Full text of "Ottův alocník nučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



■pj^fmw^ 



> 




STANFORD UNIVERSITY LIBRARIES 




OTTUV 



l^ 



SLOVNÍ|C NAUCNÝ. 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTÍ, 



dvacAtýCtvrtý Díl. 

Staroienské — Šyl. 

SE 14 PŘÍLOHAMI A 194 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



1906. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 



— v* I 



O-? 



VEŠKERÁ I'RAva se VYHRAZUIÍ. 



TISKE&I 'UNIE. V PRAZE. 



Nově přibylí spolupracovnici 



Anýž Josef, redaktor >Nár. Listflc 

v Praxe — f. 

Dr. Babákov* Věra v Praze .... Bab. 
Dr. Baxa Bohumil, c. k. soudní ad« 

junkt v Praxe BB, 

Havrda Josef, ředitel ikoly méšfan- 

ské ve Strakonicích Hvd. 

Hrejsa Ferdinand, evang.farář v Praze Hsa. 
Dr. těch. Kubeš A., professor státní 

fr^m. Školy na Smíchově .... AKi. 

Kudrnáč Václav, spisovatel v Turnově -ač. 
Dr. M^lbauer Jaroslav, assistent čes. 

techniky v Prizc JXfbr, 

Dr. MUller Václav, professor gymn. 

v Něm. Brode VMú, 

Dr. Rádi Em., prof. reálky v Praze-II. ER, 



Dr. Rudolf A., advokát v Hradci 
Králové Rdf. 

§atUk Břetislav, přednosta technolog, 
musea v Praze Stk, 

Štěpánek C, mag. farm. na Král. 
Vinohradech O.ink, 

Urbánek Josef, ředitel knihtiskárny 
v Prase Ubk. 

Dr. Valenta Bohumil, kandidát advo- 
kacie v Praze BVa. 

Veselý Ant., učitel měšf. školy ve 
Strakonicích AVy. 

Vilfm Jan, cis. rada, ředitel repro- 
dukčních ústavů »Unie< v Praze . Vlm. 

Dr. Vychodil Pavel, ředitel benedik- 
tinské knihtiskárny v Brně ... PV. 



Zemřeli spolupracovnici. 



Blažek Patrik, redaktor a spisovatel, f 7. čce 

1905 v Praze. 
Čechád Fr. Bedřich, inženýr, t 26. srpna 

1905 v Dejvicích. 
černý Josef V., lesmistr král. m. Berouna, 

t 6. pros. 1906 v Praze. 



Prusfk Frant., gymnas. professor, f 6. čna 
1905 v Praze. 

Tomek Vád. Vlád , professor čes. univer- 
sity, t 12. čna 1905 v Praze. 

Wagnsr Jan, spisovatel a redaktor, f 7. čna 
1905 v Praze. 



s. 



Btaroienské, Staročenské, nyní obyč. 
Staročensko (něm. Gunstdorf^ Kunstdorf), 
ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. Pardubice, 
fara Sezemice; 14 d.. 89 oby v. č. (1900). Ves 
založena r. 1781 od Slezáků. 

Staroiitnosti (něm. Altertumer, angl. 
antiquities atd.) nazývají se hmotné památky 
zachované ze starých (i předhistorických) dob 
toho neb onoho národa; podle toho mluvíme 
o s-stech řeckých, římských, slovanských, 
germánských atd. Věda, jež obírá se zkou- 
máním s-ti, slově archaeologie (v. t.) Ně- 
kdy uiivá se výrazu s. též o jednotlivých 
oborech starověkého badání, na př. řecké s. 
státní, t. j. výklad o státním zřízení Řeků, 
římské s. privátní, t. j. výklad o soukro- 
mém životě římském, 3. sakrální, t. i. vý- 
kučeniny z něho 
ukládati. Pořad vylučováni sloučenin kromě 
soli kamenné v mořské vodě obsažených zá- 
visel v první řadě na jejich rozpustnosti ve 
vodě, tak že nejprve se usazoval nejméně 
rozpustný anhydrit, pak snáze rozpustný 
polyhalit a nejdéle zůstávaly rozpuštěny nej- 
snáze rozpustné soli horečnaté a draselnaté, 
i z těch opět kieserit dříve vykrystalloval 
než hygroskopický camallit; avšak vedle roz- 
pustnosti účinkovaly tu ještě vlivy jiné, a 
to kvantitativní poměr různých sloučenin 
pospolu v mořské vodě obsažených, teplota 
i rychlost vylučování jednotlivých solí. Pod- 
mínky tyto pro každý jednotlivý minerál 
stassfurtských loží byly experimentálně sle- 
dovány |. H. van't Hoffcm a jeho školou 
v řadě proslulých prací. — Usazeni a za- 
chování vrchních, velmi snadno rozpust- 
ných soli však bylo umožněno pouze 
tim, že spojení se širým mořem bylo pře- 
rušeno (hráz vyzdvižena nebo piskem zvý- 
šena) a tak zátoka přeměněna v solné je- 
zero; úplným vyschnutím tohoto usadily se 
konečně i nejrozpustnější svrchní soli, na- 
čež celé ložisko bylo pokryto (snad zaváto) 
vrstvou solného nepropustného jílu. Moře, 
jež tato solná lože později znovu pokrylo, 
osadilo pak nad nimi ještě vrstvy střed- 
ního anhydritu a mladší soli kamenné. — 
Zužitkování s-kých s-lí jest dvojí: solí 
surových, pouze mletých neb na koncentro- 
vanější obsah draslíku upravených užívá se 
jako důležitých minerálních hnojiv, je^, 
kombinována s jinými, osvědčila se výhod- 
nými na nejrůznějších druzích půd a pro 
největší čásf rostlin pěstovaných, zvláště pro 
ty, u nichž záleží na co možná obsahu škrobu 
a cukrů nejvčtším: brambory, révu vinnou, 
ovocné stromy, řepu, dále pro chmel, tabák 
a luštěniny i obilí. Druhá čásf soli zpracuje 
se na lučebniny technicky důležité: Icdek 
draselnatý, potaš, draslo, chlorečnan, man- 
ganistan, chróman a dvojchróman draselnatý, 
kamenec, cyankalium, draselnaté vodní sklo, 
hořkou sůl, chlorid horečnatý, veškeré prae- 
paráty brómové atd. S rostoucím významem 
s-kých s-li v hospodářství i průmyslu roste 
též jejich spotřeba i produkce, a od r. 1861, 
kdy A. Frank zahájil jejich zužitkováni, do 
r. 1902 stoupla jejich hornická těžba na roč- 



ních 327, milí. y. Srv. F. Pfeiflfer, Handbuch 
der Kali-Industrie (1887); Precht, Die Salz- 
Industrie v. Stassf. (6. vyd. 1891) a H. Pax- 
mann, Die Kaliindustrie (1899). Ft\ Sl-k. 

