Cernoskvr- 
líchA-ů odděluje Bellermann Abraxoidy ' natými pásy po stranách. Housenky tyto pře- 
r&icastry, kteréžto poslední jsou snad zimují, načež v čnu proméíVujI se v lesklé, 
pohanského. OMalnř jest {dle Herm. | černé a žluté krouíkované pucy. jci v Hdkém 
Článku Glj-ptik v Bucheťs Ge-, zámotku vézi az do Cce, kdy z nich mladí 
T techn. Kúnste, Stuttgart (875, motýlové se líhnou. (Viz vyobr. č. 16.) Se. 
moíno, ie vítSina gemm tich před- Abrégél [abrežé], franc, víz Abstrakty, 

■■ ' —.• - ■■ • Al>r»k (arab. abrak = nejblahoslavenfijSÍ) 

nazývá se □ Cerkesů mui, který vzdav se viech 
rozkoSi íivota zasHbil se bezohlednému ncpřá- 
proti svým i cizím, ovíem hl. proti ne- 
přátelům. Shb ten skládá se ode a do 5 let, 
načež vrací se a. opét do své vsi a žije klidné. 
:u kouzelné prostředky i ve středo- Hrdina krásné básné M. Lcrmontova 'Chadii 
fcdci jich ncjspíSe vftSina byla vytvo- Abrekii jest poetickým typem 8-a, 
PrardS podobno jest, Je včtena jích Abrek nebo Habrek, jméno angl. ílechli- 
V náboženském synkretismu ni. a IV. ckého rodu, jenž odvozoval svůj původ přímo 
Mattcr. Histoire critique du gnosti- od proslulého kancléře sira Th. Moora. Když 
vyd.. Fařií [&(3 — 44): Bsrzilai. Glí za král. Alžbéty byli katolíci pronásledováni. 
(Terst 1873); Kraus v RcalEncyklop. přesídlil se na Malou Rus a do Lvova, kde 
1 .Mtcrthiimer s. v, Abratas. záhv se popoliStil. 

Leach, skvrnopásník, rodmo- AbrAntlBOlftoe (no volat,), odříkání se: 

pldalek (Geomrtríiíae). Náležeji 1) LilurRický úkon přede křtem, kterým křtí - 

Ahlednl motýlové s křídly bílými, černo- nec odříká se svéla a dábla i vSech skutků 

se slabé vyvinutým sosákem, s ma- jeho. Již za nejstariích dob církve křestanské 

'ly svislými a s holeními zadních ' byla a. podstatnou části obřadu křestního, 

ostruhatými, jakož i stehry v^e^h ■ I-ormule a. nebyla vždvcky stejná; s počátku 

skládala se z jedné otázky a odpovédí, 

pozdřji ze tří. Srv. téí Exorcisraus. — 

2) Slib řeholnický, kterým mnich se zM- 
kid svéta i jeho statků, sama sebe a slibo- 
val úplnou posluínost; je tedy ve smyiilu 
tom B. slavný a nezru£ítelný fcholnícký 
slib po ukoníenl doby zkouSky. red. — 

3) A. v právu lennfm výpovíd lenní 
služby i vfrnosti, učinéná vasallem se- 
nior,> svému (viz Lenni právo) ero 
křivdu, kterou tento nad ním spáchal, 
zejména odepřením spravedlností. — /■ 

AbraoJoB viz Abrnlhos. 
AbrMoh Friedrich Ludwig 
('!■ iĎQq — t 17S1). ném. filolog, byl od 
r. 1741 rektorem gymnasia ve Zwolio 
v Hullandsku. Obiral se hlavní Aíschy- 
lem, Thukydidem a Aristainetem ; pra- 
cím jeho vadí nejvíce rnzvlňčné výklady 
grammatické a fraseologícké. VV. 

deAbrra y Bertodano: 1) José 
Antonio, znám. práv. Spán. (t 1775)- 
Obral si hlavní studium práva meziná- 
j U( piífl noh pfiiupinktttými. Samečkové zvi, ; rodního a vydal r, 1740 — 5J obsáhlou Collec- 
^^ le*Jé tim se vvanačují, že mají tykadla nikoliv I don dc lat tralados de pa\. aíiait\a atd.. 
^^Jtebmtld, nýori bi^itá, kdeillo u samiček jsou ' jzsvazkovou sbírku ipan. Btátnich listin, smluv 



ir 



Abríál ^- Aíirípacli. 



í IV. . 



> Karla II. 



M Antonio Limpo de A. (* 1797 — 
i 1B83)., Blatník braaiUký snah svobodomysl- 
ních. Úíaslnil ae ťinní události, po ktrrých 
nísledovalo priihláÍEni samo statnosti brasilské 
a byl r. tS3i spotu pode psán na ultimátu, jlmf 
míI byli cisaf don Pedro L přinucen vzdíiti 
KS vUay. ZsL ncztctilosti Pcdra II. zaacdal A. 
v komoře poslantfl. kde rozhodní působil. 
R. 1841 úíaslnil se revolučního hnuti, jei 
ařii 
rchista 

by*! vypu/en, ale vrátil se ca nedlouho opít 
do Brawlie. ano po néjakíni Casc fidil miiii- 
sicfatvo íahraniřnich zálclitosti a r. 1854 
stmi se předsedou rudy státnf. Vzdav se tohoto 
místa byl po nCJak^ fas Cleném vySSi sní- 
movny a zůstávaje vidy vířen zásadám libe- 
rálním mři veliké zásluhy o reformy, jež pro- 
vedeny pod vládou Pcdra II. 

Abrtal André Josefhrabf (• 1750- 
+ 1828), právník a státník francoui»ky. Byl 
v redakci Napoleonova •Code civiU a zorga- 
nizoval 1799 v Neapoli republiku parthenop- 
skau a r. iSoS soudnictví v království ital- 
ském. Za Napoleonova konsuláCu stal se rni- 
nistrcm spravedlnosti ; Ludvík XVIII. jmenoval 
jej francouzským pairem. 

de AbrU (lat. Aprilus) Pedro Simon, 
Spon. spisovatel v XVI. st, zastával se velmi 
důrazné uíiváni ípanflStiny na míatf latiny 
spisem Apuiita inicntos de como se deven ré- 
formar las doclrinas v ia manera de enseňatlas 
{1589, 1765 a 1817).' Zásluh o rozvoj Spán. 
dramata dobyl si překladem Arístofanovy ko- 
mídie )Plutos«, Euripidovy »Médee< a Sesli 
veseloher Terentiovych ; přel. též bajky Aiso- 
povy a nfkteré spisy Ciceronovy a Aristole- 
iovv. Překlady jeho patři k nejlepSím Epan. 
překladům starých klassikú- 

AbrlllO& VIZ Avranches. 

Abroeaos (lat.), zruSeni. odvoláni na nf. 
zikona, ^Tz Ahrogalio legis. 

Abrosatlo Imglm (lat.) znamenalo v řím- 
ském právu státním úplní zrujenl zákona sta- 
rého a nahrazeni zákonem novým. {Lex príma 
tollltur, Ulpiani Fra^menta.) Kr. 

Altrolhoi [abroljos] porlug. (ipan. Ahreo- 
jOB íi Abrójos ^ iotevfi oťi«); jméno to 
dáno níkolika skupinám úskalí, z nichž nej- 
xnámíjSí jsou: 1) Rada pustých ostrůvků ko- 
rálpvých, úskalí a mélčm 13—66 km od po- 
bfeíi brasjlského vzdálených, naproti ústf f- 
Cara.velhas pod 18° j. S., kamž co rok přijl- 
ídfjl lodi rybářské. Jest to místo nebezpečné 
aproto nejvéisi z DstrQvkQ, Santa Bsrbai 
opatřen je íelezným majákem. Nesčetné mne 
slvi ptactva vodního mívá zde svá hnízda. - 

S Skupina skalnatých ostrQvkQ a milíin r 
p. poDřeíi Austrálie, od niž jest oddílena 
Geelvinkovým průplavem, mezi a8— 39° j. i., 
zvaná též dle nálezce svého Houtmanovy 
skaliny, 

Abroma Jacquin, nekrmnice Presl, stro- 
mek asijský z íel. SteríuUaeeí, trib. Buttneriei. 
jinde co Cacaomalvc známy. Význaínéj; 



jeho tyCinky. srůstající v trubku na konci 
loklanou. Pít z téchto úítAv. proti korunním 
postavených, nese po 3 [iTainlcich, j ostat- 
ních, s kalichem, vstřícných vyvinulo v podobC 



Jacq.) s kmenem až a m vysokým a listy 5- * 
7laIočnými. Její převislé koneíné kvity jao' 
tmaví hnídofcrvené, objc»Tijíce se tam po cel; 
■ok, V naíích krajinách daf! se jen v ttpltí 
.klcnnlku. Diá. 

AbTOn viz Habron. 
AbromlA Jussicu. severoamerická rostlíai 
■ ' SyetagiHtS, s nocenkou {MlrtAiM 
známou, pHbuzná, má nékolik kvM 



v úžlabí nach lístO. ( 
nálevkovité, dlouholrubeíné, s jlaloČným o 
davým krajem. Tyčinek 5 s podlouhlými pí 
niky a 1 semenník, z níhoi hranatý ofUek 
vyvinuje. Z Kalifornie pocházi A. innbeUáti 
Lam., keřík s lodyhou slabou, položenou 1 
vstílcníroi, elliptiřnými, masitými, lepkavým 
listy, fívíty růíové, v jícnu žlutí. Daří » 
u nás v lítě venku velmi dohfe. Ostatních 
druhů, též kalifornských, jest patero. Did. 

Abroaliiuivé neb Aleii, ava sbory vojei>- 
ské za Petra Vel. v létech 1695—96. jeŽ sklá- 
daly se jednak z dobrovolníkův, jednak z muž- 
stva odvedeného. 

Abrotuiiim; i. Druh pe1uní,brotan nebo 
boži dřevec zvaný (vizArtemisia). a.StarU 
obecný název rozličných aromatických bylii 
ůborovitých, jako rozl. j. druhů pelunt, San- 
lolJny a j., v lékařství užívaných. Did. 

Abripaeb (AdrSpach, ním. pův. Ebert- 
bach, nyní Adembacb, chybné Zámrsk), dvojť 
ves. hejL Broumov, okr. Police. 

1) A. dolni, panství allod. a ves i 
tokem t. jm., 116 d., 747 obyv. ním. (l 
z'/, hod. Ez. od Police, fara Zdoňov, obec , 
d.; zámek s kapli Bl. P. M. a krásnou eaht 
dou, £k. ; 3 mlýny, pivovár, plitenictvi. rtdt — ■ 
V DoL A-u jest zámek postavený ku konci XVT* 
stol.; ze starého a nikdy velmi pevného hradu, 
který' stál na hoře >Starý hrad< l,Althau$)j 
zbyly skrovné zbytky, zejména stará brána mci 
skalami. (Sedliíkovy Hrady. V. i6g.) A. byl 
původní hradem královským a doslal se teprva 
po r. 1350 v drženi Alberta ze Skalice. Po 
ním vyskytuji se v drženi jeho pánizDub£i 
zovouce se proto pány z A-u. Nijaký Čas (1433 a£ 
1434) panoval tu Jan Kruiina z Lichtem- 
burka. Okolo r. 1447 daly se odtud vdiki 
íkody a záda\7 do Slezska, pročež Slezané tf 
Lužiíané hrad držiteli odkoupili a vyvrátilů 
Panství abrSpaíské bez sídla drženo potom kfl 
Skalám a od r. 1534 k Ryzemburku. Pft 
smrti Hertvika Zehuíického i Ncsta' 
jova (t 1579) dostal se A. za díl dceři jeho 
Eliice, vdoví po Adamovi Bohdanecktia 
z Hodkova (\ 1562), a pří potomcích jejich 
zůstal až do r. 1623. Od tich dob se dmteX 
zhusta mínivalii delSI Čas by] A. v drlr" 
pánů LibSteinských z Kolovrat (166a 




tffa) • nyni náleil panství, jehní plocha 
ignlYii ha. katastr. íistý výnos 14.431 ti.. 
' ' lni vklad (I r. 1849) 175.045 zi; Annř 

vé. sífc. 

ni, íánii ves, 105 d., 871 obyv, 
i 3 hod. sz. od Police, obec A. h., b^v. 
k. Á. dolní. ůiic. Kril.-Hrad., vik. Broumov, 
I náb. fond. osadníků lifo. Plebanle 
k lokalie 17S7. od 1855 fiora: brní chrám 
BvUenl sv. Ktile z r. iSjo; Sk., p£., celní 
S. rerf. ^Vych. ode vsi JBOupovřstné skály 
ESpAtsk í, tvofici s blízkými skalami Tepli- 
nnl labyrint mocných pííifů pískovcových, 
Mvých dolQ, roklin a rozsedlin podob nej- 
Mif t«jaích. .Skalní, toto méslo. jak laby. 
' rem se nazývá, navltívují do roka tisíce 
, kleti zde pohodlní bez lezeni po 
světlých cestách zvláíinírai vAdci prová- 
hfřt^. Celé toto prostranství, na nímž 
f ae rnzkUdajI, má podobu ellípsy, 6'5 fcm 
li. ^-ikm Sirokí, jejEl vtUl osa smífuje 
^ k jv. a zaujímá tedy plochy us 2a km'. 
k u jedna ze tři osamél^ch vyvySenín půdy, 
'mtroi výiky nadmofskí 708 m, která ní- 
í, jak »c zdá. tvořila souvislou pánev skalní 
Itrkttnuiiikou. z píikovcc sloicnou. Pískovec 
I nálcK Hirednlmu patru útvaru křídového, 
júenkřho (dle rozdílení KrejCího). 
tato, Dlivodné v souvislosti vyplníná, 
ic ofhcm doby úíinkem dcnudacc 
■ittami a odplavením jednak na skalní mé- 
■ A-tcpUckí, kdcíto ostatní dvé vyvVíenínv 
■■ - < vích OstaS (v. t.) B skalní baftta HeJ- 
ay (V. t.) nad krajinu okolní vynikají. Blu- 
abibW A-lcplické obJrlelo smír potokem 
iijc který od Kaspcnavy slezské smérem 
na j. vymlcl nobé bíhem fasu hlubokou 
jifna »birá vody skal. Ve skaliSch Abri- 



paSských v jedni z rokli padá umCIý vodo- 
pád s výSe as 13 m z horského jezírka, 316 "i 
diiiuhého, které kol kolem strmými skalami 

C' :st obklopeno. Jednotlivé pilife a balvany na- 
ývají podivných nápadných podob a dána 
jim zvláštní, namnoze pruská jména, která 
placeni průvodci odříkávají. Na zajímavou ce- 
stu od jezírka do Teplických skal neupnzor- 
fiujf. DaiSÍ rozpadávání a řičení se balvanů 
jes-t patrné a jen otázkou Času; hned na po. 
kraji stojí jako přední stráí balvan 15'/, m 
ysoký, •obrácená homole cukru< zvaný, dole 
la zpodiní jen m* mířici. Pískovec skul jest 
totii různého zrna a rozdílného tmele, íimž 
ftiy skal jednak vrstevným usazením, jednak 
isiymi trhlinami a rožsedlinami nyníjSího 
aru svého nabyly. Bizarní formy na terne- 
ch níkterýcn sloupQ povstávají vftráním 
itín po spon^iích (zkamenílých houbách), 
jako zejména kámen "koruna' ve skalách Te- 
plických ve vrslvč trígoniové (viz Frií; Vrstvy 
jizerské. Archiv^u pro výzkum Čech dH V. 
e. z). Ve skalách panuje chlad a v nékteré 
rokli zůstává ležeti 1 sníh za léta. Rostlinstvo 
pískovců není rozmanité, kvřtcno vykazuje 
vísk některé tvary horské: Mulgcdiiim alpí- 
num, Tussilago alpina, Oxycoccus palustriA. 
NaSe vyobrazení podávají dví z nejzajímavíj- 
Sfch partii a sice i. 27 SkaM m/slo a ť. a8 
1 éf Eliščinu. O skalách Abripaíakýchpi) stránce 
topograíickí víz dr8.'K. Kořistky: Hotj- Jizer- 
ské a.Krkonoiské s jižním a východnimjiod- 
hofítn jejttó. Archiv výzinjmu Čech dif IL Po 
stránce toUriftické viz líívnáČ^ Průvodce po 
Čechách. MAiíi Článkv popisné viz Svétoltot 
ifta-; (siliustracemi J. Mafáka). Památky arch. 
1ÍI5Š III. v\i. 51 a VIL sir. 299, Kvéty 1845 



■■552 



Bie. 



ibrSpacfai — Abrus. 



X Alvrtpaefta: I) Rodina panská, tniení 
Abripachové z Dube, odnoí pánň x Dubí 
a X Náehoda, kte« na ítilí svém Ůvi oslrvy 
noHili. laou potomci Hynka z Dubí, kteiy 
hnul Náchod prodal » na Abrípachu se usa- 
dil. Sfnové jeho byli Hynek Lýtch {i^n 
ai 1415) a Hvnck Ccrvcnohurský ([401 
ai t44u). Ubu byli kaloUci s tflem a s du£[ 

J věrni přivricnci krále Sigmunda: o Hynkovi 
ervcnohorskím vypravovalo se, že vpadl do 
místejha Kríina, nidla lehdáž bratři Orcb- 
sk^ch. B. lidi v kostele povraídiv a ruzplajiv. 
dal nipdjtrti koní svého z kalicha, -úsnié.<)ní 
pravč, ie i len jest pod oboji. Potomci jeho 
vymřeli jií v druhím pokolení. Hynka Lyska 
a Anny Z Vilhartic svnové byli JanfiíjT ni 
145a) a Petr{i437)-'Syn onoho Petr AbrS- 
path I Dube (:^7 — 1 1532) řdídil a skon. 

Fil RyíCTuburk, Skály, Abrípach. d 
loru, Visemburk a j. zbo/i. avíak tak 
spodaíil, ie uní jediného statku ncudricl 
potomci jeho žili v chudobé. Zůstavil z rna 
ieUtvi s Eliškou ze Smifíc čtyři synv Jan 
Hynka. Mtkulá£e a SmiU, kteři šedéli 
drobných statcích u Prahy; ale poiomslvo 
'ich bylo nchojní. Janův'syn Jáchym dr. 




1589 néjaký statek v Pálft. Poslední nám xaáatfi 
úá Todu tohoto byl Kristián Abrifiaclk 
Berka (j"'^"'' 1°'" pRjato po vStvi strífcav* 
ski) z Dubí. jenž byl mezi plnomocnlky ka 

knllctl sedmihradskému Hétlenoví Gáborovi 
r. idío poslanými, jakožto osoba stavu pani 
skfho. Po bitví bělohorské ujel ze xtmt t 
propadl potom v pokutě cele své jiriěni. 

2) Rodina vládycká, která! ae jmenovaJ« 
po hradu a vsi Abrípachu; neni viák zndmtu 



nici ii jako klenot nad helmou dvé kouli. Zrotli: 
tohoto připomínají ae Han 08(1354 — 5Q).l-4v> 
1:363— 1404). Záviie (1364—1410), kteří i 
Machově a Ccrmné seděli. Tamchyn x i. 
držel v t. 1395-58 nijakí statek u Chocni. 
Hanuí (14)4— zi) sedel lia Machové a Zbc£- 
nice. kterýž patřil potom Bohunkovi (1469 
— 1 (487), Strýc tohoto byl prý Bohunek 
Z A; který drřcl v tu dobu Mefnianice u Lilo- 
myílc a poddaným svým vyprosil při kri^ 
Vladislavovi (ijoí) městsků práva. Zdá se, ii 
vv-mřda rodina tato nedlouho potom. SČk. 
' AbruAb&nya [báňá) (Staré Hrady, 
Orn5s-Sclil.illen, též AltenburB), m«at«. 
>:)<o v sedmihradské iupě běle 
Iiradskěse286glr. iSSojzvĚtiT 
Cisti rumunskými obyv. Slvn< 
bohatými zlatými doly, x Kte<^^ 
rýth již ftlmané ryžonlnllB 
tfJiIi majíce zde (»adu Au 
raria Daciae. Zlato vyti 
tuje se vrostlé v porfyrovm 
hornině a jen někdy objevuje 
se v napodobeninách plfSkovi 
tých, větvi Oko vitých a vlasko 
vitých jako ryil zlato, Rofni 
výtěžek dolO iinf průmireni 
1070*-^ čili 3820 hřiven. 1. 1 
55'/i veikerého výtěžku zlatí 
v Rakousko- Uhersku. Dne Ita, 
a tg. kv. 1849 byla A. vydran- 
cována a vypálena valašským* 
horalyvedením Abrahama Jan 
ka, a maJarské obyvatelstvo 
krutě porubáno. 

AbmdfUva,, \'es v sedmi' 
hr. iupí bělehradské * 
no^núm iikrsku abrudbány^ 
^kcm se 4503 obyv. (tSSo). 

Abrupoa (l.ťt. abruptio), 
i>ii.-tr/cni. nííhld přestávka, 

Abntpta (z lat.), vtipníy 
chvilkově nipadv. Abrr — -' 

nesouvislý, přervaný; ,. 

(na př. padá); cjt abrupto, 
i náhta, z íista jasná, a patn, 
Afanu L., keřik z Čeledi 
luítinatých rostlin, drtriionAl 
Frecaloriiis L. ( Glycine A. L>Í 
soierek Presl. v Africe 1 
tropické Asií zastoupený aod 
tud i do Ameriky tavedoi^. 
Z něho vídali u nás íasto ku^ 
lalá, fetvená semena aa jxks 
liráíck velká, ícrnou skvrnou' 



nichj růiencc (-Palernostcrerbsc") 
f ozduby Bc ddiivaly. Takč se z nich 
kliii. A. jest vyaoko poptnavý kef 
i^ým kanceiD UstQ sudospefftiých- 
I ■. iTiomoóré nakupeny v úllabnich 
.. nichi p!i%iiKe i krátké lusky se 

D/d. 
: užívá se knfene jako rad. Uquíri- 
: hi> dřeva). Semena obsahují ivláStni, 
. ii>ipo«ni' fřrment, Jequiritin. Ná- 
itho téch semen, jmťnem semen Je- 
niy známých, užívá se k létenl tvrdoSijných 
TtQ «iwjtvky. Srovnej Jequirity. Ji. 
lAnUBSr, vysoké pohufi ve slřednf Ilalii. 
kl k« siredniin Apenninům a pojmeno- 
í dle mřsIn Abruzza (Aprutium). jak zh 
stJedov<kuiváiicinynéjtlTerama(Anter£i>Rna). 
Dle tohotn horslvu nazvána dále nejsevemíjŠí 
iixt nCkdcj^ho království Neapolského, mezi 
t, Trontem a 'rrignem. jež rozdílena byla ve 
j provincie nazi-ané vzhledem k poloíc svĚ 
od bbv. místa : ,\bro/ii> ulteriore ]„ Abr. 
i,tt«rinrc 11. a Abr. citeríore, kteréito roz- 
ilřlcni 1 í.T nuvého zHíeni italskího zůstalo 
:i avSak pfidřlefia k nim prnv. Mo- 
I 'jjmp<ibeLiso'i a víecky ítyfi spojeny 
!i"i Správní ůzenií {comF^rUmenlo 
I - I \ hru zzi-Molise.Totn hraničí na 

I Murkanii a Umbrii, na zip. s Latiem 
i), na jihu s Campanií. na východC 
t mořem Adrijakým a md dle Střel- 
> rozlohu i7.ooít ítin', icjména Abruzzo 
ili Teramu(die hlnv. mfsta) 2S75 fttn-, 
;. U. íili Aquila 6625 km; Abr. cite- 
> eifi Chieli yaai km' a Campobasso 
f km\ A>. v nicnj poloostrov iiaJský do- 
r n^<rf IlI Rvř v^ae, jsou vápencové hoiy 
^o pfixtupně. příkré, skalnaté, divoké, 
ln< Úilabími. ale nad míru malebné a 
ujl Kvélio vrcholu v ho(c Gran Sasso 
A t Monle Corno (zqoii m) na sev. 
H|WOV.Bi)uilské, Monlc Veli no 12505 m) 
I fiUti léíe prov. a v Monte Amaro 
'1 í^os m) v zip. Abr. cileriore. V pod- 
' ' skUdají le ze dvou mohuiných pá- 
kývh. od sz. k jv, se táhnoucích, 
lehi vvchodni, jsouc vySJlf a dlvoCejti, 
ť BiMá k moří Adrijskému, kdcíto zá- 
dtwlhn Salta a nftnví Fucioťkého jezera 
m n. m.) poncnániu skláni se ke Cum- 
. U^ostfed obou tfchto pásem jest hlu- 
\ iiroké údolí (700 III n. m.), v ném2 I. 
10 od «cv„ Gízio od j. tckoofí v sebe 
■ji iwdalclco Popoli, naíei pode jménem 
- -« vysoký vjích. řetřz protrhSe, jakořlo 
mni Abr. ult. I. a Abr. citeriore spřjí 
i Adrijskému, z jehoi íclnych, krátkých, 
a. j«Í8 w rozvodňujících a mnoho Skodv 
llDJfcIch priloků sluíl jeíie i měno váti 
t, Tcrdíno a Sungro. jezero Celanské 
naké (Lacut Fucinut), vyhaMý obrov- 
Cný jfcen, jei povodními faalo po- 
* okolí, jest nyní z nejvítSÍ íásti vy- 
I obnovením odvodfiovaciho proplavu. 
Ii. Uaudius u nynéjíiho Avezzana vy- 
li dal. Pod nebí •Itru;^ JESI pro vysokou 
celkem driné, ale zdrav'é a na 



úpatích mírné. Husté lesy dubové, bukové, 
jilmové a ve vyMích polohách íerné pokrý- 
vají výSiny jsouce domovem mcdvídů, iern* 
a červené z\itc Pod Grnn Sassem žiji jcSté 
kamzici. Údolí jsou úrodná a dafi se v nich 
mandlovniky. kaitany. ořechy a rozmanité 
jiné ovocné stromoví, v nižSích krajinách bliíc 
pobřeíi mořského i tiky a olivy. Obyvatel- 
stva bylo r. 1S85 úhrnem 1.386.H17. Abruz- 
zané bývali povéstni- lupičstvlm, jei po od- 
stranénl dynastie bourbonské nabylo dokonce 
i jakéhosi nAléru politického, ale nyni jil do- 
cela jest vymýceno. Jest to lid pastýřský 9. 
sediský, nilný a pékné urostlý, prostý, drsný, 
hlavně kukuřici a vínem stfidmt ae iivIcE, 
k rodným horám a náboženství z duSe Inoucr. 
povfirefný, pohostinný a hudebné nadaný, 
z néhoí vojsku italskému dostává se statného 
jezdectva. Hlavním jeho laméslnánim jest 
chov dobytka, zvláStí vepřového (v horách) a 
ovci, jichž vlna jest vzácné jakosli; ale také 
Zernídflstvi znafní zde prospívá, zejména se 
písluje žilo, len. zelenina, Aafrán (v okolí 
Aquily) a vino. Velká péíe vénuje se moruíim 
a hcdvábnictvl, jakož vQbec průmysl patrné 
íini pokroky; hojná jest výroba rukodílního 
zboží vlnéneho a hedvábného a kQic abruzzské 
čile vyvážej! se na Východ; též dobré povésti 
tíSí se zdejší solené maso, uzence (z Amalrice) 
a znamenité uzené kýty. V letních mísících 
mnoho Abruzzanú hledá výživu v sousedních 
provinciích zvlíilí vypomáháním při iních. — 
Kommunikace byla do nedávná velmi za- 
nedbána, neboř přes A. od moře Adríjského 
k Tyrrífensltému nebyla vůbec žádné silnice, 
do Ncapolska vedla jediná, pro vojsko velmi 
neachOdná cesta; zemí byla témíř nepřístupna 
vojskům, aviak strategické této výhody fzvláité 
pro drobnou válko) nikdy nebylo náležité vy- 
užitkováno, ani za starovéku proti líímanúm 
(r. go př. Kr.). ani za středověku proti Ním- 
cům, Francouzům a Spanélům, ani v dobí 
novéjSÍ proti vojsku direktoria franc. (1798) a 
RakuSanům (1821) pro lhostejnost a chabý od- 
por obyvatelstva, leprve za naSí doby vy- 
stavena silnice z Gaety a tím vysořina abruze- 
ská nabyla přímého spojení obchodního i strate- 
gického s ryrrhensfcým mořem. R. 1871 po- 
faly se zde stavéti 1 železnice, a tu pro A- 
zvláiité důležitá jest žel. dráha vycházející 
z pobřežní dráhy italské od pevnosti Pescary 
do Aquily a odtud jednak do Terni (dokonCena 
r. 1883). jednak do Říma vedoucí. 

A1)Mlom (vlaslné AbSáliSm). Ifetf syn Da- 
vid ův a Maechy (Maaká), dcery kr. ge^úrského 
Talmaje, pověstný svou krásou, ale i pýchou a 
mslivostf: zabiv svého bratra Amnt^na, protože 
násilí uéínil sestře jeho Támdře, utekl k dídu 
svému se strany maliiny. králi eeflúrskému 
(II. kr. 13). Pobyv tu tři léta dosáhl odpuitén! 
Davidova, ale chtěje sám místo otce svého 
v Isráéli panovati, získal úlisnoslí pro sebe lid 
a vzbouřiv se proti otci přinutil jej k úlSku. 
Nei v biivé u Machanaim svedené vojsko 
A-ovo poraženo, a on sám uváznuv »vými 
dlouhými vlasv na stromě, od vojevůdce Jůába 
byl trojím kopím proklán. (11. kr. tS.) Jrk. 



AbBftlomAv tafob (vix vyobr. i. 29.) jesl 
nxamotnřlů stavba náhrobní na jihnzáp, straní 
od Jorusnlema, jel ukazuje xujlmavou smlJe- 
ntnu nCkolik* slohO. Jest tP stuvba Čtyřhranná, 
na ro£ich sesllcnd pílastry, mezi nimii vidíti 
vidy dva polostoupy b dva ftvrtsJoupy. bez 
paly, 9 dFikerr. nekanellovan^^m. ale a hlavici 
poidni iftnskou. Architrav j«st opít dórsky, 



B vlysíin opatfenytr 



;rlgljfí 







okrouhlj'mi Štíty ozdobených. Vlya tento 
i attika ítyfhranná, nad n!m se vznáSejici, 
kcrunován jest vykrojenou fimsou formy 
egyptikí. Na allice leíi jekit válcoviij! ná- 
stavek a na ním stfecha kuíelovítá, ukoniená 
jakýmsi Ivarem trychtífovltím. Slohy zde za- 
stoupené jsou vesmés forem poidnich a proto 
stavba tato povstala teprve tehdy, když jií 
v5echny byly vypěstovány, ai jeStí do ne- 
dávná něklefí míli ji ra výtvor pfedřecké, 
íistí semitské architektury (Durm, Uraun). 
Nyní v3cobecnf se uznává, že hrob lento. ja- 
ko! i viechny podobní, v oknb' Jerusalema se 
nacházejici, pocházejí z dob fimských ťísafQ. 
Abuloa C' iiz3~ I 1201), vlastné prý 
Axel, arcibiskup lundský, povéstný nepMicl 
baltických Slovanů, {iroti nim j popuzoval králík 
Valdemara I., ano 1 výpravu váleCnou vedl. 



Íií r> i[5>) porazil Vendy, jichi lodi se pa- 
usily phstati u Boslunde bifže KorsAru. Xai 
r. 1169 dobyl útokem Arkúny, hlavniho mí- 
sta ránských Slovanů, podmanil je & ptinulil. 
aby se dali pokftili. Tak poslední zbytek po- 
hanství slovanského zmizel; ale ani Stovanft 
kfeífaníkých neíetřila výbojnosl A-ova. Bagu 
stava, vévodu pomofanského. poštvaného cí- 
sařem Bedřichem 1.. jemuž nový dánský kri 
Knut VI. nechtél déle manem býti. poraňl 
u Rány tak, ie dle vypravování dánských kro' 
nikifuv I 500 pomof. lodi sotva 35 se zachr^ 
nilo (1184). Prlmofské kraje baltické odAal 
Bodrciiin a hlavné jeho pfiřinínlm mohli se 
od r. iigj králové dánStí nazývati t£l kciti 
Slovana. K. 1207 dobyl A- také Estonska. - 
Ve své státnické činnosti zastával se sice hoi 
livé principu, íe oba meče, duchovni i »vit« 
ský, mají býti svéfeny knřistvu, ale dbal zase 
naproti lidu prospéchu králova, a to al při 
liSné, tak že utlaíoval lid téikými a přisn*" 
v\máhanými donémi. Rázné vystoupil prv^ 
námoj^kým loupežníkům, proti nimi laloii 
tvrz Hafn, základ to pozdíjíi Kodnné. I jeh( 
i.innost cirkeiTii byla znaíná. Aby naprsvi 
kdicft klášterní, povolal opata Viléma z Paltíx 
v klášteře Sorá usadil cistcrciáky, vydal rola 
1 171 ijaellandské právo církevní. Svou dičcil 
Roskitde a zvláSté líbezné SorO zamiloval ■ 
tak že nechlél r. 1177 přijmouti arcibial 
stvI lundské, ni jej přimel k tomu papei kat» 
goríckým příkazem, dovoliv mu zárovcA, »by 
podržel Koskilde. Jako třetí arcibiskup iundsk 
horlivé Ke jal napravovati stav duchovní, ivlájt 
zavedením coelibátu. SkónStf, velmi n 
jem s tímito novotami a s ukládaným 
šálky, opírali se mu i zbrani, ale v po' 
bitvé u mostu dysijsktho byli dvakrát 
zeni. Teprve r. iiqi vzdal si koneční h 
ství roskildského a podržel jen arcibiskupstv 
do Bvé smrti. — NevSední mírou podporová 
i vidy, zvláttí díjepis. Saxo Grammaticui 1 
Suen AagesSn byli od ního vyzváni, aby n 
psali dánské díjiny, k nimž mnichové v Sa 
míli kaídoroCné přiflfiovati doplňky- Dal taíi 
sebrati povésti o rodu Knutové v KnytliHp 
íiign. — A, nar. na Sjacllandí, u SorS, byl wi 
chováván po tří léta spoleéní s králevicem Vm| 
demarera, s nimi jej pojilo odtud vřelí pfAtd 
ství, R. 1 14S přiícl do Paříže studovat na 1 
dánské kollcji; procestovav potom níkolik 
vrátil se clo vlasti a stal se biskupem ro 
akým r. 1133, ledy o rok pozdéji než Valdn 
mar králem. Od té doby podporoval krále v 
vSech jeho snahách po nezávislosti, po ti ' 
jednotí zemí a po rozšířeni panství. Zet . _ 
v Sor6 a byl pohřben v kláítemim kfittdt 
hrob jeho by] otevřen r, IS36 a ttalezeno u 
télo nezpráchnivílí; dosutl v kodaAskí sblrc 
umělecké ukazují se jeho húl a meC. £h 

Abaam, poutnické místo v tyrol. I . 
inSpruckém, nůi obyv. (iSSo), 3 lovimy; ; 
bydlil proslulý houslař Jakub Stainer. 

AbMrfl. Statky korunní v ři3i francké ti 
sáhovaly vedli dvorů, na nichž se pravideli 
hospodařilo (maiisi věstili) í dvor^ opuítínl 
s poíemky ladem ležícími (m, atai ďw »"■*"■ 



•*ÍWj3ces — Absinth. 



9! 



irf -ic rf""''*J'''^*'T ^" ptatvé za nepatrní ná- 

i v; .:. . ^vrirů takov^^ch ívali se a. 

r 'zu a. k oznaíeni lidí : 
: "(IdanVch. se dvorů oď 
■f línáních. — /. 

A'>:.--:i .,■ Hlíla. 

AbMlasK xiiG^umctríeanulytickd. 
AbvolaM ix lal.). odflzntiti. v lék. od- 1 
j^rjr.ín' chorobného iidu neb nuvulvaru fe- ; 
fté. 
-'■ .■■! lni obec ve franc. depart. 

ncienoeskěm, 8 km sev. 
■ '■ M obyv., a cukrovary. ! 
1 kamcnnfin uhlím. | 

;ijifflk^ ilefman, knfi Fádu piarisť | 

I - S * Litomyili, ( tamtii 1739). Se- 1 

'íCtio octidaana irun íolum retifcimií 

,j.-iřii>- fei-sonl> ad perftclioitcm i 

riis perqvam ulilh I Král. , 

jj/isofJiíiu. <Witdb. 171I1) 

hrschreibunřen. Bv. 

.1:1-1 abíenlia), nepfitom- 

r.-. JI I j 1 -ntLíi^jii (xameškinij povinných 

I)B«bn •< i>»>k, < úfadí. Reá. — 3) V Iřk. ' 
okaniiití potuíťnl pamťtí nebo-lt pfervánl 
ymoAu mvličnck, púdobajkl se nikdy mimf 
ciliůbí. Jeví se pfi ochablosti z namáháni 
. r:ik ťo pofitcíni stadium opilosti, 
;tk pij pofátku i piAbíhu chorob 
iícdniho. xcjm. v padoucnlcí. Peč. 
AbaenCBi platjr, cirkcvni dávky, kteří 
' — '1 l7U(f biskupovi bcnchciáti za, íproStínf 
~ " ib aldrlni. jtcjmína ti. kteří více obroCi 
leh míli. aneb církevním ústavQm 
rftrn jejich pfiKlulnici, ktefl jako 
_fary Ústavům tfmto ptívtřlení 
k« za to. ie mimo předepsanou 
. Matů tfchio. jcí dosáhly 'c- 
lovCku dotni velikého rozSItenl. 
t nelni. Hnr. 

I (htt.): 1) V piávním ohledu viz 

iíítomný. — 2) A. Iicre^ >,aii erít. lat. 
I ptévnl: Nept{toinn<' nebude dédicem. 
*" MBt«TS n.;Ii AbMBtaeS langl.) viz 

IjI.I. nepfltomnosl. angl. 

10 slovem se naznaCujc 

Ji. ícjmínfl msjitelQ vel- 

..:: tr^-álc mimo ilatky sví 

>tech nebo v ciztnč. Jií 

■ii. mnohdy se xi-ykcm tlm 

!;iht nisledky v ohledu 

.. kteří ío«fU)í se pfi po- 

.-': vajni iist dQchodů ze 

'. pouiiiobylo jich k mc- 

I. rozvoji průmyslu a ob- 

. ./naíním pfíkLidem a*mu 

-:-. u..r. kdcí následkem konfiskaci 

tinťí ^úda nBlí'ZŮ «e v rukích ní- 

t máiii rodin, jei od ztuíeni parlamentu 

■"■' v Anglii neb na pevninř sldli 

i\'t na dcI4l dubu v pro- 

'..ilelům. kteří fc prostfed- 

■'j''x po malých parcellách 

i.in propĎjíUJl, docilujíc" 

včtSiho zisku, irovt proto 



spatfovall v ji-mu hlavni phítnu zchudnuti 
zemí a ^'yBtupovali ostře proti Klatkiifům mimo 
zemi se zdržujícím (absenters). Nfi ktefl ná- 
rodní hospodííi angliítl popírali zhoubní ná- 
sledky a-mu poukazujíce k tomu, že statkáři 
v cizinř žijici důchody své berou ve šmin- 
kách cizích, kteří representují hodnotu zboíl 
anglickího, z Anglie do cizinv vyvezeného, 
tak ie vlastni d&chod jejich konefnf pfecc 
jen jest ku prospichu průmyslu domaclhn 
Nehledíc ani k tomu. ie místní Škodný lifinck 
a-mu na určitou krajinu tím vyvrácen není, 
jeito doktrína tato jednostranni jen k prů- 
myslu domácímu jako celku pfihliíi, jjst nc- 
popiratelno. že z pobytu statkářů v cizinf zisk 
mají ti, kdož potřeby jejich tam uhrazují, a ie 
zisk tento zvílXujc národní bohatství cúiny 
na úkor zemi domíol. Ostatní víickni sho- 
duji se v tom, ie a. jest Škodlivý v ohledu 
sociálním, jeito odcizuje vlasti třídu zámož- 
nou a vzdílanau, cnž zejména na váhu padá 
v Irsku, kde právC vlečko bohatství jest v ru- 
kách majetnika púdy, kdežto 1. zv. střední třída 
nefelní jest za^ítoupena. lir. 

AbsMItOVatl ■• |z lat.l, ve vojenství ode- 
jiti bez dovolení, vzdálili se od sví vú- 
jcnskť družiny tak. íe voják na zavolanou 
nemůže konati službu vojenskou. Dovolení 
ab ten to váni jest zproStiní služby na krátký 
čas, kdy voják i z posádky odejíti smi. Ve 
vojenském trestním zákonniclví rozumí ae ab- 
sentováním vzdálení se od vojska o sví 
újnní, anií má voják úmysl, navždy zhostiti 
se služby vojenskí. a trestá se jakožto pře- 
ci n dle 6. flinku voj, vtzenlm až do Šesti 
misícú. Míl-li by vSak voják úmj-sl. navždy 
se zhostiti vojenské služby, stává se absento- 
vání desercl a trestá se' jakožto zloíin dle 
5. íl. voj. žlf. 

AbMbkte Hans Assmann svob. pán 
{"■ i6+6 — 1 i69q(, básník ním. z druhé sleiskí 
íkoly. Napodoboval vlaskí básníky (Guari- 
niho. /'dJíor /Sdo). a Luhensteina. nade kte- 
rtíio víak předíil opravdovfjslm citem a stdeí- 
noatí. A. pocházel z Vrbice ve Slezsku a byl 
po smrti Jiřího Viléma ikní^ete bfcžskčho a 
lehnickéhoi správcem knížectví lehnickího, 
jci zastupoval na snímich vratislavských a 
na dvoře vídcAskím. Jeho básni vydal Ch. 
Gryphíus teprve po jeho smrti. Výbor z bisnl 
jeho vyfiel 1S14 v BÍiliotliek deutSí-her Plchtee 
des XMI. Jh. v Lipsku. 

AIwUU viz Apsis. 

TAbal*, obec ve franc. depart. Deux-Sív- 
res, arr. part hen ayskím. s proslulým opatslvlm 
íl r. iizo). stud. pramenv Železitými a 1549 
obyv. (iSKit. 

Abalnth, velmi silný likír, jení zvUStí 
dobrý ze ávýcor do obchodu přichází. Jmé- 
nem extrait rf*a. jest původ pravého a-u na- 
Knafen; připravujít jejž výilazú nízkých bylin 
alpských 1 Arumisia ruslellina. tpicMa, filaciátls, 
ruptiirii a j.^ k nimuž se pfidá anýzu, Vý- 
slaz ten jest bohatý sihecmi (lerpcny a látkami 
kysllkatými), ktcrii zředíny byvie vodou ja^ 
kožlo bílá sražcnina olejová >e objeví. V ob- 
chodu dvojí jest ■.: obyíejný a Švýcarský. 



M 



Absia tíUiB — AbsoUm. 



Vyribi BE ve Francii a ve ávjcarcch. nejvíce 
ae ho spotřebuje ve Francii; Ke ávýcar vy' 
vili se do Francie rofni vfcc neí go.ooo lil. 
Vo Francii ujalo se pili a-u teprve okdo 1847; 
kdyl lotii Francouzovi obsadili Aliir, musili 
vojici piti vodu absinthovanou jako prostředek 
proti ximnici ; vrálivSe se domfl ivyk ten tak 
foxSírili. le teď skuteíným je itofádem národ- 
ním. Lékaf Le^^ond tvrdí, že i mime pjtí a-u se- 
slabujc a nifí ústroji tflesnf; znamenitý Moreau 
myslil, ie neblahé úf inky a-u dlužno prifiali rox- 
manilým Škodlivým látkám, kterými se a. poru- 
šuje. I v armád£ i na loďstvu franc. piti a-u je 
zakázáno. Srv. Absin thismus. Rn. n-d. 

AbslllthUB, hofčina z pelyňku, sko- 
retn bezbarvá průsvitná pevná hmota, aromati- 
ckého zápachu, velmi hofké chutí a neutrálné 
reakte. Taje při iio— I25'C,. ro/pou£ti se ve 
studené i horké vodé jen nepatrné, v actheru 
Ičpe, v lihu i chloroformu snadno. Hnédý roz- 
tok v koncentrované kyseliné sírové zmodrá, 
zfedimc*li jej vodou. V malí dávce úfínkuje 
a. jako jiné aromatickohofké léky. v dáv- 
kách vítiieh vSak dle uCenl níkt^rých pO- 
■obi prý v íivstvn nápadní. A. snižuje dle 
nikterých (Leonardl) horečku, dle jiných (Ríg- 
hini) působí pouze jako látka indílTerentní, 
hofká. Pamřlihodno jest, že mlťko krav 
i maso ovce, jimž v picí a. byl pFimlsen, 
jsou chuti hofké. V lékařství podává se a., ne- 
hledí kzevnímu uptilfebeni, pouze co stoma- 
chicum a to bud co extrakt neb v tinktuře a 
alouří k vvrobé mnohých ialudeíních tinktur 
a elixírů. ' Bhk. Peč. 

-^^■iTiťhtaiiiTi^ zove se choroba vyvolaná 
dlouhým a nemírným požíváním absinthu. Pe>d- 
stalou její jest chronická otrava lihem, ale liíí 
se od této nřklerými zvi. pfiznaky. zejména křc- 
íovitýrai i pravdivými epileptickými záchvaty. 
TSmito přiitnaky trpi ve Francii výhradní jen 
pijáci absinthu, bilteru i silice pelyAkové, ve 
Skotsku a v Irsku pijůcí alkoholů obilných. Ma- 
gnan a Labord (Sociíté de med. publ. p3.rÍB 
1807) poukázali k tomu, íe bouquet uplvaný 
k inotovováni absinthu obsahuje salícylan me- 
thylnatý. kterým autorové jmenovaní u zvířat 
vyvolali kfefe. Dále poukázati sluSí k tomu, 
2e dnct jest příprava alkoholů k vyrábéní li' 
kírfl používaných mílo pečlivá; obsah uj i ( ve- 
dle škodných pfiboudlin i furfurol fi alkohol 
furfurolový (CtH,Oj), kterýž, jak pokusní zji- 
filéno u zviřat, celý typ epileptického záchvatu 
vyvolati dovede. .K praví i tento rurfurol na- 
lézá se ve mnohých absinthech. ch. 

A1»lnthlllIli:I)Vbotv>zArtemisia.~ 
a) v lékařství Herba .K. SuScných listi a 
kvétA pelyňku (Ariemisia absinlhium\ užívá se 
ode dávna /.a léčivo. Vyznačují se zvláStní 
silnou vtlní a nad míru hořkou chutí. Mimo 
láthy jiné obsahují ', — 2*„ aetherického oleje 
' telené a indiffercntni hořkou hmotu 



i Aps 



■. t.). 



P^č. 



JLbablthal, jest současí pelvřikoi 
■louíenství C,,//,„0, vroucí při ig5'C. 

Abalnthové dfovo z rostliny ( 
Xylopicrim Dup.-Th. na ostrove Rei 
Sluje též hořké dřevo bourbonskí. Did. 



Abslt (z lat, abesse), budiž vzdiiícno. 
budiž toho. Bůh uchovej ! 

Abanv, tak sami sebe zovou Abcházc 

Abaolon viz Absalom. 

Abaoloa John. malíř angl., "^ v Londýni 
1^15. Jíž v létech chlapeckých opatřoval si 
středky íivotnl nejprve jako portraítista, 
jako maliř divadelni. R. 1837 zaslal dva obrazy 
olejové brit. institutu, které v£ak ostaly n 
povšimnuty. A> odebral se do Paříže, kdé li\ 
se malířstvím miniaturnjm. R. 1S42 obesl 
výstavu malířů akvareinfch obrazem Kaial 
Wjíiefieldsliř, který pro svou pravdivost 1 
Ubil, naCeí vznikla řada obrazů liíicich acinjr 
ze života lidu modemiho a illustrace ke spi- 
sům populárních autorů anglických, jako: Rjr^ 
bdř (1S4S). Spid prine Karet Edward (1846)1 
Panna Óileanikd (1850), Pniii noc v kláittře, 
Krtiny (1856). Olejový obraz jeho BouloenA 
I1857Í, vyznamenávajicl se komposicí, charaktc 
ristikou, pravdivosti a humorem, t 
chromoiithografícky. V pazdéj£ich létech konal 
A. centy po Svýcarech, z kteréžto doby pa 
chází scéna z Lazebníka sevillské ho, která BvMC 
o neobyíejné technické znlCnosti A.oví. Obraz 
A-ovy vyznamenávají se přirozeným pojinH 
nim pfedmétu líčeného, skvétou barvitosli, í' 
na újmu jest jim nedostatek hlubíich s*""" 

Abaolon Lilienberg Daniel, t .^ 
v Kěžmárku uprostřed XVII. století. Byl d| 
vřrným přítelem Emericha Tokolye a HdenJ 
Zriňské. R. 1674 poslal jej Tokiily jako svíhl 
vyslance do VariSavy na ,'íním polský, kleii 
zvolil Jana Sobieského králem polským. Jehr^^ 
pokusy, získati noví zvoleného krále pro zá 
míry uherských odbojnfků, selhaly. K. l6r 
poslal jej Apaffy s tajným poselstvím do n 
říze. R. 16SS vydal A. hrad Munlcács Lea 
poldu I., načcí jmenován byl válečným kom 
missnřem a pozdíjí vyslancckým tajemnfken 
pro ávédsko. BUc. 

AbsolOBZ Ledské, rodina vládycki,ld 
mivala za znamení erbovní dvě rohův oid 
bených na Štítí i jako klenot. (Viz vyobl 
ř. 30.) Vítev jich. Chorynitf z Ledaki 
pfcmínili ozdoby na rozich v hady. Prvotfl 
sedili na tvrzi Lcdské (u Kostelce n. O.) I 
' prvni známý jich předek jest Jan Kuchynkí 
' (1442— 1431). Jméno potomka jejich A-a (149 
a 1502) zobecnčlo v rodu tomto tak, ie « 
viichni potom až dn vymření A-y jmenoval 
Synové neb vnukové A-ovi Jan stariiO 1544 
a Viktorin (t 1528) drieli roiliená ibft' 
Sosovnl při Mýt! a též Mezilesícc, DobHne 
a Jeikovice, což vSechno potom prodáno. Jai 
starii rozdělil se se syny Viktorinovými t. ijrf 
obdricv za dil Lcdskou, a zůstavil syny Btf 
dřicha (1540—1556) a Václava, z nk' 
byl tento r. 1565 pánem na Ledskč. Se« 
jejich Eliíka vdána byla za Václava HostoV 
ského z VtCnova. Potomek Václavův AdaD 
prodal Ledskou r. 1587 Harjani . 
nové z Královic a obdržel za to dvůr da 
břfnovský. Viktorin dotčený zůstavil syny Mí 
kuláSe (1528—156^) a Jana mladilhq 
(I5z8), kteři obdrieh při rozdilu se strýcen 



AÍTsdlttce— AÍJWrfůtísTritis. 



M 



I Urinřvicc, Mikuláš pak, pfcíkav 
ího, pfikaupil Lifno a 'l'febe9i>v 

iti'fiiia t Újc/dce). Zůstali po ním 

.. !islŤ6-l586> Viktorin (1566) a 

1606, w 1. Anna Cssllovna i Tum- 

..:il:a z Rádie). Jan tlriel naposled 




D Blm « pHknupil r. 1598 Hodífin. Ze- 
I r. 1607 bczdélek a zboží jeho vícchno 
a >tnfce Mikuláie A-a t L. Tento 
« dolíění Marjany Absolonoví z Kra- 
kUrá byla koupila r. tjSs Hadííín a 
7 LMitkou. Mikulái maje potnm ve své 
-** jmřnl rodinní pustil ÚfinĚvice vdoví 
f » Kadťe a prodal r. 1608 Hodříin 

I Ledskou. Ufinil tak, ponívadí byl, 
, posledním toho hesla. Sik. 

\i lat.) EproSténí, propuSiení; 
íhfeSeni. — 3) A. generální 
ná (spoStolskĚ požehnáni umiraji- 

II poiehnůnl spojené s plnomocnjimi 
, líieré umirajicim udíluje papei aneb 

I n^ho cplnomocnjn^. Požehnáni to 

\t ta starodávna papeíoví obyfejní 

é Icgity umirajieim vĚřícim, jmenovité 

fřl o církev byli zaslouííll. Poždéji 

Itovali k lomu biskupy, kdyl xa to 

_-t viár jen na tři roky a. a podmin- 

; je buiJau udělovati sami neb skrze 

i ln*kupy své; jediní v nutní potřebí, 

~'~- nwňl a vidy pro kařďf jednotliví 

UM mnhli tu moc pfenéiti na níkté. 

;e, K. 174? ustanovil Benedikt XIV, 

: '. íc hAždý biskup, iádá-li 

I dobu svého úFadováni 

iii B-ci, že tu moc můie 

véokí neb feholni knfze, 

>. dnnu udílena nepřestává 

,j udílil. ani smnl bisku- 

Ttho knize přenesl. Nj*nl 

:;. plnomoeenstvi to hned 

10 úřadu a urfuje také 

'-■ je přenáíi, V naSich 

Lupoví- plnomoeenstvi to 

i <->vídnikAm své djécése. 

j .t se vSem tíice nemoc-, 



ným ůdQm církve, ktery'(n mfiíc udíliii se 
svátoslní roihřcSeni a poslední pomaiáni. Aby 
vSiik nemocny' plnomocných odpustkQ vnkutku 
nabyl, íádá církev, aby byl ve stavu milosti 
'a proto má dfive řidnf se spovldali a nejsv. 
svátost gltářnf přijati, aneb, nemftíe-li to již, 
dokonale sv^ch hřichQ litovati), alespoA ve 
svém nitru jmíno Jeili náboíní vzýval, ne- 
snáze a bolesti trpíliví snátel jakoito pokůnl 
za minuK^ livot a byl hotov oddané vge pfi- 
jali, co se Bohu bude líbiti. — S) A. nad 
[mrtvolou neb nad tumbou jest prostřed- 
I nicka modlilbtt, kterou kníi stoje ti nohou 
I mrtvoly neb mezi oltářem a tumbou koná za 
í zemřoléhc. aby Bňh mu odpustil a Jej do slávy 
I véčné přijal, při feniž rakev neb lumbu kropí 
.^svícenou vodou a ji okuřuje. Sa, 

Abiolutlo ab <w*n«H^ (lat.), propu- 
ítfini t instance, osvobození pro nťdoatatef- 
nosl důkazu, znamená v řízeni trestním způsob 
ukončeni proccisu, kterým obžalovaný ani se 
neodsuzujr Eini zúplna neosvobozujc, ponívadí 
sice nebyl proveden úplný (ve amysilu zákonné 
Iheorie průvodní) důkaz viny, ale takť nebyly 
vyvráceny vSecky pfiíiny poderření proti nímu 
;védf iCÍ. A, a. I. doapřU plního svého rozvoje 
v obec n oprav nim processu ínkvisiínini jakoítn 
koneíná důslednost zákonní theorie průvodní. 
Hlavní její význam jtst ten, íEb flřeni proti 
tak osvobozenému nepokládá se definitivní ta 
skoniení, ale můie kdykoli býti obnoveno, 
jakmile vyskytly se noví důkazy dfivíjiího 
obvinínl. Namnoze spojovány b tím v praxí 
nebo zákonech partikulárních i jinaké nepří- 
zniví Ú6inky: postaveni pod dozor policejní, 
povinnost, položiti jistotu, konfinace, ba 
1 dokonce zavření. V t. zv. reformovaných 
řádech trestních a. a. I. po přikladu francouz- 
ském právem byla odslranína; nesrovnávat se 
se zásadou obíalovacl. sám pak základ jeji 
pominul odstranénim zákonné theorie průvodní. 
Tak stalo se i v rak. ř. tr. z r. 1850(5.288.). 
ft. Ir, z r. :853 (§. 287.) přijal sice opít formu 
roKsudku, ktvrýmž lobíalovaný osvobozuje se 
od obžaloby pro nedostatečnost důkazů <; forma 
ta viak byla zruSena zákonem daným dne 15. 
listop. 1S67, fis. lil, t. z. Na tom zůstalo 
i v nyn. f. tr. z r. 1873, kterýž v S. 259. sta- 
noví, že soud má vynésti rozsudek osvobo- 
zující, nalezl-li, -ie není prokázáno, že ob- 
žalovaný spáchal skutek za vinu mu kladený*. 
Ostatní viz Rozsudek. rch. 

AbsolvtlOB, forma osvoboxujlcihn nálezu 
v tr. fizení francouzskím. Srov. íl. Acquit- 



(lat. od ahsolvere ■=. zpro- 
stili, absoluliis T^ prost). Právo státní znařl 
slovem a. způsob vlády v tom záležející, ie 
vladař, vykonávaje vůbec moc státní a zvláStí 
moc zákonodárnou, nenlvázánsouhlasem 
jinčho orRánu ve statí, vládne tedy neobme- 
zení, pokud nebéii o závazky mezinárodní. 
Můžeme sobí mysliti a- rovníí tak v repu- 
blice jako ve státech, kde vladařem jest osoba 
jediná, obyčejní víak užívá se slovn s. toliko 
v monarchii, kdež pak totoíné jest s vý- 
razem autokratie (samoviády) a znafí pro- 



I 



•Wft 



Absollít&lé — Absolutní. 



tivu ROuKtavy niDiiu-chie konEiituínl. ktc> 
Til zileíi v tom, íe vladař ve v_vkone«h vlád- 
ních ometen jest snřmy bud stavovskými 
neb obeaflanvmi zasiupíteUtvem lidu veSke- 
Tého. 1 v monarchii absolulnl jest vladaf lolilio 
orgdncm státu jakožto panujícího subjektu. 
nikoliv tímto panujícím subjektem sa- 
mým, n není tedy í se sIonDviskaabsoluinihn 
■tátu správnou vfta ftiat cesi mm, prý Lud- 
víkem XIV. v zasedáni zdkonodárního sboru 
proneseni. Vlndaf absolutní mQic zastat vy- 
dávati zákony nemaje potFebl svolení za^stu- 
pttelatva lidu; jemu příslulíf í výkonná moc 
ve Btálí. Aviak z pojmu výkonné moci vy- 
plývá, íc tato povidy pohj-bovali se musí 
v mezích zákona (v. Administrace), a proto 
mylní jest domníní, jako by abaolulni vladaf 
nebyl vázán zákony {princept legibuí solutus). 
Oviem můie vladaf zákony ty kdykoliv sám 
zmíniti : dokud vSak toho ncuíinií. jest i on 
■árn zákonem zavázán. PNsným ietfcnfm tito 
zásady liil se vláda absolutní od despotíe 
ilyrannidy), kde vladaf má se za oprávněna 
panovali libovolná a bez ohledu k právním 
zásadám, jim samým vytíeným. Absolutní mon- 
nrchie uďrfela se v Evropf toliko v Rusku 
a v Turecku, v fiSi tito i pfes vyhláíení 
ústavy /.e dne 23. pros. 1876. F^k. 

AbiolntliU, obhájcové absolutismu. Jimi 
byli ve Francii t. zv. Icgisté (znalci řimskíhcJ 
práva), kteří chtíli monarchii !!Jednati základv 
dávního ci^afslví římského. fift. ' 

AbBOlatnfi nenrStté & abaolattit n- 
rMté Hzby treatní viz Sazby trestní. 

Abaolatn£ nezpůsobilý proatfadek 
viz Nezpůsobilý prostředek. 

Abaolntní (2 lat.) jakoilo protiva vztaíi- 
l^ho, podmíněného, obmeieného, závislého: 
prostý, pouhý, fistý, o sobí vzatý, s jiným 
nesrovnavaíiý, samostatný, šamoa vojny, do- 
vršený, svrchovaný, dokonaný a dokonalý. 
Slova' toho hojné v iívoté a lémíř ve viech 
naukách se uíívá, smyslem více méní odstí- 
nfným. V mathematice znamená číslo a. 
prostí, nikterak nepojmenované, jakoíto od- 
poví cT na otázku >kolikrál-; ale slují a-mí také 
veličiny, které néco v pfirodé trvajícího vy. 
jadfují a tedy slálé jsou neb námi za stáli se 
pokládají, na př. rovnomocniny chemické. Hyb 
Dodu v neobmezcném prostofe, k ladnému 
druhému bodu nevztahovaný, o sobe pojaly, 
nazývají v mechanice hybem a-m, proti n£- 
muí stojí hyb vztaiitý Cíli relativní; rovnéž 
má se pfi sinvé klid. Hyb i klid ve svéte zkus- 
ném, námi vnímaný, jest ovíem relativní. Ve 
fysice a. váha, prostá, bez ohledu k objemu 
lAla čili nesrovnaná s váhou téla jiného (na 
pf. vody) stejného objemu; v opačném pří- 
pade vzniká váha specifická Čili pomírná; a. 
pevnota, tvrdost aj. — V logice soud vše- 
obecný, nepodmlnCný « nutný, jakoií i zásady, 
které dákazunevymáhaji, a-mí slují; a. jistotou 
pak jistota ncjvySiiho slupne. Dále se vysky- 
tuje výraz a. klad (posice) nČČeho, nexávislý 
na tom, zda si Jej v mySlení svém provádíme, 
totiž bytí v protiví k pouhé myílénce o bytí, 
tedy klad prostý, bez podmínky, zvaný téí 



soud thetick^^ V aeslhelice mluvíme o a-It 
posuzováni, Itleré jen jednoduchým pívdinCte 
daným se určuje nehledíc k ničemu vedli 
íimu: o a. kráse, o samosvojném jádře uméi 
(na př. hudby, o a- hudbé) bez ohledv, zda 
k néčcmu jinému hodí a odtud své hodno 
nabývá; o eihickém odhadováni a-m, o t 
koi-émí dobru proti relativnímu (užitku 1 
př.). jakož i o mravouce a., jeř zakládá se 1 
odhadech nepodmínčných, určujících sam 
statnou hodnotu vble. Dále vyskytuje se sjoi 
to v názvosloví mluvnickém (a- časy 
pády), ve spolko- a státovfdním (a. totiž na 
poloviční vfliina členů neb hlasO. a> Či n 
obmczená monarchie), v právnickém i trest 
ním (a. zločin, a. theoric trestní ptoti relatíi 
ním či akcessorním naukami, a v četných m 
voireninách jcílé jinde se hlásí (absaluci 



olutoi 



Olu 



f). 



VSechny /jevy a déje. které nim ve 
Jenosli dány jsou, závisí na množství 
minek. jsou íedy níco relativního : duha, xěml 
třeseni, kámen, bylina, zvíře, dDm, mé sebi 
védomi. človíh. zemč. slunce, hvízdá, vSechn 
to má sví podmínky, které zase na jinýc 
podmínkách závisí, tak ie viude seikávin 
se jen s vfcmi podmlnínými. Ale postupuji! 
mydleni nás nutí, abychom zkuSeniist pfesloi 
piii a néčeho a-ho se domyslili. Žijeme v ai 
■lacích, ale relacím tém podkládám 
poslední zdroj vieho ménlívíhl 



..by . 



> příklad materii 



II svéta klade hmot 



vistou na jiné podstatě, nositelkou vjeho ski 
tečného, bytostí nepodmínínou, absolutnet 
Místo slova ihmotai položme jiná, " ' ' 



Či I 



. fai 



vddo 



obdržíme celou řadu podobných pohusú^ 
Dodnji-li se přívlastky duchové v plném amy 
ale, osobnost, vlastnosti ethické, jest absolut 
Bůh, bytost nejsvrchovanéjSÍ. 

Při pochode poznávacím liíimedvéstránkjt 
totiž Človéka poznávajícího čili subjekt 1 
znání a víc poznávanou čili objekt poina 
myilénku a pfedmíl. Pojimá-li se pravda jq 
koíto souhlas meíi mySlínkou a předmíten 
pak, čím více jedno s druhým souhlasí, til 
dokonalejší jest poznání, a nejdokonalejiím b_ 
bylo, kdyby nastala úplná shoda a obé stránt^ 
splynuly v jedno, i vzniklo by poznáni a, T« 
kovou jednotu shledal Fichle v a-im Já (sufc 
jekt-objekt), Schelling v tvůrčím umíni, Hegc 
ve filosofickém vídinf. Od téchto mysJite" 
užíváni slova a. se rozmohlo, a výmíri 1 
absolutno jest, bífenasebe rozličné tuuy 
jakožto jednota subjektu í ob,eklu, nebo at^ 
nost ideálního a reálního, nebo totožnost m] 
Jilénky a předmétu (mysliti a býti jedno jsou 
Denken^Scin; filosofie identity čili tOtoA 
nosil). A lak se konečné lilosolic vyméfovall 
jakožto vtdu absolutna, neb vídá o absolutnu 
véda roiumu sama sebe pojímajíciho, v éer~ 
rozum poznán a položen za absolutno. 
bvlo by poznání samo a-ím, vrtliollc ve i 
rém iifeále védy, látkou i formou dokonané 



bylo by >. %-ídfnI « spolu vidéní o abso- 
lutnu, jakolto nejvyS&l pomyslný cli íiloaofic, 
o aiji o^-icm lidslvo » marní pokouSf. 

Za píiCÍTiou tmílych pokusOv tétlilo a nci 
zdaru jim v iiápfti jdoucího strhl se proti vi^- 
nzo tomu odpor, jenj opít se své strany pte- 



Sroérv, kteří o to usilovaly. sluSf zahrnouti 
jmíném rcUtivistickí (relativismus v útva- 
rech nejrůzníjSich). Vytkly také zajistí mno- 
hMi pntvdu, ale proti hlavním vétím jejich: 
>my abtulutno nepoznAváme, tedy zádního 
nrn(', l^f^ail se vážné námitky. Budií, že 
- — '" ' 'i řijeme a jen je poznávali můícme: 
-ilutna nutné dochizime mySlenim, 
i i.Utivnf — absolutai" stívaji zrovna 
-í/fainími. Bez tohoto bychom ani 
■ ínohc), a mluvime-li o relacích, před- 
lUsututno. Můlemc i nejvetii váhu 
.Lli, íe jeho nepoznáváme, ano vy- 
-iilutno i rj'sem. ie jest nepoina- 
icStí absolutno ncni popfeno. — 
r i.lativismus ve svíiih hloubřji speku- 
L lupcích dííchizf k těmto koncům 
.■:imu v^méru absolutna jakoíto ně- 
hu, Ani ntjhrdřjSi rozkvet vid spc- 
.yrve pojem Icnto z ducha lidskího, 
■ ti^jSi onen rozUvft, lim více ukazo- 
iiezbytnosl pojmu tnho. Sebe víti! 
■li poinatkův bude vidy jen koneiné 
:.iiiii!enu naSí nevídomosti a neob- 
': ,'j. nebot podlí přiznáni ncjzname- 



o a-lm. Filosofie kritická pNznává 
- M^ '■ 1. nemožnosti, posnati je zkoumáním 
íp-jkul.ii:i, ale nfpoplrá ho. Odtud se otázka 
i m'l:i s jinými, zejména s otázkou o trans- 
cenilrni.i. B Miíkou víci O sobí a s Otázkou 
.<bLi/;u'il.riu. Ze ani z mluvy samí, ani z názvo- 
jlnieh vid v;'raz onen nevymizí, 



■■ iVlíti, 



Dd. 



i.ikaíio pojem chemický. O slou- 

I htmiekých předpokládáme vůbec, 

.viujl v jakoMi co moíná nejíistSI; 

i.hnickí produkty bývají viak smís- 

incb vice látek, z nichí jediná má 

■ itoprnstňiisttt, alove látkaa.Aelher 

I ;>ř I—'! imfsl actheru ethylnalého, 

!■■. ,-'■■.1 ven -li líchto posledních 

: i'.c aethcrcm a-m, 

1í;Uí;. !!■ ,Lt složeni, pomoci lohnlo 

"-'I' li ' iitvofcná a ide iicháiejlcl, 

hltdali při jejich jménech podstat- 

lí Slilo (čili prostí): 1) Jest £lsIo 

Ecné íady lisel i. z. j a, . . .. b, . . .: 

K«e oil ulgebraického íisla tlm. íe toto má 

^Bťnlco -í- neb — , kdeíto a. fi. nemá jáď 

snaménka. udávajíc prosté počet jed 

í. Jft>. — a) A. 6, tlove v chronologii 

( jei udává, o kolik roků epocha jedni 

f od epochy nijaké drivíjii aery vzdáli 



Alw«lvtBÍ (•oai«trle 



angeo 



Abaolatni hodnota al^ebraicUho Jlsla 
jest Cislo, které udává poíet jeho jednotek ne- 
hledíc na znamení, t. j. jsou-li to jednotky 
kladné í\ záporní. Na pf. při říslech -f-rt. -tf 
jest a. h. láž. totiž prosté řlslo a. Řý. 

Abaolatnl htLdba, hudba o sobě, napro- 
stá, beze vztahB k ostatním umínám. zejména 
tedy ne komponovaná na slova. V uíĚlm smy- 
slu v moderním názvosloví, co hudba jediné 
naprostými hudebními pfedstavami vznikajíc! 
a se zabývající, jest a- h- protiva hudb^ pro- 
grammi.ví, která vzniká z určitých básnických 
představ. Cílil. 

AIwolntnI obTrBtelatro, souíet lid! 
v jistém územi obývajlcich bez vflclikího 
vztahu k jiným okolnostem, zvláítí k tako- 
vým, na kterých závisí velikost obyvatelstva, 
na pf. k území, v kterémž obyvatelstvo pře- 
bývá. Č—l. 

Abaolntnl thooiie trastni jsou theorie 
trestní, které odvozuji trest z podstaty zlo- 
činu, tedy jako nutný jeho následek. Není viak 
vyloučeno, aby i dle a. th. t šmíroval trest k do- 
saženi nijakého účelu. Jakožto synonyma uiivi 
se pru a- th. t také výrazu theorlc spra- 
vedlnosti, kteríito označeni v (ak jest méné 
správné, jelikož i relativní theorie trestní atojl 
z částí na pudí spravedlnosti. č—l. 

Abtotntorlaia (lat.i jest vQbec úfedn! 
listina prokazující, že osoba, ke které prúkai 
se táhne, řádné vykon«la povinnosti postave- 
ním svým po jistou dobu ji ukládaní, a íe 
z dttisich závaikň 1< onomu postaveni smífu- 
jícicli se propouští. A. jest tedy tolik jako vy- 
svídčen! propouítfcl, hledíc k dočasným 
závaJikOm, nebo jako vysvídčeni odchodně 
ve pMčinC postavení, které kdo úfedné opou- 
ští. Ve zvláštních pak případech znamená: 
I) Na universitách rakouskích rozeznává se 
a. a vysvídčeni na odchoánou r. univer- 
sitní. A. vydává se jenom právníkům po skon- 
čených studiích, když veSkeré přednášky stu- 
dijním řádem předepsané navStévovali. Vy- 
svědčeni na odchodnou dává se studujícím 
ostatních fakult po skončených studiích a 
pal; tém, ktcfi hodlají odejiti na jinou univer- 
situ. — Na rakouských vysokých Školách tech- 
nických vydává se a. řAdnym posluchačům, 
kteří poslouchali veškeré pfedmíty, obsažení 
v osnové studil nékterího odboru, Rtd. — 
3) A., listina, kterouž poruČenský soud od- 
siiipujíclmu poruínikovi. když úCty jím alo- 
íení správnými nale/.eny byly, potvrzuje, íe 
úfnd svůj řádní a poctiví spravoval (ij. i6z. 
ob. zákona občan,). Listina nevylučuje po- 
zdíj*í opravy pouhých nedopatřeni (i. slx.) 
a nezproíruje poručnlka násl>-dkú podvodnuio, 
pozdíji odkri'lého jednání. Sil<l. — 3) A., vy- 
proStČní, udiluje se nejen při úřadech státních, 
ale také od sborů samosprávných a od kor- 

Eoraci spravujících nijaký statek ospbám, 
terč povinny jsou z nakládání se statkem 
tímto uČly sklidnti. 

AbsolvovnU (zlat.), zprostiti; odbyti si 
na př. povinný čas studil; absolvovaný 
g>'mnasista. právník, technik atd., který si 
slitdia jíž odbyl. 



11(3 



Absorbce — Absorpce. 



Ataorboe viz Absorpce. 

AlMOr1)«&tla (lat.), v lék. léky, jimiž plyny 
v žaludku a ve střevě nahromaděné bývají po- 
hlcovány. Účinek jich jest buď Čistě fysikálnf, na 
př. uhlí dřevěného, aneb lučebný, jako u magne- 
sie a vápenné vody, kde hydráty kyselinu uhli- 
čitou vížíce v uhličitany se mění Neprávem 
k a-iím řáděny bývají aetherické oleje, aether a 
pod., kteréž neúčinkují pohlcováním plynfi, ný- 
brž p&sobí značnější pohyb střev a následkem 
jeho plyny se odstraňují. Obě tyto kategorie 
léků shrnovány bývají v společný pojem léků 
karminativných. Peč, 

Absorbovati (z lat.), vssáti do sebe, vstře- 
bati; přeneseně: stráviti, zaujati (na př. Čas); 
ve smyslu fysik, pohlcovati. Srv. Absorpce. 

Absorpce (lat. absorbere pohlcovati), po- 
hlcování: 1) A. plynů a par kapalina- 
mi a hmotami pevnými. Je-li hmota ply- 
nem obklopena, pohlcuje jisté množství tohoto 
plynu nejen na povrchu svém, ale i v pórech 
svých. Na pohlcování plynů zakládá se vyrá 
bění Šumivých nápojů. Sodová voda jest voda 
obyčejná, kteráž pohltila značné množství ky- 
sličníku uhličitého. I litr vody pohlcuje při 
16" C. a při libovolném tlaku vždy i litr ky- 
sličníku uhličitého; ježto dle zákona Maríot- 
tova (Boyle-ova) při dvoj-, troj-, čtyřnásob- 
ném atd. tlaku v témž prostoru též dvoj-, troj-, 
čtyřnásobné atd. množství plynu obsaženo jest, 
vysvítá, že (nezméní-li se teplota) váha plynu 
pohlceného nějakou kapalinou jest v přímém 
poměru s tlakem, za kterého se a. stala (zá- 
kon Henryho). Naplníme-li skleněnou rourku 
nahoře uzavřenou, která ponořena jest ote- 
vřeným koncem do rtuti, plynným čpavkem, 
a vpustíme-li pak nade rtuť do rourky trochu 
vody, stoupá ihned rtuť v rource, což svědčí 
o tom, že voda plyn pohltila. Pohlcování řídí 
se povahou kapaliny a plynu, kteréž na sebe 
vzájemně působí. Jeden objemový díl vody 
pohlcuje při 15" C a při tlaku 760 mm na př. 
727 obj. dílů plynného čpavku, 450 obj. dílů 
chlorovodíku, 4/5 obj. dílů kysličníku siřiči- 
tého, 3 '/4 obj. d. sirovodíku, i obj. díl kyslič- 
níku uhličitého. Yj, obj. d. kyslíku, '/-o obj. 
d. dusíku ; i obj. díl líhu však pohlcuje 3*2 obj. 
d. kysličníku uhličitého. Čísla tato, vyznaču- 
jící, kolik dílů objemových některého plynu 
jeden obj. díl kapaliny pohlcuje, nazýváme 
koefficienty absorpčními. Kocfíícienty 
tyto jsou pro touž hmotu a rozličné plyny, 
jakož i pro rozličné hmoty a týž plyn roz- 
dílný a zcela nezávislý na tom, je-li v dané 
hmotě již jiný plyn Čili nic. Ze směsi plynů 
pohlcuje kapalina tolik každého plynu jednot- 
livého, kolik jest přiměřeno tlaku (partiálnímu 
tlaku), jejž by měl tento plyn, kdyby tu byl 
samojcdiný 'zákon Daltonúvj. Na př. kapalina 
nepohlcuje nic více kysličníku uhličitého, i kdy- 
by byl jiný plyn, na př. vzduch, násilně vtla- 
čen do prostoru nad vodou, naplněného ky- 
sličníkem uhličitým. Vzduch v ovzduí^í jest 
smíi^cn z 21 obj. dílů kyslíku se 79 obj. díly 
dusíku;- kdyby měly oba tyto plyny stejné 
koefficienty absorpční, skládal by se vzduch 
vodou pohlcený stejným poměrem z obou. Po- 



névadž však jest absorpční koefíícient kyalika ; 
větší než dusíku, obsahuje vzduch ve vodě : 
pohlcený více kyslíku nežli vzduch v ovzduMp 
totiž 357o (místo 21" e) a 65*5 dusíku (mfoto 
797o)« Poměr tento jest velmi důležit pro vodnf " 
živočichy, kteří dýchají žabrami vzduch ve 
vodě obsažený. Pohlcování s rostoucí tcfdo- 
tou obyčejně ubývá. Na př. voda pohlcuje pfi 
o«C r8, při 15" C I, při 20« C 0-9 obj. díln 
kysličníku uhličitého. Zahřívá-li se tedy kapa- 
lina, v níž jest některý plyn pohlcen, uniká 
čásť jeho, a vaří-li se kapalina taková, uchá- 
zejí z ní většinou všechny plyny v ní pohl- 
cené. Naopak uniká z mnohých kovťi, zejména 
ze stříbra a mědi, kteréž v tekutém stavu ky- 
slík pohltily, tento plyn, jestliže je ochlasn- 
jeme, při čemž rychle unikající plyn částečky 
tekutého kovu kolkolem rozmetává, kterýžto 
úkaz nazýváme prskáním. (Stříbro prská, 
draslavějíc.) Též pevné kovy pohlcují plyny, 
a podržují je uvnitř sebe (okkluduji); na 
př. palladium, kteréž bylo negativním pólem 
galvanické batterie, pojímá 9^6kráte tolik vo- 
díku, kolik samo prostoru zaujímá; úkaz tento 
slově ok klu se. Platina a železo pohlcují, ros- 
žhaveny jsouce, vodík, železo, též obzvláftté 
kysličník uhelnatý, a plyny ty neucházejí z nich 
ani při obyčejné teplotě. Ostatně zhušfují v&ech- 
ny pevné hmoty na svém povrchu plyny je 
obklopující; povrch každého tělesa, které bylo 
nějakou dobu na vzduchu nebo v jiném pl^u, 
pokrývá se zhuštěným plynem, kterýž phlnar 
vostí se ho drží, a jen zahříváním nebo pečli- 
vým čištěním lihem, vypáleným triplem, uhel- 
ným práškem atd. odstraněn býti může. Jeli- 
kož tento způsob a., kteráž slově též ad- 
s o r p c e, na velikosti povrchu účinkující hmoty 
závisí, objevuje se obzvláště u veliké míře na 
pórovatých hmotách, na př. na dřevěném uhlí, 
poněvadž má vzhledem k objemu svému po- 
měrně velmi mnoho porú a tím i veliký po- 
vrch. Tak pohlcuje na př. zimostrázový uhel, 
z něhož byl pohlcený vzduch rozžhavením vy- 
puzen, 35kráte tolik kysličníku uhličitého a 
9okráte tolik plynného čpavku, kolik objemu 
sám zaujímá. Poněvadž pohlcený plyn se zhu- 
šíuje, a každým zhuštěním teplo se vyvinuje, 
nastává zahřátí i při a-ci, dosahujíc mnohdy 
i žáru. Tím se vysvětluje, že se mnohdy jemný 
uhelný prášek, na hromadách k vyrábění střel- 
ného prachu připravený, sám sebou vznécuje. 
Jemný prášek železný, lučebně píipravený, 
který se prodává v lékárnách za lék, pohlcuje, 
vysypeme-li jej, tolik vzduchu, že se sám za- 
paluje a shoří. Hmoty, mající tuto vlastnost, 
šlovou pyrofory (samozápalné). Proudí-li vo- 
dík na platinovou houbu it. j. jemně pórova- 
tou platinu, již žíháním chloridu platičitoamo- 
natého dostáváme 1, kteráž ze vzduchu pohl- 
cený kyslík v pórech svých zhustila, pohlcuje 
se i tento plyn, při čemž se vyvinuje tolik 
tepla, že se platinová houba rozžhavuje, a vo- 
dík se pak zapaluje; na tom zakládá se Do- 
bereinerovo rozžehadlo. Mnohé hmoty 
mají tu vlastnost, že pohlcují vodní páry ze 
vzduchu, zhušťujíce je ve vodu, jako na př. 
zhuštěná kyselina sírová; některé pevné hmo- 



Absorpce. 



