Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



ííIj^ yy-iz.la 





HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 




J. Q-.P ' nsky, 
K^w York, 

OTTŮV 



SLOVNÍK NAUCNÝ. 



ILLUSTROVANA 

encyklop.edie obecných vědomosti. 
dvacAtýčtvrtý díl. 

Staroženské — Šyl. 

SE 14 PŘÍLOHAMI A 194 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



7 



i7/ 



/ -; 



1906. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J.OTTO V P R A Z IC 



olai/ I2O L. / 



,^ 



HARV4R0 C0U.E6E U\ ^^ A^r 
COOUDGr 

JUN 171943 



VEŠKERÁ PRÁVA SE VYHRAZUJÍ. 



TISKEM .UNIE« V PRAZE. 



Nově přibylí spolupracovníci. 



Anýž Josef) redaktor »Nár. Li8tů« 
▼ Praze -—i. 

Dr. Babéková Věra v Praze .... Bab. 

Dr. Baxa Bohumil, c. k. soudní ad- 
junkt ▼ Praze BB. 

Havrda Josef, ředitel Školy méšCán- 
ské ve Strakonicích Hvd, 

Hrajt a Ferdinand, evang. farář v Praze Hka. 

Dr. těch. Kubei A., professor státní 
prům. školy na Smíchově .... AKi. 

Kudrné5 Václav, spisovatel v Tůmové -dč. 

Dr. Mllbauer Jaroslav, assistent čes. 
techniky v Praze JMhr. 

Dr. MQIIer Václav, professor gymn. 
v Ném. Brodě VMů. 

Dr. Rádi Em., prof. reálky v Praze-II. ER. 



Dr. Rudolf A., advokát v Hradci 

^ Králové Rdf. 

Š^tllk Břetislav, přednosta technolog. 

musea v Praze • . . šik. 

Štipének O., mag. farm. na Král 

Vinohradech OJnk, 

Urbánek Jos. Kal., ředitel knihtiskárny 

v Praze Ubk. 

Dr. Valanta Bohumil, kandidát advo- 

kacie v Praze BVa, 

Veselý Ant., učitel měif. školy ve 

Strakonicích AVf. 

Vlllm Jan, cis. rada, ředitel repro* 

dukčních ústavů »Unie« v Praze . V7m. 
Dr. Vychodil Pavel, ředitel benedik- 
tinské knihtiskárny v Brně . . . PV. 



Zemřelí spolupracovníci. 



Blažek Patrik, redaktor a spisovatel, f 7. čce 

1906 v Praze. 
Čecháč Fr. Bedřich, inženýr, f 25. srpna 

1906 v Dejvicích. 
Černý Josef V., lesmistr král. m. Berouna, 

t 5. pros. 1905 v Praze. 



Prusfk Frant., gymnas. professor, f 6. čna 
1905 v Praze. 

Tomek Václ. Vlád., professor čes. univer- 
sity, t 12. čna 1905 v Praze. 

Wagnar Jan, spisovatel a redaktor, f 7* ^na 
1905 v Praze. 



s. 



Staroieiuiké, Staročenské, nyní obyč. 
Staročensko (něm. Gunstdorf, Kunstdorf), 
ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Pardubice, 
fara Sezeraice; 14 d.. 89 oby v. č. (1900). Ves 
založena r. 1781 od Slezáků. 

Staroiitliosti (něm. Altertumer, angl. 
afttiquities atd.) nazývají se hmotné památky 
zachované ze starých (i předhistorických) dob 
toho neb onoho národa; podle toho mluvíme 
o s-stech řeckých, římských, slovanských, 
germánských atd. Věda, jeí obírá se zkou- 
máním s-tí, slově archaeologie (v. t.) Ně- 
kdy užívá se výrazu 8. též o jednotlivých 
oborech starověkého badání, na př. řecké 8. 
státní, t. j. výklad o státním zřízeni Řeků, 
fímské 8. privátní, t. j. výklad o soukro- 
mém životě římském, 8. sakrální, t. i. vý- 
klad o. bohoslužbě a předmětech bohoslužeb- 
ných, 8. scaenické, t. j. výklad o divadle a 
jeho zřízení a výpravě her dramatických atd. 

Btmxn and atrlpes [stárs end strajps], 
angl., hvězdy a pruhy, korouhev Spoje- 
ných Obcí sev.-amer. 

Stárli (vedle zastaralého významu ro- 
diče, předkové, srv. něm. Eltem) bývá 
název osob, jimž z úcty k jejich stáři a 
zkušenostem odtud plynoucím bývala svěřo- 
vána správa obce (náboženské, politické i ji- 
ných), tak že s. je pak člen představenstva 
atd. O 8 ch isráélských viz Isráélité, 
str. 828^, a Sanhedrín; o 8-ch prvokře- 
sfanských a evangelických viz Presbyter a 
Presbyterianismus, též Čechy, str. 187; 
o s-ch Jednoty bratrské viz Jednota 
bratrská, str. 163 íi. 

S. {Verordnete) vrak. alpských zemích od 
dob Maximiliána I. byli orgán zemské samo- 
správy podobný dnešním zemským výbo- 
rům. Tito zemští 8. vedli zemské hospodář- 
ství, prováděíi sněmovní usneseni a bděli 
nad zachováváním stavovských práv a vý- 
sad. Byli představenými zemské kanceláře a 
měli každého roku podávati sněmu zprávu 
o své činnosti za uplynulý rok. Počet jejich 
nebýval stejný ani v jedné a téže zemi. Také 
doba jejich úřadování se měnila (voleni na 
3—4 léta). Vybíráni byli skoro výhradně 
z vyšších stavů ; pouze v Kraňsku byli až do 
r. 1579 občas voleni do tohoto sboru i mě- 
šťané, a v Horních Rakousich podle instrukce 

Ott6v Slovník Naučný sv. XXIV. 4/5 1905. 



Z r. 1661 na osm 8-ch připadali dva zástupci 
zeměpanských měst a méstysů, kteří vsak 
musili se spokojiti polovičním služným ostat- 
ních 8-ch. Vedle 8ch volen býval zvláštní 
stavovský výbor jako sbor nahrazující zem- 
ský sněm v době, kdy nezasedal. — O zem- 
ských 8-ch ve Slezsku viz Politické 
úřady, str. 110^. — S. obecní (městští), 
něm. 'Stadtverordnete, viz Čechy, str. 516 í, 
569^. — Srv. též ČI. Alderman a Senior. 

Starilna, technický výraz ruského práva, 
jímž se označují dva pojmy zcela rAzné. 
S-nou volostným nazývá se orgán selské 
správy (viz Rusko, str. 344). Ve smysle 
kollektivním (8. maloruská) rozuměl se vý- 
rzásluh založena trojtřídní národní škola pro 
150 chlapců, nazvaná jeho jménem. Jeho při- 
činěním stoupl počet nár. škol v Petrohradě 
ze 262 na 344 s 21.285 žáky a počet neděl- 
ních škol z 8 na 22 s 1308 žáky. I v jiných 
kommissích vy víjelneiínavnou činnost. R.1900 
vzdal se předsednictví městské školní rady 
pro neshody se starostou, ale ostatní hod- 
nosti podržel. V 1. 1887-99 byl též čestným 
smírčím soudcem pro Petrohrad. Snk, 

Btaflov: 1) S. V as i lij P et rov i č, archi- 
tekt rus. (♦ 1769 — 1 1848), sloužil ve vojště 
a vzdělal se odborně za hranicemi. R. 1807 
dosáhl titulu prof. akademie sv. Lukáše 
v Řimě. Navrátiv se do vlasti, sloužil v cis. 
kabinetní kanceláři. R. 1811 za projekt po- 
mníku rus. vojínům, padlým pod Poltavou, 
dosáhl hodnosti akademika. Hlavní jeho práce 
jsou : lyceum při Carskoselském paláci : Narv' 
ská triumfální brána (1827); kathedrála Pro- 
měněni Páně {1%29)\ Trojická kathedrála 7^- 
majlovského pluku (1835); Moskevská trium- 
fální brána v Petrohradě a j. 

2) S. Vladimír Vasiljevič, umělecký 
kritik a archaeolog rus., syn před. (* 1824), 



studoval práva a vstoupil do státní služby* 
ale již r. 1851 šel do výslužby a odjel za 
hranice. Pobyv v Itálii, vstoupil do kommisse 
barona Korfa, sbírající materiál k životopisu 
Mikuláše I., a napsal Molodyje godjr imp. 
Nikolaj a /. do vstuplenija jego v brak] Ob\or 
dějatěljnosti III. otdělenija sobstvennoj Jego 
Vel, kanceljariji v prodolfenije carstvovanija 
imp, Nikolaj a I.] Istorija popy tok kvveděniju 
gregorianskago kalendarja v Hossiji i v něko- 
torych slavjanskich ^{emljach (podle pramenů 
státního archivu v obmezeném počtu exem- 
plářů). Všechny práce tyto byly vydány ku 
přání Alexandra II., v jehož vlastni kance- 
láři S. sloužil po 20 let. V 1. 1856—72 účast- 
nil se všech prací v umělec, odděleni veřejné 
knihovny petrohr. a r. 1872 stal se knihov- 
níkem tohoto oddělení. Na počátku r. 1860 
stal se redaktorem >Izvěstí< archaeol. spo- 
lečnosti a tajemníkem národopis. odděleni 
zeměp. musea, jež uspořádal s V. A. Pro- 
chorovem. Akademie nauk svěřila mu pak 
rozbor spisů D. A. RovinskSho (»Ob istoriji 
rus. gravjury«), Makarije (o novgorodských 
starožitnostech), S. A. Davydové (o dějinách 
a technice rus. krajkářsiví) a j. Četné jeho 
studie z oboru dějin, archaeologie, národo- 

Í)isu, dějin literárních, z hudby a j. rozptý- 
eny jsou po různých časopisech. Z důleži- 
tějších jsou: Vladimirskij klad (1866); Rus, 
narodnyj ornament (1872); Jevrejskoje plemja 
v so^danijach jevropejskago iskusstva (1873); 
Stolicy Jevropy (1876); Pravoslavnyja cerkvi 
y ^ap, Rossiji v XVI. věkě (1880); Zamětki 
! o drevněrus, oděfdě i voorufeniji (1882); Dva- 
dcat pjat lět rus. iskusstva (1882-83); Torma^y 
• rus. iskusstva (1885); Koptskaja i efiopskaja 
\ architektura (1885); Kartiny i kompoi[iciji, 
skrytyja v ^aglavnych bukvách dřevních rus. 
rukopise j (1 884) ; TVon chinskich chanov (1886) ; 
Armjanskija rukopisi i jich ornamentika (1886) 
a j. Vedle toho napsal rtinožství kritických 
rozborův o pracích I. Rěpina, M. Antokol- 
ského, V. Vereščagina, životopisy umělců 
K. Brjulova, A. A. Ivanova, A. a I. Gorno- 
stajevů, I. Rěpina, V. Vereščagina, V. Pe- 
řová, I. Krámského, V. Prochorova, V. Vas- 
něcova, H. Polenový a mn. i. R. 1884—87 
vydal z rozkazu carova na statni útraty mo- 
numentální dilo Slavjanskij i vostočnyj orná' 
ment po rukopisjam ot IV. do XIX. veka (téi 
s franc. textem). V uměleckých recensích 
svých S. vždycky klade hlavni váhu na ob- 
sažnost a národní osobitost uměleckého díla. 
Jeho přesvědčeni, i když vyvolávalo pole- 
miku, bylo vždy upřímné. Se zvláštní horli- 
vosti potíral snahy t. zv. dekadentismu. V dě- 
jinách literatury věnoval nevšední úsilí otázce 
původu bylin. Spadá sem hlavně spis Pro- 
ischo^děnije rus. bylin (1868), jenž svoji smě- 
losti a otevřenosti vzbudil svého času bouř- 
livý ohlas a ohnivé protesty. Proti theorii 
S-a, hlásajícího, že rus. byliny jsou pouhou 
bledou kopií epických pověstí východních, 
přejatých z druhých rukou a nemajících 
v sobě nic samostatného, národního, ba ne- 
podávajících ani odlesk společenského života 



Stasova — Stassfurtské soli. 



své doby, vystoupili hlavně Buslajev, Hilfer- 
ding, J. Nékrasov, A. Veselo vskij, Vsev. Mil- 
Icr, Oř. Milier a j. Ač theorie tato byla vé- 
doa odmítnuta, přece S. dal popud k hlub- 
šímu, jmenovitč srovnávacímu studiu bylin, 
kterážto práce dosud není skončena. Ano 
v jednotlivostech některé vývody S-a uznány 
správnými. Hlfvni myšlenka jeho o vých. 
původu látek některých bvlin oživla v pra- 
cích V. F. Millera a G. N. Potanina, kteří 
ovsem pracují na podkladě jiném než S. Ač 
S. byl nepřítelem Iživlastenectvi, přece horlivě 
hájil i na půdě kritiky literární národního 
rázu literatury v nejlepším smyslu tohoto 
slova. S. byl také časopiseckým bojovníkem 
nové hudební školy rus. Od r. 1847 nebylo 
v rus. hudbě význačnějšího zjevu, který by 
anikl jeho pozornosti. Nebyl pravým hudeb- 
níkem specialistou a nepouštěl se do ana- 
l]l^se formální stránky díla, ale se zápalem 
hájil jeho aesthetického a dějinného významu. 
Ohnivá láska k domácímu umění zaváděla 
ho někdy příliš daleko ve volbě výrazu jeho 
nadšení, ale v ocenění význačného, svéráz- 
ného a nadaného zjevu zřídka se mýlil,, tak 
že jméno jeho těsně jest spojeno s vývojem 
ras. hudby ve 2. pol. XIX. stol. (srv. Rusko, 
str. 290 ď). Co do upřímnosti svého přesvěd- 
čeni, ryzího uměleckého nadšeni a zimničné 
horlivosti i vroucnosti neměl v hudební kri- 
tice snad sobě rovna, tak že v té příčině 
mnozí staví jej po bok Bélinskému, jenž před- 
stihl S-a ovšem svým literárním nadáním. 
Velikých zásluh dobyl si S. jako upřímný 
přítel, umělecký důvěrník a rádce mnohých 
skladatelů, zejména Musorgského, Římského- 
Korsakova, Glazunova a j., jejíchž životopisy 
(podobně jako životopis Glinkův), paměti, 
korrespondenci atd. vydával. V té příčině 
zvláštní význam má vydaná jím korrespon- 
dence Glinkova, DargomyŽského , Sěrova, 
Borodina, Musorgského, kn. Odojevského a 
pod. Srv.: V. V. s. Očerk jego žizní i děja- 
těljnosti kak muzykaljnago pisatělja (>Rus. 
Muzyk. Gazeta^ 1895); Pypin, Istorija russkoj 
etnografiji II., 156 si. (bibliografický seznam 
statí). Sebrané spisy jeho vyšly v Petrohradě 
(1894, 3 d.). Snk, 

Stasova Naděžda Vasiljevna, dobro- 
ditelka rus. (* 1822 — f 1895), sestra Vla- 
dimíra Vasil jevíce Stasova, nabyla domá- 
cího vzděláni, jež stále doplňovala, a věno- 
vala veškeré své síly osvětové činnosti ve 
prospěch rus. žen. Založila v Petrohradě 
s několika družkami společnost levných bytů 
pro chudé ženy a pracovala ku povznesení 
pokleslých žen. Nějakou dobu vyučovala na 
nedělních školách, načež působila ve společ- 
ností žen, opatřujících práci intelligentním 
dívkám a ženám. Od r, 1867 byla v čele snah 
po vyšším ženském vzdělání a hlavně jejím 
přičiněním r. 1870 zahájeny veřejné před- 
nášky, t. zv. >Vladimirské kursy «, jež byly 
předchůdci stálých vyšších kursů ženských, 
založených r. 1878 pod vedením prof. Bestu- 
ževa-Rjumina. S. byla kurátorkou těchto 
kursův až do r. 1889. Ve výboru spolku pro 



vydržování těchto kursů setrvala do smrti. 
Vedle toho byla od r. 1893 předsedkyní 
spolku absolventek kursů. R. 1894 k jejímu 
návrhu založen spolek > Dětská pomoc c, která 
zřídila >jesle< jejího jména. Srv. VI. Stasov, 
N. V. S. (Petrohrad, 1899). 

Stassítert, m. v okr. Calbe pruského vlád. 
obv. magdeburského nedaleko anhaltšké hra- 
nice nad ř.Bode, při trati Magdeburk- Aschers- 
leben a Blumenberg-S., má 20.011 oby v. 
(1900), z nichž 1963 katol. Má zbytky starých 
hradeb, chrám sv. Jana z XV. stol.; několik 
nových kostelů, vyšší měšf. školu, strojírny, 
kotelny, rozsáhlé královské solné doly a tě- 
žařstvo Ludvika II. ; mimo to je sídlem hor* 
ního úřadu. 

Staflflfurtflké aoli jsou soli draselnaté a 
horečnaté, iež se vyskytují hlavně ve svrch- 
ních polohách solného lože stassfurtsko leo- 
poldhallského i jiných menších v sev. Ně- 
mecku, dílem sdruženy se solí kamennou 
jako její příměs, dále do vyšších poloh však 
nad ni převládajíce. Jsouce jediným velikým 
přirozeným pramenem draslíku a jeho slou- 
čenin, dále hlavním pramenem hořčíku a 
brómu, s. s. mají neobyčejnou důležitost 
průmyslovou. Největší ložisko, stassfurtské 
jihozáp. od Magdeburka, přísluší ke svrch- 
nímu permu mořskému č. Zechsteinu (srv. 
Permský útvar, str. 500a) a jeví od zpodu 
vzhůru tento sled oblastí (/^«^i onen): 1. o. an- 
hydritová, složená ze soli kamenné s ten- 
kými vrstvami anhydritu, mnohonásobně se 
soli se střídajícími ; 2. o. po ly ha lito vá, v níž 
stále ještě převládá sůl kamenná, ač ne tak 
jako v prve, a spolu s ní se vyskytuje poly- 
halit 2 CaSO^ . AígSO^ . K^SO^ . H^O; 3. ob- 
last kíeseritová, v níŽ sůl kamenná střídá 
se s vrstvami bílého kieseritu MgSO^ . //,0 
a červeného carnallitu KCl ,MgCl^,6H^0, 
stále ještě do dvou třetin hmoty ložiska za- 
ujímajic; 4. nejvýše jest uložena oblast car- 
nallitová, kde tato červená, hygroskopická 
sůl skládá ložisko z větší části, majíc při mí- 
šenu sůl kamennou, kieserit a některé slou- 
čeniny jiné více porůznu, jako sylvin JSTC/, 
kainit MgSO^ , KCl ,3 H^O, tachyhydrit 
CaClj . 2 Mga^ . 12 H^O, boracit a j. bórany 
atd. Nad carnallitovou oblastí jest uložen 
ochranný přikrov nepropustného slaného jílu 
a pak svrchní vrstva anhydritová; nad tou 
místy ještě lože velmi čisté, jen málo poly- 
halitem promíšené mladší soli kamenné. 
Celková mocnost všech souvrství ložiska pře- 
sahuje 1000 m. Hlavní důležitost mají soli 
draselnaté a horečnaté, především carnallit, 
kieserit, kainit a sylvin; nazývají se též solmi 
odklizovými Č. solmi matečných louhů {Ab- 
raum-, Mutterlaugensal^e). Mimo Stassfurt jsou 
známa větší množství solí draselnat^ch a ho- 
rečnatých pouze v mladších třetihorach u Ka- 
tusze v Haliči (záp. od Stanisiawówa), kde 
se vyskytuji rovněž ve vyšších polohách sol- 
ného lože a příkrovem nepropustného jílu 
i sádrovce jsou kryty; hlavní solí jest tu 
kainit, vedle něhož ještě sylvin ve větším 
množství se naskýtá. Lože kaluszské však 



Staszíc — Staszów. 



vydatnosti svoji daleko nedostihuje loSe 
stassfurtského. Geologické podmínky vzni* 
ku s-kých 8-li.byly zajisté zcela zvláŠtniho 
rázu lokálního, že umožnily vykrystallování 
a uchování sloučenin tak snadno ve vodě 
rozpustných. Podle minéní nyní nejroz- 
šířenéjšího, vypracovaného hlavně Ochse- 
niem, s. 8. ukládaly se v zátoce od ostat- 
ního moře oddělené hrázi, která zamezovala 
stálé vyrovnávání solného obsahu zátoky se 
širým mořem, ale byla tak nízká, že přes ni 
mořská voda mohla se občas přelévati a na- 1 
hrazovati vodu v zátoce vypařenou. Za vy- ' 
soké temperatury místa a při nedostatku \ 
sladkovodních přítoků stálým odpařováním 
stával se roztok solný vždy koncentrovaněj- 
ším, až počaly se rozpuštěné sloučeniny z něho 
ukládati. Pořad vylučováni sloučenin kromě 
soli kamenné v mořské vodě obsažených zá- 
visel v první řadě na jejich rozpustnosti ve 
vodě, tak že nejprve se usazoval nejméně ' 
rozpustný anhydrit, pak snáze rozpustný , 
polyhalit a nejdéle zůstávaly rozpuštěny nej- 
snáze rozpustné soli horečnaté a draselnaté, 
i z těch opět kieserit dříve vykrystalloval 
než hygroskopický carnallit; avšak vedle roz- 
pustnosti účinkovaly tu ještě vlivy jiné, a 
to kvantitativní poměr různých sloučenin 
pospolu v mořské vodě obsažených, teplota 
i rychlost vylučování jednot Uvých solí. Pod- 
mínky tyto pro každý jednotlivý minerál 
stassfurtských loží byly experimentálně sle- 
dovány 1. H. van't Hoffem a jeho školou 
v řadě proslulých prací. — Usazení a za- 
chováni vrchních, velmi snadno rozpust- 
ných soli však bylo umožněno pouze 
tím, že spojení se sirým mořem bylo pře- 
rušeno (hráz vyzdvižena nebo piskem zvý- 
šena) a tak zátoka přeměněna v solné je- 
zero; úplným vyschnutím tohoto usadily se 
konečně i nejrozpustnější svrchní soli, na- 
čež celé ložisko bylo pokryto (snad zaváto) 
vrstvou solného nepropustného jílu. Moře, 
jež tato solná lože později znovu pokrylo, 
osadilo pak nad nimi ještě vrstvy střed- 
ního anhydritu a mladší soli kamenné. — 
Zužitkování s-kých- i-li jest dvojí: solí 
surových, pouze mletých neb na koncentro- 
vanější obsah draslíku upravených užívá se 
jako důležitých minerálních hnojiv, jeř, 
kombinována s jinými, osvědčila se výhod- 
nými na nejrůznějších druzích půd a pro 
největší část rostlin pěstovaných, zvláště pro 
ty, u nichž záleží na co možná obsahu škrobu 
a cukrů nejvétším: brambory, révu vinnou, 
ovocné stromy, řepu, dále pro chmel, tabák i 
a luštěniny i obilí. Druhá čásf soli zpracuje 
se na lučebniny technicky důležité: Icdek 
draselnatý, potaš, draslo, chlorečnan, man- 
ganistan, chróman a dvojchróman draselnatý, 
kamenec, cyankalium, draselnaté vodní sklo, 
hořkou sůl, chlorid horečnatý, veškeré prae- 
paráty brómové atd. S rostoucím významem 
8-kých 8-lí v hospodářství i průmyslu roste 
též jejich spotřeba i:produkce, a od r. 1861, 
kdy A. Frank zahájil jejich zužitkováni, do 
r. 1902 stoupla jejich hornická těžba na roč- 



ních 32 Vj milí. ^. Srv. F. Pfeiflfer, Handbuch 
der Kali-Industrie (1887); Precht, Die Salz- 
Industrie v. Stassf. (5. vyd. 1891) a H. Pax- 
mann, Die Kaliindustrie (1899). Fr. Sř-fc. 

Btatzio (zřídka Staszyc) Stanis2aw 
Wawrzyniec, politik a spis. pol. (* 1765 
v Pile ve Velkopolsku — f 1826). Byl syn 
starosty pilského a po vůli •rodičů věnoval 
se bohosloví. Po jejich smrti odebral se za, 
studiemi do ciziny. Byl v Lipsku, Gotinkách, 
prodlel v Paříži, kde spřátelil se s francouz- 
skými encyklopedisty a stal se hlasatelem 
politických ideí Rousseauovjých. Ve Francii 
oddal se též studiu věd přírodních, zvláště 
geologii. Procestoval Alpy a Apenniny, po- 
byl v Itálii. R. 17V2 vrátil se do vlasti. Stal 
se vychovatelem u proslulého Ondřeje Za^ 
mojského, >polského Lykurga*, a učitelem 
franc. literatury na akademii, kterou Zamojski 
založil v Zamoáci. V 1. 1779—85 vydal pře- 
klady z Racinea, Buífona, Floriana, Thomsona. 
V Zamoáci obíral se politikou. R. 1785 vy- 
dal: Uwagi nad fyciem Jana ZamojskiegOy 
knihu, která byla velice čtena a posuzována 
a v níž za ideál vyhlásil dobu Štěpána Bátho- 
riho; r. 1790 vydal Fr^estrogi dla Polski 
I teraiíniej siných Europy iwiqików i ^ praw 
nátury wypadajqce. S. ve spisech těch jeví 
se jako republikán, zastance ideje osvobo- 
zení lidu od poddanství, demokrat, svalující 
vinu úpadku vlasti na magnáty polské, ale 
zároveň i jako veliký patriota. R. 1801 z úspor 
zakoupil si hrubieszowské panství v lublin- 
ském vojvodství. Zařídil je, lidu poddanému 
ve smysle svých zásad udělil svobodu, pan- 
ské pozemky věnoval obci. Působil jako lidu- 
mil, osvícenec a podporovatel věd a umění. 
Od Thorwaldsena zakoupil pro Varšavu po- 
mník Koperníkův. Od r. 1808 byl presiden- 
tem Společnosti přátel věd {Towarxjrstwo 
pr^yjaciót nauk)\ staral se též horlivě o zvele- 
bení zanedbaného hornictví v král. Polském. 
S. stal se č.enem kommisse pro vyučováni 
a záležitosti náboženské, čestným státním 
ministrem, zasedajícím ve statni i správní 
radě království. Ve státní radě velkovévod- 
ství Varšavského (1812) zachránil školní fond 
před rozchvácenim. R. 1815 po pádu Napo- 
leonově vydal: Myéli o równowad^e palitycinej 
w Europie, a dílo geologické: O i{iemiorodi' 
twie Karpatóiv i innych gór i równin Polski. 
S. pokoušel se i na poli básnickém, skládaje 
verše původní (didakt. báseň Rod lud^ki) a 
překládaje, zvláště z Homéra, ale snaha jeho 
v tomto oboru zůstala bez úspěchu. S. byl 
přítelem politiky císaře Alexandra I. jakožto 
obnovitele Polska po kongressu Vídeňském 
a toužil po sjednocení všech Slovanů v čele 
s Ruskem. Srv.: Dzicta S. S-a (1815-21, 
9 sv.); biografie Wlad. Zawadzkého (1860) a 
J. Wojewodzkého (1879): Stanisřaw S.; Pypin- 
Spasowicz, Hist. lit. slov. (čes. překl.) II., 
107 si.; A. Kuliczkowski, Zarys dziejów liter, 
polskiej (1884), 284—289. Tbk, 

BtasKÓW (rusky Stašev), ruské město 
v král. Polském v új. sandomčřském gub. ra- 
domské při řece Černé, asi 20 km od hranic 



Staszyc — Stát. 



haličských; má 8500 obyv. (1897), kat. ko- 
stel, 2 synagogy, 3 školy a značný průmysl 
(majolikové zboží) a soukenictví, š. povstal 
v XVI. stol. Pp. 

Staasyo viz Staszic. 

Stašek: 1) S, (též Staschek) Ignác 
Flor US, fysik čes. (* 1782 ve Výškově na 
Mor. — t 1862 v Praze). Studoval v Kromě- 
říži a r. 1799 vstoupil do řádu piaristů, načež 
r. 1805 posvěcen na kněze. V 1. 1809—11 
učil mathematice a fysice na piaristském 



odůvodněni své existence vůbec nepotřebuje. 
Na druhé straně pak theorii, jež otázkou po 
důvode 8-u se zanášejí, lze uvésti celou řadu 
a vyjímáme z nich pouze několik nejdůleži- 
tějších. Jest theorie, že 8. jest instituce sa- 
mým božstvem ustanovená, tudíž dílo 
boží — to jest nejstarší semitsko -orientálské 
pojetí 8-u, kdežto v době křesťanské patri- 
stická a scholastická filosofie hleděla na 8. 
spíše Jako na dílo ďábla (sv. Augustin) a ze 
známe' theorie o dvou mečích dovozovala 



ústavě v Mikulově, pak od r. 1812 po 43 let vyvýšenost církve jakožto instituce božské 
v Litomyšli, kde byl později rektorem a ' nad 8-em jakožto dílem lidským, ne-li do- 



ředitelem gymnasia (do r. 1857). Když r. 1814 
piaristský chrám i ústav v Litomyšli vyho- 
řely, přičinil se zejména zavedením soukro- 
mých sbírek, aby znova byly vystavěny, a 



konce ďábelským; jiná jest t. z v. theorie 
moci, jež ve 8-ě vidí toliko dílo násilí a 
důvod 8-u klade v oprávněnost panství sil- 
nějšího nad slabším, jiná opět t. zv. theo- 



zviáštní zásluhy si získal o rozhojnění fysi- rie práva — theorie patriarchální (vývoj 
kálnich sbírek gymn. Z oboru fysiky psal * s-u z rodiny), theorie patrimoniální (8. jest 
několik rozprav do rozličných čas. a do něm. | majetkem vladařovým), theorie smluvní (8. 
prograramů gymn. litomyšlského a r. 1869 vznikl smlouvou, Rousseau :Contrat sociál) —, 
vydal populární rukovět astronomie Erleuch- j dále jest theorie éthická — 8. jest mravní 
tetě Vorhalle ^um Tempel des Unendlichen. nutností, vyžadovanou řádem světovým — a 
Srv. >2iva« 1862. [konečně theorie psychologická — člo- 

2) S. Antal, pseud. Ant. Zemana (v. t.). • věk prý povahou svou tihne ke společenství, 
Staiev viz Staszów. |ke 8-u (Aristoteles: av^Qomog ttoovnoXixLxdv] 

Na Steiioh viz Stachy. , Grotius: Homini proprium sociále, t. zv. ap- 

Staiov: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a /^eřifu^soc/^řďř/s). Zde ovšem není místa kjed- 
okr. Hořovice, fara Praskolesy, pš. Zdice; j notlivým theoriím těmto přihlížeti zevrubněji. 
85 d., 572 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mljn. Pů- Účel 8-u. S otázkou, proč zde 8. jest, 
vodně S. uvádí se mezi zbožím kláštera ! úzce souvisí otázka, k čemu jest zde 8. — 
ostrovského. — 2) S., ves t., viz Star sov. účel 8-u; i v této příčině vystupuje celá řada 
Stát, z lat. status (tak jako it. Stato, fr. État, i theorií, z nichž nejdůležitější jsou celkem avě: 
ip. estado, něm. Staat, angl. statě atd., ač pro jednak za výhradný účel 8-u klade se posky- 
pojem sám latina užívá výrazu respublica, ci- '• tovati pokud možno nejvyšší blaho jak jed- 
vitas atd,), řec. nóXig, maď. dllam a j. ' notlivci, tak i celé společnosti lidské — theo- 

I. Pojem, důvod a účel 8-u. S. jest rie eudaimonisticko-utilitaristická, 
trvalý (organický) svazek lidstva určité ter- 1 jeŽ důsledně vyvrcholila v t. zv. 8-ě p o 1 i- 
ritorium obývajícího v jedinou vůli a v je- cejním — jednak jest prý účelem 8-u za- 
dinou moc nejvyšší. Jsou tedy jednotlivé i bezpečiti právní bezpečnost všech ob- 
znaky 8-u: a) trvalý (a organický) svazek lid- ! čanů {%, právní). Pro dnešní dobu ustáleno 
štva, t. j. národ (ve smysle politickém); po- ;jest přesvědčení, že účelem 8-u jest napo- 
kud pak pfisudku >organický< se týče, sluší Imáhati k dosaženi všech Životních úkolů lidu 
ihned připomenouti, že tento přísudek od státním svazkem spojeného a rozeznávání 
mnohých sjíisovatelů jest popírán, ježto prý mezi t. zv. 8-em právním a s-em policejním 
jest to nemístná analogie z biologie, jež pro ' nabylo významu jiného. Nazýváme totiž nyní 
sociologii, k níž státovlda zajisté náleží, místa právním 8-em takový 8., jehož instituce po- 
nemá; mínění toto je zajisté správné a možno sketují dostatečné záruky, že při výkonu 
tedy přísudku » organický* užívati nanejvýš I statní moci bude v každé příčině, tedy i když 
obrazně; b) určité území, territorium, na ' by šlo o omezení práv individuálních, šetřeno 
které státní moc se vztahuje: bez území, ' právních norem. (Srv. též Policejní stát.) 
právě tak jako bez národa, není 8-u; c) jed- i IL Vznik 8 u. Ptáme-li se, jakým způso- 
nota vůle a jednota moci: státní moc jest' bem 8. vznikl, jest nám přesné lišiti dvě 
nedílná; d) tato nedílná státní moc musí býti otázky: 

také nejvyšší, t. j.nad tuto státní moc vyšší a) jak vznikl stát vůbec, t. j. jakým 
moci ve s-ě není; ve příčině té mluvíme ' způsobem, kdy a kde vzaly původ svůj in- 
také o souverainilě státní (ve smysle státo- stituce, jež s-u jsou vlastní — t. zv. pří- 
pravním). Imárníči prvotní tvoření 8-u; t) jak 
Důvod 8-u. Otázkou, proč vůbec jest tu vzniká s. nový v dobách, kdy ostatní 8-y 
1. a proč zvláště s těmi institucemi, jež jemu . již existují — t. zv. sekundární či dru- 
jsou vlastní, tedy otázkou po odůvodnění 'ho tné tvoření s-u. 

existence 8-u, zanáSeli se myslitelé od nej- | a) Pokud prvé otázky se týče, jest ne- 
starších dob až na naše časy, a právě tak j sporné, že 8. vůbec vzniknouti mŮŽe teprve 
jako jest sporná definice 8-u, iest sporný i dů- | tehdy, když určitý národ resp. kmen zaujme 
vod s-u. fsou dokonce i míněni, která tuto pevná sídla, neboť teprve od této doby lze 
otázku pokládají za zbytečnou, spokojuií se • čítati jeho historii; avšak otázku, jakým způ- 
faktem, že 8. tu jest, a tvrdí, že 8. nějakého i sobem 8. vzniká, resp. jak vznikají jednotliví 



8 



Stát. 



faktorové jeho, vfibec zodpověděti nelze, a 
historie nás také nechává úplně bez rady. Pů- 
vod 8*u scil. státního zřízeni hledati sluší 
dávno v době předhistorické, nebot všichni 
kulturní národové v době, kdy vstupuji na 
dějinné pole, mají jiŽ zřízení státní pevně a 
určitě vyvinuté. Historie tedy tuto otázku 
zodpověděti nemůže, avšak odpověď na ni 
dávají filosofové, tvoříce ovšem pouhé hypo- 
thcse. Vznik s-u obyčejně kombinuje se 
s t. zv. přirozeným stavem lidstva, 
t. j. stavem, ve kterém lidstvo původně žilo, 
než vstoupilo ani ne tak na pole historické, 
jako spíše neŽ vstoupilo ve společenské, 
pevně spořádané řády; a teprve když prý 
lidstvo poznalo* že tento přirozený stav jemu 
ke spořádanému spolužití nepostačuje, utvo- 
řilo si společenské řády a tudíž také s. Co 
se pak týče otázky, jak v tomto přirozeném 
stavu život se utvářil a proč lidstvo spole- 
čenské řády si vytvořilo, míněni se dělí: 
jedni tvrdí, že v tomto přirozeném stavu byl 
život naprosto spořádaný a jen z pudu spo- 
lečenského vstoupilo prý lidstvo ve spole- 
čenské řády (Aristoteles, Grotius), kdežto 
jiní liči tento stav jako bellům omnium con- 
tra omneš, kde prý rozhodovaly jen hrubé 
násilí, nejzištnější sobecké pudy a nejnižší 
vášně, a teprve když prý lidstvo poznalo, že 
za takovéhoto stavu jakékoli spolužití není 
možno, tedy pouze ze snahy, aby svůj život 
a majetek uchránilo, nikoli z pudu společen- 
ského, vstupuje ve společenství a buduje in- 
stituce státní (Hobbes). 

b) Podstatně jiného rázu jest otázka tak 
zv. druhotného tvoření s-u, která předpo- 
kládá 8-y již existující. Nový s. vzniká, se- 
jdou-li se všichni činitelé s. tvořící, avšak 
způsob, jakým se to děje, jest velmi různý: 
jest to buď akt pouhé fysické moci, zaujme -11 
totiž kmen trvale určité území jiné — zde 
scházel jeden z faktorů s-u, totiž určité ter- 
ritorium (ovšem tento kmen měl jiŽ před tím 
jinde sídlo své!) — na př. vznik germansk]^ch 
s-ů na půdě rozpadávajícího se s-u Řím- 
ského; aneb jest to výsledek dlouhého hi- 
storického vývoje — vznik německých s-ů 
na půdě bývalé říše Řimskoněmecké (zde 
scházel dlouho jiný faktor, totiž jediná vůle 
a moc nejvyšší) — aneb vzniká s., když lid- 
stvo obývající určité území zorganisuje se 
v trvalý svazek a stvoří takto národ — pře- 
měna t. zv. territorii ve s-y na půdě Spoje- 
ných S-ů severoamerických — , konečně vzniká 
nový s. ze s-ů již existujících, když jeden s. 
rozdělí se ve dva nebo i více s-ů samostat- 
ných (Belgie a HoUand po r. 1831), neb když 
několik dosud samostatných s-ů se spojí ve 
s. jeden (v minulém století Itálie a do jisté 
míry r. 1871 i říše Německá), aneb když od 
stávajícího s-u část některá se oddělí a pro- 
hlášena jest za s. samostatný (vznik s-ů bal- 
kánských v XIX. stol.). 

III. Formy s-u. Podle toho, při kterém 
subjektu ve s ě soustřcíiěna jest státní moc, 
mluvíme o formě s-u. Rozeznáváme celkem 
čtyři t. zv. základní formy s-u: 



a) theokracii — za držitele státní moci 
pokládá se bytost nadpozemská, bůh, a vla- 
dař světský, je-li ovšem jaký, pokládá se za 
pouhého náměstka této bytosti nadpozem- 
ské (srv. Kněžstvo, str. 431*); 

b) monarchii — veškera moc státní jest 
soustředěna v jedné osobě, ve světském 
vladaři, který panuje vlastním jménem; po- 
dle toho pak, zda tato nejvyšší moc je dě- 
dičná v určitém rodě, či obsazuje-li se trůn 
smrti dosavadního vladaře uprázdněný vždy 
novou volbou, mluvíme o monarchii dědičné 
a o monarchii volební řsrv. Monarchie); 

c) aristokracii — vládní moc vykonává 
pouze určitá třída lidi, tak že ostatní třídy 
JSOU z účastenství ve vládě vyloučeny (po- 
drobněji, zejména o dalším dělení aristokracie 
viz Aristokratie); 

d) demokracii — vládní moc vykonává 
celý národ; tato demokracie jest buď bez- 
prostřední, jestliže celý národ bez rozdílu 
k vykonávání vládní moci jest povolán — 
starořecké malé s-y — aneb repraesenta- 
tivní, volí-li si národ určité zástupce, kteří 
pak jeho jménem vládu vykonávají. Jest 
zcela při rozeno, že demokracie bezprostřední 
jest možná jen ve s-ech zc^la malých (srv. 
Demokracie). 

Připomenouti dlužno, že vedle těchto čtyř 
základních forem vyskytují se ještě formjr 
rázu podružného, kde totiž jedna základní 
forma kombinována jest s jinou; tak roze- 
znáváme na př.: monarchie, kde převládá 
ráz aristokratický — středověké s-y stavov- 
ské — ; jinde opět máme monarchie s rázem 
demokratickým — nynější vývojová tendence 
při dnešních t. zv. monarchiích konslituč- 
ních — ; jsou opět aristokracie, demokracie 
neb i monarchie s rázem theokratisu jícím 
a pod.; nelze totiž život ve s-ě spořádati 
podle určité šablony, nýbrž potřeby a ráz 
národa samy určité formy státní vytvořují 
a je kombinují. 

Která forma s-u jest relativně nejdokona- 
lejší, nelze s určitostí říci ; pro dnešní dobu 
bylo by možno pouze voliti mezi m o n a r ch i í a 
republikou (aristokracií a demokracií), ježto 
theokracie má pro nás význam jen historický. 
V té příčině již Aristoteles dovozoval, že jak 
monarchie (kterou on nazýval královstvím), 
tak i aristokracie i demokracie (podle něho 
po lite ia) jsou stejně dobré a stejně opráv- 
něny, jen když vláda se vykonává se zřetelem 
na blaho celku; pokud vŠak se vládne jen 
ve prospěch jednotlivce resp. jednotlivých 
tříd, jest nespravedlivá a sluší ji zavrhnouti, 
neboč monarchie takto provozovaná zvrhuje 
se v tyrannidu, aristokracie v oligarchii a 
politeia v ochlokracii (hrázovládu). Které 
formy s-u byly ve středověké a novověké 
filosofii a pravovčdě pokládány za nejlepší 
resp. nejdokonalejší, nelze ovšem rozbírati; 
jen tolik dlužno dodati, že ani dnes míněni 
o tomto předměte ustálena nejsou, a jest 
připomenouti, že povšechný láz určitého ná- 
roda má nemalý vliv na utváření, jakož i na 
dokonalost té které formy státní. Úvahy 



Stát 



o tom náležejí však již do konkrétní čili 
popisné sociologie. 

IV. Státní moc a orgány státní. Státní 
moc, kterou dobře lišiti sluli od moci vla- 
dařovy, jest moc, kterou vykonává s. ve svém 
obvodě vzhledem ke sv^m poddaným a jest 
tato moc jednotná, nejvyšší (souverenni) a 
nedílná; viz ostatně výŠe ad 1. c) ^. Z pojmu 
nedilnosti státní moci plyne, Že t. zv. nauka 
o dělení moci ve s-ě (Montesquieu: 
Elsprit des lois; moc zákonodárná, moc 
výkonná a moc soudcovská) mapo této 
stránce jen význam podřízeny, upravujíc totiž 
jednotlivé její funkce nebo druhy, které však 
nejsou ničím iiným neŽ pouhým odleskem 
této jediné, nedílné moci státní. Ač 
tato státní moc stále jest neobmezená vztahujíc 
se na všechny obory, není vy loučeno, aby s do- 
puštěním jejím, resp. i na základě historického 
vývoje určité svazky společenské uvnitř s-u 
záležitosti své obstarávaly samostatně, a mlu- 
víme v tom případě o 8amosprávě(v)z Auto- 
nomie). O úkolech státní mocí viz Politika. 

Orgány státní. Jako každý svazek po- 
třebuje i 8. určité orgány, jimiž by vůli svou 
projevoval a moc vykonával; tyto orgány 
nazýváme orgány státními. Kdo však těmi 
ořezány jsou a jak se dělí, předpisuje státní 
zřízeni (ústava). 

V. S. jednotný, s-y složené a t. zv, 
fragmenty státní. Vše, co tuto dosud 
o s-e pověděno, vztahuje se na s. jednotný; 
spojením dvou neb více s-ů jednotných vzni- 
kají s-y složené. Toto spojení může býti 
rázu podstatně dvojího : A. spojeni povahy 
mezinárodní, jestliže státoprávní dstroji i 
s-ů takto spojených zůstává naprosto ne- 
dotčeno; B. spojení povahy státoprávní. I 
dotýká-li se s|>ojení toto vnitřního státo- . 
právního ústrojí s-ů spojen^xh. | 

Podle jiného dělidla mluvíme také o spo- , 
jeni organickém a neorganickém a nazýváme I 
spojeni 8-ů organickým tehdy, jsou-li jím j 
utvořeny orgány spojeným s-ům společné, 
kdežto v opačném případě mluvíme o spo- 
jeni neorganickém. Opětně v jiné příčině 
lze mluviti o historicko-politických svazcích 
oproti svazkům rázu po výtce juristického atd. 

A. 1. Nejméně intensivní forma jest al 
Hance, t. j. spojeni s-ů záležející v tom, 
že súčastněné s-y slibují si vzájemnou po- 
moc pro případ v úmluvě naznačený (casus 
toederíi)\ takovéhoto rázu byla svého času 
pověstná >svatá alliance« sjednaná 26. záři 
1815 v Paříži k návrhu ruského cara Alex- 
andra I., ke které později přistoupili až na 
krále anglického všichni panovníci evropští; 
touto alliancí panovnici zavázali se, že budou 
v poměrech vnitřních i mezinárodních spra- 
vovati se zásadami křesťanského učení a 
budou v tom sobě nápomocni; v pravdě 
však tato svatá alliance nebyla ničím jiným 
než záštitou reakce proti pokroku a vzá- 
jemnou assekurací dynastii proti právům pro- 
bouzejících se národů (viz Alliance svatá, 
str. 916 si.). Sem náleží dále >trojspolek€, 
>dvojspolek« a pod. (srv. Spolek 894a). 



2. Intensivnějšihorázu jesttzv. konvence 
(celní, poštovní, mincovní a pod.), kde již 
namnoze jest nutno organisovati zvláštní 
(společné] úřady a ústavy, jež by spravovaly 
záležitosti, na něž konvence se vztahuje; sem 
náležel německý celní spolek (der deutsche 
Zollverein) sjednaný v 2. čtvrtině XIX. stol. 
na popud Pruska mezi státy německými s vy- 
loučením Rakouska. 

3. Spolek neb svazek států {Staaten- 
bund)] súčastněné s-y tvoří zde, aniž nějak 
pozbývají své souverenity, pevně organiso- 
vaný celek, jehož účelem jest ochrana spol- 
kového území na venek a zachování mim 
uvnitř vedle účelů ještě jiných. Ústřední 
moc, jež takovémuto svazku s-ů přísluší, jest 
pouze reflexem moci spojených s-ů a pří- 
sluší svazku jen potud a jen v tom rozsahu, 
pokud je spojené souverainní státy naň resp. 
na tento ústřední orgán přenesly. Sem ná- 
leží známy Německý bund (1815—66). 

B. 1. Personální unie; dva neb více 
s-ů mají společnou pouze osobu mocnářovu 
(a to nahodile), jinak však jsou úplně samo- 
statné a na sobě nezávislé; sem náleží perso- 
nální unie Čech a Uher za Jagellovců, 
unie za Albrechta II. a Ladislava Pohrobka 
a za prvních Habsburků, dále unie Velké 
Britannie a král. Hannoverského od r. 1714 
do r. 1837 a pod. V dnešní době personální 
unií par excellence jest unie království Bel- 
gického a státu Konžského v Africe. 

2. Reální unie; súčastněné s-y mají na 
základě společné úmluvy osobu vladařovu 
trvale společnou a vedle' toho i jiné orgány 
a záležitosti; podle většího neb menšího 
počtu orgánů a záležitosti za společné pro- 
hlášených jeví se tato reální unie více neb 
méně intensivní; sem náleží unie Švédska 
a Norska, dále unie založená pragmatickou 
sankcí mezi zeměmi pod dynastii habsbur- 
skou spojenými. 

3. S. spolkový (Bundesstaat) jest s. utvo- 
řený z několika s-u, který vedle súčastně- 
ných s-ů dílčích (a nad nimi^ provozuje samo- 
statnou ústředm moc statni. Komu pak 
v takovémto sě spolkovém souverenita pří- 
sluší, zda s-u ústífednímu, či zda tato jest 
mezi s-y dílčími dělena, jest posud mezi 
spisovateli sporno. — Sem náleží říše Ně- 
mecká (císařství) prohlášená 18. led. 1871 
ve Versaillich, Spojené Obce v sev. Americe, 
kdežto nynější povaha Rakousko-uherského 
mocnářství jest posud sporná, o tom viz 
Rakousko, str. 207 si. 

4. Jako další forma spojeni s-ů, ovšem pro 
dnešní dobu více méně nepraktická, klade 
se t. zv. s. s-ů {Staatenstaat), t. j. spojení 
takového rázu, kde nadřízený s. souverenni 
vykonává vrchní panství (ač mnohdy jen 
formální) nad s-y podřízenými, jimž však 
zajištěna jest jakási větŠi neb menši samo- 
statnost a zejména úplná souverainita; pod- 
řízenost takovéhoto s-u jeví se buď v placení 
poplatku, neb i ve směru jiném. Pro evrop- 
ské poměry náležel by sem snad ještě s. 
Turecký s knižetstvím Bulharským; jinak 



10 



Statární — Statek. 



však spojeni tohoto druhu pozbývá vůČihledě 
půdy a jest praktické posud v jiných dilech 
světa. V Evropě totiž s-y nesouverainní 
snažily se dosáhnouti souverainity úplné, 
což se jim až na knižetstvi Bulharské již po- 
dařilo; př. 8. Srbský, Rumunský a Řecký. 

Konečně, zejména v nejnovější literatuře 
státo vědecké mluvíme o t. zv. státních 
fragmentech; stává se totiž, že určitý s. 
vznikl dlouhým, historickým pochodem z ně- 
kolika 8-ů dříve samostatných, avšak tato 
statni unifikace či fuse nenastala přec jen 
do té míry, aby tyto s-y drive samostatné 
staly se pouhými provinciemi; naopak ony 
zachovaly si jakési zbytky státní samostat- 
nosti, nikoli však do té míry, aby i nyní 
bylo lze pokládati je za s-y samostatné, nýbrž 
zůstaly útvary komplikovanými, kompromiss- 
nimi,svéprávnými individualitami historicko- 
politickými; ty pak nazýváme státními frag- 
menty. Přiklad toho jest nynější konstituo- 
váni království a zemi na říšské rado zastou- 
pených; trojjediné království Chorvatsko- 
Slavonsko-Dalmatské (ovšem bez království 
Dalmatského) vůči Uhrám. Mnohdy ovšem 
ke konstituováni těchto státních fragmentů 
není třeba ani dlouhého vývoje historického; 
příklad Finsko vůči Rusku (ovšem až do nej- 
novější doby) a pod. 

VI. Zánik s-u. S. zaniká, ubude-li je- 
den neb více faktorů samostatný s. tvoří- 
cích, a lze po té stránce říci, Že okolnosti, 
jež na jedné straně podporují vznik s-u 
nového, na druhé straně pravidelné působí 
zánik s-u posud existujícího. Povšechně však 
jest jisto, že zánik s-u způsoben jest více 
méně vždy nějakým aktem násilným, kterému 
právní podklad buď naprosto schází nebo 
teprve později a dodatečně jest doložen. 
Jako příklady zániku s-u zvláště lze uvésti 
vojenský výboj se strany s-u vítězného (na 
př. zánik resp. vtělení království Hannover- 
ského, kurfirštství Hesského, vévodvtví Nas- 
savského a města Frankfurtu v království 
Pruské r. 1866), saekularisace, mediatisace 
(na př. zánik mnohých duchovních knížetství 
a měst německých r 1803), konečně čirý 
násilný čin jednoho neb několika s-tů moc- 
nějších (dělení Polska!). Mnohdy však s. za- 
nikne cestou formálně i materiálně právní, 
na př. vtěleni knížetství Hohenzollernských a 
vévodství Lauenburského v království Pruské, 
jež stalo se ústavním způsobem pu obapol- 
ném dohodnutí súčastnčných s-ů; případy ta- 
kové jsou však velmi řídké, ba ojedinělé. 

Jest samozřejmo, že zaniknuvší s. může 
opec oživnouti a znovu vzniknouti, na př. 
balkánské státy v minulém století; zda ovšem 
v takovýchto případech bylo by lze mluviti 
o právní nepřetržitosti, jest zajisté dosti po- 
chybno. 

Literatura: Z přečetných spisů vyjímáme 
zejména díla tato: Bluntschli, Allgemcine 
Staatslehre; t., Geschichte des allgemeinen 
Staatsrechtes und der Politik (1867); t., 
Deutsche Staatslehre und die heutige Staaten- 
welt (1880); Borel, Sur la souveraineté de 



rÉtat fédératif (Bern, 1886); Brie, Der Bundes- 
staat (Lip., 1874); t., Theorie der Staaten- 
verbindungen (Štutgart, 1886) ; Brunialti, 
Unioni e combinazioni fra gli stati (Turín, 
1891); Fustel de Coulanges, La čité antique; 
Grotius, Dejure belli acpacis; Gumplowicz 
(Lud.), Rechtsstaat und Sozialismus (Inšpruk, 
1881^; t., Grundriss der Soziologie (Vídeň, 
1885); t., AUgemeines Staatsrecht, 2. vyd. 
(Inšpruk, 1897T; t., Die soziologische Staats- 
idee (t., 1902); t., Geschichte der Staats- 
theorien (t., 1905); Hánel, Studien zum deut- 
schen Staatsrechte (Lip., 1873); Held, Grund- 
zůge des allgemeinen Staatsrechtes (t., 1868); 
Janet, Histoire de la science politique (pře- 
loženo do češtiny drem Břetislavem Foustkou 
v Laichterově > Výboru nejlepších spisů po- 
učných*); Jellinek, Die Lehre von den Staa- 
tenverbindungen (Berlín, 1882); t., Ueber 
Staatsfragmente (1896); t., das Recht des 
modernen Staates, L Band : Allgemeine Staats- 
lehre (Berl., 1900; vyjde v tomto roce v čes- 
kém překlade v Laichterově > Výboru*); La- 
band, Das Staatsrecht des deutschen Reiches 
(1896); (Leon) Polier a (René) de Marans, 
Ksquisse ďune théorie des États composés 
(Toulouse, 1902); Meyer, Lehrbuch des deut- 
schen Staatsrechtes (1899); Michel, Lidée 
de ťétat (1896); Mohl, Die Geschichte und 
Literatur der Staatswissenschaften (1855); 
Pražák, Rakouské právo ústavní, díl I. — IV. 
2. vyd. (Praha, 1900—02); Rehm, Geschichte 
der Staatsrechtswissenschaft (1896); t., AU- 
gemeine Staatslehre (1899); Seydel, Staats- 
rechtliche und politische Abhandlungen (Frei- 
burg,Í883); Schu lze, Lehrbuch des deutschen 
Staatsrechtes (1881); Trieps, Das Recht des 
deutschen Reiches und der deutschen Bun- 
desstaaten (1890); Waitz, Das Wesen des 
Bundesstaates ; Weitzel, Geschichte der Staats- 
wissenschaft (1832— 33); Westerkampf, Staa- 
tenbund und Bundesstaat (1892) a j. v. BB, 

S. budoucnosti viz Utopia a Socia- 
lismus, str. 573. 

S. Církevní č. Papežský viz Církevní 
stát. 

S-y neutrální viz Neutralita. 

O Spojených S-ech amerických, au- 
stralských.brazilských, columbijských, 
venezuelských viz v díle XXIII., str. 832 si. 
a 878 si. 

Statámi (statárický), z lat. stojící, 
prodlévající; s. četba jest volná četba 
dějící se hlavně s přídavkem výkladu gram- 
matického, syntaktického a věcného. Opakem 
jest četba kursorická (zběžná), která ne- 
zdržuje se análysí a výklady, leda v přípa- 
dech nejnutnějších. 

Statetra (^láxEipa), jméno král. paní staro- 
perských: 1) S., dcera Idcrnova, choCArta- 
xerxa II., pani ušlechtilá, upadla v nenávist 
tchyně své Parysatidy, která ji dala Me- 
lantem otráviti. — 2) S., sestra a choC 
Dareia III., zemřela v zajetí makedonském 
za Alexandra Velikého. Pšk. 

Btatek (lat. bonům, fr. bien, něm. Gut atd.) 
značí jmění, majetek, zboží, staročesky 



Statek. 



11 



a dosud na Moravě i na Slovensku též nej- 
důležitější majetek — dobytek; o s-tku 
čili gruntu viz níže. 

8. alodni viz Alod a Alodifikace. 

S. deskový (něm. landtdftiches Gut) viz 
Desky, str. 365 a si. 

S-tky dominikálni viz Dominikálni 
pozemky. 

S-tky důchodové čili rentové viz 
Renta, str. 562^ 

S-tky duchovni viz Duchovni statky. 

S-tky korunní čili státní viz Korunní 
statky a Domény. 

S. lenni, manský viz Léno, Lenní 
(manské) právo a Desky, strana 361 ď, 
365 d si. 

S-tky movité a nemovité viz Movi- 
tosti a Immobijie. 

S. obecní viz Cechy, str. 568. 

S. odúmrtní (lat. bonům cadueum, něm. 
erbloses Gut atd.) viz Odúmrť. 

S. rustikální viz Rustikální po- 
zemky. 

S. rytířský (něm. Rittergut) viz Rytíř- 
sko, str. 450 ťi. 

S. selský viz Lán, Svobodníci a jiné 
odkazy v či. Selský stav. 

S. svěřenský, svěřenským svazkem 
stížený, fideikommissní viz Fidei- 
kommiss. 

S. zpupný viz Alod a Alodifikace. 

8tat«k, v mluvě lidové grunt, slově 
souhrn všech budov, které náležejí k jed- 
nomu hospodářství. V českých statcích možno 
podnes zříti stopy po bývalých starých úpra- 
vách. V našich vesnicích viděti jest dosud 
s-tky nejstaršího druhu, kde místnosti obytné 
a chlévy jsou pod jednou střechou. Způsob 
stavby, roubeni, shledává se ještě mnohde, 
af na stavbě slovácké, české nebo slezské, 
staroslovanský srub af prostý, nebílený nebo 
pro bezpečnost hlínou omazaný — lepe- 
nec — nebo již zděný a sklepem nebo sýp- 
kou opatřený, vídáme také dosti zhusta. Ve 
středu stavení bývá síň s kuchyní, po jedné 
její straně jizba, po druhé komora, na druhé 
straně síně připojuji se potřebné místnosti 
hospodářské v přímém prodlouženi hlavního 
staveni. — Podle místních poměrův a tvaru 
terrainu vyskytuji se i jiná uspořádáni cel- 
ková, na př. taková, při nichž hlavní Část 
s-tku, obsahující obytné místnosti, leží buď 
při cestě nebo stojí za zahrádkou s ní sou- 
běžně, jindy zase jest obrácena čelem k cestě 
a druhá časf s hospodářskými prostorami, 
jako chlévy, stodolou, špýcharem a j. v., při- 
pojuje se k první pod pravým úhlem. Ko- 
nečně v dobách pozdějších nebo při větších 
s-tcích shledává se budova v čele sloužící 
za obydli, k niž s jedné strany přímo přilé- 
hají stáje, souběžně s obytnou budovou jest 
stodola, proti stájím kůlna. Tím povstává 
dvůr, který kolkolem jest ohrazen těmito 
budovami, po případě plotem, do něhož ve- 
dou při obytném staveni vrata a vedle nich 
dvířka. Při hlavním stavení vyhloubena jest 
studna; při stájích zřízeno jest hnojiátě. 



U mnohých s-tků shledává se chaloupka pro 
výměnkáře vystavěná — výměnek—; buď 
pod komorou, nebo pod zahrádkou bývá 
sklep. Není-li stodola vzadu dvora, staví se 
někdy i zcela o samotě >za humny«. Stodo- 
lou projíždělo se >za humna< na pole. — 
Budovy mají štíty jednoduché; někdy bývají 
zbity z prken v různých směrech kladených 
a na spárách lištami krytých — lomenice — , 
jež ruka tesařova ozdobila dřevěnými >kraj- 
kami«, lištami uměle skládanými, a bývají na 
nich prosté malby květů a ornamentů, s ná- 
pisem pod kabřincem na záklopě. (Srv. též 
Dřevěné stavby, str. 8tf.) 

Charakteristicky od ťtků předem popsa- 
ných odlišuje se s. východočeský. Kdežto 
v jiných krajinách s-tky mají za základní tvar 
celé disposice téměř vždy obdélník, vysky- 
tuji se tu s-tky s dvory různých úhelníků 
pravideln;^ch i nepravidelných. ÍCol dvora se- 
skupeny jsou místnosti obytné i hospodář- 
ské tak, že tvoří prostor proti venkovu uza- 
vřený, do něhož možno vejíti pouze dvěma 
otvory: hlavními vraty s dvířky, t. z v. par- 
kánem a zadním vjezdem. Po jedné straně 
hlavních vrat vchází se síni do hlavní míst- 
nosti obytné — sednice (»seknice«) s při- 
stěnkem neb »sekničkou«, v níŽ obyčejně 
bydlí výměnkář, ač-li nemá zvláštní chalupu 
výměnickou, která bývá v samém sousedství 
s-tku. Do sednice vchází se siní, která pro- 
středkuje též spojení mezi kuchyni, v níž jest 
ohniště a otevřený komín, a dřevníkcm, 
v němž bývá v rohu umístěna studna, pak 
komorou a stájí pro koně, ze které se vchází 
do sklepa. Na druhé straně hlavních vrat 
bývá stodola, která má vysoké vjezdy stře- 
chou kryté, vedle ni bývá zavřená kůlna a 
poblíže ní otevřená kůlna pro různé nářadí 
hospodářské, kterážto kůlna obyčejně hra- 
ničí se zadním výjezdem ze s-tku. Vedle sed- 
nice bývá řezárna a při ní chlév pro hovězí 
dobytek. Sednice a přistěnek bývají dosti 
často sroubeny z trámů a jen čásf u kamen 
a pekárny bývá zděná. Tato a kamna bývají 
zařízena tak, že topí se v nich z t. zv. černé 
kuchyně, ke které přiléhá dřevník dříve 
zmíněný. Od sednice aŽ po stáj pro hovězí 
dobytek vede chodník as 140 cm široký, po- 
někud vyvýšený, vydlážděný velikými plo- 
chými kameny, jehož čásf, která vede od 
vrátek až k síni, sluje záprseň, další od 
sině až k záchodu, který přiléhá k venkovské 
zdi stáje pro hovězí dobytek, slově záhro- 
beň. Tento chodník jest kryt převislou stře- 
chou. Rovněž kůlny, stodola, přední strana 
síně a dřevník jsou roubeny, stáj, chlév, ko- 
mora, řezárna a sklep jsou vy zděny a to ne- 
omítaným kamenem lomovým a kromě ře- 
zárny jsou klenuty. Z řezárny vchází se po 
dřevěných schodech do dřevěného srubu 
umístěného nad klenutým sklepem a tento 
srub v patře se nacházející bývá sýpkou. 
Strop nad sednicí a přístěnky jest buď po- 
valový nebo též někdy fošnový. Silné fošny 
spočívají na stropní cích, které leží souběžné 
s hlavním průčelím sednice. Nad povály neb 



12 



Statenbrunn — Statika. 



fošnami rozprostřena jest na půdě maza- 
nice. Krytina nade všemi budovami bývá 
šindelová. 

Pod vlivem dalších požadavků, hlavně pó- 
zami pohcie, jakož i větši pohodlnosti a novo- 
dobého polního a dobytčího hospodářství, 
změnily se podstatně jednotlivosti ve s-tcich, 
tak že s-tky nynější nabývají vzezření zcela 
jiného, nežli jaké měly s-tky v dobách star- 
ších, a co se staveb týče, jedná o tom zvláštní 
odvětví stavitelské, tzv. stavitelství hos- 
podářské. Fka. 

8tat«nbniiin, Stattenbrunn, ves v Ce- 
chách, hejtm. Ledeč, okr. Dolní Královice, 
fara a pš. Lukavice; 5 d., 84 oby v. č, (1900). 

Btatenhoek [-hOkj, mys, viz FarewelU). 

Btatenioe, Stativnice, ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Smíchov, fara Noutonice, pš. 
Vel. Přílepy; 71 d., 614 obyv. č. (1900), opu- 
kové lomy, cihelna a tři mlýny. AUod. statek 
se dvorem Kamýkem (414*62 ha)y se zámkem 
(při něm kaple a park), dvorem, pivovarem 
a sladovnou drŽi svob. pí. Dlouhoveská 
z Dlouhévsi. Část osady Černý Vůl. Ves 
připomíná se r. 1228 mezi zbožím kláštera 
svatojirského. Dvůr poplužni s platy, lukami 
a porostlinami náležel proboštu kostela vy- 
šehradského. Také kostel svatovítský měl ve 
S-cích platy úroční. Jiný statek zcmanský 
držel v 1. pol. XIV. stol. měštěnín pražský 
Štěpán Budek. Po r. 1421 uchvátili zboží sta- 
tenické světšti pánové. Část vyšehradskou 
drželi zápisny Cardové z Petrovic, po nich 
Sezimové z Ústí a jiní rodové. Část svato- 
jirskou, na niž stávala tvrz, byla držena 
o sobě. R. 1680 koupil S. opět klášter svato- 
jirský a držel je do svého zrušení (r. 1788). 
S. připadly fondu náboženskému, od něhož 
je koupil hr. Sporck, po něm následoval 
r. 1797 měšťan litoměřický Frant. Fttgner, 
potom ryt. Jan Canal z Ehrenberka, Jan Pro- 
kop hr. Hartmann, r. 1805 dr. Jos. Lóhner, 
r. 1807 Barbora hr. Kuenburková a r. 1842 
přešly sňatkem na rod nynější. 

8Ut«n Island [stétn ájlend]: 1) S. I , 
ostrov v sev.-amer. státě newyorském, tvo- 
řící jižní stranu přístavu N. Yorku, je 21 km 
dlouhý, 13 km široký a 154 km* veliký. Od 
New Jersey odděluje ho S. I. Sound (též 
Arthur's Kill) a Kill van Kuli a od Long 
Islandu Narrows (Úžiny). Do r. 1898 tvořil 
samostatné hrabstvi richmondské, ale nyní 
je připojen k N. Yorku a má 67.000 obyv. 
(1900). Povrch jeho je mírně zvlněn. Na po- 
břeží bělají se četné letohrady Novoyorčanů, 
kteří mají pohodlné spojení parníky s proti- 
lehlým městem. 

2) S. I., ostr. argent., viz Státní ostrov. 

Statér, řec, ze semitského šekel (v. t.): 

1) staroorientální i řecká váha. 1 s = 13*64 g, 
50 8-ů = 1 mina, 3000 s-ů = 1 talent. — j 

2) staroorientální i řecká měna. Kroisův zlatý j 
s., mající váhu 8*17 g, měl cenu zlata 25 K» j 
fókajský zlatý s., mající váhu 168 g^ měl | 
cenu zlata 50 K. Babvlónský stříbrný 8. rovnal ! 
se cenou Vao s-u fokajského, měl tedy cenu ■ 
asi 2 K 50 h., Kroisův stříbrný s. rovnal se 



cenou Vi« zlatého s-u Kroisova, měl tedy 
cenu 2 K 50 h. O s-u Dareiově viz Darei- 
kos 1). 8-y kyzický i lampsacký byly rajíeny 
z élektra (smíšeniny zlata a stříbra). U Řeků 
byly 8-y stříbrné i zlaté. Ai^inský stříbrný 
8. měl váhu 12*4 g a platil něco přes 2 K, 
eubojský 8. byl lehčí, maje váhu 8*5 g^ attický 
měl váhu 8*73 g a platil asi 1 K 70 h. Zlatý 
8. attický platil něco přes 21 K. red, 

Btatlunogrraf, z řec, graiický přístroj, za- 
znamenávající rychlost jedoucího vlaku. Na 
papíře, odvinujícím se s válce pohybovaného 
hodinovým strojem, hrot rýsuje čáru, která, 
stoji-li vlak ve stanici, probíhá čarou vodo- 
rovnou, nullou označenou. Čím větší rychlosti 
se jede, tím více hrot píšící vzdaluje se této 
Čáry. Z průběhu křivky 8-em vyhotovené 
možno pak kontrolovati rychlost jízdy. 

Btatia viz Saint Eustache. 

8tatio« (něm. Strandnelkt\ rostl, rod če- 
ledi travnico vitých {Plumbagineaé). S. /imo- 
nium, limonka L. roste na pobřeží Sev. a 
Baltického moře. Má lodyhu 3—5 dm vys. 
šupinatou, latnatě větvitou n. chocholičnatou, 
listy kožovité podlouhle opak vejčitc, v řapík 
zúžené, volné chomáčky tvořící. Jako nejhoj- 
nější pobřežní rostlina byla známa v starém 
Řecku {xQLTcókuiv) a užívalo se jí dříve proti 
průjmů a krvácení S. latifolia Sm. pěstuje 
se jako ozdobná rostlina v zahradách na zá- 
honech hlavně jén pro květy své, jeŽ hodí 
se do suchých kytic. S. coriacea Pall. užívá 
se kořenu v Rusku jako třisla. S. armeria L. 
viz Armeria. Vm. 

Btatioký, z řec, rovnovážný (srv. Sta- 
tika). O 8-kém momentu viz Moment, 
str. 537 b a 538 a. 

Statika jest díl mechaniky (v. t), jenž 
obil á se rovnomocností(aequivalenci) a rovno- 
váhou sil. Vyšetřuje tedy, za kterými výmin- 
kami dvě soustavy sílové, působící v totéž 
těleso, jsou rovnomocny, t. j. vyvozují týž 
účinek; dále stanoví výminky, za kterými 
soustava sil, působících v těleso, jest v rovno- 
váze. Podle těles, v něŽ síly působí, rozezná- 
váme 8-ku těles pevných (geo sta tiku), ka- 
palných (hydrostatiku) a plynných (aěro- 
statiku). Sin. 

S. grafická č. grafostatika. Ve 8-ice 
namítají se větším dílem útvary rázu méři- 
ckého; přirozeno tedy, že vyšetřování syn- 
theticko-měřické má jisté výhody před ana- 
lyticko -počtářským, ač jsou případy, kdy 
bez tohoto obejíti se nelze. Methoda synthe- 
ticko-měřická dobyla si proto záhy půdy ve 
8-ice, podporována jsouc zvláště rozvojem 
novější geometrie synthetické. To platí nejen 
o 8-ice theoretické, ale zvláště o 8-ice (me- 
chanice) stavebné, totiž applikaci 8*ky 
v úlohách, jež se týkají btability konstrukci 
stavebných. Nejprve se přestávalo na tom, 
že z výsledků počtářsky získaných odvozo- 
vány měřické konstrukce ke grafickému ře- 
šeni příslušných úloh; později počalo se 
i samostatné měřicky vyšetřovati. Co se týče 
s-ky theoretické, sluší jmenovati Varignona, 
Poinsota, M6bia aj.,kteři užívali methody 



Statilič — Stationnaire, 



13 



mtřické; co do applikace byl to hlavně Pon- 
celet, od něhož pochodí měřická řešeni dů- 
ležitých úloh inženýrských. Pfivodcem samo- 
statné nauky po stránce inženýrské jest Cul- 
man n, prof. polytech. školy v Curichu ; počal 
tento předmět vykládati r. 1860 a vydal tis- 
kem své výklady pod názvem >Die graphische 
Statik € (prvý díl vyšel r. 1864, celé dílo 
r. 1866). Ze spisů později vydaných jmenu- 
jeme: Bauschinger, Elemente der graphischen 
Statik (Mnichov, 1871); Lévy, Statique graphi- 
qne (Pař., 1886—88, 2. vyd.); Saviotti, La 
statica grafíca (Milán, 1888); Ritter, Anwen- 
dnngen der graphischen Statik (Curich, 1888 
až 1900); Milller-Breslau, Die graph. Statik 
der Bauconstruciionen (Lip., 1887-96). Sin. 

S. hospodářská č. zemědělská, na- 
uka o rovnováze mezi úbytkem a příbyt- 
kem živin v půilě. V témž smyslu mluví se 
o s-ice v lesním hospodářství (Jorstliche Sta- 
tik). Srv. ČI. Bonita půdy a Hnojivo. 
Z lit. uvádíme: Drechsler, Die Statik des 
Landbaues (1860); Heiden, Leitfaden der ge- 
samten DUngerlehre u. Statik des I.*and- 
baues (3. vyd., 1892). 

S. stavebná viz Mechanika stavebná. 

Btatilió J a k o v, sochař, stavitel a kovoli- 
jec XV. stol. (♦ v Trogiru v Dalmácii), po- 
cházel z vážené rodiny S ův a byl dlouho 
znám jen podle jména svého rodiště (Tro- 
íjiranin, Traguriensis, Tragurinus, 
Dalmata di Tragurio, Schiavone di 
Traů). Jeho pravé jméno zjištěno podle 
básně chorvatského pěvce XVII. stol. Ivana 
Kavanjina. Ok. r. 1460 pracoval s jinými 
umělci ve Florencii o výzdobě vévodskeho 
paláce (palato ducalé), potom povolán byl 
do Uher, aby se lu účastnil při stavbách 
kr. Matiáše IČorvina v Budíne. Pak také za- 
městnán byl vácovským biskupem Štěp. Bá- 
thorim, aby opravil palác novohradský a měl 
dozor nad staviteli a kameníky při vyzdo- 
bování chrámu a bisk. paláce ve Vácově. 
Nejvíce proslavil se podle zpráv svými so- 
chami v král. hradě a na náměstí sv. Jiří 
v Budíne. Tři sochy na nádvoří král. hradu 
představovaly v životní velikosti krále Sía- 
tiáše, otce jeho Jana Hunyada a bratra Ladi- 
slava, Za těmito sochami stála kašna mramo- 
rová, s bronzovou sochou Minervy. V jiném 
dvoře byly od něho sochy Diany a Ápollóna, 
rovněž z kovu ulité, na náměstí sv. Jiří před 
král. palácem socha Herkulova, R. 1526 ve- 
liký vezír Ibráhím pasa, dobyv Budína, dal 
tyto tři sochy dopraviti do Cařihradu a po- 
staviti před svým palácem na hippodromu. 
Sochy tyto zanikly a z prací S-ových neza- 
chovalo se nic, než pověst o jejich kráse a 
podivu vrstevníků. Patrno však, že S. byl 
umělec odchovaný renaissancí italskou a 
kovolijec velmi dovedný. F, H-s. 

Btatio [-cioj, lat., viz Stanice; s. (pol. 
stacyja) viz Stan. — 8-nes fisci viz Fis- 
cus, str. 270 *. 

8tatio(též de Statiis) Giovan ni, vlaš- 
ský stavitel, rodilý z Lugana v Lombardii 
(t 1595), jest podle archivalního badání prof. 



J. Strnada stavitelem plzeňské radnice (Plzeň, 
str. 965* si. a 971 tf; vyobr. na XII. tab. při 
ČI. Architektura, str. 684). Jest v 2. pol. 
XVI. stol. jediný vlašský stavitel v Plzni 
usedlý a sluší tudíž vše, co souvisí se zápisy 
vztahujícími se k »Hansu< nebo >Hanuši 
Vlachovi*, identifikovati s ním. Jeho otec 
slul Domenícode Massagnio. S. zdržo- 
val se až do svých mužných let v rodném 
svém městě a trval s nim ve spojení až do 
své smrti. Nepochybně i první jeho man- 
želka Magdaléna, jistě však druhá Laura, 
dcera Andrey da Melido, byly z Lugana; tam 
S. měl i své statky a tam byl též pohřben. 
Jakkoli radnice plzeňská je prací vlašskou 
(lombardskou), přece je typem světské re- 
naissance české. S. byl bezprostředním sou- 
sedem nové radnice plzeňské a byl značně 
' zámožný; r. 1561 kupuje dfim vedle radnice, 
později »císařský« zvaný, ten podle letopočtu 
nad jednoduchým portálem r. 1565 přestavěl 
a držel až do své smrti. (Srv. »Zprávy archi- 
tektů a inž.c roč. XXIII.) Fka. 

Btatfonarlat [-cioná-], střlat., viz Sta- 
tioners' Company. 

Statlonámi [-cio-], z franc, nehybný, 
neměnící místo,např.vestrojnictvi 8. stroje 
jsou stroje pevně připojené k základům. Opak 
toho jsou stroje přenosné. — V elektro- 
technice 8. akkumulátory jsou akkumu- 
látory v centrálách používané, jež nejsou vy- 
dány žádnému pohybu. — V astronomii 
8. bod jest bod obratu ve zdánlivé dráze 
planety, neboť v tomto místě, zdá se, ja- 
koby těleso neb''ské náhle stanulo. 

8iati0]i8r8' Oompany rstéš'n'rs kom- 
peny], anol., »jednota knihkupecká*, slově 
v Londýně společnost neb jednota osob zva- 
ných stationarii. jeŽ buď prodávaly a ob- 
starávaly knihy nebo provozovaly živnost na 
knihkupectví se vztahující. S. C. existuje 
již od r. 1403, a když po vynálezu knihtiskař- 
ství její význam valně vzrostl, b\la r. 1557 
nadána pravý společenstevními. Až do vy- 
dání Copyright actu r. 1842 S. C. měla ne- 
omezenou výsadu nakladatelskou pro všecky 
tiskopisy v Anglii. Asi v polovině XVI. stol. 
S. C. založila zvláštní seznamy, uložené ve 
Station ers* Halí (v. t.), v nichž zazname- 
nány jsou všecky výnosy a privileje společ- 
nosti, pak také tituly knih v Anglii vyšedších 
a jsou tyto »Registers« důležitým dokumen- 
tem pro dějiny angl. knihkupectví, naklada- 
telství i literatury. — >Stationer< slově dnes 
v Anglii toliko obchodník psacími potře- 
bami. — Srv. Arber, Transcript of the rc- 
gisters of the Company of Stationers of 
London, 1554—1640 (1875—94, 5 sv.). 

Stationers' Halí [stéš'n'rs h5ill], angl., 
knihkupecká bursa v Londýně nedaleko Fa- 
ternoster Row a kathedrály sv. Pavla. Viz 
Stationers' Company. 

Btatioiinalre [stasjo- i stasionér], fr., 
stojící, nehybný (srv. Stationární); le 
8. (i u nás lidově štacionér), staniční úřed- 
ník, přednosta stanice, pak staniční 
(strážná) loď, zejména loď určená pro per- 



14 



Statista — Statistika. 



sonál vyslanectva, jež stále je pfípravena 
v přístave (na př. rak.-uh. válečná loď >Tau< 
rus< v Cařihradé). 

Statista, lat., slově nemíuvici neb ne>- 
výše sborových výkřiků se účastníci osoba 
na jevišti, jeŽ nehraje, nýbrž toliko »stojí« 
(odkudž jeho jméno) a chodí, po případě 
i néktera gesta provádí. Ve sboru slove 
kompars (viz Comparse). 

Btatiltioký, týkající se statistiky. 

S-ké kongressy mezinárodni víz Sta- 
tistika, str. 17 b. 

S-ké mapy viz Mapy, str. 808 b. 

S-ké methody znázorňovací. Výsledky 
8-ké mohou býti čtenáři předvedeny ve formé 
jednoduchého popisu slovného; avšak pro 
přehlednost — zvlášté je-li materiál hojnější 
a rozsáhlejší — užívá se nejčastěji přehled- 
ných tabulek s-kých. Poněvadž však jest 
nesnadno ve sloupci číslic rychle se orien- 
tovati a přirovnávati jednotlivá data, používá 
se znázornění grafického (viz Grafické 
tabulky), jež se děje buď kartogrammy 
(v. t.) nebo diagram my (v. t.), o nichž nej- 
lepší názor podávají přílohy ke či. Čechy, 
str. 112, 152, 168 atd., Příbram, str. 670 a j. 

S-ké orgány, s-ké publikace viz Sta- 
tistika, str. 17 a si. 

S-ké L tr oj e určeny jsou k rychlému a bez- 
pečnému, při tom úplně mechanickému sta- 
novení výsledků sčítání lidu, poměrů do- 
pravních, berních atd. Užito jich bylo 
s dobrým prospěchem po prvé při sčítáni 
lidu r. 1890 ve Spoj. Obcích sev.-amer., po- 
zději též u nás a v Kanadě. Upotřebením 
s-kých s-jů získává se čas, sčítáni je levnější 
a spolehlivější. 

Podle toho, jak se do pohybu uvádí sčí- 
taci ústroji, rozeznáváme s-ké s. elektrické 
a pneumatické. Největšího významu na- 
byl elektrický s-ký stroj dra Hermana 
Holleritha. Na clesku z tvrdého kaučuku 
kladou se listy z tuhého papíru děrované 
podle sčítacího archu. Podle svého místa na 
listu znamená otvor v listě, že příslušné indi- 
viduum je svobodné. Ženského neb mužského 
rodu atd. Pod listy je v kaučukové desce 
tolik jamek, kolik je možných odpovědí. 
Každá jamka naplněna je rtutí, opatřena 
svorkou a drátem spojena s počitadlem. Nad 
zpodní pevnou deskou kaučukovou pohybuje 
se na páce jiná deska opatřená toliko kon- 
taktními hroty, kolik je jamek v desce 
zpodni. Přitisknutím páky deska kontaktová 
přitlačí se k listu vloženému, hroty, jež na- 
razí na papír, ustoupí dovnitř desky kon- 
taktové, kdežto hroty, jež přijdou nad otvor 
v listu, vniknou do rtuti, tak že povstane 
spojeni se stroji počítacími a způsobí se 
jedním stisknutím pákv téměř neomezený 
počet záznamů. Na počítacím stroji HoUe- 
rithově lze denně vyříditi 5000—10000 listů, 
ykládají-li se jednotlivé listy ručně. Výkon 
je as šestcronásobný, vedou-li se listy strojně. 
Listy mající aspoň jeden údaj společný kla- 
dou se na sebe do zvláštních přihrad, v nichž 
se navrstvuje as 200 listů. Při sčítáni třídí se 



pak listy podle souhlasných udáni a oznamuje 
elektr. zvonek, zda udáni zaneseno správné. 
Zvláštní zařízení kontrolní oznámí hned, 
kdyby někter;^ list měl o díru více neb 
méně. Spojení s počitadly lze upraviti tak, 
že možno údaje kombinovati úplně podle 
potřeby. Při sčítání lidu r. 1890 v Rakousku 
zpracoval Hollerithův s-ký stroj SchaťFerem 
modifikován]^, jehož listy obsahovaly 240 
různých údajů. Stroje pneumatické v kon- 
strukci téměř souhlasí se stroji elektrickými* 
stisknutím páky přichází však k činn osti tlak 
vzduchu místo proudu elektrického. JPok. 

S-ké úřady viz Statistika, str. 17 fr si. 

Statistika'. Slovo s., nesprávně odvozo- 
vané přímo z lat. status (stav), pochází od ital. 
stato, původně též stav, postavení, vnější lesk, 
stavovská vyznamenáni, potom i trvalé úřady 
zemské, od konce středověku i samo státní 
území a soubor veřejných řádův a zařízeni, 
t. j. stát. Podobně rozšířil se i pojem slov 
dříve již utvořených {état, state^ estatOy Staat) 
v jiných jazycích. Ze slova stát o vzniklo 
ital. statista = státník, fr. homme ďÉtat^ angl. 
stati st, a z tohoto teprv adj. statistica, scil. 
scientia, t. j. souhrn vědomostí, jichž kromé 
znalosti historie a práva potřebuje o veřej- 
ných poměrech své země i ciziny ten, kdo 
jest povolán k působeni v záležitostech stát- 
ních. V tomto smysle (vylíčení stavu kultur- 
ních států) užil slova s. po prvé Conring 
(XVII. stol.) v přednáškách >Notitia rerum 
publicarum«, po něm zvi. Achenwall (1748) 
v předn. »Notitia politica, vulgo statistica«. 

I. Dnes rozlišovaná bývá především s. ve 
formálním smysle jakožto methoda ba- 
datelská tím se vyznačující, že pozorované 
jednotlivé případy stejnorodé se sčítají a 
spojují ve skupiny. Východiskem a zákla- 
dem statistického Šetření a líčení je tedy 
dnes číslo, jemuž arci dostává se doplněni 
a výkladu slovem a po případě i obra- 
zem (srv. výše Statistické methody 
znázorňovací), a sice jde tu vždy o sou- 
stavná číselná pozorování hromadná, o ve- 
liké řady čísel, které se uvádějí ve vzájemné 
vztahy, aby se tak nabylo čísel poměrných, . 
jejichž srovnáváním zjišťují se opět zvláštnosti 
vyšetřovaných skupin. Na př.: Číslice obyva- 
telstva je pouze statistický údaj, statistické 
badání počíná se teprv uvedením jejím na 
1 km* a srovnáním těchto poměrných číslic 
v rozličných státech, přirovnáním poČtu po- 
rodův a úmrti atd. k pom. počtu obyvatelstva 
a pod. Jako zvláštní methoda badatelská do- 
chází s. použití v nejrozmanitějších vědách 
jakmile jde o jevy světa vnějšího číselně zji- 
stitelné, na př. v přírodních vědách (s. bouři, 
slunečních skvrn, vodních srážek, celá mete- 
orologie), v anthropologii, lékařství, jazyko- 
zpytě, dějepise, právnictví atd. 

Se vzrůstem státovědeckého materiálu vy- 
tvořila se v novější době s. jakožto věda 
samostatná, která snaží se číselným soustav- 
ným pozorováním hromadným zjistiti sociální 
a hospod, jevy ve státě a společnosti a urči- 
tým seřazením a srovnáváním těchto jevů 



Statistika. 



15 



vyzkoumati jejich příčiny a stanoviti dů- 
sledky. V toiiito materiálním smysle a. je 
tedy užitím statistické methody výzkumné a 
popisné na člověka žijícího ve státě a společ- 
nosti čili krátce » číselným zkoumáním spole- 
čenského života lidskéhoc (Lexis). 

1. Předmětem s-ky jsou tedy veškeré čí- 
selně zjistitelné jevy v životě člověka ve spo- 
lečnosti lidské žijícího, a to jak podle jejich 
stavu přítomného, tak podle proměn v histo- 
rickém vývoji. Podle toho pak, které jevy 
společenského života lidského jsou činěny 
předmětem číselného vyšetřování, rozezná- 
váme: 

a) s-ku obyvatelstva (v někt. zemích 
demografii), která zahrnuje všeliké statist. 
skutečnosti závislé na porodech a úmrtích, 
sňatcích, stěhování atd. a může býti pěsto- 
vána o sobě, samostatně, nezávisle íia vědách 
jiných (srv. článek Populace). 

6) S-ku hosp. kultury, která jsouc pod- 
statné pomocnou vědou národního hospo- 
dářství a hosp. i sociální politiky podává 
číselná data o výrobě, oběhu, rozdělení a 
spotřebě statků; sem náleží zejm.: 8. po- 
volání, poskytující zároveň obraz hospo- 
dářsko-sociálniho rozčleněni společnosti; s. 
závodů (zemědělských, prům., obchodních); 
s. výrobní, zejm. i s. úrody, hornictví a 
hutnictví, jednotlivých průmysl, odvětví; s. 
dopravnictvi, zejm. železniční, plavební 
a poštovní; s. zahraniční tržby co do 
množství i co do hodnoty zboží; s. ban- 
kovnictví a peněžnictví; 8. důchodu a 
spotřeby. 

c) S. duševní kultury o tvarech a stup- 
ních vzděláni rozumového a mravního (zejm. 
8. vzdělávacích ústavův a t. zv. s. 
morální). 

d) S. správy státní a samosprávy, 
zejm. 8. volební, finanční, vojenská, 
justiční, správní (a v tom zase na př. 
chudinská, zdravotní) a pod. 

2. Činnost s-ky zahrnuje tedy především 
zjednání číselného materiálu(čísel absolutních), 
tedy statistické vyšetření, dále seřazeni a 
seskupení řad Číselných a vypočítání čísel 
poměrových (relativních) a konečně samo- 
statné vědecké zužitkování materiálu stati- 
stického k vyvozování důsledků způsobem 
srovnávacím, zkoumáni a vyloženi vnitřní 
souvislosti jevů číselně zjištěných. Někteří 
^Mayr) rozeznávají s-ku všeobecnou, t. 
j. elementární činnost pozorovací, a s-ku 
zvláštní, t. j. vědecké zpracování a zužit- 
kováni pozorovaného materiálu. Aby stati- 
stické vyšetřování bylo přesné, musí býti zji- 
štěny co možná všechny případy a jevy sku- 
tečné stejnorodé v určitém čase a místě, čísla, 
jež se zpracovati mají, musí býti co možná 
úplná a vespolek srovnatelná. 

3. Způsoby, jimiž se děje statistické vy- 
šetřování, jsou — v postupu od nejdokona- 
lejšího k nejméně spolehlivému — - buď bez- 
prostřední, ústní či písemné vyšetření čisel- 
njch údajův o skutečných poměrech (j. při 
sčítání lidu), buď odhad, jímž se zjisti prů- 



měry za jednotku sloužící (j. při s-ice úrodjr 
a osevné plochy), buď konečně vyslechnutí 
znalců (anketa). 

II. Dějiny s-ky. Úkoly, které dnes uklá- 
dáme s-ice, byly řešeny již v nejranějších 
dobách historie, arci výhradně pro účely vo- 
jenské a správní. Tak na př. v Egyptě (sčí- 
táni a měření země, rejstříky o porodech a 
úmrtích), v Číně (stopy sčítaní obyvatelstva 
v c než 2000 1. př. IČr.), u Židů (zevrubné 
sčítáni lidu po východu z Egypta^ později 
pravidelně opakované), v Persii (měřeni silnic, 

Cěší pošty, ukládání daně pozemkové). UŘeků 
yla rovněž vyšetřováni statistického rázu 
podkladem úpravy daní, vojenské služby atd., 
v Římě od Servia Tullia konán každých 5 let 
census zahrnující jak sčítání obyvatelstva, 
tak zjištění majetku s důkladností ani v no- 
I vější době ještě nedosaženou a zavedeny 
jakési stálé matriky církevní, od doby Augu- 
stovy prováděno měření silnic a země i uklá- 
dání daně pozemkové. Po pádu říše Západo- 
římské spadají pokusy o sčítání lidu, zazna- 
menávám pohybu obyvatelstva a měřeni země 
teprv na samý konec středověku, nejprve 
ve městech a v menších územích, od XVIII. stol. 
i ve větších státech. O sňatcích, porodech 
a úmrtích vedou se církevní knihy metho- 
dicky obecněji teprv od stol. XVI., číselné 
zjišfováni poměrů hospodářských (o vývoze 
a dovoze zboží, o výdajích a příjmech státu 
a pod.) počíná se teprv od doby merkanti- 
lismu. Vyšetřování toto sloužilo i nyní pouze 
k praktickým účelům správním, sebraný ma- 
teriál býval tajen a uveřejňování statistických 
tabulek zakazováno. Praktická potřeba po- 
znávání a vzájemného srovnávání mocenských 
poměrů jednotlivých státův od počátku no- 
vého věku vyvolávala nicméně soustavné po- 
pisy jednotlivých zemí a celých známých dílů 
světa nejen co do poměrů přírodních, nýbrž 
i co do počtu a zaměstnání obyvatelstva, 
právního řádu, mravů a obyčejů, vojenského 
zřízeni, daní a j. příjmů státních atd. Sem 
patří zejména Cosmographia Šeb. Mtlnstera 
(1544), Relationes universales de viribus, 
opibus et regimine principům Europae, Asiae 
et Atricae (1589) Giov. Botera a j. R. 1660 
počal Hermann Conring (v. t.) pod názvem 
Notitia rerum publicarum v Helmstedtu sou- 
stavné přednášky o státních poměrech teh- 
dejší doby, o zřízení^ správě, obyvatelstvu 
a hosp, poměrech evropských států, hledě 
z tohoto >soustavného popisu státu* učiniti 
samostatnou disciplinu, od zeměpisu, děje- 
pisu a politiky odloučenou. Za příkladem 
Conringovým konány podobné přednáSky 
i na jiných universitách. Vědecký ráz vtiskl 
této disciplině teprve Gottfried Achen- 
vvall (v. t.), který pokládán tudíž i za vlast- 
ního zakladatele s-ky jakožto zvláštního od- 
větví vědeckého. Jeho kniha >Staatsverfas- 
sung der heutigen vornehmsten europáischen 
Reiche und V5lker im Grundriss* (1747) líčí 
dějiny, velikost, podnebí, vodstvo, plodiny 
atd. země, počet a povahu obyvatelstva, státní 
právo, dvorské a vládní zřízení (a v tom 



16 



Statistika 



i obchod, manufaktury, míry a mince, finance 
a dluhy atd.) jednotlivých (ne všech) státův 
evropských, užívá v úvodě po prvé výrazu 
»8.« jakožto substantiva. 8-kou Achenwall 
rozumí nauku o státním zřízeni jednoho 
nebo několika států, t. j. o souhrnu skuteč- 
ných státních zn2Lmemtosti{Staatsmerkwůrdig' 
ketten) říší nebo republik, rozuměje těmito 
pamětihodnostmi (znamenitostmi) všechno, 
co značnou měrou prospěšně či škodlivě do- 
týká se blahobytu státu. Číslice měly tu vý- 
znam podřízený, šlo především o všeobecné 
vylíčení jak státního zřízení, tak poměrů po- 
pulačních a hospodářských. Knihou jeho, 
do všech skoro jazyků přeloženou, rozšířil se 
název s. a na čas i Achenwallův pojem vědy 
statistické u všech národů. Nástupce Achen- 
wallův v Gotinkách, historik SchlOzer, roz- 
šířil úkol statist. badáni i na minulost (»Ge- 
schichte ist fortlaufende Statistik, Statistik 
ist stillstehende Geschichte«). Záhy již do- 
cházely pozornosti badatelů záznamy církevní 
o porodech, sňatcích a úmrtích. John Graunt 
(1620—1674) vypočítal pro Londýn, že obě 
pohlaví jsou si co do počtu téměř rovna, že 
na každých 13 děvčat rodí se 14 chlapců, 
poměry úmrtnosti atd. Edmund Halley pro- 
slul svým dobrozdáním (1693) »o úmrtních 
stupních lidí s pokusem zjistiti výšku rent 
životního pojištění* na základě dat K. Neu- 
mannem o městě Vratislavi sebraných. Pod- 
nícen badateli anglickými a nezávisle na 
historicko-politické s-ice německých vyso- 
kých škol, theolog Jan Petr S Uss mil ch (1707 
až 1767) objevil na základě materiálu z cír- 
kevních knih čerpaného nejdůležitější poučky 
s-ky populační, předčiv nad své předchůdce 
methodou, již u*il, dospěti obsáhlým propo- 
čítáváním jednotlivých případů k odkrytí vše- 
obecných trvalých řádův a pravidelností. 
Ve druhé třetině XIX. stol. vznikla škola 
francouzských učenců, která vycházela z hle- 
disk zcela jiných a zcela jinak pojímala úkol 
s-ky. Jejím nejčelnějším zástupcem jest Bel- 
gičan Adolf Quételet (1796—1874, hlavní 
dílo 1835: Sur rhomme et le développement 
de ses facultés ou essai de physique sociále). 
Podle něho s. nemá popisovati země, nýbrž 
řešiti otázky vědecké. Jediným podkladem 
jejím jest číslo; co jest pokus vědám pří- 
rodním, to má vědám státním (společenským) 
poskytnouti methodické hromadné pozoro- 
vání, srovnávací propočítávání jevů. Exakt- 
ním způsobem měla býti utvořena fysiologie 
lidské společnosti a zpozorované pravidel- 
nosti ve statistických poměrech číselných po- 
suzovány jakožto projevy zákonů přírodních. 
Quételet snažil se vyšetřovati nejen vnější 
poměry obyvatelstva, nýbrž i zjišťovati čí- 
selně jevy lidského života po všech strán- 
kách, i duševní a mravní schopnosti a pro- 
měny člověka, uvésti rozličné stránky jeho 
ve vzájemné vztahy a zejm. v souvislost s při- 
rozenými podmínkami a sociálními poměry. 
V neobyčejné pravidelnosti, jakou shledal 
při hromadném pozorování i v jednáních 
člověka zdánlivě libovolných, spatřoval ne- 



obyčejnou vázanost lidského konáni, aniŽ ob- 
iasnil její poměr k otázce svobodné vůle. 
Snažil se v pozorované zemi zjistiti »průměr- 
ného člověka* (homme moyen), jejž podle na- 
lezených průměrů vystrojil všemi měřitelnými 
vlastnostmi, nejenom průměrnou velikosti 
vzrůstu, váhy, tělesné sily atd., nýbrž i prů- 
měrným věkem sňatku, úmrti, zločinné ná- 
klonnosti (v desetinných místech podle pro- 
centa zločinců k obyvatelstvu) a pod., a jejž 
postavil jakožto typický výraz pro obyvatele 
této země na dnešním stupni kulturním. 

Přes toto zřejmé přeceňování významu prů- 
měrných číslic a ukvapené někdy nalézáni 
^sociálních zákonů* pokládán jest Quételet 
(který byl i duševním původcem mezinárod- 
ních statistických kongressů poč let 1850) 
právem za zakladatele moderní s-ky, zejm. 
za původce s-ky morální. 

Z následovníků jeho budtcž uvedeni Wap- 
paus, prof. v Gotinkách (s. populační), 
Arnošt Engel, Bruno Hildebrand, ve 
Francii týmž časem působili A. M. Guerry 
(původce s-ky kriminální, Essay de la sta- 
tistique morale de la France, 1824), Dufau 
(Traité de statistique, 1840), v Anglii William 
Farr (zakladatel vzorné úmrtní a zdra- 
votní s-ky angl.). 

V Čechách, nehledíc ke staršímu ještě 
pěstění české geografie, zejm. topografie, 
s. byla pěstována již od stol. XVIII. 1:. 1787 
společnost vlastenců sdružila se k vydá- 
vání díla, které by jednalo o vnitřní ústave 
země české, o jejích rozmanitých produktech, 
o vzrůstu a úbytku obyvatelstva a průmyslu 
a o četných buď již známých nebo teprv za- 
váděných odvětvích živnostenských, kom- 
merčnich a zemských zlepšeních, zkrátka 
>o všem, co spadá jak v novou, tak ve sta- 
rou s-ku Čech*. V čele akce byl neúnavný 
skutečný gubern. rada Jos. Ant. Riegger, 
professor státního a lenniho práva v Praze, 
výsledkem akce bylo 12svazkové dílo : Mate- 
rialien zur alten und neueren Statistik von 
Bóhmen (1787—94), v nichž podán jak hotový 
>plán ke s-ice Čech*, popisující jejich tvář- 
nost »fy8ikální, politickou i morální*, tak 
speciální formuláře k popisu měst, pans^irí, 
továren a množství materiálu k politic. země- 
pisu, státovědě, politic. a kultur, dějinám 
i s-ice Čech. V 1. 1792—95 Riegger vydával 
»Archiv der Geschichte und Statistik ins- 
besondere von Bčhmen* (v Drážďanech), 
r, 1796 >Skizze einer statistischen Landes- 
kunde BOhmens* (3 seš.). O Čechách psali 
dále namnoze s použitím materialií Rieggrem 
sebraných anonymus 1794 »AusfQhrliche Nach- 
richten Uber Bóhmen (»Vom Verfasser der 
Nachrichten tiber Polen*, Št. Hradec, 1794), 
obsahuje stručné politické a náboi. osudy 
Čech, nynější stav, mravy, kulturu a pod., stát 
o české šlechtě — dílem otisk z Rieggra — 
stati o hospodářství, školství, vědě atd. 
V r. 1805 MUllner podal »Versuch einer 
statist. Geographie von Bóhmen*, v němž nej- 
více místa zabírají schematismy měst, velko- 
statků, klášterů, farních okresův atd.. dále 



Statistika. 



17 



historické přehledy, kdežto tabulková a vůbec 
číselná methoda je v počátcích (summárni 
přehledy celkového obyvatelstva, porodův a 
limrtí v Cechách a pod., z hospodářské s-ky 
relmi málo). Siře založen jest >Umriss einer 
geographisch-statistischen Schilderung des 
R5nigreichs BOhmen nach seinem gegenw2Lr- 
tigen Zustande< barona J. M. Liechtensterna 
(1822), arci pořád ještě politický zeměpis 
s obsáhlou poměrně kapitolou o poměrech 
národohospodářských. Výtečným, zejm. prů- 
myslovým statistikem byl J. v. Schrever, 
později zejm. prof. dr. J. N. Schnabel (Sta- 
tistische E>arstellung von BOhmen, 1826; Sta- 
tistik der landwirtschaftlichen Industrie B6h- 
mens, 1846; Tafeln zur Statistik BOhmens, 
1848). 

V letech 50tých XIX. století prof. Petr 
Mischler vypracoval projekt všeobecné s-ky 
zemské, zřízen však jen r. 1856 při tehdejší 
c. k. vlastenecko -hospodářské společnosti 
v Praze ústřední výbor pro 8-ku polního a 
lesního hospodářství v král. Českém, jehož 
činnost pod vedením prof. £. Jonáka za- 
hájena r. 1861 velkolepou publikací >Tafeln 
zur Statistik der Land- und Forstwirtschaft 
des KGnigreiches B5hmen« (13 d., podle teh- 
dejších 13 krajů). Pravidelné uveřejňování 
výsledků žni počalo r. 1869, r. 1885 vydána 
pečlivá s. lesů v král. Čes. 

Rozvoj agendy sněmu a výboru zemského, 
který učinil nezb^^tnými rozmanité statistické 
výkazy o školství obecném, zemědělském a 
průmyslovém, o okr. záložnách hosp., o po- 
dražných drahách, o financích samosprávných, 

chudinství veřejném a pod., dále příklad 
jiných zemi (Halič, Bukovina, Štýrsko), snahy 
ústřední statist. kommisse vídeňské po ujed- 
nocení zemských s-ik vedly k tomu, že usne- 
sením sněmovním z 6. břez.'l897 zřízen z dosa- 
vadní zemědělské kanceláře statistické »Zem- 
ský statistický úřad pro král. České « s úkolem 
pj'*stovati t-ícu ve všech oborech platnými 
zákony zemské samosprávě přikázaných a 
konati v zájmu země i jiná statist. vyhledá 
vání a sestavování, jemu od zem. výboru 
uložená. Od svého založení r. 1850 podávaly 
s-ku svých obvodů obchodní a živn. komory, 
r. 1879 město Praha utvořilo samostatnou 
městskou kancelář statist., jejíž působnost 
rozšířena r. 1880 a 1881 i na předměstí. 

1 jiné orgány pěstuji s-ku svých oborů (s. 
čes. záložen od r. 1883, Jos. Schreyer; s. 
českých hospod, sjjolečenstev v král. Českém, 
vydávaná Ústřední Jednotou a pod.). 

III. Orgány statistické. Statistická še- 
tření nejúčelněji prováděti může toliko správa 
veřejná (stát či svazky samosprávné) a to buď 
jednotlivými svými obory správními nebo 
při vzrostu statist. materiálu a vědeckého 
významu lépe zvláštními orgány statist Prů- 
během XIX. stol. provedeno skoro všude 
znenáhla odloučeni statistických orgánův od 
obyčejného organismu správního, ned osazeno 
však posud všude té soustředěnosti, jaká je 
žádoucna pro vyšší výkony, žeim. jako do- 
statečný podklad pro úkoly vědecké. Samo- 

OttArSlorafk Naučný, ir. XXIV. 10/5 1906. 



Statný statistický orgán zřízen byl nejprve 
ve Švédsku (1766), s počátku jen pro údaje 
o pohybu obyvatelstva v zemi. Ve Francii 
bylo se zřízením statist. bureau počato jiŽ 
r. 1795, úřad tento zanikl však již r. 1815. 
Časem vznikla četná bureau speciální; sčítání 
lidu a s-ku agrární a průmyslovou zpraco- 
vává bureau de statistique generále de France, 
zal. r. 1833. V Anglii jednotlivá statistická 
bureau ministerská datují již od r. 1696, první 
statist. centrála byla zřízena r. 1832, soustře- 
děné 8-ky však dosud v Anglii není. V N ě- 
mecku zařízen »císařský statist. úřad říš- 
ský* r. 1872 jakožto zvláštní orgán pro celou 
říši se samostatnou působnosti při s-ice kri- 
minální, volební, tržební, celní a vnitřní 
plavby, kdežto při sčítáni lidu. Živnosti a zá- 
vodů, při t-ice pohybu obyv., zemědělství, 
chudinství, vodní dopravy konají samostatná 
šetření a zpracovávají je statistické úřady 
jednotlivých zemi (v Prusku zřízena jiŽ r. 1805 
min. Steinem a znovuzříz. r. 1810 pod vede- 
ním J. G. Hoffmanna, 1860—82 Arnošt 
Engel; dále v Bavorsku, Sasku a j.). 

Vedle velikých statist. úřadů státních vy- 
tvořily se hlavně od let 60tých i ve větších 
městech samostatné stát. orgány kommunální 
(první v Paříži r. 1829, v Berlině r. 1862), 
existuji též statist. ústavy a spolky vědecké, 
v 1. 1853—76 konaly se k podnětu Quétele- 
tovu mezinárodni statist. kongressy 
úředních statist. kanceláři (první v Brusselu 
r. 1853, poslední v Budapešti r. 1876), k nimž 
pojily se stálé výbory (poslední v Paříži r. 1876) 
a které zanikly následkem Bismarckova zá- 
kazu účasti delegátů německých. Jejich místo 
nahrazují dnes do jisté míry neomciální t. zv. 
kongressy demografické (poslední r. 1897 
v Petrohradě) a mezinár. statist. institut v Římě, 
založ. r. 1887. 

V Rakousku počíná již od polovice sto- 
letí XVIII. nepřetržitá a jiŽ soustavnější 8. 
správní, za Marie Terezie bylo vyslancům 
v cizině nařízeno sbírati o příslušných stá- 
tech statistické zprávy, s. povýšena záhy i na 
studium universitní (ve Vídni přednášel po- 
dle Achenwallova kompendia o s-ice evrop- 
ských států Lepoiini, na tereziánské akademii 
za Josefa II. o rakouské s-ice prof. Jindřich 
Watteroth), Josef II. vydal předpisy o zhoto- 
vování zevrubných tabulek statistických pro 
gubernia a kraje, z nichž prořessoři politic- 
kých věd v provinciích měli sestavovati a 
přednášeti s-ku svých zemí a z těchto pro- 
vinciálních s-ik měl profcssor s-ky ve Vídni 
sestavovati generální s-ku říše. Podobně vy- 
dávána vládni nařízení na povznesení stati- 
stických vědomostí za Leopolda II. a Fran- 
tiška I., veliké množství statist. materiálu, 
rozptýleně již po ruce jsoucího, vedlo k tomu, 
že již r. 1810 jednáno ve státní radě rak. 
o zřízení topograficko- stát. bureau, vydávána 
však pouze od r. 1829 od gener. ředitelství 
účetního s. rakouské monarchie, jejíž tabulky 
nadto s počátku zcela a i potom až do r. 1848 
aspoň částečně byly chovány v tajnosti. Te- 
prve r. 1840 zřízeno ředitelství pro admini- 

2 



18 



Statistika. 



strativní 3-ku jakožto jednotný úřad statist 
(do r. 1863), časem vzniklo však opět několik 
statist. úřadů speciálních, tak že máme nyní 
jako statist. orgány pro celé Předlita vsíco: 

a) statistickou ústřední kommissi 
(od r. 1863), která provádí statist. vyšetřování 
v nejrozmanitějších oborech, zvi. i sčítáni lidu; 

b) pro s-ku zahraniční tržby, průmyslu a 
dopravy statist. oddělení (departement) 
v minist. obchodu (od r. 1872, reformo- 
váno r. 1890 a 1894), jemuž přičleněna jest 
stálá kommisse k určování cen ob- 
chodních v rak. tržbě zahraničné, složená 
z praktic. průmyslníkův a obchodníkův. Od 
r. 1901 jest zřízen zvi. c. k. úřad pro 
8-ku vzájemného obchodu mezi Rakous- 
kem a Uhrami; iř®2JÉÍÉSiS^?lť*^ 

c) úřad pro t-ku prače (od r. 1898), 
jemuž přičleněna jest pracovní rada slo- 
žená ze zaměstnavatelů a zaměstnanců, theo- 
retic. odborníkův a vládních zástujjcův; 

d) s-ku rolnictví, lesnictví a hor- 
nictví obstarává ministerstvo orby; 

é) v min. železnic jest zvláštní oddělení 
pro s-ku železniční; 

/) jednotlivá odborná ministerstva 
vydávají s-ky o věcech ze svého oboru správ- 
ního (výkazy o daních přímých a nepřímých, 
tabulky a monografie o měně, dělnickém po- 
jišťování, kriminalitě a soudnictví vůbec [o kon- 
kursech, exekucích], o pošt. spořitelně atd.). 

Vývoj samosprávy vedl ke zřizování 
statist. úřadů zemských v Čechách od 
r. 1898, na Moravě a ve Slezsku od r. 1899, 
v Haliči od let 1870, v Bukovině a ve Stýr- 
sku. S-ku živností a obchodů pěstuji též ob- 
chodní a živn. komory rakouské, městské 
statist. úřady jsou v Praze (od r. 1871), Kra- 
kově (od r. 1884), Vídni (statist oddělení 
městské) a j. 

IV. Statistické publikace. Ze statist. 
publikaci rak. dlužno především uvésti pu- 
blikace vydávané c. k. stát. ústřední kommissi. 
Pod souborným titulem >Oesterr. Statistik* 
tato kommisse vydává výsledky svých stát. 
šetření a zpracováni (dosud 71 sv.), zejm. 
na př. výsledky sčítání obyvatelstva z 31. pros. 
let 1880, 1890 a 1900, dále s-ku pohybu oby- 
vatelstva království a zemi na radě říšské 
zastoupených (po prvé za rok 1881 a 1882, 
poslední za r. 1900), s-ku zahraničního ob- 
chodu rak.-uher. monarchie (po prvé za 
r. 1883), s-ku dopravy (po prvé za r. 1881 
až 1891, a to a) silnic, vodních drah, říční 
plavby, b) námořní plavby a tržby, železnic, 
pošt, telegr. a telefonů), s-ku rak. státního 
hospodářství (po prvé za celé období 1868 
až 1882, pak za každý jednotlivý rok zvlášf), 
finance autonomní správy (za r. 1883—87, 
pak 1888—92 atd.), S-ku spořitelen, bank, 
úvěrních družstev, výsledky s-ky nemovitého 
majetku, zemědělské mzdy, sčítáni dobytka, 
zdravotnictví, školství, justiční správy (ci- 
vilní, konkursní, trestní, vězniční, výkazy 
o soudních depositech), s-ku voleb do říšské 
rady, výsledky sčítání živnost, závodů podle 
stavu z r. 1902 atd. Z jiných publikací téhož 



úřadu a jeho předchůdce (c. k. direkce pro ad- 
ministrativní s-ku) jmenujeme: Tafeln zur Sta- 
tistik der Osterr. Monarchie (1849—65); Sta- 
tistisches Jahrbuch (1863-68-70: »der ósterr. 
Monarchie*, od r. 1872 bez tohoto dodatku 
do r. 1881, od r. 1882: Oesterr. statistisches 
Handbuch až do r. 1903); časopis »StatÍ8tische 
Monatschrift« (od r. 1875) ; >StatistÍ8che Nach- 
richten aus dem Gesammtg^ebiete der Land- 
wirtschaft* (1899—1903); > Statistisches Jahr- 
buch der autonomen Landesverwaltung in 
den im Reichsr.« atd. řl900, 1902 a 1903); 
>Oesterreichisches Stadtebuch*, statist. zprávy 
z větších rak. měst (1887—1902). Kromě toho 
národopisné mapy (1855), místní repertoria 
podle zemi, příručky atd. Z publikaci jiných 
úřadů: »AmU. Nachrichten des Minist. des 
Innern betr. die Unfallversicherung und dic 
Krankenversicherung der Arbeiter* (od 
r. 1888), »Mittheilungen« minist. financí, vý- 
sledky daní spotřebních téhož minist., >Stat. 
Jahrbuch* mipist. orby (o rolnictví a hor- 
nictví), min. obchodu vydává >Nachrichten 
Uber Industrie, Handel und Verkehr* (od 
r. 1871), »Stat. Uebersichten betr. den aus- 
wártigen HandeU (od r. 1891), sStat. des 
Zwischenverkehresc mezi Předlit, a Uherskem 
(od r. 1900), »Stat. Nachrichten ilber die 
Eisenbahnen der dsterr.-ung. Monarchie* 
(od r. 1879), dále ^Mittheilungen* úřadu pro 
s-ku práce ^od r. 1902), zprávy o podporo- 
vání Živnosti, s-ku živn. společenstev r. 1895> 
úřad pro s-ku práce v min. obchodu vydal 
výsledky sčítání živností podle stavu z r. 1897 
a změny ve stavu živnosti r. 1898—1900, t-ku 
dělnických spolků v Rakousku, vydává s-ku 
stávek a výluk, měsíčník >SoziaLe Rundschau* 
atd. 

Zemský statistický úřad království Českého 
vydává své >Zprávy« (v nich v I. svazku ve 
všeobecné části v^voj a statut úřadu), pra- 
videlně každoroční výsledky sklizně a hospo- 
dářský průmysl, dále s. samosprávy a zem- 
ských voleb z r. 1895 (v I. sv.), úvěrní ústavy 
koncem r. 1897,^ finance zemské a finance 
větších obcí v Čechách za r. 1896 a volby 
sněmovní i finance zemské do konce 1901, 
silnice a mosty (1899 a 1900) atd. Zemský 
výbor král. Čes. vydává o jednotí, oborech 
své působnosti též vlastní statistické pře- 
hledy (na př. o zemské akci k podporováni 
Železnic nižšího řádu v král. Českém, o ná- 
rodním školství a o pokračovacím školství 
obchodním a průmyslovém a pod.). Zemský 
stát. úřad markr. Moravského vydal (ve •Zprá- 
vách*): Uverni ústavy na Moravě koncem 
r. 1899 ; ve Slezsku vychází ročně (od r. 1899) 
dobrý Statist. Handbuch fUr die Selbstver- 
waltung in Schlesien. Stát. publikační činnost 
obchodních komor v posledním desítiletí po- 
klesla tím, že obor průmysl, s-ky zabírá na 
prospěch věcí vždy intensivněji ústřední stát. 
kommisse, zůstavujíc komorám pouze spolu- 
působení při stát. šetřeních a vedeni rej- 
stříku firem i katastru Živnosti. Městská sta- 
tistická kancelář v Praze vydává resp. vydala 
stát. knížku (ročně od r. 1871), AdministraČní 



Statistika. 



19 



zprávu (ročně od r. 1885), s-ku úmrtnosti 
v Praze a předm. 1881—90, t-ku bytovou po- 
dle stavu z r. 1890, výsledky mimořád. sčí- 
táni obyv. poč. prosince 1896, konečné sčí- 
tání lidu prov. 31. pros. 1900 (dosud díl I.). 
Čcs. odbor zemčd. rady pro král. České vy- 
dal Agrární anketu (1898—1900). 

V Německu vydává cis. stát. úřad •Sta- 
tistik des Dcutschen Reichsc (1873 - 83 63 sv., 
od r. 1884 dalších přes 150 sv.), >Viertel- 
jahrshefte zur Statistik des D. R.« (od r. 1890), 
•Staiist. Jahrbuch ftir d. D. R.< řod r. 1880) 
a speciální stát. publikace v mezích své pů- 
sobnosti shora vylíčené. Pruská vláda vydává 
•Preussische Stat.« (od r. 1859), »Zeitschrift 
des kgl. preuss. stát. Bureaus« (od r. 1861), 
•Stát. Flandbuch ťQr den preuss. Staat< (od 
r. 1888), a podobně vydávají své stát. perio- 
dické publikace i speciální s-ky o oborech 
jejich autonomii vyhrazených jednotlivé 
ostatní státy říše Německé, zejm. státy jiho- 
německé, Sasko a svobodná města říšská. 

V Uhrách vydává král. uher. stát. ústřední 
úřad (v uher. orij^. a úředním překlade něm.) 
•Ungar. stát. Jahrbuchc (od r. 1872, resp. 1893), 
>UDg. stát Mittheilungenc a j ; v Itálii: »An- 
nali di statistica*, »Annuario statistico ita- 
liano« (od r. 1878), »Censimento della popo- 
laxionec 1861, 1871, 1881 a 1901; ve Francii: 
>Statistique de la France* (od r. 1837, resp. 
1881), nyní »Statistique generále de la France*, 
Aanuaire statistique de la France; ve V. 
Britannii: Si atistical abstract for the United 
Kingdom (od r. 1854, ročně) atd. kromě 
ovsem přečetných stát. publikací speciálních. 
Podobně v jiných státech evrop., dále zvlášť 
hojně v severoamer. Unii, Austrálii, Japane, 
angl. Vých. Indii a j. 

Pro všeobecnou a srovnávací s-ku srv.: 
Allgem. stát. Archiv (vyd. G. v, Mayr); Neu- 
mann-Spallart (pokrač. Juraschek), Ueber- 
sichten der Weltwirtschaft; HQbner-Juraschek, 
Geographisch-stat. Tabellen aller Lán der der 
Erde (od r. 1880 ročně); The Statesman's 
Yearbook (Londýn, od r. 1864); Bulletin de 
statistique et de législation comparée (Paříž, 
od 1877 més.); Brachelli-Juraschek, Die Staa- 
ten Europas (vychází nyní) a j. 

V. Literatura: Knies, Die Statistik ais 
selbstándige Wissenschaft (1850); Meitzen, 
Geschichte, Theorie und Technik der Stát. 
(2. vyd., 1903); Conrad, Grundriss zum Stu- 
dium der polit Oekonomie: IV. Statistik 
(1902 a 1904, 2 sv.); Mayr, Die Gesetz- 
massigkeit im Gesellschaftsfeben (1877); týž. 
Stát. und Gesellschaftslehre, I. a II sv. (1895 
a 1897); Westergaard, Die GrundzUge der 
Theorie der Stát. (1890); Jonák, Theorie der 
Stát. (1856); Block, Traité théorique et pra- 
lique de statistique (1878); John, Geschichte 
der Stát, d. I. do r 1835 (;i884). Gbr. 

S. agrární viz Agrární statistika. 

S. činnosti trestních soudů (něm. Ge- 
Kháftsstatistik) viz níže Statistika krimi- 
nální 

S. hospodářská viz Hospodářská sta- 
tistika. 



S. justiční viz níže Statistika krimi- 
nální. 

S. kriminální čili s. kriminality jest 
oddíl s-ky, který se zabývá číselným přehle- 
dem zločinců v jejich poměru k úhrnnému 
počtu obyvatelstva. Jakožto oddíl s-ky trestní 
správy lisí se kr. s. od s-ky o činnosti trest- 
ních soudů (Geschd/tsstattstik), od s-ky ju- 
stiční (Justi^statistik) a od s-ky vězeňské (Ge- 
fángnisstatistik). S. o činnosti trestních 
soudů podáT^ číselný výkaz o počtu, dru- 
zích a obsazení trestních soudův a o způ- 
sobu a počtu trestních záležitostí před tě- 
mito soudy projednávaných. S. justiční 
má účelem vykazovati číselně, pokud hmotné 
trestní právo (trestní zákon) prováděno jest 
od trestních úřadů. Zabývá se Číselným pře- 
hledem trestních nálezův (odsuzujících i osvo- 
bozujících) jakož i trestu jimi vyměřených. 
S. vězeňská podává pak přehled o počtu 
trestních ústavŮv a osob do nich odsouze- 
ných. VJsledky kr. s-ky mají velikou důle- 
ležitost jednak pro theorií trestního práva 
(pro vědu), jednak pro praxi (pro trestní 
soudnictví a vůbec trestní správu), jednak 
i pro zákonodárstv auch auss Steyr, 
Karnten u. Krain hohe und niedrige O/fliier, 
Regimentsráth und Diener, so wol was auff 
den hunger., windisch. u. crabat. Grántzen 
fQr Bischoýen^ Prelateny Obrísten^ Hauptleute, 
Rittmaister und andere Bevelchhaber vorhan- 
den und wie sie mít Namen haissen (Řezno, 
1594, u Ondřeje Burgera). R. 1637 vydal holi. 
knihkupec Elzevier pod názvem Status par^ 
ticularis regiminis S. Caesareae Maj. FerdU 
nandi II, i63y dvorský a s. schematismus 
Ferdinanda II. Podobnou knihou byl franc. 
Almanach rqyal založený r. 1679 knihkupcem 
Laurentem Houry v Paříži. V XVIII. stol. 
počaly takové schematismy vycházeti zne- 
náhla ve všech státech evropských. Uvedeny 
buďte: j měnový rejstřík pro spojená Nizo- 
zemí od r. 1700, prusko-branib. s. kalendář 
od r. 1704, řezenský komiciálni (sněmovní) 
kalendář od r. 1720, angl. Roral calendar 
od r. 1730 a j. V mocnářství Rak.-Uh, na- 
zývá se publikace tato dvorní a s. příruční 
knihou (Hof- und Staatshandbuch der 6st.- 
ung. Monarchie) a vychází tiskem a nákladem 
c. k. dvorní a s. knihtiskárny ve Vídni. Ob- 
sahuje vedle titulů panovníka genealogický 
přehled členů cis. rodu, dvořanstva císařova 
i dvořanstva jednotlivých členů cis. rodu, 
seznamy majitelů vysokých řádů, jména členů 
delegací i členů obou sněmoven rady říšské, 
přehled všech úřadů, a to nejdříve společ- 
ných (rak.-uh.) a pak nejv. úřadů rakouských, 
přehled zákonodárných sborů i úřadů jed- 
notlivých zemi zastoupených na radě říšské; 
podobně uspořádán jest oddíl týkající se 
zemi koruny sv. Štěpána; na konci podán 
jest přehled úřadů v Bosně a Hercegovině. 



S. adressář pruský vydává se pode jménem 
Handbuch uber den kón, preuss. Hoj und Staat\ 
pro celé Německo vydává říšský úřad vnitř- 
ních záležitosti Handbuch ýůr das deutsche 
Reich. Ruský s. adressář vydávaný departe- 
mentem heroldie řídicího senátu nazývá se 
Adres-kalendarj. Universálním s-m adresářem 
podávajícím přehled o úřadech četných 
států světa jest Gothaischer genealogischer 
Hofkalender (vydává jej Justus Perthes 
v Gothě). 'dle. 

S. almanachy viz Státní adressáře. 

8. církev viz Náboženství, str. 964^^ 
a Církev. 

S. dluhy. Novověký ráz života s-ho po- 
dává měrou rozsáhlou a velice rozma- 
nitou příčiny k tomu, že stát se stává dluž- 
níkem. Nenit příčinou takovou vždy jen 
potřeba uhraditi jisté potřeby, kteréž nelze 
opatřiti jinými a to zejména jfádnými úhra- 
dami neboli řádnými příjmy (příjmy z pod- 
niků, poplatky, daněmi). Nebof mnohé ryze 
mimohnanční úkoly veřejné správy nelze 
řešiti jinak, než kdyŽ stát stane se dlužníkem 
určitých osob. I tak dospíváme k prvnímu 
a základnímu rozdělení s ch dluhů, na dluhy 
správní a fínanční. 

A, Správní dluh. Stát stává se dlužní- 
kem ne že potřebuje peněz, nýbrž proto, že 
se jim státi musí, chce-li provésti určitý úkol 
veřejné správy. Rozličné úřady s. přijímají 
na př. kauce od offerentů, licitantův a do- 
davatelů nebo od jistých zřízenců veřejných 
(služební kauce); přejímají v ochranu a po 
případě i v majetkovou správu cizí jmění 
(soudní deposita, sirotčí kapitály*); pošta při- 
jímá na poukázku peníze k výplatě v jiném 
místě, peníze dobírkou vybrané k odevzdáni 
zasilateli; poštovní spořitelna přijímá vklady 
ke zúročeni nebo na t. zv. účet clearingový. 
Vcházeni v takové a hojné jiné sem spadající 
poměry dluŽnické se strany státu zakládá se 
na všeobecném zmocnění neb rozkaze, daném 
zákony neb nařízeními, není tedy potřebí 
pro každý jednotlivý případ zmocnění zvlášt- 
ního, zejména tedy též přivolení zákonodár- 
ných sborův. 

B, Dluh finanční jest všeliký takový, ve 
který se vchází následkem nutnosti uhraditi 
mimořádným způsobem jisté potřeby (výdaje). 
Dluh ňnančni náleží tedy k mimořádným 
úhradám. Pro způsoby uzavírání a dokumen- 
tování těchto dluhů vyvinuly se časem zvláštní 
formy, které sice mají mnoho společného 
též 8 těmi, kterých užívají k opatření úvěru 
i veliká hospodářství soukromá (železnice^ 
plavební podniky, banky atp.), ale přece mají 
některé zvláštnosti jim vlastni, hlavně pák 
tu, že stát povahou svou určen jsa k trva- 
losti může vcházeti a vchází vá v závazky 
trvalé (srv. níže o dluhu rentovém). Čím dále 
jdeme do minulosti, nežli jeŠtě se vv vinuly 
novověké tvary cenných papír ův, ale také 
novověké podobv s-ho zřízení, tím menší co 
do povahy a způsobu uzavíráni, listinového 
stvrzováni, záruk a zástav jsou rozdíly mezi 
dluhy panovníků neb stavovských korporací 



Státní (dluhy). 



23 



a dluhy soukromnickými. Dávají se na ně 
dlužní úpisy s podpisy panovníků, svědků, 
ručitelů, poskytuji se rukojmí a dávají ve 
zvláštní zástavu statky anebo jisté prameny 
pravidelného panovnického přijmu (zvláště 
t zv. příjmů regálových). Novější doba nejen 
Že užívá jiných technických prostředků pro- 
váděcích (obligací, losů, zvláštních poukázek 
pokladničných a pod.^, nýbrž předpokládá 
ve státech konstitučnich ke každému uza- 
vření zápůjčky 8. zákonné zmocnění a to 
pro nejdůležitější obor (t. z v. dluhy trvaléj 
pro každý případ zvláště a správa dluhu dává 
se pod dozor zvláštních výborů, volených 
zákonodárnými sbory (kommisse pro kon- 
trolu s-ho dluhu v Rakousku). 

Spolu s rozvojem s-ho dluhu povstaly však 
také zásadní o nich úvahy s hlediště 
národohospodářského. Starší spiso- 
vatelé, kteří ještě pěstovali t. zv. směr mer- 
kantilistický a měli na očích pouhé obdoby 
spořádaných hospodářství soukromých, zcela 
rozhodněnepřáli dluhům; platilyfjim i samy 
daně řhl. přímé) za pouhý mimořádný pro- 
středek uhrazovaci, k němuž opatrné s. vrch- 
nosti sahati mají jen i>ro mimořádné po- 
třeby přechodné. Tím více ovšem zápůjčky. 
Jen na západě evropském, kdež nejprve se 
vyvinuly novověké zjevy cenných papírů a 
čilý jimi obchod, našli se záhy přátelé s-ch 
dluhů, kteří v uzavíráni zápůjček, místo úhrady 
deficitů daněmi, nespatřovali žádné závady, 
jen když nebudou věřitelé státu v cizině. 
(Tak i Voltaire soudil.) Teprve v liberálních 
učeních na sklonku XIX. věku povstává zá- 
sadní odpor proti uzavírání s-ch zápůjček, 
ježto se jimi ujímá kapitál soukromé výrobě. 
Dávali tedy přednost úhradě pomoci dani 
nových neb zvýšených před zápůjčkami. 
Ovšem odpor ten neměl účinku, ježto po- 
užíváni úvěru bývalo snadnější, než ukládáni 
vyšších nebo nových daní a tato poměrná 
snadnost pomoci úvěrové jistě také podpo- 
rovala odhodláni k velikým válkám, jimiž 
s. dluh nejvíce narůstal. Znenáhla počalo 
se však i v písemnictví bedlivěji lišiti mezi 
účely, o které béži při otázkách, zda ten který 
výdaj má se uhraditi spíše daněmi nebo zá- 
půjčkami. A tak zejména přesně se stano- 
vilo, že všeliký výdaj řádný, t. j. co do pod- 
nětu svého s pravidelnosti periodickou se 
opakující, má se uhrazovati příjmy řádnými, 
aniž se tím praví, že by již každý výdaj 
mimořádný měl a směl býti hrazen dluhem. 
Všeobecné heslo, že smí se uložiti také pří- 
štím pokolením, aby nesly spolu náklad toho, 
co i jim prospěch přináší, ukáŽe se při ze- 
vrabnějiím prozkoumání nepřesným, ano ne- 
bezpečným. Nejméně závady má uzavření 
dluhu tehdy, když účelem jeho jest opatřiti 
taková zařízení, jež sama pro budoucnost 
stávají se zdrojem pravidelných výnosů (na 
př. Železnice). Wagner liší taková zařízení 
jakožto >8oukromohospodářská uložení kapi- 
tálu* od >kapitálových uloženi veřeinohospo- 
dářě a podepsán 
býti ve sněmovně panské od 20, v posla- 
necké pak od 40 členů. Do osmi dnů po 
podáni návrhu praesident sněmovny má jej 
dáti na pořad jednáni. Ku přípustnosti ob- 
žaloby vyžaduje se usnesení většinou dvou 
třetin hlasů. Členové s-ho dvoru soudního 
voli se na šest let od obou sněmoven, ne- 
smějí však náležeti žádnému z těchto sborů. 
Zvoleni členové volí si ze sebe předsedu. — 
Lit.: Pistorius, Die Staatsgerichtshófe u. die 
Ministerverantwortlichkeit nach heutigem 
deatschcn Staatsrecht (1891); Ott, Zwei Kra- 
gcn betreffend den Staatsgerichtshof (1893, 
»Ger. Zeitung«). 

S. erár (něm. Staatsdrar) viz Erár 2) a 
Fiskus 

S. fragmenty viz Stát, str. 10 a. 

S. garancie viz Garancie železniční. 
Akciová společnost, str. 618^, a Ra- 
kousko, str. 126 b. 

S. hospodářství jest nejrázovitější mezi 
t. z v. hospodářstvími veřejnými, mezi kteráž 
ono náleží jednak vedle říšských, jednak ve- 
dle hospodářství zemských, okresních, obec- 
ních a vůbec hospodářství těmto obdobných. 
Celá pak skupina hospodářství veřejných 
tvoří protivu hospodářství soukromých. 
Každé veřejné hospodářství má svou stránku 
nabývací, již po výtce zveme hospodářstvím 
finančním, a svou stránku upotřebovací (ob- 
doba hospodářství domácího v hosp. sou- 
kromých). O význačných stránkách, jimiž hos- 
pod, veřejná liší se od soukromých, viz F i- 
nančni hospodářství. Bý, 

S. kancelář, plným titulem dvorská a 
s. kancelář, viz Rakousko, str. 177 tf, 
Čechy, str. 528 ^ Kancelář, str. 909 tf. 

8 Té k a ř 8 1 v í , označení dnes již neužívané 
pro využití poznatků lékařských a technic- 
kých na prospěchy veřejné, zvláště pro účely 
soudní a zdravotnictví veřejné. Ježto v obo- 
jím směru poznatky lékařské, fysikálni i lu- 



čebné spolu s technickými pokroky rozmno- 
žily se tou měrou, že na jejich podkladě vy- 
vinula se samostatná speciální odvětvi vě- 
decká, nemluví se dnes ^iž o s-m lék., nýbrž 
obor jeho zastupují zvláště soudní Iďcař- 
ství (v. t) a hygiena či zdravotnictví 



s policií zdravotní (v. t., str. 98). 
S. loterie a s. dobročinné 



loterie 



viz Loterie, str. 361. 

I S. ministerstvo, s. ministr viz Mi- 
Inistr a Prusko, str. S61a. 
S. moc viz Stát, str. 9 a. 
S. monopol viz Monopol, str. 561^ a 
'662tf, Regály, Rakousko, str. 112^117*. 
S. občan viz Civis, Občan státní, 
Inkolát,Indigenát, Naturalisace, Říš- 
ský indigenát. Fundamentální články 
{a Rakousko, str. 219^ si. 
I S. orgány viz Stát, str. 9 a, 

S. p a p í r y, v běžné mluvě dluhopisy s-ho 
I dluhu (v. t., str. 25 a). 

S. poklad v novověkém smysle značí na- 
hromaděné hotovosti pro případ války, aby 
zahájení a provedení její se usnadnilo, tedy 
poklad válečný. Tradiční byly snahy po 
j tvoření válečného pokladu u Hohenzollerů. 
Posléze před zřízením nové říše Německé 
I činil pruský poklad 30 millionů tolarů. Po 
, utvoření říše přešlo zařízení to na celou říši 
a chová se nyní říšský poklad válečný v ho- 
I tových zlatých mincích v summě 120 milí. 
ř. ro. ve sklepeních pevnosti špandavské. 
Rozměr nynějších válek je takový, že jest 
naprosto vyloučeno pomyšlení na uchování 
pokladu tak značného, aby stačil ku prove- 
dení války. Znamenaloť by opatření a ne- 
produktivné přechovávání takových obrov- 
ských summ ztráty úrokové, které by nebyly 
i v žádném poměru s výhodou. K úhradě ná- 
kladu spojeného s vedením válek sahá se 
obecně k úvěru, jenž bývá tím dražší, čím 
méně důvěry mají kapitalisté, že průběh 
války bude pro dlužitele šfastným. V nej- 
horším případě sáhne se k výpůjčkám kovu 
nebo bankovek u cedulové banky nebo 
I k emissi státovek. (Viz či. Měna papírová, 
str. 87 6). Tak celkem válečný poklad může 
býti vlastně pouze pokladem mobil isačnim, 
t. j. reservou, která usnadňuje mobilissaci 
a vedeni války pro první čas, tudíž možným 
činí i rychlejší vypovědění války, aniž třeba 
vyčkávati výsledku ujednání o potřebnou zá- 
půjčku. Bf. 

Š. pokladna viz Aera rium a Pokladna, 
srv. též Fiskus. 

S. právo viz Právo (státní), str. 5806 a 
572 tf; srv. též Čechy, str. 5446 si., 559 6a j. 
S. převrat viz Revoluce. 
S. příjmy viz Budget, Finanční ho- 
spodářství a Finanční zákon. 

S. příslušnost viz Inkolát, Indige- 
nát, Občan státní, Naturalisace, Říš- 
ský indigenát. Fundamentální člán- 
ky, Domovské právo. 

S. půjčka viz Státní dluhy, str. 24 si. 
S. rada francouzská viz Conseil 
ďÉtat, str. 588 6, a Francie, str. 495 a. — 



28 



Státní (schematismy — úvěr). 



S. rada rakouská (před r. 1848) viz 
Čechy, str. 528 b, Rakousko, str. 176 b 
si., 191a si. — S. rada pruská, bavor- 
ská a pod. viz Prusko, str. 862 a, Ba- 
vorsko, str. 517 ťi. — V některých zemích 
8. rada (něm. Staatsrath, rus. statskij so- 
větnik) je titul vyšších úředníků, jmenovitě 
odpovědných přednostů odděleni (departe- 
mentů), v Rusku také titul udílený zaslouži- 
lým učencům a professorům. 

S. romány č. romány o státech viz 
Socialismus, str. 573 a, a Utopia. 

S. rozpočet viz Budget, Finanční 
období a Finanční zákon. 

S. schematismy viz Státní adressáře. 

S. služba viz Služba státní. 

S. socialismus viz Socialismus, str. 
574 b. 

S. správa viz Administrace, Politická 
správa a Policie, str. 97 a, a srv. Cechy, 
str. 560 a si., Rakousko, str. 217 b, 

S. statky, korunní statky, viz Do- 
mény. 

S. tajemník v Německu, Francii, Anglii 
a j. viz Sekretář, Ministr, Britannie 
Veliká, str. 694 *. 

S. účetnictví (komptabilita) viz Účet- 
nictví. 

S. účtárna rakouská, viz Rakousko, 
str. 179 6 si. Pro společné finance rakousko- 
uherské zřízena jest společná nejvyšší 
účtárna {gemeinsamer oberster RechnungS' 
hoj); rak. nejv. účtárna nazývá se nejv. 
účetním dvorem {oberster Rechnungshof). 
uherská pak státním ú četnim dvorem 
{Staats- Rech nungsho/). 

S. úpadek (bankrot). Tak označují se 
všeliké případy, ve kterých stát nedost ojí 
svým závazkům dlužnickým, ať se nedostoj- 
nost týče i kapitálu nebo jen úroků. I bude 
nedostojnost zřídka úplná, nejhustěji pouze 
Částečná. Co do kapitálu nemusí částečná 
nedostojnost u dluhu rentových (viz výše 
Státní dluhy, str. 24a) ani formálně na jevo 
vystoupiti, nebof závazek zní vůbec pouze 
na pravidelné úrokování. Bankrot se tu pro- 
jevuje v prostém dočasném odepření výplat 
úrokových nebo v jednostranných zkráce- 
ních úroků, aniž tu bude právních i národo- 
hospodářských předpokladů redukce (srv. 
o kon versi či. Státní dluhy, str. 26a), anebo 
i ve ztenčení kupónu pod záminkou zda- 
nění. Věcně však jest i v takových případ- 
nostech dotčena kapitálová hodnota pohle- 
dávek, nebof každým, byf jen dočasným pře- i 
rušením neb hospodářsky neodůvodněným i 
ztenčením úrokových platů trpí kurs přísluš- 
ného papíru a utrpí újmy na kapitále účetně ; 
všichni věřitelé a reálně aspoň všichni ta- , 
koví, kteří jsou nuceni papír prodati, než se i 
snad kurs zase úplně zotaví. Skutečným 
bankrotem s redukcí kapitálovou jest však 
též každé odvoláni neb nucená výměna s tá- 
to vek v nižší hodnotě nežli jest nominální. 
Stát porušuje tím závazek, Vydalť je pů- 
vodně na místě hotovosti rovné nominálním 
summám na nich udaným a slíbil je přijí- 



mati v týchž hodnotách nominálních u svých 
pokladen, ač-li neslíbil spolu i výměnu za 
minci v hodnotě nominální. Bankrot zákon- 
ným snížením hodnoty nominální nazývá se 
v praxi i v písemnictví devalvaci zákonnou. 
Přiklad: proměna rak. bankocetli r. 1811 po- 
dle klíče 5 : 1 za >listy směnné« a později 
zasímořských měst a ostrovů dalmatských, 
jako jest na př. Dubrovnický, Poljický 
statut (v. t.), Korčulský a j. Výraz s. 
přešel tam z Itálie, kde právo statutové velmi 
kvetlo. (Více o s-ech chorvatských viz ve 
či. Chorvatsko a Slavonsko, str. 345 
a 346.^ V Polsku (v. t., str. 168*) známo 
jest zákonodárství Kazimíra Vel. pode jmé- 
nem s-ů Wiálických (v. t. a srv. Polsko, 
str. 168 *). Také kodifíkačni pokus Taszyc- 
kého (t. zv. Korrektura Taszyckého, tištěná 
r. 1532) sluje S-a regni Poloniae recens 
recognita et emendata. Vedle s-ů v obecných, 
platících pro celé Polsko, jednotlivé země 
polské mívaly své zvláštní s-y, jako na př. 
Mazovsko (S-a ducatus Mazoviae, víz či. Go- 
ryáski Piotr) a j. — V Anglii nazývají se 
s-y {statut es) vlastní zákony, jež jsou vydá- 
vány korunou za souhlasu parlamentu; opa- 
kem jsou královská nařízení (prdinančes), 
k nimž se nevyžaduje souhlasu obou sně- 
moven. Více o s-ech anglických viz ve 
ČI. Anglie, str. 374 si. V Německu právo 
vydávati s-v přiznáno jest všem obcím měst- 
ském. Totéž právo mají obce i ve mnohých 
státech jiných. V Anglii s-y takové nazývají 
se by-laws (v. t.). -dle. 

S. královský ve Španělsku viz Esta- 
tuto reál. 

S. organický viz Polsko, str. 152 ťx, 
Rusko, str. 319ťi. 

S-y obecní v zemích koruny České. 
»Obecni s.< jest ústava čili řád n. zřízeni 
obecni, které pro jednotlivá města tímto 
>s-em« nadaná vydáno jest zvláštním záko- 
nem, obyčejně zemským, a jakožto zvláštní 



privilegium liší se tedy velice od obecního 
řádu čili zřízeni platného pro všechny ostatní 
obce v zemi, které takového s-u nemají. S-y 
obecní mají svůj základ v obecním zřízeni 
•prozatímním* ze 17. bř. 1849 č. 170 ř. z. 
a to v ČI. 6., pak v »instrukci« k zavedeni 
tohoto ob. zříz. vydané a to též k § 6 téhož 
zřiz., dále v ČI. Vn, VIII, IX a XI úvozová- 
ciho patentu nového zák. obecního z 24. dub. 
1869 č. 68 ř. z., pak v částce XXII, XXIII, 
XXIV a XXVI zákona z 6. bř. 1862 č. 18 ř. z. 
čili t. zv. » Základních pravideU pro nové 
ob. zříz., odkudž tato výsada bvla převzata 
do zemských obecních řádů z let 1863—64 
do částky I. úvoz. zákona k nim, načež zá- 
kladní statni zákon z 21. pros. 1867 č. 141 ř. z. 
ponechal v § 12 sněmům zemským úplnou 
volnost ve příčině obecni ústavy vůbec, tedy 
i obecních s-ů. 

Obecni s-y v zemích koruny České roz- 
děleny jsou velmi nestejně; tak v Čecjiách 
jsou s-y pouze dva, totiž v Praze z 27. dub. 
1850 č. 86 z. z., a v Liberci z 28. čna 1889 
č. 47 z. z. (viz Cechy, str. 669 sUi kdežto 
na Moravě jest jich šestero: v Brně ze 6. Čce 
1860 č. 126 z. z. (nový s. zemským sněmem 
na podzim 1904 usnesený došel v květnu 1905 
sankce); dále v Olomouci z 24. led. 1866 
č. 6 z, z., pak v Jihlavě z 24. list. 1874 č. 64 z. z., 
v Kroměříži z 18. ún. 1870 č. 25 z. z. a v Uh. 
Hradišti z 9. kv. 1867 č. 18 z. z.; ve Slezsku 
jsou tři, a to v Opavě z 20. led. 1866 č. 10 z. z., 
v Bilsku z 8. pros. 1869 č. 3 z. z. z r. 1870 
a ve Frýdku z 8. pros. 1869 č. 4 z. z. z r. 1870. 

Obecni s-y jsou jak po stránce politické' 
tak i národohospodářské velmi značnou vý- 
hodou měst jimi nadaných, protože pro ob- 
vod těchto měst slučuji agendu jak obecni 
samosprávy ve smysle obecních řádů zem- 
ských, tak i agendu administrativních úřadů 
státních, totiž c. k. okr. hejtmanství, poskytu- 
jíce takto obcím jimi nadaným značnější moc 
v oboru samosprávy a tedy větší volnost 
i možnost rozvoje jak politického tak i ná- 
rodohospodářského, a při zřizování jich vlá- 
dami — ovšem cestou zákonodárnou — mo- 
ment politický byl a jest vždy velice závažný; 
zvláště v zemích koruny České města statu- 
tární měla býti střediskem moci živlu ně- 
meckého, odkud tato moc měla se šířiti po 
celé zemi, což zvláště na Moravě až křiklavě 
provésti se mělo zřízením šesti s-ů, avšak 
cíle tohoto se nedosáhlo a i na Moravě do- 
stala se do rukou českých dvě města se s-y, 
Kroměříž a Uh. Hradiště, kdežto v Čechách 
máme ve svých rukou jedinou Prahu a ve 
Slezsku žádné město statutární. V nové době 
vlády vůbec zřizování s-ů nových celkem 
nepřejí, třeba, jako ve Slezsku Frýdek a Bil- 
sko, obdržely s-y pouze z důvodů jDolitických, 
kdežto četná města v českých kiajich uděleni 
s-ů marně se domáhají. 

Ústava obecní statutárních měst liší se ve 
mnohém směru od obecni ústavy podle zem- 
ských řádů obecních a to na prospěch a větši 
vývoj a moc samosprávy. Veškerost zákonů, 
nařízení, řádův a instrukcí táhnoucích se 



32 



Statuta Arnesti — Statuta Conradi. 



k právnímu životu měst statutárních vůbec 
nazýváme méstským právem statu- 
tárním. 

Prameny tohoto práva jsou : 1. původní 
obecní s-y z let 1850 a pozdějších, které 
vesměs jsou vydány zvláštním zákonem zem- 
ským, 2. dodatky čili novelly k těmto 
s-um vydané rovněž ve formě zákonů zem- 
ských a týkající se změn jednotlivých usta- 
novení 8-ů původních podle potřeb časových 
a místních; 3. zákony a nařízeni, jimiž samo- 
správa statutárních měst obmezuje se na 
prospěch státních úřadů administrativních, 
hlavně v oboru místní policie vůbec; 4. zá- 
kony, nařízeni a řády, jichž obecní s-y samy 
výslovně se dovolávají, jako na př. do- 
movský zákon, občanský zákon, různé řády 
jednací a disciplinární, zákon o důvěrnících 
obecních, různé zákony říšské čili»všeobecné«, 
platné v oboru působnosti samostatné i pře- 
nesené atd. 5. Zákony a nařízeni pro všecky 
obce bez rozdílu, tedy i statutární obce, 
společné, jako: různé zákony opravu do- 
movském, zákony o osvobozeni od obecních 
přirážek, zákon o dobývání pohledávek vůči 
obcím, zákony ve příčině všech oborů policie 
místní, hospodářství obecního, chudinství, 
školství atd., pak obecní řády zemské staré 
i nynější, pokud s-y nemají ustanoveni zvlášt- 
ních. 6. Zvláštní finanční zákony pro města 
statutární týkající se hospodářství obecního, 
hlavně přijmuv obecních, totiž různých dá- 
vek a přirážek a poplatkův obecních, půjček 
obecních atd. 7. Zvláštní zákony silniční 
a stavební, assanační atd. Veškerých 
těchto zákonů, nařízení, řádův a instrukcí 
pod 1. až 7. uvedených jest množství veliké, 
které uváděti lze pouze v odborné knize. 
Texty veškerých zemských zákonův a na- 
řízení v zemích koruny České jsou ovšem 
všechny, totiž český, německý a ve Slezsku 
mimo to i polský stejně authentické na zá- 
kladě různých zákonův a nařízení říšských 
i zemských. Podrobnější viz: B. Valenta, 
Otázka jazyková při publikaci v říšském a 
zemském zákoníku. Judikatura správního 
soudního dvoru i říšského soudu jest ve pří- 
čině měst statutárních též již dosti rozvět- 
vena; zevrubnější ve sbírkách Budwinského 
a Hye-Glunckově. 

Co se týče zvláštností práva statutár- 
ního samého, totiž rozdílů od obecních 
zřízení zemských, jsou tyto hlavní: 1. Ve 
příčině obvodu obcí statutárních (okresy 
městské, ohraničení obvodu atd,); 2. ve pří- 
čině o s o b v obci (měšf anstva, čestných mě- 
šfanů, společníkův obce, atd.); 3. ve přičíně 
orgánů v obce (t. zv. » velké výbory* , měst- 
ské zastupitelstvo, sbor obecních starších, 
obecní rada, městská rada, magistrát, purk- 
mistr a jeho náměstkové, úřednictvo; počet 
členů obec. výb. pevný, určitý, též rady; pak 
různé instituce, kterých statutární města ne- 
mají (nejvyšší poplatník v obci, exemce 
statků deskových a lenních, spojeni obcí pro 
společnou správu neb ústavy); 4. ve příčině 
volebního práva (census volební abso- 



lutní, právo vol. honorací a čestných měšťanů, 
passivní právo volební do výboru, rady, purk- 
mistra, rozhodováni o námitkách, průběh 
volby samé atd.); 5. působnost obce 
samostatná ^omezení c. k. polic, ředitel- 
stvím ve hlavních městech, příjmy obecní 
větší a rozvětvenější (dávky, přirážky a po- 
platky), zvláštnosti obecního hospodářství 
atd.); 6. působnost obce přenesená 
(hlavní rozdíl: stát. města ve svém obvodě 
politickými úřady první stolice, potvrzení 
volby purkmistrovy císařem); 7. dohled 
k obci (místodržitelství a zemský výbor 
přímo). 

Lit.: Jiří Pražák, Ústavní právo rakouské, 
díl I. Ústava obecní; dr. Fr. X. Veselý, Všeob. 
slovník právní, II., 556 ; £. Mayrhofer, Hand- 
buch fůr den polit. Vervtraltungsdienst II. sv. 
(porůznu); E. MischleraJ. Ulbrich, Oesterr. 
Staatswórterbuch II., 2 (či. »Stadte*); Manz, 
Oesterr. Stadteordnungen ; různá vydání S-ů 
jednotlivých (většinou od obci statutárních 
samých); dr. Boh. Valenta, Obecní s-y mo- 
ravské (Brno, 1903). BVa. 

Statuta Arnesti slují předpisy vyhlašo- 
vané na shromážděních duchovenstva,' svolá- 
vaných za arcib. Arnošta z Pardubic. Týkaly 
se ponejvíce kázně duchovenstva. Po prvé vy- 
dána (s. A. z r. 1349) v Plzni 1476, r. 1606 
opět je vydal Jiří B. Pontanus (v. t. 4) 
z Breitenberka čili z Praitenberka. Srv. o nich 
Palackého Dějiny nár. čes. III., 21 ; dále o nich 
psali v novější době Dudik, Menčík a Hóíler. 
Příslušnou literaturu viz v Zíbrtově Biblio- 
grafiii II., str. 464 a 1049. 

Statuta Oonradi (statuty Kunrá- 
tovy), též S. ducis Ottonis, nazývá se 
nejstarší známý zákoník český, obsahující do- 
mácí právo obyčejové a pocházející od kní- 
žete Konráda Oty ze znojemsko-brnénské 
větve Přemyslovců (viz Konrád 3.). Stav se 
po smrti kn. Bedřicha (1189) vrchním kníže- 
tem českým, Konrád vyhlásil na gen. sněmu 
v Sadské n 1189 S. C. za zákoník platný 
pro celou říši Českou, a to za přítomnosti 
pánů a rytířů z Čech i Moravy, jak dosvěd- 
čují závěrečná slova v listině z r. 1189 po- 
tvrzující darování Hrozňatovo Johannitům: 
»et alii multi abbates, cleríci, monachi, mili- 
tes tam de Moravia quam de Bohemia, qui 
convenerant in Sazka ad audienda s. ducis 
Ottonis*. (Cod. dipl. Mor. I. 329.) Ale pů- 
vodní znění důležitého zákoníku toho se nám 
nezachovalo; zachovaly se nám jen konfir- 
mace těchto s-ut vvdané Přemyslem I. pro 
Znojemsko a Bítovsko r. 1222 a pro Brněn- 
sko r. 1229 a jeho synovcem, knížetem Old- 
řichem Korutanským pro Břeclavsko r. 1237, 
Že tyto konfirmace týkají se v listině Hroz- 
ňatovské z r. 1189 zmměných »S. ducís Otto- 
nis*, plyne z těchto okolností: Úvodní věta 
všech 3 konfirmací zní: >ne autem ea jura, 
quae a praedecessoribus nostris, ut 
a bonae memoriae duce Conrado et 
ab aliis postmodum . . . šunt statuta« ; tím 
nemůže býti míněn Konrád II., poněvadž ne- 
byl vrchním knížetem českým, ale také ne 



Statuta personalia. 



33 



Konrád I. vzhledem k § 1. řečených konfir- 
mací, který chrání pokojnou držbu od dob 
kníiete Konráda, nebof ubezpečováni statků 
proti všem nárokům, jež kladou se o sto let 
nazpét, jest vécí zhola nemožnou; téŽ vý- 
hrada immunit církevních v posledním § všech 
3 konfirmací — ačli § tento nebyl teprve 
přidán v konfirmacích — to vylučuje, poně- 
vadž immunity se udělovaly u nás teprve ve 
XII. stol. — Brandl a J. Čelakovský jsou 
toho mínění, Že byla vycfána pouze pro Mo- 
ravu, aby právní obyčeje krajů moravských 
byly sjednoceny, a že vydání S-ut C. pro 
Čechy jest sice možné, ale že není proká- 
záno/ Naproti tomu Palacký, H. Jireček, Ka- 
lousek a Demel míní, že vydání jich pro ce- 
lou říši Českou shora citovanou klausuli na 
listině Hrozňatovské jest dostatečně proká- 
záno; nasvědčuje tomu i ta okolnost, že ustá^ 
lení nejistých poměrů držby a ochrana oby- 
vatelstva proti přehmatům úředníků hrad- 
ských, jež byly vedle unifikace práva oby- 
čejového účelem sepsání těchto s-ut, stejně 
se jevily nutnými v Čechách i na Moravě. 
Nepochybné arci jest (jak i Čelakovský míní), 
že znění statut pro Čechy bylo poněkud 
jiné než pro Moravu; tak zejména nezacho- 
vala se v Čechách aspoň ve stol. XIII. žádná 
stopa o dvojí tostí soudu hradského či žup- 
niho, tak Že nutno za to míti, že příslušné 
články S-ut C. (§§ 21 a 22 Znoj. konfir- 
mace = §§ 28 a 29 Brn. = §§ 29 a 30 Břecl 
konfirmace) ve znění pro Čechy určeném se 
nevyskytovaly. — Co se týče poměru původ- 
ních S-ut C. k dochovaným konfirmacím, 
lze z úvodních vět oněch 3 konfirmací sou- 
diti, že hlavní jejich trest pochází od vévody 
Konráda Oty a že Přemysl i Oldřich přiči- 
nili jen některé celkem nečetné články. Nej- 
více — jak se zdá — původním S-tům C. se 
bliží nejstarší a nejkratší konfirmace Zno- 
jemská z r. 1222, máC 32 §§, kdežto Brněn- 
ská z r. 1229 37 §§ a Břeclavská z r. 1238 
38 §§. Co se týče obsahu, S. C.jsou nej- 
dfiležitějšim pramenem k poznání domácího 
práva, zejména řízení soudního platného 
'' u soudů hradských čili župnich. Z úvodních 
slov vysvítá též, že S-ty C. vlastně bylo se- 
psáno jen platné právo obyčejové (které jen 
tu a tam je poněkud pozměněno) a že pří- 
činou jejich sepsáni byly kruté bouře, které 
v XI. a Xn. stol. zuřily mezi Přemyslovci a 
ve vykonávání práva i v právních poměrech 
majetkových způsobily veliké zmatky ; účelem 
jejich bylo Jednak chrániti posavadní pokoj- 
nou držbu jednotlivců (§ 1 všech tří konfir- 
mací), jednak učiniti přítrž přehmatům a libo- 
vůli úředníků hradských, iež pro rozervané 
poměry občanské války stále se množily (ze- 
jména g 2 všech tří konfirmací, § 21 Brn. = 
L22 Břecl., § 22 Brn. = § 23 Břecl., § 20 
lOJ. = § 27 Brn. = § 28 Břecl., § 28 
Znoj. = § 35 Brn. = § 36 Břecl. konfirmace 
poskytuji takové ochrany). Některá ustano- 
veni jeví vliv práva německého (tak odstra- 
nění povinnosti z obecni poruky § 25 Brn. = 
§ 26 Břecl. konfirmace). Co do o b o r ů p r áv- 

OttAv SUmiik ifwMčuý, >v. XXIV. l£/5 1905. 



nich největší čásf S-ut C. upravuje zřízení 
soudní (23 §§ Znoj., 26 §§ Brn. a 2? §§ Břecl. 
konfirmace, z toho 2 §§ Znoj. a Brn. a 3 §§ 
Břeclavské konfirmace takají se příslušnosti 
a 3 §§ všech tří konfirmaci organisace soudní), 
něco málo předpisů týká se práva materiál- 
ního a to jednak trestního (6 §§ Znoj., 10 §§ 
Brn a Břeclavské konfirmace), jednak občan- 
ského 3 §§ všech Iři konfirmací). Z celého 
2ákonlka zřcjmo, 2e hlavním předmětem jeho 
jest sepsáni předpisů týkajících se řízení soud- 
ního u soudu hradských či župnich, jen při« 
ležitostně sepsány některé předpisy materiál- 
ného práva, jež pokládány za zvláště důle- 
žité. Literatura: edice: Halbrich, Jura 
primaeva Moraviae (Brno, 1781); H. Jireček 
v dissertaci Ueber Eigenthums-Verletzungcn 
nach dem altbOhmischen Rechte (Vid., 1855); 
Boček a Chytil v Codex Moraviae diploma- 
ticus, Znoj. II. 140 (per extensum V. 225), 
Brn. 209 a Bř. 325; H. Jireček, Codcx juris 
boh. I. (Znoj. str. 53—57, Brn. str. 62—65, 
Břecl. str. 68—72) ; české parafrase a kommen- 
táře: Jičínský, Parafrase Práv Kunrátových 
(»Právník€ IV., 1865); Oudík, Dějiny Moravy, 
IV., 224—234; V. Brandl, S. C. (»Právnik«, 
XII., 1873); zpracování jich: Palacký, Děj. 
nár. čes. I. 2. str. 299 a si. (srovnává jejich 
předpisy se srbským zákoníkem Štěpána Du- 
šanal; Jar. Haněl, O vlivu práva něm. v Če- 
chách a na Moravě (Pr., 1874, str. 95—132, 
líčí organisaci soudů župnich a řízeni soudní 
u nich na základě S. C., též v »Právniku<, 
XIII.); H. Jireček, Slov. právo v Čechách a 
na Moravě, II.; Jar. Čelakovský, Povšechné 
právní dějiny české (2 vyd. Praha, 1900 si.); 
Životopis zákonodárce: J. Demel, Konrád 
Ota, první markrabě moravský (»Čas. Mat. 
Mor.c XVm., 1894). -m«/. 