Stassio (zřídka Staszyc) Stanisíaw 
Wawrzyniec, politik a spis. pol. (♦ 1755 
v Pile ve Velkopolsku — t 1826). Byl syn 
starosty pilského a po vůlí rodičů věnoval 
se bohosloví. Po jejich smrti odebral se za 
studiemi do ciziny. Byl v Lipsku, Gotinkách, 
prodlel v Paříži, kde spřátelil se s francouz- 
skými encyklopedisty a stal se hlasatelem 
politických idei Rousseauových. Ve Francii 
oddal se též studiu věd přírodních, zvláště 
geologii. Procestoval Alpy a Apenniny, po- 
byl v Itálii. R. 17V2 vrátil se do vlasti. Stal 
se vychovatelem u proslulého Ondřeje Za- 
mojského, >polského Lykurga<, a učitelem 
franc. literatury na akademii, kterou Zamojski 
založil v Zamoáci. V 1. 1779—85 vydal pře- 
klady z Racinea, Buífona, Floriana, Thomsona. 
V Zamošci obíral se politikou. R. 1785 vy- 
dal: Uwagi nad ^yciem Jana ZamojskiegOy 
knihu, která byla velice čtena a posuzována 
a v niž za ideál vyhlásil dobu Štěpána Bátho- 
riho; r. 1790 vydal Pr^eitrogi dla Polski 
\ tereíiniej»\nych Europy iwicv^ków i ^ praw 
nátury wypadajqce, S. ve spisech těch jeví 
se jako republikán, zastance ideje osvobo- 
zeni lidu od poddanství, demokrat, svalující 
vinu úpadku vlasti na magnáty polské, ale 
zároveň i jako veliký patriota. R. 1801 z úspor 
zakoupil si hrubieszowské panství v lublin- 
ském vojvodství. Zařídil je, lidu poddanému 
I ve smysle svých zásad udělil svobodu, pan- 
I ské pozemky věnoval obci. Působil jako lidu- 
mil, osvícenec a podporovatel věd a umění. 
Od Thorwaldsena zakoupil pro Varšavu po- 
mník Koperníkův. Od r. 1808 byl presiden- 
tem Společnosti přátel věd (Tbwar^j^sřwo 
priYiaciói nauk)\ staral se též horlivě o zvele- 
bení zanedbaného hornictví v král. Polském. 
S. stal se č.cnem kommisse pro vyučováni 
a záležitosti náboženské, čestným státním 
ministrem, zasedajícím ve státní i správní 
i radě království. Ve státní radě velkovévod- 
, ství Varšavského (1812) zachránil školní fond 
před rozchvácením. R. 1815 po pádu Napo- 
i leonově vydal: Mysli o równowad^e polityc\nei 
\ w Europie, a dílo geologické: O :^iemiorod\" 
I twie Karpatów i innych gór i równin Polski, 
' S. pokoušel se i na poli básnickém, skládaje 
verse původní (didakt. báseň Rod lud^ki) a 
překládaje, zvláště z Homéra, ale snaha jeho 
v tomto oboru zůstala bez úspěchu. S. byl 
! přítelem politiky císaře Alexandra I. jakožto 
I obnovitele Polska po kongressu Vídeňském 
a toužil po sjednocení všech Slovanů v čele 
s Ruskem. Srv.: DzieJa S. S-a (1815-21, 
9 sv.); biografie Wlad. Zawadzkého (1860) a 
J. Wojewodzkého (1879): Stanisřaw S.; Pypin- 
Spasowicz, Hist lit. slov. (čes. překl.) IL, 
107 si.; A. Kuliczkowski, Zarys dziejów liter, 
polskiej (1884), 284—289. Tbk. 

Staszów (rusky Staiev), ruské město 
v král. Polském v új. sandoméřském gub. ra- 
domské při řece Černé, asi 20 km od hranic 



Staszyc — Stát. 



haličských; má 8500 obyv. (1897), kat. ko- 
stel, 2 synagogy, 3 školy a značný průmysl 
(majolikové zboží) a soukenictví. S. povstal 
v XVI. stol. Pp, 

fltasxyo viz Staszic. 

Btaiek: 1) S. (též Staschek) Ignác 
Floru s, fysik čes. (* 1782 ve Výškově na 
Mor. — t 1862 v Praze). Studoval v Kromé- 
řiži a r. 1799 vstoupil do řádu piaristů, načež 
r. 1805 posvěcen na kněze. V 1. 1809—11 
učil mathematice a fysice na piaristském 
ústavě v Mikulově, pak od r. 1812 po 43 let 
v Litomyšli, kde byl později rektorem a 
ředitelen! gymnasia (do r, 1867). Když r. 1814 
piaristský chrám i ústav v Litomyšli vyho- 
řely, přičinil se zejména zavedením soukro- 
mých sbírek, aby znova byly vystavěny, a 
zvláštní zásluhy si získal o rozhojnění fysi- 
kálnich sbírek gymn. Z oboru fysiky psal 