97 



:y se tím zvlhčují a ri)zplvvajř, jako na př. 

;uch>nská sůl, draslo, chlorid vápenatý. Tč- 
Itsa taková šlovou hy^roskopická (na- 
vlhavá). Z pohlcování vysvčtlujeme si úkazy 
nalátkách hyjjrosUopickych; na př. vlasy, žíně, 
kostice. střevové struny, dřevo sáknou do sebe 
vodu z vlhkého vzduchu a botnají. Zakalování 
«e mnohých studánek před deštěm vysvětlu- 
jeme si a-cí. A. spočívá zajisté v tom, že zá- 
i^ladni částice hmot přitahují Částice plynu, 
ktcrči jsou jim velmi blízké (viz Mlhové 

>brazyi. Je-li pohlcený plyn sloučeninou dvou 
nebo několika plynných prvků (na př. čpa- 
vek — sloučenina dusíku a vodíku), jest v něm 
poměr .dle váhy i objemu) jeho součástek (zde 
dusíku a vodíku) právě takový, ve kterém se 
:uo prvky slučují (zde j obj. díly vodíku a 
: obi díl dusíku čili 3 jednotky váhy vodíku 
j 14 jednotek váhy dusíku). Vzduch jest směs 
z 21 obj. dílu kysííku a 79 obj. d. dusíku čili 
z 23 jednotek váhy kyslíku a 77 jednotek váhy 
'iusíku. Pohlcováním lze rozeznati sloučeninu 
vd směsi. 

2) A. světla la tepla sálavého) jest 
pohlcování a vssávání světelných (a tepel- 
nCchi paprsků hmotami, na něž dopadají. 
Vchází-Ii svazek slunečních paprsků Štěrbinou 
do zatemnělé světnice a prochází-lí pak hra- 
nclem skleněným, vzniká na bílém stínítku, 
:im2 paprsky odchýlené od svého směru za- 
chycujeme, úplné spektrum (vidmo), t. j. 
veími živé zbarvený pruh světelný, v němž se 
paprsky červené nejméně a Halové nejvíce lá- 
mou, a barvy takto po sobě jdou: červená, 
pomerančová, žlutá, zelená, jasně modrá, tmavě 
nodrá a fialová. Pokryjeme-li štěrbinu tmavo- 
modrým sklem, zbudou z tohoto spektra pouze 
bar\'y červená a pomerančová: ostatní barvy 
pak. žlutá až i halová, se ztrácejí. Červené sklo 
propouští ze všech barevných paprsků v bí- 
lém světle obsažených pouze paprsky červené 
1 pomerančové, ostatní pak paprsky pohl- 
cuje čili absorbuje; pro ně jest toto sklo 
neprůhledným. Sklo toto jest jako síto, 
k:erě propouští paprsky červené a pomeran- 
čové, ostatní pak zadržuje, a proto objevuje 
se nám ve zvláštním odstínu barvy červené, 
%'zniklé z paprsků Červených a pomerančových. 
Týž jest původ barvy skla zeleného nebo mo- 
drého; propouštíf totiž sklo zelené obzvláště 
paprsky zelené, sklo modré paprsky modré, 

statní pak více méně úplně pohlcuje. Sklo 
obyčejné zdá se býti bezbarvým, poněvadž 
propouští stejné všechny barevné paprsky ob- 
nažené ve světle bílém, tak že prošlé paprsky 
spciiv2.e se dávají zase světlo bílé. Dopadali 
spektrum sluneční na červený papír, zůstává 
\iko při pokuse se sklem červeným pouze 
''ďsř Červená ve spektru viditelnou. Světelné 
paprb-ky, dopadající na drsnou plochu papíru, 
vnikají totiž, dííve než byly nepravidelně na 
vrchný strany odraženy, pod povrch a po- 
hlcují se z Části barvivem papíru; neboť tuto 
vysílá zpět pouze paprsky červené, ostatní 
p-^hlcujíc. Na tomto základě snadno si též vy- 
-vétlujeme, proČ jest takový papír ve světle 
b-iém červený. Zachylímc-li spektrum na pa- 



píře Žlutém, zeleném, modrém atd., pozná- 
me, že každý tento papír jiné Části spektra 
zatemňuje nebo zrušuje a obzvláště onu barvu 
neporušenu nechává, ve které se sám v bí- 
lém světle jeví. Bílý papír nepohlcuje žádné 
z jednoduchých barev ve světle bílém obsa- 
žených, nýbrž všechny stejnou měrou odrá/í. 
a právě proto jeví se ve světle slunečním 
bílý. Šedý jest povrch, který všechny barevné 
druhy světla stejně slabě rozstřikuje; černá 
jest hmota, která, jako na př. saze, všechny 
druhy paprsků pohlcuje. Tímto způsobem lze 
vysvětliti veškeru rozmanitost v barvách hmot 
(přirozené barvy) různým pohlcováním 
světelných paprsků na povrchu hmot; barva 
hmoty jest směs všech barevných paprsků, 
které po odrážce pohlcených paprsků barev- 
ných na hmotě se odrážejí; vzniká tedy ba- 
revnost hmot subtrakcí barevných paprsků 
světelných (Newton). Z toho plyne dále, že 
ve světle procházejícím a nepravidelně odra- 
ženém (rozstříknutém) hmota jen takové barvy 
nabyti může, která jest již obsažena ve světle 
dopadajícím. Aby se nám červený papír zdál 
býti červeným, musí býti Červené paprsky 
ve světle, jímž se papír tento osvětluje. Na 
př. hořící svíčka má takovéto paprsky; osvě- 
tlujeme-li však červený papír plamenem liho- 
vým, v němž se pálí kuchyňská sůl (sodík), a 
kterýž pouze žluté světlo vysílá, zdá se býti 
papír tento černým. Při tomto jednoduchém 
světle žlutém nelze vůbec barev rozeznávati: 
rozeznáváme pak předměty pouze světlé a tma- 
vé. Obličeje lidské jsou zsinalé. a obraz pro- 
vedený v nejživějších barvách jest temným. 
Kdyby bylo slunce žhoucí koulí par sodíko- 
vých, veškerá příroda by na se oblékla tako- 
výto jednotvárný Šat příšerný; protož jest po- 
třebí bílého světla slunečního, v némž jsou 
světelné paprsky všech barev sloučeny, aby 
oko naše uzřelo nesčetnou rozmanitost barev 
ve světě. Plameny svíticího plynu a svíček 
obsahují sice paprsky všech barev spektra 
slunečního, ale v jiném poměru smíšené; žlu- 
tých paprsků jest v nich velmi mnoho, mo- 
drých a íialov\ch poměrně mnohem méně než 
ve světle slunečním, a proto zdají se jmeno- 
vané plameny u porovnání se světlem sluneč- 
ním bvti žlutvmi. Tím si lze vvsvětliti známv 
Úkaz, že při světle svíčky nebo plynu svíti- 
cího barvu žlutou s bílou zaměňujeme, a že 
jen s těží rozeznáváme šaty zelené od mo- 
drých. Látky zelené odrážejí obzvláště barvu 
zelenou a trochu barvy modré, látky modré 
vedle barvy zelené obzvláště modrou: ježto 
však jest v plameni svíčky jen málo paprsků 
modrých, za to však hojné zelených, musí se 
nám jeviti obě látky více nebo méně zele- 
nými. Spektrum světla, jež prošlo barevnou 
hmotou nebo od ní bylo nepravidelně odra- 
ženo 'absorpční spektrum), nebývá vždy 
Iá\ jednoduchým jako u červeného skla nebo 
papíru; mnohé barevné hmoty vyhledávají si 
jaksi jednu nebo několik částí v barevném 
spektru, které pohlcují, kdežto jiné sousední 
nebo mezi nimi ležící části nezměněné ne 
chávají. Ve spektru objevuje se pak vet^í nel- 



08 



Absorpce plynů — Absorpční princip č. systém. 



menši počet Širokých i úzkých proužků ab- 
sorpčních, z jichž polohy ve spektru určité 
souditi lze na tu neb onu látku (prvek) a od 
jiných ji rozeznávati (viz Spektrální ana- 
lysa). Na př. ve spektru svélla procházejí- 
cího zeleným listem rostlinným spatřujeme 
černý proužek v části tmavočervené (mezi 
čarami Fraunhoferovými li a Q; tato střední 
červeň pohlcuje se totiž zelení listu (chloro- 
fyll), nikoli vSak nejkrásnčjSí červeň a čer- 
veň pomerančová. Harvivo krve pohlcuje fia- 
lový konec spektra a vyvozuje v části žluto- 
zelené (mezi D a E) dva temné proužky ab- 
sorpční, oddělené svčtlým. žlutozeleným pro- 
storem; z tčchto dvou temných proužků lze 
souditi i na sebe menSí množství krve. Zají- 
mavo jest, že poznává se spektroskopem otrá- 
vení kysličníkem uhelnatým, jelikož krev v ta- 
kovémto případě ukazuje zvláStní absorpční 
čáru, neobjevující se v krvi normální. V mno- 
hých plynných hmotách, jako na př. v kvslič- 
níku dusičilém, parách jodových a j. objevují 
se ve světle, kteréž jimi bylo proSlo, hojné 
úzké. tmavé proužky absorpční, podobající se 
čarám F r a u n h o f e r o v ý m ve spektru slu- 
nečním. Tyto samy nejsou též nic jiného než 
jemné proužky, vzniklé a-cí, neboť plyny a páry, 
obsažené v atmosféře sluneční, pohlcují ně- 
které paprsky svčtelné, vycházející ze žhavého 
jádra slunečního. Sodíkový plamen, o němž 
jsme se svrchu zmínili, vysílá jednoduché 
světlo žluté, kteréž se skleněným hranolem 
již nerozkládá, nýbrž pouze odchyluje a svě- 
tlou žlutou čáru na onom místě způsobuje, 
kde se ve spektru slunečním objevuje tmavá 
čára D. Prochází-li pak tímto žlutým plame- 
nem světlo z hmoty do bělá rozžhavené (na 
př. světlo Drumondské, světlo žhavého plati- 
nového drátu atd.), a vzniká-li procházejícím 
světlem spektrum, objevuje se na místě žluté 
čáry čára tmavá ve světlém, jinak nepřetrži- 
tém spektru; páry sodíku ve žlutém plameni 
obsažené propustily totiž vScchny druhy světla, 
vyslané ze žhoucího tělesa, vyjma ony pa- 
prsky žluté, které samy vydávají; tyto po- 
hlcují, pouze pro tyto jsou neprůhled- 
nými. Zákon v tomto úkaze se jevící platí 
obecné: hmota pohlcuje právě ty druhy pa- 
prsků, které sama vysílati může, čili absorpční 
mohutnost vSech hmot pro určitý druh pa- 
prsků jest v témž poměru s jejich mohutností 
sálací pro týž druh paprsků při stejné teplotě 
(zákon KirchhoíTův). Sý, 

Absozpoe plynů v oboru fy si ol og.. závi- 
slá dle fysikálních zákonů na částečném tlaku 
plynu, teplotě pohlcující tekutiny a absorpčním 
koefficientu, jest velmi obmezena, týkajíc se 
hlavně dusíku vzduchu, jenž nachází se v krvi 
pohlcen ve množství as i'67„ objemu. Oba 
hlavní plyny krve, kyslík a kyselina uhličitá, 
nacházejí se v krvi v mno/ství velmi malém 
prostě fy si kalně pohlceny, jsouce na krev pře- 
devším lučebně vázány, kyslík haemoglobinem, 
barvivem krevních tělisek, kyselina uhličitá 
alkaliemi krve. (Viz Dvchání.^ A. p. Ivmfou 
a krví dle fysikálních zákonů děje se též ve 
střevě, any plyny zde se tvořící, hlavně uhlo- 



vodík a sirovodík, v krev přecházejí. A. výživ- 
ných látek ve střevé viz Resorpce. ^íš. 

Absorpce zemin záleží v zadržování Ži- 
vin a ostatních součástek popelu rostlinného, 
do půdy buď hnojením, buď větráním přiby- 
lých, tak že do zpodiny snadno dostati se ne- 
mohou. Nalejeme-li na př. na půdu hlinitou, 
ve větší nálevce se nalézající, roztoku chlo- 
ridu draselnatého, jenž drží v litru vody asi 
io(X) m^' této soli, takové množství, že nad- 
bytek z nálevky odkapává, nedokážeme v od- 
kapanině buď žádného draslíku anebo jen ne- 
patrné podíly, kdežto chlor lze v původním 
jeho množství zjistiti. Je-li půda humosní, jímá 
nejen draslík, nýbrž i určité množství chloru, 
t. j. určité množství původní soli nerozložené. 
Ve příčině zásad, jež veškeré půdy větSí menftí 
měrou zadržují, sluší na prvém místě jmeno- 
vati kysličník draselnatý a ammoniak, jež bý- 
vají mocně pohlcovány, a teprv na druhém 
místě jsou: kysličník sodnatý, vápenatý a ho- 
rečnatý. Z kyselin jsou jímíny kyselina fosfo- 
rečná a křemičitá měrou značnou, kdežto 
kyselina sírová již menSí silou bývá absorbo- 
vána a kyselina dusičná a chlorovodíková bez- 
mála a-ci ucházejí. A která síla jest to vůbec, 
jež způsobuje a-ci ? Ve větSině případů, t. j. 
tam, kde sůl z roztoku pojatá bývá rozložena 
v zásadu a kyselinu, děje se pochod lučebny, 
záležející v tom, že a) absorbovaná zásada 
vstupujíc v nové sloučenství stává se méné 
rozpustnou, kdežto neabsorbovaná kyselina, 
sloučivši se z pravidla se zásadou zastoupenou, 
tvoří sůl rozpustnou; b) absorbovaná kyselina 
sloučí se s jinou cizí zásadou v sůl méňé roz- 
pustnou a neabsorbovaná zásada s jinou ky- 
selinou v sůl rozpustnou ; ť) i zásada i kyse- 
lina mění se v půdě v nové, méně rozpustné 
soli. Chemická a. zásad jest podmíněna pří- 
tomností t. zv. zeolithů nebo-li rozložitelných 
křemičitanů, v půdách humosních též přítom- 
ností solí vápenatých ; chemická a. kyselin je 
závislá na přítomnosti kysličníku železitého, 
hlinitého, vápenatého a horečnatého, v hu- 
mosních půdách též na množství humusu, 
který ji umenSuje. Tato vlastnost zemin jest 
velmi důležitá, neboť pojiSťuje rostlinám živmy. 
chráníc je před úplným svedením do zpodiny, 
rozděluje je stejnoměrně v půdě a upravuje 
hustotu jejich roztoků. Známost jejích zákonů 
jest základem přiměřeného hnojení; nebof 
vímc-li. jakým změnám zásady a kyseliny 
v půdách podléhají, známe i soli jejich, z nichž 
kořínky rostlinné musí vybírati svou nerost- 
nou potravu. Fý, 

Absorp&nl princip č. wymtém ukládá 
při trestání konkurrujících činů trestních onen 
trest, který vyměřuje zákon na delikt nejtěžší, 
ve kterém zmizejí tresty deliktů ostatních {poena 
major absorbet minnrcm): pouze, je-li sazba 
trestní, nejtěžší delikt ohrožující, relativné urči- 
tá, zostřuje se trest v mezích zákonné sazby za 
příčinou konkurrence. Zásada tato jest vhodnou 
pouze pro konkurrenci ideální, v ostatních pří- 
padech konkurrence odporuje však hrubě spra- 
vedlnosti, ponechávajíc zločiny konkumijící 
mimo zločin nejtěžší bez potrestání. JT. 



Absorpční spektrum — Abstraktní. 



99 



AbsorpAiii sp^ktnim viz Spektrální 
analysa. 

AlMorptloiiistr (lat.) jest pfístroj\ jímž 
Riéfime pohlcování plynů tekutinami. Nej- 
pohodlnéjší jest a. Hunsenúv. jenž chová 
v pouzd^ síclenéném dobfc upevněnou tru- 
bici, opatfenou millimetrovym dělením. Do ní 
vpustíme nade rtutí čistý, suchý plyn, jejž 
podlé pravidel Kasometrických změříme. Pak 
nade rtuf vpustíme zkusnou tekutinu, jejíž 
■^Djcm ihned změfíme. a pilně třepajíce za- 
znamcnávónie ubýváni objemu plynného. Pří- 
strojem tím zkoušen byl nejprve zákon ab- 
sorp<:-ni Henryúv a Daítonúv, načež Bunsen 
uhl ho ku prováděni analys plynných směsí. 
Kaidý plyn totiž podlé individuální své mo- 
hutnosti absorpční jest znám, i možno řadou 
ro\Tiic sestaviti poměr mezi absorpcí pozoro- 
vanou, absorpčními koéfíicienty plynů a jich 
objemy. Z rovnic těch vypočteme, v jakých 
objemech jedno* li vé plyny ve směsi se na- 
cházejí. Rn. 

Absrofh (Abtsroth), ves v Čechách. 72 d. 
720 oby v. něm. (1880), hejtm. Cheb. okr. Vild- 
itein (2 '/4 hod. sv.), obec A., fara Schonbach. 

AbstarSMltla (lat.), léky čisticí, zejména 
mýdelné, jež v roztocích slouží k odstranění 
nečistoty na těle. Av. 

Abst^rliun viz Assisterium. 

Abstlnenee (z lat.),: 1) Zdrželivost, 
na pf. zdržování se masitých pokrmů v u- 
rčilé době; viz Půst. Red, — 2) A. V ži- 
vote politickém mluví se o a-ci tenkráte, 
když lid pro kteroukoliv příčinu se zdržuje 
spolupůsobeni v záležitostech veřejných, jemu 
ústavou vyhrazeného. To může se státi způ- 
sobem dvojím: buďto tím, že voličové vů- 
bec se nedostaví k osudí volebnímu, nebo 
tím. že volení zástupcové se zdráhají zaujati 
svá místa ve sborech zákonodárných nebo 
samosprávných. PrvncjAí způsob jeví se ovSem 
byli daslednějSím provedením ideo, kteráž a-ci 
jcst základem, av^ak povede k cíli jen ten- 
kráte, neníli tu vůbec menSiny voličů, která 
by s a-ci nesouhlasila, aneb^je-li aspoň ústavou 
naznačen určitv (buď absolutní nebo relativní) 
počet voličů, který k volbě musí se dostaviti, 
mi-lí tato býti píatnou. A. náleží mezi pro- 
středky passivního odporu a jeví se býti 
oprávněnou jen tenkráte, když se důvodem 
popírá právní základ instituce, kteréž se lid 
svnu a-cí vzdaluje. /\/f. 

AlMtinsnt (z lat.), kdo se zdržuje, postí. 

AbsttHentes viz Priscillianisté. 

Abstfaeiidi benefloiom (lat.). Podlé civil- 
ního římského práva děti zůstavitelovy, které 
v době. kdy umřel, byly pod jeho otcovskou 
•Tinci, nabývají otcova cíédictví bezprostředné 
Upso jtirť) beze své vůle nebo vědomí svého. 
nědici>vé takoví nazývají se v římském pravé 
fícnrJcs ncccssarii (dědicové nutní-. Praetor- 
^-kVm právem vSak bylo détem prt^pujčcno 
a. b.. t. j. dobrodiní, že smějí se dědictví 
otcova zdržeti. Rakouské právo nezná dédicu 
nutných a proto nepřijalo a. b. /V. 

Ábstimotun (lat.) vlučbě vyloužcnina z lé- 
čivých surovin, vysušená s mléčným cukrem. 



jejíž I čás( obsahuje léčivé hmoty ze 2 částí 
drogy, ze které jest připravena. Jest to název pro 
dokonalejší, rationálnějSí a účmnějSí americká 
léčiva, než jsou naše extvacta sicca. A. Aco- 
niti připravuje se na příklad takto: 100 částí 
roztlučené hlízy omějové navlhčí se roztokem 
I č. kyseliny vinné v 40 č. líhu. Vlhká směs 
vpraví se do perkolatoru a nalije se na ni 
ještě tolik líhu, až plave nad pevnou hmotou. 
Po 48hodinné maceraci nechá se za přilévání 
líhu do perkolatoru vylouženina dolem odka- 
pati. Prvních 85 Č. vylouženiny zachytí se 
zvláště, pozdější odkapující vylouženina odpaří 
se při 40* -50* C na 15 č., smísí se s prvními 
85 č. vylouženiny a 25 č. utlučeného mléč- 
ného cukru na ploché misce, směs vysuší se 
při nejvýše 50* C, naČež přidá se na váze ještě 
tolik mléčného cukru, aby vše obnášelo 50 Č. 
Konečně rozetře se směs na stejnotvárný 
jemný prach. 50 částí tohoto a-a rovná se co 
do účinku 100 částem Tuber, Aconiti, i jest 
to pro lékaře výhodnější léčivo néž naše Kv- 
tractum Acnniti, poněvadž lékař při a-tech je- 
jich poměr k rostlině zná, při našich extrak- 
tech posavadních však nikoliv. fíhk. 

Abstraktní (z lat.), odtažený, odtažitý. 
Když od předmětu složeného jednu složku 
v myšlénkách oddělíme a ji sobě samostatnou 
představiti hledíme : povstane pojem, jenžto 
vzhledem k onomu předmětu sluje a. («o//o 
ab<tracta). Tak »strom< jest pojem odtažený 
vzhledem k »zelenému stromu*, a rovněž taíc 
"•zeleň*. Rozeznávati tedy složky na něčem, 
vytýkati a pojímati některou z nich o sobě 
zvlášť, jest odtahovati čili abstrahovati. 
Slovem vabstrakcc* značí se pak buď vý- 
kon sám, tedy odtahování anebo výsledek 
jeho, právě pojem odtažený čili odtaženina. 
Připojíme-li však, opačným směrem jdouce, 
k pojmu hotovému složku novou, k pojmu 
ístrom^ na příklad znak »zelený', určíme jej 
blíže, obmezímc či determinujeme jej. Pojem 
takto povstalý, totiž pojem determinovaný má 
více znakúv, i představujeme si věc tak, jako 
by znakové tito na jednom místě byli srostli, 
proče/ pojem determinovaný sluje též pojem 
srostlv čili srostitv, konkrétní, srostli- 
na {nntin amcrvta) Tak 'Zelený strom* rov- 
něž i 'lípa' jsou pojmy sroslité vzhledem ke 
vstromu'. Patrno, že rozhodnutí, zda pojem 
jest a. nebo konkrétní, jest něco vztažitého. 
Týž pojem může býti a. vztahem k jednomu, 
konkrétní však vztahem k druhému pojmu: 
'>str<)m- jest a. vztahem k *lípě , konkrétní 
vztahem k -bylině ♦. Věta o vzta/itosti této 
má platnost v určitých mezích, pokud odta- 
hováním postoupiti lze až k pojmům jedno- 
duchým, určováním pak a/ k pojmům jedi- 
nečným. Ka/dý pojem tkví někde me/i tě- 
mito dvěma kraji, jest více méně a., či jak 
říci lze. abstraktnost má stupně. 

Jednotlivý předmět čili jednotlivina, ve 
zkuísenosti nám se zjevující, jest nejkonkrét- 
nější (tato lípa). Odtáhneme-li z celého množ- 
ství jednotlivin to, co na nich znamenáme 
společného, tedy podstatného, obdržíme po- 
jem obecný či rodový (^♦^enerální). (^btc- 



100 Abstraktní. 

ni nu, z jednotlivin určitých, na příklad nej- ! jest veliká £ásf theoríe psycholo|^cké; ztyzá- 
dříve obecný pojem »lípa«, — pak z »lípy, ja- jemného pAsobeni představ hledí jako jiné úkazy 
blonČ, buku, jedle «: obdržíme obecný pojem ■ vyvoditi i abstrakci. Z každého názoru zftstane 
'Strom'', pak »bylinu< atd. I lze si vysvětliti, v duši obraz, a setká-li se několik obrazů vně- 
proč oba názvy, odtažený a obecný, tak se čem sobě podobných, sesiluji se stejné složky 
sblí/ily. že je skoro za totožné pokládají, jako jich. objasňují se a vynikají, kdežto Částky 
by mezi odtaženinou a obecninou. pak mezi protivné si navzájem překážejí a se zatem- 
srostlinou a jednotlivinou nebylo rozdílu. V mluv- Aují; tak znenáhla povstane obraz povSechný 
nici však ujal a ustálil se jmý způsob; omi .(psychologisches Cemcinbild) čili obrys, kteh^ 
zove odtaženými jen ty pojmy, které vytý- obsahuje jednak místa vynikající, jasnější, jea- 
kají nějakou vlastnost nebo pouhý vztah před- nak místa temná, v pozadí zapuzená. Ale roz- 
mčtdv. obyčejně pomocí jména podstatného, hraní mezi nimi jest neurčité a kolísavé; před- 
na příkad pilnost. Dle logiky tedy, jakmile stavy zatemněné přece stále se v popředí tlačí 
pojem jest obecný, jest tím samým už a.: dle a brzy ta, brzy ona k jasnému stupni povznáší, 
mluvnice naproti tomu týž mflže býti i kon- Tak z názorů lípy. dubu, javoru . . . sesilová- 
kretní, když totiž znamená ne vlastnost, nýbrž ním podobných a zatemňováním protivných 
předmět, podstatu, na které vlastnost se jeví. složek povstává povšechný obraz, ale neurčitý 
V tomto názvosloví >zelenost< byla by sice a kolísavý. Této kolísá vosťí učiní konec přesné 
pojmem am, *strom« však pojmem konkrét- určení, více méně úmyslné, co do obrysu se 
ním, tak že lze rozeznávati : i. konkrétní jedno- pojmouti má vylučujíc vše ostatní, — z kolísá* 
tlivinu, na př. Sokrates; 2. konkrétní obec- j vého obrysu stane se pevný pojem, v naSem 
ninu, na př. strom; 3. odtaženiny vůbec, na případě >strom«, při kterémžto slově oby- 
př. vlastnost neb vztah. Rozdíl proti lo- vateli jiného pásma na myslvtane jiný obrys, 
gice jest, že dle ní 2. třída spadá do 3. třídy, . ale úlohou zůstane, mysliti si jen co pojmem 
že ^strom-í jest také odtaženina. udáno jest. K tomu jest potřeba vyššího vývoje 

Tato kolísavost v užívání názvu a. trvá duševního, úmyslného řízení činnosti k jednomu 
posud, ale neshody odtud plynoucí z části od- bodu, a proto abstrakce značí jiný stupeň du- 
čiňují se tím, že jest aspoíí v určité meze uza- cha než vnímání nebo čití pouhé. Abstrakci ne- 
vřena; neurčitost totiž ihned zmizí, vytkne-Ii lze převésti na činnost smyslů, a jestliže Laro- 
se, v kterém smysle, v logickém nebo-li v mluv- miguiěrc (dle Franckova slov., str. 6.) čidla na- 
nickém, názvu onoho užíváme. zval »stroji k abstrakci*, má výrok jen tolik 

Slovesa v abstrahovati < užívalo se dříve ja- pravdy do sebe, že smyslové nám dávají látku, 
koŽto přechodného s akkusativem, říkalo se : na níž abstrakcí provádíme. Zvíře má někdy 
tedy: abstrahovati společné znaky, če- stroj mnohem lepší (sup oko) a přece neabstra- 
muz také přiměřeno bylo užívání participia huje, aspoň ne tak dokonale jako člověk. Otázka, 
odtud vzešlého (abstractus^ odtažený ), jakož pokud zvířata abstrahují, splývá s otázkou, zda 
i psychologická okolnost, že pozornost sou- mají rozum a řeč, tím více, Čím spíše jádrem 
střeďuje se právě na znaky společné, tudy rozumu činí se abstrakce a tato podmínkou řeči. 
silněji vynikající (obrátiti zřetel k nim, při- /toho dále lze odpověděti na otázku, kte- 
hlížeti k nim Či reflektovati na nč». Od rak v mysli existují všeobecné pojmy. Exi- 
času Kantova ujalo se jiné užívání: a b stra- stujíf tam jakožto obrysy; neboť pojem vyslo- 
hovati od něčeho, totiž zřetel odvrátiti, vuje pouhý požadavek, jemuž vyhověti máme. 
od znaků v nestejných, nehleděti k nim (nýbrž My sami na sobě žádáme, odstraniti zvlášt- 
k společným), jako když na příklad pravíme : 1 nosti a rozdíly, a r\sy společné osamotiti. aby- 
»Při obrazci mathematickém abstrahujeme od chom je myslili či^té. Pojem jest logický ideál, 
jeho barvy a přihlížíme pouze k jeho tvarux jemuž se blí/íme; zcela ho dosíci nelze, utlu- 
a p. Ač tento způsob mluvy rozšířil se i do mené představy vznášejí se kolem prahu vé- 
jiných jazykův, a my též bez povšimnutí ho domí, reprodukce vřícmi směry se vzbouzejí 
pominouti nesmíme, nelze si tajiti, že změna a překážejí úplnému uskutečněni uloženého 
ona není zvláště výhodná. ideálu. Je musíme stále zapuzovati a pozor- 

Zjednávání pojmuv a-ch stará psychologie nost jen k onomu vzorci obraceti, což žádá 
připisovala zvláštní mohutnosti duševní, jež skutečné práce a sílu tráví. Proto a. my- 
uváděna různými názvy, jako rozum, mohut- šlení jest namáhavé; ale za to zase jediným 
nost pojmotvorná. mohutnost myslící (my- ; pojmem zahrnuje celé množství předmětův 
slivost) a p. jednotlivých, a co o pojmu vytěží samém, má 

Nebylo to nic jiného, nežli že se ustano- platnost pro tyto všechny. Pojem jest jakási 
vil souhrnný název pro celé množství podob- poukázka nebo výzev, cosi mysliti máme, jest 
nvch úkazů duševních, pojem tento se zvěc- skratka (abbreviatura^ a poslední výtěžek něko- 
nil a učinil silou, zde silou odtaživou či lika řad představovacích. Proto nejpravěji po- 
od ta živostí (Abstractiunsvermúficn), jakoby jem se vydaří, když úmyslná činnost přistoupí 
tato byla Částkou duše samé, ano přímo zosob- k ončm ďf-jům duševním i nevědomky probí- 
nili ji, jako to učinili i s jinými mohutnostmi hájícím. I lišíme abstrakci bezděčnou (prostě 
(bajesloví v psychologii 1. Nová psychologie ' psychologickou) a úmyslnou (noetickou), ktc- 
čelíc proti upřílišené nauce o mohutnostech nui podnikáme za účelem pojmu vědeckého, 
snaží se, aby činnost abstrahovací převedla Tuhost pojmu takého proti živému, totiž měn- 
na psychologické zákonv a vznik i vývoj od- livému obrysu jest zvláštní předností jeho. 
tažených pojmů vysvětlila. Práci té věnována . Takými pojmy a-ími mysliti značí vlohu vě- 



ilcctou Abitntkce vtonUomistí vede kíjedno- 

i.,i — : -,..,;ni|) i problumů, a jen lakové moíni 

' Iniiínn jesl ony odtahováním zjed- 

|.'imy na myslí udrieti a vSechny 

i.ihiidilí a nifnliví příznaky zahA- 

■ arilhmclice máme íisla a. totiž ne- \ 

'■■■■■'<. zjednodutená proti éíalům po- 

Ml. tedy konkrétním, a onřmi a-mi 

. \ hledivime-li zilkony ílsel, V seo- 

.'..-ec tii jest a., an obsahuje pou- 

■. íťchny ostatni přimésky, jakost 

: .irvB, IlouSrka a. p, zapuzeny jsou. 

i.t. v nauce n strojích, první pH- 

■; feSiti mOíeme, jsou nad pomy- 1 

!■ iluSeny. praví rozhodnou úmyslnou 

uk na přiklad zákon o rovnoviizc 

.1.1 |ilatnoiiI jen o takoví pd.ce. která 

ly. tuhou pfimkou, bez váhy a 

.i jen podstatné znaky z konkrétních 

i,j;e. tedy o páce a., již také zd- 

mulickou neb idcálni a p. 

íí\ň ziednodu6en>'ch, ve zkuícnosli 

. iijcicfi. tedy a-ch, ale roifeScných, 

ji^k pfípady složené a dovedeme 

t.io; kdo porozumí 1 oním níkotika 

•:•") itrojOm, prohlédne i nejsloii' 

! j^et drihy vrženého tila děje se 

..^.j.:. a-m. kdťř odpor vzduchu, objí 

r Ifla, úplní se zanedbává a jen jedí 

' hod v piostofe vzduchoprázdnem do 

l bcte; ale pravé proto a jen tehdy vj'-. 

t M 2daři a dá přesný a. výtěžek. ŮČiny 

Dbaních nnéch Činitelů teprve v zapít! 

>dáváil jako opravy výtěžku a-ho. Rovníí 

•■ dcJB a dodatciní opravuje vípořet 

I nehetkých. Nejinak v naukách lilosoti- 

Ih; logika i clhiku poíínají pflpady ab- 

"t jeď nod uchy mi, ale řeSi je skulef ní, a 

y vůbec mají. zdárný poi!átek jen tehdy, 

jejich základy íili elementy jsou pril- 

m. a tudíž fciitclní pfípady, obsahu- 

, i hlavni víc kaídí otázky. Nemažcf 

t atí i^stoupiti ku pMpadům složitějíim 

f pfts jednoduché, s lyto mu nejsou dány 

thDtenoMi, tyf ti musí opatfiti odtahová- 

I xe iltuíenoati. Abstrakce jest tedy poíát- 

T Vřiloekého Meni, jest jedním 'světlem 

mnou dílnu mydlícího ducha našeho. 

E Ictoré nauce zavedeno feltení pNpadú 

i,^tani imloíen základ k vídcckému utvá- 

; ale spolu putmo, že lo inňže se 

na případech nejjednodušších, kleré 

úimti dány nejsou. Adjektivum se pak 

á « tátky. kterou se vida obírá, na ni 

i mluvíme o védáth a-ch. jako jcsl na 

1 outhematika. In^iknaj., a klademt^ je 

i naukám, které obtraji se celami pfed- 

f iknanymi (konkrétními), popisujíce, li- 

;. vypwvujlee, a tedy podobnou metonv- 

( ony Mimy nazvány jsou konkrétními 

nvni, proé dvojslov! -a. a kon- 

' ích pHIeíitnstech se vyskftí, 

mnohá nedorozumění vznikají 

•ini toho či onoho Členu se 

ícniny bývejtci nejen subtilné, 

ku konkrétním pfedmétdm 




se ztratí, i pfemritřné, mlhavé, prázdné, jedno- 
stranné, mrtvé proti živým a názorným srost- 
lindm: to víe týká se jen jednotlivých pK- 
padO: avSak abstrakce sahá dále a má sví 
stupně, k nimito zfíti jest, t*k íe o jakési ab- 
solutní píednosti konkrétních vyra/ů nemdže 
býti fcf I a každý soud o abstraktnosti jakožto 
vadí s velikou výhradou jen pfipuStín býti 
mCiie. Je-li pfedsiavnvánl konkrétní krásným, 
jeal ví decké pfesným a toto k místu přichází 
pojmv a-mi. Bez útvarO odtahováním povsta- 
lých 'nebylo hy vědy. 

Abstrahovad činnost jako jiné fmnosti du- 
ševní znenáhla se vyvinuje r, poČátkQ skrov- 
ných k větSÍ 3 vítíi dokonalosti, zajisté v£ak 
později než pamíf a obrazivost. Vychovatel 
m& přlleiitnst. stopovati vývoj tento, jej pod- 
I pórovati a volným postupem vzdílivati. po- 
I névadž jakož ovílem pojmy a- jsou nezbytným 
I prostředkem vĚeh vědění, tak Í přeáčaané 
' vpravovánl jich ncmlstnÉ ano Škodliví Jest. 
Nebot čím vice absti-ahujeme, tím více pojem 
I vzdaluje se názoru, a tudíž u vyučováni hfe- 
j kiú se může proti čelnému vodítku názorností, 
jnko zase na druhé straně přítiSné a nucené 
I vSeho znázorňování činí prostředek hlavni 
I vřcí, v pouhou hříčku a pfitčí bc zvrhá a 
' postup myšlénky jen zdržuje. Když pak sku- 
I tečná potřeba pojmQv a-ch nastala, musí čin- 
nost rozumová dobře se ohraditi proti pře- 
hmatům obrazivosti a kajdé z nich pravou 
jej{ ohlásí vyměřiti ; sice nastane bájení na 
místí mySlení, a> pojmy se zvícňují a zosob- 
ňují (mythologie a ideologie). U dítěte mfl- 
ieme stopovati pojmy a., kdy ono počíná uží- 
vati slov, totiž mluviti. Mluva víak jest úkon 
ducha spolkového, a od něho tedy jednotlivec 
přijímá onu podporu vSeho odtahování, tak že 
abstrakce a mluva jsou v neustálém .styku nej- 
užším. Obrys ustaluje se slovem, ale nikoli 
úplné, tak že se amvsl slova po malých tro- 
skách pozměňuje: slovo netvoří abstrakci, ale 
přispívá k vývoji a určitosti její. Mysliti n 
mluviti není jediný aktus, a chce-li kdo vy- 
svřtiiti mySleni vzorcem, ie to jesl tiché mlu- 
veni, a mluveni Že jesl hlasné myšlení, nevy- 
sv&tlil ani jedno ani druhé. Prese viechnu 
souvislost mezi nimi ncmůieme pfcce poklá- 
j datí. ie by jedno z nich bylo na rcájcm pod- 
minkou druhého; špite říci lze. že mySlení 
jest podmínkou mluvy, mluvu víak podporou 
myílěnky. Kdyby mluviti a mysliti bylo jedno, 
víru bychom jich ani neliíill; v Cení se srov- 
návají, jest na jeví; ie se víak v něčem líil. 
nesmimc rovnčž z mvsli pouítřti, Nesplétati 
hranice dvou oborúv ale llaíti je přesní, jesl 
známkou vědeckosti. Vítu -není mluvy bez 
rozumu' nelze prostí obrdlili, nýbri tfluíno 
dodati: »není vyiSlho vývoje rozumu bez mlu- 
vy*. Někteří uznávajíce rozdíl mezi oběma, 
kladou přece Časovou shodu jich. Že totiž 
prvotní pojem a slovo současní se zrodí, a 
že první ak!us mySlenI pomoci slova vydal 
první pojem. Tu se vft.nk m)'ilení předpokládá. 
Ono prvotné slovo, kořen, bylo v logickém 
ohledu už a-m, nebot vztahovalo se k mno- 
hým vícem. Slovo »strom' v ohledu gramma- 



lAidb 



102 Abstraktní — Absurdní. 



tickém jest sice konkrétní, ale kofen jeho 
strm znamená vůbec něco, co strmí, tedy vzta 



končících se slabikami ni a *r, dospěvše již 
na př. i k této větě: Zaslal knížeti v cestě 



huje se k více včcem, jest pojem obecnv a i telegrafické poděkování za jeho chování se po 
tudy v logickém ohledu a. Tak přicházíme , dobu povstání, — ačkoli není nic snadnějšího 
k poznání, že vSechna slova vyjmouc jména | a prospěšnějšího než oznámiti myšlénku jí \y- 
vlastní jsou logické odtaženiny (s rozdílem j slovenou asi takto: Poděkoval knížeti po te- 
proti grammaticc svichu naznačeným). A po- 1 legrafě za to neb z toho, jak se za povstání 
něvadž prý jen to. co f íci dovedeme, v skutku i choval. Tak se dále jeví vada táž u nás a jak 
víme, říkajíce vSak, slov užíváme, a slov 1 se jí vystříhati máme, to vysvítá s dostatek 
konečné, jakž právě ukái^áno, po výtce týká už i z Brusů jazyka Českého, vydaných od M. 
se záhada o abstrakci, patrno, jakou důleži- Hattaly (str. 273. a 274.) a Matice české (1877 r. 
toslí vyniká ona v nauce poznávací čili v noe- i str. 61. do 63. a 1881 r. str. 77. do 80.) //. 
tice. Sem náležejí otázky: co jest poznání? Jakož nah 



v jakém poměru jsou jednotlivý předmět, před- 
stava, pojem? jak povstávají představy a z nich 



nahoře vysvětleno, rozeznávání a-ch 
a konkrétních představ pro vztažitost svou 
vyžaduje vytříbený rozum, a to tím více. 



naučné pojmy? a p. Z výkladu o abstrakci když rozeznávání to rozličně se jeví v rflz- 
vychází aspofi zásvit odpovědi. Obecný pojem nvch oborech vědeckých, jako na př. v lo- 



jest jen něco myšleného, právě odtaženého, 



gice a v mluvnici. Avšak ježto rozeznáváni 



jemu žádný předmět ve zkušenosti úplné při- to ani v mluvnici není ustáleno, kdežto jedněm 
měřen není; ale to jest zrovna předností jeho. ' platí za a., co jiným podobá se býti konkrétním 
Pojmem, pomí>cí slova zahrnujeme celé množ- (jako anděl, vodník, křik, smích atd.), není 
siví případu jednotlivých, a tudíž nový znak radno, aby poučky o rozdílech dotčených při- 
pojmu zase celému množství onomu přisuzu- bírány byly do učebnic i pro dítky škol obec- 
jeme. *C)becnina má jen proto platnost, poné- ných. Ku potřebě té sic nejraději ukazuje se 
vadž v každé jednotlivině se vrací, a pomocí v mluvnicích vzhledem ke krácení kmenových 
její vidíme se zbaveny námahy, stopovati samohlásek v některých pádech (na př. 7. č. j.) 
jednotlivinu jcStě jednou oním pátráním, které při podstatných jménech ve skloňování dle 
bycht)m podnikali nyní znov«i, kdybychom ho : ryba, avšak poněvadž pravidlo v té příčině 
už dříve nebyli podnikli^ — praví Herbart. vyslovené nemá platnosti obecné (srov. Cpa, 
Rozum náš mysle, totiž řídě se obsahem ' mouka, houba, chůva, póda, káva, bouda atd. — 
svých představ, obdělává danou ze zkušenosti a síla, míra, víra a p.), vyhoví se domnělé po- 
látku, z obrysOv plynulých ustaluje jádro po- , třebě didakticky správněji a snadněji vytče- 
jmové. odmítá rysy pouze nahodilé, určuje ním těch neb oněch slov. než nepravdivým 
obecné a podstatné, a hledí vniknouti ve vnitřní pravidlem založeným na výkladech dětem ne- 
sou vislost zjevů, dobývaje takto jednak přehledu I pochopitelných. Lp. 
přes celé obory jednotlivých zjevů, jednak ze- : Abstraíctlli č. formální smlouvy jsou 
vrubiiosti a pevnoty v podrobnu. Při tom po- ty, při kterých nežádá právo, by se udala 
chod odtahovací stále spolupůsobí a jest tedy právní skutečnost, která způsobila vznik práv- 
jedním z nejdůležitějších činitelů lidského po- ního poměru, zv. causa č. důvod právní 
znání. Svého konečného objasnění dochází (v. t,). IIs\. 
v metafysice i v dějinách filosofie, kde se do- ! Abstraktní čili nepojmenované čí- 
vídáme, jak vědění o abstrakci samo vznikalo si o slově takové, při němž nehledí se ku pod- 
a obecniny její v pokusích filosofických puso- statě a druhu jednotky, na př. 8, itx). p, a^ b 
bily (radost Sokratova nad zjednáváním a vy- . a j. Naopak je číslo konkrétní nebo po- 
meztnáním pojmů, idee jakožto zvěčněné po- > j m eno váné. které vztahuje se k jednotce 
jmy, nominalismus a realismus scholastický, určitého druhu, na př. 8" Celsia, i(M)m. ;; •■', 
sebehyb pojmu, dialektická methoda atd.). I a j. M», 

Jc/to abstrakce s několika stránek objas- 1 Abstrakty (z lat.), franc. Abré^és, slují 
něna býti žádá. dlužno obrátiti se k jednotli- při varhanách úzké lišty nebo dráty, dle po- 
vým naukám íilosotickým, běží-li o poučení treby delší nebo kratší, jež připevněny jsou 
zevrubnější, a to zejména, co se týče formální : ke klapkám a hracím ventilům. Při stisknutí 
stránky, do knih o l(>j;ice, c») se týče skuteČ- . klapky a. otevírají ventily, čímž vzduch vniká 
ného dění abstrahovacího, do knih o psycho- do příslušné píšťaly. A. působí tahem, nikoli 
logii. dále do spisu paeda^o<;ických a mluvo- tlakem. Srv. Varhany. OVi. 

/pytných. jakož i do knih jednajících o děje- i Abstrasnl (lat. abstrusus\ nejasný, ne- 
píše filosofie, a konečně do metafysiky. zejména srozumitelný. 

do díla Herhnrtova téh<^ž názvu (díl II., 4. kap. . Absnrdni (z lat.) dle běžného odvození (ab 
sir. 311.: O možnosti věděnii. l)d, j -= od, .vi/rJzi.vrz hluchý) znamená vlastně, co po- 

My Lechoslované, stýkajíce se s Němci, chodí od hluchého, ježto právě člověk hluchý 
vyniklými pěstováním filosofie nevšedně nade vydán jest snadnému nebezpečenství, aby vy- 
všecky národy novověké. (>d nepaměti až po- slovil, co se jeví jakožto nemístné, nenále* 
dnes tak ustavičně a pronikavé, jak nám to žité, nepřiměřené, zlozvuké. podivné, 
již i Vv, Palacký Uějiny národu čes. I.. 1.. 12. nevkusné, nesrovnalé, protimyslné, ne- 
a 13.) hlásá, přivykli jsme dle nich i a-mu uvěřitelné, nemožné, směšné: co ná- 
zpUsobu m\šlcni a mluvení více než ostatní hledům obvyklým se příčí, proti svědectví 
Slované. Nejpatrněji vysvítá tn (»dtud, že pří- smyslů našich čelí, věci ustálené převracuje 
liš rádi u/iváme podstatných jmen slovesných, a obecnému vkusu odpírá. Tak může státi se 



vy nul 



.rnlho 



oiuich, 



■ ni: zó&iy se bili abtiurdiumi. V přes- ' 
. íiiamu dovoleno zváti absurdním 
.. '^_v pom^-Bl, který v sobř chová ne- 
. nektovnalosE zjevnuu neb vicc mini 

!ii;icl(f spor (proiivu nebo prostý 

^ib konTradikui, protiklad), na pí.: 

kruh, dfe viní Železo a p. Nť- 

i iirmlost kryje se hloub, zanesena 

l-.jtimi přfznalty, tak ie j>otřeba jest 

i bedlivého pfemťSIcni, abychom 

i>jtrnou. VSak jen tenkráte a. ina- 

:ii. Jako nemoíný; co pouhí xku- 

Páruje, by( bylo scbt podivnčjíim, 

.'-- jcíie b«ii: zlatá hora, letící 

bcováňi B obyviLteli tíl ne- 

jijevovAni duchd nejsou nic 

■■■>( my B ve4kcry'm svj'm vřdí- 

ik.'iine jen Záaf svfta; naSi tak 

..ii^enoM skládají pouic ty zjevy 

I leré jsme pojinaU posud. I ncmů- 

ÍL-ni uríili, klerí jsou nemožný, leda 

■..ily logicky ipor, nýbrž pfeiipoklil- 

rnnóhé zjevy jeSlí se nám vyskyl- 

- vaini paítniní cvlý vzhled zkiiíic- 

I. Odtud nviti xásada védeckému 

. ie nemáme nic popírati naprosto, 

,iiiý protimluv se neukn?;uje — /čeh()í 

. iL ncniulcduje, íe bychom lo míli 

la pravdu. Logickou neshodu v ní- 

i pamyuu odhaliti a tím jej prokázati 

atciof, kIuJc převésti jej k neshodí 

ftrovnalosti. redueth ad .ibswrdum). ťimi 

il)'*l *e vyvrací a prdvi protiva jeho doka- 

. Tento tvar dílkuzu nutnou platnost po- 

_J tuntcuie t nemožnosti protimluvu jejiřio, 

k ted^ dáiuu ncpHmý (indircktní, apa^o- 

hf\ jehoilo zvláití v geometrii se uiivává; 

I dovídáme se. prn£ položka nemůže býti 

nvdiva. DJ. 

ce radu CaHsia s tyf inkami { 
» plodnými A vitáinou stejnými. Nitky 
, kralké'H praíníky na konci pukavé. 
' i^oíllélč obsahuji smaCknuiá ncmena. 
'ý název druhu Cassia absuaL„ 
> jminem chichim doporuOují 
ti kkafoví proti neduhům oCnlm. Děd. 
•-- 'z Apsyrlos. 
_ ebo Lopot, erb litevskího 
I t-npMO Bykf.wHkích. V Ceri^eném poli 
hijj %K dva jilce mečové, křižem položené, 
Kptab)' vvrůslaji tli pStroKi píra. 
^^AMÚnt Mmí$ \CtH:,-d.,rfcrí. ve» v Čc. 
" , fiů d. 6jti obyv, ním. (1880), hejlm.. 
> býv. (lom. LiiomySl (3", hod. jv.), obec 
V fimi Opaiov ; Škola. 
"*(t Pranz. * az. prosince r, iSig v Kilen- 
¥ Prasku, t JI. W. 1ÍW5 ve Wfesbadenu; 
Uttffl Tomáiské tkoly v Lipsku, pak kapcl- 
1 ilivadclnim v Bemburce, Curychu a 
; sta! se v Nťmecku populárním 
1 pUnfmi, které jsou mkí ^pívné, ale 
i offiíleckí ceny nemají, Chv. 

illlWllM , okr. místeíko v Salcpurku, 
nmaVfm údolí, na wv. úpatí Tacnncn- 



ikjch hor, s 6j^ obyv. (jHSo. obec 391ti. — 
íkrea a-ský má 41)^2 obyv, 

Abt^KmttBd1 místcíko ve víncmb, kraji 
JHKstském, okr. aalenském, s 814 obvv. (obec 
164J, r. i«85): ielezórna. plcchárna. drátovna, 
prachárna. pili'. 

AW ianib".)-viz Ab. 

Abů, posvátná hora ve Vých. Indii v Kádž- 
putání ve státř Sirohi, patří k Arávailskému 
pohoří, ívedajic se na jz. jchostmoč, ale jest 
od ního oddélena údolím řekyUnnása, 14*111 
íirokým, a osamflá strmé vystupuje z roviny 

Sod 24' 35' a. S. a 72° 45' v. d. V obvodu má 
5 km. jest průmfrem líig m vysoká (nej. 
vy*ii misto Guru Sikar — vrchol Svatého. 
lýij ml a skládá se z hornin archaických, 
zejména ze syenitské íuly, ruly a svorové 
břidlice, Hora tato, jejlí jméno pochází íc 
sanskrtakého ,\r-tíújhn (hora moudroalij. slyne 
jednak pQvaby přírodními, jednak íetnVmí 
krásnými chrámy a chrámky díajnsliými, 
k nimž přicházejí nesfíslné průvody puut- 
niltO. Hlavni skupina chrámová stojí u místa 
Dilvári a vynikají / ní zvláité dva clirámy 
/. bilého mramoru, podivuhodné rof.sáhtosij, 
znamenitým provedením architektonickým a 
velkým bohatiilvím ornamentální i fígúrálni 
ozdijbv : starSI. jenž pokládá se za nejskvílejSÍ 
vzor slaviteLilvi džajnukého, vystavil okolo 
roku loji po Kr. bohatý kupce Vimála-Sah. 
druhý, neméně nádherný. KudŽeralSti bratří, 
obchodníci Vastupůla a Ycdiahpála v 1. 1230 
■i i2j6, fodnebí hory jest příjemné a zdravě 
(prům, roční teplota 4- in* C), zvláSii od 
listopadu du března jest vzduch nad míru C\- 
stý a OSVĚŽUJÍCÍ, a proto A. jest oblíbeném 
klimatickým mí t m p Rád p tu s'dl 
ídť angl. vldÍRt dpták řd\ 

a malou po ádk J k I j 

boře téí n m klk h 1 

pro drti br I k h jí ů lit m b dl 
asi 35CW. v 1 é 4 1 d \ j í h r> 

spatřuji se p I I h íkd mé t 

CandraváL N b I 3 p tř j m 

Část chrám \ m I S h t př d Ift 

chrámovou křiž mlh k p li p č 
vajítí na K 1 pe h b )sok h pfe 
bohatou ozd b ř bářsk p ř í h J h 
dolní hlavi p j j láat m bl h> 

itordna) z j d néh ku mram éh V p 
zádi jest v hod d la. t I -a f h 

Parsvanith dl 1 y h Ad áth k 1 

kolem chrám jes f é ád ří £ h ra 
obWiíené loubím sloupovým. Sn.'. dra. O. ťeist- 
mantla: VvjíJdkv k posv. horám Párnasnáthu 
a Abú v .Zemíp. Sbor.. 1887. ~f~ 

Airaam, místo marocké na oase lálilet- 
ské pod ji^s. Ě, fl 3 10' z. d.. hlavní trři5ie 
pouStí marocké. Nu třech týdenních trzích 
vykládá se zboíl t Marokka, Alliru, Tuatu, 
ano i ze Súdánu a vyvážejí se odtud zejména 
datle táfiletské, ntrjlepíi to ovoce sahurské. 
vydélaně kfiže, ptlrosl peří, zlatý prach; téí 
otroci súdánítí zde se prodávají. 

AM-Aiil, daicjtté tržní mésto a hl. místo 
tureckého vilájetu v arabském Jemenu (sev.). na 
pobřežní rovinř při Rudém moři, » Scmo obyv. 



(i8' 30' s. £.), s 10.000 obyv. Odtud jde cesta 
na Malou oasu (Birije). 

Abů-BaxTM, infitto arrícké v Senáfu pfi 
vtoku Rahadu do Modrího Nilu (pr. bř.). vj- 
chodiStí karavannt cesty do Gadarifu, Gala- 
baiu a Habcíe. Má asi jooo obyv. a v llrém 
okolním ůáoU pasou ne nesíetná stáda koz, 
volů a velbloudů. Pro obchodní důlcí kost mí- 
sta zřízena zde telegrafní stanice. 

Abů-Kam viz Theodor. 

Abokftzsm vix Oj;njanavÍ[!. 

Abůldr, vl. Abů-KIr vesniíka na pohhii 
cg.. iS km sv. od Alexandrie se iifkeninami 
tvrte, majíkcm a 2530 ob, (i88j). na místí sta- 
rého Kanópa. V prostorné zátoce t. jni., roz- 
kládající se o<l Au na východ až k Kosellí, 
pgrazil dne i. sípna i7gS a lémíf cele zničil 
francouzské loďstvo pod Brueysem, jei bylo 



aledek, ie Francouzové Egypt na dot 

Btilt. 

Abůklnké JeMTO (beheretM 

bažinaté jez. v delté nilské, mezi jez 
I kuským a Márijútským, od A-ho zálivii 1 

dílené jen ůzUým pruhem íemí, po n£m2 jdM 
j dnlha alexandrijsko*rusetlská ; má 14.000 AdJ 
I Abnl viz A b. ■ 

AbalfedK viz abul-Pidá. 
I Abolfalra, solnaté jezero v portugalskíl 

Erov. EstremaduFe. z níhož vypařováním ŮO^M 
ývA se sůl. J 

Abnll* (z fec), nedostatek vůle, vysk^^táa 
se průbřheTTi duícvnich chorob, zejménap"" 
blbosti. Peč, 

Abnlltea, satrap perský v Susách, jenJ 
dobrovolné se Alexandrovi Vel. vzdal a odV 
ného byl za satrapa znova potvrzen. PoalijlT 



Abulkis — Abú-šehr. 



105 



v^ byl xa to, 2e nestaral se dosti o potřeby 
vojska Alexandrova, se synem svým Oxathrem 
k rozkazu Alexandrovu usmrcen. 

Atalkls, v podáních litevských prý hu- 
dec, který hraje na kank lích (lit. kánklés, 
citeia jakás), Lajmou odcizených Perkunovi. 
Podáni o ném čísti lze u Veckenstedta >My- 
then. SajE^en und Legenden der Žamaiten< 
(Heidelberg 1SS3), avšak třeba je přijímati 
s velikou ostražitostí jako vSe, co auktor v díle 
tomto vypravuje. V jiných pramenech není 
o A-ovi zmínky. Význam jeho etymologicky 
nedá se vysvětliti. Ostatně viz o něm i Jagi- 
čúv Arch. fiir slav. Phil. (IX. 20. a 21). fCci 

Allúlónla ČiAbúlijúnt. hrazené měste- 
čko asi o 300 domech na ostrově při sev.-vých. 
břehu .-Xbúlónského jezera v Malé Asii. s oby- 
vatelstvem většinou řeckým, jez zabývá se 
rybářstvím. Na tomto místě stávala starověká I 
Ápollonia adRhyndacum, zvaná tak dle 
;iž. přítoku jezera ř. Rhyndaka, nyn. Adirnas- 
£áje, a to na břehu protějším, kde dosud zříti 
;est zbytky starých zdí, kdežto na ostrově, 
k němuž nyní vede dřevěná, asi 250 »: dlouhá 
-ávka. zvedala se tvrz města. 

Abůlóuké Jezsro, Abúlónija gjól, 
Abúlijúnt-gj61. v sz Malé Asii ve vilájetu 
L-hudávendikjárském. jest 23 km vzdáleno 
ixi moře Marmorského: největší jeho délka 
-5 km. šířka iS kin. obvod 52 km. Vtéká do 
něho Adirnas-čáj (Rhyndacus) n opouští je 
jako Ulubád-su. Jezero jest velmi rybnaté, ze* 
tir.éna žije v něm množství jeseterů, z jejichž 
•;kcr okolní obyvatelstvo připravuje kaviár. 

Abů Múu Diábir viz Džábir. 

AbúllA (otec náš): i. Syrské. U křesťanů 

v Svrii název všech kněží a mnichů (srv. u ka- 

Hiku pater*, Abúná a ^abbas*); 2. A. ethiop- 

ské. V církvi habešské jest a titul patriarch}'. 

cr.ž sídli v Gondaru. 

Abundantla (lat.;, hojnost a zámoif- 
':-.*st- r Římanů bohyně hojnosti; vyškytá se 
Casto r.:i římskvch mincích z dob císařských ' 
a 5e«t typem svým podobna Cereře. z rohu sy- < 
raiic dárky, někdy i klasy v rukou majíc. Vlast 
r.iho kaltu bohvné tato nikdv ncmčla. Ira, ' 

Abandantla, planetolda. byla objevena | 
J. Pálisoii v Pulji dne i listop. 1875. Ozna- 
čení /^: G< ; 

Abmy viz Avebury. 

Abnniiui Valens (L. Fulvius), právník 
.i spis, římský {'■' kolem r. 100 po Kr.). Fňvodu 
by: senátorského. R. iiS jmenován praefectus 
i:rbi ťeriarum Latinarum causa. Jest nejspíSc 
íjtoiný s Aburniem. který zasedal v konsiliu 
c:<aře Antonína Pia. Jako právník byl z čel- 
né; Jích stoupenců Školy Sabinovy. Ze spisů ' 
jeho uvádí index florcntinský: Fiďciaimmisson . 
fi.^iia fnrá a Fr. 15 D. 36, 4; Libri actUmum ' 
■septem 'I. Cu. I 

Abn-8ir, jméno několika míst ej^yptských, 
: r.ichž pozoruhodná jsou: 1) Vc^ v důlním 
Egypte na 1. bř. Nilu jižně od Káhiry. staré 
1'ysiris. známá skupinou čtyř pobořených py- 
rairid. — 2} Místo v dol. ÉgyptČ na pobře/í 1 
Středozemního moře se zříceninami Taposiridy. \ 



Abnras 0^^*) znamená vůbec nadužívání, 
zlořád, užívání nepříslušné, užívání zlé: 
zejména pak v ohledu právním: zneužívání 
zákonného předpisu proti zřejmému úmyslu 
zákonodárcovu následkem nechvalného zvyku. 
V tomto smyslu vyskytuje se i v pořekadle ab- 
usus non tollit usům, t. j. užívání nepořádné 
neničí užívání řádného. Kr. 

Zvláštní pak význam tohoto slova ve smy- 
slu právním jest: 

1) A. značí zmenšení neb zmaření sub- 
stance nějaké věci jejím užíváním. V tomto 
smyslu přichází slovo to ve výrazu sloužícím 
k označení věcí spotřebitelných neb zužíva- 
telných, které v pramenech římských nazý- 
vány bývají »res, quae abusu continentur« 
nebo »quae in abusu consistunt<. ačkoli jest 
pro ně obvyklejším pojmenování »res, quae usu 
consumuntur vel minuuntur«. Rakouský zákon 
občanský rozumí slovem spotřebitelnévěci 
jen věci zastupitelné. Význam věcí zuživa- 
telných dle římského i rakouského práva jeví 
se v tom, že nemohou býti předmětem usus 
fructu, nýbrž jen t. zv. q u a s i usus fructu 
(§. 510. obč. z.), že nejsou předmětem kom- 
modátu (půjčky. §.971. obČ. z.) ani smlouvy 
pachtovní (§. 1090. obč. z.): dle rakouského 
práva ještě vedle toho, že jsouce dány věnem, 
přecházejí ve vlastnictví příjemce, který má svým 
časem toliko vrátiti totéž množství téhož druhu 
(tantumdem eiusdem generis et quantitatis) 
(§. 1227. obč. z.) a že při smlouvě společen- 
ské byvše do fondu společenského vloženy, 
spoluvlastnictvím všech společníků se stávají 
(55. 1 183. obč. z., ČI. 91. obch. z.). Ptč. 

2) A. V církevním právu mluví se o in- 
stituci t. zv. recursus ab abusu (cippcl amimc 
ďabus), záležející v tom. že pro zneužití ká- 
zeňské moci církevní lze odvolati se k orí^á- 
nům správy státní. Tento právní prostředek 
zaveden nejdříve ve Francii v XVI. stol. jako 
důslednost t. zv. gallikanismu: o stížnostech 
na ty které církevní hodnostáře podaných roz- 
hodoval dříve parlament, pozdčji (od r. 1802) 
státní rada {couscil ďčtat). Po vzoru Francie 
zavedly pak i státy jiné. zejména německé 
r. a. it. Za našich dob, kde princip státní cír- 
kve, jemuž r. a. a. dčkuje původ svůj, nemá 
více četných přívrženců, jsou dotčená usta- 
novení buď již zrui^ena neb nahrazena vše- 
obecným předpisem, jenž ohrožuje trestem 
zneužití moci církevní. Rakouské právo zná 
r. a. a. nyní v té způsobe, že dle >í. 28. zákona 
od 7. kv. 1874 tenkráte, když aktem předsta- 
veného katolické církve poruf%en byl zákon 
státní, ten, kdož takto skrácen byl v prá 
vcch svých, dovolati se může pomoci úřadu 
státního a sice dle okt^lností bucf sí>udu neb 
úřadu správního. /\A-. 

Abů-iehr, Hender-šehr, Bender-Bu 
s í r, A b u š í r, od Evropanů prostě B u í^ í r zván, 
hrazené obchodní niésto v perské prov. Fár- 
sistáné na sev.-vých. pobřeží Perského zálivu. 
Ležíc na písčitém poloostrově v krajině velmi 
nezdravé, vyprahlé a zpustlé častými simúny 
a zemětřeseními, jest pro svou výhodnou pn 
lohu důležitým místem obchodním, a v pn- 



■fíSé 



AlnitB' — Abydos. 



hodlném jeho pf jsUvS zakotvuje zvliité hojné ^ 
ludi výeh.-indických. Ročni pcnéínf obrat ob- 
chodu a-»kého páfi se na 7 mil. zl., x iehoi 
tfi itviliny pfipadaji na dovoiE. Vyvážeji se 
odtuH koni. ovoce, shawiy, pcrty, hedvábí, rú- 
íová vodu, mi(f, asa foelida, dobínky a j.; 
doviji se cukr, indych, Železo a íboŽÍ bavl- 
nfnč. A. ]est stanici telegrafu indickoevrop- 
ikého. loďstva an^l' v Perském máti a hlavní 
stanicí Britskoindické paroplavební spnleč- 
noBti, jei ede má faktorii. Kromé toho jsou 
v A-u továrny na zboitf vinfné a Ebrané a 
v pNstaviSti velký bázár. Obyvatelstva páíi 
se na 2U,o<xi du£í, velkou véťíinou Arabů a 
tfetinou křesťanů armínsk}'ch. Blízky^ ostrov 
Karak proslul v novĚjSi dobí vydatném lo- 
vem perel; v nedaleké vsi Ki-£ehru nalézají 
se /ficeniny s nápisy klínovými. 

AliBte Aublet, rod rustíin z íel. Menis- 
permel, % kvity bezplátefnými, av^k se 6ti- 
neb iilislým kalichem. TyCinck, v kvitech 
samiflch sterilních, je.st ^st: vníjsí tri s práv- 
níky dvoupouidrými, vnitřní lfi se Ctyfpou- 
zdrými. Tfi plodiiliaty samiíích kv. méni se 
ve 3 pcckovice. A. .tvofi liány tropické Ame- 
riky, kde as v 8 druzích roste. Lupeny 
jsou koiovité a kvéty v hroznovitých vr."hoi!- 
cich. A. ruftsvens Aubl., v okolí Caycnnu 
hojná, poskytuje tam léku proti neduhům 
jatcrním. Dčd. 

AM-Tíe, mésto feláíské v hornoeeypt- 
ské prov. sgútské na 1. bf. Nilu. od Sijutu 
30 km jv. vzdáleni: mí 10.770 ob, (iSSj) a 
pHstav loifmi hojní navStřvovaný. 

AbntUonGaertncripodaluncČníkPresl), 
keríkneboslromekzíelcdislézovitých.tribus 
Sidrai; zejména v tropické Americe, aí tam ni- 
kdy i na vySSich polohách domácnl. Srovnává 
se snaíimi druhy té čeledi jednobratrý mi Cel- 
nými tyiíinkarai, jichž jednopuuzdré praSníky 
v chumáči korunu přesahují. Mezí lyíinkami 
ukryto j i více fnf lek s malými bliznami a u zpo- 
diny tolikéí jednopouzdrých, spolu aj po vrchol 
srostlých semennlků, ve ^chlopní tobolku do- 
rdslaiícich. V každém jejím pouzdi 



jsou jako u příbuzných' 
úhledné, plátků opak vcj- 
iitých. vít Sinou sevfe- 
ných,llulDÍerven]?cKneb 
purpurových a zřcjmC íil- 
naiých. Kalich jednodu- 
chý, jlistjř a vvtrvalý. 
A. objevuje se otyCejné 
co Stihlý, útlokmenný 
stromek n lupeny dlunito- 
íilRatými. nékdy laloéna- 
mtými a nejvíce s ú Jlab- 
Btňll ikvítymi stopkami 
vnalich skíenníclch. kde 



Koruny 



i 6- I 



■ H. 




z vySSich hor Kolumbie, s velkými, sídřit^r 

často 3laIo£nýmí a hrubé zubatými listy 
kvéty inaínými, růíovými. troavoCerveně j 
kovanými, plátkO po kraji kadeřavých. Nile 
ko v itozvonk ovitých kvéiů bývá po 3^7 1 
úilabnich stopkách. (Viz vvobr. í. 32.) tMi. 

Almtto, bůh blaha u Japonců, bývá tvlij 
vzýván od námořníků, kteří mu xa í*lf h 
zeji do vody peníze na třískách uvázané. •] 
jim poslal příxnivý vítr. Kf, 

Aby f/ffřai, lat, Abaeu mésto ve vých. P 
kidé, původní sídlo AbanlQ. V mésM ' 
prastarý chrám ApollůnŮv s vříllmou. 
I vajicl práva útulného. Vojsko Xercovo cl 



lili. naČeí více nebyl t3'stavén. Vůttlmy u 
válo se dále a zvláfttě Římané veliké ji prol 
zovali úcty, tak že mésiu a okolí udéiili au 
nomii. Císař Hadríán vystavil vcdlé chrán; 
spáleného nový chrám Apollůnův. Air. 

AbydénoB (dle jiných Aiydinas), 
rický spisov. řecký, o jehol íivolř není Kptá 
pražádných. Ponévadj poprvé užil ho Eu* 
bios, klade se A. obyčejné do 11. ai lil. stc 
po Kr-, ač nikde výslovně údaj tento potv 
zen není. Sepsal spisy dva : jeden nniván b: 
nepochybné Aaaviuttá. ježto v ném pojedu 
val o assyrských déjinách, spravuje se bab; 
Iónskými prameny a hlavné Itérossem. Zlomí 
z tohoto díla zachovaly se hlavné v arma 
ském překladu Euseblové a pokud se pfeu 
hiatíirickych dob týče. prokázána jest not$ 
dobou naprostí švédo milost a spoIrfiUmai 
spisovatelova. A. jest n ej spolehl i vij ii exte 
ptor íEraceného liérůssa a )eho udajc vcsml 
JSOU potvrzeny nápisy- klínovými- Drahý jeli 
spis, zvaný Jíiíatr?, připomíná toliko, a tO jtél 
bez bližšího přihlíženi k obsahu jeho, pótdl 
arménský historik Mojžíi Chorénský. A-noV 
zlomky sebral Miiller: Frag. híat. Gniec. J' 
^79 nn. Viz í Níebuhr, Kleine Schríftei^ 
Sammlung, str. 179—304, E. Sclirad«r, MA 
der sachs. Ges. d. Wisa. XXXIL (1880) M 
1-33. ^ iVt. 

Abydoa: l) Řecká osada ve Tráadí n 
asijském břehu Hellésponln, zaloiená UÍU 
skými za kralování Gygova vLydii (s potíltk 
VII. slol-t. Za třetí války perské položil Xe 
xés mezi A-dem a protéjíim Séstem mostl 
po níchí Pcriané přecházeli do Evropy. Ob| 
vatelé abydStf pozdéji byli povfstni svýrn to. 
koiniclvlm, přes to kladli r, zor př, Kr, nrdinn 
odpor makedonskému Filippu II. A. mim jel 
povésti o Hérói a Leandrovi. Dnes patmy }m 
trosky abydské u pobřežní osady Nagary. ' 
2> A„ méslo ve slar- Egypte {hieroKlybll 
A b t u) na břehu nilském v sousedství m. TM| 



ptoly vyiíttduje. Nejlépe 

(kfl se mu ve výživné, 

vlhké prstí v hlubokých nádobách, byl-li zvIáSté 

na litu do výslunného, před nepohodou chrá- 

ittného místa ven pfesazen. V. více nei 20 

animých druhfl vyniká A. insigne Planch., 



v předním chráme městském jest pobfb 
Seti I. založil v abvdě velikolepý chrám. Jet 
rozsáhlé zbytky vyliopal Mariette r, iSsq. lí' 
chudá víska Fellahfl. opodál trosek abydsi ' 
zbudovaná, sluje e I Itirbe. Zde nalezena ., 
genealogická deska královská, odtud Bb*( 
skou naxývnná (v. t). P&: 



Abydská deska královská — Acacia. 



107 



Atoydflká dMka královská. Hlavnč 

i pficin praktickcho počítání let. které se dálo 
dle vladařských let jednotlivých králů, upra- 
vovali knéží staroegyptští seznamy uplynulých 
ikralování. v pevnou soustavu uvedené, které 
\^k nejsou úplnými seznamy vSech králů, 
jeito panovníci, ktefí jakýmkoli způsobem na 
sebe nelibost velikých knčžských sborův uva- 
lili, z listin téch vynecháni jsou a královská 
!tU jejich dle okolností buď předchůdci, buď 
nástupci pfipočítána. Poněvadž se přes to stá- 
valo, ic v úle kněžských sborů vSeobecně ne- 
pronikla, zachovaly se i seznamy mezi sebou 
odchylné, které působí obtíže začasté i ne- 
překonatelné \ zafaďování jednotlivých egypt- 
skVch kralování. Ze seznamů těch vyniká vý- 
znamem svým a. d. k., objevená Důmichcnem 
r. iS*Í4 v jedné z chodeb právě odhaleného 
Osiridova chrámu v Abydě. Z obsahu desky 
jřst na bíledni, že zhotovena byla za kralo- 
váni Ram^ta II.. ježto uvádí otce jeho Seti I. 
a 75 kartuší králů předcházejících. Již toto 
Lislo projevuje, že seznam není úplný, a také 
neni lze poznati zásady, které vedly k vypou- 
štění mnt)hých králů. Jest vAak shledáno, že 
Měnou počínajíc, není žádný z důle/itójSích 
krilu vynechán, nýbrž pouze vladaři, jichž 
panování bylo krátké anebo kteří nebyli vše- 
obecné uznáváni. Deska tato byla častČji uve- 
řejněna (Aej;. Z. 1S64. Mariettc. .'\bydos I., 
Lofxi. The table of Abood atd.) a jest pro hi- 
storické badání předůležita, poněvadž zacho- 
val se v ní bezpečný pořad alespoň důležitěj- 
ších faraónů, kterak za sebou následovali. 
Druhý exemplář též desky uchovává se 
v britském museu. Objevil jej r. 181 8 Hankcs 
ro\-něž v Abydu, načež Mimaut jej vyňal a do 
L<'ndýna prodal. Deska tato není zcela zacho- 
vána; Čtou se v ní pouze jména v pořadí 40 
až 52. 61 a Seti I. Pšk, 

Abyl&, slimýii, jenž náleží mezi trubejše 
iSifhttophora). 

Abyla oolmniia C-i^vhj axt]ut) slul ve 

starém včku vysoký (S56Mri a srázný mys ve 
jíiré Mauretanii při úžině Gibraltarské blíže 
-ne^ní Ceuty. S protější skalinou na severní 
írrar.ě úžiny, zvanou Kalpé (Gibraltar), tvořil 
zr.ámé *sloupy Herkulovy. Na obou stávaly 
5taré iřsady foinické. Strabón nazývá A-u -Ele- 
:\is' nejspíše dle podoby její, kdy/ ze Aírého 
T".ře pozorována jc^t. Podlé zpráv Pliniových 
r.la \e starém věku pokryta hustými lesy, 
■ rj-hž i sloni se ztli/ovali, avšak za našich 
^".u -.cst jen spoustou bezt varných skalisek, 
."iicra vlkuin a opÍLÍm slou/í za doupata. 
V .byvatelstva afrického sluje nyní D/A-bel 
M--:á. kde /tu Spanělové Sierra de las Moiias 
;i nózwaji. 