8tatata personalia jsou (v soukromém 
právu mezinárodním) právní normy vztahu- 
jící se na poměry osoby a její movitosti 
(mobilia personam sequuntur, mobilia ossibus 
inhaerent), naproti tomu 3. realla právní 
pravidla týkající se nemovitosti, a s. 
mixta právní předpisy vztahující se na 
právnijednání. Dotčená statutová theorie, 
pochází od italských postglossatorů a práv- 
níků. Zaváděla změnu v dosavadních sou- 
stavách právních. Podle práva franckého pla- 
til totiž v soukromém právu mezinárodním 
systém práv osobních {lex gentis\ t j. 
každý žil podle práva kmene, k němuž pří- 
slušel narozením, kdežto v době právních 
knih zavedena soustava práva územního 
{lex terrae\ t. j. zásada, že na jistém území 
platí jen právo tohoto území. I dotčená sta- 
tutová theorie postglossatorská podlehla 
změně. V dobách pozdějších rozumělo se 
statutem personálním právo bydliště 
jisté osoby (lex domicilii), reálním statu- 
tem pak právo platné na místě, kde se na- 
lézá jistá věc {lex loci rei sitae\ a statutem, 
smíšeným právo onoho místa, kde bylo 
uzavřeno jisté právní jednání, při čemŽ roz- 
hodovalo i místo splnění. Statutová theorie 
přešla do legislaci z konce XVIII. a z poč. 

3 



34 



Statutární — Staunton. 



XIX. stol. (do pruskdho Landrechtu, záko- 
níku Napoleonova a rak. ob. obč. zák.). 

Statutami, z lat., řidiči se statuty nebo 
stanovami nebo na nich se zakládajici. S. 
město viz Statut (obecní), str. 31. 

Statnty viz Statut a Statuta. 

Statz Vincenz, architekt ném. (* 1819 
t 1898). Byl s počátku zednickým mistrem 
při stavbě kolínského dómu, r. 1863 stal se 
stavitelem diécése, r. 1864 stav. radou. Pra- 
coval zejména ve slohu gotickém, jemuž 
snažil se raziti nové dráhy, a zbudoval množ- 
ství kostelů gotických, zejména: kostel sv. 
Mauritia v Kolíně n. R. (1861—66), Áíari- 
anský kostel v Cáchách, katol. chrámy v Des- 
savě, Kevelaeru, Eberswalde, Bcrnshausenu, 
hlavní své dílo Mariánský dóm v Linci (poč. 
1862) a j. Dovedl spojiti moderní požadavky 
s formami středověkými. Vedle toho dlužno 
ještě uvésti: nemocnici sv, Hedvik}- v Berlíně 
a vlastní dům v Kolíně n. R. Zabýval se 
také vnitřní výzdobou kostelflv i dřevořezbou, 
o čemž svědči oltdř v Liebfrauenkirche 
v Trevíru. Vydal: Gotische Entwůrje (1854 
až 61); Gotische Ein^elheiten {1S6S— 70) 2L Go- 
tisches Musterbuch (s Ungewitterem a Reichen- 
spcrgerem, 1856—60, 2. vyd. 1897) a j. 

Standenmaler Franz Anton, theolog 
něm. (* 1800 — t 1856), studoval v Tubin- 
kách, r. 1827 posvěcen na kněze a r. 1830 
jmenován řád. profes, na kat. theol. fakultě 
v Gicssech. R. 1837 přišel na fakultu ve 
Freiburce v Br., kde r. 1843 jmenován kapi- 
tulárem dómu. S. snažil se zavésti v katoli* 
cismu konstrukci spekulativní a napsal: Jo- 
hannes Scotus Erigena und die WissenschaUen 
seiner Zeit (1834); Encyklopaedie der theol, 
Wissenschajten (1834); Der Geist der góttli- 
chcn Offenbarung oder Wissenschaft der Ge- 
schichtsprincipien des Christentums (1837,2 sv., 
2. vyd. 1866); Die Philosophie des Christen- 
tums oder Metaphysik der Heiligen Schrift 
(1840); Darstellung und Kritik des Hegelschen 
Systems (1844); Die christliche Dogmatik 
(1844—52, 4 sv.); Das Wesen der kathol, 
Kirche (1845); Zum religiósen Frieden der 
Zukunft (1846—51, 3 sv.). Srv. Lauchert, 
Franz Anton S. (1901). 

Standenz viz Studence. 

Standing: viz Studenka. 

von Standt Karl Gcorg Christian, 
mathemaiik něm. i* 1798 -- f 1867). Habi- 
litoval se r. 1822 na univ. ve Vircpurce, 
r. 1827 byl jmenován prof. polytechniky 
v Norimberce, r. 1833 na univ. v Erlankách. 
Byl žákem Gaussovým a zabýval se zprvu 
theorií čísel; později pracoval o geometrii 
a zbavil tuto nauku všech metrických po- 
můcek, takže rozvoj geometrie polohy čili 
t. #v. geometrie průmětné jest v podstatě 
jeho zásluhou. Geometrii tu vyložil v klas- 
sickém svém díle Geometrie der Lage (1847). 
Mimo to vydal: Beitráge lur Geom, der Lage 
(1856, 1857 a 1868); Móglichst einjache Ent- 
wickelung des Gauss^schen TTteorems^ die Thei- 
lung des Kreises betreffend (1825); pak důle- 
iité rozpravy v Crelleově »Journalu«: Beweis 



eines Lehrsat^es^ die BernouillVschen Zahlen 
betreffend (1840); Construktion des reguláren 
Siebiehnecks (1842) a j. Srv. Noether, Zuř 
Erinnerung an Karl Georg Christian von S. 
(Lip. 1901). 

Staufen: 1) Grosser S., též Merkur, 
hora u Baden Badenu, 672 m, nazvaná podle 
obrazu Merkurova tu nalezeného; krásná vy- 
hlídka na Černý les a Rýn. 

2) S., hrad, viz H ohens tau f o vé, 
str. 470 *. 

3) S., okr. město badenského kraje frei- 
burského (17.940 oby v.), na úpatí Černého 
lesa, jz. od Freiburku na říčce Neumagenu 
a při trati Krozingen-Sulzburg, má 1779 obyv. 
(1900), katol. kostel z r. 1487, got. radnici 
z r. 1546, tři továrny na sukna, koželužny, 
mlýny, čilý obchod s ovocem a vínem, ně- 
bof blízký Schlossberg, korunovaný zříce- 
ninou S., pokryt je vinicemi. S připomíná 
se jako ves již r. 770, městem bylo r. 1341; 
do r. 1602 bylo v držení svob. pánů Stauf- 
ských, načež náleželo až do r. 1806 k Ven- 
kovským zemím rakouským. 

Stanfenberg, plným názvem Ritter 
Peter \otí S., název něm. básně elsaského 
básníka Egenolta ze zač. XIV. věku, jejíž 
látka upommá na pověst o Meluzíně. VXVl.st. 
zpracována Fischartem (1588), nověji vydána 
Janíčkem (Altdeutschc Studien, 1870) a E. 
SchrOdercm (Zwei altdeutsche Rittermacren, 
1894). O autoru psal P. Jaeckcl, Egenolt von 
S., cín Nachahmcr Konrads von Wiirzburg 
(1898, dissert, marburská). 

StaniTaolier Werner, podle tradice zá- 
možný rolník z kantonu schwyzského, jenž 
se dvěma soudruhy (viz RUtli a Fůrst 1) 
r. 1307 umluvil spiknutí proti náměstkům 
cis. Albrechta I. V listinách z r. 1313 a 1314 
připomíná se skutečně jakýsi Werner S., 
landamman schwyzský. 

StaniTer-Bem Karl, něm. malíř, mědi- 
ryjec i sochař (♦ 1857 — t 1891). Studoval 
na mnichovské akad., načež usadil se v Ber- 
líně. Tam zabýval se nejprve portraitováním 
a za podobiznu sochaře Kleina dostalo se mu 
vyznamenání, potom r. 1855 pod vedením 
mědiryjce Petra Halma ryl zvláštním svým 
způsobem zvláště portraity, jako Měnila (1885), 
Petra Halma, K. F, Mejrera, Gust, Freytaga, 
své matky (vesměs v berl. nár galerii) a j. 
Podobiznu Freytagovu maloval také v oleji 
(1887, v nár. galerh v Berlíně"), rovněž podob, 
své matky (1885). B. 1888 odebral se do Říma, 
kde se věnoval s Maxem Klingerem sochař- 
ství, ač v tomto umění nedodělal se úspěchů. 
Nejvíce dovedl vyniknouti jako ryjec a jeho 
práce vynikají plastičnosti a naturalistickou 
propracovanosti jednotlivých částí. Z ne- 
šfastné lásky zešílel a zemřel v poměrech 
trudných ve Florencii. Srv. Bode, Berliner 
Malerradierer (2. vyd , 1891); Brahm, Karl S., 
sein Leben, seine Briefe, seine Gedichte 
(4. vyd., 1896). 

Stanfovoi viz Hohenstaufové. 

Staanton [stánťn]:!) S., zdrojnice řeky 
Roanoke pramenící se v Blue Ridge v sev.- 



Staunton — Stauropus. 



35 



amcr. státě Virginii a spojující se u Clarks- 
villeu s Danem v Roanoke (v. t. 1). 

2) S., hl. m. hrabství Augusty v sev.-amer. 
státe Virginie, nad Lewis Creekem, poboč- 
kou ř. Shenandoah, má 7289 obyv. (1900), 
universitu, voj. školu, ústav pro choromyslnéi 
hluchoněmé a nevidomé, továrnu na tannin, 
železárny a parní pily. 26 km sv. proslulé 
jeskyně Weyerova a Madisonova. 

Staunton [stánťnj: 1) S. George Leo- 
nard, angl. cestovatel (* 1737 — f 1801). 
Studoval lékařství v Montpellieru a r. 1762 
odebral se jako lékař do Záp. Indie, stal se 
tajemníkem lorda Macartneye, guvernéra 
ostrova Grenady, její doprovázel do Vých. 
Indie, kde Macartney stal se mistodržitelem 
Madrasu. S ním S. odebral se také jako le- 
gaČDÍ tajemník v 1. 1792—94 do Činy a jme- 
nován mimoř. vyslancem a zplnomocněném 
ministrem. Napsal: An authentic account of 
an emhassy from the king oj Great Britain 
to the emperor of China (1797,2 sv., s ma- 
pami a mědirytinami); pomáhal mu John 
Barrow (v. t.). Biografii jeho napsal S. 2). 

2) S. George Thomas, angl. cestovatel 
a indolog, syn před. (♦ 1781 — | 1859). Pro- 
vázel r. 1792 svého otce do Čmy, studoval 
pak v Cambridgei, a r. 1799 stal se úřední- 
kem Východoindické spol. vKantoně. R.1816 
provázel vyslance lorda Amhersta do Číny 
jakožto král. kommissař a konal znamenité 
služby anglické vládě při vyjednáváni s Čí- 
nou. Vrátiv se r. 1818 do Londýna, byl až 
do r. 1852 politicky činný a s nepatrnými 
přestávkami stále členem parlamentu. Po- 
zději uchýlil se v ústraní. Přeložil do angl. 
čínský trestní zákon, Ta-tsing-leu-lee (1810, 
franc. od F. Renonarda de Sainte Croix, 
1812, 2 sv.), a napsal : Narraťive of the Chi- 
nese emhassy to the khan of the Tourgouth 
Tartars 1^12— iS (1821) a Miscellaneous no- 
tices relatmg to China and the British com- 
mercial intercourse with that country (1822). 
Obstaral též vydání Mendozovy »History of 
the great and mighty kingdom of China «, 
přeložené roku 1588 od Parkea (1853—64, 
2 sv.). 

3) S. Howard, angl. šachista a spisovatel 
(♦ 1810 — t 1874). R. 1843 zvítězil ve veli- 
kém šachovém turnaji nad Francouzem Saint- 
Amantem a byl pokládán za prvního Šachistu 
Evropy až do r. 1851, kdy byl poražen Něm- 
cem Ad. Anderssenem. V 1. 1841—53 redi- 
goval měsíčník šachový »The Chess Player's 
Chronicle«, r. 1865 také »The Chess World« 
a po dlouhou dobu byl redaktorem šachové 
rubriky v »IUustrated London News«. Mimo 
to psal četné knihy o šachu jako : The chess 
player*s handbook (1847); The chess players 
textbook (1849); The ch, p. companion; The 
chess projcis, doplněk ke knize první (1860), 
a j. Jeho Laws and practice of chess, záko- 
ník šachový, dočkal se několika vydání. Mimo 
to účastnil se Routledgcova vydání dramat 
Shakespeareových a napsal: Great schools oj 
England (2. vyd. 1869). 

Štaupen viz Stoup no. 



von Staapits Johannes, theolog, něm. 
(t 1524), byl gen. vikářem řádu augustiniánů 
v Německu a tak ocitl se v blízkých přátel- 
ských stycích s Lutherem, jehož povolání do 
Vitemberka (1508), kde sám byl professorem, 
umožnil. R. 1512 professury se vzdal a žil 
v již. Německu; později, aby nemusil proti 
Lutherovi vystoupiti, vzdal se vikářství a 
působil v Salcpurku jako dvorní kazatel arci- 
biskupský a opat kláštera benediktinského. 
Jeho spisy De amore Dei a De fide Chri- 
stiana ukazují sklon k reformaci. Sebraných 
spisů I. díl vydal Knaake (1867). Srv. Lud- 
wig Keller, Joh. v. S. u. die Aufánge der 
Reformation (1888). 

8taarodiilie (z řec. crrofvpó?, kůl, křiž), 
uctívání kříže, na němž Kristus pněl. 

Btanrolith, nerost krystallující ve sloup- 
covitých tvarech soustavy kosočtverečné, 
jež skoro vždy jsou dvojčatně srostlé buď 
podle brachydomatu J P oo — pak stoji oba 
srostlé sloupce na sobě téměř kolmo, a od- 
tud má minerál i jméno svoje (cxttv^oq, 
kříž) — anebo podle pyramidy ? pT zarůstá 
jeden sloupec do druhého šikmo. S. jest 
narudle až načernale hnědý, na vrypu bílý, 
lesku skelného, slabě průsvitný neb neprů- 
hledný. Štěpnost podélná necfokonalá, lom 
lasturový. Tvrd. = 7— 7Vj, hust. = 3-65-3-77. 
Lučební složení t-u je přibližně HFekl^Si^O^^, 
což by bylo 26*327© kysličníku křemičitého, 
56*92 hlinitého, 15*79 železnatého, 1*79 vody. 
Jest neroztopný a v kyselinách nerozpustný. 
Vyskytuje se v hlinitých břidlicích kontaktně 
přeměněných, ve fylíitech a svorech, na př. 
u Ostružné blíže Šumperka na sev. Moravě 
s granátem, v Čechách u Krottensee v ho- 
rách Krušných; na Monte Campione blíže 
Sv. Gottharda s disthenem, v départ. Finis- 
tcre ve Francii, v Sev. Americe na četných 
místech a j. Fr, Sl-k. 

8taaromediuae, zool., vizLucernaria 
a Medusy polypovité. 

8taiiropés^on, řcc, ve vých. církvi právo 
vztyčiti {n/JYvvfii, upevňuji, zarážím) kříž tam, 
kde má býti zřízen chrám. Viz Stavropi- 
giální kláštery. 

StanropuB Boisd., hranostajnik, rod 
motýlů z čeledi Notodontidae vyznačený 
očima lysýma, tykadly samčími hřebenitými, 
na konci lysými a jedním párem ostruh na 
zadních holeních. Jediný druh jest S. y^xg^í 
L., h. bukový, který má přední křídla po- 
pelavá se 2 žlutavými proužky příčnými a 
před krajem s řadou teček černých, vnitř 
bíle lemovaných; zadní křidla popelavá, ke 
kořenu světlejší. Rozp. 58—64 mm. Housenky 
jsou lysé, 14nohé, bez pošinek, na konci se 
dvěma tenkými kyjovitými přívěsky, s 2. a 
3. párem noh prodlouženým ; barvy jsou rudo- 
hnědé se světlejším pruhem hřbetním. Od 
čna do září na bucích, dubech, břízách, lipách, 
olších a ořeší; v klidu zvedá předek i zadek 
těla a drží prodloužené nohy křížem. Kukla 
jest leskle černohnědá a přezimuje v plochém, 
hedvábném zámotku mezi listy. £pk. 



36 



Stauroskop — Stavanger. 



8taaroiikop (z řec.)i polarisačni přístroj 
k určování smérů optických os ^krj^stallů. 
Představme si na př. Mitscherlichův polari- 
mctr (srv. či. Cukromér) se skříženými ni- 
koly osvětlený svétlem bílým. Vloži-li se 
mezi oba nikolv destička jednoosého kry- 
stallu, zbroušená rovnoběžné s osou, zbarvi 
se zorné pole a jen tehdy zůstane tmavým, 
když osa destičky spadá do směru jedné ze 
skřižených polarisačnich rovin nikolu. M&že 
býti tudíž otáčením destičky určen směr její 
optické osy. Poněvadž pozorování založená 
na stanoveni největší tmavosti pole nejsou 
přesná, navrhl Kobell (viz »Pogg. Ann.« 
gS, 320, 1855) položiti pod analysator kono- 
skopu (viz Polarisačni přístroje) des- 
tičku vápence dvojlomného sbroušeného 
kolmo k ose a určiti polohu osy ze zmizení 
interferenčního úkazu, který povstane, když 
polarisačni roviny skřižených nikolů ne- 
souhlasí s osou zkoumavého krystallu. A. 
Březina navrhl užíti dvojdesky vápencové 
(viz »Pogg. Ann.c rjSy 146, 1866 a i3o, 141, 
1867), ale ani toto uspořádáni neosvědčilo 
se příliš. Přesnějším zařízením jest Ber- 
trandova Čtyřnásobná deska křemenová 
(viz »Zeitschrift f. KrystalU. r, 69, 1877), jejíž 
dotykové plochy nahrazuji zároveň nitkový 
kříž v zorném poli. Moderní s-y na př. Cal- 
deronův usuzuji polohu osy z úkazu zaří- 
zeni polostínového (srv. či. Cukromér, 
str. 772 b\ které náleží mezi nejpřesnější. 
Název 8. pochází od Kobella z r. 1856. nuk. 

Stav, ves v Cechách, hejtm., okr. a pš. 
Nová Páka, fara Úbislavice; 53 d., 276 oby v. Č. 
(1900), kaple sv. Petra a Pavla, mlýn. 

8tav viz Pleso. — S. Černý {Ciarny 
staw), jezírko, viz Černý stav. 

Stav, slovo mnohovýznamné, zejm. způ- 
sob, ve kterém něco trvá, položení, po- 
měry a okolnosti, ve kterých kdo žije, 
pak povoláni, živnost, důstojenství, 
třídy obyvatelstva atd. Viz též Status 
a Stavové. 

S. aggregačni (aggregačni s-y hmoty) 
viz Skupenství. 

S. civilní viz Civilní stav. 

S. čtvrtý viz Čtvrtý stav. 

S. duchovni viz Duchovni stav, Cle- 
rus, Čechy, str. 484a, 518 tf, 637 ^ Sta- 
vové. 

S. konkretuální viz Konkretuálni 
stav. 

S. manželský, panenský avdovský 
viz Manželství, Panenství a Vdovst ví. 

8. městský viz Bourgeoisie, Čechy, 
str. 485 ^ 519, 534 si., 564 b, Rakousko, 
str. 182 ^z, 187a, Město, str. 167a si., Go- 
rod, Stavové. 

S. obležení viz Obleženost. 

S. obranný (defensiva) viz O bran- 
nost. 

S. osobni čili civilní viz Civilnízství nad serasUierem Velí 
pašou, načež po dvou dnech padla pevnost 
Chotin. 

St&vebni bouda (budovnice) viz 
Bouda 2). 

S. břemeno viz Břemeno stavební. 

S. čára viz Stavební právo, str. 40. 

S. dříví, výřezy způsobilé ke stavbé růz- 
ných budov jakožto trámy, stěny, pozednice, 
krovy, lati, podlažiny a pod. Šrv. Dřevo, 
str. 12 * a 13 b. čm. 

S. inženýrství viz Stavitelství in- 
ženýrské. 

S. kollaudace viz Kollaudace a Sta- 
vební právo, str. 41^1. 

S. kontrola viz Stavební právo, str. 41 a. 

S. materiál viz Hmota stavební str. 387 b, 
Kámen, str. 843tf, a Stavební právo, 41a. 

S. (stavebná) mechanika viz Mecha- 
nika. 

S. místo viz Stavební právo, str. 40a. 

S. nářadí slově veškeré nářadí pro ně- 
jakou stavbu potřebné vyjma nářadí ruční, 
které masí míti kaŽdý 8. íemeslnik a dělník 
sám. Sem náležejí všechny potřeby a nářadi 
pro zakládáni, pro pracovní lešení, pro do- 
voz a vytahování staviva, lešení, zkruže, he- 
very, lati, provazy, řetězy, šňůry, vodováhy, 
vážni lati, prosévačky, řešeta, karby, rum- 
pály, kladky, skoby, bidla, Žebříky, kozy, 
Itenýře, lešení, truhlíky, špice, krumpáče, 
klíny, pechy, motyky, sekery, pily, pásma, 
metry, koše, sudy, putny, puténky a j. v. 
Zapůjčeni lešení a jiného s-ho nářadi pro 
stavbu opatři nejčastěji podnikatel práce 
zednické a nádenické a bývá tohoto 8-ho 
nářadí použito též při osazováni práci ka- 
menických. Podnikatelé ostatních prací mí- 
vají obyčejně potřebné s. nářadí sami. Od- 
škodněni za zapůjčeni a opotřebeni s-ho ná- 
řadi počítá se obyčejně v % a přiráží se 
v rozpočtech k ceně za jedničku té které 
práce. Fka, 

S. parcella viz Parcella a Parcel- 
lace 1). 

S. plán viz Plán 2). 

S. policie viz Policie, str. 98^, a Sta- 
vební právo. 

S. povoleni (konsens) viz Stavební 
právo, str. AQb, 

S. právo. Soubor právních pravidel vzta- 
hujících se na poměry s. tvoři právo s. 
v objektivnem smysle. Mluvíce o s-ch po- 
měrech máme na zřeteli budovy k nejroz- 
manitějším účelům určené, jako budovy 
obytné, k provozováni živnostenskému a pod., 
nehledíme tedy k jiným umělým zařízením 
lidským, taktéž stavbami nazývaným, jako 
jsou na př. silnice, železnice, díla vodní, pro 
než platí jiné předpisy speciální. Právo s. 
spadá převážné v obor práva veřejného, a 
to hlavně správního. Dotýkat se Činnost s. 
četných zájmů veřejných, které nutí zákono- 
dárce ke zvláštní úpravě záležitosti s ch 



předpisy povahy donucovací; jmenovitě vv- 
žadují zájmy veřejné, by s. volnost čili 
právo 8. v subjekt, smysle, z pozemkového 
vlastnictví přirozeně vyplývající, bylo podle 
potřeby obmezeno a vlastník pozemku stavěl 
tak, jak toho vyžadují ohledy bezpečnostní, 
zdravotnické, kommunikaČni a také okrasné. 
Hlavním pramenem práva s-ho (v objekt 
smysle) jsou t. z v. s. řády. Porůznu vy- 
skytuji se příslušné sem normy v ostatních 
částech práva správního (na př. v právě 
živnostenském), dále v právě trestním, finanč- 
ním, ve zřízení obecním. Soukromoprávní 
předpisy, poměrů s-ch se týkající, obsaženy 
jsou hlavně ve všeob. občanském zákoníku. 
Náležejí sem ustanovení o t. zv. inaedifíkaci 
(§§ 417—419 obč. z.), některá ustanovení, 
jež se vztahují na poměry sousedsko (na př. 
cautio damni infecti § 342 obč. z., ochrana 
držby při vedení stavby § 340 obč. z.; před- 
pisy o domovních služebnostech), rovněž 
některá ustanovení, jimiž se upravuje poměr 
mezi vlastníkem půdy a uživatelem (§ 514 
až 616 obč. z.), srv. též §§ 1118 a 1119 
obč. z. Ale těžisko úpravy s-ch záležitostí 
spočívá ve s-ch řádech. U nás v Rakousku 
vydány^ jsou s. řády pro jednotlivé země; 
některá města mají své zvláštní řády s., coŽ 
odůvodněno tím, že potřeby v městech a na 
venkově značně od sebe se liší. V Čechách 
platí nyní pro venkov s. řád z 8. led. 1889 
č. 5 z. z.; pro Prahu a okolní obce platí s. 
řád z 10. dub. 1886 č. 40 z. z., jehož plat- 
nost rozšířena později na Plzeň a Budějo- 
vice. Podobně platí na Moravě zvláštní s. 
řád pro Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo 
z 16. čna 1894 č. 63 z. z., pro venkov pak 
téhož data č. 64 z. z. 

Předpisy s-ch řádů týkají se hlavně t. z v. 
s. policie, jejímž úkolem jest zameziti vše- 
liká nebezpečí, která vznikají z vadného zři- 
zování budov, zejména nebezpečí požární. 
Vedle různých momentů policejních dochází 
zřetele ve s-ch řádech také moment kom- 
munikaČni a aesthetický. Neiluší přehlížeti 
ani národohospodářský význam s-ch řádů. 
Přesná úprava s ch záležitosti, pevné vytčení 
hranic, až ke kterým zájem soukromý ustou- 
piti musí veřejnému, má nemalý vliv na s. 
podnikavost, na s. ruch, čimŽ opět napo- 
máhá se rozvoji příslušných živností a zjed- 
nává se lepši obživa dělnému lidu. 

Jako prostředky, jimiž má býti dosaženo 
různých úkolů po stránce bezpečnostní, zdra- 
votnické, kommunikaČni a též aesthetické, 
sluší podle našich s-ích řádův uvésti: 

I. Obligatorní zavedení plánů po- 
lohopisných. Hledíc k tomu, že zdárný 
rozvoj měst a obcí vůbec ve příčině s. před- 
pokládá nějaký hlavní plán polohy, nařízeno 
jest s-mi řády, by pro všechna místa sdě- 
lány byly t. zv. plány polohopisu é (v. t.). 
Plány tyto vyznačuji všechna místa, v obci 
se nalézající, třídy, ulice, stoky, potrubí i je- 
jich niveau, pak všechny parcelly pozem- 
kové i s. i s budovami na nich vystavenými, 
konečně veškeré regulace, které právě se 



40 



Stavební (právo). 



provádéjí nebo pro nejbližší čas připravují. 
Pii tom jakož i při všech pozdějších regu- 
lacích budiž hleděno k poměrům místním a 
dokonale vyhověno potřebám zdravotnictví, 
bezpečné a snadné kommunikacc a poža- 
davkům ve příčině okrašlování. Sdělání plánů 
polohopisn^ch pfisluŠi obci, a má se tak 
státi do určité doby po vyhlášení s-ch řádů 
(v Čechách na venkově do 3 let, na Moravě 
do 10 let). Řízení, jehož šetřiti dlužno při 
sdělávání těchto plánův, upravují s. řády. 
Plány příslušnými orgány schválené platí pro 
veřejné ulice i náměstí v nich upravené co 
do směru, polohy a niveau a při pozdějším 
provádění nesmí se státi žádná odchylka od 
úpravy v této trojí příčině. Měla-li by přece 
nastati změna, sluší postupovati stejně jako 
při sdělání plánů polohopisných. Plány poloho- 
pisné jsou základem pro zkoumání i schvalo- 
váni plánů rozdělovačích (viz níže) i jednot- 
livých plánů s-ch. Rovněž sluší k nim hle- 
dí ti, nastane-li potřeba regulovati šířku ulic, 
stoky, potrubí a následkem toho kdykoliv 
v jednotlivých případech nastane potřeba 
ustanovili čáru S. Jak vidno, jsou tyto plány 
povšechným měřítkem, podle kterého se řídi 
obmezeni s-ho práva vlastníkova. 

II. Povinnost vlastníků odstoupiti 
pozemky, jichž třeba ke zřízení nebo roz- 
šířeni ulic. S. řády rozeznávají mezi odstou- 
pením bezplatným a úplatným. Kdo rozdě- 
luje pozemky na staveniště a žádá za 
schválení plánu rozdělovaciho, jest povinen 
postoupiti obci k její žádosti zdarma a bez 
závad tu čásť pozemku, jíž třeba pro ulice 
jeho parceilovaný majetek protínající, a to 
do určité šíře maximální (v Praze 20 m, na 
venkově 12 neb 8 m) mimo ustanovenou 
čáru s. Povinnost k bezplatnému odstou- 
pení nastává také tehdy, jde-li o ulici, jeŽ 
parceilovaný majetek pouze ohraničuje. Má-li 
však pozemek, jenž se má rozděliti, polohu 
takovou, že ten, kdo za jeho rozděleni žádal, 
může staveniště obdržeti toliko na jedné 
straně nové ulice, i( st povinen postoupiti 
zdarma tolik, kolik činí poloviční šířka nové 
ulice, a to po celé délce staveniště (§ 19 
praŽs., § 22 venk. sho řádu; podobně na 
Moravě). Není-li podmínek pro odstup bez- 
platný, musí pozemek potřebný pro ulici od- 
stoupen býti za přiměřenou náhradu (ex- 
propiiacc).' Tak tomu jest zejm., vzejde-li při 
nových stavbách resp. přestavbách potřeba, 
podle ustanovené čáry s. ustoupiti za mezní 
čáry posavadní budovy (pozemku), v kte- 
rémžto případě jest vlastník povinen postou- 
piti obci za přiměřenou náhradu díl pozemku, 
o nějž musilo se ustoupiti za tuto čáru. S druhé 
strany zase stavebník musí převzíti od obce 
čásť pozemku, o který stavba vystupuje podle 
s. čáry z mezních čar pozemku s-ho. Další pří- 
pad úplatného odstoupení nastává, když zájmy 
volné kommunikace, bezpečnosti požárové 
neb zájmy zdravotní vyžadují, by v obvodě 
obce zřízena byla nová ulice neb třída. Při- 
měřená náhrada, která v uvedených přípa- 
dech poskytnouti se musí, určí se buď dobro- 



volnou dohodou nebo soudním odhadem. 
Pokud by však byl spor o to, zdali a pokud 
nastati má vy vlastnění, nutno nejdříve vy- 
čkati rozhodnuti politického úřadu zemského, 
jemuž výhradně přísluší vydávati nálezy vy- 
vlastňovací. Proti vyšetření náhrady soud- 
ním odhadem může nastoupiti na pořad 
práva pouze ten, kdo žádá vyšší náhrady; 
ale nastoupeni na pořad práva nemá účinku 
suspensivniho, jakmile byla náhrada soud- 
ním odhadem určená buď zaplacena nebo 
k soudu složena. 

III. Spolupůsobeni s-ch úřadů při 
všelikém podnikání s-m a úřední dohled 
nad stavbami. Spolupůsobení ono záleží 
hlavně ve zkoumání s-ch projektův a uděleni 
konsensu. Tak tomu jest předně, rozděluje-li 
se pozemek na s. místa. Žatou příčinou bu- 
diž sdělán rozdělovači plán, který zvláštní 
kommisse zkouší a potom obecnímu zastu- 
pitelstvu ke schválení předloží. Rozdělení 
musí vyhovovati předpisům s-ch řádů. Ze- 
jména hleděti jest k tomu, aby náležité byly 
vedeny a upraveny nové ulice i náměstí, aby 
jednotlivá staveniště měla náležitou podobu 
i rozsáhlost. Bylo-li úřadem rozhodnuto, že 
na některém pozemku nesmí se stavěti, nemá 
z toho vlastník pozemku, pokud mu zacho- 
vána možnost užívati majetku svého dosa- 
vadním způsobem i nadále, nároku na ně- 
jakou náhradu (srv. § 13 pražsk., § 16 venk. 
s-ho ř.). Zvlášť důležitou činnost vyvíjejí s. 
orgán}', dříve než někdo počne stavěti. Zá- 
kon požaduje výslovného povoleni 8 -ho, 
jde-li a) o novou stavbu, b) o přístavbu nebo 
přestavbu, c) má-li se zříditi hrazeni na straně 
třídy neb ulice, d) mají-li na budovách již 
vystavěných provésti se podstatné opravy 
nebo změny (na venkově v Čechách pouze 
podstatné změny). Výjimky platí hlavně pro 
budovy veíejné. Menší opravy nebo změny 
buďtcž s-mu úřadu pouze oznámeny. Dříve 
než s. konsens se udělí, budiž zjištěna 
čára 8. i niveau, potom zavede se k žádosti 
stavebníkově, řádnými plány doložené, řízeni 
kommissionální za účelem zkoumáni s-ho 
projektu. Ke s. kommissi dlužno obeslati 
stavebníka i všechny sousedy, jejichž in- 
teressů stavba může se týkati, potom jiné ješté 
osoby, v jednotlivých s ch řádech blíže nazna- 
čené (stavbu vedoucí, dva členové zastupitel- 
stva, oprávněný s. znalec, po případě zdra- 
votní orgán, správcové železnic neb silnic). 
Sousedé mohou proti zamýšlené stavbě vznésti 
námitky. Na námitky při kommissi neohlá- 
šené později se nehledí. Pokud byly učiněny 
při kommissi a jsou rázu veřejnoprávního, 
rozhodne o nich s. úřad sám, maje zřeni ke 
všemu tomu, co s. řád předpisuje, a nejsa 
vázán pouze námitkami interessentů. Ná- 
mitky, zakládající se v právě soukromém, 
dlužno odkázati na civilní soud, nebylo-li 
dosaženo smíru; před tím však budiž roz- 
hodnuto, zdali stavba z důvodů veřejnopráv- 
ních jest přípustná. O dalším postupu při 
námitkách soukromoprávních srv. Držba, 
str. 63 a, k Čemuž je podotknouti, Že nový 



Stavební (právo — služebnost). 



41 



civ. řád odstranil žaloby vyzývad, takže nyní 
stavebníku jest proti opponentu nastoupiti 
žalobou určovací; co do řízení ve sporech 
držebních viz §§ 454—460 civ. ř. 

Stavbu sluši provésti přesně podle schvá- 
lených plánů s-ch. Ke všem odchylkám, ač 
nejde-li jen o nepatrné změny, třeba svoleni 
úředního. 

Po skončené stavbě třeba jest opět úřed- 
ního konsensu k obýváni a užívám budovy; 
za tím účelem s. úřad koná místní Šetřeni, 
zda stavba byla provedena podle plánův a 
zda jest náležitě vysušena. Co se tkne s. 
kontroly, směřuje k tomu, aby jednak již 
mezi prováděním staveb dbáno bylo všech 
předpisů s-ch řádů (zejm. šetřeno čáry 8., 
zachován plán atd.), jednak aby budovy jiŽ 
zřízené udržovány byly v náležitém stavu. 
Hrozi-li budova sesutím, budlež učiněna po- 
třebná opatření; úřad s. může podle volného 
uváženi naříditi i zbourání budovy. Přestou- 
pení s ch předpisů s. úřad tresce peněžitými 
pokutami, po případě vězením. Některé pře- 
stupky spadají v obor všeob. práva trest- 
ního (srv. §§ 317—319, 380—386, 422, 424 až 
426, 434—441, hlavně § 336 tr. z.). 

JV. Zevrubné přcdpisyo stavbě samé 
a jednotlivých jejích částech. 

Tu především je vytknouti povinnost sta- 
vebníka (pána stavby), aby ku provádění 
staveb používal osob oprávněných. Ve pří- 
čině oprávněnosti stanoví zákon o s-ch živno- 
stech z 26. pros. 1893 č. 193 ř. z., že neto- 
liko stavitel, nýbrž i zednický mistr má právo 
v místech nevyhra zených prováděti stavby 
pozemní, třeba při tom spojoval práce ně- 
kterých živností s-ch; stavby monumentální 
však provádějž pod řízením řádného stavitele. 
V místech vyhrazených smí zednický mistr 
říditi jen stavby takové, které nevyžadují 
spolupůsobení několika živností s-ch. Seznam 
míst vyňatých obsažen jest ve vykonávacích 
nařízeních k cit. zákonu. O stavitelích, jejich 
způsobilosti a zkoušce srv. cit. zákon z r. 1893 
a nař. z 29. pros. 1893 č. 196. (Srv. též Sta- 
vitel.) 

Osoba stavbu vedoucí (srv. Stavbuve- 
douci) jest jak podle práva soukromého 
tak podle práva veřejného odpovědna za dů- 
kladné provedení stavby podle pravidel s-ch. 
S. materiál budiž trvanlivý; nakrytiny jest 
užíti hmoty ohnivzdorné. O jednotlivých čá- 
stech budovy dána jsou ve s-ch řádech po- 
drobná ustanovení (o zdech, pilířích, skle- 
pích, schodech, chodbách, patrech, stropech, 
střechách, komínech atd.) Zvláštních opatr- 
ností je šetřiti při stavbách průmyslových. 
Pro isolované stavby toho druhu platí jisté 
úlevy. Ovšem šetřiti jest tu také ustanovení 
o živnostenských provozovárnách (srv. §§ 26 
až 35 živnost, zák.). Pokud jde o školni bu- 
dovy neb stavby při Železnicích, řekách, v ob- 
vode opevněni neb pracháren, dbáno budiž 
také příslušných nařízení speciálních (srv. na 
př. dv. dekr. z 28. pros. 1843 č. 40 110 sb. 
z. p. o budovách na blízku železnic). Co do 
divadel platí v Čechách zvláštní zákon z 27. bř. 



1887 č. 27 z. z. V obcích venkovských lze 
pro roztroušenost domů nebo vzdálenost od 
obchodních středisek povoliti, aby stavby 
f>rováděny byly za podmínek ulehčujících. 
Úlevy takové mohou se poskytnouti celým 
obcim nebo pouze jednotlivým stavebníkům. 

S. ruch podporuje zákonodárství někte- 
rými výhodami daňovými. Podle zákona 
z 25. bř. 18S0, č. 39 ř. z., osvobozeny jsou 
od domovní daně (v. t.) jak činžovní tak 
třídní na dobu 12 let všechny novostavby, 
přestavby, přístavby a částečné přestavby. 
Pro některá větší města vydány jsou zákony 
speciální, jimiž stanovím veškeré práce, bude možno 
rázem zvrátiti společenský řád. Tak dnes 
v organisovaném dělnictvu na s-ku všeobec- 
nou se již nehledí. Ale v poslední době byla 
k ní znovu obrácena větši pozornost, poně- 
vadž byla v ní poznána znamenitá zbraň v zá- 
pase politickém. AŽ posud bylo jí použito 
v Belgii a ve Švédsku k vydobytí všeobec- 
ného a rovného práva hlasovacího, a v Itálii 
jako protestu proti používáni vojska proti 
stávkujícímu dělnictvu. Byly to vlastně jenom 
pokusy, zdali by se mohlo prostředku toho 
užiti. A třeba pokusy ty momentánně, zvláště 
v Belgii a ve Švédsku, neměly úspěchu posi- 
tivního, osvědčily se velmi dobře. Proto právě 
dělnictvo němec, prohlásilo s-ku všeobecnou 
za krajní prostředek v boji za zachování ny- 
nějšího práva hlasovacího do sněmu říšského. 

Na konec nutno upozorniti nat. z v. klau- 
suli stávkovou. Poněvadž s-ky zvi. útočné 
vznikají obyčejně v době, kdy podle domnění 
dělníků práce jejich nejvíce je třeba, kdy 
podnikatel je zahrnut objednávkami, a smlou- 
vami vázán k dodáni díla v určité době, pod- 
nikatelé dávají nyní do dodávacích smluv 
obyčejně klausuli, podle které s. pokládá se 
za vis maior, sprošfuiící povinnosti dodávací. 
Mimo to podnikatelé zavádějí pravidelné po- 
jišťování pro případ s-ky, jež má jednot- 
livcům nahraditi ztráty vzniklé jim s-kou, a 
vytvářejí si tak proti stávkovému fondu orga- 
nisací dělnických stávkové fondy vlastní. Je 
zřejmo, že za těchto okolností postaveni déU 
nictva ve s-vce je značně ztíženo. LWr, 



46 



Stávka Chanskaja — Stavovští pánové. 



St&vka Chanskaja viz Chanskaja 

c fr j> v W Si 

Stávkářstvi viz Pletení, str. 903 6. 

Stavkirker (nčm. Stabkirchen) šlovou 
dřevčné kostely v Norsku, viz Dřevěné 
stavby, str. 4. 

Stávkové zboii viz Pleteni, str. 9036 si. 

Stavoren (Sta věren), m. v nizoz. pro- 
vincii fríské, při Zuiderském zálivu, ko- 
nečná stan. trati Leeuwarden-Sneek. S. má 
pouze 868 obyv. (1899), kdežto ve XIII. stol. 
bylo kvetoucím hansovním přístavem; když 
přístav zanesl se pískem, nastal rychlý úpa- 
dek. Bylo jeden čas sídlem vládců fríských. 

Stavové (lat. status et ordines, fr. états, or- 
dres^ něm. Stánde [Reichsstánde, Landstánde]), 
ve starších t. zv. stavovských státech 
třídy obyvatelstva s politickými právy, jež 
spolu s panovníkem účastnily se moci záko- 
nodárné, správní i soudní. Vznikly tak sta- 
vovské monarchie, kde moc panovníkova 
byla obmezena stavovským zastupitelstvem 
(sněmem, pokud se týče stavovským 
výborem), anebo dokonce stavovské re- 
publiky (jako na př. polská), kde panovník 
byl jen mandatářem privilegovaných vrstev 
národa (šlechty) a vykonával takřka jen to, 
na čem se usneslo nebo k čemu svolilo za- 
stupitelstvo šlechty. Od moderních států 
s občanskou rovnosti všech státních poddá- ; 
ných státy stavovské liší se tím, že poli- 1 
ticky aktivní a namnoze i civilně plnopráv- 1 
nou jest jen čásť národa, s., t. j. privile-; 
gované vrstvy společnosti. Státy stavov- i 
ské povstaly z monarchii absolutních dílem I 
samočinným vývojem společnosti (obyva- 1 
telstva) za současného klesáni moci panov- 
nické, dílem však tím, že panovník vlastní 
činností 8-vy počal organisovati. Skoro 
všude vznikly stavovské státy na troskách 
zřízeni feudálního, ale přece ^ jen s feuda- 
lismem úzce jsou spojeny. Ke s-vům nále- 
zky: někde duchovenstvo jako zvláštní 
stav, jinde jako čásf stavu jiného, všude 
však šlechta, a to vyšší i niŽŠi, a znenáhla 
i stav městský, který však míval práva 
menši než šlechta s duchovenstvem, jež na- 
zývány proto 8. vyšší. Vzácnou výjim- 
kou jest případ, že v Kastilii zástupcové 
mést po nějaký čas ovládali a řídili veške- 
ren ústavní život, a kortesy se proměnily 
takřka ve shromáždění rcpraesentantů stavu 
městského. Zástupci lidu selského jen vý- 
jimkou účastnily se vykonávání státní moci. 
Zvláštními právy vyšších s-vů byly tyto 
přednosti: osvobození od dani, právo držeti 
šlechtické statky, vykonávati patrimoniální 
soudnictví, právo býti souzenu jen od soudů 
šlechtických a j. Nejdůležitějšími právy s-vů 
byla arci práva politická, zejména právo 
účastniti se sněmu a tím moci zákonodárné, 
správy a soudnictví. Naproti tomu bývaly 
povinnosti s-vů nepatrné. K vojenské síužbě 
bfvala na př. šlechta povinna na svůj ná- 
klad jen uvnitř státních hranic (za účelem 
obrany země a potlačeni odboje proti prá- 
vu). — Rozličný býval nejen v různých stá- 



tech, nýbrž někdy i v jednom a témže státě 
vzájemný poměr jednotlivých s-vů. Býval if 
8. někdy v antagonismu mezi sebou (zvláštČ 
Šlechta a stav městský, někdy i šlechta vyšši 
proti šlechtě niŽší, jindy zase šlechta proti 
duchovenstvu), a tu některý stav držíval se 
krále, jindy však vystupovaly s. společné 
proti moci královské. Zápasů stavovských 
umívali panovníci využíti ve svůj prospěch 
a pokořujíce stav za stavem, utužovali svou 
moc a zakládali absolutní monarchie hlavně 
pomocí vojska a byrokracie a částečně i tíra, 
že zaváděli místo dřívějších řádů stavovských 
s praerogativami malé části obyvatelstva vše- 
obecnou rovnost státních poddaných. V moc- 
nářství rakouských Habsburků počíná rušiti 
stavovské řády již Marie Terezie, a ve směru 
tom pokračuje pak velmi rázně syn její Jo- 
sef II. Nastává pak ovšem opět reakce, až 
konečně rok 1848 odstraňuje úplně stát sta- 
vovský. Více o tom na příslušných místech, 
jako Čechy (právní i politické dějiny, srv. 
odkazy při či. Stav), Rakousko (str. 187 a, 
188tf), Říšský sněm. Sněm, Šlechta, -dle, 

S. generální {États Généraux) a p r o v i n- 
ciální ve Francii viz Generální stavy, 
str. 1016 6 si. a Francie, str. 494. 

S. č. státy generální v Nizozemí viz 
Generální stavy, str. 1018^, a Nizo- 
zemí, str. 377 h. 

S. říšští viz Říšští stavové. 

S. (sostojanija.soslovija) v Rusku viz R u s k o, 
str. 321a si., 327 6 si.; 8. v Polsku viz Pol- 
sko, str. 140 6 si., 167 fl, 168 6 si., 1616. 

Stavovský, týkající se stavů (srv. Sta- 
vové). 

S. archiv viz Archiv, str. 694 6. 

S-ké divadlo, nyní král. zemské divadlo 
německé v Praze na Ovocném trhu, viz D i- 
vadlo, str. 641 tf, 645 6, 

S-ká privilegiačeská vizČechy.str. 467. 

S. stát viz Stavové a Stát, str. 8 6. 

S-ké úřady viz Čechy, str. 500 6 si., 
529 6 si. 

S. výbor zemský viz Cechy, str. 539 si., 
642 6. 

St&voviti pánové (Standesherren), kní- 
žata, hrabata a páni, kteří r. 1806 v někdejší 
Něm. říši pozbyli říšské bezprostřednosti a 
ze stavů říšských stali se stavy zemskými. 
Sluší je rozeznávati od 8 vských pánů, kteří 
dávno před r. 1806 byli v Rakousku, Sasku, 
Lužici a Slezsku. Těmito rozuměli se drži- 
telé větších panství, s nimiž byla spojena 
jistá vládni práva, šlechtická manství, juris- 
dikce v druhé stolici a j. práva. Ve Slezsku 
měli t. zv. větši 8. p. {status majores^ktef i 
bývali 4—6 (držitelé panství sycovského, 
trachenberského, miličského, plesského, ka- 
rolátského, horno- a dolnobytomského), 
právo účastniti se knížecích sněmů {Fůrsten- 
tagé), a sice vŠechněm náležel společně jeden 
hlas. Nebyli podřízeni slezským knížatům 
ani zemským hejtmanům slezským, nýbrž 
stáli ^římo pod králem, pokud se týče pod 
nejvyšším hejtmanem zemským (viz Slei- 
sko, str. 383, 388). Vedle nich byli ve 



Stavr Godinovič — Stavropol. 



47 



Slezsku jeŠté t. zv. menši s. p. status mi- 
nores, mindere Standesherren), rovněž bohatí 
držitelé panství, kteří si vymohli exempci 
z moci knížat, pokud se týče zemských 
hejtmanův a nabyli jisté bezprostřednosti 
pod nejv. zem. hejtmanem, avšak snémů kni 
žccích se neúčastnili. — Právní postavení 
s-vských pánů vzniklých r. 1806 upraveno 
bylo pro všechny spolkové státy něm. spol- 
kovou aktou (ČI. 14), podle níž: 1. všechny 
někdy immediátní knížecí a hraběci rodiny 
připočteny k vyŠši šlechtě německé, a právo 
rovnorodosti jim ponecháno, 2. náčelníci 
těchto rodin stali se ve státech, k nimž ná- 
leželi, prvými s-vskými pány, 3. ve příčině 
jejich osob, rodin a panství pojištěna jim 
všechna práva, jež pocházela z jejich vlast- 
nictví a nenáležela k vyšším právům vlád- 
ním. Kromě toho skoro všechny spolkové 
státy, v nichž jsou 3. p., upravily onen po- 
měr ještě speciálně. R. 1825 usneslo se spol- 
kové shromáždění, aby mediatisovaným, 
dříve immediátnim rodinám přiznáno bylo 
přiměřené jejich rovnorodosti se suverén- 
ními rodinami pořadí a titul a knížatům 
praedikát Jasnost {Durchlaucht^ Altesse). 
Náčelníkům immediátnich někdy hraběcích 
rodin udělen pak r. 1829 k jejich žádosti 
spolkovým shromážděním praedikát Osví- 
cenost {Erlaucht;. Konečně pak r. 1P33 
praedikát Jasnost, který dříve náležel jen 
náčelníkům mcdiatisovaných kníž. rodin, při- 
znán všem Členům těchto rodin. Něm. 
říšská ústava z r. 1871 nevšímá si práv a 
poměrů s-vských pánů. Z původních rodin 
s-vských pánů zbylo jich nyní jen asi 100, a 
počet tento od zrušení spolkového sněmu 
nemůže býti rozmnožován. Literatura: Hefif- 
ter, Die Sondcrrechte der souverSnen und 
der mcdiatisirten vormals reichsstandischen 
Háuser Deutschlands (Berl, 1871); Hammann, 
Die dcutschen Standesherren und ihre Son- 
derrechte (Donaueschingen, 1888). 

Stavr OodlnOTÍč, bohatýr rus. bylin 
cyklu kijevského. Vychloubá se před kní- 
žetem Vladimírem krásnou ženou, začež 
uvržen do sklepního žaláře. Manželka jeho 
Vasilisa Nikulična, dověděvši se o tom, pře- 
vlékne se do muž. šatů a jede s družinou 
ke knížeti. V Kijevě vydává se za syna 
krále Ijachovitského, uchází se o ruku dcery 
(nebo příbuzné) knížete, tato však poznává 
v cizím vojínovi ženu. Ale Vasilisa Nikulična 
šťastně přesto jí všechny zkoušky, jimž byla 
vydána, a slaví svatbu s dcerou Vladimí- 
rovou. Po svatbě ženich jest velmi zarmou- 
cen, proto Vladimír povolá guselščíky, ale 
ti hrají velmi smutně. Tehdy vzpomenuto 
S-a ó-e, jenž byl proslaveném hráčem ná 
>gusle jarovčatyje«, a když byl povolán, man- 
želé se poznají a Vasilisa vysvětluje Vladi- 
mírovi jeho omyl. Podrobnosti tohoto po- 
znání různé varianty líčí rozmanitě. Jméno 
S-ovo připomíná se v letopise r. 1118. Praví 
se totiž v něm, že setník S. byl uvržen do 
hlubokého sklepu, poněvadž rozhněval Vla- 
dimíra Monomacha. Tehdy patrně vznikla 



bylina o S-ovi a obsah rozšířen pověstmi 
o dívce-vojínovi, zachraňující bratra nebo 
muže, kolujícími i na západě, jmenovitě 
u Slovanů. Hilferding zaznamenal 6 variantů 
byliny o S-ovi a Rybnikov tři. Srv. 1. Sa- 
zonovič Pěsni o děvuškě-vojině i byliny 
o S-ě G-ě (Varš. 1886). 

Stavropis^lálni kláitery {stavropigialj- 
nyje monastýr i) jsou ruské kláštery, jež byly 
někdv pod přímou správou samých patri- 
archův a požívají dosud mnohých přednosti 
ze starých dob. Název jest původu řeckého 
(viz Stauropégion). S-ch k-rů jest na 
Rusi tou dobou sedm: solovecký, novo- 
spasský, voskresenský (>Nový Jerusaleme), 
Šimonův, donský, spasojakovlevský azaiko- 
nospasský. Kláštery tvto podřízeny jsou 
moskevské synodální Kontoře nebo samé 
svaté synodě, a ani jeden z nich nezávisí na 
správě eparchijní. 

8tavropi|;[lja, malorus. Stavropihija, 
Stavropihijské bractvo, Stavropi- 
hijskij institut viz Bratrstva ruská, 
Adelfotes a Lvov, str. SOOťX. Dějiny 
Ivovské s-je při 300letém jubileu napsal 
r. 1886 Oleksauder Barviňskij (srv. Jelínkův 
»Slov. Sborník« 1886, 434 si.). 

Stavropol (= město kříže), jméno rus. 
měst: 1) S., új. město v gub. samařské na 
levém břehu řeky Volhy, založené r. 1738 a 
osazené původně pokřtěnými Kalmyky ; učiněn 
tím pokus příměti tyto kočovníky k životu 
rolnickému. Po stu letech poznána bezúspěš- 
nost práce, potomci prvotních osadníků pře- 
sídleni do orenburské gubernie a S osazen 
Rusy. R. 1897 S. měl 5974 obvv. V S-i jsou 
4 školy, městská knihovna a banka; značný 
obchod obilím. Přistav na jaře u města, v létě 
až 5 km jest vzdálen. Blíže města kumysové 
léčebny. — Stavropolský Újezd má na 
11.922 frm* 284.009 obyv. — 2) S. (Kavkáz- 
ský), gubernské město při vrchovisku řeky 
Tašiv (ve výši 5S8 m); poslední stanice trati 
Kavkazskaja-S. Má 46.965 obyv. (1903) a to 
nejvíce Rusů, pak Arménů, Žida, Poláků a 
Němců. 55 učilišť asi se 6000 žáky (muž. 
gymnasium s oddělením reálním, dvě ženská 
gymnasia, seminář, městská škola šestitfídní, 
několik jednotřídních škol obecných); ve- 
řejná knihovna, tři časopisy; divadlo; ně- 
kolik ústavů dobročinných (dvě veliké dobro- 
činné společnosti); gubernské a újezdní úřady, 
13 pravoslavných, arménský a ícatol. kostel, 
mečeta. Hlavní zaměstnání obyvatelstva jest 
zemědělství a sadařství. Větších závodů prů- 
myslových jest 35 (roční výroba zboží za 
1*2 milí. rublů). Nejvíce kvete mlynářství. 
Dosti čilý obchod. Oddčleni Říšské a Azov- 
sko-Donské Obchodní banky. S. založen byl 
r. 1777 a byl dlouhou dobu nejdůležitějším 
městem Kavkázska; od r. 1842 je městem 
gubernským. — Stavropolská gubernie 
rozkládá se na severu Kavkazu; hraničí na 
západě s oblastí kubánskou, na jihu, jiho- 
východě a východě s těrskou, na severu 
s oblastí vojska donského a s gub. astra- 
chanskou. Měřic 60.597 km* jest v severní a 



48 



Stav tkalcovský. 



východní své části stepnatou rovinou (četné 
kurhany), kdežto na jihozápadě prostoupena 
jest nevysokými horami, posledními to sever- 
ními výběžky Kavkazu. Nejvyšší vrcholy jsou: 
Piketná hora (612 m\ Brykovaja a Glavnaja 
hora. Geologicky náleží střed gubernie k třeti- 
horám (jižné miocén, severně piiocén), na 
západě a východě neznámé zpodni vrstvy 
přikryty jsou naplaveninami (nejmladší jsou 
podél celé severní hranice). Půda svlažována 
jest poměrně málo. Několik jezer (největší 
Bolšoi [Velký] líman) a močálů. Řeky: Stepní 
řeka kuma (jen na jaře tekou vody její až 
do Kaspického moře) s přítoky Karamykem 
a Bujvolou; rovněž stepní řeka Východní 
Manyč, v horním toku zvaný Kalaus ; Manyč 
Západní (pobočka Donu; často vysýchá), s mm 
spojuje se Bolšoj (Velký) a Srednij (Střední) 
Jegorlyk. Z vody mnohých jezer vyváří se 
sůl. Voda řek následkem rozpuštěných v ní 
zemin není zdravá. Podnebí jest kontinen- 
tální. Srážek vodních poměrně málo (v S-i 
samotném však 719 mm). Časté jsou škodné 
větry východní. Všeho obyvatelstva jest 
913.000 (Rusů 90%, Nogajců 3-7«/o, Truch- 
ménů 2-8Vo, Kalmyků l-77o; pravoslavných 



(mlýny, olejny, vinopalny, koželužny a j.), 
ročně vyrobí se za 2,204.000 rub. zboží. Uči- 
lišť je celkem 678 (žáků asi SO.OOO). Železné 
dráhy probíhají gub. stavropolskou v délce 
241 km. Cest jest 3370 km. Gubernie stavro- 
polská dělí se na pět Újezdů (aleksandrov- 
ský, medvěžinský, blagodariaský, prasko- 
vejský [od r. 1900] a stavropolský [má na 
7698 km* 166.205 obyv.]) a territorium ko- 
čovníků. Pp» 

Stav tkalcovský (angl. loom, fr. métier 
á tisser, it. telaio, něm. WebstuM, rus. tkackij 
stanok) je stroj, kterého se užívá na výrobu 
tkanin. Od dob nejstarších až do konce 




Č. 3966. Prollup. 

XVIII. stol. tkalo se na s-ech ručních, dnes 
vyrábějí se tkaniny téměř výhradně na 
s-ech strojních. 
I. Ruční s. t a pohybují se pákou po- 
dél vnější stranice uloženou, na kterou pů- 
sobí palec naklínovaný na prohozním hřídeli, 
nebo dostávají pohyb od prohozních palců A 
prostřednictvím kužele k^ hřídele A, ramene ť 
a konečně řemene J, Vychýlené rameno 
vrací se pružinou 9. S-y jsou buď hladké 
nebo s člunkovou záměnou oboustranou kon- 
strukce Honeggerovy, Benningerovy a j. Bez- 
pečnostní přístroje omezují se na zarážku 
Člunkovou a útkovou. S. spouští se vychý- 
lem'm pružné páky n ve směru 1, 

C. S-y na vlnu liší se podstatně od obou 
předešlých jsouce přizpůsobeny veliké šířce, 
v níž vlněné tkaniny bývají hotoveny. V Ra- 
kousku nejrozšířenější jsou s-y Schwabeovy 
(vyobr. viz na tab.). Osnovné vratidlo A 
brzdí se pasovou brzdou, přivora (c) je po- 
hyblivá, ticanina balí se regulátorem negativ- 
ním, který balí, jen kd3rž útek se vnesl, a 

Í'ehož činnost je závislá na přírazu paprsku. 
*rošlup tvoří se listovým strojem Crompto- 
novým (B); stroje Jacquardovy, pokud se 
jich užívá, jsou jednočinné. Bidlen pohybuje 
se od zalomeného hřídele prostřednictvím 
krátkého táhla a trojúhelníkové páky, aby 
setrval delší dobu v zadní své krajní poloze. 
Člunky jsou značně větší než u s-u na ba- 
vlnu a prohazují se prohozem zvláštní kon- 
strukce patentovaným ve všech státech s pro- 
hozni klikou na místě palce. S-y na vlnu 
stavějí se zřídka jako hladké, obyčejně máji 
oboustranou záměnu 4— Sskřinkovou (9—11- 
násobnou) C. Clunková zarážka je vždy s pev- 
ným paprskem, útková zarážka je centrální 
(uprostřed bidlenu), osnovné zarážky se ne- 
užívá. 

D. S-y na len a konopí (vyobr. č. 3967^) 
mají tvar podobný jako s-y na bavlnu, jsou 
mohutnější stavby a mají některé podřize- 
nějši zvláštnosti podmíněné malou pružnosti 
příze a tím, že lněné tkaniny jsou těžší ba- 
vlněných. Člunky nemají vřeten (viz Sou- 



Stav tkalcovský. 



55 




56 



Stav tkalcovský. 



kání, str. 724). Podobné zařízeny jsou i s-y 
na džutu (viz tab.). 
E, Ze t-ů speciálných buďtei uvedeny: 
S-y na plachty, (viz tab.), které vyzna- 
čuji se značnou šířkou (6 až 10 m); člunky 
se neprohazují, nýbri vedou proálupem po- 
moci ozubených tyčí nebo jinými mecha- 
nismy. Při 6 m šířky koná s. asi 28 obrátek 
za minutu. Aby lze bylo posouditi rozměry 
s-ů na plachty, přistaven je na tab. obyčejný 
8. na bavlnu. 
S-y na plsti papirnické až 10 m široké. 



(moquetty); vzorované plyše tkají se z po- 
tisknuté osnovy (od r. 1890). 

S-y na damašky. Tká se bez předního 
brda za použiti strojů na damašky (na př. 
Gantherova) nebo za použiti návrhu Seidlova 
(se třemi radnicemi). S. tohoto způsobu 
v provedení Oberlcithnerovč znázorněn je 
na tab. 

S. Seatonův, který místo člunku s cívkou 
má skřipec, kterým provádí se prošlupem 
útek umístěný na velikých cívkách po straně 
s-u (vyobr. č. 3968.). Útek přivádí se skřipci 




Č. 3967. Strojní stav na len a konopí. 



S-y na plyše a aksamity. Jehly potřebné 
k vytvoření vlasu vnášejí se do prošlupu 
zvláštními mechanismy; tká se 20— 30 jehlami. 
Nejdříve zatkaná jehla vytáhne se háčkem 
pohybovaným neokrouhlým kotoučem, po- 
sune vpřed a zavede do prošlupu. Jehla 
na aksamity řezané a Wiltonovy koberce je 
na konci vybroušena v nůž, který při vyta- 
hováni jehly rozřízne smyčky jehlou vytvo- 
řené. Vlasová osnova pro plyše jednobarevné 
naviji se na vratidlo, pro plyše vzorované 
(brusselské a Wiltonovy koberce a pod.) 
každá nit osnovná má svou cívku; všechny 
cívky (až 4000) ukládají se na cívečníku 
vzadu ke 8 u připojeném. S-y na dvoj plyše, 
kterými se tkají dvě plyšové tkaniny nad 
sebou, vzdá'eny jsouce od sebe na dvojná- 
sobnou výšku vlasu nabyly rozšířeni a užívá 
se jich na zboži jednobarevné i vzorované 



zvláštním mechanismem a po vneseni od- 
střihne se samočinně. Lze s-u toho užíti na 
tkaniny hladké i přetkávané (s útky více- 
barevnými). 

S-y okrouhlé, které zařizen^r jsou tak, 
že osnova tvoří válec a člunek obíhá dokola, 
poháněn jsa elektrickým proudem. Prošlup 
tvoří se před člunkem a zavírá za nim. Ač 
myšlenka vyráběti tkaniny na s-ech okrouh- 
lých je technicky správnější a 8. okrouhlý 
s kontinuálním výkonem pro strojní výrobu 
tkanin lépe se hodí než s-y dosavadní, se- 
strojené na základě s-u ručního (s výkonem 
periodickým), nenabyly okrouhlé s-y tkalc. 
doposud rozšíření pro některé potíže při 
konstrukci se vyskytnuvší. 

S-y se samočinnou záměnou útku. 
Aby výkon strojního s-u se zvýšil a počet 
zastávek ieho redukován byl na míru nej- 



Stavučany — Stazione. 



57 



menli, Northrop r. 1890 sestrojil s., kterýž 
obstarával si sám výměnu došlých civek. 
Civky umístény jsou ve válci, ze kterého 
vsune se nová cívka do člunku, když nif 
na civce došla, resp. krátce před tim neŽ 
došla. Činnost tkalcova u s-u je tim značně 
zmenšena, tak že může obsloužiti 8—16 s-ů. 
Výroba značné se tím zlevni. Myšlenku 



■ ) 


i 






^^^^^^ l^^^^^^^^^^^^V' * 


I i 



Č. 3968. Stav Seatonfiv. 

Northropovu sledovala celá řada konstruk- 
térův a jest již několik zdařilých konstrukcí 
s-ů se samočinnou záměnou útku (Hatters- 
leyeova, Thielova, Grossenhainské továrny, i 
Hodgsonova a j.). i 

V poslednich desítiletích staly se pokusy 
zavésti t-y polostrojni, t. j. s-y, na kterých | 
mohl by tkadlec pracovati pohybuje jedinou ■ 
jeho součástkou na př. klikou n. bidlenem 
n. podnožkou (s-y Wilkeovy a Laeserso- 1 
DOv^', Haggenmacherovy). Hledělo se dosíci 
tak rychlejší a snazší výroby. Výsledky však 
doposud zklamaly. i 

Výkon strojmch s-ů tkalc. řídí se jakostí | 
tkaniny (houštkou osnovy a útku), jakosti 
zpracovávané příze a rychlosti s-u. Úzké s-y 
hladké konají až 200 obrátek, s-y široké až i 
100 obrátek za minutu. S-y se záměnou a ' 
s-y se stroji Jacquardovými konají nejvýše 
160 obrátek za minutu. 

Označí-li se počet obrátek n, je theore- 
tický počet hodů za 10 pracovních hodin 
600 X », a je-li počet útku v 1 m tkaniny 
100 Xh {h== houštka útku čili počet útku 
v 1 cm), je počet metrů zhotovené tkaniny 

600><^. «_ 

lOOX/' ^ h' 

Skutečně zhotovená délka je menši a činí 
maxim. 75Vo výkonnosti theoretické, t. j. 



A/max = 0-76X6Xy = 4-5Xx. 

Ztrátu (25 a vicc procent) zavinují zastávky 
za účelem nav^^áni přetržených niti osnov- 
ných, výměny došlých cívek útkových a 
opravy. Mimo to sluší přihlížeti k tomu, že 
vloženi nové osnovy do s-u, když předchozí 
byla dotkána, vyžacíuje 1-15 pracov. hodin. 
Literatura: E.R. 
Lembcke, Mechani- 

sche Webstahle 
(Brunšvik); Fr. Reh, 
Mechanische Webe- 
rei; E. Můller, Hand- 
buch der Weberei; 
Reiser - Spennrath, 
Handbuch der We- 
berei; Fr. Reh, Der 
mechanische Seiden- 
webstuhl; KarlMiko- 
laschek, Die mecha- 
nische Weberei ; Kin- 
zer-Fiedler, Techno- 
logie der Handwebe- 
rei; Herm. Dornig, 
Die Praxis der me- 
chanischen Weberei; 
M. Voslař, Techno- 
logie ručního tkal- 
covství ; Ant. Gruner, 
Mechanische Webe- 
reipraxis; C. Stom- 
mel, Das Ganze der 
Weberei; Beyssel u. 
Feldges, Lehrbuch 
der Weberei, a mno- 
hé jiné. Berouiek, 
Stavučany viz Stavčany. 
Stavuňk, výraz v právě staročeském, viz 
Staveni 2). 

Stawell [sted^l], m. v britské australské 
kolonii Viktorii, sz. od Melbourne, na trati 
Melbourne-Adelaide, má 6183 obyv. (1891), 
několik kostelů, nákladnou nemocnici. Leží 
uprostřed zlatých polí Pleasant Creek, v nichž 
je nejhlubší australský důl Magdala. V okolí 
daří se vino a obili. 

Stawlarski Ignacy Franciszek, spis. 
pol. (♦ 1776 — t 1835), byl úředníkem, pak 
advokátem, načež sloužil při nejvyšším soudě 
varšavském (do r. 1821). Byl též členem »To- 
warzystwa przyjaciól nauk*. Vedle četných 
překladů z franc. a něm. (Pr^ypadki i po- 
drode Telemaka, Varš., 1805. a mn. j.) vydal 
důležitější spisy: Droga do inajomošci, jakim 
idq porjqdkiem i tokiem interesa publicine 
w paňstwach pruskich (t, 1805); Deputowa- 
nego na sejm \gminy S-ej miasta Watsiawy 
my šli nad aktem kon/ederacji generalnej (t., 
1812); R^eci o potr^ebie priysposobienia ko- 
deksu handlowego (t., 1809) a pod. 

Stawl«zyn, osada v ruskopolské gub. a 
új. kaliszském, na pobočce ř. Prosný, má 
2258 katol. obyvatelů, živicích se hlavně prací 
v továrnách. 

Stazione [-ciónej, ital., nádraží, sta- 
nice. 



58 



Stazzema — Steaíopygie. 



Btazzema, ves v ital. prov. a kraji Lucca, 
v býv. Toskánsku, má jako obec polit. 7316 
obyv. (1901); mramorové lomy. 

Étaiené vety viz Stahováni a Sou* 
věti. 

BtaftllTOSt viz Contractilitas. 

Btead [sted] William Thomas, angl. 
žurnalista (♦ 1849), převzal r. 1871 redakci 
•Northern Echo*, r. 1880 stal se druhým 
red. »Pall Mali Gazettec, r. 1883 chefredak- 
torem. Neobyčejnou sensaci vzbudil r. 1884 
a 1885 svými překvapujícími zprávami o angl. 
námořnictvu {The truth aboutthe Navy) a 
o nemravnosti Londýna {The maiden tribut 
0/ modem Babylon). K. 1890 založil »Review 
of Reviews*, vydávanou samostatně v Lon- 
dýně, New Yorku a Melbourne, r. 1895 začal 
vydávati knihovnu zv. »Masterpiece< (týdně, 
sešit po jednom penny, tak že románů zde 
vydávaných rozšířilo sejiŽ asi 15 milí. exemp- 
lářů). R. 1899 agitoval velmi úsilně pro mí- 
rovou akci cara Mikuláše. Z četných jeho 
spisův uvádíme: No reduction of rent (1BB6), 
výsledek cesty po Irsku; The truth about 
Russia (1888); The pope and the new era (1890). 

Bteam [stím], angl., i^ára; steamboat 
[stímbót] neb steamer [stim'r], parník. 

Bteann. V lučbě jménem s. označuji se 
sloučeniny kyseliny stearové s glycerinem, 
a tu nejdůležitější je tristearin, t. j. slou- 
čenina tři molekul kys. stearinové s glyce- 
rinem, který je podstatnou součástkou pev- 
ných tuků. V obchodě vyrozumívá se však 
jménem 8. surová kyselina stearová neb smi- 
šenina kyseliny stearové a palmitové, vyro- 
bená z pevných tuků: loje, másla palmo- 
vého, tuku kostního, řidčeji z másla koko- 
sového. Výroba děje se způsobem různým; 
nejstarší způsob záležel v tom. Že lůj se zmý- 
delnil mlékem vápenným a z vápenatého 
mýdla působením kyseliny sirové uvolnily 
se kyseliny mastné a olejová, které třídily 
se pak dále. Nyní výroba s-u spoiuje se vý- 
hodně s výrobou margarinu, mýdla a glyce- 
rinu, čímž všechny součástky loje co nej- 
lépe se zpeněží. Pevné tuky zbývající při vý- 
robě umělého másla (srv. Máslo margarí- 
nové, str. 944 6) neb některý surový pevný 
tuk zahřívají se při zvýšeném tlaku s kon- 
centrovanou kyselinou sírovou, čímž utvoří 
se kyselina glycerosirová a sulfonové kyse- 
liny mastných kyselin; po skončeném roz- 
klade nechá se směs vystydnouti, naleje do 
vody a zahřívá parou na 100° C. Mastné ky- 
seliny, které vyplavaly na povrch, raffinuji 
se, když se ustály, destillaci v proudě pře- 
hřáté páry vodní. Stydnutím vykrystallují 
z destillátu pevné kyseliny (stearová a pal- 
mitová), tekutá kyselina olejová oddělí te 
od nich lisováním v hustých plachetkách. 
Má-li se dostati pěknější, světlý výrobek, 
opakuje se krystallováni a lisováni dvakrát 
nebo třikrát. Kyseliny olejové, obsahující 
néco v ni rozpuštěné kyseliny palmitové, 
užívá se na výrobu laciných mýdel. Čásf ky- 
seliny olejové promění se při destillaci sul- 
fonových kyselin v pevnou kyselinu iso- 



olejovou, která pak rozmnožuje množství 
pevného výrobku. V některých továrnách 
též vylisovanou kyselinu olejovou přeměňuji 
v kyselinu palmitovou, aby tím zvýšili množ- 
ství pevných kyselin S. (směs kyseliny stea* 
rove a palmitové, po případě i isooíejové) 
je hmota bila slohu krystallického, v líhu roz* 
pustna, bodu tání asi 60^ C. Největší množ- 
ství se ho spotřebuje na výrobu stearino- 
vých (stearových) svíček. S-^u uživá se 
kromě toho za přísadu ke škrobu při Žehleoi 
a k napouštění sádrových odlitků, aby jim 
voda neškodila. Lš.. 

BtearlnoTá kyselina (též stearová k.), 
^is^se^s) sloučenina organická i^dy mastné, 
steatické, hlavní součást různých tuků po- 
nejvíce tuhých, vázána jest na glycerin, vy- 
stupuje ve formě stearinu vedle palmitinu a 
oleinu. Čistou s-vou k-nu obdriume rozpu- 
štěním jedné Části stearinu v horkém alko- 
holu; roztok srážíme horkým alkoholickým 
I roztokem 0'25 dílů octanu horečnatého, sra- 
I zený stearan horečnatý rozložíme kyselinou 
I sírovou a vyloučenou s-vou k-nu v alkoholu 
I překrystallujeme. S. k. tvoří bezbarvé kry- 
I stallické lístky stříbrného lesku bez chuti, 
jest rozpustná v alkoholu, aetheru, ne ve 
vodě; reaguje kysele, taje při silném zvětšo- 
vání objemu (ll7o) pří 69^ vře, rozkládajíc 
se při 359—385*, možno ji v malých dávkách 
opatrně ve vakuu destillovati. Soli její s al- 
kalickými kovy jsou ve vodě rozpustné, nad- 
bytkem vody se rozkládají; ostatní soli jsou 
nerozpustné. šgr, 

Btearopten viz Silice, str. 165 a. 

Bteatloké sloučeniny viz Mastné 
sloučeniny. 

Bteatlt, min., viz Mastek. 

Bteaiitls nebo steatosis, z řec, chorobné 
tvořeni a hromaděni tuku v těle, vytylost. 

Bteatoda Sund., rod pavouků zápředníků 
(Theridiidae), Jediný druh S. bipunctata po 
celé Evropě a Americe Sev. rozšířený jest 
i u nás hoM na zdech a plotech, kde přede 
nepatrnou, řídkou sítku. Hlava napřed úzká 
lehce vynikající. Přední řada oční jest silnČ 
ku předu prohnutá (konkávni), zadní lehce 
vypuklá. Prostředni oči jsou větši postran- 
ních. Postranní oči se dotýkají. Silné nohy 
jsou dosti dlouhé, první a čtvrtý pár nej- 
delší, bez trnů. Hlavohrudi jest u našeho 
jediného druhu S. bipunctata temně hnědé 
a černě vroubené. Břicho na hřbetě hnědé, 
ke kraji vnějšímu temnější. Hnědá kresba 
jest napřed vroubena bílým obloučkem a 
uprostřed rozdělena rovnou čarou téže barvy. 
Dole je žlutavá. Sameček jest temnější. Nsk. 

Bteatom (cholesteatom, fr. tumeur 
perlée) jest nádorovitý útvar, obyčejně na 
zpodině mozku v krajině mostu a jeho okolí 
umístěný, tvaru hrozničkovitého, perleťově 
se lesknoucí, bílý, křehký. Skládá se z buněk 
plochých, bezjaderných, a z hlati choleste- 
rinu i kapének tukových. Co do podstaty s. 
náleží k dermoidům. KmL 

BteatopyglSy z řec, vybujení podkožního 
tuku na hýždích, viz Koi* Koinové, str. 515 K 



Steatornis — Steck. 



59 



Bttatornls, zool., viz Guacharo. 

8toatorrho«a viz Mazotok. 

Bteatosis viz Steatitis. 

Btébolnlny viz Obilniny. 

fltebelskl: 1) S. Ignacy, dějepisec pol. 
(t 1790 v Supraslu), vydal cenné dílo Dwa 
wielkie hviatia na horyjpncie po^ockim . . . 
(1781—83, 2. vyd., 1870,3 d.), obsahující dé- 
jiny basiliánských klášterů na Rusi a podá- 
vající na základě studia archivů mnohé po 
drobnosti z dějin rus. církve. 

2) S. Wtodzimierz, spis. pol. (* 1848 
v Magierowě v Haliči — f 1893 ve Varšavě), 
studoval na universitě ve Vídni a ve Lvově, 
načež byl gymn. professorem. R. 1888 po- 
volán byl za redaktora čas. »Kuryer co- 
dziennyc. Byla to povaha nervósní a neklidná, 
Živé, bohaté a kapriciosní fantasie. Jeho verše 
i novclly, jeí psával od r. 1870, vyznačuji se 
nádherou dikce a pružnosti slohu při para- 
doxnosti názorů. Hlavni jeho práci jest Ro- 
man Zero (Lvov, 1883), líčící v pěkných oktá- 
vách typ novodobého nervosního umělce 
žijícího krajnostmi a znajícího slabost vlastní 
vůle. Největší vliv na rozvoj S-kého měl Mus- 
set, dílem téŽ Asnyk a Slowacki, ač sám 
popírá jmenovitě vliv prvnějšiho. Snk, 

Éteben: 1) S., ves v Čechách, viz Stebno 
1) a 2). 

2) S., ves v bav. vlád. obv. hornofranckém, 
okr. Naila na žel. dr. Hof-Marxgrůn, má 935 
oby v. (1900), král. lázně s dvěma žel. pra- 
meny (známé již v XV. stol.) a vydatné doly 
Žel. rudy. 

Stébonka viz Istobnoje 2). 

Btébloir, rus. město v kaněvskem új. ki- 
jevské gub. se 6000 oby v. Má 7 továren (cu- 
krovar vyrábí zboží skoro za 400.000 rub.). 
Kdysi bývala zde řecká kolonie; mnoho staro- 
žitností řeckých i jiných. Pp» 

Stéblo, bot, viz Stonek. 

Stébloiráy ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Pardubice, fara Ždánice, pš. Bohdaneč u Par- 
dubic; 31 d., 235 oby v. č. (1900), žel. zastávka 
trati Pardubice-Kr. Hradec. 

StébloTioe, ves v Čechách, hejtm. Jičín, 
okr., fara a pš. Sobotka; 31 d., 144 obyv.č. 
(1900). 

BtéblOTliiy víz Obilniny. 

Stobnlokl Hieronim viz Stěbnickij 1). 

StébnioklJ (CTe6HÍ]i(Rift) : 1) S. I j e r o n im 
Ivanovic, inženýr rus. původu polského 
(♦ 1832 -- t 1897), vzdělal se v Nikolajevské 
akad. gen. štábu a pracoval při observatoři 
v Pulkově, načež r. 1860 prováděl triangu- 
lační práce na Kavkaze a určil výšku všech 
důležitějších vrchů mezi Elbrusem a Kazbe- 
kem. R. 1867 stal se náčelníkem kavkázského 
vojensko*topograf. oddělení a pracoval na 
Kavkaze i v Persií, kde mapoval jednotlivá 
území. Za spis Ob otklonéniji otvisnych Hnij 
pritáfenijem kavka3[skich gor jmenován dopi- 
sujícím členem petrohr. akad. nauk a vyzná 
menán od zeměp. společnosti petrohr. tCon- 
stantinovskou medaillí. R. 1885 stal se ná- 
čelníkem topojgraf. oddělení gen. štábu, načež 
od r. 1887 byl předsedou odděleni mathem. 



zeměpisu v zeměp. společnosti. Z jeho prací 
uvádime ještě: Nabljudénija nad kačanijem 
povorotnych majatnikov^ prox\y€děnnyja v Ti- 
jliséz O nabij udénij ach nad kačanijem majať 
ntlroy, proi^edénnych v anglijskoj Indiji dlja 
opredilenija uskorenija sily ta^esti. 

2)S. M., pseudonym rus. spisovatele Les- 
ková (v. t). 

Btebnlk, ves v Haliči, v hejtm. a okr. 
drohobyčském, má 2069 oby v. větš. rusin. 
(1900), doly na kamen, sůl, r. 1846 odkryté. 

fltebno: i)S., Ejstebno,Jistebno (Ste- 
ben\ far. ves v Čechách, hejtm. Podbořany, 
okr. Jesenice, pš. Petršpurk; 89 d., 3 oby v. č., 
387 n. (1900), kostel sv.Jana Kř. (ve XIV. stol. 
far.), 2tř. šk , chmelnice, sadařství a opodál 
mlýn Nustov a panský rybník. Na vladyčím 
statku seděli vladykové, od nichž pocházeli 
Andělově, Kladivové a Zvěstové z Ejstebna. — 
2) S. (Steben), far. ves t., hejtm. a okr. Ústí 
n. L., pš. Zálezly; 28 d., 145 obyv. n. (1900), 
kostel sv. Šimona a Judy, 2tř. šk., spořitel, 
a založ, spolek, popi. dvůr. 

fltébořioe, ves v Rak. Slezsku, viz Ště- 
bořice. 

8tébut(CT66y!rb)Ivan Aleksandrovič, 
národohospodář rus. (*1833), vzdělal se a 
pak vyučoval v gorygorědcém zeměděl- 
ském ústavě. Tři roky pobyl za hrani- 
cemi, jmeuovitě v Jeně, a seznámil se s vvš- 
šími zeměděl. ústavy v Něm., Francii, Belgii 
a Anglii, načež stal se prof. zeměděl. školy 
petrohradské a brzo potom prof. nově zalo- 
žené Petrovské akad. v Moskvě. Vedle toho 
věnoval péči pomocným ústavům při aka- 
demii, založil zemědělské museum, laboratoř, 
pokusná pole atd. Jeho přičiněním založen 
též odborný list »Rus. Seljskoje Chozjajstvoc. 
Z tiŠt. prací uvádíme dissertaci /^vesř, kak 
sredstvo vo\stanovlenija plodorodstva (1862); 
Osnovy polevoj kuljtury (2. vyd., 1882—84, 
2 d.); Stafji o rus, selj, cho^ajstvě... (1883); 
Seljskocho^ajstvennoje inanije i seljskocho\. 
obra^ovanije (2. vyd., 1889); Vo^délyvanije Ijna 
(1872); Učebnik častnago rasténijevodstva: pole- 
vodstvo (1888); Oblésenije loščin, ukréplenije 
ovragov i osádka polej v sele Krotkom (1895, 
na základě vzorného hospodařeni na vlast- 
ním statku v gub. tulské); O postanovki pro- 
ýessionaljnago obra\ovanija v svja\i s posta- 
novkoju obščago obraxpvanija (1898) a j. S. 
účastnil se též řešení mnohých důlež. otázek 
veřejných, pořádání výstav atd. Od r. 1898 
jest předsedou věd. komitétu ministerstva 
zemědělství a státních statků, členem stát. 
rady a kurátorem bogorodické Školy země- 
dělské. Šnk. 

8t«biiZ6T6s viz Zdebuzeves. 

flteoohettl [stekčti] Lorenzo, pseudo- 
nym Olinda Guerriniho (v. t.). 

Staolnger Josef viz Sterzinger. 

Bteok Rudolf, prot. theolog švýc.-něm. 

S1842 v Bernu). Studoval v Bernu, Jeně a 
eidelberce, byl r. 1867 pastorem v Drážďa- 
nech, r. 1881 profess. theologie v Bernu, 
kde působí posud přednášeje o exegesi No- 
vého zákona. Napsal: Zum Johannesevangelium 



60 



Steckborn — Stecker. 



(Bern, 1884); Der Galaterbrieý nach seiner 
Echtheit untersucht, nebst krit. Bemerkungen 
fif den Paulinischen Hauptbrie/en (1888); Die 
Ftscatorbibel und ihre Einjúhrung in Bern im 
J, 1684 (1897); Der Berner Ketierpro^ess 
(1902). 

Bteokbom, m. ve ávýc. kantoně thur- 
gavském, při Dolním iezeře, na trati Ronians- 
horn-Šafliúzy ávýc. spolkových drah, má 
2395 oby v., krajkářstvi, slévárny, strojírnu 
v býv. klášteře, v okolí rozsáhlé vinice. 

Meoker: 1) S. Antonín, čes. cestovatel 
po sev.-vých. Africe (• 19. kv. 1865 v Kosmo- 
nosích — t 15. dub. 1888 v Ml. Boleslavi), 
studoval na gymn. v Ml. Boleslavi, v 1. 1873 
až 1876 oddal se na pražské univ. védám 
přírodním, jmenovité zoologii a srovnávací 
anatomii, r. 1877 dosáhl doktorátu filos. a 
odebral se za daláím vzdéláním na univ. 
v Heidelberce a Berlíne. Již za studentských 
dob rozvinul obsáhlou činnost literární při- 
spívaje pracemi přírodovédeckými do čas. 
českých (>Osvéty€, >Lumíra«, »Vesmíru<, 
»ČČM.€) i cizojazyčných. Z té doby pochá- 
zejí: Soyý- druh nosorožců spolu s přehledem 
a popsáním vSech \námých druhu a hist, ná- 
stinem (» Vesmíre, 1873); O štircich nepravých 
čili pseudoskorpionech (t., 1874); Mšice révo- 
kai (t., 1874); Zásluhy Arabu o loologii (t., 
1874); Bohuilava Balbina kapitoly přírodo- 
vědecké (t., 1875); Život v hlubinách mořských 
(»Osvéta<, 1876); Drobnohled a jeho vynď 
le\ce (t., 1875); Haeckel a jeho genealogické 
soustavy (>ČČM.«, 1875); Ueber neue indische 
Chernetiden ( 9 Sitzungsber. c akad. vídeň., 
sv. LXXIL, 1875 ; Zur Kenntniss des Carpus 
und Tarsus bei Chamaeleon (t., sv. LXXV., 
odd. I., 1877); Zur Kenntniss der Chernetiden- 
Jauna Bóhmens (9Sitzungsber.< Král. čes. 
spol. nauk, math.-přir. třída, 1874); Ueber 
eine neue Arachnidengattung aus der Abthei- 
lung der Arthrogastren (t., 1876); CJeber die 
geogr, Verbreitung der europ. Chernetiden 
{Pseudoscorpione) (»Archiv f. Naturgesch.< 

1875, sv. I.); Anatomisches und histologisches ! 
uber GiboceÚum, eine neue Arachnidenart (t., I 

1876, sv. 1.); On a neiv genus oj Arachnida \ 
(»Annals and Magazín of Natural tiistoryc, 
Lond., 1876); Tht developm^nt of the ova oj 
Chthonius in the body of the mother and the 
formation of the blastoderm (t., 1876); Die 
Anlage der Keimblátter bei den Diplopoden 
{Chilognathen) (» Archiv f. mikrosk. Anat.c, 
Bonn, 1877); Ueber die Furchung und Keim- 
blátterbildung bei Calyptraea ^^>Morpholog. 
[ahrbuch.*, sv. II.. 1875); Ueber die Rúckbil- 
dung von Sehorganen bei den,Arachniden (t., 
sv. IV., 1877). Prostřednictvím Friedricha 
Hellwalda seznámil se s cestovatelem Nachti- 1 
galem, později v Berlině s Ferd. Richthofe- ' 
nem i cestovatelem Rohlísem, a přičiněním 
jejich r. 1878 vyzván, aby se stal průvodcem I 
G. Rohlfsa, jenž měl dopraviti dary něm. cí- 
saře pro sultána vadájského do vnitra afric- ' 
kého a zároveň pokusiti se o prozkum pře- , 
dělu vod mezí řtkami Šarí, Kongem a Bahr 1 
Kuti. Cesta měla vésti přes oasu Kufru, do ' 



té doby známou toliko ze starých zpráv, a 
vých. končinami poušti Libyjské, taktéž ne- 
známými. Přes Paříž, Marseille, Maltu a Tri- 
polis výprava Rohlfsova odebrala se do 
Sokny, pak do Audžily a zaměfila ke Kufre. 
Nicméně jiŽ cestou Činěny jí veliké překážky 
od fanatické sekty muham. Snúsiu, tak že 
jen za ochrany tureckého valiho v Bensází 
mohla se vydati na cestu, v Kufre váak, 
kamž přibyla koncem srpna 1879, byla pře- 
padena, oloupena o veškera zavazaala, véd. 
přístroje i sbírky a Rohlfs i S. jen stěží se 
zachránili do Bengází. Rohlfs ocnuravělý na- 
vrátil se do Evropy a ponechal S-ovi další 
řízení výpravy. Přibyv r. 1880 přes Maltu do 
Tripole, S. obdržel tam vyzvání Německé 
společnosti Africké, aby převzal vedení nové 
výpravy do vnitrozemí, tentokráte do Bornu. 
Ale nedošlo k ní, neboť záhy vyzván znovu, 
aby v této cestě ustal a účastnil se výpravy 
do Habeše. Rohlfs totiž vyhlédnut k diplo* 
matickému poslání německému k negusovi 
habešskému a S. stal se opět jeho průvod- 
cem. Přes Alexandrii přibyl do Káhiry, načež 
s Rohlfsem vydal se přes Suez a Masávu do 
Habeše. Skrze krajiny Tigré, Vaag a Lastu 
dorazili do Debra Táboru, kde negus Jan 
sídlíval, a pobyli tam do polovice ún. 1881, 
kdy Rohlfs, vykonav své poslání, vydal se 
na zpáteční cestu k Rudému moři a před 
odchodem svým vymohl ještě u panovníka 
S-ovi dovoleni k výpravě do krajin při hor- 
ním toku Modrého Nilu a kolem jezera Taný. 
S. prozkoumav toto jezero, jehož obrysy po 
prvé náležitě kartograficky stanovil, chtěl se 
odtud vydati na zip. do zemi černošských, 
avšak k vyzvání negusovu musil se s nim 
odebrati do končin východohabešských. Tam 
dostal se až do hornatiny Zábulské (části 
vých. okraje vysočiny habešské), navštívil je- 
zero Ašangi, následoval potom negusa do 
Makale v sev. Habeši a tam konečné dosáhl 
nového svolení k cestě do končin jihohabes- 
ských. Z jara r. 1882 odebral se opět k Tané, 
procestoval velikým obloukem na záp. vy- 
piatým (přes Mečů, Guttu, Agaumeder) král. 
Godžamské, jehož panovník jej laskavě přijal 
a slíbil mu podporu k cestě do území óallfi. 
Přes Embabo a Kobbo, krajinami Gudru, 
DŽimma, Tibbé dostal se k řece Gibbe ^Gi- 
bié), hornímu toku Oma (S. pokládal ji za 
horní tok Džubu, vlévajícího se do Tichého 
okeánu), dále přes Leku, Džímma-Hinné 
k hornímu toku Oidesy v krajině Gumě, ale 
pro nejistotu panující v oněch krajinách ná- 
sledkem války mezi panovníky šojským a 
godžamským průvodci jeho zdráhali se jiti 
dále; musil se tedy vrátiti na sev. do okolí 
bažinatého jezera Čomenského, tam však byl 
zajat vojskem šojského krále Meníleka a po- 
kládán jsa za vyzvědače godžamského, držán 
v zajeti, načež pod přísným dozorem poslán 
přes Čeleu, lUu, Čabbo a Antoto do Dil- 
dilly v jihozáp. Sóji. Výhodou však bylo, že 
cesta do zajetí vedla S-a krajinami nezná- 
mými, tak že tím*zeměpisná známost Habeše 
přece obohacena; objevilt tam S. několik 



Stecki — Steczkowski 



61 



jezer, jmenovitě Vonči, Chole a Bečo, a pro- 
zkoumal vrchoviska Gúdem, přítoku abáj- 
ského, a Haváše. Přičiněním ital. cestovatele 
Antinoribo propuštěn na svobodu a obdržel 
dovoleni k další cestě. I vydal se do území 
Gallů při řece Haváši, prozkoumal horna- 
tinu ve velikém jiiním ohbí HaváŠe s horou 
Sukvalou a překročiv zmíněnou řeku pronikl 
až k jezeru Zuaiskému nebo Dembelskému 
(mimo ně objevil tam ještě několik menších 
jezer). K vyzvání negusa Jana odebral se 
odtud středem Šoje na se v. do Boromiedy 
v krajině Vollo, kdež prozkoumal jezera Haik 
a Ardibbo vysoko v horách na vých. okraji 
habešské vysočiny a počátkem r. 1883 s vá- 
lečnou výpravou negusovou pronikl ještě do 
^allských krajin na vých. svahu této vyso- 
činy. Vyžádav si potom dovolení k návratu, 
odebral se z Debra Táboru přes Gondar, 
hornatinu Semienskou, Axum a Aduu k po- 
břeží Rudého moře, dorazil v srpnu 1883 do 
Masávy, odkudž přes Aden a Janov v říjnu t. r. 
přibyl do Prahy. Tyto cesty S-ovy byly na 
svou dobu výkonem znamenitým, nébof vedly 
z velikého dílu krajinami do té doby na- 
prosto neznámými a slibovaly vzácné obo- 
haceni zpráv o sev.-vých. Africe; bohužel 
však S. do konce života svého nedostal se 
k soustavnému popsání svých cest. Zůstavil 
toliko ojedinělé zprávy a drobné příspěvky 
zasílané do >Bohemie« (1878 a 1879), » Posla 
z Prahyc a »Českých Novin* (1880), »Nár. 
Listů. (1878 a 1886), »K61n. Zcitang. (1884), 
»Světozora« (1879) a referoval o výzkumech 
svých Africké společnosti Ném. v Berlíně; 
mimo to napsal krátký přehled své cesty do 
lipské »lllustr. Zeitung« a »Z1. Prahy*, do 
> Zeměpisného sborníku* na r. 1886 článek 
Habei a Habesané a měl na IV. zeměp. sjezde 
něm. v Mnichově přednášku Die Bedeutung 
von Abessinien und Galia ýůr Europa (Ver- 
handl des IV. deut. Geographentages, Mni- 
chov, 1884). Stručné zápisky o cestách jeho 
s mapou uveřejnil Fritzsche: Dr. Anton S-i 
Reisen in den Galia- Ldndern i8'82 (»Peter- 
roanns geogr. Mitth.*, 1891). Životopisy ve 
»Z1. Praze* 1885 a ^Světozoru* 1888. p. 

2) S. Karel, hud. skladatel a spis. čes., 
bratr před. (♦ 1861 v Kosmonosich). Studo- 
val na gymn. v Ml. Boleslavi, potom v Praze 
práva ar. 1881 přestoupil na fílosoíii. Při 
tom v 1. 1881—82 navštěvoval varhanickou 
školu a r. 1882 vykonal st. zkoušky pro uči- 
telství hudby na paedagogiich. V 1. 1885—92 
byl ředitelem kůru a učitelem zpěvu u vor- 
šilek v Praze, týmž časem do r. 1889 ředite- 
lem hry na varhany na varh. škole, ód r. 1889 
jest professorem dějin hudby a hud. kompo- 
sice při konservatoři. Od r. 1888 je také lek- 
torem véd hudebních na české univ. Napsal: 
Všeobecný dějepis hudby (I. 1892, 11. 1903); 
Nauka o nethematické improvisaci varhanní 
(1903), pak hlavní dílo: Formy hudební. Mimo 
to: Kritické příspěvky k některým sporným 
Otavám vědy hudební (česky ve > Věstníku 
král. č. spol. nauk* 1889, něm. ve »Vicrtel- 
jahrsschrift f. Musikwiss.* 1890), jež svého 



času vzbudily i zvláštní pozornost za hrani- 
cemi, a monografie: O ^dpovědi kvintové 
v harmonii (1888); O akkordech alterovaných 
(1894); O akkordu nónovém^ undecimovém a 
tercdecimovém (1897); posléze přečetné studie, 
úvahy a rozbory aestheticko-kritické v růz- 
ných časopisech, mezi jinými i několik stati 
v »Památníku*, vydaném r. 1898 Českou aka- 
demií. Monografie S-ovy jsou právem po- 
kládány za nejcennější studie theoretické 
v naší hud. literatuře. Neméně vynikající je 
činnost S-ova skladatelská. Vydalf: Missa 
solemnis pro sóla, sbor, orchestr a varhany; 
Sonáta pro varhany (do </-moll); Andante a 
Scher^o pro smyčcové nástroje; 3 romance 
pro housle a klavír; Ave Maria pro sólový 
hlas, housle, violoncello, varhany a klavír; 
písně] 26 motett pro sbor a varhany; klavírní 
výtah (s textem) Smetanova »Tajemství« ; Ko- 
leda pro ženské hlasy s prův. varhan, har- 
monie neb klavíru. Posléze přepracoval »Missa 
pastoralis* od Horáka a vykonal adnotaci 
motetta »Qui coníidunt* od Haranta z Polžic. 
K žákům S-ovým v komposici náležejí téměř 
všichni mladší skladatelé čeští, zejména No- 
vák, Suk, Nedbal, Horník, Branberger a m. j. 
Srv. Hud. kalendář (1894) a Riemannův Mu- 
sik-Lexikon. 

Bteoki: 1) S. Jerzy Tadeusz, spis.pol., 
známý dílem Wotyú pod w^gl^dem statystyc^- 
nym, historyc^nym i archeologic^nym (1864 
až 1871, 2 d.); Kr^emieniec i jego okoiice 
(1873); £uck staroirtny i d^isiejs^y (1876), ja- 
kož i povídkami Starý dwór (1869); Z boru 
i stepu (Krakov, 1888) a j. 

9) S. Czeslaw Sřawomir, herec a spis. 
pol. (♦ 1858 — t 1886 ve Varšavě), psal po- 
vídky a div. hry, jeŽ otiskoval v listech var- 
šavských. 

3) S. Jan, publicista a národohospodář 
pol., do r. 1900 stálý spolupracovník ^G}osu«, 
vydal o sobě Zásady ekonomji spó^c^esnej 
(Varš., 1898). 

4) S. Henryk viz Stěckij. 

BtéokiJ (CTei^Kiil), jméno šlechtického rodu 
rus. z Kijevska, odvozujícího původ svůj z poč. 
XVI. stol. Ve stol. XVII. členové toho rodu 
zaujímali vyšší zemské hodnosti v kijevském 
vojvodství. Jan Kazimierz S. byl v 1. 1760 
až 1790 velikým korunním korouhevníkem 
(charažy) a vynikal jako pronásledovatel 
drobné šlechty pravoslavné, jíž násilím odní- 
mal pozemky. Jeho pravnuk óenrich Ljud- 
vigovič S^ (Henryk Stecki), * 1826, jest 
znám jako pol. archaeolog a numismatik. 
Vydal dílo: Rodowody ksiq^qt i królów poL 
orai wielkich ksiq^at litewskich (Petr., 1861). 

Steoknitz: 1) S., řeka ném., viz Steke- 
nice. 

2) S., ves u Žatce, viz Steknik. 

Bteozkowski Jan Kanty, mathematik 
pol. (♦ 1800 — t 1881), byl prof. na uoiv. 
krakovské a vedle četných rozprav vydal 
Elementarny wykiad matematyki, obsahující 
arithmetiku (1851 a 1861), algebiu (1852), 
planimetrii a stereometrii (1858), trigono- 
metrii (1859) a analytickou geometrii (1859). 



62 



St^czyňski — Steele. 



Vedle toho vydal populárni astronomii (1861) 
a Pogadanki nauc^yciela wiejskiej i^/ró/fcí 
(1872). 

St^ozynskl Bogusz Zygmunt, spis. a 
ilJusUátor pol. (* 1828 — f 1890 v Krakově), 
vydal popisnou báseň Tatry s vlastními dřevo- 
ryty a několik menších sbírek veršovaných, 
jako Zbójcy w Galicji a j. 

fliedlns^ové, sasko-friští sedláci, obýva- 
jící územi kolem dol. Vesery od řeky Hunte 
až k moři a dělící se ve Weststedingen, 
nyní Stedingcrland, a Oststcdingcnj 
nyní Osterstade. Obyvatelé tohoto územi 
odpírali poslušenství arcibiskupům brémským 
a odrazili útok panstvichtivého Gerharda 11. 
(1219—58). Proto r. 1230 arcibiskup vyhlásil 
na ně klatbu a papež nařídil okolním bisku- 
pům ohlášeni křížové výpravy proti S-gům. 
Ale první výprava byla poražena, druhá zmoc- 
nila se pouze Oststcding a zajatci jako ka- 
cíři upáleni. Na opětovné vybízeni papežské 
sebralo se nové vojsko křižácké a r. 1234 
porazilo u Altenesche po tuhém odporu S-gy, 
obsadilo celé území. I zavedeni sem cizí osad- 
nici a zbudovány tu hrady k upevnění pan- 
ství arcibiskupského. V XV. stol. zem S-gů 
připadla Oldenbursku (v. t., str. 71 5Í). 
Srv. Schumacher, Die Stedinger (1865); De- 
hio, Gesch. des Erzbist. Bremen-Hamburg, 
2 sv. (1877). Nu, 

Stedman [stedmen] EdmundClarence, 
spis. sev.-amer. (♦ 1833 v Hartfordu, Conn.). 
Studoval na Yale College v Newhavenu, byl 
pak Žurnalistou a r. 1855 odebral se do New 
Yorku, kde vstoupil do redakce »New York 
Tribune«. R. 1860 vydal první sbírku básní 
Lyrics and idylls a od těch časů počítá se 
k nejlepším básníkům sev.-amer. Za války 
občanské byl korrespondentem newyorského 
listu »World€, později byl činný na burse ja- 
kožto broker a byl pak bankéřem. Vydal tato 
hlavní díla básnická: Alice of Monmouth and 
other poems (1864) ; The blameless prince ( 1 869) ; 
Poetical works (1873, 1884); Octavius Brooks 
Frothingham (1876); Hawthorne and other 
poems (1877), pak aestheticko-kritické práce: 
Victorian poets (1876, 13. vyd. 1887) a Poets 
of America (1886); Edgar Allan Poe (1881); 
Nature and elements of poetry (1892); antho- 
logie: A Victorian anthology (1896); An Ame- 
rican anthology (1900) a básně Mater Coro- 
nata (1900). S Hutchinsonem vydával velikou 
chrestomathii >Library of American litera- 
tuře* (1888—90, 11 sv.). 

Bteele, m. v okresu essenském pruského 
vlád. obv. dtlsseldorfského, na pr. bř. splavné 
Ruhry, při trati Duisburg -Dortmund a Voh- 
winkel-Hagen prus. stát. drah, má 12.245 
oby v. (1900), got. katol. chrám, v zámku 
z r. 1761 nyní katol. sirotčinec; lomy na pí- 
skovec, kamenouh. doly, cihelny, pivovary a j. 

Bteele [stíl] Richard, spisovatel angl. 
(* 1671 nebo 1672 v Dublině — f 1- září 1729 
v Llangunnoru u Caermarthen), byl vycho- 
ván v Charter House v Londýně, kdež 
se spřátelil s Jos. Addisonem. R, 1692 
odešel studovati do Oxfordu, avšak nevy- 



trval tam dlouho: rozešed se se svým strý- 
cem, vstoupil jako dobrovolník do tělesné 
gardy, kdež se stal brzy praporečníkem. Žil 
životem prostopášným, a proto byli přátelé 
jeho velmi udiveni, když »little Dicky*, jak 
mu říkali, napsal křesCansko-moralistický traic- 
tát The Christian hero, R, »702 napsal veselo- 
hru The funůraU or grief á la mode^ r. 1703 
The tender husband, hry rázu moralistního se 
slabou a mdlou charakteristikou figur, které 
se dosti líbily; nezdar stihl za to následující 
hru S-ovu The lying lover, po níž opustil na 
delší dobu dramatickou tvorbu. Z r. 1722 po- 
chází jiné drama S-ovo TTie conscious lovers^ 
která bývá ceněna nejvýše z jeho her, ačko- 
liv ani ona neukazuje skutečného talentu dra- 
matického básníka. S. nalezl se jako novinář, 
jako moralistní essayista a dobromyslný sa- 
tirik. Za menši úsluhy, které poukázal vládě, 
obdržel místo »gazetteera«, jakéhosi redak- 
tora »Gazetty€, poněkud primitivních to úřed- 
ních novin; zde vysvitla S-ovi důležitost, ja- 
kou by mohl míti dobře vedený list perio- 
dický pro výchovu národní, zde vznikla v něm 
myšlenka vydávati list, který by vedle zpráv 
o událostech denních přinášel i články mravo- 
učné a mravokárné. nabádal k ctnosti a va- 
roval před neřestmi. Veselá vojna, kterou 
vedl po dvě léta veliký satirik angl.Jonathan 
Swift pod pseudon. Isac Bickerstaff s obsku- 
rantstvim a kteréž účastnil se i S., uspíšila 
jeho rozhodnutí: r. 1709 založil »The Tatler« 
(asi: »Žvatlalc, »TlachaU), časopis třikrát 
týdně vvcházejici, který měl veliký úspěch; 
zasloužil se o něj hlavně svými humornými 
články větší přítel S-ův, Addison (v. t. 1). 
R. 1711 změnil se »Tatler« v deník »The 
Spectator« (»Divák«, »PozorovateU), jehož 
úspěch byl ještě větší: bývalo prodáváno 
denně až 14.000 výtisků. I v tomto listě jsou 
však většinou příspěvky S-ovy zastiňovány 
pracemi jeho talentovanějšího přítele Addi- 
sona; z jiných vynikajících spolupracovníků 
na listě S-ově budtež uvedeni alespoň Pope 
a Hamilton of Bangour. Politika byla ze 
>Spectatoru« vyloučena, list všímal si hlavně 
literatury, divadla, života společenského a 
módy. V pros. 1712 S. přestal >Spectatorac 
po 517. čísle bez jasnějších vnějších příčin 
vydávati. R. 1713 nastoupil na jeho místo 
>The Guardian*, do něhož zase psali S. i Ad- 
dison, ale který zabředl příliš do polemiky 
politické a neměl proto významu svých před- 
chůdců; dvěma svazky byl list tento ukon- 
čen. V celku napsali do těchto tří časopisů 
S. 510 a Addison 369 článkův. Humorem, 
fantasií a fabulačním kouzlem S. stál za svým 
přítelem Addisonem ; kouzlo článků S-ových 
dnes již většinou vyvanulo a hrubá morali- 
stická střízlivost kazí požitek i z lepších je- 
jich zlomků; ale přes to měly ve své době 
zásluhu čistého jazyka a opravdovějšího ná- 
zoru na život. Jinak S. účastnil se vášnivé 
politického života své doby jako straník whig- 
ský; jako pamfletář byl vyloučen r. 1714 
z parlamentu. Za Jiřího I. dostalo se mu růz- 
ných úřadův a sinekur a byl také povýšen 



Steell — Steenkerke. 



63 



do stavu rytířského. Později rozešel se i s pří- 
telem Addisonem. Ačkoliv žena pfinesla mu 
«lušné jmění a ačkoliv i jinak příjmy S-ovy 
byly značné, byl neustále prodlažen a stihán 
věřiteli. S. neznal ceny peněz a neuměl ani 
dost málo spořiti. Před útisky věřitelův uprchl 
do Walesu, kdež zemřel. Veselohry S-ovy 
vyšly r. 1761, zajímavá korrespondence 1787. 
O S-ovi psali Montgomery, Memoirs of Sir 
R. S. (1865, 2 sv.); Dobson, R. S. (1886); 
Thackcrey v Lectures of the Énglish humou- 
rists (1851) SlJ. 

Bteell fstill John, sochař skotský (* 1 804 - 
1 1891). Vzdělal se v Edinburcc, pak v Římě, 
odkudž r. 1833 se vrátil do vlasti. Obrátil 
na sebe pozornost obrovskou bronzovou so- 
chou Alexander a Bukephalos^ vystavenou 
v Edinburce, pro kteréž město zhotovil ještě 
pomník W, Scotta (1840), sochu král, Viktorie 
postavenou na Royal Institution, začež jme- 
nován dvorním sochařem, jízd. sochu Wel- 
lingtonovu (1852>, bronz, sochu lorda Mel- 
villa^ básníkfl Allana Ramsaye (1865) a Johna 
Wilsona, theologa Thom. Chalmera, mram. 
sochu lorda Jeffrtye a jízd. sochu prince Al- 
berta (1876). V kathedrále glasgowské do- 
končil pomník horalfl, pro Kalkuttu zhotovil 
pomník Jamesa Wilsona^ pro Ústřední park 
v N. Yorku sochy W. Scotta a R. Bumsa a j. 

flteolton [stílťn], m. v sev.-amer. státě 
Pennsylvanii, v hrabství Dauphin, na 1. bř. 
Susquehanny, při trati Harrisburg-Middleton, 
má 12.086 obyv.; rozsáhlé závody ocelářské; 
příprava sýra. 

Bteelyard, Steel Yard [stiljárd, obecně 
«tilj'rd], angl., viz Stahlhof. 

8t«ra [sténj: 1) S. Jan, malíř holi. (* ok. 
1626 v Lejdé — f ^ »in. 1679 t). Byl žákem 
Adriaena van Ostade a později Jana van 
Goyen v Haagu, vzdal se však po nějaký 
čas malířství a zařídil si v Delftu pivovar 
a pak v Lejdě výčep. Seznav život hospod- 
ský do všech podrobnosti, líčil vše, co byl 
poznal a pozoroval, nenuceně ve svých obra- 
zech. S. maluje hospodské rvačky, domácí 
slavnosti, pijácké společnosti vždy nejen 
pravdivě, ale zároveň s velikou malířskou 
virtuositou. Jeho barvy jsou průsvitné v stí- 
nech, hřejoé a brillantni ve světle. Dovede 
malovati různé osvětlení umělé, a hlavně zná 
se v životní a plastické malbě lidí, vesměs 
živých, pravdivých typů, Často věrně portrai- 
tovaných. Jeho humor je někdy dosti hrubo- 
zrný, S. neni malířem salonním. Ale zanechal 
též malby k Písmu sv. St. zákona, allegorie 
a pod., stejně virtuosně malované. Z jeho 
Četných obrazů jsou v Praze: v Rudolfině 
Zastaveníčko (výjev noční: veselá společnost, 
část. maskovaná, hraje a zpívá před domem); 
v paláci hrab. Nosticů: Allegorie (učenec za 
stolem sedící, vedle něho hošík se sutkami, 
v pozadí vchází Smrt a plačící děcko) ; Lékař 
(předpisuje nemocné paní lék); v oorazárně 
cis. rady R. Jahna Veselá společnost (zběž- 
nější, ale rázovitá práce); v cis. obrazárně 
ve Vídni: Selská svatba, a z póla symbolický 
obraz Ne\ři\tný fivot; v Kasselu Slavnost 



posificentká (Bohnenkdnig) ; v Brunšviku Sva- 
teM kontrakt] v Amsterdame Nemocná dívka 
a lékař; v Brusselu Svatba v Káni Galii, , 
tatéž v Drážďanech; v Mnichově (Pinakotheka) 
Rvačka karbaníků atd. S. leptal též několik 
svých komposic, lepty tyto jsou velmi vzácné.— 
Syn jeho 2) S. Dirk byl sochařem. — No- 
vější životopisci uvádějí jakéhosi Jana S-a, 
který v Alkmaru maloval podobné výjevy, 
ale v pozdějších letech, a jehož obrazy se 
nevyrovnají malbám mistra lejdského. FM-s, 

3)S.Adolph,mathematikdán8ký(*1816— 
t 1886). Studoval na universitě v Kodani, 
kdež r. 1845 podal dissertaci De vi et nátura 
infiniti mathematici. Potom poslouchal před- 
nášky v Paříži na École polytechnique a Col- 
lěge de France. Vrátiv se do vlasti stal se 
r. 1854 professorem na vojenské vyšší škole, 
I3ak r. 1861 univ. professorem v Kodani. 
Účastnil se také ruchu politického a byl po- 
slancem na sněmu dánském. Napsal několik 
cenných učebnic mathematiky a četné stati 
do časopisů odborných, zejména do »Tids- 
skrift for Mathematik*. Samostatně vydal: 
Mathemat. opgaver (1849), Differential og In* 
tegralregning (2. vyd., 1876); Sandsynligheás- 
regning (1864); Hovedlaerene for Samfundets 
; Husholdning (1870) a j. Jeho biografii napsal 
Zeuthen v >Tidsskr. for Mathematik« 1886. 

4) S. Johannes Wilhelm Christian, 
politik norský (* 1827 v Christianii). Studo- 
val ve svém rodišti fílologii a byl r. 1850 
prof. na lat. škole v Berglch, pak r. 1854 
v TromsO a r. 1866 rektorem ve Stavangeru, 
kdež setrval do r. 1891. Již r. 1854 založil 
liberálně -radikální list »tiergensposten« a 
r. 1869 stal se členem storthingu, v němž 
zaujímal vůdčí postavení ve straně radikální, 
zvláště když Sverdrup stal se státním mini- 
strem r. 1884, kdy S. utvořil novou stranu, 
Det rene venstre, krajní levici. R. 1889 S. 
přispěl k pádu Sverdrupovu a po odchodu 
ministerstva Stangova r. 1891 pověřen se- 
stavením ministerstva. Při volbách na pod- 
zim t. r. dostalo se ve storthingu velké vět- 
šiny jeho protiunionistické politice, jejíž sna- 
hou bylo získati předem vlastní konsuláty 
pro Norsko. Když však král a švédský říšský 
sněm rozhodně se postavili proti této počí- 
nající rozluce, ustoupil v květ. 1893 s celým 
ministerstvem novému kabinetu Stangovu, 
načež storthing povolil mu roční čestnou 
pensi 6000 korun jakožto národní odměnu. 
Od r. 1898 do dub. 1902 S. byl na novo mi- 
nistrem a ustoupil toliko pro vysoké své 
stáří. Storthing však stále ještě zasazuje se 
za osamostatnění Norska proti Švédsku ve 
smyslu požadavků S-ových. 

Steenbergen [sténbergn], m. v nizoz. 
prov. severobrabantské, nad ř. Vliet, příto- 
kem Krammery, má 7537 obyv. (1899); pč- 
stění mořeny i příprava barvy z ní. 

Bteendysser [sten-], dán., tolik co ka- 
menný stůl, viz Dolmen. 

Steenkerke fstcn-], Steenkerque [stén- 
kerk], vesnice v belg. prov. hennegavské, nad 
ř. Senné, jz. od Brusselu, má 728 obyv. 



64 



Steenstr. — Stefan. 



(1900), památná je slavným vítězstvím franc. 
maršálka de Luxembourg nad 75.000 m. angl. 
krále Viléma III. a spojenců dne 3. srpna 1692. 

flttensen Niels viz Stěno. 

Bteenstr., zkratek zool., jimi značí se 
Joh. J. Smith Steenstrup. 

Steenstrap: 1) S. Tohannes Japetus 
Smith, přírodovědec dán. (♦ 1813 ve Vangu 
v Norsku — t 1897), studoval lékařství a 
vědy přírodní, r. 1841 stal se lektorem mine- 
ralogie a botaniky na akad. v Sorjer, r. 1845 
prof. zoologie na kodaňské univ., později 
ředitelem zool. musea, Členem, sekretářem, 
praesidentem dánské uč. společnosti, jakož 
i členem čelných cizích akademií věd. R. 1898 
postaven mu v Kodani pomnik. Vynikl jako 
zoolog a archaeolog. V dějinách zoologie 
jméno jeho náleií mezi nejpřednější. Zejména 
proslul výzkumem rodozměny (v. t.) na zá- 
kladě studia vývoje motolic a srovnáním 
známých jevů příbuzných, o čemž pojednal 
ve spise : Om Forplantning og Udvikling gjen- 
nem vexlende Generationíraekker, en saeregen 
řorm for Op/ostringen i de lavere Dyreklasser 
(1842, přel. do angl. a něm.) Pozoruhodný 
jest též spis jeho o hermafroditismu(£/n^er- 
sogelser over Hermaphroditismens TUvaerelse 
i Naturen, 1844) a řada prací ve spisech dán- 
ské učené spol., jež jednají o hlavonožcích, 
cizopasných klanonožcich a o úpravě posta- 
veni očí u platejsů. Jako archaeolog vynikl 
výzkumem pravěku Dánska, hlavně pak stu- 
diem kjókken - mOddingů (viz KjOkken- 
mčdding, kde též uvedeny práce jeho sem 
spadaiici). 

2) S. Knudjohannes Vogelius(*1842 
v Movu u Aalborgu), geolog dánský, synovec 
před., studoval lékárnictví, později věnoval 
se mineralogii a geologii, stal se assistentem 
minerál, musea university kodaňské, pak čle- 
nem geol. výzkumu dánského. V 1. 1871—88 
opětovně za účelem studia geologického pro- 
zkoumal Grónsko. Výzkumy své uveřejnil 
hlavně v Meddelelser om Grwiland a v »Peter- 
manns Mitteilungen«. 

3) S.Johan nes, historik dánský (*5. pros. 
1844 v Soró), syn S-a 1). R. 1877 jmenován 
byl prof. severských dějin na kodaňské univ., 
kdež posud působí. Nejhlavnější díla jeho 
jsou: Studier over Kong Valdemars Jordebog 
(1873); Normcnnerne (1876—82, 4 sv.); Histo- 
rieskrivningen i Danmark i det iq, aarhundrede 
(1889) ; Vore Folkeviserjra Middélalderen (189 1 ). 
Spolu s Erslevem a j. vydával »Danmarks 
Riges Historiec (1896—1901, 6 sv.). J.F. 

steenwijk [sténvajk], též Steenwyk, 
ra. v nizoz. prov. Overysselské, na trati i 
Zwolle-Leuwarden, má 5591 obyv. (1899), 
živících se hlavně zemědělstvím, přípravou I 
másla a chovem dobytka. Založen byl ve 
XII. stol. a proslul statečnou, avšak marnou 
obranou proti Špančlům r. 1581—82; ale již 
r. 1692 odňal jej Moric Oraňský znova Spané- 1 
lům.Blízký Steenwijkerwold má 5882 ob. ! 

van Bteenwijk [sténvajkj: 1) v. S. Hen- 1 
drik starší, malíř nizoz. (* 1550 v Steen- , 
wijku — t 1603 ve Frankfurtě n. M.). Bvl I 



žákem svého otce, stavitele a malíře, pak 
naň působil Hans Fredem an de Vríes. R. 1579 
za války opustil svou vlast a odebral se do 
Německa. Š. lehkou rukou a drobným štět- 
cem maloval pečlivé provedené pohledy do 
gotických chrámů, a to za různého osvětleni 
(pochodně, svíce atd.) anebo v přítmí. Sta- 
táže (figurální) bývají od jiných malířů sou- 
dobých (Jana Brueghela a j.). — Syn jeho 
2) v. S. Hendrik mladší (* 1580 — f PO 
r. 1649 v Londýně) byl žákem svého otce, 
nad něhož předčí větši rozmanitostí sujetů. 
Tsa přítelem Ant. van Dycka, jemuž maloval 
architektonické části pozadí a perspektivy, 
následoval slavného druha svého do Lon- 
dýna (1629). V cis. obrazárně ve Vídni jsou 
od S-a ml.: Sklepeni (staíáž vysvobozeni 
Sv. Petra z vězeni); Vnitřek chrámu; Vnitřek 
got, chrámu] Vedení a Klenutá siá (obé se 
sv. Petrem); v praž. Rudolfinu: Vnitřek gO' 
tichého chrámu (čís. kat. 667). F. ff-s. 

flteeple ohase [štípl čézj, angl. (doslova: 
dostihy ke kostelní věži), šlovou dostihy koň- 
ské, při kterých dříve bývala cílem kostelní 
věž (steeple) nebo podobný předmět vynika- 
jící, ke kterému jezdci hnali se prese všecky 
překážky (v. t.). O významu dnešním viz 
Dostihy, str. 871^1. 

Bteevens, Stevens [stéfens] Pieter, 
kreslíř a maliř holi. (* ok. 1540 v Mechelnu — 
t po 1620). R. 1590 povolán byl cis. Rudol- 
fem II. do Prahy jako dvorní umělec a býval 
tu nazýván lat. Step han i. Maloval kra- 
jiny, podle tehdejšího vkusu bohatě detailo- 
vané lesní houštiny, chaty na pobřeží les- 
ních potoků, mlýny atd., a to na základě 
svých studií konaných v Čechách, zvláště na 
Šumavě. Někdy přidává stafáže biblické nebo 
mythologické. Kreslil pro ryjce E^. Sadelera, 
Hondiusa, Izáka Mayora, kteří jeno krajiny 
ryli v mědi. V cis. obrazárně ve Vídni jest 
jeho Lesni krajina (jelen stíhaný dvěma mys- 
livci) olejem na mědi malovaná, pak Krajina 
se sv, rodinou utikajici do Egypta, V praž. 
Rudolfině chovají se Burdeovy (Bourdetovy) 
kopie jeho skízz (5 listů s pohledy praž- 
skými). Od něho pochodí pražští umělci 
XVII. a XVIII. stol. S-ové ze Steinfelsu 
(srv. Praha, str. 412 ^ 418^1, 462fl). FM-s, 

BteevensK [stéfens] Antonio viz Pala- 
medes. 

Stefan, pol. jm. osobní, viz Štěpán. 

Stefan: 1) S. Christian Friedrich, bo- 
tanik něm. (♦ 1757 v Lipsku — f 1814), vy- 
studoval vědy přírodní a lékařství v Berlíně, 
odešel r. 1782 do Petrohradu a byl vojen- 
ským lékařem v ruském vojště. R. 1786 stal 
se prof. chemie a botaniky na mediko-chir- 
urgické akademii v Moskvě, r. 1804 prof. na 
mediko-chirurgické akademii v Petrohradě. 
Svěřeno mu též zřízeni a správa lesnického 
ústavu a správa zahrady botanické. Nashro- 
máždil veliké tři sbírky rostlin a zabýval se 
květenou okolí Moskvy, o čemž vydal: Enu^ 
meratio stirpium agri Mosquensis (Moskva, 
1792) a Icones plantarum Síosquensium (t., 
1795, s 10 tab.). 



Stefan — Stefani. 



65- 



2) S. Kristián (pseudonymem K. Vé- 
necký), paedagog a spis. čas. (* 6. pros. 1819 
v Jičíne — t 16. led. 1892 v Hradci Král.). 
Studoval gymn. v Jičíně, filosofii od r. 1837 
v Praze, pak tři léta byl zapsán na fakultě 
lékařské. R. 1842 rozhodl se pro gymn. pro- 
fessuru, r. 1848 stal se prozatímním učitelem 
češtinv u piaristů v Praze, v 1. 1849—51 
v tém'ž úřadě žil v MI. Boleslavi. R. 1851 
stal se učitelem na gymnasiu v Hradci Kr., 
kde po šesti letech došel definitivy. R. 1867 
byl z politických příčin zbaven vládou úřadu. 
Obec Hradecká ujala se S-a a jmenovala jej 
později ředitelem měst. dívčí školy. S. byl 
činný literárně i politicky. R. 1845—46 vydal 
^Povídky Fr. Soave pro mládež dospělejšíc 
(z ital.)i Rukověť římských starofitnostf (1868, 
podle Bojesena) a déjiny Hradce Kr. (1872), 
přeložil Cervantesova »Dona Quixota« (díl 
druhý, 1866), řadu menších prací z Gogola, 
Kotzebua, Puškina,L.Scarabelliho, Zagoskina, 
V. A. hr. Solloguba, B. Atanackovide, S. Pellika, 
Tacita a j., samostatně i v časopisech otiš- 
těných. Pokusil se též o původní básně a 
povídky. Za českého hnutí revolučního r. 1848 
S. hlásil se k zásadám strany radikálně demo- 
kratické. Byl členem >Repealu«, spoluzakla- 
datelem ^Slovanské Lípyc, Členem výboru a 
sekretářem organisace té. Psával do »Novin 
Slovanské Li py«, ^Pražského Večerního listuc, 
» Včely c a j. Za vlády Beustovy a Herbstovy 
byl r. 1867 zvolen zemským poslancem za 
města Král. Hradec, Jaroměř a Josefov a byl 
stoupencem opposičního postupu české po- 
litiky (jeho podpis na protestu poslanců čes. 
ze dne 13. dub. 1867 a pak na deklaraci 1868 
přivodil právě jeho propuštění z úřadu). Tbk, 

3) S. Josef (* 24. bř. 1836 ve Sv. Petru 
u Celovce — t 7. led. 1893), vynikající fysik 
ném., habilitoval se již ve 23. roce věku svého 
jako docent theoret. fysiky na univ. vídeň- 
ské, jsa při tom prof. na vyšší reálce tam- 
též. Po pěti letech stal se řádným professo- 
rem fysiky a zároveň spoluředitelem ústavu 
fysikálního, jejž od r. 1866 spravoval samo- 
statně. Byl členem mnohých učených spo- 
lečností, od r. 1875 sekretářem vid. akademie 
a členem kommisse pro výzkum Jaderského 
moře. S. byl fysik theoretický, který však 
nikdy neopouštěl půdy pokusu, učitel byl zna- 
menitý a velmi oblíbeny byly jeho přednášky, 
které provázel pokusy velmi instruktivními. 
Přečetné práce S-ovy zasahující do všech 
oborů fysiky uveřejněny byly hlavně ve •Zprá- 
vách* vídeňské akad. Z prací S-ových uve- 
deny buďtež z mechaniky: studie vnitřního 
tření plynů, diffuse a osroosy plynů, šíření 
zvuku tělesy tuhami; z nauky o teple: theorie 
tepelné vodivosti plynů, rychlost vypařování 
kapalin, kritika zákona Dulong-Petitova, vztah 
mezi zářením tepelným a temperaturou; 
v optice četné práce týkající se polarisace 
a interference světla, theorie dvojlomu, změny 
indexu lomu s temperaturou atá., v elektřině 
zabýval se základním zákonem elektrodyna- 
mickým, thermomagnetickými motory, po- 
čítal vzájemné působení dvou uzavřených 

Oufi* Slovník Naučný sv. XXIV. 23 5 1905. 



vodičů, koéfficienty samoindukce, kmity 
Hertzova oscillátoru, rychlé kmity na po- 
vrchu vodičův atd. Velmi důležitým objevem 
S-ovým pro theorii tepelného záření jest 
vztah mezi emissí tepelnou a temperaturou 
absolutní.^ Podle S-a tepelné záření jest 
úměrno čtvrté mocnině absdl. temperatury. 
Tento zákon, odtud zvaný zákon S-ův, na- 
lezl S. správnou interpretací pokusů Tyndal- 
lových a pokusů Dulong-Petitových, tedy na 
cestě experimentálné. Později byl zákon S-ův 
odvozen Boltzmannem z principů thermo- 
dynamických, lak že odtud vznikl název zá- 
kona S.-Boltzmannova. Pojednání S-ovo, 
v němž uveřejněn byl zákon S-ův, má název 
Beiiehungen iwischen Wármestrahlung und 
Temperatur ve » Zprávách* akad. vídeňské 
(1879, sv. 79). Ocenění zásluh S-ových viz 
v nekrologu v »Almanachu« vid. akad., 43, od 
prof. SUsse. nvk. 

4) S., též Stephan Leopold, malíř čes. 
(♦ 1826 v Praze - f 1890 t.). Byl žákem 
prof. Haushofera na praž. akademii. R. 1853 
vystavil po prvé v Praze olejový obraz Kra- 
jina u Ústi (zakoupena Krasoumnou jednotou 
v Praze). Následovaly: r. 1856 Údoli Sarcy 
u Rivx\ Motiv u Meranu] r. 1856 Hrad Tirol 
(Kras. jednota) ; r. 1857 Večem i krajina; Žni\ 
r. 1858 Dubový les; Lago di Garda \ r. 1859 
Vodopád v Černém lese; r. 1863 Italská kra- 
jina; ÚdoJí Váhu u Trenčína; r. 1864 Nedělní 
ráno; V horách; r. 1867 Bouře; Italská kra- 
jina, V Pešti vystavoval r. 1856 Údoli Adi{e 
u Meranu; r. 1873 na vídeňské světové vý- 
stavě Blížící se bouře (před tím téŽ ve vídeň. 
všeob. něm. výstavě r. 1868). Na jubil, vý- 
stavě r. 1891 byly vystaveny krajiny. S. po- 
kládán byl svého času za naturalistu, ale 
vlivy staré školy jsou v jeho malbách stále 
patrné, projevujíce se hlavně úpravou kra- 
jiny, romantickým nádechem jejím a zbar- 
vením sice šťavnatým, ale nikoliv přiroze- 
ným. S. snažil se podati vždy zajímavý motiv, 
proto nedbal skutečnosti a komponoval své 
obrazy jaksi s použitím přírodních motivů. 
Proto jeho krajiny nemají pravé náladovosti 
a jsou neklidné. F,H'S, 

8téfan(CTe«aH'B),rus.jm. osobní, Štěpán. 

1)S. Novgoroděc, mnich rus. , jenž r. 1350 
navštívil Cařihrad a Palestinu a vypsal svou 
cestu, popsal chrám sv. Sofie a sv. místa. 
Zprávy jeho archimandrita Leonid klade na 
první místo mezi zprávami rus. cestovatelů 
XIV. a XV. stol. nejen co do času, ale i co 
do přesnosti, ač i mak S. příliš důvěřoval 
svým řec. průvodčím (srv. předmluvu k dílu 
jeho »Obozrěnije caregradskich pamjatnikov 
i svjatyň XIV. i XV. věkov po rus. palom- 
nikam«, Moskva, 1870). Cho^děnije S-ovo vy- 
dal I. P. Sacharov v II. díle svého spisu 
»Skazanija rus. národa* (1849). 

2) S. Javorskij viz Javorskij. 

Btefanau viz Štěpánov. 

Stefan -BoltzmannŮT zákon viz Zá- 
ření; srv. též Stefan 3). 

Btefani Jan, hud. sklad, polský (* 1746 
v Praze — t 1829 ve Varšavě). Chtěl se státi 

5 



66 



Stefania — Stefanos. 



■duchovním, ale poněvadž zrušením četných 
klášterů změnily se poměry, přešel k hudbě. 
Vzdělal se pak v Itálii a navrátiv se odtud 
stal se kapelníkem orchestru hrab. Kinského, 
potom byl houslistou u cis. dvorní kapely 
ve Vídni, pak dvoř. kapelníkem ve Varšavě. 
Tam skládal četné kantáty, mše a polonaisy 
v duchu polské hudby národní, již s horli- 
vostí studoval v písních polských. R. 1794 
provedena ve Varšavě jeho první opera na 
text W. Bogustawského Krakorviacy i Gorale^ 
v níž užil polských nár. melodií. Opera tato 
značí novou epochu v dějinách národní hudby 
polské. Byla přijata v celém Polsku s na- 
dšením a byla provoxována více než 200kráte, 
dokonce i v Petrohradě, v Moskvě a ve Vídni. 
Menší úspěch měly opery ostatní, jako: 
Wd^i^c^ni poddáni {l'J96)] Dr^etvo \ac\arowane 
(1797); Froxyna (1806); Rotmistr^ Górecki 
(1807); Starý myšUwy a Papirim (1808), ač 
dosti dlouho udržely se na repertoiru. S. 
pokládán jest za tvůrce dramatické hudby 
polské. Srv. M. Karasowski, Rys historyi 
opery polskiej (Varš., 1869). — Z jeho dětí 
vynikli: Karolina (1784—1803) a Eleonora 
(1801—31) jako zpěvačky, Kazimierz (1791 
až 1811) a Jan (1797— 1827) iakožto houslisté. 
Podobných, ač nikoli tak pronikavých zásluh 
jako otec dobyl si o hudbu varšavskou syn 
Józef S. (* 1800 ve Varšavě — f 1876). byl 
s počátku členem orchestru varŠ. opery, po- 
zději ředitelem hudby balletní a sám také slo- 
žil několik balletů, jako: Djabei roikochanx\ 
Okr^{ne\ Wesele w Ojcowie a j. Mimo to ze- 
jména dvouaktovou operu Lekcye hotaniki 
(1829 ve Varšavě), pak hudbu k melodrama- 
tům: Piast; Dwaje wieznowie; Zyd wieczny 
tu^acz; Kobiety z kamienia, různé skladby 
kostelní a j. Jeho polonaisy a polské písně 

Í'sou v Polsku četné rozšířenjr těšíce se ve- 
lké oblibě. Poslední jeho prací byla operett» 
Trwoga wieciorna, provozovaná r. 1872 ve 
Varšavě. (Život, v »Tygodniku illustr.c, 1875, 
č. 14.) 

Stefania viz Step han ia. 

Stefanit, nerost vyskytující se obyčejně 
ve velmi pěkných a hojnoplochých krystal- 
lech soustavy kosočtverečné, ieŽ vzhledem 
i rozměry svými blíží se krystallům hexago- 
nálním. Rrystally s-u jeví raz dílem jehlano- 
vitý neb tlustě sestiboce tabulkovitý, dílem 
sloupcovitý. Srůst dvojčatný podle dvou hra- 
nolů jest velmi častý. Krystally s-u jsou 
různopolární, ale zřetelně hemimorfní vývoj 
jest vzácný. Kusový a vtroušený s. vyskytuje 
se zřídka. Barva i vryp jsou kovové černé, 
lesk kovový. Tvrdost o málo přesahuje 2, 
hust. 6*2— 6*3. S. jest křehký. Lučebně jest 
to zásaditý síroantimonan střibrnatý Ág^SbS^ 
se 68*50% stříbra, 1522 antimonu, 16"28 síry. 
Snadno taje, na uhlí dává zrnko stříbrné, ky- 
selinou dusičnou se rozkládá. V krásných 
krystallcch vyskytuje se v Příbrami, Jáchy- 
mově, Staré Vožici, Ratiboficích a Řemi- 
šově, dále u Šfávnice, u Frcibcrka v Sasku, 
Andreašberka na Harci, v krajině Sarrabus- 
ské na Sardinii, kusový ve velikém množství 



jako velmi vydatná stříbrná ruda na žíle 
Comstock Lodě v Nevadě. Fr, Sl-k, 

Stefanit a Zohnilat, název starobulhar- 
ského překladu Bidpaiových bajek, poříze- 
ného podle řeckého zpracování Simeona Se- 
tba z XI. stol.: St^qtavÍTTfg %al Ixvr}Xdtr,g 
(•Ověnčený a Slídič«, jména dvou šakalů). 
Srv. Bajka, str. 106 <z a Bidpai, str. 236. 
Překlad tento zachoval se hlavně v přepisech 
ruských, ale lest známa také stará recense 
srbská, vydaná Daničičem (Indijskc priče pro- 
zvanc S. i Ihnilat) v >Starinách« Jihoslov. aka- 
demie 1870 (II, 263—311); podle jednoho 
rkpu ruského z konce XVII. stol. vydal sbor- 
ník tento F. Bulgakov (S. i I., Petr., 1877) a 
podle rkpu bulh.-ruského z konce XV. stol. 
spolu se dvěma srb. rkpy (z XIIL— XIV. a 
XV. stol.) A. Viktorov r. 1881 ve sbírce textů 
Obščestva Ijubitělej dřev. pisjm. (č. 64 a 78) 
s přehledem všech slov. rkpů. Srv. Jihoslo- 
vané, str. 434a, Rusko, str. 2236. 

Santo Stefane: 1) S. S., Sv. Štěpán, 
turecká vesnice u Marmarského moře, viz 
Santo Stefano 2); o míru SvatoStěpán- 
ském viz Rusko-turecká válka, str.3556. 

2) S. S., ital. ostrov, viz Pontinské 
ostrovy. 

Stefano Tommaso viz Giottino. 

Stefanometr víz Stefano skop. 

Stefanopolos, silně rozvětvená řecká ro- 
dina z Mainy na Peloponnésu, jež odvozuje 
svůj původ od Štěpána (Stefanos), pravnuka 
cis. Davida Trapezuntského. Pro vnitřní ne- 
pokoje v Maině čásf S-lů vystěhovala se 
r. 1675 do Paomie na Korsice, kdeŽ posíleni 
byli ještě jinými přistěhovalci řeckými. Spra- 
vováni byli úředníkem zvaným direttore, usta- 
noveným od vlády janovské vždy na 2 léta. 
Za korsické revoluce přesídlili se r. 1731 do 
Ajaccia. Když ostrov dostal se do rukou 
franc, nečetná již řecká kolonie přesídlila se 
do vsi Carghese, kdež podnes tvoří asi po- 
lovinu obyvatelstva, jehož jest asi 1000 duši. 
Srv. N. Stephanopoli, Histoire de la colonie 

řrrecque établie en Corse (1826); Papadopu- 
os, X^ovoyQaq>ia negl xřjg xotxayayyrjs ttSv év 
xTJ Mávrj £xB(pavonovX(úv (1866); Fardys, 
'lazoQÍa xTJs év KoQCiitrJ élXrjviKTJg dnoixíag 
(1888), k tomu přidány nár. písně z Car- 
ghese. 

Stefanos {axé(favog, věnec), osob. jméno 
řecké, naše Štěpán. 

1) S., řec. sochař, viz Pasitelés a Ře- 
kové (umění), str. 5166. 

2) S. Byzantský, grammatik řec, žil 
pravděpodobně v V. nebo VI. stol. po Kr. 
a složily rozsáhlý slovník zeměpisný, nade- 
psaný Éthnika^ z něhož za cis. Justiniána po- 
řídil výtah grammatik Hermolaos z Konstan- 
tinopole. Slovník ten, nejméně o 52 knihách, 
bylo dílo velmi učené, třeba ne ve všem pů- 
vodní; vedle údajů zeměpisných obsahovalo 
u jednotlivých článků i hojné doklady z lite- 
ratury poetické i prosaické, neomezovalo se 
pouze na udání polohy a rozlohy, nýbrž mělo 
zření i k dějinám a k vynikajícím mužům jed- 
notlivých mést a mist. Že psal dílo to gram- 



Stefanoskop — Steffani. 



67 



matik, o tom svědči neobyčejná snaha po 
orthografii i rozličné omyly věcné (z Hérod. 
I. 125. slovesa dgi éatai S. utvořil perský 
kmen 'AQzsátat). Z díla toho kromě výtahu 
Hermolaova jest zachováno jen několik článků 
úplných, podle nichž možno si učiniti obraz 
o dfle celém. Vydání Dindorfovo (1826, 4 sv.), 
Westermannovo (1839), Meinekeovo (1849). 
Srv. též Geffcken, De Stephano Byzantio 
(1889). 'ler. 

Stefanoskop, stefanometr, přistroj 
optický, skládající se ze dvou hranolů vá- 
pence dvojlomného; užívá se ho k výkladu 
dvoj lomu (v. t.). nvk, 

BtefaaoTió: 1) S. Gavrila viz Jihoslo- 
vané, str. 490 <i. 

2) S. Vilovsky Theodor rytíř, spisova- 
tel srbsko-ném., pocházel z vojenské rodiny 
v Banáté. Jeho otec Jovan S. (♦1821 v Za- 
praji) vyznamenal se jako setník v bojích 
proti Maďarům, zejména v dubnu 1849 u Vi- 
lová, kde stál proti Perczelovi, a byl 10. čna 
1849 vyznamenán ryt. křižem řádu Leopol- 
dova a r. 1853 jako major povýšen do stavu 
rytířského (v on Vilovo). Theodor S. vy- 
dával od r. 1876 ve Vídni illustr. měsíčník 
•Srbska Zorac, který se dosti dlouho udržel, 
pak byl úředníkem v tiskovém odděleni mi- 
nisterstva v Bělehradě. V Prochaskově sbírce 
>Die V61ker 6sterreich-Ungarns« (XI. sv.) 
vydal pěknou práci Die Serben im sůdlichen 
Ungam in Dalmatien, Bosnien u. in d. Her- 
legowina (Vídeň a Těšín, 1884). 

StéfanovsklJ Pavel Florovič, ethno- 
graf ruský (♦ 1860 — f 1896), studoval na 
mosk. učilišti technickém a na hospodář- 
ském ústavě novoaleksandrovském. Zřídil 
prvou na Rusi nižší hospod, školu normál- 
ního typu (v kurské gub.] a dobyl si velikých 
sásluh o rozvoj odborného vzdělání řemesl- 
níků charkovské gub. Jakožto sekretář těr- 
Bkého oblastného Konsessu (prisutstvija) pro 
městské záležitosti a statistického komitétu 
sepsal dva svazky Térského Sborníku (1891 
až 1892), obsahujícího bohatý materiál ná- 
rodopisný. Ostatní jeho práce jsou: Térskij 
Kalendarý (na r. 1891 a 1892); O pésňach tér- 
ikago kaxačestva (1891); O čečenskich pésňach 

Í1892); Chronika čečenskago vo^stanija í8yl 
1893). Redigoval >Těrskija Vědomosti* (1893 
až 1895) a r. 1895 založil čas. »Kazbek«. 

8tof ano wska M i ch a 1 i n a, pří rodozpy tka 
pol. (* kol 1870 v gub. grodenské), studovala 
v Genevě a v Paříži, načež stala se assistent- 
kon fysiologického ústava v Brusselu. Pra- 
cuje hlavně v anatomii a fysiologií nižších 
organismů živočišných. Z jejích prací uvá- 
díme: Disposition du pigment dans les yeux 
det arthopodes souš Vinfiuence de la lumiere 
ei de Vobscurité (1889); Action des alcaloldes 
sur les coeurs lymphatiques de la grenouille 
(1896) a j. Přeložila z Reclusa Zjawiska ^iem- 
stíe (1894—95, 2 d.), z Flammariona Siebo 
(1896) a pod. 

Stofanuti Petar, sochař chorvat. (* 1820 
ve Rjece). Podporou rodné obce vypraven 
r. 1833 de Benátek, kde se věnoval sochař- 



ství a byl za řezbářské své práce vyzname- 
nán. V Benátkách zůstal u svého mistra, 
prof. Zandomeneghiho, 10 let, pracoval o vy- 
zdobení t. z v. Tergestea v Terstu a pro- 
vedl mezi jinými pracemi Tři Musy pro kníŽ. 
Grammonta v Bukurešti. Navrátiv se do Rjeky, 
pracoval o výzdobě chrámu sv. Vita, provedl 
dvě sochy ^ sv, Emidea a Fortunata, pro tuto 
svatyni; pro kostel sv. Heleny v Cirkvenici 
zhotovil celý oltdř a pro kostel sv. Vavřince 
náhrobek, R. 1853 vystavoval ještě ve Vídni 
mramor, sochu Spfci dité, F. H-s, 

Steffal Václav, lékař čes. (* 1841 v Ro- 
dinově — 1 1894 v Praze). Studia gymnasijni 
absolvoval vjindř. Hradci a lékařství v Praze, 
kdež r. 1868 promovoval a zároveň téhož roku 
se stal assistentem Bochdalkovým při ústavě 
anatomickém. Po odchodě Bochdalkověr. 1871 
supploval professuru anatomie až do příchodu 
Henkeova, habilitace jeho z tohoto oboru byla 
však zmařena, tak že r. 1872 přijal místo okres- 
ního lékaře v Praze. Když byla aktivována 
samostatná česká fak. lékařská, stal se nej- 
prve mimoř., později pak řádným prof. ana- 
tomie a veškeru snahu svou věnoval zřízení 
ústavu anatomického. Napsal Monstrum mo^ 
nopodium (>Čas. čes. lék.c, IX, 1870); Anen^ 
cephaiia cum hemicrania et rhachischisi (t., X, 
1871); Hydrorrhachis totalis et deýectus dia- 
phragmatis dexter (t, XXIII, 1874); Cystosar- 
coma sacrale congenitum (t, XIV, 1876); Vý-- 
sledek částečného pitváni mrtvoly Františka 
Palackého (t., XVI, 1877); Hiatus aorticus et 
oesophageus diaphragmatis (t., XXI, 1882); 
Přirozené štěrbiny kostní v parietalnim a lam^ 
bdovitém švu do\ralého plodu řt., XXIII, 1884); 
Ein Fall von seltener Missbiidung (»Oesterr. 
Jahrb. í. Paediatrik«, 1875). Dále napsal do 
Eiseltovy > Odborné pathologie a therapie« 
oddíl Dychadla a Pohlavní ústroje Renské 
(1882) a přispíval anatomickými články do 
Naučného slovníku Riegrova i Ottova. 

8telia& Johann Gottfried, malíř švýc. 
(* 1815 ve W&denswylu nad Curišským jez.), 
věnoval se r. 1841 krajinářství a žil v Mni- 
chově. Z obrazů jeho uvádějí se: Genevské 
ieiero; Roklina v Haslithalu] Ledovec Rosen' 
lauskÝ\ Podzimní den v Alpách Svatohavel- 
skfch (Drážď.) a j. V praž. Rudolfině jsou: 
Lesní idylla a Na stráních Brien\ského jezera. 
Bývá zaměňován s čes. malířem Stefanem 
(v. t. 4.). — Jeho syn Arnold S. (♦ 1848 
v Mnichově — f 1882) byl též dobrým kra- 
jinářem. 

Steffaiil Agostino, abbate, hud. skla- 
datel ital. (♦ 1655 v Castelfranco v Benát- 
sku — t 1'30 ve Frankfurtě n. M.). Byl vy- 
chován v Benátkách a v Mnichově, kdež byl mu 
učitelem Ercole Bernabei, a byl pak od 
r. 1675 v Mnichově varhaníkem, r. 1681 ře- 
ditelem kurf. komorní hudby, od r. 1688 ka- 
pelníkem na dvoře hannoverském. R. 1710, 
kdy na jeho místo nastoupil jeho přítel 
Haendel, jmenován od kurůršta falckého 
tajným radou, od papeže protonotárem a 
biskupem in partibus ve Spizze, načež za- 
býval se toliko záležitostmi státními a du- 



68 



Steffeck — Stege. 



chovními, pro něž podnikl i r. 1729 cestu do 
Itálie; vraceje se zemřel ve Frankfurtě n. M. 
S. již z mlada komponoval skladby církevní 
a opery, provozované zvláště v Hannoveru 
a v Hamburce. Větší význam mají jeho ko- 
morní duetta na italské texty, plné výraz- 
ných a zpěvných melodii, jakož i přeumělé 
skladby, jichž zachovalo se přes sto. Skladby 
S-ovy jsou po většině v rukopise v král. 
knihovně londýnské a tiskem z nich vyšlo: 
Psalmodia vespertina (pro 8 hl., 1674); So- 
nátě da camera a due violini, alto e continuo 
(1679); Duetti da camera a soprano e contr- 
alto (1683) a Janus quadri/rons, motetty pro 
3 hlasy. Brošuru Quanta certe\:ia hahbia da 
suoi principii la musica (1694) na obranu 
hudby přeložil Werckmeister do němč. (1700). 
Z oper S-ových uvádíme: Marco Aurelio 
(1681), Servio TulHo (1685), II Solone (1685), 
Niobe, AiaricOy Enrico il Leoně (1689), Le ri- 
vali concordi (1690), Orlando Generoso (1691), 
// trionfo del Jato (1695), Atalante (1698) a j. 

Bteffeok Karl, maUř něm. (* 4. dub. 1818 
v Berlíně — f H- ^ce 1890). R. 1837 přišel 
do atelieru Frant. Krttgera, později ke Karlu 
Begasovi, r. 1839 šel do Paříže, kdež Dela- 
roche a Horace Vernet byli jeho učiteli. 
V 1. 1840—42 cestoval po Itálii. Maloval vý- 
jevy honební a všelikou zvěř, r. 1848 pro- 
vedl také historický obraz Albrecht Achilles 
v seči s NorimberČany (v berl. národ, obra- 
zárně). Vynikal v portraitování koní a v malbě 
sportovních obrazův a zanechal také něko- 
lik jízdeckých podobizen cis. Viléma I., kor. 
prince Bedřicha Viléma, generálů atd. R. 1880 
stal se ředitelem uměl. akademie v Královci. 
Své studie koni a jízdeckých výjevů, honeb 
atd. též prováděl leptem a kreslil je na ká- 
men. F. H'S. 

Steffelsdorf (G r o s s-S.) viz R i m a v s k á 
Sobota. 

8teffenhag«n Emil Julius Hugo, 
právní dějepisec něm. (♦ 1838 v Goldapu ve 
Vých. Prusich). Studoval v Královci, habili- 
toval se r. 1865 na univ. tamže. R. 1867 byl 
povolán do Athén spořádati tamní národní 
knihovnu, r. 1870 jmenován měst. knihov- 
níkem v Gdaňsku, r. 1871 knih. úředníkem 
v Královci, pak v Gotinkách a r. 1875 ře- 
ditelem univ. bibliotéky v Kielu. Od r. 1903 
žije na odpočinku v Kasselu. Napsal: Bei- 
tráge lu v. Savignys Geschichte des rómischen 
Rechts im Mittelalter (1859, 2 vyd. 1861); De 
inedito juris germanici monumento (1863); 
Die neun Búcher Magdeburger Rechts (1865); 
Deutsche Rechtsquellen in Preussen vom i3, bis 
lum i6. Jahrhundert {IS7 5); Der Ffiichtexem- 
plariwang in der Proviny SchleswigHolstein 
(1890); Zu den Góttinger Rechtshandschrtýten 
(1895); Das Bibliothekgebánde der Universitát 
Kiel (1900). R. 1877 uložila mu vídeňská 
akad. věd kritické zpracování gloss Sachsen- 
spiegelu, ve kteréž příčině vydal Die Enť 
wickelung der Landrechtsglosse des Sachsen- 
spiegels (1881—87, 9 seš.); Einfiuss der Buch- 
schen Glosse auj die spáteren Rechtsdenk- 
máler (1893—94, 2 díly). Mimo to vydal 



originální text J. Faxiola >De summaria 
cognitione« v >Jahrb. des gemeinen deutschen 
Rechts « (sv. 3., 1859) a Catalogus codicum 
manuscriptorum kr. a univ. knihovny v Krá- 
lovci (1861—72, 2 sv.). 

Steffens Heinrich, filosof, přírodozpy- 
tec a básník (* 1773 ve Stavangeru v Nor- 
sku — 1 1845 v Berlíně). Studoval v Kodani 
nejprve theologii, pak přírodní vědy a r. 1796 
přednášel v Kielu o vědách přírodních a 
živil se soukromým vyučováním. Puzen tou- 
hou po dalším vzdělání odebral se do Jeny, 
kde poslouchal Schellinga, pak ve Freiberce 
Wernera, načež vrátil se r. 1802 do Kodaně, 
kdež svými přednáškami vzbuzoval sensaci. 
R. 1804 povolán za prof. do Halle, v 1. 1807 
až 1809 žil v Holštýnsku, Hamburce a Lu- 
beku, vrátil se pak do Halle, načež r. 1811 
jmenován řád. prof. fysiky ve Vratislavi. 
Velmi činně účastnil se národního hnutí 
něm. v let. 1813 si., vstoupil do řad dobro- 
volnichých a bojoval až po dobytí Paříže, 
načež vrátil se k svému akademickému úřadu. 
R. 1832 byl povolán do Berlína, kdež zemřel. 
S. jest ze hlavních zástupců směru spekula- 
tivního v přírodních vědách. Již ve Freiberce 
vydal Beitráge \ur innern Nátur geschichte der 
Erde (I. díl 1801), potom Geognostisch- geolog, 
Aujsát^e (1810, rozšířeno v Handbuch der 
Oryktognosie, 4 sv., 1811—24); důležitější 
jsou Grund^úge der philos, Naturtvissenschaft 
(1806); Anthropologie (1824, 2 sv.) a Polemische 
Blátter ^ur BefÓrderung der spekulativen Phy- 
sik (1829—35, 2 sv.). Vedle toho však S. za- 
jímal se o mnohé otázky časové, snaže se 
působiti na souvěké smýšlení. O tom svědči 
spisy: Ueber die Idee der Universit áten (1809); 
Úeber geheime Verbindungen au/ Universitáten 
(1835); pak zejména Die gegenwártige Zeit 
und wie sie geworden (1817, 2 sv.). Ani otáz- 
kám náboženským se nevyhýbal a jsa odpůr- 
cem církevní unie a horlivým přívržencem 
starolutheránů napsal Von der ýalschen Theo' 
logie und dem wahren Glauben (1823, 2. vyd. 
1831); pak Wie ich wieder Lutheraner wurde 
und was mir das Luthertum ist (1831), takřka 
osobní zpověď. Postavil se také proti turnéř- 
ství tehda vznikajícímu a napsal Karrikatu- 
ren des Heiligsten (1819—21, 2 sv.). S nábo- 
ženskými názory S-ovými souvisí také jeho 
činnost belletristická a z prací toho druhu uvá- 
díme: Die Familien Walseth und Leith{lS2'2, 
3 sv.); Die vier Norweger (1828, 6 sv.) a Mal- 
colm (1831, 2 sv.). Souborně vyšly jakožto 
Novellen v 16 sv., 1837—38. Práce tyto vyni- 
kají vesměs mistrným líčením přírodv nor- 
ské. Napsal také obšírnou autobiografii pod 
tit. Was ich erlebte (1840—44, 10 sv.), s ve- 
likým množstvím zajímavých zpráv o věcech 
současných. Po jeho smrti vyšly Nachgelas- 
seně Schriften (1846, s předmluvou Schellin- 
govou). Srv. Tietzen, Zur Erinnerung an H. 
S. (1871); Petersen, Henrik S. (do němč. 
přel. Michelsen, 1884). 

Steganopodes, zool., viz Veslaři. 

Stege, hl. město dánsk. ostrova Moenu 
(v. t. 1). 



Steger — Stegocephala. 



69 



Steger Jan, malJř pražský, byl činný v le- 
tech 1690—1710. Kreslil pro mediryjce, ma- 
loval oltářni obrazy. Známy jsou kresby k ry- 
tinám díla Gloriosus S. Romedius od A. z Frie- 
denfelsu, 36 listů, které ryl M. Rivola (foL). 
Dále jsou známy: Žehnající Kristus obklopen 
anděly, ryl Eliáš Hainzelmann; MuČenictví sv, 
Sarkandra (thesa), ryl Jiří Adam Wolfgang; 
Apotheosa cis, Leopolda (thesd), rylM. Kiisel; 
oba poslední jsou velmi vzácné. F.H-s, 

Bteglltz, jihozáp. předměstí Berlína v prus. 
vládním obvodě postupimskcm, okrese tel- 
towském, při dráze berlinsko-postupimské a 
berlínsko-werderské, spojené elektrickou dra- 
hou s Berlínem a Gross-Lichtenfeldem, má 
21.425 obyv. (1900), pěkný chrám, četné útulné 
villy, reálku, gymnasium, soukr. školu vojen- 
skou, ústav pro chudé děti vojáků, král. ústav 
pro nevidomé, útulnu pro učitelky, rozsáhlé 
zahradnictví, chov bourců a j. 

Stegmann: 1) S. Karl David, zpěvák a 
hud. sklad. něm. (* 1741 v Drážďanech — 
1 1826). Byl sice výborný pianista, ale touha 
jeho vedla jej k opeře a vystoupil po prvé 
ve Vratislavi r. 1772. Pak zpíval na různých 

Í*evištích, až r. 1778 přijal engagement v Ham- 
mrce, kdež od r. 1798 byl i spoluředitelem 
městského divadla. R. 1811 odebral se na 
odpočinek do Bonnu. Napsal opery: Der 
Kauýmann von Smyrna (1773); Das redende 
Gemálde; Die Rekruten auf dem Lande (1775); 
Apollo unter den Hirten\ Erwin und Elmire; 
Clarisse; Die herrschajtliche Kůche; Philemon 
und Baucis; Macheth a Heinrich der Lówe. 
Tiskem vyšly: Drei charakteristische Ouver- 
turen pro orchestr, polonaisa, pochod a valčík 
pro klavír a různé \pévy. 