odůvodnění své existence vfibec nepotřebuje. 
Na druhé straně pak theorii, jež otázkou po 
důvode s-u se zanášejí, lze uvésti celou řadu 
a vyjímáme z nich pouze několik nejdůleži- 
tějších. Jest theorie, Že s. jest instituce sa- 
mým božstvem ustanovená, tudíž dílo 
boží — to jest nejstarší semitsko -orientálské 
pojetí s-u, kdežto v době křesťanské patri- 
stická a scholastická filosofie hleděla na s. 
spíše jako na dílo ďábla (sv. Augustin) a ze 
známé theorie o dvou mečích dovozovala 
vyvýšenost církve jakožto instituce božské 
nad s-em jakožto dílem lidským, ne-li do- 
konce ďábelským; jiná jest t. zv. theorie 
moci, jež ve s-é vidí toliko dílo násilí a 
důvod s-u klade v oprávněnost panství sil- 
nějšího nad slabším, jiná opět t. zv. theo- 
rie práva — theorie patriarchální (vývoj 
s-u z rodiny), theorie patrimoniální (s. jest 



několik rozprav do rozličných Čas. a do něm. | majetkem vladařovým), theorie smluvní (s. 
programmů gymn. litomyšlského a r. 1869 | vznikl smlouvou, Rousseau: Contrat sociál) —, 
vydal populární rukověť astronomie Erleuch- \ dále jest theorie éthická — s.jest mravní 
tetě Vorhalle ^iim Tempel des Unendlichen. j nutností, vyžadovanou řádem světovým — a 
Srv. >Živa« 1862. | konečně theorie psychologická — člo- 

2) S. Antal, pseud. Ant. Zemana (v. t.). • věk prý povahou svou tíhne ke společenství, 

Btaicír viz Staszów. 'ke s-u (Aristoteles: av^Qíonog iaovnoXitíKÓv; 

Na Btaiioh viz Stachy. i Grotius: Homini proprium sociále, t. zv. ap- 

Btaiov: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a ';7e/r /ks 5ocfWa//s^. Zde ovšem není místa kjed- 
okr. Hořovice, fara Praskolesy, pš. Zdice; | notlivým theoriím těmto přihlížeti zevrubněji. 
85 d., 572 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn. Pů- ; Účel s-u. S otázkou, proč zde s. jest, 
Todně S. uvádí se mezi zbožím kláštera úzce souvisí otázka, k čemu jest zde s. — 
ostrovského. — 2) S., ves t, viz Star sov. I účel s-u; i v této příčině vystupuje celá řada 

fltát, zlat. status (tak jako it. Stato^ fr. État, \ theorii, z nichž nejdůležitější jsou celkem ové: 
Šp. estado^ něm. Staat, angl. statě atd., ač pro jednak za výhradný účel su klade se posky- 
pojem sám latina užívá výrazu respublica^ ď \ tovati pokud možno nejvyšší blaho jak jed- 
vitas atd.), řec. nólig^ maď. állam a j. , notlivci, tak i celé společnosti lidské — theo- 

I. Pojem, důvod a účel s-u. S. jest ' ne eudaimonisticko-utilitaristická, 
trvalý (organický) svazek lidstva určité ter-IjeŽ důsledně vyvrcholila v t. zv. s-ě poli- 
ritonum obývajícího v jedinou vůli a v je- |cejním — jednak jest prý účelem s-u za- 
dinou moc nejvyšší. Jsou tedy jednotlivé j bezpečiti právní bezpečnost všech ob- 
znaky s-u: a) trvalý (a organický) svazek lid- , čanů (s. právní). Pro dnešní dobu ustáleno 
štva, t. j. národ (ve smysle politickém); po- 'jest přesvědčení, že účelem s-u jest napo- 
kud pak přisudku >organický« se týče, sluší , máhati k dosažení všech životních úkolů lidu 
ihned připomenouti, že tento přisudek od státním svazkem spojeného a rozeznáváni 
mnohých spisovatelů jest popírán, ježto prý | mezi t. zv. s-em právním a s-em policejním 
jest to nemístná analogie z biologie, jež pro i nabylo významu jiného. Nazýváme totiž nyní 
sociologii, k níž státověda zajisté náleží, místa právním s-em takový s., jehož instituce po- 
nemá; mínění toto je zajisté správné a možno I sketují dostatečné záruky. Že při výkonu 
tedy přisudku >organickýc užívati nanejvýš , statní moci bude v každé příčině, tedy i když 
obrazně; b) určité území, territorium, na ! by šlo o omezení práv individuálních, šetřeno 
které státní moc se vztahuje: bez území, | právních norem. (Srv. též Policejní stát.) 
právě tak jako bez národa, není s-u; c) jed- II. Vznik s u. Ptáme-li se, jakým způso- 
nota vůle a jednota moci: státní moc jest ! bera s. vznikl, jest nám přesně lišiti dvě 
nedílná; d) tato nedílná státní moc musí býti otázky: 

také nejvyšší, t. j.nad tuto státní moc vyšší ' a) jak vznikl stát vůbec, t. j. jakým 
moci ve s-ě není; ve příčině té mluvíme | způsobem, kdy a kde vzaly původ svůj in- 
také o souverainitě státní (ve smysle státo- stituce, jež s-u jsou vlastní — t. zv, pří- 
pravním). Imárníci prvotní tvoření s-u; fr) jak 

Důvod s-u. Otázkou, proč vůbec jest tu j vzniká s. nový v dobách, kdy ostatní s-y 
s. a proč zvláště s těmi institucemi, jež jemu ' již existují — t. zv. sekundární Či dru- 
jsou vlastni, tedy otázkou po odůvodnění | ho tné tvoření s-u. 

existence s-u, zanášeli se myslitelé od nej- a) Pokud prvé otázky se týče, jest ne- 
starších dob až na naše časy, a právě tak | sporné, že s. vůbec vzniknouti může teprve 
jako jest sporná definice s-u, iest sporný i dů- | tehdy, když určitý národ resp. kmen zaujme 
vod s-u. Jsou dokonce i mmění, která tuto pevná sídla, neboC teprve od této doby lze 
otázku pokládají za zbytečnou, spokojují se i čítati jeho historii; avšak otázku, jakým způ- 
faktem, že s. tu jest, a tvrdí, že s. nějakého I sobem s. vzniká, resp. jak vznikají jednotliví 