AbsTsinie ví/ HabcN. 

Abysinskó studně viz N r) r t o n s k é 

Abyssns iz řec.i viz Propast. 

Abjrikan šlovou z jezera sibiřská na hra- 
taílIi j;ub. tobolské a tomské ve stepi kulun- 
din^ké, z nichž větSí A. Oorjkij (Hořký) má 
i»i : 4.>. >/.-»»: -, kdežto A. Présnyj (Sladký) jen 
:ii: •';>«■. Náležejí k téže skupině jezer jako 



jez. Čan^' a Sumy, mezi nimiž leží, jsouce 
spolu spojena jezírkem Moloki. Voda jest slaná 
a živí rozl. druhy ryb. 

AbyzaJ, plémě burjatské v ^ub. irkutské 
(v okr. vercholenském) podél ř. Un^'uru, Cho- 
boty atd. a po břehu jez. Bajkalského. Délí 
se na 4 rody skládající se ze 27 kočovných 
ulusů (asi 8000 duší) a ze 4 usedlých (asi 
400 duší). 

Ao« Slova zde scházející hledej 
pod Ak. 

Aoa4>la [ak-] : 1) R o d 1 u š t i n a t ý ch rost- 
lin, skupiny Mimosei-Acacici^ u Presla kapi- 
n i c c. Její květy pravidelné, obojaké nebo póly- 
gamické, většinou 5 nebo 4, řidčeji j- nebo 
6četné. Na lůžku pravidlem prohloubeném 
stojí srostlolistý a laločnatý, zřídka i z jem- 
ných vláken složený (ne-li žádný) kalich stýmže 
počtem plátků, obyčejné volných nebo i zpo- 
dínami srostlých. Tyčinek vždy mnoho, s nit- 
kami volnými nebo zpodinou srostlými až 
i mnohobratrými. Vajec nik i pouzdry s ná- 
stěnnou placentou a s Četnými vajíčky mění 
se v lusk velmi rozmanité povahy. Týž při 
rozličném tvaru bud 2chlopní nebo nepukavý. 
a pak na přič vícepouzdrý, a vůbec s mno- 
hými semeny různé povahy. A-ie jsou stromy 
a keře, zřídka byliny, nékdy na kloubech ostni- 
té, někdy bezbranné, s listy buď zkrat zpeře- 
nými nebo pouze na phyllodie obmezenvmi. 
Kvítkv vždv drobné, ale velmi četné v malých 
paličkách. Tyto nékdy volné, někdy v klasy a 
s -těmito i v laty nakupené, na nichž všech 
značně dlouhé tyčinky ostatní ústroje květní 
zastiňují. Rostou ve všech tropických kraji- 
nách, nejvíce ale v Asii a .Austrálii, vůbec 
v počtu as 400 druhů. Užitek a-ií neobyčejné 
ro/.manitý dřevem, kúrou, listy, plodem i se- 
menem, kteréž vesměs obsahují látku stahu- 
jící, co tříslovina kat echu, zvlášté z A. ca- 
tccliu L. (vyobr. č. j], d. e, f) v Indii rostoucí 
vyráběnou a k léčení průjmů i očních neduhů, 
jako/ i s betelem /vykané pro utvrzení dásní 
v Indii odjakživa u/ívanou. Výživné občerstvu- 
jící plofly dává A. S'}yh(jritc R. Hr. v .Xustra- 
lii. kde i semen pra/enýeh požívají. A. ani- 
cinnii I)C. / Hourbonu a Mauricia. její/ plody 
slouží jako naše mwllice. A. homjlaphylla po- 
skytuje f i a 1 k t) v é dřevo a A. .SV>\7/ velmi 
tvrdé dubovému podobné dřevo na rozličné 
potřeby. NejvétSího u/itku dávají a-e svou 
klovalinou. jm. rozličného říiinuni známou, 
jako arabského, indického a senegal- 
ského. (iummi arabicum roní se především 
/ A. í2i\itÍL\i Willd. ( vyobr. č. ^^3. b) rostoucí 
v Arábii, \'ých. Indii, Hj^ypté, Senej^alu a Kap- 
sku a proto i v různých odrůdách známé, jako: 
nilntict.1 .■tc^\ytica a vcra Aut.) : tomcníttsa. u čer- 
nochu sene;;alských co .\cb-.\cb známá: in- 
Jicii {Mimus.i indic.i .\ut.) a Kmnssijnii Hcnth. 
v Porl Nepalu. 1 \/. rozšířený druh duležit 
i neporušitelným clrexem, u Indu co Jijl\ibnl 
znáinVm, i ovocem tainié/. Kiblubs nebo bub- 
lali jmciu)\anýni. / aiistralskVch druhu dává 
♦íummi : A.Jcciirrcus W. : A. yvcuanllui lienlh. : 
A. Unmcilaplis lla. A. (j(mun;^iKimi, A. molli'; 
sivia a A. mela no.vv hni R. lir. /e sene;^alsk\'ch : 



Acacieae — Acajou. 



109 



A. Seyal Díl. a A. Verek Guill et Perr. .Z kap- 
ských roní gummi A. capensis Burch. a z ma- 
rockých A. gummifcra Willd. — Důkladný 
znalec Bentham rozdČlil bohatý rod A. na 
b sekcí: i. Phyllodineae, jichž listy co 
phyllodie nebo i [>ouhé šupiny jsou vyvinuty. 
Rcátou v Oceánii a zejména v Austrálii. 2. B o- 
trycephaleae s 1. 2krát zpečenými a s palist^ 
malo \y vinutými ne-li žádnými. Květy stojí 
vúžlabních hroznech. Druhy australské. 3. Fu 1- 
chellac. Dfcviny vétSinou bezbranné a malé, 
velmi větvité, zfídka jen axilárnimi trny ozbro- 
jené. Listy 2krát zpeřené s palisty malými 
nebo žádnými a s kvéty v paličkách, zfídka 
v jednoduchých nebo rozvětvených klasech. 
Druhy australské. 4. Gummiferae. Stromy 
nebo kefe s palisty trnitými. L. 2krát zpe- 
fené. Kvéty v klasech nebo úžlabních nebo 
i konečných paličkách, hrozen skládajících. 
Pfe\'lidaji v Africe a Americe, vzácněji v Asii 
a Oceánii. 5. Vulgares. Stromy nebo keře, 
často pnivé, na kloubech bodlinami posázené, 
ale s palisty netmitými a s fapíky žláznatými. 
L. zkrat zpefené. Kvéty obyčejně v hrozny 
sméstnané. Daří se v Asii a Africe, nikoliv 
v Austrálii. 6. F i 1 i c i n e a e. Druhy bezbranné, 
nékdy bylinné, s 1. zkrat zpefenými a fapíky 
beze žlaz. Kvéty v paličkách někdy i podlou- 
hlých v různém počtu v úžlabinách listů. 
Rostou v Americe. — Mnohé z a-ií bývají pro 
ozdobu v sklennicích pěstovány. Uvádíme 
z nich zvláště tyto: A. decipiens K. Br., A. 
alata R. Br. (viz vyobr. Č. 33 c), A. armata 
R. Br., A. heterophylla (viz vyobr. Č. 33. a), 
A. lophanta Willd. — 2) A. starých herbáfů 
jest ná^ akát (v. t.). Déd. 

Některé druhy a-ií (A. vcra, senegal a jiné) 
trpí v některých krajinách nemocí, podobnou 
roně ní klí {gummnsis) stromů mandloňovi- 
tych a vypocují z kůry poraněné více méně 
ňahr.cdlou, dosti hustou gummu arabskou. 
Jeji původ jest asi hledati nejspíSe ve pře- 
měně buněčných blan v mladší části dřevní 
a lýkové. Sit, 

'Aeaoiaae [ak-] oddělení rostlin luština- 
tvth zc skupiny ikimosei význačných pravi- 
delným kalichem a četnými, volnými i jedno- 
nebo mnohobratrými tyčinkami. (Viz vyobr. 
t, 34. Acacia Sassa\, Déd. 

Áoaoiové fak-J dřevo, z druhu Acacia 
Farncsiana Willd. {Vachellia Arn.) v Západní 
Indii. Déd. 

AoadU <'ak-], v XVII. a XVIII. stol. čás( 
L 2v. Nové Francie (Xtmvelle France) v sev. 
Americe, poloostrov řekou sv. Vavřince od 
pevniny oddělený, kde nyní jsou britské osa- 
ů\ Nové Skotsko, Nový Brunšvík, dolní Ka- 
nada a Maine. Do krajin těch přišli první 
•)>adníci z Francie r. 1604 a počet jich vzrostl 
ai na 20.000 duSí. Pro vydatný rybolov na 
řomto pobře/i svedeny o A-ii za válek fran- 
couzsko-anglických mnohé boje. až mírem 
uírechtským připadla Anglii, která však dlouho 
nebyla s to, aby zde pevně zavládla pro stálé 
vzpoury obyvatelstva vlastenecky smýšlejícího 
a Indiánu s ním spojených. Teprve když r. 1755 
franc. Akaďané počtem 18.000 duSí násilně 



I rozděleni jsou po zemí (srv. Longfellowovu 
I báseň »Evangeline«) a ještě vice nabytím ka- 
nady r. 1763 Anglie konečné opanovala A-ii. 
! Od ní jméno své mají Akadskóhory (Acadian 
iMountains) patřící k horstvu Alleghanskému, 



-'Co 





Č. 34. Acacia Sassa, kvét a jeho prúfei. 

mezi Hudsonem, řekou sv. Vavřince a mořem, 
a částmi jejich jsou Zelené hory (Green- 
Mount.) ve Vcrmontě s horou Mansíieldovou 
(1859 m) a Bílé hory (White-Mount.) v New- 
hampshiru s horou Washingtonovou (1917?^). 
kteroužto pohoří toto vůbec dostupuje svého 
vrcholu. 

Aoaena Vah!., rod rostlin růžokvětých 
z oddělení A^rimonici, nápadný nedostatkem 
koruny a i — 2 tyčinkami, po kraji pohárovi- 
tého lůžka proti některému ze 3 — 8 lístků ka- 
lišních vetknutými. A. rostou as 30 druhy 
v studeném a mírném pásmu, zejména v jižní 
Americe a Austrálii. Déd, 

Aoahntla, .A c a j u 1 1 a [ak-]. přístavní mí- 
sto v středoamer. republice St. Salvadoru, hl. 
tržiště peruánského balsámu ; 250:) obyv. 

Aoala [ak-], chutný plod rostl. Špondias 
mirobalanus z trop. Ameriky. Déd. 

Aoaiaové [ak-] dřevo, pocházející ze 
stromu Spondias mom^in, v záp. Indii, v střední 
a jižní Americe. Vyznačuje se velikou lehkosti 
a užívá se ho zejména v Anglii k výrobě roz- 
ličných předmětů místo korku. 

Aoajou akažú |, rozmanité rostlinné zplo- 
diny původu tropického: i. Plod (uoix ďAca- 
\joii). ncpukavý, i semenný a ledvinkovitý od 
Aftaciirďium occidentale L., jehož obplodí v čet- 
ných dutinách lepkavou, ostrou, tmavopurpu- 
rovou šťávu obsahuje. Toto užívá se v Hrasi- 
lii jako barviva k označování bílého prádla 



1 10 Acajouové — Acanthes. 

2. Hruškovitá masitá stopka plodnf jménem ' ČnČlka obyčejné s bliznou dvojčepelnou. Plod 
plod acajouový {pomme ďacajou) známá. : tobolka dvojchlopná. — Řád tento obsahuje 
Její maso má lahodnou nakyslou chu( a proto I asi 1350 druhů skoro vesmés v teplých kraji- 
se potřebuje k upravování nejen zadélávaného ' nach rozíiífenych. V Evropé vyškytá se toliko 
ovoce ale i k výrobe vína. 3. Gummi {gomme , rod Acanthus. Mnohé druhy péstují se často 
ďacajou) z téhož stromu, jíž se co stahují- ' v zahradách pro ozdobu (Titunbergia, Justicia 
čího léku užívá. 4. Nepravé a. {acajou ba | a jiné). Vsh^, 

tarcf) naznačuje rostlinu CuratcUa americana Aoantfaarpestes -ak-- Meck & Worthen, 
Lm jejíchž drsných listů ku hlazení dřeva uží- rod vyhynulých stonožek ( Sívnapoda), jez myl- 
vají. 5. Samicí a. (A. femclle nebo též A. á né od nékterých palaeontologů pokládány bylv 
planches) jest rostl. Cedrela odorata, z je- za obrovské fossilní housenky zvtáMé pro chi- 
jíhož vonného, tmavočervcného dřeva se bed- 1 tinovité ostny, jimiž hřbet jejich byl pokryt, 
nicky na doutníky, cukr a pod. zhotovují a ' Dosud poznány byly toliko dvě specie, a to 
které i v lékařství, na př. co lék proti zimnici, i A. Brodiei z útvaru kamenouhelného v Anglií, 
jest známo. 6. A. á meubles znamená dřevo Scudderem nověji popsaná a před tím West- 
mahagonové. 7. A. hondu ras ské jest jiný druh ' woodem za fossilní housenku rodu Sařf/rnta 
mahag. stromu. 8. A. senegalské jest dobré ; určená, a A. major Se. z vrstev kamenouhel- 
dřevo rostl. Khaya sencgalcusis Čili Caiccedra, \ ných v Mazon Creek v sev. Americe (Illi- 
9. A. guyanské znamená dřevo z Cťt/re/a . nois). Tato druhá species jest délky skutečné 
gityanensis J. Déd. í obrovské (až 0*3 m) i nese na hřbete ostny 

'Aeijoaové 'akažul dřevo, též bílv ma- 1 nahoře rozeklané, dole pak na basi v ozubený 
hagon zvané (fr. acajou á pomme), jest barvy ; násadec vsunuté. Scudder klade rod A. do 
červenavé s bílými neb žlutavými žilkami, lehčí I zvláštního podřádu stonožek, Archipolypoda 
než pravé dřevo mahagonové. Pochází ze stro- {Mcmoire of the Boston Society of natural hi- 
mu Anacardium occidcntale v západní Indii a I story\ 1S82), 

jižní Americe rostoucího. Dl. Ao«Athes fak-^ též .\canthido-Mitis 

Aoajutla viz A c a h u 1 1 a. | Jakub, český náboženský spisovatel na po- 

Aoalá [ak- 1 G a 1 i a n o, Don J o s é. souvéký čátku XVII. století, rodem z Velké Polome 



Španělský básník humoristický a satirický, vnuk 
slav. politického řečníka Antonia A. Galiana. 
Nejlepší sbírka jeho básní jest Sterco-icopio 



v Opavsku. Vystudovav na universitě praž- 
ské učiteloval od r. 1605 v Dobrovici, od 
r. 161 2 byl farářem pod obojí v Dřínové u Vel- 



sociál. I var, od r. 1614 ve Skramníkách u Čes. Brodu. 

Aoalepha ^^ak-] {Acnispeda, Scypkomedu- \ R. 1612 sepsal dogmatický spis Cunac TTiť 
sae) medusy vlastní, s okraiem zvonce pra- . antropi mundo nati, t. j. spis krátký a prostý 
videlně vroubkovaným, bez ostéry (velům). Ve o velmi poníženém a v nejhlubší chtidobé sta- 
vývoji svém prodělávají stadium polypovité lém, však všemu světu žádostivém z Panny 
zvané scyphistoma. Předním jich zástupcem Čisté Marie, Svna Božího . . . zaslíbení. Věno- 
jest medusa ušatá (Aurclia aurita). Viz . váno ^pp. purkmistru a raddě, starším obec- 
Medusy. Šc. ', ním a celé bratřině kůru literáckého i vší obci 

Aoaiypha L. [ak-l. rod z řádu pryšcoví- \ města Vel var* k novému roku 16 12. Jest to 
tých (Euphorbiaceae). Obsahuje asi 40 druhů, výklad různých částek písma sv., vztahujících 



jež se svým zevnějškem podobají kopřivám a 
jež ve všech horkých zemích jsou nejobyčej- 



se k narození Páně (v Starém m. Pražském). 
Rok potom vydal tamže Asylům piorum, t j. 



nější plevelí na rumištích a ve vzdělávané traktátek skrovný o pravém útočišti lidí po- 
P'^dé. Vský, . božných, pod korouhví kříže Kristova, v mno- 

Aoal3rpt6rae 'ak\ čeleď much náleže- ' hých bídách a protivenstvích těchto posled- 
jící mezi mouchy krátkorohé (Brachycera). nich ssoužených časův rytěřujících. Věnováno 
Sem patřící, u nás nejobyčejnější rody jsou: městské radě a učeným mužům Kouřimským. 
Trypeta. Chlorops. Sepsis. Šc. ; Jest to výklad III. žalmu Davidova, objasněný 

Aoamapiztll, první král moxických Azte- obyčejně také příklady z dějin domácích a 
ků (f ok. 1389), původem ze severní Ameriky, cizích. Roku 1614 vydal u Mat. Pardubského 
který zavedl mnohá užitečná zřízení a zákony, v Praze Kratičké a sprosté správy světské vy- 
okrášlil své hl. město Tenochtitlan (nyní Me- ■ svétletti, že všelijací správcové, knížata i páni 
xiko), zařídil vodovody, silnice a jiné kommu- střídmost zachovávati a opilství se vystřihati 
nikaČní prostředky atd.. jichž zříceniny a zbyt- ' mají; spisovatel vybízeje ke střídmostí objas* 
ky ještě nyní jsou obdivuhodný. . ňuje to různými příklady. Téhož roku súČastnil 

Aoantiiaoeae ak-' akantovité, po větši- se A. slavného pohřebního průvodu Albrechta 
ně byliny, řidčeji keře neb pniokeře. Listy na- Václava Smiřického z Prahy do Náchoda, složil 
mnoze jednoduché, bezpalistné. obyč. vstřícné na smrť pána tohoto Xprávii o rodu a \ivota sko- 
neb přeslenaté. Květy obojaké. jednotlivě náni jeho, v rhythmy české uvedenou, jakož i 
úžlabní, konečné neb v kvčtenství klasovitúm, vhodnou latinskou elegii. Téhož roku vydal 
hroznatém, latnatém neb svazcčkovitém. Ka- ještě A. Modlitby a písně, R. 1616 věnoval Viní 
lich prostý, 5 — 4lupenný neb 5 — 4klaný. často pobočný v rhythmy uvedený Šťastně na svět 
dvoupyský, stálý. Koruna podplodnf, jpyská, narozenému pacholátku, syríu Tobiáše ^tefka 
srostlolupenná. Tyčinky 3 neb 4 dvoumocné, z Koloděj (vyd. v Praze u Dan. Karla z Karls- 
často s pátou patyčinkou. Semenník dvou- perku). R. 16 ig vydal v Praze u Pavla Sessia 
pouzdry, pouzdra dvou- až mnohovajeČná. ' Katechismus náboženství pravého křesťanského 



Acanthia - 



Aca.Mhocysti3.. 



i$í 



?m dílky kfe^butské obojího pohlaví ju/yhem ; A. cenomjiienth ďArch.. ManttlH Snw. dle 
íesl,vťi v>ii>2cnř. Sestaven v olizk^ a odpo- ; Laube (z vrslev korycanskf ch) ; A. Wholgari 
lii.ii.nfch íiliitek viry pro jednotliví i Ma.ni. (2 vrsL bíloh. a malnick^chj; A. rhato- 
..liíi roku. Vloieny laké jcdnottivč | maf-ente BrRl. (z malnickvch) a t. d. A. Fritsch 
\s/ninl apoatolskí aOtCenáS). T4- ^ U. Schlcinbach, Dic'Cephalop, d. biihm. 
■ dal pohřební kieánl pod náívem j Kreídef. 1871; G. Laube. Verh, d. k. k. geol. 
:.Sin, t. j. plni a ialoslivé úpéni ' R;:bsanst. i386; G.Laube a G. Bnider, Palaeon- 
Jeho Miloxti uruz. p. p. Albrechta ' to^rraphica 18S7; atr. itq, lii a nůsl.; Zittel; 
' kčho le Smific. direktora Ccskího I Hndb. d. Palaeont. 2. Bd. ^77. /ta. 

I, ig. listop. i0i8|. Počíná se jako Aoftnttaocyitla íak-~| Carter, ostínka. 

i/.ývánim Ducha sv. a spis, snesl rod prvoků ze skupiny slunivek {IMioiaai, 



.!. .klada z dejIn a z 



sv. Ke I úhledný to drobnohledný zjev raSich Čistých 



a erb pánů SmiHckých. Od nřho vod. Kulovití lllko jeho xíetclnř ukaxujc ob* 
■ Pitfn la pokiij (Dej nám, Hoapo- 1 vodní (korovou) a vnilfní vretvu masoviny, 
M pti modlitbách svatých zežalmQ'x níž tflkn jest vytvafeno. V masovínf této 
>udiicia. Také v latinském básnictví ' uzavřeno jest jádro a vedle cizích tilisek vy- 



li. 1613 odeíel jakožto knřz p 
boji do vvhnanstvi, J,\k. 

Aontnli. ÍBk-j viz álfnice. 
AeaDthlu 'ak] viz Žralok. 
Acanthldo-MlU* viz Acanthes. 
AoftDthlna ';ik I Fisch (.tfonocťros Lam.), 
i'i\i.i. iTnl pli u, píídoíabrjřch, tjzkojazyčných 
'.■- . i.ithfvtú (/'ur;ri(n.íaf). Uhlou p^>do- 
. uci (Oirpiira), mi víak dole na vnřj- 
1 ulity o»tr)'', vyniklý zub. Známe 
. Jruhů na íipadnlm pobřeží ame- 
íi.^kolik rossllnkh 2 litvam třelihor- 



Laaathobotbrlnm [akj v 



A: 
1 Ben., rod ta 



roufe žraloků a 



menSlho hlavné Cttné alaiítelnč bu- 
bliny ^vnkuoly)- Na obvodč tilka vysílá pak 
masovina přečetné, jemnf tenounké a sem tam 
uzlínkatí panoiky (pseudopodie), kteréž pa- 
prskovití na vSechny strany z obvodu lilka 
se rozkládajíce podepřeny jsou osními via. 
kénky, jejichž prúbíh v masoviní ai do středu 
tílka sledovati možno. Zvládli zajímavým jest 
kfcmenitý pancíř, jímž tilkú tohoto prvoka 
jest obrněno. Složen jesl z jehlic, které ra- 
diámé mezi paprskovitými panoikamí probí- 
hají, přiléhajíce na vnitrním konci svím okrou- 
hlým terékem k povrchu tílka. Volný, vníjil 
konec tíchto jehlic jesl buď jednoduchý, buď 
vidliCnatě roeStépen. Často dvojí tvary tíchto 
jehlic, vétií silné a menSi útlé v pancíři nalé- 



c íiji. 

1, jei tím Jtc vyznaíuji, 

bjest Čtyřmi pllsnav- 

pC z nichi kaidá má 

spojeních 

I vTcbolu roxckla- 

hkiVb. 7- obou 

íních druhů A. co- 

«■ v. Ben. a A. 

•dittii v. Hen., žije 

v zaifvaci couře 

ft mIralokůíKlijd 

, R, dAvata. Scyl- 

tanlK^at, druhý 

' Iku rejnoka ost- 

.<ic. 

Ao*atho««ph»la v. 

AcKitthooflraa ak-] 

t íe-ledi Stíf-ha- 
•atid, má skořáp- 
tvilkovité to Cenou, 
Kipcfnatnu a zá- 
ídnatbvé málo vy. 
f. N* povrchu postu- 
rovná, pde hu zá- 
I Mále fcrií žebra. 
! obvícjní rovní 

v mládí v oblouku ; ; 

i ;«rIo uzly 
í tmy na sobi ne- . . 

, VLoA len ;est v:f- *- " A««hoeT.t,> 

íný pto křídový ti- 

, C«lkcm známo asi 100 druhů, 1 nichi I záme, nikdy také vtroufieny jsou mezi ní 

Elcrí fUiu laké doHli hojní v křídovém krátké, tangcnliálník obvodu tílka se přimy- 

uíakíin; mezi lími dluino jmenovati: { kající jehličky. — Úhledného tohoto prvoka 




máme dosud attitl charEklerisovaně ityH 
árahyi A. turfacea Cartrt. ositnlia raíclin- 
ná (vie vj'obr. č. 35.), s dvojim tvarem jchlit 




fi. ]S. AamhoratiTB. 

p«ncir tvoHcich, známá / naSich vod raSelin- 
ních; A. spinifera GreeS. ostf nka ostn iti 
s lenkymi fipiíat^mi jehlicemi ; A. aculeala H. 
«L- ósténka jeiitá. sjehlicemi Spiiaijfirii 
MiakfivenýmiiA./ai-aGrceff, oaténkažlutá. 
Druhý tuto jmenovaný druh spolu s tfetfm 
jsou lit faKt^mi obyvateli vod praiskjch a 
okolních. Se. 

Aoantbodaetylaa [ak-l Wiegm., rod j c- 
Stěrů klanojazyenfch(>-TMiVw(íi""j( í áe- 
ledi j e i t ir e k {LacertiJaeurozUtených zvliStí 
v Evropě jlii, a. v Africe scv, Jsou 10 úhledné je- 
itérky a dlouhým, tenkým ocasem a s nohami, 
jichž prsty zvldStnč jsou utvářeny, jsoute na 
okiajtch zubatí a. vezpod kýlnatými Šupinami 
pokryty. Jinak kryto jest ti io jejich nahfbetC iu- 
pinnmi malými, slabř sifochovitř se kríjitlmi, 
hladkými neb kýlnatými, vezpod pak na bfiSe 
malými. Čtyřhrannými deskami v 10 — 14 po- 
délných fadSch se táhnoucími. Zrodu tohoto 
na druhy dosti bohatého budtež uvedeny : A, 
linro-macuUlus Dum & Bibr., jeitérka le ápH' 
nélsku rozSlFcná, 13 — 16 triu dlouhá, vezpod 
béluvá, svrchu Sedá nebo mfdová a fadami 
velkých, íerních, bílými pruhy oddélených 
skvrn na hřbetí a modrých, Černř lemovaných 

K3 stranách. A. Sa^innyt Dum & Bíbr., na 
rýmu a v scv. ArriLc, znafní ménliví zbar- 
veni, na hfbetí bíloSedá, zelenavá neb hnídá 
s hnédými ai íemými skvrnami, ve/pod bí- 
lavd. A. viilgaris Dum & Bibr., v již. Francii. 
Řpanílsku « sev. Africe, 16—19 ^'" '"■1 hnídá 



neb olivoví zelená, na hfbetí ícmř skviriiti 

vezpod břUvá. :' 

AeanthogloM&xtM\a)t-] BruijmiP.(.\..at 

z fůdu piflkof itných (.»Ajiiofi» 
imitj), příbuzný jcluFe australsky 
{ lU-liiJnA hjilri.r) a nalezený LaB 
laízem a Bruijnem na Nové Gul 
nei v puhcfí Karon ve 
Poprvé popsal jej r. 1877 P. Ge( 
vais, jenž mu (r. 18H1) dal jmént 
/VtifíftíďBii. DuboLs pak 
jméno Ri-uijnia. A. liSf se 
..--^ od Echidny i nelze ho » rodent 
timio v jedno blufovati- Télo jeh 
jest vftii než u Echidny, zobá 
delSi, zna(ní prohnutý. Jazyk ve 
mi Stihlí a prodloulený. Na 
hách pfednlch j zudnich 
lézá se toliko po třech dripcck 
iflo krjto nu pHdé iroji řadoi 

AoknthoohoBl» ,. 

silurských ^ikamenflin ze zihadi 
né čeledi Kixeptaculid IRecepUen 
íiiiá), klerou dle nejnovijsich v] 
rkumú Angljfana Hindca k hot 
bám nioSkým a sice v fíd " 

ractittrlUá pfipoCIsti sluSI. 

len stanoven na základe skanU 
nílin ze silurského títvaru od B( 
bovie u Prahy pocházejících a] 
diny dnih jeho pojmenován 1 
Ban-aiidtí, Viz Quart. Journ, 1 
the Geol. Soc. 1SS4. A). 

A««ottiom«trft rod mCíio 
ia), lílka kulovllého, « četnými bi, 
obvodu protoplasmy, skrývajfctli 
t. zv. centrální schránku, jeř ve jié Cotných bl 
blinek vítil pofet jader uza\'lrá. Z celího obw 
du tílka vybíhají paprskovité jemní vlásenkovil 
pseudopodie. íímio tllkem pronikají křemeoll 
jehlice, ve středu tílka se sbíhající. A- s ĚtŘný] 
druhy svými : A. fusea, pellucida, MůSfíi Él 
žije v moři Středozemním náležejíc k nfjobc 
nijSím a nejúhlednéjSim zjevům mibroskt^ 
cké fauny jeho. (Viz vyobr. 0. 36,). Šc. 

AoaňtliopteiyBU íak-1, skupina rj 
kostnatých (Teleosleij, jichí ptoutevní f 
prsky jsou skoatnatílé. 

AouitboipsiiBiiin ^ak-J Schrank, ba 
dlosemenka, byliny nižké,' jednoleté z t 
úborovitýeh, skupiny Sencáoniáei S ni 
kami pouze z paprskových kvitů klífivýn 
7. tcrfových hluchými a vůbec osinttými "' 
vámi Ztuha obalenými a smafknutýnii, Ut 
drobné, bílokvíté, jednotliví na konci stot 
Niiíky z A. humile Dc. ikodi prý na 
maicc drůbcíi. Jsou to vesmés rostliny a 
rické. DM. 

A«utttaosta.iinuHacckel,rodmřl2ovc 
[Radiolaria) z íeledi Acanthonid, ůMeSaý 
tvarem svého drobnohledného tílka se vyv 
čující. Tilko toto chránřno totiž koatrou a 
ženou z dvaceti paprskovité ze středu ae ti 
bíhajících jehlic, z nichž ítyři i. zv. jeliU 
aequatoriální délkou i mohutností nad ostal 
vynikají. Ze čtjf Haeckelem popsaných drní 



;ů(^aJto/.ir 



^ 



Acanthus^, 



l'I3 



roda A- duil uvísli druh z moícStredosemniho, . nitkami. Tobolka dvoupouxdrá, pouzdra i— zse- 
A. purpurasctns. iehoi tllko ícrvenťmi tétiahy [ menní. semena na dnátkách háčkovitj^ch při- 
pe™<"t'>^f"'< P^Kn^ j<^$t zbarveno. A:, i sedlá. Rod tento ob-tahuje asi 14 druhů v tro 

Aoanthtu L., akant, rod x řádu ^<\im- píckém a subtropíckóm pásmu btsrtho svita 
iii3ceae. slalné byliny vzezřeni bodlákového, doináciťh. NejinámřjSI druh jest A. molHt L., 




YtlAé kvity leitaveny jsou do prodlouženích, jenž jest vůbec ro2ÍÍfen 



Loneínych hroenů. Listeny podkvítni 

.-•■nilí zubatí. Kalich 4lupenny, lupen ^adni 

■ . r-intihem vdtSí a pfednf na dvé klaný. 

liAtkou trubkou, na hfbetf rozdí- 

jiuký j — sloloíný pysk vyivořeni, 

I Jvoumotné s tlustými k tvrdými 



dyha'jest až i m vysoká. Velík* hsty koře- 
nové jsou faplkaté. hluboce ocdobní proti- 
sečné, úkrojkův chobotnaté zubktých. Koruna 
aí 4 cm vehká, bílá neb načervcnalá. iilkn- 
váná. Kořenův a listův uítvají na jihu k léfeb- 
nýin liíelům; Římané a Aekové milovali akaní 




A capella — Acca Larentia. 



Ulito ialto oedobnou rosUinu a ihusta k obru- 
bavAnl záhonů hn uifvali. Odtud Pliniovo po- 
jmenováof jeho Topíarta. Mimo to napodobo- 
vali malebné listy na pomnfclch a svých odé- 
věch. Hlavice korinthských sloupO ídobcny 
jaou arabeskami akantovými. (Srovn. článek 
Akanthos.) U nás íasto A> v zahradách. 
v umílých skalkách se pfstuje pro ozdobu. 
(Viz vyobr. t. 37.) Vský^. 

A eapellft fíU »1U o. (ital.). v hudbf : 
ve alohu kapelnfm. totii ve slohu papežské 
(Sixtinské) kaple v Řfmí, kde pfi zpívu pHsní 
xakiziao vSeliké provázení na hudebních ná- 
sirojfch. l'edy skladba a o. psána jest pouze 
pro zpívní hlasy, bei instnimentálnlho prů- 
vodu. 

A Oftprloole fakapriíu]. ital. dle chuti, 
dle libosti: v hudbé označuje mfsta, jei skla- 
datel co do tempa a pfcdnesu ponechává vkusu 
výkonného hudebníka. 

A«npŮIoo [akapulko], lat. ^qua pulehra, 
1. j. krdsni voda, přístavní místo v mexickém 
Klitu Ciucrrerském na Tichém mofi se 4500 
obyv. vřisinou mulaly a zamby; jest chudé 
trpíc hroinými vedry a nezdravým podnebím, 
ate má velký pKstav pro 500 lodí, chránéný 
tvrzí S. Dicgo. jenž patFÍ k nejbezpeíníjSIm 
pfIstavĎm na svété. Vyváží se odtud zlato, 
stHbro, kOíe a dHví, zvláSté cedrové, a jest 
zde skladiSté uhlí jediné na celém záp. po- 
bfell mexickém. Za vlády ípanélské bylo A. 
Bt^ediakem obchodu východotnd. a fínsko- 
amer.. avSak po vymanéní se Mexika z pan- 
ství Spanflského vilkami občanskými, chole- 
rou a lemétřeseníroi (r, 1799, 1837 a 4. pros. 
1S52) pokleslo velmi, aí teprve nejnovéjí ote- 
vřením dráhy panamské opéc poníkud se zota- 
vilo jsouc stanicí poítovnich parníkD spojují- 
cích San Francisko s Panamou.— Kraj a-cký 



3 ob. 

-■ : : Inj; 

srdce. Vadu tuto vždy provází značné zne- 
tvofení celého ústrojenství, tak ie nebyl do- 
sud pozorován acardiacus (tvor bez srdce), 
jehož ostatní řáati by bylv míly tvar nor- 
raálni. Peč. 

Aoaxl rak-l, misto v Peru. v prov. are- 
quipské nad ř. San Juanem pod 15' 30' j. £., má 
asi 4000 ob.; vyváíi se bavlna, cukr, rum a 
kúfalka. 

Aoarlna viz Roxtoiovitl. 

AoarooeeUle, jinak Pliyloceeidie, jsou 
raéchýfkovitf nebo rourkoiité neb i vláskovité 
nádorkovité výrůstkv na roítlinných částech, 
ivláSté listech roztoíi způsobené. Roztoči tito 
JBou hlavní druhy rodu ťhyloplus, jeŽ se 
sics tělem velmi aobS podobají, ale různé a 
velmi od sebe se liilcí phytocecidie (acaroce- 
cidiel vytváFejť. Roztoči žijí za léta neustále 
v nddorcích tích a iivl se tu, jak se zdá. 
Esajíce z buník nádodl. ale neničíce jejich bu- 
nřčné pletivo. Sit. 

AoaroUová [ak-] pryikyflott, červení 
nebo žluté gummi i lihokvété bvliny australské 
.Xanthorrlwa. ' Díd. 

ADanu: 1) viz Roztoč. - a) A. S°''- 
ciihrum viz Trudofk. 



feky Guacalatc. JO 1^ j*- od mfaU 
Guatemaly se 4Z00 obyv. Lell mczi (■-'-- 
kuieli sopky A-ga 3906 m vysoké. 

Aoatliiin viz Akation. 

AoayaU hory [ak-], íásí jíhoamer. Cop 
diller saltskvch v řep. Argentinské. ^Sj^ w 
vysoké. 

Aoaynean [akajukan], San Martin át 
A., hlavní místo dep. a okreau t. jm. v men 
ckém státi Veracruze s vojenským pfístavcn 
a 6000 obyv. ; značný obchod s červcem. D e|fc 
a-ský mi 43.800 onyv. 

Aoe., lat. aectpi, X, j. přijal jsem (ni 
šminkách), nebo též accusativut (v mluvnici) 

Aooaniuara (stflat.). trest, kterému pod 
léhali ve středov. zejména kfivopřiseínici 1 
kupUfky, a jenž zileíel v tom, ie osoba tře 
stáná v koSi, aneb přivázána jsouc nohama 
i rukama na provaze, k ty£i připevníním, po 
hrouiena byla jednou anea níkolikrlte po aobl 
na nijakou chvíli do vody. — U 

Ae«adla [ak-], obec v jihoital. prov. avel 
linské, distr. ananskím, 21 km vých. od Aríana 
sídlo soudu g 4535 obyv. (18B1). 

Aooa Larsntlft, bohyní staroitalská, pbt 
vodu a významu posud ne zcela jasného. MyW 
thus uvádí ji ve spojení s Herkulem a RoroU 
lem. Mythus r. Dle vypravování Gelhova I 
Macrobiova vyzval za panování Romula ti * 
Anča Martla sluha chrámu Herkulova ho 
toho ke hře v kostky o tučnou hostinu a hev 
kou dívku, při kteréžto hře jednou rukou meb 
kostky za sebe. drvhou za boha svého. Hi 
kules vvhraje a dle smlouvy vystrojena r 
úd stráice chrámu hostirta a přivedena tiej 
krásníjil tou dobou dívka, nevístka A. L 
Kdyí pak se s ni druhého dne Herkules louft 
praví jí. íe odroíny se jí dostane od muie, kter 
ji nejprve z rána potká. Potká ji star^ bohat; 
Etrur, jménem TarutJus, který ji ucinf svoi 
manželkou: po jeho smrti A. L. hojní statlcj 
jeho. které Catonovi je$tí byly známy, odkáfi 
Romulovi nebo dle jiné verse národu Hm 
skému, načeí buď zemře nebo zmizl na : 
tom, kde kaídoročuí v prosinci se ji a 
slavnost Larentalie, totiž ve Velabru, kůví M 
i hrob její ukazoval. 

z, Známřjll jest podáni druhé, dle kteréhl 
byla íenou pastýře Faustula a pístounkoi 
Romulovou. Mela iz synů, s nimii kaidoroCni 
jednou konala obéti pro agris, ža úrodu point 
kd^'ž jeden z nich zemřel, adoptovala prý Re 
mula na jeho místo za syna a ten pak saloi 
kolle^ium bratří arvalských {arvum ^role), kM 
zpívajíce písní pokračovali kaidoroínfi 1 
tvyka zdédínčm a za odznak knížskí aví dl 
stojnosti míli vénec klasový (spicea conuí 
a bílou stuhu (alba infula). Pov^ tato dnib 
známa je ř L knihy Liviovy, m. knihy Ov 
diových Paatů, kde se nazývá za tou pfiG 
nou A. L. nutrir gentis Romanat, žíviÚT' ~ 
národa římského. Konečné shledáváme i 
kusy kombinovati jakýmsi zpfisobem oba 
thy o nevístce A-ce L-ii a vlčici, která kojil 
Romula a Rema, tak totii, že lupa z 
vlčici i nevíEtku. 



Accapareur — Accensi. 



115 



Význam A-cvL-iejest nejistý, poněvadž 
mythy jsou temné a podáni kusiá. Jméno Acca 
(Atta) zdá se, že není nic jiného než matka 
'(skrL akká, řecky 'AkxoS), Larentía souvisí 
s Lar, Lares« proti Čemuž sice Jordán namí- 
tal, že quantita je na závadu (Larentía naproti 
L&res). ale námitka ta není rozhodující. Jest 
tedy A. L. matka LarA, což se dobře dá spo- 
jiti s mythem, že byla pěstounkou Romula a 
Rema, lar& to starého města palatinského. Ča- 
sem dle mínění Prellerova rozšířil se počet 
d\'ou larů, ochránců půdy domácí, na 12, jichž 
representanty bylo kollegium 12 bratří arval- 
Rkých: aby pak Romulus spojen byl s tímto 
nejstarším a nejčestnějším kollegiem kněžským, 
jehož původ nebyl později jasný, smyšlena báje, 
ie byl po smrti jednoho z těch 12 bratří, synů 
A-cy JL-ic, adoptován a založil trvale tento 
ibor^ Ze 12 Larů pokládáno za syny A-cy L-ie, 
pochází odtud, že Larové jsou ochránci půdy 
rodné, od nichž tedy také úroda a všeliké 
požehnání vychází. Přirozeno tedy, že mají 
za matku bohyni úrody a požehnání polního, 
za jakou musíme, jak se zdá, A-cu L-ii poklá- 
dati. Na základě novějších badání zdá se, že 
A. L. byla původně identická s bohyní zvanou 
Dea Dia (v. t.), pod jejíž jménem konaly se 
iU\-nosti bratří arvalských. Háj Dee Die byl 
nedaleko města na pravém břehu Tibera a 
v něm konány hlavní části každoroční slav- 
nosti ve květnu, kdy plody uzrávaly a žně 
brzo počíti měly; z obřadů slavnosti té vi- 
děti, že měla úČel vyprositi požehnání polím, 
ochranu proti Škodám všelikým a blahodárný 
mír. Nebyla tedy Dea Dia a identická s ní A. 
L- nic jiného než bohyně polní úrody, zvláště 
pak ochránkyně římské půdy. Dokladem jest 
i odznak kollegia kněžského, který dle mythu 
synové A-cy L-ie, bratří arvalŠtí, si dali, ícdyž 
rwd Romula byli zařízeni jako sbor kněžský, 
totiž vénec klaso\'ý. Mohli bychom říci: A. 
L. jest mythologická stránka, Dea Dia obřadná 
stránka téže bytosti božské, A. L. jest perso- 
rzňkace římské půdy a jejího požehnání plo- 
dŤnného. jako Tellus, Ops, Ceres. 

Kultus. Každoročně slavena 23. pros. v den 
Larentinalií nebo Larentalií slavnost její ve 
Velabni. kde také ukazován její hrob na témž 
místě, kde prý zmizela. Plamen Quirinalis 
obě( tu vykonává s pontifiky a vzýván při 
:oRi i luppíter. Přítomnost flamina Quirinala 
!ze SI vysvětliti tak. že asi teprve od té doby 
snél účasten býti té oběti, kdy Quirinus smí- 
kn s Romulem a tím tedy slavnost tvkala 
íc bohyně, která byla pěstounkou Qulrina- 
Romula. O slavnosti nevíme nic urČitéjSího; 
veselá však dojista nebyla, jak již tomu na- 
svědčuje doba pochmurná, kdy dni byly nej- 
kratší, a mysl spíše byla nakloněna úvahám 
o smrti než bujné veselosti. Ale vidíme již 
takové tklivé spojení idee smrti s ideou sve- 
ziho života i v kultech jiných božstev (na př. 
ve spojení sabinské Feronie s Florou, v kultu 
Afrodity, Persefony atd.) a není úkaz takový 
ani nic' nepřirozeného; a tak snad i v kuít 
A-cv L-ie, bohyné požehnání, úrody a života 
nísila se mySIénka smrti a pomíjejicnosti. — 



Srv. Preller: Rom. Myth., 3. vyd., 11., 26 nn. 
a Roscher: Ausfuhrl. Lex. d. griech. u. rom. 
Mythologie ^. v. Acca. Hčk. 

Aooapareor [akkaparér], franc., znamená 
kupce, který skupuje co možná nejvíce jistého 
zboží, aby tím ceny uměle zvýšil a tak opa- 
noval trh. Hlavně pak užíváno slova toho 
o lichvářích v obilí. Za francouzské revoluce 
i za jiných Časů všeobecné bídy bývalo pode- 
zřeni, že někdo je a., podnětem k výtržnostem 
chudého lidu. 

Aooareisevole, aooareisevolmeBte 

Íakar-], ital., v hudbě : lísavě, lichotivě, po- 
:ud se týČe přednesu. 

Aooarias Calixte, právník francouzský. 
Nar. dne 17. pros. 1831 v Mensu (dep. Isére); 
odbyv studia na učitelství středních Skol 
vÉcole normále supérieure, oddal se 
studiu práv. Stal se r. 1864 professorem 
práva římského nejprve v Douai, pak v Pa- 
říži. R. 1878 svěřena mu nově zřízená profes- 
sura »pandectc při právnické fakultě pařížské. 
R. 1881 jmenován vrchním inspektorem studií 
právnických. Znám jest pro rázné hájení svo- 
body vyučování za presidentství Mac-Maho- 
nova. Nejdůležitější jeho díla: Etudě sur la 
transaction en droit romain ct en droit franqais 
(1863) a Précis de droit romain (i86g — 66 ve 
2 sv.). 

Aooedo [akc-], lat. přistupuji, přidá- 
vám se; a. neminif nepřidávám se k ni- 
komu (při hlasování), viz Akces. 

Aooeleratorlum mandatum nazýván 
v Uhrách rozkaz vyšších soudů k nižším, aby 
pře, které se rozkaz týkal, byla urychlena. 

Aooelerator Qrinae [akc-], lát., jest sy- 
nonymum svalu bulbokavemosního, jenž moč 
v rouře močové zbylou, jakož i símě sem vy- 
lité smrštčním svým vystřikuje. Peč, 

Aeoelleraildo [ačel-], skrác. accel, (ital.), 
zrychleně, v hudbě: s rvchlostí čím dále 
větší. 

Accensi [akc-] (lat., od ad-censere, tolik 
jako adtribucre, adsa-ibere, přiděliti), přidě- 
lenci čili náhradníci. Slovem tím označo- 
vala se u í^ímanů jedna z 5 centurií, které 
byly mimo 5 tříd (classes) Serviových, totiž 
centuria accensorum vclatorum. Přídavkem 
velati označuje se, že tito táhli do pole 
beze zbroje (srovn. Festus epit. str. 369). 
V bitvě bylo jich užíváno k tomu, aby vy- 
zbrojíce se zbraní vojínů řádných, z jakékoliv 
příčiny k boji neschopných, nastoupili na je- 
jich místo k vyplnění mezer. L. Lange vzta- 
huje výraz a. ke čtyřem nižším třídám Scrvio- 
vým a hlavně k páté, ale mínění to jest v od- 
poru se vším, co o užívání toho slova v pra- 
menech starých se nachází. Jiné jméno těchto 
a-sů jest také adscriptivi, adscripticii. Ve službě 
civilní značí a. sluhy úředníkův, od státu 
placené, jichž bvlo užíváno ke službám ve- 
dlejším. A-sy mají jen úředníci, kteří mají také 
liktor>', tedy konsulovc, prokonsulové. practoři 
a propraetoři. A-sa volil si úředník sám, a 
kdvž odstoupil, přestala i funkce a-sova. Za 
doby Ciceronovy z pravidla vybíral si úředník 
a-sa ze svých propuštěncův, kterýž obyčejní* 



býval jeho dAvirn^m rddcem a i>«ubou velký 
vliv tnajici. — Srv. Lange, Ri>m. Alterthíímer, 

1. vyd., !. sir. 929 si., Mommaen, Ríim. StaJitar.. 

2. vyd.. II. str. 341 xl. Ph. 
Asoaatl A., profesKcír v Bukurcíti ; súíail- 

nil se r. [848 a 1S49 vynikajkím způsobem 
politickčtio ruchu ve vlastí své rumunské a 
v Uhrich. Zejména byl velmi horlivým po- 
mocníkem Jankovým, lidyl Icnto Drganiso'val 
povstání Rumunů proti Maďarům, Bojoval také 
hrdinsky pu boku Jankové. Kdyí revoluce byla 
pnllafena, ustoupil do íivota soukromého. 

Aooentor alpinu [akc-1, lat. pénice 
pv.dhonii. VU Pinite. 

Aooeatna eoal«alK«Uel viz Akcenty 
til ke v ni. 

Aoovpl [akej, skrác. aec. (lať), pfijal 



stAti se ílovékem, aby zadost uíínll zí hříchy 
lidsko a tak vyiovnal odpor mezí božskou lá- 
skou I jedné a božskou spravedlivosti a sva- 
losti 9c Strany druhé. Dle sv. Tomáše Aq. a 
jeho íkoly udůU) se íadostuíinéni Kristovo 
hledíc k vine naSI v míre pfebyCeíné (accep- 
talh); naproti tomu tvrdili Duns Scotus a 
jeho itoupenci, k nimi pfídružili se téí Armi' 
niáni. ie zásluhy Kristovy nedostačily k dilu 
osprsvedlnéni, íe víak Bůh ze zvláitni milosti 
je přijímá za dostačující a> Cirkev přidriela se 
ufeni thoniistického. protestantismus pak za- 
vrhl obé a abstrahuje od civilislického riUu 
ponití Anselmova. prohlásil naprostou shodu 
mesi požadavkem a dílem zadoalufinfní. red. — 
9) A. zvláštní formálně jednání, kterým dle 
mn. práva zruSována verbálná (slovní) obli- 
gace. A, apoíivnla v otázce dlužníkové, zdali 
to. co véřiteU b^t slíbil, tento obdržel, načež 
vEřjtel dluínikovi odpovédíl, že ano. Ve forma- 
listickém právu starém pro svou jednoduchost 
oblíbený akt a. stal se vzorem ziuSováni smluv 

{"nich, které nebyly verbální, při Cemí íiviiem 
ylo zprvu příslušný kontrakt na ústní uvésti. 
což se dílo ^vláítní formulí, dle vynálezce na- 
rvanou stitiiíalio Aquilíana. V Justiniánskim 
právu pozbyla a. svého svláStniho významu, 
jeito nebyla jií verbální oblieace výsadním 
ipŮBobem smlouvy. Formální smlouvy pj- 
acmnč zruAovány též za starého íasu akceptl- 

Aeospto dunno laniuuu elandarel 

(lat.,l, po uirpéné íkotlé dvéře zavříti; 
po česku: co plátno tliléva iavírali, když jiní 
krá\'y pokradli. 

AooaaaorUi atlpnlAtlO viz Novace a 
-Slipulace. 

Aeoaaaoiina Wihssli (t. >tcn-ii.<], icdc 
náttý čiv mozktivý, zásobuje kyvař kríní 
(tternadeidomaslniiieus) a sval kuklovitý (í-ucuI- 
tarií). Při kfcíi v obvodu jednoho čivu tohoto 
aldICcf nastávají trhavé pohyby hlavou, při 
Cemí obličej k rameni strany zdravé se otáčí 
a hlava se k rameni strany choré kloní: jestli 
kFcč obé strany zachvátila, nastávají, je-li inten- 
sita křečí na obou stranách stejná a doslavuji-lí 
se současné, pohyby kývavé, ftí. 



Accia|oii. 

Aoo«ttltr« [ačct-]. obec v j 
polenzské. distr. materském, v horním údolt 
Salandrelly ; 4944 ob. (1881) iivf se vinařští' 
orbou a ovocnictvím. 

Aoolaooatnra [ačak], ital., v hudbé /pů- 
sob pKrazu dříve zhusta užívaného, U\aý 1 
stupuje téméř zároveři s hlavní notou akci 
lovanou. A. dnes loléž co Appougiat ui 
{Vír Příraz.) Oi>: 

AooUjoU, AcciajuDli ^íajoli], su 
rodina florenckd. pocházející z Brescie. 1) N t 
colo (MikuláS) A. |>' ijio — f ijbĎ), stálnlft 
neapolský. Pfiied do Neapole prokázal vnučce 
krále Roberta z Anjou Johanné I. mnohé platné 
služby jakožto válečník, začei jmenován i«t 
ni velkým seneSálem neapolským a pozd! 
místokrálem apulským. A. byl muŽ velmi vzdt' 
laný; poiival přátelství Pclrarky a Boccaccio, 
s nimiž si dopisoval. HeJ. - 

2} Nerio I. A. <t. j. Rainer). synovec Mi* 
kuláSe. velkoseneiála království Neapolskíbo^ 
obdríel r. 1364 lénem od císařové >romanské« 
Marie Bourbonské knížectví Vostícu (dne^ 
Aigion) v sev. Peloponnésc, odkudí ttmti 
nýrai boji opanoval r, 1371 Argos 
Brzy potom stal se vůdcem pomocních vojslf 
kteďi >svatý spolekt, papežem Bonifaciem DC 
z italských mocí a z Francie proti Turkůn 
založený, do Řecka na pomoc císařům bytant 
ským vypravil. Jsa seSvakřen s Janem, vlád 
cem joanninsk^m, i s 1'heodórem Palaiologen^ 
despotou morejským a bratrem císaře Manucta) 
udeřil na vévodství athénské, kdeř potud ps 
novalo kataiinské rytířstvo, dle jména králi 
sicilskými ae řídíc, koku 1394 dobyto c '" 
vévodství i s hlav. méstem, načež Ladislav 
král neapolský, jmen oval Neria A-ho vévodoi 
athénským- Brzy potom N- zemřel, odkizai 
závétí vévodství athénské BenátČanům: tolikl 
Théby s Částí severní dédil Icvoboček jeh( 
Antonio I, A> Tento spojiv se i Turk]^ 
i s fteky, předcSel Benátčany, vzal Athény a 
až do své smrti vládl celým vévodstvlm. Zm 
ního Athény nékterými stavbami okrááleny 
také ptichá/ela od ního asi >franckái véi nai 
Propylaií, r. 1875 shořená. R. 143* 1 
načež s pomocí Turků nastoupili v panať 
synovci jeho Nerio II. a Antonio II. Ki 
danému bratru ustoupil Nerio; kdvi! váak Aft 
tonio IL r. 1435 zemřel b vdova jeho hodlali 
vévodplví s rukou svou podati despotovi n 
ejskému, zmocnil se lureckí vojevůdce Tu 
:han Théb, a Athény udíleny sultánem Ne 
ríovi II. jako knížectví Turkům poplatní, r 
smrti Neriové r. 145; vládla jménem i' 
spíLého syna vdova jeho. Když víak t 
bita se s kterýmsi šlechticem benátským, v 
novil Muhammed II. Francesca A-ho. a_ 
Antonia IL. místodrži tělem athénským. Přát 
cesco povraždil rodinu Neria II., načei aol^ 
vypravil vojevůdce Omara do.Attiky- R. I4[ 
vzato mésto. Francesco kapituloval na Akr 
poli i byl učínén knížetem Ihébským. Kd; 
viak kul pikle proti sultánu, byl r, 1459 íaja 
a odpraven. Odtud rod A-ů i a vévodMvifl 
athénskiím z déjin mizí. Laborde. Athěnes »' 
XV., XVl, el XVíl. siřcle. Pař, 1855. Pík. 



Accídens — Accius. 



117 



o A., proslul)' státník a spiso- 
florenckjí {• :428 — + 1478). Vynikal 
ai uCcnosií jako neiiShiýini sluíbami, 
jt prnkájtal své vlasti. Byl vyslancem íran- 
Bského a papeíakího dvora a r. 1473 gon- 
Tptefcm republiky Rarenlinské. Z věde- 
(fch jeln) práci uvádíme CommeiilanHs de 
J Caroti Atagni. psaní podlé Efiinharda, 
■pfeklad Plutarchovycíi iivolopíaúv a kom- 
nuářc k Ethice a Politice Arisioielovř, Spisy 
9 vynikají uhlazenou mluvou. Z ro/kaxu 
Mbliky prdožil Dtjiui- floyentinukě od Leo- 
va Bruna Arctioa do' it.il. (1473). 
|4) Filippo A. C^- i6j7 — 1 170(1). rytíř 
t mAlt^zsk^ho. kXerl procestoval tehdcjSi 
ní «vit, dramaticky spisovatel » operní 
ídatel. zaloíil moderní strojníctvl divadelní, 
Pt luiHc doítalo se do Francie a odtud do 
(iDCcka, Anglie atd. Z oper jeho uvádíme 
La Damint ptáčata (Ben. l6Sa). // Giretlo, 
Jr.tntj tvrteseo per musiea (Modena 1675 a 
Hen. ifiřtii. LlUíC íh Feada (Ben. 1681) a j. 
AooUSBS (lat) jsouc odvuieno zad IVa. 
~| * íadere (padnouti) ^tnamená pfipaaek 
rito XDak. který' na nííem jen nahodile 
Kskj-tujc, Cili vťvi pfipadá nebo nepfipadá, 
tby se na ní samí co mínilo. Tak dia- 
" ~á Bvé znimř. uríití znaky, které nutní 
V pojem jeho; je*1i brouSený nebo ne- 
ái}', jest okolnost nahodilá, prdvé pHpa- 
j^i O inacích onécji (mineraiogie je \-yČftá) 
; ie skládají bvtnost {essentia) diamantu 
,»k lid fiki, přirozenost jeho. Jsou 
f itffjiadek a bytnost pojmy proti sobí po- 
- Jeito i případek i znak hytný tkvéjí 
, Cíl jest samostatný, trvalý podklad 
■itel jich. Cemuí také dime podstata 
'(j): patmo, íe pojrnv jich obou, pFÍ- 
cnok bytný', sloji proti pojmu podstaty. 
jTtlljr Rv sloi'0 a. za druhí jakoito pro- 
>d»aty, ale máme k účelu jemníjiiho 
nt viťc vyrazílv. jako: znak vůbct, 
btnost. přívlastek. pFimét íi ptimé 
Wiflttrí^l), jichíto užívajíce táhneme se ku 
nttli. jako pfi sloví .pNpadek- tíhneme' 
k b^nti. Říkáme na přiklad : přímftek . 
— iqe Čili tkvi v podstatf. mluvíme o zá- 
„ pninCtncMti (inharrencí), kdež podstat- 
i niaa tebou se vyroxumívd. rvcdenu-li 
UlenoM >B pouh< případek diamantu, ná- 
f vyhranřnosi (kry stalliso vání uhlík) k byt- 
^ fcho. kdefto podittiilou jeho zoveme to, 
Kin brauScnosI i vyhranínost visí íílí tkvřjf, 
I uhUlt. Znamená tedy v naflem příkladf 
Ua totéž jako Utkn a koneiné hmota 
L Koatíři-li «o viak pojem podstaty a pfi- 
e do nřho i bymi maltové Bami. pak 
y, lotti podstata a bytnost, tak se 
»« jich ulIvAvá střídaví jako pojmd 
hftnn^h. (ovnomocnjch (acquipollentnlch). 
tnd BJalo ne laké na místť ínaky -bytní* 
i j:naky -podEitatné', kdeí právf neliílme 
i 1 ittstalou, podobní jako když 
.1 íl(tm a přímítcm, zovouce 
,,,. vysvitne smysl vity, již 
- i.i.ul onoho názvu: a. stojí 
;. l.:i-:.ii. jednak proti podstati, — 



Avíak onen uhlík, jeji nám luíba vytkla za 
podstatu diamantu, sáxn opít ukládá podobnou 
otázku, co totií jest jeho podstata zase. Urf O' 
vání podstaty poííná tedy znova a vysky- 
tuje se v průvcŇlu s jinými důleiitými úkoly. 
kterých úplné rozřeíiti posud se nepodařilo. 
A tudíi název «^ mí-li jen ponikud objasnén 
být) v iihledu filosofickém, poukazuje ihned ke 
svým dvřma protivám otvíraje cestu k záha- 
dám, které náležejí k nEJťelníjSim a nejobtíi- 
nřjSim v t-elé filosofie, Vu k tomu hesla: Byt- 
nost, Podstata. Dd. 

Aooidantalla [akc-J: 1) A. nreoii! šlo- 
vou dle GtarSi theonc obecní až do pojedruiol 
Fillingova (Civilist. Archiv XXXIX.I vedlejší 
íástky nijakého právního jednáni, totií ustano- 
veni, která spoCivajíce v libovolném projevu 
vůle stran néjaké právní jednáni uzavírajících, 
mohou býti opominuta, anii tím podstata to- 
hoto právního jednání trpí. Ustanovení tato 
mohou býti obsahu velmi rňzného, aviak tu 
spolefnou mají vlastnost, ie nenáležejí k zá- 
konnému pojmu právního jednání (nejxou 
essenlialia negolii), aniž jsou při ném pravi> 
dělnými {natiiralia negotii). nýbrž jako vedlejSí 
ustanovení k hlavnímu jednáni se pojí a za 
svQj účel mají vyloučili jednotlivé účinky 
právní, klerí by jinak z právního jednání to- 
hoto plynuly. Strany uzavírající nijaké jed. 
nánl právní, pokud béií o lalo ustanovení ve- 
dlejší, jsou úplné neobmezeny a žádá se toliko, 
aby tato ustanovení s pojmem onoho právního 
jednání v odporu se nenalézala. Jako taková 
vedlejSi ustanoveni při právních jednáních se 
naskytující uvádéjí se podmínka. ías a příkaz 
(candiiio. diea. moilusu kr. fVk. — a) A. Midi 
(lat.) jsou okolnosti trestní skutek provázející. 
kteréž nenáležejí ke skutkové povaze jeho, 
avSak pro trestnost skutku a n-míření trestu 
jsou vj'znamné. JT. 

AooUUt In pnnoto, qnoA non apara- 
tur In Anno (l^ť>. stává se ve chvilce, 
íehn jsme se nenadálí do roka. 

Aoolplter viz Jestřáb. 

Aeelpltrlna [akc-1 Fr. Jménem tímto za. 
hrnuje se zvi. odoélení druhů mnohotvárného 
rodu jestřábnlků. (Viz Hieracium.) V»k)K 

Aoolaa[akc-l.též Attius Lucius, slavný 
skladatel římských tragédii f r. 170 — í 94 
pf, Kr.) z Pisaura v Umbrii. Um dospíla řím. 
skú tragédie za republiky dle soudu níktc- 
pých starovékých spisovatelO svjho vrcholu. 
Známe 45 titulů jeho kusí), z nichž nqvétM 
jméno mflij : PltUacIcla, Mcdea.Atrev* (odtud 
známé heslo císaře Cftliguly: oderint. dum me- 
Uinnt). Epimai. TeUphits. Kromé dvou mřlj' 
jeho tragédie řecké mythy ía íáklad. i byly 
napodobením truchloher velikých tři tragiků 
řeckých, hlavnř Euripidíi. Z ílmakých díjin 
vážena látka v tragédiích Aeníavci {.Keociidat) 
íi Decius (zasvíceni P. Dccia Můra bohům 
podzemním v bitví u Scntina r. Z95) a Brutun 
(vypuzenl TarquiniH Superba a zavedeni kon- 
sulátui; jsou to tak zvané praetezty {fabnloe 
praítextae). Z plodů téch zachovaly ae toliko 
zlomky (srv. Kíobeck, Trag. rom, Érag., 2- vyd. 
str. 136. nn. a sir. 281. nn.); dle zpráv staro- 



118 



Accius — Accordino-Marchese. 



vékých jevil se v dramatech téch nemalý dů- 
vtip, hloubka a mohutnost myšlének, vážnost, 
i udržely se na jevišti až do sklonku republiky. 
Sloh A-ifiv vyniká neobyčejnou plnosti a mo- 
hutnosti výrazu. — Mimo to byl A. i v lite- 
rární historii a grammatice činným; psal po 
způsobu alexandrijském — rovněž řečí váza- 
nou — spisy obsahu literárné historického a 
grammatického. Jsou to: Didascalica (9 knih; 
byl to jakýsi nástin řecké a římské poesie, 
hlavně dramatické), Fragmatica (psaná v tro- 
chejských tetrametrech a týkající se asi hlavně 
technické stránky poesie dramatické), Amtales 
(nejméně o třech knihách v rozměru epickém), 
Praxidica (v iambických senárech, báseň di- 
daktická jednající o rolnictví), konečně Par- 
erga, jež snad zahrnovala v sobě všechny di- 
daktické básně A-iovy. Více o něm podává 
Kibbeck, Róm. Trag. 340 — 602., Teuťfel, Gesch. 
der róm. Lit. 4. vyd., str. 205. nn., O. Kibbeck, 
Gesch. der róm. Dichtung I. /?. ATr. 

Aooiiui [akc-] Titus z Pisaura. obratný 
řečník školy Hermagorovy, proti němuž Ci- 
cero hájil roku 66 př. Kr. Av. Cluentia Ha- 
bita. Vynikal ozdobným slohem právě tak jako 
břitkou argumentací (Cic. Brut. 271.). Mda. 

Aoolnram [ak-], lat., příloha spisů 
úředních. 

A4)OOlade [akolád] (fr., čes. spona), v hud- 
bě sluje vlnitá nebo přímá čára spojující dvě 
neb více liniových soustav; značí, že noty ve 
spojených takto soustavách k sobě náležejí. Vy- 
skytuje se v partiturách, skladbách klavírních, 
varhanních, harfových a pod. Ostatně viz 
Akkolada. KTe. 

Aeoolti [ak-]: 1) Benedetto (»starší«), 
historik ital. (* v Arezze 1415 — t ve Florencii 
1466). Nejst. člen rodiny toskánské proslavené 
v italském písemnictví. S počátku byl prof. 
práva ve Florencii, později věnoval se zúplna 
historií a stal se konečně kancléřem republiky. 
Napsal dějiny první křížové výpravy De bello 
a christianis gesto pro Chrísti sepulchro et Ju^ 
daea recuperandis (1460 ve Florencii), dílo 
velmi cenné, z něhož Tasso čerpal ideu ku 
svému Osvobozenému Jerusalemu. Mimo to 
máme od něho: De praestantia virorum sut 
aevi (vyd. 1689 v Parmě). 

2) Francesco A., po rodišti Aretinus, 
právník ital., bratr předeŠl. (* 1418 — \ 1483 
v Sienč). Byl prof. práv v Bologni, Ferraře 
a Sieně, později tajemníkem Františka Sforzy, 
vévody milánského. Byl vysoce vzdělán ve 
filosofii, theologii, hudbě i v básnictví; psal 
též básně italské, ač hlavní působnost jevil 
jako humanista latinský a právník. Z právni- 
ckých spisů vynikají jeho Consilia sen respousa 
(v Pise 148 1); Lcctura in Digesíos (v Sieně 
1496) a j. v. 

3) Bernardo A., básník italský (=•' 1465 — 
} 1535), příjmím »rUnico Aretino« pro 
improvisační svůj talent. Těše se oblibě pa- 
peže Lva X. stal se papežským písařem a ab- 
breviátorem. Z básní jeho vyd. Opera uuova 
(ve Florencii 1513): zvláště oblíbeny jsou epi- 
grammy v ottávách, zvané strammotti či stram- 
bíítti. Z veselohry A-ovy Mrginia čerpal 



Shakespeare látku kusu svého »Konec v5e 
napraví c. 

4) Benedetto A. (> mladší « ), ital. básník 
a publicista (* 1497 — f 1549)* Sepsal několik 
lat. spisů státoprávního obsahu, sbírky listův, 
z čehož však málo bylo vytištěno. Básně jeho, 
z nichž zvláště si vážili jeho epigrammů a ele- 
gií, nalézají se ve sbírkách Carmina quinque 
Hetruscorum poetarum (Flor. 1562) a Carmina 
illustr, poetarum italorum (17 19). Pro svou 
úchvatnou výmluvnost a svůj elegantní sloh 
nazván byl druhým Ciceronem. 

Aooom&o [akomakj, hrabství v severo- 
amer. státě Virginii, v jižní části poloostrova 
mezi zálivem Chesapeakeským a Atlantským 
m., se 24.4000 byv. (mezi nimi asi třetina čer- 
nochů) na 1382 knť*. Tamže obec A., nepa- 
trné sídlo správních úřadů. 

Aooomanda, aooomandlta, aoooBMii- 
da, aooomendatio viz Komenda. 

Aooompagnato [akompaňáto] (ital.), na 
způsob průvodu, značí ve vícehlasých 
skladbách, že hlasy průvodní v detailech tempa 
i poměrech dynamických úplně podříditi so 
mají hlasu, kterémuž melodie hlavní jest při* 
dělena. A. nazývá se též způsob recitabvu, 
v němž se zpěvem postupuje též průvod ; opak 
tohoto a-ta jest seccorecitativ. KTe, 

Aooompagnemeiit [akompaůman], fr., 
hudební průvod sólových hlasů neb ná- 
strojů. Chv, 

Aoooramboni [ako-1 V i 1 1 o r i a, vévodkyné 
de Bracciano, proslula v^VI. stol. svou krásou 
i svým osudem. O ruku její ucházel se Paolo 
Giordano Orsini, vévoda z Bracciana, o němž 
se všeobecně tvrdilo, že byl vlastní rukou za- 
vraždil svou choť, Isabellu Medicejskou. Otec 
Vittoriin však rozhodl se pro Francesca Pe- 
rettiho, synovce kardinála z Montalta a 1573 
uzavřen byl sňatek. Manželství toto však ne- 
bylo šťastné a r. 1581, byl Peretti úkladné za- 
vražděn. Jakkoli zločin všeobecně přičítán byi 
vdově i dřívějšímu ctiteli jejímu, Orsinimu, 
nezjistilo se při soudním vyšetřování nic, a 
papež Řehoř XIII. spokojil se tím, že Orsini 
slíbil, že se nezasnoubí s Vittorii. Nicméně 
v brzku vešli milenci v tajný sňatek a ze strachu 
před kardinálem z Montalta, nyní již papežem 
Sixtem V., uprchli do území benátského, kdež 
Orsini po krátké nemoci již 1585 v Sále u je- 
zera Gardského zemřel zanechav značný díl 
svého jmění vdově. Tím však popuzen Lodo- 
vico Orsini, kterýž dal Vittorii najatými vrahy 
v domě jejím v Padově zavražditi 22. pros. 
téhož roku. Vraždu tuto potrestala republika 
benátská velmi přísné. Životopis Vittoriin na- 
psal Adry (1800) a nejnověji Gnoli, Vittoria 
A., Storia dcl secolo XVI. (ve Flor. 1870). 
Poeticky vylíčeny byly osudy její častěji; 
zmínky zasluhují tragedie Websterova The 
white devil (Bílý ďábel) a Tieckův román Vit- 
toria Accoramboni. 

Aeoordlno-Marohese fako-l Francesco, 
agronom a národohospodářský spisov. italský, 
* 17. říj. 181 o v Patti, stud. práva a nár. ho- 
spodářství v Palermé. Po skončených studiích 
vrátiv se do svého rodiště věnoval se hospo- 



Accordo — Accursius. 



119 



difství. pH čemž pilné si vSímal vSelikých 
novot. R. 1848 zvolen za poslance na sněm 
sicilsky: od r. 1861 — 67 byl prof. národního 
hospodáfstvi na universitě messinské. Žije od 
tělo doby ve svém rodišti. Nejcennéjší jeho 
dfui jsou: Pensieri e normě sulla scicnia della 
pibtlica administra\ione (1859); SulV accresci- 
mtnto Jet letami in Sicilia (1851); lyolusione 
SMÍÍa importan\a dcli agricultura (1863); pak 
jeho pfednášky universitní o národním hospo- 
dáfství, též tiskem vydané. 

Aooordo [ak-j, ital. souzvuk, viz Ak- 
kord. — Též název velkého nástroje baso- 
vého o 5 — 15 strunách, jehož někdy v Itálii 
bylo užíváno pfi větších hudebních produk- 
cích a jejž Praetorius nazývá Hrone perfetto 
a jLrce violyram Ostatně viz Lyra. 

AeeOTSO viz Accursius. 

Aooorao: 1) Buono (lat. Accursius^ též 
BwKonaccorso, filolog italský, rodem z Pisy, 
iil v 2. pol. XV. stoL Zařídiv v Miláně školu pro 
studie klassické vvdal značnou fadu řec. a lat. 
luktorů. Nejvíce prosluly jeho Ánimadversiones 
k Caesarovým « Pamětem o válce gallskó« (ve 
Ferraře 1474). — 2) Mariangelo A. (^' ok. 
1490 — f po r. 1544), konal mnoho cest hledaje 
rukopisy kiass. řeckých a fímských, žil později 
na dvofe braniborských kuríirstův a Karla V. 
Vydal Ammiana Marcellina (1533) a Cassio- 
dorovo dílo Variarum lib. XII. (1538); mimo 
:o krit. poznamenání k Ausoniovi, Solinovi a 
Oudiovi (1524). Mimo to napsal spisek lat. 
Osca, volsca, romanaque eloquentia, v němž 
bhtkým vtipem posmívá se spisovatelům své 
doby, kteří si libovali v zastaralém, archaickém 
způsobu mluvení. (Srov. Híibner v Corp. inscr. 
Lat. IL, str. VII.) ly. 

Aoooaobear .'akušér], fr., viz Porodník. 

Aooresoendl lna (lat.), právo přírostu, 
právo ku přírostu. Dle práva římského při- 
padla čásť pozůstalosti, o které zůstavitel 
\-tbtc aneb platně nepořídil, aneb kterou 
ustanovený spoludědic, pozbyv práva děditi, 
rj£toupiti nemohl, aneb kterouž přijmouti 
nechtěl, ncbylo-li substituta, ipso jure spolu- 
dědici (re aut verbis conjunctó)^ který k po- 
zůstalosti se přihlásil, aneb bylo-li přihlášených 
spciudédicú více, všem {conjunctis) dle poměru 
■eiich pndílů. Při zákonné (mtestátní) posloup- 
nosti mtli pouze spoludědici téhož kmene ná- 
řek na přírost. Odkazník na alikvotní neb ali- 
kvantní cásť věci odkázané výslovně obme- 
ztný neniěl nároku na přírost; legatár, který 
pr\ntně celou věc obdržeti měl, ustanoveným 
ípciuodka/.níkem však byl obmezcn, má právo 
přirostu; když spoluodkazník odpadl, spoluod- 
ka/niku 'V conjuncto vzchází přírost ipso jure 
I fri>ti jeho Vlili. Hřemena na části přirostlé 
\áznoucí musil přihlášený spoludědic neb 
spcluodkazník přijmouti, nemaje již práva pří- 
rj>t odmítnouti. leda že tento za příčinou tou 
povstal, ze suus hcrcs dědictví se zřekl, aneb 
áepoviíianv a přihlášený spoludědic navrácení 
do stavu předešlého si vymohl. Ustanovení 
práva rak. odchyluje se od práva řím. v tom, 
ie. ncpořídil-li zůstavitel o celé pozůstalosti, 
r.vbrž ustanovil-li dědicům určitou čásť dědi- 



ctví (na př. 7/8), díl, o němž pořízení neučinil, 
spadá na dědice ze zákona (§. 562. o. z. obč.), 
kdežto dědicům na určitou Čásf neobmezeným 
aneb výslovně stejným dílem za dědice po- 
volaným a jejich právním nástupcům, tudíž 
i kupci pozůstalosti (^. 1279. o. z. obč.) uvol- 
něná čásť přirůstá (<: j. 560 a 561. eod.) se všemi 
břemen}r, nezálcží-li tato v osobním konání 
dědice, jenž se přihlásiti nemohl aneb nechtěl 
(§. 563.). Odkaz nepřijatý, není-li substituta, 
přirůstá spoluodkazníkům nerozdílně aneb vý- 
slovně stejným dílem povolaným, jinak zůstává 
v pozůstalosti, připadá tedy dědici. JH, 

Aooresoendo [akrešendo], ital., v hudbě 
tolik co crescendo, přirůstavě. Chv. 

Aoorlns^ii fékríngtn',, město v angl. 
hrabství lancasterském, v hlubokém údolí na 
Hindburnu, s 31.435 obyv. (1881); má zname- 
nité továrny na zboží bavlněné, bělidla, bar- 
vírnv, tiskárny kartounu, železné a uhelné doly. 

Aooroiipir [akrupírj, fr., o koních vze* 
pjati se, postaviti se na zadní nohy; v tělo- 
cviku vztyk z dřepu. Rg, 

Aooabitiun fak-] u Římanů pohovka, na 
níž při hostinách léhali. A. vešlo v obyčej teprve 
za dob císařských a zatlačilo dosavadní lectus 
tricliniaris, A. určeno bylo, jak se zdá, pouze 
pro jednu osobu a bývalo pokrýváno koberci, 
jež sluly accubitalia. Připojené vyobraz, č. 38. 
podává a. dle starého jednoho reliéfu mra- 
morového. Ir. 

Aooam Friedrich, nar. v Biickeburku 
1769, byl professorem chemie a mineralogie 
v Londýně, pak v Berlíně, kdež zcmř. r. 1838. 
Výtečným svým pojednáním o světle plyno- 
vém A practical treatise on gaslight (Lond. 
181 5) razil dráhu osvětlování plynem, které 
také první sám provedl. Uznání došla také 
jeho pojednání o porušování potravin a o ku- 
chyňských jedech Treatise on adulteratious 
of food and culinary poisons. Mimo to napsal 
chemii, mineralogii a krystallografíi. 

