Skip to main content

Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



S/^lv/ 7ao3./í> 





HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 



r 



.' f 



'•Í.T 



OTTŮ v ^' ^' s^^»«*7» 



SLOYNlK NAUČNÝ. 



ILLUSTROVANÁ 

ENCYKLOPyEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTÍ. 



DVACÁTÝPÁTÝ DÍL. 



T — Tzschlrner. 



S 24 PŘÍLOHAMI A 327 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



7>// 



^ .'/ 



1006. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 



HARVém COLLE6E L\*- ' ' "^ 
COOUDG^ 

dUN 17 1943 



VEŠKERÁ PRÁVA SE VYHRAZUJÍ. 



TISKEM »UNIB« V PRAZE. 



Nově přibylí spolupracovnici. 



Baudyš Josef, kandidát filos. v Praze Bdš. 
Hanuš Josef, docent na čes. technice Has, 
Krejčfk Adolf Lud., adjunkt kníž. 
schwarzenberského archivu v Tře- 
boni Ad,L. Kjk. 

Tůma Jaroslav, úředník »Nár. Listů« 
v Praze U 



MUDr. Mladójovský Vladislav, univ. 

docent v Praze Mlad, 

Dr. Palán Otakar, gymn. profcssor 

na Král. Vinohradech Pln. 

Rozmara J. V., redaktor v Písku . Rox—a. 



Zemřeli spolupracovníci. 



Bartoš Frant, Školní rada a gymn. ředitel I Petrů Václav, ředitel gymn., f ^0. srp. 1906 



▼. v., t 12. čna 1906 v Mlatcovč u Zlína. 

Hiller Ferdinand, sekretář zeměděl. rady, 
t 19. břez. 1906 v Praze. 

Dr. ryt. Kořlstka Karel, profcssor něm. tech- 
niky v Praze, f 19. led. 1906 v Praze. 

Dr. Lacina Václav, prof. na reálce v Ječné 
ulici ▼ Praze, f 28. pros. 1905 v Praze. 



v Pelhřimově. 
Šero! Jindřich, faktor knihtiskárny, f 20. srp. 

1906 v Praze. 
Dr Thon Karel, docent české university, 

t 17. čce 1906 v Golč. Jeníkově. 
Dr. Woldřich Jan Nep., prof. čes. university, 

t 3. ún. 1906 v Praze. 



T. 




T je temná ex- 
plosiva, která se 
článkuje mezi ja- 
zykem a někte- 
rou části dutiny 
ústní poČinajic 
od zubů ai ke 
tvrdému patru 
za lůžkem hořej- 
ších zubů. Podle 
polohy a tvaru 
jazyka, jenž mů- 
že se dotýkati 
stěny dutiny úst- 
ní krajem nebo 
hřbetem, i podle 
místa, na které 

C. 4148. Iniciilka T i >Mater yer- hláska Se Článku- 

'*^*' r^^^L^^Sf ^^•""' je. vznikají hlas- 

ky dosti rozma- 
nité, které přibližně označujeme za jedinou 
hlásku t\ rozličné jazyky i výslovnost jednot- 
livců rozcházivaji se v té příčině. Jsou-li 
ústroje mluvici současně nastrojeny v té 
poloze, v níž se vyslovuje samohí. i, vzniká 
mčkké f. Připojením přídechu vzniká pří- 
dechové (aspirované) f%, připojením hlásk^r ' 
sykavé rozličné afírikáty, k nimž náleží i 
slov. c (t. j. ts) a č {t. j. tš). — Prajazyk 
indoevr. měl hlásky t a th, které Časem v jed- 
notlivých jazycích indoevr. namnoze sply- 
nuly v jedinou. Jazyky slov. mají za pův. 
t 3L th jen t; na př. pův. kmen to- v zájm. 
íf >ten«, pův, koř. stha- v slov. státi a pří- 
buzných. Ze změn hlásky / v jazycích slov. 
je zvláitě důležitá zmČna praslov. tj, která 
v rozličných jazycích slov. vede k rozl. vý- 
sledkům: na př. z pův. svétja č. ivíce, pol. 
šmieca, lui. swéca^ rus. ivéča^ bulh. sviita, 
srb. sve^a, slovin. sveča. Zda bylo praslov. / 
pouze tvrdé, či tvrdé (/) i měkké (f), nelze 
řid: měkké ť (před úzkými samohláskami, 
zvL před ť, t, i, v některých jazycích i před é) 
a íeho obměny (na př. pol. č) mají slov. ja- 
lyky západní a ruské, jen tvrdé t slov. jazyky 
jižní. zty-, 

T., bot. zkratka pro Tournefort 

Oit«T SloTBik Naaený, sv. XXV. i(yi 1906. 



Ta, chem. značka pro tantal. 

TMiffe, starý irský rod, jenž se připo- 
míná již ve XIII. stol. R. 1628 sir John Taaífe 
povýšen byl na viscounta of Corren, barona 
of Ballymote. V XVn. stol. Děpold T. pře- 
stěhoval se doVidně ke dvoru Ferdinanda III., 
od něhož byl povýšen za tajného radu a 
polního maršálka. Později T-ové spříznili se 
sňatky s českými rody Šliků, Chotků a Pachtů 
a dosahovali stále vysokých hodnosti ve 
státní službě. Pány v Nalžově v Cechách stali 
se r. 1740. Za Mane Terezie získali moravský 
inkolát (1758). Hr. Ludvik T. (* 1793 — 
t 1856), praesident nejv, soudního dvora, 
pán na NalŽově a Kolínci, měl syna Karla, 
jenž hlásil se k historické šlechtě české, a 
Eduarda (viz níže), jenž po smrti bratrově 
zdědil Nalžov i Kolinec. 

T. Eduard František Josef, hrabě, peer 
irský, baron z Ballymote a lord viscount 
z Correnu, státník rak. (* 24. ún. 1833 ve 
Vídni — t 29. list 1896 v Nalžově), byl syn 
předsedy nejvýš, soudu hr. Ludv.T-ho. Stu- 
doval práva ve Vídni, načež vstoupil do stát. 
služby při okr. hejtmanství ve Vid, Novém 
Městě. Po nějakou dobu působil také v Uhrách, 
avšak když tam říjnovým diplomem bylo zase 
zavedeno stolični zřízení, byl přesazen do 
Čech, kdež jmenován okr. hejtmanem a r. 1861 
místodržitelským radou v Praze. R. 1863 stal 
se zemským praesidentem v Salcpurce, v led. 
1867 místodržitelem v Hor. Rakousích. V le- 
tech 1866—66 byl poslancem na sněme čes- 
kém za ústavověrný velkostatek, avšak schůzi 
sněmovních účastnil se velmi zřídka. Dne 
7. břez. 1867 T. povolán byl do kabinetu 
Beustova za ministra vnitra a správce mini- 
steria kultu a vyučování. Kdvž po provedení 
dualismu nastoupilo v naší polovici říše samo- 
statné ministerstvo Karlosa Auersperga, T. 
stal se v něm náměstkem předsedy, mini- 
strem zem. obrany a správcem ministerstva 
policejního. T. r. byl zvolen poslancem do 
čes. sněmu, později do říš. rady za svéřen- 
ský velkostatek. Když následkem vyjednávání 
hrab. Beusta s vůdci české strany národní 
Karlos Auersperg v září 1868 odstoupil, T. 

1 



Taasinge — Tabák. 



stal se prozatímním a v dub. 1869 deíinít. 
předsedou kabinetu. Následkeid řeáeni české 
otázky octl se s ministry Bergerem a hr. Po- 
tockým v menšině, a když koruna rozhodla 
se ve smyslu větSiny kabinetu, odstoupil. 
Když v dub. 1870 bylo povoláno ministerstvo 
Potockého, T. stal se v ff ém ministrem vnhra. 
Jednání Potockéko s čes. opposicí přivedk) 
opět pád kabinetu, načež T. odebral se jako 
mistodriitel do Tyrolska, kdež setrval až do 
r. 1879. T. r. vstoupil opět jako ministr 
vnitra do prozatímního kabinetu Stremay- 
rova a řídil volby do říšské rady. Podařilo 
se mu dosíci v českém velkostatkářstvu kom- 
promissu, podle kterého připadlo konserva- 
tivním 10 říš. mandátů s podmínkou, že zvo- 
leni vstoupí do říš. rady. Kabinet Stremay- 
rův zadal 11. čce za propuštěnou, načež T. 
jako nastávající předseda vedl vyjednáváni 
s vfidci českými o vstoupení Čechů do říš. 
rady. Když jednáni se zdařilo, císař přijal 
demissi Stremayrovu a pověřil T-a sestave- 
ním nového kabinetu, do něhož přijat i zá- 
stupce Čechů baron Pražák jako ministr bez 
portefeuillu. Ve schůzi dne 30. říj. 1879 T. 
ohlásil za úkol vlády dorozumění a smíření 
rozvaděných živlův a prohlásil, že minister- 
stvo nesmí býti ministerstvem strany. Na- 
razil však proto na prudkou opposici strany 
německo-liberální při projednáváni předlohy 
o prodloužení branného zákona, tak že mu 
nezbylo neŽ propustiti německo-liberální 
členy svého kabinetu a opříti se o většinu 
skládající se z poslanců českých, polských, 
jihoslovanských a konservativně-německých, 
všeobecně zvanou pravice. Némecko-liberálni 
levice spoléhala na to, že T. proti její oppo- 
sici se neudrží a zvlášť že finanční nesnáze 
podvráti jeho vládu. Avšak T. i finanční mi- 
nistr Dunajewski ukázali, že lze v Rakousku 
vládnouti i bez německých liberálů. Po ví- 
tězství mladočeském při volbách do zem. 
sněmu r. 1889 T. pokusil se o dorozumění 
mezi čes. a něm. poslanci a pokus^ ten vedl 
k vídeňským konferencím a úmluvám ze dne 
19. led. 1890 čili t. zv. punktacím. R. 1891 
T. rozpustil říš. radu, což mělo za následek 
demissi Dunajewského. Při nových volbách 
r. 1891 raladočeši dobyli úplného vítězství a 
tim došlo k rozbití železného kruhu pravice, 
což přimělo T-a k vyjednávání s levicí. Když ' 
dohody dosaženo, vstoupil do kabinetu hr. ; 
Kuenburk jako officiálni zástupce levice, což i 
přimělo v srp. 1892 barona Pražáka k od- 
stoupeni. Po znovuzahájení řiš. rady levice j 
žádala na T-ovi další ústupky, a když nepo- I 
volil, naopak prohlásil, že místo čes. ministra 
krajana bude co nejdříve obsazeno, odstou- 
pil opět hr. Kuenburk a levice ohlásila znova 
opposici. T. pokusil se pak o utvoření vět- 
šiny skládající se z levice, polského klubu a 
klubu Hohenwarthova na základě programmu 
z 6. ún. 1893, v němž se prohlašuje přednost 
všeobecnosti, státu a lidu před jednotlivými 
stranami a že péče o tyto zájmy nesmí ni- 
kdy matena býti zájmy stranickými. Pokus 
ten však se nezdařil, poněvadž levice se vzpí- 



rala jakémukoliv spojenectví s klubem Ho- 
henwarthovým. T. r. následkem bouřlivých 
událostí v Praze, nastavšich po náhlém uza- 
vřeni zem. sněmu, T. svolil k vyhlášení vý- 
jimečného stavu nad Prahou a sousedními 
okr. hejtmanstvími. Dne 10. říj. 1893 T. pře- 
kvapil říš. radu novou volební předlohou » 
kterouž mělo býti povoleno všeobecné vo- 
lební právo podle stupně vzděláni občanů. 
Proti této předloze vystoupila co nejrozhod- 
něji levice, prohlásivši ji za ohrození své 
državy. Ve schůzi 24. říj. prohlásil sé proti 
ní i hr. Hohenwarth, rovněž i polský klub» 
pročež T-ův kabinet podal žádost za pro- 
puštěnou, která také 12. list. byla přijata. 
Po třináctiletém nepřetržitém působení od- 
stoupil tedy státník vysokého nadání z ve- 
řejného života a za 2 roky potom zemřel. — 
Srv. J. J.Toužimský, Hrabe T. a česká otázka 
(»Osvěta€, XXVI., 1896). Část korrespon- 
dence T-ovy vydal jeho syn hrabě Jindřich 
8 titulem >Aus dem politischen Nachlass des 
Grafen T.< (>Politik« 1904, č. 336 si., 1905, 
č. 1 si.). Skč. 

Taailn^e (Thorseng), dánsky ostrov 
mezi Fynem a Langelandem, náleží k amtu 
svendborskému (Fyn) a má na 68 5 km* 4035 
obyv. (1901); hl. m. jest Troénse na sev.- 
vých. pobřeží, v létě jako výletní místo hojně 
navštěvované. Ostrov jest velmi úrodný, má 
znamenité sadařství, průmysl loďařský. 

Tabaoohi [tabáki] Odoardo, sochařital.» 
(♦ 1831 v Miláně), jenž se proslavil monumen- 
tálními sochami Cavoura (na jeho pomníku 
postaveném r. 1865 v Miláně), Dantea a 
Lan\x (v galerii Viktora Eman. v Miláně), 
pomníkem inženýru Paleokopovi (při otevření 
tunnelu Mont-Ceniského) a skupinou Ugo 
Foscolo a Teresa a j. 

Tabas^O, ostrov v Záp. Indii, vizTobago. 

Tabas^OTé hole viz Bactris. 

Tabák n. do han, v ohledu bot. viz Ni- 
cotiana. 

Pěstování t-u rozšířeno jest nejvíce ve 
Střední Americe a na ostrovech Západní 
Indie (Havanna, Kuba, Domingo, Puerto 
Rico), v Sev. Americe v Marylandě, Kentucky, 
Virginii, Floridě, v Již. Americe v Ecuadoru, 
Brazílii a j.; z evropských zemí pěstují t. Tu- 
recko, Hollandsko, Falce, Uhry. 

T. vyžaduje lehkou půdu bohatou solemi 
draselnatými a pokud možná prostou chlo- 
ridů. Sází se buď po sobě samém (v Hol- 
landsku) neb po jiných plodinách. Ke hno- 
jení berou se vedle přirozeného hnojiva soli 
draselnaté, ježto podporují doutnání listů 
tabákových; hnojiva fosforečná a chloridy 
se nehodí. 

Ježto hospodář snaží se t. pokud možná 
ještě za teplejšího počasí sušiti, musí se set- 
bou počíti dosti záhy, obyčejně již v polo- 
vici března. T. vysévá se do pařenišť a peč- 
livě opatruje, až dosáhnou lístky asi 1 cm 
délky. Pak piku jí se mladé rostlinky na zá- 
hony, kdež zůstanou aŽ do druhé polovice 
května, kdy se vysazuji teprve do pole, buď 
pravidelně ve stejné vzdálenosti 30—40 cm^ 



Tabák. 



v Uhrách i 80 cm^ nebo ve dvouřadech asi 
60 Oft od sebe vzdálených. Po dobu vege- 
tace t. podle potřeby 2krát až 3krát se oko- 
pává. Jakmile se objeví pupeny květové, ola- 
muji se vrcholky rostlin, čímž dosáhne se 
vétáích listů. Má-li se použiti t-u na obalové 
listy doutníků, olamuji se vrcholky nad 6. až 
10. listem, užije-li se k výplni doutníků po- 
nechává se vice listů, 12 až 15. Postranní vý- 
honky po ulámání vrcholků vyrážející musí 
se pečlivé olamovati. Sklizeň t-u nastává vše- 
obecně tehdy, kdyŽ svěže zelená barva listů 
přechází ve světle žlutou. Jinak jest doba 
sklixně závislá na úČelu, k jakémuž t-u má býti 
použito. T. na obalové listy se sklízí, když na 
lista počnou se teprve žluté tečky ukazovat, 
t. na výplň doutníků a i kuřlavý nechá se 
více uziáti. Ježto trám listů pokračuje od 
zpodu k vrcholku rostliny, sklízejí se též 
i listy v některých krajích postupně. T. skli- 
zený na místě se třídí, sváže slámou v otepi 
a sváží do sušáren. Potřebné semeno pěstuje 
se v zahradách a chráněných, výslunných 
místech. Zralé tobolky nevyprazdňují se ihned, 
nýbrž až na jaře před upotřebením. Sklizeň 
t-u, jež jest závislá na podnebí a povětmosti, 
činí průměrně 10—25 q z 1 ha. 

Sušení t-u provádí se v krajinách teplej- 
ších přímo po sklizni, v krajinách studeněj- 
ších teprve po předchozím zavadnutí sklize- 
ných listů. Způsob, jakým se sušení provádí, 
jest dosti rozmanitý a závislý na podnebí, 
druhu tabáku, jakož i hospodářské zdatnosti. 
Jednotlivé listy navlékaji se jehlou na mo- 
toazy neb napichují na tyČky a vyvěsí v su- 
šárnách, jejichž konstrukce jest velmi roz- , 
dílná. V Německu a v Uhrách, kde se t. pře- 
vážně při obyčejné teplotě suši, užívá se 
dřevěné neb zděné kůlny opatřené regula- 
cemi tahu, bez topeni, v Americe užíváno 
jest sušárny zděné s topením 



čejně nezlepšuje se jinak, než že různé druhy 
se smíchají, podobné jako se míchají různé 
ročníky vín, aby se dosáhlo jisté kvality. 

Máčení t-u v různých roztocích, jež mu 
mají udíleti aroma, po případě z něho odstia- 
ňovati jisté látky, jako nikotin a i., provádí se 
častěji u f-n kuřlavého, velmi zřídka, a to jen 
u špatnějších druhů, t-n doutníkového, Jeito 
při těchto manipulacích vedle látek, jez od- 
straniti se snažíme, bývají vyluhovány i látky 
cenné, čímž jakost t-u v jistém směru trpí. 

Barveni t-u provádí se někdy u t-u kuř- 
lavého kyselinou siřičitou, kurkumou a jinými 
barvivy. Nv. 

Výroba. Až do let čtyřicátých XIX. sto- 
letí vyráběn v Rakousku pouze t kuřlavý a 
šňupavý. Teprve r. 1842 zavedena zde vlastni 
výroba doutníků a o 23 let později i cigarrett 
T. kuřlavý prodáván byl s počátku v kyt- 
kách (oka mu říkali), potom krájený a ve 
smotcich. T. smotaný vyráběl se takřka po 
způsobu provaznickém. Pomocnici srootkaře, 
obvykle malí chlapci, utvářeli z mnoha do 
sebe zavinutých listů tabákové duše, prosté 
>pupy« zvané, kladli je smotkaFi k ruce a 
tento, svinuje >pupu< k >pupě<, vytvořil 
s použitím listu obalového na stole prostře- 
ného přiměřeně tlustý provaz tabákový, jenf 
ihned pomocníkem jiným na moták byl na- 
víjen. Dnes uviji se provaz tabákový strojem 
Andrewovým velmi přesně a rychle. Smoticy 
vyrobené putuji do suŠíren, v nichž se zba- 
vují přebytečné vody a list obalový nabývá 
při tom lesku. Potom ukládají se do skla- 
dišť. Spotřeba smotkového t-u není velká 
(r. 1904 prodáno v Rakousku 14.026 q\ hlav- 
ním odbytištěm jeho jest východní Halič. — 
Výroba kuřlavého t-u krájeného děla se 
kdysi na řezačkách, řezankovým strojům ne- 
nepodobných. Teď krájí se t. na řezačkách 
hainburských, velmi praktických. Surovina 



Veliký vliv na sušeni má při sušárnách bez í přichází do továren v balicích; v přípravně 



topeni počasí, v nichž sušeni trvati může ně- 
kolik dnů až týdnů, skoro žádný u sušáren 
s topením, v nichž t. ve 3—4 dnech bývá 
úplně vysušen. Suší se obyčejně tak, až 
v ruce sbalený list při rozevřeni dlaně opět 
svého původního tvaru nabývá. Suché listy 
se třídí a vážou do otepí a prodávají ob 
chodníkům, kteří je dále zpracují, přenechá 



se třídi a na konec listy dobře připravené, to 
jest listy buď vodní mlžinou anebo vodni 
parou (při obyčejných druzích) za mírného 
účinku teploty zvláčnělé, kladou se do ře- 
začek. — Ukládáním listu na list vzniká ve 
stroji massa listová, tvořící hranol, která 
transportérem mezi dva otáčivé, ryhované 
válce se posouvá. Ozubeným kolem řezačky 



vajice je jakémus kvašeni (fermentaci). Otepi I řídí se pozvolný a přesný pohyb obou válců 
kladou se totiž na suchou podložku slámy, a mezi nimi se pohybující massy tabákové, 
pokud možno těsně do kup v místnostech > Počet zubů udává postrk massy, na kterouž 
uzavřených, po připadě mírně vytopených. | ihned ostrý nůž u úst řezačky šikmo polo- 
Uvnitř kupy následkem různých chemických Zený dopadá a ji na nudličky krájí. Mnozí 
pochodů t. se ohřívá, tak že jest nutno tep- kuřáci libuji si v druzích kroužkovaných, ja- 
lotu převrstvením regulovati. Po ukončené I kými na př. jsou krull a knastr. KrouŽko- 
fermentací (6—10 dnech), když listy žádoucí váni vláken tabákových dosáhne se tím, že 
barvy nabyly, dosuší se t. v otepích na des- 1 krájené vlhké t-y umisťují se ve velikých ro- 
kách a konečně ukládá ve skladištích. VAme- tačních bubnech, pod nimiž se topí. Teplota 
rice suší se t. jiným způsobem: Listy nejprve nesmí býti příliš vysoká; ztratilf by jí t krq- 



při mírné teplotě (30—40''), která jest od 
chvlná u různých druhů t-u, nechají se kva 
síti potud, až nabudou žádoucí barvy. Zvý- 
šením pak teploty na 60* C t. se vysuší. T-u 
usušeného a fer mento váného užívá se přímo 



mě jasiíé barvy i své aroma. R. 1904 pro- 
dáno v Rakousku t-ů kuřlavých obyčejných 
238.819 (jy specialitních 1450 q. 

Cigarretty jsou sice nejmladším, ale la 
to největší oblibě a odbytu se těšícím fabrí- 



k výrobě doutníků, po př. t-u kuřlavého. Oby- I katem tabáčním. Ruční výrobu cigarrett pro 



Tabáková daň. 



vádí skupina tři dělnic: pomocnice, strojov- 
nice a plnička. Pomocnice ukládá malé množ- 
ství cigarrettového t-u do rybek (malá, po- 
délná odměrka); strojovnice vyklojpuje ho 
do strojku a rychlým pohybem zavili jej do 
svitku pergamenového; plnička navléká ko- 
nečně dutinku papírovou na onen svftek a 
nabijákem vsunuje t. do dutinky papírové; 
T, přesahující okraj dutinky, ustřihuji |iné 
dělnice. Při cigarrettách násadcových vsu- 
nuje navlékačka tvrdý papír, na malém strojku 
před tím spirálovitě stočený, do dutinky, 

erve než se t-em, jak výše napsáno, naplní, 
►utinky vyrábějí se nyní venkoncem bez 
upotřebeni lepidel na strojích dutinko vých 
několika soustav. Kotouč papírový, obsahu- 
jící proužek až 2000 m dlouhý, odvíjí se tu 
pomalu, okraje jeho se přehýbají a tak vzniká 
volný záhyb, který však ihned tlakem ozu- 
beného^ kolečka v pevný, vroubkovaný steh 
se mění. Stroj sám opatřuje dutinky barev- 1 váných, sledovalo hlavně účel konsumci ob 



(viz Tabáková daň), jehož správu vede 
generální ředitelství tabákové režie ve Vídni ; 
jemu je podřízeno 7 úřadA nakupovačních, 
30 továren a 19 skladišť t-u prodejného. Do- 
zor nad generálním ředitelstvím přísluší mi- 
nisterstvu financí. 

Celkový příjem tabákového monopolu 
r. 1904 činil za výrobky 231,347.700 K; vý- 
dej 88,532.081 K; přebytek 142,815.619 K. 

F. B. Ventura, 

Tabáková daft. Tabák jakožto předmět 
nesloužící k ukojeni nutných, nýbrž pouze 
zbytných potřeb, více než kterýkoliv před- 
mět jmý hodí se k ukládání daně, jejíž vhod- 
nou úpravou lze dosíci více než jaJcoukoliv 
dávkou jinou, plně odůvodněné, zdanění lu- 
xusové. Původní zdanění tabáku, jež nastou- 
pilo po přísných zákazech konsumce, v růz- 
ných zemích různě stíhaných a důvody bez- 
pečnostními, ano i náboženskými odůvodňo- 



nými i zlacenými nápisy. Výkonnost těchto 
strojů jest značná. Semeno vka na př. vyrobí 
denně i 70.000 bezvadných dutinek. Cigarretty 
vyrábějí se též strojem, který zhotovuje ci- 
garretty úplně sám, člověk jest jen pouhým 
dozorčím orgánem stroje. Denní výroba 
100.000 cigarrett není nejvyšší hranicí výkon- 
nosti strojů amerických a francouzských. 
R. 1904 prodáno v Rakousku domácích ci- 
garrett 3657,665.769 kusů, o 7-5Y, více než 
roku předešlého, importovanýcn cigarrett 
20,695.400 kusů, o l'7Vó více než r. před. 

O výrobě doutníků viz Doutník. 

Výroba šňupavého t-u jest processem 
nadmíru zdlouhavým. Uplyneť někdy řada 
let, než z vhodného listu vyvine se Šňupeček 
tabákový. List k výrobě šňupavého t-u způ- 
sobilý buď se šrotuje anebo krápí, potom 
mele a stoupuje; a konečně míchají se různé 
moučky tabákové v jednu směs a zapařují 
.se. Zapařené polotovary kvasí se v malých 
soudcích, v místnostech dobře temperova- 
ných (50**R), a ukládají se později ve veli- 
kých sudech do sklepů, aby tu dozrály. 
V sklepním chladu odehrává se ve šňupa- 
vém t-u celá řada processů chemických. 



meziti a teprve později spojen se zdaněním 
tabáku cíl fiskální — dosažení co největšího 
výnosu finančního. V dobách starších po- 
užíváno k cíli tomu formy cla na tabák do 
země přivážený, později přistoupily teprve 
zvláštní dávky vnitřní ze spotřeby jeho. Ve 
státech moderních shledáváme se téměř ve- 
směs se zdaněním tabáku značně vysokým, 
provedeným v různých formách. 

Mimo cla, jež stíhají tabák do země při- 
vážený buď samostatně (Anglie) neb vedle 
zvláštních dani spotřebních, užívá se ke zda- 
nění tabáku forem těchto: 1. Daně ze su- 
roviny, jež ukládá se podle váhy tabáku 
surového (Prusko od r. 1819—28, Německo 
podle zák. z 16. čce 1879: 45 mk. za 100 kg^ 
tabáku fermentovaného neb úplně vysuše- 
ného; Belgie podle zák. z 17. dubna 1896: 
15 fr. za 100 ilr^ sušeného tabáku). 2. Dané 
plo chove, ukládané podle rozsahu plochy 
tabákem osázené (Prusko 1828, z části i dnes 
podle zák. z 16. čce 1879, Německo při osá- 
zené ploše pod 4 a: 4'6 pf. za 1 g). 3. Dané 
osevové (sadbové, sklizňové), jež vy- 
bírá se podle úředně zjištěného počtu keřft 
tabákových. (Belgie až do r. 1896). 4. Dané 



Vedle vůně různých aromatických olejti a tovarové vybírané podle množství, případné 
vonných přísad, jichž se t-u průběhem vý- • -'^'^'- '^'"^" v,^*^«/^i, foK.si,^** /'^««« t». 
roby dostalo, vyvinuji se tu zápachy nové, 
které nos šňupákův tak mile dráždili dove- 
dou. — Výroba šňupavého t-u koná se nyní 
vesměs stroji parními a to: v Hainburce, 
Lublani, Saccu, Sedlci a veWinnikách. R. 1904 
prodáno v Rakousku šňupavého t-u 12.350 q\ 
úbytek proti roku předešlému l*2Vo- 

Na sklonku roku 1904 napočítáno u 30 to- 
váren rakouských: 25 parních strojů (s 48 



i podle druhu hotových fabrikátů (dříve Tu- 
recko, nyní Rusko, Spoj. Obce zák. z 1. říj. 
1890, Brazílie, Mexiko, Kanada). 5. Mono- 
polu tabákového v té způsobe, že stát 
výhradně jest oprávněn surový tabák kupo- 
vati, jej zpracovati a stanoviti osob^ ku 
prodeji jeho oprávněné. Výnos pro stát zá- 
leží tu v rozdílu mezi cenou výrobní a ce- 
nou, zač prodavačům od něho koncesso vá- 
ným tabák prodává. (Většina států, zejm. Ra- 



kotly) 4 vodní a 125 elektrických motorů. I kousko-Uhersko, Francie, Itálie, Španělsko, 
Kromč práce strojové byla přece jen hlav- 1 Portugalsko, Turecko [správa svěřena sou- 
ním zdrojem celého velkého průmyslu tabáč- ! kromé společnosti za kontroly statuj, Ru- 
ního sila lidská; pracovaloť v něm 4847 děl- munsko, Srbsko, Černá Hora, japansko ; ome- 
níků 35.044 dělnic a 96 mladistvých dělníků, zenější měrou, tak že kupuje výhradně stát 
dohromady 39.987 stálých pracovních sil děl- tabák surový a prodá jej obchodníkům a to- 
nických, vedle 652 úředníků -a* 3?3" dílové- V^árníkům : Guatemala, Nicaragua.) 
doucích a sluhů. V Rakousko- Uhersku jest : Z uvedených forem zdanění jest forma 
výroba a prodej t-u státním monopolem monopolu nejvýhodnější, ježto jednak zaru- 



Tabákové kollegium — Tabari." 



čuje státu výnos co největái, jednak více než 
kterákoliv jiná usnadňuje zdanéni podle kva- 
litr výrobku a tím i umožňuje postiženi vyšší 
^nsobilosti platební. Mimo to monopol při 
řádné úpravě podává nad jiné lepši kontrolu 
obsahu prodávaných výrobků. Sledujeme-li 
vývoj zdaněni tabáku v Rakousku, shledá- 
váme i zde na počátku zákazy konsumce, 
později clo na tabák do země přivážený 
(40 kr. za 1 cent), od r. 1670 až do r. 1784 
bylo právo i k importu, později i k fabrikaci ta- 
báku určitým osobám úplatně, výhradně pře- 
necháno. V době té přikročeno sice i k formě 
monopolu (pat. z 20. kv. 1701, pak ze 14. záři 
1722), ano i ke zvláštní značně vysoké dávce 
z tabáku {Tabakau/schlag pat. z 5. říj. 1704), 
však výjimky tyto neměly dlouhého trvání. 
Teprve josefínským patentem z 8, kv. 1784 
zavedeno vybíráni daně monopolem, jež od 
té doby udrželo se páko výhradná forma 
zdanění. Monopol nyní platný opírá se o řád 
celoi a monopolní (z 11. čce 1835). Za >ta- 
bák«, na který výhrada státní se vztahuje, 
pokládají se podle § 383 řádu monop. nejen 
listy a odpadky rostliny tabákové, nýbrž vů- 
bec veškery rostlinné látky, jichž jako surro- 
gátů tabáku o sobě neb smíšených s tabá- 
kem neb jinými látkami se používá. Ustano- 
veni toto platí však mimo rostlinu tabákovou 
pouze pro ty látky rostlinné, jeŽ zvláštní vy- 
hláškou výslovně se prohlásí za spadající pod 
ustanoveni toto. Zákonodárství v záležitostech 
monopolu tabákového přísluší podle stát. 
zákl. zák. z 21. pros. 1867, č. 141 ř. z. říšské 
radě. Přece však vláda bez odporu osobuje 
si právo stanoviti cenu fabrikátu tabákových 
cestou nařizovaci. 

Surový tabák — pokud nepřiváží se z ci- 
ziny — odbírá stát od soukromých pěstitelů 
domácích. Sázeni tabáku smi se díti pouze 
v určitých obvodech finanční správou urče- 
ných, pěstiteli, jimž dostalo se zvláštní li- 
cence osobni a tudíž nepřenositelné. Podni- 
katel podléhá kontrole finanční a jest pod 
sankci trestní povinen veškeren tabák od- 
vésti do skladišť státních. Zpracování tabáku 
přísluší výhradně továrnám aerámím, odtud 
výrobky hotové přicházejí do aerárních skladů 
tabákových, jež dále je předávají ve velkém 
koncessovaným velkoskladům tabákovým, 
odkud sklady detailní (trafiky) odbírají pak 
fabrikáty ku prodeji konsuméntům. Ceny ta- 
báku pro skladníky a pro prodej detailní 
jsou napřed určeny tak, že pro sklady ve 
velkém a malém a prodej detailní stanoveny 
jsou ceny různé. Zisk velkoskladů záleží ve 
zvláštní provisi, zisk trafik v rozdíle mezi 
niiši cenou, zač tabákové fabrikáty ze skladův 
odbírají, a napřed stanovenou cenou pro 
konsumenty (asi 9V»)* Pro stát záleží výnos 
v rozdíle mezi cenou výrobní a cenou, zač 
fabrikáty přenechává velkoskladům. 

Tabák přivážený soukromníky z ciziny pod- 
léhá vysokému clu a poplatku licenčnímu. 
Clo čini 42 K za 1 9 tabáku surového a 
105 K za 1 ^ výrobků hotových. Licenční 
poplatek^čini 22 K za 1 ^ cigár neb čigar* 



rett a 16 K 80 h za 1 ir^ jiných fabrikátů a 
14 K za 1 kg tabáku surového. Podmínkou 
licence jest, že množství tabáku odpovídati 
musí osobni potřebě toho, kdo za licenci 
žádal. 

Z hojné literatury budiž uvedeno: Pro 
otázkyvšeobecné: Tiedemann, Geschichte 
des Tabacs u. áhnlicher Genussmittel (Frank- 
furt, 1854; zejména pro všeobecnou historii 
t-vé d-ě);Lamers,Das Tabacmonopol (»Vier- 
teljahrschrift f. Volkswirtschaft etc, 1878); 
F. Bere, Les tabacs (Pař., 1896); L. C. J. 
Bertram, De tabac. Conlemborg (1896). — 
Pro Rakousko-Uhersko: dElvert, Zur 
Osterr. Finanzgesch. mit besond. Růcksicht 
auf die bóhm. L&nder (Brno, 1881); Retzer, 
Tabakspachtungen in den ósterr. Landen 
von 1670—1783 nach achten Urkunden (Ví- 
deň, 1784); Dessáry, Das Tabakmonopol in 
Ungarn (»Zft. f. dsterr. Rechtsgelehrsam- 
keit«, 1849); Plenker, Das 6sterr.Tabak-Mono- 
pol seit dessen Ausdehnung auf d. gesammte 
Staatsgebiet (Vídeň, 1857); Knackl.Das ósterr. 
Tabakmonopol u. der Ausgleich mit Ungarn 
(•Oesterr. Revuec, 1867); t.,Das Tabak-Mono- 
pol in Oesterreich u.Frankreich (Vídeň, 1878); 
S. M. Wickett, Studien Uber das ósterr. 
Tabakmonopol (>Finanz- Archiv* , 14. roč., 
1867); Laurent, La régie des tabacs en 
Autriche-Hongrie et en Itálie (Pař., 1901); 
Possauner, Das Tabakverschleisswesen in 
Oesterreich (Vídeň, 1901). Funk, 

Tabákové kolleffiiim viz Bedřich 43)» 
str. 693 6. 

Tabanldae, Tabanus, zooL, viz Ovadí. 

Tabari Abú Džafar Muhammed ben 
Džarir ben Jaz id, vynikající historik a theo- 
log arab., rodem Peršan z Tabaristánu, odtud 
i jméno (♦ 838 v Amulu — f 923 v Bagdádu), 
kde žil jako učitel tradice a práva. Vedle 
činnosti učitelské vyvinul rozsáhlou činnost 
spisovatelskou v oboru historie, muslimské 
tradice, koránové exegese a práva. Práce 
jeho nevynikají původností, za to v nich 
zkompilováno a sice věrně, bez směšováni 
jednotlivých pramenů, hojně cenného mate- 
riálu autorů, jejichž spis^ většinou se ne- 
dochovaly. Nápadná je závislost na histori- 
kovi Saifu Omarovi z Kúfy. V historii arabské 
T. jest autorem prvého velikého díla o historii 
všeobecné s názvem: Kitábu achhdri^r-rusuli 
val mulúkif kniha zvěsti o prorocích a krá- 
lích. Výborně vydáno jako Annales auctore 
Abu Djaýar M, b. DJarir aUTabari (Lejda, 
1879—1901) společnou prací J. Bartha, Th. 
NOldeka, P. dejonga, J. Guidiho, S. Guyarda 
a M. J. de Goeje ve třech sériích (I. 6 sv.; 
IL 5 sv. ; IIL 4 sv.), dohromady 16 sv. tvořících 
2 díly. Úvodem, slovníkem a ukazovatclem 
opatřil de Goeje. Před tím již pokusil se o vy- 
dání a překlad J. G. L. Kosegarten: Tabarista- 
nensis Annales regum atque legatorum Det, 
arab. et lat., Greifswald, 1831—53, 3 d. V anna- 
listickém uspořádání T. podává v díle svém 
dějiny světa od stvořeni až po svou dobu, 
do r. 302 H = 914 po Kr. Perské zpracování 
BaVamiho (f 996) z r. 963, Taríchi Tabari, 



Tabarije — Tabcllární methoda. 



jest nejstarší práci dějepisnou na poli per- 
ské literatury, v nové úpravě od A bul Ká- 
sima Simnánih o (rukopisně). Do východní 
turečtiny přeložil dílo T-ho Váhidi al-Bal- 
chi r. 1522, i do turečtiny přeloženo a od- 
tud na novo do arabštiny r. 1528. (Srv. Zo- 
tenberg, Chronique ďAou Djafer M. ben 
Djarir b. Jazíd Tabart traduite sur la vcrs. 

Ecrs., Paříž, 1867—74, 4 díly, před tím již 
„ Dubeux, Chronique trad. sur la verš. pers. 
ďAbou AU Muham. Belami, Paříž, 1836, 1, díl. 
Turecký překlad vydán v Cařihradě 1843. 
Evropským zpracováním jedné části je Th. 
NiJldeke Geschichte der Perser und Araber 
fwr Zeit der Samaniden (Lejda, 1879). Arab- 
ským pokračovatelem T-ho jest M. ben Ab- 
delmelik al Hamdání (f 1127) do r. 487H 
(= 1094). Výtah z Tho doplněný dějinami 
Magribu podal Arib ben Sa'd al-Kátib 
al-Kurtubí (z dnihé pol. X. stol.), vydal 
de Goeje; 'Árib^ Tabart continuatus (Lejda, 
1897, zmíněné dějiny Magribu). Z theologické 
činnosti T-ovy (uváděn obyčejně jako Ibn 
Džarír) zachován rozsáhlý a důkladný Tafsír 
ul Kur' dni, výklad Koránu, vydaný sesuper- 
kommentárem Nizámuddína Hasana bna Mu- 
hammeda Nísábúrího v Káhiře 1902, 30 dílft. 
Srv. Loth, »ZDMG.«,35. I on přeložen do per- 
štiny a turečtiny. V theologii T. byl přívr- 
žencem směru Sáň*ova, později však založil 
vlastní školu, pro niž vydán v Bagdádě fana- 
tickým útokům školy Hanbalovců. Srv. J. 
Goldziher, Die literarische Thatigkeit des T. 
nach Ibn Asákir (» Wiener Zeitschrift fůr die 
Kunde des Morgenl.« IX.) a de Goeje v En- 
cycl. britannica XXIII. s. v. Dk, 

Tabarije viz Tiberias. 

Tabarln [-r^], pověstný mastičkář a 
fraškář franc. Žil na poč. XVII. stol. v Paříži, 
kde na náměstí Dauphinově prodával ma- 
stičky a provozoval v dřevěné boudě své 
frašky v kostumu pierrota, při čemž mu po- 
máhali jeho Žena, přistrojená za harlekýna, 
černoch a přítel. Jeho frašky Farses byly vy- 
dány po prvé r. 1622 a potom ještě třikráte. 

Tabaristán, Taberistán, hornatý kraj 
v jihových. perské prov. Mazenderanu 
(v. t.), prostoupené pohořím Elburzem. Ná- 
sledkem vyšší polohy je tu dostatek vláhy, 
tak že možno tu chovati dobytek. 

Tabarrlni Marco, ital. historik (* 1818 ~ 
t 14. led. 1898 v Římě), účastnil se politic- 
kého života, r. 1860 stal se ředitelem veřej, 
vyučování, r. 1865 členem ital. státní rady, 
r. 1871 členem senátu. Byl spoluzakladatelem 
publikace »Archivio storico italiano« i spolu- 
ředitelem ústavu »Istituto storico italiano«. 
Napsal: Studi di critica storica (Flor., 1871); 
Gino Capponi (t., 1879); Vité e ricordi ďlta- 
iiani illustri del secolo XIX (1884); vydal: 
Versi di G. Giusti (t., 1853); Scritti letttrarii 
di Massimo ďA^eglio (t., 1870); Scritti editi 
ed inediti di Gino Capponi (t., 1877, 2 sv.); 
Lettere e documenti del barone Bettino Ricasoli 
(t., 1886 si.) a j. v. 

Tabasaraň, krajina kavkázská v Jižním 
Dagistáně západně od Derbendu v poříčí 



řeky Rubasu r. 1819 k Rusku přivtělená; od 
r. 1866 rozdělena je mezi dva okruhy; se- 
verní čásf náleží ke kajtago-tabasaranskému, 
jižní ke kjurinskému; v této obývá asi 18.000, 
v oné 23.000 duši. Jazyk původního oby- 
vatelstva, jejž studoval Uslarov, rychle ustu- 
puje tureckému nářečí ázerbeidžánskému. 
Čásf obyvatelstva posud podřízena jest be- 
gům. Blíže Derbendu leží Tabasaranské 
sirné prameny. Pp. 

Tabasoo |-sko], stát v rep. Mexické, při 
zál. Campechském, mezující na z. se státem 
Věra Cruz, na j. s Chiapasem a v. s Cam- 
pechem. měří 26.094 km} s 159.834 obyv. 
(1900), většinou Indiány Contaly (Chontaly) 
a mestici. Povrch jeho jest úplně rovný 
stoupaje neznatelně k jihu. Celá tato rovina 
pokryta je bujnou vegetaci tropickou, od 
mangrovníků do neproniknutelných pralesů, 
které protkány jsou vodními toky. V době 
dešfů stojí skoro úplně pod vodou. Z řek 
vynikají Grijalva a Ušumacinta splavné v ně- 
kterých částech toku pro menší lodi. Při 
společném ústi, Barra de T., nedostatečně 
přístupném rozkládá se hlavni přistav státu 
Frontera, odkud vyváží se hlavně dříví na 
barvy, méně z výše položeného vnitrozemí 
káva, kakao, pak vanilka, tabák, cukr, třtina 
a j. Hl. m. je S. Juan Bautista nad Gri- 
jalvou, mající 10.643 obyv. (1900) a prostřed- 
kující obchod s Chiapasem. Pobřeží bylo 
po prvé navštíveno (1518) Juanem de Gri- 
jalva. Cortez podnikl tam r. 1524 výpravu, 
jež pro naprostou neschůdnost krajiny mu- 
sila se vrátiti. 

Tabasdanéy skupina národa indiánského 
ve Střední Americe, viz Majové. 

Tabassaranové, kmen Lezginů na Kav- 
kaze (v. t., str. 111 ťx). 

Tabailr, bambusový kafr, viz Bam- 
bus, str. 214. 

Tabainikov Ivan Grigorjevič, právník 
rus. Býval v 90. letech XIX. stol. mimořád- 
ným professorem řím. práva na universitě 
v Oděsse, od r. 1899 jest řádným profes- 
sorem téhož předmětu na univ. v Tomsku. 
Napsal mimo jiné: Litératurnaja, mu^ykaif' 
naja i chudofestvennaja sobstvennost (Petr., 
1878); Pros loj e vekselja (>Zap. Imp. Novoross. 
Univ.c 1891, též separ. Oděssa); O projekte 
nova^o opekunskago ústava (>Žur. S. Pb. Jurid. 
Obšc.« 1894); Juridič, \načenije obéščanija 
podařit (ySuá. Včst.€, 1876); Dogovory poď 
rjada i postavki (t., 1872). 

Tabatlére [-tjér], fr., tabatěrka. 

Tabatinga, pohraniční osada v brazil. 
státě Amazonas, na hranici peruansko-brazil- 
ské, na 1. břehu Amazonky proti ústi pohra- 
niční Javary, je konečnou, od okeánu 3320 km 
vzdálenou stanici amazonské společnosti 
paroplavební. Marafíon odtud až k ústí Rio 
Negra sluje Solimdes. 

Tabaxlr (tabašir) viz Bambus, 214a 

Tabella, lat., tabulka, přehledný seznam 
jakýchkoli k sobě náležitých předmětů, ja- 
kého se užívá hlavně v statistice. 

Tabellárni methoda viz Hahn. 



Taberistán — Tabes. 



Taberlstán viz Tabaristán. 

Taberna, z lat., u Římanů: vlastně dře- 
věná bouda, pak vůbec: krám, dílna, 
krčma, a v tomto posledním význame žije 
slovo t. posud v italském taverna. 

Tabemaemontana L., omazeň, rod 
rostlin toješfovitých {Apocynaceae) z podčel. 
Pbnniereae, obsahující mléČnaté stromy n. kře 
listů střicných a tlustých a květů úžlabičko- 
vých n. konečných, okoličených n. chocho- 
ličených, bílých n. žlutých a libovonných. 
Malý 5klaný kalich má v jícnu hojně žláz. 
Koruna jest řepicovitá, v pupenu levotočená 
a plod chudosemená bobule. T. čitá asi 100 
druhů ▼ tropických krajinách velmi rozáíře- 
ných, z nichž T. utUis W. Arn., hya-hya, 
o. sladká, prospívá v Guayaně pitném chut- 
ným mlékem, kdežto poskytuji mléko ostré 
proti boleni oči užívané a kůru hořkou proti 
skrkavkám a zimnici zvláště druhy T. citri- 
folia L., o. citrolistá, na Jamajce a j., T. alba 
Milí., o. bílá, naMartinique a v Již. Americe 
a T. divaricata R. Br , o. rozevřená, oby- 
čejně plnokvětá, ve Vých. Indii. Ceylonský 
druh T. dtchotoma Rosb., o. rozsochatá n. 
Evina jabloň n. strom poznání, dává 
visuté jablkovité plody velmi jedovaté. Z ně- 
kterých druhů těží se též něco málo, avšak 
dobrého kaučuku. T. známa jest již z doby 
třctihorní. Děd. 

Tabemae Bhenanae viz Rhein zaber n. 

Tabemakl (lat. tabernaculum) slově ve 
stavitelství architektonická úprava buď náplně 
neb otvoru na stěně průčelí neb místnosti 
skládající se z orámováni obrubou (cham- 
branou), po stranách ještě z pilastrů nebo 
polosloupů, na nichž spočívá úplné, ve štít 
vybíhající kládí. T-ů použito nejprve v prů- 
čelích staveb florenckých a odtud jmenována 
taková architektura architekturou t-í, 
kterou v 1. pol. XVI. stol. Baccio ďAgnolo 
na paláci Bertolini stanovil, jeho stoupenec 
Antonio Dossio v průčelí paláce Larderel 
v obecné oblibě ustálil, a kterou slavný 
Raflfael na průčelí paláce Pandolfíni k vrcholu 
jsoucnosti pozdvihl. Charakteristický moment 
architektury t-i záleží v ušlechtilé, půvabu- 
plné a přece velmi výrazné elegán tnosti. 
Z Florencie t. rozšířil se po celé Itálii, v Rimě, 
kde tou dobou byla renaissance v plném 
rozkvětu, dostalo se architektuře tabernaklové 
organičtějšího zaokrouhlení a umělečtějšího 
propracování a prohloubení, načež vrátila se 
opět do Florencie, kde dostoupila vrcholu 
své úměrné dokonalosti na zmíněném již pa- 
láci Pandolíini. — T. sluje též otáčecí schránka 
na oltáři, v niž se uschovává ciborium a mon- 
strance s nejsv. svátosti oltářní. Fka, 

Tabea dorsalis, lat., úbytě čili vysý- 
cháni míchy, choroba mišni, jež po stránce 
anatomické hlásí se degenerativními změnami 
v zadních praméncích míšních (Burdachově 
a Goilové); změny ty počínají se v kořeno- 
vém pásmé Burdachova praménku a šíři se 
podél průběhu sensitivnich vláken do pra- 
ménků GoUových a odtud do míchy pro- 
dloužené, mozečku, ano i do mozku. — Ana- 



tomické výzkumy učí, Že i kořenová vlákna 
sensitivnich nervů, která do praménků těch 
vstupují, stejně účastní se těchto degenera- 
tivnich změn. Tyto degenerativní změny ne- 
obmezuji se na jmenovaná pásma, jich se 
účastni také jádra bullárnich nervů (vagu, 
akcessorického, hypoglossu, očnich nervů, 
někdy i zrakového nervu atd.). Výjimečně 
tyto změny, zakládající se na současnéni 
hynuti vláken a buněk nervových a zbujeni 
neuroglie, zjevují se v předních rozích míšní 
šedi a v koře mozkové. — Aetiologie tohoto 
processu jest do jisté míry neobjasněná; 
tolik je vsak známo, že dvě třetiny tabiků 
dříve stíženo bylo syíilidou; vedle toho spa- 
dají na váhu i jiné infekční processy, vý- 
střednosti in venere, promoknutí, veliké zmo- 
žení tělesné atd. Častější jest choroba ta, 
mající postupný chod, u mužů. Celý průběh 
t. dors. lze děliti v několik stadií, ťrvé sta- 
dium označeno jest jako období neuralgic- 
kých bolesti, jevících se ponejvíce v dolních 
končetinách, bolesti snesitelných, ale časem 
také velmi prudkých. Bolesti vyskytuji se 
jen dočasně v krisích trvajících 3 i více dní. 
U jiných bolesti se zjevují v krajině žaludečni 
a provázeny bývají úporným dávením (krise 
gastrické), neb ve střevě a tehdy trvají vy- 
silující vodnaté průjmy ^krise střevní). Vedle 
toho hlásá se počínající t. obrnami očnich 
svalů (dvojité vidění) slabosti zrakovou, sla- 
bostí mécnýře, zúženými zornicemi. Když 
toto prvé období několik měsícův ano i let 
bylo potrvalo, objevují, se příznaky nové: 
poruchy chůze, zakládající se na porušené 
koordinaci svalů, zúčastněných při pohybu ; 

' chůze hlásá se nejistotou i výstřednosti po- 
hybů. Nemocný nemůže ani státi, při zavře- 
ných očích poklesává; posléz chůze i postoj 
jsou naprosto nemožný a nemocný nucen 
setrvati na lůžku, ač jinak pohyby v leže 
s dosti velikou energii prováděti může. 
V tomto období, které zváno jest období 
ataxie, zjišťujeme ještě jiné příznaky: zani- 
káni zvratů svalových a šlachových; pasové 
pocity (svírání) ve výši podžebři, ztrátu kož- 
ního citu v dolních končetinách sdruženou 
s rozmanitými cizími pocity v šlapadlech. 
Ve stadiu tom zjevuji se také některé po- 
ruchy trofické: ulcus perforans pedis, křeh- 
kost kostí, arthropathie sloučené s hyper- 
plasii tkaní kostní a vedoucí k deformaci 
kloubů; dále hotová obrna měchýře a ko- 
nečníku. Také toto období trvá několik let 
a pak pozvolně se chystá období třetí: ob- 
dobí obrn a marasmu. Svaly končetin dol- 
nich podléhají atroíii a nemocný pozbývá 
vlády nad nimi; slabost měchýře jest pří- 
činou katarrhu, který z měchýře se šíří na 

I ledviny a v nich budí zánět hnisavý. U mno- 
hých tabiků dochází k tuberkulose, zánětu 
plic neb předčasnému marasmu. Choroba ta 
počítaje s prvými příznaky trvá průměrem 
5—10 let. Mx. 

T. meseraica. Názvem tímto starší lékaři 
označovali zvláštní formu celkové úbytě u dětí 
dostavující se v zápětí po vleklých poruchách 



8 



Tabescentia — Tábor, 



zaživadel. Jednotného anatomického podkladu 
pro tento charakteristický obraz klinický neni, 
mohouť býti příčinou jeho jak prosté vleklé 
katarrhy zaludečni a střevní , tak hlubší sliz- 
niční poruchy vedoucí ke zvředovatění a 
zjizvení miáku střevních s následným zdufe- 
nim mízních žlázek okružních, ba i s tuber- 
kulosní, sýrovitou zvrhlosti jich. V popředí 
klinického obrazu vidy stojí nápadné hub- 
nuti déčka. Vyhublé jsou obzvláště konče- 
tiny a hruď, což zřejmé kontrastuje pak se 
značné nadmutým břichem, na némž skrze 
ztenčené obálky břišní jasné rýsují se kličky 
střevní roztažené hojnými plyny. Kůže celého 
téla j^ bledá, v řasy hojné složená, nápadné 
suchá, místy do hneda zbarvená, šupinkovité 
se olupujíci (pityriasis tabescentium). Obličej 
malý, zapadlý, uši odstávající, nos bledý, rty 
oschlé, vlas řídký a lomivý, kůže v líci vrás- 
čitá, čímž déčko nabývá výrazu stařeckého. 
Žlázky mízní na krku i v třislech zřejmé 
zduřelé a zatvrdlé, na pohled již patrné, nebo 
při dotyku; podobné lze nékdy i pohmatem 
na břiše zjistiti zvétšenou slezinu a játra 
nebo zvětšené žlázy mízní v dutině břišní. 
Chuť k jídlu buď žádná, za to vSak neustálá 
žízeň, anebo tak nápadná, že nemocní tací 
hltavé požívají až do poslední chvíle spousty 
pokrmu. Příznaky od vlastní poruchy zaži- 
vadel nékdy ustupují nápadné do pozadí. 
Stolice může býti po delŠi dobu pravidelná. 
Zhusta ovšem bez zjevné nějaké příčiny na- 
stupuje průjem, při čemž objevuji se stolice 
řídké, hlenovité, silně páchnoucí. Jindy vý- 
kaly bývají odbarvené, jílovité jako při žlou- 
tence a mohou po případě některé neztrá- 
vené potraviny, obzvláště tučnaté (mozeček 
na př. neb vaječný Žloutek), nezměněny od- 
cházeti stolici. Moč bývá skrovná, sehnaná, 
kalná a Často intensivně páchne. Bolesti ne- 
bývají příliš značné, obzvláště ne kolikovité, 
děcko však přec po většině bývá nepokojné 
a vrnívá ve dne i v noci. Zlepšení bývává 
jen dočasné, ponejvíce vídáme, že děcko 
také víc a více schází na výživě a rychle 
chřadne, až posléze zmírá celkovou slabostí 
nebo přidruženou chorobou nějakou, nej- 
častěji ložiskovým zánětem plic. Hlavni snaha 
v léčbě směřovati musí ke správné úpravě 
výživy a k rychlému odstranění závad v zá- 
byvu zažívacím. Pšn, 

Tabeao6iitla,lat., úbyt, celkové scházení 
těla, zvláště provleklou chorobou, pročež ta- 
ková nemoc někdy také t. se jmenovala; řid- 
čeji užívalo se toho označení též pro úbyt 
jen některého ústroje tělesného. 

Tabetik, též tabik. nemocný stížený úby- 
těmi. Vil Tabes. 

Tablat, okres ve švýc. kantoné sváto- 
havelském, při jez. Bodamském, se 16.434 
oby v. (1900) ve 4 obcích, z nichž největší 
Sankt Fiden. přiléhající na scv.-východé 
k Sv. Havlu, kdežto S ti ftseinfang je sí- 
dlem kantonál. úřadův. 

Tableau [tablo], fr., vlastně tabule, ta- 
bulka; dále obraz, skupina osob, zá- 
věrečný obraz (na divadle). — T-x vivants, 



živé obrazy, t. j. obrasy představované ži- 
vými osobami. — T. ve «tavit., vnitřní oblo- 
žení dveří, oken, klenby a pod. 

Table Bay [tébl bé], Tabulová zá- 
toka, viz Kapské město. 

Table ťll6te [tabl dótj, fr„ v hostinci 
společné stolováni za určitou cenu, při kte- 
rém každý může si bráti z podávaných jídel 
podle libosti. 

Table Honiitaln [tébl mauntén], angl.. 
Tabulová hora, pod níž se rozkládá Kap- 
ské město (v. t.). 

Tablette [tablet], fr., přihrádka, po- 
lice, stojánek. 

Tabletterle [tabletrí], fr., drobné věci 
práce uměle truhlářské, jako skřínky na 
skvosty a pod. Též tolik co táfl ování 
(v. t). 

Tablio Bohuslav (* 1769 v Ces. Březo- 
vém — t 1832 v Kostelních Moravcích), ev. 
farář a spis. československý. Jako básník při- 
družil se ke škole Puchmajerové, v jehož 
almanaších nalézáme také jméno T-ovo. Verše 
své vydal s názvem Póe^ye (Vácov, 1806 — 12,. 
I. — IV.), kde vedle galantní anakreontiky ro- 
kokové a hrubé burlesky důrazné se již hlásí 
slovanství obrozenské. Z překladů T-ových 
formou vynikají Anglické Musy v českosloven- 
ském oděvu (Budín, 1831) a Boileauovo Uměni 
básnické (t., 1832). Literárním dějinám našim 
T. prokázal platné služby zejména svými ob- 
šírnými úvody k »Poezyím« {Paměti českO' 
slovenských bdsniřuv aneb veršovcuv^ kteřtf se 
buďto v Uherské \emi ^rodili aneb aspoň v Uhřick 
fivi byli), a svým vydáním Slovenských vtfr- 
šovcův (I. 1805 v Uh. Skalici, II. 1809 ve Va- 
cově), kde sebral verše Chrastinovy, Demia* 
novy a jiných, skládané v duchu prostoná* 
rodním. Ostatních spiskův T-ových z rozlič- 
ných oborů prakticky vzdělá vatelných je řada. 
Srv. Jar. Vlček, Dějiny české literatury II, l, 
str. 302 si. Včk, 

Tablinmn, část domu římského, viz Ří- 
mané, str. '790a a Pompeje, str. 206. 

Tabolelroa, šp., nazývají se v Brazílii 
pusté, vyvýšené planiny. 

Tábor ve vojenství viz Leženi. 

Tábor: 1) T., nyní Džebel et-Túr, osa- 
mocená hora v Palestině, zdvíhající se nad 
severovýchodním cípem nížiny Jizréélské, ne- 
daleko Nazareta, do výše 562 m, v podobě 
zkomoleného kužele, odkudž její posvátný 
význam v krajině. Již věštkyně Debórá svo- 
lávala odtud okolní kmeny do boje proti Ba- 
rákovi, za dob hellénistických T. byl opev- 
něn, církevní otcové řečtí pokládali jej za 
horu, kde podle křesťanské tradice stalo se 
proměněni Kristovo. Záhy vznikly na T-oře 
tři křesťanské chrámy, o nichž stavěli ješté 
křižáci, ti pak učinili z něho pevnost, již 
sbořil teprve Saladdínův nástupce Melik el- 
Adil. Dnes jsou úbočí T-a zalesněna a na 
vrchole, s něhož šíři se proslavený rozhled, 
mezi troskami z různých dob jsou kláštery 
latinský a řecký. Pik, 

2) T., hora v Cechách u Lomnice n. P., 
682 m vys., prameniště řeky Cidliny, s obo- 



Tábor. 



roa a lovčim zámkem knížete Rohana. T. je 
ji2 od dob husitských místem poutnickým, 
téi turisty četné navštěvovaným pro rozkošný 
pohled na krajinu jičínskou, zvláště na Krko- 
noše (rozhledna). Hlavni pouf (» velká «) koná 
se tu v pondělí svatodušní, druhá (>malá<) 
v neděli po Proměně Páně, menŠi pouti kaidÝ 
pátek od jara do podzimu. N vnější kostel, 
filiálka kostela lomnického, byl vystavěn 
r. 1704. i4. B. Mdka. 

8) T. (vlastně Hradiště hory T.), král. 
^někdy i krajské a horní) město, stojící na 
strmém ostrohu mezi řekou Lužnicí, poto- 
kem Tisměnicí a ryb. Jordánem (450 m vy- 
soko). Skládá se ze Starého a Nového města, 
ze čtvrtí Koželuh, Bydžova, Villové čtvrti, za 
Černým mostem, na Ptáku, Nádraží a samot. 
Staré město obsahuje kromě čtyř náměstí 
drahně úzkých a klikatých ulic, jak toho po- 
třeba fortifikační po r. 1420 vyžadovala. Nové 
m. (bývalé předměstí) táhnoucí se po šíji 
ostrohu povstalo z větší části ke sklonku 
XIX. stol. a má náměstí Husovo, Riegrovo 
(se sady před nádražím moderně uprave- 
nými) a ulice široké, požadavkům doby od- 
povídající (zejména Nádražní třídu). T. ob- 
sahuje v 850 domech 10.702 oby v. vesměs 
českých a katolických (kromě 64 evang., 459 
židfi a 21 jiného vyznání). T. jest sídlem 
c k. okr. hejtmanství a polit, dozorčího ob- 
vodu s úřadem stavebním, cejchovním a okr. 
školní radou, bern. inspektorátu, c. k. kraj- 
ského a okr. soudu, státního zastupitelství, 
c k. okr. financ, ředitelství s technickou 
financ, kontrolou, hlavního berního úřadu, 
vrchního kommissařstvi finanční stráže, dvou 
c. k. poštovních a telegr. úřadův (jednoho 
ve Starém, druhého na Novém městě), 16. 
sekce pro stavby telegr. a telefonní, c. k 
okr. četnického velitelství. Samosprávné úřady 
jsou okr. zastupitelstvo, městský s lesním a 
policejním úřadem. Duchovni úřady: kato- 
líky řídí děkan, evangelíci mají zde svého 
diaspor, kazatele, židé rabína. Vyučovací 
ústavy: Král. zemská hospodářská akademie 
(zal. 1866 jako škola, 1900 povýšena na aka- 
demii) s bohatými sbírkami, nádhernou bo- 
tan. zahradou, výzkumným ústavem hospod.- 
chemickým, stanicí hospod.- botanickou, po- 
kusnými poli, c. k. vyšší gymnasium s knihov- 
nou (mnoho starých tisku) zal. r. 1862 od obce 
jako první reálné gymn., c. k. vyšší reálka 
(zal. 1900), měšťanská škola pro hochy a 
divky, obecná škola^ zimní hospodář, škola, 
pokračovací Školy průmyslová a obchodní 
a opatrovna. Vzdělávací ústavy veřejné: Mu- 
seum městské (historické, národopisné) a 
přírodopisné (okolí T-a), archiv, veřejná čí- 
tárna, městská knihovna, divadlo r. 1887 
v nově postavené. Jsou tu 3 knihtiskárny, 
troje časopisy místní. Dobročinné ústavy: 
špitál pro chudé r. 1420 sem z Ústí přene- 
sený, veřejná nemocnice (zal. r. 1830, ny- 
nější stavení vystav, r. 1888), měst. sirotči- 
nec, jesle pro nemluvňata, lidová kuchyně a 
2 lékárny, okr. nemocenská pokladna a stra- 
vovna. Z četných spolků jest nejstarší ostro- 



střelecký; ostatní znamenitější jsou: »SokoU 
(má novou nádhernou tělocvičnu), »Zora«, 
ochotnický, besedy (měšť. a obč.), zpěv. sp. 
»Hlahol«, hudební sp. Z průmyslových zá- 
vodů vynikají: c. k. továrna na tabák (se 
společnou kuchyní aerární pro vaření po- 
lévky; v továrně 1336 prac. sil) a pravovareč. 
pivovar (r. 1613 v bývalém hradě (Kotnově) 
zřízený, v posledních letech nákladně obno- 
vený). V T-oře jest elektrárna jednak pro 
dráhu elektr. do Bechyně, jednak pro osvět- 
leni města a sílu hnací mnohým Živnosten- 
ským podnikům, čerpací stanice vodovodu 
pro vodu užitkovou a pitnou, sladovna, to- 
várna na pletení trikového zboží, továrna 
koželužská, barevna kozí, veliké mlýny (firdli- 
kův, Langův, Housův), sochařství, kame- 
nictví, dvě kruhové cihelny. Peněžní závody: 
filiálka Živnost, banky, spořitelna, záložna, 
okr. hospod, záložna. Spojeni se světem jest 
výtečné. Z nádraží rozbíhají se trati na pět 
stran (z nichž dvě jsou čarou světovou). T. 
má čilý obchod (13 trhů, z nichž 6 výročních, 
ostatní dobytčí, 2 téhodní trhy), moderně 
upravené tržiště, ústřední jatky moderně zří- 
zené, mlékárnu družstevní. 

Památná stavení: Velký kostel Pro- 
měnění Páně na hoře T., vystavěný 
v krásném, pozdním slohu got., sklenut 
r. 1512 M. Stánkem, ale dokončen, jak nyní 
jest, ok. r. 1560. Při kostele jest vysoká věi 
(daleko viditelná), jejíž ozdobná báň na tři 
cibule rozdělená má, co se týče úhlednosti, 
málo sobě rovných (stavěl r. 1677 Tomáš- 
Kehacel Pražan). Kostel Naroz. P. M. Tzal. 
r. 1662); při něm býval klášter bosákův řadu 
sv. Augustina (zal. r. 1640), naposled pone- 
chaný do vymření a tak r. 1816 zaniklý. 
Kostel sv. Jakuba íprv. Filipa a Jak.) za- 
ložený r. 1388 Ondřejem z Ústí jako hrad- 
ská kaple, při niž si Táboří zřídili hřbitov. 
Bývalý hrad (obecně Kotnov), nyní pivovar. 
Z hradu zůstaly věž (nejstarší stavení na. 
T-oře) a palác. Radnice, stavení ušlechti- 
lého slohu z r. 1616—21, r. 1878 v nynější 
podobu uvedené (prvotní sloh zřejmý na. 
zadní části). Vnitřek obsahuje mnoho pěk- 
ných památností. Bývalý palác jest rozdělen 
na kanceláře. Věž při radnici založena brzy 
po r. 1420 jako střed pevnosti. Na ní je celý 
orloj (o 24 hodinách), jenž býval na radnici. 
Dům Stárkovský v Pražské ulici (č. 167),. 
ozdobený obrazy škrabaného díla XVI. stol. 
Dům Ctibor o vský na Velkém náměstí 
zdobně na poč. XVl. stol. (ne-li dříve) vy- 
stavěný. Starobylý dům ]indř. Guttmana 
v Praž. ulici, uvnitř v bývalém stavu téměř 
úplně zachovaný. Kromě těch Je tu mnoho 
domův starožitné úpravy, budf venkovské, 
nebo vnitřní, v takovém množství, že v Če- 
chách není rovného (některé s námětky, jiné 
se štíty jihočeského renaiss. slohu asi z r. 1560). 
Okolo St. města zachovaly se části bývalých 
hradeb, zesílených v XV. stol. mohutnými 
baštami hranatými, z nichž největší slula 
Žižkova (nyní c. k. okr. soud). Některé zají- 
mavé bašty, též brány zbořeny v XIX. stol. 



10 



Tábor. 




Č. 4149. 
Znak mista Tábora. 



Zůstala však brána Bechyňská, zajímavá pa- 
mátka XV. stol. (O tom opevněni: K. Thir, 
H. h. T. jako pevnost v minulosti. T., 1895.) 
Na Vťlkém náměstí jest starobylá kašna, 

Eomník ŽiŽkův (r. 1885 podle modelu 
trachovského), kamenný stůl před domem 
Ctiborovským, na němž prý se přijímalo pod 
oboji. Okolí města je půvabné (T., Bechyně, 
Loket, Nové Město n. Met, Stříbro a Znojmo 
vynikají krásnou polohou), k jeho kráse při- 
spívají rybník Jordán (90 jiter rozlohy), z ně- 
hož padá Tisměnice vodopádem, údolí Luž- 
nice, městský les Pintovka, městské sady a j. 
Za Bechyňskou branou vzniká Villová čtvrť. 
Proti městu přes řeku jest ves Celkovice 
se známými lázněmi. Erb: štít zlatý, po 
obou krajích dvě věže 
bílé (neb stříb.) s mo- 
drými střechami, me- 
zi nimi hradba s bra- 
nou otevřenou a ra ře- 
ži vytaženou ; nad 
branou jest erb císaře 
Sigmunda, černý orel 
o dvou hlavách s dia- 
démy, jenž obé věže 
křidloma osahuje, na 
prsou jeho erb Lu- 
cemburský (štít s mo- 
drými a střib. pruhy, 
přes něž jest červený 
lev). Barvy městské: 
černá a zlatá. Obec- 
ní jmění: Městu náleží bývalé panství tá- 
borské, hlavně lesy (1688*3763 ha), dvory, role 
<647-3611 ha), louky (127-6464 ha), rybníky, 
z čehož a jiných přijmuv vychází ročně více 
méně nad 150.000 K. 

Dějiny. Místo, kde T. stojí, nazývalo se 
již ve Xin. stol. Hradiště po prastaré 
ohradě (snad až z dob římských). Král Pře- 
mysl zrušiv hrad na Bechyni zakládal veliké 
hospodářství při Lužnici (ok. r. 1268) a od- 
ňal Hradiště Vítkovcům, kteří je měli ve 
správě. Zakládal tu město, které r. 1277 od 
Vítkovcův, když se vzbouřili, vypáleno. Hra- 
diště drženo odtud k Ústi. Sezimové z U. 
vyzdvihli tu hrad a dva dvory, jeden při 
hradě, druhý za šíjí ostrohu. Držiteli zůstali 
až do r. 1420. (Viz Seziraa, str. 915 6). Po- 
sledním držitelem byl Oldřich, jenž držel 
též čásť Ústí, toto opanoval a všechny po 
husitsku smýšlející vypudil. Tito spolčil; se 
-s Prokopem z Ústí, dědicem větší části Ústí, 
a majíce za vůdce kněží Petra Hromadu, bý- 
valého zvoníka, Jana z Bydlína a Jana Smo- 
lina přepadli v noci (s 20. na 21. ún. 1420) 
Ústí, jež opanovali, chtíce tu míti středisko 
k obraně víry. Avšak dotčení kněží za vý- 
hodnější pokládali Hradiště, jež po několika 
dnech oblehli a Prokopovi jako dědičnému 
pánu odevzdali. V březnu pak převedše sem 
spěšně z Ústí obyvatelstvo, Ústí samo vypá- 
lili. V novém místě, jemuž dali jméno hora 
T., kvapně zřizovali chalupy a opevnění. Hro- 
mada, maje k obhájení veliké prostory málo 
lidu, poslal k Žižkovi, žádaje ho za pomoc. 



Žižka jim poslal Chvála z Macho víc s části 
lidu a opustiv Plzeň, kterouž chtěl míti stře- 
diskem, odebral se s veškerou svou mocí na 
T. Řízením jeho vznikly mohutné hradby, 
zřízena nepřemožená moc válečná (asi 4000 
mužů), spořádána obec náboženská. (Viz Tá- 
boří.) Demokratický ráz nové obce znepoko- 
joval Oldřicha z Rožmberka, jenž rád poslechl 
rozkazu krále Sigmunda (31. kv. 1420), při- 
bral k sobě Krajíře a lid z Rakous a v červnu 
novou pevnost po dvě neděle obléhal. Avšak 
Mikuláš z Husí vyjev 25. čna z Prahy okolo 
hodu sv. Petra a Pavla, na ležení Oldřichovo 
udeřil a podporován jsa bratřími z T-a se 
hrnoucími obléhající rozplašil a všechno le- 
ženi s hojnou kořistí opanoval. Šťastnými 
podniky Žižkovými vzrůstala moc T-a, který 
se stal odtud světoznámým a na několik let 
prvním městem v Čechách po Praze. Kva- 
šeni náboženská, která tu na rozhraní let 
1420—21 vznikala, šťastně přemožena pev- 
ným řádem a brannou přesilou. Prvotní kom- 
munistické zřízení ustupovalo okolo r. 1430 
novému řádu, tak že k řízení domácích vécí 
(které měli posud kněží) zvolen byl vladař 
a založeny r. 1432 městské knihy (nyní v mus. 
král. Čes.). Bitva u Lipan (1434) podlomila 
moc T-a, který r. 1435 přišel o Lomnici. 
Aby se usnadnilo poddání jeho králi Si^mun • 
dovi, učiněna s obci (16. Hj. 1436) smlouva. 
Podle té Sigmund (30. led. 1437) zapsal ji klá- 
šterstvi louňovské a služebníkům jejím ně- 
které vesnice, povýšil 26. led. T. na král. 
město s popravou, právem staroměstským, 
appellací jen ke králi, převedl sem všechna 
práva z Ústí (trhy) a vyvadiv Ústí a Hra- 
diště od dědicův, dal oboje městu i vsi spi- 
táUké a zádušní. Postoupivše Táborští Oldři- 
chovi z Rožmberka (3. čna) Přiběnice (1420 
opanované), obdrželi tři nejbližší vesnice a 
podací v Klokotech. Po smrti Sigmundově 
Táboří se stranou Sirotčí neuznávali zeté 
jeho Albrechta za krále, poddávajíce se Kazi- 
mírovi, králevici polskému. Albrecht tedy 
vytrhl 3. srpna 1438 z Prahy, maje při sobe 
Cechy, Míšnany a Bavory a položil se na ná- 
vrší před Měšicemi proti Polanům a městu. 
K obležení města nedošlo, protože z obojí 
strany pomoci docházelo, ale v prostranství 
mezi obojím ležením byly ustavičné půtky, 
v nichž se vyznamenal Jiřík z Kunštátu ví- 
tězstvím. Obojí vysílivše se ustali pak od 
boje a Albrecht vrátil se 20, září do Prahv. 
T. r, vévoda Oldřich Celský pokusil se o T., 
tajně se k němu přiblíživ, ale nic nedokázal. 
Ač mír byl r. 1439 učiněn a potom obno- 
vován, přece zůstalo skryté nepřátelství mezi 
Táborskými a Oldřichem z Rožmberka, jenž 
o ně zrádně ukládal (1441). Po r. 1438 sice 
čásť obyvatelstva oddala se městským živ- 
nostem, ale byla tu veliká čásť lidu, který 
přivykl jen vojenskému živobytí. Vyhledá- 
vali proto nové a nové půtky. Tak opově- 
děli r. 1441 Pražanům, válčili s Trčkou a ji- 
nými, nedlouho potom začali válku s Raku- 
šany. Až do 8. list. 1441 válčili také s Jih- 
'lavskými. Spory s Oldřichem ukončili sice 



Tábor 



11 



14. čce a 16. srpna 1442, ale nové spory 
s ním nastaly r. 1443 pro Jaroše z Drahonic, 
které se končily teprve r. 1444. Mír s Raku- 
šany ujednán r. 1445, ale neŽ došlo ke ko- 
nečnému vyříxení, Táborští začali novou válku 
• Pražany o výton a v plenech v Rakousích 
pokračovali také. Teprve 16. srpna 1447 král 
Bedřich s nimi učinil mír a poskytl jim 
(kromč 2000 zl.) jistých výhod. Majíce Tá- 
borští volné ruce učinili (25. srpna) veliký 
plen u samé Prahy, r. 1450 válčili se Zdeň- 
kem ze Šternberka. Do léta r. 1451 připadá 
návštěva Aeneáše Sylvia, jenž tu přenocoval. 
Na náměstí viděl množství válečných strojů 
nepřátelům odňatých, na místě kostela sta- 
veni dřevěné na způsob stodoly s jediným 
oltářem, na jedné bráně obraz Žižkův (Epi- 
štola, 130). Když r. 1452 Jiří, správce zem- 
ský, k T-u přitáhl, bojovnici již byli buď 
mrtvi neb sestárlí, proto mu veliký odpor 
nečiněn, město se poddalo a sekta Táborská 
zanikla. Obyvatelstvo teprve nyní hledělo si 
živnosti, zvláště soukenictví, na něž ob- 
drželo svobodu od krále Ladislava. Obec 
i jednotlivci, užívajíce míru, bohatli: zejména 
ona měla do r. 1547 přes 130 míst podda- 
ných, jež vynášela jen úroku 1200 kop. gr. č. 
(Srv. F. A. Slavíka Panství Táborské. 1884.) 
Král Jiří potvrdil statky (1460), ale vyplatil 
výton pod Vyšehradem, vyměřil nový řád 
v obci (1463) a dovolil rychtáři pečetiti červ. 
voskem (1465). V bojích po r. 1467 drželi 
8 Jiřím. V 1. 1479—81 pomáhali Jindřichovi 
z Hradce proti Rakušanům. R. 1492 založen 
rybník Jordán pro vedení vody do města a 
ok. r. 1509 řízen vodovod. R. 1512 kostel 
klenut, r. 1521 vystavěna radnice. R. 1532 
větši čÁst města vyhořela. Když začaly války 
r. 1546, poroučeno Táborským, aby k vojsku 
královu sváželi potřeby, ale protože lid je- 
jich za hranice táhnouti nechtěl a k tomu 
se stavy proti králi se spolčovali, potrestáni 
(1547) krutě. Propadli všechny své statky. 
Asi třetina jich jim r. 1549 navrácena, ale 
jen pod správu. R. 1559 v záři třikráte za 
sebou město vyhořelo od založeného ohně. 
R. 1561 doprodáno jim panství r. 1549 zů- 
stavené. V čas moru (1582) úřednici zemští, 
komora a appellace úřadovali na T-oře. Od 
r. 1600 rostly dluhy obecní, které r. 1628 či- 
nily přes 77.000 kop. R. 1611 Pasovští vnikli 
do města a je skorém vyjedli. R. 1613 za 

?řimoři byly tu zase zemské úřady. R. 1618 
aboršti přidali se ke stavům odpořilým a 
horlivě město opevňovali. Vložena sem sta- 
vovská posádka pod velením Jindřicha Volfa 
Pranta. R. 1620 tu velel nejvyšší Heřman 
Frank. Po bitvě Bělohorské učiněn pokus 
o dobytí T-a, ale nezdařil se. Když Frank 
odtáhl, zůstal tu kapitán Romanesco s Nizo- 
zeméany a šlechtici, kteří se tu zavřeli. V letě 
1621 ot)lehl T. Baltazar de Marradas, ale po- 
sádka bránila se hrdinsky aŽ do 18. list, 
kdež se vzdali na kapitulaci. Gubernátorem 
města učiněn Kašpar Gramb, po němž ná- 
sledoval r. 1623 Max. Pechlár z Meminku. 
R. 1622 v lednu začala reformace a dosazen 



první katolický duchovni a pak obrácení bez 
velikých nesnaží dokonáno (1625). R. 1623 
ujaty od gubernátora všechny statky zádušni 
a obecní, ovšem zpustlé, o jejichž zlepšení 
dobře se staral. Poněvadž obec od r. 1621 
na cis. vojáky přes 150.000 zl. vynaložila, na- 
vráceny jí statky a r. 1629 potvrzeny všechny 
svobody. V násl. letech hradby pilně opravo- 
vány a pevnost byla dlouho do XVII. stol. 
pod řízením c. k. velitelův. R. 1648 obležen 
T. od švédského generála Wittemberka a 
13. sr^a dobyt. Švédská posádka tu zůstala 
až do 1. říj. 1649. Stav města byl po válce 
prabídný: mimo jednu ulici a některý dům 
v rynku bylo vše zbořené a za 66 následu- 
jících let jen 40 domů přibylo. Na uspoko- 
jeni věřitelův obětován r. 1652 statek plan- 
ský. Od Leopolda I. T. obdržel r. 1663 ma- 
jestát na dobytčí trhy, k nimž přibyl r. 1736 
nový výroční trh. R. 1741 obsazen T. od lidu 
královnina, město sice od nepřátel neobsa- 
zeno, ale dosti od běhu vojenského zkusilo. 
Dne 24. září 1744 T. obsazen od Prusův, 
kteří teprve 23. říj. vzdali se královským. 
R. 1753 stavěna nová silnice z Prahy. Od 
r. 1751 byl v T-oře krajský úřad, později tu 
zřízen kr. magistrát a hrdelní soud (1788). 
Císař František II. sice potvrdil svobod v 
(1797), ale zrušil některé z nich, které se pří- 
čily platným řádům. Dne 26. list. 1805 Ba- 
voři vnikli úkladně do města, ale nazejtří 
odtáhli. Dne 29. list. přišli sem Francouzi, 
ale zajati. R. 1811 zřízena německá hlavni 
škola. Posud v paměti žije ředitel její SvatoŠ, 
jenž založil Starý T. (prv. Svatošov). R. 1817 
aerár ujal bývalý klášter a zřídil tu trestnici 
a byty pro chudé. R. 1834 magistrát vyzván 
od městské rady kostnické, aby jako úřad 
města od Žižky založeného vyslovil se, co 
smýšlí o založení pomníku M. Jana Husí a 
Jeronýma Praž., na nějž se sbíralo v Ně- 
mecku, Francii, Anglii a v Cechách. Působe- 
ním krajského Pillera zřízeny r. 1832 sady a 
vystavěn r. 1836 krajský úřad a r. 1840 di- 
vadlo. Dne 15. led. 1850 počali úřadovati 
političtí úřadové a 27. květ. c. k. soudové. 
Doba pozdější znamená zřizování nových 
škol, rozruch stavební, jimž město se rozši- 
řovalo na stranu východní k nově založené 
dráze cis. Františka Josefa, k níž za nedlouho 
i jiné se připojily. Ruch spolkový a průmy- 
slový rostl obdobně, jako v jiných městech 
pokročilých. O zdobení města a vzornou 
čistotu pečovali poslední starostové AI. Seik 
(t 1906) a AI. Kotrbelec. V T-oře narodili 
se dr. K. L. Klaudy ^* 1822, f 1894), dr. F. 
B. Květ (* 1825, t 1864). Životní svůj úkol 
tu dokonali V. Křížek a M. Kolář. Tento 
ještě v čas zachránil větší díl starých pamětí 
a horlivě pracoval o minulosti T-a. (Četné 
o tom rozpravy ve Zprávách reál. gymnasia 
a v časopise >Tábor«.) Sčk, 

4) T. S t ar ý, městec t., při ř. Lužnici, hejtm., 
okr., fara a pá. Tábor; 134 d., 1170 obyv. č. 
(1900), fil. kostel sv. Kříže, vystavěný z od- 
kazu T. Rieglové r. 1835, 2tř. šk., popi. dvory: 
Cápov, Červený a Velký dvůr, majetek měst- 



12 



Tábora — Táboři. 



ské obce Táborské, myslivna Kozský a há- 
jovna stará Táborská myslivna. Blíže Červe- 
ného dvora stával Kozí Hrádek (v. t.). 
T. S. založen r. 1830 v místech bývalého Se- 
zimova Ústi a o založeni jeho ziskal si nej- 
větší zásluhy učitel Svatoá z Tábora, po nčmŽ 
také nějakou dobu ves slula Svatoáov. 
Zdejší krajina jest nalezištěm rozličných staro- 
žitnosti. 

5) T., ves ve Slezsku, hejtm. a okr. Opava, 
fara Neplachovice, pš. Skrochovicc; 27 d., 
180 obyv. n. (1900). ♦ 

Tábora, důlež. karavanni stanice a hl. m. 
okrsku t. j. v Něm. Vých. Africe, v krajině 
Unjanjembe, na karav. cestě od pobřeží do 
UdŽidži, leži v kraji bažinatém a má kol 
16 000 obyv. Celý okrsek má asi 500.000 obyv., 
z nichž 40 Evropanův. 

Táboří, bratří Táborští, nazývala se 
radikální strana husitská. Vznikla vlastně 
ještě za Živobytí Václava IV. z hnutí, jež za- 
chvátilo nejširší vrstvy lidové na venkově a 
projevilo se pořádáním památných shromáž- 
dění pod šírým nebem »na horách c, při nichž 
podávána byla svátost oltářní pod obojí způ- 
sobou. Odtud pramenil zprvu jen odpor 
proti kněŽím neuznávajícím podáváni kalicha 
laikům, záhy však na tato shromáždění do- 
stavovali se zkušeni válečníci, jako Mikuláš 
z Husi, kteří napomínali lid, aby v boji za 
viru a nové církevní zřízení užili v případě 
potřeby i zbraně. Lid skutečně počal dosta- 
vovati se ke shromážděním ozbrojen a snadno 
dal se popuditi k nenávisti vůči statni moci, 
radikálním opravám církevním nepřející. Když 
po smrti Václavově nastalo v Praze nové 
bouřlivé hnuti, tu pořádána ona shromáž- 
děni v nejbližším okolí Prahy, účastníci je- 
jich přijati posléze do města a pod vůdcov- 
stvím Mikuláše z Husi, Jana Žižky z Troc- 
nova, Břeňka Švihovského, Chvála Řepického 
z Machovic a j. účastnili se boje měst praž- 
ských proti vladařce Žoíii a šlechticům s ní 
spojeným. Když však mezi Prahou a provi- 
sorní vládou bylo učiněno přiměří (13. list. 
1419), radikální venkované nebyli s tím spo- 
kojeni, opustili pod svými vůdci Prahu a 
odebrali se většinou do Plzně, kde jim byl 
Koranda fanatickými kázáními připravil 
půdu. Skoro touž dobou Mikuláš z Husi 
opanoval Zelenou Horu nad Nepomukem, 
kterou nazval horou Olivetskou. Také města 
Hradec Králové, Písek a několik jiných, kde 
strana podobojí měla moc v rukou, připra- 
vovala se k brannému odporu proti statní 
moci. Všichni tito nespokojenci proniknuti 
byli fanatickým nadšením, z něhož vzniklo 
blouznění chiliastické (v. Chiliasmus). Toto 
náboženské rozčilení nemohlo ovšem po- 
trvati dlouho. Když se nedostavilo očeká- 
vaně zázračné zničeni protivníků zákona bo- 
žího, byl proti nim hlásán vyhlazovací boj. 
Volání toho poslechlo mnoho lidí z různých 
krajin Cech i Moravy, kteří prodali své statky 
a s Ženami i s dětmi ubírali se k místům, 
kde byla počala ona veliká shromáždění »na 
horách«, tam odevzdávali kněžím peníze 



stržené za majetek, aby se jich užilo ke spo* 
léčným potřebám, a nabízeli se za bojovníky 
pro víru, chtíce si býti všichni vespolek bra- 
třími. Tak vznikla branná jednota, bratrstvo, 
jehož prvním sídlem se stalo město Ústí nad 
Lužnici. Odtud přesídlilo se pod prvním svým 
náčelníkem Hromádkou do pevného města 
Tábora, jež založeno na místě dřívějšího hradu 
Hradiště. Odtud bratrstvo to nazývalo se tá- 
borským. Poněvadž dosavadní nlavní stře- 
disko radikální strany náboženské, Plzeň, ne- 
mohlo se udržeti proti pánům katolickým, 
Jan Žižka i Chval Řepický se svým hdem 
opustili je a přesídlili koncem břez. 1420 do 
Tábora. Po cestě Žižka odrazil útok katoU 
pánů v bitvě u Sudoméře. Od té doby Tá- 
bor stal se střediskem radikální strany ná* 
boženské a všichni její přívrženci nazýváni 
T. Pocházeli hlavně z obecného lidu, drob- 
ného řemeslnictva, menších zemanův a horli- 
vých, nesmiřitelných husitských kněží. Přijí- 
mali někdy také uázev »obec táborská*, 
čímž však rozumí se sdruženi všech radikál- 
ních obcí městských. Připojením Žižkovým 
vážnost a moc bratrstva táborského velmi 
stoupla. Z návodu tohoto vojevůdce pobo- 
řeno bylo Ústí a všichni tam zbylí obyvatelé 
převedeni byli do Tábora. Brzy potom Žižka 
vedl >bratrstvo polem pracující « proti krá- 
lovské jízdě, jež po bitvě u Sudoměře byla 
se utábořila ve Vožici. Nočním útokem T. 
zahnali nepřítele a ukořistili mnoho koni» 
jichž užil ZiŽka k vycvičeni táborské jízdy. 
Po tomto vítězném boji bratrstvo dokončilo 
svou vojenskou i politickou organisaci, zvo- 
livši si 4 hejtmany, Mikuláše z Husi, Jana 
Žižku, Zbyňka zBuchovaa Chvála Ře- 
pického z Machovic. Z nich největšiha 
významu domohl se Žižka, ale nelze doká- 
zati, že by kdy byl samojediný stál v čele 
T-rů ; ve skutečnosti požíval ovšem v jistých 
dobách vážnosti v pravdě královské a ta 
i mimo svou stranu. Žižka postaral se ze- 
jména o vycvičeni bratrstva v novém způ- 
sobe válčení, načež zbavil Tábor nebezpeč- 
ného souseda, pana Oldřicha z Ústí, jenž byl 
přepaden a ubit na své tvrzi Sedlci. Asi po 
čtrnácti dnech ŽiŽka vypravil se s bratrstvem 
do západních krajin, zničil klášter v Milev- 
sku, vypudil královskou posádku z Pisku, 
dobyl Prachatic a vypálil je a došel až do 
Nepomuka, načež na zpáteční cestě dobyl 
Rábí u Horažďovic. Tohoto přikladu násle- 
dovala i bratrstva ve vých. Čechách, jejichi 
shromaždištěm stal se vrch Oreb u Třebe- 
chovic. Zatím byl Sigmund vtrhl do Čech 
s křižáckým vojskem a tu bratrstvo Tábor- 
ské, poslechnuvši vyzvání Pražanů, vypravilo 
se počtem 9000 mužů do Prahy, aby ji brá- 
nilo proti společnému nepříteli. Po cestě 
Žižka dob^l Benešova a spálil jej. Kromě 
vlastních Y-orů dostavili se do Prahy bojov- 
nici i z jiných měst smýšleni táborského, 
jako ze Žatce, Loun, Slaného. Když po po- 
rážce Sigmundově pod Vítkovem Pražané 
chtěli nabídnouti českou korunu králi pol- 
skému Vladislavovi, Mikuláš z Husi a vý- 



Táboři. 



13 



střednéíši T. nebyli s tím srozuměni, ježto 
by raději byli bývali bez krále, neměl-li býti 
rodu domácího; ale rozváinéjái Žižka přitiskl 
pečef táborskou ku psané úmluvě, jíž umlu- 
veno bylo jednáni s Vladislavem. Přítom- 
nosti T-or& v Praze a zejména jejich politic- 
kým i náboženským novotářstvim, jež bylo 
Pražanům velmi proti mysli, způsobeny bylv 
ostré rozmiáky, jeŽ zvváovány byly násil- 
nostmi, jichž se dopouštěli T. proti klášterům, 
kostelům a méšfanskému pře()ychu« Ačkoliv 
T. získali si v Praze dosti přívrženců, v je- 
jichž čele byl kněz Jan zžeiiva (viz Jan 39), 
a ačkoliv působením tohoto dosazeni byli 
v Praze noví konšelé, T-orům přízniví, přece 
22. srp. 1420 táborští hejtmane odešli s bra- 
třími z Prahy. Jen Mikuláš z Husi účastnil se 
ještě obléhání Vyšehradu a bitvy pod Vyše- 
hradem (1. list.), v niž Sigmund po druhé 
byl poražen. Brzy potom pan Petr Zmrzlík 
svolal do svého domu zástupce duchoven- 
stva pražského a táborského k veřejnému 
hádáni o věci sporné mezi oběma stranami, 
aby tak bylo dosaženo svornosti. Přítomen 
byl vedle četných pánů a táborských hejt- 
manů i Mikuláš z Husi, jenž po nezdaru 
hádáni rozmrzen vracel se z Prahy a na cestě 
pádem utrpěl zranění, jemuž podlehl. Po 
jeho smrti stal se jediným politickým i vo- 
jenským náčelníkem T-orů Žižka. Ten byl 
zatím dobyl Vodňan, některých jiných měst 
a hradů pana Oldřicha z Rožmberka a po 
druhé vypudil z Prachatic nepřátele kalicha. 
Po opanování tvrze Přiběnic učinil s panem 
Oldřichem přiměří, načež dobyl Říčan. Po 
zminčném hádání v domě Zmrzlíkově Žižka 
odebral se s T-ory opět do západních kra- 
jin a oblehl hrad Krásí kov, kde sídlil jeho 
úhlavní protivník pan Bohuslav ze Švam- 
berka. Tento vzdal se výslovně panu Zmrzlí- 
kovi, jenž se účastnil teto výpravy Žižkovy, 
načež byl chován v čestném zajeti, aŽ ko- 
nečné sám ke straně táborské se přihlásil. 
Brzo potom Žižka přivedl nové posily z Tá- 
bora a ziskav pomoc i od Pražanů, donutil 
Pkceňské, že v městech a krajích svých uznali 
svobodu Čtyř artikulů pražských. Potom pod- 
nikl Žižka s Pražany výpravou do severních 
a východních Čech, při níž byla, často s veli- 
kým krveprolitím, obsazena města Chomú 
tov, Louny, Slaný, Beroun, Český Brod, načež 
Kouřim, Mělník, Čáslav a Njrmburk dobro- 
volné se vzdaly. Pokořili se i Němci kutno 
horští, kteří před tím proti radikálům i utra- 
kvistům zle byli řádili, nyní však od nich 
byli ušetřeni. Po Kutné Hoře vzdaly se Chru- 
dim. Vysoké Mýto a Litomyšl, Polička byla 
od Žižky vzata útokem. Jaroměřští Němci, 
ačkoliv se vzdali, byli krutě pobiti. Potom 
se vzdal i Králové Dvflr, Trutnov pak byl 
dobyt a vypálen, takže pomalu celé Čechy 
byly opanovány od husitů, oč ovšem nejvíce 
se zasloužil Žižka svými T-ory. Když »bratr- 
stvo polem pracující c opět se vrátilo do Tá' 
bóra, obec Táborská zúčastnila se sněmu 
•čáslavského, zastoupena jsouc svými čtyřmi 
hejtmany, mezi nimiž byl na místě zemřelého 



Mikuláše z Husi pan Jan Roháč z Dube. 
Z usneseni téhož sněmu sešla se pražská sy- 
noda (4. čce 1421), aby upravila církevní po- 
měry v Čechách, avšak nálezům jejím obec 
Táborská důsledně odporovala. Navrátiv se 
od synody pražské, ŽiŽka podnikl několik 
krátkých výprav v jiŽ. Cechách, vyvrátil osadu 
sekty Adamitů a posléze přispěl Pražanům 
na pomoc proti německým křižákům, polo- 
živším se u Žatce. V té době kněz Tan z Že- 
liva vlivem svým ovládl lid pražsRý a tím 
i celou obec, z jeho návodu pak také zvolen 
byl od lidu (19. října 142l) Táborita Jan 
Hvězda z Vicemilic, řečený Bzdinka, 
za plnomocného hejtmana spojených obci 
pražských, jemuž náleželo i právo nad kon- 
šely a jinými úředníky obce. Tak tedy moc 
táborská, kromě četných mést, která stála 
pod správou T-orů, vztahovala se na čas i na 
samu Prahu. Zatím Žižka dorazil přes Zatec 
do Prahy, kdež byl přijat za nejvyššího 
ředitele pražských věcí vojenských společně 
s T-ory. Proto nazýval se v tom čase >správ- 
cem obci české země příchylných a plnicích 
zákona božiho«. Vytrhnuv pak s vojskem svým 
proti Sigmundovi do vých. Čech, sebral po- 
sily od bratrstev vých. krajů v a porazil ko- 
nečně Sigmunda u Něm. Brodu (8. led. 1422). 
Brzy potom Jan Hvězda zbaven byl svého 
úřadu, jenž se značným omezením svěřen 
byl Haškovi Ostrovskému z Valdšteina 
ze stranv panské. Tím pominula moc obce 
táborské v Praze, tím spíše, že hned potom 
Jan z Želiva byl násilnou smrtí odstraněn. 
Když o něco později Sigmund Korybut, od 
Pražanů za vladaře přijatý, s těmito obléhal 
Karlštein, táborští vojevůdcové Bohuslav ze 
Švamberka a Jan Hvězda pokusili se násilím 
opanovati Prahu, byli však od Staroměst- 
ských vy puzeni. Po těchto událostech vzmá- 
haly se ovšem mezi Pražany a T-ory růz- 
nice, a to nejen náboženské, nýbrž i poli- 
tické, o jejichž umírnění snažili se nejvíce Sig- 
mund Korybutovič na straně jedné, Žižka 
na druhé. Na velikou újmu těchto smířlivých 
snah kníže Sigmund opětnou změnou v poli- 
tice svých strýců byl z Čech odvolán, načež 
Pražané přiklonili se ke straně, která se utvo- 
řila z většiny panstva českého, bez rozdílu 
náboženství, proti demokratickému směru 
T-orů a která chtěla přijmoutí Sigmunda za 
krále s podmínkou, že vymůže narovnáni 
s papežem o náboženství. Tak tedy posta- 
vily se proti sobě dvě strany politické: 
demokratická bratrstva Táborského, měst 
s ni spojených a části nižší Šlechty, proti ni 
silnější na poČet aristokratická, k niž se 
hlásila větši část šlechty, zejména téměř 
všichni páni katoličtí i podobojí, pak obec 
pražská s četnými městy s ni spojenými. Na 
jaře r. 1423 vypukla občanská válka, a jiŽ 
20. dub. Žižka zvítězil nad pány u Hořic. 
Pražané oblehli zas táborský hrad Kříženec 
mezi Načeradcem a Vozící, ale když obleže- 
ným přitáhl na pomoc pan Bohuslav ze 
Švamberka, obě strany umluvily jakési pří- 
měří. Potom hádali se na Konopišti kněží 



14 



Táboři. 



táborští s pražskými, ale opSt strana strany 
nepřesvědčila, v tu dobu Žižka na tajnou 
žádost obyvatelstva Hradce Králové přiblížil 
se s brannou moci k tomuto městu a Hrade- 
čané vzbouřivše se otevřeli mu bránv a vy- 
hnali pražskou posádku. Hejtman hradeckého 
kraje pan Divil Bořek z Miletinka, jenž táhl 
proti Žižkovi k Hradci, byl poražen. Brzy 
potom Pražané s novou moci jali se oblé- 
hati Čáslav, kde meškal v ten čas Žižka, 
avšak bez úspěchu. Když pak táborský hejt- 
man Martin Lupák, spěchaje Žižkovi na po- 
moc, od Pražanů bvl poražen a zabit, obě 
strany umluvily přiměří, jehož užil Žižka 
k slavné výpravě bratrstva Táborského proti 
Sigmundovi do Uher, kdež pronikl až daleko 
za Trnavu, snad až k Dunaji. Ustoupiv obratně 
před přesilou nepřátel, vrátil se do Čech a 
počal hned zase válku s pány a Pražany, 
kteři zatím zas navázali styky s Polskem a 
na sněme pražském zvolili prozatímní vládu 
12 hejtmanů, kteři měli >zhoubce země«, t. j. 
T-ory, ze země vykořeniti. Žižka, poraziv 
pány u Skalice za Jaroměři a Pražany u Male- 
sova za Kutnou Horou, opanoval několik 
měst Pražanů poslušných a vtrhl do Plzeň- 
ska, odkudž však před panskou přesilou mu- 
sil couvnouti k Žatci. Posíliv se oddíly z ně- 
kolika měst táborských, položil se táborem 
u Libné, chystaje se dobývati Prahy pro její 
spolky s pány pod jednou. Avšak prostřed- 
nictvím Sigmunda KorybutoviČe a Jana Ro- 
kycany učměn mír, načež T. společně s Pra- 
žany a pány podobojí podnikli výpravu do 
Moravy proti Sigmundovi a jeho zeti Albrech- 
tovi. Po cestě Žižka zemřel při obléhání Při- 
byslavě (11. říj. 1424). Svým důrazným vli- 
vem Žižka dovedl udržeti stranu Táborskou 
v jednotě, avšak po jeho smrti přívrženci 
jeho, v názorech náboženských mírnější, od- 
dělili se od ostatních T-orův i politicky a 
zorganisovali se pod jménem Sirotků (v- 1.). 
Města, která dříve náležela oběma bratrstvům 
dohromady, byla mezi ně rozdělena. Vrch- 
ním hejtmanem vlastních T-orů byl zvolen 
Jan Hvězda zVícemilic. Rozmišky mezi 
Pražany a T-ory velmi záhy zase se vrátily, 
takže 31. břez. 1425 T. pokusili se dobýti 
Prahy nočním útokem, avšak byli odraženi. 
Za to dobyli Slaného i jiných měst. Při oblé- 
hání Vožice Jan Hvězda byl smrtelně zraněn, 
avšak dočkal se ještě dobytí města i jednáni 
nového míru s Pražany, s nimiž umluvena 
společná výprava proti Sigmundovi a Albrech- 
tovi Rakouskému. T-ory vedl pan Bohuslav 
ze Švamberka, načež mezi táborskými hejt- 
many vynikl nejvíce Prokop Holý (v. t.), 
vedle něho Jakoubek z Vřesovic i Při- 
bík z Klenového, kteří značně rozmnožili 
válečnou slávu T-orů. V bitvě u Ústí nad 
Labem (16. čna 1426) Prokop velel spojeným 
vojskům českým a t. r. bojoval vítězně na 
Moravě s Albrechtem. Přibík z Klenového 
svými vítězstvími nad katol. pány přiměl 
Oldřicha z Rožmberka, aby učinil b T-ory 
přiměří. Po vypuzení Sigmunda Korybuto- 
viČe (1427) Pražané rozeHi se s pány katol. I 



i podobojí a hledali náhradu ve spolku s T-ory 
a Sirotky, takže tito stali se nejmocnější po^ 
litickou stranou v Čechách. Spojení T. a Pra- 
žané táhli pod Prokopem k Tachovu, odkudi 
před nimi němečtí křižáci bez bitvy utekli 
(v srp. 1427), a hned potom oblehli a dobyli 
Kolína, hlavni opory jednoty panské. R. 1427 
i 1428 spojené strany husitské podniklv pak 
různé vpády do okolních zemi, jako do Uher^ 
Rakous, Slezska, a značně je poplenily. Po- 
dobné výpravy pořádány s větším menším 
štěstím i v letech příštíbh až do r. 1431, při 
čemž zejména Německo a Morava Prokopem 
byly navštíveny. T. ovšem také tvořili znač- 
nou část vojska, před nímž křižáci u Do- 
mažlic 14. srp. (1431) hanebně uprchlí. Když 
potom koncil Basilejský navrhoval smír, T^ 
rozhodně se vzpírali iakémukoliv jednáni se 
sborem, v němž, pravili, zasedali jejich úhlavní 
nepřátelé, později však pro obecný prospěch 
země upustili od svého odpoiu a vyslali Pro- 
kopa za svého plnomocníka ke sjezdu Cheb- 
skému a později i k samému koncilu do Ba- 
sileje. Zatím co se vyjednávalo, ruch válečný 
neutichl. T. podnikli se Sirotky několik ná- 
jezdů do ciziny, zejména do Uher, načež. 
(1433) pod velením Prokopovým vojsko spo- 
jených stran podobojí oblehlo Plzeň, dotud 
hlavní oporu strany katolické. Dlouhým oblé- 
háním, nemocmi a jinými příhodami byla. 
však uvolněna kázeň ve vojsku, jež v té 
době již také namnoze pozbylo zápalu pro 
věc za svatou pokládanou. Dokonce vypukla 
i vzbouření proti Prokopovi, jenž byv pora- 
něn odešel od vojska do Prahy. Této slabo- 
stí T-orů mínili využíti páni pod jednou 
i podobojí, zesílení mírnými kališniky, jimž 
všem byl proti mysli politický primát T-orů, 
kteří v té době znemožňovali dohodu s kon- 
cilem, ježto její podmínky v Praze r. 1433 
s posly koncilia umluvené, pokládali za ne- 
přijatelné. Vůdce panské jednoty pan Diviš 
Bořek z Miletínka soustředil obratně 
u Kutné Hory silné vojsko, s nímŽ opano- 
val Prahu. Prokop vrátil se k svému vojsku^ 
upustil od dobýváni Plzně a táhl ku Praze, 
aby se ji opět zmocnil. Nejsa dosti silen^ 
táhl ke Kolínu, aby se spojil s posilami Si- 
rotků z vých. Čech, byl však panským voj- 
skem následován a poražen v bitvě u Li- 
pan (30. květ. 1434). Tím byla úplně zlo- 
mena politická sila bratrstva Sirotčího i Tá- 
borského, jež od té doby hrálo úlohu jen 
podřízenou. Důsledkem bitvy Lipanské byla 
také nové jednáni o kompaktáta na sjezde 
Brněnském (1435), jehož se účastnili i tá- 
borští plnomocníci, kteří byli také přítomni 
na pražském sněme, kde od celé země by] 
přijat Sigmund za krále. Většina T-orů, ve- 
dená knězem Bedřichem ze Strážnice,, 
nebyla již schopna odporu, musilaf i s Oldři- 
chem z Rožmberka učiniti mír. V odporu 
setrvali jen Hradec Králové a Jan Roháč 
z Dube, avšak za krátko v Hradci strana 
mirnějšich kališniků zvítězila nad T-ory a 
Roháč byl obklíčen na svém hradě Sioné» 
donucen ke kapitulaci a v Praze oběšen. 



Táboří. 



15 



Po SigiDundově smrti T. s pokročilejší 
stranou podobojí volili za krále Kazimíra 
Polského proti Albrechtovi Rakouskému. Po 
smrti Albrechtové učinili jakýsi smír s ostat- 
ními stranami v zemi. Tím ovšem vojenské 
roty jejich pozbyly doma úplně významu a 
proto dávaly se najímati do cizích služeb, 
zejména v Uhrách, bez ohledu na poměry 
politické. Mezi nečetnými Šlechtici, přiznáva- 
iidmi se posud ke straně Táborské, vynikal 
Jan Kolda ze Žampachu, který zmocnil 
se hradu a města Náchoda a znepokojoval 
své sousedy. Kd^^š bylo proti němu zakro- 
čeno, T. se ho ujali, a byla by z toho po- 
vstala nová domácí válka, kdyby Kolda ne- 
byl se poddal nálezu rozsudích. R. 1443 ko- 
nala se v Kutné Hoře poslední disputace 
mezi kněžimi táborskými a podobojí, jež opět 
neměla výsledku, avšak příštího roku bylo 
na pražském sněme učeni kališnické prohlá- 
šeno za jediné pravé, kdežto věroučná sou- 
stava hlavy táborského kněžstva, Mikuláše 
z Pelhřimova (Biskupce), jakož i další racio- 
nallstické vývody knězi táborských jako ka- 
cířské zavrženy. Pod dojmem tohoto roz- 
sudku města táborská rychle odpadávala od 
svých kněží, až posléze zbyl Tábor sám. 
Když Jiří Poděbradský r. 1452 byl zvolen 
za správce království, vzepřelo se mu město 
Tábor spolu s panem Oldřichem z Rožm- 
berka, avšak bylo od Jiřího dobyto, načež 
byly do Tábora zavedeny pražské řády cír- 
kevní, poslední pak hlavy T-orův interno- 
vány, a to Mikuláš z Pelhřimova v Poděbra- 
dech a Václav Koranda na Liticích. Část 
T-orů přijala úřední kališnictví, část pak 
spolu s jinými obrodila se v nové nauce 
Petra Chelčického a v nové společnosti ná- 
boženské: v Jednotě českých bratří. 

Bratrstvo Táborské mělo své zvláštní zří- 
zení spolkové, při kterém se rozeznávala 
>obec polem pracující*, t. j. stálé vojsko, od 
usedlého obyvatelstva ve městech a vsích. 
Obyvatelstvo měst spravovalo se svým staro- 
dávným obecním zřízením, které v Táboře, 
ač byl nově založen, bylo dlením doby za- 
vedeno, tak že místo původních čtyř hejt- 
manů, kteří Tábor zorganisovali nábožensky 
a vojensky, nastoupila obyčejná obecni správa, 
provozovaná volenými konšely a purkmistry. 
Vedle těchto představených obecních byl 
však na ten Čas v každém městě ustanoven 
velitel vojenský, řečený hejtman, kterého ně- 
které obce volily svobodně, avšak v mě- 
stech a hradech mocí dobytých byli dosazo- 
váni od vrchní správy bratrstva. Vojsko mělo 
svého zvláštního nejvyššího polního hejtmana 
s podřízenými nižšími hejtmany a jinými vo- 
jenskými zřízenci. Nade všemi hejtmany míst- 
ními i polními stála, jak se zdá, jista rada, 
jejíž členové se nazývali staršími bratry a 
byli to dílem hejtmani neb jiní vážnější muži. 
V čele jejím stál snad vladař, o němž se ví, 
Že po r. 1430 měl nejvyšší správu civilní. •— 
Úsilí T-orů, pHblíŽiti se co nejvíce k životu 
apoštolskému, vedlo k socialismu a kommu- 
nismu. Tento projevil se hned na počátku 



zřizováním kommunistických pokladen, po- 
čtem tři, spravovaných kněžimi, ale tato zá- 
sada zrušení soukromého jmění dlouho ne- 
potrvala. Silněji a trvaleji projevil se socia- 
lismus úsilím po zrušeni všech rozdílů sta- 
vovských a poddanských, rovněž tak ostrou 
nenávistí ke všelikému uhlazenějšímu životu 
a všemu vyššímu vzdělání. Kommunistické 
učeni táborské přilákalo do bratrstva mnoho 
lidu selského, který doufal, že nyní přesta- 
nou všecky dávky duchovním i světským 
pánům. Ale praxe vypadla jinak. Obec Tá- 
borská vymáhala nyní tyto dávky pro sebe, 
s přísností mnohdy větši než pani dřívější. 
Ne lépe vedlo se řemeslníkům, kteří se se- 
dláky tvořili jádro strany, avšak také byli 
přetíženi platy a tím oslabeni. Rovnost sta- 
vovská provedena byla pouze částečně a to 
ien ve vojsku, kde každý stejně byl podro- 
ben vojenskému velení a zákonu válečnému. 
Jinak bylo stavovské tříděni zachováno a 
lechtá domohla se dokonce i vlivného po- 
staveni v obci Táborské. Jest tedy jisto, že 
v Táborstvi kvasily silné zárodky demokra- 
tické republiky, ale nevyvinuly se, byl tedy 
demokratický charakter Táborstvi přeceňo- 
ván. 

Náboženská nauka T-orů, jejímž hlavním 
vybudovatelem byl biskup Mikuláš z Pelhři- 
mova (viz z Pelhřimova), daleko se uchý- 
lila od učeni Husova, ale tím i předstihla 
svůj věk. Lze míti za to, že vliv na její vý- 
voj mělo i učeni valdenské, v již. Čechách 
rozšířené. Jediným pramenem viry byla T-o- 
rům bible, všecky ostatní knihy byly jim chy- 
trostmi Antikristovými, ale přes to vyznali 
se všichni knězi v latině, znali Otce církevní, 
knihy Wiklifovy, spisovatele od něho uvá- 
děné a j. Ba studium theologické a znalost 
latiny z opravdového zájmu náboženského 
vniklo i v prostý lid obojího pohlaví. Ob- 
řady byly zjednodušeny, duchovní dělili se 
jen na kněze a jáhny, lišící se od nekněži 
jen láskou, vírou, čistotou a ctnostným Ži- 
votem, nikoliv ornáty a jinými znaky vněj- 
šími, bohoslužba vykonávaná jazykem českým 
a na místě libovolném, zpívány české písně. 
I věrouka táborská se zjednodušila. O svá- 
tosti oltářní věřeno, že chléb a víno se ne- 
proměňuji, že Kristus, jenž vstoupil na ne- 
besa, ve svátosti není přítomen ani osobně, 
ani podstatně, nýbrž duchovně, svojí milostí. 
Z toho odvodili důsledek, že nesluší se svá- 
tosti konati poklonu a pozdvihovati ji. Ze 
svátostí podrželi jeŠtě křest, jejž vykonávali 
velmi prostě. Zavrhovali víru v očistec, zá- 
dušní mše, žehnáni křižem, zpověď, ctěni sva- 
tých a ostatků. Posty ukládali jen ve spo- 
jení s modlitbou. Kromě neděle neměli svátků. 
Kněžské jmění a řády klášterní byly jim 
proti mysli, jen kněz bez hříchu smrtelného 
směl pf-isluhovati. Radikálnosti těchto nauk 
byli ovšem mnozí přivedeni na scestí, tak že 
v lůně T-orů vznikly sekty, jako Adamité 
(v. t. 2), proti nimi T. vystupovali se stej- 
nou přísností jako proti ostatním, kdož ne- 
souhlasili s jejich učením. Později však T. 



16 



Taborion — Táborský. 



prohlašovali, že každé trestáni bludařů na 
těle i živote jest proti evai^eliu a proti praxi 
prvotní církve. Po bitvé u Lipan T. silné 
upouštěli od svých věroučných zvláštností, 
tak že se obmezily jen na uČeni o večeři 
Páně. A to právě bylo hlavním podnětem 
k zakročení proti T-rům na sněme r. 1444. — 
V národnostní příčině T. vykonali ovšem 
mnoho tím, že přispěli k vymýcení němec- 
kého živlu z Čech a dbali o český jazyk ve 
škole, kostele i j. 

Literátu ra o T-orech obmezuje se na ně- 
kolik málo vynikajících děl. Jsou to přede- 
vším Palackého Dějiny národa českého IIL, 
Tomkův Dějepis města Prahy IV., t, Děje 
university pražské L (1849); z novějších pak: 
GoU, Quellen u. Untersuchungen lí. (1882); 
BezoloT ^ur Gesch. des Hussitentums (1874, 
čes. překl. od A.Chytila 1904), J. Vlček, Dě- 
jiny literatury české L (1894) a Zd. Nejedly, 
Prameny k synodám kněží pražských a tá- 
borských (1900). Z pramenů jediným celistvě 
zachovaným jest Mikuláše z Pelhřimova Chro- 
nicon Taboritarum (vyd. HOfler, Gesch. der 
Hussit. Bewegung II.)* Podrobnější literatura 
o celku, jednotlivostech i pramenech viz Zíbrt, 
Bibliografie čes. historie III. 1, str. 27 si. Skč, 

Taborion, v řecké církvi tolik co Pro- 
měnění Páně. 

Tábornlotvi (lat. castrametatio^ v rom. 
jazycích podobně, něm. téŽ Kastrametaiion 
neb Lagerkunst) jest umění vyhledati pro 
táhnoucí vojsko pro odpočinek a delší po- 
byt místo, tábořiště, v daných okolnosteh 
nejvýhodnější, a bývá vykonáváno zpravidla 
důstojníky generálního štábu s pomocníky, 
nejvíce pobočníky od vojska do ležení urče- 
ného. Srv. Ležení vojenské. FAÍ. 

Taborowskl Stanislaw, hudebník pol- 
ský a virtuos na housle (♦ 1830 na Volyni). 
Studoval v Petrohradě na universitě a tam 
také r. 1863 po prvé vystoupil za podpory 
svých příznivců generála Adama Rzewuského 
a hraběte Wielkovského. Později nastou- 
pil umělepkou cestu Polskem, Volyní, Ukra- 
jinou a Podolském, načež ještě tři roky 
studoval na konservatoři v Brusselu, 1859 až 
1860 koncertoval v Paříži, Berlíně, Varšavě, 
Žitoměři a Kijevě, r. 1871 a 1872 v Krakově 
a v Poznani. Napsal též několik skladeb, 
zvláště pro housle. 

Tftborskoje, ruská vesnice v ochanském 
Újezdě permské gubernie, nad ř. Kamou, na 
níž se zde nakládají a pak splavují kovy do- 
byté v permských horních závodech. 4000 oby- 
vatelů. Pp, 

Táborský: 1) T. lan, původně Jan Vi- 
límek, čes. Bratr a spis. (f 1495 v Lito- 
myšli), byl prvotně katol. farářem v Táboře, 
ale záhy přistoupil k Jednotě, v níž již r. 1467 
volen do úzké rady a r. 1474 s Br. Proko- 
pem a j. cestoval do Slezska navštívit Val- 
denských. Vynikající účast měl v reorgani- 
saci Jednoty na synodě brandýské, postaviv 
se na stranu Klenovského, Krasonického a 
jiných Bratři liberálnějších, začež Blahoslav 
slaví jej jako muže >moudrého, v Jednotě 



na věky slovutného a vzácnéhoc. Poslední 
léta svá byl správcem bratrského sboru lito- 
myšlského. Vedle šesti pbni (v kancionále 
Samotulském) známy jsou z liter, prací T-kého 
ještě Počtu vydání ^ vity a Na první kápi' 
tolu sv. Petra o ctnostech psáni (obé v ruko- 
pise). Viz Jirečkovu Rukověť, II., 283. 

2) T. z Klokotské Hory či Ahorn- 
perka lan, krasopisec a spis. čes. (* 1500 
v Klokotech u Tábora — t 1672 v Praze). 
Vyučiv se v hudbě a krasopisectví, studoval 
na pražské universitě jmenovitě mathema- 
tiku a astronomii. Pobyv krátký čas varha- 
níkem na Mělníce, usadil se v Praze a za- 
řídil si dílnu krasopiseckou, v níž zaměstnáni 
byli Vavř. Bílý, Matěj Pecka, Adam Kazibaba 
a j. a z níž vyšly slavné kancionály chru- 
dimský (1630), dva svatovítské (1541 a 
1552), čáslavský (1557, nyní v dvorní knih. 
vídeň.), žlutický (1558), teplický a kla- 
tovský (1560), českobrodský (1561, nyní 
v univ. knih. pražské), rybářovský (1568) 
a j. T. proslul také jako správce (od r. 1552) 
staroměstského orloje, za kterouž příčinou 
složil Vypsáni orloje prafského, jež r. 1670 po- 
dal staroměstské radě (vyd. r. 1901 J. Teige). 
Vedle prací těchto, jež vynesly mu nejen 
značné jmění, ale r. 1564 také erb a přído- 
mek a r. 1556 povýšení do stavu vladyckého, 
T. byl také literárně činný, skládaje (od 
r. 1529) jednak hojné pisni duchovni, jež vy- 
šly v jeho vydání kancionálu Miřinského, 
v Cithaře Třanovského a j., ale narážely na 
odpor jak Bratří tak i Bydžovského, a jednak 
vydávaje tiskem zpěvníky cizí, jmenovitě třetí 
a čtvrté přesnější vydání Miřinského » Písní 
Starého zákona* (1567 a 1577; k tomuto při- 
pojena Zpráva ojednostajném ^{pivániao obecni 
notě). Sapfícké verše T-kého s akrostichy, 
sepsané do některých kancionálů z jeho dílny 
vyšlých, otištěny v »Památkách« 1854, 1859 
(tu i podobizna jeho z kancionálu svatovít- 
ského z r. 1551), 1864. Viz >CCM.«, 1872; Ji- 
rečkovu Rukověť, II., 283 si. a K. Konráda 
Dějiny posvátného zpěvu staročeského od 
XV. věku a úvod ve vydání Zprávy o orloji 
od J. Teige. 

8) T. Qirysostom Xaver Ignác, prae- 
monstrát a spis. (♦ 1696 v Sokohiicích na Mo- 
ravě — t 1748). Dosáhnuv mistrovství filo- 
sofie a bakalářstvi theologie spravoval jako 
praemonstrát kláštera hradištského faru bo- 
huňo vičkou (1739—44), pak kněhnickou. Ze 
spisů jeho, psaných latinsky, německy a 
česky, nejznámější jsou hojná česká kázání 
I s módními tehdy latin, tituly a citáty, dra- 
, stická ve formě i v obsahu, jimiž jméno 
I T-kého na Moravě daleko proslulo: Tria ta- 
bernacula in monte Thabores exstructa (Olo- 
I mouč, 1732), 61 kázání svátečních o svatých; 
I Mons Thabor evangelicae veritatis radiis incla^ 
I rescens ,,,seu Conciones Moravicae (Kr. Hra- 
I dec, 1747); Goffinéova příruční postilla (t.) 
a j. Viz Jirečkovu Rukověf, II., 283, a Vlč- 
j kovy Dějiny české literatury, II., 26 si. 

4) T. František, básník a spis. čes. (* 16. 
led. 1858 v Bystřici p. Hostýnem), nyní pro- 



Tabouret — Tabulata. 



17 



fessor vys. dívči školy v Praze. Samostatné 
napsal a vydal: Bi^n/ (Praha, 1884, u Otty); 
Mdodie, básné (t., 1893, u Otty); Stará ko- 
medie (t., 1891, u Otty^ do progr. vyš. div. 
školy napsal : Erhenúv ^Štédrý den* (1887) ; Ka- 
pHola o hygieně školní: O polodenním vjručO' 
pdni (1891); Reforma yyUích dívčích ikol v Pru- 
sku (1895); přel. M. J. Lermontova »Básn6€, 
2 sv. (t., 1892 a 1895, u Otty ve »Sborniku 
svět. poesiec). Galerie TVetjákovskd (»Volné 
Směry « III.); Slwo o ruském umění do Rěpina 
[U V.); /. N. Kramskoj (»NaSe Doba* IlI. a 
V.); H, Sehwaiger.Jeho ^ivot a dílo (1903) a j. 

6) T. V. Š. vil Stein-Táborský. 

xkboiirtt [taburéj, fr., nízká stolička bez 
lenocha. 

Tabiis, Tebriz, Tauris, hl. m. prov. 
ázerbeidžánské v sev.-záp. Persii, 538 km sz. 
od Teheránu, 55 km v. od jez. Urmijského, 
na úpatí poh. Sehenda, které tu přechází 
úplné v rovinu, při řece Mehran-Rúdu, má 
asi 180.000 obyv. Hojné zahrady odrážejí se 
svým šedozeleným stromovím od okolní 
posté krajiny, avšak uvnitř města je splef 
křivolakých uliček mezi holými zdmi domů. 
Hrady i citadella město ovládající jsou silně 
sešlé. Z bohatého města, majícího r. 1675 asi 
550.000 obyv., staly se následkem zhoubných 
zemětřesení poloviční zříceniny a slavné kdysi 
mešity se rozpadávají. Ale svou výhodnou 
polohou obchodní mezi Teheránem a Erze- 
rúmem udrželo si přece obchod třeba silně 
pokleslý, jak svědčí posud četné bázáry a 
40 karavanserájů. Obchodem zabývají se 
hlavně Arméni, prodávajíce angl., franc. a 
zvláště ruské zboží. Otevřením dráhy trans- 
kavkáxské obchod se přesunul do Restu, ale 
dokončením trati Tiflís-Erivaň-T. zajisté ra- 
pidně stoupne. O T. Často bojováno mezi 
Turky a Peršany. Někdy i blízké Urmijské 
jez. bývá nazýváno jez. Tabrízským. 

Tabu, slovo polynéské, jež podobně jako 
lat. sacer znamená jednak »posvátnýc, jednak 
•zapověděn^*, »klatý«, >nečistý<. T. u Poly- 
nésanů značí systém zapovědí, jež se vzta- 
hují k osobám i věcem, k jídlu a piti, ke 
stromům, zvířatům, pozemkům a j. Osoba 
i majetek pohlavárů a kněží, božiátě vždycky 
jsou t., t. j. nedotknutelné, a cokoliv pohla- 
vár prohlásí za t., jest jeho majetkem. Vkro- 
čí-li do něčího domu, dům ten stává se t. a 
majetnik nesmi v něm déle přebývati. Kdo 
by t. porušil, trestán byl smrtí. Také prostý 
člověk mohl na některou věc položiti t. k za- 
bezpečeni svého majetku. Jsouf pro t. zvláštní 
znamení, podle kterých se poznaji. Chce-li 
někdo na př. sváj chiebovník uhájiti zlodějů, 
pověsí naň list kokosový, ustrojený na po- 
dobu žraloka. To znamená: kdo by kradl se 
stromu tohoto, af ho žralok sežere. Některé 
věci jsou přirozeně t. (»nečistéc), jako: žena 
po porodu nebo menstruaci, mrtvola, hlava a 
vlasy pohlavárovy a p. Nešetření zákazů spo- 
jených s t mělo pro Evropany často smutné 
následky, o čemž svědčí zejména zavražděni 
Cookovo na ostrovech Havajských. Srv. J. G. 
Ffazer, »Taboo< v Enc. Brit. a zvláštní otisk. 

OtdhrSlomikNaoeii^, •▼. XXV. i2 1 1906. 



Tftbnl*, lat., deska, tabule. Množ. číslo 
tabulae, viz Desky. 

T. Amalfitana viz Amalfi. 

T. Bantina viz Bantina tabula. 

T. Heracleensis viz Héraklejská 
dska. 

T. Iliaca viz Ilijská deska. 

T. Peutingeriana viz Peutingerova 
dska. 

T. rasa, t. j. psací deska uhlazená, s které 
bylo písmo shlazeno; v přeneseném smyslu 
»niČehož nic«. V psychologii říká se t. rasa 
o duši, která posud jest beze všech dojmů 
a představ a čeká teprve popudů ze ze- 
vnejška jí přicházejících. 

Tabnlarium (lat.\ archiv. Dfiležité li- 
stiny státní, jako zákony a smlouvy, byly 
v starém Římě za nejstarší doby vystavo- 
vány k všeobecné známosti na Capitoliu 
nebo na foru. Později zakládány pro ně 
zvláštní ardiivy. Pro smlouvy (foedera) zří- 
zen archiv na Capitoliu nejspíše v blízkosti 
chrámu Jovova. Listiny týkající se státních 
financí uchovávány byly v chrámu Saturnové, 
v t. zv. aerariú. Pro senatus consulta a ple- 
biscita důležitá pro plebeje určen byl chrám 
Cereřin. Záznamy censorské ukládány byly 
v t. zv. atrium Libertatis a v chrámě Nymf. 
Všeobecný říšský archiv, zvaný též t., zřízen 
byl teprv r. 83 př. Kr. na svahu Capitolia a 
zaujímal celou západní stranu fora. Na tros- 
kách jeho vypíná se nyní palác senátorský. 

V době císařské vedle tohoto všeobecného 
archivu existoval archiv císařský na Palatinu 
(t. Caesaris), Též jednotlivé korporace měly 
své archivy, tak zvláště pontifikové, augurové 
a jiná kollegia. Po vzoru Říma zakládala 
i municipia své archivy. 0,J-i, 

Tabnlámi, knihovní, deskový. 

Tabnlate, koraly desknaté, vymřelý 
řád korálů s trsy obyčejně značných roz- 
měrů, stromovitými, hlízovitými nebo pláto- 
vitými. Trsy jsou budovány jedinci hrana- 
tými, řidčeji válcovitými, kteří obyčejně svými 
samostatnými stěnami těsně k sobě se kla- 
dou. Stěny bývají proděravěny t. zv. póry, 
obyčejně pravidelně rozestavenými. Póry ty, 
zda se, měly význam při rozmnožování, které 
dalo se postranními puky nebo poltěnim, 
řidčeji pučením mczistěnným neb kališnim. 

V jedincích není příček, nýbrž někdy trny, 
za to dna (tabulae), příčné to lamelly tenké, 
jsou velmi hojná a rozděluji koral v četné 
komůrky, z nichž jen nejposlednější byla 
obývána zviřetem,kdeŽto ostatní byly prázdné. 
Řád tento jest vymřelý a až na jednu čeleď 
(Chaetetidae) vymírá prvohorami. V poslední 
době byly rody sem čítané rozřazovány mezi 
koraly šestiČetné {Hexacoralla), ježto póry, 
byly pokládány za analogon mezer u korálů 
pórovitých {Porosa) se vyskytujících. Však 
pravidelné kruhovité obrysy pór, jejich určité 
umístění do 2—3 obyčejně střídavých řad 
podélných a jiné znaky, jako rozšířené trny 
nad póry uvnitř korálů a j. dosvědčují, že 
póry t-at nelze srovnávati s nepravidelnými 
mezerami ve stěnách korálů z v. pórovitými. 

2 



18 



Tabulátor — Tacca. 



Sloieji lem čeledi: FaTOsitidae, nejhlav- 
néjši skupina s jedinci 6- aneb 5— 7hranými, 
vyskytuje se ▼ siluru a jde až do karbonu. 
Čitá nejčetnéjží druhy rodů Favosites, Miche- 
linia z karbonu, Pleurodictyum z devonu, 
Trachypora, Alveolites, Coenites a j. Cel. Sj' 
ringoporidae má trsy z jedinců válcovi- 
tých, jejichž dna nejsou vodorovná, nýbrž 
nálevkovitč prohloubeuá a stfny bez pórů. 
Syringopora, Thecotíegites a i. Cel. Roeine- 
ridae má trsy bochnikovite, veliké, jedinci 
jsou hranoloviti, se stěnami mocně ztloust- 
lými a póry proděravěnými. Dna jsou bubli- 
no vitá, až nálevkoví tě prohloubená. Roemeria 
z devona, Syringolites ze siluru. Čel. Haly- 
sitidae má trs v z dlouhých, různě vinu- 
tých řad jedinců v příčném průřezu vejči- 
tých, kteří staví se užil stranou rovnoběžně 
k sobě a na bočných stěnách vrásčitou epi- 
thékou společnou jsou pokryti. Někdy tito 

Íedinci střídají se pravidelně s jinými, mno- 
lem menšími a v průřezu čtyřhranými. Dna 
jsou četná. Halysttts v siluru. Čel. Theci- 
dae tvoři skupinu odloučenou majíc uvnitř 
lišty na způsob příček, které na vnějšek se 
prodlužují. Thecia v siluru a devonu. Čel. 
Auloporidae má trsy aspoň části jedinců 
přirostlé. Jedinci jsou válcovití, malí, s tlu- 
stou celistvou stěnou. Uvnitř někdy obje- 
vuje se podélné ryhování. Hlavní rod Aulo- 
pora jest hojným zjevem na jiných zkameně- 
linách ze siluru až karbonu. Trsv čel. Chae- 
tetidae skládají se z jedinců velmi jemných, 
hranolovitých, kteří spolu srůstají, tak že 
mezi nimi jest stěna jediná, bez pórů. Dna 
jsou četná. Chaetetes počíná karbonem a vy- 
mírá křídou. Do příbuzenstva korálů desk- 
natých klade se také vymřelá bohatá sku- 
pina Monticuliporidae, která však ně- 
kterými spisovateli (Ulrich) vykládána jest 
jako mechovky. — Srv. H. A. Nicholson, 
On the structure and affinities of T. (1879); 
F. Počta, Barrande, Systéme silurien du 
centre de la Bohéme. Vol. VIII., partie 2me 
(1902). Pa, 

Tabulátor viz Psací stroje, str. 902 ^i. 

Tabnlatora (z lat. tabula) bylo původně 
krátké, přehledné (jako na tabuli) sestavení 
jednotlivých, ku provedení hudebního kusu 
příslušných hlasů jako při nynější partituře. 
Bylo jí však užíváno asi hlavně ku přenášení 
a přizpůsobování skladeb vokálních pro loutnu 
nebo klavír a varhany. Z toho vyvinulo se 
pak notové písmo, které neužívalo linii a 
značek notových, nýbrž písmen neb čísel, a 
poněvadž naše značení notové jest jen zkrá- 
ceným označováním písmen (klíč basový není 
než zkrácené a zpitvořené F, altový c, hous- 
lový f \ jest patrně t. starší, sahajíc až do 
stol. X. T. byla dvojí, italská a německá čili 
varhanová. Italská užívala liniové soustavy 
s notami, kdežto německou t-ru tvořila pís- 
mena a určité zuačky, nikoli noty. Německá 
t. udržela se až asi do r. 1700 a od ní po- 
chodí nynější řád tónové soustavy a pojme- 
nování not písmenami. Různé oktávy lišily 
se velikými a malými písmenami, vyšší ozna- 



čovány čárkami, jako c, d, e neb c, d^ e neb c 
atd. Všem t-rám společné bylo zvláštní ozna- 
čeni rhy thmických hodnot jednotlivých tónů, 
a to značkami kladenými nad písmenami neb 
číslicemi. Bod # značil brevh, čárka j semi- 
hr^is^ háček f\ minimu, dvojnásobný háček 

1^ semiminimu, trojnásobný ^ fu$u^ čtyřná- 



sobný K semijusu. Tytéž značky nad čárkou 
položené ^ fs^ zméUy pausy. Později teprv^ 

ve stol. XVII., odpovídala čárka | naší čtvrti, 
i^ osmině atd. a moderní způsob písma při 
krátkých hodnotách notových převzat z t-ry. 
V t-rách užíváno také již v XVI. stol. místo 
háčků při hodnotách stejných po sobě jdou- 
cích společného označení, čar příčných, jež 
přešly do mensurního písma teprve počát- 
kem XVIII. stol. a také takty oddělovány 
čarou, tak že t-ry z těch dob podobají se ve 
mnohém vzhlede notaci dnešní, zvláště tam, 
kde melodie byla označována za pětiřádko- 
vou soustavu Černými notovými značkami, 
s nimiž spojována hodnota rhythmická. T. 
loutnová skládala se z čísel a písmen. Tisky 
varhanové t-ry zachovaly se velmi četné (od 
Virdunga, Agricoly, Paixe, Amerbacha, Bernh. 
Schmida, Woltze, Hans Gerleho, Arn. Schlicka 
a j.), rovněž t-ry loutnové (Hans Judenkunig, 
G. Neusiedler a j.). O t-rách u Meistersin- 
gerů viz Meistergesang. Srv. Kiesewet- 
ter, Die T-ren der alten Praktiker; Wasie- 
lewski, Gesch. der Instrumentaimusik (Lip., 
1878). 

Tabule (z lat. tabula), vlastně deska, 
prkno. Ve smysle přeneseném tolik co pan- 
ský stůl, hostina. 

T., tabulová hora viz Hory, str. 645fr. 

T. bánská, t. královská, t. sedm ip a n- 
ská viz Sedmipanská tabule. 

T. magnátů viz Magnáti. 

Tabnlet č. tabulett, lat., skříň se zá- 
suvkami na zboží podomních obchodníkův a 
kramářův. 

Tabulka viz Tabella. — T. Barkerova 
viz Barker 1). — T-ky alfonsinské viz 
Alf o nsinské tabulky astronomické. — 
T-ky rudolfínské viz K^pler, str. 170 tf. 

Tabulová hora (angl. Table Mountain\ 
pod níž se rozkládá Kapské město (v. t ). 

Tabulová sátoka viz Kapské město. 

Tabun, v jižní a jihových. Rusi stádo 
koní, pasoucích se na stepi. 

Tabur (z tur. thdbúr\ v tureckém vojštČ 
pěší bataillon, čtvrtina pluku, čítající ve stavu 
válečném 800—1000 mužů. Dělí se na 8 set- 
nin {bólúk), 

Taoamahaoa [takamahakaj viz Galo- 
phyllum. 

Tacoa [takkaj Forst., taká, rod rostlin 
lilijokvětých z čeledi Taccaceae, čítající 
asi 9 druhů bylin rozšířených a částečně i pě- 
stovaných v tropických krajinách obou polo- 
koulí, zejména však na ostrovech Indického 
a Tichého okeánu. T. prospívá hlízami po 
boku plazivého oddenku se vyvinujícími, ský- 



Tacca — Tacitus. 



19 



tajidmi hojné potravy moučnato-škrobovité. 
V tom směru zvláště vyniká T. pinnatiflda 
Forst., t. protiseČná, t. zv. podle 3krát 
neb 2krát Slaločných velikých listů, jejichž 
laloky jsou protisečné n. nestejné chobot- 
naté. Hlízy jeli jsou H 16 cm dlouhé, kulaté 
a až 4 /r|r těiké, v planém stavu chuti ostře 
hoHcé, avSak pěstované chuti mírnější, tak že 
požívají se nejen vařené, ale pro hojnost (asi 
147o) Škrobu, zvaného východoindický 
arrowroot, slouží i zejména k výrobě 
mouky na pečivo, prý velmi chutné. Nastrou- 
hané čerstvé hlízy jsou téŽ účinnými obklady 
ran šípy způsobených. Kromě toho užívá se 
sušených a vybílených stvolů květních, do- 
sahujících výšky i 2 lil, ke splétáni klobouků. 
Méně oblíbený škrob dává T. palmata Blume, 
L dlanitá. Déd, 

Taoca [taká] Jac, sochař florentský, od 
něhož pochází mramorový originál sedícího 
divokého kance, který se chová v Uffiziich 
a jehož kovový odlitek jest na podélné straně 
Mercato Nuovo ve Florencii. R. 1629 odlil 
v kovu kašnu podle modelů Salviniho a Bar- 
diniho, stojící před Spedale degli Innocenti 
tamtéž. Fka, 

Taooaoeae [takka-], takovité, čeleď 
rostlin lilijokvětých z příbuzenstva kosatco- 
vitých, obsahující byliny oddenku hlizovitého 
a listů pouze kořenových, buď celých nebo 
dlanito-peřenolaločných. Na dlouhém stvolu 
jest kvétenství podoby dvojvijanu, podepře- 
ného dvěma pochvami. První květ stoji 
v paždí dvou listenů křidlo vitých, kdežto li- 
steny ostatních květů mají podobu převis- 
lých vláken. Květy jsou stopkaté, pravidelné 
obojaké, složené z okvětí 61istého, u zpodiny 
trubkovitého, z 6 tyčinek dole k uštům okvět- 
ním přirostlých, s nitkami plátko vitými, na 
konci prohlubenými n. kápo vitým i a s praš- 
níky uvnitř připevněnými, 2pouzdrými. Se- 
meník jest zpodní, 1- n. nedokonale 3pouz- 
drý, s četnými vajíčky na 3 nástěnných se- 
menicích. Jednoduchá čnělka nese terČovi- 
toQ 3laločnou bliznu laloků 2klaných. Bobule 
obsahuje mnoho vejcovitých, hranatých n. 
půlměsícovitých semen s kožovitou, pruho- 
vanou slupkou a zárodkem na dně masitého 
bílku. T. čítají pouze asi 10 druhů domácích 
v tropické Asii, v Novém Hollandu, v Poly- 
nésii a na ostrovech malajských. Nejdůleži- 
tější jejich rod jest Tacca (v. t.). Déd, 

Taoe, lat. a ital. [tače], mlč. 

Tao«at mnlier In eoolesia, lat., t. j. 
žena mlčiž v kostele (i církvi). 

TaoMldo [-čen-l, ital., tolik co táce (v.t). 

Taoet, lat., mlčí (také táce, tacendo, ital. 
tod), značí při hudební skladbě, že příslušný 
hlas neb nástroj mlčí v odstavci takto ozna- 
čeném. Leč by pomlčka byla označena jinak, 
značkami mezi písmem notovým, t. zv. pau- 
sami. 

TaooUlli [takíni] Pietro, hvězdář italský 
(♦ 21. bř. 1838 v Modeně — t 26. bř. 1905 
v Římě), byl od r. 1863 observátorem na hvě- 
zdárně v Palermě a prof., od r. 1879 ředitelem 
meteorol. ústavu a hvězdárny při Collegio 



Romano. Založil r. Í871 společně se Secchim 
vlašskou společnost spektroskopickou, pozo- 
roval r. 1874 v Indii přechod Venuše před 
sluncem a vykonal četná pozorováni oběžnic, 
planetoid a vlasatic. Zvláště důkladně zabý- 
val se spektroskopickým pozorováním slunce. 
Napsal: II passagio di Venere sul Sole dali' 
8/g dicembre i8j4 osservato a Madrapur nel 
Bengafa fP^lermo, 1875). V >Memorie della 
Societa degli Spettroscopisti italianic (Pa- 
lermo a Řím, 1872—83) jsou od něho velmi 
důležité práce o protuberancích, skvrnách 
slunečních, pochodních a j. Četná pojednáni 
astronomická a meteorologická obsažena jsou 
v časopisech odborných. VRý-. 

Taoltumiu Jiří z Háje, odtud také Háj- 
ský, kněz podobojí, směru lutheránského. 
Napsal: Zlatý řett\ek pravého katol, a kře- 
stanského ndbo{enstv{. Latině a česky sepsaný 
katechismus augšpur. konfessi (Praha, 1616); 
Ostatek roijimani o předivném vtéleni Emma- 
nuele, 

Taottns: 1) T. Cornelius, slavný děje- 
pisec římsk;^ z 2. pol. I. stol. po Kr. a z poč. 
IL stol. Zprávy o jeho životě jsou dosti ne- 
úplné. Nevíme, kde a kterého roku se na- 
rodil, ba ani praenomen jeho není jisté. Po- 
dle jedné zprávy zval se P u b 1 i u s, podle 
druhé, méně hodnověrné, Gaius. Soudí se, 
že narodil se kolem r. 54 po Kr. z rodiny 
vzácné a zámožné. Jisto jest, že dostalo se 
mu pečlivého vychování a vzděláni důklad- 
ného. Svědči o tom samy jeho spisy a dále 
ta včc, že záhy zaujal čestné postavení v ži- 
votě veřejném, jsa tu činný iako řečník 
soudní a úředník. Úřednickou dráhu svou na- 
značuje z části sám v Historiích I, 1. Podle 
místa toho soudí se, že za Vespasiana stal 
se tribunus militum laticlavius, za Titaže byl 
quaestorem a hodností tou že byl povýšen 
ve stav senátorský. Z místa pak v ann. 11, 11 
vysvítá, že za Domitiana r. 88 byl členem 
kollegia quindecimvirů sacris faciundis a za- 
stával úřad praetorský. V r. 78 připadá sňatek 
jeho s dcerou Cn. Julia Agricoly, téhož, jenž 
pak jako náměstek v Britannii (78—85^ pro- 
slavil se činy vojenskými. T. asi dvě léta po 
praetuře opustil s chotí svou Řím, bezpo- 
chyby, aby |ako legatus pro praetore někte- 
rou provincii — snad Belgii — spravoval. 
Když r. 93 tchán jeho v Římě zemřel, meš- 
kal i on i žena jeho ještě v cizině. Téhož 
však roku vrátili se oba do Říma a pak T. 
vytrval tu až do konce vlády Domitianovy, 
v ústrani pozoruje s bolem kruté jednání vla- 
daře toho. Zdá se, že v prázdni tc zabýval 
se studiem historickým. Úředně byl činný 
zase až za císaře Nervy, kdy r. 97 stal se con- 
sul suffectus, V hodnosti té měl pohřební řeč 
na Verginia Rufa, téhož, jenž odbojného Vin- 
dika byl přemohl. R. 100 vystoupil na soude 
zároveň se svým přítelem Pliniem mladším 
jako zástupce Afričanů, kteří z vyděračství stí- 
hali Maria Priska. Spojenému úsilí obou po- 
dařilo se provésti odsouzeni obalovaného. 
Jako prokousni spravoval některého roku za 
Trajana, nástupce Nervová, provincii Asii. Ko- 



20 



Tacitus. 



lik let Jeátč potom žil, říci nelze. Toliko se po- 
dobá, že zemřel na počátku vlády Hadrianoyy, 
t. j. kolem r. 120 po Kr. Spisovatelskou čin- 
nost svou zahájil teprve za mírné a šťastné 
vlády Trajanovy, a to spiskem Agricolou^ 
v némž vyložil o životě a povaze tchána 
svého Cn. Julia Agricoly. Jest to dílo plné 
piety a úcty k zesnulému. Mezi jiným líČi se 
v něm, j^ Agricola v Britaunii jsa náměst- 
kem si počínal, jaké zásluhy si získal podro- 
bením tamních kmenů severních, jak od Do- 
mitiana, jenž žárliv se stal na slávu jeho vá- 
' léčnou, do Říma byl náhle odvolán a tam 
po nějaké době — snad z rozkazu císařova 
otráven byv — zemřel. Zdařilý životopis ten, 
složený za Trajana r. 98, upomíná v slohu a 
výklaciu svém na jadrné vypravováni Sallu- 
stiovo. Brzy po dílku tom, jeáté téhož roku, 
T. sepsal monografii povahy zeměpisné a ná- 
rodopisné, Germanii čili spis o původu, sí- 
dlech, mravech a kmenech Germanů {De ori- 
gine^ sítUf moribus ac populis Germanorum), 
Práce ta zakládá se na dobrých studiích od- 
borných, zejména Caesara a spisů Plinia star- 
šího; zda i z vlastního názoru autorova co 
tu podáno, není jisto. Pro starověk německý 
jest kniha tato ceny převeliké. Po těchto 
dvou pokusích menších T. přikročil k se- 
psání větších děl historických. A tu složil 
nejprve Historiae^ obsahující dějiny římské 
od císařů Galby, Othona a Vitellia až do 
smrti Domitianovy (r. 69—96 po Kr.), udá- 
losti, jichž více méně sám byl svědkem. Dílo 
to mělo původně 14 knih a složeno bylo za 
vlády Trajanovy. Než není zachováno celé, 
nýbrž toliko čtyři prvni knihy a čásC knihy 
páté nás odtud došly. Události, jež se tu v^- 

ÍHSují, připadají pouze v r. 69 a 70 po Kr. 
eště obšírnější dílo dějepisné byly Annaly 
či lépe Knihy od smrti Augustovy {Ab excessu 
divi Augusti libri), Nebof měl spis ten 16 — 
možná i více — knih a jednal o dějinách řím- 
ských od smrti Augustovy až do konce vlády 
Ncronovy, t. j. od r. 14—68 po Kr., končil se 
tedy tam, kde spis předešlý, Historiae^ se po- 
čínal. Ani dílo to nezachovalo se nám úplně. 
Došly nás pouze knihy I— VI, s velikou me- 
zerou v V. a s menší na počátku VI. knihy, 
kde vypravován byl pád všemocného za Ti- 
beria Sejana, dále knihy XI— XVI, kde však 
schází začátek knihy XI. a konec knihy XVI. 
Prvních Šest knih obsahuje vládu Tiberiovu, 
knihy XI. a XII. konec vlády Claudiovy (r. 47 
až 64), ostatní podávají panování císaře Ne- 
rona až do r. 66. Ve vypravování svém T. 
drží se tu až na jisté výjimky pořádku anna- 
listlckého (vypisuje události podle jednotli- 
vých roků), ze kteréž příčiny častěji dílo to 
annály jmenuje. Složil pak spis ten v posled- 
ních letech vlády Trajanovy, mezi r. 115—117. 
T. měl v úmyslu ještě dvě díla historická se- 
psati, totiž jedno o vládě Augustově a druhé 
o panováni císařů Nervy a Trajana. Asi smrť 
zabránila mu vykonati záměr ten. Pod jmé- 
nem T-tovým vydává se též spis Dialogus de 
oratoribus, v němž vypisuje se rozmluva, kte- 
rouž měli 120 let po smrti Ciceronově, t. j. 



zajisté r. 78 po Kr., M. Aper, Julius Secun- 
dus, Curiatius Maternus a Vipstanus Mes- 
sallá hlavně o příčinách poklesnuti výmluv- 
nosti římské za vlády císařské. Ale památka 
ta liší se slohem i mluvou vůbec tak velice 
od atilu a veškeré dikce T-tovy, že není 
možno, aby byl T. jejím původcem býval. 
Proto již od delší doby — od XVI. stol. — 
ozývají se hlasy mezi učenci, jež mini, že 
není pravda, íe T. památku tuto napsal. 
S druhé pak strany jeví tento spisek tako- 
vou shodu v mluvě a věcném obsahu s Quin- 
tilianovým spisem, jednajícím o výchově řeč- 
níka, Institutio oratoria^ že nelze jinak, než 
se domnívati, že tento rhetor jest skladate- 
lem rozmluvy oné. Mínění to jiŽ před drah- 
nou dobou pronesené nyní od učenců se za- 
vrhuje, ale zajisté neprávem. T. jest nejslav- 
nější dějepisec římský a, co s podivením, 
poslední veliký duch, jejž římska literatura 
má. Z Ř.eků srovnávati se s ním mohou to- 
liko Thukydidés a Polybios. Jeho díla jsoa 
pravými skvosty v prosaickém odvětví písem- 
nictví římského, podivuhodnými jak pro ry- 
zost obsahu, tak pro uměni formy. T. vyniká 
neméně ostrovtipem a důmyslem než snahou 
pravdu vypátrati a také říci. Výslovně dí na 
počátku annálů, že chce psáti >bez hněvu a 
strannictvic {sine ira et studio), a na počátku 
historií. Že » naprostá pravdomluvnost c (ťn- 
corrupta fides) jest heslem jeho, i není pří- 
činy o této dobré vůli jeho pochybovati. Ne- 
zaznamenává pouze událostí, nýbrŽ hledí i pří- 
činnou souvislost jich vyzkoumati, vnější 
i vnitřní příčiny {causas et rationes) jednotli- 
vých dějů vyšetřiti, t. j. snaží se psáti dějiny 
pragmaticky. Za tou příčinou má zření k po- 
vahám osob jednajících, těch zkoumá ledví a 
srdce, odtud vyvozuje poslední příčiny růz- 
ných událostí. V tomto šetření psychologic- 
kém jeví bystrost podivuhodnou, zdařilé jsou 
i charakteristiky osob, jež na různých mí- 
stech děl svých podává. Dále pak uznati se 
musí jeho učenost. Než počal díla svá psáti, 
vykonal d&kladné práce přípravné: seznámil 
se náležitě s historickou literaturou doby cí- 
sařské, pročetl i mnohé jiné prameny, jako 
acta diurna (zprávy o denních událostech), 
acta senatus (zprávy o jednáních senátu). 
K tomu přistupovaly bohaté zkušenosti, jichž 
nastřádal činnosti svou v životě veřejném, 
jakož i pilném studováním poměrův a udá- 
lostí tehdejších. Tim, co tuto uvedeno jest, 
není řečeno, že by vše, co T. vypravuje, 
nutně pravdou bylo. I on mohl se mýliti a 
děje posuzovati ne zcela správně. Mohlť du- 
ševní zrak jeho kalen býti názory a před- 
sudky, jež o světě a životě měl. T. jest hrdý 
Říman, jenž s vysoká divá se na národy jiné. 
na jich řády a mravy. Test aristokrat, ale pří- 
vrženec zřízeni republikánského. Jeho ideá- 
lem jest římská republika z doby ještě za- 
chovalé, moudře řízená senátem. Ale poně- 
vadž zřízeni to za nesmírné rozsáhlosti říše, 
za poklcslosti mravův občanstva a z jiných 
příčin nemožno jest, uznává vládu monar- 
chickou, ale jakožto nutné zlo. Jeho přáním 



Tacna — Taczanowski. 