2) S. Karl Josef, publicista něm. (* 1765 
ve Slezsku — f 1837 v Augšpurce). Studoval 
ve Vratislavi, v Berlíně a v Halte, žil pak 
v Itálii a ve Švýcarsku a vydal zajímavou 
knihu: Italien aus dem Tagebuche eines jungen 
Deutschen (1798). Byl pak spolupracovníkem 
čas. »Allgemeine Zeitungc, jejž od r. 1804 
sám redigoval (nejprve v Ulmu, od r. 1810 
v Augšpurce). Za jeho redakce těšily se roz- 
šířené ty noviny rozkvětu zvláště velikému. 
Btegnosis, řec, zúžení, zvláště hypothet. 
zúženi průduchů čili pórů tělesných, z čehož 
dříve odvozovali rozmanité nemoci, zejména 
některé horečky. 

^Btegooarpi [-kar-J, t. j. víčkoplodé, 
řád mechů listnatých, jejichž pušticka ot- 
vírá se víčkem. S. rozdělují se ve 3 sku- 
piny: 1. Acrocarpi, vrcholoplodé, u nichž 
vybíhá štět n. pušticka z vrcholu stonku n. 
větví (na př. Polytrichum), 2. Pleurocarpi, 
stranoplodé, s puštičkou vynikající z úžla- 
biček listových (na př. fíypnum), 3. Ento- 
phyllocarpi, pošvoplodé, s plody vynikají- 
cími z pošvy (duplikatury) listové a to buď 
na konci nebo po straně stonku (na př. 
Fissideus). Děd, 

Stegocephala, krytolebci (viz tab.), 
jest vymřelý řád obojživelníků z útvaru ka- 
menouhelného , permského a triasového, 
s velmi zajímavými znaky starobylými, jež 



je charakterisuji jako čtyřnohé obratlovce 
nejnižšího stupně vývojového. Z ústrojnosti 
chřípi a ze zbytků žaberního přístroje možno 
usuzovati, že aspoň v mládí dýchali žábrami. 
Kostrou a hlavně lebkou připodobňuji se 
poněkud rybám chvostoploutvým {Crosso- 
pterygii) z prvohor. Páteř jest v různém 
stupni zkostnatělá. Někdy jen obal obratlů 
jest zkostnatělý (obr. kroužkovité, pseudo- 
centrické). Jindy původní části obratle (noto- 
centrického) zůstávají samostatnými a ne- 
srůstají. V tom případě obratel (rhachitomní) 
složen ze svrchních oblouků (basidorsalia) a 
střed obratlový znázorněn bývá 2 klínovi- 
tými deskami, pleurocentry (interdorsalia) a 
zpodní podkovovitou části hypocentrem č. 
intercentrem (interventralia, viz tab. obr. l.J. 
Zvláštní případ jest obratel embolomérni, 
kde hypocentrum srůstá se svrchními oblouky 
a pleurocentrum vytvoří se jako samostatné 
duté těleso, které vloženo jest mezi obratle , 
a s nimi se střídá (u r. Diplovertebron, viz 
tab. obr. 2). První obratel (nosič, atlas) jest 
jediným obratlem krčním, jest napřed vy- 
dutý a má zde kloubní plošky pro týlní 
klouby lebky, nemá žeber, aniž předních zy- 
gapofys. Všecky hřbetní obratle, aneb vět- 
šina jich, mají žebra. Křížový obratel jest je- 
diný; ocasní obratle mají zpodní oblouky 
zachované, často s pleurocentrem neb hypo- 
centrem srostlé. Počet obratlů bývá 40-|-60, 
u hadovitých až 150. Lebka (viz tab., čís. 3 
až 7) tvoří uzavřenou schránku a skládá se 
z kostí na povrchu rýhami, zrnky neb důlky 
ozdobených, které povstaly z vnější kostry 
kožní. Ňa svrchu lebky jsou kosti v páru; 
napřed jsou to mezičeUsti (intermaxillare) 
ku předu zaoblené a na zpodu zuby ozbro- 
jené, za nimi široké nosní (nasále) a po stra- 
nách čelisti (maxillare) úzké a do zadu pro- 
dloužené. Po stranách kosti nosních bývají 
chřípě poměrně malé a od sebe dosti vzdá- 
lené. Čelní kosti {frontale) jsou prodloužené, 
temenní {parietale) široké a s otvorem upro- 
střed, který sloužil za vývod nervu oka pi- 
neálniho. Velké očnice (orbita) bývají ome- 
zeny menšími kůstkami, tak přední čelní 
(praeJrontale\ zadní čelní (post front ale), za- 
očnicovou (postorbitale) a jařmovou (jugale). 
Někdy mezi přední Čelní a jařmovou vkládá 
se malá kůstka slzní (lactymale). Kolem očí 
byl sklerotikální kruh z malých desek ko- 
stěných. Po straně kostí témennich jsou 
kosti skořepové (squamosum), někdy ve 2 pá- 
rech a dále za nimi široké skráňové (supra- 
temporale), Týlní krajina u mnohých zůstává 
chrupavčitou a jest budována přední kostí 
sluchovou (epioticum), svrchními lýlnírai (5«- 
praoccipitale) a šikmě nakloněnými vnějšími 
týlními (exooccipitale\ které buduji klouby 
týlní (condyli occipitales). Přední sluchová 
mívá výběžek, podobně i svrchní týlní. Uhly 
lebky tvořeny jsou kostí čtverečnojařmovou 
(quadratojugale) a často bývá zpodní konec 
kosti této švem oddělen jakožto kosC čtve- 
rečná (quadratum). Na zpodní straně lebky 
(viz tab., obr. 4) jsou obsáhlé mezery a upro- 



70 



Stegocephala. 



střed leží vzadu mocně rozšířená a do předu 
zúžena kosf lichá, parasfenoid. Bývá pokryta 
jemnými zoubky a připojuje se jednak k po- 
nebí (jfalatinum)^ jednak k rádlu (vomer), 
Kosf rádiová (vomer) u starších tvarů v páru, 
u mladších lichá, spojuje parasfenoid s mezi- 
Čelistí. Vzadu po stranách parasfenoidu při- 
kládají se kosti křídlové (pterygoid), jejichž 
přední výbéŽek podél Čelisti jde do předu. 
Všecky nebo nékteré z těchto kostí zpodni 
strany lebky oývají pokryty zoubky. Sanice 
jest téže délky jako cela lebka a skládá se 
obyčejně z kostí: zubové {dentale\ úhelné 
{anfíularé)^ kloubové (articulare) a vykládací 
(spleniale). Zuby jscu na kosti zubové asi 
v témŽe, počtu jako v čelistech a na mezi- 
čelisti. Útrobni (viscerální) kostra zanechala 
u některých stopy; asi 4 oblouky uprostřed 
spojené spojkou (copula) měly na dorsálním 
kuse svém řadu zoubků, jejichž otisky nebo 
stopy byly nalezeny. Pás plecový (viz tab., 
obr. 8) má uprostřed nepravou prsní kosf | 
(episternutn, interclavicula) různé podoby, oby- 1 
čejně kosoČtvercčnou, k ní přikládají se kosti | 
do zadu zúžené (kliční, clavicula)^ pak půl- 1 
kruhovité desky (havraní, korakoid, někteří | 
vykládají je za lopatku) a pak tenké zahnuté i 
kůstky (lopatka, scapula, někteří mají je za { 
kliční kosf cleithrum). Rameno na koncích 
bývá chrupavčité; kosti vřetenní a loketní i 
vždy jsou samostatné. Zápěstí (carpus) bývá i 
chrupavčité, zřídka složeno jest z několika | 
kůstek. Metacarpus skládá se z prodlouže- I 
ných kůstek. Pás bederní (viz tab., obr. 9) I 
bývá mohutně vyvinut. Kosf kyčelní {ileum) I 
jest krátká, sedací {ischium) mohutně rozší- i 
řená a někdy uprostřed těla ve sponu {sym- \ 
Jysis) srostlá, stydká (pubis) jest menší, chru- 

Cavčitá a někdy se sedacími srostlá. Stehno 
ývá prodlouženo a mívá hlavice chrupav- 
čité, kosti bércové jsou samostatné. Zánartí 
(tarsus) buď jest chrupavčité, buď složeno 
ze 2 řad kůstek. Prstů bývá 5, někdy jen 4 
a druhý nebo třeti z nich bývá nejdelší. Zuby 
u malých rodů bývají malé, kuželovité, s ve- 
likou střední dutinou výživnou {pulpa) a srů- 
stají přímo, aneb cementovou základnou 
s kosti. Od těchto jednoduchých zubů jsou 
přechody až k zubům labyrinthicky složitým 
a počínají se záhyby objevovati na zpodu 
koruny. Labyrinthicky složité zuby (viz tab., 
Čís. 10) mají stěnu dentinovou uloženou do 
paprskovitých záhybův. Od střední dutiny 
vybíhají radiálně větve pulpy a záhyby den- 
tinové jsou mnohonásobně zprohybány a 
tenkou vrstvou tmelovou (cementovou) pro- 
vázeny. Tmel kryje také celý zub na po- 
vrchu. Na zpodni straně těla a to na břichu 
a někdy i na zpodni straně okončin některé 
tvary mají kostěné šupinky různých podob 
(viz tab., čís. 11 a 12), buď vejčité nebo pro- 
dloužené, často se skulpturou ozdobnou. 
Zřídka i hřbet těla jest kryt podobným pan- 
cířem ze šupin. V některých pískovcích perm- 
sk^ch objevují se čtyřprsté či pětiprsté vý- 
litíy stop, jež přičítají se krytolebcům. Bý- 
vají udávány pod jmény Chirotherium^ Sau- 



richnites a pod. Nejstarší S. objevuji se 
v kamenouhelných uloženinách v Irsku, Skot- 
sku a Sev. Americe; v permu saském, fran- 
couzském a českém jsou pak zastoupena 
hojnými tvary. Nejmladší zástupci rozměrů 
značných a se zuby labyrinthicky složitými 
objevují se hojně v triasu. Podle stupně 
zkostnatěni obratlů rozvrhují se ve 4 pod- 
řády. Podř. Phyllospondyli má trvalou 
chordu obdanou obratli kroužkovitými. Ná- 
leží sem čeleď Branchiosauridae s krát- 
kým ocasem, tělem čolkovitým a mordou 
napřed ufatou. R. Branchiosaurus jest typem 
čtyřnohého obratlovce nejnižší ústrojnosti 
(viz tab., č. 3 a 4). Dosahoval až 160 mm 
délky, napřed měl 4, vzadu 5 prstů. V mládí 
měl Žábry, ty mizely, když zvíře dosáhlo as 
70 mm délky. V permu hojným zjevem, u nás 
4 dr. V permu francouzském popsány (bez- 
pochyby) larvy toho rodu pod jmény Pro- 
triton petrolei a Pleuronura Pellati. Melaner- 
peton (viz tab., obr. 8), Dawsonia, Pelosaurut 
jsou příbuzné rody permské. Podř. Lepo- 
sp ondy li má obratle kroužkovité, uvnitř 
zúžené. Zub^jsou jednoduché. Čel. Micro- 
sauridae čítá většinou tvary malé, čolko- 
vité. Náležejí sem Keraterpiton (viz tab., 
obr. 5) s kostmi lebečnými na povrchu jam- 
kami ozdobenými, Urocordylus (viz tab., 
obr. 14), jehož svrchní a na ocase i zpodni 
oblouky obratlové přetvořují se v širokou 
desku, Hjrloplesion^ Seeleya^ Ricnodon^ Limner' 
peton (viz tab., obr. 11) se šupinami na břichu 
ozdobnými, Orthocosta^ Microhrachis a j. Vy- 
skytují se v permu, některé již v karbonu. 
Čel. Áistopodidae má tělo hadovité, bez 
okončin. Dolichosoma (viz tab., obr. 6) má 
v páteři přes 160 obratlů, vyskytuje se v kar- 
bonu a permu. Podobně r. Ophiderpeton, \e' 
hož žebra mají 1—2 výběžky (viz tab., obr. 
12 a 13) Podř. Temnospondyli má obratle 
rhachitomni neb embolomcrm. Archegosaurus 
(viz tab., obr. 7) dosahuje délky až iVj m, 
lebku má prodlouženou, z kosti na povrchu 
ozdobených. Zuby ukazuji již počátky zá- 
hybů dentinových. Chelidosaurus podobný, 
ale s lebkou kratší a s pateří dokonaleji 
zkostnatělou jest hojný v našem permu {Ch, 
Vranýt). Diplovertebron má páteř s obrátit 
embolomemími (viz tab., obr. 2). Jiné rody 
jsou Sparagmites, Gaudrya^ Nyřania^ Cochleo* 
saurus, Dendrerpeton^ dále z permu americ- 
kého Dissorophus, Trimerorhachis, Cricotus^ 
z triasu Bothriceps^ Brachyops a j. Podř. 
Stereospondyli má obratle dokonale zkost- 
natělé, dvojvyduté, v mládí však rhachitomni. 
I Zuby jsou typicky labyrinthické. Čel. Ga- 
I strolepidotidae má zuby jednodušší, na 
I břichu Šupiny a kol oči sklerotikální kruh. 
I Macromerion až na 2 m dlouhý jest u nás 
v permu. Loxomma a Anthracosaurus vysky- 
tují se v karbonu. Čel. Labyrinthodon- 
itidae mají zuby složitě labyrinthodontict^é 
I a břišní šupiny jakož i kruh sklerotikální 
; scházejí. Vyskytují se v triasu ; náležejí sem 
I rody Ťrematosaurus, Mastodonsaurus (viz tab., 
I obr. 9 a 10), Capitosaurus, Labyrinthodon 



STEGOCEPHALA 




hHlnfho pandFe dr. l.tmMerpctcn cbtuimium, 12. Čásť hHin(ho pancíře dr. Céhiďer^etom rácíamm 



veSkerá práva vyhrazena. 



A (KRYTOLEBCI). 




WWĚŠ obntel r. Diplcfvtri*hr»n^ I. avrchnf oblouk t hypocentrem, IL pleurocentrnm. — 3. Branekiosmumt tmUimmndrpidet 
j jm^noráf qj £tvere£nojafinovi, si lyrchn! skráftová, # přednf duchovi, os svrchní týlnf. — 4. 1ý\ druh, lebkm sdola 
ĎvAr^r jako v čÍm. 3. — 6. DplickúSůmm lompssímum lebka shora, vysvětlivky jako u čís. 3. — 7. Archegosaurus Dtc^ni 
9. JífasUáúmsmmrtttf pás bederní, U kyčehii, is sedací, ^h stydki. — 10. Příčný fes subem r. Mastůdomsamrms. — 11. Cás( 
— 13. Žebro dr. Opkid«rp*ton grmmuUsum, — 14. Dva ocasní obratle dr. Urocordvlus scaUris^ 



OTTÓV SLOVNÍK NAUČNÝ. 



r 



Stegodon — Steh. 



71 



a j. -- Srv. H. Meycr, Zur Fauna der Vor- 
wclt (1845V, E. D. Cope, Synopsis of extinct 
Batrachia and Reptilia of N. America (1869, 
1886); t., Batrachia of thc Permian Period 
of N. Am :rica (1884); H. Credner, Die Stego- 
cephalen aiis dem Rothliegenden bei Dres- 
den (1881—93); A. Fric, Die Fauna der Gas- 
kohle und der Kalksteinc der Permformation 
Bóhmens (1883—95); O. Jaekel, Ucber die 
Kórperform und Hautbedeckung von Stego- 
• cephalen (»Sitzber. Ges. naturf. Fr.«, 1896); 
t, Ueber Organisation von Archegosaurus 
ř>Zeitschrift d. d. gcol. Ges.c, 1896); t., Ueber 
Gephyrostegus bohemicus (t., 1902). Pa, 

Bteg^odon jest vymřelý rod slonů z třeti- 
hor (mioccn a pHocén) jižní a vých. Asie. 
Pokud se týče chrupu, tvoři pravý přechod 
mezi vymřelým rodem Mastodon a nynčjším 
slonem. Tesáky (někdy až 3 m dlouhé) jsou 
jen nahoře, třenáky scházejí, stoličky sklá- 
daji se z příčných nízkých lišten posud s čet- 
nými hrbouly. Mezi lištami počíná se již obje- 
vovati tmel (cement). Počet lišten jest ty- 
pický, 6 — 12 v zubech dospělých (u r. Ma- 
stodon 2—5, u slona 27). Známy jsou asi 4 
druhy. Pa, 

Stegosanridae viz Stcgosaurus. 

Stegosannify vymřelý rod veleještěrfi 
(Dinosauria) ze svrchního jurského útvaru 
sev.-amcr., jenž s některými příbuznými rody 
z téhož útvaru a pak i' z křídy evropské a 
americké tvoří čeleď Stegosauridae. Ko- 
stra jest velmi mohutná, z kostí plných a 
přesahuje často délku 9 m. Obratle jsou 
plné, slabě dvojvyduté, krční mají krátká 
žebra, hřbetní silné prodloužené a hákovitě 
zahnuté svrchní trny. KřiŽ srůstá ze 4 obratlů, 
někdy připojují se ješté 1 neb i 2 obratle 
bederní. Chodba míchová v kříži tak jest roz- 
šířena, že nervová hmota za živa ji vyplňu- 
jící byla aspoň lOkrát obsáhlejší než mozek. 
Obratle ocasní všecky mají silné a dlouhé 
trny zpodní, a přední obratle v ocase byly 
nejmocnější všech. Lebka jest poměrně velmi 
malá, shora stlačená, obsah mozečnice v po- 
měru k ohromné kostře velmi nepatrný. 
Očnice jsou malé, na strany namířené, svrchní 
jáma skráňová malá a okrouhlá, nosní veliké, 
skoro polovinu lebky zaujímající. V sanici 
jest otvor. Zuby jsou velmi Četné, sploštělé 
neb i kuželovité, sestavené do řadv. Pod 
tou objevují se v kosti nové řady zubu mlad- 
^>ích. Přední nohy jsou kratší zadních, jsou 
mohutné, z kostí plných a pětiprsté. Loketní 
kosC má silný okovec {pleocranon). Zadní 
nohy, podobné mohutné, jsou delší, 3prsté; 
prvni prst jest zakrsalý a pátý vůbec schází. 
Stehno jest široké a dlouhé, nemá vnitřního 
hrboulu {trochanter), bércové kosti jsou kratší 
stehna. V zanárti kosf hlezenná srůstá s ho- 
lení, patní s lýtkovou. Na povrchu těla byl 
krunýř skládající se ze 2 řad ohromných 
olátů kostěných kolmo na tělo postavených. 
Rady počínaly se za lebkou a šly na hřbetě 
až na konec ocasu. Nejmenší desky byly za 
lebkou, nejmocnější nad pánví, nad ocasem 
končily se řady velikými trny a nepravidel- 



nými kusy kostěnými. Jediného druhu S. 
ungulatus známy celé kostry ze států Wyo- 
ming a Colorado. Pa, 

Steg^reifen v Čechách viz Kamenec 3). 

Steh: 1) S. ve smysle textilním jest 
jedno protáhnuti navlečené jehly tkaninou; 
též některé druhy ok při háčkování (v. t, 
na př. s. túnisský, nesprávně tunésk^i 
nazývají se s-y. Nejdůležitější s-y (při šití) 
jsou: a) S. přední {Vorstich. Vorderstich\ 
kde se zapichuje jehla vždy ob několik vlá- 
ken tkaniny před posledním vypíchnutím a 
vypichuje se před stejným počtem vláken. 
Podle měkkosti tkaniny lze nabrati 2—4 přední 
s-y najednou na jehlu. Užívá se ho nejčas- 
těji při nabírání řas, také jako s-u obrubo- 
vacího při řídkých a jemných tkaninách, na 
př. mušelínu. b) S. zadní (perlový, štěp, 
HintersticJi)^ kde zapichuje se jehla vždy za 
posledním vypíchnutím, za dvěma až čtyřmi 
vlákny a vypichuje se před rovným počtem 
vláken. Kdežto přední s. je na obou stra- 
nách stejný, 8. zadní jest na rubu dvakrát 
tak dlouhý jako na líci. Při druhém a kaž- 
dém následujícím zadním s u třeba na líc 
zapíchnouti tam, kde předcházející steh byl 
vypíchnut, aby zadní stehy tvořily nepřetrži- 
tou řadu jako navlékané perličky; odtud s. 
perlový. S-em zadním sešívají se Části tka- 
niny, jež nemají tkaného kraje, c) S. obnít- 
kový, obnitka, kde švadlena jehlu drží 
uchem k sobě, špičkou od sebe a zapichuje 
pod jedno, nanejvýš pod dvě vlákna pev- 
ného okraje tkaniny. S-y obnitkové nutno 
klásti hustě vedle sebe, aby jen jediné vlákno 
mezi nimi leželo, odtud jméno obnitka. d) S. 
obšívací podobá se obnitce, ale provádí se 
opačně, švadlena drží jehlu uchem od sebe 
a píchá směrem k sobě. S-em obšívacím spo- 
jují se kratší části tkaniny, poněvadž i při 
veliké opatrnosti snadno jedna strana tka- 
niny se nadrží, e) S. kroužkovací šije se 
od levé ruky ku pravé. Zapichování a vypi- 
chování děje se směrem svislým, při čemž 
švadlena přidržuje niť palcem levé ruky tak, 
aby vypíchla nad nití a tím připevnila s. 
smyčkou. Užívá se ho k upevnění ostřiže- 
ných částí látky, jež jím se »ošlehne«, aby 
se netřei'ila; mimo to k dělání t. zv. »zá- 
mečků«, tam, kde střih vyžaduje rozviráni, 
na př. u dolejší části rukávů a p. S. krouž- 
kovací v umělém provedení přináleží vyší- 
vání (v. t.). f) S. obrubovací připevňuje 
založenou tkaninu k ostatní části; pracuje se 
podobně jako přední s., jenom že se zapi- 
chuje a vypichuje směrem šikmým, aby zá- 
ložka náležitě se připevnila. Užívá se ho při 
obrubování (viz Šití a Šev), při zápošvu a 
obšívání límců, sedel, manšet a p. 

Sy ozdobné patří do tapisserie, vyšívání 
a znamenání prádla. — O dvojlícovém s-u 
liniovém viz Holbeinova technika. GP, 

2) S. (lat, sutura) v chirurgii jest spojení 
okrajů rány úrazem neb operaci způsobené. 
Účel s-u jest okraje rány držeti v bezpro- 
středním styku potud, pokud mezi nimi ho- 
jivý pochod nedosáhl spojení trvalého, jinými 



72 



Stehelčeves — Stehlík. 



slovy: dosíci zhojení na první ráz, »per pri- 
mam naturae sanandae intentionem* (zkratka 
»per primam, srv. Rána, str. 282 a). Spojení 
to provádí se nyní v nesmírné většiné případů 
sešitím, t. j. krvavé, kdežto dříve častěji pro- 
vádělo se i nekrvavě proužky lepivé náplasti. 

Krvavý s. {sutura vulnerum cruenta) anebo 
vůbec zkrátka s. rozeznává se: 1. uzlový (s. 
nodosa s. interscissa\ 2. s. ovinutý (s. circum- 
voluta) a 3. s. čepový (s. clavata). 1. S. 
uzlový provádí se tak, Že niC vedená blízko 
krajů po sblížení jich se zauzlí; hluboké rány 
Šiji se tak, že se přikládá několik řad s-ů, 
na př. tři řady, ve 3 vrstvách čili etážích, na 
př. nejhlubší na pobřišnici, prostřední na 
svalstvo, svrchní na kůži. S-y se přikládají 
tak hustě, aby rána mezi dvěma sousedními 
8-y se nerozestupovala (asi na Va — 1 cm vedle 
sebe), na tenší vrstvu hustěji, na tlustší řid- 
čeji, na napiatou tkáň hustěji, než na nena- 
piatou. Chceme-li s-em staviti krváceni z míst 
hlubších, jichž nelze hned nalézti, vedeme 
niť také do větší hloubky a po jejím zauz- 
Icní krvácení zastavíme, ježto nif tkáň svírá 
(t. zv. opíchnutí). 

Jak se nyní rány šij', vyžaduje výkon ten 
jehel, jehelců, nůžek, proštěpců a ma- 
teriálu šicího (hedvábí nebo cat^utu). 
O jehlách viz či. Jehla, str. 182 «. Aby se 
jehla nelámala musí také býti určitým způ- 
sobem postavena do nástroje, jenž je drží. 
Je to t. zv. jehelec, do něho malé jehly se 
vpravuji tak, aby zobák jchelce je svíral nad 
>zámkcm« (u obyčejných jehel >ouškem«). 
Jehla staví so tak, aby hrot její obrácen byl 
vzhůru, proti operatéru, a tak, aby směřoval 
k té části nástroje, na které je >zámek€. — 
K šití slouží obyčejně dvoji druh vláken: 
vlákna hedvábná a struny z ovčích střev 
(catgut). Obojí vyžadují zvláštní přípravy, 
catgut zvláště komplikované. Hedvábí se vy- 
vaří, natočí na cívky, znovu vyvaří a potom 
ponoří do roztoku karbolu nepříliš silného, 
aby nepozbylo záhy pevnosti, z roztoku niť 
se vyjímá, vkládá do jehly a hned slouží 
k šiti. Zůstane takto prosta zárodků nákazy 
a nezpůsobí zánětu hnisavého. Po 3 - 6 dnech, 
po případě i později s-y ze zašité rány se 
vyjímají ; při velikých ranách někdy ne všechny 
najednou, aby čerstvá jizva se neroztrhla 
náhlým napětím po odstranění s-ů. Vedle 
jehly, jehclce a niti třeba k šití ještě pin- 
cet či proštěpcův (v. t.] a nůžek. Dva 
proštěpce s háčky na koncích drží assistent 
tak, že háčky svírají vždy kus okraje rán3f 
před tím prsty srovnaný, aby vazivo zpodní 
přišlo k sobě a pokožka k pokožce, neboť 
jen tak může nastati bezvadné, hladké zho- 
jení per primam. 

2. S. ovinutý provádí se pomocí karlo- 
varských jehel (špendlíků), kolem jejichž 
konců z okrajů rány vyčnívajících ovíjí se 
osmičkovitě niť, která takto okraje rány jeh- 
lou probodnuté sbližuje. Vyčnívající části 
špendlíku uštipují se kleštěmi. Prováděn bý- 
val zvláště při operaci zaječího pysku; dnes 
již skoro se neprovádí. 



3. Také s. čepový provádí se už málo. 
Třeba k němu jehly s dvojitou nití, jejíž 
kličkou ze vbodu vyčnívající vede se čep, 
jenž brání, aby nevyklouzla. Čep zadržuje 
řadu kliček niti vedle sebe vedených a při- 
tlačuje okraje rány k sobě. Volné konce niti 
zauzlí se nad čepem druhým. — Vedle toho 
zvláště v dřívější době chirurgie prováděla 
rozmanité jiné methody a odrůdy těchto tří 
hlavních druhů, jež vŠak co do jednotnosti 
nedostihuji s-u uzlového a s-u napořád, 
při němž se neuzlí každý s., nýbrž důmysl- 
ným podvlékánim niti následujícího s-u pod 
předcházející ušetří se uzlení a tím i mnoho 
času. Pnrk, 

8tehel6eves v. Stelčeves. 

8teheiiá6, zool., viz Oedemera. 

Stehlík {Fringilla carduelis) jest nejpe- 
střejší z našich pěvců; máť červené čelo a 
hrdlo i tváře, černé temeno hlavy, bílé skráně 
i bílé hrdélko, hruď rzivohnědou. Na černém 
křídle jest žluté zrcátko, konečky letek bílé. 
Černá péra rýdovací mají bílé konečky. S. 
náleží k pěnkavám, liší se však od tíusto- 
zobých vrabců a dlasků krátkými, tuhými, 
štětinoví tými pérky u kořene zobáku, které 
mu chrání tváře při vybíráni semen v bod- 
láčí, nejmilejší jeho potravě. Ostatně se při- 
způsobil krajině, z niž úhory s bodláčím zmi- 
zely, a živí se v polích a sadech hmyzem 
i semeny. Veselý, příjemně zpívající pták 
tento hnízdí se v rozsochách starých stromů 
poblíž stromořadí a sadů, kdež staví velmi 
umělé hnízdo z mechu a kořínkův, uvnitř 
vlnou a chlupy vystlané. V zimě síci pro- 
hánějí se pospolitě po stromech a bodláčí. 
Teprve v květnu společnosti se rozptýlí. S. 
zpívá horlivě až do pozdního léta i v letu. 
Význačný jest volavý hlas jeho didlit. Jest 
velmi oblíben pro chov v kleci, kdež snadno 
krotne, vždy jest v dobré míře a dobře se 
snáší s čížky a podobnými druhy. V kleci 
živí se semenem, jáhly, mákem, semeny 
smrkovými, v létč dávají mu větve s mši- 
cemi, bodláčí, mravenčí kukly, kapustu. Bše, 

Stehlík Karel, právník čes. (* 8. listop. 
1829 —• t 31. pros. 1888). Po skončených stu- 
diích právnických vstoupil do služeb obce 
pražské, kde stal se mag. radou. Vydal: Sbírky 
platných ^ákonú a předpisů o poplatcích a 
kolku T^ jednáni právního atd. (1869) a Výklady 
jak ekvivalent poplatkový- platiti mají nadáni^ 
beneficia atd. (též něm., 1870). Uspořádal též 
6. vyd. J. Vočadlovy rukověti Český právník 
(I. díl, všeobecný, 1870; díl II., praktický, 
zpracoval Dr. Jakub Škarda). Dr. N. 

Stehlík z Čeňkova a Treustáttu, pří- 
jmení starobylé rodiny šlechtické pocházející 
z města Plzně, kdež předkové jejich ode 
dávna Žili v městském stavu (Martin 1 1399, 
Bartoloměj t c. 1510, Jakub t 1585). Barto- 
loměj, syn Jakubův, jenž býval v povinno- 
stech konšelských, byl ujec Bartoloměje 
Flaxia (viz Flaxius) a byl s ním i s jeho 
bratřími Mikulášem a Janem majestátem 
z 29. kv. 1598 nadán erbem a heslem z Čeň- 
kova. Týž Bart. S. zachoval po r. 1618 Fer- 



Stehlovice — Stehno. 



73 



dinandovi II. věrnost, pročež r. 1619 po do- 
byti Plzně mnohá protivenství trpěl a do 
smrti utrápen. Synové jeho byli Jan Ladi- 
slav (písař při soudě nejv. purkrabství), 
Kašpar Ladislav, Ondřej, Bartoloměj 
a j. synové a dcery. Kašpar studoval v In- 
golstadte, učil v domech panských, vydával 
v 1. 1598—1612 kalendáře české a zemřel 
jako spoluradní plzeňský. Bartoloměj zkoušel 
mnoho r. 1619, a jsa výborný hospodář kou- 
pil s manž. Juditou r. 1634 dvfir v Kozolu- 
pech, r. 1636 ves Kozolupy, r. 1638 statek 
Luhov, r. 1642 Třebobuz. Pro své zásluhy a 

grokázanou věrnost Bart. a strýců jeho Jan 
laniel a Šimon Petr povýšeni do stavu 
vladyckého, erb jejich polepšen a přidáno 
heslo z Treustattu. Bart. zemřel 9. pros. 
1653. Syn jeho Matouš František prodal 
r. 1654 Kozolupy (manž. Dorota Štecherovna 
ic Sabenic f 1687). Synové jeho byli Kaš- 
par Ferdinand (* 1652) a Frant. Bohu- 
mil (♦ 1655). Té doby rodina ta již se roz- 
větvila a spojitost všech není zřejmá. Žili 
tehda: Antonín a Václav, bratří (1677), a 

Ían Bartoloměj, který byl hejtmanem u hr. 
loizina (tuším potomek }ana Bart., jenž byl 
r. 1624 písařem komorního soudu). A, Z po- 
šlo stí plzeňské, která v tomto městě zů- 
stávala, pocházeli František, mag. ňl. a 
radní (f 1728) a Jan Václav. Synem tohoto 
byl Fabián František (* 2. led. 1727), jenž 
nabjrl vyššího vzdělání v Praze a nabyv zkuše- 
ností po cestách a v rozličných úřadech jme- 
nován r. 1750 syndikem v Plzni. Od r. 1755 
byl v povinnostech konšelských až do r. 1788. 
Odtud žil v soukromí a zemřel r. 1791. 
Prázdné chvíle užil k přepisováni rukopisův 
a knih, jež z rozličných míst si vypůjčoval. 
Zůstalo po něm 64 rukopisů, jež se týkají 
dějin českých, některé jen Plzně a jiné roz- 
ličných míst v Čechách a na Moravě. řOb- 
šímě J. Strnad v »CCM.«, 1889, str. 421 si.) 
Z manž. Lidmily Martinkové ze Zalužan zů- 
stavil dva syny. Starší Jan František 
(♦ 1754) vstoupil napřed do jesuitského řádu, 
ale po jeho zrušení (1772) oddal se práv- 
nictví, byl od r. 1781 v Plzni syndikem 
(t 21. dub. 1820). Syn jeho druhý Jan Ka- 
rel (♦ 1809) oddal se právnictví, vstoupil 
r. 1836 do služby Plzeňské obce, r. 1847 pře- 
šel do služeb pražských a stal se tu r. 1851 
mag. radou, ve kterémž úřadě setrval do 
smrti. Sestra jeho M.Lidmila vdala se za Jana 
Viléma Quadri. Zemřela r. 1881 jsouc posled- 
ním členem toho rodu v Plzni. Z pozůstalosti 
její dostaly se rukopisy dědovy do sbírek 
plzeň. musea. Emanuel (♦ 1768) mladší syn 
Fabiánův, byl registrátorem a pak protoko 
listou v Plzni a zemřel 20. ún. 1826 jako 
poslední mužský člen v Plzni osedlý. — 
B. Bohumil Bartoloměj (♦ 1693 — 1 1743) 
byl naposled děkanem v Rožmitále a učinil 
mnohá nadáni pro kostely sv. Vita v Praze 
a plzeňský, pro výbavu chudých nevěst Po- 
hřben v Plzni v rodinné hrobce u sv. Vav- 
řince. Matouš Bohumil (* 1701) vstoupil 
do kláštera břevnovského, stal se pak pfe- 



vorem napřed ve Wahlstattě a pak v Raj- 
hradě, kdež se stal r. 1744 opatem. Jako opat 
zjednal si nemalé zásluhy o povzneseni a 
zlepšeni kláštera. Také sepsal dějiny kláštera 
wahlstattského. Zemřel r, 1749. (Viz Dudí- 
kovy Dějiny kláštera Raj hradského.) Jan 
byl r. 1756 farářem v Úboči, Václav r. 1776 
farářem v KolovČi. — C. Pošlost smečan- 
ská ještě žijící odvozuje se od Frant. Bohu- 
mila (* 1655), jehož svn Josef Antonín 
(♦ 1680 v Plzni) žil ve Švihově a tu r. 1762 
zemřel. Syn jeho Václav Prokop (* 1725) 
býval učitelem napřed v Němčících a později 
v Plánici. Jeho synové Karel Blažej (* 1750) 
a František Leop. Antonín (* 1767) byli 
učiteli ve Smečně. Potomstvo tohoto vymřelo 
vnučkami (dcerami dvou synův Václava a Jo- 
sefa Frant.). Nejstarší syn Karlův Jan Cele- 
stin (♦ 1775) měl čtyři dcery, z nichž Terezie 
nejmladší vdala se za V. H£Lmpla, tchána dra 
lana Palackého. Třetí syn Karlův Antonín 
(♦ 1792) byl napřed pojezdným v Tachlovi- 
cích, pak purkrabím v Hosti vlci a potom ředi- 
telem v Poříčí. Zůstavil syny Šebestiána 
Františka (♦ 1824}, Karla Bohumila (* 1826) 
a dcery. Karel Frant. Václav (♦ 1778), druhý 
syn Karla Blažeje, měl syna Karla (* 1816 
ve Smečně — t 3. srp. 1904 v Týně n. Vit.). 
Synové tohoto jsou Václav (* 22. září 1848 
ve Smečně), c. k. okr. hejtman v Týně n.Vlt., 
ían (♦ 1850 — 1 17. bř. 1901 v Praze), Karel 
(♦ 1857) a Emanuel (viz níže). Z prvních 
dvou jest mužské potomstvo. (Oddělení C 
vypsáno z vývodu sestaveného od p. Václava 
S-a rytíře z Č.) Stk, 

S. Emanuel, rytíř z Čeňkova a Treu- 
stattu, spisovatel český {* 14. dubna 1868 
v Praze), studoval na gymn. a na české univ. 
v Praze, r. 1892 dosáhl hodnosti doktora 
práv a vstoupil do služeb obce pražské, kde 
r. 1902 stal se mag. sekretářem. Vydal sbírky 
básní: Z mého alba (1889); Eros a Psy^che 
(1890); Rok na Mmoíf (1894); Chmury a čer- 
vánky (1899) a Paříi (1900). Dále přeložil 
z franc. V. Hugovy >Bídníky« (u J. Otty, 
8 dilů), »Žáka< a j. od P. Bourgeta, Musse- 
tovu báseň »Rolla<, Richepinovy >Bizarrni 
smrtíc, Prévostovy ^Polonevinnéc. Napsal 
řadu feuilletonů v >Hlase Národac a jinde, 
týkajících se zejména franc. literatury a ži- 
vota pařížského, a je též ve franc. listech 
žurnalisticky činný (na př. v >L'Énergie Fran- 
^aise<). Nákladem obce pražské vydal r. 1902 
pamětný spis Oslava V. Huga v Pařffi. 
R. 1905 byl jmenován důstojníkem franc. 
akademie. 

StehloTioe, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Milevsko, fara a pš. Vcselíčko; 30 d., 222 
obyv. č. (1900). 

Stehnatky, zool., viz Chalcididae 2). 

Stehno (lat. ýemur) jest horní oddíl nohy 
mezi kyčlí a kolenem. Podklad jeho tvoři 
kosf stehenní, zvaná taktéž femur (v. t.), 
kolem níž seskupeno je mocné svalstvo, 
schylovači vzadu, přitahovači na vnitřní straně 
a vzpřimovači vpředu, podmiňující tvar s-na. 
Tuk většinou podkožní vyrovnává rýhy mezi 



74 



Stěhování duši — Stěhování národů. 



jednotlivými skupinami svalovými a v něm, 
jakož i ve štérbinách mezi svalstvem uloženo 
je cevstvo i nervstvo stehenní (srv. také Fe- 
moralis). 

Stehováni dnfii, též putováni duší, 
viz Metempsychósa. 

Stehováni národů. Výrazem tím rozumí- ; 
me obyčejně s. n. germánských na západ, slo- ! 
vanských na západ a jih; se s-m p. german. | 
souvisí totiž také velik]^ pohyb národů slovan., ! 
kteří jednak zaujímají místa od Germanů | 
opuštěná, jednak hrnou se na Balkán. Příčin ■ 
tohoto hnuti bylo mnoho. Poslední a hlavni ! 
příčina s. n. germánských byla nouze, jei ; 
nastala pro příbšný vzrůst obyvatelstva. Když i 
Římané vzdali se pokusů dobýti svobodné | 
Germanie mezi Labem a Rýnem, vystavěli ; 
na ochranu proti svobodným Germanům | 
opevněnou čáru pohraniční, která byla do- 
konána za Trajana a Hadriana. Pod její 
ochranou zvláště v území desátkovém {agri \ 
decumates) vyvinul se bohatý život kulturní, ! 
který velmi dráždivě působil na sousední ! 
Germany. Největšího významu nabyla tato . 
pohraniční čára pro hospodářské poměry , 
germánské. Hnutí Germanů, směřující k zá- ; 
pádu, bylo tím zastaveno. Tím byl u Ger- i 
manu těch zahájen přechod od kočovnictví | 
ke stavu úplně usedlému. Tento přechod měl j 
v zápětí silné rozmnožení obyvatelstva. Ná- 
sledek toho byl zase, že Germani byli nu- 
ceni přejíti k intensivnějšímu vzdělávání | 
půdy. Vzniká soukromý majetek pozemkový. ! 
Tím zvolna byla osazena pustá místa ivořicí 
hranici jednotlivých kmenů; tak se kmeny 
dostaly do bližších stykův a počaly se spo- 
jovati ve větší celky. To je asi hlavní pří- 
čina, proč ke konci II. stol. vznikají najednou 
větši kmenové, jako Alamani, Sašové, Fran- : 
kove, Gotové a proč vedle nich jmenují se , 
Burgundi, Frísové, Durinkové a Langobardi. ! 
Z těch Gotové příslušeli k východní skupině j 
germánské. U nich byla větši moc královská; | 
k tomu nezůstala bez vlivu na ně hráz po- i 
stavená jejich šíření na západě a od jihu 
utvoření provincie dácké. Východní Germani 
zůstali ve stavu kočovném, byli kulturou 
méně dotčeni než západní, u nich se také I 
následkem toho nerozvinul soukromý majetek | 
pozemkový. V tom je také rozdíl mezi po- 
stupem Germanů východních a záp. Západní i 
Germani šinou se pozvolnu ze své vlasti, | 
kdežto východní Germani vlast zcela opou- 
štějí a v prudkých, bouřlivých postupech vy- 
hledávají krajiny vzdálené. K těmto uvede- 
ným příčinám přistupují pak nárazy cizích 
národů, vnitřní spory a pod. Za počátek s. 
n. udává se obyčejně vpád Hunů do Evropy 
r. 375. Ale již starší výpravu Cimbrů, stálý 
postup Germanů k rýnské a dunajské hra- 
nici říše Římské v 2. pol. II. stol. můžeme 
pokládati aspoň za předzvěsti tohoto hnuti. 
Zvláště mocný byl jejich postup za Marka 
Aurelia (v. t. a Markomani, str. 867ď). 
Ke konci II. stol. kmen Alamanů počal mocně 
dorážeti na římské území desátkové a císař 
Cara ca I la (v. t.) byl nucen vypraviti se 



proti nim (r. 213), ale výprava neměla roí- 
hodujiciho úspěchu. Od r. 234 Alamani po- 
čali opakovati své vpády a podnikali je ko- 
nečně až do Itálie. V 2. pol. IV. stol. zaují- 
mali již všechno území od Rýna k Vogesám, 
Alpám a Lechu. V III. stol. začali svůj po- 
zvolný postup proti říši Římské také rran- 
kové (v. t), kteří poznenáhlu dobyli severní 
Gallie; sjednoceni byli pak od krále Chlod- 
vika (481—511), který opanoval skoro celou 
Gallii a položil základ k říši, jež pokusila se 
obnoviti starou záp. říši Římskou. — Obrať- 
me nyní svou pozornost na východ. Gotové, 
kteří sídlili při dolní Visle, koncem II. stol. 
táhli k jihovýchodu, k Černému moři, Dunaji, 
Dněstru a Dnépru. V nových sídlech rozdě- 
lili se naVisigoty a Ostrogoty. Ostrogotové 
byli podmaněni kol. r. 376 od Hunů, Visi- 
gotové přešli do vých. říše Římské a po 
rozmanitých osudech, o nichž viz více v ČI. 
Gotové, konečně r. 419 založili trvalejší říši 
v poříčí Garonny. Huny sjednotil pevné 
Attila (v. t.) a potom silou tím včtší dorážel 
na říši Římskou. Jeho moc byla podlomena 
na polích Katalaunských (r. 451), kdež na 
jeho straně bojovali také zástupy Ostrogotů, 
Gepidů, Herulů, Kvadů, Markomanů a j. 
kmenů germánských, kdežto na straně řím- 
ské nalézáme zvláitě Visigoty, Franky, Alany, 
Burgundy. Výpravami Altilovými, jak se zdá, 
ztenčil se velice počet Markomanův a Kvadů; 
to je nejspíše příčina, proč nemohli odolati 
Slovanům, kteří se hrnuli do Cech, Moravy 
a Slovenska; byli pozvolnu vytlačeni na zá- 
pad, kde s jinými ještě kmeny položili zá- 
klad ke vzniku národnosti bavorské. P.o smrti 
Attilově (r. 463) říše jeho se rozpadla a Ger- 
mani bydlící v Podunají (^Ostrogotové, Gepi- 
dové, Langobardi) nabyli opět samostatnosti. 
Z nich Ostrogotové konečně se dostali do 
Itálie a založili tam říši, jež trvala do r. 535 
resp. 555 (viz Gotové, str. 358 si.), byvši 
vyvrácena od byzantského císaře Justiniana. 
Panství byzantskému ve větší části Itálie uči- 
nili konec Langobardi (v. t.), kteří původně 
sídlili při dolním Labi a r. 568 přitrhli do 
Itálie. Od krále franckého Pippina Krát- 
kého (v. t. 3) byla jejich říše uvedena pod 
svrchovanost franckou a od jeho nástupce 
Karla Velikého vyvrácena (r. 774). — Van- 
dalové dostali se za války markomanské ze 
Slezska do Dacie, jiná čásC jejich ve IV. stol. 
octla že v Pannonii. Ti na poč. V. stol. spolu 
se Suevy a Alany vytrhli na západ, r. 409 
překročili Pyreneje, r. 422 dobyli jižního Špa- 
nělska a r. 429 pod vedením krále Gense- 
richa (v. t.) přeplavili se do Afriky a zalo- 
žili tam říši Vandalskou, která zabírala asi 
nynější Marokko, Alžír,Túnis aTripolsko. I tato 
řiše byla dobyta r.533 od císaře Justiniana. — 
Burgundi (v. t.) usadili se ok. r. 230 v Po- 
mohani, na poč. V. stol. hnuli se na západ a 
konečně se usadili mezi Alpami a Ceven- 
nami, Vogesami a mořem Lionským. — Nej- 
západněji usadili se Anglosasové (v. t.), 
kteří bydlili původně při Labi a Veseře a 
v V. stol. přešli do Britannie. Do krajin, 



Stehrov — Steiermark. 



75 



které Gcrmani ve východni části Germania 
opustili, v dobé II.— IV. stol. počali větším 
počtem hrnouti se Slované, kteří však po- 
zvolnu tam usazovati se počali nejspíše již 
dříve (viz Slované, str. 431 si.). Na Balkán 
také počali Slované postupovati již v prv- 
ních stoletích po Kristu, ale trvalá sídla tam 
nejspíše počali zaujímati v VI. stol. O tom 
všem viz Slované, str. 432, a Srbsko, str. 
975. Jak z vylíčeného patrno, s. n. nadobro 
změnilo tvářnost Evropy, zejména její zapadni 
části, davši jí politickou a národnostní tvář- 
nost úplně jinou; noví národové smísivše se 
s domácím obyvatelstvem, skoro všude v zá- 
padní Evropě položili základ ke vzniku no- 
vých národnosti románských. Důležité je, že 
proti staré kultuře nepostavili se zcela ne- 
přátelsky: s křesťanstvím přejali aspoň čásf 
její. — Srv. E. v. Wietersheim, Geschichte 
der Vólkerwanderung (přepr. od F. Dahna, 
1880—81, 2 sv.); Dahn, Die KOnige der Ger- 
manen (1861—95, 7 sv.); Pallman, Die Gesch. 
der Velkerwanderung (1863—64, 2 sv.); Dahn, 
Urgeschichte der íjerm. u. rttm. Vólker (1880 
až 1889, 4 sv.); G. Kaufmann, Deutsche Gesch. 
bis auf Karl d. Gr. (1880—81, 2 sv,); Erckert. 
Wanderungen und Siedelungen der germ. 
St&mme in Mitteleuropa (1900). Literaturu 
o s. n. slovanských viz Slované, str. 432^. 
Pro Čechy a okolní země viz údaje v Zíbr- 
tově Bibliografii, II . str. 851—868. 

StehroT, ves v Čechách, viz Huť 28). 

Steibelt Daniel, hud. skladatel něm. 
(♦ 1765 v Berlině — f 1823 v Petrohradě). 
R. 1789 nastoupil řadu uměleckých cest, při 
kterých vŠude setkával se s úspěchem zna- 
menitým a zejména v Paříži r. 1790 zjednal 
si svou hrou na klavír mnoho příznivců, přes 
mnohé nedostatky ve svém vychování, jež 
jevily se vystupováním příliš neskromným, 
ba i nesprávným jednáním vůči nakladateli 
Boyerovi, jemuž prodal některé skladby uve- 
řejněné již jinde. Vynikl také jako učitel, ale 
záhy musil opustiti Paříž a nastoupil nové 
umělecké cesty, při nichž ve Vídni dokonce 
i s Beethovenem pustil se v zápas, arci bez- 
úspěšný, byť i u širokého obecenstva došel 
chvilkové pochvaly. V 1. 1798—1808 zdržoval 
se střídavě v Londýně a v Paříži, odkudž 

řoaléze pro dluhy musil rychle prchnouti do 
etrohradu, kde jmenován hud. ředitelem 
franc. opery po BoTeldieuovi. S. napsal ně- 
kolik větších balietů, jako: Le retour de Zé- 
phire; La belle laitiére; Le jugement de Paris; 
kantátu na oslavu bitvy u Slavkova La Jéte 
de Mars, několik koncertů pro klavír, 65 so- 
nát pro klavír a housle, 46 sonát pro klavír, 
pak zejména opery: Princesse de Babylon; 
Cendrillon; Sargines; Romeo et JuUette a ne- 
dokončenou Le jugement de Midas. Vedle 
toho množství fantasií, valčíků, bacchanalii 
s prSvodcm tamburiny, většinou však ne- 
valné ceny umělecké. Jejich úspěch možno 
si vysvětliti toliko geniálním provedením sa- 
mého autora, vynikajícího virtuosa klavírního. 
Steidl Antonín, lékař a poslanec český 
(*31.bř. 1832 v Domažlicích). Studoval v Kla- 



tovech a na akad. gymnasiu v Praze. R.1853 
jako oktaván pro účastenství v tajném spolku 
politickém zatčen. Pobyl 3 roky v pevnosti 
munkačovské a pak v Olomouci. Amnestii 
z r. 1857 osvobozen. Zvláštní milostí dovo- 
leno mu r. 1858 složiti maturitní zkoušku 
i v Chebu. Potom studoval lékařství ve Vídni, 
kde r. 1862 založil spolek k ošetřování stu- 
dujících. Dne 1. července 1864 povýšen byl 
na doktora. Počátkem r. 1866 stal se osob- 
ním lékařem prince Petra Oldenburského 
; v Petrohradě. Roku 1872 resignoval na s\ é 
j místo, usadil se v Domažlicích a ujal se 
I správy svého statku Baldova. Stal se čle- 
I nem obecního zastupitelstva a rady městské 
I a r. 1873 zvolen za starostu okresního zast., 
; kterýžto úřad zastával plných 30 let. R. 1879 
zvolen za venkovské obce domažlické do 
I sněmu českého, kde setrval až do r. 1895, 
I kdy podlehl proti kandidátu strany svobodo- 
I myslné pouze 3 hlasy. R. 1901 zvolen opětně 
I zemským poslancem.' R. 1880— 91 byl poslan- 
I cem na říšské radě za venkovské obce plzeň- 
I ské a třikráte byl zvolen do delegací. S. vy- 
I znamenán byl za činnost svou v oboru samó- 
I správy ryt. křižem řádu cis. Fr. Josefa. Mimo 
I to obdržel ryt. kříž I. třídy řádu oHenbur- 
I ského, komturský kříž řádu Adolfa Nassav- 
1 ského, kommandeurský kříž ruský řádu 
j sv. Stanislava a sv. Anny a j. Dr. N, 

i Steldl (Štejdl), příjmení dvou rodin 
šlechtických. 1. S-ové z Greifenwehru 
! usedlí byli v Praze v XVII. stol., zejména 
jr. 1659 Adalbert, veřejný notář, a r. 1689 
'Bedřich Euseb, ranhojič, jenž ženil se t. r. 
.u sv, Martina. Syn jeho Jan Václav Sig- 
, mund Bedřich (* v únoru 1692) byl filosofie 
I mistrem, bakalářem sv. Písma, po r. 1718 
, i doktorem, kaplanoval ve St. Boleslavi, po- 
, zdej i byl správcem kostela sv. Jana na Skalce 
(v Praze) a examinátorem bohosloví na uni- 
. versitě. Vydal dva české spisy (srv. Jirečkovu 
,RukověC II., 265ké působnosti učitelské octl se 
znova v tísních hmotných následkem svého 
účastenství na různých akciových podnicích. 
Jako učenec byl pravým polyhistorem v oboru 
společenských věd. V mladších letech pra- 
coval v oboru dějin právních a to civilního 
řízeni dánského, trestního práva a processu 
4 správního zřízení francouzského; také po- 



litickým sporům v otázce šlesvicko holštýn- 
ské věnoval řadu publikací. Ale zároveň z ži- 
vých a pronikavých jeho známostí o sociali- 
stickém hnuti francouzském vzešlo slavné jeho 
dílo o socialismu a kommunismu francouz- 
ském {Der Socialismus und Kommunismus des 
heutigen Frankreichs, 1842, 2. vyd. 1848). 
Tímto spisem, prvním svého druhu, vysvětlil 
bystrým duchem prozíravého pozorovatele 
velikých hnutí dějinných hloubku společen- 
ských kořenův a ideový obsah socialismu. 
I způsobil tímto spisem, jakož i dalšími o so- 
I cialistickém a kommunistickém hnutí od Časů 
I třetí revoluce francouzské (1848) a konečně 
' velikým dílem o dějinách sociálního hnutí 
I francouzského od r. 1879 {Geschichte der so- 
' cialen Bewegung in Frankreich von íj8g bis 
auf unsere Tage^ 1850, 3 d.) teprv opravdové 
historické nazíráni na socialismus vůbec a 
pochopení příčin jeho v novověkém spole- 
čenském zřízeni trvale kotvících. Ani kdyby 
jiných jeho vědeckých výkonů nebylo, byly 
by mu tyto pojistily trvale slavné jméno 
v dějinách věd společenských. Stav se pro- 
fessorem ve Vídni vydal nejprv učebnice 
o národním hospodářství a vědě finanční 
{Lehrbuch der Nationatókonomie, 3. vyd. 1887 ; 
Lehrbuch der Finan^wissenschaft, 5. vyd. 1885 
až 1886), jež dočkaly sp četných vydáni ve 
zpracováních vŽdy více méně nových, načež 
největší část své působnosti literární vě- 
noval nejobsáhlejšímu svému dílu soustav- 
nému, o vědě správní {Verwaltungslehre, 1865 
až 1884, 8 d.), jehož uzákladěni sloužila už 
dřívější jeho publikace System der Staat s* 
wissenschaft (1856) a z něhož výtah vydal 
r. 1870 (další vydáni 1876, 1887). Ale kromě 
toho vydal samostatně celou řadu jiných 
studií monografických; zejména zabíraly zá- 
jem jeho v posledních letech učitelské dráhy 
některé problémy politiky agrární, jež snažil 
se uvésti na jisté veliké podklady ideové 
{Die drei grossen Fragen des Grundbesit^es [tři 
I veliké otázky držby pozemkové: irská, pev- 
! ninová, zaokeánska] 1881 ; dobrozdání k za- 
mýšlené opravě selského práva dědického 
v Rakousku pod názvem Bauerngut u, Hujen- 
recht, 1882 a j.). Neméně ho poutala otázka 
ženská (Dte Frau, ihre Bildung u, Lebensau/gabej 
1851 ; Die Frau auý dem Gebiete der National- 
ekonomie [6. vyd. 1886] ; Die Frau auf d. sociálen 
Gebiete, 1880), otázka hchvy {Der Wucher und 
sein Recht, 1880), vojenství a železniční záleži- 
tosti, ve kterémž posléz řečeném oboru redigo- 
val odbor, listy »Centralblatt flir Eisenbahnen 
und DampfschifTahrt* (1861—87) a >Zeitschr. 
fůr Eisenb. u. Dampfschiff. der 5sterr.-ung. 
Mon.« (1888—90). Do těchto svých časopisů 
napsal nepřehledný počet článků, ale rovněž 
do časopisů jiných, zejm, do mnichovské 
>Allgemeine Zeitung*. Není takřka oboru 
národohospodářského, do něhož by nějakou 
studii nebyl zasáhl. Ostatně pokusil se i v bás- 
nictví. V posledních letech života upoutaly 
ho záležitosti japanské, pečovalt se zvláštní 
oblibou o státo vědné vychováni Japanců, 
kteří ve Vídni konali universitní studia, a 



Steinach — Steinau. 



79 



tímto způsobem vykonával vliv na modetni- 
sování veřejných řádů Japanska. Jako učitel 
universitní požíval řídké oblíbenosti pro for- 
málnou skvělost i věcnou poutavost svých 
výkladů, tak že vedle něho jiní o sobě vy- 
nikající národohospodářští odbornici na uni- 
versitě vídeňské takřka ani zmoci se ne- 
mohli. Že přes to nezůstavil Žáků, kteří by 
byli dovedli v jeho směru a duchu učitelsky 
a literárně působiti, vysvětluje se ze zvlášt- 
ního rázu jeho vědecké prače, jemuž sám 
nikoho nemohl naučiti. Nebvl totiž z těch, 
kdo pracnou, bedlivou a důkladnou prací 
pozorovací budují základní poznání svoje, 
na kterýchž stavějí teprv logicky dále. Právě 
on sice měl snahu proniknouti ve všech obo- 
rech společenského dění k základům a od- 
halovati až k těmto základům veliké spoji- 
tosti a závislosti ve společenském vývoji. 
Ale on je nevybadával, spíše, ozbrojen jsa 
universálním věděním, pomocí silné obraz- 
nosti jen smělým názorem postřehoval, kon- 
struktivně vypracovával a neobyčejně pou- 
tavě systemisoval. U hlavy s menši měrou 
spekulativně síly a dialektické bystrosti byl 
by podobný způsob tvořeni vedl k neod- 
vratným nezdarům. Avšak i on při něm zrovna 
tak často chybil jako trefil. Nejlepší doklad 
v tom, že sám svá učeni zhusta přestavoval 
a nikoliv jen v podrobnostech měnil. Ačkoliv 
tedy z jeho všeobecných nauk málo obstoji 
na soudě přesného koumání dějezpytného 
nebo sociálnofilosofického, přece byly jeho 
spisy nadmíru plodný, nebof budily smysl 
pro veliká jednotná pojímání v oboru spo- 
lečenském a ve své dialektické břitkosti a 
skvělosti slohového podání plnými hrstmi 
rozsévaly podněty k nové práci myšlenkové. 
Seznam S-ových spisa v rakouské >Stati- 
stische Monatschrift« 1890 a Conradově Hand- 
wGrterbuch der Staa^wissenschaften. B/. 

5) v. S. Friedrich, zoolog něm. (* 1818 
v Niemegku v Braniborsku — 1 1885 v Praze), 
vystudoval přírodní vědy v Berlíně, ustano- 
ven r. 1843 kustodem zoologického musea 
berlínského a učil na městské škole průmy- 
slové, r. 1848 stal se tam soukromým do- 
centem na universitě, r. 1850 jmenován pro- 
fessorem na lesnické akademii v Tharandtu, 
od r. 1855 byl prof. zoologie na universitě 
v Praze. ZabÝval se studiem nižších živo- 
tíchů, členovců, červů, hlavně prvoků. Zvláštní 
zásluhy zjednal sobě o tvarozpytné a sou- 
stavné zpracování nálevníků, o kterémž před- 
měte jedná jeho hlavni dílo, obsáhlé a bo- 
hatě illustrované: Der Organismus der In- 
futíoHStiere jLip,, 1859—83). 

6) v. S. Franz Joseph, arcibiskup mni- 
chovský a frisinský (* 4. dub. 1832). Působil 
od r. 1865 jako professor morálky na uni- 
versitě ve Vircpurce. R. 1878 byl jmenován 
biskupem ve Vircpurce a r. 1897 arcibisku- 
pem mnicho vsko- frisinský m. Napsal: Euse- 
Hms, Bischof von Cásarea, nach seinem Leben, 
sdnen Schriften und seinem dogmatischen Cha- 
rakter (1859); Hist.-kritische Darstellung der 
pathol. Moralprincipien (1871, 2. vyd. 1879); 



Die rationalen Moralprincipien (»Oest. Viertel- 
jahrschrift f. kath. Theol.c 1873) a Studien 
uher die fíesychasten des 14. Jhts (t.). •^.^. 

7) S. Adolf, paedag. spisov. česko-židov- 
skÝ (♦ 1845 v Radeníné u Tábora). Po stu- 
diích gymn. v Jindř. Hradci, na universitě a 
ústavě učitelském v Praze působil jako učitel 
v Příbrami, v Čáslavi, v Domažlicích, v Rad- 
nicích a od r. 1897 iako rabín a učitel ná- 
bož. na měst. a středních školách. Sepsal a 
vydal učebnici Déje Jsraelitů od nejstarší 
dohy a{ na nynější časy (Pr., 1886 si., 2 d.) a 
Déie Židu v Čechách (Radnice, 1900). Přispívá 
též do rozličných časopisů. S. byl prvý, 
který r. 1880 zavedl v Čáslavi české boho- 
služby a česká kázáni při všech obřadech 
židovských. 

8) von S. Heinrich, svob. pán, aesthetik 
něm. (♦ 1857 — f 1887), studoval na různých 
universitách něm. filosofii a theologii, cesto- 
val po Itálii a stal se r. 1878 vychovatelem 
v rodině Richarda Wagnera, od kteréž doby 
zcela přilnul k aesthetickému směru Wagne- 
rovu. R. 1881 habilitoval se v Halle, odkudž 
přešel r. 1884 do Berlina. Z jeho prací nej- 
důležitější jest Die Entstehung der neueren 
Ásthetik (1886). Mimo to napsal Ueber die 
Bedeutung des dichterischen Elements in der 
Philosophie des Giordano Bruno (1881); Hď 
den u. Weltf dramatische Bilder (1883, s úvo- 
dem Rich. Wagnera); Ueber den Zusammen- 
hang Boileaus mit Descartes (1884) a pod 
pseudonymem Armand Pensier Die Ideále 
des Materialismus. Lyrische Philosophie (1878). 

9) S. Lu dwig, filosof něm. (♦ 1859 v Erdó- 
Benye u Tokaje), studoval v Berlině pod 
Zellerem, habilitoval se r. 1886 v Cuhchu 
pro filosofii a jest od r. 1891 prof. v Bernu. 
Z četných jeho práci buďtež uvedeny : Frieď 
rich Nietisches Weltanschauung und ihre Ge- 
fahren (1893); Das erste Auftauchen der so- 
Xialen Frage bei den Griechen (18^6); Jdeal 
d. ewigen Friedens u, die sociále I*rage (1896); 
Die sociále Frage im Uchte der Philosophie 
(1897, rusky 1899); Die Philosophie des Frie- 
dens (1899). Od r. 1897 vydává > Archiv f. 
Gesch. der Philosophiec. 

Steinaoh: 1) S., okr. městečko v Tyrol- 
sku v hejtm. inšpruckém, 1048 m n. m., na 
žel. dr. Kufstein-Ala, má jako obec 1360 obyv. 
(1900), dominikán. klášter s kostelem, v němž 
jsou obrazy zdejšího rodáka Martina Knol- 
lera. Oblíbené letní sídlo. 

2) S. in Sachsen-Meiningen, osada 
v okr. sonneberském vévod. Sasko-Meinin- 
ského, s.-v. od Koburku, vDurynském lese, 
má 6174 obyv. (1900), zámek, lomy na břid- 
lici k psacím kamínkům, doly na želez, rudu, 
huť, výrobu beden, škatulí, sklářství a j. 

StelaiAniaiiffer, zřídka Stein am An- 
ger, město v Uhrách, viz Kamence 10). 

Steinau: 1) S., ves ve Slezsku, viz Sto- 
nava. 

2) S., m. v *prus. vlád. obvode vratislav- 
ském (Pruské Slezsko), viz Stí nava. 

3) S. an der Kinzig, m. v okr. schlttch- 
ternském prus. vlád. obv. kasselského, nad 



80 



Steinaujezd — Steinbach. 



ř. Kinzigou, při trati Bebra-Frankfurt n. M. 
prus. stát. drah, má 2094 obyv. (1900), zá- 
mek ze XVI. stol.; výroba doutníkĎ, zboží 
z kameniny, cihelny, pily. 

SteinaiijeKd viz Újezd Kamenný. 

Stelnbaoh: 1) S., osada v Čechách, viz 
Kvítky. — 2) S., ves t., viz Štampach. — 
3) S., viska t., hejtm., okr. a pŠ. Děčín, fara 
Nebočany; 4 d., 20 obyv. n. (1900). 

4) S., m. v Badensku, v okr. badenském, 
na úpatí Černého lesa, stan. trati Heidel- 
berg-Basilej bad. stát. drah, má 2037 obyv. 
(1900), v okolí daří se dobré víno. Na blíz- 
kém pahorku socha (z r. 1844) Ervína ze S-u, 
budovatele štrasb. mtinstru (f 1318), jenž prý 
se tu narodil (viz Erwin). 

Stelnbaoh Emil, státník rak. (* 1846 ve 
Vídni). Studoval ve Vídni, stal se advoká- 
tem, r. 1873 docentem a r. 1874 prof. na ví- 
deňské vys. Škole obchodní. T. r. povolán 
do ministerstva spravedlnosti a postupoval 
až na odborného přednostu (r. 1886). Pra- 
coval většinu národohospodářských vládních 
předloh (jako zákon odp&rčí, exekuční no- 
vellu, zákon o pojišťování úrazovém a ne- 
mocenském) a zastupoval předlohy ty v par- 
lamentě. Zároveň byl v 1. 1884—90 prof. nár, 
hospodářství a íin. věd na orientální aka- 
demii ve Vídni a míval časté veřejné před- 
nášky z oboru nár. hospodářství. V ún. 1891 
jmenován po Dunajewském min. financí a při- 
cínoval se zejména o přijetí zákona o re- 
formě daně osobní a zákona o valutě (1892); 
rovněž provedl konversi Sproc. renty a před- 
ložil sněmovně nové rozsáhlé reformy daně 
osobní. R. 1893 zažádal s celým minister- 
stvem TaaíTovým za propuštěnou pro před- 
lohu volební, jejímž byl původcem. R. 1894 
jmenován praesidentem senátu nejv. soud- 
ního a kassačního dvora, r. 1899 druhým a 
r. 1904 prvním předsedou téhož dvora. Na- 
psal: Erwerb und Beru/ {1S96)\ Rechtsgescháfte 
der wirtschaýtlichen Organisation (1897); Die 
Moral als Schranke des Rechtserwerbs und der 
Rechtsausůbung ^1898); Zur Friedensbewegung 
(1899); Treu und Glauben im Verkehr (1900); 
Genossenschaftliche und herrschaýtliche Ver- 
bánde (1901); Der Staat und die modernen 
Privatmonopole (1903). 

Stelnbaoli z Kranichsteina, příjmení 
starožitné rodiny napřed rytířské, pak pan- 
ské, jež pocházela ze se v. Německa a prvotně 
jen S. se nazývala. V XVI. stol. konali S-ové 
služby vojenské v Španělsku, Nizozemsku, 
Uhrách a Německu. Antonín S. (syn Vilé- 
mův) sloužil od r. 1630 v cis. vojště v pluku 
lulia Jindřicha, kníž. saského, od něhož uči- 
něn ok. r. 1640 hejtmanem na Toužimi a 
později radou a vrchním hejtmanem. Zahos- 
podařiv si jmění koupil r. 1643 dvůr veVo- 
chově, r. 1660 statky Lišťany, Krašovice, 
Trnovou, Klenovice a Hunčice, r. 1663 Mo- 
stice a Kunovice, prodav r. 1662 Chloumek 
u Toužimě knížeti. Majestátem d. 6. květ. 
1664 povýšen do rytířského stavu kr. Čes. 
rodů starožitných, nadán heslem z Kranich- 
steina a erb jeho polepšen orlem a jeřá- 



bem. Manž. jeho M. Majdalena ,Meilerova 
z Erzberka koupila r. 1673 statek Újezd nade 
Mží. Zemřel r. 1678 zůstaviv syny Frant. 
Benedikta, Arnošta Bedřicha, Anto- 
nína Františka zletilé a Jiřího Karla a 
Františka Julia nezletilé. Fr. Julius, nej- 
mladší, držel Újezd n. M., jeiž prodal r. 1709 
svnovci Karlovi. Synův, jak se zdá, neměU 
Ostatní bratři měli mužské potomstvo. 1. Fr. 
Benedikt ženat byl s Annou Rebekou Unga- 
rovnou z Ritterspurka, která koupila r. 1679 
Stroupeč. Sám měl po otci Lišfany a Kra- 
šovice (tyto r. 1686 prodal) a od r. 1698 Ra- 
dimovice a Hunčice. Od sklonku XVII. stol. 
býval hejtmanem kraje plzeňského. Zemřel 
r. 1704 zůstaviv synu Karlu Maximiliá- 
novi Lišfany a Hunčice a statek Stroupeč; 
k tomu mu poručnice koupila r. 1709 Újezd. 
Majestátem d. 11. čce 1714 povýšen do pan- 
ského stavu kr. Č. starožitných rodů. Lišfany 
s Luhovém, Třebobuzem a Krašovici prodsu 
r. 1726 a koupil za to r. 1727 Obytce, r. 1728 
Nový Češtin a Habartice, ale prohospodařil 
všecko jmění, jež r. 1739 uchvátili věřitelé. 
2. Arnošt Bedřich držel po otci Hunčice a 
koupil r. 1677 Luhov a Třebobuz. Zemřel 
r. 1688. Synové jeho byli Julius Franti- 
šek, Antonín František, Arnošt Be- 
dřich a Arnošt Josef. Julius obdržel 
r. 1690 za díl polovici Hunčic, koupil od 
bratra r. 1693 druhou polovici, ale prodav^ 
je držel v 1. 1699—1702 Klenovou, pak Ve- 
selí (1706) a Žitín. Bratr jeho Antonín pro- 
dav svou polovici Hunčic neměl statků (r. 1765 
zemřel v Osvračíně Antonín 81 let starý), 
Arnošt Bedřich držel Třebobuz a bratr jeho 
Arnošt Tosef Luhov, Dolany a Rajov (f 1730). 
Synové jeho byli: Jan Václav, Jan Be- 
dřich, Volfgang a Leopold Vilém, 
z nichž tito tři sloužili ve vojště. Jan Václav 
býval hejtmanem kraje plzeňského a maje- 
státem d. 29. čna 1745 povýšen do panského 
stavu kr. Čes., od kterého Času se psával 
svob. p. z Steinbachu a Kranichsteina. 
Zemřel r. 1780 zůstaviv Luhov, Dolany a j. 
jediné dceři Marianě (od r. 1779 manž. Vác- 
lava Dohalského z Dohalic). 3. Antonín Fran- 
tišek koupil r. 1680 Přívlaky a držel Kuno- 
vice, jež r. 1727 prodal. Od něho bezpochyby 
pocházejí ti, kteří žili ještě v 2. pol. sto- 
letí XVIII. 4. Jiří Karel koupil r. 1685 od 
bratra Krašovice, t. r. Červený Hrádek a 
r. 1702 Skupeč. Zemřel r. 1705 zůstaviv 
z manž. Františky Amalie Broumovny z Ml- 
řetic mimo dcery syna Jana Františka. 
Tento zemřel záhy a statky jeho zdědily se- 
stry, jež r. 1715 prodaly Hrádek. — V jiŽ. 
Čechách vyskytuje se od r. 1749 Antonín 
Tadyáš (* 1716 v Lipně), jenž byl ženat s Bar- 
borou Lokovnou z Netky. Týž byl r. 1749 
hejtmanem u dělostřelectva a zemřel r. 1757. 
Syn jeho Tadyáš Nepomuk Bonifác (♦ 13. list 
1751 v Rožmitále} vstoupil r. 1769 do řehole 
cisterciácké a kláštera žďárského, kdež byl 
Ota Lok z Netky, ujec jeho, opatem. Po něm 
také přijal řeholní jméno Ota, učiniv r. 1770 
slib. Po vykonaných studiích v Praze vysvé- 



Steinbach-Hallenberg — Steindachner. 



81 



cen na kněžství (10. led. 1775) a stal se pak 
v kláštere sekretářem a archivářem. V prázd- 
ných chvílích zahloubal se do zkoumání mi- 
nulosti kláštera, řádu a zemí českých. Aby 
po<nal dějiny řádu, půjčoval si drahně listin 
z Velehradu a Tišnova, jichž jakož i kláštera 
žďárského měl u sebe 74, kromě toho sbíral 
psané a tištěné památky, kterých zůstavil 
množství. Kromě toho opisoval si drahně 
listův rozličného obsahu, k nimž připojoval 
nákresy pečetí a erbův (všeho 10 velikých 
svazkův). Kromě toho sbíral také obrazy, ry- 
tiny a knihy, také již zpracovaná vypsání ji- 
ných řeholníkův. Neméně také se staral o po- 
třeby škol, pro něž sepsal krátké dějiny mo- 
ravské {Kur^e Geschichte des Markgrafthums 
Máhren fúr die Jugend, Pr. a Vid., 1783 ; též 
česky; srv. též či. Schwoy); obšírnější dě- 
jiny AÍoravy zůstaly v rukopise. Dne 17. čce 
1782 zvolen jest za opata, ale vládl jen krát- 
kou dobu, nebof 16. čce 1784 všechen klášter 
(mimo jediné opatství a hospodářské stavení) 
vyhořel, a poněvadž pro veliké závady na 
kíášterství nebylo naděje na brzké obnovení 
a povznesení, zrušen 22. října t. r. Opat pře- 
ložen do Prahy ke král. guberniu jako rada 
a referent v záležitostech duchovních, a vzal 
s sebou všechny písemnosti, kteréž měl u sebe 
a které proto ušly, bohužel, kommissaři zru- 
šovacímu. V tomto úřadě zůstal do smrti. 
Smýšlením svým náležel mezi kněze osvícen- 
ské. Odebrav se r. 1791 do Vídně k vyřízení 
některých záležitostí, zemřel tu 19. ún. na 
zimnici. Pozůstalost jeho r. 1791 v Praze pro- 
dávána a cenné památky (seznam jich »Brtln- 
ner Wochenblattc, 1825, str. 76) roztroušeny 
do světa, jen starý urbář kl. žďárského do- 
stal se do Musea král. Českého. Hlavní dílo, 
kteréž vvdal tiskem, má název Diplomatische 
Sammlung histonscher Merkwúrdigkeiten aus 
dem Archive des grájl. Cister^ienser Stiftes 
Saar in Máhren (Praha, Vid. a Lip., 1783) 
obsahuje ve 2 dílech letopisy a listy téhož 
kláštera a pořízeno jest podle způsobu teh- 
dejšího pečlivě. Dílo sepsal také česky jako 
Kroniku kláštera Žďárského a začal již sjeho 
vytištěním, avšak po prvním archu se pře- 
stalo. Kromě toho sepsal a vydal Lexikon 
aHer in den ósterr, Staaten bestehenden landes- 
fúrstl, Verordnungen und Geset^e im geistli- 
chen Fache (Praha, 1790); Versuche der alten 
und neuen Toleran^ in Bóhmen und Máhren] 
Ueber die in Máhren ge/undenen róm. Mún^en 
(v >Rozpravách« Kr. čes. spol. nauk, 1785 a 
1786). Viz nekrolog sepsaný r. 1796 v •Roz- 
pravách c téže společnosti, II. řada, 2 sv., 
str. XXVI. Jak se zdá, jím rodina ta vy- 
mřela. Sčk. 

Stelnbaoh-Halleiiberg, městys v okr. 
šmalkaldském prus. vlád. obv. kasselského, 
jv. od Šmalkald, v Durynském lese, má 4010 
obyv. (1900), kostel luther. a helvet, výrobu 
železného zboží, hřebíků, zámečnictví. Nad 
nim vypíná se hrad Hallenburg. 

Steinberghaff, lázeňské místo na Baltic- 
kém moři při zátoce Flensburské v prus. 
vlád. obvode Šlesvickém. 

Ottfiv Slovník Naučný sv. XXIV. 24/5 1905. 



Steinberské vino, rýnské prvního řádu, 
rostoucí na Steinu u Hochheimu, viz Rýn- 
ská vína. 

Steinb9hl víz Steinp6hl. 

Stelnborn, ves v prus. vlád. obvodu trc- 
vírském v pohoří Eifelu, s 280 obyv. V okolí 
hojné, dobře znatelné proudy lávové. 

Steinbriiok, m. ve Štýrsku, vis Žida ni 
most. 

Steinbriiok Eduard, malíř něm. (* 1803 
v Magdeburce — t 1882). Vzdělával se 
u Wacha v Berlíně, od r. 1829 v DQssel- 
dorfé, načež zdržoval se v Římě. V 1. 1830 
až 1833 žil v Berlíně, do r. 1846 v DUssel- 
dorfé, potom nanovo se usadil v Berlíně, 
ale r. 1876 přesídlil do Landecku ve Slez- 
sku. Pěstoval zejména romanticko - lyrický 
genre a jeho obrazy, jichž motivy vzaty jsou 
většinou, z oboru pohádek a pověsti, vyni- 
kají jemným, měkkým koloritem, jevíce pa- 
trné stopy dtlsseldorfské romantiky. Z nich 
uvádíme: Genovefa, Červená karkulka, Nymja, 
Žena rybářova na pobřeží ^ Undine^ Magdebur- 
ské děvy (s námětem historickým) a j. Antic- 
kou látku v duchu romantiky zpracoval na 
obraze Naslouchající Ihisbe. Z náboženských 
jeho maleb vynikají: Večeře Páné^ Madonna 
s défátkem a dvéma anděly a oltářni obraz 
si;, Jakuba v Magdeburce. 

Stelnbiililská žluť, fr. Jaune de Stein- 
buhl, žlutá barva krycí, v podstatě chróman 
barnatý. Š^^r. 

Steinbiiohel, Kamena Gorica, zámek 
v Krajině u Kam niku (v. t.). 

Steinbnrflf, okres v prus. vlád. obv. Šles- 
viku, 935-72 km} veliký, má 78.836 obyv. 
(1900); hl. m. je Itzehoe (v. t.). 

Stelnd., zkratek zool., jímž se označuje 
Franz Steindachner. 

Steindachner Franz, zoolog německý 
(* 1834 1, vystudoval vědy přírodní ve Vídni, 
r. 1861 stal se při vídeňském dvorním mu- 
seu konservátorem oddělení ichthyologic- 
kého a herpetologického, r. 1876 ředitelem 
oddílu zoologického, r. 1898 intendantem 
dvorního musea. Vynikl soustavným studiem 
hlavně ryb. Za tím účelem podnikl četné ce- 
sty, do Spaněl, na Kanáry, do Afriky, Male 
Asie, do Sev. a Již. Ameriky. Za zásluhy své 



veřejněny jsou hlavné ve spísecň 
akad. věd a vid. botan.-zoologické společ- 
nosti. Jmenovati sluší: Beitráge ifwr Kenntnis 
derjossilen Fisch-Fauna Oesterreichs (yZpráwy* 
vid. akad. věd, 1859—63); Ichthyologische Mit- 
theilungen (>Pojednání« vid. bot.-zool. spol., 
1861 si.); Ichthyol. Noti^en (» Zprávy* vid. 
akad. věd, 1864 si.); Batrachologische Miť 
theilungen (»Pojedn.c vid. bot.-zool. spol., 
1864) ; Ichthyologischer Bericht uber eine nach 
Spanien und Portugal unternommene Reise 
(Vídeň, 1865—68); Ichthyologische Beitráge 
(•Zprávy* vid. akad. věd, 1875 si.); Zur Fisch- 
fauna des Senegal (t, 1866—70); Die Súss- 
wasserftsche des súdóstlichen Brasiliens (Vid., 
1876—77); Die Schlangen und Eidechsen der 

6 



82 



Steindelberg — Steiner. 



Galapagos-Inseln (Slavnostní spis vid. bot.- 
zool. spol., 1876); Zur Fisch/auna des Mag- 
da lenenstromes (Vid., 1878) ; Beitráge {«r Kennť 
nis der Flussfische Sůdamerikas (t., 1879); Ueber 
einige neue und seltene Fischarten a. d. k. k, 
zooL Muteum ^u Wien^ Stuttgat t u, Warschau 
(t., 1879). 

Steindelberg^: 1) S , viska v Cechách, 
hejtm. Prachatice, okr., fara a pš. Vimperk; 
2 d., 14 obyv. n. (1900), myslivna. •— 2) S. 
Dolní (í/nřtfr-S.), víska t., heitm. Sušice, 
okr. Hartmanice, řara a pš. Prášily; 34 d, 
287 obyv. n. (1900). — 8) S. Horní {Ober- 
S.), víska t.; 13 d., 124 obyv. n. (1900). 

8teind9brai obec v saském okr. zvikav- 
ském, má 2091 obyv. (1896), katol. kostel, 
výrobu harmonik, houslí, kytar a výšivek. 

Steindorf : 1) S., vsi v Čechách, viz Kame- 
nec 5), 6). — 3) S., ves t,, viz Hubenov 1). 

Stelndorff: 1) S. Ernst, historik něm. 
(♦ 1839 ve Flensburce — f 1895], Vystudo- 
vav v Kielu, Gotinkách a Berlíne, dosáhl 
stupné doktora filosofie, byl r. 1863—66 se- 
kretářem vév. Bedřicha Augustenburského a 
habilitoval se r. 1866 jako docent dějepisu 
v Gotinkách, kdež se stal r. 1883 professo- 
rem řádným. Z jeho literární činnosti lze vy- 
tknouti větší dílo Jahrbúcher d. deutschen 
Reiches unter Heinrich lil, (Lip., 1874—81, 
2 sv.). Upravil téŽ 6. vydání známé Dahl- 
mann- Waltzový Quellenkunde zur deutschen 
Gesch. (1894). J.F, 

2) S. Georg, egyptolog něm. (♦ 1861 
v Dessavě). Studoval v 1. 1881—84 v Berlíně 
a Gotinkách, stal se r. 1885 pomocným úřed- 
níkem, pak ředitelským assistentem král. mu- 
sea v Berlíně, habilitoval se r. 1890 tamže a 
povolán r. 1893 za mimoř. prof. egyptologie 
do Lipska, kde působí od r. 1900 jako řádný 
professor. R. 1895 procestoval Egypt, v le- 
tech 1S99— 1900 byl po vyzvání saské akad. 
věd v oase Sívah a v Nubii a r. 1903 řídil 
vykopávky u pyramidy Cheopsovy v Egyptě. 
S. napsal mimo řadu rozprav v odborných 
listech: Sassanidische Siegehteine (v >Mitteil. 
a d. orient. Sammlung der k6n. Museen zu 
Berlin*, 1891); Koptische Grammatik (1894, 
2. vyd. 1904); Grab/unde des mittleren Rei- 
ches' aus den kónigl, Museen in Berlin (t., 1896 
až 1901); Das Kunstgewerbe im alten Aegyp- 
ten (1898); Die Apokalypse des Elias (1898); 
Die Blúte^eit des Pharaonenreichs (1900) a 
prozatímnou zprávu o cestě na oasu Sívah 
a do Nubie (1900). Takó zpracoval Baede- 
krovu příruční cest. knihu »Aegypten€ (4. a 
5. vyd., 1897 a 1901), pak připravil něm. vy- 
dání Masperovy >Archéologie égyptienne« 
(1889) a vydal po Ebersově smrti »Aegypti- 
schc Studien und Verwandtes« (1900). Jest 
spoluvydavatelem »Zeitschr, filr aegypt. Spra- 
che und Altertumskunde*. 

8teind9rfl: 1) S., viska v Čechách neda- 
leko Pucheře v hejtm. a okr. kaplickém. Víska 
skládající se ze 2 domů byla r. 1891 ve ve- 
řejné dražbě prodána za 47 zl., oba domy 
zbořeny a tím celá víska zanikla. — 2) S., 
ves t, viz Přibislavov. 



Sieine: 1) S., něm. název řeky Stěna vy,, 
levé pobočky Nisy Kladské, viz Čechy,, 
str. 88 tf. 

2) S.. ves mor., viz Kamenné 2). 

von den Steinen Karl, ethnograf a ce- 
stovatel něm. (* 7. bř. 1865 v Míllheimu nad 
Ruhrou),vystudoval lékařství v Curichu, Bonnu 
a Štrasburce, psychiatrii pak v Berlíně a Lip- 
sku a podnikl v 1. 1879 — 81 cestu kolem světa, 
účastnil se r. 1882 něm. jihopolární výpravy 
na Již. Georgii; vraceje se r. 1883 podnild 
ještě cestu přes Buenos Aires do Cuyaby 
v Brazílii a odtud podél řeky Xingú došel 
za značných obtíží až k ústí jejímu do Ama- 
zonky. Již r. 1887 vypravil se znova do Již. 
Ameriky s P. Ehrenreichem, dorazil přes 
Montevideo znova do Cuyaby, odkud na- 
vštívil posud neznámé kmeny indiánské při 
pramenech Xingú, a opustiv Ehrenreicha, 
vrátil se teprve r. 1888. Potom se habilito- 
val v Berlíně, byl mimoř. professorera r. 1890 
v Marburku a r. 1900 v téže hodnosti povo- 
lán na univ. v Berlíně, kde se stal assisten- 
tem národop. musea. R. 1895—96 byl před- 
sedou Zeměpisné spol. berlínské, r. 1897 na-^ 
vštívíl tichomořské Marquesy. Důlež. spisy 
jeho jsou: Durch Zentralbrastlien. Expedition 
lur Erforschung des Schingú (1886); Zweite 
Schingúexpedition i88j—88, Die Bakalri- 
sprache (1892); Unter den Naturvólkern Zen^ 
tralbrasiliens (1894, populární vyd. 1897). 

Steiner: 1) S. Jakob viz Stainer. 

2) S. Jan N., malíř čes. (*1725 v Jihlavě — 
t 1793 t.). Vzdělával se v malířství nejprve 
doma, potom odebral se do Itálie. Po svém 
návratu maloval mnoho obrazů manýrou R. 
Mengsa a posud jsou jeho práce v kostelich 
moravských, jako: v Hranicích, Místku, Jih- 
lavě, Raneřově, Nové a Staré Říši a j. Obra- 
zem sv, Bartoloměje do chrámu louckého 
u Jihlavy r. 1755 upoutal na sebe pozornost 
mmistra kníž. Vád. z Kounic, který jej po- 
volal do Vídně. S. jmenován c. k. dvorským 
a komorním malířem a maloval ve Vídni 
mnoho obrazů historických, krajin, podobi- 
zen (na př. kn, Kounice^ básníka Metastasia) a j. 

8) S. Chrystjan Bogumii, právník pol- 
ský (* 1746 v Toruni — f 1811), studoval 
na univ. lipské, provozoval do r. 1784 advo- 
kacii ve svém rodišti, ale pak usadil se ve 
Varšavě jako prof. latiny, starých dějin a obč. 
práva polského na škole kadetní. Po pádu 
říše Polské vrátil se do Toruně a od r. 179+ 
působil v Toruni, ve Vých. Průších a za vlády 
Napoleona I. i ve velkovév. Varšavském při 
úřadech soudních. Vydal: Exercitationes ad 
jus polonicum . . . (1786); Polnische Bibliothek 
(1787 — 88, 9 sv.); Ueber das polnische Reichs- 
grundgeset^: Neminem captivabimus^ nisi jure 
victum s pozn. o soudnictví polském do 
XV. stol. (1791); Ueber Pfandesverschreibung 
auý adliche Gúter nach polnischen Rechten 
(1803); Bemerkungen uber die Kulmische Gúter- 
gemeinschaft (1794) a j. 

4) S.Jakob, mathematik něm.-švýcaxáký 
(♦ 1796 — t 1863). Teprve ve 14 letech na- 
učil se psáti, studoval od r. 1818 v HeideU 



Steiner Alpen — Steinhart, 



83 



bérce, pak r. 1821 byl učitelem mathematiky 
na soukr. ústavu v Ďerliné, potom učitelem 
na průmyslové akademii a od r. 1834 prof. 
na universitě. T. r. zvolen členem berl. aka- 
demie véd. S. jest spolutvůrcem novější 
synthetické geometrie. Napsal : Systematische 
Entwidcelung des Abhángigkeit geometr, Ge- 
stalten von einander (1. díl, 1832, nové vyd. 
Ótingen v Ostwaldově sbírce >Klassiker der 
exakten Wiss.«); Die geometr. Konstruktionen 
ausgejůhrt mittels der geraden Linie u, eines 
Jesten Kreites (1833). Po jeho smrti vyšly 
Vorlesungen uber synthetische Geometrie (vyd. 
Geiser a SchrSter, 1887, 2 sv., 3. vyd. 1887 
až 1898). Na popud berl. akademie vydal 
Weierstrass jeho sebrané spisy ve 2 sv. (1881 
až 1882); korrespondenci s Ludv. Schlaflim 
vydal H. Graf (1896). Srv. Geiser, Zuř Erin- 
nerung anjacob S. (1874); Graf, Der Mathc- 
matiker Jakob S. von Utzenstorf (1898); 
Lange, Jakob S-s Lebensjahre in Berlin 1821 
his 1863 (1899). Srv. též Steinerova plo- 
cha. 

5) S. Friedrich, inženýr něm. (♦ 3. září 
1849 v Linci -- f 9. srp. 1901 v Praze). Vy- 
studovav techniku v 1. 1867—72 ve Vídni, 
zaměstnán byl při tradování průplavu Dunaj- 
sko-Oderského a sev.-záp. dráhy. Stal se do- 
centem na technice a zemědělské škole ve 
Vídni, r. 1878 jmenován mimoř. a r. 1881 
řád. professorem stavitelství inženýrského 
na něm. technice v Praze. R. 1887—91 pro- 
jektoval a* vedl stavbu zřídla v Bílině, pro- 
vedl četné rekonstrukce mostův a jiných 
staveb. Napsal: Die graphische Zusammenseť 
\ung der Kráfte (1876); Ueber Brúckenbauten 
in den Vereinigten Staaten (1878); Bilder aus 
der Geschichte des Verkehrs (1880); Theorie 
11. Konstruktion der eisemen Balkenbrúcken 
v knize: Handbuch der Ingenieurwiss, (Lip., 
1890); Die Weichen u, Kreu^ungen, 2. sešit 
díla Vortráge uber Eisenbahnen (3. vyd., 1880); 
Die Pkotographie im Dienste des tngenieurs. 
Ein LeArbuch der Photogrammetrie (1891—93); 
Z>i> Regulierung des Poíxenflusses (1891). 

Steiner Alpen č. Kam ni cké Alpy, na- 
zvané podle m. Steinu č. Kamniku, viz 
Krajina, str. 3a. 

StelneroTa plooha (v geometrii), t. zv. 
římská, jest plocha stupně 4. a třídy 3., 
která má 3 dvojné přímky, protínající se 
v jediném bodě, trojném bodě plochy. Ro- 
vina seče tuto plochu obecně ve křivce 
stupně 4. s třemi body dvojnými, jimiž jsou 
průsečíky roviny s přímkami dvojnými. Je-li 
rovina ta rovinou tečnou, bude i příslušný 
bod dvojným bodem průsečné křivky, která 
tudíž rozpadne se ve dvě kuželosečky. Ob- 
sahuje tedy S. p. nekonečně mnoho kuželo- 
seček; středy těchto vyplňují opět S-vu 
p-chu Plochu tuto vymyslil slavný geometr 
německý Jakub Steiner (v. t. 4) r. 1838 za 
svého pobytu v Římě, avšak nezanechal žád- 
ného pojednání o ni. Nejprve zabýval se jí 
Kommer (1863) a po něm četní jiní geo- 
metrové, kteří jí vykázali důležité místo 
v theorii ploch. Jsou-li dvojné přímky S-vy 



p-chy osami souřadnými, jest rovnice její 
ax*r* + br\* + ci*x* — dxyx -= 0. Sd. 

Stelnfeloy bývalé opatstvi v kraji schlei- 
denském v Porýní (vlád. obvod cášský), za- 
ložený ok. r. 920 pro benediktinky, později 
pro benediktiny, řeh. kanovníky sv. Augu- 
stina (1121) a kolem r. 1126 jjro praemon- 
stráty, kteří odtud rychle se šířili po Něm., 
Holi., Irsku a Čechách. Ze S-u pocházeli 
první opati kl. strahovského Gezo a želiv- 
ského Gotšalk (v. t. 2). Od XVI. stol. S. 
stál v čele praem. řádové cirkarie steinfeld- 
sko-ilfeldsko- vestfálské až do svého zrušení 
r. 1803. Kostel a rozsáhlý klášter slouží nyní 
účelům farním a státní chlapecké polepšovny. 
Srv. Barsch, Das Praraonstratenser Kloster 
S. in der Eifel (1857); Schorn, Eiflia sa- 
cra III. (1889), 665 si. AŽ. 

Stelnfeld Franz, malíř a ryjec něm. 
(♦ 1787 ve Vídni — f 1868 v Písku). Studo- 
val na akademii ve Vídni a záhy věnoval se 
malbě krajin, k níž malebné krajiny alpské 
poskytovaly mu vhodné látky studijní. R. 1846 
jmenován professorem vid. akademie. Vysta- 
voval ve Vídni již od r. 1820, ale pronikl 
hlavně jezerem Hallstattským z r. 1834, nyní 
ve dv. museu ve Vídni, kde nalézá se vět- 
šina jeho prací, jako zejména: Opuštěný- 
mlýn\ Gastein\ Helgoland a j. S úspěchem 
pokusil se také v mědiryjectví a lithografii. — 
Jeho iediný syn Wilhelm S. (♦ 1816 — 
1 1854) byl také obliben^'m krajinářem; četné 
jeho malby olejové hčí přírodní půvaby 
alpské. 

ze Sielnfelsn viz Steevens. 

Steinfart, okres prus. vlád. obv. mUn- 
sterského, 77047 /cm* veliký, má 67.241 obyv. 
(1900), 3 města a 23 obcí. Okres vznikl z bý- 
valého říšského hrabstvi t. jm., majetku 
hrabat Bentheim-Steinfurtských, a z území 
bývalého opatstvi mOnsterského. 

8telnger911, osada v Čechách, hejtm., 
okr. a pá. Aš, fara Niklasberg; 25 d., 217 
obyv. n. (1900). 

áteingrnby ves v Čechách, heitm. Cheb, 
okr. Vildátein, fara Neukirchen, pl. Fleissen; 
82 d., 635 obyv. n. (1900), 2tř. šk , popi. dvůr 
a výroba hudeb, nástrojů v. 

Steingriin: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
a okr. AS, fara a pš. Hazlov; 65 d., 629 
obyv. n. (1900). 2tř. šk., popi. dvůr. — 2) S., 
ves t., hejtm. Kadaň, okr. Přísečnice, fara a 
pš. Mčdenec; 49 d., 309 obyv. n. (1900), itř. 
sk., mlýn a krajkáfstvi. 

éteing^nnd (čes. K a m e n n é), ves ve Slez- 
sku, hejtm. Frývaldov, okr. Vidnava, fara 
Skorošice, pš. Friedeberg; 46 d., 218 obyv. n. 
(1900). škola. 

Steinh., zkratek přírodopisný, jímž ozna- 
čen jest Adolphe Steinheil (v. t. 2). 

Stslnhagen ve Vestfálsku, obec v okr. 
hallském prus. vlád. odbvodu mindcnského 
na vedl. trati Brackwede-Osnabrtlck. má 2110 
obyv. (1900); výrobu kostní moučky, kořalky; 
lomy. 

Steinhart Wilhelm Wenzel. skladatel 
něm. (* 1819 v Praze). Studoval v Praze na 



84 



Steinhaus — Steinheil. 



konservatoři, byl r. 1842 členem dvorní ka- 
pely ve Štutgarté, r. 1868 hud. ředitelem a 
r. 1892 jmenován dv. kapelníkem tamže. Slo- 
žil několik oper, jako: Soldát enleben; Hero 
und Leander; Rinaldo Rinaldini a j., četné 
pisné, kvartetta, sbory, suitu pro veliký or- 
chestr a nékteré skladby chrámové. 

Stelnbans Ferdinand, lodní inženýr 
nora. (♦ 1826 v Hamburce — f 1899 t.). Byl 
zaméstnán jako konstruktér v lodénicích, na- 
čež r. 1853 jmenován učitelem pro stavbu 
lodí na průmyslové škole v Hamburce. Při 
tom zaméstnán byl také prakticky. Podle jeho 
plánů vystavěno na 400 lodí různých typův, 
od něho pochází též zvláštní konstrukce 
»ledoborce«. Napsal: Die Schiffbaukunst in 
ihrem gan^en Um/arif^e (1858, 2 d.) ; Der Eisen- 
scJiiJfbau (1867); Die Konstruktion und Bema- 
stung der Segelschiffé (1869); Schiffs- u. Flag- 
genkarte (1872); Abhandlungen aus dem Ge- 
biete des gesamten Schiffbauwesens (I. díl 
1887, II. d. 1899). 

Steinhanson : 1) S. Heinrich, spis. 
něm. (* 1836 v Žárově v Dolní Lužici). Stu- 
doval původně filosofii, později theologii, byl 
učitelem kadetních ústavů v Postupimi a Ber- 
líně, později stal se farářem a působí posud 
v Podelzigu v Oderbruchu. Vydal: Memphis 
in Leip\ig (1880), proti kultu egyptologické 
románové poesie Ebersovy; pak: Irmela^ 
eine Geschichte aus alter Zeit (1881, 19. vyd. 
1900); Markus Zeisleins grosser 7ag^ novella 
(1883, 2. vyd. 1890), Gevatter Tod a j. novelly 
(1882); Der Korrektor. Scenen aus dem Schat- 
tenspiel des Lebens (1885); Die Kunst und die 
christl, Moral (1886); Die neue Bi^arde oder 
Hermann Hinderichs des Júngern verýehlter 
Beruý (nov., 1891); Ueber christl. .\fa'erei 
(1894); Entsagen u. Finden (1898); Heinrich 
Zwiesels Ángste (1900) a j. Pod pseud. Ve- 
racius Rusticus psal: Afeletemata ecclesia- 
síica (1889). Do r. 1890 redigoval časopis 
»Das Pfarrhausc. 

2) S. Wilhelm, malíř něm. (* 1846 v Žá- 
rově), bratr před. Studoval na berlin, uměl. 
akademii a r. 1866 přešel na uměl. školu 
do Karlsruhe, kde naň působil Hans Thoma, 
později Ludvík Richter. V jeho duchu pra- 
coval řadu kreseb o Naroseni Krista (vyšly 
r. 1872 s verši jeho bratra Heinricha). Ce- 
stoval pak po Itálii, žil v Mnichově a v Ber- 
líně, až r. 1876 uchytil se ve Frankfurtě 
n. M., kde maloval fresky a obrazy i prová- 
děl různé kresby a lithografie, ponejvíce s ná- 
měty náboženskými. Hl. jeho díla jsou: fresky 
Kristus na křífi v missijním domě sv. Theo- 
balda ve Wernigerode, cyklus sedmi fresk. 
Sedm skutků spravedlnosti v křížové chodbě 
ve Sv. Vité u Vídně; pak z obrazův: ApoštO' 
love bli\í se ke Kristu (v Hamburce); Kristus 
jdoucí do Emmaus a j. Jeho lithografie, pro- 
stotou svou podobající se pojetí Dtirerovu, líčí 
většinou chvíle ze života Kristova. S. maloval 
také portraity a krajiny a zhotovil mnoho 
illustrací.zvl.pro román svého bratra >Irmela«. 

8) S. Georg, kulturní historik německý 
(* 2. čna 1866 v Braniboru). Vystudovav na 



univ. berlínské a greifswaldske stal se r. 1887 
úředníkem univ. knihovny v Grcifswaldé, 
r. 1892 bibliotekářem v Jeně a r. 1901 ředi- 
telem městské (Murhardovské) knihovny v Kas- 
selu. Napsal: De legum XII tabularum patria. 
(1887); Gesch. desdeutschen Briefes (1S89— 91); 
Ueber den Wandel d. deutschen Geýúhlslebens 
seit dem ausgehenden Mittelalter (1895); Háus^ 
liches u. gesetliges Lében im X1X,Jht,{\%9%)\ 
Der Kaufmann in der deutschen Vergangen- 
heit (1899); Geschichte der deutschen Kultur 
(1904) a j. Vydal; Briefwechsel Balt, Paum^ 
gartners mit seiner Gattin (1895) a Deutsche 
Privatbriefe des Mittelalters (1899, I. d.). Od 
r. 1893 vydával »Zeit. fůr Kulturgeschichte«, 
proměněný r. 1902 v »Archiv f. Kultur- 
gesch.c. J.F. 

Steinhauser Karel, filosofický spis. čes. 
(♦ 1855 v Jindř. Hradci). Vystudovav gymn. 
ve svém rodišti a fakultu filos. v Praze, pů- 
sobil jako suppl. učitel na gymn. v Budějo- 
vicích a v Praze a od r. 1883 do r. 1896, kdy 
pro chorobu odešel na odpočinek, na gymn. 
v Čáslavi. Do programmu tohoto ústavu na- 
psal: O kontroversi me^i Lockem a Lelbnit^em 
(1884—86); Několik slov o filosofii, stoické; 
Cisař Mark Aurel^ příjmím filosof; Překlad 
vybraných části Zápisku cisařoyý-ch (t., 1891 
až 1892). V »Athenaeu€ VI. (1888 si.) podal 
důkladný přehled novější české literatury 
filosofické a obšírnější úvahu o pracích pro- 
grammových. 

8teinh'íliiser Karl, sochař něm. (* 1813 
v Brémách — t 1879). Studoval v Berlíně 
u Raucha, r. 1836 odebral se do Říma, kde 
vytvořil několik půvabných soch ze světa ry- 
bářského a pastýřského, jako: Divče s mušli; 
Genius jakožto motýl (1838); Héró a Leander; 
Judita s hlavou Ho'oýernovou ; Goethe a Psýché 
(1856, mus. ve Výmaru) a j. Pro Brémy zho- 
tovil mram. sochu hvé^dáře Olbersa (1850), 
purkmistra Schmidta a sv. Ansgara, velikou 
mram. vásu s reliéfem lidové slavnosti brémské 
(1859), Pastýře Davida (1861), Debóru (1863, 
maj. velkov. oldenburský) a mn. j. R. 1874 
S. byl povolán za professora do Karlsruhe, 
kde zhotovil zejména: mramorovou kazatelnu 
pro chrám sv. Ducha v Heidelberce; dvě 
kašny; mram. skupinu Hermann a Dorota; 
Orestes a Pyladés; dále několik náhrobku; 
křtitelnici pro Filadelfii atd. Své doby S. ná- 
ležel k nejlepším sochařům německým. — 
Jeho chof Paulině S. rozená Franková 
(t 1866) malovala obrazy náboženské. 

Sieinheid, ves v okrese sonneberském 
vévodství Sasko-Meininského, má 1801 obyv. 
(1900); výroba skleněných perlí. Na blízku 
jedna z nejstar. továren na porculán. 

Steinheil: 1) S. Karl August, fysik, 
mathematik a astronom něm. (* 12. říj. 1801 
i v Kappoltsweileru v Elsasku — f 14. září 
t 1870 v Mnichově). Studoval práva v Erlan- 
kách, obrátil se však záhy k mathematice a 
astronomii, jež pěstoval v Gotinkách a Krá- 
lovci, maje tam výtečného učitele v Besse- 
lovi. Měl soukromou observatoř astronomic- 
' kou zprvu v Perlachsecku, později (1830) 



Steinheilův telegraf — » Steinhof. 



85 



ir MniciMyvé, lede r. 1832 stal se professorem 
xnathematiky a fysiky zastávaje úřad tento 
ai do r. 1849. Brzy potom založil optickou 
dilniLi ktei:i záhy nabyla povésti světové jed- 
nak pro óetné nové vynálezy S-ovy, jednak 
pro přesnost mechanického provedení stro- 
jfiv a dokonalost jejich optiky. Ke sklonku 
iivota pj>edal vedeni dilny dvěma synAm 
svým Adolfovi a Eduardovi, z nichž tento 
vsak záhy zemřel (viz níže). Rakouské min. 
obchodu' povolalo r. 1849 S-a do oddělení 
tele^arfciiho a svěřilo mu zavedeni oprav 
lelegrařniho zařízeni. Podobné reformy S. 
provedl též r. 1851 ve Švýcarech, vrátil se 
pak d« Mnichova, kde zaměstnán byl jednak 
jako konservátor mathematických a fysikál- 
nich sbírek státních, jednak jako rada v mi- 
nisterstvě obchodu. Z přečetných prací S- 
ových vynikají především práce astrono- 
mické, k nimž druží se pojednání fysika lni 
a některé vynálezy v oboru geodaesie. Z astro- 
nonuckých prací uvedena budiž jeho disser- 
tace (v Královci) jednající o zhotovení zvlášt- 
ních map nebe, k čemuž později vynalezl 
zvláštní přístroj, astrograí (1834); další 
práce týkají se fotometrie hvězd (1831 — 36, 
Sův fotometr z r. 1842, viz Fotometrie, 
sir. 426a), zdokonalení dalekohledů jak čoč- 
kových tak i zrcadlových, dokonalé způsoby 
stříbření zrcadel, vynálezy nových meřících 
strofův astronomických, zvláště různých mi- 
krometrů, pozorování komtt atd. Z prací fy- 
sikálních zvláštní zmínky zasluhuje S-ovo po- 
jednání Ueber Telegraphie, inshešondeie durch 
galvMi. Kráfte (Mnichov, 1838), v němž uve- 
deno jest spojení stanic telegrafních jediným 
drátem od země isolovaným. S. sestrojil 
elektromagnetický motorek rotační, galva- 
nické hodiny, sférometr, chronoskop, korapa- 
rátor k přesnému srovnávání délek a prvý 
telegraf zapisující. Pro vládu rakouskou zho- 
tovil pj^esné kopie pařížského metru a kilo- 
grammu, k podobnému úkolu vyzván byl 
r. 1844 vládou neapolskou. Gcodaetické práce 
S-ovy tiveřejnény jsou ve zprávách akademie 
mnichovské; týkají se jak nových strojů mě- 
řicích (beliotrop, dalekoměr 'bez lati) tak 
i pozorovacích method (fotografické triangu- 
lace, konstruktivní řešení sférických troj úhel- 
níků v atd.). nvk. 

2) S. Adolphe, přírodnik franc. (* 1810 
v Štrasburku — t 1839), byl lékárníkem a 
vykonal výzkumné cesty do' Alžíru a na An- 
tilly, ktiež stihla i ej smrt. Napsal: De Vindi- 
vidualité considérée dans le regne animal (1836) ; 
Quentetid-on par endosmose et exosmt se (1838); 
Observations sur la végétation des dunes á Ca- 
lah (1838). 

8) S. Hugo Adolf (* 12. dub. 1832 v Mni- 
chově — t 4. list. 1893 t.), syn S-a 1), stu- 
doval na polytechnice mnichovské a vídeň- 
ské, též na universitě mnichovské, r. 1862 
stal se vrchním inspektorem telegrafů ve Švý- 
carsku. Optickou dílnu otce svého převzal 
r. 1865 se svým bratrem Eduardem a vedl 
ji od r. 1878 samostatně, od r. 1890 se sy- 
nem svým Rudolfem. S. jcit vynálezce prv- 



ních dokonalých objektivů toto^rafickvch, 
jako periskopu(1865), aplanatických lup 
a aplanatických objektivů (1866) a anti- 
planetu (1881). Práce S-ovy uveřejněné ve 
zprávách akademie mnichovské, v »Asiron. 
Nachrichten«, v Ederově »Jahrbuch d. Photo- 
graphiec atd., jednají o výpočtech objektivův 
astronomických a fotografických. Všeobecné 
výpočty optických systémů s užitím pro čočky 
i jednoduché a achromatické uveřejnil S. vé 
I větším díle Handhuch d, angewandten Optiky 
I. (Lip,, 1891), s E.Voigtem. nvk, 

4) S. Rudolf Franz Eduard, dr. fil. 
(* 22. list. 1866 v Mnichově), syn před., ny- 
nější vlastník firmy A. C. S. a synové v Mni- 
chově, studoval v Mnichově a v Kielu. Se- 
', strojil nové objektivy fotografické >Rapid 
I antiplanet«, >orthostigmat« a >unofokal« a 
provedl některá zlepšení na krátkých daleko- 
hledech, nvk. 
! Stelnkeilův telegraf sestrojen a posta- 
I ven K. A. Steinheilem r 1837 mezi Mnicho- 
\ vem a Bogenhausenem. Skládá se z cívky 
s vodorovnou osou a ze dvou magnetů un.í- 
stěných ve vnitřku cívky. Makety mohou se 
otáčeti kolem svislé osy a mají na nestejno- 
I jmenných pólech k sobě přiklončných při- 
I šroubované raménko. Na konci každého ra- 
. ménka jest dutinka s tiskací barvou. Před 
nimi odvinuje se papírový kroužek pomocí 
' hodinového^ stroje. Prochází-li cívkou proud, 
I odchýlí se oba magnety. Podle sméru pro- 
I cházejícího proudu přitiskne se levé nebo 
pravé raménko k odvinujícímu se papíru a 
vytiskne tečku. Z teček sestavil Steinheil 
tuto abecedu, zv. též Steinheilovým pís- 
mem: 



a b 



• • . • 



d e S g h i 

• • • . » . • * 

k I m n o p q r s 

• •.• •• • » * 

tu v w X y 7 ch 



1234567 8 9 O 

Steinhelm, m. v okrese Hóxter prus. vlád. 
obvodu mindenského, jv. od Bielefeldu, při 
trati Hannover- Altenbecken, má 3038 oby v. 
(1900), továrnu na stroje, papírnu, 6 cihelín. 
mlýny. 

Steinhof: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a 
okr. Falknov, fara a pš. Král. Chlum; 17 d., 
97 oby v. n. (1900), lovecký zámeček a mys- 
livna. — 2) S., ves t., hejtm., okr. a pŠ.Ta- 
chov, fara Milíře; 14 d., 89 oby v. n. (1900) 

StelnhSwel Heinrich, humanista šváb- 
ský (* 1412, podle jiných 1420 — f ok. 1482). 
Konal studia artistická a lékařská ve Vídni 
a v Padui a dosáhl tuto doktorsivi lékař- 
ského. R. 1443 stal se lékařem v Essiinkách, 
r. 1460 městským lék. v Ulmu a zároveň tě- 
lesným lék. hraběte viitembcrského. Ve sto- 
pách tvorby středověké vidíme jej, an prr- 



86 



Steinhtibel — Stemla. 



kláda německou kroniku světovou podle »Flo- 
res temporum* minority Martina (1473), neb 
Speculum humanae vitae Roderica de Arevalo, 
biskupa zámořského, neb román o Apollo- 
niovi, známé oblíbené vypravování středo- 
věké. Ale tu již probleskuje porozuměni pro 
antiku; plnou pak měrou v latinském Aesopu 
(mezi 1474—80), jejž kompiloval z různých 
pramenů, provodil prosaickým překladem ně- 
meckým, latinskou a německou Vita Aesopi 
a několika přidanými příběhy z Petra Alfonsi 
Disciplina clericalis a z Poggia. Aesop S-ův 
byl v násl. dvou stoletích Často vydáván, 
převeden do franc, španěl., holi., angl. a 
češtiny (o starých zpracováních českých srv. 
Aisópos, str. 554 ^, a obšírný úvod Ant. 
Truhláře k edici »Jana Albína Ezopovy fa- 
bule a Brantovy Rozprávky c v publikacích 
Ces. akad. cis. Fr. Jos. I., Pr., 1901) a pů- 
sobil do dob Lafontainových. Mezi dva spisy 
posléze uvedené spadají dobově S-ovy pře- 
vody spisův italských, Boccacciovy Griseldy 
podle latinského převodu Petrarkova (rkp. 
z r. 1464, tištěn 1471), Boccacciova spisu De 
claris mulieribus ( Von den sinnry chtěn erluch- 
ten wyben, tištěn 1473, naposledy 1676), jejž 
připsal Eleonoře, choti Sigmunda, vévody 
venkovských zemí rakouských, překladatele 
románu o Pontovi a Sidonii. » Aesopac S-ova 
vydal H. Oesterley v »Bibliothek des I.ite- 
rarischen Vereins in Stuttgart«.> sv. 117. — 
Srv. Knust, »Zeitschrift f. deutsche Philo- 
logicc, sv. 19., str. 197 si. Neprávem přičítán 
byl S-ovi převod Boccacciova Decameronu, 
vyd. Kellerem t., sv. 51. 

Steinliiibel, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Rumburk, fara Krásná Lípa, pš. Schčnbíichel; 
63 d., 327 obyv. n. (1900), tkalcovství. 

Steinhudské moře {Steinhuder Meer), je- 
zero náležející k Schaumburg-Lippe, mezi 
Vftserou a Leinou, sz. od Hannoveru, 32 fcm' 
veliké, 2—3 m hluboké, 37 m n. m., obklo- 
peno jest močály, bohato rybami. Na umě- 
lém ostrůvku byla zřízena v'l. 1761—65 pev- 
nost, v níž umístěna voj. škola, nyní věznice. 
Najiž. břehu osada Steinhude s 1750 obyv. 

Stelnifftwolmsdorf, ves v saském okr. 
budyšínském, má 2398 obyv. (1900), pláte- 
nictví, parní bělidla a barvírny, lomy. 

Stelnioh: 1) S. Karel, spis. čes. (* 1837 
v Trh. Kamenici — f 1898 t.). Působil jako 
učitel v Seči, v Chrudimi, v Lab. Týnici, 
v Herm. Městci a od r. 1873 v Doubravniku 
pod Pern. Za mladších let byl literárně činný 
napsav Zeměpis pro národní školy v Čechách^ 
na Moravě a ve Slezsku (Pr., 1870 a 1872); 
Zpěvník (Třebíč, 1876) a přispívaje do časo- 
pisův. 

2) S. Karel, spis. čes. (♦ 11. ún. 1855 
v Chrudimi), syn před. Vystudovav ve svém 
rodišti nižší gymn., vstoupil — po roční učit. 
praxi ve Svratce — do učit. ústavu kutno- 
horského, kdež r. 1874 maturoval, načež po 
2 léta byl na témž ústavě cvičným učitelem. 
R. 1876 stal se učitelem v Praze, r. 1891 ře- 
ditelem měšť.^ školy holešovické, pak malo- 
stranské. Přiučiv se jazyku italskému překlá- 



dal do »Světozora< (1873) jednak národní 
písně toskánské, jednak novelly (»Evu€ a 
>Neddu« od Vergy, »V rýž. polích « od mark. 
Colombiové a j.). Samostatně vydal: Obrdiky 
X říše rostlinné, /., //. (Praha, 1881); Ze ži- 
vota hmy^u (t., 1885); Čtení a psaní {l.,l%lb)\ 
Vyklad I. čítanky (t., 1879); Ruiné listy (t„ 
1881); O větě slovené (t., 1878); Sbírka při- 
kladu tvaroslovných (t., 1883); Ob^or článků 
v paed. časopisech od 184S—1880 (t., 1881); 
přeložil Lindnerův spis >Učebnice psycho- 
logie zkušebné (t., 1882) a obstaral nové vy- 
dání Komenského vjanuae linguarum« (t., 
1880). Prakt. určování přírodopisnému slouží 
spisy České ryby (K. Hora, 1883), České 
ptactvo (Pr., 1886) a Motýlové (t., 1883—85, 
u Otty). S. přispěl též v r. 1894—97 do »Ves- 
míru€ několika články o českých ro\sivkách\ 
také » Archiv pro výzkum Čech* přinesl práci 
jeho Ro^sivky Černého jezera. Jako ochotník 
ve vědě hvězdářské vydal spiset Staroměstský 
orloj (Pr., 1890) a Počátky ^eměpisu hvězdář- 
ského (t., 1900, nákladem >Dědictvi Komen- 
ského*, 2, vyd. 1906); podává též týdenní 
zprávy Úkai^y na nebi do >Nár. Politiky*. Ku 
potřebě žactva vydal nejnověji Zeměpis pro 
školy měst. (Praha, 1906). S. je členem zkus. 
kommisse pro školy obecné a byl zvolen 
za znalce školství do okr. škol. rady v Praze. 

Steinitz viz Ždánice. 

Stelnltz W i 1 h e 1 m, šachista (* 1837 v Praze, 
t 1900 v N.Yorku). Již jako chlapec vynikal 
ve hře šachové, studoval ve Vídni mathema- 
tiku, načež usadil se v Londýně a oddal se 
hře šachové docela. V turnajích šachových 
často vítězil, zvi. r. 1872, kdy zůstal vítězem 
prvním vyhrávaje všecky partie, a porazil 
i Zuckertorta. Ve Vídni r. 1873 dobyl ceny 
císařské 2000 zl. a byl po delší dobu poklá- 
dán za championa světa. Avšak r. 1894 a 
1896 porazil jej Emanuel Lasker. S. jest za- 
kladatelem mladé Čili nové školv šachové a 
napsal Modem Chess Instructor (sv. 1., 1889) 
a vydával v N. Yorku »International Chess 
Magazíne*. 

Steinkeller Piotr Antoni, zasloužilý 
průmyslník pol. (♦ 1799 v Krakově — f 1854). 
Jsa obyčejným kupcem nadán byl neobyčej- 
nou bystrostí a podnikavosti obchodní. Ze 
záslužných jeho skutků směřujících ke zve- 
lebeni obchodu a průmyslu polského zaslu- 
hují zmínky: snížení cel soli, výroba zinku 
a vývoz jeno za hranice, zřízení továrny na 
I stroje v Žarkách, parního mlýna ve Varšavě 
I (kde působil od r. 1829), provozování paro- 
I plavby po Visle, projekt a provedení dráhy 
varšavsko vídeňské, zavedeni praktických vo- 
I zíků poštovních zv. stcinkellerky, zřízení 
vodovodu varšavského. Později odvrátila se 
od něho štěstěna a chůd a zapomenut do- 
končil život svůj ve svém rodišti. Srv. »Tyg. 
Illustr., I., 1859, a >Zlota ksi^ika pracy i za- 
slugi, I. d. (Varš., 1900). 

Btelnkirohen viz Újezd Kamenný. 

Steinla Moritz, vlastně Mttller, mědi- 
ryjec (♦ 1791 v obci Steinla u Hildesheimu — 
f 1858). Studoval v Drážďanech, pak médi- 



von Steinle — Steinmann 



87 



ryjectví ve ťlor<!Qcii u Morghena a v Miláne 
u Lon^hiho. Ve Florencii dokončil r. 1829 
rytinu Tizianova obrazu Kristus vykládajici 
o pěnili dané. Po návratu do Drážďan stal 
se prof. mědiryjectvi na akademii. Z jeho dél 
zasluhuji zmínky: Pieta (1830) a Madonna 
della Misertcordia (1838) podle Fra Barto- 
lommea ; Vrafdéní mláďátek podle kresby 
Raffaelovy (1836); Madonna podle Holbeina 
(1841), pak hlavní jeho práce Madonna Six- 
tinská (1848) a Madonna s rybou podle Raf- 
faela (1854). 

von Steinle Eduard, malíř něm. (* 1810 ! 
ve Vídni — t 1886). Studoval na vid. aka- 
demii u Kupelwiesera a r. 1828 odebral se 
do Říma, kde přilnul k vážnému sméru Over- 
beckovu a Corneliovu. R. 1834 vrátil se do 
Vidně, ale zdržoval se také v Mnichové a 
ve Frankfurtě n. M. Jal se malovati také 
fresky a první práce toho druhu byla r. 1837 
v<'zd6ba Bethmann - HoUwegské kaple na 
zámku Rheinecku. Potom v 1. 1843--46 ma- 
loval v chóru kolínskébo dómu na zlaté půdě | 
andělské shory ^ dílo nadmíru působivé; vedle I 
toho r. 1844 v cis. sále frankfurtském Soud 
Salomounův a v 1. 1846—47 Očekáváni po- 
sledního soudu (nyní v Nár. galerii ber!.). 
R. 1850 S. byl povolán za prof. historické i 
malby na Stádelův ústav do Frankfurtu a ! 
maloval obrazy Tiburtinská Sibylla (Stádelův ! 



úst-), Kristus na hoře Olivetské (v Christianii), 
Dcera Jairova (maj. prus. krále), pak od 
r. 1857 fresky v kostele sv. Jiljí v MQnsteru. 
Z dalších prací uvádíme hist, obraiy ve scho- 
dišti kolínského musea (1860 — 63), 7 obrazů 
v chóru kostela P. Marie v Cáchách (1865 
až 1866), výzdobu chóru v mQnsteru štras- 
burském (1875) a výzdobu dómu frankfurt- 
ského (1880, spolu s Linnemannem); mimo 
to obrazy olejové: Adam a Eva (Mnichov), 
Navštíveni P. Marie (Karlsruhe), Madonna 
(Wiesbaden), četné návrhy chrámových oken 
a řadu aquarellů (scény ke Grimmově »Schnee- 
wittchen« a »Rosenrot<, k Shakespearovu 
> Kupci benátskému*, »Cokoli chcete* , »Snu 
v noci svatojanské* a j.), jeŽ vynikají vesměs 
rázem romantickým. Obrazy S o vy nábožen- 
ského obsahu jsou vesměs cituplně pojaty 
a vyznačují se půvabem formy, ostatní práce 
obsahu světského jsou vždy plny poesie 
i namnoze jasně veselého rozmaru. A. M. v. 
S. vydal S-s Briefwechsel mit seinen Freun- 
den (1897, 2 sv.) a studii Edward von S. 
und August Keichensperger (1890). Srv. Wurz- 
bach,£in Madonnenmaler unserer Zeit (1879); 
A. Reichensperger, Erinnerungen an Eduard 
Ritter von S. (1887). 

Stelnlen [sténl^] Théophile Alexan- 
dre, naalíř franc. (* 1859 v Lausanne). Přišel 
do Paříže, oddal se malbě pro umělecký prů- 
mysl a usídlil se na Montmartru. Od r. 1884 
vešel ve sdružení umělecké, jež se shromaž- 
ďovalo v cabaretě Chat-Noir, a navázal styky 
se Salisem, jemuž odevzdal prvé črty koček, 
zvířat, dětí, jež měly úspěch v listě »Le 
Chat-Noir*. Tehdv spřátelil se s Bruantem 
a Jouym, kteří nabyli vlivu na jeho tvorbu. 



Odtud stal se hledaným illustrátorem žur- 
nálů, knih i j. Z listů, jež chovají jeho práce, 
stůjtež tuto: »Gil Blas illustré*, >Mirliton<. 
»La Feuille*, >Chambard<, »La Revue illu- 
strée*, »L'Illustration<, »L'assiette au beurre* 
a j. Jím illustrován Le román incohérent od 
Ch. Jolieta, Ventrée de clowns od Champ- 
saura. Les gaietés bourgeoises odj. Moinaux, 
Les femmes d*amis a Le train de o heures 47 
od Courtelinea, Chansons de femmes od P. 
Delmeta, Bruantovy chansony Dans la rue 
(se 150 kresbami), Les soliloques du pauvre 
od Jehana Rictusa, Hisioire du chien Brus- 
quet od Nodiera, Crainquebiile od Anat. 
Francea, Valmanac du bibliophile a j. Pa- 
mětihodno jest jeho 216 lithografií pro Riche- 
pinovy Giieu.r, album Chats a řada afíiši; 
z obrazů 14 Juillet. O souborné výstave 
S-ově v r. 1903 v list. a pros. vydán katalog 
s úv. Franceovým (srv. >Revue universelle*, 
1904, str. 41). Srv. Mutherovu sbírku »Die 
Kunst* sv. 15.: E. Klossowski, Die Malér 
von Montmartre (Berl., 1904, 2. vyd.). 

Steimnann : 1) S. Josef Johann (* 1779 
v Landškrouně v Čechách — f 1833 v Praze). 
Byl farmaceutem, později adjunktem při sto- 
lici lučby na polytechnice v Praze, od r. 1817 
professorem téhož předmětu. Obíral se hlavně 
rozbory českých vod minerálních a vydal 
o sobě zejména: Physikalisch chemische Unter- 
suchungen der Ferdinandsquelle ^u Marienbad 
atd. (Praha, 1822), pak několik důležitých 
rozprav veSchweigg*írově >Journ. fUr Chemie 
u. Physik*, jako: Ober die DArstellung des 
Strychnins (1819); Chem, Untersuchung eines 
rothen Schnees (1825); Chenu Untersuchung des 
Mineralwassers von Bilin (1826—27), v »Ab- 
handl.* král. čes. učené spol. v Praze {Che- 
mische Untersuchung des Karpoliths, 1819; 
Chem. Urtt. des Cronstedtits, e. neuen Fossils 
von Pr^ibram in Bóhmen, 18.0) a j. Jméno 
jeho vyskytuje se také za prvních sporů 
o pravost »Libušina soudu* mezi chemic- 
kými znalci. F. X. M. Zippe v >Abhandl.« 
1836 podává jeho životopis. 

2) S. Vilém, klass. tilolog čes. (* 1840 
v Gospiči v Chorv.). Studoval na akad. gymn. 
v Praze, pak v Hradci Král., studia univ. 
konal v Praze, 6d r. 1865—66 působil jako 
supplent a od r. 1866—88 jako prof. na 
gymn. v Táboře, od r. 1888 jest ř^íditelem 
gymn. v Hradci Král. R. 1890 zvolen b^l 
dopisujícím členem České akademie. Náleží 
k nejlepším graecistům českým. Vydal Vý- 
bor {e spisu Xenofóntoyý-ch s čes. kommen- 
tářem a slovníkem (Pr., 1880, 3. vyd. 1902), 
dále Iliadu (1884—86, 1901) a Odysseiu (1887 
až 1889, textové vyd. 1890). V programmech 
gymn. královéhradeckého uveřejnil rozpravy: 
O některých slovesných tvarech homérských 
(1889); Studie hamerská (1891); *'Oq:Qct o vý- 
zname časovém u Homéra (1895). V >Listech 
ňlolog.* uveřejnil neméně cenné Studie ho- 
mérské (1890, 1891, 1892). Konečně nově 
upravil 6. a 7. vydání Niederlova Tvarosloví 
a 5. a 6. vyd. ríiedcrlovy Skladby jazyka 
řeckého (Pr., 1892—1900) a s F. Patočkou 



88 



Steinmannit — Steinsberg. 



sestavil Slovníček ke Corn, Nepotovi (t., 1882, 
3. vyd. 1890). 

3) S. Gustav, geolog a palaeontolog 
něm. (* 1856 v Brunšviku), studoval na tech- 
nice v Brunšviku a na univ. v Mnichově, 
r. 1880 habilitoval se v Štrasburku, r. 1885 
jmenován mimoř. prof. v Jené, r. 1886 prof. 
min. a geol. a r. 1895 prof. geologie a pa- 
laeontologie ve Freiburku. Vedle menších 
cest vykonal r. 1882-84 a r. 1903—04 dvojí 
geol. cestu výzkumnou do Již. Ameriky. Ve- 
dle prací v odborných sbornících vydal 
s DOderleinem: Elemente der Palaeontolog ie 
(1890); s Graflfem: Geol. Fuhrer der Umge- 
hung von Freiburg i. Br, (1890); dále: Palae- 
ontologie und Abstammungslehre am Ende des 
ig Jahrh. (1899); Ueber die Ausbildung der 
naturwissenschaftlichen Lehrer an den Mittel- 
schitlen (IS99)\ Ein/úhrung in die Palaeonto- 
logie (1903). Se Schumacherem a van Wcr- 
wekem vydal geol. mapu záp. Lotrinska s vy- 
svétl. (Štrasb., 1887). v Berghausové atlasu 
geol. mapu Již. Ameriky (Gotíia, 189 ) a zpra- 
coval části geol. mapy Badenska s vvsvětl 
(Heidelb., 1897 a 1903). Též vydává: Béitráge 
Xur Geologie u, Palaeontologie von Súdamerika 
(1892 h\.\ 

Steinmannit, odrůda galenitu (v. t.) 
příbramského, vykrystallovaná v osmistěnech 
někdy zaoblených; zprvu pokládal ji F. X. 
Zippe za samostatný minerál, obsahem anti- 
monu od leštřnce olovného odlišný, a po- 
jmenoval ji s. ke cti pražského chemika J.J. 
Steinmaiina (v. t. 1) Fr, Sl-k, 

Stelnmar, básník něm., totožný asi s Ber- 
toldem S-em von Klingenau, švýcarským 
pánem doloženým k 1. 1251—93, básnil zprvu 
lehké a svěží písně milostné a obrátil se pak 
in das luoder^ v hýřilství. Tehdy jal se paro- 
dovati minnesang, nahradiv na př. jaro opě- 
váním podzimu s jeho půvaby posvícen- 
skými, zkarikovav dvorské svitáníčko dosta- 
veníčkem čeledína u děvečky, jež probouzí 
trouba pastýřova a p, Srv. K. Bartsch, Die 
Schweizer Minnesanger XIX. (1886); R.Meis- 
ner, S. (1886, dissert. gotinská) a Paulův 
Grundriss II. 1 (1901») str. 265. 

Stelnmeritz, něm. jméno vsi Stáni mě- 
řic (v. t. 2). 

gteinmetz, ves na Mor., viz Stavenice. 

von Stelnmetz Karl Friedrich, voje- 
vůdce prus. (♦ 1796 v Eisenachu — f 1877). 
Již r. 1813 vstoupil do vojenských služeb 
pruských a postupoval až na majora do 
r. 1848, kdy účastnil se voiny šlesvické. 
R. 1854 byl velitelem v Magdeburce a ge- 
nerálmajorem, r. 1864 velícím gen. 6. sboru 
a gen. infanterie. V čele 5. sboru, náležejí- 
cího ke druhé armádě, zvítězil 27. čna 1866 
v bitvě u Náchoda, 28. čna u Čes. Skalice 
a 29. u Svinišťan a dobyl na třech rakous- 
kých arm. sborech 2 praporů. 2 standart, 
11 děl a zajal asi 6000 mužův. Upravil takto 
cestu armádě korunního prince, jejíž byl pak 
zálohou. Za svoje zásluhy při sdělání celého 
operačního plánu ve vojně prusko-rakouské 
b\ 1 vvznamenán řádem černého orla a zvláštní 



dotací a r. 1867 volen do severoněm. říš- 
ského sněmu. R. 1870 ve vojně prusko-franc. 
velel první armádě, ale nevyhověl nadějím 
v něj kladeným: svým vítězstvím z r. 1K66 
stal se příliš tvrdohlavým a neústupným a 
rušil stále operace Moltkcovy, tak že 15. září 
byl odvolán a jmenován gen. guvernérem 
provincií Poznané a Slezska. Po míru dán 
r. 1871 na vlastní žádost na odpočinek s ti- 
tulem gen. polního maršálka a žtl pak ve 
Zhořelci Jeho dopisy z dánské výpravy 
z r. 1848 vyšly v »MiliiárwochenblattU€ (Berl., 
1878, č. 3-6). Srv. v. Schell, Die Operatio- 
nen der Ersten Armee unter General v. S. 
(1872); Krosigk, Generalfeldmarschal von S. 
(1900). 

Steinmej^er: 1) 8. Franz Ludwig» 
prot. theolog (* 1812 — f Í900). Byv s po- 
čátku kazatelem, stal se r. 1852 prof. prak- 
tické theologie ve Vratislavi, r. 1854 v Bonnu 
a r. 1858 v Berlíně. Napsal: Zeugnisse von 
der Hertlichkeit Jesu Christi (1847); Beitráge 
lum Schriftverstándnis in Predigten (1850—57, 
4 sv.); Apologetische Béitráge (1866—73); Die 
ůbernatúrliche Geburt des Herrn (1873); B.i- 
tráge ^ur prakt. Theologie (1874—79, 6 sv.); 
Béitráge ^ur Christohgie (1880—82); Die Ge- 
schichte der Passion des Herrn (1873); Die 
Rede des Herrn auý dem Berge (1885); Die 
Wundertaten des Herrn (1884); Béitráge {um 
Verst ándnis d.Johanneischen Evangeliums (1866 
až 1893, 8 sv.); Studien uber den Brieý an die 
Rómer (1894—95, 2 sv.); dále pohrobní dila 
Homiletik (1901) a Predigten fůr das gan^e 
Kirchenjahr (1902, 2 d.). 

2) S. El i as, germanista (* 1848 v Nové 
Vsi u Postupime). Studoval v Berlíně, byl 
pak r. 1870 pomocným úředníkem tajného 
archivu berlínského, r. 1873 mimoř. prof. ve 
Štrasburce, od r. 1877 řád. prof. něm. filo- 
logie v Erlankách. Napsal: Altdeutsche Stu- 
dien (s Janíčkem aWilmannsem, 1871); Ueber 
einige Epitheta der mittelhochdeutschen Poesie 
(1889) a vydal Althochdeutsche Glossen (s E. 
Sieversem, 1879—98, 4 sv.). Upravil 3. vyd. 
MUllenhoffových a Schererových Dcnkmaler 
deutscher Poesie und Prosa aus dem VIII. 
bis XII. Jahrh. (1892) a od r. 1876—90 vy- 
dával »Zeitschrift far deutsches Alterthum íi. 
deutsche Litt.<. 

Steinmoliken, Stein-Moliken viz Ma- 
líkov 1). 

Steinpleis, vesnice v saském okresu zvi- 
kavském, nad ř. Plisnou, má 3354 obyv. 
(1900), vétš. evang.; prádelny na vikuní vlnu, 
barviřství a výrobu hospod strojů. 

SteinpShly SteinbQhl, ves v Čechách, 
hejtm., okr. a pš. Aš, fara Niklasberg; 37 d., 
226 obyv. n., 2tř. šk. 

Steinsberg: 1) von S. Franz Guolfin- 
ger, rytíř, dram. básník, publicista a divad. 
ředitel (* ok. 1757 v Čechách — f na poč, 
XIX. stol.). Byl syn lesníka a odborného 
spisovatele Ludvíka Ignáce S-a a záhy 
začal obírati se spisovatelstvím dramatickým. 
Dat podrobnějších o jeho mládí nemáme. 
První jeho drama Jemelian Pugatscheff se- 



Steinsdorí — Steinsdoifer. 



89 



tkalo se r. 1777 s úspéchem, rovněž truchlo- 
hra Treuberfc a drama Libussa^ Her^ogin in 
Bóhmen, jejíž titulní rolli hrála tehdejší vy- 
nikající herečka Edmonda Scholzová v divadle 
v bývalých Kotcích. Hra tato vyšla tiskem 
v Praze r. 1779 a 1781; do čest. přeložil ji 
J. Tandler (>LibuŠe, kněžna česká, vlasten- 
ská hra v 3 jcdn., dle S-a vzdělaná*) a roz- 
bor její podán od Arn. Krause v knize » Stará 
historie česká v lit. něm.< (1902), str. 24—28. 
Potom následovala truchlohra Miss Nelly Ran- 
doly (t. 1781, 3. vyd. 1798). Po vydání censur- 
niho ediktu r. 1781 S. dal se na pole docela 
jiné a to na kritiku kazatelů v kostelích praž- 
ských, čímž vzbuzoval neobyčejnou sensaci. 
Svoje úvahy vydával týdně pod tit. Geissel 
der Frediger, později Predigtenkritik, a spolu- 
pracovníky jeho byli předem praemonstrát a 
prof. Jilji Chládek, bibliotékář R, Ungar a 
j sef Dobrovský, který se S-a také horlivě 
Ljimal proti útokům naň činěným. Polemiky 
2 toho vzniklé nabývaly již rázu velmi váž- 
ného, když S. pro sepsání obranného spisu 
Process des k. k. Commissarius Philipp von 
Kolowrať Krakowsky^ bet Gelegenheit det- Non- 
nenauýhebung ^u Doxan^ nebst Vertheidigung 
(Norimb., 1782). čelícího proti kouřimskému 
kraj. hejtmanovi Bienerovi ryt, z Bienen- 
berka a hraběti Clarymu, byl nucen prch- 
nouti přes hranice. Po revisi processu hrab. 
Kolovrata, který byl obviňován z úředního 
přehmatu při zrušení kláštera jeptišek v Do- 
ksanech, S. vydal nový spis: VoUstándiger 
Process und Vertheidigung des Graýen Ph, von 
KolowraťKrakowsky^ als ein Be'trag ^m den 
noch máchtigen Praelatenkniffen in Oesterreich. 
Nebst einem wahren dramatischen ScharmútJ[el: 
BischoJ, Prálaten und Nonnen (Norimb., 1783), 
ještě ostřejší než prvý. Nicméně S. z rozkazu 
císaře Josefa II. směl beztrestně vrátiti se do 
Prahy, kde znova začal vydávati svoji Pre- 
digtenkritik, jakožto odpověď na chvalořeč 
sv. Jana Nep., pronesenou 26. kv. 1783 v ko- 
stele sv. Jana na Skalce od děkana zákup- 
ského Fr. Exp. z SchOnfeldu. Tím počal se 
pověstný boj o sv. Jana Nepomuckého, jehož 
účastnili se také G. Dobner a Fr. Pubička. S. 
vydal pak jako odpověď na Meeltischovy 
• Briefe kritischen Inhalts fQr Prag« protispis 
Ritter von S-'J Brieje an Herm Meeltisck Uber 
verschiedene Gegenstánde der Religion a vy- 
volal tak novou prudkou polemiku. Napsal 
pak ještě Abhandlung^ ob der heil. Johann von 
Nepomuk jemals existirt hábe? (Pr., 1784) a 
satiru Der ^weiundvieriigjáhrige Affe (t., 1786, 
2 d.) anonymně a pod pláštíkem překladu 
z frančtiny. Rovněž anonymně vydal; Die 
Offenbarung uber Deutschland, vor^úglich uber 
die Stádte Leipiig u. s,w, (t., 1786). Znechu- 
cen pak těmi polemikami, S. přestal na ně- 
jakou dobu psáti a není o něm zpráv až 
r. 1797, Hy vrátiv se opět k divadlu, pře- 
vzal řízeni tehdejšího »c. k. vlastenského« 
divadla ve zrušeném klášteře hybernském 
po bar. Janu Stentzschovi, který řídil divadlo 
> národní « Nostitz-Rhieneckovo, později sta- 
vovské. V divadle vlastenském hrálo se ně- 



mecky i česky (viz Divadlo, ser. 641 a) se 
značném úspěchem. S. jal se s novou hor- 
livosti psáti kusy původní i opatřovati pře- 
klady, z nichž však, valnou většinou ruko- 
pisných, nic se nezachovalo. Když Stentzsch 
ustoupil za krátko od řízeni divadla stavov- 
ského, S. převzal také je, avšak již r. 1798 
musil ustoupiti. Guardasonimu, tak že mu 
zbylo jen divadlo v ulici Hybernské, s jthož 
společností hrával v létě v Karlových Varech 
a v Teplicích. S. všemi možnými prostředky 
snažil se vzbuditi zájem obecenstva, dokonce 
jednou provozoval i vojenskou činohru pod 
širým nebem, při níž bylo stříleno ze sku- 
tečných dél a dobývány a hájeny opuštěné 
tehda hradby u Nové brány. R. 1799 S. pře- 
dal vedení divadla vlastenského svému reži- 
séru Karlu Wahrovi a odebral se do Vidně, 
kde všechny zprávy o něm zanikají. Z tiště- 
ných práci S-ových ještě uvádíme: Schau- 
spiele (Pr.. 1781, 2 d.); Der Patriotismus, tra- 
gédie (t., 1781, 2. vyd. 1798); OUo v. Wittels- 
bach (Berl., 17í*3); Die Gráfin Hohenfels oder 
Rache Júr acht\ehnjáhrige Haft (1803^; Die 
gute Laune (1803 V, Rache júr Verbrechen 
(1804). lakožto dramatický básník S. vynikal 
rozhodným talentem a jeho kusy bývaly často 
hrány i několikráte tištěny. V polemikách 
svých proti kněžstvu vyznačoval se neohro- 
ženosti, a byť zhusta stál sám jediný proti 
všem, nelze říci, že byl zdolán; protivníci 
jeho spíše upustili od dalších bojův, ač růz- 
ných pamfletů proti němu bylo veliké množ- 
ství. Z téhož rodu pochází: 

2) S. Florentin (F. rvtíř Guolfinger 
ze S-u), herec český (*'l860 v Chýnové 
u Tábora). Vystudoval reálku v Rakovníku, 
načež vstoupil r. 1878 na stavit, odděleni na 
čes. technice v Praze a po I. státní zkoušce 
přešel r. 1882 na techniku ve Vídni. Po ce- 
lou dobu svých vysokoškolských studií pilně 
ochotničil, hrávaje zprvu jen ve studentských 
představeních, později vynikl zvláště ve ví- 
deňském >Pokroku«. Divadlo zaujalo jej pak 
zcela a již r. 1886 vystoupil u společnosti 
Pištěkovy, u níž vytrval až do r. 1892; po 
krátké přestávce byl r. 1893 engažován u Ná- 
rodního divadla v Praze. Do r. 1888 vystu- 
poval pode jménem Beneš; nyní je již 
vlastní jeho jméno náležitě známo jako jméno 
herce intelligentního, vážného, pilného a tvo- 
řivého. Ačkoli nadání jeho se jeví nejšťast- 
něji v drobných genrových postavičkách, 
které vesměs odlišuje zvláště podařenými a 
charakteristickými maskami (z nejposlednější 
doby výborně vytvořil němou rolli v »Man- 
želu«), podařila se mu i mnohá větší úloha, 
jako na př. Tankréd v » Králi Harlekýnu* a j. 
Směr dalšího rozvoje jeho umění nezdá se 
býti ještě rozhodnut, teprve příští úlohy bez- 
pečné udají notu, která v něm zvítězí. JLý. 

Steinadorf: 1) S., ves v Čechách, viz 
Kámen 1). — 2) S., ves t., hejtm. a okr. 
Děčín, fara a pš. Jílové u Děčína; 73 d., 435 
obvv. n. (1900). 

8telii«dorfep(Stensdorfer)zeStcnr- 
dorfu viz Štensdorf. 



90 



Steinschneider — Steinwender. 



Steinsolmelder M o r i t z, orientalista něm. 
(* 1816 v Prostéjové). Studoval na filos. fa- 
kultě v Praze, ve Vídni a v Berlíně, kde se 
oddal studiu hebrejské theologie a literatury. 
R. 1842 byl učitelem na žid. dívčí škole 
v Praze, ale již r. 1845 odstěhoval se do 
Berlína, kde se stal ředitelem vyšŠi div. školy 
isráélské obce a od r. 1859 přednášel na uči- 
lišti Veitel-lIeine-Ephraimově.R. 1894 udělen 
mu titul professora. Vydal především kata- 
logy bibliograficky důležité, jako: Catalogus 
lihrorum hebraeorum in bihliotheca Bodleiana 
(1852—60); Conspectus codicum manuscripto- 
rum kebraicorum in bibl. Bodleiana (185 7V, 
pak katalogy hebr. rkpů knihoven v Lejdě 
(1857). Mnichově (1876 a 1895), Hamburce a 
Beriíně (1878). S-ův článek Jůdische Litttera- 
tur v Ersch-Gruberově Encyclopaedii (řada 2., 
sv. 27, Berl., 1850) jest první úplné vypsání 
tohoto předmětu ve větším rozměru. Mimo 
to dlužno uvésti; Polemische und apologeti- 
sche Litteratur in arab. Sprache (1877) a díla 
poctěná cenou pařížské akad. des Inscrip- 
tions: Die hebráischen IJeberset^ugen d. .\fittel- 
alters und die Juden als Dolmetscher (1893) a 
Dle Ueberseti[. aus d. Griechischen (1891—96). 
Vedle toho vydával Hebráische Bibliographie 
(1859—64, 1869-81) a napsal do různých li- 
stův odborných četné stati týkající se liter, 
hebrejské a arabské. Srv. Berliner, DieSchrif- 
ten des Dr. M. S. (1886); G. A. Kohut, Bi- 
bliography of the writings of Prof. Dr. M. S. 
ve >Festschrift zum 80. Geburtstage M. S-s 
(18%). 

StelDSOhSnaii \iz Seno v Kamenický. 

Steintelnitz viz Týnec Mnichovský. 

Stelnthal Heymann (recte Chajim), 
filosof a jazykozpytec něm. (* 1823 v Grób- 
zigu ve vév. Anhaltském — f 1899), studo- 
val v Berlíně, v 1. 1862—55 pobyl v Paříži 
za příčinou studii filologických, hlavně sino- 
logických, r. 1863 stal se na univ. v Berlíně 
mimoř. professorem jazykozpytu a mytho- 
logie a přednášel tamtéž od r. 1872 na vys. 
škole pro vědecké poznání židovstva filosofii, 
dějiny náboženství, éthiku a kritiku St. zá- 
kona. Ve svých dílech jazykozpytných hleděl 
psychologicky prohloubiti theorie W. Hum- 
boldta (viz Jazykozpyt, str. 145 a). Pokud 
psychologie se tkne, vyáel původně z Her- 
barta; samostatnému úsilí jeho náleží pak zá- 
sluha o zbudování psychologie rodové ( Kd//cer- 
psychologie). Směru tomuto sloužil časopis 
>Zeitschrift ftlr V61kerpsychologie u. Sprach- 
wissenschaft*, který založili S. a jeho švagr 
M. Lazar US (v. tX Napsal mimo jiné: 
Grammatik^ Logiky Psychologie ^ ihre Princi- 
pien und ihr Verháltnis ^u einander (1855); 
Die Klassifikation der Sprachen, dar gest elit als 
die Entwickelung der Sprachidee (1860, po- 
změněné 1860), kteréžto spisy nově zpracovány 
vyšly také za součinnosti Mistelliho pod ti- 
tulem Abriss der Sprachwissenschaft^ I. díl: 
Die Sprache im AU^emeinen (1871 a 1881), 
II. díl: Charakteristik der hanptsáchlichsten 
Typen des Sprachbaues (1893); Der Ursprung 
Jer Sprache (1851; 4. vyd. 1888); Gesch. der 



Sprachwissenscha/t bei d. Griechen u. Rómem 
(1863 si. a 1890 si.); Allgemeine Ethik (1885, 
kde také namnoze od Herbarta se uchýlil); 
Zu Bibel u. Religionsphiiosophie. Vortráge und 
Ahhandlungen (1890, 2. řada 1895); Die Síande- 
Negersprachen, psychol. u, phonetisch betrachtet 
(1867). Sebrané jeho menší spisy, obsahující 
rozpravy a recense mluvozpytné, vyšly v Berl. 
r. 1880. Srv. Glogau, S-s psychologische For- 
melu zusammenhangend entwickelt (1876); 
P. Ivanov, Die Abweichungen S-s von Her- 
bart auf dem Gebiete d. ethischen Elemen- 
tarlehre (Jena, 1893); Achelis, Heymann S. 
(1898). 

Steinwasser viz Voda Kamenná. 
Stelnway [stáj nuž], původně Steinweg, 
jméno rodiny továrníků pian v New- Yorku. 
Zakladatelem firmy byl Heinrich (Henrv) 
Engelhard S. (♦ 1797 ve Wolfshagenu 
v Harci — f 1871 v New Yorku). Vyučil se 
truhlářství a varhanářství v Goslaru a hoto- 
vil sám v Brunšviku nejprve kytary a citery, 
potom od r. 1835 klavíry a planina. R. 1850 
přepustil svou dílnu a obchod nejstaršímu 
synu Theodorovi, sám se přesídlil se 
čtyřmi ostatními syny Karlem (f 1865), 
Heinrichem (f 1865), Wilhelmem (Wi 1- 
liamem, f 1896) a Albertem (f 1877) do 
New Yorku, kde r. 1853 zařídil s nimi spo- 
lečně vlastní obchod pod firmou: S. and 

I Sons. Závod rychle rostl, zejména když 
r. 1855 piana S-ova o křížových strunách do- 
stala cenu na průmyslové výstavě v New 
Yorku. R. 1863 závod zbudoval vlastni svůj 
palác a r. 1866 na 14. ulici veliký koncertní 
sál, t. zv. S.-Hall, pro 2400 osob, v němž 
konány proslulé koncerty, jenž však r. 1890 
přestavěn byl pro účely závodu. Závod za- 
městnává přes 1500 dělníkův a hotoví samo- 
statně všecky součástky klavírův. R. 1872 
S-ové zbudovali v Astorii na Long Islandu 
parní pilu, slévárnu železa a kovův a různé 
jiné závody poboční. Od r. 1875 mají veliký 
obchod v Londýne, od r. 1880 pobočný zá- 
vod v Hamburce, zaměstnávající 300 dělní- 

, kův. S-ové mají také značné zásluhy o různá 
zdokonalení piana a jeho stavby a některá 
jejich zlepšeni jsou patentována. Theodor 
S. vzdal se r. 1865 svého obchodu v Brun- 
šviku a vstoupil do závodu newyorského. 
Zemřel r. 1889 v Brunšviku. Z ostatních synů 
vynikl William. který za života otcova vedl 
obchodní a finanční čásf závodu, a když 
firma r. 1876 přetvořila se v uzavřenou spo- 
lečnost, stal se jejím předsedou. Byl také 
z hlavních podpor rozvíjejícího se němectví 
v Americe. Nyní stojí v čele závodu Charles 
S. a správními rady jsou Frederick S., 
George S., Henry Ziegler a N. Stetson. Srv. 
Th. Lehmke, Geschichte des Deutschtums 
von New York (1892). 
Steinweg H. viz Steinway. 
Steinwender Otto, politik rak. (* 1847 
v Celovci). Studoval ve Vídni práva a filo- 
sofii, byl praefektem na Theresianu a od 
r. 1874 gymn. professorem ve Vídni. R. 1880 



Stejerlakanina — Stejnonožci. 



91 



byl spoluzakladatelem něm. »Schulvereinu€ 
a rozličnými brosurami i řeČmi byl činný ve 
prospěch hnuti něm.-národního. R. 1885 zvo- 
len za poslance do říšské rady a byl s po- 
čátku členem Něm. klubu, kdyŽ však klub 
splynul s něm. levici ^ založil r. 1887 stranu 
>Deutschnationale Vcreinigungc a provedl 
její přeměnu v t. zv. »Deutsche Volkspartei*, 
něm. stranu lidovou. Vystoupil však z ni 
pro sv&j odpor proti obstrukci a radika- 
lismu; od r. 1900 nenáleží k žádné straně a 
zabývá se výhradně otázkami národohosp., 
zvi. železničními a finančními. Od r. 1890 je 
také členem sněmu korutanského. 

Stejerlakanina, Stejerlak-A ni na, viz 
Steyerlakanina. 

Stejió Jo van, lékař a spis. srbský, viz 
fihosiované, str. 494 6. 

Stejnina, rovnice identická, viz Rov- 
nice. 

St^nonoiol {Isopoda\ řád korýšá z legie 
Arthrostraca (Edriophthalmata) podtfídy Ma- 
lacostraca. Zvířata malá, pouze některé formy 
hlubomořské dosahují velikých rozměrů {Ba- 
thynomus giganteus M. Edw., 23 cm dl.). Tělo 
široké, obyčejně zploštělé. Pouze prvý seg- 
ment hrudní splynulý s hlavou, ostatních 7 
volných. Oba páry dolních čelistí (maxill) 
bez makadel; zadek králky, často reduko- 
ván, obyčejně šestičlený se šesti páry la- 
mellosnich noh (pleopody), jejichž větve, 
hlavně vnitřní (endopodity), zastávají funkci 
iaber. Srdce, větší části svou v zadku, s 1—2 
páry otvorů (oslií). U některých {Praniid) 
splývá i 3. hrudni segment s hlavou. Na 
předních tykadlech schází vedlejší bičík. Na 
druhých tykadlech schází šupina, u Bopyri- 
-dův a Entoniscidů jsou tykadla zakrnělá. 
U cizopasných isopodů jsou ústní ústroje 
přetvořeny k bodáni nebo přissávání. Ku- 
sadla horní (mandibule) s výjimkou Borypi- 
dův a Isopodů zemských mají často makadlo 
troj clené. Různým variacím podléhají nožky 
kusadlové. S. mají 7 párů hrudních noh a 
obyčejně jsou nohy kráčivé, u samic mohou 
nésti jemné, plátkovité plošky k přechová- 
vání vajíček. Nikdy není na hrudních nož- 
kách iaber. Výjimku morfologickou činí 
Apseudes, |eho první hrudní noha má veliký 
přívěsek epipodiální, jenž pohyby svými způ- 
sobuje proud vody v dutině dýchací, tvo- 
řené duplikaturou pokryvu tělního. Na druhé 
a třetí hrudni noze zachovány rudimentární 
exopodity. U tohoto rodu druhý hrudní pár 
nese na konci mohutná klepítka. Pleopody 
(nožky zadkové) jsou nožky rozeklané, je- 
jichž vnitřní a vnější větve (endo- a exopo- 
dity) jsou nečlánkované, ploché a membra- 
nosní lamelly, jež jako žaberni plátky slouží 
dýchání. Poslední (6.) jejich pár tvoři buď — 
u mořských plovoucích e-ců — spolu s po- 
sledním segmentem abdominálním ploutev, 
nebo — u forem sladko vodních a pozem- 
\ nich — jest bodcovitý. U Bopyridů a Crypto- 
niscidů pleopody jsou zakrnělé nebo scházejí 
i úplně, U Anisopodů pleopody jsou dvojve- 
f tevné nožky plovací, nesloužící k dýchání. 



Prvý pár pleopodův obyčejně jest rozšířen 
v plochý příkrov pokrývající páry ostatní. 
U rodů Porcellio a Armadillo krycí desky 
obou prvých párů jsou opatřeny systémem 
kanálků vzdušných, sloužících k dýchání. Za- 
žívací roura e-ců volně žijících jednoduchá. 





Č. 3969. Oniscus mura- 

rťug Cuv., beruSka 

ze dni, 2. zv€tS. 



Č. 3970. PorctUto scaber 
Latr , berunka obec- 
ná, 2. svéti. ; I-VH, člán- 
ky hrudní. 



Za jícnem následuje žvýkací žaludek, pak 
dlouhé, rovné střevo přecházející v krátký 
konečník. Na rozhraní žvýkacfho žaludku a 
střeva dlouhé trubicovité výběžky hepato- 
pankreatické {Asellus). Zdi příklad podivu- 
hodných změn, jimž podléhá zažívací roura 
samic mnohých s-ců cizopasných, služiž Por- 
tunion maenadis. Úzký oesophagus vede do 
velikého vaku, složeného ze dvou laloků, 
jehož stěna, chitinosní intimou opatřená, vy- 
sílá četné klky do nitra. Tento oddil sluje 
cephalogaster a v nčm 
děje se resorpce potra- 
vy. Za cephalogasterem 
následuje t. zv. typhlo- 
solis , dorsálně silně 
ztlustlá, uvnitř opatřená 
kutikulou, jež nese útva- 
ry štětinové, které Jsou ^ ^ * 
velmi husté a tvoři ja- 
kýsi cedník, který pro- _ ___ 
pouští potravu pouze te- "^"^^lEd^**^^' 





Č. 3071 . Serolis Schylhei 
Ltitk.. málo zvéiS. 



kutou. Typhlosolis jest 
upevněna dvojicí mo- 
hutných svalů k tělu. 
Typhlosolis vede do od- 
dílu svalnatého a silně 
t. zv. orgánu Rathkeho. 



Č. 3972. Asellus aquaticuM 
Ol., beruSka sládko- 
vo d n i, 3. zvéiS. ; ťl, h ty- 
kadla prvního a druhého 
páru, 1 kusadia prvního 
piru, Vn poslední pár 
noh hrudních, 6 poslední 
pár noh zadku. 

se kontrahuj ícího. 
Konečný oddíl je 



\ 



92 



Stejnonožci. 



tenký a rourovitý, slepč ukončený a od- 
povídá střevu. Do ného vbíhají dvé ve- 
liké, kontraktilní divertikule jaterní. U sa- 
mečků naproti tomu roura zažívací organí- 
sována je normálně. — Nervstvo. U Apseu- 
da členitost nervstva dokonale zachována. 
Za mozkem a jícnovými spojkami následuje 
oddíl podjícnový, na němž rozeznáváme 
ganglia pro mandibule, maxilly a nožky ku- 
sádlové. Pak jsou ganglia zřetelně párová, 








Č. 3974. Limnoria tene' 
brans Leach, zvčtS. 