AecursifUi : 1) 1** r a n^t i š e k, ital. A c c o r s o, 
slavný právník italský. Životopisná c'í\ta jeho 
jsou dosti neurčitá. Narodil se kolem r. 111S2 
ve fíorcnckém Bagnolu z rodičů prý selských. 
Studia právní konal na slavném učení bologn- 
ském, kdež mu byl učitelem slovutný Azo. 
R. 1220 zasedal již při důležitých processech 
a stal se brzy potom učitelem práv na té/e 
škole bolognské. Povolání to přineslo mu vedle 
znamenité pověsti i bohatství. A. byl muž 
hlubokého vzdělání a ušlechtilých mravů. Jako 
učitel práv byl nejslavnějším své doby a jako 
spisovatel byí posledním z glossátorů. Zprávy 
o spisovatelské činnosti jeho jsou nedosiii- 
teČny. Vedle jakéhos »apparátu< k authenti- 
kám, traktátu o rozhodčích a »quaestiones^ 
napsal zachované dodatky k Janové summě 
k aulhentikám. Spis, který založil A-iovu slávu, 
jest veliká kompilace gloss, zvaná Glossa ordi- 
naria neb krátce (.Hossa, O díle tom pracoval 
^o let. Na soudech po/ívala glossa jeho váž- 
nosti takřka zákonné. Ustanovení corporis 
klerych glossa neuváděla, jakoby nc- 



luns. 



bylo: quidquid non agnoscit glossa. non agn^ 
cit curia. A přece dílo to dle jednohlasné! 



ix- 



Aadinus — Acuia lex repetundanun. 



seliny v nějakém roztoku. Melh"djf ty jsou la- 
lolen^ na vzdjcmním nasycováni se zisaů a 
bywlin. K uríilímu objemu roitoku o nezná- 
mém množství kyseliny pfidáváme z úzkých. 
pr«sní dílen^ch válečků sklcnfn^^ch níjakí 
íintviny, jejír. síla jesi ináma, toiiž pfi které 
víme, kolik dowede kyseliny nasytiti. V tu chvíli, 
kdy kyselina úplné jest nasycena, pfeatancrae 
pfidávati. Chvili lu posndmc podlí zmřny bar- 
vy, roztoku kyaeliho, dřfve ndkterým barvi- 
vem bylinním aneb umťlým opatřeného. Zmč. 
na barvy jest způsobena první přebytečnou 
kapkou íiraviny. Ze spotřebovaného mnoí- 
stvi íiraviny soudíme na sflu kyselého roz- 
toku, její n&m bylo zkouSetí. Použiváme-li 
roztoků íiravin i kyselin, kdei v jednom litru 
jest rotpuStfno molekulárné množsivi kyselin 
neb xdsad (roztoky normálné), jest výpoíet 
velmi jednoduchý. PodrobníjSí pouíeni viz 
ve spise K. Prcisa: Navedeni ku chemiekřrou 
rozboru li. Kvantitntivná analysa odmSrníl. 
V Praze. lSfi4. Rn. 

Addlnni, jméno plebcjské rodiny z rodu 
Manliň v ftimé: 1) L. Manlius A. byl r. 210 
pf. Kr. praetor urbanus a r. 207 hdjíl proti 
HasdrubalDvi prOsmyky v Umbrii. K. ^05 a 
Z04 velel jako prokonsul v Hispanií a pottačil 
s koUegou svým Lentulem r. 203 vzpouru Hi- 
xpanQ. Když r. iqc) do Říma se navrátil, po- 
volil mu senát přes odpor tribuna Porcia slav- 
ný vjezd (ovatio). — 2) L, Manlius A. Ful- 
vianus, syn Fulvia Ftacca, konsula r. 321 
pf. Kr.. přejel adopcí v rodinu A-nQ. Jako prae- 
tor r. 188 byl poslún do pfední Hispanie. kdeí 
5 prospřchcm bojoval s Keltibery. Roku 183 
ůéAKtml se bojů proti Keltům, kteff pfistého- 
vavic se z krHjin TauriskO do vých. íásti horní 
Itálie, chtíti se tam usaditi. Po zapuzení 



Ligurie, ale proli udatným horalům nepofídil 
ničeho. Soukromý jeho život byl zcela bez- 
úhonný a Scipio starci dle avédeclví Cicero- 
nova mři jej a velké úciě. 

Aoldlta, (z lat.). stupeA kyselosti. Ve 
mnohých průmyslech, zvláStí v průmyslu kvas- 
ném (lihovarství. pívovarstvl, vinafetvi) pasu. 
zuje se a-tou jakost suroviny (sladu. moSlu 
a j.) neb výrobku (vina, piva, výpalků). Dle 
a.ty posuzuje se i průbíh mnohých důleJi- 
tých výkonů v průmyslu kvasném, zvláSté 
v lihovarství (prňbíh kvaScnl mléiného zd- 
par holoviíných; i průbíh kvaSenl lihového 
v hlavních kddich kvasných posuzuje se ne- 
přímo z a-ty). -h. 

Aoldatn (lat), kyselina (viz t). 

Aoles (lat), 9ik bitevní, a) Bitevní Sik 
obíanského vojska Serviova, jeŽ zřízeno jsouc 
na základe censu samo zbiaň si opatřovalo, 
tvořila nepřetržitá fada. V první a druhé 
řadí stála 1, Ifida ozbrujeni kovovou přílbou, 
krunýřem, plály na nohuu a okrouhlým kovo- 
vým Sritem; třetí a ílvrlá řada skládala se 
X občanů druhé třídy bez krunýře, ule s při- 
lbou, plity a dlouhým, čtyřhranným Štítem ze 
dřeva, pokrytým kozí; v páté a šesté řade se- 
fodřni obiané třetí třídy, ozbrojení jako pře- 



deili. ale bez plátO. Občané třídy čtí-rté. opMřtn 
metacím kopim. stáli mimo Sik, tvoříce Id 
kou péchotu a začínajíce zárovefi a občan 
páté třídy boj před falangou. áa jejichž a 
pak ustupovali. Jízda stála na obou bočíc 
Siku. — *) Camillus zavedl bitevní postaven 
anipulech, jež aí do Maria se udriek 
Mužstvo Ic^íe rozdíleno dle stáři a vycvičí 
nosti v boji; Čítajíc pravidelní 4200 mužfi 
roztříděno jsouc ve 30 manipulú, seslaveiu 
bylo ve válečný iik za doby Polybiovy, ne- 
jiz dříve, Sachovité ve třech řadách takto (vj 
vyobr. í. 41); V první řade 10 manipulQ hi 



i (12 



liů), oddílených od sebe v pr 
i. iei rovnaly se dílce každí) 
manipulu; za mezerami prvé řady stálo v pi 
míření vzdálenosti 10 manipulu principi 
(líoo m.) a za mezerami tčchto postaveno ii 
manipulu triarii (Ďoo m.). Bylo-li prví řad 
couvati, uchýlila se do mezer druhé řad 
fprincipes). kteří na jeji místo postoupili; tť 
hida zůstala na svém místé klečíc a kryjíc 
Štíty a ijtočila teprve, když nebezpeíensi 
bylo nejvítií. Mimo to náležela k legii lehl 
pfchota (velites, 1200 m.) a 300 jezdců. Pt 
tři řady míly úplné vyzbrojeni: přilbu, 1 
nýř, plály a Čtyřhranný itit; hastati a prii 
cípes opatřeni byli oStépem házecím (^pitla 
triarii pak kopím. — e} Od Maria počínajíc, k 
vojsko nabývalo rázu žoldnéřského, sklidí 
se legie z vojínů stejní ozbrojených a roii 
léna na 10 kohort. kteréž tvořily v bítevni 
liku obyčejně 3 fady — postaveni koh 
tové. (Viz vyobr. č. 42.) V první řadí at 



.. iik b: 



4 kohorty, za jejich mezerami 3 a v třetí h 
též 3 : jízda stála na křídlech Siku nebo za til 
Rozdílení to podržel tíí Caesar a jiní v41 
nici: ovSem užíváno níkdy dle okolnosti i 
staveni dvouřadového, líohortový 8Í|t bilc 
udržel se až do Hadriana. kdy zavedena ta 
původní falanx. Z hojné literatury uvidil 
pouze: H. Delbríick: Die romische Manipah 
taktik. Hist. Zeit. 15. (1884) str. 33^-aG 
RuBtov. Heerwesen u. Kriegfiihrung CUn 
(1. Au6.), Nordhausen 1S62; Bouchč-Le^ln 
Manuel des institutions Romaines, Párh t8) 
str, 275 n. Cftt 

Aolllft lex Tepetandftnun, dříve (al i 
výzkumů Th, Mommsenovych a K. T. Znmpt 
vých) nazvaná iex Servilia rcpctundarum, je 
Z nejzajimavíjSích zbytků římských zákon 



Accusatio suspectí tutoris - 



IStrn nhfiT a. p. tfm, ie před prixiuinostl léchlo 

- ::T^::- '-knrn iceta ustoupila prisluínost ostat- 

' iifntlQ v Řlmi i sněmů národních 

i.i, »judů; i jeKt v dobi té a. p. 

■ u formou zah^ljení eporu. 

■ -iilobu p'idívjil, oznámil to předse- 
i ..u.iií poroty (poitulatioi, jenž íUou- 

I li ialobce z práva obžaloby vylou- 

! I vicť íalubcA, roíhodto se soudní, 

. ..i'h jakofto nejzpůsobileji! mi býti 

■ Jifiitatioi. Po určité Ihfttě nastala 
. ..' neb t-rimiitis deltilio. podáni sku- 

'ilotiy, pfi lemi se zjistil základ 

.lion dle kterého fízeni mělo se 

intimnosti obviníiiého v iaterrogaci, 

I -.in protokol n obíalobé (inscriplio), 

■ . poic^iial ytubicríptia) a jení hyl 
InVm základem uclěho sporu. Pro- 
[iraetora. íe obžalobu pHjJmá {no- 
. Ořii, bylo poddni obžaloby dovr§;no, 
■..lir' řízení fji iure: ale i zde zúEtaí 

L ..iii.-m «poru a mohl ialobu odvolati. 

ij proti svévolném obžalobám byla 

< i> calumnii. ki takto zahájeni a 
Lduni sporu Ir. vloženo v ruce sou- 
iiylo velkého nebezpečí, ie by de- 
.i<. zůstaly bez trestu. Jednak sám 
;i,Ui trestného v tu dobu byl ob- 
-I', ponívadž mnohé delikty jakožto 
r.iřii niSly povahu soukromopráv- 
I ii. rufilu tehdy za horlivé konání 
'^ii iivé úía»tcnstvi Řimanú v zá- 
, ■.ffcyných, jakož i odměny, jei buď 
im.f zákonem slíbeny tomu, kdo ob- 
■ jistí obecné nebezpečné delikty 
ivcdl. t fízení samo chránilo zájem 
:ndk svrchu uvedenou diví naci, jed- 
'1.- již v době té liknavé vedeni 
I žtivánl obžalovanému neb úmyslné 
'.[i obžaloby, podané za tím ličc- 
i.iilfi IreMu ušel, prohlašováno za íin 

1 po zaniknuli porot zachovala se a. p.; 

■It ptiní^adi zájem veřejný' — v jiatých pHpa- 

[ifLili tě>. výhradný zájem pojkozeného — v stí' 

li.ui Mále vke uznáván, počet činfi 

' ^(>xdéj£ími zákony rozmnožen byl, 
.'1. obíalnby od soukromníků zne- 
'ii.H'cHlné se pokUdaio. pfibývá flm 
vití případů, kde právo obžaloby 
: dclilitfi vyhrazuje se jen poikoze- 

. '. kde stíháni zločintiv obecní nebez- 
■..(llé t. p. slíti se můic r. lifcdní 

:i /vlastními ilfedniky, ba kde i sou- 

-no, aby zakroíily bez podané ob- 

un základe udáni trestního neb 

I imosli o skutku trestném. Ale pfes 

.- p. icSti i v Justiniánském právu 

.i.tidí pravidťlnou formou zahájeni 

iriiho. (Srv, Geib, Gesch. d. rom. 

'M/cMCS, Mr. gK dd, 115 dd, 234 dd, 

JT. 

Accusfttlo raspaotl taterta viz Í'ostu- 

ktor (lat.) alove Kimanům z pra- 
ialobcc stíhajíc! vefejný čin trestní (^ť- 
fMKum). 




AMiiuat«il« víte itat.), íalobnický 
život vedl ten. kdo jaksi ze femesla podával 
v Rímč trestní žaloby. Zamístnání takové vy- 
svítlitie se tím, že žalobci v proctssu trest- 
ním. byl'li žulovaný U!<vi!dčen, dostávala se 
vedle jiných výhod zejména pokuty na zločin 
uložené. Žalobci ze femesla. byli u veřejném 
opovrženi. (Cic. pro Sex. Roscio 10.) Čk. 

Afloué [akyzáj, ve frarkC. právu obžalo' 
vary, jenž odkářán pfed porotni soud; obža- 
lovaný před jiným soudem nazývá ic jevenu. 

AoMl* (řec. BJii)S/o), nevíímavoai, neteů* 
nost, úmjslné zanedbáváni snah po vy£iiin 
zdokonaleni, terminologický vý;ínam ve filo- 
sofii scholastické. 
' Aoephala víz Mlži. 

AMphall* viz ZrůdnosL 

Aa«T L., javor, rod z f. javorovitých 
{viz Acerineae). Stromy a listy jednnduchými, 
dlanitoiilnými a laloínatými. Kvčty mnoho- 
manželné. Kalich i koruna slisté. 1'yčtnek s 
až g (obyčejné S). Čitá asi 50 druhů, z nichž 
roste v Evropě 10, v Cechách jen 3. 

A-campesIreL.., babyka. Strom neA'ýiio)n 
vysoký, často jen vzrůstu křovitího. Listy dla- 
niti! 5la1oČné, laloky celokrajné, střední lalok 
je£té jednou mětce jlaločný. Chochollky kvítné 
přímé. Křidla na plodu vodoiovnč rozcstálá. 
TyCinky květů praSných zdéll koruny. Květ)- 
zelenavé. Vétve a kmeny bývají nikdy po- 
kryty křidlatě rozsedalou kórou. Kvete v kvčtnu. 
Roste v lesích a křovinách po celé Bvropfi. 
Žlutobdé, nikdy žíhané dřevo babyky jest ve- 
hec tvrdé, pevné, těžké a jest tudlí k pracím 
truhlářským a soustružnickím nemáio hledané. 
Také hole a biče z rovných prutů se fezaji. 
Kvčty jsou pastvou včelám, 

A, platanoides L., javor mléčný. Krásný 
strom s koSatou korunou až ío— 25 111 zvýti. 
Listy dlanité 5— 7lalořné, zuby laloků dlouze 
pfiípičatělé. Chocholiky přfmé. Křidla naíek 
daleko rozestálá. Tyčinky pracných kvčlů zdéii 
koruny. Květy žlutozelené. Kvete v kvítnu. 
Roste v lesích a hájích v rovinách, pahorka* 
tinách neb na nižSich horách po celé téměř 
Evropě, všeobecní se šázi v sadech a v ale- 
jích podlé cest. Dříví tohoto druhu jest sice 
pevné, ti-rdé, žlutavě, ale ménč jemni než 
předeílé. Jest výborným palivem. Z kořenů, 
jež mají pletivo uziovitě ozdobní svinuté a 
hrbolaté, dělají se dřevěné dýmky .ulmovky* 
zvané. ZvláStí z jara prýStí se z vétvl naříz- 
nutých hojnost mléčné 3távy, jež obsahuje 
hmotu cukrnou. Dobývání cukru ze itávy této 
se vSak nevyplácí. 

A. paeudo-platúnus L., klen, klcnka. Strom 
s tlustým, až 25 m vysokým kmenem a ozdob- 
nou, koSatou korunou. Listy jsou dlanité 5la- 
loCné, vezpod sivé zelené, laloky přiipiíatílř. 
nestejně tupí zubaté. Hrozny květní převislé. 
Křidla na plodu v úhlu rozevřená. Tyčinky 
pracných kvitů dvakrát delSÍ nei koruna. 
Kvéty svítle zelené. Kvete v kvítnu a červnu, 
V homalějfilch polohách v celé střední a jižní 
Evropě; charakteristický strom vysokých nor; 
v Alpách stoupá až do výie 1600 m. V sndcch 
a alejích vflode se pěstuje. V zahradách íaste 



»»9 



■ Aceraceae — Acerincae. 



vídáme odrQdy s lisiy pestfe bil.'ími, ilutými 
neb nachovými. Dřevo klenu jest pevné, tvrdé. 
tuhé, snadno se dá hladili a leštiti; jest proto 
v truhiáfstvi a soostriiinictvi velice váženo. 

V kmenech a vítvich obaaiena rovnťí cukr- 
natá ítáva. 

A- monspessulanum L. má listy jlaloČnt, 
s laloky tupými. Pístuje se zhusta pro ozdobu 
v sadech. Divoce roste hlavní v jÍžn5jSi 

A. sacdiaríiium L,, jBvor cukrový. Asi 
25 m vysoký strom vúdoUch fck a potokQ v se- 
verní Americe rozSiřený. V listech podobá se 
ponikud naSemu klenu, íepel listová jest vSak 
na spodu hluboce .srdčitá a laloky dlouze pfi- 
ipiíatflí. Nczfidka se pé&lujc v sadech pro 
ozdobu. Strom tento slouii v severní Americe 
k dobýváni cukru. V míaici únoru a březnu 
navrtávaji se kmeny, z nichž pak vytéká po 
níbolik týdnů hojnost cukrné itávy (^ 50 tiú^ 
la hodinu r. jednoho kmene). Zachycená fitáva 
v nádobách se svařuje na ayrup a cukr. Čitá 
ae z— 3 kg cukru na každý strom roíni. Vý- 
robou toboto cukru íivE se ranoístvf chudého 
nich krajinách Spojených Obcí a 
Kanady, kdež vůbec jiného cukru se neužívá. 

V dolní Kanadě dobývá se průmémé rofní 
asi 25.000, v N. BrunSvicku 4000, v celé se- 
verní Americe vflbec 400.000 ccntO cukru ja- 
vorového. 

A. ratartcum L.. javor tatarský. Má jedno- 
duché, srdřitd vejčité, hrubě zubaté listy. Na 
poloostrove balkánském a na celé Rusi velmi 
rozfitfený strom. Často v naSich sadech. K' 

A. áMyearpum Ehrh. Listy laločnalé. 
zpod pfkné siví bílé. Kvete i v naSich sadech 
záhy v březnu a dubnu pfed raientm listů. 
Ve vlasti své (sev, Americe) slouži také jako 
cukrný javor. 

A- opuliJoUum VilL Keř již. a vých. Evropy. 
U nás v sadech íaato pístovaný. Víky-. 

Z nemocí, jimi javory podléhají, ncjrozíí 
fenéjSi jest nemoc působená houbou RhyUtma 
aeerinum Pr. Listy stromů bývají nékdy jako 
posetv černými skvrnami (stromaty) této hou- 
by. Vedle toho ikodí na javorech na mladSích 
liaiech a pupenech padli {Vneinula bicarnis). 
na starších listech mour [Fumago salicina). 
Z hmyzu niil nikdy viSky, vyžírajlc je, larva 
tesaříka javorového {Cerambyx dUatatus Ratz), 
ve dřiví kmene a silnějších vétví hlodá a vrtá 
zhoubné larva motýle Cossus aesaili L. Listí 
OÍIrajl vedle mnoha jiných hlavní chrousti 
(Mtloloiitha vulgarit L. 1 hippocastani P.) a pak 
housenky motýlů Acidcilia brumala. Liparís 



•těch (hlavné na nervech) ilabatky (Balbyaspis 
aeerit Fórst) a různí roztoíi. Na vétvích 
oďadých ssaje íervee Lccanium aeeris liouche, 
JI XIA zpodn! strané listů f ctné míice. zvláiti 
A^ii plalanúides Schk. Sil. 

Ae«rac«aB viz Acsculmeae. 

Ao«raaK. Br.: I) Rodzfáduvstavaf ovi- 
tých {Ori.hÍdeaf) ai příbuzenstva rodu Opkrrs. 
- e velké, péknř zbar%eoé. Okvét- 



plátky přímé, pysk svislý, trojdílný. : 
kovitými úkrojky. Ostruha scházL Scmenníle 
skroucený, Jediný druh evropský A. antkrvpr 
phora R. Br. rozíířen jest na vápcnité pti 
jiínéjĚich zemí a jde na severu ai do jííníh . 
Némecka. Vský-.— 2) A. EU. (Anantheríx Null.J, 
rod z íeledi rostlin tolitovítých, v Sev. Amei 
rice domácích, jenž li£í se od r> Aídepiai n9 
dostatkem růikatých přívísků ve vénci lyfiai 
kovem, /W. 

AoarM [aí-]: 1) Giuseppe {* 1773 - 
^ 1846), ital. cestovatel. Stud. v Mantové. obí*; 
ráje se přírod, vfdami, nafež 1^98 podnií ' 
cestu do Dánska, Skandinávie, Finska a L 
ponska. Byl první Vlach, jeni pronikl k Sev. 
mysu. Vraceje se pobyl nijakou dobu v Angl3 
a vydal popis cesty jazykem angl. Trařeh 
throueh Sivedcn d (Lond. 180Z, 2 sv.), odkud! 
přelož, do némf iny a do francouz. (s opravám 
spisovatelovými). Koku 1S16 založil v Milani 
sborník Biblioleca ilaliana, namířený proti U 
staralým názorům Academie della Crusca. Stv 
se 1826 rakouským gencr. konsulem v Egyptl 
přispíval do tohoto sborníku Články o Egypti 
a pěknými přehledy literatury italské. Za lote 
télto pobytu v Eg'ypté poznal dolní a středrt 
Egypt, cestoval do Fajúmu. na Rudé ir 
i do Asie. odkudž sbírkami obohacoval m 
v Miláně, Pavii, Pádové, ve Vídni. Po s 
návrate r. 1836 iil v Caatell-GoUredu u ? 
tovv, kdež zemř. 25, srp. 1846. 

2) Enrico A. (- 1785 - I tSij), « 
prof. kliniky v Miláne. Ukoniiv studia líkaf 
ská vydal se na cesty, aby zdokonalil sw 
vědomosti medici na ko*anatomické a klinicko 
Navrátiv se do vlasti stal se pTorcisorem 
Trefný, výmluvný a vtipem kořeníný v^kUi 
jeho vábil davy posluchaCĎ na jeho klmiku 
Z dél jeho lékařských sluSí vytknouti Doltrím 
teorico-pratica del morbo peteeekialt e de' eon 
lagj in fíeiťre (Milán i8iz). Jeho spis Anna 
taiioni di medicína praliea dosud je v Ital! 
u veliké vážnosti, zavdal vSak přííinu k uCe 
nému sporu A-ho s Locatellim. 

Aomrbitaa (lat.), trpkost; aec-but trpVf, 

Aeardéis jaserdéz]. fr.. viz Man^antl 

Aoerenxa [ač-], Mmské Acherontia, mť 
sto v jihoital. prov. patenzské. sídlo orcíbC 
; skupa, se 4182 ob. (iSSi)- Odtud jméno vť 
vodu z A-zy, mladil větve domu Pígnatellffi 

Aoetina viz JeŽdik. 

Aoulneaa, javorovité, stromy slis^ 
na mnoze jednoduchými, dlaníté íimatýtm 
lalořnatými, vstřícnými a bezpalistnymi. Kvét 
v kvétenstvích chocholičnatých neb hrozne 
vitých, pravidelné, obojaké neb v témže kvě 
tenstvl různopohlavné (dle Linnéa >mnoha 
manielné*) neb i dvojdomé. Kalich obyCejn 
Slistý, řidčeji ai glistý, korunních plátků 4 '' 
okolo terče podplodniho vetknutých, - 
kaliiními střídavých, často stejnobare 
Tyčinek na mnoze 8 z terče podplodniho v; 
nikajlcích. Semenník dvoupouzdrý, s jednc 
čnélkou o dvou bliznách. Plod dvojnažka, jí 
se rozpadá na 2 suché, dlouze křídlaté, > — iw 
menné polovice. Semena bezbílečná s kl 
čkcm zakřiveným a b lupenovitýma a neprarl 



Ačernus — Accstcs. 



líí ■ 



[!tinř iloicníma dfloliama. — ftdd tento ob- 

.".- :iiii).-ci dva rody: Acer o. Ne^ndo 

. íth v mime scvemi polokoul: roz- 

Nfkteré (Inihy obsahuji v kmeni a 

< inci3t fití nebo mléíné Sfávy, z niž 

ivali cukr. Dfívi javorové jest pevné 

i —V dobí tfelihomf byly íetné 

■T li (asi 60 druhů) rozSiřcny ve vSech 

l.jrnich a odtud zvolna ustoupily do 

,emi jižné]]* položených v Americe, 

Aíii, Jajianu a Evropí. Nejvíce ínimym jest 

t uíazeniH Uetihomíth v Evropě Acer triloba- 

otn A. Br., jenž velice se podobá americkému, 

ayai žijícímu druhu A. rubrum L. Vsk)'-, 

JLeinmM viz Klonowicz. 

Acarotbvrlmil Kaup. {Rhinoceros iitcisi- 

ini Cuv.), vyhynulý rod ssavců, jehož íbytky 

7tnicx:énu evropském a severoamerickém na- 

.i.i,,.vi-. Byl přlbuzen nafiemu nosorožci, ale 

'iLi. Kosil nosní na lebce slabí byly 

. íj. to viak zuby fezací v tlamí mo- 

>vúu vynikaly; nohy přední mály 

i.. :l, prsiů oormdlnĚ vyvinutých jeítĚ ru- 

'-mcnt prstu zevníjSiho, ítvrlého. 5c. 

AceiTA: 1) U ňimanQ malá ítyrhrannd 
iktinka víkem opatřená, v níž chováno ka' 
didlo k obéti uriené. (Viz vyobr. í. 39.) — 
3) Milý přenosný oltář, jeni býval před 
natvé pustaven a na něm! pak kadidlo bv\o 
pilcno. I v; 

Aosrr* taí-l-. ^elm' staré mfsto v ital. 

■f.iv í .lírrtské, distr. nolakém. 14 /cm se v. od 

'.idlo biskupa, s proslulou i^olickou 

u.jei r. 1768 zničena zemÉtfesenim 

^novuzfizena v slohu moderním, a 

v. (1881). A. za starovíku mnoho 

...dnemi Cbnia (Lagna) a za druhé 

II, v rozbořena jest Hannibalem. Okolí 

.-, ale nezdravé. 

AríTvn» (hromada) jest latinské jméno 

, tmuciho z více nei dvou (pravé 

;. I návíiti. znamená ledy závfir 

■■■'.. hromadnik. sóri téstuwpďťíc). 

. . . jvčr fetízový {Ktitenschluss) poúlé 

^ ^utrné podoby b fctízem: 

A jest. 



Ifm a její stanice v krátký shrnujeme rírai. 
Postup od jedné navésti ke druhé, k třeli koná 
se rázem, díj duievnf v rozvoji řady unAAi 
soudící rozum a zrychleným krokem bllíi se 
k výslednímu ílenu. Proto se hodi a. v f_eí' 
nictvi k dokladům b. obratQm, mimo to k roz- 
manitým záludným i rozmarném proBlocvikflm, 
hři-Čkám myšlenkovým a vtipům, klerýchiíln 
ukázky nalézáme hojné I v živém vypravovúni 
lidu i v knihách. Mimo tento význam formový 
má a. jeSté jiný co do látky, x.iamená tolií zá- 
ludu, vyslovenou v otázce: Kolik zrn dCIá hro- 
madu? Jedno zajisté ne. dvé. tři zrna také ne, 
tedy nemůže hromada nikdy k mistu přijití, 
ani millioncm zrn. Anebo přiinSme. íe nu 





ku příkladu: 

%V tili organisma jevfse t: 

i se nad prostředky životni; kde bytosti 
*' s nad prostředky životni, nastává 
. nouze, tam boj ; kde boj, tam 
Wm adrlují se bytosti dokonalejší; kde vi- 
[« odriujl se bytosti dokonalejší, tam do- 
t Moupá: kde dokonalost sloupá, tam 
' I i>k tirdv V n^i organismů vládne 
■í.-:'.o uiíví se zvláálé, kde 
■ >istvi jednotlivých my. 
lnouti a jinou z nich vy- 
u u spletitou argumentari 
L-u jcilé opakujeme v ma- 



siala hromada, a pak by ji bylo zjednalo po- 
slední pravé pflložené zrno. Záluda jest na 
jcvé; klíc k rozfeSeni spořívá v tom po- 
znání, te otázka sama určité éislo (ad- 
povéd na otázku kolik?) zaméAujc s po- 
jmem neurčitého množství (hromady) a 
jesl jen znázornřiiím neuríitOiti íisla hroma- 
dou naznaéeného. Jednou jí stačí čislo menSÍ, 
podruhé vítSi, podlé okolnosti. Ink ie vicchny 
podobné údaje jsou povahy vztaiité. Původce 
záludy této jest prý Eubulidís Megarský. Nyni 
ustálil se zvyk, že a. znamená vyi^enou zá. 
ludu. kdežto pro závér onen chová se řecké 
jméno sórités. Dd. 

Aceslnea (Člnáb). starý název jcd>ié zpéli 
řek v Indii, dle nichž zcmé na/vána Pand- 
žáb (Pítivodi). 

AoAsta, starobylé mfsto na severozápad- 
ním pobřcíf sicilském, dle pov£.sti založené 
králem Acestem a Aencou. pozdéjSí Se^esia 
(řecky Egesta). Srovn. Lolling: Hellenische 
Landeskunde, str. 183. Vř. 

AoaatflB (Alytariic, 'Eytatijí nebo AÍYt- 
dioc), syn sicilského boha říčnčho Krímisa (ny- 
néjSÍ říCka Freddol a Trojanky Egesly nebo 
Segesty, král na severozápadním pobřeží sicil- 
ském při lipali hory Eryka (nyní S. Jullano). 
A. přijal u sebe dvakráte pohostinsky Aeneu 
(Verg. Aen. i, 195 " ^ 35 nn.); při druhém 
pobytu .Aeneové na Slcdii založili A. a Aeneas 
mřsto Ae<síu. určené pro starce a stařeny troj- 
ské, a svatyni Venufie Idalské na hoře Bryku. 
Srov. Roschcr: Lexikon der griech. und rom. 
Mythologie a, v. Aigestes i. IV- 



Acetabulum — Acetyl. 



1^ 

Aoet&baloai (fecky: óléfitapm'): 1) Ná- ; 

lioba 9 ocTcm, náleicjlcf l(c Ktolnimu náfini 
flmakému, — 8) A., fímská míra na tekutiny 
a iboíi Nulé ;r '/, hcminj' ■^ i % cyathu rz 
(ro68z litru : váhou rovnalo se a. o'd682 k/t 
iNisien: Ciriech. u. riim. Mctrnlnsic, srr. 674 
a (4(11.). ly. — 3;i A. v léltirnictvi la staré 
dfbý Tnira na tekutiny. Nwc v ten vSak málo kdy 
se niiskytuje a nyní se ho více neuiivá. Id. — 
4} A. v anntotňii sluln puška duté plochy 
kloubní, kusf vkloubenou íásteCné objimajfcf, 
na i>f. Úilasf lo|>atky ve iJiloubeni ramennécn. 
VťhradnĚ vSak nazjívi se a. puíka v pánvi 
se nalézajíc! na mlHté. kde vScchny tfi kosti 
pánev tklÁciajici se stýkaji. Kosti tyto: stfevná, 
(icdaci i stydká pQvodnř od sebe chrupavfi- 
ťími proužky jiou ndíleny, ve v£ku 7 let viak 
vhrupavka ímiíi a kosti liplnř splynou. PuSka 
dfispilého muie jest asi polovííkou duli koule 
54 mm prúmíru, z dvou třetin krytá chrupav- 
kuu. Pouze nejtiiíSi tht její jest chrupavky 
prosta a pod povrch ostatní sndcna. Tam upev- 
ňuje ne t. IV, Kvaz oblý {lifiam. teren), dru- 
hym koncem do hlavy kosti stehenní se no- , 
rki. V puice vkloubena jest uhrupavkou krytu | 
hlava kosti stehenní i jest parní tihodno, j.e , 
veXkerá dolni koníetina pouze tlakem vi^duchu ! 
v kloubu byvi udriována. Peč- 1 

Aostftl C,f/AOC,H,), jest produkt vol- 
ného. nedoslatečnL-ho okysliiení alkoholu, teku- 
tina bezbarvá, aethorÍLká, zápachu ívláfitniho' 
příjemného, chuti obferstvujfci, s pachutí oři- ' 
ikovou. Vře při 105° C. Rn. ' 

ACBtety vix Octany. , 

AoeUlt C,1M0C^H,0), jest sloučenina 
chemická Rlyccrinu s kyselinou octovou. Jest 
10 látka, již lze z obou souíástí umele získali. 
ídyi je zahMvámc v zalitých trubkách pFi 
íoo -S7i' C. V malém množství nalézá se v plo- 
dech brslcnu i v tuku velrybím. Itn. 

Aoste«tovilcyBeUna,c,M,o. C//,. CO,// 
jest velmi nestálá lAtka, která jaouc ze soli vy- 
lufována^ rvchlc se itĚpi v aceton a kysličník 
uhliřilý. Jnliožto sůl sodnatá (bezpochyby) se 
nalézá v moíi při úpiavici cukrové. V che- 
mické technice má veliký význam její ethyl- 
nUý esther. látka velmi reaklívná. Ěsther ten 
liskáme, působíce kovovým sodíkem v abso- 
lutný ethylcsther kyseliny octové. Estheru 
toho používají k vyrobí anlipyrinu. Ha. 

AcvtouMtT, lat., ortomér, přistroj, jimi 
cifivc stanovili hodnotu octa. Užívání octa za- 
kládá se na kyseliné octoví, kterái jest v nim 
obsažena: podlé množství kyseliny té méfí 
se i hodnola octa. A. urřuje kyselinu octovou 
na základf aeidimetrickych principů (v.Acidi- 
mclrie). t. j. jim lidává se nám množství zá- 
sady známé síly, kteréž upotřebiti dlužno, aby 
se ocet chemicky nasytil. Ponfvadž váak no- 
viji aiskuchlivý průmysl poruSuje ocel jinými 
kyselinami, které a. odhaduje jakoby to byla 
samá kyselina octová, musí chemikové uží- 
vati jiných method ku stanoven! octa. proíeí 

a. jest opu.^t(:n. /fn. 

Aoeton: 1) Jméno druhové, i jmenujeme 
iLcetonv i^i ketony slouícninv, které vyja- 
dfuji chemikové vzorcem /Í.CO-'R', kdež /í a 




R' jsou skupiny uhliko-vodíkuvé. Mtino tojm^ 



Eti l-e 

dfiví zároveA s kyselinou octovou a líben 
dřevným. Taktéž vzniká, kdyí za sucha de 
Ktillujeme nékteré solí kyseliny octové; proíej 
má se za to, že veliká Část jeho ptí suchl 
destitlaci dfivl vzniká e lé kyseliny, jak pár 
její s rozpálenými sténami retort se Bl^ká. A^^ 
byl téí nalezen v moíi pfi úpiavici cukroví 
{ďiabela melUlus). Jest to tekutina bezbarví 
pi^yblivá, aromaticky trochu pepmí pácb 
noucl, o-StSsS pfi o* hutná. pH 56* C vroucí 
Jest velmi dobrým rozpustidlem nejen 1 
nýbrž i pryskyřic, sám misi se i a vodou v 
dém pomíru. — Umrle jest z a-u připravena 
veliká fada sloučenin, z nichž nékleré daab 
kate jsou velmi jedovaté: tri aceton i n na pfj 
mířen v tě přičiné i a jedem bolchlavovýnt 
(koniinem). Složení a-u jest 

C,//,0(CH,.CO.C//,t. 

S) A. Vdechováním výparů a- 
chcm smíšených vzniká narliosa, kteráž se lei 
nejprve znaĚným řivným podráždínim, křeCm 
napínavými i zmitavými, nafcí nastávají tp 
vosi, koma i nmrf. Co lék doporouCen D| 
vnitř při souchotích i bolestech čivných, K 
vné pak jako mírné dráždidlo kožní ve Bpíd 
tuosnich. aromatických nátércch, používali 
jeho víak dosud obecníji se neujalo, ftí. 

Aoatonattinla (z řec). přcplnéni krve ai 
tonem. V různých chorobách i v různých noi 

milných stavech tíla podařilo b_ _ ._, 

robiti hmoty, kteréi reaguji jako aceton. V ho 
reíce na př. vyskytují se látky tyto v krv 
v množství znafnéjiím než za pomérú nor 
málných a proto možno vedle fysiologick 
i pathologickou a-ii rozeznávati, MnoiI valu 
autoři (Frerichs) popírali < 
klade pokutiú, avSak pracemi doby posleds 
o acetonurii pravdí podobno, že skutefinč vkr* 
organismu živého aceton obCas se vysk^ 
Dle Cantaniho jeví se a. pri/náky mozkovým' 
nejprve mírnou ochablostl, po které znaín 
rozčileni duícvni í tficsné a koneíné hlubok 
skleslost následuje. Peč, 

Acstmrarlo (z fec). vyškytání se aceton 
v moíi. Ze aceton v moíi diabetiků se v 
sk4tá, dokázal již Pellcrs 1S57 a Kaulich 186 
Jabsch objevil ji r. 1S81— S2 i v normální moi 
(fysiologická a.) a shledal, že v choroba 
různých množství její se zvftSuje (patholog 
cká a.). Hlavné se tak déje v horeScSt P 
úpiavici cukmé, při jistých rakovinách, v pf 
pádech acctonaemic. F 

AoCtOMl viz Rumex. 

Aoetum lat., viz Ocet. 

A«etyl C,l/,0 jc5t shluk pnků uhliki 
vodíku i kyslíliu, kterýž z kyseliny octovi ml 
země vyníli a snadno v růztté aloufenlny otl" 
nicka vnáieti (acetylovánl). Nazývátnvil 
shluk ten radikálem kyseliny octoví. Radu 
ten ve spojeni s různými prvky tvoři neJUf) 
odvozeniny od kvaeliny octové: CH,O.C\s 
chlorid kyseliny' octové. C,H,0.'CN. kyani 
acetyloví, (t;//,(^,0. kysličník acelylov/ -" 
anhýdrid octový atd. Ku. 



Acetylen — Acidímetríe. 



X^lWi C,H,, plynný uhlovodík, viniká 
ichí dcstillaci kamenného uhlí a jest tedy 
rafáetí svítiplynů a to velmi úřinnou, ZapS- 
liiae'li páry uhlíkovodikaié la nedostatečného 
pHstupu vxduchu, vzniká tti a,, proto stýka- 
né se « nim u vftSim množství, pracujeme-li 
1 teplem pecí sviti plynových, majících silný pří- 
tok plynový {v laboralofich chemických). Tehdy 
citfine velmi nepříjemný lápach jeho a po 
'"^Hi boleni hlavy. A. jest látlia velmi jedo- 
~\ S nřkterými kovy slufuje se ve alouče- 
'' mplosivní, které, jak ae zdá, jsou pf léinou 
' ' výbuchfl, zpQsobených rozebíráním 
ir)'ch trubek, jimiž svítiplyn prochází. Rn. 
:i«T«dO Felix Alvarez, účastník libe- 
v2poury proti Ferdinandu Vil. r. \%za. 
Iwnccm pFed. století v provincii Leoné, 
nil se velmi f inn£ národního odboje proti 
^_^..' ' ' 1 postawl se v íelo pluku do- 

. _PDvo1niekého. R. iSio ve vzpooře proti Fer- 
diiMndu VIL pfidal se A. k po vstal cQm, vjichí 
Mr sl^i Kící;o a Quiroca. A. bojoval Ůfastnf 
' vojům kráJový^m, jci zatlačil až na pravý 
Mlhu, imocnil se Sant-Jaga, kdeŽ pro- 
honnituci. a otevřel žaláře inkvisiČní. 
Zadomvla 3. bř. i8io vrhl se v řady 
Iské, pokuuSeje se o to, aby vojsko krá' 
ifitnél ku spojeni s povstalci, pl4 éemí 

rtost v okrese achalcyiakém 
I, na f. Kuře a na poStavni 
E Aclíalcychu do Tiflisu. Tvrz na pří- 
"e uíavIriV vchod v liilabi bordíoraské 
rx>la dQlcíita strategicky. A-u r. iSiS 
ttUBOvé pod {jen. kníielem Vadboijským, 
1 ]ít\\ nékolik obcí sicilský-ch na ůpali 

lína: 1) A. Cltona s 5693 obj^v., 

t-AntonEo se 6115 ohyv. (i83il a 

ila v,/ Acireale. 

tttkns K. Ur., rod 7. čel. Orcliidaccí- 

1 Hollandé domácí. Obsa- 

Imy útlé 3 hli/ami ohnaícnjmi a nc- 

li. s listem pouíe jedním, pochvitým. 

, 1, jiilníra a na rubu řerveným. Kvély 

■Kncch neb jednotlíťé vynikají tlamatým 

1 řtyřmi poliinariemi. Did. 

loitlyptoi ULÍk*;. Tak pojmenoval Asa 

inyrtovii>'th rostlin, jenž ípůsubem 

i kflljcfiji, mnohými tyčinkami ajcd- 

Kdvoupouzdrým vajcčnikem na Eucalyplus 

d upominá. Jc-sl to kef severoamerický. 

'-"1 neznámv. DiJ. 

[acíkatfa] luss.. rod z čel. 
, ei-ei. přlhazných s liborovilými. 
■ v« ílrboulech, / nich krajní plodnč. 
m\ neolodfié. Naiky zdobené vzrostlým, 
'■ým Kalichem. Jsou to pravidlem jedno- 
yJiny, ivláStí brasilské, pouze ve 3 dru- 
"'— ■ Dčd. 



issř'- 



Tr., rod drobných motýlů X íe- 
ledi píďalektííeomrtrirfiic), jejíchž křidla bý* 
vaji obyčejné svitla a bez příčných pásek bá- 
revnvch. Charakleristickou ínámhou rodu to- 
hoto' jest pátá íilka křídel zadních, která není 
slahSI íilek ostatních a leží blíže k žilce iMtí 
nei čtvrté. '1'ykadla samečků nemají obyíejnf 
hře binko vitých zoubkQ, které se u jiných pl- 
dalek zhusta vyskytuji; také zadní holení sa- 
mečků nemívají ostruhovitých ostnů. Hou- 
senky jsou téla Stihlého, napříč vráskovítého; 
lihnou se v lété a přezimujl. 7. jara aifn^l 
svadlé listi rozličných nízkých bf'!in a saku- 
kluji se v řídkém zámotku, obyčejní v kypré 
zemi. Dotkneme-ti se jich, svíjejí se do ko- 
touče jako housenky mnohých můř. Z víca 
než 100 dosud známých evropských druhll 
žije u nás asi čtvrtina: pon^adi rod ten 
nemá významu zvlá&lního. neuvádíme leímémL 
druhu žádného. O nfkterých Škodlivých dru- 
zích příbuzných. jež dříve kradu tomuto aepo- 
čilaly. vit Cheimatobia a Larentia. LD. 
Aoldalliu Valens (némeckým jménem 
Havekcrtlhal). slavný kritik a básník latinský, 
nar. 1567 ve Wittstocku. studoval vRostocku 
a Helmstádtu, po svém návratu z Itálie íil ve 
Vratislavi a Nise, kde + 25. kvétna 1595. Vy- 
nikl neobyčejnou znalosti literatury Kmaké a 
oslrovtlpem v kritice konjekturální, O čemž 
svédčí jeho vydání Velleia Pttlercula (1500, 
k tomu: Velleicinariim lectionum liber), jeho 
poznámky ku Ouintovi Curtiovi (1594) a po 
smrti A-ioví od Vatra jeho Christiana vydané 
poznámky ku Plautovi (1607), duch^lni po- 
znamenáni k Tacilovi (1607) a římskem pane- 
gyrikům (1607). Mimo to sepsal řeč o pravé 
podstaté a nejlepSí formS básné clegtckč a 
r&zné básné latinské. Li$t>[ A-iovy vvdal jeho 
bratr r. i6oů. Poznamenáni jeho k Apuieiovi, 
tragikovi Senekovi, Symmachovi, Maniliovi 
a T«rcntiovl nejsou dosud otisténa. Srovn. 
: Gesehichte (ter class. Philologie. str. 
Allgemeine 







.1. 



V;, 



t Ullkovina. 
, příjmí bohyní Venuíc 
._ I. 710. VcnuSi dáno toto epí- 

ft od pramene Akídatia, který vytékal na 
mvatyné Charitek (nynét*i kláSter Pa- 
:z Panny Marie u vesnice Skřípu) vý- 
t od míala Orchumenu v lloiůtii. I^'. 



AoldupU Murch. 
je rod trilobitOiČel. 
Acidaspid cc silurského 
a devonského útvaru. 
Jednotlivé části tíla o- 
byi^ejné hojní opatřeny 
JSOU ostny a hrbolky. 
'í Čech známe celkem 
as4odruhů. A. ShcAi vy- 
skytuje se v celém pits- 
mu brdském (d,— d,). 
Ostatní rody v tomto 
pásmu jsou dosti řidké. 
Ze svrchního útvaru si- 
lurského uvádíme druhy 
" A. /-mn/i.mii Barr- í vr- 
stev e,, f, a f a A. mha 
Barr. v e,, e,. Barrande, Syst. Sil. d. Centre d, 
1. Boh. I.: Novák, Přehl. nejdOI. Trilobitů atd. 
Vesmír 1S77. 259. (Viz vyobr, íía. 4a) fti. 
AoUlmvtrw (z lat.), souhrn method k ry- 
chlému chemickému stanoveni í 



. Adilupb Bud 



12C 

seliny v nCjakem roztoku. Methndy ty jioii za- 1 
loženy na vzájemném luuycováni se zásad a ' 
kyaehn. K určitímu objemu roztoku o nezná- 1 
mém mnoístvi kyseliny přidáváme z úzk;('ch, : 
pfesné dálených válečků sklenfnvch níjakč 
íiraviny, jejíž sila jest známa, totií pfi které , 
v[me. kolik dovede kyseliny nasytiti. V tu chvíli, j 
kdy kyselina, úplné jest nasycena, přestaneme | 
pfidávati. Chvíli tu poznáme podlí zmény bar- 1 
vy, roztoku kyselého, dříve nÉkterým barvi- , 
vem bylinným aneb umíiym opatřeného. Změ- 
na barvy jest způsobena prvni přebyteCnou 
kapkou žiraviny. Ze spotřebovaného mnoi- 
Btví ilraviny soudíme na silu kyselého roz- 
toku, jejž nám bylo zkouSetl. Používáme-lt 
foztoků ííravin i kyselin, kdeí v jednom litru 
jest rozpuSténo motekulámá množství kyselin 
neb zásad (roztoky normáiné), jest výpoíet 
velmi jednoduchý. Podrobnější poufeni viz ' 
ve spise K. Preisa: Navedení ku chemickému 
rozboru II. Kvantitativná analysa odmírná. 
V Praze. 1884. Rn. 

Alddlniu, jméno plebejské rodiny z rodu 
Manliů vAímé: 1) L. Manlius A. byl r. zio 
př. Kr. praetor urbanus a r. zoy hájil proti 
Hasdrubalovi průsmyky v Urabrii. R. 205 a 
Z04 velel jako prokonsul v Hispanii a potlafíl 
s kollcgou svým Lentulem r. 203 vzpouru H i- 
spanů. Když r. 199 do Í^Ima se navrátil, po- 
volil mu senát přes odpor tribuna Porcia slav- 
ný vjezd [ovatlo). - 3) L. Manlius A. Ful- 
vianus, syn Fulvia Placca, konsula r. 222 
př. Kr., přeSel adopci v rodinu A-nů. Jako prae- 
tor r. iSS byl poslán do přední Hispanie, kdež 
s prospĚchem bojoval s Keltibery. Koku iSj 
úfastnil se bojů proti Keltům, kteří pfistěho- 
vavie se z krajin Taurisků do vých. části horní 
Itálie, chtěli se tam usaditi. Po zapuzení ne. 
přátel úCastnil se A. pří zakládání mésla Aqui- 
leje r. 181. Jako konsul iĎg poslán byl do 
Ligurie, ale proti udatným horalům nepořídil 
ničeho. Soukromý jeho život byl zcela bez- 
úhonný a Scipio starSI dle svádeclvi Cicero- 
nova mil jej u velké úcté. 

Aoldlta (z lat.), stupeň kyselosti. Ve 
mnohých průmyslech, zvláště v průmyslu kvas. 
ném (lihovarství, pivovarstvi, vinařství) posU' 
I jakost suroviny (sladu. moStu 



tých výkonů v průmyslu kvasném, zvláSti 
v lihovarství (průběh kvaSenl mléčného za- 
pař holovlčných; i průběh kvaSenf lihového 
v hlavních kádích kvasnvch posuzuje se ne- 
přímo z a-tyl. ' -h. 

Aoldnm (lat.), kyselina (vizt.). 

Aolea (lat.], Sik bitevní, a) Bitevní £ik 
občanského vojska Serviova, jež zřízeno jsouc 
na základě censu samo zbraň si opatřovalo, 
tvořila nepřetržitá řada. V první a druhé 
řadě stála i. Iřída ozbrojená kovovou přílbou, 
krunýřem, pkitv na nohou a okrouhhSn kovo- 
vým Slitém ; třetí a ítvrtA řada skládala se 
X občanů druhé třídy bez krunýře, ale s pří- 
lbou, pláty a dlouhým, čtyřhranným Štítem ze 
dřeva, pokr\tým kóží; v páté a iScsté řadě se- 
fadéni občané třetí třídy, ozbrojeni jako pře- 



Actdinus — Acilia lex repetundarum. 



dellí, ale bez plát&. Obfané třídy Čtvrté, opatřeni 
metacím kopím, stáli mimo Sik, tvoříce leh- 
kou pěchotu a začínajíce zároveň a občany 

páté třídy boj před falangou, do jejíchž meser 
pak ustupovali. Jízda stála na obou bocích i 
iiku. — b) Camilius zavedl bitevní postaveni 
v manipulech, jei af do Maria se udrželo. 
Mužstvo legie rozděleno dle stáří a vycviče. 
nosti v boji; čítajíc pravidelně 4Z00 mužů t 
roztříděno jsouc ve 30 manipulů. sestaveno 
bylo ve válečný Sik za doby Polybio\'T, nc4i 
již dříve, Sachovitě ve třech řadách takto (vil 
vyobr. í. 41): V první řadi to manipulů ha- 



1. Bik bllsnl n 



nlpolový. 



stati (1200 muiů), oddělených od sebe vpr4. 
čelí mezerami, jez rovnaly se délce kafdého 
manipulů; za mezerami prvé řady stálo v pfi. 
měřené vzdálenosti 10 manipulů principe! 
(laoo m.) a za mezerami těchto postaveno 10 
manipulů triarii (600 m.). Bylo-li prvé fadC 
couvati, uchýlila se do mezer druhé f«dy 
(príncipes). kteří na její místo postoupili; tfetf 
řada zůstala na svém mlsté klečíc a kryjíc m 
Stlty a útočila teprve, když nebezpečenat*! 
bylo největší. Mimo to náležela k legii lehká 
pěchota (velites. 1200 m.) a 300 jezdců. První 
tři řady mety úplné vyzbrojení: přílbu, kru- 
nýř, pláty a'ítyřhranný Ětit; hastati a prin- 
cípes opatřeni byli oStfpem házeclm (piliim), 
triarii pak kopím. ~ c) Od Maria počínajíc, kdy 
vojsko nabývala rázu žoldnéřského, skládala 
se legie z vojínů stejně ozbrojených a roidC- 
lena na 10 kohort, kteréž tvořily v bitevním 
Siku obyčejně 3 řady — postaveni kohor- 
tové. (Viz vyobr. č. 42.) V první řadě »tály 



>. Sik bl 



4 kohortv, za jejich mezerami 3 a v tfetf řadě 
též 3 ; jlzďa stála na křídlech Siku nebo za nim. 
Rozdělení to podržel téí Caesar a jiní váleč- 
níci : ovSem užíváno někdy dle okolnosti i po- 
stavení dvouřadového. Kohortový Sik bitevní 
udržel se až do' Hadriana, kdy zavedena zase 
původní falanx. Z hojné literatury uvádíme 
pouze: H. Delbriíck; Die romische Manipular- 
taktik, Hist. Zeit. 15. (r8S4) str. 239—264: 
Rústov. Heerwesen u. Kriegrúhrung Caesars 
(2. Aud.). Nordhausen 1S61; Bouché-Leclerq, 
Manuel des institutions Romaines, Paris 1886, 
str. 275 n. C/í. 

Adlla lez repetnndunm, dříve (až do 
výzkumů Th. Mommsenových a K. T. Zumpto- 
vých) nazvaná lex Servilia repetundarum, jest 
z nejzajímavíjSIch zbytků římských zákonů, 



'.iřTÉ ie nám v originále dochovaly. Nelze 

...,., 1-^.. j,yi(, nakieno iizlomkÚ Velké ko. 

! obsahující íáíitky zákona tohoto; 

-ak, ie ilomky tyto, z nichž zůstalo 

I .1 z téch nřkolik ve dvorním kabi- 

i: Ařm, byly již ve stfedavéku známy. 

JrsnístraJii téie de»ky jest vyryta 

.1 (Záhon o udaeni státních polností) 

. ' rního. Zákon Aciliúv pFijat asi v r. 

. Kr. a f elil proti vydírafněmu zne- 

. ..iúfednf, hlavné přijímáním vyno- 

■ ;liv. Důleiitost jeho spočívá vtom, 

I. by o zločinech zncuíiti moci 

■ mdlli senítofi, kletí svým soudru- 

, .i..v>acln£ nadržovali, a dále. že se sna- 

iil ut>m::;(ii> ustaviční doplňování trestního H- 
ření. kterými se vj'Sctfováni umrle do ne> 
tooťčna protahovalo. Kr. 

AoiUmiiiUB am&tiim eonaultnia, usnc- 
iTii Z doby HadrianoiTf. Obsahem jeho 
Iplsv o policii stavební. 
Aciliiia,'jmíno rodu plebcjskího v Řfmí, 
.1 ...iho rodiny Balbi, Olabriones. 
liuii. ^řvcri. NČkteři Členové rňdu toho vy- 
mkli v dčj. f ímských ; dfilcíitejSI jsou : 1) M' A. 
Glabrio. r. 201 př. Kr. tribun lidu, r. 200 po 
Aureliu Cottovi deccmvir sacrorum, iq6 aedil, 
T, ,.!..., t-hoí roku za praetora. v ktercíto hod- 
■ ''.iiíil vzpouru otroků v Etrurii. R. 193 
r- <> konsulát. ale dosáhl ho teprve 
i a s P. Comelicm Scipionem Naši- 
i.' .i i-ž^rno mu visti válku s Antiochem III,, 
iTkým. Přepraviv ae zjara do sev. 
B ■ ^ojiv se tam s practorem M. Baebiem 
ikcdonským kráJem Filipem IQ., zmocnil 
>ttt od Antiocha v Thcssalii osazených 
vojska králova v aoutískdch therrao- 
. Aby pokořil i Aitóly, spojence An. 
, zmocnil se Hérakleie na Oité, La- 
Saupakiu. ale kladl jim, když za mír 
. tulí krutí podmínky, íc teprve zakro- 
n C. FlAininiR uxavřeno přiméří. Oblehnuv 
u odevzdal velitelství novému konsU' 
, Comeliu Scipionovi a odebral se do 
t, kdež za vítízství svá slavil r. iqo triumf 
lAnliochem s Ait6iy. -~ a) M' A. Glabrio, 
bdn r. 1^3 neb \i% př. Kr., provedl zi- 
'oti vydíraČslvi {Lex Atília dí repelun- 
' 8) M- A. Glabrio. avn před. Nabyv 
í pečlivého i'zdíldnl stál se r. 70 pf. Kr. 
m a řídil vyíetřovdnl o povístném vy- 
i Verrovř. R. 67 jsa knnsuiem spolu 
- — *-T Pisoncm. vydal íí rozkazu ae- 
. oti nedovolenímu ucházeni se 
řady ílex Aeitía Calpurnia de ambitu), kte- 
■ zavedl mnohem pfl«néj£i tresty proti tčm, 
N podplácením hledčli úFadQ dosicí neb 
I doadhli. Lidu víak bvl mílejilm ostřejší 
""[on«, podaný nedlouho před tím tri- 
. Comeliem, a proto nebvio prove- 
I bez obtiii. Jritč téhoi 
i k nAvrhu tribuna A, Gabinia ve 
I 1'ontua, aby po Liciniu Lu- 
'»l ve vílce a Mithridalem, 
u A. pospliil do Malí Asie, ale 
t postavení, v jakém se ocítil 
'■*^"^th svých následkem rejdd 



- Acínety. 

demagogických v ŘfmČ, nejeví! pfcs dQtklivé 
prosby Lucullovy valné ochoty ujatí se velebí. 
Nedlouho na to vSak r. 66 svířeno vedeni 
váFky 9 Milhridatem Cn, Pompejoví, A. vrátil 
se do Řima a účastnil se tam jako horlivý 
atdupenec uptimátQv záležitostí politických. 



R. JT připomíná se jako nejvyS£í knéz. 

A<nlllUi C, letopisec doby Catonavy, slo- 
žil dilo své řeckým jazykem. Byl důkladným 
znalcem jazyka řeckého, coi xřejmo z toho, 
že, kdyi r, 599 (155) vyslancové athénStí Kar- 
neadés, Diogenés a Rritolaos. representsnb 
tri £kol filosofických, do Říma zavítali, byl jim 
v senáte tlumočníkem. Dílo jeho, z níhoí za- 
chováno jen několik nepatrných zlomků, pře- 
loženo, jak se zdá. od Claudia Quadrigaría do 
latiny. Sv. 

Aoimlaoonl, římské mésto v dolní Pan- 
nonii, na Dunaji pti silnící zTauruna do Bon* 
nonie Pannonské vedoucí, bylo za dob císař- 
ských vedle Acinka neidflležiléjSim stanovi- 
štím vojenským proti Jazygům. Leželo nej- 
spiSe mezi dneSním Petro varadfnem a Karlovu, 
tam kde Dunaj vých. od ústí Tisy délá záhyb 
na sever, ačkoli mnohdy se klade v- okolí Sla- 
ného Kamene. 

Aolnoum, Aquincum, s počátku tábor, 
pozdčji nejdOležíléjíI mésto římské v Panno- 
nii Víilerské [Pannonia VaUria) na místí ny- 
nčjSího Starého Budína na př. bř. Dunaje. 
Založil je cis. Septimius Sevenis asi r. 200 po 
Kr. a mela zde své stanoviití z. legie adju. 
tri)c; v bojích proti Jazygům bydlícím mc« 
Dunajem a Tisou bylo A. výchódiStřm. Byla 
to osada pro obchod a strategicky důležitá, 
jejíž zbytky (amtitheálr vykopaný roku 18S0, 
láinS, kameny s nápisy aj-) dosud se spatřují. 
Posledně připomíná se v historii k r. 373, kteri- 
hoito roku Hunové vtrhli do Evrop}'. 

AoLutv e. rournatky (^cineííířae), sku- 
pina nálevnfků, jež v sousta vé tvoři druhou jich 
podtřfdu. jakožto nálevnici rourkonosni 
{Sucioria). Jsou to prvoci tílka drobnohled- 
ného, tvaru více neb méní kulovitého, vždy 
v5ak neproménného. (Viz vyobr. č. 43.) Tílko 
samo objato jest tuhou, zřetelnou blankou, jeŽ 
uzavírá obsah tílka. Obsahem tím jest maso- 
vína (proloplasma), jeŽ jest v sousedství blány 
tulil, vzhledu hyalinnfho. Čím dále viok dn 
středu tílka stává se tekutéjfií i jest pak vzhled 
její zrnitý, coí od množství zrnéček v masoviné 
capultíných pochází. Ve střední části tílka ob- 
jevuje se télesD ostřeji od ostatní masoviny se 
rýsující, jež jest jádrem inucleus) a bývá podoby 
buď kulovití, bud pískovité, řidčeji řozvétvené. 
(Vyobr. Č. 43., 7 n.) Vedle jádra nalézá se v ma- 
soviné jedna neb více stažitelných bublin 
(vyobr. 43.,,! cv), jež hyalínni tekutinu z tílka 
vylučuji. Úst a. nemají. Na miste toho vy* 
cházi zejména z hořejií polovice tílka množ- 
ství rourek (vyobr. 43., 5 r) obyčejní jedno- 
duchých, nékdy rozvétvených, na konci terč- 
k ovití rozšířených a na mnoze nazpét sta- 
žitelných. Tyto rourky jsou nejvýznaíníjSim 
znakem a-t, zastupujíce brvy, jimiž ostatní 
nálevnici jsou opatřeni; a. vyssávajl jimi ko- 
řist IVOU, obyčejní níjatcího jiného nálevnika 



128 Acinety. 



neb malého vlrnlka. Včtiina u-t jest na pod- 1 
k)ad néjaký přisedlá pomoci krátké neb delii | 
Hvazovité stopečky. A. mnoii se buď dflenim, | 
když tilko s jádrem v ose podélné na pH- 1 
bliinř stejné Části se rozdílilo, buď puCením. I 
V pripadí tomto vznikají na tile mateCného 
individua pupeny buď vnéjSi (vyobr. 43., 4 a), 
buď vnitfnL Pupeny ty, v jichž vytvořeni jistá 
část masoviny s jádrem se byla úfastnila, ob- , 
mykaji se množstvím jemných, pohyblivých | 
brv, naíeí oddélivíte se od t£la mčitefskčho 1 
volné ve vodé se pohybuji. Po jistém čase na- 1 
stává klid, pupeny se usazuji, ztrácejí brvy a 
vytvořivie v náhradu ssavné rourky, pfijimajf | 
na se podobu individua materského. Néktefí 1 
z těchto obn-en}'ch zárodkQ a-t vnikají do teta 



kou stopečkou na podklad pfitisklč, s tuhou 
blankou pohárkovitého tvaru, jel na hohjlim 
okraji v níkalik cípků jest rosfislá. Žije Mjtié 
v naSich vodách na vláknech 1^ neb mezi 
nálevníky v koloniích se držícími. 

Podopki-y-a quadriparlita C. & L. (rour- 
natka Čtyřdílná, vyobr. f. 43., 3), tílka vejči- 
tého, dole zúženého, se stopeCkou dlouhou, 
nahofe se čtyřmi svazky ssavných rourek vy- 
stupujícich ze čtyř hrbolků tílních. Jest častým 
zjevem v koloniích kruhobrvnatého nálevmka 
plísenky {Epiuills ■plicalilis d E. articnhila]. 

Pndnpbrya J!a-<i Ehrbg. (rournatka ku- 
lová), lilka kulovitého, se ssavnými rouiiuimi 
ve dva s\'azky seskupenými. Jest velmi oby- 
čejná v naSich čistých vodách stojatých. 




jistých nálevniků obrvených, zejména z rodů 
Slenior, l^tramtcium, Stytonickia. kdež na útra- 
ty jejich masoviny se iiví, íiie se rozmno- 
žují, naCež tilo takto napadeného nálevnika 
opouítéji. abv se usadili a život dorostlých a-t . 
nastoupili. Oorvení zárodkové a-t z tCla napa- 1 
děného nálevnika se vyroji\'íi medii některé 
badatele v nmyl, jakoby byli vlastními zárodky 
téch nálevniků, a Stein zalomil zvláštní theoríi 
a-tovou na zjevu tom, kterou pozdčji nucen 
byl odvolati- Bn*y zárodků a-t sleduji v roze- 
staveni svém na télc tytéž způsoby, dle nichž 
délime nálevníky obrvené na nálevníky celo- 1 
brvnaté, zpodobrvnaté, kruhobrvnaté atď., čímž I 
vedeni jsme k domnénce. že a. jsou udvozené 
tvary, jež cizopasnictvim z různých skupin 
nálevníkú obrvených byly povstaly. 

Pamětihodné rody a druhy: 

Adneta mj-slacina Ehrbj;. {rournatka 
obecná, vyobr. č. 4J., 4 a jj, má tílko krát- 



Podophrya cyclopum C. & L. (rournatka 
buchanková, vyobr. č. 43., í.). Podobá (e 
předeilé a usazuje se hojně na těle drobných 
korýšQ, zejména bochánek {Cyclopš). 

Dendrucometes paradojcus Stein (rour- 
tka podivná), má tílko kulovité s nemno- 
hými ssavými rourkami, jei v$ak jsou ramén- 
kovité a na konci několikráte rozvětveny. 
jíije v naíich vodách na žsbrech blefivcQ 
arus) a množí se vnitřním pučením. 
:hophrra epUtvUdis C. Se L. (rour- 
pHsénki>vá.'vyobr. č. 43- O- ■'« « 
od ostatních tuto popsaných, že nemá sto- ' 
pecky přisedajíc zpudinou tílka svého ku pod- 
kladu nějakému. \' masovině tilka pozorujeme 
podlouhlé jádro u několik stažitelných bubli- 
nek (t-i'j: ostatně puvaha této a. dosud málo 
jest znám 



Dlen (Liptko 1838). — Steín Fr., Die Infusionsr 
thiere auf ihre Entwickelung onteraucht (Lip- 
sko 1S54;. — Claparide Si Lacliniarn, Etudea 
lur les infusoirea et ks Khizopodes, 2 «v. 
iŽcneva 185S— 1861). — Slein Fr., Der Orga- 
niunus der InfusioRslhiere, i. a 2. sv. (Lipsko 
1859 a 1&67). — Biitschli O., Cber den Ded- 
úrocoRi«tes paiadoxua. Zeitschr. f. wiss. ZooJ. 
IV. íB. t&77, — Kent, W. Savilie. A Manuál 
of thc InCusoria, 3. sv. (Londýn i8Si)~iS82}. 

Adana (zrno vlna, bfečtanu a pod.], hro- 
tének i\ázy. Vývody néklervch ílaz rozvét- 
vdji K« jako haliue stromů neb křovin a. na 
poilednim konci jest teprve jako hroznovitě 
uloiená tkafi ilázná. Tato vystélá jednotlivé 
RiaJÉ výdutj, v nichí vývody počlnaji. Vý- 
tvdky tylo prvního fádu splývají ve v£t£i 
tvíKty druhého řádu, b soubor tíchto výduli 
(u jcdiním vítiím svodu se nalézajících lo- 
vtmc hroíénkem žláiným fih acinem. Žlázy 
tikto ustrojené na^cývaji se acinosnl naproti 
ihxAtn tubtilusnini, kdej tkaA ilázná co válec 
siv^»1 ..bklopuje. Viz Žlázy. 

Acloa Aublet, rod rfliovitých dřevin 

hazápadoaWckých, tím zajímavý, ic 

. ■!.>■ níkolika sousedních plodných ty- 

, . .aji v pásku, do kotoufe fasto i nad 

' " , kdeito neplodné ty- 



i.nky 



inku 



jcdlč jádro a kmen má trvanlivé dFevo. Děd. 
" Aelpaanr viz Jeseter. 

_ . -•-*-— iin Forster, asi 20 druhy v Austrálii 
fm ZealandĚ zastoupený rod okolií- 
li rostlin vytrvalých, s bilými, sltiicnými 
', obalem i obalíčky opatfenými, a s po- 
mi, oblými nebo smáčknutými dvoj- 
Děd. 
I [aĚir-], místo na vých. pobřoit 
I v prav. catanské, na úpatí Emy a 
F. Aci, po /emítfesenl r. t6gj z fe- 
t Uvy znovíi vystavené, s 23^31 (r. iStii, 
i l&5t7) ob., krásným rom. kastelem, di- 
o), velmi vzácnou sbírkou mincí staro- 
rjch, malým pHatavcm.znainým obcho- 
' 'Inim, výrobou damajku, hudebních 
,_ a prnd filigranových. V novíjé! době 
,j. td>lilMt)ým IččebnVm místem kiimati- 
I K jeho vfidla, jtchi voda 19' C. teplá 
Intfe aimaié soli, n mofské lázní oavíd- 
I bývalou svou přitažlivost, rovnii i ma- 
i okcll *e zfíceninami starých vodovodQ 
'~ ~ j BiciUkou vegetací. Temp. neklesává 
lu. sifední teplota zimních mésícú není 
_ __• C. V/duch čistý, vlhkosti skrovné; 
t tucha. Zriména počátečním stadiím sou- 
ti 2itnn( pobyt v A. se doporoučí. Mine- 
t vody zdejjíi pří různých chronických cho- 
' * 'aývAJí tloporučov^y. Na blízku ukazuji 
Gatatheina a Polyfémova. — Distrikt 

a 5Z4 km' 134.9700b. PeČ. Red. 
t víz A his. 

Br., rod rostlin z čel. Me- 
yf. trib. Oíbeckití. 14 druhy jednole- 
So vytrvalými, 1 tropické jižní Ame- 
7 oatrovech xjp. Asie vQbec hojnými 
--■-, ZvláSt« vynikají 8—10 nestejnými 



tyčinkami: Z tčchto dví vftíl amhery mají 
u zpodiny pojídla pfivísek buď zlaloíný neb 
iklaný, kdežto ostatní mnohem menSÍ a Často 
neiiplnč vyvinuté tyčinky mnohem nepatrnřj- 
iim přívéskem jsou zdobeny. Kvéty v úžlabnícn 
nebo konečných latách a plody 2— 4chlopnl 
s podlouhlými, ledvinovitými semeny. Did. 

Aoltheo& viz Angiopteris. 

Aoltodiuiiiiii viz Ahun. 

Aok Jan. malir v Bruiiselu v pol. XVL 
stol., od něhož pocházejí velkolepé malby na 
oknech chrámu sv. Guduly v Brusselu, pfed- 
stavujícf clsafe Karla V. a jeho rodinu, které 
dfive bývaly phčitány Janu z Brusselu. 

Aoker (ném. role), putní míra, ji£ se uží- 
valo: a) V království saském 1 ■=^00 
Čtver. prutům polním (Peldruthe), 1 prut polní ^ 
4-zg5 m a 1 čtver. polní prut := i8'4474 m\ Jeden 
a- jest 55-3423 arunebo5534'2im'. — t) VHes- 
sen-Kasselu užívalo se polní míry a. zvané, 
a sice rovná se a. hessen-kasselský 150 čtvereč- 
ním prutům katastrálním. Jeden prut katastrálol 
= 14 stopám, katastrálním nebo j'g8S76 m. 
Jeden a. hessen-kasseiský rovná se ledy 23"8653 
áru. — c) VSaako-Výmarsku užívá se polnf 
míry a. zvané a jest zde: 1 prut ^:4'5ii7 w, 
I a. ^ 140 čtver. prutům :^ z8'4g7 aru. (Srvn. 
angl. acre a naíe jitro, hon, popluií.) Mu. 

Aokar, slehlé horslvo uhelně v pruském 
kraji hildcsheimském, okr. zellerfcldském, Část 
horního Harzu, podobající se témčf vysočiné, 
jež rozkládá se mezi Klauslhalem, Andreas- 
bergcm a Oatcrodcm. Nejvítii vyvýScniny této 
hornatiny, obecné Aof dcm A. zvané, jsou 
Wolfswarte(955n()aBruchbcrg(94im); vrchol 
A-berg zvaný jest jen 8741" vysoký. Prameny 
zde se temenicí patří k přítokům Vesery. 

Aokare Maria Doolaeghe (* iSoj — 
I iSřt4), básnířka tlámská, nar. v Dixmuydech 
v záp. Belgii. Byla dcera prostého hrnčíře. 
Záhy osiřevši zařídila si krám se zbožím osad- 
ním a psala pfi svém zaméstnání pékné verfe. 
Mimo to mela veliký podíl ve vikrl&ení flám- 
fitiny, jež provedla malá společnost literární. 
utvořená po r. 1815 několika spisovateli. A. 
čitá se mezi nejlepíi národní básníky flámské. 
Krůtce pfed smrtí dostalo se jí skvělého vy- 
znamenání, kříže řádu Leopoldova. Hlavní 
dila její jsou: Madelieven (Sedmikrásky, 1640], 
De avond lamp (Lampa večerní, 1850), Winler- 
bloemen (Zimní kvétiny, 1868) a Grdkhien 
(Básné 1873). 

Aok«nxi«i ana Bahalm, prusalcký dia- 
log némecký, napsaný r. 1391J od spisovatele, 
který akrostichem se nazývá Johan a Žil 
vŽatci, kdeí snad byl učitelem. Ovdovčv reptá 
na smrt, která mu pak pomoci scholastické 
učenosti odpovídá, až ve 34. kapitole obé 
sporné strany se odvolají k Bohu, a vdovec 
v tom nalezne útéchy. Prvních Šestnáct ka- 
pitol A-« souvisí celým obsahem s českým 
Tkadlečkem (v. I.), i pokládán A. od Času 
Dobrovského za překlad tohoto románu; avEak 
tenio pomír je nemožný už dle chronologie, 
nejsplSe čerpali oba ze společného pramene. 
Knieschek. Der A. aus Boeheim. hrseg. u. mit 
dem tschechischen Gegenstiick Tkadleček ver- 



Íiltchcn, Prs^ 1S77! J. Gebauer v •Listech filo- 
oeick<^h< iS7^. 9tr, 114,-120. s v čas. "Ar- 
chiv i alav. Phil.- III.. aoi. K». 

AolwrBUtDii:!) Konrád Eriisl(*i7io— 
\ 1771!. ním. herec s ředitel kočujici spolrí- 
nosti. ře kleré víeílo hamfaurskí divadlo, je- 
hoí dramaturgem byl Lessing (1767). A. vy- 
stoupil jii roliu 1748 v PEtrohradé, rovnéí 
v Moskvé. A přiipíl xnaCtii* k vývoji pravidel- 
ních představeni dramatických a ke zfizeni 
stikho divfldlA v Petrohrad*, jeho manželka 

a)SophÍe Charlotte A. ('1714-^1791) 
byla nejslavníjji nfm. tragédka a fedilelka ve 
XVin. století. Z prvniho manícUlví 3 varha- 
níkem SchriJderem. s nímž pak byla roivedcna, 
byla matkou slavního herce Fried. Schrodera. 
Jako fcditelka byla ufitelkou flenů divadel- 
ních. Obi jejl dcery Dorothea a Char- 
lotlc byly znamenitými hereíkamí. 

S> Johann Christian GottMeb A. 
r- 1756 — 1 1801), apia. něm,, aaslouŽiljř o vý- 
zkum díjín lékBfštvf. o kterých vydal níkulik 
spisQ a mnohu dOlci^it^ch dCI ciifch pFeloJlil do 
nímfíny. Z jeho apisú uvádíme: liittilucianet 
hitloriae mrdicinae (Norimb. 1792); Dt dysen- 
Itwtat antiquitatibus (Jen. 1777); Institutionts 
thfraplae gencralh (Norimb. 179J— 1795}; Vo" 
den Krankheitei der Gelehrien (t 1777); /íefT'- 
men tanilatis Salerni (Stendal 1790). Pfispíl 
k Fabríciovř •Bibliothcca gntecai (I790'-I79£) 
iivotopiay Hippokrata. Theofra&ta, Aretaca, 
Galena a j. Úplný seznam spisů jeho v. Bio- 
graphie médicale I., 33—35. Hed. 

4) Rudolf A. (« 1764 — t 1834), podni- 
kavý pramyslník saský, nar. v Schneeberku 
v aaskřm Kudohofí. procestoval jako sedláf- 
aký pomocnik Belgii, NSmecko, Francii a 
osvidíil hlavní v atavínl koCdrů vkus umi- 
lecký. Pfiuíív ae líto^afií u Senefeldera, usa- 
dil se v Londýne, kde zavedl kamenotisk a 
dfevorytectví a zai^div si knihkupectví v)-dd- 
val obrázková díla Čelných spisovatelů, ivláStĚ 
novoroční alma na h »ForBet me not« (Po- 



turv anglické. Z čelných obrázkových jeho 
vyaini zasluhují zmínky >Repository of arts, 
literatuře and fashions*; >Htstories of West- 
minster Abbeyi ; -Microcosm of Londoni: 'Ox- 
ford and Cambridge- a j. Sle. 

S) Leopold A., jmínem klášterním Pe- 
trUB Fourerius, bibl. archaeolog (• 1771 — 
f 1851). Vstoupiv do řádu řeholních kanov- 
níků v Klostemeuburce, stud. 1791-1795 ve 
Vídni, kdež sta! se kníEcm a prof. orientál- 
ních jazyků, archueologie, hermeneiitíky na 
učeni řááu svého & 1800 řádovým bibllotéká- 
Fem. R. i3o6 stal xe na universití vídeňské 
professorem studia Starého zákona, kterýžto 
úřad zastával po 25 let. Sepsal : Introductio ia 
libros Vet. Ttst. (1815); Archoealogia bibl. (1826) ; 
PrOphetae miaores perpel. annoi. illustr. (1830). 

e) Josef A. ('1803— +1875), spis. ním.. 
nar. v Dobřanech z rodiny némocké. oddal 
se theologii. Zemřel 3. pros. 1875 v Litomé- 
řidch, jsa kanovníkem a díkanem biskupsko 
kapitoly litomfř., předsedou konsistoře, man- 



il '-^AjdaCTi- 

íelského soudu a ředit, theologických aiudií. 
Zduluhy jeho počteny od Pia IX. írátnjm titu- 
lem domácího praeláta a od cis. Prantiika Jo- 
sefa I. zlatým záslužným penizcm. Ač NČmcc 
rodem, hlásil se k České stranč v politice i v ti- 
teratufe. Jsa majetnlkem velkostatku telníckého 
vollval B českými historickými !ilcchtici. Vedli 



oČmČiny byl dobrý 



lalce 



1 také čeitliny 1 



dail v očistil (1663). Pro Dány stal se důležitý 
překladem S/tolIty od J. Svobody, kterouí po- 
dán vxor k dánským opatrovnám dčtským. 