21 



jest dobrý, umiméný panovník, jeni by mon- 
archii sdróiiti umel 8 volností, jakoi učinil 
to Nerva a po něm Trajanus. Tím tíže nesl 
kruton vládu Domitianovu, jejichž ohavnosti 
sám byl očitým svědkem. Despotické pano* 
váni vladaře toho učinilo jej vůbec zasmu- 
šilým a pessimistickým, možná i ne zcela 
spravedlivým k n^terým nevlídným před- 
chAdcům jeho» jako na př. k Tiberiovi, což 
mu novější historikové vytýkají. Myslit, že 
jako tohoto vladaře příliš v temném světle 
vylíčil, tak Germanika, nevlastního syna jeho, 
nad zásluhu vyvýšil. Nelze proto ani jemu 
ve všem zcela za pravdu dávati, nýbrž dlužno 
při událostech a Těcech, o nichž vykládá, 
přihlížeti i k pramenům jiným. Jakož jadrný 
a váiný jest obsah spisů T-tových, tak mluva 
jich vyniká mohutností a silou: v ni věrně 
obráží se veškera individualita tohoto spiso- 
vatele. Testíf řeč jeho veskrze umělá, silně 
rhétorická, jadrná a stručná, též básnickými 
výrazy a úslovími promíšená, vypočtená ve- 
skrze na mocný dojem a účinek. Největší 
stručnost a odvážnost mluvy shledáváme 
v nejvyspělejším díle jeho, annálech. Vydání 
spisu T-tových jsou velmi četná, podobně 
jako přehojná jest literatura jich se týkající. 
Nejdůležitější kritická vydáni T-ta z poslední 
doby jsou: Halmovo (Lip., 1884), Nipper- 
deyovo (Berl., 1871—76), J. MúUerovo (Lip., 
1890). Český překlad spisů T-tových pořídil 
Fr. Kott v bibliothéce klassikův řec. a řím- 
ských. RN. 

2) T. Marcus Claudius, císař římský 
(t v dubnu 276 po Kr.), byl 26. září 275 zvo- 
len od senátu za císaře, po šestiměsíčním 
mezivládí, které následovalo po smrti císaře 
Aureliana. Vynikal mírnosti a spravedlivostí, 
ale v této době, plné zmatků, nehrubě se 
hodil na trůn jiŽ proto. Že při svém zvolení 
byl již stařec 761etý. Vypravil se proti Ala- 
nům a Gotům do severní Malé Asie, ale tam 
byl od vojáků zabit. 

Taoaa [tak-J, nejsev. provincie jihoamer. 
republiky Chile, na pobřeží Tichého okeánu, 
mezujíci na sev. s republ. Peru, od niž od- 
dělena je riem Šamanem, na v. s republ. Bo- 
livií, jejíž hranici tvoři mohutné Andy a na 
j. s chilskou prov. Tarapacou, ohraničenou 
Quebradou a riem Camarones, má 22.600 km* 
s 25.031 obyv. (1900). Povrch její stoupá 
rychle od málo členitého pobřeží do výše 
600 m v náhorní rovinu, která svým rázem 
podobá se pravé poušti; avšak tu uloženy 
jsou vrstvy guana, za nimiž vÝše na někte- 
rých místech následuji ložiska ledku. Na hra- 
nici výcb. zdvíhají se strmě Andy dostupu- 
jící Garinacotou a Pomarapem výše 6376 a 
6250 m. Na plošinu jez. Titicaca vede prů- 
smyk Tacora ve výši 4180 m, sevřený horou 
Tacorou (6017) a Quefíutou (5718). Níže po- 
ložená údolí, jimiž spějí k moři krátké, ob- 
časné řeky, jsou nezdravá. Hlavní bohatství 
pro nedostatek dešfů nespočívá v zeměděl- 
ství, ale v bohatství nerostném. Vedle ^uana 
a ledku jsou tu hojná ložiska rudy stříbrné, 
olověné a měděné, ale málo exploitovaná. 



Obchod soustřeďuje se ve městě Arica, je- 
diném přístavu provincie, jenž zároveň má 
důležitost pro Bolivii. Hl. m. je však T. či 
San Pedro de T., ve výši 576 m, spojené 
žel. trati s Aricou, má ráz evropský, nebof 
Vetší část obyvatelstva tvoří vedle černochů 
a mulatů cizinci. Od zbudování trati Anto- 
fagasta-Oruro a Mollendo-Puno poklesl jeho 
význam pro Bolivii, což pozorovati je i v tom, 
že obyvatelstvo kleslo se 14.000 (1885) na 
9418 duší (1895). Sev. od T-ny zvítězilo 
26. květ. 1880 chilské vojsko nad spojenci 
peruansko-bolivijskými, tak že celá provincie 
dříve k Peru naleževši přešla r. 1884 v držení 
Chile s tou podmínkou, že obyvatelstvo svo- 
bodně volbou se rozhodne pro některý 
z obou států a druhému zaplatí se 10 milí. 
peset odškodného. Ale k rozhodnuti posud 
nedošlo. 

Taooma [tekóma], hl. m. hrabstvi Pierce 
v sev.-amer. státě Washingtone, při jiŽ. konci 
Admirálské zátoky, již. od Seattle, při trati 
Northern-Pacifíc, dostala jméno od 65 km 
vzdálené Mont-T. pnoucí se do výše 4430 m. 
Od zřízení trati portlandsko-westminsterské 
a pacifické rychle vzrostío majic ze 300 obyv. 
r. 1875 na 37.714 obyv. r. 1900. Nejdůleži- 
tější je obchod s pšenicí a dřívím, z průmyslu 
vynikají parní pily, pivovary, cihelny a stro- 
jírny. Má pěkné divadlo, Anna Wright Se- 
minář, obchodní komoru a j. 

Taonarembo [taku-], hl. město depar- 
tementu t. jm. v Uruguayi, spojené žel. dra- 
hou s Montevideem, má 3000 obyv., obchod 
pohraniční. — Departement T. má na 
21.022 km* 26.525 obyv. (1895), chov dobytka. 

Taonbava [takubájaj, město 5 km jz. od 
Mexika, ma 12.000 obyv., hvězdárnu, četné 
villy. 

TaouAga [-kun*], město v Ecuadoru, viz 
Latacunga. 

Taontn, Taku tu, pohraniční řeka mezi 
Britskou Guayanou a Brazílií, pramení se 
v Měsíčném pohoří a teče k sev. po zmíněné 
hranici až k svému soutoku s Mahu od sev. 
spějící. Pak obraci se na z. a vlévá se u Fořtu 
S. Joaquim do Uraricoery, jež odtud sluje 
Rio Branco a vtéká do Ria Negra. 

Taozanowfkl Wtadystaw, ornitholog 
polský (♦ 1819 — t 1890). Absolvovav gym- 
nasium v Lublině věnoval se zoologii, v níŽ 
jako samouk zjednal si důkladných vědo- 
mostí. R. 1854 stal se konservátorem sbírky 
ornithologické při lesní sekci gubernie ra- 
domské, r. 1855 pomocníkem ředitele kabi- 
netů ve Varšavě, r. 1862 kustodem zoolog, 
kabinetu při hlavní škole varšavské, jejž uspo- 
řádal a značně rozhojnil (sbírku ptáků z 800 
na 5000). R. 1866—67 navštívil za příčinou 
studií zoologických sev. Afriku a několikráte 
Paříž i Londýn. T. náležel k nejznamenitěj- 
ším ornithologfim evropským, a četné druhy 
ptákův označeny jsou jeho jménem. Sepsal: 
Tabelle ruchu ptactwa w latách i84'^—4S 
(Bibl. Warsz.); Wiadomošci o nietoper^ach 
inajdujqcych s/f w dolinie ojcowskiej (t., 1854); 
Spis ptaków guberr^i lubelikiej (t., 1851); Spis 



22 



Tadcaster — Tadra. 



^wieriqt stacych gub, luh, (t., 1866); O pta- 
kaeh drapieinych w Królestwie polskiem (Varš., 
1860); Spis pajqków ^ehranych w okolicach 
Wars^awr (t., 1866); Ptaki krajowe (Krakov, 
1882—83, 2 d.); Omithologie du Perou (d. I. 
Pař., 1884, d. II. Rennes, 1886); Faune omU 
thologique de la Sibérie orientale (Petrohr., 
1891). 

TaAoaster [tadkastr], starožitné město ve 
West Ridingu, v anel. hrabstvi York, nad ř. 
Wharfem, mezi Leedsem a Yorkem, má 3000 
oby v., latinskou školu. Nablízku bojiště to w- 
tonské, kde Eduard IV. 29. kv. 1461 po- 
razil vojsko Jindřicha VI. 

TaAema viz Alma-Tadema. 

TaAer viz Segura. 

Tadlkelt, skupina oas v Sahaře, viz 
Afrika, str. 397a, a Ain-Saláh. 

Tadmor viz Palmy r a. 

Tadolinl: 1) T. Francesco, stavitel iul. 
(* 1723 v Bologni — f 1805 t.). Byl žákem 
Carla Francesca Dottiho a stavěl již v letech 
40tých XVIII. stol. víté^ný- oblouk Meloncellúv 
a kostel Madonny San Luca na vrchu della 
Guardia u Bologně. Z pozdějších jeho sta- 
veb, slohu mnohem přesnějšího, jsou nej- 
čelnější: palác Malpasia, Stella a Gnudi, ýa- 
qada chrámu dei Celestini, portikus semináře 
a faqada kathcdrály, vesměs v Bologni, do- 
minikanský- chrám ve Faenze, palác Ma^a- 
curati v Camaldoli a j. 

2) T. Adam o, sochař ital. (* 1789 v Bo- 
logni — t 1868 v Římě). Jsa zprvu samo- 
ukem chodil později na škoiu krásných uměni 
v Bologni, kdež byl žákem Giacoma da Maria 
(1762—1838). Za reliéf Venuše a Eneáš do- 
stalo se mu první ceny a r. 1811 stal se pro- 
fessorem anatomie. Byv poslán vládou do 
Říma pracoval tam s Canovou o jeho Ve- 
nuši a Martu, o kolossálni alleg. soše Nábo- 
ženství a jiných pracích. Samostatně provedl 
skupinu Venuše a Amor pro knížete Ercola- 
niho, Ganymeda orla napájejícího pro kniž. 
Eszterházyho a náhrobek kardinála Lante do 
Bologně. Později sochu sv, Pavla pro chrám 
sv. Pavla v Římě, sochu sv. Františka Sol, 
pro chrám sv. Petra tamŽe, náhrobek kněžny 
Somry s 11 postavami pro indického knížete 
a náhrobek kné(ny Natálie Sangus^kové v ka- 
thedrále krakovské. Byl pak až do své nmrti 
professorem na akademii sv. Lukáše v Římě. 
Jeho chof byla dovedná řezbářka kamejí. 

3) T. Giovanni, hud. skladatel (* 1793 
v Bologni — f 1872). Byl žákem Matteiho 
ve skladbě, tenora Babiniho ve zpěvu a r. 1811 
stal se sbormistrem při ital. divadle v Pa- 
říži. R. 1814 vrátil se do Itálie a tam provo- 
zována jeho prvni opera La Pata Alcina 
B velikým úspěchem. Stejně příznivě byly 
přijaty opery: La Princi pessa di Navarra, TI 
Credulo delusOt II Tamerlano v Římě, Moctar 
v Miláně, // Mitridate v Benátkách a Alman- 
lor v Terstu. R. 1830 odebral se se svou 
chotí zpěvačkou do Paříže opět k ital. opeře 
a tcprv r. 1839 vrátil se do Bologně. Složil 
ještě mnohé kantáty, romance, canzonetty 
(jako VEco di Scoiia), tria a ronda pro piano. 



4) T. £u genie, zpěvačka italská, roz. 
Savorini, chof předešlého (* 1809 ve 
Forli). Učila se zpěvu u Grilliho a svého 
chotě a vystoupila po prvé r. 1829 v Parmě, 
načež byla engažována v Paříži. R. 1834 od- 
loučila se od svého chotě a žila v Itálii, kdež 
byla v letech 40tých pokládána za první zpě- 
vačku své doby, vynikajíc zejména v ope- 
rách Donizettiho a Mercadanteových, pro ni 
psan]^ch. Nejčastěji zpívala mimo Itálii ve 
Vídni, kde také r. 1847 skončila svoji diva- 
delní dráhu. Od té doby upadla v zapome- 
nuti. 

TaAoma, husa liščí či jeskynní, je- 
vící znaky jednak kachny, jednak husy. Jako 
husy má vyšší běháky, delší ocas a křídla, 
i zpfisob života; od hus se liší malým neh- 
tem na zobáku a tvarem lamel na hraně zo- 
báku. V křídle 2. letka nejdelší. T-ny obý- 
vají větší čásf Starého světa mezi kruhy po- 
lárními a chybějí v Americe. Forma nejse- 
vernější T. tadorna má zobák červený, jenž 
u housera v čas páření u kořene má silný 
hrbol. Peří jest bílé, hlava černá, zelenavé 
třp3ftivá, s páskou rzivě rudou na prsou a 
černými rameny, letkami a špici ocasu, zrcadla 
v křídlech zelené, vzadu rezivé. T. rozšířena 
jest po východním mírném pásmu až po 
Kaspické moře; jednotiivě i k nám zalétá. 
Památná jest hnízděním ; někdy hnízdí v du- 
tých stromech, ale též v děrách králíků, li- 
šek a jezevcA, a šelmy tyto jí ničím neublíží; 
snad proto, že syčí, peří po tmě světélkuje 
a zapáchá tránem. Na Svitu stavějí jí umělá 
hnízda v kypré p&dě, aby jí mohli opatrné 
snesená vejce odbírat. Čímž přivede se po- 
čet vajec až na 80, kdežto normálně klade 
jich jen 7—12. Potravu si hledá hlavně na 
pobřeží, kdež po odlivu hledá měkkýše a ko- 
rýše. Kasarka (T. rutiia s. casarca) vysky- 
tuje se jednotlivě u nás zřídka, hojně v Bul- 
harsku, na jezerech jihoruských, v Dobrudže, 
hlavně však ve střední a yých. Asii. Půvabně 
kráčí, obratně plove i noří se a vytrvale litá. 
Hnízdi též v přirozených slujích neb hníz- 
dech ssavců, jako bobaka. Zobák má černý, 
oko žluté; hlava jest nahoře bělavá, krk rzivo- 
rudý s úzkým obojkem černošedým. Délka 
těla 62 cm, křídla 36 cm^ ocas 14 cm, Bše. 

Tadra Ferdinand, historik čes.(* 19. led. 
1844 v Jindř. Hradci). Vystudoval gymna- 
sium vjíndř. Hradci, ňlosofíi (dějepis a češ- 
tinu) na universitě pražské v 1. 1861—65, ko- 
nal r. 1865 státní zkoušku z děj. a češtiny, 
supploval nějaký čas na c. k. akadem. gym- 
nasiu, při tom zaměstnán hlavně v kr. zem- 
ském archive, účastnil se badání v archivech: 
král. státním drážďanském, v Jindř. Hradci, 
v Třeboni, v král. státním archive v Berlině, 
prozkoumal hrab. Harrachovský archiv v Mo- 
stě n. Lit, r. 1887—88 pracoval v archive 
vatikánském v Římě (první výzk. výprava 
z Čech nákladem zemského výboru) i v ji- 
ných archivech a knihovnách římských; delší 
studia konal v archivech: městském, musej- 
ním a metropolit, v Praze, stát. archive ve 
Vídni a jinde. Jmenovitě ovšem prozkoumal 



Tádž. 



23 



archiv i rukopisy c. k. veř. a univers, knihovny 
v Praze, při kteréi od r. 1870 (od r. 1898 
jakoito kustos) jest úředníkem. Napsal: Bei' 
tráge fur Gesch, des Feld^ugs Bethlen Gabors 
gegen Ferdinand 1623. Mit Oriff.-Briefcn Al- 
brechta von Waldstein (>Archiv fQr 6sterr. 
Gesch.c, 1877); Zur Kaiserwahl i6tg (>Sit- 
zangsberichte der kais. Akademie in Wien«, 
1878); Briefe Albreehts ¥on Waldstein an Karl 
w. Harrach it^S^ib^j (Fontes rerum Austría- 
caram. 1879); Caneellaria ArnestL Formel- 
bach des Prager Erzbischofs A mest von Par- 
dubic (> Archiv f. Osterr. Gesch.<, 1880); 
Smmma Gerhardi, Formeibuch aus d. Zeit 
Kfinig johanns v. B6hmen (t, 1882); Caneel- 
laria Jáhannit Novijorensis episcopi Olomuc, 



cenou Král. české spol. nauk čís. Vm., 1897); 
Mistr Vojtěch Rankiv, professor učeni Paříž- 
ského a scholastik PraiskÝ'{i^tt^,^l%n9)\ Jan 
le Středy {Johanncs NoviJorensis\ kancléř ď 
saře Karla IV, (t., 1886); Archiv idmecký^ 
v Mosti n. Lit, (Rezkův >Sbomik histc, 1883); 
Počátkové semináře arcibiskupského (t., 1884); 
Kniha bratrstva maliřského (Das Éuch der 
Prager Malerzeche). Vyd. společně s Pate- 
rou Ad. (1878); Sborové literátův čili Kůr}' 
literácké v Čechách (»Památnik€ Pražského 
Hlaholu, 1886). Mimo to různé články a 
zprávy literární: v >ČČM.«. >Sbomíku histo- 
nckém«, >Blahovéstuc a »Časopise katol. du- 
chovenstvac, >Studien und Mittheilungen aus 
dem Benediktiner-Orden«, >Památky archaeo- 




Č. 4180. Tádž. 



1 364^1 3 80 (t., 1886); Nové nalepené ruko- 
pisr formulářů i3. a 14, věku (> Rozpravy 
Kr. české spol. nauk«, 1887); Žaltář Podě- 
bradsky- a Kronika česká, rukopisy byv, knihovny 
(Heinické (> Věstník Kr. č. spol. naukc, 1886); 
K pobytu Jana Kapistrana v \emich Českých 
(t, 1889); Mnichovský- Jormulář Vlacha Jin- 
dřicha (L); Formulář kanceláře Rofmberské 
(t , 1890); Příspěvky k áějinám university Praf- 
ské (t., 1890); Listář veřejného notáře ve 14, 
století (t, 1893); Kanceláře a písaři v zemích 
český-ch ^a králů Jana, Karla IV. a Václava IV. 
(i3to — 1420) (>Vě8tnik Čes. akademie*, L, 
1892); Soudní akta konsistoře Pražské {Acta 
judiciaria consistorii PragensisY i let i3y3 af 
1424 (»HistoríckÝ archiv« Čes. akademie, 
1893—1901. ČásťL— VIL, 7 d.); Summa Can- 
cdlariae č. Caneellaria Caroli IV. Formulář 
král. kanceláře české XIV. století (t., 1895, 
čís. VI.); Ušty kláštera Zbraslavského (t., 1903, 
čís. XXIII.); Kulturní stydký Čech s ciiinou tff 
do válek husitský-ch (Spisů poctěných jubil. 



log.c, »Světozorc, »Škola a živote, »Beseda 
učitelská*, četné feuilletony a články kul- 
turně-historické v » Pokroku*, » Hlase Národa* 
a jmenovitě v německé »Politik<. Od r. 1885 
jest mimoř. členem Král. české spol. nauk, 
od r. 1892 mimoř. členem České akademie 
císaře Františka Josefa. — Od r. 1861 jest 
členem zpěváckého spolku »Hlahol€ v Praze, 
od r. 1870 členem výboru, od r. 1886 čest- 
ným členem a od r. 1903 starostou téhož 
spolku. 

T4di neboli Tádžmahál, velikolepé mau- 
soleum v Přední Indii u města Agry, nej- 
skvělejší památník muhammedánského sta- 
vitelství v Asii, kterému co do rozměrův a 
nádhery v celé Asii není rovně. Mausoleum 
toto, jež vystavěl Šáh Džihán své manželce 
v 1. 1629—48 ohromným nákladem, podnes 
výborně jest zachováno. Stojí na velikém pro- 
stranství 298 m dlouhém a 99 m šir., ohra- 
zeném zdi z červeného pískovce se čtyřmi 
vysokými branami a 4 minarety na rozicb. 



24 



'Tádžikové;— Taffet. 



Uprostřed tohoto prostranství na vysoké 
mramorové terase strmí budova, představu- 
jící v půdoryse čtverec s otupělými úhly, a 
nad ni vznáší se veliká, z daleka viditelná 
kupole o průměru 10 m a kromě ní nad 
koutv budovy čtvero menších bání — vše 
z bílého hlazeného mramoru. Vnitřek pak 
okrášlen jest římsami a guirlandami z hně- 
dého, fialového a černého mramoru, na por- 
tálech a výklencích skvějí se pestré gemmy, 
arabesky květinové a hvězdnaté z draho- 
kamů, vkládané do bílé půdy. Uvnitř této 
budovy, do níž zvenčí přichází světlo pouze 
dveřmi, stoií dva kenotafy Šáha Diihána a 
jeho manželky, ohrazené mramorovou balu- 
strádou, ozdobené skvostnou ornamentací, 
k niž upotřebeno zlata a stříbra i drobné 
mosaiky ze samých drahých kamenů, jako 
jsou lazurový kámen, malachit, onyx a roz- 
ličné druhy jaspisu. Celá budova obklopena 
jest rozsáhlým parkem s krásným stromovím 
a četnými vodotrysky. 

TidilkOTé viz Afgánistán, str. 330 ^ 
332 fr, fi uchársko, str. 868, a Persie (ná- 
rodopis), str. 528 tf. 

Tádiúra, Tedžura, 44 km široká zátoka 
na vých. pobřeží Afriky při zálivu Adenském, 
ve Franc, pobřeží somálském, uzavřena je 
drobnými ostrovy Mušaskými. Na jejím se v. 
strmém pobřeží rozkládá se blíže Rás Biru 
bývalé hl. město kolonie O bok (v. t.) a mě- 
sto T. se 2 mcšitami a celnicí. Obchoduje 
s Harrárem a Šoou se slonovinou, kávou, 
arab. gummou, kožemi a dobytkem za evrop- 
ské výrobky a opojné nápoje. Ale karavanni 
tento styk závisí na spořádanosti poměrů ve 
vnitrozemí. Na již. straně zátoky rozkládá 
se nyn. hl. m. Džibuti. 

Taeda, vl. Pinus T., borovice kadi- 
dlová, viz Borovice, str. 408^. 

TaedlnmTitae, lat, omrzelo st života. 

TaSl, čínsky liang, početní peníz v Číně, 
jehož hodnotu tvoří 1000 na šňůře navleče- 
ných penízů zvaných tsien (» i unci stříbra). 
Skutečná však hodnota těchto 1000 kusů bývá 
buď větší nebo menši, poněvadž peníze 
v praxi se nepočítají, nýbrž váží. Proto po- 
čítá se ve skutečnosti na t. místo 1000 ně- 
kdy až 1800 tsienů, anebo naopak východně 
od Tien-tsinu staČi někdy na t. pouze 333 
tsienů. Vládním t em, v němž zapravuje se 
a to výhradně stříbrem clo a dovoz, jest t. 
hai-kuanský, jenž má průměrnou hodnotu asi 
6 K; 100 t-ů hai-kuanských = 111*4 t-ům 
šang-haiským. Hodnota tato ovšem mění se 
podle ceny stříbra. 

Taenla (řec. taivia^ lat. taenia): 1) T., 
stužka, kterou u Řeků vítězové ve slav- 
nostních hrách (diadumenos, anadume- 
nos, častý motiv v řeckém umění, viz Po- 
lykleitos 1), efébové a dívky o vázo valí si 
okolo hlavy; Řekyně a Římanky podvazovaly 
si též t-ií ňadra. Knězi nosívali vlněné t-ie; 
také obětní zvířata a oltáře bývaly ozdobo- 
vány t-iemí. red, 

2) T, v architektuře, rovná, málo vy- 
čnívající plotnička mezi dvěma různorodými 



celky, na^př. mezi architravem a vlysem, nebo 
mezi dvěma různorodými články, na př. mezi 
vaječnikem a listovcem. Fka, 

Taenla, zool., viz Tasemnice. 

Taenlatae, zool., viz Cestus. 

TaenUdae, zool., viz Tasemnice. 

TaonlofflOMa, plžové deskojazyčni 
či páskojazyční. Pod tímto názvem shrnul 
Troscheí r. 1844 plže (mořské a sladko- 
vodni, z nichž jistá skupina přizpůsobila se 
i životu na suchu) se žábrami hřebenitými 
{Gastropoda pectinibranchiata s. ctenobran- 
chiata), kteří mívají pásku jazykovou, jejíž 
články skládají se ze střednino zoubku a po 
každé straně z jednoho n. dvou postranních, 
tudíž mají formulku radulární: 2-1-1-1-2; 
některé rody působí úchylkami od tohoto 
pravidla nesnáze klassifikační. Náležejí sem 
také t. zv. Heteropoda (viz Kýl o no že i). T. 
dělívaji se na 1. Prionoglossa (O. Sars) 
s formulkou 1-1-1 (na př. rody Lamellaria, 
Jeffrey^sia, Homalogxra)^ 2. Rhinioglossa 
(O. Sars, 1878) s formulkou 4-1-1-1-4 a 
3-1-1-1-3 (Trijoris, některé druhy rodů 
Struthiolaria a Turritella), 3. Dactyloglossa 
(Gray, 1853) s marginálními zoubky hřebe- 
nitě rozeklanými {Ovula, Pedicularia), Podle 
P. Fischera (1887) mají se řaditi k T-sům 
i Troschelova Ptenoglossa {Solariidaé)^ u nichž 
jsou (většinou) vroubky marginálních zoubků 
volně vyvinuty jako samostatné zuby. Podle 
jiných znaků (v ulitě i v anatonii) třídí se 
tato skupina ovšem jinak, ale celkem ji ne- 
lze upříti jistou jednotnost v soustavě. Bbr, 

Taenlt, slitina železa s niklem, vyskytující 
se v meteoritech, obsahuje 63—867^ železa. 

Taf čili tef viz Eragrostis, str. 690. 

Tafa {Phascologale peniciUata), druh rodu 
Phascologalčy vačnatců rysko vitých, čítajících 
13 druhů, malých, více méně rýskům podob- 
ných s podivně prodlouženými horními ře- 
záky. Žiji na stromech a obývají Austrálii a 
ostrovy Papujské, živice se hmyzem, ale 
i teplokrevnými zvířaty. Tak ť, ne větší ve- 
verky (má délku 25 cm, ocas 20 cm), stává 
se pravou metlou domorodců svou smělostí, 
krvelačností a divokostí. Proleze jako kol- 
čava nejmenší skulinou do kurníků a zuřivě 
i nebezpečně se brání jsouc napadena. Hrubá, 
kratší srsf její jest nahoře šedá, dole svět- 
lejší a jeví přes nos více méně zřetelný černý 
pruh. T. rozšířena jest po vŠí Austrálii, vyjma 
končiny nejsevernější. Bše, 

Tafálla [-falja], okr. město špan. prov. 
Navarry, při žel. dr. Pamplona-Saragosa, 
v úrodné rovině, kde se dafí mnoho vina, 
oliv a obilí, má 5768 obyv. (1897), vinopalny, 
koželužny hrnčířství. 

Tafelbanden, boudy v Krkonoších v Ce- 
chách, pfíslušejicí ke Spindelmůhlu, hejtm. 
a okr. Vrchlabí, fara a pš. SpindelmQhle; 
20 d., 198 obyv. n. (1900). 

Tafelhtttten, víska v Čechách, hejtm. 
Prachatice, okr. a pš. Vimperk, řara Kor- 
kusova Huť; 8 d., 59 obyv, n. (1900), mys- 
, livna. 
I Taffet, jinak dykyta (v. t). 



|Taffiaj[ — Tagancev. 



25 



čili tafia,ív Záp. Indii tolik co 
rum (v. t.). 

T&lllet, Táfilelt, marocká krajina na již. 
svahu Vel. Atlasu skládající se z řady oas 
táhnoucích se asi 200^ podél V. Sis; ně* 
kd^ označuji se tímto názvem pouze oasy 
nejjižnější čítající asi 105 ksurfi. Většinou 
roku převládá siicho, ale na jaře při táni 
sněhů zatopí se někdy veliké území. Obyva- 
telstvo, asi 100.000 duši, je berberské, ale 
mluví arabsky; zabývá se pěstěním datlové 
palmy, výrobou korduanu a vlněných pokrý- 
vek, které se vyvážejí do Marokka a Tlem- 
sénu, k čemuž přistupuje silný obchod se 
soli a zbožím evropským. Toto pak dopra- 
vuje se karavanami až do Gadamesu a Tuátu. 
Hlavni m. je Abuam, proti němuž zdvihá 
se pevnost R i saní. V ni sídli guvernér, 
ale moc jeho rovná se nulle. Blíže Abuamu 
rozkládala se kdysi kvetoucí, u arabských 
cestopiscfl často uváděná Sedjemasa n. 
Sidiilmesa (Sidjilmessa) . 

Táilováaii (lat. intahulatio, angl. boarding, 
fr. tatletierié), vulgární výraz pro obkládáni 
stropfi nebo stěn, t j. opatřování jich tabul- 
kami nebo polemi, které jsou v rámech č. 
vlysech zapuštěny a profilovanými lištami 
ovroubeny. Podle místa, kde t. jest použito, 
rozeznává se t. stěn, též lambris, stropů a 
podlah. K t. u potřebují se: 1. veliké, ale 
slabé prkenné tabule pérem v drážky rámů 
zasahující, kteroužto úpravou dosíci možno 
toho, by tabule botnati a seschnouti se mohly. 
Úprava taková má buď za účel chiániti stěny, 
neb slouží ku zvýšeni elegance místnosti. 
Stěny i stropy bývají bohatě řezány, poly- 
chromovány a zlaceny. Stropy italských ba- 
silik vykazuji překrásné vzory t. 2. Tenké 
tabulky neb plotničky přírodních vzácných 
kamenů, jako jsou různé pestře zbarvené 
mramory, úběl, porfyr, syenit a j. v., které 
se brousí a leští ; 3. umělé hlazené destičky i 
neb barevné kachlíky; 4. falence Č. majolika, • 
která svou pestrostí a živosti barev dosahuje 
pozoruhodných effektů při upotřebení. Fka. 
Tafiuh řeka v alžírské pro v. Oránu, pra- 
menící se 20 km j. od Tlemsénu, teče po- 
blíže marockých hranic velikém obloukem 
k sev.-východu, brzy se prodírajíc soutěskami, 
brzy se rozlévajíc po rovině, a vlévá se po 
toku 150 km dlouhém do Středozemního 
moře. U Římanů slula Siga, 
Taft, tolik co dýky ta (v. t.). 
Tafla, řeka rus. v totěmském új. vologod- 
ské gub.; spojivši se s Vožbolera, vlévá se 
s leva do Suchony. Pp. 

Taftl Emanuel (♦ 1842 v Jindř. Hradci). 
Vystudovav gymn. ve svém rodišti a fakultu 
filos. v Praze, působil na vyš. gymn. v Kr. 
Hradci a od r. 1871 je professorem v Kla- 
tovech a od r. 1893 okr. škol. inspektorem 
pro čes. žkoly okresu klatovsko- domažlic- 
kého a horšovotýnského. Sepsal: Algebra 
(Klatovy, 1883, 4. vyd: 1891 ,nákl. »Jednoty 
č. mathematikŮ€ v Praze); Úifaha ve pHčini 
přehlídky učebné osnovy gymn, (Progr. gymn. 
v Klatovech na r. 1885). 



Tagal, město na Jávě, viz Tegal.^ 
TagalOTé, nejdůležitější národ bydlící ve 
střed. Luzoně (kol. Manily), na Mindoru, Ma- 
rinduque a několika menších ostrovech sou- 
ostroví Filipinského. Blíži se Malajcům, ale 
nyní koluje v jejich žilách mnoho krve čín- 
ské, japanské i španělské. Temná plef jejich 
Í'e do hnědá zbarvena, postava štíhlá, hlava 
:ulatá, vlasy bujné a husté, nosní dirky roz- 
šířené, ústa veliká, čeiné oči živé, pohyby 
svižné. Bydli nejraději o samotě podél řek 
a v nížinách, teprve Španělé je přinutili žíti 
v osadách. V horách zdržuji se pouze uprchlí 
provinilci. Do kolových příbytků, obyčejně 
s verandami, se stěnami z listi pandánového 
stoupá se po žebřících. Živí se hlavně rol- 
nictvím pěstujíce rýži, kukuřici, ovocné stromy, 
kokosovou palmu, bavlnik, tabák atd., ale 
s náruživosti honí zvěř. Jsou nyní sice kato- 
líky, ale pohanské zvyky doposud se udržely. 
Jeví náchylnost k pirátství i loupežnictví, ná- 
ruživě rádi žvýkají betel, vášnivě milují ko- 
houti zápasy, jakož i divadelní představení, 
trvající 2—4 dni. Návštěva školy je povinná, 
tak že značné procento zná čisti i psáti a 
mnozí z T-lů stali se kněžimi, ale i nejurput- 
nějšími nepřáteli Š panelů. Z nich hlavně vy- 
cházel odpor proti španělské vládě v le- 
tech 1894—97, ale ani vojsko spolkové po- 
sud jich úplně nepokořilo. Srv. F. Blumen- 
tritt, Versuch einer Ethnographie der Philip- 

Sinen (Ergánzungsh. Nr. 67 zu Petermanns 
littheil, Gotha, 1882); Brandstetter, Tagalen 
und Madagassen, Eine sprachvergleichende 
Darstellung (Lucern, 1902). 

Taganoev Nikolaj Stěpanovič, přední 
ruský kriminalista (♦ 1843 v Penze). Absol- 
vovav práva na petrohr. univ., byl vyslán za 
hranice, aby se připravil pro professuru trest- 
ního práva. R. 1867 napsal magisterskou dis- 
sertaci O povtoreniji prestuplenij a stal se 
stálým spolupracovníkem >2urnalu Min. Tust.c 
a >Suděb. Věstnika*, kde uveřejnil mnohé 
články. Od r. 1867 počal přednášeti trestní 
právo v cis. učilišti právních věd a od r. 1868 
na petrohr. univ. Téhož roku byl jmenován 
mimořádným professorem petrohr. univ. a 
Aleksandrovského lycea (pro trestní právo a 
právní encyklopaedii). R. 1870 na základě 
dissertace O prestuplenijach protiv ii\ni po 
russkomu právu (Petr., 2. vyd. 1873) nabyl 
hodnosti doktora trestního práva. V 1. 1873 
až 1878 byl redaktorem »2urn. Gražd. i Ugol. 
Pravac, kde uveřejnil řadu statí. V sedmde- 
sátých letech XIX. stol. byl členem kom- 
misse pro reformu vězeňství. R. 1881 byl 
jmenován členem konsultace při min. sprav, 
a členem kommisse pro sepsání osnovy no- 
vého trest, zákoníka. R. 1882 přestal před- 
nášeti na universitě a ponechal si pouze sto- 
lici v učilišti právních věd. R. 1890 byl jme- 
nován předsedou kommisse pro sepsáni před- 
běžných návrhův o revisi osnovy finského 
trestního zákonodárství, r. 1894 členem kom- 
misse pro revisi rus. soudního zákonodárst\ i 
a zároveň předsedou oddílu pro revisi třes - 
niho řádu (processu). Od r. 1887 jest senu- 



26 



Taganča — Tagetes. 



torem kassačnfho departementu senátu, od 
r. 1897 prvým členem (pervoprisutstvujuščii) 
tohoto departementu. Hlavni práce T-a jsou: 
Kurs russ, ugolovnago pravá (Petr., 1874-80, 
3 sv.) a Lekciji po russ, ugol, právu (část 
všeobecná, seš. 1.— IV., t., 1887—92, nové 
vyd. t., 1896). Veliký význam pro soudní 
praxi má vydáni dvou zákoníků, opatřené 
T-em, a to: Ulofenije o naka\anijach (l. vyd. 
Petr., 1873, 9. vyd. t, 1898) a Ustav o na- 
ka^anijach, nalagajemych mírovými sudfami 
(1. vjrd. 1876, 13. vyd. 1900), s výklady z kas- 
sačni praxe. Jako člen kommisse pro sepsání 
osnovy trest, zákoníka rus. T. napsal čtyři 
svazky motivů k osnovČ. 

Taganóa, rus. město v kaněvském Újezdě 
kijevské gub., asi 7 Xrm od železniční stanice 
t. jm. (traf Fastov-Znamenka); má asi 6000 
obyv., továrnu na sukna, cukrovar a j.; na 
blízku jsou zříceniny starého městečka. Pp, 

Taganrog. rus. okružní město v oblasti 
vojska donského, při severním břehu moře 
Azovského, jehož severovýchodní cíp podle 
T-u také zálivem Taganroiským sluje. 
Má přístav (od středu města 3 km vzdálený), 
jeoi kdysi mezi přístavy jihoruskými hrál 
úlohu mnohem dnležitějáí nežli dnes: jest 
příliš mělký a vada tato stále se zvětšuje. 
Pravidelné spojení parníky s Roštovém a 
Feodosijí obstarávají různé společnosti. Že- 
lezniční trati Gorlovka-Rostov T. spojen jest 
Í'ednak s drahami vnitroruskými, jednak s kav- 
^ázskými. Obyvatelů je 68.928 (s předměstími 
asi 66.000), mezi nimi mnoho cizinců (Řekův, 
Italů, Dalmatincův a Turků); T. jest sídlem 
úřadův újezdních, soudu obchodního, hlavní 
celnice, má pět bank a 18 škol (klassické 
chlap, gymnasium — z nejstarších v Rusku — , 
ženské gymnasium, obchodní a plaveckou ško- 
lu). Řada dobročinných ústavů; divadlo. Při- 
vři se ročně zboží za 27* milí. rublů (ovoce a 
jiné potraviny, stroje), vyveze se skoro za 
11 milí. (hlavně obilí). Značný průmysl (68 to- 
váren a větších závodů (mlýny, huti, továrny 
na tabák, na makaróny atd.) s roční výro- 
bou přesahující cenu 8V, milí. rublů. Několik 
kostelů pravoslavných, katolický i protestant- 
ský kostel, synagoga; zámek; pomník care 
Alexandra I., jenž v T-u r. 1826 zemřel. Pod- 
nebí T-u není právě příjemné; v létě bývá 
až + 60®, v zimě i — 20*. Vody pitné jest 
veliký nedostatek. -- T. založen byl na klassické 
půdě od Petra I. r. 1696 a slul původně 
Trojická tvrz. Po míru Prutském (1712) byl 
zbořen a opuštěn, Kateřinou II. však znova 
vystavěn (1769); za války krymské trpěl bom- 
bardováním od loďstva francouzsko-anglic- 
kého. Do r. 1888 bylo tu gradonačalstvo; od 
r. 1901 místo vojenskému ministerstvu město 
podřízeno ministerstvu vnitra. — Tagan- 
rožský okruh má na 14.477 km* 417.326 
obyv. (1897). Srv. V. J. Světlov, Gorod T 
(Lit. priloženija Nivy r. 1902 č. 9.) Pp. 

Tagányl l-ňi] Károly (Karel), historik 
maďarský (♦ 1858 v Nitře^. Je státním archi- 
vářem král. uherského státního archivu (Ma- 
gyar királyi Országos Levéltár) v Budapešti. 



Pracuje hlavně na poli heraldiky, sfragistiky 
a hospodářských dějin. Z hlavních jeho děl 
buďtel uvedeny: Magyarors\ági C^tmertár 
(Sbírka uherských znaků, 1881); A biriok^ 
k6\6sség tórténeie Magyarors{ágon (Dějiny 
společné držby půdy v Uhrách, 1894; též 
něm. v >Ungar. Revue«); ídagyar trdémeti 
oklevéltár (Sbírka uh. lesnických listin, 1896, 
3 sv.); Jtgyiéke a\ orsr, levélt. a mágy ar éš 
erdélyi udv. kancielláridk ýólállitdsdig taldl- 
ható herciegi, grófl, bdrói honossdgi és nemesi 
okleveleknek (Seznam knížecích, hraběcich a 
baronských indigenátních a šlechtických listin 
z dobv až do zřízení uherské a sedmihradské 
kanceláře, nalézajících se ve státním archive^ 
1886; dodatky k této práci od Bély Pettkó 
v časop. »Turul€, 1888); A mágy ar kirdlyi 
országos levéltár ismertetése (Popis král. uh. 
státního archivu, 3 sv., 1897 a 1898; I. sv. 
jedná o starém státním archive, II. sv. o ar- 
chive uh. dvoř. kanceláře, III. sv. o archive 
sedmihr. dvoř. kanceláře). T. je také redak- 
torem »Gazdaságt6rténelmi szemle< (Revue 
hospodářsko-historická). 

Taffaaroi viz Osetinci. 

TagalieA viz Aubade a Svítáníčko. 

Tagas, dle staré báje etrurské syn Ge- 
niův, vnuk Jovův; vystoupil prý v Etrurii 
náhle ze země, když oráč Tarchon hlubokou 
brázdu oral, a vyučil Etrusky uměni věštiti 
z vnitřnosti zvířat (ars haruspicina), jež pak 
pojato v knihy zv. libri Tagetici. klk, 

Tagetes Tournef., aksamitník (něm. 
Sammetblume), rod rostlin složnokvětých {Com- 
positae\ trubkokvětých z tribu Senecionidae 
a podčel. Helenieae, vůbec známý jako jedno- 
letá bylina zahradní zápachu více méně pří- 
jemného, až odporného, a listů střícných n. 
střídavých, buď celokrajných n. pilovaných* 
ne-li peřenosečných, opatřených přikulo vá- 
tými žlázami. Ůborv jsou buď ojedinělé n. 
svazčené na stopkách více méně dlouhých, 
opatřené zákrovem Iřadým zvonko vitým n. 
válcovitým, na konci zubatým. Paprsek má 
koruny jazykovité n. 2pjské, samicí; terč 
koruny trubkovité pohlaví obojakého Zhusta 
však objevuji se t. zv. plnokvěté úbory květů 
pouze jazykovitých n. jen 2py8kých. Plátky 
vynikají aksamitovým povrchem, odkud České 
pojmenování. Napříbuňkovité ježli stoji naiky 
nožičnaté, dole ztenčené, smačknuto-4hrane, 
s chmýrem jednoduchým a plevami nestej- 
nými, z nichž některé jsou tupé, přisrostlé, 
jiné osinaté, prodloužené a prosté. T. po- 
chází z Mexika a pěstuje se ode dávna, svl. 
2 druhy: T. patula a erecta, T. p, L., a. 
obecný, afrikán, umrlčí květ n. kara- 
filát indiánský, má větve odstálé a stopky 
úborů všude skoro stejně tlusté. Zákrov jest 
zvonkovito-válcovitý, 6brázdý a paprsek buď 
jasně žlutý n. tmavě červenohnědý, ne-li 
oběma těmi barvami zpestřený. T. erecta L., 
a. veliký, jest v každém ohledu statnější, 
větví přímých, stopek pod úborem kyjovitě 
ztloustlých, zákrovu obšírněji zvonkovitého, 
přihranatého a paprsků sytě žlutých. Oba 
druhy pěstují se i v nízkých a plnokvétých 



Taggia — Taglioni. 



27 



odrAdách. K obrubám záhonků nejlépe ae 
hodí oraiďové kvetoucí druh T. signata L., 
▼ odrAdé zakrslé, nizké (var, pumila). Děd. 

TAn^f^dia], město v ital. prov. Porto 
Manrizio, kraji San Remo, nad řekou t. jm., 
má asi 4000 obyv., pfístav, gymnasium, vi- 
nařství, cihelny. 

Ta^Ú, řeka ms., prameni se na vých. sva- 
zích Uralu v gub. permské a po toku 267 ibn 
dlouhém vlévá se s pravá do Tury. Splavna 
jest am na 200 Irm. Nejdůležitější z poboček 
jest Salda. V poříčí jejím nalézají se zbytky 
dávného opevnění (»Jermakovo hradiitě«) a 
mnoho dolův a závodů hornických, z nichž 
největší Nižně-Tagilskij, založ. r. 1725 Ni- 
kitoo Děmidovem (potomkové jeho podnes 
jsou majiteli), jest středištěm velikého hor- 
ního obvodu, k němuž náleží celkem 13 zá- 
vodů. Pěkně zřízená osada má 30.000 obyv. 
a stanici železniční trati Perm-Čeljabinsk. Pp, 

Tn/f/kuM viz Gualdo Tadino. 

Ts^lUt (talja), it, odměna za dopadeni a 
dodáni zlosynů nebo za zachráněni života. 

Tagltaeoni [taljakód] Gasparo, ran- 
hojič itaL (• 1546 v Bologni — f 1699), vy- 
nálezce t. zv. italské rhinoplastiky (viz Pla- 
stické operace), sepsal: EpUtolae ad Hier, 
JďercwriaUm de naribus reflciendis (Frankf., 
1587). 

TfcyiiaeoiKO [taljakóco], ra. v circond. 
Avezzano v ital. prov. Aquila degli Abruzzi, 
při tratí Castellamare Adriatico -Řím, sz. od 
jez. Fudnského, má 8607 obyv. (1901) jako 
obec, 2 chrámy z XIII. stol., několik paláců. 
V bitvě u T-za neb také u Scurcoly poražen 
byl 23. srpna 1268 Konradin od Karla An- 
jouského, který pak zbudoval v blízké Scur- 
cole opatství nvni zaniklé. 

TsffliAflol^ '[taljafiki] Andrea, stavitel 
ital. (* 1729^ y Janově — t 1811 t.). Vzdělal 
se vlastni pili podle vzorův antických a pra- 
coval proti panujícímu tehda slohu paruko- 
vému. Z jeho prací uvádíme: sál v paláci 
Serra v Janově, villa Durazzo, palác Doria 
v Sampierdarenu, villa Lomellini v Pegli 
a villa Danegro v Janově. 

TaffUamento [talja-], ant. Ttlaventus, ř. 
v sv. Itálii, pramenící se ve výši 1203 m na 
sv. Monte Crídole, teče Kamskými Alpami 
nejprve k v., pak přijavši hlav. pobočku Bě- 
lou {FeUa\ spějící od Pontebby, obrací se 
k j. Sotva že vystoupi z hor, tvoři rozsáhlé 
nánosy Stěrku, nebof z jara náhle se rozvod- 
ňuje a rozlévá se v nížině furlanské do šířky 
několika km. Od Latisana až k svému ústi 
do Benátského zálivu, tedy v délce 26 km, 
nosí již lodi. Tok její je 170 km dlouhý. 

TH^llokabeok Thomas, hudebník něm. 
(• 1799 v Ansbachu v Bavorsku — f 1867 
v Baden-Baden). Počátkům hudby učil se 
u svého otce, pak od r. 1816 v Mnichově 
u Rovelliho hře houslové a u Gratze kom- 
posici. Již r. 1817 napsal mši, provozovanou 
v Mnichově, a bvl pak houslistou, později 
kapelníkem divad. orchestru. Ok. r. 1822 na- 
psal operu Wtf6ďr'« Bild a potom nastoupil 
koncertní tournée po střed. Evropě. R. 1827 



stal se kapelníkem prince z Hohenzoliern- 
Hechingen a r. 1848 převzal řízení diva- 
dehií kapely ve Štrasburce, ale r. 1850 vrá- 
til se znovu ke kapele knížecí, u niž však 
zůstal jen do r. 1852. Potom žil v LOwen- 
berku a v Dráždiinech. Složil dvě veliké 
symjonie, vánoce pro housle a orchestr a 
jiné skladby koncertní pro housle, četné pisné 
a smíšená kyartetta s doprovodem nástrojů 
dechových. 

TagUonl [taljoni], italská rodina taneč- 
nická, jejíž V3rnikajici členové byli: 

1) T C^arlo, balletni tanečník z polovice 
XVIII. sto).; pocházel z Piemontu. Jeho nej- 
starší syn 

a) T. Filip (♦ 1777 v Miláně — t 1871 na 
jezeře Comském). Byl s počátku balletnim mi- 
strem ve Štokholmě, kde zavedl do anakreon- 
tického balletu místo kostýmu rokokového 
pravý kostým anticl^. Potom působil za Jé- 
rdmea Bonaparta v Kasselu a později ve Var- 
šavě do r. 1853. Složil mnoho choreografic- 
kých balIetů, z nichž nejlepší je Sylphide, 

3) T. Marie, dcera před., proslulá taneč- 
nice (♦ 1804 ve Štokholmě — t 1884 v Mar- 
seille). Vystoupila po prvé ve Vídni r. 1822, 
později vystupovala ve Štutgartě a Mnichově, 
r. 1827 s velikým úspěchem ve Veliké opeře 
v Praříži. R. 1832 s úspěchem ještě větším 
v Berlině, zejména v balletě »Bajaderka«. Po 
triumfech dalších v Německu, Itálii, Anglii a 
Rusku provdala se za hraběte Gilberta de 
Voisins. Naposledy vystoupila ještě r. 1844 
v Paříži a r. 1847 v Londýně, načež žila na 
svých krásných zámcích na jezeře Comském 
v Itálií. 

4) T. P a v e 1, bratr před. (♦ 1808 ve Vídni — 

Í1884 v Berlíně), studoval zprvu na kolleji 
ourbonské, později na konservatoři pod ve- 
dením Coulonovým a svého otce vzdělal se 
na tanečního mistra. R. 1825 vystoupil ve 
Štutgartě, pak ve Vídni, Mnichově a r. 1827 
v Paťíži, všude se znamenitým úspěchem. 
R. 1829 byl trvale engažován v Berlmě, kde 
pojal za chof první tanečnici Amalii Galste- 
rovou (t 1881 v Berlině), jež dělila se 
o triumfy se svým chotěm jak v Evropě tak 
i v Americe, až r. 1847 ustoupila s jeviště. 
Pavel T. jakožto král. balletni mistr (1849) a 
balletni ředitel dvoř. divadla v Berlině získal 
si zásluhy o povznesení umění tanečního ze- 
jména svými choreo|[raňckými skladbami, 
z nichž nejvíce vynikají: Sardanapal; Undine; 
Satanella-j Fíick und Flock; Fantasca a j., 
provozované na všech větších scénách evrop- 
ských. Jeho dcera: 

5) T. Marie (* 1833 v Berlíně — f 1891 
v Aigenu v Dol. Rakousích) vystoupila jako 
tanečnice po prvé r. 1847 v Londýně, krátce 
potom v Berlíně, kde byla trvale engažována. 
R. 1866 provdala se za prince Josefa Win- 
dischgrátze a opustila dráhu divadelní. — 
Z ostatních členů rodiny zasluhuji zmínky: 
Josefina T., sestra T-ho 4), tanečnice v Be- 
nátkách, provdaná za hraběte Centoriniho; 
jeji sestra Ludvika T., tanečnice v Paříži, 
později hraběnka Dubourgová, a Salva* 



28 



Taguan — Táhlo 



tor T., bratr T-ho 2) (flSóS), taneční mistr 
v Neapoli a v Turíne. 

Tagttaa, poletucha, ssavec zráda hlo- 
davců 8 létací blanou mezi předníma i zad- 
níma okončinama. Rod Pteromys téměř na 
9CV, polokouli obmezený ve svém zástupci 
t-u (F, petaurista) dosahuje velikosti kočky, 
s roztaženou blanou šířky 60 em, jest na 
vrchu tmavj^, vezpod béloáedý. T., iijící 
v Zadní Indií, jest zvíře noČni, jeí spí za dne 
v dérách stromových a za aera vychází teprv 
na pastvu, Jež skládá se z ořechů, plodů, 
kůry, brouků. Hlas jeho jest hluboký jemný 
zvuk, rychle opakovaný. Pomocí blány, jež 
slouží za padák, vznese se směrem šikmým 
přes vzdálenost 60 až 80 m. Bie. 

Tailli, řeka sibiřská, jež prameni se při 
hranici čínské ve hřbetě Sajanském a tvoří 
rozhraní mezi gubernií jenísejskou a irkut- 
skou. Vtéká do ř. Birjusy. Břehy její nejsou 
obydleny. Pp, 

Tagmanto, ostrov náležející k souostroví 
Sangir (v. t.). 

Tarwi. lat. jméno řeky Taj o. 

Tan plynů v komínech neb kanálech vě- 
tracích jest ustanoven rychlostí, jakou vystu- 
f)ují plyny z komína či z průtahů. Tato rych- 
ost jest především závislá na výšce komína 
či výšce ústí kanálu větracího nad otvorem 
vstupním a na rozdílu teplot uvnitř a vně 
průtahů. Nešetří- li se ztrát prostupem tepla 
stěnami komína a průtahův, účinku větru, a 
přijímá-li se, že teplota jest v celém rozsahu 
kanálů stálá, jest tato rychlost vyjádřena 
vzorcem : 



._,V. 



2ghit,^^t^) 



kdež značí: ^ přirychlení sily tíže, h vertikál- 
nou v^i^šku konečného průřezu nad počáteč- 
ním, tj^ teplotu uvnitř průtahův a t^^ tem- 
peraturu vnějšího vzduchu ve stupních Cel- 
siových, 9 koěfficient rychlostní, závislý na 
odporech při průchodu roštem, ohyby ka- 
nálů, při změnách průřezů v a třením o stěny 
průtahů. (Bývá qp — 0*16— 0*3.) Roste tudíž 
rychlost výtoková přibližně přímo s odmoc- 
ninou výšky komína a rozdílu teplot uvnitř 
a vně průtahů. V, F, 

Táhir, Táhirovcl viz Chorásán, str. 316ď 
a Pers ie, str. 5576. 

Tahiti, Taiti, Otaheiti, největší ostrov 
ze souostroví Společenského, nazvaného Coo- 
kem na počest král. Společnosti londýnské, 
v již. Tichém okeáně, tvoří spolu s ostrůvky 
Eimeo, Tctiarou a Mehetia čásť »Etablisse- 
ments frangais dc TOcéaniec. Skládá se ze 
dvou části: sev.-záp. T-nui (Vel. T.), dostu- 
pujícího Orohénou výše 2236 m, aj.-východ- 
nějjSího T-iti s vrcholem 1300 m vvsokým. 
Obě spojeny jsou 2 km Širokou Šíjí Taravao 
ve výši 14 m n. m., jeŽ chráněna pevnůst- 
kou výhodně položenou. Povrch jeho měří 
1042 km*. Celý ostrov vulkanického původu 
obklopen jest koráiovým útesem, jenž však 
nezabraňuje úplně přístupu k pobřeží níz- 
kému, rovinatému a dobře vzdělanému. Tak 



I je tomu na sev. u mysn Venusina, odkud jii 
. r. 1769 Cook pozoroval průchod Venuše, a 
na sev.-záp. n nynějšího hlav. přístavu a osady 
Papeete Č. Papeiti. Podnebí je příjemné, 
' deště i větry velmi pravidelné, ale rozkvětu 
zemědělství vadí nedostatek pracovních sil 
; následkem netečnosti domácího obyvatelstva. 
'• Tak produkce cukr. třtiny sotva kryje do- 
'. máčí spotřeba; vyváží se pak nejvíce kopra, 
I vanilka, perleť, pomorance a surový vosk 
(r. 1903 dohromady za 4*6 milí. fr.), dovážejí 
se látky tkané, mouka, naložené maso a kon- 
I seryy (3*90 milí. fr.). Obchodní styk je nej- 
; čilejší se Spoj. Obcemi, Portugalskem a 
I Francií. Obyvatelé T. náležejí k Polynésanům 
I a vynikají pěknou postavou, výraznou tváři, 
> která u žen má ráz tiché melancholie. Mimo 
to jejich záliba ve květinách, jimiž rádi se 
krášli, pohostinství a přívětivost k cizincům 
přispěly k tomu, že byli líčeni jako lid šťastný. 
Ale nechuť ku práci a touha po tanci a zá- 
bavě, náklonnost k zlodějstvi staví je do 
světla méně idyllického. Počet iejich vzhle- 
dem k jiným okeánským ostrovanům málo 
klesl a posud čítají kol 9000 duší, proti 950 
Evropanům, 200 Američanům a 300 Číňanům. 
Náboženství jsou z větši části protestant- 
ského. — Ostrov T., snad Sagittaria spa- 
třená Španělem Quirosem r. 1606, objeven 
byl r. 1767 Wallisem, navštíven r. 1768 Bou- 
gainvillem a rok potom Cookem. R. 1797 
usadili se tu angličtí missionáři a tito pro- 
střednictvím domácích panovníků, jmenovitě 
Pomarea II., zavedli zde protestantismus. Ale 
když sem přišli r. 1836 katoL missionáři fran- 
couzští, byli od královny Pomarey II. vypu- 
zeni. Z toho vznikly spory mezi stranou an- 
glickou a francouzskou, jež vedly r. 1842 
k prohlášení protektorátu francouzského. 
To nebylo uznáno Anglií, až teprve 29. čna 
1880 král Pomare V. smlouvou postoupil veš- 
kerá svá práva Francii, ale ještě téhož r. 1880 
30. pros. prohlášeny T. a závislé ostrovy osa- 
dou francouzskou a obyvatelé uznáni za Fran- 
couze. Pomare V. obdržel doživotní pensi 
25.000 fr. J. V. Picquenot, Géographie phy- 
sique et politique des établissements fran- 
^is de rOcéanie (Paříž, 1900), 

Táhlo či těhlice jest člen rovinného me- 
chanismu Čtyřčleného, spojující osy pohyb- 
livé a protilehlý členu nehybnému, rámu. Při 
mechanismu naznačeném ve vyobr. Č. 4151.« 
skládajícím se ze čtyř dvojic rotačních, jest 




člen 0,04 rámem, 0^0^ t-lem. Všemi kombi- 
nacemi dvojic rotačních O,, O,, O,, O4 s dvo- 
jicemi smykovými (smykadly ve vedeních} 
JSOU vyčerpány všecky druhy mechanismů 
čtyřčlených, při kterých vždy člen protilehlý 



Táhlo — Tachlovice. 



29 



rámu tvoři t Kaidý bod Ma opisuje křivku 
roviniiou, jejiŽ tvar závisí na druhu mecha- 
nismu, koncové body pohybuji se na oblou- 
cích kruhových či přímkách. T. jest namá- 
háno silami p&sobicimi na mechanismus ta- 
hem či pevnosti vzpČmou a vlastni váhou na 
ohyb ; při značných úhlových rychlostech jest 
též šetřiti namáháni dynamického, vzniklého 
urychlováním či zpožďováním částic t-la. 
O konstrukci t-la viz Oj nice. KF. 

TáUo z Hornšteina a Ronáperka 
Severin (♦ 1671 v Horáově Týne — 1 1648) 
byl nejprv učitelem » později se dostal ke ko- 
moře české, avšak jako horlivý katolík byl 
r. 1618 nucen utéci do Vidné. Vrátil se v prů- 
vodě Karla z Liechtensteina,byl činný při soude 
vyšetřovacím nad povstalci zřízeným a kon- 
fiskací dovedl využiti tak, že se stal jedním 
z nejbohatších obyvatelfi Cech. Byl také z nej- 
horlivéjžich reformačních kommissařů v záp. 
Čechách, tak že jej Ferdinand U. jmenoval 
cis. radou « povýšil jej do stavu rytířského a 
rozhojnil mu erb i praedikát. Ke konci ži- 
vota přišel takřka o všecko jmění, tak že je- 
diné dceři Alžbětě Kateřině zanechal 
poQze Ronšperk, který pak přešel na rodinu 
Pachtů z Rajova. Skč. 

TAhmásp, jméno dvou panovníků per- 
ských. Viz Persie, str. 559. 

Tahoe [tahu], jezero na pomezi severo- 
amer. států Kalifornie a Nevady, 2042 m 
n. m., jest 35 km dl., 16 km šir., až 450 m 
hlub., má odtok do jez. Pyramid Lake a ni- 
kdy nezamrzá. Na jeho březích jsou hotely 
a villy, mezi nimiž parníky prostředkuji spo- 
jeni. 

Tarha viz Tai-hu. 

Taoha, ves v Čech., viz Tachov 2). 

Taohan viz Tachov l). 

Tadheoi (Tachezy) Jan, kanovník lito- 
měřický (♦ 1763 v Praze — f 1828 v Lito- 
měřicích). R. 1804 stal se professorem bi- 
blického studia St. a N. zákona v semináři 
litoměřickém, r. 1808 resid. kanovníkem li- 
toměřickým a r. 1816 diécésnim školdozor- 
cem. T. byl upřímný přítel Josefa Jungmanna. 
R. 1814 otiskl v Hromátkových »Vídeňských 
listech* překlad pod titulem » Osvětlený křiž 
na Zelený čtvrtek v chrámu vatikánském 
sv. Petra v kíměc. 

Taeheometr viz Tachymetr. 

Taohlna Mg., kuklice, jest rod much 
čeledi t. jm., která vyznačuje se prvým kon- 
covým polem krajním téměř uzavřeným, šu- 
pinami velikými, kyvadélka kryjícími, osinou 
tykadlovou lysou a svrchem těla hojnými 
pesíky opatřeným. Mezi rody příbuznými T. 
vyznačuje se třetím článkem tykadlovým dru- 
hého kratším a roakadly vyvinutými. Jako 
celá tato muší čeleď žije ve stadiu larvovém 
cizopasně ve hmyzu jiném, zvláště v různých 
housenkách, a mnohé druhy jsou tím i v hos- 
podářství užitečný. Samička snáší vajíčka na 
hlavu nebo pobhž hlavy na tělo housenčí a 
beznohé straskovité larvy vnikají do těla své 
oběti a vyžíraji útroby její opatrně po způ- 
sobe lumků, důležitých ústrojů nepoškozu- 



\:i 




Č. 4162. Tachinaferox M. 

Kuklice dravá s larvou a 

kuklou. Ve vel. přiroz. 



jíce. Dospěvše buď vylézají ze svého hostitele 
a zakuklují se v zemi, nebo zakukluji se v něm 
a dospělé opouštějí jeho kuklu. K největším 
našim druhům náleží T. grossa L., k. zava- 
litá, leskle černá to moucha hustě pesíky 
porostlá, na hlavě a na kořeně křidel čer- 
venožlutá; rezavě červený prostřední článek 
tykadlový jest dvakrát tak dlouhý jako černý 
a čtyřhraný článek konečný. Délka těla jest 
až 17*5 mm a šířka zadečku až 11 mm. Larva 
jepí cizopasi v housenkách Gastopacha trijO' 
lit W. V. (bourovce jetelového). Vyobrazená 
zde T. ferox Mg., k. dravá, jest hnědá, na 
zadku prosvítavě 
rezavá vyj ma čem ý * 

pruh jdoucí stře- 
dem kroužků břiš- 
ních. Zajímavý je 
způsob života pří- 
buzného rodu 
Miltogramma Mg., 
drobných tmavých 
mušek připomína- 
jících poněkud 
mouchu domácí ; 
cizopasít na diou- 
horetce {Bembex), Podle pozorování Fabreo- 
vých číhá na tuto vosu poblíž jejího pod- 
zemního, pečlivě uzavřeného hnízda, a když 
vosa pozpátku vstupuje do hnízda držíc ně- 
jakého o vada jakožto potravu přichystanou 
pro vlastni larvu, snese na něj své vajíčko 
a tak musí ubohá vosa dopraviti příštího 
zhoubce vlastního mláděte dovnitř. Crosso- 
cosmia sericariae }C8t velikým škůdcem bource 
morušového v Japanu ; žijeC uvnitř housenek 
s počátku v zauzlině nervové, později se uhnízdí 
v silné větvi vzdušnicové při průduchu. Kpk. 
TaohlnOy jezero, viz Makedonie, 666a. 
Taohlra [táčira], dříve okres státu Los 
Andes, od r. 1901 spolkový stát republiky 
Venezuely, na hranicích Kolumbie, ve vyso- 
kých Andech záp. Cordillery meridské, velmi 
úrodný a dosti hustě obydlený, má na 
12.646 km* 101.709 obyv. Hl. ra. San Cri- 
stobal (v. t. 3). 

Taohlovloe, far. ves v Čechách, hejtm. 
I Kladno, okr. Unhošt; 88 d., 937 obyv. č. 
(1900), kostel sv. Jakuba, r. 1741 nově vysta- 
věný (pův. ve XIV. stol. far.), 6tř. šk., pš., 
2 mlýny a tu a v okolí ložiska želez. rudy. 
Panství T. (4762*97 ha půdy) se dvorem, 
parostr. pivovarem, par. mlýnem, cihelnou a 
vápenicemi náleží správě Nejvyšších soukro- 
mých statkův. T. po prvé se připomínají 
k r. 1234. Ve XIV. stol, drželi T. někteří mí"- 
šfanští rodové pražští, r. 1358 jmenuje se 
Konrád řeč. Klementer a Oldřich řeč. Roter, 
kteří vykonávali podací při kostele zdejším. 
Poč. válek husitských seděl na zdejší tvrzi 
Oldra ryt. Zhudovic, r. 1422 dobyl tvrze Ha- 
nuš z Kolovrat, dne 25. kv. 1434 dobyli opět 
tvrze katol. pánové a Oldru i s 10 druhy za- 
jali. V XVI. a XVII. stol. drželi T. Žďáršti 
ze Žďáru, z nichž František Adam Eusebius 
zůstal neŽenat a zemřel dne 7. dub. 1670, 
načež dědilo T. jeho 5 sester. Tyto prodaly 



30 



Tachograf — Tachov. 



T. ještě 8 jinými statky r. 1696 Karlu Jách. 
hr. firedovi, který skoupil ieSté jiné okolni 
statky a založil tak rozsáhle panství tachlo- 
vické, které koupila r, 1732 vévodkyně Marie 
Anna Toskánska; potom následuji majetnici 
stejní jako u Buštěhradu. 

Tachograf (z řec.)t přístroj na méření 
rychlosti, počtu obratlů strojův a pod. Jest 
téhož sestrojeni jako tachometr, jen že údaje 
své zaznamenává trvale na papíře odvinova- 
ném hodinovým strojem. — T. znamená též 
přistroj na otiskováni písma neb výkresů. 
Podobá se hektografu. dává však otisky čet- 
nější a ostřejší skoro jako při lithograňi. 
Taohometr, z řec, viz Počitadlo. 
Taohov: 1) T.(r<ic/raii), město v Cechách 
na lev. bř. Mže a při žel. dr. Planá-T., má 
701 d., 26 obyv. č., 6147 n. (1900), okr. hejtm. 
a soud, financ, stráž, pš. telegraf, kongre- 
gaci sester sv. Karla Bor., kapli sv. Anny při 
špitále, dvě 6tř. šk. obec. a dvě 3tř. měšť. 
pro chlap, a div., stát. odbor. šk. pro prů- 
mysl soustružnický, prům. šk. pokračovací, 
všeobec. nemocnici, několik ústavů peněž- 
ních, 2 pivovary, 3 mlýny, pilu, výrobu kno- 
flíků, stát. továrnu na tabák, cihelnu a t^den. 
a několik výroč. trhů. Domácí průmysl sou- 
stružnictvi a výroba rozličného nádobí dře- 
věného. Tu a v okolí výroba šindele a lo- 
žiska želez. rudy. Alod. panství T. ještě s ji- 
nými statky (13.346-51 ha, z čehož 10.728 78 ha 
lesů) se zámkem, dvorem drži dr. Alfred kn. 
Windischgratz. Na přímluvu Hanuše Pfluga 
z Rabšteina cis. Ferdinand I. (v 1. 1530—56) 
povýšil T. na město 
uděliv mu zároveň 
erb měst. (vyobr. 
č. 4163.^: v červe- 
ném štítě spatřuje 
se stříbrný český 
Í^::fV^''BCP^?^^V3MV nekorunovaný lev. 
jVÍJ^íT^V^lG^ Nejstarší budova 
I .wř? 1^ v V J )LV^M2jÍ v T-ě je děkan, ko- 
stel Nanebevzetí P. 
Marie, který založen 
poč. století XIV. od 
pánů z Gutšteina a 
králem Janem ode- 
vzdán (r. 1329) pod 
správu řádu křižov- 
níků s červeným srdcem. Na místě, kde 
nyní lékárna, stával klášter karmelitánský 
s kostelem založeným Karlem IV. r. 1351, 
r. 1427 pobořený od Táborů; byl později 
opraven, ale r. 1616 zničen požárem a po- 
zemky jeho dostaly se sv. p. Hussmanovi. 
Na předměstí klášterním nachází se klášter 
františkánský s kostelem sv. Magdalény a 
Alžběty. Klášter ten jest první toho druhu 
v Čechách založený v 1. 1451 - 66 od měštanů 
tachovských na místě pobořeného špitálu 
na povzbuzeni P. Jana Capistrana. Klášter 
po ohni r. 1646 obnovila Barbora Terezie 
hr. z Vrtby roz. z Kokořova, a žilo v něm 
do r. 1785 24, nyní jen 8 řeholníků. Při Hor- 
ním předměstí stoji hřbitov s kostelem sv. Vác- 
lava, původně farním, při němž podací ko- 




Č. 4163. 
Znak mésta Tachova. 



stelní vykonávala vrchnost tachovská, byl 
r. 1780 zavřen, r. 1803 od kn. Windischgratze 
koupen, r. 1821 ve staroněm. slohu obnoven 
a opatřen kryptou pro rod knížecí. Zde na- 
lézá se též mramorový pomník Tos. Miku- 
láše kn. Windischgrátze. Na předměstí klá- 
šterním stával kostel sv. Wolfganga, jenž 
zrušen na rozkaz cis. Josefa II. a r. 1794 za- 
měněn za sýpku kontribučenskou. Zámek 
o 2 poschodích vystavěný v novějším slohu 
má znamenitou zahradu a skleník; dále jest 
zde radnice se sbírkou starožitných zbrani, 
bÝv. to král. solnice. Na záp. straně město 
obklopeno kn. parkem. — Dějiny. Ve vál- 
kách husitských Tachovští drželi s Plzni, 
Stříbrem a Horš. Týnem na straně Sigmun- 
dově a odrazili útok Táborů pod Žižkou. 
Dne 4. srp. 1427 poraženi u T-a němečtí kři- 
žáci, Čechové potom zmocnili se města, ve- 
liký počet lidí pobili, spálili klášter karmeli- 
tánský a vzali posádku do zajeti. Z kořisti 
tu učiněné připomíná se dělo >Chmelik« 
(viz Dělo, str. 2406), jež si Táboři odvezli 
na Tábor. R. 1431 T. marně obléhán od nové 
sebraného vojska křižáckého. Na počátku 
války 301eté obsadil město hr. Mansfeld; ale 
brzo vzdalo se císařským. Po bitvě Bělohor- 
ské Tachovští pozbyli všech privilegií a veš- 
kerého jmění. R. 1647 obsadili město Švé- 
dové, jež vypudili odtud císařští, když město 
zapálili. Město navštíveno častými požáry, 
tak že z něho zůstalo málo starožitného. 

T. vznikl ze vsi Dřevnova a náležel, ja- 
kož i rozsáhlé okolí, ke koruně České. Při 
vsi této kníže Soběslav I. založil pevný hrad 
na obranu hranic čes. Jak hrad dostal se 
v držení předkům pánů ze Švamberka, ne- 
známo. Přemysl II. jim jej odňal a přivtělil 
opět ke koruně České. Od r. 1301 drželi T. 
v zástavě pánové z Gutšteina, od nichž jej 
vyplatil (r. 1334) Karel IV., jenž zde založil 
klášter karmelitánský. Potom T. zůstal zbo- 
žím korunním do r. 1523, kdy dostal se na 
místě dluhu pani Barboře z COlnu. Potom 
opět vykoupen. Cis. Ferdinand I. zastavil jej 
(r. 1530) Hanušovi Pluhovi z Rabšteina, který 
po bitvě u Mahlberka (r. 1547) odsouzen 
hrdla, ctí a statků, načež Ferdinand I. ode- 
vzdal r. 1556 T. v zástavu na sněmu Praž- 
ském Janu ml. Popeloví z Lobkovic. Jeho po- 
tomci seděli zde do bitvy Bělohorské, kdy 
jim byl zabrán a vedle cis. resoluce z 11. čce 
1623 dědičně prodán cis. nejvýš, leutenan- 
tovi Janu Filipovi Hussmanovi z Namedy a 
Riolsburku, od jehož dědiců koupil jej r.l664 

{an Ant. hr. Losy z Losintbalu, jenž se stat- 
:em Štěknou učinil z T-a rodinné svěřenství 
Po smrti Adama Filipa nastaly spory o dě- 
dictví, po jichž ukončeni panství tachovské 
r. 1785 přešlo na říš. hr. Josefa Mikuláše 
z Wíndischgrátzu, jehož potomci zde sedí po- 
sud. — 2) T. (Tacha)^ ves t., hejtm. a okr. 
Duba, fara a pš. Doksy; 44 d., 224 obyv. n. 
(1900), Itř. šk., spoř. a založ, spolek — 3) T., 
ves t., hejtm. a okr. Turnov, fara Újezd pod 
Troskami, pš. Rovensko; 32 d., 161 obyv. č. 
(1900). 



Tachta-Bazar — Tacbymetr. 



31 



r, administrativni ruské stře- 
disko pendinského pristavstva, mervského 
Újezdu sakaspické oblasti a spolu hlavni 
roská stanice obchodu s Afgánistánem. Leži 
na levém břehu řeky Murgábu, asi 21 km na 
▼ých. od stanice Taá-Kepri na kuSkinské 
trati středoasijské dráhy železné. Přiváži se 
ovoce (suáené), mandle, kůže, vlna, koberce, 
skot, vvváži se sklo, porculán, lampy, kero- 
sin, cukr a zboží manufakturní. Pp. 

Taohte-l«leJmáa(Salamounůvtrůn), 
hora v ruské oblasti fergánské u města Oáe, 
asi 1200 m vysoká, tuzemc&m posvátná. 
K mausoleu na jejim vrchole několikráte za 
rok schází se hojnost musulmanských pout- 
níků. Na blízku hora Taš-Ata s krápníko- 
vou jeskyni. Fp, 
Taeliydromia, zool., viz Empidae. 
Taehyfor (z řec), elektrická doprava, při 
niž v&z pohybován jest magnetickém přita- 
hováním civek, solenoidů, umístěných podél 
trati. Vůz sám si do příslušných cívek proud 
zapíná a vypíná. 

Taehygrafle, z řec. , r y ch I o p i s,vizTě s n o- 
pis. 

Taohjhydrlt, minerál náležející ke stas s- 
furtským solím (v. t.) svrchním č. odkli- 
zovým. Podle štípatelnosti své jest klencový ; 
vyskytuje se kusový ve žlutých, průsvitných 
partiích, zarostlý v anhydritu svrdiniho patra 
solných loží u Stassfurtu. Velmi snadno se 
rozplývá, dychtivě přitahuje vodu ze vzduchu. 
Chemicky jest voc^atý chlorid vápénato-ho- 
fecnatý CaCl^ . 2 MgO^ , 12 H^O se 40-34Vo 
chlóru, 7-467o vápníka, 9-6l7o bořčíka, 42-697o 
vody. Fr.Sl'k. 

Tmohykardle^ z řec, urychlený pohyb 
srdce. Fysiologickou t-ii, přivoděnou Čin- 
ností svalovou, trávením a i činnosti duševní, 
netřeba zde vykládati, jef úkazem pomíjejí- 
cím. Jest známo, že počet tepů od zrození 
pozvolna klesá ku pravidelné číslici 72 za 
min. a patrně omezující působnost nervu 
bloudivého má vinu na tomto zleňování po- 
hybu srdečního. Za pathologických poměrů 
s t-ii setkáváme se velmi často a není téměř 
pathologického processu, při kterém by po- 
zorována nebyla. Zvlášť se vyskytuje vedle 
horečnatého povýšení temperatury a mají 
vinu toho i účinek toxinů na vasomotorické 
středy a střed cirkulační v prodloužené míše 
i změny ve svalstvu a nervech srdečních, {e 
přirozeno, že anatomické změny v srdci do- 
týkající se nitroblány a svalu srdečniho i pa- 
thologické processy, jež nervy srdeční za* 
sáhly (vagus a sympathicus), sledovány bý- 
vají t-ři. T. zv. neurosy srdeční bávají prová- 
zeny větší frekvencí pohybu srdečního. Jedné 
formy t dlužno zde vzpomenouti, která se 
vyskytuje u lidí jinak zdravých, v záchvatech 
se vrací a za neurosu svého druhu poklá- 
dána býti musí: jest to t. zv. paroxys- 
málni č. essentielni t, která charakteri- 
sována jest neobyčejným počtem tepů (180 
až 300). Záchvaty ty <lostavuji se beze zvlášt- 
ních podnětů, trvají několik hodin, dní, ano 
i neděl, vracejí se v intervalech různého 



trvání po celý život nemocného. Puls bývá 
drobný, snadno stlačitelný, pravidelný i ne- 
pravidelný; tóny srdeční, systolické i diasto- 
lické, vyznívají stejně, tak že v nich rozdílu 
není, jako tóny srdeční plodu (embryotonie). 
Trvá-ii záchvat dlouho, dochází k rozšíření 

Eravé komory srdeční. Zpravidla provázen 
ývá nepříjemnými sensaccmi na hrudi a 
v hrdle a končí se rovněž tak náhle, jak byl 
náhle započal. K této essentiální t-ii řadí se 
nejblíže záchvaty reflektorickét. se stejně 
velikým počtem pulsů zakládajících se na 
zvratu, který vychází z orgánů zažívacích a 
genitálm'ch. A/jr. 

Taohylyt jest starší název pro přirozená 
skla vulkanická chemického složeni čedičo- 
vého; nyní užívá se často téŽ názvu hyalo- 
basaltů čili sklovitých čedičů. K čedi- 
čům krystallicky nebo polokrystallicky vyvi- 
nutým stojí v témže poměru jako obsidiany 
a šmolky k liparitům. Sklovitá základní hmota 
převláda velmi značně nad krystallovými vy- 
loučeninami a mikrolithy obvyklých čedičo- 
vých součásti: olivínu, plagioklasu, augitu. 
T-y vyskytují se obyčejně na pokrajích če- 
dičových Žil, ve svrchní části proudů čedi- 
čových i jako bomby sopečné. V Čechách 
u Těchlovic a Malého Března nad Labem 
i j., hojně v severozápadním Německu, ve 
Skotsku atd. Fr.Sl-k, 

TaolijrmenLiWiegm.(riif6o;?Ať5Fl^ischm.), 
rod hadů užovkovitých (čel. Colubridae) z řady 
rýhozubých {Opistoglyphd) a z podčeledi hla- 
vatek (Dipsadinae), Rod T. má tělo dlouhé, 
válcovité, hladkými šupinami pokryté, hlavu 
krátkou, ploskou a od trupu zřetelně oddě- 
lenou, ocas velmi krátký. Malé oči mají zří- 
telnici svislou, štítek uzdičkový sahá pod je- 
diném Štítkem předočnim až k oku a štítky 
záocní jsou dva, zřídka jeden. Přední zuby 
dolní čelisti jsou delší zadních; dlouhé, zadní 
zuby ryhované v horní čelisti jsou silně za- 
křiveny. Jediný druh evropský, hlavatka 
kočičí (T. vivax Gttnth.), dorůstá délky až 
skoro 1 m a má barvu do žlutá hnědou nebo 
šedou s drobnými tečkami černými, s hně- 
dými skvrnami na hlavě, s velikou tmavou 
skvrnou v týle, s řadami větších tmavých 
skvrn po hřbetě a menších na obou bocich; 
vezpod jest tělo žlutavé nebo bělavé, často 
s temnými body. Tento druh hlavatek jest 
domovem v Istrii, Dalmácii, na poloostrově 
Balkánském vůbec, pak v Egyptě, Sýrii, Malé 
Asii a v hornatých krajinách kolem Černého 
i Kaspického moře. Obývá po skalách, v ka- 
mení a živí se ještěrkami i menšími ssavci. Br, 

Taohymetr, tacheometr jest měřický 
přístroi, jehož užívá se při měření tachy- 
metricKém. Konstrukcí podobá se úplně theo- 
dolitu nebo t. zv. universálnému stroji. Jest 
zařízen k měření horizontálných a vertikál- 
ných úhlů. Podstatnou jeho součást tvoří 
dalekoměr a nejrozšířenější jsou t-y s nitko- 
vým dalekoměrem. 

T. Moinotův. Francouzský inženýr J. Moi- 
not zjednodušil netoliko methodu Porrovu^ 
nýbrž též konstrukci původních t-ů Porro- 



32 



Tachymetr. 



vých; tím přispěl k všeobecnému rozšířeni 
svých stroj á, které shodují se s theodolity 
repetičnými. Limbus dělen jest na 400^*^ a 
úhly určují se v míře setinové. Pod limbem 
jest ve válci směrná bussola a lze oriento- 
vati průměr 0^^ až 200^^ do směru mag- 
netického a po případě do směru astrono- 
mického meridiánu. Měří se tudíž přímo azi- 
mutálné úhly jednotlivých směrů. V okuláru 
jest nitkový dalekoměr. T-u Moinetova u nás 
se neužívá; rovněž neužívá se setinového dě- 
leni kruhů, které převládá ve Francii. 

T. Reichenbachův neb tachymetrický 
dioptr. Na měřickém stole zobrazují se ra- 
mena jednotlivých úhlů graficky příslušnými 
směrnicemi (rayony) a vodorovné vzdálenosti 
určuji se nitkovým dalekoměrem. Užito ho 
při katastrálném měření v Bavorsku. V celku 
jest t. R. záměrné či úhloměrné pravítko 
s dalekohledem, kterého užívá se při mě- 
ření stolem měřickým. Na točné ose daleko- 
hledu jest segment kruhový, na kterém lze 
čísti úhly výšky. V okuláru jest nitkový da- 
lekoměr, který má jen vrchní a dolní nit; 
nit střední schází. 

T. firmy Josef Jan Fric (vyobr. č. 4154.) 
jest příkladem novější konstrukce t-u s nit- 




C. 4154. Tachymetr firmy Jos Jan Fric. 

kovým dalekoměrem. Vlastní stroj uloží se 
stavěcími šrouby na hlavu stojanu a spojí 
se s ním středním šroubem. Limbus a alhi- 
dada mají samostatný pohyb kolem svislé 
osy točné a k jemnému pohybu upotřebí se 
příslušných ustanovek. Horizontálně úhly 
čtou se noniem a lupou na děleném kruhu 
limbu. Vodorovná poloha limbu posuzuje se 
podle dvou alhidádových vodovažek, jejichž 
osy tvoří pravý úhel. Na alhidádé jsou dva 
sloupce, které nesou ložiska točné osy da- 
lekohledu. Prostřed točné osy jest daleko- 



hled a po jedné straně seement vertikálného 
kruhu; na druhé straně pax ustanovka k jena- 
nému pohybu. Na trubici dalekohledu nasa- 
zena jest nivellační vodovážka. 

T. Stampferův. Zařízen jest jako univer- 
sálný^troj měřický. Mimo to obsaíiuje zvláštní 
zařízení pro měření malých úhlů výškových, 
t. IV. Stampfcrovým šroubem drobno- 
měrným. Distanční laf má dvě terčovité 
desky záměrné. Nedošel širšího upotřebeni 
tím, že časem opotřebí se vřeteno šroubové, 
čímž mění se konstanta tohoto dalekoměr u, 
jakož i proto, že třeba vykonati větši počet 
otoček šroubových, čími zdržují se polní 
práce. 

T-y soustavy Tichého (vyobr. č. 4155). 
Podstatnou součást tvoří dalekoměr s latí 




Č. 4155. Tachymetr Tichého. 

stálou a s proměnlivým obrazem této lati. Ve- 
likost obrazu měří se t. zv. nitkovým 
drobnoměrem, který připevněn jest v oku- 
láru dalekohledu. Stalou nití zaměří se na 
nullový bod distanční lati a otáčením drobno- 
měrného šroubu přivede se pohyblivá nit na 
příslušný díl distanční lati. Vertikálný kruh 
nemá stupňového dělení; jest tam ihned stup- 
nice vzdáleností (^) a výšková stupnice ( V). 
Původní konstrukci změnil později Tichý, a 
aby docílil větši přesnosti, sestrojil t. zv. lo- 
garithmický universálný t. 

T. Kreuterův. Při obyčejném t-u s nit- 
kovým dalekoměrem třeba, při šikmých vi- 
surach pod úhlem výšky £, počítati horizon- 
tálnou vzdálenost z rovnice: 

/)•'= D cos* i = {kl + c) cos* 6 ; 
rozdíly výškové pak z rovnice: 

V= 7, Dsin26 = V,(fr/-4-c)sin2£. 
R. 1874 sestrojil inženýr Fr. kreuter v Brně 
nový t. (vyobr. č. 4156.), kterým bylo možno 
ihned při polním měření čísti na stroji hod- 
noty D" a V. Na trubici dalekohledu připev- 
nil, rovnoběžně s optickou osou dalekohledu, 



Tachymetr. 



33 



stupnici šikmých vzdáleností. Na alhidádé 
bylo vodorovné pravítko se stupnicí vodo- 
rovných vzdáleností. K tomuto připojovalo 
se svislé pravítko se stupnicí výškových roz- 
dílů. Nitkovým dalekoměrem určila se přímo 




Č. 4156. Kreuterflv tachymetr. 

Šikmá vzdálenost stanoviska stroje a lati, 
kterou bylo třeba držeti v šikmé poloze, 
kolmo k přímce záměrné příslušného daleko- 
hledu. Svislé pravítko zařídilo se pak, aŽ udá- 




Č. 4167. Tachygrafometr Wagnerflv. 

vala ieho hrana na stupnici šikmých vzdále- 
nosti příslušné číslo; příslušná vodorovná 
vzdálenost^ a rozdíl výškový čtly se přímo 
na stupnicích. Tím zvětšily se práce polní a 
zmenáily se práce kancelářské. Ježto třeba 
drieti distanční laf v šikmé poloze, nedošel 
tento t. širšího upotřebení. 

Tachygrafometr Wagnerův (vyobr. 
č. 4157.) jest kombinace měřického stolu 

Ottův SloToik NauCný, sv. XXV. 17/1 1906. 



s tachymetrickým dioptrem, který zařízen 
jest podobně jako t. Kreuterftv; lze tudíž 
určiti přímo na stroji hodnoty D"« D cos" 8 
a V=i 7, D sin 2 ř. Na rýsovku M měřického 
stolu připevní se papír válci 5,. Podélné pra- 
vítko PP má stojan pro točnou osu daleko- 
hledu. S dalekohledem spojena jest stupnice 
šikmých vzdáleností A A. Stupnice vodorov- 
ných vzdáleností FF jest na podélném pra- 
vítku. Stupnice vertikálných vzdálenosti jest 
na ramenu R. Ke každé stupnici přísluší no- 
nius. Horizontálně úhly zobrazují se graficky 
na rýsovce. Šikmé vzdálenosti určí se daleko- 
mČrem nitkovým pomocí distanční lati. Na 
tuto hodnotu zařídí se pak hrana svislé stup- 
nice a vodorovná vzdálenost čte se přímo 
na stupnici FF. Vcrtikálnou stupnici lze mimo 
to zaříditi tak, že čteme na ni přímo nad- 
mořské výšky stanoviska lati. T. W. hotoví 
firma Tesdorpf ve Stutgartě. 

T. Hammer-Fennelův (vyobr. č. 4158.). 
Předčí uvedené konstrukce jednoduchým za- 




Č. 4158. Tachymetr Hammer-Fennelfiv. 

řízením, kterém možno určiti při šikmé vi- 
suře horizontalnou vzdálenost !>' a příslušný 
výškový rozdíl V ihned při polním měřeni. 
Laf distanční drží se ve svislé poloze a má 
nuUový bod 1'4 m nad zpodnim koncem; 
stupnice jest centimetrová. Do dalekohledu 
vložen jest diagramra s křivkou vodorovných 
vzdáleností Z>" a s křivkou výškových roz- 
dílů F a s t. zv. křivkou základní. Nullovým 
bodem základní křivky zaměří se na nuUový 
bod distanční lati. Bod doteku křivky vzdá- 
lenostní udává na lati hodnotu v cm\ náso- 
bíme-li tuto 100, obdržíme ihned horizontal- 
nou vzdálenost 2)"= D cos* 8 v metrech. Bod 
doteku výškové křivky udává hodnotu v cm ; 
násobíme-li ji 20ti, obdržíme ihned výškový 
rozdíl V= 7^ D sin 2 e. Diagramm zakrývá 



34 



Tachymetrické pravítko — Tachymetrie. 



jednu polovinu zorného pole dalekohledu a 
lze tudíž zároveň pozorovati křivky a stup- 
nici distanční lati. Velmi Četné jsou novější 
konstrukce francouzských t-fi, které opatřeny 
jsou vesměs orientační bussolou. K těmto 
náležejí: tachéométre autoréducteur 
de Sanguet, tachéométre dit autocal- 
culateur de M. Champigny a j. — Srv. 
Novotný, Kompendium geodésie a sférické 
astronomie (Praha, 1902, d. III.); A.Laussedat, 
Recherches sur les instruments, les méthodes 
et le dessin topographiques (Pař., 1898). Nov, 

Taehymetnoké pravítko. K rychlému 
vyčísleni výrazů 

D" r= D cos* e a Fs= J D sin 2 e, 
které určuji při tachym. měření horizontál- 
nou vzdálenost a rozdíl výškový stanoviska 
stroje a lati, užívá se v technické praxi p-ka 
t-ho. Toto sestrojeno iest na stejném prin- 
cipu jako logaríthmicke pravítko, jehož užívá 
se k rychlému násobení, děleni a umocněni 
čísel. Na pevném pravítku jsou stupnice vzdá- 
leností, obsahující lo^arithmy čísel od 4—1000. 
Na posuvném pravítku vnitřním jest loga- 
rithmická stupnice trigonometrických funkcí 
cos' s pro úhly od 0^ do 60° a logarithmická 
stupnice trigonometrických funkcí ^ sin 2 e pro 
i = 10' až e = 45®. Určitá značka posuvného 
pravítka zařídí se na vzdálenost D a proti 
dílku, který přísluší úhlu e na vnitřních stup- 
nicích, čte se na vnějších stupnicích ihned 
číselná hodnota uvedených výrazů. Srv. No- 
votný, Kompendium geodésie a sférické astro- 
nomie (Pr., d. III.). Nov. 

Taolurmetrioké tabulky. K rychlému 
vyčísleni výrazu D" = D cos* řaV=4Dsin2e 
pro různé výškové úhly e a pro různé vzdá- 
lenosti Z), které by bylo třeba jinak loga- 
rithmicky řešiti, užívá se při tachym. měření 
zvláštních pomocných tabulek, které sestavil 
prof. Jordán. Tabulky sestaveny jsou pro 
argument Z> a e a lze z nich přímo čísti 
číselné hodnoty výrazu 

D" = D cos* £ a V=z ^ Z> sin 2 s. Nov. 

Taohsrmetrie, rychloměřictví, geod. 
(franc. tachéométrie, stadimétrie, levé á la sta- 
dia) , jest zvláštní způsob měřických prací, 
kterým lze rychle stanoviti horizontálnou a 
vertikálnou polohu jednotlivých bodů měře- 
ného území. T. vznikla v 1. pol. XIX. stol., 
když seznalo se při trasováni četných drah, 
že dosavadní měřické methody jsou příliš 
xdlouhavé a nákladné. Z té příčiny usilováno 
o ' zavedení nové methody měřické, kterou 
bylo by možno jedním zaměřením určiti hori- 
zontálnou a vertikálnou polohu jednotlivých 
bodů měřeného území. Tento nový způsob 
polního měření vznikl v Itálií r. 1823 a na- 
zván celleri mensura nebo tachéométríe; odtud 
dnešní název rychloměřictví aneb t. Zdo- 
konaleni přístrojů t. zv.tacheometrů nebo 
tachy metrů, jakož i zavedeni celé methody 
do praktického života připisuje se piemont- 
skému majoru Porrovi. Týž zřídil dílnu pro 
vÝrobu svých strojů v Miláně a později v Pa- 
říži a nazval své stroje cleps^ cUpsyckel, po- 
něvadž vnitřní zařízeni mělo zůstati skryto. 



Tímto utajováníni konstrukce příliš složité a 
nedokonalou rektiíikaci nepřispěl značně 
k rozšířeni nové methody. Avšak t. užito jiŽ 
dříve a zejména v BavorsKu při katastrálnem 
měřeni, pro které Reichenbach r. 1813 dal 
zhotoviti t. zv. tachy metrické dioptry, 
kterými určovaly se na měřickém stole hori- 
zontalné vzdálenosti t. zv. nitkovým da- 
lekoměrem, jehož užil též major Porro. 
Nitkový dálkoměr byl však již dříve znám a 
o jeho theorii pojednal již r. 1674 italski^ 
geometr Montanari. Dálkoměr nitkový má 




C. 4159. Nitkový dalekomér. 

jednoduché zařízení. V nitkovém kříži tru- 
bice okulárné napiata jsou tři vodorovná 
vlákna ve stejné vzdálenosti od středního 
vlákna «5, a jedno svislé vlákno w, Zaměři-li 
se při vodorovné poloze dalekohledu na t. zv. 
distanční lat LL\ promítá se na lať ni( 
vrchní (tj), střední (i) a dolní (i) v určitých 
výškách, které lze přímo čísti na lati (vyobr. 
č. 4169. a 4160.). Stálé vzdálenosti r/— y 
vrchní a dolní niti přísluší na lati oddíl 



:2. 




Č. 4160. MČFeni nitkovým dalekomérem. 

/ =: v—d, kterého přibývá se vzdálenosti lati 
od stanoviska stroje. Je-li tato horizontálná 
vzdálenost Z>, urči se ze základní rovnice 
nitkového dálkoměru: 

AB = D = kl + c. 

Značí pak fc=:v — t. zv. konstantu násob- 

y 

nou (multiplikační) ac=/-f"^ konstantu 
součtovou (addiční) ; konstanty tyto udává 
mechanik, aneb lze je určiti opětovaným mě- 
řením hodnoty / pro známé vzdálenosti D, 
V uvedených vzorcích značí pak / ohnisko- 
vou vzdálenost objektivu, d vzdálenost středu 



Tachymetrie. 



35 



objektívu od středu stroje a v koéfficient zá- 
vislý na konstrukci okuláru. Je-H nadmořská 
Yýáka stanoviska stroje Va, výška stroje 
AA' = f a * čteni střední niti na lati L, jest 
nadmořská výška stanoviska lati B: 
Vb= Va + í-s^Vh^s. 
Určí se tudíž nadmořská výška stanoviska 
lati podle pravidel geometrické nivellacc. 

Zaměřime-li na distanční lat pod úhlem 
výšky s (vyobr. č. 4161.), určí se horizontálná 




_?./• iP. ^. 

i 

.^.Va ÍB, i 

A 

r - -D'' — 1 

Č. 4161. Tachyrnetrícké měřeni s úhlem výtky. 

vzdálenost stanoviska stroje A a stanoviska 
lati B z rovnice: 

ABo --^D"^D cos» c = (W + c) cos» í. 
Nadmořská výška stanoviska lati B určí se 
z rovnice: 

k výškové kotě roviny srovnávací V// při- 
čítáme rozdíl V^— 5, kde ^= J /) sin 2 e = 
J(W4-c)sin 2 a; hodnotu í čteme přímo na 
lati. 

Zaméřime-li na distanční lat pod úhlem 
hloubky c (vyobr. č. 4162.), určí se horizon- 
tálná vzdálenost i4'Bo = Z)" z rovnice: 
/)" = /> cos» e — (W + c) cos* í . 




Č. 4162. Taohymetrické méřenf 8 úhlem hloubky. 

Nadmořská výška stanoviska lati B určí se 
2 rovnice: 

Vs=F^ + f-.(F+5)=r2r-(r+,); 



od výškové koty roviny srovnávací Vn od- 
čítáme (1^4- 5) a mají veličiny V a j týž vý- 
znam. Uvedená methoda nazývá se téi mo- 
difikovanou methodou Reichenba- 
chovou. 

Anallaktickým dalekohledem, který zavedl 
Porro, lze dosíci toho, že konstanta sou- 
čtová c — ^. Vhodnou vzdáleností vrchní a 
dolní niti pak konstanty ilr = lOO. V tomto 
případe jest: 

I> = 100/; 
přísluší tedy čtené hodnotě / v cm, vzdále- 
nost Drn = icm^ Lze tedy přímo čísti vzdále- 
nosti D na distanční lati. Nemají-li konstanty 
uvedené hodnot}', sestaví se tabulky, ze 
kterých možno čísti přímo vzdálenost u pro 
různé hodnoty l = v—d. 

K rychlému vyčíslení výrazu D" == Z) cos" e 
a V = iZ)sin2€ užije se tachymetrie 
kého pravítka nebo tachymetrických 
tabulek. 

Uvedeným způsobem určí se tachymetricky 
horizontálná vzdálenost a výšková kota sta- 
noviska lati. Jelikož měří se současně hori- 
zontálný úhel příslušného směru k základní 
straně nebo k průměru O**— 180* děleného 
kruhu limbu, lze sestrojiti v libovolném mě- 
řítku plán polohopisný a výškopisný, po pří- 
padě vrstevnicový plán měřeného území. 

Místo nitkového dálkoměru, při kterém 
soudíme na vzdálenost D ze stálé velikosti 
zorného úhlu a z proměnlivé hodnoty od- 
dílu lati distanční, lze užíti v t-ii též jiných 
dálkoměru s latí distanční. Jest to především 
dálkoměr Stampferův s latí stálou a 
s proměnlivým úhlem zorném, který měříme 
mikrometrovým šroubem. 'Stálý oddíl lati 1 
označen jest dvěma deskami záměrnými, a 
je-li v udání mikrometrového šroubu při za- 
měření na vrchní desku záměrnou a d udáni 
mikrometrového šroubu při zaměřeni na dolní 
desku záměrnou, jest horizontálná vzdále- 
nost D stanoviska stroje a lati: 

kde K značí konstantu, kterou udává mecha- 
nik, aneb kterou lze určiti opětovaným mě- 
řením veličin v a rf pro různé a přímo mě- 
řené vzdálenosti D. Horizontálně vzdálenosti 
při větších úhlech výškových a výškové koty 
stanoviska lati určí se podobným způsobem. 
Tato methoda tachymetrická označuje se ná- 
zvem: Stampferova methoda tachy- 
metrická; nedošla však širšího upotřebení. 
Zvláštní zmínky zasluhují tachymetrické 
methodv Tichého. Vrchní lesní Antonín 
Tichý užil pří tachymetrování dálkoměru se 
stálou latí distanční a s proměnlivým obra- 
zem lati, jehož skutečnou velikost měří mikro- 
metrem nitkovým. V rovnici nitkového dálko- 
měru : 

jest velikost obrazu y veličinou proměnnou, 
kterou měříme mikrometrovým šroubem* 
fe-Ii konstanta šroubu x a počet otoček t^^ 



36 



Tachypetes — Tainaron. 



jest y = xu\ položíme-li — = ír, jest hori- 
zontálná vzdálenost: 

u 
Poněvadž užito anallaktického dalekohledu, 
jest součtová konstanta c =^0*, a horizontálná 
vzdálenost určuje se ze základní rovnice. 

kde I značí stálý oddíl lati distanční. Nitkový 
drobnoměr připevněn jest v okuláru daleko- 
hledu. Stálou nití zaměří se na nullový bod 
distanční lati a otáčením mikrometrového 
šroubu určí se velikost oddílu lati. Verti- 
kálný kruh nemá dělení siupňového, jest tam 
ihned stupnice vzdáleností D a stupnice výš- 
kových rozdílů V. Tichého methoda tachy- 
metrícká osvědčila se při měření v Alpách 
v 1. 1870— -80, které konalo lesní oddělení 
rak. ministerstva orby pro účely systemiso- 
vání státních les A a hrazení bystřin. P& vodní 
methodu změnil a doplnil Tichý t. zv. loga- 
rithmickou a trigonometrickou me- 
thodou, kterou zvětšil přesnost vj^sledků. 
Vyžaduje však tato methoda zvláštních stro- 
jAv a delší doby, než modifikovaná methoda 
Keichenbachova, které se užívá nejčastěji. — 
Srv. Novotný, Kompendium geodésie a sfé- 
rické astronomie, díl III.)* Nov. 

Tachypetes, zool., viz Fregatka. 

Taol^pnoS, řec, krátký, urychlený dech 
při dusnosti (v. t.). 

Taohypyrlon viz Gasopyrion. 

Taohyetoptota, řec, viz Brachysto- 
'chrona. 

Taioe (Taicy), carský statek v carsko- 
selském Újezdě petrohradské gub.; prameny 
(>hannibalské<) výborné vody zdejší opatřují 
vodou Carskoje Selo a Pavlovsk. T. jsou let- 
ním sídlem PetrohraďanA ; jest tu též sana- 
torium pro souchotináře a rybárna. Pp. 

Talftm viz Cyklony. 

Talhoku viz Taipe. 

Tai-hu, Ta-hu, > Velké jezero«, jez. již. 
od ústi Jang-tse-kiangu, záp. od Šanghaje, asi 
2600 km^ vď., prostoupené hojnými ostrQvky, 
vzniklo asi zaplavením níže položené krajiny 
Jang-tse-kiangem. Břehy jeho lemovány jsou 
háji morušovými, v nichž ukrývají se Udnaté 
vesnice. Obyvatelstvo pěstuje na březích 
i ostrovech rýži, na stráních obilí, kukuřici 
a ovocné stromy, jejichž ovoce vyváži do 
Šanghaje. 

Tal-Juen, Tai-juen-fu, hlavni město 
čínské prov. Šan-si, leží nad řekou Fun-ho, 
levého přítoku Hoang-ha, ve výši 850 m, 
skládá se z města čínského a tatarského, jež 
jsou od sebe oddělena vysokou zdí, vyniká 
zbrojířstvím, má arsenál, slévárnu děl, to- 
várnu na střelný prach. Odhady počtu obyv. 
kolísaje mezi 60.000—260.000. V okolí pěstuje 
se hojně vino k výrobě nápoje a hrozinek. 

Talknn (velkokrál), název, jimž cizinci 
označovali japanské Šoguny (viz Japan, 
dějiny, str. 76 ft si.). Po prvé se vyskytuje 



v pol. XVII. stol. Z názvu toho vznikla chybná 
domněnka o dvou císařích, světském t-ovi 
a duchovním mikadovi. Podle jména vždy 
byl vrchním vladařem mikádo, jenŽ r. 1868 
také fakticky svých práv se domohl. 

Taillandler [tajándjé] René Gaspard, 
zvaný Saint-René T., historik a publicista 
franc. (♦ 16. pros. 1817 v Paříži — f 22. ún. 
1879 t), studoval v Paříži a Heidelberce, stal 
se r. 1841 professorem literatury ve Štras- 
burce, r. 1843 v Montpellieru a r. 1863 ob- 
držel po Saint-Marc Girardinovi stolici franc. 
poesie na Sorbonně. R. 1870—72 byl gener. 
sekretářem v ministeriu vyučování, r. 1873 
stal se členem akademie. T. vytkl si za úkol 
referovati svým krajanům o dějinách a lite- 
ratuře říše Německé, Rakouské i vých. Slo- 
vanů. Zejména jsou pozoruhodný jeho refe- 
ráty o dějinách i politických poměrech Ra- 
kouska a zejména Čech, ukládané v » Revue 
des deux mondesc. T, také několikráte na- 
vštívil Čechy. Z jeho publikací vynikají : Scot 
Érigéne et la philosophie scholastique (1843, 
2. vyd. 1877); Novalis, sa vie et ses écrits 
(1847); Histoire de la Jeune AUemagne (1SA9)\ 
Études sur la réuolution en Allemagne (1853, 
2 BV.); Allemagne et Russiš (1866); Histoire 
et philosophie religieuse (1860); Écrivains et 
poetts modernes (1861); La comtesse ďAlbany 
(1862); Maurice de Saxe (1866); Tchéques et 
Magyars (1869h Drames et romans de la vie 
littéraire (1870); Souvenirs de province pen^ 
dant le siége de Paris (1870); La Serbie (1872); 
U général Phil. de Ségur{lS7B)\ Le roi Leo- 
pold et la reine Victoria (1878, 2 sv.); Études 
littéraires: Boursault; La renaissance de la 
poesie proven^ale (1881). Vydal také překlad 
Goetheovy a Schillerovy korrespondence od 
baronky Čarlowitzové (1863, 2 sv.). Srv. stář 
Ferd. Schulze v >Osvětě€ 1879, 265 si. Skč. 

Taille [taj], fr., řez, střih; vzrůst ftč- 
lesný), postava, život, pás; tenor; (při 
hře v karty) táhnutí; vrubovka, na niž 
se kdysi počitávalo (lat. talea), a poněvadž 
i o daních činěny byly na ní vruby (zářezy^ 
incisiOy adcisio, accisio), říkalo se i samé daií i 
t. (srv. též podobný výraz accise a staroč. 
v rez, čes. a pols. nářez, v. t.). Viz Fran- 
cie, str. 600. 

Taln [tén], město ve franc. depart Dróme» 
arrond. Valence, na levém břehu Rhóny a při 
trati Lyon-Marseille, je spojeno dvěma visu- 
tými mosty s protějším Tournonem; má řím- 
ský oltář obětní z r. 184 po Kr., modemi 
románský chrám, lázně, asyl pro padoucnicí 
stížené {La Teppe), prádelnu hedvábí, vý- 
borné vinařství a 2255 obyv. (jako obec 3085). 

Taln [ténj, přístavní město ve skotském, 
hrabství Ross při zálive Dornoch Firth, sta- 
nice Highlands Ry, má latinskou školu a 1636 
obyv. 

TalnMOn, starověké jméno mysu Mata- 
panu v Řecku, nejzazší jižní výstřelek pohoří 
Taygeta. Ve starověku T. honosilo se chrá- 
mem Poseidonovým, nadaným právem úto- 
čištným, jehož zbytky posud patrný ve zdivu 
křestanského chrámu Ajon Asomaton. Nedá- 



Tainči-kul — Taine. 



3? 



leká jeskyně byla pokládána za vchod do 
podsvětí. Za dob hellénistických najímáni na 
T-u 2oldnéři řečtí do cizích služeb. Pšk. 

Taln6i-lral sluje skupina nevelikých slad- 
koTodnich jezer v akmolinské oblasti v petro- 
paylovském Újezdě. Břehy jezer pokrývají 
krásná luka. V červnu a červenci koná se na 
místě nazvaném Tainčinskaja jarmárka 
(asi 80 Afjfi jv. od Petropavlovska), veliký trh 
na dobytek (skot) s obratem I7, míli. rub- 
lův. Pp. 

Taise [ténj Hippolyte-Adolphe, slavný 
franc. historik, aesthetik a kritik (* 21. dub. 
1828 ve Vouziersu v Ardennách — f 6. bř. 
1893 v Paříži), pocházel ze starousedlé ro- 
diny ardennské; mládi prožil v drsné přírodě 
tamní, v starých lesích, na lukách u bystrých 
vod; zamiloval si zde přírodu láskou, která 
>rozechvivala celou jeho dušic a prochvívá 
jeho mnohou krásnou stranou cestopisnou, 
na př. v >Ce8tě Pyrenejskéc. Na pařížské 
École normále jest nejpilnějším a nejnada- 
nějším žákem; z básníků čítá zde vášnivě 
Masseta, Balzaca a Stendhala, který oůsobi 
významně i v koncepty jeho ňlosone dě- 
jinné a kritiky umělecké i kulturní; z filo- 
sofů jest významně jeho miláčkem Spinoza, 
jehoi mathematický determinismus jej okouz- 
luje, a Marcus Aurelius, jehož v 25. roce na- 
zývá ^pohanským Ježíšem Kristemc. Činnost 
abstraktní, touha velikých generalisací stra- 
^® jej již tehdy; pod vlivem Guizotovým 
chce učiniti z historie vědu methodou věd 
ústrojných, pro něŽ vzbudil v něm zájem 
přítel Prévost-Paradol; z Micheleta učil se 
celkovým velikým pohledům a typické cha- 
rakteristice dob a národů; ze Stendhala přejal 
zárodky své theorie o vlivu prostředí. Vlivy 
tyto byly však ztráveny a zpracovány ve 
smysle deterministické abstraktnosti. V první 
vědecké práci své Essai sur TitťLive (první 
verse rukopisná z r. 1853, druhá, opravená, 
z r. 1855, 1. vydáni r. 1856, 2. r. 1860) klade 
abstraktní determinismus přímo za theore- 
tický postulát filosofie dějinné; v theorii hi- 
storického studia, kterou chce podati také | 
tato Essai, jest významno pro T-a zvláště 
sloučeni vědce a básníka, jež požaduje 
od historika a jemuž vyhovoval sám po celý 
Život, Často ovšem na úkor vlastní práce vě- 
decké a vlastního myšlení vědeckého, jež ne- 
jednou obešel básnickou metaforou, umělec- 
kým stilem a vnější analogií. Vliv přírodních 
věd v historickou theorii T-ovu zkonkretňuje 
se nejprve v novém vydání jeho studie o La- 
fontaineovi, La Fontaine et ses fables (Pař., \ 
1860; první forma její z r. 1853 byla thesí 
doktorskou s titulem Essai sur les fables de 
La Fontaine); charakteristické jest, že tato 
práce, původně jako studie aesthetická zalo- 
iená, mění se v literárně-historickou mono- 
grafii, uvažující o duchu gallském, o zemí, 
ra9e, osobě a osudu Lafontaineově a o vlivu 
historických události v rozvoj básnických 
genrů; zde již vyskytuji se počátky toho, co 
se na^vá obyčejně literárně-kritickou theorii 
T-ovou a čemu dostalo se později jasného 



a rozhodného výrazu v předmluvě k > Ději- 
nám anglické literatury*; zde již vykládá se 
vznik dna básnického vlivem příčin vnějších: 
přírodních, společenských i historických ; zde 
již jsou náběhy k jeho theorii ragy (která 
prohlubuje jen pojem Guizotův), prostředí 
(kde byli jeho předchůdci Dubos a Cabanis) 
a doby — ale ovšem posud ne vypracovaná 
v nástroj vědeckého badání a hlavně nevy- 
zkoušena na vlastním, poli, na literární hi- 
storii celého národa. Úkol tento řeší Histoire 
de la littérature anglaise (1863, 4 sv. in 8^ nebo 
5 sv, in 12**); v úvodě k ni autor vyhrocuje 
svoji theorii s paradoxní útočností a bojov- 
nosti, která byla důsledkem trpkostí a pří- 
koří, jichž zažil T. jednak jako professor na 
venkovských školách od moci státní, přislu- 
hující konservativnímu pseudoidealismu, jed- 
nak od akademické a officiální vědy (Akade- 
mie váhala s udělením ceny za Tita Livia). 
V úvodě kříží se stopy různých vlivův a ideo- 
vých směrů dosti neztráveně a nezceleně; 
celkem charakterisuje jej však nejvíce účelná 
snaha T-ova, učiniti z historie vědu p oši- 
ti v no u, příbuznou vědám fysickým, che- 
mickým, přírodopisným, vnésti do věd mrav- 
ních mathematickou exaktnost. T. vylučuje 
nejprve aesthetické cenění a hodnocení z li- 
terární historie a chce vésti si ryze popisně; 
chce podati >přírodopis duchů* ; spisovatelé 
jsou jen příznaky a interprety koUektivných 
útvarů, jistých tříd lidí, citů, názorů. Do této 
theorie literárního studia jest však 
vepředena zvláštní mechanicko-evolučni 
filosofie dějin, jejíž prvky jsou prove- 
nience přerůzné. T. chtěl vlastně provésti 
Montesquieuovu ideu zákonnosti v historii 
zpřesněním methody, po vzoru věd přírodo- 
zpytných, neboť T. jest přesvědčen o sou- 
zákonnosti jevů fysických a duchových a 
domnívá se, že oboji lze pěstovati touže me- 
thodou; přejímá prostě řadu poznatkův a 
vztahů spíše než zákonů z přírodopisců hodně 
starých, jako Cuviera a Saint-Hiíairea, i při- 
rodozpytců moderních, jako Darwina, a pře- 
náší je do sféry jevů mravních. V pravdě 
však nedochází dále než k více méně pří- 
padným analogiím, které nemají vědní 
moci průkazné, a stejně tak jeho determinis- 
mus zůstává mechanickým abstraktem. Pří- 
činy všech jevův a útvarů historických vidí 
v rage, která jest mu >vnitřni pružinou*, 
v prostředí, jež znamená >vnějši tlak*, a 
v době, jako v >získaném popudu*, a do- 
mnívá se, že historické hodnoty lze stanoviti 
stejně přesně, jako hodnoty mechanické; me- 
thoda experimentálná, kterou chtěl T. uvésti 
takto do historie, zůstala ve vědě ovšem pou- 
hou násilnou fikcí, ale v krásné literatuře 
stala se ve versi ještě absurdnější a zhrubělé 
bojovným heslem, pod nímž Zola rozvinul 
prapor naturalismu (»Le román expéri- 
mental*). Vývojovou ideu přejímá T. z filo- 
sofie Hegelovy, chce z ní však vyloučiti dia- 
lektický element a nahraditi jej postupnou 
analysou duševních jevů podle Condillaca a 
Descartesa; avšak vlastních psychologických 



38 



Taine. 



zákonů, podle nichž děje se vývoj od prvků 
individua až ve >faculté maitressec doby 
nebo národa, T. nenalézá. Všeobecné dispo- 
sice mravní jsou podle T-a určeny hybnými 
silami dějinnými, > velikými danými pruži- 
nami« ragy, prostředí a doby, i vybíhá i tu 
koncept evoluční v mechanickou abstrakt- 
nost, třebas T. bránil se proti námitkám, že 
potlačuje takto individualitu a možnost ini- 
ciativy a svobodné vůle. Literární cena 
>Dějin anglické literatury « jest značná přes 
to, že první díly zastaraly. 

R. 1864 T. stal se professorem aesthetiky 
a umělecké historie na École des beaux-aris 
(nástupcem Violeta-le-Duca) a byl tím přive- 
den v intimnější stvk s uměními výtvarnými 
a s aesthetikou. T. neopouští sice svých 
theorii přírodopisně -historických, ale do- 
plňuje a bezděky korriguje je i hledisky 
aesthetickými a morálními. Vedle historika, 
který popisuje a vykládá, přichází v něm ke 
slovu i kritik ve starším smysle slova, který 
utřiďuje a soudí, hodnotí. Tato nová 
aestheticky kritická hlediska pronikají již 
v jeho Vqyage en Itálie (1866', hlavně však 
v jeho Phiiosophie de ťart^ objimaiici čtyři 
svazkv: Phiiosophie de Vart en Italte (1865\ 
De Vldéal dans Vart (1867), Phiiosophie de 
Vart en Gréce (1869) a Phiiosophie de Vart 
dans les Pays-Bas (souborně pod titulem 
•Phiiosophie de Tartc ve 2 sv. od r. 1881). 
T. chce uvésti i do aesthetiky mathematic- 
kou přesnost a domnívá se tvořiti aesthetiku 
vědeckou proti staré aesthetice dogmatické, 
protože nedává prý předpisův umělci, nýbrž 
vede si popisně jako >botanika užitá na díla 
lidská«; v pravdě však T. nevede si empi- 
ricky, nýbrž pracuje abstraktními konstruk- 
cemi. T. vyvozuje umění velikých epoch, aC 
řecké, at renaissančni, determinačnim půso- 
bením ragy, prostředí a doby, při Čemž ne- 
pozoruje, že jeho determinismu uniká právě 
individualita, genialita, vlastni tvůrčí činnost 
a že podává vlastně jen dějiny civilisace a 
nanejvýše vkusu, ne však dějiny umělecké 
tvorby. Zejména domnělý T-ův zákon o vzniku 
díla z prostředí je pouhým, konstruktivným 
schématem, vnější zjednodušující formulkou; 
závislost genia na vládnoucí tendenci doby 
nelze prokázati. Základem umělecké tvorby 
jest T-ovi napodobeni přírody, ne však věrné 
a mechanické, nýbrž pozměněné, které při- 
vádí k platnosti podstatné vládnoucí 
charaktery předmětů; ty akcentuje jasněji 
a lépe než příroda, kterou tedy uměni zdo- 
konaluje, jejíž mezery vyplňuje. Těmito pod- 
statnými charaktery jsou vládnoucí typy 
té které doby, které umělec vtěluje v dílo 
své následkem své konformity s prostředím. 
(Tragédie Racineova na př. vysvětluje se jako 
vtělení ideálu dxořana, vládnoucího typu 
tehdejší doby.) A zde T. nalézá také zárodek 
k hodnocení uměleckého díla, k jeho 
hierarchisování. První kriterion T-ovo jest tu 
důležitost význačného charakteru — důle- 
žitost ve smysle přírodovědném: čim jest typ 
nebo model umělecký trvalejší, stálejší, vše- 



obecnější (typy národní, ragové nebo typy 
vyjadřující celé kulturní a civilisačni epochy 
stoji nejvýše). Druhým hodnotícím principem 
jest T-ovi prospěšné působeni význač- 
ného charakteru (charaktery intelligentní, 
charaktery silné vůle, obětavé lásky) - tedy 
měřítko společensky-morální. Třetím krite- 
riem jest »stupeň konvergence účinků*, t. j. 
výrazová sila, která směřuje k jednotnosti a 
celosti, sila invence a komposice — kvalita 
aesthetická a technická; na počátku literární 
periody jest konvergence tato malá, na konci 
periody, v době úpadku, rovněž (nedostatkem 
vůle a síly tvůrčí), nejvyrovnanější díla jsou 
uprostřed rozvoje. Nejdokonalejším dílem, 
arcidílem i^cheý d*oeuvre\ jest ono oílo, »v němž 
největší sila nabývá největšího rozvoje*. Jak 
viděti, jsou kriteria ta, az na kriterion po- 
slední, vnější, utilitaristická a morálná a ne 
aesthetická; aestheticky m myslitelem T. není 
a jeho psychologie tvorby zůstává často na 
povrchu. 

Události let 1870—71 působily na T-a moc- 
ným dojmem a probudily v něm konserva- 
tismus; jeho výrazem jest jeho historické 
dílo Origines de la France contemporaine (1875 
až 1890, 7 sv. in 8®: Ancien régime 1 sv.; Ré' 
volution 3 sv.; Empire 2 sv.). T. ani tu není 
empirickým historickým vědcem; zkoumá ne- 
dostatečně původ a váhu svědectví, nepodává 
přesně jejich obsah, nepřesně cituje, stra- 
nicky interpretuje, nemá odborné vědecké 
průpravy; dílo jeho jest dílem fílosofícké ob- 
raznosti, dílem bohatého koloritu a umělecké 
suggesce. 

Celé dílo T-ovo jest mimo jeho vůli a vě- 
domí dílem metafysikovým a logikovým, dí- 
lem hypothetické zvůle, dogmatismu a aprio- 
rismu, ne vědní empirie. Byl výrazem potřeb 
a touhy svojí doby, která se obracela po ro- 
mantismu k objektivně pravdě, k positivnosti, 
k zákonné průkaznosti; T. chtěl uvésti i do 
věd duchových zákonnost, methoda jeho byla 
však v lecčems nedomyšlená, na nedo- 
rozumění založená; sliboval spíše výsledky, 
než jich podával. Byl více romantikem a 
umělcem inspirovaným vědeckými pomysly, 
než vědeckým pracovníkem. Význam jeho 
ve iilosofíi byl negativný; positi vnější jest 
jeho činnost historická, kde dílo jeho udrží 
se prese všecky slabosti vedle díla Renanova» 
Guizotova a Micheletova, a hlavně jeho čin- 
nost literárně-kritická ; dílo jeho znamená tu 
přes všecky nedostatky první pokus o vě- 
deckou kritiku, první její kodifikaci. Vzácné 
osobní a charakterové kvality, naprostá my- 
šlenková poctivost a bojovná opravdovost a 
vroucnost, silné osobni přesvědčení a jistota, 
s jakou řešil nejsložitější a nejbolestnější 
otázky doby, byla — vedle velkoleposti jeho 
konceptův a generalisujici důslednosti, i bo- 
hatého, opravdu uměleckého výrazu slov- 
ního — příčinou velikého vlivu, jímž ovládl 
všechen duchovni a kulturní Život v 2. pol. 
XIX. stol. ve Francii a částečně i v Evropě. 

Z ostatních děl jeho posud nejmenovaných 
stůjte zde ještě: Voyage aux Pyrénées {}Abb)\ 



Taipale — Tait. 



39 



Les philosophes j rangais (1856 ; velmi ironický 
▼ýpad proti eklektickému idealismu); Essais 
de critique et ďhistoire (1858); Nouveaux Essais 
de critique et ďhistoire (1865); Vie et Opi- 
nions de Thomas Graindorge (1868; kniha 
plná jemné ironie a vzácné pozorovatelské 
finessy); De l'ÍHteUigčnce (1870, 2 sv.); l^ 
suffrage univtrsel (broSura, 1871); Notes sur 
VAngleterte (1872); Demiers Essais de critique 
et ďhistoire (1894); Carnets de voyage (1896). 
Z korrespondence jeho vyšly posud tři svazky. 
Srv. Václav Tille, Filosofie literatury u T-a 
a předch&dců ^Pr., 1902); Sainte-Beuve, Cau- 
series du lundi, XIII (1857) a Nouveaux lun- 
dis, Vm (1864); G. Planche (v >Revue des 
Denx Mondes*, duben, 1857); £dm. Scherer, 
Mélanges de critique religieuse (1888); P-Ja- 
net, La Crise philosophique (1865); F. Ka- 
vadsson, Rapport sur les progres de la philo- 
sophie (1868); P. Bourget, Essais de psycho- 
logie conteraporaine (1883); £. Hennequin, 
•La critique scientifique (1888); F. Brunne- 
tičre, Évolution des genres, I. sv. (1889); G. 
Monod, Renan, T. et Michelet (1894); A. de 
Margerie, H. T. (1894, katol. stanovisko); £. 
• Dowden, Literary criticism in France (Bos- 
ton, 1895); G. Barzelloti, Ippolito T. (Řím, 
1895, franc. překlad úplnéjší Paříž, 1900); V. 
Giraud, Essai sur T., son oeuvre, son influence 
(t., 1901); G. Renard, La méthode scientiň- 

Sue de rhistoire littéraire (1900); I. Zeitler, 
de Kunstphilosophie v. H. T. (Lip., 1901); 
Wiegler, Franzosische Rebellen (» Moderně 
Es5ay8«, Berl., 1904); Péladan, Une esthétique 
nouvelle (v »Le8 Arts de la Vie«, 1905\ — 
Do češtiny přeložena >Filo8ofie umění « (pře- 
ložil Sýkora v Pelclové Kritické knihovně) a 
části »bějin angl. literatury* (také vyd. Pelc- 
lovým). Šld, 

Taipale: 1) T., průplav v Rusku v systéme 
finského jezera Saimy (spojuje dvě ieho části 
nazvané Unnukka-vesi a Hauki-vesi). R. 1898 
prošlo jim 1591 lodí. 

2) T., plovoucí maják na západním pobřeží 
Ladoiského jezera, asi 8 km od pevniny vzdá- 
lený. Pp. 

Taipe čili Taihoku rčin. Thai-pe-fu), hl. 
m. japanského ostrova Formosy {Taivanu) 
místo Taivanfu {Thai-van-Ju)^ 15 km jiho- 
vých. od Tam-sui, jest spojeno železnicí s Ki- 
longem, Tam-sni i Šinchiku. Nové město ši- 
rokých, rovných ulic s anglickou školou pro 
Číňany, školou telegrafíst^ou a továrnou na 
patrony. 

Tal-plilffOTé nazváni od cizinců přívrženci 
Hung-sin-tsuena, který vznítil v Číně 
r. 1850 povstání, jež trvalo až do r. 1864 (viz 
Čína, str, 746—747). 

Tai-pa. město v čin. prov. Kvang tungu 
na 22^ 27^ s. š., 113 km jv. od Kantonu, při 
íihozáp. chobotě Mirsbaie, bylo r. 1899 i s oko- 
lím obsazeno Angličany a pak s celým polo- 
ostrovem Kau-lungem pronajato jim Činou 
na 99 let 

Taiaerbo, Tajserbo viz Kufr a. 

Tait (tétj: 1) T. Peter Guthrie, vyni- 
kající mathematik a fysik skotský (* 28. dub. 



1831 v Dalkeithu u Edinburku — f 4. čce 
1901 v Chalenger Lodge ve Wardie), nabyv 
prvního vzdělání na obecné škole v rodišti, 
studoval pak v Edinburce a Cambridge!, kde 
nejmilejším jemu druhem byl Clerk- Maxwell, 
i T. absolvoval universitu cambridgeskou r. 1852 
, s nejlepším prospěchem (>Senior-wranglerc) 
I a udělena mu cena Smithova. Stal se pak 
I členem kolleje svatopetrské v Cambridgei a 
I dvě léta potom prof. mathematiky na Queen's 
, CoUege v Belfastu. Tam seznámil se s prof. 
I chemie André wsem a s výtečným mathema- 
tíkem R. Hamiltonem a oboje přátelství toto 
, mělo na nadaného mladíka a další jeho vý- 
1 voj rozhodný vliv. Andrews přivedl T-a 
k práci experimentální, Hamilton pak způ- 
I sobil, že problémy mathematické, zejména 
pak studium kvaternionů, staly se T-ovi prací 
oblíbenou. R. 1860 obsazována byla stolice 
fysiky na universitě edinburské a místo, o něž 
se ucházel též C.-Maxwel, uděleno T-ovi. T. 
přednášel na universitě edinburské plných 
40 let a vychoval více než 10.000 studentů, 
mezi nimi četné fysiky nyní zvučného jména. 
Vedle této obsáhlé činnosti učitelské vynikl 
i jako mathematik i jako experimentálný fysik. 
Sebrané spisy T-ovy vyšly nákladem univer- 
I sitni tiskárny cambridgeské pod názv. Scien- 
tific paperSy a to posud ve dvou dílech (1899 
a 1901). Z větších spisů mathematických 
zvláštní zmínky zasluhují Elementary treatise 
on quatemions (Cambridge, 1873, přeloženo 
do němčiny G. v. ^cherffem, Lip., 1880) a 
Introduction to quatemions (s prof. Kellan- 
dem, Lond., 1873), kterýžto spis vydal C. G. 
Knott v novém vydání (t., 1904). Veliké množ- 
ství zajímavých a cenných pojednání mathe- 
matických, v nichž T. užil důsledně kvater- 
nionů, doznalo právě pro tuto stránku ma- 
lého jen rozšíření. Z jeho souborných spisů 
fysikalních veliký převrat ve vyučováni fy- 
siky theoretické způsobila kniha Treatise on 
naturai philosophy^ kterou napsal s W. Thom- 
sonem (1. vyd. Oxford, 1867, 2. vyd. Cambr., 
1879, posl. vyd. t., 1895 druhá část a 1896 
první čásf, něm. překlad od Helmholtze a 
Wertheima, Brunšv., 1874). S týmž autorem 
společně vydal knihy: Sketch of elementary 
dynamics (Edinb., 1863) a Elementary treatise 
on naturai philosophy (1. vyd. Cambr., 1873, 
2. vyd. t, 1879, 6. vyd. pod názv. Elemente 
oj naturai Philosophy ^ t., 1896). Všeobecný 
zájem způsobil T-ův a Balf. Stewartův spis 
The unseen universe^ jenž r. 1881, t j. v 6 le- 
tech, vyšel již v 10. vydání. T. uveřejnil 
r. 1864 řadu článkův o thermodynamice 
v časop. >North British Review«, jež vydal 
pak ve spise Sketch oý thermodjrnamics (£dinb.» 
1868, 2. vyd. t, 1877). Podobně vyšly jako 
samostatná díla jeho články: Light (1884), 
Heat (1884) a Dynamics (1895), uveřejněné 
v >EncycloDaedia Britannica*. Experimen- 
tální práce T-ovy datují se z dob přátelských 
jeho styků se znamenitým chemikem An- 
drewsem. Práce tyto o ozonu a stlačování 
plynů přerušeny přesídleninf T-ovým do 
Edinburku, kde po 10 let věnoval se expe* 



40 



Taitai — Tajné společnosti. 



rimentálnému studiu tepelné a elektrické vo- 
divosti. V 1. 1886—92 publikoval pět prací 
o základech kinetické thcorle plynů, v dal- 
ších šesti letech pak pět práci o stlačitel- 
nosti kapalin. Zajímavá jsou též tři pojednání 
o rázu těles, založená na pozorováních, která 
T., nadšený ctitel »golfu<, při praxi této hry 
učinil. nvk, 

2) T. Lawson, gynaekolog angl. (* 1845 
v Edinburce — f 1899 v Birminghamu). Vy- 
studovav lékařství v Edinburce, usadil se tu 
později jako prakt. a nemocniční lékař, po- 
žívaje jako operatér slávy světové. Z jeho 
děl sluší vytknouti: Pathology and treatment 
of diseases oý the ovariesilSTó; 4. vyd. 1882); 
Diseases oj women and abdominalsurgery (1SS9) ; 
General summary of conclusions ýrom 4000 
consecutive cases oý abdominal séct ion (1894). 

Taitai viz Calamiany. 

Taitl VIZ Tahiti. 

Tal-taiUlg, císař čínský (626—648), viz 
Čína, str. 741 fr, 711 ťi. 

TaJanOT: 1) T., ves v Čechách, hejtm. a 
okr. Slatovy, fara a pš. Velhartice; 29 d., 186 
obyv. č. (1900), mlýn. Alod. statek (81'09 ka 
p&dy) se zámečkem drží od r. 1851 Lubomír 
Harrant — 2) T., ves t, hejtm., okr., fara a 
pš. Klatovy; 16 d., 100 obyv. č. (1900), mlýn. 

Tajboly nazývají se v ruské gub. archan- 
gelské rozsáhlá blata mechem pokrytá, jež se 
prostírají mezi řekami Piněgou, Mezení a Pe- 
corou a jsou porostlá řídkým lesem jehlič- 
natým a listnatým. Jest v nich mnoho jezer 
a tůní, tak že v létě jsou téměř nepřístupna, 
v zimě vede přes ně cesta od Pečory k Me- 
zeni a od Mezeně na Ust-Ježutskoje. Po této 
cestě vozí ryby z Pečory na Mezen a Piněgu, 
nazpět pak rozmanité tovary. V t-lách žije 
množství zvěře a ptactva, v jezerech ryby. 

Tajemník viz Sekretář. 

Tajematvi, tajnost, věc nezjevná, ne- 
vysvětlená, vůbec neznámá nebo ve skrytě 
chovaná. V církvi katolické nazývá se t-m 
(mygterium) uČení o nejsv. Trojici, o přítom- 
nosti těla a krve Páné ve svátosti oltářní 
a j. — Kázeň t. viz Arcani disciplina. 

Tajftm viz Cyklony. 

Tajga nazývá se v Sibiři jehličnatý, těžko 
přístupný les na močálovité půdě. Viz Si- 
biř, str. 112^. 

Tajipora viz Amazonská řeka. 

TaJirovVasilij Georgijevič, vinařrus. 
{* 1859), vzdělal se v rolnické a lesnické aka- 
demii, načež navštívil hlavní vinice evropské, 
navrátiv pak se, stal se členem komitétu mi- 
nisterstva státních statkův. Cenná pojednání 
z oboru vinařství uveřejnil v odborných li- 
stech domácích i cizích, jako: Obščij ob^or 
učebných :{avedčnij po vinodéliju v Avstriji 
(>Trudy€ třetího oddělení sjezdu pro tech- 
nické a odborné vzdělání, 1889) ; Nastojaičeje 
polo{enije vinodél ja v Rossiji i méry k jego 
podňatiju (>Trudy« osmého sjezdu rus. pří- 
rodozpytcův a lékařů, 1890); Bibliografičeskij 
uka^atilj knig, brošjur i {urnaljnych stati j po 
vinogradarstvu i vinodéliju^ nap^čatannych 
s lySS po i8go (o sobě) a j. 



Tajkury, rus. ves v gub. volyňské, v új. 
rovenském, s rozvalinami zámku Wiániowiec- 
kých, známého z povídky Mich. Grabow- 
ského. Pp. 

Tajmur, řeka v asijském Rusku v turu- 
chanském okruhu jenisejské gub.; prameníc 
se v pohoří Kana a Turymokit, vlévá se 
s levé strany do Nižní (Dolní) Tunguzky 
po toku 480 km dlouhém. Řeka i krap jí pro- 
tékaný jsou posud téměř neprozkoumaný. Pp, 

Tajmyr : 1) T., poloostrov Severního Le- 
dového moře v Sibiři v jenisejské gubernii 
v turuchanském kraji, Tajrayrským záli- 
vem, řekou a jezerem T-em na dvé rozdě- 
lený (Západní a Východní T.). ve vnitru 
svém posud málo známý. Z tundrovité půdy 
vystupuje dlouhý hřbet horský Byrranga, do- 
sahující výše i přes 600 m. Břehy poloostrova 
prozkoumali Nordenskióld a Nansen. Nejse- 
vernějšího mysu poloostrova T-u dostihl 
r. 1742 ruský důstojník Čeljuskin, podle ně- 
hož i mys nazván. Bliž pobřeží tajmyrského 
leží mnoho ostrovův. Severní části T-u po- 
krývá sníh skoro po celý rok. Kočovníci na- 
vštěvují pouze jižní kraje. 

2) T., řeka na témž poloostrově. Sbírajíc 
vody své v tundře (Bolšaja Nizovaja tundra), 
vtéká po toku asi 400 km dlouhém pod 
jménem Horní (Verchňaja) T. do jezera 
rovněž T. nazvaného (měří 218J km*), jež pak 
zase opouští jako T. Dolní {Nifňaja), vlé- 
vajíc se po toku asi 100 km dlouhém do Taj- 
myrského zálivu. 

3) T., ostrůvek před zálivem Tajmyr- 
ským. Pp, 

Tajná, Tejno, ves v Čechách, hejtm. a 
okr. Mělník, fara Kadlin, pš. Mšeno; 19 d., 
96 obyv. č. (1900), chmel. Stávala zde tvrz, 
na níž připomíná se r. 1446 Vít z Tajné. 

Tiyjná rada viz Conseil duroi, str. 590, 
Cechy, str. 502, 527, 542, Rakousko, str. 
174d, 176. 

Tajné kolty viz Mystérie. 

Tajné léky viz Ar ca na. 

Tajné plamo viz Chiffre. 

Tajné apolaónoati neb t. spolky šlo- 
vou jednoty a spolky osob, které utajují 
svoje účely, obřady a vůbec stanovy, zhusta 
i seznamy členstva, a to za různem cílem: 
buď aby chránily předčasné politické nebo 
náboženské ideje před pronásledováním, neb 
aby všeliké vymoženosti zničily, stavíce ae 
proti přirozenému vývoji národního ducha, 
neb dokonce aby zjednaly mimořádné nějaké 
poměry. Vyskytují se jak u národů nevzdě- 
laných, tak i vzdělaných ode dávna. Náro- 
dové primitivní mívali a mívají náboženské 
společnosti, jejichž příslušníci pokládají se 
nedotknutelnými (viz Tabu) a Jež přístupny 
jsou toliko zasvěcencům, majícím zvláštní 
výsady; nezřídka odvozuji svůj původ od 
božského nějakého zakladatele, slavnostní 
shromáždění bývají provázeny kejkliřstvím a 
tanci a tu ženy, jinde zase muži nemívají 
k podobným schůzím přístupu. Na vyšších 
stupních vzdělanosti utíkalo se buď nábo- 
ženství nebo filosofie jakožto osvětná nauka 



Tajné společnosti. 



41 



nebo politika pod ochranu t-ných s-ti, jež 
bývaly uzavřeným kruhem vznesených a po- 
krokových neb i zpátečnických duchů nebo 
pěstovaly tajné vědy. Mnohé z nich zvrhly 
se v pouhé tajemn&stkářsivi a honbu za hlu- 
chými tituly a prázdnými obřady. O nejstar- 
ších t-ných 8-tech egyptských, indických a j., 
většinou to řádech kněžských, o židovské 
sektě Essejských, o druidech keltských neni 
mnoho známo; stejně o společnosti ťythago- 
rcovců, Orfiků (v. t.) a o různých Mysté- 
riích (v.t.) u Řeků ví se poměrně málo. Ve 
středověku vznikly Četné, proti církvi stojící 
a proto do klatby dávané jednoty nábožen- 
ské, jako Templáři, Katharové, Wal- 
denšti a j., u muhammedánů řády der višů, 
jež pěstovaly názory novoplatónské nebo 
představy pantheistické. Sekta Drúzů v se v. 
Sýrii existuje dosud a také v novější době 
vznikly i v Evropě, ve vých. Prusku, Rusku 
a zvi. v Sev. Americe společnosti náboženské, 
širší veřejnosti vice nebo méně se uzavírající. 
Zejména rozkvetly četné t. s. ve stol. XVII., 
kdy mívaly za účel dosaženi jistých dovednosti, 
jako zaklínání zlata, dobýváni zlata a hledáni 
kamene mudrců. Stol. XVIU., ačkoh ne neprá- 
vem, slově osvětovým, zrodilo veliké množ- 
ství t-ných s ti, zdánlivě odporujících svo- 
bodnému duchu té doby, ale snadno je lze 
vysvětliti, uvážíme-li, že nové světové názory 
neměly ve veřejnosti ještě náležité půdy, 
jsouce naopak namnoze pronásledovány. 
Tehda zejména svobodné zednářstvo 
Šířilo se z Anglie po Evropě, libujíc sobě 
v tajemnůstkářství, a mělo pak téměř každé 
město svoji lóži zednářskou neb lóži lilu- 
minátů. T. s. té doby byly však nutnosti, 
doplňkem veškerého politického, sociálního 
a náboženského Života, který jich prací měl 
býti zdokonalován. Když však různí nekalí 
Živlové využívali vládnoucí náklonnosti k ta- 
jemnostem, přetvořujícc t. s. ke svým úče- 
lům, vnikly do nich zhusta reakcionářfké, 
fantastické a nečisté názory a v nich hrálo 
největší roli jesuitstvi, jež po zrušeni řádu 
Lo) olova tajně žilo dál. 

Vznik t-ných s-tí politických spadá 
vlastně do počátku min. století, kdy Napo- 
leon I., jako se byl postavil proti anarchismu, 
tak stejně ohrožoval svobodu. Z prvých t-ných 
s-tí toho druhu byly Fi lad elfové (v. t,), 
pak v Itálii vznikli Karbonáři, rozšíření 
také ve Francii. V Německu vznikl r. 1808 
jen z části tajný Tugendbund, zaniklý již 
r. 1810, podle něhož však později jmenovány 
všecky protifrancouzské agitačni spolky v Ně- 
mecku. Potom v Itálii v 1. 1815—48 utvořilo 
se množství t ných s-ti, jeŽ však neměly vět- 
šinou dlouhého trvání, jako v Kalabrii a 
Abnizzách t. zv. Bílí poutníci a Decisi, 
v Neapoli spolek Bez košil a Strašidel 
v kryptě, v Romagni Apoštolát Dan- 
tův, v severní Itálii Guelfové, Delfští 
kněží a Američtí lovci, k nimž prý ná- 
Idtel i Josef Bonaparte a Byron a j., kteří 
doufali v návrat Napoleonův a v pomoc Ame- 
riky. Podobné tendence měli v Itálii Sy- 



nové Martovi, spolek Černá jehla a 
Rytíři slunce, kteří chtěli povolati krále 
Římského (Nap. II.) na franc. trůn. Zájmům pa- 
pežským sloužili Calderari, Salfedisté 
kardinála Consalviho aConsistoriati, kteří 
měli namířeno na zvětšení Papežského státu. 
Nověji vzniklé tajné spolky Camorra a Ma- 
fia v Sicílii nejsou v podstatě než organíso- 
vané roty výdělkářské a loupežnické. 

Ve Francii byli zvláště na východě t. zv. 
Charbonniers, stoupenci italských Karbo- 
nářův, a po červencové revoluci utvořila se 
taní republikánská Společnost lidských 
práv, také po Španělsku rozšířená, a její od- 
nož S e c t i o n ďa c t i o n. Z karlistícké strany 
vznikly společnosti jako Chevaliers de la 
legitimitě a nová Charbonnerie démo- 
cratique. 

Když v Itálii obnovené pokusy revolucio- 
nářské se nezdařily, založili někteří uprchlíci 
jako Mazzini proti francouzské Charbonnerie 
Mladou Itálii, podle jejíhož vzoru vzniklo 
Mladé Německo, Mladé Polsko, Mladá 
Francie a Mladé Švýcarsko, jež hleděly 
se sdružiti v ústředním spolku Mladá 
Evropa; spolkv tyto však nikdy nedosáhly 
valných úspěchů. Ve Španělsku sestoupilo 
se po smrti Ferdinanda VII. r. 1833 mnoho 
t-ných s-tí, jako Isabellinové, Vysocí 
Templáři, Společnost lidských práv. 
Nepravidelní Zednáři a v Barceloně 
Mladé Španělsko. Spolky ty snažily se 
buď jen odvrátiti karlistický despotismus a 
vládu kněží nebo chtěly znova zavésti kon- 
stituci z r. 1812 nebo republiku. Proti nim 
stály spolky karlistícké, jako Rytíři slunce; 
J o velí anis té by li umí mění liberálové. V Por- 
tugalsku působily t. s. politické: Mig neli- 
šte, Karlisté a Septembristé, jež na čas 
zaniklý, aby potom znovu a pod jinými jmény 
se objevily. — V Řecku působila r. 1814 ve 
Vídni založená Hetairie, také mezi Rumuny 
rozšířená a proti tureckému panství čelící. 
Zvlášt bujně kvetly t. s. politické v Polsku, 
snažíce se setřásti panství ruské a zříditi re- 
publiku. Tak r. 1815 vznikla společnost Pra- 
vých Poláků, r. 1818 Národní zednáři, 
kteří snažili se získati především důstojnictvo 
a úřednictvo, r. 1821 utvořil se svaz Ko- 
sařů, později Vlastenecká společnost 
zvaný a sdružený s Novými Templáři. 
Působením těchto t-ných s-tí vypukla r. 1830 
revoluce a po jejím nezdaru pěstovali polští 
vystěhovalci t. spolčování těchto jednot dále, 
dílem spojili se s francouzskými Karbonáři, 
až r. 1835 vzniklo zmíněné Mladé Polsko, 
rozšířené ve Švýcarsku, Ruském Polsku, Po- 
znaňsku a Haliči, zvláště mezi šlechtou a je- 
jími přívrženci. Vynikajícím náčelníkem Mladé 
Polsky byl Szymon K on ar ski (v. t. 4). T. 
s. polské bujely dále, způsobily bezvýsledné 
povstání r. 1862 a ještě deset let potom byly 
v Krakově a Lvové nové t. s. objeveny. 

V Rusku zvlášť po válkách Napoleonských 
vznikly t s., jejichž členové, většinou důstoj- 
níci, kuli pikle proti vládě, tak že r. 1822 
všecky t. s. vůbec i svobodné zednářstvo 



42 



Tajnička — Tajnosnubné rostliny. 



byly zakázány. Přes to založil Muravjev Spo- 
lek bezpečnosti, který potom s Ruskými 
rytíři splynul v Unii pro veřejné blaho. 
Po rozejiti se této Unie vznikla Unie bo- 
jarů, čelící zprvu ke ztenčeni moci carské 
a federaci Ruska, později k zavražděni cara 
a prohlášení republiky. Také tento spolek se 
rozešel pro různost náhledův a Pes tel za- 
ložil r. 1824 spolek Južnoje obščestvo, 
l^rý 8 Vlasteneckou společnosti ve 
Varšavě chtěl založiti polskou a ruskou re- 
publiku. Vedle toho byl spolek Spojených 
Slovanů, založený Borisovem, mající za účel 
velikou konfederaci národů slovanských. Roku 
1825 po smrti cara Alexandra v Petrohrade 
vvpuklo působením těchto t-n^ch s-tí vojen- 
ské povstání, načež náčelníci jich byli popra- 
veni a ostatní vypověděni. Přes to t. s. trvaly 
dál, až do r. 1838. Nověji působením Baku- 
ninovjm zahnízdil se v Rusku radikalismus, 
z něhož vznikla t-ná s-st ni hi listů. T. 8. 
rázu náboženského jsou Skopci a Štundisté. 
Ve Francii kvetly po r. 1834, kdy republi- 
kánská strana byla poražena a Šířením zásad 
demokratických do pozadí zatlačena, t s. za 
účelem uskutečnění socialismu a kommu- 
nismu, jako Společnost ročních počasí, 
Égalitaires, Spolek rodin a v době no- 
vější také Anarchisté, kteří však se valně 
netají ani svými úmysly ani schůzemi. 

V Německu t. s. liberálův, unitářův a ra- 
dikálů neměly nikdy velikého významu. Ta- 
kovými byly po roce 1840 Mánnerbund, 
většinou z řemeslníků, zmíněné Mladé Ně- 
mecko a j. Po hnuti politickém r. 1848 a 
1849 a uvolnění potom následujícím nebylo 
tajného spolčováni tou měrou potřebí, až te- 
prve po novém tlaku shůry t. s. vznikaly 
znovu, jako v Itálii proti panství papežskému 
a rakouskému, ve Francii Marian ne a j. 
Vůbec despotismus a omezování osobní i spol- 
čovací svobody vždy nejvíce podporovaly 
i podporují vznik t-ných s-ti a proto v do- 
bách novějších, kdy konstitucionalismus a 
autonomie, svoboda tisku i svoboda spolčo- 
vací víc a více se rozvíjejí, t. s. přestávají, 
klesajíce na význam pouhých klubů v. 

V Anglii v dobách novějších nebylo t-ných 
s-tí, za to Irsko, stále proti vládě anglické 
se vzpírající, bývalo ode dávna hnízdem 
t-ných spolků politických. Starší z nich byly 
White boys čili Levellers, Right boys, 
Hearts oř steel (zal. 1772), Defenders 
(v. t.), Corders, Shanaverts a Caravats, 
zvláště v západních a jihozáp. částech Irska, 
skládajíce se většinou z katol. sedlákův. Ale 
také protestante irští, kteří strádali pod an- 
glickou tvrannií, měli své t s., jako Oak 
boys a Threshers. R. 1781 vznikl spolek 
United Irishmen, který měl ve svém 
středu mnoho intelligence a r. 1798 způsobil 
krvavá povstání. Potom řádily Ribbonmen, 
St. Patrick boys a nověji Feniové. 

Američané z vlast libují si v tajemnůstkář- 
stvi při spolkařeni. Z prvních t-ných s-tí je 
Cincinnati, vojenský spolek s tendencí ari- 
stokratickou, vzniklý v revolučních vojnách 



ve stol. XVIIL, demokratická Sons of li- 
berty, Tammany society v New Yorku, 
Řád osamělé hvězdy, založený pro dobyti 
Kuby, Ku-klux-klan (v. t.), kteří pronásle- 
dovali po r. 1864 osvobozené černochy a je- 
jich přátele. Nepolitické t. s. jsou v Ame- 
rice vedle značně rozšířených svobodných 
zednářů Odd felows, Foresters, Gar- 
deners a Druidové starého původu, spo- 
lek vzájemně se podporující. 

O dějinách t-ných s-tí, zvi. francouzských 
psali A. Blanc (Pař., 1846—47, 5 sv.), Zaccona 
(t., 1847, 5 sv., a 1868), hrabě Le Couteulx 
de Cantelen (t., 1863) a j. Srv. Henne-Am 
Rhyn, Das Buch der Mysterien und Gehei- 
men Gesellschaften (3. vyd. Lip., 1890); Mo- 
ři tz Busch, Religidse und politische Geheim- 
bttnde (t, 1879); W. D. Dixon, Spirituál wi ves 
(1868); t., New America (1867); t, Free Rus- 
sia (1870); Em. Hauner, Stručný nástin ně- 
kterých t-ných s-tí (Pr., 1906). 

Tsjnlóka, bot, viz O ryzá. 

Tajninskoje, ruská vesnice asi 14 km od 
Moskvy, při řece Jauze. Býval tu cárský dvo- 
rec (Sodomova palata), k němuž pojí se 
mnoho historických upomínek. Tu hodová- 
vali za Ivana Hrozného opričníci a cář sám 
některou dobu zde bydlil. Lžidimitrij sešel 
se tu s cařici Marfou, domnělou matkou 
svou. Cářové i cařice jezdili sem na lov se 
sokoly. Ze staré slávy zbyla jen církev vy- 
stavěná v XVI. stol, Pp. 