8 



Stát. 



faktorové jeho, vůbec zodpověděti nelze, a 
historie nás také nechává úplně bez rady. Pů- 
vod s-u scil. státního zřízeni hledati sluší 
dávno v době předhistorické, nebot všichni 
kulturní národové v době, kdy vstupuji na 
dějinné pole, mají již zřízení státní pevně a 
určitě vyvinuté. Historie tedy tuto otázku 
zodpověděti nemůže, avšak odpověď na ni 
dávají filosofové, tvoříce ovšem pouhé hypo- 
these. Vznik s-u obyčejně kombinuje se 
s t. zv. přirozeným stavem lidstva, 
t. j. stavem, ve kterém lidstvo původně žilo, 
než vstoupilo ani ne tak na pole historické, 
jako spíše než vstoupilo ve společenské, 
pevně spořádané řády; a teprve když prý 
lidstvo poznalo, že tento přirozený stav jemu 
ke spořádanému spolužiti nepostačuje, utvo- 
řilo si společenské řády a tudíž také 8. Co 
se pak týče otázky, jak v tomto přirozeném 
stavu život se utvářil a proč lidstvo spole- 
čenské řády si vytvořilo, mínění se dělí: 
jedni tvrdí, že v tomto přirozeném stavu byl 
život naprosto spořádaný a jen z pudu spo- 
lečenského vstoupilo prý lidstvo ve spole- 
čenské řády (Aristoteles, Grotius), kdežto 
jiní líčí tento stav jako bellům omnium con- 
tra omneš, kde prý rozhodovaly jen hrubé 
násilí, nejzištnější sobecké pudy a nejnižší 
vášně, a teprve když prý lidstvo poznalo, že 
za takovéhoto stavu jakékoli spolužití není 
možno, tedy pouze ze snahy, aby svůj život 
a majetek uchránilo, nikoli z pudu společen- 
ského, vstupuje ve společenství a buduje in- 
stituce státní (Hobbes). 

b) Podstatně jiného rázu jest otázka tak 
zv. druhotného tvoření s-u, která předpo- 
kládá s-y již existující. Nový s. vzniká, se- 
jdou-li se všichni činitelé s. tvořící, avšak 
způsob, jakým se to děje, jest velmi různý: 
jest to buď akt pouhé fysické moci, zaujme-li 
totiž kmen trvale určité území jiné — zde 
scházel jeden z faktorů s-u, totiž určité ter- 
ritorium (ovšem tento kmen měl jiŽ před tím 
jinde sídlo své!) — na př. vznik germánských 
8*ů na půdě rozpadávajícího se s-u Řím- 
ského; aneb jest to výsledek dlouhého hi- 
storického vývoje — vznik německých s-ů 
na půdě bývalé říše Rímskoněmecké (zde 
scházel dlouho jiný faktor, totiž jediná vůle 
a moc nejvyšší) -> aneb vzniká 8., když lid- 
stvo obývající určité území zorganisuje se 
v trvalý svazek a stvoří takto národ — pře- 
měna t. zv. territorií ve 8-y na půdě Spoje- 
ných S-ů severoamerických — , konečně vzniká 
nový 8. ze s-ů již existujících, když jeden s. 
rozdělí se ve dva nebo i více s-ů samostat- 
ných (Belgie a HoUand po r. 1831), neb když 
několik dosud samostatných sů se spoji ve 
s. jeden (v minulém století Itálie a do jisté 
míry r. 1871 i říše Německá), aneb když od 
stávajícího s-u část některá se oddělí a pro- 
hlášena jest za s. samostatný (vznik s-ů bal- 
kánských v XIX. stol.). 

III. Formy s-u. Podle toho, při kterém 
subjektu ve sě soustředěna jest státní moc, 
mluvíme o formě s-u. Rozeznáváme celkem 
čtyři t. zv. základní formy s-u: 



a) theokracii — za držitele státní moci 
pokládá se bytost nadpozemská, bůh, a vla- 
dař světský, je-h ovšem jaký, pokládá se za 
pouhého náměstka této bytosti nadpozem- 
ské (srv. Kněžstvo, str. 4316); 

b) monarchii — veškera moc státní jest 
soustředěna v jedné osobě, ve světském 
vladaři, který panuje vlastním jménem; po- 
dle toho pak, zda tato nejvyšší moc je dě- 
dičná v určitém rodě, či obsazuje-li se trůn 
smrtí dosavadního vladaře uprázdněný vždy 
novou volbou, mluvíme o monarchii dědičné 
a o monarchii volební (srv. Monarchie); 

c) aristokracii — vládní moc vykonává 
pouze určitá třída lidí, tak že ostatní třídy 
jsou z účastenství ve vládě vyloučeny (po- 
drobněji, zejména o dalším dělení aristokracie 
viz Aristokratie); 

d) demokracii — vládní moc vykonává 
celý národ; tato demokracie jest buď bez- 
prostřední, jestliže celý národ bez rozdílu 
k vykonávání vládní moci jest povolán — 
starořecké malé s-y — aneb repraesenta- 
tivní, volí-li si národ určité zástupce, kteří 
pak jeho jménem vládu vykonávají. Jest 
zcela přirozeno, že demokracie bezprostřední 
jest možná jen ve s-ech zcela malých (srv. 
Demokracie). 

Připomenouti dlužno, že vedle těchto čtyř 
základních forem vyskytují se ještě form^r 
rázu podružného, kde totiž jedna základní 
forma kombinována jest s jinou; tak roze- 
znáváme na př.: monarchie, kde převládá 
ráz aristokratický — středověké s-y stavov- 
ské — ; jinde opět máme monarchie s rázem 
demokratickým — nynější vývojová tendence 
při dnešních t. zv. monarchiích konslituč- 
ních •— ; jsou opět aristokracie, demokracie 
neb i monarchie s rázem theokratisujicim 
a pod.; nelze totiž život ve s-ě spořádati 
podle určité šablony, nýbrž potřeby a ráz 
národa samy určité formy státní vytvořují 
a je kombinují. 