7) Josef A. (■* 17. bř. 1831-31.br. 1880). 
český samouk a skladatel národních povčstí 
a báchorek, z nichž nfkterč uveřejnčny v ka- 
lendáři .Poslu z Prahy, a F. L. Popelkou 
v •Prostonárodních beaedách<. A. narodil »a 
v Poličce, vyiiíen řeznictví, víak stiíen byv 
záhy chorobou žil z milosti bratrovy aí áa 
svt smrti. 

8) Louiae A., roz. Choquelová, básnířka' 
francouzská {* 30. list. 1S13 v Pafííi), pro- 
vdala se za theologa Pavla Ackermanna, 
učitele král, princfi při dvoře berlinskéiRi Po 
jeho smrti 1S46 odstčhovala se do Niziy, |cd« 
jije o samotí ve ville, již zřídila si ze zbytka 
bývalého kláftera, oddána zcela svým atudlint' 
filosofickým a poetickým. Vydala Contts (Po-' 
vfdky. 1855}! Conlts tt poéiiea (Povídky a bÍBn«. 
1663); Paltíe* (Poesie, 1877) a Peníéei ďune 
solilaire (Myšlénky samotářky, iS8z) s auto- 
biografii, Pesaimismus doby naSí nalezl V poe- 
sii pt. A-ovč výrazu nehleoanřho, neobyíc^ni 
ally a plastiky, nálady skoro mužné, s náde- 
chem více oratorickým než poetickým. For-' 
ma ukazuje velké studium antiky a vyniká^ 
precisnostl a jednoduchosti. MySlénky í al 
riaray její při veSkeri jednostrannosti filo- 
Bohe pessimistickĚ jsou plody ducha etejití 
bystře pozorujícího Jako hádavého. Nčkterí' 
z básni jeji přeložil farosl. Vrchlický (Pocsia 
francouzská nové doby v Lum. 1876 a v Poesii 
avČL XVII!. 1878). Viz tíž .Básnické profily 
francouzské* od téhož autora (Kabinet, knih, 
sv, XXIL str. 11—18). kde jest o iivotč a poesii 
pí. A-ové obSírnĚji promluveno. — ck]ř, 

Aotaier Johann Michael, archaeoing a 
přlrodozpylec ním. {* 17S3 — f iB6a), nar. 
v Šigiíovč (Schaszburg), studoval ve ViterB' 
bérce a v Gotinkách a ukončiv studia pro- 
cestoval velkou íás( Evropy přSky. Vřítiv ■•' 
din vlasti stal se prof. Alologie a archaeotogie 
v Sibini. R. 1821 zvolila jej obec Hammen-' 
dorf za svého faráře. Výsledkem častých c«at, 
kteří v litech 1832—1847 konal pátraje po' 
římských nápisech v Sedmihradech a nmlch 
okolních a navStfvuje zajímavá naleziítfi r 
rosta, byla nejen dlouhá řada védeckých JW- 
jednáni obsahu archaeologického a přtrodo-' 
včdeckího, ale i bohatá sbírka staroíitfid*tl> 
a nerostů, hojně navStívovaná od fiCMj^ch' 
přátel vidy, která po smrti A-oví dostala ae 
přlro doved eckému ústavu %' Siblní. Ze WÍBft> 
jeho jsou nejznamenitíj^l : Mincralaf!ie SattiH 
bůrgens mit geognostischen AndeuluHgen (v S 
binl 1847— 1855); DU r6»ti»cheii AUerlhUmt 



Acland — Acomys. 



131 



und deutschen Burf^en in Siehenbúrgen mit einer 
ťtersiehtskarte ; Die Colonien und militárischen 
Stjndlager der Rómer in Dacien ; nade všecky 
vyniká: Die růmischen Inschriften in Dacien, 
fesammeit und bearbeitet von J. M. A. u, Friedr. 
Midler (ve Vídni 1865). 

Aolmnd^kl-: : 1) Lady Harriet (•:' 1750 — 
* 1815), roz.* Christiana Henrietta Fox Stran- 
^cwavs. provdala se r. 1770 za Johna A-a, 
jeni byl členem lond. parlamentu (za Calling- 
ton v Cornuallu) a r. 1774 vstoupil do služeb 
vojensky ch. Stav se 1775 majorem odebral se 
9 gen. J3urř»eynem na výpravu proti ameri- 
ckým osadám. Dostihnuv Kanady zanechal 
rranielku v Montrealu, avSak ona připojivši 
?e dvakráte k nému provázela jej v čele po- 
stupující armády. Když v druhé bitvě u Sara- 

*o?y (3* ^j- íy??^' by' ranén a zajat, odplula 
po Hudsonu s duchovním Brudenelem k ame- 
rickým vojům. Nepřátelé ji dvorné uvítali, 
a po nékolika dnech poslal ji gen. Gates do 
místečka Albanv, kamž jejího manžela byl 
již dříve dopraviti dal. Když pak tento se po- 
zdravil, vrátil se do Anglie, kdež f r. 1778. 
Lady Harriet z&stav^i vdovou oplakávala ztrátu 
jeho až do smrti. Její dopisy a denníky byly 
pozdčji tiskem vydány, a novellisté i malíři 
sahali rádi a dlouho k vděčným příběhům je- 
jího romantického života. 

2) Henry Wcntworth A., vynikající lé- 
kař angl. (* 1S15), stud. v Oxforde, načež 
stal se (1849) lékařem Radclifíovy nemocnice. 
V té době uspořádal za pomoci prof. Beala 
a Robertsona cenné fysiologické sbírky, které 
salézají se nyní v museu oxTordské university. 
R. 185S jmenován byl professorem medicíny 
a i?6o provázel prince Walesského na cestě 
do .Ameriky. Mimo to zastupoval A. od r. 1858 
oxford<kou universitu v lékařské radě a byl 
pfťdsedou Britské lékařské společnosti jakož 
i Tvsiologického odboru téhož spolku. Kromě 
Ceinvch pojednání obsahu hlavně lékařského 
a zdravotnického vydal r. 1839 77/e plains of 
Troy í Trojské pláně) a cenný spis o choleře 
\ Oxforde Memoir of the visitation of cholera 

Oxford in 1854. 



tn 



Eschsch. fakméaj, mořský rod 
plž a kruhozáhrých.{č}rclobra7ichiata) z Čel. 
phiipek (Patellidac). Slá mískovitou, nízkou 
'j!ííu. v níž nalézá se zvíře, jež má rypák límco- 
v;:\ m přívěskem opatřený a okraj pláAtě třásnitý. 
Žibra jsou jednoduchá, pérovitá, volná a v du- 
tině na pravé straně hřbetu umístěna. Známo 
;est asi 60 nyní žijících druhů. V severní 
Cjsti okcánu Atlantského žije A. testudinalis 
Duli., mající misku 2 cm dlouhou, skoro hlad- 
ii-u. jemně rýhovanou, barvy šedavé s hnědo- 
■;er\eným proužkováním, jež na kresbu J^títu 
rékterých želv upomíná. Šc, 

Aomeiia ^ak-] De Candolle (Eugenia 
H. B.'. novohollandský keřík z čel. Mvrtacci, 
trib. Myrtei, se vstřícnými, kopinatými listy a 
l>:>hatou konečnou latou květní. Ozdobou květů 
jsou četné volné tyčinky s dlouhými nitkami, 
pod nimiž 5listá korunka (neschází-li) s uťa- 
tyin kalichem zaniká. Častěji bývá u nás 



A. floribunda DC. (Síetrosideros Sm.) s květy 
bílými v mírně teplém sklenníku. Déd, 

Aone [ak-1 viz Trud o vina. 

Aonlda [ak-] Mitch., rod 1 a s k a v c o v i t ý ch, 
8 květy dvoudomými. zřídka obojakýmí, třemi 
listeny podepřenými. Jsou to byliny s lodyhou 
vztyčenou a trubkovitou, s roztroušenými, celo- 
krajnými, řapíkatými a zpeřenožilnými listy 
a s převislými latami květními. Asi 4 známé 
druhy obývají v severní Americe. Déd. 

Aonlstafl [ak-] Schott. keř z čel. lilko- 
vitých, se zvonkovitým kalichem a nálevko- 
vitou, 5dílnou, rozloženou nebo zpět ohnutou 
korunou bílou a vonnou. Bobule jsou Červené, 
2pouzdré. Známo as 15 druhů v tropické Ame- 
rice domácích. Déd, 

Aoobamba [ak-], město v peruánské pro v. 
angaraeské, depart. huancavelickém s iSoo ob. 
a četnými stříbrnými doly. 

Aooetes viz Akoites. 

AQOka viz A sok a. 

Aoolimii [ak-j De Xotaris, rod lišejníků 
z podčel. Mycetopsorcíy jenž na kůře, plotech 
a kamenech různobarvé. skvrnám podobné 
stélky rozkládá, z nichž vynikají plodnice polo- 
kulaté nebo kuželovité. Déd, 

AooUas fakolá] Emile ('-' 1826), právník 
a socialisticky spisovatel franc, stud. práva 
v Paříži, oddal se privátnímu vyučování. R. 
1867 účastnil se vynikající měrou kongressu 
ženevského, kde upozornil na sebe svými ra- 
dikálními myšlénkami. V Paříži na to odsou- 
zen do vězení. Ve válce s Pruskem (r. 1870) 
ani od Gambetty ani od Garibaldiho nemohl 
dosíci místa u vojska, o které se ucházel: 
proto odešel do Švýcar, kde v Berně přijal 
professuru francouzského práva, podporuje při 
tom publicisticky socialistický živel komuny 
pařížské. Vrátiv se do Paříže, vyučoval opět 
soukromě. K. 1883 stal se generálním inspek- 
torem věznic. Z jeho čctnvch broSur zaslu- 
hují povšimnutí: Rčponsc a M. Tiiiers (1865) 
o otázce italské a náboženské: La question de 
conscicnce {i^f>(i\\ L'iJée du droit(iHyi) a Cours 
du droit politique, obé podlé přednášek na uni- 
versitě bernské: Aa Républiqiie ct la contrc- 
révolution (187 1), kde vykládá, za jakých pod- 
mínek revoluce smí utéci se k násilí; Lot ge- 
nerále dc lěvolution de V humanitě C1876); Plii- 
Insophie de la science politique et commentaire 
de la déclaration des droits de Vhomme de 179'i 
(r. 1877), nejčelnější to z menších prací A-Io- 
vých ; Le mariáše, son passé, S(tn présent^ son 
avenir (iSSo^í. Hlavní velké jeho dílo jest Ma- 
nuel du droit civil (1869 — iř>74 ve 3 sv.). Nyní 
vydává encyklopaedistickou sbírku práv fBi- 
bíiothcque du droit mis á I.i pnrtée de tout le 



mésíčnÍK 



monde, 1Í585). Od r. 187S rediř^uic 
>La science politique. 

Aooma ^ik-] viz Acnuma. 

Aoomas viz Homalium. 

Aoomys 'ak--, rod myší v Africe a v Asii 
žijících, jen/ zvláště tím se vyznačuje, že mezi 
srstí má na těle, zejména na hrl)eté, ploché, 
rýhované ostny. Druh nejznámější jest A. ca- 
hirinus Geoffr. (egyptská myš ostnitá), malá 
myS asi jako naše domácí veliká, nahoře Šeď-- 



Acona — Acvtnitio. 



hnidj, dole stFn^roSedS obarvená, s ocaser 
délky tíla dosahujícím a lidce srstí pokryt>^n 
Vlast její jest Afrika, zejména Exypl. áe- 




l [ak-] nebo i 
(cáinboyi\ z druhu my 
Swi na AntiUskych ostři 



amboyakÉ dfevo 
ty. Sfyrtus Greggii 
ďech domácí. Déd, 



AoonoASua, Acancnhua [alt-], provin- 
cie jihoamer. státu Chile, majfci na 15.126 Ion* 
v 5 depajtementcch (San-Peiipe, Andes, Pu- 
taendn. Li^a. Petorca) 140 z6x <ňi. liSS;.) lest 
to zem£ hornatá, prostoupená vfotiky And 
a píti fekami rozdělená v tolikíi iJdnIi. jichi 
pQda jest velmi úrodnd a zejména v ůdoU t. 
A-e co nejpe£livéji v/dflána; daff se ide ječ- 
men, kukufice, vojlííka, vlno, evropské stro>. 
movi ovocné, cukrová tftina a zetenínEi, téi 
nejlcpii konopí. Rovník hornictví se zde pro- 
vozuje s velikém zdarem, zvláště pak vydatné 
jest dolováni na zlato, stříbro a mčA Hlav- 
ním místem provincie jest San Pclipe, tíc- 
daleko vsí A-c, dfivc hUvniho mista provincie. 
Na severní strané průsmyku Cumbreského ČiTí 
Uspalatského (3527 m nad ra.) v Kordillerách 
zvedá ae prastará vyhaslá sopku Cerfo 
A. do viffie 6834 wi. Tato pokládá se za nejvyill 
horu americkou a na jižním jeji úboči temeni e9 
ř. A. J50 km dlouhá, vpadajici do Tichého mofe. 

AeoiuUtloii, koiipéstim podstatným, 
všeobecným ínakem, ie kupující prodávajícímu 
vrátiti smí zboží, jehoj do ji^tí doby xa urče- 
nou cenu nepodrži nebo za urCenou tí libo- 
volnou cenu neprodá nebo prodali nemúie- 
Smlouva, mezi velkoobchodníky a maloobchod- 
níky obvyklá. b;řvá zn tím ijčelem co do priv< 
nlho útvaru opatfena buď různé upravenou 
podmínkou (odkládací neb rozvazovací), neb 
obsahuje, zvláité v obchodí mc^i nakladate- 
lem a knihkupcem, vedlejfil ustanoví 
ie poslednéjil z exemplářů jemu ku prodeji 
zaslan>^ch nepodriené do jíslé IhQty vrátiti 
mfiíe, kdežto nevrácené za. pNjnté platí. Tak 
platí vůbec pfi zásilkách jako i c. naznaée- 
n;řch, objednaných i neobjednaních. Poné- 
vadí a pokud tu knihkupec nejen ve vlast- 
ním jméné, nýbri i na vlastní Ů2et pro- 
dává, není kommissionáfem, aČ se tak xhusts 
nazjWá. Šikl. 

Aoonltln, chem. složen! C„lf,,NO„, je 
zásada z hlizy oméjové (Acomtum naptUus), 
odkudž alkoholem a kyselinou vinnou se vy- 
jímá a draalem sráží. VjHéiek z hlizy této 
obnáší as 0-03 %. Vyhtaflujc se v chombických 
hlatich, laje při 1S3— i84"C, otáčí rovinu avétU 
polariso váného na levo i svrbl na jazyku, coí 
jest charakteristické. Působením žíravin SlCpt 
se ■> v kyselinu benzoovou a beztvarý, hořký; 
aconin C,fH„NO„. Zásada podobná a-u jest 
pseudaconitin Q,//„iVO„ + /f,0, jen* 
jest v Aconitum fenyx i jeví se v jehliCkách- 
neb jako pisek. \ Acnnitum japonicum jett j a- 
paconitin q„/f„JV,Oj,, jenž téi pomoci ží- 
ravin kyselinu benzoovou odSlépujc. LátlUL M-: 
má týi bod tání jako a, Rn, 

A. nalézá se htavné v evropských modfO' 
kvétých druzích, zejména v oméji, AooitítHm 
napěllus, varíegatvm, Stoerkeanum atd., patft 
v Aconitum japonieum. Nachází se ve vléch 
částech rostliny, nejhojníji v hlízách. Druh^ 
alkaloid jest pseudaconití n; vyskytDJe W 
hlavní v hlízách Aconitum ferox a v mlMn 
množství mimo a. v hlízách evrapskýctt 
druhů. V Aconitutn lycoclonum nalezeny Ivly^ 
alkaloidy lycaconiťin a myoctoninivhlí-i 



ítfifa 



^ 




I i-a vyxvítluje. NcjdĎleíitéjii jsou a. ] 
tckf, anglický a francouzský. Připravuji ' 
_ssni^aviein rozlifným způsobem, z hlfx 
k. anglický rnimo to též zAconilum ferojc. 
-íký a ímicouiaký B.ú£lnkujl velmi silní, 
d(ý byl dříve velmi alabý, V novijsi dobr 
)1 se vnk v Nímecku nejsilníjSI. Všechny 
!né látky úfinkujl na zvífeci organismus 
1 ■ lUI se jen, oviem doKti znaCní. inten- 
p. Jaípe 2náme £istí alkaloidy a. a pscudo- 
■'"'" liíntuiť kvalitativné ,' 



stala smrt po paíitf 4 mg. A. působí hlavní 
na rozmanitá centra v mezku a mf3e, dráidi 
je počáteční, načei ochrnuli; mimo to dráid! 
mislni sliznice. Pfiznakj' otravy jsou píleni 
v ústech, slinotok, bolesti v žaludku, dávení, 
průjem, nečitelnost, závraf. ztráta zraku, slu- 
chu, Teči. supor, obleníni tepu, obtížní dý- 
chání, kfeíc, bezvídomi. Otrava a-em nastává 
poittim hlízy, listC nebo kvétů : víisinou vSak 
tím, ie se vydal silníjil pracparát, neili před- 
pisující lékař zam}^el. Ji. 



134 



Aconitum — Acontius. 



Snirf nastává tu obrnou centra dýchacího 
n£kdy dosti brzy, jindy se stiženf uzdravuji, 
což ifidt se množstvím látky otravné a rychlo- 
sti, 8 jakou odstraněna byla. V mrtvolách otrá- 
vencA lze a. lučebnč dokázati aneb i fysio- 
logicky, ač oba důkazy dosti neurčitý jsou. 
Otrava se léčí davidly. vyčerpáním obsahu 
žaludečného, podáním třísloviny a léky dráždi- 
cími, jestli obrna nastala. Pfi léčení neužívá 
se a-u zhusta; od dávných časů sice docho- 
vala se pověst, že v zastaralých nemocech 
kloubů, při rheumatismech, dně a pod. zna- 
menité účinkuje, av§ak tvrzení toto jest pod- 
kopáno, nebof lék v ohledu tom pramálo zmůže. 
Ostatně se užívá a-u při různých příznacích 
nervových i co místního dráždidla. Širšímu 
užívání a-u vadí nespolehlivost jednotlivých 
praeparátů. PeČ. 

Aoonltam L., o měj, rod z ř. pryskyř- 
níko vitých (Ranunculaceae), liyliny vytrvádé, 
s oddcnky Často silnými a ztlustlými. Listy 
jednoduché, bezpalistné, střídavé a více méně 
dlanité dělené. Kvéty nepravidelné, v hrozno- 
vitých neb latnatých kvétenstvích, vesměs 
s dvěma listenci. Kalich složen z 5 nestejně 
vytvořených, jako koruna zbarvených lístků. 
Největší z nich má podobu vyklenuté přílby. 
Korunní plátky 3 — 5, malé, za kališními lístky 
ukryté. Dva nejdelší jsou přeměněny v dlouze 
nehetnaté, ostruhovité a kuklovité medníky, 
jež obaluje přilba. Ostatní mají podobu malých 
šupinek neb jsou úplně zakrnělé. Tyčinky 
mnohé, mezi sebou volné, u velkém poČtu. 
Semen niky 3 — 5, volné, mnohovaječné. Plodní 
měchy řky vícesemenné, na vnitřní straně se 
otvírající. — Rod tento čítá asi 18 druhů v se- 
verním mírném pásmu (hlavně na horách) roz- 
šířených. V Čechách toliko 3 druhy. Všechny 
obsahují ostře jedovatý alkaloid ac o n i t i n (v. t.). 

A. napcUus L., Šalamoun ek. (Viz vyobr. 
č. 44. a č. 45. íz, fr, c, dy e, /.) Lodyha přímá, až 
přes metr vysoká, s oddenkem silným, jenž 
nese několik řepovitě ztlustlých kořenů. Celá 
rostlina jest lysá. Listy na líci temně zelené, 
lesklé, dlanité 5 — ydílné, laloků stříhané troj- 
sečných. Květy veliké, fialové modré (řidčeji 
bílé), v jednoduchém neb málo vétevnatém, 
hustém konečném hroznu sestavené. Přílba 
květní polokulovitá, na příČ nejširší. Medníky 
na obloukovitě ohnutých nehtech rovnovážné 
nahnuté. Kvete od července do září. Roste 
na horách celé tcméř Evropy, v scv. Americe 
a na Himalájích. V Čechách na všech pohra- 
niČných horách. Zhusta se také pěstuje v za- 
hradách pro o/dobu. Podobou svou jest šala- 
mounek velmi proměnlivý, tak že mnozí bota- 
nikové více plemen rozeznávají. — Plinius po- 
kládal šalamounek za nejprudší jedovatou rost- 
linu. Podlé toho, kde rostlina lato roste, jest 
také více neb méně prudkých účinků. V lékař- 
ství jest velice důležitým lékem. Z květů tlačí se 
také modré barvivo. Obyvatelé horští otravují 
Salamounkem vnadidla pro vlky, lišky, kočky a 
jiná zvířata. Staří Germané a (lallové prý na- 
pouštěli Salamounkem své oštěpy při honbách 
na vlky. V Nepalu a Himálíiji délíijí domo- 
rodci z příbuznVch druhu oméjú kruté jedy 



(bikhf bishf visha), jimiž také své zbraně otra- 
vují. Med, který na omějích čmeláci sbírají, 
jest prý jedovatým. Podivno ale, že jeden 
druh oměje (A. heterophyllum Wall.), jenž 
roste v Indii, má podzemní hlízy, jež nejsou 
jedovaté, nýbrž jedlé a zdravé. 

A. lycoctonum L., oměj žlutý. řViz vyobr. 
č. 45. g,) Roste v hájích ve střední Evropé 
(také v Čechách). Má žluté květy. Jest stejné 
jedovatý jako předešlý. Vský. 

Farmakologicky a toxikologicky nejdůleži- 
tější druhy jsou: modrokvěté A. napetlus. 
Pouze hlízy tohoto druhu jsou ofíicmální, 
ale lze je jen těžko a nikoliv s jistotou 
od hlíz následujících druhů rozeznati. Mimo 
to jest (ne však u nás) officinální naf herba 
Aconiti, Příbuzné druhy jsou A. Stoerkea- 
num Rchb, rostlina vyšších hor, a A. va- 
riegatum L., rostoucí též v nižších horách a 
teplejších krajích, u nás na př. v Středohoři, 
v Polabsku a j. Žlutokvěté evropské druhy 
jsou velmi rozšířeny: A. lycoctonum mající 
krátký, šikmý oddenek, a řidčeji A. anthora 
L. A. ferox Wall. roste v subalpinských Čá- 
stech Východní Indie a v Himalájí, má modré 
květy a veliké, více cylindricky kuželovité hlízy, 
které do obchodu jménem tubera Aconiti m- 
dicit bikh neb bish přicházejí. A. Físcheri 
Rchb. roste v Japonsku; od něho a příbuzného 
A. japonicum Thunb. pocházejí hlízy v ob- 
chodu jménem tubera Aconiti japonict známé. 
A. heterophyllum Wall. roste v Indii a dává 
hlízy Atees zvané. Mimo tento poslední druh 
jsou všechny ostatní ve všech svých částech, 
zvláště však hlízy velmi jedovaté; nejjedova- 
tější jsou hlízy druhu A. ferox a A. japo-^ 
nicum. Ji, 

Aoonqnlja [ak], S i e r r a d e, pohoří amer. 
v sev.-záp. části rep. Argentinské, patřící k An- 
dám, s horou t. jm., 5197 m vysokou. 

Aoontias [ak-j Cuv., exotický rod ještěrA 
krátkojazýčnýcn z čel, t. jm. (Acontiadae\ 
Jsou táhlého, oblého těla se zakrnělými, pod 
kozí skrytými nohami a s krátkým^ kuželo- 
ví tým ocasem. Jazyk dvoj hroty, klapky oční 
svrchní scházejí, zpodní jsou malé, Šupino- 
vité. Dírky nosní umístěny na neobyčejné 
velikém Štítku rostrálním. Z rodu A. známe 



řsí^ 



Í!'»'V 




Č. 46. Acontias. 

pouze jediný druh v Kapsku žijící. — A. mclca- 
gris (L.) Cuv., asi 30 cm dl. (ocas 4 cwi). JeStčr 
tento zvláštně jest zbarven ; vezpod jest bělavý, 
jednotlivé však Supiny hřbetní jsou uprostřed 

! tmavohnědé, na okrajích pak béložlutě lemo- 

[ vány. (Viz vyobr. č. 46.) Se. 

\ Aoontins rAconzio): 1) Jakub, nar. 

, v Tridentě žil v XVI. věku, jeden z četných. 



A conto — Acosta. 



135 



ale méné známých spisovatelfi filosofických 
oné doby přechodní; přestoupil k protestan- 
tUmu a opustiv vlasť zdržoval se v rozličných 
néstech západní £\Topy, konečné v Anglii, 
kdež královna Eliška jemu jakožto inženýru 
plat vykázala, an byl napsal dílo, jak opevAo- 
váti mésta (Arsmuniendorum oppidoruni)/rheO' 
logický spis jeho jest: Stratagematum Satanae 
tibri octo iy Basileji 1565), v némž horlí pro 
sjednocení různých církvi křesťanských na zá- 
klade nejSir&í svobody. Z ostatních pokusů ja- 
kožto znamenitější uvádějí se předně list, jejŽ 
r.apsal k příteli svému Janu Wolfovi v Cu- 
r>'chu o vydávání knih: De ratione librorum 
tdemJorum (z Londýna 1562), a pak logické 
pojednání: Dc methodo, hoc est de vivestigan' 
Jantm tradendarumque artium ac scientiarum 
tatione {v Basileji 15^8), kdež už v nápise sa- 
mém logika vymezuje se jakožto návod hle- 
dati a vykládati pravdu. Celkem me- 
thoda mathematická jest i A-iovi ideálem v té 
včcL Někteří knihu zrovna přirovnávají Des- 
cartesovč Rozpravě o methodě; jisto 
jest, že jej slu^í považovati za jednoho z před- 
chůdců filosofie novověké. Více o něm viz ve 
Franckově Slovníce nauk filosofických, kdež 
i jiné prameny o životě jeho udány jsou. Dd. 

2) átépán A. (K6vér), biskup arménský, 
" 1740 v Sz. Miklósi v Sedmihradsku, f v Be- 
nátkách vlaskvch r. 1824. Napsal jazykem ar- 
sienským veliké rhétorické dílo a všeobecný 
zeměpis, jehož vyšlo 11 dílů. Bbk, 

A OOBtO [kon.l, ital., znamená tolik jako 
na ú£et, na srážku. Říká se: platiti a c. 
L j. na srážku nějaké pohledanosti ; psáti 
a C. t. j. napsati Částku peněžitou do účtu 
něčího. Pol. : na rachunek, na zadatek; chorv.: 
u račun, na račun, na odbitak; rus. : hi* 
n^erb. Ha saMerb ; franc. : á compte de . . ., 
A valoir sur...: angl. : on account. Někteří 
ikupci uzavírajíce účet obchodního přítele, pře- 
vidéii zůstatek tohoto ístarého) účtu (conto 
•wchio) na novv účet slovy: saldo a conto 
nuovo (novo;. Viz či. conto a účet. Kh. 
Aoonniui <'ak-] viz Zrůdnost. 
Aoonui [^sik-] Calamus L., puškvorec, 
i řádu aronovitých {Aroideaé). Oddenek 
rovnovážný, tlustý, dužnatý, dolů množství pro- 
vázkovitých kořínků vypouštějící, po odumře- 
"ych listech na přič jizvitý. Listy vynikají 
/ oddcnku. jsou hustč dvouřadé, přímé, na 
.T.ttr vysoké, sploštile mečovité, světle zelené. 
StvoI přímý, zdélí listů, plosko smáčknutý, na 
rdné straně břitkv, na druhé žlabovitv. Kvčlní 
palice rúžkovitú. na stranu pobinutá; ukončuje 
■iaimě stvol, ale poněvadž plochý, dlouhý 
listen yenz rovná se toulci u druhů arunci) 
postavil se sám tak, že se zdá. jakoby stvol 
ukončoval, zatlačena květní palice do posta- 
vení postranního. Celá palice pokryta jest hustř 
sestavenými, zelenavými neb slabé nahnčdlými. 
cbojakými kvítky. Okvětí prosté, šestilupenné, 
stálé. Tyčinek 6 podplodních. Semenník troj- 
pouzdrý, pouzder mnohovaječných. Plod to- 
boika trojpouzdrá. nepukavá, trojsemcnna. 
K^ete v Červnu a červenci. Roste často u ve- 
likém množství na bažinných březích rybníků, 



močálů a zvolna tekoucích vod v celé té- 
měř Evropě, Asii a severní Americe. — Pu- 
škvorec není původně u nás domácím. Také 
v Evropě zřídka kdy v dospělé plody uzrává. 
Ještě v XV. století nebyl v Evropě znám. Roku 
IJ74 pěstoval jej Clusius ve vídeňské bota- 
nické zahradě, odkudž přesazován do všech 
botanických zahrad evropských a brzy v okolí 
zdivočel. Vlasf jeho jest Asie (Indie, odkudž 
přišel do Řecka a Arábie). Silně aromatické 
oddenky obsahují jmenovitě v korové vrstvě 
množství aetherického oleje a zvláštní hořké 
látky. Oddenky puškvorcové sbírají se do lé- 
káren, kd.^ž užívá se jich k lékům, hlavně 
v nemocech žaludečních. Rozkrájené kousky 
oddenků nasycují cukrem a co cukrátka pro- 
dávají. Puškvorce i obyvatelé asiatští ode dávna 
dílem k jídlu a pití, dílem v chorobách uží- 
vají. Známo, že v novější době hraje puškvo- 
rec důležitou úlohu v továrnách ku připravo- 
vání různých likérů. Vský, 

Aoosta [ak-] : 1) José de (• 1539 — 1 1600), 
Špan. theol. spisovatel. R. 1571 poslán byl do 
Peru za provinciála řádu jesuitského: po 17 
létech vrátil se do vlasti, kdež se stal visitá- 
torem v Aragonii a Andalusii a konečné rek- 
torem university valladolidské. R. 1591 vydal 
v Seville své posud cenné dílo Historia na- 
titral r moral de las Indias, v němž vylíčil 
povšechné poměry jižní Ameriky své doby. 
Dílo toto, ve kterém pronesl mnohé myšlénky, 
které přijala pozdější věda, přeloženo bylo do 
několika jazykův evropských : čásť jeho vydal 
A. sám už dříve latině. Na základě zkušeností 
svých odporoval A. ve mnohém panující za 
doby oné fysikální theorii Aristotelově, ze- 
jména výroku, že pro přílišný pal sluneční 
nelze obývati země středního pásma zem- 
ského. 

2) Uriel A., též Uriel Jurista zvaný 
(■' ok. 1594 — 1 1647), židovský myslitel pro- 
slulý svým tragickým osudem. Nar. v Oportě 
z portugalské šlechtické rodiny židovské. Otec 
jeho však stal se křesťanem velmi horlivým 
a vychovával i své děti křesťansky. A. jevil 
již záhy značné vlohy a povahu ušlechtilou 
a soucitnou. Ježto však hloubavý duch jeho 
nenalezl úkoje v učení křesťanském, vrhl se 
na studium Starého zákona, což mělo za ná- 
sledek, že s matkou i bratry, které získal pro 
své názory, opustil Portugaly a přeplavil se 
do Amsterodamu, kde podrobiv se obřízce íi 
změniv jméno své Gabriel v Uriel přestou- 
pil k židovství. Shledav však. že moderní ži- 
dovství nikterak se nesrovnává se vzorem 
starozákonním, nepohodl se s představenými 
synagogy a byl od nich exkommunikován. Nii 
ospravedlnění odhodlal se napsati dílo, ve kte- 
rém chtěl vyložiti neshody mezi rabbínskoii 
theologií a učením Mojžíšovým, zároveň pak 
důvody rozumovými a na základě výroků Sta- 
rého zákona vyvrátiti učení o životě posmrt- 
ním. Vydání díla toho židé zamezili, ano po- 
bídli učeného lékaře, svého souvěrce Samuthi 
dc Silva, aby vydal spis o nesmrtelnosti duše 
(r. 16231, ve kterémž polemisujc proti A-to\i 
a nazývá jej kacířem, athcistou atd. Nicmťr.C 



136 Acotyledones — Acqui. 

A. vydal pak dotčené dílo přece, a to 8 od- jimiž k objednání císaře mencL Maxmiliána 

povědí Silvovi iExamen das tradicoens pha- \'>-zdobil zámek Miramare. 

riseas conferidas con á ley escrita por Uriel ' AoqiUUM|pra SOl Chl>l» ťital., t. j. voda 

Jurista heln-eo, com reposta a hum Stmuel de Černá nad Chiesou.. mésto v homoital. prov. 

Sily a, seu falso calumniador, Amster., 1624). mantuanské. distr. cannecském nad ř. Chieaoa, 

V díle tom postavil se na stanovisko sad- se 4062 obyv. (z88i;; ovocnictvi. Inářství, vý- 
ducejské, čehož použivše židé obžalovali jej roba látek lněných a hedvábných. 

u magistrátu amsterodamského jakožto pod- AoquapraďsBte, město v prov. římské, 

ryvače židovství i kfesfanst\'í. A. u\TŽen byl distr. viterbském. ležící na \-\-soké čedičové 

do vězení a dílo zabaveno. Byl sice již za 8 skále nad f. Paglií. přítokem Tibera, rodiité 

dní propuMěn. ale odsouzen k pokutě 300 zl. slavného anatoma Jeronýma Fabrícia, sídlo 

Patnácte let snášel A. všeliká příkoří vypiv- biskupské s krásným hl. chrámem a 3431 ob. 

vající z exkommunikace; konečně vSak se pod- (iSvMi: zde stávalo etrurské město Acula. 

robil a byl přijat do obce. Než za několik dní Aoqiuwaiita (ital.. t. j. voda svatá): 1) Lá- 

udal jej jeho synovec, že prý nezachovává zeAské místo se sirnatou vodou (20—25*0), 

příkazů náboženských, a jelikož se též doká- v hor. Itálií v prov. janovské nedaleko Volter. — 

žalo, že dva křesťany z Londýna do Amstero- 2) Město v stř. Itálii v prov. a distr. ascoli- 

damu přišlé, aby přestoupili k židovství, od piccnském s 6332 obyv. (zSSi): má rovněž 

kroku toho zrazoval, stížen byl zostřenou sirnaté prameny o 35* C. 

klatbou. Opět sedm let žil A. vyloučen ze AGq,iiaTlTá (ital.. t. j. voda živá), několik 

vSeho obcování se svými souvěrci, snášeje vše- mést a vsí v Itálií, z nichž důležitější jsoa: 

liká příkoří; a jakkoli ve svém náboženském 1) A. delle Fontl, město jihoitalské prov. a 

přesvědčení dospěl k důsledkům ještě krajněj- distr. barského se 79S6 obyv. (1881), již za- 

ším popíraje kanonický ráz spisů biblických , bývají se hlavně vinařst\'ím. ovocnictviro a 

a prohlašuje přirozené náboženství za jediné přípravou oleje: má krásný román, chrám, 

pravé, podrobil se přece konečně po 7 létech gymnaMum a Školu technickou, a na blízku 

netušené krutému a pokořujícímu trestu a při- jest krápníková sluj. — 2) A. Collecroce, osada 

jat na to opět do obce. Cplně duševně jsa severně od Campobassa v prov. molisské, distr. 

rozer\'án učinil několik dní potom nezdařený larínském, nedaleko pobřeží moře Adríjského, 

útok na život svého nejkrutějšího nepřítele, s 1988 obyv. (18S1), založená Slovany, kteří 

synovce, načež se v domě svém zastřelil. uprchSe před Turky r. 146S usadili se v Nca- 

V pozůstalosti jeho nalezena autobiografie jeho polsku v osadách Montemitru. San Felice, 
Exemplár humanae vitac, kterouž vydal zá- Tavenně a Cerritellu, avšak i odtud morem 
roven s refutací Limborch (Gouda r. 1687). byvše vypuzeni, založili nedaleko Cerrítella 
Gutzkow spracoval látku tu dramaticky >y tra- Á-vu (Živou Vodu). Potomci těchto slov. osad- 
jcédii t. jm.) i novellisticky, — Autobio^jrafie níkŮ dosud nezapomněli jazyka a obyčejů 
A-tova vydána byla znova latinsky a německy předků svých. První zprávu o nich podal 
v Lipsku 1847, Srov. H. Jellinek, Acosta's Počič r. 1853. později též Iv. Kukuljevič, Ma- 
Leben und Lehre (Zerbst 1847); J. da Costa. kušev, nejnověji J. Baudouin de Courtenay 
Israel en de volke ÍHaarburg, 1849, str, 397 ve itSlov. Sborníku < 1SS4. 

si... (irátz, (íesch. der Juden ísv. X. kap. 5.). Aoqnetta di Hapoll viz Aqua-To- 

3) Joaquin A., známý dějepisec a země- phana. 

pisec jihoamer.. byl plukovníkem u zákopníků Aoqui L^kvi', velmi staré město na i. bř. 

y republ. Columbii a + 1862. Nejlepší jeho dílo Bormidy v^horňoitalské prov. alessandríjské, 

jest Ojmpendio historko del descubrimento v sídlo prefekta a biskupa, se 741 1 ob3r\'. (1881, 




(iranada ('18491. jejž byl sepsal Fr. José de ' jakož i mnoho pozoruhodných budov, zejména 
Caldas. starý zámek (nyní věznice), krásná pětilodní 



Acotyledones >k' viz Bczděložnc. 
Acomna akuma' I též acoumat. aco- 



^ot. kathcdrála z XII. stol., starožitný mést- 

skv dům. zříceninv římského vodovodu a i. 

_• _.-•_ ^-. .. .'• 



mas, acoma). dřevo dle (iuibourta od Sidero- V městě a okolí jeho prýští se simá a solná 

xvlon Acouma a .V. pallidum, dic Orbijíny-ho vřídla 39— 51' C. Hlavní pramen »Bollente« 

od liumalJcí saiicifnlia a //onuiliutn racfmó.<um jest 50* teplý. \'ody thermální se užívá k pití 

pocházející. J)ťJ. i ke koupání, hlavně však slouží ku výrobě 

Acoup perdn akuperdy" franc, na zdař fanjja, hlenu upotřebovaného k léčení rheuma- 

Bull. tismú. obrn. neuralřfií, ischiady a pod. Hlen 

Acqs viz Ax a Dax. tento vzniká během zimy v plochých nádrž- 

Acqua ak-" Ital. voda. kách, jest šedavý, jemný, a skládá se z kyse- 

AcquaCčsar deir, historlLký malíř, nar. liny křemičité, jemné hlíny, sír>', ze skřov- 

v Pirané u Terstu 22. čce 1821. studoval na néíio množství látek organických a solí. Na 

akad. v Benátkách a usadil se v Brusstlu. jaře přenáší se do nádržek, kam teplá voda 

kdež přilnul k dílům (iallaitovým. Řadu obrazu vřídelní přitéká, a s touto smíšen přikládá se 

histor. a tjfnrových vy>tavoval v Anturlu. : na místa bnlná ve vrstvě 5—6 cm tlusté. Ne- 

Gentu a Paříži, kdež docházely obecného mocnv se pak přikrvje houní a obklad se 

uznání. Nemenší obliby doily obrazy A-ovy, různě' dlouho na tele ponechá. Výsledky bý« 



'^icífolpwíař *o*i3 — AtC[«ft''é -ísatfeíl: 



4»l^^ 



F rr! flWrtSív [•Wr^sfmjící. ZdtjH vřídla a liiní 
.,'. :, o. .-..,.. , jvali je Aquae Slatietlae, 
■ '!le Itgurského obyviilcl- 
« lé doby zachovaly se 
. L naiich pák dnů j&ou A. 
illřm chorých, jichi sem 
i-vM). R. 174J dobyli mf- 
14 parBzili xde Pmicouzi 
K-ntiki-. — Dislr. B-ský 
I Lise tii.026ob. Pti.rrd. 
A.cquir«tia] modoa vis Akvisice. 
Acrqnlittlo VM. Akvisice. 
ÁBqBÍ«ti nk-i Luig i, znám. sochař italsky 
, í.,., ,: 1744- ) 1814)- Vzdělal ae v Bo- 
L.-rí HV)''mi basrelicfy v chrámech li- 
irého iména. Z tele doby pochází 
< v paUci Braschiovském a v kopuli 
icIU Vila-, iichí látka jest vzala 
'\ vch básni a t historie ffmské. Rov- 
niš v fíiitif byl řinním a i římských jeho 
pnd Tyniki xvláítí Venuie komponovaná dle 
UaŤní Vcnulc Medicejskí a originální my- 
4léBhoij kupeni Ventiit smiřujíci Maria, pra- 
ommá pro prince Luciana Bonaparta (roku 
liosi^ Kok na lo odebral se do Milána byv 
IMwlii Napoleonem I., aby vytvořil některé 
*ael>r fc okriileni ceaty vedoucí prCismykem 
uirmloi^ikvin. ale piíd NapolconOv překazil 
' L ' s c Jen< tohoto obrovského podník- 
■ř to soch A-ov^ch nebylo [am po- 
rn ro>zrarzen odebral se do Bologni, 
rl netvoře jií iádného znamenitíi- 
I livi »e v chudobé tesáním ná' 

-i.Li.iJi 'akij. Iranc; I) Zaplaceni, téí 
:■ - ika, kvitance. Obecnou jcsl zvy- 

1 kupci, ie pfi vykvitováni účtu. ze- 
.1 Btninky. piSe se na rubu jejím kvito- 
■ fMmulLa ilovy^ura.-^ara., mén£ dobfe 
fa., k nimf nřijeinue platu připojí svůj pod- 
1 dcba i datum, aC při šminkách datum 
lává. poDívadi rozumí se, ie vykvito- 
laccni sialo se v den dospělosti sménky. 
í. ttatn. tida předpisuje, ie sroíncčný 
: povinen jest zaplatiti, jen když se 
Já rvkvilovaná šminka. Při tom arci 
il »e aiiVati obvyklých slov pour a., ný- 
42c se místo nich napsali podobný vý- 
a pt.: zaplacena, VT()Ořádáno, vyrovnáno, 
* < a p. Zaplatili dlužník smíneíný 
lal sumy smíncčné. může jenom 
, mhy iáatk* zaplacená na šmince se 
~Ja a kvitance na přepisu šminky se mu 
. Při tisteiném placení šminky kvituje 
/tejní třmito slovy ; a confo (na srážku) 

li jacm zl a k tomu připojí příjemce 

' refij podpis a třebas i datum. Kli. 

X, ve hře na kulein(kii znafí postavení 

I kterou hráti jest úfastníku následu- 

. xejtoéna v partii kuželkové a ve hře 

hítterrc*. í't> tom snaží se hráí posla- 

ntui co (tioiná nevíbodní pro náaledov- 

' ' red. 

lit 4 oantlon Taklta kósioh], franc, 

B*adnl list za jistotu; lak sluje vůbec 

^ 1 Jiitina průvodní, \ydaní tranc. ůřa- 

■'toan^nim pro ibttií, ;ei jest osvobozeno 



od placení cla (přívoaního) nebo daní uvnitř 
zctné pro případ, že se ho užije k jistému ůCeiu 
(k vývozu, nebo íe se dříve v zemi upravij. 
již nařízením t [5. íce lyig zaveden a> pro 
přívoz plátna k bílení z provincií flandcrskOch, 
dotyfné kusy známkovány a musily se do 4 
mřslcú vyvézti, Zák. z 5. íce 1836 uriil, Ir 
se může král. ordonnancerai dovoliti doCaaný 
přJvoz [importalioi lemporairr) surovin nebo 
polotovarů cizích, jei se mají v zemi spraco- 
vati. Přívozce zavazuje se tu v t> pod záru- 
kou (rukojmím nebo jistotou), ie zboží upra- 
I vené do 6 měsíců vyveze neb uloží ve skla 
diíti celním (entrepút), jinak ho stihne pokuta 
rovná ityřn^obnému obnosu cla nebo cen> 
zboží, dle toho, byl-li přívoz zboží dovolen ií 
nic. Teprv ord. z r, 1S37 provedena zásada tato 
u přívozu foulardů, později pfi plechu železném, 
železe lodním a kotlovém, rýži. oleji, pienici, 
železe vůbec atd. Původně týkala ae výhoda 
ta zboží přivezeného pod vlajkou francouzskou^ 
tepr\-e r. i8ůg roziířeno toto dočasné připuu- 
itini beze cla (admission temporaire) i na vlajky 
cizí. Větitna výhod těch pozbyla důležitosti 
zrninou tarifa celních, kdež přívozni clo na 
zboží to odstranéno nebo zmenSeno. Zprvu 
žádáno, by zboií přivezené a vyvezené bylo 
totožným (zásada identity), a zboží přivezené 
známkováno neb úprava jeho kontrolována 
zřízenci celními; dekrety z r, 1S50 a 1851 do- 
voleno při pSenici a železe, by se vjn/ezlo 
na miste zboií přivezeného zboží téže nebo 
pomimé váhy (zásada substituční č. kom- 
pensafní). To vedlo u surovin těchto ke 
zvláštní spekulaci s a., kterou soudy (na př. 
obchodní v Boulogni) prohlaíovaly za nedo- 
volenou, již ale úřady celní trpěly a vláda i ve 
srtiniovnách hájila. Tak přivážena beze cla na 
jih (do Marseille atd.t pienice z ciziny a pro- 
dávána v jižních krajinách, kde se pěstuje pa- 
nice málo a kde je draiSí, pHvozce prodal pak 
a. na ni vystavený zvláĚtními agenty jinému 
vývozci, který na a. vyvezl ze sev. krajin, pě- 
stujících mlynářství, mouku a( tuzemskou £i 
cizí. Víechny tyto osoby dělily se pak o clo. 
jež by byl měl pfivozce platiti. Tak obdržel 
i vývozce prémii na vývoz mouky a prémie 
ta odstraněna teprve r. 1873, kdy ke stížnosti 
Belgie dovolen vývoz mouky v tom případě 
jen na celních úřadech toho ředitelstva cel- 
ního, v jehož obvodu pienice přivezena. Po- 
dobní dělo se u přívozu litiny a surového že- 
leza, až k naléhání majitelů hutí dekr. z r. T857 
obmezeno užívání a. na továrníky, kteři pro- 
kážou, že zboží, jež ae má z přivezené suro- 
viny vyrobiti, bylo cizinou u nich objednáno. 
Ale i tu přivozce užíval k objednávkám suro- 
viny jiné (francouzské) a prodal plnou moc 
pfivozní (ne a.!) agentu neí) jinému vývozci. 
který pak surovinu přivézt a staral se o vy- 
řízení {déchargé) dotyčného a., jejž mu celni 
správa vydala. K novým stížnostem určit dekr. 
z g. led, 1870. že za přivezené železo k litině 
se hodící smí se vyvézti jen litina, kdežto 3c 
železo t>'íové a jiní musí dopraviti do továrny, 
mající právu k pHvozu; dalíí kontroly viak 
tu není, ba přípouiti se zase kompcnsace. Oh- 



138 



Acquittement — Acridiidae. 



mezeni to zostřeno znova r. 1879. Toho roku 
přivezeno do Francie na a. 45-990 tun pudlo- 
vaného železa, z toho 38.047 t. z Německa; 
na ceny však celý systém tento nemČl účinku, 
kromě u železa tyčového, kde úspora cla byla 
30—35 fr. na tuně. Srovn. Appreturní ří- 
zeni. HsX' 

AoquittemeBt [akytmáH], franc, vůbec 
osvobozující nález trestního soudu. V trest- 
ním řízení franc. sluje a. nález, jejž na zá- 
kladě výroku poroty vydává bezprostředně 
předseda sborového soudu porotního sám ve 
formě pouhého rozkazu (ordonnance). když po- 
rota, popřevši otázku hlavní, vyslovila, že ob- 
žalovaný jest nevinen, poněvadž činu trestného 
nespáchal, neb poněvadž sice Činu za vinu 
jemu kladeného se dopustil, avšak za okol- 
ností vylučujících příčetnost pachatelovu neb 
trestnost skutku (358 c. i. c). Tím liší se a. 
od absolution. při které soud obžalovaného 
osvobozuje od obžaloby formálným rozsudkem 
(arrét\ poněvadž z výroku poroty plyne, že 
obžalovaný skutku za vinu mu kladeného se 
dopustil, avšak trestán býti nemůže, ježto sku- 
tek tento nespadá pod zákon trestní, neb pro- 
tože nastaly okolnosti, pro které Čin přestal 
býti trestným. (364 c. i. c.) J. T, 

Aoradenla ;ak-] Kippist., keř ze západní 
Tasmánie, z čeledi routo vitých. Jeho bílé, 
nevonné květy jsou 5 — ydílnés 10 — 14 tyčin- 
kami okolo zpodiny terče a stoji v úžlabních 
vrcholících u vstřícných, trojených listů. Dčd, 

Aorae viz Akrv. 



Aorania 
Aoranle 



ak-1 viz Amphioxus. 
[ak-l viz Zrůdnost. 

AoraAthera ^ak-' Arn.. bylina nebo chlu- 
patý keř v Bengálsků, na Borneu a na Cey- 
loné domácí. Náležejíc k čeledi Rubiacei vy- 
niká vstřícnými, řapíkatými, široce obvejčitými 
listy a trcjhrannými palisty. Květy, nahlou- 
čené v konečných vrcholících, jsou modré, 
s tyčinkami uzavřenými, na konci vespolek 
spojenými. Děd. 

Aoraspeda [ak-1 viz A ca lep ha. 

Aoratopboron ^ak-] (axpnrrog/d^ov) slula 
u Římanů nádoba, v níž čisté, ncmíŠené(»x^aTo^) 
víno na stůl bývalo staveno. (Marquardt: Róm. 
Privatalterthiimer II.. str. 245. a 250.) IV-. 

Aore [akr], Saint-Jean ďAcre, viz 
/X k k a. 

Aor0 [ěkr], polní míra velkobritská a se- 
veroamer. i á. zz: 10 Čtver. řetězům zz 1600 
čtver. prutům 11: 4840 čtver. yardům m 43.560 
čtver. stopám. 1 a. = 4()*4ř>78 aru. tedy o něco 
menší než saský Acker a naíie jitro. Mu. 

Aorel "^ak-^ Olof (= 1717 — f 1806), slavný 
švédský chirurp:.^ Stud. v Stockholme, Gotin- 
kách, Paříži i Štrasburku, sloužil pozdčji ve 
vojště franc, uchýlil se pak do své vlasti, stal 
se prof. v Stockholme a jakožto chirurg i oční 
lékař zvelebil švédské ranhojicství. Spisy 
jeho téměř výhradně po švédsku jsou na- 
psány; pamětihodné dílo Kiniv^iska Hándchcr 
(případy ranlékařské, Stockh. 1759) bylo do 
hollandštiny i němčiny přeloženo. PcČ, 

Aoreleta 'akrelé". z franc. acre (trpký), 
název datlí španělských, z okolí Valencie vy- 



vážených. Aby pozbyly hořké chuti, nakládají 
se na dva dni do vinného octa. 

Aeralius [ak-j Israei ('^1714 — 11800), 
švédský duchovni a spis. dějin Pennsylvanie, 
stud. na univ. v Upsale, r. 1743 byl vysvěcen 
a od konsistoře upsalské poslán do Ameriky, 
kde s počátku spravoval švédskou círiiev ve 
Wilmingtoně, později pak (od r. 1749) dohlí- 
žel na veškeré švédské sbor\' po obou březich 
řeky Delaware. R. 1856 byl k vlastni žádosti 
do FelHng^sbroa ve Švédsku přesazen a tu jal 
se psáti Beskrifning om de Swenska fórsam- 
lingars atd. (O stavu švédských kostelů v No- 
vém Švédsku t. zv.. které později se nazývalo 
Nové Nizozemí, nyní pak sluje Pennsylvanie, 
v Stockholme 1759). Dílo to obsahuje zajímavé 
kapitoly o politických dějinách a společen- 
ských poměrech Pennsylvanie i okolních men- 
ších státečků, tak že náleží k předním prame- 
nům o osadách amerických. 

Aoren [ak-], prúmyslná obec v belgické 
prov. hainautske, arrond. soignieském, na dráze 
ath-grammontské, s 3500 ob. 

Aorl [ak-J, město v ital. prov. a distr. co- 
senzském (v Kalabríi) na ř. Muconé v pohoří 
Silském s 3944 ob. (1881. obec 11.669). Okolí 
jest velmi úrodné a plodí zvláště znamenitý 
olej, též víno a bavlnu. 

Aorl [ak-] Francesco, ital. filosof, '^ r. 1836 
v Catanzaru, stal se r. 1864 prof. na lyceu 
v Modené, pak v Catanii, dále prof. ňloaofie 
na universitě palermské a od r 1871 jest prot 
dějin filosofie na universitě bolognské. Z čet- 
nvch spisů jeho zasluhují hlavně povšimnutí 
Volgarii^^amenti e prose (18S1), Della rela\ione 
fra la coscien^ía c H corpo secondo le dottríne 
chiamate positive (1883) a j. A. jest i z nej- 
lepších kritiků italských ; ze studií jeho literár- 
ních dlužno uvésti na předním m-stě článek 
/ Veristi (tišt. v »Kassegni naz.« 1881). P, 

Aoria [ak-j (lat.), t. remedia, ostré léky, na- 
zývají se látky, které na tom místě, kam se při- 
ložily, někdy však i dále od něho vzbuzují 
příznaky dráždění, překrvení neb při silnějším 
působení i zánět. Jsouf to z větší části látky 
rostlinné, řidčeji zvířecí. Účinkující principy 
jsou neúplně prozkoumány, pokud známo často 
kyseliny, jejich anhydridy, glycosidy atd. Dle 
therapeutického upotřebení rozeznáváme: z. A. 
epispastica, kterých se užívá, by se jimi dráž- 
dila kůže; sem náležejí kantharidy, mravenčí 
kyselina. Euphorbium. hořčice, Cardol a j. 
2. A. caihartica, ktervxh se užívá co projí- 
madel, na př. aloe, tubera salapae, podophyl- 
lin, fructus Colocynthidis, gum mi gutta, oleum 
Crotonis. 3. A. cmetica, která působí dávení, 
na př. radíx Ipecacuanhae. Někteří farmako- 
logové rozeznávají mimo to ještě a. aroma- 
tira, aromatické ostré látkv, a. diureticaf která 
účinkují na vyměšování moči, a. diaphoreticaj 
I která rozmnožují sekreci potu. Já. 

Aorldiidae íAcridiodea Burm.), s a ranče, 
Ijcst nejrozsáhlejší čeleď skákavých hmyzů 
I r o v n o k ř í d 1 v c h ( Orthoptera saltatoňá) ; tělo 
jejich bývá pnnáhlé, se stran stlačené, hlava 
I krátká s temenem někdy značné do předu 
, prodlouženým (na př. u rodu Tryxalis), Ty- 



f^ňHf-li 



D^ O polovici) a aktádaji se ncjv4íe z sj článků. 
Pod samým vrchok-m (lemcncm) hlavy leii 
e-.i k^ijdé straní vílíí nebo meníl jamka 
ii(i.i/n frontatis), iebrovití vyniklými 
:i iená, jejíi podoba i poloha podávS 
Tc znaky k roícjinánl jednotlivých 
I i^ou ploché nebo kulovité vypooklé, 
■- La vždy 3, xnaínř od sebe vzdáleni. 
liiKctf vidy znufnř vyvinuté pokrývá 
. I iijcm svým. jehoií podoba k určeni 
'.Kileiité ínskj^ poskytuje, kořen kro- 
I ,lfl: povrch jeho bývá prostoupen 
. podélnými, jejichž polohou, ddkou 
I mnohé druhy určití se roíezni- 
ipodni části krouíků hrudtilch jsou 
vyvinuty a tvoH s nepohyblivým 
fivniin iiroužkem bftSnfm £irokou a mohutnou 
hnuf, jejil íásti hlubokými rybami zfetelne 
(Bon od sebe oddíleny. Svrchní i ipodnl křídla 
jevf zřetelné iilky, nřkdy i velmi silné, sho- 
dující SK icela s typickou nervaturou hir.yzu 
tdvni.kfídlího vůbec; jejich počet, roivíti^eni 
2 dílka ilouif velmi dobře k rozeznávání čet- 
nýtli rodúv i druhů. Níkleré rody sarančt jeví 
ve vývoji letácích ústrojů svých patrnou dvoj- 
tviiriost (dimorjismia), zileiejíci v tom, že 
u jistých druhů jsou ústroje tyto z pravidla 

1 2 polovice, neb jen v podobá koinatých 

" vyvinuly, ano — a! zřídka — i úplné 
._ . Slé ; » případech takových bývá zároveň 
Inf kraj předohřbeti nápadné skrácen, tak 
■Itofene křídel nepokrývá. 
KjV takovýchto druhů krátkokřidlých vy- 
se pak časem, jakožto výjimky dosti 
. . . jednotlivci řádní okřídleni, jejichž 
\ňty i křidla viak mají íilky vidy nepraví* 
I B neúplné vyvinuté a zadní kraj předo- 
"i také pjtrní skráccný & jako otupený. 



íléí-Wlo (obyčejné více | aobili, jqichi hořejíf hrana jest nikdy op«- 



třena řadou jemných, do zadu sméřujicích 
zoubků. Na zpodní strané stehen nalezl Brun- 
ner v. Wattenwyll zvláítni přistroj hrbolkovitý, 
jenž Klouži bezpochyby k pCvníjilmu přidržení 
holeni a tudii i k silnéjSímu vyraríténf při 
Kkoku, a bťz výjimky u víech iktlkajlcích sa- 
ranči se vyskytuje. Holené zadní mají na ho- 
řejjí strané dvé řady trnů. z nichž poslední 
ve vníjSf řadí u jistých rodů schází; na kon- 
cích holení pak vkloubeny jsou mimo tojeSté 
dva páry delSích a pohyblivých ostnů. 

Zadek protáhle kuželovief skládá se z 9 
kroužků, z nichž na předních osmi položeny 
jsou po stranách otvory dýchací: první krou- 
žek chová na atranĚ též ústroj sluchový v po- 
dobí nálevkovité prohlubiny, na jejími uné 
napjata jest blána bubínková. Okraje prohlu- 
biny té jsou trochu ohrnuty a zakrývají tím 
otvor sluchový méně nebo více, ano uzavírají 
jej nikdy až na úzkou StĚrbinu (na př. u rodu 
Slenoboihrus). Vedle samého bubínku jest otvor 
dýchací. Ustroj sluchový schází jen některým 
druhům bezkřídlým (z na£ich domácích žád- 
nému), u rodu Tellix pak jest vyvinut jen ne- 
zřetelní. U samic jest kroužek 9., u samcCi 
již i 8, přemínĚn v desky různé vytvořené, 
jimiž ústroje rozplozovaci na venek jsou kryly ; 
samice mají kladélko zcela krátké. 

Samečkové s-d vydávají zvuk ostrý a cvrči- 
vý. otírajíce stehnyzadních nohou o krajní žilku 
krovek volné ru hřbete položených: z přiéin\ 
té bývá žilka tato u nékterých druhQ zvláiťť 
silné cvrčících znační sesllcna, a i polička sou- 
sední, jež asi úkol desky resonanční zastávají, 
nápadné rozSifena, kterýžto úkaz u samiček 
druhů tich nikdy se nejeví. Zadní stehna 
samčí jsou k snazSImu vyvozeni zvuku opa- 
třena na vnitřní ploíe své řadou ostrých, pou- 
hému oku sotva patrných zoubkflvi 
U samiček položena jest tato fada 
zoubků příliš nizko, tak íe se okrajů 
krovek nedotýká, pročež také samiCky 
nccvríl. Výjimku činí ve přičiní téťi 
•/ I jediná saranče vrzavá (Fsophus 
li sMdulus L.), která v obojím pohlaví 
-// vyvozuje velice pronikavý, vrzavý 
y,^ ivuk, otírajíc v letu rychle krovky 
■■■ SBI^"^-**:' -^ ." ** ■ ■^'<V'Ů í/^ ''■ o křidla zadní. 

'■ VV 't^ ' ^Wr -^-ř *■ "'J' "" P""'^'^ * lukách, na vý- 

■ A> fc^*Ži ' ■,vly '' slunných stráních i v mýtinách lesních 

a živi se hlavné travou i obilím, pro- 
čež níktcré druhy, když hojnéji se 
rozmnoží, mohou i velice fikodnými 

býti, jako na př, povéstné saranče 

h " čili kobylkv sííhovavé (v. t), s. 

^^ T «- »J V"^^",.í'5'""',?''. vlaská {Caloptenut italicus L.) a j. 

^r T,..i. .„w.,« L. iM«í. »b.cni,. ^ ^^j,^^^' .^.^^^ ^^^^^ ^ ,^^y >^ .J^ 

^^B a dospívají v letí neb až na podzim. 

^^P_ Přední a iiředni pit nahou nejeví žádných I po Černi ihned se páří. vajíčka — obyčejnř 
|^^»U*lno«ti: holené jsou na zpodní strané v/dy Ido zemí — snáScjí a brzy hynou; jediná 
R opatřeny ůvtma řadami krátkých trnů, cho- j marSa hnédá (Tetř/jr bipunctalus L.) přezi- 
didla pak vůbec j«nu trojčlenná a ozbrojena muje u nás i ve stavu nedospílém, pročež již 
I Mata drápky, mezi nimiž umistín jest okrou- záhy z jara ji v nejrůíníjiicb stupních vývojr 
"ř pMltk přidriovaci (arolium), jení schází 1 nacházíme. Nejvíiii a nejrozmaniléjíf druhv 
"o dnham rodu Tetiix. Zadní nohy mají | aaranči Žiji v krajinách icplejíich, zviáítí pak 
I tUni, ivalnatá a ka skoku výborné způ- v tropech, a siivuji se lu ohromným množ- 




Acrivioia — Acroclínium. 



Btvíin svým jakoi i nenasytnou žravostf shusta 
pravou trými těchto krajů. V Evropé íije Eui 
i6i> druhů, z nichž v Čechách ai dosud pozo- 

Z 'důležitéjSich rodů naiich uvedeny zde 
buďtcž : 

a) Ze skupiny všeobecně mámách koníkĎ 
polních a lučních i. rod Meaatethus Fieb. js je- 
diným druhem -V. ^OjJUJ L.. koník veliký) 
iijícf ne hojně na mokrých lukách; druh tento 
bývá aí 3 cm dlouhý, olivové zelený, s krov- 
kami pros vita vý mi, na konci zahnědlými a 
po stranách svítle ílutým pruhem podélným 
zdobenýmL Zadní stehna jsou vezpod jasní 
červená, s kolínky fernými; holení olivové, 
černí trnité a na koncích černé. z. rod Sh-no- 
bothrus Fiach. {Chorthippus Fieb.), zastoupený 
u nás asi 15 druhy, jež 'v mnoístvf nesčetném 
oživují koncem léta pole i lučiny naie; ní- 
které druhy způsobuji časem i na obili dosii 
značné Škody, pročež zmíníme se o nich zc- 
vrubnčji v Článku Slentibothrus. 3. (lomphocc- 
rus Thunbg.. liíí se od rodu pfedelstého toliko 
tykadly u samečků v plochou paličku toz&í- 
řenými, u samiček jen nezfetelní ztlustlými, 
U nás dva druhy jsou na výslunných stráních 

t) Zvláštních saranči známy jsou u nás 
pfcdcvSim druhy s pestFe bar\'enými kfídly 
zadními, na pf.: S. vrzavá (Píophus stridulus 
L.), temní hnídá aí Černi, s křidly krvavč 
červenými, na kraji vnčjSím až po druhý 
záhyb černé vroubenými. S. modrá {Oedi- 
poda coerulescens L.) jest hnídoSedá, ae tfemi 
temnými páskami pCíčnými na krovkách; křídla 
jsou modrá, s černou páskou příčnou, která 
. se Špice jejich nedotýká a skoro v polovici 
křidla se ztrácí. S. modravá (Sphingonotus 
coerulais L.) jest mnohem vzácnčjii a má 
zadní křidla modrá, bez Černé pásky; tílo po- 
pelaví £edé, zadní stehna uvnitř skoro zcela 
černá. S. vlaská (Caloptenus italicus L.) jest 
hnídá, se zadními křídly růžově červenými; 
také zadní stehna, holení a chodidla jsou čer- 
vená. Jest zvláSté hojna v krajinách teplejších, 
a lam někdy (na př. v jižní Itálii a v Řecku) 
velmi Škod na. 

c) Zvláštní skupinou ad jest rod Tettix 
Charp., marSa. liiici !ie ode vSecha-d podstatní 
pfedohfbetím prodlouženým do zadu ve dlouhý 
výběžek, jeni pokrývá celé tílo i s kfídly; 
krovky jsou jen v podobí nepatrných Šupinek 
vyvinuty, zadní křídla viak dokonalá. Malá 
hlava jest do zpodu kuíelovitě protažena a ob. 
jata ohrnutým okrajem předuprsí: tykadla 
velmi jemná a krátkí. U nás žijí dva druhy 
viude na mezích a suchťch trávnících obecné ; 
maría hnídá (7: bipunclalus L.), s výběž- 
kem předdhfbetním s délku těla neb o málo 
delíim, silní hfebenití kýlnatým. barvy velmi 
rozmanité, z pravidla vSak sě dvěma okrou- 
hlými skvrnami černvmi na přední fiásii 
předohřbctí. M. obecná (T. subulatus I,., vizi 
vyobrazeni ř. 47,) má výběžek lenký, pře 
sáhující délku těla značně, se středním ký 
lem Cárkovitým. Barvv bílavé, žlutavé, hníďi 
až černé. ' L.D. 



Aorlyloki [ak-] Boerhaave, viz Tropoeo- 

í. grar 
napsal koramcntv 




Č, 4E. Acrodidia. 

k Terentiovým komediím, k básním Horatío- 
vým a nejspiSe I k Persiovi. z níhož se za- 
chovaly jen citáty u grammatiků pozdíjifch. 
Sbírka scholií k Horatiovi, která jeho jmé- 
nem se uvádí, nepochází od ní ho, n^>rl 
vznikla teprve ve stol. Vil. a byla za středo- 
víku více rozSířena než Porph^TÍonova. (Teuf 
fel: Geschichte der rijm. Literatur, 4. vyd. 
str. 876.) &,. 

AoroevplialUl [ak-] (též Calamoherpéi vis 

AoroolBIU [ak-] [Macritpus Thnbg.) lOHip- 
mauus I.in., jihoamer. brouk z čel. tesařfkO 
{Ceramfycidae), vynikající neobyčejnou dél- 
kou předních nohou, jakož i pestrým zbarve- 
ním povrchu svého, pročež i harlekýnem 
cayenským se zovc. Ploské tílo jeho. ai 
7 cm dlouhé, jest barvy černé s klikatými pá- 
sky Šedými a podlouhlými skvrnami růžoví 
Červenými: přední nohy, dosahující až dvoj- 
násobné délky těla, mají holené na kon- 
cích silné do vnitř zahnuté a hákovitým 
zubem ozbrojené. Brouk tento žije v leaich 
cayenských a venezuelských, leze zvolna po 
stromech a pařezech a živi se korou a mízou 
jejich. LD. 

Aerooladla [akrokl-] mammilala Klein, j e- 
žovka obrovská, ježovka ze skup. jeíovek 
pravidelných (Regularia). Tlustá skořápka 
její nese obrovské ostny tvaru kyjovitého, oblé 
neb hranaté, bělavě a hnědavé kroužkované. 
Vedle velkých ostnů nalézá se kolem úst skupina 
ostnů mnohem menSích. Průměr skořápky ve 
smíru nejdelším obnáSí téměř 8 cm, délka pak 
velkých ostnů až téměř g cm. Žije v okeání 
Indickém a v moři Rudém, odkud průplavem 
Suezskím se dostává až v mofe Středozemní. 
(Viz vyobr. e. 48.) 

AcŤooUnlnm [akrok-] A. Gray. rostlina 
z cel. Composit. trib. Seneciomdei. sekce Heli' 
plením, druhem A. rnsťmii Hook. co Červeni 
immorlelka u nás známá. Jest die Endlichera 
rostlina austr. se Stihlým stonkem, listů čárko- 



Acrocomia — Acronycta. 



niých a srOiovýni nebo i bílým, suchomázdfi- 
1^. papTskoviií riuloieným žákravem. Did. 

A«roO0inl» fakroko-] Martius. obdírák 

\SekoFfFítime). rod palem íe skupiny kokftso- 

titýcli. s kvítky jcdnodomými ; praSné velmi 

;ciiič '.edí v Hkupinřlch ku konci, pestlkové 

i.u vStvi. Plod jest kulatj). jcdnose- 

1 h B obplodim chrupavíilým, pod 

1 :. vrstvu sli2nntavliiknitá a v této 

,.,i tv«ni íoíkovitého. otevfcná stra- 

lérami V ni vdzi zárodek s blikem 



/..^taupeně. Typickou jest A. scle- 

i.irT. {CocíM iiciiíťii/ia Jacq,), strom to 

. I Bi vysoký, a» jii cm ti. a íasto 

.', č vý£e nútmutý. Koruna sloiena 

' 'i. 3—5 "I dlouhých, na /npíku 

ir'.ch a nbako 70 — řió ohnutými, pro- 

.1 úzkými lístky opatřených véjiíC. 

.,i.-nd poíívajljakp zeleniny a mléku 

l/l v Brasilii XA lík proti katarrhu. 

l.irt. roite v IndÍ>, kdei jm. Aki 

. .-..K... Dřd. 

Aorocordlft fakrok] Massal.. rod liSej- 
niků i podífl, Fliycopsarei. tvořící na kůře 
lopalů. vtb a j. leňké, sazovité nebo zrnité, 
n>isJhI(' povlaky. Z Scdé, bClavč a j. stélky 
vynikají polnkulatč plodnice s Černým, otevře- 
ným obalem. Děd. 

Acrodonta [ak-], skupina plazů se zuby 

ni iVTchni stínu čelistni narostlými, na rozdíl 

oá skupiny jiné, pleurodonia, u nichž zuby 

na vnitřní stínu Čelistni jsou přirostlé. Toto 

rozdíleni plazů dle způsobu upevňíni zubů 

v íťliiiech dochází zvliitnitio významu sysle- 

maticlíěho u jedni íeledí jeStčrCl, totiž u je- 

ItírO Ilu«tojazyCných {crassilinguei), kde 

irary bc zuby narostlýroi {agamx) nileíeji 

vdlóie Kvítu starému (východní polokouli), 

ti-at<. i^jl. ><£ zuby přirostlými (iguani) až na 

. ' : I niku {gelioiii) svitu no^mu (záp. po- 

. imých íeledí jeStérú nelze toto ze- 

iL-ni uvésti ve shodu a morfologie kým. 

Ij!: MérŮ klanojazyčných (fissilin- 

e nČkteré podčeledi svřta starého 

p jeAlčrky) opaCní ku plcurodontúm a jiné 

1 aovAho ku acrodontOm, v feledi pak 

[Crft lirouíkovitých {Amphisbaemdae) 

iqi M dokonce rody. jako Amphisbaena, 

í ndlelejl tvary starího i nového sv(ta, 

ri* viok plcurodontnl. Se. 

' tordlO*T«a [ak-j Hyalt, ammonit 

itva rodu Tro/rítes. Pa. 

itaerdUa* [ak-], hadi bradavic- 

í> CdecT hadů, náležející do podřádu úiov- 
l^tf ch iCaluMfarmia). Télo hadů sem ná- 
fcích pokryto jest na místí Supin brada- 
ttýtni neb trnovitými hrbolky. Čeleď tato 
toliko dva rody {Acrnehordus Hornsl. a 
tyiiml Cuv.) se třemi druhy, z nichž 
ftm yjmikajl tilem značné dlouhým, obilím 
mUibt maíklým, s ocasem chápa\'ym. Žiji 
■ta v Indii neb na ostrovech východo- 
Wj^ch v Mcách. vedouce život najích úŽo- 
'ftlchi ■£ 1 v moJi pobřežním byli po- 



Aoraletn (aldehyd akrylo^^j) jest aldehyd 
formuly C,ll,U. Látka ta v:imki rozkladem 
glycerínu při vySSÍ teplotí, tedy i podobným 
rozkladem tuků. které glycerin chemicky vá- 
zaný chovají. Tekutina jak voda £iri. ivíilo 
velmi ostře lámající, kteráž vře při S2'4* C. 
a nad miru protivní páchne. Jsouc velmi ti- 
kavá působ! okamílté ve sliznici nosovou 
a v o£i velmi nebezpeíné. i jest práce s ni 
jen za výtečné ventilace pracovních místnosti 
možná. Zápach té látky pozorujeme, když lo- 
jovou svifku zhasíme, aona ímudl. /tu. 

Aerol*pla(fío«M/yf.immř>i) astectella Zeli., 
mol česnekový, ikodlivý motýlek z i^eledi 
molů, jehož housenky vyíírají listy cibule, 
pĎm i jiných druhů péatovaných rostlin cibu- 
lovitých, Umí nezřídka rostliny tyto úplně 
ničí. Housenky jsou Sestinohé, žlutaví zelené 
a zakukluji se mirao rostlinu výživnou v říd- 
kém zňmotku, z níhož asi za 8—10 dní vy- 
lézá mol dospélý. Tenio jest ssi 6-25 mm. 
dlouhý a s razepjalými křidly 14*25 inm. Sir.; 
úzká a ne dlouze třásnitá křídla přední jsou 
hnédá. s jednotlivými Šupinkami íemými a 
bílými. Z téchto vznikají bílavé skvrny zvláítř 
na vnitřním kraji kfídel a na ipici; uprostřed 
vnitřního kraje jest obyčejní ostřejši skvrna 
bílá a Černí obroubená, dále ke kořenu křidla 
jeSti^ jedna bílá čárka, vní černé omezená. 
U ápice křídla leží nad sebou dví skvrnky 
Černé a níkolik jefité menSích podél celého 
kraje. Vejíitá křidla zadni jsou jak olovo iedá, 
s třepením dlouhým a žlutaví třpytivým. 
Mlava i hrud jsou hnídé, nitkovitá tykadla 
svftle kroužkována, zadek a nohy černaví 
Sedě. LD. 

AOTOnilOn [ak-] (řec. nadpažek, toSnfov 
Tov aiMti) jest kosténá deska, v kterou se rozfi- 
řuje nfeben lopatky nad kloubem ramenním. 
Na předni straní jeiit a. s klíčkem kloubní 
spojeno. Jako kliček leží též hřeben a nad- 
pažek lopatky skoro hned pod koil, jsouce 
hmatným pruhem ivínce plecového* (cingu- 
tum humerí). Vlastní tvofí úhel v ploSe skoro 
horizontální: klíček jest jeho ramenem před- 
ním, hřeben lopatky ramenem zadním a a. níco 
I výíe položenou temennou části úhlu. 51. 

Aoronlns laona, ve st. zcmíp. Bodam- 
ské jezero. 

AorOAOtui [ak-] viz Antilopy. 