Tajnosnubné rostliny (kryptogamy, 
Cryptogamae) isou podle Linnéa ty přečetné 
rostliny nižáí, které nemajíce semeníků antŽ 
tyčinek, netvoří semen. O nich domníval se 
Linné, Že u nich pohlavní ústroje snad jsou 
přítomny, ale že jsou skryté. Odtud latinský 
název Linné&v: Cryptogamae (íiQvntógt^ 
skrytý, yauelv =s snoubiti se) a také český 
výraz: t. Oproti t-ným r-nám postavil Linné 
r. jevnosnubné (fanerogamy, Phanerogamaé), 
Kdežto těmto vykázal 23 tříd své soustavy 
rostlinné, shrnul veákeré t. r. do třídy je- 
diné 24té. Pozdější výzkumy zvláště z 2. pol. 
XIX. století ukázaly, ie předpoklad Linnéův 
nebyl zcela správný a že veliký počet krypto- 
gam jeho ma zřetelné, na venek dobře ohra- 
ničené ústroje pohlavní, jeŽ ovšem zřídka 
pouhým okem neb lupou, namnoze teprve 
drobnohledem bývají poznatelny. Jakkoli tedy 
vlastně oba názvy Linnéovy nejsou dosti 
oprávněny, hlavně proto, že nevystihuji a ne- 
vyzdvihuji podstatné znaky příslušných sku- 
pin, přece z historických důvodQ (priority) 
podnes nejvíce se jich užívá. Za podstatný 
znak t-ných r-in udává se množení nikoliv 
pomocí semen, nýbrž prostřednictvím mno- 
hem jednodušších drobných, namnoze mi- 
kroskopických a jednobuněčných, řidčeji více- 
buněčných ústrojů, jimž schází veškeré na- 
značeni zárodku (embrya). Ústroje ty sovou 
se výtrusy čili spory v nejširším smysle. 
U rostlin jevnosnubných lze sice také ve vý- 
voji t. z v. vajíčka (zárodku semenného), pou- 
hého to ukroj ku plodolistu, sledovati stadium 
výtrusu (endospory), ale spora, t. j. embryo- 



Tajnosaubné rostliny. 



43 



nálni vak, zde neuvolňuje se (nevypadává), 
nýbrž zůstává ve spojeni s výtrusnici a tato 
opét s okolnim pletivem jádra vaječného. 
Za to na miste spory odděluje se (z kraje 
plodolista odpadává) celé vajíčko v semeno 
uzrálé. V semene zralém ovšem neni již spora 
jakožto taková znatelná, nýbrž při vývoji va- 
jíčka rozdélila se přihrádečně (vyklíčila) v ple- 
tivo (endosperm, prothallium), v němž ce- 
stou pohlavní vytvořil se zárodek (embryo) 
neb zárodků několik. Z toho viděti, Že ni- 
koli přítomnosti nebo nepřítomností výtrusů, 
nýbrž semen určuje se rozdíl mezi r-ami 
t-nými a jevnosnubnými. Nejpřípadnější ná- 
zev pro ně byl by tudíž rostliny bezse- 
menné a semenné {AspernuUophyta a Sper* 
matophyta) místo užívaných též názvů r. vý- 
trusné [Sporophyta) a r. semenné {Sper- 
wuUopkfta\ kdyby právě důvody prioritní ne- 
ká'^y zachovati starší název Linnéův. 

T. r. obsahuji zástup přerozmanitých fo 
rem od nejjednodušších jednobuněčných po- 
čínajíc až k mechům vysoce organisovaným 
a dále ještě k t-ným cévnatým, zrůzněným 
v pravý stonek, listy a kořeny. Děli se na tři 
veliké skupiny: 1. rostliny stéikaté {TkallO' 
phyta\ 2. mechy {Bryophyta^ Muscineae) a 
i. cévnaté čili pteridofyty {Cryptogamae vos- 
culareSf Pterídophyta), 

Rostiiny stéikaté jakožto nejnižší t. r. ob- 
sahují hlavně řasy {Algaé) a houby {Fungi) 
8 lišejniky (Lichenes). K thallofytům počítají 
často též Flagelláty: Peridineae a j., dále 
bakterie {Schiiomycetes) a Myxomycety, ač- 
koli tyto skupiny stavívají se jednou do říše 
rostlinné, po druhé do říše živočišné. Rost- 
liny stéikaté již samy o sobě vykazuji veli- 
kou rozmanitost forem; k nim právě počí- 
tají se všechny formy jednobuněčné, od nichž 
počínajíc možno sestaviti vzestupné řady ío- 
rem vícebuněčných složitějších a složitějších 
(nejvyšších řas i hub). Společný znak všech 
jest jejich vegetativní tělo, posud nezrŮzněné 
v pravý stonek, listv a kořeny, nazvané 
stélka (/Aa//Ms), je-li plochá — chřást. Více- 
bunččná stélka řas vzniká příhrádečným dě- 
lením, tatáž u pokročilejších hub (jejich 
plodnic) a lišejníků, splétáním a rozvět- 
vováním houbových vláken čili hyf {hypha). 
Stélka sice mezi thallofyty u ruduchovi- 
tých a hnědých řas, ba i a jednobuněčných 
Siphoneí může b^ti tak vysoce členitá, že 
připomíná svými částmi lodyhu s listy, ale 
nicméně pravé lodyhy a listy, jaké mají z ve- 
liké části mechy (vyšší jatrovkovité a list- 
naté) a všecky t. r. cévnaté, to nejsou. Stélka 
ostatně neni znak, kterým by rostliny stéi- 
katé lišily se od mechů, nebot u nejnižších 
jatrovkovitých mechů jest vegetativní těleso 
také jenom stélkou, rozdíl spíše záleží v roz- 
plozovacích orgánech, které u thallofytů jsou 
mnohem jednodušší nežli u mechův a kapra- 
din. Výtrusy čili spory totiŽ u nich tvoři se 
buď endogenně a to uvnitř jednoduchých 
buněk mateřských, t. z v. výtrus nic Č. spo- 
rangií (pravé spory, endospory), nebo 
způsobem formálně ještě jednodušším, exo- 



genně, totiž oddělováním jistých buněk 
1 s blanou svou od mateřského těla (koni- 
die v nejširším smysle, též exo spory). Vý- 
trusy obou kategorii mohou povstati buď 
cestou nepohlavni nebo pohlavní. Onen mo- 
dus pokládá se za původnější tohoto. £xo- 
spory nepohlavní nalézáme u velikého počtu 
hub a některých řas. U hub náležejí k nim 
typické konidie (v nžš. sm.), basidiospory, 
uredospory, accidiospory, teleutospory a p. 
U řas sinných náležejí sem t. zv. >spory€, 
u zelených řas akinety, u Florideí karpo- 
spory. Exospory pohlavním snoubením vzniklé 
nazývají se zygóty (někdy též neprávem zy- 
go spory, kteréžto vznikají ve sporangiich, 
viz níže!), vyskytují se u hub mukorovitých 
{Mucorineaé) a vznikají tím, že dvě buňky 
oblaněné, stojící obyčejně na konci dvou růz- 
ných větví hyfových, k sobě se přiloží a po 
resorpci blan styčných splynou v jednu buňku, 
namnoze kulatou. Blána zygóty mívá ještě 
více než u konidii ne pohlavních exosporium 
silně ztlustlé a zkutikularisované, namnoze 
tmavé. Zamezi-li se splynutí obou buněk ko- 
pulovati se majících neb nedojde-li přirozeně 
k němu, vznikne z každé buňky panenská 
zygóta, naskrze totožná s nepohlavní konidii 
(chlamydosporou) jiných hub. U mechův ani 
u kapradin žádná analogie exospor se nena- 
lézá, ač-li se nechtějí k nim přirovnávati 
t. zv. pupeny rozmnožovací u Marchantiaceí. 
Mnohem důležitější pro vývoj rostlinstva než 
exospory jsou endospory thallofytů, obyčejně 
pravé spory neb zkrátka spory zvané. Na 
nejnižším stupni vývoje u nejnižších řas a 
hub (Saprolegniaceí) výtrusy nepohlavní vy- 
stupuji z výtrusnic svých nahé, t. j. bez blány 
buněčné na povrchu, opatřeny bývají bičíky 
(jedním neb několika), pomocí nichž pohy- 
buji se ve vodě. Nazývají se proto buňkami 
(výtrusy) rejdivými č. vířivými (zóo- 
spory, planospory) a po krátkém pohybu 
uklidnivše se a pozbyvše brv, vyloučí kolem 
sebe blánu, aby namnoze ihned v novou rost- 
linku vyklíčily. Výtrusnice takové nazývají 
se zóosporangie a buď neliší se mnoho 
od vegetativních buněk stélky nebo častěji 
mají tvar odchylný, namnoze kulatý neb vej- 
čitý, též podlouhlý až kyj ovitý atd. Ve ve- 
liké řadě připadův u přečetných (zvláště vyš- 
ších) hub a též u lišejníků výtrusnice nepo- 
hlavní, tvaru jinak stejně rozmanitého, nevy- 
pouštějí výtrusů nahých, nýbrž oblaněné, 
bchopné jen passivního pohybu vodou neb 
vzduchem (a pian o spory). U hub vřecka- 
tých výtrusnice tyto šlovou vřecka č. asci 
{ascus). Také některé řasy (červené a hnědé) 
mají aplanospory, jež zde dostaly jméno 
čtverovýtrusy (tetraspory), poněvadž 
po čtyřech ve výtrusnici vznikají. Zóospory 
čili planospory jsou důležitý tím, že průbě- 
hem vývoje (fylogcnetického) nabyly schop- 
nosti po dvou se spájiti, pářiti čili kopulo- 
vati. Takové planospory původně (na nej- 
nižším stupni vývoje celkového) neliší se . 
tvarem od zóospor nepohlavních , když u téže 
rostliny též se vyskytuji (řasa Ulothrix), na- 



44 



Tajnosnubné rostliny. 



nejvýš že bývají menší než zóospory. Také 
nelze rozeznati naprosto rfiznosti pohlavní 
ve velikosti jejich, vnitřní úpravě, rychlosti 
pohybu atd., jsou zkrátka stejné, ba vznikají 
zprvu v téže výtrusnici. kopulují po dvou 
v jednu buňku, jež pozbyvši brv (v dvojná- 
sobném nyní počtu) vyloučí kolem sebe blánu. 
Tak povstává výtrus spájivý č. zygo- 
spora, jenž delší dobu odpočívá, aby po- 
zději (obyčejně z jara) v novou rostlinku vy- 
klíčil. Kopulace schopné planospory nazývají 
se gamety i mohou často, i když nedojde 
k jejich kopulaci, vyloučiti kolem sebe blánu 

S panenský výtrus, azygospora) a vyklí- 
iti v novou rostlinu. Výtrusnicc poskytující 
gamety (gametangie),také s počátku nejsou 
od nepohlavních sporangií odchylné i poznají 
se jen podle toho, že obsah jejich na větši 
počet zóospor (gamet) se rozpadne. 

Na vyšším stupni vývoje jiŽJsou zřetelný 
gamety (planogamety) samčí a samičt, 
zprvu ještě nikoli podle velikosti a tvaru bu- 
něk, ale podle intensity jejich pohybu. Při- 
klad poskytuje ze řas hnědých {Fucoideae) 
Ectocarpus siliculosus, u něhož samčí ^amet 
záhy se upokojí a k podkladu přichytí, ob- 
létán {chemotaxis) jest pak gamety samčími 
zcela stejnými, déle a čileji pohyblivými, 
z nichž některý s gametem samicím pak splyne 
(kopuluje). U příbuzné Cutlerie jsou poměry 
podobné, jenže samicí gamet bývá jiŽ značné 
větší než samčí ; mimo to samčí gamety tvoří 
se ve výtrusnicích (gametangiích) přihrádko- 
vaných, samicí v jednopouzdrých, jinak stejně 
velikých. Zde jest patrný přechod od iso- 
gamie k óogamii, t. j. přechod od gamet po- 
hlavně zrftzněných k typickým buňkám va- 
ječným a spermatozoidum, jaké shledáváme 
na př. u nejblíže vyšších chaluh {Fucus), Mí- 
sto gametangií samicích u chaluh nastoupily 
podobné sporangie samicí, zvané vejcorodjr 
(óosporangie, óogonie), místo gametangií 
samčích menší výtrusnice samčí: chámo- 
rody č. spermatangie (méně vhodně pe- 
latky č. antheridiej. V óogoniich tvoh se 
jen malý počet vaječných buněk (vajec, 
o 08 fér, oosphaera) buněk nahých sice, ale 
bezbrvých a tudíž neschopných pohybu; ve 
spermatangiich drobné, dvěma brvami opa- 
třené buňky vířivé, zde zvané chámovými 
tělisky neb ch. buňkami (spermato- 
zoidy). Puknutím stěny óogonia vybaví se 
óosféry a dostanou se do okolní vody, kdež 
přicházej i ve styk s hrnoucími se k nim 
se všech stran spermatozoidy. Konečně na- 
stává omezení tím, že některý spermato- 
zoid s óosférou tou neb onou splyne. Takto 
oplozená a blanou se obdavší óosféra slově 
výtrusem vaječným (óospora), z níž 
dělením přihrádečným (klíčeni m) vznik svůj 
bére nový jednotnik. Další pokrok všeobec- 
ného vývoje jeví se v tom, Že vaj^ečné buňky 
v oogoniu zprvu četnější redukují se počtem 
víc a více, až posléze na jedinou, a dále 
v tom, že ani z příslušných oogonií nevystu- 
pují, nýbrž zůstávají v nich, následkem če- 
hož spermatozoidy, aby s nimi splynouti 



mohly, musí k nim vnikati skulinami ve stěně 
óogonia vytvořenými. Oplozené a blanou ob- 
dané vaječné buňky (óospory) vyprošťují se 
pak ovšem teprve po zrušení stěny přísluš- 
ných óogonii (Oedogonium.Vauckeria), Poně- 
kud komplikovanější pelatky a óogonia na- 
lézají se u parožnatek (viz Ch ar a c e a e). Jako 
samicí gamety u přechodu v óosféru pozbyly 
svého pohybu a počtem zredukovaly se az 
na jeden, tak také výjimkou i spermatozoidy, 
u nichž jinak normálně naopak převeliký po- 
čet ve spermatangiich se tvořivá. U Flori- 
deí se spermatangiemi drobnými tvoří se 
v každém jediný spermatozoid nehybný, 
s počátku po vystoupení do vody ještě nahý, 
pak brzy oblaněný, jenž k trichogynu 
snadno se přichycuje. Kdyby spermatozoid 
ze spermatangií ani nevystupoval a sper- 
matangium samo z konců větévek rodných 
odpadavalo, povstala by spermatia, jaká se 
vyskytují u hub a lišejníků. Odchylka u 
hub některých (Saproiegniaceae a Ptronospo- 
reae) jeví se v tom, že pelatka spermato- 
zoidy vůbec již ani netvoří, nýbrž sama 
k vejcovodu se přitiskne, do něho pak stě- 
nou óogonia vyšle tenké rourkovité vý- 
běžky kopulační, jimiž zúrodňujíci plasma 
z pelatky óosporám se přivádí a s těmito se 
mísí. U Saprolegnie, Achlye a j. jest óosfér 
ještě víc a tudíž také větší počet výběžků 
se tvoří, kdežto u Peronospory s jednou 
óosférou v óogoniu jen jeden výběžek ko- 
pulační do óosféry zarůstá. Od óogonii lze 
odvoditi snad také karpogony Floridei a 
askogony některých hub vřeckatých a lišej- 
níků, kdežto pollinodia posledních by sou- 
hlasila s t. zv. pelatkami Saprolegniaceii a 
Peronosporeí (až na kopulační výběžky, jež 
z pollinodií se netvoři). Viz ostatně Člái&y 
Rnduchovité řasy aVřeckaté houby. 
Úátroje rozplozovací jak nepohlavní ták 
pohlavní u řas i u hub (s lišejníky) mohou 
na stélce býti odkázány na různá místa po- 
vrchu neb také vnitřku. Mohou býti po stélce 
buď rovnoměrně rozděleny nebo nahloučeny 
na určitých místech již tvárně odchylných. 
Části stélky od ostatní její massy tvárně od- 
chylné, jež rozplozovací ústroje uvnitř neb 
na svém povrchu shloučené mají, nazývají se 
plodnice (na př. plodnice hřibu, pečárky 
atd.). Pohlavní i nepohlavní orgány rozplozo- 
vací (od nichž první lze odvoditi) mechů 
i t-ných cévnatých jsou navzájem shodné, ale 
vzhledem k výtrusnicím stélkatých rostlin 
jsou mnohem komplikovanější. Samici nazý- 
vají se na rozdíl od vejcorodů (óogonii) záro- 
dečníky (archegonie), samčí pelatky 
č. antheridie. Obojí (také archegenie, ne- 
jsou-li jako u pteridofytů často, zapuštěny) 
vyznačují se stěnou složenou z jedné vrstvy 
sterilních buněk. Archegonium ve svém ty- 
pickém vyvinutí (na př. u játro vky — Mar^ 
chantia) za zralosti jest lahvicovité, v břišní 
části obsahuje jednu buňku vaječnou a ke 
konci vybíhá v hrdélko úzkou skulinou pro- 
stoupené, jímž spermatozoidy za účelem po- 
hlavního snoubení vstupuji k vaječné buňce. 



Tajný kabinet — Tajsič. 



45 



Podstatný rozdíl však mecháv od rostlin 
stélkatých záleží v tom, že z oplozené buňky 
vaječné nepo vstane óospora. jeŽ by vystou- 
pila a kliČením poskytla zase tutéž rostlinu, 
nýbrž oplozená vaječná buňka zůstává uvnitř 
a rozdělujíc se hojně přihrádkami poskytuje 
u mechů výtrusorodnou tobolku mechovou 
(sporogon), novou to a složitější výtrus- 
nici nepohlavni, ale pohlavně zplozenou, ba 
co vice, novou (druhou) generaci. U mechů 
tndii střídají se a násleoují po sobě gene- 
race pohlavní A (mechová rostlinka) s p^ene- 
rací nepohlavni B (sporogonem). Vyšší me- 
chy jatrovkovité a všecky listnaté krom toho 
od rostlin stélkatých liší se též přítomností 
pravých listův a lodyžek, jeŽ však přináležejí 
generaci A a vznikly tu jiným způsobem než 
n t-ných r-in cévnatých, u těchto také stří- 
dají se dvě generace, pohlavní a nepohlavni. 
Pohlavní generace ze spory vzešlá podobá 
se jatrovko vitému mechu a nazývá se pro kel 
č. prvostélka (prothallium\ má také pe- 
latky a zárodečníky zcela podobné. V těchto 
po oplození vaječné buňky tvoří se zárudek 
čili embryo, z něhož povstává rostlina zrůz- 
něná jiŽ ve stonek, listy a kořeny pravé, tvo- 
řící na listech svých fertilních výtrusnice 
(sporangie) zcela jiného složitějšího způsobu 
a stavby nežli výtrusnice rostlin stélkatých, 
podobnější ve mnohém s tobolkou mechovou. 
Celé těleso kapradiny, přesličky atd., jest tu- 
díž statná generace druhá odpovídající jed- 
nodušší a méně statné generaci druhé u me- 
chů, t. j. tobolce mechové (sporogonu). Tato 
druhá generace pteridofytů jest ts^é pokroči- 
lejší ve příčině anatomické, nebof u ní vyšky- 
tají se ve všech Částech (stoncích, listech 
i kořenech) svazky cévní. Listy a stonek pteri- 
dofytů nepovstaly jako u mechů rozlišením 
stélky (viz Blasia), nýbrž rozvětvením a opa- 
kováním sporogonu. Má tudíž lodyha s listy 
n pteridofytů hodnotu jinou než u mechů; 
povstalat z generace druhé a to ještě způso- 
bem zcela jiným. U rostlin stélkatých vysky- 
tuji se orgány rozplozováni pohlavního i ne- 
pohlavniho začasté na téŽe rostlině vedle 
sebe nebo též po sobě. Střídáni toto však 
nejčastěji bývá závislé na vlivech vnějších. 
Rodozměna ve vlastním toho slova smysle 
to není, nýbrž spíše lze zjev ten označiti ja- 
kožto polymorňsmus orgánů rozplozovacich. 
Přísnější střídáni plodních útvarů lze konsta- 
tovati toliko u rzí {Uredin€aé)y dále u těch 
Aakomycetů, kde po rozplozovacich ústro- 
jích pohlavních nastupují z příčin vnitřních 
nutně ústroje nepohlavni (vřecka), konečně 
zcela analogicky u Floridei po karpogonu 
karpospory. Mluvi-li se tu o rodozměně, 
nutno si uvědomiti, že tu běží o rodozměnu 
rázu zcela jiného než u mechův a pterido- 
fytů, o střídáni dvou generaci sobě rovno- 
cenných, homologickýcn. U mechův a ka- 
pradin naproti tomu střídají se dvě generace 
naprosto různé, protikladné. Proto L. J. Ce- 
lakovský nazval rodozměnu prvního druhu 
homologickou, rodozměnu druhého rázu anti- 
thetidcou. Ič, 



Tajný kabinet, v některých státech tolik 
jako tajná rada. 

Tajný rada, v mocnářství Rak.-Uher. nej- 
vyšší hodnost, s níž jest spojen titul »£xcel- 
lence«. T. r. nosí zvláštní dvorní uniformu. 

Taj O [tacho], špan. (portug. Tejo, fr. Tage^ 
lat. Tagus), druhá z nejmocnějších řek Pyre- 
nejského poloostrova, vyvěrající ve špan. pro- 
vincii teruelské, 52 km od Teruelu, blíže 
vrchoviště Guadalaviaru a Jucaru ve výši 
1593 m, teče nejprve směrem západním jako 
neznačná říčka lesnatými krajinami prov. 
teruelské a guadalajarské. U ústi pravé po- 
bočky Galia obraci se pak jz., protéká ne- 
utěšenou stepí novokastilskou, omývá pak 
zahrady aranjuezské. Tu přijímá s pravá Ja- 
ramu, odvodňující okolí Madridu, a vstu- 
puje — s počátku jen pravým břehem — do 
prov. tolcdské. Pod Toledem prodírá se skal- 
natém korytem stále k záp., pak k sev.-záp., 
aby u Talavery de la Reina přijal mocný 
přítok Alberche, spějící se Sierry de Gre- 
dos. U soutoku obraci se opět k jz., opouští 
prov. toledskou a protéká prov. Cacéres vale 
své vody hlubokým pustým a neobydleným 
údolím, jež místy zužuje se na úzké koryto. 
V této části přijímá s pravá Tietar, s leva 
Almonte a přibrav s leva pak Alagon pro- 
chází pod proslulým mostem alcantarským, 
jenž pne se nad ním ve výši 45 m, za níz- 
kého stavu vody 65 m. Brzy potom tvoří 
levým břehem hranici portugalské Beiry. 
Vstoupiv úplně na půdu portugalskou, obrací 
se, nyní již jako Tejo, u Portas da RodSo 
na jz., teče po hranici Alemteja a pak pro- 
téká Éstremaduru. Tok jeho sleduje traf Li- 
sabon-Salamanca, krajina má již veselý ráz, 
vesnice na březích se množí. KdyŽ přibral 
s leva Zezere stékající se Serry da Estrella, 
nosí již větší lodi. U Santaremu je mohut- 
nou řekou, nanášející písčité ostrovy, le^i' 
rias, u Alhandry počíná se šířiti v jezero 5 
3.1 12 km široké. Brzo potom tvoří jeden 
z nejlepších přístavů na světě, přístav lisa* 
bonský, přístupný i mořským lodím. Minu v 
pak pode jménem Ria de Lisboa Belem 
ztrácí se za skalisky Oeiciraskými v Atlant- 
ském okeáně, uraziv 910 km a odváděje vodu 
z území 81.000 km* velikého. Vstupu do ústi 
jeho bráni na západní straně jesep. Avšak 
mohutná řeka nemá pro Španělsko valného 
významu, nebot hluboké koryto znemožňuje 
odvádění vody do zavodňo vacích kanálů, a 
četné prahy a jespy činí plavbě netušené 
překážky. Přes to činěny byly několikráte 
pokusy o splavněni jeho, leč marně. 

Tajovský Josef, vl. Gregor, soudobý 
spisovatel slovenský, býval slovenským kon- 
fessionálním učitelem, potom stal se úřed- 
níkem banky »Tatry« v Turč. sv. Martině, 
nyní jest úředníkem slovenské spořitelny 
v Nagýlaku. T. jest plodným povídkářem a 
pokusil se i ve tvorbě dramatické. Vydal 
dvě sbírky povídek: Po^právky (v Ub. Ska- 
lici) a Besednice (v Ružomberku, 1904). 

Tajsió Ranko, srb. politik, byl vůdcem 
nejkrajnějších srbských radikálů, přítelem 



46 



Taká — Takovský řád. 



dohody s Černou Horou. Jako úhlavní ne- 
přítel krále Milana a dynastie Obrenovičů 
vůbec byl zbožňován od srb. sedláků. R. 1898 
byl obžalován pro zavražděni nčitele Bazko- 
vide, jenž z Milanova návodu napsal spis 
proti knížeti černohorskému; byl odsouzen 
ke 20letému žaláři, avšak uprchl do Cetinje. 
V pověstném processu pro attentát na krále 
Milana (viz Srbsko, str. 991 tf) byl jako do- 
mnělý hlavni osnovatel útoku in c#ntumaciam 
odsouzen k smrti, byl však 19. kv. 1901 krá- 
lem Alexandrem amnestován. 

Taká, bot, viz Tacca. 

Taká, Tara nebo Kasala, egyptsko- 
angl. province na hranicích habešských, mezi 
ř. Atbarou a chor-Barakem, prostoupená na 
v. habešskou vysočinou, kdežto na západě 
šiří se rovinatá step. Tu převládají citlivky, 
akacie, tamarišky, k východu s vláhou země 
přibývá vegetace jako palmy dum a pastvin 
hodících se znamenitě k chovu dobytka. 
Obydlena je na sev. kočovnými Hadendoi 
a na jz. Šukúrii. Hl. m. je Kasala (v. t.) 

Takamahaka, pryskyřice ze stromu C a 1 o- 
phyllum (v. t.). Viz též Elaphrium. 

Takamatiu, hl. m. kenu Kagava na sev. 
pobřeží japan, ostrova Šikoku, má 34.476 
obyv. (1899). 

Takanen Jan, finský sochař (* 1849 - 
t 1885), syn prostého venkovana, podporou 
konsula Lidekena a některých přátel uměni 
vzdělal se v Helsingforsu u Runeberga a 
Sjóstranda (1865 — 66) a zdokonalil v Kodani 
u Bissena, r. 1872 poslán byl na vládní útraty 
po Říma, kde žil až do smrti. Z jeho prací 
uvádíme: sousoší Venuše a Amor; Rebekka 
u studné; Andromeda; Amor prostřeluje člo- 
věku srdce \ Divče slouf{ci ^tf model; kolos- 
sální socha Alexandra II, pro pomník císařův 
v Helsingforsu. 

Takaija, sibiřská řeka, pravá pobočka 
Viljuje v jakutské oblasti, asi 200 km dl. Pp. 

Takarů viz Orycteropus. 

Takaiaki, m. v kenu Gumma na japan, 
ostrově Niponu, sz. od Tokia, křižovatka drah, 
má 30.893 obyv. (1899) a vede čilý obchod 
s bavlněnými a hedvábnými látkami. 

Takata, Tak ad a, no. v kenu Niigata, jz. 
od Niigaty, poblíže sz. pobřeží na trati To- 
kio-Niigata, má asi 25.000 obyv. a průmysl 
bavlnický i silný obchod se suknem. 

Takazé, též' Dika, Setit, pravý přítok 
Atbary, pobočky Nilu, sbírá vody silně roz 
větvenou sítí vodotoků v severní části Ha- 
bešské trosky horské, k sev.-záp. prodírá se 
hlubokým kafíonem, přijímá s pravá Máreb, 
jenž tvoří hranici mezi Habeši a Eritreí, a 
vlévá se pod Tomatem do Atbary. Značná 
část toku jeho je dosud málo známa. 

Ta-kians^ viz Jang-tse-kiang. 

Takla-makan, Takhla-makan, jedna 
z nejhroznějších asijských poušti ve Vých. 
Turkistaně, rozprostírající se v prům. výšce 
900—1500 m na j. od Járkand-darje a Ta- 
rimu až k řadě oas lemujících sev. úpatí 
A|tyn-tagu, okrajného horstva tibetské plo- 
šiny. Na vých. nepřechází však bezprostředně. 



jak dříve se myslilo, v pouŠf Gobi, nýbHE 
odděleno jest od ní Pe-šanem. Vlastní T. 
rozkládá se mezi Járkand-darji a Chotan-darji. 
Tu pokryta je nekonečnými řadami přesypů 
k z. a k jihu stále postupujícímu a ničícími 
oasy na jižním okraji, tak že i řeky spějící 
s Altyn-tagu zanikají brzo v píscích. Vege- 
tace úplně schází, jen řečiště jsou lemována 
křovím tamaryškovým a tograky (Pópulus 
euphratica), v jejichž houšti zdržuje se ne- 
čemá zvěř. Někdy vyskytne se tu stádo ma- 
ralů {Cervus albiostrts), divokých velbloudův 
a kulanů či džiggetajů (Asinus kiang). Násled- 
kem suchého vzduchu Činí rozdíl mezi denní 
a noční teplotou přes 30* C; v létě horko 
40® C a v zimě prudké mrazy činí poušf tu 
ještě hroznější. Že však poušť stále vzrůstá, 
o tom svědčí uprostřed samé pouště zříce- 
niny četných i rozsáhlých měst, jejichž pa- 
mátky jsou nyní předmětem horlivého ba- 
dání. K odkrytí jejich přispěl vedle Prieval- 
ského hlavně Sven Hedin, který při první 
své výpravě vyvázl jen stěží životem. Srv. 
Prževalskij, Čtvrtá cesta ve střední Asií 
(Petrohr., 1888), Sven Hedin, Durch Asien's 
Wůsten (Lipsko, 1899). 

Tákle viz Blok. 

Takonin, ves v Čechách, hejtm. Benešov, 
okr. Vlašim, fara Chotýšany, pš. Divišov; 
24 d., 141 obyv. č. (1900), mlýn. 

Takovo, malá vesnice ve středním Srbsku, 
Šumadiji, v okruhu rudnickém, kotáru cmo- 
gorskému. Nedaleko T-va na místě zvaném 
Se liš tě je kostelíček a blízko něho upro- 
střed poh a luk mezi dvěma potoky (Lesko- 
vica a Dičína) památný dub, pod kterým 
o květné nedělí r. 1815 náčelníci lidu s Mi- 
lošem Obrenovióem v čele usnesli se znovu 
podniknouti boi proti utlačitelům Turkům, 
načež v kostelíčku přijali všichni požehnáni 
k podniku tomu od popa (protv) Jánka. Na 
památku tohoto shromáždění založen r. 1865 
Takovský řád (v. t). Kostelíček je jedno- 
duchý, na kamenném základě spočívají stěny 
z kmenů a střecha je kryta šindelem. Dub a 
pozemek okolní zakoupil a dal ohraditi kníže 
Michal. — Titulu hraběte Takovského uží- 
val srb. král Milan jezdě incognito a pak 
officiálně jej přijal zřeknuv se trůnu r. 1889. 

Takoviky řád jest civilní i vojenský zá- 
služný řád srbský, založený r. 1866 od kní- 
žete Michala Obrenoviče lil. na padesátiletou 
paměť národního shromážděni u vesnice Ta- 
ková za Miloše Obrenoviče, po němž násle- 
dovalo osvobozeni Srbska. S počátku řád 
neměl jména a byl určen toliko pro žijící 
dotud účastníky tehdejších bojů, a teprve 
r. 1876 kníže Miian Obrenovič učinil z něho 
řád samostatný a dal mu r. 1878 stanovy. 
Řád má patero tříd: velkokříž, velkokřiž dů- 
stojnický, křiž kommandérský, kříž důstoj- 
nický a rytířský. Odznakem řádu jest čtyř- 
ramenný, osmihrotý, bílý kříž smaltový na 
němž přeložen je zlatý křiž Ondřejský; v čer- 
veném kulatém štítě prostřed kříže, obepia- 
tém modrou stuhou se srbským heslem >Za 
víru, knížete a vlast*, je korunovaný zlatý 



Takt — Taktika. 



47 



monogramm M. O., na rubu štítku je srbský 
znak;^ celek obejimaji zelené ratolesti palmové 
končící se v červené smaltované knížecí ko- 
rané. Řádová stuha jest červená s bélomo- 
drými pruhy na okrajích (viz vy obr. č. 24 na 
tab. Řády). 

Talct (z lat. tactus\ Ital. tempo, íx^mesurg, 
slově v hudbě časový postup tónův odmě- 
řený podle určitých poměrův a vůbec rovno- 
měrné časové odděleni postupného pohybu 
zvuků. T. skládá se ze dvou, tři neb něko- 
lika dílů časových čili čtvrtí neb rázů, z nichž 
každý může děliti se opět v hodnoty časově 
menši. Jednoduché t y jsou buď dvojdílné 
(dvojčtvrtni) nebo trojdílné (trojčtvrtni), slo- 
žením dvou dvojdílných vzniká čtyřdílný, ze 
dvon trojdílných šestidílný; ze tři trojdílných 
vzniká devitidilný, ze čtyř trojdílných dva- 
náctidilný. Počínajíc čtyřčtvrtnim jsou všecky 
t-y V3^í složité. Části t-u mají různou vni- 
ternou hodnotu a podle toho jsou díly dobré 
či téiké a špatné či lehké. Dobrá čili těžká 
Část t-u má přízvuk a ve zpěvu vyžaduje 
dlouhé slabiky a dirigent označuje je pokles- 
nutím taktovky (viz níže). V t-u dvojdílném 
a trojdílném má větši význam a hodnotu 
1. ráz, v t-u čtyřdílném 1. a 3., v šestidílném 
1. a 4^ v devítidílném 1., 4. a 7., a ve 12dil- 
ném 1., 4., 7. a 10.; z těch vždy nejvýznač- 
nější jest první každého t-u. Ostatní rázy 
jsou špatné čili slabé. T-y řádu dvojdílného 
jsou: dvojpůlový (malý t. allabreve, jehož 
značka je % ^ a jehož dva díly skládají se 
z not půlových), dvojčtvrtni {^j^ a dvojosmi- 
noyý (Ve); řádu trojdílného: trojpfllový ('/a), 
trojctvrtní C/*) a troj osminový ('/a); řádu 
čtyřdílného: čtyřpůlový (veliký t. allabreve, 
V, také B|3)» čtyřčtvrtní (označený oby- 
čejně C) a čtyřosminový (Vs); řádu Šestidíl- 
ného: šestičtvrtni (V*)* šestiosminový (Vb) a 
šestišestnáctinový (Vie)* řádu devítidilného: 
devítiosminový (%); řádu dvanáctidílného: 
dvanáctiosminový ("/s) a dvanáctišestnácti- 
nový CVie)' T. značí se vždy příslušným zna- 
mením nebo číslem, t. zv. znamením t-u 
hned na počátku notového písma. Druhj t-u 
o sudém poctě rázů šlovou sudé (Vn C, V4> 
V., %, *V.), o lichém poctě liché (»/„ V4, '/s. 
%). T. udává s« při provozování hud. kusu 
taktovkou a zvláštními pohyby ruky pravé 
neb i obou rukou tak, že první ráz t-u oby- 
čejně se naznačuje pohybem ruky a taktovky 
dolů, ostatní díly pohyby dole a poslední 
pohybem nahoru. Druhý ráz vede buď v právo 
nebo v levo. Tak na př. t. dvojdílný má po- 
hyb dolů-nahoru, trojdílný dolů-v právo (neb 
v'levo)-nahoru, čtyřdílný dolů-v levo vzhůru- 
V právo (vodorovně) v levo vzhůru atp. Cre- 
scendo znázorňuje se obyčejně pohyby Šir- 
šími a mohutnějšími, kdežto menši značí di- 
minuendo; ostré akcenty, sforzati atd. vy- 
jadřuji g[esta krátká, trhaná, změny tempa 
podporuje i druhá, levá ruka atd. Mimo to 
každý dirigent má své individuální zvlášt- 
nosti při dávání t-u. Srv. K. SchrOder, Kate- 
chismus des Taktierens und Dirígierens (Lip., 



1889). U starých Řeků t. býval dáván při 
zpěvu sborů dřevěnkami, u Římanů zvlášt- 
ním hlučným nástrojem zvaným scamillum 
nebo scabillum. Druhy t-u v moderní hudbě 
stanovili harmonikové středověku v X. až 
XII. stol. 

Ve smysle psychologickém t. značí ji- 
stotu a správnost v cítění i porozuměni toho, 
co je pravé a přiměřené, a schopnost ze zev- 
ního siedu dopíditi se rychle i vnitřní sou- 
vislosti a to jak ve vzhlede theoretickém tak 
i praktickém. Od pravého rozumu t. liší se 
neuvédomělosti a bývá vlastní zvláště ženám. 
V životě společenském t. jeví se volbou 
správné formv, vyhýbáním všemu, co by 
mohlo způsobiti nevoli. Jinak mluví se o t-u 
paedagogickém, uměleckém, vědec- 
kém atd. 

Taktloký, co se týče taktíky nebo s ní 
souvisí. T-ká jednotka, nejnižší se tni na, 
Škadrona, batterie; v brigádě a v divisi 
prapor;- ve sboru armádním divise a bri- 
gáda, v armádě armádní sbor; v souboru 
několika armád tyto. T-ká obranu o st, téi 
obrana, sluje na části bitviště pouhá trp- 
nost, vyčkávavost, iež zcela dobře může ob- 
státi pod útočivosti strategickou, která tak- 
ticky se jeví na jiných částech boiiště. T-ká 
útočivost čili výbojnost jest razné půso- 
beni části vojska proti odpůrci třebas při 
strategické obrannosti celku. T-ké postavení 
čili sešik sluje postaveni a formace, z nichž 
vojsku nejvýhodněji působiti na bitvišti. T. 
rozvoj, přechod ze hlubokého a úzkého 
útvaru proudového v útvar široký čelmý 
za účelem boje. FM, 

Taktika, část vědy a umění vojenského, 
zabývající se: 1. bojovnými vlastnostmi vojsk 
a jich pěstováním již v míru přípravou na 
válku; 2. všelijakými způsoby, jak vojska uží- 
vati ve válce, hlavně již na samém bitvišti, 
k dosažení kteréhokoli úkolu strategického. 
T. podle jiných je věda, která učí, jak v boji 
zaručiti si převahu nad odpůrcem. Toho lze . 
dosici převahou počtem branců, příznivým 
územím, lepšími zbraněmi, přísnějši kázní, 
důmyslnějším výcvikem a j. T. přejímajíc 
v boii úicol strategie bývá nazývána stra- 
tegii bitviště. Někteří ji rozčleňuji na ve- 
likou a manévrovou pro sbory přes 
30.000 m.; na menši pro menši zástupy jako 
předvoj, zadní voj, přední stráže, patroly; na 
t-u boje pro sám zápas; palební na nej- 
lepší vy užitkováni palných zbraní; speciální 
pěchotní, jezdeckou a dělostřeleckou, 
složitou pro zbraně všecky; obléhaci a 
podkopni; lineární s čelím nepřetržitým. 
T. ryzí, formální, theoretická jedná vřá- 
dech výcviku o různých tvarech sešiku : čelí, 
proudu, sraženém siku, rozevřeném Či roz- 
ptýleném šiku na rovině bez ohledu na území 
a odpůrce atd. T. užívaná, praktická na- 
vádí, jak útvarů z t-ky ryzí použití v různých 
okolnostech a rozpoloženidi ve válce, pro 
pochody, rozvoje, útoky, obranu, postup, 
ústup atd. T. elementární čili nižší učí- 
jak vlastnosti voj. zástupů závisí na vlast- 



48 



Taktika. 



nostech člověka, výzbroje, prostředků po- 
hybu (koné, velocipédu, na jihu i velblouda 
a slona atd.) a jiných okolnostech daných, 
jako tvar území a pod. Zabývá se nejmen- 
šími jednotkami taktickými: setninou, ška- 
dronou, batterií až praporů, dvousetnin i ce- 
lých pluků a bývá uložena ve cvičebny ch 
řádech čili pravidlech pro jednotlivé druhy 
vojska čili zbraň é zvláště. T. vyšší učí vésti 
a pohybovati zástupy a tělesa větši na po- 
chodu, v boji a v odpočinku (ležení, canton- 
nementech atd.). T. příkladná učí, jak kom- 
binovati tyto věci v různých případech a 
rozpolohách v boji, na pochode, v ležení, 
odpočinu, pro službu bezpečnostní a vý- 
zvědní, pro válku drobnou, záskoky, přepady, 
provázeni transportů vlastních a útoky na 
nepřátelské, zásobování, pícování atd. Theorie 
této Části t-ky stanoví zásady pro různé úkoly, 
pak jich řešení více konkrétní na základě zá- 
sad. Nejdůležitější otázkou jest otázka o boji, 
rozdělená na 2 části: I. o sešikováni pro 
boj a 2. o vedení zástupů mezi bojem na sa- 
mém bitvišti, vše v rámci daném strategií 
(v. t.). Kdežto tato svými zásadami je více 
stálá, platná na dlouhé Časy i při sebe vět- 
ším pokroku vojenství, přizpůsobuje se 1 
okolnostem výše uvedeným, hlavně výzbroji 
v novějších dobách neustále se měnící a zdo- 
konalující, prostředkům spojení a pod. Nej- 
dávnějším národům v bojích prvních, kde 
zápasili rekové a jich družiny, byla taktickou 
zásadou hrubá síla 8 přibráním válečných 
lstí, Řekové pořídili falangy (v. t.) se zá- 
měrem útočným, Římané již postavili pro 
boj tři voje: v 1. has ta ty, brance nejmladší, 
ve 2. principy již zralejší a ve 3. a jaksi 
v záloze tri árie, staré zkušené vojíny. K za- 
hájení boje vysílali Hellénové peltasty, Ří- 
mané velity, antesignány, zástupy to 
lehké, též s hazecími kopími čili oštěpy. Silné 
zálohy mívali Alexander Makedonský a Ju- 
lius Caesar. Vešly v užívání metací stroje a 
obléhací věže. Ve středověku převládalo jez- 
dectvo, rytíři to se svými družinami, pěchota 
bývala při souvozí. Vynález střelného prachu 
povznesl k vyšší platnosti pěchotu, která se 
šikovala v husté, hluboké proudy. Později, 
když palné zbraně se lepšily, šikována jak 
pěchota tak jízda v čelí širší, aby mohla roz- 
vinouti delší čáru palby, a ve hloubku menši, 
aby méně trpěla střelbou nepřátelskou. Od 
zálohy skoro upuštěno, až fiedřich Pruský jí 
znova užíval. Veliká revoluce francouzská 
způsobila veliký obrat v t-ice. Napoleon Bo- 
naparte oživil způsoby vojsk staroklassic- 
kých připojuje k tomu vymoženosti novější, 
maje takto výhody všech před ním dob. Za- 
hajoval bitvy silným dělostřelectvem, pak 
různostřelci, harcovníky, soustředil sílu pě- 
choty proti nejslabšímu místu v Šiku nepřá- 
telském, používal silné zálohy na důraz útoku 
a četného jezdectva na pronásledování pora- 
ženého odpůrce a využitkování vítězství, pro- 
váděl ideálně spolupůsobení všech 3 hlav- 
ních zbraní. To napodobovaly evropské a 
vůbec vzdělané armády ve všech válkách 



XIX. stol. kladouce čím dál více váhy na 
hojnou a přesnou palbu zadovek at ručních 
nebo hrubých dosahujících vrcholu dokona- 
losti, na vyzvídání protivníka nejvíce jezdec- 
tvem, na široká, ale mělká čelí, na silné zá- 
lohy atd. Při rychlosti nynějších pokroků 
ve zdokonalováni zbrani, v opevňování atd. je 
samozřejmo, že zásady pro t-ku stále kvasí, 
nemohouce se ustáliti. Jedni myslí, že nej- 
lépe je porážeti odpůrce sevřenými massami 
a hromadnými salvami, pak útokem blízkou 
zbraní, jiní opět, že proti vražedné palbě ny- 
nější dlouhé řady rozptýlených střelců přesně 
mířících, skok za skokem pouhou střelbou 
dojdou cíle jistěji i bez konečného boje zbra- 
němi nahými. Způsob onen bezohledných 
útoků nejspíše se osvědči proti odpůrci 
mravné a hmotně slabému, kdežto způsob 
druhý jest na místě proti nepříteli silnému. 
T. tedy určitých pravidel podati ani nemůže, 
boj vždy bude třeba vésti podle bojiště, 
doby a protivníka; podává i en rysy všeobecné 
a klade hlavni váhu na službu výzvědní, 
konanou hlavně jezdectvem, též i balóny, 
na vypátrání co možná brzké, jak nepřítel 
si vede, dále na zařízení pochodů již 
blízko odpůrci, na nejvhodnější útvary 
a pohyby na bitvišti, navedení boje aC 
vyČkávavého nebo rozhodného, útoč- 
ného neb, obranného, na vydatnost 
a přesnost střelby, na silné zálohy* 
na využitkování vybojovaných úspě- 
chů, na pronásledování poraženého 
odpůrce, ale též pro případ neúspěchu na 
včasný a účelný ústup, na zběžné hrazeni 
polní; jedná o přepravách přes řeky 
a o průchodu horstvem, o kladeni a od- 
straňování překážek na cestách, o zařízeni 
nástrah, záskoků a přepadů, o tábo- 
ření, o předstrážích atd., o bojích v ta- 
kových místech. Hlavními zásadami za všech 
okolností zůstanou: tajiti pohyby vlastní^ 
pátrati po pohybech odpůrcových, vo- 
liti nejvhodnější bod pro útok s pře- 
vahou proti slabému místu odpůrcovu. 
Literatura o t-ice je velmi bohatá, mimo 
díla uvedená u strategie jednající skoro 
vesměs též o t-ice třeba zde naznačiti: fran- 
couzské: Derrécagaise, La guerre moderně; 
Pierron, Les méthodes de guerre; Maillard, 
Élements de la guerre; Lamiraux, Études 
praliques de guerre; anglické: Edward Ham- 
ley, Operations of war (1866); W. H. James, 
Modem stratégy (1903), jedná též o t-ice; 
německé: Balck, Taktik; v. Boguslawski, Die 
Entwickelung der Taktik von 1793 bis zuř 
Gegenwart (3. vyd. Berl., 1873-85); v. Brandt, 
Grundzttge der Taktik (3. yyd. t, 1859); 
v. Decker, Die Taktik der 3 WafTen (3. vyd. 
t., 1861—54); v. Griesheim, Vorlesungen Uber 
Taktik (3. vyd. t., 1872 ; Meckcl, Lehrbuch 
der Taktik (2, vyd. t., 1874—76); Giundriss 
der Taktik (4. vyd. t., 1897); POnitz, Taktik 
der Infanterie u. Cavallerie (4. vyd. Adorf, 
1859); Rttstow, Allgemeine Taktik (2. vyd. 
Curich, 1868); Buschek, Taktik (Těšín, 1894 
až 1895); H6nig, Untersuchungen uber die 



Taktoměr — Talacko. 



4^ 



Taktik der Zukunft (4. vyá. Ber!., 1894); Leit- 
faden fQr den Unterricht der Taktik au f den 
kfinigl. Kriegsschulen (8. vyd. t, 1894); ruské: 
Gudim-Levkovič, Elementarnaja t.; Órlov to- 
též; Michněvič, Viijanije novějších těchničes- 
kich ízobrčtěnij na t-ku vojsk a Istorija vo- 
jennago iskusstva s dřevnějších vremen do 
načala XIX. stol. (istorija t-ki). 

T. námořní liší se od suchozemské hlavně 
tíro, že u oné odpadá ohled na reliéf bojiště 
a bitvišC. Rychlost plavby, sila dělostřelby 
včetně min, nosnost, obrněni hlavních části 
korábfi tvoři zdatnost loďstva. Hlavni zásady 
t-ky nám. jsou: 1. aby každá loď bez úkoru 
sousední měla úplnou volnost pohybu a uží- 
váni dél; 2. lodi povinny pomáhati si navzá- 
jem, zejména nejbližším; 3. pokud možné se- 
mknutí lodi v šiku a to rychle jak pro útok 
tak na vzájemnou obranu; 4. každá loď měj 
volnost ovšem v rámci celku zrychliti neb 
uvolniti plavbu a změniti její směr; 5. hledět 
pfisobiti převahou a 6. na využitkováni ví- 
tězství silnou zálohou. Literatura: Dou- 
glas, Válka námořní pod parou; Butakov, 
Novyjaosnovanijaparochodnoj t-ki; Colomb, 
Naval warfare; t., Sea-taktics in England; 
Beklemišev, O specialjno-minnych sudách; 
Paul Hoste, Traité des évolutions navales 
(1690); Clerk of Eidin, Essay on naval tac- 
tics; Cpt. Bainbridge, Modern naval tactics 
(1885); Laughton, Studies in naval history 
(1887); Ammen, The old navy and the new 
one. Srv. Strategie, Šik. 

Ve smysle přeneseném i v oborech nevo- 
jenských t. nazývá se způsob vypočítaného 
jednáni za určitým cílem, na př. v diplomacii, 
v politice, v získáni přízně atd. FM, 

Taktomér viz Metronom. 

Ta-ku, městečko a pevnost v čin. prov. 
Pc-či-li, na pravém břehu Pei-ho, 7 km od 
jeho ústi do zálivu Pe-či-li, 45 km od Tien- 
tsinu, d&ležité jako východiště dráhy do Pe- 
kingu a na sev. do Mandžuska. Starých dvou 
tvrzí dobyto r. 1858 a 1860 od vojsk anglo- 
francouzských, nových čtyř dobylo po prud- 
kém útoku vojsko spojenců dne 17. čna 1900. 

Talaoko zještětic, příjmení rodiny vla- 
dycké, jež nosila na zlatém černou hlavu 
volskou (teleci), později zubři hlavu s houžvi. 
Prvotní jfejí sídlo byla ves Ještětice u Solnice. 
K nim náleželi bratři Jindřich a Jan, kteří 
vpadli r. 1448 do Prahy; onen držel ještě 
r. 1450 s jednotou Poděbradskou, tento slou- 
žil r. 1468 věrně králi Jiřímu. R. 1473 žili 
bratři Vaněk a Jan, z nichž onen ještě 
r. 1483 se připomíná. R. 1496 žil Jan, tuším 
týž, který r. 1545 zemřel a pohřben jest v Ro- 
sicích. Václav T. seděl r. 1511 v Seslav- 
cích a držel též grunty při Chrudimi. Dobře 
hospodaře koupil r. 1521 dvůr v Rosicích a 
před r. 1540 Žestoky, r. 1543 Synčany a r, 1645 
Čelakovské Hory. Měl také Nabačanv a Li- 
banice, avšak je proial (tyto zcti Řarlovi 
Orelskému ze San, manž. Kateřininu). Ze- 
mřel 16. dub. 1558 (manž. Anna ze Škrovadu). 
Syn jeho Jindřich obdržel r. 1553 zápis na 
všechny statky otcovské a byl pak v usta- 

OuŮY Slomfk Naočný, ■▼. XXV. 26.1 1906. 



vičných soudech, protože chtěli od něho Če- 
lakovských Hor a statku zápisného v 2esto- 
cích vyplacovati. To trvalo do r. 1664, kdež 
'právo výplaty koupil. Václav (tuším jeho 
syn) psal se od r. 1567 na Žestocích jako 
předním sídle ještě r. 1579, avšak nějaký čas 
potom (již před r. 1589) rozdělil se s bra- 
třimi. Václav dostal Rosice, Jan Trojovice, 
J i n d ři ch Synčany, Hynek Přestavlky a A d a m 
Žestoky. Všichni měli potomstvo. 

A. Václav koupil r. 1590 Libanice a zemřel 
r. 1591 zůstaví v z manž. Markétv ze Zásmuk 
nezletilé syny Jindřicha, Mikuláše a Jana, 
kteří dědili Rosice a Libanice, avšak tyto 
prodal r. 1692 Jan T., jejich poruční k. 1. Jin- 
dřich (naposled nejstarší) ujal Rosice a Rou- 
bovice, statek mateřský, který zdědil s Klu- 
sakem, synem Markétiným z druhého man- 
želství, s ]anem Adamem Klusákera z Ko- 
stelce, však Roubovice r. 1603 prodal. Také 
prodal r. 1611 Rosice. Oželev manž. Elišku 
ze Zásmuk oženil se po druhé s Veronikou 
Nykláskovou z Žitenic, která držela Chotou- 
chov a JelČany. Zdědiv část tohoto statku 
prodal jej za sebe a dcery r. 1629 (tj.l637). 
Dcery jeho (tuším z druhého manž.) byly 
Kateřina Lidmila (f 11. kv. 1649, třetí manž. 
Jaroslava Boří ty z Martinic), Markéta, Maří 
Maj dálena a Lidmila (pak, jako Polyxena, 
jeptiška řádu sv. Benedikta). Syn Jindřichův 
Hynek byl soudcem zemským a hejtmanem 
kraje chrudimského. Hynkův syn Adam 
Jindřich koupil r. 1653 Libanice, zdědil 
r. 1657 Přestavlky po strýci Hynkovi starším, 
držel též část Bítovan. R. 1658 prodal dvůr 
na Vlčnově, který od bratří a sester ujal, a 
r. 1660 Libanice. Za to koupil r. 1661 Úři- 
novice, jež r. 1665 zase prodal. Býval po 
10 let hejtmanem krajským. Zemřel 23. led. 
1668 a pohřben v kostele chrudimském, je- 
muž prokázal dobrodiní z odkazu strýcova 
a sám odkázal dvorec pod Chrudimi. Manž. 
jeho Emilie Kateřina roz. z Lisova držela 
Vejvanovice (f 1669). Synové jejich byli Ru- 
dolf Ignác, Alois (t j. 1673), Maximilián 
Ferd., Jan Jaroslav (t j. 1688), Karel 
(f ok. 1670), Leopold Sfastný a Antonín 
Štastný. Alois vstoupil do řádu sv. Kajetána. 
Maximilián jako nejstarší ujal Přestavlky a 
Vejvanovice a ženiv se r. 1676 s M. Terezií 
Villanskou vydal r. 1680 díl Leopoldovi a 
r. 1683 Antonínovi (f IL bř. 1684 v Chru- 
dimi). Týž Max. prodal r. 1684 Vejvanovice, 
byl kr. radou a soudcem zemským a zemřel 
r. 1692. Přestavlky dědil po něm Leopold, 
jenž je r. 1699 prodal. Týž byl od r. 1695 
soudcem zemským, též kr. radou a hejtma- 
nem kraje chrudimského. Pro své a předkův 
zásluhy povýšen jest 15. čna 1700 do pan- 
ského a 2. list. 1702 do hrabského stavu kr. 
Čes. První a poslední hrabě T. zemřel v dubnu 
1703 v Chrudimi (manž. Vilémína Kateřina 
v. Schróttern). Jediná dcera jeho Maric Zu- 
zana vdala se r. 1713 za Jana Antonína hrab. 
Sporcka a po druhé r. 1715 za Jana Anto- 
mna hr. Vratislava z Mitrovic. — 2. Miku- 
láš, již r. 1593 zletilý, získal před r. IGV5 

4 



50 



Talacko. 



statek Uřinovicc, který podržel, ač byl r. 1623 
odsouzen, ale prodal statek svůj v Přepy- 
ších. Býval pak hejtmanem kraje chrudim- 
'ského a v 1. 1634—35 král. inspektorem na 
Opočně. Zemřel 15. pros. 1638 zůstaviv vdovu 
Annu z Bubna, jež držela od něho Lično do 
života (2. manž. Volf Bedřich Cetlic ze Sei- 
tendorfu), a syny Jana a Václava Šťast- 
ného a dcery Barboru (pak vd. Dobalskou) 
a Annu Markétu (pak vd. Bukovskou). Jan 
ujav Úřinovice, prodal je r. 1661 strýci Ada- 
movi Jindřichovi a držel pak díl Bítovan. Na 
Bítovanech (II. dile) seděl r. 1685 Karel, 
jenž 24. kv. 1690 zemřel. Marie Kunhuta T-vá 
(t 1714) prodala r. 1694 jeden díl Bitovan 
hr. Šenfeldovi a i. 1709 prodali témuž statek 
tamže Hynek Sťastný,František Václav 
a Anselm Norbert bratři. Leopold Bla- 
žej, syn Františkův, koupil r. 1730 s manž. 
svou Annou M. Záblatskou z Tulešic (f 16. list. 
1731) statek Mirošov u Dol. Cerekvice. Od 
r. 1733 byl ženat s M. Majdalénou Dejmovou 
ze Stři téže. Zemřel 7. led. 1742. Mirošov po 
jeho smrti prodán. Synové jeho byli Fran- 
tišek (♦ 1735), Jan (♦ 1739) a Leopold. 
Jan vstoupil ao vojska, byl r. 1772 poručí- 
kem u dělostfelectva a žil s bratří mi ještě 
r. 1788. Leopold byl r. 1795 poštmistrem v Kr. 
Hradci. František utopil se r. 1796 v Praze 
ve Vltavě. Václav, druhý a mladší syn Miku- 
lášův, držel nějaký čas Štřezoméřice a r. 1666 
až 1669 skoupil dil Kocléřova. Albrecht a 
Ignác Václav, bezpochyby jeho synové, 
prodali své dily Kocléřova jesuitům k Zirci, 
onen r. 1692, tento r. 1705. — 3. Jan, třetí syn 
Václavův (1593), jest bezpochyby týž, jenž 
seděl r. 1617 na Novém Dvoře v PaŠiněvsi 
(t 1619, manž. Eliška Marie Nybšicova). 

B. Jan, držitel Trojovic, zemřel r. 1593 zů- 
staviv vdovu Evu z Poličan, syna Jana a 
dcery Marjanu a Kryzeldu. Poručníkem jim 
byl findřich, jenž prodal r. 1595 statek jejich 
Týn, Kostelec, Cejřov, Louku a Habrovec. 
Jan držel Trojovice jen krátce. Zemřel bez- 
dětek a tuším neženat. Dědily po něm sestry, 
prodaly r. 1601 Zajezdec matce Evě (po 
druhé vdané Hradecké z Bakovna) a r. 1603 
rozdělily se o Trojovice. Marjana provdaná 
za Bohuchvala z Berbistortu prodala svůj díl 
r. 1605. Kryzelda byla vdána za (Václava) 
Cetenského z Četně. — C. Jindřich, držitel 
Synčan, zemřel r. 1600 zůstaviv vdovu Kate- 
řinu Klusákovnu z Kostelce a syny Hynka, 
Václava Šťastného, Albrechta Jana 
Adama a dceru Evu Kunu. Hynek spravo- 
val napřed Synčany, které ujal pak Václav, 
ale propadl je r. 1623. — Z). Hynek, držitel 
Přestavlk, zapsal týž statek r. 1595 manž. 
své Mandaléně Klusákovně z Kostelce a ze- 
mřel r. 1597. Dcery jeho byly Johanka 
(t j. 1658, vd. z Vlkanova), Kateřina (f ok. 
r. 1662, vd. Hradecká a Zumrova) a Lidmila 
(vd. z Vlkanova). Synové byli Hynek, Vác- 
lav (t j. 1625), Jan Jiří a Jindřich. Jan 
Jiři držel dvůr v Miřeticích a zemřel r. 1621. 
Hynek starší (1625 jediný živý z bratří) slou- 
žil r. 1619 stavům vojensky, začež měl pro- 



padnouti Přestavlky a Miřetice, ale pone- 
chány mu. Manž. měl Lidmilu Častolárku 
z Dlouhévsi ovd. Vitanovskou, která měla 
Uhersko (f ok. 1650). Byl r. 1632 kommissa- 
řem, později hejtmanem chrud. kraje, r. 1649 
nařízen za kommissaře při odevzdáni Klad- 
ska králi Ferdinandovi. Koupil r. 1644 Stí- 
čany dvůr a první díl Bítovan a dům na 
podměsti hradeckém. Nemaje dědicův odká- 
zal všechen statek Adamovi Jindřichovi strýci 
a zemřel r. 1657. — -E.Adam, držitel Žestok, 
zemřel r. 1611 a v Žestoky uvázal se strýc 
Jindřich jako pořadník. Potom však Žestoky 
prodány a Jan Václav, syn Adamův, držel 
dvorec ve Vlčnově. R. 1629 byl již mrtev. 
O jeho bratřich a potomstvu není pamětí. 
• Spojitost rodiny v XVIII. stol. není zřejmá. 
V Chrudimi žili Leopold Jaroslav (f 1694) 
a Ignác (t 1730). Antonín držel v 1. 1701 
až 1721 Klokočovou Lhotu v Čáslavsku, kte- 
rou synové jeho Karel Antonín a Franti- 
šek Josef r. 1732 prodali. Onen byl pak (od 
r. 1733) pánem na Žďáře, tento na Zubří, jež 
r. 1738 prodal. Jest to bezpochyby týž Fran- 
tišek, jenž potom žil v Chrudimi a držel tři 
dvory v Přelouči, které po jeho smrti ok. 
r. 1747 prodány. Z manž. Kateřiny Kapounky 
ze Svojkova zůstavil syna Alberta Ladi- 
slava, jenž žil ještě r. 1788. Na poč. XVII. stol. 
žil Bedřich Albert (f 1705), jenž zůstavil 
z manž. Kateřiny Lidmily z Vlkanova (t5. záři 
1730) syna Františka Josefa> jenž r. 1720 
ve Vysokém Mýtě se ženil a tu potom by- 
dlíval. Snad byl synem jeho František Jan, 
jenž byl r. 1772 adjunktem kouř. kraj. úřada, 
ženě se s Josefou ovd. Martinkovou (f 1779). 
Týž neb jiný ženil se r. 1782 s Antonii, v. 
Gfaeser. Týž zemřel r. 1798 zůstaviv syna 
Josefa Kristiána a dvě dcery. Leopold 
(1779 atdO byl r. 1784 kommissařem u kraj. 
úřadu v Chrudimi a zplodil s Annou Marii 
Ródlovou několik synů. — Z panské větve 
naposled žijící žil Jan Adam, jenž vstoupil 
do státní služby, naposled byl praesidentem 
dolnorakouské vlády, vyznamenán byl dů- 
stojenstvím c. k. tajného rady a komipan- 
déra kříže řádu sv. Štěpána a vyzdvižen 
r. 1832 do panského stavu. Byv dán r. 1848 
na odpočinek zemřel ve Vídni 1. bř.- 185S, 
maje věku svého 80 let. Od r. 1808 byl ženát 
s Annou Johannou Danzerovou (f 1813). 
Druhá manž. byla Barbora Raňusova z Klee- 
feldu. Syn jeho Leoiíold (♦ 1809 v Praze) 
stal se vrchním finančním radou ve Vidni a 
zemřel 20. bř. 1883 bezdětek. — Na ten čas 
žije rytířská pošlost, jejíž předek Vác- 
lav, syn Janův, ženil se v M^t^ s M. Annou 
Šercerovnou z Malomlýnku (f 1817). Zemřel 
19. srp. 1775. Syn jeho Václav (pohrobek), 
soused mýtský, byl dvakráte ženat (1. s Ne- 
pomucenou Lemberkovou, f 1831,2. s Annou ' 
Weinfurtrovou, f 1840) a zemřel 29. říj. 1847. 
Syn jeho Josef (* 1810) byl kupcem ve Vys. 
Mýtě a zemřel 24. záři 1844. Z manž. M. Anny 
Geislerové (f 1840) zůstavil syna Václava, 
jenž byl r. 1862 písařem u c. k. okr. soudu 
a zůstavil syny a dcery nyní žijící. Sčk, 



Talafús — Talassius. 



51 



Talatts % Ostrova Jan, znamenitý vá- 
lečník čes. Byl zeman kraje chrudimského a 
psal se po Ostrově, tvrzi j. od Uherska. Po 
prvé aa uvádí r. 1439 ve smlouvě mezi MJt- 
skými a Lickem z Hrádku. T. r. koupil dvůr 
Šňakov mezi Vys. Mýtem a Zámrsky od 
Elišky Kunatarové, kterýž dvůr od něho pře- 
jal r. 1440 Jan Domašinský. T. r. zapsal se 
na sjezde krajském v Čáslavi. Téhož také r. 
vydal se do Uher. Byl z předních hejtmanů 
▼e vojšté Jiskry z Brandýsa. R. 1441 obhájil 
Košic proti Peren3novi. R. 1442 přepadl ne- 
obyčejně smělým nočním útokem Jager, kterýž 
zapálil. Zajav tu i polské poselstvo, rychle 
ustupoval s hojnou kořisti, dostižen vsak a 
přesilou přemožen, upadl do zajeti, z něhož 
se dostal r. 1443, když Jiskra smifil se s ja- 
gcrským biskupem áimonem Rozgoněm. T. 
potom stal se hejtmanem na hradě Rych- 
navě, kteréhož Jiskra r. 1442 dobyl. Když 
Jiskra r. 1453 od krále Ladislava odstraněn 
z velitelství, T. přidržel se rot válečného 
bratrstva vedených Petrem Aksamitem z Li- 
deřovic. Král MatyáS nastoupiv na trůn, vy- 
pravil mocné vojsko proti těmto českým ro- 
tám. T. č. T. držel s Aksamitem Šaryšský 
Potok. Před městem svedli po letnicích r. 1458 
bitvu s přesilou uherského vojska vedeného 
Sebestiánem Rozgoněm a Blažejem Maďa- 
rem. Oba čeští hejtmani měli jen 2500 mužů. 
Po hrdinském zápase podlehli. Aksamit padl, 
T. se čtrnácti jezdci ujel na Šaryš. R. 1460 
uvádí se 8 Matéíem z Kněžic jako obhájce 
hradA Šaryše a Rychnavy, kteréž pak Jiskra 
vjdal králi Matyáši prostřednictvím krále Ji- 
říka. Když r. 1462 Matyáš s Jiskrou se smí- 
řil, hejtmane Jiskroví T., Korbel, Komorov- 
ský, Bartoš, Zelenka, Brcal dostali 16.000 du- 
kátů na odbytnou. Tenkrát asi T. opustil 
Uhry. Známa je pověst, že se vrátil do Čech 
a že zchudl měrou takovou. Že po tvrzích 
s mošnou chodil. Na Slovensku pak zacho- 
valo se pořekadlo o něm: >Bědný jako T.« 
Této pověsti však odporuje zpráva archivu 
vratislavského, podle které T., v latinských 
pramenech často jako Tele/ uváděný, poslal 
Vratislavským a Namyslavským dne 6. srpna 
1466 odpovědny list >i se všakú svů rotu 
i svými služebníky*. To jest o něm poslední 
zpráva. Srv. archiv města Vys. Mýta, A 47; 
> Archive Palackého I, III, IV.; archiv města 
Vratislavě; Dtugosz; Bonfini; Palacký IV, 1, 2; 
- Fessler, Geschichte von Ungarn ; Jireček 
Herm., Válečníci čeští XV. st. r»ČČM.«, 1859, 
1867); »Pam. acch.« IV., V. a j. Viz: dr. Zíbrt. 
Bibliografie České historie, III., sv. 1., str. 49 
až 50, 135, 136. Jsk, 

TalalagoTé viz P egu. 

Találfljkiv nár. písně haliči a uher. Ru- 
sínfi, podobající se kolo myj kám, o 2 neb 
4 verších obsahu dílem žertovného, dílem 
milostného, jako: 

Kvitok, ďiT&i, Lvitok, poklja (dokud) 

oéraai ditok, 
Jak b'jH máti dítky, 

spadnut s teb« k\Ítky. 

Velký počet otiskl jich Holovacký ve svém 
>Sborniku«. 



Talamanca [-manka], pobřežní krajina ve 
středoamerické republice Costarice při Ka- 
ribském moři, prostoupená na z. mohutnými 
horami. Obydlena je četnými kmeny in- 
diánskými, kteří pod společným názvem za- 
sahují až do severní části republiky Panam- 
ské. Nyní jsou tito Indiáni katolíky, ale 
ctěni slunce, měsíce, řek atd. posud zflstalo 
z pohanství. Před příchodem Španélů &táli, 
soudě podle archaeologických nálezů, na 
značném stupni kultury. Bohužel valná čásf 
zlatých předmětft rozlita byla na peníze 
v mincovně costarické. 

Talamone (starov. Telamón\ městečko 
v ital. prov. Grossetu, sev. od Orbetella, při 
moři Tyrrhenském a při trati Řím-Pisa, má 
starý hrad, přístav a 698 obyv. R. 225 př. Kr. 
zvítězili tu Římané rozhodně nad Gally. 

TalandOB, novořec. váha po 100 minách. 

Talanté, Atalanté, hl. m. řecké nom- 
archie Fthiotis a Fókis, leží v rovině jiho- 
vfch. Lokridy, spojeno silnici s přístavem 
Skala Atalantés při průlive Atalantském (Eu- 
ripu) mezi pevninou a Euboí. Jest sídlem bi- 
skupa a má 1377 obvv. 

Tal&r (lat. talans^ t. j. tunica talár is)^ 
u starých Římanů horní tunika sahající až po 
kotníky {falus). Odtud sluje tak posud hlavní 
roucho kněžské (klerika, v. t.) a úřední 
roucho soudních úředníků. 

Talarla, lat., okřídlené střevíce, s nimiž 
zobrazován Hermes (v. t., str. 188 ď). 

Talaro na Východě, zvi. v Egyptě tolik 
co tolar Marie Terezie, ital. tallero della re- 
gina, V Turecku od r. 1843 platí 23 piastrů 
zlaté měny, v Maskatu 11 Vi mahmudi. T. 
Ragusino razil se v 1. 1759—94 po 60 gros- 
seti. 

Talai: 1) T., stepní řeka v asijském Rusku 
v syr-darjinské oblasti; sbírajíc vody nasev, 
svazích Talaského Alatau a na jižních pohoří 
Alexandrovskéhq po toku asi 400 km dlou- 
hém (v horní části teče lesnatou krajinou, 
v dolní stepí) vlévá se do jezera Karakul. 
Kanály (asi 80) zavodňuje se^ pobřeží řeky, 
na němž rozkládá se největší část ruských 
osad aulijeatauského Újezdu gub. syr-dar- 
jinské. Pp. 

2) T., městečko v asijsko-tur. vilájetě an- 
gorském, 6 km jv. od Kaisarije, na úpatí vy- 
haslé sopky £rdiišda|u, má 3—4000 obyv., 
sídlo protestantské missie, která se věnuje 
hlavně výchově dětí a podporování chudých 
křesťanů. red, 

Talaiký Ala-tau (Talas-tau), pohoří 
v asijském Rusku (v Turkistáně), na jiho- 
východě oblasti syr-darjinské, většinou po 
hranici její s oblasti fer^ánskou; náleží k sou- 
stavě Thian-šánu a ma délky přes 200 km\ 
prů smyky nejsou nižší než cOOO m (Atmek 
3160 m); jednotlivé vrcholy dosahují však 
i skoro 5000 m výšky. Pp. 

TalaislUf, podle staré povčsli římský 
občan doby Romulovy. KdyŽ při únosu Sabi« 
nek soudruhové jeho, uchvátivše proň dívku 
vynikající krásy, byli dotazováni, komu ji ve^ 
dou, odpovídali prý: Talassio. Odtud z^^ 



52 



Talaut — Talca. 



stalo zvykem takto pokřikovati na svatební 
průvod. klk. 

Talaut, souostrovi v nizozemské Indii, po- 
kračováni sv. výběžku Celebesu, na j. od 
Mindanao, skládá se z ostr. Karkelongu, Sáli- 
babu a Kabruangu. Měří asi 925 km* s 5000 
oby v. Důleřito je hlavně pro rybolov. 

Talavera de la Re i na [talavéra de la 
rěina], lat. Talabriga, město ve špan. prov. 
toledské, z. od Toleda, na pravém břehu 
Taja, uprostřed utěšeného údoli se vzděla- 
nými roli a háji citrovnikovými a oranžovni- 
kovými, má 10.544 oby v. (1897). Hojné zbytky 
z íimského i arabského panství; 7 kostelů, 
poutní kostel se zázračným obrazem hojně 
navštěvovaný, dominikánský klášter, most 
o 35 obloucích z XV. stol., lat. škola. Bý- 
valé hedvábnictví pokleslo. U T-ry zvítězil 
vůdce španělsko -anglických vojsk Wellington 
nad 50.000 Francouzi pod králem Josefem 
Bonapartem dne 27. a 28. čce 1809. 

Talberg: Dmitrij Germanovič (Tajib- 
óeppb fl. r.), kriminalista ruský (* 1853 — 
t 1891). Studoval práva na univ. v Kijevě. 
Napsav magisterskou dissertaci Nasiljstven- 
nojepochiščenije ču{ogo imuščestvapo rusikomu 
právu: raiboj i grabef (Petr., 1880), byl jme- 
nován docentem a pak professorem Děmi- 
dovského práv. lycea v Jaroslavi. R. 1884 
přešel na univ. v Kijevě. R. 1887 hájil dok- 
torskou dissertaci Gra^dansklj isk v ugolou- 
nom sudé ili sojedinénnyj process (Kijev, 1888). 
Přes slabé své zdraví T. napsal řadu mono- 
grafii a časopiseckých statí. Hlavni práce 
jeho jsou: Istoričeskij očerk turemnoj reformy 
i sovremennyja sistémy jevropejskich turem 
(Kijev, 1875); Antropologičeskoje učeni je v ugo- 
lovnom pravé (t., 1885); Nésméňajemosf sudéj 
vo Franciji (>juridič. Véstnik«, 1885); Russ, 
ugolovnoje sudoproiivodstvo (2 sv., Kijcv,.1889 
až 1891). 

Talbot |toalb't]: 1) T., starodávný angl. 
rod šlechtický viz Shrewsbury. 

2) T. Wílliam Henry Fox (* 1800 v La- 
cock Abbey — t 17. září 1877 t.) byl boha- 
tým soukromníkem a všecek oddán vědám 
přírodním. T. jest vynálezcem t. zv. talbo- 
typic, t. j. přenášení fotografie s průhled- 
ného negativu na citlivý papír. Tím podán 
jednoduchý a levný způsob fotografického 
rozmnožování. Napsal o tom Some account 
of the art of photogenic drawing (Londýn, 
1839), práci, která již r. 1834 byla předlo- 
žena Král. společnosti londýnské, ale vyšla 
teprve po 6 letech. Vedle fotografie T. za- 
býval se též studiem některých zjevů optic- 
kých a mathematikou. Četné práce jeho expe- 
rimentální uveřejněny jsou ve »Phil. Trans- 
actions* Král. společnosti londýnské, ve 
»Philosophical Magazín* a ve >Zpráváchc 
Král. společnosti edinburské. nvk. 

Talbotovy prouiky jsou interferenční 
tmavé proužky, které se objeví ve spektru 
subjektivním, když pozorovatel se strany fia 
lových paprsků pokryje pupillu oka z polo- 
vice tenkou průhlednou destičkou. Stefan 
ukázal, že T. p. vzniknou též při vložení 



tenké skleněné destičky kamkoliv mezi Štěr- 
binu a oko» jen když se destičkou zachytí 
ta polovice svazků paprskových, která pro- 
chází poblíž lámavé hrany 
hranolu. Elementárně lze 
vyložiti T. p. pouhou in- 
terferenci paprsků homo- 
ccntrických, které jednak 
vcházejí do oka přímo, jed- 
nak jsou ústředím destičky 
dráhově opožděny. Zna- 
čí-li 5 (vyobr. c. 4163.) 
bod svítící určitým druhem 
světla, jež charakteriso vá- 
no jest délkou světelné 
vlny A, D destičku o tloušť- 
ce «, AB otvor pupilly a 
5* obraz svíticího bodu na 
sítnici vznikající, jsou pa- 
prsky SAS a SBS proti 
sobě dráhově opožděny a 
počet vln toto opožděni 
vyjadřující jest 







Č. 4163. Talbotovy 
prouiky. 



kde v značí změněnou dél- 
ku vlny svčtelné ústředím destičky D, Je-li 
index lomu této destičky »í, jest 



a tudíž 



A'=|(«-l). 



Povaha interferenčního úkazu v 5* jest pod- 
míněna číslem N, Jc-li N rovno sudému 

počtu — , pak se obě vlny v S sesilují; je-li 

N rovno lichému počtu — čili 

, ^, ^ 2fc + 1 , 
{n^l)d= ^—X, 

pak povstává v 5* proužek tmavý. Uvedená 
thcorie nevysvětluje, proč T. p. nepovstávají 
též při vložení destičky se strany paprsků 
červených před pupillu. Výklad přesný po- 
dal Airy, jenž poukázal na přítomnost ohybu 
světla na hraně destičky D. (Srv. »Poggen- 
dorťfs Annalen d. Physik*, 1841 a 1843.) Další 
doplňky a podrobnosti o T-vých p-žcích srv. 
Kirchhoff, Vorlesungen Uber mathematische 
Optik (Lip., 1891); V. Dvořák (»Wien. Be- 
richt.c 1873) a A. Schuster (»Phil. Mag.« 
1904). nvk. 

Talbotyple viz Fotografie, str. 413 fr. 

Talca [-ka], provincie jihoamer. repu- 
pliky Chili, rozkládající se mezi Tichým okc- 
ánem a Kordillerami, jež děli ji od Argen- 
tiny, a mezi prov. Curico na sev. a prov. 
Maule aLinares na j.; měří 9527 km. Západ 
a sev. prostupují lesnaté Kordillery, celou 
krajinu ovládá sopka Descabezado (3900 m), 
pokrytá věčným sněhem. Hlavni řeky jsou 
na sev. pohraniční Rio Mataguito a na jihu 
Rio Maule, přijímající Rio Claro, splavné pro 
malé lodi; její vodopády jsou proslaveny. 
Nejdůlcž. zaměstnáním obyvatelstva, počtem 



Talcahuano — Talíř. 



53 



148.092 hlav, je zemědělství namnoze pomoci 
zavodňování. Hl. město prov. je T. (40.987 
obyv.) při Riu Claro, stanice trati Santia^i^o- 
Concepcion, spojené drahou se svým přísta- 
vem Constitucion. Je pěkné, úpravně zbudo- 
váno, má divadlo, lyceum a seminář. Ve 
městě vyrábějí se vlněné pokrývky a ponchos 
poživajicí dobré pověsti. 

TalcahiiAno [talka-uánoj, příst, město 
v prov. Concepcion jihoamer. republiky Chile, 
sev. od Concepcionu, při zátoce t.jm., která 
tvoři tu dobrý přístav, takže po dokončeni 
přístavních staveb T. bude z nejlepších při- 
stavil chilských. T. má 16.000 obyv., rozsáhlá 
skladiště a doky. Jsouc spojeno s vnitroze- 
mím drahou, je vývozním místem pro obili 
dovážené z úrodných provincií středního 
Chile do Anglie.- 

Talegalla, kur houštinný ( Catheturus 
Lathami)^ pták oblasti austrotasmanské z če- 
ledi Megapodiidae (v. t.). 

Talek viz Mastek. 

Talenb^rk viz Talmberk 2). 

Talenoe[taláns I, jižní předměstí m. Borde- 
aux, má 10.828, jako obec 11.227 obyv. (1901), 
výrobu zápalek, vinařství. 

Talent (řec. xálontzov, lat. talentum\ u sta- 
rých Řeků nejvyšší jednotka soustavy váh a 
peněz. Pftvod míry této hledati jest ve Foi- 
nikii a Babylónii. V historické době Hellé- 
nové uiívah rozličných t-fl, ale všechny dělí 
se týmž způsobem: t. obsahuje 60 min, mina 
50 statérů {ezaxrjq), statér 2 drachny a tato 
6 obolů. Nejdůležitější t-y řecké byly: 
aiginský, jenž došel největšího rozšířeni ve 
vlastním Řecku a vážil 37 kg^ a eubojský, 
jehož užíváno hlavně ve světovém obchodě; 
vážil 26196 kg. V Attice až do reformy Soló- 
novy užíváno bylo měny aiginské, od té doby 
pak eubojské, jež představovala asijský sy- 
stém váh ve zlatě převedený na stříbro. — 
Ve smysle přeneseném jest t. tolik co na- 
dání, vloha. O. J'i, 

Talesap, jezero, viz Kambodža. 

Taleth neb ta lit h, také tallesa tallis, 
hebr., u židů čtyrhrané roucho podobné 
shawlu, jímž sobě při modlitbě v synagoze 
zahaluji hlavu a šiji. T-y dělají se teď hlavně 
v Jaroslavi v Haliči. Poněvadž t. dává se také 
na těla zemřelých, slově ve smysle přenese- 
ném také rubáš. 

Talfonrd {talfórd] Thomas Noon, spis. 
angl. (* 1796 — f 1854 t.). Studoval práva 
v Londýně a již tehda zabýval se literaturou. 
R. 1821 stal se advokátem a r. 1835 zvolen 
do parlamentu, kde vynikl doporučením a 
hájením zákona o majetku literárním, zvaným 
Copyright bili, přijatém teprv po silném od- 

goru r. 1842, a o poruČnictví nad dětmi. 
1. 1849 T. byl jmenován soudcem při Court 
of Common Pleas a zemřel náhle za řeči, 
kterou měl před velkým soudním dvorem. 
T. proslul jako spisovatel svými elegantními a 
harmonickými pracemi dramatickými, z nichž 
první a nejlepší byla tragédie /oti, provozo- 
vaná s velikým úspěchem na Coventgarden- 
theatru (1836), pak Tlie Athenian captive 



(1838), Glencoe (1840) a The Castilian (1853). 
Souborně vydány tyto tragédie jakožto Dra- 
matical works (U. vyd. 1852). Svoje cesty po 
střední Evropě popsal ve Vacation rambles 
and thoughts (3 vyd. 1851 a dod. 1854). Mimo 
to psal díla politická a belletristicka a The 
lije of Charles Lamb (nově vyd. Fitzgerald 
1891). 

Taliounový tuk, také tuluconový 
tuk, tolik co carapový tuk (v. t.), kapal- 
nějící teprve při 40-60" C. 

Ta-11-fti, Ta- li, město v čínské prov. jQn- 
nanu 3 km záp. od jezera Ta-li (Órr-hai), 
300 km sev.-záp. od jQnnanfu ve výši 130 m 
na úpatí pohoří 4000 m vysoktho, při prů- 
smyku chráněném dvěma tvrzemi ve výborné 
poloze strategické, má zeď městskou 7 km 
dlouhou a 20.000 obyv., bylo v 1. 1857—72 
hlavním městem muham. povstalců Panthaiů. 
Na blízku lomy pověstného, světlo duhově 
odrážejícího mramoru. Pevnina při jezeře 
jest úrodná; výroba opia. Marku Polovi známo 
T. pod jménem Karajang. 

Tallga, na Moravě valašsky vozík o dvou 
kolech, na kterém rozvážejí žebře, lopaty a p. 

Talina, Talín, ves v Čechách, hejtm. a 
okr. Písek, fara Myšenec, pš. Protivín; 52 d., 
366 obyv. č. (1900), popi. dvůr. Stávala zde 
tvrz. 

Taliím, město rus., viz Re vel. 

Tallo, lat., odplata, odveta; jus X-nis, 
právo odvety (»oko za oko, zub za zub«), 
jež se vyškytalo za primitivního stavu práv- 
ního u všech snad národů V širším smysle 
nazývá se tak i trest ukládaný úřední auto- 
ritou, děje-li se t^mŽ způsobem jako trestný 
čin sám; za rouhaní bohu na př. vyrve se 
rouhači jazyk a p. Srv. Gůnther, Die Idee 
der Wiedervergeltung in der Geschichte und 
Philosophie des Strafrechts (Erlanky, 1889 
až 1895, 3 d.). 

Tallpet, lat, vrozené znetvořeni nohy, 
ievicí se odchylným postavením chodidla 
k bérci nebo jednotlivých částí chodidla 
k sobě. Že odchylky ty mají za podklad ab- 
normní tvar kostí, je na bíle dni, ale i sval- 
stvo bérce a chodidla při tom rozmanitým 
způsobem podle povahy deformity je pozmě- 
něno. Z toho vyplývá i odchylná úklonnost 
končetiny při rozmanitých způsobech roz- 
ličná. Léčení deformit těchto je větším dí- 
lem chirurgické. Srv. Chodidlo. Pnrk, 

Taliř Matouš, vynikající právník český 
(* 20. září 1835 ve Střiž :vě u Čes. Budějo- 
vic — t 30« srp. 1902 na Hluboké). Gymna- 
sium studoval v Čes. Budějovicích, práva 
v Praze. Potom vstoupil do praxe k zem. 
fín. ředitelství, stal se r. 1862 koncipistou, 
r. 1869 pak kommissařem. Byv zatím r. 1866 
povýšen na doktora, habilitoval se r. 1869 
na pražské universitě jako soukromý docent 
finančního práva. Za min. jirečka stal se 
r. 1871 mimoř. proíessorem tohoto předmětu. 
R. 1874 byla mu habilitace rozšířena na sta- 
tistiku. Bezprostředně před rozdělením praž- 
ské university r. 1882 jmenován byl řádným 
professorem. R. 1879 povolán do statistické 



54 



Talíře — Talleyrand. 



kommisse mčsta Prahy a stal se r. 18^1 je- 
jím předsedou, ve kteréž funkci setrval ai 
do smrti. Dal podnět k založeni městské sta- 
tistické kanceláře pro Prahu a spojené obce. 
T. byl činný též v životě veřejném, a sice 
byl v 1. 1877—84 členem sboru obecních 
starších kr. hlav. města Prahy, od r. 1878 do 
1889 poslancem zemským a v 1. 1880^85 
také říšským. R. 1889 -90 bvl rektorem a 
mimo to dvakráte děkanem právnické fakulty. 
Byl řádným členem České akademie, členem 
American academy of political and sociál 
science ve Filadelfii a dopisujícím členem 
Société ďéconomie politique a Société de 
statistique v Paříži. K. 1901 jmenován dvor- 
ním radou. T. byl znamenitým odborníkem 
v oboru finančního práva. Literární činnost 
jeho lze rozděliti na tři směry: kritické studie 
o berních předlohách vládních, dogmatické 
práce o positivním finančním právu rak. a 
studie v oboru dějin práva fin. Práce prvého 
směru jsou tyf o: Ueber die Reform der di- 
rekten Steuern (mít Ausnahme der Grund- 
steuer) nach den Antrágen der Regierung 
(1874); Einige Gedanken uber die provisorische 
Regelung der direkten Besteuerung in Oester- 
reich (1877); Reforma berní. Úvahy o vládni 
předloze v příčině upraveni osobních daní pří- 
mÝch (1893). Druhému směru náleží nejob- 
sáhlejší dílo T-ovo: Poplatky a kolky v Ra- 
ÍlroM5/rM(1896), spis Právo gruntovníka na daňové 
slevy (1898) a kromě toho menši rozpravy: 
O vyměřováni dani přímých společenstvům na 
pomoc fivnosti a hospodaření (yFrivnik^t^llL) ; 
Jaká práva mají finanční úřady ^ by se pře- 
svědčily ^ ie lákonu o poplatcích a kolcích \adost 
bylo učiněno (t., XIV.); O fasádách poplat- 
nosti naznačených v § i.popl. lák, (t., XV 111.); 
O odměně^jaká se poskytovala a poskytuje v Rak, 
udavačům na poli veř, práva a finančního 
lylášt (t., XV.); O srážkách při vypočítáváni 
čistého příjmu živnostníků (t., XX.); Osobní 
daň i příjmů a voliči do říšské rady, pak roz- 
dělení této daně dle národností (>Sborník věd 
práv. a stát.c, II.); Osobní daň z příjmů a rol- 
nictvo (»Zemědělská politika*, I.). Třetímu 
směru činnosti T-ovy, historickému, náleží 
Arha, studie z dějin finančního práva rak. 
(1890), jejíž trest tvořila obsah jeho řeči rek- 
torské z r. 1889. Studie tato zakládá se na 
archivním materiálu sebraném v době po- 
slancování T-ova ve vídeňských archivech. 
Literární pozůstalosti T-ovy ujala se Česká 
akademie, jež ji hodlá vvdati. Srv. článek 
prof. Alb. Bráfa Matouš T. (>Osvěta«, 1902). 

Taliře, hud. nástroj, viz Činel li. 

Taliím an (z arab. tilism, tilsam, plur. til- 
samát neb talásim, kouzelný obraz), slově pů- 
vodně obraz neb figurka z kovu neb na ka- 
meně vyrytý, a to v určité hodině a pode 
vlivem jistých planet, tak že tím nabývá jisté 
moci a síly, kterou chrání proti nehodám, 
nemocem, kouzlům a čarám ty, kteří t. nosi 
nebo ve svém obydlí chovají. Jméno to po- 
zději rozšířeno na všechny věci, plodiny pří- 
rodní i výrobky umělé, jimž podobné vlast- 
nosti připisovány. Takové kouzelné obrazy 



byl^ oblíbeny zvlášf ve starém Babylónu a 
Ninive, kde každý dům měl svůj ochranný 
obraz, obyčejně zkomolené postavy božstev, 
lidí neb i zvířat. Srv. také Alruny, Abra- 
xas, Amulet a Fascinum. 

Talii qualii, pseudonym Edwarda Lu- 
bowského. 

TaliUr qualit^r, lat., jakž takž. 

Talith viz Taletb. 

TaU« tolik co kladkostroj. 

TaUahaMee f-sí], hl. m. hrab. Leonu a 
sev.-amer. státu Floridy, 37 km od zál. Me- 
xického, při trati Jacksonville-Pensacola, má 
pouze 2981 obyv. (1901), poněvadž nemá 
valného obchodu ani průmyslu. V pěkně zbu- 
dovaném městě vyniká kapitol, West-Flo- 
rida-Seminary a soudní palác. 

Tallart [-lárj Camille, hrabě, vévoda 
ďHostun, franc. maršál (* 1652 v Dau- 
phine — t 1728 v Paříži), bojoval nejprve 
pod Condém v Hollandsku, v 1. 1674—75 pod 
Turennem v Elsasku, r. 1678 velel na Rýne 
jako »maréchal de camp«, r. 1690 zpustošil 
porÝnskou Falc. R. 1693 byl jmenován ge- 
ncrállieutenantem, r. 1698 vyslancem v An- 
glii. Za války o dědictví Španělské bojoval 
r. 1702 vítězně v Hollandsku, obdržel r. 1703 
maršálskou hůl, dobyl Breisachu a Landavy, 
poraziv u Špýru prince hessenského na po- 
moc spěchajícího. R. 1704 byl od prince 
Eugena Sa vojského a vév. z Marlborouch 
poražen u Hóchst&dtu, zajat a odvezen do 
Anglie, kde zůstal až do r. 1712. Navrátiv se 
byl povýšen na vévodu a r. 1715 na paira. 
R. 1724 byl zvolen praesidentem akademie 
věd, r. 1726 byl jmenován státním ministrem 
Ludvíka XV. 

Tall^mant d«i Béanz [talmáxi de reój 
Gédéon, spis. franc. (* 1619 v La Rochelle — 
t 1698J. Bohatě se oženiv koupil sobě pan- 
ství v Tourainesku a zabýval se literaturou. 
Pověstné jeho dílo Historiettes, v němž T. 
s jakousi zlomyslnosti vyličuje slabé stránky 
vynikajících osobností své dob v, obzvláště 
osob, které se scházely v Hotelu de Ram- 
bouillet, vyšlo r. 1840 v Paříži v 10 sv. 

Tallenb^rk, T a I m b e r k , bývalá tvrz, nvni 
dvůr v zemských deskách zapsaný, v Ce- 
chách, v hejtm. pelhřimovském, okr. pacov- 
ském, náleží v době přítomné k velkostatku 
i osadě Těchobuzi. Pů. 

Tallei, tallis viz Taleth. 

Talleyrand [talran], staro francouzský rod 
šlechtický, měvší někdy v drženi nezávislé 
hrabstvi Périgord a přijavší ve Xil. stol. 
jméno T. podle statku t. jm. v Périgordě. 
Pocházel od pobočné větve hrabat do la 
Marche a dělil se v linie Périgord, která 
vymřela r. 1400, a T. Tři linie Tů pochá- 
zejí od Daniela Marie Anny, markýzc 
de T., knížete de Chalais, který padl r. 1745 
při obléhání Tournai a zanechal pět synů. 
Nejstarší z nich Gabriel Marie de T. na- 
byl od Ludvika XV. opět titulu hraběte 
de Périgord. Jeho syn byl Élie Charles 
de T., kníže de Chalais, vévoda de Périgord, 
od r. 1814 pair Francie (f 1829). Téhož vnuk 



de Talleyrand-Périgord 



55 



Augustin Marie Elie Charles sloužil 
pod Napoleonem I. i Bourbony a zemřel 
r. 1879. Jeho synem Elie Rogerem Loui- 
sem de T. vévodou de Pérígord (* 1809 — 
1 1883) linie tato vymřela. Druhý syn Danie- 
lův Charles Daniel de T. (f 1788) založil 
jedinou posud trvajíci linii druhou a je pra- 
otcem knižat de T. Druhorozený syn téhož 
byl proslulý diplomat Charles Maurice 
(v. níie). NynčjSi hlavou této větve jest 
Pierre Camille Louis Hélie de T.-Péri- 

g>rd, knize Zahaftský. Třeti syn Charlesa 
aniela de T. byl Archcmbaud Joseph, 
kníže de T. Jeho syn Alexandre Edmond, 
kníže vévoda de T.-Périgord (♦ 1787) pojal 
r. 1809 za choC Dorotu, dceru vévody Petra 
Kuronského a Zahaňského a od r. 1817 měl 
titul vévody de Dino, jejž naň přenesl jeho 
strýc diplomat Charles Maurice; r. 1838 dě- 
dil statky i titul vévody de T.-Périgord a 
zemřel r. 1872 ve Florencii. Po něm násle- 
doval jako hlava rodiny nejstarší jeho syn 
Napoleon Louis, vévoda Zahaňský a vé- 
voda de Valengay (* 1811 — t 1898), jemuž 
již r. 1862 po smrti jeho matky dostalo se 
lenoiho knižetstvi Zahaňského v Pruském 
Slezsku. Z prvního manželství r. 1829 s prin- 
ceznou Annou Louísou Alicí dc Montmo- 
rcncy (1810—68) měl dceru a dvasyny, Bo- 
sona {* 1832, pojal za chot r. 1858 Jeannu 
Sdliěrovou), nynější hlavu rodiny, a Adal- 
berta (* 1837), který jako synovec posled- 
ního vévody de Montmorency dostal od Na- 
poleona Jíl. r. 1864 titul duc de Montmo- 
rency. Druhý syn Alexandra Edmonda a 
Doroty Zahaňsko-Kuronské byl Alexandre 
Edmond, markýz de T.-Périgord (1813 až 
1894), jenž nabyl po smrti své matky panství 
Ném. Vartenbcrka v Pruském Sle2s'cu, které 
prodal r. 1879 pruskému ministru Frieden- 
thalovi. Jeho synové jsou Maurice, vévoda 
de Dino (♦ 1843), a Archambauld, hrabě 
de T.-Périgord (♦ 1846), pruský podplukov- 
nik. — Zakladatelem třeti linie byl třeti syn 
Danielův Louis Marie Anně, r. 1788 franc. 
vyslanec v Neapoli. Posledním potomkem 
této linie byl Charles Angélique, hrabě 
de T.-Périgord (♦ 1821 — f 1896), franc. di- 
plomat, v 1. 1862—64 vyslanec v Berlině, 1864 
ai 1869 v Petrohradě. Čtvrtý syn Danielův 
byl Alexandre Angélique (* 1736 — 
t 1821), známý jakožto Abbé Pérígord, 
věnoval se stavu duchovnímu a stal se r. 1777 
arcibiskupem remeáským. Poněvadž však při 
vypuknuti revoluce postavil se v národním 
shromážděni proti všem reformám, byl při- 
nucen r. 1791 vystěhovati se a žil pak dlouho 
v Německu. R. 1804 odebral se k potom- 
nímu králi Ludvíku XVllL, jejž provázel do 
Anglie. Po restauraci stal se paircm, r. 1817 
arcibiskupem pařížským a kardinálem. Pů- 
sobil velmi na rozvoj církevních poměrů 
francouzských, 
de Tallayrand-Péilgord [talran peri- 

§ór] Charles Maurice, vévoda, prince de 
enevent, duc de Dino, diplomat franc. 
(* 13. ún. 1754 v Paříži — f 17 kv. 1838 ve 



Valengay). Ačkoli byl prvorozený, musil se 
přes svQJ odpor věnovati stavu kněžskému, 
poněvadž chroná noha vadila mu v karríéře 
vojenské. Pro svůj vysoký rod rychle po- 
stupoval a r. 1788 stal se biskupem v Au- 
tunu. Byl členem národního shromáždění 
r. 1789 a 19. čna hlasoval pro sjednocení 
stavu duchovního s třetím a vynikl mno* 
hými reformními návrhy, jako návrhem na 
stálý plat kněžstva, na odstraněni desátků, 
prodej církevních statků v a zejména na za- 
vedení jednotné míry a váhy v celé Francii. 
Také navrhl svobodomyslný učebny plán. 
Dne 16. ůn. 1790 zvolen předsedou národ- 
ního shromáždění a při národní slavnosti 
všeobecného sbratřeni 14. čce 1790 sloužil 
mši na poli Martově na oltáři vlasti. Ačkoli 
nebyl potom mezi původci občanské ústaw 
kněžstva, tož přece zjevně se k ni přihlásil. 
Dne 28. pros. 1790 na ni přisahal a vysvětli 
první kněze konstitucionální. Byl proto od 
papeže Pia VI. r. 1791 dán do klatby a vzdal 
se svého biskupství. Nicméně vzdoroval ve- 
řejně papežskému breve a zamítl biskupství 
pařížské, které mu bylo nabízeno. T.-P. byl 
tehda velmi populární a r. 1792 poslán jako 
vyslanec do Londýna, aby Anglii odvrátil 
od spolku 8 Rakouskem a Pruskem. Když 
však byl obviněn z tajných styků s Ludví- 
kem XVI., obával se vrátiti do Francie a 
r. 1794 prchl do Sev. Ameriky, kde obcho- 
doval, potom do Hamburka. Po pádu hrázo- 
vlády vrátil se r. 1796 do Paříže, kde se mu 
podařilo zejména vlivem paní de Staél spřáte- 
liti se s Barrasem, který jej učinil r. 1797 
ministrem vnějších záležitostí. Potom se při- 
pojil k Bonapartovi, pomáhal mu při státním 
převrate 18. brumairu 1799 a převzal řízení 
záležitosti zahraničných. Ód té doby byl do- 
brým rádcem Napoleonovým a vedl zejména 
jednání mírová v Lunevilleu, Amiensu a j. 
Také konkordát, kterým r. 1802 zase kato- 
licismus byl ve Francii upevněn, byl z větši 
části jeho dílem. Za to papež Pius VII. spro- 
stil jej kněžského slibu a dal jeho dotud jen 
civilnímu sňatku s paní Grantovou církevní 
požehnáni. — Po zřízení císařství Napoleon 
jmenoval jej r. 1804 velkokomořím Francie 
a r. 1805 T.-P. ujednal mír Prešpurský s Ra- 
kouskem. R. 1806 T.-P. jmenován suverén- 
ním knížetem Beneventským a r. 1807 vice- 
grand-électeurem ; r. 1808 Napoleon vzal jej 
s sebou do Bayonne a Erfurtu na kongress 
knížat. Ale poněvadž T.-P. stavěl se proti 
výbojným vojnám Napoleonovým, chtěje za- 
jistili spolek s Rakouskem a Anglii, kdežto 
Napoleon tíhl k Rusku, upadl v nemilost 
a musil se vzdáti ministerství. Uchýlil se 
pak na svůj statek u Valengay a po kata- 
strofě ruské začínal potají vyjednávati s Bour- 
bony. Po vjezdu spojenců do Paříže r. 1814 
pracoval horlivě o restauraci Bourbonů, 
zmocnil se senátu, vymohl sesazení Napo- 
leona, proklamací Ludvika XVIII. a zřídil 
zatímní vládu, v jejíž čelo sám se postavil. 
Byl za to od Ludvíka XVIII. jmenován kní- 
žetem, pairem, vrchním komolím a ministrem 



56 



Tallien. 



zahraničnich záležitosti. Největší triumfy di- 
plomatické dovednosti slavil pak ve Vídni, 
kde připravoval spojení Francie s Rakous- 
kem a Anglii proti Rusku a Prusku Neoby- 
čejně dovedným způsobem uměl unaviti 
kongress a tím bezpečněji je ovládati, tak 
že pro Francii získal veliké výhody. Učinil 
se střediskem všeho vyjednávání, zvláště 
principem legitimity od něho vynalezeným. 
Ale návratem Napoleonovým z Elby byly 
všecky jeho plány zmařeny. Napoleon, ne- 
moha T ■ P-a získati pro sebe, dal iej do 
klatby, začež tento se mu pomstil, způsobiv, 
že spojenci sama Napoleona dali do klatby. 
Po vládě sto dnů T.-P. převzal znovu mi- 
nisterství zahraničnÝch záležitostí zároveň 
s předsednictvím kabinetu. Darmo snažil se 
zmírniti kruté podmínky druhého míru Pa- 
řížského, a poněvadž reakcionářská dvorní 
strana nenáviděla jej jako revolucionáře, slo- 
žil svůj úřad. Knížetstvi Beneventské při- 
padlo opět Církevnímu státu, začež král obou 
Sicílií udělil T.-P-ovi titul vévody de 
Dino. Ve Francii byl jmenován dědičným 
pairem a r. 1817 vévodou de T. Jsa bez- 
dětek, směl tyto tituly přenésti na svoje sy- 
novce. — Po nastoupení Karla X. na trůn 
r. 1824 T. P. uchýlil se opět do Valen gay 
a založil tam list sloužící zájmům Orléanovců. 
Po vypuknutí červencové revoluce radil Lud- 
víku Filipovi, aby přijal vladařství prozatím 
jako generální mistodržitel. R. 1830 byl jako 
vyslanec v Londýně a prostředkoval zde 
smírné dorozuměni velmoci stran Belgie. 
Poslední jeho dílo byla alliance ze dne 
22. dub. 1834 mezi Francií, Velkou Britannii, 
Španělskem a Portugalskem na ochranu kon- 
stitučního principu v záp. Evropě. R. 1834 
dal se z Londýna odvolati a žil pak v ústraní 
na svém panství ve Valengay až do své 
smrti. T.-P. celým rázem své povahy hodil 
se ke službám diplomatickým jako málo kdo 
před ním i po něm. Duchaplná jeho řeč, 
jeho řízný i jemný vtip a způsob zábavy 
staly se proslulými. Množství jeho výroků 
stalo se okřídlenými slovy, jako známý vtip, 
že člověku dána je řeč proto, aby jí mohl 
zakrývati své myšlenky. Zvláště dobře do- 
vedl jiné nechati pracovati za sebe jsa egoi- 
stou nejvyšší měrou. Ač vášní neměl, vyjma 
touhu po penězích, dovedl dobře využíti 
vášní lidí jiných. Své veliké jmí-ní, čítající 
kolem dvacíti millionů franků, odkázal své 
neteři vévodkyni de Dino. Jeho paměti vy- 
dal vévoda de Broglie pod tit. Aíémoires du 
prince de T. (Pař., J891, 5 sv,., ném. překl. 
Kolín n. R., 1891—92, 5 sv.), ač vykonavatel 
poslední vůle T.-P-ovy de Bacoúrt je zko- 
molil a různými dodatky rozšířil pod titulem 
Extraiis de Mémoires du prince de T. (Pař., 
1838, 2 sv.). Pallain vydal Corréspondance 
inédite du prince dej. et du roi Louis XVIII 
pendant ie Congrés de Vienne (Pař., 1881, 
něm. Lip., 1881) a Corréspondance diploma- 
tique de T. (t., 1889—90, 2 ř-v/i; Bcrlrand 
Ambassade de T. á Londres i83o^34 (t., 
1891, 2 sv.) a Lettres inédites de T. á Napo- 



leon, 1800— og (t, 1889); hraběnka Mirabeau, 
Le Prince de T. et la maison ď Orleans, Let- 
tres du roi Louis- Philippe, de Mademoiselle 
Adélaíde et du prince de T. (t, 1890). Jiné 
dopisy T.-P-ovy vyšly v » Revue ďhistoire 
diplomatique« (1887, 1890, 1892) a v >Cor- 
respondant« (1893). Srv. Mignet, Notice sur 
T. (Pař., 1838); Saint-Beuve, T. (v Nouveáux 
lundis, sv. 12, t., 1872); Puhot, Souvenirs 
intimes sur T. (t., 1870); Bulwer, Historical 
characters (sv. 1., T., Lond., 1867); Four- 
nier, T. (v »Deutsche Rundschau*, 1888); 
Lady Blennerha?set, T. (Berl., 1894). 

Tallien [talj^j Jean Lambert, revolu- 
cionář franc. (• 1767 v Paříži — t 1820 t.). 
Byl do počátku revoluce advokátním písa- 
řem, pak notářem a žurnalistou. Dne 10. srp. 

1792 byl zvolen gener. sekretářem revoluční 
obecní rady, účastnil se zářijových vražd a 
byl zvolen koncem t. r. za člena národního 
konventu, kde v processu králově naléhal na 
popravu bez prodlení a bez odvolání. V dub. 

1793 byl pověřen posláním do departementů 
proti konventu pobouřeným a nařídil tam 
mnoho poprav. Svou výmluvností přispěl 
mnoho k parlamentnímu vítězství nad Gi- 
rondisty. Když konvent jej vyslal do Bor- 
deaux vyhledat uprchlé odsouzence, poznal 
se tam s uvězněnou paní de Fonte nay (po- 
zději kněžna de Chimay, v. níže), do níž se 
zamiloval a jejímž vlivem počínal si milo- 
srdněji. Byl proto povolán zpět do Paříže a 
Robespierre dal jej vyloučiti z klubu Jako- 
bínů; proto, jakož i z té příčiny, že Robes- 
pierre dal znova zatknouti pani de Fontenay, 
T. snažil se přivésti Robespierrea k pádu, 
což se mu 9. thermidoru 1794 (27. čce) v kon- 
vente také podařilo. Potom zasnoubil se 
s páni de Fontenay, a jako předseda výboru 
pro obecné blaho zrušil revoluční tribunál, 
dal mnohým zajatcům svobodu a zrušil klub 
Jakobínů. Vůbec postavil se proti řáděni 
hrůzovlády, ba dokonce vešel i v tajné jed- 
nání s monarchisty a emigranty. Za to byl 
nucen vystoupiti z výboru pro obecné blaho 
a jist^ Jakobín s[)áchal naň i nezdařený 
attentat. Po zřízení direktorátu r. 1795 ná- 
ležel radě pěti set, ač v ni nehrál žádnou 
úlohu. Později v dobách klidnějších pozbýval 
významu a r. 1798 připojil se íc výpravě Bo- 
napartově do Egypta, kdež dostalo se mu 
místa při správě národních statků; tamže vy- 
dával časopis »Décade égyptienne«. Vraceje 
se r. 1801 padl do zajeti Angličanům. Byv 
propuštěn na svobodu stal se r. 1805 franc. 
konsulem v Alicante. Zatím jeho choC dala 
se s nim rozvésti a T. žil potom v Paříži* 
na jedno oko oslepnuv, v úplné osamělosti. — 
Jeho chof Jeanne Marie Ignazie Thé- 
rčse (* 1775 v Saragose — f 1835 na zámku 
Ménarsu u Blois) byla dcerou špan. ministra 
hrab. Cabarrusa a dostalo se jí velice pečli- 
vého vzdělání, tak že v Paříži obrátila na 
sebe obecnou pozornost jak svým duchen^ 
tak svou krásou a půvabem. Provdala se 
r. 1790 za markyze de Fontenay, s nimi 
utekla před revolucí do Španělska, ale byla 



Tallis — z Talmberka. 



57 



▼ Bordeaux zatčena. Když ji T. z vězení vy- 
STobodil a sňatek její zrušen, stala se Tovou 
milenkou, a přes to, ie byla horlivou pří- 
vrienkyni revoluce, působila na T-a jindy 
zuřivého tak, že počínal si mnohem mírněji, 
a mnoho obětí bvlo tím způsobem při ži- 
votě zachováno. Když se pak po pádě Ro- 
bcspierreově provdala za Ta, byl její salon 
nejslavnějším v Paříži. Ježto sláva T-ova po- 
čínala klesati, jeho choť dala se s nim roz- 
, vésti a provdala se r. 1805 za hraběte Cara- 
mana, pozdějšího knížete de Chimay (v. 1. 1). 

Talii* Thomas (♦ mezi 1510— 20 - 1 1685), 
byl dvorním varhaníkem za Jindřicha VIII., 
Eduarda VI., Marie Alžběty; úřad ten zastá- 
val později se svým žákem Birdem (v. t.). 
T. náleží jako Bird k nejlepším kontrapunk- 
tistům anglickým; jeho skladby, vznešené a 
krásné, byly s počátku zařízeny na cantus 
fírmus latinských zpěvů církevních, až dr. Al- 
drich je přizpůsobil potřebám církve angli- 
kánské. T-ovi a Birdovi byla dána zvláštní 
výsada, podle niž měli po 21 let výhradné 
právo tisknouti svá díla. T. vydal své skladby 
ve sbírkách Cantiones quae ah argument o sa- 
crae vocantur (s Birdem, Lond., 1575), pak 
v Morning and evening prayer and commU' 
nion (t , 1666) a ve sbírce dra Boyce (tišt. až 
r.l760). Ve >Všeob. dějinách hudbyc od Bur- 
neye (III. sv.) jest otištěna partitura pětihla- 
sého motetta a chrámové písně Salvátor 
mundi. Rukopisy T-ových skladeb jsou v Cam- 
bridge! a v Oxforde, kde je nejzajímavější 
zjeho děl, skladba čtyřicítihlasová (8 sopránů, 
8 mezzosopránů, 8 contratenorů, 8 tenorů a 
8 basů). 

Talléozy [-cij viz Bánffy 3). 

Tállya [tálja], městečko v uher. župě zem- 
plinské nedaleko Tokaje, 3063 obyv. maď. 
(1900), tokajské vino. 

Tabna Frangois Joseph, herec franc. 
(♦ 1763 v Paříži — t 1826 t.). Jakožto syn 
zubního lékaře měl se oddati lékařství a ko- 
nal také chirurgická studia v nemocnicích 
v Londýně, kam s otcem se odebral. Později 
byl pomocníkem svého str]^ce, zubního lé- 
kaře v Paříži. Ale T., který již jako ochotník 
v Londýně vynikal, navštěvoval horlivě dra- 
matické přednášky na konservatoři a r. 1787 
vystoupil po prvé na divadle v Théátre Fran- 
gais v úloze Saida ve Voltaireově »Maho- 
metu« se znamenitým úspěchem. Dvě léta po 
tom stal se již společníkem tohoto ústavu. 
Později^ za revoluce, založil Théátre de la 
République, na němŽ slavil veliké triumfy; 
za direktoria však divadlo to splynulo s Th. 
Frangais. Stejně úspěšně dařilo se T-movi 
při jeho uměleckých cestách na francouz- 
ském venkově, v Londýně a v Belgii. Jeho 
ohnivá výmluvnost, pravdivost jeho podání, 
přirozenost hry a věrnost dějinných kostýmů, 
íichž užíval, zahájily novou aeru v dramat. 
umění francouzském. Mimo to T. vynikal 
ohebným orgánem, vzácným vzděláním a pří- 
jemným vnějškem. Hlavní jeho úlohy byly: 
Said, Orest, Hamlet, Regulus, Karel IX. 
(v Chénierově tragédii t. jm.)f Sulla a j. Císař 



Napoleon I., znaje se s nim z dřívějších let, 
rád s nim důvěrně obcoval a T. provázel ho 
r. 1808 do Erfurtu a r. 1813 do Drážďan. T. 
byl dvakrát ženat, po druhé sCharlottou 
Vanhove (♦ 1771 v Haagu — f 1860 v Pa- 
říži), z nejlepších hereček své doby, známou 
pode jménem Mademoiselle Vanhove, 
později (jako chof člena orchestru, s nimž 
pak dala se rozvésti) Madame Petit- Van- 
hove, jež však r. 1811 divadlo vůbec opu- 
stila. T. napsal: Réfiexions sur Lekain et sur 
Vart thédtral (Pař., 1825, 2. vyd. 1874), dů- 
myslné to úvahy o umění dramatickém. Jeho 
yfémoires vydal vedle Moreaua také A. Du- 
máš (t., 1849-50, 4 sv.). Jeho choť Charlotte 
napsala Études sur Vart thédtral (t., 1835). 
Srv. Moreau, Mémoires historiques et litté- 
raires sur T. (Pař., 1826); Regnault-Warin, 
Mémoires historiques et critiques sur T. (t., 
1827); Lemercier, Notice historique sur T. 
(t., 1827); Copin, T. et la Révolution (t., 
1886). 

Talmb^rk: 1) T., dvůr v Čechách, viz 
Tallenberk. — 2) T., Talenberk, ves t,. 
hejtm, Kut. Hora, okr. a pš. Uhl. Janovice, 
fara Užice; 28 d., 162 obyv. č. (1900), mlýn 
a za potokem zříceniny býv. hradu T-a, ko- 
lébky panského rodu t. jm. Hrad zbořen 
v XV. stol., r. 1652 jako hrad pustý od Ko- 
stelce n. Č. L. odprodán majetníkům Rataj. 

z Talmberka, příjmení staročeské rodiny 
panské, kteráž měla společný, erb (dvě lekna) 
s pp. z Kounic, Martinic a Újezdce a ovšem 
i společný původ od jednoho předka kdysi 
ve All. stol. K předkům jejich náležel Hroz- 
natá z Ožic, v 1. 1284—91 purkrabě praž- 
ský a jeho synové, z nichž Arnošt byl před- 
kem ČernČických ,z Kácova (prvotně též z T.) 
a Závise pánů z Újezdce a z Kunic. Vilém^ 
snad syn nebo synovec Hrozňatův, držel 
r. 1291 hrad Talmberk u Rataj a seděl na 
soudě zemském. Poziěji žili bratři Diviá 
(1316—48) aNezamysl, z nichž tento měl 
r. 1337 jednáni s klášterem sázavským. Onen 
měl syna Petra (1353). Později žili J esek 
(1355— 74) a Vilém (1355-82). NaTalmberce 
seděl Diviš (1397— 1414) a po něm Oldřich 
(1417). Prokop (1417-37) měl bratra Di- 
vise (1431-55) a Hynka (1437-65), z nichž 
tento držel Talmberk. Prokop měl syny Mi- 
lotu, Závisí a Alše (1437), o nichž se v pa- 
mětech mlčí. V ty doby žil také Štěpán 
(1444 atd.). Vítek obdržel r. 1437 zápis na 
Slatiňany, byl r. 1440 na sjezde Čáslavském 
a vpadl r. 1448 do Prahy. Jeho synové Ma- 
těj a Vítek drželi r. 1454 Slatiňany. Diviš 
byl od r. 1459 maršálkem králové a seděl 
ještě r. 1465 na Slatiňanech. Předkem Jan- 
kovských z T. byl Diviš (♦asi 1352), jenž 
žil od r. 1385 v krajině severně od Tábora. 
Slouže pánům z Rožmberka, držel od nich 
nějakou dobu MilČín jako purkrabě. Připo- 
míná se ještě r. 1413. DrŽel asi tehda Jankov 
a Kříženec. Synové jeho byli Mikuláš (1437 
až 1456) a Vilém. Tento byl r.l433 na snčmě 
Pražskem, držel s bratrem nějaký čas Ne- 
tluky, držel r. 1450 s jednotou Poděbrad- 



58 



z Talmberka. 



skou a učinil ok. r. 1464 poslední pořizeni. 
Mikuláš obdržel od cis. Sigmunda Čáslavsko 
a Ovesnou Lhotu. Tuto s Jankovem a Kří- 
žencem drželi r. 1469 synové jeho Jan, Vác- 
lav a Arnošt. Jan žil ještě r. 1485 a Václav 
r. 1498. Tohoto synové byli Petr a Jan 
(starší), z nichž tento seděl r. 1526 na Jan- 
kově. Onen měl Křenovice a Dobrohošt, jež 
asi r. 1530 prodal. Synové Petrovi Jan 
mladší a Linhart oddělili se r. 1546 od 
strýce Jana a dostali za díl Kříženec s ves- 
nicemi, k čemuž koupili r. 1552 statek Mnich. 
Onen zemřel 24. list. 1552, tento 24. pr. 1552 
a oba pohřbeni ve Mnichu. Potomstvo měl 
Jan. Syn jeho Václav zemřel r. 1568, druhý 
syn Bohuslav držel pak Křížence a Mnich, 
z nichž onen r. 1573 prodal. Zemřel 15. ún. 
1581 bezdětek a pohřben ve Mnichu. Statek 
jeho zdědily sestry Mandaléna (f 10. list. 
1584, manž. Petr starší Malovec z Malovic) a 
Saloména (manž. Václava z Říčan). Tato pře- 
čkavši manžela svého jen 5 neděl, zemřela 
1 . led. 1597. Mnich se od ní dostal do rodu 
Říčanských. Jan starší obdržel r. 1546 při dě- 
leni Jankov. Z manŽ. Kateřiny Kavkovny 
z Říčan zůstavil syna Viléma, jenž držel 
r. 1551 Jankov. R. 1571 přikoupil čtyři ves- 
nice a žil ještě r. 1586, jsa kr. radou (manž. 
1. Kristina z GerŠtorfu 1551, 2. Regina Lid- 
mila z Říčan 1561). Synové jeho byli Jiřík, 
Vilém a Jan. Vilém získal r. 1595 hrad 
Riesenburg u Čes. Skalice, ale zemřel před 
r. 1601, nezůstav! v z manž. Kateřiny Španov- 
ské z Lisova dědicův. Bratří jeho měU stálé 
potomstvo. 

-íl. PošlostSmilkovská.Jan(*ok.l574) 
koupil r. 1601 Smilkov a Chotětice, ale pro- 
dal za to t. r. Riesenburg, zděděný po bra- 
trovi. Manželka jeho Anna Kuňka z Říčan 
koupila ř. 1606 blízké Kouty. Jan bvv od 
r. 1607 ve službě při cis. dvoře, koupil 
r. 1612 Prčici, byl r. 1616 kr. radou a nejv. 
bernikem, později též soudcem zemským, 
mistrem komory a hejtmanem vltavského 
kraje. Ještě r. 1635 koupil tři domy v Tá- 
boře, kdež r. 1648 zajat od Švédův. Zemřel 
ok. r. 1651 ve vysokém věku. Dcery jeho byly 
Regina (vd. ok. r. 1630 za Bohuslava z Ho- 
dějova), Lidmila Saloména (manž. Jiří Sobi- 
šovský z Šinovic), Johanka Kateřina, f 13. kv. 
1672 (manž. Martin Jindřich Paradis de La- 
saga t 1668). Syn jeho Vilém Václav Fran- 
tišek oženil se r. 1632 s Evou ovdov. hrab. 
z bolms, roz. Malovkou z Chýnova, byl r. 1634 
komorníkem kniž. Fridlandského, držel od 
otce Prčici a zdědil r. 1634 Suchomasty. Bý- 
val hejtmanem kraje vltavského, získal r. 1653 
Vlčkovice, též Něm. Záhoří, byl r. 1663 kr. 
radou a soudcem zemským, prodal t. r. sestře 
Johance domy táborské. Po ní zdědil r. 1672 
Cernovice. Zemřel 13. led. 1678 a pohřben 
v Arnoštovic!ch (Eva f 18. pr. 1688). Kromě 
dcery Marie Kuny Kateřiny (vd. Valdštci- 
nové) měl syna Jana Maximiliána Sezimu. 
Tento obdržel od otce Smilkov, byl r. 1666 
soudů dv. a kom. radou. Po otci ujal Prčici, 
Záhoří a Vlčkovice, z nichž tyto oboje r.l686 



ř prodal. Měl znám^ Talmberský kodex 
v. t.). Zemřel 5. oř. 1693 a pohřben v Ar- 
noŠtovicich (manž. 1. Johanka Františka Vra- 
tislavka z Mitrovic, 2. od r. 1685 Maxim. 
Apolena Měsičkovna z Výšková f 1707). Kro- 
mě dcery Barbory Salomény Zuzany (vdané 
r. 1687 za Maxim. Františka z Žerotína) zů- 
stavil syna Václava Viléma Antonína. Tento 
byl od r. 1688 ženat s Eleonorou Renatou 
z Lasaga, držel Prčici, Chotětice, Cernovice 
a Suchomasty a ujal r. 1696 Smilkov, Maxi- 
miliáně do života odkázaný smlouvou. Zemř. 
již r. 1697 okolo 8. list. bezdětek, odkázav 
jmění sestře a manželce. Tato ujala svůj díl, 
z něhož ještě r. 1697 prodala Suchomasty, a 
vdavši se po druhé za Frant. Leopolda Vo- 
račického z Paběnic, zemřela r. 1710. 

J3. Pošlost Vlašimská. Jiřík, syn Vile- 
mův, ujal Jankov. První jeho manželka Eliška 
z Lobkovic držela od r. 1578 Nemyšl, též 
měla Hoštice a Petrovice, což vše po její 
smrti dostalo se Jiřímu. Po druhé se oženil 
r. 1613 s Dorotou ovdov. Hodějovskou roz. 
z Haraš o va, ale ta ještě t. r. zemřela. Třetí 
jeho manž. od r. 1615 byla Markéta Trčkovna 
z Lípy ovd. Donínova a před tím Berková, 
jež měla od r. 1611 Rataje, od r. 1623 Č. 
Bláto, ale oboje prodala r. 1628; též měla 
v 1. 1615—26 Hradenín a Chrast, kterýž po 
její smrti (f ok. 1644) dostal ss do rodu Ber- 
kovského. Jiří koupil r. 1598 Postupice, byl 
kr. radou a soudcem zemským (1598), od 
r. 1613 nejv. sudím, od r. 1618 nejv. komor- 
níkem, též byl defensorem. Krále Bedřicha, 
přijíždějícího ku Praze, uvítal v oboře u Hvězdy 
(1619) a i jinak vzpoury se účastnil. Po bitvě 
r. 1620 sice dal se na milost, ale r. 1621 
uvězněn a statky jeho zabrány. Jen na prosbu 
syna svého Bedřicha byl osvobozen a statky 
dány synům. Jiří zemřel r. 1623. Kromě dcery 
Reginy (vd. 1623 za Jana st. Vratislava z Mi- 
trovic) měl z prvního manželství několik sy- 
nův, z nichž jej jen dva přečkali. Mladší jeho 
svn Jan (napřed mladší, pak starší, napo- 
sled nejstarší) ujal Jankov, Bedřichovice a 
Postupice, k nimž držel pak i Skrýšov a Vlč- 
kovice. Byl radou soudů dv. a kom. a zemřel 
ke konci r. 1663, jsa svoboden. Bedřich, 
bratr jeho, horlivý katolík a muž nejvýše 
spravedlivý, stal se r. 1616 praesidentem nad 
appellacími, ve kterýž úřad uvázal se r. 1621 
po druhé. Vedle toho byl členem mimořád- 
ného soudu nad rebelly, od r. 1627 členem 
reformační kommissí, od r. 1625 i nejv. su- 
dím, od r. 1636 nejv. komorníkem a od r. 1638 
nejv. hofmistrem. Z otcovských statků v ujal 
Nemyšl a Petrovice, půjčil r. 1621 císaři pe- 
níze na Vlašim, Domašm a Věžníky, jež mu 
r.l622 puštěnj', koupil r.l627Tehov, r.l628 
šest vesnic u Vlašimě a Sudoměřice a r. 1636 
Rataje. Zemřel 13. říj. 1643 (manž. Marie Be- 
nigna z Lobkovic "j- 1. pros. 1634.). Kromě 
dcer Reginy Elišky (od r. 1636 manž. Petra 
Voka Švihovského), Polyxeny Marie, f 1651 
(manž. 1. Frant. Jos. z Lobkovic na Duch- 
cově, 2. Maximilián z Valdšteina) a Elišky 
Eusebie Marie (manž. Frant. Vilém Popel 



Talmberský kodex — Talmud. 



59 



z Lobkovic) měl syay FrantiSka Viléma a 
Jana Arnošta. Onomu odkázal Rataje a Ne- 
myšl, tomuto Vlašim. František zdědil po bra- 
tru, jenž před r. 1657 svoboden zemřel, Vla- 
šim, r. 1663 po strýci Jankov a držel v le- 
lech 1658—62 i Záhořicko a též Statenice. ' 
Byl radou soudů v dv. a kom. a býval hejt- 
manem kouřim. kraje. Zemřel r. 1665 na jaře 
(mani. Voršila Kateřina z Pappenheimu, od 
r. 1666 na Březině, f ok. 1668). Dcery jeho 
byly Lidmila Ter. Františka (vd. z Kolovrat) 
a Anna Barbora Frant. (vd. Brissígelová). Sy- 
nové byli František Max. Leopold, Jan 
Frant Krištot a Rudolf Frant Ferdinand. 
Nejstarší měl již od r. 1663 za dil Rataje. 
Ostatní dělili se r. 1665 tak, že Jan dostal 
Vlašim, kterou za několik neděl prodal, a 
Rudolf Jankov a Postupicc. jan, oddav se 
stavu duchovnímu, byl kanovníkem u sv. Vita, 
proboštem Všech svatých, r. 1676 jmenován 
biskupem hradeckým (f 3. dub. 1698). Po- 
chován jest v Chrasti, kdež vyzdvihl nový 
kostel. 

a) Pošlost Janko vská. Rudolf {* ok. 
1645) prodal r. 1693 Postupice s pustým zám- 
kem Uabrovkou bratru svému Janovi. Pře- 
čkav syny své, prodal r. 1702 Jankov a ze- 
mřel jako c. k. komoří v Praze 12. kv. 1705. 
První jeho manželka Marie Anna hr. z Paaru 
prodala r. 1682 Hartberg a zemřela 2. čce 
1693 v Jankově. Druhá (od r. 1696) Johanka 
Sabina z Valdšteina zemřela r. 1708. Synové 
jeho z prvního manželství byli 1. Josef 
Frant Felix byl ženat s Felicianou Františ- 
kon z Vunšvic, kttrá koupila r. 1694 Obla- 
jovicc (t 16. čce 1695), a zemřel v Oblajo vi- 
tích 15. ún. 1698, maje věku 29 let 2. Jan 
Jakub Frant. (♦ 1678) byl kanovníkem vrati- 
slavským a přednostou kaple král. v Praze 
(t 22. list 1701 v Praze). 3. Vilém Franti- 
šek (♦ ok. 1680) dědil po biskupovi Březinu 
(1698) a zemřel 4. kv. 1703, jsa neženat. Po- 
slední té pošlosti byla Markéta Eleonora 
Františka (dcera Josefova), jež dědila po ma- 
teři Oblajovice, čvšak ty r. 1700 prodány. 
Ř. 1717 vdala se za Jana Václava Vratislava 
z Mitrovic. 

b) Pošlost Rataj ská. František, pojav 
r. 1663 Evu Reginu Kustošku ze Zubřiho 
(t 8. říj. 1689), vystavěl s ní r. 1675 zámek 
ratajský. Byl soudfiv dv. a kom. radou a ze- 
mřel 16. ún. 1701. Mimo tři dcery zůstavil 
syny Františka Antonína a Jana Frant 
Ludvíka. Tento zdědil r. 1698 po biskupovi 
Postupice a po otci měl Rataje, které r. 1712 
prodal. Bydlel pak na Horosedlich u Mirovic 
a tu 24. září 1730 zemřel. Z manželky Josefy 
Maximiliány z Lówenfelsu (1706 opět vdané 
Dejmové) nezůstavil potomkův. František, 
bratr jeho, bydlil v Praze v domě Talmber- 
ském, jejž r. 1730 prodal, a zemřel v Opavě 
17. čce 1731 (manž. Františka Felicita z Vrtby 
tok. 1715). Měl drahně děti, z nichž jej pře- 
čkaly syn Josef Václav a dcery Anna Te- 
rezie (vd. 1728 za Václava Leopolda Šípá 
z Bránice) a Anna Františka. Josef bydlil 
y Horosedlich, jež zdědil po strýci, a zemřel 



tu 8. čna 1735, jsa posledním po meči. Fran- 
tiška byla v 1. 1737—50 dvorskou dámou 
v Drážďanech. Sčk. 

Talmberský kodei: zove se vzácný 
právní rukopis Českého musea velikého folia 
(sign. I Ai), jenž dříve náležel rodině pánův 
z Taimberka, jak dosvědčují nápisy na des- 
kách, podle kterých Jan Max svob. pán 
z Taimberka daroval jej r. 1678 svému strýci 
biskupu královéhradeckému Janu Frant. Krist, 
z Taimberka, Žádaje jej, aby hleděl kodex 
zachovati rodině. Po vymření rodiny ruko* 
pis dostal se do knihovny arcibiskupské a 
z ní do Musea Českého. Soudě podle ob- 
sahu, byl psán pro nejvyššího purkrabího 
pražského Jindřicha z Hradce v 1. 1503—06 
a obsahuje důležité tehdy platné prameny 
práva zemského, jako právní knihy české ze 
XIV. stol., soupis listQ na Karlšteině cho- 
vaných, ř^d korunovační krále českého, ná- 
lezy soudu zemského a jiné výpisy z dcsk 
zemských, seřazené podle králů českých, ze- 
jména sneseni sněmovní do r. 1506 jdoucí. 
Z kodexu toho uveřejnili řadu pramenů Pa- 
lacký v > Archivu Českém*, Emier v > Pozů- 
statcích desk zemských* ajireček v »Codex 
jur. boh.c JČ. 

Talmové slato, talmi, talmovina, sli- 
tina 90Vo médi s 107o zinku, barvy zlatožluté, 
jež zlatem plátovaná vyrábí se ve tvaru ple- 
chu n. drátu a již se používá na ozdobné 
předměty, jež mají činiti dojem massivního 
zlata. Rozezná se od zlatých věcí, když vnoří 
se do kyseliny dusičné. Předměty z ryzího 
zlata zůstanou nedotčeny, předměty z t-ho 
z -ta se rozpustí a zbude jen tenký plátek 
zlatý, jenž je obaloval. 

Talmud, aram., poučení, zvlášť o zá- 
koně, odtud zákon sám (t. jako novohebr. 
ekvivalent starého iord), jeho znalost a jeho 
výklad. V posledním smysle slovo t. vysky- 
tuje se později jako označeni spisův obsa- 
hujících výkladzákona, jak obsažen v obou 
hlavních sbírkách mišnáagemárá, jež do- 
hromady tvoří t. zv. t. T. je dvojí a to t. starší 
a menši, zvaný podle své provenience j e r u- 
salemský, správněji palestinský, druhý 
mladší a asi třikráte objemnější, zvaný ba- 
bylónský. T. jerusalemský obsahuje roz- 
pravy o mišně a to 100 doktorů židovských, 
kteří žili v Palestině, zvi. v Galilei, od konce 
II. až do pol. V. stol. po Kr., t. babylón- 
ský podobné diskusse o mišně 100 dok- 
torů, kteří žili na rozličných místech Baby- 
lónie, zvi. pak působili na obou velikých 
akademiích židovských tamže, v Súře a Pum- 
baditě, asi od 190 po Kr. skoro do konce 
VI. stol. Doktoři obou recensí, zvaní amóráim 
(= mluvčí), na rozdíl od tanndfm, t. j. dok- 
torů mišny, jednají nejprve o pravém texte 
a smysle mišny a správném rozhodováni na 
jejím základě; k lomu připojuji k jednotli- 
vým otázkám veškeru ústní tradici, jak za- 
chovala se až po jejich dobu, s výkladem a 
uváděním ustanoveni z Pentateuchu (tóry) a 
jiných posvátných knih, s ostatním appará- 
tem k tomu se vztahujícím. Diskusse dok- 



60 



Talmud. 



torů, většinou dialogická, odpovídá požadav- 
kům přísné logiky a vedena duchem filoso- 
fickým. T. zv. haláká (v. t.) je logičtéjší 
než haggádá. I nejdelší odbočeni v ní vrací 
se na konec k původnímu thematu, kdežto 
haggádá vykazuje i hojně samostatných, 
v sobě ucelených, ale s hlavním obsahem 
více méně nesouvisících episod. Tím způso- 
bem t. jeví se b^ti zákoníkem židů doby po- 
kristovské, objímajícím veškeré náboženské 
i právní poměry světa židovského, sneseným 
na základě tóry (Pentateuchu) a tradice, po- 
dle výkladu předních učenců židovských, pů- 
sobivsich na vysokých Školách palestinských 
a babylónských. Neobsahuje ani pouhá indi- 
viduální rozhodnuti, ale není také ani pří- 
ruční knihou zákona a náboženství. Naproti 
tomu obsahuje vše, čeho je potřebí, aby 
v každém daném případě dospělo se ke správ- 
nému náboženskému a zákonnému rozhod- 
nutí. Haláká zastoupena rozsáhleji v t-u ba- 
bylónském. Protivou haláky je čásf druhá, 
t. zv. haggádá (v. t), jíž naleží veškeren 
ostatní obsah t-u mimo Části dotýkající se 
zákona. Současně vyvíjí se zde, iřeba nesou- 
visle a úrvvkovilě, téměř úplný okruh svět- 
ského věděni podle tradice a literatury, ži- 
dovské i cizí, pokud autorům byla přístupna. 
I hojně nej absurdnějších bajek se vyskytuje. 
V palestinském t-ě zastoupena haggádá roz- 
sáhleji a zajímavěji než v babvlónském. Obě 
tyto obsahově protivu tvořící části t-u ne- 
jsou v t-ě samém přesně odloučeny, nýbrž 
v jeho obsahu zhusta se střídají a proplétají. 

Formálně t. děli se na m i š n u (v. t.), vlastni 
text jako základ t-u, a gemáru (viz Ge- 
márá), t. j. dokonání, dovršení, výklad to- 
hoto základu se zřetelem na upotřebení v ži- 
votě a to, jak slovo praví, výklad, nad který 
nemožno si přáti jiného, nepřipouštějící dal- 
šího. Mišna psána téměř ryzí hebrejštinou, 
aspoň ryzejší než v pozdních knihách biblic- 
kých, ovšem s hojnými hebraisovanými prvky 
cizími (z aramejŠtiny, řečtiny a latiny). Vý- 
klad, gemárá, psaná jazykem aramejským, 
je dvojí a to palestinská a babylón- 
ská. Ona podmiňuje i svrchu zmíněný roz- 
díl t-u. 

Rozdíl t-ů, vlastně jejich gemáry, je pod- 
statný. Dotýká se obsahu, jazyka i formy. 
Obsah t-u palestinského jest, ač t. sám je 
menší, mnohem pestřejší než t-u babylón- 
ského. Kdežto tento obírá se hlavně záko- 
nem a otázkami náboženskými, t. palestinský 
vedle diskussc o týchž otázkách je skladi- 
štěm historie. geografie, archaeologie a j. V t-ě 
babylónském je všeho toho mnohem méně. 
Přes to i t. palestinský jeví se kusý. K čá- 
stem, jež se ztratily, náležely snad i hojné 
midráše, jež zachovány. Rozdělení tu hlavní 
i detailní je totéž jako u mišny, třeba není 
vždy gemárá u obou na témže místě. Jazy- 
kově zachována nám v t-ě palestinském věr- 
něji než jinde lidová aramejština, již mluvili 
později Židé palestinští, hlavně galilejští. 
Ovšem tradice textová není dosti pečlivá a 
převzato i hojně z hebrejštiny. (Srv. G. Dal- 



man, Grammatik des jQdisch-palSLst. Ara- 
ma.isch. Lip., 1894.^ Podobně ukazuje nám t. 
babylónský aramejskou lidovou mluvu Baby- 
lónie ve Iv.— VI. stol. po Kr. Zajímavo je, 
že t. palestinský podržuje řecké terminy, jimž 
lid jeho doby řecky rozuměl, kdežto baby- 
lónský je tlumočí aramejsky. Výklady t-u pa- 
lestinského jsou prosté, stručné a včcné, ba- 
bylónský jde do podrobnosti, je rozvláčný a 
zhusta odbočuje, někdy hodně daleko od 
vlastního thematu. Celkem t. babylónský jako 
pozdější a věcnější je také hodnověrněiŠí. 
Také byl více čten. Většina orthodoxních 
židů pokládá t. přes hojnost bajek, jež v něm 
se vyskytují, za posvátnou knihu původu 
stejného jako Pentateuch. Časem t. těšil se 
i úctě větší než knihy Mojžíšovy. T. je dů- 
ležitou pomůckou i pro exegesi biblickou, 
Starý i Nový zákon, nejen pokud textu se 
týče, ale i pro výklad vypravování a narážek 
Nov. zákona. Srv. H. Oort, The T. and the 
New Test., Lond.. 1883. Židé držící se tu 
zovou se talmudisty na rozdíl od kar aitů 
(v. t.), kteří t. zavrhují. 

T. existuje rukopisně, opětně i vydán, 
v celku i v jednotlivých traktátech, v textu 
i s překladem. Nejdůležitější z rukopisů je 
mnichovský (XIV. stol.), nejstarší vydání 
(editio princeps) Bombergovo, Benátky, 1520 
až 1523, jerusalemského t-u snad z r. 1524. 
T. babyl. vydán i v Praze (1841—45), veVídni 
(1840—47), ve Varšavě (1863-87, 12 sv.), ve 
Vilně (se všemi výklady 1892—97, 15 sv.) a j. 
Nově vydán podle editio princeps jako Talmud 
de Babylone, texte coroplet (podle vyd. be- 
nátského z r. 1520), révu par Lorya Širgues 
et Wilna et traduit p. Jean de Pavly (Orleans, 
1899); L. Goldschmidt, Talmud babylonicum,. 
podle editio princeps s varianty předchozího- 
vydání a ruk. mnichovského se slovným pře- 
kladem a vykl. (Berlín, 1897 si.); M L. Rod- 
kinson, Babylonian T., původní text punkto- 
vaný s angl. překladem (N. York, 1898 si.). 
T. jerusalemský s krátkém kommentářem 
vyšel v Krotoszyně 1866, Žitoměři a j., franc. 
překlad od Schwaba, T. de Jerusalem (1881 
až 1889, 11 sv.). R. Rabbinowiczc Dikdúké 
só/rím (Mnichov, 1868—86, 15 sv.) obsahuje 
varianty babylónského t-u, jiný hebr. spis 
téhož (Mnichov, 1877) kritický přehled vy- 
dání téhož t u v celku i jednotlivých části,, 
od r. 1484. Srv. M. Schwab, Les incunables 
orientaux (Pař., 1883). J. H. Rabbinowicz 
zpracoval t. i po stránce právnické v dílech r 
Législation civile du T. (Pař., 1878—80, 5 d.); 
Législation criminelle du T. (t., 1876), po 
stránce náboženské učinil tak Weber spisem: 
jQdische Theologie auf Grund des T. und 
verwandter Schriften (Lip., 1896, 2. vyd.). 
Srv. i H. Laible, Jesus Christus im T. (Berl.,. 
1S91); B. Piek, The T. what it is and what 
it knows about Jesus and his foUowers 
(N.York, 1887). Úvod do t-u napsal H. Straek,. 
Einleitungj in den T. (Lip., 1900, 3. vyd.). 
Nejnovější vydání (text benátského vydáni) 
s překladem a poznámkami je L. Goldschmid- 
tovo. Der babylonische T. (Berl., 1897 sl.)^ 



Talnoje — Tamagni. 



61 



rozp. na 9 sv. Srv. Aug. Wttusche, Babyl. 
Talmud in seinen haggad. Bestandteilen Ubers. 
und crl. (1886—89, 2 sv.); M. Schwab, LeT. 
de Jerusalem, překlad (Pař., 1881 si.); M. 
Ehrenthal, Der Geist des T., quellenmássige 
Darstellung der talm. Anschauung (1887); 
3. Krauss, Griechische u. lat. Lchnworte im 
Talmud (1898 si., 2 d.); M. Joél, Blicke in 
die Rcligioosgcsch. zu Anfang des 2. christl. 
Jahrh. (1880; Der T. und die griech. Sprache); 
L. E. Bischoff, Krit. Geschichte d. Talmud. 
Uebersetz. ailer Zeiten u. Zungen (1899 V, 
L. Lewysohn, Zoologie desTalmuds (1884); 
A. Neubauer, La géographie du T. (Pař., 
1868); H. L. Reich, Zur Genesis desT. (1893); 
M. L. Rodkinson, History of Ihe T. up to 
the present time (Lond., 1904, 2 sv.); A. 
Schwarz, Hermeneutiscbe Analogie in der 
talm. Literatur (1897); A. Thein, Der T. oder 
das Prinzip des planet. Einílusses nach d. 
Anschauung des T. (1876); Zuckermann, Ma- 
terialien zur Entwick. d. aUjOJisch. Zeitrech 
nuDg(1882); J. Rabbinovicz, Einl. in die Ge- 
■setzgebung u. Medizin des T. (Lip., 1883); M. 
Mielziner, Introduction to the T. (Lond., 1903) 
a j. Slovníky k t-u jsou: Nathan ben Jecbicl, 
Seřer he-Ariik, z r. 1100, po prvé vyd. 1480; 
Job. Buxtorf, Lexicon chaldaicum, talmudi- 
cum ct rabbinicum (Basilej, 1639 si.); z no- 
vých: ]ak. Levý, Neuhebr. und Chald. W6r- 
terbuch uber die Talmudim und Midraschim, 
s příspěvky Fleischerovými (Lip., 1876—89, 
4 d.); k tomu doplňky a opravy od M. Lat- 
tcsa, Saggio di giunte e correzioni al Les- 
sico Talmudico (1878, nové 1881 a v Miscel- 
lanea postuma 1884 si.); přiručné G. Dahl- 
man, Aram.-Neuhebr. Wórterb. zu Talmud 
(Frankfurt n. M., 1897), M. Jastrow, Dictio- 
nary of the Targumim etc. (Vídeň, 1840 
až 1847); k tomu všeobecná literatura týka- 
jící se aramejátiny. Detailní zpracování mluv- 
nice a slovní ka obou t-ů a to vlastních pro 
každý je jedním z úkolů semitské fílologie 
budoucnosti rovně tak, jako vydání textů po- 
žadavkům nové doby vyhovující. Dk, 

Talnoje (TaabHoe), starobylé rus. mésto 
v umanském újezdč kijevské ^ub. na pravém 
bř. Horního Tikiče; má stanici žclezn. (traC 
Vapňarka-Cvétovo), 11.129 oby v., pravoslavný 
a katol. kostel, synagogu; pivovar, cihelny, 
•cukrovar. V okolí dávnověké mohyly. Pp. 

Talon, fr., pata, patka, podpatek. — 
Ve hře v karty čásť karet zbývající po roz- 
<]ání. — Při archu kupónovém čásf zpodní, 
zbývající po odstřižení kuponů (viz Kupon). 
ÍTalót, podle staré báje krétské kovový 
muž, umélý výtvor Hdfaistův, od Zeva za 
strážce ostrova Kr<:ty darovaný, jenž třikráte 
denně obíhá ostrov. Byl nezranitelný až na 
malý nádor na patě, anebo měl prý vzadu 
žílu od krku až k nohám, kterou uzavíial Že- 
lezný hřeb; byl-li tento vytažen anebo píe- 
trhla-li se žíla, musil zahynouti. Když na 
K>strov přistáli Argonaute, uvítal je kamením 
^tak vyobrazen též na mincích krétských); 
potom však Médeia kouzlem nebo lstí, aneb 
Poías, otec Filoktétův, šipy Hérakleovými 



způsobili jeho smrf. Smrť T-óova zobrazena 
jest na překrásné attické váse z Ruva, cho- 
vané v museu rodiny Jatta v Ruvu (Furt- 
wangler-Reichhold, Griech. Vasenmalerei, sé- 
rie I, Ub. 38 a 39). klk, 

Talov je hustší hnis, kterýž podle názorů 
dříve běžných vyznačoval se dobrou pova- 
hou, t. z v. pus honům et laudabile starších 
chirurgů. Dnes, kdy příčiny zánětův a hni- 
sání jsou podrobněji známy, takové povšechné 
označení pozbylo svého opodstatnění. 

TalOTÍn, bot., viz Eranthis. 

Talovitost (empyaem) hrudníku viz 
Pohrudnicc, str. 7^. 

T. krve viz Pyaemia. 

Talowskl Teodor Maryan, architekt 
polský (* 1857 v Zasowě v Haliči). Studoval 
na reální škole v Krakově, na polytechnice 
vídeňské a Ivovské, v 1. 1880—90 byl assi- 
stentem stavitelství na průmyslovo-technické 
akademii v Krakově, od r. 1891 jest profes- 
sorem kreslení na polytechnice ve Lvově. 
Provedl mnoho staveb, mezi nimiž několik 
originálních domů v Krakově, kotíel v Suché, 
kostel v Novém Sac\i, a vydal dilo: Projekt a 
koscioiów (1897). ' 

Talpa, Talpldae, zool., viz Krtkové. 

Talien, új. město v rus. gub. kuronské, 
má 4319 obyv. (z nichž 41% židů, 33% Lo- 
tyšů, 257o Němců; ostatek jsou Rusové a Po- 
láci), 7 učilišť a několik továren. — Talscn- 
ský Újezd má na ploše 3054 km^ 61.511 
ob>^. Pp. 

Talský Josef, profcssor (♦ 1839 v Čá- 
slavi). Vychodiv reál. školy, navštěvoval praž. 
vys. školu technickou. R. 1864 povolán za 
učitele na kupecké učiliště Skřivanovo v Praze 
a r. 1872 za professora na českosl. obch. aka- 
demii pražskou, kdež vyučoval po 30 let do 
svého odchodu na odpočinek r. 1902. Ně- 
které odborné články z jeho péra jsou roz- 
troušeny po časopisech a výr. zprávách. Li, 

Taltal, hl. m. departementu při již. hran. 
severochilské pro v. Antofagasty, na pobřeží 
Tichého okeánu, má 6862 obyv. (1895). Dů- 
ležito je jako vývozní přístav ledku a mě- 
ílěné rudy, těžených ve vnitrozemí, s nimž 
T. je spojen drahou do Cachiny a nejnověji 
do Aguas Blancas. 

Talu». lat., také astragalus(v.t.),hlezno 
čili hleznová kost v chodidle. 

Talut viz Jaluit. 

TalvJ viz Robinson 4). 

Talyiové, Tály šine i, kmen ítánský na 
Kavkaze (v. t, str. 112^). 

Talyiské hory jsou severozápadní konec 
Elburzu; rozkládají se v délce asi 140 km 
v jihovýchod, cípu Kavkázska (v jižní části 
lenkoranského Újezdu bakinské gubernie) na 
hranicích Pcrsic. Dosahují přes 2000 m výše. 
Východní svahy jsou hojně svlažovány a 
bujným rostlinsivem pokryty. Kraj, horami 
T-kými prostoupený, přísluší val k chánství 
T-mu, jež bylo pod svrchovanosti perskou. 
Roku 1813 větši čásC Talyše připojena 
k Rusku. pp^ 

Tamagni [-mami viz Gimignano. 



62 



Tamagrut — Tamaricaceae. 



Tamagrut, Tamegrut, místo na střed- 1 Tamaqua, m. v sev.-amer. státě Pennsyl- 
nim toku Vádí Drá (v. t ), jižné od horského vanii, nad řekou t. jm., na křižovatce žel. 
pásma Sageriiského. dráhy, má 7267 obyv. ?1900), železárny, obuv- 



Tamaň viz Tamaňský poloostrov. 
Tamaiidua, Myrmecophaga tetradactyla^ 
viz Mravenečnik. 



nictvi. V okolí dobývá se kamenné uhlí. 

Tamara, it., prášek z koriandru, skořice, 
hřebičku, fenyklu a anýzu, jehož se upotře- 




Č. A\6%. Tamariadus: 1. vétevka kvétonosná a plodonosní, 2. a 3. kvit celý a v pr&řexu podélnénii 

4. diagramm kvitu. 



Tamaňiký poloostrov, nízká nejzápad- 
nější část Kavkázska (témrjukského Újezdu 
kubánské oblasti), s mnoha zálivy, límany, 
jezery a bahny. Na západě hluboko se zalévá 
Tamaňský záliv, dvěma kosami (Tuzla a 
Cuška) od průlivu KerČského oddělený. Nad 
tímto zálivem leží stanice Tamaň se 4290 
obyv. Na místě tomto stávala starověká řecká 
osada Fanagoria (v. t). Podnebí polo- 
ostrova jest nezdravé. Několik bahenních so- 
pek; hojnost ryb a zvěře. Fp. 



buje v kuchyni za přísadu k pokrmům jako> 
curry powder (v. t.). 

Tamara, planetoida objevená 19. břez. 
1892 Palisou ve Vídni. Střední jasnost v op- 
posici 11*1; průměr v kilometrech 44. Ozna- 
čení 0. Gs. 

Tamarloaoeao [rika-], tamaryškovité, 
čeleď rostlin řádu cistokvětých, obsahující 
kře n. polokřc, zřídka stromy n. mnoholeté 
byliny listů střídavých, drobných, šupinoví- 



Tamarindus — Tamarugal. 