Č. 3973. Giyptonotus ento- 
mon Fabr, ; a, b tykadla prv- 
ního a druhého páru, /, VII 
první a poslední pár noh 
hrudnich. 

a to 7 hrudnich a 6 abdominálních. Poslední 
abdominální pár splynul z několika. U Ta- 
nais dostavuje se jiŽ splývání jednotlivých 
párův. U 8-ců pravých také zachováno jest 
bilaterární rozdvojení systému nervového; 
některé rody {Sphaeroma, Idothea, Giyptono- 
tus) mají ústřední nervstvo stavěno podobně 
jako Apseudes, jinde však dostavuje se již 
splývání ganglií (hlavně okončin příústních) 



cévní. Srdce protáhlé, vzadu ukončeno 
slepě. U Apseuda na levé straně dvě ostia, 
na pravé pouze jedno, ač v mládí obé vy- 
vinuta. Ze srdce vychází 11 cev: 1 medio- 
dorsální aorta thorakálni, pár laterálnich 
arterií, 3 páry thorakálních arterií, pár ab- 
dominálních aort. Thorakální aorta tvoří před 
mozkem prsten objímající jícen, do kterého 
prstenu vede arterie subneurální, na břišní 
straně pod nervstvem po celé délce těla pro- 
bíhající. Z ní vycházejí 
větve do okončin. Mimo 
lakuny leží ve hrudi ve- 
liký, dvojitý sinus ven- 
tráJni, jenž v zadku stává 
se nepárovým. Z něho 
vychází pět párů cev ve- 
doucích venosní krev do 
pleopodů fungujících ja- 
ko žabry, odtud pak pět 
párů žil odvádí okysliče- 
nou krev do sinu peri- 
kardiálního, odkudž otvo- 
ry (ostiemi) vchází do 
srdce. — Exkreční ú- 
stroje. Žláza tykadlová 
jest zakrnělá, žláza sko- 
řápečná dobře vyvinuta, 
skládá se z coelomového 
váčku, ampuUy, nefridia 
a z vývodu. Pohlaví až na 
Cymothoidy oddělené. Sexuální dimorfismus 
někdy dosahuje nejvyššího stupně (Bopy- 
ridi).'U samců tři varlata spojuji se v záso- 
bárnu chámovou, z níž vycházejí vývody. 




iiiče- A --^^tr* 



Č. 3977. Cymolhoa 
oestrum L. 






Č. 3975. Aega tridens 
Leach, zvéii. 



Č. 3976. Sphaeroma 
serratum Fabr., xvěiS. 



C. 3978. Phryxus 
paguri Rathke, 
sameček, zvčtS. 



Č. 3979. Phryxus pa^uf i 

Rathke, samička ze spu- 

du, zvéti. 



a redukce. U parasitických a redukovaných 
Entoniscidů nalézáme mimo mozek, který 
jest vždy zachován, dvě ganglia hrudní a 
jedno velmi daleko pod srdcem ležící gang- 
lion abdominální, kdežto u Bopyridů zacho- 
váno 7 ganglií hrudnich. Ze smyslových or- 
gánů jmenovati dlužno oči, typické složené 
sessilní oči arthrostrakové. Jednotlivá očka 
nejsou příliš nahloučena a počet jejich ko- 
lísá (4 u Asella, 20 u Porcellia). Korneální 
čočky jsou tu bikonvexní. — Soustava 



i Tyto vyúsťuji odděleně na posledním seg- 
mente hrudním {Asellus) nebo končí se spo- 

I léčnou rourou penisovou na basi abdomenu 
(Oniscidi). Cj mothoidy protandricky herma- 

I frodické, t. i. u nich napřed se vyvinují a 

I činný jsou žlázy samčí, po nich pak samici. 

! Vývoj děje se v dutině zárodečné. Meta- 

I morfosa různě komplikovaná, nejdokonalejší 

I u Tanais, Prani^a a Bopyridů. 

S, žijí v moři i sladkých vodách (naŠe 

< sladko vodní beruška Asellus aquaticus L.) 



Stejnorodost — Stéla. 



93 




Č. 3980. Teoutis vitta 
tut^ samička, sTéti. 



i na suché zemi (naše berušky či svinky). 
Mnohé parasituji v rfizném stupni, Entonís- 
cidae totálně endoparasit. (vnitřní citopas- 
nici). Přehled jejich soustavy: I. podřád 
Euisopoda. Maji 7 volných segmentu hrud- 
nich, s tolikéž páry nohou. Abdominálni 
nožky změněny v dýchací lamelly, zadek 
krátký. Čeledi: Cymothoidae s kousavými 
nebo přissavnými orgány ústnimi. Žiji volně 
nebo ektoparasiticky na rybách v moři (rody 
Cymothoa^ Anilocra, Aega^ 
Serolis)) Sphaeromidae se 
zkráceným tělem, žiji vol- 
ně. {Sphaeroma fossarum \ 
v Pontinských bažinách, ; 
5. serratum v moři i bra- j 
kických vodách, Limnoria 
tenebranSf rozkousává dře- ! 
věné stavby vodní); Praní- \ 
^idae^ jen pět volných seg- ' 
mentu hrudních (rod An- 1 
ceu$)\ Idotheidae 3 dlouhým i 
tělem, v moři (rod Idothea); \ 
Asellidae, poslední par' 
pleopodů vidlicovitý(il5W- , 
lus aquaticus; cavatlcut v ! 
jedkynícn); Bopyridae^ pa- ; 
rašiti v zaber ní dutině gar- 
nátĎ.Télo samice deskoví- . 
té, asymmetrické, bez oči. 
Sameček maličký se zře- 
telnými segmenty tělními 
a očima (Bopyrus na Palaemonu, Gyge na 
Gebii); Entoniscidae, endoparasiti velmi po- 
divní {CryptonUcus na Rhizocephalech, Ento- 
niscus žije mezi srdcem a střevem jistých 
krabů). Oniacidae^ berušky suchozemské (rody 
Ligia, Oniscus, Porcellio, ArmadiUó). II. pod- 
řaď Anisopoda, mají tělo se Šesti volnými 
segmenty hrud ní mi, ke stavbě hlavohrudi 
přispívá mimo segment kusadlových nožek 
i následující volný segment hrudni s mo- 
hutnou nožkou klepítkovou. Zadek s dvoj- 
klanými nožkami plovacími. {Tanais s dvo- 
jitými sámečky, Apseudes). — Literatura velmi 
obsáhlá, většinou práce speciální a drobné. 
Z autorů buďtež jmenováni: Sars, Dohrn, 
Bobretzky, Walz, Giard & Bonnier, Němec, 
SchObel, Mayer P., Ciaus, M. Weber, Nuss- 
baum, La Valette St. George, Leichmann a 
mnozí jiní. TTion, 

Stejnorodost, rovnorodost (něm. Eben- 
búrtigkeit), rovnost co do rodu mezi dvěma 
osobami nebo rodinami. Právní účinky s-i 
jeví se zvláště při manželství, srv. Més- 
alliance,Disparagium, Morga;natické 
manželství. 

Stejnorodý viz Homogenní a Hmota, 
str. 387 a, 
Stejnoxonbek, bot., viz Leskea. 
Stejska, ve XIV. stol. Stajice, Stajec 

ÍStutten), ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. 
indř. Hradec, fara Roseč; 26 d., 188 obyv. č. 
(1900). 

Stcjiť viz Stajiště. 
Stekene, ves v belg. prov.Vých. Flandry, 
arrond. St.-Nicolas, při trati Moerbeke-St.- 



Gilles, má 7493 obyv.; výroba porculánového 
a hliněného nádobí, škrobu ; koželužny a ci- 
helny. 

Stekenioe (StecknitO, říčka v okrese prus. 
vlád. obvodu šlesvického, jenž má jméno po 
vévodství lauenburském. Pramení se na hran. 
meklenburských, teče směrem sev. a vlévá 
se 2 km nad Lubekem do ř. Travný, tvoříc 
sev. čásf průplavu stekenického {Steck- 
nitikanat), jenž v 1. 1896—1900 byl přestavěn 
a nazývá se průplavem labsko-travenským. 
Tento průplav, spojující ř. Travnu s Labem, 
je nejstarší z německých (1390—98, část. pře- 
stavěn 1821—23); měl původně 17 zdymadel, 
ale pouze pro lodi do 37-5 ř, a plavba z Lauen- 
burka do Lubeka trvala plných 14 dní. 

Steklnik viz Stek nik. 

StékloT (CxeicJiOBi) VladimirAndreje- 
vič, fysik rus, (* 1863 v Niž. Novgorodě), stu- 
doval v Moskvě a na uni v. charkovské, kde jest 
prof. mechaniky. Četné práce z oboru vyšší 
mathem., mechaniky, math. fysiky, hydrody- 
namiky a j. uveřejnil v »Trudech€ společno- 
sti přírodozpytců, v »Math. sborníku*, v »Zá- 
piskách« charkovské uni v. a j. publikacích 
odborných. Uvádíme z nich: Sur le développe- 
ment ďune Jonction donnée suivant les ýonc- 
ttons harmoniques (1898); No vyj slučaj dvi^e- 
nija ťa^elago tverdago těla v Řídkosti tl896); 
Po povodu odnoj teorémy Kirchgoýa (1897); 
Sur les prohlémes ýondamentaux de la physique 
mathématique (1899) a j. 

Steknioe viz Stekenice. 

Steknik, Steklnik (Steknit^, SteeknitO, 
ves v Čechách, hejtm. a okr. Zatec, fara Hra- 
diště, pšTrnovany; 39 d., 7 obyv. č., 249 n. 
(1900), mlýn, chmelnice. Alodiální statek 
(192*33 ha půdy) se zámkem (při něm kaple 
P. Marie), dvorem, drží Leopold sv. p. Hen- 
net. Opodál zámku miner. zřídlo. R. 1539 
Bohuslav Felix Hasišteinský z Lobkovic za- 
stavil S. ještě s jiným zbožím Václavu Bor- 
šovi, měštěnínu kadaňskému; r. 1595 král 
Rudolf odprodal S. Jiřímu Kaplířovi ze Su- 
levic; jeho potomek Alexander účastnil se 
odboje stavů čes., začež mu S. od král. ko- 
mory zabrán a prodán hr. Janu z Aldringen, 
po něm tu seděl Jan Oldřich z Bissin»;en, od 
r. 1658 Lochnárové z Paliče, od r. 1681 Kul- 
hánkové z Klaudenšteina, kteří zde vystavěli 
zámek, od r. 1796 Korbové z Weidenheimu. 

Stekře, ves v Čechách, viz Štěkře. 

Stéla ťřec. axfjXr]), u Řeků sloup, hlavně 
sloup náhrobní, náhrobní kámen. Bý- 
vala opatřena nápisem, leckdy metrickým, 
jenž udával jméno mrtvého, jeho otce, někdy 
i rodiště, jméno umělce, jenž s-lu vytvořil ; ně- 
kdy podány byly zevrubnější zprávy o mrtvém 
a jeho životě. Zvyk, označovati hrob s-lou, 
znám jest již době Homérově (Ilias /T, 447). 
Z doby mykénské zachovalo se několik stél, 
jež chová nyní nár. museum athénské; klas- 
sifikaci jejich podal W. Reichel (v »Eranos 
Vindobonensisc). Starší s-ly attické mají tvar 
vysokého, štíhlého pilíře, nahoru mírně se 
úžícího a tam bohatou palmettou ukonče- 
ného, jenž výborně byl vyplněn postavou 



94 



Stelčcves — Stellaria. 



stojícího člověka. Mrtvý jest buď malován 
(s. Lyseova v národ, museu athénském, 
Kavvadias, rXvnrei, L. Čís. 30) nebo zobrazen 

f>lasticky, v reliéfu (s. Aristiónova tamie, 
viz vyobr. č. 335 v díle II., str. 715], Kavva- 
dias, I., čís. 29). Když vzmáhal se zvyk zobra- 
zovati na s-lách sedící ženy a celé skupiny, 
bylo třeba vyzdobiti reliéfem pouze menši 
pole s-ly a zbytek oživiti růžicemi a nápi- 
sem, nebo uchýliti se k širší formě desky, 
jež byla potom nahoře ukončena jakýmsi 
druhem štítu, k čemuž přistoupily později 
z příčin ryze formálních pilíře po stranách 
desky. Z toho vyvinula se forma pozdějších 
nádherných náhrobků, jež maii podobu ma- 
lého chrámu (aedicula). Zejména z doby Fei- 
diovy zachovalo se veliké množství stél ne- 
vyrovnatelné krásy. Nejčastěji zobrazena jest 
mrtvá sedící na kline, manžel podává ji 
ruku, čímž není vyjádřeno loučení s mrtvou, 
nýbrž pozdrav, stisknuti ruky jest zde pro- 
jevem lásky a oddanosti, jež členy rodiny 
k sobě vize v životě a jíž ani smrt nedovede 
přervati. Jinde služka podává své paní skřínku 
se šperky nebo děcko, jinde dceruška držící 
v ruce míč vine se k matce, mrtvé dítě bývá 
zobrazeno s loutkou, ptákem, eféb s náčiním 
palaestrickým a u nohou jeho sedí otrok, 
bojovník zobrazen v plné akci válečné (ná- 
hrobek Dexileův před branou dipylskou), 
švec zobrazen s botou, někdy zobrazováno 
bývá více členů rodiny, leckdy i celá rodina. 
Po všech těchto s-lách rozlit jest neskonalý 
smutek, tím dojímavější, čím prostší jest způ- 
sob, jímž jest vyjádřen. Ke konci IV. stol. 
př. Kr. Démétrios Falérský učinil konec vše- 
mu luxu pohřebnímu, nařídiv, aby hroby 
byly pokrývány prostými deskami ležícími 
neb označovány úzkými sloupky atd. Nej- 
krásnější s-ly stojí posud na původním svém 
místě, na hřbitově před branou dipylskou 
v Athénách. Překrásnou sbírku stél má ze- 
jména národní museum athénské. Corpus 
náhrobních reliéfů attických vydává z pod- 
nětu vídeňské akademie věd Alexander Conze 
(Die attischen Grabreliefs, Berl., 1890 si., po- 
sud 12 sešitů). Srv. Brůckner, Ornament u. 
Form der attischen Grabstelen (Štrasb., 1886); 
P. Gardner, Sculptured tombs of Hellas 
(Lond., 1897); Holwerda, Die attischen Gra- 
ber der BlUthezeit. Studien Uber die atti- 
schen Grabreliefs (Lejda, 1899). Vy, 

Stelóeves, Steičoves, Stehelčcves, 
ves v Čechách, hejtm. a okr. Kladno, fara 
Rapice, pš. Buštěhrad; 96 d., 1087 obyv. č. 
(1900), 3tř. šk., kam .-uhel. doly, cihelna, dva 
mlýny a akc. společnost pro středočeské 
pivovary a sladovny. Stávala zde tvrz. 

Stélé, řec, viz Stéla. 

Stella Ltr., rod cizopasných včel vyzna- 
čený tykadly a u obou pohlaví málo delšími 
hlavy, druhým políčkem loketním větším než 
první. Tělo je silné, křídla často tmavá, za- 
deček téměř válcovitý, s koncem i u samičky 
dolů zakřiveným. Cizop^sí uMegachiU^Osmia, 
Rozšířena jest v Evropě, Sev. Americe aVých. 
Indii; v Čechách známo 7 druhů. Kpk. 



Stélka, bot., viz Tajnosnubné. 

Stélkaté rostliny viz Tajnosnubné. 

Stell., zkratek zoologický, jímž se ozna- 
čuje G.W. Steller. 

Stella, lat., hvězda. S. maris, lat., 
hvězda mořská, název P. Marie. 

Stella: 1) S., jméno malířské rodiny vlám- 
ské, původně vanderStar, usazené ve sto- 
letí X VI. ve Francii. Vynikli z ní: 1) S. Jean 
(* 1526 v Antverpách — f 1601 v Paříži), 

2) jeho syn S. Francois (♦ 1663 v Me- 
chelnu — f 1606 v L^roně). Maloval mnoho 
obrazů náboženských, jako: Kristus v hrobě 
(v chr. sv. Jana v Lyoně), Snéti s kři(e (v klá- 
šteře coelestiánském t.) a j. — Téhož syn 

3) S. Jacques (* 1596 v Lyoně — f 1657). 
Cestoval po Itálii a po sedm let zdržoval se 
při dvoře veHcov. toskánského Cosima II. Pak 
pracoval v Rimě pod vedením Poussinovým 
po 11 let, potom v Paříží, kde dostalo se 
mu velikých poct. Byl dvorním malířem a 
zhotovil mnoho obrazů pro dvůr i chrámy 
pařížské. — Jeho bratr 4) S. Francois 
(♦ 1603 v Lyoně — 1 1647) vzdělal se u svého 
bratra a také byl dv. malířem král. v Paříži. 
Maloval zejména několik obrazů pro oratoř 
královninu v zámku saint-germainském. Jeho 
sestra Magdalena provdala se v Lyoně za 
zlatníka Bouzonneta a z manželství toho 
vyšlo několik dětí, jež vesměs přijaly jméno 
S., poněvadž byly vychovány u strýce Jac- 
quesa S-Iy. Byli to zejména: 6) Antoine 
Bouzonnet-S. (* 1637 v Lyoně — f 1682). 
Studoval pět let v Římě, pak r. 1664 vrátil 
se do Paříže, kdež se stsd r. 1666 za obraz 
Hty pythijské členem akademie malířské. Pak 
maloval nejvíce obrazy náboženské, z nichž 
většina je posud v kostelích pařížských. Jeho 
sestry, Claudine (1636—97), Francoise 
(1638—91) a Antoinette Bouzonnet-S. 
(1641- -76;, prosluly vesměs v ryjectví. 

2) della S. Paolo, stavitel a sochař ital. 
z dobv renaissance, působil v Praze od r. 1538, 
srv. Čechy. str. 408 tf, Praha, str. 408 «. 

3) S., vlastně Esther Johnsonova, viz 
Swift. 

4) S., pseudonym £. A. Lewisové (viz 
Lewis 3). 

Stellalaad [-lendj, bývalá republika boer- 
ská v již. Africe, založená 6. srpna 1882 a za- 
bírající čásť nynějšího distriktu vryburského 
v britském Bečuansku, částečně i záp. díl 
transvaalské osady, měřila celkem 15.500 km}^ 
ale pod nátlakem britské vlády byla 27. února 
1884 zrušena a rozdělena na části svrchu 
uvedené. 

Stellaria, ptačinec (něm. Sternmtere^ 

vyobr. č. 3981.), rostl, rod čeledi ptačinco- 

vitých (Alsinaceae). Jsou to většinou větev- 

naté byliny s listy vstřícnými, celokrajnými 

a s vrcholíky listnatými. Kalich 5dílný. Plátky 

hluboce 2dílné. Tyčinek 10, řidčeji méně. 

I Čnělky 3 (zřídka 2, 4, 5). Tobolka kulatá až 

> ellipticná, přes polovici namnoze 6 stejnými 

I nedělenými chlopněmi pukající. S. nemorum 

I L., p. hajní, roste hojně v stinných lesích 

I a u potoků lesních. Lodyha oblá, nahoře pý- 



Stellatae — Steller. 



95 



řitá a ilaznato-chlupatá, 3—6 dm vys. Listy 
aspoň dolní řapíkaté, podlouhle vejčité, za- 
končíte, dolní trochu srdčité. Kališni lístky 
lesklé, slabě pýřité, na kraji Široce mázdřité. 
Plátky 2krát delší kalicha. Semenice (střední 
sloupek tobolky) prodloužená. S. media Vili. 
{Álsine m. L.), p. obecný n. žabinec (Fo- 
gelmiere) roste v zahradách, na polích, u cest, 
v křovištích skoro všude. Lodyha s lletým 




Č. 3981. Stellaria: 1. větévka květní, 2. květ a 3. jeho 
průřez. 

kořenem, větevnatá, dolejŠkem n. celá po- 
ložená, jednořadě chlupatá, bezžlazná. Listy 
vejčité, krátce zakončíte, dolejší kopistové. 
Stopky plodonosné, dolů sehnuté. Plátky zdéli 
kalicha, někdy žádné. Semenice velmi krátká. 
S. holostea L., p. velekvětý, roste roztrou- 
šeně v lesích a hájích, na kamenitých strá- 
ních porostlých křovím a lesem. Bylina travo- 
zelená, od dolejška trsnatě rozvětvená, dole 
křehká, s lodyhami vystoupavými, 4hranými, 
až 3 dm vys. Listy kopinaté, dlouze zakon- 



číte, na krajích a na kýlu draslavé. Kališni 
lístkv bezžilné, blánovité; plátky 2krát jich 
delší. S. Frieseana Ser. (5. longi/olia Fr.), 
p. Friesův, vyskytuje se na vlhkých lesních 
místech, v ralelinných lesích v nejjiž. Če- 
chách a na Jeseníku. Má lodyhu mnoho- 
větevnatou, listy úzce čárkovito-kopinaté, li- 
steny lysé, plátkv zdéli kalicha, tobolky do- 
lejší 2krát delší kalicha. S. uliginosa Murr., 
p. bažinný, vyskytuje se hojně, ale roztrou- 
šeně na místech pramenitých a bařinných. 
Bylina trochu dužnatá, nasivělá. Lodyha vět- 
vitá, položená n. vystoupavá, nahoře sym- 
podiálně složená. Listy podlouhlé n. eflip- 
tično-kopinaté. Vrcholíky vidličnaté, pouze 
listenaté. Kalich 2krát delší koruny a zdéli 
tobolky. Semena drobně bradavičnatě vrás- 
kovatá. S. palusiris Ehrh. (5. glauca With.), 
p. sivý, jest hojný, v příkopech a na baži- 
nách lesních i lučních. Má lodyhu přímou, 
listy čárkovito-kopinaté, jakož i listeny ne- 
brvité, často nasivélé. Vrcholík několikrát 
vidličnatý, nejdolejší jeho větve často vychá- 
zejí z úžlabí vstřícných lupenů. Plátky skoro 
2krát delší kalicha. Semena jako u předeš- 
lého. S. graminea L., p. travolistý, roste 
všeobecně na lukách, v houštích, na polích 
a mezích. Lodyha chabá, dolejškem poié- 
havá, jednoosá; větévky pod listenatým 
vrcholíkem konečným krátké. Listy čárko- 
vité n. kopinaté, travozelené, někdy na zpodu 
brvité. Koruna málo delší kalicha. Semena 
kruhovitě svraskalá. Tyto měkké rostliny jsou 
příjemnou pící dobytku. Na žabinci, kterýž 
je v zahradách plevelem a kvete po celý 
rok, a zvláště na jeho pupenech pochutná- 
vají si zpěvní ptáci, zejména chovaní v kle- 
cích. Vm, 

Stellatae, oddělení rostlin čeledi Ru- 
biaceae (v. t.\ které zahrnuje vlastní 
rostliny mařinovité. 

StélleoldJ Nikolaj Semenovič, duch. 
spis. rus. (* 1862), vzdělal se v duch. aka- 
demii kijevské a vedle dissertace Brak u dřev- 
ních jevrejev (Kijev, 1892) a rozprav časop. 
vydal ještě o sobě: Stranstvujuščij ukrajin- 
skij filotof Grigorij Savvič Skovoroda (t, 
1894); Protoijerej A, A, Samborskij\ ^akono- 
učitělj imperatora Aleksandra I. (t., 1896); 
Sv. svjaščennomučenik i vsjeja Rossiji čudo- 
tvorec Makarij^ pervyj mitropolit kijevski 
i galickij i jego vremja (Charkov, 1897). 

Stellenbosoh, hrabství v angl. osadě 
Kapské, hraničící bezprostředně s hrabstvími 
Kapské Město a Falše Bay, měří nyní 823 km^ 
a má 12.698 obyv., z nichž 4352 bělochů, 
převahou Hollanďanů. Jef hl. město S., le- 
žící vých. od Kapského Města z nejstarších 
měst kapských, byvši založeno r. 1684 upro- 
střed krajiny úrodné a hojně zvlažovaué. 
Má nyní 3462 obyv. a železniční spojení na 
vše strany. 

Steller Georg Wilhclm, cestovatel a 
přirodozpytec (♦ 1709 — t 1746). Studoval 
v Halle přírodopis a lékařství a r. 1734 vstou- 
pil jakožto vojenský lékař do ruských služeb. 
R. 1737 byl jmenován adjunktem petrohrad- 



96 



Stellingen — Stem pel. 



ské akademie a siičastnil se výpravy na Kam- 
čatku, r. 1741-42 výpravy Beringový k se- 
verozápadním břehům Ameriky. Navrátiv se 
pobyl ješté dvě léta na Kamčatce za příči- 
nou studií a zemřel na zpáteční cesté v si- 
bir. Ťumeni. Po jeho smrti vyšla ve spisech 
petrohr. akademie r. 1751 důležitá jeho roz- 
prava De bestiis marinis (ném. v Halle 1753 
pod tit. Ausfůhrliche Beschreibung von sonder- 
baren Meertieren), v niž popisuje vymřelý 
nyni druh mořských živočichů Rhytina Stel- 
leri (v. t.). Mimo to ve Frankfurtě vyšel 
r. 1774 jeho spis Beschreibung vom Lande 
Kamtschatka a v 5. sv. Pallasových »Neue 
nordische Beitráge« vytištěn r. 1793 Tage- 
buch seiner Reise aus ďem Petňpaulshafen in 
Kamtschatka bis an die westlichen Kústen von 
Amerika. 

Stelllngren, ves v prus. vlád. obvodě šles- 
vickém, okr. pinneberském, při trati Altona- 
Kaltenkirchen, oblíbené výletní místo ham- 
burské a altonské, má 5102 obyv. (1895;. 

Stellio, zool., viz Hardun. 

Stellionatns (crimen stellionatus, od lat. 
stellio, ještěrka, jež pokládána u Římanů za 
vzor úskočnosti), v římském trestním právě 
podvod. 

Stellwag von Caři on Karl, okulista 
něm. (♦ 1823 v Langendorfč — f 1904 ve 
Vídni). Působil nejprve na Josefinu jako prof. 
očního lékařství, po jeho zrušeni pak na ví- 
deňské universitě, vyniknuv řadou prací po- 
drobných. Z jeho dél sluší uvésti Lehrbuch 
der praktischen Augenheilkunde (1862; 5. vyd. 
1882 s dodatky z r. 1882 a 1886), dílo pře- 
ložené do ital., angl. a maď. 

Stelmatopoda, zool., viz Mechovky, 
str. 29 b. 

StelterKarl, básník něm. (* 1823 vElber- 
feldu). Věnoval se obchodu a byl od r. 1838 
prokuristou továrny na hedvábí, až r. 1882 
uchýlil se do Wiesbadenu, kde žije posud. 
Jakožto básník S. náleží ke skupině t. zv. 
»wupperthaiských poetůc, kteří snažili se 
vzbuditi ideální smýšleni i při hmotných 
snahách člověčenstva pojímajíce při tom ži- 
vot svobodomyslně a nikoli škarohlidsky. 
Napsal: Gedichte (3. vyd. 1880); Die Braut 
der Kirche, lyr.-epická báseň (1858); Kom- 
pendium der schónen Kúnste (1869); Kompass 
auf dem Meer des Lebens (5. vyd. 1891); Aus 
Geschichte und Sage, cpické básně (2. vyd. 
1882); Hoheniollernstrauss (1871); Novellen 
(1882); Neue Gedichte (1887); Nach sieben 
Jahr^ehnten^ básně (1893); Erlebnisse eines 
Achtiigjáhrigen (1903). 

Btelvlo viz Stelvský přesmyk. 

Stelvský přesmyk (ital. Giogo n. Passo 
dello Stelvio^ něm. Stiljser Joch), alpské sedlo 
prohýbající se mezi skupinou Ortlerskou a 
umbrailským massivem Rhaetských Alp, tvo- 
řící rozvodí AdiŽe a Addy, na hranici ital- 
sko-tyrolské, prostředkuje spojeni mezi ty- 
rolským Wintschgau a ital. prov. Sondriem. 
Přes sedlo vede nákladná silnice, nejvyšší 
cesta toho druhu v Alpách vůbec, zbudo- 
vaná rakouskou vládou v i. 1820—24 v délce 



53 km. Vychází z tyrol. Spondinigu (885 m), 
míjí osadu Stilfs (it. Stelvio) s 623 obyv., 
jde na Gomagoi (1273 m), kde se odděluje 
cesta do údolí Suldenského a chráněna je 
pevnůstkou, pak vine se přes Trafoi (1548 m) 
v 44 zatáčkách k Kerdinandshóhe, nejvyš- 
šímu místu přesmyku (2760 m). Odtud se- 
stupuje 35 zatáčkami, pomocí galerií a tun- 
nelů, do ital. Val di Braulio, prochází Worm- 
skou soutěskou a končí se v Bormiu (1225 m). 
O cestu tuto bylo vždy v 1. 1848, 1859 a 
1866 bojováno.' Srv, Luksch, lUustrierter 
FUhrer fíir die Stilfser-Joch-Routen (4. vyd. 
1895). 

Btelzengrun, ves v Cechách, hcjtm. Falk- 
nov, okr. Loket, fara Dol. Chodov, pš. Cho- 
dov; 53 d., 474 obyv. n. (1900), 3tř. šk., 
hned. doly, mlýn. 

Stelzhámer Franz, básník něm. (* 1802 
v Grosspiesenhamu v Hor. Rak. — f 1874), 
Pocházel z rodiny selské, studoval ve Vídni 
a Št. Hradci práva, byl pak vychovatelem a 
posléze hercem. Když však div. společnost 
jeho se rozešla, uchýlil se do svého rodiště 
a psal básně v dialektu hornorak., jež pak 
v Rakousích a Bavorsku recitoval. Hned 
první sbírka jeho básní Lieder in obderenn- 
scher Mundart (1837) měly úspěch; po nich 
pak následovaly 3 sv. povídek Prosa (1846); 
Neue Gedichte '{1SA6)\ Heimgarten^ povídky 
(1846, 2 sv.); Liebesgúrtel, písně psané horno- 
německy (2. vyd. Prešp., 1876^; D'^/i«/, epická 
báseň (v hexaraetrech) psaná dialektem (1851 
a 1855) a j. Souborné vydáni jeho Gedichte 
vyšlo ve Štutgarté r. 1865. Po jeho smrti 
byly vydány práce .^ks meiner Studien:(eit (ISTb) 
a Die Dorjschule (1876); jeho Ausgewáhlte 
Dichtungen vydal Rosegger (1884, 4 sv.). 

Stenuna, řec, věnec; u Římanů sluly tak 
malované čáry, spojující dole voskové masky 
předků (viz Imagines 1), v atriu vystavené, 
tak že podle toho celý rodokmen byl jasný. 
(Plinius Nat. hist. 35, 2, 6, Seneca de benef. 

3, 28, 2, Suet. Galba 2, Nero 37, Martialis 

4, 40, 1.) Odtud 8. tolik co rodokmen, 
rozrod, staroč. strom. — Stemmatografie, 
tolik co genealogie, rodopis. 

Stempel Kito (=Christian) Bjedrich 
(* ve W. Parcowé u Wojerec v prus. Hor. 
Luž, — t 2. dub, 1867), spis. dolnoluž., po- 
slední srbský duchovní lubňovských Srbův. 
Studoval v Lipsku, kdež byl členem horno- 
luž. srbské kazatelské společnosti, načež se 
stal farářem v Malině v D. Luž. a později 
v Lubňově, kde f v 80. roce ve výslužbě. 
Překládal z Faedra (bajky) a Theokrita a psal 
i původní, mnohomluvné básně dolnolužické, 
které však, pokud se zachovaly a jsou tiš- 
těny, nemají ceny básnické. Tiskem vyšly 
Faedrusove basnicki (Budyšín, 1854), dále 
v »fcužičanu« ukázky z Theokrita (rkp. Theo- 
kritowe pastýřské pésenje z r. 1857 v knih. 
Matice srbské v Bud.) a z delší původní básně 
Te tři rycMe třubale i {ii/c, gios a rěc. Kromě 
toho zůstavil epickou báseň ve 12 zpěvech 
Pytanje \a starým mjasecom, abo iu\yskich 
Serbow pot^ocenje, jejíž rkp. se ztratil. Čný, 



Stěmpkovskij — Stengel. 



97 



StémpkoTsUJ ( CTeMincoBCEifi ) Ivan 
Aleksějevič, archaeolog rus. (♦ 1789 — 
t 1832), byl pobočníkem hr. Richelieua a 
účastnil se jeho výprav. R. 1823 podal hr. M. 
S. Voroncovu návrhy na vykopávky starožit- 
ností v kraji novorossijském, načež zřízeno 
archaeol. museum v Oděsse (1825) a v Kerči 
(1826). Bohatá jeho sbírka minci panovníků 
bosporských, chersonskýchjanagorijských aj. 
získána byla pro Ermitaž v Petrohrade. V le- 
tech 1829—32 byl purkmistrem v Kerči. 
Z četných prací jeho uvádíme některé kapi- 
toly v díle markýze de Castelnau: Essai sur 
Vhistoire ancienne et modeme de la Nouvelle 
Russie (1820); Notice sur les médailles de Rha- 
dameadiSy rot inconnu du Bosphore Cimmerien, 
découvertes en Tauride en 1820 (Pař., 1822); 
I\slédovamja o méstopoloxeniji dřevních gre- 
českich naseletiij na beregach Ponta Jevksin- 
skago mefdu Tirasom i Boris/enom . . . (Petr., 
1826); I^yěstija o drevnosťach, najdénnych 
v Odéssé v 1826 g, (t., 1827) a mn. j., jme- 
novitě úvah časopiseckých. S. nalezl proslu- 
lou vásu Kul-Obskou. 

Sténá (fr. paroi, ángl. partUion^ něm. 
Wand), vnější strana, povrch zdí, často téŽ 
i celá zeď ohraničující prostor. Podle mate- 
riálu, z kterého se zhotovují, rozeznáváme 
s-ny dřevěné, cihelné, kamenné a 
smíšené. S-ny dřevěné opět třídí se na 
prkenné, fošnové a srubové. Sny smí- 
šené jsou: hrázděné a rabitzovské (na- 
zvané podle berlin, zednického mistra z let 
70tých XIX. stol.) ; tyto zhotoveny jsou z ple- 
tiva železného, jež vyplňuje se maltou (pí- 
sek, vápno, sádra, kravské chlupy). Viz Dře- 
vené stavby, str. 2. 

S. paseční, okraj porostu, stromoví 
okrajní vedle paseky. črn. 

Stěna v ohledu geografickém viz Hory, 
str. 645 a. 

S. Bílá viz Bílá stěna. 

S. Gertova viz Čertova stěna. 

S. Jezerní viz Čechy, str. 17 6. 

S. Martinská viz Martinská stěna. 

S-ny, název pásma hor Krkonošských 
mezi Policí a Broumovem v oněch místech, 
kde teče ř. Stěnava. O s-nách Abrš- 
pašských. Teplických a Polických viz 
Cechy str. 22 b si. 

Sténá, ruská osada v új. jampolském gub. 
podolské, s 3079 obyv. (1897). Dva mlýny. Pp, 

Stenaotifl [stenák-], jinochmýr, rostl, 
rod čeledi složnokvětých {Compositae). S. 
annua Nees (Aster annuus L.), j. roční {Ma- 
ritnblútiger Feinstrahí), roste na travnatých 
místech, zřídka zdivočelý, pocházející asi 
z Ameriky. Lodyha 3—6 dm vys., nahoře 
chocholičnatě latnatá. Listy měkké, hrubě pi- 
lovité, doleni opak vejčité, hoření podlouhlé 
až kopinaté. Koruny krajní úzké, četné, bílé, 
lilákově naběhlé. Vm, 

Sténava (Steine). 1. přítok Nisy Kladské, 
55 km dlouhý, viz Cechy, str. 88ťX. 

Stenay [sťnéj, m. a býv. pevnost v arrond. 
Montmédy ve fr. dep. Meuse, na pravém bř. 
Mósy. při Východní dráze, má 2609, jako 

Dik Naučný, tr. XXIV. 2 6 1906. 



obec 4189 obyv. (1901), rozsáhlé železárny, 
pily a přípravu chvalně známých maccaronů. 
Na poč. středověku slulo Sathanacum\ sídlili 
tu občasně králové austrasijšti a Dagobert IL 
byl tu pochován. Dne 1. září 1792 porazil tu 
rak. generál Clerfayt Francouze. 

Stenbook M a g n u s, hrabě, vojevůdce švéd« 
(* 1664 — t 1717). R. 1688 vstoupil do voj- 
ska nizozemského a bojoval pod markra- 
bětem Ludvíkem Badehským proti Francou- 
zům. R. 1697 přešel jako plukovník do ar- 
mády švédské, vyznamenal se pod Karlem XII. 
u Narvy (1700) a účastnil se výpravy proti 
Augustu Saskému. R. 1706 jmenován byl gou- 
verneurem ve Skane. Po porážce Karla XII. 
u Poltavy král dánský Bedřich IV. vpadl do 
Skane. S. měl za úkol chrániti zemi s vojskem 
chatrně oděným i vyzbrojeným, v pevnostech 
bez zásob. Nicméně osvědčil se tu měrou 
svrchovanou; povolal do zbraně obyvatelstvo 
a sesíliv se tak 16.000 sedláky, porazil Dány 
u Helsingborgu (1710), čímž je přinutil opu- 
stiti Švédsko. R. 1712 S. vtrhl do Německa, 
osvobodil obležený Stralsund a porazil Dány 
u Gadebusche (1712), vypudil je z Brém 
i Verdenu, spálil Altonu a přeziraoval v Hol- 
štýnsku. Zde byl Dány, Rusy a Sasy obklí- 
čen, sevřen v pevnosti Tóningen a donucen 
vzdáti se s celým svým vojskem (1713 . Jako 
zajatec odvezen do Kodaně, kde zemřel. — 
Srv. Mémoires concernant M. Ic comte de 
S. (1746); Liliestrale, Magnus S. och slaget 
rid Helsingborg (1890). J.F, 

Stendal: 1) S., hl. m. prus. okresu t. jm., 
dříve hlavní město Staré marky, na i ř. Uch- 
tou, při tratích Berlín- S.-Hanňover, Magde- 
burk-S.-Brémy a vedl. trati S.-Tangermtinde 
prus. stát. drah, má 5 evang. kostelů, katol. 
chrám, synagogu, 2 staré brány, Rolandův 
sloup, pomníky archaeologa Winckclmanna 
a afr. cestovatele Nachtigala, narozeného 
v blízkém Eichstedtu, dále gymn., vyš. dívčí 
školu, sirotčinec a 20.075 obyv. větš. evang. 
Nejvíce je vyvinut průmysl textilní, dále že- 
lezářský, nádražní dílny na vagóny, výroba 
škrobu, zlacených lišt; čilé trhy na dobyíek 
a obilí. S. byl založen r. 1151 od Albrechta 
Medvěda a nadán městským právem magde- 
burským. Ve stol. XIII. byl v držení starší 
(stendalské) linie rodu Askanského, od kte- 
réž doby S. byl městem hanzovním, stoje 
v popředí měst Marky. Srv. Gótzc, Urkund- 
liche Gesch. der Stadt S. (1873). 

2) S., okres prus. vlád. obvodu magde- 
burského, má 897-92 km^ a 73.664 obyv. 
(1900), ve 4 městech, 101 obcích. 

Stendhal [stándal], pseudonym, viz B e y 1 e. 
Překlady jeho románů do čest. jsou teprve 
z nejnovější doby: Červený a černý (přel. J. 
Vodák 1899, » Vzdělávací bibl.«, sv. 42); Parm- 
ský klášter kartusidnu (1905, román, příloha 
časop. »Slovo«). Srv. studii Jar. Vrchlického 
v »Osvětě€ 1892, str. 146—154. 

Stengel: 1) von S. Hermann, svob. 
pán, státní sekretář něm. (* 1837 ve Spýru). 
Vstoupil do státních služeb bavorských a 
r. 1876 povolán do financ, ministerstva, kdež 

7 



98 



Stengles — Stenocarpus. 



r. 1881 stal se minist. radou. R. 1884 ustano- 
ven zástupcem Bavorska a Sasko-Meininska 
ve spolkové radé. R. 1897 jmenován stát- 
ním radou, r. 1903 státním sekretářem, po- 
tom zástupcem říšského kancléře ve správě 
finanční, jakož i pruským plnomocníkem ve 
spolkové radě. R. 1904 ujal se finanční re- 
formy zákonem ze dne 14. květ. 1904, po 
něm zvaným. Napsal; Die Gvundentlastung 
in Bayern (1872); Djs bayrische Geset^ uber 
die Erbschaftssteuer vom i8. August i8jg 
(1879); Dos Reichs-Gerichtskostengeset^ vom 
i8. Juni i8y8 und das bayrische Geset^ uber 
das Gebú'irenwesen vom lo, Aug. i8jg (1879) 
a Die Bórsensteuer (1881). 

2) von S. Karl, svob. pán, právník něm. 
(♦ 1840). R. 1879 byl zemským radou ve 
Strasburce, ale r. 1881 povolán za prof. správ- 
ního práva na univ. do Vratislavi. R. 1890 
přešel jakožto prof. veřejného práva do Virc- 
purku, r. 1895 do Mnichova, kdež působí po- 
sud jaico prof. práva cirk. a státního. Napsal: 
Die Organisation der preuss, Verwaltung nach 
den neuen Reýormgeset^en (1884); Lehrbuch des 
deutschen Venvaltungsrechts (1886) ; Die staats- 
ú. vólkerrechtliche Stellung der deutschen Ko' 
lonien (1886); Die deutschen Schutigebiete^ ihre 
rechtliche Stellung^ Ver/assung u. Verwaltung 
(1889, 3. vyd. 1895); Rechtsverháltnisse der 
deutschen Schut^gebiete (1901); Die Verfas- 
sungsurkunde des Kón. Bayern etc, (1893); 
Das Staatsrecht des Kón, Preussen (1894). Byl 
také spoluvydavatelem díla »W6rterbuch des 
deutschen Verwaltungsrechts* (1890—93) a 
sám sestavil: Rechtsencyklopaedie ^um Ge- 
brauche fůr Forstmánner (1900) a Quellen- 
sammlung ^wm Verwaltungsrecht des deutschen 
Reiches (1902). 

3) S. Edmund, romanista něm. (* 1845 
v Halle n. S.), studoval v Bonnu, habilitoval 
se v Basileji (1880), povolán za řádného prof. 
do Marburku (1873) a do Greifswaldu (1896), 
kdež pflsobí posud. Kromě neobyčejně hor- 
livé činnosti časopisecké, původní, kritické 
a vydavatelské, publikoval: Codex manuscrip- 
tus Digby 86 in BibL Bodleiana asservatus 
(Halle, 1871); MitUHungen aus /ran^. Hanď 
schriýten der Turiner Universitátsbibliothek 
(1873); Li romans de Durmart le Galols 
v 116. sv. »Bibl. des Liter. Vereins«, 1873); 
Die proven^alische Blumenlese der Chigiana 
(1878); Das altýran^, Rolandslied der Oxjor- 
der Handschri/t in photographischer Wieder- 
gabe u, in diplomatischem Abdruck (1878) ; Die 
beiden áltesten provenxal. Grammatiken (1878); 
Private u. amtliche Be^ichungen der Brůder 
Grimm ^u Hessen (1886, 2 sv.); Cistoire de 
la destruction de Troye la grant par J, Milet^ 
autograf. reprodukce vyd. z r. 1484 (1883); 
Chronolog. Ver^eichnis fran\, Grammatiken 
vom Ende des XIV, bis ^um Ausgang des 
XVIIL Jahrh. (1890); kritické vydání Písně 
o Rolandu (sv. I. Lip.; 1900); proven^alské 
sbírky písní C florencké Laurentiany (t., 
1899) a stfranc. básně Hervis von Metx (1903); 
Die áltesten fran^. Sprachdenkmaler, přesný 
otisk s bibliograf, a slovníkem (2. vyd., 1901); 



La premiére partie du chansonnier de Bernart 
Amoros (1902) a j. Závažná práce jest S-ova 
románská metrika v II. sv. Gr6berova Grund- 
rissu (1893). S. vydává: >Ausgaben und Ab- 
handlungen aus dem Gebiete der román. 
Philologiec (1881 si., přes 90 sv.), kdež ve 
sv. 84. jest vydán Sem Gaien li restorés\ 
založil s Monacim r. 1872 »Rivista di filo- 
logia romanza«. Dal podnět k sjezdům mo- 
derních filologův (1886) a propagoval škol- 
ství reálné a reformu školskou. 

Stengles, osada v Čechách na pr. bř. 
Ohře, hejlm. a okr. Kadaň, fara Okúnov, pš. 
Pernštejn; 14 d., 75 oby v. n. (1900). 

Stenia (^o)(r^évu>v), stanice lodní na evrop- 
ské straně Bosporu, proslavená již v pověsti 
o Argonautech, kteří prý okřídlené bytosti, 
jež jim poskytla pomoci proti barbarskému 
králi Amykovi, založili zde chrám a sochu. 
Zde, na nejužším místě průlivu, zbudován 
byl Dareiův most při výpravě proti Skythům. 
S počátku středověku byl zde cis. palác, jejŽ 
Bulhaři zkazili. Pik. 

Štěnice, pův. jm. Uherského Ostrohu 
(v. t.). 

8téiii6nik, bot., viz Iberis a Bifora. 

Stenimaohos viz Stan i mak a. 

Stenio, pseud. Czes^awa Janko wského 
(viz Czesíaw). 

Sieno Nicolaus, vlastně Niels Steen- 
sen, lékař dánský (♦ 1638 v Kodani - 1 1686). 
Byl žákem Bartholinovým, zdržoval se delší 
dobu ve Francii a Florencii, kde přestoupil 
ke katolicismu, a r. 1672 byl povolán do Ko- 
daně za prof. anatomie; ale již po dvou le- 
tech vrátil se do Florencie, neboř bylo mu 
pro odpadnuti od lutheránství snášeti mnoho 
ústrků. R. 1677 byl jmenován biskupem hclio- 
polským a apošt. vikářem sev. Evropy, načež 
žil v Hannoveru na dvoře brunšv. vévody 
lana Bedřicha. Po jeho smrti žil v Hamburce 
a konečně ve Zvěřině, odkud jeho mrtvola 
převezena do Florencie. Byl zdatným ana- 
tomem, kterýž mimo jiné objevil vývod žlázy 
příušné (parotis), jenž byl po něm nazván 
ductus S-nianus^ a krom toho přispěl k po- 
drobnějšímu poznáni ústroji slzného, svalstva, 
mozku a rodidel. Psal latinsky a část. fran- 
couzsky. O jeho významu v geologii viz 
Geologie, str. 25a. 

Stenobothras Fisch. jest rod koníků 
z čel. Acridiidae^ vyznačený temcnnimi jam- 
kami svrchu ohraničenými, úzkými, podlouhle 
kosnikovitými, tykadly nitkovit^^mi, jedinou 
příčnou brázdou na šíji přední a kýly po- 
stranními veskrze jdoucími. Náležejí sem Četní 
drobní koníci, kteří na podzim oživuji louky a 
lesní paseky a již mohou někdy škody na obili 
způsobiti. Samičkv snášejí podlouhlá vajíčka po 
6—10 obalená dohromady hlínou nebo části- 
cemi rostlinnými. Z 27 druhů evropských 
jest známo 13 z Čech. Důležitější jsou: S. 
lineatus Pr., apricarius L., siridulus L., r\fipes 
Zett., bicolor Charp., biguttulus L., dorsatus 
Zett., parallelus Zett. Kpk. 

Stenooarpas [-kar-] (t. j. úzko plod 
R. Br., rod rostlin střibřencovitých {I*rotea- 



Stenocephalus — Stenostoma. 



99 



ceaé) z podčel. měchýřikoplod^ch FolUcula- 
res), obsahující kře nejlysejší, lista střída- 
vých, celokrajných a okoliků stopkatých. bez 
zákrovu, úžlabičkových n. konečných. Žluté 
kvéty mají 4listé, jednostrané okvětí, 4 ty- 
činky ponořené do poddutých plátků okvět- 
ních a stopkatý Ipouzdrý semeník s mno- 
hými 2radými vajíčky blííe vrcholu pouzdra. 
Čnělka jest nitkovitá, prchavá a blizna 
okrouhlá, šikmá. Čárkovitý měchýřík obsa- 
huje semena protažená u zpodiny v pavu- 
činné křídlo. S. roste ve vých. krajinách No- 
vého Hollandu a v Nové Kaledonii. Děd, 

Stenooephalnji Schn., zooL, viz Grega- 
riny, str. 453 fr. 

Stenograf, z řec, tčsnopisec. — Ste- 
nografický, těsnopisní^. — Stenografie 
viz Těsno pis; srv. téŽ Cechy, str. 353 si., 
Geometrické soustavy a Grafické sou- 
stavy. 

Stenosramm, z řec, jakýkoli spis nebo 
zápis psaný stenograficky čili těsnopisné. 

Stenoohorie, z řec, zúženi, zejména 
slzo vodu. 

Stenoohromie, z řec, mnohobarevný tisk 
na způsob mosaikového tisku lithografického, 
záležející v tom, že barva k účelu tomu v růz- 
ných tónech zvlášť vyrobená uleje se v tenké 
plotny, z nichž po ztuhnuti vyřezávají se 
kousky potřebného tvaru podle toho, jak 
která barva na originále k reprodukci urče- 
ném jest zastoupena. Barevné části sestavují 
se pak k celkovému obrazu do jedné plotny, 
načež tisk provádí se na lisu zvlášť k tomu 
účelu sestrojeném: na plotnu z části barev 
sestavenou položí se papír z Čistých bavlně- 
ných hadrů a pomocí zinkové plotny, přes 
niž v drážkách válce se pohybují, tlakem 
dosáhne se otisku. Poněvadž barvy při s-ii 
užívané zůstávají i po ztuhnutí vlhké, není 
třeba po otisku je vlhčiti a s jedné plotnjr 
možno až 1000 výtiskův dosici. První, kdo s-ii 
se zabýval a k slušným výsledkům dospěl, 
byl Jos. Liepmann v Berlině r. 1842, že však 
reprodukce tato se neudržela, svědči o její 
neupotřebitelnosti v praxi. V Anglii J. M. 
Johnson způsobem podobným reprodukoval 
mapy a čalouny a to dosti dovedně; zdařilé 
pokusy činili též Jul. Greth (t zv. gretho- 
stenochromie) v Charlottenburce a O.- 
Radde v Hamburce. V naší době tisku ta- 
kového se neuHvá. Ubk. 

8tenokardl6y z řec, také angína pec- 
toris zvaná, je zvláštní prudká bolest v kra- 
jině srdeční, v záchvatech se vyskytující a 
spojená s nevýslovnou úzkostí, tak že se člo- 
věku zdá, jakoby poslední chvilka jeho nad- 
cházela. Někdy bolest obmezuje se jenom 
na obvod u srdce, jindy však bolesti sahají 
také do končin okolních, zvláště do levé 
paže. Nejčastěji záchvaty překvapují člověka 
zdánlivé bez jakékoli příčiny, na př. za klidné 
procházky, zprvu bývají krátké, chvilkové, 
několik minut trvající a řídké, mohou však 
se množiti, stupňovati a prodlužovati až na 
několik hodin, při čemž v záchvate může na- 
stati i náhlá smrt (případ t. zv. srdeční mrtvi- 



ce). Příčiny s. nejsou posud zcela jasné. Nej- 
častěji se uvádějí choroby srdeční, zvi. kor- 
natění cev srdečních, záněty nervstva srdeč- 
ního, pak zvýšená tělesná námaha, na př. 
I namáhavé stoupání do schodů, neb úsilná 
; chůze proti větra, výstřednosti in Baccho et 
in Venere, nemírné kouření a pití silných 
čajův i kávy, duševní rozčilování, poruchy 
v nervové soustavě vůbec a j. v. Podle 
toho rozeznává se 8. pravá od nepravé čili 
{tak zv. pseudoanginy a řídi se i pro- 
gnosa, kteráž sice vždy je velmi vážná, ale 
nikoli beznadějná, ježto ve mnohých přípa- 
dech po vhodné životosprávě muže nastati 
i plné vyléčení. Určování takové diaety a 
léčení, kteréž v podstatě záleží v podávání 
utišujících léků (narkotik), může se státi jen 
po dokonalém vyšetření lékařském a za ve- 
dení lékařského. (Srv. také Asthma). 

Stenokefalie, z řec, úzkolebost; srv. 
Dolichokefalie, Brachykefalie a An- 
thropologie, str. 442ď. 

Stenonlaniu duotiis, vývod Steno- 
nův, viz Stěno, Příušnice a srv. Slinné 
žlázy. 

SténoplirAgma, chudina, chudobinka, 
rostl, rod čeledi křížatých {Cruci/erae}, Vy- 
značuje se 2 žlázkami, po jedné pod každou 
z obou krátkých tyčinek n. na jejím místě. 
Šešule čárk ovitá, 2krát širší než přihrádka, 
s chlopněmi člunkovitě vydutými, úzkými, 
na hřbetě zoblenými, bezkýlnými, slabě Žil- 
nými. S. ThalianumCelak. (Arabis Thaliana L.), 
I ch. rolní, roste na písečných úhorech, tráv- 
nicích, průhonech, mezích, návrších a kvete 
na jaře a na podzim. Lodyha 1 (n. více) 
8— 30 cm vys., z jedné rosetky zpodnich listů, 
nasivělá, chudolistá, dole odstále srstnatá. 
Listy brvité a roztroušenými vidličnými chlupy 
posázené; přízemní řapíkaté, kopisfovité, vej- 
ci té až podlouhle kopinaté, lodyžní menší, 
Čárkovito-kopinaté ; ke zpodu zúženě při- 
sedlé. Kor. plátky malé, úzce klínovité, bílé. 
Šešule daleko odstálé, řídké, málo delší sto- 
pek nitkovitých. Od Arabis liší se plodem a 
semeny. Vm. 

Stenopleura, zool., viz Rudisti, str. 65a 
a tab. 

Stanops, zool., viz Loriové. 

Stenopt ery z Leoch. ,ptakotrudka,rod 
puporodek těla jako všechny příbuzné plo- 
chého, tuhého, opatřeného křídly úzkými, 
zahrocenými ; očka jednoduchá jsou vyvinuta. 
Jediný druh S. hirundinis L. jest světle hnědý 
s černými drápky a 4-5 mm dlouhý. Cizo- 
pasi hojně na vlaštovkách a mladých rorej- 
sech, které velmi moří. Opouští však svého- 
hostitele, jakmile byl tento zdechl. Kpk, 

Stenosa (z řec stenosis), vlek. je zúženi 
rourovitých ústrojů v těle, na př. průdušnice,. 
jícnu, pásma střevového, cévy, zvi. ústí žiln^ch 
a tepnových v srdci, tak^ že tudy proudění 
přirozeného obsahu je stí ženo anebo vůbec 
znemožněno. S. vzniká nejčastěji následkem 
rozmanitých zánětů, po případě i po^ leptáni. 

Stenostoma, zool.: 



pidae. 



1) S. viz Typhlo- 



100 



Stenostomie — Stentor. 



2) S., těsnoústka, rod ploštěnck sladko- 
vodních (viz tab. Plošténky, obr. 3. a 4.), 
všeobecně rozšířený v tůních po celém svétě, 
jakož i ve studních a vodách hlubinných. Vy- 
značen jest dvěma vířivými jamkami na čel- 
ním laloku, jež souvisí s mozkovou uzlinou, 
na jejíchž zpodních lalocích objevují se oči 
jako věneček ostřelomných tělísek neb jako 
jednoduchá tělíska bez pigmentového po- 
hárku. Níže jest otvor ústní vedoucí do jedno- 
duchého jícnu žlázami pokrytého; zažívací 
roura yakovitá vyložena jest epithetem víři- 
vým. Ustrojí vyměšovací jako dvojité trubice 
středem těla se táhnoucí, z nichž silnější vy- 
úsťuje na zpodní špičce tělní, kdežto druhá 
se větví v jemnější kanálky na hřbetni straně. 
V době letní rozmnožuje se nepohlavně dě- 
lením (Vejdovský, Keller, Child) a bývá až 
8 zóoidů pohromadě (5—6 mm dl.). V srp. 
a září objevují se ústrojí pohlavní, a to jedno 
varle s vývodem v krajině jícnové (Vejdov- 
ský, Zabussov), kdežto vaječník jednoduchý 
zakládá se později v středu těla, kdež se 
také vytvořuje vajíčko s bílou, jemnou sko- 
řápkou, jež bývá položeno při smrti zvířete 
na podzim (Sekera). Celá řada druhů tohoto 
rodu není ještě kriticky srovnána, ježto ne- 
byly popsány ústroje pohlavní. V Čechách 
zjištěny posud bezpečně 4 druhy (S. uni- 
£olor, leucopSj /asciatum, agilé). Rod tento 
jest základem nejníže ustrojené, ale velmi 
důležité čeledi Stenostomidae mezi rovnostřev- 
nými ploštěnkami sladkovodními a náleží 
sem ještě všeobecně rozšířený rod Catenula 
(viz tab. Ploštěnky, obr. 2.), polohou ústrojů 
pohl. odchylný a se statocystou na předním 
laloku, jakož i řídký, příživně žijící Rhyncho- 
scolex, Srv. L. Graff, Monographie d. Turb. 
(1882); Vejdovský, Thierische Organismen 
der Brunnenwasser in Prag (1883); Sekera, 
O čeledi Stenostomidae (1888); Keller, Un- 
geschlechtliche Fortpfianzung d.Turb. (1894); 
Zabussov, Ueber das mílnnliche Organ bei 
Stenostoma (1896); Child, Studies on Regu- 
lation in Stenostoma (1902—03); Sekera, 
ErneuteUntersuchungenilberdieGeschlechts- 
verháltnisse der Stenost. (1903). Sek. 

Stenostomie, z řec, zúžení otvoru 
ústního, může b^ti vrozená nebo získaná. 
Tato vyskytuje se častěji a povstává buďto 
po zhojení vředů neb zranění (spálenině) 
v krajině pysků a jich sousedství, jež měly 
v zápětí značnější ztrátu tkáně zhojivší se 
jizvou. S. vadí v řeči a mnohdy je tak 
značná, že i výživu obmezuje. V případech 
takových a též z příčin kosmetických odstra- 
ňuje se operativně; vodítkem je tu normální 
stav úst. Štěrbina ústní rozšíří se do žáda- 
ného rozsahu jedním nebo dvěma řezy ve 
směru vodorovném od koutků, načež sešije 
se kůže se sliznicí v žádoucím tvaru vykro- 
jenou, aby po zhojení zbyl obrys pysku utvo- 
řený co nejvěrněji podle přírody. Pnrk. 

Stenotaohygrafle, z řec, A. Lehman- 
nova soustava těsnopisná (viz T es n opis). 

Stenotelegraf, z řec, tiskací telegraf 
sestrojený r. 1853 Cassagnesem v Paříži k te- 



legrafováni značek těsnopisných neb jiných 
smluvených. Skládá se ze stroje podobného 
psacímu s klaviaturou, jímž možno značky 
ty vysílati telegraficky. Každá klávesa spo- 
jena jest s místní batterií elektrickou tak, 
že póly se střídají. Použito jest dvojí batterie 
a jejich druhý pól spojen jest se zemi. Od 
kláves vedou dráty k rozváděči desce, na 
niž v kruhu umístěno tolik doteků elektricky 
vodivých, kolik kláves má klaviatura. Po nich 
smýká se otáčející se kartáček a zavádí při 
dotyku s nimi elektrické spojení se stanicí 
přijímací. Tato má podobnou desku rozvá- 
děči s otáčejícíni se kartáčkem. Doteky této 
desky spojeny jsou s relaisy. Kolik doteků, 
tolik relais. Kartáček musí míti pohyb přesně 
soudobý s kartáčkem ve stanici vysílací. 
Každá klávesa ve stanici vysílací má svůj 
určitý dotek a své relais ve stanici přijí- 
mací. Stisknutím jejím zavede se proud elek- 
trický, jenž v okamžiku, kdy kartáček dotkne 
se doteku jí odpovídajícího, přejde do sta- 
nice přijímací, ale tam týmž časem druhý 
kartáček dotkl se druhého doteku jí odpo- 
vídajícího, tím uvede se v činnost relais k ní 
patřící, toto zapne místní batterie a způsobí 
vytisknutí značky na odvinující se papír. 
Přístrojem tímto podařilo se telegrafovati 
12.000 a více slov za hodinu. 

SténoTáni č. sténoTé dobýváni viz 
Hornictví, str. 59Sb. 

Stensdorfer ze Stensdorfu viz Štens- 
dorf. 

Stentando, ital., označeni hudebního před- 
nesu, zdrželivě, váhavé. — Stentato, 
tolik co ritenuto, ale ještě k tomu namá- 
havě; v malířství: nucené. 

Stentor Ehrenbg. jest nálevník různobrvý 
{In/usoria heterotricha) náležející do čeledi 
t. jm. Má tělo protáhlé, u' předu rozšířené 
v nálevku, vzadu prodloužené v stonek, meta- 
bolické, volné nebo připevněné k různým 
předmětům. Je-li připevněné, tedy na onom 
konci, jimž pevně tkví a jenž se zove noha, 
vystupuje ven nahé endoplasma ve formě 
pseudopodii. Peristom jest plochý, s okra- 
jem na břišní straně ohnutým. Otvor ústní 
jest excentrický, jádro {makronucleus) růŽen- 
covité. K pulsující vakuole směřují 2 pří- 
vodně kanálky. Všechny brvy, nalézající se 
na hřbetě, isou hmatacimi. U S-a jsou pří- 
tomny myonemy (svalová vlákenka), příčně 
pruhované, opatřené jemnými, podélnými, 
mezi nimi probíhajícími kanálky. Množi se 
dělením příčním. Při tom růženec jádrový 
splyne a zkrátí se, až zkulatí; později se roz- 
šíří podkovovité a posléze se zase rozdělí 
v růženec, jehož jednotlivé články jsou mezi 
sebou spojeny jemnými commissurami. Pro- 
středni z těchto commissur makronuclea se 
prodlouží a zúží tak, až se přeškrlí. Jak se 
při dělení chovají mikronuclei, jichž jest 
značné množství, není známo; ale pravdě- 
podobně dělí se mitoticky. S. jest ,^Fr. Lillic) 
obdařen značnou mohutnosti regenerační. 
Kousíček jeho těla velikosti 80 f* jest scho- 
pen regenerovati (samozřejmo, že v něm musí 



Stentór — Step. 



101 



býti aspoň kousíček jádra). Zvláštnosti u S-a 
jest často přiházejici se totální atrofie vý- 
živných organell a opět nové jich tvoření. 
Pochod jest tu podobný jako při množení, 
rovněž jádro chová se podobně jako při dě- 
leni. S. je z největších nálevníků a žije v slad- 
kých i slaných vodách. S. polymorphus Ehrbg. 
je zelený nebo bezbarvý. Jádro má zřetelné^ 
formy růžencovité, jest 1 mm dlouhý. Děli 
se příčně; encystuje se. Žije v Evropě i Ame- 
rice v stojatých neb zvolna tekoucích vo- 
dách ve velikých množstvích. S. coeruleus 
Ehrbg. je modrý, hojný ve vodě stojaté. S. 
Roeselii Ehrbg. jest bezbarvý a má jádro ne- 
článkované, jest upevněný a má rosolovi- 
tou rourku. Rovněž hojný ve vodách sto- 
jatých. MBbr, 

Stentór, hlasatel Řeků před Tróji, vy- 
nikaje mohutným hlasem pustil se prý s Her- 
mem v závod v hlasitém vyvoláváni, při čemž 
zahynul; odtud u Řeků hlas S-torův brán 
příslovečně. klk. 

Stentsoh-Bozbienkl, pseudonym Karla 
Estreichera (v. t. 3). 

Steniis Latr., ú ženec, rod drabčiků z pod- 
čel. t. jm., těla velmi úzkého s velikou hla- 
vou s očima velikýma, vejčitýma, silné vy- 
kulenýma; za nimi jest hlava krckovitě zúžena. 
Štít jest značně užší než krátké krovky a 
strany zadečku jsou téměř rovnoběžné. Velmi 
četné druhy tohoto rodu rozšířeny jsou po 
všech dílech světa a zdržují se většinou na 
březích vod nebo pod listím a mechem. S. 
aterrimus Er. žije u mravenců. Kpk, 

Stěny v hor opise českém viz Stěna. 

StenyUaros, starověké město řec. v Mes- 
sénii, kdesi v horní rovině země, která podle 
něho zvána byla rovinou Stenyklárskou. Bý- 
valo sídlem vládců z rodu Aipytovcův, kteří 
později pokládáni za nástupce smyšleného 
dórského výbojce Kresfonta (v. t). Fšk, 

Stenxel: 1) S. Gustav Adolf Harald, 
historik něm. (♦ 1792 v Srbišti — f 2. led. 
1854). Válka za svobodu Německa vytrhla 
ho na čas ze studii theol. a historických 
v Lipsku. S. vstoupil r. 1813 dobrovolně do 
vojska, stal se důstojníkem, při útoku na 
Sehstádt u Rendsburka byl poraněn a po 
vyhojení propuštěn z armády. R. 1815 do- 
sáhl hodnosti doktora fílosofíe a habilitoval 
se pro dějepis v Lipsku. R. 1820 byl po- 
volán za mimoř. prof. do Vratislavě a r. 1827 
jmenován tamže prof. řádným. R. 1821 byl 
jmenován též archivářem slezského zem. ar- 
chivu. R. 1848 byl poslancem ve Frankfurtě, 
kde působil pro ^Kleindeutschlandc. Hlavní 
díla: Getch. Deutschlands unter den fránkischen 
Kaisem (1827) ; Gesch. des preuss. Staates (ve 
sbírce Heeren-Ukertově: Gesch. der europ. 
Staaten, 1830—54, 6 sv.; přerušeno smrtí 
autorovou a sahá do konce sedmileté války); 
Gesch. Schlesiens, I. díl do r. 1355 (1853;. 
Vydal: Urkundensammlung \ur Geschichte des 
Ursprungs der Stádte und der Einjúhrung u. 
Verbreitung der deutschen Kolonisten u. Rechte 
in Schlesien und Oherlausiť[ (s Tschoppem, 
1832); Scriptores rerum Silesiacarum (1835 až 



1851, 5 sv.); Urkunden ^ur Gesch. des Bistums 
Breslau im Mittelalter (1845). Založil též r. 1845 
spolek pro slezský dějepis a starožitnosti. 
Srv. K. Stenzel, G. A. H. S-s Leben (1896); 
Markgraf v »Zeit. f. Gesch. u. Altertum Schle- 
siensc XXVL J.F, 

2) S. Alfred, vojenský spisovatel něm. 
(♦ 1832 ve Vratislavi). Do r. 1860 byl činný 
v námořnictvu obchodním, potom studoval 
v 1. 1860—62 v Gotinkách a Berlíně mathe- 
matiku a astronomii a r. 1862 vstoupil do 
pruských vojen, služeb námořních. R. 1864 
účastnil se bitvy u Jasmundu a r. 1866 způ- 
sobil kapitulaci Emdenu. V 1. 1870—71 byl 
náčelníkem Štábu loďstva německého v Sev. 
moři. Potom postupoval, jsa činný v růz- 
ných oborech služby námořní, až na kapi- 
tána a r. 1887 vystoupil; byl pak učitelem 
dějin námořních vojen na námořní akademii 
v Kielu. Mimo četné rozpravy v listech od- 
borných vydal: Ueber Kriegfuhrung ^ur See, 
eine strategische Studie (1889); Der neue See- 
hafen bei Cuxhaven (1890); Helgoland und die 
deutsche Flotte (1891); Die deutsche Flotte u. 
der Reichstag (1892); Der kůr^este Weg nach 
Konstantinopel, Ein Beispiel fúr das Zusammen- 
wirken von řlotte und Heer {1S9A); Die Flotte 
der Nordstaaten im Secessionskriege (1894) a j. 

Stenzler Adolf Friedrich, sanskrtista 
něm. (♦ 1807 — t 1887), £tud. v 1. 1826-29 
v Greifswaldě, Berlině a Bonne. Dosáhnuv 
r. 1829 doktorátu, studoval dále v Paříži a byl 
nějaký čas zaměstnán v Londýně v knihovně 
East India House. R. 1833 stal se prof. na 
univ. ve Vratislavi. Nejzáslužnější jeho práce 
jsou vydání některých u. 
O poštovnictví vůbec a německé zvláště zí- 
skal si S. veliké zásluhy. Především podařilo 
se mu přivésti ku platnosti své míněni o kul- 
turní působnosti pošty a výsledkem toho 
byly smlouvy poštovní, jež ujednal s Belgií 
(1863), Hollandskem (1864), Španělskem a 
Portugalskem (1865), Rakouskem (1867), Nor- 
skem, Švédskem, Švýcarskem a Itálií (1868), 
Cirk. státem (1869) tak, že místo dosavadní 
rozmanitosti porta listovního od 1. ledna 
1868 nastoupil jednotný tarif (1 stř. groš) za 
jednoduchý dopis. Mimo to způsobil, že 
Thurn-Taxisské poštovnictví odevzdáno bylo 
koruně pruské, R. 1870 jmenován generál- 
ním pošt. ředitelem Severo-německého bundu, 
po 10 letech státním sekretářem říš. pošt. 
úřadu. Především ujednotil poštovnictví ně- 
mecké a zavedl korrespondenční lístek, jejž 
doporučoval již r. 1865, ač marně, pak jed- 
notné tarify pro balíky poštovní do 5 kg, 



poštovní poukázky a lacinou dopravu tisko- 
pisů. Mimo to celou řadu různých zjedno- 
dušení a ulehčení ve- službě poštovní jakož 
i mnohé věci podnikl ve prospěch stavu pošt. 
úředníků. Počet pošt. úřadů 4620, jež byly 
na počátku S-ova působeni, rozmnožil do 
r. 1895 na 28 000; vedle toho založil kursy 
pro mladé úředníky, pošt. a telegrafní školu, 
nebof od r. 1876 převzal i správu říš. úřadu 
telegrafního, a založil poštovní museum. Nej- 
důležitější jeho dílo je však založení světo- 
vého spolku poštovního (viz Pošta, str. 
317^) a podnět k zařízení poštovních linii 
parníkových do Vých. Asie, Austrálie a Afriky, 
jakož i zařídil pošty námořní a vynález te- 
lefonu podřídil ihned zájmům poštovní správy 
i obecenstva. K tomu přistupuje zavedení 
slovního tarifu při teiegrammech, zařízení 
pneumatické pošty v Berlíně, založení elektro- 
technického spolku (s Wernerem Siemen- 
sem), zavedené účastenství pošty při poji- 
šťování proti úrazu, nemoci i stáří a zřízení 
a zdokonalení říšské tiskárny. R. 1885 S. byl 
pro své zásluhy o poštovnictví povýšen do 
dědičného stavu šlechtického, r. 1895 udě- 
lena mu hodnost prus. stát. ministra. Mimo 
to byl členem pruské panské sněmovny a 
státní rady. Po jeho smrti byl mu postaven 
r. 1899 ve dvoraně říš. pošt. musea v Ber- 
líně pomník od Uphuesa. Mimo četné články 
obsahu národohosp. i z oboru dějin doprav- 
nictví v Raumerově >Historisches Taschen- 
buch< a v časop. >Unsere Zeit« napsal: Gesch, 
der preussischen Post (1859); Das heutige 
Aegrpten (1872) a Weltpost und Lujtschiffahrt 
(1874). Vedle toho založil »Archiv fUr Post 
und Telegraphie« a vydal Poststammbuch 
(3. vyd. 1877). Srv. Krickeberg, Heinrich von 
S. (1897). _ 

6) S. [-fan] Jean Marie Edouard, astro- 
nom franc. (♦ 1831 v Saint-Pezenne, dep. 
Deux-Sevrěs). Byl r. 1862 assistentem hvěz- 
dárny v Paříži, r. 1873 jmenován ředitelem 
hvězdárny v Marseille, kde posud působí, 
přednášeje zároveň astronomii na matliem.- 
přirodo vědecké fakultě university aix-mar- 
seillské. R. 1868 řídil výpravu na Malaku za 
účelem studia zatmění slunce Objevil čt tne 
mlhoviny, p)lanetu (89) Julii a kometu 1867 I 
a 'napsal: Équation aux dérivées partielles du 
2wtf or^rď (1866); Voyage sur la cóte orientale 
de Malacca (1870); Détermination děla diffé- 
rence de longitude Paris- M ar seille-Alger (1878); 
Lyon- Marseille (1881) a j. 

Stephani: 1) S. Pieter v. Steevens l). 

2) S. Heinrich, paedagog něm. (♦ 1761 — 
t 1850), stal se r. 1808 bavor. církevním a 
školním radou, r. 1818 děkanem v Gunzen- 
hausenu, avšak r. 1834 vzdal se pro theol. 
spory úřadu duchovního. Vydal mnoho spisů 
theol. (též z cirk. práva), paedagog. a me- 
thodologických. Trvalou zásluhou jeho jest, 
že první zavedl do počátečního vyučování 
ve ctění methodu hláskovací. Hlavní práce: 
Kur^er Unterricht in der grúndlichsten u. leich- 
testen Methode, Kindern das Lesen ^u lehren 
(1803); System der óffentlichen Er^iebung (íS05), 



Stephania — Stephens. 



105 



1 



3) S. Ludolf, archaeolog ném. (* 1816 
v obci Beucha u Lipska — f 1^87 v Pavlov- 
sku). Studoval klass. filologii v Lipsku pod 
G. Hermannem a W. A. Beckrem, pak byl 
soukr. učitelem v Athénách, od r. 1843 konal 
studijní cesty po Řecku, Malé Asii, Sicílii a 
Itálii, r. 1846 stal se řád. prof. v Jurjevě, 
r. 1860 členem petrohr. akademie, ředitelem 
sbírky numismatické a konservátorem ar- 
chaeol. sbírek petrohradské Ermitáže. Sepsal: 
Der KampJ iwischen Theseus u. Minotaurus 
(1842); Reise durch einige Gegenden des nórď 
lichen Griechenlands (1843); Titulorum grae- 
corum particula /.— V. (1848—50); Ueber einige 
angeblicheSteinschneider des Alterthums (1861) ; 
Der ausruhende Herakles, Ein Reliéf derVilla 
.4/*flfti (1854); Nimbus u Strahlenkran^ in den 
yVerken der alten Kunst (1859); Apollon Boe- 
dromios. Bron\estatue im Besit^e des Grafen 

5 Stroganqf (1S60)\ Boreas u. die Boreaden 
(1871); Parerga archaeologica čia. 1—30 (Mé- 
langes Gréco-Romains tirés du Bulletin de 
Tacad. imperiále des sciences de S. Peters- 
bourg, dil I.— IV.); Antiquités du Bosphore 
Cimmérien conservées au musée imperiál de 
VErmitage, s atlasem (1854); Die Vasen- 
sammlung der kais. Ermitage (1869, 2 d.); 
Die Antikensammlung í(m Pawlowsk (1872 \ Ve- 
liké množství statí S-ových otištěno jest 
v >Comptes rendus de la commission impe- 
riále archéologiquec (Petr., 1859 si.). Konečně 
vydal z podnétu petrohradské akad. věd se- 
brané spisy H. K. E. KShlerovy (1850-63, 

6 d.). Srv. Bursian, Gesch. d. class. Phil., 
str. 1092—1096. Vý, 

Stephania, asteroida objevená 19. kv. 
1881 Palisou. Střední jasnost v opposici 13'6. 
Průměr v km 15. Označeni ^. Gs. 

Stéphanie [stefani], franc. jm. osobni, 
viz Štěpánka a Beauharnais 3). 

Stephanle G o 1 1 1 i e b, herec a dram. spis. 
něm. (* 1740 ve Vratislavi — f 1800 t.), bratr 
herce a dram. spis. vídeňského Christiana 
Gottloba S. (*1733 n. 1734 ve Vratislavi — 
1 1798 ve Vídni), jenž se též nazývá S. starší. 
Vstoupil do pruských služeb vojenských, ale 
byv u Landshutu od Rakušanů zajat, přešel 
do služeb rak. a později stal se hercem. Na- 
psal div. kusy: Die Werber (1769); Die ab- 
gedankten Officiere (1770) a Der Deserteur aus 
Kindesliebe (drama, 1773) a j., jež bývaly velmi 
oblíbeny a často hrány. Z vydání šestidíl- 
ného (Vid., 1774—86) uvádíme ještě: Die 
Kriegsgejangenen\ Doktor und Apotheker a 
pověstnou parodii Tadler nach der Mode 
(17V3), namířenou proti Sonnenfelsovi, usilu- 
jícímu o reformu divadelní. 

StephanotiJi Thouars^ rod rostlin tolito- 
vitých {Asciepiadaceae), mnohými vlastnostmi 
s rodem^ St apel i a se shodující, ale jest to 
keř otáčivý s listy vstřícnými, kožovitými, 
velrai hladkými a s květy trojenými n. oko- 
ličenými na stopkách meziřapičných. Koruna 
jest řepicovitá, v hrdle nahá, Sdílná a pako- 
runka 5listá, lístků vejčitých n. kopinatých, 
nedělených. Prašníky jsou ukončeny blano- 



vitým přívěskem a blizna jest kuželovitá, 
ostrá. S. roste na Madagaskaru. Déd. 

Stephansfeld viz Brumath. 

Stephaniis, lat., jm. os., z řec. Stefanos, 
Štěpán. 

S., latinisované jméno knihtiskařské rodiny 
franc, viz Estienne (Étienne). 

Stephen [stíven], angl., Štěpán. 

Stephen [stivenj: 1) S. James Fitzja- 
mes, baronet, právník angl. (♦ 1829 — 
t 1894), od r. 1854 byl advokátem a r. 1869 
povolán za ministra spravedlnosti do mini- 
sterstva indického. Získal si zásluhy zejména 
o zjednodušení a sestaveni indického záko- 
níka a ind. trestního řádu. R. 1872 vrátii se 
do Anglie a působil posléze v 1. 1879—91 ja- 
kožto soudce při nejvýš, soud. dvoru. Na- 
psal: Essays by a barrister (1862); General 
view 0/ the Criminal law of England (1863* 
2. vyd. 1890); Liberty, eguality and ýraternity 
(1873); Digest oý the Criminal law (1877, 
6. vyd přístroj o ncco 
větší než obyčejný šicí stroj, sazeč klepal na 
písmovou klávesnici a šlapal při tom na pe- 
dál, který vedl tlak. Při každém uhození na 
kláves zvláštní mechanismus vyrazil příslušné 
písmeno na kovovou desku, a to s mathema- 
tickou přesností slovo vedle slova, řádek za 
řádkem, čímž vznikaly hotové stereotypní 
plotny kovové, způsobilé k tisku i na oby- 
čejném stroji. S. pro různé vady a neprak- 
tičnost nedošel rozšíření. Ubk. 

Stereografloký (z řec): S. či obvodo- 
zemský- průmět viz Mapy, 809^ a 8106 si. 



, S-ká projekce, 8-ké promítání. Zvolme 
I v kouli průměr op a promítejme body polo- 
I zené na povrchu koule z bodu o do roviny R^ 
která dotýká se koule v bodě p. Toto promí- 
tání slově s-ká projekce. Průmětem kružnice, 
jdoucí bodem o, jest pak přímka; každá jiná 
i kružnice K povrchu kalového má v rovině R 
průmětem opět kružnici K^. Budiž s střed 
kružnice IC^ ab průměr její, obsažený v ro- 
I vině ops, a, 6, jeho průmět do roviny /?. Po- 
tom jest ^ : abo — -) , 6,«,o, 4" oab = 4- a^b^o, 
pročež body a, b, a,, 6, lze položiti kružnici; 
kružnice ta jest hlavni kružnici koule, která 
kužel {Kó) protíná v kružnicích Kz, K^. Obě 
tyto kružnice jsou antiparallelní prů- 
Iseky (v. t.) onoho kužele; K^ jest s-ká pro- 
I jekce kružnice K. Charakteristickou vlastnost 
s-ké projekce jest, Že dvě křivky na kouli 
protínají se v témž úhlu, jako jejich s-ké 
. průměty; s-ká projekce stanoví tedy kdn- 
! formní zobrazení povrchu kulového. Poně- 
I vadž pro libovolný bod m a jeho stercogr. 

I průmět m, jest 

om , owj = op\ 
I jest s-ká projekce zvláštním případem trans- 
I formace převratnými průvodiči. Sd/ 

I Stereografie/perspektivné zobrazeni tě- 
les na rovinní' nákresně. 
I Stereogramm (fr. stéréogramme), z řec: 
1. diagramm znázorňující měnivý počet oby- 
vatelstva v jednotí, zemích; 2. viz Stereo- 
skop, str. 113^. 

Stereochemie, chemieprostoro v á, jest 
ta čásť theoretické chemie, jež rozšiřuje a 
doplňuje theorii struktury či konstituce mo- 
lekuly předpokladem prostorového uspo- 
I řádání atomů v molekuly. Obyčejné formule 
I strukturní znázorňuji řetězení átomův uhlíko- 
I vých a rozděleni atomův a radikálů s nimi vá- 
; zaných tak. Že celá formule obrazí se v ro- 
! vině. Ježto však ve skutečnosti všecka tělesa, 
I tedy i molekuly, mají rozměry tři, jest oby- 
, čejné psaní formulí v jakémsi rozporu s ná- 
j zory, ano i se skutečností. Tak byly by na př. 
při čtyřech valencích uhlíku v jedné rovině ze 
I všech sloučenin formule Ca^b^ — kde a a ^ 
ijsou jednomocné různé skupiny — dva iso- 
■ mery možny, poněvadž jednou a zb mohou 
!býti vedle sebe, po druhé odděleny: 

! ^\/* ^\/^ 

c c 

I a^^b b^^^a, 

I kdežto ve skutečnosti je známa sloučenina 
I jen jedna, na př. methylenchlórid CH^Cl^^ 
kde nic neukazuje na existenci dvou iso- 
merů. Všehny sloučeniny formule Cabcd by 
musily míti po třech isomerech, totiž 

I ^\/^ \y^ K/^ 

I c c c 

c^\b b^"^c rf/^c, 
kdežto skutečně známy jsou isomery jen dva, 
, na př. dva chlórbrómiodmethany CHClBrJ, 
I Tyto zdánlivé nesrovnalosti a odpory urov- 
inal Jacob Hendrik van ť Hofř (*1852). za- 
, loživ theorii o prostorovém uspořádáni uhlí- 



Stereochemie. 



111 



katých sloučenin. Theorie taspočivá na před- 
stave, že všecky čtyři valence atomu uhlíko- 
vého jsou v prostoru okolním rozloženy 
dokonale rovnomérně, což odpovídá jejich 
stejné hodnotě, a že směr valence jedné tvoří 
se smérem valence druhé úhel vždy stejný, 
což nejlépe lze si představiti ve čtyřstěnu; 
ve středu jeho atom uhlíkový a valence jeho 
směřuji ze středu do všech čtyř rohův. Zá- 
kladní tato myšlenka rozvinuta jest do po- 
drobná ve van t* Hoffově Chimie dans Vespace 
(1874) a Dix années dans Vhistoire ďune theo- 
rie (1887), jež jest vlastně 2. vydáním knihy 
prvé- (Mimo tuto theorii van ť Hoťf vynikl 
i theorii o osmotickém tlaku, jíž věnoval od 
r. 1885 slušnou řadu pojednání a z níž vznikla 
i nová theorie roztoků [identita tlaku plynův 
a tlaku osmotického].) Široký význam van 
ť Hoflffiv nabý\á důležitosti ještě větší tím, 
že jeho dílem Études de dynamique chimiqut 
(1884) byly velmi rozšířeny a prohloubeny 
znalosti o průběhu chemických reakcí. Mimo 
tyto napsal ještě: Ansichten uber die organi- 
sche Chemie (1878—81); Lois de Véquilibre chi- 
mique (1885). Celou řadu prací výtečného to- 
hoto chemika možno nalézti v »Zeitschriít f. 
phvsik. Chemie<, jejímž jest spoluredaktorem 
oďr. 1887. 

Theorie prostorového pojímání sloučenin 
uhlíkatých pak vedly k představě o příčinách, 
tkvících v jakési jemnější isomerii sté- 
rické (stereoisomerii,stereomerii). Po- 
znalo se totiž, že dvě nebo více sloučenin mají 
sice stejnou konstituční formuli, avšak přece 
různí se více nebo méně svými vlastnostmi 
chemickými nebo fysikálnými a že modifikaci 
jednu možno snadno na př. vlivem vyšších 
temperatur přeměniti ve druhou, že atomy 
v molekuly se » přemístí c. Tyto van ť Hof- 
fovy názory zpracoval Wislicenus a jsou 
v krátkosti asi tyto: Je-li pouze jeden atom 
uhlíku sloučen se čtyřmi vespolek se různí- 
cími atomy neb atomovými skupinami (grup- 
pami), zoveme jej uhHkem 9 sy mm e trič- 
ky m. V tom případě možná jest pouze jediná 
formule konstituční, isomerie tedy na základě 
konstituci různých není myslitelná, avšak 
přece dva různé produkty tohoto druhu jsou 
možné. Představíme-li si je ve formě čtyř- 
stěnů, v jejichž středu nalézá se atom uhlí- 
kový, a promítneme-li je na plochu papíru, 
obdržíme asi tyto dvě konfigurace (atom 
uhlíku ve středu tetraédrů není značen; vá- 
zané atomy jsou -4, B, C^ Z>, roh, v němž jest 
těžiště téhož atomu Aj jest obrácen ven, 
k pozorovateli): 

C C 




Oorazy tyto nejsou shodné, nýbrž mají se 
k sobě asi jako předmět k^obrazu v zrcadle, 



jako pravá ruka k levé; pořádek od B přes 
C k /) jde jednou ve směru rotace kladné, 
po druhé ve směru rotace záporné. Jest tedy 
od tohoto postavení atomů BCD závislá ně- 
jaká vlastnost fysikálná, na př. optická rotace; 
látka otáčí jednou rovinu světla polarisova- 
ného v právo, po druhé v levo (isomerie 
zrcadlová, něm, Spiegelisomeriey enantio- 
morfie). Jsou-li dva atomy uhlíkaté spolu 
spojeny po jedné jednici slučovací a při tom 
oba asymmetrické, poměry se komplikují, ne- 
bof jeden z tetraédrů možno otáčeti kolem 
osy kolmé. Z prostoru promítnut v rovinu 
vypadá poměr ten asi takto: 



C 

I 

c 
/l\ 



v případě tom možný jsou konfigurace tři: 





Jsou-li dva uhlíky spojeny dvěma jednicemi 
slučovacimi, systém pozbývá pohyblivosti. 
VáŽe-li každý z iltch různé atomy nebo sku- 
piny a zb, mohou při stejné vazbě chemické, 
stejné konstituci povstati opět dva isomery 
nestejným rozdělením a a 6, odpovídající ob- 
razcům (v prvém a třetím obrazci jsou hrany 
tetraédrů vytečkovány, jednotky slučivosťi 
vytaženy plně): 



čili 
jednodušeji 




čili 
\ jednodušeji 



a b 

Č. 3986. 




112 



Stereochromie — Stereometrie. 



čili symbolicky: 

I. I 

a—C—b 



11. 



a—C—b 

II 
b^-C-a. 



V případě prvém jest a ku b m postaveni 
>plansymmetrickém«, po druhé v postavení 
»centrisymmetrickém« ; isomerie tato nazý- 
vána též cis-trans-isomerií. PHrozeno, Že 
stereomery do této skupiny náležející liší se 
od sebe co do vlastností fysikálných i che- 
mických mnohem více, než dřív uvedené. 
Všecky tyto případy isomerie jest dobře od- 
lišovati od fysikálniho dimorfismu, objevují- 
cího se u mnohých sloučenin anoi^anických, 
ba i některých organických. — Literatura: 
van ť Hoff, Lagerung der Atome im Raumc 
(1894); J. Wislicenus, Raumliche Anordnung 
der Atome (1889); A. Bernthsen, Lehrbuch 
der organischen Chemie (1899); Mayerhoffer, 
S. (1^92). Srv. ČI. Isomerie, Formule 
(chemické). Sgr, 

Stereochromie, z řec, druh nástěnné 
malby, vynalezený r. 1846 Fuchsem a Schlott- 
hauerem v Mnichové; jest to v podstatě 
malba al fresco s tím však rozdílem, že ma- 
luje se na suchém podkladě barvami mine- 
rálnými vodovými a po uschnutí natře a 
napustí se celý obraz roztokem vodního skla, 
čímž má býti dosaženo neobyčejné stálosti. 
Ve velikém po prvé užito s. na Kaulbacho- 
vých malbách ve schodišti Nového musea 
berlínského, ale poněvadž methoda se ne- 
osvědčila, neužívá se jí již. Sgr. 

Stereolsomerle, stérická isomerie, 
viz Steré o chemie. 

Stereokomparátor (řec.-lat.) viz S ter eo- 
skop, str. 114 tf. 

Stereomerie (z řec.) viz Steré oche mi e, 
str. 111 a, 

Stereometr (z řec), téžvolumenometr, 
jest přístroj k měření objemu nepravidelných 
těles tuhých, kterých nelze vážiti v kapalině. 
Vyobr. č. 3987. ukazuje schematicko příklad 
jednoduchého s-u. líádoba iV 
na širším konci s okrajem za- 
brouŠeným ponoří se trubici 7 
do rtuti Hg, až k určité značce 
na trubici vyrj^té (na výkresu 
malou šipkou označené). Po- 
tom se přikryje zabroušenou 
deskou K, tak aby vnitřní pro- 
stor byl vzduchotěsně uzavřen. 
Odečte se tlak vzduchu a ná- 
doba N se povytáhne ze rtuti. 
Tím zvětší se původní objem V 
na objem K+v, při Čemž tlak 
uzavřeného vzduchu b zmenší 
se o sloupec rtuti h, kterým 
určen jest rozdíl tlaku vněj- 
šího a vnitřního. Trubice T 
jest dělena na kubické cm^ tak 
že objem v lze na ní přímo odčísti. Z prove- 
deného pokusů plyne podle zákona Boyleova 

Tím jest určen objem prázdného s-u. Po-. 




C. 3987. 



dobně stanoví se objem s-u, v němž nalézá 
se těleso M, Je-li tento objem V, jest objem 
tělesa M dán rozdílem V— V, Určují-li se 
s-em objemy látek práškovaných nebo v drob- 
ných krystallech, kladou se tyto látky do 
misek, jejichž objem byl předem ustanoven. 
Podrobnosti veWiedemann's Annalend.Phys. 
iS, 332, 1881 a tamže 67, 209, 1899. nvk. 

Stereometrie (z řec.) čili tělesoměr- 
s t v í jest oddíl elementární geometrie, který 
jedná o útvarech prostorových; zejména vy- 
šetřuje vzájemnou polohu přímek a rovin, 
vlastnosti troj h ránův a mnohohranů, těles 
hranatých i oblých (v. Geometrie, str. 29 a). 
Nejdůležitější úlohou s. jest výpočet po- 
vrchu a obsahu těles. Základy s. obsaženy 
již v Eukleidové díle Ztoízsia^ jehož po- 
slední tři knihy zahrnují v sobě vše, co do 
té doby ze s. bylo známo: o rovnoběžnosti 
a kolmosti přímek a rovin, o trojhranu, 
o rovnoběžnostěnu, o jehlanu a hranolu, 
o válci, kuieli a kouli, posléze o pěti pravi- 
delných mnohostěnech. Zvláště budiž vy- 
tčeno, že zde setkáváme se jiŽ s větami 
•Rovnoběžnostěny o stejných základnách a 
výskách jsou obsahem sobě rovnyc a »Jehlan 
jtst třetinou hranolu, který má s ním spo- 
lečnou základnu a výšku «. Že hranol troj- 
boký lze rozložiti ve tři jehlany obsahem 
stejné, poznal již Eudoxos, vrstevník Pla- 
tónův. Mnohostěny pravidelné vymyslila škola 
Pythagorova; potom Platón jimi se zabýval, 
pročež nazývány bývají mnohostěny Platóno- 
vými. Ve škole Platónově řešena také úloha 
délická o zdvojení krychle. Vedle nich Ar- 
chimedés poznal 13 mnohostěnů polopravi- 
delných. Týž nejslavnější geometr starého 
věku ve spise »0 kouli a válci* ustanovil 
po prvé povrch a obsah koule; ve spise 
»0 konoidech a sféroidech« vyšetřil obsah 
rotačního ellipsoidu, hyperboloidu a para- 
boloidu. Povrch a obsah rotačních těles vů- 
bec uvažoval již Pappos (na poč. IV. stol. 
po Kr. v Alexandrii) v díle svém Zvvaycayal 
ři«^//fiaTfcxal; shledal, že povrchy (obsahy) 
těles rotačních jsou v složeném poměru délky 
čar (velikosti ploch) otáčených a dráhy opsané 
jejich těžištěm. Pravidla ta, upadnuvší v za- 
pomenutí, znovu objevil Guldin (1635), je- 
hož jménem bývají označena. K výpočtu 
obsahu těles princip dosti obecný V3 slovil 
Cavalieri (Geometria indivisibilium, 1635): 
Dvě tělesa, která ve stejných výškách mají 
průřezy obsahem rovné, mají též stejný ob- 
sah. Kepler v díle »Nova stereometria do- 
liorum vinariorum« (1615) učí vypočítávati 
obsahy různých těles, zvláště sudů; ve spise 
»Harmonices mundi libri V« (1619) uvádí 
kosočtverečný dvanáctistěn a třicetistěn, 
mimo to dva pravidelné dvanáctistěny hvěz- 
do vité. LeonardoPisano (1250) vyslovuje 
po prvé pravidlo pro obsah komolého je- 
hlanu. Tvarosloví mnohostěnů v obohatil Des- 
c a rt es základní větou, že na vypuklém mnoho- 
stěnu počet vrcholův a stěn dohromady jest 
o 2 větši než počet hran. AvŠak důležitá 
tato věta nevešla v obecnou známost geo- 



Stereoskiagrafie — Stereoskop. 



113 



metrů; nově objevil a dokázal ji Euler v po- 
jednáni >Elementa doctrinae solidorum«, 
předloženém r. 1752 akademii petrohradské. 
Mnohostěny, pro které věta platí, šlovou 
proto Kulérovými. Poznána i tělesa, která 
větě Eulerově nevyhovují; na př. dutá, na 
jedné straně otevřená krvchle, má 11 stěn, 
16 vrcholů, 24 stran, tedy s -|- v = /i -h 3. Ta- 
kovými jsou též 4 pravidelné mnohostěny 
Poinsotovy (»Journal de TÉcole polvtech- 
nique«, 1801), z nichž dva znal již Kepler, 
jak svrchu pověděno. Obecnějšímu pojímání 
povrchu těles učí Kiemann svou theorii 
ploch jednoduše neb násobně souvislých 
(1851). Důležitým oddílem s. jeřt sférika, 
nauka o útvarech obsažených ve ploše ku- 
lové. O v^voj této nauky mají zásluhy: Me- 
nelaos (Sférika*, ke konci 1. stol. po Kr.) 
a Ptolemaios (>Almagest«, kolem r. 150 
po Kr.) kladli základy sférické trigonometrie. 
Victa (t 1603), Snellius (f 1626) a j. dále 
vzdělávali tento obor; posléze jmenovaný 
objevil vlastnosti trojúhelníka polárného k da- 
nému trojúhelníku sférickému, Girard(1629) 
poznal nadbytek sférický. Segner (1741) 
vyslovil určitě, že protější sférické trojúhel- 
níky nejsou shodné, nýbrž souměrné. Le- 
xcíl (1781) objevil, že geom. místo vrcholu 
sférického trojúhelníka o stálé podstatě a 
stálém obsahu jest určitá menší kružnice 
na kouli. Jména Euler (f 1783), Legcndre 
(t 1833), M5bius (» Anály tische SphSrik*, 
1846) značí další pokroky sfériky a s. vůbec. 
V novější době rozvoj s. bére se směrem 
hlavně dvojím: snaži se vlastnosti a poznatky 
planimetrické rozšířiti a zobecniti pro útvary 
stereometrické, a v obor 6. pojímati i útvary 
vyšší a složitější, které posud elementárnému 
zkoumáni byly nepřístupny. Nemohouce na 
tomto místě o snahách těchto a jejich vý- 
sledcích vysloviti se šíře, odkazujeme čtenáře 
k některým novějším spisům o s-ii. Rouché- 
Comberousse, Traité de geometrie, 11^ partie: 
Geometrie deťespace (7,vyd., 1900); Hada- 
mard, Le^ons de geometrie élémentaire. 
Geometrie dans Tespace (1901); Brttckner, 
Vielecke und Viclflache (1900); HolzmQller, 
Elemente der S. (1900 - 02, 4 sv.); Jandečka- 
Líbický, Geometrie pro vyšší gymn. (5. vyd„ 
1904); Strnad, Geometrie pro vyšší školy 
reálné. Díl IlI. (3. vyd., 1903). Sd, 

Stereoskiagrafie viz Skiagrafie 263^. 

Stereoskop (z řec), přistroj optický. Po- 
zoruj eme-li předmět rozložený v rovině kolmé 
ke směru zíráni, neliší se pozorováni levým 
okem od pozorování okem pravým. Je-li 
však předmět trojrozměrný, pak se pozoruje 
levým okem těleso více s levé strany, pra- 
vým okem více s pravé strany a jednotlivé 
obrázky, vznikající na sítnicích obou oči liší 
se tím více, čím předmět je očím blíže. Tento 
roz(tíl oboa obrázků způsobuje zvláštní vlast- 
nost jediného toho obrazu, který povstává 
v našem vědomi spojením obou podráždění 
na dvou sitnicích v jednom společném nerv- 
stvu. Jediný obraz předmětu, který oběma 
očima pozorujeme, má ráz tělesnosti, vi- 

OttAv Slo\-nik Naučný sv. XXIV. 516 1903. 



díme na předměte nejen jeho šířku a délku, 
ale také jeho hloubku. Fotografuj eme-li 
předmět obyčejnou komorou fotografickou 
s jedním objektivem, jest výsledkem jediný 
obrázek podobný obrázku povstávajícímu na 
sítnici jednoho oka. Upravíme-li však ko- 
moru tak, aby dvěma objektivy, vzdálenými 
asi tak jako jsou oči, povstávaly vedle sebe 
dva obrazy předmětu, [>ak můžeme na těchto 
obrazech odkrýti rozdíly pozorování okem 
levým a pravým a mimo to můžeme vhod- 
ným pozorováním těchto dvou obrázkův 
oběma očima dosáhnouti téhož dojmu těles- 
ného čili stereoskopického, který na- 
stává při přímém pozorování předmětu foto- 
grafovaného. Přístroj k pozorováni těchto 
stereogrammů, povstalých komorou ste- 
reoskopickou, sluje s. 

Velmi rozšířen a všeobecně znám jest s. 
Brewsterův, kterým oba stereoskopické 
obrázky (stereogrammy) promítají se (zdán- 
livě) na společné místo na základě lomu. 
Vyobr. č. 3988. ukazuje schematicky uspo- 
řádání tohoto s-u. K očím O, a O, klaaou 
se okuláry s-u, polovice to čočky spojné, 
P a Q namířené k sobě krajem. Těmito čoč- 
kami pozorovatel dívá ^ 

se na stereogrammy ^ ^ -- -. 

a B a spatřuje obrazy :\ 
těchto dvou předmětu ; ^ ; 

ve společném místě C • \ 
jako jediný obraz ste- ; \ 
reoskopický. Jinak ře- ' ^ 
Ceno, čočka P způsobí, 
že obraz předmětu A 
padne na to místo sít- 
nice, kde by povstal 
obdobný obrázek při 
pozorováni skutečného 
předmětu (na A foto- 
grafovaného) okem le- 
vým, čočka Q způsobí 
pak podobně, že obraz 
předmětu B padne na 
to místo sítnice, kde 
by povstal obrázek při pozorování skuteč- 
ného předmětu trojrozměrného okem pra- 
vým. Vzdálenost obrázků A kB od čoček P 
a Q řídí se dálkou zřetelného viděni očí po- 
zorovatelových, podobně nutno u různých 
pozorovatelů poclle vzdálenosti očí od sebe 
měniti vzájemnou vzdálenost Pa Q. 

Tak jako 1 o m e m při s-u Brewsterově spo- 
jují se oba předměty A a B v jediný obraz C, 
podobně lze odrazem ode dvou zrcadel po- 
zorovati splynutí obrázků stereoskopických. 
Na této myšlence založil Wheatstone s. 
zrcadlový. 

Z uvedeného vysvítá užívání s-u jako stroje 
reprodukčního. Lze však s-u užíti i tam, 
kde skutečné zíráni jest jen nepatrně stereo - 
skopickým, jak je tomu při předmětech velmi 
vzdálených nebo velmi malých. Předměty 
vzdálené lze pozorovati dvěma dalekohledy, 
jejichž osy jsou ve vzdálenosti několikráte 
větší než vzdálenost obou očí, jestliže pa- 
prsky oběma objektivy prošlé převedeme 

8 




Č. 3988. 



114 



Stereospondylí — Stereotypie. 



zrcadly neb hranoly totálně reflektuj ici mi do 
okulárů ve vzdálenosti oči umístěných. Ta- 
kovýto těles, sestrojil Hel m holt z. Po- 
dobně lze malé předměty pozorovati mikro- 
skopem binokulárním, jejž v různé úpravě 
sestrojili Drttmer a Braus, Greenough, 
Czapski a j. Grousilliers do rovin sku- 
tečných obrazů, oběma objektivy te le steré o- 
skopu vytvořených, umístil značky na skle 
vyryté, jejichž obraz promítá se při pozoro- 
vaní do určité hloubky stereoskopického 
obrazu. Ze vzdálenosti těchto značek určitě 
na dvě místa obrazu promítnutých bylo možno 
měřiti vzdálenost předmětů ve směru pozo- 
rování rozložených (hloubku předmětu). Pul- 
frich zdokonalil tento měřici s. pro měřeni 
hloubky předmětů na základě fotografií stereo- 
skopickou komorou zhotovených a nazval 
jej stereokomparátorem. Podrobnosti 
o tomto důležitém stroji a o zajímavém růz- 
ném jeho upotřebeni viz v »ZS. f. Instru- 
mentenkunde* XXII. roč. 1902. 

Vedle zmíněných s-ů pro pozorování sub- 
jektivni, sestavenu byla četná zařízení pro 
stereoskopická pozorováni objektivní. 
O všech různých těchto strojích nelze zmi- 
ňovati se na tomto místě. Tak na př pro- 
mítnou se na velikou stěnu dva stereogrammy 
k sobě náležející, jeden vedle druhého, každý 
pozorovatel dívá se na obrázky zvláštními 
skly stereoskopickými, jež spojují oba obrazy. 
Jednodušší methodou jest zbarvení obou dia- 
positivů barvami komplementárními a pro- 
mítnutí jich na jedno stínítko společné. Po- 
zorovatel divá se brejlemi, jejichž skla jsou 
obdobně zbarvena komplementárně, tak Že 
každým okem vidi jen jeden (příslušný) obraz. 
Složitější jsou zařízeni, při nichž obrázky 
stereoskopické promítají se na stínítko stří- 
davě a pozorují zařízením, které dovoluje 
pouze střídavé pozorování levého obrázku 
pouze levým okem, pravého pak okem pra- 
vým, nvk. 

Stereospondylí jest podřád vymřelých 
krýtolebců (Stegocephala, v. t) vyznaču- 
jící se obratli celistvými, zkostnatělými. Ná- 
ležejí sem rody značných rozměrů, se zuby 
labyrinthodonticky složitými. Pa. 

Btereotomle (z řec.) učí, jak pevným 
hmotám udílí se určité omezeni řezáním, te- 
sáním a podobnými výkony, tedy vůbec od- 
odnímáním hmoty od surového kusu. V už- 
ším smyslu vyrozumívá se tímto slovem t. zv. 
kamenořez (Steinschnitt^ coupe des pierres\ 
jehožto předmětem jsou stavebné konstrukce 
(zdi, klenby, schody), pokud se zdělávají 
z kamene tesaného. 8. učí tedy děliti daný 
celek v přiměřené díly a zdělá váti tyto díly 
z kamene, ovšem pak i odvozovati veškeré 
prostředky a pomůcky, kterých vymáhá zpra 
cování dílů. Stereotomickým předmětem 
zvláště důležitým jsou válcové klenby 
šikmé, při kterých se užívá buď zřícení 
orthogonalného neboli pravoúhelného (appa- 
reil orthogonal)y buď šroubového (appareil 
hélicoídaí). — Některé spisy stereotomické 
obírají se téŽ přitesávánim dřev za účelem 



jejich spojeni neboli vazby. Po stránce hi- 
storické možno říci, že deskriptivní geo- 
metrie vyrostla ze s. — Literatura: Fré- 
zier, La théorie et la pratique de la coupe 
des pierres et de bois (1737—39); Ringleb, 
Lehrbuch des Stein schni ttes (1844); Leroy, 
Traité de stéréotomie (4. vyd. od Marteleta, 
1866); Graeff, Appareil et construction des 
ponts biais (1867); Adhémar, Coupe des 
pierres (7. vyd., 1874); Rouché a Brisse, 
Coupe des pierres (1893). Šln. 

Stereotyp (z řec), stereotypní plotna tis- 
kací, viz Stereotypie asrv.Pismolijectví, 
str. 795*. 

Stereotypie: 1) S., stereotypování 
(z řec), pořizování kopií sazby, štočků atd. 
nejprve odlikou do zvláštních matric a po- 
tomním odlitím do písmoviny. Rozeznáváme 
dva způsoby s., a to pomocí sádry a po- 
mocí papíru; tento druhý způsob dělí se 
zase na s-ii teplou a studenou. Z nejdů- 
ležitějších přednosti s. do papíru před sád- 
rou jest, že v čase poměrně krátkém 20 až 
30 minut možno zhotoviti jak matrici, tak 
odlitek i s připravením odlité plotny (stereo- 
typu) pro tisk, což jest výhodné zvláště při 
tisku novin a jiných tiskopisů netrpících od- 
kladu. Další výhodou jest, že z jedné a též 
matrice možno odlíti ploten několik, kdežto 
matrice sádrová hned při prvém odlití vy- 
klepáváním plotny bývá zničena. Mimo to 
matrice papírové možno také dlouho ucho- 
vati. K tisku na strojích rotačních možno 
plotny hotoviti pouze z matric papírových, 
poněvadž posud jen tyto před odlitím hodí 
se k potřebnému zakulaceni pro buben tis- 
kací. S. pomocí papíru jest také velmi jedno- 
duchá a lze ji prováděti s malými výlohami 
i v měřítku menším. Několik čtvrtek hed- 
vábného a Čtvrtka tiskacího nekliženého pa-' 
píru slepí se škrobovým jemným těstem na 
sebe a do měkké lepenky takto utvořené, 
pokud ještě je vlhká, vtluče se tvrdým kar- 
táčem obraz sazby. Sazba i s přilehlou na 
ní matricí vsune se potom do vyhřátého lisu 
a suší se; když matrice úplně vyschla, sejme 
se a jest k odlití hotova. Ještě jednodušší 
jest práce tato při s-ii na studeno, kde od- 
padá jak hotovení matricí, jež lze dostati již 
hotové, tak pracné vytloukáni kartáčem a 
zdlouhavé sušení: stačí složiti matrici na 
sazbu, vsunouti obé do kalandru, zvlášC ku 
práci této sestrojeného, načež jedním otoče- 
ním kliky obraz sazby vtiskne se v dosta- 
tečné hloubce do papíru. 

První pokusy se stereotypováním sazby 
Činili van der Mey a pak Jan MQller, 
kazatel ref. církve v Lejdě, a to v letech 
mezi 1700—11 a po nich v roce 1725 edin- 
burský zlatník Vilém Ged. Byly to však 
pokusy naprosto nedostatečné, obmezující 
se na to, že hotovou sazbu spájeli tím způ- 
sobem, že ji ponořili až po obraz do smiŠe- 
niny mastku, sádry a pájky, čímž dosáhli 
však pouze scelenosti a pevnosti sazby, ale 
nikoliv výhody s. nynější. Teprve Til loch 
a Foulis v Cílasgowě v 1. 1779—84 připadli 



Stereotypní — Sterkrade 



115 



na myšlenku hotoviti sádrové odlitky sazby, 
a když oba tyto muže lord Charles Stan- 
hope (v. t 2) později v pokusech hmotné 
podepřel a prof. Wilson vynález jejich 
značně zlepšil, vznikla r. 1804 s. pomocí sá- 
drových matric, podnes tu a tam snad uží- 
vaná. Týmž časem i ve Francii činěny byly 
mnohé pokusy se stereotypováním: tak r. 1783 
pařížský tiskař Her han dal si zhotoviti 
zvláštní měděné písmo, jehož obraz byl ne 
vystouplý, jak obyčejně, nýbrž vhloubený, 
na hotovou sazbu z písma takového nalil 
roztavenou pismovinu, čímž nabyl plotny 
s vystouplým obrazem písma, jak ho pro 
tisk potřeboval. Byly prý to plotny sice velmi 
čisté, ale poněvadž výlohy při tom byly ne- 
poměrně vysoké, zpfisob tento nedošel roz- 
šířeni. A zase jinak počínal si v téŽe době 
a v témže místě tiskař Firmin Didot, který 
také stereotypu dal jméno. I on dal si zho- 
toviti písmo z kovu zvláště tvrdého, ale obrazu 
normálního, načež silným tlakem razil sazbu 
v olověné plotny, čímž nabýval potřebných 
matric k odlití. Výsledek však byl přece jen 
neuspokojivý, ačkoli Didot snažil se vy- 
nález svfij udržeti a ještě r. 1794 s ploten 
takto vyrobených tiskl své tabulky logarith- 
mické. A po všech těchto a ještě mnohých 
jiných pokusech více méně zdařilých přišel 
způsob s. nejsprávnější a nejúčelnější, a to 
nynější s. pomoci matric papírových. Poda- 
řilo se to r. 1829 sazeči Genouxovi (v. t.) 
v Paříži, a ač s počátku vynález jeho nebyl 
přijat příliš příznivě, přece pro svou jedno- 
duchost později se ujal a užívá se ho v knih- 
tiskárnách všeobecně. Ubk. 

2) S., místnost, kde se stereotypuje, t j. 
kde se zhotovují tiskací plotny stereotypní. 

fltereotypni (z řec), stálý, nezměněný 
(napr. s. vydání knihy); v přeneseném smysle 
ustálený, beze změny, šablonovitý, 
na př. s. frase, ustálené rčení, s. odpo- 
věď, pořád stejná odpověď. 

flteftoe viz Star č. 

8terl|^a (mn. č. sterigmata), řec, 
stopka, ítopečka, viz Rzi, str. 466^, a 
Basidiomycety. 

flterilioon [-kon], přístroj, viz Mléko, 
str. 460 b (s vyobr.). 

flterllUaoe (z lat) je část desinfekce 
(antisepse, po případě asepse) a znamená 
v obyčejném běžném slova smysle soubor 
opatřeni, jimiž nástroje lékařské, obvazkový 
materiál atd., též výživné půdy, mléko k vý- 
živě kojenců sloužící atd. zprošťujeme mikro- 
organismů, zvi. choroboplodných, a jejich zá- 
rodků, jež na nich lpí nebo lpěti by mohly. 
Věci ty zbavujeme těchto mikroorganismíiv 
umrtvujice je. K tomu máme prostředky 
trojí: 1. činitele lučební, 2. mechanické 
a 3. vlivy tepelné. Nejjednodušší jsou me- 
chanické: je to voda, kartáč a mýdlo. 
Voda, je-li přiměřeně horicá, je zároveň čá- 
stečné i činitelem tepelným; mýdlo má do 
jisté míry i význam sterilisačniho prostředku 
lučebního. Z vlivů tepelných ovšem jediné 
spolehlivá je vyšší teplota (var, po případě 



proudící horká pára), někdy i hork^ vzduch, 
jehož teplota dosahuje stupňů, při kterých 
bakterie hynou, po případě i oheň. Přiklad 
přístrojů, v nichž teplem sterilisujcme a jichž 
známe dlouhou řadu, jest thermostat, ve kte- 
rém mimo jiné sterilisujeme ranlékařské pří- 
stroje, dále t. zv. desinfektory, prostornější 
stroje, v nichž šatstvo, prádlo, zásoby obvaz- 
kového materiálu sterilisujeme obvč. horkým 
vzduchem. (Viz Desinfekce.) Nejrozšíře- 
nější pomůcky s. jsou prostředky lučební, 
jež jsou buďto skupenství pevného nebo ka- 
palné nebo plynné. Z předlouhé řady některé 
došly rozšíření největšího: z pevných iódo- 
form, z kapalných lih, roztok kyseliny kar- 
bolové (1—3-57,), sublimátu (1:1000), ky- 
seliny bórové (2— 47i), z plynných nejnověji 
páry formalinové. S. však zasahá ještě dále, 
počínajíc si tou příčinou zcela důsledně, 
v Čemž jí zkušenosti úspěchy svými, proti 
dřívějšku znamenitými, zcela za pravdu dá- 
vají. Zaujímá v obor své působnosti i okolí 
nemocného, lékaře a je lo assistenty, tělo ne- 
mocného, zvláště pole, na kterém se ope- 
ruje, dále nástroje (tyto se obyčejně vyva- 
rují a ponořují do 37oniho roztoku kyseliny 
karbolové fviz O p e r a c e]), obvazkový materiál, 
a to mull (t. zv. mull sterilisovaný jest uči- 
něn zárodků prostým vyšší teplotou nebo 
přísadami protihnilobnými, nejčastěji subli- 
mátovým roztokem; viz Gázy), vatu, dře- 
věnou vlnu, obinadla atd., drenážky (draina- 
ges)f šicí materiál (hedvábí, catgut), roušky, 
jimiž rány se obkládají, a tampony, jimiž 
krev se vysušuje. Čím více proniká smysl 
pro nejpřísnější čistotu v lékařstvu při všem, 
co jakkoli souvisí s nemocným, zvi. ranou, 
tím více vítězí a půdy nabývá asepse, která 
obcházejíc prostředky lučební spokoj uje se 
a vystačí obyčejně s prostředky tepelnými. 
I tu pjak poslední dobu zjednává si půdy po- 
čínáni suché, kdežto dříve rána bývala za- 
plavována roztoky protihnilobnými měrou 
rozsáhlou. Dnes vystačuje se ponejvíce su- 
chými tampony steriliso vánými, suchými rouš- 
kami atd., aspoň na klinikách. V praxi ven- 
kovské, kde přicházejí nemocni do rukou léka- 
řových nečistí, posud to možno není. Pnrk, 

O 8-ci mléka viz Mléko, str. 457^ si.; 
o 8-ci v bakteriologii viz Bakteriologie, 
str. 124 b, 

SterlUsátor, přistroj, viz Mléko, str. 
4606. 

Steriliso váti (z lat. a ír.), učiniti ne- 
úrodným, neplodným, pak zničiti v zá- 
rodku, prováděti sterilisaci (v. t.). 

Sterilita, sterilnost (z lat.) v lék. viz 
Neplodnost. — V přeneseném smysle ne- 
produktivnost, nevydatnost, pak ja- 
lovost (mélkost, chudoba) myšlenek. 

Sterilní, z lat., neplodný, planý, ja- 
lový (též v přenes, smysle), neproduk- 
tivní, málo tvůrčí. 

Sterkovioe viz Strkovicc, 

Sterkrade, průmyslová vesnice v okrese 
ruhrortském prus. vlád. obvodu dUsseldorf- 
ského, na trati S.-Ruhrort a Oberhausen- 



116 



Sterled — Stern. 



Emmerich prus. stát. drah, má 15.000 obyv. 
(1900), katol. a evang. kostel, chudobinec, 
rozsáhlou železárnu, z nejstarších závodfi toho 
druhu na pevnině, již r. 1808 založenou. 
Dále jsou tu slévárny, cihelny, mlýny a j. 

Sterleď (rus. stérljaď), jeseter malý 
{Acipenser ruthenus L.), viz Jesetři. 

Sterllng, mince anglická, původně 
zvaná easterling (viz Easterlings), zná- 
má již koncem XII, stol., kdy byla malou 
mincí stříbrnou, kterou razili pregéři od vý- 
chodu přišedší (buď z Německa neb z Nizo- 
zemí). Tyto easterlingy byly napodobovány 
také v sev. Francii, v Nizozemí, na Rýně a 
ve Vestfálsku. Podle jiných slovo s. pochodí 
od Star (hvězda), poněvadž na mincich byl 
ražen křiž se 4 žezly, což podobalo se hvězdě. 
Posud zachovalo se jméno toliko v názvu li- 
bra sterlinků (viz Libra, str. 1034fr). Na 
ostrově Maltě mají vedle britské měny ještc 
měnu stříbrnou zv. lira sterlina po 20 sol- 
dech, sold po 12 denárech, v ceně 23*20 K. 

Starling, město v severo-amer. státě 
Illinois, hrab. Whitside, nad Rook-Riverem, 
křižovatka drah, má 6309 obyv. (1901), zabý- 
vajících se hlavně průmyslem, jemuž vodo- 
pády Rook-Riveru dodávají hnací sily. 

Starling: 1) S. John, básník a spiso- 
vatel angl. (* 1806 — t 1844), syn kapitána 
Edwarda S-a (* 1773 — f 1847), spolupra- 
covníka čas. »Times« (»Thunderer of the Ti- 
mes*), byl knězem a později spisovatelem. 
Sepsal román Arthur Conigsby (1833); Poems 
Í1839); satir, báseň The election (1841); truchlo- 
hru Stafford (1843) a zůstavil Twelve letters 
by J, S. (1861) a The onyx ring (1856). Sou- 
bor prosy S-ovy vydal Hare {Essay s and fa- 
leš, 1848, 2 sv.), životopisy Hare (1848) a Car- 
lyle (1851). 

2) S.Wladystaw, básník polský (♦1876), 
známý svými básněmi -Drfíwo; S^arytka; Me- 
lancholja] Mod\i\ Bur:{a górska\ Hymn do 
kobiety a Hymn do nátury, R. 1899 vydal vý- 
bor svých poesii v Krakově. 

Stérlitamak, rus. úi. město ufímské gub. 
v krásné poloze nedaleko ústí soutoku řeky 
Stěrle a Aškadaru do Bílé {Bélaja), Má 
16.638 obyv. (1897), značný průmysl (vydělá- 
vání koži) a obchod; 3 školy. — ujezd 
stěrlitamacký má na 21.271 km* 331.949 
obvv. (1897). Pp, 

Bterly Andreas, místopisec a historik 
morav. (♦ 21. list. 1779 v Jihlavě — 26. pros. 
1852 t.). Po studiích gymn. ve svém rodišti, 
filosofických a práv. ve Vídni a v Olomouci 
vstoupil do služeb obce Jihlavské, kde vle- 
tech 1813—45 působil jako magistr, rada. 
Vedle svého povolání zabýval se studiem věd 
přírodních, zeměpisu, ale hlavně historií a 
místopisem Jihlavy. Z těchto studií vzešly: 
Drangsale der Stadt Iglau unter der schweďi' 
schen Zwingherrschajt (1828); Erinnerung an 
die tran\6s, Okkupation der Stadt Iglau im 
J. íSoS (1849); Kurigejasste Landesbeschrei- 
bung von Máhren fůr Volksschuien (1850). Dě- 
jiny Jihlavy (3 díly), sahající po dobu Marie 
Terezie, nevyšly tiskem; ukázky uveřejnil 



; zejm. v Hormayrově »Taschenbuchu« (1830) 
I a » Archivu* (1833) a v topogr.-děj. díle Ře- 
i hoře Wolného. Zanechal po sobě Četnou 
I hist. hnihovnu a důležité sbírky historického 
materiálu. 

! Stem: 1) S., ves v Čechách, hejtm. Kr. 
Dvůr n. L., viz Hvězda 2). — 2) S., víska 
t., hejtm. a fara Kaplice, okr. a pš. Vyš. Brod; 
4 d., 32 obyv. n. (1900). — 3) S. (česky 
Hvězda Zlatá), ves t., hejtm. a okr. Žlu- 
tíce, fara Údrč, pš. Bochov; 14 d., 64 obyv. n. 
(1900). 

Biem: 1) S. Abraham, mechanik pol. 
(♦ 1769 v Hrubieszowě — t 1842 ve Var- 
šavě). Vyučil se původně hodinář^stvi, po- 
zději studoval mathematiku a vynalezl pře- 
dem pohyblivý triangl se dvěma škálami, 
který se stal měřičům a dělostřelcům dobrou 
náhradou za nepohodlný stůl, pak. zvláštní 
stroj počítací, zdokonalený r. 1815, jímž 
vzbudil pozornost učeného světa. R. 1817 
stroj ten ještě rozšířil pro počítání se zlomky. 
Zprávy o těchto a o jiných svých vynálezech 
podával do >Roczniků towarzystwa przyja- 
c\6l nauk<. Byl také znalcem starohebrejské 
literatury a r. 1825 byl povolán vládou, aby 
provedl úpravu nábož. a vychovatelských za- 
řízení židovských v král. Polském. 

2) S. Daniel, pseud. Marie Cath. Sophie 
de Flavigny, hraběnky ďAgoult (v. t.). 

3) S. Moritz, mathematik něm. (* 1807 
ve Frankfurtě n. M. — f ? v Gotinkách). 
Studoval v Gotinkách, kde se stal r. 1829 
soukromým docentem, r. 1849 mimořádným, 
r. 1859 rádným professorero mathematíky. 
Napsal: Darstellung der populáren Astronomie 
(1834); Combinatorische Bemerkungen (1846); 
Lehrbuch der aigebr. Anály sis (1S60); Zur Theo- 
rte der Euler schen Integrále (1847), nehledě 
ku přečetným článkům v >Journalc< Crel- 
leovč. 

4) S. Julius, hud. skladatel a dirigent 
něm. (* 1820 ve Vratislavi — f 1883). Již jako 
9letý chlapec vystoupil ve veř. konceitě jako 
houslista, od r. 1834 byl na berl. akad. uměni 

\ žákem hud. theor etika Kungenhagena a učitele 
komposice Bacha. R. 1843 dostalo se mu od 
kr. Bedřicha Viléma IV. stipendia, S. odebral 
; se do Drážďan, kde se učil zpěvu u Miksche, 
! pak do Paříže, kde vzbudil nemalou pozor- 
I nost jako dirigent něm. Gesangvereinu. 
' R. 1847 vrátil se do Berlína, kde založil pě- 
vecký spolek posud po něm jmenovaný. 
I R. 1850 založil s Kullakem a Marxem konser- 
, vatoř, kterou od r. 1855 až do své smrti samo- 
, statně řídil. V 1. 1869-71 řídil také berl. Sin- 
fonie- Kapelle, v 1. 1873 75 Kapelle d. Reichs- 
hallen. S. složil izán písni, pak zejména četná 
cvičeni pro ipiv, Srv. R. S , Erinnerungsblat- 
' ter an Julius S. (1886). 

6) S. Adolf, původně Adolf Ernst, bás- 
' nik a literární historik něm. (* 1835 v Lip- 
sku), studoval v Lipsku a v Jeně, načež usa- 
I dil se v Drážďanech (1865), kdež dosáhl 
, mimořádné (1868) a řádné (1869) professury 
I dějin literárních na polytechnice. V 1. 1866 
I až 1867 vydával v Berlíně »Bibliothek des 



Sterna — Sternberg. 



117 



XVIII. Jahrhunderts* (7 sv.). Z liter, prací 
jeho uvésti jest: Gedichte (1855, 4. vyd. 1900); 
epos Joh. Guttenberg (1873, 2. vyd. 1889); 
výprav, báseň Wolfgangs Rómerýahrt (1895); 
novellistické sbírky Ám Kónigssee (1863) ; Hi- 
storísche Novellen (1866) ; Neue Novellen (1875} ; 
Aus dunkeln Tagen (1879); Venetianische No- 
vellen (1886); Auf der Reise (1890); Vier No- 
vellen (1900); Vor Ley den a Der Pate d. Todes 
(1904); románv Die let^ten Humanisten (1880); 
Ohne Ideále (1882); Camoéns (1886); Die Aus- 
gestossenen (1904), i práce dramatické. Jako 
historik literární publikoval: Geschichte der 
neuern Lit teratur {1S22—S5, 7 sv.); Geschichte 
der Weltlitteratur (1889); životopisné obrazy 
a črty Aus dem XVIIL Jahrhundert (1874); 
Katechismus d, allgemeinen Litteraturgeschichte 
(1874, 3. vyd. 1892); Zur Litteratur des Ge- 
genwart {\SSO)\ biografie H. Hettnerovu (1885), 
O. Ludwigovu (1890); Beitráge :{ur Litteratur- 
geschichte des XVIL u. XVIII. Jahrh, (1893), 
Studien ^ttr Litteratur der Gegenwart (1895). 
Vydal Hauffa, Herdera, Ch. G. a Th. K6r- 
nera, výbor z Goethe, O. Ludwiga (s E. 
Schmidtem), Hebbela, P. Cornelia (2. vyd. 
1904), Goethovy a Schillerovy Xenie a nové 
vydání Vilmaróvých dějin písemnictví ně- 
meckého, k nimž připojil samostatný a cenný 
doplněk Die deutsche Nationallitteratur vom 
Tode Goethes bis ^ur Gegenwart (6. vyd. 1905). 
Též vydal korrespondenci Lisztovu s K. Gil- 
lem (1903). R. 1881 pojal za choC Markétu 
Herrovou (Margaretě Herr, * 1887 - f 1899), 
pianistku, žačku Lisztovu a Kláry Schuman- 
nové; její životopis od S-a vyšel r. 1901. 

6) S. (CTepHT») A. V„ pseudonym Aleks- 
andry Aleksejevny Venkstěrno vé, 
spisovatelky rus. (* 1844), dcery statkáře 
gub. orlovské. N. D. Chvoščinská (pseud. V. 
Krestovskij) přiměla ji k činnosti literární. 
Od r. 1880 otiskovala povídky v růz. časo- 
pisech a o sobě vydala: Tri povésti; Brak 
poljubvi; 0<fiiK/^is(> Vzpamatovala se«), z nichž 
poslední je přel. do čest, (1894). 

7) S. Alfred, historik něm. (♦ 22. list. 
1846 v Gotinkách), vstoupil do služeb zem. 
archivu v Karisruhe, r. 1872 habilitoval se 
pro všeob. dějiny v Gotinkách a r. 1873 po- 
volán na univ. v Berné a r. 1887 do Curichu. 
Napsal: Ueber die ^wólf Artikel der Bauern 
und einige andere Aktenstůcke aus der Bewe- 
gung van i S2S {1S6S; doplněno ve -Forsc^Kw- 
gen ^ur deut, Gesch., 1872); Milton und seine 
Zeit (1877—79, 2 sv.); Gesch, der Revolution 
in England (1881, 2. vyd. 1898); Abhandlun- 
gen und Aktenstůcke \ur Gesch. der preus, Re- 
ýorm\eit (1886); Das Leben Mirabeaus (1889, 
2 sv.); Gesch, Europas seit den Vertrágen van 
18 1 S bis lum Frankjurier Frieden von iSji 
1894—1 Ra- j ském, má 2005 obyv. (1895) a ústav pro 
dermacher, Jenseits im Mythos der Hellenen I slabomyslné a chororayslné, umísténý v býv. 
(1903), str. 125 si. O poméru S-a k t. zv. ! zámku. Na blízku zříceniny Yberiju. 
desce ilijské (tabula Iliaca) v museu kapitol- { Stettenheim Julius, humorista německý 
ském srov. Paulcke, De tabula Iliaca quae- (♦ 1831 v Hamburce), studoval filosofii v Ber- 
stiones Stesichoreae (1897). -ler, j líně, vydával »Almanach zum Lachen (1858 

Stésimbrotos, dějepisec řecký, pocházel až 1862), založil v Hamburce a pak v Berlíně 
z Thasu a žil v Athénách za doby Kimónovjj i vycházející humoristický list »Wespen« (1862 
a Perikleovy. Počítá se mezi t. zv. mladší ' sí) a štutgartský měsíčník »Das humoristi- 
logografy. Napsal spis o Homérovi (ytvo? I scheDeutschland* (1885). Vytvořil typ zprávo- 
ViLTJgov) a dále politický pamflet o Themi- daje válečného Wippcken in Berňau, jehož 
stokleovi, Thukydidovi a Pcrikleovi, který | sebraných zpráv vyšlo 15 sv. (1878—1901) 
zabýval se hlavně jejich soukromým životem i se 2 sv' Wippchens Gesammelte Gedichte (1889 
a neoceňoval po zásluze jejich působeni ve- 1 až 1894). Jiné práce S-ovy jsou: Muckenichs 
řejné. Spisu toho použil Plutarch v životo- i Reden und Thaten (1885); Brotlose Kúnste 
pisech těchto mužá. Jiné dilo S-ovo s ná- (1890); Humor u, Komik (1891); Wippchen in 
zvem nsQ\ ztXstmv se nezachovalo. Srv. C. | Chicago řl893); Ein luttig Buch (1894); Hei- 
MQlier, Historicorum Graecorum fragmenta, tere Erinnerungen (1895); Humoresken und 
II., str. 52— 58. O, J-i, \ Satiren fl896); Tausend Ein- u. Zweiieiler 

StésseJJ (CTecceJiB, nesprávně též St6s- ' (1896); Burlesken (1899); Lustige Gesellschaft, 
sel)Anatolij Michajlovič, generál rus. | komische Vortráge (1900) ; Der modeme Knigge 
(* 10. čce 1848 v Petrohradě). R. 1864 vstou- (3 sv., 1899—1902) a j. 
pil do armády. Účastnil se války rusko-tu- i Stettenhof viz Štětin o v. 
řecké r. 1877—78. R. 1889 poslán byl jako Stettln: 1) S., město pruské, viz Štětin 
plukovník do Sibiře a tam postoupil r. 1899 | a srv. Haff. 
na generálmajora. Za výpravy do Číny (1900) 2) S., ves slezská, viz Štětina, 
velel 9. brigádě východosibiřské a účastnil | Steub Ludwig, spis. něm. (* 1813 — 
se osvobození Těncinu (Tien-tsinu), ohrožo- ; t 1888). Studoval v Mnichove filologii a 
váného boxery i čínským vojskem pravidel- 1 práva, byl v 1. 1834—36 úředníkem kanceláře 
ným. Po válce povýšen na generállicutenanta vladařské v Nauplii v Řecku a pak úřední- 
(1901), postaven v Čelo 2. divisc pěchoty^ kem v kanceláři státního kancléře v Athé- 
(1903) a na začátku války rusko-japanské nach, od r. 1836 advokátem a v 1. 1863—80 

notářem v Mnichově. Studoval zejména země 
alpské a jejich poměry ethnografické. Vydal: 



jmenován velitelem pevnosti Port Arthuru 
(1904) Připadl mu těžký úkol hájiti této pev- 
nosti proti japanskému vojsku, které poč. Ueber diě Úrbewohner Rhátieňs und ihreh Zu- 



května začalo útoky na ruská postaveni. S 
poražen u Kin-čau (26. kv.) a zatlačen ponc- 
náhlu až po samu pevnost (v čci). Po dlou- 



sammenhang mit den Etruském (1843); Zur 
rhátischen Ethnologie [\%bA)\ Die oberdeutschen 
Familiennamen (1870); Zur Namen- w. LandeS' 



hých bojích, v nichž lapancůra podařilo se kunde der deutschen Alpen (1885); Zur Ethno- 
dobýti nejdůležitějších posicí ruských, S. 1 iogie der deutschen Alpen (1887); Drei Som- 
kapituloval. Dne 3. ledna 1905 podepsána mer in Tirol (1846; 2. vyd. 1871, 3 sv.); 
smlouva, podle níž pevnost se všemi záso- 1 Herbsttage in Tirol (1867); Bilder aus Grie- 
bami padla do rukou japanských a vojsko ' chenland (1841, 2 d.); Novellen u, Schilderun 



vzato do zajetí. Jen důstojníkům povolen ná- 
vrat do vlasti, dají-li čestné slovo, že ne- 
účastní se dále války. S., jenž ještě za oblé- 
hání byl jmenován gen. pobočníkem carským, 
použil této výhody a vrátil se do Ruska, 
kdež bude postaven před vojenský soud. 



gen (1853); román Deutsche Tráume (1858, 
3 sv.; 2. vyd. 1888); Der Schwarze Gast, pří- 
běh tyrolský (1863). Sebral své KleinereSchrif- 
ten (1873—75, 4 sv.), Lyrische Reisen (1878) 
a Gesammelte Novellen (1881; 2. vj-d. 1883). 
K autobiografii jeho připsal Felix Dahn 



Veřejné mínění zasypávalo S-a s počátku ' »Ueber Ludwig Š.« a vydal obé v Schott- 
chváiou pro jeho udatné hájení pevnosti; lánderově »Deutsche BQcherei« (1883). 
avšak spolubojovníci jeho pronášejí proti] von Steuben: 1) v. S.[stjúb'n] Friedrich 
němu těžká obvinění, vytýkajíce mu zejména i Wilhelm August Heinrich Ferdinand, 
předčasnou kapitulaci. generál amer. (* 1730 v Magdeburce — f 1794), 

St^szewo, městys v prus. vlád. obv. po- 1 Byl syn pruského důstojníka a sám vstoupil 
znaňském, okr. wraclavském, má 1448 obyv. r. 1747 do voj. služby pruské. Po válce sedmi- 
(1900). R. 1848 srazilo se tu pruské vojsko | lete vystoupil (1764) a byl 10 let dvorským 
s povstalci polskými. | maršálkem u kn. Hohenzollern-Hechingen- 

Stethoskop (z řec.) viz Sluchátko, ' ského. Dvorské pletichy přimělj jej k resig- 
Auskultacc a Phonoskop (fonoskop). , naci. R. 1777 franc. ministr vojenství Saint- 

Stétin, ves čes., viz Ctě ti n. I Germain přiměl jej, že s jinými důstojníky 

Stetten: 1) S., ves v badenském okr. I6r- j odplul do Sev. Ameriky pomáhat americkým 
rašském, pří trati L6rrach-Sv. Ludvík a Ba- ' bojovníkům za svobodu k vítězství nad An- 



Steubenville — Stevens. 121 

glii. Kongress americký jmenoval jej gen. > graphia Pedicularis (1823, se 17 tab.); ^er- 
inspektorem vojska. S. vénoval se tomuto | ^efcAnís der auf der taurischen Halbinsel wilď 
úkolu s příkladnou horlivostí a jeho činnost . wachsenden PJlanien (1856—57). Napsal téŽ 
byla provázena úspěchem, ač mu bylo pře- 1 knihu o hedvábnictvi (1802 a část.)- 
koná váti nemalé překážky. Mimo to S. účast- i Steveni: 1) S. [stéfens] P i éter, malíř 
nil se téi operaci válečných, zejména při do- holi., viz Steevens. 

bývání Yorktownu (1781). Když byl sjednán I 2) S. fstívenz] Catherine, provd. Crowe- 
niir, S- po dlouhém jednání obdržel od Spoj. ová, spisovatelka a spiritistka angl. (* ok. 1800 
Obci pcnsi 2500 doll. Stát newyorkský, vir- v Borough-Greenu v Kentu — f 3876). Pro- 
ginský, pennsylvansk]^ a newjerseyský daro- | vdala se r. 1822 za p]ukovnika Crowea a za- 
vály mu pozemky Najednomznich,vOneida bývala se především literaturou, debutujíc 
Coúnty (N. Y.), S. se usadil a také zemřel, ! r. 1838 tragédií Aristodemus; potom psala ro- 
byv raněn mrtvicí. Srv. Kapp, Leben dcs many, jako Manorial rights (1840) a Adven- 
amer. Gen. Friedr. v. S. (1858). J,F, ' tures of Susan Hopley{\%A\, 3 sv.), jež setkaly 

2) von (de) S. Charles Guillaume | se se značným úspěchem. Nejlepší její po- 
August Henri Frangois Louis, baron, vídka jest Li7(y- Dtfwsoii (1847). R. 1845 pře- 
histor. malíř franc. (* 1788 v Bauerbachu I ložila z něm. Just. Kerncra TTie seeress oj 
u Mannheimu — f 1856 v Paříži). Jeho otec, Prevorst a zabývala se posléze zvířecím mag- 
původně důstojník virtemberský, stal se pod- nctismem a spiritismem. Její spisy v té při- 
plukovnikem v ruských službách a S. vzdě- . čině: The nightside of nature, or ghosts and 
lával se nejprve na akademii v Fetróhraiáé, \ ghostseers (1848; 2. vyd. 1852, 2 sv.); Light 
pak v Paříži u Lefévrea a Gérarda. R. 1834 \and darkness, or the mysteries of life (1850, 
stal se prof. kresleni na pařížské polytoch- 3 sv.: 2. vyd. 1856); Ghosts and family le- 
níce, ale r. 1844 povolán od cara Mikuláše ; geft^5 (1859) 2, Spiritualism and the age we live 
do Ruska a teprve po 10 letech vrátil se do in (1859) způsobily svého času sensaci a byly 
Francie. Z jeho obrazů vynikají: Peir Viř/í/rr | překládány. Zmínky zasluhují ještě romány: 
na jeieře Lado^ském {IB12), zakoupený ^2Lpo- ^ Pipie*s warning (1848); The adventures of 
leonem 1.; Merkur ius uspává Arga {1S22)\\a beautjr (1852, 3 sv.); The adventures of 
Vzbouřeni střelců (1827); Smrt Napoleonova , a monker {\S6l) R Arthur Ilunter and his first 
(1830); Návrat Napoleonův ^ Elby (1831); */ii7//if^ (1861, 5. vyd. 1881). 
Waterloo (1835); Bitva u Poitiersu (1838); | 3) S. [stívenz] Henry, bibliograf amer. 
Esmeralda a Qnasimodo (1836); Johanna Ši- (* 1819 — f 1886). Studoval na Vale Col- 



lege, na akademickou hodnost povýšen r. 1843, 
načež odebral se r. 1845 do Londýna sbírat 
pro knihovny americké starší americana. Bi- 
bliografické publikace jeho jsou: Cataiogue 



lend u mrtvoly Filipa Sličného (1836) ; Joset a 

iena Putifarova (1843) a j. v. Maloval též 

četné podobizny, obrazy chrámové a také 

fresky, z nichž uvádíme čtrnáct obrazů v ga- 1 _ . 

lerii ve Veraaillích. of works relating to America (1854); Cata- 

flteabenTllle [stjúb'nvil], hl. m. hrabství ; logue of American books in the British Museum 
Jeťfersonu v sev.-amer. státě Ohiu, na pr. bř. ! (1857); Analvtical index to colonial documents 
Ohia, uzel trati, má 14.349 obyv. (1900), of New Jersey in the State Paper offices of 
pékný County Court House, četné vzděláv. England (1868); Cataiogue of American maps 
ústavy, dívčí seminář, železárny, ocelárny, j /« /Ae British Museum (1859); Cataiogue of 
sklárny a v okolí doly na kamenné uhlí. ' Mexičan and other Spanish- American and West 

flteudner Hermann, cestov. a pfiioáO' ^ Indián books in the British Museum (1859); 
zpytec něm. (* 1832 v Greiffenbergu ve Slez- ! ^íWiořAťCtf Americana (1861); Historial nug- 
sku — t 1863). Studoval přírodovědy v Ber- \gets (1882); The Humholdt library (1870); Hi- 
líné a ve Vircpurce a r. 1861—62 provázel , storical and geographical notes on the earliest 
Heuglina na jeho cestě z Massavy přes Gon- . discoveries in America (1869); Bibliotheca hi- 
dar do Chartúmu, odtud přidal se i s Heug- storica (1870); Bibles in theCaxton Exhibition 
línem k výpravě slečny Tinnéovy do Bahr|(1877); Photobibliography (1878); Historical 
e\ Gazálu, ale podlehl ve vsi Vau horečce, \collections (1881—86, 2 sv.); Recollections of 
Cestopisné zprávv uveřejněny byly v »Zcit- . James Lenox (1886). 
schrift f. allg. Erďkunde* v 1. 1862—64. ! 4) S. f stéfens j Alfred, malíř belg. (* 1828 

8tev., botanický zkratek, jímž značí se v Brusselu). Byl žákem École des beaux arts 



Christian Steven. 
fltevaerts [-fártsj víz Palamedes 
Steven, také peň orinový neb vaz- 
nice, viz Lod, str. 2406—244 (s vyobr.). 

Steven Christian, botanik (* 1781 ve 
Fredrikshamnu [Finsko] — t 1863 v Simfe- 
ropolu), vystudoval lékařství v Petrohradě, 
kdež též nějaký- čas praktikoval v nemocnici. 
Byl později inspektorem hedvábnictvi na Kav- 



V Paříži, pak studoval u Naveza v Brusselu, 
později u C. Roqueplana v Paříži. S počátku 
maloval malé obrazy historické, později genry 
z elegantního světa pařížského, zvláště inte- 
rieury dámských boudoirův, a to s neoby- 
čejnou jemností koloristickou, vkusným ar- 
rangementem a pikantní charakteristikou. No- 
věji maloval také obrazy ze života lidového. 
Z prací jeho sluší uvésti: Allegorie jara; .Vťí- 



kaze a na Krymu. Zabýval se soustavnou bo- ' vUěva\ Růžová dáma {mn^.hvM^s,)] Rozpustilé 
tanikou a má zásluhy o výzkum květeny krym- ' maŠkary na škaredou středu (Marseille); Útěcha 
ské. Práce své uveřejnil hlavně ve spisech ' (galerie Ravené v Berlíně); pak Nevinnost; 
mosk. přírodověd, společ., zvláště: Mono- ~ Novoroční dar; Ráno na venkově] Dáma v ate- 



122 



Stevenson — Stewart. 



lieru; Dáma s motýlem; Ohřívající se model] 
Bolestná jistota a j. Pro krále belgického ma- 
loval fresky 4 ročních počasi, ženy v úborech 
moderních. S. žije v Paříži. Srv. » Revue en- 
cyclopédiquec, 1900, 205. — Jeho bratr Jo- 
sef (♦ 1822 v Brusselu — f 1892), též od- 
chovanec paříž. Škol, vynikl jako malíř zvířat. 

BteTenson [stívens'n1 Robert Louis, 
spis. angl, (♦ 1850 v Edinburce — f 1894). 
Studoval v rodišti práva a oddal se cele pí- 
semnictví. Zemřel pobývaje na zotavené ve 
Vailimě u Apie na Samoi. Exotické romány 
své S. prokládal Učením dobrodružství a udá- 
losti tajeinných. K nejznámějším se čítají: 
New Arabian nights (1882; pokračov. 1895); 
Treasure island, jeho nejlepší dílo, upomína- 
jící na D. Defoe (1883); Suicide Ouh (1886); 
Kidnapped (188b) a pokračování Catriona 
(1893); Strange čase of Dr, Jekyell and Mr. 
Hyde (1886 a č.). Rázu popisného jsou: An 
island voyage (1878); Edinburgh picturesque 
(1879); Travels with a donkey through the Ce- 
vennes (1 879). Krom toho S. sepsal s Osbour- 
nem Tlie wrong box {1%^9)\ The wrecker{lS92)] 
The ebb-tide (1894); samostatně Chilďs gar- 
den 0/ verses (1885; 6. vyd. 1895); Weir oj 
Hermisíon (1896). Díla doceluje edice Col- 
vinova: Letters to his ýamily and friends 
(1899, 2 sv.). Životopisy S-ovy sepsali: Alice 
Brown (1895); Cornford (1899); Margaret 
Moyfs Black (1898); Balfour (1901, 2 sv.); 
Baildon (1901). V češtině máme S-ův •Po- 
divný případ dra Jekylla a pana Hyda« přel. 
od Jos. Bartoše (v Ottovč »Světové knih.«, 
č. 133-134; 1900); »Poklad na ostrově* 
v převodu J.Váňově (1901) a »Zlatý ostrov« 
ve zpracov. V. Beneše- Šumavského (1901). 

Btevens Point [stívenz paint], hl. m' 
hrabslví Portage ve středu sev.-amer. státu 
Wisconsinu, na 1. břehu Wisconsin-Riveru, 
má 9524 obyv. (1900), rozsáhlý obchod s dří- 
vím a obilím. 

Btevln Simon, mathematik vlám. (* 1548 
v Bruggách — f 1620). Byl knihvedoucím, 
pak cestoval po Dánsku, Norsku, Švédsku a 
Polsku, načež zdržoval se v Middelburce a 
v Lejdě, kde některými strojnickými vyná- 
lezy obrátil na sebe pozornost prince Morice 
Nassavského, jehož d&věrnikcm se stal. Byl 
pak jmenován dozorcem nad hrázemi ve Spo- 
jených provinciích, gen. ubytovatelem a in- 
spektorem pevnosti. Získal si pak veliké zá- 
sluhy o dčlostřelectví a pevnostnictvi obje- 
vením mnohých zákonflv i o mechaniku, 
hydrostatiku a geometrii. Zejména zavedl 
počítání se zlomky desetinnými a již tehda 
vyslovil, že nutno zavésti desetinnou soustavu 
pro míry, váhy a mince. Jeho spisy, sepsané 
většinou jazykem vlámským, vydal francouz- 
sky Gérard r. 1634. V Bruggách postaven 
mu pomník. Srv. Goethals, Noticc historique 
sur la vie et les travaux de Simon S. (1841); 
M. Cantor, Vorlesungen Ober Geschichte d. 
Mathematik, sv. 2. (1892). 

8tew [stjú] viz Irish stew 

Bteward [stjú-'rd], angl., správce, po- 
řadatel, dohližitel; správce potravin; 



na lodi sluha v kabinách, v koupadlech, číš- 
ník při stole atd ; s-ové na lodi tvoří oby- 
čejné také kapelu hudební. — Stewardess 
rstjú-'rdes], služka neb komorná na lodích, 
ke službám cestujících. — O s-ech na uni- 
versitách angl. viz High Steward. — Lord 
High S. of England, dříve přední dědičný 
úředník dvorský (lat. dapiýer^ senescalcus] viz 
Se nechal a srv. Constable), nyní jen při 
zvláštních příležitostech (na př. při koruno- 
vání, při přelíčení proti pairům) ustanovo- 
vaný; S. (nebo High S.) of Scotland, bý- 
valý dvorní úředník, který měl dozor nad 
správou král. důchodů a domácnosti; Lord 
S. (of the Household), král. vrchní hof- 
mistr. 

Stewart [stjú-VtJ:l) S. Matthew, angl. 
mathematik (* 1717 — f 1785). R. 1745 jme- 
nován pastorem v Rosencathu ve Skotsku, 
ale již r. 1747 povolán za prof. mathematiky 
do Édinburka po Mac-Laurinovi a působil tam 
do r. 1775. R. 1764 S. stal se členem král. 
společnosti v Londýně. R. 1746 vydal Geo- 
metrical theorems o hranolech, pak Four tracts, 
physlcal and mathematical {XI 61) t Propositiones 
more veterum demonstratae {1762) ^ '}, Ve spi- 
sech ňlos. společnosti edinburské podal geo- 
metrické rozřešení problému Keplerova, jež 
dalo se dotud pomocí algebry. 

2) S. Dugald, filosof skotský (* 1753 — 
t 1828), byl nejprve prof. mathematiky, po- 
tom morální filosofie v Edinburce; úřad 
učitelský zastával až do r. 1810. Náleží ke 
skupině hajitelův t. zv. common-sense. Ve 
svých spisech spíše kommentuje nauky ji- 
noch, než aby samostatně své theorie roz- 
víjel. Mravní hodnoty a pojmy mají podle 
něho zdroj v lidském rozumu a neisou zá- 
vislé ani na bohu, ani nejsou abstraxcí z lid- 
ských institucí. Jeho díla jsou: Elements of 
the philosophy of the human mind (1792 až 
1827 a část., 3 sv); Outlines of moral phiL 
(1793; kritickými pozn. opatřil J. M' Cosh, 
1863); Philosophical essay s (1810) a j. Jeho 
ColUcted works vyd. Will. Hamilton (1854— 58, 
10 sv.). Srv. Skotsko, str. 301*. 

8^ S. James, ryjec a malíř angl. (♦ 1791 
v Edinburce — f 1863). Byl žákem ryjců 
Rob. Scotta, Johna B umetá a kreslíře Gra- 
hama. Pak sám učil malbě a ryjectvi a pro- 
vedl znamenité rytiny : Tatarští loupei(nici o ko- 
řist se dělící; Čerkeské otrokyné; Úmrtí arci- 
biskupa Sharpa^ nejlepší jeho dílo, a Maria 
Stuartka podpisuje svou abdikaci^ vesměs po- 
dle Allana. Vedle toho provedl několik zda- 
řilých rytin podle genrových obrazů Wilkieo- 
vých a později v Londýně podle obrazů 
vlastních: Hra na schovanou a Hledání, R. 1833 
odstěhoval se do Jižní Afriky, kdež maloval 
nějaký čas v Somersetě a posléze se usadil 
trvale v Kapském městě, kde zemřel. 

4) S. Donald, polní maršálek angl. ("^1823 
ve Skotsku — f 1900 v Alžíru). Byl syn ma- 
lého statkáře a r. 1S40 vstoupil do služeb 
východoindického vojska. R. 1854 vyzname- 
nal se v bojích pomezných, r. 1857 zařazen 
do štábu a jakožto plukovník vedl r. 1867 



Stewart — Stěžery. 



123 



brigádu v habešské výpravě. Byl pak jmeno- 
ván generálem a po 3 léta byl guvernérem 
Andaman. R. 1878 zúčastnil se výpravy do 
Afgánistánu, v Kabúlu dosadil opět emira 
ve vladařství, začež byl povýšen do stavu 
baronského. R. 1884 jmenován vrchním velite- 
lem indické armády, ale již r. 1885 ustoupil 
generálu Robertsovi. V 1. 1885—95 byl čle- 
nem rady indické. 

6) S. Balfour. fysik angl. (* 1828 — 
Y 1887). Studoval v Edinburce a v St. An- 
-Ircws a stai se r. 1859 ředitelem observa- 
toře v Kew, r. 1870 prof. fysiky na Owen's 
College v Manchestru. R. 1868 udělila mu 
Royal Society Rumfordskou medailli za ob- 
jeveni zákona o rovnováze absorbujícich a 
sálajících vlastnosti těles, s de la Ruem 
zkoumal fysiku slunce a s Taitem teplo rotu- 
jících těles v prostoru vzduchoprázdnem. 
Mimo to pracoval o magnetismu a meteoro* 
logii. Napsal: Elementary treatise of heat 
(1866, 6. vyd. 1895); Lessons in elementary phy- 
sies (1871, nejnov. vyd. 1895); Primer o/ phy- 
sics (7. vyd. 1884); The conservation oý energy 
(7. vyd. 1887; >0 zachováni energie c, přel. 
J. Pšenička, 1885); The unseen universe (s Tai- 
tem 1875, 17. vyd. 1890); Lessons in elemen- 
tary practical physics (s Gee-em 1885—1887, 
2 sv., nové vyd. 1893); Physics (p, vyd. 1878). 
Mimo to s de la Rueem a Loewym Resear- 
ches on solar physics, s Taitem Researches on i 
heatins; produced ly rotation in vacuOf Practi- 1 
cal physics Jor schools and the junior students 
Oý cólleges (1888, 2 sv.). 

6) S. Julius L., malíř sev.-amer. (• ve 
Filadelfii), žák Zamacoísa, Gér6mea a Ma- 
draza. Na výstavě r. 1889 v Paříži vynikaly 
od něho mimo několik výtečných podobizen : 
Dvůr v ICáhiře, Podbře^l v BougivalUy Lo- 
vecký ples. Lovecká večeře\ v Praze r. 1903 
vystavoval krásnou Legendu o ^laté růfi a 
Slunečnice, FM, 

Stewart, šlecht, rod angl, viz Castle- 
reagh a Londonderry. 

Stewart Zéland [stjú-'rt ájlend], též R a- 
kiur a, nejjižnější ostrov z novozealandského 
souostroví, oddělený od Jižního ostrova úži- 
nou Foveauxovou, tvoří s blízkými menšími 
ostrůvky samostatné hrabstvi 1722 km^ veliké 
s 272 obyv. (1901). 

Btewarton [stjú-'rťn], m. v sev. Ayrshiru 
ve Skotsku, jz. od Glasgowa, má 2687 obyv. 
(1891), značnou výrobu koberců a houni. 

8tey Dominik Anton, sektář něm. 
z XVllI. stol. z Čech. Býval měšťanem a 
učitelem v Jablonném a po smrti všech svjch 
dětí i manželky založil kongregaci poustev- 
níků sv. Ivana, Congregatio fratrum Eremi- 
tarum Divi Ivani, jejíž pravidla vydal pod 
tit. Lilium convallium aus dem einsiedlerischen 
Garten. Pravidla tato byla r- 1732 schválena 
od vrchnosti duchovní a S. se svými pří- 
vrženci a spolubratry směl obléci zvláštní 
hnědý kroj mnišský. Členové kongregace 
zvali se Ivanité (v. t.). 

Steyer (Steier). Steyr: 1)S., řeka v H. 
Rak., viz Štýra. 



2) S., město s vlastním statutem v Hor. 
Rakousich při ústi Štýry do Enže a při žel. 
tr. Sv. Valentin- Malý Reifling a S. Garsten- 
Agonitz, má 17.692 obyv., z nichž je na 1000 
Čechů (1900), got. far. kostel z XV. stol., 
krás. kostel sv. Michala, na skále nad sto- 
kem obou řek zámek hr. rodiny Lamberské 
(z X. stol.), starou a novou radnici, sídlo 
okr. a krajského soudu, okr. hejtmanství, 
vyš. šk. reálnou, odbornou školu pro prů- 
mysl železář. a ocelový, obchod, školu, di- 
vadlo, museum, pomník J. Werndla od Tilg- 
nera (z r. 1894;, 4 špitály a jiné ústavy do- 
broč. S. jest z nejdůležitějších středisek kve- 
toucího průmyslu železářského v Rakousku. 
Jsou zde továrny na nože, rozličné nástroje, 
pilníky, jehly. Sídla, strojové hřebíky, stěžeje, 
drát, zboží plechové, slévárna zvonů, dále 
papírna, kůže, barveni a potiskování bavlněn. 
látek, pivovar a j. V 2. pol. XIX. stol. zalo- 
žil zde Josef Werndl továrnu na zbraně, která 
později přešla v akc. společnost (rak. zbro- 
jovka), v níž vedle zbraní vyrábějí se velo- 
cipédy, motocykly a automobily. Dne 25. list. 
r. 1800 sjednáno zde příměří mezi arcikn. 
Karlem a franc. gen. Moreauem. — Okr. 
hejtmanství má na ploše 1216 km* 65.550 
obvv. (1900j. 

Bteyerdorf , S.- A n i n a viz S t e y c r 1 a k a- 
nina. 

Bteyerlakanlna, Stejerlakanina, Stá- 
j e r 1 a k a n i n a [št- 1 , něm. Steier dorf {Steyerdorf) 
Anina, velkoobec v uher. župě krassó-szó- 
rényské, na trati Jasenová-Anina uher. stát. 
drah, má s železárnou Aninou 13.723 obyv. 
většinou německých (1900). Doly na žel. rudu 
a kam. uhlí jsou většinou majetek rak.-uh. 
spol. státní dráhy, která tu má též závody 
na výrobu Bessemerovy oceli a válcovny, 
továrny na lokomotivy a jiné stroje (8000 
dělníků). 

Bteyn M. viz Steijn. 

Steyneburg^, okres v sev.-vých. provincii 
Kapská (Již. Afrika), blíže již. hranice oraň- 
ské kolonie, na úpatí pohoří Zuurského a 
Bamboeského, měří 2883 /rm^ a má 7054 obyv. 
(1891), z nichž 2676 bělochů. 

Steyr viz Steyer. 

Stezky zemeké, s. zlaté a pod. viz 
Čechy, str. 435 si., a Brána 1). 

Stežejka, stěžejka, český název pro ťr. 
chamiere [šarnjěr], obecně šarnýr, sponu, 
kterou se otáčivě upevňují víka a aesky. 
Skládá se v nejjednodušším provedení ze 
dvou půlek, spojených svorníkem. Na výrob- 
cích umělecko-průmyslových různým způso- 
bem se upravuje a zdobí. JPok, 

Stěžeň č. stožár viz Loď, str. 244 si. 
(s vyobr.). 

Stéžerky, Stěžirky i Štěžerky, ves 
v Čechách, hejtm. Kr. Hradec, okr. Nechanice, 
fara a pš. Stěžery; 40 d.. 221 obyv. č. (1900). 

Stéžerov (Fischern), ves v Čechách, hejtm. 
Krumlov, okr. a pš. Chvalšiny, fara Polná; 
6 d., 46 obyv. n. (1900). 