AoToayota [akronyktal Ochsenh., ÍÍpo- 
skvrnka, rod motýlů noČnlch z čeledi můr, 
a sice bourcovitých (Noctuae bombrroideae}, 
jehož níkteré druhy jsou pro Škodlivost svou 
pozoruhodný. T6I0 jejich jeat neveliké, kiyté 
lupinkamí na hlaví a hrudi přiléhajícími a 
toliko u kořene zadku chvostovité vztyčenými: 
hlava zřetelní oddčleni má oči lysé, tykadla 
dlouhá, álítinovitá a makadla hlavu přesahu- 
jící, krátce a hrubí srstnatá. Křidla bývají 
Sedá nebo bflavá, na předním páru obyčejní 
zdobena černými nákresy Si povitými. Noh v 
jsou vlnatč chlupaté. Pestré housenky maji 
po tile fady bradavek posázených Stíiinovi- 
tými chlupy, nčkteré i ívláStnf výrostky na 
Mbelí; zakukluji se obyčejní v kůře stromové 
nebo v setlelím dřeví v ubal pevný, jemnými 




dtSlé velice, 



U3 

tfistkami promiSený. Z domácích dnihO dO- 
leJitíjSi jsou: A. psi L. B. Irnhová s pfed- 
nimi kfídly pap«lavř íedými, zdoben^ími na 
pokraji íemým nákresem 
v podobí feckího písme- 
ne ifi; zadní kffdla jsou 
bčlavá. Housenky jsou čer- 
né, po stranách červeni 
flkvrnití, se Širokou, svřtle 
žlutou páskou na hfbetf; 
4. a II. krouíek nese na 
hfbeté Černý, masitý hrbo- 
lek. Žiji na trnkách, na 
rozličných stromech ovoc- 
ných, jakož i ní kterých 
listnatých stromech les- 
ních á na růíich; motýli 
objevují Ec od kvítna do 
srpna. A. tridens L., S. me- 
ruňková (viz vyobrazeni 
i. 49. a 50.) podobá se pře- 
la to, íe základni barva kři- 
del předních bjfvá narudle Sedá. Černí hou- 
senky její mají po hřbetá dví úzké pásky 
oranioví žluté, po stranách skvrny červené, 
žluté a bilé; na 4. kroužku hfbetním černý 
hrbolek, na 11. pak podobný, červení a bíle 
skvrnitý. Oífraji listí trnek, hlohu, rilzných 
stromův ovocních, zvlájtí meruník a broskví, 
růži, bfíz i vrb, a způsobuji nikdy v zahra- 
dách ikodu dosti patrnou. Motýli objevují se 
jako U druhu pfedeSlého. A. rumtcis L., 6. 
Šťovíková, má přední křldU hnědé a Šedé 
zbarvená, se dvěma malými skvrnami upro- 
střed a klikatými černými páskami pKčnými, 
Z nichí zadní zdobena jest bílou skvrnou 

Eoloměsicovitou. Zadní 
nědoSedé. Housenky j 
červené, po stranách 
bíle skvrnití, hned o- 
žlutě chlupatě; žiji hoj- 
ně na ffovíku, na roz- 
ličných rdesnech {Póly- 
i;onum) a zelinách za- 
hradních, jimž nikdy 
značně Škodí; také se 
vyskytuji na stromech 
ovocných, na růžích, 
malinách i na rozlič- 
ných stromech listna- 
tých vůbec. Motýli po- 
zorují se v květnu, pak 
opět v čci a v srpnu, 



Acronychia — Ács. 



i V 



ová, . 



přič, 



I dvě. 



laďa- 
.á předni křídla 
;dá s dvojitými 
čarami černý- 




uprostřed; křídla zadní 
jsou bílá, Sede žilkova- 
ná. Housenky žlutavé 
mají na hřbetě řadu 
skvrn bílých. Černě le- ^. j^ Acronycu tii- 
movaných ačctné.dlou- ďem L. (Souicnka) 
hé chvosty chlupů čer- 

venavě žlutých. Objevují se koncem léta ně- 
kdy hojně na maďalech čili divokých kašta- 



nech, na javorech i na dubech a oiítají 
stromy ly často do holá. Čímž sady i stromo- 
řadí velmi poikozují. LD. 

AOTOByoUft [ak-j Forster, stromy něha 
keře z Cel. routovitých, trib. Xanlhnxylei, 
v tropické Asii, Oceánii a Nov. Hollandě do- 
mácí. V úžlabinách vstřícných nebo střídavých, 
celokrajných a aromatických listů máji ktitké \ 



JÍŽ hořicé kílfy užívají proti p , 
dunculala z Vých. Indie slouží kořeném, pu- 
peny a plody k připravování občerstvujících 
lázní; plodů jako olivových požívají. A. odů- 
rala poskytuje libovonné pupeny, jichí v Ko- 
činčiné jako koření se potřebuje. A. resinosa má 
v kořenech Stavu, jíž v Kočínčiní omamuji 
ptáky; mimu to slouží kůra z kořenů proti 
chronickému rheumatismu. Déd. 

Aorospoitniii Tak-] earasl A. B., houba 
podobná houbám rodu Úadosporium. Vyskytuje 
se na plodech (řidčeji dle Kuhna) i na listech 
viSně, méně na některých nakyslých odrů- 
dách tfeSní, tvoříc na nich temné skvrny asi 
z— j nim veliké, jež se rozSiřují tak, že po- 
zději celé plody hnědnou, uschnou a upadnou. 
Houbě této padne nikdy za obít polovice 
úrody řerveného ovoce. A. fiuetigenum Pera. 
[Monitia frucligena Pers.. Toruta fructigena 
Pers.) působí černou hnilobu jablek (Schwar^- 
fduU). Sil. 

AoToaa oonntry [ekros kontrý], anglický 
výraz užívaný při dostizích k označení způ- 
sobu běhu a výkonu koňského, kterýžto mflie 
býti on tht fiat T^ po volné dráze, over hur- 
dels ^ přes hatí, anebo acrosš country- t. j. 
čirou krajinou při honbách a dostizích s pře- 
kážkami {íieeple chase). JL. 

Aeroittohnm [ak-], rodkapradin osla- 
diíovitých (Pblypodiaceae). jehož druhy jsou 
drobného, bylinného vzrůstu a rozSífeny v kra- 
jinách teplých. (\1z vyobr. č. 51.) Vskf. 

AoTotrMna [ak.] Jack, rod Dillenlaceí. 
upomínající tvářnosti na růžokvěté nebo pry- 
skyřníkovité rostliny. Květy jsou sčctné, a hoj- 
nými, bucf volnými nebo svazíitými nitkami, 
jichž praSníky pukají dílem dírami, dílem po- 
délnou Štěrbinou. Semenník složen ze 3 buď 
volných nebo zpodinou srostlých plodoliatA. 
A. jsou vytrvalé byliny indické a ceyionské, 
B listy často hluboce rozeklanými. D/d, 

Jkomvlnin ''ak-1. st. římské město na místi 
nyníjSího Kotoru v Dalmácii, jež Pliniuszove 
i.Ácruium, oppidum Komanorum<. Kle. 

Aoa [áč', mřstys v Uhrách, v řupé ko- 
márenské, v dosahu pevnosti komirenské na 
pravém břehu Dunaje, se 4437 mad. ob. (t68o), 
železnicí, tel., poStou a zámkem kníž. Liechten- 
Stcina. Vletech 1S4S a 1845 bylv zde tři velmi 
kr\'avé Grálliy mezi vojskem rakouským a po- 
vstaleckým vojskem maďarským. Na blízku vy- 
skvtují se četné římské starožitnosti. Bbk. 

'Aoa [áčj: 1) Michael, starSi maď. boho- 
slovecký spisovatel a cvang. kníz (* 1631 — 



iJy Wei wwStB ■ byl pak paato* 

■ v nékterích tnistech ríbsltě íupy, nupO' 

lyv Ko|n(ivé. Psal lat. a, matf. Foxtcs cal- 

bmi obstrueti (Tubinky 1669) a Boldog halal- 

mak flekat (Srrsssb, i-;oa). — 3) Michael 

A. mUdii. syn pťed„ maď. bohosl. spis., nar. 

:8. ŮDora 1671 v Ribu> studoval ve Vileni- 

l:rii <? 11 v Tubinliách a stal se vojenak^^m ka- 

1.3.1. a. mid. dfla jeho jsou; Disser- 

. ťitoitjfica de ealechumenis (Straab. 

. . -i jr tkeoíagia (Bardejov 1709), Cur- 

< .1- peitilentia. i» quo kominibus >a- 

í^.i ii;i>rtřni cupientibu) ffaliam iptam cl 

Damiaus Ji-sut praeparat (Šlrasb. 1702). — 
S) Karel A-, macf. rcfonn. knii a spisov. bo- 




L^ 1819) v Lapcsínyi, jest pastorem v Tót- 
~ yi vesprímské íupy a původcem velmi 
i a rozlifení sbfrlčy modliteb Nefiihjls 
t {NeMpomfncj boha) a spisu Maďarské. 
néimecké. romdnfké. itskoslovanské a srbské ro;- 
jrirfy Joma / na eesté (v Pc!ti 1S59). Bbk. 
I Ácam [«ča]: 1) Pehérrir-, ves v uher. 

;ui:4 hL^ťhradAé, V okr. vaálském, s 2334 ob. 
. ', a ním. Bbk. — 31 A., vesnice v iapĚ 
ult malokumánaké, a 1042 slov. ob. 
I Lit. chrámem, krásným, staré ev.ro- 
i.ovskí nájeiejlcim zámkem a po- 
línku Ralízá se drahocenná knihovna 
'.iT'jíitnosti. Slováci osadu lutojrae- 
R^. 
Aiisid 'aíádj, Nyir-.vesvsabolíské iupř 
■ ' iiyirbátorskího s íoít obyv. (1880) 
Bbk. 
Acsiidy [aeidyj: 1) Jan. budínský radní. 
'. i',! ve srofuméni s Isabdlou. vdo- 
. : .1 /ápoUkého a chiánjnkou Solima- 
ívdati Budín králi Ferdinandovi, jeni 
fajl vftdce svého Rogendorfa k dobyti tohoto 




mSsta vysl«l. Zámér tento se nentafil s Ar 
byl sfaL — 3) Ignác A., maď. publicista a 
romanopisce, nar. 1S45 v Nagy-Károlyi. Od 
roku 1871 jest vynikajícím spolupracovníkem 
• Pešti Napióa. Ňcjznámíjíi jeho román jesi 
Fridinyi bankja (Banka Fridényiova). Bbk. 

Aot rekt],anel,, inafl vangl. mluve právní 
výkon úřední vůbec, icjména pak usneseni se 
sborů zákonodárných, konferencí a kongressú 
mezinárodních, jakoi i listiny □ nich sepsané. 
Ntkteré zvlá£tni významy slova a. jsou; 

1) A. of congresa (severoamer. statni 
právo), tákon projednaný v obou sborech záko- 
nodárných, 2 nichž se kongress skládá, a schvá- 
lený i podepsaný' presidentem Unie, jemuž pH- 
sluii pouze veto suipensivnf (právo doi^asného 
lákaíuj, Odepfe-li totií president své schvá- 
lení, projednávi sezákon jako bili znova vobou 
sborech; jestli ho ani potom do lo dní ne- 
podepfSe. nabývá bili mocí zákona jakoíto 8- 
of c. bez podpisu presidentova. 

5) A. of parliament |angl.st, pr.)znaíí 
každý zákon projednaný v obou anglických 
komorách zákonodárných a opatfený schvá- 
lením koruny, která tu má veto absolutní 
(právo naprostého íákazu). Od té chvíle, kdy 
byl schválen, jest zákon takézpravidla vykona- 
telným. Pokud zákon sankce královské nemá, 
nazývá se bili. 

a) A. of settlement (angl.st. pr.), jméno 
parlamentních a-ů anglických o následnictvf na 
irQní; ivláStí jest to protestantský a, Vilé- 
ma in. z r. 1701, kterém bvl povolán dům 
Hannoverský (JiK L, vnulc falckrabénky a zimni 
královny íeské Alíbéty, dcery Jakuba L) na 
trůn anglický. 

4) A. of supremacy (angl.sl.pr.),jméno 
zákonů, jimíí se náboženství anglikánské za 
státní a stát anglický za neodvislý od řím- 
ské kurie prohlaíuje. Prvý a. o. s. vydal Jin- 
dřich VIIL u pfíleiitosti svého sřiatku a Annou 
Boleynovou, když upadl do klatby papelské, 
3. list. 1334. A-em tím bylo učení o svrchované 
moci papeíské nad králem za\TÍeno. církev 
anglická od Říma odloufena a král za hlavu 
její (suprems kead of tht Established Oiurch) 
prohlášen. Druhý a. o. s. jest od Alibíty 
z I. ún. 1359. Die téchto a-A musíli pak čle- 
nové parlamentu, po;d£jÍ i biskupové a státní 
úředníci skládati přísahu svrchovanosti (palh 
of supremacy). 

6) A. of uniformity, jméno angl. a-ů 
parlamentních, jimil zavadila se jednota v li. 
turgii a dogmatice epiakopálnf církve angli- 
cké. Prvním a-cm □. u. zavedena byla r. 1549 
jednotná modlitební kniha (common prarer- 
book) sepsaná Cranmerem, biskupem v Caňtet- 
burv, jenž sestavil také r. 1532 církevní flinky 
(411)' církve anglické. A. o. u, z r. 1559, vydaný 
Alžbétou po katolické reakci za Mane SCuarIky. 
namířen byl proti katolíkům, purítánúm, non- 
konformisttlm a j. sektám. A. o. u. Z r. i66t 
od Karla II. přikazoval veškerému duchoven' 
Etvu anglickému vyznání elán ků ' církve angli- 
cké a stanovil pro připad zdráhání ae trest 
sesazeni z úřadu. A-y o. u> byly zroirnčny 
toleranfnfm aktem z r. 1689 a zrultn^ 



144 Acta — Acta martyrům. 

konečné emane ipačním billem z roku koncilův, z nichž poznati lze dějiny a průběh 
1S28. Tkl. i jednotlivých sborů církevních. Materíálie tyto 

Aota znamená vůbec, to, co bylo učiněno, • nemají ovšem žádné právní platnosti, ale jsou 
co se stalo, tedy výkony úředníkův, ať již ve : cennými zfídly historickými. Pravidlem uve- 
správě obecné, ať ve válce, ale hlavně se tím ! řejfiují se taková a. spolu s ustanoveními pří- 
rozuměly výkony v oboru správy obecné, tedy i slušných sborů, čemuž pak i název publikací 
leges, edicta, decreta, iudicia a p. Praegnantně svědčí, na př. acta et decreta (statuta) conci* 
pak označují se tím záznamy takových vý- 1 liorum. Takových sbírek uveřejněna veliká 
koňů: commentarii actorum, řecky vTrojLivr;- řada, jak o sborech obecných, tak i partiku- 
iiata, a v tomto smyslu užívalo se hlavně lárních. Nejnovější větši všeobecnou publikací 
toho slova o záznamech protokolů senátu tohoto rázu jsou »Acta et decreta sacrorum 
(acta senatus), jakož i o záznamech událostí ■ conciliorum recentiorum. Collectio Lacensis. 
rozmanitých veřejných i soukromých (acta Auctoribus presbyteris S. J. e domo B. V. M. 
populi), Pk, ■ sine labe conceptae ad Lacumc, jichž vyilo 

Za soudní a. pokládají Římané pouze ty li- od r. 1S70 — 1882 ve Freiburgu v BreisgavS 
stiny, které na soudě samém o jednání spor- 6 svazků, které obsahují počínajíce rokem 
ném neb nesporném byly zřízeny, nikoli spisy i 16S2 všechny čelnější sbory církevní kdekoliv 
mimo soud sepsané a soudu pak podané (libelli). odbývané ; 7. svazek má obsahovati sbor va- 
Protokolování v řízení sporném počíná teprve ; tikánský. Sborům církevním, v Čechách v no- 
v době císařské. Z doby Ciceronoxy známe vější době odbývaným, svědčí tyto publikace: 
pouze knihu (codex, litterae praetoriae), do niž ; Acta et decreta concilii provinciae Pragensia 
zapisovala se jména stran a předměty sporu. a. 1860 celebr. (v Praze, 1863); Acta et statuta 
V době císařské bujelo protokolování na škodu I synodi dioecesanae Pragensis a. 1863 celebr. 
věci velmi rychle. Za Justiniana již ovládlo | (v Praze 1864); Acta et statuta synodi dioc- 
celé řízení. O jednání soudním, řečech stran cesanae Pragensis a. 1873 celebr. (v Praze, 
i úřadnika sepsal se při stání stručný protokol ! 1873) ; Acta et statuta synodi dioecesanae Bud- 
(regesta, quotidiana) pomocí různých skratek I vicensis a. 1S63 celebr. (v BudČjov. 1863.) Hnr, 
(notaé). Dle toho v příštích 3—5 dnech napsán | Aota emdltomiiiy titul prvního védě- 



protokol podrobný {personalia, xnO-apá), jenž se 
uschoval v soudním archivu. Stranám bylo 
dovoleno ve spisy nahlédati a vyžádati si stručné 
neb úplné opisy. Z protokolů soudních ve vě- 
cech sporných zachovaly se nám nepatrné 
zlomky ; za to četně protokoly ve věcech ne- 
sporných. Takové listiny zřizovány soudné 
bud za příčinou větší bezpečnosti, z důvodů 
processuálních (testamenty a p.) anebo proto, 
že ku platnosti některých právních jednání 
soudní forma {allef^atio ad acta, insinuatio) byla 



ckého časopisu v Německu, latinsky psaného, 
který dle vzoru Otty Menckova »Joumal dcs 
Savants< od r. 1682 vycházel s několika pře- 
stávkami a změnami až do r. 1782. Mezi spolu- 
pracovníky byli Leibniz, Seckendorfí, Tho- 
masius a j., později klesla však pověst listu 
značně. Celá sbírka, nyní velmi vzácná, čítá 
117 sv. ve 4°. 

Aota firatmm Arvalinm viz Arval- 
Ští bratří. 

Aota ladioiaria zovou se: i. Ve processu 



po zákonu nutná (některé případy darování I kanonickém i civilním spisy soudní vůbec, na 
a p.). Viz dále Akt, Akta. Čk, př. protokoly, dobrozdání, svědectví, výměry, 

Aota aiK>or3rplía, pod vržené knihy o skut- odvolání atp. 2. V arcidiécési pražské nazývá 
cích apoštolských. Sbírku spisů takých, které j se tak důležitý pramen historický, jenž se nám 
pro utvoření se křesťanské tradice byly dosti ' zachoval z včku XIV. — XVI. pod názvem A. I. 



závažné, připisuje Photius manicheovci Lu- 
ciovi Charinovi vil. st.; gnostikové sbírky té 



neb též ProtocoUa iudiciaria, v nichž 
církevní jednání soudní s osobami duchov- 



si vážili a ji rozmnožili. Jednotlivá a. a., která 1 nimi i světskými se vyličuje, a kteréž v ohledu 
vesměs jsou psána řecky, jsou tato: i. /I. /V- , historickém i topografickém mnohé vzácné 
tri; 2. rozličná Á. Pauli; 3. A. Petři ct Pauli; zprávy poskytují, jakož i ku seznání veřejného 



4. A, Pauli et Tlwclae; 5. A, Barnabae; 6. A, 
Pftilippi; 7. A, Philip f i in lícila Je: 8. A. et 
martyrium Audreae, původu gnostického; 9. A. 



života příslušných dob velmi napomáhají. 
Celkem zachovalo se 12 knih těchto akt, jež 
v archivu kapitoly sv.-Vítské uschovány jsou 



Andreae et Matthaci in urbe Anthropophapa- ' pod signaturou IV. i. — 12. a následující léta 
rum^ sloučená pQvodnč s 10. A, Petři et kw- , v sobě zahrnují: r. 137^ — 1407 í 1423 — 1439; 



dreae, obě dvě taktéž původu gnostického; 
z nichž složeno bylo 11. Martyrium Mat- 
thaei; 12. .1. Tliaddaci; 13. A. Tlmothei; 14. A. 
Tliomac (v nich velebí se manželská zdrženli- 
vost, pročež byla obh'bena u cukratitúv a inani 



1469 — 1561 a r. 1567. Čásř jich (rok 1392) ti- 
skem vydal kněz Frant. Tingl v Praze, Bvý. 

Aota msTtyruia (skutky mučenníků) jsou 
v užším smyslu soudní protokoly sepsané o vý- 
slechu, odsouzení a utrpení křesťanských mu- 



chtO'vcú);ls^, Consummatio Tliomac; 16. A. Jna7i- . čennikú; v širším smyslu jsou to popsání ži- 
nis; I j. Martyrium Bartholomaci, — Sbírku ííct . vota i smrti křesť. mučenníků. A. m. psána 
vyd. Tischendorť r, 1851 v Lipsku (Acta Apo- = byla buď od úředních písařů (acta prokonsu- 
stolorum Apocrypha). Srv. Apokryfy. ! lární), nebo od mučenníků samých, aneb od 

Aota apostolomm viz Actus aposto- , ctitelů jejich a svědků při jich výslechu, neb 
lorum. od církevních notářů k tomu schválně usta- 

Aota oonollioniiii, též actiones, re- 1 novených. Nejstarší A. m. jsou sv.Ignacia,bisk. 
lationes. nazvány jsou materialie a sbírky antiošského (f 107 po Kr.}, sv. Polykarpa, bisk. 



Acta Piláti — Acta Sanctorum. 



145 



imy renského (+ i68), sv, Pcrpetuy a Felicity, 
IV. Montana i Flaviana a sv. Symforosy a synů. 
Sbírku téchto akt zůstavil nám Euscbius ve 
tvé historii církevní (v kn. 4 — 8) a pak jako 
doplnék k tomu vydal : De martyribus Fa- 
laestinae. Kritické dílo: Acta martvrum sin- 
cera vvdal v PaNži Theodorich Kuínart, kte- 
réito dilor. iíh>j od brixenského biskupu Gahwy 
znova bylo vydáno v Hrixenu a opčtné v Řezné 
r. iSsu. Též O. Ilbachius vydal v ťřímé 1723 : 
Acta Ňlartyrum vindicata a i^těp. Asscmanni : 
Actas. Martyr. orient, et occid.j v Římč ij^SYJrk, 
Aota Piláti, apokryfní kniha obsahující 
Iprávu o umučení Kristové, kterou podává 
Pilát cisafi Tibcriovi. Kniha ta jest velmi stará, 
nad z počátku II. stol., psána fccky a je pů- 
vodu židovskokfcsfanského. Viz latinský spis 
Tischcndorfóv (Lipsko 1S55) a Lipsius,' v Die 
Pilatusakten. kritisch untcrsuchť- (Kiel, 187 1). 
Aota popnli, jinak též populi diurna acta, 
acta populi Romani, acta publica, urbana, re- 
nim urbanarum acta, diurna neb acta vóbec, 
řecky tu xoiva vnouv/fiiatu aneb jen vTtofivr}- 
patu, byla jakýmsi včstníkem (denníkem), 
který obsahoval rozmanité novinky. V první 
fadé byly tam zprávy ode dvora císařského, 
na pf. události v císařské rodiné, císařská usta- 
novení, vyznamenání, zprávy vScho druhu tv- 
kající se mésta. staveb, obétí, veřejných darů ; 
zprávy o znameních a zázracích, na př. že 
kameni pršelo a p. Mimo to osoby soukromé 
posýlaly redakci zprávy (inseráty) o sňatcích, 
porodech, úmrtích, rozvodech a p. Redakci 
tncli na starosti censoři neb acdilové, za doby 
císař>ké nejvySSí úředníci finanční (praefecti 
icrarin. Redakci pomáhalo mnoho písařů, t. ř. 
actuarii. Ti a. p. opisovali a na veřejných mí- 
'•ttv.h \ \ věnovali íi také osobám intcressova- 
n\rr: /asýlali. Mimo to uloženo bylo ka/dé číslo 
'.t siátnim archivu, a každý s dovolením úřadu 
nf.hi v ne nahlédnouti. — Uveřejňování tohoto 
vi>tnílw'j ustanovil C. Julius Cac^ar za svého 
pmííhu kt)nsuldtu r. 59 př. Kr. a stal se tak 
uLadatelcm novin. Uveřejňování toto udrželo 
>c ii do df»by velmi pf)zdní a zaniklo, jak 
<e zdi. teprve tthdá. když sídlo vlády pře- 
É"'./ení'> bylo z f<íma do Konstanlinopole. — 
Zpfa\y starých akt se týkající sebral pečlivě 
Em. Hubne r: Dc senatus populicjue Komani 
kLtis v čas. Jahrbiicher fiir klass. 1'hilologic, 
III. doplňkový sv., str. 559—632. Srv. K. Zeli: 
Ibtr die Ztritungcn der alten Komcr. ve I'e- 
rtn^^hriften, Heidelberí; i'^57. str. 1. -U}H. — 
l'adc'ikcm XV. stol. na jisto jest n rraj;mentú 
'tchto jct populi, které ri«:hius poprvé vvdal 
r. 1613 a kteréž dle PoduHIa. nejhorlivéjSího 
zastánce jich pravosti, obyčejné se nazývají 
řrji:nun!j IhniivcllUtna. Proti Dodwellovi vv- 



.•.t:i"" 



upili hlavnO Petr Wessclin^; ve spise Pro- 
i:jb:'i;a r. 1731 a Jan Auj;. Krnesti v i. ex- 
i.'jr>j k svému vyd. Suetonia r. 174*^. Ačkoli 
'Ou ti učenci důvody nezvratnými jich nepra- 
■■ >: uokázali. přece jeStč v letech čtyřicátých 
\">Miiupil jako jich obhájce (i. K. V. Lieberkiihn 
hlavnc \e spise : Vindiciae librorum iniuria 
•uspcLifirum. Lipsko, 1844, na str. i khj. Proti 
riir.u v\>toupil H. Heinze: De spurirs acto- 



rum diurnorum fragmentis I. Greifsw. 1860. 
Nyní již nikdo ve pravost jich nevéří. Pk. 
' Aota Sanotomm, skutky čili životy 

S vátých (též nazvané calendaria, martyrologia, 
menoíof^ia, mettaca. legenda, passiunalia) v .^ir- 
Sím smyslu jsou seznamy svatvch s kratSími 
neb delšími jejich životopisy. Takové máme 
v naSí literatuře české od H. Karlíka {Zivnty 
Svatvch 5 dílů vyd. nákl. Dčdictví Svatojan. 
iřŇ45 — 55), od J. Bílého [Legenda čili čteni o mi- 
ly-ch Svatých Jinčích v Praze 1866 nákl. liell- 
manna), od Kuldy (Cirkcvni ntk). V užším smy- 
slu jsou to obšírné životopisy svatých podlé 
dní jejich památce zasvécených seřadčné a 
vydané v XVII.- -XIX. stol. od jesuitů. První 
počátek, totiž rozvrh této ohromné sbírky, 
učinil jesuita antorťský Heribert Kosweyd; 
vlastní pak spracování začal Jan Holland, je- 
muž později za spolupracovníky byli přiděleni 
z téhož řádu jesuit. Bohumír Henschen a Da- 
niel Papebroch. Po smrti jedněch spolupra- 
covníka na obrovském tomto díle pracovaly 
vždy nové a nové mladší síly, jimž dáno jméno 
Bollandistů. A tak pokračováno vněm až 
'• do zrušení řádu jesuitského r. 177J. Od té doby 
již vzrostlo dílo toto na 5J fol. svazky. Než 
tímto zrušením řádu jesuitského mělo býti další 
dílo zastaveno, a nebyla již téměř naděje, že by 
se kdy v něm pokračovalo. Ale mimo nadání 
pomocí a přispěním císařovny Marie Teresic 
místo .Antorfu vykázán byl r. 1778 netoliko 
klášter Claudenberří v Brusselu spisovatelům 
životů Svatvch, nvbrž bvlv jim též zaručenv 
roční důchody pro ten případ, že by k dal- 
šímu spisovaťelství byli neschopni. Postavení 
jejich však opět brzy se zhoršilo, když císař 
Josef II., jenž sice s počátku doháněl je k rych- 
lejšímu pokračování (měl ročně vyjíti jeden 
svazek), pojednou, když nemohli tomuto po- 
žadavku z.i dost učiniti, jim zakázal r. 17S8 
další vydávání díla. Nicméně novou pomocí 
praemonstrátského kláštera Tanj^erlo v Bra- 
bantu vysel nový svazek -tanj^crlojskN zva- 
ný r. I7<j4. Po té a/ do i'. iSjí) prii nedo- 
statek hmotných prostředku a nepřístupnosl 
literárních prameiui ustalo se od vydávání 
dalších svazků, ač i ťranc. akademie i sám 
Napoleon I. přáli si. aby se v díle pokračo- 
valo. Než teprve r. 18^7 působením rektora 
university levenské de Ráma belj;ick:'i vláda 
bojíc se. aby lak neučinili, jak se proslýchalo, 
ochotní k tomu P'rancouzové. a pohádána n;l- 
rodní pvchou, vykiizala jesuitům ročních cli:- 
chodú íKKK) franku jako/tn příspěvek na po- 
kračování onoho díla. které s touto p;ulpt»r(ni 
dostoupilo íiž na ij. svazek, v němž jsou Svatí 
až do 31. října. A tak jest naděje, /e bude 
dokončeno toto arcidíl(\ které jest vydatnou 
pomůckou pro veškerou theol(-t;ii. zvlá^tř pak 
pro dějinv církevní a křesťanskou arcliaeolo- 
ř;ii. Proto ji/ papež Alexander \'ll. ř«.iJ, že 
dosud nikdo nepodnikl díla církvi u/iteůiLÍ- 
šřho, než jaké navrhl Kosweyd. Nové ne/nu'- 
něné vydání prvních 54 toliových sva/ku poil 
nikl Palme v Paříži (18^)5 ř)'^i. u nOu'/ i i^n- 
sledni dva díly velkolepého toho podniku l)\Iv 
vyšly na světlo. .///.■. 

10 



AotA Buiotorim u HindQ. V hinduismu 
jnko v jiných niboienskíth Boustavách shle- 
tlňváne nékleré mule zvIdStí vynikajiei ni- 
búžcnskoii oddonustf a hoilivostl. U HindO 
jest hlavně tak v gcktí váiitiitvA (ctitelů boha 
Viinu). Tito svati nBK)>vají se bhaltta. V dilc 
narvaném Bhakta-Mdlá (Plctenec veNcíuh) 
opívuje a liCI se iivot a divůtvorní působeni 
tíchto 'Svatých'. Pilvodné sepsal dílo loto 
okolo 15S0 po Kr. Nábhádii v dialektu hindi. 
Obsahuje sc2nam s krátkými poznámkami 
o událostech spojených s životem jmenova- 
ných osob. Pozdfji loto dilo ponfkud rozS^íFil 
Nárijan Dáa (v dobí Sáhá Díahána v r. 1627 
ai 1658). Toto dílo rozlisuje se jménem Mátá, 
kdeito jeité pozdíjši, více rozmnožené spra- 
cováni tíhoí pfedmécu Kri&ná-Dásem (r. 1769 
Samv. nebo 1713 po Kr.) znJmo jest jménem 



iram — Acte. 

v roínl av&zky spofidána a re ttitojm 1 
chiví (tabularíum) uloiena. Zlomky a ipriv 
o s-lechs. D Hjbnera. Srv. acta populi. Pii 
AOtava faktea^ L., samorostlik. r. rosili 
i fádu prysKyřníkovitých {Ranunailaeeat 
se3^5 listkykaliSnimi. opadavými, 4— toplitk 
korunními a jediným viccsemenným. bobi^i 
vitým plodem. Byliny soddcnkcm vytrvaly 
haty sifídavými a— jkráte trojení ipeFenýn 

■^"oien sestavenými, bél"^^ 
známých druhů jest 1 
ý) v mirnÉm i studeat 
pásmu Beverni polokoule víude rosaffeiUk 
i v Cechách v stinných lesich a hájích obecti 
Celá rostlina a zvláStí vejEitf kulatil, jal 
hrách veliká, leskle Černá babule jest jedoval 
pflsobíc průjem 1 dáveni; proto byla dKve Od 
cinelní. (Viz vyobr. Ě. jj.) Vt. 




> kvíienslvl » pílro.ení velihaiK, b) kvťt niili 

Tikd: koneční opatfen překlad tíhoi do víc- 
oliecníjitího náfeíl hindustánskího nejmeno- 
vaným autorem. Líčeni lívota tíchto svatých 
Upomfná znaínč na týí předmít v katolickém 
náboienatvi, hlavní na llíenl života dvanácti 
apoStoIQ. H. H. Wilsin, Religions of the Hindus 
I., p. a., 9.; BalCour, Cvcl. Ind. L, 336etc. Fl. 

Aote Hnatns [ak-j, protokoly senátu 
fiuiského. C. lulius Caesar naHdi! za svého 
prvního konsulátu r. 695 a. u. c, 59 pf. Kr.. 
aby jednáni (protokoly) senátu byla uvcfej- 
ůnvána. Od doby Caesarovy zařízení to tr\'alo 
po celou dobu cisaf&tvj, ale uvefejňováni dalo 
ae jen v případech málokterých, neboť již Augu- 
atus zaiiázal uveřejňovati je. — Sepsání proto- 
kolů obstarávali s počátku konsulové, pozdíji 
zvláštní kommisse skládající se z níkolika se- 
ivitorů, koneční byl k tomu ustanoven zvláátni 
úředník evanýťiird(ordcřorum$enaf US, od doby 
Hadriánovy jen ab aclis senatus. Byl to úřad, 
jsk I nápisQ patrno, mezí quaesturou a aedi- 
liiou (po pfipadí tribunátem), bezpochyby 
roínl. — A. 3. každého roku byla od quaestarů 



ulitou se spirál ní má pruhy neb tečkami. Nejol , 
čejníjíidruh s ulitou hnédočervenoujest A>M 
tmtilis Ad., v moři Středozemním hojný, Se^ 

AotK«on«lla [akteo-] D'Orb., ^kamenít 
rod břichonoiců z fádu Opislhobranchia I 
skořápkou válcovitou, krátkým kotoučcn 
velikým posledním závitem. Ústí úzké, dole s 
okrouhlené a rozvířené. PiStí] nese 3 záhyb; 
Jest velmi hojna v křídovém iltvani. U nás »J 
skytuje se druh A. Briarti v ncsfetných ezen 
plářich v korycanských vrstvách u Radovesah 
Korycan a j. Geinitz, Elbthalgeb. fía, 

Aete [akt], franc, značí v právnf mluv 
franc. úřední jednání (a. public) nebo právi 
jednáni soukromá. Ze zvláštních významo sIm 
toho sluSÍ uvésti: a. administratif, t. j* Ůkfl 
výnos nebo příkaz úřadů správních v It 
jich příslušnosti; a. auihentiqve, t. j. prav 
jednáni předsevzatí veřejnými úřady neb í.,^^ 
ženci (na př. notáři) 5 přísluSnýmí obrttdnýfll 
formami, které podává pak plný průkaz o s< ' 



Acteur — Áéěii-Sňř^^. 



1. rciisirriialtiírr. t. j. právní jednáni 
!. ?ach<ivinl priv. zvi. pN ncbezpcíi 
in» př. inventáíe a j.); a. de ťélal 
■: t>'kajici se pomřrů obĚínskích, 
■líků a úmrti: m. judidaire, soudní 
'jilcK (výméij', roisudky), vykonává- 
.'. r) neb slnin (sporcič apísy); a. r^- 
I inf privniho závaeku jií plainího; 
I ii-r. právní jcdnin( pfed notářem a 
' 1ky, kterém íádají snoubenci za 
i-h Todifé ke eňiitku. s nimi lilo 
tin^ pnvé. právni j:d- 



mř. 



Tkl. 



r|. fr.. herec divadcli 

.'.i:n:tcum béUnin [aktiakum), latinská 

<ln' Augustovy a básníku epickÉmu 

r:i;ládaná, v níí llfena válka, víádce 

. h Antoniovi a egyptské královní 

Zachovány z ní pouze né které 

ikfm 67 hexametrů, z íisti zkomo- 

i-íenř na poC. tohoto století v zívit- 

...iníkých. Poslední oliStíny v Bach- 

ii rtxrtaf Latini minores (1879) I., str. 

Aetlfi«n [aktík-l nazývá se v právních 

pnmcncLh polských XVI. víku zapisováni dii 

Hphl neb knih liícdnich, zvlááte soudních. Odtud 

■ lit acticata. J.Č. 

i faktinea] Juss., rosthna úboro- 

ihalophora. 

ft (ak-J Lindicy, rod rostlin cístn- 

h říci. ríinltroemiaccí DC. Cíli Cámfl' 

"lne- Jsou to levoluíivé, vytrvalé 

Itcké, japonské neb amurské. kte- 

li lodyhami, v tlusté provazce se Htá' 

, kfoviny a stromy, jcí oplétají, i udu* 

MU. Kváy jsou rúz no pohlavní. Kalich 

■ mají po 5 plátcích v pupenu stoCe- 

Tyítnky fietnó s praSniky ipodinou 

'~% phrostlými a pohyblivými. Semcnnik 

: stejným poíiem ínílck, 

ven vyvrácených. Bubtile 

ni. blikem bohatými semeny. Nejvft£í 

jlocháil A. polrgama Sieb., v Japaní 

■"1 zvaná. Roste pouxc ve vlhkých, 

"'rtiich, al« nikohv pod stromy, 

: výslunním a suchém. [,isty 

a etiiptiiné. obnk dlouze zakon- 

t ostfe pilovité. Koruny má bílí 

-viMité, svíile zelené, na sluncCné 

Uiidl£. ívici plodQ rybízových. Mnoíí 

o Miky a hodí «e výhodné k loubeni 

Mírní ea-Mo pfsiujc se bílokvétá A. 

^^tátMm.^fí'u^llil^andscbu^iea Maxim.) 

, o lev. Japonska, s listy srdčitými 

t clliptifnvmi. dlouze zakoníitými, 

, na plodu ípíl ohnutým kalichem. 

I druh neotáíí se vjdy, pak ale mívá 

I bil« tkvrnité a na podzim úplní £er- 

lupcny. Dr, Kegel z Petrohradu tvrdí, že 

am břZ pohromy pfeszimu vydríí. Děd. 

bOttaeeftrpiu [aktinok-] Rich. Btnwn.. 

' rikovitých rostlin, jei Linné kladl 

. popisuje jeden druh co A, thimůso- 

-— euuvádíjcj co /ídntiiíoniMm. Déd. 

Mmhalns [ak-J Schneid.. rod cizo- 

ti prTokú z tfídy gregarin (S^oro^oa). 



b firoce < 



m 

i Čeledi Poíycyttidei. C hara klen sova n jest 
drobnohledným, vcjíití podlouhlým t tikem 
skíádajiclm se ze dvou nestejných, jemnou 
pfepáikou (septum) oddélených Části : z části 
zadní a větĚÍ (díutanteril), zrnitým pla.smem se 
Křelelným jádrem {nuclrun) vyplnioé a z Části 
pCcdní a meníí (^pi-otúmerit), jel jsouc jemní 
zrnitého, plasmatického obsahu vjfbihá do pře- 
du v zoban (protmneríl)t na konci v ozubený 
tcrCek rozSífený. Známe nyni asi 7 druhů 
tohoto zajímavého cízopasného prvoka, íijí- 
cícEi vesmís v zažívací roufc různých bmuků, 
much, hmyifl rovnokftcilých a stonoiiek. Tak 
A. stelliformiit Schneid. cizopasl v raílvacl 
roufc stfevlíků (Carabiis awatus) a drap£fků 
i^Ocy-pus olfHs), A. oligacaalhui Stcin v xaiX- 
vací rouře Sidel {Agrion. Calnpleryx), A. Du- 
jardiiii Schneid. ve stonoikách (LilhobiHsJbr- 
Jicatus). Se. 

Aotlaodliua [ak-J Schaucr. rod myrtovi- 
tých ze skupiny ChamtíauciH. jení co stro- 
mek A. Cuiiningltamii Schau. v Austrálii pře- 
bývá, a liarwínii podoben, od ní čtyřdílnými 
kvity zvláĚté sciial. Kvítky stojí v konečných 
sirboulech, /barven, listeny objatých. Did, 

AotlBOdOB [ak-], rnď vyhynulých oboj- 
řivelníků z útvaru permskího a knmenouhel- 
ného. Význainým typem jest A. Frossafdi 
7. vrstev permských u Autunu ve ťrancii, jenž 
byl zdili I m. a jehoí kostra velmi pamíti- 
hoitné znaky tvarozpytné jeví. Gaudry řadí 
k rodu A. jeSlĚ vyhynulý tvar Archegosaurus 
íaiirostris ze Saarbriicken; rod sám pak sluii 
klásti do vyhynulého řádti obojí i velni kft Stc- 
gocephala {Ganoctphaia Owen). 

AoUnOnima Tak-l Haeckl, rod mřížovců 
(liadiolaria) z podřádu Peripylaria. z éeledi 
Sphaeridae. Vyznačuje se kfemenitou kostrou, 
jež se skládá ze tfl kulovitých, koncentrických 
bání mřiíovitých, kteréž mezi sebou systé- 
mem paprskovitých lyéinek jsou spojeny, 
Z rodu tohoto, na četné živé i fossilnl druhy 
bohatého, jest obyíejným v moři Středozem- 
ním druh A. asleracanthírin Haeckl, jenž na 
obvodni báni své nese íest kolmo na sobí sto- 
jících trojhranných trnů. 

AotlnomoiULa Jak-j S. K.. rod prvokA, 
jejž angl. zoolog S. Kent stanovil; nálcii k nej- 
nižším nilevníkOm biCikovitým {ftagcl- 
lata)a tvoří přechod od tíchto keslunivkim 
(Kř-řfojoii), Jest to drobnohledné, v moři žijící 
zvířátko s tilkem kulovitým, jež deUí stopeČkou 
na podklad néjaký jest přitiskli, z celého ob- 
vodu pak svého jemné, paprskovité panožky 
ipseudopadié] vysílá a na temeni svém mrítní 
se ohání pohyblivým bičíkem. Šc. 

Aotlnomfoe* fak-] Han jcat houba po- 
ch)'biiú. vyznačující se myceliem paprskovi- 
tým z vlilícn bezpřihrádečných. A. *oi-ii pro- 
vází prý nemoc zv. Actinómycosis (v, t.). 
která způsobuje nádory na čelistech skotu. tČ. 

Aotlnomýooaii (řcc), oncmocnční in- 
fekční, kteří hlavní vyskytuje se u zvířat, avSak 
i u človíka, a kteréí se charaHterisuje tvoře- 
ním nádort:! pevných, librosnlchnamíatech, kde 
vnikne mikroparasit AcHnomyces zvaný, který 
bezpochyby do fady Oadotňi-ij: dle Bostroma 



^tmonema ' — Actmozoo. 



nileií, v tvitM (kriva. vůl. pnsv. kbh) pózo- 
TOvůnu JNúu jif ctrfve xvl. oncmocníní a lo dvo- 
jihn druhu. Jednou Khleddim afTekce jazyka i pod- 
ťelistnyth ílar mizntch. kteréi znaíně s3 ivít- 
tily ímal dfl i'ui^. laague Je bnU. Holijiinge, 
ídřevínílý jaiyk): jindv se vidílo, ie affekce 
poílnů od 2ubfl. hlavné na íeliati homi, kde 
livolna se utvofuje niidor pevnjS bílavý, s oko- 
Mici čelisti pevné souvisící, jenž zvolna na 
svalstvo piesnhujc, 3Í honcfní i a koíí sroste. 
V tomto nídoru povstávají pak misla em&klá. 
kterki obyScjn* na venek piateiovítř se pro- 
váli, a X nichí odtéká zvláJIlni hnÍNOtitá teku- 
tinai v nií obsaíena jsnu ílulavA tfliska. veli- 
kosti prosa, dosti tvrdá. Tato tíliskajsou shEuky 
2 Aciinomrcts, o čemi se mOiemc přesvídiiti. 
dámcli tahové zrnko pod drobnohled. Hospo- 
ddfi nazyvaii i tuto alfekci houbou; starif pak 
videíli badalelé pokládali nemoc tu za nAdor 
(osteosarkom), ba i za tuberkulosu. Teprve Bol- 
iinger dokizal. íe affekce ta jest ivláitní ne- 
moci infckínf, kterář povstiví vniknutím ji- 
stých, poprskovitř uspořidanýcli mikropara- 
nitů zvaných Aciinnmyces do Iřla zvifccfho. 
aC jii před tím LariKcnbeck, Lebcrt, Peron- 
cito podobní tvary byli vidíli. Aí-tiniynyctrs 
b«pochyby a potravou ae dostává do duliny 
úsltii, kdci nejspiSe v zubu se usídlí; odtud 
dále ne mziihije, ba mOíe i do vnitfnich 
orgánů vniknouti. Přenesení na ílovika jest 
konKlatovdnr) nejdNve Poniickem a Israelem. 
Aviak u ílovika nedochází k tvořeni 



r. houby n 



ak-] , rod hub, nátricjlcf a 



kováním na konci vláken vznikající (c 
iporae). Mycelium prorůsti pletivo listoví 
hvÍEdoviti skvrny ; jednotlivá vlákna podhi 
pronikají na povrch listu, vyzdvihuji kutikulu 
tam pod ní odílinkoji vi^trusy, A. rotae Fr. t 
padá íivt listyTQíí a tím značné škody v žahl 
dách způsobuje. Sbíráním nemocných listů ni 
uřezáváním napadených vétvi lze náluutu pl 



tlačiti 



lí. 



iřelkých nádorů, nýbri jen k utvoření nepflliS I Si 
/ilBĚného novotvaru, který 8 hnisavými pro- 
9eMy se komplikuje a tak pyaemii si podnbá. |al 



AaUnepliiyi [ak-] sol Ehrbe., sii 
obětmi, prvok. jenž k slunivkím {Hélima 
náleil a žije ve vodách sladkých i v moři. Kt 
loviti tilko jeho. z néhoŽ paprskovité panoii 
(pieudopoiiie), osními vlakf nky podepřené, vvl 
hájí, má na povrchu vzhled bublinovity. coí i 
zevnřjil, korové vrstvy masoviny, bublina 
četní proniknutí pochodí, uvnitř v<lák jemni ji 
zrnití a chová ve středu svém veliké jádro (i 
clciig, vizvyobr. Č. 53. n), k nímuž se druii aby6 
ní jediná, na povrchu vynikající staiitelnž b 
blina (i'aítii(j/ii. viz vyobr. Č,53.d). Ohledný len 
prvokmnoiÍser>'ch!edílenlm,nnváv£akÍTHS' 
dua namnoze neóddf lujf se úplní od tCIa maM 
nčho, £imí kolonie jednoťniků povstávi^I. A- . 
jest dosti ohyCcjný zjev v naiich čistých voda 
stojatich. koci mezi řasami vcspoleCnosti Dál< 
nlků.liořenonoitQ a jiných prvoků vyniká svu 
charakteristickou a úhlednou tváfnoíti. Se. 

Aettnopliyllimi Tak] Kuiz et Pavon. V 



Tak pozorována u človíka a. p!i< 
břiini, dlřev a kosti. Léčeni bude 
operativní. 



phyli 

AotlaoBBlunlniiiiak-jfichhormiEhrbi 

11 ni vka obrovská, prvok drobnohledný, n 

leiÉEJicí mezi s 1 u n i v b y (Htlíonu 

Má kulovité lllko, z néhož vybfhi 

Eaprskovití na vjecky strany m< 
utné a dlouze protáhlé panoU 
č, pseudopodie. Masoviiut Ipnt' 
/ plaima). jeí tllko skládá, velf 
přcBné se dřlI na vrstvu korovou 
zevníjii {eclosarc), vzhledu bub 
^ novitéha. což od množství sUi 
lelných bublin (viz vyobr. C, 54. 
v ní umisliíných pocházliavrar^ 
vni třn i (f H tosarclvzhl edu jemni 1 
_. nitého, obsahující přečetná Já 
(viz vyobr. č. 34. f) a vedle n. 
mcnií bubliny stažitelně. T&to li 

nivka náleil k nejvetfiim '* 

»■ naSicb vodách íijiclm 

velikosti aí t min. Žije dosti hl 

ní v čistvch naiilch vodách W 

~^ jatých. še, 

AoUnotiu |iik-| UbilL, n 

lina ukoličnutá z pfibu»natl 

.samciih'. s niž srovnává ee ieds 

duchými, m nuh ok vitými okalA 

podepítnými zeleným n«b jim 

zbarveným obalem. Pes tiky jň 

vSak jednopoiizdrč ajednovajCů 

'" a kvítky Čníto jcdnopohlavnf, , 

iixi 7 australskjích bylin. AU 

dutiny Aotlnoxoft fak.i : 1^ Název 'véd. pdv) 

asi jen | korálovitých. jeií vhodnéji nazýváme Antn 

//ua. loa. — á) Společný nSrev tfi tfíd oatn 



aa^ 



koiců (Ecliiiiodermata):hvizd\c{Asleroidea), 
hadic iOpltiumiéta) aježovek (Echinoidea). 
jejichi upoleCnj-m znakem jest volné, nepfi- 




ledlt. radiární pítipaprskovilou stavbou se vj 
znaL^Ujici téln. pokryté deskami vúpcnit\''m 
prjvidťinř scřadřnvmi, v ptikoice uloicnvir 



Aetlo akc- ila 


.)/n:imc 


ív právu fimskú 






. V yviUm Miivs 


■Vr,' „dnáni M.udn. 


ii ZLJna- 


na úki-ii. jímJ n 


\.á.-. .t;^;.n. pi.iv,i 




sniiilí xaliaiiiji 


ÍJr,hL!. Vp['.t,;vMl 


lL-Kisai,L- 


ínumciiiilasouhr 


iitLh -.lavnjth iik 




cní pfťd Kiiudní 


nj^i^-r.itcm k'ir..ii 


ých IV. 




itt\\ ;.i:.>bní li.rm 


ii. pii>lt 


í jakii riidm.-^ / 


;<*ii; >pi« i/i;-.-w..< 


7)111 '.■.!(; íj 


(SI. 



„dpOVKklji 

I >tránk'U 






pnívíi /uUibniho ku právu, z nřlio, 
.-. hli.rli rnodirni právo a vOdči zti-k 
./ pr.lvi. a vd-da fim-^ká. Modfmími 
•.[ /,ili'i).i piivlastktm prúvnili<i pumiii 
■ •ku. r. nihn). se .íalujc: lolii právu ; 

.^'■■ba l)C/ pr;ival Opaínů vprdvu fim 

;i L-itJkť nedává /aldhy Mtf.Vwi.i .ř.iN.i 
m-Irt-m nebo nárokem právnírn. li 
iba priu-., ona tvoři a pujimá právu 
1 íalfibv, ner>i práva. l'r(ilo piáviiit 
ytháícli v ro/praváth svvth ni\ /a 
(id práv. a t<i i v té doE>£, kdy hi 
du\'od tohď zjevu : ius cdLvnJi 



:tio. ] 49 

Žalob)' lze dle různých hledisek roztříditi : 
I 1. />( rctn actiones (pctiliones) a in pcrso- 
' iiam aciiúncs liíi se tím, že prvÉ jsou žaloby 
z práv absolutních (vÉcného, rodinného, dřdi- 
ckého), druhé z práv relativních (obH^ačnich). 
Ježto podstata absolutních práv spočívá ve 
vieobecné povinnosti neručiti ^ich. miiže kaídy^ 
kdysi býti žalovaným a vyrQsti nekonci^ná fada 
osobních žalobních nároků, .absolutní právo 
o sobe neurCuje tedy individuální osoby ža- 
lovaného a jednotlivý žalobní nárok nikterak 
I nevyčerpává absolutního práva samého. Jinak 
< pfi actiones in personam. Tu právo, z néhož ae 
1 žaluje, hned od počátku viie se na určité osoby 
(na pF. právo z koupí), jen ty ohledné ního 
: mohou přijíti ve spor a ztráta této žaloby jest 
, ztrátou práva samého. Zapůjčiv peníze, vím 

■ hned. koho budu po případě o zaplacení žalo- 
vati a ztráceje žalobu o placeni dluhu (ťdiiiřiV- 
lio mittui) ztrácím dluh sám. K Žalobám in 
rem náležejí také nctioiifs praávdidaltí: k Ža- 
lobám in ptrtnaam. i. i\: actiones, inrcinxeHptae, 

■ Praejudiciální žaloba ncdomáhá se odsouzení 
žalovaného, nýbrž jen výroku, že určitý stav. 
pomér, právo {libcilas, paleniilii.:, iits siicjídcnd! 
a p.l existuje. AcIioHes In rt-m scripijc liíi se 
od jiných žalob oblifiačnJch jen lim. že každý 
i-sloupiti muže v pomfr. jenž žalobu tvoři lna 
př. actiii qiivJ int-tiis causa a. j.]. 

IL Dle min- doby. průbíhcm které žaloba 
vznesena býti musí, ncmá-li pominouti, tfidi 
se žaloby naa-nes/«rf('í«iii'ft/i'm/vii-(ifi's(tr vale, 

. nepromlíitelnč: dnCasné, promlCileJnéj. I'u- 
vodní byly veSikcré žaloby mimo žalobu proti 
rukojmím {t létaJ nepromlčitelné, ale jirubí- 

i hem času prohlášeny níkleré za promlčilciné, 
(annale:> rr nik. 4, 3. lu u io let nebo (> a • mě- 
siťf, na pf. ticli-mcs ,ii'./(Víí(.i.'i. aí knntínč 

I cis. ThuodosiLin 11. ustanoveno r. 4^4 po Kr., 
že vcíkcré, po^ítid nopriiinlčittlné /aluby pro 

jmkiiji se ve jii létech. Tulii iistíinuveni tisař 
Jusimián potvrdil a ro/iiťil na iiíkicié posud 
ne pi( linií i lei ně žaloby, ustaiiuviv pr.> ní Uiuiu 
4ulvtou. Odtud n.i/ýv.iny Žaloby pimiilOujicí 
se ve ji.i a vílv léluh a-iie- yťifclu.ii; ostatní 

lil, /, Óetňýcli pomfru ohli-ačnith povstati 
mohou iibíma slianáni právní nároky : žádá-li 
každá strana 11 nt sjínnstatné, žalobou zvlá.ttní, 
zove se pak záloha jtd noh o (osiiby hkivni) a. 
diri-cla, žaloba druhého a. i'(i(iri'.iií.i in:i př. 
jť/iíi J/nvřj; žaloba (leponerit.i. liunimo- 
(lanta. mandanta. domini nei:(itii a. cnn- 
tniria: žaloba depositár.i. k'immiiil.il.ii;i. man- 
datara, ':e slonil. 

IV. Žádá-li s.' žalobou iediná včc. jediné 
pliK-ni, ic-l to a. .(h-h/.icí.': jeli pf.-.líiiétcm 
vs.iuhrnii!yivtk<.vvip../iivtalo-ii.slove 



i/í\ i/n-( 
V. /..ilol>y toh.i druhu, píi 11;. hí 

váného osv<ih,>diti, nikoli \iak /.i]-'. 



/^U,ilk 



150 



Actio. 



pft starobylé vindikací per sacramentum, jindy 
včzí v poměru, z něhož se žaluje: na pf. při 
žalobě o rozděleni společné věci, dědictví, 
ustanovení pochybné meze a ruSení držby 
(a. communi dividundo, familiae erciscundae, 
finium regundorum, interdicta retinendae pos- 
sessionis). 

VL Nepatrné ceny pro právo moderní jest 
fímské tfídění žalob na anes ret persequendae 
causa comparatac a poenales a-nes. Prvé mají 
účel ryze hospodářský: opětné nabytí věci (reí 
vindicatio), nebo zadrženého plněni (a. mandati 
directa), neb dosaženi náhrady (a. depositi con- 
traria). VeSkery žaloby in rem jsou toho druhu. 
Actionca poenales trestají učiněné příkoří, po- 
kutují (poena, třeba 2- až 4násobný obnos 
fikody, §. 22. I. IV. 6) a proto pravidelně ne- 
jdou na dědice vinníkova. Je-li učiněné pří- 
koří rázu ryze osobního, stupňuje se pokuta 
na osobní mstu (u/ř/o), žaloba dýSe mstou (actio 
vlndictam spirans — iniuriarum, sepulcri vio- 
lati) a nepřechází na dědice žádné strany. — 
S povahou žalobního důvodu souvisí též zne- 
ucťující účinek vítězné žaloby {actio famosa), 
jako při žalobě pro nepoctivé vedení poručenství, 
při žalobě z deposita (actio tutelac a depositi 
dtrccta a j.). Některé žaloby směřují i na včc 
I na pokutu (actio vi bonornm raptorum) a šlo- 
vou smíšené (mixtae a-ties). — Poenálními žalo- 
bami jsou též actiones nnxales. Jich zvláštnost 
jest v tom, že pán žalován jsa z deliktu otroka 
neb dítěte v jeho moci jsoucího anebo pro 
Škodu (noxa, pauperies, pastits), kterou způsobilo 
jeho zvíře (quadrupes), může zbaviti se odsou- 
zení tím, že otroka, dítě neb zvíře vydá do 
vlastnictví žalobci (noxac datio), 

VII. Ale pán (dominus) zavázán jest i z kon- 
traktních závazků těch, kdo nalézají se v jeho 
moci (patria pntestas, manns, maucipiinn), pak 
svých obchodvedoucích (institor) a vůdců lodí 
(magister navis), třeba jen omezenč. Tu má 
spolukontrahent dvč žaloby: proti jmenova- 
ným osobám a proti pánu. Ona slovo directa 
(empti a,), tato : actio adicctitiac quaiitatis (na 
př. actio lic pcciilio, a. institutoria a p.) 

VIII. Dle subjektu k :':alobě oprávněného 
liší se žaloby slovoucí a. privatac proti actiones 
populares. Prvé přísluSí jen té osobě, proti 
které namířen byl osten činu, z něhož vznikla 
(rušení vlastnictví). Avšak jisté kulposní nebo 
dolosní činy ohrožují veřejný zájem, zájem 
všech: mravnost, bezpečnost těla, a tu vSicími, 
nejen ten, kdo bezprostředně snad byl poško- 
a^n neb uražen (moto tcrmino, sepulcro vio- 
lato)f oprávněni jsou dle římského práva k ža- 
lobě (quivis ex populo), proto název actio po- 
pularis (na př. actio dc effusis ct ciectis, a 
terminomoto a p.). Pokuta připadá žalobci; vy- 
stoupi-li více žalobce, vybere practor nejza- 
sloužilejšího. Osoby nečestné (infames) jsou 
vyloučeny. 

IX. Dle rozsahového rozvoje určité žaloby 
nazývali Římané tutéž žalobu jednou directa 
{ret vindicatio), ve případech totiž, pro néž pů- 
vodně byla určena (u vlastníka), jindy utilis 
(ret vindicatio), tehdy totiŽ, kde propůjčena 
byla pro případ analoi;ický (emfyteutovi). 



X. Moc a volnost občanského soudce u roz- 
hodování sporné otázky bývala velmi různá. 
Byly žaloby (actiones stricti iuris), při k terých 
soudce rozhodnouti měl dle přesných pravidel 
zákona a projevené vůle stran {actio mutui, 
ex stipulatu a p.). Při jiných opět žalobách 
(actiones bonac fidet) neuváděl zákon podrob* 
ných pravidel, nýbrž poukazoval soudce, aby 
otázku, zda žalovaný jest k plnění povinen a 
v jaké míře, rozhodl dle toho, zda a v jaké 
míře by za daných okolnosti řádný a sprave- 
dlivý člověk (vir bonus) byl zavázán. Actiones 
bonae fidei jsou: žaloby z konsensuálních kon- 
traktů a reálních mimo zápůjčku a jiné v$. sS. 
I. IV. 6. vypočtené. Při některých žalobách 
(actiones arbitraríaé) byl soudce zavázán, aby 
shledav žádost žalobcovu spravedlivou, dfive ' 
než vynesl rozsudek, jenž v době klassické ' 
vždy zněl na peníze, vyzval žalovaného (pro- 
nuntatio), aby naturálně povinnosti své zadost 
učinil. (Př.: rei vindicatio ad cxhibendumsip,), 

XI. Ne všechny žaloby rozhodovány byly 
soudcem z občanstva vzatým (iudcx). Počí- 
najíc Augustem vyškytají se nároky a spory 
soukromoprávní, jichž rozhodování náleží úřa- 
dům státním. Tyto případy (spory íideikom- 
missní, alimentační, o honorář a p.) tvoří až 
do doby Diokleciánovy výjimku a zvány jsou 
actiones extraor dinár iae ; ostatní šlovou actio* 
nes ordinariac. 

XII. Dle původu právního pravidla, o který 
žaloba se opírala, rozpadaly se veškeré ža- 
loby na actiones civiles a honorariae. Pr\'é opí- 
rají se o staré ius civile neb pozdější zákony 
(]e};es, senatusconsulta, constitutiones), hono- 
rariae o zásady soudním magistrátem (prae- 
torem, aedilem) v život uvedené. (Civilis: a.con- 
fcssoria — honoraria: a. Publiciana), 

XIII. Vedle uvedených rozdílů žalob setká- 
váme se v pramenech římského práva s celou 
řadou rozdělení jiných. Jedna z nich souvisí 
s tvarem příkazu (formule), kterýmž practor od- 
kazoval při jím instruovanou k rozhodnutí ci- 
vilního porotce (na př. actiones in ius — in 
factiim ; condictio — actio ; actio čerti — incertí; 
a, directa — utilis — fictitia — praescriptis ver- 
bis). Viz Formule. Jiné rozdělení {actio — 
interdictum) založeno jest na zvláštní povaze 
soudního řízení. 

Svrchu bylo již pověděno, že systém ža- 
lob souhlasí se systémem práv, resp. právních 
poměrů. I odpovídají právním poměrům osob- 
ním, věcným, obligačním, rodinným, manžel- 
ským a dědickým žaloby osobni (actiones de 
státu), věcné, obligační atd. Nomenklatura ža- 
lob v jednotlivých těchto oborech jest v řím- 
ském právu daleko bohatší práv dnešních. To 
má svůj důvod v historickém vývoji římského 
práva. Rakouský zákon občanský stanoví na 
př. v 5. 1295., že ka/dý jest zavázán ze škody 
nezákonným a zaviněným činem vzniklé. K ta- 
kovému všeobecnému předpisu římské právo 
nedospělo nikdy, ani ediktem de dolo málo 
(causa coirnita). Ono zná jen řadu speciálních 
žalovatelných poškozeni, kdo tedy žaluje, musi 
se odvolati na speciální předpis nebo formuli, 
o kterou žalobu opírá. Tato potřeba stálého 



Aclió Iiberá in causa — Actoii. 



151 



^ náni vedla praxi k u/íváni slilych ndívů 
kI)> Jež striiCní a pfesn£ oznaCuji právní 
Inku apotu. 

A. aJ rxhibtndum — íaloba o vydání. 

6 chce vmísil nn tci\xA jakijísi nárok ohkdnf 

piti véci. jci nalizá se v mocí osoby 

k itiOIe ji o předloženi vfci lé žalovati. 

Km, prof ZB pfcclloíenl vfcí žádá, je rOz- 

c chce sehnati obsah nebo vady testamentu, 

j olToka. jeni ho poSkodil a p. Popírá-li 

mj dtiitel ialobcúv nárok, musi ho ía- 

Ktrufní prokázati. Kdo véc pustí, aby 

B sporu, nebo kdo vydává se za diiitele, 

f iaJobce uvedl v omyl, ten ruCi jako Hku- 

F drfitcl. Srv. Dis- X., 4 a Demelius: Die 

bionspflicht (1872). — A. adversiis nautas. 

■lelé lodi {tiavlae), hostinců [caupones) a 

^ [tlabuíarí!) ru£iii za dvojnásobný obnos 

,dy. která zákaznlkfím jejich vzeSla odcize- [ 

íi nťbo poSkozenim vícf jím odevzdaných, 

Wític ilodíji neb Škůdci byla íeleď jejicn. 

> Dík. XLIV.. 7 a Wautig: Haftung Túr 

Inde H&ndlungen. — A. de effusis et eieciis. 

na misií navltévovaním z nken níco 

nlil neb vylil a tím nikoho poSkodil. byl 

■lila práv pokutou rovnou dvojnásobnému 

»D Šiody. Aviak iranín-li nřkdo vyhoze- 

I pFedmétem neb zabit, tu niuhl každý 

■t) o pokutu 50 ftureů pfi zranínf; pH 

J untanovil výší pokuty soudce dle vol- 

> uváicní. Žalovaným jesi nájemce bytu, 

)hoi vyhozenu, ttt eÍ to vyhodil on $dm 

o jiný. DÍK. IX.. j. — A. de posilis et iiii- 

'» je»I aedilsk.'^ populární Žaloba o pokutu 

■'"■"a na toho, kdo na výstupku domu a 

U zavěsil neb postavil tak, že tím ohro* 

; bczpcfnosT mimojdouclch. Fr. 5. §. 6. 

■, j. — A. de servo corruplo. Kdo cizího 

r'echováv3l neb jej morální kazil, siť 
iaJobou de servo comipto o pokutu 
kňoú dvojnásobnému obnosu ikody finem 
*n xpOsobcní. Obdobní platilo totéž o svQdci 
Ic, Srv, Dig. XI.. 3. — A. viae receptae 
■CIM). Kdo stálým chozením po cizím po- 
fcliu vefejnau xtávajfci centu rozSííi nebo 
»aiS. práv jCHt skráccnímu vlastníku náhrS' 
k íkody. L 3 D, XXXXIII., it, - A. prima. 
'tméa ntd. Dle fímského práva mil soudce 
[jediném sezení vynésti rozsudek. NemO' 
byli pře za jediný den vyKzena, usta- 
O jednáni druhé, při nf mž opál pře znovu 
._ m rozsahu musílabýii projednána. Tato 
uttti%'á jednání šlovou pak actio prima, se- 
ia Htd. O jiných a nes viz flanky o do- 
fctlfch právech. Čk. 

[AetlA Ulwra 1b oaiuft (lat.), stav po- 
lepflčetnnili, zvláSlé stav úplného 
zni pachatL-lovu v dubí fipáchaného finu 
ného, vylufujc pftfftání a trestnost deliktů, 
Bchl skuikové povaze nálcj'1 zlý iimysl. 
T. c núi, Ir, /. ; §. 57. návrhu z r. 1S81 ; i\. 64. 
Ib; {. 51. ř. Ir. z. ním.) Z pravidiit loho 
hili%'au výjimkou jest a. I. 1. C, k1< lA pfed- 
Uá, že pachatel sám se přivedl ve slav 
fho opojení, maje limysl spáchati určitý 
ídoloaní, a ie v stavu opojeni se dopustil 
■t< toholf' deliktu. Star£i theortc vjsvfilo- 



vala sodpovédnOEl pachatelovu při a. I. i. c- ja- 
kousi setrvačnosti vQle ve stavu opojeni; nyní 
panující mtníní pak ji vysvítlu;* tím, íe pacha- 
tel v siavu střízlivém jednak poj^' i!in>yst zlo- 
činný, jednak ic již tehdy, pfivádřje se ve stav 
úplnfho opojeni, uĚínii sama sebe -svým nástro- 
jem-, kterým skutek trestný provísti mínil a 
také provedl. I úmysl i konáni spadaji teclyjeStí 
do slávu střízlivosti. Vcdlé tohoto panujícího 
pojímání a. 1. i. C. vyskytují se vSak 1 odchylní 
nauky, ie človík v úplném opojeni je naprosto 
neschopným positivních jednáni, a íe tedy 
tato přičítati se nemohnu (Krug); nebo ie 
skutky ve stavu úplného opojení mohou se při< 
íltati jen za kulposnl, ponévadi prý při pře- 
rufieném védomi v dobí výkonu není přlíinné 
spojitosti mezi výkonem a úmyslem (KosCiin). 
První názor vychází v9ak z přllii Úzkého po- 
mu opojení úplného; druhý pak nevSímá si 
:oho, ie skutečné provedení onoho deliktu 
pravé svédff pro jsoucnost spojitosti přiíinné. 
Co se týée positivních zákonů trestních, při- 
držovala se véi£ina partikulárních zákonů ní* 
meckýcb a trestní zákony rakouské po The- 
resiané vydané panujlcftio náznro, vytýkajíce 
výslovní trestnost a. I. I. C. {i,. í. c tr. Z.) ; Code 
pénal a novéjíi práce zákonodární (M5. zák, tr, 

zmiňuji se yi. výslovné o d. 1. 1. c aniž ji 
ovScm tím prohlásily za beztrcslnou, jeítn 
trestnost její z povahy véci vyplývá. 3T, 

AeUoB de Jonlasanae 'aksi6n de iui- 
sánsj. fr., list požitkový; viz Akciová spo- 
le CnosI (zruienl její, 7.]. 

Aotlonl [akc] nondam nat»« noB 
praescrlbltnr (l^t.). žaloba jcSie nevzniklá 
se nepromliujc, úsloví právní, viz PromlCcni. 

AotUteatantlIiiuJat.reeni: jak svédff 
akta. 

Atttiími viz Aktion. 

AoUVitU fak-j (lat.), téi íus oge-i<fÍ. způso- 
bilost ku právním iinům; v právu pol- 
ském zvláSté způsobilost vykonávati práva po- 
litická, iei obsahuje: nox acťiva, t. j. právo 
hlasovali na snémích, voliti poslance na snem 
a deputáta do tribunálu. Tato a. áandi sujfra- 
gii vyžadovala veku 18 let, kdežto a. ad capa- 
cíU%lc<n, I. j. způsobilost být úředníkem neb 
deputátem, předpokládala vék 23 let. Odsou- 
zení ab omni a-tate znaíl ztrátu práv noliti- 
ckých; podobný následek melo odsouzcník po- 
kuté pro nedostavení se k soudu ve sporu 
soiikromém. Wsj. 

Aoton [ěktn]; 1) Velmi staré místo ležící 
záp. od Londýna v Middlescxu, jehož solné pra- 
meny, dříve známé, jsou nyní již téméř za- 
pomenuty. Ponévadž v A-é jsou pozemky po- 
mřrné levné a místo s Londýnem má vý- 
hodné spojení železniční, staví se zde mnoho 
letohrádků a obytných domib, tak že počet 
obyvatelstva vkrátké dobí /e 315 1 ( 1861} v/rosil 
na 17.123 (1881). — 2) Mésteéko v Kanadí, 
v prov. quebecké 87 lán vých. od Montrealu, 
na dráze montrčal-richmondskí, má 5000 ob, 
a velmi výnosné dolv médéné. 

Aoton: 1) Sir John Francis Edward 
1," 1737 — t 'Sll), ministr království obou Si- 



152 Acton. 

cílit za Ferdinanda IV., nar. v Besan9onu, kdež j v§ak Napoleon v Itálii činil stále vétSí pokroky, 
otec jeho, irský baronet Edward Hakton, byl | uzavřel Ferdinand IV. 28. března 1801 ve Flo- 
lékařem. Pobyv néjaký čas v Anglii \'stoupil , rencii s Francií mír, čímž byl A. svého vliyu 
do služeb velkovévody toskánského Leopolda I zbaven a r. 1804 k žádosti Napoleonové ode 
a jakožto kapitán fregatty velel šťastné 1775 ■ dvora odstraněn. Povýšen byv do stavu knl- 
toskánským válečným lodím na výpravě Špa- žecího odebral se na Sicílii, kdež mu král da- 
nělsko-toskánské proti Berbereskům alžírským, roval značné statky. Když pak za války ko- 
Brzo potom povolán byl do Neapolska, kdež i aliční r. 1S05 neapolský dvflr porušil smlouva 
si dobyl přízně duchaplné královny Marie Ka- 1 s Francií a dovolil Angličanům a Rusům pH» 
roliny,' sestry Josefa II., stal se ministrem ná- '■ stati na území neapolském a vrchní velitel- 
mořiííckým, pak vrchním velitelem polní i ná- ■ ství odevzdal ruskému generálu Lacymu, po- 
mořské mocí neapolské, potom ministrem volán byl A. opět do Neapole. Zde však dlouho 
iinančním a konečně premiérem. A. hleděl nepobyl, neboť Napoleon obsadil Neapolsko a 
upraviti neblahé vnitřní poměry státu neapol- dvůr prchl poznovu do Palerma. Zde nastaly 
ského. zvláště pak zvýšiti moc vojenskou, neshody mezi královnou, která chtěla ome- 
hlavně námořní: působnost jeho nesla se však ! zíti moc anglickou, a A-em, jenž se prohlásil 
za vzory cizími, čímž, jakož i tím, že pod- pro Angličany, kterýžto rozpor skončil defi- 
póroval živly cizí na úkor domácích, stal se ^ nitivním odstoupením A-ovým koncem r. 1806. 
v lidu neoblíbeným. Události francouzské re- ■ Význam státníka tohoto lze zahrnouti v ten 
voluce sešili ly odpor, který měli A. a krá- výrok, že při mnohých svých dobrých vlast- 
lovna. sestra odpravenc Marie Antoinetty, proti ' nostech a vlohách přece nic trvalého nepro- 
Francouzům, jehož nepřemohlo bombardování vedl, což se vysvětluje tím, že byl přece jen 
Neapole francouzským generálem La Tou- j národu, mezi nímž žil a jehož osudy řídil, či- 
chem 18. pros. 1792 a vynucená tím neutra- zim a že nedovedl pochopiti všeobecnou ten- 
lita království Neapolského. A. uzavřel pro- denci svého věku. myšlénky pokroku. Jakkoli 
střednictvím angl. vyslance lorda Hamiltona ' A. pokořil feudální šíechtu a kněžstvo, nemel 
jakož i pověstné choti jeho, lady Hamiltonové, z toho užitku lid, nýbrž pouze dvůr. 
která měla velikou moc u královny, 12. Čcc i 2) A. sir John Kmeric Kdward Dal- 
1793 allianci s Anglií, avšak koalice veškerých berg. vnuk předešlého, '•• 10 ledna 1834 
státův italských, jakož i království Spaněl- j v Neapoli. Vychován byv v katolickém St,- 
ského naproti Francii se mu nezdařila, a A. Mary-College v Oscottu, odebral se do Mni- 
viděl se nucena co možná zvýšiti brannou chová, kdež Dóllingerovy názory se pro jeho 
moc domácí. Nezdary politiky zahraniční při- j duševní vývoj staly rozhodujícími. R. 1856 do- 
vedly A-a a královnu na dráhu krutých a ne- ' provázel svého otčíma, hraběte Granvilla, ke 
mírných repressálíí proti domácím nespoko- 1 korunovaci cara Alexandra II. do Moskvy, 
jencům a přívržencům zásad francouzské re- 1 R. 1862 založil týdenník »Home and foreign 



voluce, proti nimž jakožto ^♦Jakobinům-í za- 
řízena byla zvláštní státní rada iGiunta di 
stató), v níž zasedali pouze král, králová a A. 
a jež odsoudila k dlouholetému žaláři, vyhnan- 
ství a smrtí tisíce nešťastníkův. Rázným za- 
kročením svým způsobil A., že vojenskými 
pokroky l^onapartovými nebylo ohroženo Nea- 
polsko, nýbrž že 11. říj. 1796 byl s l*Yancií 
umluven mír pro království obou Sicílií pří- 
znivý, kterýmž toto se zavázalo k neutralitě. 
Když však Francouzové v Neapolsku žijící s ně- 
kterými domácími nespokojenci a pod ochra 



review-^, v umírněném duchu katolickém a 
protiultramontánním. Ježto se však anglický 
cpiskopát vyslovil proti podniku tomu. přestal 
časopis již r.iS64 vycházeti ; rovněž krátké trvání 
měl týdenník >The chroniclet a čtvrtletník 
• North british review*^. V témže smyslu pů- 
sobil A. v angl. parlamentě, v němž od r. 1859 
zastupoval irské město Carlovv a hlásil se 
k umírněným liberálům. Tím získal sobě přá- 
telství Gladstoneova. k jehož návrhu byl roku 
1869 povýšen na peera spojeného království 
s titulem baron A. of Aldenham. Téhož 



nou francouzského konsula, kterýž žádal za roku odebral se do Říma, kdež proslul svým 
odstranění A-a, pracovali o spiknutí, rozhodli ! odporem proti nauce o neomylnosti papežské. 



se král a královna návodem A-ovým pro válku. 
Tato však přes to, že Neapolsko provedlo alli- 
anční smlouvu s Rakouskem a později i s Tu- 
reckem, dopadla nepříznivě, ježto nebylo vy- 
čkáno vhodné chvíle, a dvůr přinucen byl 



Značnou sensaci způsobily v té věci jeho Články 
v augsburské ^Allgemeine Zeitung^, jakož též 
SenJschreibcn an cinen Jeutschcn Bischof Jat 
vatikaniíichen Kouýils^ na kterýžto veřejný list 
adrcssát jeho, mohučský biskup Ketteler, od- 



prchnoutí do Palerma, kamž jej později (1798) ' pověděl. Sem patří též jeho spis Zttr Gc- 
následoval též A. l''rancouzové obsadili území schichtc Jes vatikanischcn Kou^ils (1871). Ko- 
neapolské a zařídili republiku parthenopskou, ' nečně se A. ještě súčastnil debatty o neomyl- 
kteráž však trvala jen na krátce, neboť lid ' nosti a ultramontanismu, způsobené papežskými 
veden jsa kardinálem Ruflc-m zmocnil se 1799 encyklikami a proti nim namířenou známou 
Neapole a zaveden předešlý stav věcí. Zaru- 1 brošurou Gladstoneovou. A. probíral otázku 
čené amnestie však nedodrženo a giunta, tu v řadě dopisů v *Times«. Povšimnutí za- 
sestavená úplné ze strannických a nesamo- i sluhují též články A-ovy obsahu církevně 
statných soudců, dala kolem ^(ukw republi- dějinného, jako Wolseley and thc divorce of 
kánů zatknouti a z nich přemnoho, často zcela ! //ť;ir»- 17//.. v lednovém sešitě 1877 »Quar- 
nevinných a nedospělých, odpraviti. V lednu ' terly review*. O válce nčmecko-francouzské 
iSoi vrátil se dvůr a A. do Neapole; když 1 podává úsudek přednáška TTie war of 1^70 



Actopan — Actuarius. 



153 



lux-efejn. xSji), v níž pěkným způsobem vysti- 
huje ráz a význam událostí, a to se stano- 
viska NémcAm příznivého. 

Atftopaa [^^\' město mexické, ve státě 
Mexiku, s I2.000 óbyv., mezi nimi asi 2000 In- 
diánů otomských. Polní a zahradní hospodáf- 
strt. chov ovcí a koz. 