63 



tých, sivozelených a bezpalistých. Květy, 
zfidka ojedinělé, jsou zpravidla klaseac, 
strboulené, hrozněné n. latěné, pravidelné, 
obojaké, obyčejně drobné, 4— Sčetné, opa- 
třené rQxnotvarým iláznatým terčem a pro- 
stými n. srostlými tyčinkami. Semeník svrchní, 
ze 3 n. 4 (řidčeji 2 n. 5) plodolistd srostlý, 
má nástěnné, někdy v jedinou zpodinovou 
splývající mnoho vaječné semenice a buď to- 
lik krátkých .tlustých čnělek nebo sedavých 
blizen co plodolistáv. Plod jest pouzdrosecná 
tobolka semen buď bezbílečných nebo bílku 
moučnato-dužnatého s pfimým zárodicem, 
opatřených buď chocholem chloupků nebo 
delšími chlupy na celém povrchu, řidčeji 
pouze blánitým křídlem, ne-li věncem chloup- 
kův. T. obývají téméř 40 druhy hlavně po- 
břežní krajiny Středoz. moře, střední tropické 
Asie a částečně i Mexiko a rozdělují se v pod- 
čeledt Tamarisceae (Myricaria, Tamarix), 
Reaumurieae {Reaumuria) a Fouquie- 
reae (Fou^u/er^V Tamarisceae mají různá 
kvétenství a bezbílečná semena s chocholem 
chlapft; Reaumurieae mají květy ojedi- 
nělé a bílkem opatřená semena na celém po- 
vrchu chlnpatá, kdeito Fouquiereae mají 
květy v latách a semena buď okřídlená nebo 
věncem chlupfiv obro:stlá. Déd, 

Tantarindus Tournef. (vyobr. č. 4164.), 
tamarind, rod rostlin luštinatých ze skupiny 
Sophoreae a podČel. Caesalpiniaceae, známý je- 
diným druhem T. indica L., stromem zvýši asi 
25 m, s korunou obšírnou, hustou, vŽdyzele- 
nou. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, mno- 
hojafmé, s lístky čárkovitými obak zaokrouh- 
lenými, na konci někdy vyříznutými. Klaso- 
vite jednoduché hrozny s listeny pupeny 
obalujícími jsou chudokvěté a květ^ složené 
z 5listého kalicha, jehož 2 přední lístky v 1 
splývají, ze 2—3 předních plátků korunních 
bílých, červeně žilnatých, až z 10 obplodnich 
tyčinek a semeníka k jedné straně lůžka při- 
rostlého. Na delších stopkách visí lusky asi 
16 cm dl , srpovité, poněkud smáčknuté, oplý- 
vající ve stěnách hustou hnědou n. černou 
dužninou a chovající po 3—4 hnědých 4hra- 
ných semenech. T., jsouc nepochybně do- 
movem v tropické Části Afriky severně od 
řeky Zambezi, pěstuje se po vešker j^ch kon- 
činách horkého pásma pro okrasu i užitek, 
jehož skýtají hlavně jeho lusky, zvané datle 
indické n. tamarindy (u středověkých 
arabských a perských spisovatelův tamar 
hindi) I j. Tyto požívají se buď svěží n. za- 
dělávané, nebo z nich upravuji chladící ná- 
poje, neb, a to zejména, užívá se jich pro 
hojnost dužniay k přípravě obyčejných i čiš- 
těných povidel (pulpa tamarindorum depU' 
rota). Tato jsou tmavohnědá, vůně nakysle 
vinné a sladce nakyslé chuti, obsahujíce 
hlavně cukr, kyselinu citrónovou, vinnou a 
pektinovou, gummi a j. Zboží toto rozváží 
se v soudkách zejména z Kalkutly ; méně ky- 
selá světlohnědá povidla původu západoin- 
dického a amerického mají však v Anglii 
přednost. Tuzemci užívají povidel tamann- 
dových k okyselení pokrmů, v Evropě však 



slouží v množství 20—30 ff k úpravě mírně 
účinkujícího projímadla, zvaného electuarium 
lenitivum. Proti zimnicím a hlístům užívají 
tuzemci též nakyslých listův a květův. Ne- 
men.M důležitosti jest i dřevo tamarindové 
pro pevnost a oproti červům neporušitel- 
nost. Déd, 

Tamarii: L. (vyobr. č. 4165.), hřeben- 
čik n. tamaryšk (Mat. Wel), rod rostlin 
cistokvčtých z čel. Tamaricaceae a podčel. 
Tamarisceae^ známý jako dlouhovétvý keřn. 
strom listů drobných na mladých letoro- 
stech střechovitých, šupinovitých, častěji ob- 
jímavých, posléze opadávajících. Růžové n. 
bílé kvítky tvoří husté, válcovitá, klasovité 
hrozny a skládají se ze 4- aŽ 6dílného ka- 
licha, ze 4—5 plátků, z tolikatéž neb až 12 
tyčinek téměř prostých a u zpodiny někdy 
2 zoubky opatřených a ze svrchního seme- 
níka Ipouzdrého, z 2—5 plodolistů srostlého, 
o krátkých, tlustých čnělkách. Semena při- 
rostlá dole na stěnách n. na dně tobolky 
opatřena jsou čuprynou dlouhých jednodu- 
chých chloupků. T. objevuje se asi 24 druhy 
v krajinách Středoz. moře, po celé Africe, 
v střední Asii a ve Vých. Indií, zvláště na 
mořském pobřeží a na slaných místech. V již. 
Evropě daří se porůznu na přímoří T. gal- 
lica L., T. aýricana Poir. a T. Pallasii Desv. 
ftento v zemích balkánských) a pěstují se 
(zvláště T.galUca) často i pro ozdobu. T. g., 
h. francouzský, jest keř až strom větví 
dlouhých, lesklých, z nichž pučí mnoho rozeh 
listnatých, sivozelených, na podzim opadáva- 
jících. Hrozny jsou pobočné, růžové, libo- 
vonné, s listeny vejčitými ostře zakončitými. 
Stihlé rovné větve jeho slouží k dělání trou- 
belů, kdežto balsámové kůry a rozeh jeho 
dříve užívalo se v lékařství. T. a„ h. africký, 
má listeny tupé. T. /»., h. ruský, i v Asii 
rozšířený, prospívá tam kaší z roztlučených 
a zvařených rozeh, již přikládají si Rusové a 
kočovníci na tělo stížené dnou a hostcem. 
V Arábií, v Persii a Vých. Indii domovem 
jest T. articulata Vahl., h. článkovaný, 
zvaný tak po kloubnatých rozhách s články 
čihovitými. Dává kůru proti krvotokům, listy 
proti nemocem slezinným a dřevo proti ne- 
mocem nakažlivým i vyrážkám. Zvláštní 
zmínky zasluhuje též T. mannijera Ehrenb., 
h. mannonosný, pokládaný téŽ za odrůdu 
T. gaUica, od něhož Uši se hlavně tužšími 
rozhami a list^ překrátkými, do bělá ojíně- 
nými. Jsa hojný na pouštích egyptských, 
arabských a dále na východ, tvoři na př. na 
hoře Sinai celé lesy, skýtaje sladkou slizna- 
tou mannu, prýštící se z míst porušen^xh 
červcem mannovým. — T. germanica L. jest 
Myricaria g, (v. t.). Déd. 

Tamaragal (Pampa del T.), pustý pruh 
země v chilské prov. Tarapacá, na vých. od 
pobřežního pásma Kordillerského, prostíra- 
jící se jako severní pokračování pouště Ata- 
camy mezi 22® 30' a 19* 30' j. š. v délce 330 kni 
a šířce 40—45 km při výšce 900—1200 m n. m. 
Jest bohat ložisky sány tru a boraxu, usaze- 
ninami to vyschlých jezer vnitrozemních^ 



64 



Tamaryšek — Tamaulipas. 



V době předhistorické byl namnoze silně 
obydlen a porostlý lesy, jak ukazují rozsáhlá 
pohřebiště a zkamenělé kmeny stromové. 
Mnoho vyčnívajících skalisek pokryto jest 
indiánskými hieroglyfy {pintados), 

Tamaryšek, tamaryšk, bot., viz Tama- 
rix a Myricaria. 

Tamaryikovlté, bot., viz Tamarica- 
ceae. 

Tamáil Mikuláš, slovenský zeman, měst- 
ský notář v Žilině, skladatel Pravé katolické 



od Tananariva, s nímž jest spojeno telegra- 
ficky. Od r. 1902 jest hlavním městem Ma- 
dagaskaru, má 15.000 oby v. — Provincie 
T. má na 5300 km* as 22.000 dcmorodých 
obyv. a 3834 cizincův. 

Tamanltpas, mexický stát na pobřeží 
Mexického zálivu mezi ríem Grande del Nořte 
a riem Panuco, hraničící na j. s Věra Cru- 
zera, na z. se státem San Luis Potosi a Nuevo 
Leon, vybíhá úzkým pruhem podél rio Gradea 
až k Nuevu Laredu; měří podle jedněch 





63. Tamarix: 1. vitevka kvéton^sná, 2. a 3. květ celý a v průřezu podélném, 4. květ ibavcný obalů květních, 
5. tobolka otevřená, 6. diagramm kvétni. 



ruční knUky (Trnava, 1691), kterou sepsal a 
nákladem trnavských jesuitů vydal jako po- 
lemickou odpověď na Hočovu >Evangelickou 
ruční kníiku«, r. 1650 v novém překlade vy- 
danou v Senici. T. byl horlivý konvertita a 
útočnou horlivostí protireformační vyznačuje 
se i jeho knížka, v níž domácí nářečí slo- 
venské již znatelně proniká. (Srv. Jar. Vlček, 
Děl. č. lit. II, 1, str. 34 si.) Včk, 

Tamatave, opevněné přístavní město 
na vých. pobřeží Madagaskaru, hlavní pří- 
stav vých. části ostiova, na 18° 10' j. š., má 
rejdu nepříliš bezpečnou. Leží 226 km vsv. 



84.434 kin} a má 218.948 obyv. (1900), mezi 
nimiž převládají mesticové a kreolové. Větši 
dil státu tvoři pobřežní rovina, lemovaná při 
moři řadou lagun (nejv. Laguna de la Madre), 
na záp. přechází znenáhla v pásmité pohoří. 
Z řek vedle uvedených důležitější je pouze 
rio Santander, splavný pro vétši lodi a uza- 
vřený jesepem; z té příčiny je potřebí za- 
vodňováni. Hlavním zaměstnáním je zemc- 
délstvi ponejvíce ve vyšších polohách, v se- 
verní části roviny pak rozsáhlý chov do- 
bytka. Obchodu slouží tři trati železniční 
zNueva Lareda a San Luis Potosi do Tam- 



Tambilan — Tambov.' 



■.j 



65 



I pica a pohrán, traf do Matamorosu, obou 
I hlavních přístav A státu. Sídlem vlády je Vic- 
toria s 10.086 oby v. (1900) při první trati. — 
Území nynějšího T-u dobyl Nufio de Guz- 
man, ale přes to celá dvč století bránily se 
domácí četné kmeny nadvládě španělské, aŽ 
byly skoro úplné vyhubeny. 

Tamlillan (Timbalan), skupina ostrovů 
v Čínském moři mezi Borneem a Bintangem 
v Rioském souostroví, náleží k nizozem. re- 
sidentství Rios a skládá se z ostrova Veli- 
kého T-u, jediné stále obydleného, a množ- 
ství menších ostrůvků, má 72 km* plochy a 
3200 obyv. 
Tionbo viz Apurimac 1). 
Tambohom viz Adula. 
Tambours 1) T. [tánbúr], fr., buben; 
bubeník. — 2) T., ve hrazení sluje tak ko- 
lení (v. t.) čili palisadováni, zařízené tím 
způsobem, aby stfelci ho mohli používati na 
obrana. K tomu účelu jsou v koleni vyře- 
zány průstřelničky 2 m nad zemským po- 
vrchem vnějším, aby útočník jich nemohl 
použíti sám, a na 1 m vzdálenosti mezi se- 
bou. Na vnitřní straně jsou pro větši pev- 
nost a pro obránce bezpečnost do země za- 
puštěny koly stejně silné, ale výškou jen do 
průstřelniČek sahající, těsně ke skulinám mezi 
koly vnějšími. Ve hradebnictví polním t. sta- 
věn na ohrazení usedlosti, předmostí a pod., 
ve hrazení stálém, v pevnostech, jak udáno 
při kolení. FM. 

8) T. v přádelnictví jest válec stroje my- 
kaciho. Viz Předení, str. 600. 
4) T. ve stavit, viz Klenba, str. 3626. 
TambOT, ruské gubernské a újezdni město 
při řece Cně s 49.208 obyv. (1900). Jest sí- 
dlem politických i soudních úřadů g[ubern- 
ských a újezdních a pravoslavného biskupa. 
Má mnoho kostelů (jeden evang. a katol. a 
synagogu), 4 kláštery, 42 školy (mužské a žen- 
ské gymnasium, reálku, Aleksandrovský žen- 
ský institut, duchovni a učitelský seminář, 
felčarskou Školu), knihovnu a museum s dvo- 
ranou pro lidové přednášky; divadlo; ně- 
kolik ústavů humánních. Výstavných budov 
je málo. Mnoho dřevěných domu. Průmysl 
neveliký; hlavně vinopalny a voskárnv, stro- 
jírny a pivovary, známa jest tambovská uze- 
nina a klobásy; všech továren a závodů 
jest 32 (ročně vyrobí se za 748.000 rublů 
zboží). Předmětem dosti značného obchodu 
jsou obilniny, koně, kůže, vlna a rohatý skot. 
Ma stanici železné dráhy (trati Kozlov-Sara- 
tov a T.-Kamyšin) nakládá se 19 milí. pudů 
zboží, z čehož k západu dopravované obil- 
niny činí 12 míli. Ročně jsou v T-ě dva jar- 
marky (obrat i 2 milí. rublů); obchod pod- 
poruje nliálka Říšské banky a Městská banka; 
v T-ě jest též filiálka Ruské selské společ- 
nosti pro chov ptactva. Městské příjmy činí 
ročně Vt niil^* rublů. — T. založen byl r. 1636 
»na poli« blíže jakéhosi starodávného >hra- 
diště Urlapovac od stolnika Romana Michaj- 
loviče Boborikina, aby byl ochranou proti 
útokům Tatarů a Kalmyků. Jim bránil se 
r. 1656 a 1660. Nepokojno bylo okolo T-a 

0tt6Y Slovník Naučný, iv. XXV. 27/1 19C6. 



i r. 1670 za vzbouření Stěňky Razina, i r. 1688, 
kdy udeřil na gubernii tambovskou Kozma 
Kosoj. Při azovské výpravě byl T. jedním ze 
shromaždišť vojska. Ř. 1779 stal se hlavním 
městem náměstnictvi tambovského (v 1. 1786 
až 1788 byl tu náměstnikem G. R. Děržavin). 
Vlastni rozvoj T-a počíná se teprve sto- 
letím XIX. Na počátku jeho měl as 12.000, 
v době osvobození sedláků již 32.000 duší. 
Tambovská gubernie leží ve východní 
polovici střední zemědělské oblasti evrop- 
ského Ruska. Hraničí na s. s gub. vladimir- 
skou a nižněnovgorodskou, na v. s penzen- 
skou a saratovskou, na jz. s voroněžskou, na 
z. s orelskou, tulskou a rjazaňskou. Měří 
66.588 km\ Obyvatelstva jest 2,715.453(1897); 
téměř napořád, kromě čtyř sev. Újezdů, kdež 
bydlí také Mordvini (asi 100.000) a Tataři 
(asi 43.500), jsou to Velikorusové. Pravoslav- 
ných jest 98'67o» muhammedánů O*77oi sek- 
l tařů 0-6Vo. Na vsích (jichž jest 3123) bydlí 
91-8 7oi ve městech (13) 8-2% obvv. Povrch 
jest namnoze rovinatý a nízký, ód východu 
zasahá do gubernie vyvýšenina přivolžská; nej- 
vyšší body jsou však na západě při Donu a 
Voroněži (přes 200 m). Geologicky nej- 
^tši Čásf gubernie tambovské náleží k útvaru 
křídovému, na západě objevuji se střední a 
horní devonské vápence a sliny, na severu 
v poříčí Oky, Mokši a Cny jest útvar ka- 
menouhelný a jurský. Minerální bohatství zá^ 
leží v železných rudách, jež jsou tu známy 
již od časů Petra Velikého; od r. 1899 do- 
bývá se burel. Na mnohých místech láme se 
dlažební a stavební kámen. Dosti je též hlíny 
hrnčířské. V Lipecku jsou železité prameny. 
Řeky tambovské gubernie vlévají se jednak 
do Oky, jednak do Donu. Z poboček tohoto 
větší jsou Voroněž, Vorona a Krasivaja Meč. 
Do Oky vlévá se Mokša (s pobočkou Cnou 
a j.). Značnějších jezer není. Podnebí jest 
na jihu teplejší neŽ v části severní. Střední 
roční teplota v T-ě jest + 4*8**, rozdíl nej- 
vyšší a nejnižší průměrné teploty měsíční 
jest i 32*4®. Převládají západní větry; prů- 
měrná výše barometrická jest 750*1 mm. 
Srážky Činí 505 mm (z toho sníh- 157 mm). 
Půda gub. tambovské jest většinou úrodná 
černozem, jeŽ na jihu dosahuje téměř 2 m 
hloubky. Selským obcím náleží 537of sou- 
kromníkům 36 7^ aeráru 8*8Vo. městům 0-7Yo, 
církvi (kostelům a klášterům) l'57o ^^^ půdy. 
Značnou část gubernie (hlavně na severu) 
kryjí lesy (18®/© vší půdy); luk a pastvin jest 
137o. Orné půdy skoro 647o, neplodné 57^. 
Pěstuje se pšenice, žito, oves, proso, len a 
slunečnice, brambory, cukrovka, tabák; značné 
zahradnictví a sadařství (česnek, okurky, ka- 
pusta; jablka, višně a j.). Z divoké zvěře žijí 
v tamb. gub. medvědi, íosi, lišky, tchoři, za- 
jíci, tetřevi, dropi a j. Vedle polního hospo- 
dářství značnou měrou pěstuje se chov do- 
bytka, zejména koní. (R. 1899 napočteno 
kon. 657.352, skotu 731.259, ovec 1,682.024, 
z těch 142.000 merinských. Hřebčinců bylo 
180.) Včelaření v posledních letech se znovu 
vzmáhá (260.000 úlů). Po domácku (kustar- 

5 



66 



Tamburin — Tamerlán. 



nicky) vyrábí se po dědinách zboží dřevěné 
(kola, vozy, sáně atd/|, vydělávají a zpraco- 
vávají se kůže a kožišiny (výroba řemenů, 
rukavic, bot); zhotovují se výrobky železné, 
vlněné i bavlněné. Mnoho lidí odchází za 
výdělkem, a to hlavně na jih a na východ 
na polní práce. Fabrik a závodů bylo r. 1897 
kol 17.000 s roční výrobou zboží za více než 
23 milí. rublů (35 lihovarů s roční výrobou 
zboží za 6,100.000 rublů zaměstnávalo 1755 
dělníků, 8 soukenických továren [zboží za 
3 milí. rub., děl. 4863], 4 cukrovary; 6300 
větrných a 400 jiných mlýnů; z těch 26 ve- 
likých parnich; 1700 >prosoruáek< na výrobu 
jáhel, 22 lojáren [výroba přes 1 milí. rub.], 
18 mydláren, 13 tabákových továren, okolo 
700 olejáren většinou drobných, železárna 
[výroba 1,300.000 rub., dělníků 766]; několik 
sléváren, 116 dehtáren atd.) Hlavním před- 
mětem obchodu jsou produkty selského hos- 
podářství. Celkem koná se v gubernii ročně 
128 trhů. Obchodní střediska jsou vedle T-a 
Kozlov, Borisoglěbsk, Moráansk, Kirsanov a 
ves Razskazovo. Náklady obilní jdou nejvíce 
na Moskvu a do balt. přístavů. Kozlov vy- 
váží hlavně maso a tuk; Moršansk dřiví; Bo- 
risoglěbsk má znamenité trhy dobytčí. Oé 
jihu a východu přiváži se kerosin, nafta, ryby, 
sůl. Vzdělání lidu značně vstouplo (r. 1874 
bylo gramotných nováčků 10*37o» r. 1899 již 
48-47o). Škol selských bylo celkem 1723, na 
nich učilo se 74.299 hochův a 16.990 dívek 
(837o chlapcův a 19% děvčat školou povin- 
ných), ministerských, městských a soukro- 
mých škol nižších bylo 66, farních 69, okres- 
ních učilišC 11; ve všech těchto školách učilo 
se 7126 hochův a 4666 děvčat. 3 chlap, a 
3 dívčí gym., jedno mužské a 2 ženská pro- 
gymnasia, 2 reálky, obchodní a učitelský 
ústav, duchovní seminář, eparchiální ženské 
učiliště a nižší technické železniční učiliště. 
Vzdělávacích ústavův a zařízení celkem velmi 
málo, časopisy kromě dvou úředních žádné. 
V nové době zřizují se malé knihovny při 
školách. Kostelů v celé gub. 1191, klášterů 
mužských 9, ženských 12. Všeobecná nemoc- 
nice a několik menších, blázinec. Lékařů 
(bez vojenských) 161, z těch sto zemských, 
lelčarů 303 (zemských 238), felčarek skoro 
napořád zemských 47, porod, bab 121. Lé- 
kárny 42, zvěrolékařů 38 a zvěrolékařských 
felčarů 42. Spojovací prostředky jsou: želez- 
nice (1439 km), silnice (63 km\ cesty (3408 km*) ; 
vodních cest jest celkem 1203 km, z toho 
loďmi splavných skoro 600 (pro parníky asi 
250 km). Gub. tambovská děli se na 12 Újezdů 
(borisoglěbský, jelatomský, kirsanovský, koz- 
lovský, lebecranský, lipecký, moršanský, spa- 
ský, lacký, tambovský, těmnikovský, usman- 
ský. — Tambovský Újezd má na9686Arm* 
426.774 obyv. Srv. P. P. Semenov, Ros- 
sija, n. Pp, 

Tamburin (fr. tamhourin\ ruční bubínek, 
širší obruč neb kotouč dřevěný neb kovový, 
potažený po jedné straně koži a na obrubě 
opatřena rolničkami neb zvonečky. Zhusta 
bývají do obruče zasazeny po dvou malé ku- 



laté plíšky, jež při pohybu více nebo méně 
chrastí. Kotoučem levou rukou drženým po- 
hybuje neb otáčí se různými pohyby, při 
čemž palcem pravé ruky jezdí se po kůži 
nebo prsty, často i pěstí se tluče na ozna- 
čenou rhythmu. Tím vzbuzuje se bubnový 
zvuk, provázený cinkotem rolniček. T-u užívá 
se zhusta při nár. tancích jako ve Španěl- 
sku, na Východě, také v Uhrách a j. Zvlášť 
oblíbený je větší t. baskický {tamhour de 
basqué), T. je nástroj velmi starý a vyskytuje 
se již na řeckých a římských památkách 
skulpturních, obyčejně v rukou tanečnic. — 
T. slově také franc. tanec druhu gavotty, 
v taktu 74, veselého rázu a rychlých lehkých 
pohybů. JBýval původně v Provenci obvyklý 
a provázen malým t-em [tamhourin de Pro- 
věnce), — T. de Gascogneje nástroj stru- 
nový, při kterém struny napiaté nad struní- 
kem se drhnou dřevíčkem; je obvyklý v Gas- 
cogni a Béarnu ve Francii. 

Tamburo, it., buben (v. t). 

TambnroTáni, řetizkové vyšíváni látky 
natažené na bubínku (tambouru). 

Tamdljera, hora kavkázská, na záp. hra- 
nici pjatigorského Újezdu tčrské oblasti 
2040 m vysoká. Na severních jejích svazích 
prameni se řeka Kuma. T. jest trigono- 
metrický bod měřické sítě kavkázské. S ni 
krásná vyhlídka na hlavni hřbet a zejména 
na Elbrus. Pp. 

Tameflrmt viz Tamagrut. 

Tamerlán, evropské jméno mongolského 
výbojce Timura, jejž Peršané zvaliTimur- 
lenk, Timur chromý (♦ 9. dub. 1336 vSebzu 
blíže Samarkanda jako syn prostého náčel- 
níka — t 18. ún. 1405). V mládí obíral se 
loupežením v rozháraném mongolském státe 
Džagataji. Smělými činy a bystrým duchem 
upoutal na se záhy pozornost rozptýleného 
po Turánu mongolského obyvatelstva, tak 
že jej r. 1369, jakkoli nebyl ani spřízněn 
s rodem Džengischánovým, provolalo za chána. 
T. učinil svým sídlem Samarkand, jejž ozdo- 
bil nádhernými stavbami, a za krátko jal se 
dobývati úprkem zemí okolních, vystupuje 
sice při tom v popředí jako horlivý šiitský 
muslim, ale nešetře ani muslimův ani jino- 
věrců. Dobyl nejprve Kipčaku, kdež ustano- 
vil područím chánem Toktamyše, za hroz- 
ných ukrutnosti opanoval Irán — v Sebse- 
váru dal budovati věž ze 2000 živých za- 
jatců, v Ispáhánu kázal povražditi veškero 
obyvatelstvo a z hlav pobitých vztyčiti pyra- 
midu. Odtud zmocnil se Arménie, osadil 
Bagdád, vpadl opět do Kipčaku, kdež od- 
stranil nepovolného Toktamyše, a smělým 
pochodem vrhl se na Přední Indii, kdež roz- 
metal nádherné Delhi a veškeru zemi ne- 
úprosně zhubil. Odtud obrátil se na západ 
proti tureckému sultánu Bajazidu I. (v. t) 
a proti egyptským Mamelukům. Cestou vy- 
vrátil Bagdád, zpustošil Damašek i Aleppo a 
ve hrozné seči u Angory r. 1402 porazil a 
zajal Bajazida. Císař byzantský nabi41 T-ovi 
poplatek, Turecko pak zachráněno před zká- 
zou, když T. pojal úmysl dobývati Číny. T. 



Tamesis — Tammany Ring. 



67 



jest nejhroznětái světoborec v déjinách, který 
bořil a vraždil ,s cbladnou mysli pro ukojeni 
chtíčů svých. Úpadek slavných řeckých měst 
v Malé Asii a zpustošeni krajin vnitroirán- 
ských, podnes v následcích zřejmé, jsou dí- 
lem jeho. Porozuměni pro řádnou správu 
neměl, proto také jej řiSe nepřežila. Rád 
však stýkal se s derviši a do Samarkandu 
svolával nejpřednější učence a literatory mu- 
hammedánské, jsa přístupen lichoceni je- 
jích. Pšk. 

Tamesis, Tamesa, lat. jm. Temže. 

Tamlkna viz Tanfana. 

Taan eh jrna z Doubravice, příjmení 
starožitné rodiny vladycké, jejíž erb byl polo- 
vice zlatého jelena na modrém štítě. Téhož 
erbu a rodu byli i Slánští a Vranovští 
z D. Prvotní sídlo všech těch byla snad tvrz 
a ves Doubravice nad Úpou. V pol. XV. stol. 
žil panoše Jan Tamchyn, Jenž měl od 
r. 1448 šosovni grunty u Náchoda a zboží 
ve Zbečníce a Čermné. Jak se zdá, sloužil 
tehda a r. 1450 Koldovi. Kromě dcery Elišky 
měl r. 1486 syny Jana a Václava, již zle- 
tilé, Jan snad držel Meziříčí a zemřel r. 1507. 
Pochován na Vysokém Újezdě. Syn jeho byl 
Jan a současně žil Jiřík (1505). Onen držel 
napřed Meziříčí a r. 1532 atd. Tošov, jsa 
i správcem panství pardubického. V tituláři 
r. 1634 vydaném připomínají se Jindřich, 
Hynek a Václav. Tento prodal asi tehda 
Lipku. Jan a Václav, bratří, dědili po Vác- 
lavovi, Hynkovi a Jindřichovi. Od těch tří 
prodán Tošov před r. 1542 Janovi star- 
šímu. Synové (?) tohoto Věnek, Vojtěch 
a Benjamin dělili se r. 1656, při čemž první 
vzal Přepychy, druhý peníze a třetí Tošov 
a Meziříčí. Vojtěch koupil si r. 1558 Dubany, 
ale zemřel v 1. 1560—63. Dubany k dobrému 
sirotku prodány. Benjamin byl ženat s Žoňi 
z Bibru, pež měla do r. 1581 dům v Náchodě. 
Po druhé byl ženat se Sabinou Vachtlovnou 
z Pantenova (1686). Ok. r. 1596 zemřel. Zů- 
stavil dceru Maruši vd. Ostrovskou ze Skalky, 
která r. 1697 prodala Tošov. Po Vojtěchovi 
žil r. 1578 syn Jan. Věnkovi synové snad 
byii Jindřich a Jan, kteří drželi ok. r. 1689 
Btatky v Přepyších. Onen koupil r. 1697 sta- 
tek Střezetice a manželka jeho Mandaléna 
Strakovna z Nedabylic koupila r. 1597 dvůr 
v Přepyších od Jana. Střezetice držel po něm 
Krištof (syn?), jemuž r. 1623 zabrány. Jeden 
Jan (t 1623) prý s manž. Alžbětou (t 1619) 
a třemi dítkami pochován v kostele mezi- 
říčském. Sek. 

Tamias, deňka, hlodavec podobný ve- 
verkám, od nichž se liší torbami v ústech; 
má též kratší, délku těla nedosahující, zplo- 
štělý široký ocas a malé boltce, nikdy ště- 
tičkami se nekončící. Znaky těmi Ť. přibli- 
žuje se syslům. Význačné jsou bílé, černě 
vroubené podélné pruhy na těle. Sibiřský 
burunduk (T. striatus) má délky 15 cm, 
ocasu 10 cm, po těle 4 světlé a 5 černých 
podélných pruhů. Deňka americká (T. Ly^ 
steri) jest jen zeměpisná odrůda sibiřského. 
T. obývá nory, do nichž shromažďuje zá- 



soby, šplhá špatně a žije družně. Zimu pře- 
spává. Živi se zrním, prosem, kukuřicí a se* 
měny. Pro americké zemědělce, zvlášť ame- 
rické vinaře, jsou groundsquirreU, jak Je tu 
nazývají, mnohdy citlivou trýzni. ÉŠe, 

Tamlas slul u Řeků úředník, který přijí- 
mal a vydával peníze do veřejných pokladen 
plynoucí. Nejlépe jsme zpraveni o úřednicích 
těch v Athénách. Připomínají se již za Dra* 
konta, kdy k zastávání úřadu toho vyžado- 
valo se jmění nemovité v ceně aspoň 10 min. 
Za Solóna losováni byli po jednom z 10 fyl 
a to z pentakosiomedimnů. Vedli správu po- 
kladu náležejícího Athéně Poliadě a Athéně 
Niké, jenž chován byl v opisthodomu Parthe- 
nónu. Když r. 454 př. Kr. přenesena spol- 
ková pokladna z Dělu do Athén, byla též 
svěřena jim a hellénotamiové (v. t), kteří 
poplatky od spojenců vybírali, odváděli 
chrámu vše, co jim po zaplacení výloh zbylo. 
Peníze tyto jménem náležely sice Athéně, 
vskutku však byl to státní poklad athénský. — 
O t-iech jiných států jsme zpraveni jen ne- 
dokonale, ač známe jich hojně, na př. v £leu- 
sině, v městech boiótských, thessalských ; téŽ 
spolky řecké přirozeně měly své poklad- 
níky. O. J-i. 

Tamiathis (kopt Tamiati) viz Damietta. 

Tamllové, Tamylové vizDravidové, 
str. 942 a srv. vy obr. č. 1. na tab. Typy ná- 
rodů asijských při či. Asie. 

Tamln n. damín viz Etamin. 

Tamlnft, divoká bystřina horská ve švý- 
carském kantonu Sv. Havel délky 26 km; 
vzniká ze Sardonského ledovce a protéká 
údolím Kalfeusen jen v létě obydleným, pak 
údolím Vattiským a úzkou prorvou dosahuje 
Rýna u Ragazu. Srv. Alpy, str. 960 is. 

Tamls viz Etamin. 

Tamm Hugo Petrus Percival, švéd. 
státník (* 1840), studoval práva v Upsale, od 
r. 1884 byl členem první komory říšského 
sněmu. Jsa z nejbohatších statkářův a vlast- 
níků dolů, věnoval se hlavně otázkám prů- 
myslovým, obchodním a hospodářským, ve- 
dle toho však vynikl snahami o potlačení 
pijáctvi a povznesení mravnosti. Proto byl 
r. 1891 zvolen praesidentem 'Mezinárodní 
federace abolitionistů«. 

Tammann Gustav, chemik něm. (* 1861 
v Jamburce u Petrohradu). Stal se r. 1882 
assistentem, r. 1887 soukr. docentem, r. 1889 
mimoř. professorem a r. 1892 ředitelem chem. 
laboratoře v Jurjevě. R. 1888 a 1890 praco- 
val v laboratoři Ostwaldově v Lipsku a u Ne- 
růstá v Gotinkách. První jeho práce týkaly 
se napětí par a výjevů v osmotických; po- 
zději pracoval o isomerických poměrech meta- 
fosfatův a o obsahových poměrech roztoků. 
Nyní jest professorem anorg. chemie na uni- 
versitě v Gotinkách. 

Tammany Ungr [temeni-], také T. So- 
ciety, jest politický klub ve Spoj. Obcích 
sev.-amer. sídlem v New-Yorce, založený 
r. 1789 jakožto tajný spolek zvaný Colum- 
bian Order, od r. 1805 pak T. R. podle 
jakéhos pohádkového indiánského pohlavá.ra. 



68 



Tammerfors — Tamus. 



DelavrA. Účel jeho byl dobročinný a ob- 
řady spolkové namnoze byly vzaty ze života 
Indiána. Původně byl konservativni, později, 
zvláště za dob Tweedových a po vzniku strany 
republikánské, demokratický. Míval značný 
a rozhodný vliv nejen ve městě a státě New 
Yorce, ale vůbec v národní politice, oby- 
čejně v^ak velmi neblahý, poněvadž se řídil 
zásadou soustavy zvané Spoils systém^ podle 
níž vítězná strana zmocni se všech úřadů pro 
své straníky. Zejména náčelnici spolku Tweed, 
Sweeney a j. kořistili pro sebe způsobem 
drzým a nestoudným a neštítili se ani úplat- 
kův ani terrorismu, abv dostali voliče na 
svou stranu. T. R. stavěl se vždy nepřátelsky 
proti všem reformám a zrazoval nezřídka 
vlastni stranu pro osobní prospěch svých 
příslušníků. Na město New York T. R. uvalil 
dluh několika millionů dollarů. Byl také od- 
povědným nepřítelem Tildenovým a Cleve- 
landovým, ale volbě tohoto za presidenta 
Spoj. Obci nedovedl zabrániti. Ačkoli for- 
málně klub spravován byl výborem 1100 osob, 
podařilo se Tweedovi strhnouti na sebe veš- 
keru moc ve spolku a po něm byl John 
Kelly diktátorem organisace. Přes to, že 
r. 1871 náčelníci spolku zapleteni byli v soudní 
vyšetřování, spolek nepozbýval významu, ba 
za nástupce Kellyova Crokera znovu nabýval 
vlivu, tak Že r. 1893 zvolen purkmistr new- 
yorský ze středu T. R-u. Roku 1892 T. R. 
měl také svého kandidáta na presidentství 
Spoj. Obcí Hilla. Teprve od r. 1894 zvedl se 
silný odpor proti T. R-u a jeho porušujícímu 
působeni a 6. list 1901 podařilo se republi- 
kánům provésti proti nim volbu kandidáta 
republikánského Setha Lowa za purkmistra 
newyorského. Klub má své místnosti ve 
vlastní veliké budově zvané T.-Hall. 

Tammerfon (finsky Tamperé), m. v ču- 
chonském lánu Tavastehusu, sv. od Aba, při 
vodopáde Tampereenkoski, jenž tvoři 
Nasij&rvi padající do PyrhajArvi, uzel trati do 
Aba, BjOrnebrogu, Nikolaistadu čuchonských 
drah, má 34.148 obyv. (1899). Je nejprůmysl- 
nějšim městem čuchonským berouc hybnou 
silu ze jmenovaného vodopádu do tkalco- 
ven, papíren, železáren, továren na bavlněné 
i soukenné látky. Založ, bylo teprve r. 1779. 

Tampa, hl. město hrabstvi Uillsborough 
v sev.-amer. státě Florida, na sv. konci zá- 
toky t. jm., zalévající se do záp. pobřeží 
Floridy, východiště několika tratí do vnitro- 
zemi, má 16.839 obyv. (1900), ačkoliv r. 1880 
ještě mělo pouze 800 duší. Příčina peho roz- 
květu leží v živém styku obchodním s Ku- 
bou, nebot tam dováží dobytek, odtud při- 
váži se jmenovitě tabák, jenž se tu zpracuje 
na doutníky. 

Tampere viz Tammerfors. 

Tamploo [-píko] n. Santa Anna de 
Tamaulipas, přístav mexického státu Ta- 
maulipasu, při jižní jeho hranici a na po- 
břeží zálivu Mexického, nedaleko ústi splav- 
ného ria Panuco, mezi pobřežními lagunami, 
východiště trati do San Luis Potosi a do 
Montereye í Lareda, má 8000 obyv. Jsouc 



moderního původu stavěno je pravidelně se 
širokými ulicemi rozsáhlými náměstími a 
barokovými kostely. Náleží vedle Věra Cruze 
mezi přední mexické přístavy, majíc poho- 
dlné Železu, spojení do vnitrozemí a kabe- 
lové z Galvestonu a Věra Cruze. Leč obchod 
kolísá podle politické situace. Vyvážejí se ve- 
dle rud drogy, kůže, barevné dřevo, med, 
kdežto v dovozu převládají sev.-americké a 
evropské výrobky, hlavně rukodílné, skleněné 
a železné zboží. 

Tampioo [-píko], mexické konopi, viz 
Sisal. 

Tample, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Nová Páka, fara Roztoky, pš. Kruh u Jilem- 
nice; 67 d., 383 obyv. č. (1900), Itř. šk., mlýn 
s pilou. 

Tampon a tamponovinf, z franc, zveme 
pomůcku, která má za účel stavěti krváceni 
z dutých útrob na venek vedoucích, neb lé- 
čiva v útrobách takových udržeti v delším 
styku s nimi; nebo konečně tlakem v tě- 
hotné děloze vyvolati stahy, jež mají vésti 
k potratu, předčasnému porodu, po případě 
urychliti porod. Nejčastěji provádíme v praxi 
t. nosu, aby se zastavilo krváceni, neb k léčbč 
chorob děložních. Slouží k tomu váleček 
z vaty, po případě řada chomáčků, jež máji 
tvar podle rozměrů orgánů, do kterých se 
zavádějí. K účelům léč&nim při chorobách 
děložních napouštějí se rozmanitými léky» 
z nichž zvláště ichthyol sluší uvésti. Má-li t. 
pouze tlakem působiti, stačí prostý chomáč 
z Čisté vatv. Také hluboké rány krvácející, 
kde ke zřídlu krvácení nemáme přímého pří- 
stupu, tamponujeme. Mimo vatu hodí se 
k tomu účelu i mu 11, který v rozmanitý tvar 
uvádíme, několikráte jej složivše neb chomáč 
vaty jím obalivše. T. slouží i k osušováni 
rány při operacích, ke kterémuž účelů dlužno 
jej steňlisovatL K zaváděni t-ů do hlubokých 
útrob, na př. k děloze, slouží kleště tam- 
pónové, dlouhý, štíhlý nástroj se zámkem 
na způsob peanu, který zvláště v operacích 
gynaekologických, kde se pracuje krvavé 
v terrainu složitém a hlubokém, velmi se 
osvědčuje. Pnrk. 

Tam-ral, Tam-chin, Tan-šui, svobodný 
přistav na sev. pobřeží ostr. Formosy, při 
úžině Fukienské, při ústí řeky t. jm. čili 
Hu-pe, jež vlévá se do moře široicým líma- 
nem, ale přístupným pouze menším lodím; 
je přístavištěm hl. města Taipe. Bývalý vývoz 
kafru poklesl a na místo jeho nastoupil vý- 
voz čaje do Spoj. Obcí, pak uhlí, dále rýže, 
cukr. třtiny. T. má pravidelné spojení paro- 
lodni s Amoyem. 

Tam-tam viz Gong. 

TamnloTé, Tamylové viz Tamilové. 

Tamúra, jap. název ostrova Quelpart 
(v. t.). 

Tamus L., smldinec, rod rostlin lilijo- 
květých z čeledi Discoraceae^ obsahující levo- 
točivé byliny oddenku hlízoví tého, dužnatého, 
listů střídavých řapikatých obyčejně srdčitých 
a květů 2domých, drobných ve štíhlých, úžla- 
i bičkových hroznech. Okvětí prašných květů 



Tamworth — Tanacetum. 



69 



kalichovité, ódilné, bex trubky; okvětí pes- 
ttkových kvétft s trubkou hladkou bezkřidlou 
se 6 zlázkovitýml neplodnými tyčinkami a se 
spodním semeníkem, jehol čnčlka jest 3klaná 
a blizny 2klané. Bobule 3pouzdré máji v pouz- 
dru po 2 kulatých semenech. V sev. Africe 
a ▼ jižní, částečně i v střední Evropě (přes 
horní Badensko až do Bulharska) roste ▼ plo- 
tech, křovinách a j. T. communis L., s. 
obecný (posed černý Mat. Wel), s hlí- 
zami zvid pěsti vně čemavými, uvnitř bí- 
lými a jtonkem až 4 m dlouhým. Květy jsou 
nazelenalé a bobule kulaté n. příelliptičné, 
šarlatové, zvici meruzalkových. Ostře hořké 
hlízy, dříve jako počiáfovadlo (radix Tami n. 
Brioniae nigraé) užívané, slouží rozstrouhané 
dílem k obkládaní pohmožděnin, dílem k vý- 
robě škrobu. Mladých výstřelků užívá se po- 
rAznu i na místě chřestu. Na předhoří Dobré 
Naděje roste T. elephantípes L., s. sloní 
noha, t. zv. podle hlíz jako hlava lidská ve- 
likých, nad zem vyčnívajících a dřevnatými, 
hranatými šupinami porostlých. Listy jeho 
jsou ledvinité. Did, 

Taaťworth [temuordzj, municipální m. 
v angl. hrabství staflfordském, na ř. Tame, 
pravém přít Trentu, při London and North- 
Westem Railway a Midland-Railway, sv. od 
Birminghamu, má 7271 obyv. (1901). Starý 
normanský hrad je nově restaurován, dále 
je tu pěkn^ chrám, pomník Roberta Peela; 
soukenictví, prádelny na bavlnu, výroba pa- 
píru, gummového zboží, v okolí doly. T.byl 
dfiležitý zvláště v době saské. 

Tma, u Evropanů pikol, váha v Číně a 
Japane, rovná se asi 60 kg, 

Taa (TftKb) J. A., pseudonym spisovatele 
rus. Vladimíra Germanoviče Bogo- 
raza {* 1864 v Taganrogu), pocházejícího ze 
židovské rodiny učitelské. Studoval práva 
v Petrohradě, ale r. 1882 byl pro účastenství 
v nepokojích student, vyloučen a v 1. 1889 
až 1899 trávil ve vyhnanství v oblasti jakut- 
ské, kde seznámil se dopodrobna s místními 
poměry i obyvateli. Literární činnost zahájil 
verši, otiskovanými v různých Časopisech, 
ale pozornost upoutal teprve svými črtami 
ze sever, krajin. O sobě vydal: Čukotskije 
ra^Mka^x (1899) a Stichotvorenija (1900). 
V oněch převládá živel národopisný, ač ne- 
lze jim upříti poutavosti a výpravo vatelského 
nadaní, v těchto ozývá se silnČ nota poli- 
tická.* T. náleží k prvním badatelům o životě 
Čukčův a práce jeho, sem spadající, vydala 
petrohrad. akademie: Obrasicy matérialov po 
ipičeniju čukotskago jazyka i folklora a A/a- 
térialy po i^učeniju čukotskago jazyka i folk- 
lora^ tobrannyje v Kolymskom okrugi (Petr., 
1900). K návrhu téže akademie povolán byl 
r. 1809 newyorským přírodovědec, museem 
za člena vědec, výpravy, směřující ke studiu 
pobřeží Tichého okeánu, při čemž svěřen mu 
výzkum života a jazyka Korjaků, Cukčů, La- 
mutův a j. Snk. 

Tana: 1) T., Tanaelv, řeka v Norsku, 
vzniká soutokem Anarjokky (Enaraelv) a Ka- 
rasjokky, tvoří v horním toku hranici mezi 



ruským Čuchonskem a norským amtem Fln- 
markem, teče k sev.-vých. a vlévá se po toku 
402 km dl. do Tanafjordu Severního Le- 
dového moře. 

2) T., Dana, po Jubě nejmohutnější řeka 
v Britské Vých. Africe (viz lbe a), pramení 
se na jiŽ. svahu Kenie, stéká prudkém to- 
kem, přerušována jsouc hojnými vodopády 
a prahy, směrem východním. Přiblíživši se 
skoro k rovníku, obraci se znenáhla na jv. 
a konečně na jih. Při tomto ohbi překonává 
poslední vodopád]^ Hargazo a spěje k Borati 
(Hameye), odkud je splavna až k svému ústí 
u Ngao do Indického okeánu v délce 676 km^ 
avšak vstup do moře téměř znemožňují jesep 
a korálové útesy. Kdežto v horním toku pro- 
téká úrodnou krajinou s bujnou vegetací, 
střední tok plyne uprostřed suchých savann, 
ale při dolním toku opět rýžová pole obyva- 
telů četných vesnic se téměř netrhnou. Vý- 
zkum jejího toku byl důležitým problémem, 
protože splavnost její usnadňuje třicetidenní 
cestu do vnitrozemí. 

8) T., Tsana, Dembea, horské jez. rázu 
alpského v srdci habešské vysočiny, upro- 
střed vulkanického pohoří, ve výši 1942 m, 
měří 3630 km\ při 100 m hloubky. Břeh jeho 
je^ lemován z větší části alluviální rovinou, 
místy dobře vzdělanou a výborný kávovník 
plodící. Při břehu pak jsou hojné ostrůvky, 
na nichž je řada klášterů cizincům nepřístup- 
ných ; největší j est ostrov Debra-Miriam , sídlo 
abúny, metropolity habešského. Do jezera 
vlévá se asi 30 říček, ale nejmocnější je Abáj 
z jz. přitékající, který také odvádí přebyteč- 
nou vodu a dostává později jméno Báhr-el- 
Azrak n. Modrý Nil, tvoře levý hlavní tok 
nilský. Vegetace ostrovův a břehu je neoby- 
čejně bujná, pobřežní močály oživeny jsou 
četnými hrochy, ale krokodil schází; jezero 
pak samo vyniká bohatstvím ryb. O výzkum 
jezera má zvláště zásluhu náš krajan dr. Ant. 
Stec ker (v. t. 1), který tu strávil 3 měsíce 
a xhotoYíl nejlepší mapu jezera. 
Tana, zool., viz Cladobates. 
Tanacetum, vratič, Linnéovský rostl, 
rod čeledi složnokvětých {Compositae\ často 
nyní spojuje se s rodem Chrysanthemum. 
Vyznačuje se nitko vito-trubko vitým i krajními 
květy, nejvíce 3zubými, a s válcovitou, oblou 
trubkou korunní v terči. T. vulgare L. {Chry^ 
santhemum t Karsch.), v. obecný, vytrvalá 
rostlina, až přes 1 n vys., s listy peřenodil- 
nými, s úkrojky kopinatými, střihané pilovi- 
tými neb protisečnými a s vřetenem ke konci 
rozšířeným a zubatým. Na konci lodyh bý- 
vají chocholičnatá a mnoho úborna květen- 
stvi. Lístky zákrovu tupé, na konci a okra- 
jem široce bělomázdřitým. Nažky jsou hra- 
aaté, 52ebré, s nízkým blanovitým okrajem, 
íbory malé, zploštěle terčovité a terče zlato- 
žluté. Roste na mezích, u cest, zvi. na pí- 
sečné a hlinité půdě. Rostliny i květů {Flores 
et Herba i-tt), silně, nepříjemně páchnoucích, 
užívá se jako osvědčeného prostředku proti 
hlistům, dříve také prolevy vinné proti ia^ 
ludečním křečem. ^^ loukách a pastvišticJx 



70 



Tanagra — Tandariuš a Floribella. 



jest škodlivým plevelem a od pasoucího se 
dobytka bývá nepovšimnut. Blechy zapuzuje. 
V Rusku dává se do piva místo chmele. T. 
balsamita L., marolist, viz Chrysan- 
themum. Vm, 

Tanagra, starověké řecké město v Boiótii, 
rozložené kdysi na výšině Hérykeii (n. Ma- 
levalese), na pr. břehu říčky Laria. T. byla 
členem boiótského spolku a nabyla významu 
velikou bitvou mezi Athéňany a Sparfany 
r. 457 př Kr., ve kteréž tito zradou thessal- 
ské jízdy zvítězili. Ale Athéňané zvítězivše 
o 62 dnu později u Oinofyty, strhli hradby 
tanagerské. Teprve za římských dob povznesla 
se opět T. a byla za Augusta prvým městem 
boiótským. V bouřích stěhování národův T. 
zanikla, ale podnes lze sledovati směr hra- 
deb, tři bránv, divadlo a základní zdi někte- 
rých větších budov. R. 1874 zahájeny výkopy 
na tanagerské nekropoli, jimiž na den vy- 
neseny velmi četné sošky terrakottové ze 
IV. stol. př. Kr. Pšk. 

Tanasrry {Tanagridaé), tvoří čeleď pěvců 
velmi pestrobarevných, s peřím lesklým, spo- 
jujícím všechny barvy duhy. Jinak podobají 
se pěnkavám, jsou plaché, nemotorné, ne- 
druzné a chybí jim zpěv, neboC vydávají jen 
drsné, nepříjemné zvuky. Jediné rod Eupho- 
nia^ jehož druh E, violacea má velikost ko- 
ňadry a obývá tropickou jižní Ameriku, má 
příjemný táhlý zpěv. Pravé t. obývají v tro- 
pické a Střední Americe, dále na severu 
Ameriky jsou ptáky tažnými, živi se bobu- 
lemi a plody, tak že místy stávají se ob- 
tížnými. Samice bývají zbarveny nevzhledně; 
tím nádheměji objevuje se v rouchu svateb- 
ním sameček t. červené (Thraupis ruhra\ 
v barvách ohnivých t. letní (7%. aestion) a 
sedmibarevné t. tatao. Chovají se v kleci, 
nikdy však k člověku nepřilnou. Bše. 

Taaals: 1) T., starověké jméno řeky 
Donu. — 2) T., stará kolonie řecká, jež stá- 
vala na místě nyn. Azova (v. t.). 

Tanais, zool., viz Stejnonožci. 

Tanalové viz Madagaskar, str. 555a. 

TananarlTO, A n tan a na r i v o. Ta n a n a- 
rive, bývalé hlavní město Madagaskaru, po- 
kud nestal se celý ostrov kolonií francouz- 
skou, leží ve výši 1220 m na centrální pla- 
nině Madagaskaru v krajině kovů, na horním 
toku veliké řeky Ikopy, vlévající se u Ma- 
jungy do průlivu Mozambického. Spojeno je 
železnici s přístavem Andevorante na vých. 
pobřeží jižně od Tamatave. Má asi 50.000 
obyy. 

TanaqiiiL manželka Tarquinia Prisca. 

Tanaro (lat. Tanarus), pravá pobočka ř. 
Pádu v Piemontě, pramenící se v Přímoř- 
ských Alpách nedaleko pobřeží a franc. hra- 
nice ze dvou zdroj nic, teče směrem sv., pak 
sev., lemuje sev. okraj Přímořských Alp. 
U Cherasca přijímá s leva Sturu, spějící 
přímo od hranic francouzských, a obrací se 
opět k sev.-vých., aby u Asti přijal Borbore 
a zaměřil k vých. Míjí pak Alessandrii, kde 
vtéká do něho s pravá průplav Karla Al- 
berta, za městem přijímá rovněž s pravá Bor- 



midu a vtéká u Bassignana do Pádu, uraziv 
271 km. Poříčí měří 8388 kmK Splavný jest 
od Alessandríe. 

Tanatar Sevastian Mojisjevič, chemik 
rus. (♦ 1849 v Oděsse), jest od r. 1894 pro- 
fessorem chemie na universitě v Oděsse a 
napsal velikou řadu statí do >Žurn. russk. 
fíziko-chemič. obšč.«, >Berichte der deutsch. 
chem. Gesellschaft«, >Zeitschr. fttr physik. 
Chemie*, >Zeitschr. fůr anorgan. Giemie« a j. 
Samostatně vydal: Téorija rojf vorov (Oděssa, 
1895); Praktičeskoje rukovodstvo po termo' 
chimii (t., 1894, podle Berthelota) ; Kvoprosu 
o pričinach i^omeriji fumarovoj i maleinovoj 
kislot (t, 1890). 

Tandariai a Floribella nebo. Jak nad- 
pisuje sborník hrab. Baworowského, Řeč velmi 
pékná o králi Artušovi a o Tandariaiov^^ jest 
název obsáhlé staročeské básně rytířské, hlá- 
sící se dějem do kruhu bretoňských pověsti 
o Artušovi, tak oblíbených a význačných pro 
rytířskou poesii středověkého Západu. Jako 
většina staročeské romantiky rytířské obsa- 
hem, formou neb aspoň podněty hlásí se ke 
vzorům německým, tak i T. zřejmě souvisí 
s něm. skladbou Tandarois und Flordibel^ slo- 
ženou v 1. 1260 — 80 domněle podle franc. 
vzoru, v pravdě však z vlastní fantasie, oplod- 
něné staršími básníky dvorskými, jmenovitě 
Hartmannem, Wirntem a zvi. Wolframem, a 
poněkud i vlivy národní epiky, od salcpur- 
ského básníka Pleiera (vyd. KhuUem ve 
Št. Hradci 1885). Prostá skladba německá, 
na chudý děj příliš obšírná (přes 18.000 v.), 
zpracována neznámým básníkem českým pouze 
ve výtahu místy tak zkráceném, volném a samo- 
statném (přes 1800 v.), že možno dosti dů- 
vodně se domnívati, že Český básník praco- 
val z paměti nějaký čas po přečtení originálu 
(Arn. Kraus) anebo snad spíše podle excerpt 
z originálu na rychlo a kuse učiněnýdu Kay 
stalo se zpracování české, nelze najisto roz- 
hodnouti, protože zachované rukopisy. (Ze- 
bererův, nyní Musejní, psaný Janem Pínvič- 
kou z Domažlic r. 1463, pokládaný někdy za 
prosaický; Stokholmský, nyní v zemském 
archive brněnském, psaný r. 1483 mistrem 
lanem řeČ.Jebsou; rukopis hr.Baworowského, 
objevený A. BrOcknerem v ústavě Ossoliň- 
ských ve Lvově, z r. 1472), vesměs opisy 
pozdní, velmi porušené a vespolek nesouvi- 
sící (nejblíže orit^inálu jest asi Zebererův, vy- 
kazující poměrně správnější text i rhythmus 
i lepší formu »Tandariuš< ; ruk. Baworowského 
jest nejchatrnější), nepodávají bezpečnějších 
kriterii pro datování, jež tudíž kolísá mezi 
první třetinou stol. XIV. (Šembera, Mourek) 
a 1. pol. stol. XV. (Gebauer); datování Ge- 
baurovo, opírající se o jazyková kriteria, zdá 
se býti pravdě blíže, čemuž nasvědčuje i srov- 
náni opisů T-e s opisy Alexandridy, saha- 
jícími také až k poč. XV. stol. K obohaceni 
staročes. poesie T. se vší svou věrnou lás- 
kou k indické princezně Floribelle a nesčet- 
nými milostnými i rytířskými dobrodruž- 
stvími, pestrými popisy nádhery dvoru Ar- 
tušova átd., mnoho nepřispěl. Všecka zřejmá 



Tandem — Tanec. 



71 



snaha čes. skladatele po vétŠi rozmanitosti 
a prohloubeni, po samostatném zpracování, 
jeho patrná básnická oekonomie a rozvaha 
rozbiji se o nešfastnou látku s dějem chu- 
dičkým, často se ztrácejícím v roz vleklých 
popisech. Opisovatel rukop. Baworowského 
nevkus dovráil askétickým závěrkem, pAso- 
bicím ai komicky. Tím větši jest vSak lite- 
rámě-historický význam Te: spolu s >Tri- 
stramem« jest v naši literatuře jediným a vý- 
značným zástupcem podivuhodné, fantastické 
romantiky pověsti o Artušovi a jeho 'Stolo- 
vém kole« a význačně charakterisuje vkus 
ne-li doby, aspoň opožděných čes. ctitelův 
západní rytířské poesie. Tiskem T. vydán V. 
Hankou (v V. sv. Starobylých skládáni dosti 
chybně podle ruk. Zebererova) a nejnověji 
Janem Lorišem (Sborník hrab. Baworowského 
ve Sbírce pramenů ku poznáni liter, života 
v Čechách atd. nákl. Čes. akademie 1903, 
podle ruk. Baworowského s varianty z dru- 
hých dvou rkpfiv, ač ne vždy přesnými a 
kritickými). K rozboru T-e a zvláště jeho po- 
měru k něm. předloze po stručnější zprávě 
Nebeského (v 'CČM.«, 1846) přispěl hlavně 
V. Mourek (T. a F. v >Pojednánich« Král. 
Čes. spol. nauk, 1887) a A. Kraus (Tandarois 
a Tandariuš v »ČČM.<, 1887; viz. také jeho 
obšírnou recensi rozboru Mourkova v >Athen.« 
IV. 260 si.). 

Tanitem [tendem], angl. : 1) T. slově dvou- 
kolý lehký kočárek, do něhož zapraženi jsou 
dva koně, jeden za druhÝm. Zadní jest kůň 
vojny, kůň přední je opratní čili opratnik. — 
Také velocipédy aC dvou- nebo trojkolé, ma- 
jící sedadlo za sedadlem, šlovou t-y. 

2) T. viz Parní stroj, str. 256. 

TaadUy hl. m. distriktu v argentinské 
prov. Buenos Aires, při již. dráze (z Buenos 
Aires do Bahia Blanca), východiště trati do 
Leones, leží na sev.-vých. svahu pohoří 
Sierra de T. (450 m), 595 km jihojihozáp. 
od hl. m., má nemocnici, parní mlýny, my- 
dlářství a 7088 oby v. (1895). Nedaleko města 
pověstná pohyblivá skála 400 t ztíží. 

Taadjong-Paadang viz Billiton. 

Tandler Josefjakub, spis. Čes., z prv- 
ních buditelů divadla a dramat, poesie české 
(♦ 4. bř. 1765 v Praze — t »• srp. 1826 t.). 
Vystudovav u jesuitů, vstoupil jiŽ po 1. se- 
mestru filosoňe do státní služby (1786) nej- 
prve u zemské správy kassovní, později při 
administraci fondů bankálnich (od r. 1796) a 
stal se posléze likvidátorem při komorním 
hlavním úřadě výplatním. T. zvláště za mlad- 
ších let náležel k nejhorlivějším vlastencům 
a buditelům českého lidu. Jsa spřátelen s V. 
M. Krameriusem, Prok. Šedivým, bratřími 
Thámy, Fr.Tomsou aj., účastnil se v letech 
80tých XVIIL stol. horlivě snah jejich o po- 
vznesení čes. divadla v >Boudě«, pro něž se- 
psal nebo vzdělal několik kusů, z nichž tiej- 
význačnější byla smutnohra o Janu Žižkovi, 
Vůdce Taboritu, jež r. 1787 měla v >Boudéc 
veliký úspěch, ale dnes, nebyvší nikdy tiš- 
těna, jest ztracena. Se stejnou pochvalou při- 
jata i T-ova >vlastenská hra« z čes. dějin. 



Libuše knéi(na česká, přeložená z něm. origi- 
nálu ryt. Steinsberga, pozdějšího ředitele 
praž. divadla. Pouhými překlady byly také 
ostatní známé dramat, práce T-ovy, smutno- 
hra Hamlety převedená ze Shakespeara asi 
prostřednictvím překladu německého, veselo- 
hra Carodijstvi, aneb Idska činí dívky odvážné 
a několik zpěvoher (Ontrov Udofroutů; Ry^ 
bdřské dévie; Čifba na divky). Nesly asi vesměs 
na sobě stopy kvapu, s jakým pracovány. 
První zběžné navrženi bráváno T-ovi z rukou 
a často neponecháno mu ani pokdy, aby díla 
svá přehlédl, natož je opsal. Tak žádný kus 
jeho nedostal se ani do tisku a v rukopisech 
záhy poztráceny. Menšího významu jest Žur- 
nalistická činnost T-ova pří Krameriusových 
>Novínách« (1790), později při SchOnfeld- 
ských Poštovských Novinách, jež po smrti Thá- 
mově redigoval pod změněným titulem Hospo- 
dářských novin až do jejich zániku (1793), 
í ostatní literární činnost T-ova, nesoucí se 
praktickým směrem: Popsáni obyčejů při ko* 
runováni králů Českfch (1791); Dokonal f jeď 
natel aneb lemskjř advokát (1794 si. a opět 
1804 a 1820), vzdělaný z němčiny. Viz bio- 
grafii T-ovu od Jos. Jirečka v >ČČM.«, 1862, 
272; Literatura česká XIX. stol. I., 282 si. 

Taiidia, Tandže viz Tanger. 

TaaditSir, Tandžor (angl. Tanjore, fr. 
Tandjour), hl. m. distriktu t. jm. v president- 
ství madraském v britské Přední Indii, na 
jednom hrdle ř. Kaverí, 74 km od pobřeží, 
při trati Tričinopoli-Negapatam a T.-Madras, 
má 57.870 obyv. (1901), většinou Hindů. Je 
proslulé svou nádhernou Velikou Pagodou 
n. Peril Kovil, vzorem indického stavitelství, 
dále knihovnou v paláci radžův, obsahující 
18.000 rukopisů, z nichž 8000 psáno na listech 
palmových. Proto také je posud literárním 
střediskem tamilským. I v průmysle vyniká 
výrobou uměleckých předmětů, hedvábí, mu- 
šelínů, vás a čilým obchodem najmě s křiS- 
Cály, jež v okolí hojné se vyskytuji. 

Taneo jest uměni rhythmických pohybů 
těla, zvláště nohou (krokem a skokem), 
o průvodě zpěvu, hudby neb obojího. Jest 
umění nejobecnější (protože se děje pro- 
středky nejprostšími) a nejstarší, u všech ná- 
rodů, vzdělaných i nevzdělaných, od jakživa 
oblíbené a s větší, menší dokonalosti pěsto- 
vané. >Jako jest řeč vrozena člověku podle 
ducha, tak i rhythmický pohyb jest mu vro- 
zen podle těla.« , (AI. Hlavinka, O původu 
nár. písně, 52.) Účely, za kterými t. pěsto- 
ván, jsou hlavně trojí. První, nejvážnější, nej- 
starší, že t. býval podstatnou částí obřadů 
náboženský ch. Takového tance směly u Ří- 
manův účastniti se i osoby vznešené, u 2idů 
pak sám král David tančil před archou úmluvy, 
kdežto zas u Egypťanův osoby stavu vyššího 
tance se neúčastnily a v Indii veřejné taneč- 
nice (bajadérky) při náboženských i jiných 
slavnostech jsou posud nezbytný. Pochodo- 
vých způsobů tanečních, zvláště při proces- 
sich, hleděla si i církev katolická. — Druhý 
úkol tance byl a posud jest diétéťický, zdra^ 
votní. Jako pohyb vCí^ec, tak i pohyb t^^ 



72 



Taneční hudba — Tanéjev. 



nečni jisté napomáhá zdraví, děje-li se s mí- 
rou. To poznali již staří Řekové, kteří v tanci 
viděli nejen částku výkonu náboženského, 
nýbrž i důležitou částku výchovy mládeže, 
spojujíce jej se zpěvem a poesií. A kdo vy- 
nikl uměním tanečním, tomu dostávalo se 
poct takových, jako těm, kdo vynikli kterým- 
koliv uměním jiným. — Třetí posléz účel 
tance, nejobecnější a nejoblíbenější, jest 
společenský, pro zábavu, jenž však bohu- 
žel často se stane vášní a ruší blahodárné 
účinky prv uvedené. Ten sluší rozeznávati 
dvojí : národní (prostonárodní, lidový) a umělý, 
jenž po většině není neŽ na větši uměleckou 
dokonalost vypěstovaný národní. S tímto po- 
tkáváme se u všech národů v a ráz jeho vy- 
plývá z jejich povahy. Jaká povaha lidu, ta- 
kový t. U Slovanů že bylo hodně zpěvu, bylo 
i hodně tanců přerozmanitých, rozkošných, 
ježto t a zpěv u nich byly nerozlučný; a jako 
zpěv slovanský vyniká nad jiné, tak i tance. 
Z nich tiskem zachována jen skrovničká část; 
ostatní novověkou vzdělanosti naprosto za- 
padají. Z lidových tanců českých do taneč- 
ních síni dostaly se pouze sousedská, strašák 
a polka (beseda a nár. čtverylka mají upra- 
veny jen motivy některých tanců lidových), 
a polka opanovala všecku Evropu. Poláci 
uchovali si mazurku, krakowiak a polonézu, 
Srbové kolo, Rusové golubec, kozáka. Mimo 
tyto slovanské tance známy jsou za národní 
tance csardás u Maďarů (původně také slo- 
vanský), menuet a cancan u Francouzů, ta- 
rantella a saltarello u Vlachův, bolero a fan- 
dango u Španělů. Německý valčík jako česká 
polka náleží nyní s polskou mazurkou, franc. 
ctverylkou a kvapíkem k nejrozšířenějším 
u nás plesovým tancům umělým, které ve- 
směs vyvinuly se z prostých tanců lidových. — 
Jakožto zvláštní t. umělý jmenovati sluší ještě 
t. divadelní, jenž pěstován jenom od ta- 
nečníkův umělecky vzdělaných. Jest ho mnoho 
druhů, nejznámější jméno jeho: ballet. Dě- 
jiny tance v Čechách viz: Zíbrt, Jak se kdy 
v Čechách tancovalo. —cp— 

T. mrtvých viz Umrlčí tanec. 

T. sv. Víta viz Posunčina. 

Taneční hndba slově každá hudba, která 
má účelem provázeti tanec, aC divadelní, af 
společenský, a rhythmem svým říditi pohyby 
tance. Proto t. h. musí přesně přiuzpůsobiti 
se zevní úpravě tance a dělí se právě tak 
rovnoměrné jako tanec. Tak na př. valčík 
má trojdílný lakt a dvojtaktový rhythmus. 
Stačilo by ovšem rhythmus tance udávati to- 
liko bezezvukými, ale pravidelnými a silnými 
rázy (na bubínek, tamburinu, jako u národů 
nevzdělaných), ale pak byl by průvod takový 
příliš únavný a působil by spise proti tanci, 
než pro jeho vzpružení. Proto seskupují se 
nejprve čtyři takty (jako při valčíku) ve vetší 
rhythmickou jednotku, ve skupinu, vedle niž 
stoji skupina podobná, tvoříc s prvou jistý 
celek, a tím již vzniká rhythmický motiv, nej- 
jednodušší rhythmické schéma, které stanoví 
rhythmickou figuru, taneční krok, provázený 
prajednoduchou melodií. Takové jsou asi po- 



čátky t h-by. Melodie ta potom při tanci 
stále se opakovala. Tak při alllemande, gal- 
liarde, která sic často se skládala z period 
pětitaktových; tato neshoda rhythmu jest 
mimo jiné také důkazem, že t. h. těch dob 
slouží vála ještě také účelům jiným, než pou- 
hému křepčeni, jsouc spíše hudbou taneč- 
ních písní, jako španělské sarabandy, fran- 
couzské gavotty, courantes, giques, rigau- 
dons, musettes, bourrées, passepieds, lourea 
a j., německé Ringelreihen a SpringtžLnze, 
italské paduany, gagiiardy, ciacony, passa- 
mezzi, anglické ballads, hornpipes, dánské 
reels a j. Hudebníci hrávali tyto melodie 
zhusta i beze zpěvu a teprve v XVI. stol. 
bývaly tyto melodie zpracovány umělečtěji 
a mnohohlasně. Většího rozvoje dostalo se 
t. h-bě, když několik tanečních kusů stejné 
tóniny bývalo spojováno ve větší celky, 
z nichž vznikly partita nebo suita, hrané sbo- 
rem stejnorodých nástrojů v. Místo krátkých 
osmitaktových repris nastoupila propraco- 
vaná themata a protithemata. Toho druhu 
starší t. h., jako menuet, pěstuje se dnes 
ještě v sonátě, suitě, neb ve volnějším slo- 
žení buď několika nebo jednotlivě (gavotta). 
Okolnost, že tanec, zvláště kolový, stal se 
výrazem jediné bujného veselí, působila roz- 
hodně na další rozvoj t. h-by, která pak uží- 
vala a užívá jak v melodii, tak v rhythmu a 
harmonii prostředků smyslově silných. Jde 
pak toliko za jediným cílem, totiž vzbuditi 
chuC k tanci a udržovati ji na výši stále 
stejné. Čím vhodněji podává původní rhyth- 
mus, čím půvabnější jest její melodika^ pod- 
porovaná působivou harmonii, tím více se 
zamlouvá. Při tom ještě instrumentace do- 
dává jí lesku. Ještě v XVIII. stol. orchestr 
taneční býval malý, skládaje se toliko z ná- 
strojů smyčcových nebo dechových (klari- 
netty, fagoty, rohy), poznenáhlu však přibíral 
všecky nástroje ostatní, tak že t. h. znenáhla 
dovedla vytlačiti i pochod, zhusta jej nahra- 
zujíc. Dokonce i koně v parádním kroku řídí 
se t. h-bou, a to kvapíkem nebo skotskou. 
Z t. h-by nejoblíbenější jsou dnes valčík, 
mazurka, polka, skotská, menuet, tirolienne, 
kvapík, polonéza, čtverylka. Tance, zvláště 
národní, byly pěstovány formou uměleckou 
od Smetany a Dvořáka (tance české a slovan- 
ské), Beethovena (t. německé), Brahmse (t 
uherské), Liszta, RaíTa, Kiela a j. V kompo- 
sici tanců divadelních nebo balletu vymkli 
Benda, Weigl,Winter, Righini, Adam, Beetho- 
ven, Spontini, Weber, Meyerbeer, Halévy, 
Rubinstcin a j. Společenské tance pčstovali 
především Strauss, Lanner, Labitzky, Gungl, 
Tolbecque, Musard, Offenbach, Lccocq, De- 
libes a mn. j. 

Tanéjev, jméno šlecht, rodu rus., pochá- 
zejícího z pol. XVI. stol. Uvádějí se hlavně: 

1) T. Aleksandr Sergějevič (♦ 1785 — 
t 1866), účastnil se při státním tajemníku 
Marčenkovi kongressu Vídeň., r. 1818 byl 
stát. tajemníkem na kongresse v Cáchách a 
od r. 1831 do své smrti byl správcem I. od- 
dělení carské kanceláře. 



Tanera — Tangentová bussola. 



73 



2) T. Sergej Aleksandrovič, syn 
přcdcěL (* 1821 — t 1889), studoval práva 
a sloužil při svém otci. R. 1862 stal se stát. 
sekretářem a r. 1866 převzal úřad po svém 
otci. 

3) T. Sergej Ivanovic, pianista (* 1856), 
nabyl hudeb, vzděláni na moskev. konserva- 
toři a byl žákem Rubinštejnovým a Čajkov- 
ského, načež stal se prof. moskev. konserva- 
toře. Z jeho skladeb těší se největáimu úspě- 
chu komorní hudba. R. 1895 hrána v Petro- 
hradě jeho opera Orestija. 

Tanera Karl, spis. něm. (* 1849 — f 1904), 
sloužil od r. 1866 ve vojště bavorském, v le- 
tech 1877-80 navštěvoval berlínskou aka- 
demii voj., r. 1882 přidělen gen. štábu, r. 1887 
vystoupil z vojska a věnoval se spisovatel- 
stvi. T. vykonal mnoho cest po Evropě, 
přední Asii a sev. Africe a napsal řadu spisů 
z dějin válečných, z nichž uvádíme: Ernste 
v. heitere Erinnerungen eines Ordonan\offt\iér$ 
(Mnich., 1887, 2 sv., 7.vyd. 1898; illustr.vyd. 
1895); Deutschlands KrUgt von Fehrbettin bis 
Kóniggráti (t., 1891—94, 9 sv.); Sekery und 
Ema aus dem SoldatenUben (Berl., 1892); 
Deutschlands Kámpfe in China (t., 1901) a j. 
Dále napsal: Nser-ben Abdallah, der Araber^ 
friti (t., 1895); Das Kismet Kurt Róders (t., 
1896) a jiné spisy pro mládež. 

Taafana nebo Tamfana, název staro- 
germánské bohyně, ctěné v území Marsův 
mezí Emži a Lippou. Svatyni její (spíše háj 
než chrám) s půdou srovnal Germanicus r. 14 
po Kr. Původ slova nejistý. klk. 

Taag^, přední přistav v Něm. Vých. 
Africe, hl. m. okresu t. jm., naproti ostrovu 
Pembě, má asi 8000 obyv., z nichž kol 100 
Evropanů, hlav. celní úřad, 9kresní soud, 
evang. a katoL missii, vlád. školu a j. Roz- 
květ jeho závisel vždy na karavannim ob- 
chodě s vnitrozemím a zejména s okolím Ki- 
lima Ndžara, pročež něm. vláda počala odtud 
budovati usambarskou dráhu k jez. Viktoria 
Mjanza a dovedla ji posud do Korogve 
v délce 84 km. Okres má 57.000 domorodců, 
93 Arabů, 169 Hindův a 190 Evropanů, nejv. 
Němcův. 

Taairuiiika, jezero afr., viz Kongo, str. 
684*. — T-ku objevili 14. ún. 1858 Burton 
a Speke. 

TaacTMita viz Tečná. 

Taac^entOTá bussola jest stroj k měřeni 
intensity proudu galvanického na základě 
elektromagnetického působeni proudu. Zá- 
kladní části t-vé b-1^ jsou kruhové vinutí, 
malá dek li nač ni magnetka a zařízení, 
jimž lze úchylku magnetky odčítati. Kru- 
hové vinutí t-vé b-ly staví se vertikálně, do 
roviny magnetického poledníku, kontrolou 
je tu postavení jehly, jež je zavěšena (nebo 
podepřena) právě ve středu kruhového vinuti 
neb alespoň na přímce vedené středem kru- 
hového vinutí kolmo k jeho rovině. Obec- 
nější tento případ znázorněn jest ve vy obr. 
č. 4166., kde V značí kruhové vinutí, jímž 
prochází proud mčřené intensity í, OC přímku 
jdoucí středem kruhového vinuti O a kolmo 



k jeho rovině, C místo, kde je zavěšena (nebo 
podepřena) malá magnetka. Podle zákona La- 
placeova elementární část vodiče dS působí 
na jednotkový pól v C umístěný silou, jež 




Č. 4166. 

jest kolmá k rovině proložené obloučkem d S 
a průvodičem q a jejíž velikost jest dána vý- 
razem •* /f • 

Q* 
Sílu tuto lze rozložiti ve dvě složky, 

d F sin a = dh a dF cos a = dv. 
Když se sečte působení všech elementů ds 
kol dokola, zruší se složky dv a složky dh se- 
čtou se v součet 



A — - 



-27tr = - 



i27tr> 



Hmr 



r (r«+jc«)r 

Touto silou otáčí se malá magnetka kolmo 
k rovině vodiče V\ do roviny vodiče V pu- 
zena jest však horizontální 
složkou zemského magne- 
tismu H, Obč magnetická 
pole (viz vyobr. c. 4167.) 
skládají se v pole výsled- 
né, určené vztahem 

H 

kterýž vztah patrně platí 
nejen pro magnetku o pó- 
lech jednotkových, ale i 
pro póly + m a — m jed- 
notek magnet, množství obsahujících. Pro 
umístění magnetky do středu kruhového 
vodiče V jest však j:««0 a tudíž 




Č. 4167. 



h-^ 



i. 2 i 



tak že 



tgqp = 7 



H.r 



1.2 Jř 



Hr 

Čili I « — — tg op. 

2 TT *^ 



Pokud nepřihlížíme k časovým změnám ho- 
rizontální složky zemského magnetismu, jest 

člen —^ — veličinou stálou a nazývá se re- 
á ti 

dukčním faktorem t-vé b-ly. Má-li bus- 
sola n závitů kruhových, zmenší se redukční 
faktor její «-kráte. Intensita proudu mčří se 
tedy při t-vé b-le tangentou úchylky, a to 
podle hořejšího výrazu měrou absolutní, t. j. 
v jednotkách rovnajících se deseti ampčre. 
Pro měřeni intensity v jednotkách ampěre 
jest redukční faktor desetkráte větší. 

Zvláštní t-vou b-lu sestrojil Gaugain. Vi- 
nutí kruhové vinuto jest na plášti komolého 
kužele, v jehož vrchole nalézá se malá mag- 
netka. Otvor kužele \est t>"^' 26', t. j. takový, 



74 



Tanger — Tangermann. 



ie x=s:^r. Redukční faktor jest pak při 
n vinutích 

^•'^':-^. 0-2225^. 
16 nn n 

Helmholtz upravil tuto b-Iu symme- 
tričky, tak Že také na druhé straně jehly 
nalézalo se souhlasné vinuti na plášti kuže- 
lovém, čímž dosaženo nejen větši citlivostí 
stroje, ale i jiných výhod. 

Ob ach sestrojil t-vou b-lu, při níž bylo 
možno kruhové vinutí skláněti z roviny ver- 
tikální a tím zvětšovati redukční faktor. 

T-vé b-ly mívají několik oddělených vi- 
nutí, na př. dvě, která lze spojovati vedle 
sebe neb za sebou; tím citlivost stroje se 
mění a lze ho užíti pro větši rozsah měřeni. 

Tangentový zákon plati u t-vó b-ly přesně 

Íen pro ty podmínky, jejichž platnost při 
lořejšim odvození předpokládáme. Má-li vi- 
nutí kruhové příčný průřez poněkud větší, 
neni-li jehla magn. příliš krátká, pak jest re- 
dukční faktor b-ly závislý na průřezu vinuti, 
na délce magnetky a tcž i na úchylce jehly, 
tak že, přesně vzato, tento faktor přestává 
býti konstantou. 

Myšlenka sestrojiti t-vou b-lu připisuje se 
De la Riveovi r. 1824. První popis t-vé a 
sinusové b-ly podal Pouillet r. 1837 ve 
zprávách pařížské akademie (Nro. 567) a 
v Poggendorťfových Annalech 4^, 231, 1837. 
Poggendorff zdokonalil oba stroje r. 1840; 
téhož času užil pak W. Weber t-vé b-ly 
k absolutnímu měření intensity proudové. 
V přítomné době (1905) užívá se t-vé b-ly 
řidčeji a řidčeji, a to pro malou její citlivost. 
Za to stoupá obliba rozmanitých galvanome- 
trů, zejména zrcadlových, jejichž citlivost jest 
neobyčejná a při nichž pro malé úchylky 
platnost zákona tangentového úplně se osvěd- 
čuje. Srv. Galvanometr, Galvanoškop. 
Podrobnosti viz na př. J. Kohlrausch, Leit- 
faden der prakt. Physik (10. vyd. Lipsko, 
1905). nvk. 

Tangr^r ftandžer, šp. tancherj, arab. 7an- i 
d^a, angl. Tandja, Tangier [tenžírj, přední, | 
opevněný přistav Marokka, na atlant, stranc i 
Gibraltarské úžiny, 22 km v. od m. Spartelu, 
188 km od Fésu, rozkládá se při polokruho- | 
vité zátoce amfitheatrálně na holém svahu 
pobřežním, ovládáno jsouc polorozpadlou 1 
kasbou. Tato podobně jako Vel. Mešita ná- i 
leží mezi přední památicy marockého slohu 
arabského. Město s úzkými spletitými ulic- | 
kami obklopeno je zubatou zdí, chráněnou | 
četnými baštami a opatřenou třemi branami, j 
za městem ukrývají se v zeleni stromů villy ; 
Evropanů poloorientálně zbudované. Obyva- 
telstva velmi smíšeného jest asi 25—30 tisíc 
duší, z nichž jest kol 8000 Židův, bydlících 
v samostatném, špinavém ghettu, na 5000 
Španělů, namnoze chudých, a 1000 jiných 
Evropanů, příslušníků diplomatického zastou- 
peni a obchodníků. V zimě uchyluje se sem 
mnoho evrop. hostí. Evropané mají tu katol. 
kostel, svou nemocnici a jejich vlivem zří- 
zeny tu byly sady a elektrické osvětlení. 



Mimo to žije tu dosti černošských otrokův. 
Hlavní význam T-u záleží v obdiodě, poně- 
vadž jeho obchod repraesentuje asi čtvrtinu 
všeho obchodu marockého. Ale přístav není 
chráněn proti sev.-záp. větrům, je nepřístupný 
velikým lodím, tak že vykládání zboží děje 
se pomoci malých bárek, a mimo to zanáší 
se na jihu státe pískem. Dovážejí se hlavně 
anglické látky bavlněné, hnědý cukr, čaj, 
brazilská káva, franc. hedvábí, svíčky, bílý 
cukr a vlněné látky, značný podíl má i Ně- 
mecko, pak Rak.-Uhersko, s nimž prostřed- 
kuje spojení terstská linie Terst- Rio Janeiro. 
Ve vývoze převládá živý dobytek do Gibral- 
taru, drůbež, vejce, kůže a jemné kožky do 
Francie, střevíce do Sýrie a Turecka, vosk, 
datle, kukuřice a j. Vývoz však poněkud 
klesá následkem konkurrence Rabatu, LaraŠe 
(El Aráiše). Pro svůj význam obchodní a 
vhodné spojení s Evropou T. stal se sídlem 
diplomatických zástupcův a konsulů všech 
evrop. velmocí, kdežto zástupcem sultána ie 
tu referent zahraničního ministerstva. ~ T. 
prodělal skoro všechny hlavní epochv Středo- 
zemního moře. Již v době foinicke byl pří- 
stavem obchodním, v době římské, kdy slul 
Tingis, rozkvetl rychle, stav se za Augusta 
svobodným přístavem, za Claudia hl. m. pro- 
vincie Tingitany. Udržel se za vlády byzant- 
ské, vandaTské i arabské, kdy hojné byl na- 
vštěvován Benátčany. Konečně padl po tro- 
jím útoku do rukou Portugalců r. 1471 a dán 
byl r. 1662 věnem Karlu II., králi anglickému. 
Ale všechny snahy tohoto krále o rozkvět 
T-u rozbily se o neústupnost parlamentu, až 
r. 1684 byf Angličany opuštěn a padl do ru- 
kou Arabův, jimž od té doby náleží. Dne 
6. srpna 1844 byl bombardován Francouzi, 
načež byl tu ujednán mír 10. záři. Srv. Con- 
sin, T. (Pař., 1902). 

Tang^ermanii W i I h e 1 m, starokatol. theo- 
log a spis. (* 1815 v Essenu). Byl zprvu za- 
městnán v závodě strojnickém a teprve, když 
mu bylo 23 let, odhodlal se ke studiu a pn- 
pravoval se nejprve soukromě, potom ve- 
řejně v MUnsteru a v Mnichově k theologii 
a r. 1845 byl vysvěcen na kněze. Byl pak od 
r. 1846 kaplanem, r. 1864 farářem v Unkelu 
nad Rýnem. Poněvadž však se zdráhal uznati 
vatikánské dekrety z 18. čce 1870, byl zba- 
ven svého úřadu a r. 1872 z cirk ve vyobco- 
ván. Stal se pak starokatolickým farářem 
v Kolíně n. R. Na tento spor s arcibisknpem 
kolínským vztahují se jeho spisy: Petrusund 
Paulus (Bonn, 1870); Die rómischjesuitische 
Neuerung (t., 1871); Zur Charakter i Uik der 
kirchlichen Zustánde (2. vyd. Lip., 1874). Mimo 
to vydal řadu spisů, většinou pod pseudo- 
nymem Victor Granella, z nichž uvádíme: 
Wahrheit^ Schónheit und Liebe^ philosophisch- 
ásthetische Studien (Lip., 1867); Patriotische 
Lieder und Zeitgedichte (Bonn, 1871); Aut 
\wei Welten, Wahrheit und Dichtung (Lip , 
1871); Diotima^ kulturhistorische Novelle (Ko- 
lín n. R. a Lip., 1873); Her^ und Welt, Dich- 
tungen (Lip., 1876); Philosophie und Christen* 
tum in ihren Be\iehungen \ur Kultur und Re- 



Tangermiinde — Tanchelm. 



75 



Ugionsjrage (t, 1876); Dos liberale Princip in 
weimer cthischen Bedeutungýúr Staat u. Kirche 
(3. vyd. Kolín n. R., 1886); Sions Harjen- 
kiánge (Bonn, 1886); Philosopkie und Poesie^ 
Sonettenkránie (Kolin n. R. 1886); Neuer Frůh- 
Ung, neues Leben, Zeitbetrachtungen (Essen, 
1889); Nátur und Geist, spekuiative Erórte* 
rungen (Gotha, 1894); Leben, Licht und Liebe; 
eine Weihnachtsgabe (Lip., 1894); Morgen und 
Ab€nd\ Erinnerungen, Lebensbilder und Selbsť 
bekenntnisse (t., 1895); Blumen und Steme^ 
básně (t., 1896). T. žije v Kolíne n. R. 

Taaí^rmiuide, m. ▼ okr. stendalském 
pms. vlád. obvoda magdeburského, na 1. 
břehu Labe, sev. od Magdeburka, při trati 
Stendal-T., má 11.536 obyv. (1900), většinou 
evane. Ze starší doby zachovaly se hradby, 
2 brány, chrám sv. Štěpána z XII. stol., hrad 
založ, v době Karla Vel., v němž umístěn 
nyní soud, starobylá radnice; r. 1900 posta- 
vena tu socha Karlu IV. T. má čilý průmysl, 
zvláátě rozsáhlá je raffinerie, dále výroba 
řepkového oleje a moučky, loďařství, řilný 
obchod s obilím a uhlím, hlavně po vodč. 
Na blízku železárny TangerhQtte. R. 983 
arcib. magdeburský a markrabě Dětřich po- 
razili tu Srby. Tu sjednal r. 1362 magde* 
burský arcibiskup Dětřich zemský mír pro 
sev.-východ. říši Německou. Dne 20. říj. 1806 
ustupující Prusové poraženi tu od Francouzů. 
Srv. Gótze, Gesch. der Stadt T. (Stendal 
1871). 

Tan^l Michael, historik něm. {* 26. kv. 
1861 veWolfsberku v Korutanech), absolvo- 
vav jako žák Sickelův a MQhlbacherův ústav 
pro rakouský dějezpyt veVidni r. 1887, po- 
byl po dva roky v Říme, načež r. 1890 stal 
se úředníkem archivu ministerstva vnitra, od- 
kudž r. 1892 přeložen do archivu minister- 
stva ílnand, při čemž od letního běhu r. 1892 
byl docentem dějin středověkých a pomoc- 
ných věd při universitě vídeňské. V dubnu 
1895 povolán za mimořádného professora do 
Marburku v Hessich, odkudž v stejné hod- 
nosti dostal se v říjnu 1897 do Berlína, kde 
v červenci 1900 stal se řádným professorem 
a nástupcem Wattenbachovým. Od r. 1902 je 
členem ředitelství publikace Monumenta 
Germaniae historíca, od r. 1903 členem vě- 
decké rady pruského historického ústavu 
v Římě. Vydal: Die pápstlichen Kan^letorď 
nungen von 1200—íSoo (Inšpr., 1894); Schriýť 
tajeln ^ur Erlernung der lat, Palaeogretfte^ 
begrtindet von W. Arndt; neue erweiterte 
und umgearbeitete Auflage: I. seš. 3. vyd. 
1897; 4. vyd. 1904; II. seš. 3. vyd. 1898; 
4. vyd. 1906; III. seš. (Urkundenschrift) neu 
bcigefQgt (1903, Berl, G. Grote); Zur Bau- 
geschichie des Vaticans (>Mittheilungen des 
Instituts fQr Csterreich. G. F.* X, 428—442); 
Der votístdndige Liber Cancellariae des Dte^ 
triek von Nieheim (t., X, 464-466): Studien 
uber das Stiýtungsbuch des Klosters Zwettl 
(>Archiv f. 5sterr. Geschichte«, LXXVI. 263 
až 348); Die sogenannie Brevis nota uber das 
Lyoner Concil vom I24S (»Mittheil.« XII, 246 
až 253); Das Taxwesen der pápstlichen Kan\lei 



vom i3, bis lur Mitte d. /3. Jahrk. (t. XIII, 
1—106); Růckdatirung in Papsturkunden (t. 
XV, 128—130); Die Urkunden Karls des Gr. 
fůr Břemen und Verden (t. XVIII, 53—68); 
Die Fálschungen Chrysostomus Hanthalers (t. 
XiX, 1—54) ; Das Itinerář Her^og Leopolds VI, 
im J. 121J (>Blatter des Vereina f. Landes- 
kunde von Niederósterreich« XXXII, 1898, 
85—102); Die pápstlichen Register von Bene- 
dikt XII, bis Gregor XI, (»Festgaben fUr Btt- 
dinger*, 1898, 287-309); Die Fuldaer Privi- 
legienfrage (>Mittheil.«, XX, 193—252); Der 
Entwur/ einer Kónigsurkunde aus Karolinger- 
Xeit (>Neues Archiv*. XXV, 345—359); Der 
Entwurý einer unbekannten Urkunde Karls d, 
Gr. in Tironischen Soten (»Mittheil.« XXI, 
344—350); Der Jahresanfang in den Papst- 
urkunden d, 1 3, Jahrhunderts (>Hist. Viertel- 
jahrschrift«, 1900, 86—89); Eine Rota-Ver- 
handlung vom Jahre 1S2S (»Mittheil.«, Erg.- 
B. VI, 320—332); Die Urkunde Ludwigs d, Fr. 
fůr Fulda vom 4, Aug, Si 7 (» Neues Archiv«, 
XXVII, 9—34); Die Haft Silvio Pellicos 
(> Deutsche Rundsch.«, Januar, 1902, 58 - 75); 
Engelbert MúMbacher, Nachruf (>Neues Ar- 
chive XXIX, 266—274); Das Toiesjahr des 
Boni/atius (»Zeitschrift d. Vereines f. Hess. 
Geschichtec XXVII, 223-250): Die Echtheit 
des Ósterr. Privilegium minus (»Zeitschrift d. 
Savigny-Stiftung«, germ. Abteilung, XXV, 
258—286); Der Aufruf der Bischófe d, Magdě- 
burger Kirchenprovin:^ ^wr Hilfe gegen die Sla- 
ven aus d, Anfang d, 12, Jahrh, (» Neues Ar- 
chiv* XXIX, 183—191); Der Bericht Ottos 
von Freising uber die Erhebung Oesterreichs 
lum Heriogtum (t. XXX, 477-484); Gre- 
gor VII. jůdischer fíerkunýt? (t. XXXI, 159 
až 179). Nk, 

TaaffOTatl, z lat., dotýkati se. 

Tanguti (u Číňanů Si-fan), mongol. ná- 
rod příbuzný Tibefanfim, bydlící v sev.-vých. 
Tibete, v čin. prov. Kan-su, kolem Kuku- 
noru, děli se na několik skupin: na T-ty 
kuku-norské, Kara-T t^, Goliky a T-ty 
khamské. Svým vzezřením blíži se ruským 
cikánům jsouce postavy prostřední, zavalité, 
majíce černé vlasy i vousy, kteréž si holí, 
Černé veliké oči, nos přímý, leckdy i orlí. 
Živi se většinou chovem yaka a ovci, méně 
rolnictvím. Rolnici žijí často v polyandrii. 
Kočovní T. a jmenovitě Kara-T. jsou obá- 
vanými loupežníky. Buddhismus sice pře- 
vládá, ale dávná vira ve zlé duchy a áama- 
nistvi posud trvá. Důkladné zprávy o nich 
podali Prževalskij (v. t.), Pjaseckij, Potanin, 
Sven Hedin a j. 

Tanohelm, též Tanchelin (lat. Tanque- 
hnus, Tanchelinus), vášnivý náboženský no- 
votář XII. stol. v Nizozemí a Belgii, osob- 
nost poněkud záhadná a známá hlavně z hstu 
utrechtské diécése k arcib. Bedřichovi v Ko- 
líně n. R. z r. 1112 a ze životopisů sv. Nor- 
berta. Vystoupil na poč. XII. stol. v diécési 
utrechtské ve světském rouše, obrátil se kol. 
r. 1109 do Flander, putoval r. 1112 se svým 
soudruhem Evervacherem do Říma a vrátil 
se přes Kolín, kdež získal učně Manasse, po* 



76 



Tání — Tanis. 



byl r. 1113 v Bruggách, r. 1116 v Lovani a 
Antverpách, až byl posléze na lodi zabit od 
jakéhosi horlivého kněze. Učeni jeho rozší- 
řilo se teprve po smrti jeho, hlavně v Ant- 
verpách, kdež sekta tanchelmitů nalezla velmi 
úrodnou půdu. T. zavrhuje papeže, biskupy 
a knězi, desátky, svátosti, hlavně Nejsv. svá- 
tost oltáfni, dovoloval ukojeni všech chtíčů, 
halil sebe sama v božskou hodnost a za- 
snoubil se veřejně s obrazem mariánském. 
Přívrženci jeho byli mu slepě oddáni a plnili 
všecky jeho pokyny. Chtěje kořen sekty této 
v Antverpách zničiti, biskup cambraiský Bur- 
chard poslal tam probošta s 12 kanovníky 
ke chrámu sv. Michala kázati protí tanchel- 
movcům, ale nadarmo. Proto obrátil se na 
sv. Norberta a mladý jeho řád praemonstrát- 
ský, aby převzali obtížnou tu práci. Norbert 
r. 1123 spěchal do Antverp, a již na jaře r. 1124 
byly posledni stopy nauky T-ovy ty tam. Za 
odměnu založeno bylo opatstvi praemonstrát- 
ské u sv. Michala v Antverpách (1124), a 
Valtman, žák Norbertův, stal se prvním pro- 
boštem. Klášter zrušen byl r. 1796, shořel 
r. 1830 a jest nyní budovami úplně zasta- 
věn. Srv. Analecta Boland. XII., 441—446; 
Gl. Wauwermans, L'hérésie de Tanchelin 
(Antv., 1891); Ch. Huygens; A. Žák, Der 
heil. Norbert Herr von Gennep (Vid., 1900, 
str. 91 si.) AŽ. 

Táni, taveni, nazývá se přeměna skupen- 
ství tuhého v kapalné. Tak pravíme o ledu, 
že taje, o kovech, že se taví a pod. Za urči- 
tých podmínek nastává t. u látek kr y stál- 
il ckých při určité temperatuře, která se 
nazývá bodem t. Tento bod t. sluje nor- 
mál ným, když tající látka má při tlaku 
jedné atmosféry tutéž temperaturu ve svém 
celém rozsahu. Tak na př. kus ledu mající 
temperaturu 0^ přeměňuje se v nuUstupňo- 
vou vodu při tlaku jedné atmosféry, jest 
tedy tato temperatura normálním bodem t. 
ledu. U látek amorfních není náhlého pře- 
chodu mezi skupenstvím tuhým a kapalným, 
látky, jako sklo, tuky a pod. měknou při za- 
hřívání a přecházejí s rostoucí temperaturou 
znenáhla v stav kapalný, tak že nelze tu mlu- 
viti o určitém bodu t. Ochlazuje -li se kapa- 
lina, která z tuhého tělesa povstala t-m, na- 
stane přeměna skupenství kapalného ve sku- 
penství tuhé při temperatuře, která se na- 
zývá bodem tuhnutí či mrazu (v. t.). Za 
stejných podmínek bod t. a bod tuhnutí sou- 
hlasí; ochlazuje-li se kapalina v klidu, na- 
stává často její přechlazení, t. j. kapalina 
setrvává ve svém skupenství, ačkoliv nabyla 
temperatury nižší, než jest její bod t. Tento 
stav kapaliny jest však labilní; často stačí 
mechanický otřes, nebo styk s krystallem 
téže látky, aby nastalo náhlé tuhnuti, prová- 
zené stoupnutím temperatury na normálný 
bod t. Přemnohé látky t-m zvětšuji svůj ob- 
jem, výjimkou jest led, který t-m ve vodu 
nabývá objemu menšího. V souhlase s tímto 
úkazem jest působení tlaku na bod t. 
U ledu bod t. zvýšeným tlakem se snižuje, 
u látek, které t-m' nabývají většího objemu, 



rostoucím tlakem bod t. se zvyšuje. U těchto 
látek zvýšený tlak zvětšuje překážky při pře- 
měně skupenství, u oněch látek naopak tlak 
t. pomáhá. K t. potřebí jest energie tepelné, 
která se vynaloží na změnu skupenství. Teplo 
spotřebované pro hmotu jednoho grammu 
na změnu skupenství při temperatuře t. sluje 
skupenským teplem t. Led má velmi 
značné teplo skupenské; aby roztál 1 gramm 
ledu při 0^ a tlaku 1 atmosféry, jest potřebí 
přivésti této hmotě 80 kalorií tepla. Vliv 
tlaku na t. ledu jeví se zajímavým úkazem 
regelace ledu (viz Led). Zvýšením tlaku 
o jednu atmosféru sníží se bod mrazu ledu 
o 0-0072** C. Výsledek tento určený experi- 
mentálně Dewarem, je v plném souhlasu 
s theoretickým číslem, které poskytuje me- 
chanická theorie tepla. Tato theorie vykládá 
též snížení bodu t, jež jeví roztoky oproti 
čistým rozpustidlům. Theorie ukazuje, že toto 
snížení bodu t. silně zředěného roztoka 
přímo jest úměrné čtverci bodu t a nepřímo 
skupenskému teplu t. rozpustidla. Pro vodní 
zředěné roztoky jest toto sníženi bodu mrazu 
dáno výrazem 

^ 7 = 1-86 « , 
kde n značí koncentraci roztoku,, měřenou 
počtem grammolekul, rozpuštěných v 1 / 
vody. Při slitinách a směsích některých soli 
pozoruhodným jest nápadné sníženi bodu t. 
pod bod t. kterékoliv látky ve směsi zastou- 
pené. Tak na př. taví se slitina PbSnBi^ 
(Roseův kov) již při 94°, ačkoliv body tavení 
látek ve slitině zastoupených jsou Pb.., 322\ 
5« . . . 232°, Bi . . . 269^ Podobně taví se směs 
chloridu sodnatého a draselnatého při tem- 
peratuře značně nižŠi, nežli jest bod t. které- 
koliv z obou látek. Vlastnosti této užívá se 
s výhodou při tavení minerálů a pod. Po- 
drobnosti viz v literatuře u či. Teplo, hod- 
noty bodů t. viz Landolt-B6rnstein, Physi- 
kalisch-chemische Tabellen (3. vyd. Berl., 
1906). Hvk. 

T&nlmbar viz Tenimber. 

Tanis (hierogl. Zanet, v bibli Coan, Távig\ 
město ve starověkém Egyptě při břehu nil- 
ského hrdla t. jm., mezi dvěma návějemi 
nemnoho nad okolní nížinou se zdvihající, 
bylo hl. městem čtrnáctého nomu dolnozem- 
ského. Původ jeho jest pradávný, bezpečně 
před dobou VL dyn., ježto nalezeno bylo 
v ssutinách jeho i měno faraóna Merira Papi L 
Amenemha L byl původcem velikého chrámu 
místního, jejŽ kolossy zdobili všichni násle- 
dující králové XU. dyn. Za XUI. a XIV. dyn., 
jakož i za Hyksoů T. bývala častě ji sídlem 
královským, zejména však za XIX. dyn. a 
zvláště za Ramsa II.; odtud byla výborně 
známa Isráélitům, u nichž zachovala se tra- 
dice, že T. byla o sedm let později než Heb- 
ron založeno. Výlučným sídlem královským 
byla T. za XXUI. a XXIV. dyn., pročež 
XXIU. dyn. zvána byla Tanitskou. Za XXVI. 
dyn. počal se úpadek, ale s menším význa- 
mem T. udržela se až do dob císařských; za 
prvých dob křesťanských bývala ještě sídlem 
biskupským a zanikla nepochybně po při- 



Tanjibs — Tanner^ 



77 



diodu Arabfi. Ssutíny její, dnes Sán zvané, 
jsou nejrozsáhlejší po vSí Deltě. Značné jsou 
zbytky velikého chrarou z cihel zbudovaného 
zdéli 305 m a zšiři 215 m, v němi jsou kar- 
tuje králův od Merira Papi I. až po Se- 
šonka lU., a menšího chrámu žulového. Z vý- 
tvarných památek jest nejzajímavější t. zv. 
hyksojský sfinx, r. 1860 Mariettem obje- 
vený. Pik. 

TanJibs [tenžibs], jemná, lehká, málo škro- 
bená tkanina bavlněná, 75 až 125 cm široká; 
hotovi se z příze 6'8. 32 až 40 angl. a má 
19 niti osnovných v 1 cm šířky. Beroušek, 

Taajore viz Tandžúr. 

TaauEred: 1) T. z Hauteville, norman- 
ský rytíř XI. stol., jehož 10 synů přišlo 
v 1. pol. XI. stol. do dolní Itálie a založilo 
tam panství Normanů (srv. Sicílie, str. 125a). 

2) T., hrdina prvé výpravy křížové, syno- 
vec Bohemunda I. Tarentskeho, provázel to- 
hoto r. 1096 na prvé vjjpravě křížové, vyzna- 
menal se při dobývání Nikaije, po vítězství 
u Dorylaea zmocnil se Tarsa, jejž však musil 
odstoupiti bratru Gottfrieda Bouillonského 
Balduinovi, naČež vyznamenal se opět před 
Antiochii i při dobyti Jerusalema. Později se 
usadil v sev. Palestině a byl od Gottfrieda 
jmenován knížetem Galilejským. Později se 
tohoto knižetstvi vzdal, nejsa spokojen s vol- 
bou Balduina za krále jerusalemského. R.1101 
ujal se správy knižetstvi Antiochijského, ježto 
Imíie Bohemund, bratr T-ův, byl od Sara- 
cénů zajat Bohemund sice r. 1103 se vrátil, 
ale již r. 1104 vzdal se knižetstvi definitivně 
ve prospěch T-ův, jenž pak panoval až do 
své smrti 5. pros. 1112, dobyv značných 
území v Sýrii a Kilikii. Slávu T-ovu zvelebil 
Tasso, jenž jej učinil hlavním hrdinou svého 
>Osvobozeného Jerusalema*. Srv. Raoul de 
Caen, Gesta Tancredi (v Guizotově »Collec- 
tion des mémoires«); Delabarre, Histoire de 
Tancrěde (Pař., 1822) ; Kugler, Boemund und 
T., Fůrsten von Antíochien (Tub., 1862). 

3) T. z Lecce, král sicilský (1190—94), 
nemanželský syn vévody Roji^era Apulského 
a vnuk sidl. krále Rogera II., byl po smrti 
Viléma II. r. 1190 od národní strany v Pa- 
lermě zvolen za krále, načež s úspěchem 
hájil trůnu proti císaři Jindřichu VI. Po T-ově 
smrti musil jeho nezletilý syn Vilém III. 
vzdáti se trůnu a zemřel po několika letech 
na hradě Hohenembsu. 

Tann, m. v okrese gersfeldském prus. 
vlád. obvodu kasselského, nad Ulsterou, lev. 

Sřítoku Viravy, a při trati Fulda-T., z. od 
leinink, má 1014 obyv. (1900), textilní prů- 
m^^l a chov dobytka. 

Taima, m. v okrese schleizském v kniž. 
Reusském ml. linie, sev. od Hofu, má 1690 
obyv. (1900); vyšíváni a tkalcovství. 

Taaiiabercry Annaberg, čes. Sv. Anna, 
far. osada v Čechách, hejtm. Domažlice, okr. 
a pš. Nová Kdyně; 2 d., 4 obyv. č. (1900), 
poutničky kostel sv. Anny s rod. hrobkou 
hr. Stadionů a Itř. šk. 

T^naahUl Robert, básník skot. (* 1774, 
t 1810). Byl tkalcem a skládal písně, jež 



8 nápěvy R. A. Smitba záhy zobecněly. Vy- 
dal také Púems and songs (Glasgow, 1807, 
pak r. 1851). Z jeho básni jsou nejznámější 
Jessjr^ the flawer o/ Dunhlane a The song of 
the battle of Vittoria. Později upadl v za- 
dumčivost a v návalu šílenství sáhl si na ži- 
vot. Sebrané jeho spisy vyšly v Glasgowě 
s biograňí (1838 a 1879). Mnohé z jeho prací 
vyrovnají se i básním Éurnsovým. 

Tannawa viz Žďánov. 
I Tannaivegr^ Tannenweg, Dannaweg, 
I ves v Čechách, hejtm. Planá, okr., fara a ps. 
Kynžvart; 22 d, 143 obyv. n. (1900), Itř. šk. 
I a mlýn. 

I Tmanbergr viz Johanu esruhe. 
I Tanndorf viz Jedl ina 4). 
I Tmaneberg, Tannenberg, ves v Ce- 
chách, hejtm. Ces. Lípa, okr. Hajda, fara a 
pš. Blottendorf; 17 d., 93 obyv. n. (1900), 
živících se sklářstvim. 

Tannenberirs 1) T., ves v Cechách, viz 
Tanneberg. — 2) T., viska t, hejtm. a 
okr. Cheb, fara Hor. Lomy, pš. Mar. Lázně; 
5 d., 18 obyv. n. (1900). 

8) T., vesnice v kraji Osterode pruského 
;vlád. obvodu královeckého, má (1900) 244 
I obyv. evang., velkostatek a jest známa po- 
rážkou Německých rytířů, kteří pod vede- 
I nim velmistra Úlrícha z Jungingen podlehli 
; tu 15. čce 1410 vojsku spojených Poláků a 
i Litevců, skoro dvakrát silnějšímu. Dříve mělo 
se za to, že v bitvě té bojoval též Jan Žižka 
z Trocnova, míněni to však ukázalo se 
mylným. 

Taimmidorfs 1) T., ves v Čechách, hejtm. 

Rumburk, okr. Varnsdorf, fara a pš. Jiřetín; 

1 24 d., 82 obyv. n. (1900), myslivna a žel. sta- 

I nice Tannenberg-T. na tr. Č. Lípa-Georgs- 

|walde a Podmokly- Varnsdorf. 

2) T., Brod Sedmihradský nebo Brad, 

viz Brod 13). 

Tmanenwefl^ víz Tannaweg. 

Tanner: 1) T. Jan, člen řádu jesuitského 

j a spis., rodem z Plzně (♦ 1623 — f 1694), 

do řádu vstoupil r. 1645 a uČil pak v Praze 

po 11 let v koUeji filosofíi. Poslán byv do 

Olomouce, učil tam theologii, zároveň však 

byl i kazatelem akademiclr^m a předsedou 

> latinského spolku. R. 1677 stal se kancléřem 
; olomoucké akademie. R. 1681 vrátil se do 

> Prahy a spravoval tu konvikt u sv. Barto- 
' loměje, od r. 1683 byl zpovědníkem arci- 
biskupa Jana Fr. z Valdšteina. Ještě v tomto 

■ postaveni kázával, horlivě podporoval dě- 
dictví Svatováclavské a vyměňoval knihy ne- 
katolické za ty, iež dědictví vydalo. Spisoval 
latinsky, německy a českv. Latinský jeho ži- 
votopis Alberta Chanovskeho ( Vir apostolicus, 
vyd. v Kolíně 1660) vyšel i česky v Praze 
r. 1680, mimo to psal o pánech fe Stem' 
herka a ^ Valdšteina^ Dějepis města Plxné (jnkO' 
pis) a popis císařského poselství hrab. z Leslíe 
k Portě Otomanské, jehož asi sám se účastnil, 
kterýžto popis vyšel i česky skrze J. Arnolta 
z Dobrosiavina r. 1669. Na stavech českých 
vymohl ozdobeni poutní cesty z Prahy do 
Staré Boleslave 44 kamennými kapličkami. 



78 



Tannery — Tannháuser. 



ozdobenými výjevy ze života Panny Marie a 
8V. Václava; k torna vydal pak modlici knihu 
latinsky. Česky a némecky r. 1680. Jiná mo- 
dlici kniha od něho, Pramen Aíarjanský; vy- 
dána latinsky a česky již r. 1653 (F. Menčik 
v ^ČCM.«, 1883; Jireček, II.. 285 si.). JNk. 

2) T. Matěj, bratr před., provinciál je- 
suitský v Čechách, rod. z Plzně (* 28. ún. 
1630 — t 8« ún. 1692 v Praze), do řádu vstou- 
pil již r. 1646, pak učil naukám humanitním 
a filosofii v Praze. V Olomouci učil theo- 
logii, zvláště vykládal Tomáše Aquinského. 
Vrátiv se do Prahy spravoval tu kollej staro- 
městskou i novoměstskou. Rektorem univer- 
sitním byl r. 1672 a 1674. Provinciálem zvo- 
len r. 1676 a dvakráte byl delegován do 
Řima k volbě generála řádového. Jako pro- 
vinciál pečoval horlivě o zachováváni kázně, 
nedbaje při tom rodu ani hodnosti osob, 
sám také přísně se jí řídě. Vydal v Praze 
r. 1666 Historii o hoře Olivetské blife Štram- 
herka na Moravě. Z lat. přeložil Bič Kristů 
na beibofné v chrámu Páni a rozpustilé při 
službách Bocích (r. 1673). Latinský spis jeho 
Té^ký- soud přeložen podle přáni arcibisku- 
pova do němčiny (Jir., II., 286; >ČČM.«, 1883 
a 1885). JNk. 

3) T. Bernard Leopold František, 
jesuita, rodilý Pražan (rok nar. a úmrti ne- 
znám), opustil r. 1676 Prahu a vstoupil do 
služeb knížete Czartoryského v Polsku. 
R. 1678 byl v družině Czartoryského i Sa- 
piehy, kteří vedli poselstvo do Moskvy. Po- 
byl s nimi v Moskvě asi 3 měsíce, stýkaje 
sé horlivě s tamním obyvatelstvem, tak Že 
se přiučil i ruštině. Bylo mu nabídnuto misto 
v rus. službách pro jeho znalost jazyků, ale 
T. odmítl a po skončení poselství vrátil se 
do Prahy. Cestu do Moskvy, jakož i vypo- 
zorované zvyky a řády rus. popisuje ve svém 
díle Legatio Polono-Lithuanica in Moscoviam 
(Norimb., 1680 a 1689). Jeho znalosti rus. 
národa a jazyka lze však mnoho vytknouti. 
Rus. překlad T-ova díla vydal J. Ivakin (Mosk., 
1891). Skč, 

Tannery [tanríl: 1) T. Samson Paul, 
mathematik franc. (* 1843), studoval na poly- 
technice pařížské, r. 1886 stal se ředitelem 
státní továrny na tabák v Pantině. Zanášel 
se hlavně dějinami mathematiky a souvisící 
s ní filosofii vůbec a řeckou zvlášť. Byl od 
r. 1876 stálým spolupracovníkem Žurnálů 
»Revue philosophique« a od r. 1878 > Bulle- 
tin des sciences mathém.«, do nichž napsal 
velikou řadu pojednáni. O sobě vydal: Fnfgin. 
onomatomancie math, (Pař., 1885); Lettres 
arithm. de Nic. Rhabdas (t., 1886); Púur Vhi- 
stoiredela science helléne (t., 1887); Histoire 
de l'astron, ancienne (t., 1893); Epaphroditus 
et Vitruvius Rufus (t., 1896) a j. Vydal: Dio- 
phanti opera omnia cum graecis commentariis 
(Lip., 1893—95); Oeuvres de Fermat (Pař., 
1891—96); Oeuvres de Descartes (5 sv. t., 
1897—1903 s Ch. Adamem). 

2) T. Jules, bratr před., mathem. (* 1848), 
stal se r. 1875 suppl. protessorem theor. a 
exper. mechaniky na Sorbonně v Paříži, 



r. 1884 vicedirektorem studii na École nor- 
mále sup. Jsa od r. 1876 spoluredaktorem 
žurnálu > Bulletin des sciences mathém. et 
astronomiques« uveřejnil v něm pojednáni: 
Sur le pian osculateur aux cubiques gauches 
(1876); Sur les substitutions linéaires par les^ 
quelles une formě quadratique temaire se re^ 
produit elle-méme (1876); Notě relative auje 
ýormes binaires du troisiéme degré (1877) a j. ; 
v >Annales scientifiques de l*École norm. 
sup.« uveřejnil: Propriétés des intégrales des 
équations différtntielles linéaires á coéfficients 
variables (1875); Sur les intégrales eulériennes 
(1882) ; Introduction a la théorie des fonetions 
d*une variable (Nouvelles annales de math., 
1886) a j. Samostatně vydal: Éléments de la 
theorie des Jonctions eíliptiques (s Julesem 
Molkem, 1893—1901, 4 sv.); Introduction á 
la théorie des nombres et de Valgébre supérieure 
(1894); Traité ďarithmétique (1896). 

Tanneur [-n6r] Philippe, franc. malíř 
pohledů námořních (* 1795 — t 1873). Pro- 
cestoval svoji vlast kříž na kříž, navštívil 
Itálii a pozván byv r. 1835 od cis. Miku- 
láše I., aby vymaloval důležitější válečné pří- 
stavy ruské, odebral se na Rus, kde ztrávil 
20 roků. U něho učil se malbám námořním 
1 1. K. Ajvazovskij. 

I Tannh&nser, také Ta n h u s e r, něm. min- 
nesinger ze XIII. stol., bezpochyby ze Salc- 
! purska nebo z Bavorska, žil na dvoře ra- 
I koňského vévody Bedřicha II., vedl si asi 
I velmi nevázaně a promarniv své jmění cho- 
I díl pak po Německu dvůr ode dvora (v le- 
tech 1240—70). Byl znamenitý humorista a 
po příkladě Neidhardtově se zálibou ve svých 
písních přeplněných učeným nesmyslem a 
cizími slovy líčil selský život a hrubě smy- 
slnou lásku. Přičítá se mu také didaktická 
báseň fíofxucht, asi neprávem, a píseň ka- 
jící, která asi zavdala příčinu k pověsti níže 
uvedené. Básně T-ovy vydal v. d. Hagen 
v »Minnesinger« (Lip., 1838) čís. 90, Hof- 
zucht v 6 sv. Hauptovy »Zeitschrift fUr deut- v 
sches Alterthum« (t., 1848). Srv. Siebert, T., 
Inhalt und Form seiner Gedichte (BerU, 
1894). K dobrodružnému životu T-ovu pojí 
se německá pověst o rytíři T-ovi, který 
se dostal do hory Venušiny chtěje shléd- 
nouti její divy. Když však po jisté době strá- 
vené ve hříšných slastech lítost jej jala, pu- 
toval kajícně do Řima k papeži Urbanovi IV. 
hledaje tam odpuštěni svých hříchů. Papež 
však, který právě držel v ruce suchý prut, 
pravil, že nedosáhne milosti boží, jako ten 
prut se nezazelená. T. vrátil se všecek zou- 
falý k paní Venuši na H6rselberg, ale prut 
již třetího dne počal se zelenati. Papež vy- 
slal posly na všechny strany, aby vyhledali 
T-a, kterého však nikde nenalezli. Srv. Uhland, 
Alte hoch- u. niederdeutsche Volkslieder, 
sv. 1. (3. vyd. Štutg., 1893). Legendu tuto 
lze stopovati aŽ do XIV. stol., ale zdá se, 
Že je mnohem starší. Nověji zpraco^i po- 
věst tuto Tieck, Heine, zejména však ve své 
básni a opeře Rich. Wagner, který ztotožnil 
T-a s Heinrichem von Ofterdingen uváděje 



Tannin — Taňski. 



79 



jej k zápasu pěvců na Wartburce. Operu 
o T-ovi složil také C. A. Mangold na slova 
Dallerova (provoz. 1846, v novém zpracováni 
od £. Pasquéa provedeno 1830 v Darm- 
stadte). Srv. Grásse, Der T. und ewige Jude 
(2, vyd. Dráiď., 1861); Zander, Die Tann- 
h&nsersage und der Minnesinger T. (Králo- 
vec, 1858); Óhike, Zu T-s Leben und Dich- 
ten (t«, 1890); Erich Schmidt, T. in Sage und 
Dichtung (Výmar, 1892). 

Tannin či kyselina třislová (diga- 
lová), 
C,^H,^O^^C.HJiOH)^.CO,0,C^HJiOH)^.CO^H 

{'est látka v přírodě hojně rozšifená a v ně- 
kolika směrech výhodně upotřebovaná. Ve 
velikém množství nalézá se v duběnkách a 
v sumacho, v materiále to, z něhož výhradně 
se připravuje. Duběnky práškované extra- 
huji se směsi 30 objemů aetheru, 4 objemů 
vody a 1 objemu lihu; vodný výtažek od- 
dělí se od vrscvy aetherové a znovu smisi se 
s dvojnásobným objemem aetheru, který 
z něho vyjímá nečistotv; vrstva vodná oá 
vrstvy aetherové oddělená odpařuje se na 
vodní lázni do sucha. Výtěžek z duběnek tu- 
reckých bývá 60— 657o suroviny. Jde-li o pří- 
pravu t-u čistého, rozpouští se t. surový 
v roztoku soli kuchyňské a z toho sráží se 
přidáváním pevné soli kuchyňské, aneb ex- 
trahuje se z vodného roztoku octanem aethyl- 
natým. V průmysle většinou užívá se t-u su- 
rovéhOf po případě pouhého vodného vý- 
tažku z materiálu t-em bohatého. T. jest 
látka beztvará, chuti stahující, rozpustná ve 
vodě, málo rozpustni v absolutním alkoholu 
a téměř nerozpustná v bezvodém aetheru. 
Vodný roztok s chloridem železitým posky- 
tuje černošedou sraženinu, kterážto reakce 
tvoři základ inkoustů duběnkových. Hojně 
užíváno jest t-u v lékařství a v barvířství ke 
sráženi barevných laků na bavlně; k vydě- 
lávání kůže t-u samého se neužívá, nýbrž ji- 
ných tříslovin jemu blízkých. Fr. Pi^dk, 

Tnnnrecla, m. ve správ, okrese výmar- 
ském velkovév. Sasko- Výmarského, při trati 
Berka-Kranichfeld, má 1029 obyv. (1900), 
zříceniny hradu; tov. na kovové zboží, ple- 
teni proutěných výrobků, jest oblíbeným 
letním sídlem. 

Tannn-ola, Ta n - n u - o 1 a, pásmaté pohoří 
vybíhající k vých.-sev.-vých. z horského mas- 
sivu fiéluchy v horské soustavě Altajské, 
dělí území Kobdo — úvodí vnitrozemského 
jezera Ubsa-noru — na jižní straně od hor- 
ního úvodí Jeniseje na severu a táhne se až 
do úvodí horní Selengy. Má délku 600 km, 
dosahuje výšky přes 3500 m, jest hojně po- 
kryto sněhem, podnebí jest drsné, lesy řídké 
jen v údolích. Z průsmyků nejschůdnější 
Khamio-Daba ve výši 1430 m. 

Tuinwftld, okr. město v Cechách v údolí 
potoka Kamenického a při žel. dr. 2el. Brod- 
T. a Grflnthal-Liberec, v hejtm. jabloneckém, 
má 322 d., 22 obyv. č., 2838 n., 2 j. národ. 
(1900), far. kostel sv. Petra a Pavla z r. 1788, 
kongregace milosrd. sester sv. Kříže, dvě 
lOtř. školy obec., dvě 3tř. měžt. pro chl. a 



div., průmysl, pokrač. šk., veřej, nemocnici, 
2 pošt. a 2 telegraf, úřady, telefon ; slévárnu 
železa, strojírnu hospod, strojů, sklárnu, bru- 
sírny skla, výrobu zboží porculán., papírnu, 
prádelnu bavlny, broušení a sekání skla a 
sklen, perel, výrobu a obchod ve zboží bavl- 
něném. — Okr. soudmána rozloze 96*65 *m* 
3902 d., 1219 obyv. č., 27.565 n., 31 j. nár.; 
z 29.229 přitom, obyv. 26.332 katol., 219 evang., 
136 žid., 2542 j. vyzn., z nich 1384 muž., 1503 
žen. (1900). 

Tan-ra, správně Htamra, viz Quelpart. 

Taarek, zool., viz Cen tet es. 

TaallUo Luigi, básník ital. (* 1510 ve 
Venose — f 1568 v Teanu). Vstoupil do slu- 
žeb dvorských a provázel r. 1551 Dona G ar- 
ci a, syna místokrále neapolského. na cestě 
do Tunisu. Účastnil se také výprav proti 
Turkům, vynikaje osobní udatností. Později 
byl capi táno di giustizia v Gaetě. T. jest 
z nejdovednějších a nejoriginálnějších bás- 
níkův italských a zvláště jeno lyrické básně, 
k nimž nadchla jej láska k jisté vznešené 
dámě, bezpochyby Marii ďAragona, choti 
marchesa del Vasto, vynikají ohněm a ver- 
vou i dokonalou formou, jsouce plny nála- 
dových obrazů krajinných, byt i tu i tam ho- 
věly nevkusu tehdejší doby. Napsal // vende^ 
miatore (Neap., 1534), pro kterouž poetickou 
prvotinu, sic duchaplnou, ale poněkud kluz- 
kou, byly za papeže Pavla IV. jeho spisy 
dány na index. Ve Stant^e a don Pedro di 
Toledo (1547) líčí se zvláštní jemnosti roz- 
košné přímořské zahrady místokrálovy, kdežto 
Capitoli jsou většinou epištoly po způsobe 
Aríostových satir, dílem také burlesky po 
způsobe Berniově. Mimo to dlužno uvésti 
naučné básně Da balia (z pozůstalosti, Ver- 
celli, 1767) a // podere (Tur., 1769), nejlepší 
báseň italská toho druhu. Když Pius IV. 
zrušil zákaz spisů T-vých, T. napsal nábožen- 
ské epos, počaté již r. 1539: Lagrime di San 
Pietro (Neap., 1585), ač ho nedokončil. Zmínky 
zasluhuje také dramatická báseň z mladších 
let T-vých / due pellegrini (t., 1631). Básně 
T-vy vyšly jakožto Poesie liriche edite ed ine^ 
dite (Livomo, s udáním Londýn, 1782), pak 
od F. Fiorentina vydány v Neapoli r. 1882 
se životopisem a kommentářem; Capitoli gio' 
cosi e satirici od Volpicella (t.. 1870). Pravý 
text Lagrime di San Pietro vydán až r. 1606 
v Benátkách. Opere di Luigi T. (Ben., 1738) 
nejsou vydáním úplným. Srv. Flamini, Sulle 
poesie del T. di genere vario (Pisa, 1888); 
t., L'egloga e i poemetti di Luigi T. (t., 
1893). ^ 

TaAski: 1) T. Ignác y, veršovec polský 
(♦ 1761 — t 1805), byl ve službách Rzeczi 
pospolité a po jejím úpadku přišed o ma- 
jetek i úřad usadil se ve visce Izdebně, kde 
zemřel. Z jeho spisův nejdůležitější jest RC' 
lacja deputacji do eg^aminowania sprawjr. 
o bunty oskar{onych na sejmie lygo uc^y- 
niona. Jeho práce drobné a veršované vyšly 
po jeho smrti (Varš., 1808). íeho dcera byla 
Klementyna Hoffmannowa (viz Hoff. 
mann 1). 



80 



Tan-šui — Tantalos. 



2) T. Józef, publicista (* 1805 ve Var- 
šavě). Před r. 1831 sloužil ve vojsku pol- 
ském, potom odebral se za hranice, vstoupil 
do cizinecké legie francouzské, v niž dosáhl 
stupně kapitána. Za války krymské řídil kor- 
respondenčni kancelář francouzskou. Kromě 
četných článkův, otištěných v rozličných 
časopisech, vydal: VEspagne en 184S et 
iS44t littres iur les moeurs, politique et sur 
ia demiére révolution de ce pays {Pzř.t 1844); 
Tahleau statistique^ politique et moral du sy" 
stéme militaire de la Russie{t, 1833); Vqyage 
autour de la Chambre de députés de France 
(t., 1845—47); Holland House (t., 1848); Ow- 
quante années ďexil (t, 1880); Wspomnienia 
t wygnania (Krakov, 1881). 

Tan-iiil viz Tam-sui. 

T&nta, místo v dolním Egyptě mezi nil- 
skými rameny Damiettským a Rosettským. 
hl. m. provincie Garbie, leží při dráze Ká- 
hira-Alexandria a Káhira-Damiette, výcho- 
diště trati do Sibin el-Kumu. T. má 57.289 
obyv. (1897), zámek chedivův a krásnou me- 
Situ oblíbeného svatého Sejjida el-Bedavi. 
Proslulé jsou zdejší trhy výroční (v lednu, 
dubnu a srpnu), největší podniky toho druhu 
v Egyptě. 

Tantae molis erat Bomanam oondere 
geniem (lat.), tolik námahy stálo, řím- 
ský založiti národ. Citát z Vergiiiovy 
Aeneidy L, 33. 

Tantal a jeho sloučeniny. Chemická 
značka Ta, Atom. váha Ta = 183 (0 = 16), 
T. jest poslední posud známý člen podsku- 
piny prvků: vanad, niob, t., nalézajících se 
v sudých řadách (4., 6., 10; podle Brau- 
nera: 4., 6., 8.) V. gruppy periodické sou- 
stavy Mendělejeva. Povaha těchto členů jest 
zásaditější nežli korresp. členů řad lichých 
téže gruppy. Zásaditosti u nich přibývá se 
stoupající atomovou váhou. Nejvyšší oxydy 
však projevují se zřetelně charakterem ky- 
selým. V mnohých vlastnostech prvky tyto 
podobají se sousedním členům chrómu, mo- 
lybdenu, wolframu gruppy VI. Význačnými 
formami slučovacími u t-u jsou kysličníky 
typů /?,0, a R^Oi a jejich odvozemny. 

Na stopě t-u byl již r. 1801 Hatschett, 
ale teprve Eckeberg rok později přesně 
stanovil jej jako součástku yttrotantalitu. 
V přírodě t. jest dosti rozšířen v rozmani- 
tých, jmenovitě kyslikatých, sloučeninách, 
které velmi často provázeny bývají slouče- 
ninami niobu. Nejdůležitějšími minerály t-u 
jsou: tantalit, columbit-niobit, euxe- 
nit, sjímarskit, yttrotantalit. Naleziště 
jednotlivých těchto minerálů jsou: v Čechách 
(Pojizeří), v Bavorsku, Finsku (ostrov Ki- 
mito). Švédsku (u Ytterby), Rusku, Francii, 
Itálii, v jižním Grónsku, v Kanadě, ve Spoj. 
Obcích sev.-amer., jižní Africe, Japane, v Au- 
strálii (stibiotantalit) a j. 

Kovový t. pokoušeli se získati Berzelius, 
Rose, Marignac a j., ale získané produkty 
byly velmi nečisté. Též Moissan redukci 
kyseliny tantalové v elektrické peci obdržel 
jen t. znečištěný uhlíkem. Teprve v novější 



době Werner v. Bol to n udává přípravu 
čistého kovového t-u a to: 

a) elektrolytickou redukcí vodivých kys- 
ličníků vysoce rozžhavených a ve vakuu; 

b) tavením práškovitého kovu (přípravě- 
ného podle Berzelia a Roseho) v elektrickém 
oblouku a vakuu* 

Kovový t. roztavený připomíná barvou pla« 
tinu, jeho spec. hmota ^ 16*5, taje mezi 2250 
až 2300^ jest neobyčejně tažný. Několikráte 
do červena zahřát a kován nabývá tvrdosti, 
která neliší se valně od tvrdosti démantu. 
Na vzduchu se nemění, rozpálen oxyduje se 
pouze povrchně. Oproti kyselinám jest velmi 
resistentní, pouze fluorovodík poněkud jej 
rozpouští. Upotřebuje se ho výhodně podle 
návodu Fcuerleinova k výrobě elektric- 
kých žárovek. 

U sloučenin t-u známějším jest typ RX^^ 
jemuž odpovídají sloučeniny s halovými prvky 
TVíFj, TaCl^ a připadne haloxy-sloučeniny. 
Pentafluorid s fluoridem draselnatým posky- 
tuje sůl fluorotantaličné kyseliny H^ToF^^ 
K^TaFj {TaF^,2KF\ kteráž jest ve vodě 
nesnadno rozpustná a na základě této vlast- 
nosti slouží k děleni t-u a niobu. Pentachló- 
rid vodou rozkládá se v kyselinu tantaličnou 
a chlorovodík. Z kyslikatých sloučenin jest 
nejdůležitější kysličník tantaličný Ta^O^ a 
jeho hydráty: H^TaO^, případně HTaO^, které 
se zásadami poskytuji rozmanité soli ortho-, 
metatantalaty, ve vodě většinou nesnadno 
rozpustné. Z peroxysloučenin zajímavé jsou 
od Picciniho získaný fluor oxypertantalat 
draselnatý TaO^F^.2KF,H^O a Meliko- 
vem a Pisarževským připravené odvoze- 
niny pertantaličné kysehny HTaO^.nH^O, 
S dusíkem známe sloučeninu TaN, B.Ku(ma. 

Tantalit, minerál v kosočtverečných sloup- 
cích krystallující, isomorfní s columbitem. 
Štěpnost t-u jest nedokonalá, lom lasturový ; 
barva černá, lesk polokovo vý, poněkud mastný, 
vryp temně Červenohnědý až černý. Tvrd.— 
6— 6Ví, hust. « 7—8. Jest tantalat a niobát 
železnatý nebo železnatomanganatý, tudíž 
isomorfní směs o měnlivém poměru součástí. 
Jest neroztopný, v kyselinách velmi málo se 
rozkládá. Vyskytuje se obyčejně pohromadě 
s beryliem v žulových pegmatitech: u Tam- 
mely ve Finsku, Broddbo a Finbo ve Švéd- 
sku. Fr.Sl-k, 

Tantalos, podle starořecké báje syn Zevův 
a bohyně hojnosti Pluto, měl svůj hrad v Malé 
Asii pod horou Sipylem nad řekou Hermem; 
příslovečné bohatství jeho tvořily úrodné 
nivy se stády, táhnoucí se dvanácte dni cestář 
až k ProDontidě. Těše se neobvyklé přízni 
nebešťanu, přibírán k jejich hostinám a za- 
svěcován v jejich tajemství; ve své zpupné 
odvaze (T. od koř. tla-) zneužil důvěry této 
tím, že smrtelníkům udílel božského jídla a 
nápoje, nebo že prozradil tajemství svěřené. 
Tím krutější byl jeho pád: sám ohrožen jsa 
balvanem nad jeho hlavou čnícím, svírán jest 
v podsvětí neukojeným hladem a Žízni, jež 
dráždí blízkost nedosažitelných jídel a ná- 
pojů (odtud příslovečná muka T-ova). Náhlá 



Tantalova muka — Tanya. 



81 



pak zkáza říše jeho vykládána jako temná 
zfést o převratech přírodních, podobných 
záhnbč Sodomy. Détmi T-ovými z Diony 
byli hrdá Niobe a Pelops (v. t.). Báji o ném 
v tragédii zpracoval Sofoklés. klk. 

Taatalora muka viz Tantalos. 
Taatalova iárovka sestrojena r. 1904 
dr. Wil. z Boltonu a dr. O. Feuerleinero, ře- 
ditelem oddéleni výroby iárovek továrny 
Siemens & HaUke v fierliné. Jest obyčejnou 
iárovkoQ elektrickou se zředěným prostorem 
vzdnchovým, s neobyčejné dlouhým svíticím 
vláknem tantalovým. Spotřeba proudu elek- 
trického jest 1*5—2 watty na 1 svíčku. Vý- 
roba vláken děje se podle Boltona takto: 
Prášek z pentoxydu tantalového (7*0, O^) a 
vazné látky (parafinu) uhněte se v tvarnou 
hmotu; z ní vyrobí se vlákna, jež pečlivě 
obalena uhelným práikem praží se v peci 
za nepřístupu vzduchu. Pochodem tímto 
pentoxyd změní se v tetroxyd, načež se 
vpouští do vláken elektrický proud tak silný, 
ie vlákna se rozžhaví. Parafín shoří, vzav si 
potřebný kyslík z tetroxydu, a tento přemění 
se na čistý tantal. Poslední pochod děje se 
v elektrické peci vakuové, z niž ihned se 
vyssávaji veškeré plynné zplodiny. Uloženi 
vlákna v lampě podává vyobr. č 4168. Na 
skleněném -sloupeč- 
ku 5 vytvořeny jsou 
dva skleněné krčky, 
do nichž jsou zality 
závěsné drátky nik- 
lové nn. Tantalové 
vlákno vy vedeno 
jest přes očka drát- 
ků tak, že nalézají 
se na jediné ploše 
válcové. Konce ab 
jsou připojeny k při- 
vodný m drátkům za- 
litým ve zpodku tě- 
liska S, Pro na- 
pětí 110 volt a při 
svítivosti 25 sví- 
ček vlákno má prů- 
měr 05 wm, dél- 
ku 650 mm a váží 
0*022 jr; pro napětí 
220 volt a svítivost 
50 svíček jest délka 
vlákna 1300 mm. Žá- 
rovku pro napětí 220 volt a svítivost 25 sví- 
ček není možno doposud vyrobiti. Doba 
trváni, t. j. doba, za kterou svítivost lampy 
klesne o 20Vi>, odhadnuta při lampě o 110 
volt a 25 svíčkách na 600—800 hod. Její cena 
jest nyní 4*8 K. 

Taataliui, nesy t, nejesyt, rod ptáků čá- 
povitých zastoupený čtyřmi druhy, v tropech 
Afriky, Asie i Ameriky; význačný zobákem, 
který jest na slemeni oblj^, na špičce slabě 
dolů zahnutý, a tím staví se mezi ibisy a 
čápy. Indický nesyt T. leucocephalus liší se 
od afrického černou páskou přes prsa, ma- 
lajsky bílými, nikoli narůžovělými krovkami 
v křídlech. Všechny čtyři druhy jsou bílé, 

OttAv Slovnik Naučný, ar. XXV. 29 1 1906. 




Č. 4168. Tanttlora iárovka. 



s Černými pemf mi ve křídlech a ocase. Ame- 
rický druh má lysou hlavu i krk, ostatní jen 
obličej ; lysé části jsou u prvého černé, u in- 
dického žluté, u malajského černé a rudé, 
u afrického rumělkově zbarvené. Indický ne- 
syt, jinak ibis pelikánovitý zván, náleží 
v Indii k nejobecnějším zjevům v krajinách 
vodou bohatých; žije jednotlivě neb v hei- 
nech, hnízdí poblíže vesnic na vysokých 
stromech, snadno krotne a stává se velmi 
přichylným. Ryby chytají nesytové tak, že 
drží otevřený zobák pod vodou a nohama 
ryby i žáby z bahna vyplaší, které pak mezi 
čelistmi ptáka uvíznou. B£e. 

Tant ům bmit pour mi« oméUttm 
[tSn ďbryj pur yn omlět], viz firuit. 

Tantlraia (z franc), podíl vyměřený z vý- 
těžku, a to několika procenty. Soustava tan- 
tiémová jest opakem soustavy honorářové, 
při niž odměna vyměřuje se určitou, fixní 
summou bez ohledu na výtěžek, kdežto při 
systému tantiémovém osoba oprávněná 
účastni se poměrně (několika procenty) vý- 
těžku. Rozumí se, že soustava tantiémová 
jest spravedlivější; čím větší výtěžek, tím 
větší t. a naopak. Ty dostávají někde úřed- 
níci, obchodní pomocníci, agenti, dělnici, 
správní radové při akciových společnostech, 
dramatičtí a hudební autoři a j. Někdy bývá 
vedle pevného honoráře stanovena ještě t. 
Veliký význam má soustava tantiémová 
v právě autorském. Dnes jest již téměř vše- 
obecně zaveden usus, že autor díla drama- 
tického a dramatickohudebního dostává od 
divadelního ředitele odměnou za svoleni, že 
dovolil provozovati své dílo, několik procent 
z přijmu představení (t. zv. t-my autorské, 
franc. ies droiis ďauteur). U Hárodnibo di- 
vadla v Praze platí se za celovečerní kus 
(podle délky) 5— 77o» výjimečně i t. v jiné 
výši smluvené. Za aktovky platí se aici méně 
(rovněž podle délky). V cizině u větších di- 
vadel jest v obyčeji platiti t-my vyšší, pra- 
vidlem 107o« 

Tantra (vl. » osnovy «) jsou jisté spisy san- 
skrtské, podobné puránůro, v nichž ve formě 
rozmluv boha Šiva s jeho ženou Umou vy- 
kládá se o stvoření a příštím konci světa, 
zvi. pak o otázkách týkajících se rozličných 
obřadů náboženských a způsobů zbožného 
pohrouženi se v úvahy o Dožstvi. T., která 
jsou mimo Indii posud velmi nedokonale 
známa, jsou spisy uznávané hl. od rozl. sekt, 
t. zv. Šaktů (v. t.). ^Of. 

Tannooi [-iiči] Bernard o, politik ital. 
(♦ 1698 — t 1783), byl professorem práva 
na universitě v Pise. Když Karel VII. do- 
sedl na trůn neapolský r. 1735, povolal T-ho 
za prvního ministra, a tento jal se zaváděti 
liberální reformy: pustil se do boje s ducho- 
venstvem a s aristokracii, vyhnal jesuity, ale 
r. 1777. kdvž se dostala k vládě královna 
Karolina, T. byl svého místa zbaven (viz 
Sicílie, str. 126a). 

Tannki, liška kuní, viz Lišky, str. 144a. 

Tanya ftaňa|, maď., poplužní dvůr ležící 
mimo obec. 



82 



Tanypus — Tapia. 



Tansrpiui Mg., rod z čeledi pakomárů 
(Chironomidae), který má tykadla obou po- 
hlaví 15Člená, s článkem předposledaim u sa- 
mečka tak dlouhým nebo delším než všecky 
ostatní dohromady a článkem posledním 
krátkým hrotitým*; u samičky jsou všecky 
články kulovité. Způsob života jest podobný 
jak u celé této čeledi; larvy žijí ve vodě. 
Z Četných druhů zjištěno v Čechách deset; 
zdržují se při vodách a v křo vinách. Kpk, 

Tanzlmát (arab. plur. od taniim, naří- 
zení ; souvisí se slovem nizám, řád, pořádek) 
v Turecku tolik jako nařízení, reformy, opravjr 
v soudnictví a správě. Zvláště však rozumějí 
se slovem tím základní zákony turecké, vy- 
dané sultánem Abd-ul Medžídem při vstou- 
pení na trůn 3. list. 1839. 

Taoismni (z čin. tao, rozum), slově ná- 
boženství čínské sekty Tao-ssí č. taoistů, 
která uctívá Lao-tsí jakožto svého zakladatele, 
ač neprávem, tím více, poněvadž dnešní t. 
s naukami Lao-tsíov^mi nemá nic společného 
a jim ani nerozumí. (Srv. Čína, str. 710.) 
T., rozšířený zvláště ve třídách nižších a 
uznaný za náboženství státní, jest směsí kultu 
předkův a přírody, prostoupenou živly budd- 
histickými, při níž velikou úlohu hraje zaklí- 
nání duchů. Božstev a geniů t. má nepře- 
hledné množství; v čele bohů stojí » vzne- 
šený panovník* Y-huang-šang-ti. Z geniů 
jsou prvními pah-siové, t. j. osm geniů, v je- 
jichž čele je Šeu-sing »bůh dlouhého života<. 
T. tak jako buddhismus věří ve stěhování 
duší. Kněží náboženství tohoto šlovou taotsi 
a dělí se v kněze světské a řádové, kteří se 
nezení. V čele kněžstva stoji thien-tsi »mistr 
nebesc, zosobněni prvního boha, jakýsi papež 
sídlící na sev. hranici provincie Ku-kienu na 
Lun^-fu-šanu, »hoře draka a tygra*, ale 
nemá žádného rozhodujícího vlivu, ani hier- 
archického ani politického. T. býval kdysi 
u veliké vážnosti na dvoře čínských císařů, 
ač nyní jeho význam značně poklesl. Litera- 
tura t-mu je velmi rozsáhlá, ale namnoze 
málo přístupná. Srv. de Rosný, Le Taoísme 
(Pař., 1892). 

Taormina, město v ital. prov. messinské 
na Sicílii, kraji castrorealském na žel. dr. 
Messina-Catania-Siracusa, má 4351 oby v. 
(1901). Jest opevněno, má starou maurskou 
tvrz, 5 klášterů, několik kostelů, hospitál, 
pěstuje se tu víno a olivy, obchod vínem 
a obilím; je navštěvováno jako klimatické 
místo léčebné. Na obvodu města jsou zříce- 
niny řím. města Tauromenium, zvláště je za- 
chováno divadlo, vodovod, chrám, hroby a j. 
Nedaleko na skále stojí maurský hrad Mola, 
dříve stát. vězeni, na blízku s mramorovými 
lomy. T. byla založena r. 736 př. Kr. od Chal- 
kidských jako Naxos. Odtud byly založeny 
Catana a Leontini. R. 403 byl Naxos roz- 
bořen od Dionysia Syrakuskcho, ale r. 396 
osada byla znovu vystavěna na nedalekém 
návrší pod jménem Tauromenium. R. 358 
přistěhoval se tam poslední zbytek obyvatel- 
stva starého Naxu. T. utrpěla silně za vzpoury 
sicil. otrokův a za války občanské, kdy r. 36 



př. Kr. od Octaviana byla dobyta. Vyslaní 
sem římští osadníci nedovedli města po- 
vznésti, za to pod vládou Arabův a Normanů 
bylo pro svou strategickou důležitost dobře 
opevněno. 

Tapaohola [-čúla], hl. m. mexického de- 
partementu Soconusco, má. 4700 oby v. 

Tapajos [-žóz], pravý mohutný přítok 
Amazonky, vznikající v brazil. státě Matto 
Grosso soutokem dvou řek: východ, ria Ari- 
nos, jež vyvěrá na plošině Matta Grossa ne- 
daleko pramenů Cuyaby, zdroj nice to Para- 
guaye, a západnějšiho liajurueno prýštícího 
na sev. od města Matto Grosso. Po soutoku 
svém v ř. T. teče tento severním směrem 
jsa již splavným pro lodi. Ale od ústí ria Sao 
Joao da Barra následuji v délce 100 km vodo- 
pády a prahy {cachoeiras), jež plavbu zne- 
možňují. Avšak dalších 500 km T. je opět 
splavný, až nastává nová řada vodopádů, 
z nichž největší je Salto do Apuhy, 350 km 
nad ústím T-u u Santaremu. Pak je tok jeho 
opět klidný; lodím jsou nebezpečny více 
sev. větry a časté bouře než řeka sama. 
Blíže se k svému ústí stále se pak šíří, až 
tvoři pravé jezero. Vlévá se pak blíže San- 
taremu do Amazonky uraziv cestu 1680 km 
dlouhou, z čehož je 340 km splavných pro 
parníky. Pobočky jeho jsou dosud velmi 
málo známy. Srv. Čoudreau, Voyage au T. 
(Pař , 1897). 

Tapannli čili správněji Tepian-Uli, 
provincie záp. pobřeží ostrova Sumatry, nad 
zálivem Tapanulským, hornatá (Lubu 
Radža 1900 m, Dzaut 1625 m) s hustými lesy 
a bujnými lučinami, na nichž se pasou vysoce 
ceněni koně sumateršti. Povrch i s ostrovy 
46.877 km*, oby v. bez ostrovů 195.421 duši, 
s ostrovy 446.421 (1890). Hl. m. Siboga. 

Taparelli ďAzeglio viz ďAzeglio. 

Taparioa [*ka], Itaparica, ostrov, viz 
Bahia 2). 

Tapayazliiy Phiynosoma orbiculare Wieg., 
zool., viz Phrynosoma. 

Tapeitry (fr. tapisseňe, angl. tapestry) 
nazývá se barevný koberec se siojmým vla- 
sem z potištěné osnovy s nerozřiznutými 
kličkami vlasovými. Rozříznou-li se kličky, 
vznikne koberec t.-velour. Oba tyto koberce 
označuji se též: napodobený brusselský a 
napodobený Wiltonův koberec. BerouŠek. 

Tapetám, lat, zvi. lesklá vrstva vyskytu- 
jící se mezi sítnici a cévnatkou u některých 
zvířat, na př. u ryb, mořských ssavců, šelem 
a přeŽvýkavců. Zajisté, že se tím podporuje 
vyzařováni světelných paprsků z oka, jakž 
na př. pozorujeme u psů a koček. 

Tapety viz Čalouny. 

Tapia don Eugenio, špan. básník a 
spis. (♦ 1783 — t 1860), studoval práva, za 
války o samostatnost redigoval svobodo- 
myslné časopisy, r. 1820 — 23 byl ředitelem 
státní knihtiskárny, r. 1823 vypověděn, r. 1830 
vrátiv se zvolen do kommisse zákonodárné, 
stal se generálním ředitelem studii a členem 
akademie. Skládal básně žertovné a satirické 
pod pseudonym. Machu ca: Ensayos satiri- 



Tapiawa — Tappert. 



83 



cos; Viage de un curioso por Madrid a j.; 
napsal romány El mar en estio a La vleje^^ 
xoamenité déjiny civilisace ápan. Historia 
de la civilisacion espaňola (Madr., 1840, 4 sv.), 
vydával »Bib]ioteca de autores espafiolesc 
<t., 1877, 67 8V.)? »£lementos de juríspru- 
dencia mercantil (t., 1828, 15 sv., nové vyd. 
1845, 10 sv.). Jeho Poesias liricas, satfricas 
Y dramaticas vyšly r. 1821 ve 2 sv. 

Tapiawa (ném. Tapiau), m. v okr. velav- 
ském prus. vlád. obvodu královeckébo na 
pr. břehu Pregoly, od niž děli se tu Deima 
jdoud keKurskému Haiíu, při trati Královec- 
Eydtkuhnen prus. stát drah, má 4320 obyv. 
Ze zámku Německých rytířů založ. r. 1351, 
na němi zemřel r. 1568 Albrecht Braniborský, 
zřizena r. 1792 polepšovna. Mimo to je tu 
to v. na sušenky, cukrovar, parní pily, ob- 
chod s dřívím a zeměděl. produkty. 

Taple viz Tápu 1). 

Tapinaeiis Daniel, konvář, syn Jana 
T-a, radního písaře kutnohorského, provo- 
zoval ok. r. 1590 Živnost konvářskou na Ho- 
rách Kutných, potom přesídliv se do Prahy 
koupil si r. 1603 dfim od Pavla Panimodesa 
na Novém městě. Zvony z jeho dílny vyšlé 
jsou posud v některých chrámech českých 
<v Tuněchodech u Chrudimě z r. 1593, 
u sv. Kiliána blíž Davle a na Karlově Týně 
z r. 1605, ve Slavětíně z r. 1611 a j.)* 

Tapinopa Westr., žlutavěhnědý až 5 mm 
dlouhý pavooček z čeledi křiŽákovitých (Ar- 
giopidae), jenž své široké a vodorovné sitkv 
upřádá v trávě blízko zemi, pod kameny atd. 
Břicho nahoře jest okrášleno 4 páry okrouh- 
lých skvrn barvy černé. Skoro kulovité hlavo- 
hrudí s krátkými a silnými nožkami světle 
hnědými bez trnů, napřed se vyvyšuje toliko 
u samečků. U nás T. longideni všude rozší- 
řená. Nsk. 

Tapioka nebo mandíoka, n. cassave, 
škrob z hliz rostliny Jatropha Manthot L., 
viz Manihot a Ságo. 

Tapiři {Tapiridae) tvoří starobylou čeleď 
ssavcu lichoprstých, těla as metr dlouhého, 
s hlavou prodlouženou v chobot krátký, ale 
velmi pohyblivý, krku tlustého. V předu mají 
na silných nohách po čtyřech prstech, z nichž 
ovšem nejkrajnější jest slabý a bezvýznamný, 
na zadních nohách po třech prstech. Chrup 
jest úplný podle vzorce J . ! . J . J. Stoličky 
jsou brachydontní (s nízkou korunou), bilo- 
fodontní (s dvěma příčnými sedly, na nichž 
zfetelně hrboly se zdvihají), a nejsou ještě 
úplně homoeodontní (nejpřednéjši zub me- 
zemi jest menší a jednodušší). Ocas jest 
krátký, pah^lovitý, nohy prostředně vysoké.) 
T. vyskytuji se již v evropském miocénu a 
bývali v době třctihorni rozšířeni po vší zemi, 
c.)í v^světluie jejich zvláštní zemépi^né roz- 
šířeni: vyskytujíc se, jako živá zkamenělina 
z oligocénu jednak v Zaplní Indii, na Sumatře 
a Bomeu, v Novém světě pak zase ve Střední 
a Jižci Americe. Od druhův amerických, 
vesměs jednobarevných, odděluje se středo- 
americký tapir hnědý jako zvláštní rod 
Elasmognathus, s prodlouženou nosní pře- 



hrádkou mezi oběma kostmi nosními a čitá 
dva druhy : severní tapirBairdův(J?. Bairdi 
Gray) rozšířený v Mexiku, Hondurasu, Nica- 
ragui, Costaríce a Panamě; pak jižnější ta- 
pir Dowův {E, Dowi Gray) v Guatemale 
a též v Costaríce se vyskytující. K pravým 
t-rfim náleží pak tapír šabrakový (Japirut 
indicus Cuv.), chobotu delšího a těla táhlej- 
šího, se zřetelnějším prstoví tým výrostkem 
v chobotu než u amerického. Má barvu 
temně černou, ale ostře odlišenou šedobílou 
šabraku na těle. Druh tento byl teprv r. 1819 
Cuvierem bezpečně popsán, ač Číňanům 
dávno byl znám. Tapir americký {Tapirus 
americanus Briss.) má krátkou hřívu na šiji 
a kříži jednobarevnou a kratší chobot. Hor- 
ský druh Tapirus Roulini Fisch. jest hustě 
srstnatý s bílým vousem na tvářích a obývá 
v Andech. U prvějšího druhu amerického 
jsou mláďata jako u našeho kance divokého 
podél bíle pruhovaná a tečkovaná. T., po- 
kud se jejich život ve volnosti zná, zdržuii 
se samotářsky v bahnitých pralesích poblíž 
řek, kdež vedou klidný tupý život býložravců, 
pokud nejsou zde většími kočko vitými šel- 
mami, zde tygry, tam jaguáry, všude však 
člověkem pronásledováni. Člověk je horlivě 
stíhá pro chutné maso a dobrou kůži. V za- 
jetí jeví se dobromyslnými a snadno krotnou. 
Ve zvěřincích vídáme obyčejně tapíra ame- 
rického. Bše, 

Tapirina, zool., viz Tapiři. 