Která forma s-u jest relativně nejdokona- 
lejší, nelze s určitostí říci; pro dnešní dobu 
bylo by možno pouze voliti mezi m o n a r ch i i a 
republikou (aristokracii a demokracií), ježto 
theokracie má pro nás význam jen historický. 
V té příčině již Aristoteles dovozoval, že jak 
monarchie (kterou on nazýval královstvím), 
tak i aristokracie i demokracie (podle něho 
politeia) jsou stejně dobré a stejně opráv- 
něny, jen když vláda se vykonává se zřetelem 
na blaho celku; pokud však se vládne jen 
ve prospěch jednotlivce resp. jednotlivých 
tříd, jest nespravedlivá a sluší ji zavrhnouti, 
neboť monarchie takto provozovaná zvrhuje 
se v tjrrannidu, aristokracie v oligarctiii a 
politeia v ochlokracii (hrůzovládu). Které 
formy s-u byly ve středověké a novověké 
filosofii a právo vědě pokládány za nejlepší 
resp. nejdokonalejší, nelze ovšem rozbírati; 
jen tolik dlužno dodati, že ani dnes mínění 
o tomto předměte ustálena nejsou, a jest 
připomenouti, že povšechný láz určitého ná- 
roda má nemalý vliv na utvářeni, jakož i na 
dokonalost té které formy státní. Úvahy 



Stát. 



o tom náležejí však již do konkrétní čili 
popisné sociologie. 

IV. Státní moc a orgány státní. Státní 
moCf kterou dobře lišiti sluli od moci vla- 
dařovy, jest moc, kterou vykonává s. ve svém 
obvodě vzhledem, ke svým jsoddaným a jest 
tato moc jednotná, nejvyšší (souverenni) a 
nedílná; viz ostatně výše ad 1. c) </). Z pojmu 
nedilnosti státní moci plyne, Že t. zv. nauka 
o děleni moci ve s-ě (Montesquieu : 
Esprit des lois; moc zákonodárná, moc 
výkonná a moc soudcovská) má po této 
stránce jen význam podřízený, upravujíc totiž 
jednotlivé její funkce nebo círuhy, které však 
nejsou ničím jiným než pouhým odleskem 
této jediné, nedílné moci státní. Ač 
tato státní moc stále jest neobmezená vztahujíc 
se na všechny obory, není vjy loučeno, aby s do- 
puštěním jejím, resp. i na základě historického 
vývoje určité svazky společenské uvnitř s-u 
záležitosti své obstarávaly samostatně, a mlu- 
víme vtom případéo 8amosprávě(yiz Auto- 
nomie). O úkolech státní moci viz Politika. 

Orgány státní. Jako každý svazek po- 
třebuje i s. určité orgány, jimiž by voli svou 
projevoval a moc vykonával; tyto orgány 
nazýváme orgány státními. Kdo však těmi 
ortrany jsou a jak se dělí, předpisuje státní 
zřízeni (ústava). 

V. S. jednotný, s-y složené a t. zv. 
fragmenty státní. Vše, co tuto dosud 
o s-ě pověděno, vztahuje se na s. jednotný; 
spojením dvou neb více s-ů jednotných vzni- 
kají s-y složené. Toto spojení m'ůže býti 
rázu podstatně dvojího: A. spojeni povahjr 
mezinárodni, jestliže státoprávní ústrojí 
s-ů takto spojených zůstává naprosto ne- 
dotčeno; B. spojení povahy státoprávní. 
dotýká-li se spojem toto vnitřního státo- 
právního ústrojí s-ů spojených. 

Podle jiného dělidla mluvíme také o spo- 
jeni or^nickém a neorganickém a nazýváme 
spojem s-ů organickým tehdy, jsou-li jím 
utvořeny orgány spojeným s-ům společné, 
kdežto v opačném případě mluvíme o spo- 
jení neor^nickém. Opětně v jiné příčině 
lze mluviti o historicko-politických svazcích 
oproti svátkům rázu po výtce juristického atd. 

A, 1. Nejméně intensivní forma jest al 
liance, t. j. spojení s ů záležející v tom, 
že súčaistněné s-y slibují si vzájemnou po- 
moc pro případ v úmluvě naznačený {casus 
Ťoederiš); takovéhoto rázu byla svého času 
pověstná » svatá alliance« sjednaná 26. září 
1815 v Paříži k návrhu ruského cara Alex- 
andra I., ke které později přistoupili až na 
krále anglického všichni panovnici evropští; 
touto allianci panovníci zavázali se, že budou 
v poměrech vnitřních i mezinárodních spra- 
vovati se zásadami křesťanského učení a 
budou v tom sobě nápomocni; v pravdě 
však tato svatá alliance nebyla ničím jiným 
než záštitou reakce proti pokroku a vzá- 
jemnou assekurací dynastii proti právům pro- 
bouzejících se národů (viz Alliance svatá, 
str, 916 si.). Sem náleží dále >trojspolek<, 
>dvojspolek« a pod. (srv. Spolek 894a). 



2. Intensi vnější ho rázu jest t.zv. konvence 
(celní, po.^tovní, mincovní a pod.), kde již 
namnoze jest nutno organisovati zvláštní 
(společné) úřady a ústavy, jež by spravovaly 
záležitosti, na něž konvence se vztahuje; sem 
náležel německý celní spolek {der deutsche 
Zollverein) sjednaný v 2. čtvrtině XIX. stol. 
na popud Pruska mezi státy německými s vy- 
loučením Rakouska. 