A0tor [ak-' (lat.) slově v fím. mluvě právní, 
Uo jedná \qui a^^it) buď za sebe neb za ji- 
ného i^uo vel alicno nnminc), Uže rozumí se 
T mluvě mimosoudní a-em ten, kdo jedná za 
jiného I zástupce) a to opět především zástupce 
v jednáních neprávních (a. summarum^ účetní; 
j. ri7//i*ii5, dozorce venkovského statku) na roz- 
díl od zástupce právního (procurator), V mluvě 
processuální znamená a. toho. kdo vystupuje 
u soudě civilním jako strana, původně ža- 
lobce i žalovaného, právě jako rcus. pozdéji 
v»ak jen žalobce. Vystoupiti jako žalobce na 
aoadě f:mském mohl jen ten, kdo byl zpiiso- 
bily státi k soudu [le^itima persona standi in 
itJicin]. Nezpůsobilými státi k soudu byli vždy 
ocroci. původně též svobodní percjjrini, pak 
občané fím.^tt alieni iuris a ženy. Později 
stali se peregrini a některé osoby alieni iuris 
íí/ií jamULis\ jakož i ženy aspoň částečně 
způsobilými. Nezpůsobilými jsou též pupilli 
(nedo^pélíi. pak osoby tělesně neb duSevně 
nedostatečné (němí. Sílení a p.». Podobně ten, 
jťhož svoboda se popírá, majjistrát po úřední 
dobu a osoba právnická (na pf. město, muni- 
dpiumj. T\'to osoby, kromě otroků, jednaly 
zástupcem (patmnus, pater familias, tutor, 
Éssertor, synJicus a p.), při čemž vSak jest 
rxtknouti. že právo římské nepokládá za ža- 
lobce osobu zastoupenou, nýbrž zástupce. 
V jeho prospěch neb neprospěch zní rozsudek. 
Osoba způsobilá musila v době legisakcí jed- 
nati sama a jen v prařídkých případech ^ při- 
puštěno zastoupení nutné. Čk\ 

Siovo a. vyskytuje se v některých lat. 
itolovich právních: A. uon amdemnatw, zo.- 
lobcc se neodsuzuje, viz Žalobce. — A-c uíin 
p^ibante absolvítitr rcus, nedokážc-li žalobce, 
osvobozuje se žalovaný. — A-i mcumbit pro- 
Si/i»>. žalobci náleží duka/: a-is est probare, 
vécí žalobcovou je dokázati, viz Důkaz 
soudní. — A. scquitur forum rci, žalobce řídí 
K solidem žalovaného, t. j. žalobu sluSí pra- 
videlné podati u soudu, v jehož obvodu má 
žalovaný řádné bydliště, viz Příslušnost 
soudní. 

Aotor publious ~ak-j dat.i, název různých 
fim^kých úředníků v dóbč císařské, na př. 
iíozi^rcu nad státními otroky, státními statky, 
ntb-j zástupců soukromého jmění císařského 
\J'/mus nmtrac a., rci privatac nostrac actur) 
Á ptxi. Čk, 

Aetores sluli u Římanů herci divadelní 
ijine názvy jejich: histrioncs. ludii, ludioncs): 
bývali to po většině propuštěnci neb otroci, 
jez majitel dal vycvičiti, by je pak ředitel tlupy 
divadelní {Jominus fcregis) najal. Zaměstnání 
tuho siu5nějí>í občané se vzdalovali, ježto s ním 
spo-ena byla ztráta práva občanského i později, 
kdy společenské postavení herců působením 
pisemnictví řeckého a většího rozkvětu umění 



se zlepšilo a vynikající umělci v odboru tom, 
jako koméd Roscius a tragéd Aesopus (za doby 
Ciceronovy), z přátelství osob vznešených se 
těšili. Jak velice oblíbení herci tehdy byli pla- 
ceni, zjevno z honoráře dotčených dvou uměl- 
cův: Koscius dostával za den, kdy hrál, 1000 
denárů (400 zl.) a vydělal za rok 500.000 ses- 
terčů (sg.ooo zl.); .Aesop zanechal, ač nebyl 
příliš šetrným, 20,000.000 sesterců (2 milHony 
zl.). Vedle honoráře dostávalo se hercům dle 
zásluhy od toho, jenž hry divadelní dával 
{curator ludorum), dobrovolných darů (corol- 
iaria, douationcs), jako zlatých neb stříbrných 
věnců a j. RSk. 

Aotores eoolesiae (lat.) byli v dobách 
starších správcové jmění církevního pod do- 
zorem duchovního představeného. Zmínka 
o nich činí se již v II. stol.; druhdy nazváni 
jsou též occonomi, advocati nebo dcfcnsores 
ťcdcsiarum (v. též Advocati ec cle si ar um); 
právní postavení jich řídí se zásadami platnými 
o příkazu a upomíná na postavení správců při 
statcích královských, zvaných maiores aneb a. 
domestici, Nvní jsou a. e. všichni, kdož v cír- 
kevních záležitostech vystupují jakožto právní 
zástupci, zejména před soudy. Hnr. 

Aotuarlae fak--, t. j. navcs actuariae. slul v 

ímanů lehké lodi dopravné, které pouze 
vesly byly hnány, na rozdíl od lodí nákladních 
nebo piachctních (navěs onerariae). Ve válce 
užíváno jich k dopravě a pozorování. Obyčejně 
mívaly jednu řadu vesel. (H. Schiller: Rom. 
Kriegsalterthiimer, str. 722.) ly. 

Áotuaiii: 1) A. sluli u Římanů rychlo- 
pisci, kteří psali řeči pronesené v senátu nebo 
veřejných shromážděních (Suet. lul. 55). Viz 
též Acia ditirna, — 2) Za dob císařů římských 
úředníci, kteří obstarávali potravní zásoby pro 
vojsko, přijímajíce je od dodavatelů a rozdělu- 
jíce je mezi vojsko. IV. 

Áotnarlos "^ak-j Johan nes, »syn Zacha- 
riášúv*. žák filosofa Rakendytesa pod Andro- 
nikem Palaioloj^em (1282 — 1328), poslední 
slavný lékař řecký doby byzantské. Ve spisech 
svých opírá se zejména o (ialéna a nejlepší 
pozdější Reky. však též o Araby, ač pozoro- 
vati lze, že také spisoval samostatně, opíraje 
se o vlastní bohatou zkušenost. Jeho spis o moči 
jest bez pochyby nejlepším toho druhu v řecké 
literatuře. Památným jest též spis ^o normál- 
ních i abnormních činnostech duševního pncu- 
mata a o způsobu života, k nim se vztahují- 
cím < {riiQL hVfgybióiv x«t ifaiříúv znv i/;r;uíxotJ 
Tcvtvfiazog x«i xřjg xať «i'tó Staitf,<:), v němž 
se jeví názor psychologický i fysioloj;ický 
doby tehdejší. Duše lidská, rozumem obdařená, 
ačkoli jest podstatí jedinou, nedělitelnou, jest 
přece obdařena různými schopnostmi, jež 
hlavně rozličnými způsobami a druhy -^pneu- 
mata - jsou pcidmíněny. Toto pneuma jest hmot- 
nou podstatí duše. Různé způsoby pneumata 
vynikají změnami v žaludku, játrech, srdci, 
mozku a v krvi v nich vytvořené. Pojednav 
o TtvtvfUí cpvaiy.ov a tiíůtíy.ňv obrací se A. ku 
nvtvy,u iprxiyóv, k výkonům čidel jim umož- 
něným, k představám a pocitům z popudů 
čidel vynikajícím, k činnosti fantasie, paměti 



imt. 



Aětew '**'Acfti# f mwm. 



i rozumu a k Jich poruSenim. V druhém dile 
pak pojedndvá n působeni normální činnost 
pncumala udríujicim i ni&lcim. Zvláítí slavné 
(lilo jc«t ;pis llifi íiayviéanat naltmv o dvou 
knihách, jel spolu s jinými spisy vydáno byla 
latiníky v Bcnál. 1554 pod titulem Mnihodi 
mcárndl lib. 17, /Ve. 

AotoiB fak-] (lat. =: £. slulo se): 1) Uvidí 
cibyCťjnř na konci privnich listin mfsto a čas. 
kďy ar. jednání stalo; vedle toho užívá ae v lí- 
*tinácli. hlavné protokolech, obyíejné pfed da- 
tem nebo podpisem, vílvr ikoiiíeno a po-dr- 
piánn. Srovn. ťi. ". «. — S) VÍ/ Datum. 

AotW |ak I t1i]1a u lítmanC: 1) Mira dél- 
koví (jctus — délku ■brírdy polnli; I ncius — 
iiiipc!lfs = li"52 "!■ — 8) A. —míra plocho vi, 
I ailuí tiu.idiattiíi ^^ r |.(i"i pcdcs quadrati ^r 
1.14 stripul.n — ij6j 7 m'. íNisst-n; Griech. u. 
rom. Mtrri.loj;!^, sir. hh.-í., f,;!. a 6gl.) Vy. 

ActuB l.i^ ' lH'"l<ií sluícbno.st průhonu. 
iil)'-;il.' ■ :■ 1 oprávnínl po ciíim 

p.i/i : ri, dáli se v nosítkách 

doiii.i' ■ .11 .■, ].!■.. ■ I sivi a. mimo to právo 
dobyu^ luMiui I voíL-iii jcEdíli, Dle rak. práva 
Cíj. 41JJ. a 4(jj. ob. ubč. zák.) ;(ahrnujc tato 
sluíebnost v sobí veSkerá uvedenA oprávnění 
kromé posledního, kteréž obmezuje pouze na 
právo jízdy trakafem. ~ 9} A. le^itimi zna- 
mená jednak stár ofi trs Ité právní jednání uza< 
vfcné dle predpiiQ ius civile {nefialia iuris ci- 
uilh), na rozdíl od íus Kcotium; jednak v uí< 
Mm smyslu jednání civilní, kteréž nestrpí vý- 
slovného doloieni výjimky, a takovými jed- 
náními jsou emancipace, akceptílacc. na- 
stoupeni dédíciví, propuštění otroka a jmeno- 
váni poruínika. -~ 3) A. merae facultatis 
znařl takové výkony, kteréi vyplývají z práva 
volného nakládáni osoby se svým vlastni 
elvim, pukud není lolo právy osob jiných ob- 
mezcno. Kr. 

Aotns ftpostolonUB [ak-| čili Skutkové 
apoitoUti jmenuje se pátá histor. kniha No- 
vého zůkona. Vypravuje se v ní o pofátku a 
vzrAstu církve neúnavnou horlivosti a pfííin- 
livostí ss. apoStotO a uícnníků. Nejprve roz- 
Slfena jesi církev v Jerusaleme a v zemí ži- 
dovské, vilhec mezi židy, pak v sousedních 
zemích mezi pohany. O prvni církvi v Jeru- 
saleme dává kniha la pfekrásné svfdectvf. 
V knize není vyllíeno působeni viech apo- 
štolů, nýbri hlavné hledí se k finnosti sv. 
Petra, jfí první povolání pohonů do církve se 
Blalo. 'a pak k ílnnosti sv. Pnvla. jchoílo práce 
apoštolské mezi pohany.iakoí i cesty zevrubné 
se popisuji. Spisovatel knihy jest sv. LukáS. 
který byl vémým druhem sv. Pavlu na jeho 
cMtich, a na mnoze ofitým svédkem toho, 
CO vypravuje. Ze sv. LukáS jest skuteční spi- 
Bovalelem SkutkQ npoSt., tomu nasvídifuje 
sloh, který podobným jako v evangeliu av. Lu- 
káie se býti jeví, a pak vénovám této knihy 
jistému Th>'ofilovi, kterému i evangelium sv. 
Lukáie víiiQváno. Kniha SkutkQ apoSL čítá 
18 kapitol ;i jest sepsána jazykem řeckým. Za- 
hrnuje dobu as jo let, od na nebe vstoupení 
Pilné aí do prvního uvéznéni apoštola Pavla 
v Řimí, asi r. 63 po Kr. Déjc vypravované 



ve Skutcích apoit, udílv se za panování cU 
sa/0 římských Tiberia, Kaliguly. KUodia " 
Nero na. Kfl, 

Aetu ramm lat.) znamení v procc*-' 
suální mluvfi Fimské soujcm dnf ustanovených 
ke konáni spravedlnosti, if/cs >rrHm agenJaruiit 
jak di Seneca. VlaHlní a. r. u " " " 

clálnimi zákony .AuRuMovymi 
Kr, V dobf královské vykonávána správa 
[llnost. jak se idá, prvý den v témdni (stArna 
italském. Sdenním — nonae, nundinaei. Pozdí 
svéřeno uslanovoviní dnů soudních (dies fasti 
sboru pontitikO. ai jednou z posledních desk 
decemvirálních (A7/ tabulae) prohISAeny uríiti 
dni za soudní. Kdyl vtok při poíáru collshén 
dvanácte desk vzalo za své, plipadla opf^ 
správa kalendária pontilikUm. což trvalo a£ w 
do r. j04 pf. Kr., kdy acdil Gnaeus FIsviin 
seznam dnÚ soudních na trhu opít vystavil 
Brzo potom r. 287 prohláíeno zákonem Hor 
tensiovým, íe nundinae nemají býti vlče dni 
soudu odňatými. Celkový obraz doby pfea 
augustavské jest asi náslcdujtci: soudníma^ 
strát. praetor. má konati spravedlnoNf oponioi 
i nespornou o dles fasti (poílcm asi 45 — ^' 
za Caesara o 10 více). Av£ak též o dnech Iti 
mitiálnCch idieii comlliales oní 194) lze mu ii 
strnovati pře, pokud dni tích nculije k hn 
madam lidu. Mimo to Jest jeStC několik di 
(asi 12). které fánleéně jsou fasti, fásteini ne 
laati \din iníercisi, quando rrx camiliavil fot 
quaiido íltrcus delalum faí). O dnech xvanýct 
dies nefasli nesmí magistrát instruovati p' 
ale impérium (interdikty a p.) konati smi. I 
soudce viak, jenž pM praetorem ínstruovafím 
projednává a rozhoduje, omezení a rozdílen 
právě vypsaná neplatí. Soudce jedná celý ri 
vyjma dni svdtcíni. bohům zasvícené {dUi 
fesii. feriae), o kterých íádné spory vésti «" 
nesmi (/fiiii iurgia amnvento). Totéž platilo tf 
□ dnech některých her {iudj\. ale nikoli vSech 
Když Augustus zorganisoval trvalé sbory n" 
rolců (album tudicum), hleděl též přimífeiií 
upravením doby soudní zmenfiiti bflmě, bI 
dem porotcQ ná občany vznesené. To se sta 
tím. fe upravil pokud mo£ná souvislá obdob 
soudní a sice období letni {nienset aatittí) 1 
zimní ífHřitjfs hiberni), jejichž hraníce tvoHl] 
slavnosti jami (asi v dubnu až do května] apr 
zimni (od Hjna do listopadu). V těchto olK 
bích podriel jen něco dni slavnostních, 1 
jména v létě. Cisař Claudius odstranil p 
I prázdniny jami a podzimní, ustanoviv m 
prázdniny soudní na konci a pofátku rol 
AvSak za cis. Galby zruScny i tyto prázdltJn| 
a oslaveny jako prázdniny soudní jen dni urSl 
tých her a slavnosti. Když pak v následnjl 
čich desítiletích poíct slavností z nejrozmi 
nilějSfch důvode ustanovených neobyřcjní bj 
vzrostl, uspořádal konečně cisaf Marcos AUT* 
Hus soudní dobu tím způsobem. íe ustanoví 
250 dní ke konáni soudnictví {dies iudieittrif^ 
a to pro soudní magistrály i pro pomlce, F 

drobnosti konáni soudfi se týkající ost 

vány byly edikty přísluSnvch úřadů. I 
volnou shodou stran neb o zvlá£tnldi p., 
pádech (crtusje e^ceptac) mohlo býti jedniíM 



Ácuíeata — Ačdrya. 



^O jir^Mlninilch Idki feriala). jnliymi byly 

ína iloi vinobrani a Jni. Tak celkem setr- 

•oulflj kalendilr :tí do císaře Konsuntína, 

I poůjná LalcndáF kfesfanský zu- 

jbvatj ivotna kalcnil:if na kulIii pohanikém 

:i\ý. Tam prrmčnn. poíaiá ha KnnKtan- 

I prohldiemni ncLlflnich dni m. prúzdniny 

Tni. dokonitna r. ^Sg pn Kr. usiannvcnim 

vIMců ThKiitosia I., Flavis Arcadia a 

■ Valen ti mana, jimi starý a- f- zruSen a 

tci«vny /-a (lni saudnf vicchny dní rofní 

o neiÍĚlni dni iní a vinobraní. Hávy rok, 

[ ialc*2eni líima a Byíantía, lýdcn pfed 

1 pu nich ii den naroxent a na- 

rl ciaafuVH. k nim pak za pozdíjSich ci- 

I připojeny dni vdnoCm', letnic a zjeveni 

! ■ pro itdy sobota, Tim vývoj soudních 

j.tiv:i fímskíl.o byl ukonCen. Ck. 

■ Aonleéta ■ % laol. vosy fahadlovč, 

nii ladku Evťho chovají 

iLiio jest se žlázou jcdo- 

■. L- tvoři spolu R voBiimi kla- 

-. -j/iřM)f, blanokřídlých i r«- 

avcnce. kodulky. IcskHcc. 

Itllky, vosy pruvé a vfely. 

K --_. — ^ j^jj^ I |j|,_ ^(j^,^ osten, bodlina. 



Ide AooAn \ak-\: 1) Hernando. proslulý 

ftSk Ipnn. I) ijSo v Granadí). Pocházel ze 

Khlické n>diny portugalské, slouí i 1 ve vojAtá 

Kin V. ve Flandersku, Itatii a ria vypraví 

jTunisu. K íidosti Karla V., u n*hoř se té- 

' tbcvIiUnnI oblíbí, spracoval v ka-tliUkých 

leh Gmncouxakou báscA •Chevalier déli- 

• od OUviera ůr la Marche, kleiouí hyl 

r do i^an. prosy pl'cvedl. Bdseň lato El 

iBctv itterminado (1553) doíla maíního 

ďio. Datatnl básní jeho vyflly teprve 

ji; obsahuji ele);ie. sonetty, kanzony aj. 

tUi f UepAjicb Boscanových a Garcils- 

rfv vzory jeho mimo tyto dva jsou fim- 

sMti klaasihuvÉ a moderní Italové. Drub- 

t Umtí A^vy staly se velmi populárními. 

Sd. Jeho PotitOi vySln v Madride 1804, 
riatovaldeA.r :597-f t675).Spa- 
"* emubi 11 (pisovatel. Nar. v Burf;nsu 
f. 161 J An tnviiryíatva JežiSova, naCcž 
. .I^ích Mudiich vyslán byl jakohn mis- 
f do Chile a feru. kdeí se nial rektorem 
kfCia Cucnfc. R. i6jg úfastnil x z rozkazu 
^ vMeckí výpra«'y, klerou podnikl Pedro 
leira do nepruž koumaných konfin Amazon- 
'eh. Vyrtiky výpravy lé uloiil v díle Nucvo 
mfrrřonenfi) árí Gra>i fiío de las Amaxonas 
Hmvm df ta proirinch df Qiiiio rn tos nrrnos 
i Arii. Dílo to nyní velmi vzácné, poikalo 
1 vydáni (v Madride 1641I se znaí- 
">i. lello «e král obával, že by Por- 
i výíkuray ty ve svůj prospích 
ptvídeckou cenu má cestopis A-AQv 
" " n. do fran. (i68i). anRi. ([6g8) 

. Edtji poalán byl A. jakoíto proku- 

r wřé provincie do Říma, po téjn>enován 
P catiGcadurem (censorem) inkvisicc. Život 

I ilokoonl v Americe. 
|A«aaA &» Fln«TO» don Francisco, 
■americky blanik SpanéUký. Nar. v Monlc- 



155 

videu (Uruguav) 20. zá^' lygo. | tamtéí 6. října 
j36í. Přidríoval se fikoly klassickí a ívlifití 
se na ném chvíli formální dokonalost. aC íi- 
vosti a nil_y ne víude se mu dostává. P<al ódy. 
satiry, epifirammy, básní hrdinné, přebásnil 
ialmy. Spisy jeho vydány r. 1S57 a 1S58 ve 
1 sv. pod názvem : Mosaica poelUa. V ruko- 
pise pozflntavil : El aisědio de Xfontevideo. den- 
ník historický ve verilch o oblclení rodního 
svčho místa. 

Aonprauqrft [ak-], lat., tlaíenl jehlou, t.j. 
stavení krvácení z cev po ůraiu, záleíejicí v tom. 
íe obeplchnemeĚpendlIkem krvácející cévu tak. 
aby následkem pruinosti jeho butř Ve hůií 
aneb ke kostí byla pfítlafena. ttml se céva 
sploilí a krev přestane téci. Jiný zpúaob a-ry 
vykonáváme, kdyi kolem jehly přea cívu vbod- 
nutě ladrhneme jeSté jemný drátek a t(m cívu 
pevněji slisknem (acufilopresssura). Methody 
iyto byly v dob£ nové vesmés antiseptíckou 
ligaturou nahrazeny a jen v pfipadach, kde 
stěny cev jsou křehký, výjimkou nikdy dosud 
-- jich uíivi. Peč. 

ADnpiuiatBr& [akupunk-], lat., bodnut! je- 
hlou v míkké fásti za příílnou výzkumu neb 

:ni chorob. Nabodnutím shledáme, zda hu|. 

t místa íkoumaního v hloubi se mĚni iili 
pfesvědíuiemc se. ídal) obsahuje tekutinu 
a jakou. Mnohdy vypuStínim chorobného moku 
po a*fc zhojeni nastává, Výduli cev se a-rou 
léfi lim zpÁsobcm, ie kolem vbodnulé jehly 
se sriii krev a tím výduf se vyplňuje. Pustí- 
me-li vbodnutou jehlou proud elektrický, vzniká 
lučebný rozklad lkaní jehlu obklífujicích a tím 
rozrušeni chorobných útvarů; výkon tento zove 
se clekiropunclura, a na ném spoCívá elek- 
trolytické ruSení nádorCi. ft-f, 

Aonatloiu [akustik-] {nervut), t\v slu- 
chový, osmý čiv mozkový v labyrinthu vnitfn. 
ucha se to/kládajíci a popudy z ucha k mozku 
vodící. m. 

AentorslO [ak-] (lat., acm ■= jehla, lorquert 
zz loCiti). Druhdy zastavovali krvácení tlm způ- 
sobem. íc I mnt od přeříznutého konce se ktVá- 
ccjlci céva probodla jehlou, kteráž se potom 
dva až třikrát kol osy cévy otočila. Tfm se 
konec cévy Sroubovíté svinul a potom 3pi£ka 
jehly vbodla do tkáni, by se céva Opétní nerozn- 
nulu. Po 36—48 hodinách se jehly odstranily. 
Způsobu toholose víak již nyní neužívá. Pec. 

Aontna [ak-J viz Akcent. 

Aeviaové víz Asvinové. 

Aoyklioký viz Kvét- 

Aez41 [acfl] Gabriel '^ 1711 ve Fijzesi 
v župé solnacké, Poíival v Uhrách povésti 
nejproslulejšího lékaře své doby. | r. 1762 
v Déesi. Bbk. 

Aialy-kul n. Aj i r k u I, jezero v gub. orcn- 
burské, má 42 km obvodu; níkterá lita vystu- 
puje ze břehQ beze zjevné pHdiny a lo prdvC 
lehdá. když v jezeře Kandry (vzdáleném od 
nSho 54 km sz.) podobný výlev se dSje. 

A«anta, místo v okrese Godávaríe, v prov. 
madrasské. má 6568 obyv. (iSSi), hlavné rol- 
níků a 1246 domo. Ft- 

Afiirjrn nebo Af áfi (sanskr.), ttáboženský 
učitel, brahmin. jení vyuíuje brahminy. I;ía- 



AiáíISM^Aéimtit 



tjit a vúiije vědám. V novřjíf dobr 

slovo to kitždího náboíenského vychoi.'atclc 

(u Hindů), který jest schopen vyufovati niba- 



hns 



Fl. 



AtenkoUt 'clia v okrese trávankorském. 
v Prov. madrasské. iii-ftj km dlouhi. Jcsi 
spUvnou po větM část roku ai do 30 mJi angl. 
(4S'27 líinj od pramenů. Hlavni misla podél je- 
jího toku isou: Pandálem a Mauvalikaiai. FT. 

Afilm viz At;in. 

ASin viz Atein. 

ACIaak, i^K'^'!"! místo v gub. jeniHejské 
na pr. bf. f. ČuU-mu s 3716 obyv. (1881), střed 
okruhu a-élio. jcni mú na 34.340 fcm' více ncŽ 

Afiipnr, vesnifka v okrese 24 Parkan, 
v Be[>i;Álu. Nalízá se tam tclegta.fni 



krite denní do Kalkuly. 

Atoa, pfistHv v okrese Ratni^iri. v Prav. 
bombajskř. K. 1881—81 vyvezenu zboři za 
ijii *. dovcíteno za Í757 f. řl. 

Aeikjav, osada na vych. bfehu molt Azav- 
sktbo, znamenitá hlavnf lovem vyz {roíní 
3000 — 3200 q v tení 70.000 _rublů) ; rovnii 



. bývalém 

Dnajlmá se ve pri 

i knídornínř za ' 



ícrnomofskému vojsku a pr 
Bfttch vojenské ha kapítuu 
tisic rublů. 

AA (lat. předl.), t; ve složeninách pfí— . 

Ad, potomek Stmúv ve 4 kolenf a praotec 
kmene po ním Adi>vci (AJiii, OadUac u Pto- 
lomainj zvuného. Usadil se brzy po zmateni 
jazyků v pisCiní Ahkáfu mezi Ommánem a 
Adencm, odkud synovi jeho Sadld a Saddád 
Kli dáleiirili. Zaíal mnoho velikýchpndnikú, 
v nichí i syn a nástupce jeho Middád pokra- 
Eúval. VSx olitatni pfckonaln vink i-elkolepé 
místo v pouSli adcnské íbudovnné, s nádher- 
njm palácem nrozkoSnými z a hrad a mi, jež bvly 
napodobením ráje nebeského, jiiku tento zbu- 
dovány t cihel slMdavi zlatých a BiNbrnýth 
se zlatou střechou posázenou perlami a draho- 
kamy. Zlaté « Btfitinii byly 1 kmeny u rato- 
lexti stromů uvnitř voňavkami naplnéné, jei 
vítr. který váním svým mezi nariiiejicimi na 
w lialy vyluzoval rajskou hudbu, daleko Široko 
nuniiel. Z týchje látek byli i ptáci na stro- 
mech. Plody á kvity byly koraly. Zahradu tuto 
n&zval Iremem. (Korán Hb. A.)' Zdarem nevy- 
rovnaného svého díla byl áaddád tou mírou 
uneSER, íe itáda! na svtm lidu, by vzdával mu 
boiskou poťtu. Toho vSak nesneslo nebe, a 
kdyř Safidád i lid, ]ú byli modláři, se nclep- 
ah, a uni Irilrtá KUcha jich nt niipravíla. i>o- 
sUlo k nim proroka z jejich kmene Húda, 
který r-yblzcl je, aby se vrátili k pravému bohu. 
Aviak i to zůstalo bez výsledku. Tu koneční 

K"'ficl trest boil. Když p'o dokonCeni stavby 
mu jednoho dne Saddád se svým lidem 
k nímu vytáhl a asi den a noc eesty od nĚho 
byl vzdálen, zachvátil je veliký rachot s nebe 
a oni nalezeni dle koránu •nataženi.. Vflr a 
zemítřeseni, které potom 1 dni a & noc! trvaly, 
skácely jejich modly a xniíily jejich pfibytky. 




Z cetího mnolstvi zacho^-al se Lokmán asi 

se 60 druhy, již stali se původci pnzdíjSlch 
Adovců. Ti nebyli vSak o nic lepM prvých, 
a kdyí vSe napomínáni zůstalo marným, jsou 
prnmčníni za trest v opice a osly. Pomní- 
kem spravedlnosti boiskí íDstalo místo v poa- 
4ii, jcí za prvního chal(fa Omajjovce bylo 

Xalezeno jittým Arabem velblouda hledajlcln 
dovci byli obfi (nejvfcíi 100 loket, nejmenil 
60), sily lakové. íe zadupli-li vnejsuSOI pudí, 
po kolena se zabořili. Korán o Adovcfcn ía- 
atíji se Jmiftuje, hlavní sůra VH. 60 a n. <t 
XI. 50. a n. Doba .Vdovců jest pro Araby tím, 
Cim je doba Saturnova Fílmanům, báje pak 

nich, jel viak od Arabů, jeítn v korána se 
nalézajli za úplnou pravdu se pokládají, jsou 
upomínkou na starou kulturu himjarskou v jiínl 
Arábii, jejlí abytky mohutnými rozvalinami 
budov vzbuzuji posud obdiv céstovateia. IVt. 

Adk neb ata rtur.), ostrov. 

Ada: 1) Mísieíko v báískí íupí v okr, 
zentském na břehu Tisy, s Q693 mad a srb, 
ob. (tSSil, nemocnici, spořitelnou, přístavem, 
tel. a poitou. Rozsáhlí přstováni pSeníce a chov 
dobytka, Bbk. ~ a> Hrabsivl ve Spoj. Obcích 
acv.-amer. ve statí Idahu na hranici Oregonu,. 
od níhoi je oddéluje f. Snake: kraj bohstý 
na zlato, s 4670 ob., jehoí předním místem 
jest Bobe-cily. — 3) Obec tamže ve atftA 
Kansasu, hraDstvi ottawském. v nfi r. 1885 
usazeno bylo 37 íeských rodin. 

Adfti dcera krále karského HekatomnA 

Sik. 370 |)ř. Kr.), který ji dal jejímu bratru 
idryeovi zh manielku. Kdyi otec i bratr jejf 
Mausolus, který také pojal sestru Artemisii 2a< 
manž,, a koneíní i Hidryeus zemřeli, stala se 
A. královnou v Karli, byla v£ak po 4 litech 
od nejmL bratra Pyxodora zahnána, tak ie 
zbylo jí jen pevní místo Alinda a okolí. Kdyť 
'• i33 P'- I^' Alexander Veliký vtrhl do Si; 
Asie a blížil se ke Karii. vySla mu A- vstříc, 
odevzdala mu klíče místa Alíndy a přijala j«J 
za syna, naíeí ji Alexander ponechal vládu ■ 
připoiil k jejímu území po dobytí Halikamaasu 

1 druhou odtrženou íásC Knrie, ale po bríbí 
smrtí její připadla Karie k veleFí^i makedonakCi 

Adkb, arab., vzdělání ducha i tíla (iptk 
sobů), jehož pravidla na výrocích Muhamme- 
dových založená ustanovuji veíkerí konání 
ílo\'íka co nejpřesníji, na př. pozdra^v niť 
v£IÍ\7, thovilni se doma (vstávání, stdení. If 
háni, chůze atd.). 

Adi^bftr-Ahaba, rabbín a hvízdif baby> 
loňský (* ok. 183 po Kr.) jení první pFetóS 
uríil doby slunovratu a rovnodeni. Dle jehoi' 
výpoítů £itá sluneční rok 3^5 dni y^-^otfi 
min,, kterážto oprava kalendáře byla píljMB 
ode víech židů. Jeho díla o reformi kaltniářt 
a Tekůfúl = obíhy Čili vypofitávánl 
planet jsou nám známa jen z citátů pozdíjSich 
astronomů. 

Adabáxikr, místo v Malé Asii ve vilájetu 
cařihradském, vých. od Ismidu. na ř. Sakárii. 
bývalo nikdy obchodem kvetoucí a mílo, UK 
17.000 ob.. avíaU po vilce krymské, kdyi 
kesoví a AbAzinci kavkáeStl jakož í rhodt 
Pomád zde se usídlili, v.tlní poklesl obci 



Ad absurdum — Adal. 



157 



i počet obyvatelstva, mezi nimž jest asi tře- 
tina Arménů. 

Ad absnrdwn viz absurdní. 

Afl^^^ [adáČ], vesnice v Uhrách v hcvcS- 
ské žup£, alsó-gyon-gyosského okresu s 2256 
nuuf. oby v. (1880) a rozsáhlým pěstováním 
dýní. ^A-. 

Ad auta [-ak-j, lat. k aktům; něco polo- 
žiti ad acta znamená věc odložiti nevyřízenou. 
viz Had ad. 

viz Hadadézer. 
(idadia) sluly Školy sultánem Ab- 
dulem Meftitem v Bosně a Hercegovině zaklá- 
dané, jež celkem s našimi měšťanskými srov- 
nati lze. NÍély 3 ročníky, na konci třetího byla 
zkouška: kdo neobstál, zůstal v a-ii ještě rok. 
V učebném plánu mimo předměty na našich 
Školách měšf. obvyklé nalézáme národní ho- 
spodářství a logiku. Ráz těchto škol byl vo- 
jenský, žáci nosili stejnokroj. Hlavní a. byla 
v Serajcvě. Úmysl zakladatelův, aby školy ty 
sloužily v^cm vyznáním, nedošel uznání: i kře- 
sťané i muhammedáni báli se, že se tam děti 
svému náboženství odcizí. Proto školy tyto 
po rakouské okkupaci, když Školství v Bosně 
a Hercegovině jinak bylo zřízeno, úpkaě pře- 
staly. — /i. 

jl^A^.Hiiiimóll viz Hadad-Rimmón. 

Adadlirov viz Adodurov. 

AdM^oatni (lat.), přiměřený, srovnaný, 
něčemu na roven položený, přizpůsobený, 
vhodnv, souhlasný, přesný, úplný. Dd, 

Adacrovatl (lat.), dávky v plodinách od- 
váděné proměniti v platy peněžité. Ki\ 

Adatedja, město v zemi FelatQ v záp. 
Africe na řece Sirbě, levém přítoku Nif;ru, 
asi se 24.000 ob., uprostřed úrodné krajinv, 
jest ohrazeno hliněnou zdí a má značný ob- 
chod zejména s otroky. Dosud jediný John 
Duncan je navštívil ir. 1S45). 

Ada^O adadzo . ital., pohodlně, ozna- 
íuie v hudbč tempo pozvolné, rychlejší než 
largo a mírnější nežli andante. A. nazývá 
«e též hud. skladba mírného a vážného po- 
hybu, nálady nejvíce snivé, zádumčivé, neb 
bolniho rozruchu, zejména pak volná vétii 
icbyčcT.é druhá, někdy také třetí » symfonie, 
símaty a komor, skladeb. Nejvíce rozšířil a tak- 
řka C;o nedozírné výše povznesl a. Beethoven: 
rci ním klesá a. v produkci. — A. cissai, a. 
lit iw.iít., jjjfzissimn. velmi zdlouha: aJa- 
iTíť.*/* 1. dosti zvolna: substant. ada^ictto jest 
a. mvp.í.ích rozměru v. Chw 

Adac;iologÍe, věda o příslovích a po- 
řekadlech. 

Adastnm dat.) přísloví, pořekadlo. 

AllV*T edér . tři hrabství ve Spoj. Obcích 
^ev.a.T.cr. : n Ve státe Kcnlucky. se ivh>o ob. 
na I jij^i Arm- ipřtdní místo Columbia): 2) ve 
*»l. I'.ué s ii.2''N» ob. na i65SA-m* ipř. m.íirccn- 
ítelď: /, • ve státě Missouri s T5.2ř3o obyv. na 
r'')5i i-w. * ipř- m. Kirksville*. 

Adafr sir Robert, anglický diplomat 
' ir^'j ~ * '^55** příbuzný a stoupenec Fo- 
xu v. od\rďtil r. 17^9 hrozící neshodu mezi 
Anclii a Ruskem po dobytí Ocakí>va, r. I7<í7 
zahazoval se s Wilberforceem o zrušení ob- 



chodu s otroky, r. 1806 poslán byl do Vídně, 
aby přiměl císaře Františka k nové válce s Na- 
poleonem. R. 1809 poslán byl do Cařihradu, 
kdež zprostředkoval dardanellský mír. Od 
r. 1830 — 35 byl vyslancem v Brusselu, kdež 
působil velmi účinně ve prospěch nově zříze- 
ného království Belgického a vysvobodil roku 
1831 krále Leopolda v Levně obklíčeného 
tím, že přiměl prince Oranienského ku pří- 
měří a vyklizeni hollandského vojska z Belgie. 
Napsal Historícal memoir of a mission to the 
court of Vienna in iSofJ (Lond. 1844) a The 
ncgotiations as to the Dardanellas i8o8-o (tam. 
1845, 2. sv.j. 

Adaja [adáchaj, řeka Apan. v St. Kastilii, 
175 km dl., levý přítok Duera, do něhož vtéká 
asi 16 km pod Valladolidcm. Vzniká v Avil- 
ských horách. Větší její přítoky jsou Alameda 
s levé a Eresma s pravé strany. 

Adajelové viz Adal. 

Ada-kale (tur. ada ostrov, arab. kale tvrz), 
ostrov 1*5 km dl. a 300 w Široký v dolním Du- 
naji pod Starou RSavou na místě, kde Dunaj 
opouští Rakousko-Unersko. Dokud Dunaj byl 
jediným kommunikačním prostředkem mezi 
stř. a jv. Evropou, byl ostrov ten důležit pro 
ochranu dopravy a obchodu. Rovněž strate- 
gicky byl významný a proto často bojováno 
o jeho držení. Po osvobození Vídně od Turků 
r. 1683 byl dle návrhu gen. \''eteraniho opev- 
něn, ale jen prostými náspy: za to důklad- 
nějšího opevnění dostalo se mu od Turků 
r. 1716, kteří vystavěvše zde ^'kasteU, současně 
na obou protějších březích zřídili po redutě, 
na levém břehu Starou R savou (Orsova), 
na pr. bř. Novou R.šavou zvané. Po vítěz- 
ství Rakušanů u Bělehradu gen. Mercy zmoc- 
niv se ostrova ještě více jej opevnil a pobořil 
Novou Ršavu, jejížto jméno snad již tenkráte 
přeneseno na pevnost ostrovní. Nového, do- 
sud trvajícího opevnění dostalo se A.-k. v lé- 
tech 1736 — 37, a to velkým nákladem a dle 
požadavku tehdejšíhf) umění válečného : ze- 
jména vystavěn velký čtverhran hradební s ba- 
štami v úhlech, čtyřmi branami, příkopy, skla- 
dišti a kostelem, a současné vznikala na vých. 
cípu ostrova osada občanská. .Vle již r. 173S 
vzdala se pevnost Turkům, kteří kostel pře- 
měnili v mešitu a ostrov v moci své drželi až 
do r. 17.SS: toho roku vydali jej Rakušanům 
pod Laudonem. avšak jen na krátko: neboť 
mírem svištovským (17011 ' připadl opět Tur- 
kům, kteří zde panovali do r. 1S7S, kdy po 
míru svatoštěpánském vtáhlo sem vojsko ra- 
kouské. Nyní A.-k. někdejší své důležitosti po- 
zbyla. Jest přidělena k jihouherské župě kra- 
šovské: stanice parhíkú. Má kromě po>LiMk\- 
5(K> oh. Srv. Jos. Wiinschc. / blízka a / íláli 
í Praha. 1SS7). /". 

Adakoe< z lat. •.donuceni, n b m i.- / < > \' á n í. 

Adal <Adel». pobfc/ňí krajin.i ve vVch. 
.\trici- mezi Habesem, Šm u. zemí H:ii:.';;'.i a 
zálivem Adenským: scv. hranice nv;-'.. vy- 
tčeny. ]l-<X tn /(.mé ncúror!n:i a :ic.v/'i'I,iná. 
a kdežto pi>hťt./í je^t ui/.lř a p:-:.':ť.-. pr-i^tu- 
puii vnitřek pfikre. \\prahK;, r"/t: •• :i'v '.!e<li 
cové a trachiťvé hnrv i.\ir.!n z »-t m -. :'v; 1/ 



158 Adalbert. 

stvím vyhaslých sopek a strnulých proudft lá- u6o posly k ném. králi Ottovi L, aby j{ poslal 
vových, j 2Ž střídají se s pustými rovinami a biskupa, který by ruský lid v křesťanství vy- 
jen nepatrným množstvím úrodných, travná- \ učoval. Otta ustanovil k tomuto poselství A-a,' 
tých údolí. Květena jest chudá, j«n myrrha ', kterého dal posvětiti za biskupa. A. odebral 
hojně tu bují, zvířena neliší se od habešské. | se do Ruska, ale nic tam nepořídil ; jeho dru- 
Hlavní řekou krajiny jest mohutný Havaš | hové byli zavražděni, a on siám jenom s veli- 
vznikající na rovině meČské v Šoi a vlévající kou nouzí uŠel podobnému osudu a navrátil 
se od záp. do solnatého jezera Ausskčho. Ne- ' se r. 962 do Německa. Poslání nezdařilo se, 
daleko důležitého přístavního místa Tádžúry | poněvadž Svjatoslav nedbaje napomínání 8v6 
nalézá se jezero Asalské, 15 /rm dl. a 173 m • matky Olgy zůstal pohanem a Rusové se báli, 
pod hladinou mořskou ležící, z něhož se těží i aby křesťanství hlásané z Německa nebylo plá- 
mnoho soli pro velmi čilý obchod s HabeSem. štíkem, pod kterým by Němci je v porobu 
Též Abhebádské jezero jest solnaté. Ada- chtěli uvésti. A. konal cestu v Čechách po 
love čili Adajelové, větev Danákilů, zove i území Slavníkově a biřmoval sv. Vojtěcha, 
se vlastně jen kmen obývající v okolí tádžúr- 1 V létech 962 — 966 žil v \fohuči a při císař- 
ském, jméno to však rozšířeno i na ostatní j ském dvoře a stal se r. 966 opatem ve Weis- 
kmeny země; tito jsou lid loupeživý, fanatičtí ! senbergu u Spíru. Když r. 968 Otto I. se svo- 
muhammedáni, již vedou život kočovný ohro- j lením papeže Jana Xlll. založil v Magdeburce 
zujíce karavanní cesty do HabeŠe a Soe ve- arcibiskupství a jemu šest biskupství podřídil, 
doučí. A. nemá jednoty politické a jednotliví ' kteráž vesměs ležela na půdě slovanské, po- 
kmenové žijí neodvisle. Za, hlavní město po- vyšil týž rok A-a na arcibiskupa. Týž pftso- 
ktádá se Ausa nad ústím Havaše, ale důleži- bil horlivě mezi Slovany, staral se o kázeň 
tějSí jest Tádžúra, východiStě karavan habeS- duchovních, jmenovitě řeholníkův, a pečoval 
ských a sídlo neodvislčho sultána. Severně \ o pěstění vědy. Jeho kathedrální Škola, jejímž 
odtud jest Obok, r. 1862 založený od Fran- představeným byl učený Otrich, těšila se zna- 



couzů k dozoru nad protějším anglickým Ade- 
nem a nad úžinou Báb-el-Mandeb. Ještě dále 
na sever jest Azáb. stanice italská. 

Adalbert, osobní jméno něm., které se 
vykládá lat noMliíate clarus a bývá také psáno 
Adelbert, Adelbrecht, Albert i Albrecht; příbuzné 
pak je se jmény Adalbcro i Albero, Albcrich. 



menité pověsti. Do ní byl poslán sv. Vojtěch, 
kterého si A. velmi zamiloval a jemuž pH svě- 
cení na kněžství dal své jméno Adalbert. A. 
umřel na visitační cestě v Scherbenu u Mezi- 
boře. Dr. Fr. Xav. Kryštůfek. 

3) A., arcibiskup hambursko-bremský (1043 
neb 1045— 1072). Byl syn saského falckraběte 



Staročesky vykládáno jménem Aleš (Brandl, Fridricha a matky Anežky z domu výmar- 
Glossarium str. 2.), nověji překládá se názvem j ského. Matka určila jej k duchovnímu stavu, 
Vojtech, i i stal se proboštem halberstadtským a potom 

Adalbert: 1) Adelbert neb AI deb ert 1 arcibiskupem hamburským. Hamburk byl též 



a Kle mens byli toulaví biskupové, kteří sva- 
tému Bonifácovi život ztrpčovali. A., rodem 
z Gallie, byl dle svědectví sv. Bonifáce oby- 
čejný blouznivec a podvodník, který lidi má- 
mil a četně k sobě vábil. Ohlašoval o sobě, 
že andčl zvláštní sv. ostatky jemu přinesl, pro- 
čež že on všeho může na Bohu vyprositi ; 



sídlem saského vojvody Bernarda II., kterýž 
A-a pokládal za císařského vyzvčdače a zrádce 
svobody saského vojvodství; za to držel se 
A. pevně císaře Jindřicha III., chodil pilné 
ke dvoru a účastnil se všech válečných vý- 
prav císařových do Uher, Slovan, Itálie a Flan- 
derska. Pracoval o to, aby vojvodské moci 



Činil prý se rovným apoštolům, posvěcoval j v objemu své metropole učinil konec, což se 
kaple na své jméno, rozdával své vlasy a nehty ' mu z větší části podařilo; jsa císařem pod- 
lidem, aby je jako sv. ostatky ctili; ukazoval ' pórován pomýšlel též na zřízení hamburského 
jakýsi list Ježíše Krista, který prý v Jcrusa- patriarchátu pro celý křcsfanský sever. Ná- 
lémě na zemi padl: zaváděl nová jména an- leželof k jeho metropoli mimo německé území 
dělův a svádí! ženské. Klement, rodem Skot . na severu též Dánsko s devíti biskupstvími, 
neb Ir, žil v souložnictví, zavrhoval vážnost ' Švédsko, Norsko a Island. A. počínal si v Dán- 
sv. otců, bezženství duchovních, církevní pře- sku tak pánovitě, jakoby dánské koruny ne- 
kážku švakrovství při manželství a uČil na- ; bylo, a zmařil záměry lirálů těchto zemí zří- 
prostcmu předurčení čili praedestinaci. Syn- 1 diti si samostatné metropole. Však jeho vy- 
ody, soissonská r. 744 a římská 745, prohlá- • jednávání s pap. Lvem IX. o zřízení patri- 
sily oba za bludaře a odsoudily je k vazbí. Fo- archátu nemělo úspěchu; papež jmenoval jej 
něvadž výroky synodáhií nebyly provedeny, ' r. 1053 pouze svým legátem pro sever. Smrť 
odsoudil je k žalobě sv. Bonifáce opět r. 747 ' papežova a potom i císařova přiměla ho, že 
papež Zachariás. Co se dále s Klementem stalo, zatím se vzdal svého záměru. Když ovdovělá 
není známo. A. byl zavřen v klášteře fuldském, . císařovna Anežka, která jménem svého nedo- 
a když z něho uprchl, byl bloudě zabit od : spčlého syna Jindřicha IV. panovala, vlády 
pastýřů. Dr, Fr, Aav. Kry^stufek, \ r. 1062 zbavena, stali se správci říše arcibisku- 

2) A., první arcibiskup maí^deburskýívzí.kv. 1 pové Hanno kolínskýa A. hamburský. A.chtěje 
9S1). Byl asi rodem z Lotarinska. R. 060 byl ■ se nepohodlného Hannona zbaviti, prohlásil 
mnichem v klášteře sv. Maxima vTreviru. Ku- ! za jeho pobytu v Itálii zq. března 1065 14ti- 
ská velkoknóžna 01i;a, která v Konslantino- , letého Jindřicha IV. za dospělého a opásal jej 
poli byla pokřtěna, nejsouc s řeckým císařem mečem. Teď panoval A. a působil záhubně 
pro věci politické spokojena poslala r. 959 neb; na krále, jsa všem jeho choutkám po vůli. 



Adalbert. 



159 



Ale sláva jeho netrvala dlouho; říSská kní- 
žata majfce v Cele Hannona svrhli jej r. 1066 
na fiSském snémé tríburském, a mladý král 
dosáhl jenom tolik, že směl mu dáti vojenský 
průvod, aby na cestč nebyl naft uČínén útok. 
Aviak na počátku r. 1069 přišel A. opět ke 
dvoru a veslu« a byl jako spoluvládcem jsa ve 
viem králi po vAli. ŽanáSel se zase zřízením 
patriarchátu, ale zemřel 16. března r. 1072 
v Goslani; pochován byl v Brémách. Jeho 
pékné vlastnosti zastíněny byly jeho nesmír- 
nou ctižádostí a vládychtivostí ; jako stát- 
ník snažil se zlomiti moc a svévoli velmožfi; 
jako duchovní neprospčl církvi; jeho láska 
k feckým církevním obřadftm, dle nichž též 
mší sv. ve své metropoli dal zpívati, ukazuje 
k úmyslům rozkolnickým. Srov. Gríinhagen, 
Adalbert, Erzbischof von Břemen und die 
Idec eines norddeutschen Patriarchats (Lip- 
sko 1S54). Dr, Fr, Xav. Kryštufek, 

4) A- I. arcib. mohučsky íiiii — 37), byl 
2 mládí důvěrníkem krále Jindřicha V., jehož 
kancléřem záhy se stal. R. mi provázel jej 
do Itálie a byl účastníkem všech násilných 
skutků králových, které papeže Paschala II. 
pfimély k tomu, že se vzdal práva investitury. 
Za to jmenoval Jindřich V. A-a arcikancléřem 
pro Itadii, aČ hodnost ta příslušela arcibisku- 
po\i kolínskému. Vrátiv se do vlasti uveden 
sUvnČ v arcibiskupství mohučské, a tím stal 
se zároveiS arcikancléřem německým. Náhle 
\-sak změnil A. své smýšlení a stal se roz- 
hodným přívržencem strany církevní, začež 
jej král r. 11 12 sice sesadil a do žaláře uxThl, 
ale r. 1115 povstáním měŠfanů mohučských 
byl donucen pustiti jej na svobodu a uděliti 
niu opět předešlé hodnosti. Za války občan- 
ské, které neustával rozněcovati, byl A. něko- 
likráte v Mohuči sevřen, ba i vyhnán, začež 
nd papeže oďSkodnén palliem (11 17) a hodno- 
st: ic'^»áta nni>. Vúbcc byl hlavní překážkou 
smíru císaře s papežem, a aČ byl původcem 
formule pro kompromiss, k němuž došlo kon- 
kordátem wormským {2"^. záři 1122), zdá se, 
it > r.ím sám byl nejméně spokojen. Po smrti 
Jindřichové zasadil se vším úsilím o volbu Lo- 
thara Saského proti Fridrichovi Staufskému. 
Než pozdCji nelíbilo se mu Lotharovo se vsí 
íctrrsostí prováděné hájení práv královských 
proti církvi. 'Krátce před smrtí, která jej 23.čna 
r. X137 stihla, smířil se se stranou Staufskou. 
A-a vděčně vzpomíocijí města Mohuč a Erfurt, 
o iichž rozkvět získal si zásluh v. \k. 

5) A., pr\-ý biskup pomořanský rodu pol- 
ského, ustanovený na návrh apoštola Porno- 
řanti Otty. bisk. bamberského. r. 1140 se sí- 
dlem ve Voli ně při kostele sv. .Adalberta. Z \*o- 
lina sídlo biskupství 1175 přeneseno do blíz- 
kého Kamina. A. horlivě a se zdarem působil 
v Pomoran^ku. kde křesťanství do té doby ne- 
bylo dosti utvrzeno, a doznával při tom pod- 
pory Tamních vévod. Když biskup morav.^ky 
Jindřich II. Zdík s vojskem kři/áck>m pnmikl 
až ke ÍNtětínu, hodlaje Sířiti křesťanství v ze- 
mích při moři Východním, přiměl jej A., jak 
se praví, k ná\Tatu. A. zemřel mezi r. ii6u 
až 1x62. Pič, 



6) A., třetí syn Vladislava IL, krále Če- 
ského, dán od otce svého na vychování klá- 
šteru strahovskému, tehdáž hlavně péČí Gie- 
zona, prvního opata, pěstováním všelikých 
vědomostí vynikajícímu. Vyznamenávaje se 
nelíčenou zbožností a pokorou přijal na Stra- 
hově bílé roucho řádu sv. Norberta, stal se 
pak proboštem mělnickým a r. 1168 arcibi- 
skupem salcpurským po smrti strýce svého 
are. Konráda II. z Babenberku, markraběte 
rak. Pallium obdržel A. od pap. Alexandra III., 
posvěcení pak od patriarchy aquilejského. — 
Téhož času stižena byla církev rozkolem 
(•schisma Fridericianum*), neboť proti Alex- 
andru ni., řádně zvolenému a 20. září posvě- 
cenému, zvolila si strana císaře Bedřicha Bar- 
barossy Viktora IV. Mimo jiná církevní kní- 
žata uznal Alexandra i arcib. A., čímŽ na 
sebe císaře rozhněval. Působením arcibisk. 
A-a i Vladislav, král český, ač byl dříve 
Viktora poslouchal, nyní uznal též Alexandra. 
Císař nelibě nesa jednání A-ovo nutil jej slo- 
žiti úřad arcib., což A. rozhodně odepřel. Te- 
prve když se byl císař po bitvě u Legnana 
(i 176) na přímluvy biskupa clermontského a 
opata bonavallského s Alexandrem smlouvou 
benátskou (1177) smířil, vzdal se A. hodnosti 
své, hlavně k radě samého pap. Alexandra, a 
vrátiv se do Čech nastoupil opět proboŠtství 
své na Mělníce byv nadto jmenován od papeže 
legátem apošt. Teprv když nástupce A-ův, 
Konrád III., hrabě z Wittelsbachu, r. 1183 do 
Mohuče se odebral jako arcibiskup, vrátil se 
A. do Salcpurku, kdež ještě 17 let vynikaje 
svatostí života biskupoval. Zemřel 8. dubna 
r. 1200. AŽ. 

Adalberti., z rodu Babenberku, markrabě 
rakouský (1018 — 10551, bratr a nástupce Jin- 
dřicha L, měl účastenství ve válce krále něm. 
Konráda II. se Štěpánem, králem uherským, a 
vedle Jindřicha III. bojoval proti Břetislavovi I., 
kníž. českému, r. 1039. Platné služby prokázal 
králi něm., odraziv Maďary, když v únoru 1042 
do Marky Východní vpadli. Byl při vítěz- 
ných taženích Jindřicha III. do Cher (r. 1042, 
1043, 1044) a statečně počínal si v krvavých 
a nešťastných bojích v létech 1050, 105 1 a 
1052. Císaři Jindřichovi III. ostal A. věren až 
do smrti (26. kv. 1055), kdy srotili se u veliké 
spiknutí knížata říšská proti Jindřichovi. 

Adalbert Jindřich Vilém, princ pruský 
(■= iSii --f 1S73), vrchní velitel německého 
námořnictva, o jehož založení a další vývoj 
získal si neobyčejných zásluh, Il/v pfi tf^m ze 
zkuSeností, jichž nabyl na L'.::í\ch cestách 
studijních, konaných v I. 1^2') -\i pn vícch 
téměř zemích slynoucích nán'iiřnÍLt\ í:n. K. iS^.s 
vvdal spis: Dcnk$chyi*'t -^ur IVxlduni: tiucr deut- 
schcn Hottc. za který inv.nuván pi'f(lsidi>u 
říšské kommisst* námořnic kú. r. i>4*í svc-fen^ 
mu velení nad veškerým J■^u^kým l<»'Nlveni. 
r. i'^54 jmc-n'>v;ín adiv.irálcrn pru'^k'I■h!) p'»híc/í. 
v ktcrčin/tii p:)^tavcní piicinil ^v o zalf)7cn: 
pruskt-h ) pfí-tavu váUCnch:) \ zálivu JacKkcm 
a pečnval nt.';inavnv '> odi^-rriO v/dčlání muž- 
stva nám-^fního. /a války dánkí: r. i'^^4 byl 
A. Vflitclcm !c»d">tva v m. f: Balti. !.'l:n. /a v;'íI;.\- 



160 



St. Adalbert — Adam. 



pruskorakouské r. 1866 byl ve hlavním stanu 
druhé armády pruské a mél podíl v boji u Ná- 
choda a Skalice a bitvě u Hradce Králové; 
také za války francouzské byl v hlavním stanu 
krále pruského. Když po uzavření míru zru- 
Seno vrchní velitelství námořnické, byl princ 
A. jako gener. inspektor o zvelebení námoř- 
nictva něm. dále neúnavně činným. Na jaře 
r. 1873 jsa churav odebral se ďo Karlových 
Varů, kde zemřel 6. čna 1873. 

St. AdalbertvizLštění aSv. Vojtěch. 

AdalbertiiB a 8. Tobia (Vojtěch od 
sv. Tobiáše), člen řádu karmelitánského. Od 
něho zachována tři kázání : i^iocnix redivivus. 
jež bylo předneseno při slavném přenesení so- 
chy p. Nfarie do kostela ss. Petra a Pavla na 
Zderaze(vyd. 172 1 a 1732); Re^ÍJ excelsa cam- 
pana, o zvonu sv. Bartoloměje v Rakovníce (vyd. 
1734); Pokorná služebnice, kázání to o Julianě 
FalkoniněfZakladatelkyni služebnic třetího řádu 
Rodičky boží (vyd. v Praze 1738). 

Adaldas^j arcibiskup hamburskobrémský 
(937—988), zasloužilý o pokřestění nordických 
národů, v jichž území založil 5 biskupství. Byl 
rádcem vdovy Jindřicha I., Otty I., kancléřem 
Otty II. a III.; účastnil se od r. 961 — 965 vý- 
pravy Otty I. do Itálie. Zemřel za zmatků, 
které po smrti Otty II. v sousedních zemích 
severních nastaly. 

Adals^(Adelgis. Adelchis\ syn posled- 
ního krále longobardského Desideria, jehož 
byl spoluvládcem a náčelníkem vojska od r. 
759. Když Karel Vel. zapudil od sebe dceru 
Desideriovu a tento uražen jsa přijal v ochranu 
vdovu a dva syny Karlomana, bratra císařova, 
jež Karel zbavil otcovského údělu, vypukla 
r. 774 válka, v níž říše longob. zničena a De- 
siderius i děti Karlomanovy zavřeni do klá- 
štera. Udatný A. bránil se ve Veroně, avšak 
nemoha odolati frankům odešel do Cařihradu, 
kdež se stal patriciem. Zatím osnoval s Rod- 
gaudem, vév. furlanským, a Aragisem, vév. 
bencventským, povstání proti Karlovi, které 
mělo náhle vypuknouti a A-a z Cařihradu 
ku vlíidě povolati ; ale Karel r. 776 vzpouru rychle 
přemohl. Avšak A. nepřestal umlouvati se 
s Řeky, Aragisem a švakrem svým Thassi- 
lem, vév. bavorským ; dvojí vzpoura Thassi- 
lova se však nezdařila, vév. Bavorské připojeno 
k říši francké a Thassilo zíivřen do kláštera 
r. 788, kteréhožto roku také A. přistav ke Kala- 
brii padl udatně bojuje v bitvě s Karlem Vel. 

Ádalia, A táli a. Sáta li e, dříve Attalea, 
nazvaná po králi pergamském Attalovi II., jenž 
ji v II. stol. př. Kr. založil, přístavní město 
v tureckém vilájetu konijském v ^Malč Asii, 
s i3.o<x) obyv., mezi nimiž 3000 Rckú. Jest 
sídlem řeckokatol. arcibiskupa a ležíc v úrodné 
krajině vede živý obchod zejména vývozem 
koní a dříví stavebního z nedalekého Tauru. 
Zachovalo se zde mnoho starožitných pamá- 
tek, -r- Dle ní nazván A-i j s k ý záliv moře Stře- 
dozemního, někdy sinus PamphylicuSj s mysem 
Anamurským. 

Adalbvé viz A dal. 

Adalwin, arcib. salcpurský (859—873), stal 
se známým svým odporem proti zřízení arci- 



biskupství moravského, jeŽ od papeže Ha- 
dríána II. sv. Methodiovi bylo povoleno, aby 
se kmenové slovanští, v krajinách někdy pan- 
nonských, v nynějším Slovensku, na Moi)a\*é 
a snad i v Čechách usedlí, úže k Římu při- 
poutali. Příčinou toho odporu bylo připojení 
k řečenému arcibiskupství dolejší Pannonie, 
která již od více než půl století k arcibiskup- 
ství salcpurskému náležela a do jisté míry od 
kněží této arcidiécése na křesťanství byla obrá- 
cena. Když po zajetí a oslepení Rostislava řífc 
Moravská' v tuhou závislost na Německu se 
dostala, obrátili se i němečtí biskupové proti 
Methodiovi, jehož hodnosti nechtěli uznati. 
Asi v list. r. 870 svolal arcib. A. synodu do 
Salcpurku, pohnal k ní sv. Methodia, aby se 
zodpovídal ze své Činnosti v cizí diécési, a 
když tento odvolávaje se na poslání papežské 
trval na svých právech, byl u přítomnosti A-a 
od některých z jeho suífraganů spoličkován, 
hodnosti své zbaven a do vězení uvržen. R 873 
dostal A. od papeže Jana VIII. nařízení, aby 
Methodia do hodnosti jeho opět uvedl, ale zdá 
se, že tak učinil teprv jeho nástupce, protože 
A. 14. kv. t. r. zemřel. Aby uhájil svého práva 
arcibisk. k Pannonii, dal A. sestaviti r. 872 
neb 873 spis pro papeže určený: De conver- 
sione Bagoariorum et Carantanorum libellus, 
který nejlépe vydán byl od Wattenbacha ve 
sbírce pramenů : Mon. Germ. hist. Ss. XL, str. 
I.— 15.. a byť i jednostranným byl, přece vele- 
důležitým jest příspěvkem pramenným k po- 
znání tehdejšího stavu nynějších jižních zemí 
rakouských. Srovn. Časopis česk. Musea 1881, 
str. 292 a násl. , Elr, 

Adam (vl. Adam, t. j. dle výkladu bible 
ze země stvořený), příjmí prvního člověka a 
zároveň souborné jméno pro člověčenstvo vfl* 
bec, protože prvý člověk tvoří reální jednotu 
celého pokolení, jež ve svých jedincích jest jipu- 
hým toliko rozvojem oné jednoty. Neboť jest to 
číánek víry katolické, že od A-a, jenž od Boha 
i dle těla i dle duše bezprostředně byl stvořen, 
a to tak, že tělo učinil Bůh ze země a vdechl 
mu duši. a od Evy, čili že z jediného páru lid- 
ského všichni lidé pocházejí. A tento článek 
víry jest základem a stěžejnou pravdou kře- 
sťanstva neboť jenom na tomto základě fysi- 
cké jednoty pokolení lidského možno vysvětliti 
vštobecnost A-ova hříchu prvotního čili dě- 
dičného (Řím. 5, 12. 1. Koř. 15, 2. Trid. V. 2, 3), 
možnost všeobecného vykoupení skrze Krísta« 
druhého A-a, rovnost podlé přirozenosti lidské 
a přikiizání o vzájemné lásce všech lidí ja- 
ki^žto bli/ních; a tak jeví se ona pravda sku- 
tečně jakd základ veškeré věrouky a mravo- 
uky křesťanské, a proto hlavně racionalisté 
sna/í seji podvrátiti některými důvody z vědy 
vzatými. Ale jakož věda předpojatá dosud ne- 
zvratně nedokázala nemožnosti fysické jednoty 
lidí. tak ovsicm ani věda nepředpojatá vůbec 
nedovedla dosud dokonale a očividně duká- 
žati. že všichni lidé od A-a pocházejí, ač v\- 
zkumy její spíše na prospěch fysické jednoty 
lidské svědčí než proti ní. Věda pak theolo- 
gická ve svém učení o fysické jednotě poko- 
lení lidského dovolává se těchto dokladů: 



lam. Icť 

jako avího zástupce na lemi (dřivc spravovtJi 
Ji daemoDové) pfcs odpor andílO, ji2 sebe za 
hodnéjií zástupnkivj poklůdali, a tn z povrchu 
zemé na mislé, kde nyni Ka'ba Elojf. vzav 
hrst každé barvy, jíž zemí obsahovala, a 
uhnil ji různiími vodami. Výtvor tento zdo- 
konalen po ti vnilf i vní oÍLvujfcf silou slunce, 
které na ně] 40 let působilo, naCc£, kdyi 
I duch k rozkazu boí(mu proti své vůli (proto 
i proti své vůli odchází z Cela) vCecky litroby 
jjeho pronikl a £lov£k se postavil, přikázáno 
andčlám pokloniti se pfed A-em. Víickni učí- 
I nili tak, zvláSce kdyí pfesvĚdíili ae. ře A,, jejž 
I Bůh 2a tim účelem naučil jménům tvorstva, 
I jichž oni neznali, jest moudfejii a úřadu zá- 
stupce hodnéjSi než oni. Jediný Iblís (irdbei) 
vzepfcl !^e poukazuje na svůj původ z ohni, 
z něhož dle názoru muslimů andfié stvofcni. 
naproti původu A-ovu ze zemé. Kdj'í potom 
za to z nebe vyvržen na moře, proklet a po- 
vrženým učinéo, slíbil pomstu A-ovi, zaiim 
do ráje donesenému, jií uskutečnil tím. ie 
stave se rádcem upřímným svedl jej a ženu 
jeho (svůdcem skutečným byl prý páv — dle 
jiné tradice had, potud tvor po člověku nej- 
krásnější — klerý (fábla jako hada pod jazy- 
kem vnesl do ráje) pod záminkou. íe cestu 
ke stromu véřnosti jim ukáže, aby jedli ze 
zapovézeného stromu fpSenice nebo hroznu vin- 
ného). Pro přestupek tento vypuzen A. se že- 
nou, když byl prv pozbyt rohovitého, jemného, 
lesklého a f er\'eného roucha rajského, z néhoi 
zbyla mu na památku jen nepatrná Část na 
rukou a nohou (nehty), ač i ta barvy své po- 
zbyvši, z ráje (v sedmém nebi) a svržen zá- 
rovei^ se stromem píeničným, od té doby na 
klas se scvrknuvším, jehož plody po celé zemi 
se roztrousily, na zemi. A. dopadl na hofe 
Serendib na Ceyloné i zůstal leieti 100 let 
na zemi slzy prolévaje, z nichž vyrostly velké 
stromy indické, jako kokos a j., Eva spadla 
na zemi u Džiddy v Arábii. Dví sté let byli 
odtouČenl, načež, když A. přestupku svého 
liloval a na milost přijat byl — z jeho slz ra- 
dosti nad tim vyrostly hyacinlhy. fialky a j, 
vonné byliny — dovedl jej andfil Gabriel dMve 
vzdílávánf půdy ho naučiv a velké jeho tílo, 

Íak svĚdCf posud stopa nohy jeho na hoře 
iercndíbu, křidly svými sraziv a pro zemi 
přizpůsobiv, k hoře Arafát (t. j. poznáni dle 
etymologie lidu) u Mekky, kde naíel a pozná! 
ženu svoji a klerá odtud má své jméno. V Čá- 
stečnou náhradu za ztrátu ráje seslal Bůh A-ovi 
z ráje nebeský dům ze zářících rubínů, který 
umístil Gabriel na mlstř, kde stojí nyní Ka'ba, 
naučiv A-a nynéjii muslimské obchůzce. Černý 
kámen Iía'by (v. t.) jest jedním z téchto ru- 
bínů, jenž jen dotykem hřifiných lidi zČemaL 
Potom vrátili se oba na Ceylon, kde zemřel 
A. 1000 let stár. Na zemi nauČíl se A. mo- 
dlitbí od Boha, klerou prosil jej la slitováni, 
jehož se mu i dostalo. Slíbcniit mu. ie seslán 
bude prorok s knihou; ti z potomstva A-ova. 
kteří ho budou následovati, zůstanou bez po- 
hromy a vejdou do ráje. ti víak, kdoi budou 
ze lži viniti z;namenl boil. stanou se na věky 
druhy ohni pekelného. Hora Serendib zůstala 
JI 



162 



Adam. 



pro muslimy důležitým místem poutnickým. 
Na ní ukazuje se ješté stopa nohy A-ovy, hlu- 
boko do skály zarytá^délí 70 loket, a sice jen 
jedna, ježto prý nohou druhou již do moře 
vkročily a£ toto den a noc cesty jest vzdáleno. 
Denní déšť vymývá tuto stopu. Dk, 

Legend o A-ovi vzniklo velmi mnoho 
veršem i prosou nejen u židfiv a křesťanův 
než i u muhammedánův; ale ne\yšlo jich po- 
dnes aniž kdy vyjde tolik a tak na jevo, kolik 
a jak bychom jich potřebovali k napsání prag- 
matické historie jejich. Přes to lze již i nyní 
aspoň o křesťanských z nich vůbec hodnověrně 
hlásati, že, čím je která z nich starší, tím be- 
dlivěji Šetří vypravování biblického a naopak. 
Z Českých posud známých pak není žádná 
zcela prosta báječných přímésků, poněvadž už 
i zbytek nejširší z nich, psaný ve prvé čtvrti 
XIV. věku dle jeho nálezce a vydavatele, A. Pa- 
terý (Čas. mus. 1884 r., str. 238. do 249.), tako- 
řka makavě naráží verši 50. asi.: »I dnes jeho 
pokoleniejmá na hrdle znameniec na ohryzek, 
jak lid náš posud říká výstupku na chřtánu všech 
osob mužských dle báje, že A-ovi v ráji Evou 
již ohryzené jablko v hrdle uvázlo. Prosaických 
legend staroČ. o něm zachovalo se podnes i více, 
než jich vyčetl Patera na právě d. m. a K. J. 
Erben ve Výbore z literatury české (II. 471.). 
Loni na př. byl nalezen aspoň kus takové le- 
gendy v rukopise stojícím ve zdejší knihovně 
františkánské pod signaturou A. F. 3. iKrok 
r. 1887, str. 260.). Mnoho jich vniklo i ve drama, 
složené dle seznamu zapověděných knih od 
Mart. Sam. z Dražova, faráře svatoha^talského, 
latinskými hexametry i Českými rýmy a vy- 
dané v Praze r. 1613 pod nápisem: Atlamus 
judicatus atd. (Jungmann, hist. lit. Čcs. 2. vyd. 
str. 137., č. 161.). Z legend vzniklých prosto- 
národním básněním Česká a moravská, vydané 
K. J. Erbenem a Fr. SuŠilem (Prostonár. čes. 
písně a říkadla, v Praze 1864, str. 500.; Mo- 
ravské nár. písně, v Brně 1860, str. 37. a 38.), 
vynikají s více stran značně nad slovenskou, 
vydanou J. Kollárem (Národnie zpiewanky, II. 
v Budíne 1835, str. 65. a 66.). Z ostatních Slo- 
vanů nejvíce legend o A-ovi mají a historií jejich 
nejbedlivěji se obírají Kusové. Dosti hodnověrně 
svědčí o tom už i Pamjatniki otrcČennoj russkoj 
literatur}', vydané N. Tichonravovým v Petro- 
hradě r. 1863. Z prostonárodních legend jejich 
o A-ovi zvláštní zmínky hoden je Hdč Adamův, 
vj'daný P. Kirějevským (Russkija narodnyja 
pěsni, č. I. Moskva 1848, str. 49. a 50.), ze 
srbských pak prosaická Postanje djavola i ja- 
bučice Čovečje u grkljanu, ili izgon Adama i Jeve 
iz raja, kterou Patera na výše d. m. vytisk- 
nouti dal k objasnění báje tamže zpomenuté. 
Strany německých legend o A-ovi přestáváme 
na odkaze ku Wackernagelově Geschichte der 
deutschcn Litteratur, vydané podruhé E. Mar- 
sinem (Basel 1879, i., igg.;. //. 

Adam Václav (* 1579 — f 1617), kníže 
těšínský a hlohovský z rodu slezských Pia- 
stovců, vychovaný na dvoře císařském, potu- 
loval se v Čele svých jezdců po Uhrách a Tu- 
recku a v Těšíně tolik dluhů nahromadil, že 
ryt. Sobek z Blogotic nechtěl mu půjčiti ani 



sudu vina na stůl knížecí. Podporoval luthe- 
rány, ano dal TěSínu prívilej 1598, že ve chrá- 
mech smějí pouze kněží protestantští služby 
boží konati, ba i školním sluhou že smí se 
státi jen lutherán. Ze Žiliny pak povolal ka- 
zatele LovČana a zavázal sebe i potomky, 
aby na TěŠínsku jiného učení netrpěli. Ale 
již r. 1610 přestoupil na katolictví, vyhnal Lov- 
čana a povolal katol. faráře Ruckého. Kdyl 
se měšťané odvolávali na prívilej, dal si ji před- 
ložiti a roztrhal ji. Tato pergam. listina sle- 
pená z kouskův ukazuje se v archive těšínském. 
Adam : 1) z N e ž e ti c, doktor práv za krále 
Václava IV. Jsa horlivým přívržencem arci- 
biskupovým a papežovým, záhy zahrnut byl 
četnými hodnostmi. Již r. 1396 byl generálním 
vikářem a pražským kanovníkem, r. 1404 stal se 
syndikem kapitolním, r. 1403 byl i administrá- 
torem arcibiskupství pražského. R. 1410 jme- 
nován členem Čt>'řčlenné kommisse ku pro- 
zkoumání spisů Wiklefových. Později byl od- 
půrcem Husovým. Prebendy měl ve Kbelich, 
v Kuchařkách (1402). vHněvkovicích (1410 al 
1412) a v Jeníkově (1413 — 1414). Napsal kro- 
niku o současných dějinách českých, již znal 
ješté něm. spisovatel Gundling; nyní jest jil 
ztracena. HŠ. 

2) A., bakalář a písař rodiště svého, města 
Litomyšle, mezi r. 1530 a 1548, nejvíce pro- 
slul jako společník těch, kteří se skrovným pro- 
spěchem vyjednávali o pohostinství a ochnma 
v Polsku a Prusku pro Bratry české, vypově- 
děné z Čech r. 1548. Literárně vynikl poně- 
kud jen jako překladatel a pomocník M. Ka- 
bátníka. Překladem jeho totiž vyšli r. 1541 
v Litomyšli u tiskaře Alexandra Plzeňského 
Krátcí výkladové na epištoly nedělní celého roku 
od Antonína Korvína, kazatele evangelistského, 
krátce sebraní. Vydání to ozdobené i několika 
dřevorytinami. z nichž největSí po předmluvě 
v>'obrazujc zvěstování P. Mane, věnováno ie 
p. Bohuši Kostkovi z Postupic a na Litomyšli. 
O rok později vyšla tamže přičiněním A-ovým 
>Cesta M. Kabátníka z Čech do Jeruzaléma a 
do Egypta*. Přičinění toho nelze podnes určiti 
zevrubněji, a to hlavně proto, že vědomosti 
na^e o A-ovi jsou posud příliš kusé. Jungmann, 
Hist. lit. č. : J. Jireček, Rukověť. JSk. 

3) A. Polák z Bochně, dr. med., profes- 
sor university krakovské, působil v i. pol. XVL 
stol. Byl osobním lékařem Sigmunda I. Sta- 
rého neb Vel. (1506 — 1548) a po Matěji z Mie- 
chowa stal se rektorem university. A. proslul 
též jako skladatel tří v Polsku nejstarších lat 
dialogů čili divadelních her, které při dvoře 
královském v Krakově byly provozovány: De 
quatuor statibus immortalitatem assequi conten- 
dentibus (1505); Ulyssis prudentia in adversis 
(i 5 16) a ludicium Paridis (1522). 

4) A. Bremský, kronikář středověký (f po 
r. 1076), Pocházel bezpochyby z Míšně, ten- 
kráte ještě většinou slovanské, r. 1068 přiSel 
do Brém, kde stal se kanovníkem. A. měl 
značné klassické vzdělání a znal zevrubně po- 
litický život své doby, neboť jsa při dvoře 
Adalberta, ctižádostivého arcibiskupa hambur- 
ského a bremského, měl příležitost nabyti 



Adam. 