Tapirai, zool., viz Tapiři. 

TaplBierle [-sril, fr., čalounictví. 

Tapolosánj [-čáň] viz Topolčany. 

Tapoloxa [-ca] : 1) T., okr. městečko v uh. 
župě zalské, při žel. dr. Ukk-T., má 5826 
obyv. (1900), ženský klášter, lázně se sir- 
nými prameny a vinařství. — 2) T., lázeň- 
ské misto s indifferentními prameny t., v župě 
borsodské, okr. miškoveckém. 

von Tappelner Hermann, lékař něm. 
(* 1847 v Meraně). Vzdělav se na rozličných 
universitách v Německu, habilitoval se r. 1877 
v Mnichově pro lékařskou lučbu a stal se 
posléze tamtéž prof. farmakologie. Z jeho 
děl sluší uvésti: AnUitung \u chemisch-dia- 
gnostischen Untersuchungen am Krankenbette 
(7. vyd. 1899); Lehrhuch der Ár\neimitteHehre 
(3. vyd. 1899). 

Tappert Wilhelm, hud. spisovatel něm. 
(* 1830 v Ober-Thomaswaldau u Boleslavce 
ve Slezsku). Studoval na učitelském semi- 
náři v Boleslavci a působil také několik let 
jako učitel na různých místech. Teprve r. 1856 
odebral se ,do Berlína chtěje se věnovati vý- 
hradně hudbě a navštěvoval novou hud. aka- 
demii vzdí lávaje se zejména u professorů 
Kullaka a Dchna. Později b\l opět několik 
let učitelem ve Velkém Hlohové, načež usa- 
I dil se r. 1866 trvale v Berlině a vydával tam 
I r. 1878—81 »Allgemeine Deutsche Musik- 
I zeitung*, do niž psal četné články. Samo> 
I statně vydal řadu duchaplných a důklad- 
ných spisů, jako: Musik und musik,ilische Er- 
I liehung (Berl., 1867); Musikalische Studien 
I(^t., 1868); I^^^ Verhot der Quintenparallelen 



84 



Taprobane — Tarabulus. 



(Lip., 1869) a j. S velikou energii postavil 
se na strana Richarda Wagnera a četné jeho 
příspěvky k oceněni Wagnera náleží k nej- 
lepším pracím o Wagnerovi vůbec Tak na- 
psal: Wagner- Lexikon, WÓrterbuch der Un- 
hóflichkeit, enthaltend i^robe, hóhnende, gehdS" 
siffe und verláumderische Ausdrůcke, weiche 
gegen den Meister Richard Wagner etc, ge- 
braucht worden sind (1877, 2. vyd. pod tit. 
Richard Wagner im Spiegel der Kritik, 1903); 
Leit/aden Jůr d. Ring d. Nihelungen (1881); 
Fůr und wider Pareifal (1882 ; Richard Wag- 
ner, sein Leben und seine Werke (Elberf., 
1883); Wandernde Melodien (2. vyd. Lip., 
1890); mimo to svazek Gedichte (Berl., 1878). 
Zpracoval také staroněmecké písně s prů- 
vodem klavíru a vydal několik pěkných kusů 
klavírních a písní. Byl také učitelem naTaus- 
sigově akademii pro vyáái hru klavírní a žije 
posud jako hud. referent v Berlíně. 

Taproban* viz Ceylon. 

Taptl, h v britské Přední Indii vyvěra- 
jící v Narbadě (Střed. Provincie), teče smě- 
rem východním Berárem, KándéŠí a vlévá se 
nedaleko Surátu do zát. Cambayské. Tok 
její je 736 km dlouhý, poříčí měří 77.000 frm*. 
Na březích rozkládá se na 150 posvátných 
mist, nebof T. požívá úcty stejně jako Nar- 
báda. 

Tapn: 1) T , tur., poplatek z nástupu, resp. 

f>řevodu pozemků ; z toho t.-senet(=tapuová 
istina) čili zkráceně t., v Bosně a Hercego- 
vině tapie, držební listina, kterou vlastník 
nemovitostí, pokud nejsou zapsány v po- 
zemkové knize, legitimuje se jako opráv- 
něný ; z toho též t.-m e m u r (= tapuovi úřed- 
níci), státní úředníci turečtí, kteří spravovali 
státní (t. zv. mirijové) statky a vydávali 

nich (o jejich přechodu s osoby na osobu) 
za tapuový poplatek — t. — tapije. V Bosně 
a Hercegovině nevydávají se již tapije, po- 
něvadž znenáhla všude zavedeny byly po- 
zemkové knihy. 

d) T. viz Tabu. 

Taqnary, levá pobočka jihoamer. řeky 
Paraguaye, pramenící se z posud málo zná- 
mých pramenů na Serra dc Cayapo; teče 
směrem východním a vlévá se dvěma hrdly 
mezi Corumbou a Albuquerque do Para- 
guaye. Tok její měří 750 /rm a je z včtší 
části splavný. 

Tar, řeka v ruském Turkistáně, viz Ka- 
radarja. 

Tara, z arab., značí váhu obalu zboží, 
na př. pytlů, sudů, beden a pod. Odečte- 
me-li taru od celkové váhy (brutto), do- 
staneme skutečnou čistou vánu zboží (netto). 
T. určuje se: 1. přesným vážením obalu 
(nettotara); 2. podle zvyklých praktických 
pravidel (usotara); 3. pro každý kus obalu 
bére se určitá váha (collitara), na př. 

1 pytel váži 1 kg\ 4. udává se v procentech 
hrubé váhy (procentová t); 5. béřc se 
střední hodnota z několikeré ncttotary (prů- 
měrná, střední t.). Bývá zvykem u někte- 
rých obchodníků, že dávají ke svému zboží 
při vážek, aby píedešli ztrátě vysycháním. 



provážením a pod. Přívažek tento vyjadřuje 
se zvětšením tary o t. zv. super taru Č. 
soprotaru. 

Tara: 1) T., památný pahorek v irském hrab. 
Meath, sz. od Dublina, 10 km jv. od Naván u, 
kde stával palác irských králův a r. 554 
shromáždil se poslední parlament za krále 
Diarmida. Proto r. 1843 0'Connell svolal 
sem veliký tábor. 

2) T., řeka v Asii, sbírá vody v tomské 
gub. z blata Vasjuganského a vlévá se v to- 
bolské gub. s pravá do Irtyše. Jest 378 Irm 
dlouhá, na jaře plaví se po ní dříví. Dolina 
její jest obydlena. Největší přítoky (s pravá) 
jsou Iča a Čok. 

3) T., új. město tobolské gub. na levém 
břehu Irtyše se 7712 oby v. (z nichž 300 jino- 
rodců a 200 vypověděnců); stanice parníků; 
obchod se sádlem, máslem, kožemi, kožiái- 
nami a obilními produkty. Několik kostelův 
a 3 školy; ženské progymnasium; několik 
ústavů dobročinných. Město T. založeno bylo 
r. 1594. - Újezd tarský má na 81.414 km* 
159.572 obyv. Pp. 

4) T., prov. egyptsko -angl., viz Taká. 
Taraba Adam, mistr konvářský a soused 

v Hradci Král. v 2 pol. XVL stol. Hotovil 
velmi řemeslně rozličná díla konvářská do 
okolních kostelů a panských sídel, z nichž 
posud zachovaly se pěkné zvony s českými 
nápisy v České Skalici z r. 1577 a v Chle- 
nech na Královéhradecku z r. 1578. 

Taraban, měděný kotlík, potažený kozí, 
jehož užívala polská jízda podobně, jako pě- 
chota bubnu. Později t. značilo buben vůbec. 

Tarabolai, Tarabolus-eš-Šám (syrsky 
Tripoii), hlav. m. sandžaku t. jm. v tur. vi- 
lájetě bejrútském, na syrském pobřeží 65 km 
sevv. od Bejrútu, na úpatí Džebelu Turbulu, 
výběžku libanonského, má 30.000 obyv., 
z nichž kol 5000 křesťanů a 1400 Maromtů. 
Skládá se ze tři částí: nejvýše položené 
tvrze středověkého vzhledu, ale nyní značně 
zpustošené. Horního města níže se rozklá- 
dajícího, a vlastního přístavu £1 Mina, mezi 
nimiž táhne se zšíři 2 km rovina pokrytá 
morušovými a oranžovnikovými sady a vi- 
nicemi. Él Mina, foinická Mechta^ rozkládá 
se podle polokruhovité zátoky chráněné sice 
ostrůvky, ale s rejdou otevřenou sever, vě- 
trům. V celém městě je 20 mešit, někter j 
mají i knihovny, 15 kostelů, několik klášte- 
rův a četné školy, mezi nimi i francouzská. 
Obchod mají v rukou Řekové. Vyvážejí se 
citrony, granát, jablka, olivový olej, surové 
hedvábí, vlna, výtečné syrské houby; dová- 
j zejí pak potraviny, tabák, železo, uhlí a j. 
V zámořském obchodě převládá Řecko, pak 
Anglie a Francie. — Již v době foinické JVí- 
polxs bylo roz ěleno na 3 části oddělené 
zdí, kvetlo v době Alexandrově i římské, 
až padlo r. 639 do rukou muhammedán- 
ských. Byvši dobyto r. 1109 Bertrandem, sy- 
nem Raimunda Toulouského, stalo . se sí- 
dlem hrabat tripolských, poddaných kiáli 
jerusalemskému. V této době rozkvetlo znova, 
ale bylo r. 1289 Kelávunem z větši části zbo- 



Tarač — Taránek. 



85 



Feno. Upadnuvši pod turecké panství r. 1517, 
stalo se hlav. m. pašaliku, nynčjáiho bejrút- 
ského. 

Tanidy odrfida psa, tolik jako doga (viz 
Pes. str. 580). 

Tarafa Amr ben al Abd al Bekri, 
vynikající básník staroarabský doby před- 
islámské, VI. stol. po Kr., jeden z autorů 
mnallak (v. t.). Žil u dvora hírského vla- 
daře Amra bna Hinda jako společník jeho 
bratra Kábúsa. Posměšné verše na vladaře 
vydaly jej pomsté tohoto, který kázal jej 
utratirJ. Zemřel v mladistvém veku, za živa 
byv pohřben v Bahrein při zálive Perském. 
Sestroa jeho byla slavená básnířka arabská 
Chirnik, jejii básně vydal Cheikho (Bejrút, 
1897). T. proslul ve světě arabském jako 
básník bujného mládí, vína a lásky, něžného 
citu, a^e i Žárné smyslnosti. V muallace jeho 
vyniká popis velblouda, do nejmenšich po- 
drobnosti anatomických jdoucí. Sk< tá i jinak 
věrný obraz života a názorft pohanského 
ArabÁ z dobré rodiny. T. vládl i satirou. 
Díván poesie T-fovy vydaný Ahlwardtem 
v Six Diwans (Londýn, 1870), uspořádán 
nově úplně, ale slabě M. Seligsohnem, Le 
Diwa'n de T. s kom. AMamovým, překladem 
a poznámkami (Pař., 1901). Srv. i B. Vanden- 
hoff, Nonnnlla T-fae poetae carmina (s lat. 
překl., fierl., 1895). K oběma srv. >ZDMG.c 
LI a LVI. Dk. 

Tarai viz Himálaja, str. 295 «. 

Tarakáa viz Švábi. 

Tarakanová kněžna. Tímto jménem 
známy jsou v ruské historii kněžny dvě: 

1) Ť. Avgusta narodila se z morgana- 
tického manželství carevny Alžběty Petrovny 
8 pol. maršálkem A. G. Razumovským okolo 
r. 1744. O ni víme jen, že byla odvezena za 
hranice, avšak r. 1785 z rozkazu Kateřiny II. 
přivezena zpět a dána do ivanovského klá- 
štera v Moskvě, kde žila jako sestra Dosi- 
feja do smrti (1810), konajíc mnoho dobro- 
diní. Byla pohřbena okázale. 

2) T. Alžběta samozvanka byla dobro- 
družná koketka záhadného pfivodu, podle 
některých byla dcerou pražského hostin- 
ského. Jsouc pronásledována věřiteli, pro- 
cestovala pod různými jmény skoro celou 
Evropu. Od r.. 1774 vystupovala jako prae- 
tendentka rus. trůnu, vydávajíc se za ne- 
maDŽelskou dceru carevny Alžběty Petrovny. 
T. r. dlela v Dubrovniku s knižetem Radzi> 
willem, jenž pro ni pracoval v PoUku. Když 
se ji záměr nepodařil, odešla do Řima, kdež 
svými písemnými styky upozornila na sebe 
diplomaty četných států. Tehdy se za ní do 
Říma vypravil kníže Orlov, jenž si získal 
její přizeft, vstoupil s ní v líčený sňatek, 
avšak z rozkazu carevny Kateřiny II. dal ji 
v Li vor ně zatknouti. T. byla pak dopravena 
na Rus a uvězněna v Petropavlovské tvrzi, 
kdež zemřela na souchotiny 4. pros. 1775. 
Byla pohřbena beze všech obřadů. Z jejího 
Života čerpali látku mnozí romanopisci, na př. 
G. P. Danilevskij, jenž r. 1883 vydal román 
»Kněžna T.c Srv. P. Mcljnikov, Kňažna T. 



i princessa Vladimirskaja (»Rus. Věstnikc, 
1867, č. 5, 6, 8); V. Rudněv, Inokiňa Dosi- 
feja (»Dušepolěznoje čtěnie<, 1876, č. 12); 
Vasiljčikov, Semějstvo Razumovskich (sv. I., 
1880) a j. v. Skč. 

Tarakjaaa, kmen turkmenský v Zakav- 
kázi, viz Kavkaz, str. 112^. 

Tarakl^a, bulh. kolonie v Bessarabii, 
Újezdě akermanském, založená r. 1813, má 
3455 obyv., pravoslavný chrám, národní uči- 
liště a řemeslnou školu. 

Taran viz Beran 2). 

Taranakl, provine, distrikt na N. Zea- 
landě, zaujímá jz. cíp Severního ostrova 
{North Island) a má na 2,137.000 akrů 37.855 
obyv. (1901). Půda i podnebí svědčí chovu 
dobytka. Hl. m. New Plymouth (v. t). 

Taranoon [-kón], m. ve španěl. prov. 
Cuenca, v Nové Kastilii, 78 ^m jz. od Cuency, 
blíže pravého břehu Rianzareso, při trati 
Madrid- Cuenca, má 5316 obyv. (1897), z nichž 
mnozí bydli v jeskyních. Živi se plátenictvím 
a pěstěním olivy i vinné révy. Jihových. 
odtud porazil 13. led. 1809 franc. maršálek 
Victor Španěly. 

Tarandi nazývají se obyvatelé Ilijské do- 
liny (viz Ilijský kraj), kteří sem byli od 
CíAanů v 2. pol. XVIII. stol. přesídleni 
z vých. Turkistánu, aby zde zvelebili země- 
dělství (taran = pastva) a usnadnili čině 
ovládání záp. kraje. Za vzpoury Dungánů za- 
loženo Kuldžské chánstvo, které r. 1871, 
obávajíc se Jakuba bega, poddalo se Rusku, 
když pak Kuldžský kraj vrácen byl Číně, T. 
přešli na území ruské a byli usazeni v Se- 
mirěČenské oblasti. 

Taránek Karel, zoolog čes. (* 1855 na 
Smíchově — f 1 888 t.), studoval na městské 
střední škole v Praze, pak vědy přírodní na 
universitě pražské, byl assistentem prof. 
Frice za působení jeho na české technice, 
později assistentem Musea král. Českého, od 
r. 1882 assistentem při stolici zoolo6[ie na 
universitě české, vykonal státní zkoušky pro 
školy střední, r. 1883 stal se doktorem fílo- 
soňe, od t. r. působil na gymnasiu v Čáslavi. 
S horlivostí nevsedni a a pili velikou věno- 
val se studiu drobnohledných ústrojenců 
sladkovodních. Ve směru tom přičinil se 
měrou nemalou o poznáni jejich zástupců 
ve vodách českých a obohatil známosti naše 
o nich v»ibcc, popsav i některé tvary nové. 
Bohužel nomoc zhoubná záhy přerušila sna- 
živou jeho činnost vědeckou. Z prací jeho 
budtež tuto uvedeny: Beiiráge \ur Kenntnist 
der Sússwasser^Rhi^opoden Bóhmens {*ZprÁvy 
Král. čes. společnosti naukc, 1881); C/eber 
einige Zwischenformen unter den Protú\oen 
(t., 1883); Monographie der Nebeliden B6h- 
mens (> Pojednáni* Král. čes. spol. nauk, 
VI. řada, 11. sv.); O amoebdch vod český-ch 
(Programm gymn. v Čáslavi za šk. r. 1883 
až 1884). Byl též dlouholetým spolupracov- 
níkem přírodověd, časopisu »Vesmír<, kdei 
zejména uveřejnil souborné soustavné práce 
o rozsivkách, kořenonoicich a nálev- 
ničích, 8 ohledem na zástupce jejich ve vo^ 



86 



Taranowski — Taras. 



dách českých, kteréž práce též vydány byl3r 
samostatně. Srv. životopis jeho ve v> roční 
zprávě gymn. v Čáslavi za šk. r. 1888—89 a 
ve »Vesniiru€ (roč. XVIIL). 

Taranowfkl Andrzej, diplomat polsky 
v XVI. stol, vykonal několikero poselství 
do Dánska, Švédska, Hollandska a Turecka. 
R. 1569 poslán byv od Zikmunda Augusta 
do Cařihradu a vyřídiv poselství vrátil se 
přes Rusko do Polska, kteroužto cestu vy- 
Učil v zajímavém spise Krótkie wypisanie 
drogi \ Pohki do Konstantynopola a stamtad 
laé do Astrachanu (vydal f. I. Kraszewski 
v »Bibl. polsk.< na r. 1860). T. byl potom 
Ještě dvakráte v Cařihradě (1571 a 1575) a 
jednou v Moskvě (1572). Podobné služby 
konal Štěpánu Báthorimu, kterého dopro- 
vázel na výpravách vojenských a od něhož 
dostal statek Bratkowice v Sandoměřsku. 
Zemřel na poč. XVII. stol. 

Tamntas, název krytého cestovního vozu 
rus. na dlouhém pružinovém zpodku, obvyk- 
lého jmenovitě při cestováni po venkově. 

Tarantella, neapolský, původně snad 
tarentský tanec, rychlého tempa (presto) 
v Vs taktu, jejž tančívaji v dolní Itálii oby- 
čeině na ulici dvě děvčata s castagnettami, 
kaežto třetí je provází na tamburinu. Hudba 
tance toho podobá se římskému saltarello. 
Namnoze uvádí se jeií původ v souvislost 
s tanci, jimž přikládána léčivá moc proti 
kousnutí tarantelly (tarantuly), ačkoli ukázky 
takových tanců uváděné od starších spiso- 
vatelů málo se podobají t-le moderní. Umělá 
hudba taneční záhy zmocnila se i ťly a t. 
stala se oblíbenou formou bravurních kusů 
sólových pro klavír, cello, housle a jiné ná- 
stroje. 

Taranto, město it., viz Tarent. 

Tarantula: 1) T., rod pavouků (Taren- 
tula Sund.), viz Lycosidae. — 2) T., rod 
poloŠtirů, viz Tarantulidae. 

Tarantnlidae Fabr., jest čeleď pološtirů 
{Pedipalpi), jejíž rody žiji jednak v již. Asii 
{Phrynichus reniformis L., také do vých. Afriky 
zavlečený, Stygophrynus, Catagius), na indic- 
kých a tichomořských ostrovech {Charon, 
Charinus^ Sarax\ na pevnině africké {Bkry^ 
nichus bacillifera Gersl, Damon C. L. K.) a 
americké (od Mexika a Texasu až po pravý 
břeh Amazonu Tarantula F., Ácanthophrynus 
Krpln a Admetus), Jejich hlavohrudi jest led- 
vinité a břicho llčlené bez uzoučkého ocásku. 
Dvojčlená kusadla 1. páru konči drápem. 
Makadla mají dlouhá stehna a holeně, jež 
jsou trnité. Jednočiené chodidlo má drápek. 
Chodidlo 1. páru noh je dlouhé a bičíkovité. 
Posud jest popsáno as 10 rodů a přes 20 druhů 
z tropických a subtropických krajů. Nsk. 

Tarapaoa [-ká], provincie v jihoamcr. re- 
publ. Cbili mezi Tichým okeáncm a Bolivií, 
mezující na sev. s chilskou prov. Tacnou a 
na j. s Antofagastou, měří 50.000 km\ Po- 
vrch její od pobřeží chudého vhodnými pří- 
stavy zdvíhá se do značně vysokého pohoří 
pobřežního (Oyarvide 1767 m), načež násle- 
duje pásmo s ložisky ledku, jež vystřídáno 



je místy solnatou, místy písčitou pampou 
Tamaru galskou. Tato pak na v. přechází 
v Kordillery, tvořící hranici bolivskou, kde 
dostupují značné výše činnou sopkou Islu- 
gou (5200 m) a horou Cerro de Carabaya 
(5486 m). Řek je poměrně málo a ty ještě 
v době letní úplně zanikají. Podnebí vyniká 
nápadným rozdílem mezi denní a noční tep- 
lotou, skoro naprostým nedostatkem dešfů» 
za to častými hustými mlhami (camanchacd)^ 
Následkem toho je vegetace velmi nuzná, 
i typickými taraurgy {Protopíš tamurgo), ale 
kde je dostatek zpodni vláhy, má ráz tro- 
pický a možno pak pěstovati baví nik. ba- 
nány i cukr. třtinu. Nicméně hlavním za» 
městnáním obyvatelstva čítajícího 98 769 hlav 
(1900) je dobývání minerálního bohatství, a 
to hlavně rozsáhlých ložisk ledku jako u El 
Carmen, Sal de Obispo, Negreiros, a guana 
u Zapigy, Dolores, San Torje a j , dále stří- 
brné rudy v dolech u Huantave a S. Rosy, 
vedle nalezišť zlata v Kordillerách. Nepo- 
slední místo zaujímá dolování na kamennou 
sůl. K usnadnění dopravy dobytých mine* 
rálů vycházejí od pobřeží z Pisaguy, Iquique 
a Patiflosu železn. trati, jimiž nutno dopra- 
vovati také pitnou vodu. Hl. m. je Iquique 
(v. t), zároveň nejdůležitější přístav pro- 
vincie. T. byla r. 1879 obsazena chilským 
vojskem a r. 1883 postoupena od Peru úplné 
Chili. 

Tarare [-rár], m. v urrond. Villefranche 
franc. dep. Rhdne, 35 km sz. od Lyonu, na, 
úpatí Mont Tarare (719 m), při trati Lyon- 
Roanne, má 11.791 (1901), jako obec 12.334 
obyv. Te středištěm průmyslu hedvábnickéha 
zavedeného sem Simonnetem v 1. 1756— 78» 
zvláště výroby mušelinu, pak hedvábného 
plyše na klobouky, méně hedv. látek, střiž- 
ného zboží a j. Památností nemá, ale zbu- 
dováno je moderně. Je sídlem obch. ko- 
mory a obch. soudu. 

Tarai, podle řecko-italské báje starý říční 
bůh, syn Poseidonův, jenž dal jméno městu 
Tarentu; na mincích larentských vyobrazen, 
an jede na pliskavici. klk. 

Taras (fr. mur de souťenement, angl. re- 
taining-wally něm. Stůt^mauer^ jest zeď ma- 
jící za účel, aby zeminu za ni se nacházející 
udržela v poloze buď málo nakloněné nebo 
svislé. Z té příčiny zovou se t-y též opěr- 
nými zdmi zemin. Jest rozdíl mezi t-y a 
zdmi obkladnými, jejichž zevní pohled 
laikovi zdá se býti stejným, ve skutečnosti 
však t. vykonává funkci předem udanou, 
kdežto obk ladní zeď tvoři ochranu skaliné 
neb tuhé zemině, která podléhá vlivům zvě- 
trání. T-y naskytují se nejvíce při násypech 
a zářezech při stavitelství železničním a sil- 
ničním, při nábřežních a pobřežních zdech, 
ve stavitelství pevnostním, pozemním a hos- 
podářském. 

Průřez t-ů provádí se různě: 1. Zpředu 
i ze zadu svisle omezený, jest méně vý- 
hodný, poněvadž jest veliká spotřeba sta- 
vební látky; 2. zpředu svisle, vzadu sklonité 
omezený, při patce silnější (vyobr. č. 4169.), 



Taras. 



87 



jest výhodný tam, kde klade se váha na po- 
iadavek, aby licná plocha ťu byla svislá; 
3. zpředu sklonitě, vzadu svisle omezený, 
vyiaduje méné staviva nei proňl předešlý 
(vyobr. č. 4170.); 4. na líci i na rubu sklo- 




Č. 4169. 



Č. 4170. 



nitý (vyobr. č. 4171.), který při správné volbě 
sklonft dovoluje ještě větši úsporu staviva; 
5. na rubu při patě podfíznutý, čimž rubová 
plocha jest zlomena, poskytuje při náležité 
volbě sklonitosti velikou úsporu staviva (vy- 
obr. č. 4172.); 6. na líci i na rubu s plochou 





^^mNV.. 



Č. 4171. 



C. 4172. 



zlomenou (vyobr. č. 4173.), podle kterého 
prove»-ené t-y vyžaduji za příznivých po- 
měrů velmi málo staviva, ale zabírají v půdo- 
ryse značnou plochu; 
7. na líci i na rubu pro- 
vedený v křivce (vyobr. 
č. 4174.), který při ná- 
leíitě volených profilo- 
vých křivkách dá t., jenž 
vyžaduje nejméně látky, 
za to vsak prováděni je- 
ho jest pracnější; 8. na 
líci neb na rubu profilů 
zpředu udaných, ovšem 
poměrně slabších zdi 
upraví se zesilující pilíře 
(vyobr. č. 4175.), čímž 
při stejné pevnosti do- 
sáhne se též úspory staviva, a konečně 
9. stavějí se t-y též tak, že stojaté klenby 
oprou se proti zesilujícím pilířům (vyobr. 
č. 4176.), čímž při dosti veliké úspoře látky 




Č. 4173. 



nabývá se utužení t-u poměrně nejlepšího, 

jak ve směru horizontálném, tak i vertikálném. 

Stabilita t-ů podmiňuje, by výměry jejich 

stanoveny byly podle tlaků, které zemina 




Č. 4174. 

na ně přenáší, a by byly náležitě odvodněny. 
Tlak zeminy počítá se podle Naviera (srv. 
Opěrná zeď), též pro obyčejné případy 
ulivá se empirických vzorců: 

1. Je-li i šířka zdi ve výšce v od vrchu 
zdi, a je-li zemina vrchem vodorovně se zdi 




C. 4175. 

urovnána, jest u zdi zpředu svislé, na rubu 
stupňované nebo sklonité, zhotovené z cihel 
nebo z kamene na vápennou maltu 



88 



Taras — Tarasenko. 



nacházi-li se za t-em násyp mokrý, a 2. 

f— 0-32v-[y0-0U v*, 
nacházi-li se za tem násyp suchý. Hodnoty 
i a v jsou udány v m. U t-ů na sucho vy- 
stavených nutno vypočtenou i zvětšiti o V* 
až o Vf 

T-y stavěji se nejčastěji z materiálu tako- 
vého, jaký se nalézá na místě stavebním; 
někdy též z cihel anebo z kamene tesaného. 
Betonu užívá se zřídka. Koruna zdi překrývá 
se obyčejně plotnami z kamene tesaného. 



I Tarasoon [-k6nj: 1) T.-sur-Rhdne, m. 
I v arrond. Arles franc. depart. Bouches-du- 
; Rhdne, na 1. břehu Rhdny, proti Beaucaire, 
I s nimž spojeno je 520 m dlouhým řetězovým 
! mostem, při trati Pařiž-MarseiUe s odboč- 
, kami na Orgon a Nimes, má 5762, jako obec 
8885 obyv. (1901), collěge, knihovnu, nemoc- 
I nici, obch. soud a souoni tribunál první sto- 
lice. Tu vyrábějí proslulé salámy arlesské, 
' dále jsou tu sklárny, prádelny na hedvábí, 
školky, obchod s oliv. olejem, vínem, likéry. 



/VVVVVVVVVVVVVVYYVVVVVN 




1 



nAnwvuvvvvvvvvvvvvvvvv 






C. 4176. 



Voda odvádí se nejčastěji otvory vynecha- 
nými ve zdivu při patce zdi ze sběracího 
kanálu, který se zřizuje na rubu patky t-u. 
U vysokých tů bývají otvory k odvádění 
vody a sběrací kanály^ upraveny v několika 
patrech nad sebou. Dosti často stavějí se 
t-y ze zdiva smíšeného, t. j. cihel a lomo- 
vého kamene; cihelné zdivo provádí se pak 
ve způsobe řetězů. Fka. 

T. ve válečnictví, každé zařízení na pře- 
hradu, překážku přes cesty, před polní opev- 
něni a pod. a liší se od podobné barikády 
tím, že zdělán pravidelné a důmyslně samým 
vojskem (zákopníky), kdežto barikáda nejčas- 
těji navážena vzbouřeným občanstvem. 

T. s berlou viz Šik, str. 607; podle ji- 
ných totéž co rohatina válečná. F.V/. 

Taras, vůdce kozáků, kteří r. 1628 po- 
vstali proti Polsku. Zavraždivše staršího 
Hrycka Černého, zvolili si za vůdce T-a. Po- 
dle něho nazvána porážka, způsobená Polá- 
kům, »T-ovou nocí* (též Perejaslavskou). 
Poláci obsadili totiž Perejaslav a T. Trja- 
flilo sebrav na 30 tisíc kozáků pospíšil m^stu 
na pomoc a opevnil se mezi Trubažem a 
Altou, odrážeje každodenní téměř útoky Po- 
láků, jimž velel Koniecpolski. Za svátku, 
kdy Poláci oddali se veselí, T. za svítání při- 
plížil se k ležení pol. a se dvou stran ude- 
řil na ně, při čemž padlo pouze pol. šlech- 
ticů na 300, množství vojska se utopilo a 
zbvtek se rozprchl. Tábor pol. i s dělostře- 
lectvem dostal se do rukou kozáků. 



suknem a kozí. T. je řecký TaQaa%(Áv, osada 
původně massilská, pak římská, jež pokře- 
sfaněna byla sv. Martou. Tato podle povésti 
zahubila tu netvora krajinu sužujícího a ve 
zdejším chrámě, gotické to stavbě z XII. až 
XV. stol., je prý pochována; na památku 
její pořádá se tu výroční slavnost. Z mo- 
hutného hradu založeného r. 1291 a dokonč. 
v XV. stol. králem Reném Dobrým upra- 
vena nyní véznice; dosud se zachovaly tu 
nádherné gotické sině. 

2) T. le Vieux, m. v arrond. Fois ve 
franc. depart. Ariěge, při ř. Ariěge, na sev. 
svahu pyrenejském, při trati Toulouse- Ax, 
v malebné poloze, má 1123, jako obec 1445 
obyv. (1901). Z hradu zbudovaného na skále 
nad městem zůstala věž ze XIV. stol., dále 
jsou tu dvě staré brány a pěkný got. chrám. 
V okolí jsou čelné huti, zvláště v blízké vsi 
Vicdessos, kde jsou nejbohatší doly na Žel. 
rudu ve Francii, dále lomy na sádru, prá- 
delny a mlýny. U blízkého Bédeilhacu dvč 
stalaktitové jeskyně. 

Taraseni, stavba tarasů (v. t), též opev- 
ňování svahů koryt vodních toků neb hrází, 
vydaných vlivu vln nebo proudu, pomoci 
kamene v jednoduché neb dvojnásobné vrstvě 
do hydraulické malty nebo do drnu či mechu 
kladeného. Používá se ho zejména k zabez- 
pečení hrází rybničních na straně návodní. Šek, 

Taraienko Vasilij Jefimovič, geolog 
rus. (♦ 1 859), prof. kijev. university. Hlavni 
jeho práce jsou: O gornych porodach sem. 



Tarasenkov — Tarasun. 



89 



gabhro ij Radomyšlskago i Žitomírskago uj, 
(dissertace, 1896); Materiály dlja sufdénija 
o chimičeskom strojeniji i^vestkovo-natrovych 
plagfoklaxov (dissertace, 1900); O magniti' 
topof gomoj porode i\ s, Michajlovki Vinic- 
kago uj, Podoljskoj gub, (I89S) a j., uveřejňo- 
vané z witii části v »Zápiskách« kijev. spo- 
lečnosti přirodozpytcQ. 

Taras^nkOT Aleksój Terentjevič, 
lékař rus. (♦ 1813 — t 1873). Vystudovav 
lékafství v Moskvo pásobil tu jako ordinář 
▼ rozličných nemocnicích. Léčil N. V. Gogola 
T poslední jeho nemoci. Z jeho literární čin- 
nosti sluší uvésti: O tom, kak iiléčivajutsja 
bolé^ni i čto na{yvajetsja lékař stvom (1850); 
Jstoričeskjja \apiska o sostojaniji i dijatilj- 
nosti Ji\iko medicinskago običestva ^a pervyja 
So lét (1856); Púslédnije dni N, V. Gogolja 
(Petr., 1857); Istoričeskoje opisanije boljnicy 
gr. Seremetéva v Moskvé (1859;. 

Tarasevld Leontij, ryjec rus. z konce 
XVII. stol., vzdělal se v Augšpurce u bratří 
Kiliánů a za spolu vladařen i Joanna a Pj&tra 
AleksčjevičA byl povolán s přítelern Sčir- 
ským do Moskvy, kde k žádosti Šaklo vitého 
zhotovil rytou podobiznu carevny Sofie s od- 
znaky moci panovnické. Po pádu Sofie po- 
dobizna tato byla konfiskována, tak Že za- 
chovala se nám pouze kopie, zhotovená Bio- 
telinkem v Amsterdame. Počítá se ještě na 
70 jeho rytin, z nichž nejlepší jsou v »Pečer- 
ském Patěriku* (Kijev, 1702). 

Taraskové jsou pfiv. obyvatelé mexického 
státu Michoacan, odkuHŽ bávají nazýváni také 
Michoacaquové. Bydli posud v tomto 
státě a v některých vesnicích států Jalisco 
a Guerrero počtem asi 230—275.000 duší a 
mluví místy ještě původním jazykem, který 
byl poč. XIX. stol. panujícím, nyní však jest 
zatlačen španělštinou. Byli příbuzní Azteků, 
jimi udatně se bránili, za to však snadno 
podlehli Španělům a bez obtíži přijali kfestan- 
ství od augustiniánských m<ssionářů. Osvobo- 
zovacího boje proti Španělsku v XIX. stol. 
účastnili se velmi horlivě. Jejich hlavním 
městem býval Tzitzutzan (t. j. město ko- 
libříků, v azteckém jaz. Huitzitzillan) na 
vých. břehu jezera Pazcuaro. Zajímavým zbyt- 
kem staveb T-ků jsou t. z v. yacaty (aya- 
caty), roztroušené po celém jejich území, 
zejména ▼ okolí Aria u sopky Tanci ta ro. 
Jsou to stupňovité pyramidy asi 12 m vys., 
jež podle jedněch sloužily za podklad zna- 
menitějším budovám (chrámům), podle jinoch 
byly to náhrobky. V jejich okolí nalézají se 
vždy zbytky starých osad. T. byli kulturou 
příbuzní Azteků m, jež předčili v uměl. prů- 
mysle, zejména ve výrobě barevných plástů, 
pokrývek a pernatých ozdob. Ve výrobě hli- 
něných předmětů dosáhli dokonalosti menší. 
Gram matiku a slovník řeČi T-ků vydali de la 
Grasscrie a Leon (Pař., 1896). 

Tanumioe, dělo středověké až do za- 
čátku XVI. věku užívané, bylo ulito z dělo- 
viny, 5—6*6 loket zdéli, vážilo 16—30 centů, 
střílelo železné koule 10— 20liberní s nábo- 
jem střelného prachu až 0*5 váhy koule, vo- 



ženo na blízko již na dvoukolých lafetách, 
na větši dálky rozložené hlaveň zvlášt a la- 
feta zvlásf na vozech a sloužilo při dobývání 
tvrzí a pevnosti k rozstřílení slabších zdí a 
tarasův a v poli při valných houfech vedle 
houfnic, jichž bylo hrubší. T. nalézáme v bit- 
vách r. 1421 u Mostu, r. 1426 u Ústi n. L., 
r. 1434 v Praze, r. 1442 při dobýváni Karl- 
štejna, r. 1513 a 1517 na hradbách hradu 
Pražského. — Taratnióka, podobné též švi- 
hovce, dělo menších rozměrů. fM. 

Tarasonoy, rus. osada v chotinském új. 
bessarabské gubernie na levém břehu Prutu 
při samé hranici rumunské a 13 iirm od hranic 
Bukoviny. Má železn. stanici. 3400 oby v. Pp. 

Tarasov Ivan Trofímovič, právník 
rus. (♦ 1849). Vystudoval práva na kijevské 
univ. Navrátiv seze zahraničně komandirovky 
(srv. spis jeho Dva goda na Zapadé s učenoju 
čefju, Kijev, 1879), přednášel na kijevské univ. 
a pak byl professorem na jaroslavském lyceu 
Děmidovském. Od r. 1889 jest professorem 
policejního (správního) práva na mosk. univ. 
Napsal: Ličnoje ^adér^anije kak policejskaja 
méra bexopasnost i (Kijev, 1875, m^gist. dissert.) ; 
Osnovnyja polofenija Lorenca Stejná po poli- 
cejskomu právu v svjazi s jego učenijem ob 
upravleniji (t., 1876); Účenije ob akcionérnych 
kompjnijach (Jaroslav, 1879 a 1880, dckt. 
dissert.); Očerk nauki Jinansovago pravá (ú^oá, 
obecná i zvláštní část, t., 1883); Policija 
v epochu reýorm (Moskva. 1885); Jnténiivnoje 
cho\j'ajstvo i selfskocho^jajstvennaja politika 
(Petr.. 1885); Učnoje :{adéri^anije kak policej- 
skaja méra be^opasnosti (čásf II. Police jskij 
arest v Rossiji, Jaroslav, 1886); Ob uva{eniji 
k (enščiné (vyd. III., t. 1887); Publičnyja 
lekciji i réči. — Za dévjaf lét 1878—87 (t, 
1887); Kratkij očerk administrativnago pravá 
(úvod a obecná čásf, t, 1888); Očerk nauki 
fln, pravá (2. vyd., t, 1889); Učebnik nauki 
policejskago pravá (Moskva, 1891 -96); Očerk 
poiitičeskoj ekonomiji (t., 1899). T. uveřejnil 
též mnoho prací v časopisech. V »Mosk. Věd.c 
vyšla v 80. letech řada jeho statí proti finanční 
politice Abazy a Bungeho. T. měl též vyni- 
kající účast na založení Rubežovské kolonie 
pro mladé zločince (blízko Kijeva). 

Tarasovka, rus. osada ve zvenif^orod- 
ském új. kijevské gub. se 4000 obyv. V okolí 
kurhany posud neprozkoumané. 

Taraip-Bohnls, lázně ve švýcar. kantoně 
grisonském v Engadinu, skládají se ze vsi 
Taraspu ležící ve výši 1192 m nad ř. Innem, 
s275katol. a román. obyv. a z osady Schulsu 
4 km sv. od Taraspu ve výši 1244 m s 1119 
obyv. (1900). Okolí bohato je četnými pra- 
meny sirné, železnaté, solné kyselky, na- 
mnoze podobné karlovarským. Proto vznikly 
tu lázně moderním komfortem opatřené. Srv. 
Pernisch, Der Kurort T., seine Heilmittel 
u. Indikationcn (4. vyd. Chur, 1892); Vogel- 
sang, Die Heilmittel u. Indikationen von T.- 
S.-Vulpera (Bas., 1901). 

Tarainn, mléčná kořalka, připravovaná 
sibiřskými místními obyvateli k vlastni po. 
třebě. Připravuje se z mléka, zakvašeného 



90 



Tarašča — Tarbíci. 



mléčnými kvasnicemi domácí přípravy. Toto 
mléko a podmásH vaří se v kotle, z něhož 
vede zahnutá trubice do zvláštního kovového 
džbánu, kde mléčné páry se ochlazuji. Po- 
stavi-li se džbán do studené vody, usadi se 
v ném mléčná kořalka t., kdežto v kotle zů- 
stane kyselý řidký tvaroh — arsa, hlavni 
potrava Burjatfi. Když pochod ten několikrát 
se opětuje, nabývá se silnější kořalky — 
araki. Šnk. 

Taraida, rus. új. město kijevské gub. 
s 11.452 obyv. (1897), z nichž 6000 židů. 
V T-če pěstuje se polní hospodářství, sadař- 
ství a průmysl; závodů jest 27 (vinopalna 
vyrobí ročně zboži za 113.000 rub.); dvě uči- 
liště, roční důchod města 29.000 rulj.r^T. 
bývala sídlem staroststvi vojevodstvi Kijev- 
ského. V XVIII. stol. byl tu opevněný zá- 
mek. — Újezd taraščenský má na 
3339 km* 246.023 obyv. Pp. 

Tarawa víz Gilbertovy ostrovy. 

Tarazaonm [-kum], smetanka (něm. 
Butterblume\ rostl, rod čeledi složnokvět^ch 
(Cie>m;yoi/f^ie), vyznačuje se lístky zákrovu vice- 
řadými, vnějšími střecho vitými, o mnoho 
kratšími než v řadě vnitřní. Květy bývají 
ronohořadé, žluté a četné. Plody jsou nažky 
trochu smáčknuté, žebernaté, nahoře s šupin- 
kovitými uzlinami neb měkkoosteny, které 
však Žádné zvláštní korunky nenapodobují. 
Z našich druhů nej rozšířenější a nejobecnější 
jest T. oýflcinale Web. neboli Leontodon tara- 
xacum, pampeliška (vizLeontodon). Vm. 

Tarasona: 1) T., město ve špan. prov. 
Albacete, v úrodné krajině, má 4686 obyv. 
(1897); pěstováni vína, šafránu, obilí a vý- 
roba oleje. — 2) T. (lat. Turiaso)^ okr. město 
t., prov. Saragossa v Aragonii při žel. dr. 
Túdela-T., má 8470 obyv. (1897). kathedrálu, 
několik kostelů, biskupství; soukenictví a 
obchod s vlnou, vínem a olejem. 

TarbagataJ: 1) T., »pohoři tarbagů« (svi- 
stů), horské pásmo ve střed. Asii, mezi Thian- 
šanem a Altajem postupující v délce asi 
500 km od Sergiopole na v. v mírném oblouku 
vypiatém k jz., tvoři z části hranice ruské 
gub. semirěčenské a čínského Dzungarska. 
K sev. svažuje se ponenáhlu v suchou, pustou 
planinu, kdežto jižní strana s hlubokými údo- 
lími a bujným rostlinstvem sklání se příkře. 
Nejvyšší hora je Tas-tau 3150 m vysoká a 
mnohé vrcholky pokryty jsou věčným sně- 
hem. Nicméně skýtá hojnost přechodů, z nichž 
nejdůležitější je Chaba*'-asu ve výši 2298 m. 
Veliké nerostné bohatství (kam. uhlí, měděná 
a železná ruda, zlato) není posud úplně ex- 
ploitováno. 

2) T., čínská oblast v Dzungarsku, sou- 
sedici na z. s ruskou gub. semipalatinskou 
a scmirěčenskou, rozkládá se na již. straně 
poh. T-e a ji z. od Černého Irtyše až k vý- 
chodnímu konci Dzungar Ala-tau, zabírajíc 
plochu 63.000 km^ velikou. K zemědělství 
hodí se pouze úzk\* pruh podél vodních toků, 
valná část je stepí místy úplně suchou, na 
níž kočují Kirgízové, Kalmyci a Mongolové. 
Ve dvou hlav. a jediných městech Čugučaku 



a Dorbuldžině je soustředěno obyvatels,tvo 
usedlé, hhvně Sartové a Tataři, kteří ihaji 
také veškeren obchod ve svých rukou. Dří- 
vější čilý obchod s čajem velice poklesl. 
V Čugučaku n. T. sídli ruský konsul, a sem 
smějí ruští kupci dovážeti moskevské vý- 
robky. 

Tarbes [tarb]: 1) T., arrondissement ve 
fr. depart. Hautes-Pyrenées v Gascogni, dě- 
lící se na 11 kantonů, má 1300 Irm* a 102.825 
obyv. ve 195 obcích. 

2) T., hl. m. depart. Hautes-Pyrenées, na 
sev. úpatí Pyreueji, při řece Adour a na trati 
Toulouse Bayonne s odbočkami na Agen, 
Mont-de-Marsan a Bagnéres de-Bigorre, má 
20.831, jako obec 26.055 obyv. (1901). Je sídlem 
prefekta, silné posádky, biskupa, soud. tribu- 
nálu první stolice, obchod, soudu, zeméděl. 
komory, má seminář, lyceum, dívčí kollej, 
museum umělecké, přírodovědecké, historické, 
knihovnu o 25.000 sv. a j. v. Z památnosti 
vynikají zbytkv hradu hrabat Bigorrských a 
kathedrála z XII., XIV. a XVIL stol. se zajím, 
gotíckau zvonicí. T. jsou střediskem roz- 
sáhlého obchodu s koňmi, chovanými v okolí, 
proto konají se tu závody nejvíce navštěvo- 
vané z celé již. Francie a je tu státní hřeb- 
činec. V průmysle převládá výroba zbraní, 
želez, huti, textilní odvětví, výroba papíru 
a j. T. mnoho trpěly za válek náboženských 
ve XIV. stol. Biskupství pochází již ze sto- 
letí IV. Jsou rodištěm slavného chirurga 
Larreye a Théophila Gautiera. 

Tarbeten, v něm. letopisech náxev J u r- 
jeva (v. t.). 

Tarbioi (Dipodae), typičtí skokani z řádu 
hlodavců, jeví podivuhodné přizpůsobeni 
k obtížným poměrům životním, k nimž nuti 
je život na poušti, kdež potravy jest po- 
skrovnu. Mali půvabní ssavci tito co do hbi- 
tosti pohybu a bystrosti smyslů zápolí s ptáky, 
s kterými i ve stavbě těla jevi mnohou ob- 
dobu. Nejen že na zadních nohách, šestkráte 
delších nežli přední, značným protažením 
kosti bércové a zánartní palec zakrňuje a 
kostzánartni zůstává obyčejně jednoduchou, 
ale kosti vyrostlých zvířat nemají Žádného 
morku, jsou velmi lehké, křehké a tvrdé jako 
u ptáků. 3 prsty, z nichž jest prostředni nej- 
delší, jsou jen málo pohyblivé, zakončené 
šídlovým drápem stojícím kolmo na posled- 
ním číánku, tak že při skoku nepřekáží. Člá- 
nek ten má ostatně pružný mozolovitý pod- 
klad a ke skoku napomáhá též podstatně 
ocas, jenž slouží za spružinu a třetí podporu 
tpla. Tento jest jen u kořene silně svalnatý, 
jest delší těla. vpředu kolkolem chlupatý a 
nazad dvojřadým tuhým chvostem opatřený, 
což dodává mu tvaru šipovitého. Ocas nesou 
t. jinak než klokan, obloukoví tě a jen konec 
s tuhým kartáčem chlupů dotýká se půdy. 
I krátký, málo pohyblivý krk zvyšuje sko- 
kanství, nebot bez namáháni svalů nese hlavu 
poměrně velikou, na níž část lbová značně 
se rozšiřuje kostmi sluchovými měchy řovité 
naběhlými a neobyčejnou velikosti očí, s čímž 
souvisí značně vyvinutí kostí jařmových. 



Tarbophis — Tarč. 



91 



Boltec jest tenkoblaný a jemně srstnatÝ jako 
u aetopýrfi, hmatu slouži předlouhé kníry. 
Význačné jest též ochranné zbarveni t-ikŮ 
barvou pisku, tak že 1, kde kosti jejich hojně 
v diluviálnich hlínách se vyskytuji, právem 
poukazuji na někdejší step po době ledové 
zde se rozkládavší. Význačné rody t-iků jsou: 
Dipus a Alactúga, na Star^ svět obmezené, 
severoamerický Jaculus (jediný druh J. labra- 



Tarbophifly zool., víz Tachymenis. 

Tarosa,Tarča (něm. Tatimannsdorf), yes 
v uher. župě železné, okr. FelsOGr, pfi žel. 
dr. Kamenec-Pinkafeld, 500 obyv. n. (1900), 
navštěvované miner. lázně a pěstováni šafránu. 

Tarosal f-cal], městys v uh. stolici zem- 
plinské (v Hegvaljí), při trati žel. dr. Sze- 
rencs-Nyiregyháza, má 3359 obyv. maď., zna- 
menité vinařství. 




Č. 4177. Tarbík egypisk ý {Dip'4S aegyptius) v V, skut. vel. 



doríus Wacn. či J. Hudsonianus Baird), jiho- 
africký Pedetes (jediný druh P. cuffer). T-ik 
egyptský {Dipus aegyptius) žije v severe vých. 
Africe a sousedící krajině západoasijské na 
nejvyprahlejších a nejpustších rovinách, živě 
se tu ostrými travinami řídce rostoucími. 
O rychlosti pohybu jeho svědčí, že m&ie až 
na metr vvsoko vyskočiti, a v běhu sotva chrt 
ho dohoní. Arabové chytají t-íky vyplašujíce 
je z děr ; požívají i jejich masa a lesklých kožek 
používají na kožíšky. T. vyskytuji se též živí 
často v obchodě, nebof dají se snadno v zajetí 
chovati při potravě rostlinné a zrní a jsou při 
svém půvabu a ozdobnosti vždy čilí, zvlášť 
vnocí. O t-íku frčkovi vizAlactaga. Bše, 



Taresyúiki Bogumit Hipolit, spis. 
pol. (* 1851 — t 1892), byl učitelem ve Var- 
I savé a vynikl jako populární spisovatel pro 
lid. Vedle četných pcjednání v časopisech 
vydal o sobe: Pierws^e wiadomošci o šwiecie 
(Varš., 1876); Smok we wsi (t., 1879); Zwier- 
caďto towar^vskich niepr\y\woitošci (t., 1879); 
Wies i miasto (t., 1880); Michal Kubicki, stra- 
{ak (t., 1882); Praca i kapitál (t., 1883); U nas 
a w Brairlji (t., 1891) a mn. j. Srv. P. Chmie- 
lowski, Zarys najnowszej liter, polskiej (4. vyd. 
Krakov a Petr., 1898, str. 457). 

Tard, pol. ta re z a (z fr. targe, angl. tar- 
get), štít menší buď oválný nebo trojhraný, 
na jedné straně vykrojený; též štít větši, 



92 



Tardando — Tardigrada. 



doplněný na dolejšku železnou rokavici a 
uprostřed zvenčí bodcem na plochu t-e kol- 
mým. T-e největší bvly pro zmeniení tíhy 
k tělu vojína přivazovány a nahoře opatřeny 
malým otvorem na pozorování odpůrce. T. 
ode dávných dob u národů slovanských uží- 
vaná bývala ze dřeva, plechu a z pleteniny 
z proutí, potažená surovými kožemi. V 1. po- 
lovici XVII. stol. již jen zřídka bylo jí uží- 
váno. FM. 

Tardando, ital., tolik co ritardando, 
t. j. umírněně, pomaleji. 

Tarde [tárd] Gabriel, sociolog a kri- 
minolog franc. (* 1843 — f 1904). Byl s po- 
čátku soudním úředníkem, potom přednostou 
statistické kanceláře v ministerstvě spravedl- 
nosti a konečné professorem v »Collěge de 
France«, v »École des sciences politiques* a 
v »Collěge libře des sciences sociales*. Se- 
psal: La criminalité comparée (1886); Les lois 
deVimitation (1890); Études pénales et sociales 
(1891); La foule criminelle (1892); La trans- 
formation du droit (1893); Logique sociále 
(1895); L'opposition univer selle (IS9'J); Études 
de psychologie sociále (1898); Les lois sociales 
(1898); Les transformations du pouvoir (1S99); 
Vopinion et la foule (1901). Drobné práce se- 
bral v Essais et mélanges sociologiques (1895). 
T. jest sociologem s odstínem psychologic- 
kým a protivníkem positivismu kriminologův 
italských (Lombrosa). 

Tardleu [tardió], franc. rodina mědiryjců, 
2 nichž nejvíce vynikli: 

1) T. Ni co las Henri, kreslíř a ryjec 
(♦ 1674 v Paříži — 1 1749). Učil se u Lepautra 
a u J. Audrana a ryl značné množství listů, 
zejména pro Cabinct Crozat, Galerie de Ver- 
sailles, Sacre de Louis XV a jiná skvostná 
dila tehdejší doby, pak podle Rigauda, Le- 
bruna. Domenichina a j. 

2) T. Jacques Nicolas zvaný Cochin, 
syn před. (♦ 1716 v Paříži f 1795;), kreslič 
a ryjec, vyučil se u svého otce, s nímž pra- 
covaval společně. Ryl zejména podobizny, 
genry a krajiny. Posléze byl dvorním ryjcem 
kurfiršta kolínského. —Jeho syn T. Jean 
Charles, zvan]^ rovněž Cochin (♦ 1766 — 
1 1830), byl malířem a vyučiv se u Regnaulta, 
maloval mnoho obrazů historických, jako: 
Smrť Correggiova] Přivítáni královny pruské 
Napoleonem a j. 

8) T. Jean Baptisté Pierre, synovec 
T-a 1), ryjec a kartograř (♦ 1746 v Paříži — 
t 1816), byl z prvních, kteří vynikli v umě- 
lecké kartografii vůbec. Pro cis. Marii Te- 
rezii ryl mapu Nizozemí o 53 listech a různé 
mapy pro Ludvíka XVI. Mimo to zhotovil 
mapu k Soniniho »Reise durch Griechenland 
u. die Tůrkeic a mapu okresu Altenburg a 
Ronneburg o 21 listech (Altenb., 1813). 

4) T. Pierre Alexandre, bratr před. 
(* 1756 v Paříži — 1 1844). vzdělal se u svého 
strýce Nicolase T-a 1), pak u Bervika a J. G. 
Willeho. R. 1791 dobyl veliké ceny mědiry- 
jeckc proti Bervikovi a ryl pak pěkné por- 
traity a lisiy po* tle Raffaela, Domenichina, 
van Dycka, Davida a j. 



5) T. Antoine Francois, bratr před., 
rovněž znamenitý kartograf (♦ 1757 v Paříži — 
1 1822), ryl námořní mapy pro Atlas du com- 
merce, velikou mapu evrop. Ruska a atlas 
k Péronovu dílu Voyage de découvertes aux 
terres australes (Pař., 1807—10, 2. vyd. ve 
4 sv. 1824--25). 

8) T. Ambroise, syn před. (♦ 1788 v Pa- 
říži — t 1841 t.), ryl nejen mapy, ale také 
portraity a obrazy architektonické. Vydával 
také několik větSich mědiryjeckých děl, jako: 
Atlas de géographie ancienne (1818); Tcoito- 
graphie universelle ancienne et moderně (1820 
až 1828) a Atlas universel de géographie an- 
cienne et moderně (1829). Mimo to ryl plány 
a portraity pro skvostné dílo Victoires, con- 
quétes, desastres des Frangais de 1792 
a 1815 (Pař., 1816—21, 27 sv.) a 36 ploten 
ke Colonne de la Grande Armée (t., 1837). 

7) T. Amoroise Auguste, vynik. soudní 
lékař franc. (♦ 1818 v Paříži — t 1879 t.), 
vystudovav lékařství v Paříži, stal se tu jiŽ 
r. 1844 agrégé, působil pak jako lékař v ne- 
mocnici H6tcl-Dieu i jako prof. a předseda 
lék. společnosti. Náleží mezi nejpřednější 
soudní lékaře, kterýž dovedl z bohatých a 
pestrých zkušenosti, jež mu poskytovala Paříž, 
vynikajícím způsobem těžiti nejenom v ohledu 
soudním, nýbrž i polic, zdravotnickém. Z bo- 
haté jeho literární činnosti možno uvésti: De 
la morve et du farcin chrontque che^l^homme 
(1843); Voiries et cimetieres (1852); Étude mé- 
dico-légale sur íavortement\ Étude sur Vin/an- 
ticide\ Étude médico-légale sur les attentatt 
aux moeurs\ Étude médico-légale sur la folie 
(1872), pak řadu monografií o rozmanitých 
otravách a násilné smrti vůbec. Veliká část 
těchto publikací, vvnikajícich vesměs skvě- 
lým stilem, uveřejněna byla ve sborníku » An- 
nales ďhygiěne publique et de médecine lé- 
galec. 

Tardigrada, zool.: 1) T. viz Leno- 
chodi. 

2) T., želvušky, jsou mikroskopičtí, velmi 
primitivní členovci, o jejichž systematickém 
postaveni mínění se různí. MUller řadil je 
k roztočům, Schultze a Ebrenberg ke 
korýáům. Podle posledních výzkumů Pla- 
teho a Basseho je to samostatná, velmi 
primitivní skupina, stojící u kořene členov- 
cův. Tělo (sotva 1 mm dlouhé) je válcovité, 
bez zevního článkování, nese 4 páry komol- 
covitých, několika drápky různého tvaru 
ukončených noh; poslední pár je nejkratší a 
stojí na zadním konci těla. V nohách na konci 
malé žlazky. Kůže u některých rodů v {Echi- 
niscus) pokryta pravidelnými, štětino vitými 
výrostky, pak kožními štíty a j. Přední část 
těla prodloužena, na předním konci poněkud 
ventrálně leží otvor ústní, kolem něhož ně- 
kolik malých hrbolkův. Za otvorem ústním 
následuje dutina ústní s podélnou střední 
chitinovou lištou a dvěma vychlipitelnými, 
bodcovitými zuby. Do ní ústí též pár jedno- 
duše stavěných, hruškovitých slinných žláz. 
Za dutinou ústní leží široký a svalnatý jícen, 
vedoucí do prostraného žaludku, který má 



z Tardy. 



93 



podobu podlouhlého, jednoduchého vaku, 
táhne se skoro celým tělem rovně na zad a 
na povrchu opatřen úzkými, podélnými svaly. 
Pak následuje, konečník, do něhož ústi dvé 
žláz malpighických, jejichž délka se měni bě- 
hem státi, a nepárová žláza rektální v po- 
době T. Do konečníku ústi též apparát po- 
hlavní. Pohlaví oddělené. Veliké nepárové 
ovarium leží nad žaludkem. Ovidukt vyvinut 
jen na pravé straně, je krátký a široký a ústi 
do konečníku. O samčím orgánu nemáme 




Č. 4178. Macrobťotuf sehuU{et (silné zvétl.). 

o ústní otvor, Vm svalnatý jfcen, Spd ilásy slinné, 

Ov vaječnik, Md ialudek, Mg ilásy malpighické, 

Ys žláxa rektáini. 

zpráv. Nervstvo: Mozek, z něhož vycházejí 
nervy ke smyslovém papillám nebo očím, 
zauzlina podjicnová a ze 4 párfi ganglií, dlou- 
hými kommissurarai spojených, složené pásmo 
břišní, Z citových orgánů někde skvrny oČní 
(Macrobiotus) neb smyslové papilly {Lydella). 
Orgány dýchací a cévní scházejí. V krvi jsou 
nápadný veliké krvinky. Vajíčka jsou veliká 
a nečetná, mnohdy obdána membránou po- 
divuhodně skulptovanou; jsou kladena při 
svlékáni do svléknuté kůže. Vývoj bez pro- 
měny. T. žijí buď ve vodě neb na vlhkách 
místech, hlavně v mechu, řasách, rašeliniku. 
Také ve žlabech střešních. Rozšířeny po ce- 
lém světě. Nejprimitivnější rod Lydella, jiné: 
MUnesium {tardigradum Doy.), Macrobiotus 
(huýelandii S. Sch., Aí. $chult\ei Greeff, viz 
vyobr. č. 4178.), Echiniscus {bellermanni S. 
Sch.). O morfologii základní práce L. Pla- 
teho, pak Albert Basse v »Zeitschr. f. 
wissensch. Zoologiec, sv. 80. Tam i litera- 



tura. O systcmatice a bionomii řada prací 
Richtersových. TTron. 

z Tardv, rodina původně maďarská, od 
počátku A Vil. stol. nebo ještě dříve usedlá 
v uher. župě hevesské Jiří z rodiny této 
i 8 potomstvem povýšen r. 1611 od Matiáše, 
krále čes. a uherského, za věrné služby mu 
prokázané do stavu šlechtického. Rodinný 
erb popisuje se takto: štít na dvě pole roz- 
dělený, z nich v dolejším spatřuje se modlící 
se člověk, klečící na dvou hadech, v hořej- 
ším anděl stavící rou na hlavu korunu. Na- 
hoře na štítě holubice s ratolestí palmovou. 
R. 1835 šlechtictví rodině této potvrzeno 
v Uhrách a r. 1858 v království Pruském. 
Od r. 1783 usazena jest jedna větev rodiny 
této v Čechách, která vždy věrné hlásila se 
k národu Českému. Z rodu toho v Čechách 
usedlého vynikli: 1) T. Mojžíš (* 1769 ve 
vsi Kisar v župě szatmárské — t 22. bř. 1837 
v Líbící u Poděbrad jako senior sboru). 
R. 1783 opustil svou prvotní vlasf a odešel 
do Čech, kde v Libici přijal místo kazatele; 
literární činnost jeho obmezila se na vydání 
Malého bratrského kancionálu (v Kut. Hoře). 
Vychoval 5 synů (Gersona, Samuele, Josefa, 
Mojžíše a Štěpána). kteH všichni věnovali se 
evang. bohoslužbě církevní, stali se kazateli 
v Lysé n. Lab., v Husinci, v Prus. Slezsku, 
v Nebuželích a Chlebích a nejstarší a nej- 
mladší vrátili se opět do své prvotní vlasti. — 
9) T. Samuel (* 20. říj. 1796 v Libici - 
t 8. dub. 1868 v Bošíně). Vystudovav gym- 
nasium v Praze, bohosloví ve Vratislavi, stal 
se (1820) farářem církve bošínské. V 1. 1848 
až 1849 účastnil se velmi činně tehdejšího 
ruchu politického, pořádal politické schůze, 
byl z prvních bojovníků za nezávislost církve 
evang. a b^val členem deputace některých 
poslaní k císaři a ministrům. Přispíval četně 
pod pseudonymem Bošínský do časopisů v 
a samostatně vydal: Káláni toleranční pro 
r. i836 na den i6. října (Ml. Bol., 1836). Sy- 
nové jeho Jeroným (♦ 18. pros. 1828 v Bo- 
šíně — t 1850 ve Vídni jako student theo- 
logie) a Jindřich í* 11. íij. 1826 v Bošíně — 
1 1858 jako farář v Hořátvi u Nymburka). — 
S) T. Josef, bratr před. (* 13. bř. 1799 v Li- 
bici — t nejspíše jako farář sboru, potomků 
vyhnancfl českých v Husinci v Prus. Slez- 
sku. — 4) T. Mojžíš, bratr před. (* 16. záfi 
1806 v Libici ^ t 8. září 1858). Studoval 
v Praze a v Uhrách a r. 1831 povolán za du- 
chovního správce sboru evang. v Nebuželích 
u Mělníka. Byl horlivým kazatelem a národov- 
cem a r. 1848 zastupoval Čechy v konferenci 
vídeňské. — 6) T. Heřman, syn Josefa z T., 
spis. čes. (* 19. list. 1832 v Husinci v Prus. 
Slezsku). Po studiích univ. v Praze, Heidel- 
berce a v Halle stal se r. 1858 duchovním 
správcem h. v. v Hořátvi u Nymburka. R. 1864 
zvolen za člena c. k. evang. vrchní rady cír- 
kevní do Vídně, r. 1869 byl s deputací české 
reformované církve k rcform. církvím v Ame- 
rice, kteroužto cestu popsal farář Kašpar: 
Zpráva o poselství do Ameriky y yykonanétrt 
v 1. I86g (Chrudim, 1869). Jako člen vrchní 



94 



Tareněckij — Tarent. 



cirk. rady ve Vídni T. hleděl k potřebám 
čes. lidu ve Vidni, zejména nedělními kázá- 
ními a všedního dne biblickými hodinami. 
Vedle toho působil literárně, redigoval čas. 
'Hlasy ze Sionac a vydal: Události v církvi 
evang. \emi český-ch lita juhilejniho i863\ 
K dějinám svaté církve v Čechách (1864); 
Heidelberský- katechismus (1866); Konjesi hel- 
vetská (1866); Malý kancionál (1869); Agenda 
reformovaná (1869) ; Historie ev. ref, sboru ho- 
řatevského a napsal úvody k některým spi- 
sům theologickým. 

TarenéoklJ Aleksandr Ivanovic, ana- 
tom rus, (* 1845 ve V^maru jako syn rus. 
duchovního). Lékařství vystudoval v Petro- 
hradě, kdež se stal prosektorem Grubero- 
vým. Záhy byl pověřen přednáškami o po- 
pisné anatomii, r. 1887 sta! se prof. normální 
anatomie při vojensko-Iékařské akademii, je- 
jími praesidentem r. 1901 téi se stal. Mimo 
řadu prací z oboru anatomie pathologické a 
teratologie napsal zvláště: Lagenverháltnisse, 
Morphologie und Entwickelung des Blinddar- 
mes und WurmJortsat\es beim Menschen und 
den Sáugetieren (1881); Beitráge \u den Lán- 
genmassen des Darmkanals bei dem Menschen 
und den Sáugetieren (1881); Beitráge \urCra- 
niologie der grossrussischen Bevólkerung der 
nórdlichen und mittleren Gouvernements des 
europáischen Rus^lands (1884); Ueber Sehnen- 
retinacula a. d, Rúcken des menschl, Fusses 
(1886). 

Tarent (ital. Taranto, lat. Tarentum, řec. 
Taras)t přístav a hl. m. circondar. t. jm. 
v ital. prov. Lecce v Apulii, při sev.-vých. 
konci zálivu t. jm., stan. trati Potenza-Brin- 
disi Středomořské a Bari-T. Jaderské dráhy, 
má jako obec 60.733 obyv.(190l) a je sídlem 
arcibiskupa. Rozkládá se na ostrůvku sevře- 
ném vnitrozemskou lagunou Maře Piccolo a 
zálivem Tarentským, jsouc chráněno ostrovy 
S. Pietro (s majákem) a S. Paolo a zasahujíc 
svým sz. a jv. koncem i na pevninu, s níž 
spojeno je mosty. Městem, které ničím ne- 
připomíná slavných dob, probíhají tři dlouhé 
ulice od neapolského nádraží na sz. do No- 
vého mčsta za Porta di Lecce se rozprostí- 
rajícího a zbudovaného na místě antického 
T-u. Proto tu umístěno v klášteře S. Pasquale 
museum starožitnosti, pak je tu arsenál a ve- 
řejné sady. Ze staveb možno uvésti pouze 
kathedrálu S. Cataldo z XI. stol. pocházející, 
ale restaurací zkaženou, pak starý kastell a 
vodovod 15 frm dlouhý. Bezpečná rejda a 
zvláště rozlehlé, uzavřené Maře Prccolo, sou- 
visící s mořem průplavem pouze 90 m širo- 
kým, i mořským lodím přistupnvm, přiměly 
ital. viádu, aby zřídila tu válečný přístav. 
K tomu cíli zřízeny na uvedených ostrůvcích, 
na mysech San Vito a Rondinella, v L*Olmo, 
v Chianca a v Kastellu batterie a pevnůstky 
a postaveny tři hráze, aby se zúžil vjezd, 
prohloubeny doky 200 m dlouhé a 90 m ši- 
roké, tak Že T. stal se předním válcč. pří- 
stavem. V městě pak zřízena je plavecká 
škola, lyceum, nemocnice a j. Vedle čilého 
obchodu s olivovým olejem, pšenicí, proslu- 



lými fíky, vínem, medem a ovocem provo- 
zuje se pilně rybářství, zvláště na Maře Pic- 
colo, kde chovají se výborné ústřice a loví 
znamenité »frutti di mare<. 

Na místě T-a byla veliká osada již za dob 
mykénských.Japygy obývaná. LakonŠti Par- 
theniové před Dory ustupující, vedeni prý 
jsouce oikístou Falanthem, založili zde 
město řecké, zvané Taras. K nim později 
přidružili se Dórové a vtiskli městu svůj kme- 
nový ráz. Chronografové kladli založení T-a 
do r. 707 př. Kr., tudíŽ do doby starších ko- 
lonií západních. Město bylo záhy co do roz- 
měrů největším městem v Itálii a mělo v době 
slávy své 100.000 - 150.000 obyv. Dělilo se 
v záp. Staré a vých. Nové město, kteréž části 
odděleny byly směrem průplavu. Obyvatelé 
spřádali jemnou vlnu z ovcí v okolních kra- 
jích, tkali lněné látky a obé barvili nachem, 
též hleděli si výroby zboží keramického. Prů- 
mysl místní a výhodná poloha podporovaly 
plavbu i obchod, jichž přispěním T. stal se 

' nejbohatším a nejmocnějším řeckým městem 
jihoitalskýro. Širé okolí bylo poddáno hrdým 
měšťanům, kteří byli v čilých stycích obchod- 
ních 8 předními středy obchodu řeckého, se 
Syrakusy, Korinthem, Aiginou, Rhodem, Kni- 
dem, a za dob Dareiových byli známi i v Persii 
jako prvé obchodní město italské. Pohříchu 
jsou dějiny města až do III. stol. př. Kr. té- 
měř neznámy. Víme toliko, že ve vnější zá- 
toce r. 415 zakotvilo loďstvo athénské, proti 
Syrakusám vypravené, a že ve IV. stol. byl 
stratégem slavný mathematik Archytas, stou- 
penec Školy Pythagorovy, který rozšířil území 
městské na souši. Tehdy již Tarentané byli 
pověstní přepychovým způsobem života a 
sami vzdalujíce se zbrani, svěřovali bezpeč- 
nost svou najatým žoldnéřům, zvláště v bo- 
jích proti loupeživým sabellským Lukánům. 
Postup Římanů v jižní Itálii bvl příčinou 
války s Římem (viz Tarentská válka), 
která skončila úplnou porážkou Tarenfanův 
a nedobrovolným vstupem jejich mezi řím- 
ské spojence. Loďstvo bylo vydáno Říma- 

\ nům, hradby zbořeny, pokořenému městu 

i daň roční uložena a na hrad dána stálá řím- 
ská posádka. Obchod však neutrpěl, ani bo- 
hatství, ale nenávist proti Římanům jen s těží 
se skrývala. Po bitvě n Cann hledali Tarentátí 
příležitosti, aby od Říma odpadli a přidali 
se r. 212 př. Kr. k Hannibalovi, hrad však 
zůstal v rukou Římanů, kteří vedeni jsouce 
Q. Fabiem Maximem, město oblehli. Ta- 
rentátí nadálí se od Hannibala pomoci, která 
však nepřicházela, až r. 209 město vzato a 
krutě potrestáno. 30.000 občanů prodáno do 
otroctví, mésto vyloupeno, umělecké poklady 
vzaty a svrchovanost jeho zrušena. Odtud 
počal i obchod klesati. R. 123 př. Kr. uve- 
dena do T-a římská kolonie Neptunia, 
která mela vlastní správu vedle obyvatelstva 
řeckého, které podrželo národnost svou až 

! do pozdějších dob cis jřských. Ještě za Augusta 
byl průmysl tarentský v rozkvětu. Za římské 
doby zřízeny amfilheater a vodovod. R. 546 

' po Kr. [usiinián I. kázal obnoviti tarentské 



Tarentaise — Tarentský záliv. 



95 



hradby, ale již r. 549 dobyl města ostrogot- 
skÝ král Totilas. Po záhubě Ostrogotfi vládli 
v T-ě Byzantinci, aŽ kol r. 675 znocnil se ho 
velmož longobardský Romaald a učinil jej 
sídlem vévodským. R. 856 zmocnili se T-a 
kairvánšti Arabové a |>održeli jej přes veš- 
kero úsili císaře Ludvika II. až do r. 887, 
kde opanovali jej opět Longobardi z Bene- 
venta. R. 927 byl T. od Arabů vyvrácen, ale 
trosky jeho osadili již r. 929 Byzantinci. Cisař 
Nikiforos II. Fokas r. 967 T. obnovil a osadil 
obyvatelstvem byzantským, ale r. 1063 dobyl 
hoapulský vévoda Robert Guiscard a učinil 
sídlem normanského knižetstvi, jež r. 1089 
udělil svému s^nu Boemundovi, hrdinovi 
prvé výpravy křížové. Cisař Bedřich II. ozdo- 
bil T. hradem Rocca Imperiále, zbudovaným 
po způsobu normanském. Odtud sdílel se T. 
o osudy král. Neapolského, ač ještě r. 1301 
Filip, syn krále Karla II., jmenován knížetem 
tarentským. Následkem těchto změn ubývalo 
obyvatelstva a město stěsnalo se na prostoře 
klassického starého m^ta. Za Napoleonských 
dob ozdoben titulem vévody tarentského 
maršál Macdonald. Teprve když T. připojen 
ke král. Italskému (1861), povznesly se opět 
lidnatost i obchod a na zap. straně průlivu, 
u nádraží, vznikla nová úpravná část, zvaná 
n Borgo della Stadione, nyní opět sídlo mocně 
rozmáhají ciho se obchodu. Zůstatky staro- 
věké nejsou četné; nejznamenitější jsou dva 
sloupy dórské u chrámu SS. Trinitá s po- 
čátku VI. století př. Kr. a zbytky řím- 
ského vodovodu il Triglio zvané. — Srv. de 
Vincentiis, Storia di Taranto (Neap., 1878 
až 1891, 5 sv.); Gagliardo, Descrizione tóro- 
graíica di Taranto (T., 1886); Evans, The 
horsemen of Tarentum (v »Numísmatic Chro- 
nicle.«, X, 1889); Gcffken. Die GrQndung von 
T. (»jahrbQcher fUr Philoíogiec, sv. 147, Lip., 
1893). Nu. Pšk. 

Tar^ntoiii* [tarantéz], krajina tvořící střed 
a vých. franc. depart. Savoie, přiléhající na 
v. k Itálii, při horním toku Isěre prostou- 
pena je mohutnými massivy alpskými, ve 
vých. části pokrytými ledovci. Spojení s Itálii 
prostředkuje průsmyk Mal. sv. Bernarda. Kraj 
tento vyniká bohatstvím nerostným (železná, 
měděná a stříbrná ruda), hojnými prameny 
minerálními a krásou krajinnou, tak že je 
proto hojně navštěvována turisty. Obyvatelé, 
Tarins zvaní, vedle pěstění révy chovají 
chval ně známý druh hověz. dobvtka. T. tvo- 
řilo kdysi samostatné hrabstvi; hl. m. je 
Moutíers. 

Tarentola Gray, t. j. Platydactylus, 
viz Gckoni. 

Tar«ntsk4 válka jest jméno prvého 
boje, jejž Římané staro vrčí svedli s Řeky. 
Římané opanovavše území Sennonů, vypra- 
vili tam osadníky po moři, kteří zakotvili 
v přístavu tarentském. Mezi Římany a Ta- 
renfany byla kdysi učiněna úmluva, že Římané 
neopluji mysu Lakinského, čehož vzpomínaje 
lid tarentský, zničil čtyři lodi římské a pátou 
zajal. Rada tarentská souhlasila s jednáním 
lidu a zmocnila se Thurii s Římem spolče- 



ných. Poselství senátu římského, přišlé žá- 
dat dostiučinění, bylo radou odmítnuto, od- 
cházejíc pak z rady, lidem pohaněno. Tu 
senát opověděl válku Tarentanům, kteří uči- 
nili spolek s Lukány i Samn>ty a vyzvali 
k účastenství Pyrrha, krále épeirského. Než 
tento přišel, zkrušili Římané kmeny jiho- 
ítalské a splenili území tarentské. Když však 
Pyrrbos vypravil vojevůdce Milona s 3000 
muži k ochraně Tarenta, pak i sám přišel 
v čele falan^ o 20.000 mužích s přiměřeným 
počtem jízdy a 20 slony a ujal velení nad 
TarenCany a jejich spolcenci (r. 281 př. Kr.), 
nastal patrný obrat. Pyrrhos podřídil pře- 
pychu oddané Tarenfany přísné kázni vo- 
jenské a porazil pomocí slonů vojsko kon- 
sula P. Valeria Laevina u Hérakleie, ale 
jsa bystrozraký, shledal ihned, že vítězství 
došel toliko pomoci slonů, jichž Římané do- 
tud neznali. Římané sice opustili jižní Itálii, 
jejíž obyvatelé přestoupili k Pyrrhovi, tento 
však nepodceňoval Římanův, nýbrž hleděl 
Y prvém dojmu porážky je překvapili a po- 
stoupil s vojskem svým až do Kampanie, 
vzal Fregelly a blížil se Římu. Než bdělost 
římských konsulů zmařila jeho záměry a při- 
nutila jej k ústupu do území tarentského. 
Z jara r. 279 chopil se Pyrrhos oflfensivy a 
porazil římské konsuly P. Sulpicia a P. Oecia 
Můra u Askula, než se ztrátami velikými; 
i shledávaje, že nemá dosti moci k povalení 
Římanů, pomýšlel na odchod a hleděl dojmu 
obou svých vítězství vykořistiti k prospěš- 
nému míru. Ale posláni Kineiovo do Říma 
nemělo účinku, z veliké části původem Kartba- 
ginců, kteří v dalším trvání války shledávali 
bezpečnost pro své državy sicilské a ujednali 
s Římany spolek proti Pyrrhovi i jeho spo- 
jencům. Pyrrhos tudíž r. 278 odebral se na 
Sicílii a zůstavil v Tarentě i nckterých ji- 
ných městech své posádky. Římané vhodně 
využili Pyrrhovy nepřítomnosti a vrhli se na 
Samnity, Lukany a Bruttie, jež dvouletým 
bojem pokořili. Poražení volali ze Sicílie 
Pyrrha, který se r. 275 do Itálie vrátil, ale 
s těžkými ztrátami, jeŽ při přepravě přes 
moře od Karthagincův utrpěl. Zesíliv se po- 
silami jihoitalskými, vpadl Pyrrhos do Samnia, 
byl však od Mania Curia Dentata u Bene- 
vénta na hlavu poražen, načež zůstaviv v Ta- 
rentě četnou posádku, odešel do Řecka pro 
posily. Násl. roku odvolal i tuto posádku, 
načež Římané přinutili sabellské kmeny 
k úmluvě, kterouž ziskali značné částky je- 
jich území, Poseidonia přeměněna v římskou 
kolonii Paestum a konečně i v Tarentě na- 
byla vrchu strana, chtěj ící míru, a ujednala 
s Římany úmluvu, která z Tarenta učinila 
spojenecký stát (r. 272 př. Kr.). T. v. měla 
tudíž následkem podrobení vší jižní Itálie 
Římanům a prokázala převahu římské vá- 
lečné taktiky nad mikedonsko hellénistickou 
falangou. Pšk. 

Tarentský vévoda viz Macdonald. 

Tarentský sáliv, rozlehlá zátoka Ión- 
ského moře na jihu Apenninského polo- 
ostrova mezi ApuUí a Calabní zsíři 1 \ x 



96 



Targionia — Targúm. 



až 155 km^ bez větších ostrovfi s nízkým po- 
břežím. Ve starověku břehy jeho byly uži- 
veny bohatými městy jako byl Tarent, Galli- 
polis, Metaponte, Sybaris, Héraklťia, Thurii 
a Croton. 

Taxglonia [-áió] Mich., pálenka, po- 
dle tlorenc. lékaře Targioniho pojmenovaný 
rod mechň jatrovko vitých x řádu Marcharť 
tiaceae a čel. Targionieae, chrástu obvej- 
čitého, mnohým černým vlásenim k zemi 
těsně přičepeného. Na jrho zeleném povrchu 
jsou hojné průduchy a ve výkrojku vzestu- 
pujiciho konce pohlavní ústroje, z nichž vy- 
vinuje se jediná bezstopečná puštička. T . 
roste druhem T. Michelii Corda (T. hypo- 
phjrlla L.), p. podlistá. na vlhkých stinných 
místech teplé a mírné Evropy (kdysi též 
u Plavná v Sasku). Déd. 

TarsrlOBi-Tozsettl [tardžóni-]: 1) T. T. 
Ottaviano, botanik ital. (♦ 1755 — f 1829), 
byl proí. botaniky a ředitelem bot. zahrady 
ve Florencii. Vydal hlavně: Prospetto per la 
Flora economtca florentina (Verona, 1808); 
Diiionario botanico Italiano etc. (Flor., 1809); 
Observationum botanicarum decas I— V (t., 
1808—10). 

2) T.-T. Adolf o, zoolog ital. (♦ 1813 ve 
Florencii — f 1903), byl prof. zoologie a srov- 
návací anatomie zvířat bezobratlých ve Flo- 
rencii a člen akademie věd v Římě. Zabýval 
se hlavně praktickou entomologii. Z jeho 
spisů buďtež uvedeny: La Fillossera elema- 
lattie delle vidi in Italia dal iSjg al i8S3 
etc. (Flor. a Řím, 1883); Animaii ed insetti 
del Tabacco in eria e del Tabacco secco (t., 
1891). 

Targ Vowy viz Nowy Targ. 

Targ^OVlftea, m. v Rumunsku, viz Tir- 
goviátě. 

Tar^owioa (malorus. Torhovycja\ mě- 
stečko v rus. új. humaňském, gub. kijevské, 
nad ř. Siniuchou č. Sinou Vodou, má 2346 
oby v. Památné neblahou Targowickou 
konfederací, kterou z návodu carevny 
Kateřiny zosno váli zde r. 1792 polští magnáti 
pyšný Szcz^sny (Felix) Potoč ki, ctižádo- 
stivý Seweryn Rzewuski a dobrodružný 
Frant. Ksaw. Branicki proti konstituci 
z 3. kv. 1791 a která vedla ke druhému roz- 
děleni Polska (viz Polsko, str. \A9a). 

Targúm, č. mn. targúmim, aramejské, 
tolik jako tlumočeni. Odtud vyskytuje se 
slovo to jako název aramejskýcn parafrasi 
textu biblického (St. zák.) v dobc, kdy hebrej- 
ština, zatlačována jsouc aramejátinou od sev. 
do Palestiny vnikající, stala se jako jazyk 
bible obecnému lidu, který ostatně již v za- 
jeti babylónském zvykl si slyšeti nové zvuky, 
vicc méně nesrozumitelnou. Tehdy uznáno 
nutným, sdělovati lidu mista bible, jeŽ při 
bohoslužbě v synagoze hebrejsky předčítána, 
i jazykem mluvy obecné, t. j. aramejštinou. 
Časem zavedeni offíciální vykladači, osobou 
rozdílní od předčitatelů bible, zvaní po ara- 
mcjsku meturgemán, t. j. tlumočníci. 
Úkolem jejich bylo, odstavec bible, který 
v jazyce původním (hebrejském) byl přečten. 



tlumočiti po aramejsku, podle pozdějšího 
předpisu, odstavce z Pentateuchu po každém 
versi, částí z proroků vždy po třech verších. 
S počátku dělo se tak jen ústně a více méně 
volně. Některá místa tu uvádějí původ t-fi 
na pomocníky Ezrovy, podle Lagardea ně- 
která místa Septuaginty mají podkladem spíše 
zněni t-u než hebr. textu bible. Naproti tomu 
zaslouží zmínky, že ještě Origenes a Jeronvm 
nezmiňují se o t-ech. Teprve časem užíváno 
podkladu písemného, přimykajícího se co 
nejvěrněji k textu původnímu. Dalo se tak 
neiprve ve školách babylónských, ale i zde 
s podržením původního, palestinského ná- 
těru mluvy. Tím způsobem povstaly t-y nej- 
prve k Pentateuchu a Prorokům, později, 
píli soukromou, i k ostatním částem bible, 
tak že máme t-y téměř k celému St. zákonu. 

V pořadí časovém dlužno rozeznávati: 

1. T. t. zv. Onkelfiv k Pentateuchu, nej- 
starší všech to, ač sotva starší III. stol. po Kr. 

V talmudu, v němž nejdříve se uvádí, ozna- 
čen jako »náš překlad*. O Onkelovi neví se 
nic určitého. Podle tradice byl žák Gama- 
liela staršího. Místo talmudu, podle něhož 
pťoslovil t. v Palestině, zaměňuje jej, jak 
srovnáním parallelniho místa megilly jeru- 
salemské konstatováno, s řeckým překla- 
datelem bible Aquilou (Onkelos — wlxvílap). 
Srv. Friedmann, Onkelos und Akylas, Vid., 
1896; před tím již R. Anger, De Onkelo 
Chaldaico etc. Lip., 1846). Podle jiného vý- 
kladu srovnáván Onkelos s Aquilou jen vzhle- 
dem ke slovnosti svého překladu. Vyniká 
v celku těsným přiléháním k podkladu, kte- 
rým je v celku nynější text masoretický, dále 
jasností. Toliko poetické části jsou spíše 
parafrasovány než překládány, anthropomor- 
tismu se však vyhýbá jako ostatní t-y. Na 
Messiáše vykládají se jen dvě mista (Gen 
49, 10; Num. 24, 17). Jako nejstarší reprae- 
sentant židovské exegese má i svůj výsnam 
pro exegesi Pentateuchu. Tednotlivá místa 
vykazuji i dvojí tradici. Mluvou t. Onkelův 
blíží se ještě velice mluvě aramejských části 
bible. Později stal se i t., jako sám text bible» 
předmětem masoretického zpracování. Po 
prvé vydán t. Onkelův v Bologni r. 1482» 

I nejlépe r. 1557 (Sabbioneta), podle tohoto 
vydal jej nově Berliner, Das Targum On- 
kelos, herausg. u. erláutert (Berl., 1884, 2 d.). 
Anglický překlad od J. W. Etheridge. The 
Targum of Onkelos and Jonathan ben Uzziel 
on the Pentateuch with the fragments of 
Jerusalem Targum (Lond., 1862, 2 sv.); starý^ 
lat. překlad P. Fagia, Thargum, i. e. para- 
phrasis Onkeli chaldaica . . . fidelissime 
versa (Argent., 1646). Srv. Winter-WUnsche^ 
Die jud. Litteratur seit Abschluss des Ka* 
nons (Trevir, 1894; ukázky překladu z celého 
t-u S. z.). H. Barnstein vydal kriticky se zře- 
telem i na rukopisy jiboarabské: The Tar- 
gum Onkelos to Genesis (Lond., 1896). O vo- 
kalisaci t-u pojednal Ad. Merx (V. kongress 
orient). O masóře t-u jedná: A. Berliner, 
Die Massora zum Targum Onkelos (Lip.,. 
1877) a S. Landauer, Die Másórá zum On- 



Targúm. 



97 



kdos (Amsterdam, 1896). Snr. G. B. Winer, 
De Onkeloso einsqae paraphrasi chaldaica 
(lip., 1820); S. D. Luzzatto, Philoxenus sivé 
de Onkelosi chald. Pentatenchi versione (zvi. 
o odchylkách od hebr. textu. Vid., 1830, 
2. yyd. Krakov, 1895); Levý, Ueber Onkelos 
and seine Uebers. des Pentatench v Geige- 
rové »W. Z. fůi ifld. Theologie* V. a Fttr- 
stové >Literaturblatt des Orients« 1845). 
Abr. Geiger., Das nach Onkelos benannte 
babyL Tl^gam sum Pentateuch (»JQd. Zeit- 
schňft« IX.); SchGnfelder, Onkelos n. Pe- 
schittho, Stndien Uber das Alter des Onke- 
los 'schen Targnms (Mnich., 1869); fiilaybanm, 
Die Anthropomorphien n. Anthropopathien 
des Onkelos o. der sp&teren Targumim etc. 
(Vratislav, 1870); M. Ginsburger, Die Anthro- 
pomorphísmen in den Targumim (1891). Po 
stránce jazykové zpracován v G. Dalmanovč 
Aram.-nenhebr. WGrterb. (Frankf. n. M. 1897). 

2. T. t. zv. Jonátánfiv k Prorokům. 
Obsahuje Proroky starii i pozdéjái, tedy 
Knihy Josuovu, ^ndcfi, Samuelovy a Krá- 
lovské; (esaiááe, Jeremiáže a Ezechiela; 12 
meniich proroků. Za původce pokládán J o- 
nátán ben Uzziel, nejslavnější z 80 žáků 
Hilléla stariiho. Neprávem prohlášen Rab 
Josef bar Cheja (f 333), podle talmudu vy- 
nikající znalec targúmské tradice, za přepra- 
covatele a redaktora t-u Jonátánova. Snad 
i od Jonátána pochází jen néiaký základ, osta- 
tek pak povstal časem a od různých autorů, 
čími by se vysvětlila mister ae vyskytující 
nestejnost přeldadu. Jiní háji ovšem jednot- 
nost celého t-u. Mluvou i slohem je blízek 
t-u Onkelovu, jehož je snad o máJio pozdější. 
Některé shody svědčí, že měl původce před 
sebou t. Onkelův. Naproti tomu prohlásil 
Cornill t. k Prorokfim vzhledem k tomu, že 
volněji se přimyká k textu biblickému, jejž 
spíše opisuje neb i vykládá — zvláště platí 
to o prorocích — net překládá, za starší. 
Vyskytuji se i prvky legendární. Na Messiáše 
vykládají se zhusta i místa nemessiášská, 
třeba jinak nauka o Messiáši je ještě velmi 
jednoduchá a blíží se někdy novozákonnému 
nazíráni. Leccos spadá snad na vrub po- 
zdějšího interpolátora, o jehož práci svědči 
hlavně často ae vyskytující dvojité překlady 
téhož místa. Prvé vydání t-u Jonátánova 
(s rabb. výkladem) je z r. 1494 (Leiria), r. 1617 
y^rdán v Bombergově bibli. Nově uveřejnil 
jej podle Codex Reuchliníanus de Lagarde, 
Prophetae chaldaici (1872). Jednotlivé vyšel 
Isaiáš (Pauli, The Chaldee Paraphrase on the 
Prophet Isaiah, Lond., 1871 a Levý, Targhum 
on Isaiah I., t., 1889; Cornill, Das Targhum 
zu den Prophetcn L, Z. A. T. W., 1887); angl. 
překlad Etheridgův (Lond., 1862, s Onkelo- 
vým t-em, v. výše). Srv. Frankel, Zu dem 
Targum der Propheten (Vratislav, 1872); 
W. Bacher, Kritische Untersuchungen zum 
Propheten-Targum i o poměru jeho k t-u 
Pentateuchu, »ZDMG«, XXVIH. a XXIX.). 

T. Onkelův a Jonátánův zredigovány v ofíi- 
ciálni podobě definitivně v Babylóně, snad 
ve IV. stol. po Kr. Snahou redaktorů bylo 

Ottftr Slovník Naučný, «▼. XXV. 29^1. 1906. 



sice zachovati palestinský dialekt a v celku 
se to zdařilo, ale přes to je zřejmý i znešva- 
řující vliv dialektu babjrlónského. Původu 
babylónského jest i pozdější vokalisace textu, 
v celku svém méně cenná než punktace ara- 
mejských textů bible. Definitivní úpravou 
t-Ů v Babylóně zatlačena v pozadí původní 
parafrase palestinská, ale vytlačena nebyla. 
Žilat dále, jsouc opisována, glossována a 
rozšiřována. Nám zachována tato pdvodnější 
tradice jako t. zv. 

3. t Jerusalemský (L Jerúšalmí, též t. 
země jisráélské) k Pentateuchu, a to ve 
dvojí podobě, úplný (t. Jerúšalmí I.) a 
zlomkovitý, k jednotlivým odstavcům Penta- 
teuchu (L Jerúšalmí II.). Nesprávným vý- 
kladem hebrejské zkratky (počátečních písmen 
^"Vif t. j. t. Jejrúšalmf) na autora (Joná- 
tán) označen onen jako t. Pseudojoná- 
tánův. Oba t-y jsou rozličné recense téhož 
díla původu palestinského. Zlomkovitý je 
snad původní, obsahuje pouhé poznámky a 
opravy k textu Onkelovu, jež pak druhý pro- 
vedl důsledně pro celý Pentateuch, pojav 
do celku hojně materiálu legendárního. Na- 
proti tomu Bassfreund usoudil existenci úpl- 
ného t-u íerusalemského ze VIL stol. po Kr. 
nebo později, z něhož povstaly Jerúšalmí I. 
a n. Původ ze VIL (nejdříve) nebo Vin. stoh 
přijímá se všeobecně. Legendární výzdoba 
a vynášení praotců národa jisráélského jsou 
význačné vlastnosti t-u Jerusalemského. K nim 
druží se exkursy povahy náboženské, éthické 
a mystické, s disgressemi řečnickými a bás- 
nickými. Překladatel věří v budoucnost ná- 
roda jisráélského a příští Messiáše. Na ob- 
tížnějších místech je překlad často nepřesný. 
Konstatovány i zlomky třetího t-u jerusalem- 
ského k Pentateuchu (t Jerúšalmí III.), 
dále zlomky t-u k Prorokům. Jazykově jeví 
t. jerusalemský pozdější fasi západní ara- 
mejštiny, jak mluvili ji Židé Palestiny, hlavně 
v Galilei, ale typus ten je smíšen (zvláštnosti 
arameištiny galilejské, styky s Ónkelem a 
babylonským talmudem; Dalman). Zlomko- 
vitý t. Jerusalemský vydán po prvé (částečně) 
v Lisabonském Pentateuchu r. 1491, cele 
v Bombergově Pentateuchu z r. 1517. Srv. 
Bassfreund, Das Fragment-Targum zum Pen- 
tateuch, Vratisl., 1896; M. Ginsburger, Das 
Fragment-Targum. Pseudojonátánův t. v Be- 
nátkách 1591. Latinský překlad od Franc. 
Taylera, Thargum Hierosolymitanum (Lond., 
1649), z angl. zlomkového od Etheridge (viz 
svrchu, t., 1862). Srv. Winer, De Jonathanis 
in Pentat. paraphrasi chaldaica (Erlanky, 1823); 
H.Petermann, De duabus Pentateuchi para- 
phrasibus chaldaicis (Berl., 1829, č. I. o To- 
nátánově P.); Bár, Geist des Jeruschalmi 
(Pseudojonatan) v »Monatschriít fur die Gesch. 
u. Wiss. des Iudent.«, 1851); Seligsohn a 
Traub, Ueber den Geist der Uebersetzung 
des Jonathan ben Usiel etc. (t.,1857) ; Seligsohn, 
De duabus Hierosolymitanis Pentateuchi pa- 
raphrasibus (Vratislav 1858); Gronemann, Die 
Jonathansche Pentateuch-Uebersetz. in ihrem 
Verhaltnisse zur Hg^i^cto (.^'^P-i 18*^9). 



98 



Tarchan — Tarchanov. 



Ma^i-U t-y k Pentateuchu a Prorokům rái 
offícialni, bohoslužebný, byly t-y k třetímu 
oddílu bible, totiž hagiografům, práci 
pouze soukromou. Podklad jejich byl také 
od samého počátku písemný. Jednotlivé části 
jsou zde starého původu, jak svědči na př. 
shody textu Nov. zák. s nimi na rozdíl od 
textu St. z. (Srv. na př* citát žalmu 22, 2 
u Matouše 27, 46 a Marka 15, 34.) Psaný t. 
ke knize Jób uvádí se již za doby Gamaliéla 
staršího. Jiné části jsou ovšem pozdní, jako 
na př. t. Přísloví, mající zřejmě svým zákla- 
deih překlad křesťansko- syrský. K některým 
zvláště oblíbeným knihám existují parallelni 
t-y, ke knize Esther přímo tři, z nich dva 
jsou stejné recense. K některým knihám ne- 
existuji (nezacho^ny?) t-y, naproti tomu 
máme i aramejskou parafrasi některých apo- 
kryfických dodatků knihy Esther. Dlužno roze- 
znávati tři skupiny t-ů k hagiografům a to: 
1. t-y Žalmů, Přísloví a knihy Jób; prvý 
a třetí podle Bachera od téhož autora z doby 
před 476; 2. t-y pěti megillót, t. j. Píseň 
písní, Rút, Pláč Jeremiášův, Esther, 
Kohelet, spíše výklady než překlady, t. 
k Písni písni chval ořeč na Isráél, plná anachro- 
nismů; 3. Daniel, Kronika, Ezra. Stará 
tradice pokládala Josefa příjmím Slepého, 
který byl ok. r. 322 představeným akademie 
sorské, za původce t-u k hagiografům. Ve 
skutečnosti jsou t-y ty dobou mnohem 
pozdější (snad teprve z X. nebo XI. stol. 
po Kr.) a dílo několika autorů. T-y k Da- 
nielovi a Ezrovi povstaly snad teprve ve 
XII. stol. T. Kroniky, užívající zřejmě t-ů 
jerusalemských původu palestinského (snad 
ze IV. stol., definitivně zredigován v VIII. 
a IX. stol.), nalezen teprve v XVII, stol. 
(vydán r. 1680 ruk. Erfurtský), správněji 
a plněji u Wilkensa podle rukop. Cambrid- 
geského (Amsterdam, 1715). Jazykové t-y 
k Hagiografům, v celku k starším t-ům se při- 
kloňujíci, jeví z části ještě pozdější fasi vývoje 
arame jštiny než t-y jerusalemské. Mluvou tou 
(palestinskou aramejštinou) obírá se G. Dal- 
man, Grammatik d. jttdisch-palest. Aramaisch 
(Lip., 2. vyd. 1904). Ovšem jest tradice textu 
málo pečlivá, a text sám bez vokalisace; 
ovšem s hojnými značkami orthografickými, 
při čemž vliv starší mluvy a orthografie za- 
tlačuje z části dialektické zbarvení. Bezpeč- 
ného podkladu pro studium jazyka t-y k ha- 
giografům celým svým způsobem neposky- 
tuji. První částečné vydání t-u k hagiogra- 
fům vyšlo v Bombergově bibli r. 1517 (Jób, 
Žalmy, Přísloví a megillót), nově podle to- 
hoto textu vydal je de Lagarde, Hagiographa 
chaldaica (1873). Největší pozornosti těšil se 
t. k Přísloví, jehož syrský podklad rozpoznal 
již Dathe, De ratione consensus versionis 
Chaldaicae et Syriacae Proverb. Salomonis 
(Lip., 1764). O témže psali i S. Maybaum, 
NOldeke, Baumgartner a Pinkuss. T. kjóbu 
vydal M. Lewin, Targum und Midrasch zum 
Buch Hiob (Mohuč, 1895), o poměru syrského 
překladu k němu Mandl (Lip., 1892, disser- 
tace), před tím již Bacher v Gratzově »Mo- 



natschriftc (1871). O poměru syrského pře- 
kladu Žaltáře k t-u Abelesz (Giessen, 1896, 
diss.). Druhý z t-ů knihy Esther vydal M. 
David, Das Targum Scheni (1898), před tím 
již obírali se jim J. Rcis (1876 a 1881 v Grat- 
zově >Monatschrift€), L. Munk (Berl., 1876) 
a P. Cassel (Das Buch Esther, t., 1878 s něm. 
překl. 2. tu: Zweites Targum zum Buche 
Esther, text s vykl., 1885), a S. Gelbhaus, 
Das Targum Scheni zum Buche Esther (Frankf., 
1893). T. ke Kronice vydal na podkladě ruko- 
pisném de Lagarde ve svém vydání Hagio- 

1 grafů, srv. i Rosenberg a Kohler, Das Tar- 
gum zur Chronik (»Geigers jUd. Zeitschriftc, 

: 1870). T-em k Žalmům obíral se W. Bacher 

! v Gratzově »Monatschrift€ 1872). — Z litera- 
tury o t-ech vůbec uvádíme: Otisky t-ů 
v rabbínských biblích a v polyglottách, dále 
Helvicus, De chaldaicis bibliorum paraphra- 
sibus (Giesen, 1612); Zunz, Die gottesdienstl. 
Vortráge der Juden (Berl., 1802); Frankel, 
Einiges zu den Targumim (»Z. fůr die rel. 
Interessen des Judenthums*, 1846); Geiger, 
Urschrift u. Uebersetzungen der Bibel in ihrer 
Abhangigkeit von der inneren Entwicklung 
des Judenthums (1857); Langen, Das Juden- 
tum in Palástina(1866); Ed. BíShl, Forschun- 
gen nach einer Volksbibel zur Zeit Jesu (Vid., 
1873). Nejnověji zahájená Monumenta Judaica 
společnou prací vynikajících znalců obsahuji 
jako I. oddíl Bibliotheca Targumica^ t. j. všecky 
t-v k St. zák. v prvém němec překlade, jako 
čásf II. Monumenta Talmudica (rovněž v něm. 
překl., Lip., 1905 sL). Pomůcky ke studiu t-ů 
jsou tytéž jako u talmudu (v. t.). Vydání t-ů 
na podkladě rukopisném je vzhledem k od- 
chylnosti rukopisů, hlavně jihoarabských, jež 
vykazuji i vokalisací supradineárni, poměrně 
nejspolehlivější, nejen po stránce vokalisace a 
orthografícké, grammatické a slovníkové, ale 
hlavně se zřetelem na přečetné variaelectiones 
z nejnaléhavějších úkolů semitské filologie. 
Posud vydány: F. Praetorius, Das Targum zu 
Josua in jemenischer Ueberlieferung (1899); 
t., Das T. zum Buche der Richter in jemen. 
Ueberlieferung (1900), Rukopisy jemenské 
tradice t-ů chová Britské museum. Název 
aram. vykladače meturgemdn stal se původ- 
cem západního slova dragoman. Dk. 

TarolMA fslovo mongolského původu při- 
jaté Rusy od Burjatů a užívané ještě dnes 
v některých krajích Sibiře), tolik jako prostý 
daní, urozený, a pak i mistr, umělec; od 

I toho odvozeno ruské tarchanstvo, osvo- 
bození od daní, immunita daňová. Listiny, 
jimiž byly takové immunity ve Staré Rusi 
udělovány, nazývaly se listinami tar- 
chan ný mi {tarchannyja gramoty). 

Tarohankut, záp. poloostrov Krymu, vy- 
plněný Tarchankutskou, nevysokou (jen 
asi 125 m n. m.) stepní planinou, jež ryctiJe 
se snižuje k Jevpatoriji a Perekopu. Na záp. 
končí se půlostrov mysy KaraMruň {Kara^ 
burun) a jižněji položeným T-em. Na již. břehu 
poloostr. T-u zbytky předhist sídel. Pp, 

Tarohanov Ivan Romanovič (kníže 
Tarchan- Mouravo v), fysiologrus. (*1846 



Tarchany — Tarku. 



99 



v Tiflise). Pocházel ze starého gruzinského 
rodu kniieciho, vyššího vzděláni nabyl v Pe- 
trohradě zvláště na vojensko- chirurgické 
akademii, kdež věnoval se především 5'sio* 
logii. Za dalším vzděláním poslán byl r. 1872 
do ciziny, pobyl zejména ve Strasburce 
i v Paříži delší dobu a vydal řadu prací 
o f3fsiologii nervstva i cevstva. R. 1875 ha- 
bilitoval se v Petrohradě při mediko-chirur- 
gické akademii pro fysiologii a stal se r. 1877 
řádným prof. téhož oboru. R. 1895 vzdav se 
professury habilitoval se pro fysiologii a 
Diologii při universitě. Vedle veliké řady od- 
borných prací fystologických a psychologic- 
kých přeložil i mnoho prací Ranvierových, 
Cl. Bernardových, Ewaldových, Rosenthalo- 
vých, Preyerových i Fosterových, náležeje 
také mezi šfastné popularisátory nauk fysio- 
logických a zdravotnických. Mnohé z jeho 
veřejných přednášek vyšly dílem v časo- 
pisech, dílem samostatně. 

Tarohaay, ruská osada v čembarském 
Újezdě penzenské gubernie asi s 2000 obyv. 
Zde ztrávil u své babičky dětská léta a tu 
také pochován M. J. Lermontov. Pp. 

Tafio«, bot., viz Alyssum. 

T«xif viz Sazba. 

Taxiřift (l^^« Julia Jo{a n. traducta)^ m. 
v okresu Al^ecirasu špan. pro v. Cadizu, při 
nejužším místě úžiny Gibraltarské, na nej- 
jižnějším konci evropské pevniny, má 11.699 
obyv. (1897). Zbudováno je na úpatí Sierry 
de la Luna s úzkými ulicemi, obklopeno 
posud manrskon zdi a ovládáno pevnůstkou 
Alcazabou, na straně mořské hájeno je 
batteriemi. Rejda jeho chráněna je ostrovem 
Isleta de T. n. de las Palomas na 36* 
s. š., jejž na jihu zakončuje Punta Mar- 
roqui s majákem. Obyvatelstvo T-fy živí 
iie pobřežním obchodem, lovem tuňákův a 
anžovek, pěstěním výborných pomorančú, ko- 
želužstvim a j. T. je prvním místem v Evropě, 
jehož Arabové r. 710 se zmocnili. 

Taxjya [-chaj: 1) T., hl. m. bolivského de- 
part. t. jm. na levé zdroj nici Bermeja, ve 
výši 1770 m, tak že podnebí je neobyčejně 
příjemné, má 10.000 obyv., namnoze čistých 
kreolů, universitu, pěkný chrám a františk. 
klášter. Bylo založ. r. 1591 a příslušelo až 
do r. 1826 k Argentině. — 2) T., departe- 
mento v jihoamer. rep. Bolivii, hraničí na j. 
s Argentinou, Paraguayí a brazil. státem 
Matto Grosso, táhne se v délce SOOilrm od 
záp. k vých. a v šířce 100 km zabírajíc na 
východě rozsáhlé roviny Chaco Boreal, kdežto 
na západě prostoupena jest Kordillerami 
Abra de las Cortaderas. Obyvatelstvo, po- 
čtem 94.900 duší (1900), skládá se jednak 
z kreolů a mesticů bydlících v hornatém zá- 
padě, jednak z 50.000 nepodrobených Indi- 
ánů, kočujících v Chaku. Východ odvod- 
ňuje k jv. Pilcomayo, na západě sbírá vody 
Bermejo a jeho levá zdrojnice Rio Grande 
de T., tvoříc zároveň jižní luranici státu. Hor- 
natá část náleží svým podnebím a úrodností 
půdy k nejkrásněiáim částem Již. Ameriky, 
neboC možno vedle rozsáhlého chovu do- 



bytka a ovcí pěstovati rýži, ječmen, vino, 
len, paraguayský čaj (mate) a j. 

Tarlk ibn Zejjad, arab. propuštěnec, 
jenž stal se podvelitelem arab. vojevůdce 
Músy, podmanitele sev. Afriky. Od Músy 
byl vyslán, aby dobyl Pyrenejského polo- 
ostrova. Přeplaviv se do Evropy, opevnil se 
nejprve na skále, jež po něm nazvána Džebel 
al Tarik (Gibraltar). Poraziv Visigoty u Jeres 
de la Frontera (711), dobýval pak měst 
visigotských, mezi jinými i Cordovy, a pro- 
nikl až kAstorze. Když za nim přišel Músa, 
byl uvězněn pro neposlušnost, ježto mu bylo 
nlřiseno, aby v Cordově zastavil výboje. 
Záhy byl propuštěn a postaven opět v čelo 
vojen, oddělení, s nímž dobyl Saragossy, 
Vsdencie a celého poříčí Ebra. Později se 
vrátil do Damašku a žil na dvoře chalifů. 

Tarlat, řeka ve vnitřní Asii, tvořící samo- 
statné, uzavřené úvodí, vzniká soutokem 
Járkand-darje, jež se pokládá někdy za hlavni 
její pramen, a KaŠgar-darje. Teče směrem 
k v. a přijímá ze sev. Ak-su, z i. k ní spějí 
Chotan-darjá a Keríja-darjá, avšak zanikají 
v piscích Takla-makanu. T. dělí se brzo 
v několik ramen a tvoří v určitých ročních 
obdobích často rozsáhlé bažiny, které pak 
splývají s Baba-kttlem a Sary-kamyšem na 
sev. straně se rozlévajícími Za 86* v. d. T. 
obrací se znenáhla k jv. a tok jeho sleduje 
na 1. straně asi ve vzdálenosti 50 km hlavní 
jeho pobočka Kontje darjá. Obrati v se defi- 
nitivně na j. tvoří u vsi Tigeliku jez. Kára- 
buran, úplně oddělené od Lob-nóru proti 
dřívějším domněnkám o iejich souvislostí. 
Z Kara-buranu vytéká přimo na vých. a 
vlévá se do Lob-nóru (v. t) 

Tarka, distrikt v sev.-vých. angl. osadě 
kapské (}iž. Afrika), jež ohraničují na sev. 
Bamboes Mts a Stormberg, na j. Great Win- 
terberg Mountains, tak že se rozkládá v ná« 
horní planině, s mírným suchým a proto 
zdravým podnebím. Měří 3696 Irm* a má 
7436 obyv., z nichž 3141 bělochů (1891). Je- 
diná větší řeka je T. spějící do Velké Rybí 
řeky (Great Fish River) a nad ní rozkládá 
se hl. m. distriktu Tarkastad s 1209 obyv.^ 
kde soustřeďuje se obchod s vlnou s ovci 
chovaných na dobrých pastvinách v okolí. 
Zemědělství je naproti chovu ovcí posud 
málo vyvinuto. 

Tar-kail, indické zdobeni dřeva -obrazy 
z jemných kovových drátků, pásků. Čáry 
vyobrazení vyrazí se ocelovými želízky kla- 
divem ve dřevo, v ně zatepou se úzké pásky, 
drátky měděné, zinkové nebo mosazné. 
Ozdoby tyto nejlépe se vyjímají na černém 
dřevě hruškovém. 

Tarkn (též Tarki, Tarchu), osada v tě- 
mir-chan-šurinském okruhu ruské oblasti 
dagistánské, leží na dveřních svazích hory 
Tarku-tau (720 m) ve vzdálenosti asi 5 km 
od Petro vska a od břehu moře Kaspického. 
Obyvatelé (asi 2000 duší [Kumyci a židé]), 
živi se pěstováním vína. T. bývalo středem 
panství, nad nímž vladařili t. zv. šamchalové, 
kteří r. 1786 uznali svrchovanost ruskou. 



100 



Tarlatan — Tarn, 



R. 1867 šamchalstvi tarkovské bylo zru- 
šeno. Pp. 

Tarlatan (angl., fr. tarlatane) je řídká, 
▼elmi lehká tkanina bavlněná; hotovi se 
z velmi jemné pfíze bavlněné (čís. 100 angl.) 
a úpravou dodává se jí tuhosti. Mívá 13 niti 
osnovných a 13 útkových v 1 cm, Beroušek. 

Tarlo, jméno starožitného rodu polského, 
z něhož ve stol. XVI. až XVIII. poálo mnoho 
duchovních i světských hodnostářů. Zname- 
nitější z rodu toho jsou: 

1) T. Stanistaw, biskup przemyálský 
(♦ 1480 — 1 1644). Byl muž výmluvný a ve vě- 
cech politických zběhlý, jehož Sigmund^I. 
užíval k rozmanitým poselstvím a udělil 
mu za to biskupství. T. zaváděje přísnou 
kázeň mezi duchovenstvem, popudil na sebe 
mnoho nepřátel, mezi nimi Stan. Orzechow- 
ského a Ondřeje Krzyckého, biskupa ptoc- 
kého, kter^ naň skládal uštěpačné básně. T. 
napsal latmě Dijiny Púldků v Frusich, dílo 
nyní neznámé. 

2) T. Pawel, arcibiskup Ivovský (f 1575), 
přítel učených lidi, příznivec Petra Skargy, 
jejž učinil kanovníkem Ivovským a proboštem 
rohatý nským. 

8) T. Michal Bart., biskup poznaňský 
(♦ 1655 — 1 1716). Studoval v Římě a v Pa- 
říži, vrátiv se do Polska (1676) byl po 30 roků 
proboštem ve Varšavě, 1709 jmenován bi- 
skupem poznaňským. Vydal Kakáme pr^y 
konkluxji nabo^eástwa 40'god\innego w koleg- 
jacie wars\awtkiej iw, Jana 4, lutego lyiS 
(Varš., 1715). 

4) T.Jan, vojevoda sandoměřský (♦ 1684 — 
t 1750). Nabyv pečlivého vychováni dostal 
se do Francie ke dvoru Ludvika XIV. a po 
svém návratu do vlasti účastnil se horlivě 
běhů politických, zasedal na sněmich, byl 
čtyřikráte maršálkem korunního tribunálu, 
r. 1717 stal se podstolím vel. knížete litev- 
ského, 1719 vojevodou lubelským, 1736 san- 
doměřským. Byl téŽ generál- lieutenantem 
vojsk korunních. V konfederaci tamogrodské 
měl činnou účast, potom podporoval Lesz- 
czyňského a byl přívržencem Potockých 
proti straně zv. >Familija<. Mezi Šlechtou 
požíval takové vážnosti, že žádný důležitější 
podnik neodbyl se bez jeho vlivu a účasti. 

5)T. Adam, synovec před., vojevoda lu- 
belský (• 1713 — f 1744). Přidržuje se poli- 
tiky svého strýce, agitoval horlivé pro Stan. 
Leszczyňského, udržoval diplomatické styky 
s Francii a Tureckem, i podařilo se mu 
všecky tehdejší konfederace sloučiti v je- 
dinou konfederaci dzikowskou (viz Dzików), 
jejímž stal se maršálkem. Když pak Lesz- 
czyňski musil se vzdáti nároků na trůn a 
odjel za hranice, T. zůstal mu věren a pro- 
vázel jej do Královce; r. 1736 vrátil se a stal 
se vojevodou lubelským. Později prodléval 
nějakou dobu u Leszczyňského v Lunevilleu 
a u dvora pařížského. Vrátiv se do vlasti 
účastnil se činně věcí politických, předsedal 
na tribunálech a požíval veliké vážnosti 
u šlechty. Jakožto nejpopulárnější z náčel- 
níkův strany dvorské a protivník »Familije< 



byl od ní krutě nenáviděn a stíhán roztru- 
šovanými paskvily, což konečně vedlo mezi 
ním a Kazimírem Poniatowským k souboji, 
v němž T. zahynul. 

Tamia, m. v peruánském depart. Juninu 
v úrodném údolí Chanchamayoském, ve výši 
3053 m, při trati Lima-Junin, má vyŠší školu 
a 6000 obyv. zabývajících se vedle zeměděl- 
ství výrobou ponchps z vlny vicufiy. 

Tam: 1) T. (lat. Tamis\ mocná pravá 
pobočka Garonny, prýštící se v Cevennách, 
na jz. úpatí Montagne de la Lozěre, při vých. 
hranici depart. Lozére, teče nejprve k záp. 
a přibírá u Floriaku s leva stejně silnou 
zdrojnici Tam on. Nedaleko Espignaku vstu- 
puje do hluboké rokle známé jménem Canon 
du T. n. Gorges du T., protože řeka musí 
tu klikatým tokem prodírati se mezi stěnami 
Causses de Sauveterre a Mejean, 400—600 m 
vysokými pohořím vápenco vitým a jesky- 
němi bohatým. Místy rokle šiří se v údolí, 
z nichž nejzajímavější je krásný Cirque de 
Baumes, jinde T. mění se v dravou bystřinu 
jako v Pas des Soucis, kde pod zřícenými 
balvany dere se ku předu. Uraziv 50 Irm vy- 
stupuje u Rosieru z rokle a lemuje pouze 
levým břehem plošinu Mejeanskou. Ale tu 
jest již mocném tokem, byv sesilen 30 pří- 
toky prodírajícími rovněž Úubokými roklemi 
vápencové vysočiny. U Millanu přijímá Dour- 
bie, pak spěje k jz., pojímá Dourdour a 
Rance, míjí Albi, odkud překonává poslední 
peřeje a stává se splavným. U ústí Agoutu 
s leva obrací se na sz. a valí své červenavé 
vody jednotvárnou krajinou. Minuv Montauban 
přibírá s pravá konečně splavnou Aveyron, 
která ho stáčí k jz., až pak za Moissakem 
ústí do Garonny uraziv celkem 375 Irm; z toho 
je 147 km splavných. 

2) T., franc. depart. v Hor. Languedoku, 
mezujicí na jv. s dep. Aude, na v. s Héraul- 
tem, na sv. s Aveyronem, na z. s T.-et-Ga- 
ronne a Haute Garonne zabírá plochu 5742 Irm* 
velikou. Prostoupen je pohonmi a pahorka- 
tinou náležejícími k záp. svahu Cevenn. Na 
východě zdvíhají se prahorní Monts de La- 
caune, jejichž nejvyšší vrchol Pie de Mon- 
talet dostupuje výše 1266 m ; jsouce neúrodné 
a holé hodí se pouze za pastviny. Podobně 
při hranici iižni pne se lesnatá Montagne 
Noire, dosahující i přes 1000 m. Ostatek de- 
partementu je mírná miocenni pahorkatina, 
místy alluviální a tu pak je velmi úrodná. 
Vodopisně T. až na nepatrnou část k úvodí 
Aude patřící náleží úplně k poříčí T-u, který 
se vine skoro středem jeho od v^ch. na záp. 
Na se v. hranici teče Aveyron, jich odvod- 
ňuje Agout sesilená Dadou a Sor. Podnebí 
řídi se výškovou polohou, tak že hornatý 
vzchod je chladný a vlhký, kdežto střed a 
západ vyznačuje se podnebím mírným, pří- 
jemným (prům. roční teplota v Albi 13^ C). 
Obyvatelstva ponenáhlu ubývá. Proti 346.739 
z r. 1891 bylo r. 1901: 332.093 obyv., z nichž 
kol. 17.000 reformovaných a 523 cizinců, 
hlavně Spanělů. Zemědělství převládá, ale 
pěstění plodin řídí se podnebím. Vedle ku- 



Tarna — Tamopol, 



101 



Imřice, páenice, ječmene, pěstuji se iito, 
ovesy četné luštěniny, brambory, konopi, len 
i šafrán. V arrond. Gaillaku pak vino dobré 
i Špatné. V hornatině převládá více chov 
dob3rtka, jmenovitě hov&iho a ovci. Menši 
část obyvatelstva živi se průmyslem, v němž 
na prvnim miste stoji průmysl vlnařský, sou- 
středěný hlavně v Mazametu, nejpřednějším 
v tomto směru městě celého jihu Francie. 
Men&i důležitost má koželužstvi (Graulhet a 
Castres), kloboučnictvi (Graulhet a Albi), pak 
huti, slévárny, sklárny, papírny aj. Obchod 
zabývá se vývozem sukna, korduanu, klo- 
bouků, vina a dovozem argentinských ovčích 
koši a uhlí. Drah je 278 km a silnic 335 km. 
O vzděláni pečuji 2 coUéges a 1 lyceum. 
Celý depart děli se na 4 arrondissementy 
(Aibi, Castres, Gaillac, Lavaur) o 36 kanto- 
nech 8 321 obcemi. Hlav. m. jest Albi. Srv. 
Bastié, Description du departement du T. 
(Graulhet, 1876—77, 2 sv.), Caraven-Cachin, 
Description du T. et du T.-et-Garonne (Pař., 
1900); Cord a Vire, La Lozére, Causses gor- 
ges du T. (t, 1900). 

Tama: 1) T., ves v Uhrách, viz Tar- 
nava. — 2)T. Malá {Kistama), ves t. v župě 
ugočské, okr. Halmi; 784 oby v. rusin. (1900). - 
3) T. Veliká {NagÝtama\ ves t.; 1851 obyv. 
rum. (1900), ložisIÉo stříbrné rudy a lázně 
s kyselými prameny. 

TanutTa {Tama)^ ves v uher. župě užho- 
rodské, okr. Sobranče; 748 obyv. slov. (1900), 
ložisko žel. rudy a pěstováni vina. 

Tam-et-Chiroiina [tamegarón], fr. depart. 
v Guyenne, skládající se z části Lomagně 
v Armagnaku a Dol. Quercy s Montaubanem, 
ohraničen je na sv. depart. Aveyronem, na 
jv. Tam, na j. Haute Garonne, na jz. Gers, 
na sz. Lot-et-Garonne a na s. Lot, zabíraje 
plochu 3720 km velikou. Řeka Garonne děli 
jej na dva nerovné díly, stoupající ponenáhlu 
od roviny kol Garonny a Tamu v pahorka- 
tinu, prorytou hlubokými údolími řek, spě- 
jících na sev. od sv. a na j. od j z. Jižní díl 
je menši a nižŠi, severní dostupuje největší 
výše 498 m. Obě části odvodňovány jsou 
řekami rovnoběžně tekoucími, jako na sev. 
Lene a Lemboulas, spějící do Aveyronu a 
tímto do Tarnu, a Barguelonňe a Séoune, 
plynoucí s pravá do Garonny, zesílené Tar- 
nem. Z jihu přitéká Gimone a Arrats. SplaYny. 
jsou pouze Tarn a Garonne, nicméně po_ 
ožívá se k dopravě výhradně pobočného prů' 
plavu garonnského s odbočkou k Montan' 
baňu. Podnebí Je příjemné s prům. roč. tep" 
lotou 12 — 14*C, ačkoliv je mirněno převlá- 
dajícími větry sz. cers^ jihovýchodní autan 
přmášívá často bouře a kroupy. V poctě oby- 
vatelstva jeví se úbytek, kdežto r. 1901 na- 
počítáno 195.669 obyv. (z nichž kol. 10.000 
reformovaných a 607 cizinců, hlavně Špa- 
nělů), měl T-et-G. r. 1891: 206.596 a 1826: 
241.586 objrv. Přes tři čtvrtiny zabývá se 
zemědělstvím, pěstujíc jednak pšenici, žito, 
oves, ječmen a kukuřici, jednak dobrou vin- 
nou révu (prům. 278.000 hí), hrozny se buď 
lisuji nebo suší na hrozinky, anebo se vy- 



vážejí konservované. Méně pěstuje se konopi 
a len. Ovoce, zejména švestky, má dobrou 
pověst. Rozvinuté je zahradnictví, pěstující 
zeleninu, artičoky, chřest, melouny a j. Chov 
dobytka není rozsáhlý, pouze koně svým do- 
brým rázem požívají znamenité pověsti. Ne- 
rostné bohatství je nepatrné. Ani průmysl 
nevykazuje zvláštního rozkvětu aspoň v ně- 
kterém oboru. Vedle továren na sukna a 
vlněné zboží, hutí, železáren, papíren, bare- 
ven a j. jsou tu zastoupeny hojně mlýny, 
parní pily, cukrovary a továrny na slaměné 
klobouky. Nicméně obchod je poměrně živý, 
zabývaje se vývozem hrozinek, vina, mouky, 
slam. kloboukův, ovoce, smržův a dovozem 
uhlí, staveb, dřiví, železa a j. Střediskem ob- 
chodu je Montauban, ale vývozním přísta- 
vem Bordeaux. Drah je 194 km a silnic 
253 km, Z vyšších škol moŽno uvésti 2 col- 
lěges a 1 lyceum, vedle vinařské školy vMont- 
aubaně. Celý depart děU se na 3 arrondis- 
sementy (Castelsarrasin, Moissac, Montauban) 
a 24 kantonů se 195 obcemi. Hl. m. je Mont- 
auban. Srv. Adolphe et Paul Joanne, Géo- 
graphie de T-et-O. (Pař., 1890); Caraven-Ca- 
chin, Description du Tarn et du T-et-G. (t., 
1900). 

Tamiar [-njě] Stéphane, porodník franc. 
(♦ 1828 v Arc-sur-Tille v Dijonu — f 1897 
v Paříži). Vystudovav lékařství v Dijonu a 
v Paříži, působil pak jako nemocniční lékař, 
později jako prof. porodnictví v Paříži. Vy- 
nikal jako výborný odborník, jenž mimo jiné 
záhy snažil se o zamezováni horečky omlad- 
niční. Z děl jeho sluší uvésti aspoň: De la 
fiévre puerpurale observée a la Matemité de 
Paris (1858); Le^on historique sur Levret 
(1865) ; Description ďun nouveauforceps (1877); 
Traité de Vart děs accouchements (1878, se 
Chantreuilem). Krom toho pořídil 7. a 8. vyd. 
Cazeauxova díla >Traité d'accouchements< 
(1866 a 1870). 

Tarnobrseg, město v Haliči nad ř. Vis- 
lou v kraji rzeszowském, má 3332 obyv. pol. 
(1900), okr. hejtm. a soud a průmysl pláte- 
nický. Na blízku je památná ves Dzików 
(v. t.). 

Tamog^ród, město v ruskopolské gub. lu- 
belské, új. bělgorajském, má 5700 obyv., tkal- 
covstvi. Město jest památné Tarnogrod- 
skou konfederaci šlechty polské proti 
králi Augustovi II. a saským jeho vojskům 
z r. 1715 (viz August, str. 1031* a Pol- 
sko, str. 146*). 

Tamopol, kraj. město ve v^ch. Haliči, 
nedaleko ř. Seretu (která tu tvoři 215 ha vel. 
rybník) a při žel. tr. Lvov- Pod wotoczyska, 
má 30.415 obyv. větš. pol. a z nich je 15.000 
židů (1900). T. náleží k znamenitějším a spo- 
řádanějším městům v Haliči, jest sídlem kraj. 
soudu, fínanč. ředitelství, okr. hejtm. a soudu, 
má řim.-katol. a řec-katol. kostel, starý zá- 
mek, nyní kasárna, pěkný nový zámek (nyní 
budova škol. fondu stipendijního), pomník 
bás. Mickiewicze, jesuitskou koUej, klášter 
dominikánů, polské stát. vyš.gymn. a reálku, 
pol. a rusin. ústav ufcitels^Ý^ 'vojen. posádku ; 



102 



Tarnovice — Tarnowski. 



par. mlýn, závod na úpravu vosku a medu, 
čilý obchod s lihem, zemskými plodinami, 
vyhlášené trhy na koně. T. založen (1640) na 
místě zvaném SopilČe od Jana Tarnowského, 
vojev. krakovského. Obyvatelstvo zde usedlé 
osvobozeno na 15 let ode všech poplatků, 
r. 1548 nadáno právem magdeburským a 
osvobozeno na dalších 20 let ode všech daní. 
Vedle toho zakladatel obehnal město hrad- 
bami a příkopy a vymohl (1550) na králi, Se 
kupci z okolních měst byli povinni jezditi do 
města a zastavovati se zde a nemusili pla- 
titi cla obyčejného. Syn a nástupce Jan Kri- 
sto f, kastellán vojnický, opravil opevnění 
města, začež mu král udělil právo skladní, 
jaké mělo město Lvov. R. 1625 Štěpán 
Chmělnickij porazil u města Tatary. 

TamOTlOtt, Tarnovské Hory {Tamo- 
witfOt kraj. město v Prus. Slezsku, ve vlád. 
obv. opolském, při hranicích Ruska a Žel. dr. 
Kluczborck-T.-Katovice a Opolí, má 11.858 
obyv. (1900), dva katol. a evang. kostel, re- 
álné gymn., horn. školu, špitál, nemocnici, 
sirotčinec; vápenice, pilu, továrnu na mýdlo, 
pivovar a jiné závody průmyslové. T. jakož 
i okolí jsou střediskem hornictví hornoslez- 
ského; dobývá se zde kamenné uhlí, železná 
a jiné rudy, jsou zde rozsáhlé huti a zname- 
nité železárny. 

TamovsldJ Konstantin Avgustovič, 
dramatik rus. {* 1826 — f 1892), studoval 
na moskev. universitě a sloužil pak při stát. 
divadlech moskevských. Zpracoval a přeložil 
přes 150 divad. her, jeŽ vydal z části s růz- 
nými pseudonymv (Tevstafii Ber cn děje v. 
Semen Rajskij). Napsal též několik popu- 
lárních románův a výpravných her, k nimž 
iako dobrý hudebník sám komponoval hudbu. 
Nejznámější a posud hrané jsou jeho práce: 
Afoťa; Viajimnoje obučenije; Živčik\ Pariki; 
Fofočka; Púščečina; Slépoj kuricé vse píe- 
nica a j. Soubor jich vydal s názvem Teatr 
(1878). 

TamÓW, město v Haliči nedaleko ústí 
Biaty do Dunajce a při žel. dr. Krakov-Lvov 
a Orlová-T., má jako obec 31.691 obyv. pol. 
(1900). T. zaujímá s předměstími (Grabówka, 
Pogwizdów, Strusina, Terlikówka, Zablocie 
a Zawale) dosti rozsáhlé prostranství, jest 
dobře stavěn, sídlem kraj. soudu, financ, ře- 
ditelství, hl. cel. úřadu, okr. hejtm. a soudu, 
katol. biskupa a kapituly, má krásný dóm 
s četnými náhrobky a mramorovými pomníky, 
z nichž vyniká pomník slavného hejtmana 
Jana Tarnowského a knížete Jana Ostrož- 
ského, kostel sv. Ducha se špitálem, klášter 
bernardinský, zříceniny starého zámku, upro- 
střed náměstí prostrannou goth. radnici ze 
XVI. stol., thcoL seminář s diécésnim ústa- 
vem, pol. stát. vyš. gymnasium a ústav učit. 
a jiné ústavy. Průmysl zastupují továrny na 
stroje hospod., sklo a náhražky kávové, par. 
pila a mlýn; obchod s plátnem, dřívím a 
zem. plodinami. T. r. 1328 povýšen na město 
a nadán právem německým od Vladislava 
Lokietka a r. 1655 mnoho utrpěl vpádem 
Švédův. 



Tarnowski, jméno starobylého šlechtic- 
kého, později hraběcího rodu pol. erbu Le- 
liwa, odvozujícího původ svůj z dob prvních 
Piastů. Jedna větev psávala se dříve z Jaro- 
slawia, druhá z Melsztyna. Příslušnici 
rodu toho hráli v Malopolsku vynikající 
úlohu. Nejprve připomíná se v kronikách Jan 
I z Tarnowa, jenž za Kazimíra Vel. účastnil 
se dobytí Lvova a podmaněni Rusi. Za Vladi- 
slava JagiťHy byl hetmanem ve výpravě proti 
Něm. rytířům a měl značný podíl ve vítěz- 
stvích vojsk královských. Jeho syn J a n A m o r 
(t 1500), vojvoda krakovský, porazil valaš- 
ského hospodara Helu Bohdana u Kolomyje 
a uvedl jej v závislost na Polsku. Z ostatních 
nejvíce vynikli: 

1) T.Jan, syn před., válečník (♦ 1488 — 
t 1561), mládl ztrávil pod dozorem matči- 
ným na dvoře biskupa M. Drzewického a 
později dlel po boku krále Albrechta, Alex- 
andra a Sigmunda I. Vyznamenal se již za 
valašské války r. 1509, pak v bitvách u Wiš- 
niowce r. 1512 a u Orše r. 1514, kde velel 
oddílu mládeže z nejpřednějších rodin pol. 
Za účely válečnými cestoval po Sýrii, Pale- 
stině, Arábii, Egyptě, již. a záp. Evropě, načež 
port. král Emanuel svěřil mu vedení výpravy 
proti Maurům. Vojenská sláva vynesla mu 
titul hraběcí říše Římské, udělený mu Kar- 
lem V. Navrátiv se do vlasti, stal se kaste- 
lánem vojnickým. R. 1521 byl velitelem od- 
dílu vyslaného na pomoc Ludvíku Uherskému 
proti Turkům a Karel V. svěřil mu vrchní 
velení nade všemi vojsky proti Turkům. 
R. 1526 jmenován byl vojvodou ruským a 
brzo po tom vel. hetmanem korunním. R. 1531 
zvítězil u Obertyna nad multanským hospo- 
dářem Petrilou, jejž přiměl k poslušnosti 
králi, získav zároveň Pokutí. Za »slepiči války« 
(viz Kokosza wojna), jakož i později stál 
věrně na straně Sigmunda L a jeho syna 
Augusta. Na konec však rozešel se s králem 
z neznámech příčin a byl vůdcem opposice 
na několika sněmích, načež pak do smrti žil 
v soukromí ve Wiewiórce. T. náleží v ději- 
nách pol. k nejznámějším mužům jako váleč- 
ník i jako státník. Zavedl v Polsku vozovou 
taktiku (patrně podle vzoru husitského) a 
zreorganisoval vojska, upevniv moc hetman- 
skou. Přesvědčením byl aristokrat a olig- 
archa, nepřející reformaci, ale protivící se 
velikému vlivu Říma a biskupskému soudni- 
ctví. Jako administrátor zalidnil a opevnil 
rozsáhlé kraje ruské, zpustošené Tatary. Tsa 
muž klidné energie, byl nakloněn též lidu a 
vědám. Jeho prače: O gotownoici wojennej] 
Consilium rationis bellicae a Ústavy prawa 
liemskiego polskiego vydal M. Malinowski 
v dile »Stanis}awa JLaskiego, wojewody sie- 
radzkiego, prače naukowe i dyplomatyczne* 
(Vilno, 1864). 

2) T. Jan Feliks Amor, senátor, kaste- 
lán král. Pol. (* 1779 v Dzikowě — f 1842 t.), 
byl vychován pod dohledem svého strace 
Tad. Czackého a oddal se pak rozsáhlé čin- 
nosti sběratelské. Pořídil ohromným nákla- 

' dem sbírku vzácných knih, rukopisů, staro- 



Taro — Tárování. 



103 



iitnosti a pod. R. 1806 byl členem centrální 
vlády haJičské a r. 1813 se Stanislavem Za- 
moj^ým poslán do Paříže holdovat Alexan- 
dru I. Po traktáte Vídeňském byl členem 
statni rady král. Pol. a nejvyšším sudím. Vy- 
dal: Badania historyc^ůy jaki wpiyw mieč 
mogly mniemania i literatura ludow wschoď 
nich na ludy lachodnie, s^c^ególnie we w^gl^- 
d\i€ poeiji (Varš., 1819) a j. Srv. Životopis 
jeho od K. Kožmiana (Lvov, 1843). 

3) T. Stanislaw, hrabě, publicista a liter, 
historik polský (♦ 1837 v Dzikowé), studoval 
g^nasium v Krakově, práva tamie a ve 
Vídni, načež přestoupil na fakultu filosofic- 
kou, kde ukončil studia r. 1861. Jíž tou do- 
bou byl publicisticky činn^. Po povstání byl 
téměř 2 roky vězněn, načež r. 1866 založil 
v Krakově měsíčník »Przeg]^d polskic jakožto 
orgán strany konservativní, v němž záhy ob- 
jevila se proslulá »Teka StaAczyka«. R. 1867 
zvolen byl do sněmu a brzo pak na říš. radu. 
R. 1869 dosáhl doktorátu filosof, a od té doby 
věnoval se převážně činnosti vědecké, uve- 
řejňuje práce své hlavně v měsíčníku jím za- 
loženém. R. 1869 stal se docentem a r. 1871 
prof. dějin literatury pol. na univ. krakovské, 
r. 1873 jmenován členem akademie tamŽe. 
Z jeho monografií nejdůležitější jsou rozpravy 
o Stowackém, Modrzewském, L. Górnickém, 
P. Grabowském, o románě v Polsku, o kor- 
respondenci Mickiewiczově, o listech Weresz- 
czyúského, o Chopinovi a Grotgerovi, o la* 
tinských pracích M. Fredr^ a mn. j. T. vy- 
niká v nich vesměs eleganci a pružností slohu, 
jakoi i nevšedním talentem kritickém, tak že 
práce tyto postavily jej do první řady kri- 
tiků polských. Od r. 1876 přednášival ve Var- 
šavě, ve Lvově a v Poznani a přednášky ty 
(O komedjach A. Predry^ »Bibliot.warszaw.c, 
1876; O literaturieromantyc^nej, ISIT, O Panu 
7ademss(u, 1878); O úpadku literatury pol, 
v XVIII, wieku i powodach jej odrod^enia ^a 
StaniUawa Avgusta; O :(nakomitych mf^ach 
wielkopoUkich, 1879 a j.) těšily se neobyčej- 
nému úspěchu. Vedle toho vydal o sobě: 
Studja do historii literatury pol, (Krak., 1886 
a 1888, 2 d.); Z wakacji (t, 1888, 2 d.); Hen- 
ryk R^etPuski (Lvov, 1887); Z došwiadc^eň 
i ro^myslaň íKrak.. 1891); Studja do historji 
literatury pol, — wiek XIX, : Zygmunt Kra- 
siňski (t,, 1893); Nas^e d^leje w ostatních stu 
latách (t, 1895); Studja polityc^ne (t, 1896, 
2 d.); Matějko (t, 1895 > a zejména Historja 
literatury polskiej (1900, 5 d.). Při všech svých 
přednostech T. bývá jednostraným, dávaje 
se unášeti politickým přesvědčením konser- 
vativní šlechty a obořuje se časem neprá- 
vem na odpůrce. 

4) T. Wíadysiaw, hrabě, pianista a skla- 
datel pol. (♦1841 veVróblewicíchvHaliči — 
t 1878 u břehů Kalifornie na zpáteč. cestě 
kolem světa), odborného vzděláni nabyl v Pa- 
říži, v Lipsku a v Římě. Byl žákem Mosche- 
lesovým a Lisztovým. Koncertoval s úspě- 
chem v Benátkách, ve Florencii, ve Vídni a 
v Pařiži. Vydal též několik skladeb. S pseud. 
Ernest Buiawa uveřejnil: J'óe^'e studenta 



(1864—66, 4 d.); Krople a^ary (1866); S^kice 
helmeckie i Talia (1868); Archiwum wróble' 
wickie (1869); Pioiuny (1869); Nowe poeije 
(1872); Karliňscy (tragédie, 1874) aj. Snk, 

Taro, totéž co Colocasia antiquorum (viz 
Colocasia). 

Taroky, zajímavá hra v karty, jichž jest 54, 
totiž: hra karet francouzských, cosur, 
carreau, pique a treýfle o 32 listech (každá 
barva má 8 listů: krále, dámu, kavala, kluka 
a 4 malé) a 22 t-ků čili trumfů, jež jsou 
znamenány římskými číslicemi; nejnižší I. sluje 
pagát, XXI. mond, nejvvšší skýz, který 
přebíjí všecky ostatní. T. hrají se obyčejně 
ve třech a vyhrává ten, kdo nejvíce ok 
(pointů) dostane. Platí pak skýz, mond, pa- 
gát a král po 5, dáma 4, kaval 3, kluk 2, 
ostatní karty jsou »prázdné«. Karty rozdá- 
vají se od pravé k levé, každý hráč dostane 
po 16, do talonu položí se 6 karet (3 + 3). 
Po rozdání buď předák nebo po něm některý 
druhý z hráčů hlásí »hru«. Není-li námitek, 
odkryjí se obě trojice talonu a hrající vybéře 
si jednu z nich a za to tři karty (vyjma krále 
nebo pagáta) odloží jako svůj první štjch. 
Druhou polovici talonu vezmou proiihráci za 
svůj štych. Potom hrající ohlásí, co zvlášt- 
ního obmýšlí: chce-li dělati pagáta naposled 
(pagato ultimo), nebo chce-li udělati všecky 
štychy sám {tout) a pod. Zároveň ohlašuií se 
honneury: kdo má 4 krále, »trulku€ (touš 
les trois, tj. pagáta, monda a skýza), 4 pětkjr 
vůbec nebo 10 t-kův. Předák vynáší a hrají 
pak dva proti Jednomu. Barva musí se při- 
znávat, ale přeoíjet se nemusí. Po skončené 
hře následuje počítání: bére se po třech 
kartách a sčítají se oka (pointy), při čemž 
3 karty prázdné platí 1, je-li mezi nimi Jedna 
plná, má platnost celou, jsou-li dvě plné, od- 
razí se od jejich součtu 1, jsou-li všecky tři 
plné, odrazí se od součtu 2. Tim způsobem má 
celá hra 70 ok a vyhrává ten, kdo má přes 
polovici, totiž aspoň 36. Honneury a hlášky 
počítají a platí se zvlášC, podle úmluw. — 
T. mohou se hráti též ve čtyřech a múze se 
dávati »contra« i »recontrac. Jest také veliká 
hra taroková s 78 kartami, v níž jsou všecky 
malé od 1 do 10. 

TaroUnová poasdra, tajné léčivo, ob- 
sahující salol, silici santalovou a extrakt ku- 
bebový. 

Tarouooa viz Sylva- Taroucca. 

Tárováai čili Bordova methoda vá- 
ženi na vahách nesprávných, záleží ve vy- 
vážení dané hmoty M závažím jakýmkoliv 
na misce druhé a nahrazením hmoty M zá- 
važím precisním na první misce až do téže 
rovnovážné polohy vah. Lze tedy t. nazvati 
methodou substituční a lze ho užíti též 
při vahách jakýchkoli, na př. při nesprávně 
ukazujících vahách pérových a pod. Na misku 
vah těchto vložíme hmotu danou, odečteme 
postavení ukazovatele na škále a pak nahra- 
zujeme hmotu onu tak dlouho zavážím, až 
se dosáhne téže úchylky na škále. Při přes- 
ném vážení, které má úkolem stanoviti ab- 
solutní hmotu, nutno ovšem i při t. přihlU 



104 



Tarpan — Tarquinius. 



ieti k redakci váženi na prostor vzducho- 
prázdny. ^ nvk. 

TarpUL zdivočilý kůň ve Střední Asii. 

Tarpaming [tárp6á-], hrubé plátno plach- 
tové, dehtem napuštěné. 

Tarp«j0ká skála (saxum Tarpeium) sluje 
skalnatý svah na jižním cípu jihozáp. vršku 
Kapitolského v Římě (v nyn. zahradě prote- 
stantské nemocnice »casa Tarpeia<) již prý 
od dob Rom úlových. Když prý Sabino vé 
chtěli vzíti odvetu na Římanech za únos žen, 
tu dcera velitele tvrze Kapitolské Spuria 
Tarpeia zradila prý Sabinám tvrz, vyminivši 
si za odměnu, co mají na levé ruce; mínila 
tím arci zlaté náramky a prsteny, však misto 
toho zasypána štíty, též v levě ruce noše- 
nými. Později se skály této shazováni zlo- 
činci. Ježto se též udává, že Tarpeia jako 
vestálka čerpala vodu z pramene, a ježto na 
místě svého skonu měla hrob, na němž 
každoročně od Římanů obětováno, zdá se, 
že byla původně božstvem pramene, ostatní 
pověst pak že je spíše aetiologickou legen- 
dou, klk, 

Targnlnll, jedno z dvanácti etrurských 
měst ve starověké Itálii, rozložené na strmé 
výšině na 1. břehu řeky Marty mezi dvěma 
údolími. Posud zachovány jsou základy hra- 
deb, které v déli 8 km město obkličovaly. 
Na nejvyšším místě při straně východní (nyní 
ara áella rtgina) hledá se mestiště hradu. 
Na jihu jest přívrši Monterozzi s památnými 
hroby. T. byly podle pověsti založeny T ar- 
cho ne m, který z Tyrrhény přišel z Lydie, 
a již odedávna byly v tuhých stycích s Ří- 
mem, jenž z T-iu přijal četná politická 
i bohoslužebná zřízeni. Étruskové tvrdili, že 
věštby haruspiků měly z T-iů původ svůj. Za 
republikánských dob byly T. ve stálých bojích 
8 Římany. R. 308 staly se spojenci římskými 
a za války spojenecké nepochybně dostalo 
se jim římského občanství. Dokud byly sa- 
mostatný, T. držely veškero okolí aŽ k moři. 
Ve středověku trpěly velice vpády Saracénů, 
za kterouž příčinou opuštěny a obyvatelé 
usadili se v nynějším Cornetě. Pik. 

Targnlnlus, podle pověsti jméno pátého 
a sedmého krále římského ve starověku. 
11 L. T. Priscus (podle pozdější římské 
chronologie 616—678 př. Kr.), syn Démarata 
Korinthského, který před tyranem Kypselem 
prchaje, v etrurských Tarquiniich se usadil, 
kdež syn jeho stal se lucumonem, nejsa 
však spokojen, po radě choti své Tana- 
quily přestěhoval se do Říma a tam přijal 
jméno Lucius. Již cestou věstila božská 
znamení, že T. dojde v nové vlasti velikých 

Soct. Bohatství seznámilo jej s králem Ankem 
lartiem, který jej učinil poručníkem svých 
synův, ale T. vzdálil je z Říma a přiměl 
kurie, Že zvolily jej králem. Vláda T-iova 
byla prý mocná a slavná. Dvojí válkou se 
Sabiny dobyl CoUatie, kdež usadila se větev 
rodu jeho, přiměl k poddanství Latiny, jal 
se na Kapitoliu stavěti velikolepý chrám 
Jovův, pokoušel se pojmouti plebeje mezi 
patricie, když pak tito úmysl jeho zmařili, 



zřídil z bohatších plebejů tři nové centurie 
jízdní {Ramnet^ Tities, Luceret secundi), po- 
razil Etrusky a donutil je, že vydali odznaky 
důstojenství královského, jimiž sám se ozdo- 
bil, a vysušil močály mezi Palatinem i Esqui- 
liemi, kdež upravil forum, a mezi Palatinem 
i Aventinem, na kterémž místě zřídil Circns 
maximus. Vysoušeni močálů dalo se sou- 
stavou otevřených struh {cloacaé), později 
překlenutých a v podstatě posud zachova- 
ných. Také počal opevňovati rozšířené město, 
zabírající již veškery pahorky levobřehé, ale 
úmysl ten překazila úkladná smrt T-iova^ 
způsobená syny jeho předchůdce. — 2) L. 
T. Superbus (podle pozdější chronologie 
od r. 534 do 510 př. Kr.), syn předešlého, 
zasnoubený s Tul li i, dcerou šestého krále 
Servia Tulii a, zmocnil se trůnu násilně, 
vraždou odstraniv svého předchůdce i testě 
a odepřev mn i příslušné pocty pohřební. 
Aby zamezil možné pokusy odporu, zahubiti 
dal senátory předchůdci svému oddané a 
zřídil si osobni stráž. Dobré zákony Servia 
TuUia zrušil a dsky, na nichž byly napsány, 
zničil, soudil libovolně, zúžil moc senátu a 
zmenšil jeho vážnost, neosazuje míst uprázd- 
něných. Ale proti sousedům vládl nejmoc- 
něji ze všech králů římských. Latinsky spo- 
lek držel na uzdě, ziskav mocného Mamilia 
z Tuskula sňatkem se svou dcerou a způ- 
sobiv zkázu Turna Herdonia z Aricie, který 
opíral se nadvládě římské. Také válčil šťastně 
s Volsky a dobyl jejich města Suessy Po- 
metie, z jejíž kořisti dostavoval chrám kapi- 
tolský, lsti syna svého Sexta T-ia zmocnil 
se Gabiů, založil kolonii Signii proti Herr- 
nikům, Circeji proti Volskům. S Etrusky žil 
v poměrech přátelských. Ale jednostranou 
správou a přidržováním k nákladným stav- 
bám T. popudil proti sobě i plebeje. Čehož 
užili Patriciové k přípravám ke vzpouře. 
Nerozvážnost synů králových podala podnět. 
Mezi obléháním Ardee v Rutulich vznikla 
prý hádka mezi syny královými s bratrancem 
jejich T-iem Collatinem, čí žena jest ctnost- 
nější. Zkouška byla příznivá Lukredi, choti 
CoUatinově, již však S. T. uskokem zneuctil 
a k samo vraždě dohnal. T. Collatinu» soojiv 
se s Juniem Brutem, způsobil v Římě 
vzpouru. T-iovi a jeho synům zavřeny brány 
a království na vždy odstraněno. T. pokoušel 
se pomoci Etrusko nabýti ztraceného pan- 
ství, ale snaha ta nemela úspěchu ani po 
vítězstvích Porsennových, načež T. zemřel 
v Gumách, maje 90 let věku svého. — No- 
vější badání zjistilo především z nápisů hrobu 
ve Volcech v Etrurii, že v Římě král jménem 
T. (Cneve Tarchu Rumach) skutečně vládl, 
ale že nazýval se Gnaeus T. Z údaje Tro- 
gova (lust. XLIII, 3 si.) plyne, že tento T. 
panoval v Římě + 540 př. Kr. Byl tudíž 
předposledním králem římským, ale pocházel 
z Etrurie, odkudž předkové jeho do Říma 
se odstěhovali. Pomoci plebejů nabyl ko- 
nečně v Římě vlády, již chránil družinou 
etrurských námezdníkův, a jal se etrurským 
způsobem Řím zvelebovati, připojiv k němu 



Tarraco — Tarsalgia. 