Stéžery, též Stěžery, far. ves v Čechách, 
253 m n. m., hejtm. a okr. Král. Hradec; 



124 



Stěžírky — Stibral. 



96 d., 938 obyv?. č. (1900), kostel sv. Marka 
(ve XIV. stol. far.), 4tř. obec. a hospodyň- 
ská ák., pš., telegraf, spořitelní a záložen, 
spolek a zemědělství. Svěř. statek, zámek 
(v něm hospodyňská škola), dvůr, pivovar, 
mlýn drží Jan hr. Harrach. Rodiště Fr. Ře- 
hoře (pamětní deska z r. 1902). Připomínají 
se r. 1228 mezi zbožím kláštera opatovického, 
jenž tu také vystavěl kostel. Po zničeni klá- 
štera opatovického držela S. obec králové- 
hradecká do r. 1547, kdy jí pro vzpouru za- 
brány od kr. Ferdinanda I. a prodány ještě 
téhož roku Janu z Pernšteina. R. 1548 sedel 
zde Zdeněk Záruba z Hustiřan, potom Pravě- 
tičtí z Pravětic, z nichž Adam účastnil se 
vzpoury stavů čes., začež jeho jmění pro- 
padlo konfiskaci (1623) a prodáno r. 1625 
Anně Zuzaně Slavatové, po jejíchž potomcích 
S. přešiv na hrab. rodinu harrach ovskou. 

Btéžirky viz Stěžerky. 

BtétoVj pův. na Stěžově, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Příbram, fara Slívice, 
pš. Milín; 36 d., 268 oby v. č. (1900), 3tř. šk., 
popi. dvůr, myslivna >Placy< a mlýn »Pod- 
stěŽov* Připomíná se r. 1228 mezi zboiim 
kláštera sv.Jiří, ve XIV. stol. stal se služeb- 
ným manstvím hradu Karlšteina, v XVI. stol. 
seděli zde Bechyňové z Lažan, Mitrovšti 
z Nemysle, v XVIl. stol. Šleglovští ze Šicen- 
dorfu, Chlumčanští z Přestavlk a konečně 
koupen k panství dobříšskému. 

8t^!Íyoa, osada v rusko-pol. gub. siedlecké, 
v új. garwolinském, nad ř. Vislou, má 1800 
oby v.; památná jest sněmem z 12. kv. 1575, 
na němž konala se volba nového krále místo 
uprchnuvšího Jindřicha z Valois. 

Bthenebola, chof Proitova (v. t. a 
Bellerofón). 

Bthenelos v starořecké báji: 1) S., syn 
Kapancův a Euadnin, tedy jeden z epigonů 
Cy. t.), jenž zúčastnil se odvetné výpravy 
Thcrsandrovy proti Thébám. Potom ve válce 
trojské byl druhem a vozatajem Diomédo- 
vým; hrob jeho ukazován v Argu. — 2) S., 

f)0 Alkaiovi (otci Amfitryónově) a Élektryónu 
otci Alkménině) třetí syn Perseův a Andro- 
medin, zplodil Eurysthea (v. t), jehož po- 
rod (v 7. měsíci) uspíšila Héra, aby se ne- 
dostalo vlády Hcrakleovi. klk. 

Sth^nle, z řcc, síla, svěžest těla, 
opak asthenie (v. t.). V- dnešním lékařství 
označeni neužívané. 

Bthennis, řecký sochař ve IV. stol. př. Kr., 
spolupracovník Leócharův (v. t.) a vrstev- 
ník Skopův i Praxitclův (srv. Řekové, 
str. 514 6). 

Bthenó, jedna z Gorgón (viz Gor^ó). 

8t. Hil., bot. zkratek, jímž se značí Au- 
gus in Francois César Prouvensal, zvaný 
Auguste de Saint-Hilaire (v. t. 2). 

Btibavý (stibavý), čes. výraz za lat. 
peristalticus, O s-vém pohybu v lék. viz 
Peristaltický pohyb. 

Btibikoiilt viz Stiblith. 

Stlbin viz Antimonovodík. 

Stibio-kali-tartarioam (lat.), kámen 
dávivý (viz Kámen, str. 841 d). 



Btibiiim, chem. značka 5^, viz Anti- 
mon 2). 

Stiblith č. stibikonit jest minerál, jenž 
vzniká okysličením antimonitu; jest jemno- 
zrný až celistvý, barvy nažloutle bílé, citró- 
nové neb sírové; obsahuje antimon, kyslík 
a vodu, snad v poměru //,5fc,0, se 74*52 •/o 
antimonu, 19*89 kyslíku, 5-59 vody. Podobný 
8-ujest okr antimonový, snad jeho zrnitá 
odrůda. Naleziště jeho v Čechách Příčov u Se- 
dlčan a hora Plešivec u Berouna, dále Krem- 
nice, FelsObánya v Sibiňsku a j. Fr. Sl-k. 

Btlbnlt viz Antimonit. 

Btlbor, stčes. apol.jm.osobní = Čstibor, 
Ctibor. 

Stlbor se Stiborsyo (též Ctibor, lat. 
Styborius de Stihorich a pod. zvaný), uher. 
velmož, syn SQdziwoje, vojevody kališského. 
miláček uher. krále Sigmunda, s nímž přišel 
r. 1386 do Uher. R. 1388 obdržel hrad 
Bečko v nad Váhem a stal se županem 
prešpurským, později i nitranským a tren- 
čanským a vévodou sedmihradským. Jelikož 
se účastnil činně všech vojenských podniků 
Sigmundových a všelikou jinou pomoc to- 
muto králi poskytl, byl odměněn jeŠtě jinými 
hodnostmi a značným bohatstvím. Lidová 
pověst činí jej mylně zakladatelem Beckova 
a klade jej do doby kr. MatiáŠe (skončil prý 
svůj život plný ukrutenstvi uštnut byv hadem 
do očí u studánky, u které usnul); ú Slováků 
je prý dosud S-ova kuchyně pořekadlem. 
Starší jeho syn stal se biskupem jagerským, 
mladší (též S. zvaný) napadl r. 1430 u Trnavy 
husity, s nimiž Prokop Holý vtrhl do Uher. 
Smrti jeho r. 1434 vymřel v Uhrách rod 
S-ův. Skč, 

Stibral: 1) S. Franz, právník rakouský 
(* 12. list. 1854 ve Vídni), vstoupil r. 1877 
do ministerstva obchodu a osvědčil se tu 
záhy jako výborný znalec celních záležitostí, 
jakož i rakouských a cizích průmyslových 
poměrů, tak že mu svěřena důležitá meziná- 
rodní vyjednávání a tarifové reformy. R. 1891 
jmenován sekčním chefem v ministerstvu ob- 
chodu, 2. říj. 1899 za ministerstva Claryova 
a pak Wittkova správcem min. obchodu. Od 
15. ledna 1900 jest opět sekčním chefem, 
r. 1904 byl kommissařcm rak. odděleni na 
výstavě v Saint Louis. 

2) S. Jiří, architekt a malíř čes. (* 1859 
v Praze). Vystudovav českou reálku, věnoval 
se architektuře u prof. Zítka, jehož byl po- 
tom assistentem. Po studijních cestách po 
Evropě vstoupil do praxe stavitelské. R. 1886 
jmenován professorem na c. k. umělecko- 
průmyslové škole v Praze a r. 1897 ředite- 
lem téhož ústavu. Provedl dekorativní úpravu 
vlaků pro císaře rakouského a pro krále ru- 
munského, zajímavou (v české renaissanci 
provedenou) přestavbu zámku v Průhonicích 
a ve Stiřimi, přestavbu kostela v Trmici, 
stavbu paláce kněžny Ščerbatové v Rusku, 
budovu státního monopolu lihového, elek- 
trické stanice, tržnice a řadu obytných sta- 
veni tamtéž, stavbu dvou domů činžovních 
v pražské assanaci. Návrhy jeho na stavbu 



Stickeen — Stieda 



125 



Živnostenské banky a obecni d&m u Prašné 
brány byly poctěny cenou. Na jubilejní vý- 
stave v Praze r. 1891 obdržel čestný diplom, 
na světové výstavě v Paříži r. 1900 stříbrnou 
a na výstavě v St Louis zlatou medailli. 
R. 1901 jmenován rytířem řádu želez. kor. 
III. tř. Přispíval illustracemi do Ottových pu- 
blikaci »Narodni Divadloc, »Čechy«, ^Zlatá 
Praha* a do >Světozora«. S-ovy aquarellové 
studie ^ cest, zejména po Itálii, byly vysta- 
veny souborně v praž. Rudolfině r' 1886 a 
hned při této příležitosti se ukázalo, že S-a 
poutá stejně malebnost a barvitost, iako umě- 
lecký význam italských architektur. Později 
k nim přidružil krymské, kavkázské, perské, 
maarské a španělské (na př. Pohled na Elche 
na výstavě v Rudolfinu 1900), vynikající pre- 
cisnosti kresby, živostí barev a hbitou obrat- 
nosti štětce. Z novějších jeho aquarelld dlužno 
uvésti zejména Zámek v Průhonicích; Motivy 
I assanace; Hřbitov v Kdjové a j. 

8tlok«en [stikín] viz S ti kině. 

Btiokel Johann Gustav, prot. theolog; 
a oricntalista (♦ 1805 v Eisenachu — f 1896), 
stal se r. 1827 docentem, r. 1830 mimořád- 
ným a r. 1848 řádným prof. řečí orientálních. 
tUavní díla: Handbuch \ur morgenlánd. Mún^' 
kundt (1845—70, 2 sv.); Das Buch Hiob^ rhyth- 
misek gegliedert u. ůberset^t (1842); De gemma 
Abraxta nondum edita (1848); Das Etruskische 
durch Erklárung von Intchriften und Namen 
als semitische Sprache erwiesen (Lip., 1858); 
Das Hohelied in seiner Einheit und dramati- 
schen Gliederung mit Uebersetiung (1888). J,F, 

Btiote Schreb., rod lišejníků chřástovitých, 
srv. Lišejníky, str. 1316 a na tab. vyobr. 
č. 6. (S. pulmonaria, důlkatec plicni). 

Btidany, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Chrudim, fara Vejvanovice, pš. Hroch. Tý- 
nec; 40 d., 230 oby v. č. (1900), žel. stanice 
při tr. Hcřm. Městec- Rorohrádek, popi. dvůr 
a opodál Starý mlýn. S. bývaly od nepaměti 
příslušenstvím kláštera podlažického. 

Btidi, viska v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. 
a pš. Dol. Královice, fara Hněvkovice; 9 d , 
61 obyv. č. (1900). 

8tlel>enreiith (čes. Ctibor), ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Planá, fara a pš. Ta- 
chov; 67 d., 109 obyv. n. (1900J, Itř. Sk., 
spořit, a založ, spolek a popi. dvůr. Stávala 
zde tvrz. 

Stleber: 1) S. Wilhelm, polic, úředník 
prus. {^* 1818 — 1 1882). Po právnických stěstěné bylo tu nejlepším 
východiskem. S. byl uznaným básníkem hned 
u vrstevníkův a není nezajímavo, že Nietzsche 
mezi několika málo knihami, jež hodný jsou, 
by přetrvaly, vyčítá i S-flv výchovný román 
Der Naehsommer (1857, 3 sv. ; srv. R. M. Meyer 
v >Die Zeit« 1903, XXXIV., str. 63 si.) Pro- 
saická tvorba jeho obsahuje dále: Feldblumen 
(1840, v ročence >Iris«); Der Kondor řl841, 
ve ^ Wiener Zeitung«); soubor povídkový 
Studien (1844—51, 6 sv.); Bunte Steine (1853, 
2 sv.); román Witiko (1865 — 67, 3 sv.) a po- 
smrtné publikace vydané Aprentem: Briefe 
(s biografií, 1869, 3 sv.); Eriáhlitngen (1869, 
2 sv.) a Vermischte Schrijten (1871, 2 sv.). 
Krom těchto prvých tisků (většinou pešt- 
ských a prešp.) existuje řada nových vydání 
a vydání souborná. Nejlepší jest kritické vy- 
dání řízené A. Sauerem »S&mtliche Werke« 
(Praha, 1901 si.), vyd. Společností pro pod- 
porování němec, vědy, umění a písemnictví 
v Čechách. Kromě něho máme výbory od 
Weitbrechta (1887 a č.); R. Holzera (1899); 
R. FQrsta (1899, 6 sv., ve sbírce Hesseové, 
s úvodem životopisným); R. Kleinecke (1899, 
4 sv.) a Stoessla (1899, 7 sv.). Srv. E. Kuh, 
Zwei Dichter Oesterrcichs : F. Grillparzcr 
u. Adalbert S. (1872); Markus. A. S. (1877); 
Proell, Ad. S (1891); Stoessl, A. S. (1902); 
objemné dílo AI. Raim. Heina, A. S. (Pr, 
1904); 1. sv. »Prager deutsche Studien* (vyd. 
C. v. Kraus a A. Sauer): W. Kosch, A. S. 
und die Romantik (Pr., 1905) a dr. R. FQrst, 
A. S. Studien (v Lyonovč sbírce ^ Deutsche 
Dichter des XIX. Jahrhunderts, sv. 20., 
1905). — Z jeho obrazů chová pražské Rudol 
finum Krajinářskou studii i vysočiny. 

Btlgel (Stigelius) Johann, novoiat. 
básník něm. (* 1515 ve Friemaru u Gothy — 
t 1562). Studoval ve Vitemberce, kde se 
spřátelil s Lutherem a zvi. s Melanchthonem. 
Později stal se tam prof. latiny a r. 1542 
korunován od císaře na básníka. R. 1547 
odešel do Výmaru a r. 1658 jmenován prof. 
výmluvnosti na nové univ. v Jeně, kterou 
slavnostní řečí otevřel. Tamže vyšlo r. 1566 
až 1569 a 1572 devět knih jeho lat. básni 
Carmina. Mimo to vyšly některé jeho řeči. 
Srv. Góttling, Vita Joh. s-ii (Jena, 1858, nov6 
v Gottlingo^ch ^Opusculaakademica«, 1869). 

Btlg^liano [stiljánoj, m. v circond. Matera 
ital. prov. Potcnza, jz. od Matery, má 6934 
obyv. (1901), obchod s vínem a olivovým 
olejem. 

átlglmayer Johann Baptist, kovolijec, 
sochař a médailleur něm. (♦ 1791 — f 1844 
v Mnichově). Měl se státi zlatníkem; r. 1810 
začal studovati na akad. výtvarných uměni, 
avšak r. 1814 přešel k rytí mincí, načež r. 1819 
tehdejší korunní princ bavorský Ludvík po- 
slal jej do Itálie, aby se tam vyučil kovo- 
lijectvi. Tamže lil poprsí krále Ludvika /. po- 
dle modelu Thorwaldsenova, a když se vrátil 
r. 1822 do vlasti, byl jmenován inspektorem 
král. továrny kovolijecké, z níž vyšlo velmi 
mnoho větších i menších kovových skulptur. 
Z těch uvádíme zejména: pomník krále Maxi- 



-I 



miliána /. v Kreuthu (podle vlastního ná- 
vrhu) a na náměstí Max-Josefově v Mnichově 
(podle modelu Rauchova), jízdeckou sochu 
kurfiršta Sfaximiliána na nám. wittelsbašském 
tamže (podle Thorwaldsena), 12 obrovských 
soch knížat wittelsbašských v trůnním sále 
residence (podle Schwanthalera), sochu Schil- 
lerovu ve Stutgartě (podle Thomwaldsena), 
Jean Paulovu v Bayreutě, Mozartovu v Salc- 
půrku a m. j. Největší jeho dílo je obrovská 
socha Bavarie (v. t ), kterou však dokončil 
po jeho smrti jeho synovec Ferdinand v. Miller. 
Poslední prací S-ovou byla socha Goetheova 
pro Frankfurt n. M. 

Stigma, mn. č. stigmata (řec, cziitú =■ 
bodám), bodnutí, zejména ostrým nástro- 
jem vybodená nebo žhavým železem vypá- 
lená značka, potupné znamení. Řekové a 
Římané znamenali takto uprchlé otroky. 
Otrok 8-tem označený sluje u Řeků axiy\i.axiag^ 
u Římanů inscriptus. Značka bývala vpalo- 
vána nejčastěji na čele, na rukách a na no- 
hách (Héróndas V, 66—66, 79). Stigmatiso- 
váni jest vlastně druhem tetování, jež ve 
starověku klassickém lze dokázati i jinde 
(O. Crusius ve »Philologu«, 1903, str. 135 si., 
Wolters v ^Hermu€, 1903, str. 265 si.). Od- 
tud i moderně užívá se výrazu stigmatisovati 
ve významu: někoho na pranýř stavěti, ve- 
řejné poznamenati. Vý, 

S. v botanice, blizna, viz Pes tik, str. 
588 d. 

S. v zool., průduch, viz Hmyz, str. 392*. 

Stigmaria Brong. (bliž nik), pojmeno- 
vání zkamenělých oddenků (rhizomů) rostlin 
plavuňovitých, jejichž zbytky objevují se již 
v devonu a kulmu, jež jsou však velice roz- 
šířeny v karbonu a zasahaji aŽ do permu. 
Byly to vodní nebo v bahně se rozvíjející 
osy plavuňovitých předvěkých rostlin stro- 
movitých a to jak Lepidodender, tak 
S i g i 1 1 a r i í. S kmeny těchto (zvláště v útvaru 
kamenouhelném velice rozšířených) rostlin 
byly S-ie nalezeny v přímém spojení. Oby- 
čejně nalézáme vsak tyto oddenky v kusech 
osamocených, jež bývají průměrně asi 6 cm 
až 1 dm široké, leckdy však i širší, zpravidla 
poněkud na plocho smačklé s malým, uza- 
vřeným válcem svazků cévních v centru. Na 
povrchu jsou tyto oddenky posázeny nápad- 
nými, okrouhlými, pravidelně v šikmých řa- 
dách (parastichách) uspořádanými, od sebe 
dosti oddálenými, asi 6 mm širokými, níz- 
kými (jako neštovicovitými) prohlubinkami, 
z nichž každá má poněkud málo vyvstalý 
okraj a ve svém středu vyvstalý hrbol. Pro- 
hlubinky tyto upominají na kruhovitá pohoří 
měsíční krajiny (jak je fotografie měsíce zná- 
zorňuje) a jsou to jizvy po odpadlých, oblých 
(podle jiných mínění prý poněkud dvojřizné 
smačklýchj žížalovitých, až 80 cm dlouhých 
násadcích, které z oddenku takového do 
bahna vynikaly a patrně potravu a vláhu po 
způspbu kořínků rostlině částečně přiváděly. 
Násadce tylo byly tence válcovité (nebo, jak 
někteří míní, poněkud dvoj řízně smačklé), vždy 
po jednom v každé výše popsané prohlu- 



Stigmariopsis — Stich. 



129 



bince pijavkovitě zapuštěné a rozbíhaly se 
radiálné do půdy bahnité. V lupcích kameno- 
uhelných nalézáme těchto násadců křižem 
krážem Často celé spousty většinou skoro 
na plocho smačklých, a jak někteří tvrdí, tu 
i tam vidličnatě rozvětvených. Podle stavu 
zachovaného musily býti asi koiovité, alespoň 
ve svém povrchu dosti pevné povahy. Nej- 
rozšířenější druh všude v kamenouhelném 
útvaru i u nás v Cechách se vyskytující jest 
S. ficoides Brong. ( Varíolaria ficoides Stnbg., 
viz Kamenouhelný útvar tab. obraz 8). 
Podle domněnek dosavadních jsou tyto ná- 
sadce vlastně listy oněch vodních oddenkĎ, 
ale pozměněné tak, že mohou zastupovati 
funkci kořínků. Mezi nyní žijícími Lycopodia- 
ceami jest to tropická čeleď Psilo táce ae 
zvaná, které mají obdobné podzen>ni od- 
denky místo kořenů a upomínají na S-ie. — 
Srv. Dr. O. Feistmantel, Die Versteinerun- 
gen der bčhra. Kohlenablagerungen (»Palae- 
ontographicac 23. sv., 1875 — 76); dále zajíma- 
vou práci dra. O. Kuntze, Sind Carbonkohlen 
autochthon, allochthon oder pelagochthon ? 
(Lip., 1895), ač s některými jeho poznámkami, 
co se týče S-ie, nelze souhlasiti. Ostatně viz 
Kamenouhelný útvar, str. 857 a aPalae- 
ontologie rostlinná, str. 83, pak Sigil- 
laria, str. 147 6. Ve sbírkách Musea král. 
Českého <řiz ve Sternbergeu pěkné instruk- 
tivní kusy. EBr. 

Btlfi^maTlopsls Grand' Eury, oddenky 
některých Sigillarií, podobné Stigmariím, ale 
přece od typických Stigmarií se lišící zvláště 
jizvami na svém povrchu, které nejsou 
okrouhlé, nýbrž mají podobu průřezu čočky, 
a pak skulpturou výplně válce dřeňového, 
poněvadž výplnČ (kamenné výlitky) tyto u S. 
máji kolmá žebra as 1 mm široká, čim upo- 
mínají poněkud (ovŠem bez uzlin) na jádra 
kalamitu. S. jest totožná se Stigmaria rimosa 
(S. ab^eviatá) Goldenbg, podobné Stigmaria 
flexuosa Renault spadá pod S. Zdá se, že 
tento druh oddenku přicházel jak u Eusigil- 
lariei tak i u Subsigillarieí. EBr, 

Btisfinata viz Stigma a Stigmatisace. 

Btl^^matlsaoe, sfigmatisovánf, z řec. 
V dobách velikého náboženského vzrušení, 
jako na př. v XIII., XVII. a v XIX. stol, 
zjevovaly se některým osobám v největším 
nábožném zanícení rudé skvrny (stigmata) 
na místech, kde tělo Kristovo bylo probo- 
deno hřeby a kopím žoldnéřovým, a z míst 
těch dokonce se ronívala krev, kdy u osob 
těch docházelo k nejvyššímu stupni zaníce- 
nosii, na př. v pátek, kdy celé utrpení Kri- 
stovo s sebou prodělávaly a vyličovaly. Osob, 
u nichž 8. byla pozorována, je řada dosti 
veliká a nejznámější — počínajíc od sv. Fran- 
tiška z Assisi (v. t,, str. 634 b) — jsou 
Emmerichová A. K. (v. t.) a Louise 
Laieauová (v. t.). Vědeckým sporem o pra- 
vosti stigmat objasnila se podstata tohoto 
zjevu, a pokud nezakládá se na podvodných 
manipulacích, s. se stanoviska lékařského 
spadá v obor hypnotismu a hysterie (srv. 
t, str. 1063 b). Lit. zprávy uvedeny jsou 

Oitfiv Slovník Naučný sv. XXIV. 19/6 1905. 



u osob jmenovaných; srv. ještě Charbonnier, 
Maladies des mystiques (Brussel, 1875). 

BtlgmatlsoTati viz Stigma. 

Btlgmatyple (z řec), vídeňským knih- 
tiskařem Karlem Fasolem (v letech 70tých 
XIX. stol.) do knihtiskařství nově zavedeny 
zvláštní způsob sazby podobizen, obrazu 
krajin, květů a květinových skupin, hlavně 
však složitých podtisků se sestaveným písmem 
nebo bez něho, a to pomocí systematicky 
litých bodů a linek různé síly a kuželky. 
Zvláště při tisku cenných papírů velmi často 
užívalo se podtisků 8-ií zhotovených a na- 
bývalo se zpravidla vzorců velmi jemných. 
Všeobecně však 8. se nerozšířila, poněvadž 
jednak pořízení příslušného materiálu bylo 
spojeno s velikým nákladem a vedle toho 
sazba vyžadovala nepoměrně mnoho času. 
V novější době 8. v knihtiskařství vůbec se 
neužívá. Ubk. 

BtiliaTka viz Podkova, str. \0\0a, 

Btlhlioe viz Štíhlíce. 

Stihlo (angl. snaýfle, bradoon, fr. bridon, 
it. filetto, něm. Trense, rus. u^déčka^ tren\el, 
vy obr. č. 3989.) jest ze trojích udidel pro 
koně, mezky, osly atd. (af podsední nebo ta- 
houny) nej měkčí, nejlehčí, stačí tudíž pro 
zvíře měkkohu- 
bé (s citlivou če- 
listí) a pro oby- 
čejné projíŽdky, 
ježto jím se šetří 
huba zvířete. Li- 
ší se od p e 1 h a- 
mu (v. t.) tím, 
že nemá pod- 
hradního řetízku 
a má, užíváno-li 
samojediné bez 
udidla ostrého, 
místo postraniček pouhé roubíky, které bez 
jiného účinku nedovolují, aby 8. se protáhlo 
hubou celé. S. užívané v kantáru (v. t. též 
pro vyobrazení řemeni stíhlového, jež má 
lícnici pouze zadní, a nemívá nánosku) spolu 
s udidlem ostrým roubíků nemá. FM, 

StllmOT, Mstihněv, popi. dv&r u Skři- 
van v okresu novobydžovském; 4 d., 121 
oby v. č. (1900). Kdysi stávala zde tvrz a ves. 
Tvrz zašla v XV. stol. 

Btloh, vsi v Čechách, viz Stich o v a 
Vstíš. 

Stioh Jan, český virtuos na lesní roh 
(* 1748 v Žehušicích — f 16. února 1803 
v Praze). Učil se na útraty hr. Jana Jos. 
Thuna u Jos. Matějky v Praze, pak u Šinde- 
láře v ^fnichově a Ant. Hampla a Karla 
Houdka v Drážďanech. Potom vrátil se do 
Prahy k svému příznivci, ale chtěje nabýti 
širšího rozhledu ve světě, prchl po třech le- 
tech r. 1766 tajně z Prahy a pode jménem 
Punto koncertoval s úspěchem v Německu, 
Uhrách, Itálii, Španělsku, Anglii a zvláště 
r. 1778 v Paříži. S. troubil na stříbrný roh 
a dovedl z něho vykouzliti tóny tak čisté a 
krásné. Že v té příčině nikdo se mu nevy- 
rovnal. R. 1781 vstoupil do služby biskupa 

9 




Č. 3989. 



130 



Stichomantie — Stilisovati. 



vircpurského jako dvorský hudebník, r. 1782 
přijal místo íconcertisty u hraběte ďArtois 
(pozd. krále Karla X.). Když vypukla revo- 
luce, S. převzal na nějaký čas ředitelství 
orchestru na divadle des Variétés amusan- 
tes, ale r. 1799 navštívil zase svou vlasť a 
zdržoval se nějaký čas v Praze. R. 1801 tu 
koncertoval v tehdejším stavovském divadle 
s úspěchem neobyčejným. Vystoupil také 
v Mnichově a ve Vídni, kde Beethoven proň 
komponoval sonátu pro klavír a lesni roh 
op. 17. R. 1802 navštívil s J. L. Dusíkem 
Čáslav a koncertoval i tam. Na zpáteční cestě 
do Paříže onemocněl v Praze a zemřel v ho- 
stinci ^u arciknížete Karlac na Malé straně. 
Byl pohřben s velikou slávou a k jeho poctě 
provedeno po prvé Mozartovo Rekviem v ko- 
stele sv. Mikuláše na Malé straně. Ze skladeb 
S-tových vyšly v Pařiži někoUkeré koncerty 
pro lesni roh, kvintetta, tria, dua, etudy a 
cvičení a j. Mimo to napsal: Méthode pour 
apprendre facilement les éléments des premiér 
et second cors etc. (Pař., 1798). 

fltlohomantie (z řec), v dřívějších do- 
bách zvláštní způsob věštění z míst (řádků = 
azi%og) knih zvláště rozšířených, jako Vergi- 
liovy Aeneidy nebo Písma svatého. Při tom 
buď výpisky míst na lístcích hozeny do osudí, 
z něhož losováno; nebo příslušná kniha na- 
hodile otevřena, načež určen namátkou verš, 
z jehož smyslu usuzováno na případ pří- 
tomný, klk. 

Stiohometrle (z řec), u starých Reků 
počítání řádků v rukopisech, aby se 
určilo, co spis vydá (rozsah, objem atd.). 
Počet řádků originálu byl od opisovače na 
konci jednotlivých oddílů zaznamenáván. Za 
normální stichos (řádek) brávala se délka ho- 
mérskéhohexametru. Srv. Ritschl, Diealexan- 
drinischen Bibliotheken (»Opuscula« I, 1867); 
Graux, Nouvelles recherches sur la sticho- 
méliie (>Rev. de philol.* II., 1878). 

Btiohomythle (z řec.) slově takové roz- 
děleni veršů v dialogu dramatickém, při němž 
každá z obou rozmlouvajících osob pronáší 
jťn po jediném verši. Bývá-li jim přidělo- 
váno po verších dvou, zove se to disticho- 
mythie. Zpravidla se formy té užívá tam, 
kde dialog nabývá rázu živého, tak že pro- 
jevy ráz na ráz se střídají. V řecké tragédii 
s. ncjčastěji se vyškytá u Euripida. Je-li je- 
diný jen verš rozdělen mezi dvé osob, zove 
se takový způsob rozmluvy antilabé. Srv. 
A. Gross, Die S. in d. griech. Tragódie u. 
Komódie (1905). Sdk, 

8tiohovio«, ves mor., viz Mstichovice. 

8tlkin« [-kin] (Stekene, Stickeen, 
Steckin), mohutná, asi 600 km dlouhá řeka 
v Sev. Americe, pramenící se na 130' z. d. 
v Biitské Columbii a vlévající se naproti sev. 
konci ostrova prince Waleského do Tichého 
okeánu na území Alasky. V hor. toku je málo 
známa. Ve střed, toku valí se hlubokými ca- 
ňony, nad nimiž zdvihají se s obou stran 
mocné ledovce, zasahující až k samotné řece. 
Nedaleko ústí svého tvoří rozsáhlé vodo- 
pády, načež se rozlévá v široký límán. 



BtlkOT viz Štik o v. 

Btlks, ves v Čechách, viz Štěkře. 

Stu (z lat.) viz Stilus a Sloh. 

BtUben, aromatický uhlovodík C^Z/g . CH: 
CH.C^Hi tvořící desky tající při 124"; vře 
při 306— 307<'. Tvcří se při kapání toluolu 
na kysličník olovnatý zahřátý do tmavě čer- 
veného Žáru, nebo při zahříváni benzalde- 
hydu se sírným květem na 180°. Plidk, 

Btilbit čili heulandit, nerost ze sku- 
piny zeolithů, krystalluje v jednokloných tva- 
rech, obyčejně podle roviny souměrnosti ta- 
bulkovitě vyvinutých, nebo bývá paprskovitě 
lupenitý. Jest čirý, bílý nebo kysličníkem 
železitým rudě zbarven, průhledný nebo prů- 
svitný, křehký, podle klinopinakoidu (roviny 
souměrnosti) velmi dokonale štěpný. Tvrd. 
3y,— 4, hust. 2-1— 2-2. Jest křemičitan hlinito- 
vapenatý, vodnatý: 

Ctfi4/,5/eO,e.5/f,0 
s 69-227o kysličníku křemičitého, 16*79 hlini- 
tého, 9*20 vápenatého, 14*79 vody. Pálen na- 
d^niá se a taje v bílý email, kyselinou chloro- 
vodíkovou snadno se rozkládá i vylučuje 
křemičitý sliz. Nalezištěm jeho jsou druhotné 
žíly a druzové dutiny v horninách obsahují- 
cích hojně kysličníku hlinitého a vápenatého: 
čedičích, melafyrech i j., jakož i žíly rudní. 
V Čechách vyskytuje se u Jílového a na Ko- 
zákově, na Moravě u Maršové a Sobotina; 
v údolí Fassa v Tyrolsku, na Campsie a Kil- 
patrick Hills ve Skotsku, u Beruťjordu na 
Islandě a j. Fr. Sl-k. 

Btilet (ital. stiletto) viz Dýka, str. 305 d). 

Btilfs, Stilfský přesmyk viz Stelvský 
přesmyk. 

Btilioho, vojevůdce řím. (f 408 v Ra- 
venně), rodem Vandal. Ve službách římských 
získal si přižeň cis. Theodosia a vyšinul se 
k nejvyšším hodnostem. Císař dal mu svou 
neteř Serenu za choť. Po smrti Theodosiově 
S. vládl na místě nedospělého cis. Honoria 
a se zdarem bránil říše Západořímské proti 
útokům národů germánských. R. 396 přispěl 
na pomoc říši Východořímské, tísněné králem 
visigotským Alarichem, a přinutil Alaricha 
odtáhnouti z Řecka. Když pak Alarich vpadl 
do Itálie, S. porazil jej u Pollentie (402) a 
Verony (403) a donutil k pochodu zpáteč- 
nému. R. 405 (n. 406) S. porazil u Faesul 
veliký zástup Germanů, který pod Kadagai- 
sem vtrhl do Itálie, a úplně jej potřtl, Gallie 
nemohl však proti Vandalům a Alanům obrá- 
niti. S. zamýšlel s pomoci Alarichovou ne- 
přátelství proti říši Východořímské, ale když 
provedeni záměru toho nad očekávání se 
protáhlo, Alarich vtrhl poznovu do říše 
Západořímské (408). V té době S. padl jako 
obéf dvorských intrik; byl s vědomím císaře 
Honoria v Kavenně zavražděn. J»f. 

BtllUaoe (z lat.), úprava slohová viz Stí li- 
sovati. 

BtllUovatl (z lat.), slohově upraviti, 
zvláště co se týče umění slovesného (s. o d- 
pověď, 8. větu a pod.), srv. Sloh. V kres- 
lení a malbě s. znamená zbaviti výtvory pří- 
rodní (na př. list, květ) všeho nahodilého a 



Stilista — von Stillfried und Rattonitz. 



131 



libovolného ve tvaru i zbarvení a uvésti je 
na formy základní, typické, ve kterých vládne 
jakási zákonitost, pravidelnost. Srv. na př. 
s-ané listy akantové na vyobr. č. 130 (Akan- 
thos) a cl. Ornament. O s-ání (stili- 
saci) mluví se i v krajinářství, srv. Hé- 
roická krajina. — Srv. Schubert v. Sol- 
dem, Das Stilisieren der Tier- u, Menschen- 
formen (1892). 

Stilista (z lat.), kdo stilisuje, píše něja- 
kým slohem, ať dobrým či spatným (dobrý 
a špatný s.). 

Stilifltioký, týkající se stilu (slohu), slo- 
hový, na př. s-ká úprava spisu, 8-ká obrat- 
nost atd. 

Btilistlka viz Slohovéda. 

Stilke Hermann, malíř ném. (* 1803 — 
t 1860). Studoval na akademii berlínské, od 
r. 1821 v DQsseldorfé u Comelia, jehož ná- 
sledoval do Mnichova, a se StQrmerem ma- 
loval v Koblenci v porotnim sále Poslední 
soud a několik fresk v arkádách mnichov- 
ských, zejména Korunovaci hrdle Ludvika. 
VI. 1827 33 byl v Itálii (nejvíce v Římě) a 
potom vrátil se do DUsseldorfu. V 1. 1842 
až 1846 maloval na zámku Srolzenfelsu fre- 
sky : Šest rytířských ctností, R. 1860 přesídlil 
se do Berlína, kde r. 1854 jmenován profes- 
sorem. Z jeho obrazův olejových uvádíme: 
Rinaldovo loučeni s Armidou (1832); Křifdci 
(1834); Císař Maximilián na Martinské stěně 
(1835); Panna Orlednskd (1836); Poslední kře- 
sťané v Sýrii; Sv, Jiří s andělem] Poutníci na 
poušti (1841, mus. v Královci); Únos synů 
Eduardových (1860, nár. gal. v Berlíně); Tri- 
stan a Isolda; Ama^onky] Judita a Holofernes 
a j. Později maloval nástropní fresky v des- 
savském dvoř. divadle. — Jeho choť Her- 
mina S., rozená Peipersoya (1808—69), 
vynikla jako kreslířka a malířka aquarellá, 
také jako učitelka malby květin. 

Btillfrledy ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Litomyšl, fara Jetřichova Ves, pš. Opatov; 
43 d., 236 obyv. n. (1900). 

BtlllMedvizŠtilfrídasrv. Bruncvík. 

von 8tillfri«d nud Battonits (t. j. Štil- 
fríd č. Štylfryd z Ratěnic), příjmení hra- 
be rí a panské rodiny v král. Pruském, avšak 
původem české. Nesoudní rodopisci od vozo 
valí rodinu tu od báječného Stoj míra, 
který prý byl vypuzcn do Bavor. Jim odvo- 
zovali ji ze Stillfriedu nad ř. Moravou v Ra- 
kousírh, ač držitelé tohoto byli erbů jiných. 
Proti tomu jest pravděpodobnější, že pochá- 
zeli ze vsi Ratěnic v okr. poděbradském a že 
k jejich předkům náleželi Pertolt (1410-27) 
a Jiřík. Tento byl r. 1440 na sjezde čáslav- 
ském a r. 1448 vpadl s vojskem poděbrad- 
ským do Prahy. TýŽ sloužil králi Jiřímu na 
jeho statcích, začež obdržel Annu z Donína, 
dědičku statku Neurode v Kladsku, k man- 
želství, a léno na týž statek, coŽ mu i r. 1472 
od kniŽ. Jindřicha Minstrberského potvrzeno. 
Syn jeho Jiřík (II.) zemřel v 1. 1484-92 a 
Neurode spravoval napřed j[an Handsmeid 
z Ratěnic (tuším bratr), pak jej ujali Jiřiicovi 
synové Jiří (IID a Jakub, jimž císař Maxi- 



milián udělil (vlastně potvrdil) erb (štít po- 
kosem polovičný, černý a zlat^). A. Jiří 
(t 1517) zůstavil syna Jiříka (IV.), jenž ob- 
držel při dělení (1624) Neurode. Zemřel 
I r. 1554 a syny jeho Jiříkem (V., f 1586) a 
Jindřichem (f 1580) tato pošlost vyhasla. — 
I fí. Jakub obdržel při děleni (1524) Prostředni 
; Stínavu s částí panství neurodského a padl 
I r. 1529 proti Turkům. Měl několik synův, 
avšak jen potomstvo Jana (f 1609), nejstar- 
šího syna, přetrvalo XVII. stol. Bernart, 
pravnuk Janův, povýšen majestátem d. 13. bř. 
1662 do panského stavu kr. Čes., což maje- 
státem 29. pros. 1680 rozšířeno na panský 
stav starožitných rodův (f 1702). Skrze pra- 
vnuky Bernartovy, syny JanaJosefa(t 1739), 
povstaly nové pošlosti. a) Emanuel (* 1725, 
1 1794), druhý syn Jana Josefa, usadil se na- 
I před na Moravě, kdež se oženil s Antonií 
, hr. z Žerotína, později byl ředitelem Tere- 
i ziánské akad. ve Vídni. Vnuk jeho August 
I Vilém byl polním podmaršálkem a druhým 
I majetníkem pěš. pluku č. 50 (od r. 1832 Že- 
, nat s Annou hrab. z Klamu a z Martinic, 
It 1874). Jeho a bratra Filipa (* 1808 — 
i t 1887) potomci (držitelé vyzovského pan- 
I ství) tvoří rakouskou panskou pošlost 
, a píší se svobodnými pány ze S-u a 
I z Ratěnic (von S.-Ratenicz). — h) Michal 
(♦ 1726 — 1 1796), třetí syn Jana Josefa, jenž 
r. 1773 po rodinné smlouvě převzal panství 
I Neuiode, byl ve vojenských službách prus- 
kých. Skrze dva jeho syny povstaly dvě 
I větve: ad) Jan Josef, starší syn jeho 
i (* 1759 — T 1805) vyzískal (18. září 1792) říš- 
ské a (24. květ. 1794) pruské hrabství. V Če- 
chách držel v 1. 1796—1803 Staré Buky, 
kromě toho měl Neurode a jiné statky v Klad- 
sku a Slezsku. Potomci jeho tvoři starší 
hraběcí větev, bb) Bedřich (♦ 1763 — 
t 1814), druhý syn Michalův, držel po bra- 
trovi Neurode, jeŽ prodal. Potomstvo jeho 
i tvoří prusko-americkou panskou větev. 
I Vnuk Hugo (♦ 1819) vystěhoval se totiž do 
Chile a potomstvo bratří jeho žije dílem 
v Chile, dílem v Prusku. — c) František 
Ignác (♦ 1734 — t 1805), pátý syn Jana Jo- 
sefa, držel kromě statků v Prusku Červenou 
Lhotu u Soběslave (od r. 1794). Statek tento 
držel po něm syn Mořic (| 1837), ale pro- 
dal jej r. 1823. Skrze ostatní dva syny Fran- 
tiškovy vznikly dvě větve. aacC) Mladší hra- 
běcí pošlost založena Karlem Ignácem 
(♦ 1759 — t 1846), nejstarším synem Fran- 
tiškovým. Jediný jeho syn Rudolf M. Ber- 
nart (♦ 14. srp. 1804 — t 9. srp. 1882) jme- 
nován byl (25. květ. 1858) grandem v Portu- 
galsku s názvem conde ďAlcantara a 18. říj^ 
1861 povýšen do hrabského stavu kr. Prus.. 
Byl kr. taj. radou, vrch. hejtmanem zámku. 
Hohenzolleru, nejvyšším ceremonářem. Pra* 
coval nejen v dějinách rodu svého {Geschicht^ 
liché Nachrichten v. Geschlechte S. von Ratto^ 
nit^, 1860), nýbrž i v dějinách král. rodu 
pruského a vydal spisy: Altertúmer u. Denk- 
male des Hauses Hohen\ollern (1831—52 a nová 
řada 1853—67, 2 sv.); Geneal. Geschtchte der 



132 



Stillfriedsdorf — Stín. 



Burggrafen von Númberg (1843); Monumenta 
Zollerana (1843-62, 7 sv., 8 Traug. Maerke- 
remVf Die Hohen\ollern ii. das deutsche Vater^ 
land (5. vyd., 1896, 2 sv., s Bernh. Kugle- 
rcm); PreusMens Monarchen (1860) a j. Po- 
tomstvo drží statky ve Slezsku a píše se 
dilem S.-Rattonitz, dílem S.-Mettich (od 
r. 1885). bbb) Ignác (♦ 1763 — f 18*2), třetí 
syn Františkův, založil pruskou katolic- 
kou vétev. Potomci statkův nemajíce jsou 
po většině v státních službách. Sčk. 

Stillfriedsdorf viz Št i lír i do v. 

Btillioidimn lacrymale viz Dacryo- 
rhoea. 

Btllling: 1) S. Johann Heinrich viz 
Jung 2). 

2) S. Benedikt, anatom a chirurg něm. 
(♦ 1810 v Kirchhainu v Hessích — f 1879). 
Vystudovav lékařství v Marburce, usadil se 
r. 1833 v Kasselu jako lékař. Konaje častější 
cesty do Francie a Itálie, seznámil se s před- 
ními chirurgy a fysiology franc. a v duchu 
jejich pracoval na půdě německé, vynikaje 
rovněž jako chirurg i anatom, jsa na př. po 
dlouhou dobu jediný, kterýž v Německu vy- 
konával ovariotomie. V anatomii dobyl si 
trvalých zásluh vzornými pracemi o poznání 
podrobnější úpravy mozku a míchy. Z čet- 
ných jeho prací možno uvésti: Die natúrli- 
-chen Processe bet der Heilung durchschlunge' 
ner Bluigefáste (1834); Unter suchu ngen Uber 
die Spinalirritation (1840); Ueber Textur und 
FuuUtionen der Medulla oblongata (1843); 
Untersuchungen Uber den Bau und die Verrich- 
tungen des Gchirns (1846); Neue Untersuchun- 
gen uber den Bau des Rúckenmarks (1859); 
Neue Untersuchungen uber den Bau des kleinen 
Gehirns des Menschen (1864 67, pak 1878); 
Die rationelle Behandlung der HarnrÓhren- 
Strikturen (1870—72). • 

3) S. Jakob, syn před., lékař něm. (♦ 1842 
v Kasselu). Po skončených studiích lékař- 
ských usadil se v Kasselu jako očni lékař a 
stal se r. 1884 prof. ofthalmologie ve Stras- 
burce. Stal se známým pracemi o vnímáni 
barev a zkoumáním barvocitu pomocí tabuli 
psLudoisotropických. 

Btillingria Garden, kožokvět, rod rost- 
lin z čel. pryšco vitých a podčel. Hippoma- 
neae^ obsahující kře n. polokře listů střída- 
vých, zřídka vstřícných peřenožilných, a žlaz- 
nato-zoubkovaných, s květy buď v klasech 
jednoduchých nebo v květenstvích z klasů 
složených, v nichž jest pod prašnými něko- 
lik (1—3) květů pestíkových. Obal, koruna a 
žlaznatý terč chybějí. Kalich je 2— 3klaný n. 
dílný, tyčinek 2—3 a plod tobolka o 3 ko- 
kouscích jednoscmených. S. má 12 druhů, 
ponejvíce amerických, z nichž roste v jižní 
části Sev. Ameriky, zvláště v Karolíně a Flo- 
ridě, S. silvatica J. Můll., k. lesní, jako keř 
s listy čárkovitými n. elliptičně kopinatými, 
ne-li podlouhle opak vejčitými, jehož kořen 
{radix S-iae) jest v Americe pro počišťující 
vlastnosti ofricinálni. — S. sebi/era Mich., k. 
loj on osný, jcat Exoecaria J. Milll. (Croton 
I..) a prosp.vá jako strom n keř, v Japanu 



a v Čině domácí a v tropických krajinách 

. pěstovaný, čemÝmi olejnatými semeny zvici 

i lískových ořechův, obaleními tlustou bílou 

vrstvou tuku, t.zv. čínského loje č.tnku, 

užívaného k výrobě svíček a mýdla. Did. 

SttUwater [stiluoaťr], hl. m. hrabstvi wa- 
shingtonského v sev.-amer. státě Minnesotě, 
26 km vsv. od St Paulu, na ř. St. Croix, má 
12.318 ob3rv. (1900), věznici, divadlo, dívčí se- 
minář. Je střediskem čilého dřevařského ob- 
chodu v údolí splavné řeky St. Croix, pro- 
čež jsou tu četné parní pily, dále tov. na 
mlátičky a škrobámy. 

Btilo, ital., sloh, zvi. v hudbě. S. osser- 
vato, starobylý, přísný sloh, zvláště a ca- 
pella čili Palestriniův sloh; s. rappresen- 
tativo čili 8. drammatico, sloh drama- 
tický, monodie vynalezené ok. r. 1600 ve 
Florencii (srv. Opera, str. 801 a). 

Btilo, m. v ital. pro v. Reggio di Calabria, 
circond. Gerace, na úpatí Consolina, na 1. 
břehu Stillara, má 3177 obyv. (1901), živících 
se pěstěním olivy, révy, moruší. Doly na že- 
leznou rudu. S. je rodištěm filosofa T. Cam- 
panclly (f 1639). 

Btilometrie (z řec.) viz Platón, str. 8r,i b, 

Btilpnosiderit (něm. Eisenpecher^, Pech- 
eisenstein), nerost, odrůda limonitu (v. t., 
str. 33 a). 

Btilton [stilťn], osada v Huntingdonshiru 
(Anglie), podle níž pojmenován všeobecné 
známý druh sýra, ačkoliv nyní se připravuje 
ponejvíce' v Leicestershiru. 

BtilliJi, lat, pisadlo, rydlo; z toho čcs. 
stu, 5(r^ něm. 5ři7, angl. a fr. style, it. stilo 
(v, t.), rus. 4í//;atd. ve významu sloh (v. t.). 
Srv. též Nový styl a Starý styl. 

Stiméřioe viz Zdiměřicc. 

Btimmen aiui Karia-Iiaaoh, známý ka- 
tolický (jesuitský) list něm. pro vrstvy vzdě- 
lané. Vychází nyní lOkrát ročně ve Freiburce 
v Br. redakcí Aug. Langhorsta (od r. 1889); 
tiskne se ve více než 4000 výtiscích. Vznikl 
r. 1869 v Maria-Laachu (viz Laach), r. 1872 
za kulturního boje přestěhoval se do Belgie, 
pak do Nizozemí. 

Btimmersdorf, ves v Cechách nad Ka- 
menicí, hejtm. a okr. Děčín, fara Rosendorf, 
pš. Hřensko; 76 d., 422 obyv. n. (1900), Itř. 
šk., financ, stráž a 7 továren. 

gtimmiiig^ Albert, romanista něm. (* 1846 
v Prenclově), řádný professor na univ. go- 
tinské. Vydal: Fr. Villon (1869); Jauýre Ku- 
del (1873); Bertran de Born (1879 a 1892); 
Ueber den proven^alischen Glrart von Ros sil- 
Ion (1888); Der anglonormannische Boeve de 
Haumtone (1899) a nárys písemnictví proven- 
Qalského v Gróberově >Grundriss d. román. 
Philologie* II., 2. 

Stimnlus, lat., bodec, osten, v přenes, 
smysle podnět (ku práci atd.); stimulace. 
; dráždění, podnět; stlmulantla [-ancia], 
\ dráždivé prostředky; stimulovati, pod- 
Iněcovati, podpichovati, drážditi. 
i 8tin (rus. téň, lat. umbra, fr. ombre^ it. 
' ambra, šp. sombra, něm. Schatten^ angl. shade^ 
I shadowy řec. av,ioi atd.). 



Stín — Stínový obraz. 



133 



S. optický jest prostor za neprůhledném 
tělesem osvěůeným, do néhož světlo nevníká. 
Protíná-li tento stínový prostor nějaká plo- 
cha bílá, ukáže se na této ploáe místo ne- 
osvětlené, tmavé, které téŽ často nazývá se 
s em. Obrys tohoto 8-u bývá určitý, ostrý, 
t. j. plocha osvětlená stýká se pfímo s plo- 
chou úplně tmavou, aneb jest mezi oběma 
plochami nenáhlý přechod od osvětlení úpl- 
ného do úplné temnoty. Příkladem budiž 
vyobr. č. 3990., které ukazuje vznikání 8-u 
u koule Kf je-li tato osvětlena jednou zdro- 
jem bodovým O, jednou svíticí kouli P, jež 
má rozměry větši nežli koule osvětlená. Na 
stínítku S vzniká v prvém případě 8. obrysu 
kruhového neb elliptického atd , podle toho, 




3990. Sdn optický. 



zdali rovinné stínítko postaveno jest kolmo 
neb šikmo ku přímce spojující O se středem 
koule K, Z tohoto tvaru 8-u soudíme, že 
světlo šiří sepřimočárně. Z druhé části 
vyobr. č. 3990. patrný jest prostor, kam světlcf 
vůbec nevniká — 8. úplný, a prostor, kam 
některé partíe zdroje svítí — 8. částečný 
čili polostín (jpenumbra). Velikolepým pří- 
kladem 8-u je zatměni měsíce a slunce nvk. 

S. elektrický, magnetický jest úkaz 
8-u optickému analogický. Pokryjeme-li pří- 
stroje elektrické, na př. citlivý elektroskop 
pozlátkový (v. t.J kovovou sítí se zemí spo- 
jenou, nepůsobí vnější náboje elektridcé, 
na př. jiskry na síf přeskakující, na elektro- 
skop. Stroj tento jest sítí chráněn, jest 
v elektrickém 8-u. Podobně lze silnými 
prsteny železnými chrániti jehlu magnetickou 
proti vnějším vlivům magnetickým (s. mag- 
netický), nvk, 

8tin A. G., pseud. Aug. Aloise Vrzala. 

BtiiUkTa: 1) S., ves na Moravě, hejtm. 
Prostějov, okr. Plumlov, fara a pš. Staré 
Ptení; 58 d., 332 obyv. č. (1900), kaple Po- 
zdvižení sv. Kříže, Itř. šk.; myslivna a opo- 
dál Dolní a Horní mlýn. R. 1233 vzpomíná 
se Vojtěch ze S-vy. R. 1408 půl vsi koupil 
Erhard z Kunštátu. Ladislav z Boskovic a na 
Třebové r. 1513 připsal čásť S-vy Vilému 
z Pemšteina. Ladislav dal stinavským právo 
od úmrtní r. 1505. — Západně od S-vy na 
příkré stráni Čertův hrad (připomín.r. 1512), 
z něhož valy jsou zachovány. E, MúlUr, 

2) S. (Steinau an der Oder), kraj. město 
v Prus. Slezsku, ve vlád. ob v. vratislavském, 



nad řekou S-vou (Steinau\ pravým pří- 
tokem Kladské Nisy a s ní Odry, na žel. dr. 
Vratislav-Štětín a Lehnice- Kobylin, má 3708 
obyv. (1900), obv. soud, katol. a evang. ko- 
stel, ev. učitel, seminář se sirotčincem; to- 
vámv na stroje, kamna, hliněné zboží, ná- 
bytek a průmysl textilní. R. 1474 zvítězil zde 
král uherský Matiáš nad Poláky pod Kazi- 
mírem IV. a dne 11. srp. 1633 Valdštein 
nad Švédy a Sasy. 

Stlnde Julius, spis. něm. (* 1841 v Kirch- 
Núchelu v Holštýnsku), studoval chemii a 
přírodní vědy, promovoval (1863), stal se to- 
várním chemikem v Hamburce, redaktorem 
>HamburgerGewerbeblatt«, posléze jen spiso- 
vatelem a feuilletonistou (přírodovědným). 
R. 1876 odstěhoval se do Berlína, kdež žije 
posavad. Kromě odborných statí uveřejnil 
samostatně : Blicke durch das Mikroskop (1869) ; 
novellety AHtagsmárchen (2. vyd., 1873, 2 sv.); 
Naturwissenschaftliche Plaudereien (1873); Die 
Opfer der Wtssenschajt (pod pseud. Alfred 
de Valmy, 2. vyd., 1879); Au$ der Werkstatt 
der Nátur (1880, 3 sv.). Komedie nářečím 
dolnoněm.: Hamburger Leiden; Taňte Lotte\ 
Die Familie Karstens] Eine hamburger Kóchin ; 
Die Blumenhándlerin, Veselohru Das letíte 
Kapitel] vánoční pohádky: Prin\ess Tausenď 
schón a Prin^ Unart a lidovou hru : Ihre Fa- 
milie (s G. Engelsem). Dále: Waldnovellen 
(1881; 2. vyd. 1885); Die Wandertruppe oder 
das Dekamerone der Verkannten (1881 ; 3. vyd. 
1887); Berliner Kunstkritik, mit Randglossen 
von Quidam (1883). Vytvořiv veselý typ ber- 
línské ženy šosákovy Vileminy Buchholzové, 
vykořistil jej obchodnicky v řadě publikací: 
Buchholiens in Italien (t., 1883); Die Familie 
Buchholx (1884; 86. vyd.); Der Familie Buch 
holi Kw^itcr Teil (1885); Der Familie Buch- 
holi dritter Teil: Frau Wilhelmine (1886); 
Frau Buchholi im Orient (1888); Frau Wilhel- 
mine Buchholi* Memoiren (1895); Hotel Buch- 
holi. Ausstellungserlebnisse (1896); Bei Buch- 
holienSy veselohra (1900). Krom těchto častěji 
nakládaných knih vydal ještě: Die Perlen- 
schnur und Anderes (1887); Pienchens Braut- 
fahrt (1891); Humoresken (1892); Uťn Knick, 
Plattdeutsches (1893) ; román Der Liedermacher 
(1893); Tbr/moor, satirické drama (1894, o némž 
t. r. podal zprávu J. Vrchlický v nedélní příl. 
>Hlasu Národa*); povídku Martinhagen {1900); 
Taňte Konstanie^ novella (1900) a satir, ro- 
mán Emma^ das geheimnisvolle Hausmádchen 
(1904). 

Stinky: 1) S. Malé (Kleiniinken), víska 
v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Benešov n. PÍ., 
fara Rychnov, pš. Verneřice; 2 d., 11 obyv. n. 
(1900). — 2) S. Velké {Grossiinken\ viska 
t., pš. Benešov n. PÍ.; 6 d., 31 obyv. n. 1900). 

Btinový obraz, skiagramm, jest obraz 
vznikající promítnutím předmětu úplně neb 
částečně neprůhledného na stěnu, kde lze 
pozorovati obrysy stínu. Promítnutí jest při 
tom zařízeno tak, aby nevynikal polostín « viz 
Stín). V jednoduchém případě lze užiti 
zdrojů co možná bodových, obloukové lampy 
elektrické, světla Drumondova a pod., jinak 



134 



Stínt — Stipulace. 



stín předmětu zobrazí se na bílé stěně čočkou 
(objektivem projekčním). S. o. předmětu ne- 
průhledného dává ovšem pouze jeho obrys, 
za to však tento obrys může býti značně 
zvětšen a mohou takto pozorovati se malé 
předměty ve svých obrysech i četným shro- 
mážděním. Na tom zakládá se projekce (viz 
Projekční přístroje a Kouzelná sví- 
tilna) mnohých pokusů fysikálních, che- 
mických atd. Podobně jest s-m o-em pro- 
mítnutý obraz^ fotografie na skle (diaposi- 
tiv), promítnuti stínu vznikajícího při ozářeni 
předmětu paprsky Róntgenovými na stěnu, 
která neviditelné záření R6ntgenovo promě- 
ňuje v záření viditelné. S. o. může vznik- 
nouti též různou lámavostí ústředí, kterým 
světelné paprsky prostupují. Soustředíme-li 
na př. paprsky sluneční systémem čoček, 
tak Že povstane malý obrázek slunce právě 
na kruhovém malém otvoru černého stínítka, 
obdržíme za stínítkem široký kužel paprsků, 
kterým lze zmíněné s-vé o-y ukázati i u před- 
mětův úplně průhledných, mají-li index lomu 
jiný než vzduch. Tak lze na př. pozorovati 
vystupující teplý vzduch z horkého drátu, 
ano i z dlaně, ukázati těžké páry ^etheru 
tekoucí z lahvičky dříve nežli kapalina atd. 
Srv. Skiagrafie. nvk. 

S-vé o-y jiného druhu jsou silhouetty 
(v. t.). 

Btint, zool., viz O směr US. 

von Btiiitsing Johann August Rode- 
rich, právník něm. (* 1826 v Altoně — 
t 1883). Usadil se r. 1848 v Plónu jako 
advokát. R. 1852 habilitoval se v Heidelberce 
pro římské právo, stal se r. 1854 řádným 
prof. v Basileji, r. 1857 v Erlankách, r. 1870 
v Bonne. Hlavní práce S-ovy jsou z oboru 
literárních dějin vědy právní. Napsal zejména: 
Das Wesen von bona fides und titulus in der 
róm. Usucapionsiehre (1862); Ueber das Ver- 
háltnis der Legis actio sacramento ^u dem 
Verfahren durch sponsio praejudicialis {1S53); 
Ulrich Zasius (1857); Fr. Karl von Savigny 
(1862); Gesch. der populáren Litt. des róm,- 
kanonischen Rechts in Deutschland (1867); 
Hugo Donellus in Altdorf (1869); Gesch. der 
deutschen Rechtswissenschajt (odd. 1., 1880; 
odd. 2., z pozůstalosti, 1884). 

Btipa, kavil n. kavyl (něm. P/riemen- 
gras), rostl, rod čeledi trav {Gramineae), vy- 
značuje se 2 plevami, delšími než piuchy 
(bez osiny), pluchami válcovitými, oblými, 
ztvrdlými, plod zcela zaobalujicími, z nichž 
vnější s předlouhlou, dole článkem s ní spo- 
jenou osinou kolénkatou. S. capillata L., 
k. vláskovitý, roste na suchých kopcích 
řídce travnatých, zvláště na vápně a vápe- 
natém pískovci teplého kraje. Tráva až 1 m 
vys. vyskytuje se v hustých trsech. Osina 
piuchy dlouhá, dole šroubovitě zkroucená, 
sem tam zprohýbaná a skoro od dolejška 
kratičkými chloupky draslavá. S. Tirsa Stev., 
k. tenkolistý, vyskytuje se zvláště na kop- 
cích čedičových (na př. na Radobýlu u Lito- 
měřic, u Loun, u Motol blíže Prahy). Má 
listy přízemní svinuté, nitkovité, dlouhé, hro- 



tem přišpičatělé; jazýček hořeních stébelních 
listů zakrnělý. Kraj piuchy doleji pýřitý, na- 
hoře lysý. S. Joannis Čel. (S. pennata [L.] 
Autt. part.), k. péřitý n. vousy sv. Ivana 
{Federgras, Steinflachs) roste na skalách a 
kopcích, zvláště na čediči a vápně v někte- 
rých krajinách. Stébelní listy jak přizemni 
svinuté, tenké n. jen porozevřené. Plevy 
něco přes 2krát delší než plucha, tato na 
kraji dole pýřitá, nahoře lysá. S. Grafiana 
Stev., k. Gráfův, roste na pod. místech 
jako předešlá (Praha, Louny, Litoměřicko, 
Bílina, Znojmo, Mikulov). Stébelní listy čár- 
kovité, dosti ploché. Plevy 3krát delší než 
plucha, jejíž kraj až nahoru k osině pýřit]^. 
Ve všem statnější než předešlá, piuchy větší, 
osinv delší, dole silnější a oddaleněji krou- 
cené. S. (Macrochloa) tenacissima L., 
k. útlý {Spart; Esparto-Gras) bývá až 1 m 
vys. a roste v horách ve Španělsku. O vlák- 
nech z listů dobývaných viz £sparto. Vm, 

BtipaolliJi Mikuláš, rodem ze Strakova 
(t 28. čce 1602), byl učitelem na lat. školách, 
posléze v Hraaci Kr., kde přijat byl potom 
za 3. písaře radního r. 1691. Toho r. pře- 
ložil a radě královéhradecké věnoval Com^ 
pendium Davida Kybera^ t. j. Krátké obsazeni 
o válce (idovské s Římany a žalostivé ^ká^e 
onoho někdy svatého a slavného města Jerusa- 
lema i té vš( politie ^idovské (v Pr., u Jiř. Jak. 
Dačického), jež nově vydal s někt. změnami 
V. M. Kramerius (Pr., 1806). R. 1595 S. po- 
stoupil za 2. písaře radního, ale úřadu vzdal 
se již r. 1597, nabyv práva měšťanského, a 
pak byl i členem rady. R. 1598 vydal v Praze 
Modlitby některé pobofné a užitečné ^a ro^^- 
ličnévěcif k nim^to přidány jsou mnohé písničky 
obecné, r. násl. pak v Praze u B. Valdy Modlitby, 
obsahující milostná rozjímáni a nějaká subtilná 
kákaní o předních stránkách učení křesfanského, 
seps, od dra. Jách. Kurea. Byv raněn mrtvicí, 
nucen byl vzdáti se působení ve prospěch 
obce. Srv. Švenda, Žel. Obraz Král. Hradce, 
díl IV. a V.; Jirečkova Ruk. lí., 245. JNk. 

Btipendium (lat.), původně žold (viz 
Římané, str. 785^). O s-iích mešních 
a o s-iich (nadáních) studentských 
č. studijních viz Nadace, str. 967 6 si. 
S-ia cestovní udílejí se mladým učencům 
nebo umělcům k dalšímu vzdělávání v cizině. 

Btipes, lat, lodyha^ stonek. Stipites 
dulcamarae viz ,S o lan um, str. 632 6. 

Btipokl, ves v Čechách, hejtm. Teplá, viz 
Stípoklasy. 

Btipiila (lat.), bot, palist, viz List, str. 
lila a 113a. 

Btipiilaoe (lat. stipulatio) jest verbálný 
kontrakt práva římského viz Kontrakt, 
str. 752 a) ve formě ústní otázky učiněné 
tím, kdo má se státi věřitelem (štip ul a tor , 
a souhlasné odpovědi osoby se zavazující 
(p r o m i s s o r), na př. dare spondes ? {dabis ?) — 
spondeo {áabo), S. jsouc útvarem práva civil- 
ního, byla omezena toliko na občany římské 
a musila původně státi se jazykem latinským, 
podle povahy své pak předpokládala přítom- 
nost obou stran smluvených a nebyla pří- 



Stipulovati — Stirling. 



135 



stupna osobám hlachým a němým. Ustano- 
veni tato byla v době práva klassického zmír- 
něna tak, že platnosti s. není na újmu, byla-li 
učiněna v řeči jiné než latinské anebo ne- 
shodo vala-li se otázka co do výrazů nebo 
jazyka úplně s odpovědi; posléze podle kon- 
stituce Leonovy ani forma otázky a odpo- 
vědi není nezbytná a dostačuje jakýkoli ústni 
projev souhlasu přitomnýdi kontrahentů. 
V této úpravě vyskytuje se 8. ještě v právě 
Justin iánském jsíko pravidelná forma smluv 
obliaačních. 

Předmětem s. může býti všeliké plněni, 
jež hodi se za předmět obligace, a lze ji po- 
užiti k dosaženi kteréhokoliv účelu hospo- 
dářského, nebof jest již svou formou jedná- 
ním abstraktním, jež nepředpokládá určité 
causae obligandi ; tvrdí-li však promissor, že 
zamýšlený účel se neuskutečnil, má podle 
pozdějšího práva obranu proti závazku stí- 
pnlačnimu a to podle různosti případů buď 
exceptionem doli nebo condictionem incerti, 
a šlo-li o zápůjčku peněžitou, na př. ne- 
vyplatí 1-li stipulator promissorovi obnos při 
8-ci předpokládaný, querellam non numeratae 
pecuniae, kterouž stipulatora donucuje k dů- 
kazu o pravosti důvodu obligačniho. Stejnou 
obranu má promissor i proti listině, jež byla 
snad o s-ci sepsána, neni-li v ni causa obli- 
gandi uvedena (cautío indiscreta); naproti 
tomu v právě justiniánském listina o s-ci 
sepsaná zakládala praesumci o tom, že 8. ná- 
ležitým způsobem byla učiněna, proti čemuž 
připuštěn byl toliko jediný protidůkaz, že 
kontrahenti v den vydáni listiny nebyli 
v místě přítomni. 

Ze 8. vzniká jednostraný nárok obligačni, 
k jehož provedeni slouží podle povahy před- 
mětu actio certae creditae pecuniae, nebo con- 
dictio triticaria (při věcech zastupitelných^ a 
actio ex stipulatu incerti ; všecky tyto žaloby 
jsou actiones stricti iuris, při nichž rozhodné 
jest pouze to, co bylo ústně slíbeno, jmeno- 
vitě nezakládá tu ani prodlení dlužníkovo 
povinnost platiti úroky, nebyly-li zvláště sti- 
pulovány. S. bývala v době císařské smlou- 
vou tak oblíbenou, že strany, když uzavřely 
obligačni úmluvu, předsebraly ještě s-ci, jež 
se tu jevila vedle smlouvy původni jako 8. 
akcessorická a sloužila k tomu, aby ná- 
roky z prvotní smlouvy byly pojištěny. J.V. 

StipuloVati (zlat.), ustanoviti, umlu- 
viti. 

Btirbey: 1) S., m. rumun., viz Kala- 
raš. — 2) S., ves t, v okr. romanackém, 
149 km sz. od Karakalu bliže Oltce, pobočky 
Alutv, má 3056 obyy. 

Biírbey: 1) S. Barbo Demeter kníže, 
hospodař vakišský (♦ 1798, podle jiných 1801, 
t 1869', viz Bibesco 1) a Rumunsko, 
str. 120 <f. 

2) S. Alexander kníže, státník rum. 
(* 1836 — t 1896 v Bukurešti), syn před., 
nabyl vojenského a právn. vzděláni v Ně- 
mecku a ve Francii. Vrátiv se do Rumunska, 
přidal se na stranu knížete Karla I. a vždy 
se snažil upevniti novou dynastii a nový 



státní řád. Od r. 1868 byl poslancem a ná- 
ležel straně mírně konservativní. Za mini- 
sterstva Bratianova byl ve spojené opposici, 
ač nikdy ničeho nelokálního nepodnikal. 

V miniaterstvě Rosetti-Carpově jmenován 
r. 1888 min. orby, r. 1889 v min. Catargi- 
nově ministrem financi. Jakožto obezřetný 
správce vlastních statků zanechal veliké jmění. 

Btirbon viz Štěrbovina. 

Btirolilowa viz Skrchleby 3). 

Btlřin viz Štiřin. 

Btirka: 1) S. viz Rmutování, str. 861 ď, 
a Pivovarství, str. 820 a. 

2) S. (něm. Viehtrog), nádoba, v níž se 
pice michá nebo paří; pak i nádržka na 
vodu, kašna. 

Btlrliiig [stdr-], hl. m. skotského hrab- 
ství t. jm. (viz Stirlingshire) bliže ústi 
splavneho Forthu, 61 km sv. od Edinburku, 
uzel železn. trati do Edinburku, Dumbartonu, 
Perthu, Dunfermlinu, má 18.403 obyv. (1901). 
S. (ve středověku Stři vel in) zachoval si 
ráz středověký, neboC nad městem zdvihá se 
starobylý hrad (S.-Castle), oblíbené sídlo 
skotských králův od Alexandra I. do Ja- 
kuba VI., s četnými budovami, jako sněmov- 
nou, pal. Jakuba V. aj. V městě pak nalézá 
se palác hrabat Argyllských, chrám z XV. stol., 
radnice z XVIII. stol., dále bmith Institute 
s obrazárnou a museem, socha Wallacea a 
Rob. Brucea, latinská a uměl. škola, Athe- 
naeum, obilní bursa, Nár. banka na místě 
dominik. kláštera z r. 1223. Nyní je S. město 
obchodně i průmyslově čilé, jsou tu továrny 
na zboží lněné i bavlněné, zejm. koberce, 
měděné zboží, hospod, stroje, mlýny a j. Na 
j. přiléhá k městu osada St. Ninian 's s tov. 
na hřebíky. — S. náleží k nejstarším městům 
skotským. Již r. 1119 byl hradem král., první 
charta pochází z r. 1226. R. 1297 WiUiam 
Wallace porazil v okolí Angličany na hlavu; 
ale tito již r. 1304 zmocnili se S-u, byli však 
odtud po bitvě u Bannockburnu vypuzeni. 

V době reformační a za vlády Marie Stuar- 
tovny S. měl důležitou úlohu. R. 1661 obsa- 
dil jej gen. Monk; r. 1745—46 za povstání 
skotských horalů byl jimi marně obléhán. 

Stirling fst5r-]: 1) S. James, mathematik 
skotský (* 1692 — f 1770). Vzdělal se v Ox- 
forde, odkud však pro jakousi příčinu r. 1715 
prchl do Benátek. Upoutav některými pra- 
cemi pozornost Newtonovu, vrátil se pod zá- 
štitou jeho r. 1725 do Anglie a byl od r. 1735 
ředitelem dolů ve Skotsku. Pracoval s úspě- 
chem v theorii řad a zvláště v theorii křivek 
3. stupně. Hlavní jeho díla jsou: Lineae tertii 
ordinis (1717); Methodus differentialis NewtO' 
niana (1719); Methodus differentialis sivé trac- 
tatus de summatione et interpolatione serierum 
infinitorum (1730). Sd, 

2)S.Jame8Hutchison, vynikající filosof 
skotský (♦ 22. čna 1820 v Glasgowě). Vystu- 
doval lékařství na univ. glasgowské, byl ně- 
jakou dobu lékařem v Již. Walesu, potom 
odebral se do Německa, kdež několik roků 
zabýval se studiem filosofie a vydal první 
svoje epochální dílo o Hegelovi a jeho sy- 



136 



Stirling Burghs — Stížnost. 



stému: The secret of Hegel (1865, 2. vyd., 
1898), po němž následoval překlad Kantovy 
» Kritiky čistého rozumu c s kommentářem a 
náčrtkem životopisným (1881). R. 1867 po- 
výšen byl v Edinburku na doktora práv a 
konal na tamějši universitě přednášky, jež 
vydal r. 1890. Z ostatních jeho spisův uvá- 
díme: Sir Wiíliam Hamilton: being the philo- 
sopky of perception (1865 ; spis namířený proti 
Hamiltonově nauce o percepci); Jerrold^ Ten- 
^son and Macaulay (1068); M regards proto- 
plasm (1869, úplné vyd. 1372); Lectures on 
the philosopky oýlaw {1S13); Bums in drama 
(1878); Darwinianism: workmen and work 
(1894) a j. Přeložil též z něm. Schweglerovy 
»Dějiny filosofiec (1867; 11. vyd. 1891). 

Btlrling Bnrglui [stdrling b6rgs], spo- 
lečný název skupinjr skot. měst TCulross, Dun- 
fermline, Inverkeithing,Queen8terry, Stirling), 
vvsilajici jednoho poslance do parlamentu. 
'Btirling-lIazweU [stdrling meksdel] W i 1- 
liam, angl. aesthetik (♦ 1818 — t 1878 v Be- 
nátkách). Studoval v Cambridgei a r. 1866 
zdědil po strýci Johnu Mazwellovi titul baro- 
neta. R. 1872 byl rektorem univ. v Edinburce, 
r. 1875 kancléřem univ. v Glasgowě. Napsal: 
The annals of the artists of Spain (1848, 
2. vyd. 1853, 3 sv.); aoister-life of Charles V 
(1852); Velasquei and his works (1855). 

BtirlinffOTa řada [stór-] viz Tayloro va 
poučka. 

Btlrlinffshlre [-šir], hrabství ve stř. Skot- 
sku při Sev. moři, jež se tu zalévá hluboko 
Firthem of Forřh, ohraničeno jest na j. hr. Lin- 
lithgowem, Lanarkem, na z. Dumbartonem a 
na s. Perthem a Clackmannanem a měří 
1208 km* se 142.291 obyv. (1901). Povrch 
hrabství je na v. rovinou, která v záp. pře- 
chází na holou vysočinu, kulminující B. Lo- 
mondem (973 m), vedle nižších Campsie Fells 
a Fintry Hills. Pod prvým rozlévá se na z. 
straně Loch Lomond; hlavni řeky spějící do 
Sev. moře jsou Forth-River, Avon, Carron a 
Endrick. Do nedávné doby značná část S-u 
pokryta byla vřesovištěm a mechem, ale od- 
straněním těchto vzrostla vzdělavatelná půda 
z 25% na 407o celého povrchu, dávajíc zna- 
menitou úrodu. V útrobách země jsou roz- 
sáhlá ložiska kamenného uhlí a Železné rudy, 
na nichž závisí rozkvět velikých železáren ve 
Falkirku a Carronu; vedle toho je tu prů- 
mysl soukenický, bavlnický a chemický ve- 
smčs ve vých. části, kdežto na západě duležit 
jest chov dobytka a ovcí. Hl. m. je Stir- 
ling (v. t.), důlež. Falkirk a Kilsyth, ležící 
na průplave clydsko-forthském, spojujícím 
Sev. moře s Firthem of Clyde. S. bylo již 
ve starověku bojištěm mezi Římany a Pikty, 
ze kteréž doby pochází hradba Hadrianova. 

Btirllngův vzorec [stOr-], docházející 
upotřebeni v poctě pravděpodobnosti, jest 



lim 



= 1. 



%2 7rn Sd. 

Biím, Stiern, ves v Cechách, hejtm. Falk- 
nov, okr. Loket, fara a pš. Slavkov; 24 d., 
142 obyv. n. (1900). 



Stlmer Max viz Schmidt 7). 

BtLrflký L. R. viz Štirský. 

Stimm, město prua., viz Sty rum. 

Btiftnost (rekurs^ v právn. jest odpor 
proti rozhodnuti úřeanimu, jimž osoba ne- 
spokojená domáhá se změny u povolaného 
k tomu úřadu vyššího. Požadavkem právní 
bezpečnosti jest, aby každé, alespoň závaž- 
nější, rozhodnuti učiněné úřadem, jenž na 
místě prvém věci se zabýval, mohlo k žádosti 
osoby, jež za nesprávné je pokládá a poci- 
ťuje, přezkoumáno býti úřadem vyšším, ne- 
boť vědomí o tom, že rozhodnuti může býti 
úřadem přezkoumáno, působí samočinně k be* 
dlivějŠímu vyřizování, než jak by třeba a na- 
mnoze se dalo, kdyby tomu tak nebylo. 
K tomu ovšem přistupuje i ten důvod, že 
prozkoumávání věci prospěti musí správ- 
nému posouzení, a to tím spíše, když k němu 
povolány jsou osoby, jež větši zkušenosti 
i znalosti, jakož i dovednosti již se osvěd- 
čilv. Z povahy s-i, kteráž podstatně za účel 
ma domoci se přezkoumání rozhodnuti, jde, 
že by přezkoumání díti se mělo pouze za 
týchž předpokladů, na jejichž základě roz- 
hodnuti v odpor vzaté se pohybovalo, a to 
pouze potud, pokud strana si stěžuje. Mnohdy 
také skutečně úřad vyšši přezkoumávaje roz- 
hodnutí musí se obmeziti na tyto předpo- 
klady a jen na tu stránku rozhodnuti, proti 
němuž 8. směřuje; to platí hlavně o soud- 
ním řízeni, v němž více méně stranám se 
ponechává, aby samy uvedly všechny před- 
poklady, jež za potřebné k uplatněni práva 
svého pokládají, tak že soudci odňaty jsou 
právo i povinnost, jíti přes údaje stran a 
z vlastního podnětu pátrati po skutečno- 
stech a pravdě, pokud k tomu popřením neb 
návrhem strany nucen není. Soud vyšší jest 
však oprávněn naříditi vyšetření, jež potřeb- 
ným shledá. Naproti tomu v řízení správ- 
ním, kde namnoze vedle soukromých práv 
neb zájmův určité osoby také právní řád, 
veřejný ohled a pod. zúčastněny bývají, po- 
skytnuta jest vyššímu úřadu větší volnost a 
, důsledkem toho i stěžovatel může pravidelné 
I uváděti a nabízeti nové okolnosti a důkazy, 
! jimiž podle jeho mínění s. jest odůvodněna, 
i třeba podle předpokladů, za kterých úřad 
nižší pracoval, tomu tak není. Tatáž zá-^ada 
I platí vedle oboru práva veřejného i v oboru 
I práva soukromého tam, kde jde o zájmy ne 
I pouze soukromé, ale i veřejné, na př. ve vě- 
I cech poručenských, opatrovnických a pod. 
Pokud jde o rozhodování řádných soudů, tu 
: v řízení sporném 8. hraje úlohu podřízenější, 
nebof při rozhodnutích, jimiž se soudí o hmot- 
j ných právech samých a jež se vydávají ve 
formě rozsudků, podává se nikoli s., nýbrž 
odvolání, a ne pouze straně, která je ne- 
I spokojena, ale i straně druhé poskytuje se 
I možnost, aby při dalším přezkoumáváni byla 
spolučinná, kdežto při 8-i každá spolučin- 
' nost jest vyloučena, tak že pouze strana si 
stěžující oprávněna jest vyložiti důvody své 
' nespokojenosti. V řízení sporném poskytuje 
i se 8. pouze proti těm usnesením, jež týkají 



Stlačení — Stoa. 



137 



se řixeni a tudíž jsou rázu spíše formálního; 
a i tu možnost s-i jest namnoze obmezena, 
tak že proti mnohým usnesením vůbec s. se 
nepřipouští, na př. proti nařízení stáni na 
určitou dobu, neb aspoň ne s. samostatná, 
tak ie teprve při některém pozdějším dovo- 
lávání se opravy příslušnou okolnost vy- 
tknouti lze jakožto důvod. Jediná výjimka 
platí tu o sporech pro rušenou držbu. Právě 
s tohoto stanoviska také soudní a exekuční 
řád obmezuje možnost s-i i v tom směru, 
že pravidelně — v processnim a exekučním 
řízeni — proti rozhodnutí vyššího soudce, 
jímž rozhodnutí prvního soudce potvrzeno 
bylo, další s-i nepřipouští. O právech příslu- 
šejících soudci vyššímu při přezkoumání roz- 
hodnutí vzatého 8-i v odpor platí obdobně 
předpisy, platné při přezkoumání rozhodnutí 
na základě odvolaní neb dovolání. Co se týče 
příslušností soudu ku přezkoumáni rozhod- 
nutí, tu platí všeobecné předpisy platné pro 
řízení sporné vůbec. 

Lhůty ke s-em jsou v řízeni sporném 
i nesporném pravidelně 14denní, čítaje ode 
dne, následujícího po doručení příslušného 
usnesení, pokud se stranám písemně doru- 
čiti musi, a v řízeni exekučním Sdenní (vý- 
jimka při nucených vkladech práva zástav- 
ního na realitv, při rozhodnutí o návrhu na 
exekuci na základě cizozemského exek. ti- 
tulu, kde platí lhůta 14denní). Ve věcech 
knihovních jest ke s-em lhůta 30denní při 
doručeních v obvodu příslušného vrchního 
soudu zemského, mimo obvod pak 60denní. 

V řízení sporném musí býti s. písemná 
podepsána advokátem, s. ústní (do proto- 
kolu u soudu) může býti podána u okr. soudu 
stranou, jež advokátem zastoupena není. 

V řízení exekučním jest tato otázka sporná, 
ježto sice v exek. řádě se ustanovuje, že tu 
ani před okresními ani před sborovými soudy 
zastoupeni advokátem nutným není vůbec, 
avšak s druhé strany opět se praví, že — 
pokud nic jiného v exek. řádě ustanoveno 
není — platí předpisy soudního řádu o soud- 
ních usneseních a opravném prostředku s-i. 

V řízení sporném a exekučním nemá s. 
pravidelně účinku odkladného vůči rozhod- 
nuti v odpor vzatému, tak že nehledíc k po- 
dané s-i může obsah rozhodnutí podle po- 
vahy své buď z moci úřední neb k návrhu 
strany uskutečněn býti; straně si stěžující 
jest však ponecháno, žádati za odklad v tomto 
sméru, když jsou tu závažné příčiny k tomu, 
zejména, kdyby i příznivé rozhodnutí vyš- 
šího soudu nemohlo míti již žádného účinku. 

V jiných případech soudního řízení s. od- 
kládací účinek má. Ve věcech knihovních, 
pokud s. směřuje proti povolení vkladu neb 
záznamu, musí okolnost, že s. podána byla, 
poznamenána býti v knize pozemkové. 

V L zv. soudnictví dobrovolném 
(pozůstalostním, poručenském atd.) jest to 
zvláštní, že strana může pive, nežli se obrátí 
k soudu vyššímu, podati u soudce prvního, 
o jehož rozhodnutí jde, t. zv. rozklad, k jehož 
vyřízení jest oprávněn soudce prvý, netýká-li 



se rozhodnuti práv třetích osob. V tomto 
řízení výslovně jest připuštěno uvéiti ve s-i 
nové okolnosti a důkazy. 

V řádě trestním obor s-í není vytčen 
všeobecně, nýbrž při jednotlivých stadiích 
řízení trestního vždy vytčeno, pokud to které 
rozhodnuti neb ten který krok soudce s-i 
v odpor vzat býti může. O s-i zmateční 
jakožto prostředku opravném proti rozsudku 
viz Zoaateční stížnost. 

V řízeni správním nejsou s-i vázány 
ani z daleka tak, jako v řízení soudním, ze- 
jména sporném a exekučním, na požadavky 
formální. Písemná forma jen výjimečně se 
požaduje; každý projev nespokojenosti, na- 
značující úmysl stěžovati si, t. j. žádati vvšši 
úřad za opravu, stačí k pojmu s-i. Ovsem 
však musi i tu s. osobou k tomu oprávně- 
nou podána býti ve lhůtě a u úřadu, jak 
zákon předpisuje. S. přísluší tu na rozdíl 
od soudního řízení jen straně, nikoli úřadu 
rozhodni icí mu. 

Pokua není možnost s-i obmezena na je- 
dinou vyšší instanci, možno jest stěžovati si 
i k další. Lhůty ke s-em jsou rozmanité; 
v každém rozhodnutí musi býti straně sdě- 
leno, v iaké lhůtě stěžovati si třeba. Den, 
kdy se dá s. na poštu, počítá se jako den 
podání s-i. 

Strana může v odpor vzíti rozhodnuti ne 
pouze se stanoviska svého, ale i se stano- 
viska veřejného, jež úřad z moci úřední 
chrániti měl. Vyšší úřad rozhodne ve věci 
samé jen tehdy, je-li věc dobře a dostatečně 
vyšetřena; jeví-li se potřeba doplnění neb 
opravy řízení, musí rozhodnuti zrušiti a od- 
kázati věc nižšímu úřadu k rozhodnuti no- 
vému, kh. 

fltlaósni, stlačování viz Kompresse, 
Kompressní stroje aKompressor; srv. 
též Depresse. 

Stlaoitelnost viz Kompressibilita a 
srv. Piezometr. 

8tla6ovadlo viz Depressoríum. 

Stlonkadka viz Pleteni (v rámci), str. 
9116. 

Sto (stslov. 59řo, řecky éxaxóv, lat. centům 
fr. cent, it. cento, šp. cien, něm. hundert, angl. 
hundredy maď. s^dx atd.), první číslo trojci- 
ferné čili číslo druhého řádu v soustavě de- 
sítkové; bývá zhusta základem všeobecných 
počtů, jako při úrokování. Píše se 100 a jest 
součinem 10 X 10. Římané označovali je C, 
počátečním písmenem slova centům, neb ID, 
pět set D, jemuž v právo připisovali další 
stovky až do devíti set. Řekové značili 8. 
písmenem p, rovněž tak značí se v kyrillici 
a v glagolici (srv. tab. Azbuka, str. 1127) 
písmenem r. — Podle toho, jak číslovka s. 
se vyjadřuje, dělí se indoevropské ja- 
zyky (v. t., str. 618 tf) ve dvě větve. — 
O vládě zvané S. dni viz Cent-Jours. — 
Srv. též Cent-gardes, Cent a Centnýř. 

Stoa (ffTOff), u starých Řeků sloupová 
síň. Síně toho druhu uzavíraly velmi často 
náměstí (agory), ale bývaly také i v jiných 
částech mésta stavěny a sloužily k různým 



138 



Stobaios — Stóber. 



účelům: bývaly v nich místnosti úřední (na 
př. ▼ athénské sto i královské, ve Fleiuntě 
náležela sem s. polemarchos), obchodní krámy, 
bázáry (v Athénách Attalova sto a, v. t.), 
dále sloužily za promenády, zejména za dob 
deštivého počasí, za místo pro společenské 
styky a schůzky. Také filosofové v nich ně- 
kdy učívali, na př. stoik Zénón vyučoval 
v Athénách ve s. poikilé (pestré, malované), 
a odtud %. znamená často též tolik co učeni 
«toiků. Stoy byly vyzdobovány malbami (s. 
poikilé v Athénách), sochami, hermovkami 
atd. Zejména nádherné a rozsáhlé stoy shle- 
dáváme v kvetoucích městech hellénistic- 
kých v Malé Asii. red, 

Stobaios ^ItúdwTjg Zxoffalosj, nazvaný po- 
dle rodného města Stob {SxopoC) v Make- 
donii, žil asi v 2. pol. V. stol. po Kr. Plo- 
dem rozsáhlé četby jeho jest zachované 
cenné dílo excerptové, věnované synu Sep- 
timiovi. Tato Anthologie {'Avd'oX6yiov) skládá 
se ze 4 knih, zachovaných ve stavu dosti po- 
rušeném (z I. kn. chybí úvod, II. kn. má dvě 
značné mezery, III. a IV. jsou upraveny 
v jednu knihu). Ve středověku byl celek roz- 
dělen ve dvě díla, z nichž prvé má název 
'Exioyoft {Eclogae pkysicae et ethicae), druhé 
'Avd-oXóyuov (řlorilegium nebo Sermones); roz- 
děleni toto neodůvodněno, nebof II. a III. 
kniha těsně souvisí. V I. kn. jedná se o otáz- 
kách metafys. a fysických, kn. II. a III. vě- 
novány jsou theorii poznání (tó Xoyírtóv), 
hlavně však éthice, IV. kn. politice. V od- 
stavcích probírány jsou tu jednotlivé věty 
fílosoňcké, k nimž připojeny četné doklady 
z básníků a prosaiků řeckých. Cena » Antho- 
logie* této záleží v množství citovaných míst 
ze spisů pro nás jinak ztracených. Excerpo- 
váno tu více než 500 spisův, aČ nejspíše 
hojně přejato jest pouze ze starších sbírek. 
»Anthologii« S-ovu vydali Heeren (Got., 
1792), Gaisford (Oxf., 1812), Meineke ve 
sbírce Teubnerské a nejlépe Wachsmuth a 
Hense (Berl., 1884—94, 3 sv.). O. J-i. 

Stobbo Johann Ernest Otto, vynika- 
jící právník něm. (♦ 1831 v Královci — 1 1887). 
Studoval ve svém rodišti filologii a historii, 
pak práva a byl promovován r. 1853 na zá- 
kladě dissertace De lege romana Utinensi 
(1863). Po dalších studiích v Lipsku a Go- 
tinkách habilitoval se r. 1855 v Královci pro 
něm. právo, stal se tam r. 1856 mimoř. a 
ještě t. r. řádným professorem. R. 1859 po- 
volán do Vratislavě, r. 1872 do Lipska (na 
místo Gerbero vo). Nejdůležitější práce: Zur 
Gesch, des deutschen Vertragsrechts (1855V, 
Gesch, der deut. Rechtsquellen (1860—64, 2 sv.V, 
Beitráge ^ur Gesch, des deut. Rechts (1865); 
Die Juden in Deutschland wdhrend des Mittel- 
alters{\%(it)\ Hermann Conring^ der Begrúnder 
der deut. Rechtsgeschichte (1870); Handbuch 
des deut, Privatrechts, hlavní dílo S-ovo (1871 
až 1885, 5 sv.; 3. vyd. 1893—1900; od 2 sv. 
vyd. od H. O. Lehmanna). Z pozůstalosti 
jeho vyšlo ještě Zur Geschichte des altem 
deut. Konkurspro^esses (1888). Od r. 1857 S. 
byl spoluredaktorem listu »Zeit. ftlr deut- 



sches Recht«, od r. 1862 spoluvydavatelem 
publikace »Jahrbuch des gemeinen deut. 
Rechts*. Srv. Friedberg, Otto S. (1887). 

fltobor viz Stobrava. 

St9bor: 1) S. Daniel Ehrenfried, 
básník a spis. elsaský (* 1779 ve Štrasburku — 
1 1836). Studoval práva v rodišti a v Heidel- 
berce, v 1. 1806—09 vydával ve Štrasburce 
»Alsatisches Taschenbuch«, překládal franc. 
dramata a publikoval Blátter, dem Andenken 
K, G, Pjeffels gewidmet (1810). Za restaurace 
BourbonŮ byl liberálním opposičnikem ; pře- 
kládal spisy gen. Foye, vydal politické dia- 
logy (pseud. Gradaus) a Gedchte (1814; 
3. vyd., 1821); lidovou Neujahrshúchlein vom 
Vetter Daniel (1818, »strýc D.€ byl jeho 
pseudonym); Vie de Frédéríc Obe^Hn (1831); 
Kur^e Gesch. und Charakteristik der schónen 
Lit. der Deutschen (1826) a převod Lamen- 
naisových »Paroles ďuií croyant«. Jeho 
»Sa.mtliche Gedichtc und kieine prosaische 
Schriřten« vyd. ve 4 sv. (1835—36). Jsou tu 
velmi vtipné verše nářečím elsaským. Adolf 
S. uveřejnil jeho drama: feodor Polsky oder 
eine Nacht in Polens Wáldern (1872). 

2) S. August, syn před. {* 1808 — f ISH4), 
Po studiu theologie působil v Buchsweileru 
(1838—41), pak v MQlhúsech (1841 71), kdež 
byl vrchním knihovníkem městským (1864) 
a konservátorem musea hist. (1874). Vydal 
s bratrem Adolfem Alsabilder^ vlastenecké 
pověsti a příběhy (1836); Gedichte (1842; 
nové vyd. 1873); básně Oberrheinisches Sagen- 
buch (1842); Elsdssisches Volksbůchlein, písné 
dětské, lidové, pohádky atd. (1842; 2. vyd. 
1859); Der Dichter Len^ und Friederike van 
Sesenheim (1842); Geschichte der schónen Litt, 
der Deutschen (1843); Briefe an den Vetter 
Lienhard von Gradaus dem júngern (1848); 
Die Sagen des Elsasses, nejlepší jeho práce 
(1852; nové vyd. od Mtlndela, Štrasb., 1892 
až 1896, 2 sv.); Der Aktuar Sal^mann. Goethes 
Freund u, Tischgenosse (1855); Zur Gesch. des 
Volksaberglaubens im XVI,Jahrhundert (1856); 
Chr. Fr, Pjeffel (1859); E Firobe (svatveěer) 
im e Sundgauer Wirtshaus, lidová hra o 2 
odděl, s hudbou od Heybergera, 1865, 2. vyd. 
1868); Jórg Wickram, Volksschrijtsteller und 
StiJterderKolmarerMeistersángerschule (1 866) ; 
Aus alten Zeiten. AUerlei uber Land u Leute 
in Elsasí (2. vyd., 1872); Er^áhlungen, Már- 
chen, Humoresken (1873); básně Drei-Aehren 
(1873; 2. vyd. 1877 V, biografii J. S. Róderer 
und seine Freunde (2. vyd., 1874). Publikoval 
>ElsássischeNeujahrsblatter«(sOttem,Štrasb., 
1843—48, 6 sv.); záb. týdeník »Erwinia« (t.. 
1838—39); ročenku pro elsaský dějepis atd. 
•Alsatia* (Malh., 1850—75, 10 sv., po smrti 
S-ově ještě >Neue Alsatia« o 1 sv., 1885). 
Srv. Ehrisman, Auguste S. (1887). 

3) S. Adolf, bratr před. (♦ 1811 — f 1892). 
Byl theologem (1826—31). učitelem na kol- 
Iťji mOlhúské (1839), farářem (1840), před- 
sedou reform. konsistoře a vrchním školním 
radou (1864) tamže; posléze čestným před- 
sedou (1890). Kromě Alsabilder íviz výše?) 
vydal: Gedichte (1845; 2. vyd. 1893); Reise^ 



Stoberau — Stockfleth. 



139 



bilder aut der Schweti^ básně (1850; nová 
série 1857); Reýormatorenbilder (1857); ^m- 
Jache Fragen eines elsássichen Volksýreundes 
(2 vyd., 1872), ve kterém doporučuje smířiti 
se s novým stavem věci v Elsasku; na pa- 
mátku manželčinu Epheukranx auf das Grab^ 
mol einer Heimgegangenen (1884); Elsdsser 
Schatikdstlein {1S77)\ Spiegel deutscher Frauen, 
obrazy dějinné i legendárné (1892) a práce 
theologické. 

Stoberau viz Stobrava. 

StobUoU Jan, básník pol. (* 1836 na 
Sanocku v Haliči); psával do halič, deníků 
s pseudonymem Józef S^p, jmenovitě byl 
spolupracovníkem časop. »Dziennik literacki«. 
Z prací jeho zasluhuje zmínky trc^édie Samson, 

Stobnio* viz Stop ni ca. 

ze Stobnioe Tan, zeměpisec a filosof pol- 
ský, zvaný podle rodiště (Jan ze S-cy) 
(t 1530). Studoval na akad. krakovské, stal 
se r. 1494 bakalářem, r. 1498 magistrem a 
po smrti Jana z Hlohova professorem ňlo- 
sofíe v Krakově. Potom byl ředitelem gymn. 
v Poznani a na konec svého života vstoupil 
do kláštera bemardinského v Krakově. Na- 
psal mimo jiné: Generalis doctrina de modis 
significandi grammaticalibus compendiosa de- 
scriptio (2. vyd., 1515) ; Parvulus philosophiae 
naturalis cum expositione textuali (4. vyd., 
1517); Introductio in Ptolomei Cosmographiam 
cum longítudinibus regionům et civitatum cele- 
briorum (6. vyd., 1531; zeměpisná kompilace 
ze spisovatelů starších i novějších. 

Stobořioe viz Zdebořice. 

Stobrava (Stober)^ řeka v Prus. Slezsku, 
pravá pobočka Odry, pramenící se na hra- 
nicích německo- ruských, teče směrem záp. 
a vlévá se po toku 98 km dlouhém do Odry, 
a to jižně od m. Břehu u osady S-vy (Sto- 
berau)^ jež má 1085 obyv. (1900), živících se 
výrobou doutníků v a voroplavbou. 

Stook [stok], mn. Č. stocks^ angl., kmen, 
pak přeneseně kmenové jmění, základní 
kapitál společnosti akciových, zvláště pak 
kapitál státní půjq)cy^ nebo nějakého podniku 
akciového, jenž není rozdělen v podíly znící 
na určitou zaokrouhlenou summu, nýbrž jest 
zapisován na jméno oprávněného majetníka 
v libovolných (i nezaokrouhlených) částkách. 
Tak se děje na př. při zapisováni angl. con- 
sols (v. t. a Státní dluhy, str. 25a). Zá- 
kladní kapitál Anglické banky je také zapsán 
jako bank-stock. Dlužní úpisy na summy za- 
okrouhlené (rovné) šlovou v Anglii bonds 
(viz Bond). S. vyskytuje se ve složeninách: 
s.-broker [-brokr], bursovní agent, makléř 
(viz Broker a Dohodce, str. 763 a); a.- 
exchange [-eksčénžj, bursa na eflfekty, na 
cenné papíry, srv. Bursa, str. 968a; s.- 
holder [-hóld*r], vlastník stocků, části zákl. 
kapitálů společností akciových; s.-jobbery 
[-diob*riJ, bursovní hra (srv. Job ber). 

Stockaoh, hl. město okr. badenského 
kraje kostnického, na pr. břehu ř. S-u, vlé- 
vající se do jez. Ueberlinžského, při trati 
RadolfzcU-Sigmaringen badenských stát. drah, 
má 2315 obyv., kat a evang. kostel; prá- 



delny, silnou výrobu trikotového zboží, žele- 
zárny, mlýny a čilé trhy na zemědělské plo- 
diny. S. byl hl. m. území nellenbursko-then- 
ského, nazvaného podle blízkého hradu Nel- 
lenburgu, s nímž připadlo r. 1495 Habsbur- 
kům, r. 1805 Virtembersku a r. 1810 Baden- 
sku. Tu porazil 23. břez. 1799 arcivév. Karel 
franc. gen. Jourdana a 3. kv. 1800 franc. gen. 
Moreau rakouské vojsko pod Krayem. 

StookaUy vsi v Čechách, viz Pivoň a 
Stokov. 

Stook-brokor viz Stock, Broker a 
Dohodce. 

Stookonttrom, okres v Severových. pro- 
vincii Kapská (Již. Afrika) na již. úpatí lesna- 
tého Katbergu, zabírající v rozloze 813 km* 
úrodné, dobře zavlažované poříčí Katriveru. 
Test obydlen 7775 obyv., z nichŽ 1655 bě- 
lochů. Po zahnání Kafrů byl r. 1819 z této 
krajiny utvořen t zv. Katriver Settlement a 
osazen Uottentoty. Když tito se vzbouřili, 
zavedeni sem osadníci bílí. Hl. m. je Sey- 
mour se 411 obyv. 

StSokor Adolf, protest, theolog a poli- 
tik něm. (* 1835 v HalbersUdtě). Studoval 
v Halle a Berlíně theologii a filologii a po 
delších cestách stal se r. 1863 farářem v Seg- 

Írerdě u Halberstadtu a r. 1866 v Hamers- 
eben, až posléze r. 1874 dvoř. a kathedrál- 
ním kazatelem v Berlíně, byl však pro své 
politické působení r. 1890 propuštěn. Založil 
totiž r. 1878 křesfansko-sociální stranu proti 
kapitalistům a stavěl se proti všemu libe- 
ralismu, tak že proti sobě poštval skoro 
všecko veřejné míněni, a to tím, že byl hor- 
livým stoupencem antisemitismu. R. 1879 
zvolen do sněmovny poslanecké, r. 1880 až 
1893 byl i členem říšského sněmu, kde se 
přidal ke straně přísně konservativní. R. 1898 
zvolen nanovo. R. 1896 vystoupil ze strany 
německo-konservativní jakož i z evang.-sociál- 
niho kon^ressu a založil spolu s jinými kon- 
ferenci cirkevně-sociální. S. je předsedou 
berlínské městské missie, členem gener. před- 
sednictva synodálního a prvním duchovním 
přísedícím provinciálniho předsednictva syno- 
dálního v Braniborsku. Vydal sbírku sociáině- 
politických a protižidovských řečí pod tit. 
Chrittlichsocial (1884, 2. vyd. 1890) a svá 
církevně-polit. mínění napsal v knize Wach' 
auf^ evangelisches Volk! (1893). Mimoto: Drei- 
Xehn Jahre Hoýprediger und Politiker (1895), 
několik sbírek kázáni (1894—95, 1897 a 1901) 
a Gesammelte Schriften (od r. 1896). Od r. 1887 
S. vydává »Deutsche evang. Kirchenzeitung«, 
jejž sám rediguje od r. 1892. 

Stookorau viz Št okr a v a. 

Stookom, ves v Cechách, hejtm. Kaplíce, 
okr. Vyš. Brod, fara a pš. Frimburk; 7 d., 
36 obyv. n. (1900). 

Stook-oxohange viz Stock a £x- 
change. 

Stockfleth Niels Joachim Christian 
Vibe, laponský missionář (♦ 1787 v Christia- 
nii — t 1866). Sloužil v šlesvickém a nor- 
ském vojště; později teprve dal se na boho- 
sloví, r. 1825 stal se kazatelem ve Vads5 a 



140 



StOckhardt — Stocksbridge. 



později v Lebesby ve vých. Finmarkách. Ve- 
dle kazatelstvi snažil se též vytvořiti národní 
písemnictví laponské, vydal lap. překlad Lu- 
therova malého katechismu ^ lap. slabikář a Nový 
\ákon. Od r. 1839 sproštén byl úřadu kazatel- 
ského, aby se mohl věnovati nerušené svým 
studiím. Sepsal: Lappisk Sproglaere (Christ., 
1850); Norsklappisk Ordbog (t, 1852); Om dt 
finské Sprogýorholde in Finmarkens og Norď 
landenes Amter (t, 1851); Dagbog over mine 
Missionsreiser i Finmarken (t., 1860). J. F. 

StSokhardt Julius Adolf, agrikultumi 
chemik něm. (* 1809 v Róhrsdorfu u Míšně — 
t 1886), věnoval se s počátku farmacii, stu- 
doval v Berlíně, r. 1839 stal se učitelem che- 
mie a fysiky na prflm. škole v Sas. Kame- 
nici a r. 1874 prof. agrikultumi chemie na 
hospod, a lesní akademii v Tharandtě. Hlavni 
jeho zásluha záleží v popularisování chemie, 
zvi. agrikultumi. Napsal: Schule der Chemie 
(20. vyd. od Lassar-Cohna 1900); Chem. Felď 
predigten fUr deutsche Landwirte (3. vyd. 1865, 
2 d.); Guanobúchlein (4. vyd., 1856); vydával 
od r. 1840 se Schoberem »Zeitschrift fttr 
deutsche Landwirtschaft« a od r. 1855 do 
1875 »Der chem. Ackersmannc jakožto po- 
kračování svých »Chem. Feldpredigten*. Šgr, 

Stookh&Uieln, víska v Čechách, hejtm. 
a okr. Stříbro, fara Erpužice, pš. Čebiv; 
7 d., 33 obyv. n. (1900). 

fltookhaiiseii Julius, něm. baritonista 
a učitel zpěvu (* 1826 v Paříži). Je syn vir- 
tuosa na harfu a skladatele F ran ze S-a 
z Kolína n. R. a vzdělal se dílem na pařížské 
konservatoři, dílem u Manuela Garcie v Lon- 
dýně, kde vystoupil r. 1848 po prvé na je- 
višti italské opery. Později účinkoval i při 
Komické opeře v Paříží. Nejvíce však vynikl 
jakožto pěvec koncertní a jako hud. paeda- 
gog. V 1. 1863—69 byl v Hamburce ředitelem 
nlharm. koncertů, pak nedlouho komorním 
pěvcem a inspektorem zpěvu v Štutgartě. 
R. 1880 zařidil si pěveckou školu a vydal 
výbornou Gesangsmethode (1885, 2 sv.), jakož 
vůbec S. vynikl ne tak vlastními prostředky 
hlasovými, jako spíše uměním, jak je dovedl 
ovládati. Srv. Armin, Gesanglehrer der Gegen- 
wart I. (1897). 

Stook-holder [stokholďr] viz Stock. 

Stockholm viz Štokholm. 

Stockholm! Ii&n viz Štokholm. 

Stockhom: 1) S.,hora v Simmenské sku- 
pině Freiburských Alp ve švýc. kantoně bern- 
ském, 10 km jz. od Thunu, 2192 m vysoká, 
vynikající krásnou vyhlídkou. — 2) S , hora 
ve skupině Monte Rosy, 3534 m vysoká, jv. 
od Zermattu. 

Stook-Jobber [stokdžob'r], s.-jobbcry 
viz Stock a Jobber. 

StScklor Emanuel, malíř (♦ 1819 v Mi- 
kulově — t vletech 80tých XIX. stol.) O jeho 
životě jen málo je známo, leda že studoval 
na vídeňské akad. výtv. uměni krajinomalbu 
pod Tom. Enderem a Móssmerem. Vysta- 
vov:)l pak téměř nepřetržitě na ročních vý- 
stavách téže akademie, jakož i v rak. Kunst- 
vereinu. V letech 40tých cestoval po Orientě 



a po Itálii a zdržoval se také delší dobu 
v Uhrách. Byl též ruským dvorním malířem 
v Petrohradě. S. vynikal zvláště jako aqua- 
rellista a všecky jeho obrazy dýší poesii. 
Z obrazfi jeho uvádíme: Mlý-n u Boskovic^ 
Boskovice na Mor., četné krajiny švýcarské a 
uherské, Síň Assunty^, Křestnd kaple v chrámě 
sv. Marka v Benátkách, Benátské album (pro 
arcikn. Žofii), Palác Belisarův v Cařihradé, 
Pohled na Černé moře^ mnohé aquarelly z Tu- 
recka vůbec, z Cařihradu zvláště, pak hojně 
obrazů z Černé Hory. Z jeho portraitů vy- 
niká Dáma ^ doby rokokové, S. maloval také 
s velikém zdarem četné kopie italských mi- 
strů, zejm. Tiziana a van Dycka. Ještě r. 1879 
byl S. vyznamenán rvt. křižem řádu Fr. Josefa. 

StSokl-Heinofotter Clara viz Sabina 
Heinefetterová. 

von Stookmar Christian Friedrich, 
svob. pán, státník něm. (♦ 1787 v Koburce — 
t 1863 t.). Pocházel z rodiny švédské za Gu- 
stava Adolfa do Německa přišedši, studoval 
lékařství a usadil se v Koburce. V 1. 1814 a 
1815 sloužil jako voj. lékař na Rýně, r. 1816 
byl tělesným lékařem prince Leopolda Ko- 
burského, později až do r. 1831 jeho tajem- 
níkem, rádcem a dvorním maršálkem. R. 1821 
povýšen do stavu šlechtického, r. 1831 do 
baronského. Při jednání o kandidatuře Leo- 
poldově na trůn řecký, pak na trůn belgický 
S. byl princovým zástupcem na konferenci 
londýnské a snažil se zejména o jeho volbu 
za krále belgického. R. 1834 vzdal se svého 
postavení v Kobursku. R. 1837 byl rádcem 
královny Viktorie při jejím nastoupeni na 
trůn. V 1. 1838—39 provaze! prince Alberta 
Koburského do Itálie a po jeho sňatku s krá- 
lovnou Viktorií zůstal věrným rádcem obou 
účastně se všeho důležitého jednání diplo- 
matického. R. 1848 S. byl koburským vyslan- 
cem na spolkovém sněme a působil pro 
sjednocení Německa pod vedením Pruska. 
Jeho syn Ernst von S. (* 1823 — t 1886) 
vydal DenkwUrdigkeiten aus den Papieren des 
Freiherrn Chr. F. v, S. (1872). Srv. Justc, Le 
baron S. (Brussel, 1873). 

StOOkport [stokpórt], municipální a par- 
lamentní město v angl. hrabstvi Čhesteru (sz. 
Anglie), při ústí Tamu do Mcrseye, která od- 
tud počíná býti splavnou, 11 km jv. od Man- 
chestru, rozkládá se v mírně zvlněné krajině. 
Nynější jeho rozkvět souvisí s rozmachem 
průmyslu bavlnářského, tak že s 59.553 obyv. 
r. 1881 stoupl počet ten na 78.871 (1901) a 
z města stal se důležitý uzel železniční. Ve- 
dle bavlnářského průmyslu kvete tu výroba 
klobouků, předení příze, dále jsou tu továrny 
na kartáče, stroje, zboží železné a mosazné. 
I obchod se značně vzmohl, jmenovitě se sý- 
rem a ovesnou moukou. Želez. traC Manche- 
ster-Crewe-Londýn překračuje tu údolí Mer- 
seye mostem o 22 obloucích ve výši 32 m. 

Stooks viz Stock. 

Stooksbrldgo [stóksbridž], m. ve West- 
ridingu v angl. hrab. yorském, 12 km sz. od 
Shefíicldu, má 5727 obyv. (1891) a výrobu 
ocelového drátu. 



Stockton — Stodola. 



141 



fltookton [stokťn], h1. m. hrabství San 
Joaquin v sev.-amer. státě Kalifornii, na pr. 
rameni ř. San Joaquin, pH Centrální dráze 
pacifické, v. od San Franciska, má 17.506 
obyv. (1900). Ve městě ležicim uprostřed 
úrodné krajiny je několik chrámů, klášter, 
státní ústav pro choromyslné, 2 knihovny; 
výroba Železného zboií, papírny, továrny na 
sukna, mýdlo, hosp. nářadí, mlýny, lomy a j. 
Z blízkého Miltonu, kam vede místní dráha, 
vyjíždí se do Calaverského háje {Calaveras 
grove) s proslulými sequojemi (Wellingtonia 
gigantea). 

StooktOB [stokťn] Francis Richard, 
spisov. amer. (♦ 1834 — f 1902), byl ryjcem 
a žurnalistou a obrátil na sebe pozornost 
fantastickými povídkami pro mládež, jichž 
vydal několik svazkův a z nichž přeloženy 
do češtiny: Podivuhodné ^troskotáni se »7V}- 
mdie Hykea< a jiné novelly (přel. J. V. Sládek, 
1896); Veslovka (přel. M.Jesenská, 1901) a j. 

Stookton-OB-Teei Tstokťn on tíz], par- 
lamentní m. v angl. hrab. durhamském, 6 km 
nad ústím ř. Tees do Sev. moře, naproti 
South S-u, s nímž je spojeno nákladným 
mostem a tvoří nyní jedno město o 71.812 
obyv (1901). S. je stanicí železnice Severo- 
východní (North-Eastem), má 6 kostelů, katol 
kapli, bursu, divadlo, rozsáhlé sady a pro- 
storné závodiště. Dřívější výroba plachet a 
lanoví poklesla, za to kvete průmysl železář- 
ský, ocelářský a výroba hlin. zboží; dále jsou 
tu prádelny, pivovary a mlýny. Vyvážejí se 
hlavně výrobky železné a hliněné, dováži pak 
obilí a dříví. Ve XIV. stol. trpěl mnoho ná- 
jezdy Skotův. 

Stooktoniko-darlingtonská ftelezni- 
oe jest nejstarší lokomotivní železnice na 
zemi, 41 km dl., na niž zahájena byla vozba 
27. září 1825; obdržela rozchod 4' 87," angl. 
(1-435 m), kterýž zaveden u všech železnic 
pozdějších a zachovává se posud téměř při 
všech drahách. R. 1863 pozbyla samostat- 
nosti, splynuvši s North-Eastern-Railway. 
Srv. Lokomotiva, str. 287 tf. Plk, 

Stookiím, ves v okr. bochumském v prus. 
vlád. obv. arnsberském (Porýnsko), má 2728 
obvv. řl896) a rozsáhlé železárny. 

StOOkwell [stokuel], jižní část Londona 
na pr. bř. Temže, vých. od Claphamu. U S-u 
končí se elektrická dráha podzemní. 

Stod viz Stody. 

Stoda viz Stody. 

Stoddard: 1) S. Richard Henry, básník 
amer. (* 1825 v Hinghamu [Mass.] — f 1903). 
JsLko lOletý chlapec dostal se za učně do slé- 
várny, ale záhy se pokoušel o literární spolu- 
pracovnictví při různých časopisech a r. 1849 
vydal svazek básní Footprints, Od r. 1853 byl 
berním úředníkem v New Yorku, v letech 
70tÝch městským knihovníkem a na konec 
vydával >Mail and £xpresR«. Jakožto básník 
S. vynikl živou fantasii a talentem vypravo- 
vatelským, originálností a ušlechtilou dikcí. 
Se zvláštním úspěchem básnil malé zpěvné 
pisně Napsal: Poems (1850); Adventures in 
Fairy-land, óétiké bajky (1863); Songs of 



summer (1857); Town and country (1867); 
LiYe, travels and books of Alexander von HuM' 
boldt (1859); sbírku anglických básní erotic- 
kých Loves and heroines of the poets (1860) ; 
The king*s bell ^1862); The story of little Red 
Riding Hood (1864); Under green leaves 
(1866); Thechildern in the wood (1866); Put- 
nám^ the brave (1869) ; The book of the East, 
and other poems (1867), sbírku pozdějších 
jeho básni, pak důležitý Memoir of Edgar 
Allan Poe (1875); biografii Anecdote biography 
of Percy B. Shelley (1876) a H. W. Longfel- 
low (1882). Posléze The Lion^s dub (1890) a 
Under the evening lamp (1893), Sebrané jeho 
spisy básnické vyšly r. 1880 pod tit. Poetical 
works, 

2) S. William Osborn, spis. sev.-amer. 
(* 1835 v Homeru [N. Y.]), byl v 1. 1862-63 
prvním tajemníkem Union League of Ame- 
rica a 1864—66 U. S. marshal státu Arkan- 
sasu. Napsal: Rqyal decrees of Scanderoon 
(N. York, 1869); Verses of many days (1875); 
Dismissed (1878); The heart o/řY(1880); Dab 
Kinder (1881); The quartet (1881); Esau Har- 
dery (1881); Saltillo Boys {\%^2)\ Talking lea- 
ves (1882); Among the lakes {1^%'6)\ Wreckcd? 
(1883); The life of Abraham Lincoln (1884); 
Two arrows (1886); The red beauty (1887); 
The volcano under the city (1887); Lives of 
the presidents (1886 a sL, v 10 sv.); The red 
mustang (1888); Chuck Purdey (1889); Crow 
ded out 0*Crofleld (1890); Gid Granger (1890); 
Little Smok (1891); Maide the whiie house in 
war time (1891); Battle of New York (1892) 
a j. v. 

Stoderané viz Stodorané. 

Stodo viz Stody. 

Stodola (fr. grange^ it. granaio, capanna^ 
rus. ambar^ angl. shed, barn^ nÍMii. Scheune, 
Scheuer), hospodářské stavení dřevěné nebo 
zděné na uschování obilí, píce, slámy. Bývá 
obyčejně postavena na vyvýšené podezdívce, 
půdě, aby dešfová voda nevnikala dovnitř. 
Třídí se na otevřenou a uzavřenou. Ote- 
vřená 8. jest vlastně lepším, dokonalejším 
krytým stohem se vjezdem pro naložený vůz. 
Používá se jí hlavnč na uschování sena neb 
slámy. Pro obilí jest nejlepší s. uzavřená. 
Vnitřní prostora rozdělena jest na přísto- 
důlek (perná, pírna, perně, parně, zá- 
teň) a mlat č. mlatnici. Obyčejná s. má 
mlat uprostřed a po stranách dva piístodůlky, 
oddělené od mlatu stěnami zvanými srub neb 
oploteň, též oteň. Nad přístodůlky jsou 
patra, nad patry hambalky. Výška pater 
závisí na výšce naloženého vozu a bývá u ma- 
lých s-ol 3*6 m, u středních 4 w, u velikých 
4*6 m; šířka obyčejně jest 4-5—6 m. Roz- 
měry přístodálku, pater, hambalků takoví, 
aby pro 1 ha žita bylo ve s-le 160 m', pro 
1 ha pšenice 120 m', pro 1 ha ovsa 98 m' a 
pro 1 ha ječmene 80 m^ pro 100 kg sena 
1 m* prostory. Mlat slouží k vjezdu vozu a 
pro vymlácení obilí cepy. V novější dobé, 
kdy většinou mlátí se strojem, mlat jest pouze 
chodbou, uličkou pro skládání obilí. Mívá věi- 
šinou na přední i na zadní straně vrata. 



142 



Stodola — Stoechades 



U velikých s-ol bývá chodeb ke skládáni 
obilí několik. Střechy sol jsou obyčejně 
sedlové a buď strmé nebo ploché nebo 
mansardové. Na dobré s-le vyžaduje se 
kromě jiného: snadný viezd, vhociné spojení 
uvnitř, pohodlné skládaní, dobrá ventilace, 
co možná dobré osvětleni a snadný přehled 
pracovních sil uvnitř. Srv. též Dřevěné 
stavby, str. Sb, 

Stodola Eliáš, zvaný také prostě mistr 
Eliáš, český zvonař a íconvář ze stol. XVI. 
Žil v Hradci nad Labem, kdež měl asi v le- 
tech 1580—1600 dům a slévárnu, z níž vyšla 
mnohá řemeslná díla, jako zvony, křtitelnice, 
svícny, náhrobní desky a j. Některé zvony 
jeho posud na Hradecku se zachovaly, jako 
v Holicích (z r. 1574\ v Chlenech (1577), ve 
Štěpánově u Skutče (1580), v kostele sv. Jana 
Křt. na Kopečku u Hradce Kr. (1583), v Nedě- 
lištích (1584), v Platenicích (1584), ve Sru- 
bech u Chocně (1585), v Kostelci u Náchoda 
(1691), v Poličce a j. 

Stodorané : 1) S. (S t o d e r a n é) byli kmen 
větve lutické (veletské) Slovanů polabských 
či baltických. Obývali při dol.Sprévě a Havole 
(odtud snad druhé jméno Ha volané, v. t.). 
Pode jménem S. zahrnuty bývají i některé jiné 
sousední větve, jako Sprévané, Moračanc, 
Neletící, Došané, Semčici (n. Zemčici), Le- 
kusici {téi Leksici n. Lešané), kteří, jak se 
zdá, nebyli nic jiného, než župy náležející do 
svazku stodoranského, podobně jako župa 
Blony, později zvaná Sucha (Zauche) V stej- 
ném poměru k S-nům byli snad i Brižané 
(v. t.). S. (jméno trvá posud v názvu vsi 
Studcrnheim blízko Havelberka) vzpomínají 
se po prvé ve stol. X. Kronikář český Kos- 
mas uvádí jméno jejich ovšem už k r. 894, 
kdy vypravuje se o Drahomíře, že pocházela 
ze Stodoran (de durissima gente luticcnsi . .. 
ex provincia nomine Stodor). K r. 939 při- 
pomíná se tu 30 knížat, jež dal povražditi 
známý markrabě Gero (v. t.). R. 949 zřízeno 
v hlavním městě Braniboru biskupství. Po- 
zdější dějiny S-nů splývají s dějinami Bra- 
niborska (v. t.). O poněmčení kraje stodo- 
ranského jsou podrobné zprávy u Perwolfa, 
Germanizacija Baltijskich Slavjan (str. 76 až 
101). — 2) S., kmen ^Slovanů korutanských, 
jehož památku viděl Šafařík v osadních jmé- 
nech hornorakouských Vor der- a Hinter- 
S to der (nedaleko městečka Windisch-Gar- 
sten), kde posud hojnost zpotvořených míst- 
ních jmen slovanských. TýŽ učenec za pa- 
mátku S-nů pokládal i název údolí Sto der 
v sousedství Triglavu, domnívaje se, že 
>hlavní štěp pod jménem Stadiců někde 
v Rusku kvetl*. Srv. Šafařík, Sebrané spisy, 
II., str. 147, 363, 603. Pp. 

Stodůlky: 1) S., far. ves v Čechách, 358 m 
n. ro., hejtm. a okr. Smíchov, pš. Řeporyje; 
125 d., 1131 obyv. č. (1900), kostel sv. Jakuba 
Větš. (ve XIV. stol. íar.), 4tř. šk., dvůr. cihelna, 
opodál obce Bily Beránek (hostinec), Háj, 
popi. dvůr, a čásf obce Lužiny. Kostel jest 
původu prastarého. Podle zprávy z r. 1292 
náleželo podací templářům. Původně byl to 



kostel ve slohu románském, z něhož se za- 
chovala loď a kruchta; r. 1903 vystavěn (smí- 
chovským stavitelem Elhenickým) nový ko- 
stel gotický. S. připomínají se r. 1159, kdy 
náležely ke kostelu P. Marie Maltánské, a od 
r. 1449 náležely nepřetržitě k purkrabství 
pražskému. — 2) S., Staré S., Starosto- 
důlecká rychta (Staden, Stadeln\ ves t., 
hejtm. Sušice, okr. Hartmanice, fara Dobrá 
Voda. pš. Hůrka; 245 d., 1 obyv. č., 3399 n. 
(1900), kaple sv. Šebestiána, 2tř. šk., spořit, 
a založ, spolek; továrna na zrcadlové sklo, 
2 raffínerie skla, několik mlýnův a pila. Oby- 
vatelé většinou skláři a drvoštěpové. Kobcí 
příslušejí osady a samoty: Babylon Malý a 
Veliký, Cuš, Domky Zadní, Dvořiště, Dvůr 
Šerlův, Filzháusel, Frauenthal (Itř. šk.), Gla- 
serwald (2tř. šk.), Hóhal, Hůrka, Hutě Staré, 
Chlumek {Bergl\ Lávky Vysoké, Luzná, Pa- 
seka (Itř. šk.). Paseka- Waiderer, Pastě Přední 
(Itř. šk.), Prostřední a Zadní, Poušť, Rovina^ 
Vejsluník, Weberháusel a Wunderbach S. 
leží na Části býv. Král. hvozdu. 

Stody, Stoda, Stodo, Stod {Staab)^ 
město v Čechách, 358 m n. m., nad ř. Rad- 
buzou» při žel. dr. Plzeň-Brod n. L., v hejtm. 
stříbrském, má 179 d., 2273 obyv. n. (1900), 
far. kostel sv. Maří Magd., 5tř. šk. obec. a 
3tř. měšf. pro obé pohlaví, zimní hospodář.^ 
průmysl, pokrač. a hudeb, šk., synagogu^ 
okr. soud, oddělení fínanč. stráže, cetn. sta- 
nici, pš., telegraf, lékárnu, záložnu, 2 pivo- 
vary, sladovnu, 3 mlýny, výrobu hospodář, 
strojů, pilu, cihelnu a týden a výroč. trhy. 
Za městem ložjsko žel. rudy, popi. dvůr Mašs- 
krávy. Na blízkém vrchu Vrabině stával 
hrad, na jehož místě r. 1755 vystavěna byla 
kaple, ale r. 1802 roz- 
bořena. Nyní je zde 
myslivna. Erb městský 
(vyobr. č.3991.): v čer- 
veném štítě spatřují se 
dva vznášející se an- 
dělé, držící jedněma ru- 
kama mísu s hlavou 
sv. Jana Křt. ozářenou 
a druhýma opírající se 
o zlatý štítek, na němž 
jsou iroje jelení rohy. 
S. byla původně ves, 
kterou daroval (1235) 
Václav I. klášteru cho- 
těšovskému, jenž držel 
ji do r. 1453. Za krále Jana r. 1315 S. pový- 
šeny na městečko. R. 1453 zastaveny Janovi 
Rausengrvnerovi z Grynlasu, ale později vy- 
baveny. S. jsou rodištěm Jana Fl. Hammer- 
schmieda. 

Stoohr Philipp, anatom něm. (* 1849 
ve Vircpurce), žák KOllikerův. Působil po 
sobě jako prosektor a prof. anatomie ve 
svém rodišti v Curichu a od r. 1897 opětné 
ve Vircpurce. Vynikl pracemi histologicko- 
embryologickými, zvi. svojí učebnicí Lehr- 
buch der Histologie und mikroskopischen Ana^ 
tomie des Menschen (1887, 10. vyd. 1903\ 

fltoeohados, lat.,vizH7érské ostrovy^ 




Č. 3991. 
Znak mésta Stod. 



Stoechiometrie — StOger. 



14a 



Stoechiometrie (z řec, axoixfla « zá- 
klady) p& vodné podle zakladatele J. B. R i ch- 
tě rá (v. t.) byla naukou zabývající se zá- 
kony, podle nichž látky spojují se v che- 
mické sloučeniny. Richter v >Anfangsgrande 
der S. oder Messkunst chemischer Elemente* 
(1792—94) a »Ueber dle neueren Gegenstande 
in der Chemie* (1792—1802) probíral jmeno- 
vité t. zv. zákon neutrality, kterýž defi- 
noval: »Množství rázných kyselin, která urči- 
tému množství některé zásady jsou aequi- 
valentní, jsou vzájemné v poměru nezměni- 
telném.* — K stoechiometrickým zá- 
konům v užším smysle přičítány bývají, 
mimo prvý zákon o zachování hmoty 
(»Pri vifch chemických pochodech zůstává 
součet hmot látek súčastněných nezměněn*^, 
ještě tyto: a) zákon stálých proporci: 
'Chemické sloučeniny charakterisovány jsou 
tím, že obsahuji jejich součástky v poměrech 
podle váhy zcela určitých, nezměnitelných; 
h zákon množných proporci: »Sluču- 
ji-li se dva prvky v několika poměrech, tvoří 
různé váhy prvku jednoho, připadající na 
stejnou váhu prvku druhého, poměr jedno- 
duchý, racionálny, tedy celými čísly vyjádři- 
telný*; c) zákon proporcionality aneb 
aequivalentů: » Váhová množství různých 
prvků, jakáž se slučují se stálým kvantem 
prvku zvoleného za základ ke srovnávání, 
udávají také — a to buď přímo nebo po 
znásobeni jednoduchým číslem — váhy, ve 
kterých prvky ty se slučují mezi sebou.* 
Chemické vzorce a chemické rovnice na zá- 
kladě těchto zákonů vybudované jsou pod- 
kladem stoechiomeťrických výpočtů. 
Nahradíme li v nich značky atomův a mole- 
kul množstvími podle váhy, kterou udávají, 
obdržíme číselné rovnice, které udávají přímo 
poměry podle vah látek na sebe účinkujících 
a produktů povstávajících. Náležitým uspo- 
řádáním lze pak z rovnic těchto vypočítá- 
vati různé jejich složky nebo percentuální 
složeni sloučenin. 

S. v širším smysle nezabývá se jen zákony 
slučovacími a poměry hmot chemických slou- 
čenin, nýbrž zahrnuje v sobě i četné jiné zá- 
kony a hypothesy jak fysikálni tak chemické 
o látkách pevných, kapalných i plynných. — 
Literatura: W. Ostwald, Lehrbuch der allg. 
Chemie, sv. L; t., Grundriss der allg. Che- 
mie ; J. Biehringer, S. B. Kufma, 

fltoerk Karl, lékař něm. {* 1832 v Bu- 
díne — t 1899). Jako sek. lékař seznámil se 
ve Vídni na oddělení Turckově velmi záhy 
s laryngoskopii a vynikl v oboru tom tou 
měrou, že r. 1864 stal se prvým docentem 
laryngologie, r. 1875 mimoř. a r. 1891 řád- 
ným prof. téhož oboru a zároveň i ředitelem 
nové zřízené kliniky laryngologické. Z čet- 
ných jeho prací odborných zvláště uvádíme 
Zur Laryngoscopie, Ueber Erkrankung des 
Kehlkopýes und das operative Heilverfahren 
bei demselben (1869); Klinik der Krankheiten 
des Kehlkopýes^ der Naše und des Rachens 
(1876, 1880, 2 sv.); Die Untersuchung des 
Oesophagus mit dem Kehlkoptspiegel (1881); 



Die Erkrankungen der Naše, des Rachens und 
des Kehlkopfes (1895—97, 2 sv.). 

von fltoffel Konrád viz Konrád 22). 

de Stoífel [stofěl] Eugéne Georges 
HenriCéleste, baron, vojenský spis. franc. 
(* 1823 v Arbonu [švýc. kanton Thui^gau]). 
Studoval na škole polytechnické v Paříži, 
vstoupil pak do dělostřelectva a Napoleon III. 
jmenoval jej r. 1866 vojenským attaché při 
franc. vyslanectvu v Berlíně. Odtud S. za- 
sílal do Faříže velmi podrobné zprávy o prus- 
kém vojenství, jichž však vláda nedovedla 
náležitě oceniti, jinak nebyla by se pustila 
do vojny r. 1870. Ješté 4. září 1870 byly 
zprávy ty v Tuileriích nalezeny, zapečetěny 
a r. 1871 vydány pod tit. Rapports militaires 
écrits de Berlin (1871). Za války něm.-franc. 
S. byl jakožto plukovník v gen. štábu mar- 
šála Mac Mahona chefem zpravodajství, po 
kapitulaci Sedanu dostal se do Paříže, kde 
velel dělostřelectvu v bitvách na Marně 
30. listop. a 2. pros. 1870, pak koncem t. r. 
hájil Mont-Avron. Pro svoji opposici proti 
Thiersově reorganisaci armády byl nucen 
vystoupiti z vojska r. 1872, ba byl i obžalo- 
ván pro zadrženi vojenských depeší. Na svoje 
ospravedlnění napsal La dépéche du 20 aoút 
1870 (1874). R. 1873 odsouzen do tříměsíč- 
ního žaláře pro urážku generála Riviéra v pro- 
cessu Bazainově. S byl již dříve spolupra- 
covníkem Napoleonovým při jeho dějinách 
Caesarových a později v nich sám pokračo- 
val napsav: Histoire de Jules César: Guerre 
civile (^1887, 2. sv. s atlantem) a Guerre de 
César et d*Arioviste (1891). Mimo to napsal; 
De la possibilité ďune ýuture alliance ýranco- 
allemande (1890). 

Stdger Johann August, vlastním jmé- 
nem Althaller, něm. zpěvák operní a di- 
vadel, ředitel (* 1791 ve Štokravě — 1 1861 
v Mnichově). Vzbudil jiŽ jako klerik pozor- 
nost svým nádherným hlasem, ale malá po- 
stava a nevzhledný vnějšek zdržovaly jej 
dlouho od toho, aby nastoupil dráhu umě- 
leckou. Ale konečně přece neodolal a přešel 
k divadlu, kde jeho skvělý tenor brzy zví- 
tězil i nad jeho mimickou neobratnosti. Do- 
sáhl úspěchů v Brně, Olomouci, ve Vídni, 
avšak nejvřeleji byl přijat v Praze obecen- 
stvem divadla stavovského. Po smrti řed. 
Liebicha (1816) podporoval s hercem Polav- 
ským vdovu jeho u vykonávání ředitelského 
úřadu, ale když r. 1821 zadáno divadlo Hol- 
beinoví, oženil se r. 1S22 s posavadni svojí 
ředitelkou a stal se téměř výlučně div. pod- 
nikatelem. Byl ředitelem divadel v Štýrském 
Hradci, v Terstu, Prešpurce, až r. 1832 pře- 
vzal Josefovské divadlo ve Vídni, kde upo- 
zornil na sebe prvním provedením Raimun- 
dova » Marnotratníka*. Již za dva měsíce po- 
tom stal se r. 1834 ředitelem pražského di- 
vadla stavovského, které řídil do velikonoc 
r. 1846. Není pochyby, že S. dával se vždy 
více vésti obchodními zájmy, nežli umělec- 
kými snahami, avšak pokud se týče počátků 
českého divadla, které připadly do jeho doby, 
nutno doznati, že Činil S. mnoho i nad sku- 



144 



StOgewald — Stoh. 



tečné poměry a že nebylo vždy jeho vinou, 
když česká představeni opět a opět byla nu- 
cena vrátiti se do područí her německých. 
Pokusil se již r. 1842 zříditi samostatné české 
divadlo, a zbudoval mu vlastni útulek v no- 
vém divadle v Růžové ulici. Sestavil čino- 
herní i operní společnost českou, v níž J. K. 
Tyl byl režisérem a Fr. Škroup kapelníkem, 
členy: Krumlovský, Kolár, Lapil, Kaška, Ma- 
netínská, Podhorská, Strakatý, Maýr, avšak 
ačkoli hráti se mělo mimo nedělní a svátečni 
odpůldne pouze v úterý a ve čtvrtek večer, 
podnik ztroskotal se již po dvou letech pro 
nedostatek obecenstva. Později (1847) divadlo 
toto v&bec zrušeno a proměněno v zasta- 
várnu. Tento nezdar byl také jedním z dů- 
vodů, proč S. vzdal se r. 1846 dalšího řízeni 
pražského divadla. Avšak již r. 1852 ujimá 
se opět vlády v divadle stavovském (před 
tím řídil opět Josefovské divadlo vid. od 
r. 1848—52) a znova snaží se ze širokých 
vrstev českého obecenstva vykřesati tolik 
zájmu pro divadlo, aby byly ukojeny hmotné 
potřeby českých i německých představení. 
K naléhání režiséra Chauera dostává se ko- 
nečně českým hercům k beneficím i měsíční 
gáže! A opět v obchodníku S-ovi vynořuje 
se myšlenka dvou divadel, která při stejném 
personále mají vynésti dvojí užitek. í jal se 
chystati Novoměstské divadlo, avšak jeho 
otevřeni r. 1859 byl účasten již jen jako 
tichý společník řed. Fr. Thoméa, jemuž bylo 
divadlo stavovské propůjčeno od Velikonoc 
r. 1858. S. pobyl v Praze ještě do r. 1860, 
ale roztrpčen hmotným nezdarem odstěhoval 
se k dceři do Mnichova, kde brzy zemřel. JLý, 

StSgewald, ves v Čechách na žel. za- 
stávce C. Budějovice-Zelnava, hejtm. Krum- 
lov, okr. Hor. Planá, fara a pš. Dol. Vlta- 
vice; 52 d., 472 obyv. n. (1900), 2tř. šk., mlýn. 

StOglav, rus. sborník obsahující akta a 
usneseni sněmu z r. 1551 (»snčmu stohla- 
vého<). Jest to název běžný jen v literatuře, 
spisovatelé XVII. stol. nazývali sborník tento 
Stoglavnikem, poněvadž jest rozdělen na 100 
hlav. Sněm byl svolán carem Ivanem Hroz- 
ným, aby byly odstraněny vady v ruské církvi 
na poč. r. 1551, a zasedal od 23. ún. až asi 
na sklonek dubna 1551, tedy málo přes dva 
měsíce. ÚČastniii se ho pod předsednictvím 
metropolity Makarije všichni biskupové mos- 
kevské metropolie, archimandritové, igumeni 
i jiní zástupci duchovenstva jakož i předsta- 
vitelé moci světské (vedle cara bratří carovi 
a vůbec členové bojarské dumy). Přes to, 
že S. jakožto pokus kodifikace všeho plat- 
ného ruského práva církevního má veliký 
význam, řeší se otázka jeho původu a pra- 
vosti v ruské literatuře způsobem nejednot- 
ným. Kdežto jedni badatelé prohlašují došlá 
nás akta o stohlavcm sněme za originál se- 
psaný za účasti duchovenstva na snčmě shro- 
mážděného, kterýžto originál měl význam 
kanonický (srv. Rusko, str. 220b a 302b), 
tvrdí druzí, že památka zvaná S-em neob- 
sahuje originální zápis o snčmě, nýbrž jen 
i^oznámky na nečisto, jež si učinila pro svou 



potřebu nějaká osoba soukromá. Přesvěd- 
čivé jest míněni prvé, utvrzené jmenovité 
Špakovem (1904), že S. jest památkou pů- 
vodu offícialního. UŽívalof se jednotlivých 
ustanovení S-u jako platného práva, a S. 
uznáván b^l za sbírku kanonickou. Některá 
ustanoveni S-u byla nejednou potvrzována 
světskou i duchovní mocí v XVI. a XVII. stol., 
a když r. 1667 usnesení stohlavého sněmu 
byla offíciálně zrušena velikým moskevským 
sněmem církevním, netýkalo se zrušení toto 
všech ustanoveni S-u, nýbrž jen těch, jež 
byla příznivá rozkolníkům a proto jimi byla 
zachovávána. Proto i po sněme z r. 1667 
užívalo se Su jako pramene platného cír- 
kevního práva na Rusi. Staroobřadci uzná- 
vají platnost jeho až podnes. — S. vydán 
byl po prvé v Londýně (u Trubnera) 1860, 
pak Kalačovem v »Arch. ist. i prakt. svěd.« 
1860—61, v Kázaní 1862, Kožančikovem r. 1863, 
Subbotinem 1890. — Literatura: Béljajev, 
Ob istor. značeniji dčjanij mosk. sobora 
1561 g. ('•Russ. Bes.«, 1868, č. 4); t., Nakaz- 
nyje spislci sobornago uloženija 1551 g. (1863); 
metr. Makarij, Istorija cerkvi, sv. VI.; Ždanov, 
Materiály dlja istoriji stogl. sobora (»Žurn. 
Min. Nar. Prosv.c, 1876, č. 7. a 8); Golubin- 
skij, Istorija russ. cerkvi, sv. II. ; Spakov, S., 
K voprosu ob oíficialjnom ili něoffic. prois- 
chožděniji etogo pamjatnika (>Sborník Vladi- 
mirského-Budanova«, 1904). 'dle. 

StOffOV Erazm Ivanovic, historik Si- 
biře (* 1797 ~ 1 1880), vzdčlal se v námořní 
škole kadetni a dostal se jako důstojník na 
Kamčatku, do Irkutska a do Simbirska, na- 
čež stal se správcem kanceláře D. G. Bibi- 
kova. Byl činným spolupracovníkem čas. 
»Rus. Starina«, kde otiskoval povídky a děj. 
články, jako Speranskij i Treskin v /rkutské 
(1878); Ssylno-kator^nyje v Vostočnoj Sibiři; 
Bunt irkutskago archijepiskopa Irinéja a pod. 
Povídky jeho jsou živým obrazem společen- 
ského a úřednického života v Sibiři. Zají- 
mavé jsou též jeho Zapiski (»Rus. Starina«, 
1886). 

Stoh (rus. a pol. stog, fr. meu/e, gerbier, 
něm. Feime, Triste, Schober), pravidelné uspo- 
řádaná hromada obilí, slámy, sena, tvaru 
kužele jednoduchého neb dvojitého. Na 
svršku a stranách větrných pokrývá se slá- 
mou na ochranu proti dešti. Obyčejně staví 
se 8., chce-Ii se ušetřiti času a práce, jež 
spojeny jsou s dovozem obili do stodol, nebo 
když zamýšlí se mlátiti na poli strojem par- 
ním, lihovým nebo benzinovým, neb když 
žně jsou tak bohaté, že stodoly nestačí. 
Místo, na kterém s. má se vystavěti, budiž 
suché, rovné, poněkud zvýšené. Položí-li se 
s. přímo na zemi, budiž tato dříve pokryta 
slámou nebo suchým roštím. Obili třeba 
klásti klasem dovnitř. Kolem s-u mají se 
zaříditi odvodňovací stružky. Aby 8 byl lépe 
ventilován, chráněn od zemního vlhka a myší, 
dává se pod něj zvýšený podstavec dře- 
věný, zděný neb železný. Nejobyčejnějším 
podstavcem jsou pilíře z cihel neb lomového 
kamene ; na ně uloží se dřevěný rošt, na tenio 



Stoh — Stoická škola filosofická. 



145 



staví se s. Též stavějí se podstavce s plnými 
stěnami cihelnými nebo betonovými; pak je 
třeba zakřiviti je tak, aby myŠi ke s-u ne- 
mohly. V Anglii používá se ponejvíce pod- 
stavců železných. V Hollandsku stavějí se 
hojně s-y kryté, skládající se ze 4 dřevě- 
ných stožárů stužených mezi sebou klešti- 
nami. Na nich spočívá střecha, kterou možno 
na kladkách spouštěti neb vytahovati. Vý- 
hodou krytých s-ů jest, že hospodář nezávisí 
na počasí, i za dešfů možno bráti obili k mlá- 
cení, sláma se lépe uchová; nevýhodou je- 
jich jest vyšší náklad zařizovaci. S. o prů- 
měru 3*5 m a výšky 5 m má krychlový obsah 
50 m* a složí se do něho 4 vozy plně nalo- 
žené; 8. o průměru 5 m, výšky 5 m, má 
krychlový obsah 98 m' a složí se do něho 
8 vozů. 

Stoh viz Hejšovina. 

Stoh&nek, kdysi dřevěný hrad u Svébořic 
v Cechách, v okr. mimoňském. Vv^^stavěl jej 
kol. r. 1427 na panství děvínském Beneš 
z Vartemberka a prodal jej r. 1431 Zdeňkovi 
z Valdšteina. Kdy hrad zpuštěn, neznámo. 

Stohl, vsi na Moravě, viz Š tahle. 

Stohlav viz Stoglav. 

Stohmann Friedrich Karl Adolf, che- 
mik něm. (* 1832 v Brémách — f 1897). Byl 
v Gotinkách žákem Woehlerovým, v Lon- 
dýně assistentem Grahamovým, r. 1865 pře- 
vzal řízeni zkušebné stanice agrochemické 
v Halle n S. a byl tam prof. chemie agri- 
kulturní. R. 1871 odešel do Lipska, kde za- 
ložil výzkumný ústav agrikulturné-fysiolo- 
gický, první toho druhu v Německu, a vě- 
novaný výhradně badání vědeckému s úpl- 
ným vyloučením analys obchodních. Zde 
věnoval se nepřetržitě po 26 roků výzkumné 
práci v oboru fysiologie živočišné a rost- 
linné, zvláště pokusům o výživě a thermo- 
chsmii. Mimo velikou řadu rozprav z oboru 
fysiologie (o methodách i přístrojích kalori- 
metrických, respiračních a j.) napsal samo- 
statně: Handbuch der Zuckerjabrikation (1878, 

4. vydání od RQmplera 1899); Die Stárke- 
fabrikation (1878); zpracoval rovněž samo- 
statně a jen s použitím osnovy Musprattovu 
encyklopaedii technické chemie (1. vyd. 1853 
až 1855), jejíž 2.-4. vydání v 8 svazcích po- 
řídil ve spolku s Brunonem Ker lem [She- 
ridan Muspratťs Techn. Chemie^ 4. vyd. 1886 
až 1889) a v níž obzvláště svazek cukru 
věnovaný a S-em zpracovaný vyniká důklad- 
nosti a velikým bohatstvím odkazů ku pra- 
menům literárním. Společně sC. Englerem 

5. vydal: Handbuch der technischen Chemie, 
dílo založené na Payenově spisu >Précis de 
chimie technique« (2 sv., 1872—74). DČ. 

Stbhr viz Stoehr. 

Stdhrer Emil, mechanik něm. (^ 1813 
v Oelitzschi — t 1890). Vyučiv se jemné 
mechanice v Lipsku, zařídil si tamtéž samo- 
statnou dílnu, která jeho důmyslem a při- 
činlivostí brzo nabyla znamenité pověsti. 
R, 1846 sestrojil magneto-elektrický telegraf 
ukazovací, který r. 1847 zaveden na saských 
a bav. drahách. Objevem Morseovým vytla- 

Ottův Siovnik Naučný, sv. XXIV. 17 6 1905. 



cen ze Saska a magneto-elektrickým telegra- 
fem ukazovacím nrmy Siemens & Halske 
r. 1857 též z Bavorska. R. 1852 sestrojil 
elektro-chemický telegraf s dvojitým zapiso- 
vačem. Přístroj tento téhož roku pracoval 
mezi Lipskem a Mnichovem; byl z nejdoko- 
nalejších telegrafů chemických. S. sestrojil 
též magneto-elektrický stroj po něm z v. (viz 
Elektrické stroje, vyobr. na str. 489), pře- 
nosné telegrafy s magneto-elektrickými strojky 
pohybované otáčemm rukou, vzornou batte- 
rii, indukční přístroje a elektro-magnetický 
dvojitý zapisovač telegrafní. R. 1863 předal 
závod lipský svému synu Emilovi (* 1840 — 
t 1882) a založil v Ďráždknech nový závod 
na výrobu strojů v elektro-theurapeutických. 
Po smrti svého syna řídil závody oba. — 
StShrerova abeceda telegrafní po- 
užívaná při jeho dvojitém zapisovači telegraf- 
ním byla dvouřádková: 



w X neb jc- 



O 1 



Stoohaimas, z řec, počet pravděpo- 
dobnosti; stochastikai nauka o pravdě- 
podobnosti; stochastický, pravděpo- 
dobný. 

Stoohod, ruská řeka gub. volynské a min- 
ské, vlévající se s pravá do Pripeti, 202 km 
dlouhá. Na jaře plaví se po ní dříví. Pp. 

Stoohov, far. ves v Čechách, hejtm. Slaný, 
okr. Nové Strašecí, pš. Lány; 60 d., 335 ob. č. 
(1900), got. kostel sv. Václava (připomíná se 
ve XIV. stol.), 2tř. šk., žel. stanice, poutničko 
misto a samota Slovanka. Stávala zde tvrz, 
poč. XIV. stol. rodné sídlo rodu t. jm.; od 
r. 13,30 byla majetkem kláštera sv. Máři Magd. 
na Újezdě. R. 1473 koupil S. Jan Hromada 
z Boršic, jehož potomci tu seděli do r. 1528, 
načež následoval Jindřich Zejdhc ze Šenfeldu, 
z jehož potomků Jmdřich Jiří prodal S. r. 1581 
k Smečnu. U S-a je památný dub svato- 
václavský, jejž prý zasadila sv. Lidmila; z od- 
umřelého kmene vyrostl kmen nový. 

Stoická škola fllOSOfloká, založená Zé- 
nónem z Kitia na Kypru (340—264 př. Kr.), 
má své jméno od místa v Athénách, kde 
stoupenci Zénónovi se scházívali. Misto to 
byla sto a poikilé, odtud také stoa zna- 
mená prosté filosofii stoickou (srv. Stoa) 
Směr její určil Zénón a bezprostředně dále 

10 



146 



Stoichady — Stojačkovič. 



jí vytvářili Kleanthés z Assu a systemati- 
soval ji Chr^rsippos ze Sol. Jiná jména 
sem náležející jsou Diogenés Babylón- 
ský, Antip atros z Tarsu, Poseidon ios, 
Panaitios, jenŽ uvedl stoickou filosofii do 
Rima, učitel a přítel Ciceronův Diodotos, 
z doby císařské satirik Aulus Persius Flac- 
cus. Annaeus Lucius Seneca, Musonius 
Rufus, Epiktétos, císař Marcus Aure- 
lius a j. (viz příslušná hesla). Filosofie defi- 
nována ve škole té jako znalost věci bož- 
ských a lidských a dělena podle vzoru Pla- 
tónova a Aristotelova v logiku, fysiku a 
éthiku. Ve tysicc, kterouž zahrnuji kosmologii 
a také i theologii, provedli důsledný mate- 
rialismus s přechodem k pantheismu. Vše 
jest hmotné, ovšem ne vše stejně hrubě 
hmotné, i sílv nejsou než hmota, ale mno- 
hem jemnější a s hmotou světovou neroz- 
lučně spojeny. Tvůrčí sila v celku světovém 
jest bůh. I jest tudiŽ svět organická jednota 
hmotná, rozložená v nesčíslnost tvarův, jejíž 
krása a účelnost ukazuje na tvůrci základ 
duchový, kterýž rozlit jest vesmírem jako 
dech, jako oheň. Svět v určitých periodách 
vzniká a opět zaniká, ježto bůh všecky věci 
požárem světovým {ŠTtnvQcoaig) v sebe přijímá 
a pak znova ze sebe stvořuje. Lidská duše 
jest výron boíí, přetrvává tělo, hyne však 
vždy při požáru světovém. Obzvláštní důraz 
položili stoikové na éthiku a požadavek je- 
jich žiti v souhlase s přírodou (óiioXo-yoviiévcag 
tfj (p'tíoBL t/jv) nesmí býti vykládán jako naivní 
výzev k návratu k přírodě, nýbrž musí od- 
nášen býti k metafysickému pozadí školy, 
pro niž příroda platila třeba že za hmotu, 
přece také za veličinu pantheistickou. Žíti ve 
snaze upravovati se podle přírody znamená tu- 
díž zpřiměřovati se tvůrčímu základu světo- 
vému, bohu (Xóyog ansQiiaxiKÓg). Poznávati zá 
konný řád přírody a vesmíru jako vědecké 
theoretisování samo pro sebe nemá významu, 
smyslu nabývá jen vzhledem k životu. Neb 
ježto život lidský závisí na podmínkách kos- 
mických, jest zdůvodněna zásada, aby byl 
uváděn v souhlas s přírodou. Jen tak bude 
rozumný, jeŽto tak bude vyhovovati podmín- 
kám, z nichž vyšel, a bude zároveň i blahý. 
Mudřec dobrovolně se podřizuje zákonu pří- 
rody. Mudřec jest vzorem dokonalosti a bo- 
hům samým skorém se rovná. Pravá mou- 
drost jest zdrojem ctností; tré jich jest zá- 
kladních, spravedlnost, rozšafnost, statečnost. 
Ve své mravní přísnosti stoikové neuznávali 
kompromissů, které vyrovnávají rozličným 
stupňováním mezi ctnosti a zlobou. Kdo není 
plně mravným, není vůbec mravným. Svou 
mravní hrdou vypiatostí stoikové čelili všem 
nástrahám života (stoicismus). Éthika byla 
u nich živým principem konáni a netoliko 
předmětem theoretisování, ba hlavni důraz 
ležel u nich na praktickém uskutečňování 
mravního ideálu, pro nějž vzorem jim byl 
Sokrates. Neusilovali zrovna o to, aby roz- 
vinutí mravnosti pojmově dále přivedli, ježto 
nebyla jim pojmem naukovým, ač nelze po- 
příti, že pojmy dobra, zla, povinnosti, mravně 



dovoleného a lhostejného hojně ve škole, 
jak povaha věci sama sebou přinášela, pře- 
třásaný a formálně tříbeny byly. Úvahy lo- 
gické převedli stoikové na pole theorie po- 
znání. Základy této jsou podle jejích názoru 
vlastně sensualistické, ježto prý duše jako 
nepopsaný list papíru přijímá dojmy přivá- 
děné skrze smysly. Ale činili téi valné ústupky 
rationalismu, nemohouce se svým základem 
vystačiti k vysvětlení methodického a abstra- 
huj ícího myšlení. Kriteriem pravdy jest tpav- 
xaaioí xaXrjnxLUTJ — jasná, zřetelná představa 
věci, všem lidem patrná. Reálnost náleží jen 
jednotlivinám, obecniny mají hodnotu ryze 
představovou (nominaíismus). Pojmů nej- 
obecnějších Čili kategorií jest čtvero: vno- 
%BifiBva (podstata), noLá (vlastnosti od věci 
neoddělitelné), ntog bxovzol (vlastnosti odděli- 
telné) a ngóg zi n<og ^lovxa (vztahy). — Lite- 
ratura: Ueberweg, Grundriss d. Gesch. d. 
Philos. d. Altertums (1886); Ogereau, Essai 
sur le systěme philosophique des stolciens 
(1885); Kachnik Jos., Dějiny filosofie (1904); 
Dyroff, Die Ethik d. alten Stoa (1897); Barth. 
Die Stoa (1903); K. Steinhauser, Filosofie 
stoická a císař Mark Aurel (1892); Drtina Fr., 
Stoika Epiktéta rukověť mravných naučeni 
(1894). Zb. 

Stoichady {ZxoiiáB^g vTJaoi), lat. Stoe- 
chades, viz Hyérské ostrovy. 

Stoiohlometrie viz Stoechiometric. 

Stoikové viz Stoická škola filoso- 
fická. 

Stoitson viz Sto i Čín. 

Stojadkovió: 1) S. Luka, uherskosrbský 
národní buditel (♦ 1785 v Somboru — f 1864). 
Vystudoval ve srěmských Karlovcích gymna- 
sium a v Prešpurce práva. Stal se ve' svém 
rodišti advokátem, pak senátorem (městským 
stařešinou) a r. 1850 ředitelem srb. nár. Škol- 
Když na podzim r. 1849 měla zřízena býti 
Srbská vojvodina, S. účastnil se jednáni v té 
věci nejen se srbským patriarchou, nýbrž 
i s vídeňskou vládou. Přes to však nedo- 
stalo se mu v nově organisovaném srbském 
území žádného úřadu, bylf pokládán za Srba 
politicky nebezpečného. S. vydal svým ná- 
kladem spisy svého syna Aleksandra. 

2) S. Aleicsandro, syn před., spis. srbský 
(* 1821 v Somboru — f 1893). Studoval boho- 
sloví a práva a stal se r. 1847 prof. gymnasia 
karloveckého. R. 1848 účastnil se bojů uher- 
ských Srbů za politickou nezávislost a byl 
nejen členem rozličných nár. výborů, nýbrž 
hleděl i spisovatelskou činností dokázati, že 
snahy uherských Srbův o politickou emanci- 
paci jsou historicky oprávněny. Vznikly tak — 
vedle starší práce S-ovy Istorija vostoČn<h 
slavenskog bogoslu{enlja i kiriUskog knji{estva 
kod Slavenah ^apadne crkve (N. Sad, 1847) — 
tyto spisy jeho: Črte fivota národa srbskog 
u ungarskim oblastima od godine SgS-^iS^S 
(Vid., 1849) a Historisch-juridische Abhandlung 
uber die staatsrechtlichen Verháltnisse der Ser- 
ben in der Wojwodina und úberhaupt in den 
Lándern der ungar. Krone (Temešvár, 1860). 
Po organisováni Srbské vojvodiny S. vstou- 



Stojadinovičová — Stojanovié. 



147 



pil do státní služby. Jako ministerský, sekčni 
rada v Budapešti šel r. 1884 do pense. 

StOjadinoTlóová M i li c a, první básnířka 
srbská (♦ 1830 — f 1878), vydala Pjesme (1850, 
1855 a 1869) a U Fruškoj Gori (3 d., 1861 až 
1866). Srv. Pypin-Kotík I., 187. 

Stojáky, stojáčky (v mysl. ml.) nožky 
lovného ptactva, zvěre pernaté. čm, 

Stojalowski Stanis?aw, politik pol., 
mající dosud veliký vliv na lid haličský, jejž 
vede v duchu národně katolickém a oppo- 
sičním proti vládě a panující straně »staň- 
czyků«. V témž duchu vydal množství brošur 
a redigoval časop. >Wieniec«, >Pszczó{ka<, 
>Pia8t«. Na zemském sněmu i na říšské radě 
(od r. 1897) vynikl jako ohnivý řečník a agi- 
tátor, církví i vládou nejednou pronásledo- 
vaný. Mimo jiné vydal též Apostolstwo Serca 
Je\usowego (1872); Doktryny ultramontaňskie 
(1872) a pod. 

Stojan Mihael, spis. slovinský (* 1804 
u Celje — t 1863), od r. 1846 děkan v Bras- 
lovčich v diécési biskupa A. M. Slomška, 
jehož byl {jřítelem a spolupracovníkem (na 
př. při vydání sbírky kázáni Hrana evangel- 
skih naukov. R. 1856—60 redigoval Slomškovy 
>Drobtinice« a psal do nich i do >Danicec 
(1848—50). Mezi jiným přeložil a zpracoval 
Sv. Františka Saleského >Philothée« pod tit. 
Filoteja (1842 a 1851), Marije rofen cvet 
(modlitby pro lid; 1855) a j. Srv. K. Glaser, 
Zgodoviňa sloven, slovstva, III., 132 a 283. 