163 



o \'tem bezpečného poučení, nad to procesto- 
val velkou Čásf se v. Evropy maje účastenství 
v politických a missionářských podnicích Adal- 
bertových. A. byl nad jiné své vrstevníky způ- 
sobilý napsati politické a církevní déjiny sev. 
Evropy živ jsa v Brémách, ve stfedisku snah po 
pokfesfanéní slovanských a nordických národfi 
aroxiífení panství německého. Pramenem byly 
mu listiny arcibísk. archivu brcmského, ústní 
zprávy rríissionářú, hovory s arcib. Adalber- 
tem, obzvlášté pak rozmluvy tohoto s králem 
Svendcm Estridsonem. Ve spise svém Gesta 
Hmmaburgensis eccles^ae pontificum líčí osudy 
metropole hamburské a současné souvislé dé- 
jíoy dánské, norské, švédské, vendické a ruské. 
Díio A-ovo rozdčleno je ve 4 knihy. V prvé 
jfi pokofení SasA Karlem Vel. a úpadek kfe- 
sámstvi na severu koncem IX. a na počátku 
X. st Kniha II. jedná o obnovení missionáf- 
ské činnosti na severu a líčí do podrobná po- 
liticky stav světa germánského, skandinávského 
a Slovanů pobaltických ; kap. 15—20 podává 
veiedAležité zpráv>' o jednotlivých kmenech 
SknranA baltických i ruských. Kniha III. vy- 
Uuje činnost metropolity Adalberta a politi- 
cké události jeho věku, zvláště nešfastný po- 
kas knížete Gotšalka zavésti křesťanství v Ro- 
dičku. Kniha IV., jiŽ pokládati lze za spis 
zvláštní, má nápis Descriptio insularum Aqui- 
lokis a obsahuje zeměpisné a národopisné vy- 
líčení jeviště událostí v prvních třech knihách 
vypravovaných; popisuje se tu Dánsko, polo- 
ostrov skandinávský, Island a j. Slovanských 
zemí dotýká se tu A. málo, údaje země- 
pňné jsou zhusta nesprávný i chronologická 
dtta jsou namnoze nespolehlivá. Zprávy histo- 
rické, kromě některých podrobností, jsou za 
to celkem pravdivé a svědčí o značné kriti- 
cké soudnosti A-ově, Vypravování je sice po- 
někud rozvláčné, ale jasné, jazyk čistý. Leto- 
pisy A-ovy opatřeny jsou současnými scholiemi 
oa mnoze důležitými. Poprvé vydal kroniku 
A-ovu Andr. Severinus Vellejus r. 1579 v Ko- 
dani; nejlepší kritické vydání opatřil Lappen- 
berg v Mon. Germ. hist. SS. VIL, dle něhož 
letopisy přeloženy do němčiny a dánštiny. — 
Srvn. Wattenbach, Deutschlands Geschichts- 
quellen im Mittelalter, 4. vyd. (Berl. 1877 — 78). 
6) A- de la Hale (též Halí e), přezdívkou 
»le Bossů ďArrasc (hrbáč z Arrasu), ••'' kolem 
1240 v Arrasu, f 1287 v Neapoli, kamž byl 
příznivce svého, hraběte z Artois, Roberta lí., 
nidedoval. Jako básník a komponista jeden 
X nejpřednějších středověkých trouvérů sev. 
Francie, proslul A. de la Hale svými dramati- 
ckVmi básněmi se zpěvy (Jeux)^ z nichž Jeu 
di Robin ct de .\farion možná pokládati za 
předchůdkyni komické opery. Také jiné hry 
Jen ďAdam, Jeu du pélerítiy pak ronda, mo- 
teta a různé zpěvy od A-a se nám zachovaly. 
Jsou důležitým materiálem pro posuzování roz- 
voje hudebního v jeho době a vzácný zejména 
co první ukázky volnějšího vícehlasého zpčvu 
a skladby, u vedení hlasfi a kontrapunktování 
od vládnoucí tehdy v harmonii školy Quida 
z Arezza a jeho stoupenců se odchylující. 
DíU A>a de la Hale vydal r. 1872 Coussc maker 



v Paříži: Oitvres compVetes du trouvérc A. de 
la Hale. Chv, 

6) A. Melchior (* ok. 1550 — f 1662), něm. 
protestant, duchovní a spisovatel. Nar. v Grod- 
kově ve Slezsku, studoval v Břehu a stal se 
konrektorem a později professorem v Heidel- 
berce. Nashromáždil přemnoho životopisného 
materiálu, jehož však jen menší čásť spraco- 
val. R. 1615 vydal životopisy německých filo- 
sofů Vltae f^ermafiontm philosophorum, r. 16 19 
i(ivotophy theologův a r. 1620 právníkův a lé- 
kařů. Životopisy tyto omezují se na XVI. a 
počátek XVII. st., a pouze na německé a vlam- 
ské učence. R. 16 18 vydal Dccades duae con- 
tinentes vitas thcologorum, extcrorum princi- 
pům, životopisy učenců také jiných národností. 
Spisy tyto JSOU pro poznání doby tehdejší, ja- 
kož i pro správné posouzení jednotlivých osob- 
ností, na př. Luthera, důležitý. Lutheráni i ka- 
tolíci vytýkávají A-ovi, jenž byl horlivým re- 
formovaným, strannictví. 

7) A. Billaut [adán bijój, zvanýMaítre A., 
aneb Virgile au rabot (Virgil s hoblíkem), 
franc. básník samouk a truhlář v Neversu, 
autor tří sbírek básní nadepsaných: Les Che- 
viiles (Hřebíky) 1644, Le VJllebrequin (Nebozez) 
1662 a Le Rabot (Hoblík). Souhrnně vydána 
byla jeho díla r. 1842 v Neversu. A. f 1662. 
Voltaire si ho velmi vážil a pojal jej v počet 
básníků vynikajících za Ludvíka XIV. 

8) A. Nic ol as (* v Paříži 17 16, kdež ■|-i792). 
Byl po nějakou dobu professorem v Lisieux 
(jz. od ústí ř. Seiny) a pak po 12 let diplo- 
matickým agentem v rep. Benátské. Z lite- 
rárních jeho spisů vynikají dva z r. 1787 : La 
vraie maniěre ďapprendre une langue quel- 
cofique a Essai en formě dc mémoire sur Védu- 
cation de la jeunesse. Zásady tohoto spisu 
jsou: Nikdo nemá vyučovati mládež, kdo ne- 
dokázal zkouškou, ^e důkladně zná mluvnici 
jazyka mateřského. Zák nebudiž připuštěn učiti 
se latině nebo jinému cizímu jazyku, nezná-li 
důkladně jaz. mateřského. Odříkávati nemá se 
než katechismus a morálka; diktováno ve 
škole býti nemá. Všecky děti téhož státu, jsouce 
vvchovanci téže vládv, buďtcž vvučovánv týmž 
Způsobem, aby vystudujíce dovedly stejně mlu- 
viti o předmětech. BucTtež zruí^eny prázdniny 
školské vyjmouc neděle (52) a svátky (22). Dě- 
tem budiž zapověděno tykati si atd. Přes hojné 
výstřednosti myšlénky A-ovy jsou nevšední. 

9) A. R o b e r t, skotsíc. architekt ( ■'= 1728 v Edin- 
burce, \ 1792 v Londýně), studoval v Itálii a 
Dalmácii zejména pozdní stavby římské. Po 
návratu svém nabyl záhy také odbornými pu- 
blikacemi zvučného jména a byl r. 1761 jme- 
nován architektem krále Jiřího. V jeho stav- 
bách obrážejí se vlivy studií klassickych, smí- 
šené s bujnou dekorací rokoka a s remini- 
scencemi na italské paláce barokové. Spolu 
s bratrem Jamesem (f 1794) provedl A. mnoho 
staveb, z nichž zvláště velkolepé privátní bu- 
dovy londýnské, tak vcdlé jiných skupina domů, 
»Adelphi« zvaná, získaly mu jména slavného. 
Mistrně dovedl A. rozřešovati vnitřní disposice 
budov privátních, jsa v nejednom ohledu za- 
kladatelem komfortu soukromých domti ílu^Vv 



164 



Adam. 



ckých. Za nejlepší stavbu A-ovu bývá ozna- 
čováno sídlo lorda Scarsdalea Keddleston Halí, 
blíže Derbye. Z publikací A-ových zasluhuje 
zmínky dílo jeho o paláci Diokleclánovč ve 
SplitČ The ruins of the paláce of emperor Dio- 
cletian at Spalatro (Lond. 1764, s 71 mědiry- 
tinou). 7a. 

10) A. Alexander, skotský filolog (* 1741 — 
•f 1809), rektor školy v Edinburce, vydal Die- 
tionary of classical biop-aphy (1800) a Roman 
antiquitics (1791* 2. vyd. 1844), kteréžto po- 
slední dílo bylo přel. též do něm. J. L. Meye- 
rem (1794—95). A. razil ve Velké Britannií 
učení klass. jazykům lepší methodu na základě 
živého jazyka angl. a v obor učiva přijal i ze- 
měpis a dějepis. Vý, 

11) A. Jakub, vídeňský rytec (* ve Vídni 9. 
října 1748 — I 16. září 181 1), z jehož rytin 
nejlepší jsou rytiny Mcngsových portraitů vel- 
kovév. toskánského Leopolda, bavorského Ma- 
ximiliana I., a rytina představující sňatek arci- 
vévody Františka s Alžbětou virtemberskou. 
Mědirytiny ke známé vídeňské Bildcr-Bibel dle 
Rafaela, Kubense, Poussina, van Dýka atd. 
jsou též jeho prací. 

12) A. Louis (•= 1758 v Miettersholtzu v El- 
sasku, 1 1848 v Paříži), znamenitý pianista, stal 
se po vydání svého díla Méthode de pianoforte, 
kterým proslul, professorem klavírní hry na 
konservatoři pařížské. 

13) A., sir Fredcrick, anglický generál, 
* 1784. V létech 1806 — 1813 vyznamenal se 
v bojích na Sicilii a ve Španělích; pak v bitvě 
u Waterloo velel brigádě, která statečně od- 
razila poslední, rozhodný útok vojska Napo- 
leonova. Jako správce ostrovův Iónských zí- 
skal si zásluhy stavbami na ostrově Korfu. 
V 1. 1832 — 1837 byl guvernérem v Madrasu. 
Zemřel jako generál r. 1853. 

14) A. Albrecht (* 1786 v Nordlinkách — 
f 1862 v Mnichově), něm. malíř bitevní. Jsa uč- 
něm v cukrářském závodě svého otce jevil záhy 
nadání k malbě, jíž po příchodu svém do No- 
rimbcrka cele se věnoval. K. 1807 odebral se 
do Mnichova, aby v tamních obrazárnách stu- 
doval a kopíroval. Tam seznámil se s vysokým 
hodnostářem vojenským, který mu zprostřed- 
koval pohodlné účastenství při válečných ta- 
ženích r. 1809. /de rozvinul se A-ňv talent 
pro zachycování pohybft vojenských, scén bi- 
tevních, jako/ i pro malbu koní tou měrou, že 
si získal přízně místokrálc Eugcna, jeho/ dvor- 
ním malířem se stal, a usadil se na čas v Mi- 
láně, kdež svůj první velký obraz bitevní pro- 
vedl. R. 1 812 odebral se smístokrálem do Ruska. 
Z hořící Moskvy se zachrániv uchýlil se do 
Mnichova a potom znova do sev. Itálie. Do 
té doby náleží rozměrnější obrazy bitvy u Rábu, 
u sv. Michala a j. V Mnichově, kdež od r. 1815 
se usídlil, byl napořád i jako malíř bitevní i jako 
líčitel koní dvorními a Šlechtickými kruhy za- 
městnán. Válka rakouskosardinská r. 1848 při- 
vábila jej opět do středu ruchu válečného. 
Četné obrazy bitevní a portrait Radeckého, ob- 
jednané dvorem rakouským, byly výsledkem 
studií na jevišti války konaných. Posledním 
dílem A-ovým jest Bitva u Zomdorfu pro Maxi- 



milianeum určená. A. byl realistou zdravého 
jádra, nadaný živým citem pro pohyb a cha- 
rakteristiku. Technika jeho nepovznáši se ovSem 
nad tvrdost provedení a chladnou, konvencio- 
nální barvitost v prvních desítiletích t. stod. 
v Mnichově běžnou. Paměti životopisné, A-em 
v rukopise zůstavené, vySly r. 1886 péČi řL 
Hellanda. Tá. 

15) A. JeanVictor, francouzský malíř figu- 
rální (* v Paříži 1801 — + 1867). Pod vede- 
ním Regnaultovým vstoupil do šlépějí klasai- 
cistů. Později přivedlo jej líčení výjevů bitev- 
ních blíže ke skutečnosti a malebné svěžestí 
dikce, ač tyto práce jeho ani v pronikavoatt 
účinku, ani ve vlastnostech technických s kres- 
bami a obrazy vrstevníků, jako jsou Raífett 
Bellangé a j., měřiti se nemohou. Známým 
stal se A. svými bitevními obrazy v histori- 
ckém museu versaillesském, pak četnou řadou 
lithograíií se sujety vojenskými, genrovými 
i příležitostnými. Tá, 

16) A. Adolphe Charles, syn Adama 12) 
(* v Paříži 1803, f tamtéž 1856). Absolvovav kon- 
servatoř, kde Reicha a Boieldieu byli jeho uči- 
teli, zabýval se nejdříve skládáním písní a drob- 
ných kusů klavírních, až r. 1829 svou jedno- 
aktovkou Pierre et (uxthérine docílil v opeře 
komické prvního úspěchu. l'ím povzbuzen, od- 
dal se zcela skladbě dramatické; po třinácti 
předcházejících pracích dostalo se r. 1836 jeho 
zpěvohře Postillon de Lonjumcau skvělého 
přijetí. Z desíti dalších oper, které kompono- 
val v létech 1836 — 1846, vynikla zejména opeia 
£u^ brasseur de Prcstou (Sládek Prestonský 1838). 
Ale nepohodnuv se s ředitelem pařížské »Opéra 
Comiquc^ ustal ve skládáni a věnoval se pod- . 
niku vlastního divadla operního (Théátre natío- 
nal, 1847), jenž měl usnadňovati mladým, na- 
daným skladatelům operním cestu do veřej- 
nosti, který však, zmařen únorovou revoluci 
1848, pohltil celé jeho jmění. Téhož roku stal 
se po smrti otcově professorem komposice na 
konservatoři pařížské a vrátil se 1849 k operní 
skladbě. Komponoval ještě řadu oper, balletft 
a operet (tyto pro »Bouffes parísiens< Offen- 
bachcm založené). Z nich buďtež uvedeny Lt 
fidclv berger, La rose de Péronne, ballety Gi- 
valda, Lc Corsaire a opera buffa La poupée 
dc \urembcri^. Operní hudba A-ova, jež lne 
ku prostonárodnímu tónu písňovému, vyniká 
živostí rhythmú, bohatostí a svěžestí melodií, 
a vábí i baví svou lehkou grácií a zdravým hu- 
morem, což částečnou jest náhradou za hloubko 
citu i propracování, kterých u něho pohřeSu- 
jeme. Oiv» 

17) A. Benno (* 1812 v Mnichově), nejst. 
syn Albrechtův, malíř zvířat. Zprvu poíd říze- 
ním svého otce pracovav obrátil se potom 
ke studiu zvěře, skotu a bravu. V obrazech jeho 
zajímá jemný cit pro charakteristiku různých 
typů zvířecích. Barva jeho je poněkud chladná 
a přednes není prost suchosti. Jedno z čet- 
ných jeho děl Postřelený jelen jest majetkem 
kní/etc Fiirstenberga v Praze. Ta. 

18) A. Franz, druhý syn Albrechtův (♦ v Mi- 
láně 1815 — f 1886), jeden z předních něme- 
ckých malířů bitevních. První studie na poli 



Ie£nčin konal r. 1849 ve válce italské, hte- 

_. i «e úíastnil v prOvodu Hádeckého. Na rak. 

ptát, zejména v Uhersku, stFádal pak materiál 

pro obrazy rázu eth negrafického a genrového, 

Ař (li:i r, 1P59, kdy znova na jeviStě války se 

-'-'■'-•' '■vl A. zejména v Riďiousku laméal- 

' 'H r. 1859 usadil se v Mnichovi, byl 

■■'■■.li apolupracovnCk svího otce a ma- 

obrazy bitevni, z nichž zejména 

Si:.--: ";.rí Sol/erinem a Valeggiem v den 

la svétové výstave r. 1867 budila 
asi. PozdĚjíf obrazy A-nvy vztahují ae 
íUce pruskofrttncouxské. Sem nálcíl také 
'' ifjlejíi z posledních obrazů utnélcových 
i iaiat)řth po bitví u Sedaau. A. klade se 
I pfeJnl nCra. maliře bitevní. Byl známe- 
~i pozorovatelem, což též v jeho obrazech 
)vých se zraíi, a snaha po pravdé, také 
bnimi kvalitami technickými podporovaná, 
■'Vá jeho obrazům vzácné působivosti. Na- 
^ A-ova bylo cele malebné a tíhlo k iiéenl 
, nániiivé pohnutosti. Že do studií téí 
!, JAlioii krajinu pojímal, napomáhá život- 
u ilCinku jeho obrazQ. Ta. 

19) A. EugenCvMnichovér.iSi?— (tam- 
též tSSu';. íáh svého otce Albrechta, jehož byl 
Iřfl! i-vn: maliř bitevní a gcnrista. R. 1844 ko- 
--" -■-'.-'.':'2 v lemich líherských a Dalmácii, 
''.bral se s otcem na bojiSté italská. 
I. ho studií slouiilv k obrazům jeho 
■-Ira Františka. Po r. 1856 do Mni- 
. ■ navrátiv, byl zejména obrazy císa- 
ř»m ralLduskjSm objednanými laméstnán. Ma- 
oňr II Malpeaia, Boj mexi hulánr a piemoBť 
t^«u dragony. Voják v bitvě u Sol/erina ra- 
něny a j. náleieji k výsledkům studii umélco- 
, ieviití válek rakouskosardinských. 
':~l-ii(řancouiská poskytla mu podnét 
. pracím. Hledaným byl E. A. téí jako 
^1. zejména u sportsmanů v Bavorsku 




20 ' 



Ta. 

\- Lucien, tinguista franc, " 1S33 
%' létech šedesátých byl jako úfedník 
i uyané, kde veSkerou prázden vínoval 
.'iiých jazyků. Z linguistických jeho 
iime; Crammaire dg la ianguc mand- 
- M Grammairt dt la langue longoute 
'■ rkarmonie dn voyelles dans les 
nijlo-alialquci (1874); Díl pnlysyn- 
' Je 1.1 formation dea moll dam les 
iji/iť el maya (1878}; Kxamcn g\ 

imfaré de teíje langues américc 

fi- de la lengua de los Indioí Baurcs 
. ' ■■.mmaire tt vocabulaire rOHCOuyenne, 
'. plapocn (1881): Les idiomes négro- 
'"itléo-ar^en (1883). PovSimnuti za- 
■ jeho spis; Lei patoiš lorraiia (i88i>. 

J uliette. mz. Lamberová, spisov. 

i^jfi ve Verberii (Oisef. ProvdavSi 
m tnonžclstvi za advokáta La Mes- 
'.aipil.i literární poprvé 1858 malou 
JI velí a polemickým spisem plným 

;Iiivoaů proti Proudhonovi; Idéea 
' \' ■iiienne.t lur 1'amour, lafemme et le 
l.ierýito spis vySel se jménem »J. ' 

Dik) tnln proiiazuje velmi bystrého 
Tli sí plné vyvinul teprve v áruhém, 



SCaatníjfiím manželství s prefektem policie a 
senátorem Edmondem Adamem. Roku i86a 
psala pode jménem Julíetty Lamberové proti 
svétské moci papežské v broSuřc /.a Papauti 
dans la question ilallenne. pak nadSený životo- 
pis Garibaldi. sa vie ďaprěs des documentí 
inédits, sbírku Crt Mou village a humor, cesto- 
pis Le inandarin, na způsob Montesquieuových 
Leltres persanes a Voltairova Hurona, kde 
probírá viecky otázky Časové kritickým způ- 
sobem. V následujících létech vydala nékolik 
sbírek povídek venkovských. Dojmy, jakýcb 
nabyla při obležení Pafíže, uložila ve feuille- 
tonu >Rappelu>, jejž redigovali také synovi 
Hugovi. Spolehlivé údaje obsahují potud, po- 
kud manžel její jako prefekt policejní jí mohl 
podávati zprávy velmi podrobné. VySly o sobí 
pode jménem Le Siige de Paris, joumal ďune 
Rxfisienne {1873). Jsouc náruživou ctitelkou 
ušlechtilých myšlének starého Řecka, pí. A-ová 
přizpůsobila a pfipoutala myšleni současné to- 
muto svétu antickému v románech Grecqve 
(1877). l.aide (1876) a Puienne (1883); v prvém 
oslavuje lásku k vlastí, v druhém krásu a ve tře- 
tím lásku muže a ženy. Témíto pracemi tak 
se proslavila, poněvadž vSude sleduje urCitou 
myšlénku tilosofickou, ie George Sand ji pro- 
hlaĚuje za svou pravou pokračovatel ku. Mezi- 
tím ovdovéla (1877) po druhé. Milující manžel 
učinil ji dédiČkou znamenitého jméní, o néi 
musila vésti pfi a příbuznými jeho. R. 187^ 
založila sborník >Nouvelle revue< po způsobu 
•Revue de deux mondes*. V pFedmluvé k prv- 
nímu seSituobSimé vyložila pl.A-ovásvé náhledy 
politické, filosofické a sociální, kterými sborník 
také řídila a to s takovým úspéchem, íe záhy 
doSel rozSíření ve vfiech kruzích republikáň- 
skýc!t; koncem roku 1SS6 odevzdala redakci 
Rusovi Cyonovi ponechavSi si jen rozhledy 
v politice. Studie o Novém Řecku, jez ve své 
Revue uveřejnila, vydala sebrané pod titulem 
Poites grecs contemporains (i88i>. Připisují ae 
jí také politickosociálni studie: Societě dt 
Berlin, de Vienne, de Londrcs, de Sainl-Péters' 
bouře, de Madrid, jež vySly pode jménem hr, 
Vaailiho. Poslední práce její jsou: Zjt Chán- 
ion deí noureaux époux (1883), zmínSný román 
Palenne, nejlepSí to její práce, 1m fiifr/e hoti- 
grnise {1884J, dojmy z cesty po Uhrách, a ko- 
nečné řivolopis Skobeleva Le Général .Skobelef 
(1S86: překlad vySel téhož roku v .NSr. L..), 
jemuž ruská kritika vytýká velikou povrchnost, 
K politické činnosti její sluSI dodati, že za boje 
a po porážce kommuny snažila se působiti 
smířlivé, aniž vSak u Thiersa mnoho dosáhla. 
V salonu pí. A-ové aoustředuje se výkvét poli- 
tiků a literátů republikánských. Vtiýchdncích 
tu uspořádaných hledi pí. A-ová seznamavati své 
hosty s literaturami a snahami národů cizích, 
tak zvlááté v nejnovéjSi dobé s lit. ruskou, 
jsouc nadšenou ctitelkou Tolstého- 

33) A. Em i 1 {* 1843 v Mnichové). Otec jeho 
Benno určil jej pro dráhu védeckou, ate umí- 
lecké nadáni rodinné u ného nabylo záhy 
vrchu. Vynikal zprvu zejména v scénách ho- 
nebnich a líčení koní. R. 1865 strávil v Brus- 
selu a ovoce studií figurálních pod Portaelsem 



riKbi 



166 



Adama — Adamec. 



osvědčilo se záhy při rozmérném obraze, který 
spolu se svým otcem provedl. Byl to velký 
soubor portraitů, objednaný šlechtou shromá- 
žděnou v Pardubicích k honům parforsním. 
Zdafilá charakteristika osob i koní získala mu 
jiné objednávky podobné, jakož i velkou oblibu 
jeho jednotlivým portraitům jízdeckým. Ta. 

Adama (hebr. Ad má, krvavá. Červená 
země), podlé bible jedno z pěti mést, jež se 
propadla zároveň se Sodomou a Gomorrou. 

Adaman č. Krugloje ožero, solné je- 
zero v tavrické gub. na Krymu, mající 7 km 
v obvodu; dává ročně 50 — 100 q soli. 

Adamant, u starých jméno jednoho ze 
šesti drahokamů; viz A dam as 

Adamante notáre (lat. přísl. Claudia- 
novo), něco zaznamenati diamantovým pisát- 
kem, t. j. na věčnou památku. 

Adamantliui. Pode jménem A-iovým a 
Martyriovým zachoval se nám grammati- 
cký spisek »de B muta etVvocali«, otištěný 
ve sbírce Kcilově, Grammatici Latini VII, 165. 
Pojednání toto stanoví pravidla o správném 
užívání hlásek b a r, které ve výslovnosti již 
tenkráte často bývaly zaměňovány. Z před- 
mluvy spisku poznáváme, že-sepsán byl Marty- 
riem na základě učení otce jeho, grammatika 
A-ia. V. Teuffel: Gesch. der róm. Literatur, 



4. vyd. §. 472, 6. 



vyd. 
Adi 



Vf. 



damaa {ádáiiceg) znamená: nezkro 



ceny, nezdolný; substantivně užívá se ho 
o kovech, jež nesnadno lze spracovati, tedy 
o nejtvrdším druhu železa, oceli (poprvé u He- 
sioda, Aspis 137). Teprve od dob Theofrasto- 
vých (viz jeho spis de lap. 32) označuje se 
výrazem a. také diamant (viz též Dionys. 
Periegetes v. 315 nn., Plinius N. H. 37, 4, 
15); dříve všude znamená a. ocel nebo roz- 
manité slitiny kovové. Viz rozpravu Pinderovu 
de adamante a Lenzovo dílo : Mineralogie der 
alten Griechen u. Komer, str. 16, ig, 39, 163 
až 164. Vý' 

Adamaa, v řecké myth.: 1) Příjmení boha 
Hada (* nezdolný*). — 2) Trojan, syn Asiův, 
útočil s nezdarem, jehož původcem byl bůh 
Poseidon, na Antilocha a padl rukou Mério- 
novou. Dni. 

Adamana čili Fumbina, úrodná a les- 
natá země vnitroafrická v Súdánu, již H. Barth 
r. 185 1 a Rob. Flcgel v 1. 1882—83 prozkou- 
mali, ji/ně od Bornu a jz. od Bagirmi, ma- 
jící rozlohu asi i^jaxx) km'. Patří k nejkrás- 
nějším krajům africkým, jsouc hojně svlažo- 
vána řekami a potoky a bohatá na zvěř, ze- 
jména na slony. Jest to vlnitá, travnatá, z části 
i bažinatá rovina 260 — 500 m n. m., již pro- 
stupují jednotlivá horská pásma, skalní hřbety 
a osamělé, kuželovité hory, zvláště na sev. a 
záp., kde věžovitá, daleko po vnitřní Africe 
vidití^lná hora Mendif (Mindif) zvedá se do 
výše 1820 'w, pak Atlantika 2900 m vysoká a 
v jz. části země Gcnderské horv 2000 m vvs. 
Hlavní řekou země jest Benue, tekoucí tudy 
od jv. k sz., dále Kabi a Faro. A. pokládá se 
za provincii felátské říše Sokoty, avšak ná- 
městek sultána sokolského, sídlící v Jole, jest 
téměř zcela ncodvislý a rovněž zve se sultá- 



nem. Obyvatelé (asi 4 mil.), souborně Fum- 
b i nové (Mábínové u starých zeměpisců arab- 
ských) zvaní a z části ještě pohané, rozděleni 
jsou v množství svobodných státečků černoš- 
ských, jež jednak podlehly vládě muhamme- 
dánských vetřelců felátských. jinak, zejména 
v hornatých krajinách, nezávislosti své uhájily. 
Jest to lid duševně nadaný a průmyslný; 
z kmenů domorodých zvláště Bataové vyni- 
kají pěkně urostlým tělem pleti žlutočervené. 
Hlavní, otevřené město Jola, mající proslulé 
trhy na slonovinu, jest původu novějšího a 
obyvatelstvo jeho páčí se na 12 — 20.000 duši; 
jiná místa: Ngaundere, Konča, Laro a Riba^o. 
Po vší zemi pěstuje se hojně bavlna, rýže, 
sezam, zázvor a j. 

Adambea (neb Adamboe) viz Lager- 
strocmia. 

Adambers^r: 1) Marie Anna, slavná 
herečka něm., známější dle jména svého otce 
Jacqucta, tolikéž div. herce, jako Nanny Jac- 
quetová (* 1752 — f 1804); účinkovala na 
divadle ve Vídni hlavně v úlohách naivních. — 
2) Antonie A. (* 1790 — f 1867), dcera pře- 
dešlé, výtečná tragčdka něm., působila také 
ve Vídni na divadle dvorním. Divadelního 
vzdělání nabyla vedením básníka Collina. Po 
smrti Theodora Kornera, s nímž byla zasnou- 
bena, vzdala se divadla r. 18 17 a zasnoubila 
se r. 1819 s kustodem mincovního a antikového 
kabinetu Josefem Arnethem. R. 1820 stala 
se předčitatelkou cis. Karoliny Augusty a 1832 
představenou vídeňsk. »Karolinenstiftu< (vy- 
chovatelny pro dcery vojínů). 

Adamozewskl Jakob O' 1763 — \ 1812), 
polský spisov. rodem z Poznaňská. V dobé 
rozdělení Polska, když ve vSech národních 
vrstvách nastala ochablost, byl z nejčinnějších 
pol. literátů. Od r. 1801 —05 přispíval do čas. 
>Pami?tnik Warszawski*, jenž vycházel re- 
dakcí Fr. X. Dmochowského, a do »Wyboru 
pisarzóvv polskich« (Varš. 1803 — 05), jejž vy- 
dával Tad. Mostowski. Stav se členem ředi- 
telství pol. národního divadla ve Varšavě, pře- 
kládal pro repertoire z frančiny, ital. a něm. 
mnohé div. kusy a libretta, z nichž větší část 
zůstala v rukopise. Mimo to překládal různé 
práce pro »Wybór podróžy« a »Wybór po- 
vviešci moralnych i romansów^ (1804 — 1805). 
Překlady ty vynikají jadrností slohu a r3'Zosti 
jazyka, ale pro chatrnou cenu originálů ne- 
mají literárního významu. Když r. 1807 bylo 
zřízeno knížectví Varšavské, stal se A. ředi- 
telem kanceláře vládní kommisse a později 
státní a ministerské rady. 

Adam-dio-Tando, město v Sindu, v okre- 
se hajdiu-ábádském (oddělení Hála) v provin- 
cii bombajské, se 4021 obyv. (1S81), hindů a 
muhammedánů. Obchod s hedvábím, bavlnou, 
obilím, olejem, cukrem a ghím (přepuStěné 
máslo). Obchod obnáší asi 4000 £ (40.000 zt. 
ve zlatě) ročně. Ft. 

Adamec: 1) Karel, spisov. český, -^23. 
čna 1838 ve Lnářích u Blatné, stud. v Písku 
na reálce, pak na gymnasii a od r. 1860 na 
universitě pražské, připravuje se k professuře. 
V 1. 1863 — 64 supploval češtinu na německé 



Adamec — Adámek. 



167 



reilce v Lokti. Jsa horlivým Čechem necítil 
M spokojen v německé společnosti loketské, 
timž jeho sanguinická povaha vždy trapnéji 
loxtrpčována, tím více, ze ke vSemu pfidružil 
ie neSfastny sAatek. Zemřel chrlením krve 
i^ dubna 1865 v Lokti. Práce jeho jsou věr- 
ným zrcadlem jeho vroucí, san^uinické, hu- 
moru plné povahy a snah nesoucích se na- 
dšením pro svobodu a umění ku blahu vlasti ; 
datují se již od r. 1860, kdy složil A. píseň 
pohřební, a vyznačují se hlubokým citem, 
poetickvm vzletem, obratnou formou, vytříbe- 
ným jazykem a motivy původními, namnoze 
časovými a humoristickými, řidčeji jinými, na 
př. vzpomínkami na Havlíčka, Čelakovského, 
nár. písné a p. Toho druhu jsou cenné pří- 
spěvky A-ovy v >Hesedníkuc z r. 1861 a 1864, 
aiežejíci v péknvch deklamacích žertovných 
i váiných. původních, napodobených i přelo- 
iených, dále v »Humor. Listech*, v »Lumíru< 
1863 (.Vďřce), v »Ladé« roč. II., v » Poutníku 
od Otavy c 1861 — 62 (pověst Mariánská kaple; 
povídka Srdce ji puklo), v » Ota vanu « 1864, 
X »Ji£ínském Obzoru* 1861 (básn. pověst Jc- 
\ard) a >Boleslavanu< 1861 — 63 (I*isnč vcsni- 
dsé; básn. pověst Popelec a Poklad; delSí obrá- 
tek ze života Učitel f Tachova). Kromě toho 
sAstalo několik prací v pozůstalosti básníkově, 
posud ne uveřejněných. 

2) A. František, bratr před., ■■= 14. ledna 
x&(6 ve Lnářích u Blatné, studoval na reálce 
v Písku (1S56— 61); pak onemocněv srdeční 
radou dokončil v Praze svá studia reální a 
vstoupil na polytechniku. Jsa povahy měkké, 
mocné byl dojat tehdejším Životem Českým, 
v Praze soustředěným, a chorobou ne\'yléči- 
telnou vyzrála záhy jeho mysl a zvážněla. 
Provázen truchlivou předtuchou blízké smrti, 
oddaloval se vždy víc od bezvýsledného studia 
technického a poddával se jediné vášni, lite- 
rárnímu zaměstnání, s jehož hojnými plody — 
básněmi, povídkami, novellami i dramat, po- 
kascm — potkáváme se v časopisech z 1. 1862 
až iŠófS, kdy A. zemřel 7. bř. v pražské ne- 
mocnici na souchotiny a sice v náručí své 
matky, jak přál si v jedné z mladších svých 
básní. Všecky práce A-ovy nesou na sobě ráz 
svého melancholického, nešťastného, vysoce 
nadaného tvůrce; vyznačují se psycholoj^ickou 
\-érnosti, hloubkou citu a myšlének, lehkou 
t\'orbou. uhlazenou formou i jazykem. Znalost 
cizích vzorů i domácích, zvi. ze Školy roman- 
tické (Puškina, Máchy a j.) zřetelně prosvítá 
jimi ve formě i v motivech, vzatých nejvíce 
ze živoia maloměstského a venkovského, na 
kterýž patřil A. okem zkoumavým, bystrým, 
třeba že někdy smutným, a jejž dovedl do- 
jemné líčiti s realistickou idcálností. Prací 
léch jest značný počet, avšak souborně posud 
nebyly vydány. Básně jeho nacházíme v •Lu- 
míru* 1S62, v > Květech « 1867 a 1868 (se zvi. 
pcizoruhodným úryvkem z nedokončené ver- 
šované povídky Jan), v >Poutníku od Otavy* 
iií62, v ^Libuši « 1864 (5 tklivých básní Matce). 
Kromě toho zachováno mnoho básní jednak 
erotických, jednak vážněji lyrických v pozů- 
stalosti A-ovč. Nejjasněji stkví se básnický 



talent A-ův ve veršované novelle jeho Dvoji 
láska (5 kapitol o 276 slokách), psané mezi 
r. 1866—68, avšak nedokončené, v níž s ne- 
všední psychol. hloubkou a mistrností líčena 
různost lásky při povaze san^uinické a flegma- 
tické. Z prací prosaických uveřejněny novelly 
Pani kupcová (v »Květech« 1865 — 66), Dvé ba- 
bičky (v »Květech* 1867 a v Lauermannově 
» Knihovně pro čes. Iid« 1882), Ro^tr^ený ka- 
bát (v » Květech* 1867), Kousek lidského iivota 
(v »Rodinne kronice* 1865); romány Cesty 
\ivoia a Vclkomčstský- román (v »Nár. Listech < 
1868 po smrti A-ové). Veselohra jeho Vdovec, 
sepsaná krátce před smrtí básníkovou, měla 
býti uveřejněna ve Štolbově »Div. světě«, ale 
nevyšla. Viz Hálkovv nekrology v v Nár. List.c 
a>Květech« 1868; >'České listyc 1887; B. Čer- 
máka studii ve ^ Květe ch< 1888. Hš, 

Adámek Karel, český spisov., '^ v Hlin- 
sku dne 23. bř. 1840. Maje se věnovati studiím 
technickým navštěvoval školu reálnou v Chru- 
dimi a obrátil se potom do Prahy na české 
Školy reálné. Postižen byv těžkou nemocí 
musil Prahu opustiti a zůstal při rozsáhlém 
obchodě svého otce. V povolání tomto pod- 
nikl mnoho cest téměř celou říší Rakouskou, 
zvláště pak v Uhrách. Prvé cestopisné Črty 
uveřejnil r. 1856 v Šestákových » Pražských 
Novinách* a j. R. 1867 cestoval Německem. 
Belgií a Francií, pobyl delší dobu na světové 
výstavě v Paříži, o níž v různých časopisech 
českých (v »Nár. List.< a j.) uveřejnil zprávy. 
R. 187 1 cestoval jižním Německem a Švýcar- 
skem; r. 1873 navštívil světovou výstavu ví- 
deňskou, o níž uveřejnil v »Osvětě« zevrubné 
zprávy. Z Vídně podnikl cestu do Itálie, na- 
vštívil Terst, Benátky, Bononii, Florencii, Řím, 
Pisu, Janov, Turin, Milán. R. 1878 pobyl opět 
delší dobu v Paříži a cestoval jižním Něme- 
ckem. O cestách těchto uveřejnil drahně úvah 
a popisúv v > Nár. Listech-, »Osvétě', •Kvě- 
tech c, >Českč Včele« a j. Od zřízení okres- 
ních zastupitelstev r. 1865 jest A. až do dneš- 
ního dne starostou okresního zastupitelstva 
hlineckého; od r. 187 1 jest členem c. k. okr. 
školní rady chrudimské i místní školní rady 
hlinecké; byl Členem okresní, později zemské 
kommisse chrudimské pro upravení daně po- 
zemkové; od r. t88i jest místopředsedou ho- 
spodářského spolku pro okres chrudimský atd. 
O povznesení zanedbané »české Sibiře*, česko- 
moravského pohoří, pečuje neúnavně. Po celá 
desítiletí stál v čele agitace v příčině stavby 
dráhy od Pardubic k Vídni českomoravskými 
horami, jež byla r. 1871 otevřena; ku zvele- 
bení Skol obecných v téchto pohorských kra- 
jích valně přispěl. V době politických pcrse- 
kucí za ministerstva občanského byl násled- 
kem denunciacc se svým otcem po několik 
let pro velezrádu vyšetřován a také za úča- 
stenství na táboře košumberském r. 1867 stí- 
hán. Při všeobecných volbách do říšské rady 
r. 1879 a opětně r. 1885 konaných byl A. ve 
volebním okrese rychnovském n. Kn. téměř 
jednohlasně zvolen poslancem. Na říi^ské radě 
byl volen do výborů herního, legalisačního a 
živnostenského. Do sněmu království Českéh.) 



168 



Adámek — Adami. 



byl r. 1 88 1 a opětné r. 1883 ve volebním okr. 
kolínském jednohlasné volen. Ve snémé jest 
Členem výboru rozpočtového. Na říšské radé 
i na snémé zemském účastní se jednání zvláSté 
v otázkách a o předlohách národohospodář- 
ských, sociálné politických a školských, zvláštní 
péči vénuje potřebám naších pobratimů ve 
Slezsku a také po mnohá léta se vytrvale 
ujímá zachování a důstojného obnovení našich 
historických památek umění : chrámu sv. Víta, 
Karlštejna, chrámu sv. Barbory a j. A. po 30 
let přispívá do Českých čas., v nichž jest na 
sta jeho pojednání a úvah uveřejněno. Mimo 
některé anonymně vydané spisky samostatné 
vydal: Hlas \ O/omiícc (1862); Krištof Harant 
I Púl\ic, historické obrazy ze XVI. a XVII. 
věku od A. B. (2 svaz., Olom. 1862}; Státo- 
právní \áklady' národnosti (dle dra. Polita, 
1862); Českoslovansti výtečnici (společné s drem. 
Rup. Přecechtělem r. 1863); překlad Góthova 
Werthera (se zevrubným literárné histor. úvo- 
dem, vycházel r. 1863 v samostatné příloze 
ku »Hvězdé«); J. J. Rousseaua Smlouva spo- 
lečenská (r. 1871, co I. svazek Sbírky proslu- 
lých spisů politických); Pani( (cestopis s vy- 
obrazeními, r. 1872 a 1878); K dějinám Hlin- 
ská a okolí (1872): Památky^ česk) ch reformá- 
torův (1873); Růiné listy ^ cest Německem a 
Francií (1874); Z Prahy do Vidné (Cestopisná 
bibliot. sv. I. 1874); Videň a okolí (Cestop. 
bibliot. sv. 2. 1874); Čechy a Itálie v XIV, 
století (Mat lidu 1875); Chrudimsko, historické 
a statistické rozhledy (1878); Čtrnáctý- věk, 
z dějin kulturních styků Cech a Itálie (Mat. 
lidu 1878); Z doby poroby a vikřišeni, roz- 
hledy v kulturních dějinách král. Českého 
v XVII. a XVm. stol. (1878); Základy vývoje 
Maďarů (1879, spis cenou Posla z Prahy po- 
ctěný); Řeči Karla Adámka v nasedání říšské 
rady /. i8'/()—8o (1880); Řeč o živnostenském 
řádu (Epištol svobody č. 35. r. 1883); Obrana 
českého školství (1883); Kořaleční mor, příspě- 
vek ku statistice společenské bídy (I. a IL vyd. 
1884); Naše rolnictví, úvahy národohospod. a 
sociálné polit. (1884); Vit 5/jro5í (1884); Naše 
dělnictvo (1885); Z naší doby (díl I. a II. 1886, 
díl III. vydán 1887 a díl IV. vyjde roku let.); 
Pojišťováni dělnictva (sv. I. 1886). Mimo to 
redigoval A. 1862 — 64 kalendář »Lípa Česko- 
slovanskác. — V tisku nalézají se díla jeho: 
Hospodářství ^emské v království Českém a 
O hospodářské krisi, K tisku připravuje po- 
kračování díla Pojišťováni dělníkův, Klid ne- 
dělní. Práce v trestnicích a j. Obce české He- 
ralec a Svratka udělily A-ovi čestné občanství; 
čestnými členy jmenovaly jej učitelský spolek 
hlinecký »Komenský«; průmyslová jednota 
chrudimská; řemeslnická beseda pražská; ho- 
spodářský spolek žamberecký; archaeologický 
spolek čáslavský » Včela* a j. 

2) A. Bohumil, bratr před., *8 list. 1848 
v Hhnsku, stud. na akad. gymnasii pod prof. 
Šohajem, Zikmundem, Vlčkem a j., pak filo- 
sofii v Praze, ve Vídni a Mnichově, kamž ode- 
bral se hlavně za příčinou studií v dějinách 
kulturních vůbec a umění zvláště (u prof. Eitel- 
bergera, Hanslika, Líitzowa, Carriéra). Zdoko- 



naliv své vědění theoretickč mnohými cestami 
po Rakousko-Uhersku, Německu, Švýcarsku 
a j. usadil se ve Hlinsku a vedle působností 
v Životě veřejném a spolkovém obfrá se hlavné 
literaturou. Z básní jeho otištěna Kytička jil 
r. 1869 v » Almanachu česk. studen tstva«, vyd. 
na památku dvacetiletého trvání akad. Čtenář. 
spolku v Praze, a V^or krásy ve slavnostním 
sborníku »Za praporem sokolským « r. 1887. 

V Širší známost vešel A. teprve pětiaktovou 
tragédií Salomena, kteráž z 35 dramat, jež kon- 
kurrovaly o ceny vypsané pro Národ, divadlo, 
uznána za nejzdařilejší a poctěna akcessitem 
»ceny slovanské c. Kusem tím zahájena čino- 
herní představení v druhý slavnostní večer 
dne IQ. list. 1883 při oteviiní nové zbudova- 
ného Nár. divadla v Praze. Záhy provozována 
Salomena také v Národ, divadle brněnském, 
v Plzni, Kutné Hoře a j. Otištěna byla poprvé 
v >Květech€ r. 1884, po druhé jakožto 3. sv. 
»Kabinetní knihovnyc r. 1885. V překlad polský 
uvázal se Bronislaw Grabowski. Druhá větší 
práce A-ova jest Heralt^ tragédie v 5 dějstvích. 
Při obnovených konkursech o cenu ruskou 
a cenu Grabowského, vypsaných 188 1, uznána 
nálezem poroty jednohlasně ze všech 12 kon- 
kurrenčních prací za způsobilou ku provozování 
na jevišti Nár. divadla a sehrána poprvé dne 
6. říj. 1887 v Nár. divadle praž. ; později v Hradci 
Jindř. i j.; otištěna jakožto 6. sv. »Repertoini 
českých divadeU r. 1887. Obě hry A-ovy Sa- 
lomena i Heralt jsou dramatické historické 
genry vynikající přesnou stavbou, bohatostí 
děje dobře rozčlánkovaného a stupňovaného, 
jakož i- moudrým užitím romantického appa- 
rátu, jejž ovzduší obou her takřka diktovado, 
vysoce poetickou dikcí, zvlášf pak sytou drobno* 
malbou archaeologickou a kulturní, jakou se 
málokterý dramatik český může vykázati. 

V ohledu básnického slova, jakož i propraco- 
váním postav vyniká Salomena nad Heralta, 
jenž má děj až příliš stručné kreslený, podá- 
vaje skoro jen nejpotřebnější kostru jeha 

V ohledu divadelním jest účinnější Heralt^ 
oplývaje při stručnosti své hojnými effekty. 
Obě hry psány jsou veršem, Salomena pře- 
vážně rýmovaným, a po této stránce dlužno 
ji zařaditi k nejvzácnějším skvostům české 
poesie, neboř verŠ a rým A-ův jdou namnoze 
cestami nešlapanými a novostí svou překva- 
pují. Celkem jest A. umělec pravého, seriosního 
zrna, jenž na podkladě svého rozsáhlého vzdě- 
lání kulturně historického písemnictví naše 
zajisté ještě hojně obohatí. — cký. red, 

Adamellaká skaplna, veliký uzel hoi^ 
ský 8 ohromnou spoustou ledovců zabíhajících 
až hluboko pod pásmo lesní, na hranicích ty- 
rolsko-italských, čásť Alp Ortlerských, od nichž 
na sev. oddělena jest průsmykem Tonalským 
(1934 m), kdežto na vých. souvisí s horami 
Presanellskými. Vrcholem skupiny jest Monte 
Adame 11 o (3607 m) a to již na půdě italské, 
na nějž poprvé vystoupil Payer r. 1864. 

Adami: 1) Viktorin (* 1565 — + 1645), 
spisov. Čes., pocházel z Manetína. Oddav se 
studiu theologickému přilnul k lutheránství, byl 
farářem ve Slušticích na podacím Smiřických 



Adamm — Adamité. 



169 



i Ičty i6ií a. i6ao, kdy pfiíel do Prahy 1 

i;t na faře u av. Vojtécha do srpna j 

I >:hdy vydán tnimý rozkaz, podlé 

■ i evangeličtí musilí opustiti zemi. 
I.ryval se douraje, ie pDdafí se mu 

vyhnouti. Byl vSak jií 1625 vypi- 
^něn na dels! dobu. Teprve když 
ru^^ti ihned xemi, sproStín jest vazby. 
'. sdílel trpký osud v£cch feských 
. > Zitavé, kdeí byl nalezl soukro- 
' 'jvánira obiivy. Zůstavil dceru Zu- 
■ilajtd vzácným vzdfláním, kteráí 
■■f za Čecha kn. Martina Pelmera 
I inkerdorfĚ). Literární činnost jeho 
ii.i obsahujíc dví kázáni a nékoltk 
:"i2 mři tei pohřební nad Janem 
nii Jimich (vyd. v Praze i6ia: Mo- 
■ii-ti-j. a natečného ryl. Jana ^/Vo- 
iriij řečnil nad mrtvolou Albrechta 
ického v Níchodí (li§t, ve sbírce 

■ \\:i r, 1615) Prnensux aneb vyptáni 
'■• fíhla V. Smiřkkého ald. R, 1617 

I i-ní: Památka pohřební uro\.p(.Ba- 
• .iískě, ro\. Boháatieeké t Hoákova. Ve- 
> budiž zmlnén pfeklaa Verše dobré 
.Vr. Jana Chorinna (srač. »Vá]ky nej- 
ji('etc.), připojený k Modlitbám Mr. Jana 
-, vj-d. v Praze i6ao. Viz J. Jireřka 
//í. 
ibn-ul (Muhammed abul Husain), 
n arab. i pot. X. stol., sepsal astrono- 
ya^mul-ukúd, Seřadíni perel, ob- 
[ xákUdy astronomie a vypočítáváni po- 
J dle nauky indické. 
Adam dějepisec nĚm. (* 1603 — 
I, opat kláítera murrhardského ve Sváb- 
I vyslán i-yjednávat o vestfálský mír, 
íjiny vypsal v díle Arcana pacis West- 
t (Ftankf. 1698). 

A. Michal, nar. v ReluSi v iupí tren- 

, Bepsol pro prince Karla; Aasfůrliche 

I ntuerídulerle ungarische Spraehkuníl ve 

i t. 1680. Mimo to uspořádat a vydal 

u erbů uherské šlechty a ma^rakýslovnfk. 

") A. Andrea, dle rodiStě též Andrea 

a. C" 1663 v Bolscní, t 1742 v ŘimS). 

tem papc/skřho píveckého sboru 

I hudby v Řimč; napsal Osser- 

fttr bet regniare il cara dei eantari 

trlla Ponlijtca (ftim, 1711), cenný to 

f pramen. Ch,: 

. Leonardo. učený filolog italský, 

' Bolaení v Toskánsku; vedl život 

i dobrodniilný. Byl po nřjakou dobu ve 

tch Érancouiíského korsira, konečné ví- 

M » ftlmí studiím filologickým a zcmf. 

B j«ko bibhotékáf kardinála Imperialiho. 

' R duchaplné dílo n díjmdch Ar- 

■ornm viilumen 1. (film 1716), jež 

y Arkadie od nejstarSIt:h dob až 

ledtllhn hrdle arkadské ho. ly-, 

t Daniel, vídčlaný hudebník 

vhudefenf spisovatel.* I7i6vc7.du- 

nwhiku. íemř. jako pastor v Pomor- 

1 1-0 Slezsku 19, Cna 1795. Chv. 

■_ Friedrich (" 1816). současný spiso- 

"~ , vydal proslulý životopis Á'(ini^'i'n 



Louise ron Preussen (1849, la vyd, iSSa) a 
mnoho románů a veseloher; pftsobi v Berlínů 
jako redaktor >Kreuzzeitungu>. 

O) dell A- Rudolf, maď. právnický spísov., 
* 3t. srp. 1850 v Budíne z olce Itala a matky 
Polky z rodu Nedeczkých, Studoval práva ve 
Vídni a v PeSti, stal se r. 1873 doktorem práv, 
1875 advokátem, 1877 ílenem zkušební kom- 
misse pro advokáty a r. 1683 docentem uher- 
ského soukromého práva na budapeStské uni- 
versité a členem státní zkuSební kommisse. 
Přiučiv se jazykům moderním, zejmána fran- 
couzskému, italskému a ípanSIskěmu, konal 
v 1. 1874— 1883 nčkolik cest po záp, a střední 
Evropč, vSimal si právnických instituci a od- 
borného právn. vyučování v tíchto zemích a 
veSel ve styk s vynikajícími odborníky, jako 
s Clunetem. sirem Will. Charleyem. Pase. Sta- 
nisl, Mancinim a j. Od r. 1875 jest ve svém 
oboru neúnavně literárné činným a bystrým 
kritikem odborné literatury, mnohých sociál- 
ních projektů 1 návrhů zákonů. Zejména se- 
psal adressy na fliský sním o reformé advo- 
kacie v Uhrách, zavedeni poroty a j. Ač je 
přivríencem strany neodvislých a odpůrcem 
vlády, byl pFecc od tito povolán do enquéty 
pro kodifikaci práva vodniho (1882—1883); 
r- 1880— iSSt byl sekretáfem král. uber. kom- 
misse pro reformu práva patentního a r. i88Í5 
uložil mu ministr Fabinyi vypracování ná- 
vrhu nového řádu advokátského. V dlouhé fadé 
jeho dél zaujímá přední misto; Magánjogíco- 
dificdtiónk év régi jogunk (Kodifikace uher- 
ského soukromého práva, 1885 ~ 18S7. Budap.). 
v kterémí pojednává o tomto pfedmčtu se sta- 
noviska historie kofilosotického a politického, 
Z dalších práci uvádíme; A kůteles resj (Po- 
vinný dil, 1879 Budap.), Aj ůrůkjeg alapeivei 
(Základní pnncipy práva dřdičného, 1882), 
A bimvádi eljdrds terve^eléról (O reformé trest. 
Hzení, 1884J, A polgdri pereš etjárát reformja 
iRcforma civil, sporného řízeni 1884), A taúl- 
mdnyi sifObadalmak reformja (Reforma výsad 
vynálezů, 1885), A vi^Jogi reform (Reforma 
práva vodniho 1881). Stanovisko A-ovo je li- 
berálnč socialistické; pojednává o vídé práv- 
nické, jakožto o Části sociologie s hledi£tč 
éthického, národohospodářského, sociálního a 
politického a jest mezi maď. právníky jedním 
z pfednich pistitelů srovnávací pravovidy. Jsa 
dobrým znalcem právnických literatur angl., 
italské, franc. a belgické, seznamuje s nimi 
odborné kruhy maďarské překlady i samostat- 
nými pojednáními, kteréž neúnavné uveřej- 
ňaje v listech odborných i politických. Bbk. 

AdMiilii,nerostkrystailujicívsQUBt.rhomb.i 
též jemnř trnitý; jest barvy žluté, červené, 
zelené neb modré, skloví lesklý a průsvitný. 
Tvrdost 3-5, hu^itota 4'33^4"J5, chemíclíť 
složeni. ///ÍHj.nOj. NaleziSté Cap dc Garonne 
ve Francii, I-auriuro v Řecku. Chaňarcillo 
v Chile, Hjn. 

Aůunlté; 1} Bludaři II. století, jichž pů- 
vodcem dle jidních byl Prodikus, dle jiných 
jakýsi Adam. Učili. íe manielatvi vzmklo 
teprv po vyhnání Adama z ráje. Oddávali se 
pohlavním nefestcm a panovalo u nich spole. 



170 



Adamité. 



čenstvi' žen. Bohoslužbě obcujfce byli zcela 
nazí. Byý, 

2) Am sekta náboženská na poč. XIII. stol.; 
má původ svůj ve Francii, odkud rozšířila se 
po jiných zemích, hlavné po Německu a Itálii, 
ačkoli velmi byla pronásledována. V Čechách 
vznikli A. za krále Václava IV. z pozůstatku 
mrskačů neboli ílagellantů, kajicníků, kteří 
z náboženské blouznivosti mučili poobnažcná 
těla svá a pro mnohé neplechy také byli stí- 
háni. Kolem r. 1410, pokud známo, vyskytují 
se ve farní osadě chvojnovské u Pelhřimova, 
noční schůze konajíce. Podlé kroniky Fr. Jana 
Aquense, v Římě chované (z níž B. Dudík ve 
svém popise »Iter románům c I., 282 zprávu 
o A-ech podává), povstali r. 1418 někteří mrskaČi, 
mezi nimi jakýsi Rohan se ženou Marií a se- 
strou její (dle AeneáSe Sylvia »nějaký pikhart 
z Francie do Čech přišlý-), který proměnil své 
jméno v Adam, a zřídili v jihovýchodních Če- 
chách novou sektu, nazývanou po něm Ro- 
hane neb A. R. 1419 vystoupivše nepřátelsky 
proti jinověrcům vpadli do mnohých osad, 
jmenovitě v Povltavsku, pálili a nejen muže, 
ale i ženy a děti vraždili. Věřili a pravili, že 
Bůh jest v nich, jen oni že jsou praví synové 
boží, svobodní, ostatní lidé synové dáblovi, 
hříšníci, jim podrobení; oni že mají hojnost 
Ducha svatého v srdcích svých a nepotřebují 
přikázání ani knih: jakožto synové a dcery 
boží jsou prý svobodni a mají všecko všem 
obecno, i ženy. Modlili se jen: »Otče náŠ, 
jenž jsi v nás, osvěť nás, a buď vůle tvá-^ atd. 
R. 1420 vyskytují se A. i mezi prvními Tábory, 
způsobujíce mezi lidem pohoršení a bouření. 
Martinek, kazatel Húska z Moravy, Petr Kaniš, 
Jan Bydlinský a jiní kněží počali pokoutně 
v hospodách kázati, na př. že všichni hříšníci 
mají zahynouti, jediné dobří toliko ostanou; 
že přijde církev sv, v takovou nevinnost, že 
budou lidé na zemi jako Adam a Eva v ráji, 
že nebude se jeden druhého styděti; Kristus 
sestoupí na zemi a bude zde kralovati a při- 
jde taková hojnost Ducha sv. v srdce věrných, 
že nebude potřebí druhu učiti se ode druha, 
ani bible ; neb zákon boží bude na srdci kaž- 
dému napsán a moudrost světská všecka 
zhyne : v tu dobu přijde a bude taková láska 
v lidech, že všechny včci budou mezi nimi 
ve spolku, i ženy; manželství prý ncíiiá býti. 
Po mnohých hádkách byla strana Martinkova 
z Tábora vypuzena, a v počtu na 3(X) lidí, 
se ženami a s dětmi, stěhovali se do Přiběnic, 
dvě hodiny západně u Tábora nad Lužnicí, 
jichž Táboři byli 13. listop. 1420 dobyli. Tam 
na hríidé a dole u řeky v mčstečku Martinkovci 
bydleli, žijíce nevíizaně podle učení svého a nazí 
chodíce. S nimi byl zde i Rohan a jeho Maric. 
Táboři pozvali kněze Martinka do města svého 
a hádajíce se s ním o víru přiměli ho, ze od- 
volal veřejně na kazatclnici bludy své, a vy- 
hnali A-y, kteří nechtěli jeho příkladu násle- 
dovati, z Přiběnic do lesa. A. bydleli pak ne- 
daleko odtud nad řekou proti Dražicúm a do 
okolních vsí vpadajíce, více^ nežli na 200 se- 
dláků pobili. Když o tom Ži/ka navrátiv se 
v dubnu 142 1 do Tábora uslyšel, přepadl je. 



A., mezi nimi Rohan a Marie, udatné se brá- 
nili, ale poraženi a rozptýleni jsou. NékteH 
byli zjímáni a do Klokot odvedeni, a tu opSt j 
s nimi clo iho pracováno, aby svého bludu za- ^ 
nechali; kteří tak učinili, propuštění jsou na j 
svobodu, a 24 osoby, mezi nimi kněz Petr Ka- J 
niS, nechtějíce se víry své odříci, upáleny : 
jsou v Klokotech ty dni před sv. Jiřím. 
S radostí a s úsměchy šli do ohně, podobné 
jako muži a ženy té sekty, jež byl pan Oldřich 
z Rožmberka zajal a po roce upáliti rozkázal. < 
Ale mnoho jich před Žižkou po boji tom ute- 
klo na Bernartické hory a bydleli tam, až také 
zjímáni jsou, a jiní na Valovský les (u vsi Valu '. 
pod Veselím u Nežárky). Odtud počali zase i 
v okolí páliti a vražditi, neipr\*e město Veselí 
jedné noci zapálili a 16 mužů pobili, pak vŘe- 
čici, Pleší a ve Stráži mnoho lidí zabili, domy 
jejich spálili a rozličných ohavností se dopou- 
štěli, všichni obojího pohlaví nazí chodíce. 
Když tak zle si počínali, poslal Jan Žižka na 
ně hejtmana svého Ik)řka Klatovského se 400 
oděnci, aby je s pomocí pana Oldřicha niL 
z Hradce konečně vyhubil. A. obleženi jsouce 
na svém ostrově, tak udatně se bránili, že 
mnoho oděncův, i samého Bořka, zabili, ale 
přece jsou přemoženi, pobiti a zajatí upáleni 
dne 21. října 1421. Avšak úplně vyhubeni ne- 
jsou; udrželif se potají i v dobách příštích 
jsouce před lidmi pokorni. Vdova po knéu 
Bedřichovi, hejtmanu Orebském (f r. 1459 na 
Potšteině), patřila k nim též. Nejvíce jich bylo 
v kraji chrudimském a královéhradeckém. Roku 
1467, když Jednota bratrská zřizujíc se konala 
shromáždění ve Lhotě u Rychnova n. Kn., po- 
koušeli se A. o spolek s ní a vypravili tam 
posly své. Bratří ovšem zamítli návrh jejich; 
byliť jim A. ^lidé zlých úmyslúv, u víře zka- 
žení, v milosti tělesné*. A. bvli v XVII. a XVIIL 
století zevně katolíky, ale uvnitř drželi se zdě- 
děných bludů, mívajíce schůze tajné, a lid vy- 
právěl si o nich všeliké pověsti, že prý v nich 
nazí bývají a nestoudnosti páchají, a proto 
jim říkal Berani, Neznabozi, A.; ale do- 
kázáno prý to není. Veřejně se k učení svému 
prohlásili, když císař Josef II. vydal r. 1781 
toleranční patent. Nechtěli se přiznati k vy- 
znáním dovoleným, pravíce, že jsou bez ná- 
boženství, že mají sami i>ducha všecko obži- 
vujícího*, od něhož má všecko svůj původ a 
počátek, a ten duch čistý žije v nich a oni 
v něm : jako staří Rohane neuznávali manžel- 
ství ani cizoložství; žena byla jim hospodyní, 
ničím více; věrností manželskou nebyli si po- 
vinni, a muž nehlásil se k dětem hospodyni, 
po zákonu ženy své. I nebylo mezi nimi roz- 
dílu, ani otce, syna, sestry, ani tchyně, sna- 
chy, švakra. Vychování dětí bylo pak ovšem 
velmi zanedbáváno; rodiče nechávali dětem 
úplnou volnost, o ně se nestarajíce, a děti ne- 
měly k rodičům úcty ani vážnosti. Kteří se ne- 
přihlásili k některému vyznání dovolenému, lu- 
therskému nebo reformovanému, hleděno k nim 
jakoby katolíci byli, a všichni musili plniti po- 
vinnosti, jež jim přijaté vyznání ukládalo; však 
přece konali své tajné schůze i později. V jed- 
nání byli správní vyhýbajíce se všem spo- 



ActeniJTiTc — Adamnan. 



;ovdnr B iinýml lidmi bázlivi a v f cři 
. ;.ic mezi sebou upřimní. R. 184S, 
-ila se vůbec volnost a svoboda, vy- 
. tpít na ías veřejné; dosud prý 
potají v krajiné chrudimské 



.: 'Adamité< od Svatopluka Čecha. 

!.'rické o nich podali mimo svrchu 

iio Aqucnse Stáři letopisové, M. Va- 

fízové a AencáS Sylvjua ve svých 

J.is, Dobrovský, Fr. Palacký v Dé- 

.".lu ieskího III., Josef svob. pán 

C^iartpise ies. musea 1877 a 1875, 

;ciek, Joa Svátek v CulturhisL Bllder 

toiíincn, str. 97 si. ř. A. S. 

Kin A. ruiti shoduff se ve mnohém s chlysty 

A), což se vysvítluje tim, íe v pol. XVIII. 

arorok chlysiův, jvaný »LíÍchristus An- 

&•, docháiíval k níkterfm paním v Mo- 

I udríovul s nimi styky. K. 1817 se ob- 

, le A. mají schůze v Pctrohradí u pí. 

■gevdenové a jeíte v 30tých létech eri- 

le jich za předsednictví pí. Tatarinovč jest 

hvídčcna. 

_ kJemilianValentinovií,zna- 
\Hý ruský ofihalmolog, * 1839 v Břlsku 
mb. grodenské i rodiny bíloruskč. R. 18Ď5 
K povýicn na doktura fíkařstvi stul se assj- 

Sri ofnl klinice a po dvouletém po- 
ranicemi (:868— 70) jmenovin byl 
m. r. i6^i mimof. a r. 18^4 řádným 
^oflholmologic. Četné práce pojiStaji A-ovi 
"É Bifsto mezi okulisty evropskými ; hlavní 
I ae jeho samostatnost v badání, jakoi i jas- 
% vědeckího výkladu. Ze spisů jeho, psa- 
I rusky. ném. i franc, jmenovati sluiií : 
Wfňioloíit da glaucame (v 'Annal. ďocu' 
ne<). ObeFd.íiilraocuJar-Druek^tCtnXx&WiX. 
L Wias..). Cb. d. Vílrkvng d. N. Sympa- 
ifd- Intraacular-Druckít,), Zxír Frage tib. 
naaUmm dtr Accamodatíon (t. 1870), Zur 
flogie dei S. oeulomotorius (t.), Dbtr die 
Wion d. Augeiibeaiegungen, kterážlo roz- 
ha vyila hoUand. r. 1669 (Ovcr de inner- 
• ůá Oo^bewcgingen) a podrobnfji rosky 
" — kďech psychofys. oddfieni přírodov. 
stí při kiLZaň. univ.< s níivem Ob in- 
glavireh dvi^enij, četné důkladné roz- 
iitiBtických prací, dále Beilrůge jur 
rt rf. nřffaííťen Naclibitdern s drem. Vo- 
s nimi vydal i Cb. d. Pupillei' Ver- 
n M der Aceomodittioit (v 'Archivu^ 
"''"■ a jeitě jiné Btati o glaukomé. 



. lé vydxl: Materiály i elhhgia glaukomy 
BA lti€nlje (Kflian E874), Oflatmologičutkija 
T(((fiťíni>(i876— i88o)aobsáhlé dilcj TfMfto- 
•-*■" *• ■'— — ?nyu baliinej gla^, dosud ve dvou 
iti a 1884, celkem qSS str.), jeí 
t cpuchUnl nejen v luskí. nýbri i v cvrop- 
^ odborné literatuře. Cř. 

I AňĚMÍklvwltt Albert (" 1850), dr.iňed.. 
>r. palhologie na uníveraili krakovské. Nar. 
EJetkoví v Po*naňíku, stud. v Královci a ve 
kdeJ zejména účastnil se prací 



Hcideohainoví ústava fysiologickém. R. lí 
e válce francouzskonřmecké byl vřadén i 
armády, nafei po uzavřeni míru odebral b 
k dalĚlm studiím do Vircpurku. Pracoval tam 
v pathol. ústave Recklinghouiienové a na kli- 
nice prof. Bambergra, Linharta a Scanzoniho. 
Z Vircpurku vrátil se do Vratislavě, kde pod- 
robiv se zkouškám v Prusku předepsaným 
r. 1873 lékařská studia ukonřiL Od r, 1875 
až 1876 byl assiatentem prof. Witlicha při 
fysiolog. iistaví v Královci, pozdéji na klinice 
vnitřních nemocí prof. Naunyna a řídil klini- 
ckou laboratoř. Stav se tamtéž docentem univ. 
mfl přednášky o pathologii a diagnostice. Po- 
zdéji přijat misto primárního lékaře v berlín- 
ské nemocnici Charité na oddéleni prof, West- 
phala pro choroby nervové, znova se habili- 
toval a přednášel na berlínské univ. až do 
r. iSSi, kdy byl povolán do Krakova za prof. 
vicobecné a experimentální pathologie. Vý- 
sledl^ védeckého badání uveřejňoval A. dí- 
lem o sobí, dílem v rozpravách vyndáva- 
ných akademií vídeňskou a krakovskou, jakoí 
i v četných odborných časopisech polských, 
ném. i francouzských. Z monografií jeho sluli 
uvésti; Die Nátur und der Náhrtaerth des Pep- 
tons (Berlín 1877); Das Schkhsal des Ammo- 
Hiak im gesiinden u. die Quelle des Zuckers 11. 
das VerhalICH des Ammoniak im Dia^takraH- 
ken Mensehen (L 1879); Die Secretion dts 
SefciuřfSses (1.1878); Die Blutgefásie des menseh- 
lichen Rúckeitmarkes (z sv., Vid. 1881 a i88i); 
Dit Lehre vom fiirndruck u. fíalhologie der 
Htrncompressian (a av. t. 1883); Ober Hirn- 
druek and Gelůmcompression (t. 1884); Nevt 
RúckentnarkslinctiontH (t. 1884); IXe analomi- 
schen Procesu der Tabfs dorsatis {t. 1885): 
Die Nerwenkůrperchen (t. 1885); Die Ríieken- 
markssckmndsuekt (t. 1885); O kraiema krmi 
ivkomórce ^ivojmvéj (Krakov, 1886). Vétif část 
vyííla rovnéž polsky v odb. Časopisech 'Ga- 
zeta lekarska« a «Przeglqd lekarski". Mimo 
to uveřejnil A. množství drobnéjSIch vČdeck. 
stati. Na mezinárodním sjezdu lékařů a pFÍ- 
rodozpytcfl v Kodani byl zvolen za íestného 



;ovském obdržel stříbrnou medailli 
peptony. R. tSSz udílila mu srbská vláda 






véd. zísluhy takovský řád a r. 1885 byl jme- 
nován členem Socíété dc biologie v Paflii 
Náiciíť A. k nejhorilvĚjSím současným bada- 
telům polským v oboru vid lékařských. 

AAamltla] viz Adampol. 

Adanman, svatý (^ 625 ~ + 701). iraký 
spiaov.. jmenoval se bezpochyby Adam, je- 
hož zdrohnélá forma jest A. Byl netoliko du- 
chovním, ale i státníkem, i praví se, že vlastni 
jeho lid vyslal jej na misse k Alfredu, kriii 
Northumbrie. R. 679 byl jmenován opatem 
kláílcra na ostrove loné, založeného od av. 
Columba. Zanechal v rukopise popis sv, zeméi 
který v prvních stoletích kfesfanslví až do vá- 
lek křižáckých podával nejlepSÍ zprávy o Pi- 
IcBtinč. Dilo to prý napsal dle výpovídl franc. 
duchovního Arkulfa, který žil v Jerusaleme a 
bouři ku břehům západního Skotska byl za. 
hnán. Tiskem vyílo r. 1619 v Ingolstadte s ná- 



xvcm Adamitani Scatahiberni, abbalis celeber- 
rimi, de šitu terrae sanclae aXá. JeSté důleži- 
třjlf jest jeho spis Vita Saneti Columbae, ijvot 
sv.Columba, apoSloIaPikt&V a zakladatele klá- 
štera ionskího. Mimo hojné zázraky a báje 
nbsahujc kniha tato mnoho jasných a přes- 
ných zpráv o oné zvláštní, staré ciriivi, k nlí 
pfináležcl i spisovatel i jeho hrdina. NejiepSf 
vydllní uspořádal r. 1857 dr. Reeves pro skot- 
skou (BaKnalyne Oub) a irskou archaealogi- 
ckou společnost, které (s angl. překladem vy- 
daným r. 1875) tvoří 5. 8V. Školských historiků. 
V svazku tom je shrnut téméF viechen histo- 
rický materiál týkajicf se staré skotsko -irské 
církve. 

Adunníol viz Adamíté x). 

Adamo Max (* 1836 v Mnichové), malíř 
hislorický a genrový. Ve svých starSfch kres- 
bách prozrazuje vliv KaulbachQv a Schwin- 
dův. Pod vedenim Pilotyho vSak přiklonil ae 
ke smíru ryze malebnému a vice realisti- 
ckému. Známy jsou jeho rozmérnéjSí histori- 
cké obrazy olejové, kdežto fresky v mni- 
chovském národním museu jsou hodnoty 
velmi podřízené. Ostatní i v historických 
komposicích jeho schází £IFe pojímání a pře- 
svědčivá pravda vylíčení. A. je v pohybu po- 
nřkud theatrálnl a dřevený, jako vétSina mni- 
chovských malířů historických. Harmonickou 
drinosti v barví i hloubkou charakteristiky 
vynikají scény z revoluce francouzské nad 
většinu pozdřjSich obrazQ jeho. Na jubilejní 
výstave berlínské r. 188Ď byl A. zastoupen 
obrazem NJvšIéva mladších díl i Karla 1, 
II fííce u Maidenhcadu. 

Aduno Tedeioo viz BUhcimer. Tá. 

AdamoU Giulio, cestovatel ilal. (f 1840J. 
Stav se iníenýrem, odebral se do Asie, pro- 
Sel stepí kirgizskou aí do Turkestánu, navStf- 
vil Samarkand a Kokan a sepsal' Rieordi ďun 
fiapgio ncUe sieppe dei Kirghisi e nel Tiirfre- 
stan lUpomlnka na cestu stepí kirgizskou a 
do Turkestánu) 1872; Una escarsione nel Ko- 
kan (Výlet do Kokanu) 1873; Una spcdiii 
militare nelV Asia Centrále (Výprava vojenská 
do střední .Asie) 1873. A. jest Cleném italské 
společnosti zemép. o poslancem na snémí. 

Adunov: 1) (Hory MaIé,Adamssladt),Tné- 
steíko v Čechách, Si d. b%i obyv., z nichž 




Adamovic, 

Hůrj-. fara a poSta Rudoifov (Hory Velké). 
A., pfivodnl osada hornická, má jméno vrt 
po ní kdcjSim majiteli Adamovi Ungnadoví, 
k jehož přimluví r. 1595 cis. Rudolf II. místff 
to za místečko povýJil a týmiž Kvobodanď 
nadal, kterých se prve již dostalo Rudolfovu; 
zároveň udílen místečku erb: ve 3tíl£ zlaténl 
modrá, pétilistd rÚže, pFes nii křižem pololena. 
kladívka hornická, (Viz vyobr. í. 55.) 

a) A, (Adamsdorf), ves v Cechách (zal.r. 1784 
od kn. J. Adama z Auersperka), 56 d. 471 ob* 
Cesk, (r88o), hjtm. a okr. Cislnv ('/, hod.jiínffi 
obec Bračice, býv. dom. Tupadly, fari P« 
tichy. Bývaly tu doly stříbrné. ' 

3) A. iAdamithal). faml ves na Morava pH 
ústi potoka Křtínského do Svitavy, g^ ob 
Ěes. (18S0), hjt a okr, Brno (okolit, ikoly ztFfdn 
íeaká a itíld. ním.. poSta, tel., hutí železné i 
továrna na stroje, pracháma; lovecký zámel 
kniž. LichtenSteina a péknou zahradou. V go 
tickťm kostele vystavením r. 1854— 1857 naléi 
se hlavni, bohatí vyřezávaný a proslulý oltí 
vedlejší, na nímž umílá řezba znázorňující ns 
nebevzetí P. M., 5 m vysoká a 2-5 m fiiroUj 
je dílem rodáka budíjovické ho Ondřeje Mof^ 
gensterna z r. 1615 a byla pfivodnf ustano- 
vena pro klášterní chrám ve Svítlé (Zwettetji 
Na blízku v údolí potoka jeskyní Evinst 
Býčí skála a Kostelík, jež bývají zhtuU' 
navStívovány, hlavní z Brna, odkudž po celfij 
léto jezdi do A-a kaídou neděli a svátek zái 
basTií vlaky. — A. za starSi doby slul Hai 
dle železných hutí, které zde již za starodávna-' 
byly, ale v XV. st. zpustly, r. 1506 velikým ná- 
kladem od BeneSe Černohorského z Boskovic 
obnoveny a jemu králem Vladislavem ve zpup* 
ný majetek dány. Jméno nynéjSI dostala vea 
ta bezpochyby v minulém století za drienf 
knižat z LichtenSteina, z nichž Jan Adam' 
(+ 1712) a Josef Adam (f 1732) tehda tírn 
zboilm vládli. Vek. red. 

4) A. [AdamsthaVt. ves na Moraví, 165 obyr. 
ním. (1881), hjt. Šumperk, okr. Staré mistou 
obec Vrbno Velké, fara a poSta KoldStýn; Sfc 
ním., doly na tuhu. 

AdUBOVlOfl, nékd)- fami vea dekanítiii 
řlfanského, bezpochyby na mistí nynéjSfct 
PopoviCek. 

Adamovlé; 1) Julij, spis. chorv., ni 
v Srímských Karlovcich 8. čce 185^, kd 
ukončil gymnasium, studoval filosofii v Z 
hřebí a ve Vidni. načež se stal professore 
v Gospičí, kdež pQsobil až do r. 1S87., odkudl 
přiSel nti fivmn. do Záhřeba. V programmeclt 
gospičského gymnasia sepsal rozpravy: Kaká, 
Je přistála 6 i dj u hrvatakom jeiiku, asotitli 
H ritčima ipeii^, tmočt ijevandjelje roku iS8Í 
(srovn. Jagičův .Archiv fur slav. Phit.« VI! 
139.). — Ó \načenju medíja u grikom je^íki 
r, 1 88a. — Platonova pedagoSka naČel" "" "" 
mijem vrclima přikázaná r. 1883. — , 
pokojnomu profesoru Nikoli Bofíiniéu r. 
Kromé meníích příspévkQ podal v >Hartmanovi 
sbírce řeckých a římských klassikún Út^ 
u Platonova diela I, sv. : Obifi uvad, i uvot 
u Apoloeiju i Kritona, 2. svaz.: Úvod u Ptvta 
goru. Obé v Záhřebe 1887. 



S) A. Vičko, episov. a paeda!;o|; chorvať 
iůtý, aur. 1S38 v Dubrovnitu, studoval lamíi 
t. ve Vídni, načež se stal učitelem a r. 1861, 
ředitelem mCitanské íkoly v Dubrovnlku, pak 
2»dru. pozdiji opit v Dubrovniku.Jeilo projevil 
^ ynlL-ijíci vlastnosti jako organisátor pacdago- 
..'. ' 1' feno mu bylo zařízení nautické ákoíy, 
' iiŤnén byl pozdfji zlatj^m křižem zá- 
1<. 1875 jmenován byl okresním Skol- 
f/orcem. v klerémi úfadi aí do roku 
. ;:.jj a horliví působil. Chtíje se vSak 
■^pl:ií i^diljii výchovť mládeže, složil úfad svůj 
a (