105 



pahoiky severovýchodní a rozdéliv mésto 
Ycákero ve čtyři regiones. Rozáifil také moc 
římskou na venek, tčie z překypující tehdy 
bojovnosti etrurské, zvláště proti Latinůniy 
proti nimi spojil se s městy řeckými, ze- 
jména 8 Massálií. Z cínů svých byl však vy- 
rušen úkladnou vraždou, jiz nastrojil etrur- 
skÝ náčelník Macstma nebo Mastarna, kdyi 
byl se zmocnil náhlým přepadem Říma. 
Etmská jeskyně u Cerveter, zvaná grotta de' 
Tarquinj, omylem přisuzována bvla T-iovi a 

Srpuzenému jeho rodu. Srv. Prášek v»Ces. 
US. Filol.<t Vm. Psk. 

Tarraeo [-ko], řecky Tarrakon^ starověké 
město na vých. břehu Hispanie mezi Ebrem 
a Pyrenejemi. Bylo založeno od Foiničanů 
pod jménem Tarchon, t. j. pevnost, za doby 
fímské bylo pak od Scipionův opevněno 
proti Karthagincfim. Augustus nazval je Co' 
hnia Julia VictrijCy opatřil výborným pří- 
stavem a četnými nádhernými stavbami a 
učinil je hlavním městem provincie Hispania 
Tarraconensis (viz Hispania). Ve středo- 
věku vznikl pro toto město nový název Tar- 
r ago na. Za stěhováni národův utrpělo vpády 
Suevů, Vandalův a Visigotů. R. 714 bylo po 
Sletem obléháni dobyto od Arabův a úplně 
zpustošeno, r. 1038 pak bylo obnoveno od 
hrabat Barcelonských. Potom bylo zde za- 
loženo biskupství, jež r. 1154 bylo povýšeno 
na arcibiskupství. R. 1119 dobyl Tarragony 
Alfons I. Aragonský, r. 1706 vzdala se na 
čas Karlovi III. Rak., 28. čce 1811 byla úto- 
kem dobyta od franc. gener. Sucheta, jenž 
však r. 1813 byl zde od Angličanů obležen 
a nemoha se udržeti, vyhodil opevnění do 
povětří, čímž město silně utrpělo. R. 1833 
stalo se hlav. městem provincie t. jm. 

TarraifOlia, hlavní m. španělské provincie 
v jižní Katalonii, leží na pobřeží moře Stře- 
dozemního na pahorku vystupujícím do výše 
116 m severně od ústi řeky Francoli, při 
železničních tratích Valencia-T. (275 km\ 
Barcelona-T. (107 km) a T.-Lerida (103 km)\ 
krátká traf do Reus spojuje T-nu s hlavní 
železnicí Barcelona -Saragossa- Madrid. T. 
skládá se ze starého města výše položeného, 
nepravidelně vybudovaného a obehnaného 
sešlými zdmi pevnostními, a z nového města 
moderně vybudovaného podle pravidelného 
plánu. Tři tvrze slouží k obraně města. Okolí 
města tvoři uměle zavodňovaná huerta 
Camp o de T., veleúrodná, mající v 60 as 
vesnicích na 150.000 obyv. Ze starověkého 
m. Tarraco (v. t.) zachovaly se posud zbytky 
městské zdi, amfitheatru, paláce cis. Augusta, 
Pontia Piláta, vítězný oblouk Areo de Surra, 
v okolí pak znamenitý vodovod (Puente de 
las Ferreras), náhrobní pomník »věž Scipio- 
nůvc a množství nápisů. Znamenitá gotická 
kathedrála dostavěná r. 1120 vyniká zvláště 
křížovou cestou, skvostným portálem na 
straně západní a malbami na skle. Dále má 
T. 4 ženské kláštery, seminář kněžský a uči- 
telský, vědecký institut, veřejnou knihovnu 
(o 20.000 svazdch a 200 rukopisech), aka- 
demii uměleckou, stavitelskou školu, školu 



mathematickou, museum starožitností v rad- 
nici, divadlo a banku, 23.423 obyv. (1900), jest 
sídlem arcibiskupa a rakousko-uherského 
vicekonsula; průmysl obmezuje se hlavně 
na tkaní hedvábných látek, přádelnictvi, vý- 
robu papíru, vinného lihu; vývoz vína, ořechů 
španělských, lihu, mouky a mandli; dovoz 
obili, tabáku, ryb, sudův a petroleje. — Dě- 
jiny viz Tarraco. 

Provincie T. zaujímá jih Katalonie a sou- 
sedi na jihu s provincií Castellon de la Plana, 
na záp. s pro v. Teruelem, se Saragossou na 
sev.-záp., Leridou na sev., Barcelonou na 
sev.-vých. a s mořem na jihových. Delta 
Ebra a Campo de T. jsou jediné dvě nížiny, 
ostatní území jest hornaté a již pobřeží samo 
vystupuje většinou dosti příkře. Ebro ve 
svém dolním toku proráží hornatinou, která 
spojuje jihovýchodní úpatí Pyreneji s mas- 
sivem sev.-vých. Mesety. Na sev. Paig de 
Montagut má 953 m, Sierra de la Děna 
1012 m, Sierra Prades 1071 m (£1 Mont Sant), 
již. od Ebra Monte Caro 1413 m a Tosal des 
Elncanades 1392 m výšky. Řeky vyjma Ebro 
jsou pouze nepatrné. Huerty Tarragonská a 
Campiona de Tortosa vynikají úrodností a 
produkuji zejména mnoho vína, oříšků špa- 
nělských a mandli, dříve hedvábnictví mělo 
značnou váhu. Na 6490 km* má 337.962 Obyv. 
(168.437 mužův a 169.527 žen), 62 na 1 km\ 
Průmysl textilní, hrnčířský, mydlářský, papír- 
nický, bednářský, výroba octa, lihu, rybář- 
ství a výroba soli. Provincie dělí se v 8 soud* 
nich okresů. 

T&rrasa^ okr. m. ve špan. pro v. barce- 
lonské v Katalonii, 23 km sz. od Barcelony, 
při trati Barcelona-Lerida má 15.440 obyv. 
(1897) a silný průmysl soukenický, bavlnářský 
a vlnařský. 

TarrasohSiegbert, něm. šachista (* 1862 
ve Vratislavi), jest praktickým lékařem v No- 
rimberce, kde také dosáhl prvních úspěchů 
šachových r. 1883. Rozhodných vítězství do- 
byl v Hamburce (1885) a Frankfurtě n. M. 
(1887). nejvíce však vynikl při turnajích ve 
Vratislavi 1889 a v Manchestru 1890. Ne- 
prohrál posud ni jediné partie při veřejných 
závodech šachových a jeho hra vyniká energií 
a elegancí. 

Tarrytown f-taun], ves v sev.-amer. státě 
novoyorském, nad Hudsonem, má 4770 obyv. 
(1900), ústav hluchoněmých a rukodílny. Na 
starém hřbitově jižně odtud pochován jest 
Washington Irving. 

Taraalgla, z řec, sluje bolest v zá- 
nártí z různých příčin, zvláště pro vrozenou 
deformitu chodidla, jeŽ v mládí se dostavuje; 
bolest tato má za podstatu ploskou nohu 
(pied valgus douloureuxy též tarsalgie des ado- 
lescenta franc. lékařů) a lze ji odstraniti jen 
přiměřeným léčením této deformity. Bolesti 
ty podmíněny jsou zánětem kloubů mezi 
jednotlivými kostmi zánártí a provází je někdy 
i zrudnutí a zduření zevní v obvodu chorých 
kloubů. Bolesti někdy náhle velmi se při- 
ostřují, tak že nemocni vyhýbají se každému 
pohybu chorou končetinou, a napiaté svalstvo 



106 



Tarsius — Tarsos. 



na chodidle a bérci ukazuje, jak na pochodu 
participuji takřka všecky hybné element^r 
v sousedství sidla onemocněni. Že lidé tací 
vůbec nemohou choditi, je na biledni, a musí 
s chorobou dobře býti obeznámeni přede- 
vším lékaři vojenští. Místa zvláště bolestivá 
znamenáme pfí vazu spojujícím kosC patní 
s lodkovitou zevně při kosti patní a v klou- 
bech mezi kostmi přednártnimi a články 
prstů. Léčení vyžaduje naprostého klidu 
choré končetiny, studených obkladů při znám- 
kách zánětu zevních a velikých bolestech — 



I Sumatře, Borneu, Celebesu, Bance. Ač v za- 
I jetí velice čistotný, krotitelný a přítulný, ne- 
byl T. dosud živý do Evropy přivezen. Délky 
dosahuje 40 cm, z čehož na ocas připadá 
23—24 cm. Bše. 

Tarsos (pův. asi Tarz), prastaré město 
v maloasijské krajině Kilikii, rozložené nad 
řekou Kydnem a nyní stanice pobřežní dráhy 
z přístavu Mersiny do Adany vedoucí, uprO' 
střed úrodné nížiny přímořské. Za starověku 
Kydnos protékal městem a naplňoval limán 
Rhégma, který jsa z moře přístupný a vý- 




C. 4179. Tartitu speetrum (Nartoun rylavoruký čili přilerný) v •/» »kut. vel. 



a když zánět a bolesti přešly, přistupujeme 
k léčeni choroby základní — nohy ploské 
(vložkami do obuvi, sádrovým obvazem, po 
př. operaci). Pnrk. 

Tamius, památný zástupce zvláštní čeledi 
{Tarsiidae) poloopic, pro neobyčejně pro- 
dloužené kosti nártni zvaný nartoun. Je- 
diný druh n. příšerný (T. speetrum) s pra- 
vým žabím obličejem má ohromné oči noČni, 
které nad malinkou tlamou skoro se dotý- 
kají, zadní nohy jako u tarbíka prodlou- 
žené a podobně tělo okončené oblým dlou- 
hým ocasem chvostem zakončeným. Dlouhé 
zadní nohy a ocas poukazují na skákavý způ- 
sob života ve větvoví stromův a bambulkové 
polštářky na konci prstů slouží jako u ros- 
ničky k zachycováni. Rozšířen jest T. po 



borně k obraně způsobilý, přeměněn ve vá- 
lečný i obchodní přístav; lodi o mělčím po- 
noru mohly z moře plaviti se až do města. 
Nyní jest Rhégma zabahněno a město odtud 
stalo se nezdravým. V neznámé nyní poloze, 
ale zajisté v mersinském okolí, byl přistav 
Anchialos s T-sem tak úzce spojený jako 
Peiraieus s Athénami. Soudruhům Alexandro- 
vým ukazován v T-su jakýsi klínopis hlásající 
prý, že assyrský král Sardanapalos T. 
i Anchialos v týž den založil, ale nyní bezpečno, 
že T. jest městem mnohem starším Assyrů, 
známým již Egypťanům staré říše. Od prvých 
známých dob dějinných T. byl důležitým 
městem obchodním. Za perských dob stal se 
prvým městem kilickým. Za dob hellénistic- 
kých obyvatelé rychle se pořečtili, zejména 



Tarsus — Tartas. 



107 



r. 170 př. Kr., kdyi Antiochos IV. do něho 
uvedl početnou osadu řeckou, a dosáhli i od 
Římanů velikých výhod, zejména občanství. 
Římským občanem byl i apoštol Pavel, 
z T-sa pošlý. Caesar, M. Antonius, který zde 
slavil r. 42 př. Kr. pověstný sjezd svůj s egypt- 
skou královnou Kleopatrou, i Augustus zve- 
lebovali T. všestranně. Z těch dob honosil 
se T. slavnými školami filosofie, které zá- 
vodily i 8 athénskými. Učenci z T-sa pošli 
a v něm vzdělaní rozšířeni byli po vši řiši 
Rimské. Význam obchodní podržel T. i za 
dob byzantských. Ještě císař Justinián I. kázal 
nákladným způsobem upravovati Kydnos, 
aby lodi mohly plouti až do města. R. 673 
zmocnili se T-sa trvale Arabové, kteří jej 
proměnili v důležitou pevnost a učinili vý- 
chodištěm svých útoků na řiši Byzantskou. 
Teprve r. 965 po mnohých bojích opanovali 
T. opět Byzantinci, nacd^ muhammedánské 
obyvatelstvo odstěhovalo se do Antiochie. 
R. 1080 T. stal se sídlem samostatného státu 
armensko-křesfanského, který r. 1375 podlehl 
^ptským Mamelukům. R.1466 dobyli T-sa 
Turci, od kteréž doby město stále klesalo. 
Nyní má asi 16.000 oby v. Význam jeho ně- 
kdejší přejala Mersina. Památek starověkých 
jest poskrovnu. Pšk. 

TmtmuMf z řec, vazivová destička, tvořící 
oporu vičku hornímu i dokiimu. Při očních 
koutcích vybíhají oboji destičky ve vazy 
koutkové, jimiž připevněny jsou k vnitřnímu 
i zevnímu okraji očnicovému, jinak spojeny 
jsou s okrpjem očnicovým jemnou pojivovou 
blánkou. Na zadní ploše oku přivrácené 
vloženy jsou do nich t. zv. žlázky tarsální 
č. Meibomské. Odtud tarsitis, zánět de- 
stičky víčkové, tarsorrhaphie, sešívání 
víček při ektropiu a j. — T. v chodidle 
totéž co nártni oddíl chodidla (v. t). Od- 
tud tarsalgie (v. t.), bolesti v nártu pů- 
vodu zánětlivého, nejč. při vznikání ploské 
nohy; tarsektomie, z řec., operát, vynětí 
kostí nártních. — T. u hmyzu jest jeden 
z článků chodidlových. 

TarsM £dward, pseudonym Michala 
Grabowského. 

TarUi, vzdálená jakási země ve staro- 
věku, kamž plaví valí se Foiničané na lo- 
dích zvláště upravených, z přístavu Joppy 
v určitých dobách vyjíždějíce. Obecně hle- 
dána T. v Tartéssu jihošpanělském, Sayce 
nejnověji srovnává ji s Tarsem v Kilikii. Pik, 
Tartafflia [tarUlja], ital., kokta, komická 
maska neapolské lidové veselohry. 

Tuta^lU [tartalja] Niccoló, také Tar- 
talea, příjmením Fontána, ital. mathematik 
(♦ ok. r. 1500 v Brescii — t 1557). Byl za 
mlada týrán tou měrou, že z toho koktal, 
a odtud jeho jméno T., tolik co »koktavý€. 
Byl od r. 1630 učitelem ve Veroně, Piacenze, 
Benátkách, Miláně a na konec opět v Be- 
nátkách a vynikl svými pracemi mathema- 
tickými. Tak zejména znal poučku binomic- 
kou pro celistvé exponenty, zabýval se počtem 
pravděpodobnosti, výpočtem spec. váhy, zdo- 
konalil ballistiku a utvořil nový systém ve 



stavbě pevností; hlavně však našel způsob 
řešení rovnic třetího stupně (12. ún. 1535), 
jehož však Cardano úskočně se zmocnil a 
uveřejnil ve své knize »Ars magnac (viz 
Cardano a Cardanovo pravidlo). Hlavni 
dílo T-iovo jest General trattato áe* numeri 
e misure (Benát., 1556—60, 3 sv.), kde však 
toto řešeni se nenalézá; za to jest v Quesiti 
ed inventioni diverse (t., 1554). Mimo to vydal 
Nuova scienxa^ cioé inven^ione nuovamente tro^ 
vata (Ben., 4 vyd. 1583; přel. do franč. Pař., 
1845, 2 sv.); La travagliata inven^ione (t., 
1551), prvý popis jakéhosi přístroje, podob- 
ného potápěcímu zvonu, a Trattato di arit- 
metica (t., 1556, franc. 1578). Souborně vy- 
dány tyto spisy r. 1606 v Benátkách. Pře- 
ložil také do ital. Eukleida (6. vyd. 1585) a 
vydal Archimedis opera emendata (1543). 
Srv. Matthiessen, Grundzůge der antiken und 
modernen Algebra (Lip., 1878); M. Cantor, 
Vorlesungen ttber Geschichte der Mathe- 
matik sv. 2 (t., 1892). 

Tartakov Joakim Viktorovič, baryto- 
nista rus. (1860), vzdělal se v konservatoři 
petrohradské a domohl se značného úspěchu 
již při svém prvním vystoupení v Oděsse 
r. 1881. Zpíval potom v Kijevě a v Tiflíse, 
načež r. 1894 stal se členem Marijinského 
div. v Petrohradě, kde zpívá bary tónové par- 
tie všech čelnějších oper. Zpíval také s úspě- 
chem v Berlíně, v Kodani, Birminghamu, 
Liverpoolu a j. 

Tartaków, městečko v Haliči, v okr. 
hejtm. sokalském, má pěkný zámek s par- 
kem a 1500 oby v. Bývaly zde čilé trhy, na 
které přijížděli kupci z daleka široka. 

Tartftle* viz Tartaglia Niccoló. 

Tartan viz Plaid. 

Tartana, ital., nekrytý lehký pobřežní člun 
veslový, užívaný na moři Středozemním a 
Jaderském. Slouží zejména rybolovu a mívá 
veliký přední stěžeň s velikou latinskou 
plachtou a menšími předními, obyčejně dvěma 
kosatkami čelenními. Rakouské t-y jsou 
o něco větší než italské. — Ve Španělsku 
slově t. lehký cestovní dvoukolý povoz, na- 
před i vzadu otevřený, pokrytý voskovaným 
plátnem a opatřený podélnými sedadly. 

Tartaros, podsvětí, podle řecké báje 
místo v mrakotné propasti pod zemí, tak 
hluboko pod ní, jako jest nebe nad zemi; 
kolem něho jest kovová zeď s železnými 
branami a trojí vrstva čiré noci; nad nim 
pak jsou základy země a moře. Do T-ru uvr- 
ženi Titanové přemožení, kdež je ostřihají 
Hekatoncheirové; podobně tam uvězněn 
Tyfón, jenž též pokládán za syna T-ra a 
Gaie, jakož podle Hésiodovy Theogonie T. 
pokládán vedle Chau, Země aEróta za prvotní 
princip, z něhož svět vznikl. Jméno samo 
jest původu onomatopoiétického. klk, 

Tartarus ametloiis viz Kámen dávivý, 
str. 8416. 

Tartaa, řeka sibiřská v kalinském újezdé 
tomské gub. vlévající se po toku asi 320 km 
dlouhém do řeky Qtni* ^^l jaře plaví s^ 
po ni dřiví a obilí, ^^- 



108 



^ Tartini — Tarusa. 



Tarttnl Giuseppe, z nejznamenitějších 
houslistů italských (* 12. dub. 1692 v Piranu 
v Istrii — t 16. ún. 1770 v Padově). Prvního 
vzděláni hudebního dostalo se mu v Čapo 
ďlstria v kolleji dei Padri delle scuole. ro 
přáni rodičfi měl se státi knězem^ mnichem 
františkánským, ale T. nejevil k tomuto stavu 
žádné náklonnosti a odebral se r. 1710 do 
Padovy studovat práva. Vedle toho provo- 
zoval šerm a zanášel se dokonce vážnými 
úmysly věnovati se šermu docela a odebrati 
se do Paříže za učitele tohoto uměni. Proto, 
že tajně se zasnoubil s neteři kardinála Cor- 
nara, mu sil z Padovy prchnouti a našel útulku 
v klášteře minoritu, kde ztrávil dva roky 
zastávaje službu kostelníka. Zde zabýval se 
čím dále tím úsilněji hrou na housle, a ze- 
jména návodem patera Boema, výtečného 
varhaníka, také theorií hudby. Ze dřívějšího 
bujného mladíka stal se tu vlivem života 
klášterního tichý a zbožný muž. Po dvou 
letech byl náhodou od jistého Padovana 
poznán a prozrazen, ale poněvadž kardinál 
zatím se byl usmířil, T. odebral se se svou 
choti do Benátek, kdež poznal slavného 
houslistu Veraciniho. Potom odebral se do 
Ancony znovu se tam oddávaje studiu hry 
houslové a v té době r. 1714 objevil t. zv. 
tóny kombinační, t. j. tóny hlubší, které 
lze slyšeti, kdykoli zazní dva souzvučné tóny 
vyšší; později založil na tomto úkaze novou 
soustavu v harmonii, jiŽ vyložil ve spise 
Trattato di musica secondo la vera scien\a 
dtíVarmonia (Padova, 1754). R. 1721 stal se 
prvním houslistou při orchestru v kostele 
sv. Antonína v Padově a r. 1723 povolán se 
svým přítelem cellistou Ant. Vandinim do 
Prahy ke korunovačním slavnostem císaře 
Karla VI., načež oba vstoupili do služeb 
uměnímilovného hraběte Kinského. Po třech 
letech T. vrátil se do Padovy, kde založil 
r. 1728 školu hudební vůbec, houslovou zvlá- 
ště, z niž vyšlo mnoho znamenitých houslistů, 
jako Nardini, Pasqualino Bini, Alberghi, Do- 
menico Ferrari, Carninati, Capuzzi, Maddalena 
Lombardini, Pagin, La Houssaye a j. Vedle 
toho zastával zmíněný již úřad při kostele 
sv. Antonína zamítaje všecky skvělé nabídky. 
T. zemřel rakovinou byv ošetřován od svého 
žáka Nardiniho. Všecky své psané hudeb- 
niny odkázal svému žáku hraběti Thurn- 
Taxisovi a rukopis svého díla Delle ragioni 
e delle propor^ioni libri sei příteli svému pro- 
fessoru Colombovi, po jehož smrti rukopis 
však se ztratil. Ačkoli T. vynikal především 
jako výkonný umělec, ještě větši slávy si 
dobyl jakožto učitel hry houslové. Vlachové 
dali mu proto Čestné přijmi Maestro delle 
na\ioni. Přispěl ke zdokonalení hry houslové 
zejména ustanovením základních principů 
o vládnutí smyčcem, jejž po prvé uvedl v sou- 
stavu {Larté delVarco, nově tištěno v Choro- 
nových Principes de composition 2. vyd. 
sv. 6., Pař., 1816), kteráž pravidla posud jsou 
směrodatná v houslových školách italských 
a francouzských. Theorií hudební vůbec 
nmoho a s nevšedním úspěchem se zabýval. 



Na kritiku svého spisu svrchu zmíněného 
odpověděl ve dvou jiných spisech: Deprin^ 
cipii delVarmonia musicale contenuta nel diato^ 
nico genere (Pad., 1767) a Riposta de Giu- 
seppe T. alla critica del di lui Trattato di mu* 
sica di M, Serre di Ginevra (Ben., 1767; srv. 
Kombinační tón). Jakožto skladatel T. byl 
neobyčejně činný a napsal přes 200 koncert- 
ních kusů, k nimž naleží především t. zv. 
Ďáblova sonáta {THlle du diable z r. 1713), 
kterou prý T. slyšel ve snách a potom po 
paměti reprodukoval. Mimo to četné sonáty 
houslové, pak osmihlasé A/tser^rď. provozo- 
vané r. 1768 v papežské kapli v Rimě. Se- 
psal ještě dílo o základech hry na housle 
Lettera alla signora Maddalena Lombardini, 
inserviente ad una importante le^ione per i sifo- 
natori di violino (Ben., 1770, do angl. přel. 
BurneyV pak školu okras houslových Trat- 
tato delle appoggiature si ascendenti che di- 
scendenti per il violino^ comepure il trillo, tre- 
molo^ mordente, ed altro^ eon dichiarai^ione 
delle caden\e naturali e composte^ přel. do 
franc. Pierre Denis (Pař., 1782). R. 1896 po- 
staven T-mu v Piranu bronzový pomník. 

Tartlnllio pravidlo viz Kombinační 
tón. 

Tartlaa (maď. Frá^smár), městečko v Sed- 
mihradsku v župě brašovské, okr. Alvidék; 
3580 obyv. něm. a ms. (1900), umělý chov ryb. 

Tartoma, estonské jméno Jurjeva (v. t.). 

Tartrasln jest žluté barvivo připravené 
z fenylhydrazinsulfonové kyseliny a kyseliny 
dioxyvinné. Vyznamenává se velikou stálostí 
na světle. Složení jeho jest 

COOH 
I 



C = N 



SO^Na . C^H^NH— N= C 



CO-N,C^H^SO^Na. 
Fr.Pliák. 

Tartuffe [tartýf], jméno titulního reka 
nejznamenitější veselohry Moliěreovy (seps. 
r. 1664), odkudž t. přezdívka všech svatoušků ; 
tartufferie [-frij pak tolik co svatoušstvi, 
pokrytectví. Původně značí to slovo »pod- 
vodnika« {imposteur\ ze starofrancouzského 
trujfie, tartuffie^ odkudž pochodí touffier a 
touffer, podváděti. Pravzorem pro T-a byli 
Moliěreovi asi Abbé Roquette, později biskup 
v Autunu, a Hardouin, arcibiskup pařížský, 
podle jiných pater Lachaise, zpovědník Lud- 
vika XIv. Gutzkow líčí vznik komedie Moliě- 
rovy a intriky, jež překazily tehda veřejné 
její provozování, ve své veselohře »Das Ur- 
bild des Tartttťfec (1844). — Lady T. jest 
titul veselohry od Mad. de Girardin (1853). 

Tamdant, hl. m. marocké provincie Vád 
Sús, nad ř. Vádí Sús, na záp. úpatí Atlasu, 
mezi háji olivovými a palmovými, 180 m 
n. m., má 8300 obyv. Maurů, četné mešity, 
výrobu zboží měděného, bavlněného a ko- 
ženého. 

Tamsa, rus. új. měst« gub. kalužské př 
ústí řeky t. jm. do Oky; má 1989 obyv. 



Tarutino — Tasemnice. 



109 



(1897), přístav, 3 závody. Průmysl a zejména 
obchod Spiše klesají než se vzmáhají. T. při- 
pomíná se jíž r. 1246. — Taruský Újezd 
má na 1637 km* 58.149 obyv. Pp. 

Tamtlno, ruské osady: 1) T. v borov- 
ském új. kalužské gub. s 1500 obyvateli, ži- 
vícími se kustarnicky zlatotepectvím, krajkář- 
stvim a výr. stříbrného zboží. Zde 6. (18.) říj. 
1812 Rusové pod Kutuzovem způsobili znač- 
nou porážku Francouzům z Moskvy ustupu- 
jícím a Muratem vedeným. Pamět bitvy hlásá 
zvláštní pomník. — 2) T. (Ančokrak), né- 
mecká kolonie v akermanském új. bessarab- 
ské gub., založená r. 1814, jest střediskem 
správy německých osad v Bessarabii. Trhy 
obilm 8 ročním obratem iVt míli. rublův. 
3300 obyv. — 8) T., stanice sibiřské dráhy 
(na 1894. verstě od Čeljabinska) v jenisejské 
gubernii. Fp, 

TmrvÍMj m. korut., viz Terbiž. 

Tasejeva (Tasějeva), řeka v Asii v gub. 
jenisejské; vzniká spojením ř. Udy a Birjusy 
a vlévá se po toku 170 Jimi dlouhém s leva 
do Angary (Horní Tunguzky). Jest rybná a 
splavna, ale plavba po ni se neprovozuje. Pp. 

Tasemnlott {Cestodei), řád hlístů plo- 
chých (v. t.), zahrnující tvarv cizopasné, bez 
roury zažívací, s ústrojím pohlavním obojet- 
ným. Tělo jejich jest buď nečlánkované (če- 
leď Cestodanidae či Caryophjrllaeidaé), buď 
článkované, skládajíc se z hlavičky (scolex), 
jež bývá opatřena ústrojím přichycovacím, 
příssavkami, po případě i háčky, a z větií či 
menáí řady článků (proglottidy). V^voj u tvarů 
článkovaných jest složitý, vyžadující pravid- 
lem pobyt ve dvou hostitelích (u skulo vců 
pravděpodobně ve třech). V případě význač- 
ném vzniká z vajíčka larva zvaná onko- 
sphaera, ozbrojená šesti háčky ^u ákulovců 
jest volná, obrvená); z té v prvním hostiteli 
povstává boubel či uher (cysticercus) mě- 
chýřkovi^, tekutinou naplněný; v boubeli 
vzniká vcnlípením hlavička (scolex) později se 
vychlipující; z hlavičky v druhém hostiteli po 
odstranění zbytku boubele pučí články, z nichž 
nejmladáí jsou nejpřednější, nejstarší nej- 
xadněiší, jeŽ postupně pohlavně dozrávajíce 
od tělesa se oddělují. Ú škulovců není bou- 
bele, nýbrž larva mění se v prvním hostiteli 
v tzv. plerocercoid, podlouhlý, plný, jenž 
jest vl2L8tně hlavička, z které v druhém hos- 
titeli pučí články. U t-ic, jejichž larva žije 
u bezobratlých (příkladem t. kachní, jejichž 
larvy žijí v korýšich skořepatých), jsou larvy 
t. zv. cysticercoidy, u nichž hlavička cele 
vyplňuje boubel a tento mívá ocáskovitý zby- 
tek z první larvy, upomínajicí na ocáskovitý 
přívěsek cercarii motolic a chovající šestero 
háčků larvových. Pokud se týče tvarozpyt- 
ného výkladu článkované t., pokládají ji ně- 
kteří autoři za jedince, jiní (podle mínění 
staršího} za trs, jenž srovnati lze se strobi- 
lou meaus polypovitých. Známe tvary jedno- 
duché, ieŽ stávají se pohlavními, aniž se člán- 
kují. Náležejí do čeledi jiŽ uvedené Cestoda- 
riidae. Přechod k t-cím článkovaným tvoří 
čeleď Ligulidae^ u niž článkovanost vyzna- 



čena jest pouze vnitřně, mnohotnosti žláz 
pohlavních, po sobě následujících. Přehled 
čeledi a rodů jest tento: 1. Cestodariidae 
(Caryophyllaeidae, Monoioa) s rody Archige- 
tes (má larvový přívěsek, cizopasí v červu 
Tubifex), Caryophjrllaeus (ve střevě ryb ka- 
provitých), Amphilina (v rybách jesetrovitých), 
Gjrrocotyie či Amphiptyches (v chimérách).— 
2. Ligulidae (rod 
Ugula^ v mládí 
v různých rybách 
sladkovodnícn, po- 
hlavní v ptácích 
vodních). — 3. Te- 
trarhynchidae 
(rod Tetrarhynchus 
v mládí v dutině 
tělní různých ryb 
mořských, pohlav- 
ně dospělý ve stře- 
vě ryb žralokovi- 
tých). — 4. Tetra- 
phyllidae (ve sta- 
vu dospělém cizo- 
pasní ci žralokův a 
rejnoků, rody Cal- 
liobothrium, Antho* 
bothrium^ AcanthO' 
bothrium , Phyllo- 
bothrium a j.). — 
5. Bothriocepha- 
lidae Či škulovci 
s rody Bothriocepha- 
lus (ve stavu nedo- 
spělém v rybách, ve 
stavu dospělém v 
člověku a ve psu), č. 4i80. 
Schistocephalus (ve 
stavu nedospělém 
v rybách, v dospě- 
lém ve střevě růz- 
ných ptáků vod- 
ních), Triaenophorus 
(cizopasnílj: ryb). — 6. Taeniidae. Šc. 

Poslední čeleď, t. v užším smyslu, budiž 
tu vylíčena podrobněji jako příklad ústroj - 
nosti a biologie t-ic. Vyznačují tuto čeleď 
především znaky následující. Scolex (hla- 
vička) se čtyřmi miskovitými příssavkami, 
mezi nimiž může se terminálně zvedati vý- 
čnělek č. rostellum r&zného tvaru. Háčky 
na rostellu, řídce na příssavkách. Krček vy- 
vinut nebo schází. Článkování ve valné vět- 
šině úplně dokonalé, články č. proglottidy 
odděluji se obyčejně teprve po úplném do- 
zrání. Uterus ústí slepě. Cirrus a vagína vy- 
úsťují obyčejně na hraně Článku (na rozdíl 
od škulovcův), jen výjimečně také na ploše 
CTaenia litterata Basch., T. lineata Goeze). 
Genitálie obyčejně jednoduché, řídce zdvo- 
jeny buď cele nebo částečně. Vaječník dvoj- 
laločný, žláza skořapeční vyvinuta. Uzavřený 
uterus t-ic během vývoje a růstu doznává 
velmi značných změn. Původně medianní, 
jednoduchá roura vysílá po stranách men&l 
výběžky, které však mohou dosíci značných, 
rozměrů a ještě dále se členiti. Konfigurace 




. CarYophyllae 
Ubiíit, zvéti. 



W kanály výméiné, HvarUta, 
Vd vai deferens, Vt váček chá- 
mový, P penis, Ov vaječník, 
D trs iloutkový, D^ jeho vý- 
vod, IJt déloba, Rs sásobárna 
chámu. 



110 



Tasemnice. 



a počtu těchto uterálních vétví užívá se v sy- 
stematice. Pokud se týče oplozeni, jest tu 
buď samoplozeni, totiž v článku samotném, 
neb jest vzájemné, mezi dvěma články. Va- 
jíčka tenkostěná, bez vička, oncosféry (em- 
bryony se 6 háčky) s jedním neb více obaly. 
Uher či boubel {cysticercus) v obratlovcích 
i bezobratlých, v dospělém stavu v zažívací 
rouře obratlovců, hlavnč vyšších. Počet va- 



Otvory genitáUií stfídaji se nepravidehié na 
obou postranních hranách článků. Obyčejně 
velmi četná varlata po stranách středního 
pole. Uterus má střední medianni rouru, na 
níž později vyvinují se větve postranní, s je- 
jichž vývojem degenerují ostatní genitálie až 
na vak cirrový a vagínu. Vaječník, žláza sko- 
řapečni a trsy žloutkové v zadní polovici 
středního pole. Ze čtyř kanálů exkrečních bý- 





t. 4181. 1. Hlava taiemnice lidské {Toenia soiium) shora g háčky a čtyřmi přissavkami ; ivéli. — 2. Cysti- 

cerkus tasemnice Taenia mediocaneUata\ xvéti — 3. Taenia $aginata (mediocaneliata) v přir. vel. — 4. Taenia 

echinococcus; zvéti. —6. Cysticerkoid tasemnice Taenia cucumerína; svČtS. 

vaji zachovány pouze kanály veliké. Vajíčka 
kulovitá, tenkostěná, uher (Cysticercus^ CoC'' 
nurus^ Echinococcus) v ssavcích rostlinnou 
potravou se živicích (také v člověku), po- 
hlavně dospělé v člověku a v ssavcích maso 
pojídajících. Ze zkušenosti je známo, že určité 
cysticerky vždy voli určité ssavce. Tak cys- 
ticercus t. lidské (7*. soiium), zvaný Cystic. 
cellulosae^ žije pravidlem ve vepřích, domácím 
i divokém, c^sticercus Taenia saginata v do- 
bytku hovězím atd. Vajíčka vyvinuji se ui 
v protoglottidech, a když tyto odešly z těla 



jiček je různý. Poměrně málo u t-iček ma- 
lých [T, echinococcus), u veliké T. saginata 
obsahuje jeden dozralý článek asi 8800, v ce- 
lém červu tedy, 7,000.000. Čeleď U obsahuje 
veliký počet rodův a nesčetnou řadu druhů, 
jež seskupeny do několika podčeled^. Z těch 
nejdůležitější podčeleď Taeniinae Perr., za- 
ujímající veliké druhy, jejichž zralé články 
jsou značně delší, než kohk činí jejich šířka. 
Scolex s rostellem a obyčejně dvojitým vén- 
<:em háčků. Někdy rostellum změněno v te- 
mennou příssavku, jejíž výzbroj je zakrnělý. 



Tasemnice. 



111 



hostitelova, dostávají se pptom s potravou 
do přechodního hostitele. Účinkem žaludeč- 
ních §fav praskne a resorbuje se obal va- 
ječný a embryo, opatřené šesti, řidčeji čtyřmi 
háčky, provrtá se do žaludečních nebo střev- 
ních cév a pak unášeno jest krví, až dospěje 
definitivního sídla (plíce, játra, svaly, mozek). 





C. 4182. Zralé články ( proglottídy) svetS.; a) tasem- 
nice Taenia mediocanelíaa\ fr) tasemnice lidské {Tacnía 
solium). Wc kanál výméiný. 

Ztratí háčky a doroste ve váček, tvořený 
parench3rmatosní, kontraktilni membránou a 
vjrplnéný tekutinou, t. zv. cysticercus. Ve 
stadiu vačkovém setrvávají cysticerky různě 
dlouhou dobu. Obyčejně teprve po 3 nedě- 
lích začne se tvořiti hlavička v podobě hrbolku 
do nitra váčku obráceného. 
V hrbolku vyvine se kaná- 
lek s povrchem kommuni- 
kujici, jenž roste a na vnitř- 
ním konci hrbolku se roz- 
šiřuje současně, jak v hr- 
bolku vyrůstá scolex. Roz- 
šířený, vnitřní konec tohoto 
kanálku pak vytvoří čtyři 
ploché, křižem stojící vy- 
chlipky,základy to příssavek, 
v nichž současně počne se 
vyvinovati muskulatura. V té 
době také zakládá se rostel- 
lum. Váček cysticerkový, 
tekutinou naplněný, ovšem 
stále roste. Posléze jest ho- 
tový scolex přehrnut, obrá- 
cen a vytlačen na venek. Tu 
a tam přicházejí cysticerky 
dvojhlavé {Cytí. tenuicollis, 
ýasciolaris), Cysticerky mo- 
hou se zmnožiti hlavně pu- 
čením, snad také dělením. 
Pučení je zevní a vnitřní. 
Zevní je vzácné {Cystic. Ion- 
gScoUis od Taen, crassipes), 
obyčejně přichází vnitřní, jež vede k vytvoření 
dvou typů cysticerkových: Coenums a Echino^ 
coccut, Čoenurus má dvě formy : Coen,cerebralis 
v mozku ovci, vedoucí k smrti, Coen. serialis 
▼ divokých králících. Coen^cerébralis dosahuje 



velikosti až slepičí ho vejce, stěnu má velmi 
tenkou, na niž pozorujeme maličké scolexy, 
až 500, na různém stupni vývoje. Většinou 
jsou všechny dovnitř obráceny, pouze ně- 
které už ohrnuty na venek. Coen, serialis tvoří 
pučením ještě vaky dceřinné, jak na venek, 
tak do nitra. Vnitřní dříve se oddělí od sta- 
rého vaku a dostanou se na venek, než zevní, 
jež delší dobu zůstávají ve spojení s mateř- 
ským vakem. Takových dceřinných Coenurů 
může býti až 25. Dosáhne-li Čoenurus znač- 
ného stáři, mohou na malých těch scolexech, 
zvláště na jejich spojovaam krčku ve znač- 
ném počtu vzniknouti scolexy nové. Spojo- 
vací krček potom změní úplně svou histolo- 
gickou strukturu a přetvoří se ve váček téže 
skladby, jako vak matečný. Tento pochod je 
důležitý pro posouzení poměrův u Echino- 
cocca. Tento hlavně v člověku dosahuje znač- 
ných rozměrů, až velikosti dětské hlavy. V do- 
bytku bývá menší (velikosti jablka). Uvnitř 
na tenké stěně vaku matečného vytvoří se 
váčky zárodečné, jež krátkým sloupečkem 
spojeny jsou se stěnou matečnou. V těchto 
váčcích teprve vytvořují se scolexy, až 34 
v jednom váčku. Odpovídá tedy podle po- 
měrův u Coenura váček zárodečný spojova- 
címu krčku primárního, na stěně vaku ma- 
tečného přisedlého scolexu (Blochmann). 
Také u Echinococca mohou povstati exo- 
genní a endogenní vaky dceřinné. Tyto, ja- 
kož i matečný vak mohou zůstati v^ ste- 
rilními, t. j. nevytvořiti scolexův, a ty slují 
acephalocvsty. Však také hotové už scolexy 
mohou zdegenerovati a celý útvar vrací se 




Č 4183 Jeden článek (progloitis) tasemnice (Taenia mediocanellata) zvětl., 
Ov vaiéčnik, Ds trs iloutkový, Sd lláta skořapečná, {/rdéioha, T varlata, 
Vd jejich vývody, Cb vak cirrový, K kloaka, Va pochva, Wc kanál výmMný, 

JV nerv. 

do jednoduššího, více embryonálního stavu, 
vzácný to příklad zpětného ditferencováni. 
Zvláštní modus je t. zv. Echinococcus multi- 
locularní, konglomerát to přečetných, Va až 
6 mm širokých váčkův, uložených do vazivo- 



112 



Tasemnice. 



vého, původního, měkkého stromatu. Dlouho 
byl pokládán za koUoidálni rakovinu a mnohdy 
nápadné se podobá konglomerovaným uzh- 
kům tuberkulosnim. 

Nejdůležitější druhy jsou: Taenta solium 
Pcud. (podrod Taenta v užš. sm.), t. lidská. 




Č. 4184. Vývoj tasemnice lidské {Taenia MoUum). ď) Embrvo 

v obala vaječném, b) sárodek volný, c) uher s vchlipeným skoíe- 

xem, d) uher (cysticerkua) se akolexem vychlfpeným. Zvěti. 

Asi 3— 3V9 m dlouhá. Dvojitý věnec háčků 
skládá se ze 26 háčkův. Zralé články asi 
10 mm dlouhé a 6 mm široké, uterus s 7 — 10 
stromkovitými větvemi. Dospělá ve střevě 
člověka; vývoj cysticerkem, který žije hlavně 
ve svalech vepřů, nalezen byl však i u člo- 
věka (svalech, mozku i oku), laen, saginata 
Goeze (7*. mediocanellata Kúchenm.), t. bez- 
branná, od některých se pokládá za varietu 
předešlé. Hlava bez rostella a háčků, za to 
4 mohutné přissavky. Dlouhá až 8 m. Zralé 
články až 20 mm dl., 7—8 mm šir. Uterus 
mívá 20—35 postranních větvi. Cysticercus 
žije ve svalech dobytka hovězího. T, serrata 
Goeze v honících psech, její cysticercus 
{Cyst pisi/ormis) v játrách králíkův 
a zajícův. T, crasgicolis Rud. v koč- 
kách, cysticercus (C. fasciolaris) 
v myších a hrabošich {Mus alex- 
andrínus, decumanus, rattuSj mus- 
culuSf Arvicola arvalis, ne však v Mus 
sylvaticus), T. marginata Batsch 
v řeznických psech a vlku, cysticer- 
cus (C. tennuicollis) v přezvykav- 
cích, někdy i v člověku (C. visce- 
ralis), Taenia coenurus v. Sieb. (pod- 
rod Cystotaenia R. Leuck.) ve stře- 
vě ovčáckých psů, Coenurus cerebr. 
v mozku ovci. Taenia echinococcus 
v. Sieb. (podrod Echinococcijer 



opatřenou ocasním přívěskem buď volným, 
neb kolem váčku přehrnutým, vykazující pri- 
mernější, na trematody upomínajíci poměry. 
Cysticerkoidy žijí většinou v různých bez- 
obratlých. Známější jsou: T. cucumerína Bl. 
v domácích psech, příležitostně také v člo- 
věku, cysticerkoid ve čmelu psím 
(Trichodectes canis) a bleše psí {Fulejc 
serraticeps), T. expansa Rud. v ovci, 
7,pectinata Goeze a Leuckarti Riehm. 
v zajíci. T perjoliata Goeze a T, ma^ 
nillana Mehl v koni, T, nana v. Sieb. 
v střevě Abyssinců, také na Sicílii. 
T, flavopunctata Weinl. v člověku 
v Sev. Americe a v Itálii. Zajímavé 
jsou t ptačí a i. 

Autorů veliká řada. R. Leuckart, 
van Beneden, KQchenmeister, v. Sie- 
bold, Monier, Zschokke, Lahe, Fuhr- 
mann, Cohn a j., u nás hlavně A. Mrá- 
zek. Soustavné zpracování na př. od 
Braun:: v B^onn^s Qassen und Orď 
nungen des Tterreichs (nov. vyd.), Tie^ 
rische Parasiten des Menschen; dále 
R. Leuckart, Die Parasiten des Men- 
schen (2. vyd. 1879 a si.); Blanchard, 
Traitéde zoologie méd{cale{lS93). Jhon. 




Weinl.) s dvojím věncem háčkův 
a nepatrným počtem proglottidů, 
pouze 3—4 mm dlouhá, ve střevě 
psů. Uher je Echinococcus^ žijící buď v já- 
trách a plicích Člověka {Ech. hominis) nebo 
zvířat domácích {Ech. veterinorum), 
O velikém poČtu t-ic ostatních, jež, jak ře 



Č. 4185. Echinococcus (zvétS.). a) Tvořeni se skolexA, b) záro- 
dečný váček, c) skolexy Echinococca, spojené se st£noo vá£ku 
zárodečného; jeden vchlipený dosud, druhý vychlipený. Ve Vý- 
méSné kanály. 



Praktický zájem v lékařství mají Taenia so- 
lium (t. lidská č. dlouhočlená), T, sagi- 
nata č. mediocanellata (t. bezbranná) a 5o- 
thriocephalus latus (Škulovec široký). 



^ , c^), 

ceno, skupeny jsou v řadu podčeíedí, budiž i V celé řadě případů t. nebudí zvláštních 
uvedeno, že přemnohé z nich mají uhrové | příznakův a jejich trvání ve střevě odkrývá 
stadium t. zv. cysticercoida, formu obyčejně | se jen odchodem Článků. Jevy, na které sobě 



Tas-chajaktach — Tasmánie. 



113 



jioi nemocni stěžuji, jsou asi tyto: bolesti 
T břiše, mající ráz koliky, průjmy střídající 
se se zácpou, nechutenství neb dočasné se 
zjevující hladovost, všeobecná schvácenost, 
psychický neklid a depresse. Časem výživa 
značnou m6rou poklesne; lidé infikovaní sku- 
lo vcem zjevuji dokonce příznaky zhoubné 
nedokrevnosti. Vedle tčchto jevu vyskytuji 
se jiné, které označiti musíme za jevy přívo- 
zené zvratem: tam dlužno čítati zvraceni, 
slinotok, rozšířeni zorniček, bušení srdce, 
miiiprénu, křeč i jednotlivých svalův atd. Po- 
znáni t. jest možno jen tím, že odcházejí 
články nebo že v lejné zjištěna byla vajíčka 
mající charakteristický tvar. Mx. 

Tm«-ohaJaktaoh, hřbet horský ve ver- 
chojanském okruhu jakutské oblasti mezi ře- 
kami Janou a Indigirkou délky 750 km. Nej- 
vyšší bod Ingnach-chaj 1523 m. Fp. 

Taflohenberg: 1) T., předměst! města Mo- 
stu na lev. bř. Běliny v Cechách; 263 oby v. 
(1900), far. kostel sv. Václava s kommendou 
kláštera křižovnického v Praze. Před r. 1848 
T. byl sídlem úřadů patrímoniálních a část 
vsi slula Ves sv. Václava. 

2) T. viz Tašovice. 

Taflohenberg: 1) T. Ernst Ludwig, 
zooloc něm. (♦ 1818 v Naumburce — f 1898 
v HaUe), vystudoval na universitách v Lip- 
sku a Berlině, učil potom na školách střed- 
ních, r. 1856 stal se inspektorem zool. musea 
v Halle, r. 1871 mimořádným prof. zoologie 
tamtéž. Zabýval se soustavným studiem hmy- 
zův a vydal spisy populárně přírodovědecké 
o hmyzech a ze zoologie praktické o hmy- 
zech škodlivých. BudteŽ tu z nich uvedeny: 
Wa^ da kriecht und fliegt, Bilder aus dem In- 
sektenl9ben (Berl., 1861, 2. vyd. t., 1878); Die 
Hymenopteren Deutschlands (Lip., 1866); En- 
tomologie JUr Gdrtner (t., 1871); Schttt^ der 
Ohttbáume und deren Frůchte gegen fein iliche 
Ttere (2. vyd. Stutg.. 1879); Forstwirtschajť 
liché Insektenkunde (Lip., 1873); Das Unge^ie- 
jer der landwirtschaftlichen Kulturgewáchse (t, 
1874); Praktische Insektenkunde (Brémy, 1879 
až 1880, 5 d.); Die Insekten nach ihrem Nut^en 
und Schaden (Lip., 1882). V Brehmově >Ži- 
votě zvířat* zpracoval oddíl jednající o hmy- 
zech, stonožkách a pavoukovitých. 

2) T. Ernst Otto, zoolog něm. (* 1854 
v Zahnu), syn před., vystudoval v Halle a 
Lipsku, r. 1879 stal se v Halle docentem 
zoologie, r. 1888 mimoř. prof. a kustodem 
sbírek zoolog, ústavu tamtéž. Vydal spisy 
z oboru entomologie, historie zoologie a j. 
Jmenujeme z nich: Die Fíóhe (Halle, 1880); 
Die Mallophagen (t, 1882); Die Lehre von der 
Ur\eugung (t, 1882); Die Verwandlungen der 
liere (Lip., 1882); Bilder aus dem TterMen 
(t., 1885); Repetitorium der Zoologie (Vrat., 
1891); Die historische Entmcklung der Lehre 
von der Parthenogenesit (Halle, 1892); Ge- 
schichte der Zoologie an der Universitát Halle 
(1., 1894). Též vydal: Bibliotheca ^oologica, 
i86i^i88o (Lip., 1886 si.), jakož i rediguje 
(s WangerínemJ od r. 1893 >Verhandlungen 
der Gesellschaft deutscher Nátur forscher u. 

OttflT Slovnik Naateý, •▼. XXV. 3/2 1906. 



Aerzte« a od r. 1896 přírodověd* časopis 
>Die Natur<. 

Taiohendorf viz Tošovice. 

Taiohnowlts viz Tasnovice. 

Taiohow viz Tas o v. 

Tasohwltz viz Tašovice. 

Tasíce, ves v Cechách, hejtm. a okr. 
Ledeč, fara a pš. BohdaneČ u Ledče; 13 d., 
122 obyv. č. (1900). 

TáiUi, skalnaté pouště v Sahaře (v. t. 
str. 492). 

Taslmetr, tolik co mikrotasimetr 
(v. t). 

Taaman Abeljanszoon, holi. námořník 
(♦ 1602 neb 1603 v Lutgegastu — f ^659 
v Batavii). Záhy dal se do služeb námořnic- 
kých a r. 1638 plul jako kapitán do Indie a 
s Mat. H. Quastem r. 1639 do Japanska a 
odtud na východ. Na rozkaz indického gener. 
mistodriitele van Diemena T. plul r. 1642 
se dvěma loďmi z Batavie přes Mauritius 
kolem Austrálie. Dne 8. říj. opustil Mauritius, 
obrátil se pak na 49^ j. š. na jih, odtud na 
východ, až 24. list objevil vysoký břeh, jejž 
nazval Zemi van Diemenovou (nyní Tasmá- 
nie). T. obeplul jižní ostroh této země, vy- 
stoupil na jejím vých. břehu a 13. pros. 
dostal se východněji opět k vysokému po- 
břeží, ostrovu Novému Zealandu, jejž nazval 
Statenland pokládaje jej za část hledané 
jižní pevniny. Dne 6. led. 1643 dospěl k jeho 
sev. mysu a pluje dále na sever objevil 
ostrovy Tonga, odkud dostal se 6. ún. na 
ostrovy Fidžijské, 1. dub. na sev. pobřeži 
nynějšího souostroví Bismarckova. Dne 
15. čna 1643 vrátil se do Batavie. R. 1644 
T. byl vyslán po druhé, probadal pobřeží 
zátoky Carpentaria a podél břehů austral- 
ských pronikl až k 23* 46' j. š. Původní zprávu 
T-ovu o první cestě a kartografické práce 
plavby druhé vydal Jacob Swart: Journal 
van de Reis naar het onbekende Zuidland 1642 
dooř Ahel Jans^oon T. (Amster., 1860); foto- 
grafickou reprodukci rukopisu denik prvé 
cesty vydal Heeres: A, J. T,,joumal 0/ his 
discovery oý Van Diemensland and New Zea- 
land in 1642 etc. (t., 1898). T. vykonal jsšté 
výpravu na ostrovy Filipínské, kde si však 
počínal násilně tak, že byl proto zapleten 
do processu. Srv. životopis T-ův od Dozyho 
v Bijdragen tot de taal-, land- en volken- 
kunde van Nederlansch Indie, 5. série, sv. 2 
(1887) a Walker, Ábel Janszoon T., his life 
and voyages (Hobart, 1896). 

Tasmánie (angl. Tasmania)^ dříve Země 
van Diemenova, ostrov a čtvrtá, nejjiž- 
nější osada Spoj. Států australských, od- 
dělená od pevniny Bassovým průlivem, leH 
mezi 40® 46*— 43*30' i. š. zabírajíc s 56 přísluš- 
nými ostrovy a závislým ostr. Macquarieovým 
plochu 68.334 km*. Severní i západní pobřeži 
je málo členité, za to jv. vyniká bohatstvím 
ostrovů, poloostrovův a zálivů, z nichž nej- 
rozlehlejší jsou Oyster Bay, Storm Bay, 
D* Entrecasteaux-Channel a Port Davcy. 
Vnitřek ostrova je většinou prostoupen ne- 
souvislými pohořími, která jsou brzo divoc^ 

8 



114 



Tasmánie. 



rozeryána, brzo tvoři rozsáhlé planiny. Sklá- 
dají se z palaeozoických vrstev, jimiž místy 
proniká čedič. Tak podél vých. pobřeží po- 
stupuje pohoří pokryté hojné proudy lávo- 
vými a kulminuje v Bcn Lommondu do výše 
1527 m. K záp. se svažuje rychle do depresse, 
kudy protéká Macquarie-River a Coal-River 
a jde tu hlavní cesta spojující sever a jih 
ostrova. Západní čásC T. je rovněž hornatá, 
ale prostírají se tu více plošiny, nad něŽ 
místy vynikají osamělé vrcholky, z nichž nej- 
vyšší je Mount Cradle (1545 m). Na plošině 
pak rozlévají se četná jezera s romantickým 
okolím, pročež jsou z pevniny hojné na- 
vštěvována turisty. Nejdůležitější řeky jsou 
Dervent spějící do Storm Bay, Huon tekoucí 
lesnatou krajinou do D' Entrecasteaux-Cha- 
melu a Tamar, která spolu Macquarie-Ri- 
verem a Eskem tvoří široké aestuarium na 
sev. pobřeží. Podnebí je zdravé a mírné 
dík západním větrům, jež snižují teplotu 
U pobřeží je pravidelné, tak že Hobart má 
stejnou průměrnou roční teplotu s Dubrov- 
níkem (16*6' C). Srážky dešťové jsou mno- 
hem ailnéjši na západě než na východě a 
ieví silné, hospodářství nebezpečné kolísáni. 
V Hobartu činí prům. ročně 710 mwi, v Lan- 
cestonu 760 mm. Flora je rázu australského, 
jmenovitě lesy tvoří eucalypty {Eucalyptus 
globulu$\ kdežto smrk Huonský hodí se vý- 
borně ke stavbám. Podobně i zvířena blíží 
se zvířené australské. Ale T. vlastní jsou 
z vačnatců vakovec psohlavý ( Thylacinus cy- 
nocephalus Fischer), šlakol medvědovitý {Sar- 
cophilus n. Dasyurus ursinus Geoíf.), jejž osad- 
níci nazývají >domácim ďáblem« pro ohromné 
škody páchané na stádech ovcí. Ze 170 
australských druhů ptactva je zastoupeno^ 
pouze 15. 

Původní obyvatelstvo T. tvořili austral- 
ští černoši čítající při příchodu Evropanů 
kol 5000 hlav. Záhy však vypukla mezi nimi 
a Evropany nenávist, která se proměnila 
v divokou, skoro 30 let trvající válku, >Black 
warc. Domorodci byli pronásledováni jako 
divoká zvěř, začež opět krutc se mstili na 
osamělých osadnicích. Konečně byli zjímáni 
a r. 1835 odvezeni na ostrov Flindersův, ale 
tu rychle vymírali, tak Že r. 1898 jich. zbylo 
pouze 45. Usazeni byli znova na T-ii, nic- 
méně r. 1866 byli už jen 4 a r. 1876 zemřela 
poslední žena 73 let stará, jíž Tasmanci úplně 
vyhynuli (srv. vyobr. č. 11. a 12. na tab. 
Australské typy při či. Austrálie). Za to 
počet bílých osadníků stoupal. Z 3240 obyv. 
r. 1818 dosáhl r. 1901 počtu 172.475, koncem 
r. 1904 odhad činil na 180.203 obyv., ačkoliv 
vystěhovalecká horečka do zlatých poli 
australských v letech padesátých silně vzrůst 
jeho ochromila. Z tohoto počtu hlásilo se 
r. 1901: 30.314 obyv. k víře katolické, 83.812 
obyv. k anglikánské, ostatní přislušejí k růz- 
ným sektám protestantským. Hlavním za- 
městnáním je chov ovcí a zemědělství, 
zvláštní důležitost má pak sadařství a chme- 
lařství. V r. 1903—4 bylo oseto 49.414 akrů 
pšenici, 60.663 ovsem, 8.084 ječmenem, 



29.161 osázeno brambory a 639 akrů zabíraly 
chmelnice; na louky připadalo 343.000 akrů. 
Výborné pastviny umožňují dobrý chov do- 
mácího dobytka, v němž nejdůležitější místo 
zaujímají ovce, r. 1904: 1,597.000 kusů, méně 
pak hovězí dobytek 186.(^00, koně 36.000 a 
brav 57 .000 kusů. Lesy dávají výborné dříví 
na stavby. Stále stoupá těžení nerostů, jež 
jsou předmětem čilého vývozu; především 
je to cín (r. 1902—3: 3463 ř), dobývaný 
hlavně v Mount Bischoífu, dále uhlí (49.069 1), 
ponejvíce ve Fingalu, zlato 59.891 uncí, stří- 
brné rudy 42.422 /, čistá měď 6684 ř, železo 
5980 í, nikl, kobalt, stav. kámen a j. Vývoz 
i dovoz v posledních letech kolísá; r. 1903 
bylo vyvezeno za 2,843.108 lib. st., z čehož 
připadá 395.497 lib. st. na ovoce, 174.089 na 
vlnu, 42.831 na chmel, 234.904 na brambory, 
109.508 na kůže, 428.125 na stříbro, 308.594 
na cín, 492.969 na měď. rudu a odvezeno 
za 2,593.810 lib. st, hlavně tkaniny, kovové 
zboží, stroje, cukr, čaj, víno a tabák. V ob- 
chod, styku má největší účast Anglie a 
australské osady. Vlastní obchod, loďstvo 
má 207 lodí (53 parníků) o 17.050 reg. t. 
Pro zámořský obchod nejdůležitější jsou pří- 
stavy Hobart se 24.654 obyv. (1901), a Laun- 
ceston s 18.022 obyv. Z těchto jde rozvět- 
vená sif železniční do vnitrozemí mající 
koncem 1901 1098 km délky. 

Správu T. vede guvernér jmenovaný angl. 
králem na 6 let a parlament, jenž se skládá 
ze dvou sněmoven: zákonodárné rady (Le- 
gislative Council) o 18 členech volených na 
6 let, a zákonodárného shromáždění (Legis- 
lativě Assembly) o 35 členech, které však 
může guvernér rozpustiti. Volební právo do 
obou sněmoven máji i ženy. Do dolní sné- 
movny Spoj. Států austral. T. vysílá 5 zá- 
stupců (viz Spojené Státy austral.). 
Státní výdaje činily 879.376 lib st. proti 
příjmům 867.668 lib. st. (r. 1900 výdaje 
923.731, příjmy však 1,054.980 lib. st.). Dluh 
činil koncem r. 1903 9,211.070 lib. st. Ostrov 
děli se na 18 hrabstvi, hl. m. je Hobart 
(v. t.). 

Dějiny. T. byla objevena r. 1642 Tasma- 
nem, který ji nazval Zemí van Diemenovou 
podle holland. guvernéra ve Vých. Indii, 
později navštívena několikráte, na př. Coo- 
kem r. 1777, ale teprve v 1. 178—99 Bass a 
Flinders konstatovali, že T. je samostatným 
ostrovem. R. 1803 byla osazena Angličany, 
kteří zde založili trestaneckou kolonii a pod- 
řídili ji Nov. Již. Walesu, až r. 1826 stala se 
samostatnou osadou. Nicméně doprava tre- 
stanců zrušena byla až r. 1853. Od té doby 
rozkvétala stále, třeba že ne tak rychle jako 
Victora nebo N. Již.' Wales. R. 1900 při- 
pojila se ke Commonwealthu. Srv. Just, Tas- 
maniana (Launceston, 1879); Jung, Der Welt- 
teil Australien (Praha, 1884, též česky); 
Fenton, History of T-ia (Lond., 1884); Bon- 
wick, The lost Tasmanian race (t., 1884) ; Roth 
a Butler, The aborigines of T-ia (2. vyd.); 
Halifax (1899); Murray, Tasmanian rivers, 
lakes and flowers (Lond., 1906); Lauterer, 



Ťasnád — Tasso. 



115 



Australien u. T-ien (Frciburg v Br., 1900), 
Yearbook of T-ia (Hobart, každoročně). 

Tftm4d [taš-] (rum. Tasnadu^ něm. Třes- 
tenberg), okr. městečko v uher. župě Szilágy 
na žel. dr. N. Károly-Sarmaság; 4274 oby v. 
maď. a rum. (1900), pěstováni dobrého vina. 

Tamovioe, chybně Tainovice (Tasch- 
nowňti), ves v Cechách nad Radbuzou, hejtm. 
HorŠ. Týn, okr. a pš. Hostouň, fara Stitary; 
44 d., 261 obyv. n. (1900), popi. dvůr, 2tř. 
šk. Stávala zde tvrz. 

Tasov: 1) T., chybně Tašov {Taschow), 
ves v Čechách, hejtm. a okr. Litoměřice, fara 
Proboátov, pi Homoly; 39 d., 188 obyv. n 
(1900), starý zámeček, mimo ves kaple sv. Máři 
Magd. a mlýn. 

2) T. {Tassau), městečko na Moravě, hejtm. 
a okr. Vel. Meziříčí; 133 d., 860 obyv. č. 
(1900), far. kostel sv. Petra a Pavla, 3tř. šk., 
cetn. stanice, pi. ; továrna na papír, 3 mlýny. 
Nesvěř, statek se dvorem a lihovarem drží 
dr. Richard sv. p. z Baratta-Dragono. — 
8) T., ves t., hejtm. Hodonín, okr. Strážnice, 
fara a pš. Hrozná Lhota; 170 d., 722 obyv. č. 
(1900), popi. dvůr. 

TasoTioe : 1) T., víska v Cechách, hejtm. 
a okr. Chrudim, fara Váp. Podol, pš. Pra- 
chovice; 9 d., 70 ob. č. (1900). 

2) T., ves na Moravě, hejtm. Boskovice, 
okr. a pš. Kunštát, fara Čemovice; 45 d., 
322 obyv. č. (1900), továrna na umělá hno- 
jiva. — a) T. {Tasswiti), far., ves t., hejtm. 
a okr. Znojmo, pš. Hodoníce; 256 d., 1281 
obyv. n. (1900), 3tř. šk., mlýn. 

Tassaert [tasárt] Jean Pierre Antoine, 
sochař holi. (♦ 1729 v Antverpách — f 1788 
v Berlíně). Byl žákem svého otce Felixe T-a 
a r. 1761 odcestoval do Londýna, r. 1758 
do Paříže, kde vzbudil pozornost svojí so- 
chou Ludvíka XV. Zde objednal u něho 
pruský princ Jindřich několik allegoríckých 
soch, načež povolán r. 1774 do Berlína za 
dvorního sochaře. V Berlíně provedl mram. 
poprsí Bedřicha 11.^ M. Mendelssohna a abbé 
Raynala, pak mramorové sochy generálů 
Keitha a Seydlitie, tehda na Vilémově nám. 
v Berlině, nyní v kadet nim ústavě v Lichter- 
felde. Srv. Robert, Gcdenkblatt an J. P. A. 
T. (Berl., 1884). 

Tassau viz Tas o v 2). 

Tasseslnm viz Admirálstvo. 

TaiflUo, vévoda bavorský, poslední Agi- 
lolfovec, viz Bavorsko, dějiny, str. 518—519. 

TuMO: 1) T. Bernard o, básník italský 
{* 11. list. 1493 v Bergamu — t 4. záři 1569 
v Ostigii). Vychován byl u svého strýce Lui- 

§iho, biskupa v Recanati, a sloužil různým 
vorům italským ve Ferraře, Salerně, Urbinu 
a Mantově. R. 1539 oženil se s Propercii 
de'Ros8Í a žil s ni v Sorrentě, kde se mu 
narodil syn Torquato. S Ferrantem Sanse- 
verínem Salemským cestoval po Africe, Ně- 
mecku atd. a spravoval vévodovi mantov- 
skému Ostigii, kdež i zemřel; péČi synovou 
byl přenesen a pochován u sv. Pavla ve Fer- 
raře. V životě nestálém a těkavém napsal 
dvě veliké básně rytířské, a to Amadigi (o 100 



zpěvích) a řloridante, který jest episodou 
veliké první epopeje a na němž některé sloky 
slavný jeho syn opravoval. Vedle těchto 
dnes úplně antikvovaných básní héroických 
psal ještě lyrické (hlavně pastýřské) Rime^ 
vynikající ryzosti jazyka a něžností výrazu, 
ač jest sloh jeho i v nich pfesládlý a po- 
někud zabíhá již do poetické manýry bu- 
doucího století. Listy jeho jsou důležitými 
prameny ke kulturní historii doby renais- 
sanční. Z lyriky jeho sonety a ódy jsou 
nejvýraznější. Sláva syna Torquata zastmila 
ovšem pověst otcovu, ale v době své Ber- 
nardo těšil se slušnému jménu básnickému 
a sám byl si vědom svého významu při- 
pouštéje, že jeho syn Torquato psal verše 
krásnější než on, ale sotva prý sladší. —ckf, 
2) T. Torquato, syn před. (* 11. bř. 1644 
v Sorrentě — f 26. dub. 1595 v Římě), po- 
slední slavný básník italské renaissance, uza- 
vírá skvělou tuto periodu básnictví vlašského. 
Nabyl pečlivého vychování zároveň se synem 
vévody Urbinského; později věnoval se stu- 
diu práv, které po úspěchu své první veliké 
skladby básnické Rinaldo opustil věn ováv se 
studiím filosofickým a filologickým v Bologni 
a v Padově. R. 1565 stal se dvorním kava- 
lírem u kardinála Lodovica z Este ve Fer- 
raře, kde dovedl si získati přízeň obou sester 
panujícího vévody Alfonse, Lucrezie i Eleo- 
nory. R. 1571 účastnil se cesty kardinálovy 
do Francie ke dvoru Karla IX., odkud všax 
po roce již se vrátil do Ferrary a přestoupil 
do služeb vévodových. Pobyl nějaký čas 
v Castel Durante pfí dvoru Lucrezie, která 
se mezitím provdala za vévodu Urbinského, 
a napsal pastýřské drama Aminta, které zí- 
skalo veliký úspěch scénický po celé Itálii. 
Roku 1575 dokončil své veliké dílo o Jeru- 
salemu osvobozeném, které původně se 
zvalo Goffredot a odebral se v listopadu t. r. 
do Říma, chtěje tam předložiti je znalcům 
nejen literárním, nýbrž i inkvisici k pře- 
hlédnutí a schváleni. Již od této doby totiž 
datují se T-vy návaly a záchvaty pochybo- 
vačnosti a stihomamu, které víc a více se 
stupňovaly, až přivedly jej v scav nevyléči- 
telné choroby duševní i fysické, jimž po- 
zději podlehl. Vychovanec jesuitů byl pln 
starosti, zdali dílo jeho vyhovuje všem před- 
pisům a pravidlům církve, dal je prozkou- 
mati raději tribunálu inkvisičnímu, u kte- 
rého se sám obžaloval z bludů a nevěry. 
Tento neblahý duševní jeho stav vyvinul se 
částečně z vlastni jeho povahy melancho- 
lické a dráždivé, částečně byl podporován 
pletichami jeho nepřátel při dvoře ferrar- 
ském, z nichž hlavně osobni tajemník vévo- 
dův a státní sekretář Antonio Montecatino 
byl jeho nepřítelem. Byl sám též básníkem 
a ucházel se o přízeň princezny. T. v ne- 
blahé chvíli dopustil se výtržnosti při dvoře, 
v návalu rozČilenosti tasil zbraň na jednoho 
zřízence dvorního. Vévoda obávaje se, aby 
zbraň proti sobě neobrátil, dal jej zatknouty 
a uvězniti; zde začíná pověstný román T-v^ 
utrpení, který prese všecko novější badáte ; 

^ v. 



116 



Tasso. 



nelze objasniti podle pravdy a skutečnosti. 
T. psal ze svého žaláře dfitkíivé listy i básně, 
ale nadarmo. Konečně v červnu 1577 uprchl 
v noci a po trapné bludné cestě dostal se 
k své v Sorrentě provdané a ovdovělé sestře 
Kornelu. Zotaven odebral se do Říma, od- 
kud podnikal všecky kroky, aby se směl 
vrátiti ke dvoru ferrarskému. Vévoda jej 
vlídně přijal, ale brzy nepohodli se opět a 
T. prchl, tenkráte do Turina, ke dvoru Karla 
Emanuela. Zde psal některé své dialogy 
prosou. Neměl vSak brzy stáni a ucházel 
se o dovoleni, aby směl se vrátiti do Fer- 
rary. Nešťastnou náhodou přišel k novému 
sňatku vévody a tu v tísni slavnosti zdálo 
se mu, že byl všemi přehlížen a zneuzná- 
ván, i vypukl v zuřeni proti celé rodině 
Estenské. Na to dal jej Alfons v březnu 1579 
zavříti do hospitálu sv. Anny, kde prožil dvě 
následující léta jsa oběti halucinaci a viděni. 
Mezitím vyšla velebáseň jeho v Benátkách 
ve vydání velmi chatrném a plném chyb, což 
jej naplňovalo novým hněvem. Zde pokra- 
čoval ve spisováni svých dialogů filosofických 
a morálních, pokud mu chatrné zdraví do- 
volovalo. Na přímluvu některých přátel, kteří 
jeho bídu a opuštěnost ve vězeni seznali, 
i na hojné jeho dopisy bylo mu po dvou 
letech ulehčeno. Na svobodu dostal se však 
teprve r. 1686. Odebral se do Mantovy, po- 
zději do Bergama, kde dokončil svou jiŽ ve 
Ferraře počatou tragédii Torrismondo^ a ko- 
nečně do Říma a pak do Neapole, kde za- 
kročoval soudně v při o věno své matky a dě- 
dictví otcovské. V té době byv schvácen znovu 
pochybnostmi přepracoval své epos stále 
větši, rostoucí oblibě se těšici na Jerusalem 
dobytý- a psal báseň Sedm dnů svita stvoře- 
ného. Když se stal dávný jeho ctitel Ippolito 
Aldobrandini papežem pode jménem Kle- 
ment VIII., povolal jej do Říma, kde se T. usa- 
dil v paláci sestřence papežova kardinála Cinzia 
Aldobrandiniho, který navrhl svému strýci, 
aby T. byl slavně na básníka korunován. 
Ale než došlo k tomu, T. přesídlil z paláce 
do kláštera sv. Onufria, kde 25. dub. 1595 
před svou korunovaci chorobě své podlehl 
a tamtéž byl slavně pochován. — T. jest 
jedním z nejbohatších básnických duchfi ne- 
jen Itálie, nýbrž i celého lidstva, který stejně 
jak v lyrice, tak i v epice vynikal. Hlavním 
dilem jeho jest bohatýrské epos Osvobozený- 
Jerusalem opěvující dobyti božího hrobu na 
Saracénech. Myšlenka k básni té vznikla 
v T-vi ještě před ukončením »Rinaldac. Bá- 
seň měla půdu připravenou a měla v jistém 
směru i docela časový a tendenčni význam. 
Zpupnost a vyzývavost turecká dostoupily 
v oné době míry netušené. U Tassa i mo- 
ment čistě osobni byl ve volbě látky roz- 
hodujícím, nebof sestra jeho, Komelie, byla 
v Sorrentě Turky chycena a měla býti do 
otroctví odvezena, čemuž v poslední chvíli 
a skoro náhodou bvlo zabráněno. Veliké ne 
štěstí pro báseň T-vu byly veliké pausy, 
v nichž na básni mohl pokračovati, a pak 
vlastni skeptický duch Tassův, který brzy 



ztrácel původni oheň a nadšeni, ustavičně 
theoretisoval a sebe kritisoval a opravoval, 
až svou skladbu definitivním přepracovánim 
na Jerusalem dobytý Či pískaný naprosto se- 
slabil a zkazil. Právě později potlačená místa 
vynikají neobyčejnou plastikou výrazu a silou. 
Mnoho ovšem přispěly též k T-yým pochyb- 
nostem neutěšené poměry kritiky italski^ 
v oné době, diktatury různých akademii a 
osobních nepřátel .básníkových (Lionardo 
Salviati) a v posled básníkův bídný stav zdra- 
votní, kdy uštvaný jeho duch podlehl každé 
chvíle novým rozmarům a nápadům. Ovšem 
v poesii lidstva žije a bude vždy žiti toliko 
»Jerusalem osvobozený*. Ušlechtilost, s ja- 
kou projednává básník zvolený předmět, 
lepost, ba nádhera dikce, neobyčejná hu- 
debnost verše a jeho zpěvnost, luzné a ducha- 
plné episody, souměrnost celé stavby ai 
skoro akademická v své přehlednosti a přís- 
nosti tvoři největší přednosti skladby, které 
zatemňuje jen místy přílišná obliba v anti- 
thesi a sklon k jakési umělkovanosti a ztrnulé 
pose. Avšak nesmíme zapomenouti, že T. 
jest poslední z klassiků a stojí přímo na 
prahu doby úpadkové a že vše, co v jeho 
poesii jako v zárodku umělkovaného neb 
strojeného se objevuje, v době hned následu- 
jícího marinismu došlo teprve svého vrcholu. 
Vedle »Jerusalema« ustupuji ostatní skladby 
T-vy značně do pozadí. Přehojná jeho lyrika 
nejrůznějších forem vykazuje ovšem kusy 
pravé krásy, ale v ní právě jest již mnoho 
sofistického a přeumělkovaného. Pastýřská 
idylla >Aminta« i tragédie >Torrísmondoc, 
tato prese všecku podobnost se vzory klassic- 
kými, mají skvostné jednotlivosti, ač postrá- 
dají pravé životnosti. Básně pozdější periody 
>Sedm dnů světa stvořeného*, »Slzy Mariiny«, 
>Hora Olivetská*, >Zoufalství Jidášovo* ne- 
dosahují skladeb prvního mládí, z kterých 
vedle prvních náčrtků k >Osvobozenému 
Jerusalemu* je »Rinaldo* právě svou mladist- 
vou vehemencí a bezkritičnosti nejsvěiejši. 
Výborná jest prosa T-va svou ducbaplností a 
krásným jazykem, třeba forma její (dialog) 
jest dnes poněkud zastaralá. Co v nich pravé 
filosofické hloubky, jaká elevace ducha, jaké 
obraty, jaký vtip přímo až moderní pointy 
připomínající při klassické dokonalosti ja- 
zyka! Chápeme, že o staletí později mohl se 
po vzoru těchto dialogů nadchnouti sám 
Leopardi a snažil se vzkřísiti tuto formu 
dnes přežilou a opuštěnou. Totéž slovo platí 
i o jeho listech (»Lettere*) rodinných i sou- 
kromých, které poskytuji vedle formální ceny 
své hojný materiál kulturní i biografický. 
Nejasné poměry při dvoře ferrarském a T va 
v nich účast jsou ieště dnes předmětem 
nových sporů v světě kritickém a literár- 
ním. Zbývá posud přes všecko badání nej- 
novější mnoho záhadného na postavě bás- 
níka, kterého příliš záhy se zmocnila le- 
genda a skoro až příliš intensivně. Zvlášť 
jeho choroba duševní vyvolala celé polemiky 
a celá díla objemná se stanoviska výlučně 
lékařského a psychiatrického. Solerti ve svém 



Tassoni — Taszycki. 



117 



monumentálnim díle uvádí něco, co se vy- 
skytlo v tomto směru a nám nezbývá, než 
tam odkázati. Poslední kapitola jeho díla 
(XXXL) probírá áilenstvi T-vo a úsudky 
o něm nej věhlasnějších lékařů moderních 
(GiacomazzifVerga, Cardona, Girolami, Róthe, 
Corradi)^ ale sotva vše to poví více a lépe, 
než čisté literární ocenění Carducciho, mezi 
jehož řádky čteme: »T. jest jediný křestan 
naši renaissance, z které má především spo- 
lečné s ostatními, že sensualismus jeho díla 
misí se s mysticismem, on se nad tím kruší 
a lituje toho, ale národ se tím baví. A z této 
dvojakosti jeho bytosti, kolísající mezi sen- 
sualismem a idealismem, mezi mysticismem 
a uměním, z toho nesouzvuku života, k ně- 
muž byl odsouzen on středověký rytíř, scho- 
lastik XIII. věku a dědic Dantův zabloudilý 
do renaissance mezi Ariosta a Macchiavel- 
liho, mezi Rabelaise a Cervantesa, z této dvo- 
jakosti, z tohoto sporu on si nevinny odnáší 
trest, o kterém zvi teprve, kdyŽ zešílí. Měkký 
a srdcervoucí výkřik elegie, který mezi ak- 
kordy epického pozounu se mu dere ze srdce 
smutného a rozkošnickébo, ohlašuje jej jako 
prvního mezi básníky doby moderní, T. 
churavi dobou přechodní jako Chateaubriand, 
Byron i Leopardi.< Úsudky ciziny o T-vi jsou 
rozmanité, ba někdy svou protichůdnosti až 
překvapující. Voltaire ho necenil, taktéž 
i Boileau a z novějších de Sanctis. Proti nim 
stoji Leopardi, Byron, Goethe, Mazzoni a j. 
Z vydání T-vých děl největšímu rozšíření se 
těšil ovšem >Jerusalem osvobozený* (Parma, 
1581; Mantova, 1584; Curich. 1835 [Orelli], 
Lip., 1882 [Scartazzini]). Úplná díla vyšla ve 
Florencii o 6 svazcích (1724) a v Benátkách 
o 12 svazcích (1722—42). pak v Pise (1820) 
o 30 svazcích od Rossiniho a nejnověji od 
Solertiho, kritické, ale posud neúplné. Životo- 
pisci T-vými byli: Manso (1619), Serassi (1785), 
Rosini (1832), Milman (1850), Cibbrario (1861), 
Voigt (1868), Cardona (1873), Cecchi (1877), 
Ferrazzi (1880),Speyer (1884), ale nade všecky 
vyniká již zmíněný Angelo Solerti (1895) 
svým trojdílným biografickým a kritickým 
dílem >Vita di Torquato T.« Též do ci- 
zích jazyků byl T. hojně překládán. Do češ- 
tiny překládal některé ukázky z > Osvobo- 
zeného Jerusalema* Půrky ně (>CČM.<, 1834), 
celou báseň přeložil a r. 1853 vydal kněz 
Vincenc Pavel Žák (Ziak; Brno, 1853) v časo- 
roěmých hexametrech a jen částečně v stán- 
cích a nejnověji Jaroslav Vrchlický (Praha, 
1877) formou originálu. Týž uchystal (posud 
v rukopise) výbor T-vy »Lyriky€. — cky: 

Tasaoni Alessandro, básník italský 
{♦ 28. září 1665 v Modeně — f 26. dub. 1635 
t.), studoval v Bologni a ve Ferraře práva; 
r. 1597 stal se v Římě tajemníkem kardinála 
Colonny, kterého doprovázel do Španělska 
(1600); brzy vrátil se však do Říma a usadil 
se tu trvale; byl přijat za člena akademie 
degli umorísti a vynikl zde horlivou činností. 
V Considera^ioni sopra le ritne del Petrarca 
(Modenna, 1609^ zašel v kritice protipetrar- 
kovské sice příliš daleko, ale přes to bylo 



v ní zdravé jádro reakce proti pseudoidea- 
lismu, v nějž upadali epigoni a následovníci 
Petrarkovi; v Pensieri diversi (Modena, 1608 
a 1613) útočí méně šťastně na Homéra a 
Aristotela. R. 1613 dostal se do služeb Karla 
Emanuela Savojského, poněvadž však na- 
razil na intriky a nemohl se dočkati po- 
stupu, vystoupil odtud r. 1622; z doby této 
jsou Živě cítěné Filippiche contro gli Spagnuoli 
(1615; moderní vydání ve Florencii s jinými 
polit, pracemi T-ho z r. 1855). R. 1626 povolal 
jej kardinál Ludovisi za tajemníka, r. 1632 
byl jmenován od Františka I. Modenského 
komorníkem. Hlavním dílem jeho podnes 
Čteným, které mělo značný vliv v literární 
rozvoj evropský, jest heroicko-komické epos 
o 12 zpěvích, ta secchia rapita (psána 1614, 
první tisk z r. 1622). Ghibellinská Modena 
a guelfská Bologna dostaly se pro uloupené 
vědro v boj na Život a na smrf , a celý svět, 
ano i Olymp jest rozdělen proto ve dvojí 
tábor. Látka spočívá částečně na historic- 
kých událostech (tak bitva u Fossalty a za- 
jetí krále Enzia r. 1325), ale všecko jest pod- 
řízeno parodistickému tónu, který jest za- 
chycen velmi štastně a proveden důsledné. 
T-ho báseň nebyla bez vlivu v cizině: dra- 
hou, kterou razila, dal se Boileau v >Ltttrin« 
a Pope v »The Rape of lockc. » Secchia ra- 
pita* byla často otiskována, tak v Modeně 
r. 1744 a ve Florencii Carduccim r. 1861 
a 1887 Casinim. Zapomenuty jsou církevně 
dějinné annaly T-iho sahající až do r. 1400 
a vyvracející často Baronia. »Rime«T-ovy 
vydal Casini v Bologni r. 1880, některé listy 
Gamba v Benátkách r. 1827. O T-m srv. 
D*Ancona a Bacci, Manuele della letteratura 
italiana, sv. 3. (Florencie, 1 893); Ronca, La 
Secchia rapita di Aless. T. Studio critico 
(Caltanisetta, 1884). 

TaMwlts viz Tasovice 3). 

de Tassy Garcin viz Garcin de 
Tassy. 

Tai-tag^ (Tos-tag), asijská řeka ve ver- 
chojanském okruhu jakutské oblasti, asi 
420 km dlouhá ; vlévá se do řeky Ad-či, po- 
bočky Janiny. Pp, 

Taito 0Olo viz Sólo. 

Taizyokl: 1) T. Miko/aj, znamenitý 
právník polský v době Sigmunda I. Byl zem- 
ským krakovským soudcem. Spolu s před- 
ními tehdejšími právníky pol. povolán byl 
do kommisse, která by sepsala zemské právo 
polské. Práce ta, dokončená r. 1532, tištěna 
byla pod názvem Statuta inclyti regni PolO" 
niae recens recognita et emendata (Krakov, 
1532), avšak zůstala toliko projektem a ne- 
vešla v život. Nazývána bývá též Korrekturou 
J-kého, Nově vydána byla v Helcelových 
Starodávných práva pol. památkách. T. ná- 
ležel též k řečníkům, kteří nejčinněji vystu- 
I pováli na sjezde šlechty u Lvova r. 1537. 
Řeči jeho vytištěny v VI. knize kroniky Orze- 
! chowského. 

9) T. Gabriel, právník polský (* 1755 — 
t 1809 ve Varšavě). Studoval v Krakově a 
v cizině. Navrátiv se do vlasti, zastával roz^ 



118 



Taš-Ata — Taškent. 



ličné úřady veřejné. Z prací jeho jest nej- 
dŠležitější Riecx o wtasnosd fortun kobieeych 
(bez udáni místa i roku tisku). 

Tai-Ata viz Tachta-Sulejmán. 

Tfti-hlMar viz Provadija. 

Tail-IiOiípo, Tašilhumpo, Tešu-Lum- 
bo, m. v Tibete, viz Šigatse a Bogdo. 

Taika slově umělý kámen z hlíny udě- 
laný a vypálený, buď plochý, vydutj, vlnitý 
neb fagon ováný, kterým se pokrývají plochy 
střešní. Řekové a Římané dělali tky bud 
ploché nebo duté; kdekoliv jest jakákoliv 
památka římská v cizích zemích, najdou se 
zbytky jejich tašek. Římské tky. kterých po- 
sud v Itálii se upotřebuje, mají tvar licho- 
běžníka, opatřeného po obou lichoběžných 
stranách vyvýšeným krajem tvaru takového, 
by užší strana t-ky vsunouti se mohla as na 
třetinu délky do širšího konce t-ky zpodní. 
Dost široká mezera mezi t-mi kryje se ob- 
lými prejzy. Staré tyto t-ky neměly nosů. Ná- 
roží kryla se v XI. a XII. stol. tvárnicemi z te- 
saného kamene v profilu tvaru T, které těsně 
na sebe dosedsly bez přesahováni a při 
okapu se opíraly proti kamenu, jenž spočí- 
val na římse. Později místo těchto tvárnic 
užívalo se nárožních prejzů, které měly obou- 
strané přikrývky, do nichž zasahovaly prejzy 
se střechy. Ke konci XI. stol. děl4Íiy ve 
Francii t-ky velikosti š. X v. = 27 X 33 cm na 
vrchní straně po celé šířce nosem opatřené. 
Kdežto předešlé t-ky kladly se na slabé lati, 
položené ve směru spádu střechy, zavěšovaly 
se tyto za lati jdoucí rovnoběžně s okapem 
a hřebenem. Ve XIII. stol. t. měla velikost 
á.X v. — 21*5X35 cm, v krajní třetině své 
šířky nos a v druhé třetině čtyřhraný otvor 
pro ploskohlavý hřebík. T-ky byly trochu 
vypukle vyhnuty, by lépe na sebe dolehly, 
a zpodní jejich hrana byla šikmo přiřiznuta. 
Druhý druh tašek byl podobný, ale jen 
á.Xv. = 18X31 cm veliký. Vlecky tyto 
druhy byly 2*2 cm tlusté. Nároží krylo se 
prejzy formy poněkud nálevkovité, které 
k nárožní krokvi buď dřevěnými neb želez- 
nými hřeby se přibíjely a mimo to na venek 
vyhnutými nosy navzájem se podpíraly. Pro 
oblé střechy dělávaly se t-ky svou formou 
valně připomínající naše t-ky nynější, š. X^. 
= 13'5 X 33 cm veliké a mnohdy na svrchní 
ploše se emailovaly. Zpodní jejich konec měl 
buď přiříznuté rohy nebo byl segmentovitě 
8 obou stran uříznut. 

Během XV. stol. v severových. krajích 
Francie a ve Vlámsku dána t-kám forma le- 
žatého «^ — -;», kterých podnes ještě se užívá 
pod jménem pánve. V Anglii podobně jako 
v Německu s počátku používáno tašek tvaru 
římského, později i tašek se zpodnim kon- 
cem různě přiřiznutým, jakož i pánví. Totéž 
dělo se í v Rakousku, a zde hlavně zdomác- 
něla krytina kůrková (viz Kůrka), která 
zprvu prováděla se bez prejzů tak, že spáry 
mezi háky se vyplnily jen maltou a později 
teprve přes ně položily se prejzy (v. t.). 
Kolem pol. XIV. stol. vyskytuje se již glazu- 
rování tašek látkou, co se dokonalosti týče. 



posud v této technice ncdosaženou. Hře- 
beny kryly se půlkruhovitými prejzy většího 
druhu, které byly na své vrchní části plas- 
ticky ozdobeny. 

Co se nynějšího upotřebení tašek ke krytí 
týče, sluší rozeznávati pálené t-ky dvojího 
druhu, a to: obyčejné a t. zv. řalcovky 
(v. t.). Obyčejná t. jest buď ručni nebo stro- 
jová, falcovka jest vždy strojová. Na oboje 
t-ky dlužno vzíti hlínu dobře propracovanou, 
ne hubenou a také ne mastnou. Aby se zí- 
skal určitý barevný tón tašek, mísí se různé 
hlíny a náležité se propracují. Na barevný 
tón tašky mají vliv též jiné hmoty, jako kys- 
ličník železa, vápno, sádrovec, magnesium a 
alkalie, které při pálení tašek více nebo méné 
k tavitelnosti hlíny přispívají, a nejsou-li ve 
velikém množství k hlíně přimíšeny, dělají 
t-ku nepropustnou a zeskelnafují ji. Mnoho 
vápna neb sádrovce v hlíně škodí tašce, pů- 
sobíce na její rozpadávání; rostlinné zbytky 
škodí též, neboť v žáru se spálí a t. jest pak 
pórovitá. Jsou-li v hlíně sirnaté kyzy, roztrhá 
se t. při páleni. 

Obyčejná t. mívá š.X v.=:18X37 ^m a 
bývá od 1-3 do 1-8 cm tlustá. Razí se do že- 
lezných forem, které spočívají na prkénku, 
přes které jest rozprostřen hrubý hadr, aby 
t. snáze s prkénka mohla se zvednouti a 
uschovati v kůlně. 

Strojové t-ky jsou bud podoby tašek 
předešlých, nebo jsou různých tvarů falco- 
vek. Strojové t-ky mají před ručními tu před- 
nost, že jsou slabší a tudíž též lehčí, ač hmota 
jejich jest kompaktnější. Strojová výroba ta- 
šek jest dvojí, buď lisují se do železných 
nebo sádrových forem, aneb ze stroje vychá- 
zející pramen hlíny drátem na patřičné části 
buď ručně nebo též samočinně se přeřezává. 
T-ky jsou jen tenkráte trvanlivé, když se 
k jejich výrobě použije hlíny dobré a bez- 
vadně připravené. 

Glazurování tašek možno nejjednodušeji 
provésti tím, když do bílého žáru zboží v peci 
se nacházejícího vhodí se kuchyňské soli, 
která ihned promění se v páry a utvoří 
rovnoměrně silný a tvrdý povlak na zboží. 
Podle toho, jak mnoho vzduchu do peci se 
přivádí, bývá tento povlak žlutavý, nahnědlý 
neb i perlošedý. Mimo kuchyňské soli možno 
pro utvoření glazury upotřebiti též křemc- 
nitého prachu, kaolinu, olovnaté běloby nebo 
boraxu. Dobrá glazura nesmí býti roztrhaná, 
odnrýskaná ani odfouklá, Fka, 

Taškent, administrativní i obchodní a prů- 
myslové středisko středoasijského panství 
ruského, újezdni a spolu hlavní město syr- 
darjinské oblasti, sídlo biskupa, turkistán- 
ského gener. gubemátora a velitele vojsk 
turkist. okruhu vojenského; leží uprostřed 
úrodné a hojné svlažované oasy (479 m n. m. 
[observatoř]) nedaleko od západnidi před- 
hoří Thian-Minu, při železniční trati, spoju- 
jící Orenburg se železnici středoasijskou. 
Podnebí jest kontinentální. Průměrná roční 
teplota 4*13'2«, lednová — l-l®, červencová 
-f 26-6® (dosahuje však též 40® ve stínu); 



Taš-Kepri — Tatarinov. 



119 



srážek 388 mm. Málo včtrův. Mnoho zahrad 
a sadův. T. dělí se na dvé části: ruskou a 
asijskou. Ona založena byla po dobyti T-tu 
ruským vojskem a jest velmi pěkně upra- 
vena. Tuzemská ČásC (12 km dlouhou zdí ob- 
ktíčená) — Starý T. -— má ráz všech mést 
středoasijských: úzké, křivé ulice nedlážděné, 
hojnost špíny, prachu a zápachu. Obyvatel- 
stva je 156.414 (1897), z nich asi 25.000 RusQ ; 
ostatek jsou tuzemci: Sartové, Tataři, Kir- 
gizové, Bucharci, Židé, Indové a j. Většina 
obyvatelstva (120.000) bydlí ve Starém T-é. 
Zde soustředěn jest také průmysl a obchod. 
Všech fabričných závodů — jsou namnoze 
neveliké — jest 1114 a vyrobí ročně zboží 
za 2,127.000 rublů. V tuzemské části města 
jest ohromný bázár (o 4500 krámcích^ Vy- 
rábí se hlavně zboží kovové, bavlněné látky, 
sedla, boty, cihly, vydělávají se kůže a stlouká 
máslo; kromě toho pěstuje se i zemědělství, 
sadařství a zahradnictví. Obchod podporují 
dvě banky. Přiváži se zboží za 25 a vyváží 
za 16 milí. rublů. — V T-ě jest 16 ruských 
učilišt (muž. a žen. gymnasium, reálka, uči- 
telský seminář, spojený se řemeslnickou ško- 
lou). 4 ruskotuzemská a mnoho čistě tuzem- 
ských; trojí noviny, astr. observatoř, chem. 
laboratoř, veřejná knihovna, turkist. pokusná 
hospodářská stanice. Z nových staveb vy- 
niká vojensky Spaso-Preobraženský chrám. 
Z památnosti Starého T-u kromě vzpome- 
nutého již bázáru jmenovati jest medresu 
Kukol-Das (s vrcholu vyhlídka), mečetu Ba- 
rakchan (vystavěna před 600 lety), starý kur- 
han (mohylu) Šach-Nišin-tapa a j. Umělecké 
památky Ť-a daleko však zastávají za samar- 
kandskými. — Kdy T. (= kamenné město) 
byl založen, není známo. Měl několik jmen. 
První určité zprávy pocházej! ze stol. VII. 
(tehdy slul Cač), v VIII. stol. dobyli ho Ta- 
taři, v XI. Turci, r. 1220 Temudžin, r. 1361 
Timur, jehož potomci panovali tu do r. 1500, 
kdy zmocnili se ho Uzbekové a Kirgiz-Kaza- 
kové, kteří drželi jej pak až do počátku sto- 
letí XIX. Obchodní styky s Ruskem počí- 
nají se v 1, poL XVIII. stol. R. 1796 dobyl 
T-u emir buchárský. R. 1814 opanovali jej 
Chokandští. R. 1864 pokoušeli se o dobytí 
T-u Rusové. Ale pokus vydařil se teprve po 
druhé, r. 1865. Srv. Střední Asie Ruská, 
str. 214^. — Taškentský Újezd má na 
43.346 km* 447.724 obyv. Pp, 

Tai-Kepri, ruská stanice středoasijské 
železnice (trati Merv-Kuška), při niž vzniká 
důležitá obchodní osada. Na blízku svedena 
byla 18. (30.) květ. 1885 bitka mezi Rusy a 
Afgánci. Pv. 

Taikurgáa viz Chulm 1). 

TaiUdte viz Pie vije. 

TaUyk, rus. osada v čerkaském új. ki- 
jevské gub. s 4400 obyv. Na blízku mnoho 
neprozkoumaných mohyl a hradišf. Pp. 

Tainovioe viz Tas novice. 

Taiov viz Tasov l). 

TaiOTioe: 1) T. {Tasckwitx), ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Karl. Vary, fara Sedlec, 
pS. Dubí u Teplic; 24 d., 316 obyv. n. (1900), 



hned. doly, výroba zboží porcul., hlin. a 
drenái. rour. — 2) T. (Taschwiti), ves t, 
hejtm. Žlutíce, okr., fara a pš. Bochov ; 83 d., 
519 obyv. n. (1900), 2tř. šk , cihelna, par. pila 
a mlýn. 

3) T. {TAschenberg\ víska v Rak. Slezsku, 
hejtm. Krnov, okr., fara a pš. Osoblaha; 6 d., 
50 obyv. n. (1900) 

Tata, Dotis, Totis (lat. Theodatum), 
okr. máto v uher. župě komárenské při ma- 
lém jezeře a žel. dr. ŮjszOny-Budapešt; má 
7220 obyv. maď. (1900), letni zámek kn. Esz- 
terházyho s krásným parkem a divadlem, 
piaristskou kollej s gymnasiem, teplé lázně; 
továrny na porculán, zboží hliněné, kůže, 
mlýny, mramorové lomy a četné vinice. T. 
skládá se ze dvou vedle sebe ležících vsí 
Do tis a Tóváros, mezi nimiž jsou zříce- 
niny starého hradu, od Římanů prý vysta- 
věného a od krále Matiáše Korvina obýva- 
ného, v něm nachází se sbírka obrazův a 
starožitností. Na blízku ves Baj s Četnými 
vinicemi a vinným sklepem (v něm sud 
o 2150 vědrech) kn. Eszterházyho. 
Tatáfl^atha viz Adi-buddha. 
Tatar-Baxardilk viz Bazardžik. 
Tatarbunary (Tatar Bunar, t. j. tatar- 
I ský pramen), městečko v akermanském új. 
bessarabské gub. při ústi ř. Kogilniku do li- 
' manu Kunduckého, s 3395 obyv. Zde končí 
se jižní val Trajanův. V 60. letech XIX. stol. 
provozován zde značný obchod. Ve starých 
dobách T. bývaly sídlem poloveckých chánů. 
K Rusku příslušejí od r. 1842. Pp, 

Tataft, nejasný, kolísavý název, užívaný 
národopisci a dějepisci pro turecké, mon- 
golské a tunguzské kočovníky, žijící v sev. a 
střed. Asii, východním a již. Rusku. V Rusku 
míní se tím obyčejně národové turecky mlu- 
vicí, jednak v Rusku, jednak na Kavkaze a 
v Asii, ačkoliv tu nějakého stejného národ- 
ního typu není. V dějepise vyskytují se T. 
pod názvem Mongolů (v. t. str. 550^). I pů- 
vod jména je nejasný, ač byl předmětem 
obsáhlé vědecké diskuse (Klaproth, de Ré- 
musat, Schott, Wolff, Howorth); tak prý 
vznikl od mandžuského Ta-ta-me — lučišfník, 
Ta-ta-bu — obyvatel stanu, Ta-tan — kočov- 
ník. Následkem této nejistoty ruští anthropo- 
logové ponechávají obyčejně název T-arů 
všem náradům turecky mluvícím, pokud 
nejsou Kirgízy, Uzbeky, Turkmeny a Sarty, 
a dělívají je obyčejně na skupinu 1. sibiř- 
skou (Altajci, vlastni sibiřští T., dělicí se opět 
I na řadu menších skupin kmenových), 2. evrop- 
I skou (T. kazanští, astrachanští, krymští, též 
< Nogajci zvaní, litevšti i polští), 3. kavkázskou 
i.(Kabardinci, dagistánŠtí a ázerbeidžánští). 
Nicméně lepší důvody mluví proti užívání 
tohoto názvu v ethnologii pro ponechání 
uvedených kmenů pod souhrnným jménem 
národů turko-tatarských (v. t.). 

TatarlnovValerijanAleksějevič, stát- 
ník ruský (* 1816 — f 1871), pocházeje ze 
staré rodiny šlecht., sloužil v carské kance- 
láři, později byl místopředsedou komitétu 
státní kontroly a r. 1855 poslán byl za hra- 



120 



Tatarinova — Tatiščev. 



nice, aby studoval finanční zřízeni cizích 
států. Prače jeho: Gosudarstvennaja otčetnost 
vPrussiji; Gosudarstvennaja otčetnost vo Fran* 
čiji a Gosudar, otčetnost v Avstriji vydány 
1. 1868—61 (2. vyd. 1881—84). Jeho péčí pro- 
vedeny zásadní reformy ve státním hospo- 
dářství, zavedeno náležité účtováni a přísná 
kontrola. Srv. A. Golovačev, DésjaC lět re- 
form fPetr., 1872); A. Gradovskij, Načala rus. 
gosudarstvennago pravá (t., 1887); L. Chod- 
skij, Osnovy gosudarstvennago chozjajstva 
(t., 1894); F. Bočkovskij, Organizm gosudar- 
stvennago kontrolja sravnitěljno s gosudar- 
stvami Zap. Jevropy (t, 1895); I. Bljoch, 
Ustroj stvo fínansovago upravlenija i kontrolja 
v Rossiji v istoričeskom jich razvitiji (t., 
1895); V. Sakovič, Gosudarstvennyj kontrolj 
v Rossiji (t., 1896). 

Tatarinova (rez. Buksgevden) Jeka- 
těrinaFilippovna, sektářka rus. (* 1783 — 
t 1856), sblížila se s některými tajnými sek- 
tami rus.. jmenovité se skopci, od nichž 
přijala hlavní obřady, zamítajíc hlavní jejich 
zásady. Usadivái se po smrti mužově v Petro- 
hradě, skupila kolem sebe kruh stoupenců, 
mezi nimiž byli i vysocí hodnostáři, a jala se 
na tajných schůzích prorokovati, při čemž 
vydávala se za nástroj sv. Ducha. Sám Alex- 
andr 1. věděl o jejích schůzkách a byl ji na- 
kloněn. Teprve za Mikuláše I. sekta její (>du- 
chovnyj sojuzc — »duchovní jednota*) byla 
vládou pronásledována a T. zavřena do klá- 
štera (1837), odkud po 10 letech propuštěna 
na revers, že bude poslušná pravosl. církve. 
Srv. Iz istoriji misticizma. T. i Golovin (»Rus. 
Věstník*, 1892); N. Dubravin, Naši mistiki 
sektanty. J. F. T. i A. P. Dubavickij (»Rus. 
Starina*, 1895); A. Maljšinskij, Golovin i T. 
(•Istoričeskij Věstník*, 1896). 

Tatarka, bot, viz Polygonům a Po- 
hanka. 

Tatarkiewloz Jakob, řezbářpol. (* 1798 
ve Varšavě — f 1854). Navštěvoval školu ma- 
lířskou a řezbářskou při universitě varšav- 
ské, r. 1822 odebral se do Říma, kde se stal 
nejoblíbenějším žákem Thorwaldsenovým. 
R. 1829 vrátily se do Varšavy, kde zhotovil 
mnoho pomníků, poprsí a soch vynikajících 
osobnosti. Hlavni jeho díla jsou: Kristus 
s trnovou korunou; Pomník Krišto/a Kluka 
(v Ciechanowci); sochy Jana Kochanowského 
a Karpiňského v životní velikosti. 

Tatar-Koptek, bulharská kolonie v aker- 
manském új. ruské gub. bessarabské s 3385 
oby v. Pp. 

Tatarsko jest neurčitý geografický název 
krajin na dalekém Východě, který dnes má 
již jen historický význam. Byl středověku 
pozdnímu i počátku novověku to, co Sar- 
matia a Skythie starým. Tartaria nazývalo 
se celé ohromné pásmo střední Asie a vý- 
chodní Evropy, od Tichého okeánu až ke 
Dněpru neb Donu, již zaujímalo dnešní Man- 
džusko. Mongolsko, Turkistán Východní i Zá- 
padní, stepi kirgízské a kalmycké, staré cha- 
náty Kazanský, Astrachanský a Krymský, 
ano i území kozákův; Tartaria dělena pak 



též v Evropskou čili Malou a Asijskou čili 
Velikou; Malou Tartarií rozuměl sepakjii 
jen chanát Krymský, jako zbytek tatarského 
panství v Evropě. Když známost krajin rus- 
kých pokročila, pojem T. obmezován více a 
více pouze na Turkistán a vnější čínské země 
8 výjimkou Tibetu, konečně pak pouze na 
Turkistán Západní a Východní, než i tu již 
postoupil místo názvům oprávněnějším. Pro 
tyto krajiny užívalo se též názvů: Čínské 
neb Vysoké T. pro část východní a Svo- 
bodné T. pro západní. 

Tatarský průliv odděluje ostrov Sacha- 
lin od pevniny asijské a spojuje Japanské 
moře s mořem Ochotským. Nejužší jeho Části 
a také nejmělčejší jsou na severu. Mezi my- 
sem Lazareva a Pogobi, kde průliv zúží se 
na pouhých 7Vs km^ není hloubka větší nei 
asi 10 m. Voda v severní části průlivu (zvané 
také Amurský limán), kde se do něho 
vlévá Amur, jest jen málo slaná, pročež také 
každoročně zamrzá. V létě v celém průlive 
panuji mlhy. Pp. 

Tatoe, Ta tec, ves v Cechách, hejtm. Ko- 
lín, okr. Kouřim, fara Skramniky, pš. Pecky; 
97 d., 680 oby v. č. (1900), dvůr, mlýn, cihelna 
a ložisko rašeliny. K r. 1447 připomíná se 
na tvrzi a zboží tateckém Odolen a bratr jeho 
Jaroš z Tatec. 

Tateo viz Tatce. 

Tatenloe (Tatteniti)^ ves na Moravě, hejtm. 
a okr. Zábřeh; 234 d., 1682 oby v. n. (1900), 
kostel sv. Jana Křt., 4tř. šk., pš., dvůr, my- 
slivna a výroba Iněn. a bavln, zboží. 

Tati&n, křesťanský apologeta v II. stol., 
pocházel z Assyrie, studoval řeckou filosofii 
a putoval po římském světě jako sofista; ko- 
lem r. 150 obrátil se v Římě na víru kře- 
sťanskou a stal se žákem fustinovým, po je- 
hož smrti r. 166 odebral se do Mesopotamie, 
nejspíše do Edessy. Zde přichýlil se ke gno- 
sticismu, žil přísně askéticky a stal se ne-li 
zakladatelem, tedy ustavitelem Enkratitů 
(v. t.). Z jeho spisů zachovaly se důležitý 
apologetický spis Oratio ad Graecos (vyd. 
Otto v Jeně 1851 a Schwartz v Lipsku 1888) 
a apokryfní evangelium Oiatessarón (v. t.). 

Tatihoil [tatiúl, opevněný ostrůvek franc. 
v kanále vých. od Cherbourgu, chrání rejdu 
St. Vaast a má od r. 1894 zool. stanici. 

Tatlná viz Tatinná 1). 

Tatlnná: 1) T., Tatiná, ves v Cechách, 
hejtm., okr. a pš. Plzeň, fara Kráso více; 34 d., 
240 oby v. č. (1900), Itř. šk. — 2) T., Tat- 
tinné (Tattina)^ ves t., hejtm. Zatec, okr. a 
pš. Postoloprty, fara Bítozeves; 50 d., 260 
oby v. č. (1900), popi. dvůr, mlýn, chmelnice. 
Na bývalé tvrzi seděli v XVI. a v XVII. stol. 
Hruškové z Března, z nichž Vilém účastnil 
se bouří stavů českých, začež mu statek T. 
od král. komory zabrán a postoupen (1623) 
Markétě Popelové z Lobkovic. 

Tatiidev, rus. rod hraběcí a dvořanský, 
pocházející od knížat Soloměrských čili Solo- 
měreckých, kteří bvli větví knížat Smolen- 
ských. Předkem T-u byl Vasilij Jurjevič 
příjmím Tatišč, náměstek velkoknížete Va- 



Tatius — Tatomir. 



121 



silije Dmitrijeviče Novgorodského na poč. 
XV. stoL Z tohoto rodu vynikli zejména: 

1) T. Vasilij Nikitič, historik ruský 
(♦ 1686 — t 1760), studoval na moskevské 
škole dělostřelecké a inženýrské, účastnil se 
válek s Karlem XII. i s Turky, načež byl od 
Petra Vel. dvakráte poslán do Německa k dal- 
ším stadiím. Navrátiv se, přidělen hornickým 
úřadfim, kdež vynikl tak, že r. 1720 bylo mu 
svěřeno zařízeni hornických závodů v sibiř- 
ské gab. kungurské. Vykonav mnoho zásluž- 
ného, vrátil se r. 1726 do Ruska, byl však 
hned vyslán k dalším hornickým studii m do 
Švédska, odkudž se vrátil r. 1726 a působil 
pak záslužně při mincovním úřadě. R. 1734 
byl znova poslán na Ural, kdež založil na 40 
nových závodů hornických. R. 1737 byl od 
Birona, milce carevny Anny, poslán do Oren- 
borka, aby upokojil nespokojené Baškirce. 
Zhostiv se se zdarem svého úkolu, vrátil se 
r. 1739 do Petrohradu, kde byl následkem 
intrik Bironových pro domnělé přehmaty 
v úřadě odsouzen do vězeni. Avšak již r. 1741 
po pádě Bíronově byl propuštěn a poslán 
do Caricyna, aby upravil poměry v astra- 
chanské gub. R. 1745 byl propuštěn, načež 
ai do smrti žil na svém statku Boldinu 
u Moskvy. T. v mladších letech pracoval 
v geograni, zejména se účastnil podrobného 
mapováni Ruska, k němuž byl dán podnět 
za Petra Vel. Po celý život sbíral prameny 
k svému hlavnímu dílu, jímž jest htorija 
Rossijskaja (I. díl vydal G. F. Miller v Mosk. 
1768—69. II. 1773, III. 1774, IV. 1784, V. byl 
nalezen M. P. Poffodinem r. 1843 a vyd. 1848). 
T-em zpracovaná látka jde do smrti Vasi- 
lije III., avšak kromě toho zachoval se od 
něho sebraný materiál až do r. 1613. Tyto 
dějiny jsou spíše kritickým srovnáním kro- 
nik s poznámkami obsahu theoL-fílos. a polit., 
jež dokazuji, že T-ovi známy byly spisy Hob- 
besovy, Bayleovy, Lockeovy a j. T. sepsal 
také jiná díla rázu publicistického, jako jsou 
Duchovnaja (vyd. 1775 a 1885), psaná ve vě- 
zeni r. 1739 a obsahující životni pravidla pro 
jeho syna; dále: Napominanije na pridannoie 
rospisanije vysokich i nifnich gosudarstvennjrch 
i \em$kich pravitélstv; Raisufdinije o revi^iji 
poglovnoj a j. Sbíral také prameny k rus. dě- 
jinám politickým i právním (srv. Rusko, 
str. 225 # a 291^). Rukopisně se od něho 
kromě jiných zachoval Ro\govor o polj\i nauk 
i učiliíč. Srv. N. A. Popov, T. i jego vremja 
<1861); K. N. Bestužev-Rjumin, Biografíji i ka- 
raktěrí8tiki(1882); N. Popov, Učenyje i liter, 
trudy T-a (1886); P. N. Idiljukov, Glavnyja te- 
čeni ja msskoj istorič. mysli (1897) a j. Skč, 

2) T. Nikolaj Aleksějevič, rus. generál 
za cara Pavla (♦ 1739 — t 1823), obdržel 
r. 1801 hraběcí titul a stal se tak zakladate- 
lem dnešní linie hrabat T-ů. 

a) T. Sergej Spirodonovič, publicista 
rus. (* 1846), studoval na Alexandro vském 
lyceu i na pařiž. Sorbonně. Vstoupil do za- 
hraničního ministerstva a byl přidělen diplo- 
matickým úřadům v Paříži, Athénách a Vídni. 
Po válce rusko- turecké, již se účastnil jako 



dobrovolník, vstoupil do služeb ministerstva 
vnitra. Od r. 1898 byl agentem finančního 
minist. v Londýně. Psal politické referáty do 
>Rus. Věstníku c, > Nového Vremene«, »Nou- 
velle Revue* a j. rus. i zahranič, žurnálův. 
Napsal: Vnéšňaja politika imperatora Nť/ro- 
laja /. (1887); Imp, Nikolaj /. i inostrannyje 
dvory (1888); /^ proilago rusfkoj diplomatiji 
(1890); Dipiomatičeskija besedy o vnišnéj po- 
litike Rossiji (1890 a 1898); Alexandre /. et 
Napoleon ďapres leur correspondance inédite 
1801^12 (1891); BiograHja Imperatora Aleks- 
andra II, (1897); Rod T-ých 1400—igOO 
(1900). Skč, 

Tatliuiy plně Titus T., podle pověsti král 
sabinský, za jehož vlády od Římanův une- 
seny sabinské dívky a pod jehož vedením 
urazené obce zjednati si chtěly odvetu. Nej- 
prve od Sabinu vzata tvrz Kapitolská; když 
pak došlo k boji v údolí mezi Kapitoliem a 
Palatinem, štěstí přálo nejprve Sabinu m, na- 
čež Romulus zaslíbiv chrám Jovovi Stato- 
roví, vyprosil si šfastněíši obrat v bitvě. 
Nežli však došlo k rozhodnuti, unesené žen^ 
zamezily svým zakročením další krveproliti; 
obě obce sjednaly spolek, k posavadním 
Ramnům přibyla nová čtvrf sabinská zv.Ti- 
ties, kteří se usadili hlavně na Quirinále. T. 
vládl pak dále vedle Romula, až byl při spol- 
kové oběti v Laviniu zavražděn od Laurent- 
ských, kterým byl odepřel náhradu za po- 
plenění jejich území jeho příbuznými. Ro- 
mulus pak mu zřídil v Římě na svahu Aven- 
tina hrob s pomníkem, u něhož výročně 
obětováno. klk, 

Tatlns Aohillei viz Achilles Tatius. 

Tatobity. far. ves v Čechách, hejtm. Se- 
mily, okr. Lomnice n. P., pš. Rovensko; 
200 d., 1184 obyv. č. (1900), kostel sv. Va- 
vřince z r. 1714, 4tř. šk.; vápencové a por- 
fyrové lomy, vápeníce, mlýn, kamenictvi a 
tkalcovstvL Ve vsi lípa prý 400 roků stará. 

Tatoly venkovské sídlo krále řeckého, 
26 km sev. od Athén na jižním úpatí Ozey 
(Parnéthu). Stávala zde starověká Dekeleia. 

Tatomir Lucjan, spis. polský (* 1836 ve 
Lvově — t 1901 t\ Byl naposledy ředite- 
lem muž. semináře ve Lvově, spisovatel velmi 
pilný, jehož spisy odnášely se hlavně k země- 
pisu a dějepisu polskému. Kromě knížky 
Afies^cxanin krakowski ^ XVI w, (Lvov, 1861) 
vydal dílo Skarbnic\ka d^iejáw i r^ecf r pol' 
skich^ v němž zahrnuta pečlivé a správně 
zpracovaná Geogra/ja Polski (t., 1863), Geo- 
graýja fi\yc{na Polski (t., 1869), Geografja 
Galicji (t., 1874) a D^i^e Póhki (t., díl L 
1866, dílu U. č. 1. 1872 a 1879). Toto po- 
slední dílo (nedok.) jest z nejlepších příruček 
dějin pol. Dále vydal: Geografja ogólna ista- 
tystyc^na liem dawnej Polski (1868); O králů 
Ka^imišriu Wielkim (1868); Pr^eglqd najnow^ 
s\rch podróir « odkryč geograftc\nych (1869); 
Obra^ki geografic^ne (1877); Ferje alpejskie^ 
Wspomnienia miejse i lud^i (1882); Ohra\ék 
\ d\iejów apostolstwa niemieckiego u Siowian 
nadfabskich w X wieku (1883); Slady król^^ 
Jana III w krajů nas^ym (1883) Króí i mat*^ 



122 



Tátoš — Tatry 



iXaiekf ttjy chwile i {ycia Jana Sobieskiego 
(1883); Jan Kochanowski (1884); Król Ka^i- 
mieri Wielki i Mikoiaj Wier^ynek (Vará., 
1888) a j. R. 1863 redigoval čas. »Mie8ZCza- 
nin polski«, jehož vyšly pouze 3 sešity. 

Titoi, u Slováků báječný k&ň, hubený, 
bez zpodniho pvsku, pase se na bažinách; 
hodiš-li naň ohlávku z .povfísla, zanese tě 
v tu chvíli, kam chceš. Srv. Dobšinský, 
Prostou, obyč., str. 116. 

TatoQ&ovioe, Tetouňovice, ves v Ce- 
chách, hejtm. a okr. Benešov, fara a pš. Koz- 
mice; 9 d.. 63 obyv. č. (1900). 

Tatové, kmen plemene iránského (per- 
ského), přebývající na Kavkaze v gub. bakin- 
ské a jelizavetpolské i v jižním Dagistáně 
počtem asi 135.000 duší. Jazyk jejich, též 
farsidským zvaný, není nic jiného, než po- 
kažená mluva novoperská. 

Tátraittred viz Smokovce. 

Tatran, slovenský akad. spolek ve Vídni, 
z něhož vyšla řada mužů, nyní na Slovensku 
platně působících. R. 1885 v Turč. Sv. Mar- 
tině vydal Almanach mládeže slovenské] a 
r. 1893 redakci Fr. Pastrnka, společně s Čes- 
kým akademie*-: vm spolkem ve Vídni, cenný 
jubil, sborník Jan Kolldr (1793—1852). Včk. 

Tatranka, časopis prešpurského Jiřího 
Pálko viče (v. t. 2). Původně byl založen 
jako čtvrtletník, a >prvni roční běhc jeho 
začal vycházeti jako »8pis pokračující rozlič- 
ného obsahu pro učené, přeučené i neučenéc 
r. 1832. Ale vydávání vázlo, a teprve r. 1841, 
když Ludevit Štúr jal se pomáhati stárnou- 
címu redaktorovi, začal vycházeti díl druhý 
ťjako >spis pokračující zvláště pro Slováky, 
Cechy a Moravany c). Dílem třetím (1843—46), 
když Štúr po odluce jazykové od listu od- 
stoupil, T. zanikla. Palkovičovi byl vzorem 
Nejedlého »Hlasatel český*, tedy stanovisko 
popularisující revue; pojednáni z oboru děje- 
pisného a ňlolooického měla převahu. S po- 
čátku, pokud vydavatel odkázán byl téměř 
jen na sebe, plnil T-ku příspěvky zastaralými. 
Teprve mladý dorost Štúrův v II. svazku 
T-ku osvěžil, hlavně literárními úvahami a 
verši; s odchodem mladých pak časopis po- 
zbyl všech podmínek Životních. Včk, 

Tatro, vějíř (v mysl. mluvě), ocas per- 
naté zvěře, zvláště tetřevů a tetřívků. Ro^—a. 

Tatrln, spolek >ku pěstováni slovesné a 
průmyslové vzdělanosti národa slovenského 
▼ Uhrách*, založený r. 1844 M. M. Hodžou, 
K. Fejérpatakym, L. Štůrem, M. J. Hurbanem 
a Ct. Zochem. Působení T-a za posledních 
let předbřeznových na Slovensku bylo pro- 
nikavé. Organisoval mladou vrstvu národní 
a nové hnuti literární podporoval vydáváním 
knih; r. 1846 vyšla v Prešpurku nákladem 
T-a Štúrova Nauka řeči slovenskej, r. 1847 
v Levoči Hodžovo Dóbruo slovo Slovdkom^ 
súcim na slovo a Plechů v překlad Zschok- 
keovv Zlatnice. Prese všeliké úsilí nedostalo 
se vsak T-u potvrzení úředního a v bouřích 
r. 1848—49 zanikl. Srv. M. Chrástek, Ú vodné 
slovo k I. ročníku Letopisu Matice Sloven- 
skej (Vídeň, 1864). Včk, 



Tatrmánky viz Maripnetti. 
Tatrov, Tetřiny (Tattem), ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Krumlov, fara a pš. 
Hořice u Krumlova; 14 d., 96 obyv. n. (1900), 
mlýn. 

TatrOTioe, Tatrvice (Dotterwies), far. 
ves v Čechách, hejtm. Falknov, okr. Loket; 
94 d., 516 obyv. n. (1900), kostel sv. Erharda 
(ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., pš., četn. sta- 
nice, mlýn. 
Tatrrioe viz Tatroyice. 
Tatiy Vysoké jsou nejvyšší a jedinou 
v pravdě veiehorskou skupinou Centrálních 
Karpat a zaujímají střední čásf t. zv. pásma 
Taterského, která vedle Tater Vys. zaujímá 
ještě Liptovské hole a Spišskou Magoru. 
Podélná osa skupiny směřuje od záp. k vých., 
délka její měří 52 km, šířka 15 km, jest ta 

I tedy i co do rozměrů plošných miniatura 
velehor, jak praví Uhlig. Pásmo taterské ležt 

' mezi řekami Černou Oravou na záp , Dunaj- 
cem na se v., Popradem na vých. a Váhem 

I na jihu; T. V. děli od západnější skupiny 
pásma Liptovských holí údolí fiobrovce a od 

I Magury spišské sedlo Žďárské, na jihu vy- 

I stupuji bezprostředně z Liptovské kotliny, 

I rovněž bez přechodu strmí nad Spišskou 
kotlinou na vých. i nad Podhalou hsúiČskou 
na severu. V tektonické příčině T. Vys. jsou 
typem pohoří jednostraného, pojit se totiž 
na archaické a žulové jádro horské pouze na 
severní vrstvy zvrásněné usazeniny permské 
a mesozoicke, jejichž vrásy k sev. zanikají. 
Liptovské hole skládají se z mesozoických 
vrstev a Magura spišská z eocenního pískovce 
karpatského. 

Na jižní straně vyvolává rozdíl mezi údo- 
lím a velebnou hradbou žulových velikánův 
ohromný dojem svou bezprostřednosti, se se- 
verní strany je hlavní hřeben i s výběžky 
svými, velkolepými štíty, jež nejvyšší vrcholky 
Tater tvoří, zakryt pásmem vápencových 
hřbetů v, ale přes to i krásné vápence a do- 
lomit tvoři tvary neobyčejně zajímavé. Od 
jihu údolí v podobě hlubokých prorev vy- 
cházejí z pohoří, otvírajíce výhledy na roze- 
rvaná cimbufi, na severu dloubá údolí příčná 
se síti pobočných zvyšují rozmanitost scenerie 

I a dalekých výhledův. Ačkoliv vysoko vystu- 
pují nad hranici věčného sněhu, přece T. 

Iv naší době nemají ledovců; sotva několik 
polí sněžných na chráněných svazích udrží 
se přes celé léto. Nedostatek srážek je hlavni 
příčinou toho, že T. nemají věčného sněhu 
a ledovců v. Ale podnebí je při tom tak 
drsné, že hranice vegetační leží mnohem 
níže nežli v Alpách. V pleistocenu bylo za- 
ledněni Tater velmi značné. Jižní úpatí od 
úpatí Kriváně až k údolí Bělovodskému bylo 
ovroubeno pásmem ledovcovým až 4*5 km 
širokým. Mocná hráz valounů porostlá velko- 
lepými lesy jehličnatými, krásné mořenové 
amntheatry, cirky ledovcové a mořenové je- 
zero Štrbské jsou tu památkou ledovců. Na 
severní straně tekly ledovce v různých ko- 
rytech podél údolí příčných a pouze z veli- 
kých hlavních údolí Jávorinky, Bialky, Paú- 



Ta-tsien-lu — Tatuování. 



12S 



sKgyce a Suché Vody rozšiřuje se až do 
eocenniho předhoři. V zapadni části Tater 
bylo zaledněni slabší souměrné s menši výš- 
kou hřbetů, ledovce nevystupovaly z veleno r 
fen; speciální znaky ledovcové činnosti, škrá- 
by, ohlasy a zpodni morény, nejsou četné; za I 
to mohutně vystupuji cirky ledovcové s čet- i 
nými jezery, zahrazenými konečnými more- 1 
námi. 

Údolí Tichého potoka . (Dolina Čichej) a 
průsmyk Lilijowe (1866 m) s údolím Bílého 
Dunajce dělí T. Vys. ve dvě skupiny morfo- 
logicky od sebe dosti rozdílné. Západní má 
střední výšku hřebene 1800—1900 m a vrcholy 
nejvyšší nevystupují nad 2250 m (Salatinský 
vrch 2050 m, Banikov 2178 m, Veliký vrch 
2184 m, Volovec 2063 m, Jakubina 2189 m, 
Bystra 2250 m, Veliká Kamenická 2128 in, 
Czerwony wierch 2128 m), hřbet jest široce 
sklenut a vrcholy vystupují v podobě kup 
snadno dostupných, nejvyšší spád jest v údo- 
lích hluboce zaříznutých, ne v části hřebenni; 
za to východní skupina ve střední výšce 
2250—2300 m s vrcholy nad 2600 m (Svin- 
nica 2305 m, Koszysta Wielka 2193 m, Men- 
gurovický štít 2437 m, Kriváň 2496 m, Rysy 
[Meeraug- Špitne] 2603 m, Vysoká 2565 m, 
Konczysta 2540 m, Gerlachovský štít čili štít 
Františka fosefa 2663 m, Slavkovský štít 
\Schlagendorjer Špitne] 2453 m, Ledový štít 
2630 ifi. Lomnický štít 2634 m, Jagni^cy 
wierch [Weisse See-Spit^e] 2235 m) vyniká 
strmým, často přes 1000 m srázně spadají- 
cím, ostrým hřebenem hlavním, jehož nej- 
hlubší prohnutí neklesají pod 2200 m. Mezi 
údolím Bílé Vody (průsmykem Skopou 1750 m] 
a Žď&rskÝm průsmykem (1081 m) vystupuji 
ještě Běfanské vápencové Alpy do výše 
2148 m Muráni. 

Největší okrasou velehorské partie Tater 
jsou stavy, jezírka, počtem 112, z nichž nej- 
vétži jsou: Wielki Staw 1669 m, Morskie 
Oko (Fisch-See) 1393 m, Czarnv Staw (Meer- 
auge), Hyncovo pleso 1965 m, štrbské jezero 
1350 m. T.Vys. jsou neobydleny, pouze za 
letni saisony oživují četnými turisty; údolí 
na severu obydlena jsou Poláky (Goraly či 
Podholany), na jihu a východě Slováky a 
Němci (Spiš); Staré a Nové Smokovce, Štrb- 
ské lázně s uherské strany a Zakopané s pol- 
ské jsou východišti. Srv. Kořistka, Die Hohe 
Tatra (Erg.-Heft z. Peterm. Geogr. Mittei- 
lungen, Gotha, 1864); Szontagh, litustrierter 
Fahrer in die Tatrabáder u. die Hohe Tatra 
(Nová Ves, 1885), Kolbenheyer, Die Hohe 
Tatra (Těšín, 1891); Dencs, Wegweiser durch 
die ung. Karpaten (Nová Ves, 1892); Eljasz, 
Wzpomnienie z pošród tuml tatrzaňskich 
(1888 V, Eljasz-Radzikowski, Pogl^d na T. 
(1896); t., T. na pocz^tku wieku XIX.; Jelí- 
nek £., Zakopané v polských T-rách (Praha, 
1893); Otto (Gricbens Reisebtlcher), Die Hohe 
Tatra (1901); t , Touristenkarte der Hohen 
Tatra (l904); Uhlig, Bau u. Bild der Karpa- 
ten (Vid., 1903); Pamí^tnik towarzystwa ta- 
traáskiego. Mapa Vys. Tater v měř. 1:25.000 
vydána voj. geogr. ústavem ve Vídni. 



T. Nízké (Nižní T.. Liptovské Alpy) 
táhnou se mezí údolími Váhu, Hemadu^ 
Horního Hronu a Turoče, parallelně s Ta- 
trami Vysokými; jádro jejich tvoří rula a 
žula, obklopená mesozoickými vápencL Děli 
se ve střední skupinu Ďumbiru (2045 in) a 
Prašivou od Boce až k Revuci, k niž na vý- 
chodě přiléhá Králova holá (1943 m), táhnoucí 
se až k Nové Vsi, na západě od Revuce až 
k Turoči pohoří Fatra (1591 m). Skupina 
Ďumbiru vykazuje stopy slabého zaledněni. 
Geologové proti Kořistkovi Fatru pokládají 
za pohoří samostatné. 

Ta-tsien-lii (tibetský Ta-ier-bo)^ m. v čín- 
ské prov. Si-čuenu, bliŽe hranic Tibetu, na 
30^ s. š. a 102^^10' v. d., v hornaté krajině,. 
má 10—12.000 obyv., mezi nimiž 4— 600O 
lámů. Jsouc rozděleno řekou Ta-kin-kiangem 
na dvě části, skládá se z několika čtvrtí. 
V jedné bydlí výhradně Číňané, ve druhé 
Tibetané, samostatnou čtvrf tvoří celnice se 
skladišti a kasárna. V městě je 8 buddhistic- 
kých klášterův a sídlí tu katolický biskup. 
Ležíc na hlavní obchodní cestě z Číny do 
Tibetu a křižovatce jiných cest jdoucích od 
sev. kjihu. vzkvétá čilým obchodem. V tomto 
převládá čaj dopravovaný v cihlách na zá- 
dech nosičů; roční průvoz odhaduje se na 
6 míli. kg^ tak že jen cla se zaplatí kol 
600.000 K; dále se sem přivážejí z Činy an- 
glické látky, švýcarské hodinky, německé 
zboží kovové, japanské sirky, čínské hed- 
vábí, porculán, pak pušky, tabák, drogy atd. 
Tibeťané sem dovážejí rebarboru, vlněné 
pokrývky, kůže, kožišiny, zlatý prach a po- 
dobné. V T. působil biskup de Desgodins, 
výborný znatel těchto končin, tu prošel 
Rockhiíl, Pratt, Bonvalot a nejnověji (1904) 
Filchner. 

Tatta, město v indobrit president, bom- 
bayském, v prov. síndské, má 15.000 obyv.; 
průmysl bavln, a hedvábu. Poloha města 
u delty ř. Indu jest nezdravá. 

Tattagrain [tatgr^] F ran cis, malíř 

j tranc. (* 1852 v Péronnu), začal r. 1875 vy- 

; stavovati v Saloně svoje lepty a vynikl svými 

I obrazy představujícími život rybářů na břehu 

mořském. 

Tattanitz viz Tatenice. 

Tattem víz Tatrov. 

Tatteriall [tatrsol], angl., závod v Lon- 
dýně nedaleko Hydeparku, kde se konají 
výstavy a prodeje koni a kde se shromaž- 
ďují přátelé sportů, zvláště přátelé koňských 
dostihů. Jméno pochodí od angl. trainera 
Tattersalla (f 1795), pojezdného vévody 
z Kingstonu, který prý založil na jihozáp. 
konci Hydeparku závod k výstavě a prodeji 
koní, kde se zároveň scházeli četní přátele 
sportu. R. 1865 jeho vnuk přeložil závod do 
Knights-Bridge Greenu. Závody podobného 
druhu jsou také v Paříži, Berlině a j., a také 
menší půjčovny koni jizdeckých a kočáro- 
vých dávají si jméno t. 

Tattl Jacopo viz Sansovino2). 

Tattina viz Tatinná2). 

Tatnováni viz Tétováni. 



124 



Tatusia — Taubmann. 



Tatoiia, zool, viz Pásovci. 

Tatsmaimsdorf viz T ar esa. 

Tán, tur., pohoří. 

Taabe Karel Eduard Bernhard sv. 
páa, historik ávéd. (* 1834), studoval v Upsale, 
r. 1858 obrátil se na archivní dráhu a stal 
se náměstkem ředitele štokholmského ar- 
chivu říš. V >Meddelanden frán Svenska 
Riksarkivet« podal zprávu o zahraničních 
archivech (1881), dále katalogy diplomatic 
kých oddělení švéd. archivu říš., a to od- 
dělení dánského (1878), ruského (1879), pol- 
ského (1882), braniborsko-pruského (1883), 
francouzského (1887), italského, španělského 
a portugalského (1888). Spolu s S. Berghem 
vydal katalog originálních smluv ve štokh. 
archive (1893—95). O reorganisaci Švéd. ar- 
chivářství zasloužil se spisem Om Proviní' 
arkiv (1884, 2. vyd. 1887). Z ostatních prací 
vynikají Sveriges Ridderskaps och Ádelus RikS' 
dagsprotokoll (sv. 4—8, 1871—86); Svenska 
beskickningars berdttelser omýrámmande makter 
1 7g3 [1S93); Berdttelse om Nordamerikas Fó- 
renta Stater iy84 af Jrih. S. G. fíermelin 
(1894). V pojednáních štokh. král. společnosti 
pro vydávání pramenů k dějinám švéd. vydal 
zápisky hr. Liljencrantze, ministra Gustava III. 

Taab6i|baioh viz Holubice 2). 

Tanbenek Karel, spis. čes. {* 25. pros. 
1847 v Praze). Vystudovav vyš. reálku, ústav 
učitelský a školu varhanickou ve svém ro- 
dišti, stal se učitelem v Karlině, v Praze a 
od r. 1871 na Smíclrově, kde je nyní správ- 
cem III. školy chlapecké. Vedle Článků časo- 
piseckých a ve výroč. zprávách škol smí- 
chovských a v »Enc. paedag.< napsal: Me- 
thoda normalnoslovndy její rozvoj a spory o ni 
(Praha, 1882); Nástin soustavních cvičení pra^ 
vopisných pro ni{, třídy škol obecných (t., 
1900); 8 K. Vorovkou: Rukověť školství obec- 
ného (t., 1884); s T. Duchackou: Pravopis ve 
škole obecné) zpracoval 3. vydání A ústeckého 
•Učebné a cvičebné knihy jazyka něm, (t., 
1905, u J. Otty) a do jubil, spisu >Smíchov- 
sko a Zbraslavsko* napsal staC o školství. 

Tanbeníúrt viz Holubice 3). 

Tanbenhelm, vesnice v hejtm. lobavském 
saského kraje budyšínského, při ř. Sprévé 
a trati Biskupice-Žitava, má 2523 oby v. (1900), 
průmysl plátenický a bavlnářský, papírny a 
brusírny skla. 

Tauber, levý přítok Mohanu, pramení se 
na sev.-záp. straně Frankenhóhe, teče po 
hranici virtembersko-bavorské, protéká smě- 
rem sz. Badenskem a vtéká u Wertheimu 
do Mohanu. Na středním toku prodírá se 
hlubokým údolím Taubcrgrundem,v němž 
daří se dobié víno. Tok T-u je 120 km dlouhý 
a není splavný. 

TaaberbiBObofsheim, hl. m. okresu t. 
jm. v sev.-vých. cípu Badenska, při ř. Tauber 
a trati Wertheim-Mergentheim, má 3430 oby v. 
(1900), gymnasium, přípravku, průmyslovou, 
rolnickou a hospodyňskou školu; vinařství 
a obchod s dobytkem, obilím a kožemi. 



Taubert: 1) Ť. Wilhelm, hudebník něm. 
♦ 1811 v Berlíně — f 1891 t). Počátkům 



hudby učil se od otce hoboisty, potom kla- 
víru u Neithardta a Lud. Bergera, načež na- 
vštěvoval |rymnasium a universitu; theorii 
hudební učil se u Bern. Kleina. R. 1831 svě- 
řeno mu řízeni dvorních koncertů a od r. 1836 
klidil veliké triumfy jako pianista na umčL 
cestách po stř. Evropě a Anglii. R. 1841 
jmenován hud. ředitelem král. opery a r. 1846 
dvoř. kapelníkem a proslul zeiména zaloie- 
ním symfonických večerů král. kapely, jež 
později staly se velmi oblíbenými a jež řídil 
i po r. 1870, kdy byl dán do pense. T. nebvl 
vsak nakloněn moderním výtvorům hudeo- 
ním a proto měl mnoho nepřátel. Z četných 
jeho skladeb, které však valně ho nepřežily, 
uvádíme: opery Die Kirmes (1832), Die Zi- 
geuner (1834), Marquis und Dieb (1842), Jag- 
geli (1863), Macbeth (1857), Caerario (1875). 
Mimo to napsal symfonie, hudbu k četným 
kusům divadelním, jako k Euripídově >Me- 
deic, k Shakespearově >Bouřic a j.; nejlepším 
jeho dílem jsou Lieder aus der Kinderwelt^ 
vyšlé ve 13 sbírkách od r. 1843 do r. 1878 
a vynikající hudebním půvabem, roztomilou 
naivností a jemným humorem. 

2) T. Emil, básník něm., syn před. (* 1844 
v Berlíně — t 1895. t.). Byl gymn. profes- 
sorem v Berlině, od r. 1877 radou divad. 
intendantury král. Činohry, Napsal: Gedichte 
(1865); Neue Gedichte (1861); Jugendparadies^ 
Gedichte /. jung und alt (1869); Juventas 
(1875) a Wasserklánge (1870). Vynikající jsou 
jeho povídky, jako Der Goldschmied ^u Bag-- 
dad, Am Kochelsee a Die Cikaden (1880); Der 
Torso (1881); Der Antiquar (1882); Marianne 
(1883); epos Kónig Rother (1883); sbírku bájí 
a povídek Laterna magica (1886), Simson 
(1886), Langen und Bangen (1886), Frau und 
Braut (1889), ballet Die Jahres\eiten (1889) 
a činohru Eleonoře Prohaska (1881). 

3) T. Agnes, rodné jméno první choti 
filosofa Ed. v. Hartmanna, pod kterýmž tato 
vydala spis Der Pessimismus u, seine Gegner 
(1873). 

Tanberwitz viz Doubravice 7). 

Tanbinann Friedrich, humanista něm. 
(* 1665 ve Wonsees u Bayreuthu — f 1613 
ve Vitemberce). Studoval od r. 1592 na uni- 
versitě ve Vitemberce, kde stal se r. 1596 
prof. poesie a výmluvnosti. Jako kritik a 
exegetjest úplně bezvýznamný, kommentáře 
jeho, obmezující se ponejvíce na výklad 
slovný, jsou hubenou kompilaci. Vydal Plauta 
(Vitém., 1605, 2. vyd. 1612) a Pseudovergi- 
liovskou báseň Cuíex, kterou T. pokládal za 
dílo Vergiliovo (t., 1609). Vydání Vergilia 
vyšlo teprve po jeho smrti (t., 1618). Mno- 
hem cennější jest grammatický spis Disser^ 
tatio de lingua latina (t., 1602 a ještě několi- 
kráte). Sloh T-ův nebyl hrubě ryzí ani pěkný, 
zejména zálibou ve slovech a obratech Plan- 
tových. Latinské básně T-ovy vyznačuji se 
obratnosti veršovnickou, lehkým vtipem, ale 
postrádají hlubšího citu. T. vynikal vůbec 
neobyčejně řízným, ač ne vždy zrovna jem- 
ným vtipem, tak Že býval rád vídán na šaš- 
kem dvoře kuríirštském. Vtipné jeho vý- 



Taubrath — Tauffer. 



125 



roky a nápady byly brzy po jeho smrti se- 
brány a uveřejněny nejprve v anonymním 
jeho životopise (Dráiď., 1618), pak ještě 
v několika pozdějších sbírkách, z nichž nej- 
známější jest laubmanniana (Frankf. a Lip., 
1707, posl. vydáni s bio^af. zprávami po- 
řídil OerteU Mnichov. 1831). Ovšem v této 
sbírce připisuji se T-ovi žerty a nápady 
jiných vtipkářů (na př. Enšpiglovy). Srv. 
Brandt, GUnzende Taubenílttgel d. i. Leben 
Ts íKodaň, 1676); Ebert, F. T's Leben u. 
Verdienste (Eisenberg, 1814); Genthe, F. T. 
als Mensch u. Gelehrter (Lip., 1859); H. L. 
Schmitt, Narratio de F. T-o adolescente 
(2. vyd., t., 1861); Ebeling, F. T. Ein Kultur- 
bild zumeist nach handschriftlichen Qnellen 
(3. vyd., t., 1884). Vý, 

Taubrath, ves v Čechách, hejtm., okr. 
a pš. Cheb, fara Palice; 23 d., 119 ob. n. 
(1900\ mHn. 

Tauenšln aneb Tauentzien, hraběci 
rod něm. pftvodu slovan., z něhož V3rnikl 
Bogislaw Friedrich hr. T. (♦ 1710 — 
t 1791), pruský generál, jenž jako generál- 
major a velitel ve Vratislavi úspěšně hájil 
tohoto města proti Laudonovi (1758). Jeho 
syn Friedrich Bogislaw Emanuel T. 
hi. z Vitemberka (♦ 1760 v Postupimi — 
t 1824 v Berlině), vstoupil r. 1775 do armády 
prus., v niž r. 1801 dosáhl hodnosti generál- 
majora, R. 1806 velel sboru, jenž v bitvě 
Q Jeny kapituloval. R. 1808 byl propuštěn 
ze zajeti, jmenován gene rállieutenan tem, na- 
čež r. 1813—14 dobýval prus. pevnosti ob- 
sazených franc. posádkami (Štětina, Magde- 
burka, Torgavy, Vitemberka a j.). R. 1815 
byl jmenován jako generál pěchoty velitelem 
6. sboru, později 3. sboru a guvernérem 
▼ Berlině. (Srv. Gorszakowsky, General T. 
▼. Wittemberg, 1832.) Jeho synem Bogi- 
slawem (♦ 1789 — t 1854), jenž byl prus. 
generálem, vymřel tento rod. 

Taaer František, stenograf čes. (* 1836 
v Nov. Dvoře u Domažlic — f 26. pros. 1897 
v Praze). Absolvovav práva vstoupil do slu- 
žeb obce Pražské, kdež postoupil na magistr. 
radu a vedl referát hospodářský; r. 1890 šel 
do výslužby. Již za studií právnických počal 
si upravovati soustavu Gabelsbergerovu pro 
jazyk český a byl autorem jedné z pěti kon- 
kurrenČDÍch práci, jež se ucházely r. 1861 
o cenu FQgnerovu {jeho spis Stručný obtys 
českého tésnopisu dle soustavy Gabelsbergerovy, 
odměněn byl akcessitem). T. byl od prvo- 
počátku členem >Sboru (sedmičleného) pro 
převedeni soustavy Gabelsbergerovy na ja- 
zyk český«, jehož práce vyšla r. 1863. Vy- 
mfcajici a vydatné bylo jeho spolupůsobení 
i při dalších vydáních knihy »Těsnopis če- 
ský «; vedle toho T. býval znamenitým prak- 
tikem, jenž se Šesti druhy za vrchního ve- 
deni Fl!^era a Bleyera stenografoval jednáni 
•němu českého svolaného v dubnu 1861. Pro 
zásluhy, jež si získal jak o >I. praž. spolek 
stenogr.< tak i o těsnopis český, zvolen 
r. 1877 starostou spolku a r. 1880 čestným 
jeho Členem. T. též pilně přispíval četnými 



články do těs. časopisu »Měsíčnikuc, z nichž 
bylo zejména d&kladné posouzení Barešova 
spisu »Zák!ady slovanského rychlopisu« (1864). 
Zásluhou T-ovou jest též, Že po některé pře- 
stávce zase nastalo stenogr. zapisování jed- 
náni sboru obecních starších v Praze. Pi(, 

Tauem viz Taury. 

Tanfer Josef, čes. spis. zvěrolékařský 
(* 1869 v Dřínově na Moravě). Gymnasium 
studoval v Kroměříži a v Třebíči, zvěrolé- 
kařská studia konal na vysoké škole zvěro- 
lékařské ve Vídni, kde dosihl diplomu zvěro- 
lékařského, a na zvěrolékařské fakultě bem- 
ské promovován byl na doktora zvěrolékařství. 
Jako prakt. zvěrolékař působil v Tišnově, jako 
měst. zvěrolékař ve Vídni, načež jmenován 
byl assistentem při stolici pro zóotechniku a 
porodnictví na vídeňské vysoké škole zvěro- 
lékařské. Po 2letém pobytu na této škole 
vstoupil do státní služby. Jako zeměpanský 
zvěrolékař přidělen byl politickému úřadu 
v Třebíči, později ve Valaš. Meziříčí, kde 
působí podnes. R. 1894 založil i řídil » Zvěro- 
lékařské Rozhledy*, jež od r. 1895 vydával 
a redigoval pod názvem »Časopis českých 
zvěrolekařů< až do konce r. 1902 vlastním 
nákladem. R. 1897 počal vydávati Zvěrolé- 
kařský- slovníky jenž pro nedostatek odběra- 
telů zanikl. Po 5 let vydával a redigoval 
Kalendář českých zvěrolékařů. Od r. 1902 vy- 
dává a rediguje časopis >Chov hospodář- 
ských zvířatc, od r. 1905 >Knihovnu chovu 
hospodářských zvířatc. Za podpory státní a 
zemské vykonal několik cest po alpských 
zemích rakouských, po Německu a Švýcar- 
sku, hlavně za účelům studia tamních po- 
měrů dobytkářských. Z oboiu bakteriologie 
napsal dissertaČni spis Beitráge \ur Kenntnis 
der hámorrhagischen Septikámie der fíaus- 
tiere auj Grund einiger Beobachtungen' und 
Untersuchungen (1903). T přispíval též do 
něm. Časopisů zvěrolékařských, jakož i do 
různých zvěrolékařských listů, do Ottova 
Slovníku Nauč. a do Nauč. Slov. Hospodář- 
ského. Z dalších prací literárních uvádíme: 
Torsio uteri gravidi (»Monatshefte fttr prakt. 
Tierheilkundec, Štutgart, sv. X., »Čas. čes. 
zvěrolékařů* 1898 a 1899); Philosophie und 
Tlerheilkunde (»Tierarztl.Zentralblatt«, Vid.. 
1893); Nejdůlefitějši příčiny těžkých porodů 
u hospodářských ^viřat (Knihovny Zeměděl- 
ských Listů č. 1., 1896). 

TanlIéT z Rovin Pavel Prokop Xaver, 
právní spisovatel. Otec jeho, Jiří T., měšťan 
na Nov. městě Praž., uvádí se mezi těmi, 
kdož při obleženi Prahy města proti Švédům 
brániti pomáhali. Syn, dosáhnuv doktorátu 
filosofie, jal se studovati práva. Po dokon- 
čeni právnických studií byl r. 1666 přijat od 
arcib. kard. Harracha za advokáta konsistoře, 
při čemž po několik let jakožto advokát chu- 
dým a vězňům zdarma pomoci poskytoval. 
Když r. 1669 promovován byl za doktora 
práv, svěřen mu nejprve od arcib. z Bilen^ 
berka úřad fiskální při konsistoři, r. 167o 
jmenován zem. advokátem a záhy potom po^ 
volán od ovdovělé císařovny Eleonory k úřa^i^ 



126 



Taucha — Taunus. 



liofrychtéře vénných mést v král. Českém. 
Majestátem daným ve Vídni 3. srp. 1679 
povýšen byi do stavu rytířského a udělen 
mu přídomek z Rovin, jehož užíval praděd 
jeho mateřský, Pavel Prokop z Rovin, od 
T. 1615 z předních prokurátorův zemských. 
Zemřel bez potomku. Lý* 

Tattoha, m. v saském okr. a kr^i lipském, 
-9 km 8v. od Lipska, při trati Ěilenburg- 
Lipsko prus. stát. drah, má 4065 oby v. (1900). 
2 průmyslu vyniká výroba doutníků, kuř. 
náčiní, cihlářství a hrnčířstvi. Ve XII. až 
XIV. stol. bylo pohrán, pevností a v XV. stol. 
kvetlo obchodem. 

Tauoliersoliln viz Toucheřiny. 

Tattohalti: 1) T. Karl Christoph Trau- 
gott, knihtiskař a nakladatel něm. (* 1761 — 
+ 1836 v Lipsku). Založil r. 1797 v Lipsku 
tiskárnu a r. 1798 nakladatelství, později 
z největších v Německu, a užíval po prvé 
istereotypie. Vydával velmi pečlivě řecké a 
římské klassiky, slovníky a bible. Jeho syn 
Karl Christian Philipp T. (1798—1884) 
prodal r. 1854 knihtiskárnu firmě Metzger 
a Wittig, r. 1865 i nakladatelství firmě O. 
Holtze. Svoje jmění 4Vt miH- marku zanechal 
jakožto Stiftung eines Menschenfreundes 
městu Lipsku na úČely dobročinné. 

2) von T. Christian Bernhard, svob. pán, 
nakladatel něm. [♦ 1816 — f 1895). Založil 
T. 1857 nakladatelství a tiskárnu pod firmou 
Bernhard T. známou zejména vydáváním 
anglických spisů ve sbírce Collection of Bri- 
tisch Anthors, jichŽ vyšlo dosud přes 3700 
svazků. Od r. 1866 vydává i rozsáhlou » Col- 
lection of German Authors«, angl. překlady 
děl německých, a od r. 1886 »Studenťs 
Tauchnitz Editions*, sbírka anglických a ame- 
rických děl 8 něm. poznámkami. Mimo to 
řecké a římské klassiky, tabulky logarith- 
mické, bible, slovníky a větší díla právnická. 
R. 1860 T. povýšen do děd. stavu šlechtic- 
•ckého, r. 1877 jmenován členem první ko- 
mory saské a byl britským gen. konsulem 
pro král. Saské. Po jeho smrti přešla firma 
v majetek jeho syna Christiana Karla 
Bernharda (* 1841), brit, gen. konsula, již 
od r. 1866 společníka firmy. 

Taujská zátoka (Taujskaja guba), čásf 
Ochotského moře zalévající se při šířce více 
než 200 km na 60 km hluboko do pevniny 
asijské (do přímořské oblasti sibiřské). Na 
jižní straně sbližuji se krajní nupy (Aleninův 
a Duginský) až na 100 km, V zátoce jsou tři 
ostrovy; na blízku ústi řeky Tauj, jež se 
do ni vlévá, leží městečko Taujsk založené 
T. 1717. Pp. 