Stojanov: 1) S. Andrej Nikolajevič, 
právník rus. (♦ 1830). Studoval na právnické 
fakultě charkovské university. R. 1859 na- 
psal do Archivu Kalačova svou prvou práci 
Ob idéaljnom vo^iréniji na obščestvo i gosu- 
darstvo. Na základě spisu Metody ra^rabotki 
polofitéljnago pravá i obščestvennoje ^načenije 
juristov ot glossatorov do konca XVIII. st. 
stal se r. 1862 magistrem. R. 1863 byl kom- 
mandován za hranice na dvě léta. Do r. 1885 
byl na charkovské univ. professorem právní 
historie, mezinár. práva, právní encyklopaedie 
a římského práva a náležel k nejlepším pro- 
fessorům. Jest přívržencem srovnávací a 
historické methody pfi studiu právních in- 
stitutů. V tom směru psány jsou četné jeho 
práce: Naučnoje \načenije vseobščej istoriji 
^akonodatéljstva (>Jurid. Věstník*, 1879, II.); 
Istoričeskaja analopdja i točki soprikosnovenija 
nových ^akonodatéljstv s drevnim pravom 
(Charkov, 1883); ZaČatki semejnago pravá 
u pervobytnych narodov (t., 1884); K voprosu 
o vo\niknoveniji institutov imuščestvennago 
i obja^até/jstvennago pravá (>Jurid. Věst.« 
1887, č. 10); Anglijskaja advokatura (t., 1880, 
IV.); Nravy obščestva i sudy vo Franciji 
(Charkov, 1876); Istorija advokatury u dřev- 
nich narodov (1869, doktorská diss.). Kromě 
toho S. napsal: Vospominanije o D. I, Kače- 
novskom (Charkov, 1872), obsáhlou studii 
OČerki istoriji i dogmat iki meidunarodnago 
pravá (t., 1875; z nejlepších rukovětí tohoto 
oboru) a stati: 7{ istoriji universitétov Za- 
padnoj Jevropy (t., 1891) a /^ istoriji dueli 
v Zap, Jevropě (t, 1893). -dle. 



2) S. Vasil D., soudobý spisovatel bulh., 
bibliotékář v Sofii a redaktor prvního vě- 
deckého sborníku bulh. >Periodicesko spisa- 
nije*, je znám u nás svými statěmi o lite- 
ratuře novobulh., jako jsou: životopis Stojka 
Vladislavova Sofronije (>Lumír*, 1865, č. 14 
až 21), Historický přehled literatury bulh. 
(»Krit. příloha k Nár. Listům* 1864, 14) a 
Slovo o liter, pracích oněch spisovatelů bulh, 
ivldšťp kteří přispěli a přispívají k ^velebení 
a ušlechtění naši národní řeči bulh. (»ČČM.« 
1866, 272—282, s pokrač. str. 414-419; autor 
se píše Veljo D. S.). Redigoval »Period. 
spisanie« od jeho založeni v Brajle a pak 
po zřízení knížetství od r. 1882 v Sofii s ma- 
lou přestávkou v 1. 1884—85, kdy svazek X. 
až XVIII. redigoval T. Pějev. Uveřejnil v něm 
mnoho stati hist. a literárních, z nichž ně- 
které vyšly i o sobě, zejména: Turcitě v Evropa 
(sv. II., 1882); Istoričeski mater i jali po novo- 
vi^rasldanieto na btlgarskij národ (III, 144 si., 
VI, 131 sL), příspěvky týkající se obrozeni 
lit. bulh.; Bolgarski stár, rkpná památka 
XIV. věku (XXI-XXII, 1887); Dva novo- 
otkriti samorqčni trudove na Sojronija (XXVIII 
až XXX, 1889), týkající se činnosti známého 
buditele bulh., a j. red. 

3) S. Zacharij, politik bulharský (♦ 1850 
v Medvenu u Kotlá — f 1889). Do 20 let 
byl pastuchou ovec; pak cestoval po Bul- 
harsku hledaje práci a seznámil se při tom 
s revoluční stranou bulharskou. S. přilnul 
k ní celou duší; ač z mládí neměl žádného 
vzdělání, dovedl neúmornou pílí nedostatek 
tento doplniti. R. 1875 účastnil se povstání 
starozagorského, jež zosnoval Stambulov, 
r. 1877—78 bojoval jako dobrovolník v rus- 
kém vojště. Po válce stal se vyšetřujícím 
soudcem v Ruščuku; r. 1881 musil však 
uprchnouti do Plovdiva, když byl brošurou 
Iskander-beg napadl knížete Alexandra. Také 
v Plovdivě byl vyšetřujícím soudcem až do 
r. 1885, kdy byl sesazen, ježto agitoval pro 
sjednocení Vých. Rumelie s Bulharskem. Za- 
čal pak vydávati s touže tendencí týdeník 
>Borba€. Byl hlavním původcem povstání 
plovdivského 18. (6.) září 1885 a členem pro- 
zatímní vlády (viz Bulharsko, str. 912a). 
Po spojení Vých. Rumelie s Bulharskem byl 
poslancem a ód r. 1888 předsedou sněmovny 
poslanecké. Od r. 1886 vydával list >Svo- 
boda«, jenž hájil zásad Stambulova, s nímž 
S. po celý svůj život byl v úzkém přátelství. 
Vedle své činnosti politické S. byl činný 
též literárně. Napsal: Zapiski po bzlgarskite 
vhistanija (Sofia a Plovd., 1884—92, výňatky 
z toho v Jelínkově >Slov. Sborníku*, 1886, 
16, 69, 132 si.); Četite v BslgaHja (Plovdiv, 
1885); Črti ot {ivota na L. Karavelova (t, 
1885); Dokumenti po prevratrí na devetij 
Avgust (Sofia, 1886); Koronovannite nichilisti 
v Bilgarija (Ruščuk, 1886); Christo Botbov9 
{Botev\ opit :{a biografija (t., 1889) a j. S. 
redigoval též prvních 7 svazků sebr. spisů 
Karavelova. 

Stojanovló: 1) S. Isidor, spisovatel 
srb. (• 1809 v Kaniži — t 1849 v Bělehradě), 



148 



Stojanovice — StojanovskiJ. 



studoval práva v Pešti, r. 1835 byl kn. Milošem 
Obrenovičem povolán na nové gymn. v Kra- 
gujevci a r. 1839 jmenován prof. všeobec. 
déjin a v prosinci prof. filosofie na novém 
lyceu bělehradském. Ziskal si velkých zásluh 
jako sběratel pramenů pro nové dějiny 
Srbska od časů Jiřího Černého, které uve- 
řejnil částečně v >Glasniku€. O sobě vydal 
Nravoučitelne basne u stihovi (1833) ; Preodnica 
sveobšte istorije světa (1844); Briouki bukvar 
(1846). 

2) S. Mijat (Michal), spisovatel srb. 
(♦ 1818 v Babinagradě v slavonské Voj. 
Hranici — f 1881), byl písařem u setniny 
hraničářské ve svém rodišti, pak učil na roz- 
ličných místech na šk. obecných, r. 1850 vyko- 
nal na reálce v Mitrovici zkoušky z předmětů 
pro vyšší paedag. běh a stal se řídícím učite- 
lem na hlavni škole v Zemuni a inspektorem 
všech nár. škol tamních. R. 1848 zvolen za 
poslance na sněm záhřebský, r. 1849 účast- 
nil se boje proti Maďarům. Práce své uve- 
řejňoval v různých časopisech, zejména též 
v »Arkivu za povestnicu jugoslavensku<. 
O sobě vydal: Uprave \a dobro i krepostno 
vladanje i nekoje poslovice ^a mlade\ (Osek, 
1844); Cvjetiči s polja pobo{noga promišlja- 
vanja (Zemuň, 1857); Slike it domačego (/- 
ifota slavonskog národa i i{ prhode, s dodat- 
kem o slavonských zvycích lidových (t, 1858); 
A^daja sedmoglava^ epická báseň o sedmi- 
hlavém draku (t., 1862); Spiši ^a puk sv, 
I.— IV. (spisy pro lid o zdravovědě, ovoc- 
nictví atd. Záhřeb 1865 a Vid. 1869); Sbirka 
hrvatskih narodnih poslovica i řečih (Záhř., 
1866); sbirka lidových pověsti a písni Pučke 
pripoviedke i pjesme (t., 1867). Srv. Jihoslo- 
vané, str. 481*. 

3) S. Ljubomir, filolog a politik srbský 
(♦ 6. srp. 1860 v Úžících v Srbsku). Vědeckou 
průpravu svou dovršil po dokonaných stu- 
diích v Úžících, Šabci a Bělehradě na universi- 
tách cizích ve Vídni, Petrohradě, Berlíně a 
Lipsku. Navrátiv se v srp. 1888, byl zprvu prof. 
gvmnasijním, v čci pak r. 1893 jmenován pro- 
fessorem slovanské filologie na > Veliké Školec 
v Bělehradě. Na té nepůsobil však dlouho, 
byv dán již r. 1901 do pense pro opposiční 
činnost svou. V ún. 1890 byl zvolen za do- 
pisujícího člena Srbské akademie věd a v ún. 
1894 za jejího člena řádného. Vědecká čin- 
nost S-ova jest velmi bohatá. Publikuje hlavně 
v edicích Srbské akademie věd a v různých 
časopisech srbských, mimo to v edicích Jiho- 
slovanské akademie, v >Archiv f. slav. Philo- 
logie< a j. Především vydává pilně památky 
starého písemnictví cirkevně-slovanského a 
srbského. Z těchto jsou nejdůležitější: Miro- 
slavovo jevans^elje, Ěvangéliaire ancien Serbe 
du prince Miroslav (f 1197). Édition de Sa 
Majesté Alexandre I, roi de Serbie (1897); 
dříve již (1893) vydal ve XX. sv. >Spomc- 
nika< srb. akademie některé ukázky textu, ja- 
kož i jeho popis; Stari srpski hrisovulji^ akti, 
biografije^ letopisi, tipici, pomenici, \apisi a dr. 
v III. sv. >Spomenika€ (1890); Stari srpski 
lapisi i natpisi, I— III, 1902—05. K těmto pu- 



blikacím starých památek druží se jeho ka- 
talogy rukopisných sbírek > národní biblio- 
téky« a Srbské akademie věd: Katalog ruko- 
pisa i starih štampanih knjiga. Zbirka srpske 
kr. akademije (1901); Katalog národně biblio- 
teke u Beogradu IV. Rukopisi i staré Štam- 
pane knjige (1903). Vypsal dále činnost sta- 
rých srbských tiskáren: Staré srpske štampa- 
rijey v >Srp. knjiž. Glasniku« (seš. 41—44) 
i ve zvláštním otisku (1902); Prilo^i ka biblio- 
graflji starih srpskih štampanih knjiga ^ v >Glas« 
srb. kr. akad., sv. 66. Jako člen sboru pro 
vydávání spisův a publikací Vuka St. Ka- 
radžiče uspořádal nové vydání srbských nár. 
pisní, Srpske národně pjesme v 9 svazcích. 
O slavnostním přenesení ostakův oice nové 
literatury srbské přednesl pozoruhodnou ob- 
sažnou řeč Vuk Stef, Karad{ič, njegov rad na 
srpskom jeříku i pravopisu, ve které ocenil 
hlavně jeho práci na úpravu spisovného ja- 
zyka srbského (>Glas« srb. kr. akad., 55). Jako 
^rammatik a linguista S. ukázal se mimo 
školní mluvnice své (1891—92) hlavně svou 
nástupní řeči akademickou v 52. sv. »Glasu« 
srp. akad., ve které dokazoval, že jihoslovan- 
ské jazjrky se vytvořily v pod- ta tě teprve v no- 
vých sídlech svých balkánských, a to namnoze 
pod vlivem jazykův obyvatelstva domoro- 
dého. — S. vyvíjí mimo to velmi horlivou 
Činnost politickou, náleží mezi vůdčí hlavy 
t. zv. »samostalné< strany radikální, když 
tato se odtrhla od >mirnc« radikální strany 
Pašičovy, a byl spolupracovníkem orgánu 
této strany >Odjek<. Po katastrofě 11. čna 
1903 vstoupil do nově utvořeného »revoluč- 
niho« ministerstva Avakumovičova jako mi- 
nistr kultu a vyučování a po pádu minister- 
stva Pašiéova v květnu 1905 vstoupil v čelo 
nové vlády jako ministr-praesident. jpa. 

fltojanovioe, Stajanovice, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Sušice, fara a pš, Vcl- 
hartice; 14 d., 81 oby v. č. (1900), mlýn 
»u Livařů«. 

StoJanovikJj Nikolaj Ivanovic, vy- 
nikající právník ruský (* 1820 v Mohilevé 
nad Dněstrem — f 1900), studoval v uči- 
lišti práv, načež vstoupil do služby k senátu. 
V 1. 1846 - 54 byl učitelem praktického trest- 
ního a civ. soudního řízení v učilišti práv 
a sepsal rukověť k trestnímu řízení (1850). 
R. 1854 byl jmenován vrchním prokurorem 
jednoho z mosk. departementů senátu, r. 1857 
geroldmejstěrem. Když byla zahájena doba 
reforem, S. jako člen kommisse pro újezdné 
a gubernské instituce sepsal Učrefdénije su- 
débnych slédovatélej a t. zv. Nakax (instrukci) 
pro vyšetřovatele (1860). Tyto předpisy, po- 
dle nichž vyšetřování bylo odňato policii, 
sloužily za základ oddělení soudnictví od 
správy. Důležitost reformy vyšetřování, vy- 
pracované S-kým, patrná je z toho, že soudní 
zákony z r. 1864 skoro úplně přijaly tento 
institut. S. pracoval též mnoho v redakčních 
kommissích zMzených za účelem emancipace 
selského stavu; vypracoval zejména řád o mí- 
rových prostřednících. Přestoupiv do služby 
v říšské kanceláři, když se v ní počalo pra- 



Stojčín — Stojkovič. 



149 



co váti o základech soudní reformy, S. vy- 
konal tu mnoho společně s právníky N. A. 
Buckovským, D. A. Rovinským, K. P. Pobé- 
donoscevem a j. Sepsal základní zásady no- 
vého trestního řízení. R. 1862 byl jmenován 
pomocníkem ministra spravedlnosti Zamjat- 
nina, ale fakticky řídil ministerstvo sám. 
Úspěšně uvedl v život soudní reformu. Bo- 
hatstvím obsahu vynikají dvousvazkové po- 
známky min. sprav, o soudních zákonech, 
sestavené pod jeho redakcí. Dne 1. led. 1867 
pod vlivem vzniklé reakce S. opustil úřad 
pomocníka min. spravedlnosti a byl jmeno- 
ván senátorem trestního kassačniho depar- 
tementu a r. 1872 prvým členem {pervo- 
prisutstvujuičlf) tohoto departementu. Byv 
r. 1875 jmenován členem říšské rady, S. 
i tam působil v dřívějším svém směru. R. 1884 
stal se předsedou departementu civ. a du- 
chovních záležitostí říšské rady a vytrval v té 
hodnosti do r. 1897. Od n 1882 až do smrti 
byl předsedou redakční kommisse zřízené 
k sepsání osnovy civ. zákoníka ruského. Ve- 
dle zmíněného jiŽ spisu Praktičeskoje ruko- 
vodstvo k russkomu ugolovnomu sudoproi^^voď 
štvu (1852; 2. vyd. 1868) uveřejňoval své práce 
od konce 40. let XIX. stol. v Pogodinově 
»Moskvifaninu« a v Krajevského >Otěč, Zá- 
piskách*. Do »Ruské Starinyc (1875, též 
separ.) napsal stať Álekséj Nikolajevič Olenin. 

8toJ6in: 1) S., Stoječín, Stolčín, ves 
v Čechách, hejtm. Kamenice n. L., okr. a 
fara Počátky, pš. Žirovnice; 27 d., 234 oby v. č. 
(1900), Itř. šk. (od r. 1902), žel. stanice a 
popi. dvfir. 

2) S., Stojíčov(5řoiřte«), ves na Moravě, 
hejtm. a okr. Dačice, fara Matějovec, pš. 
Čes. Rudolec; 38 d., 204 oby v. větš. n. (1900), 
kaple sv. Leonarda, popi. dvůr, lihovar a 
mlýn. 

StoJeSin, ves v Čechách, viz Stojčín 1). 

Stojeúikl: 1) S. Piotr, první gramma- 
tik polský (t 1591 v Krakově), byl Francouz 
zThionvilleu a slul vlastně Statorius. Jsa 
pronásledován pro víru (byl protestantem 
a pak proslulým theologem ariánským) uchý- 
lil se do Polska a Sigmund August svěřoval 
mu rozmanitá poselství zahraničná. S počátku 
byl kazatelem v Krakově, potom pastorem 
a ředitelem Školy v Piňczowě. Kol r. 1560 
přestoupil k ariánům, ač později zastával se 
opět zásad kalvinistských. Vedle spisů theo- 
logických nejdůležitější jest Poloniae gram- 
maticae institutio in eorum gratiam^ qui ejus 
linguae elegant iam čito et facile addiscere cu- 
piunt (Krakov, 1568). 

2) S. Piotr, duchov. spisovatel pol., syn 
před. (♦ 1565 — f 1605), studoval v cizině 
a byl posléze pastorem rakowským a spolu- 
pracovníkem Fausta Socina. Z četných jeho 
prací uvádíme: Dysputacja lubelska ^ ks, 
Rad^imiňskim (1692); Rejutacja ksiq{ek ks. 
Jakoba Wujka o Éóstwie syna Bo{ego (1592) 
a j. R. 1591 dostalo se mu s hodnosti šlech- 
tickou názvu S. 

3) S. Jan, duchov. spis. pol., syn před. 
(t 1654 v Czarnkowě), byl představeným 



sboru ariánů v Krakově, odkud r. 1621 vy- 
puzen úřady do Rakowa, kde trpěn do r. 1638» 
Z jeho spisů jsou důležitější: Nowy Testa-^ 
ment (Raków, 1606); Modlitwy i piesni na» 
bo^ne (t., 1638); Braterska deklaracja (1646) a j. 

fltoJgnéVy kníže Obodricův (v. t., str. 
556 ťi), padl v bitvě r. 955, srv. Doša, Re- 
kenice a Gero. 

fltojloe, ves v Čechách, hejtm. Pardubice, 
okr. Přelouč, fara Svinčany, pš. Choltice; 
70 d., 534 obyv. č. (1900), íil. kostel Všech 
svatých (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., mlýn» 
dvůr a samota v Pazderně. V XVII. stol. 
zanikla fara a kostel rozšířen (r. 1711) o věž 
a loď. 

StoJióO v viz S t o j č í n 2). 

fltcjislavloe, Stojslavice, ves v Če- 
chách, hejtm. Tábor, okr. a pš. Ml. Vožice, 
fara Smilovy Hory; 38 d., 237 obyv. č. (1900). 
Ves od XIV. stol. rozdělena na několik men- 
ších statků, z nichž jeden v XVI. stol. drželi 
Zářečtí z Polkovic. R. 1789 připomíná se zde 
12 statků svobodnických. 

8toJiit6y nezmýtěná část porostu pone- 
chaná na pasece. cm, 

Stojitka, silnější tyč, o kterou dřiví 
v ohradách srovnané se opírá, aby se neroz- 
valovalo. cm. 

Stojka (angl. stanchion^ fr. étan^on^ stan^ 
fon, něm. Stempel, pol. síupek^ rus. CTOĚRa) 
jest v hornictví nejjednodušší budování, sloup 
sloužící k podepřeni nepevného stropu v ru- 
báních a na střídách. S. staví se kolmo proti 
tlaku. Nejvíce se užívá s-jek dřevěných, 15 
až 20 cm průměru; výška řídi se mohutnosti 
ložisek nebo průřezem stříd. Na některých 
dolech anglických upotřebuje se téŽ s-jek 
železných a to z litého železa, průřezu křížo- 
vého. Dřevěné s-ky zanechávají se obyčejné 
na dole; někdy — v rubáních — též se vy- 
trhávají; Železné vždy se vydobývají a J>ř«- 
stavuji. Ca. 

Stojko Vladiilavov, buditel bulh.,jakO' 
biskup slul Sofronij (v. t). 

StoJkOTló: 1) S. Jan, zvaný též Jan. 
z Dubrovnika {de Ragusa\ theolog kato- 
lický (♦ v Dubrovníce asi v 1. 1390—95 — 
1 1443). O mládí a původě jeho není určitých 
I zpráv; podle jména S. se soudí, že otec jeho 
slul Stojko. Záhy získal si přízeň arcibiskupa 
, dubrovnického, kardinála Jana, jejŽ provázel 
na sněm kostnický. Vstoupil do řádu domini- 
kánského, studoval v Paříži (r. 1417 n 1418^, 
kdež dosáhl doktorátu theologického (1420). 
Učil pak na tamní univ. do r. 1422, kdy byl 
od university poslán do Říma, aby se účast- 
nil projektované synody církevní, jež měla se 
toho roku podle usnesení kostnického kon- 
! cílu sejíti. S. dlel nejprve v Římě, kdež byl 
' mezi těmi, kdo papeže Martina V, přinutili 
svolati konečně cirk. sněm, a účastnil se pak 
i od dub. 1423 do břez. 1424 koncilu, jenž se- 
, šel se nejprve v Pavii a později přeložen do 
Sieny. Když koncil rozpuštěn, S. vrátil se 
Ho Paříže, odkudž r. 1429 znova odešel do 
Říma, jsa jmenován prokurátorem řádu u pa- 
pežské kurie. Zde S. opětně přidružil se 



150 



Stoj lov. 



k těm, kdo naléhali na svolám koncilu, jenŽ 
by dokončil dílo církevní reformy, započaté 
na koncilu kostnickém. Papež konečně po- 
volil a pověřiv řízením koncilu kardinála le- 
gáta Juliana Cesariniho, přidal mu S-e jako 
pomocníka. Snaha legátova směřovala však 
napřed k nové výpravě proti husitům. S. 
spolu s kardinálem účastnil se sněmu norim- 
berského (ún. 1431), kde smluvena nová vý- 
prava proti Čechům, provázel kardinála na 
jeho agitační cestě do Porýní a (konc. dub. 
1431) poslán byl od něho do Basileje, aby 
tam přiměl shromážděné jiŽ praeláty ke str- 
pení, až by křížová výprava proti Čechům 
byla skončena. Odtud vyslán byl koncilem 
k cis. Sigmupdovi. Dostihl ho v Chebu při 
posledním pokusu o smír s Čechy. S. radil 
králi, by žádal na Češích, aby bez podmínek 
podrobili se rozhodnuti koncilu, a přispěl tím 
platně k nezdaru celého jednání. Krátce před 
početím křížové výpravy poslán byl od kard. 
Juliana do Basileje, aby tam spolu s Janem 
Palomarem předsedal místo něho v koncilu 
(od 19. čce do 9. září). Když po porážce 
u Domažlic kardinál sám ujal se předsedni- 
ctví, S. horlivě účastnil se prací koncilu, ze- 
jména jeho jednání s Čechy. Když koncil 
smluvil s Čechy disputaci o čtyřech artiku- 
lech pražských, ustanovil S-e, aby v ní pole- 
misoval proti přijímání pod obojí. Protivní- 
kem jeho byl Rokycana. S. přednášel své 
vývody od 31. led. do 11. ún. (1433); zabí- 
haje při tom i do jiných otázek theologic- 
kých, jež s věcí nesouvisely, a mluvě prudce, 
způsobil značný odpor u Cechů, tak že Pro- 
kop Holý a Vilém Kostka z Postupic v po- 
sledních dnech vzdalovali se schůzí, dokud 
S. mluvil. Na repliku Rokycanovu S. odpo- 
vídal 2.-4. dub., při čemž znova dostal se 
do Častých slovních půtek s Cechy, kteří mu 
vskakovali do řeči. Nový veliký úkol připadl 
S-ovi r. 1435, kdy s Jindřichem Mengerem 
a Simon em Fréronem byl poslán do Caři- 
hradu vyjednávat o spojení církve východní 
s římskou; dlel v Cařihradě do konce r. 1437. 
Vrátiv se v led. 1438 do Basileje, našel sbor 
v kritické situaci. Napětí mezi papežem a 
sborem bylo r. 1437 dostoupilo svého vrcholu 
a pap. Eugen IV. prohlásil koncil za rozpu- 
štěný (18. záři 1437). Ale otcové basilejští se 
nerozešli; jen malá část s kard. Julianem ode- 
brala se do Ferrary, kam papež svolal koncil 
nový. S. přidal se na stranu basilejského 
koncilu a konal mu znamenité služby, jsa od 
něho vysílán s poselstvím k říš. sněmům 
nebo k panovníkům; při jedné takové pří- 
ležitosti přišel též do Čech, jda s poselstvím 
k císaři Albrechtovi II., jejž stihl vlezení před 
Táborem (1438). Za svou horlivou činnost 
byl jmenován od koncilu biskupem argenským 
(Ardžiš ve Valašsku) a papež koncilem 
zvolený, Felix V., jmenoval jej kardinálem, 
titulu s. Sixta (12. říj. 1440). O jeho činnosti 
další scházejí nám zprávy, rovněž o dni jeho 
úmrtí. V říjnu 1443 S. byl již mrtev. S. byl 
také literárně činný. Z jeho děl jsou pro nas 
nejdůležitější Initium ac prosecutio basiliensis 



conciln (jde do list. 1431) a Tractatus quo- 
módo Bohémi reducti šunt ad universit atem 
ecclesiae (jde do dub. 1433); obě díla vydána 
Palackým v Monum. conciíiorum saec. XV. 
Concilium Basiliense Tom. I. (Vid., 1857; 
v úvodě podává Palacký životopis S-ův). Srv. 
též L. K. Hofmana Sebrané spisy 1. (1904), 
str. 176 si. J.F. 

2) S. Atanasij (u Rusů Afanasij Iva- 
novic), spisovatel srbský (* 1773 v Rume 
fSrěmJ — t 1833), studoval ve svém rodišti, 
Šo*proni a Szegedině, pak v Gotinkách na 
univeisitě a byl od r. 1802—13 prvním prof. 
fysiky na univ. charkovské. Vydal tam ruské 
spisy rázu kompilačního: O vo\dusnych kam- 
nach i jich proischofdéniji (1807); Načaljnrja 
osnovanija umoiritěljnoj i opytnoj fi^iki (1809); 
O predochranéniji sebja ot udarov molniji 
(1810); Sistéma fiiiki (1813); Načaljnyja osno- 
vanija fyiČeskoj astronomi] i (1813). Byl i rek- 
torem university, ale pro všeliké nesprávnosti 
v úřadě (vytýká se mu úplatnost, obchodo- 
váni za hranicemi atd.) byl r. 1813 propuštěn 
s polovičným výslužným. (Srv. Bagalěj, 
Opytistoriji charjkovskago universitěta, sv.l.) 
Ale již před odchodem do Ruska S. vydal 
r. 1800 a 1801 dva romány srbské rázu 
sentimentálního a mystického, jaké tchdv 
na Rusi byly v módě (viz Jihoslovane, 
str. 4916), první srbskou Fi^iku (1801—03. 
3 sv.) a j. Podivná povaha tohoto jinak 
bystrého muže ie zjevná i z toho, že v rukou 
jeho zmizel překlad Nového zákona od Vuka 
Stef. Karadžiče (z doby ok. r. 1819), který 
ruská spol. biblická mu svěřila k posouzeni. 
S., stoupenec spisovného jazyka »slavťno- 
srbského« (směsice církevní ruštiny se srbšti- 
nou, srv. Jihoslovane, str. 489 tf), nepře- 
jící jazyku lidovému, překlad podle své chuti 
předělal, tak že byl vydán s jeho jmi^nem 
(Petr., 1824; 3. vyd. v Lip. 1834); původní 
překlad Karadžičův známe jen z neveliké 
ukázky vjrdané v Lipsku r. 1824 (»Ogledi 
svetoga pisma na srpskom ježíku «), kdežto 
r. 1847 vydal překlad úplně nový. 

Stojlov Konstantin, bulh. státník (* 1852 
v Plovdivě — t 1901), studoval v Paříži, 
v Praze a v Heidelberce. R. 1879 byl členem 
národního shromáždění trnovského, kde vy- 
nikl jako předák strany konservativni. Byl 
členem deputace, která byla vypravena ke 
knížeti Alexandru Battenbergovi, aby přijal 
trůn bulharský. V 1. 1879—83 byl náčelníkem 
kabinetní kanceláře knížecí. V lednu 1883 
stal se jako ministr zahraničních věcí členem 
ministerstva gen. Soboleva a Kaulbarsa (viz 
Bulharsko, str. 911 a)\ v březnu t. r. odstou- 
pil, když konservativci byli z ministerstva vy- 
tlačeni, ale již v září vstoupil do ministerstva 
Dragana Cankova jako ministr spravedlnosti 
a setrval tam do ledna 1884. V I. 188ř>— 87 
byl jako min. spravedlnosti členem minister- 
stva Radoslavova, 1887-88 Stambulovova, kde 
si vedl velmi reakcionářsky. Brzy však se 
rozešel se Stambulovem a odstoupil. Stal se 
pak advokátem a vstoupil do opposice a jako 
advokát vynikl v boji proti reakcionářskému 



Stojma — Stokes. 



151 



zákonu o svobodě tisku z r. 1888» svému 
vlastnímu dílu. R. 1893 spojil se s vůdcem 
liberální opposice Radoslavovem a počal vy- 
dávati časopis >Svobodno Slovo«, v němž 
napadal zvláště Stambulova. Když Stambulov 
padl, S. stal se 31. kv. 1894 ministrem vnitra 
a předsedou ministerstva; v únoru 1896 
přejal také ministerstvo zahraniční, r. 1899 
odstoupil. S. byl až do pádu Stambulova 
rusofobem, potom však přál sblížení Bul- 
harska s Ruskem. 

StoJma (něm. Stehblech) viz Most, str. 
769 tí. 

Stojowskl Zygmunt, hud. sklad, a pia- 
nista pol. (♦ 1870 v Strzelcích v gub. kie- 
Iccké), odebral se po gymn. studiích v Kra- 
kově na konservatoř pařížskou, kde v kom- 
posici byl žákem Leona Delibesa a j. Skladby 
jebo jsou: Suita^ symfonie pro orchestr, po- 
ctěná cenou Faderewského (vyd. v Lipsku); 
Vesna (óda Horatiova) pro sbor a orchestr 
(provoz, v lond. Buckingham Paláce); kon- 
cert klavírní) koncert houslový \ Dvě sonáty 
(pio cello a pro housle); Variace a Fuga 
pro kvartet smyčcový; písně (většina na 
slova Asnykova); asi 30 skladeb klavírních, 
z nichž posledně vyšly Sielanki polskie (v Lip.); 
Serenada hrávaná Paderewským a j. Kon- 
certuje v Berlině, Paříži, Toulouse a ve Špa- 
nělsku. 

Stojslavlee viz Stoj i slavíce. 

Stojnnln Vladimír Jakovlevič, pae- 
dagog rus. (♦ 1826 — f 1888 v Petrohradě), 
pocházel z kupecké rodiny a chtěl se věno- 
vali vyslanecké službě v Persii nebo v Tu- 
recku, avšak donucen rodinnými poměry 
musil zanechati studií na petrohrad. univer- 
sitě a věnoval se úřadu učitelskému. Byl 
professorem rus. jazyka a slovesnosti na 
gymn., později v Marijínském ústavě. R. 1871 
stal se inspektorem moskev. Nikolaj evského 
ústavu sirotčího a r. 1881 ujal se řízení sou- 
kromého ženského gymnasia, založeného svou 
choti v Petrohradě, kterýžto ústav dosud 
znamenitě prospívá. Ve svých paedagogicko- 
publicistických statích, vydaných s názvem 
Pedagogičeskija sočinénija (1892), žádá od 
škol^ výchovu v duchu čistě národním, smě- 
řující k povzneseni celkové mravnosti. Ve- 
likou čásf svých pojednání věnoval žen- 
skému vzděláni, žádaje jeho prohloubení. 
Pořídil také mnoho příruček, jako Vysšij 
kurs grammatiki (3. vyd. 1876); O prepoda- 
váni ji rus. literatury (6. vyd. 1898); Rukovoď 
stvo dlja istoriČeskago i\učenija rus, literatury 
(5. vyd. 1879); Chrestomatija (1879); Ruko- 
vodstvo dlja téoretičeskago i^učenija rus, lite- 
ratury (6. vyd. 1879); Rus, sintaksis (1871); 
Rus, klassnaja chrestomatija s Rukovodstvom 
pro učitele (3. vyd. 1893) a j. Vedle toho 
opatřil Školní vydání Fonvizina, Gribojědova 
a Puškina. Všemi těmito pracemi ziskal si 
nemalé zásluhy o rus. školu. Jeho studie 
z dějin rus. literatury rozptýleny jsou po 
časopisech. Srv. životopis z péra V. D. Si- 
povského (»Věst. Jevropy«, 1889, a při díle 
>Pcdagogičeskija Sočiněnijac). šnk. 



Stoka: 1) S. jest uměle zřízená svodnice 
k odvádění vod dešťových a splašků z domů 
a měst, srv. Kanál a Kanalisace. — 
O velké stoce starořímské {Cloaca maxima) 
viz též Architektura, str. 674ťX, a Řím, 
str. 748 * a 7656. 

2) S. Černá, rameno Lužnice, viz Čechy, 
str. 64 tf. — S. Mu nicka, rameno Vltavy, 
viz tamtéž, str. 12b, — S. Schwarzenber- 
ská viz tamt., str. 89^. — S. Zlatá viz 
tamt., str. 606, 64ťí a 89a. — S. Zvole- 
no vská viz tamt., str. 726. 

fltoke Poges [stok pódž's], ves v angl 
hrabství buckinghamském, s. od Sloughu 
s 2257 obyv. Na hřbitově rov básníka Graye, 
(t 1771), jenž tu psal svou Elegii. 

fltokei Tstóks]: 1) S. John, theolog angl. 
na poč. XV. stol., protivník Husův, viz Hus, 
str. 909 b a 916 b, 

2) S. William, proslulý lékař irský (* 1804 
v Dublině — f 1878 t.). Pocházeje z lékařské 
rodiny, vzdělal se v lékařství v Edinburce, 
načež se usadil jako praktický lékař v Dub- 
lině. R. 1827 stal se tu nástupcem svého otce 
jako řídící lékař nemocnice Meath Hosp., 
kdež spolu s Gravesem založil proslulou 
školu klinickou, v níž zejména klinické me- 
thody vyšetřovací byly rozsáhlou měrou pě- 
stěny a zdokonaleny. Přesným pozorováním 
klinickým vynikají také veškery jeho práce 
literární, jmenovitě hlavni díla: Treatise on 
the diagnosis and treatement of diseases of 
the chest (1837); The diseases of the heart and 
the aorta (1854); Lectures on fever (1874); 
Lectures on the theory and practice of physic 
(1837). Také v oboru veřejného zdravotnictví 
byl velmi činný. — Syn jeho rovněž William 
S. (♦ 1839) je znám jako chirurg. — Srv. 
Cheyne-Stokesův pří znak (při dýchání). 

3) George Gabriel, mathematik a fysik 
angl. (* 1819 ve Skreenu v Irsku — f 1903). 
Studoval v Cambridgei a stal se r. 1849 prof. 
mathematiky na univ. tamní. R. 1851 zvolen 
členem Royal Society v Londýně, jejímž byl 
v 1. 1854—85 tajemníkem a 1885—90 i před- 
sedou. Již od r. 1840 shromažďoval kolem 
sebe četné žáky a jeho učebna stala se první 
anglickou laboratoří fysikální. Práce S-ovy 
týkají se ryzí mathematiky, mechaniky a ma- 
thematické i experimentální fysiky vůbec, 
zejména pak theorie vyšších řad, hydrody- 
namiky, rovnováhy těles pružných, theorie 
mořských vln, theorie tónu, studia spektra, 
absorpce, interference a polarisace světla, 
jakož jeho experimentální práce týkají se po 
výtce jevů světelných. Největší zásluhu má 
S. o zjištění povahy fluorescence (S-ovo 
pravidlo viz Fluorescence, str. 325 aí), 
jejíž některé jevy byly známy piž před tím. 
S. dokázal, že látky fluoreskujicí samy stá- 
vají se světelnými přijímajíce do sebe světlo 
na ně dopadající tak, že tím niolekuly hmot 
uváděny jsou v pohyb vibrační. S. zabýval 
se také absorpčním spektrem, vyšetřoval 
ultrafialové paprsky vidma a doplnil theorii 
duhy George Biddel Airyho. Rozpravy S-ovy 
uloženy jsou ve >Philosophical Transactions« 



152 



Stoke-upon-Trent — Stoklasa. 



a jiných listech odborných, souborně vyšly 
jakožto Mathematical and physical papers 
(sv. 1 a 2., 1880—83, sv. 3. 1901); mimo to 
Burnett lectures: On light (1884—87) a Na- 
tural theology (1891). 

4) S. Whitley, angl. keltolog a právník, 
nejst. syn S-a 2) (♦ 1830 v Dubline). Studo- 
val v Dublině práva a filologii, zvlášť kelto- 
logii, odebral se pak do Madrasu v Indii 
jakožto barrister, r. 1864 v Kalkuttě vstoupil 
do anglo-indických služeb státních a v 1. 1877 
až 1882 řídil jakožto Law member of the 
Council of the governor generál of India 
ministerstvo spravedlností a získal si veliké 
zásluhy o zákonodárství Indie. Mnoho záko- 
níků teď v Indii platných jest jeho dílem. 
Rovněž fedroval studium sanskrtu. Navrátiv 
se do Anglie byl professorem indického 
práva v Cambridgei; nyní žije v Londýně a 
jest členem British Academy. Práce S-ovy 
týkající se ind. práva jsou: Hindu law books 
(Madras, 1865), sbírka nejdůležitějších angl. 
překladů staroíndických pramenů právních, 
a The Anglo-Indians codes (Oxf., 1887—88, 
2 sv. a dva dodatky z r. 1889 a 1891). Kelto- 
logie se týkají: Insh glosses (Dubl., 1860); 
Cormacs Glossary, translated by 0*Donovan 
(t. 1868); Three Ir ish glossaries {Loná.y 1S6S)\ 
Goidelica, sbírka staroirských textů (2. vyd., 
t., 1872); Three middle Insh homilies on the 
lives of Saints Patrick, Brigit and Columba 
(Kalk., 1877); Togail Trói, The destruction of 
Troy (t., 1881); On the calendar of Oengus 
(Dubl., 1880); Saltair na Rann (Oxf., 1883); 
The Olďlrish glosses at Wartburg and Carls- 
ruhe (Hertford, 1887); The tripartitě lije of 
St. Patrick (Lond., 1887); Lives of Saints 
ýrom the Book of Lismore (Oxf ,, 1890); Urkel- 
tischer Sprachschat^ (Gotinky, 1894); The 
martyvology of German (Lond, 1895); pak 
The OlďWelsh glosses on Martianus Capella 
(Berl., 1873); Die Glossen und Verse in dem 
Codex des Juvencus ^« Cambridge (t., 1865). 
Ze studií týkajících se lit. a jazyka cornic- 
kého uvádíme: The lift of Saint Meriasek, 
a cornish drama (Lond., 1872); A cornish 
glossary (t., 1870); The Passion of our Lord 
(Herl., 1882); The creation q/ the world, a 
cornish mystery (t., 1863); ze studií breton- 
ských: Middle-Breton /lOKrí (Kalk., 1876); 
The Breton glosses at Orleans (Lond , 1886). 
S Kunem Meyerem vydává » Archiv filr kelt. 
Lcxikographie (sv. 1., Halle, 1900). 

Stoke-upon-Trent [stok 6p6n trentj, 
průmyslové město v angl. hrabství Staíford- 
ském, nad ř. Trentem, pobočkou Humberu, 
21 km sz. od Staffordu, křižovatka drah, má 
30.456 obyv. (1901), proti 15.144 v r. 1871. 
Vzniklo ponejvíce kolem továren na porcu- 
lánové a hlín. zboží, založených slavným J. 
Wedgwoodem a zdejší výrobky požívají po- 
sud dobré pověsti ve světě. Vedle toho je 
tu průmysl železářský a několik strojíren. 
Poněvadž S. pochází z konce stol. XVIII., 
nemá žádných histor. budov; ve farním 
chrámě jest hrobka Wedgwoodova. Srv. Pot- 
teries. 



Stoklas Eduard, spis. čes. (* 9. kv. 1845 
ve Val. Meziříčí — t 16. čce 1900 v Příbore 
na Mor.). Studoval na reálce v N. Jičíně, 
Olomouci a Brně, pak učit. kurs při české 
(I.^ reálce v Praze, načež po zkouškách z věd 
přírod, a kreslení r. 1865 působil jako assi- 
stent na měst. reálce v Brně, r. 1866 byl 
učitelem na škole roln. v Přerově, r. 1868 
na reálce v Telči, r. 1872 při něm. škole 
měšf. v Hodoníně, pak v N. Městě za Vídni 
a od r. 1876 byl hl. učitelem při ústavě učit. 
v Příbore. Napsal mnoho učebnic, užívaných 
hojně ve školách čes., jako: Fysika pro 
hlavni, ndr. a vyšší div. školy (Pr., 1871); 
Základové chemie pro nifši střední a občanské 
školy (t, 1872); Stručná fysika (t., 1872; 
4. vyd. 1885); fysika pro mést. školy (t, 1878 
si.; 2. vyd. 1897 si.); Základové chemie pro 
ústavy učit. (t., 1880; 2. vyd. 1881); dále Vy- 
cházky do přírody, Prostonár. výklady i fy- 
siky (t., 1873); Míra metrická (t., 1872); Tech- 
nické tabulky a ^ápisky (t.. 1874); Návod ke 
zkouškám (t. j. pokusům) tysikálním a che- 
mickjrm (t., 1878). Jako kreslič provedl mnohé 
obrazy, z nichž vydány byly: Telč a okolí a 
Mor, Budějovice a okolí. 

Stoklasa bot., sveřep obilní (Bromus 
secalinus L.), viz Bromus. 

Stoklasa Julius, přírodozpytec český 
(* 15. záři 1858 v Litomyšli), studoval na 
střední Škole v Litomyšli, pak na škole ze- 
mědělské ve Vídni, r. 1894 dosáhl v Lipsku 
doktorátu filos. Pracoval na Škole zeměděl- 
ské v Berlíně a v ústavě Pasteurově v Paříži 
a byl assistentem státní hospod, chem. sta- 
nice výzkumné ve Vídni. Stav se inspekto- 
rem továrny chem. v Peckách, byl potom 
soukr. docentem agrochemie na české tech- 
nice, r. 1898 jmenován mimořádným, r. 1901 
řádným prof. agrochemie a produkce rost- 
linné na této vysoké škole. Vede téŽ ciie- 
micko-fysiologickou stanici výzkumnou, jež 
podnětem jeho založena a nověji rozšířena 
o oddělení fytopathologické a pro kontrolu 
semen rostlin kulturních. Společně založil a 
se sekčním chefem ministerstva orby, prof. 
£. Meisslem, řídí rakouský časopis země- 
dělský, »Zeitschrift fůr das landwirtschaft liché 
Versuchswesen in Oesterreich«. Účastnil se 
četnými přednáškami řady mezinárodních 
sjezdů přírodovědeckých. Práce jeho jsou 
četné a týkají se několika oborů. O biologii 
a chemii půdy jednají: Pedologische Studien 
(Pr. 1890); Ueber die Verbreitung u. biologische 
I Bedeutung der Furfuroíde im Boden (»Sitz.- 
Ber.c vídeň. akad., 1898); práce jednající 
I o větrání orthoklasu, hornin křídového útvaru 
I a půdy (ve » Zprávách »Král. čes. spol. nauk 
, a v berl. sborníku »Landwirtsch. Versuchs- 
I stationen«, 1883—1890). Oboru bakteriolo- 
gického týkají se práce jednající o assimi- 
I laci elementárného dusíku bakteriemi a 
I o proměně dusíkatých sloučenin v půdě, 
I uveřejněné v >Centralblatt fílr Bakteriologie*, 
1898—1905, mezi nimi zvláště: Beitráge ^ur 
I Erkenntnis áes Einflusses verschiedener Kohlen- 
I hydráte und organischer Sáuren auf die Meta- 



Stokliszki — Stolberg. 



153 



morphose des Nitrats durch Bakterien, Oboru 
chemie buňky rostlinné náležejí zvláště práce: 
Ueber die physioL Bedeutung des Lecithint in 
der Pflanie (»Sitz-Ber.< vid. akad, 1896; 
>Ber. d. deutsch. chem. Ges.c 1896); Fonction 
physiologique du jer dam Vorganisme de la 
plante (pař. akad. véd, 1898); Étude sur la 
ehlorophylle (»Bull. Soc. chim.c, 1899). Vy- 
tknouti sluší dále práce z nauky o náhradě 
živin rostlinných, týkající se fosforečnanů, 
o vlivu soli draselnatých a fosforečnanů na 
vývoj rostlin kulturních, studie o sloučeni- 
nách dusíku ve vodách atmosférických, jakož 
i fíráce výzkumné o zlepšováni kvality řepy 
cukrové, českých ječmenů a pšenic atd. 
Budtež o tom zvláště uvedeny: Studie o mo- 
nacalciumfosřatu (>Zprávyc Král. české spo- 
lečnosti nauk, 1889); Studie o monomagnesium- 
fo<jatu (v >Rozpraváchc Čes. akademie). 
Oiem, u. physialogische Studien Uher die Su- 
perphosphate (Berl., 1896 ); Einfluss d. Bacte- 
Hen auf die Zerset\ung d, Knochen (Jena, 1900); 
Beitráge 3[ur Kenntnis d, Qualitátsverbesserung 
d. Gerste in Oesterreich (Vid., 1905). Z po- 
slední doby pocházejí práce mající za před- 
mět výzkum anaěrobného dýcháni orgánů 
rostlinných a živočišných a isolaci enzymů 
glykolytických. Práce ty provedl se svými 
assistenty (Šimáčkem, Jelínkem, Vítkem, Čer- 
ným a Ernestem). Uveřejněny byly r. 1903—05 
v těchto sbornících: »Berichte der deutschen 
chem. Gesellschaft«, »Beitráge zur chem. 
Physiologie u. Pathologie« (red. Hoffmeister), 
^Archiv flir die ges. Physiologie«, >Central- 
blatt fQr Physiologie*, »Berichte der deutschen 
botan. Gesellschaft*. Posledními pracemi S. 
vzbudil značnou pozornost, i pokračuie 
s žáky svými v pracích o isolaci enzymů, 
jež vyvolávají dýchání v buňce rostlinné a 
živočišné, a sleduje dále problém assimilace 
vzdušného dusíku bakteriemi. A. Ernest. 

StokliflSki (rus. Ctorjihiiikh), městečko 
v lij. trockém gub. vilenské, má 1869 oby v. 
(1897), kat. kostel (z r. 1776), synagogu a 
trojí prameny minerálně (sirný, solný a želc- 
zitý), u nichž byly do požáru r. 1857 pěkné 
lázně slušně navštěvované. 

Stol (CTOJTb), rus., stůl, pak menší od- 
dělení v úřadech, viz Rusko, str. 339 tf. — 
S. razrjadnyj při senáte viz tamtéž, str. 
334 tf. 

Stol (Cxoa i Cto), hora v Srbsku 1174 m 
vys.. viz Požarevac. — S. Velki, Stou 
Vrch (něm. Stuhlberg\ nejvyšší vrch Kara- 
vanck (v. t, str. 1020^). 

Stela, lat. (z ř. axoXriy. 1) S., svrchní šat 
pani římských, nošený na zpodní tunice {tu- 
nica interior). Byl delší než tělo a proto byl 
pod prsy shrnut, přepásán a v hojné záhyby 
načechrán. Měla-li již zpodní tunika rukávy, 
nebylo jich při s-le; jinak byla opatřena ru- 
kávy, které však pokrývaly pouze hoření část 
ramen. S. nebyla sešita, nýbrž pouze spiata 
sponkami (fibulae). Podstatnou částí její byl 
široký lem na dolním okraji, t. zv. instita. 
S. byla charakteristickým oděvem říra. paní 
jako toga mužů. O. J-i. 



2) V církvi katol. 8. čili tunica alba^ talaris 
tolik co nynější alba (viz Alba 1). jinak 
viz Štola 1). 

8) S., lat., poplatky štolové, viz Štola 2). 

Stolao, město v Hercegovině v kraji mo- 
starském po obou březícn ř. Bregavy, má 
3700 obyv., z nichž je 457 katol., 927 pravo- 
slavných a 2300 muham. (1895), okr. soud, 
pošt, telegraf., celní a finanční úřad, voj. 
staniční velitelství, zásobárnu a špitál, me- 
dresu, 4 mešity ; výroba koberců po domácku,. 
pěstování vína a tabáku a čilý obchod ze- 
jména s Metkovičem. Povšimnutí hoden jest 
na Bregavě vodopád a >Begovina«, kdysi 
sídlo vynikající muham. rodiny ze S-lce. Stá- 
vala zde značná osada římska. V okolí četné 
hroby sektářských bogomilů. Nad městem 
pne se pevnost, která za okkupace r. 1878 
kladla tvrdošíjný odpor; Turci sami poklá- 
dali ji za nejsilnější v Bosně. Byla založena 
od předků rodiny RizvanbegovičQ (srv. Her- 
cegovina, str. Ih2a\ kteří odtud zvali se 
Stolčeviči. 

Stolany, ves v Čechách, hejtm., okr. a 
pŠ. Chrudim, fara Morašice; 49 d., 409 obyv. č. 
(1900), fil. kostel sv. Mikuláše (ve XIV. stol. 
far.), 3tř. šk., mlýn a popi. dvůr. Ves připo- 
míná se r. 1228 mezi zbožím kláštera opato- 
vického. V XVI. stol. seděli na tvrzi Andě- 
lově z Ronovce, držíce ji v zástavě. R. 1577 
získal tvrz dědičně Václav Ples Heřmanský 
ze Sloupna a vystavěl tu vedle staré novou 
tvrz a poplužní dvůr. Syn jeho Sigmund pro- 
dal S. Štěpánu Jiřímu ze Šternberka. Brzy 
potom získány pro král. komoru a připojeny 
k Pardubicům. R. 1608 koupil S. Ladislav 
Berka z Dube, jež je spojil s panstvím heř- 
manomčsteckým. 

Stolboy, Stolpcy, pol. Stolpce, rus. 
městečko v új. a gub. minské nad ř. Něma- 
nem (přístav); má 2370 obyv. (1897); v okoli 
pálí se vápno. Počátky města S-ců nesahají 
před XVI. stol.; kostel při klášteře domini- 
kánův, založený r. 1623, chová v hrobce po- 
zůstatky prvního převora Fabjana z Prze- 
myšla Maliszewského, jejž lid má za blaho- 
slaveného a k jehož hrobu houfně putuje. 

Stolberg: l) S., bývalé hrabství na již. 
úpatí Harcu v prus. vlád. obv. mersebur- 
ském, připadlo r. 1815 Prusku a jeho územi 
tvoří od té doby dvě stavovská panství, S.- 
Stolbcrg a S.-Rossla. 

2) S. am Harz, hlav. m. stavovského 

; panství stolbersko-stolberského, při trati 

Kelbra-S.-Rottleberode prus. stát. drah, sv. 

! od Nordhausenu, má 2110 obyv. evang. (1900)^ 

gotickou radnici z r. 1492, knížecí zámek 

I s bohatou knihovnou, továrnou na prach a 

j broky, doly na mčď, Železnou rudu, pily aj. 

I 3) S. (Stollberg im Rheinland), m. 

v prus. vlád. obv. a okr. cášskéra (Porýn- 

' sko), 11 km jv. od Cách, stanice vedl. trati 

Rothe Erde-Eupen dráhy kolínsko-cášskc, 

imá 14.249 obyv. (1900) větš. katol., 2 ko- 

I stély, starobylý hrad, prý lovci zámek Karla 

Vel., rozsáhlé továrny na mosazné zboží, 

i kteréžto odvětví průmyslu zavedli sem franc. 



154 



Stolberg — zu Stolberg. 



vyhnanci v XVI. a XVII. stol, dále slévárny, 
kotlárny, tov. na výrobu zboží olověného a 
zinkového, na zrcadlové sklo, jehly, drát, 
sklárny, brusírny ^ rozsáhlou tov. na chemi- 
kálie, doly na kamenné uhlí, olovo, železo, 
zinek a j. 

Stolberg, starobylý rod německý z Du- 
rynska, již v XI. stol. uváděný v původním 
svém sídle hrabství S-u (viz Stolberg 1). 
Hrabata S-ové byli r. 1412 povýšeni do stavu 
hrabat řišských, nabyli pak koupí r. 1413 
a 1417 hrabství Hohnsteinu, r. 1429 pak dě- 
dictvím Wernigerode a r. 1635 hrabství KíJnig- 
steinu, z něhož však jim zbyly podnes to- 
liko Gedern a Ortenberg, později Wertheimu 
a hrabství Rochefortského v býv. rak. Nizo- 
zemí, jehož však r. 1801 pozbyli ve při s ro- 
dem Lówensteinským. R. 1577 S-ové nabyli 
ještě z Hennebergského dědictví zámku a 
osady Schwarza. Rod dělil se ve dvě linie, 
Harcskou a Rýnskou, z nichž první zanikla 
r. 1631. Rýnský rod dělil se pak r. 1645 ve 
2 linie: I. S.-Werm*gerode a II. s větvemi 
S.-Stolberg a S.-Rossla. 

Linii S.- Wernigerode (její mladší haluz 
S.-Gedern zatím vyhynuvší měla v 1. 1742 
až 1804 titul fíšských knížat) dostalo se 
r. 1890 od Pruska práva k titulu knížecímu; 
má vedle hrabství Wernigerode (Harc) se 
Schwarzou ještě veliké statky v Prus. Slez- 
sku, Hessích a Hannoversku. Praotcem jejím 
jest hrabě Heinrich Ernst (1593—1672), 
nynější její hlavou kníže Christian Ernst 
(♦ 1864). Haluze její s primogeniturami mají 
sídla: 1) v Peterswaldau ve Slezsku (hlava 
hrabě Anton zu S.- Wernigerode ♦ 1864 — 
t 1906, jehož prvorozenec Franz Xaver 
♦1894); 2) v Tanovicích-Kupferbergu (Jiinno- 
wit^) tamt. (hlava hrabě Konstantin zu 
S.-Wernigerode ♦ 1843); 8) v Kreppelhofu 
tamt. (hlava hrabě Udo zu S.-Wernigerode 

* 1840, viz níže). — Z této větve vynikli: 
hrabě Ferdinand von S. (♦ 1775 — f 1854 
v Peterswaldau), pruský tajný rada; hrabě 
Anton von S. (1785—1854), do r. 1840 vrchní 
praesident provincie saské a v 1. 1842—48 
druhý chef ministerstva král. domu. Jeho 
syn byl hrabě Eberhard von S. (1810—72, 
viz níže). 

Linie druhé praotcem byl hrabě Johann 
Martin (1594—1669); déli se na dvé: 1) na 
větev S.-Stolberg (zakladatel hr. Chri- 
stoph Friedrich zu S.-S. 1672—1738), je- 
jíž hlavní haluz má titul knížecí a sídlo na 
zámku Stolbergu [Harc], nynější hlava po- 
hrobek kn. Alfreda, jenž f 27. led. 1903, 
Wolff Heinrich, 3 kníže a hrabě zu S., 

♦ 28. dub. 1903), haluz vedlejší s titulem 
hraběcim má statky v Sasku, Rakousku a 
Pruském Slezsku (praotec hrabě Christian 
Gůnther 1714- 65, nynější hlava Friedrich 
Leopold hrabě zu S.-S. ♦ 1868); 2) na vě- 
tev S.-Rossla se sídlem v Rossle a Orten- 
beiku as titulem knížecím. Praotec hr. Jost 
Christian zu S.-Rossla (1676—1739), ny- 
nější hlava Jost Christian, 2. kníže zu 5. 
(* 1886). Z této druhé linie vynikli hrabě 



Josef zu S. (♦ 1804 — t 1859), zakladatel 
spolku sv. Bonifáce; básníci hrabata Chri- 
stian (♦1748, viz níže) a Friedrich Leo- 
pold zu S. (♦ 1750, viz níže). Srv. Botho 
Graf zu S.-Wernigerode, Gesch. des Hauses 
S. 1210—1511, vyd. MUlverstedt (1883); Prinz 
K. RadziwiH, Entwicklung des fOrstl. Stol- 
bergischen Grundbesitzes seit dem 13. Jahrh. 
(1899). 

zu Stolberg: 1) zu S. Christian, hrabě, 
básník něm., z linie S.-Stolberské (♦ 1748 
v Hamburce — f 1821), syn hrab. Christiana 
Gtlnthera, dánského tajného rady a dvorního 
maršála dán. král. Žofíe Magdaleny, studoval 
v Halle a v Gotinkách (1770—73) a byl s bra- 
trem Bedř. Leopoldem Členem sdružení gotin- 
ského »Hainbundu€ (viz GSttinger Dich- 
terbund a Německo, str. 133a). S bra- 
trem cestoval též po Německu a po Švý- 
carsku a stal se r. 1777 vrchním (Amtmann) 
v holštýnském Tremsbílttelu. Tu pojal za 
choť Luisu, hraběnku z Reventlowa, ovdo- 
vělou choť dvorního lovčího von Gramma, 
již písněmi byl oslavoval. R. 1800 vzdal se 
úřadu a uchýlil se na svůj statek Windebye 
u Eckernfdrde, kdež zemřel. Byl méně na- 
dán než bratr, přes to však básník citu plný 
a rázný u výraze. Básně svéyvydal společné 
s bratrovými (1779; nové vyd. 1821; výbor 
od hrab. Friederiky zu S., 1889); rovněž 
i Schauspiele mit Choreu (1787), z nichž jest 
od něho Belsa^er a Otanes. Společnou prací 
bratří jsou i Vaterldndische Gedichte (1815). 
Z klassických jazyků převedl Gedichte aus 
dem Griechischen (1782) a Sofokla (1787, 2 sv.) 
v pětistopých iambech s chory v rozměrech 
lyrických, kterýžto převod jest na svou dobu 
pozoruhodný. V souborném vydání děl bratři 
S-ů (Hamb., 1827, 20 sv.) jsou snesena jeho 
díla básnická. 

2) zu S. Friedrich Leopold, hrabě, 
básník něm., bratr před. (♦ 1750 v Braní - 
stedtu — 1 1819). Studoval a cestoval s bra- 
trem do r. 1776. V 1. 1777-80 byl vy^slan- 
cem knížete biskupa lubeckého v Kodani, 
r. 1782 se oženil s Anežkou von Witzlebcn 
(* 1761 — 1 1788), již opěval v básních svých, 
r. 1789 stal se dánským vyslancem v Berlině 
a pojal za choť hrab. Žofií von Redern (1790\ 
v 1. 1791—1800 byl lubeckým praesidentem 
komorním v Eutinu. V tuto dobu spadá jeho 
cesta do Švýcar a do Itálie, pak návrat do 
MQnsteru a přestoupení s rodinou (mimo 
nejstarší dceru Anežku) ke katolictví, jež vy- 
volalo bezohledný výpad Vossův: Wie ward 
Fritz S. ein Unfreier?, jehož však napadeny 
neopětoval. Poslední tři roky života ztrávil 
v ústraní v SondermUhlen ú OsnabrQcku. 
Básnil ódy a písně, elegie, romance, satiry, 
básnické obrazy a dramata, román Die Insel 
(1788) a cestopis Reise in Deutschland, der 
Schwei^^ Italien und Si^ilien (1794; nové vyd. 
Janssenovo o 2 sv., 1877). Vytrvale překlá- 
dal; tak Iliadu, výbor rozmluv Platónových, 
čtyři tragédie Aischylovy a Ossiana. Vcsvé 
tvorbě S. je smělejší než bratr, v myšlen- 
kách i obrazích. Opěvá přírodu, přátelství a 



von Stolberg-Wernigerode — Stolětov. 



155 



svobodu. S bratrem společné publikoval Ge- 
dichte, Schauspiele mit Chóren a Vaterlán- 
dische Gedichte, V Jamben (1784) káral ne- 
mravy a předsudky dobové. Báseň Die Zu- 
kunft vydal teprve O. Hartwig (1886). V prvém 
svém období S. repraesentuje mladistvé na- 
dšení, jímž Klopstock, Rousseau a duch doby 
zasáhli mladého šlechtice; byl nejzuřivějším 
revolucionářem mezi Gotinskými (»Píseň na 
Rýn z XX. století*), jak víme i z Goethe, 
s nímž oba S-ové se stýkali. S. druhé peri- 
ody jest sluhou reakce a odpůrcem revo- 
luce. S. zahájil nový zpdsob osvojovati si 
antiku s formou. Z básní jeho nejznámější 
jest Píseň švábského rytíře synovi. S. ka- 
tolík složil nevýznamnou, ale citovou Ge- 
schichte der Religion Jesu Christi (1807—18, 
15 sv.; s pokračov. od Kerze a Brischera, 
sv. 16—53, 1825—64) a pečlivé, ale nedo- 
vedné Leben Aljreds des Grossen (1R15; 2. vyd. 
1886). Brieýe Fr. L. S-s und der Seinigen 'an 
Voss vydal Otto Hellinphaus (1891). Srv. 
Th. Menge, Graf Fr. L. S. und seine Zeit- 
genossen (1862); H. Dttntzer, Goethe und 
der Reichsgraf Fr. L. v. S. v >Abhandl. zu 
Goethes Leben und Werken* sv. I. (str. 1 
až 31), práce, jež je nespravedlivá k S-ovi; 
vzorný spis W. Keiper&v, F. L. S-sJugend- 
aocsie (1893) a velkolepou charakteristiku 
Ericha Schmidta v >Allg. Deutsche Bio- 
graphiec (t. r.). »Knižka o lásce sepsaná od 
Fr. Leop. hr. ze Štolberku* vyšla překla- 
dem V. Kareše v Fr. 1823 G^^^g^n- Hist. 
lit. VI, č. 2247). — Sestra S-ova Augusta 
(* 1753 — t 1835), v 1. 1783—97 choť dán- 
ského ministra hrab. Ondřeje Petra Bern- 
storfifa, seznámila se prostřednictvím bratří 
s Klopstockem, Millerem a jinými členy Go- 
tinského sdružení básnického. Proslula krát- 
kou a vášnivou korrespondencí s Goethem, 
jehož osobně ani neznala. Srv. Goethes Briefe 
an die GrSLíin Auguste zu S. (s životop. úvo- 
dem od W. Arndta, 2. vyd., 1881). 

von Stolberg-Wemljirorode : 1) v. S.-W. 
Eberhard hrabě, politik německý (* 1810 
v Peterswaldau — f 1872 v Janských Láz- 
ních). Byl syn generála a ministra hr. Ant. 
v. S.-W. (t 185Í) a byl nejprve ve službách 
vojenských. Potom spravoval svěřenský statek 
Kreppelhof u Landeshutu ve Slezsku a r. 1853 
jmenován dědič, členem pruské panské sně- 
movny, kde záhy byl pro své velmi feudální 
smýšleni zvolen presidentem. V 1. 1867—69 
byl členem severoněm. říšského sněmu jsa 
stoupencem strany konservativní. R. 1864 
organisoval nemocenskou službu johannitů 
tak dovedně, že ve válce r. 1866 byl jmeno- 
ván voj. inspektorem nemocniční služby ar- 
mádní. Založil pak spolek pro ošetřování vo- 
jínův raněných a v poli onemocnělých. Roku 
1869 jmenován byl vrchním praesidentem 
slezským. 

2) v. S.-W. Otto, kníže, státník pruský 
(* 1837 v Gedern v Hessích — f 1896). Byl 
syn dědič, hraběte Hermanna (1802—1841) 
a nastoupil po svém dědu hraběti Hein- 
richu von S.-W. (t 1854). Studoval práva. 



načež sloužil v 1. 1859—61 ve vojště prus- 
kém. Potom věnoval se správě svých roz- 
sáhlých statkův a v 1. 1867-73 byl vrchním 
praesidentem v Hannoveru, kteréž místo za- 
stával s velikým úspěchem. R. 1867 byl čle- 
nem ustavující říšské rady, v 1. 1871—78 něm. 
říšského sněmu, v 1. 1872—76 a pak od r. 1893 
předsedou pruské sněmovny panské. R. 1876 
byl vyslancem Něm. říše ve Vídni, v 1. 1878 
až 1881 zástupcem říš. kancléře a místo- 
předsedou prus. stát. ministerstva. V 1. 1884 
až 1888 zastával úřad nejvyššího komořího, 
v 1. 1885—94 zastupujícího ministra král. 
domu. R. 1872 byl jmenován kancléřem řádu 
johannitá, r. 1875 předsedou mimoř. gene- 
rální synody, r. 1891 kancléřem řádu černého 
orla. Od r. 1890 směl jakožto potomek hra- 
běte Christiana Ernsta ze S-a, v XVIIl. stol. 
povýšeného do stavu říšských knížat, užívati 
titulu knížecího. 

3) zu S.-W. Udo, hrabě, něm. pol tik 
(♦ 1840 v Berlíně). Jakožto důstojník gardo- 
vého pluku účastnil se voj. výprav v 1. 18o6 
a 1870—71 a potom ruchu politického jsa 
zakladatelem něm. konservativní strany na 
něm. říšském sněme, jehož místopředsedou 
byl r. 1901. V 1. 1891-95 byl vrchním presi- 
dentem Vých. Prus. 

Štolbovo, rus. vesnice v új. novoladož- 
ském gub. petrohradské blíže ř. Sjasí, kde 
r. 1617 za čáře Michala Fedoroviče sjednán 
byl známý mír Stolbovský se Švédskem, 
jímž Rusko pozbylo celé Ingrie a města Ivan- 
gorodu, Jamburku, Orěšku (dnešní Šlissel- 
burk) a obdrželo nazpět Novgorod, Starou 
Russu, Porchov, Ladogu a Gdov. Kromě 
toho niusilo Rusko zaplatiti 20.000 rublů 
stříbra a odříci se nároků na Livonsko a Ka- 
relii. (Srv. Rusko, str. 2606.) Pp, 

Stoldin, ves v Čechách, viz Stoj čin. 

Století (rus. stolétije, věk, pol. stolccie, 
stulecie, lat. saeculum, fr. siéclef it. secolo, šp. 
siglo, angl. century^ něm. Jahrhundert atd.), 
doba sta let, počítaná od 1 do 100 (s. první), 
od 101 do 200 (s. druhé) atd., tak že sto- 
letí XIX. po Kr. zaujímalo dobu od 1. led. 
1801 do 31. pros. 1900 a století XX. začalo 
se 1. lednem 1901 a bude obsahovali roky 
s ig na prvních dvou místech čtyřcifcrniho 
čísla a vedle toho pouze poslední rok 'JOOO 
s číslicí shodnou s názvem {20. století). Po- 
slední rok s. (rok saekulární) podle juli- 
áiiského kalendáře je přestupný vždycky, 
podle gregoriánského jen tenkrát, je-li jeho 
číslo dělitelné čtyřmi sty. Srv. Kalendář, 
str. 778 si.. Chronologie, Letopočet, 
Saeculum. 

Stolétov: 1) S. Nikolaj Grigorj evič, 
generál rus. (♦ 1834). Absolvovav mathcma- 
lický kurs na moskevské univ. vstoupil do 
vojska a účastnil se r. 1854—55 války Krym- 
ské na východním bojišti. R. 1874 jako plu- 
kovník velel výpravě směřující k ř. A mu 
Darjá. Když vypukla válka rusko-turecká 
(1877), jmenován velitelem bulharských dru- 
žin, spolu 8 Gurkem podnikl první přechod 
přes Balkán a bránil potom průsmyk Šipku 



156 



Stoletý — Stolička. 



proti útoku Sulejmána paši až do příchodu 
gen. Radeckého, s nímž pak r. 1878 po druhé 
přešel Balkán. V létě 1878 byl skvěle přijat 
v čele poselstva ruského v Kábulu, což pak 
zavdalo příčinu k válce angl.-afgánské (viz 
Afgánistán, str. 340 ^). Od r. 1893 velel 
15. arm. sboru a stal se členem vojenské 
rady. J.F, 

2) S. Aleksandr Grigorjevič, fysik 
rus. (♦ 1839 ve Vladimíru — 1 1896). Studo- 
val do r. 1860 v Moskvě, pak v Heidelberce 
(u Kirchhoffa), Gotinkách, Berlíně a r. 1864 
až 1865 opět v Heidelberce; v ún. 1866 za- 
čal čísti na univ. moskevské o mathem. fy- 
sice, r. 1869 po dissertaci mag. ObŠčaja ^a- 
dača elektrostatiki etc. potvrzen docentem a 
po opětném pobytu u Kirchhoffa r. 1871—72 
(diss. doktorská I\slédovanije oýunkciji na- 
magničenija mjagkago (elé^a, 1872) mimořád- 
ným a r. 1873—91 řádným professorem univ. 
moskevské, předsedou fvs. oddělení společ- 
nosti přátel přír. věd a Členem četných spo- 
lečností vědeckých ruských i cizích.' Psal do 
vědeckých listů ruských, německých a franc. 
četné rozpravy z různých oborů fysiky (jsou 
vypočteny v ^Žurnalec rus. fys.-chem. spo- 
lečnosti (sv. 29, 72) a samostatně vydal Očerk 
ra^vitija našich svédénij o gamách (1879), Aktino- 
električeskija iislédovanija (1888—89, otisk 
z »2urnaluc rus. fys.-chem. spol.), Efir (aether) 
í električestvo (1890), Vvedénije v akustiku 
i optiku (1895) a několik spisů vztahujících 
se na pařížské elektrické kongressy. 

Stoletý: S-té hry vizLudi a Saeku- 
lární hry. 

S. kalendář, v nynějších kalendářích je 
rubrika, která udává pro každý měsíc pově- 
trnost, jaká byla v témže měsíci před 100 lety, 
na základě mylné domněnky, že týž stav po- 
větrnosti se opakuje vždy po 100 letech. Byl 
po prvé složen r. 1700 opatem Knauerem 
a jako lidová kniha často otiskován; podává 
se v něm vedle všelikých astrologických a 
pověrečných výkladů přehled povětrnosti 
na celé století. České zpracování K. Ign. 
Thama má titul Kalendář stoletý od r. i'^gy 
a( do r. igoo (Pr., 1797). 

S-tá slavnost víz Centenarium, Mi- 
lostivé léto (řádné). 

S-tá válka (fr. la Guerre de Cent ans) 
mezi Francií a Anglií trvala od r. 1337 do 
r. 1463 a dělí se ve dva oddíly, od r. 1337—80 
(do smrti kr. Karla VI.) a od 1381—1453, srv. 
Francie, str. 578 6 — 580 fr. 

Stolice (fr. chaise, angl. chair.stool, něm. 
5/1//1/, rus. CTyjii» atd.), 3 — 4nohé sedadlo pro 
jednu osobu. Bývá buď se zadním lenochem 
nebo bez něho, nebo se zadním i postranními 
opěradly. Hotoví se ze dřeva, rákosu, železa, 
ve tvarech jednoduchých, prostých i hojno 
a umělecky zdobených. Polní s. má nohy 
Železné nebo dřevěné napříč přeložené, mezi 
sebou spojené kloubem. Sedadlo tvoří na- 
piatý popruh, kožený nebo plátěný pás. Ce- 
lou s-ci lze složiti ve tvar málo mista zaují- 
majicí a k přenášení vhodný. Houpací s. 
(angl. roking chair) má nohy zapuštěné ve 



dva segmenty obloukové. S. ještě do začátku 
středověku byla jen odznakem moci, důstoj- 
nosti. Z dob těchto zejména byzantské a 
římské 8. s vysokými lenochy a s umělec- 
kými ozdobami byly velice drahocenné. Ke 
konci XI. stol. po prvé objevily se 8. se zad- 
ními opěradly, ve XIII. stol. vyráběny 8. 
6— 8rohé s tolikéž nohami; v téže době ho- 
toveny 3. ze železných tyčí se sedadlem 
z řemenového neb koženého pásu; v sto- 
letí XIV. sedadla i lenochy dostaly polštáře, 
v XVII. stol. zadním opěradlům dána větší 
výška a nohy spojeny příčkami zdobenými. 

S. v strojnictvi jsou základní plotny, na 
které se upevňuje jedno neb několik ložisek. 
Třídí se podle způsobu upevněni na 8. sto- 
jaté, jsou-li stojatě upevněny na základech, 
pozedni č. konsolové, jsou-li upevněny 
na zdech, a trámové na trámech. Všechny 
pak třídí se na skříňové, jsou-li tvaru du- 
tého, a žebrové, když opěrná deska s plot- 
nou ložiskovou spojena jest žebry. Srv. 
A. Pravda, Konstrukce části strojových (1899). 

S. válcové viz Mlynářstvi, str. 467 a 
a 468 b si. (s tab.). 

S. v stavitelství viz Krov, str. 260. 

Stolloe v Uhrách tolik co kom i tát 
(v. t.) čili Župa. V bývalém Sedmihradsku 
nazývaly se 8-mi (lat. sedes^ něm. Stuhl) 
správní a soudní okrsky Séktlů a Sasů. Viz 
Sedmihradsko, str. 767 a 768. 

S. v právn. totéž co instance (v. t. a 
Soud, str. 703 d). 

S. apoštolská viz Apoštolská Sto- 
lice a Scdes. 

S. biskupská, učitelská a pod. viz 
Cathedra. 

S. kurulská viz Seli a (curulis). 

Stollozka Ferd. viz Stolička. 

Stolička viz Zuby. 

S. (angl. chair ^ něm. Schienenstuhl) u ko- 
lejnic stoličkových viz Kolejnice, str. 546^ 
a tab. Koleje a Kolejnice (I.) č. 1—5. 

Stolidka (Stoliczka) Ferdinand, geo- 
log a palaeontolog (* 1838 v myslivně »Zá- 
mečku« u Bilan na Mor. — f 19. í^na 1874 
v Murghi). Studoval na gymnasiu v Praze, 
pak na universitě ve Vídni, kdež dosáhl 
doktorátu filosofie. Byl pak po několik let 
členem říš. geologického tSstavu a uveřejnil 
práce geol. a palaeont. v >Sitzber.« vídeňské 
akademie. R. 1863 byl povolán za .spolu- 
pracovníka při geolog, výzkumu Indie. S hor- 
livostí nevsedni a s píli velikou účastnil se 
geol., palaeont. a vůbec přírodního výzkumu 
Himaláje. Četné a s nesmírnými obtížemi 
spojené cesty výzkumné podryly záhy zdraví 
jeho. Nedbaje toho účastnil se r. 1873 jako 
geolog za vedení Forsythova diplomatického 
poslání do Kašgáru, zároveň s plukovníkem 
Gordonem a Trotterem šel do Cadyrkulu 
v Thianšánu, přes Pamír do Vachanu a zpět, 
ale dostal se jen do Murghi nad Šajokem 
v tibetském Ladáku, kdež podlehnuv námaze 
cesty zemřel. Výborné a obsáhlé práce jeho 
jednající o zvířeně křídového útvaru indic- 
kého uveřejněny jsou ve spisech geologie- 



Stoličný — StoUe. 



157 



keho výzkumu Indie (>Memoirs of the Geolo- 
gicalSurvey of India. Palaeontologia Indica«), 
z nich zvláště uvádíme: Cretaceous Fauna of 
Southern India, II, The Gasteropoda (Kalk., 
1868); Cretaceous Fauna oj Southern India, 
III. The Pelecypoda fl870--71). Srv. Balí, 
Memoir of the Itfe ano work of F. Stoliczka 
(Lond. 1886) 

StoUdný: S. mistr (lat. Magnus Magi- 
ster, tr. le Vénérable^ ném. Meister vom Stuhl 
n. Grossmeister), předseda zednářské loŽe 
(zejm. skotské) — název zavedený J. Kalous- 
kem (»Děje král. čes. spol. nauk«, 1886 str. 10). 

S. soud v Uhrách tolik co komitátní soud, 
viz Sedria a Uhersko, v Sedmihradsku 
tfoud sékelský a saský (viz Sedmihradsko, 
str. 767 a 768). 

S. soudce fmaď. siolgabiró, něm. Stuhl- 
richter, u Slováků slunný), soudní úředník 
v Uhrách a Sedmihradsku. Viz či. Sedmi- 
hradsko, str. 767 a 768<f, Sedria a Slo- 
váci, str. 461 tf. 

Stolidný Bělehrad (něm. StuMweissen- 
burg) viz Bělehrad 6). 

Stolldlta, lat, pitomost, hloupost. 

Stolili, ruské městečko v új. pinském 
gub. minské na ř. Goryni, z nejstarších v tomto 
kraji. Má 1634 obyv. Pp. 

Stolin, ves v Čechách, hejtm. a okr. Ná- 
chod, fara a pš. Červ. Kostelec, 69 d., 420 
obyv. č. (1900), slévárna železa a výroba 
stroj Q, tkalcovství a samota Habřina. 

Stolinky, Stvolenky, Stvolenec, 
D rmy {Drum\ městečko v Cechách nad Bo- 
bravou, hejtm. a okr. Čes. Lípa; 105 d., 542 
obyv. n. (1900), far. kostel Všech svatých 
(již ve XIV. stol. far.) vystavěný r. 1811, 
3 tř. šk., špitál, pš., telegraf, mlýn, chmel- 
nice. Alod. statek ^128516 ha půdy) se zám- 
kem (z r. 1675), dvorem, pivovarem, majetek 
biskupství litoměřického. Kol r. 1440 S. do- 
staly se ke hradu Ronovu (v. t. 2) a s ním 
r. 1647 jako stolní statek k biskupství lito- 
měřickému. 

Stolistek, bot., viz Myriophyllum. 

Stolifltka, růže stolistá (Centi folia), 
▼i2 Růže, str. 381 tf a tab. (č. 2). 

Stoljnoje (CTOJibHoe), ru-:. městečko v új. 
Bosnickém gub. černigovské, při ř. Domně, 
pobočce Děsný, se 4000 obyv. Pp. 

Stolí Maximilian, lékař něm. (* 1742 
v Erzingenu v Badensku — f 1788 ve Vídni). 
Byv od otce chirurga určen k povolání chi- 
rurgickému, znechutil si toto zaměstnání a 
vstoupil do řádu jesuitského, v němž pobyl 
po 6 roků. Vystoupiv r. 1767, věnoval se te- 
prve studiu lékařství, posléze za vedení de 
Haenova (v. t.) ve Vídni, kdež se stal 
r. 1772 doktorem. Jako krajský fysik poslán 
byl do Uher, kdež s největší svědomitostí 
studoval t. zv. tisský nebo uherský mor 
(skvrnitý tyf), tak že pro podlomené vlastní 
zdraví byl nucen vrátiti se r. 1776 do Vídně. 
Ješté téhož roku převzal po svém býv. uči- 
teli de Hacnovi professuru lékařství a zve- 
lebil klinické vyučování zvláště zkoušením 
n^tcrých fysikalnich pomůcek tou měrou. 



I že sláva, kteréž požívala škola vídeňská, ještě 
I se zvětšovala. Mimo jiné budiž podotčeno, 
I Že byl horlivým zástupcem očkování, ke kte- 
rémuž účelu každého léta ve Vídni najímal 
I velkou zahradu. Jako praktik byl lékařem 
I velmi hledaným ve vrstvách nejvznešenějších 
I až po chudinu, jejímž byl opravdovým dobro- 
dincem. Z četných prací, kteréž částečně vy- 
dal sám, část. pak byly vydány z jeho po- 
zůstalosti, sluší uvésti Ratio medendi in noso- 
comio practico Vindobonensi (7 sv. část. vy- 
daných Eyerlem, 1777—90, a částečně také 
v překl. něm. a franc); Aphorismi de cognos- 
cendis et curandis Jebribus (1785; též něm.). 
Franc, překlad tohoto spisu je zajímavý tím, 
I že jeho překladatel, Corvisart, byl tím upo- 
' zorněn na Auenbruggerův objev perkusse, 
kterouž pak zdokonalil. 

Stollberg^: 1) S. in Šach sen, m. v sas- 
kém okr. kamenickém, na trati St. Egidien- 
S. a několika vedl. tratí sas. drah, jz. od 
Kamenice, má 6850 obyv. (1900) většinou 
evang., 2 kostely, reálkíi a progymnasium. 
Čilý průmysl obírá se mechan. tkalcovství m, 
přádelnictvím, výrobou litiny, jmenovitě pak 
punčochářstvím a s odvětvími s ním spoje- 
I nými, jako výrobou pletacích strojů, jehel 
latd.; rozsáhlé dřevařství a obchod s dřívím. 
V blízkém zámku Hohenecku zemská 
věznice. 

2) S. im Rhcinland, město pruské, viz 
Stolberg 3). 

StoUe: 1) S. Gotthard Antonín, hu- 
debník čes. (♦ 1739 v Kunraticích [okres 
Mimoň] — t 1814 v Praze). Byl členem řádu 
cisterciáckého na Zbraslavi a tam se také 
učil na pozoun, na kterémž nástroji záhy vy- 
nikl tak, že Smcykal, hudebník tehda ua 
slovo vzatý, sám se staral o další jeho vzdě- 
lání. Když byl klášter zrušen, S. usadil se 
v Praze a zabýval se tu vyučováním čelných 
žáků k němu se hlásivších, z nichž nejlepší 
byli Fr. Weiss a Václ. Zalužan, oba potom 
professoři pražské konservatoře. R. 1797 
koncertoval s velikým úspěchem na dvoře 
kurfirštském v Drážďanech. Složil ]2 kon- 
certů pro pozoun a několik skladeb menších. 
2) S. Ludwig, spis. něm. (* 1806 v Dráž- 
ďanech — t 1S72 t.). Studoval v Lipsku 
práva. Žil pak v Grimmě a od r. 1856 v Dráž- 
ďanech, zabývaje se výhradně spisovatclstvim. 
Jeho práce belletristické vyznačují se doved- 
nou a přece prostou formou a rozkošným 
humorem a srdečností a nalezl tudíž mnoho 
čtenářů. Nejznámějším stal se humoristicko- 
politickým lidovým listem >Der Dortbarbier*, 
jejž redigoval v 1. 1844—63 a jehož přílohou 
byla od r. 1853 >Gartenlaube«, později pod 
redakcí Ernsta Keila samostatný lodinný list 
velmi rozšířený. Z jeho četných humoristic- 
kých a historických románů uvádíme: i8i3 
(1838, 3 sv.); Elba und Waterloo (1838, 3 sv., 
>Elba a \Vaterloo«, přel. E. H. Lipnický, 
Pr., 1865); Die deutschen Pickwickier (1841, 
3 sv.); Napoleon in Aegypten (1843, 3 sv.); 
zvi. pak Die Erbschaft in Kabul (1842) a j. 
Byly vydány i s četnými povídkami pod tit. 



158 



StoUenhau — Stolpen. 



Des Dorfbarbiers ausgewdhlte Schriften (24 sv., 
2. vyd. ve 30 sv. 1857—65, nová řada 12 sv., 
1865). S-ovy Gedkhte (3. vyd., 1847), jež byly 
vydány ve prospěch chudiny v Rudohoří, 
přispěly značně k úlevě bídy. K témuž účelu 
S. založil nadaci zvanou Marienstiftung, Dru- 
hou sbírku básní vydal pod tit. Palmen des 
Friedens (5. vyd., Lip., 1878). Práce S-ovy 
básnické jsou však ceny méně než prostředni, 

Stollenhan v. Štolnhava. 

Stollhofen, ves v badenském kraji Baden, 
nedaleko pr. břehu Rýna, s 1028 obyv. (1900), 
bylo středem t. zv. stollhofenské linie, 
obranné čáry proti Francii, zbudované markr. 
Ludvíkem Badenským ve válce o dědictví 
španělské, ale od Francouzů dobyté 23. kv. 
r. 1787. 

Stolmiř víz Žitomíř. 

Stolnik (lat. dapifer, něm. Truchsess^ rus. 
stoljnik (cTOJibHHKb), pols. stolnik^ podstoli, 
chorv. ubrusar^ maď. as^tcdnok^ angl. steward\ 
ve středověku jeden z předních sluhfl, re?p. 
úředníků na dvorech panovnických. Z něm. 
a franc. názvu tohoto úředníka možno sou- 
diti o jeho původě. Název něm. TruchseiSy 
ze sthněm. truhtsdxo = Vorgeset^ter der truht, 
des Trosses (srv. slov. drufina), ukazuje,. že 
s. býval původně náčelníkem knížecí družiny, 
což jest viděti ostatně i z jiného názvu 8-ova, 
sen e šal (v. t.). V této své prvotní funkcí 
8. konal knížeti rozličné služby, af uŽ to bylo 
v době míru Či ve válce, aC se kníže zdržo- 
val na svých dvorech či cestoval po zemi. 
Vysvítá to i z názvů franc écuyer de cuisine, 
écuyer tranchant. Povstaloť slovo écuyer z lat 
scutariuSf a byl tedy 8. původně osobou, 
která nosila knížeti štít, štítonošem, rovněž 
členem knížecí družiny. Takový byl asi pů- 
vod stolnického úřadu na dvoře franckém. 
Podle úřadů dvora franckého, resp. dvora 
císařů římsko-německých zřizovány pak byly 
dvorské úřady po celé Evropě. (O dvorských 
úřadech římsko-něm. císařů viz či. Arci- 
úřady, kde se jedná též o úřadu arcistol- 
nika). Původně, zdá se, byl pro stolní službu 
panovníkovu zřízen úřad jediný, později roz- 
štěpil se úřad ten ve dva i více úřada. Tak 
vznikl vedle s-a ještě zvláštní úřad číšníka 
a někde i úřad zvláštního kraj čího čili 
kráječe (franc. écuyer tranchant, rus. kr z y 
čij, v. t., čes. kráječ, pols. krajc^r, lat. 
incisor regis nebo regalis). Vedle těchto 
úředníků mívali panovníci ještě představené 
kuchyně, kuchmistry {magistři coquinae) a j. 
úředníky pod. Poněvadž 8. míval pod sebou 
celou řadu sluhů, zvaných rovněž 8-y, na- 
zýván býval jako jejich představený nejvyš- 
ším 8-em. Původně panovníci udělovali 
úřad stolnický jen do svého uznáni, později 
však úřad tento stával se ve mnohých stá- 
tech podobně jako jiné úřady dědičným. 
Souběžně s tímto vývojem obmezovaly se 
původní povinnosti 8-ovy víc a více, až ko- 
nečně nejvyšší 8. vykonával někdejší své 
povinnosti jen při nejslavnějších příležitostech 
a stával se zároveň úředníkem zemským (sta- 
vovským). Následkem toho vyvinul se vedle 



nejv. 8-a stavovského nový úřad skutečného 
8-a dvorského. Bylo tomu tak na př. ve státě 
Českém a Polském. V král. Českém byli dě- 
dičnými 8-y páni Zajícové z Hasenburka aŽ 
do r. 1663, potom hrab. Colloredové na 
Opočně do r. 1723, dědičnými kráječi pak 
Sezimové z Ústí od stol. XV. a hrab. Vald- 
šteinové od stol. XVII. — Různé funkce 
přidělovány byly 8-ům v Rusku. Již na poč. 
XIII. stol. byli přítomni při přijímání cizích 
vyslancův a prostředkovali při vyjednáváních 
knížete s bojary. Služba na dvoře panovní- 
kově vyčerpávala však jen málo času, tak 
že 8-ů používáno bylo více k rozličným služ- 
bám úředním a vojenským. Za Aleksěje Mi- 
chajloviče bylo 8-ů na 600. Ti z nich, kteří 
sloužili carovi v jeho komnatách, nazývali se 
komnatnými nebo bližními. Při vypo- 
čítávání sloužících lidi 8-íci uváděni byli za 
ďjaky (písaři) carské dumy (rady) a před 
strjapčími (v. t.). Vedle členů nejpředněj- 
ších rodin, jako knížat Kurakinů, Odojev- 
ských, Golicynů, Trubeckých, Rostovských, 
Šeremetévů a j. bávali 8-y i lidé prostého 
původu. — O 8-ícich v Rusku srv. Sergě- 
jevič, Russ. jurid. drevnosti, sv. I. (Petr., 
1890); co se týče Polska, srv. Kutrzeba, 
UrzQdy koronnc i nadworne w Polsce (Lvov, 
1903). 'dle. 

Stolni statky lat. {bona mensae, b. de 
mensa, něm. Tafelgúter), kdysi název statků, 
jejichž příjmy určeny byly k vydržování pa- 
novnického nebo biskupského (arcibiskup- 
'ského) dvora. Byly to tedy buď statky 
státní čili korunní (v. t.) nebo cír- 
kevní, a platila o nich, jakožto zvláštním 
majetku s určitým účelem, zvláštní pravidla. 
Tak na př. rozeznávaly se kdysi v biskup- 
ství olomúckém statky deskové (allodní) 
biskupovy, statky manské a 8. 8. 

Štolo Gaius viz Líc in i US 1). 

Stolonadatjnik, úřední hodnost rus., viz 
Rusko, str. 339a. 

Stolové kolo (fr. Tahle rondě, něm. Ta- 
telrunde) krále Artuše viz Artuš, Francie, 
str. 511 b, Merlin. 

Štolo vidi, pol. Stoiowicie i Stwoiowic\e^ 
městečko v novogrudéckém(nowogródzskéin) 
Újezdě gub. minské, na poč. XVII. stol. ná- 
leželo kn. Krištofu RadziwiUovi a bylo jím 
věnováno řádu johannilův; prvním komtu- 
rem byl jeho syn Sig^mund Karel Radziwitt 
a posledním Ludvík R. Zde zvítězil 25. záři 
1771 Suvorov nad velkým hetmanem litev- 
ským Michalem Ogiňským. 

Stolp, též Stolpe, 'město v Prusku, viz 
Sloup 4). ^, 

Stolpoy (pol. Stoipce) viz Stolbcy. 

Stolpe: 1) S., řeka, viz Sloupá. 

2) S., obyč. Stolp, město prus., viz 
Sloup 4). 

Stolpen, m. v okr. hejtmanství pernském 
sas. krajského hejtmanství drážďanského nad 
Vazovnicí {We5eniti\ při trati Neustadt- 
DtirrOhrsdorf sas. st. drah, má 1669 obyv. 
(1900), chrám r. 1490 zbudovaný a r. 1723 
obnovený, zříceniny zámku, bývalého sídla 



Stolpjanskij — Stolz. 



159 



míšeňských biskupfl; výroba nožQ a hosp. 
stroj á. Srv. Dinter, Die Parochie und Stadt 
S. (1898). 

Stolpjanskij Nikolaj Petrovič, paeda- 
gog ruský (* 1834), studoval na universitě 
moskevské, později na vojensko-medicinské 
akad., ale nedokončiv studii věnoval se učitel- 
ství. V 1. 1890—94 měl soukromou školu 
ručních prací v Charkově a v Petrohradě. 
Před tím v 1. 60tých byl organisátorem ne- 
dělních škol a letních škol studentských. 
V 1. 1868—95 byl správcem učitelských kursů j 
při nár. školách různých zemstev. Z jeho ' 
prací uvádíme: A^buka s propisjami (1864); 
Bukvar dlja narodnych škol (1867); Kniika 
dlja Čténija v seljskich školách ; Dévjaf gubernij 
Zapadno-russkago kraja a j. Mimo to redi- 
goval čas. »Školjnaja žizĎ« (1872—74) a při- 
spíval do růz. listů. Byl z prvních propagá- 
torů zvukové methody na Rusi. 

Stoliimíinde viz Sloup 4). 

Stoltze Friedrich, básník něm. (* 1816 
ve Frankfurtě n. M. — t 1891). Měl býti 
kupcem, ale po smrti svého otce r. 1833 vě- 
noval se krásné literatuře a po mnohých 
cestách usadil se ve svém rodišti a psal 
básně dialektem lidovým. Především vydával 
od r. 1852 >Frankfurter Krebbelzeitung*, od 
r. 1860 s malířem Schalckem >Frankf. Latern*, 
oba listy byly však r. 1866 od Prusů potla- 
čeny. Potom S. žil ve Štutgartě a ve Švý- 
carsku, ale vrátil se po amnestii do svého 
rodiště a znova převzal redakci listu >Frankf. 
Latern*. Napsal: Gedichte (1841); Skii^en 
au$ der PJal^ (1849); Gedichte in hochdeutscher 
Mundart (1862, 3. vyd. 1892); Schwar^-wei&s- 1 
braun (4. vyd. 1868); Gedichte in FrankfA 
Mundart (1865, 15. vyd. 1900); Am Sueikanal\ 
(1870 a pozd.) ; Gedichte in Frankf. und hoch- ; 
deutscher Mundart (1871); Novellen und £r-' 
láhlungen in Frankf, Mundart (1880—85, 2 sv., | 
7. vyd. 1900). Jeho Vermischte Schrijten vy- 
dal Hórth řl896); Gesammelte Werke vyšly 
v 6 sv. 1899—1902. 

Stolnpiany, polské jm. města S tal lu- 
po ne n (v. t.). 

Stolypln: 1) S., jméno šlechtického rodu 
rus., odvozujícího původ svůj ze stol. XVI. 
Uvádí se z něho S. Arkadij Aleksějevič, 
senátor (* 1778 — 1 1825), jenž vydal tiskem 
Vostocnyj moralisty Otryvok a j. Byl příte- 
lem Speranského. Jeho sestra Jeiizaveta 
Aleksějevna, provdaná Arseňjeva, byla 
babičkou Lermontova. Bratranec jeho S. 
Arkadij Dmitrijevič ^* 1822 — t 1899) 
byl gen. dělostřelectva, účastnil se pochodu 
do Uher r. 1849 a rusko-turecké války r. 1877 
až 1878, načež byl gen. gubernátorem Vých. 
Rumelie. Od r. 1892 byl správcem dvor- 
ských úřadů v Moskvě. Mimo stati časo- 
pisecké (vzpomínky a j.) vydal dílo Istorija 
Rossiji dlja narodnago i soldatskago čténija. 
R. 1869 vystavil na akademické výstavě mo- 
delovanou hlavu Spasitelovu a medaillon Po- 
stava Spasitelova, 

2) S. Draitrij Arkaďjevič, spis. rus. 
* 1818 — t 1893), sloužil ve vojště, později 



žil za hranicemi a studoval fílosoíii Com- 
teovu. Navrátiv se do vlasti, věnoval se otáz- 
kám národohosp. Studie své vydával ve 
formě brošur. V mosk. psychologické spo- 
lečnosti založil praemii 2000 rub. za spis, vě- 
novaný rozboru these Kantovy o přirozené 
shodě prvotních zákonů neorganické přírody 
se základními zákony organického života. 
Hlavní jeho pojednáni jsou: Arendnyje chu- 
tory. Graf N. S. Mordvinov; 1^ ličnych vospo- 
minanij o Krymskoj vojně; O suščestvovaniji 
naučných jestéstvennych ^akonov dlja običest- 
vennych javlenij a j. 

Stolyplnské lásné (Stolyp^nskija vody) 
leží ve stepi nikolajevského Újezdu samařské 
gub blíže vesnice zvané Kamenná Sarma 
(S t o I y p i n o). Prameny zdej ší obsahují hlavně 
soli a železo. Kromě vod léčí se tu též sla- 
ným bahnem z blízkých jezer. S-kých l-ní 
užívá se při rheumatismu, skrofulose, při ně- 
kterých otravách a j. Pp. 

Stolz: 1) S. Alban, katol. něm. spisov. 
lidový (* 3. ún. 1808 v Btthlu — t 16. řij. 
1883). Vystudoval theologii, ač bez zvlášt- 
ního zájmu, prodělal periodu náboženských 
pochybností, jež však překonal, odhodlav se 
•prostě věřiti*. R. 1833 byl vysvěcen na 
kněze, byl činný na různých místech ve farní 
správě, r. 1843 byl repetitorem v theol. kon- 
vikte ve Freiburce (Breisg.) a stal se r. 1848 
professorem pastorální theologie a paeda- 
gogiky. Theologickou učeností nevynikal; 
význam jeho záleží v jeho populárních spi- 
sech, jež vesměs nesou se směrem ultramon- 
tánním. Je to zejména Kalender fůr Zeit und 
Ewigkeit, jejž s některými přestávkami vy- 
dával v 1. 1843—84; dále Spanisches fůr die 
gebildete Welt (1853; 6. vyd. 1864 — mit etwas 
túrkischem)\ Besuch bei Sem, Chám u, Jafet 
(1857); Legendě oder christlicher Stemhimmel 
(v 1. 1850—62 ročně sešit); Die heilige Eli- 
sabeth {1S6A)\ Schreibende Hand aufWand und 
5tfnťf (1874) a celou řadu menších knih. Vy- 
dal též své denníky Witterungen meiner Seele 
(1863); Wanderbúchiein (1866); Wilder Honig 
(1870); Dúrre Kráuter (1876). Autobiografie 
S-ova Nachtgebet meines Lebens vyšla po jeho 
smrti. Sebrané jeho spisy vyšly v 16 sv. ve 
Freiburce 1871—87. Srv. Hagele, Alb. S. 
(Fr., 1889, 3. vyd.). České překlady na př. od 
V. Davídka (»Jen žádný strach před smrtí !«, 
Jihlava, 1896, podle 20. vyd.) a j., slovensky 
vydal Fr. Rich. Osvald (»2ÍIbana S-a niypcuřy 
o Joltáric, Turč. Sv. Martin, 1894). J,F. 

2) S. Teresa (Theresie) viz Tereza 
Stolzová. 

8) S. Friedrich, jazykozpytec německý 
(* 1850 v Hallu v Tyrolsku), stud. v Inšpruce 
a Lipsku, působil na gymn. v Gorici, Št. 
Hradci, Celovci a Inšpruce, habil. se r. 1879 
v Inšpruce, kde působí od r. 1887 jako mimoř., 
od r. 1890 jako ř. prof. Obírá se hlavně ja- 
zykem latinským se stanoviště srovn. jazyko- 
zpytu. Vydal m. j.: Die lat, Nominalkomposi' 
tion in ýorm. Hinsicht (1877); Studien :{ur lat, 
Verbalflexion I. (1882); Lat. Lauť u, Formen- 
lehre (v I. Mtlllerově >Handb. d. klass. Alter-* 



160 



Stolze — StOlzel. 



tumswiss.c, 3. vyd. 1902); Die Urhevólkerung 
Tirols (1892); Histor, Grammatik der lat, 
Sprache I. (1894—95). Ztý: 

Stoixe Heinr. Aug. Wilhelm (* 20.kv. 
1798 v Berlíne — t 8. led. 1867), vynálezce 
něm. soustavy tésnopisaé. Nemoha se od- 
dati bohoslovectví, nýbrž jsa odkázán sám 
na sebe, hledal výživu soukr. vyučováním; 
později dostalo se mu místa úřednického při 
pojišf. společnosti. Již r. 1820 seznámil se se 
soustavou Mosengeilovou (v. t.), ale po- 
střehnuv, že soustava tato má některé vážné 
nedostatky, připadl na myšlenku utvořiti 
samostatnou soustavu německou. Studiem 
not Tironských octl se r. 1829 na téŽe cestě, 
na níž několik let před ním s úspěchem již 
se byl ubíral Gabelsbers[er, vzíti totiž prvky 
své soustavy ze tvarů písma obyčejného (viz 
Grafické soustavy). Meltě pak původně 
na mysli, jak sám praví, >šiřiti stenografii ja- 
kožto písmo obchodní a korrespondenční, 
jakož i dále, aby písmu tomuto pro jeho vě- 
deckost a pochopitelnost dostalo se přístupu 
do škoU. Po dlouholetých studiích, při nichž 
zejm. spis Humboldtův, pojednávající >o růz- 
nosti stavby lidské řeči a jejím vlivu na du- 
ševní vývoj pokolení lidského* (1836), dále 
grammatické spisy Beckerovy bývaly mu 
mocnou podporou, dostal se na cestu, která 
se mu zdála nejvhodnější, při čemž ani geo- 
metrická soustava Billharzova nezůstala 
bez vlivu na utváření jeho vokalisace. Opustiv 
své postavení úřední, věnoval se zcela těsno- 
p:su. R. 1840 předložil svou soustavu prus- 
kému ministerstvu kultu a vyuč., za jehož 
podpory vyšel r. 1841 spis S-ův Theoretisch- 
praktisches Lehrbuch der deutschen Stenogra- 
phie Júr hóhere Schulen und \um Selbstunter- 
richt. Nach einer neuen Methode etc. (2 díly 
se 100 lithogr. tab.) S. sám začal veřejné 
vyučovati své soustavě, vedle něho též ener- 
gicky ujali se jí jeho žáci Kressler ajac- 
quet, jimž se podařilo zahájiti v Póly tech- 
nické společnosti kursy stenografické a již 
r. 1844 zaražen byl první spolek těsnopisný 
podle soustavy S-ovy v Berlíně. Ze soustava 
Gabelsbergerova (v. t.) vyšlá tiskem 
7 let před tím nezůstala bez značného vlivu 
na soustavu S-ovu, toho důkazem jest shoda 
zejména v samé abecedě (podrobnosti v či. 
Té sn opis). Teprve když soustava tato 
i v praxi (na př. v prus. sněmovně) se osvěd- 
čila (r. 1847), S. přikročil k dalšímu vypra- 
cování jejímu pro účely rychlopisné. Výsle- 
dek této práce bylo jeho dílo Ausjůhrlicher 
Lehrgang der deut. Sten. fůr den Selbstunter- 
richt (1852, 10. vyd. 1890, text a 80 tab. 
lithogr.). Na konci tohoto díla jest seznam 
více než 900 samoznaků (>SigeU); to zavdalo 
později příčinu k mylným výkladům a k po- 
lemikám, jež odtud v Německu vzplály a 
dlouho zatvrzele se vedly mezi oběma ško- 
lami. Dílo S m započaté se zdarem vedli 
jeho žáci dále, syn pak jeho dr. Franz S. 
vydával ve zmenšeném rozměru jeho učeb- 
nici Theoretisch-praktisches Lehrbuch ^ jež vy- 
niká vhodným uspořádáním (r. 1902 vyšlo 



, 67. vydání). Po smrti S-ově hlavně následkem 
I různých reformních návrhů, jimiž r. 1868, 
1 1872 a 1888 původní soustava doznala čet- 
' ných oprav dílem i radikálních, zejména 
zjednodušením jednotlivých pravidel a zmen- 
šením počtu samoznaků, přívrženci této sou- 
stavy rozštěpili se na staré, střední a 
nové Stolzeány, z nichž tito jsou nejčet- 
nější. Vynikající spisovatelé soustavy S-ovy 
jsou Frei, KcLding, Knovennagel, Mitzschkc, 
MUller, Ryssel, Simmerlein, Franz S. (syn); 
pozdější >vynálezci« soustav nových Adler, 
Erkmann, Lenze, Merkes, Simon, Velten, 
Werth a j. spočívají se svými pracemi též 
na soustavě S-ově; totéž platí o Schrey- 
ovi, s nímž spojila se r. 1897 veliká čásf 
školy S-ovy, usjednotivší se na Einigungs- 
system S.-Schrey, k níž přistoupili i Vel- 
tcn i Merkcs. — S-ova soustava převedena 
byla na všecky téměř jazyky evropské, z čet- 
ných převodů jmenujeme srbský (Milovuk, 
1863, tiskem 1866), ruský (Paulsson a Messer, 
18^)4) a maďarský (Fenyvessy, 1863). S-ova 
stenografie rozšířena jest hlavně v severním 
a v části středního Německa, dále vedle Ga- 
bclsbergerovy též ve Švýcarsku a v Uhrách. 
O soustavě Š-ově pojednává mnoho spisův 
a článků v časopisech těsnopisných, zejména 
^ Archiv far Ste ographiec (od r. 1849 do 
r. 1905), dále »Magazin f. Sten.c; poučný jest 
článek Jos. DQricha v »Těsnop. Listechc 
; r. 1874 v něm. příloze: Geschichtlicher-Abriss 
der S-schen Stenographie von ihrem Urbt?- 
ginn bis auf die Gegenwart; Ed. Krumbein, 
Wilhelm S. und der Entwickelungsgang seiner 
Schule(1876); dr. Steinbrink, Zur Entstehungs- 
geschichte des S-schen Systems; (> Archiv 
f. Stenogr.c, 1885) a j. v.; S.-Bibliothek 
(1888—1892); »S-sche Stenographenzeitung< 
(založ. r. 1844); Mitzschke, Serapeum der S- 
schen Stenographie (1874 a 1876) a od téhož 
Museum d. S-schen Stenogr. (2. vyd. 1877); 
Chr. Johnen, Wilh. S. und die Entwicke- 
lung seiner Schrift (1899) a mn. j. P^. 

StSlzel: 1) S. Karl, technolog německý 
{* 1826 v Gothě — f 1896). Studoval státní 
hospodářství, pak přír. vědy a zvi. chemii 
I v Berlíně, pod vedením Liebigovým v Gies- 
; šech. R. 1849 habilitoval se v Heidelberce, 
, byl pak prof. na prům. školách v Kaisers- 
I lautern a v Norimberce a r. 1868 povolán na 
techniku do Mnichova za prof. chem. techno- 
logie a metallurgie. Napsal: Die Entstehunff 
I und Fortentwickelung der Růben^uckerjabri- 
\kation (1851) a hlavní své dílo: Metallurgie 
(1863-86, 2 sv.). 

2) S. Adolf, právník něm., bratr před. 
(* 1831 v Gothě). Vstoupil do kurhesské soudní 
služby a stal se konečně radou komorního 
soudu v Berlíně a přednášejícím radou 
v pruském ministerstvu justice a r. 1887 
mimo to čestným prof. řádným tdmtéž 
R. 1891 jmenován členem panské sněmovn\ 
a korunnim syndikem. R. 1898 šel do vý- 
služby. Napsal: Handbuch des kwhess, Civl'^ 
I und Civilprocessrechts (anonymně, spol. s ji- 
I nými, 1860—61, 2 sv.V, Die Lehre von der 



Stolzenberg — Stomatopoda. 



161 



operis novi nuntiatio (1865); Die Entwicklung 
des gelehrten Richtertums (poctěno cenou, 
1872, 2 sv.); Dos Recht der váttrlichen Ge- 
walt in Preussen (1874); Das Eheschliessungs- 
recht im Geltungsbereich des preuss. Gešet^es 
v. p. Marx 1S74 (1874); Deutsches Eheschties- 
sungsrecht ( 1876 ) ; Bvandenburg - Preussens 
RechtMverwaltung und Rechtsverfassung (1888, 
2 sv.); Fúnf\ehn Vortráge aus der brandenb.' 
preuss, Rechts- und Staatsgeschichte (1889); 
Das landesherrliche Ehescheidungsrecht (1891); 
Schul ung fůr die civilistische Praxis (sv. L, 
5. vyd., 1902; sv. 2., 3. vyd., 1902); Rechts- 
lehre und Rechtsprechung (1899); Die Ent- 
wicklung der gelehrten Rechtsprechung unter- 
sucht auf Grund der Akten des Brandenhurger 
Schóppenstuhls (1901); Urkundliches Materiál 
aus den Brandenhurger Schóppenstuhlsakten 
(1901, 4 sv.). 

Stolsenbergr viz Soden 2). 

Stolxenblirg^ (rum. Slimnic, S^limnik, maď. 
Sieiindek)^ ves v sedmihradské župé a okr. 
sibiňském, má 2929 obyv. rumun. a něm. 
Q900), kostel hradbami obehnaný, zříceniny 
hradu t. jm. a značné pěstováni vina. 

Stolzenfelfl, hrad v pnis. vl. obvodě a 
okr. koblenzském, na 1. břehu Rýna, bývalé 
sídlo arcibiskupů trevírských, byl r. 1689 
zbořen od Francouzů, ale v 1. 1836—46 od 
tehd. koř. prince Bedřicha Viléma (IV.), jenž 
hrad obdržel od města Koblenze darem, po- 
dle návrhů Schinkelových nákladně obnoven. 

Stolxenhagen, ves v okr. randovském 
prus. vlád. ODvodu štětínského, nedaleko 
Odry, má 3660 obyv. (1900), evang. kostel, 
chem. továrnu, cihelny, zahradnictví. 

Stolzenludn (do r. 1902 Stolzenhan), 
ves v Čechách, v Krušn. horách, hejtm. a okr. 
Jáchymov, fara a pš. Čes. Wiesenthal, 142 d., 
1262 obyv. n. (1900), 3tř. ik., spořitelna a 
založ, spolek, 3 mlýny, vápenice, ložisko ra- 
áeliny, výroba hraček a krajek, dvě myslivny 
a hájovna. 

Stolsenlutn : 1) S., ves v Čechách v Kruš- 
ných horách, hejtm. Chomutov, okr. a pš. 
lirkov, fara Bolcboří; 35 d., 162 obyv. n. 
(1900), mlýn a výroba hraček po domácku. — 
2) S. viz Stolzenhain. 

Stolslt^ nerost popsaný po prvé z Cin- 
valdu, pojmenovaný V. Haidingrem na po- 
čest nálezce, teplického lékaře a mineraloga 
J. A. Stolze. Vyskytuje se pouze krystallo- 
vaný, a to v jehlanovitých tvarech soustavy 
čtve řečné, hemiédri e pyramidální , a j e sou tvary 
se scheelitem a wulfenitem; menši krystallky 
bývají hustě srostlé a pupenovitě neb kulo- 
vitě seskupeny. Jest šedý, hnědý, zelenavý 
neb narudlý, na vrypu bílý, málo průsvitný; 
lesk jest mastný a obyčejně intensivni. Tvr- 
dost =- 3, hust. = 7*9--8-l. Jest wolřraman 
olovnatý PbWO^ se 48*99 Vo kysličníku olov- 
natého a 61*01 anhydridu kyseliny wolfra- 
mové; snadno taie, poskytuje na uhlí náletu 
a zrnka olověného, v perličce fosforečné 
zbarvení po wolframu. Rozpouští se v kyse- 
lině dusičné i louhu draselnatém. Kromě 
Cinvalda vyskytuje se též u Coquimba v Chile, 

OttfirSloTBÍk Nančay, ir. XXIV. 19/6 1905. 



Brokenhillu v Novém Již. Walesu a u South- 
amptonu v Massachussetsu. Fr. Sl-k, 

Stolxová Tereza, zpěvačka čes. (* 2. čna 
r. 1834 v Labském Kostelci — f 23. srp. 1902 
v Miláně). R. 1849 dána do pražské konser- 
vatoře, ale pro nemoc byla po roce nucena 
vystoupiti a teprv r. 1862 vstoupila do pě- 
veckého ústavu Vojt. Čahouna a r. 1855 zpí- 
I vála již veřejně v prvním koncertě spolku 
sv. Caecilie na Žofíně, avšak s úspěchem ne- 
valným. Prostřednictvím skladatele Lud. Ric- 
ciho, chotě její sestry Ludmily (Lydie) 
v Terstu (viz Ricci 8), dostala se do Milána, 
a teprve tam vycvičila se náležitě v kolora- 
tuře. První své triumfy slavila v Terstu při 
akademické produkci církevní pěvecké školy 
I v Teatro Grande. Pak byla od r. 1857 členem 
vlašské opery v Tiflisu, kdež působila po 
i čtyři roky (při tom na krátko dlela též v Ca- 
řihradě). S největáimi úspěchy setkávala se 
I v Itálii, zejména v Miláně (od r. 1865 na di- 
vadle della Scala), v Bologni, Palermě, Římě, 
lanově, Turíně a ^. V list. 1869 zpívala v Ká- 
hiře ve slavnostních dnech, kdy byl otevřen 
průplav Suezský, potom v Paříži, kdež pře- 
vzala sopránový part ve Verdiově rekviem, 
zvlášC pro ni komponovaný, jakož vůbec 
Verdi často pro S-vou skládal (hlavní partie 
dram. v operách »Aida<, >Ruy Blasc, >Forza 
del destinoc a j.)' S nemenším výsledkem 
vystupovala S. v Londýně, ve Vídni a v Pe- 
trohradě, kdež ukončila svou uměleckou 
pout, načež usadila se trvale v Itálii. Přes to, 
že S. po všechen život Žila z větši části v ci- 
zině, přece vždy hlásila se k českému pů- 
vodu svému. Co do svěžesti hlasu i co do 
dram. výrazu byla S. pěvkyní svého času 
nepřekonatelnou. Srv. též v I. sv. memoirů 
F. A. Šubertových »Moje vzpomínky* stať 
věnovanou Verdimu. 

Stoma, řec, ústa, vyústění; mn. č. sto- 
mata. 

Stomaohlka, z řec, prostředky pod- 
porující zažívání a tráveni (viz Di- 
gestiva). 

Stomaohiis, lat. z řec, žaludek. 

Stomakaoe, fr. stomacace [-kás], z řec, 
též stomatitis ulcerosa je vředovitý roz- 
pad dásní a sliznicc pysků i tváří, js^ž se 
někdy vyskytávala endemicky v některých 
nemocnicích, jindy objevuje se poměrně nej- 
častěji při skorbutu aneb otravě olovem. 

Stomata (jedn. čís. stomaY bot., prů- 
duchy čili pichy, viz Pokožka, str. 30^. 

Stomatitis, z řec, zánět sliznice du- 
tiny ústní, vyskytují se nejčastěji v podobě 
afth (viz Afthy 1). — S. ulcerosa viz Sto- 
makace. 

Stomatologie, z řec, nauka o chorobách 
dutiny ústní, jejíž nejpodstatnější čásC tvoří 
zubní lékařství. 

Stomatomykosis, řec, lék., viz Soor. 

Stomatoplastika, z řec, operativní vy- 
tvořeni štěrbiny ústní. 

Stomatopoda, ústonožci či straš- 
kové (viz tab. Korýši, obr. 11.), řád korýšů 
z oddělení Thoracostraca {Podophthalmata). 

11 



162 



Stomatoskop — von Stomm. 



Velicí mořští korýši se štítem krátkým,^ po- 
slední tři hrudní segmenty nepokrývajícím, 
s 5 páry noh přiústnich, značně modifiko- 
vaných/ třemi páry noh rozeklaných; zadek 
mohutně vyvinut, jeho plovací nožky nesou 
chvosty žaberní. Hrudní štít jest měkký a 
průsvitný, zadek jest mohutný, delší než 
hlavohruď, shora sploštělý, ukončen mohut- 
nou ploutví, jež vedle teísonu tvořena jest 
lamellovitě rozšířenými pleopody 6. abdo- 
minál. segmentu. Přední čásf hlavy s tykadly 
a velikýma, na dlouhých stopkách sedícíma 
očima jest pohyblivá. Přední tykadla nesou 
na třiclánkovém díle základním 3 mnoho- 
člene, krátké bičíky. Druhá tykadla opatřena 
na zevní straně velikou šupinou. Mandibuly 
daleko nazad posunuty a opatřeny tenkým 
makadlem tříčlánkovým. Maxilly malé, s ne- 
patrnými rudimenty makadla. Následujících 
6 párův okončin mohutně vyvinuto a kol 
úst seskupeno. Nemají v dorostlém stavu 
vnější větve (exopodit). Mají všechny lamel- 
lovitý přívěsek epipodiální sloužící k dýchání. 
Jsou ukončeny klepítky. Zvláště druhý pár 
neobyčejně vyvinutý slouží k uchopování ko- 
řisti, proto nazván nohou chápavou. Pouze 
3 poslední i)áry okončin hrudníku jsou no- 
hami plovacími. Jsou to tenké nožky roze- 
klané s vnitřní větvi (endopoditem^ poněkud 
zakrnělou. Nohy zadku (pleopody) silně vy- 
vinuty a opatřeny hustými chvosty žaber- 
ními. U samců na basi posledních veslovacích 
noh pár bičíků, prvý pár pleopodův opatřen 
. chápacím přívěskem. Nervstvo segmentováno 
podobně jako tělo. V hlavohrudi volná zů- 
stala jen tři ganglia tři posledních segmentů 
hrudních, ostatní splynula ve velikou massu 
podjícnovou. Jícnové kommissury velmi dlou- 
hé s příčnou kommissurou za jícnem. Za 
třemi hrudnimi následuje 6 pro Thoracostraca 
charakteristických ganglii abdominálnich. 
Střevo má 10 párů rozvětvených váčků jater- 
ních. Do konečníku ústi dva vaky exkrečni, 
nahrazující zvláštní orgány exkrečni. Srdce 
sahá od končiny maxillarní až ke konci 5. seg- 
mentu abdominálniho. Rozeznáváme na něm 
dva odstavce: přední, krátký a široký, jenž 
patrně jediné odpovídá srdci dekapodů, a 
zadni oddíl úzký a rourovitý. Přední oddíl 
má jeden pár ostii a vysílá nepárovou přední 
aortu hlavovou a dva páry arterií. Zadní 
oddíl má 12 párův ostii a vysílá 13 párův 
arterií a jednu nepárovou aortu zadní. Ar- 
terie rozvětvují se v tenké cevky. Na břišní 
straně mohutná céva subneurální. Venosní 
systém lakunární se dvěma hlavními splavy: 
jedním ventrálním a jedním pericardiálním 
sinem dorsálnim. Pohlavní orgány leží v zadku. 
Metamorfosa velmi komplikovaná a posud 
nedokonale známá. Rozeznáváme dva typy 
vývoje s-dů: Erich thus a Alima. Erich- 
thový vývoj děje se takto: Nejmladší larva 
erichthoidová má tělo rozděleno ve tři Části. 
Prvá odpovídá hlavě, na ní vzniká jako dupli- 
katura kožní štít, druhou čásf pokrývající. 
Na hlavě vedle stopkatých oči střední oko, 
oba páry tykadel, mandibuly a obě ma- 



xilly. Druhá čásť má pět segmentů hrud- 
ních, jež všechny nesou rozeklané nohy. 
Třetí čásC má tři segmenty třem posledním 
hrudním odpovídající, bez okončin, a ukon- 
čena velikou ploutví rovněž bez přívěsků. 
2. larva erichthoidová: od ploutve ocasní od- 
dělil se prvý segment abdominálni s párem 
okončin. 2. nožka hrudní mění se v nohu 
chápavou. U 3. larvy založí se segmenty 
abdominálni s okončinami až na šestý, 3 zadni 
segmenty hrudní posud bez okončin. 4. larva: 
2 prvé páry nožek hrudních pozbyly exo- 
poditů, místo nich zakládají se respiračni 
epipodity. 6. segment abdomin. zakládá okon- 
činy. V následujících stadiích zakrňují 3. až 
5. pár nožek hrudních úplně. Místo nich 
zbyly nepatrné váčky. Pak následuje doko- 
nalá larva Erichthus. 3.-6. pár nožek hrud- 
ních znova se vytvořily a to v podobě defi- 
nitivní. Na třech posledních segmentech 
hrudních objevily se základy nožek dvoj- 
klaných. Segmentace i úprava okončin do- 
spělého zvířete úplně dosažena. Vývoj Alimy 
jest poněkud zkrácenější, rozdíly hlavně 
v zevním tvaru. S. žijí hlavně v teplejších 
mořích a živí se zvířaty jinými. Nejznámější 
z Atlantského okeánu (v Jaderském moři 
hojný) straš ek kudlankový {Squilla mantis 
Latr., 16—18 cm dl., jedlý), Gonodactylus a j. 
Z autorů buďtež jmenováni Fr.MQller, Claus, 
Grobben, Brooks, Bruno Jurich, Hansen, Ma- 
yer, Faxon. Thon. 

Stomatoskop, z řec, přístroj k osvětleni 
dutiny ústní při vyšetřování lékařském. 

Stomiatidae, malá čeleď ryb měkko- 
ploutvých (z pořadí Isospondyli, viz Ryby, 
str. 413 b) o b rodech s 9 druhy veskrze 
hlubinnými. Maji dlouhý, lichý vous na bradé 
(na jazylce), tělo lysé nebo velmi tenkými 
šupinami pokryté, silné zuby a veliký otvor 
žaberní, ale víčko redukované. Ve Středoz. 
moři žije Stomia* boa Risso, rybka těla dlou- 
hého, se stran smáčklého a širokými ústy, 
v nichž jsou největší zuby v mezi čelisti a 
v dolní Čelisti; sudé ploutve jsou malé a 
řitní i hřbetní daleko vzadu, až při klinovité 
ploutvi ocasní. Vezpod na těle jsou řady 
světélkujících bodů. Br. 

von Stomm, příjmení hraběcí rodiny, je- 
jíž předek Petr Ignác (12. led. 1661 po- 
výšen byl do panského stavu zemí dědič- 
ných). Byl c. k. nejvyšším velitelem na Hra- 
dišti a od r. 1667 držitelem Chvalnova na 
Moravě (t 29. dub. 1679, manž. M. Alžběta 
Reverelli). Synové Jan František a Jan 
Arnošt obdrželi majestátem 26. břez. 1700 
potvrzeni stavu panského pro kr. České. 
Onen ujav Chvalnov (1697), připojil jej k Li- 
tenčicům, jež r. 1697 koupil; oboje odkázal 
(fna poč. dubna 1710) jedinému synu Frant. 
Josefovi, ale zemský soud prodal je r. 1712 
pro závady. Za to zdědil Doloplazy, jež 
matka jeho Johanka Zuzana, roz. Ř i k o v s k á 
z Dobřic (t 1714), v 1. 1711—14 skoupila. 
K tomu přikoupil r. 1731 statek Dřevnovice 
a manž. jeho Johanka, roz. Otislavka z Ko- 
penice měla již od r. 1726 statek Těšíce. 



Stómnitz — Stone. 



163 



R. 1733 koupil Želatovice u Přerova, jež 
však r. 1747 prodal. Zemřel r. 1749 zůstaviv 
syny Jana, Karla a Františka. Jan (*1726) 
ujal Doloplazy, k nimž připojil Ďěšice (jež 
otec zdědiv synu Karlovi odkázal a tento 
bratru prodal), také zdědil r. 1765 Liptál. 
Byl ředitelem stavovské akademie v Brně a 
s bratrem Karlem (20. led. 1781) povýšen 
do hraběcího stavu kr. Čes. a děd. zemi 
(t 27. dub. 1790, manž. Kateřina Berchtoldka 
z Uherčic f 1815). Synové jeho byli Jan, 
Karel (* 1781 — t 9. květ. 1852) a Fran- 
tišek (♦ 1787 — 11. čna 1849). Onen byl 
ředitelem stavovské akademie v Olomouci, 
ujal všechny otcovské statky, jež nemaje 
mužského potomstva zĎstavuje čtyřem dce- 
rám (z dvojiho manželství). František bvl 
c. k. rytmistrem, od r. 1812 ženat s Marii hrab. 
Berchtoldkou (t 1873) a zůstavil syny Ivana 
(* 1819 — 1 1866) a Alberta C* 1823). Po obo- 
jích je mužské a ženské potomstvo. SČk. 

Stdmnlts viz Jistebnice 2). 

Sto mohyl (Cto vlotejvb), hradiště v Rusku 
bliž vesnice Široké v új. i gub. chersonské. 
Zde hledají archaeologové řeckou osadu 
01b i i (v. t.). Pp. 

Stomoxys, zool., viz Bod alka. 

Ston: 1) S. Veliki (ital. Stagno, lat. Aď 
Bibium)y okr. město v dalmatském hejtm. 
dubrovnickém na poloostrově Pel j eše i (v.t.), 
má 503, jako obec polit. 6394 oby v. srbo- 
chorv. (1900), katol. arcipryštství, opuštěný 
klášter františ., 2 obec. šk., úřady celní, berní 
a solnické, poštu, telegraf, výborný přístav, 
paroplaveb. spojeni na linii Gruž-Metkovid; 
stát. soli varny, lovení ústřic, sardelí a v okolí 
daří se dobré víno a obilí. Město částečně 
ohrazeno hradbami, které jdou strmě do 
vrchu, kde je vysoko položený hrad Po- 
zvizd. — 2) S. Mali (ital. Stagno Piccoló), 
městečko t., 261 oby v. srbochorv. (1900); má 
dosud opevnění. — Není jisto, byla-li tu za 
dob římských značnější osada. Jméno místní 
Stagnum (» močál*) jest arci původu řím- 
ského a tvary Stamnum (řec. StamnonV Sta- 
mum zkaženiny původní formy. V VII. stol. 
celé pomoři osazeno Slovany. S. sám pří- 
slušel k zemi zv. Chlm (viz Hercegovina, 
str. 150) a býval střediskem celé této kra- 
jiny a sídlem katol. biskupa. Za organiso- 
vání říše Srbské v době prvních Nemanjičův 
založil arcibiskup sv. Sáva, syn Nemanjův, 
u chrámu Bohorodičky ve S-u nové biskup- 
ství pravoslavné (zřícenina >Gospa od Polia< 
jest asi tento chrám). Na poč. vlády Štěpána 
Dušana držel celé pomoři Chlmské bán bo- 
senský Štěpán a jen na S-u udrželi se Srbové. 
R. 1333 král Štěpán postoupil Ston ski Rat 
(Pelješac) Dubrovčanům, kteří ihned celý 
poloostrov rozdělili na 300 přesně vyměře- 
ních podílův a rozdali je mezi šlechtice a 
ODČany dubrovnické, při čemŽ dostali podíly 
také někteří srbští domácí šlechtici a popové. 
Správu převzal na místě župana kněz {comes) 
Dubrovcan. Tehdy teprve založeno město S. 
(srv. Dubrovník, str. 77ťi). R. 1335 stavěny 
nakvap hradby a věže na Pozvizdu a na 



straně moře. V městě usazeno 150 rodin 
z ostrovů a Dubrovnika a sedláci s pole 
Stonského. Zároveň upraveny solnice a za- 
bezpečeny proti útoku nepřátelskému kolo- 
vou hradbou. Na moři poistaveny lodice a 
na hradbách stálé stráže. Vývoz soli odtud 
byl hlavním důchodem republiky až do je- 
jino zaniknutí. R. 1349 usadili se v městě 
františkáni, čímŽ pravoslaví počalo mizeti. 
R. 1541 založeno ve S-u zvláštní biskupství, 
na něž dosazováni Šlechtici dubrovničti. Ve 
dnech 19.— 29. dubna 1850 město utrpělo 
mnoho zemětřesením. Srv. K. jireček, S. a 
Míjet (»Osvěta«, 1891). 

Stonařov, pův. S taními rov {Stannem), 
městečko na Moravě, v hejtm.ě v zemi se plazi, méně často 
šikmo neb i kolmo se staví (přesličky). Od- 
denky na rozdíl od kořenů mají šupinkovité 
listy na svém povrchu buď spirálně posta- 
vené anebo ve dvou řadách střídavě roze- 
stavené, někdy blíž k hořejší straně posu- 
nuté (dorsiventrální odd. osladiče). Čepička 
jim na konci chybí, místo ní mají pupen ze 
supin. U sasanek a kokoříka každým rokem 
konec oddenku ohýbá se vzhůru, vvrůstaje 
v kvetoucí s., v paždí však šupiny jedné sto- 
jící v prodloužení staré části oddenku vznikne 
nahrazovaci pupen, jenž vyvine opět další 
článek oddenku, coŽ opakuje se co rok. Od- 
denek tu opět představuje sounoži č. sym- 
podium. Oddenky namnoze bývají oblé, jen 
stopami a jizvami po listech a lodyhách 
zbrázděné; z povrchu jejich vyrůstají kořeny, 
někdy převládne ze strany zpodní. Pomocí 
oddenku mohou příslušné rostliny přezimo- 
vati (mnohé rostl, víceleté, perennující mají 
oddenky). Nadzemní s-nky a jejich větve 
bývají oblé neb hranaté, při tom střední nerv 
listu nebo jeho okraje tvořívají hrany, resp. 
od krajů listu táhnou se dolů křidla sub- 
stance listové. S-nky nadzemní buď pomí- 
její rokem jedním a pak, jsou-li listnaté, na- 
zývají se lodyhy (caulis), resp. u trav, kdež 
jsou články jejich aute a kolénky (uzly, nodi) 
oddělované, stébla {culmus), isou-li t. zv: bez- 
listé (herba acaulis), t. j. nesou-li toliko listy 
přízemní a nahoře květy, nazývají se stvoly 
(stvoly květní). Rostliny s pomíjivým 
8-nkem nazývají se byliny (herbae). S-nky 
dřevnatějící jsou vytrvalé a v značnějším vy- 
vinutí nazývají se kmeny nebo pně (trůn- 
cus), U některých rostlin jisté větve 8-nku 
přeměněny bývají v úponky (stonkové 
úponky révy a loubince, lišiti od úponek 
listových), jindy s-nky nejsou s to, aby samo- 
statně vzhůru k světlu se pozvedaly i ovíjejí 
se čili oplétají kolem svislé nčjaké podložky 
(svlačcc, chmel). Rovněž mohou někdy jisté 
větve s-nku přeměniti se v trny ( Gleditschia^ 
trnka), bývají pak bezlisté a hrotem při- 



ostřené. U mnohých rostlin s-nek může 
ztloustnout! dole, aniž pozbude Šťavnatosti 
(brukev\ nebo v celé délce do koule se roz- 
vinouti (A/e/ocacř«í). U /^U5c«5 a jiných chřesto- 
ví tých, dále u Pkylanthus jisté větve promě- 
ňují se v ploché útvary listům nervaturou 
i jinak podobné a jejich funkce přejímající, 
t. zv. kladodíe čili phyllokladie. Za to 
listy u těchto rostlin vyvíjejí se šupinkovité 
a stojí často na ploše neb na kraji kladodií, 
na důkaz, že kladodie jsou skutečné osy a 
ne listy. Zvláštní případ s-nku resp. oddenku 
jsou t. zv. výběžky (5/o/o«e5), obloukovité 
aneb po zemi se plazící listnaté neb šupinaté 
prýty, které kořenují a na svém konci z pu- 
penů tamních novou rostlinu zakládají (je- 
střábník, Hieracium a j.), dále cibule a 
některé hlízy (v. t.). Ič. 

Stonewali-Jaokson [stónubl džeks'n] 
viz Jackson 5). 

Stonlng^ton [stóningťn], m. a přistav 
v sev.-amer. státě Connecticutu, při Long 
Island-Soundu, v. od N. Londýna, má spo- 
jení drahou i parolodi s N. Yorkem a Bo- 
stonem a 8640 oby v. (1900); mořské lázné, 
čilé rejdařství. 

Stonit, třaskavina, skládající se' z 68% 
nitroglycerinu, 20% křeménky, 47o červoto- 
činy a 8% dusičnanu draselnatého. 

Stonosky (Myriopoda), třída členovců. 
Členovci dýchající vzdušnicemi, tvaru více 
méně červo vitého se zřetelně oddělenou hla- 
vou a četnými, téměř rovnocennými a doko- 
nale oddělenými články tělními, s párem ty- 
kadel, dvěma nebo třemi páry kusadel a 
velmi četnými nohami. Rovnoměrnou seg- 
mentaci těla přimykají se k onychophorům 
a červům kroužkovitým, jest vŠak velmi 
pravděpodobno, že veliký počet segmentů 
u některých forem jest zjevem druhotným. 
Tykadla sedí na čele a jsou více méně bičí- 
kovitá. Kusadla páru I. ozubena a bez okon* 
činy. Kusadla II. páru tvoří u mnohonoiek 
(Chilognathů) zvláštní útvar přílbicovitý a 
komplikovaný, t. zv. gnathochilarium. U Chilo- 
podů přední maxilla skládá se ze základní 
desky žvýkací, na níž naáedá krátké, rudi- 
mentované makadlo, maxilly druhého páru 
tvoři jakýsi zpodní pysk makadlem opatřený. 
V řídkých případech změněny jsou ústní 
ústroje v apparát ssací {Poly^onium), Na 
hlavě jsou oči různého poČtu přítomny, oby- 
čejně jednoduchá a oddělená očka (ocelly), 
zřídka jsou nahloučeny v oko zdánlivě facet- 
tované {Scutigera). Trup skládá se podle 
rodů z počtu velmi různého článků většinoa 
rovnocenných, tak že většinou nelze trupu 
rozlišiti od hrudi. U Chilognathů však prvé 
tři segmenty mívají jen po jednom páru noh 
a ganglia jejich jsou splynulá, tak že možno 
tu mluviti o hrudi. U Chilopodů každý seg- 
ment tělní nese jen jeden pár noh, nohy 
přikládají se se strany, u Chilognathů dva 
páry, jež jsou posunuty blíže k mediáně na 
stranu ventrální, tak že segmenty Chilognathů 
pokládáme za dvojnásobné a z původních 
dvou segmentů splynulé. Poslední segment 



Stonožky 



167 



řitní (anální) nemá okončin vůbec, u Chílo- 

godů předposlední t. zv. genitální má okon- 
iny zakmélé. Nervstvo má zachovalá a od- 
dělená ganglia a táhne se celým tělem. Před 
gangliem podjícnovým zvláštní příčná kom- 
missura (spojka) podobná, jako u některých 
hmyzů. Podélné spojky zřetelně odděleny, 
pouze u Pauropodů a Symphyl jest nervstvo 
jednotným provazcem, kde ganglia figurují 
jako naduřeniny. Anální segment nemá gan- 
glií, ganglia 2—3 předposledních segmentů 
splývají. Dvojité segmenty Diplopodu mají 
dvě ganglia. Soustava sympathicka vyvinuta. 
Komplikovanou embryologii mozku u Scolo- 
pendry vylíčil R. Heymons (1901). Zažívací 
roura probíhá rovně celým tělem, pouze 
u Glomeridů jest v zadní partii vinuta. Střední 
část opatřena četnými, krátkými výchlipkami, 
na začátku konečníku ústí jeden neb dva 
páry dlouhých rourek malpighických. Srdce 
táhne se celým tělem. V každém segmente 
jest pár ostii a křídlovitých svalů. Krev roz- 
vádí se jednak postranními arteriemi, čá- 
stečně přední aortou, jež se dělí ve 3 větve. 
Arterie postranní spojují se na ventrálni 
straně v longitudinalní cévu subneurální. 
Systém vzduánic (tracheální) ústí na venek 
otvory (stigmaty), jež leží buď pod basál- 
nimi články noh, nebo na deskách pleurál- 
nich. U Diplopodu každý segment tělní má 
2 páry stigmat a 2 páry oddělených chvostů 
tracheální ch. Chvosty jsou úplně oddělen^r 
a trachey spolu nespojeny. U Chilopodů leží 
po jednom páru stigmat buď na všech seg- 
mentech mimo prvý a poslední (Geophilidi, 
Plutonium)^ nebo ob jeden segment, od tře- 
tího segmentu tělního počínaje {Lithobiidi, 
Scolopendridaé), Trachey mají anastomosy 
příčné, chvostv jejich kommunikují i anasto- 
mosami podélnými, tak že povstávají po- 
délné kmeny. UScutigery dýchací ústroje 
odchylné (viz str. 168 «). Dýchací ústroj Sym- 
phyl redukován pouze na 2 stigmata na 
zpodni Části hlavy pod tykadlv, u Pauro- 
podů systém tracheální schází. Žlázy pří ústní 
a kožní vyvinuty hojnou měrou. U Chilo- 
gnathů {Lysiopetalum) vychlipitelné váčky na 
coxách velikého počtu noh, podobně u Sym- 
phyl. Zde ještě na posledním segmente vy- 
úsťuji žlázy předavé, opatřené přívěskem po- 
vahy segmentální. Pohlaví oddělené. Vaječ- 
niky i varlata většinou dlouhé roury nepá- 
rové, vyúsfující párovitě nebo nepárovitě, 
vždy opatřené orgány akcessorními, u samic 
mnohdy dvojnásobnými chámojemy {recepta- 
cula seminis). Otvory pohlavní buď párovité 
na druhém segmente tělním na coxach noh, 
nebo za těmito {ChUognatha)^ nebo na před- 
posledním segmente tělním, t. zv. bec v okrese essenském 
prus. vlád. obvodu dtisseldorfského na trati 
Essen-Winterswijk a Essen-Altenessen, má 
7919 obyv, (1900), z poloviny evangel., chrám 
zbudovaný r. 1073 na místě pohan, obětiště 
a rozsáhlé doly na kamenné uhlí. 

Stor, švéd., veliký, vyskytuje se často 
ve složeninách zeměpisných jmen. 

&t5r: 1) S., již. v^tok Zvěřínského jezera 
v Meklenbursko-Zvěřínsku, vlévá se s pravá 
do Labe. 

2) S., pravý přítok labský v Holštýnu pra- 
menící se jv. od Neumůnsteru, je splavný 
od Itzchoe pro malé lodi a vlévá se po toku 
75 km dlouhém do Labe pod GlUckstadtem. 

Storaoe [storáče, po angl. stóres] Ste- 
fa no, hudebník angl. italského původu 



170 



Stor-Afvan — Storch. 



(* 1763 v Londýne — f 1796 t.). Vzdělal se 
v hudbě nejprve u svého otce, učitele hudby 
v Londýně, a již r. 1774 vystupoval s úspě- 
chem jako houslista. Později byl poslán do 
Itálie a studoval na konservatoři San Ono- 
frio v Neapoli. Se svou sestrou Annou Ce- 
linou (♦ 1761 — t 1814), výtečnou zpě- 
vačkou, konal velmi úspěšné umělecké cesty 
po Evropě, načei r. 1787 vrátil se do Anglie. 
Tam nedařilo se mu valně, tak že byl nucen 
živiti se malbou podobizen, až konečně stal 
se skladatelem divadla Drury Lané v Lon- 
dýně. Tam provedeny byly jeho opery: 
Haunted tower (1789); No song, no supper 
(1790); The siege o/ Belgrade (1791); Didon 
(1792); The pri^e (1793); Cherokee (1794); 
Lodoíska (1794); My granďmother (1195) a j., 
celkem asi 14. Opera G/ť sposi malcontenti 
byla provozována i v Drážďanech. 

Stor-AÍVan, jezero švédské, viz Horn- 
Afvan. 

Stora-Lolei n. S.-L.-elf, řeka švédská, 
viz Luleá 1). 

Storaz, voňavka dobývaná z kůry ambroně 
východní a indické, viz Liquidambar. 

Storok: 1) von S. Johann, hrabě, ge- 
nerál rak. (♦ 1696 — 1 1679 v Herm. Městci), 
s počátku vstoupil do voj. služeb bavorských, 
kde r. 1646 stal se gen.-majorem, pak r. 1647 
jako gen.-lieutenant do služeb rak. pod Mon- 
tecuccolim. Vyznamenal se v bitvě u sv. Gott- 
harda (1. srp. 1664) a stal se hrabětem, načež 
r. 1674—76 bojoval proti Francouzům v Nizo- 
zemí a na Rýně. Fr. L5her opěvoval jej 
v eposu (Got., 1854). Životopis od Rosen- 
kranze: Joh. Graf. v. S. (1866). 

2) S. Wilhelm, romanista něm. (* 6. čce 
1829 v Letmathe ve Vestfálsku). Studoval 
v Mnichově, MQnsteru, Bonnu a Berlině filo- 
logii a stal se r. 1859 mimoř., r. 1868 řád- 
ným prof. něm. řeči a literatury na akademii 
v MUnsteru, kde působí podnes, přednášeje 
také o sanskrtu, proven^alštině, vlaštině, špa- 
nělštině a portugalštině. Literárně vynikl 
zvláště jako překladatel a vydal zejména: 
Luis de Camčeť sámtliche Gedichte (1880—85, 
6 sv.) s kritickou biografii Luis de Camčes* 
Lében (1890). Mimo to: Lose Ranken (písně 
Catullovy, 1867^; Buch der Lieder aus der 
Minne\eit (1872); Hundert altportugiesische 
Lieder (1886); Ausgewáhlte Sonette von Anthero 
de Quental (1887) a anthologii Aus Portugal 
und Brasilien i2So—i8go (1892). Pořídil také 
vydání básní Luisa Ponce de Leon (1853), 
Juana de la Cruz, Terezy de Jcsus (1854) a 
r. 1868 písně minnesingra zvaného Der von 
Sahsendort. 

Store: 1) S. [stór], angi., zásoba, krám 
kupecký, sklad. 

2) S. [stór], fr., tolik co rouleau (v. t); 
také záslony, zvláště bohaté vzorkované 
gardiny v celé okenní šíři, jako opony, jež 
se však nesvinují, nýbrž stahují. Dělají se 
většinou z bílých neb světlých látek lehkých 
a průhledných. 

Storey [stóri] George Adolphus, sou- 
dobý malíř angl. (* 1834 v Londýně). R. 1848 



učil se v Louvrů pařížském pod Dulongem, 
pak zase v Londýně od svého přítele Les- 
lieho. S počátku maloval nejvíce podobizny 
dětské, TT^borně zdařilé. Vzbudil pak r. 1864 
pozornost obrazem Setkáni Williama Sey- 
moura s Annou Stuartovnou u dvora Jakuba /. 
Dále zasluhují zmínky: Ostýchavá dívka. Ta- 
neční hodina, Práce Danaidek, Poslední dtto 
Danaidek, Ve večerním chlááku (koupající se 
ženy), kdeŽ skvěle přivedl k plné platnosti 
vnady obnaženého Ženského těla a j. Vůbec 
vynikají jeho obrazy skvělým osvětlením a 
znamenitou plastičností. FM, 

Storoh: 1) S. Heinrich (rusky Andrej 
KarlovičŠtorch), politický oekonom něm. 
působivší v Rusku (♦ 1776 v Rize — f 1835)- 
Po universitních studiích v Jeně a Hei- 
delberce vstoupil r. 1789 do služby ruské 
jako učitel literatury a dějin v kadetském 
sboru v Petrohradě. R. 1796 zvolen za člena 
Ruské akademie, jejímž byl později vice- 
praesidentem. R. 1799 byl jmenován učitelem 
vel. kněžen a pak mu uloženo wkládati po- 
litickou oekonomii vel. knížatům Nikolaji 
Pavloviči a Michajlu Pavloviči. Přednášky 
jeho vel. knížatům byly základem hlavního 
díla S-ova Cours ďéconomie politique ou ex- 
position des prindpes qui déterminent la pro- 
speritě des nations (Berl. a Halle, 1815, 6sv.; 
Rau vydal r. 1819 dílo S-ovo se svými po- 
známkami něm.; také Say otiskl r. 1823 
»Kurs« S-ův se svými krit. pozn.; polsky ve 
Varš., 3 sv.). Práce tato, pokládaná v prvé 
čtvrti XIX. stol. za jednu z nejlepších učeb- 
nic polit, oekonomie, má zvláštní význam 
v historii oekonom. literatury na Rusi. Ač- 
koli S. na mnohých místech čerpá téměř 
doslovně z děl některých oekonomistův, zpra- 
coval přece originálně některé oekonom. dok- 
tríny. Rusky spis S-ův vyjíti nemohl pro 
poměry ruské censury. Kromě toho S. na- 
psal: Statistische Uebersicht der Statthalter- 
schaýten des russ. Reichs nach ihren merk- 
wúrdigsten Kulturverháltnissen (Riga, 1795); 
týž materiál zpracován obšírněji v 9sv. práci: 
ňistorisch-statistische Gemálde des russ. Reichs 
(t., 1797—1803). Pokračováním tohoto díla 
jest Russland unter Alexander /. (27 seš., 
Petr., 1803—11); další spisy: Le Revenu na- 
tional considéré souš un nouveau point de vue 
(t., 1819; v publikacích akad. nauk); Consi- 
dérations sur la nature du revenu national 
(Pař., 1824; něm. v Halle 1825; je to 6. sva- 
zek jeho »Kursu«); Zur Kritik des Begriffes 
vom Nationalreichtum (Petr., 1827). 

2) S. Ludwig, spis. něm. (♦ 1803 v Ruhle, 
t 1881). Studoval v Gotinkách a v Lipsku 
theologii a filologii, ale z nouze i z povoláni 
počal se živiti literaturou. R. 1840 založil 
i vlastní tiskárnu a nakladatelství, ale neměl 
s tím štěstí a zdržoval se pak na různých 
místech Německa, nikde nenalézaje klidu. 
Posléze usadil se v Kreuzwertheimu jako 
pensista nadace Schillerovské. S. nevynikal 
velikým talentem, ale jeho povídky a novelly, 
jakož i básně byly oblíbeny pro svoji vlaste- 
neckou i svobodomyslnou tendenci a vřelý 



Storchenburg — Storm 



171 



cit. Také jeho povídky historické nejsou bez 
zajímavosti. Nejoblíbenější jeho práce jsou: 
Kun3^ von Kauffungen (1827, 3 sv.); Der Prei- 
knecht (1830, 3 sv.); Max von Eigl (1844, 3 sv.); 
Ein deutscher Leineweher (1846—49, 9 sv.); 
Leute von gestem (1853, 3 sv.); Die Kónigin 
(1858, 4 sv.) a j. Sebrané romány a novelly 
vyšly v 31 sv. (1865—62). Jeho Gedichte (1854) 
obsahuji několik zdařilých básni lyrických. 
Mimo to vydal Thúringer Chronik (1841—43) 
a Wanderbuch durch den Thúringer Wald 
(2 vyd., 1851), v nichž jest patrný jeho zájem 
o domovinu. Alex. Zieglerembyl vydánS-fiv 
Póetischer Nachlass (1882^. 

3) S. Karel Bol. viz Štorch. 

4) S. František, právník český (♦ 1850 
v Žiielicích n. Cidl.). Absolvovav v 1. 1861 
ai 1869 gymnasium v Hradci Král. a v Praze, 
byl r. 1875 povýšen na doktora práv. V 1. 1876 
až 1879 byl koncipientem finanční prokura- 
tury, potom konci pistou a (do r. 1885) tajem- 
níkem zemského výboru král. Českého. R. 1878 
habilitoval se na pražské universitě pro české 
i německé přednášky z oboru trestního práva 
a r. 1879 i z oboru trestního řízení. Po roz- 
dělení university na českou a něm. stal se 
na české r. 1884 mimoř. a r. 1890 řád. pro- 
fessorem řečených oborů. R. 1891—92 byl 
děkanem právnické fakulty, r. 1904—05 rek- 
torem české university. R. 1891 zvolen mi- 
moř. členem České akademie cis. Františka 
Josefa pro vědy, slovesnost a uměni. S. ná- 
leží k předním představitelům české vědy 
trestního práva. Monumentálním dílem jest 
jeho Řičeni trestní rakouské (I. díl v Praze, 
1883-87, II. díl t., 1896—97), v němž nejen 
se podává celkový obraz rak. trest, řízení, 
nýbrž přihlíží se i k obsáhlým cizím litera- 
turám a praxi, tak že spis ten jest velmi dů- 
ležitou pomůckou nejen theoretikovi, nýbrž 
i praktikovi. Ve spise Vyručeni obviněného 
X vaify vyšetřovací (»Rozpr. Čes. akad.€, tř.L, 
roč. IV., č. 2., 1896) vykládá autor instituci 
vyručeni podle platného práva rak. a podává 
její historické základy. Výraz >vyručenÍ€ vzat 
iest z právních pramenů českých. Četné ísou 
S-ovy práce v časopisech: >Právnik€, >SDor- 
ník věd právních a státních «, > AUgem. oesterr. 
Gerichtszeitung«,>Gerichtshalle<,»Juristische 
Bl&tterc, »Oesterr. Centralblatt fttr die jurist. 
Praxisc ,»Zeitschrift fUr das Privat- und Offentl. 
Recht der Gegenwart« a v »Ottově Slov- 
níku Naučném«. Také do Mischler-Ulbrichova 
>Ocsterr. Staatswórterbuchc (2. vyd.) S. při- 
spěl článkem >Pressrecht«. 

Storohenborg^, něm. jméno býv. hradu 
Čapu (v. t.). 

Btorohnest (pol. Osiec^noy, m. v okrese 
Lešno prus. vlád. obvodu poznaňského, má 
1590 obyv. (1900), katol. a evang. kostel, de- 
mentní dům pro kněží (bývalý klášter). 

Btořiiek, bot., viz Calamintha. 

8t9rk: 1) S. Karl viz Stoerk. 

2) S. Felix, právník něm. (* 1851 v Bu- 
díne). Studoval ve Vídni, Berlíně a Paříži, 
habilitoval se r. 1881 ve Vídni a jest od 
r. 1882 prof. veřejného práva na univ. v Greifs- 



waldě. Napsal: Option utid IHebis^it bei Erobe- 
rungen und Gebiets\essionen (1879); Das ver- 
fassungsmdssige Verhdltnis des Abgeordneten 
Xur Wáhlerschaýi (1881); Handbuch der deut- 
schen Verfassungen (1884); Zur Methodik des 
ÓffentL Rechts (1885); Zustimmungsergán\ung 
u, Genehmigung (1898); Das Bůrgerl. Geset^- 
buch und der Geset\gebungsapparat des Deuť 
schen Reiches (1899); Der staatsbůrgerlMnter- 
richt (1893); Kommentar ^um Auswanderungs- 
geseti (1899); Schuti des deutschen Handels 
im Seekriege (1900); Die agnatische Thron- 
Jolge im Fůrstentum Lippe (1903); Der Zu- 
stimmungsvertrag (1904). Přispěl rozličnými 
statěmi do Holtzendorffova >Handbuch des 
V61kerrechts« {Seegebiet,Ofenes Meer.Staats- 
angehórige u. Fremde) a do Stengelova »WOr- 
terbuch des Verwaltungsrechts« {Schifahrts- 
rechts). Pokračuje v Martensově >Nouveau 
recueil des traités€ (sv. 11. si.) a vydává 
s Labandem od r. 1886 »Archiv fttr Offent- 
liches Recht€. 

Storkow, m. v okrese Beskov-Storkow 
prus. vlád. obvodu postupimského, při po- 
čátku Storkowského průplavu z jezera 
t. im., uprostřed lesnaté a jezernaté krajiny, 
má 2525 obyv. (1900). Továrny na obuv a 
lana, mlýny, parní pily a rozsáhlé kruhové 
cihelny. 

Storm: 1) S. van s'Gravesande Wilh. 
Jakob viz Gravesande 1). 

2) S. Eduard, básník dán. (* 1749 v Gud- 
brandsdalu [v Norsku] — f 1794). Byl uči- 
telem (mezi jinými též Oehlenschlagerovým) 
a posléze div. ředitelem v Kodani. Básnil 
s počátku norským dialektem, ale záhy obrátil 
se k literatuře dánské přimknuv se k jejímu 
reformátoru J. Ewaldovi. Napsal četné pěkné 
ódy, satiry, bajky, zvi. pak romance formou 
lidovou. Pak báseň směšnohrdinskou (ko- 
mický epos) Broeger, Výbor jeho básní vy- 
dal H. P. Holst v Kodani r. 1871. 

3) S. Hans Theodor Woldsen, básník 
a novellista něm. (* 1817 v Husumu [Šles- 
vik] — t 1888). Studoval práva v Kielu a 
v Berlíně a stýkal se s bratry Mommseny, 
s nimiž vydal r. 1843 LiederbuchdreierFreunde, 
Složiv zkoušku státní (1842) začal advokacii 
v Husumu. Po znovuzřizení vlády dánské 
(1863) pozbyl úřadu, i bylo mu opustiti vlasť 
a vstoupiti do služeb pruských. Teprve r. 1864 
vrátil se do rodiště jako správce zemský 
(Landvogt) a postoupil r. 1873 za sudího. 
R. 1880 odebral se na odpočinek. Stesk po 
otčině zaznívá z lyriky S-ovy a houževnatý 
odpor krajanův jeho proti nadvládě dánské 
jest předmětem jeho poslední novelly Der 
Schimmelreiter (1888), plné dramatického ži- 
vota. S. jest vedle Heyse a K. F. Meyera 
klassikem novelly německé. V letech 70. sto- 
letí XIX. vydává jako uznaný novellista prvý 
svůj soubor (19 sv., 1868 - 89), jenž je však 
toliko úvodem plodného rozvoje dalšího. Od 
Immensee (1852, 43. vyd. 1896) až po zmíně- 
nou novellu poslední jeví se v tvorbě S-ově 
stálý vzrůst. Od lyrických akkordů, něžné 
melancholie a tiché resignace práce prvé S. 



172 



Stormarn — Storoženko 



dospívá k mužné sile realističnosti. Jeho no- 
velly, plné kouzla domoviny básníkovy, jsou 
sui generis, byf i tu a tam zaznělo příklo- 
nem k E. T. A. Hoifmannovi, Tieckovi a 
Leop. Scheferovi. Přední jsou (krom citova- 
ných): Auf der Univertitát (= Leonore, 1865); 
Von jenseits des Meeres (1867); Waldwinkel 
(1875); Psyche (IST7)\ Aquis submersus (t. r.); 
Renate{íS7S); Der HerrEtatsrat {1SS2), Kromé 
nich pozoruhodné jest zobrazení báznč před 
seŠilením v jeho Schweigen (1883) a upřímný 
obraz plaveckého a dělnického Života Hans 
und Hein\ Kirch (1883). Méně hojné jsou 
S-ovy práce historické, jako vypravování 
Das rest von Haderslevhuus, Půvabné jsou i : 
Spát e Rosen \ Waldwinkel \ Pole Poppenscháler; 
Viola tricolor] Eekenhof a drobnější vypra- 
vování: Im Saal; Im Sonnenschein; Abseits, 
Z mnohých ozývá se libý humor autorův, 
jenž v lyrice jeho zaznívá (Sommergeschichten 
und Lieder, 1861; Gedichte^ 1852, 10. vyd. 
1895), zvi. v básních Sturmnachť^ Von Katien\ 
Gesegnete Mahl^^eit. Nejzpěvnější písně S-ovy 
jsou: Die Nachtigall; Óktoberlied] Lied děs 
Har/enmádchens] Schliesse mir die Augen beide 
a j.; silou názoru a přesvědčení vynikají: 
Fur metne S6hne\ Tieýe Schatten; Eine Frůh- 
lingsnacht) Ein Sterbender, Kritické stano- 
visko S-ovo k domácí tvorbě básnické ob- 
jasňuje anthologie Hausbuch aus deutschen 
Dichtern seit Claudius (4. vyd., 1877). O po- 
měru k básníkovi jemu nejbližšímu K. M6- 
rikovi podává obraz korrespondence vyd. 
J. Bachtoldem (1891). Dopisy S-ovy s Kelle- 
rem vydal Alb. K5ster (1904). Souborně pu- 
blikovaná díla S-ova v Brunšviku (1884—89, 
8 sv.; nověji 1897—98). Srv. P. SchUtie,Th. 
S., sein Leben und seine Dichtung (1887); 
F. Wehl, Th. S. (1888); A. Biese, S. u der 
modeme Realismus (1888); t., Lyrische Dich- 
tung u. neuere deutsche Lyriker (1896); 
í. Wedde, Th. S. (1888); P. Řemer, Th. S. 
als norddeutscher Dichter (1897); Erich 
Schmidt, Th. S. v 36. sv. »Allgem. deutsche 
Biographie* a v »Charakteristiken€ (I», 1902, 
str. 437-79); A. Stern v »Studien zur Literatur 
der Gegenwart* (2. vyd. 1898, str. 89—114) 
a Hugo Gilbert, S. als Erzieher (1904). Holk. 

4) S.vans'Gravcsandc Charles (* 1841) 
viz Gravesande 2). 

6) S. Gustav, historik nor. (* 1845 — 
t 1903), studoval v Christianii a stal se tam 
r. 1877 prof. dějin. Napsal: Snorre Sturlas- 
sóns historieskrivning (1873); Sagnkredsene om 
Karl den Store og Didrik af Bern (I874h 
Kritiske bidrag til vikingetidens historie (1878); 
Maria Stuart (1891). Vydával Monumenta hi- 
storica norvegica a přeložil Snorri Sturlu- 
sonovu Kongesagaer (1897). 

Stormarn, krajina v prus. provincii šles- 
vicko-holštýnské, mezi Labem, StÓrou aTrav- 
nou, jejiž jedna čásf tvoří okres t. jm., 
916 frm* veliký, s 68.103 oby v. (1900); hl. m. 
je Wandshek. 

Stom, osada v Čechách, hejtm. Klatovy, 
okr. Nýrsko, fara a pš. Eisenstrass; 10 d., 
115 obyv. n. (1900). 



Stornello, plur. stomelli^ ital., viz Ritor- 
nell 2). 
Storno, ital., také r i tor no neb ristorno 

(v. t.). 

Stornovati, ristornovati^ z ital., ru- 
šiti, pak napraviti, v účetnictví značí to- 
lik co vyrovnávati položku omylem nebo 
špatně do knih zapsanou fiktivní protipoloi- 
kou stejně velikou, aby vrátil se opět pře- 
dešlý stav. 

Stomoway [stórnouéj, hl. město skot- 
ského ostrova Lewisu v zevnějších Hebri- 
dách, při zátoce t. jm., má 3852 obyv. (1901). 
Majíc dobrý přístav, je střediskem čilého 
rybolovu v celém souostroví; má parolodni 
spojení s Glasgowem a Liverpoolem. V lété 
prochází tudy množství turistů; nádherný 
zámek zbudován byl r. 1870. 

Storojinet, rum. jm. města Storožince 
(v. t.) 