3. Spolek neb svazek států {Staaten- 
bund)\ súčastněné s-y tvoří zde, aniž nějak 
pozbývají své souverenity, pevně organiso- 
vaný celek, jehož účelem' jest ochrana spol- 
kového území na venek a zachování míru 
uvnitř vedle účelů ještě jiných. Ústřední 
moc, jež takovémuto svazku s-ů přísluší, jest 
pouze reflexem moci spojených s-ů a pří- 
sluší svazku jen potud a jen v tom rozsahu, 
pokud je spojené souverainní státy naň resp. 
na tento ústřední orgán přenesly. Sem ná- 
leží známý Německý bund (1815-66). 

B, 1. Personální unie; dva neb více 
s-ů mají společnou pouze osobu mocnářovu 
(a to nahodile), jinak však jsou úplně samo- 
statné a na sobě nezávislé; sem náleží perso- 
nální unie Čech a Uher za Jagellovců, 
unie za Albrechta II. a Ladislava Pohrobka 
a za prvních Habsburků, dále unie Velké 
Britannie a král. Hannoverského od r. 1714 
do r. 1837 a pod. V dnešní době personální 
unií par excellence jest unie království Bel- 
gického a státu Konžského v Africe. 

2. Reálni unie; súčastněné s-y mají na 
základě společné úmluvy osobu vladařovu 
trvale společnou a vedle' toho i jiné orgány 
a záležitosti; podle většího neb menšího 
počtu orgánů a záležitostí za společné pro- 
hlášených jeví se tato reálni unie více neb 
méně intensivní; sem náleží unie Švédska 
a Norska, dále unie založená pragmatickou 
sankcí mezi zeměmi pod dynastii habsbur- 
skou spojenými. 

3. S. spolkový (Bundesstaat) j est s. utvo- 
řený z několika s-ů, který vedle súčastně- 
ných s-ů dílčích (a nad nimi^ provozuje samo- 
statnou ústřední moc statní. Komu pak 
v takovémto s-ě spolkovém souverenita pří- 
sluší, zda s-u ústřednímu, či zda tato jest 
mezi s-y dílčími dělena, jest posud mezi 
spisovateli sporno. — Sem náleží říše Ně- 
mecká (císařství) prohlášená 18. led. 1871 
ve Versailiich, Spojené Obce v sev. Americe, 
kdežto nynější povaha Rakousko-uherského 
mocnářství jest posud sporná, o tom viz 
Rakousko, str. 207 si. 

4. Jako další forma spojení s-ů, ovšem pro 
dnešní dobu více méně nepraktická, klade 
se t. z v. s. s-ů (Staatenstaat), t. j. spojení 
takového rázu, kde nadřízený s. souverenni 
vykonává vrchní panství (ač mnohdy jen 
formální) nad s-y podřízenými, jimž však 
zajištěna jest jakási větší neb menši samo- 
statnost a zejména úplná souvcrainita; pod- 
řízenost takovéhoto s-u jeví se buď v placení 
poplatku, neb i ve směru jiném. Pro evrop- 
ské poměry náležel by sem snad ještě s. 
Turecký s knížetstvíra Bulharským; jinak 



10 



Statární — Statek. 



však spojeni tohoto druhu pozbývá v&čihiedě 
půdy a jest praktické posud v jiných dílech 
svéta. V Evropě totiž s-y nesouverainni 
snažily se dosáhnouti souverainity úplné, 
což se jim až na knižetstvi Bulharské již po- 
dařilo; př. 8. Srbský, Rumunský a Řecký. 

Konečné, zejména v nejnovější literatuře 
státovědecké mluvíme o t. zv. státních 
fragmentech; stává se totiž, že určitý 8. 
vznikl dlouhým, historickým pochodem z ně- 
kolika 8-ů dříve samostatných, avšak tato 
státní unifikace či fuse nenastala přec jen 
do té míry, aby tyto s-y dříve samostatné 
staly se pouhými provinciemi; naopak ony 
zachovaly si jakési zbytky státní samostat- 
nosti, nikoli však do té míry, aby i nyní 
bylo lze pokládati je za 8-y samostatné, nýbrž 
zůstaly útvary komplikovanými, kompromiss- 
nimi,svéprávnými individualitami historicko- 
politickými; ty pak nazýváme státními frag- 
menty. Přiklad toho ^est nynější konstituo- 
váni království a zemi na Héské radě zastou- 
pených; trojjediné království Chorvatsko- 
Slavonsko-Dalmatské (ovšem bez království 
Dalmatského) vůči Uhrám. Mnohdy ovšem 
ke konstituováni těchto státních fragmentů 
není třeba ani dlouhého vývoje historického; 
přiklad Finsko vůči Rusku (ovšem až do nej- 
novější doby) a pod. 

VI. Zánik s-u. S. zaniká, ubude-li je- 
den neb více faktorů samostatný s. tvoří- 
cích, a lze po té stránce říci, že okolnosti, 
jež na jedné straně podporují vznik s-u 
nového, na druhé straně pravidelně působí 
zánik 8-u posud existujícího. Povšechně však 
jest jisto, že zánik s-u způsoben jest více 
méně vždy nějakým aktem násilným, kterému 
právní podklad buď naprosto schází nebo 
teprve později a dodatečně jest doložen. 
Jako příklady zániku s-u zvláště lze uvésti 
vojenský vjboj se strany s-u vítězného (na 
př. zánik resp. vtěleni království Hannover- 
ského, kurfírštství Hesského, vévodství Nas- 
savského a města Frankfurtu v království 
Pruské r. 1866), saekularisace, mediatisace 
(na př. zánik mnohých duchovních knížetství 
a mést německých r 1803), konečně čirý 
násilný čin jednoho neb několika s-tů moc- 
nějších (děleni Polska!). Mnohdy však s. za- 
nikne cestou formálně i materiálně právní, 
na př. vtělení knížetství Hohenzollernských a 
vévodstvi Lauenburského v království Pruské, 
jež stalo se ústavním způsobem po obapol- 
ném dohodnuti sú^astněných s-ů; případy ta- 
kové jsou však velmi řídké, ba ojedinělé. 