Tftuler Johannes, mystik a kazatel něm. 
(♦ ok. 1300 ve Štrasburce — f 1361 1). Vzdav 
se svého značného jmění vstoupil r. 1318 
do řádu dominikánského. Kol. r. 1327 byl 
v Kolíně n. R., snad i v Paříži a působil pak 
jako kazatel ve svém rodišti zabývaje se 
zvláště studiem spisů starších i novějších 
mystiků. Podle některých vzepřel se zákazu 
papeže Jana XXII. a přes to, že město Štras- 
'burk dáno bylo v klatbu, konal tam služby 



boží; proto mu sil r. 1339 prchnouti do Basi- 
leje, kde vstoupil ve styk se sektou > Božích 
přáteU. Koncem let 40tých byl opět ve Štraa- 
burce« kde pode vlivem jistého člena >Bo- 
žích přátel* podrobil se po dvě léta těžkým 
asketickým cvičením. Ačkoli mnozí o teto 
činnosti T-ově, jakož i o pobyta v Basileji 
pochybují, tolik je jisto, Že od r. 1352 kázal 
opět ve Štrasburce a odtud i do Kolína n R. 
zajížděl. Jakožto mystik liáí se T. od mistra 
Eckardta tím, že není tou měrou nakionén 
myšlenkám spekulativním vedoucím k pan- 
theismu, nýbrž spíše se vším důrazem žádá 
praktické osvědčování křesťanství. Naléhá na 
prostou viru, praktické žití a projadřování 
bohabojné mysli. T. byl největší kazatel své 
doby a sám vynikaje životem mravním káral 
bez milosti nedostatky církve, hrabivost, nád- 
heru, krutost a jiné neřesti jak osob svět* 
ských tak duchovních. Z jeho spisů a kázáni 
mnoho zůstalo netištěno. Teho Predigten, 
kázáni (Lip., 1498), zpracoval hornoněmecky 
Hamberger (2 vyd. Praha, 1872), ve výboru 
vydal Langdoríf (Lip., 1892). Pravost spisu 
Naehjolgung des armen Lebens Chrísti (Frankf., 
1833) jest pochybná, rovněž pravost duchov- 
ních písní, T-ovi připisovaných (srv. Denifle, 
Buch der geistlichen Armut, Mnich., 1877). 
Srv. K. Schmidt, Johann T. (Hamb., 1841); 
Prager, Gesch. der deutschen Mystik, sv. 3. 
(Lip. 1893). 

TftUBtOB [tánťn] : 1) T., municip. a parla- 
ment, město v angl. hrab. somersetském, jz. 
od Bristolu, v krásném a úrodném údolí 
ř. Tone, spojené tautonským průplavem 
8 Bridgwaterem a Západním průplavem s Ti- 
vertonem, při trati Londýn-Exeter Great 
Western-Railway, s několika odbočkami, má 
21.078 obyv. (1901). Při got. chrámu sv. Mag- 
dalény 47 fft vysoká věž z r. 1500; starý hrad 
založený r. 710 přešel z držení královského 
do rukou biskupů winchesterských, jimiž byl 
obnoven ve XIL stol. a rozšířen v XUL a 
XV. stol.; stal se památným slavnou obranou 
Blakeovou (1644—45). V jeho hlavni síni 
přetvořené nyní v museum, zahájen »krvavý 
sněme, »Bloody Assize«, za něhož popraveno 
bylo 134 občanů, protože uvítali prohlášeni 
se vév. z Monmouthu za krále r. 1685. Dále 
je tu několik starých kolleji, nemocnice a j. 
Z bývalého slavného textilního průmyslu udr- 
žel se plátenický a hedbávnický průmysl, ve- 
dle výroby rukaviček a silného zemědělství, 
s nimž spojen je obchod se zeměděl. pro- 
dukty. 

2) T., jedno z hlavních měst hrabství 
bristolského v sev.-amer. státě Massachusetts, 
již. od Bostonu na splavné řece t. jm. vlé- 
vající se 25 km daleko do zál. Narraganset- 
ského, uzel dvou trati, má 31.036. obyv. (1900), 
státní asyl a rozsáhlý průmysl bavlnický, stroj- 
nický, dále slévárny, tov. na hřebíky, mě- 
děné, cinkové a mosazné zboží, na lokomo- 
tivy. 

Tavnilt, jihovýchod, čásf břidličnaté vy- 
sočiny porýnské, rozkládající se mezi Moha- 
nem, Rýnem, Lahnou a údolím řek Niddy 



Taura — Tauros. 



127 



a Wcttcry, Wettcrau, od sv. k jz. Její sv. díl 
nazýYáse také H6he a spadá prudce najz. 
k Mohanu ponechávaje rovinu 7—15 km áir. 
mezi úpatím a řekou. Druhá jzáp. část t. zv. 
Rheingau-Gebirge svažuje se k Lahné 
povlovně, ale příkře se skláni k Rýnu. Nej 
vysái vrcholek je pouze 500 m vys. (Rauen- 
thaler H5he), nižší Niederwald 340 m nedaleko 
RQdesheimu, ozdoben je národním pomní- 
kem. Proti Sv. Goaru strmí nad samým Rý- 
nem známá Loreley, Lurley, 132 m vysoká 
skalní stčna. Největší výšky však dosahuje 
T. v sev.-výcb. u K5nigsteinu Vel.Feldbergem 
{Grosser Feldherg) 880 m vysokým, od něhož 
na jz. pne se Malý Feldberg (827 m) a Alt- 
kOnig (798 m). Se strany jvÝch. T. budí do- 
jem značného pohoří, skládajícího se z řad 
samostatných pahorků, na sev.-záp. je však 
plošinou. Nejvyšší části pokryty jsou jehlič- 
natým lesem, který přechází niže na jihu 
v bukový., Na jižním úpatí, kde je T. vzdělán 
na pole, ďaři se vinná réva i jedlý kaštan. 
Na celém okraji T-nu rozkládá se řada lázní 
(Wiesbaden, Selters, Homburg, Soden) s čet- 
nými minerálními prameny požívajícími svě- 
tové pověsti. Kdežto na jihu převládají pra- 
meny namnoze teplé, soli a sírou bohaté, 
na sev. jsou ponejvíce železité. Přístup do 
T-nu usnadňují železu, trati vedoucí na všech 
stranách kolem T-nu a dvě dokonce napřič 
přes vysočinu. O zdvižení návštěvy cizinců 
pečuji turistské kluby. Srv. Sievers, Zur 
Kenntnis des T. (ve Forschungen zur deut- 
schen Landes- und Volkskunde sv. 5., Štutg., 
1891); TannusfQhrer vydal Taunusklub(3. vyd. 
Frankf. n. M., 1900); Woerlův FQhrcr durch 
den T. (5. vyd. Lip., 1901); Ravenstein, To- 
pogr. Kartě vom 6stlichen T. (1894). 

Taura, ves v okr. rochlickém sas. kraj. 
hejtmanství Upského, nad ř. Kamenici, při 
trati Sas. Kamenice- Wechselburg sas. stát. 
drah, má 3164 obyv. (1900), barevny, výrobu 
nábytku, rukaviček, prádelny. 

von Taura Elfried, pseudonym, viz 
Peters 5). 

Taurallus Nicolaus, theolog a fílosof 
něm. (* 1647 •— f 1606), myslitel volnějšího 
směru, který chtěl badáni fílosofíckému za- 
jistiti samostatnost proti autoritě theologie. 
Napsal: Philotophiae triumphus (1573); Discus- 
siones de mundo adversus Fr, Piccolpmineum 
(1603); I>Í8Cussiones de coelo (1603); Dererum 
aetemitate (1604). 

TaurlokA gubernie viz Tavrická gu- 
bernie. 

Tauridflký poloostrov viz Krym. 

Taurlo viz Tavrická gubernie. 

Tanrln, kyselina aminoethansulfonová 
NH^.CH^.CH^\SO^H, nalézá se sloučen s ky- 
selinou cholovou Ja^o taurocholová kyselina 
ve Žluči zvířat Z této můžeme t. isolovati 
vařením ji s kyselinou solnou, odpařením 
výtažku toho do sucha a překrystallováním 
z vody po předcházejícím promývání abso- 
lutním alkoholem. T. krystalluje v tetrago- 
nálních sloupcích rozpouštějících se v 15'5 
dílech vody při 12^ Fr.Pl^dk. 



Taurls: 1) T. viz Krym. 

2) T. viz Tabríz. 

Taurtflkos viz Fameská sbírka, 21a. 

TaurUkOTé, kmen keltský, který asi ve 
III. stol. př. Kr. usadil se v Noriku a pod- 
manil si domorodé obyvatelstvo tamní, na- 
čež jal se těžiti hlavně z dolů železných. Hl. 
sídlem T-ků byla Noreia v nyn. Korutam- 
sku. R. 14 př. Kr. T. byli podmaněni od Ří- 
manův. Jméno jejich uchovávají podnes Vy- 
i soké i Nízké Taury. Pšk, 

TaurogOU (pol. Taurogi^ litev. Tauragei^ 
něm. 7aurogg€n\ rus. městečko v rossijen- 
ském új. kovenské gubernie na pravé po- 
bočce němanské Juře, při silnici z Rigy do 
Tylže, asi 6 km od hranic pruských. Má 5800 
obyv., celnici (1898 vyvezeno zboží za 84.000, 
přivezeno za 140.000 rublů). T. býval stře- 
diskem panství RadziwiUů, později příslušel 
k Braniborsku, od r. 1793 k Rusku. 21. června 
1807 podepsal tu Alexander I. přiměří, po němŽ 
následoval mír Tylžský, a 30. pros. 1812 smlu- 
veno tu příměří (konvence Taurogensk|á; 
srv. Blumenthal, Die Konvention von Tau- 
roggen [1901]) o neutralitu mezi pruským 
generálem Yorkem a rus. gener. Dibičem. 
R. 1831 poraženi byli Rusy u T-u litevšti 
povstalci. Fp, 

Tauromeniouy původně Naxos, nejstarší 
řecká osada na Sicílii, opodál úpatí sopky 
Etny, r. 735 př. Kr. z eubojské Chalkidy za- 
ložená. R. 403 př. Kr. zbořil Naxos tyranu 
s^rakuský Dionysios L, ale již po 7 letech 
Šikulové ze spolku založili opodál Naxa nové 
město T. a dali se v ochranu Karthagincům, 
začež r. 392 byli obleženi opět Dionvsiem, 
město pak po svém vzetí obsazeno žoldnéři. 
Teprve r. 358 př. Kr. Andromachos shro- 
máždil potomstva někdejších Naxanů a uvedl 
je do T-ia. Za Agathoklea T. spojilo se opět 
s Karthaginci, upadlo však později v moc 
tyranna Tyndariona, který povolal do Sicílie 
Pyrrha Épeirského. Za prvé války punské 
nabyl T-ia Hieron Syrakuský. Později T. utr- 
pělo za prvé války otrocké a za druhého 
triumvirátu, přidavši se na stranu S. Pom- 
peja. R. 902 saracénský vojevůdce Ibrahim 
ibn Ahmed dobyl T-ia, které vyvraždil a zničil. 
Ale město opět se zotavilo, až r. 962 upadlo 
v ruce saracénské po druhé, načež stalo se 
arabskou osadou a přezváno Muezzijah. 
Od dob normanských slově Taormina 
(v. t.). Pšk. 

Tauropolos viz A r t e m i s, str. 801 6, 
803 a. 

Taurot, starověké pojmenováni dlouhého 
pásma horského, které počavši v jihozápad- 
ním koutě maloasijském, podle jižního břehu 
poloostrova v srázných sklonech zabíhá na 
východ až k otáčce eufrátské a pověstno 
jest divokým rázem svým. Krátké strmé roz- 
sochy odbočují od něho k moři a toliko na 
některých místech, jako při ústi Kydna, vzni- 
kati mohou značnější přímořské roviny. Na 
sever T. přechází málo znatelně do planiny 
Anadolské. Drsné pohoří toto, prostoupeny 
nepřístupnými lesnatými údolími, bylo v^ 



128 



Taurové — Tausch. 



starověku sídlem loupeživých i bojovných 
kmenů, Pisidův, Isaurů, Kárův. Starým 
byl T. dělidlem mezi >dolni< a >hornÍ€ Asii, 
vědecky pak, jsa směrem svým zhruba shodný 
8 Dikaiarchovým Diafra^raatem, značil roz- 
děleni tehdy známého světa v část severni 
i jižní. Pšk, 

TanrOTé, nejstarší známí obyvatelé polo- 
ostrova Krymu, který podle nich zván i Tau- 
r i i. Původu byli nepochybně arijského a sídla 
jejich pronikala z poloostrova i do souše se- 
verněji rozložené. Byli pokládáni za kmen 
kimmerský a pověstní byli surovými mravy 
svými. Zvláště zle činili cizincům, kteří po 
ztroskotáni lodi na břehu taurském hledali 
útulku; ti obětováni panenskému božství 
taurskému, jež Řekové srovnávali s Artemi- 
dou. Po příchode Skythů zatlačeni byli do 
jižní hornaté části poloostrovní, kdež za- 
nikli za siěhováni národů, smísivše se s oby- 
vatelstvem jinokmeným. Pšk. 

Tanrská dráha, jedna z tratí pojatých 
do předlohy druhého spojeni severních zemí 
mocnářství Rakousko-Uher. s Terstem, od- 
bočuje u stanice Schwarzach-St. Veit v Salc- 
pursku od dráhy Giseliny ve v^ši 592 m 
n. m., vede po jižním svahu údolí Salice až 
k Loibhoinu, prochází údolím Gastýnským, 
proráží mezi stanicemi BOchsteinem a Mat- 
nicí tunnelem 8470 m dlouhým hřbet Vyso- 
kých Taurů (nejv. bod 1225 m), vede dále 
údolím Mallnickým a Ulavským až ke stanici 
MóllbrUcken, kde pojí se s drahou Puster- 
skou (Pustertalhahn) ve výši 553 m. Praelimi- 
novaný rozpočet 56 milí. K byl v detailním 
rozpočtu převýšen o 192 miil. K. 

Tfturus, pohoří v Malé Asii (v. t, str. 
682—683). 

Tftamt, lat., v astr. viz Býk. 

Tfturyy Tury, Tauern, jméno pohoří a 
přechodů ve Vých. Alpách. 1. Vysoké T. 
{Hohe Tauern) je po stránce geologické a 
horopisné úplně samostatné pohoří, postu- 
pující jako mohutný val horský od západu 
k vých. obloukem mírně k sev. vypiatým, 
nesnižujíc se, až na dvě místa, pod 2400 m. 
Hranici jeho tvoři čára jdoucí od Brenneru, 
Wippthalem, Tuxerthalem, Zillerthalem, Ger- 
loským sedlem, údolím Salice, Gross-Arltha- 
lem do údolí hor. Múry, přes KaČí horu 
(Katschberg) k ř. Jezernici (Lieser), po Dravě 
na Toblašská lada, na Rienzu a Eisackem 
k Brenneru, zabírajíc tak asi 10.000 km*. 
Skládá se hlavně ze Žuly, na niž leží místy 
vrstvy šedé a zelené břidlice. Sedlo Birn- 
Ittcke (2672 m) délí celý hřbet ve dvě části: 
západní skládá se ze dvou stejně vysokých 
hřebenů, oddělených údolím Pfítsche a Zem-, 
mu (Zillerthalský hřeben 3506 m, Olperer 
v Tuxském poh. 3489 m) ; východní část dělí 
se ve 4 skupiny, souvisící spolu nižšími 
hřbety. Nejzápadnější skupina je Venedi- 
ger, kulminující Vel. Venedigerem ř3673m), 
od něhož na všechny strany vycházejí pa- 
prskovitě horské hřbety, oddělené údolími, 
která vyplněna jsou spoustami fírnu. Druhá 
skupina je Vel. Zvon či Klak (Gross- G/ocIr- 



ntfr), jimž T. dostupuji největší po Ortlesu výše 
v celém mocnářství (3797 m). Tato skupina má 
podobu podkovy otevřené k j.-vých, v ní£ 
splývá Pasterzský ledovec. Méně význačná 
je skupina Hochnarru (3258 m) a poslední 
Hochalpenspitze (3355 m). Na již. straně 
mezi hlavním hřebenem Taur a Dravou zdvihá 
se řada menších horských skupin, odděle- 
ných na záp. příčními údolími Ahrenthalem, 
údolím Ibelským a údolím Běly {MůUthal) 
v hmotné massivy, na vých. pak podélnými 
údolími Virgenthalem a Detereggerthalem. 
Nejvyšší je Hochgallstock (3442 m). Severní 
svah je mnohem určitější, zvláště ve vých. 
částí, kde četné Aachy spějí rovnoběžně do 
Salice. O ledovcích, sněžné čáře, lesní hra- 
nici viz Alpy. 

2. Nízké T.jsou vlastně sev.-vých. pokra- 
čováním Vysokých Taur, postupující jednot- 
ným hřebenem se dvěma oblouky, prvním 
vypiatým k sev. a druhým k j. Hranici je 
opět Gross- Arlthal, pak Wagrainské údolí, 
Enže, Palten, WalderhOhe, Liesing, Můra, 
k Murthčrl do Gross- Arlthalu. K hlavnímu 
souvislému hřebenu připíná se pak řada 
předhoři, někdy i vyšších než hlavní hřbet, 
ale nikde nesahá do patra věčného sněhu. 
Celé nízké T. dělití možno opět od záp. vy- 
cházeje na Radstadtské T. s nejv. vrchol- 
kem Weisseck (2709 m), Schladminské Alpy 
(Vys. GoUing 2863 m), WGlzské Alpy (R6- 
thelkirchspitz 2474 m) a Rottenmannské 
T. (Grosser BGsenstein 2449 m). Nad samou 
Můrou pnou se jako samostatné předhoři 
pásmo tamswegsko-sekovské, kulminující 
Gstoderbergem Í2141 m). 

3. T. sluji také četné přechody ve jmeno- 
vaných pohořích, které podle nich byly po- 
jmenovány. Důležitější jsou: Felbské (Fe/- 
ber- n. Velber-T.) T. mezi údolím Felbery a 
Taurského potoka (2540 m\ Rauriské T., 
také Hochthor mezi údolím Bělé {Moll) a 
Rauriským (2572 m), Mallnické n. Nass- 
feldské T. (též Niedertauem) mezi Mallnici 
a Nassfeldem (2414 m), Radstadtské T. 
mezi Mautendorfem a Radstadtem (1738 m), 
Rottenmannské T. mezi údolím Pdlským 
a Paltenským (1265 m). 

T. v sev. Alpách vápencových jsou názvy 
vrcholků jako na př. Funtenseetauern 
v Kamenném moři u Berchtesgadenu nebo 
Tauernkegel u Kitzbdhelu. 

Tftus viz Domažlice. 

Tansoli I g n az F r i e d r i ch, botanik (* 1792 
v Ůdrči u Bochova — t 1848 v Praze), vě- 
noval se studiím botanickým, r. 1816 hrabě 
Canal de Malabaila v Praze ustanovil jej 
správcem proslulé své zahrady bot. a prof. 
na stolici botaniky při zahradě té zřízené. 
O rostlinách této zahrady vydal pak paměti- 
hodné dílo: Hortus Canalius, ttu plantarum 
rariorum^ quae in horto botanico Jos. Maia* 
baila comitii de Canal coluntur. Icones et De» 
scríptiones (Praha, 1823). Zakládal také her- 
báře květeny české a vydal dále: Herbarium 
Fíorae bohemicae (t.. 1831). Byl též spolupra- 
i co vnikem časopisu >Flora«, zanechal pak 



Tausig — Tauwitz. 



129 



rokopis o soustavě sloinokvétých {Dos Syr^ 
stem der Compositen), její r. 1851 vydal tis- 
kem Opiz. Herbář jeho zakoupil hrabě Jos. 
Nostic pro museum král. Českého. 

Tai&BiST Karl Friedrich, klavírní virtuos 
(* 1841 ve Varšavě — t 1871 v Lipsku), byl 
s počátku žákem svého otte Aloisa, rocu- 
lého Pražana, pak Frant. Liszta ve Výmaru, 
jehož také na mnohých cestách provázel. 
Hned při prvním vystoupeni koncem let pa- 
desátých získal si svou bravurní technikou 
a bouřlivým i váánivým přednesem stejně 
mnoho obdivovatelfi jako odpůrců. Po krát- 
kém pobyte v Drážďanech a ve Vídni, kde 
dělal propagandu směru Liszt-Wagnerovu, 
usadil se jako dvorní pianista r. 1865 v Ber- 
lině, kde zřídil akademii pro vyšší hru kla- 
vimi, která vžak trvala jen do r. 1870. T. byl 
v technickém vzhlede mistrem prvého řádu 
a virtuosem, kterého nepřevýšil žádný z vrstev- 
níkův, a vynikl stejně jako interpret klas- 
sické i moderní hudby klavírní i jako zna- 
menitý učitel na svůj nástroj. Skladeb nevy- 
dal mnoho. Nejrozšířenější jsou jeho klavírní 
výtahy Wagnerových oper, zejm. z Meister- 
singerů, Tristan und Isolde, a jeho vydáni 
Clementiho Gradus ad Parnassum. Jeho Tech- 
nische Studien vydal H. Ehrlich. Srv. Weitz- 
mann. Der letzte der Virtuosen (Berl., 1868). 

Taustský pr&plav viz £bro. 

TMltanOTló Kosta, politik srb. (*1851 — 
1 1902), studoval v Bělehradě i za hranicemi, 
mimo jiné na hospodářské škole v Táboře, 
v 1. 1876—77 účastnil se války turecké, po- 
tom byl Činný žurnalisticky. R. 1881 stal se 
členem skupstiny, ale účastniv se povstání 
radikálův, byl uvězněn a odsouzen na 8 let 
do vězeni. R. 1885 dostal milost, r. 1888 stal 
se předsedou skupstiny. Po abdikaci Milanově 
(1889) stal se ministrem orby a potom vnitra, 
po druhé zastával týž úřad v kabinetě Paši- 
čové (1891—92), potom opět byl odsouzen 
pro účast ve spiknuti na 3 léta do vězeni, 
ale zachránil se tehdy do Rakouska a vrátil 
se r. 1896 opět do Bělehradu. R. 1899 byl 
odsouzen ve velikém processe velezrádném 
(pro účastenství na attentátě Kněževičově) 
k 9letému vězeni; mimo nné byl také obvi- 
něn z podvodů finančních. Král Alexander 
jej brzy potom amnestoval. T. se staral 
mnoho o hospodářské zvelebení Srbska. Srv. 
>Osvěta€, 1902, str. 287. 

TautMihftyn Joseph, sochař a medail- 
leur něm. (♦ 1837 ve Vídni). Učil se u me- 
dailleura Radnického, pak od r. 1854 na aka- 
demii ve Vídni u prof. Bauera, posléze od 
r. 1860 na ryjecké akademii úřadu mincov- 
ního. R. 1862 stal se prvním ryjcem minci, 
r. 1869 c. k. komorním medailieurem. Na- 
vštíviv Itálii, Francii a Anglii, stal se r. 1863 
professorem na akademii výtvar. umění ve 
Vídni. T. zhotovil množství výborných me- 
daili! a pamětních penízů, jako: medailli 
Sue^skou a Jerusalemikou; uherskou koruno^ 
vaČHÍ\ pamitni pení^ sňatku areikn. Gisely; 
knfj[, Schwar:(eníerka; areikn, Alhreekta\ Te- 
getthoffa; Jindř. Laube; prof. A. Conie; sta- 

OttftT Slomik MaoCný, •▼. XXV. 15/2 1906. 



vitele F. Schmidta] ministra dra Gautsche; 
H, v. Helmholt^e; kord, Fůrstenberka; pa- 
mětní peníz sňatku kor, prince Rudolfa; stři- 
hmé svatby císaře Frant, Josefa I, a cis. Alf- 
hity a j. Z rozkazu císařova zhotovil: štit 
s reliéfy boje Kentaurův a Lapithik; misu na 
ovoce s reliéfem historie Proserpiny (ve stří- 
bře); bronz, reliéf ^dpasu Hérakleova s Ama- 
Xonkami a j. Jako sochař vynikl skupinou 
Zroseni Athény ve štítě univ. budovy ve 
Vídni, sochami pro uměl-histor. dv. museum 
a pro budovu parlamentní ve Vídni. 

Tantogramm, z řec, báseň s týmž za- 
čátečním písmenem ve všech řádcích. 

Tantoúurona či isochrona jest křivka 
té vlastnosti. Že doby kyvu hmotného bodu 
pohybujícího se po ní působením vnější síly 
JSOU stejné, nezávislé na velikosti výchylky. 
Působí-li na hmotný bod síla o stálém při- 
rychlení co do velikosti i směru a nešetří-li 
se passivnich odporů, jest t-nou obecná cy- 
kloida, vzniklá valením kružnice v rovině 
stejnosměrné spřirychlením po přímce k němu 
kolmé. Pohybu je-fi se hmotný bod působe- 
ním síly tíže, leží tato cykloida v rovině ver- 
tikálně a její křivkou základní jest přímka 
horizontálná. Kyvy kruhového kyvadla lze 
potud pokládati za isochronní, pokud lze ob- 
louky kruhové nahraditi oblouky cykloidy. 
(Při amplitudě rovné 5* jest doba kyvu 
l'000476kráte větší, než při exkursi neko- 
nečně malé.) Tautochronismus- cykloidy se- 
znal prý Christian Huyghens (Horologium 
oscillatorium, Paříž, 1673); Izák Newton ve 
svém díle »Principia mathematica philoso- 
phiae naturalis« (prvé vydáni z r. 1687) uva- 
žuje případ obecnější, totiž hmotný bod, 
podrobený účinku sil centrálných, a seznává, 
že isochronami jsou cykloidy vytvořené va- 
lením kružnice po kružnici základní o středu 
totožném s centrem sil. Problém t-ny v pro* 
středí odporujícím úměrně se čtvercem rych- 
losti řešil prvý Jan Bernoulli y »Mémoirech« 
pařížské akademi věd r. 1730. Euler podal 
své řešeni ve 4. sv. »Kommentáře« petro- 
hradské akademie; podrobnější rozbor této 
úlohy jest v jeho Mechanice (Mechanica sivé 
motus scientia, Petrohrad, 1736), kdež po- 
ukazuje též na zajímavý vztah této křivky 
s brachystochronou v témž ústředí. — Iso- 
chrona v ústředí odporujícím jest křivka 
nesouměrná, takže tautochronismus platí 
toliko pro kyvy v určitém smysle. 

Od t-ny třeba odlišovati křivku isochro- 
nickou, t. j. podle Leibnize křivku, po které 
pohybuje-li se hmotný bod působením síly 
tíže bez odporů passivnich, urazí ve stejných 
dobách stejné dráhy vertikálně. Problém 
křivky isochron, položený Leibnizem r. 1687, 
rozřešili Huyghens, Leibniz a Jakub Bernoulli. 
Jest to kubická parabola. V,F. 

Tautologie, z řec, jest zbytečné vyjadřo- 
vání téže myšlenky ráznými slovy; na př. to 
jest jen jde a nikde jinde. 2tý-' 

Tauwitz Eduard, hud. sklad. něm. 
(♦ 1812 v Kladsku ^ t '^^^ ^ Praze). Byl 
divadelním kapelníkem ^® Vilně (1837), v Riie 

9 



130 



Tavares — Tavčar. 



(1840) a posléze (1846) v Praze, kdež byl po 
L. Zvonařovi ředitelem Žoíinské akademie 
a sbormistrem německého »MáHnergesang- 
vcreinu«. T. složil třiaktovou operu Bramante 
(1844 v Rize) a kom. operu Schmolke und 
Bakel (1846). Z četných mužských sborů nej- 
známější je Singe^ Vdglein, singe. Mimo to 
napsal mnoho skladeb chrámových; ze skla- 
deb komorních mělo jeho Quintetto r. 1858 
v Praze veliký úspěch. 

Tavares de Medeíros Jo2o Jacintho, 
právník portug. (* 1844 na azorském ostrově 
S5o Miguel), studoval v Coimbře r. 1871—76, 
byl tam správnim úředníkem, potom se stal 
advokátem v Lisabone, později též členem 
nejv. vězeňského úřadu, zřízeného při mini- 
sterstvu spravedlnosti, a členem král. aka- 
demie v Lisabone. Sepsal kromě četných 
rozprav z oboru všeobecné právní vědy, so- 
ciální politiky a srovnávacího práva a roz- 
ličných monografií z civilního a obchodního 
práva známé dílo, přeložené do španělštiny 
a vydané od Torresa Campos pod názvem 
Antropologia y derecho (Madrid, 1893), dále 
spis o portugalském státním právu v Marquard- 
senově Handbuch des ófíientlichen Kechts 
der Gegenwart (Freib., 1892) a knihu o portug, 
trestním právu, vyd. v 1. sv. publikace Straf- 
gesetzgebung der Gegenwart in rechtsver- 
gleichender Darstellung (Berl., 1894). Portug. 
obchodní zákoník z r. 1888 byl sepsán za 
účastenství T-a de M. 

Tavama viz Raiatea. 

Tavarnok viz Továrníky. 

Tavastehus: 1) T. (čuchonsky Hámeen- 
lina), hl. m. l£Lnu t. jm. na Vanavesi, při trati 
Riikimaki-Tammerfors, v pěkné poloze upro- 
střed širokého údolí, má 5605 oby v. (1899^. 
Je Čistě stavěno uprostřed nevábného okoh ; 
má zajímavý chrám z r. 1798, zámek Krono- 
borg, zbudovaný r. 1560 Gustavem Vasou, 
přeměněn fe nyní na kasárny a na ženskou 
trestnici. Blíže T-u starý hrad zaloŽ. r. 1249 
Birgerem Jarlem, r. 1660 pak nově zbudo- 
vaný. V okolí je letní tábor čuchonského 
vojska, Parola. 

2) T., gubernie n. lán v jihozáp. části velko- 
knížetstvi Čuchonského, mezujíci na j. s guber. 
Nylandem, na z. Abo-Bjorneborgem, na s. 
Vasou, na v. Sv. Michelem, měří 21.575 /cm', 
z čehož připadá na hladiny jezerni 3877 km\ 
Ze severu zasahuje sem řada pahorků Hamen 
Selka, kdežto jih prostupuje Salpau Selka, 
ponechávajíc na jz úplnou rovinu pokrytou 
bažinami. Nicméně zvláštní ráz krajině do- i 
dávají četné řeky a jezera, z nichž největší 
je na vých. hranici se rozlévající Páijáne, zá- | 
pad odvodňuje řeka Kumo. Obyvatelstvo, 
počtem 295.533 hlav, skládá se z Čuchoncfi, 
zabývajících se zemědělstvím, jako pěstěním 
ovsa, žita, bramborů, inu, méně pšenice, 
ječmene a konop-, pak chovem dobytka. 
V tomto má převahu chov skotu a ovci, I 
méně koní a bravu. Ale ani průmysl zužitku- | 
jící hojně bohaté vodní síly neni nepatrný, j 
jmenovitě železářský a dřevařský. O vzděláni | 
pečuji 2 lycea a 118 škol obecných. Celá * 



Pubernie dělí se na 6 okresů (háraJ): Hanho» 
irkkala, Ruovesi, Tammela, Hollola a I&msi. 
Tavastie, Tavastland (čuchon. Háme), 
krajina ve střed. Čuchonsku, skládající se 
z nyn. lánů Tavastehus, Vasa, Kuopio a 
Sv. Michel a roezujicí na sev. a záp. s Oster- 
botten a Satakundou, vých. se Savolaksem 
a na jihu s Nylandem. 

TaTastsijenia [tavasšerna] Karl Aug.,. 
básník a spis. íinsko-švéd. (* 1860 v Sv. Mi- 
chelu — t 1898 v Bjórneborgu). Studoval 
od r. 1878 polytechniku v Helsingforsu, stal 
se architektem a odebral se na další studia 
do Paříže. Již před tím uveřejnil pseudo- 
nymně některé básně, potom r. 1883 vydal 
sbírku básni Fór morgonhris, jež měla pro 
svůj řízný realismus značný úspěch (2 vyd. 
1884). V Paříži seznámil se s Bj^rnsonem a 
Liem, načež vrátil se r. 1884 do své vlasti 
a oddal se cele spisovatelstvi. V letech násl. 
zdržoval se v Štokholmě a v Dánsku, kde 
seznámil se s Jiřím Brandesem, pak pojav 
za choC herečku Gabrielu Kindstrandovou 
cestoval hojně po střední Evropě, až posléze 
trvale usadil se ve své vlasti, a byl redakto- 
rem nejprve v Hang6, potom v Bj5meborgu, 
Vydal ještě básně Nya verš (1885), Dikter 
i vántan (1890) a třetí sbírku Dikter (1896^, 
jakož i básnickou epopeu Laureatus (1897),. 
s lyrickým dodatkem, jež vesměs náležejí k nej- 
lepší énsko-švédské poesii po Topeliovi. 
První román T-ův Barndomsvánner (1887) byl 
směrodatným pro realistický směr švédské 
literatury ve Finsku. Z ostatních jeho ro- 
mánů uvádíme: En infóding (1887); Hárda 
/i</er(1891, v němž zvěčnil svoji matku v po- 
stavě pani z Bluhme); Xvinnoregemente {IS94)'^ 
En patriot utan ýosterland (1896); z novell: 
//drW«</e/5tfr(1888); Marin och genre {l%90)\ 
Unga ar (1892); I Jórbund med dóden (1892); 
Korta bref Jrán en láng bróllopsresa, Kapten 
Támberg (1893); Korta breý Jrán hemmttt 
lugnah&rd{\%^fi)\ Trevano, Lilie Karl (189^); 
z dramat Frun emanciperar sig, veselohra 
(1885); Affdrer, činohru (1890); jednoaktovky; 
Pyret, God natt, Ett vágatt experiment (1890), 
selskou tragédii Uramo lorp (1893) a čino- 
hru Heder och ára (1893). Po jeho smrti vyšly 
pozůstalé novelly a básně Ejter Kvďlsbriseit 
(1890). 

Tavčar Ivan, advokát v Lublani, velmi 
plodný spis. slovinský, vynikající politik a 
vůdce »Národni strany svobodomy8lné« na 
Slovinsku (* 1851 v Poljanach nad Škofji 
Lokou v Horní Krajině). Studoval ma gymna- 
siích v Lublani a v Novém Méstěi práva pak 
ve Vídni. Když r. 1884 otevřel svou advo- 
kátní kancelář, dal svým slovinským úřado- 
váním podnět a vzor státním a j. úřadům,, 
že a jak mají slovinského jazyka užívati ve 
svém úřadováni. Od r. 1889 je zemským po- 
slancem v Krajině a od r. 1899 poslancem 
na říšské radě. Jako právník získal si záhy 
velikou zásluhu na poli právnickém tím, že 
vydal r. 1883 a 1888 populárně sepsaný 5/<k 
venski pravnik » Družbou sv. Mohora« v Ce- 
lovci, a poněvadž tato >Družba« mábizmálai 



Tavda — Tavernikus. 



131 



80.000 člend, doSlo toto dilo velikého roz- 
šiřeni po celém Slovinsku. Když r. 1884 
dr. Jak. Missia stal se biskupem v Lublani, 
nastala jeho mocným jak soukromým, tak 
i úřadnim působením veliká změna v Krajině 
a odtud i po celém Slovinsku v neprospěch 
národního iivota. Zejména svými pastýřskými 
listy prohlásil, že >kultus národnosti jest 
kultus pohanství*, že >biskup je na své místo 
dosazen jen sv. Duchem «, a proto také, co 
se z jeho rozkazu hlásá s kazatelny, že >se 
má přísně věřiti a zachovávati, poněvadž to 
pochází jenom a jediné od samého sv. Du- 
cha*. Tím se také stalo, že duchovenstvo 
používalo potom kazatelen též pro politiku 
vůbec, zvláitě pak při volbách jak obecních, 
tak i do sněmu velmi účinně pro svůj pro- 
spěch. Poněvadž tehdᎠv Krajině povinné 
obecné školy na venkově teprve se zřizovaly, 
bylo následkem toho v dospělém lidstvu 
ještě velmi mnoho analfabetů, tak že prostý 
rolník a řemeslník věděli z politiky jenom 
to, co s kazatelny slyáeli. Tím povstal mezi 
národně uvědomělým občanstvem zvláště 
měst se strany jedné a mezi ostatním lidem 
se strany druhé veliký rozruch, tak že bylo 
vzdělancům třeba utvořiti stranu, která by 
pořádek do národbé-politického života v Kra- 
jině a pokud možná i po celém Slovinsku 
uvedla. To se také podařilo T-ovi utvořením 
»Národni strany svobodomyslné*, v jejímž 
čele posud stoji a zdatně působí. R. 1881—83 
byl T. hlavním spolupracovníkem časopisu 
•Slovenski Právník*, jsa jeho spoluredakto- 
rem, a nyní je odpovědným redaktorem >Slo- 
venského Národa*, do něhož záhy přispíval 
mnohými články právnicko-politickými. Na 
poli belletristickém T. velmi vyniká mnohými 
plody rozmanitého rázu, jež v různých časo- 
pisech řnejprve v >Zoře*, nejhojněji však 
v >LjubIjanském Zvonu*, pak ve >Slovanu«, 
v Jurčiéově »Slov. Knjižnici* a v »Letopisu 
Slov. Matice*) uveřejnil a z nichž některé 
též o sobě vyšly. Jsou to zejména: rázu 
humoristického obrazy z jeho domáciho kraje 
8 říznými vtipy: Posavčeva čreinja; Sarevčeva 
sliva; KobUjekar\ Tr{ačan\ Moj sin\ Kako se 
mi ^enimo; Kočarjev gospod] Holekova Netiká; 
rázu romantického: Gospa Amalija; Gospod 
dril; Ivan Slavelj; Soror Pia; Tat\ V Kar 
lovců \ Valovi iivljtnja; In vendar\ Otok in 
Struga; rázu historického: Kuiovci\ Tibenus 
Panrtonicus; Bojmir; Vita vitae meae\ Jane^ 
Solnce; rázu filosofického a tendenčního: 
Mrtva srca\ 4000) V Žali a j. Jakožto zna- 
menitý řečník měl T. při oslavách vynikají- 
cích mužů slovinských a při jiných slavno- 
stech nadšené řečí, jež skoro všecky otištěny 
by'v Vrt >Siovenském Národe*. Lo. 

Tavda, splavná a rybná řeka v Sibiři 
v gub. tobolské, vlévající se s levé strany 
do ř. Tobolu. Oba její prameny (Lozva 
i Sosva) sbírají vody na vých. svazích Uralu. 
T. při šířce a! 200 m a značné hloubce do- 
sahuje délky skoro 700 km. Břehy řeky jsou 
dosti zalidněny. Pp. 

Tavema viz Taberna. 



Tavemler [-njě] Jean Bapt, cestovatel 
franc. (♦ 1606 v Paříži — t 1689 v Moskvě). 
Již od mládí rád cestoval, navštívil Anglii, 
Nizozemsko a Německo, bojoval ve vojska 
císařském na Bílé Hoře (1620), byl potom 
přes 4 roky pážetem při dvoře palatina uher- 
ského a nějakou dobu u vévody Man to v- 
ského, načež vrátil se do Francie. Hned po- 
tom (1631) vydal se opět na cesty a prošel 
Švýcary, Německo, Čechy, Slezsko a Polsko, 
zašel až do Cařihradu, odtud pak do Persie. 
Na potomních cestách, jež vykonal v 1. 1638, 
1643, 1651, 1656 a 1663 do Asie, veda ob- 
chod drahými kameny, prošel Persii, Mon- 
golsko, větší Část Indie až k hranicím čín- 
ským, navštívil Celebes, Sumatru a holi. osady 
na Jávě. Ziskav obchodem značné jmění vrátU 
se do vlasti, r. 1669 povýšen do stavu Šlechtic- 
kého, koupil si ve Švýcafích panství a v Pa- 
říži dům, kde žil v přepychu po způsobe 
orientálních knížat. Tím však a zradou svého 
synovce, který mu velikou summu zprone- 
věřil, přišel o všecko a po zrušení ediktu 
Nanteského, jsa protestantem, musil opustiti 
Francii. R. 1684 byl v Berlině u kurfiršU 
braniborského, jemuž dával radu o zavedeni 
obchodu s Východem, r. 1688 byl v Kodani 
a r. 1689 v Moskvě, kdež umřel. Jeho dilo 
cestopisné Six voyages vydáno r. 1676, znova 
r. 1810 (7 sv.) a 1882 (zkrác). Srv. Charles 
Joret, Jean B. T. ďaprés des documents nou- 
veaux (1886). 

TaTemikas nejvyšší {tavernicorum re- 
galium magister ^ maď. tdrnokmester), kdysi 
v Uhrách jeden z nejv. zemských úředníků, 
tolik jako český podkomoří. Byl to pů- 
vodně nejvyšší finanční úředník, který spra- 
voval veškery král. klenoty a jiné cenné věci 
i finance (domény, regály, daně a vůbec 
všechny důchody). Prvé zprávy o něm po- 
cházejí z 1. pol. XII. stol., kdy se zval stří- 
davě supremus camerarius a magister taverni-^ 
corum. MělC pod sebou řadu nižších úřed- 
níků zv. t-ici. Z úředníka dvorského stal se 
úředníkem zemským, když byla jeho správa 
svěřena král. města. Nejv. t. byl nejv. soud- 
cem nad mésty a výběrčím i správcem daní 
plynoucích z měst. Ve XIV. stol. (za An- 
jouovců) úřad nejv. t-ka rozštěpil se ve dva. 
Nejv. t. zůstal soudcem král. svob. měst, a 
pro vlastní správu král. financí zřízen nový 
úředník, nejv. pokladník (summus thesau- 
rarius), který za Habsburků, když Ferdi- 
nand I. založil pro země uherské nejv. fin. 
úřad t. zv. uherskou komoru, pojmenován 
praesidentem komory {camerae praeses 
nebo praejectus). Soudnictví vykonával nejv. 
t. ještě ve XIV. stol. tak jako palatin a dv. 
sudi v král. kurii. Teprve v XV. stol. vznikl 
samostatný tavernikovský soud nad mésty 
{sedes tavernicalis) pod předsednictvím nejv. 
tka. Některá města vyňata byla ze soudní 
moci nejv. t-ka a podřízena soudu král. 
personála, pročež nazvána městy perso- 
nálskými. Nejv. t. býval členem král. místo- 
držitelstva a sedmipanské tabule (v. t.). 
Byl-li palatin nebo dv. sudí zaneprázdněn* 



132 



Tavidla — Tavrická gubernie. 



předsedal v magnátské sněmovně. Nyní jest 
tavernikát pouhým titulem. 

Tavidla (Flutsmittel) slují látky, jichž se 
užívá v keramice, hutnictví a slevačství jako 
přídavku jednak k snadnějšímu roztavení 
hmot nesnadno tavitelných, jednak ke tvo- 
ření glazur, polevů to při výrobě kovů a 
slitin, k vyčištění kovů od kysličníků a ji- 
ných znečišťujících příměsi a k utvořeni 
strusky, která roztopený kov pokrývá a před 
oxydací chrání. Mezi t. náležejí hlavně žíra- 
viny, žíravé zeminy a jiné látky povahy zá- 
sadité, poměrně snadno tavitelné, živcovité 
horniny, potaš, soda, borax, kazivec a j., 
v některých případech přidávající se při taveni 
sloučeniny povahy kyselé. Černé t-lo je 
směs 2—3 částí jemně rozemletého vinného 
kamene a 1 č. ledku, šedé t-lo je směs 
3 č. vinného kamene a 2 č. ledku, bílé t-lo 
je směs 1 č. vinného kamene a 1 č. ledku. šik. 

TftVikovloe, Dyjakovice {TajkowitO, 
ves na Moravě, hejtm. Mor. Krumlov, okr. 
Hrotovice, fara Běhařovice ; 63 d., 391 oby v. č. 
(1900), Itř. šk., pš. a 2 mlýny. Alod. statek 
(1192 ha půdy) se zámkem, dvorem, liho- 
varem, cihelnou, škrobárnou, pilou a mlý- 
nem drží Robert Goldschmiedt v Brusselu. 

Tavllali, ostrov, viz Kišm. 

Tftvlrft. příst, město v portu g. distriktu 
Faro v Algarve, při ústí řeky Asseca n. 
T., přes níz vede dlouhý most; má 12.178 
oby v., 2 koUegiátni kostely, kathedrálu pře- 
stavěnou z antické pevnůstky. Obyvatelstvo 
zabývá se vývozem výborného bílého vína, 
fíků, mandlí a melounů, lovem sardeli a tu- 
ňáků. Od širého moře jest odděleno písko- 
vým jesepem, za nějž se často ukrývaly por- 
tugalské lodi prchající před piráty. Bylo 
poslední maurskou državou v Portugalsku. 
R. 1645 mor zahubil 40.000 obyv. a země- 
třesení r. 1755 přispělo pak ještě více k po- 
klesnutí města. 

Tftvlstook [tev-J, město v angl. hrabství 
devonském, leží v kotlině mezi pahorky na 
lev. bř. řeky Tavy, na trati žel. dr. Plymouth- 
Exeter, má 4728 obyv., radnici z r. 1848, 
tržnici z r. 1863, zbytky benediktinského 
opatstvi, založ. r. 961. T. byl střediskem 
okrsku, v němž až do r. 1885 se dolovalo 
na cín, a posílal až do r. 1867 dva, potom 
až do r. 1885 jednoho člena do parlamentu. 
V T-u narodili se básník William Browne 
a Fr. Drake, jimž zde postaveny pomníky. 

TaTlimi, nejkrásnější a nejúrodnější z Fi- 
džijských ostrovů, hornatý, má 560 km\ na 
záp. břehu místo Vuna. 

Tftvolara nebolsola Terranova, skal- 
natý ostrůvek v Buccinarském souostroví na 
sev. pobřeží Sardinie, náležející k ital. prov. 
Sassari; je 7 km dl. a není obydlen. Na něm 
žijí divoké kozy. 

Tftvolnik, bot., viz Spiraea. 

Tftvrloká gubernie (Taurie) rozkládá 
se jednak na pevnině, jednak zaujímá polo- 
ostrov Krym. Měří 63.447 /rm'. Na sz. hra- 
ničí s gub. chersonskou, na sv. s jekatěrino- 
slavskou, ostatek hranici s mořem. Celá 



část pevnozemská a větší severní čásf Krymu 
jest rovinatá, v jižní části Krymu jsou 
hory (homatina zaujímá asi Via c^^^ gu- 
bernie). Hlavní pásmo tohoto horstva (Tav- 
rickým zvaného) rozkládá se od Balaklavy 
až skoro k Feodosiji a sluje Jajla; nejvyšší 
vrcholy jsou Roman-Koš (1570 m) a Catyr- 
dag (1564 m). Geologicky největší čásf gu- 
bernie náleží k útvaru třetihornímu, nejzá- 
padnější části k alluviu. Tavrické hory vy- 
kazují vrstvy soustavy křídové a jurské. 
Půda jest černozem. Na západě pevnozemské 
části veliké plochy pokrývá sypký písek 
(asi 150.000 děsjatin), jenž někdy zanáší 
i kraje kultivované. Na jižním pobřeží Sivaše 
a na mnohých;imistech jiných jsou četné 
slatiny. Moře Azovské i Černé tvoří mnohé 
zálivy a limány. Sivaš čili Gniloje more 
(Shnilé moře) odděluje od Azovského moře 
kosa Arabatská 115 km dlouhá. Četné kosy 
i jinde. Jezer jest mnoho; jsou jednak slaná 
(okolo 300: Geničeské, Čokracké, Tobečic- 
ké, Čongarské a j.), jednak sladko vodní. 
Rek jest málo ; horské řeky kromě toho v létě 
vysýchají. K oblasti Černého moře náleží: 
Dnepr, Bulganak, Alma, Černá říčka, k ob- 
lasti Azovského Berda, Moločnaja, Salgir. 
Podnebí na severu je nepoměrně chlad- 
nější (mrazy i —27°) než na jihu. Nejpříjem- 
nější je na IV. poloostrova Krymu mezi Jajlou 
a mořem (ruská Riviéra). V Orlově prům. 
teplota roční 8*6^, v Kerči ll^**, v Simfero- 
poli 10- 1^ v Sevastopoli 12-2**, v Jaltě 13-4*». 
Srážky vodní rovněž nestejné. V severní 
části Krymu i jen 200, v Jaltě 508 mm. Obyva- 
telstva jest 1,443.566 duší. Nejřidčeji obyd-. 
leny jsou krymské stepi: na 100 mužů při- 
paclá 90 žen. Nejistá data o národnosti vy- 
kazují 70-8% Velkorusů, 12*2 Tatarů, 6*8 
Němců, 4*4 židů, 3 5 Bulharů, ostatek jsou 
rozmanití národové jiní, mezi nimi i něco 
Čechů. V pevninských Újezdech převládají 
Rusové, na Krymu Tataři. Německé kolonie 
jsou hlavně v poříčí Moločné. Podle nábo- 
ženství (data z r. 1897) čini pravoslavní 
73*797o» starověrci a p. 0*89, katolíci 2'—, 
evangelíci 4*81, muhammedáni 13*14, židé 
4•57•^. T. g. zajímavá je tím, že většina půdy, 
t. j. 91*5%, náleží soukromníkům, aerární 
a údělné půdy jest 5"7Vo> jiné 2-8Vo (? toho 
více než polovička je půda vaku f ní, t. j. 
náležející k muhammedánským mečetám nebo 
školám. Hlavním zaměstnáním všeho obyva- 
telstva jest zemědělství a chov dobytka; jen 
na jihu vystupuje v popředí vinařství (v po- 
slední době šíří se však i v pevninských 
Újezdech), sadařství a pěstování tabáku (jež 
však nyní spíše upadá). Kdežto dříve valná 
čásf gubernie byla nekonečnou stepí (na 
pevnině slula stepi Nogajskou), na níž pásly 
se jen ovce, dnes veliká čásf stepi jest zo- 
rána (636%, z čehož více než polovička se 
osévá). Z obilnin pěstuje se hlavně pšenice 
35,729.000 pudů), žito (9,476.000 p.), ječmen 
(22,591.000 p.), oves (2,866.000 p.), kukuřice 
(1,253.000 p.), proso (1,065.000 p.), brambory 
(3,526.000 p.). Lesy jsou jen v jižní hornaté 



Tavričeská gubernie — Taxa. 



133 



části (zaujimaji 261.477 děsjatin pAdv). Roz- 
voj zemédčlstvi zmenšil chov dobytka, jme- 
novitě ovci (2,136.050), skotu (406.210), koni 
(363.868), prasat (173.740). Z jezer solných a 
Šivaše dobývá se mnoho soli (12'6 milí. pudů). | 
Průmysl neveliký. Továren a závodů je 741 
(r. 1897), zaměstnávaly asi 7000 dělníkův a | 
vyrobily zboží za 6,610.000 rub. Nejvíce bylo 
mlýnů (ročni výroba za 1*6 milí. rub.), to- 
váren na tabák (výroba 1'17 milí. rub.), slé- 
váren, mydláren a svičkáren, vinopalen a 
cihelen. Obchod vnitřní soustřeďuje se na 
výročních trzích. Vyváíí se hlavně obili. 
Z lodi do přístavů t-ícé g. přijíždějících nej- 
více bylo anglických (ruských 10 Vo všech). 
Spojovací prostředky: Moře Černé volné 
jest pro plavbu celý rok, Azovské větší Část 
roku. Hlavní přístavy Feodosije, Jevpatorije, 
Berďansk, GeniČesk, Sevastopol a Kerč. 
Z řek splavn;^ jest Dněpr; na něm 10 pří- 
stavů. Železnic jest 699 verst, říšských silnic 
758, ostatních asi 6000 verst. Škol v ťké 
g-ii jest (i s muhammedánskými) 984; z toho ' 
selských 793, středních 37 (4 muž. a 7 žen- 
ských gymnasií, 2 muž. a 4 žen. progymnasia, 
4 reálky, 2 učitelské ústavy, duchovní semi- 
nář atd.). Žactva 30.882. Znalost čteni a 
psaní málo rozšířena (16'67o)* Nejvíce mezi 
kolonisty (42-57o) a Tatary (16— 27%). Ne- 
mocnic je 75, lékáren 67. Jižní břeh Krymu 
jest důležit klimatickými léčebními stani- 
cemi (mořské lázně, horský vzduch, hrozny). 
Také v Jevpatoriji jsou mořské koupele a 
v Sakách bahenni lázně. Gubernské zemstvo 
vydává ročně 640.992 rub., újezdni zemstva 
2,085.809 rub. Újezdů jest osm. Na pevnině 
tři: berďanský, melitopolský a dněprovský; 
na Krymu pět: perekopský, jevpatorijský, 
simferopolský, feodosijský a jaltský. Hlavním 
městem gubernie jest Simferopol. Pp. 

Tavrioeská gubernia viz Tavrická 
gubernie. 

TavroVy ruská osada při stoku Voroněže 
s Donem v Újezdě i gub. voroněžské se 4800 
obyv. Jedno z nejstarších sídel ruských 
v tomto kraji, Petr Veliký zřídil tu loděnici, 
jež zrušena r. 1742. Stopy činnosti Petrovy 
xničil požár z r. 1744. Pp, 

Taxa (z řec. Tc^gt^, určeni, zjištění) značí 
nejobyčejněji úředně regulovanou 
úplatu, zač jisté zboží smí se prodávati 
neb určitá práce konati. Ve smyslu tom 
shledáváme se s hornými t-mi zejména v do- 
bách, kdy stát daleicosáhleji než dnes za- 
zahoval do soukromých disposičních práv 
jednotlivcových, tak nad jiné ve středověku. 
V době nynější jsou případy takových tax 
řidšími (taxy advokátní, notářské, lékárnické, 
povoznické). V jiném smyslu užívá se slova 
t. k označeni dávek nucených, jež určité 
osoby ve prospěch jisté korporace veřejné 
(státu, země, obce) u příležitosti určitých 
úkonů rázu veřejnoprávního ve prospěch 
jejích předsevzatých, podle imperativních 
předpisů zákonných platiti musí. V těchto 
případech mluví se o taxách právních, 
jež možno děliti ve dvě skupiny: do prvé 



náležejí taxy, jež platí se u příležitosti, kde 
určité osoby vyžadují jisté činnosti orgánů 
veřejných a jako částečnou úhradu za nsudad 
činností tou způsobený platí zvláštní dávku. 
T. má zde povahu úplaty za výkon. Dávky 
tyto možno systematicky řaditi mezi po- 
platky (v. t.) ve smyslu vědy finanční. 

Druhou kategorií tax právních tvoří taxy 
placené u příležitosti propůjčení zvláštních 
oprávněni, např.: uděleni titulů, šlechtictvi, 
různých privilegií a p. Taxy tyto, b^f i starší 
doktrína odůvodňovala je se stanoviska prin- 
cipu poplatkového, nelze pokládati za po- 
platky ve smyslu věd v finanční, nýbrž mají 
povahu dani ve vl. tóno slova smyslu. 

Taxy právní obou výše uvedených kate- 
gorii sahají původem svým iiž do dob pra- 
dávných. Zjevy obdobné taxám jako úplatám 
za zvláštní úřední úkon shledáváme již v sta- 
rém právu germánském {Jredus^ Gewette\ 
ony rozšířily se v pozdějších dobách ne- 
obyčejně a plynuly jednak do pokladen ze- 
měpanských, jednak juridicentům soukro- 
mém, ano i jednotlivým úředníkům. Pro tyto 
užíváno též názvu sportle (viz Sportu le). 
Taxy za zvláštní oprávnění původ svůj mají 
nepochybně v právu lenním a vytvořily se 
z Čestných darů, jež lenním pánům u pří- 
ležitostí udílení různých oprávnění od vasallů 
byly dávány tak, že na místo těchto od pří- 
padu k případu určovaných darů nastoupily 
platy v určité výši, jež později zvláštními 
předpisy upravovány a rozšířeny na případy, 
kde udílena různá oprávněni od zeměpánů 
jejich poddaným. 

VRakousku shledáváme se s oběma útvary 
tax právních velmi záhy a postupem času vy- 
tvořeno jich množství nepřehledné. Tříditi 
je systematicky jest téměř nemožno; jen ně- 
která rozdělení, jež však z části vzájemně 
se křižují, možno uvésti. Mimo rozdělení jich 
na taxy za určité výkony a taxy za 
určitá oprávnění výše uvedené možno 
je děliti: na taxy zeměpanské a taxy 
soukromé, podle toho, plynuly- li do po- 
kladny zeměpanské neb soukromým juridi- 
centům, případně i jednotlivým úředníkům; 
taxy zeměpanské tříditi možno dále podle 
úřadu vyměřujícího mu taxy dvorské a 
taxy zemské. Další rozděleni podle druhu 
činnosti, jež t. podléhala, možno děliti na 
taxy vrchnostenské a taxy soudní, 
kteréž dělí se na taxy v záležitostech spor- 
ných, nesporných a taxy knihovní (při 
deskách zemských, knihách pozemkových a 
městských). 

Co se týče historického vývoje tax, ma- 
jících povahu úplat za určité úkony veřejno- 
právní, srv. ČI. Poplatkjr, str. 228—229. 

Nejdůležitější z tax majících povahu úplat 
za konání úřadů veřejných byly taxy 
soudní, k nimž náležely, jak zmíněno, taxy 
v záležitostech sporných, taxy v záležitostech 
nesporných a taxy knihovní. Za Josefa II. 
dostalo se taxám v záležitostech sporných 
a nesporných nové, jednotné, důležité úpravy 
dvěma zákony: pat. z 1. list. 1781 (Sb. z. a^ 



134 



Taxa. 



č. 28) pro záležitosti sporné a pat. z 13. záři 
1787 (Sb. z. 8. č. 717) pro záležitosti ne- 
sporné. Taxám těm podléhaly téměř veškery 
soudní akty a expedice a výŠe jich řídily se 
zpravidla v záležitostech sporných podle ve- 
likosti místa, kde péče právní byla vykoná- 
vána, tak že za soudní akty ve větších mě- 
stech platila se t. vyšší, při taxách v záleži- 
tostech nesporných podle výše jmění, pří- 
padné podle výše příjmů. Výnos jich byl 
poměrně nízký, tak činil r. 1826 kolem 
500.000 zl. v celé říši. Příčina spočívala hlavně 
v tom, že taxy byly kreditovány, t. j. žádná 
expedice nesměla býti zadržena pro neza- 
placenou taxu, což vedlo k tomu, že bez 
zvláštního vyzvání a exekuce neplaceny. 

Taxy za udělení zvláštních oprávnění (ti- 
tulů ' šlechtictví, řádů, hodnosti, privilegii), 
zvané též taxy politické a komorní, ply- 
nuly povždy do pokladny komory zemé- 
panské. I pro ně vydávány zvláštní řády, 
z nichž nejdůležitějším před poslední jich 
nyní platnou úpravou byl dvorní řád taxovní 
{fíojtaxordnung) z r. 1785 a zemský řád ta- 
xovní z r. 1786 (Lándertaxordnung), Před- 
pisy řádů těchto nebyly veřejně vyhlášeny, 
následkem čehož strany, jimž taxy byly vy- 
měřovány, poukázány byly na libovůli úřadů 
vyměřujících. Povahu taxy za zvláštních 
oprávněni měla i ar r ha služební, jež původ 
svůj vzala r. 1713 a jejíž výnos plynouti měl 
zprvu >pro dote« vídeňského ústavu bankov- 
ního {StadťBanco- Institutům), arrhu platiti 
měli úřednici a sluhové dvorští při úřadech 
jak civilních, tak vojenských a při úřadech 
na těchto závislých, již byli pod přísahou a 
požívali »ex aerario* služné >adjutum€ neb 
výslužné nejméně 500 zl. ročně. Pozdější 
úprava stala se r. 1775, 1792 a zrušena 
r. 1820. 

Četné vady předpisů taxovních vedly k to- 
mu, že již od r. 1818 pomýšleno na reformu 
tax. Obtíže této reformy nejlépe lze si před- 
staviti, uvážime-li, že nepřetržitě tr5:ala až 
do r. 1840, kdy teprve nastala nová úprava 
řádem kolkovním a taxovnim ze dne 
27. led. 1840 (podrobnosti reformy srv.Funk, 
Poplatek z převodů majetkových na případ 
smrti). Zákon tento upravil pouze taxy, po- 
kud příslušely úřadům zeměpanským. 
Ony taxy, jež plynuly juridicentům soukro- 
mým, zůstaly i nadále v platnosti a teprve 
sestátnění veškeré justice a správy v polo- 
vici XIX. stol. odstranilo tyto taxy sou- 
kromé. Zákon kolkovní a taxovní dělí se 
ve dva díly: prvý díl zákona: zákon kol- 
kovní, upravuje dávky kolkem vybírané, mezi 
něž pojaty dřívější taxy za zvláštní výkony 
úřadů zeměpanských, díl druhý: zákon ta- 
xovní upravil jednotně taxy za zvláštní opráv- 
nění a pouze jedinou taxu, mající povahu 
úplaty za zvláštní úřední výkon : taxu depo- 
sitní. Prvý díl zákona kolkovního a taxov- 
ního byl zrušen zákonem poplatkovým 
z 9. ún. 1850 č. 50 ř. z., naproti tomu zůstal 
druhý díl *zákon taxovní* (§ 133 - 240 zák. 
kolk. a tax.) nadále v platnosti až do doby 



dnešní a tvoří hlavni pramen nyní platných 
tax. Mimo taxy v zákoně taxovnim uvedené 
shledáváme se jen porůznu se zvláštními 
t-mi, jež po vydání zákona taxovního byly 
ponechány (srv. níže t loterní) případně 
nové byly zavedeny neb upraveny. 

Nyní platný stav zákonodárství taxovního 
jeví se takto: 

A. Předmětem tax podle řádu taxovního 
z 27. led. 1840 (§ 133—240) jsou: 1. země- 
panská propůjčováni milostí, 2. propůjčováni 
služeb, 3. obsazování duchovních benefícií, 
] 4. propůjčování privilegií, 5. uděleni různých 
oprávněni, 7. uschováni u soudu uložených 
statků. Mimo taxu za obsazováni duchovních 
beneficií, jež nyní zrušena (zák. z 13. pros. 
1862 č. 89 ř. z.) a nahrazena poplatkem 
v s. p. 40 popi. zákona zmíněným, a některé 
nyní zrušené taxy za zeměpanské propůjčo- 
vání milosti (za některé úřady čestné a t. 
inkolátní a indigenátní) zůstaly ostatní taxy 
v platnosti, z Čáiti však nově upraveny. Tak 
t. depositní cis. patentem z 26. led. 1853 
č. 18 ř. z. a poplatky za uděleni privilegii 
zákonem patentním z 11. led. 1897 c. 30 ř. z. 

1. K taxám za zeměpanské udíleni milosti 
nyní platným náležejí: 1. taxy šlechtické, 
t. j. taxy za povýšeni do stavu šlechtického, 
za obnoveni diplomů šlechtických, za pro- 
půjčení predikátů a udělení neb obnoveni 
znaků. Ža .povýšení do stavu Šlechtického 
platí se podle různosti stupně různá t (za 
povýšeni do stavu knížecího 25.200 K, hra- 
běciho 12.600 K, stavu svobodných pánů 
6300 K, rytířského 3150 K a za jednoduché 
šlechtictvi 2100 K; ženy platí pouze polovici 
těchto tax). Za obnovení diplomu šlechtic- 
kého platí se pátý díl a za propůjčeni prae- 
dikátu desátý díl taxy za povýšeni do stavu 
šlechtického. Pokud se týče znaků, prohlá- 
šeny za poplatné: spojeni znaků {unio armo^ 
rum)y zlepšení znaku {melioratio armorum, 
t. činí desátý díl taxy, odpovídající šlech- 
tictvi žadatelovu) a vyhotoveni listiny o znaku 
potud, pokud děje se ve prospěch korporace 
neb osoby k vedeni znaku neoprávněné (t. 
210 K). 

2. Taxy řádové platí se podle předpisů 
příslušných statut řádových, z nichž některé 
však výslovně od placeni tax osvobozují. 
(Tak řád Františka Josefa. Některé řády vo- 
jenské a civilní osvobozeny nejv. rozh. 
z 1. dub. 1901, zejm. vojenské kříže a me- 
daille záslužné a záslužné kříže a medaili^ 
civilní, řád hvězdového kříže a řád Alžbětin.) 

3. Taxy za udílení hodností, k nimž ná- 
leží hodnost tajného rady (t. 12.600 K) a ko- 
mořího (t. 2100 K). 

I 4. Taxy za uděleni čestných úřadů, 
z nichž dosud stojí v platnosti taxy za udí- 
lení jistých úřadů dvorských (na př. Číšníka, 

' truksasa). 

5. Taxy za udělení neb potvrzeni 
čestných titulů, tak titulu rady dvorního 
(i 1260 K) neb jakéhokoliv titulu rady, na 
př. stavebního, zdravotního, lesního, komerč- 
ního, školního (t. 315 K). 



Taxa. 



135 



II. Taxám za propůjčeni služeb, jei 
▼yvinaly se ze starái dávky obdobné arrhy, 
podléhs^i jen deíinitivni jmenováni na místa 
služebnu s nimiž jest spojen požitek ze jmění 
státniho neb jemu na roven postaveného 
fondu veřejného. Obnos 600 K jest od daně 
sproátěn. Ze zbytku systemisovaného platu 
platí se při prvém jmenováni t. činící tře- 
tinu platu, při nabyti nového platu vyššího 
třetinu rozdílu mezi platem dřívějším a ny- 
nějším. Taxe té podléhá i propůjčeni služeb 
vojenských (důstojnici), obnos osvobozený 
čini však zde 1200 K (nejv. rozh. z 23. Čaa 
1878). Od taxy jsou osvobozeni úředníci 
kabinetní kanceláře, ministeria zahraničních 
záležitosti (dv. d. z 12. říj. 1840 č. 6592) a 
ad juta konceptnich praktikantů (dv. dekr. 
z 27. ún. 1844 č. 6650). T. vvbírá se měsíční 
srážkou z příjmu oprávněného ve 12 lhůtách 
(§ 223). Zvláštní předpisy platí pro případy, 
kde poživatel platu zemřel, přešel do vý- 
služby neb byl propuštěn před tím, než celá 
srážka mohla býti vykonána, pak § 186 násl. 

III. Taxy za uděleni privilegii. Sem 
náležejí: 1. taxy za patenty na nové vy- 
nálezy v oboru průmyslovém, jež nově 
upraveny posléze zák. o ochraně vynálezů 
(patentním zákonem) z 11. led. 1897 Č. 30 
ř. z. a vyhláškou min. obchodu a financi ze 
dne 21. záři 1901 č. 158 ř. z. Podle předpisů 
těchto platí se nyní zvláštní poplatek 
ohlašovací 30 K zároveň s ohláškou pa- 
tentu a mimo to podle doby, na kterou žádá 
se za ochranu vynálezu, poplatek roční, 
tím větší, čím delší jest doba ochrany (pro: 
1 rok 40 K, 2 roky 60 K, 3 r. 60 K, 4 r. 
80 K, 5 r. 100 K, 6 r. 120 K, 7 r. 160 K, 
8 r. 200 K, 9 r. 240 K, 10 r. 280 K, 11 r. 
360 K, 12 r. 440 K, 13 r. 620 K, 14 r. 600 K, 
16 r. 680 K). Poplatky tyto platiti se mohou 
ročně neb pro celou dobu ochrany najednou. 
Za patenty dodatečně dlužno platiti mimo 
poplatek ohlašovací pro celou dobu plat- 
nosti roční poplatek jen jednou v obnosu 
50 K. Osobám chudým a dělníkům na mzdu 
pracovní omezeným mohou býti poplatky 
posečkány, případně — když patent počát- 
kem drahého roku zanikne — prominuty. 

2. T. za udělení privilegií (nyní kon- 
cessí výn. ze 4. květ. 1849 č. 238 ř. z.) k po- 
řádám trhů výročních a týdenních. 
T. čini 63 K a dlužno ji tolikráte složiti, 
kolik je trhů výročních v roce, nek týden- 
ních trhů v týdnu. 

3. Taxu za udělení privilegia (nyni 
koncesse) ke zřízení akciové společ- 
nosti k výhradnímu provozováni ob- 
chodu výdělečného dlužno platiti, pokud 
není předmětem obchodu nový vynález 
v oboru průmyslu a tedy nebvla zaplacena 
t. sub 2. zmíněná; čini 31 K 60 h za každý 
rok koncesse. 

IV. Taxy za různá oprávnění. Mimo 
taxu za připuštění k advokacii nyni zrušenou 
a nahrazenou dávkou v obnosu 20 K, jež 
platí se kolky při zápisu do listiny advokátní, 
a mimo taxu za připuštěni za oprávněného 



veřejného agenta, jež přešlo z užívání, náleží 
sem r taxy za připuštění k notářství (52 K 
50 h), taxy za připuštěni za sensála ^210 K, 
105 K a 50 K), poplatek za zanesení zástupce 
patentního do příslušného rejstříku (200 K) 
a za zkoušku z práva patentniho (40 K) 
(zák. patentní z 11. led. 1897 č. 30 ř. z.) a 
taxy za povoleni ke zřízení, proměnění neb 
rozšířeni rodinných íideikommissů (§ 212 a si. 
zák. tax.). 

V. Taxy za uschováváni statků u úřa- 
dů depos. upraveny nyní cis. pat. z 26. led. 
1853 č. 18 ř. z. a cis. nař. z 12. srp. 1858 
č. 151 ř. z. a platí se z předmětů, jež na zá- 
kladě soudního příkazu u úřadů neb pokla- 
den k tomu určených se uschovávají. Po- 
platek řídi se buď cenou předmětu a dobou 
uschování (při zlatě, špercích a papírech, jež 
jsou předmětem oběhu), neb jen dobou 
při předmětech jiných (srv. o bližším cit. 
cis. aař. z 12. srp. 1858 č. 151 ř. z.). 

B. Mimo taxy v řádě taxovnim uvedené 
jsou ještě některé jiné taxy, upravené zá- 
kony a předpisy speciálními. Mimo různé 
taxy povahy poplatků, tak taxy zkušební, 
taxy archivní (pat. z 11. led. 1810\ taxy ma- 
gistrátní (tak v Terstu podle zák. z 3. srp. 
1892 č. 23ř. z.) náležejí sem za různá opráv- 
nění tyto taxy: tax^ horní, jež vyvinuly se 
historicky z dřívěišího regálu horního, jako 
úplaty za oprávnění k dobýváni minerálií a 
za státní dozor nad doly. K nim náležejí: 
poplatky měrové, roční poplatky za pro- 
půjčení míry dolové (zák. z 23. květ. 1854 
č. 146 ř. z. § 215 si. čini 8 K podle nař. 
z 29. břez. 1866 č. 42 ř. z.) a poplatky ku- 
tací, roční poplatky za propůjčené právo 
ke kutání (8 K, § 3. zák. z 28. dub. 1862 
č. 28 ř. z. a nař. z 29. břez. 1866 č. 42 ř. z.). 
Do téže kategorie náleží dále t. 1 otěr ní 
(podle pat. z 13. břez. 1813 sb. zák. pol. sv. 40 
s. tr. 41 107o) z celého obnosu, jenž loterii 
má býti dosažen a taxy za udělení práv 
měšťanských a za dobrovolné přijetí do 
svazku domovského (§ 9 zák. z 3. pros. 1863 
č. 106 ř. z. a § 9. zák. z 5. pros. 1896 č. 222 
ř. z.). 

Výkony tax podle posledního officiálniho 
sděleni (>Mitteilungen des Finanzminist.* 
roč. IX. 1903) jeví se takto: 

rok 1901 rok 1903 

Taxy za země panské 

udělení milosti . . 12.672 K 13.349 K 
Taxy služební . . . 3,211.460 > 3,420.615 > 
Poplatky patentní a 

taxy za privilegia . 784.917 » 968.793 > 
Taxy za různá opráv- 
něni 5.169 » 4.624 » 

Taxy depositní . . 1,066.725 > 1,038.295 > 
Veškeré jiné taxy a 

túčtovatelnépřijmy 6.032 » 5.555 » 
Pokuty peněžité a po- 
řádkové .... 2.211 > 815 » 
Celkem tedy jeví se výnos tax r. 1901 ob- 
nosem 5,089.186 K, r. 1902 5,452.046 K. Na- 
proti tomu činily výdaje s ukládáním a vybírá.* 
ním spojené r. 1901: 12.399 K, r. 1902 8686 K, 



136 



Taxa (vojenská). 



Literatura. Funk, Poplatek z převodů 
na případ smrti dle zák, ze dne 9. února 1850 
č. 50 ř. z. a jeho dodatků se zřetelem k hi- 
storickému vývoji, I. díl (Praha, 1902); Kos- 
qrnski, Untersuchungen ttber ein System des 
ošterr. Gebůhrenrechtes (»Finan z- Archiv « 
XV.); v. Myrhách, Taxen (>Osterr. Staats- 
wSrterbuch, 1, vyd.) ; Widmer, Zur Geschichte 
des Stempel- u. GebUhrenwesens in Oesterr. 
(»Zft. f. Volksw., 1897); ze spisů starších 
zejm.: Kremer, ÉrOrterung des Stempel- u 
Taxgesetzes vom 27. Janner 1840 (Vídeň, 
1840). Funk, 

T. vojenská {Militdrtaxe), t. daň branná 
{Wehrsteuer), jest nucená dávka, již platiti 
jsou povinny osoby vojenské služby spro- 
štěné, případně určiti blizci příbuzní těchto 
osob. Dávka tato má povahu daně ve vl. sm. 
a odůvodňuje se různé. Nejobyčejněji jako 
aequivalent za břemena a hospodářské ztráty, 
jež osoby službou povinné trpí, a za před- 
nosti, jež osoby službou nepovinxé násled- 
kem osvobozeni od služby oproti osobám 
službou povinným mají. Tak stalo se zákonem 
z 13. čna 1880 č. 70 ř. z. (prov. naříz. výn. 
min. zem. obr. a min. ůn. z 20. bř. 1881 č. 26 
ř. z. a 15. bř. 1882 č. 44 ř. z.). Mimo tento 
zákon tvoří zákonný podklad nyní platných 
ustanoveni o taxe voj. či. III. zák. z 27. kv. 
1887 Č. 41 ř. z. o nárocích na zaopatřeni 
vdov a sirotků po důstojnících a mužstvu, 
rozšířený zák. z 3. dub 1891 č. 48 ř. z.; § 1. 
zák. bran. z r. 1889. Ku placeni taxy voj. 
povinny jsou především osoby k voj. službě 
povinné, jež nedostály povinnosti vojenské 
buď vůbec (tak ti, kdo vůbec odvedeni ne- 
byli) neb ne v plném rozsahu (na př. kdo 
před dokonáním povinnosti branné byl pro- 
puštěn pro neschopnost k službě, nezpůso- 
benou službou vojenskou). Povinnost ku pla- 
ceni vztahuje se v prvém případě na celou 
dobu povinnosti branné, ve druhém na ten 
počet let, po který služba nebyla vykonána 
(§ 1-2). 

Moderní badání shledává dávky podobné 
jii za římského krále Servia TuUia, kdy za- 
vedenou daní ze jmění mělo stíháno býti 
jmění osob k službě válečné nezpůsobilých. 
Výnos — aes hordearium — Sloužiti měl 
k úhradě potřeby na jízdu. I v dobách Kar- 
lovců nalézáme zvláštní dávkv, jež platiti 
měly osoby ke službě vojenské nezpůsobilé, 
a udržely se i později. Vytvořením vojenské 
ústavy feudální na místo vojska národního 
vymizely dávky tyto a teprve novověk při- 
nesl je opětně. Tak v XVI. stol. ve Francii 
taxe du ban et de Varriere ban, Srv. o podrob- 
nostech historického vývoje Fr. J. Neumann, 
Die Wehrsteuer ve »Finanz- Archive, IV. sv. 
V době dnešní mají dávky tyto Rakousko, 
Francie, Virtembersko (pode jménem Wehr- 
steuer)^ Bavorsko ( Wehrgeld)^ Švýcarsko (3/i- 
litárpflichtersati), Portugalsko, Rumunsko a 
Srbsko. 

V Rakousku vytčeno bylo § 65. zákona 
branného z 5. pros. 1868 č. 148 ř. z., že mají 
osoby, jež nemohly vzaty býti ke službě vo- 



jenské, zapraviti přiměřenou taxu voj. na 
opatřeni invalidů vojenských. Zpravidla má 
osoba službou vojenskou jinak povinná sama 
taxu platiti, mimo to vSak nastává i povin- 
nost k placeni taxy jejím rodičům, případné 
prarodičům a z voli tělům (adoptantům) ten- 
krát a na ten čas, pokud osoby taxou po- 
vinné nemají jmění a příjmu k své výživě 
dostatečného a pokud jim osobv uvedené 
poskytuji výhradně neb z větší časti výživu. 
Povinnost ascendentův a zvolitelů nastupuje 
v témž pořadí, ve kterém tito jsou povinni 
podle obč. zák. k poskytováni výživy dčtem» 
přip. vnukům. Povinnost ku placení zaniká: 
1. smrti povinného; 2. odchodem v poměr 
výše sub 1. a 2. zmíněný; 3. vystěhováním 
z jednoho obvodu mocnářství Rak.-Uh. do 
druhého. V případě tomto pomine však po- 
vinnost jen v tom obvodě státním, z něhoi 
se vystěhoval. 

T. voj. má 14 tříd: nejvySší 200 K ročně, 
nejnižší 2 K roč. Podle které třídy t zapra- 
vovati se má, ustanoví se každý rok podle 
jmění, výdělku a Čistého příjmu osoby po- 
vinné, jakož i podle předepsané ji povinnosti 
přímých daní, při čemž má býti pravidlem^ 
že vyšetří se desátá čásť roční povinnosti 
přímých dani a za základ vyměřeni vezme 
se sazba třídní, části této nejbližší, mimo- 
řádně může však povinnik se zřetelem na 
jmění, výdělek a čistý příjem vřazen býti 
také do některé třídy vyšší neb nižši. V pří- 
padě, Že běží o placeni taxy ascendenty, 
přip. zvoliteli, má desátá část roční povin- 
nosti daňové děliti se ještě počtem dětí, 
přip. vnuků, o které povinnik má povinnost 
se starati. Daň vyměřuje se ročně, vŠak 
osoby, jež domáhají se pasů na cestu do ci- 
ziny, musí zaplatiti taxu za veškera léta plat- 
nosti pasu napřed. Vyměřovati taxu přísluší 
v I. instanci zvláštní kommissi, záležející 
z představeného politického úřadu okresního 
jakožto předsedy a ze čtyř členů, z nichŽ dva 
volí předseda a dva výbory okresní, případně 
v městech se zvláštním statutem měst. rada. 
O odvolání, jež dlužno podati do 30 dnů po . 
doručení, rozhodne politický úřad zemský. 
Další odvoláni jest přípustné k ministeriu 
obrany zemské, však jen pro případ, že ne- 
jsou obě rozhodnutí instanci nižších sou- 
hlasná. Z užitku taxy vojenské, která jako 
každá jiná dávka uvádí se v ročním rozpočte 
státním, zřídí se nejprve zvláštní fond — vo- 
jenský fond taxovní, jejž spravuje mi- 
nistr financí. Do tohoto fondu dává se v ze- 
mích předlitavských z hlavni summy mezi 
oběma polovinami říše smluvené ročních 
dvou millionů zlatých částka roční podle 
poměru kontingentu rekrutního každé doby 
vycházející kromě úroků přibylých. Zbytek, 
který po srážce této roční částky z užitku 
taxy vojenské vyjde, pokládá se za obecný 
příjem státní a stát vezme na se povinnost 
podporovati nuzné rodiny osob mobilisova- 
ných. 

Nedostatky nynějšího zákona, zejména base, 
podle níž posud t. se vyměřuje (podle po- 



Taxace — Taxil. 



137 



mérů majetkových a výdélkových a čistého 
důchodu poplatníkova a podle předepsaných 
daní pfímých), byly příčinou, že r. 1903 vláda 
předloiila osnovu nového zákona o voj. taxe 
tč. 1920 příl. k sten. protok. sněm. poslán. 
XVIL zas.). Hlavní principy reformy jsou: 
1. ukládáni taxy podle výše dflchodů, vza- 
tých za základ při ukládání osobni daně 
z příjmů tak, ie t. stoupati má progressivně 
podle výše těchto dflchodův; 2. osvobození 
existenčního minima v částce 1200 K ; 3. ná- 
hrada posavadní náhradní taxy ascendentů 
taxou ascendentni {Ascendententaxe), jež 
nastupovati má nikoliv na místo, nýbrž 
vedle voj. taxy descendentů Čili t. zv. taxy 
za náhradu službv {Dienstersat\taxé), T. 
ascendentni říditi ma se výši příjmů ascen- 
dentových a činiti polovinu sazeb pro taxu 
za náhradu služeb stanovených. 

Literatura. Cohn,DieMilitársteuer (>Tttb. 
Zft. f. d. g. Staatsw.c, 1879); t., Die Wehr- 
steuer (>Volk8w. Aufsátze«, 1882); Lesigang, 
Das Wehrgeld oder die Ausgleichbelastung 
der nichtdienenden Wehrpňichtigen (>Iahr- 
bQcher f. Nat.-Oekon. u. Stat.«, 1879); Neu- 
mann, Die Wehrateuer (»Finanz-Archiv«, 
1887); Eheberg, Wehrsteuer (>Handw6rter- 
buch der Staatsw.c, VI. 1894, 2. vyd., VII. 
1901); Schmidt, Militártaxe (>Oesterr. Staats- 
w5rterbuch«, 1897); Dosmond, Le prorata 
dans rimp6t du sang (Pař., 1899); Satzen- 
hofer, Staatswehr (Vid., 1881); Thierl, Die 
Abgabe des Wehrdienstfreien (>Zft. f.Volksw., 
Soc. Pol. u. Verw.«, 1892). Funk. 

Taxaoo (zlat), odhad, cenění, oceňo- 
vání neb odhadováni slově výkon, kte- 
rým lze stanoviti přibližnou cenu, jakou má 
nějaká věc. Takový odhad děje se při vy- 
vlastňováni v polním a lesním hospodářství 
(určováni b o ni ty půdy, v. t.), při exekuč- 
ních prodejích (viz Odhad exekuční) atd. 

Taxaoeae, bot, viz Jehličnaté. 

Tftxametr viz Hodometr. 

Taziarohos zván u Řeků náčelník taxe, 
t j. velitel většího neb menšího oddílu vo- 
jenského. V Athénách sluli tak náčelníci de- 
síti tax (Tcf$eiff), v něž dělila se občanská pě- 
chota. Byli voleni ročně cheirotonii, po jed- 
nom z každé fyly. Podporovali stratégy v je- 
jich pracích vojenských, administrativních a 
soudnických, ve válce pak byli někdy přibí- 
ráni i do rady vojenské. Doma obstarávali 
pod vedením stratégů zejména mobilisování 
a rozřazování mužstva branného i byli též 
účastni při zdělávání seznamu občanů služ- 
bou vojenskou povinných. Srv. SchOmann, 
Gricch. AlterthQmer !• 469 a si. RN. 

Taxidefty zvláštní rod amerického jezevce. 
Má tělo zploštělé, drápy veliké, oči malé, 
barvu srsti černá vou, šedě a bíle prokveta- 
lou, na hlavě středem táhne se bílý pruh. 
Jezevec severoamerický (T. americana) noč- 
ním způsobem Života podobá se našemu, jest 
plachý, skrývá se v děrách po psounu pré- 
riovém, živi,se malými ssavci, hmyzem, vejci 
i medem. Útočí-li se naň, bráni se zuřivě 
Lov naň dříve v Sev. Americe pro zábavu 



se provozoval, dnes slouží jen koŽka a chlupy 
na štětce. Na horním Missouri a přítocích 
jeho bývá tak hojný, že nory jeho jezdcQm 
stávají se nebezpečnými. BŠe. 

Tazldermie (z řec. Tof^t^, úprava, a Ség^La, 
kůže) zove se uměni dáti kůži větších zvířat vy- 
cpáním tvar, jaký zvíře, z něhož kůže pochází, 
mělo za živa (zóoplastika). T. vedle v y c p á v á n i 
zahrnuje též uměl os t v konservováni ce- 
lých zvířat, ať v tekutinách, sušením, na- 
pínáním, skeletováním a v úpravě nižších 
zvířat Osoby t-ii vykonávající zovou se 
praeparátory neb konservátory. Jakož 
přírodopis nespokojuje se již pouhou starou 
systematikou, nýbrž obraci zřetel více k bio- 
logii, usnadněným cestováním a pozorová- 
ním zvířat v zooL. zahradách, vydatnou po- 
můckou momentní fotografíe, která zachycuje 
ve dne i v noci, v poušti i v pralese obraz 
Živých zvířat, — kladou se i na t-ii požadavky 
větši a větší. Vedle přesného obrazu jedinců 
t. hledí podati celé scény z rodinného života 
ssavců, líhnutí ptáka na hnízdě, vývoje hmyzu 
a pod. Nejstarší způsob t jest původu fran- 
couzského; dráty okončinami prostrčené spo- 
jovány v těle, jež koudelí, senem a pod. se 
docpávalo. Tvar zvířete jen náhodou se po- 
dařil; stará vyobrazení v knihách okazuji nej- 
lépe nedostatky tohoto zp&sobu, jsouce po- 
řízenv podle pouhých vycpanin zvířat. Zdo- 
konalená methoda zakládá se na tom, že 
podle staženého zvířete postaví se model, 
pevněji a přirozeněji pořízený, u větších celé 
lešení neb kostra ze železa a dřeva, kol nichž 
obtáčí se sláma a seno. Vzácnější lebka 
s chrupem, která má mnohdy vědeckou cenu 
větší nežli celé zvíře, odleje se v sádře; do- 
cpávání a modelování ostatní záleží na umě- 
losti praeparátorově. Druhdy užívá se i ra- 
šelin^ k vycpávání, která zamlouvá se leh- 
kosti a plastičností. Ku přesným anatomickým 
poměrům v řádném napodobení přihlíží zvlášť 
methoda Martinova (Praxis der Naturge- 
schichte u. Museologie, 1870); obrysy umě- 
lého těla před přetažením kozí vyrobeny 
jsou z lehké hlíny plastické, čímž se zamezí, 
aby kůže nesesýchala a formy ostře se za- 
chovaly. Pro t-ii není zvláštních škol, nic- 
méně vynikli u nás někteří mistři t., jako 
Špatný v Ohradě u Hluboké, Lokay a Kal- 
kus v Praze, u nichž vychována celá řada do- 
brých praeparátorů mladších. Bše. 

TaJdl Leo, vlastně Jogand-Pagés, žur- 
nalista franc. (♦ 1854), byl vychován v jesuit- 
ské koUeji, později (1872) psal do různých 
radikálních listův a to již pode jménem T., 
založil četné spolky svobodných myslitelů 
a konečně sám řídil časopis >AnticléricaU. 
R. 1881 vydal spis Les amours secrétes de Pie IX, 
\ Náhle však r. 1884, po vydání bully papežské 
; proti svobodným zednářům, T. prohlásil se 
I veřejně za hříšníka, vyprosil si od papež- 
I ského nuntia absoluci a počal tiskem vystu- 
I povati proti svobodným zednářům spisy jako: 
I Révélations complétes sur la francma^onnerie 
! ÍPař., 1886—86, 4 sv.); Le diable au XI Xe 
siécle (spolu vydavatel dr. Bataille pseud. Karl 



138 



Taxineae — Taxus. 



Hacks); Le diable et la révoluťton\ Adriano 
Lemmi^ chef iupréme des Franc^Maqons (spolu- 
yydavatel Margiotta) a j. Potom vstoupil ve 
spojeni 8 jakousi miss Diana Vaughan, 
nerá se vydávala za bývalou služebnici ďábla 
zvaného Bitru. V katolických kruzích až na 
některé výjimky tato odhaleni byla přijata 
velice příznivě, tak na př. na sjezde proti- 
zednářském v Tridentě (1896); miss Vaugha- 
nové dostalo se r. 1895 dokonce papežského 
požehnání. Tu však k velikému překvapeni 
T. 22. dub. 1897 svá odhalení prohlásil za 

f>odvod a mystifikaci. Viz o tom Gerber 
Gruber), Leo T-s Palladismus-Roman (Berl., 
1897, 3 d.); t, Aberglaube und Unglaube (t., 
1897); Rieks, Leo XlIL und der Satanskult 
(t., 1897); Schell, Der Katolicismus als Prin- 
cip des Fortschritts (Vircpurk, 1899). 

Tazineae, bot, viz Jehličnaté. 

Tazlnomle (z řec), t. j. systematika, sou- 
stava, zvi. soustava ústrojenců; viz Sou- 
stava rostlinná i živočišná. 

Tftzis, řec. (lat. repo$itió), slově vpraveni 
útroby, jež jest obsahem kýly ^v. t.), zpět 
do dutiny břišní. Starší lékaři hájili mínění, 
že třeba počínati si při tom usilovně a co 
možná dlouho. Nym' víme, že jest si při tom 
počínati šetrně a krátce. 

Ode dávna snažili se lékaři t. usnadniti 
(pijavkami na kýlu, projímadly, davidly atd., 
kterýchžto pomůcek nyní se iiž neužívá). Za 
to horké koupele neb obklady, klystéry ča- 
sem vydatně t. podporují. Aby se dosáhlo 
smrŠtěni tkaní napiatých a tím zmenšilo pře- 
krvení, zkoušeny i studené lázně, obklady 
a sprchy na kýlu, časem a úspěchem. Stejně 
mají působiti sprchy aetherem nebo potíráni 
kýly chomáčkem vaty s aetherem, nebo po- 
kapáváni kýly aetherem. Odpařující se kapalina 
ke změně skupenství potřebuje tepla, jež 
odnímá tkáni, která se tím ochlazuje, od- 
krevňuje (stažením cev z chladu) a t. se tak 
usnadňuje. 

T. není výkon lhostejný a smí ji prováděti 
jenom znalý lékař. B^la-li prováděna ne- 
opatrně, muže vak kýlni se protrhnouti, cévy 
podkožní pohmožditi (podlitiny atd. to do- 
kazuji), nastati zánět, hnisání tícaně vaku, ba 
až i zesnétivění obsahu, což jsou změny ne- 
jednou osudné. Může také se státi, že t. je 
zdánlivá; útroby byly vtlačeny do nějakého 
prostoru mimo vak kýl ni, nikoli však do du- 
tiny břišní zpět, což se prozrazuje tím, že 
příznaky uskřinutí kýly trvají dále. Je-li kýla 
8 kýlnim vakem srostlá, ovšem t. neprová- 
díme, leda že hledíme vpraviti část naposled 
vyhřezlou a ještě nepřirostlou. 

Zanícená kýla vyžaduje zvláštního ošetření; 
uskřinutá kýla nevpravitelná, t. j. taková, kde 
odbornými výkony nelze t. provésti, vyža- 
duje operace. Pnrk, 

Taxis (řec), šik bitevní, potom větší neb 
menší oddělení vojska. V Athénách zvala se 
t. čásf pěšího vojska (hoplitů či těžkooděnců), 
kterouž postaviti musila každá z desíti fyl. 
Na počátku války peloponnéské veškerenstvo 
hoplitů athénských činilo 13.000 mužů. Tím 



by připadalo na jednu taxi či fylu 1300 muŽů. 
Ale častěji byl počet ten menší, ježto jen 
čásf branného občanstva do zbraně byla vo- 
lána. Taxe dělily se v několik lochu, jimž 
v čele stáli lochagové. Srv. SchOmann, Griech. 
AlterthUmer !♦ 462. RN. 

Taads viz Thurn a Taxis. 

Tazodleae, bot., viz Jehličnaté. 

Tftzodinm (z taxus, tis) Rich., tisovec 
(něm. Sump/' n. Eibencypret$e\ rod rostlin 
jehličnatých z čel. Taxodineae, známý jako 
mohutný strom jehlic světle zelených, na 
krátkých rozhách dvouřade velmi sblížených 
a s t;^miž na podzim n. z jara v celku opa- 
dávajících. Květy jsou Idomé a šiSky, oje- 
dinělé na konci krátkých rozeh, neveliké, 
s mnohými šupinami střechovitými, excen- 
tricky štítovitými a po hořením kraji vroub- 
kovanými, které od vřetene posléze se od- 
dělují. Za každou jsou obyčejně 2 ostře 
3hraná semena. T. má pouze 2 druhy: T. 
distichum Rich. a T. mexicanum Carr. — T. 
dist,f t. dvojřadý (něm. Virginische SumpJ' 
expresse)^ obývá východní a jižní státy Sev. 
Ameriky, zvláště bažiny a břehy říční, do- 
sahuje až 40 m výšky a při zemi téměř 10 m 
v objemu. Dříví jeho, zv. bílé cedrové, 
jest husté, ohebné, lehké a zvláště pro vodní 
práce schopnější dubového, oplývajíc jako 
i ostatní Části pryskyřici a terpentinem. Proto 
užívá se listů, šišek i semen také v lékařství. 
Z kořenových bakulí upravují se včelíny. 
T. d, pěstuje se v četných odrůdách, na př. 
nanum, pendulum, pyramidale a v. j. i v Kvropě, 
kdež bylo valně rozšířeno jiŽ v době miocenní 
(T. ťř. miocenum Heer). T. mexicanum Carr., 
t. mexický (něm. mexikanische Sumpf- 
expresse), skládá tam v pohořích od 1600 
až 2300 m vysokých leckdes rozsáhlé lesy 
s jednotlivými kmeny prastarými, z nichž je- 
den z okolí hlavního města Oaxaky zvaný 
cypřiš Montezumova odhaduje se podle 
stáří na 6000 let. I tento druh jest v ně- 
kolika odrůdách v Evropě oblíbeným stro- 
mem sadovém. — U dendrologů uváděný 
čínský dr. T. heterophyllum Brogn. {Glypto- 
strohus Endl.) jest domněle kulturní formou 
od T, distichum Rich., od něhož k onomu 
pozorovány byly přechody. Děd, 

Tftzus, tis (něm. Eibe), rostl, rod čeledi 
tiso vitých {Taxaceae) vyznačuje se květy 
2domými; tyčinky mají 5-8 prašných pytlíčků; 
samicí květ skládá se z jediného vajíčka pří- 
mého, číškovitým obalem částečně uzavře- 
ného, pod nímž nacházejí se šupinovité li- 
steny. Z vajíčka po zúrodnění vzniká semeno, 
obalené bobulovitým míškem nahoře otevře- 
ným. Druhy T. jsou si značně podobny. 
U nás nejznámější jest T. haccata L., t. čer- 
vený, silný keř neb řidčeji strom, 6— 9 m 
vys., s rovnovážnými větvemi, porostlými ve 
2 řadách Čárkovitými, špičatými, na líci leskle 
tmavozelenými, vezpod mdle žlutavozelenými 
(na rozdíl od podobných listů jedle: bez 
2 bílých čar na rubu!;, jehlicovitými listy. 
Květy na úžlabních větévkách konečné. Míšek 
{arillus) semenný na konci 1. roku šCavnatý, 



Tay — Taylor. 



139 



šarlatově červený, podobný bobuli nahoře 
otevřené. T. zvolna roste a proto dosahuje 
často vysokého stáři, může býti až 2000 let 
starý. Dříve skládal celé lesy v Evropě stř. 
a již., Alžírsku, Malé Asii až po Himaláje a 
Poamufi. V Čechách zjištěny bývalé lesy 
tisové zvláště u Prahv (rokle za Davli) i mnohé 
zbytky na lesnatých úbočích v různých částech 
Čech i Moravy (za zdi hradu Pernštýna u Nov. 
Města přes 1000 let starý). Mimo to častěji 
sásí se nyní v sadech. Šedohnědá kůra od- 
lapnje se periodicky jako u platanu. Hu- 
stjini větvemi často zahradníci zakrývají 
prázdné zdi, a poněvadž dobře snese i oře- 
zání, používá se ho k děláni plotů, loubi a j. 
Za doby Ludvika XIV. v zahradách býval T. 
k rozmanitým ozdobným podobám přistřiho- 
ván. Také hojně pěstuje se jeho odrůda 
s listy žlutě pruhovanými (var, ýoliis aureis 
variegatis) jako okrasná rostlina. Červeně 
hnědé dřevo vyznamenává se těžkostí, tu- 
hosti a pevností a pro tyto vlastnosti vy- 
hledáváno jest od truhlářů, soustružnikův a 
fesbářů, zvláště ve Švýcarsku (zde nazývají 
je Eihol(j zhotovují z něho rozmanité, drobné 
předměty ozdobné: kamzíky, mvsUvce, vid- 
ličky, nože a pod. Dřevo tisové, napuštěné 
černou barvou, stěží rozezná se od ebeno- 
vého. Plody (zvláště jejich masitý obal), které 
dřivé pokládány byly za jedovaté, jsou ne- 
škodné. Mladé listnaté větve však, jež dříve 
bývaly ofiicinální (ýolia taxi\ obsahující 
ostrou, narkotickou součástku, jsou jedovaté 
a zvláště tak působí u dobytka, což bylo 
dokázáno dostatečně pokusy a zkušenostmi. 
Plutarch vypravuje, že kouř ze dřeva usmr- 
covai kočky; Strabo zase, že Gallové ostři 
u kopí svých otravovali šťávou tisovou. Po- 
dle Ďioskorida byly plody ptactvu jedovaté, 
podle jiných kořeny rybám. Řekové nazývali 
T. aiUla^, Nyní roste i. v Řecku jen skrovně 
v pohořích a nevysazuje se iako u nás v le- 
sích pro zdlouhavý vzrůst. Plinius a Diosko- 
rídés nazývají ho stromem smrti; kdo prý 
se zdrží delší dobu v jeho stínu, vydává se 
v nebezpečí života. Při slavnostech smuteč- 
ních používáno tisu v dávných dobách a 
staří básníci přesadili tento strom do tma- 
vých stínů podsvětí, fúrie. měly pochodně 
ze dřeva jeho. V Eleusině kněží věnčili se 
myrtou a větvemi tisu. T. canadensis {T. bac. 
par. minor) roste v Se v. Americe. Vm, 

Tay [té], největší skotská řeka v Perth- 
shiru pramenící se pode jménem Do chart 
blíže východní hran. Argyllshiru, protéká 
Loch T., 23 km dlouhý a 1—18 km široký. 
Teče pak směrem sv. tvoříc krásný vodopád 
a Monesu, načež obrací se k jv. a vstupuje 
do požehnaného Strathmore. Při svém ústí 
tvoří 39 km dl, Firth of T., který usnadňuje 
mořským lodím, že mohou v době přílivu 
doplouti až do Perthu. Hlavní přítoky jsou 
Tummel zesílený řekou Garry a Isla s pravá a 
Earn s leva. Přes ústí vede z Dundee 3214 m 
dlouhý most, zbudovaný na místě starého, jenž 
r. 1879 se sřítil. Široký je 18 3 m a pne se ve 
výši 23*5 m nad průměrným stavem vody. 



Tftygeté, podle řecké báje jedna z Pleiad, 
dcera Atlantova, po níž nazváno pohoří Tay- 

fretos v Lakónsku, věnovala prý Artemidě 
aň zlatorohou, již pak Héraklés pronásledo- 
val, aneb sama od bohyně v laň proměněna, 
když Zevovi porodila syna Lakedaimona. klk. 

Taygeton, nejvyšší pohoří v Lakónii. 

Taylor [térr]: 1) T. Brook, mathematik 
angl. (♦ 1686 v Edmontonu — f 1731 v Bi- 
fronsu). Vyniknuv záhy na kolleji cambridge- 
ské, stal se jedním z nejhorlivějších stou- 
penců Newtonových v příčině počtu diffe- 
renciálniho. R. 1712 stal se členem, r. 1714 
sekretářem Král. společnosti londýnské, v je- 
jíchž spisech uveřejnil : Treatise on the centre 
of oscillation (1708). Později vydal New prin- 
ciples oj linear perspectťve (17 19). Hlavni jeho 
dilo jest: Methodut incrementorum directa et 
inversa (1716), jehož první část obsahuje 
theorii »inkrementů«, t. j. přírůstků veličin 
proměnných, druhá pak jedná o užití této 
nauky k řešení některých úloh mathematické 
fysiky. Ve spise tomto vyvozena téŽ důležitá 
poučka T-ova (v. t.). Methoda T-ova namí- 
řena byla proti Leibnizovi a J. Bernoulliovi, 
z čehož vznikla polemika dosti ostrá, ale pro 
vědu cenná. Sd. 

2) T. John, klass. filolog angl. (♦ 1703 — 
1 1766). K. 1732 stal se bibliotékařem v Cam- 
bridgei, r. 1737 kanovníkem u sv. Pavla v Lon- 
dýne. Vynikl kritickými pracemi k řec. řeč- 
níkům. Vydal: Lysia (s lat. překladem; Lond., 
1739); Démosthenovu řeč proti Leptinovi (1741); 
Aischina, Deinarcha a Démosthena (1748, 1767). 

8) T. Thomas, klass. filolog angl. (* 1768 
v Londýně - f 1835 ve Walwortíiu). Stu- 
doval na universitě londýnské klass. jazyky, 
chemii a mathematiku a vstoupil pak jako 
pisař do jistého bankovního závodu, pak stal 
se příručím sekretáře společnosti pro zve- 
lebeni umění, průmyslu a obchodu. T. pře- 
ložil do angličiny spisy Aristotelovy, Plató- 
novy a mnohých Novoplatónovců ; náklad 
hradili vévoda Norfolský a jiní příznivci stu- 
dií klassických. Mimo to sepsal: Elements 
of a new method of reasoning in geometry 
(Londýn, 1780); On the Eleusinian and Bacchic 
mysteries (t., 1788); Dissertation on the philo- 
$ophx of Aristotle (t., 1812) a Theoretic arith- 
metic in three book$ (t., 1816). 

4) T, Zachary, dvanáctý president Spoj. 
Obcí sev.-amer. (♦ 1784 v Orange County 
[Virginia] — f 1850 ve Washingtonu). Vstoupil 
do vojska spojeneckého a účastnil se r. 1812 
bojů proti Indiánům ve Fort Harrison na 
řece Wabash. Postupoval až na plukovníka 
r. 1832 a bojoval proti ind. pohlaváru Black 
Hawkovi i r. 1836 proti Indiánům ve Floridě, 
jež porazil u Okeehobee 25. pros. 1837. 
V 1. 1838—40 měl vedeni ve Floridě jakožto 
brigádník, potom byl velitelem prvního vo- 
jenského departementu Louisiana, Mississippi 
a Alabama; r. 1845 velel okkapačni armádě 
v Texasu. Ve válce s Mexikem přešel r. 1846 
Rio Grande a dobyl v květnu Matamoros a. 
v záři Monterey. Odtud v listopadu pro ne* 
dostatek prostředků táhl zpět do Saltilla, a\^ 



140 



Taylor. 



v únoru r. 1847 dobyl se svými 6000 muži 
skvělého vítězství u Buena- Vista nad armá- 
dou 20.000 mužů, již velel Santa Anna. Pro 
tyto úspěchy nabyl veliké popularity, tak že 
byl 1. čna 1848 prohlášen od whigů za kan- 
didáta na presidentstvi republiky a 7. list. 
potom zvolen. Presidentstvi nastoupil 4. bř. 
1849, ale zemřel brzo potom 9. čce 1850. 
Vláda jeho vynikala vzácnou nestrannosti. 
Srv. Fry and Conrad, T. (Filad., 1848); Frost. 
T. (New York, 1848); Howard, General T. 
(t., 1892). 

6) T. Isidore Justin Severin, franc. 
spis. a kreslíř (♦ 1789 v Brusselu — f ^^79 
v Paříži). Vzdělával se v kreslení u Suvéa 
a v 18. roce počal pracovati v tom oboru 
pro knihkupectví. R. 1811 konal studijní cesty 
po střední Evropě a vrátiv se r. 1813 do 
Francie, kde jeho otec, rodem Angličan, byl 
naturalisován, vstoupil do nár. obrany, po 
restauraci do král. gardy. R. 1823 účastnil se 
ještě výpravy do Španělska pod Orseyem, 
ale potom vystoupil z vojska a stal se král. 
kommissařem při Théátre Fran^ais v Paříži. 
Za jeho kresby dostalo se mu r. 1827 zlaté 
medaille a horlivě se přičinil o získáni a do- 
pravu Luxorských obelisků do Paříže. Mimo 
to byl poslán do Madridu, aby tam zakoupil 
díla Španělských mistrů pro krále a r. 1838 

Í" měno ván gener. inspektorem krásnech umění. 
*otom konal veliké cesty po zemích jižních 
a východních; cesty své i dřívější popsal ve 
Voyagt pittoresque en Espagne, en Portugal 
et sur la cóte ďAfrique, de Tanger a Tétouan 
(Pař., 1826—32, 3 sv.); La Sýrie, V Egypte, 
la PaJéstine et la Judée (t, 1835—39, 3 sv.); 
Pélerinage á Jerusalem (t., 1841); Voyage 
en Suisse, en Itálie, en Grece, en Angleterre, 
en Allemagne (t., 1843); I^s Pyrénées (t., 
1843). Hlavní jeho dílo jest: Voyages pitto- 
resques et romantiquet de Vancienne France 
(t., 1820—63, 24 sv. s lithogr. rytinami) s dě- 
jinami starých uměleckých památek fran- 
couzských. 

6) T. Sarah viz Austin 2). 

7) T. Henry, angl. básník (♦ 1800 v Bishop- 
Middlehamu v hrab. Durhamu — t 1886 
v Bournemouthu). Byl ve službách minister- 
stva kolonií a r. 1873 povýšen na rytíře. Na- 
psal: drama haac Comnenus (1%T1)\ obsáhlou 
dvoudilnou tragédii Philip van Artevelde (1829 
a později), hlavni svoje dílo, jež sám nazval 
>historickým románem v dramatické a rhyth- 
raické formě«; Edwin the ýair ^1842); The 
virgin widow (1860) a St, Clements eve (1862); 
mimo to The statesman (1836) a poesie: The 
eve of the conquest, and other poems (1847); 
A Sicilian summer, and minor poems (1868) 
a j. Sebrané jeho spisy Works vyšly 1877 
až 1878 v 6 sv., Autobiography 1885 ve 2 sv. 
Correspondence of H. T. vydal 1888 Dow- 
den. 

8) T. Tom, dramatik a humorista angl. 
(♦ 1817 v Sunderlandu — f 1880 v Londýně), 
átudoval v Glasgowě a Cambridgei práva, 
stal se fellowem na Trinity Coílege, pak 
r. 1844 byl professorem angl. řeči a litera- 



tury na University College v Londýně. Za 
krátko však přešel k advokacii, byl r. 1850 
pomocným sekretářem, r. 1854 sekretářem 
ve zdravotnickém úřadě, kde napsal Lectures 
on sanitary law. Před tím jiŽ, počátkem let 
čtyřicátých, upozornil na sebe veselohrou 
Nině points of the law a činohrou Tlie vicar 
of Wakefield, potom pak napsal asi 100 kusů, 
dílem originálů, dílem překladů neb kusů 
zpracovaných; nejlepší jsou jeho veselohry 
a občanské drama, jako: Still waters run 
deep\ An unequal match; The contested election; 
Retribution; The fooVs revenge; Masks and 
faces\ The tickeťóf-leave man\ Clancarty; 
Twixt axe and crown] Joan oý Are; Anně 
Boleyn; New men and old acres; 7%e Overland 
routě a j. VI, 1874—80 T. redigoval >Punch< 
a vydával životopisy angl. umělců, jako: Li/e 
of the painter Haydon (1853, 3 sv.); Auto- 
biographical recoUections of the painter R. C. 
Leslie (1859, 2 sv.); Life and times of Sir 
Joshua Reynolds (počal Leslie, dokončil T. 
1865) a Catalogue of the works of Sir Joshua 
Reynolds (Lond., 1869). Do >Punche« napsal 
T. mnoho humoristických věcí a jako umě- 
lecký referent deníku >Times« měl daleko- 
sáhlý vliv. Některé z jeho kusů posud udr- 
žely se na jevišti. 

9) T. Ba yard, americký cestovatel, spiso- 
vatel a básník (♦ 1825 v Pennsylvanii — 
t 1878). Byl s počátku knihtiskařem, ale ve- 
dle toho všímal si pilně literatury a uměni, 
načež r. 1844—46 procestoval pěšky Evropu 
a uveřejnil o tom knihu Views afoot; or 
Europe seen with knapsack and staff (N. York, 
1846 a častěji), jež setkala se s velikým úspě- 
chem. Potom byl v New Yorce spoluredakto- 
rem listu >New York Tribune*, v jehož zájmu 
cestoval pro Kalifornii a přes Mexiko se 
vrátil. O tom napsal poutavou knihu El Do- 
rado (N. York, 1850, 2 sv.). R. 1851 vydal se 
na cestu do Afriky, Indie, Cíny a Japanu a 
vrátil se přes Kapsko a Sv. Helenu do N. 
Yorku. O cestách těchto napsal: Ajoumey 
to Central Africa (N. York, 1864); Tne land 
ofthe Saracen (t.,1855) a Visit to India, China 
and Japan (t., 1856). V 1. 1856—58 znovu se 
odebral na cesty do £vropy a navštívil ze- 
jména Laponsko a Norsko, pak Řecko a 
Krétu, Polsko a Rusko. Plodem těchto cest 
byly popisy: Northern travel (Lond. a N.York, 
1858); Tiravels in Greece and Russia (t., 1859) 
a At home and abroad (N. York, 1860, 2. řada 
1861). Oženiv se r. 1857 s Marií Hansenovou, 
dcerou něm. astronoma v Gotě, jež přeložila 
četné jeho prosaické spisy do němčiny, byl 
v r. 1862-63 vyslaneckým tajemníkem v Petro- 
hradě, načež podnikl nové cesty v Evropě, 
o nichž jedná Byways of Europe (N. York, 
1869), až posléze r. 1878 president Hayes 
jmenoval jej vyslancem Spoj. Obci v Berhnč, 
kde však za krátko zemřel. Mrtvola jeho pře- 
vezena do Cedarcroftu. T. psal ještě ro- 
mány, jako: Hannah Thurston (N.York, 1863); 
John Godfrey*sfortunes (t., 1865) a The story 
of Kennett ít., 1866) a j. Cestu přes Skalné 
hory popsal ve knize Colorado (t, 1867). 



Taylorova poučka — Tczewo. 



141 



Básnické své práce sebral v několika svaz- 
cích, zejména jsou to: Rhymes o/ travel (t, 
1849); Book 0/ romances, lyries and songs 
(1861); Poems o/ the Orient (Boston, 1864); 
Póemís of home and travel (t., 1855); The poeťs 
jounud (t, 1862) a The picture of St. John 
(t, 1866). Mistrné přeložil Goethova >Fausta€ 
casomiron originálu (Lip., 1872—76, 2 sv., 
2. vyd. 1881) a r. 1871 vydal román Joseph 
and his fríend (N. York), rok potom sbírku 
amer. povídek Beauty and the beast (t.) a 
dram. báseň The masque oý the gods (Boston). 
O nových cestách v 1. 1872—74 napsal Egypt 
and Jceland (N. York, 1874). T. r. vydal 
A school historr of Germany (t a Štutgart) a 
r. 1876 The Echo Club^ and other literary 
Mversions (Boston). V posledních letech svého 
života oddával se víc a více činnosti básnické 
a napsal: tragédii The prophet (Boston, 1874); 
Lars, a pastorál of Norwajr (t., 1874); Home 
pastorals ballads and lyrícs (t.) a poslední 
Prince Deukalion^ a lyrical drama (t., 1878). 
Souborné vydal své spisy pod tit. Complete 
works (N. York, 1870—78, 16 sv.). Po jeho 
smrti vyšly Studies in German literatuře (t., 
1879) a Essa^s and notes (1880). Srv. Marie 
Hanscn-Taylor a Horace E. Scudder, Life 
and letters of Bayard T. (Boston, 1884, 2 sv.); 
Smyth, Life of Bayard T. (t., 1896). 

10) T. Georg, pseudonym Adolfa Haus- 
ratha (v. t.). 

TayloroT* poa51ut, důležitá ve vyiší 
mathematice, vyjadřuje, jak lze f{x + h^ vy- 
vinouti v řadu postupující podle mocmn h, 
Jsou-li /,/',/",... postupné derivace funkce 
/. jest 

Rm jest zbytek řady. Je-li při lim n^^ oo 
hodnota lim Rn -* o, jest řada Taylorova kon- 
vergentní; nutnou, sde ne vždy dostatečnou 
podmínkou platnosti řady jest, aby funkce/ 
i vSechny její derivace libovolného stupně 
konečného měly konečnou hodnotu pro 
každou hodnotu proměnné v mezích x a 
x-\'h. T-u p-ku lze psáti též v podobě po- 
stupující podle mocnin x 

/(* + *) = /(A) +p/ (fc) +jff'W + ... 

+ Sn, 
z čeboS pfi h = o plyne řada Maclauri- 
nova 

/(*) = no) + y|/(o) + jir{o)+. . .+5„. 

Sd. 

Tayport [tépórt] viz Ferryport-on- 
Craig, 

Tas, řeka v A^ii v jenisejském Újezdě 
i gubernii v kraji turuchanském. Prameni se 
z lezer Ku a Din; je 1333 km dlouhá, v dol- 
ním toku i 3 km široká, ale mělká. Na jaře 
však úroveň vody dosahuje i 14 m. Řeka 
pokryta je ledem od konce září do konce 
května (rus. kal.). Pro lodi splavná jest od 
Tymska. Pp, 



Tásaly, Tázaly, ves na Moravě, hejtm. 
a okr. Olomouc, fara a pš. Cbarváty; 50 d., 
276 obyv. č. (1900). 

Tasetta, bot, viz Narcis sus. 

Ta'slJJe viz Persie, str. 649 b, 

Tastká sátoka {Ta^ovskaja guba) v Si- 
biři v ^b. tobolské a jenisejské jest pravý 
vých. cíp Obského zálivu Sev. ledového moře 
a vzniká soutokem řek Tazu a Puru majíc 
délku 400, šiřku i 100 km při hloubce 2 až 
2Vs m. Jest rybnatá a má mnoho ostrovů a 
písčin. Pp. 

Táialy, ves na Moravě, viz Tázaly. 

Taftnloe, štuc slula za dob pušek pře- 
dovek s vývrtem hladkým u nás až do polo- 
vice XIX. stol. ručnice s vývrtem rýho- 
vaným, af předovka nebo zadovka, tehda 
výjimka vzácná až přepychová. FM. 

Tažnott (lat. ductilttas, něm. Dehnbarkeit) 
jest vlastnost tuhých těles jevící se v tom, 
že nastane trvala změna tvaru následkem 

Í>ůsobení mechanického. T. jest nejen u roz- 
ičných těles rozličná, ale i u jednoho a té- 
hož tělesa se mění. Závisí na teplotě, na 
způsobu technického zpracování. Obyčejně 
vyšší teplotou bývá vyšší, na př. křehké sklo 
silně byvši ohřáto může se vytáhnouti v jemné 
nitky, kujné železo v červeném Žáru možno 
nejsnadněji zpracovati a pod. Naproti tomu 
měď za studena kuje se lépe neŽ za tepla. 
Jinou t. jeví těleso při kování, jinou při vál- 
cování nebo tažení v drát. Zhruba lze kovy 
seřaditi podle velikosti t-i v tyto řady: při 
kování: zlato, stříbro, měď, cín, platina, 
nikl, olovo, aluminium, zinek, železo; při 
válcováni: zlato, stříbro, měď, cín, olovo, 
nikl, zinek, platina, železo; při taženi: 
zlato, stříbro, platina, měď, nikl, zinek, cín, 
olovo. Nei větši t. jeví zlato; můžeme je vy- 
tepati v lístky o tlouštce až 00001 iwm, vy- 
táhnouti v drát tak tenký, že 2630 m váží 
1 ^. Z platiny táhnou se drátky tak tenké, 
že pouhým okem nesnadno lze je viděti. 

TaioTioe, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Strakonice, fara a pš. Volenice; 32 d., 220 
obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn. Alod. statek 
T. s Ohrazenicemi a Krejnicemi (491*90 ha 
půdy), se zámkem, dvorem, pivovarem a ci- 
helnou drží Jan Viktor Mayer. R. 1466 seděl 
na T-cích Vilém Rendl z Úšavy, ok. r. 1629 
Petr Sedlecký od Dubu, v XVII. stol. Ko- 
čové z Dobrše, od r. 1769 Václav z Rumers- 
kirchu, od r. 1792 Guldenerové z Lobesu a 
od r. 1824 rodina Šafaříkova. 

Tb, chem. značka pro Terbium. 

Tblty viz Hbitý 1) 2). 

T. O., v mezinárodni telegrafii zkratka pro 
télégramrae collationné (frc.)f t. j. te- 
legramm přirovnaný (kollacionovaný). 

Toxewo, Tčevo (něm. Dirschau), kraj. 
m. v prus. vl. ob. gdaňském, na levém břehu 
Visly, na křižovatce drah, má 12.808 obyv. 
(1900), farní kostely evang. a katolT, syna- 
gogu, vyšší školu mešf., dva cukrovary, stro- 
jírnu železniční, slévárny, koŽelužny, cihelny 
■zimní přístav. Přes Vislu vedou zde dv;* 



mosty železné, z nichž jeden vystavěn b^^ 



142 



Te — Tecoma. 



v 1. 1850—57, jest 837 m dl. a spočívá na 
7 massivních pilířích, druhý, vystavěný 1888 
až 1891 , slouží výhradně dopravě železniční. — 
T. bylo založeno jako hrad r, 1207, r. 1260 
povýšeno na město. R. 1308 Něm. řád ry- 
tířský opanoval město i hrad a přinutil oby- 
vatelstvo k vystěhování, avšak po vítězství 
u GrClQwaldu město poddalo se králi Vladi- 
slavovi Jagellovi. V poslední výpravě na 
něm. křižáky r. 1433 za téhož krále bylo T. 
od vojska polského dobyto a zajaté tam 
Čechy, kteři sloužili ve vojsku křižáckém, dal 
sirotci hejtman Jan Čapek ze San upáliti za 
to, že »za peníze dali se najímati od Němců 
k boji proti králi a království svého jazyka*. 
Od r. 1466 T. bylo městem polským; 1677 
utrpělo požárem, 1626 dostalo se do rukou 
Gustavu Adolfovi, který zde přes Vislu zřídil 
lodní most a vedle něno tábor, v němž za 
válek s Polskem měl po několik roků hlavní 
stan. Při prvním rozdělení Polska 1772 T. při- 
padlo k Prusku. Srv. Preusz, Dirschaus histo- 
rische Denkwardigkeiten (Gdaňsko, 1860). 

Te, chem. značka pro Tellur. 

TeakoTé dřevo viz Tec to na. 

TeakOTý ■trom viz Tectona. 

Team [tím], angl., slově ve sportu jistý 
pročet osob, zavázaných ke společné činnosti, 
tedy mužstvo nebo strana při hrách mí- 
čových, veslováni atp. 

Teano (ant. Teanum Sidicinum), m. v ital. 
prov. a circond. Caserta v Kampanii, 28 km 
sz. od Caserty, na jv. svahu Marsika, stan. 
trati římsko-neapolské, sídlo biskupa, má 
13.326 oby v. jako obce (1901). Ze staveb vy- 
niká zřícenina rozsáhlého hradu z XV. stol., 
kathedrála z r. 1530; dále je tu gymnasium, 
techn. škola; huti; tov. na paštiky, obchod 
s obilím a oliv. olejem. 

Teano Kal ik sta, kněžna, spis. polská 
(* 1810 — t 1842 v Římě). Dcera Václava 
hrab. Rzewuského, vdala se r. 1840 za ital. 
knížete Michala T., znala dobře jazyky angl. 
i lat. a napsala jazykem něm. dílo u hudbě, 
jež vyšlo potom v přepracování ital. 1841 
v Římě. Kromě toho zůstavila v rukopise: Opis 
Koli^eum w Riymie\ povídku Polidor; veselo- 
hru Pr\es\kody a román l^aska i pr\einacxenie, 
jejž vydal H. Rzewuski 1851 pod svým jmé- 
nem. Srv. A. E. K. Kožmian, Wspomnienie 
o K. z Rzewuskich ksi^žnie T. (Varš., 1843). 

Teatotaler [títotarrj, viz Teetotal is- 
mus. 

TebbOB, m. v perské prov. Chorásánu 
uprostřed úrodného údolí obklopeného pouští 
ve výší 500 m n. m., má 10.000 oby v. Ob- 
klopeno je mohutnými hradbami a ovládáno 
citadellou. Důležité je jako uzel karavanních 
cest jdoucích do Ispáhánu, Jezdu a Kir- 
mánu, tak že tu v určitých dobách vzniká 
čilý obchod a obyvatelstvo zabývá se pilné 
chovem velbloudův a jmých soumarův. 

TébSov, ves slezská, viz Čevišov. 

Tebraa viz Singapur. 

Tebriz viz Tabríz. 

Tebnlofl-Mta, hora v Dagistánském Kav- 
kaze, 4505 m vys., věčným sněhem pokrytá. 



Teok bávalo ve středověku malé vévod- 
ství ve Švábsku, nazvané podle hradu t. jm. 
u Owenu. Počátkem XI. stol. dostalo se vév. 
Berchtóldovi z Záhringcn, jehož vnuk Al- 
brecht od r. 1186 zval se vévodou z T-u. 
Albrechtovi potomci vymřeli po meČi r. 1439 
a vévodství T. dostalo se částečně koupU 
částečně výbojem k Virtembersku, jehož vé- 
vodům přiřčen byl r. 1493 titul a erb vévodťk 
z T-u. Užívali ho do r. 1806, avšak v 1. 1863 
až 1870 děti z morganatického sňatku vévody 
Alexandra Virtemberského (* 1804 — f 1885) 
s hraběnkou Claudinou z Rhédey (od r. 1835 
rak. hraběnkou z Hohensteinu) obdrželi vir- 
temb. knížecí stav a titul z T-u. Kníže Fran- 
tišek z T-u (* 1837 — 1 1900) obdržel r. 1871 
dědičný tit^l vévodský. Týž oženil se s velko- 
britannskou princeznou Mary (f 1897), z kte- 
réhožto manželství narodila se princezna 
Viktorie Mary (♦ 1867), manželka nyněj- 
šího angl. následníka Jiřího Waleského. 
Dnešním chefem rodu jest bratr před. Adolf 
(* 1868), důstojník v angl. armádě. 

Teoklenbnrg: 1) T., hl. m. okresu t. jm. 
a býv. hl. m. říš. hrabstvi Tecklenbur- 
ského v Teutoburském lese, má 914 obyv., 
zříceniny zámku, hrobka hrabat Tecklenbur- 
ských, tov. na tabák. — 2) T., okres v prus. 
vlád. obvodě mUnsterském, 811 km veliký 
s 63.383 obyv. (1900), zabírá býv. říšs. hrab- 
stvi T. a horní Lingensko. 

Teooma [-ko j Juss., pro ti ha, rod rostlin 
srostloplátečných z čel. Bignoniaceae^ obsa- 
hující stromy n. kře někdy pnulé n. otáčivé 
listů střicných lichozpeřených n. prstěných 
a nádherných květů v latách n. hroznech. 
Kalich jest zvonkovitý buď stejnoměrné 
5zubý nebo slabě 2pyský a koruna nálevko- 
vitá uštů téměř stejných, ne-li poněkud pys- 
katá s tvčinkami 2mocnými. Tobolka jest 
luskovitá štíhlá, často smáčknutá semen 2řa- 
dých střecho vitých a křídlatých. T. má asi 
60 druhů domácích hlavně v Jižní Americe 
(zvláště v Brazílii), v Záp. Indii a v Scv. 
Americe z Mexika až do Argentiny. Z těch 
roste v Záp. Indii T. leucoxylon Mart. (Big^ 
nonia L.), p. bělodrvá, jako strom listů 
prstěných z 5—7 elliptičných řapíčkatých 
lístků složených a z mládí jako i ostatni 
ústroje drobnými šupinkami porostlých. 
Kvčtjr jsou bílé n. růžové. Čerstvé dřevo 
jeho jest zahnědlé a zelenožlutě tečkované^ 
na vzduchu do tmavá hnědnoucí až černa- 
jící, ale vždy s nádechem nazelenalým, při 
tom velmi tvrdé a proto jménem zelené 
n. hnědé ebenové dřevo v umělém tru- 
hlářství oblíbené. Z pnulých keřů jest i v Če- 
chách oblíbená a k loubení besídek i zdi 
užívaná T. radicans Juss. {Campis Secm.), 
p. pnula, v Sev. Americe až do Kanady 
rozšířená. Pomoci kořínků z kloubů větvi 
vyrůstajících T. r. pne se do značných výšek 
a jest znatelná podle lichozpeřen^ých listuj 
složených z 9—11 vejčitých lístků pilovaných. 
Veliké, v konečných chocholících stojící květy 
I mají červený kalich a korunu šarlatovou » 
'trubky 2krát delší kalicha. Jsou též odrůdy: 



Tectona — Tedesco. 



143 



sanguinea, speciosa rubra a j. Snáší přikryta 
zimu i v Čechách pod širým nebem a po- 
kládá se za jedovatou. Podobně péstuje se 
i T. grandiflora Thbg. (Campis g. K. Sch.), p. 
velkokvétá, z Giny a Japanu. Déd. 

Taotona [tek-] L., teka (něm. Teak-, 
Tkek- n. Tikbaum [teakový strom], n. íit- 
dische Eiché), rod rostlin pyskatých z čel. 
sporýšo vitých {yerbenaceae\ obsahující stro« 
my listA velikých střičných n. po 3 přesle- 
náiých a celokrajných, a květů drobných 
bílých n. namodralých v obšírných koneč- 
ných latách. Kalich jest stálý 5— 6klaný zvon- 
kovitý, na plodu zveličelý a jako u mochyně 
(PkysaiU) měchýřovitý. Koruna má na krátké 
trubce 5- 6 uátft téměř stejných a přecho- 
vává tolikéž stejně dlouhých vyčnívajících 
tyčinek. Cnělka jest na konci krátce 2klaná 
a plod 4pouzdrá peckovice až zvíci lískového 
ořechu. T. známa jest 3 druhy z tropické 
Asie, z nichž nejdůležitější jest T. grandis L., 
L hole má, strom z největších i na sta let 
starých, listů vejčitých zakončitých lesklých, 
na líci od hvězdovitých chloupků bíle tečko- 
vaných. Jsouc domovem v Přední i Zadní 
Indii pěstuje se nyní velmi rozsáhle pro 
přetvrdé vonné, Červům vzdorující dřevo 
v Koromandelu u Madrasu, dále v jižní Číně, 
na Sumatře a Jávě. Čerstvé dřevo (teakové, 
tekové dřevo) jest světlo-hnědě načerve- 
nalé, velmi olejnaté; vysoušením zhnědne až 
i zčerná a hodí se pak i v evropských lodě- 
nicích ke stavbě korábů tak, jako v Asii 
k budováni chrámů, příbytků v a hrází. Kromě 
toho prospívá T. g. korou na tříslo, listy 
užívanými k barveni hedvábí a bavlny a 
u Malajců jako léků proti choleře, květy 
proti obtížnému močení, jakož i s medem 
vařenými k léčeni prýmku a rozetřenými 
plody k úpravě masti na Hšeje. Déd. 

Teouol viz Tekuči. 

T^syúflkl, polský rod šlechtický, jenž se 
psal hrabata na T^zyně. T. J^drzej, kaste- 
lán wojnicki, vyznamenal se v bitvě u Tannen- 
berka r. 1410. O jeho hrdinské smrti r. 1461 
byla sepsána histor. píseň. (Srv. Poláci, 
str. 41 ^.) — T. Stanisíaw, kastelán Ivovský, 
vojvoda krakovský (f 1563), proslul odporem 
proti manželství Sigmunda Augusta s Barbo- 
rou Radziwiflovou. — T. Jan, syn před., 
vojevoda behský, zdržoval se y mládí za 
hranicemi, po návratu pak byl r. 1661 poslán 
do Švédska, aby ujednal přiměří. Tam po- 
znal Cecilii, dceru krále Gustava I., a r. 1562 
vypravil se po druhé za ní, aby se s ni zasnou- 
bil. Po cesté byl zajat od Dánů, válčících se 
Švédy, uvězněn v Kodani a tam za krátko 
zemřel. Neblahý osud jeho vylíčil J..U. Niem- 
cewicz v povícfce, Kochanowski v básni. — 
Rod T ch vymf el r. 1637 a jejich titul pře- 
šel na rod Ossoliáských. 

Te6io«, ves na Moravě, hejtm. Brno, okr. 
Ivančice, fara a pš. Rosice u Brna; 61 d,, 
526 obvv. č, (1900), kaple, 2tř. šk., dvůr, par. 
pila, mfýn a žel. stanice při tr. Brno-Okříáko. 

TečiaéTes {Tettchendorf), ves v Čechách, 
hejtm. Litoměřice, okr. a pš. Úštěk, fara 



Stražiště; 78 d., 369 oby v. n. (1900), Itř. šk., 
pískovcové lomy, mlýn a chmelnice. 

Te6ka viz Bod. 

Te6kokřidleo, zool., viz Pterostichus. 

Tečna (tangenta) v geometrii jest přímka 
mající s křivkou nebo křivou plochou dva 
soumezné body společné. Dán- li na křivce 
rovinné K bod ď, libovolná sečna S jdoucí 
bodem a protíná křivku K v dalším bodě h 
po jedné neb druhé straně bodu a. Otáči-li 
se tato sečna 5 kolem bodu a tak, že bod h 
přibližuje se k a, dospěje S do zvláštní po- 
lohy, kdy h sjednotí se s a, ze sečny stane 
se t. T, .Body a^ h, v jeden splynulé čili sou- 
mezné tvoři bod dotyčný. Při kružnici iest t. 
kolmice vztyčená k poloměru v bodě dotyč- 
ném. Je-li y =f{x) rovnice křivky, jest rov- 
nice ťny x—jr^ =1 A (x — x^)] x^, y^ jsou 
souřadnice bodu dotyčného a A =/(jr,), při 
čemž /*(x) jest první derivace funkce /{x). 
Analytickou tangentou Čili délkou 
t-ny rozumí se ČásC t-ny obsažená mezi bo- 
dem dotyčným a osou X. Také křivce pro- 
storové přísluší obecně v každém bodě určitá 
t.; souhrn těchto tečen tvoří plochu rozvi- 
nutelnou, které jest křivka daná křivkou vratu 
{aréte de rebroussement podle Mongea). 

Každým bodem a křivé plochy P prochází 
na této ploše nekonečně mnoho křivek, a 
každé z nich náleží v bodě a určitá t. Všechny 
tyto t-ny vyplňují rovinu 7*, která slově ro- 
vinou tečnou plochy P v bodě a; bod 
tento jest bodem dotyčným.Ie-li/(jrjri 0=^ 
rovnice plochy, jest 

(.r— .)^ + (r-r.)|: 

rovnicí roviny tečné v bodě « (jři,ri»íi). Sd. 

Te6oTloe, ves na Moravě, hejtm. Uh Hra- 
diště, okr. Napajedla, fara a pš. Malenovice; 
118 d., 762 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Ja- 
kuba, 2tř. šk., dvůr. Obyvatelstvo živi se vy- 
datným zemědělstvím a šatí se po »hanácku«. 

Teddlngton [-ťnj, m. v angl. hrab. mid- 
dlesexském na levém břehu Temže, 11 km 
jz. od Londýna, stan. lokální dráhy Malden- 
Kingston-Twickeham, má 14.029 obyv. (1901). 
Mezi ním a Hampton-Courtem rozkládá se 
rozsáhlý Bushy Park, s proslulou kašta- 
novou aleji založenou Vilémem III. 

Tedetco [-ko], ital., Němec; adj. ně- 
mecký. 

Tedetoo f-ko]: 1)T. Arrigo v. Isaak2). 

2) T. A dam o, malíř něm., viz Elzhei- 
mer. 

8) T. Ignác Amadeus, virtuos na piano 
a skladatel {* 1817 v Praze). Prvního vzdě- 
lání hudebního a ve hře klavírní dostalo se 
mu od otce a kapelníka Triebensee, a již 
jako 12letj^ chlapec vystoupil veřejně v Praze 
a r. 1830 i ve Vídni. Později studoval vyšší 
klavírní hru a komposici u Václ. Tomáška a 
koncertoval pak v letech 30tých s velikým 
úspěchem po střední Evropě. R. 1840 ode- 
bral se do Oděssy ; kdež zůstal až do r. 1847 



144 



Tedeschi — Tegea. 



jakožto velmi hledaný učitel hudby. Po del- 
ším pobytu v Hamburce vrátil se znovu do 
Oděssy. Z jeho žáků vynikla koncertistka 
Sternová. Složil zejména četné a roztomilé, 
ale nevalnou hloubkou vynikající skladby sa- 
lonní, jako capricciay variace^ nocturna^ sa- 
lonní valčíky a j., velmi oblíbené, pak klav, 
koncert s orchestrem, 

Tedetohi Em. viz Manuel Niklas. 

Te Deom landamat, lat, Té Boha 
chválíme viz Ambrosiánský chvalo- 
zpěv. 

Tedové (Teda) viz Tibuové. 

Tedraiioe, dfive Tetražice, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Sušice, fara Zbynice, 
pŠ. Hrádek u Sušice; 54 d., 413 obyv. č. 
(1900), zámeček, dvůr, mlýn a na vrchu 
Zdouň (506 m n. m.) fíl. kostel sv. Vavřince. 
Na místě nynějšího dvora stávala tvrz. R. 1501 
seděl na zboží tedražickém Jan z Tetražic. 
^otom se tu vystřídala celá řada majetniků, 
r. 1720 koupil T. v dražbě Jan Norbert hr. POt- 
ting, po něm r. 1739 Jan Václav hr. P., od ně- 
hož je koupil r. 1769 Rudolf hr. Taaffe, jehož 
potomci je posud drží. 

Tedften: 1) T., řeka asijská viz Herí- 
Rúd. 

2) T., rus. osada v zakaspické oblasti, 
administrativní středisko tedženského Újezdu 
při řece t. jm. a důležitá stanice zakaspické 
železné dráhy. Vyváží se obilí a přiváži zboží 
rukodílné, skleněné a kovové. — Újezdted- 
ženský má na 48.589 i(rm' 45.427 obyv. Pp, 

Tedsara viz Tádžúra. 

Teet [tíz], ř. v sev.-vých. Anglii, teče po 
hranicích hrabství durhamského a yorkského 
směrem nejprve jihových., pak sev.-vých. 
Mezi Stocktonem a Middlesboroughem roz- 
šiřuje se v aestuarium, Tees Bay, načež 
vlévá se do Severního moře, urazí vši 120 km. 
Mořské lodi mohou doplouti aŽ do Stocktonu, 
kdežto menším lodím je splavna do Yarmu. 

Teetdalla^ teesdálka, nahál jest rostl, 
rod čeledi křižatých (Cruciferae). Květy vy- 
značuji se plátky nestejnými. Nitky tyčinek 
jsou na zpodu rozšířené a opatřené přívěs- 
kem plátkovitým, k semeníku přiloženým. 
Šešulka okrouhlá, nahoře vykrojená, zplo- 
štělá, 8 chlopněmi člunkovitými, křidla tými 
a pouzdrv 2semenými. Semeno má přiložený 
kořínek ke stranám děloh. Na písečné půdě, 
úhorech, suchých kopcích, v borových lesích 
na mýtinách roste všude. T. nudicaulis R. Br. 
{Iberts nud, L.V t. nahoprutá. Bylina lletá 
nebo přezimujicí vyhání z kořene růžici listů 
přízemních, řapíkatých, lyrovitě protisečných, 
řidčeji nedělených, mezi nimiž lodyhy bez- 
listé neb chudolisté, až 2 dm vys., jedno- 
duché nebo někdy z dolejší třetiny vyrůsta- 
jícími větvemi, zakončené květenstvím. Květy 
jsou malé, bílé; stopky plodní rovnovážné 
odstálé, o málo delší než šešulka, jež má 
prohnutou přihrádku. Vm, 

Teetotaliímiiit [títotol-] slově v Anglii 
soustava úplné zdrželivosti od alkoholických 
nápojů podle zásad teetotalerá (v. Stříd- 
mosti spolky, str. 248 tf). 



Tef viz Eragrostia, str. 690 tf. 

Tefiiir (arab. » výklad «), u Muhammedánů 
věda, podávající kommentář ke Koránu. 
O sbírkách takových kommentářů viz Ko- 
rán, str. 802 a). 

Tegal, Tagal, nizozem. resident st ví 
v sev. pobřeží střední Jávy, prostoupeno je 
na jihu mocným pohonm porostlým teako- 
vými lesy, kdežto sever jest úrodná nížina. 
Měří 3771 km^ a má 1,178.634 obyv. (1895), 
mezi nimiž 788 Evropanů, 8556 Číňanů a 691 
Arabů, takže náleží mezi nejlidnatější části 
Tavy. Pěstuje se hlavně r^že, káva a cukr. 
třtina. Hl. město T. rozkládá se na pobřeží 
a má asi 36.000 obyv. 

Tegazzo Franciszek, malíř polský 
(♦ 1829 — t 1879). Vzdělával se na varšav- 
ské škole krásných nměni, potom v Petro- 
hradě a maloval obrazy náboženské a gen- 
rové. V 1. 1868—79 řídil obrázkovou cásf 
>Tygodnika iUuštr.«. Z jeho obrazů zasluhují 
zmínky: Kristus utišuje bouři] Anděl strd{ce\ 
Zosia (z Pana Tadeusza); Ttchd modlitba \ 
Venkovskd dívka \ okolí varšavského, 

Tegea, slavné starověké město řecké 
v jihovýchodní Arkadii, uprostřed úrodné 
roviny, na všech stranách horami obklopené. 
Rovina tato slula původně Tegeatis a dě- 
lila se v devět menších obci, které podle 
pověsti synoikismem spojil v jediné město 
Aleos, syn Afeidantův, a nazval je T-eou. 
Ve skutečnosti jest Aleos abstrakcí Athény 
Alee, která stala se předním božstvím tegej- 
ským a jejíž chrám, r. 395 př. Kr. vyhořelý 
a Skopou znovu nádherně zbudovaný, stal se 
nejpřednější svatyní arkadskou. Za vpádu 
horských kmenův T. ubránila se Dóriům, a 
když Sparta jala se moc svou šířiti do Arka- 
die, potkala se s úspěšným odporem Te^eatů, 
který ii přiměl, že upustila od vÝbojův a 
ujednala s T-eou spolek. T. podržela vnitřní 
samostatnost a zavázala se přispívati Spartě 
mužstvem ve válce, která by byla vedena 
v zájmu obou států, z kteréhož spolku roz- 
šířeného přístupem jiných měst arkadských 
a později argolských vyvinul se pelopon- 
néský spolek. Tegeaté odtud měli čestné mí- 
sto na pravém křídle společného šiku. Ve 
válkách řeckoperských vyznamenali se Te- 
geaté hlavně v bitvě u Plataj, ale po zapu- 
zení nepřítele pokoušeli se o založení Pan- 
arkadskč sympoliteie, než přes pomoc Ar- 
gejských byli r. 469 př. Kr. u Dipaie poraženi. 
Za války peloponnéské T. stála na straně 
spartské z řevnivosti se sousední Mantineii, 
avšak za převahy spolku achajského přidržo- 
valy se i T. i Mantineia opět Sparty, až r. 222 
př. Kr., byvši vzata Antigonem Dósontem, 
I T. přinucena přistoupiti ke spolku acbaj- 
skému. Za dob římských honosila se sice 
četnými ještě památkami klassickými, ale ne- 
byla ušetřena následků vylidnění, jemuž pod- 
lehl veškeren Peloponnés. R. 394 po Kr. vy- 
vrátil ji Alarich, načež na troskách vzniklo 
důležité byzantské město Nikl i, často při- 
pomínané za dob franckého rytířstva. Dnes 
zachovaly se v T-ei zbytky Athénina chrámu 



Tegel — Tegnér. 



145 



r. 1879 odkopané, divadla, hradeb a středo- 
věkého arcibiskupského chrámu blízko osady 
Pialia. Srv. Schwedler, De rébus Tegeatíds 
(Lip., 1887). Hk. 

Tagaly obec v okr. dolnobarnímském 
prus. vlád. obvodu postupimského, 13 km 
sz. od Berlina, s nimž je spojeno tramwayi, 
při jeteře Tepelském, jel tvoři Havola, 
má 7022 obyv. {l900). V zámku, naleževším 
kdys Vil. Hnmboldtovi, jsou umělecké sbírky 
a v jeho parku hrobka obou bratří Hum- 
boldtd. Rozsáhlé loděnice a stojirny akc. 
společnosti »Germanie€, parní mlýn a p. T. 
je oblíbeným výletním místem Berliňanův. 

Tec^raarla, rod pokoutnikovi tých pavouků 
{Agelenoidae\ jest u nás zastoupen čtyřmi 
druhy, z nichž T. Derhami a domestica jsou 
stálými obyvateli stavení. První je hnědě kro- 
penatý a zdobený lomenými čárkami upro- 
střed hřbetu, druhý jeví pěknou kresbu žlu- 
tou. Má hlavohrudi dlouhé, ku předu zúžené, 
lehce klenuté. Obě oční řady lehce ku předu 
vypuklé, někdy přední řada skoro rovná. Oči 
sKoro stejně veliké, jen střední přední menší 
postranních, jež jsou těsně vedle sebe polo- 
ženy. Velmi dlouhé nohy jsou štíhlé a dlouze 
trnité; jejich první a čtvrtý pár jsou nejdelší. 
Jsou většinou pavouci širého rozšířeni země- 
pisného, ba jmenované druhy jsou kosmo- 
polité. Tkají husté a vodorovné sítky pla- 
chetkovité, s krátkou a nálevkovitou chod- 
bičkou, dolfi se otvírající, v níž číhají na 
kořist a kterou v nebezpečí unikají a dolů 
se spouštějí. Schránka vaječná jest vetkána 
do sítky. Nsk, 

TmgBjnaée, ves v okrese misbašském bav. 
vlád. obvodu hornobavorského, jz. od Rosen- 
heimu, na vých. břehu jezera t. jm., má 1619 
obyv. (1901). Opatství založ. r. 719 bylo 
r. 1803 zrušeno a zůstal z něho kostel v ro- 
kokovém slohu; dále je tu zámek, sanato- 
rium 8 oční klinikou vévody dra Karla Theo- 
dora, evan^. kostel, četné villy, lázně, neboC 
T. jest obhbeným místem lázeňským. — f e- 
zero T. ve výši 732 m vklíněné do lůna 
lesnatých hor, má délku 7 km* a šířku 2 km 
zabírajíc plochu 11 km^ velikou. Napájeno 
jest menšími bystřinami, vodu odvádí pak 
Mangfall, levá pobočka Innu. 

Tegetthoff Wilhelm, svob. p., rak. admi- 
rál (* 1827 v Mariboru — f 1871 ve Vídni), 
vycvičil se v námořnické kolleji v Benátkách, 
r. 1845 vstoupil jako námořní kadet do vá- 
lečného námořnictva. Již jako důstojník účast- 
nil se blokování Benátek za jejich odboje 
r. 1848, načež r. 1852 byl jmenován poručí- 
kem řadové lodi. Za války Krymské r. 1854 
ai 1855 velel rak. staniční lodi v ústí Dunaje. 
Jako korvetní kapitán a velitel korvety > Arci- 
kníže Bedřichc křižoval na pobřeží Rudého 
moře. Středozemního moře a zejména na ma- 
rockém pobřeží (1857—58). R. 1859 provázel 
vrchního velitele rak. loďstva arcikn. Ferdi- 
nanda Maxe do Brazílie; navrátiv se byl jme- 
nován fregatním kapitánem (1860), později | 
kapitánem řadové lodi (1861). V té hodnosti i 
velel levantské eskadře, r. 1864 pak velel' 

OttftT Slemlk Naučný, sv. XXV. 16/2 1906. 



rak. a prus. lodím, jež chránily severoněm. 
břehy proti Dánům. Po úspěchu, jehoŽ doby 
v bitce u Helgolandu, byl jmenován kontre- 
admirálem. R. 1866 za války italsko-rak. velel 
rak. loďstvu ve Středozemním moři. Nejprve 
soustředil svou moc u Ancony, načež 20. čce 
zvítězil u ostrova Visu nad přesilou ital. loď- 
stva pod admirálem Persanem. 21. čce bvl 
jmenován viceadmirálem, načež byl poslán 
na zkušební cestu do Anglie a Ameriky. 
R. 1867 vymohl na mexic. presidentu Juare- 
zovi vydaní mrtvoly cis. Maxmiliána. Od 
6. bř. 1868 T. byl vrchním velitelem rak. ná- 
mořnictva a chefem námořnického oddělení 
v ministerstvě války. Posléze byl vyznamenán 
hodností admirála a členstvím panské sně- 
movny. Z četných pomníků jeho vyniká ví- 
deňský. Srv. Aus W. T-s Nachlass (vyd. Becr, 
1882) a j. 

Tefl^aao [-džáno], dříve Diano (ant. Te- 
gianum)t m. v ital. prov. salernské v circond. 
Sála Consilina ve Val di Diano, blíže levého 
břehu Tanagra, stan. trati Sicignano-Lago- 
negro, má 50v5 obyv. (1901), kathedrálu ze 
XIII. stol. a kastell. Je sídlem biskupa. 

Tegmen tympani, lat., totéž co strop bu- 
bínkové dutiny kosti skalné. 

Tegmentam, tegmenta, šupiny, viz P u- 
pen, str. 998 ťi. 