Storoženko: 1) S., jméno šlechtického 
rodu rus., odvozujícího původ svůj od Ivana 
S-ka, jenž po Andrusovském míru r. 1667 
přestěhoval se s pravého na levý břeh Dněpru 
a byl plukovníkem priluckým. Vedle An- 
dreje Jakoví e v iče S-ka ("^ 1790 —f 1857), 
senátora a ředitele státní kommisse pro vnitřní 
a duchovní záležitosti Polska, pochází z rodu 
toho Aleksěj Petrovič S., spisovatel malo- 
ruský (♦ 1805 — f 1874), jenž sloužil ve vojšté 
a r. 1831 účastnil se potlačeni polského po- 
vstání. Od r. 1863 sloužil opět v Polsku pod 
hrab. M. N. Muravjevem (v. t. 6), pak byl 
šlechtickým maršálkem brestského új.a před- 
sedou sjezdu smírčích soudců. Z jeho spisA 
(v celku asi 40) psaných rusky i malonisky 
vynikají tyto nad ony, nebot S. vládl malo- 
ruštinou dokonale. Látku k povídkám čerpal 
z vlastního pozorování života lidu a jeho 
slovcsnosti. Z hlavních jsou: Marko prokija- 
tyj] Dva brata; Ženatý j čort\ Skarb\ Se ta 
baba a j. Znamenitým humorem vyniká po- 
vídka Viu^. Soubor jeho malorus. povídek 
vydán v Petrohradě r. 1863. Srv. Ohonov- 
skij, Istorija liter. rus. (III. díl, str. 307—376) 
a Petrov, Očerki istor. ukrajin. liter. XIX. v., 
str. 211—227. 

2) S. Nikolaj lij ič, literární historik rus. 
{* 1836). Ukončiv kurs na filosof, fakultě 
moskev. university, vyučoval v Aleksandrov- 
ské škole vojenské a na I. gymn. v Moskvě. 
V 1. 1867 — 69 studoval za hranicemi. Hlav- 
ním předmětem jeho studia byl Shakespeare, 
o němž již r. 1869 otiskl několik přednášek 
a statí. K němu také vztahuje se jeho magi- 
sterská dissertace PredŠestvenniki Sekspira 
(1872), obrátivší na sebe pozornost nejen 
vzácnou znalostí věci, ale i literárním talen- 
tem, tak že S. byl povolán na stolici vše- 
obecné literatury při moskev. universitě. Jeho 
literární i učitelská činnost nesla se pak vy- 
tčeným již směrem vědecko- publicistickým, 
v němž převládalo vždy literární nadáni, 
jemný cit umělecký a humanita. R. 1878 vydal 
doktorskou dissertaci Robert Grin (Greene\ 
jego ii^ň i proiivedénija, založenou na pra- 
menech dosud neznámých, tak že práce záhy 



Storožev — Story 



173 



přeložena do angličtiny a S. jmenován vice- 
praesidentem společnosti »New Shakespeare- 
Societv«. Z ostatních jeho prací uvádíme: 
Filosofija. Dow-ATřc/iořfl (» Vést. Jevr opy «, 1886); 
Apoštol gumannosti i svobody — Teodor Par- 
ker (1900); Voljnodumec epochi Vo^ro^dénija 
(1897); Poeiija mirovoj skorbi; Sekspir i Bé- 
linskij (>Mir Božij«, 1898) a mn. j. Pro vše- 
obecné dějiny literatury Korse a Kirpični- 
kova napsal dějiny anglického dramatu do 
smrti Shakespearovy, redigoval ruské vydání 
spisů Shakespearových a pod. S. pokládán 
jest vůbec za předního znalce Shakespearov- 
ského dramatu (O sonitach Sekspira^ >OtČet« 
moskev. university, 1900; Prototipy Faljstafa^ 
»Artist€, 1891; Diletanti^m v Šekspirovskoj 
kritikem recense knihy Čujkova o Shakespea- 
rovi a jO, ale se zálibou obírá se také lát- 
kami domácími, o čemž svědči jeho studie: 
Vo\niknovenije recdjnago romana (»Sěv. Věst- 
ník*, 1892); Sčepkin i Ševčenko; O Baratyn- 
skom a mn. j. Rozsáhlá jest jeho činnost 
učitelská jak na universitě, tak ve vyš. žen- 
ských kursech a v četných přednáškách ve- 
řejných. Jako bibliotekář Rumjancovského 
musea zřídil vzornou, všeobecně přístupnou 
knihovnu védecko-populárni. Od r. 1894 jest 
předsedou společnosti rus. slovesnosti. Snk, 

3) S. Andrej V., slavista ruský (* ok. 
r. 1852), z jehož života bylo moŽno pouze 
zjistiti, Že byl na univ. kijevské žákem A. A. 
Kotljarevského, jest u nás znám přehlednou 
a pilnou prací Rukopisi Zelenogorskaja i Krále- 
dvorskaja. I. Očerk litératurnoj istoriji ruko- 
ptsej {i8i'j—'j-j\ kterou vydal r. 1880 v Ki- 
jcvě jako počátek publikace >Očerki iz istoriji 
Českoj literatury € (byla vyznamenána zlatou 
medailli kijevské univ.) R. 1882 vydal 5. ročník 
sborníku Slavjanskij jefegodnik (Alj manách 
i sborník statěj po slavjanověděniju), vydá- 
vaného Slovan, spolltem kijevskýra; uveřejnil 
tam životopis svého předchůdce v redakci 
Nik. Petr. Zaděrackého a překlad srb. po- 
vídky Dj. M. MiliČevičovy » Zimní večery*. 
R. 1890 otiskl ve »Věstniku Jevropy« bio- 
grafii svého učitele A. A. Kotljarevského. 

Btoroiev Vasilij Nikolajevič, právní 
historik ruský (♦ 1866). Vystudovav na hist.- 
filoL fakultě mosk. university, vstoupil r. 1888 
do mosk. archivu min. spravedlnosti. R. 1895 
pro spor se správcem archivu byl nucen jíti 
do pense. Tou dobou jest učitelem obchodní 
školy K. Mazinga v Moskvě. Od r. 1885 za- 
b;^vá se kritikou a vedle toho hlavně vydá- 
váním historicko-právních pramenů. Z prací 
jeho samostatně vydaných buďtež uvedeny 
zvláště: Ukainaja kniga poméstnago prika^a 
(1889); Materiály dlja istoriji russkago dvoř- 
Janstva. Sv. I. Désjatni i tysjačnaja kniga 

XVI veka (1891); Doiomaja kniga goroda 
Tveri i6i6 g. (1890); Tverskoje dvorjanstvo 

XVII víka (1891—95); Voroné^skoje dvorjan- 
stvo po désjatňam XVII v, (1894); Piscovy ja 
knigi RjaianskagokrajaXVI i XVII vv, (1898 
až 1900); K istoriji seljskocho^^jajstvennago by ta 
kostromskich Ipaťjevskago i Bogojavlenskago 
monastyrej (1894); Sostav rja:(Mnskago dvorjan- 



štva po désjatňam XVII v. (1891); Moskovskoje 
upravlenije v Viljné XVII v. (1894): Zaséč- 
nyja knigi kak istorikogeografičeskij i archeo- 
logiče^kij istočnik a j. Pro školy moskevské 
pořídil zvláštní vydání Puškina (1900). 

8toroiev8klJ Boris Nikolaj evič,spiso-. 
vatel rus. (♦ 1850 — f 1898), studoval práva 
v Kijevě a byl tajemníkem a pak redakto- 
rem >Kijevljanina€. V 1. 1881—82 vydával 
»Podolskij Listok* a pak mimo jiné byl í^uillc- 
tonistou časop. »Žizň i Iskusstvoc. Z jeho 
povídek za nejlepší pokládají se Ochrimenko ; 
Sobytije a Vorona v pavlinjich perjach, 

Storožlneo (pol. Storo^yniec^ rumun. 
Storojinef), město v Bukovině na levém bř. ř. 
Seretu a při žel. trati Hliboka-Berthometh, 
měl 6041 obyv. (1890) a to 2526 něm., 2076 
rum., 988 rusín., 452 pol., nyní 6673 obyv. 
(1900), z nichž je 3000 židů, okr. hejtm. a 
soud, poštu, lihovar. 

Storujto [storšón], švédsky >veliké je- 
zero «, častý název švédských jezer. Největší 
z nich je S. v Jemtlandu, asi 450 km* veliké, 
na jehož sv. pobřeží leží půvabné město 
Ostersund. V létě plují po jezeře tomto 
četné parníky. 

8tortfora[stórtfórdJ v. Bishop's Stort- 
ford. 

Storthlng^, jméno norské sněmovny, viz 
Norsko, str. 417 a, 

Stornblevka, hora v új. jekatěrinbur- 
ském gub. permské; naleziště amelhystů. Pp. 

Story [stóri] : 1) S. J o s e p h, právník amer. 
(* 1779 v Marbleheadu — f 1845 v Cam- 
bridgei). Vystudovav v Cambridgei, stal se 
advokátem, r. 1806 členem poslanecké sně- 
movny v Massachusettsu, brzo potom mluv- 
čím jejím a r. 1809 členem kongressu ve 
Washingtone. R. 1811 jmenován soudcem 
nejv. soudu Spoj. Obcí, r. 1829 prof. práv na 
Harvardské universitě v Cambridgei. Práv- 
nické spisy P-ovy pokládají se v Americe 
a Anglii za klassické. Uvésti sluší zvláště: 
Commentaries on the constitution oj the Uni- 
ted States (1833; 5. vyd. 1891, 2 sv.; něm. 
překl. 1838, franc. 1843) a pak Commentaries 
on the conflict of laws (1834; 8. vyd. 1883), 
jeden z nejlepších spisů z oboru mezinár. 
práva. Velice se cení též S-ovy spisy o právu 
obchodním a směnečném. 

2) S. William Wetmore, sochař a bás- 
ník sev.-amer., syn před. (♦ 1819 v Salemu 
[Mass.] — t 1895 ve Vallombrose u Flo- 
rencie). Studoval práva, byl také nedlouho 
advokátem v Bostone, ale brzo se věnoval 
cele umění a literatuře a žil od r. 1848 v Římě, 
později ve Florencii. Z jeho soch, vynikají- 
cích ideálností i velikosti koncepce, odušev- 
něností i mistrným ovládáním mramorového 
materiálu, uvádíme : Venuše alAmor^ Thetis a 
AchilleSy Bacchus na levhartu, sochy Kleopatra, 
Médea, Elektra^ Sapfo, Pastvec a j., pak 
bronzový pomník Edw, Everetta v Bostone 
(1867), plukov. Prescotta v Charlestownu, 
pomník básníku hymny >Starspangled Ban- 
ner« Fr. Scott Keyovt v parku San Fran- 
cisco, národní pomník ve Filadelfii a mnoho 



174 



Storzendorf — Stoš. 



portraitnich poprsi. Z jeho děl básnických 
dlužno uvésti: Nature and art (1844); Poems 
(1847, nové vyd. 1886); A Roman lawyer in 
Jerusalem (1870), kde pokouši se ospravedl- 
niti zrádu Jidášovu; Tragédy o f Nero (i%'7 5); 
básně Ginevra da Siena (1866); Vallombrosa 
(1881); He and she.or a poeťs portjolio {ÍSSd, 
8. vyd. 1886); Fiammetta a summer idy I (1885). 
Mimo to vydal biografii svého otce (1851) a 
výbor z jeho korrespondence, pak Roha di 
Roma^ or walks and talks about Róme (1862) 
s pokračováním Castel St. Angelo (1877); 
Proportions of the human figuře (1866) ; Coii- 
persations in a studio (1890, 2 sv.); Excur^ 
sion in art and letters (1891) a j. 

3)S. JulianRussel, soudobý malíř angl. 
(♦ ve Walton on Thames), působi v Sev. 
Americe. Z jeho obrazů dlužnn uvésti: Černý 
princ před mrtvolou českého krále Jana u Křes- 
čaku, Dáma i dob Ludvika XVI, ^l], FM. 

Stonendorf, ves mor., viz Újezd Zadni. 

von 8t080h: 1) v. S. Philipp baron, 
archaeolog něm. (* 1691 v Kostřínu fKtlst- 
rin] — t 1757 ve Florencii). Studoval ve 
Frankfurtě n. O. a podnikl rozsáhlé cesty 
studijní po Evropě, potom žil jako agent 
anglické vlády v Římě a od r. 1731 ve Flo- 
rencii. Byl své doby nejpřednějším sběrate- 
lem a znalcem gemm. Vedle veliké sbírky 
gemm, jež neměla sobě rovné, obsahujíc více 
než 3400 čísel, zůstalo v pozůstalosti S-ově 
mnoho vzácných map, mědirytin a kreseb 
(celkem 324 foliantů, chovaných nyní v dvorní 
knihovně vídeňské), bronzových soch a sošek 
a mincí starých i nových. Sbírka otisků sta- 
rých gemm čítala 28.030 čísel. Sbírka gemm — 
vyjma etruské, jež získány byly pro Neapol — 
byla zakoupena kr. pruským Bedřichem 11. 
r. 1770 za 30.000 dukátů, sbírku otisků no- 
vých mincí zakoupil princ Waleský za 1000 du- 
kátů, sbírka otisků gemm přešla později 
v majetek Tassieův. S. sám sepsal cenný 
spis: Gemmae antiquae caelatae sculptorum 
nominibus insignitae (Amsterd., 1724). Katalog 
S-ovy sbírky gemm vydal sám Winckelmann, 
jenž byl po léta se S-em v horlivé korres- 
pondenci: Description des pierres gravées du 
teu baron de S. (Flor., 1760). Výbor gemm 
sbírky S-ovy, zajímavých po stránce mytho- 
logické, publikoval SchlichtegroU : Dactylio- 
theca Stoschiana (Norimb., 1797— -1805, 2 d.). 
Srv. C. Justi, Antiquarische Briefe des Baron 
Ph. v. S. (programm univ. v Marburce, 1871): 
t., Ph. v. S. u. seine Zeit (»Ltitzow'sZeitschrift 
fůr bildende Kunst«, 1872). Vý. 

2) v. S. Albrech t, prus. generál pěchoty 
a admirál něm. (* 1818 — 1896), vstoupil 
r. 1835 do prus. armády, r. 1852 stal se set- 
níkem a 1855 přidělen byl gen, štábu. Ve 
válce r. 1866 byl jako generálmajor nejv. 
ubytovatelem armády kor. prince prus. a vy- 
znamenal se u Náchoda a Král. Hradce. Fo 
válce stal se chefem oekonom. odboru v mi- 
nisteriu války. Za války r. 1870 byl jako ge- 
nerál-lieutenant gener. intendantem něm. 
armády, v kterémžto úřadě vzorným puso* 
bením získal si neobyčejné zásluhy. Po válce 



byl chefem gen. štábu okkupačni armády, 
jež zůstala ve Francii. R. 1872 stal se chefem 
admirality a členem spolkové rady (t. r. byl 
povolán do panské sněmovny), r. 1875 gene- 
rálem pěchoty a r. 1876 admirálem á la 
suitě. I o loďstvo něm. získal si veliké zá- 
sluhy. R. 1883 odešel do soukromí a žil 
v Rakousku. 

Stoskopf Gustav, elsaský malíř a spiso- 
vatel (* 1869 v Brumathu). Je znám spíSe 
jako obratný lidový dramatik, nežli svými 
náladovými obrazy elsaského venkova. Na- 
psal řadu frašek a her ze života elsaského 
lidu, z nichž některé byly přeloženy i do 
frančtiny. K jejich poznání nejlépe přispěla 
pohostinská hra elsaského divadla ze Štras- 
burku v Berlíně v květnu r. 1901. Zvláátč 
•DW Herr Maire, nejlepší jeho posavadni 
hra, doznala nejživějšího úspěchu. Látkou je 
sice zcela podobna Gogolovu »Revisortt«, 
ale jednotlivé postavy jsou kresleny se šťav- 
natou životností. Také D*Pariser Reis, tří- 
aktový žert (1900), jejž do franc. přeložil 
Jean de la Rode, došel v Paříži v březnu 
r. 1902 vlídného přijeti na scéně divadla 
»Déjazet«. Mimo to jsou od něho lidové hry 
D*r Kandidát, D'Heimat, D^r Prophet, fraška 
D*Millionepartie, Eine Mordsaffair a posledni 
Eine Demonstration (1903). JLý. 

8t088 (Stosz): 1) S., přesmyk v Appen- 
zellských Alpách, 997 m vysoký, mezi Alt- 
stžLtten a Gaisem. Tu Appenzellšti 17. čna 
r. 1406 porazili vév. rak. Bedřicha. — 2) S., 
láz. místo, viz Sto os. 

8t08S Veit viz Stwosz Wit. 

Sttfssel: 1) S. Johann, protest, theolog 
něm. (♦ 1524 — f 1576). Studoval theologu 
ve Vitemberce a byl pak vždy orthodoxnim 
lutheránem. Ve sporech o interim stál proti 
umírněným theologům vitemberským a jme- 
nován pak dv. kazatelem ve Výmaru. R. 1557 
byl na coUoquiu ve Wormsu odpůrcem Me- 
lanchthonovým, rok potom účastnil se při 
sepsání knihy konfutační ve smysle 
Flaciově. Když však r. 1561 S. stal se kon- 
sist. assessorem ve Výmaru a superintenden- 
tem a prof. v Jeně a s dřívějšími odpůrci 
žil v poměru přátelském, rozešel se s Fla- 
ciem, v jehož sporu se Strigelem psal proti 
Flaciově deklaraci svou superdeklaraci, 
ale musel ustoupiti, když po smrti vév. Jana 
Bedřicha za vév. Jana Viléma přívrženci Fla- 
ciovi nabyli vrchu. R. 1568 S. odebral se 
do Perná, kde snažil se získati kuríirŠta Au- 
gusta pro t. zv. kryptokalvinisty, k nimž sám 
se přidal. Ale byl proto r. 1574 zatčen a ze- 
mřel ve vězení. 

2) S. Anatolij Mich., gen. rus., viz 
Stěsselj. 

St^Bsen, m. v okrese weissenfelském 
prus. vládi obvodu meziborského na trati 
Nauraburk-Teuchern, má 1318 obyv. (1900), 
cukrovar, v okolí doly na hnědé uhlí. 

8t08Z viz Stoos a Stoss. 

8t08Z Veit viz Stwosz. 

8toi z Kounic, příjmení staročeské ro- 
diny panské, jež jsouc stejného původu s pp. 



Stoš. 



175 



z Koanic, Martinic, z Újezdce nosila na čer- 
veném Štíte dvé stříbrná lekna. Předkové je- 
jich odštěpili se na Moravě dávno» ale ob- 
jevuji se v pamětech teprve od pol. XIV. stol. 
a to napřed v Opavsku píšíce se tu po roz- 
ličných statcích, jako byly Bránice, Lubo- 
jaty, Bravinné, Petříkovy (v Prus. Opavsku), 
Posutice (v Prus.), Levice, Albrechtice a j. 
Příjmení z K. obrali si teprve ke sklonku 
XV. stol. První předkové objevují se při roz- 
dílech knížetstvi Opavského, totiž Mikuláš 
na Lubojatech a Bravinném, komorník práva 
Opavského, Ota na Petříkovech, Henzel a 
Ota, držitelé U valná, avšak kromě nich žili 
také r. 1378 Hynčík Posutický a Mikuláš 
Hošfálkovský. 

A, Z větve Branické, která měla Bránici 
po starých pánech z Bránice erbu zavinuté 
střely, jmenují se r. 1384 Oldřich, r. 1389 
Tindřich, držitel Matěj ovic, a Ota, držitel 
Mikulovic aStablovic. Oldřich S., Jinak Šiška, 
byl hofmistrem u markrabě Josta, jenž mu 
daroval r. 1392 Holubice a r. 1406 Kruhy a 
Némčičky. Kromě toho měl statek v Dam- 
nici, jejž r. 1412 prodal. Prodav ony statky, 
držel r. 1418 část městečka Tasova a koupil 
r. 1420 Kupařovice. Oldřich, jenž byl r. 1433 
pánem na Trávníku, byl bezpochyby Jeho 
syn. Týž prodav Trávník držel r. 1437 řírad- 
čovice, získal v ty časy Dřevohostice a žil 
ještě ještě r. 1462. Syn jeho Jan získal Tu- 
rovice skrze sstupek s Ane7kou z K. Statky 
měl po něm Oldřich, tuším syn, jenž je 
r. 1480 prodal. Ti dva poslední odložili pří- 
jmení S. z Bránice a psali se prostě z Kou- 
nic. Od nich, tuším, pocházejí pozdější hra- 
bata z K. Ota, bratr Oldřicha Šišky, koupil 
r. 1412 Kojátky a prodal r. 1416 Rašovice 
(t j. 1417). Ota (tuším syn jeho) držel Ko- 
játky a manská zboží biskupská. Ony spadly 
pak na dcery jeho, Adličku vd. z Malenovic 
a Barboru vd. z Blažejovic (1446). Kromě 
těchto přip. se z této pošlosti Beneš (pro- 
dal r. 1398 Vratišovice na Moravě), Kunat 
(1395, t j. 1429), jenž byl asi od r. 1414 nejv. 
komorníkem kníž. Opavského, a Matouš, 
jenž držel v 1. 1437-41 Životice. Asi v ty 
časy Petřík držel Bránici. Tuto dědili po 
ném Kunatovi synové Jan, Jaráč a Kun- 
čik (1436). Jaráč zemřel před r. 1473 zůstaví v 
syna Kunatu, jenž r. 1474 dil svůj branický 
prodal. Jan získal také Deštné a zůstavil syny 
Jana, Jiříka, Kunráta, Mikuláše a Kri- 
átofa, kteří r. 1475 přikoupili díl Kunatův. 
Tito za válek tehdejších stranili Matiáši, 
králi uherskému, a činili veliké škody stou- 
pencům krále Vladislava. Byvše proto po- 
hnáni k zemskému soudu v Opavě nestáli a 
skrze nestáni propadli Bránici. Namáhali se do 
r. 1494, aby jí zase nabyli, ale při svou 
vedle naučení sněmu pánů moravských na- 
dobro propadh. Kunata ujal dil branický, 
který byl r. 1474 prodal Václavovi Hřivnáci, 
od téhož Václava (1486), ale zase mu jej od- 
kázal (t ok. 1496). Jan a Kunrát, synové Ja- 
novi, drželi ještě r. 1497 Deštné. Kunrát 
držel v 1. 1491--1500 Přemyšleni a Zdiby 



v Čechách, jež vyženil s Kateřinou z Vlka- 
nova. Od některého ze synův Jana (syna Ku- 
natova) pocházel Jan, jenž držel. Deštné od 
poč. XVI. stol. Týž maje k manželství Annu 
Kotulínskou z JelČe (f ok. 1649) jmění své 
znamenitě rozmnožil nabyv r. 1518 Litultovic 
a Životic, r. 1520 čásf zboží stěbořského, 
r. 1528 Moravice a r. 1542 části Kružberka 
(t 1549—1550). Synové jeho byli Matouš, 
Jiřík, Otík a Vilém Kunrát. 1. Matouš 
držel po otci Litultovice a vyženil s Kate- 
řinou ze Zástřizl Mořice a TiŠtin na Moravě. 
Zemřel 13. čna 1564 v Prostějově, odkázav 
jmění své bratřím Otíkovi a Vilémovi. 2. Ji- 
řík měl po otci Životice, o něŽ však brzo 
přišel. S manŽ. Mandalénou Bírkovnou z Ná- 
sile vyženil čásf zápisného zboží stěbořského 
a r. 1545 Leskovec (f ok. 1555, druhá manž. 
Anna Čeplovna z Belku, f 1569). Syn jeho 
Jan zdědil po strýci Vilémovi Deštné a Li- 
tultovice, k tomu koupil od Doroty, strýně 
své, Bránici, k této přikoupil Bobolusky a 
Škrochovice a s manž. Evou Šelihovnou 
z Ruchová vyženil Zubřice. Deštné bezpo- 
chyby prodal. Býval soudcem zemským 
v Opavsku řf c. 1583). Jediný syn jeho Bohu- 
slav zemřel r. 1593 naplniv věku svého málo 
přes 20 let. Ve statky jeho Bránici a Bobo- 
lusky uvázaly se sestry jeho, Eliška (manž. 
Bota Kašpara, purkr. z Donína\ Kateřina 
(manž. Bedřicha Sedlnického z Cnoltic), Zu- 
zana (manž. Václava Šamařovského z Jeral- 
tovic) a Bohunka. Zubřice dostaly se matce 
Evě. 3. Otík držel Deštné, Hlavnici a Mlado- 
tice (tyto zápisně), zdědil r. 1564 po Matou- 
šovi Litultovice a po strýci Bedřichovi Mo- 
ravici. Zemřel 26. břez. 1573 utopiv se jeda 
na koni z Polské Ostravy (manž. Kateřina 
z Drahotouše). 4. Vilém prodal Moravici, svůj 
díl, strýci Bedřichovi, ale zdědil r. 1573 Deštné, 
Litultovice, Bránici a Moravici. Držel také 
Mořice, jež pustil sestře Mandaléně a muži 
jejímu. Když r. 1578 zemřel bezdětek, spadly 
Bránice a Moravice na sestru a Dorotu, 
Deštné a Litultovice na Jana S-e. 

B, Z větve Albrechtické žili r. 1377 
Hynčík Albrechtický, r. 1425 Jiřík, r. 1434 
Hynčík, jenž držel také Levice, Petříkovy 
a Vratišovy (tuším týž, jenž byl r. 1430 pod- 
hejtmanem' na Svídnicku a Javorsku a od 
cis. Sigmunda r. 1437 obdržel vsi zápisné 
Střelíce a Rynarty). Po ném následovali Ji- 
řík a Vilém na Albrechticích (Jiří r. 1437 
také na Rabšteině na Moravě) a Hynčík na 
Petříkovech. Po Vilémově bezdětné smrti 
(manž. Anna z Nové Cerekve) Jiřík držel 
Albrechtice sám (ok. 1450). S kníž. Vilémem 
Opavským a jeho pomocníky plenil statky 
biskupství vratislavského čině veliké škody 
protivníkům krále Jiřího. Za to mu král Ma- 
tláš (1474) hrad zbořil. Nemoha u tohoto 
dosíci milosti, prodal r. 1475 Posutice, jež 
byl r. 1464 koupil. Syn jeho Sigmund sbí- 
ral staré paměti o rodu svém zejména v klá- 
šteře henrychovském a sloužil Kazimírovi, 
králi polskému, který erb jeho polepšil ko- 
runou a klenotem ielení hlavy (1484). Král 



176 



Stoš. 



Vladislav II. mu za odměnu zapsal pe- 
níze (1487). Hyncík, držitel Petřikov, zemřel 
ok. r. 1460. Synovč jeho Jan, Čeněk, Jiřík 
a Hanuš pustili týž statek mateři Kateřině 
(1462) a po ní Posutice přešly na dceru Jo- 
hanku, která je r. 1483 prodala. 

C. Z větve Posutické žil Henzl (1377 
až 1407), jeho, tuším, syn Pavlík (f c. 1430) 
a r. 1434 Mikuláš (f ok. 1443) a Jaroslav, 



lil s 



před r. 1446 polovici Mohelna na Moravě. 
Týž statek nedlouho potom prodán, také 
prodal r. 1464 Posutice, jež držel s Václa- 
vem, synem Mikulášovým, koupiv r. 1461 
Štitinu (t ok. 1470). Synové jeho Jiřík, Jan 
a Petr nabyli r. 1483 také Petříkov. Když 
ok. r. 1486 se dělili, dostaly se tyto Jsluoví, 
Štítina Petrovi a Jiřík odbyt penězi. Tento 
držel po bábě své Lisotice, jež pustil Janovi. 
Tento (také držitel části Štčbořic) byl (1484 
až 1492) sudím zemským v Opavsku, později 
maršálkem Barbory, kněžny krnovské (f ok. 
1510, manž. Kateřina Rychvaldská z Kateři- 
nic). Petr (f 1506) přejal sudství po bratrovi 
a zůstavil z manž. Anny z DrahotouŠe syna 
Volfa, jenž prodal Štitinu (1613) a zděděné 
Lisotice (1617). Získal za to ostatek Stěbořic 
a Tvorkov, jež po jeho bezdětné smrti spadly 
na sestru Elišku (manž. Jana Supa z Ful- 
šteina. 

D, Z větve Bravinské žil r. 1377 Mi- 
kuláš, jenž se psal z Malenovic, a býval 
komorníkem soudu opavského. Starší syn 
jeho Mikuláš měl po otci Lubojaty a držel 
čásf Levic. Zemřel, jak se zdá, bezdětek. 
Mladší syn Kunat měl po otci Bravinné, jež 
držel ještě r. 1417. Statek ten zdědily po 
něm vdova Kateřina a dcera Markéta (manž. 
Jana Skrbenského z Doloplaz). 

E, Z větví, jejichž spojitost není zná- 
ma, žili r. 1389 Mikuláš Gotfrydovský, jenž 
držel manství olomoucké, r. 141lOtaaPur- 
kart, bratří, kteří prodali Pomorčovice. Pur- 
kart držel pak Chrastělo v ještě r. 1420, sy- 
nové jeho Jan, Jiří, Pavel a Fryduš drželi 
Chrastelov a Dobešovice. Jindřich S. z K. 
nabyl statku Loděnice mor., avšak když před 
r. 1524 zemřel, statek ten od Jana S-e z K. 
k dobrému sirotků prodán obci Olomoucké. 
Bedřich, snad syn jeho, koupil r. 1542 Brá- 
nici, nabyl Moravice a nějaký čas držel téŽ 
Jezdkovice, Heřmanice a Brathkovice. Bojuje 
s Turky v Uhřích padl 14. říj. 1566. K Brá- 
nici připo vídal se Bedřich B řeznický z Ná- 
choda, syn ze sestry Johanky, avšak dostala 
se strýcům zemřelého, Janovi Životickému, 
Otíkovi a Vilémovi Kunrátovi. 

F, Česká pošlost pocházela ze Starkovic. 
V rodinných pamětech bylo podání, že pře- 
dek její Bernart měl manŽ. hraběnku z Gun- 
tinu (?) a r. 1485 ve Vídni zemřel. Jeho prý 
syn Beneš byl správcem pevnosti varadske, 
ale zabiv nějakého velikého pána, ujel do 
Čech a tu se skrýval při Vilémovi z Pern- 
šteina. S manž. Krystynou z Varnstorfu vy- 
ženil jmění. V okolí Trutnova žil r. 1496 
Hanuš S. ze Starkovic, držitel Starých Buk 



(t 1522), a Jiřík S. ze S. byl r. 1514—19 
purkrabí na MyŠlíně; později se vyskytuji 
bratří Jiřík, Sigmund a Mikuláš, již se 
v rodinném podaní pokládali za syny Bene- 
šovy. Tito drželi společně statek manský 
Staré Buky po mateři Barboře z Varnstorfu 
(Beneš f 6. list. 1637, Barbora v pros. 1544, 
oba pohřbeni v Starých Bucích). Bratří roz- 
dělili se r. 1555 tak, že Jiřík dostal za dil 
jednu a ostatní dva druhou polovici. Sig- 
mund, jak se zdá, brzo zemřel. Mikuláš vy- 
ženil s Mandalénou Stošovnou z K. (před 
tím vdanou Oderskou z Lideřova') statek Mo- 
řice v Olomoucku, ale pxohospoaařil jej, tak 
že r. 1587 od rukojmí prodán. Za to skoupil 
r. 1589—95 od synovcův některé díly ve Sta- 
rých Bucích. Žil ještě r. 1596. Jiřík byl ženat 
s Annou Sedlicovnou z Brusnice (f 1586). 
Zemřel 21. led. 1571. Synové jeho rozdělili 
se tak, že Bedřich dostal Dolní St. Buky, 
[an Jiří tvrz a Horní St. Buky a Ota 11 lidí 
ve St. Bucích. 1. Bedřich zadlužil se tak, že 
statek jeho od věřitelův uchvácen (1616). Ze- 
mřel asi v ty časy zůstaví v syny Jana Jiřího, 
Sigmunda Zdeňka, Viléma Kunráta a 
Rudolfa. Nejstarší Jan Jiří koupil r. 1618 
statek otcovský, ale nemaje do něho peněz, 
pustil jej hned Kateřině z Certoryj, manželce. 
Zemřel před r. 1622 a manž. vdala se za Kri- 
stiána Adršpacha z Dube, s nímž ujela ze 
země. Kateřina Barbora, tuším dcera, pro- 
dala pak Dolní St. Buky manželu Janu Jaku- 
bovi Devaghi. Sigmund koupil r. 1642 statek 
Střežetice (t 1669) a zůstavil z manž. Anny 
Doroty Vancurky z Řehníc dvě dcery. Starší 
Dorota Zuzana byla vdána napřed za Kri- 
štofa Erazima Zumrřelda z Tumnic, po němž 
asi r. 1661 zdědila Skřivany. Před r. 1664 
vdala se zase za Albrechta KriŠtofa Hložka 
7.e Žampachu a po některém roce po třetí 
za Jana Vejkarta z Herbersteina, jemuž před 
smrtí (t 1680) odkázala statek Skřivany. Se 
sestrou její Marií Veronikou dostal se statek 
střezetický muži jejímu Jindřichovi Janovi 
Strakovi z Nedabylic. 2. Jan Jiří prodal r. 1595 
dil svůj Mikuláši a seděl pak na statcích 
manželky své Kateřiny Třemešské ze Železná. 
Tato měla Borovnici, do r. 1612 také Lipan- 
skou Lhotu, r.l612 koupila Hořině ves. Tento 
statek odkázala před smrtí (f 1618) dcerám 
Salomeně (později Lokšanové) a Kateřině. 
Po Janovi Jiřím (f ok. 1614), jenž dědictvím 
nabyl Prostředních Buk, zůstali synové Budi- 
voi, Jan Přech a Adam Mikuláš. Budivoj 
ujal Borovnici a zemřel záhy (1619). Adam 
prodal r. 1627 Prostřední Buky, jež po otci 



ujal, a jsa později ženat se Zuzanou z Aldrin- 
gen, žil v Teplici (f ok. 1658). Zůstavil déti 
Marii Kateřinu, Jana Františka, Jana Fer- 



dinanda, Polyxenu Alžbětu (* 1651), Jana 
Alberta (*1663) a Jana Bedřicha (* 1654), 
o jejichž osudech neni paměti. Marie žila 
u hrab. z GOtzů na Boru a tu r. 1690 v pa- 
nenství zemřela. 3. Ota prodal r. 1589 díl 
svůj Mikuláši, byl od r. 1597 c. k. kráječem, 
vedl r. 1601 lid jízdný za hranice. Před tím 
zdědil Horní Staré Buky (t 10. srp. 1614, 



Stošíkovice — Stoughton. 



177 



manž. od r. 1596 Eliška Libšteinská z Kolo- 
vrat). Synové jeho byli Jiří Jaroslav, Ota 
Jindřich a Vilém. Jiří (ženatý od r. 1617 
s Eliškou purkr. z Donína) propadl r. 1623 
svůj statek. Kníže Fridlandský učinil jej před 
r. 1629 lovčím a později kommissařem nad 
statky. Druhá jeho manželka Majdaléna ovd. 
Kunašová, roz. Bo rynka, držela statek Mla- 
dějov a manžela (f ok. 1656) přečkala, žijíc 
ještě r. 1660, kdy Mladějov prodala. Syn 
jeho Rudolf MaximiliánFerdinand(zprvní 
manž.) dědil r. 1669 statek Tři dvory, byl 
c. k. rytmistrem a zemřel po r. 1681. Ota 
prodal svfij díl v Bucích. Ženat byl s Eliškou 
Miřkovskou ze Stropčic, která mela díl Vrch- 
labí a zaň od vévody Fridlandského dostala 
v manství Holo vousy a Hradištko (1629). 
S druhou manž. Maj dálenou Reichlovnou 
z Meldeku (f 1671) držel Vamberk. Děti 
z prvního manželství, Veronika (vd. za Je- 
třicha Ferd. des Carmes), Jindřich Jaroslav 
a Eusebie Kunhuta, dědily Holovousy, jež 
jim r. 1649 vloženy ve dsky. Z druhého man- 
želství byla Juliana (f 1670) vdaná Voračická. 
Vilém byl ženat od r. 1631 s Barborou Marií 
ze Skuhrova (f 1640). Testě r. 1737 žil Jan 
Karel S. z K., jenž byl knihovním u kom- 
misse rektifikační. Od té doby nikdo toho 
jména v Čechách se nepřipomíná. Za to 
udrželi se posud v Prusku. Jejich předkové 
byli snad r. 1386 Rampolt, hejtman opolský, 
a držitelé Tvarůžkova r. 1439 Hanuš, r. 1482 
Jindfich, r. 1632 Tiřík. Potomci v Opolsku 
psali se S. z K. Ti, kdo se rozrodili v Břež- 
sku a Minsterbersku, psali se jen S., a ti 
konečně, kdo byli ve Hlohovsku a Volovsku, 
psali se S. ze Skuhrova. Z těchto pocházel 
Kašpar, jemuž majestátem 17. led. 1701 pro- 
půjčen stav panský kr. Č., jehož sice před- 
kové užívali, a potvrzen mu starožitný jeho 
erb (avšak lekna křížem položená). V Prusku 
žijí z potomstva jeho dvě pošlosti panské 
nemajíce statků v a zůstávajíce po většině ve 
službách vojenských a pošlost hraběcí, 
která byla 6. čce 1798 povýšena do stavu 
hraběcího kr. Prus. a drží statky ve Slezsku. 
Obě se píši jen Stosch. Sčk. 

Stoiikovioe: 1) S. na Louce viz Sto- 
zikovice na Louce. — 2) S. Malé viz 
Dobšice 6). 

Stothard [stodťrd]: 1) S. Thomas, malíř 
angl. (* 1756 v Londýně — f 1834 t.). Počal 
se učiti u kreslíře brokátů a vedle toho sám 
cvičil se v kresbě. Vynalézavostí, kterou jevil 
zvláště ve znázorňováni výjevů z Homéra a 
Spensera, upoutal na sebe pozornost a za 
podpory jistého vydavatele illustr. časopisu 
navštěvoval ještě londýnskou akademii, při 
čemž hotovil množství illustrací. Mimo to 
maloval půvabné a duchaplné obrazy ole- 
jové, z nichž uvádíme: Konfirmace (1792), 
Válka, Bouře, Orfeus v podsvětí, Antonius a 
Kleopatra (1799), v zámku lorda Exetera 
v Burleighu, Roger Coverley a cikánky, Pro- 
cházka v Canterbury 2, y Díla S-ova ryli Col- 
lins, Heath, Parker a j. R. 1794 S. jmenován 
členem král. akad. a r. 1812 jejím bibliotékářem. 

Ottův Slovník Naučn:^ sv. XXIV. 24/6 1905. 



2) S. Charles Alfred, malíř a archaeo- 
log, syn před. (♦ 1786 v Londýně — f 1821). 
Byl žákem král. akademie londýnské a r. 1810 
dokončil první svůj obraz Smrt Richarda 11, 
v PomfretUf vynikající zvláštní znalostí staro- 
žitnin a krojů, jichž studiem S. již od r. 1802 
se zabýval. Výsledek těchto studií, za kte- 
rými cestoval nejen po Anglii, ale i po kra- 
jích dříve Anglii naleževších, zvi. ve Francii, 
byla sbírka podobizen hist. osob Monumental 
effigies 0/ Great Britain (1811—21, 10 seš. 
fol.). R, 1815 byl jmenován kreslířem spo- 
lečnosti archaeoíogické a obkreslil v Bayeux 
proslulý čaloun král. Markéty, vydaný zmí- 
něnou společností v 17 fol. listech (1816 
až 1823^. Ve sborníku >Archaeologia« (1819) 
S. dokázal, že čaloun ten pochází z doby 
přímo po dobytí Anglie od Normanů. S. 
zabil se pádem se žebříku v Beer Ferrersu 
(Devonshire), kde prováděl malby na oknech 
tamního kostela. Jeho chof, provdaná po 
druhé za Edw. Braye, vydala Memoirs of 
Charles S. (1823) a Life of Thomas S. (1851). 

Stotlnka, bulh. mince bronzová, Vioo ^^^ 
(franku) «»1 franc. centimu. 

St5tteritz, ves v sas. hejtmanství lip- 
ském, přiléhající na jv. k Lipsku, má 9067 
oby v. (1900), slévárny, pivovary, cihelny, tov. 
na doutníky; v okolí lipský blázinec a opa- 
trovna. — Za bitvy u Lipska měl tu Napo- 
leon svůj hlavní stan a 18. říj. ves S. byla 
z hlavních opor francouzského postavení. 

Stotternhelm, ves ve správ, obvodě vý- 
marském ve velkovév. Sasko-výmarském při 
trati Sangerhausen-Erfurt, má 1474 obyv. 
(1900); dva doly na sůl. 

8t5tzer Hermann, lesník něm. {* 1840 
ve Wasungen). Byl v lesnických službách 
sasko-meininských, v 1. 1875 — 79 lesmistrem 
v Schónsteině v Porýnsku, potom prof. les- 
nictví v Giessech, posléze r. 1890 vrch. les- 
ním radou a ředitelem lesní Školy v Eisen- 
achu. Napsal: Waldwegebaukunde (1877, 3. vyd. 
1895); Waldwertrechnung und forstliche Statik 
(1894); stát -Forířfre«tt/i(««gr vLoreyově »Hand- 
buch der Forstwissenschaft« (1887), kterou 
vydává; Forsteinrichtung (1898); Die Eisen- 
ecker Forste (1900); Der Verein Thúringer 
Forstwirte in d, ersten So Jahren seines Be- 
stehens (1901). 

Stou, Stou Vrch, Velki Stol (něm. 
Stuhlberg\ nejvyšší vrchol Karavanek(v. t.). 

Stougnton [stóťnl John, duchovní a 
cirk. spisovatel angl. (♦ 1807 v Norwichi — 
t 1897), Studoval v Londýně, byl farářem 
ve Windsoru a Kensingtoně, r. 1875 stal se 
prof. na New College, St. John*s Wood. 
R. 1856 cestoval po Egyptě a Palestině. Na- 
psal: Church and statě two hundredyears ago 
(1862); Ecclesiastical history of England (isei 
až 1874, 6 sv., ve 2. vyd. 1881 pod tit.: Re- 
ligion in England from the opening of the 
Long Parliament to the end oý the i8. century, 
v 6. svO s pokračováním Religion in England 
from 1 800 to i8So (1884, 2 sv.); mimo to: 
Homes and haunts of Luther (1875); Footsteps 
oý the italian reýormers (1881); Spanish re- 

12 



178 



Stoupa — Strabón. 



formers (1883); Recollections oý a long lif^ 
(1894) a Lights and shadows of church lije 
(1895). 

Stoupa, obyčejně množně stoupy (rus. 
stupa^ tolčejdy fr. moulin a pilons, angl. stam- 
ping-mill^ něm. Stampfe^ Pochwerk^XdX. pistri- 
num atd.) viz Drtidlo (s tab.). 

Stoap&ni (angl. rising, fr. montée, něm. 
Steigung) u cest, silnic, drah a pod. jest po- 
měr rozdílu výšky dvou míst k jejich vodo- 
rovné vzdálenosti. Udává se zlomkem nebo 
v procentech (7o) neb promille (**/oo) a bývá: 
u koňských drah Vm— Vw* u parních drah 
*/i5— Vasi u elektrických drah Vs— Vii» " la- 
nových drah Ví? u ozubených drah 74- S. Vis 
znáči, že na 25 m vodorovné vzdálenosti 
zvětši se výška o 1 m; s. 47o značí, že na 
100 m vodorovné vzdálenosti přibude výšky 
o 4 m; s. 37oo značí, že na 1000 m vodo- 
rovné vzdálenosti činí přírůstek výšky 3 m. — 
S. u silnic viz Silnice, str. 168 a. 

Stoapáma viz Puchem a. 

8toap|iO {Staupen), ves v Cechách, hejtm. 
a okr. Ces. Lípa, fara a pš. Hor. Police, 
21 d., 91 obyv. n. (1900). 

Stour fstúr, též staur], jméno několika 
řek anglických, z nichž nejdůležitější je S. 
tekoucí v délce 75 km podél hranic Suiiblku 
a Essexu a vlévající se u Harwiche do Se- 
ver, moře. 

Stonrbrldge [stčrbridž, též staur-J, m. 
v angl. hrab. Worcesteru, nad ř. Stourem, 
při hran. StafTordshiru, jz. od Birminghamu, 
má 16.302 obyv. (1901), rozsáhlý průmysl 
sklářský, továrny na zboží z pálené hlíny, 
železárny, továrny na hřebíky, řetězy, kůže 
a j. Lat. škola pochází z r. 1552, dále je tu 
obilní bursa. 

Stonrdsa, bojarská rodina rumunská, viz 
Sturdza. 

Stonrport [stCrpórt, též staur-J, m. v angl. 
hrabství Worcesteru, při ústí Stour u do Se- 
vernu na konci staffordského a worcester- 
ského průplavu, při trati Worcester-Shrews- 
bury, má 4529 obyv. (1901). Pro svou po- 
lohu při splavných řekách udrželo si tran- 
sitni obchod, mimo to je tu průmysl žele- 
zářský a sklářský. 

Stout [stautj, angl., viz Porter. 

Stow [stój John, archaeolog angl. (*1525 
v Londýně — f ^^^^ t.). Byl obchodníkem, 
ale zanechav toho oddal se archaeologii a 
hoině cestoval po Anglii studuje staré pa- 
mátky. R. 1585 stal se historiografem Lon- 
dýna. Napsal: Summary of the chronicles of 
England (1561), dílo často vydávané a posud 
uŽiteAié i hledané (z prvního vydání toliko 
jeden zachovaný výtisk je v Brit. museu); 
Annals^ or a General chronicle of England 
(1580) a Survey of the cities of London and 
Westminster (1598), díla rovněž častěji vydaná. 

Stowe [stó], nádherný zámek vévodu z Bu- 
ckinghamu, nyni sídlo rodu orléanského, viz 
Buckingham. 

Stowe [stó]: 1) S. Calvin Ellis, theolog 
a spis. amer. (* 1802 v Naticku [Mass.] ~- 
t 1886). Byl prof. na různých vysokých ško- 



lách a r. 1836 oženil se se spisovatelkou 
Harrietou Beecher-S. Napsal Introduction 
to the criticitm and interpretation of the Bible 
(1835); On elementary public instruction in 
Europe (1838); The religious element in edu- 
cation (1844); Origin and history of the books 
of the Bible (1867) a j. feho svn Charles 
Edward S. vydal biografii (dopisy a de- 
níky) své matky (1891; něm. 1892). 

2) S. (Beecher-S.) Harriet Elizabeth, 
manželka před. (| 1. čce 1896 v Hartfordu 
[Conn.]) viz Beecner 3). 

Stowell Park [stó-el-j viz Cheltenham. 

Stowm&rket [stómarket], m. v angl. hrab- 
ství Suffolku, při Gippingu, má 4162 obyv. 
(1901), krásný chrám, železárny, přípravu 
hnojiv a výrobu zemědělského nářadí. 

Stoy Karl Volkmar, paedagog něm. 
(♦ 1815 - t 1885). byl dlouhá léta prof. 
v Jeně, kde zřídil též paedagogický seminář 
a vvchovávací ústav pro hochy. Vydal mimo 
jiné: Encyklopaedie, Methodologie u. Litte- 
ratur der Paedagogik (1861); Philosoph, Pro- 
paedeutik (2 sv., 1869—70); Die Psychologie 
in gedrángter Darstellung, Náležel směru Her- 
bartovu. Srv. Frčhlich, S-s Leben u.Wirken 
(1885). 

8t09EÍkOvloe na Louce, Stošíkovice 
(Tesswitx an der Wiese), ves na Moravě, hejtm. 
a okr. Znojmo, fara Oleksovice, pš. Lccho- 
vice; 62 d., 336 obyv. n. (1900), Itř. šk. 

Stozikovldky, Stozíkovice č. Stoši- 
kovice Malé, Dobšice, chybně Taso- 
vice Malé {Klein-Tesswiti)^ ves na Moravě, 
1088 obyv. (1900) viz Dobšice 6). 

Stosmik, bot., viz Rádio la. 

Stožár viz Loď, str. 244 si. 

Stoieo viz Hcjšovina. 

Stoiek, pseudonym Adama A s n v k a ( v. t.). 

Stoiioe: 1) S., ves v Čechách, hejtm. Pí- 
sek, okr., fara a pš. Vodňany; 48 d., 275 
obyv. č. (1900), kaple sv. Judy; cihelna. Od 
r. 1597 držela S. obec vodňanská. — 2) S., 
ves t., viz Tožicc. 

Strabane [streben], městys v irském hrab- 
ství Tyrone, nad ř. Mournem, stanice žel. 
dráhy jz. od Londonderry, má 6033 obyv. 
(1901), kostely katolický, episkopální a presby- 
teriánský, nad městem na pahorku klášter, 
znamenité trhy na len a obilí. 

Strabenioe, ves na Moravě, hejtm. Kro- 
měříž, okr. Zdounky, fara a pš. Litenčice; 
45 d., 244 obyv. č. (1900), Itř. šk. 

Strabismus, lat. z řec, šilhání. 

Strabo Jakub Klatovský (* 1555 v Kla- 
tovech — t 1582 v Žatci), studoval na aka- 
demii pražské, kdež r. 1576 se stal mistrem 
a byl nějaký čas professorem. R. 1575 byl 
správcem Školy žatecké a zavedl v ni nový 
řad vyučovací, o čemž napsal spis: Schola 
Zatecensis Jacobi S-nis Glatovini (1575). Po- 
sléze byl městským písařem v Žatci. 

Strabón {StgáfioDv)., stoický filosof řecký 
a slavný geograf i historik (♦ ok. 65 př. Kr. 
v pontské Amaseii z otce Dorylaa, iehož rod 
již po dvě pokolení byl ve vynikajicíofc služ- 
bách králů pontských). Nabyv již doma pečli- 



Strabotoinie — Strada. 



179 



vého vzděláni, při čemž seznal i tradici slav- 
ného kněžiště v Komaně, S. oddal se záhy 
a s velikou horlivostí stadiím historickým 
i zeměpisným. Obdivuhodná jest zvláště jeho 
sčetlost. Učiteli jeho v rhétorice jmenuji se 
Aristodémos v karské Nyse a erammatik 
Tyrannión ml., oba stoupenci školy aristar- 
chejské; Tyranniónem nepochybně vzbuzen 
byl ve S-ovi zájem na vědeckém prozkou- 
máni homérského lodního katalogu. Ve filo- 
sofii S. byl žákem pehpatétika Xenarcha 
Seleukejského a Boétha Sidonskéiio, ale ne- 
přivinul se určitě k žádné z tehdejších škol. 
Životním úkolem svým učinil sepsání veli- 
kého díla zeměpisného (rsa>yQa<fLxá) o 17 
knihách a dějin dob konec republiky Řim- 
ské přivodivších. Za tou příčinou vykonal 
veliké cesty po vši říši Římské a prostudo- 
val všechny spisy svých předchůdců, zejména 
Hekataia, Hérodota, Eratosthena, Aggthar- 
chida, Polemóna, Dikaiarcha, PythearPatro- 
klea, Eudoxa, Nearcha i j. Pokud lze sou- 
diti z případných poznámek v jeho geografii, 
procestoval s Augustovým legátem v Egyptě 
Aeliem Galiem všechen Egypt až po Syénu, 
prozkoumal Malou Asii, Arménii, S3rrii, Afriku, 
Řecko, ostrovy moře Středozemního a Itálii 
až po Ligurii; vedle toho bedlivě k účelu 
svému probádal všeUké periply a itineraria, 
tak že nabyl spolehlivých zprav o Přední Asii 
po Kavkaz, laxartés i Indos, o pomoří Ponta 
Euxcina. Vůbec lze říci, že byl všestranně 
o tehdejších poměrech zeměpisných infor- 
mován. Z římských pramenů doby Augustovy 
nebo Tiberiovy pochází důležitá ieho zpráva 
o velikém národu Baimů v Čechách. Zdá se, 
že vypracoval geografii již u věku mužném, 
ale stále ji doplňoval podle látky nově shle- 
dané, čehož stopy isou patrné. Úkolem spisu 
jeho byl kommentař k homérskému lodnímu 
katalogu, ale povaha věci byla příčinou, že 
vyvinul se z geografie spis vzácný, o všech 
poměrech zpravující a na astronomických 
vědomostech tehdejších spočívající. Osnovou 
byla mu theorie o kouli zemské a s ni sou- 
středné i souosné, ale mnohem větši kouli 
nebeské. Čásf zemské koule zabírala >země 
obývaná* , jejíž hranici na záp. byla S-ovi 
Hispanie, na sev. Skythie, na vých. Indie, 
na j. Aithiopie. Homérské nadšení bylo pří- 
činou, že na některých místech S. dal na 
jevo náhledy se stanoviska našeho nesprávné 
(příkré odsudky Hérodota, Pythea, důvěra 
k údajům Homérovým). S podivením jest, 
že geografie S-ova byla ve starověku pra- 
málo citována. Pro nás má význam veliký, 
ježto spolehlivou jest zvláště tam, kde S. 
řídi se vlastni zkušeností, a pak pro cenné 
výňatky ze spisů ztracených. Nejlepší ruko- 
pisy jsou dva pařížské. Prvé vydám textové, 
podle něhož se obvykle i cituje, jest Casau- 
bonovo z r.l620. Kritické vydání uspořádali 
Cramer (1844) a C. MttUer (1868). Ve staro- 
věku větší váhy doznávaly jeho dějiny (TíiofAv;;- 
ftaxaV jež po jistou míru byly o 43 až 47 
knihách pokračováním Polybiovým ; z nich za- 
chovaly se jen nemnohé zlomky. Konec S-ův 



jest neznám; ježto připomíná ještě smrti 
krále mauretanského Juby II. r. 24 po Kr., 
klade se obvykle smrf jeho do posledních 
let Tiberiových (24—27 po Kr.). PSk. 

Strabotomie viz Myotomia. 

StraoohiiiO viz Strachino. 

Straok: 1) S. Johann Heinrich, archi- 
tekt něm. (♦ 1805 — f 1880), žák Schinklův, 
byl učitelem na akademii umělecké, potom 
na stavební v Berlíně, od r. 1845 vedl stavbu 
zámku Babelsberského u Postu pimě, r. 1862 
prodléval v Athénách, kde objevil divadlo 
Dionysovo, r. 1866 — 76 stavěl národní galerii 
berlínskou. Trvalou cenu má jeho spis Dos 
altgriechische Theatergébdude (Berl., 1863). 

2) S. Hermann, protest, theolog něm. 
(♦ 1848 v Berlíně), stud. v Berlíně a Lipsku, 
pracoval podporou vlády pruské 1873—76 
v Petrohradě a jest od r. 1877 mimoř. prof. 
theologie v Berlíně. Z jeho četných spisů v 
uvádíme: Prolegomena critica in Vetus Testa- 
mentům hebraicum (Lps. 1873); Prophetarum 
posteriorum codex Babylonicus Petropolitanus 
(t., 1876); Hebráische Grtf»ti»wiři7c(8.vyd.l902); 
Lehrb, der neuhebrdischen Sprache u. Utte- 
ratur (t., 1884, s K. Siegfriedem) ; Hebráisches 
Vokabularium (6. vyd. 1901); Dos Blut im 
Glauben u. Aberglauben der Menschheit (8. vyd. 
1900, vyšlo také v čes. překL); Sprúche Sa- 
lomos (překlad a výklad, 2. vyd. 1899); Die 
Genesis (překlad a výklad, 2. vyd. 1905); 
Grammatik d. Bibl. Aramdisch (3. vyd. 1901) ; 
Das Buch Jesus Strach (s hebr. textem a slov- 
níkem, 1903) a j. Od r. 1885 vydává >Porta 
linguarum orientalium«. 

Stradi (Stratschen), ves v Čechách, hejtm. 
Duba, okr., fara a pš. Štětí; 59 d., 278 obyv. 
n. (1900), žel. stanice. 

Stradi Jalioda, bot., viz S m i 1 a c i n a. 

Štradka, bot., viz Delphinium. 

?tra6ky, Strážky {Troschig): 1) S., ves 
echách, hejtm. a okr. Chomutov, fara a 
pš. Křímov; 21 d., 113 obyv. n. (1900). - 
2) S., ves t., hejtm. a pš. Ústí n. L., okr. 
Chabařovice, fara Skorotice, 23 d., 124 obyv. 
n. (1900). 

StradOT, kdysi Strakotín, far. ves v Ce- 
chách, hejtm. ICrál. Hradec, okr. a pš. Ne- 
chanice; 90 d., 690 obyv. č., 1 n. (1900), ko- 
stel sv. Jakuba Vět. (ve XIV. stol. far.), 4tř. 
šk., Četn. stanice a opodál popi. dvůr Ce- 
no v. Fid. statek se zámkem a dvorem drží 
Jan hr. Harrach. Ve XIV. a XV. stol. připo- 
mínají se tu vladykové ze Stračova, r. 1478 
drželi tvrz Kulové z Chotče, v XVI. stol. 
Bořkové Dohalští a Nejedlí z Vysoké, z nich 
Ludmila N. z V. prodala (r. 1611) S. Karlu 
Zárubovi z Hustiřan, načež byl S. do r. 1708 
při panství cerekvickém. Ještě t. r. koupil 
zboží stračovské Maximilián Rudolf ryt. La- 
raotte a prodal ie r. 1728 zeti svému Janovi 
Balt. hr. z Bredy, jehož potomci tu seděli 
poč. XIX. stol., potom následovali Harra- 
chove. R. 1495 S. povýšen na městečko, jež 
časem kleslo na pouhou ves. 

Strada, ital., silnice; s. ferrata, že- 
lezná dráha. 



180 



Strada — de Strada. 



Strada, robota v R u s k u ( v . t. str. 306 ^ .) — 
Strad ní (stradnyjeljudi) viz R u sko, str. 307 a 
dole. 

de Strada: 1) de S. Jakub, starožitnik 
ital. (* 1515 v Mantově — t 6. září 1688 
v Praze). Pocházel ze staré rodiny šlechtické, 
studoval na universitách v Pavii a Bononii, 
obíraje se hlavně historií a starožitnictvím, a 
vedle toho cvičil se v kreslení, v němž na- 
byl znamenité zručnosti. Zdědiv po otci dosti 
značné jmění, oddal se brzo oblíbeným vě- 
dám, sbíral a kupoval antiky, mince, medaille 
a obrazy a založil si velikou sbírku staro- 
iitnickou. Záhy pak pojal myšlenku, aby 
mincí, medaili í a pamětních penízů upotřebil 
jakožto pomůcek dějepisných, čímž položil 
první základ k vědě numismatické. Ke sv^m 
spisům, jež později vydával, připojil na tisíce 
výkresův, jež sám byl s velikou pílí a do- 
vedností zhotovil. První veliké jeho dílo mělo 
název: Epitome thesauri antiquitatum, hoc est 
impp. rom. orient, et occidental, iconum ex 
antiquis numismatibus quam fldélissime délinea- 
tarum. Ex musaeo Jacobi de Strada Mantuani 
antiquarii. Lugduni apud Jac. de Strada et 
Thom, Guerinum iSSS. Dílo toto vyšlo t. r. 
v překlade franc. a r. 1558 něm.; další lat. 
vydání r. 1557 a 1577. Spis tento došel ve- 
liké obliby, neboť podávaly se v něm podo- 
bizny císařův římských od Tulia Caesara až 
po Maximiliána II. na mincích a medaillích 
zároveň se stručnými životopisy. Úspěchem 
jeho podnícen S. k sepsáni druhého podob- 
ného díla: Imperatorum rom, omnium or. et 
occid. imagines ex ant, numismatibus delineatae 
(Curích, 1559^. hy\t mezitím rozmnožil valně 
numismatické sbírky své, tak že ve spise 
tomto jest počet rytin mnohem větši a též 
textová část, dějiny císařův od Julia Caesara 
až po Karla V., nejen bohatší, ale i propra- 
covanější. Mimo to nalézá se v c. k. dvorní 
knihovně ve Vídni deset silných foliantů 
dalšího numismatického díla S-dova, které 
obsahuje několik tisíc vyobrazení mincí řím- 
ských od konsulů až po císaře Claudia Gót- 
ského. Ale ani tímto obrovským dílem ne- 
byla činnost S-dova vyčerpána, nebof ve 
vévodské knihovně v Gothě chová se dalších 
31 foliových svazků téhož obsahu s vy- 
obrazeními 9000 minci ostatních císařů řím- 
ských až po Karla V. Mimo to chová cis. 
dvorní knihovna vídeňská ještě další tři 
folianty uměleckých prací Š-dovýgh, v nichž 
jsou výkresy skulptur, sloupu Trajanova, 
starožitných přílb a brnění římského, antic- 
kých soch atd. Dále v král. sbírce rkpsů 
v Mnichově jsou dva foliové svazky 
s výkresy S-dovými, a konečně zbylo po 
něm německé dílo rukopisné, jež vydal po- 
zději vnuk jeho. Jedná o stavbě mlýnů a 
strojů ke zdvihání vody a má název: Kúnst- 
licher Abriss allerhand Wasser-^ Wind-^ Ross- 
und Handtmúhlen beneben schónen und nutili- 
chen Pompen und anderen Maschinen, damit das 
Wasser in Hóhe ^i/ erheben (1617 a 1618 ve 
Frankf. n. M., 2. vyd. 1623 v Kolíně n. R.). 
R. 1556 povolán byl S. od cis. Ferdinanda!. 



do Vídně, kdež jej cis. Maximilián II. r. 1566 
jmenoval > dvorským antikvářem* a správ- 
cem uměleckých sbírek a klenotnice. Když 
pak r. 1576 nastoupil na trůn ds. Rudolf II., 
povolán byl S. do Prahy, kamž se přesídlil 
se svou rodinou r. 1577 a kamž z rozkazu 
Rudolfova přestěhoval z Vídně jak umělecké 
sbírky a klenotnici Maximiliánovu, tak i své 
vlastni museum, jehož veliká část od císaře 
byla zakoupena. Tak S. založil v král. hradě 
na Hradčanech uměleckou sbírku, klenotnici 
a obrazárnu Rudolfovu, která potom došla 
pověsti světové. O rozmnoženi této sbírky 
staral se pilně, jednak sám dojížděje do Ně- 
mec a do Itálie, jednak vysílaje četné jed- 
natele a umělce, aby díla umělecká kupovali. 
Tím získal si přízeň císařovu u veliké miře 
a nabyl velikého vlivu u dvora, jehdž však 
nikdy neužíval zištným způsobem, jak to 
činili kom orní ci císařovi. 

Íakub S. byl ženat s Otilií Schenkovou 
losbergu, s níž měl syna Oktavia a dceru 
Kateřinu. Donna Kateřina S-dová byla 
milostnicí cis. Rudolfa II., jemuž porodila 
šest dítek, jež císař uznal za své levobočky 
a přiřknul jim praedikát »deAustria*; prvo- 
rozeným z nich byl pověstný don Julius Cé- 
sar. Podobizna Jakuba de S. malovaná slav- 
ným Tizianem nalézá se v cis. obrazárně 
v novém dvorním museu ve Vídni. 

Dědicem všech sbírek a uměleckých po- 
kladů S-dových, jakož i jeho učenosti a umě- 
losti stal se jeho syn 

2) de S. Oktavio (♦ 1550 — t Před 
r. 1615). I jemu byl císař Rudolf II. svou 
přízni nakloněn, taK že mu majestátem ze 
dne 18. kv. 1598 potvrdil stav rytířský, otci 
jeho propůjčený, a to s praedikátem »z Ros- 
bergu«, jehož S. po své matce užíval. Na- 
stoupiv po otci úřad »dvorniho antikváře* 
Oktavio pokračoval v rozmnožováni sbírek 
hradčanských, jakož i svých vlastních, po 
otci zděděných, byl ve stálém spojení s umělci 
a učenci pražskými a zaujímal u dvora 
i v pražské společnosti místo velmi důležité, 
jsa účasten i dvorských a politických intrik 
jako jeho sestra Kateřina. Při tom však byl 
vědecky činným, spisuje veliké dílo histo- 
rické, jež pak vyšlo pod názvem Symbola 
divina et humana pontificum, imperatorum, re- 
gum etc. (Praha, 1600). Obsahuje od histo- 
riografa Typotia stručně vylíčené dějiny pa- 
pežů, císařů a králů, jejichž podobizny a 
mince pamětní vloženy jsou do textu. Vy- 
obrazení ryli podle výkresů S-dových Jiíjí 
Sadeler a jeho strýcové Jan a Rafael. Na 
titulním obraze spatřuje se podobizna Okta- 
via S-dy od Jiljího Sadelera. R. 1602 vyšel 
2. a 3. díl, r. 1652 druhé vydání. (Knihovna 
kláštera strahovského v Praze chová pěkný 
exemplář celého díla.) V rkpse Oktavio S. 
zůstavil několik děl, z nichž jedno po jeho 
smrti vydal jeho syn s názvem: De vitis 
impp, et caess, rom, tam oce. quam or. nec 
non uxor. et lib. eorum ,,, a Julio Caesare , . 
usque ad Imp. Caes. Matthiam atd. (1615 ve 
Frankf. n. M.). Dílo toto obsahuje 531 podo- 



Strádal — Strafford. 



181 



bizen řim. císařů, jejich symboly a mince. 
R. 1607 S. vzdal se úřadu dvorního anti- 
kváře a jsa mužem zámožným zabýval se půj- 
čováním penéz šlechticům. — Jeho syn 

3) S. Oktavio ml. z Rosbergu vy- 
nikal rovněž činnosti vědeckou, ač v prvních 
letech působeni svého ienom na vydávání 
pozůstalých děl otce svého a děda se obme- 
zoval. S vlastními pracemi svými vystoupil 
r. 1629, kdy vydal ve Frankf. n. M. současně 
dva spisy historické: Genealogia et series 
Austriae ducum^ regum et imperatorum a Ru' 
dolpho I ad Ferdinandům II a Commentaría 
de rébus gestis ab imp. Matthia II et Ferdi- 
nanda II ab anno iSij ad i62g. O dalších 
osudech Jeho není nic známo, ani kdy a kde 
zemřel, árv. J. Svátek, Obrazy z kult dějin 
čes. I. 103 si. 

Strádal, Strádaly, popi. dvůr u Sima- 
nova v Čechách, hejtm. Sušice, okr. iCašper. 
Hory. V XV. stol. stávala zde tvrz, která se 
připomíná r. 1536 pustou. 

átradella, m. v circond. Voghera v ital. 
prov. pavijské, na 1. břehu Aversy, při trati 
Alessandria-Piacenza a S.-Pavia, má jako 
obec 8979 obyv. (1901). V městě je průmysl 
soukenický a koželužstvi, prádelny na hed- 
vábí, v okolí pěstuje se víno a ovoce. 

Stradella Alessandro, hud. skladatel 
a zpěvák ital. (* 1645 v Neapoli — t 1682 
v Janově). Ačkoli náležel asi ku předním hu- 
debníkům své doby, jeho jméno zvěčnil spíše 
jeho tragický konec než jeho hudební věhlas. 
S. totiž prchl s milenkou jistého Benátčana, 
již měl naučiti zpěvu, a byl po dvou nepo- 
dařených pokusech (při prvém z nich oba 
najati bandité byli jati zpěvem S-ovÝm tak, 
že plni obdivu prozradili S-ovi vražedný plán 
Benátčanův) i se svojí milenkou, zatím již 
chotí, zákeřně zavražděn. Na základě vypra- 
vování vrstevníka Bourdelota o této příhodě 
(Histoire de la musique, 1715) složil Flotow 
svoji operu Alessandro S. ^1844). S. napsal 
několik oratorii, jako zejména San Giovanni 
Baitista Sutanna (Řím, 1676), pak opery Co- 
risperOt Ora^io Co^le sul ponte^ TYespolotutore, 
Biante a j., jichž rukopisy posud se nalézají 
v knihovně modenské; v knihovně konser- 
vatoře neapoiské a benátské je sbírka kantát, 
z nichž některé vydal L. Escudier v Paříži 
8 průvodem klavíru od Halévyho. Mimo to 
zachován text S-ovy opery La for^a delV 
amore paterno, 

Straden, ves v Čechách, viz Strad o v 2). 

Stradloti viz Stratioté. 

StradiiUy ves v Čechách, viz S tražiště 2). 

Stradlvari, rodina houslařů. Viz H o us I e, 
str. 702. 

Stradonioe: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Louny, fara Radonice, pš. Peruc; 88 d., 
488 obyv. č. (1900), kaple, 2tř. šk. R. 1374 
statek kláštera strahovského. — 2) S., Stra- 
dovnice, Stradovice, ves t. na pr. bř. 
Mže, hejtm. Rakovník, okr. Křivoklát, fara a 
pš. Nižbor; 80 d., 572 obyv. č., 3 n. (1900), 
ň\. kostel sv. Liboria, ložisko žel. rudy a 
kam. uhlí, výroba cvočků, opodál myslivny 



Krkavčí Hora a na Lísku. U S-ic objeveno 
bylo r. 1877 hradiltě, v němž nalezeno na 
200 zlatých mincí, množství předmětů bron- 
zových, 'železných, skelných, hliněných, kostí 
zvířecích atd. Kei větší časf těchto předmětů 
koupil dr. Štěpán Berger, jehož sbírku za- 
koupil zemský výbor a uložil ji v zemském 
museu; jinou větší sbírku sehnal ředitel huti 
Grosse, kterou koupilo vídeňské dvorní mu- 
seum; jiná část zakoupena od kníž. farsten- 
berského musea, menší sbírku získalo zem- 
ské museum. Zevrubný popis hradiště s hoj- 
nými illustracemi Dodal J. L. PíČ v »Staro- 
žitnostech země Ceské«, díl IL, sv. 2., kdež 
dovozuje, že zde byl vojenský tábor marko- 
manského krále Marobuda. — 3) S., ves t, 
hejtm. a okr. Slaný, fara a pš. Zlonice; 42 d., 
266 obyv. č. (1900), dvůr, mlýn. Stávala zde 
tvrz, kdysi rodné sídlo Kekulů zeStra« 
do nic, kteří tu seděli do r. 1622, kdy Albrecht 
K. ryt. ze S. účastnil se odboie stavů čea- 
kých, začež jeho statky Sobochleby a S. od 
král. komory zabrány a prodány (r. 1623) 
cizozemci Alexandru Regnerovi sv. p. z Blei- 
leben, který S. odprodal (r. 1630^ panství 
zlonickému. 

Stradouň, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Vysoké Mýto, fara Radhošt, pš. Vraclav ;• 97 d., 
613 obyv. č. (1900). 2tř. šk., mlýn. 

StradOT: 1) S., hrad na pr. bř. Chrudimky 
sev. od Nasevrk v knížecí oboře, založen byl 
asi koncem XIII. stol. a tvořil se zbožím 
nasevrckým již ve XIV. stol. jedno panství 
(v. Nasevrky). — 2) S. {Lichtblauendor/\, ves 
v Čechách, hejtm. Čes. Budějovice, okr. Sviny 
Trhové, fara Střižov, pš. ÍComářice; 20 d., 
121 obvv. č. (1900), dvůr popi. R. 1380 při- 
pomíná se zde statek Beneše ze Stra- 
dova. — S> S.{Straden), ves t, hejtm. Ústí 
n. Lab., okr., fara a pš. Čhabařovice; 33 d., 
216 obyv. n. (1900), mlýn. — 4) S. Malý, 
Stradovec {fClcinstrodau\ víska t., hejtm., 
okr., fara a pš. Kaplice; 3 d., 13 obyv. n. 
(1900). — 5) S. Velký {Grossstrodau), ves 
t., 21 d.. 113 obyv. n. (1900). 

StradOTeo viz Stradov 4). 

Stradovloe viz Stradonice 2). 

StradOTiiioe viz Stradonice 2). 

Straelen, osada v okr. geldernském prus. 
vlád. obvodu důsseldorfského při trati Ven- 
loo-Haltern, má 5898 obyv. a olejny. 

StrafTord Thomas Wentworth, angL 
státník (♦ 1593 v Londýně — f 1641 v Lon- 
dýně). Pocházel ze staré šlechtické rodiny,, 
usedlé v Yorkshireu. Vystudovav v Cam- 
bridgei a navštíviv pevninu evropskou, dal 
se r. 1614 zvoliti za hr. Yorkshire členem 
parlamentu. Za vlády Jakuba I. hájil politiku 
míru s katolickými mocnostmi; za Karla I. 
byl v opposíci předním členem. Bucking- 
ham (v. t. 1) chtěl ho učiniti neškodným a 
proto jmenoval jej smírčím soudcem v York- 
shireu. Když Karel I. požadoval nucenou 
půjčku, S. odepřel platiti svůj díl, byl za to 
sesazen a vypověděn do Dartfordu. V tře- 
tím parlamentě za vlády Karla I. (1628) S. 
byl z náčelníkův opposice a autorem pro- 



182 



Strahl — Strachov. 



slulé >prosby za právo«. Dvůr chtéie nebez- 
pečného protivníka získati, jal se pQsobiti na 
jeho ctižádost a S. neodolal. Byv jmenován 
r. 1628 viscountem, peerem a praesidcntem 
soudního dvora v severních provinciích a 
1. 1629 členem tajné rady, opustil opposici 
a stal se po smrti Buckinghamově hlavni 
oporou absolutistických snah dvora. R. 1632 
jmenován byl místodržitelem v Irsku, kde 
zavedl skutečné Železnou rukou pořádek a 
bezpečnost a upevnil moc královu. Když 
puritánšti Skotové povstali proti králi (viz 
Covenant a Skotsko, str. 305^), S. vy- 
mohl na irském parlamentě značnou peně- 
žitou pomoc na válku a sám v čele 8000 vo- 
jínův účastnil se výpravy válečné proti Skot- 
sku. Byl za to od Karla I. povýšen na hra- 
běte (1640). Výprava však se nezdařila a král 
byl nucen ve své tísni povolati opět parla- 
ment (>dlouhý<). Spoléhal při tom na radu 
S-ovu, jenž radil k bezohlednému zakročení 
proti vůdcům parlamentní opposice, o jejichž 
stycích s povstalci skotskými měl důkazy. 
Opposice však jej předešla. 11. list. obžalo- 
val jej Pym (v. t.) z velezrády před sněmov- 
nou lordů, Š. byl zatčen a uvězněn v To- 
weru. Jeho process trval sedmnáct dni, a ježto 
mu nemohla býti dokázána velezráda, podal 
Arthur Haslerigh návrh, aby byl S. usnese- 
ním parlamentu uznán vinným a odsouzen. 
Přes snahy královy, jenž chtěl svého důvěr- 
níka zachrániti, návrh tento byl přijat v obou 
sněmovnách (7. kv. 1641). Král — ač po dlou- 
hém váhání — ze strachu o sebe dal svůj 
souhlas a parlament dal hned příštího dne 
ortel smrti na S-ovi provésti. J.F, 

Strahl, ves v Čechách, viz Střelné. 

Strahl Ludvik, paedag. spis. Čes ('^1854 
v Třídvorské myslivně u Uhel. Příbramě). 
K. 1875 vstoupil na pražský ústav učitel, a 
stal se učitelem v Praze, kae působí posud. 
R. 1888 stal se spoluredaktorem a po 2 le- 
tech samostat. redaktorem »Posla z Budce*, 
do něhož posud napsal přes 1000 článků a roz- 
prav, týkajících se hlavně zájmů stavovských, 
z nichž největší jest Člověk a jeho cil v aéji- 
nach novověké filosofie (1904—05). R. 1896 re- 
digoval >Světozor české mládeže*. 

Strahleg^S^, horské sedlo v Bernských 
Alpách, 3371 m vysoké, mezi Finsteraarhor- 
nem a Schreckhornem. 

Strahlhosohtitz viz Střelohoštice. 

Strahn, ves v Čechách, viz Stranná. 

Strahof, ves v Čechách, viz Strahov 2). 

Strahov: 1) S., klášter praemonstr. na 
Hradčanech v Praze; dvůr, pivovar, vinice a 
veliká zahrada. Popis viz Praha, str. 411 až 
412^— 2) S., chybně Strahov {Straho/),7es 
v Čechách, hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, 
fara Kozolupy, pš. Černošín; 33 d., 188 obyv. 
n. (1900), opodál 2 mlýny a dvůr. — 3) S., 
jiné jméno vsi Velen ice, hejtm. Ces. Lípa t. 

Strahovský Boleslav, pseud. K. E. T u- 
pcho (viz Jablonský 2). 

Straohaly (5/rďc/ze/),ves v Čechách, hejtm. 
Duba, okr. Štěti, fara Robeč, pŠ. Sukoradv; 
32 d., 150 obyv. n. (1900), Itř. šk. 



Straohel, ves v Čechách, viz Str achaly. 

Straohla, zool., t. co Eurydema (v. t.). 

Straohlno fstrakínoj, ital., měkký, mastný 
sýr, barvy žluté, tvaru cihel; vyváži se z Lodi, 
Brescie a Milána. Lš. 

Straohkvas viz KřiSfan. 

Straohojov, ves na Moravě, hejtm. Nové 
Město u 2ďáru, okr. Bystřice n. Pern., fara 
Dalečín, pš. Jimramov; 35 d., 271 obyv. č. 
(1900). 

Straohoftovloe, ves na Moravě, hejtm. 
DaČice, okr. a pš. Telč, fara Radkov; 31 d., 
165 obyv. č. (1900). 

Straohota, nesprávný překlad řec. jména 
Method, jež omylem odvozováno z lat. 
metus OB strach. 

Straohota z Královic, příjmení staro- 
české rodiny vladycké, která podiázela z Krá- 
lovic ve Slansku. (Erb dva kotouče.) Předek 
jejích byl Hašek z Hospozina, jenž držel 
r. 1413 Ořech se synem Strachotou. Tento 
(jinak řečený Metud^ koupil r. 1415 Hostě, 
byl r. 1440 na sjezde Čáslavském a prodal 
r. 1447 Hostě. Jak se zdá, byli synové jeho 
Strachota a Václav bratří (1454). Jiný 
Strach Ota dostal od krále (1509) Annu 
Ožidlínovu k manželství, byl r. 1519 hejtma- 
nem na Kolíně a žil ještě r. 1529, měv 
krátce přťd tím Holedeč. Od r. 1529 vysky- 
tuje se také Strachota mladší. Ostatní 
členové této rodiny přijali křestně jméno S. 
za příjmení. Michal byl r. 1516 držitelem 
Orlice u Kyšperka a některých vesnic zá- 
pisných. Bohuslav (1517) býval hejtmanem 
na Nečtinách a získal před r. 1519 polovici 
Doupova, která po smrti jeho prodána (1523). 
Jan S. vyženil před r. 1518 statek Ostrov 
u Hořic, který měli po něm, (1540) synové 
Jan, Václav a Zdeněk; ale r. 1551 jej 
tito s mateří prodali. Po Bohuslavovi zůstal 
syn Sigmund (1540), po Michalovi, který 
ještě r. 1539 Žil, syn Jan mladší, jenž držel 
I Orlici (t 1553) Orlici zdědili po něm synové 
'Michal, Burjan a Hynek, z nichž první 
záhy zemřel. Burjan prodal s bratrem (1558) 
statek Petrovice (1544 od, otce koupený) a 
r. 1565 Orlici. Zemřel r. 1566 a ve statek 
po něm vkročil Suda z ŘeneČ na škodu 
dvou sester n. Burjanových. Sčk. 

Straohotioe, m. mor., viz Strachotin 1). 

Straohotin: 1) S., Strachotice (Rausen- 

bruck\ městečko na Moravě, hejtm. a okr. 

Znojmo; 196 d., 1013 obyv. n. (1900), far. 

kostel sv. Jiří, 2tř. šk., pš., dva výroč. trhy, 

vinařs.ví a opodál mlýn Neslovicc. Osada 

bývala střediskem župy a připomíná se již 

r. 1052. — 2) S., městečko t., vizTrachtin. 

' Straohov: 1) S. Petr Ivanovic, fvsik 

■ rus., přítel Novikova (♦ 1757 — t 18'l3), 

' byl prof. na moskev. universitě a ku přáni 

Novikova přeložil knihu Saint- Martinovu 

O t^abluiděnijach i istině tli vo^\vanije čelově- 

českago roda ko vseobščemu načalu ^{nanija^ 

' která těšila se veliké úctě rus. mystiků, dále 

I Barthélemyho Putěšestvije mladšago Anachar^ 

sisa po Greciji (1803—9) a j. Jeho zásluhou 

I zveleben fysikál. kabinetu moskev. university. 



Strachov. 



183 



2) S. Nikolaj Ivanovic, satirik rus. 
z XVIII. stol., sestavil dílo Ra^smatrivatélj 
fí^jfi i nravov (Petr., 1811); Nyněiněje sosto- 
janije kalmyckago národa (t., 1810); Afoji 
s,'petérhurgskija sumerki (Petr., 1810) a j. 
V 1. 1790-92 vydával >Satiričeskij Věst- 
nik«, v němž ostře vystupoval proti úplat- 
kům a jiným společenským vadám, jako proti 
utiskováni sedlákův a pod. Připojiv se k No- 
vikovu, hlásal mnohé názory, jež tento pro 
tehdejší poměry vysloviti nemohl. 

3) S. Nikolaj Nikolaj evič, spis. rus. 
(* 16. říj. 1828 v Bělgorodě kurské gub. — 
t 26. led. 1896 v Petrohradě), pozbyv záhy 
otce, professora bělgorodského semináře, 
byl vychován u bratra matčina, rektora se- 
mináře kamenec-podolského a pak kostrom- 
ského, kde S. nabyl prvního vzdělání, načež 
r. 1845 studoval mathematiku a od r. 1848 
též přírodní vědy na universitě petrohradské. 
Ukončiv studia r. 1851 vyučoval v Oděsse a 
r. 1857 uveřejnil dissertaci O kastách ^apjas- 
tja mlekopitajuščich, ale nabídnutého mu 
místa na universitě v Kazan i nepřijal. R. 1858 
otiskl v >Rus. Miru< Piima ob organičeskoj 
ti\ni, která obrátila na sebe značnou pozor- 
nost a sblížila ho s A. Grigorjevem. Přá- 
telství toto mělo rozhodný vliv na další roz- 
voj S-a. R. 1861 vzdal se místa učitelského 
a stal se spolupracovníkem časop. >Vremja< 
bratří Dostojevských, kolem nichŽ skupili se 
slavjanofilové určitého rázu, nazvaní »poč- 
venniki«. S. byl výhradně polemistou a 
s pseudonymem N. Kosic otiskl mnoho 
pozoruhodných, hlučnému úspěchu se těší- 
cích článků proti Pisarevu, Černyšev- 
skému a jejich stoupencům. V témž listě 
otiskl r. 1863 s pseud. Russkij staf Rokovoj 
vopros (Osudná otázka), týkající se poměru 
rusko- pol., která stala se skutečně osudnou 
pro časopis Dostojevských, nebof »Vremja« 
k zakročení Katkova byla zakázána. Omyl, 
vedoucí k obvinění S-a z velezrády, záhy se 
vysvětlil a M. Dostojevskému dovoleno r. 1864 
vydávati nový Časop. »Epocha«. S. stal se 
opět hlavním spolupracovníkem listu, ale 
tento neměl již úspěchu. V 1. 1865—67 S. 
pilně překládal z Tainea, K. Fischera, Renana, 
Brehma, Strausse a mn. j. Přeložil též mnoho 
populárních učebnic. Po smrti Dudyškina 
redigoval »Otěčestvennyja Zapiski* a v 1. 1869 
až 1871 časop. >Zarja«, kde mimo jiné otiskl 
své znamenité úvahy o L. Tolstém. R. 1873 
stal se bibliotekářem práv. oddělení veřejné 
knihovny petrohrad., od r. 1874 b3rl členem 
vědeckého komitétu ministerstva nár. osvěty 
a od r. 1890 dopisujícím členem petrohr. 
akademie nauk, která nejednou svěřovala mu 
referát o pracích, ucházejících se o prémii 
iména PuŠkinova. S. byl člověk, žijící vý- 
lučně zájmy duševními, o samotě mezi svými 
knihovnami, jeí shromažďoval neúnavně po 
celý život. Do let 80tých před. stol. byl znám 
jako šťastný polemista proti radikálnímu tisku 
let 60tých.' Když obecenstvo poněkud vy- 
střízlivělo z těchto idei, skupili se kolem S. 
mladiství ctitelé jeho jako Nikolaje v (Go- 



vorucha-Otrok), V. V. Rozanov, B. V. 
Nikoljskij, F. Šperk a j., kteří pohlíželi 
na svého mistra jako na nejvýznačnější zjev 
rus. kritiky. V podstatě S. mimo pojednání 
o L. Tolstém a Turgeněvovi nezůstavil studie 
celkové, zaokrouhlené. Z drobných jeho úvah 
nejtypičtější Jsou Zamétki o Puškiné i dru- 
gich poetach (Petrohrad, 1888, a Kijev, 1897), 
podávající několik pravd o velikém básníku, 
nyní obecně uznaných. Fetovi, svému mi- 
láčku, věnoval tři krátké stati. Nejobšírnější 
sborník jeho I\ istoriji litératumago nigili:^ma 
(Petr,, 1890) skládá se rovněž z drobných 
úryvků, čelících proti hnutí let 60tých XIX. st. 
Nejvýznačnější jsou jeho Kritičeskija statji 
ob /. S, Turgenévé i L. N. Tolstom (t., 1886, 
1887 a 1895). Jmenovitě jeho úvahy o Tol- 
stém jsou základním kamenem jeho činnosti 
kritické, podávajíce jak celistvou charakte- 
ristiku, tak i pokus vystihnouti spisovatele 
ve vší jeho velikosti, ač S. i zde snaží se 
nalézti v Tolstém oporu proti ideám let 
60tých. V podstatě 5. vážil si uměleckého 
díla jen potud, pokud obráželo v sobě ty či 
ony ideály: v PuŠkinovi a Tolstém viděl nej- 
význačnější odlesk rus. >typového« principu 
a rus. světového názoru, pročež kořil se jim 
nejvíce. Ke kritickým jeho studiím náleží 
ještě životopis Dostojevského (při prvním 
posmrtném vydání), Tolki o Tolstom ve sbor- 
níku Vospominanija i otryvki (t, 1892) a vy- 
dání prvního dílu spisů A Grigorjeva(t.,1876), 
jejž pokládal za svého učitele a jehož ideje 
popularisoval v rus. společnosti. Zmínky za- 
sluhuje rovněž jeho sborník Borjba s Zapa- 
dom v naiej literatuře (t., 1882—87, 1883, 
1890, Kijev, 1887 a Petr., 1896, 3 části), který 
jest jaksi přehledem k jeho studiím filoso- 
fíckým a probírá názory Renana, Darwina, 
Strausse a j. Nejzajímavější jsou zde jeho 
úvahy o Hercenovi, líčící jej jako protivníka 
Západu. Z filosofických spisů jeho uvádíme: 
O metodě jestéstvennych nauk i ^načenijejich 
v običem obra^ovaniji (Petr., 1866); Ob osnov- 
nych poňatijach psichologiji ifl\iologiji (2. vyd. 
t., 1894); Mir kak céloje, čerty i^ nauki o pří- 
rodě (2. vyd. t., 1892); O věčných istinach 
(Moj spor o spiritisme, t., 1887J a j. Ač S. 
podlehl vlivu Hegelovu a idealistické škole 
filosofů němec, vůbec, nepřehlížel výsledků 
badáni empirického, nebof i na tomto poli 
převládalo u něho nadání kritické. Proto 
nepodal celkového obrazu svých positivních 
názorů, ač některé jeho these, vyslovené jaksi 
mimochodem, jsou pozoruhodný, jmenovitě 
v jeho kritice theorie atomistické. V bo- 
jích proti spiritismu, darwinismu (professoru 
Timirjazevu) a západnictvu (V. Solovjevu) 
hájil houževnatě racionalistických principů, 
ač nejednou též mluvil o určitých mezích 
racionalismu. Paedagogického významu filo- 
sofické spisy jeho nepozbudou ještě dlouho. 
V době materialistických ideí horlivě hájil 
zásad idealismu a Činnost jeho jako kritika 
materialismu nezanikla beze stopy. Srv. B 
Nikoljskij, N. N. S. Kritikobiografičeskij 
očerk. Obščij smysl filosofiji N. N. S-a 



184 



Strachovice — von Strachwitz. 



(Moskva, 1897, bez jména autorova); J. N. 
Kolubovskij, Materiály dlja istoriji íilosofiji 
v Rossiji a j. šnk. 

4) S. Nikolaj Nikolajevič, spis. boho- 
slovecký, filosof, a paedag. (♦ 1862); jest pro- 
fcssorem ňlosoiie v charkovském duchovním 
semináři. Vydal řadu prací ceny nestejné; 
Metodika yikona Bo^ija (6. vyd. 1900); C/iris- 
tianskoje učenije o braké i protivniki etogo 
učenija (1895); mnohé stati v časopisech 
(hlavné v čas. »Véra i Razum«); Zasluga 
grečeskich filosofov archaičeskago perioda 
(1884); Drevnije i sovremennyje sq/řsřy- (1886); 
K voprosu o ladačach istoriji filosofiji (1894); 
Metodika russkoj gramoty i načaljnych upra^- 
něnij v rus, jai. (2. vyd. 1900) ; Zadači i pri- 
jemy obučenija čteniju (1897, v čas. >Narod. 
Obrazovanije*); Istinnaja nauka i loinyja 
pritjaianija iovrem. učenosti (1900). f^, 

Straohovloe : 1) S., ves v Cechách, hejtm. 
a okr. Královice, fara Kozlany, pš. Čistá 
u Královic; 6 d., 31 oby v, č. (1900), popi. 
dvůr, 2 mlýny. — 2) S., ves t., hejtm. Písek, 
okr.Vodňany, fara Bílá Hůrka, pš. Dříteň; 
24 d., 168 obyv. č. (1900). — 3) S. {Stra- 
chowitO, ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, 
fara Bernarticc, pš. Novoméstí (Neustadtl); 
24 d., 124 obyv. n. (1900), popi. dvůr Vido- 
vice, kdysi ves a tvrz. Stával zde statek 
Strachovských ze Strachovic. 

Straohovfký Josef, sochař čes. (* 19. záři 
1850 v Kutné Hoře), navštěvoval reálku a měl 
státi se truhlářem a pracovati v dilně otcově. 
Stal se však učněm řezbáře Jana Kaše v Praze 
a po 4 letech odešel na akademii mnichov- 
skou. Po svém návratu do Prahy zápasil, jako 
po celá léta mládí, s nedostatkem, až se ho 
ujal sochař Schnirch, který tehda pracoval 
o skulpturách pro Nár. divadlo v Praze. S. 
pracoval o sochách pro toto divadlo, portrai- 
to val se zdarem a prováděl menši prače pří- 
ležitostné, z nichž pamětní deska Jana Roky- 
cany jeho jméno po prvé uvedla do veřej- 
nosti. Pak následovaly :;>owiwz/c Havlíčkův pro 
Kutnou HoTU, pomník bratranců Veverkových^ 
vynálezců ruchadla, v Pardubicích, náhrobní 
socha Anděla míru pro pí. Voitlovou na Měl- 
níce, poprsi Smetanovo^ poprsí dra Riegra^ 
podobizna dra Tyrše a j. v. Město Tábor ob- 
jednalo u S-kého pomník Jana ŽHky ^ Troc- 
nDva/]ení od r. 1884 zdobí náměstí. Na hřbi- 
tově olšanském stojí jeho náhrobní pomník 
Jose/a Baráka. R. 1886 provedl pomník B, Ja- 
blonského v Kard. Řečici a r. 1887 postaven 
v Libochovicích památník Purky^ňův. V Praž- 
ském Rudolfina chová se jeho poprsí Frant. 
hrab. Thun-Hohensteina v živ. velik. S. jeví 
se ve svých pracích jako přívrženec realismu, 
pojímá však skutečnost v jakési zmírnělé po- 
době. Měkké tvary, postoje spise emfatické 
a poněkud divadelní (Havlíček) dodávají jeho 
pracím vzhledu staršího; skulptury tyto upo- 
mínaji na školu mnichovskou z doby roz- 
machu německého sochařství, kdy po vítěz- 
ství r. 1871 spotřeba oslavných pomníkův a 
soch tak značnou měrou stoupla, aniž záro- 
veň se zvýšila umělecká úroveň sochařství. 



S. zůstal za svou dobou a nově vznikající 
umění české, toužící po zdůraznění národ- 
ního rázu, nalézalo v jiných sochařích zdat- 
nější představitele svých snah, a tak se stalo, 
že význam S-kého spočívá hlavně v jeho 
pomníkových pracích z let 80tých XIX. stol., 
v pracích, jejichž akademická správnost pře- 
važuje nad vniterní procítěností jejich. F. H-s. 

StraohoTfký ze Strachovic, příjmení 
staročeské rodiny vladycké (erbu tři kolmých 
pruhův), která pocházela bezpochyby ze vsi 
Strachovic řv záp. Cechách u Boru). Předek 
jejich Václav vyženil (ok. r. 1542) statek 
Lažany s Veronikou z Draj linková a žil ještě 
r. 1576. Jindřich, bratr jeho, držel Žitín a 
přikoupil r. 1567 pustinu od Jiříka Koko- 
řovce. Po Václavovi byl syn Petr, jenž držel 
Lažanv ještě r. 1582, ale, jak se zdá, zemřel 
bez dědicův, neb Lažany držely po něm 
sestry Mariana Vamberská a Anna Pikhar- 
tova a od r. 1595 tato sama. Po Jindřichovi, 
jak se zdá, byli synové Adam Jindřich, 
Krištof, jiřik, Jan a Danihel. Starší dva 
prodali r. 1591 Žitín mladším bratřím. Adam 
odstěhoval se pak na Moravu, kdež vyženil 
před r. 1592 statek Dubenky s Annou Du- 
benskou z Dubcnek a zdědiv jej r. 1595, 
ještě r. 1598 přikoupil ves Prostý, Byl muž 
vzdělaný, r. 1597 stal se menším písa- 
řem zemským a ok. r. 1619 přeložil spis 
Baliám duše, (Viz Jirečkovu Rukověť, II., 246.) 
Tměni jeho zdědila dcera Judita, vdaná Hoz- 
laurova. Jiřik, skoupiv od bratři Žitín, prodal 
jej r. 1598 a žil pak v Nepomuce. Bratr jeho 
Jan držel dvorec ve vsi Horni Lhotce u Kla- 
tov, v jehož držení po r. 1623 zanechán. 
Pustiv jej potom Vilémovi z Kolovrat, umřel 
u tohoto. Od těch dob rodina ta nadobro 
zchudla. Adam Jindřich vyženil nějaké pe- 
níze s Annou Čabelickou ze Soutic, s niž 
koupil r. 1650 a 1651 manství v Želkovicich. 
Synové jejich byli Jan Ferdinand (f 1726), 
Jiří Vilém a Karel Vojtěch. Ti zdědili 
práva matčina na Vlkšice, jež r. 1681 pro- 
dána. Karel ujal Želkovice, jež r. 1685 pro- 
dal Jiříkovi Františkovi, 8-kému ze S. 
a tento zase r. 1699. Jiří držel také statek 
Kamenný, jejž r. 1689 prodal. B^val radou 
kom. soudu (t 1704). Ke konci XVII. stol. 
žili též Frant. Kamil (1678-90), Jiří Vi- 
lém (1680 atd.), František Josef (tuším 
syn Karla Vojtěcha neb jeho bratra) studoval 
od r. 1690 u jesuitů v Březnici, Ženil se 
r. 1707 s Annou Alžbětou Častolárkou z Dlouhé- 
vsi, ale zemřel již 14. květ. 1710, maje věku 
teprve 28 let. Syn jeho Frant. X, Kazimír 
byl ThDr., napřed děkanem v Berouně, pak 
kanovníkem a arcijáhn. u sv. Víta a pak pro- 
boštem tudíž, od r. 1768 také král. radou. Uči- 
nil znamenité nadání pro voršulinky v Kutné 
Hoře a zemřel 4. ún. 1786. Kromě něho žil 
r. 1732 Karel. V kalendářích r. 1786 a 1788 
kromě Karla již nikdo z této rodiny se nepři- 
pomíná. — S touto rodinou nesměji se másti 
vladykové ze Strochovic (v. t.). Sčk. 

von Straohwitz Moritz, hrabě, básník 
něm. (1822 ve Slezsku • - f 1847 ve Vídni). 



Strachwitzthal — Straits Settlements 



185 



Studoval ve Vratislavi a v Berlíně práva, 
cestoval po Norsku a Švédsku, načež žil na 
svém statku Šebetově na Moravě. Psal ly- 
rické a epicko-lyrické básné, jež dýši ohni 
vou vášni vostí i smýšlením vlasteneckým. 
I sou to sbírky Lieder eines Erwachenden (Vra- 
tjsl., 1842) a Neue Gedichte (t.. 1848; 8. vyd. 
1891 s biografií Sovou od K. Weinholda). 
Po stránce formální S. jest Žákem Plateno- 
vým. Srv. Tielo, Die Dichtung des Grafen 
Moritz von S. (Berl., 1902). 

Straohwitsthal, ves ve Slezsku, hejtm. a 
okres Frývaldov, fara a pošta Velké Kunětice 
( Grosskuniendorf); 29 d., 175 oby v. něm. (1900). 

Stralt Tstrét], angl., úžina (mořská), ka- 
nál n. průplav. 

Straits Settlemente [stréts setlmentsj 
jest úhrnný název pro državy britské na 
poloostrově Malace, jež skládají se dílem 
z bezprostředních držav, tvořících od 1. dub. 
1867 korunní kolonii S. S. (v užším smysle 
slova), dílem z vasallských států malajských. 
Bezprostřední državy jsou Singapur (555 km^ 
se 228.555 obyv. r. 1901), mésto Malaka 
s okolím (1839 km* s 95.487 obyv.) a Penang 
(1604 km* se 248.207 obyv.), jenž zase obsa- 
huje ostrov Půlo Pinang (278 km*) i území 
Dindings (579 km*) a Wellesley (747 km*)] 
k nim druží se ještě jako dependence ostrovy 
Kokosové (Keelingovy, 22 km* se 638 obyv.) 
a ostrov Vánoční {Chrtstmas, 102 km* s 900 
obyv.) obojí v Indickém okeáně již. od Vel- 
kých ostrovů Sundských. Vasallské státy ma- 
lajské jsou Pahang (36.000 km* s 84.113 obyv.), 
Perak (19.000 km* se 329.665 obyv.), Salan- 
gor (8000 km* se 168.789 obyv.), Negri Sem- 
bilan se Sungei Udžongem (spolek to devíti 
menších státův, úhrnem 7000 km^ s 96 028 
obyv.) a Džohor (18.000 km* se 200.000 obyv.). 
Úhrnem tedy S. S. zabírají na 92.000 km* 
s 1,452.382 obyv. (obyvatelstvo Džohor u 
v počtu tom není sčítáno, nýbrž toliko od- 
hadnuto). Státy Perak, Salangor, Negri Sem- 
bilan a Sungei Udžong nacházejí se pod 
britskou ochranou od r. 1874 a jsou řízeny 
od residentů, kteří jsou přiděleni rádžům 
jednotlivých státův a podléhají residentu 
generálnímu. R. 1887 po dohodnuti s Pa- 
hangem britská vláda převzala dozor nad za- 
hraničními záležitostmi tohoto státu a r. 1888 
přijala jej vůbec pod svou ochranu. V lednu 
1895 Negri Sembilan a Sungei UdŽong spo- 
jeny pod společnou správou a v čci 1895 
sjednaly Perak, Salangor, Negri Sembilan a 
Pahang novou úmluvu, podle které správa 
zemč svěřena generálnímu residentu jakožto 
zástupci britské vlády, kdežto státy zavázaly 
se stavěti jistý počet vojska. Sultanát Džo- 
horský k této úmluvě nepřistoupil, ale také 
od r. 1887 ponechal zastupování svých za- 
hraničních záležitosti britské vládě. Celé 
území ohraničeno jest na sev. Siamem, na 
záp. a jihozáp. úžinou Malackou, na jihu úži- 
nou Singapurskou a na vých. Jižním Čín- 
ským mořem. Vnitrozemí je hornaté, jme- 
novité sev. jeho kraje, neboť celou Malakou 
táhne se pásmité horstvo, složené z prahor, 



palaeozoických břidlic, vápencův i pískovcův^ 
a dosahuje při sev. hranici S. S. v Tahangu 
3000 m, v Korbu 2200 m, níží se však v Gu- 
nong Temuanu na 1890 m a Ophiru na 1280 m 
a přechází při již. pobřeží v mírnou vrcho- 
vinu (Gunong Blumut 1000 m, Chabang Tiga 
900 m). Na vých. pobřeží rozkládají se pří- 
mořské roviny. Větších řek není. Podnebí 
je horké a vlhké, ano i ve vyšších polohách, 
nezdravé. Rozdíly teploty v měsíci nejteplej- 
ším a nejstudenějším jsou skrovné; v nej- 
teplejším měsíci (květnu) vykazuje Singapur 
29* Č, v nejstudenějším (prosinci) 26-2® C, 
Půlo Pinang v týchž dobách 29-4<> C a 26-6» C. 
Pršky jsou hojné (Půlo Pinang 2777 mm, 
Dinding 2188, Singapur 2366, Pekan 3613, 
Kuantan 3488 mm) a směrem do hornatého 
vnitrozemí jich přibývá (Selamah 3448 mm, 
Thaiping 3884 mm, Tapah 3729 wim, Uiu Sa- 
langor 3252 mm). Celé S. S. nacházejí se 
v oblasti monsúnů, jež vanou od května do 
konce září od jihových. a od říj. do dubna 
od severovýchodu. Častým zjevem jsou cyk- 
lony jmenovitě na pobřeží východním. Oby- 
vatelstvo tvoří pestrou směsici Malajů, Čí- 
ňanů, Arabův, Indů, Tamylův a Evropanů; 
domácího obyvatelstva značně ubývá jako 
v celé Malace vůbec, ale za to přichází tolik 
přistěhovalců, že stále jeví se vzrůst obyva- 
telstva; imenovitě Číňané a Indové domo- 
rodé Maíaje víc a více zatlačují. Hlavní zdroj 
své výživy nachází obyvatelstvo v orbě, kte- 
réž výborně svědčí vysoká a rovnoměrná 
teplota i hojnost pršek, ale na závadu jest 
nedostatek pracovních sil pro rozsáhlejší 
plantáže, jež si opatřují dělníky dovozem in- 
dických a čínských kuliů. Značný výtěžek 
dává pěstování rýže, jež daří se i ve vyšších 
polohách při umělém zavlažování (jmenovitě 
ve Wellesleyi a Malace), dále třtina cukrová 
(pěstovaná nejvíce od Číňanův a Evropan ů)» 
mimo to pak pěstuji se kukuřici , proso, ba- 
taty, jámové hlízy, banány, chlebovník {Arto* 
carpus integrifolia}, durian {Durio :^ibeth:nus), 
Garciana mangostana, papaya {Carica pa- 
paya), ananasy, ságovnik, rozmanitá zelenina 
(bataty, boby, okurky, červená řípa, rajská 
jablíčka a j.), paprika, tapioka, pepř černý 
i betelový, hřebíček, palma areková a koko- 
sová, muškátové ořechy, skořice, káva, jejíž 
pěstování stále se vzmáhá, čaj, tabák, indych> 
gambir {C/ncaria gamhir\ Ándropogon schoe- 
nantus, poskytující aromatického oleje, a po- 
sléze rozmanité ovoce domácí i akklimato- 
vané (zvi. oranže). Kromě vlastni orby těží 
se z říše rostlinné různá vzácná dřeva (též 
dřevo teakové) dilem k účelům stavebním^ 
dílem ke zpracovávání truhlářskému, dále 
kaučuk (jmenov. z Hevea brasiliensis), gutta- 
peiča (z Dichopsis gutta Bent.), pryskyřice 
damarová, bambus v četných odrůdách, ro- 
tan a j. Z dobytka chovají se buvoli, zebu,, 
něco koní (nejvíce však dovážejí se z Austra- 
' lie), koz, ovec a dobytka vepřového, ačkoli 
I v krajinách pohorských rozsáhlejšímu chovu 
I dobytka podnebí není na závadu. Znamenitý 
' jest chov drůbeže. Lov mořský má jistou 



186 



Straja ves — Straka. 



<iĎležitost na jihu. Značné jest nerostné 
bohatství země, ale posud málo se z něho 
těží. Nejdůležitějším nerostem jest cín, jehož 
těžba stále se vzmáhá přes značnou soutěž 
souostroví Malajského a jenž se vyskytuje 
skoro po celé zemi (r. 1901 vyvezeno 785.246 
pikulů), po něm následuje zlato vyskytující 
se značnou měrou v Pahangu (v poslední 
době australská společnost počala tam se 
soustavnou těžbou), mimo to pak vyskytují 
se stříbro, olovo, měd, vizmut, rtuf, arsen, 
mangan, zinek, volfram, dále drahokamy 
(safír, granát, topas), mramor, kaolin, žala a 
hojnost teplých a minerálních zřídel. Prů- 
myslová činnost vyvíjí se znenáhla, neboť 
domácí obyvatelstvo jest příliš netečné a ná- 
sledkem toho nutno dělníky opatřovati dí- 
lem z Jávy, Sumatry a Celebesu, dílem z Číny 
a Indie ; nejlepším materiálem dělnickým jsou 
Číňané, kteří vedle Evropanů záhy jali se též 
samostatně zakládati různé závody; i vznikly 
tu časem továrny na výrobu cukru, mýdla, 
indychu, na přípravu tapioky, gambiru, na 
olej, vonné essence, vozy, led, lihoviny, prá- 
delny na hedvábí, barvírny, koželužny, lodní 
dílny, mlýny na loupání rýže, pily a j.; v sou- 
sedství rudných dolů zřízeny jsou též huti. 
Obchod ve S. S. jest většinou průvozný. 
R. 1902 dovezeno za 351,484.000 doU. a vy- 
vezeno za 301,471.000 doU.; značná cena to- 
hoto obchodu vysvětluje se tím, že Singapur 
jest společným skladištěm pro zboží nejen 
z britského území v Zadní Indii, nýbrž také 
ze souostroví Malajského, ze Siamu i Činy 
a naopak zase veškeré zboží dovozné pro 
tyto kraje jde nejprve do Singapuru, tak že 
pravidelně se počítává dvakráte, jednou v do- 
voze, po druhé ve vývoze. Více než polo- 
vina vývozu připadá na cín, k němu pak 
druží se ncj většími summami koření, gambir, 
kaučuk a guttapercha, tapioka, rotan, bar- 
viva, tabák, cukr, buvolí kůže a rohy; do- 
váží se hlavně rýŽe, bavlněné výrobky, opium, 
uhlí, tabák, nasolené ryby a jiné konservy. 
Dobrá polovice dovezeného zboží připadá 
na Anglii a britské osady, ostatek na Spoj. 
Obce sev.-amer., Francii a Německo, kdežto 
ve vývoze země , mimobritské jsou siičast- 
něny dvěma třetinami. Dovozných cel téměř 
není. O dopravní prostředky jest dobře po- 
staráno, jmenovitě o silnice, naproti tomu 
železnic bylo r. 1901 toliko 433 ^m. V pří- 
stavech ve S. S. r. 1901 kotvilo 8901 lodí 
cizích o 8,150.000 tun, pak 16.823 lodí do- 
mácích o 738.107 tunách. Délka čar telegraf- 
ních r. 1902 činila 2152 km. Hl. městem 
a zároveň nejdůležitějším přístavem jest Sin- 
gapur. — Srv. Dennys, Descriptive dictio- 
nary of British Malaya (Loud., 1894); Swet- 
tenham, Malay Sketches (t., 1896); Belfield, 
Handbook of the federated Malay States 
(t., 1902); Collet, L'étain. Ětude mmiěre et 
politique sur les États fédérés malais (Brus- 
sel, 1902); Rowland, Ueber die >Federated 
Malay States* auf der Malayischen Halb- 
insel u. deren Entwicklung unter britischem 
Protektorát (Vid., 1903). p. 



StrajA ves {Hohenthum), ves v Koruta- 
nech, hejtm. Bělák, okr. Podklošter, má 342, 
jako obec polit. 1997 oby v. slovin. (1900). 

Straka {Pica caudata), havranoyitý pták 
snadno znatelný po dlouhém, klinovitém, 
stupňovitém ocase. Zobák a nohy jsou Černé, 
podobně hrdlo a hruď, kdežto aolejší část 
hrudi i břicho jsou bílé, chustřice a lýtka 
černá. Na Ictkách kovově namodralý a zele- 
navý lesk. Délka těla 48, křídla 18, ocasu 
26 cm. Se stavbou zvláštního svého hnízda s. 
počíná již v únoru. Volí obyčejně vysoký 
strom, ale někdy též jen pahýl vrbový neb 
keř trnkový. Z rána snáší větévky, trny, ko- 
řínky, které splétá v hlubokou pánev, již 
vymaže zemí a blátem. Vchod jest jen po- 
stranní, neb obyčejně přikrývá hnízdo stříš- 
kou přílbovitou. Mnohdy započne stavěti na 
několika místech hnízda, aC již z pouhé hra- 
vosti aneb opatrnosti. Sem klade 6—8 vajec 
zelenavých se skvrnami hnědými. O mláďata 
pečuje se vší péčí a opatrností a stává se 
i pěstounkou podložených vajec jiných ptáků. 
Mladé z hnízda vybrané straky zkrotnou 
snadno, a lze je vychovati tvarohem, masem, 
chlebem. Při své žertovnosti stávají se ně- 
kdy nepříjemnými svou náklonností schová- 
vati lesklé věci. S. jest pták lstivý a vychyt- 
ralý; hlas jeho zní jako >šakšakšakc rychle 
opakované. Na jaře škodí krutým pleněním 
hnízd ptačích; jest i drůbeži a v bažantni- 
cích obtížná. Ač ničí i myši a škodný hmyz, 
hlemýždě a pod., činí vždy více škody než 
užitku. S. rozšířena jest po Evropě i Asii, 
a zdržuje se na pokraji lesů. Bše, 

Straka, ves v Čechách, viz Straky 2). 

Straka: 1) S. Jan, malíř a stavitel český 
{* na sklonu XV. stol. v Hradci Král. — 
j v Čci 1558 t.). Byl váženým měšfanem a 
obecním radním svého rodného města, 
r. 1528 zvolen za primasa, v 1. 1628—35 byl 
mezi staršími obce, r. 1537 při obnovení 
rady stal se opět primasem a zůstal v úřadě 
tom nebo konšelském až do své smrti. S. 
ukázal se horlivým zastancem obecních zájmů 
hradeckých a působil jako stavitel a dozorce 
nad pozemními a vodními stavbami měst- 
skými. R. 1544 vyzdvižena bašta za Kavčím 
trhem a za jeho vedení vystavěny vodojemy 
(věže), jezy a náhony na řekách Labi a Or- 
lici, spravovány mlýny atd. R. 1538 dal ulíti 
zvon, zvaný Žebrák, na kostele sv. Ducha. 
Malířské práce jeho nelze s určitostí zazna- 
menati, ale je pravděpodobno, že se účastnil 
v iiluminování starších kancionálů hradec- 
kých. F. H-s. 

2) S. Adolf Vilém, spis. čes. (* v Krab- 
čicích — 1 1872 v Londýně). Studoval theo- 
logii na universitě v Lipsku, kde se r. 1848 
seznámil s rus. revoluč. agitátorem M. Baku- 
ninem a stal se důvěrným jeho přítelem a 
účastníkem jeho zámyslů. Potom procestoval 
několikrát Prus. Slezsko a Poznaňsko, r. 1849 
odebral se do Prahy, kde účastnil se ruchu 
politického a zůstal do prohlášení stavu 
obleženi, načež se uchýlil do Lipska a po- 
kračoval zde ve studiích. Mezi tím vojen, soud 



Straka 



187 



na Hradčanech pro účastenství v květnových 
událostech pražských odsoudil jej in contu- 
maciam k smrti. S. uprchl do Londýna a 
stal se tam na soukromém ústavě učitelem 
latiny a řeČtiuy, r. 1866 assistentním profes- 
sorem na universitě a r. 1858 obdržel diplom 
doktora filosofie. Aby mohl bezpečně navště- 
vovati Cechy, přijal r. 1861 angl. občanství, 
načež praviáelně tráví val prázdniny ve své 
staré vlasti. R. 1869 zarazil v Londýně >Cesko- 
moravský spolek čtenářskýc, jehož předsedou 
byl až do své smrti. V Londýně psal do angl. 
novin a seznamoval Angličany s poměry čes- 
kými. Sepsal: Mluvnici anglickou {Prah^f 1862) 
a chystal do tisku Česko- anglický slovník. 

3) S. Albín, pseudonym spisovatele Jana 
Wagnera. 

8&AkA z Nedabylic, příjmení staro- 
české vladycké (později panské) rodiny erbu 
kohouta (červeného a černého na modrém) 
a tedy téhož původu jako Králové z Dobré 
Vody, DaáiČti a Vyšehněvátí z Barchova a j. 
Od XIV. stol. drželi tvrz a ves Nedabylice 
již zaniklé (u Chuděřic). Zde seděli předkové 
jejich Bransud (1377, 1386), syn jeho Bran- 
sud (1396) bezpochyby týž, který v 1. 1437 
až 1440 s Divišem ve vojenských a veřejných 
bězích se vyskytuje. Jan Straka (1447—69), 
bezpochyby syn jednoho z nich, byl ve služ- 
bách Jana Koldy Náchodského (od r. 1450) a 
nabyl statků v okolí náchodském zejména 
r. 1454 odúmrtí ve Vesci a Mečově. Petr, 
syn jeho, vedl prý r. 1478 padesáte jezdců 
do boje. Byl v 1. 1477—1605 pánem na Stud- 
nici. Později se vyskytuji dva Janové, 
starší s mladší. Tento míval před r. 1527 
fesenici, onen prodal před r. 1540 Miskolezy. 
Jeden z nich byl v 1. 1633—40 vrchním úřed- 
níkem vlašimským. Po Janovi, který prodal 
Miskolezy, byli r. 1545 synové Kuneš, Jiřík 
a Otík (tento f r. 1575, manž. Eliška z Do- 
halic). Petrovi synové bvli Jan (týž co mladší), 
Heřman a Jiřík (1528 atd.), kteří r. 1540 
se dčlili. Jan dostal Zblov, Heřman Ti^ici a 
Jiřík Studnici. Jiřík r. 1575 jsa bezdětek spol- 
čil se s Janem, na něhož pak Studnice spadla. 
A. Heřman (manž. Anna z Nové Vsi) zemřel 
před r. 1562. Synové jeho Jan ml. a Zdi- 
slav rozdělili se r. 1562 tak, že onen vzal 
Vesce, tento Třtici- Zdislav byl ženat s Ka- 
teřinou ze áarova a zemřel oic. r. 1586. Jan 
měl později statek v Jenikovicich. Jeho bez- 
pochyby synové byli HeřmanaSigmund, 
kteří po mateiH své Anně z Dobřenic se 
sestrou svou Mandalenou Tamchynovou na- 
byli šosovnich pozemků u Jaroměře. Z těch 
Heřman (jenž měl také Jeníkovec) ujal 
Klouzkov (1605), Sigmund dostal mlýn v Dol- 
cích a vyženil ještě statek s Mandalenou Vo- 
kalářovou, který r. 1601 prodal. Kdysi po 
r. 1606 zemřel, zůstaviv dceru Annu. Heřma- 
novi (t 1610) synové byli Jan Mikuláš, 
Pavel a Vladislav, kteří r. 1620 prodali 
Klouzkov. Za to Pavel r. 1620 s manž. Annou 
Čachovskou ze Swémyslic koupil dvůr v Jez- 
vinách, který prohospodařil. Ok. r. 1634 
usadil se na Střezeticích prodav r. 1635 statek 



svůj ve Vesci. (Viz Pam. arch. IX. 880—882). 
Zůstala po něm dcera Barbora Marie. — 
B, Jan (nejstarší syn Petrův) ujav Studnici 
zůstavil z manž. Markéty z Husti řan syny 
Jana Jiří a Petra (1575). tf) Jan Jiří měl 
za díl Zblový, od něhož r. 1677 prodal Ho- 
stinný a Vesce. Později přeložil sídlo své do 
Šonova (před r. 1589). Zemřel r. 1616 a po- 
hřben u sv. Václava nad Provodovem. Sy- 
nové jeho Adam, Tan starší, Petr mladší, 
Myslibor Pavel a Rudolf prodali Šonov 
a Třtici r. 1617 mateři Anně roz. Hamzovně 
ze Zabědovic (t 1625), ale ta ho hned potom 
zanechala synovi Petrovi. Adam držel dvůr 
Klouzkov u Jaroměře a zemřel před r. 1629. 
Jan byl ženat s Kateřinou Sluzskou z Chlumu, 
ovd. Zapskou, která r. 1612 koupila statek 
Hořelici. Tento zdědily dcery její Eliška 
Marie a Anna vd. Sobětická a prodaly jej 
r. 1636. Otec žil s nimi na Hořelici až do 
r. 1634. Petr vystěhoval se r. 1628 do Meklem- 
burska, zanechav statek Šonov ke správě 
bratru Janovi. Navrátiv se potom prodal 
r. 1641 Šonov, Třtici a Zblový knížeti Pic- 
colominimu a usadil se na statku Janovicích, 
který zdědil po manž. Anně Bohdanecké 
z Hodkova (f 1641). S druhou manželkou 
Kateřinou z Dobřenic (f 14. kv. 1650 jako 
manželka Jana Arnošta ze Šafgoče na Obě- 
dovicích) měl syna Jana Petra. Ke konci ži- 
vota svého (1639) Petr byl v podezření, že 
stranil Švédům, a proto peněžité jeho pohle- 
dávky zabaveny (f 30. břez. 1646). Dcery 
jeho byly Anna Eliška (f ca. 1685, manž. 
Václav Haugvic z Biskupic na Březovicích) 
a Alena (t j- 1679, manž. Václav Adam Ra- 
šín z Ryzemburka). Jan Petr (♦ 1645) došed 
r. 1668 let držel po otci Janovice a koupil se 
sestrami r. 1658 Horní Neděliště, které však 
r. 1669, jsa na cestách ve Francii, skrze plno- 
mocníka svého prodal. Ještě r. 1671 prodléval 
ve Francii. R. 1676 zdědil Libčany po strýci 
Petrovi Mysliborovi a přikoupil potom Horní 
Teplici a Okrouhlici. Majestátem z 22. led. 
r. 1680 vyzdvižen do panského stavu kr. Čcs. 
starožitných rodův. po čemž následovalo 
(22. kv. 1692) povýšeni do stavu hrabského, 
jež si Jan Petr vyžádal v jazyce českém. 
Dne 17. pros. 1709 vydán mu majestát na 
zřízení nápadního statku ze zboží Okrouh- 
lice, Libčan, Janovic a Horních Teplic. Podle 
toho učinil (18. bř, 1710) poslední pořízení 
o týchž statcích, jímž zřídil nápady pro 
všechny z té rodiny žijící. Pokud by rodina 
vyhasla, ustanovil, aby statky dotčené byly 
obráceny na zřízeni a vydržováni akademie 
ke cvičení chudé mládeže z vyšších stavů 
národu českého. Byl c. k. tajným radou 
a komorníkem a zemřel 28. září 1720 v Lib- 
čanech a tam pochován. (Srv. Strakovská 
akademie.) Myslibor Pavel, strýc jeho, pro- 
dal s bratřími r. 1629 statek nedělištský, je- 
hož r. 1628 nabyli, Johanně S-kové roz. Bu- 
kovanské z Bukovan (tuším manželce své). 
Tato byla po druhé vdaná Bravantská z Chob- 
ř^n a vzdala r. 1651 Nadčlištč Mysliborovi 
Petrovi, synu svému. Tento prodal r. 1658 



188 



Strakačov — Strakatý. 



Neděliště dětem Petrovým, ale vyženil s Jo- 
hankou Dorotou Nejedlou z Vysoké (f 1674) 
statek Libčany, který, synflv nemaje, odkázal 
strýci Janovi Petrovi (t 1676). — b) Petr, 
druhý syn Jana Studnického, došed let r. 1576, 
ujal Studnici a ke konci života svého držel 
Řeietovu Lhotu, nazývaje se starším (f ca. 
1616). Synové jeho, kteří r. 1617 smluvili se 
o statek otcovský, byli: 1. Jiřík, oddéliv se 
ještě před dotčenou smlouvou, nabyl dvoru 
v Mezilesicích, který r. 1625 prodal sestře 
své Anně Vesecké. Žil ještě r. 1630 (manž. 
Anna Hubrykovna z Henrštorfu. Rozdílný od 
něho je Jiřík ml. sed. v Říkově). 2. Jindřich 
propadl r, 1623 statky své Heřmanice a Vesce 
a byl asi od r. 1630 regentem na statcích 
Trčkovských. Zemřel 22. pros. 1634. (Pohřební 
kázání v Jungmannově H. Lit. V, 198, 1077.) 
Z manželky Kateřiny Markéty Kordulovny 
z Sloupna tuším synů neměl. 3. Jan (mladší) 
r. 1622 odsouzen, ale statků neměl, později 
měl Lhotu Řeáetovu. Měl manželku Annu 
S-kovnu z Nedabylic, která po jeho smrti se 
vdala za Pavla Prunara z Prunersdorfu ; tento 
a Petr, syn Janův, prodali r. 1663 Lhotu. 

4. Zdeněk vyženil s manž. Johankou Bu- 
kovskou z Hustiřan statek Hoděčín (f ca. 
1635). Johanka prodala r. 1642 Hoděčín a 
koupila r. 1661 statek Malobratřice. Tento 
DO její smrti (na konci r. 1673) ujali synové 
Petr Mikuláš a Jindřich Jan. aa) Petr 
stal se r. 1663 radou nad appellacími v Praze, 
pak r, 1669 mistopísařem, r. 1674 místoko- 
morníkem, r. 1691 purkrabím kr. hradeckého, 
kr. mistodržicim (též radou) a od r. 1697 do 
smrti bvl nejv. písařem zemským. S první 
manž. Majdalenou Johankou Kostomlatskou 
z Vřesovic (t 1696) koupil Podbořany, po- 
zději získal též Hostačov, Vrutici, Příbram a 
Lhotu Řešetovu (tuto prodal r. 1714). R. 1698 
oženil se s Eliškou Marii Mladotkou ze So- 
lopisk (t 1728). Zemřel 5. dub. 1720, maje 
asi 98 let věku. Vrutici r. 1717 koupenou dě- 
dila po něm manž. (zase pak vdaná Chanov- 
ská); ostatek se dostal dcerám bratrovým. — 
bb) Jan Jindřich držel s bratrem statek ma- 
teřský Hor. Malobratřice a s manž. M. Ve- 
ronikou Stošovnou z Kounic vyženil Střeze- 
lice. Zemřel před r. 1716 nepozůstaviv synův. 
Dcery jeho byly Dorota Veronika (manž. 
Kugen Alb. Bek), Alžběta Terezie (manž. Ru- 
dolf Fr. Dobřenský z Dobřenic), Františka 
Sylvie (od r. 1708 vdaná za Albrechta Karla 

5. z N.; 2. manž. Jan Václav hr. Breda, jenž 
dědil po ní Zelenou Horu), Anna Marie 
(manž. Frant. Aug. Bzenský), Johanka Marie 
(manž. Vác. Vratislav Dohafský), Josefa Anto- 
nína (manž. 1. Jan Ota Rašín z R., 2. Záruba) 
a Marie Terezie. — 5. Karel odsouzen 
r. 1623 k manství, ale statku neměl. 6. Al- 
brecht zemřel před r. 1638. 7. Václav ujal 
Lhotu Řešetovu, kterou r. 1626 prodal Anně 
S-kové roz. S-kovně a odešel r. 1628 pro ná- 
boženství ze země. Později se vrátil a dočkav 
se velkého věku zemřel 25. kv. 1669. Potom- 
stvo jeho vymřelo teprve před stoletím. 
8. Piram zemřel před r. 1625 bez potom- 



stva. 9. Rudolf. 10. Ctibor. Dotčený Václav 
měl tři syny, z nichž nejmladší Heřman 
Pavel zemřel 29. bř. 1731 v Golč. Jeníkově, 
maje věku 91 let. a) Karel, ndstarší syn 
Václavův, měl syna Albrechta Karla, jenž 
byl radou dv. a kom. soudu, od r. 1705 hejt- 
manem hradu Praž. Zdědil r. 1720 statky 
nápadní, ale neuživ jich zemřel 20. ún. 1721 
na hradě Praž. (manŽ. Františka Sylvie 
Skovna z N. f 1725). Žádost jeho za po- 
výšeni do panského stavu vyřízena teprve 
po jeho smrti a majestát vydán 6. kv. 1721 
vdově a synu jejímu Janovi Karlovi. 
Tento (* v lednu 1714) ujal nápadní statky 
a majestátem z 11. záři 1732 povýšen do 
hrabského stavu kr. Čes. (hrabě z Libčan 
a z N.). Oženiv se r. 1734 s Josefou hr. 
z Trauttmansdorfu zemřel již r. 1736 v dubnu. 
Vdova provdala se pak ještě dvakráte (1. Jan 
Ant hr. Clary f 1743, 2. Frant. hr. z Věžník) 
a zemřela r. 1772. Jediná dcera Jana Karla 
Marie Josefa zdědila po mateři polovici 
Obřistvi, již však prodala a vdavši se za Frant. 
Karla Křesla sv. p. z Kvaltenberka,zemř. r. 1802 
v Praze a pohřbena v Třebušíně na statku man- 
želově (t 1802). Byla této rodiny posled- 
ní. — b) Ladislav, druhý syn Václavův, 
padl r. 1685 u Budína, bojuje s Turky (manž. 
Eliška Barbora Vlkovna z Kvítková). Syn 
jehoVáclav Adam Jiří zdědil r. 1736 nápadní 
statky a majestátem ze 7. říj. 1738 vyzdvižen 
do panského stavu kr. Čes. rodů starožit- 
ných. Zemřel 25. kv. 1769, zůstaviv z man- 
želky Johanky Františky Violanty z KOnigs- 
feldu dcery Elišku (vd. z Vlkanova) a Fran- 
tišku (vd. za Ant. Sigmunda, sv. p. Leve- 
neura). Po jeho smrti spadly nápadní statky 
na stavy a zpupné jmění dostalo se dce- 
rám. ^ Sčk. 

Strakačov, kdysi ves v Cechách, po niž 
zbylo jméno myshvně, příslušející do obce 
Turovce.hejtm. Tábor, okr. Ml. Vožice. Když 
založen Tábor, obyvatelé odstěhovali se tam 
a ves zůstala opuštěna. Ves byla do r. 1420 
příslušnou k panství ústskému. 

Strakapoud, zool., viz Datlové. 

Strakatý: 1) S. Karel, operní pěvec 
český (♦ 2. čce 1804 v Blatné — f 26. dub. 
1868 v Praze). Byl syn hrnčíře a studoval 
gymnasium v Pisku a v Praze, živě se při 
tom soukromým vyučováním literním i hu- 
debním, nebof již doma dostalo se mu vzdě- 
lání v hudbě dílem od otce, dílem od děda. 
R. 1823 a 1824 vystoupil dokonce veřejně 
v koncertech ve prospěch chudých studen- 
tův. Studoval pak tři semestry práva, ale vli- 
vem ředitele Jana Štěpánka nastoupil dráhu 
divadelní jakožto zpěvák a hned po prvním 
vystoupení v »Střelci kouzelníku* r. 1827 
byl trvale en^ažován k divadlu stavovskému 
a čím dále tím byl u obecenstva oblíbenější. 
Brzy na to pojal za chof dceru měšfana praž- 
ského Katcř. Strobachovou. Prese všecky 
skvělé nabídky do ciziny zůstal věren svému 
domovu a účinkoval na stavovském divadle 
až do r. 1858. Zpíval netoliko v rozličných 
operách německých, ale také českých, jež 



ze Strakonic — Strakonice. 



189 



tehda toliko v neděli a ve svátek byly pro- 
vozovány, a S. to byl, který v Tylové >Fidlo- 
vačce* (s hudbou Škroupovou) 21. pros. 1834 
po prve zpíval pozdější hymnu »Kde domov 
můj«. Mimo to působil v menších úlohách též 
v české činohře. S. vynikal zvučným, vyrov- 
naným a velmi obsáhlým basem, cituplným 
přednesem a důkladným vzděláním hudeb- 
ním. O hudbu českou zejména zasloužil se 
rozšířením národních písni českách, jež po 
prvé uvedl v salony a koncertní síně. Také 
pořádal klassické koncerty (ve prospěch 
spolku k opatření vdov a sirotků po uměl- 
cích), v nichž provozována velkolepá ora- 
toria Handlova, Haydenova, Mendelssohnova 
a ]., při čemž S. sam pilně účinkoval, stejně 
jako při hudbách chrámových a četných 
slavnostech církevních i národních, jichž 
účastnil se činně i po svém odstoupeni od 
divadla. Vynikající partie S-tého byly: Sa- 
rastro (»Kouzelná flétna*), Faust, Pietro 
(>Němá z Porticic), Don Juan a Pedro (v »Don 
Juanu «), Zampa a j. v. Naposledy vystoupil 
r. 1864 při Mozartově slavnosti jakožto kom- 
tur v »Don Juanu «. Mimo to byl dlouho- 
letým předsedou hud. odboru >Umělecké 
Besedy < a čestným členem pražské konser- 
vatoře a »Hlaholu*. 

2) S. Jan, právník český, syn před. (♦ 1835 
v Praze — f 10. čna 1891 t.). R. 1869 stal 
se doktorem práv a od r. 1863—68 byl jedna- 
telem »Právnické Jednoty*, přispívaje pilně 
do > Právníka*. R. 1867 zvolen do sněmu za 
obce blatenské. Podepsal deklaraci. Po dvě 
léta byl ředitelem próz. divadla českého. 
Nejprv byl advokátem, později notářem 
v Praze. Byl nějaký čas též členem sboru 
obecních starších a dlouhá léta starostou 
>Umělecké Besedy*. Napsal: O některých po- 
chybnÝch otáikdch ^ oboru nového knih, řádu 
(1873); Zákony k ochraně dlužníků proti ne- 
svědomitým věřitelům a k ochraně věřitelů 
proti nesvědomitým dlufnikům (Pr., 1881); Zá- 
pisky starého notáře (1879—1881). 

ze Strakonlo. příjmení mocného rodu 
staročeského, jenž může se pokládati za rov- 
ného rodinám knížecím. Erb : na zlatém štité 
modrá střela s násadištěm červeným (neb 
černým). K rodu tomuto přináležely také 
zchudlé větve vladyk z Pořešina, z Chlumu 
a z Kremže, z Újezda a z Maškovce, ze 
Štěkně a z Drahonic, zVelimovic, zeTmáně 
a 2 Nečtin (viz Benedové z Nečtin), ač-li 
erbu nepřejali se službou. K předkům jejich 
náležel bezpochyby Bavor, jenž daroval 
r. 1167 Ivanovice a jiné vesnice na Moravě 
klášteru litomyšlskému, mimo jedinou ves, 
kterou dal synovci svému Dluhomilovi. 
Tento jest snad týž, jenž r. 1211 jako otec 
Bavorův se připomíná. Bavor I., jenž založil 
moc rodu svého, byl v 1. 1208—24 komor- 
níkem práva olomouckého a dostal do své 
moci (pak se zdá) krajskou vládu v Prachen- 
sku, čímž opanoval mnohá zboží. Velice byl 
nakloněn křižovníkům Svatomařským řádu 
sv. Jana. Bolemila, manželka jeho, darovala 
jim vesnice u Svijan (1225) a Bavor založil 



jim při svém >knížecim domě* kommendu, již 
dostatečně nadal (1243). Bohuslava (druhá?), 
manž. jeho, přidala tři vesnice. B. jsa od 
r. 1253 purkrabím na Zvíkově byl v 1. 1263 
až 1260 nejv. komorníkem kr. Č. Zemřel 
r, 1260 dočkav se velikého věku. Kromě 
dcery Domaslavy (manž. Jindřich z Lichtem- 
burka t c. 1297) měl syna Bavora II. (1220 
atd.), jenž měl za manž. Anežku, poboční 
dceru krále Přemysla II., rozhojnil zboží 
kommendy strakonické a zemřel ok. r. 1273, 
ne-li teprve r. 1279. (Nejv. maršálek 1277 až 
1279 jest buď on anebo jeho syn.) Synové 
jeho byli Bavor III., Mikuláš a Vilém. 
Bavor byl r. 1289 purkrabím na Zvíkově, vy- 
stavěl kostely v Horažďovicích (tento r. 1298 
nadal) a v Bavorové a protivil se králi Ru- 
dolfovi I., jenž r. 1307 oblehl město Horaž- 
ďovice. Asi tehda přišel o zvíkovské pur- 
krabství. Za díl měl Bavorov (kdež sídllval), 
horu Pracheň s Horažďovici, hrad Pořešín 
(který zaměnil za Vitějovice), 2 vsi u Stra- 
konic, vesnice u Krumlova a zboží píčinské 
u Příbramě. Velikou čásť toho rozdal klá- 
šteru korunskému (kdež pohřben) a křižov- 
níkům svatomařským. Zemřel bezdétek r. 1317 
(manž. Markéta z Rožmberka + 1357). Bavo- 
rov dostal se manželce ve véně, Horažďo- 
vice Vilémovi. Mikuláš měl za díl Blatnou a 
zůstavil potomstvo. Vilém obdaroval křiŽov- 
níky svatomařské několikrát a nemaje dětí za- 
psal vše zboží své (ok. r. 1327) králi Janovi, 
přes to činil křižovníkům nemalá nadání. 
V 1. 1343—66 sedal na soudě zemském a 
právo své k Bavorovu pustil (1351) pánům 
z Rožmberka. Zemřel ok. r. 1359 (manž. Mar- 
kéta ze Šternberka). Bašek neb Bavor IV. 
(1353 atd.) byl bezpochyby syn Mikulášův, 
po němž držel Blatnou, když pak zdědil po 
Vilémovi Strakonice a Horažďovice, pustil 
Blatnou bratru Vilémovi. Žil ještě r. 1380. 
Vilém, bratr jeho, připomíná se v 1. 1367 
až 1374 drže Blatnou. Snad byl Bavorovým 
synem Břeněk (1394—1404), jenž držel Pra- 
cheň, Horažďovice a Blatnou a snad i Stra- 
konice. R. 1404 p rodal zboží sedlecké u Blatné. 
Jan, zchudlý potomek bohatého někdy rodu, 
žil r. 1397 na Moravě, kdež prodal r. 1398 
Rosičku. Blatnou dědili po Břeňkovi páni 
z Rožmitála, kteří byli potomci prvních Ba- 
vorův po přeslici. Sčk, 

Strakonloe: 1) S., město v Čechách, leží 
při vtoku Volyňky do Otavy, 389 981 m n. m. 
a má 851*57 ha katastr, rozlohy. Vede tudy 
hlavní traf dráhy cis. Frant. Josefa, spojo- 
vací dráha Jihlava-Domažlice , počíná zde 
dráha S.- Vimperk- Volary a dráha S.-Břež- 
nice. Východisko do Šumavy. S. mají 358 
domů větš. patrových a 5500 obyv., z nichž 
5468 Čechů, 14 ^ěmců, podle náboženství 
5297 katol., 8 protest, a 195 židů; 2469 mužů 
a 3031 žen. Je zde okr. hejtmanství s pří- 
slušnými úřady, okr. soud, hl. berní úřad, 
notářství, kontr. okres íin. stráže, pošta, te- 
legraf, telefon. S. jsou město průmyslové; 
jest zde 5 velikých továren na výrobu fésů 
(od r. 1900 majetek akc. společnosti ve Vídni), 



190 



Strakonicko-vimperská železnice — Strakov. 



jež zaměstnávají přes 1200 dělníků a vyrá- 
bějí ročně více než půl millionu čapek. Vý- 
roba fésů vyvinula se z punčochářství a stáv- 
kářství, jež již v 1. pol. XVIII. stol. byly zde 
rozšířenou živností. První fésy vyrobeny zde 
r. 1805, ruční výroba rozmohla se rychle, 
avšak již r. 1828 zřízena první továrna, od 
kteréž doby výrobků rukodělných ubývalo, 
a dnes pracuje se výhradně jen v 5 uvede- 
ných továrnách. Jiné průmyslové podniky: 
pletárna zboží vlněného a bavlněného, myd- 
lárna, cihelny, výrobna hosp. strojů, sodové 
vody, největší plynárna v Rakousku na vý- 
robu acetylenu, méšf. pivovar. Řemeslnic- 
kých provozováren je 261; nejhojněji zastou- 
peno krejčovství a obuvnictví. Obchodů je 
118, hostinců 28. Peněžní ústavy: záložna, 
spořitelna, zastavárna, okr. hosp. záložna, 
nemoc, pokladna. Spolků je 36. Z dobročin- 
ných ústavů uvádíme všeobec. okr. nemoc- 
nici, Siebertovský ústav, jenž vznikl r. 1685 
nadáním podplukovníka Vikt. Sieberta, chudo- 
binec městský a 2 panské. O vzděláni pe- 
čuje obecná a měšťanská škola chlapecká 
i dívčí, průmysl, škola pokrač., obch. škola 
pokrač., dívčí průmysl, škola pokrač., zimní 
hosp. škola, státní odb. škola stávkářská. 
Veřejná knihovna Šmiedingerova má přes 
5000 svazků. Budovy: kostel sv. Markéty po- 
stavený r. 1583, nová 
radnice s komposici 
sgrafitovou od mistra 
Mik. Alše; spolkový 
dům, budova měšf.a 
pokračov. škol s hoj- 
nými sbírkami, c. k. 
odb. škola stávkář- 
ská. — Znak města 
(vyobr.č. 3992.): v jas- 
ně modrém poli na- 
chází se oblá věž, 
pod kterou jest ote- 
vřená brána, v jejímž 
"^ • ?i otvoru jest zlatý hře- 

ben o 4 břevnech. Po každé straně přiléhá 
šikmo štít, v pravém je maltézský kříž, v le- 
vém bílá pětiUstá heraldická růže (znak Rožm- 
berkův). 

Dějiny. Kdy a jak S. byly založeny, ne- 
lze historicky doložiti, pravdě nejpodobnější 
však jest, že osada vznikla při ryžování zlata 
v Otavě zlatonosné. Od vystavění mohut- 
ného hradu dějiny osady splynuly s tímto. — 
Od zač. XIII. až do zač. XV. stol. vládli zde 
Bavorové (viz ze Strakonic), z nichž Ba- 
vor IV. povýšil r. 1367 S. na město, prodal 
městu některé pozemky a sousedům udělil 
právo a svobodu městskou. Na počátku XV. 
stol. dostaly se S. v držení řádu svato- 
janského. Městečko kvapně se pak rozšiřo- 
valo, což přinášel život na zdejším hradě, 
kdež usídlili se velkopřevorové, páni to 
z přední šlechty české. (Srv. Johannité, 
str. 587 ^ si.) Vynikající z nich byli: Jindřich 
z Hradce a Rožmberka (1401—21), Václav 
z Michalovic, tvůrce » jedno ty Strako- 
nické« (1449) proti Jiřímu z Poděbrad (v. t. 




Č. 3992. 
Znak mčiita Strakonic. 



str. 650), Jan ze Švamberka (1472—1611), jenž 
městu povolil prodej soli a vína, Jan z Rožm- 
berka (1511—32), který opravil hrad a město 
dal ohraditi pevnými zdmi, valy a příkopy, 
čehož podnes jsou některé zbytky. Za Ma- 
touše Děpolta z Lobkovic (1591—1621) vojsko 
stavovské r. 1619 zradou prý chasníka mly- 
nářského vniklo brankou u panského mlýna 
do hradu a zmocnilo se i města. Další po- 
hromy stihly město vpádem Švédů r. 1641 
za velkopřevora Rudolfa hr. Colloredo-Wall- 
see. Z ran od drancování nepřátelského S. 
se pomalu zotavovaly teprv po válce 30leté. 
Velkopřev. Václav Jáchym Čejka z Olbramo- 
vic (1744—55) velikého vděku získal si tím, že 
ve městě přivedl k rozkvětu punčochářství. 
V XIX. stol. město ještě třikrát utrpělo po- 
žáry, totiž r. 1854, 1860, 1865. S. jsou ro- 
diště Fr. Lad. Celakovského. Hvd. 

2) S. Nové přiléhají těsně ke S-cům, od- 
děleny jsouce toliko mostem přes Otavu. 
Původně byla zde ves Bezdčkov, jež r. 1869 
povýšena na město S. N. Nyní tato obec má 
587 ha katastr, rozlohy a 167 domů se 2002 
obyv. (1900). Z těch jest 1909 katol., 6 pro- 
test, 87 isr., podle národnosti 1914 Čechů 
a 28 Němců. Obyvatelé živí se ponejvíce pol- 
ním hospodářstvím, 
většího průmyslu, až 
na 2 fésové továrny 
a panský pivovar, zde 
není. Je zde 5tř. smí- 
šená a soukr. německá 
2tř. škola, synagoga. 
Nejdůležitější části 
města jest hrad se 
zámkem a dek. koste- 
lem sv. Prokopa, pan- 
ství to ryt. řádu mal- 
tézského. Věž »Rum- 
páU iest z nejstarších 
památek v Čechách. 
Dějiny souvisí těsně 
s dějinami hradu a 
S-ic. Znak (vy obr. č. 3993.): v modrém štítu 
na zelené půdě stojí věž se zlatou mříží a 
oknem, opatřeným dvěma tyčemi. Po obou 
stranách věže nalézají se hradby, s nichž sté- 
kají modré proudy vody. Hvd. 

atrakonloko- vimperfká ieleznloe jest 
dráha místní v Čechách, vedoucí ze stanice 
strakonické c. k. stát. drah do Vimperka, 
dl. 32 6 km, odtud do Volar, dl. Sil km, 
kdež má stanici společnou s drahou vodňan- 
sko-prachatickou. Zařizovací kapitál na první 
díl této dráhy, povolené 18. dub. 1892 a ode- 
vzdané dopravě 15. říi. 1893, rozpočten na 
3,740.000 K a zaručil stát úroky z 2,400.000 K, 
země přijala kmenových akcii za 224.800 K, 
zájemníci složili 1,115.200 K. Druhý díl roz- 
počten na 3,180.000 K, stát zaručil zúročení 
2,380.000 K, země přijala kmenových akcií 
za 486.000 K a zájemníci složili 314.000 K; 
vozba zahájena 9. čce 1900. Pik. 

Strakopoad viz Datlové. 

Strakotin viz Stračov. 

Strakov: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a 




Č. 3993. Znak 
mésta Strakonic Novech. 



Strakovská akademie. 



191 



okr. Chotčboř, fara Heřman, pá. Maleč, 15 d., 
99 obyv. č. (1900). — 2) S. (Strokele), ves t, 
hejtm., okr., fara a pš. Litomyšl; 59 d., 63 
obyv. č., 256 n. (1900), Itř. šk., kaple a mys- 
livna. 

Strakovská akademie čili akademie 
hr. Straky. Dějiny viz Akademie,str. 6066. 
Nejv. rozhodnutím ze dne 2. dub. 1885 bylo 
změnou nadační listiny ve smysle návrhu 
učiněného sněmem král. Čes. 20. říj. 1884 
v zásadě schváleno zřízení akademie z pro- 
středků Strakovského nadačního fondu, ja- 
kožto ústavu vyučovacího a vzdělávacího pro 
vvšší stavy král. Čes. Několikaleté další 
vleklé jednáni mezi zúčastněnými činiteli, 
sněmem, zemským výborem a vládou do- 
spělo pak najme úsilím nejv. zem. maršálka 
Jiřího kn. z Lobkowicz konečně k vydání 
organisačního statutu, kterýž byl nejv. roz- 
hodnutím 25. list. 1889 scnválen a kterýmž 
dány byly jak pro stavbu budovy, tak pro 
organisaci ústavu určitější základy. Se stav- 
bou budovy na zakoupeném staveništi býv. 
Jesuitské zahrady pod Letnou z prostředků 
zvláštního stavebního fondu počato bylo 
r. 1893 podle plánů a za řízení architekta Vacl. 
Roštlapila a za dohledu zvláštního dozorčího 
komitétu zemského výboru ; budova vyhovu- 
jící po stránce technické, paedagogické i zdra- 
votnické všemu, Čeho na vychovávacim ústavě 
podobného druhu žádati lze, dokončena fiyla 
r. 1896 úhrnným nákladem přes 2 milliony K. 
Zabírá celkem plochu 22,300 m» (4000 m* 
budovy, 17.000 m* zahrady. Podle organisač- 
ního statutu řídi S-kou a-ii, kteráž posta- 
vena jest pod záštitu císařovu, kuratorium, 
skládající se z předsedy jmenovaného císa- 
řem a ze 6 členů, označených činiteli, jež 
zakladatel vlivem na a-ii obmyslil, kn. arci- 
biskupem pražským, vládou a zastupitelstvem 
zemským. Zemský vÝbor obstarává najmě 
správu jmění nadačního, vrchní dozor pak 
vykonává správa státní. Bezprostřední řízení 
S-ké a. ve směru paedagogickém, didaktic- 
kém a hospodářském svěřeno jest řediteli, 
kterého rovněž jmenuje císař. 

Prvním předsedou kuratoria a. byl od 
r. 1890 Richard hrabě Clam-Martinic, po 
něm od r. 1892 Karel kn. z Ottingen-Wal- 
lersteinu a od r. 1896 Alfred kn, z Windisch- 
grátzu. Ředitelem a. jmenován byl r. 1894 
jUDr. Josef Trakal, jenž vykonav studijní 
cestu po internátech Německa, Anglie, Fran- 
cie a Rakouska, ujal se r. 1895 přípravných 
prací k otevření ústavu, kteréž po vysvěcení 
budovy Bastalo 18. list. 1896 s 26 chovanci. 
Slavnostní zahájení a. konalo se za skvělého 
shromáždění šlechty a zástupců nejvyšších 
úřadů v zemi a státu 21. bř. 1897. S. a. zří- 
zena byla podle organisačního statutu pře- 
dem jakožto vychovávací internát bez vlast- 
ního ústavu vyučovacího pro chovance obou 
národností zemských, navštěvující podle 
volby rodičů veřejné české neb německé 
gymnasium (nikoliv reálku) mimo dům a^ po- 
lom některou z vysokých škol v Praze. Úče- 
lem jejím tudíž jest opatřiti chovancům vzdě- 



láni gymnasijni a vyšší, doplniti všeobecné 
jejich vzdělání podle požadavků doby vy- 
učováním v a-ii samé zavedeným (cizím ja- 
zykům, různým zběhlostem a tělesným cvi- 
čením) a poskytnouti jim dokonalou výchovu 
na základě křesfansko-katolickém a v duchu 
vlasteneckém. Chovanci, když absolvovali 
gymnasium, mají mocni býti obou jazyků 
zemských slovem i písmem. Počátkem šk. r. 
1899—- 1900 částečnou změnou statutu zřízeno 
bylo při a-ii vlastni, zatím nižší soukromé 
gymnasium s právem veřejnosti, skládající 
se z oddělení Českého a německého pod 
jednotným řízením zvláštního gymnasijního 
ředitele (J. Risse, t. č. J. Říhy); jest úmyslem 
rozšířiti toto soukr. gymnasium časem téŽ 
na třídy vyšší. Soukr. gymnasium a. přijímá 
v omezeném počtu též žáky externí. Gymna- 
sijni oddělem v internátě a. děli se podle 
stáři a stupně studii chovanců v několik ka- 
merat (skupin) místně oddělených, jejichž 
správa po stránce výchovy, dohledu a opa- 
kovacího studia podle domácího řádu svě- 
řena jest praefektfim odborně vzdělaným; 
náboženské vedení opatřuje duchovni ústavu, 
vyučování v a-ii zavedené (moderním cizím 
jazykům, kresleni, těsnopisu, zpěvu, hudbě^ 
tanci, šermu, tělocviku a j.) zvláštní odborní 
učitelé, hospodářské věci správce domu a 
zdravotní službu domácí lékař. Ku přání za- 
kladatele a. jsou chovanci povinni obcovati 
denně mši sv. v kapli ústavní a pomodliti se 
za něho a jeho příbuzné třikráte >Otče náš« 
a >Zdrávas«. Chovanci nosí stejnokroj a po* 
žívají v ústavě celého zaopatření, jakož i veš- 
kerých potřeb pro školu a dům. Chovanci 
a. jsou jednak nadanci hr. Straky na celých 
nebo polovičních místech nadačních, jednak 
chovanci platící. Celých nadačních míst jest 
40, polovičních 30, placených asi 40. K pod- 
mínkám nadačních míst náleží kromě před- 
běžného vzdělání, určitého stáří (10 - 14 let), 
katolického náboženství a nemajetnosti najmě 
též příslušnost k rodinám šlechtickým, jež 
náležely někdy k českému stavu panskému 
neb rytířskému, nebo mělv právo obyvatel- 
ské (inkolát) v království Českém. Nadační 
místa každoročně veřejným konkursem vy- 
hlášená uděluje císař k návrhu zemského 
výboru kr. Čes., který prostřednictvím místo- 
držitelství předloží se ministerstvu kultu a 
vyučování. Požitek nadační trvá za plnění 
podmínek zpravidla po dobu řádných studií 
na gymnasiu a na vysokých školách. Udílení 
peněžních nadací (stipendií) z nadačního 
fondu hr. Straky zřízením a. přestalo; výji- 
mečně mohou chovanci, pokud konají jedno- 
roční službu vojenskou, nebo pokud za zvlášt- 
ních důvodů studují na vysokých Školách 
mimo Prahu, obdržeti dovolenou a přimě- 
řené stipendium v penězích. Chovanci platící, 
kteří mohou býti též stavu občanského, platí 
roční pensi (t. č. 2200 KJ; o jejich přijetí 
rozhoduje kuratorium. Tou dobou (šk. r. 
1904—05) má S. a. úhrnem 57 chovanců, 
z nichž jest 35 nadanců hr. Straky a 22 cho- 
vanci platící. V oddělení gymnasijnim jest 



192 



Straky — Stráň. 



45, v oddělení vysokých škol 12 chovanců; 
podle vyučovacího jazyka navštěvuje 36 cho- 
vanců učeliště česká, 21 německá. S. a. vy- 
držuje se z výtěžku jmění nadačního a z platů 
chovanců platících. Kmenové jmění nadač- 
ního fondu účtováno bylo koncem r. 1903 
summou 6,686.290 K. — Srv.: dr. J. Trakal, 
Závět zakladatele a. Jana Petra hr. Straky 
(ve výroční zprávě a. za r. 1899 - 1900); t., A. 
hr. Straky v prvním tříletí 1896—99 (t., 1901 
až 1902); O budově a.: >Zprávy spolků archi- 
tektů a inženýrů* (1893); k dějinám nadace: 
»Národni pokrok< z r. 1868 ; Studijní nadání 
pro král. C., sv. II. Tkl, 

Straky : 1) S., ves v Cechách, hejtm. Po- 
děbrady, okr. a pš. Nymburk, fara Všejany; 
142 d., 838 obyv. č., 3tř. šk., spořitel, a za- 
lož, spolek a žel. zastávka na tr. Ml. Boleslav- 
Nymburk. — 2) S. {Straka\ ves t., hejtm., 
okr., fara a pš. Duchcov; 23 d., 218 obyv. n. 
(1900). 

StralAU, ves v okr. dolnobarnimském 
prus. vlád. obvodu postupimského, jv. od 
Berlína, stan. trati Berlín-Frankfurt n. O., 
městské a okružní dráhy berlínské, má 
1684 obyv. (1900), čilý průmysl (prádelny a 
tkalcovny na džutu, tov. na hosp. a domácí 
nářadí, na koberce a j.) a zelen ářst ví. Do 
r. 1893 konána tu každoročně berlínská slav- 
nost t. zv. Stralauer Fischzug. Nyní jsou 
tu loděnice četných veslařských spolků ber- 
línských. 

Strálek, kdysi hrad, nyní hájovna u obce 
Těchanova na Moravě, v hejtm. a okr. ry- 
mařovském, podle něhož do r. 1415 jmeno- 
vala se rytířská rodina. R. 1586 byl iiž zpuš- 
těn a nyní jsou z něho jen nepatrné zbytky. 

Stralsund: 1) S. vládni obvod prus. prov. 
pomořanské, zabírající Nové Přední Pomo- 
řany a ostrov Ránu, přiléhá na s. k Baltic- 
kému moři, na j. mezuje s Meklenburskem, 
a měří 4010 km} s 216.390 obyv. (1900). Děli 
se na 5 okresů: Rána, S., Franzburg, Greifs- 
wald a Grimmen. 

2) S., hl. město vlád. obvodu t. im., na 
již straně 2'5 km široké úžiny S t r e 1 y (5řrWfl- 
sund^ Stralsunder Fahnvasser), která je děli 
od Rány, uzel tratí S.-Berlín, Angermůnde- 
S.-Sasnice, S. -Roztoky prus. stát. drah, roz- 
kládá se na umělém ostrově spojeném s pev- 
ninou třemi hrázemi. Pro tuto polohu býval 
ode dávna opevněn, až r. 1873 byly hradby 
odstraněny a z bývalé pevnosti ponechána 
pouze pevnůstka Danholm, ve střcdov. 
Střela nazývaná. Město mající 31.076 obyv. 
(1900), větš. evang., zachovalo si ráz dosti 
starobylý; z budov vyniká chrám sv. Miku- 
láše z r. 1311, P. Marie z 1. 1416—78 a sv. Ja- 
kuba se zajímavou výzdobou, krásná radnice 
ze XIII. a XIV. stol. s novopomořanským 
museem, v bývalém klášteře sv. Jana nyni 
chudobinec a kostel jeho přeměněn ve zbroj- 
nici, dále je tu pomník Schillův a Arndtův. 
S. je sídlem vlád. úřadů, okresního a živno- 
stenského soudu, námořního úřadu, obchod, 
komory, několika konsulů, filiálky Říšské 
banky. Mimo to je tu gymnasium, reálné gym- 



nasium, plavecká škola, zkušeb. kommisse 
pro lodivody, veř. knihovna, sirotčinec, ústav 
pro hluchoněmé a choro my siné a j. Rejdař- 
ství kdysi čilé nyní silně pokleslo jako v ce- 
lém Pobaltí vůbec, obchod námořský zabývá 
se dovozem uhlí, dřiví a dehtu a vývozem 
obilí, sladu a cukru. V průmysle vyniká vý- 
roba karet ke hraní, pak jsou tu olejny, stro- 
jírny, cukrovary, škrobámy, železárny, závody 
na nakládáni ryb a p. S. má pravidelné spo- 
jení parolodní s Barlhem, Stětinem, Roztoky, 
Lubekem a Ránou, kdežto spojení se švéd. 
Malmó zrušeno. Nu, 

Dějiny. Město založeno bylo r. 1209 kní- 
žetem ránským Jaromírem I. a dovedlo si 
záhy získati taková práva, jakých požívala jen 
města říšská. S. náležel mezi nejpřednější 
členy severoněmecké Hanzy. Za války třiceti- 
leté S. sjednal spolek s Gustavem Adolfem, 
králem švédským, začež byl od Valdšteina 
přes dva měsíce marně obléhán (23. kv. — 

4. srp. 1628). Mírem Vestfálským celé přední 
Pomořansko i se S-em dostalo se pod pan- 
ství švédské, pod nímž zůstalo až do válek 
napoleonských, ačkoli S. několikráte padl do 
rukou nepřátelských. Tak r. 1678 dobyt byl od 
•velkého kurfiršta« Bedřicha Viléma a r. 1715 
ve válce severské od spojen^xh Prusů, Dánů 
a Sasů; pokaždé však v míru znova dostal 
se ke Švédsku. Následkem nepřátelského 
chování švéd. krále Gustava IV. vtrhli r. 1807 
do Pomořan Francouzi, S-a se zmocnili a 
zničili jeho opevnění. R. 1809 usadil se ve 
S-ě major Schill (v. t.), chtěje se tu hájiti 
proti Napoleonovi; nemaje však dostatek 
mužstva a žádného dělostřelectva, nemohl 
v demolované pevnosti se udržeti; 31. kv. 

5. padl zase do rukou Hollanďanů a Dánů, 
spojenců francouzských. V míru Kiclském 
(1814) S. dostal se Dánsku, jež jej r. 1815 
přepustilo Prusku. Srv. Mdnnike a Zober, 
S-ische Chroniken (S., 1833—34); Kruše, 
Gesch. der S-erStadtvcrfassung(t., 1848). J,F, 

Stralsunder FahrwAffer (Střela- 
sund) Střela, viz Stralsund 2). 