Jest samozřejmo, že zaniknuvší s. může 
opét oživnouti a znovu vzniknouti, na př. 
balkánské státy v minulém století; zda ovšem 
v takovýchto případech bylo by lze mluviti 
o právní nepřetržitosti, jest zajisté dosti po- 
chybno. 

Literatura: Z přečetných spisů vyjímáme 
zejména díla tato: Bluntschli, Allgemeine 
Staatslehre; t., Geschichte des allgemeinen 
Staaisrechtes und der Politik (1867); t., 
Deutsche Staatslehre und die heutige Staaten- 
welt (1880); Borel, Sur la souvcraineté de 



rÉtat fédératif (Bern, 1886); Brie,Der Bundes- 
staat (Lip., 1874); t., Theorie der Staaten- 
verbindungen (Štutgart, 1886) ; Brunialti, 
Unioni e combinazioni fra gli stati (Turín, 
1891); Fustel de Coulanges, La čité antique; « 
Grotius, Dejure belli acpacis; Gumplowicz 
(Lud.), Rechtsstaat und Sozialismus (Inšpruk, 
1881^; t., Grundriss der Soziologie (Vídeň, 
1885); t., Allgemeines Staatsrecht, 2. vyd. 
(Inšpruk, 1897T; t, Die soziologische Staats- 
idee (t., 1902); t., Geschichte der Staats- 
theorien (t., 1905); Hánel, Studien zum deut- 
schen Staatsrechte (Lip., 1873); Held, Grund- 
zflge des allgemeinen Staatsrechtes (t., 1868); 
Janet, Histoire de la science politique (pře- 
loženo do češtiny drem Břetislavem Foustkou 
v Laichterově » Výboru nejlepších spisů po- 
učnýchc); Jellinek, Die Lehre von den Staa- 
lenverbindungen (Berlín, 1882); t., Ueber 
Staatsfragmente (1896); t., das Recht des 
modernen Staates, LBand: Allgemeine Staats- 
lehre (Berl., 1900; vyjde v tomto roce v čes- 
kém překlade v Laichterově » Výboru*); La- 
band, Das Staatsrecht des deutschen Reiches 
(1895); (Leon) Polier a (René) de Marans, 
Esquisse ďune théorie des États composés 
(Toulouse, 1902); Meyer, Lehrbuch des deut- 
schen Staatsrechtes (1899); Michel, Lidée 
de rétat (1895); Mohl, Die Geschichte und 
Literatur der Staatswissenschaften (1855); 
Pražák, Rakouské právo ústavní, dil I. — IV. 
2. vyd. (Praha, 1900-02); Rehm, Geschichte 
der Staatsrechtswissenschaft (1896); t., All- 
gemeine Staatslehre (1899); Seydel, Staats- 
rechtliche und politische Abhandlungcn (Frei- 
burg,1883); Schn lze, Lehrbuch des deutschen 
Staatsrechtes (1881); Trieps, Das Recht des 
deutschen Reiches und der deutschen Bun- 
desstaaten (1890); Waítz, Das Wesen des 
Bundesstaates ; Wcitze I, Geschichte der Staats- 
wissenschaft (1832— 33); Wcsterkampf, Staa- 
tenbund und Bundesstaat (1892) a j. v. BB, 

S. budoucnosti viz Utopia a Socia- 
lismus, str. 573. 

S. Církevní č. Papežský viz Církevní 
stát. 

S-y neutrální viz Neutralita. 

O Spojených S-ech amerických, au- 
stralských, brazilských, co I umbijských, 
venezuelských viz v díle XXIII., str. 832 si. 
a 878 si. 

Statární (statárický), z lat. stojící, 
prodlévající; s. četba jest volná četba 
dějící se hlavně s přídavkem výkladu gram- 
matického, syntaktického a věcného. Opakem 
jest četba kursorická (zběžná), která ne- 
zdržuje se analysí a výklady, leda v přípa- 
dech nejnumějšich. 

Statelra (^latcipa), jméno král. paní staro- 
perských: 1) S., dcera Idernova, choCArta- 
xerxa II., paní ušlechtilá, upadla v nenávist 
tchyně své Parysatidy, která ji dala Me- 
lantem otráviti. — 2) S., sestra a chof 
Dareia III., zemřela v zajetí makedonském 
za Alexandra Velikého. Pšk. 

Statek [\dX. bojtum, fr. bien, něm. Gut ald.) 
značí jmění, majetek, zboží, staročesky 



Statek. 



11 



a dosud na Moravě i na Slovensku též nej- 
důležitější majetek — dobytek; o 8-tku 
čili gruntu viz niže. 

S. alodni viz Alod a Alodifi.kace. 

S. deskový (něm. landtáfliches Gut) viz 
Desky, str. 365 a si. 

S-tky dominikálni viz Dominikálni 
pozemky. 

S-tky důchodové čili rentové viz 
Renta, str. 562 6. 

S-tky duchovni viz Duchovní statky. 

S-tky korunní čili státní viz Korunní 
statky a Domény. 

S. lenní, manský viz Léno, Lenní 
(manské)' právo a Desky, strana 361 a, 
365 a si. 

S-tky movité a nemovité viz Movi- 
tosti a Immobilie. 