Tegnér Esaias, básník švéd. (* 13. list. 
1782 v Kyrkerudu ve Wermlandě — f 2. list. 
1846 ve Wexió). Otec jeho Elias Lucas- 
son, jenž přijal příjmí Tegnerus podle 
rodné osady ve Smálandě, byl venkovským 
farářem. Děd T-ův byl sedlákem. V devátém 
roce T. osiřel a vypomáhal pak v pisárně 
svého pěstouna. Již tehdy působily na mysl 
chlapcovu staré severské pověsti, jež po- 
znával z BjOrnerova vydání »Nordiska Kám- 
padater*. Tyto staré zkazky srůstaly v jedno 
s přírodou jeho rodného kraje. Starší bratr 
T-ův uvedl hocha do prvních začátků vědo- 
mostí vyučuje ho spolu s ditkami, v jejichž 
rodinách byl domácím učitelem. Tak T. na- 
učil se latině, řečtině a francouzštině; an- 
glicky naučil se sám tak, že mohl čísti Mac- 
phersonovy >Básně Ossianovy<. Provázeje 
všude bratra v zaměstnáni informátorském 
T. dostal se konečně na statek Ramen (1797), 
jehož vlastníkem byl pozdější jeho tchán 
Myhrman. Tam zabývaje se neúnavně stu- 
diemi, hlavně pak četbou Homéra, T. setrval 
až do podzimku r. 1799, kdy se odebral na 
universitu v Lundu. R. 1802 T. stal se dokto- 
rem, v 1. 1802—10 byl docentem, r. 1805 
dostalo se mu místa adjunkta aesthetiky a 
místa bibliotekáře. V 1. 1810—25 přednášel 
o řecké literatuře, r. 1812 stal se professo- 
rem a zároveň farářem, v kterýchžto úřadech 
setrval až do r. 1825, kdy se domohl stolce 
biskupského ve Wexi6. Od r. 1819 byl čle- 
nem Akademie. Nemaje smyslu pro snahy 
romantiků německých, ani pro protifrancouz-. 
ské snahy Scottovy a Oehlenschlágrovy, T, 
dává se nadchnouti protiromantickou reakci^ 
jen aestheticky. Pokud tato reakce byla po^ 
litická a náboženská, nemohla jemu, jenž j\^^ 

10 



146 



Tégner — T^goborski. 



v šestnácti letech Čítal Voltairea, býti sym- 
pathickou. Byl tuze poctivý, aby měnil pře- 
svědčeni 8 módou, a tuze básník, aby byl 
jen pouhým osvětářem; ideálem je mu dobro- 
družné hrdinství a přímost. Duši je pohan; 
jakožto občan je royalistou, pokud si toho 
král zaslouží; je pro rovnost mezi rodovou 
šlechtou a zásluhou činu. Náboženství jest mu 
poesií, v níž věříme; poesie sama jest mu 
něčím nejvýš zdravým. Nationalismus sbližo- 
val ho poněkud s »gotsk^m svazem*; za to 
však fosforisté, přívrženci mysticismu, jaký 
vidíme u romantiků německých, byli mu jaíc 
po stránce literární, tak i svou nenárodnosti 
do té duše protivni. Literárně T. upozornil 
na sebe básni Krígsáng for skánska landvardet 
(Válečná píseň pro šónskou zemskou obranu 
r. 1808). jež zlidověla. R. 1811 ziskal cenu 
akademie básni Svea, Vysvěceni na kněžství 
(1812) dalo mu podnět k Prestvigningen. Za- 
jímavá jest báseň »Nový rok 1816c, kde dává 
průchod svému rozhořčeni nad vítězstvím 
reakce. Hlavni básní T-ovou a jeho poetic- 
kým krédem jest cyklus básní Frithjofssaga. 
Části byly uveřejněny v časopise »Iduna« 
r. 1820, a cyklus celý vyšel r. 1825. Látka 
vzata jest z pověsti »Fridjófssaga ins froekna« 
(nejstarší verse) z doby mezi r. 1270—1400. 
Původní stará sága norská jest barvitým obra- 
zem staré doby. Vše jest plno elementární 
síly; ovzduší nese sice rysy někde grotesk- 
nosti, ale zároveň i veliké prostoty starého 
severu. T-ova » Frithjofssaga* chtěla však býti 
též jakýmsi důkazem aesthetických názorů 
básníkových proti fosforistům. Jeho nazírání 
bylo tuze pod vlivem antiky, a proto mu 
ušlo mnoho z velikosti starého severu; vi- 
díme u něho spíše život staronorský, jak si 
jej tehdejší doba představovala, než jak byl 
ve skutečnosti. A spojení různorodých prvků 
musilo škoditi vnitřní pravdě života. Básník 
vystřihal se vŠeho, co by bylo proti sluš- 
nosti, co by působilo groteskně, nebo ně- 
čeho, co by dalo tušiti jen poněkud oprav- 
dovou vinu hrdinovu. Toho však ve staré 
saze není. Zejména jest charakteristické to, 
že Frithjof T-ův jest vzorem zbožnosti, kdežto 
Frithjof ságy stále se rouhá Balderovi. T. 
přijímal tu z barbarství jen to, co podle jeho 
mínění bylo veliké, a to ještě zjemňoval. 
Touto idealisující snahou dílo dostalo více 
ráz typický než individuální, jenž jen tím 
byl zmirňován, že tu jest tak mnoho vzpo- 
mínek ze skutečného života básníkova. Jest 
to nádherná scenerie jeho rodného kraje, 
vzpomínky jeho mladé lásky, již zažil v R&meu, 
a snad i lásky jiné. A právě tím, co básník 
chtěl, a tím, co skutečně žil, jest báseň až 
podnes cennou. Těmito přednostmi i vadami, 
které však byly tehdejšímu světu do jisté 
míry přednosti, dílo to došlo veliké obliby; 
Frithjofssaga jest oblíbena mnohem víc, než 
básnický vzor T-ův, Oehlenschlagrův >Helge«; 
proč, pochopíme: jsou to právě ony vady, 
jež u širokého obecenstva zjednávají obliby. 
Báseň vzbudila veliké nadšeni: sám Goethe 
vyslovil se lichotivě o ní. Sloh T-ův jest pln 



krásy básnické i rhétoričnosti a rhythmu ; 
jest jako jeho duše: miluje vnější lesk a 
plýtvá jím někdy až příliš. Před tím T. uve- 
řejnil idyllu Nallvardsbarnen (dítky Večeře 
Páně. r. 1820) a Áxel (1822). První upomíná 
na Goethova » Hermanna a Dorotu*, druhá 
dává jasně tušiti jeho studie Byronistické. 
Sotva však básník dopsal »Fritnjofssagu«, 
počala v životě jeho krise, jejíž záblesky se 
objevovaly již v poslední době >Frithjofs- 
sagy*. Brzo po cyklu tomto T. uveřejnil 
Melancholii, jednu z nejzoufalejších básni 
literatur světových. Příčiny krise této, v níž 
T. klesil zdrcen nedůvěrou v život a lidi, 
obávaje se šílenství, jemuž padl za oběC jeho 
starší bratr, možno tušiti, — on sám, jak se 
zdá, příčiny říci nechtěl. Byla to asi nešťastná 
láska v Lundu, ale též snad nešváry rodinné. 
Cesta do Karlových Var (1833^ nepomohla 
mu nikterak; utrpení jeho stoupá, aŽ konečné 
r. 1840, když byl na říšském sněmu ve Štok- 
holmě, propuklo v šílenství. Byl poslán do 
sanatoria ve Šlesviku a r. 1841 vrátil se jako 
vyléčený. Do doby rekonvalescence spadá 
báseň Kronhuden (Korunní nevěsta). Stře- 
diskem jest osoba biskupova, T. sám chtél 
tu vylíčiti sebe sama. — Jako biskup T. účast- 
nil se říšských sněmův a vystupoval tu velmi 
ostře proti liberálům. Jeho řeťn Tal vid sár- 
kilda til/álene (1831—42) jsou dokladem řeč- 
nického a organisačního talentu. Jak byl po- 
vahou svou prost vsí ješitnosti, svědčí to, 
že on sám korunoval Oehlenschlagra za dě- 
dice trůnu básnického. — Literatura: Jiří 
Brandes, Esaias T. (v » Modeme Geister* 
1882); Erdmann, Esaias T. (Štokholm, 1897 V, 
Christensen, Esaias T. (3. vyd. Lip., 1890); 
Ljungren, T.och Oehlenschláger (Lund, 1868). 
Vydaní: B6ttiger T-s samlade Skrifter; E. 
T., T-s Efterlemnade Skrifter. Opuscula la- 
tina. — Do češtiny přeložil »Frithjofssagu* 
J. V. Sládek. Bdi, 

Tégner Hans, illustrátor dán. (* 1853 
v Kodani), pobyl nějakou dobu na malířské 
akademii v Kodani, záhy však dal se vlastni 
cestou, věnuje se hlavně illustracím. Prvním 
jeho dílem, kterým se rázem proslavil, bylo 
illustrování třísvazkového jubilejního vydáni 
Holbergových veseloher (1882). Smělost, ori- 
ginálnost a výraznost kresby, věrnost doby, 
bohatost fantasie, humor, jemná i hluboká 
charakteristika typův i základních ideí byly 
přednosti díla tohoto, za něŽ umělec dostal 
od vlády zlatou medailli »Pour le mérite* 
a r. 1897, když vyšly v 2. vydání, jmenován 
professorem dánské akademie uměni. Druhé 
vynikající dílo T-ovo bylo illustr. vydání po- 
hádek Andersenových v 5 jazycích (1890), 
česky Vrchlický (1903). 

T^gobOMki Ludwik, polit, oekonom a 
státník rusko-polský (♦ 1792 ve Varšavě — 
t 1857 v Petrohradě). Vystudovav doma a 
v cizině, vstoupil do služby u účetního dvora 
v kniž. Varšavském. Po zřízení království 
Polského sloužil při prozatímní vládě, načež 
byl vicereřerendářem státní rady. R. 1820 
dlel s kniž. Lubeckým v Paříži za příčinou 



Tegucigalpa — Těhotenství. 



147 



likvidováni interessů býv. kníž. Varšavského 
s Francii. Přestoupiv do služeb rus. mini- 
sterstva vněj^šich záležitosti, byl jmenován 
konsulem v Gdaňsku, kdež setrval do r.l831. 
Potom meškal dlouho ve Vídni, jednaje tam 
hlavně o úpravu mezinárodních poměrův 
obchodních mezi Rakouskem a Ruskem. Vý- 
sledkem toho vyjednáváni byla plavební kon- 
vence ujednaná s Rakouskem r. 1840. Vrátiv 
se do Petrohradu, byl jmenován členem říš- 
ské rady a skutečným tajným radou. Nej- 
důležitější jeho dílo O silách produkcyjnych 
Rosji {Études sur lei ýorces productives de la 
Russie^ 4 sv., Pafiž, 1851—55) zjednalo mu 
evropské jméno. Jiné jeho práce jsou: Des 
finances et du crédit public de VAutríche (2 sv., 
Paříž, 1843); De Vinstruction publique en Au- 
tríche (t., 1842); Uebersicht des ósterr. Han- 
dtís in dem Zeitraume i83i — 4i (Vídeň, 
1844); Essai sur les conséquences éventuelles 
de la découverte des gites auriféres en Cali- 
fomie et en Austrálie (t., 1853); Sur les finances 
de la Russie (Brussel, 1854); Essai sur le crédit 
mobilier (t, 1856) a j. 

Tai^noigalpa, hl. město středoamer. re- 
publiky Hondurasu, ve zdravé poloze ve výši 
1062 m, na horním toku Choluteky, která 
spěje k Tichému okeánu do zál. Fonseckého, 
má 14.000 obyv. (1897), nádhernou kathe- 
dráln, 5 kostelův, universitu, Nár. banku a 
mincovnu. Mělo se státi sídelním městem 
středoamerického kongressu. V okolí, nej- 
hustěji z celého Hondurasu zalidněném, do- 
bývalo se množství stříbra, nyní je tu roz- 
sáhlý chov dobytka a vývoz jeho po dráze 
vedoucí k zál. Fonseckému. — Departe- 
mento téhož jm. měří asi 9000 km a má kol 
60.000 obyv. většinou míšenců španělských, 
živicích se chovem dobytka, rolnictvím, sa- 
dařstvím, méně těžením nerostfi, jako kam. 
uhlí. 

Teharáa, Tehrán, Ti hrán, hlavní a sí- 
delní město Persie, rozkládá se uprostřed 
vzdělané a dobře zavodňované náhorní pla- 
niny ve vý$i 1132 m, 85 km od Kaspického 
moře, 620 km od zálivu Perského, na již. úpatí 
Elburzu, jehož nejvyšší vrchol Demávend 
leskne se ve vzdálenosti 70 km od T-u. Mě- 
sto mající v obvodě 30 km obklopeno jest 
mohutnou hradbou, místy pobořenou, před 
níž táhne se široký příkop. Bezpečnější však 
ochranou T-u je pás pevnfistek zbudovaných 
po evropsku. Do města vchází se šesti ozdob- 
nými branami, z nichž nejkrásnější Chem- 
ranská okrášlena je různobarevnými dlaždi- 
cemi s mosaikou. Ale vnitřek města je málo 
vábný. Bydlit chudina v domech z hlíny, 
avšak za mnohou jednotvárnou, nedhlednou 
zdi ukrývají se obydli nádherně zařízená. 
Spleti úzkých ulic a uliček proraženy byly 
v posledních dobách široké, plynem osvětlo- 
vané třidy, kudy projíždí tramway. Život sou- 
středbje se v bazarech, z nichž některé ná- 
leží k největším v Orientě vůbec. Z četných 
mešit vyniká pouze MesdŽid Šáh, ale nej- 
krásnější budovou je Šáhova residence v pev- 
nosti (Ark) uzavírající paláce všech předních 



úředníkův a hodnostářů šáhových a •Krá- 
lovskou kollej<, kde dostává se žákům veške- 
rého zaopatření a vyučování od evropských 
učitelů. Vlastni palác »Chams el Amara, 
palác slunce« skládá se z rozsáhlých budov, 
nádherných zahrad okrášlených vodotrysky, 
umělými jezirky, kiosky a lázněmi. Nejkrás- 
nější část jeho obývá harém; audienční síň 
je pravým museem skvostův a pokladů, v trůn- 
ním sále pak skví se zlatý trůn ozdobený 
rubínj a diamanty, tak že se odhaduje na 
70 mill. K, a j.v. Evropská čtvrť zabírá se- 
verní Část města, obsahující vyslanectví, katol. 
školu, arménský a presbyter iálni kostel, ne- 
mocnici atd. Počet Evropanů nepřesahuje 
200 hlav. Nehledě k 3000 Židův a asi 5000 
Arménů jest obyvatelstvo T-u výhradně per- 
ské, Šiitské; počet jeho odhaduje se kol 
200.000 duší, ale kolísá podle roční doby. 
Počátkem léta totiž skoro třetina Teheránců 
se dvorem stěhuje se do blízkých hor na 
severu, kde jsou četné zámk^ šáha a princů 
(nejkrásnější je Kasr-i-Kadžar), a letní sídla 
vyslancův, anglického v Gulhaku, ruského 
v Zargandě, francouzského v TedŽríchu. Na j. 
od T-u je důležité m. Šáh-Abd-ul-Azim, spo- 
jené 6 km dlouhou úzkokolejnou tratí s T-em. 

V mešitě ukládají se těla příslušníků králov- 
ské rodiny. Průmysl T-u, nehledě k luxus- 
ním předmětům, není vyvinut, nicméně příz- 
nivá poloha obchodní dala vznik čilému styku 
s Restem, Hamadánem, Meshedem, Kašánem 
a Ispahánem. Rozkvět města spadá do století 
nedávno minulých. Teprve když sem r. 1788 
kadžarská dynastie pfenesla své sídlo, T. 
počal ponenáhlu vzrůstati; ještě r. 1797 Oli- 
vier odhaduje obyvatelstvo na 15.000 hlav. 

V posledních však letech silně se moderni- 
suje. Srv. Stáhl, Teheran und Umgebung 
(s mapou 1 : 210.000 v Peterm. Mittheil., Gotha, 
1900). 

Tdhlioe viz Táhlo. 

Téhlik n. platina viz Pletení, str. 903^. 

Téhnéni, téhnlce, tčhnfk, viz Klempíř- 
ství, str. 347^. 

TéhoteiUitvi {graviditas) je stav, v němž 
chová žena ve svém těle oplodněné vajíčko. 
Vajíčko oplodňuje se splynutím s buňkou 
semennou a to děje se bezpochyby ve vejco- 
vodu, do něhož přicházejí zralá vajíčka z va- 
ječnikův a buňky semenné po souložení svým 
vlastním pohybem z pochvy a dělohy. Oploď 
něné vajíčko přichází do dělohy a zde se vy- 
víjí a roste, až nová lidská bytost v něm 
vzniklá dosahuje zralosti, t. j. schopnosti žiti 
mimo tělo mateřské. Pak celé vajíčko, zvané 
vejce plodové, se vypuzuje, čemuž říká se 
porod (v. t.). Trvání lidského t. je prů- 
měrně 280 dní a stanoví se dolení hranice 
na 240 a hoření na 330, ba až 336 dni. T. 
lidské je pravidelně jednoduché, t. j. o jed- 
nom, výjimečně o 2 až 5 plodech, dvojčatech 
až paterčatech. Pravidelné jeho sídlo je dě- 
loha, výjimečně i vejcovod, válečník a snad 
i pobřiánice, t. mimoděložni (viz Gravi- 
dit as). Toto obyčejně přichází různým způ- 
sobem na zmar a ohrožuje vysokou měrou 



148 



Tehov — Téchlovice. 



život těhotné, nejčastéji krvácením do dutiny 
břišní a zánětem pobfišnice. Ra, 

TehoT, Těhov: 1) T., ves v Čechách, 
hejtm. Benešov, okr. Vlašim, fara a pš. Ště- 
pánov; 24 d., 184 oby v. č. (1900), fil. kostel 
sv. Prokopa z r. 1771 (ve XIV. stol. far.), 
dvůr a nedaleko ložisko jemné tuhv. Stávala 
zde tvrz, která byla ve XIV. stol. sídlem ryt. 
z Popovic, kteří odtud psali se také z Te- 
hova. Po bitvě Bělohorské T. byl úplně 
pustý. — 2) T. Velký, ves t, hejtm. Žižkov, 
okr. a fara Říčany, pš. Mnichovice, 77 d., 
445 obyv. č. (1900), fil. kostel sv. Jana (ve 
XIV. stol. far.), 2tř. šk. Stávala zde tvrz 

Tehoveo, Těhovec, ves v Čechách, hejtm. 
Čes. Brod, okr. a pš. Kostelec n. C. L., fara 
Mukařov; 40 d., 278 obyv. č. (1900). 

Tehoir&6ky, Těhovičky, ves v Čechách, 
hejtm. Žižkov, okr. Říčany, fara a pš. Uhříně- 
ves; 34 d., 212 obyv. č. (1900). 

Tehráa viz Teherán. 

Tehri, domorodý stát v Přední Indii, viz 
Garhvál 2). 

Tehaaoan [te uakán], město v mexickém 
státě Puebla, 107 km jv. od Puebly, na trati 
Puebla-Oaxaca, ve výši 1600 m, má 8120 obyv. 
V blízkosti jeho spojují se obě Sierry Madres 
(Vých. i Západní) v jedno pásmo. Chráněno 
jsouc proti severu mohutným horstvem vy- 
niká velikou úrodností, a zvláště granátová 
jablka požívají výborné pověsti. 

Telmantepeo Ite-uantepék], město v me- 
xickém státu Oaxace, na šíji t. jm., 20 km 
od pobřeží Tichého okeánu, na levém břehu 
Ria de T., které ústi u starého přístavu 
tehuantepeckého, Puerto Ventosa, na trati 
Salina Cruz-Coatzacoalcos, má 8000 obyv. 
hlavně barevných. Ukryto jest úplně v zeleno 
palem a pomo rančo vniků, skýtajících výborné 
ovoce. V okolí zdržuje se mnoho jaguárů, 
kteří také dali městu jméno (T.=s město 
tygrů). Nynějším přístavem T-u je Salina 
druž. 

Tehaantepeoká ilje, úzký pruh pev- 
niny v republice Mexické mezi zálivem 
T-kým na straně tichomořské a zát. Coatza- 
coalcoskou na straně zálivu Campecheského 
příslušející sev. částí ke státu Věra Cruzu, 
již. pak k Oaxace. Hlavní osa jdoucí směrem 
poledníkovém měří pouze 216 km. Tato okol- 
nost i snadné přechody nepřestupující výše 
250 m, dále z části splavný Coatzacoalco vi- 
noucí se nejprve údolím mezi Kordillerami 
a pak širokou pobřežní nížinou v délce 355 km 
do zálivu Campecheského byly nápadné již 
Cortezovi. Proto již r. 1521 upozornil Karla V. 
na tyto výhody k snadnému spojení obou 
okeánů. Ale důkladné studie o možnosti 
zbudováni cesty a průplavu zahájil teprve 
r. 1774 španělský inženýr Cramer a vypra- 
coval v tomto směru první návrh. Ba r. 1811 
španělští kortesové prohlásili se pro stavbu } 
průplavu, ale více z důvodů politických neži 
hospodářských. V Cramerově práci pokra- 
čoval r. 1825 gen. Orbegozo, ale koncessi ! 
na stavbu získal teprve r. 1842 don José l 
de Garay, který podrobněji prozkoumal tyto ' 



končiny. Nemaje však dostatečného kapitálu, 
postoupil svá práva po pádě Maximiliánově 
americké společnosti. Avšak ani tato, ani její 
následovníci stavby kanálu nezahájili, nýbrž 
projekt obmezil se pouze na zřízení želez- 
niční trati. Tento vypracován byl proslulým 
inženýrem Eadsem a náklad na sestikolejnou 
traf pro dopravu lodi rozpočten na 350 míli. K. 
Smrti navrhovatele padl i tento plán, ačkoliv 
rozsáhlé koncesse státní byly mu příznivý. 
Proto no vá»SpolečnostTehuantepecké dráhy « 
ujala se stavby trati obyčejné a zbudovala 
železnici vycházející z přístavu coatzacoal- 
coského do Saliny Cruz na Tichém okeání*. 
Stavba trati 318 km dlouhé trvala plných 
16 let a vozba zahájena r. 1895. Náklad činil 
kol 90 milí. K. Projekt průplavu zatlačen byl 
do pozadí projektem průplavu Panamského 
a Nicaragujského. 

TehaeléoTé, domorodci v Patagonii, viz 
Amerika, str. 127 a. 

Teoh [tek], nejjižnější řeka v Roussilloně 
ve franc. depart. Pyrénées Orientales, pra- 
menící se na Co! de la Pale ve výši 2464 m 
na hranici španělské, z několika dolů napl- 
něných dlouho do léta sněhem, tak že má 
vodu nejchladnější ze všech řek franc. Teče 
směrem sev.-vých. prodírajíc se nejprve hlu- 
bokými stržemi, pak vstupuje u Céretu do 
pobřežní nížiny a vtéká, urazivši 79 km, do 
moře Středozemního vých. od Elne, jy. od 
Perpignanu. V horním toku jsou báně Prats 
de Mollo. 

Téoh viz Klement 1). 

TéohanOT {Zechan\ ves na Moravě, hejtm. 
a okr. Rymařov, fara Jiřice, pš. Sovinec; 49 d., 
256 obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Šimona a 
Judy, Itř. šk. 

TéohanoTÍoe: 1) T. Nové {Neuiechsdorf)^ 
far. ves ve Slezsku, hejtm. Opava, okr. a pá. 
Vítkov; 47 d., 287 obyv. n. (1900), kostel 
sv. Mikuláše, It^. šk., lomy na břidlici ke 
krytí střech, mlýn. — 2) T. Staré {Ált^^echS' 
dorf), ves t., 80 d., fara Nové Těchanovicc; 
461 obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Petra a 
Pavla, 2tř. šk., mlýn. 

TeohařOTloe, ves v Čechách, hejtm. Písek, 
okr. Míro více, fara Chrastice, pš. Zalužany; 
24 d , 166 obyv. č. (1900). 

z Téohenlo, pražská patricijská rodina, 
jež kvetla v XVI. a XVII. stol. a užívala též 
erbu a titulu vladyckého. Za králů Ferdi- 
nanda I. a Maximiliána I. vynikl vzdělaností 
a zámožnosti Matyáš z T., jehož syn Joa- 
chim z T. (t 1620) byl prosluly prokurátor 
a právník, příznivec tehdejších lat. básníkův 
a snažil se o zvelebení praž. university. Žil 
v přátelském poměru s mnohými vynikají- 
cími muži doma i v cizině (na př. s Karlem st 
z Žcrotína). Napsal také Dractatus juňs spi- 
ritualis sivé ecclesiastici (Praha, 16 1 2). Srv. 
Z. Winter, Prokurátor Joachim z T. (»ČČM.€ 
1891, str. 224). 

Téohlovioe: 1) T. (Tlchlowiti), far. ves 
v Cechách nad Labem, v hejtm. a okr. dě- 
čínském; 83 d., 598 obyv. n. (1900), kostel 
Stětí sv. Jana z r. 1550, 3tř. šk. obec. a šk. 



Technice — Technologie. 



149 



plavecká, četn. stanice, pá., telegraf, Žel. sta- 
nice na tr. Váetaty- Při vory- Deci n a stanice 
českosaské paroplavby (Litoměřice- Dráž- 
ďany), cihelna, dv&r. Stávala zde tvrz. Ke 
konci XV. stol. připojeny k Děčínu. -— 2) T., 
ves t., hejtm. Král. Hradec, okr. Nechanice, 
fara a pá. Libčany; 67 d., 509 oby v. č. (1900), 
2tř. šk. — 8) T. {récMowitx)y ves t, hejtm., 
okr., fara a pš. Střibro; 67 d., 363 obyv. n. 
(1900), fil. poutničky kostel sv. Petra a Pavla, 
itř. šk. 

Téohnloev far. ves v Čechách na lev. bř. 
Vltavy, hejtm. Písek, okr. Mirovice, pš. Mile- 
šov u Sedlčan; 51 d, 317 obyv. č. (1900), 
kostel sv. Štěpána (ve XIV. stol. far. , 2tř. 
šk., žulové lomy, 2 mlýny na Vltavě. Odtud 
proslul Jáchym z T. jako vojevůdce, maece- 
náš a spis. práv , f kol r. 1617. 

Teobnioké vytoké ikoly viz Poly- 
technika a Škola, str. 647. 

Teohnlka, z řec: 1) T., činnost umělecká 
nebo řemeslná, zručnost neb umělost při pro- 
váděni materiálních části v^tvarpých uměni, 
též nauka o tom. Tak mluví se o t-ice v ma- 
liřstvi, ve hře na klavír, v kuse divadelním a j. 

T. zemědělská jest nauka o veškerých 
pracích zemědělských rázu stavebního, hlavně 
o melioracích, majících za účel zlepšováni 
pozemků a zvýšeni výnosu půdy (viz Me- 
liorace). Vyvinula se z empirických zkuše- 
nosti dřívějších v 2. pol. XIX. stol. Použitím 
roathematiky, zákonů fysikálných, chemie agri- 
kulturni a jiných včd přírodních, jakož i na zá- 
kladě poznatků biologických a pedologických 
byla od těch dob vybudována na bezpečném 
podkladu vědeckém. Předním účelem jejím 
jest upraveni poměru půdy k vodě, zamezení 
škodlivých vlivů vody na rostlinstvo a co 
nejdokonalejší využiti její na prospěch vý- 
roby zemědělské, a to prostředky konstruk- 
tivnými, v oboru staveb vodních zvláštním 
způsobem upotřebenými. Počátky této na- 
uky sluší hledati v Nassavsku. R. 1876 byly 
zařízeny běhy pro zemědělskou t ku při aka- 
demii hospodářské v Poppelsdorfu, spojené 
s universitou v Bonnu, a to na popud ře- ' 
ditele této akademie taj. rady dra DUnkcl- 
berga, jenž vydal r. 1883 encyklopaedii a 
me&odologii zem. t-iky. Pozděii založeno 
bylo zemědělsko- technické oddělení na vy- 
soké škole pro zemědělství ve Vídni a r. 1891 
na c. k. české vysoké škole technické v Praze; 
zároveň též na německé. Oddělení tato mají 
tři ročníky a od r. 1906 rozšíří se na čtyři. 
V jazyce českém první knihy z oboru země- 
dělské t ky vydal Frant. Václavík: »Praktické 
naučení o rýhování čili nauka o kladení 
trativodů trubkových* (1863) a »Meliorace« 
(1869). Ščk, 

2) T., správně vysoká Škola technická, 
viz Polytechnika a Škola, str. 647. 

TeohnolOfl^e (z řec. téxvn a Xóyog) je na- 
uka o zpracování surovin a výrobě před- 
mětův a látek, denní potřeby. Některým 
technikům je t. téŽ souhrnem všech technic- 
kých věd, tak Že shrnuji tímto názvem stavbu 
strojů, mostů, silnic atd. a výrobu zeměděl- 



skou, průmyslovou i živnostenskou. Oby- 
čejně bére se však t. ve význame obmeze- 
nějším a vylučuje se z ni též i hotoveni veš- 
kerých děl ryze uměleckých, při nichž indi- 
vidualita hotovitelova vždy ostře vystupuje. 
A poněvadž suroviny zpracovávati a před- 
měty vyráběti lze jen na základě zákonů 
přírodních, t. je také naukou o praktickém 
upotřebeni přírodních věd a nauk technic- 
kých při řemeslech a průmysle. Technolog 
je pak jaksi prostředníkem mezi učencem 
a průmyslníkem nebo Živnostníkem, vyhle- 
dává způsoby práce, popisuje, zkoumá, srov- 
nává je, kdežto průmyslník jich praikticky 
užívá. Při zpracovávání měni se buďjentvaV 
na základě zákonů mechanických nebo také 
podstata a kvalita surovin na základě zá- 
konů chemických, nebo obé zároveň. Roze- 
znáváme tudíž t-ii mechanickou a t-ii che- 
mickou. V t-ii mechanické zahrnuto je zpra- 
covávání kovů, dřev^ hornin atd., umožněné 
obecnými nebo zvláštními vlastnostmi hmot 
(dělitelností, taŽuostí, slevatelností, kujnosti 
atd.), zpracováváni vláknin (papírnictví, přá- 
delnictví,tkalcovství,prům. pletařský). V che- 
mické běží o výrobu chemikálii (solí, kyse- 
lin, barev atd.), topiv a svítiv, potravin, léků v 
atd. Sem řadí se na př. pivovarstvi a lího- 
varství, škrobařství, cukrovarstvi, koželužstvi, 
barviřství atd. Celá řada odvělví průmyslo- 
vých je však součásti jak t. mechanické, tak 
t. chemické, vyžaduje totiž výroba v těchto 
průmyslových odborech jak práce mecha- 
nické, tak i pochodů chemických, na př. vý- 
roba zboží kaučukového, hrnčířského, skel- 
ného atd. Proto často pojednává se o každé 
výrobě zvlášf, a mluví se o t ii jednotlivých 
řemesel a odvětvi průmyslových. Souhrn 
těchto nauk tvoří t-ii speciálu i^ jež tedy 
pojednává zvlásf o slevačstvi, klempiřstvi, 
hodinářství, truhlářstvi, pekařství, pivovar- 
stvi, lihovarství, barviřství, přádelnictví atd. 
Zvlášf obvyklá je specialisace při pojedná- 
ních o výrobě řemeslné a chemické, poněvadž 
jednotlivé odbory namnoze jen málo mají 
společného. Jsou však také odbory výrobní, 
jež mají mnoho společného, v nichž tedy 
zpracuji se hmoty podobných vlastností a 
způsobem stejným neb jen málo odchylným. 
Vědomosti o tom řadí se k sobě v t-ii 
obecné, zvané tak proto, že pojednává se 
v ni o způsobech práce, nástrojích, pomůc* 
kách atd. zcela obecně bez ohledu na zvláštní 
podrobnosti. T. obecná zove se zhusta též 
srovnávací, ježto stejné způsoby práce a 
prostředky k jejímu provedení nejen k sobě 
řadí, ale téŽ odlišné pracovní methody srov- 
nává, je oceňuje a činí přehlednějšími. Pro 
upotřebení methody srovnávací zvlásf dobře 
se hodí t. mechanická, jež ve skupinách po- 
jednává na př. o zpracovávání všech kovů, 
všech vláknin, dřev atd. Jen tímto rozvržením 
mechanická t. stává se náležitě přehlednou. 
V jednotlivých skupinách řadí se pak vědo- 
mosti k sobě podle vlastnosti surovin a po- 
dle nástrojů. Tak na př. je při zpracování 
kovů dán jejich slevatelností zvláštní odbor 



150 



Technopaignion — Teige. 



technologický nazvaný slevačství, kujnost 
umožnila kovářstvi, tažnost válcování travers 
a plechu, taženi drátu, dělitelnost hoblování, 
vrtáni, střih, pilování atd. V t-ii speciální 
pojednává se o jednotlivých pracích buď I 
tak, jak za sebou jdou, neb se probírají 
jednotlivé výkony pracovní podle své větší 
nebo menši příbuznosti. 

Název t. zavedl a o t-ii první psal J. Beck- 
mann (v. t. 2). Veliké zásluhy o rozvoj t. 
mají také Prechtl (v. t), Karmarsch 

S. t.) a Hoyer v oboru t. mechanické a 
usprat a Stohmann, Bolley a Birn- 
baum, Wagner a j. v oboru t. chemické. 
T. způsobila neobyčejný rozvoj na poli lid- 
ské práce. Snahou moderní t. je vyráběti 
pokud možno levně a dosici při tom doko- 
nalého výrobku, nejkrajnějšího vy užitkování 
surovin, pracovních sil a prostředků a rych- 
lého obratu kapitálu. Výroba periodická mění 
se pokud jen možno ve výrobu nepřetržitou 
a hromadnou, práce ruční nahrazuje se víc a 
více prací strojovou a přihlíží se k tomu, aby 
byla nezávislá na vůli dělníkově, tedy pokud 
možno automatická. Ideální moderní závod 
průmyslový nezná odpadků, nýbrž jen výrobků 
hlavních a vedlejších. Výroba postupuje konti- 
nuálně z místnosti do místnosti, od stroje ke 
stroji, až konečně výrobek je dodělán. JPok. 

Technopaignion (řec. téxvrj^ umění, 
Ttaiyviov, hfička), umělá hříčka, umělůstka, 
u starých Řeků zejména báseň, jejíž verše 
byvše napsány tvořily nějakou figuru. Viz 
£pierammata figurata. 

Teohobns, ves v Čechách, hejtm. Pelhři- 
mov, okr. Pacov, fara Zhoř; 68 d., 526 oby v. č. , 
(1900), fil. kostel sv. Marka (ve XIV. stol. 
far.), 2tř. šk., pš., 3 mlýny. Alod. statek 
(333'17 ha půdy) se zámkem, dvorem a liho- 
varem drží dr. Adolf ryt. Weiss z Tessbachu. 
Fara zanikla za války 30leté. Z bývalé tvrze 
zachovaly se jen nepatrné zbytky, zámek 
nynější vystavěn r. 1786 a bývá nyní sídlem 
feriální kolonie. Jméno své má po zakladateli 
Těchobudovi, iehoŽ nástupci se psali »z Tě- 
chobuze« a seděli na zboží tom asi po r. 1431, 
kdy Albrecht z T. zděděné statky prodal. 
Od té doby vystřídala se tam celá řada ma- 
jetniků, jako Vchyna z Pacova, Baltazar Chrt 
ze Rtina, Otové z Losu, z nichž Kateřina 
Otova po bitvě Bělohorské byla nucena pře- 
stoupiti k náboženství katolickému nebo se 
vystěhovati ze země. Statečná paní odpově- 
děla, že ze země odejeti nemůže, poněvadž 
nemá naČ, náboženství změniti že jí brání 
svědomí. Nicméně slíbila, že katolictví přijme, 
čímž statek uchránila dětem. Potom seděli 
na T-i Kapounové ze S voj ková, Theobald 
z Devaldu, Puteani, Adler, hrabata Rinds- 
maulové, Jos. HoíTmann, u něhož nalezl po- 
hostinnou střechu pronásledovaný myslitel 
Bernard Bolzano, když byl z úřadu učitel- 
ského sesazen, hlásaje tam šlechetnou svou 
zásadu: »Šfastným být a jiné blažit — ten 
jest úkol člověka.* Pii, 

Téohobnsioe (7>c/iofr(/5/f7), ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Litoměřice, fara Býčkovice, 



pš. Ploškovice; 21 d., 160 oby v. č. (1900), 
2 cihelny, mlýn. 

Téohodély, chybně Lešfany (Tichodií), 
ves v Čechách, hejtm. Stříbro, okr. a pš. 
Touškov, fara Jezná; 10 d., 64 obyv. n. (1900), 
popi. dvůr, mlýn. 

Téohonloe, far. ves v Čechách, hejtm. 
Klatovy, okr. Planíce, pš. Stříbrné Hory; 
46 d., 265 obyv. č. (1900), kostel sv. Filipa 
a Jakuba (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., mlýn. 
Na bývalé tvrzi připomínají se v XVI. stol. 
Zmrzlíkové ze Svojšína. 

Téohonioký F. J., pseudonym Šubrta 2). 

Téohonin, Těch o vín {Linsdorf\^ far. ves 
v Čechách při Tiché Orlici, hejtm. Žamberk , 
okr. Králíky, pš. Mladkov; 174 d., 37 obyv. č., 
834 n. (1900), kostel sv. Markéty, r. 1704 vy- 
stavěný, 3tř. šk., popi. dvůr a 2 mlýny. 

Téohorasy, T echo raz, ves v Čechách, 
hejtm., okr. a pš. Pelhřimov, fara Červená 
Řečice; 23 d., 197 obyv. č. (1900), popi. dvůr. 

TéohOT, ves na Moravě, hejtm. Bosko- 
vice, okr., fara a pš. Blansko; 68 d., 623 
obyv. č. (1900), 2tř. šk., dvůr, mlýn a žele- 
zárna Ernstthal. 

Téohovin viz Těchonín. 

Teohvlo z Tech víc, příjmení rodiny ry- 
tířské, která se přistěhovala v XVI. stol. do 
Čech. Bratří Hanuš, Děpolt a Mikuláš, 
byvše přijati do rytířského stavu král. Čes., 
učinili r. 1522 přiznání k zemi. Hanuš, jenž 
koupil ok. r. 1524 Březno, rozšiřoval tu lu- 
theránstvi. Statek tento prodal r. 1633, kou- 
piv s Mikulášem statek Svadov (1532;. Mi- 
kuláš ujav statek po Hanušovi zemřelém, 
prodal r. 1548 Svadov, trhovou summu za něj 
(1200 kop) zapsal Mikuláš synovcům Jetři- 
chovi a Hendrychovi, z nichž onen zemřel 
bezdětek. Po Hendrychovi zůstali synové Per- 
tolt a Hendrych mladší, z nichž tento pře- 
čkav bratra a jsa té rodiny poslední, trhovou 
summu za Svadov (1600) obdržel. Avšak tito 
poslední již v Čechách nebydlili. Sčk. 

Teigro: 1) T. Karel, hud. spis. český 
(* 23. fij. 1859 v Čáslavi — f 1896 v Roud- 
nici n. L.). Studoval v Praze gymnasium 
i fílos. fakultu na universitě, kde obíral se 
mathematikou a fysikou. Konal pak r. 1887 
až 1888 zkušební rok na gymnasiu akade- 
mickém a supploval od r. 1888—95 na měst- 
ské střední škole na Malé straně v Praze, 
při čemž působil i na gymnasiu >Minervy«, 
načež stal se profesorem na gymnasiu v Roud- 
nici. Vedle studií odborných zabýval se s ne- 
všední zálibou uměním hudebním a účastnil 
se velmi horlivě hudebního ruchu pražského. 
Cvičíval i žáky vyšších tříd ústavu malostran- 
ského v hudbě a s orchestrem takto sesta- 
veným prováděl umělecká díla hudební. Z jeho 
iniciativy a jeho zakročením u správy Nár. 
divadla pořádána pro žáky středních škol 
pražských odpoledni divadelní představení 
studentská. Napsal zejména: Přispivky k ži- 
votopisu o umělecké Činnosti mistra Bedřicha 
Smetany ve dvou svazcích, z nichž první, 
Skladby Smetanovy (Praha, 1893), obsahuje 
kommentovaný katalog všech skladeb Smetá- 



Teignmouth — Teichmann. 



151 



nových v chronologickém postupu, druhý 
Dopisy Smetanovy (t., 1896), kommentovan^ 
výbor 64 mistrových dopisů. Za třetí dil 
>Přispěvka« T. chy&tal Pamětní ^dpisy mi' 
sirovy, jichž přepis fest v pozůstalosti, rovněž 
jeho úplné dokončený kommentovaný kata- 
log děl Fibichových. V kalendáři českých 
hudebníků 1894—95 vydal rozpravu: Drama- 
tickd hudba v \emich koruny České, Výtah 
z obšírného seznamu oper, zpěvoher, ope- 
rett. oratorii, balletů, velkých dram. scén a 
pod. skladatelů ze zemí koruny České. Hudbě 
mimo to sloužila také T-ova činnost žurna- 
listická. Ještě za let studentských T. byl 
hud. referentem Šimáčkových »Českých Ne- 
vine, r. 1885 a 1886 redaktorem »Dalibora«, 
r. 1887—88 redaktorem » České Thalie< a po- 
sléze hud. referentem »Světozora<. Kromě 
toho psal o hudbě do » Osvět yc a >Ottova 
Slovníku Nauč.c V hud. ruchu pražském byl 
hlavni oporou Slovanských koncertů (od 
r. 1876) a s Vel. Urbánkem založil r. 1886 
Populární koncerty Umělecké Besedy. Pro 
oboje koncerty tyto sepsal velmi četná dů- 
kladná Uvedeni. Při Národop. výstavě česko- 
slov. byl platným členem hudebního odboru. 
Pracoval také v oboru mathematiky a fysiky 
jak pro >Ottův Slovník Naučný«, tak i pro 
listy odborné, jako pro »Čas. pro pěstováni 
mathematiky a fysiky « Doplňky a nové ^prdvy 
k déjindm véd mathematických v Čechách. 
K tisku připravil dílo M. Jana Sindela >De 
tribtts 8olidis« a »Početní tabulky«. 

2) T. Josef, právní historik český, bratr 
před. (♦ 1. čna 1862 v Praze), absolvovav 
akad. gymnasium a obec. reál. gymn. malostr., 
studoval na fakultě právnické v Praze, kde 
byl povýšen za doktora 2. list 1888. Potom 
odešel do Mnichova, kde jako mimořádný 
posluchač studoval vedením Rockingerovým 
pomocné vědy historické. R. 1890 stal se čle- 
nem Ústavu pro rakouský dějezpyt ve Vídni, 
kde po třech letech složil státní zkoušku 
s prospěchem výborným (1893). V Praze po- 
výáen oy! zároveň na doktora filosofie. Ob- 
driev státní stipendium pracoval pod vede- 
ním Sicklovým po dvě léta v archivech vati- 
kánských. Vrátiv se do Prahy, stal se r. 1896 
adjunktem archivu města rrahy. Literární 
činnost jeho vztahuje se na prameny českých 
dějin: Některé po\ndmky o prvním pokračo" 
vateli Kosmy (> Věstník Kr. čes. společ. nauk«, 
1889); Rú\nočten{ legend o českých svatech 
X rukop. mnichovskj^ch (t., 1891); Zprdva o pra- 
menech dějin klditera Hradišťského u Olomouce 
do r. i3oo (t., 1893); Paměti Pražské 1 1. in32 
a( 1743 (t., 1903); Listiny děkanství Karl- 
štejnského i /. i320—i62t (t, 1906); Die Quel- 
len des sog. Dalimil (»Mittheilungen d. Insti- 
tuts f. dst. Geschichtsforschung sv. IX.); Die 
Vorgeschichte des Klosters Saar (»Studien aus 
dem Benediktiner Orden<, 1895); Registra 
krdle Vladislava //. ^ /. i4g8—iS02 (»Archiv 
Český«, sv. XVIII., v kterém vyjdou o samo- 
statném svazku i Zdpisy o ^bo^i venkovském 
X archivu m. Prahy f /. 1347- ^SSo)] Formu- 
lář StaromistOcý' le XIV. stol, (1906); Listinné 



příspěvky k dějinám kommendy Drobovieké 
I /. 1347—1407 (»Zpráva Včely Čáslavské*, 
1893). Do oboru diplomatiky náležejí tyto 
práce T-ovy: Příspěvky k diplomatice reskriptů 
papežských (Praha, 1896); Beitráge ^ur, Gesch, 
der Audientia litterarum contradictarum (t.); 
Beitráge xum pápstL Kan^leirvesen des XIII. 
u, XIV. Jhts, (v »Mittheilun^en« sv. XVII.] a 
k tisku připravuje Český- statní účet x r, 1SS8. 
V Úmluvě (1893) probral desky zemské s ohle- 
dem na 'Správu* práva staročeského a po- 
dal přehled nyní zničených knih úřadu pur- 
krabského v Hradci Králové. Z římské ko- 
řisti dokončuje k tisku listiny o %emich ra^ 
houslích z 1. pol. pontifikátů Jana XXII. 
Z oboru dějin a místopisu města Prahy vy- 
dal : O účasti měst Pra{skÝch při stavbě měst- 
ský-ch hradeb v XVII, a XVIII. stol.\ Příspěvky 
k místopisu rynku Starom.\ Boršov; Měšťané 
Pražští ok, r. i324 ; Kostel sv. Martina ve ^di 
(v » Almanachu obce Pražské*); Kaple sv, La- 
\ara na Nov. Městě; Zpráva Jana Táborského 
I Klokotské Hory o orloji] Osaáa sv. Petra 
na Menším Městě Pr. v »Čas. přítel starož. 
čes.«; Adamové f Veleslavína; DodiUky- k fi- 
votopisu Jana ^ Vratu^ Pasek řečeného (^>CČM.«), 
dále řada článků a pojednání v »Památkách 
arch.*, »Čas. Mat. Morav.*, » Herold, Viertel- 
jahrschrift f(ir Heraldik*, >Jahrbuch d. Adler* 
ve Vídni, »Mittheilungen des Nordbdhm. 
Excursionsklub*, »Forschungen f. deutsche 
Geschichte*, »Anzeiger ftir d. Alterthum*, 
>Světozor* atd. Nákladem obce Pražské tiskne 
rozsáhlé dílo Základové starého místopisu Praž- 
ského j( /. 1437 - 1620 a vydává s Herainem 
Rynk Staroměstský (posud vyšlo 9 seš.), z če- 
hož samostatně vyšly Popravy Staroměstské 
r. 1 621 (2. vyd. 1905). Z prácí chystaných 
jmenujeme ještě: Řády cechovní Pra{ske až 
do r. 1730. Jest též spolupracovníkem tohoto 
Slovníka. S prof. Z, Wintrem vydal Pražské 
Ghetto (1902), s Herainem výklad k Jansově 
Staré Praxe (č. 75—100) a doplňoval Ruthovu 
Kroniku Prahy (1904). R. 1903 jmenován byl 
členem Kr. čes. společnosti nauk. 

Teignmouth [ténm'dz], přístavní a lázeň- 
ské město v angl. hrabství devonském, nad 
ústím ř. Teigu, přes kterou vede dřevěný 
most, má 8636 obyv. (1901); krásné nábřeží, 
loděnice, brusírny mramoru, rybářství, moř- 
ské lázně 

?reio]iel Jan (♦ 176l v Jeníkově — f 1830 
ernilověV R. 1788 vysvěcen byv na kněze, 
působil v auchovní správě své díécése, po- 
tom povolán za professora na theolog, ústav 
v Král. Hradci, kde se stal přísedícím konsi- 
stoře. kanovhíkem, správcem semináře a stu- 
dia theol. Od r. 1828 žil na faře černilovské 
ve výslužbě. V mladších letech působil lite- 
rárně, přispíval do časopisů v a přeložil Peau- 
tovu veselohru »Poklad*, která otištěna v Hý- 
blově >Hylosu* na r. 1821. 

Teiolilulatelii, ves v Čechách, hejtm.Karl. 
Vary, okr. a pš. Bečov, fara Javoři; 79 d., 
537 obyv. n. (1900), 2tř. šk. 

Teiohmaim Ludwik, anatom polský 
(* 1823 v Lublině — 1 18^6 v Krakově). Vy- 



52 



TeichmiiHer — Teisingrovo divadlo. 



studovav v Jurjevě, Heidelberce a Gotin- 
kách, habilitoval se r. 1859 v Gotinkách pro 
anatomii a fysiologii) r- 1861 stal se mimoř. 
prof. path. anatomie v Krakově a r. 1868 pak 
ř prof. popisné a srovnávací anatomie t. 
V Krakově zařídil nový anatomický ústav 
s mnohj^mi svými technickými zařízeními a 
vynikal jmenovitě pracemi o cévstvu. Z čet- 
ných jeho práci sluší uvésti: Dos Saugader- 
systém vom anatomischen Standpunkte (Lip., 
1861); miznice hrtanu byly jím podrobněji 
zpracovány v Luschkově monografickém spise 
»Der Kehlkopf* (1871); Ueber das Haematris 
(»Zeitschrift f. rationelle Medicin«, 1853 a 
1857) obsahující zvláštní zkoušku krevní na 
krystallky haeminové, kteréž po něm byly na- 
zvány T-ovy krystallky. 

TelohmlUler Gustav, filosof německý 
(♦ 1832 — t 1888), byl univ. professorem 
v Gotinkách, Basileji, naposledy od r. 1871 
v Jurjevě. Náleží celkem směru Lotzerovu; 
stojí proti Kantovi, positivismu a darwinismu. 
Háji osobní nesmrtelnosti. Napsal: Studien 
lur Geschichte d. Begriffe (1874); Seue Stu- 
dien lur Geschichte der Begriffe (1876—79, 
3 sv.); Literarische Fehden im 4* Jahrh. v. Chr. 
(1881—84, 2 sv.); Danvinismus und Philoso- 
phie (1877); Unsterblichkeit d, Seele (2 vyd. 
1879); Neue Grundlegung der Psychologie und 
Logik (1889) a j. 

Telohstadt, ves. v Čechách, hejtm. Rum- 
burk, okr. Varnsdorf, fara Krás. Lípa (část. 
Chřibská); 172 d., 1315 obyv. n. (1900), 5tř. 
šk., pš., telegraf, žel. stanice na tr. Čes. Lipa- 
Rumburk a ťodmokly- Varnsdorf; továrna na 
sklo a sklářstvi. 

TeiohwaMer, ves v Cechách, hejtm. 
Trutnov, okr. Žacléř, fara a pš. Bernartice; 
31 d., 146 obyv. n. (1900). 

Telma, Tej ma, neveliká oasa severoarab- 
ská, kdež r. 1884 J. Euting objevil slavný 
staroaramský nápis, věnovaný knězem Salm- 
žebem k poctě božství Salma. Pik. 

Teindle* viz Doudleby 1). 

Teinitxl, ves v Čechách (hejt. Stříbro), 
viz Týnec. 

Telnt [tén], franc, barva, zejm. barva 
kůže, obličeje, plef. 

Teiretias, v starořecké báji slavný věštec 
thébský z rodu kadmejských Spartu. Oslepl 
prý záhy, buď že lidem příliš mnoho z úradků 
božských sděloval, aneb že jako chlapec spa- 
třil Athénu v lázni, načež bohyně k vůli matce 
jeho Charikló v náhradu mu vyčistila sluch, 
že rozuměl hlasům ptačím, a za bezpečnou 
podporu při chůzi dala tmavou hůl. V Thé- 
bách často zasáhl radou svojí v osud jednot- 
livců i celku ; jeho vlivem vyobcován Oidipus, 
jeho vlivem obětuje se za vlast Kreontův syn 
Menoikeus ; po výpravě epigonů pak T. radí vy- 
stěhovati se, sám však zemře v první noci 
napiv se z tilfuského pramene u Haliartu, 
kde ukazován jeho hrob. Po smrti i v pod- 
světí dotazován Odysseem. klk. 

Telrloh: 1) T. Ferdinand, český inže- 
nýr vynikající v oboru telegrafním (* 1825 
v Praze — f 22. led. 1899 ve Vídni). Byl syn 



pražského mistra truhlářského. Vystudovav 
gymnasium vstoupil na techniku navštěvuje 
též přednášky na universitě pražské. R. 1850 
vstoupil do služeb státních do oborů stavby 
telegrafů, kdež v brzku svÝm důmyslem vy- 
nikl. Na žádost vlády multanské byl vyslán 
ministerstvem rakouským k vedení stavby 
telegrafů v Multansku. Nejen že stavbu pro- 
vedl k úplné spokojenosti, nýbrž podle jeho 
návrhu provedeno i celé zařízení administra- 
tivní. Jemu též náleží zásluha o vycvičeni 
domorodého úřednictva ke službě telegrafní. 
Vrátiv se r. 1855 do Rakouska vstoupil do 
služeb c. k. priv. rak. státní společnosti želez- 
niční jako přednosta telegrafní. Když pak 
povýšen za inspektora, vystoupil r. 1872 
z této služby a přijal místo rady ve výkon- 
ném výboru francouzské společnosti telegrafní 
ve Vídni. R. 1875 zařídil si vlastní závod 
v Bukurešti, spojiv se později s výtečným ví- 
deňským mechanikem]. Leopolderem. R. 1895 
vzdal se obchodu. Vynikl hlavně zavedením 
nového způsobu telegrafování, při kterém 
jen konečné stanice opatřeny jsou batteriemi. 
Soustava tato zv. Teirichova byla r. 1862 
poctěna na světové výstavě londýnské zlatou 
medailli. 

2) T. Valentin, architekt něm. (* 1844 
ve Vídni — 1 1876 t.) Absolvovav vys. školu 
technickou ve Vídni, vstoupil r. 1863 na umě- 
leckou akademii, kde pod van der Ntlllem 
a Siccardsburgem pobyl do r. 1865 jsa záro- 
veň posluchačem na tamní universitě. Potom 
obdržev Rothschildovské cestovní stipendium 
odebral se na studijní cestu do Itálie, kde 
mimo studia staveb v Benátkách a ve Flo- 
rencii obíral se hlavně památkami umělecko- 
průmyslovými. Tato cesta rozhodla o jeho 
budoucím povolání. Vrátiv se podjal se za- 
jímavé, ale nesnadné úlohy skresliti a vydati 
sbírku předmětů umělecko -průmyslových 
směru zlatotepeckého z císařské dvorní kle- 
notnice a sbírky Ambroské z XVI. a XVII. stol. 
Od r. 1866—69 assistoval při stolicí ornamen- 
tálního kreslení, v kterémž roce jmenován 
byl docentem a r. 1871 professorem na umě- 
leckoprůmyslové škole při c. k. rakouském 
museu. T. byl velice plodným architektem; 
tiskem vydal: Modeme Richtung in der Broncc' 
und Móbel' Industrie nach Wahrnekmungen auf 
der Pariser Weltausteliung, Ornamente aus 
der Blúthe\eit der italienischen Renaissance, 
Marmor- Ornamente des Mittelalters und der 
Renaissance, Cabinet^ umělecká skříň, v ma- 
jetku císaře Frant. Josefa I ; Ueber Broncen 
a mimo to od r. 1872 redigoval »Bl2Ltter fttr 
Kunstgewerbe*, do nichž mnoha články, ja- 
kož i obrazy platně přispíval. Fka, 

TelsingroTO divadlo. Když česká před- 
staveni v 1. 1812—23 z pražského divadla 
stavovského byla vytlačena, bylo českému 
divadlu vyhleciati si nových útulků na di- 
vadlech ochotnických. Tak již před r. 1821 
v domě pražského měšťana Teisinsra v č. 1016 
v Dlažební, nyn. Hybernské ulici (kde je nyní 
budova stát. nádraží) nová společnost, složená 
z čelnějších vlastenců oné doby, zařídila si 



L 



Teispés — TeJQo, 



153 



nové divadlo soukromé, kdei až do r. 1824 
konala se česká představení. Hlavními zakla- 
dateli této české Thálie byli vedle rodiny 
Teisingrovy Haklik a pražský mčŠfan Mirani, 

Í*ejž spoleoiost zároveň zvolila za ředitele, 
'ersonál tvořila vlastni rodina Teisingrova, 
synové jeho Jan a Václav a jejich sestra, 
pak Haklik, Reišl a Demartini. Vstupné se 
neplatilo, výlohy z největší části nesla ro- 
dina Teisinerova sama a garderobu a rek vi- 
sity propůjčoval tehdejší ředitel divadla sta- 
vovského p. Hollein. Hrávalo se v neděli 
o 4. hod. odpol. R. 1821 otevřeno divadlo 
.veselohrou Klicperovou »BělouáÍ€, načež ná- 
sledovaly téhož hry >Divotvorný klobouk*, 
>Lhář a jeho rod<, >Kytka« a »Dobré jitro«. 
Vedle KÍicpery zastoupeni byli spisovatelé 
Havelka, Chrněla, Linda, Štěpánek a Thám. 
R. 1823 Mirani vzdaf se ředitelství a na jeho 
místo nastoupil Utěšil. Za dobu trváni T-va 
d-la pěstovány všechny obory Musy drama- 
tické až na zpěvohru, ale i s tou učiněn po- 
kus r. 1824, kdy společnost provedla ope- 
rettu > Pražští siádci«, v niž Frant. Škroup 
vystoupil v úloze Kubíčka a M. Forchhei- 
mová v úloze Kačenky. 

Teispés (staropersky Čaišpiš, babyl. 
Š i Spiš, TBicnrjg), jméno dvou král A staro- 
perských z rodu Achaimenova, předchůdců 
Kýrových: 1) T. I., potomek Achaimenův, 
+ 700 př. Kr., jest prvým po řadě králem 
z rodu Achaimenovcův. — 2) T. IL, +. 630 
př. Kr., počal sám prvý zváti se králem a 
kn. šánským. Pšk. 

Taissler Quido, spis. čes. (* 1846 v Plzni, 
1 1900 t). Studoval ňlosoíii na univ. pražské, 
mnichovské, curišské a genevské, r. 1869 stal 
se assistentem na reálce v Plzni, 1874 pro- 
fessorem přírodopisu a mathematiky na re- 
álce ve Znojmě, kde též vyučoval vědám 
obchodním na škole keramické. Po 7 letech 
povolán na něm. obchod, akademii v Praze 
a ještě t. r. za ředitele akademie obchodní 
v Chrudimi, kde působil 11 let Potom ode- 
brat se do rrahy a zařídil si soukromé uči- 
liště obchodní. T. sepsal a vydal :, 5i;é/oi^ 
obchod s cukrem (Chrudim, 1884); Účetnictví 
pro pokračovaci ikoly průmyslové (t., 1886); 
Účetnictví pro pokračovaci školy kupecké (t., 
1886); Účetnictví jednoduché i složité (t., 1886). 
Učebné listy k »Ůčetnictvi« (t., 1886); Maka- 
rijev. Studie o ruském veletrhu v N. Novgo- 
rodé (t., 1887); Cosas de Espaňa, Studie 
o obchodu španělském (t., 1890); Zemédělstvi 
a obchod $ obilím ve Španělsku (Výroč. zpráva 
obch. akademie v Chrudimi na r. 1890). 

Tsjada [techáda] viz Lerdo de Tejada. 

Tajdek, ves v Čechách, viz Tyček. 

Tsjdek Martin, malíř čes. (* ok. r. 1780 
v Praze — - f 1847 t.). Byl v rýsování žákem 
prof. Kohla, u něhož prospíval tak dobře, 
že r. 1802 dostalo se mu od umělecké školy 
v Klementině za kresbu podle K. Škrety 
druhé, r. 1803 za jinou kresbu první ceny. 
Potom oddal se malířství a na cestách po 
střední Evropě a Itálii studoval horlivě dila 
nejlepších mistrů doby staré i novější. Vrátiv 



se z cest usadil se v Praze, kdež ve druhé 
čtvrtině XIX. stol. pokládán byl za jednoho 
z nejlepších mistrů. Maloval obrazy histo- 
rické, genry i podobizny a práce jeho jeví 
rovně mnoho důvtipu jako originálnosti. Ně- 
které jeho obrazy oýly také ryty v mědi a 
oceli, jako na př. titulní obraz k Polákově 
Vznešenosti přírody (ryl DíJbler). T. vynalezl 
také zvláštní nátěr jakožto podklad maleb 
temperových, čímž dovedl dodati malbě větši 
trvanlivosti. 

TéJkoTOy ruská osada (s 5000 obyv.) v šui- 
ském új. Vladimír, gub.; má znamenitý prů- 
mysl (továrny na látky bavlněné, prádelny, 
barvírny atd., jež zam&tnávají 4000 dělníků 
a vyrobí ročně za 6 milí. rublů zboží). Pp. 

T«Jma viz Teima. 

TcJmlOT, ves v Cechách, hejtm. Sušice, 
okr. Kašp. Hory, fara a pš. Stachy ; 14 d., 
148 obyv. č. (1900). 

T«JmoTM viz Ves Týmová. 

Tejn viz Týn. 

T«Jii z Tejna (vlastně Týn z Týna), 
příjmení staročeské rodiny vfadyči, jejichž 
erb byl váček zl. v červ. poli. Statek Týn 
(u Dokes) drželi do XVI. stol. Jan z T. držel 
r. 1472 manství Dvorec v téže krajině. Petr 
(t i. 1543) prodal r. 1632 Týn se Ždírcem 
a získal r. 1536 s Přibikem bratrem statek 
Žandov, který zase r. 1539 prodali. Přibík 
získal potom Velkou Bukovinu, ale z manž. 
Doroty Kelblovny neměl dědicův. Bukovinu 
dědil po něm (před r. 1567) Adam, syn Per 
trův, a věnoval tu r. 1663 manž. Anně ze 
Solhauzu (t 1666). Týž podporoval lutherán- 
ství, koupil r. 1677 Bukovmku a áxiéí také 
Poštovice, na nichž manž. Anně z Říčan vě- 
noval. Tato dělila po něm (f 1595) Poštovice 
a Bukovina se dostala synům Adamovi 
Gotfrydovi a Heřmanovi Volfovi, 
avšak pro veliké dluhy Anna zřekla se dě- 
dictví. Heřman ujal Poštovice, ale prodal je 
r. 1609 (manž. Marjana z Mirešovic). Adam 
jsa nezdravého rozumu a postoupiv Buko- 
viny mateři a manželce Dorotě z Daupotlu 
(y. Taubodet) odstěhoval se do Děčína, kdež 
r. 1605 zemřel. Dorota prodala r. 1603 Buko- 
vinu a odstěhovala se později do Drážďan, 
kdež zemřela r. 1632. Synové její byli Jan 
Petr a Adam Kašpar, kteří se, tuším, vy- 
stěhovali do ciziny. — Rozdilní od těchto 
byli Tcjnárové z T. (THeiner v. T.) kteří 
pocházeli z Týna u Falknova. Krištof z T. 
seděl r. 1614 v Kynšperce. Jeho potomek 
Krištof koupil r. 1654 statek Bezvěrov 
(manž. Anežka z Cedvic). Synové jeho Jiřík 
a Krištof Filip prodali r. 1661 Bezvěrov. 
Ludvík Bartoloměj měl druhou manž. 
Anežku z Doupova, která držela Pří vlaky a 
r. 1612 pro sirotky koupila dvůr v Libeti- 
cích. Hanuš Mates žil r. 16lá v Jíndřicho- 
vicích a Šebestián, jsa hejtmanem v Nej- 
dece, zemřel tu r. 1623. Sčk, 

T«JnároTé z Tejna viz Tejn z Tejna. 

Tfjiieo, Tejnlce, Tejnka viz Týnec, 
Týnice, Týnka. 

Tejno, ves v Cechách, viz Tajná. 



154 



Tejo — Tekly. 



Tcjo [téžu] viz Taj o. 

T«i]řOTloe viz Týřovice. 

TeJřOTtký (vl. Týřovský) z Enzidie, 
příjmení staročeské rodiny vladycké rozdílné 
od hrabat z Einsiedlu v Německu žijících 
i krví i erbem. Předek jejich byl Jošt, jenž 
byl ve službách Jiříka Poděbradského a pak 
král. sekretářem. Erbem byl darován bezpo- 
chyby za krále Ladislava a polepšení dostal 
od krále Bedřicha 23. list. 1455. Králi věrně 
a platně sloužil, pročež mu r. 1460 zastaven 
hrad Týřov. R. 1461 volen od Habsburkův, 
aby je mířil, a žil ještě r. 1474 jsa soudcem 
zemským. (Viz > Archiv fflr Kunde Ost. Gesch.c 
39). Syn jeho Jindřich držel od r. 1503 také 
Slabce a Sadlno a prodal r. 1555 Myslíce. 
V ty časy koupil Hřebečníky. (f 1556). Sy- 
nové jeho byli Jan, Albrecht, Jošt a Ji- 
řík. Jan vzal za díl Broumy, prodal r. 1567 
s bratřími Nezabudice a Žil ještě r. 1571. 
Albrecht držel čásť Týřova a zemřel před 
r. 1571 snad bezdětek. Jošt držel také čásC 
Týřova, zemřel r. 1574 a pohřben v Kozla- 
nech, kdež naposled bydlíval. Jiřík držel na- 
před Hřebečníky a ujal po bratřích Týřov, 
jejž r. 1577 prodal. Strýc jeho Jan (syn Ja- 
nův?) seděl r. 1574 ve Skryjích a smluvil se 
r. 1578 s Janem a díl, jenž mu náležel z tý- 
řovského panství. Držel Skryje, Ty try a Novo- 
sedly, k nimž koupil r. 1585 Chříč a Dub- 
ňany. Ty try, jež držel společně s Jindři- 
chem Jakubem, strýcem svým a sjjnem Jiří- 
kovým, prodal r. 1588. R.1603 koupil Kožlany 
se Zavidovem a Chmelištnou, z nichž Zavidov 
r. 1606 prodal. Zemřel ok. r. 1613. Jeho snad 
sestra byla Kateřina, jež byla vdána za Kriš- 
tofa Jindřicha Krakovského z Kolovrat, a 
vnuk tohoto Bernart Alexander byl ženat 
8 Lidmilou T-kou z E. Obě byly prabáby 
nynějších hrabat z Kolovrat. Dotčený Jin- 
dřich měl PO otci Hřebečníky (jež r. 1608 
prodal) a Ujezdec. Vychován byv u Jana, 
z(}ědil po něm všechen statek. Byl hejtma- 
nem rakov. kraje a zemřel r. 1618. Nad sy- 
nem Adamem Jindřichem byl od r. 1621 
poručníkem Bohuslav Krakovský, ale že ne- 
dobře hospodařil, dáno poručenstvi Dorotě 
Polyxeně, sestře sirotka (pak manž. Petra 
Jiřího z Kokořova). Adam ujav ChřiČ, Dub- 
ňany a Březsko, oženil se s Evou Kufrozinou 
z Klenového, jež získala r. 1633 Zvikovec, 
ale jej r. 1656 zeti prodala a pak r. 1661 
držela Štěchovice (f J. 1677). Adam (f 1652) 
zůstavil kromě dcery Kateřiny Doroty (od 
r. 1656 manž. Václava Mik. Brouma z Mě- 
řetic) syna Vojtěcha Ignáce. Tento držel 
Chříč a Dubňany, k nimž r. 1676 koupil Stří- 
many, býval hejtmanem kraje rakov. a ze- 
mřel r. 1695. Vdova Kateřina Majdaléna 
z Bedenberka držela r. 1696—97 Trnovou, 
r. 1703 koupila Malou Chyšku a zemřela 
31. čce 1708. Vojtěchovi synové byli Jan 
Vilém, Michal Antonín a František Pavel, 
dcery Anna Barbora a Polyxena Lidmila 
(od r. 1710 manž. Václav Popovský ze Šar- 
fenbachu na Oblajovicich). Jan měl Dol. Ne- 
restce a Krsice a měl jedinou dceru Josefu 



Annu. Vdova jeho roz. Příchovská zase se 
vdala r. 1713. František měl napřed Mysko- 
vice a r. 1704 Vičko více a Bořetice. Od 
r. 1703 byl ženat s Annou Markétou Hrob- 
čickou ovd. Malovkou z Chýnova (t 4. srpna 
1717) a zemřel ok. r. 1717 bezdětek. Michal 
držel Chříč a Kožlany a oženil se 1. list. 1700 
s M. Konstancii hrab. ze Sporcku, paní na 
Radeníně. Zemřel již 14. ún. 1705 maje věku 
svého 28 let. Vdova (po druhé vdaná za 
Karla Josefa Voračického z Paběnic) zemřela 
r. 1735. Děti Michalovy byly M. Konstancie 
(nar. 1701, t 1722), M. Anna (nar. 1704, vd. 
1765 za Jana Frant. svob. p. z Fůnfkirchen) 
a pohrobek Jan Michal. Tento došed let 
koupil r. 1729 Neustupov, měv již po Fran- 
tiškovi a manž. jeho Vlčkovice. R. 1729 stal 
se radou nad appellacími a pobyv v tom 
krátce stal se soudcem zemským. Ok. r. 1759 
upadl v hypochondrickou nemoc, pro kterou 
byl pod poručenstvím ; také statky jeho 
r. 1759 prodány. Manželka jeho Antonie Jo- 
sefa hrab. z Millesima zemřela 29. list. 1771. 
Kdy Jan, poslední po meči, zemřel, není 
známo. Sčk. 

T€ja {Tejus Gray), zool., viz Ameivy. 

Tcjnoa [težúkuj, braz. město, viz Dia- 
ma^htina. 

Toká, bot., viz Tectona. 

Teke, solné jezero v kokčetavském új. 
akmolinské oblasti, 22 km dl., 14 km š., po- 
zvolna vysýchající ; na dně jest usazena vrstva 
kry stali iso váné soli skoro Vt ^^ silná, již 
ještě nedávno těžili Kirgízové. Pp, 

Tekeli Sáva viz Tdkóly Sáva. 

Teke-Turkmenl viz Tekinci. 

Tek FnrdagjTy město tur., viz R o dost o. 

Teklnoi (Teke-Turkmeni), lid náleže- 
jící spolu 8 jinými kmeny turkmenskými 
k jihozápadní větvi altajské skupiny turec- 
kého plemene. Obývají ruskou zakaspickou 
oblast dělíce se na dvé: západní, t. j. achal- 
ské (Achal -Teke) a východní mervské 
(Merv-Teke). T. jsou nejčetnější z Turk- 
menů (jest jich asi 200.000) a také nejnada- 
nější a poměrně nejzámožnější. Pp, 

Tekine, město ruské, viz Bendery. 

Tekirdagr, město tur., viz Rodosto. 

Tekjé, tekkije, tekié (arab.), muham- 
medánský klášter, ve kterém přebývají der- 
víšové a asketové. 

Tekly Vilém, spis. čes. (* 11. ún. 1848 
v Červ. Hrádku). Studia konal na reálce a 
technickém ústavě v Brně a na zemědělské 
akademii v Uher. Starých Hradech. Praktic- 
kého vzdělání nabyl jako hospodářský při- 
ručí a správce na velkostatku v Kurimé 
v sev. Uhrách. Učitelskou dráhu nastoupil 
jako professor na zemské střední hospodář- 
ské škole v Černovicích v Bukovině. Později 
povolán do své vlasti za ředitele hospodář- 
ské školy v Hracholuskách a po provedené 
reorganisaci jako ředitel střední hospodářské 
školy u Roudnice n. L. Jako zvolený před- 
seda hospodářského spolku roudnického po- 
stavil se v čelo ruchu zemědělského a po- 
učnými přednáškami v četných schůzích 



Tekové dřevo — Těla 



155 



hospodářských téměř na celé oblasti našeho 
království staral se o odborné vzděláni rol- 
níků, začež jmenován byl čestným členem 
četných hospodářských spolků, jako v Sla- 
ném, v Libochovicích, v Nov. Benátkách, 
v Roudnici a j. V zemědělské radě zvolen 
do výboru a po její reorganisaci též do 
ústředního sboru. Vládou povolán do říšské 
zemědělské rady a do kommisse pro zkoušky 
učitelské pro nižší školy zemědělské, zem- 
ským výborem povolán do kuratoria zem- 
ského pomologického ústavu v Tróji. Jako 
náhradník zvolen do říšské a zemské želez- 
niční rady. V Ústřední hospodářské společ- 
nosti působil jako člen ředitelství celou řadu 
let. V enquétě pro upraveni zemědělského 
školství v král. Českém svěřeno mu bylo vy- 
pracování organisačního statutu pro střední 
školy hospodářské. Politicky činným byl po 
zvolení za poslance do sněmu král. Českého 
za skupinu venkovských obcí: Slaný, Vel* 
vary a Libochovice, posléze za skupinu ven- 
kovských obci: Mi. Boleslav a Mnich. Hra- 
diště. Při všeobecných volbách do říšské 
rady zvolen byl za poslance ve skupině ven- 
kovských okresů: Ml. Boleslav, Mnich. Hra- 
diště, Turnov, Sobotka, Libeň, Nymburk. 
Jak na sněme tak i v říšské radě nedal si 
ujíti žádné příležitosti, kde běželo o hájení 
zájmů zemědělských. Netoliko slovem, ale 
také tiskem staral se o duševní povznesení 
důležitého stavu rolnického. B^l spoluvlast- 
níkem a hlavním spolupracovníkem » Hospo- 
dářského Listu« chrudimského, přispíval 
velmi pilně také do Národního hospodáře 
v >Nár. Listechc, sepsal a vlastním nákladem 
vydal: Hospodářskou spravovédu (5 sv.); ná- 
kladem Kobro vým v >Bibliot. pol. hospo- 
dářství*: Nauka o vyděláni \emi a nářadí 
ktomu; nákladem chrudimského » Listu hos- 
podářského« ve sbírce drobných spisů hos- 
podářských vydáno bylo: Strojená hnojiva 
a jich používáni] Ci\í konkurence na poli vý- 
roby xemédélské; Jak dlužno sestavovati osevní 
postupy; O školách hospody ňských] Stinné 
stránky neobmes^ené délnosti pozemkové; O exi- 
stenčním minimum ; Obnova rakousko-uherského 
vyrovnáni; Reforma osobních daní ^ příjmu, 

Tekové dfevo, teakové d., viz Tec- 
tona. 

Tokovská tapa (maď. Bars, něm. Ber- 
senburg) v Uhrách na levém břehu Dunaje, 
hraničí na severu se župou nitranskou a 
turčanskou, na východě zvolenskou a hont- 
skou, na jihu ostřihomskou a komárenskou 
a na západě nitranskou, má na rozloze 
2673-46 Afw* 166.122 obyv., z nichž je 94.879 
slov., 53.317 maď., 17.326 n., 139.729 řím. 
katoL (1900). Župa je na sev. hornatá, bo- 
hatá zlatem (u Kremnice), stříbrem, olovem, 
železem a minerálními prameny, již. čásf pře- 
chází v nížinu uherskou, jest úrodná, rodí 
obilí, vino, na severu len; chov dobytka, 
jmenovitě ovcí a koní. Půda zavlažována ře- 
kami Hronem, Nitrou a Žitnou. Hlavní sídlo 
župy jsou Zlaté Moravce se 2786 obyv. 
větš. maď. (1900). Jméno má po hradě Te- 



kove, který stával nad starým Tekovem, 
dědinou slovenskou. 

Tekrlt, městečko v tur. vilájetu bagdád- 
ském na pr. bř. Tigridu, má asi 2000 obyv. 
arabských, zbytky staré tvrze. 

Tektaiot a AngeUón, řečtí sochaři 
VI. stol. př. Kr. Rodiště jejich není známo. 
Vyšli ze školy Dipoinovy a Skyllidovy a žá- 
kem jejich byl opět Kallón. Vytvořili pro 
ostrov Délos sochu Apollónovu: bůh měl 
v levici luk, na pravé ruce držel Charitky, 
z nichž jedna držela v ruce lyru, druhá 
flétnu, třetí syrinx. Ze zlomků inventáře chrá- 
mového, objevených Homollem, jest patrno, 
že pro tuto sochu bylo použito hojně zlata, 
t. j. zlatého plechu — byla tedy snad socha 
tato akrolith (v. t.). (Bullet. de corr. hel- 
lénique, 1882, str. 128.) Replika této sochy, 
a to pozdní a volná zachovala se na jedné 
gemmě (Millin, Galerie mythol., 33,474), stili- 
sticky mnohem věrnější na attických stříbrných 
a bronzových mincích. Mimo to připomíná se 
socha Artemidy od těchto umělců. Vý. 

TektOlofl^e, řec, nauka o stavbě, na př. 
nějakého organismu, organické tkáně. 

Tektonloký^ vztahující se na tektoniku 
(v. t.), záležející v útvaru horstev (o země- 
třesení, údolich atd.). 

Tektonika (z řec.) slově nauka o umě- 
lecké tvorbě staveb a nářadí, konstruovaných 
podle architektonických zákonQ, zvi. nábytku. 
Je to tedy umělecká čásf tesařstvi a truh- 
lářstvi, hotoveni umělecky zpracovaného ná- 
řadí, jeho výzdoba kovem, sloni a p. Se zá- 
libou bére se k tomu vzor z přírody, zejména 
flóry. Tak z pouhého, prakticky docela po- 
stačitelného kamenného hranolu vznikl sloup 
se všemi jeho částmi. Na zásadách tektonic- 
kých spočívají více nebo méně všecky druhy 
staveb, dokonce i střízlivé stavby středo- 
věké, jakož vůbec stavitelství jest vyvrcho- 
lením t-ky. Srv. K. Bótticher, Die Tektonik 
der Hellenen (2. vyd., Berl., 1869—81), pak 
díla architektonická, jako Semper, Der Stil 
in den technischen und tektonischen Ktlnsten 
(Mnich., 1879, 2 sv.); Viollet le Duc, Entre- 
tiens sur rarchitecture (Pař., 1858—72, 2 sv.); 
Jacobsthal, Gram matik der Ornamente (2. vyd., 
Berl., 1880); Meurer, Pflanzenformen (Drážď., 
1895) a j. — Ve smyslu geologickém a mi- 
neralogickém t. značí nauku o stavbě po- 
hoří, krystallů atd. 

TektOBai^OTé, kmen Galatů, viz Gala tia. 

Tektura, lat., obálka, zvi. na spisy; také 
náhradní list, který přilepí se na nesprávné 
místo nějakého textu. 

Teka61, Tecuci, krajské město v Ru- 
munsku nad ř. Berladem, na křižovatce žel. 
drah do Galace, Vaslui a Marasesti, má 
13.465 obyv., gymnasium, vinařství a jest 
důležitou stanicí pro obchod vých. Rumun- 
ska po Dunaji a k Černému moři. 

TekatlBy viz Kapaliny. 

TekatOBt viz Viskosita. 

Těla, lat., rouška, plachetka, jemné 
blánité útvary zvláště v dutinách mozkových 
(t. chorioidea anterior^ inferior^ media, poste- 



156 



Telagon — Telč. 



}'ior) se vyskytující a z vývoje i vzrůstu 
mozkového vysvětlitelné. Obsahuji v sobě 
hojně pletení cévních, jež byly známy již 
nejstarším lékafům řeckým. Filosofové a lé- 
kaři po Galénovi se domnivalii že z jemnější, 
mozek vyživující krve jaksi se tu prořezuji 
duchové životni do komárek mozkových, 
odkudž pak nervstvem k jednotlivým částem 
těla mohou pronikati. 

Telagon, zool., viz Mydaus meliceps. 

Talamón, v řecké báji syn Aiakův, musil 
jako bratr Péleus opustiti rodný ostrov 
Aiginu, ie utratili bratra Fóka. Na ostrově 
Salamině král Kychreus odevzdal mu vládu. 
Chof jeho Periboia porodila mu syna Aianta, 
jemuž sílu na svém otci vyprosil sám Hé- 
raklés, když zval T-a na výpravu svou do 
Troje. Po boku jeho T. pak bojuje proti 
Amazonkám; když pak Héraklem Hésioné 
zachráněna, otec však jeji Laomedón smlu- 
venou odměnu bohatýrflm .zadržel, vypraví 
se tito opět do Troje, T. první prorazí hrad- 
bou do města, ucbláchuli hněv Hérakleův 
rychle zřízeném oltářem Hérakleovi Kallini- 
kovi a dostane za odměnu Hésionu. klk, 

Telamón, starověké město v Etrurii, viz 
Talamone. 

Talamón, řec, ve stavitelství mohutná 
mužská postava užitá jako nosič kládí, ar- 
kýře nebo balkonu. Obyčejněji užívá se vý- 
razu Atlas (viz Atlas ve stavitelství). 

Telautograf, telefotograf, teleskop 
elektrický, telelektroskop atd. jsou 
názvy rozmanitých přístrojů, jimiž lze te- 
legraficky ze stanice vysílací přenésti věrný 
obraz originálu na stanici přijímací, af už 
tímto originálem jest rukopis nebo výkres, 
nebo konečně fotografie. Starší systémy 
telautograíie záležely v chemickém účinku 
proudu galvanického. Při pan telegrafu 
Caseliově byl originál napsán nebo na- 
kreslen pryskyřicovým roztokem na stanio- 
lovém podkladě, který připevněn byl k desce 
kovové, po niž se pohyboval kovový kontakt 
kývavě sem a tam, postupuje vždy po jednom 
kyvu ku předu, tak že konec tohoto kon- 
taktu opisoval husté, rovnoběžné linie. Na 
stanici přijímací byla podobná deska se sta- 
niolem, pokrytým vlhkým papírem fotogra- 
fickým, po kterém, synchronicky s kontaktem 
stanice vysílací, pohyboval se kovový hrot. 
Byla-li deska první stanice spojena s bat- 
terií a kovovým kontaktem a vedením na 
druhou stanici k píšícímu hrotu přijímače, 
a potom zemi zpět v jediný kruh, tu che- 
mickým účinkem proudu barvila se stopa 
kontaktu přijímače na těch místech, které 
odpovídaly půdě originálu. Novější systémy 
t-ti založeny jsou na zajímavé vlastnosti 
selenu, který v určité modifikaci mění 
osvětlením svůj galvanický odpor. Originál 
ve tvaru diapositivu osvětli se postupně tak, 
že během zasílání autogramm rozloží se na 
samé malé plošky. Těmito ploškami postupně 
osvětluje se selenový článek, který podle 
různého osvětlení nabude různého odporu. 
Tím dosáhne se ve vedení a v přijimači 



proudů různé intensity, jichž se uŽije tím 
neb oním způsobem k reprodukci obrazu. 
Korn vedl tyto proudy po Teslově trans- 
formaci k vakuové trubici^ jejíž fotografický 
účinek odpovídal úplně variacím proudové 
intensity. Na rotující desce fotografické byl 
tak znenáhla s jednotlivých plošek reprodu- 
kován celý obraz. Podobně prý se dobře 
osvědčil mezi Londýnem a Paříží t. Grayův. 
Podrobnosti o četných návrzích a pokusech 
o telcfotografii viz ve spisku B. Závady: Se- 
len a jeho užití (Brno, 1904). nvk, 

Télav, rus. új. město tiflíské gub. ležící 
u výši 738 m n. m. v krásné poloze na již- 
ních svazích údolí řeky Alazané, křižovatka 
silnic. Má 11.810 oby v. (1897), z nichž 9000 
Arménů a 2000 Gruzmů. Ve vzdálenosti asi 
16 km od města na jih zdvíhá se do výše 
1981 m hora Čiva, s níž je nádherná vyhlídka 
na celou téměř Kachetii. V okolí pěstuje se 
mnoho vína (ní»jlepáí v blízké osadě Cinon- 
dali), pro něŽ jest T. tržištěm. V městě jest 
polorozpadlá pevnost, sídlo kdysi kachetin- 
ských carů; na blízku města několik staro- 
bylých klášterů a svatyň křesťanských (Ikal- 
tojský klášter, založený v VI. st. svatým Ze- 
nonem, ohromný poutničky kostel alaverd- 
ský, suamtinský kl. s chrámem ze XVI. stol.\ 

V městě samém jest několik škol a kostelu, 
knihovna. T. založen byl v IX. stol. carem 
Kirikero. Za cara Arčila (Šáh-Nazara-chána) 
T. byl sídelním městem Kachetinska. - 
Újezd tělavský má na 3386 km* 65.149 
obyv. Pp. 

Talbas. sibiřská řeka (pobočka Kondomy) 
vkuzněckem új. tomské gub., 130 km dlouhá. 

V jejím poříčí jsou bohatá ložiska železné 
rudy a kamenného uhlí. Pp, 

Taloa, ves v Čechách na již. svahu vyso- 
činy čbánskoperucké, v hejtm. a okr. loun- 
ském, fara Peruc, pš. Klobuky; 104 d., 601 
obyv. č. (1900), íil. kostel sv. Mikuláše (ve 
XIV. stol. far.), 3tř. šk. a popi. dvůr. Čtvrt 
hod. k jihových. praehistorický menhir, lidem 
zvaný ^zkamenělý slouha«. Ve statku Vo- 
brové na zahradě zbytky tvrze, která kdysi 
psávala se také Skalská a stála ještě v 2. pol. 
XVII. stol. Do XIV. stol. bylo tu několik 
rodů vladyckých, r. 1318 Dalibor z Telec. 
Poslední rodu toho, Václav, zapsal T. matce 
Eufrozině roz. z Martiníc, po níž je dědil 
bratr její, Volf Bořita na Okoři. Vnučka 
jeho, Eliška, provdána po druhé za Jana 
Adama Roupovského z Roupova, jemuž 
r. 1622 T. konfiskovány a prodány Albr. 
z Valdšteina, který je postoupil Alžbětě Vol- 
fomíně Žďárské v Peruci, s níž od té doby 
jsou spojeny. Brod. 

TelooT (76ltsch), ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Kadaň, fara Okunov, pš. Žďár v Ce- 
chách; 26 d., 162 obyv. n. (1900), 2tř. šk., 
2 mlýny. 

Tald (Teieč), město na Moravě, hejtm. 
Dačice, má v 637 domech, jež rozloženy jsou 
ve čtyřech čtvrtích, třemi rybníky od sebe 
oddělených (Město, Podolí, St. město. Štěp- 
nice), 4618 obyv. č., 38 n. (1900). Vnitřní město 



Telčice — Teleangiektasie. 



157 



bylo původně vodni pevnosti; zbytky hradeb 
a přikop&, dvě brány a mohutná věž román- 
ského slohu pamatuji stol. XIH. a XIV., kdy 
T. byla dftležitým operačním bodem v řadě 
pevných míst, střehoudch jižni hranice Mo- 
ravy. Náměstí s podloubím a domy, ozdobené 
mnohotvárnými štíty s r&znou výzdobou, po- 
skytuji obrázek ze stol. XV. a XVI. V roz- 
lehlém zámku jsou kolonnády a loggie vlaš- 
ské renaissance na nádvoří, kaple sv. Jiři a 
Všech svatých s reliéfní a štukovou výzdo- 
bou, táflované stropy v sále zlatém a mra- 
morovém, klenotnice vzácnými sgraf ňty ozdo- 
bená, což vše jest památkou po uměnimilov- 
ném pánu Zachariáši z Hradce a na T-i 
z let 1563—80. Neobyčejně četné jsou v T-i 
stavby chrámové, od r. 1890 vesměs opra- 
vené. Farní chrám sv. Jakuba (XV. stol.), 
kostel Jména Ježíš (1667) s přilehlou bývalou 
kollej i jesuitskou, chrám Matky Boži (XIV. st.), 
▼otivni kaple sv. Rocha (1653), hřbitovní 
sv. Anny (1712), špitální Ježíška (1769), ko- 
stelík P. Marie (1719), pak před městem 
o samotě stojící prastará kaple sv. Vojtěcha, 
sv. Karla Borr. (1668) a barokový kostel 
sv. Jana Nep. (1726). Ve zrušeném kostelíku 
sv. Ducha (gotika aV. stol.) jest nyní měst- 
ské divadlo. Radnice se zubovatým štítem 
a vížkou pochází z r. 1560. Všechna výstav- 
nost města i poloha jeho, v kotlině zalesně- 
nými pahorky vroubené, činí pohled na T. 
velice malebným. T. jest sídlem okr. soudu 
a bern. úřadu, íin. kommissařství ; má poštu 
a telegr. úřad. V místě děkanský úřad (11 far), 
přifařeno sem 12 obcí. Na místě zrušeného 
gymnasia jesuitského (1773) bývala v T-i 
c. k. hlavni škola, od r. 1852 nesamostatná 
státní a potom obecni nižší reálka, jež r. 1871 
přeměněna — první na Moravě — v zemskou 
Českou školu reálni, v jejížto budově umí- 
stěny jsou bohaté praehistoricko-palaeonto- 
logické sbírky ředitele K. J. Masky, zejména 
nálezy diluviální z Předmostí a ze Stram- 
berka. Pětitřidni obecné školy chlapecká 
a dívčí, jakož i dívčí šk. měšťanská (1889) 
a dosti bohaté městské museum umístěny 
v budově bývalé kolleje jesuitské, jíž se 
v 1. 1773 - 1883 za kasárna používalo. Ze spol- 
ků zdejších sluší jmenovati >Besedu€, »Ná- 
rodni jednotu pro jihozáp. Moravuc, jež v T-i 
p&vod svůj vzala (1885) a o veřejnou měst- 
skou knihovnu pečuje, pak »Musejní spolekc. 
Ústavy peněžní jsou čtyři. Vzorně zařízen a 
dobře opatřen Dýval městský špitál (chudo- 
binec) z r. 1414 (v nynějším místě vystavěn 
r. 1579, samostatným duchovním opatřen 
r. 176S), v němž útulek pro 8 starců a tolikéž 
stařen. Z bi^valého značného špitálního zboží 
(dědiny PiČín a Domašín) zůstalo pouze na 
pozemcích 82 ha. Židé (154 r. 1900) tvoří 
nábož. obec; vystavěli si r. 1904 synagogu. 
T. slynula kdysi svým soukenictvím. C. k. 
priv. továrna na sukna, před r. 1800 zřízená, 
zaměstnávala ještě r. 1850 nad tisíc dělníků. 
Zánik továrny zjevně ochudil město, jeŽ posud 
nedostatkem větších prům. závodů nemůže se 
vzmoci (počet obyv. od r. 1890 klesl o 498 



duši). Nyní zasluhuji zmínky hraběcí pila, parní 
mlýn a lihovar, pivovary panský a pravo- 
várečníků, továrna J. Vystrčila na hospodář- 
ské stroje, měst. cihelna. Mimo týdenní ob. 
trhy T. má 5 dobytčích a výr. trhů. Lokální 
trať Kostelcc-T.-Švarcenava ve správě c. k. 
státních drah, otevřená r. 1898, sblížila od- 
lehlou T. s živějšími městy a napomáhá vý- 
vozu plodin hospodářských, výrobků kame- 
nických (mrákotmská žula), lnu; Čilý jest ob- 
chod dřívím a rybami, vyspělé lesní a ryb- 
niční hospodářství velkostatku, k němuž ná- 
leží 13 lesních revírů, 11 dvorů. V T-i jest 
ústřední správa panství, jež měří (se statkem 
Borovnou, Studenou na Mor. a Kumžakem 
v Č.) 8799 ha, — Původní osadou T-e bylo 
Staré město, jež v listinách po prvé r. 1180 
se připomíná, kdežto podle pověsti založen 
bvl tamní kostel Matky Boží již roku 1099. 
Město Nový T. (za stará jméno rodu mužsk.) 
zbudováno jako pevnost ve XIII. stol. pravdě- 
podobně za Přemysla II. Teprve r. 1339 T. 
přestala býti královským zbožím. Dostala se 
Oldřichu z Hradce a zůstala rodu tomuto, 
občas jsouc s panstvím jindficho- hradeckým 
spojena, do r. 1604. Obdrževši různé městské 
svobody již za krále Jana Luc, obdařena 
hrdelním právem r. 1359. Za Jana z Hradce, 
straníka císaře Sigmunda, navštívena lítici 
válečnou; hejtman husitský Jan z Hvězdy 
ztrestal krutě panství, zničiv blízký hrad 
Stamberk. R. 1468 sbíral v T-i Zdeněk Štern- 
berský branný lid králi Matyáši Korvinu a 
podstoupil tu seč s oddíly vojska krále Ji- 
řího. Sňatkem Lucie Otilie, poslední z rodu 
Hradeckého, T. dostala se v majetek známého 
v dějinách našich hraběte Viléma Slavaty. 
Krutě stiŽeno město r. 1632, kdy Valdštein 
vedl armádu svou na Prahu. Horším ještě 
byl vpád Švédů r. 1645. Památkou na Viléma 
SÍavatu jest nynější erb města z r. 1650, na 
němž spatřujeme dva anděly, držící růži pěti- 
listou (star^ erb města i pánů z Hradce) a 
štít, nad nimž česká koruna. Na štítě bílá 
heraldická lilie a písmě W fVilém) v čer- 
veném poli. Snacha hr. Viléma, ovdovělá 
Františka Slavatovna, vzor lidumilnosti a 
zbožnosti, založila v T-i řádu tov. Ježíšova 
>dům třetího zkušení c (1651) a kostel. Když 
rod Slavatů r. 1691 vymřel, zdědili T. hrab. 
Liechtensteinové z Kastelkornu, po nich 
r. 1796 nynější rod hr. Podstatských z Liechten- 
steina. O dějinách T-e srv.: Jan Kypta, Dě- 
jepis m. T-e (1857); J. Beringer a J.Janoušek, 
Město a panství T. (1892); V. Martínek, 
Školy m. T-e (1895); P. A. Hrudička, Kostel 
Matky Boží (1899) a Františka Slavatová 
(1902). V T-i narozeni Oldřich Křiž (f 1504), 
který opisováním zachoval literatuře české 
mnohé cenné staré spisy, Beneš Optat (f ve 
2. pol. XVI. stol.) a j. J. Tiray, 

Taldloe, ves v Čechách na lev. bř. Labe, 
hejtm. Pardubice, okr. a pš. Přelouč, fara Zde- 
chovice; 35 d., 186 obyv. č. (1900), popi. dvůr. 
R. 1802 objeveny zde některé starožitnosti. 

Talaanglaktasie (z řec). oheň či pla- 
men ve tváři, sluji skvrny v kůži a sliznici^ 



158 



Teleas — Telebarometr. 



nejčastěji vrozené, rfiznébo rozsahu (zvíci 
špendlíkové hlavičky i menší, až třeba celou 
tvář nebo polovici obličeje zahrnující), barvy 
malinové světlejší i tmavší, až do modra za- 
bíhající, hladké nebo vrásčité, lysé nebo po- 
rostlé {lanugo\ nčkdy bradavice (smahy, 
naeví) nesoucí, jež uváděny bývají v sou- 
vislost se shlídnutím (matka v prvních mě- 
sících těhotenství viděla skvrnu krvavou neb 
ránu; některé takové případy jsou lékařsky 
doloženy a bylo by lze vysvětliti je nervo- 
vým vlivem matky na plod, na jeho tvorbu 
cev. Vždy šlo o mohutný, vzrušující otřes 
spatřením úrazu neb vyslechnutím působi- 
vého vypravování). Okraje skvrny jsou někdy 
zaokrouhlené, jindy mapovitě nepravidelné, 
většinou bývá však t. okrouhlého obrysu. 
U ženského pohlaví jsou častější, nežli u níuž- 
ského. Podstatou t. jsou hustě rozvětvené 
a spletené vlasečnice neb drobné žíly. T. 
vyskytují se mimo kůži nejčastěji v játrách, 
slezině, ledvinách atd. Někdy vyznačuje se 
rychlým vzrůstem. Kožní t. jsou ojedinělé 
nebo mnohotné. Nejčastější jsou v obličeji, 
na hlavě, břiše i zádech, řidčeji na konče- 
tinách. Obyčejně jsou vrozené, zřídka získané. 
Vrozené zůstávají v rozsahu, v jakém při na- 
rození jsme je shledali, nebo po narozeni se 
šíří. Někdy vyskytuje se v okolí t. ještě ně- 
kolik malých teleangiektatických teček. Tla- 
kem prstu nikdy zuplna nemizejí, při křiku 
a pohybech dítěte rudnou a zduřuji. Větši- 
nou bývají v niveau kůže, nebo nad ně jen 
nepatrně se vyvyšují. Jindy však jako massa 
nad okolí vystupuji, možno je stlačiti, zdu- 
řuji za jistých okolností a tvoří přechod 
k t. zv. angioma cavernosum {tumor caver^ 
nosům), T. nebolí, jen někdy trochu pálí 
nebo svědí. Porani-li se, silně krvácí, což 
lze vysvětliti hojnosti cev. U dětí krvácení 
to i životu nebezpečno býti může. Vnikla-li 
ranou nákaza, může z t. vzejíti růže po okolí se 
šířící, zánět, vředovatění, jež tvrdošíjně vzdo- 
ruje hojeni, ba i sněť (na př. po tyfu). Přes 
to nejčastěji bývá jedinou závadou t. kosme- 
tická její neladnost. Malé t. lze vyříznouti 
a ránu sešíti, zbude čárko vitá jizva, jež ča- 
sem zmizí, zhojila-li se rána per primam. 
Mimo tyto případy pomáháme si vstřiková- 
ním alkoholu, vbodáváním rozžhavené jehly 
(^po částech lze tak celou t-ii přeměniti v jizvu, 
která je bílá a není tak nápadná). Místo 
žhavé jehly lze vzíti galvanokauter. ještě jest 
se zmíniti o zhoubných formách i, jež pro- 
růstá všecku tkáň, Jako rakovina. Pnrk. 

Teleai Latr., tleskyva, jest rod dro- 
bounkých, průměrně sotva 1 mm dlouhých 
vos cizopasných z čeledi vejřitek (ProctO' 
trupidae) se žilnatinou křídlovou velmi ne- 
dokonalou, zastoupenou jediné zkrácenou 
žilkou vřetenní. Tykadla jsou lomená, 12člená, 
u samečka lehce pýřitá, u samičky s posled- 
ními šesti články ícyjovitě ztlustlými; nohy 
jsou skákavé a zadní kyčle jsou ztlustle. 
Drobounké tyto vosy cizopasi jednotlivě 
nebo po několika ve vajíčkách pavoucích, 
plošticích nebo motýlích, jež samička kla- 



délkem nabodává. T. hladká (T. laeviusculus 
Ratz., vyobr. č. 4186.) jest černá s nohami 
nejvíce tmavými a kladélkem zdéli asi šestiny 
zadečku ; cizopasi ve vajíčkách bourovce 
kroužkového. Kpk. 




IrWň' 




Č. 4186. a) Teleas laeviusculut Rat«. (tleskyva hlad- 
ká); b) Teleas terebrans (tleskyva obecná); c) va- 
jíčka bourovce kroužkového, jei tleskyva pravé nabodává 
a vajičky svými osazuje. VSe silné zvétSeno. 

Telebarometr (z řec), tlakoměr, jehož 
údaje možno přesně odhadnouti i ve vzdá- 
lenostech větších. Zařízení Stephenova t-u 
jest toto: Do rtuťového tlakoměru B (vy- 
obr. č. 4187.) vloženy jsou dva tenké plati- 
nové drátky, přesně po celé délce o stejném 
průřezu. Konec I spojen s přepínačem A a 
konec II pomocí desky i se zemí. Druhý 
dotek m přepínače A spojen též se zemi. 
Cívky přepínače spojeny jsou s přijímací sta- 
nicí, kdež provedeno rozvětvení odpovída- 
jící principu můstku Wheatstoneova. Ve 
větve a b jsou vloženy stejné odpory; g značí 
galvanoměr. Ve stanici přijímací možno pře- 
pínačem přepnouti na dotek O, /, 2 a tím 
vepne se do rozvětveni a b vedení spojující 
obě stanice, neb odpor r,, neb odpor r^ + r,. 
K uzlovému bodu rozvětvení připojena jest 
pravá páka klíče K, jehož vodorovná ramena 
spojena jsou s póly článků <f. Hořejší vodo- 
rovné rameno jest nad pákami / /? a dolejší 
pod nimi. Páka / spojena jest se zemí. Mě- 
ření provádí se takto: Přepínač dá se na 
dotek o, stiskne se páka /. Proud z článku č 
jde hořením vodorovným ramenem do páky/r, 
odtud do vedení k přepínači A a dotekem m 
do země. Přepínač ve stanici přijímací pře- 
pne se na dotek / a vepíná se v rheostatu r, 
odpor potud, až galvanoměr g ukáže na-^. 



Telecí — Telefon. 



159 



Vložený odpor r, udává velikost odporu ve- 
dení spojovacího. Potom přepne se na do- 
tek 2, stiskne se páka p. Proud jde opačné, 
přepínač A přepne na dotek n, do sítě se 
apne tlakomér Bav rheostatu r, dává se 
odpor potud, až galvanoměr opět 




Č. 4187. Telebarometr. 



na -8^. Vepiatý odpor r, rovná se odporu 
platinového drátu v tlakoměru. Zná-li se 
prfiměr, možno vyšetřiti jeho délku a tím 
určiti i výšku rtuťového sloupce. 

Telaoi, far. ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Polička, pá. Sádek u Poličky; 168 d., 1073 
oby v. č. (1900), řim.-kat kostel sv. Maří Magd. 
a ev. kostel, fara a obec helv. vyznáni, 3tř. 
sk., sirotčinec, četn. stanice, spořit, a záloŽ. 
spolek, 2 mlýny. 

Télaoké hory sluje v Sibiři v bijském 
okruhu tomské gub. severní, lesy porostlá, 
1000—1500 m vysoká rozsocha hor Ajgulac- 
kjch dosahující až k západním břehům Tě 
leckého jezera. Pp. 

Télaoké Jazaro (UUrsky Altyn-kul, kal- 
mycky Altyn-nór^ t. j. »zlaté jezero*) roz- 
kládá se v bijském Újezdě tomské gub. 
(520 m n. m.); zaujímá 284 km*, má vodu 
sladkou (hloubka 270 m). Do něho vlévají 
se Čulyšman a Baškaus; vodu nadbytečnou 
odvádí Bija. Obydlen jest pouze severozáp. 
břeh jezera. Pp. 

Taiad: 1) T,{Teltsch), ves v Čechách, hejtm. 
Žlutíce, okr. a pš. Bochov, fara Kozlov; 51 d., 
238 obyv. n. (1900), Itř. šk., cihelna. 

2) T., město na Moravě, viz Telč. 

Teladkov: 1) T. Novj^, ves na Moravě, 
hejtm. a okr. Vel. Meziříčí, fara Rudikov, 
pi Uhřinov; 23 d., 137 obyv. č. (1900). — 
2) T. Starý, ves t., fara Pavlov, pš. Rado- 
stín; 6 d., 45 obyv. č. (1900}. 

Talafon (fr. téléphon, angí. telephone, něm. 
Femsprecher) jest přístroj ku přenášeni zvuku 
do dálky. Podobá se tedy zařízeni telefo- 
nické telegrafii (v. t), nebof základem obou 
jest přenášeni malého množství energie do 
dálky. Telefonie liší se od telegraňe tím, že 
při t-u se vyžaduje pokud možno věrná re- 
produkce zvuku, jimž excitován byl vysi- 
lač na stanici vysilači. T-em vyrozumívá se 
obyčejně 1 elektrický, t. j. takové zaří- 



zeni, při němž akustická energie ve vysilači 
mění se na elektrickou, jako taková přenáší 
se na stanici přijímací a tam se proměňuje 
opětně v energii akustickou. Děje-li se pře- 
, nášeni energii světelnou, nazývá se toto za- 
ukáže í řízení foto tonem (v. t.) Na přeměnu ener- 
gie elektrické v akustickou poukázal 
Již r. 1837 Page, který umístil mezi 
póly magnetické podkovy solenoid, 
jímž mohlprocházeti galvanický proud 
Při rychlém spojováni a přerušováni 
tohoto proudu ma^rnet se rozezvu- 
čel. Úkazu toho použil r. 1861 J. Reiss 
k sestrojeni t-u. Vysilačem Řeissova 
t-u byl původnč apparát připomína- 
jící zařízeni sluchového orgánu; v de- 
ňnitivnim tvaru byla to dutá skřínka 
opatřená napiatou blanou zvířecí, 
která zvukem vedeným do skřínky 
(zvláštní trubicí zvukovodnou) se ro- 
zechvi vála. Blána byla tak upravena, 
že jejím pohybem spojoval a přeru- 
šoval se proud několika článků, jehož 
vedeni spoieno bylo na stanici přijí- 
mači s podlouhlou cívkou, ovinutou 
isolovaným drátem, v jejíž ose upevněn byl 
drát železný. Cívka s tímto drátem monto- 
vána byla na skřínce resonanční. Reissův t. 
hodil se pouze pro přenášení hudebních zvu- 
ků, tak že melodie hrané na některé nástroje 
mohly jím býti reprodukovány na stanici 
druhé; pro přenášení řeči se neosvědčil. 
Z tohoto důvodu někteří spisovatelé upí- 
rají zásluhu o vynález 
t-u Reissovi a přičí- 
tají vynález t-u Bel- 
lovi. (Viz o tom bro- 
šuru E.Hartmannovu, 
Das Telephon, eine 
deutsche Erňndung, 
Frankfurt 1899.) 

A. G. Bell rozřešil 
šťastně problém t-u 
na základě elektro- 
magnetické in- 
dukce. Ve vyobraz, 
č. 4188. naznačen jest 
t. Bellův v průřezu. 
Základní jeho částí 
jest tyčovitý magnet 
.Vf, k jehož jednomu 
pólu připojen jest 
kousek měkkého že- 
leza B, obklopeného 
solenoidem C. Proti 
tomuto Železu nalézá 
se pružná destička že- 
lezná D, Konce ve- 
deni solenoidu spo- 
jeny jsou se svorkami E z F, Mluvi-li se 
proti pružné membráně £>, rozechvivá se 
tato a mění tím intensitu magnetického pole, 
v němž nalézá se elektromagnet C. Změny 
tyto vyvolávají indukované proudy v sole- 
noidu C, jakmile jeho vedení tvoři uzavřený 
kruh. Toto spojení v jediný kruh ijrovede 




Č. 4188. Telefon Bellflv. 



se vedením na druhou stanici (vyobr. č. 4189.) 



160 



Telefoa 






l\ 



s 



M 



a to buďto jednoduchým, tím, že jeden pól 
solenoidu odvede se na obou staniach k zemi 
a druhé póly spoji se vedením od země iso- 
lovaným, anebo spojením dvojitým tak, jak 
naznačeno ve v3[obr. č. 4189. Indukované 
proudy přecházejí pak na druhou stanici, 
mění magnetické pole 
elektromagnctu Ě a 
tím rozechvi vá se mem- 
brána D' analogicky 
membráně D. 

W. Siemens upra- 
vil magnet t-u do po- 
doby podkovy ; tím 
bylo magnetické pole 
ťu značně zesíleno a 
indukční účinky při 
chvění membrány zvět- 
šeny. Podobně zařídili 
své t-y A der a Go- 
wer. 

Při přenášení zvuku 
t em na stanice vzdá- 
lené, kdy odpor a nedo- 
konalá isolace vedeni 
značně zeslabí intensitu 
indukovaných proudů, 
nelze užíti jednoduché- 
ho spojeni naznačené- 
ho ve vyobr. č. 4189. 
Telefonuje- li se na 
větši vzdálenosti, užívá 
se zvláštních vysilačů 
a t. přejímá na druhé 
stanici pouze úlohu při- 
jímače. Tito vysilači, 
t.zv. mikrofony (v. t.), 
jsou zařízení skládající 
se z volných kontaktů 
uhlových, jejichž odpor 
mechanickým účinkem 
akustické vlny značně 
se proměňuje. Nalézá-li 
č. 4189. Telefonické spo- sc V galvanickém kru- 
jeni dvou sunic. hu mikrofon a indukční 
cívka, pak všech ny zrně- 
ny kontaktů mikrofonu jeví se indukovanými 
proudy v sekundárním vodiči. Jednoduché te- 
lefonické spojeni dvou stanic, při němž jest 



M 



S 




z, Zj vedeni k zemi, V, v, resp. V, v, in- 
dukční cívky. V praxi přistupuje k vyjme- 
novaným přístrojům ještě elektrický zvonek, 
kterým přivolává se k t-u, a bleskosvodné 
zabezpečeni proti výboiům atmosférickým, 
které by vedením vnějším mohly přejíti na 
přístroje telefonické a je poškoditi. Telefo- 
nické vedeni neobmezuje se pouze na sta- 
nice veřejné, jako je tomu při telegrafii, ale 
rozčleňuje se v četné sítě soukromých sta- 
nic, kterým musí býti dána možnost vzájem- 
ného spojeni. Požadavek tento řeší se ústřed- 
ními stanicemi, které vyžádané spojeni jed- 
notlivých abonnentů obstarávají. Dříve dalo 
se toto spojování úředníkem na stanici 
ústřední, r. 1902 provedeny v Americe (v Chi- 
cagu) zdařilé pokusy s automatickými zaří- 
zeními, kterými bylo možno provésti samo- 
činně spojení kterýchkoli v dvou abonnentů. 
Systém Strowgerův může prý automaticky 
obstarati spojeni pro libovolnou kombinaci 
dvou odběratelů z celkového počtu 100.000. 
Telefonie na veliké vzdálenosti omezena 
jest rušivým vlivem veliké elektrostatické 
kapacity vedeni, zvláště kabelů podzemních 
a podmořských. Přenášená energie elektrická 
přechází tu jednak v Jouleovo teplo, pře- 
konávajíc galvanický odpor vedeni, jednak 
v energii magnetickou tím, že má vedení 
určitou samoindukci, a konečně též v energii 
elektrostatickou tím, že proudem nabíjí se 
vodič jako kondensátor. Právě tak jako ve- 
liká kapacita podmořských kabelů (viz Te- 
legrafie) jest překážkou obyčejného způ- 
sobu telegrafie, tak také veliká kapacita ve- 
dení telefonických způsobuje vážné překážky 
pro telefonické přenášeni zvuku, které záleží 
v užíváni proudů střídavých. Čím je frekvence 
těchto proudů vyšší, tím rušivěji vystupuje 
vliv kapacity vedení, a snížiti tuto frekvenci 
při excitaci přijímače hlasem lidským pod ji- 
stou mez nelze. Rušivý vliv kapacity lze kom- 
pensovati,jakjiž r.l899 Wietlisbach ukázal, 
zvětšením samoindukce. Experimen- 
tální myšlenku tuto provedl Pupin, který 
opatřil vedení telefonické samoindukčnimi 
cívkami rovnoměrně ve vedení rozdělenými. 
Vliv kapacity, která při methodě Pupinově 
vložením cívek se nezvětši, byl tím snížen 



Tr 



ÍT7 ^ 



yV 






+hHil 



1^8 K^ 



n 



v, v, 

Č. 4190. Uiití mikrofonu při telefon, spojeni dvou stanic. 




užito mikrofonu jako vysilače, ukazuje vyobr. 
č. 4190. 

Při tom značí T. a 7; t y, A/^ a M^ mikrofo- 
ny, Bj a B, místní batterie, 5 spojení stanic, 



tak značně, že bylo lze při Pupinově změně 
vedení telefonovati na vzdálenost čtyřikráte 
větší než dříve. Tím zjednána methoda, které 
použito pro telefonické spojení stanic pro 







2 



< 
Pu. 



8 



U 
Z 

o 



< 



> 
o 

> 



w. 

N 
g 

w« 

H 

C/l. 

r 
Pí 

O 

n 
w , 
z 



> 

N 




Telefon. 161 



obyčejné spojeni telefonické příliš vzdále- 
ných, jako na př. Pařiž-Londýn, Paříí-Petro- 
hrad. Od r. 1903 ažlvá se při telefonickém 
spojeni Brusselu s Londýnem podmořského 
kabdu, který je dosnd nejdelŠim telefonic- 
kým kabelem, maje délku 75 km, tak že ka- 
pacita elektrostatická je tu velmi značná. — ^ ^ ^ ^ ^ ^ 

Literatura o t-u jest neobyčejně bohatá, na ' slušném směru zapnouti mikrotelefon s in- 
tomto miste uvedeny budtez některé ele- I duktorem do příslušného vedeni, ve kterém 



I 



hlásnými t-y, které slouží za reservu pro 
případ porušeni bloku. Teprve pak mají pří- 
stroje tyto úkol zabezpečovací, kdežto za 
normálních poměrů slouži jen účelům infor- 
mačním. Rozmluva je možná s každého sta- 
noviště současně toliko jedním směrem. 
K tomu je třeba pohybem zvláštní páky v pří- 



mentárné spisy z doby nejnovější: J. a £. při svislé (normální) poloze páky zapiat je 
Král, Elemente des Staats-Tel^raphen- u. ' na každé straně pouze indukční budík. Ve 
Telephondienstes (Vid., 1905); dr. K. Strecker, I vychýlené poloze možno tedy přijímati i dá- 



Die Telegraphentechnik (Berlin, 1904); Á. | váti znamení budíkem, i mluviti. Při tom je 
Crotch, Elementary telegraphy and telephony | spojeni ve druhém směru úplně přerušeno. 
(Lond. a N. York, 1903); J. Poole, Practicsu i V poloze normální je možno pouze znamení 
telephone handbook and guide to telephone ! budíkem přijímati, a to s obou stran sou- 
exchange (Lond., 1905); G. de La Touanne, ' časně. K rozeznáni směru mívají budíky 
État actuel de la téléphonie (Tours, 1905) a H. \ jednak různé zvonky, jednak opadeny jsou 
W. Webb, The telephone service: its past, its klapkami, které při zvoněni se uvolní a pře- 
present and its future (I.ond., 1904). nvk. ' klopí dolů. By po skončené rozmluvě byla 
T. při železniční dopravě. Výhoda i páka postavena zase do předepsané nor- 
rychlého dorozuměni prorazila t-u cestu i při : mální polohy, má hlásný t. po straně zvláštní 
železnicích. Tu nejprve ho používáno pro ' zařízeni, jež umožňuje zavěšení mikrotele- 
lokálni potřebu ve větších stanicích (bez i fonu na skříň přístroje pouze při normální 
mikrofonu), a časem zavedeno i mezi jedno- , poloze páky. Vedeni jest obyčejně jedno- 
tlivými důležitějšími stanicemi kromě spo- duché. — Jiná soustava t-u, jež vyvinula se 
jem telegrafického i telefonické (s použitím v posledních letech a rozšířena je hlavně 
mikrofonu). Na mnohých sekundárních dra- > při rakouských c. k. státních drahách, je 
hách 1 bývá vůbec jediným prostředkem i kombinována se zvonkovým signaliso váním 
dorozumívacím. Ve všech těchto případech , a usnadňuje ústní dorozumění bud!to mezi 
jednotlivé telefonní stanice jsou spojeny za dvěma sousedními stanicemi, neb i s hlídači 
sebou, avšak induktor zapne se automaticky i na trati. K signaliso váni používá se střida- 
do vedení ien tehdy,* káyi otáčí se klikou \ vého proudu z induktorů, který budík, do 
jeho. Každá stanice vola se určitým fonic- 1 vedeni zapiatý, neuvede v činnost. Za to vy- 
kým signálem pomocí indukčního budíku { silá-li se z téhož induktorů do tohoto vedeni 
(na př. •••■*>, ■•^••MB a pod.) a hlásá ; intermittovaný (přerušovaný) proud stejno- 
se jednoduchým znamením ("*). Ve stáni- i směrný, ozvou se budíky, a přístroje zvon- 
cích, kde sbíhá se několik Imii telefonních, I kove naň nereagují. Výzva k telefonické roz- 
jest uspořádán centrální přepínač ke spojení mluvě se sousední stanicí děie se budíkem, 
dvou trati libovolných. Telefonní zařízeni | s hlídači na trati pak jedním úderem na 
obsahuje budto dvě nebo jen jediné vedení; zvonkových přístrojích, na kterýžto pokyn 
v tomto případě zpátečním vedením je země, , všichni strážnici příslušné trati jsou povinni 
což má nevýhodu, že mnohdy bludné (vaga- ' hlasití se po řade u svého t-u. Jecfnotlivé 
bundující) proudy elektrických drah atd. ' t-y mezi oběma stanicemi musí býti tedy 
rozhovor t-em činí nesrozumitelným nebo ' spojeny v sérii. K vysílání badto střídavého 
nejasným. S rostoucí dopravou na Železní- nebo stejnoměrného proudu přerušovaného 
cích a se zvýšenou rychlosti vlakovou na- i z induktorů do vedení slouží zvláštní zaři- 
stala potřeba rychlého dorozumění jednak zeni přepínací. Tento systém telefonní a 
hlídačů na trati mezi sebou, jednsúc stanice ' signalisačni je poměrně drahý a tam, kde 
s personálem na tratí za účelem služebních j vedle signalisováni t. má významnou úlohu, 
sděleni. V prvním případě děje se tak hlas-! kde ^^^y jedinému vedení je svěřen dvojí 
nými t-y, které zavedeny byly s jízdou ' důležitý úkol, neposkytuje dostatečně zabez- 
V prostorové odlehlostí, majíce za účel re- i pečenáio fungováni, nebot při přetržení 
gulovati a zabezpečiti vozbu vlakovou na drátu je znemožněno obé. Zvonková signali- 
tratí, jež rozdělena je podle své délky a dů- 1 sace s galvanickým proudem a t. se zvláštním 
ležitosti mezi každými dvěma stanicemi hlas- 1 samostatným vedením jednoduchým při stá- 
nými t-y na několik sekci. S každého stáno- ' vajících telegrafních sloupech nezdražily by 
visté možno dorozuměti se telefonicky jen i podstatně celé zařízeni, to hovělo by však 
8 oběma stanovišti sousedními. Při každém požadavku větši bezpečnosti a vynikalo svou 
z nich jsou dva stožárové signály (semafory), | jednoduchostí. — Někdy používá se k telefo- 
jejichi postaveni pro každý vlak na »stůj€, nickému spojení dvou stanic budto telegraf- 
anebo na »volné koleje« řídi hlídač přísluš- ' nich, nebo zvonkových linií, při čemž obě 
ného stanoviště na základě telefonického i funkce mohou nerušené se díti současně. 
hlášeni svého souseda ve směru jízdy, t. j. ' UndulaČní proudy (t. j. střídavé o různé pe- 
podle toho, zda je mezi oběma ještě před- 1 riodě a amplitudě) vyvinované při telefono- 
chozí vlak činění (viz NávěšQ. I tratí bio- I váni jsou tak slabé, že na telegrafní nebo 
kované s nejčilejší vozbou opatřeny jsou ' signalisačni systém nepůsobí. Za to by gaU 

OttAv Slovník Naačný, >▼. XXV. 20^2 1906. 1 1 



162 



Telefonie bez drátu. 



vaničky proud, potřebný k výkonům na za- , 
řízeních právě jmenovaných, rušil telefonie- { 
kou rozmluvu. Vadé se odpomůže zápětím 
kondensátoru v každé stanici mezi dané ve- 
dení a t., který pouze proud střídavý při- 
vádí do tu. Při tomto zařízeni může po- 
užiti se i mikrofonu. Zpětné vedení zase tvoří 
země. Výzva k rozmluvě děje se slabým stří- 
davým proudem, vyvozeným malým přístro- 
jem Rumkorffovým ; proudy těmi t. vydává 
ve volané stanici tón zřejmě slyšitelný, jakoby 
trubkou. Pro časté poruchy, kterým hlavně 
kondensátory dávají podnět, zavádějí se tyto 
t. poslední dobou jen v případech významu 
podřízeného. — Za mimořádných okolností 
používá se při drahách polních (přenosných) 
t-ů k dorozumíváni s libovolného místa trati 
se stanici, jde- li na př. o pomoc při neho- 
dách a pod. Jsou to t-y, spočívající na témže 
principu, jako právě uvedené, t. j. na pře- 
nášeni střídavého proudu kondensátory, s tím 
rozdílem, že kondensátor s t-em je možno 
připojiti na libovolném místě dlouhou tyči 
bambusovou s hákem, na který je připojen 
drát. Spojení se zemí (za příčinou zpátečního 
vedení) lze dosíci připojením tu na kolej- 
nici. Celkem lze říci, že t. při drahách ne- 
dosáhl takového významu, jakého vzhledem 
na rychlost dorozumění a důležité výhody 
s tím spojené právem by zasluhoval. Závadou 
asi je, že při různém vyšetřování, které oby- 
čejně koná se mnohem později, než odeslán 
byl fonogramm, o nějž běží, není snadno 
možná kontrola, zda byl t. správně odeslán 
i přijat. Lze však očekávati, Že časem najde 
se modus, který by závadu tu odstranil a 
t. přivedl i při drahách k zaslouženému roz- 
voji. VPk, 

Telefonie bez drátnjest přenášení zvuku, 
lidské mluvy telefonem na větši vzdálenosti, 
aniž stanice vysílači a přijímací spojeny jsou 
vodi řým drátem. První její řešení provedl prof. 
AI. Gr. Bell r. 1880 přístrojem zv. fotofon 
(v. t.). Gavey r. 1894 provedl t-ii b. d. po- 1 
mocí indukce. Napial na protilehlých březích I 
jezera dva rovnoběžné dráty. Mluvilo-li se i 
do mikrofonu, zapiatého v jednom drátě, I 
bylo slyšeti řeč v telefone vepiatém ve dru- i 
hem drátě. R. 1899 Preece navrhl spojiti 
drátv tyto se zemí s vodou jezera, moře a 
dosáhl tím úspěchu na vzdálenost 4*5 km 

Ípři pokusech na mořské úžině Menai Strait). 
iné řešeni jest od Th. H. Simona, profes- 
sora na universitě v Erlankách. Týž v říjnu 
r. 1897 objevil, že oblouková lampa elek- 
trická může působiti jako telefon neb mikro- 
fon, t. j. že může reprodukovati nejen tóny, 
ale i lidskou mluvu. Původní svůj pokus 
provedl takto: Do elektrického vedení oblou- 
kové lampy O (vyobr. č. 4191.) vepial cívku C 
8 dvojím vinutím. Primárním silným vinutím 
protékal celý proud osvětlovací, sekundární 
pak připojeno ke článku č a mikrofonu M, 
Mluví-li se do mikrofonu, zesiluje neb ze- 
slabuje se chvěním membrány elektrický 
proud v sekundárním vinuti civkjy C a in- 
dukuje se nový proud v primárním vinuti. 



Tento vchází do svítícího oblouku lampy, 
rozechvěje jej tak, že věrně se reprodukuje 
řeč do mikrofonu mluvená čili lampa >mluví«. 
Odtud název mluvící lampa. Silnějších 



Ohf 



lOmm 



mm 



H|«J«h 



M 



-mtn^ 



Č. 4191. Simonovo pflvodní uspořádáni >m]uv{ci lampyc. 

výsledků dosáhl W.Duddel U8poládáním,jak 
je podává vyobr. č. 4192. Do obvodu článku 
c vepiato jest primární vinutí p transformá- 
toru a mikrofon Ai. Sekundární vinuti 5 při- 
pojeno přes kondensátor k přímo na uhlíky 




Č. 4192. Duddelovo uspořádání vmluvfci lampyc. 

obloukové lampy O. By mikrofonni proudy 
nemohly unikati vedením osvětlovacím, vlo- 
žena do tohoto indukční cívka J^ jež stejno- 
směrný proud osvětlovací propustí, ale mi- 
krofonni zadrží. Kondensátor k zabraňuje 
osvětlovacímu proudu vniknouti do mikro- 
fonu. Četnými pokusy seznáno, že reprodu- 
kovaná mluva jest silnější u oblouku vytvo- 
řeného uhlíky s duší a napojenými solemi 
(plamencové uhlíky), dále čím delší jest 
oblouk světelný a čím silnější jest proud 
mikrofonni. Nejlepších výsledků nabude se, 
použije-li se transformátoru u mikrofonu 

s vinutím vyhovujícím podmínce: — = V^ 

{tip značí počet závitů primárních, tit sekun- 
dárních, ro elektrický odpor svítícího ob- 
louku. Vysvětlení mluvící lampy jest podle 
Simona: Mikrofonni proud mění intensita 
proudu osvětlovacího a tím mění se i tep- 
lota plynných částeček v oblouku. Změnou 
teploty nastává změna objemu, nastává chvěni, 
jež rozezvučí atmosféru obklopující oblouk. 
Podle prof. Ot. Hartmanna z Pforzheimu 
světelný oblouk jest svazkem četných jem- 
ných proudů. Každé vlákno proudové ob- 
klopeno jest atmosférou vlastních proudo- 
vých silokřivek. Přijde-li pak do oblouku 
proud mikrofonni, změní se intensity jednot- 
livých vláken proudových, nastává změna 
silokřivek, vlákna se přitahují neb odpuzuji 
a svým pohybem rozezvučí okolní vzduch. 
Mluví-li se do oblouku, sbližují nebo vzdá- 



Telefonie bez drátu. 



163 



Injí se vlákna proudová, indukuje se v nich 
nový proud, který méni svítivost lampvi a 

Xstí-li se do telefonu, reprodukuje věrně 
. odni svuk. Této vlastnosti elektrického 
světelného oblouku použil Simon r. 1901 
k t-ii b. d. Vyobr. č. 4193. podává jeho 
uspořádáni: Stanice vysílací I má v obvodě 
akkumulátoru B zapiatý rheostat R, oblou- 
kovou lampu O (světelný oblouk nalézá se 



deska mění elektrický odpor, tím mění se 
intensita proudová a telefon se rozezvučí. 
Simon dosáhl v Gottinkách pěkných vý- 
sledků do vzdálenosti 2500 m, Ruhmer na 
jezeře Wannsee 7Vs ^m, při pokusech v Kielu 
telefonováno do vzdálenosti i 15 km. Dr. M os- 
le r, použiv mluvící lampy za přerušovač pri- 
márního proudu ruhmkorffu, seznal* že jiskry 
při vybíjení sekundárního proudu reprodu- 




M -é-é 

Hyr č. 4W3. SimoaoTO telelonováni bes drátu. 




- ,S 



V ohnisku paraboloidu F) a primární vinuti 
transformátoru T. Do sekundárního vinutí 
zapiat jest článek č a mikrofon M, Stanice 
přijímací II má též paraboloid P. V jeho 
9 ohnisku nalézá se selen zapiatÝ do ob- 
vodu batterie elektrické B'. Parallelně při- 



kovaly zvuky lampy mluvicí. Richard F. a 
Reinartz J. navrhli přerušovati primární 
proud přímo vlnami zvukovými použivše za 
přerušovače platinového hrotu a membrány. 
Otto Nussbaumer r. 1904 přenášel telefo- 
nicky zvuk zcela obdobně jak při telegrafii bez 





Č. 4194. Nussbaamerovo telefonováni bes drátu. 



piat jest kondensátor K a telefon t. Cívka C 
zabra&uje vybíjení proudů telefonních přes 
batterii &. Mluvi-li se do mikrofonu M, in- 
duknje se v primárním vinutí transformátoru 
proud, jenž vstoupiv do uhlíků lampy mění 
její svítivost. Paraboloidem odrážejí se svě- 
telné paprsky do stanice přijímací. Zde opět 
parabolickým zrcadlem srazí se do ohniska 
na selenovou desku. Různým osvětlením 



drátu. Jeho uspořádání podává vyobr. Č. 4194. 
Vysílací stanice I má v primárním vinuti 
nůimkorffu R zapiatou cívku c a na jejích 
koncích mikrofon M, Primární proud mikro- 
fonem měněný způsobuje v sekundárním vi- 
nutí výboj jisker mezi elektrodami vybiječe v, 
na jehož svorky připiaty jsou kondensátor 
Xr,, fc, a primární vinuti p nového ruhm- 
korffu. Sekundární vinutí s připojeno k tyči 



164 



Telefonní automat — Telefonní můstek. 



T a druhým pólem deskou Z> do země. Ve 
stanici přijímači k tyči T připojen jest ko- 
herer Ky článek <f/, telefon U Deska Z), při- 
pojená mezi kohererem K a telefonem ř, pro- 
středkuje spojeni do země. Mluvi-li se do 
mikrofonu, změny zvukové reprodukuji se 
v jiskrách vybijece v a budí v sekundárním 
vinuti s elektrické vlny, jež tyčí T převádějí 
se do vzduchu. Ve stanici přijímací vlny 
zachycuji se tyčí T a svádějí přes koherer 
do země. Vlny elektrické zasáhnuvše prášek 
▼ kohereru uspořádají jej ve vodivé spojeni, 
koherer propusti proud z článku či. Změ- 
nami vln mění se vodivost kohereru, tím měni 
se intensita proudová a telefon zvučí. Za- 
řízením tímto podařilo se přenášeti jednot- 
livé tóny, zvuk; mluva však byla nezřetelná. 
Q. Majorána navrhl, by působeni zvuko- 
vých vln převedlo se na sekundární vinuti 
nihmkorffu přímo na jiskry vybijece v. Teho 
pokusy s t-ii b. d. provedené r. 1904 dávaly 
uspokojivé výsledky, ovšem jen pro vzd^e- 
nosti menší. — Literatura: A. Righi a B. Des- 
sau, Telegraphie ohne Draht; A. Prasch, Die 
Fortschritte auf dem Gebiete der drahtlosen 
Telegraphie; B. Závada, Selen a jeho po- 
užiti. Broi, 

Telefonni automat jest telefonní pří- 
stroj, který po vhozeni penízu umožňuje roz- 
mluvu s libovolnou stanici. Obyčejné bývá 
zařízen takto: Jakmile sejme 
se telefon se závěsného háku, 
zavede se spojeni s ústřední 
stanicí, oznamovací klapka 
spadne, úředník spoji se s au- 
tomatem a optá se na žádané 
číslo, jež se má připojiti. Když 
seznal, že čislo to jest volné, 
že možno je spojiti, požádá 
stranu za zaplaceni. Vhozený 
do automatu peníz způso- 
buje při svém pohybu změ- 
ny elektrického proudu, jež _^ 
úředník ve svém telefonu J: ^^ 
slyší a může tak kontrolo- 
vati správně zaplaceni. Pe- 
níz spadne na páku, na niž 
zavěšuje se telefon, a způ- 
sobí spojeni automatu se síti 
telefonni. Připoiil-li úředník 
mezi tím žádané čislo, může 
rozmluva se vykonati. Za- 
věsí-li se telefon na páku, <^- 

uvolní se peníz, spadne do 
pokladničky a spojení jest přerušeno V nej- 
novější době ke zlevněni obsluhy telefon- 
ních centrál zřizuji se i automatické cen- 
trály. Nejvíce užívaný systém jest Američana 
Strowgera. V Chicagu zfizena automatická 
centrála tohoto systému r. 1903 pro 10.000 
čísel, v Berlině t. r. pro 20.000 čísel a ve 
Vídni jest od 1. dub. 1905 v činností týž 
systém pro 10.000 účastníků v ceně 30.000 K. 

Telefonni můetek jest měřicí přístroj 
k určováni elektrických odporů těles obsa- 
hujících elektromotorickou silu, neb u kterých 
by měřením s obyčejnými můstky nastal che- 



mický rozklad, polarisace. Též možno jím 
měřití elektrické odpory těles, v nichž ne- 
vzniká indukce. Měření provádí se podle prin- 
cipu Wheatstoneova můstku (v. t.), po- 
užívá se však proudu střídavého neb přerušo- 
vaného místo proudu stejnosměrného. Pak 
třeba místo galvanoměru použití telefonu (od- 
tud jejich jméno) neb elektrodynametru. 
V praxi ponejvíce se používá t-ho m-ku Kohl- 
rauschova, Siemens-Halskeho a Nippoldtova. 
Kohlrauschův můstek (vyobr. č. 4195.) 
skládá se z cívky C s Wagnerovým kladív- 
kem W, rheostatu R^ v němž možno zapnouti 
odpor 0*1, 1, 10, 100, 1000 ohmů. Mezi svor- 
kami a b napiat jest tenký platínový drátek 
o stejném průřezu po celé délce a podél 
něho jest stupnice v ohmech. Po drátku 
může se posouvati běhoun ;. Přepínač možno 
přepnouti na g, chce-li se měřití telefonem, 
neb na/, má-li se měřití galvanoměrem. Mě- 
ření provede se takto: Do svorek jrx zapne 
se odpor, jenž se má určití, telefon do svorek 
označenj^ch Tel, články do svorek ^ y, v rheo- 
statu vloží se libovolný odpor, přepínač 
přepne se na dotek g a spustí se Wagnerovo 
kladívko. Telefon přiloží se k uchu a běhou- 
nem posouvá se potud, aŽ v telefonu Jest 
ticho. Neznámý odpor rovná se pak číslu, 
jež ukáže běhoun j na stupnici, násobenému 
odporem vloženým v rheostatu R a jest vy- 




«t 



J^Í^J^^^^é^^-^ 



i Cc 



T ' 



4195. Kohlrauichflv mAstek telefonní. 



jádřen v ohmech. Je-li běhoun příliš blízko 
začátku stupnice, jest třeba vepnouti v rheo- 
statu menši odpor; je-li běhoun na konci 
stupnice a ještě není úplné tícho, třeba ve- 
pnouti odpor větši. Chce-li se můstkn užití 
na obyčejné měření s proudem stejnoměr- 
ným, přepne se přepínač na / a místo tele- 
fonu T zapne se galvanoměr G. 

Siemens-Halskeho můstek na zkou- 
šeni bleskovodu (vyobr. č. 4196.) má tenký 
platinový drátek kalibrovaný napiatý do 
kruhu, na němž ve vodivém doteku posou- 
vati se může běhoun J otáčivý kol O. Hří- 



Tdefonní stanice. 



165 



delík vodivé páky O J spojen jest vodivé se 
hfídelem ozubeného kolečka /r, do něhož 
zasahuje západka /»; C značí galvanický člá- 
nek, jenž otočením excentni t uvede se ve 
spojeni 8 pákou P^ p, r značí odpor vložený 
do přístroje za účelem vyhotovení stupnice. 
Vloží me-li do svorek xx odpor, jenž má se 
změřiti, do f f telefon, zapne-h se excentrem t 
batterie do páky p a otáčí-li se klikou pří- 
stroj, uvede se v pohyb ozubené kolečko k — 
proud z článku se přerušuje ~ a s nim zá- 
roveň pomoci ozubeného soukolí otáčí se 
páka OJ, Točí me-li potud, až v telefonu jest | 
ticho, udává nám číslo, jež běhoun J ukáže 



v telefonu jest ticho. Číslo, jež ukáže běhoun 
na stupnici, udává velikost měřeného odporu 
v ohmech, byla-h páka na 1 ohm, neb se 
musí násobiti 10, byla-li páka na 10 ohmů. 





X 

Č. 4196. Telefonní mAstek Siemens-Halskeho. 

na stupnici velikost neznámého odporu 
v ohmech. Ku přístroji přidán jest kontrolní 
odpor 10 ohmů, který před měřením zapne 
se do svorek xx^ srovná se, zda v telefonu 
jest ticho, kd^ž běhoun ukáže na stupnici 
10 ohmů. Neni-li, musí se změniti odpor r. 
Nippoldtův můstek (vyobr. č. 4197.) 
na zkoušeni bleskosvodu má opět tenký plati- 
nový drátek kalibrovaný ab d y kruhu na- 
piatý, po němž pohybuje se běhoun C, uka- 
zující na stupnici vyjádřenou v ohmech. Upro- 
střed nalézá se telefon 7. Do svorek A, B 
zapíná se odpor, který se má měřiti. Přepnu- 
tím páky na /, možno telefon vypnouti, když 
zároveň spojka p sejme se ze svorek s, f, a 
použiti galvanoměru, zapne-li se tento do 
svorek J,, s^. Druhou pákou možno vložiti 
do rozvětvení přístroje 1 neb 10 ohmů. Dráty 
m n připínají se, měří-li se telefonem, na 
malý ruhmkoríf, použije-li se calvanoměru, 
připnou se na svorky Článků. Má-li se měřiti 
telefonem, spoji se svorky s, 5, mosaznou 
vložkou p dráty m » se svorkami ruhmkorffu, 
páku jednu přepneme na /, druhou na 1 
neb 10 ohm, neznámý odpor, připne se na 
svorky A B, Telefon přiloží se k uchu a otá- 
číme na druhé straně běhounem potud, až 



C. 4197. NippoIdtftT mAstek telefonní. 

Místo svorek mívá přístroj zelenočemou vo- 
divou šňůru dvojitou a dráty m n tvoří zele- 
nou šňůru; třetí šňůry h hnědé používá se 
při měřeni odporu země. Brojf. 

Telefonní stMiioe, zařízení obsahující 
telefon, mikrofon, signálové zařízeni a umož- 
ňující nejen rozhovor telefonicky přijímati, 
ale i vysílati. Obyčejně všechnv tyto tři 
členy bývají uloženy v jeden přistroj, jenž 
kromě nich má ještě bleskosvod k ochraně 
před výbojem atmosférickým a pojistky, jeŽ 
chrání jej před silným proudem elektrickým 
způsobeným dotekem s cizím vedením. Pro 
t. s. domovní používá se nejvíce telefonu, 
jehož uspořádáni podává vyobr. č. 4198. (po- 
hled) a vyobr. č. 4199. (řez). J/ značí mikro- 
fon, do kterého se mluví, 7 telefon, kterým 
slyšeti jest hovor z druhé stanice. Do svo- 
rek i, 2 zapne se vedeni spojující obě sta- 
nice. Často místo zpátečního vedeni spojují 
se svorky 2 se zemi. Do svorek 2, 4 zapíná 
se battene galvanická skládající se ze 3 článků ; 
z nich odbočí se drát a připojí se ke svorce 
3 tak, aby mezi svorkou 2, 3 záplat bvl je- 
den článek. Má-li se telefonovati, smáčkne 
se knoflík f, tím páka k vzdálí se od do- 
teku /, zavede spojení s dotekem m a zapne 
elektrickou batterii do obvodu elektrického 
zvonku druhé stanice. Proud z článků jde 
svorkou 4t dotekem m pákou k do svorky 1 
a do stanice přijímací. Tam vchází opět svor- 
kou 1 do téhož přístroje jako ve stanici vy- 
sílací, jde do páky k a druhým dotekem / 
do zvonku; odtud dotekem d^ a druhým ra- 
menem páky P do svorky 2 ke druhému 
pólu batterie galvanické ve vysílací stanici. 
J^onile ve stanici přijímací elektrický zvonek 
zazvoní, dříve než možno hovor poslech- 
nouti, stlačí se též knoflík f , tím zavzní elek- 
trický zvonek ve stanici vysílací. Teprve po 



166 



Telefonní stanice. 



tomto signálu třeba na obou stanicích kno- 
flíku 1 se nedotýkati, sejmouti telefon 7, 
přiložiti jej k uchu a ústa přiblížiti k mikro- 
fonu Af. Snětím telefonu páka P přejde s do- 
teku ť/, na doteky d^ </„ t. j. elektrický zvo- 
nek vypne se z obvodu elektrických článkův 



rek ď V, Neni-li zpátečního vedení, spojí se 
svorka cí se zemí. Volá-li stanice vysílací, 
jde proud vedením do V^ odtud pákou b do 
svorky c do elektrického zvonku a do zpá- 
tečního vedeni (do svorkjr «*) neb do země 
(není-li zpátečního vedeni). Jsou-li vzájemné 





Č. 4199. Přistroj telefonní stanice domovní (vnitřní 
uspořádáni). 

' signály provedeny, stiskne se páka p a při- 
loží se telefon k uchu. Telefonní proud pH- 



Č. 4198. Přistroj telefonní stanice domovní (pohled). 

a Z vedení spojovacího a připojí se mikrofon , 
dotekem </, a telefon dotekem d^ svým ied- 
ním pólem ke svorce 2. Proud do mikro- 
fonu jde pak z jednoho článku svorkami 2, 3 
přes primární vinutí malé transformační 
cívky R a přes doteky e e, Mluví-li se do 
mikrofonu, mění se intensita v primárním 
vinutí cívky R a indukuje se nový proud 
v sekundárním vinutí o napětí mnohem vyš- 
ším. Tento proud jde přes dotek c do do- 
teku /, pákou k do svorky i, odtud do při- 
jímací stanice, kdež vstoupí svorkou 1 do 
přístroje a jde pákou k přes dotek / do 
sekundárního vinutí cívky R, svorkou b do 
telefonu T. Z něho vyjde svorkou a a jde 
dotekem d^ skrze páku do svorky 2 do zpá 
tečního vedeni zpět do stanice vysílací, kde/ 
vběhne svorkou 2 dotekem d^ do telefonu 
a z tohoto ke druhé svorce cívky R. Vy- 
obr. č. 4200. podává vnitřní zařízeni mikro- 
telefonu čili stolního telefonu. Telefon jest 
zde spojen s mikrofonem tak, že přiloži-li se 
telefon k uchu, přijde mikrofon před ústa. | 
T značí telefon, M mikrofon, p přepínač, chází vedením do svorky b*, jde stisknutou 
Elektrický zvonek s tlačítkem jest mimo pří- pákou b do telefonu, přijde do svorky ď a 
stroj. Vedení do stanice vysílací jde do svo- ; jde zpět ke stanici vysílací. Mluví-li se do 




Č. 4200. Mikrotelefon čili telefon stolní. 



Telefonní stanice. 



167 



m 




'A — *-fí 

1 




mikroionu, jde proud při stlačené páce p přepínač s doteky c, 6. Zátka k musí býti 
do ramene a a svorkami d, e do primář- 1 vždy, je-li stanice v klidu, v otvoru a, Chce- 
niho vinuti cívky transformační. Vyobr. i me-li na př. ve stanici I. zavolati stanici III., 
č. 4201. podává jednoduché spojeni { vloží se zátka k do otvoru 3 a stiskneme 
dvou t-ch 8-ic domovních. Telefonní při- 1 knoflík. Proud jde z přístroje a zátkou 
stroj má čtyři svorky. Vedení spojující obě ' v otvoru 3 do připiatého vedení, odtud pře* 

I jde ve stanici III. do otvoru ď azasouvnato 

zátkou do telefonního přístroje. Necháme-li 

přepínač na doteku c, mohou všechny sta- 

i nice, vloživše zátku do otvoru 3 naslou- 

J j [ ^ n I «|J f m \ \ \ chati hovoru mezi stanicemi I., III. Chce-li 

QO^ol jió^^ói j se, by rozhovor byl důvérný a ostatní sta- 

I nice nemohly jej vyslechnouti, stanice III. 
' po oznámeni důvěrnosti zasouvne zátku do 
I otvoru 1 a obě stanice přepnou se na do- 
; tek b Proud jde pak jen dráty, které při- 
I pojeny jsou k číslu /, 3^ a nemohou tudíž 
, ostatní stanice ničeho slyšeti. 

Při městských telefonních centrá- 
lách používá se telefonního přístroje s mag- 
netoindukčním přístrojem pro rozezvučeni 
elektrického zvonku polarisovaného. Zařízeni 
jeho podává vyobr. č. 4203. Magnetoindukčni 
strojek skládá se ze silných ocelových mag- 
netu, mezi nimiž otáčí se pomoci kliky k a 
ozubeného soukolí cívka J ovinutá závity. 
Jeden konec vinuti připojen jest k ráma 
stroje do svorky a. Druhý pól připojen jest 
do péra P a jest isolován od rámu stroje. 
Je-li strojek v klidu, tu péro / a výřez e po- 
souvne hřídel kliky v levo a zavede vodivé 
spojení péra P s hřídelem kliky a tím i se 
svorkou a čili induktor strojku spojuje na 
krátko. Při otáčení inaukto- 
ru pohne se hřídel v právo, 
oddálí péro P od hřídele kliky, 
zavede se dotek s C, jenž iso- 
lován jest od rámu stroje, a 
zruší spojení na krátko. Přepí- 
nač, na němž zavěšen jest tele- 
fon, zařízen jest takto: Je-li te- 
lefon zavěšen, jest páka v do- 
teku s dfy t. j. vedení venkov- 
ské připojené ke svorce 1 spo- 
jeno jest se zvonkem Z. Sundá-li 
se telefon, tu pružné péro strhne 
páku na dotek d^ a zároveň spoji 
oba střední sloupce zapiaté do 
primárního vinuti transformační 
cívky /7. Do svorek 3^ 4 zapia- 
ta jest elektrická batterie mi- 
krofonní ; svorka 2 spojena jest 
se zemí a do svorky i jest za- 
piat kontrolní článek e, jehož 

C.4202. Spojení několika telefonních ttonic domovních pro důvérný hovor, druhý pól spOJen jest se ZCmí, 

Není- li telefon zavěšen, způso- 



C 4201. Jednoduché spojení dvou telefonních stanic 
domoTnich. 

stanice zapne se do svorek i, 2. Neužije-li 
se zpátečniho vedení, spoji se svorky 2 
se zemi. Do svorek 2, 4 zapne se batterie 
galvanická B skládající se ze 3 článků za se- 
bou spojených. Druhý pól prvního článku 
zapne se n:i svorku 3, Spojeni to jest na 
obou stanicích L, II. úplně stejné. Při te- 
lefonování třeba počínati si takto: Při za- 
vj^ném telefonu stiskne se knoflík a drží 




se stisknutý potud, až zavzní místní elek- 
trický zvonek. Pak knoflík se pustí, sejme 
se telefon, přiloží se k uchu, ústa přiblíží se 
k mikrofonu a rozhovor může počíti. Po 
skončeném rozhovoru pověsí se telefon a 
krátce stiskne knoflík, tím elektrický zvonek 
oznamuje stanici druhé, že telefon jest za- 
věšen, čili že konec jest rozhovoru. Vyobr. 
č. 4202. podává spojení ^s-íc t-ch pro dů- 
věrný rozhovor. Každá stanice má zátkový 
zařaďovač s tolika doteky, kolik je stanic, a 



buje elektrický proud z kontrolního článku 
při zapěti telefonu do kontrolního vedeni 
v ústřední s ci t. silný náraz a úředník tím 
poznává, že rozhovor není ukončen. Volá-li 
některá stanice jinou, tu proud z magnetq- 
indukčního přístroje stanice volací jde oci 
svorky a do svorky í a z ní do vedení spojují- 
cího obě stanice. Druhý pól strojku spojen 
jest pružným pérem P s dotekem C a se zemí. 
Proud vstoupl ve stanici přijímací svorkou 1 
do svorky a a hřídelem kliky strojku do péra P 



168 



Telefonní stanice. 



do svorky b, do druhého ramene páky A ; 
odtud dotekem ^, do zvonku a z něho přes 
svorku 2 do země. Je-li induktor v klidu, 
jest péro P od doteku C vzdáleno. Mluví-li 
se do mikrofonu při sňatém telefonu T, 
jde proud z mistn! batterie svorkami 3, 4 
do mikrofonu primárního vinuti transfor- 
mační cívky R, Střední sloupce přepínače A 
Í'sou spojeny mezi sebou stažením jejího dru- 
lého ramene. Proud ze sekundárního vedení 
cívky R jde dotekem </, pákou přepínače^ 
do svorky *, pérem P a hřídelem kliky do 
rámu stroje a svorky ď, odtud svorkou 1 
vedením jde do stanice přijímací, kdež vběhne 
svorkou 1 do svorky a hřídelem a pérem P 
do svorky 6, odtud do přepínače A^ dote- 
kem d^ do sekundárního vinutí cívky /?, do 
telefonu tt a přes kontrolní článek do země. 
Aby mohla každá stanice v telefonní síti 
městské hovořiti se stanici libovolnou, zři- 
zuji se ústřední stanice, jejichž úkolem 
jest prováděti žádaná vzájemná spojení. 
K tomu cíli vede se z každé stanice jeden 
drát do ústřední stanice, zde připojí se 



lovému přístroji. Zařízení jeho podává vy- 
obr. č, 4204. Vedení ze stanice připne se ke 
drátu a elektromagnetu E, Odtud jde proud 
přes h pákou d drátem c do země (neni-li za- 





Č. 4203. Přístroj telefonni stanice. 



k Ústřední spojovací desce. Její zařízeni musí 
míti tyto vlastnosti: 1. každé zavolání libo- 
volné stanice musí se poznati rychle a snadno ; 
2. v každém vedení musí býti možnost ho- 
vořiti z ústřední stanice; 3. spojování libo- 
volných stanic musí býti nejen možné, ale 
i rychlé a snadné; 4. ukončení rozhovoru 
musí se v ústřední stanici poznati. Zařízení 
spojovací obyčejné desky jest toto: Každé 
vedeni od libovolné stanice jest v ústřední 
stanici na spojovací desce opatřeno číslem 
přikrytým klapkou a připojeno jest k signá- 



Č. 4204 Spojovací deska ústřední telefonnf stanice. 

souvnuta zátka /). Proud volací zmagnetuje 
elektromagnet E^ který přitáhne kotvu Ár. 
Deska Z> vysmekne se ozubu ^.překlopí se 
a odkryje číslo volací stanice. Úředník při- 
klopí opět spadlou klapku a vloží 
do otvoru stejným Číslem ozna- 
čeného zátku f spojovací vodivé 
šňůry. Tím vyzdvihne se páka d^ 
přeruší se spojení se zemí a vo- 
divou šňůrou, vepne se do vo- 
lajícího vedeni teteronni přístroj 
úředníkův. Po vzájemném do- 
rozumění spojí pak úředník iá- 
daná Čísla pomocí vodivé Šňůry 
opatřené na konci zátkami. Kdy{ 
hovor byl ukončen, zúčastněné 
strany zatočí magnetoindukč- 
ním strojkem, klapka opět spad- 
ne na znamení ukončení rozho- 
voru. Test též zařízení, kde klapky 
samočinně opět se zvednou. 

Spojovací desky tohoto druhu 
bývají zřizovány pro 50 čísel. 

Í3-1Í více stanic, musí též de- 
býti více, ale pak obsluha 
jejich jest obtížnější, zdlouhavěj- 
ší. Vadě této odpomáhá ústřední 
spojovací deska zv. Multiplex, 
sestrojená Američanem Scrib- 
nerem. Jejím zařízením umož- 
něno při jakémkoliv poctě sta- 
nic jednomu úředníku vykoná- 
vati spojení jakékoliv. Vyobr. 
č. 4205. podává schematické spo- 
jení >Multiplexu€ pro 1000 čísel. 
Spojovací deska rozdělena jest na pět oddě- 
lení samostatných (1,2,3,4,5), jež každé obsta- 
rává jeden úředník. Všech 1000 stanic rozdě- 
leno jest na pět skupin I, II, III, IV, V po 200 
číslech. Připojeni jich na spojovací desku jest 
provedeno takto: Vedení stanic od čísla 1-200 
vedena jsou skrze odděleni 2, 3, 4, 5 a 
v každém z nich má svou mosaznou ob- 
jímku a a páku h, ovšem bez elektromagne- 
tické klapky a zakončeny jsou v oddělení 1 
elektromagnety E s oznamovacími klapkami Xr. 
Podobně provedeno připojení ostatních sku- 



Telefonograf — Telefotos. 



169 



pin. Má tedy každá skupina označená řim- 
ikými číslicemi v každém oddělení označe- 
ném arabskými Číslicemi svflj otvor k za- 
soavnuti spojovací zátky, kromé toho má 
ikupina I (čísla 1 — 200) své oznamovací 
klapky ▼ oddělení 1, skupina II (čísla 201 
až 400) ▼ odd. 2, skupina III (čísla 401 až 
600) v odd. 3, skupina IV (čísla 601—800) 
v odd. 4, skup. V (čísla 801—1000) v odd. 6. 



b^Wlá^V 




Č. 4306. Spojovací deska »MaItIplex< 



Jest tedy celkem v každém oddělení, jež ob- 
sluhuje jeden úředník, 200 oznamovacích 
klapek s 200 otvorů pro spojování a s 800 
otvorů též pro spojování telefonního vedení 
bez klapek. Volá-li na př. číslo 580, by spo- 
jeno bylo s číslem 730, spadne klapka na 
i^odkn odděl. 3, odkryje číslo 580 a úřed- 
ník odděleni tohoto spojí vodivou šňůrou 
volající číslo s otvorem označeným čís. 730, 
nalézajícím se v jeho odděleni ve skupině IV. 

Nejnověji zařízeny jsou hlavní spojovací 
deskv v ústředních s-cích t-ch na signali- 
sování elektrickými žárovkami a s je- 
dinou ústřední batterií elektrickou jak pro 
vžechny mikrofony, tak i pro všechny zvonky 
připojených stanic. První zařízeni toho druhu 
provedeno v Americe a vyznačuje se jedno- 
duŠáími telefonními přístroji (nemají mag- 
netoindukčni přístroj, a přepínač, na němž 
visi telefon, jest konstrukce jednodušší) a 
levnější obslihou. Místo oznamovacích kla- 
pek oznamují volající stanice, jakož i hlásí 
se konec rozmluvy rozžehnutím elektrických 
žárovek, jež zapínají se do obvodu ústřední 
batterie elektrické elektromagnetem. 

První městská telefonní centrála povstala 
v Sev. Americe r. 1878, načež zřízena v Lon- 
dýně, v Paříži, r. 1881 v Berlině, r. 1882 ve 
Vídni, r. 1888 v Praze. Literatura: dr. J. 
Russner, Grundzttge der Telegraphie u. Te- 
lephonie; dr. K. Strecker, Die Telegraphen- 
technik. Brojf. 

TelafoBOgraf jest kombinace fonografu 
a telefonn (v. t.). Kumberg spojil mem- 



bránu telefonu krátkým, pevným drátkem 
se středem slídové destičky přijímače fono- 
gjafíckého, tak že tímto přístrojem mohl býti 
zjednán fonografický záznam zvuků přenese- 
ných z vysílací stanice telefonem. Fono- 
grammu mohlo býti použito pak obyčejným 
způsobem pro akustickou reprodukci na sta- 
nici přijímací. Pokusy s t-em provedené uká- 
zaly reprodukci nedokonalou, což zaviněno