Stramliers: viz Štramberk. 

Strambotto n. strammotto, metrická 
forma italské milostné lyriky, vzniklá na Si- 
cílii, odkudž nazvána též siciliana. Místo 
obyčejné formy ab ab ab ab vymyslili si 
v Toskánsku novou formu ab ab cc dd a ko- 
nečně oblíbili si básníci ještě třetí formu 
ab ab ab cc. Počet veršů může býti nejméně 
6 {ab ab cc), nejvíce 10 až 12. Z prvních 
skladatelů s-ta byl básník Leonardo Giusti- 
niani (1388—1446) z Benátek. 

Stramin viz Canevas. 

Stramponoh, také S. Dolní a Horní, 
ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Čáslav, 
fara Krchleby, 73 d., 653 obyv. č. (1900), 
popi. dvůr a samota Větrný mlýn. 

Stráň: 1) S. (Geháng), ves v Čechách, 
hejtm. Krumlov, okr. Planá, fara a pš. Zel- 
nava, 14 d., 119 obyv. n. (1900). - 2) S. 
(Stran), viska t, hejtm. Litoměřice, okr. 
Úštěk, fara a pošta Blíževedly; 6 d., 46 
obyv. něm, (1900), dvůr, cihelna. — 3) S. 



Stráň — Stráněnský. 



193 



Kamenická {Kamnit^leiten), ves t, hejtm. 
a okr. Déčín, fara a ps. Rosendorf; 49 d., 
240 obyv. n. (1900), Itř. šk., mlýn, tkalcov- 
ství. — 4) S. Labská {Elbeleiten), ves t. 
blíže Labe, hejtm. a okr. Děčín, fara Arnol- 
tice; 108 d., 570 oby v. něm. (1900), 2tř. šk., 
pošta. 

5) S. D\o\ihéL(Langenberg), ves ve Slezsku, 
hejtm., okr. a ps. Bruntál, fara Messendorř, 
61 d., 281 obyv. n. (1900), škola. 

Stráik Alexandr, pravým jménem Hu- 
báček Gustav, bratr Josefa Hubáčka 
fy. t. 2), spisovatel čes. (♦ 1857 ve Štěti). 
Studoval na gymn. v Kr. Hradci, v Hostin- 
ném, v Broumově, práva ve Vídni a v Praze, 
kdež na čes. universitě promovován byl na 
doktora práv. Potom vstoupil do služeb stát- 
ních, působil v Chrudimi, v Něm. Brodě, 
v Král. Hradci a od r. 1903 je stát. zástup- 
cem v Jičíně. Přispíval odbornými články do 
•Právníka*. O sobě v vdal romány: Svůj 
k svému (Praha, 1893); Dvojí sukno (t., 1894); 
Rodina Klepetkova (t, 1895); Pod ci^im kro- 
vem (t , 1896); Staří mládenci (t., 1897); Ještě 
podle staré mody (t., 1900). 

Strana: 1) S. Mal á, ves v Cechách, hejtm. 
a okr. Jičín, ťaia Nemyčeves, pš. Miličeves; 
38 d., 'J06 obyv. č. (1900). — 2) S. Malá, 
hejtm. Poděbrady, okr. Král. Městec, fara 
Chotěšicc, pš. Dymokury; 21 d., 120 obyv. č. 
(1900). - 3) S. Malá č. Menší město Praž- 
ské, IIL čásť m. Prahy (v. t., str. 412—27). — 
4) S.Mnlá [Halbseiten), ves t., hejtm. Žam- 
berk, okr. Rokytnice, íara a pš. Barenwald; 
20 d., 64 obyv. n, (1900). 

6) S., Stranná, víska na Moravě, hejtm. 
Dačice, okr. Telč, fara a pš. Urbanov; 5 d., 
41 obyv. č. (1900). — 6) S. Malá, víska t, 
hejtm., okr. a pš. Dačice, fara Kostelní Vy- 
dři ; 14 d,, 94 obyv. č. (1890). 

Strana Menši, Malá stránka, sekta 
vzniklá odštěpením od Jednoty bratrské. Viz 
Amos a Amosenci, Jednota bratrská, 
str. 163 tf, Lukáš, str. 444 ^ 

Straftany, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Č. Budějovice, fara Doudleby, pš. Komářicc; 
38 d., 205 obvv. č. (1900). 

Stránce, Stranice {Stranit^), ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Most, fara Vtelno, pš. 
Židovice; 23 d., 85 obyv. n. (1900), zámecká 
kaple z r. 1766. Alod. statek (160*19 ha půdy) 
se zámkem a dvorem drží dr. £. Thomas. 
S. jsou kolébka Stráneckých ze Stranec. 

Strandloe, ves v Čechách při žel. tr. 
Praha- Tábor, hejtm. Žižkov, okr. a pš. Ří- 
čany, fara Mnichovice; 42 d., 260 obyv. č. 
(1900), Itř. šk., synagoga, villy; dvůr a pivo- 
var drží piaristská kollej v Praze. 

Strand [strend], čásC města Londýna a 
parlam. obec londýnská rozkládající se mezi 
City a Westendem, má 4876 domů a 53.237 
obyv. (1901). 

Strandber^ Karl Wilhelm August, 
básník a publicista švéd. (* 1818 ve Stigtomtě 
v Sódermanlandu — f 1877 ve Štokholmě). 
Studoval v Lundě a usadil se r. 1840 ve 
Štokholmě jako spisovatel. R. 1865 převzal 

OiiAv Slovník Naučný, ■▼. XXIV. 28 6 1905 



redakci listu >Post- och Inrikes-Tidningar«, 
již vedl až do své smrti. R. 1862 jmenován 
Členem švédské akademie. Vydal nejprve pod 
pseudonymem Talis Qualis politicky zbar- 
vené Sánger i pansar (1845), vynikající jedno- 
duchostí a sílou, pak (1848) Vilda Rosor 
(s prvou sbírkou dohromady r. 1854 pod tit. 
Dtkter), R. 1861 vyšly nové Dikter rázu sic 
poněkud měkčího než předešlé, ale stejně 
vlastenecké. Větší byla jeho činnost překla- 
datelská a dlužno tu uvésti jeho zvlášť zda- 
řilý metrický překlad Byronova Don Juana, 
pak překlady z Herwegha, Hofmanna von 
Fallersleben a j. Jeho Samlade vitterhetsarbeten 
vyšly r. 1877—78 ve Štokholmě v 5 sv. 

Strandbysd víz Blekinge. 

Strandža-dag viz Istrandža-dag. 

Stránečka Františka, roz.Všetečkova, 
spisovatelka čes. (* 1839 ve Velikém Meziříčí 
na Moravě — f 27. kv. 1888 v Brně). R. 1848 
stal se otec její hospodářským správcem ve 
Zhoři Stránecké, odkudž Františka r. 1855 
se provdala za soudního úředníka Kersch- 
nera, s nímž strávila několik let v Uhrách, 
později v Uh. Hradišti, a konečně přestěho- 
vali se do Brna, kdež její manžel stal se ra- 
dou vrchního zemského soudu. S. nadána 
jsouc něžnou, vnímavou myslí a bystrým 
okem pozorovacím zamilovala si lid morav- 
ský, vnikla do tajů duševního jeho života a 
líčila jej v markantních obrázcích, jeŽ podá- 
vala nejdříve porůznu v časopisech >Světo- 
zoruc, >Květech«, > Ženských listech* a jež 
potom vyšly sebrány pod názvy: Z našeho 
lidu (v »Moravské bibl.«, 1881-83); Z pohoří 
moravského (t., 1886) a Některé Črty \y •Li- 
buši*, 1885); souborně vyšly její Povídky, 
obrair a črty (»Mor. bibl.*, 1889—92). 

Siaránecký Miroslav, poslanec český 
(♦ 16. října 1869 v Moravské Ostravě, kdež 
otec jeho byl hutním inženýrem). Studoval 
od r. 1881 na českém reálném gymnasiu i na 
universitě v Praze, kdež také dosáhl hod- 
nosti doktorské. Vstoupil do služby soudní 
u zemského soudu v Praze, kterou však opu- 
stil přeložen byv ke státnímu zástupnictví. 
Nastoupil potom praxi advokátní i setrval 
v ní do r. 1900. Jest vlastníkem realit v Ce- 
kanicích u Blatné i spoluvlastníkem strojnické 
továrny. Jako předseda jednatelského odboru 
>Národni jednoty pošumavské* pro okresy 
blatenský a březnický i jako předseda míst- 
ního odboru >Národní jednoty pošumavskéc 
pro Prahu »Nové město* jest činný v práci 
menšinové na jihu českém i v řešení hospo- 
dářských a sociálních otázek našeho Pošu- 
maví. R. 1901 zvolen byl do sněmu králov- 
ství Českého ve volební skupině venkovských 
obcí Prachatice-Netolice-Volaryjako kandidát 
samostatný. Dr. N, 

Stranéjovloe, Stranovice, ves v Če- 
chách, hejtm. Strakonice, okr. a pš. Volyně, 
fara Malenovice; 11 d., 69 obyv. č. (1900), 
dvůr. 

Stráněnský Jan, překladatel a vydavatel 
četných spisů českých v XVI. stol. Narodil 
se v Jindř. Hradci, usadil se pak v Počát- 

13 



194 



Strangalia — Strannoljubskij. 



kách a ze záliby jal se překládati z latiny a 
němčiny a vydávati spisy různého obsahu, 
nehledě na to, zda pocházejí ze strany evan- 
gelické či katolické. Asi od r. 1542 vydával 
minucí a pranostiky, z nichž některé se za- 
chovaly (viz >ČČM.«, 1829). Vydal Jana Span- 
aenberga Perlu písma sv. (1545) a Postillu 
českou (Prost., 1546), Srovnání čtyř evange- 
listů v bibli Melantrišské (t., 1557), Zahrádku 
duchovní (t., 1557), Jana a Cyriaka Spangen- 
berga Kázání pohřební (t., 1559), Epištoly 
a evangelia nedělní a sváteční se summa- 
riemi (t., 1561), Utrhání Lucianovo (t., 1561), 
Jana Fera Kázání o pekle (t., 1569), Jana 
Efrema O sv. Josefu patriarchovi (t., 1569), 
Erasma Rotterdamského O připravováni 
k smrti a o rytíři křesťanském (t., 1570 a 
1577), Jana Habermanna ModHtby (t., 1573), 
O útrpné smrti P. J. Krista a sedm žalmů 
kajících (t., 1581), vydal též díla Tom. Bavo- 
rovského a T. Rešcla a j. J,F, 

Strangalia Serv., osidelník, jest rod 
tesaříků z podčeledi úzkořitníků (Leptu- 
rini) lišící se od příbuzných štítem vzadu 
dvakrát vykrojeným a zadními rohy prodlou- 
ženými, zašpičatěnými a k ramenům krovek 
přimknutými. Krovky jsou do zadu zúženy. 
Jako druhy příbuzné osidelnici dospělí se- 
dají na květy, kdežto larvy žijí ve shnilém 
dřevě. Z 19 druhů jest evropských 8. K nej- 
obyčejnějším náleží S. maculata Podá, o. 
ozbrojený. Má tělo černé, u samičky se 
3 prvými kroužky zadečkovými žlutohnědými, 
kořen článků tykadlových, nohy mimo černý 
konec zadních holeni a krovky žluté; na 
těchto však jsou konec a 3 příčné pásky 
černé. Samečkové maií na vnitřní straně 
zadních holení dva ostré zoubky. Délka 
13—18 mm. Larva jest podlouhlá, napřed 
širší než vzadu, plochá, s velikou hlavou, 
trojčlenými tykadly a krátkými nohami. Žije 
v e starých kmenech březových. Rovněž obecný 
u nás o. čtveropasý, S. quadrifasciata L., 
jest něco větši a silnější a má tykadla i nohy 
celé černé. Kpk. 

Stránské [strendž] Robert, ryjec angl. 
(* 1721 — t 1792 v Londýně). Studoval sice 
právnictví, ale záhy dal se na námořnictví, 
potom na ryjectví a šel do učení k ryjci 
Cooperovi st. v Edinburce. R. 1745 vstoupil 
do vojska povstaleckého, ale po nešťastné 
bitvě u Cullodenu utekl r. 1747 do Francie, 
kde studoval i pracoval pod vedením Leba- 
sovým. R. 1750 vrátil se do Londýna, cesto- 
val pak dlouho po Itálii studuje tam zname- 
nitá díla malířská i ryjecká, vrátil se do Pa- 
říže a posléze žil v Londýně. Byl členem 
akademií v Římě, ve Florencii, v Bologni a 
Parmě, r. 1764 jmenován i členem akademie 
v Paříží a r. 1787 povýšen do stavu šlech- 
tického. Ryl zvláště podle obrazů Tiziano- 
vých, van Dyckových, Raffaelových a jiných 
mistrův italských a jeho práce vynikají ve- 
směs správnou i lahodnou kresbou. K nej- 
lepším jeho pracím náleží Odpočívající Ve* 
nůše podle Tiziana (1768), Danae podle té- 
hož a Sv, Caecilie podle Raflfaela. Srv. Me- 



moirs of sir R. S., vydal Dennistoua (Lond., 
1855, 2 sv.) a Le Blanc, Catalogue de Toeuvre 
de Rob. S. (Pař., 1848). 

Strangulace, z lat, sevření hrdla, skr- 
čení. 

Stranearle viz Rezavka. 

Strání, městečko na Moravě, hejtm. a 
okr. Uh. Brod; 269 d., 2022 Obyv. č. (1900), 
far. kostel, 3tř. šk., pš., četn. stanice, dva 
výroč. trhy, opodál osada u Sklenné Hutě 
s továrnou na sklo. 

Stranice viz Stránce. 

Stranický Čeněk, pseudonym Václava 
Bendla (v. t. 1). 

Straník, ves na Moravě v Novojicku, má 
72 d., 446 obyv. čes., 1 něm., školu jcdnotř. 
a 2 kaple. Byla tu tvrz, již držel r. 1412 Vác- 
lav z Morko víc. E, Múller. 

Straník z Kopidlna viz Kopidlanský 
z Kopidlna. 

Stránka: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
Karlín, okr., fara pš. Brandýs n. L.; 45 d., 
283 obyv. č. (1900). — 2) S., ves t., hejtm., 
okr. a fara Mělník, pš. Mšeno; 78 d., 463 
obyv. č., 1 n. (1900), Itř. šk., pěstování 
chmele. Pohanské pohřebiště. Alod. statek 
(1350*26 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivo- 
varem, mlýnem a pilou drŽí augustiniánský 
konvent u sv. Tomáše v Praze, jenŽ je) 
r. 1756 koupil od Alberta Frant. r>t. Benedy 
z Nečtin. — 3) S., ves t., hejtm. Nové Město 
n. M., okr. Opočno, fara a pš. Třebechovice; 
12 d., 66 obyv. č. (1900). S. od r. 1905 úplně 
spojena se vsí Ledci pod jménem Ledce. 

4) S. (Zechit^), ves na Moravě, hejtm., okr. 
a pš. Rymařov, fara Albrechtice; 68 d., 446 
obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Kateřiny, Itř. 
šk. a myslivna. 

Stránka Malá viz Strana Menši. 

Stránkv (TVoniř^), ves v Čechách, hejtm., 
okr. a pš. Zatec, fara Holedeček; 49 d., 228 
obyv. Č. (1900), chmelnice. 

Stranná: 1) S. {Strahn), far. ves v Če- 
chách při Ohři, hejtm. a okr. Chomutov, pš. 
Březno; 25 d., 101 obyv. n. (1900), kostel Nej- 
svět. Trojice (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., lo- 
žisko hned. uhlí. R. 1820 zničena celá ves 
s kostelem i farou posouváním půdy a vedle 
zbylé části vsi (9 domů) vystavěna ves ny- 
nější. — 2) S., ves t., hejtm. Kamenice n. L., 
okr. Počátky, fara a pš. Žirovnicc; 46 d., 
315 obyv. č. (1900), tř. šk. a kostel na hřbi- 
tově sv. Bartoloměje (ve XIV. stol. farní). 
Opodál dvůr Petrov a Proboštiny. — 3) S.» 
ves t., viz Stranné. 

4) S., ves na Moravě, viz Strana 5). 

Stranné, Stranná, Strany, ves v Če- 
chách, hejtm. Benešov, okr. a pš. Neveklov, 
fara Bělice; 35 d., 254 obyv. č. (1900), liho- 
var a několik mlýnů. Připomíná se r. 1184. 

Strannicl, rozkolnícká sekta ruská, viz 
Běguni. 

StrannolJnbsklJ Aleksandr Nikola- 
je vič, paedagog rus. (* 1839), útlé mládí 
ztrávil na Kamčatce, kde otec jeho byl správ- 
cem území, později navštěvoval vojenskou 
školu a v 1. 1867—94 přednášel mathematiku 



Stranov — Stránský. 



195 



ř; 



v námořní škole. V 1. 60tých XIX. stol. mél 
Živé účastenství při škole, otevřené podle zá- 
sad jasnopoljanské školy hr. L. Tolstého na 
Vasilevskem ostrově v Petrohrade, později 
pracoval horlivé o povznesení vyš. ženského 
vzdélání a spolupůsobil při organisaci vyš. 
žen. kursů v Petrohradě. R. 1878 založil spo- 
lečnost ku podporováni těchto kursů a po 
12 kt byl jejím tajemníkem. Jeho přičiněním 
zřízeny též obchodní kursy pro dívky, jež 
ukončily gymnasijní studia. S. vedl paeda- 
gogickou správu těchto kursů v ústavě P. O. 
Ivašincové. O sobě vydal: Organi^acija vys- 
šago morskogo obra\ovanija v Rossiji (Petr., 
1878); Kurs algebry (t., 1868) a j. 

StraaOTy Stránov: 1) S. Nový, víska 
v Čechách nedaleko Jizerního Vtelna, při žel. 
tr. Praha-Bakov, hejtm. a okr. Ml. Boleslav, 
fara a pš. Dol. Kmsko; 9 d., 54 obyv. č. 
(1900), zámecké kaplanství s kaplí sv. Vác- 
lava (z r. 1767). Alod. panství (740-46 ha 
půdy) se zámkem a dvorem drŽí Maric Leo- 
poldina hrab. Valdšteinová-Wartenberková. 
V 1. 1463—68 Jaroš ze Sovojovic vystavěl zde 
hrad, jemuž říkalo se Nový S. Potomci jeho 
seděli tu do r. 1545, kdy Markvart z rodu 
toho prodal S. N. Sigmundovi Berkovi z Dube, 
po němž se tu připomíná jeho syn Petr, 
r. 1589 Karel z Bibršteina, potom Slavatové 
z Chlumu, rodina z Lisova do r. 1695. T. r. 
koupil S. N. Otto Ferd. z Nostic, r. 1700 
Rudolf z Lisova, po něm držel zboží stra- 
novské syn jeho Josef Rudolf, po němž ná- 
sledoval zeť jeho Jan Václav Příchovský z Pří- 
chovic (jenž tu založil kapli sv. Václava) a 
jeho potomci, r. 1794 Jan sv. p. Herites, ryt. 
Neupaurové, od r. 1864 Marie hr. Valdštei- 
nova, která v 1. 1890—95 zdejší zámek nád- 
herné opravila podle plánů staveb, rady 
Schulzc. — 2) S. Starý, též Myškův Hrá- 
dek, viz Hrádek 54). 

Stranoves, někdy ves v Čechách, viz 
Kozmice 3). 

StranoTloe viz Stranějovice. 

Stránovský ze Sovojovic, příjmení 
staročeské rodiny vladyČi, která pocházela 
ze vsi Sovojovic u Brandýsa n. L. Jaroš 
ze S. nabyl hradu Stranová u Ml. Boleslave, 
odkudž se psával. R. 1440 byl na sjezde 
v Nymburce, r. 1448 vpadl do Prahy, r, 1470 
zřizoval pole v Boleslavsku a žil ještě r. 1485. 
Jan a Václav, kteří připomínají se od 
r. 1468, byli jeho buď synové nebo bratři. 
Jan měl nějaké dědictví v Citově, jež prodal. 
(Strýci těchto byli Jan Rekordát ze S. 1468 
atd. a synové jeho Jiřík a Jan r. 1492.) Jaroš 
držel Chotělice (f 1532). Na těchto sedel od 
r. 1532 Burjan, jenž prodal r. 1533 Kříčov, 
r. 1535 Kovaň s vesnicemi a v ty časy Vtelno, 
Lhotu, Niměřice a Slivno, za to koupil 2lu- 
nice a Kozojedy a r. 1548 oboje Sekeřice 
(t 1551, manž. Anežka ze Střimelic). Snad 
byli jeho bratři Markvart a Jan (f j. 1565). 
Onen byl pán na Stranově a Smilovicích, 
prodal r. 1545 Stránov, koupil r. 1546 Vlašim, 
jejž zase prodal, koupil r. 1549 Janovičky a 
ok. r. 1551 dědil Žlunice (t j. 1559, manž. 



Anežka z Radovesic). Synové Markvartovi 
byli Jaroš, Jan a Melchysedech. Jan ob- 
držel při dělení Chotělice, jež zapsal r. 1567 
Melchysedechovi. Tento mél za díl Kozo- 
jedy a měl r. 1567 soudy, protože zabil Jin- 
dřicha ml. z Valdšteina. Jaroš byl od r. 1547 
ženat s Kryzeldou z Hodějova (viz Farragi- 
nes III.), měl za díl Žlunice a žil ještě r. 1567. 
Burjan a Smi i, synové Jarošovi, zdědili 
všechna zboží po otci a strýcích. Burjan se- 
děl na Zlunicích (1572), oženil se r. 1582 
s Johankou Kapounkou ze Svojkova (2. manž. 
Karel Žampach, 3. Dobřenský) a zemřel před 
r. 1595. Jediný jeho syn Markvart byl pod 
poručenstvím Smilovým, a' když tento ok. 
r. 1597 bezdětek zemřel, Anny Klucké ze S., 
sestry otcovy. R. 1609 prodal Žlunice, Kozo- 
jedy a Chotělice, koupil r. 161? díl Popovic 
a v ty časy i Veliký Barchov. Zemřel ok. 
r. 1617, jsa té rodiny poslední. Jmění dědil 
po něm Smil Ostromiřský z Rokytníka. Sčk. 

Stranraer [-rár], král. m. a přístav skot- 
ského hrabství Wigtownu na již. konci jez. 
Ryanu jz. od Dumfriesu, s nímŽ spojeno 
jest žel. drahou, má 6036 obyv. (1901), zá- 
mek ze XVI. stol. a pěkné kostely. Průmyslu 
zde není, ale za to čilý obchod s plodinami 
a rybolov na jezeře. Parolodní spojení s ir- 
ským Larne ve 2*/* hod. 

Stránský Georgij, politik bulh. {* 1848 
v Kalořeru), vystudoval v Bukurešti medi- 
cínu, účastnil se jako lékař válek srbsko- 
turecké a rusko -turecké; po skončení války 
usadil se v Plovdivě, kde ho guvernér Aleko 

Pasa jmenoval direktorem financi (1880—82). 
řál spojení Vých. Rumelie s Bulharskem, 
účastnil se plovdivského povstání 18. (6.) září 
1885 a stal se pak předsedou prozatímní 
vlády (viz Bulharsko, str. 912a), Po vyko- 
naném spojení obou zemí S. přesídlil se do 
Sofie. R. 1887—90 byl ministrem zahranič- 
ních záležitostí v kabinetě Stambulova, jehož 
názory sdílel. Byl též hlavním spolupracovní- 
kem Stambulovského listu >Svobodno Slovo*. 
Od r. 1898 není politicky činný. 

Stránský: 1) S. Pavel, spis. čes. (* 1583 
v Zapské Stránce - f 1667 vToruni). Vystudoval 
v Praze, kde byl r. 1607 promovován na mistra 
svob. umění, stal se správcem školy u sv. Jiljí 
a r. 1609 rektorem v Litoměřicích. Oženiv 
se tu s bohatou vdovou po měšťanu lito- 
měřickém Janu Zlatohlávkovi zanechal školy 
a stal se písařem městským ; r. 1614 po prvé 
objevuje se i mezi konšely. R. 1617 spolu 
s dvěma konšely byl devět dní vězněn v Praze, 
ježto rada litoměřická byla odepřela dvěma 
katolíkům právo měštanské. R. 1618 účastnil 
se sjezdu prot. stavů v Karolíně a zvolen 
byl do výboru, jemuž uloženo sepsati stíŽný 
spis císaři v záležitosti broumovské. Dru- 
hého památnějšího sjezdu v květnu t. r. S. 
účasten nebyl. O jeho chování za českého 
povstání víme jen tolik, že byl přívržencem 
Bedřicha Falckého; vynikajícím způsobem 
povstání se neúčastnil, tak že i po bitvě Bělo- 
horské byl v radě městské (1620—25). Po 
vydání generálního pardonu odsouzen byl 



196 Stránský. 

přes to ke ztráté čtyř šestin majetku. Když i cionále Tranovského, ve zpěvníku Leskové 
však začah se prováděti v Čechách proti- | a jiných českých zpěvnících evangelických. — 
reformace, byl S-kému pobyt znemožněn. I Srv. Daniel S. a jeho doba, napsal Jan Močko, 
Podniknuv veřejné hádání s kapucíny, do Li- farář v Čáčově (Ružomberk, 1897). Hsa. 
toměřic na missie vyslanými, S. byl stigma- t 3) S. Antonín, spis. čes. (*1793 ve Velké 
tisován za člověka zvláště nebezpečného, a ! Řetové — f 1868 v Hradci Kr.). Vystudovav 



když neposlechl vyzvání, aby přestoupil ke 
katolictví, byl vypověděn (21. čce. 1627). 
Usadil se v Perně, odkudž však jako český 
bratr byl nesnášelivosti lutheránského kněze 



theologii v Hradci Kr., stal se tam r. 1819 
katechetou na gymnasiu, r. 1829 profcssorem 
pastorálky a paedagogiky didaktické na ústavě 
theolog., r. 1848 rektorem semináře biskup- 



Sam. Martinia z Dražova vypuzen (r. 1631); I ského. S. redigoval po T. L. Zieglerovi časb- 
dlel nějaký čas v Drážďanech, Lipsku a Frei- I pis » Přítel mládeže* odf r. 1836—46, vydal 
bérce, až našel konečně stálý útulek v To- I několik modlících knížek a přeložil Tomáše 
runi, kde r. 1647 stal se professorera a po- j Kempenského spis >Zlatá kniha o následo- 
zději i visitátorem gymnasia. K tomuto po- vání Krista P.« (Hrad. Kr., 1828, 1842 a 1845). 
stavení dopomohlo mu jeho dílo Respublica 4) S. Josef, divadel, herec a ředitel čes. 
BohemiaeaM.FauloS,de5cripta(vyá,vLe]áé^{* 1808 v Praze — f 1866 v Pelhřimově). S., 
1634 v tiskárně br. Elzevirů, 2. vyd. rozmno- 'vlastním jménem Jos. Jan Semerer, již 
žcné a opravené t, 1643). Jest připsáno nej- záhy oblíbil si české divadlo a dosáhl svým 
mladším synům Bedřicha Falckého, Ruprech- ! přičiněním, že r. 1828 zavedeny české hry 
tovi a Moricovi. Ve dvaceti kapitolách po- ochotnické v Kajetánském divadle, kde ú 
pisuje polohu země, pak jednotlivé kraje po posud hráno bylo německy. I později, k .yž 
sobě, mluví o povaze a obyčejích obyvatel- ' česká představeni přenesena do divadla Thu- 
stva, podává stručné dějiny Čech, seznam I novského, náležel k nejpilnějším jejich pésti- 
králů, královen a biskupů a líčí celé vnitřní i tělům a také v představeních Tylových r. 1835 
zřízení státu Českého; celou jednu kapitolu až 1837 v Kajetánském domě upozornil na 
{III.) věnuje pak otázce poměru Čech k říši sebe v několika úlohách. Později účinkoval 
iíěmecké. Vydána byla po třetí v Lejdě r. 1648, 1 1 ve sboru divadla Stavovského, načež r. 1845 
pak v Amsterdame r. 1713 a ve Frankfurtě \ založil něm. kočující společnost, s níž ccsto- 
r. 1719, kde byla připojena k novému vy- | val do r. 1848. Pak pobyl nějaký čas v Praze, 
<3ání Goldastova spisu »Commentarii de regni ; r. 1850 stal se artistickým ředitelem druhé 
Boh. jiiribus acprivilegiis«, vzhledem ke kte- I české cestující společností Jos. Svobody, 
rémužlo spisu š. zaujímá často stanovisko I avšak po brzkém jejím rozchodu odebral se 
protilehlé. Německý překlad vydal Ign. Cor- I opět do Prahy. Jako správce společnosti Svo- 
nova: P. Stransky's Staat von Bohmen (Pr., ' bodový získal pro divadlo Frant. Pokorného. 
1792—1803); český Em. Tonner M. P. S-ského Potom opět cestoval s něm. společností, aŽ 
Vypsání vši obce král. Českého (Pr., 1893); 'r. 1859, cn^aŽovav J. E. Kramuele režisérem, 
v úvodě podává životopis S-kého. Srv. »Svě- ' proměnil ji v českou, která náležela pak 
tozor« 1868, str. 412 si. J.F, k lepším společnostem ; na saisonu ujcdnával 

2) S. Daniel, spis. čes. (♦ 1681 na Vrbov- S. pevné smlouvy, což nebylo tehdy u ko- 
čích u Myjavy - f 2. led. 1755 v Kremnici), čujicích společností ve zvyku. V září r. 1865 
V letech 1697—1702 vzdělával se na gym- stal se režisérem S-kého společnosti, zahá- 
nasiu v Žitavě, potom studoval bohosloví ve jivší tehdy po půlleté přestávce znova svá 
Vitemberce, načež dokončil r. 1706 studia ' představení v Týně n. Vit., Frant. Pokorný, 
v Lipsku a vrátil se do Žitavy, kdeŽ vydal V. Slukov jej tam následoval. Mezi ostatními 
Jádro všech modliteb (překlad z něm.). Byv členy společnosti byla oblíbenou herečkou 
r. 1707 ordinován v Drážďanech, pro bouře také dcera ředitelova Marie Stránská. Za 
válečné v Uhrách zůstal v Lipsku, odkudž půl léta po příchodu Pokorného zemřel S., 
byl povolán za českého faráře do Těšína, jeho knihovnu zakoupil Pokorný a řídil spo- 
kde r. 1707 bylo evangelíkům povoleno zří- | lečnost až do té doby, kdy obdržel vlastní 
díti si evang. chrám. Zde zůstal jen 9 týdnů 'koncessi. ' JLý, 

a nastoupil po Václavu Klejchovi r. 1709 ne- i 6) S. Gabriel, malíř čes. (♦ 30. čna 1813 
bezpečný úřad jako tajný evangelický kazatel | v Praze — f '. srp. 1887 t.). Byl krajinářem 
ve Sloupnici na Litomyšlsku, kde bylo na | a malířem zátiší (květin, ovoce). Vystavoval 
7000 tajných evangelíků. Na jaře r. 1710 sloup- I r. 1857 ve výroční výstavě Společnosti vla- 
nický rychtář Jan Limberský učinil o tom steneckých přátel umění v Praze Zátiší^ pak 
oznámení do Litomyšle, a S. musil tajně až r. 1866 ve Vídni na výstavě rakouské jed- 
utéci. V květnu 1710 došel do Žitavy, kdež noty umělecké dvě Zátiší ovoce a r. 1867 
právě péčí Jana Míillera, kantora při české opět v Praze dva olej. obrazy Ovoce, Ve 
církví v Žitavě, tiskl se v rozmnoženém vy- \ stálé obrazárně v Rudolfině je zastoupen 
dání >Poklad zpěvů duchovníchc, do něhož ' třemi studiemi podle přírody {Krajina u řeky, 
přijaty i některé písně S-kého. R. 1712 vrátil aquarell; kresba Krajina na úpatí stráně; 
se do vlasti a stal se farářem v Krajnom, Vysočina u Vršovic, aquarell). S. náleží mezi 
r. 1713 přešel do Zemanských Kostolán a ' malíře, na něž počínal působiti realismus 
po 3 letech do Kostolných Moravic, a ko- ' francouzského krajmáfstvi, znal se s Aug. 
nečně r. 1720 sial se farářem v Kremnici. ' Piepenhagenem a také někdy jeho způsobem 
Rada jeho písní obsažena je dosud v kan- ! malby se řídil. F, H-s. 



Stránský — Strasburger. 



197 



6^ S. Adolf, politik český (* 1865 v Ha- 
brech). Práva studoval ve Vidni. Od r. 1886 
jest advokátem v Brně. Oddal se od mládí 
životu veřejnému. Býval členem redakce ví- 
deňské >Tribune«, referentem >Politik* a 
>Národnich Listů*. V Brně r. 1889 založil si 
svůj vlastní list » Moravské Listy «, který byl 
později přeměněn v deník >Lidové Noviny*. 
S. je stoupencem směru svobodomyslného 
a vůdcem mladočeské strany na Moravě, na- 
zývané tam stranou lidovou. R. 1895 S. do- 
šel zemského i říšského mandátu v městské 
skupině Nového Města. Stranou mladoČeskou 
byl vyslán nbjednou do delegaci. V klubu 
Českých' poslanců na sněme moravském jest 
místopředsedou. S. je výborný řečník, poli- 
tický praktik a organisátor. Ř. 1900 byl ve 
vyrovnávacích konferencích ve Vídni a jest 
členem vyrovnávacího výboru na Moravě. Tbk, 

7) S. František, sochař český (♦20. září 
1869 v Zadní Ždímici — f 22. pros. 1901), 
žák Myslbekův, vynikl svými pracemi zejména 
při figurální výzdobě některých veřejných 
budov v Praze, zejména na nové budově 
Městského musea {Křesťanství a Pohanství; 
Karel IV. klade \dkladni kdmen chrámu sva- 
tého Vita)^ na Městské spořitelně, na průčelí 
paláce Assicurazioni generali, na městském 
divadle v Plzni a j., jakož i plastickými Mo- 
ravskými tanci^ Otrokem (plastický diplom 
spolku »Manes< Svat. Čechovi), portraitními 
poprsími {dra Julia Grégra) a j. 

Stránský ze Sf ranky, příjmení dvou 
rodin starovladycké a erbovní. 1. Ze Stránky 
v Boleslavsku pocházeli ok. r. 1497 Zachař 
a r. 1547 Ondřej a Petr; tito ještě drželi 
Stránku. Jiřík přestěhoval se r. 1683 z Ko- 
stelce n. L. do Prahy- Petr zavražděn před 
r. 1592 od Jana Bryknára z Brukšteina a byl, 
tuším, té rodiny poslední. — 2. KriŠtof S. 
z Greifenfelsu byl před r. 1634 úřední- 
kem komory knížetství Fridlantského, ob- 
držev erbovní list snad od Valdšteina jakožto 
palatina. Jakub a Kašpar, syn tohoto, pro- 
vozovali živnosti (v Jaroměři ?). Martin Karel, 
syn Kašparův, bojoval v Uhrách s Turky, 
byl rytmistrem u dragounů pluku Pachon- 
hay, r. 1672 hejtmanem na Kosmonosích, 
r. 1685 regentem v Roudnici. Císař Leopold 
povýšil jej (4. čce 1682) do stavu rytířského 
Římské říše s heslem S. ze S. a z Greifen- 
felsu. Zůstavil syny Jana Jakuba a Mar- 
tina Josefa, kterým stav rytířský (28. září 
1734) pro kr. České a země přivtělené po- 
tvrzen. Martin byl r. 1718 rytmistrem u jízdné 
gardy polského krále. Jan žil v Praze a zů- 
stavil syna Leopolda, jenž zemřel r. 1765. 
Snad byl synem jeho Josef (bratr Gabrie- 
lův), jenž byl v 1. 1776—86 adjunktem u kraj- 
ského úřadu čáslavského a později hejtma- 
nem kraje boleslavského. Synové jeho byli 
Antonín (* 1776), Josef, František ajan. 
Frant. Josef byl v 1. 1787—90 pojezdným 
v Cechticich, Antonín (* 1824), syn Fran- 
tiškův, byl radou vrchního zemského soudu 
v Praze ještě za naší paměti. Felix (rodilý 
z Klatov) byl hejtmanem u délostřelcův 



(8. pl.) a zemřel r. 1893 v Praze. R. 1901 ze- 
mřela Ernestina S-ká vd. Svobodova. Sčk, 

Strany, ves v Čechách, viz Stranné. 

Strany světa neboli úhly světové sta- 
noví se nejbezpečněji kompasem. Nemárae-li 
kompasu, vyhledáme 8. 8., obrátíce se v pravé 
poledne tváří k slunci: pak máme před se- 
bou jih (j.), na levo východ (v.), v právo 
západ (z.) a za sebou sever (s.). V noci 
zase orientujeme se, postavíme-li se tváří k po- 
lárce, podle niž snadno určíme ostatní 8. 8.: 
mámef před sebou sever, v právo východ, 
za sebou jih a v levo západ. Mimo tyto čtyři 
hlavní 3. 3. rozeznáváme vedlejší s. 8.: 
severovýchod (sv.) mezi severem a výcho- 
dem, jihovýchod (jv.) mezi jihem a výcho- 
dem, jihozápad (jz ) a severozápad (sz.), jel 
mohou ještě býti rozděleny na ssv., jjv., ssv., 
ssz. a t. d., jakž ukazuje větrná růžice 
(viz Kompas, str. 656). 

Straparola Giovan Francesco, no- 
vellista ital. (* na konci XV. stol. v Cara- 
vaggiu), proslul sbírkou novell Tredeci piace- 
voli notti (v Benátkách, 1. čásf 1560, 2. čásf 
1554), vypravovaných po způsobu Boccacciova 
Decameronu. Jest to 74 veselých povídek, 
sebraných z různých pramenů : 24 vzato 
z Morliniho, 15 z Boccaccia, Sachettiho, Bre- 
via, z >Fabliaux€, ze »Zlaté legendy* a z ro- 
mánu o Merlinovi, 6 jest původu východ- 
ního (z Pančatantra, Siddhi Kúru, Tisíce a 
jedné nocí), z ostatních 29 jest 22 pravých 
povídek národních. Kniha S-lova byla za 
20 let 16krát vydána, přeložena do franc. 
(1. část 1560 a 1673, 2. čásf 1857, znova vyd. 
od Jonausta 1882), r. 1605 církví zapověděna, 
ale již r. 1605 znova vydána v Benátkách. 
Srv. F, V. Schmidta něm. překlad osmnácti 
povídek s cennými poznámkami (Berl., 1817).. 

Střapole, Třapole, ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Rokycany, fara Horní Stupno, pš. 
Chrást u Plzně; 31 d., 167 oby v. c. (1900). 

Strasburc^: 1) S., město v Žáp. Průších,, 
viz Brodnice. — 2) S. v marce Ukerské 
(m der Ukermark), město v prus. vlád. okr.. 
Postupim, kraj Prenclov, při žel. dráze Štětin- 
S. a Lubek-S., má 7078 obyv. (1900), žele* 
zárny, koželužny, hrnčířství, strojírny a j. 

Strasburger Eduard, vynikající botanik 
(♦ 1844 ve Varšavě). Od r. 1864 studoval 
v Bonnu a Jeně, načež r. 1868 habilitoval se 
jako soukr. docent na universitě varšavské; 
r. 1869 stal se mimoř., r. 1873 řádným pro- 
fessorem na universitě jenské, odkudž r. 1881 
povolán byl do Bonnu. Botanické práce jeho 
týkají se hlavně pole anatomického, vývoje- 
zpytného a z těch opět nejvýznamnější jsou 
ty, které se vztahuji k subtilním pochodům 
ziirodňovacím, osudům jader buněčných při 
jejich dělení nebo spájení a pod. V té pří- 
čině S. vzdělal a k dalším pracím podnítil 
celou řadu žákův. S. napsal: Entwickelungs- 
geschichte der Spaltóffnungen (PrincTsheim's 
Jahrbucher fQr wissenschaftl. Botanik, sv. 5., 
Lip., 1867); Die Bejruchtung bei den Koni- 
jeren (Jena, 1869); Die Beýruchtun^ bei den 
Farnkrdutern (Petrohr., 1868); Die Bestáu^ 



198 



Straschkau — Strašák. 



bung der Gymnospermen (Jena, 1872); Die 
Koniferen und die Gnetaceen (t., 1872); Ueber 
Apolla (t., 1872); Ueber Zellbildung und Zeli- 
theilung (t., 1875, 3. vyd, 1880); Studien uber 
Protoplasma (t, 1876); Ueber Acetabularia tne- 
diterranect (s de Barym pospolu v »Botan. 
Zeitg.«, 1877); Ueber Polyembryonie (fena, 
1878); Ueber Beýruchtung und Zelltheilung (r., 
1878 ; Die Angiospermen und die Gymnosper- 
men (t., 1879); Die Wirkung des Lichts und 
der Wárme au} die Schwármsporen (t., 1878); 
Ueber den Bau und das Wachsthum der Zeli' 
hdute (t., 1882); Ueber den Theilungsvorgang 
der ZellkPrne (Bonn, 1882); Ueber den Be- 
ýruchtungsvorgang bei den Phanerogamen (Jena, 
1884); Ueber den Bau und die Verrichtung der 
Leitungsbahnen bei den Fflan^en (t., 1891) ; fíi- 
stologische Beitráge (t., 1888—93, 5 seš.); Streif- 
^úge an der Riviera (Berlin, 1895). Mimo to 
vydal návod k anatomii a mikroskopii rost- 
lin: Das botanische Praktikum (Jena, 1884 a 
častěji); Das kleine botanische Praktikum fůr 
Anfánger (4. vyd. t.. 1902). Spolu se Schim- 
perem, Schenkem a NoUem vydává od r. 1894 
učebnici: Lehrbuch der Botanik fClr Hoch- 
schulen (již asi 8. vyd.), s Pfeíferem pak re- 
diguje od téhož roku >JahrbOcher f. wissen- 
schaftliche Botanik*. Konečné pod názvem: 
Cytologische Studien aus dem Bonner bota- 
nischen Institut (Berlin, 1897) publikoval ně- 
které práce své a svých žáků, týkajici se 
jemných změn při dělení jádra rostlinného. 

Strasohkatt viz Strážek. 

Strasohnitz viz Stražiště. 

Strass, druh skla, sloužici k děláni ne- 
pravých drahokamů; viz Sklo, str. 274 d. 

Strassburff : 1) S., m. sedm., v. Enyed.— 
2) S., m. v Elsasku, viz Strasburk. — 3) S., 
město v Záp. Průších, viz Brodnice. 

Btrassdozf, ves v Čechách, hejtm. Čes. 
Lípa, okr. Mimoň, fara a pá. Kuřívody, 14 d., 
51 obyv. n. (1900). 

Strassenau viz Benešov 3). 

Strassenliiiaser, viska v Čechách, hejtm. 
a okr. Krumlov, fara Přídoli, pš. Hořice; 
9 d., 86 obyv. n. (1900). 

flirasser Arthur, sochař něm. (* 1854 
v Postojně v Krajině). Studoval na umělecké 
akademii ve Vídni, pak u sochařů Pilze a 
Kundmanna, dal se však vlastní cestou a ho- 
tovil s počátku sošky japanských kejkliřův 
a hereček, jeŽ vídal ve Vídni. Potom přešel 
k soškám Arabů a jiných orientálců, jimŽ 
dovedl dodati přirozeného výrazu jemným 
koloritem. Práce tyto vynikají pravdivosti, 
charakteristikou a živostí. Jsou to zejména: 
Egyptský krotitel hadův; Arab před otvorem 
egyptské pyramidy; Modltci se Hindme\i dvěma 
slony a j. Z figur bronzových a terrakott vy- 
nikají : Husačka ; Děvče se džbánem ; Pohled do 
věčnosti (sedící žena s pochodni v ruce), pak 
z novějších četné figury zvířecí, zvlášf lvův a 
lvic, často ve velikých rozměrech. V pražském 
Rudolfině chová se jeho terrakottová Egypt- 
ská fena nesoucí vodu z r. 1886. 

Strassnitz, město a ves na Moravě, viz 
Strážnice 2). 



Straszewlcz : 1) S. J ó z e f, spis. pol. (* 1801 
v Rogowě kovenské ^b. — f 1838 v Pa- 
říži), vystudoval na universitě vilenské, po- 
zději cestoval po Evropě a usadil se v Pa- 
říži. Zabýval se také malbou. Vydal: Les Po- 
lonais et les Polonaises ou lOO portraits et bio- 
graphies des personnes qui ont figuré dans la 
derniere guerre (Paříž, 1832—37); Emilie Pia- 
ter (t., 1835); Armée polonaise, costumes mili^ 
taires (t., 1835); Les femmes célebres de touš 
les paySj leurs vies et leurs portraits (3. vyd. 

! t., 1835). Psával téŽ do francouz. a pol. za- 

I hraničných listů a vydal některá díla Lele- 

, welova. . 

2) S. Ludwik, publicista pol., studoval 
v Paříži a v Genevě a přispíval do různých 
časop. pol., načež r. 1898 stal se redaktorem 
časop. »Kurjer Polski«. O sobě vydal l^as^e 
ciasy (Petrohr., 1890); Fanta^je (t., 1895). 

Straszewskl M a u r y c y , filosof pol. {* 1848 
v Lutoryái), od r. 1875 professor filosofie 
a paedagogiky na univ. v Krakově, studoval 
gymnasium v Rzeszowě, studia filosofická 
konal v Praze a ve Vídni, kde byl žákem 
Zimmermannovým. Cestoval po Německu a 
Švýcařích, r. 1872 habilitoval se na univ. Ja- 
gellovské. Spisy jeho jsou: O diisiejs^em sta- 
nowisku filoiofji i jej do innych umiejetnošci 
stosunku (Krakov, 2. vyd. 1877): Jan Šnia- 
decki, jego stanowisko w d^iejach oswiaty 
i filoiofji w Polsce (t., 1876); Filo^ojja Spi- 
no\y i diisiejsiY pantei\m (Varšava, 1877); 
Uwagi nad ftlo\ofja Stuarta Milla (Krakov, 
1877); Jóief Kremer i Karol Libelt (t., 1875); 
La psychologie est-elle une science (v » Revue 
philosophique« 1ST7) ; Herbart^ sa personne et 
sa philosophie ďaprés des publications récen- 
tes (t., 1878); Grund^úge einer Tlteorie d. Er- 
kenntniss (Krakov); D\ieje filosofii w \arysie 
(t., 1887); D\ieje filoiofji na Wschod^ie (t., 
1894) a j. 

Btraszyúski Leonard Wilhelm Da- 
wid, histor. malíř pol. (* 1827 vTokarzówce 
gub. kijevské — f 1879 v Žitomíru), jako žák 
akademie petrohradské dosáhl nejvyšších vy- 
znamenáni a byl poslán na státní útraty za 
hranice. Pobyv přes 13 let v Itálii a v Paříži, 
kde obrazy jeho docházely značné obliby a 

I hojného odbytu, vrátil se r. 1871 do Varšavy 

I a od r. 1875 žil na Ukrajině. Mimo četné 
portraity nejčelnější práce jeho jsou: Král 
Lear; valdštein v Čechách; Zavražděni 7íť{- 

I ^iho; 5v. Jan Nepomucký před králem Váda' 

I vem a j. 

Strašák (č t v e r á k) ze staročeských t anců 
jediný vedle Sousedské zachoval se posud 
i na pořádcích plesů městských, k čemuž asi 
přispěla žertovná stránka jeho zakončení. 
Melodií taneční jest píseň >Šla Andulka do 
zelí«. Prvních 16 taktů (opakovaná slova Šla 
Andulka . . . lupenička) jest obyčejná polka. 
Potom tanečník pustě tanečnici postaví se 

, proti ní, oba (na slova: Pepíček) třikrát za- 
dupají (pravou, levou, pravou, na slova: ko- 

! šíček) třikrát rukama zatleskají, (na slova: 
ty, ty, ty) ukazováčkem pravé ruky čtvera- 
čivě sobě třikrát pohrozí, (na druhá: ty, ty, ty) 



Strašecí — Strašryba. 



199 



ukazováčkem levé opět třikrát pohrozí a (na 
slova: ty to budeŠ platiti) oba se na právo 
otoči. Ale tu ta stránka žertovná: tanečník 
měl b^ se otočiti opět ke své tanečnici, ale 
zatim jiný si přispiSí a vezme mu ji nedbaje, 
kdo si vezme tanečnici jeho; jiný maje se 
otočiti ke své přiskočí mrštně k jiné, a tak 
nastane veselá výměna tanečnic zvyšovaná 
ještě tim, že při ni někdo přibere do kola 
tanečnici novou, nebo k jiné přiskočí taneč- 
ník také nový. Když někdo nucen z kola 
odejíti >opuštěn«, veselost se zvýší. Nelze 
chváliti, když blaseovaný měšfák těchto zvlášt- 
ností roztomilých nedbaje tanči vše jen pol- 
kou, -cp- 

Straieci Nové, Novostrašeci, město 
v Čechách, v hejtm. slánském, při želez. tr. 
Praha- Karlovy Vary, má 2546 obyv. č., 3 n., 
s Pecinovem 3014 obyv. č., 3 n. (1900), far. 
kostel Narození P. Marie (ve XIV. stol. far.) 
r. 1553 vystavěný, kapli sv. Isidora, synagogu, 
2 obec. šk. (o 9 tř.), 3tř. měšf. a průmysl. 

{)okrač. šk., chorobinec, okr. soud, pŠ., te- 
egraf, četn. stanici; úvěr. spolek, záložnu 
hospodář.; 2 cihelny, 2 koželužny a 2 jir- 
chárny, výrobu hraček a hospod, nářadí, 
pivovar, 3 mlýny, týd. a výroč, trhy. Tu a 
v okolí pěstuje se chmel a len a jsou ka- 
menouhel. doly. R. 1340 vysazeno N. S. na 
městečko, r. 1480 obdařeno od krále Vladi- 
slava erbem a r. 1503 povýšeno na město a 
obdařeno rozličný- 
mi svobodami. Erb 
městský (vy obr. č. 
3994.): v červeném 
štítě poprsí krále 
Vladislava, v právo 
od toho český lev a 
v levo písmeno W. 
N. S. ode dávna pří- 
slušelo ke Křivoklátu 
a kol. r. 1334 zasta- 
veno Menhartovi a 
Henzlovi Kadanské- 
mu. R. 1460 drženo 
zástavně od Bořivoje 
z Lochovic. R. 1647 zdejší obyvatelé se bou- 
řili; r. 1654 město vyhořelo; r. 1612 udělena 
městu výsada na konání trhů. Zaniklá fara 
r. 1661 obnovena. N. S. jest rodištěm bratři 
Jos. a Václ. Dundrův. 

Straiek, Squilla, zool., viz S t o m a t o- 
poda. 

Straieft, Strážné: 1) S. Malá (Klein- 
drossen\ ves v Čechách, hejtm. a okr. Krum- 
lov, fara Slavkov, pš. Hořice u Krumlova; 
13 d., 63 obyv. n. (1900). — 2) S. Velká 
{Grossdrossen), ves t., fara Světlík; 14 d., 93 
obyv. n. (1900). 

Strailoe: 1) S., městečko v Čechách, 
629 m n. m., hejtm. Rokycany, okr. Zbirov; 
295 d., 2341 obyv. č. (1900), far. kostel sv. 
Vavřince (v XVI. stol. far.), 7tř. šk., pš., te- 
legraf, četn. stanice; doly na Žel. rudu, lomy 
na pískovec, Železárna, výroba kovových hře- 
bíků, pilníků, různých nástrojův a šindele, 
2 mlýny s pilami, opodál myslivna Třitrubky 




Č. 3994. Znak 
misU Nového Straied. 



a hájovna Amerika. S. skládaly se ze 3 částí, 
z nichž v prostřední stával kostel a byly mě- 
stečkem, v sev.-východní části stával hrad a 
dvůr Strašičky, v jihozáp. části byla osada 
hutnická. Hrad, jejž tehdy drželi pánové 
z Rožmberka, pobořil Karel IV. (r. 1352). 
R. 1424 S. byly v zástavě Zdeňka z Rožmi- 
tálu. Později hrad zpuštěn a připojen ke Zbi- 
rovu. Kol r. 1500 zpustly Strašičky a mě- 
sto samo v XVII. stol. kleslo na pouhou 
ves. Od r. 1873 jmenuje se opět městečkem. 
(Srv. A. Drachovský, S., 1896.J — 2) S., ves 
t., hejtm. a okr. Strakonice, fara a pš. Vo- 
lenice; 63 d., 384 obyv. č. (1900), 2tř. šk. a 
několik mlýnů. 

Strašili: 1) S., ves v Čechách, hejtm. Žiž- 
kov, okr. a pš. Říčany, fara Mukařov; 31 d., 
180 obvv. č. (1890). — 2) S., far. ves t., 
hejtm. Sušice, okr. a pŠ. Kalper. Hory; 87 d., 
773 obyv. č. (1900), kostel P. Marie se so- 
chou mariánskou, k níž lid putuje z celého 
okolí (kostel byl ve XIV. stol. far., v 1. 1740 
až 1750 obnoven), 5tř. šk., poštovna; továrna 
na dřevěný drát, pila, 4 mlýny. — 3) S. viz 
Přibylov 2). 

Btraiirybka v. Canon-Straširybka. 

Straikevld Kondratij Fedorovič, filo- 
log rus. (♦ 1815 — t 1868), byl žákem a pak 
docentem university kijevské, v jejichž >Izvě- 
stích« uveřejnil mimo jiné Kratkij oČerk gre- 
českich drevnostéj (1863-64, o sobě, Kijev, 
1874); Klady, raismotrénnyje v mtnc-kabinété 
unipersitéta sv. Vladimíra (1866 a 1867). 
Přednášel na universitě též češtinu a sestavil 
pro Rusy českou mluvnici s chréstomathií a 
slovníčkem (Kijev, 1847). Srv. V. S. Ikonni- 
kov, Biografičeskij slovar professorov i pre- 
podavatělej imper. universitěta sv. Vladi- 
míra (t., 1884). Šnk. 

StraikOT, Stražkov, ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Roudnice, fara a pš. RaČině- 
ves; 92 d., 405 obyv. č. (1900), fil. kostel 
sv.Václtva (ve XIV. stol far.), 3tř. šk. 

StráikOTloe viz Strážkovice. 

Strainice: 1) S. Nové, ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Žižkov, fara Olšany, pš. Vršo- 
vice u Prahy; 69 d., 1069 obyv. č., 6 jiné ná- 
rod. (1900). — 2) S. Staré, ves t., 15 d., 133 
obyv. č., 2tř. šk., žid. hřbitov, spoř. spolek, 
pěstování zelí. Opodál Červený dvůr čili 
Direktorka, popi. dvůr a samotaVápenka. 
Ves připomíná se k r. 1222, kdy příslušela 
k proboštství vyšehradskému. Ve XIV. stol. 
stávaly zde 2 dvory a 2 tvrze, jež od r.l516 
náležely obci novoměstské v Praze, jíž r. 1547 
odňaty, ale později opět vráceny. 

StrainOT, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Ml. Boleslav, fara a pš. Krnsko; 42 d., 253 
obyv. č. (1900), Itř. šk. Připomíná se r.l297. 

StraiOT, ves v Čechách, hejtm. Nový 
Bydžov, okr. Chlumec n. C, fara Vápno, pš. 
Kladruby; 69 d., 462 obyv. č. (1900), opodál 
myslivna Bukovina. 

Strairyba Vincenc, sochař čes., žil a 
pracoval v 2. pol. XVI. stol. Jeho dílem byla 
ozdobná kašna v Lounech (1572), nyní úplně 
zničená. Od něho pochází náhrobek Jana 



200 



Stratégéma — Strategie. 



Popela z Lobkovic v kapli Martinické chrámu 
svatovítského v Praze, objednaný od Jiřího 
z Lobkovic r. 1581 a r. 1594 po smrti S-bově 
dohotovený. V Lounech a v okolí provedl 
rozličné kamenné sochy, řezby a pod. F,H'S, 

StratÓKÓma (řec, franc. stratageme\ čin 
vojevůdcovský, zejména čin zchytralý, odtud 
s. tolik co válečná lesf Sbírku válečných 
lstí sestavil ve starověku Polyainos fv. t. 2). 

Strategický, co se nese nebo naleží ke 
strategii. 

S-ké obejití jest útočný podnik proti 
křídlu jednomu nebo křidlám oběma šiku 
nepřátelského, možný pouze při veliké pře- 
sile, zejména při obejití křídel obou a jmak 
nebezpečný, protože obcházející sbor sám 
při tom odkrývá a protiútoku vystavuje 
vlastni bok. 

S-ké proražení č. prolomení nepřátel- 
ského šiku jest pohyb armády proti středu 
armády odpůrcovy rozestavené na dlouhém 
a mělkém čelí nebo v rozptýlených sbo- 
rech. FM, 

Strategie, z řec, značí umění a vědu 
vojevůdců, nauku o válce a jejím ve- 
dení ve velikém slohu, umění velmi ob- 
sáhlé a nesnadné. Učí, jak sdělati plán vá- \ 
léčný, operační fviz Operace válečná), vy- 
brati operační základnu a kde zaříditi skla- 
diště (nejeden znamenitý vojevůdce se pustil 
do války bez těchto příprav, jako Wellington 
r. 1813 táhna z Portugalska přes Španělsko 
do Francie a Sherman ve Spoj. Obcích sev.- 
amer. r. 1864, ale to nesmí býti pravidlem^ 
jak určiti strategický rozvoj armády (v. t), 
jak říditi operace, aby srážky, bitvy, hlavně 
bitvy rozhodné, děly se za okolností co nej- 
příznivějších, slovem, 8. vymýšlí všecky roz- 
sáhlé, velikolepé kombinace, které připravuji 
co nejvýhodnější pole pro taktiku (v. t.). 
S. obírá se pouze velikými jednotkami stra- 
tegickými, a to armádami, operuje-li jich 
více pod vrchním velením, neb armádními 
sbory, o podřízenější zástupy a podrobnosti 
se nestarajíc, vykazuje každé jednotce ve ve- 
likých rysech přesně cesty, kudy táhnouti, 
aby proudy se nemíchaly a hlavně se nekři- 
žovaly (viz Pochod), místa, kde odpočívati 
(nocovati, tábořiti), hlavni čáru předstráží a 
pod.; zařizuje vyzvědačství, aby byly vždy 
po ruce nejnovější zprávy o odpůrci a jeho 
pohybech, zkrátka učí, jak vésti armády, 
sbory mimo palbu nepřátelskou až na bit- 
viště, kde od ní přejímá úkol taktika. Voje- 
vůdce mimo síly vlastní a nepřátelské znej 
vlastnosti válčiště, povahy podvelitelů, stav 
a smýšlení vojsk a obyvatel země. Proti sple- 
titosti a pedantičnosti dob dřívějších (ze- 
jména na poč. stol. XVin.) s. dnešní se vrá- 
tila k zásadám nejjednodušším: míti dobrou 
politiku na utvoření příznivých okolností a 
vojsko dobré a co nejčetnější, užíti všech 
prostředků na povznesení ducha a bodrosti 
vojsk. Příprava prostředků pro vedení války 
vojenských a finančních, příprava technická 
válčiště opevněními, železnicemi atd., utvo- 
ření skladišt na oper. základně před začát- 



kem války, příprava již v míru mobil i sace 
(v. t.) a přeprava zástupů do strategického- 
rozvojiště, studování poměrů u protivníka. 
Zajistiti si počin (iniciativu), lépe útočiti než 
se brániti, vésti válku s největším napětím 
sil a činnosti, vyhledati slabé stránky odpůr- 
covy, objeviti se na rozhodném místě s pře- 
vahou. Již nehledáno jako dříve rozhodnutí 
v opanování vyvýšených míst neb území na 
válčišti, nýbrž nastupováno přímo na nepřá- 
telské vojsko, jež má býti zničeno. Ohromné 
spousty nynějších armád nutí do rozptýlení 
na pochodu za příčinou noclehu, táboření a 
zásobování, ale pak nastane úkol sjednotiti 
včas a na důležitém bitvišti roztroušené síly 
pro rozhodný boj. (Rozkosem táhnouti, sra- 
ženě bojovati.) Nezarážeti se neúspěchy na 
místě podřízeném. Spolehlivé vyzvědačství 
a zabezpečeni spojidel je předůležito. Časem 
neplýtvati v útoku, času získati v obraně,, 
úspěchy rázně využitkovati až do úplného 
zničení odpůrce, i v pochodu vítězném mys- 
liti na možnost porážky, zajistiti proto caru 
ústupu. Chyby diplomatické nesnadno lze 
napraviti s-ií a chyby strategické nesnadno- 
vyvážiti taktikou. Tak na př. r. 1859 a 1866 
(válka v Čechách) byla jiŽ diplomaticky pro- 
hrána, a ubohá s. Gyulaiova a Beneďekova 
byla ovšem nejméně způsobilá nahraditi, co 
promeškáno, jako nejudatnější boje taktické 
nemohly zachrániti, co pokaženo. Ďody stra- 
tegicky důležité jsou hlavní města, pevnosti 
a pod., čáry strat. důležité jsou řeky a horstva 
jako čáry obranné nebo nové základny, pak 
železnice, silnice a pod- jako operační čáry. 
Literatura. Již za velmi dávných dob je- 
vily se první sledy s. u Hé rod o ta, Thu- 
kydida, Xenofónta a Polybia, ale nikoli 
ve zvláštních pojednáních o vojně; taková 
nastala až v ÉJímě v době úpadku válečného 
umění v prvních věcích po Kr. Psali o sii 
Frontinus, Polienus, Vegetius, Ono- 
sandros, tito dva nejlépe ve stol. IV. a V., 
císaři Mauricius a Lev VI. Filosof a j. 
Onosandros rozkládá ve své »Strategologii 
čili nauce vítězit* ryze dogmaticky umění 
vojevůdcův. Cis. Mauricius svým »Strategi- 
cum« jde o krok dále. Lev VI. Fil. (IX. stol.) 
podal ve svých vojenských Základech kom- 
pilaci z Vegctia, Onosandra a Mauricia a jed- 
nal o válečných lstech. (To dílo car Petr Ve- 
liký dal přeložit do ruštiny.) Křižácké války 
obeznámily Západ se strategickými zásadami 
Východu a vyvolaly první theoretické dílo 
o umění válečném Marina Sanuta (1306 až 
1321) »Tajná kniha o novém dobývání a 
obraně Svaté Země* s návodem k organiso- 
vání a spolupůsobení voj. sil. V době re- 
naissance Macchiavelli podal >Arte della 
guerra*. V XVII. stol. bylo nejznámějším 
dílem Montecuccoliho »Dispositlons* se 
zdravými pojmy o vztahu k diplomacii a tak- 
tice; stejně dobré je pojednání PuySégura 
a Morice Saského, ale největší krok ku 
předu značí spis markýza Sil vy, důst. sard. 
gen. št. »Pensées sur la tactique et la stra- 
tégique ou vrais principes dc la science milí- 



Stratégos — Stratford. 



201 



taire< (Turin, 1778; jedná hlavné o operač- 
ních plánech). Vék XVIII. vyvolal celou řadu 
spisovatelův o voj. theoriicn, za jejichž otce 
pokládán Lloyd; napsal > Zápisky vojenské « 
a > Dějiny 71ete války* a jednal o oper. ča- 
rách a soustředěni sil. Analyticky o 8-ii psali 
po něm BQlow o operačních základnách a 
zásobování, Jo mi ni (v. t.) hlavně o soustře- 
děni sil, Bedřich U. Pruský (>Oeuvres mili- 
taires complétes<), Napoleon (9Maximes de 
guerre«), Rogniat s hlavni váhou na opev- 
ňování, arcivévoda Karel nejvíce o vlivu či- 
nilelů místních. Po těchto spisovatelích více 
jednostraných jednali Valen ti ni (»Lehrevom 
Kricg«, Berl., 1821—23), von Clausewitz 
(spisem »Vora Kriegc«)aj. všestraně, varu- 
jíce před šablonovitostí a radíce k věcnosti; 
Willisen (>Theorie d. grossen Krieges«, 
Berl., 1840), Blume (»Stratégie«, 1884) a von 
der Goltz, popularisující Clausewitze, Bron- 
sart, Hohenlohe (>Lettres sur la strategie*, 
Rastow (>Feldherrenkunst d. XIX. Jahrh.«, 
1857; >Principien der Kriegskunst*, 1874), 
Pierron >Les méthodes de guerres actuel- 
les verš la fin du XIX« siěcle* ; »Stratégie et 
grande tactique ďaprěs Texpérience des der- 
niéres guerres*, 1887), Boguslawski (»Be- 
trachtungen Uber Heerwesen u. Kriegfilh- 
rung*, Berl-, 1897), Scherff (>Lehre vom 
Kriege*, t., 1897), Bleibtreu (»Geschichte 
der Taktik u. S.*, t., 1898; »Geschichte der 
Kriege im XIX. Jahrh.*, t., 1902), Schlich- 
ting (>Taktische u. strategische Grundsátze 
der Gegenwart*, t., 1897—99; >Moltke u. Be- 
nedek, Studie Uber TruppenfUhrung*, t.). 
Oman (»A history of the art of war«, Lond., 
1898), Verdy du Vernois (»Studien Uber 
den Krieg*, Berl., 1903), Caemmerer (»Ent- 
wicklung d. strat. Wissenschaft im XlX.Jahrh. «, 
t, 1904), Ber thaut(»Principesde strategie*, 
1881), Deval, Dufour, Général de Beau- 
chčne (»Stratégie*). V Rusku psali o s-ii 
Medem, Bogdanovič (»Zápisky strate- 
gické*. 1847), nejzáslužnější Gendrich An- 
tonovič Leer (v. t, >Strategie«, 5. vyd. 
1893; »Metod vojennych nauk*, 1894), téhož 
odpůrci Petrov, Maslov a j., Martynov 
(•Strategie v epochu Napoleona I. i v naše 
vremja*, 1894), Suchotin (»Strategičeskoje 
iskusstvo velikjch polkovodcev drevnosti*, 
1893). Michněvič (»S.*, 1899). V Rak.-Uh. 
psali o S-ii Radecký, Reinlander, Wald- 
statten, Horsetzky (Vortrage Uber S.*), 
Bockenhcimu.Arz(»Vortrágeiiber.Grund- 
begriffe d. S.*, Vid., 1895) a j. FM, 

Stratégos {axQairjyóg). vojenská a později 
i politická hodnost v Řecku starověkém. 
V Athénách bezprostředně po ústavní re- 
formě Kleisthenově voleno bylo po 10 s-ézích 
každého roku, z každé fýly po jednom, po- 
zději se zřením toliko ke způsobilosti voje- 
vůdcovské, kteří tvořili sbor, v poli pak ve 
velení se střídali. Typickým toho dokladem 
jest Hérodotovo líčení bitvy u Marathóna. 
Později volbou lidu určeno, který ze s-gů 
má býti vrchním vojevůdcem, a tu ustano- 
vený vrchní s. obdržel neobmezenou plnou 



moc v území sobě vykázaném a slul atga- 
zrjyds avtoxgáxoDQ. Na počátku doby make- 
donské vykazovány jednotlivým s-gfim určité 
obvody (nad hoplíty, nad Muníchií a lodě- 
nicemi, nad pobřežím, v Eleusině). Ovšem 
s politickým úpadkem Athén pozbyli významu 
i tamní s-gové. Když po smrti Alexandra 
Vel. vznikl v Helladě spolek Aitólský, 
slul jeho náčelník rovněž 8-gem i byl každo- 
ročně v jeseni volen na siezdu všech obcí 
v Thermě. Mohl býti volen ještě jednou 
týž občan za 8-ga, ne však bezprostředně po 
svém roce úředním. Moc jeho byla veliká, 
nebof byl vůdcem v poli, svolával sněm a 
řídil veškeru správu. Také v Achajském spolku 
byli náčelníky vojska i správy do r. 255 
pr. Kr. dva a potom jeden s., volení podle 
týchž zásad jako v Aitólii. Pšk. 

Strategan, pův. jméno rodu von Sta- 
dion (v. t.). 

Stratford [stretfrd]: 1) S., sv. předměstí 
londýnské v Éssexu, na levém břehu ř. Lea, 
má 44.825 obyv. (1901), cisterciácké opatství 
(1134) a četné továrny. Nyní přísluší k městu 
West Hamu. Na protějším břehu ř. Lea leží 
obec S.-le-Bow, kteráž náleží nyní k londýn- 
skému předměstí Poplaru. 

2) S.-on-Avon, municipální město v angl. 
hrabství Warwicku, jv. od Birminghamu, na 
pravém břehu splavného Avonu, uzel želez- 
ničních tratí, má 8310 obyv. (1901). Ve S-ě 
narodil se a zemřel W. Shakespeare, na nějž 
se tu zachovalo mnoho upomínek: tak tu 
stojí posud v Henleystreetu rodný jeho dům, 
kde umístěno je Shakespearovo museum a 
chovají se podpisy Byrona, Scotta, Tenny- 
sona, Thackeraye a j.; přiléhající domy byly 
r. 1903 zbořeny a na místě nich nákladem 
A. Carnegieovým zřízena knihovna. Ve staré 
radnici lat. škola, v níž Shakespeare se vzdě- 
lával, dále býv. jeho majetek, t. zv. »New 
Pláce*, kde Shakespeare zemřel, pochován 
jest v kostele v hrobce ozdobené jeho po- 
prsím od lohnsona z r. 1616. Mimo to je tu 
Shakespearova kašna, postavená Američanem 
W. Childsem, Shakespearovo divadlo (Me- 
moriál Theatre), na blízku Shottery s rod- 
ným domkem manželky básníkovy Anny 
Hathawayové a j. Před r. 691 stával tu klá- 
šter, přivtělený r. 1653 ke S-u. Nyní je S. 
sice čilým střediskem pro obchod obilní, ale 
hlavní užitek pl^ne od náštěvníků S-u, jichž 
sem přijíždí ročně asi 30.000. 

Stratford fstretfrdj de Redcliffe, di- 
plomat angl. (* 1786 v Londýně — f 1880 t.). 
Jeho bratranec Jiří Canning, stav se sekretá- 
řem zahraň, záležitostí, vzal jej do kanceláře 
ministerské. R. 1807 S. provázel jako sekre- 
tář angl. vyslance Merryho do Kodaně a 
r. 1808 sira Rob. Adaira do Cařihradu a po 
odchodě tohoto sám převzal diplomatické 
zastupování Anglie v Turecku. S úspěchem 
staral se o to, aby francouzský vliv v Caři- 
hradě ustoupil anglickému; dílem jeho úsilí 
byl též mír rusko-turecký v Bukurešti (1812), 
následkem čehož Rusko mohlo postaviti se 
celou silou proti Napoleonovi. Potom opu- 



202 



Strath — Stratimirovič. 



stil Cařihrad a po krátké dobé klidu byl po- 
slán do Švýcarska (1814), aby spolu s rus. plno- 
mocnikem Capodistriou upravil příští posta* 
vení Švýcarska v Evropé. Jeho dílem je de- 
klarace z r. 1815, přijata na videň. kongresse, 
kterou Švýcarsku zabezpečena neutralita. 
R. 1820 jmenován byl vyslancem ve Wa- 
shingtone, odkudž r. 1824 byl poslán do 
Ruska, konferovat o řecké otázce. R. 1825 
jmenován vyslancem v Cařihradě a dán mu 
úkol působiti na Portu, aby ústupky utišila 
řecké povstání. To se mu ovšem nezdařilo. 
Po bitvě u Navarina S. opustil Cařihrad a 
usadil se na Korfu. S. dokazoval vládě an- 
glické, že nesmi nechati se Rusku volná ruka 
v řecké otázce, ale teprve kdyŽ lord Aber- 
deen stal se ředitelem zahr. politiky anglické, 
S. byl zmocněn, aby spolu s vyslanci ostat- 
ních moci znova ujal se otázky upokojeni 
Řecka. R. 1832 byl poslán do Portugalska 
srovnati spory mezi Donem Pedrem a Donem 
Miguelem,r. 1833 jmenován vyslancem v Petro- 
hradě, avšak car Mikuláš odepřel jej přijmouti, 
maje jej za nepřítele ruské východní politiky. 
S. několik let dlel pak v Anglii, odmítaje na- 
bízené mu státní úřady; teprve r. 1841 přijal 
zase místo vyslance v Cařihradě, kde působil 
až do r. 1858, snaže se všude mařiti vzmáháni 
se ruského vlivu na Východě. Navrátiv se do 
Londýna, účastnil se politického života jen 
jako clen horní sněmovny. R. 1874—80 uve- 
řejnil v »Times€ a >Nineteenth Century* ně- 
kolik Článků o východní otázce, jež byly se- 
brány ve knihu The eastern question (Lond., 
1881 J. Zabýval se též poesii; vydal sbírku 
básní Shadows 0/ the past (Lond., 1865);.77íe 
exile oý Clauria; Aljred the Great in Athel- 
nay (1876) a j. Zanechal v rukopise své me- 
moiry. J,F, 

Strath viz Glen. 

Strathaven [stredzévn], m. ve skotském 
hrabstvi Lanarku, jv. od Glasgowa, blíže 
Avonu, má 4076 obyv. (1901), textilní prů- 
mysl, obchod s plodinami a dobytkem. Na 
sev. straně zdvihají se malebné zříceniny 
Avondale Castlu. 

Strathgryfe [strédzgrif] viz Renfrew- 
shire. 

, Strathmore [stredzmór] (gaelsky > Velké 
Údolí«), nejrozsáhlejší rovina ve Skotsku, 
kterou uzavírají na s. Grampiany, na j. Lennox, 
Ochill a kopčiny Sidlawské a na v. Sev. moře. 

Stratifikace (novolat.), navrstveni, 
vrstevnaté uložení hornin. 

Stratlgrafie, z řec, nauka o vrstvách 
zemských a jich uložení. 

Stratu František, politik a právník čes. 
(* 15. list. 1849 v Hunčovicích na Moravě). 
Abáolvoval r. 1869 české gymnasium v Olo- 
mouci a r. 1873 universitu v Praze, kde byl 
r. 1 875 povýšen na doktora práv. Byl v praxi 
u kraj. soudu v Olomouci a v advokátní kan- 
celáři bar. Pražáka v Brně a dra Vašatého 
"V Praze. Od r. 1880 jest advokátem v Opavě. 
Do sněmu slezského zvolen byl r. 1889 za 
venkovské obce opavské a byl rok jediným 
českým poslancem slezského sněmu. R. 1897 



stal se přísedícím zemského výboru. Vedle 
faráře dra Grudy a vrch. rady z. s. dra Hru- 
bého získal si zásluhy o český lid ve Slezsku. 
Je ředitelem záložny centrální v Opavě a 
místopředsedou Ústř. hospodářské společ- 
nosti. R. 1898 vyznamenán byl řádem železné 
koruny III. třídy. Dr. N. 

Stratlmlrovlé: 1) S. Stjepan, metro- 
polita karloveckÝ (♦1757 v Kulpině — f 1836 
v Karlovcích). Studoval vysoké Školy' v Bu- 
díne. Nejprve práva, pak r. 1783 věnoval se 
bohosloví. Již r. 1786 stal se archimandritou 
kláštera krušedolského a hned potom bisku- 
pem v Budíne. Dne 14. list. 1790 byl v Te- 
mešváru zvolen arcibiskupem a metropolitou 
karloveckým. R. 1792 stal se skutečným taj- 
ným radou a r. 1809 za uklidněni selských 
bouří ve Srěmu dostal velkokříž řádu Leo- 
poldova. S. byl muž vysoce vzdělaný, pečo- 
val o školství a ústavy vzdělávací, v Karlovcích 
r. 1794 založil školu pro kleriky. Sepsal menši 
stati v oboru práva kanonického, v oboru 
mluvnickém a pokusil se o básně rázu didak- 
tického. Některé práce z jeho pozůstalosti 
vyšly v >Glasniku€ (1849, 2. sv.). 

2) S. Juraj, válečník a politik srbský, sy- 
novec před. (♦ 7. ún. 1822 v Nov. Sadě). 
Studoval na inženýrské akademii ve Vídni, 
potom sloužil jako důstojník u husarského 
pluku v Itálii, ale r. 1844 opustil službu vo- 
jenskou a žil na svém statku, obíraje se po- 
litikou. R. 1848 zasedal jako poslanec na 
sněme uherském, kde zastával se zájmů ná- 
rodností nemaďarských v Uhrách, zvláště 
Srbů. Když v dubnu 1848 uherské minister- 
stvo vystoupilo proti Srbům stavem obležení, 
S. zahájil intensivní obranu proti jednání 
Maďarů. Dne 1. květ. jako vyslanec novo- 
sadský na sjezde v Karlovcích radil k do- 
hodě o společném postupu proti Maďarům. 
Dne 5. kv. byl zvolen předsedou ústřední 
vlády, kteráž prohlásila autonomii srbské 
Vojvodiny a vzepřela se uherskému minister- 
stvu. Z toho vznikly veliké boje. S. byl 
pevně odhodlán uhájiti srbského stanoviska 
proti Maďarům. Jako vrchní velitel všech 
srbských čet ve Vojvodině postavil se proti 
operacím generála Hrabovského. Podařilo se 
mu Maďary v polovici čce poraziti u sv. To- 
máše a FOldváru. Dne 23. čce zmocnil se 
Pančeva. Když patriarcha Rajačič mohl pe- 
čovati o záležitosti diplomatické a politické, 
S. věnoval se úplně vrchnímu velení nad 
vojskem, Maďary v srpnu porazil na novo 
u Sv. Tomáše a zmocniv se Siregu, Teme- 
rina a Jereka, obrátil se k Františkovu prů- 
plavu a Tise. Když byl srbský válečný tábor 
u Perlasu Maďary napaden, S. tam spěchal 
a spojiv se s Kničaninem, chránil PanČevo a 
Titel. Dne 11. září S. podnikl útok na Becs- 
kerek, ale poněvadž KniČanin na pole vá- 
lečné zavčas se nedostavil, musil ustoupiti 
s nepořízenou. Byl potom patriarchou zba- 
ven vrchního velení a pohnán do Karlovců, 
aby se zodpovídal z různých obvinění, vět- 
šinou z osobních motivů mu přikládaných 
S. později smířil se s patriarchou Rajačicem 



Stratiomyidae — Stratón. 



203 



ale vrchní veleni dáno mu nebylo. Stal se 
místopředsedou národního odboru a jako 
takový vyjednával v list. 1848 v Olomouci se 
dvorem o záležitostech srbsk^^ch, zvláStě o po- 
měru srbské Voiyodiny k Rakousku. Po nanlé 
smrti vojvody Suplikce, v pros. 1848, vrátil 
se domů, kde bylo ho velice potřebí. Bém 
tlačil se tehdy do Banátu a Perczel postu- 
poval vítězně v Bácsce. Na iádost samého 
patriarchy převzal vrchní veleni nad vojskem. 
Poněvadž u vojáků neobyčejné byl oblíben, 
záhy čety své urovnal a rozmnožil, tak že 
mohl vystoupiti offensívně proti Maďarům, 
mnohem silnějším. Podařilo se mu nad nimi 
zvítěziti u Mosorina, Vilová a Kače. Končiny 
dobyté S. dovedl držeti až do příchodu vojsk 
císařských. Po skončení války r. 1849 S. jme- 
nován podplukovníkem v pluku hulánském 
a^ trávil život svůj větším dílem na dovolené 
ve Vídni, až r. 1853 povolán následkem vý- 
chodních zápletků k nové činnosti. Tehdy 
vypukla mezi Tureckem a Černou Horou 
válka, v níž Turci pod Omerem pašou po- 
stupovali vítězně; vláda rakouská, obávajíc 
se, aby Černá Hora, tato hradba Dalmatska, 
nedostala se do rukou tureckých, vyslala po- 
tají S-e do Černé Hory, slíbivši pomoc na 
zbrani ze státních arsenálův i na voj. důstoj- 
nicích. S. provázen jediným sluhou pronikl 
šťastně táborem tureckým do Černé Hory, 
kde mu kníže Danilo svěřil vrchní velitelství 
nad veškerou brannou moci. S. 19. ún. 1853 
porazil předvoj turecký u Glavice tak, že 
Omer pasa přinucen nastoupiti pochod zpá- 
teční. Na památku slavného vítězství kníže 
Danilo založil »řád nezávislosti Černé Hory<, 
jehož prvním rytířem stal se S. — R. 1858 
poslán jest S. od vlády rak. jako diploma- 
tický jednatel do Bělehradu, aby podporoval 
vlivem svým Karaďorděviče, r. 1859 jmeno- 
ván generálmajorem a poslán do Dalmácie 
jako adlatus tamějšího guvernéra; brzo však 
nepohodl se s vládou, nechtěje uposlechnouti 
jejího vyzvání, aby táhl proti Černé Hoře, a 
následkem toho dán na odpočinek. S. ihned 
požádal za propuštěni ze státního svazku ra- 
kouského, načež vláda jeho pensionování od- 
volala a r. 1860 poslala jej jako generálního 
konsula na Sicílii. Avšak vítězná výprava 
Garibaldiho učinila brzy konec tomuto jeho 
novému postavení. S. vrátiv se do Rakouska 
zapleten jest v nové roztržky s vládou, pro- 
čež úplně vystoupil ze státní služby a věno- 
val se činnosti politické. Zvolen byv r. 1860 
do uherského sněmu zemského, zastával se 
zájmů srbských proti Deákovi, jsa nepřítelem 
maďarisace a obhájcem historických a národ- 
ních práv srbských. Avšak r. 1865, změniv 
svoje politické přesvědčení, přihlásil se ke 
straně Deákově, tím pozbyl důvěry voličův 
a r. 1872 při nových volbách propadl. Uchýlil 
se v ústrani, z něhož vystoupil na krátko za 
války rusko-turecké, v níž bojoval ve vojsku 
srbském spolu s Čerňajevem. Ale nepohodl 
se s nim a vrátil se do svého zátiší. 7%k. red, 
Stratiomyidae, bráněnky, jest čeleď 
much příbuzná ovadům, od nichž liší se šu- 




Č. 3995. Stratiomys 

chamaeleon L., brá- 

nénka černoxlutá, 

ve vel. skutečné. 



pinkou, která jest malá nebo docela schází, 
a Štítkem většinou trny ozbrojeným. Hlava 
jest krátká, polokulovita, tykadla vpřed trčící 
s třetím článkem kroužkovaným. Sosák vět- 
šinou zatažený se 2—4 Štětinami; 3 očka 
jednoduchá vyvinuta. Tělo jest malé až pro- 
středně veliké, lysé nebo jen skrovně chloup- 
katé. Nalézáme je nejčastěji při vodách, po- 
něvadž larvy žiji ve vodě. Kukly jsou sou- 
dečkovité. Z četných sem náležejících rodu 
dlužno jmenovati Sargus F. (v. t.) a StratiO' 
mjrs Geoťfr. Tento má tykadla silně prodlou- 
žená, 1. článek 3— 4krát delší než 2., třetí 
dlouhý Vúhlu odkloněný ukazuje pět krouž- 
kův. Sosák poněkud odstává. Zadeček je 
plochý, mnohem širší než hruď. Štítek ozbro- 
jen jest na každém z okrouhlých zadních 
rohů ostrým trnem, šikmo odstávajícím. Se- 
dají na květech a chyceny silně bzučí. Sná- 
šejí vajíčka na rostliny z vody vyrůstající. 
Larvy, které žijí ve vodě, mají tělo složené 
ze 12 kroužků a mohou 
kroužky přední vsunouti 
do zadnějšich až ke čtvr- 
tému a posledních osm 
do přednějších a tím tělo 
velmi zkrátiti. Na po- 
sledním kroužku mají 
otvor dýchací, vroubený 
věncem chloupkův. Do- 
rostše vylézají z vody a 
zakukluji se v zemi. Nej- 
obyčejnější jest S. cha- 
maeleon L., b. černožlutá, která jest černá 
s hrudí svrchu hnědou, štítek má žlutý s troj- 
úhlou černou skvrnou na kořeně, zadeček 
svrchu černý s přerušenými žlutými páskami, 
vezpod žlutý s černými proužky> nohy červe- 
nožluté. Dorůstá 14 mm délky. Hojná z jara 
na hlohu a blatouchu. Kpk. 

Btratioté n. Stradioté (řec. = vojíni), 
lehká jízda benátská, najatá z Albánie nebo 
Peloponnésu. Oděv měli turecký, bez tur- 
banu, nosili drátěnou košili a za zbraň měli 
házecí kopí a širokou šavli. Později nachá- 
zíme takovýto druh vojska též ve vojště fran- 
couzském a španělském. J.F, 

Btratiotes, řezán, osoka (něm. Krebs- 
scheere)^ rostl, rod čeledi voďankovitých {Hy- 
drocharideáe). Samčí květy s 20—30 tyčin- 
kami, prostými, z nichž asi 12—15 vnitřních 
s prašniky. Květ pestíkový s četnými paty- 
činkami. Bobule 6hraná, 6pouzdrá, mnoho- 
semená, S. aloides L., ř. aloe so vitý, aloe 
mořské, roste v stojatých vodách, tůních, 
příkopech v nížinách Moravy a Dyje, pak 
také na Těšínsku. Listy v rosetce, mečovité, 
dole 3hrané, nahoře ploché, ostnitě pilovité. 
Oddenek s výběžky. Květy vyrůstají z dvou- 
listého toulce; plátky útlé, bílé. Vm. 

Stratiotiki viz Peiraieus. 

Btratoonmiilas [-ku-J, lat., viz Oblaky, 
str. 547 tf. 

Stratón z Lampsaku, ňlosof řec. (f 240 
př. Kr. v Athénách), stoupenec školy peri- 
patétické. Psychologii i výkladům přírodnic- 
kým dal směr ryze naturalistický. Výčet jeho 



204 



Stratos — Strauss. 



spisů, z nichž žádný se nezachoval, uvádí 
Diogenés Laértský V., 66—60. (Srv. též Cic. 
de N. D. 1. 13. Acad. II. 38). Literatura: Nau- 
werk, De Stratone L. (1836). 

Stratos, spolkové hlavní město starově- 
kých Akainanů v střed. Řecku, v úrodné ní- 
žině Achelóa, v důležité poloze strategické. 
Asi r. 300 bylo opanováno od Aitólův, ale 
Římané vrátili je zas r. 189 př. Kr. Akarna- 
nům. Velmi rozsáhlé zříceniny S-ta, zvané 
dnes Portaes, se zbytky hradeb, bran a 
chrámů leží u vesnice Šurovigli. 

StratOT, ves v Cechách, hejtm. Ml. Bole- 
slav, okr. Nové Benátky, fara a pš. Lysá 
n. L.; 96 d., 620 oby v. c. (1900), 4tř. šk. Ves 
založena r. 1357 od Puty z Častolovlc na 
zboží kostomlatském. 

StratOTulkan, z lat., viz Sopka, str.684^. 

Stratsohen, ves u Štěti, viz Straci. 

Stratam, lat., v anatomii vrstva tkaní tě- 
lesných. 

Stratus, lat, viz Oblaky, str. 547 * 

Straubing viz Štrubina. 

Straapitz viz Str o upeč. 

Strausberg, m. v prus. vlád. obvodě 
po.stupimském, nad jez. Str aus kým, při trati 
Berlín-Pila, má 7193 obyv. (1895), evang. 
kostel ze XVI. stol., zemskou poícpšovnu, 
výrobu látek vlněných a koberců. 

Strauss: 1)S. Johann, hud. skladatel 
něm. (* 1804 ve Vídni — f 1849 t). Byl 
zprvu houslistou v Lannerově tanečním 
orchestru, r. 1824 zřídil si pak podobný 
orchestr vlastní, jenž záhy nabyl veliké ob- 
liby u obecenstva, tím více, když na pozděj- 
ších uměleckých cestách po Německu a 
Francii klidil všude veliký úspěch. Sám slo- 
žil množství půvabných kusů tanečních, ko- 
lem půl třetího sta. Pro klavír vydal je Breit- 
kopf & Haertel v 7 sv. (150 valčíků, 14 polek, 
28 kvapíků, 19 pochodův a 35 čtverylek). Po 
jeho smrti převzal řízení orchestru jeho syn 
2) S. J o h a n n (♦ 1825 ve Vídni — 1 1899 t.), 
který kráčel především ve šlépějích svého 
otce, jehož však předčil řízností melodie, 
rozmanitostí harmonisace a jemností instru- 
mentův. Z jeho čiperných a řízných taneč- 
ních kusů mnohé, zvláště valčíky (jako Nachť 
falter^ Morgenblátter, An den schónen blauen 
Douau, Kúnstlerleben, Geschichten aus d. Wie- 
ner Wald, Wiener Blut, Neu-Wien, Du und 
Du, Rosen aus d, Sůden a j.) prošly celým 
světem. Vedle toho však vynikl četnými 
operettami, z nichž některé hrávány i na 
jevištích českých. Nejvíce obliby došly: In- 
digo (1871); Karneval in Rom (1873j; Die 
Fledermaus (1874); Oxg/íosíro (1875); La Tsi- 
gane (1877); Prini Methusalem (1877); Blin- 
dekuh (1878); Das Spitientuch der Kónigin 
(1881); Der lustige Krieg (1881); Eine Nacht 
in Venedig (1883); Der Zigeunerbaron {1SS5) ] 
Simplicius (1887); Ritter Pasman (1892); Ja- 
kuba (1894); Waldmeister (1895); Die Góttin 
der Vernunf t {1S97); pak z pozůstalosti ballet 
Aschenbródel a podle jeho melodii Wiener 
Blut (1899). Operetta >Fledermaus* (Neto- 
pýr) pronikla do ciziny. R. 1844 S. zřídil 



vlastni kapelu, se kterou cestoval po Ně- 
mecku, Rusku, Francii, Anglii, Americe a 
zemích Balkánských a jakožto ředitel c. k. 
dvorní hudby povznesl hudbu taneční na 
hudbu koncertní. Kapelu S-ovu převzal 
r. 1863 bratr Josef (♦ 1827 — f 1870 ve 
Varšavě) a po něm r. 1870 bratr Eduard, oba 
známi také jako skladatelé. Srv. Eisenberg, 
Joh. S. ein Lebensbild (Lip., 1894); Pro- 
cházka, Joh. S. (Berl.. 1900). 

3) S. David Friedrich, filosofický a theo- 
log, spis. něm. (♦ 1808 v Ludwigsburku — 
t 1874 t), studoval na theologickém ústavě 
v Tubinkách, byl po krátkou dobu vikářem 
a odebral se r. 1831 do Berlína, aby tu slyšel 
Hegla. Když tento r. 1832 zemřel, S. přijal 
téhož r. místo repetenta na theologickém 
ústavě v Tubinkách. Další pobyt zde mu 
znemožněn, když r. 1835 vydal Das Leben 
Jesu, a S. přesazen na lyceum do Ludwigs- 
burku, kteréhož místa vzdal se již rok potom 
1836. Rovněž z téže příčiny zmařeno bylo 
jeho povolání r. 1839 za professora dogma- 
tiky a církevního dějepisu na universitě do 
Curichu odporem orthodoxních živlův a S. 
pensionován s v^služným 1000 fr. dříve, nei 
úřad nastoupil. Tolikéž r. 1848 zmařena jeho 
volba do frankfurtského parlamentu pictist- 
skou opposicí obecného lidu ve volebním 
jeho okresu. Jako zemský poslanec za Lud- 
wigsburg na sněme virtemberském r. 184& 
počínal si příliš konservativně, tak že ocitl 
se v rozporu se svými voliči a mandátu se 
vzdal. Odtud žil střídavě v Mnichově, Hei- 
delberce a Darmstadte, na konec v Ludwigs- 
burgu. Sňatek jeho se zpěvačkou Agnes 
Schebestovou byl brzy rozveden, S. náleží 
k nejtypičtějším průkopníkům t. zv. levéha 
směru Heglovy filosofie, jež proti orthodox- 
nímu výkladu transcendentních pomyslův a 
otázky Ježíšovské dovedla uhájiti kritický 
rationalismus. Popřel zázrak jako nemožný 
průlom v rozvoj rozumové ideje a na této 
apriorně koncepci, doplněné ještě theorií 
o povstání náboženstev z mythů, zbudoval 
svůj pověstný spis Das Leben Jesu, kritisch 
bearbeitet (Tubinky, 1835; 3. vyd, 1838 obsa- 
huje ústupky positivní theologii, které však 
vesměs odvolány ve vyd. 4. 1840; vyd. 8. 
v Bonnu 1895). V jednotlivých kapitolách, 
počínaje životními osudy Jana Křtitele aŽ 
k nanebevstoupení Ježíšovu, probírá obsah 
evangelií a kriticky osvětluje neudržitelnost 
jejich autority pro vnitřní spory a ukazuje, 
jak tvůrčí silou fantasie nabyla idea nábo- 
ženská i v křesťanství tvarův mythických a 
to v době I. a II. stol., kdy vznikaly první 
obce křesťanské. Rozruch spisem způsobený 
byl značný v kruzích theologických i mezi 
intelligenci vůbec. Proti činěným námitkám 
odpověděl ve spise Streitfragen (Tubinky, 
1837). Potom následovaly Ueber Vergángliches 
u. Bleibendes im Christentum (Altona, 1839); 
Charakteristiken u.Kritiken (Lip., 1839, 2. vyd. 
1844); Die christliche Glaubenslehre in ihrerge- 
schichtl, Entwickelung und im KampJ mit der mo- 
dernen Wissenschait dargestellt (Tubinky, 1840, 



Strauss. 



205 



2 sv.), ostrá to polemika proti dogmatům a kri- 
tika jejich historického povstání. Do okruhu 
nábožensko- dogmatických spisů polemických 
náleží dále: Der Romantiker auý dem Throne 
der Caesaren oder Julian der Ahtrúnnige 
(Mannheim, 1847), kde Čelí náboženské re- 
akci prováděje ironickou paralellu mezi re- 
stauraci pohanství za Juliana a pak mezi 
restauraci orthodoxie protestantské za Bed- 
řicha Viléma II.; Sechs theologisch politische 
Volksreden (1848); Die Halhen und die Gan^ 
(Berl., 1865) psáno při příležitosti, když vysel 
jeho > Život Kristův< ve vydáni upraveném 
pro obecný lid (Lip., 1864); Der Christus des 
Glaubens und der Jesus der Geschichte^ eine 
Kritik des Schleiermacherschen Lebens Jesu 
(Berl., 1865). Naprosto intransigentni ke všemu 
dogmatismu theologickému, ale nejvíce ňlo- 
soncký jest jeho krátce před smrtí vydaný 
spis: Der alte und neue Glaube, ein Bekenntnis 
(Lip., 1872; 14. vyd. Bonn, 18děl ve 
svrženi krále Stanislava Augusta, jenž měl 
býti vydán konfederaci, aby v její moci ko- 
nal vůli lidu. S tímto úmyslem ke konci 
r. 1770 přibyl do Varšavy a obeznámil se 
s královským hradem. Uchýliv se do Cz^sto- 
chowy získal pro svůj záměr Kazimíra Pu- 
taského, jenŽ poslal jej s rozkazem k nej- 
bližšímu vůdci konfederátů, aby mu pomohl 
shromážditi dobrovolníky, kteří měli se se- 
jíti ve Varšavě. Když konfederace prohlásila 
Stanislava Augusta za zbavena trůnu, S. od- 

Í'el se dvěma delegáty do Varšavy a doručil 
[ráli tento akt, při čemŽ jednal tak obratné. 
Že šťastně vyvázl. Povzbuzen tímto úspě- 
chem vrátil se do Cz^stochowy a vyžádal si 
rozkaz pro rytmistra tukawského, aby tento 
ve všem ho podporoval. Svěřiv se mu se 
svými plány přibyl s vojenským oddílem do 
Varšavy a 3. list. 1771 provedl svůj plán, 
avšak společník peho Kužma odvedl jatého 
krále na jiné místo, než měl určeno, totiž 
do mlýna v Marymontě u Varšavy, odkud 
královská garda ho vyprostila. S. uprchl do 
Říma, kde vstoupil pod cizím jménem do 
kláštera. Ve Varšavě prohlášen nad ním roz- 
sudek smrti. Za kníŽetství Varšavského S. 
vrátil se do vlasti a stal se proboštem na 
farnosti vojevodstva Augustowského. 

Strazza (z it. straccic^: 1) S. v účetnictví 
první zápisník, viz Brouillon 2). — 2) S., 
odpadky při soukání surového hedvábí a při 
zpracování hedvábí floretního. 

Strii ve voj. (rus. expasa, Kapay;i'b, fr. 
garde^ it. guardia^ angl. guard, něm. Wache\ 
oddíl ozbrojencův od několika mužův aŽ do 
celé setniny, určený hlídati jistý předmět 
vojensky důležitý; s. bývá při nejmenším 
silná trojnásob toho, kolik má rozestaviti 
jednotlivých ostraŽníkův, aby tito mohli býti 
střídáni. Služba s-e trvá z pravidla 24 hodin. 



208 



Stráž — ze Stráže. 



u 8-í vzdálených, hlavně u trestnic, déle, až 
i celý mř.síc. Podle místa, kde s. stojí, roze- 
znati třeba s. hlavni (viz Hlavni stráž), 
kasární, nemoc ni ční, čestnou (viz Čest- 
ná stráž), pokladní, lodní, mostní, vě- 
zeňskou, staniční s úkolem stejným jako 
hlavní s. v posádkách, parkovou (viz 
Park 2), branní ve branách pevností, tá- 
borní (viz Ležení, str.986tf), skladištní, 
prachární a i. Jedna třetina mužstva stojí 
porůznu jakožto ostražnící, jedna třetina 
právě vystřídaná odpočívá na strážnici, 3. tře- 
tina před strážnicí. FM. 

Stráž: 1) S., (něm. Plat\, patrně z pův. čes. 
názvu Plavsko, ježto S. byla osaz. východci 
ze soused. Plavska, něm. AÍťPlatTO, starobylé 
město v Čechách n. Nežárkou, hejtm. a okr. 
Jindř. Hradec; 202 d., 1494 oby v. č., 2 n. (1900), 
4tř. Šk., pš., telgr., četn. stanice, obč. záložna, 
několik mlÝnů, výroba bavln, látek, koželuž., 
perleťářstvi a výroč. trhy. Kolem značná lo- 
žiska rašeliny. Alod. panství (996*61 ha půdy) 
se zámkem, dvorem, pivovarem a továrnou 
na rašelinné stelivo drží (v konkursu) Adolf 
říš. sv. p. Leonardi. Farní kostel sv. Petra 
a Pavla byl již ve XIV. stol. far., v něm je 
krásný obraz Ukřižovaného a několik ná- 
hrobků, opodál kostela na zvonici veliký 
zvon z r. 1613; zámecká kaple sv. Michala 
v got. slohu s mramorovým náhrobkem Jin- 
dřicha ze Stráže. Stával zde hrad, z něhož 
zbyla pamětihodná věž, rodné to sídlo pánů ze 
Stráže (v. t.). V XV. stol. seděli tu Jan ze 
Šelmberka, Jan (Icšek) z Donína, r. 1500 Václav 
Vencelik z Vrchoviště, jehož synové prodali 
S. (r. 1518) Václavu Fraňkovi z Liběchova. 
Potomci jeho seděli zde do r. 1575. Potom 
se tu připomíná Jan st. z Lobkovic, r. 1577 
Vilém z Rožmberka, r. 1596 Adam z Hradce, 
načež měla S. společné majetníky s Jindř. 
Hradcem. Kol r. 1732 
držel S. Frant. Jos. 
Jungwirth, od r. 1752 
Prosper Berchtold z 
Uherčic, od r. 1796 
sv. p. Hillgartner a od 
r. 1811 rodina říš. sv. 
p. z Leonardi. Erb 
' měst. (vyobr. č. 3996.): 
na zlatém štítě modrá 
růže. — 2) S., město t., 
viz Vartemberk. — 
3) S., chybně Novo- 
městí {Neustadtl), mé- 
stečko t., hejtm. Ta- 
chov, okr. Přimda; 214 
d., 1161 oby v. n. (1900), kostel sv. Václava, 
vystavěný r. 1400 a obnovený r. 1609, syna- 
goga, 4tř. šk., pš., telegraf, 2 mlýny. S. bý- 
vala přísluš, hradu Přimdy. R. 1331 obdržela 
první svobody, jež jí byly potom potvrzo- 
vány. R. 1596 vykoupila se z panství přim- 
decicého, ale nemohouc doplatiti, prodána 
k panství horskému. — 4) S. {Hochwartl), 
ves t., hejtm., okr., fara a pš. Domažlice; 
61 d., 370 obyv. č. (1900), Itř. šk. — 5) S. 
{Tsdioschl), ves t., hejtm. a okr. Chomutov, 




Č. 3996. 
Znak inésta Stráže. 



I fara a pš. Křimov; 40 d., 229 obyv. n. (1900), 
Itř. šk., mlýn. — 6) S., čes. název vsi Sch6n- 
bornu (v. t. 3). — 7) S., ves t., hejtm. Pí- 
sek, okr., fara a pš. Mirovice; 26 d., 139 
obyv. č. (1900). — 8) S. ( Warth), víska t, 
hejtm., okr., fara a pš. Sušice; 5 d., 23 obyv. Č. 
(1900), na hoře t. jm. kostel Všech svatých. 
Stráže: 1) S., Stráž (něm. Michehdorf, 
maď. S^tráisa), městečko v Uhrách nad Po- 
pradem, v župě spišské, okr. Spišská Sobota, 
má 580 obyv. něm., slov. a maď. (1900). Ná- 
leželo k 16 korunním městům. — 2) S. (maď. 
Morvaor), ves t., v župě nitranské, okr. Se- 
nica, má 1556 obyv. slov. (1900). 

ze Stráže, příjmení staropanské rodiny 
erbu modré růže na zlatě, která pocházela 
z rodu V.ítkovicův a nejbližší byla Sezi- 
mům z Ústí. Předek jejich Sezema (bez- 
pochyby syn Jindřicha Hradeckého) držel 
hrad Stráž (u Třeboně) a stranil r. 1284 Zá- 
visí z Falkenšteina. Potomstvo jeho do r. 1352 
velmi se rozrodilo. Jeden z jeho potomkův 
byl Přibyslav, jehož vdova Keruše držela 
r. 1359 Borovany a Žďár u véně. Hrad Stráž 

' byl rozdělen na dva díly. Jeden držel v le- 
tech 1361—78 Jindřich, jenž prodal r. 1366 

I plat ve Mníšku. Zboží jeho zdědil syn Při- 
b í k (1380-99), jenž prodal r.l399 ves Kletce. 

I Na druhé polovici seděl Vilém (f 1359), je- 
hož synové byli Petr a Jan. Tito se ne- 
srovnávali se strýcem Přibikem, opanovali 
jeho polovici a pobrali věci. Spory ty r. 1388 
smlouvou urovnány. Jan pustiv Stráž bra- 
trovi seděl v Kolencích, koupil r. 1399 zboží 
kletecké^ na němž založen hrad Fuglhauz, a 
r. 1405 mířil Čechy s Rakušany. Jeho synem 
byl bezpochyby Václav (1414—49), jenž měl 
Fuglhauz a držel se stranou táborskou. 
Protože škodil Oldřichovi z Rožmberka, ztekl 
tento Fuglhauz a Václava zajal. Byv propu- 
štěn držel zase zboží to, jež před r. 1449 za- 
psal strýcům strážským. Snad byl synem jeho 
Bohuše, který jen jednou (1424) se připo- 
míná. Petr, syn Vilémův, prodal Novosedly 
Oldřichovi z Rožmberka, po němž je zase 
zdědil (1390). Žil ještě r. 1412. Dcera jeho 
Markéta byla vdána za Viléma (Slavatu) 
z Chlumu (tl434). Synové Petrovi byli Petr 
(1406, mladší), Vilém, Jan a Jindřich, kteří 
podědili celé panství strážske. Petr žil ještě 
r. 1454, drže nějakou čásf na Stráži, a zemřel 
r. 1461 bezdětek. Vilém vyskytuje se od 
r. 1417 v držení Dráhová. Ten držela po něm 
(1446) vdova Jarka ze Hrádku a zapsala jej 
se Vřesnou dcerám svým Anežce (manž. Mi- 
keš Vrbík z Tismic t j. 1452) a Johance. Jan 
(1423—57) držel po Václavovi polovici Fugl- 

' hauzu a po otci díl na Stráži. R. 1437 po- 

' volán do soudu zemského. On a syn Václav 
byli r. 1465 již mrtví a Eliška, dcera Janova, 
soudila se s Jindřichem o díl na Stráži. Jin- 
dřich byl nejznamenitější osobou této rodiny. 

' Připomíná se od r. 1423, jsa s bratřími stra- 

I níkem bratrstva táborského. R. 1426 vpadl 
do Rakous, r. 1437 byl přítomen korunování 
králové. Za to, že uznal Sigmunda, zapsal 

I mu tento Přerov a peníze na Českém Brodč. 



Stražek — Strážnice. 



209 



R. 1438 uznal krále Albrechta, od něhož byl 
poslán ke králi do Krakova, byl r. 1439 hejt- 
manem v Č. Brodě, obdržel za své služby od 
krále Bedřicha peníze (1441—42), účasten byl 
veřejných jednáni tehdejších a poselství, 
držel pak s jednotou Poděbradskou, vpadl 
r. 1448 do Prahy, odpověděl r. 1449 Sasftm 
a volil r. 1462 správce. Za nároky ke Hra- 
dišti, Ústí nad Lužnicí a Lomnici po Sezi- 
mách z Ústí král Ladislav zastavil mu Č. 
Řečici (1454\ také zdědil po nich Kamenici. 
R. 1455 vyslán ke knížeti burgundskému jako 
řečník, asi od r. 1459 byl nejv. hofmistrem. 
Z náhrobku jeho jde na jevo, že vykonal 
pouf do Jerusalema a že si odtud vykládal 
nějaké rytířské důstojenství. V >Starých leto- 
pisechc jest i psáno, že byl v Cařihradě a 
»s Žoldánem, tureckým císařem, mnohé řeči 
měU. Žoldán prý k němu pravil: >My sly- 
šíme. Že mnozí křesťané jinak a jinak o svém 
Bohu věří, nebo jedni přijímají svou cere- 
monii pod jednou a druzí praví, že mají při- 
jímati pod obojí zpQsobou, a tak se křesťané 
nesrovnávají u víře.* Pan Jindřich odpově- 
děl, že tak jest. Pak žoldán k tomu řekl: >Já 
raději b^ch tomu Bohu sloužil, kterýž dává 
jísti i piti, než tomu, kterýž toliko jísti dává 
a pití nic.« Jindřich zemřel 16. led. 1466 a 
pochován v kostele strážském, kdež mu zří- 
zen skvostný náhrobek. Z první manželky 
Elišky (z Mansfeldu, t 23. srp. 1444) měl 
syny Michala a Jiříka, z druhé, Kateřiny 
z Kunštátu, dceru Kateřinu (1447—81, manŽ. 

1. Albrecht Krčma z Konipas f j. 1470, 

2. Jan z Donína f i. 1486). Michal (1467 zle- 
tilý) držel za díl Řečici a žil ještě r. 1467 
(t J. 1470). Jiřík držel Přerov a Stráž, byl 
r.l472 — 74 nejv. sudím a zemřel buď r. 1474, 
aneb nedlouho potom, jsa té rodiny poslední 
po meči. Jeho, tuším, dcerou byla Johanka 
(t 149S), manŽ. Jana ze Šelmberka, který vy- 
ženil s ní Řečici a Kamenici, pustiv Stráž 
Janovi z Donína, spoludědici. Sčk, 

Stratek č. Stražkov {Straschkau), mé- 
stcčko na Moravě, hejtm. Nové Město u Žďáru, 
okr. Bystřice n. Pern., má 139 d., 812 obyv. č 
(1900), far. kostel sv. Šimona a Judy, 3tř. šk., 
pš., financ, stráž, četn. stanici; vápenc. lomy, 
vápenice a několik výroč. trhů. Uvádí se 
v listinách v XVL stol., kdy zde bylo mnoho 
evangelíků, jejichž kazatelem byl (r. 1570) 
zdejší švec Václav Jel mota. Na blízku stával 
znamenitý hradaMor a vec a Mitrov (v. t. 3). 

Straftliko, far. osada na Moravě, při sta- 
nici žel. dr. Třebovice-Prostějov, hejtm. Li- 
tovel, okr. Konice, pš Přemysle vice; 42 d., 
249 obyv. č. (1900), kostel sv. Andělů Stráž., 
2tř. šk. a vyletní místo obyvatelstva prostě- 
jovského. Alod. statek (909*12 ha) půdy se 
zámkem a dvorem drží Edmund z Bochnerů. 

StraiUté: 1) S., ves v Čechách blíže 
Malé Jizery, hejtm., okr. a pš. Mnich. Hra- 
diště, fara Hlavice; 45 d., 219 obyv. č. (1900), 
llř. šk., mlýn Pytlikov a části obce Dol. a 
Hor. Mohelka. — 2) S., Stradiště, far. ves 
t., hejtm. Královice, okr. Manětín, pš. Žíhle; 
10 d., 65 obyv. č. (1900), kostel sv. Martina 

Ottův Slovník Naučný sv. XXIV. 6/7 1906. 



(ve XIV. stol. far.), Itř. šk., spoř. a založ, 
spolek, 2 mlýny. R. 1193 darována ves ke 
klášteru plaskému. — 3) S. {Stra3chmt^\ far. 
ves t., hejtm. Litoměřice, okr. a pš. Uštěk; 
20 d., 115 obyv. n. (1900 , kostel sv. Václava 
(ve XIV. stol. far.), 3tř. šk., spoř. a založ, 
spolek, mlýn; tu a v okolí vino, ovoce a 
chmel. R. 1404 držel S.Jan z Rochova, jinak 
z Tečněvsi. Fara v XVII. stol. zaniklá obno- 
vena r. 1787. — 4) S., ves t., hejtm. Písek, 
okr., fara a pŠ. Mirovice; 10 d., 61 obyv. č. 
(1900), kostel sv. Jana Křt. (v XVI. stol. far.) 
8 náhrobky Vrabských z Vrabí. Pode vsi 
nad Vlčavou stával prý hrad, kterémužto 
místu říká se dosud »Hrad«. 

Straftkov: 1) S. viz Straškov. 

2) S., městečko na Moravě, viz Stražek. 

Btráíkovloe, Stráškovice: 1) S., ves 
v Cechách, hejtm. Budějovice, okr. Sviny 
Trhové, fara Střížov, pš. Komářice; 74 d., 
383 obyv. č. (1900), mlýn. — 2) S., ves t., 
hejtm. Trutnov, okr. Úpice, fara Rtyně, pš. 
Svatoňovice; 56 d., 373 obyv. č. (1900). 

Stráftky {Troschig) viz Str áčky. 

Siráimlltry něm. Wachtmeister^ ve vojště 
rak.- uher. nejvyšší stupeň poddůstoinika 
u jízdy, vozatajstva a četnictva. — Nej- 
vyšší 8. viz Major. — S. polní viz Polní 
strážmistr. — Generální polní s. viz 
Generál. 

Strátné, vsi v Čechách, viz Strašen 1), 2). 

Stráinloe (angl. guarďroom^ guarďhouse, 
fr. corps de garde^ it. stan^a delle guardie, 
něm. Wach^immerf Wachstube^ rus. karauljňa), 
místnost, kde přebývá stráž. S. nachází se 
obyčejně v budově, kterou má hlídat, jen 
u pracháren stojí vždy opodál jakožto zvláštní 
domek. Před s-cí bývá bradlo na pušky, 
není-li na tyto přibita rohatina na přední 
zdi 8. FM. 

Stráinloe: 1) S. ves, v Cechách, hejtm. a 
okr. Mělník, fara a pš. Vysoká u Mělníka; 
67 d., 419 obyv. č. (1900), cihelna. 

2) S. (Stras8nitx)t město na Moravě, při 
ř. Moravě (přes niŽ řetězový most r. 1824 
vystavěný) a stanici žel. dr. Veseli-Skalice a 
Rohatec-S., v hejtm. hodonínském, má 704 d., 
4357 obyv. č., 2*^5 n. (1890) a 4739 obyv. 
(1900), děkan, n far. kostel sv. Martina, vy- 
stavěný kol r. 1443, far. kostel Nanebevzetí 
P. Marie s koUeji piaristskou, kostel na hřbi- 
tově sv. Rocha; okr. soud, četn. stanici, 
financ, stráž, pš., telegraf, telefon; klášter 
piaristů, kongregaci sester sv. Vincence 
z Pauly se školou ruč. prací a opatrovnou, 
dvě 5tř obec. a dvě méšf. šk. pro chl. a 
div., 2tř. šk. průmyslovou, stát. vyš. čes. gym- 
nasium a kontribuč. záložnu. Průmysl za- 
stupuje: lihovar, sladovna, továrna na kvas- 
nice, par. mlýn, výroba sukna, mýdla a svíček. 
Obyvatelé živí se zemědělstvím, drobnými 
řemesljr, obchodem v dříví, obilí a vmč. 
V okolí daří se dobré víno a v městě ko- 
nají se hlučné týden, a výroč. trhy zejména 
na dobytek. Svěřenské panství S. s Velkou 
(7240 ha půdy) se starobylým památným zám- 
kem (při něm krásný park), dvorem, pivová 

14 



210 



ze Strážnice — Strběna. 



rem, cihelnou drží Antonín hr. z Magnis. S. 
náležela v XI. stol. údělným knížatům, kteří 
zde vybírali mýto, a ke konci XIII. stol. se- 
déli zde pánové z Benešova, rodu Kravař- 
ského, kteří podporovali v S-ci učení Hu- 
sovo, sami jsouce horliví přívrženci jeho. S. 
v krátké době stala se hlavním střediskem 
přívrženců Husových. R. 1421 působil tu 
bojovný kněz Bedřich ze Strážnice. Mě- 
sto mnoho utrpělo nájezdy Maďarův a Turků, 
tak r. 1487, 1506 popleněno Maďary, r. 1529 
Turky, r. 1605, Maďary, r. 1620 a 1621 Bethle- 
mem Gaborem, r. 1643 Švédy, r. 1663 Turky, 
r. 1683 Maďary, r. 1703 a 1709 povstalci ma- 
ďarskými a r. 1742 Prušáky. — 3) S., obec 
židovská {Strassnit^ Israelitengemeinde)^ ves t., 
hejtm. Hodonín, okr., fara a pš. Strážnice 
(město); 93 d., 224 obyv. č., 204 n. (1890) a 
478 obyv. (1900), 2tř. něm. šk. žid. 

ze Strážnloe Bedřich viz Bedřich 7) 
ze Strážnice. 

8trá£nloký domek železničný (fr. mai- 
son de garde^ něm. Bahnwárterhaus n. Bahn- 
wáchterhaus^ pol. stra^nica kolejowa) jest oby- 
dli strážníkovo as 8 m dlouhé, as 6 m ši- 
roké, v němž jest větší sednice na straně 
ke kolejím obrácené, aby bylo na ně viděti; 
k té přiléhá přístěnek jakožto ložnice o 1 
okně; do sednice vstupuje se z předsíňky, 
ve které postaven jest sporák a ze které ve- 
dou poklopem kryté schody do sklepa a 
schody na půdu. Poněvadž 8. d. větším dí- 
lem jest vzdálen od míst, kde by obyvatelé 
jeho snadno si mohli opatřovati nejnutnější 
potřeby životní (mléko, máslo, vejce a p.), 
připojí se k domku staveníčko, v němž 
možno míti kozu nebo krávu, krmný kus 
vepřového dobytka a drůbež a v němž se 
ukládají také předměty potřebné při udržo- 
vání dráhy; zřizuje se buď jako přístavek 
aneb opodál a umístí se v něm též záchod. 
Mimo to třeba opatřiti vodu pitnou, ale 
studně nebude ovšem vždy hned na blízku; 
také třeba poskytnouti pozemek k pěstování 
zelenin. Zdi musí býti tak tlusté, aby nepro- 
mrzly, cihelné jsou proto tlusté na iVa cihly, 
z kamene lomového 50—60 cm\ aby nepro- 
vlhly, opatřují se na stranách vystavených 
nárazům deště krytbou šindelovou, ano i bři- 
dlicovou. Střecha, na niž bývá zvon návěstný, 
kryje se taškami, břidlicí, plechem, výjimkou 
také šindelem. Pokud nebylo návěstí elek- 
trických, nýbrž pouze optických, bylo třeba 
umístiti 8. d. tak, aby z něho bylo viděti na 
8-ké domky sousední; proto je spatřujeme 
na starších železnicích mnohdy ve veliké 
výši nad úrovni kolejí, na př. jede-li dráha 
ve výkopu, tak že třeba zříditi schody, aby 
strážník dostal se ke kolejím, anebo jsou 
jednopatrové; nyní není poloha 8-kých domků 
vázaná na tuto podmínku a staví se u pře- 
jezdův úrovňových a ve vzdálenosti aspoň 
7 m od osy nejbližších koleji. Plk, 

Stráinldka, strážní budka (angl. sen- 
try-box^ fr. guérite^ it. casotto da sentinella^ 
veletta^ něm. Schilderhaus), dřevěná, výjimkou 
kamenná budka, obyčejné natřená v barvách 



státních, v níž je místo pouze pro jednoho 
muže v stoje a kde ostražníku dovoleno 
ukrýti se toliko při nečase; tu je povinen 
bedlivě vyhlížeti střídavě okénky postran- 
ními. Pro angl. Horse-guards, kteří hlídají na 
koni, je 8. přiměřeně větší a otevřena neto- 
liko napřed, nýbrž i vzadu, aby jezdec mohl 
projeti. FM. 

Btrátnik, víska v Čechách, hejtm., okr., 
taia a pš. Semily; 6 d., 38 obyv. č. (1900). 

BttiAov (Drosau), scarobylé město v Če- 
chách pod Šumavou, v hejtm. a okr. klatov- 
ském, má 217 d., 1528 obyv. č. (1900), far. 
kostel sv. Jiří (ve XIV. stol. far.), 6tř. čes. 
šk. obec. a 1 tř. něm. a odbor. šk. krajkář- 
skou, pš., telegraf, četn. stanici, spořitel, a 
založ, spolek, mlýn,koželužnu; středisko do- 
mácí výroby krajek a několik výroč. trhů. 
Erb měst. (vyobr. č. 3997.): v modrém štítě 
dvě věže, z nichž každá opatřena je střílnami, 
oknem, cimbuřím, cihlovou střechou a mako- 
vici; na cimbuří 
pravém je W, na 
levém A ; mezi vě- 
žemi je hradba se 
stinkami, branou 
otevřenou a mříží 
vyzdviženou. Na 
hradbě stojí stře- 
lec a na římse nad 
branou liška Čer- 
ným šípem pro- 
střelená držíc v 
hubě bažanta. Ve 
XIV. stol. stávalo 
zde několik vlady- 
čích statků. Vilém 
z Ryžemberka vyprosil (r. 1624) obyvatelům 
majestát na popravu a výroč. trhy a r. 1525 
erb, i jiné rozličné výsady darovány obyva- 
telům, zejména obehnati město hradbami, 
zříditi sklad soli, vybírati clo a mýto. Kdy 
zanikly bohaté doly na stříbro, neznámo. 
R. 1828 oheň zničil větší čásC města. S. je 
rodištěm Václava Křižka. 

Strátovioe : 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
Benešov, okr. Neveklov, fara a pš. Křečo- 
vice; 31 d., 173 obyv. č. (1900), stranou 
2 mlýny. — 2) S,, ves t., hejtm. Klatovy, 
okr. Planíce, fara Těchonice, pš. Olšany; 
44 d., 288 obyv. č. (1900). — 3) S., ves t., 
hejtm. Písek, okr. Mirovice, fara Radobytce, 
pš. Mirotice; 39 d., 249 obyv. č. (1900), zá- 
meček s kapli, dvůr. Ves od starodávna na 
manství služebná ke hradu Zvíkovu. 

4) S., ves na Moravě, hejtm. a okr. Ky- 
jov, fara Žetice; 141 d., 669 obyv. č. (1900), 
2tř. šk., pš., hnědouhel. doly. Svěř. deskový 
statek se zámkem (při něm kaple) a dvorem 
drží Jan kn. Liechtenstein. 

8tražyii8kl Aleksy, malíř pol. (* 1860 — 
1 1902 v Krakově). Vzdělal se návodem Matěj- 
kovým a vymaloval: Gladiatoři\EpisodaidéJin 
špan, inkvisice; podobiznu Adama Asnyka a j. 

Strbéna, Skrběna, chybně Štěrbina 
{Štěrbina) f ves v Čechách, hejtm., okr., fara 
a pš. Duchcov; 11 d., 70 obyv. n. (1900). 




Č. 3997. 
Znak mésca Striiova. 



Strboul — Streckfuss. 



211 



Strboul, bot., vizKvětenství, str. 469*. 

Strboiilateo, bot., viz Sel ago. 

Strdi viz Střeď. 

Strdlvka, bot., viz Mel i ca. 

Streatham [stretemj, již. předměstí lon- 
dýnské, záp. od Sydenhamu, má 88.129 oby v. 
(1901) a četné vilíy. 

^Str«atbam Oaitle [střetem kasl], angl. 
zámek, 3km sv. od Barnard Castle (v. t.). 

Streator [stríťr], m. v se v.- americkém 
stále Illinoisu, jv. od Chicaga, nad ř. Vermil- 
lionem, uzel 5 Železn. trati, má 14.079 obyv. 
(1900), rozsáhlé doly na uhlí a sklářství. 

Střabejloe viz Třebejice. 

Stfabelloe viz Třebelice. 

Střabenloa: 1) S. v Čechách, viz Tře- 
benice. 

2) S. ves na Moravě, hejtm. Mor. Krum- 
lov, okr. a pš. Hrotovice, fara Valč; 62 d., 
384 obyv. č. (1900), Itř. šk., mlýn. 

StřebeitOTloe viz Třebestovice. 

Stfebei viz Třebeš. 

Střabétloe, Třebětice, far. ves na Mo- 
ravě, hejtm. a okr. Holešov, pš.Všetuly, má 
s osadou Aleksovice 54 d., 418 obyv. č. (1900), 
kostel sv. Vendelína, Itř. šk., žel. stanici (na 
tr. Bílsko-Kojetin), 2 mlýny, dvůr. Obec 
chová starobylý archiv. 

Střebetin viz Třebetín. 

StřebétÍBy ves na Moravě, hejtm. a okr. 
Boskovice, fara a pš. Letovice; 43 d., 311 
obyv. č. (1900). K obci přísluší Ha vír na a 
Slatinka. 

Střeblohovioe viz Třebichovice. 

Stfebin viz Třebin. 

Střabliov viz Trebišov. 

Střablité viz Třebiště. 

Střabis viz Třebíz. 

StHble (Stróbl), ves v Cechách, hejtm.Ta- 
chov, okr. a pš. Přimda, fara Nové Domky; 
10 d., 54 obyv. n. (1900), expositura šk. 

Strebloiis, řec, zkrouceni očí, šil- 
hání. 

Střebohostloe viz Třebohostice. 

StřebomyiUoe viz Tře b o myslíce. 

Střabonioa viz Třebonice. 

Střebonika viz Třebnůška. 

StfeboTloe, městečko ve Slezsku, viz 
Třebovice. 

Stfebiko, Třebsko, far. ves v Čechách, 
hejtm., okr. a pš. Příbram; 68 d., 424 obyv. č. 
(1900), kostel Nanebevz. P. Marie, 6tř. šk., mlýn. 

Střebiký To m á š, cirk. spisov. čes. (* 1833). 
Studoval v Rychnově n. Kn., Mor. Třebové, 
v Litomyšli a na akad. gymnasiu v Praze, 
po roce ztráveném v klášteře františkánském 
v Praze odešel do semináře král.-hradeckého, 
kde r. 1860 vysvěcen. Kaplanoval v Hroch. 
Týnci, r. 1864 stal se katechetou při reálce 
v Pardubicích, r. 1870 praesentován na faru 
v Mikulovicích. Byl jmenován bisk. notářem, 
vikářem, konsist. radou, kanovníkem kapi- 
tuly hradecké. Jako katecheta pardubický 
sepsal podle Frinda Apologetiku (Pr., 1868); 
Nástin vývoje \pěvu církevního od Karla Vel. 
af na naši dobu (Progr. reálky pard., 1866); 
Bible a pnroda (Pr., 1889); dále menší práce 



I samostatné : Majf-li rodiče právo na školu dítek 
svých ? Poměr církve ku škole; Povinnosti státu 
ku škole a j. 

Streokenwal^y ves v Čechách v Kruš. 
; Horách, hejtm. Ústí n. Lab., okr. Chabařo- 
I vice, fara a pš. Habarticc; 98 d., 464 obyv. n. 
(1900), 2tř. šk., financ, stráž. 

Str«oker: 1) S. Adolf (* 1822 v Darm- 
stadte — t 1871), chemik německý, profes- 
sor na universitách v Christianii, Tubinkách 
a Vircpurce. Pracoval o látkách organických 
přirozených z rostlinstva i zvířectva. Výborný 
učitel, jenž podle vzoru Régnaultova na- 
psal učebnici Lehrbuch der Chemie (2 sv., 
1861), která došla velikého rozšíření. Rn, 

2) S. Wilhelm (Rešid pasa), generál 
tur. (* 1830 v Bamberku — t 1890 v Caři- 
hradě). Sloužil ve vojště pruském, r. 1854 
při vypuknutí války krymské v.stoupil do 
angl. cizinecké legie, ale po dvou letech dal 
se do služeb tureckých, sloužil v Arménii, 
kteroužto zemi dfikladně poznal a nejspoleh- 
livější její mapu vydal. Vrátiv se do Caři- 
hradu, působil při ozbrojováni pevností bul- 
harských, v 1. 1877—78 řídil opevňovací práce 
v Šumně a Varně, potom v Cařihradě, v le- 
tech 1879—84 byl velitelem milice východo- 
rumelské v Plovdivě a vrátiv se do Cařihradu, 
jmenován ferik-pašou (divisionářcm) a členem 
dělostřelecké kommisse v ministerstvě války. 
S. sepsal studii Ueber den Růck{ug der Zehn* 
tausend (Berl., 1886) a několik příspěvků do 
»Zeitschr. d. berl. Gesellsch. f. Erdkundec 
{Zur Geographie von Hocharmenien, 1869) a 
»Jahrb. f. d. deutsche Armee u. Marine«. 

8) S. Hermann, zoolog amer. (*1836 — 
t 1901), konal cesty po Záp. Indii a Střední 
Americe, sbíraje starožitnosti a hmyz a zů- 
stavil sbírku motýlů (více než 200.000 exempl.), 
kteráž jest z nejúplnějších na světě. Sepsal 
mimo jiné Butterflies and moths of North 
America (1878). 

4) S. Karl, fysik a elektrotechnik něm. 
(* 26. bř. 1868 v Mohuči). Po ukončených 
studiích mathematických, fysikálních a che- 
mických bvl v 1. 1882—84 assistentem fysiky 
na universitě ve Vircpurce, r. 1886 habilito- 
val se pro elektromechaniku na berlínské 
technice, r. 1888 jmenován vrchním inžený- 
rem při říš. úřade telegrafním, r. 1899 řád- 
ným professorem pro telegrafii na berlínské 
technice; zároveň byl v 1. 1900—04 členem 
patentního úřadu. Napsal s Grawinkelem: 
Hilfsbuch }úr die Elektrotechnik (Berl., 1887); 
Die Jelegraphentechnik (t., 1889). R. 1887 za- 
ložil a doposud vydává: >Fortschritte der 
Elektrotechnik*. 

StreokfBM: 1) S. Adolf Friedrich 
Karl, básník něm. (♦ 1779 v Geře — f 1844 
v Berlině). Studoval v Lipsku práva, vstoupil 
do státní služby, r. 1840 stal se státním ra- 
dou a r. 1843 odešel na odpočinek. Vynikl ze- 
jména jako překladatel, zvláště Ariostova Zu- 
řivého Rolanda, Tassova Osvob. Jerusalema 
a Dantovy Božské komedie. Původní jeho 
epické a lyrické básně i povídky jsou vý- 
znamu menšího. 



212 



Střeček — Střed. 



2) S. Adolf, spis. ném., syn před. (*1823 
v Berlíně — f 1895 t.). Studoval na školách 
hospodářských a za březnové revoluce 1848 
účastnil se hnuti demokratického. Pro svfij 
spis Die grosse ýran^ósische Revolution una 
die Schreckensherrscha/t (Berl., 1851, sv. I.) 
byl obviněn z velezrády a dilo, ač z obža- 
loby byl porotou propuštěn, již nedokončil, 
ježto bylo zakázáno. Nejobjemnější jeho dílo 
jest Weltgeschichte, dem Volke er^áhlt (3 sv., 
Berl., 1865). Psal také romány a povídky. 

Středek, zool., viz Gastrophilus, Hy- 
poderma a Oestrus. 

Střečkové {Oestridae) jest čeleď much 
nápadně vyznačená zakrnělými ústroji úst- 
ními. Hlava jest veliká, často jako naduřelá, 
většinou ne širší hrudi, s čelem širokém 
a očima poměrně malýma, lysýma; 3 očka 
jednoduchá jsou vyvinuta. Hruď je silná, 
svrchu se zřetelným příčným švem. Zadeček 
je silný, krátký, kulovitý nebo málo prodlou- 
žený. Kyvadélka jsou přikryta šupinkami. 
Dospělé mouchy poletuji nejraději v žáru 
slunečním o polednách na temenech vršků 
s velikou rychlostí. .Četné druhy napadají 
různé ssavce, ba v tropických krajinách i Člo- 
věka a snášejí vajíčka buď na chlupy nebo 
na nozdry, a larvy, které zpravidla ozbro- 
jeny jsou na kroužcích věnci trnů, žijí potom 
bua v hořejší části dutiny nosní, v jícnu, 
ve střevech nebo pod kůži v nádorech na- 
plněných hnisem. Prof. F. Brauer, který 
speciálně se zabýval s-ky (viz jeho Monogr. 
d. Oestriden, Vid., 1863) dělí s-ky: 1. na 
rody s příčnou vrcholovou žilkou, 
sem náležejí z evropských: Cepkalomyia Lir, 
(larva v nose velblouda a buvola, Egypt, 
Uhry), Oestrus L. (v. t.), Rhinoestrus Brau., 
Pharyngontyia S. v jícnu jelena, Cepkeno- 
myia Latr. v jícnu jelena, srnce, soba a pod., 
Hypoderma Ltr. (v. t.) a příbuzné rovněž pod 
kůží cizopasicí rody Oestromyia Br. a Oede- 
magena Latr.; 2. na rody bez vrcholové 
přičné žilky, totiž Gastrophilus Lerch 
(v. t). Kpk. 

Strečno, dědina a hrad na Slovensku, na 
rozhraní Trenčínska a Turce, na levém břehu 
Váhu. Nedaleko odtud zvedají se z Váhu ne- 
bezpečná pltnikům skaliska Margita a 
Běsná. Hrad S. vystavěl prý Matouš Tren- 
čanský, r. 1440 dobyl ho Jiskra pro Ladislava 
Pohrobka, r. 1446 Pankrác Starohradský. Po- 
zději náležel hrad rodině Vesselényich, r. 1678 
byl četami Tokólyho spálen a pobořen a od 
te doby zůstal ve zříceninách. 

Střeď n. strdí, tekutý med bez voštin. 

Střed (centrum) v geometrii. Dva útvary 
jsou stejnolehlé podle s-u (čili v poloze stře- 
dové), přísluší-li každému bodu m, jednoho 
určitý bod m, druhého a procházejí-li spoj- 
nice příslušných takto bodů m,, m, určitým 
bodem stálým o. Je-li vzdálenost každých 
dvou sdružených bodů půlema bodem o, jest 
tento s-em souměrnosti obou útvarů. 
Také jeden útvar může býti souměrný po- 
dle 8-u. Na př. úhlopříčky rovnoběžníku nebo 
rovnoběžnostěnu protínají se v jeho s-u sou- 



měrnosti. Jsou-li dva podobné útvary v po- 
loze středové, mají s. podobnosti (viz Po- 
dobnost). Pravidelný mnohoúhelník (mnoho- 
stěn) má 8.; tím jest společný s. obou kružnic 
(koulí), z nichž jedna jest mnohoúhelníku 
(mnohostěnu) opsána, druhá vepsána. Sd. 

S. hmotný (těžiště) jest působiště váhy 
tělesa čili 8. rovnoběžných sil (v. niže) pů- 
sobících přitažlivostí zemskou na hmotu na 
povrchu země. Hmotu pokládáme Vzhledem 
k velikým rozměrům země za tak malou, že 
lze 8 velikou přibližností pokládati síly těžné 
jednotlivých částic hmoty, namířené do 8-u 
země, za rovnoběžné. Poněvadž poloha s-u 
hmotného nezáleží na směru rovnoběžných 
sil, jest 8. hmotný u daného tělesa určitým 
bodem, v němž můžeme si mysliti hmotu 
tělesa soustředěnou. Touto představou jest 
dán fysikální význam 8-u hmotného Poloha 
8-u hmotného nezáleží pouze na tvaru tě- 
lesa, ale též na rozdělení a povaze hmotných 
částic, z nichž těleso se skládá. Pokud jest 
těleso homogenní, rozhoduje o jeho 8-u 
hmotném pouze jeho tvar. Lze-li jak tvar 
tak i hmotné složení tělesa vyjádřiti mathe- 
maticky, jest možno určiti polohu těžiště po- 
čtem nebo konstrukci, jinak nutno spokojiti 
se určením experimentálním. Hmoty, které 
jsou symmetricky uspořádány kolem os nebo 
rovin, mají těžiště v těchto osách, po pří- 
padě rovinách. Tak těžká přímka homo- 
genní má své těžiště uprostřed, deska homo- 
genní a všude stejně silná podoby čtvercové 
neb jiného pravidelného obrazce rovinného 
ve 8-ě geometrickém, koule ve 8-ě geo- 
metrickém, kruhový i elliptický přímý vá- 
lec homogenní ve 8-ě své osy atd. U desky 
podoby trojúhelníkové nalezne se těžiště 
konstrukcí, při níž si myslíme desku rozlo- 
ženu v těžné přímky rovnoběžné s někte- 
rou stranou trojúhelníka. Spojením vrcholu 
s těžištěm základny (středobodem jejím) ob- 
držíme těžnou přímku. Průsekem dvou 
takových přímek dáno jest těžiště, které se 
nalézá v jedné třetině těžné přímky od zá- 
kladny počítaje. Obrazce složitější lze roz- 
kládati na trojúhelníky a tím určiti výsledný 
8. hmotný. Při fysikální m stanovení s-u 
hmotného užívá se vlastností různých poloh 
tělesa v rovnováze (v. t.). Těleso buďto 
zavěšujeme nad těžištěm, tak aby bylo v po- 
loze stálé, a označujeme na něm těŽnou 
přímku prodloužením závěsu, nebo se těleso 
podepírá do polohy vratké a určuje se ver- 
tikálou bodem podpory vedenou těžná přímka. 
Podrobnosti viz v učebnicích mechaniky. 
(Srv. ČI. Mechanika.) nvk, 

S. kyvu srv. Kyvadlo, str. 510 6. 

S. napětí (centrum napětí) jest půso- 
biště výslednice sil vnitřních (ovšem pak i ze- 
vnitřních) v průřezu nosníka, v průřezu či 
spáře zdi Či klenby. Aby v určitém průřezu 
nenamítlo se napětí v tahu i tlaku zároveň, 
musí 8. napětí býti obsažen v t. zv. jádře 
průřezovém. Sin, 

S. rovnoběžných s i 1. Výslednice dvou 
rovnoběžných sil jest všeobecně silou rovno- 



Středa — Střední Amerika. 



213 



běžnou, působící ve vzdálenostech od obou 
složek, které záležejí na poměru jejich veli- 
kosti. P&sobiště této výslednice označuje 
se na přímce spojující působiště obou slo- 
žek. Nezáleží pak poloha tohoto působiště 
na směru složek ani při skládáni celé 
soustavy rovnoběžných sil. Proto nazývá se 
takovéto působiště výslednice rovnoběžných 
sil 8-em rovnob. sil (srv. S. hmotný), nvk, 

S-y čivové, míchové, mozkové viz Či- 
vové středy. 

Středa (pol. šroda, rus a srb. sreda n. 
sereda^ něm. Mittwoch\ den v témdni pro- 
středni, třetí po neděli. U Římanů s. byla 
zasvěcena Merkurovi, pročež jmenována dies 
Mercuriiy odtud frc. mercredi^ ital. mercoledi^ 
šp. miércoles, u starých Germanů Wuotanovi, 
pročež zvána Wuotanestac^ angl. wednesday, — 
Zvláštní jména mají s. popelečná čili Ška- 
redá (viz Popelec) a s. sazometná (s. 
před Zelenem čtvrtkem). 

Středa (pol. Šroda, lat. Novum Jorum) viz 
Ncumarkt 7). 

Středák (něm. Mittelmann), u jezdectva 
prostředni jezdec v 1. pořadí čili členu každé 
čety, jenž v semknutém Šiku za všech okol- 
nosti povinen krýti se na velitele čety, jedoucí 
před ní; podle s-a řídi se pak celá četa. FM, 

Středéní viz Centrováni. 

Střední Amerika nazývá se část pevniny 
americké mezi 7® — 21« 35' s. š. a 770 — 94" 
z. d. Gr. tvořící mohutný kontinentální most 
mezi oběma celinami Sev. Amerikou a Jižní 
Amerikou. Ve smysle zeměpisném S. A. sahá 
od šíje Tehuantepecké až po šíji Panam- 
skou, tak že potom do S. A-ky náležejí nejen 
všecky republiky středoamerické i s repu- 
blikou Isthmickou, nýbrž také jižní končiny 
Mexika od již. úpatí vysočiny Anahuacké 
i s poloostrovem Yucatanským. Že tento dil 
Ameriky není součásti Ameriky Severní ani 
Jižrií, plyne odtud, že jednotná struktura 
horopisná, tak charakteristická pro západní 
končiny Ameriky Severní i Jižní, jest zde 
namnoze porušena; také prahorské horniny 
mizejí a na jejich místo nastupují mladší vy- 
vřeliny a usazeniny nebo docela čtvrtohorní 
náplav, a předěl vod snižuje se na šíji Te- 
huantepecké na 208 m, u Brita na 46 m, mezi 
Aspinwallem a Panamou na 87 m, na pře- 
vlace Darienské mezi Caquirri a Paya na 
142 m. Děli tedy S. A. Ameriku Severní a 
Jižní právě tak ostře jako šíje Suezská Asii 
a Afriku a stejným způsobem odlučuje okeán 
Atlantský od Tichého. Ve smysle politického 
zeměpisu rozumí se S. A-kou jen území ome- 
zené na sev.-záp. Mexikem a na jihových. 
republikou Columbijskou, tedy území pěti 
republik: Guatemaly, Hondurasu, Nicaraguo, 
Salvadoru a Costariky, pak britský Hon- 
duras a v nejnovější době bude nutno mezi 
státy tyto počítati též republiku Isthmickou 
nebo Panamskou. (Poměry p ří ro dn í viz ve 
ČI. Amerika a ve článcích o jednotlivých 
republikách.) 

Vých. pobřeží S. A-ky objevil již Columbus 
na své poslední cestě, Vasco Nufiez de Baiboa 



r. 1513 pronikl vnitrozemím až k Tichomoří, 
avšak skutečné zabráni země od Španělů stalo 
se teprve r. 1524. Po dobyti Mexika Cortez 
vypravil Pedra de Alvarado do S. A-ky a 
tomu podařilo se podrobiti tamní Indiány, 
kteří nekladli velikého odporu a mimo to 
ochotně přijímali nové panství i nové nábo- 
ženství. Ve skutečnosti panství španělské 
vztahovalo se více jen na krajiny vysočinové, 
kdežto nezdravé nížiny na vých., jmenovitě 
pobřeží Moskytové, bylo španělským toliko 
podle jména a tamní Indiáni ve skutečnosti 
stále byli svobodni. Správa země spočívala 
v rukou zvláštní audiencie a generálního ka- 
pitána, jímž se stal zmíněný Alvarado a je- 
muž bylo podřízeno sedm guvernérův spra- 
vujících jednotlivé provincie. Pod panstvím 
španělským S. A. musila snášeti veškery 
strasti koloniální politiky Španělské, kruté 
obchodní monopoly, vysoká cla dovozná i vý- 
vozná, úplatné úřednictvo, sobecké ducho- 
venstvo, všelikému pokroku nepřátelské atd. 
Plných tři sta let země snášela jho Španělské, 
ba ani hnutí, jež na počátku stol. XIX. zmoc- 
nilo se amerických kolonií španělských, ne- 
nalezlo tu většího ohlasu. Nepatrné povstání 
r. 1808 bylo při nesjednocenosti vůdců snadno 
potlačeno, tak že teprve 15. záři 1821 všech 
sedm provincií po příkladě Mexika se pro- 
hlásilo za nezávislé, na 1. bř. 1822 svolán 
všeobecný společný sněm. Prozatímní vláda 
nemohla se rozhodnouti, zda-li nový stát má 
zůstati nezávislým či připojiti se k Mexiku, 
Columbií nebo Spoj. Obcím sev.-amer., ba 
neshody tyto vedly i k válce občanské, v níž 
Mexiko přispělo své straně ku pomoci a do- 
nutilo S. A-ku, že 10. záři 1822 připojila se 
k císařství Iturbidovu. Nicméně již r. 1823 po 
pádu Iturbidově nastalo zase odloučeni a 
svolaný kongress prohlásil 1. čce 1823 repu- 
bliku Spojených států středoameric- 
kých. Avšak z původních sedmi provincií 
bylo jich v nové republice toliko pět, nebof 
Chiapas zůstalo při Mexiku a Quezaltenango 
stalo se záhy provincii Guatemaly. Jako 
všecky republiky románské Ameriky, tak také 
S. A. velmi záhy byla zmítána vnitřními roz- 
broji a občanskými válkami, iež sice vedeny 
byly pod pláštěm zásad federalistických a 
centralistických, ale ve skutečnosti byly to- 
liko zápasem sobeckých náčelníkův a stran 
o moc. V ústavě a správě země daly se stálé 
změny a všemožné pokusy, tak že republika 
ze zmatků nevycházela. Strana aristokratická, 
podporov ná nejvíce duchovenstvem a ma- 
jící nejvíce stoupenců v Guatemale, a demo- 
kratická, jejíž tvrzí byl opět Salvador, 
potíraly se s takovou stranickostí, že ani 
rozumné snahy demokratického předsedy 
Franceska o hospodářské povznesení země 
nemohly překonati vzájemné nevraživosti. 
R. 1838 zmatky dosáhly vrcholu a r. 1839 
jednotlivé provincie prohlásily se za samo- 
statné republiky. Poslední pokus hlavního 
představitele jednoty generála Morazana, jenž 
zamýšlel z Costariky násilím obnoviti centra- 
lisaci, skončil se porážkou a smrtí svého pů- 



214 



Střední Asie Ruská. 



vodce (1842). Všecky ostatní snahy o jednotu 
selhaly: r. 1842 hned po pádu Morazanové 
sjednána konvence mezi Guatemalou, Hon- 
durasem, Nicaragui a Salvadorem, ale již 
r. 1846 rozpadla se pro bouře v Guate- 
male a Salvadoru; na r. 1851 svolán nový 
kongress na podnět Hondurasu, ale Guate- 
malou a Costarikou neobeslán a v následu- 
jící na to válce občanské zástupci jednoty 
r. 1852 u Arady poraženi. Stejně skončil se 
pokus S*alvadoru r. 1872 a guatemalského 
presidenta Barriosa r. 1885, jenž v bitvě 
u Chelchuapy byl poražen a zabit. Nicméně 
vědomí, že by těsnější sloučení všem státům 
značně prospělo, nabývá neustále půdy a po- 
kusy o ně ději*se neustále dílem cestou di- 
plomatickou, dílem násilím, bohužel však ne- 
podařilo se posud nalézti takové formy vládni, 
jež by chránila slabšího před znásilňováním 
a vykořisťováním se strany silnějšího. Ko- 
neéně r. 1889 ujala se sjednocení sama Gua- 
temale a ujednána mezi jednotlivými, republi- 
kami federační smlouva na 10 ler, ale hned 
r. 1890 revolucí v Salvadoru a potom válkou 
s Guatemalou zmařena. R. 1895 stalo se ujed- 
nání v Amapale, podle něhož r. 1896 spojily 
se nejprve Honduras, Nicaragua a Sal- 
vador a později i Guatemala a Costarica 
v unii pod názvem Republika mayor de 
Centro-America. Podle této úmluvy měly 
býti všecky státy úplně samostatné, toliko 
vůči cizině měly tvořiti celek jednotný; spol- 
ková rada {Dieta) měla zasedati střídavě 
v Managui a v Tegucigalpě. Národní kongress 
přijal r. 1897 v Managui ústavu. Tato však 
zklamala, očekávaná samostatnost omezena 
tím, že správu měl vésti president ě na Moravě — t 1^13 v Pavlovicích). ; nebo celých souostroví (Kyklady, Sporady, 
Vystudovav v Olomouci, stal se r. 1702 kně- j Baleáry, Pityusy, Iónské ostrovy), aneb osa- 
zeni a r. 1703 farářem v Pavlovicích n. Beč- i mělé výspy (Malta, Pantcllaria a ).)• Mimo 
vou. Zanášel se horlivé studiemi historie* to v severu plyne do S-ho m. hojně řek 
kými a vydal Mercurius Moraviae memorabi- ' (Ebro, Rhóne, Arno, Tiber, Garigliano, Pád, 
lium (0\,, llQb)\ Sacra Moraviae historia sivé /^ctqXvz, Arta, Vardar, Strumen, Marica, 
vita Ss, Cyrilli et Methodii (Sal., 1710); Ru- Menderes), kdežto na jižní uvésti lze Nahr- 
binus Moraviae i, e. Vener, Joannis Sarcandri cl-Así (Orontes), mohutný Nil, Medžeidu, 
martyrium et patientia (Brno, 1712). V pra- Šelíf a Muluju. 

cích téchto jeví však nedostatek vědecké | Hloubka S-ho m. silně kolísá. Průliv 
kritiky. Založil si sbírky důležitých listin a , Gibraltarský má své předzvěsti v silném 
jiných rukopisů, jež nazval Apografa Mora- stoupání mořského dna Atlantského okeánu 
viae v 10 foliantech a Apparatus chronicarum od hloubek 4600 m na 10* z. d. do 325 m 



I 



J U z Jí: M 




ííflkDiiskD-uhf-i-akp paroplfivpbiií Itiiifc 

ItnlAké 
► NcníPí kť 
!yii03!cniřiki» " " 

ItiJNkr' 



II put SOdiii 
íoo - líK>0 
lOOíí - L'I>CM) 
MOO ' 30«0 
30tM> - hQQO " 



=_ Zeif^tí . tt-nlě . Png^avy . n Mt^aky. 

iS^ Sol/l f' btiiifíif a 9ol/ití Jevrtr ■ ^jrkj/ tífián^ j£0U 

r mftrríň , 

^Mtsry Tm»t.jeMJsfn{ sitihf roÁůtttíttf - uh^rak^h kontu- 



Qai 200m 




1 


SOO - 500 








pní 2000 













MnfÁ^ TTja 



Středozemní moře. 



217 



sv. od m. Spartelii. Potom následuje hned 
klesáni v malou pánev Alboranskou (1445 m), 
oddělenou ostr. Alboranera od rozsáhlé 
pánve Balearské. Tato zabírá vetší dil zá- 
padní části S-ho m. jsouc podoby trojúhel- 
kove s koncem obráceným k sev. a přeru- 
šena je zdánlivě prahem, na němž spočívají 
Pity usy a Baleáry. Ale hloubky sv. od Me- 
norky (3070 m) a záp. od Sardinie (3148 m) | 
svědci, Že přerušení úplného neni. Druhá I 
menší sice pánev Tyrrhenská dosahuje již | 
hloubky 3700 m. Jižní Itálie, Sicílie, Malta a| 
sv. cíp Tunisu spočívají na tomtéž podstavci | 
svědčícím o bývalém spojení těchto částí. 
Zde je moře s mělČinami Skerki a Adven- 
ture rovno hloubkou průl. Gibraltarskému, 
třeba že vulkanická Pantellaria leží na okraji 
hloubky 1250 m. Potom hned v. od Malty 
rozvirá se hluboká kotlina Levantská, v níž 
S. m. dosahuje maximální hloubky 4400 m 
a to nápadně blízko pobřeží (jz. od Mata- 



panu). Mezi Krétou a 
slabý práh o 2000 w, 
znovu níží do 3400 w 
značně mělké, ale u 
biny ještě o 3860 m, 



Bárkou lze pozorovati 

za nímž hned dno se 

Při Egyptě S. m. je 

Rhodu nalézáme hlu- 

Aegejské moře děli se 



v kotlinu Krétskou (2030 m), pánev Šamoskou 
(1262 m) a Severosporádskou (1266 m). Dar- 
danelly mají pouze 100 m. 

Tohoto reliéfu nabylo S. m. po hojných 
převratech. Nynější S. m počalo se tvořiti 
v miocénu a to nejprve v západní části, jež 
souvisela tehdy přes Marokko a údolim 
Guadalquiviru s Atlant, okcánem, nikoliv však 
přes již. Francii. Tehdy místo nynější souše 
vyčnívají z vln části moře Tyrrhenského, 
části Sicílie, Sardinie a Korsiky. Moře sahá 
až k Řecku, jež tvoři s Malou Asii jednu 
pevninu. Koncem miocénu zdvíhají se z vody 
rozsáhlé souše mající ráz stcpni s nízkým 
stromovím, a na nich žiji četná stáda zvěře 
afrických stepí. Silnou erosí říČnou vznikají 
hluboká údolí, která při novém klesnuti pev- 
niny mění se v hojné zátoky a úžiny. Tou 
dobou pokrývá pak moře již. Francii, Pád- 
skou nížinu, záp. Řecko, čásť Sýrie a Dol. 
Ep'pt. Menší zdvižení pevniny nastává v plio- 
cenu, kdy otvírá se úžina Gibraltarská, kdežto 
starší průlivy zanikají. Koncem pliocénu a 
počátkem doby čtvrtohorní nastávají silné 
změny. Rudé moře spojí se na čas se S-m, 
severní a střední Aegejské — jižní vzniká 
v pliocénu — a Marmarské moře se propadá a 
erosními údolími Dardanell a Bosporu vnikají 
vlny S-ho m. do Černého, pobřeží dostává zne- 
náhla nynější obrys, ačkoliv možno ještě pozo- 
rovati všeobecné klesnuti, soudě podle pono- 
řených ústí erosivních údolí. Tak jeví se na 
pobřeží stálé kolísáni, jež ani v historické 
době nepřestává. Příklad s chrámem Sera- 
pisov^m v zál. Neapolském je znám, ale 
s podobnými zjevy klesání se shledáme na 
pobřeží Bárky, Dol. Egypta, Lykie, na vých. 
pobř. Itálie, Dalmácie, Istrie, za to stoupáni 
na pobř. Alžíru a Tunisu nelze posud bez- 
pečně stanoviti. Dosti značnou úlohu při vy- 
tvářeni S-ho m. měl vulkanismus, neboC 



celé pobřeží záp. části prostoupeno je sop- 
kami z terciéru i quartéru; na východě pak 
jde podle čáry zlomu od Korintha přes San- 
torin do M. Asie a pojí se k terciemi so- 
pečné oblasti M. Asie a Arménie. Nynější 
vulkanismus obmezen jest na italské pásmo 
jdoucí poledníkovým směrem od Vesuvu 
přes Monte Nuevo, Liparské ostrovy, k Etně 
a odtud k Pantellarii. Sev. od této zdvihl se 
z moře r. 1831 ostrov Ferdinandea a opět 
zmizel a r. 1891 udal se 5itrm sz. z moře jiný 
výbuch. Druhé pásmo jde podél terciérního 
od poloostrova Methany (výbuch v III. stol. 
p. Kr.) na Argolském pobřeží, přes známý 
Santorin (v. t.) na pobřeží maloasijské 
k Nisyru. Větší význam pro obyvatelstvo než 
sopečné výbuchy mají zemětřesení, jež jsou 
zvláště častá v Andalusii, Kalabrii, Řecku, 
v záp. M. Asii; ale ani v Portugalsku, na Ri- 
vieře, záp. pobřeží Balkánu, v Sýrii i Atlasu 
nejsou řídkými, což má značný vliv na osí- 
dlení Středomoří. O rázu pobřeží jednotlivých 
zemi a jeho vlivu na obyvatelstvo viz pří- 
slušné články samostatné. 

S. m. nemá vyjma Nil, jenž z valné části 
již v Egyptě zbaven je své vody, přítoku mo- 
hutnějšího, dále spojeno je pouze úzkými 
průlivy s Atlant, okeánem a Černým mořem, 
tak že voda nemůže rychle se vyměňovati, 
pak rozlévá se v teplém pásmě, čímž vzniká 
silná evaporace na povrchu. Následkem toho 
voda S-ho m. je slanější o 0'3Vo než voda 
Atlantského okeánu, ale také opět čistší a 
modřejší než jiná moře zbarvená mohut- 
nými řekami. Malá šířka a zvláště mělkost 
Gibraltarské úžiny má další následek ten, že 
zpodni vrstvy vodni Atlantského okeánu S-ho 
m. nemohou se vyměňovati a tak voda S-ho 
m. zůstává v hloubce 300 m stále na 12—13® 
tepla, kdežto okolní hlubiny Atlantského 
okeánu vykazují při 1800 m teplotu 3-3® a při 
4000 m pouze 2® tepla. Ale přes to lze pozo- 
rovati v úžině Gibraltarské i v Bosporu dva 
proudy: svrchní z Atlantského okeánu a 
Černého moře, kdežto slanější voda S-ho m. 
odtéká zpodem. Ostatní proudy S-ho m. 
jsou dosud málo studovány a podléhají mno- 
hým Činitelům, o nichž nelze se tu šířiti. 
Přiliv i odliv je jako u všech vnitrozem- 
ských moři slabý; v Malé Syrtě činí sice za 
úplňku a při novém měsíci 2*5 m, ale jinde 
sotva Ví >"• Podnebí S-ho m. řídí se ovšem 
rázem pobřeží a polohou jednotlivých míst, 
ale přes to má mnohé znaky společné, že 
mluvíme o středomořském rázu podnebním 
i v jiných končinách. Hlavni znaky ty jsou: 
vlažná zima o lednové teplotě 8— 13', řídké 
mrazy, horké léto s průměrnou teplotou 23 
až 28^ malá oblačnost; jasné modré nebe 
po většinu roku, deště ponejvíce v době 
zimní, kdežto léta jmenovitě na jihu, úplně 
suchá, na s. pak, i když deště spadnou větším 
množstvím, jsou významu podřízeného proti 
převládajícímu suchu. 

V ohledu zdravotním je S. m. vůbec 
přechodem od našich severních krajin, kde 
zimnice málokdy se vyskytuje, k pásmu tro- 



218 



Středozemní moře. 



pickému, jemuž je pravou metlou a zdržo- 
vatelem všeho hospodářského rozvoje. Kolem 
S-ho m. je to malarie, rozšířená nejvíce 
mezi 35—40'* s. š. a vyskytující se hlavné 
koncem léta a na podzim. K síle její přispí- 
vají stojaté, hnijící vody, bažiny (Maremmy, 
Pontinské bažiny, ústi Achelóa, břehy Men- 
deresu a j.). 

Po strance biologické netvoří S. m. 
zvláštní oblasti od Atlantského okeánu od- 
lišné. Delfín a tuleň bývají uváděni nejčas- 
těji, ačkoliv ve skutečnosti nevyskytují se 
tak často, někdy se objeví i zbloudilý vor- 
vaň. Podobné ani ryby počtem 440 druhů 
nemají nic typického, rozdílného od oke- 
ánu Atlantského, tak že možno říci, že S. m. 
je pouze zálivem subtropické části tohoto. 
Nejdůležitější z ryb je tuňák {Tftynnus), na 
březich Španělska, Francie, Itálie i Rakousko- 
Uherska v četných houfech žijící, dále sar- 
dele a sardinky na francouzském, alžírském, 
italském i rakousko-uherském pobřeží ve znač- 
ném množství se vyskytující. Za to sv