S. obecni viz Čechy, str. 568. 

S. odúmrtní (lat. bonům caducum, něm. 
erbloses Gut atd.) viz Odúmrf. 

S. rustikální viz Rustikální po- 
zemky. 

S. rytířský (něm. Rittergut) viz Rytíř- 
ský, str. 450 a. 

S. selský viz Lán, Svobodníci a jiné 
odkazy v či. Selský stav. 

S. svěřenský, svéřenským svazkem 
stížený, fideikommissni viz Fidei- 
kommiss. 

S. zpupný viz Alod a Alodifikace. 

Statek, v mluvě lidové grunt, slově 
souhrn všech budov, které náležejí k jed- 
nomu hospodářství. V českých statcích možno 
podnes zříti stopy po bývalých starých úpra- 
vách. V našich vesnicích viděti jest dosud 
s-tky nejstaršího druhu, kde místnosti obytné 
a chlévy jsou pod jednou střechou. Způsob 
stavby, roubeni, shledává se ještě mnohde, 
af na stavbě slovácké, české nebo slezské, 
staroslovanský srub af prostý, nebílený nebo 
pro bezpečnost hlínou omazaný — lepe- 
nec — nebo již zděný a sklepem nebo sýp- 
kou opatřený, vídáme také dosti zhusta. Ve 
středu stavení bývá síň s kuchyní, po jedné 
její straně jizba, po druhé komora, na druhé 
straně síně připojují se potřebné místnosti 
hospodářské v přímém prodloužení hlavního 
staveni. — Podle místních poměrův a tvaru 
terrainu vyskytuji se i jiná uspořádáni cel- 
ková, na př. taková, při nichž hlavní čásf 
S-tku, obsahující obytné místnosti, leží buď 
při cestě nebo stoji za zahrádkou s ni sou- 
běžně, jindy zase jest obrácena čelem k cestě 
a druhá čásf s hospodářskými prostorami, 
jako chlévy, stodolou, špýcharem a j. v., při- 
pojuje se k první pod pravým i^hlem. Ko- 
nečně v dobách pozdějších nebo při větších 
s*tcích shledává se budova v čele sloužící 
za obydlí, k niž s jedné strany přímo přilé- 
hají stáje, souběžné s obytnou budovou jest 
stodola, proti stájím kfilna. Tím povstává 
dvůr, který kolkolem jest ohrazen těmito 
budovami, po případě plotem, do něhož ve- 
dou při obytném stavení vrata a vedle nich 
dvířka. Při hlavním stavení vyhloubena jest 
studna; při stájích zřízeno jest hnojištč. 



U mnohj^ch s-tků shledává se chaloupka pro 
výměnkáře vystavěná — výměnek—; buď 
pod komorou, nebo pod zahrádkou bývá 
sklep. Není-Ii stodola vzadu dvora, staví se 
někdy i zcela o samotě >za humny«. Stodo- 
lou projíždělo se »za humna* na pole. — 
Budovy mají štíty jednoduché; někdy bývají 
zbity z prken v různých směrech kladených 
a na spárách lištami krytých — lomenice — , 
jež ruka tesařova ozdobila dřevěnými 'kraj- 
kami*, lištami uměle skládanými, a bývají na 
nich prosté malby květů a ornamentů, s ná- 
pisem pod kabřincem na záklopě. (Srv. též 
Dřevěné stavby, str. 8ťi.) 

Charakteristicky od s-tků předem popsa- 
ných odlišuje se s. východočeský. Kdežto 
v jiných krajinách s-tky mají za základní tvar 
celé disposice téměř vždy obdélník, vysky- 
tují se tu s-tky s dvory různých úhelníků 
pravidelných i nepravidelních. Kol dvora se- 
skupeny jsou místnosti obytné i hospodář- 
ské tak, že tvoří prostor proti venkovu uza- 
vřený, do něhož možno vejíti pouze dvěma 
otvory: hlavními vraty s dvířky, t. zv. par- 
kánem a zadním vjezdem. Po jedné straně 
hlavních vrat vchází se síní do hlavní míst- 
nosti obytné — sednice (»seknice<) s pří- 
stěnkem neb »sekničkou<, v níž obyčejně 
bydlí výměnkář, ač-li nemá zvláštní chalupu 
výměnickou, která bývá v samém sousedství 
s-tku. Do sednice vchází se síní, která pro- 
středkuje též spojení mezi kuchyní, v níž jest 
ohniště a otevřený komín, a dřevníkem, 
v němž bývá v rohu umístěna studna, pak 
komorou a stájí pro koně, ze které se vchází 
do sklepa. Na druhé straně hlavních vrat 
bývá stodola, která má vysoké vjezdy stře- 
chou kryté, vedle ni bývá zavřena kůlna a 
poblíže ní otevřená kůlna pro různé nářadí 
hospodářské, kterážto kůlna obyčejně hra- 
ničí se zadním výjezdem ze s-tku. Vedle sed- 
nice bývá řezárna a při ní chlév pro hovězí 
dobytek. Sednice a přístěnek bývají dosti 
často sroubeny z trámů a jen čásf u kamen 
a pekárny bývá zděná. Tato a kamna bývají 
zařízena tak, Že topí se v nich z t. zv. černé 
kuchyně, ke které přiléhá dřevník dříve 
zmíněný. Od sednice až po stáj pro hovězí 
dobytek vede chodník as 140 cm široký, po- 
někud vyvýšený, vydlážděný velikými plo- 
chými kameny, jehož čásf, která vede od 
vrátek až k síni, sluje záprseň, další od 
síně až k záchodu, který přiléhá k venkovské 
zdi stáje pro hovězí dobytek, slově z áh ro- 
ben. Tento chodník jest kryt převislou stře- 
chou. Rovněž kůlny, stodola, přední strana 
síně a dřevník jsou roubeny, stáj, chlév, ko- 
mora, řezárna a sklep jsou vyzděny a to ne- 
omítaným kamenem lomovým a kromě íe- 
zárny jsou klenuty. Z řezárny vchází se po 
dřevěných schodech do dřevěného srubu 
umístěného nad klenutým sklepem a tento 
srub v patře se nacházfjící bývá sýpkou. 
Strop nad sednicí a přístěnky jest buď po- 
valový nebo též někdy fošnový. Silné fošny 
spočívají na stropnicích, které leži souběžné 
s hlavním průčelím sednice. Nad povály neb 



12 



Statenbrunn — Statika. 



fošnami rozprostřena jest na půdě maza- 
nice. Krytina nade všemi budovami bývá 
šindelová. 

Pod vlivem dalších požadavků, hlavně po- 
žární policie, jakož i větši pohodlnosti a novo- 
dobého polního a dobytčího hospodářství, 
změnily se podstatně jednotlivosti ve 8-tcich, 
tak že 8-tky nynější nabývají vzezřeni zcela 
jiného, nežli jaké měly s-tky v dobách star- 
ších, a co se staveb týče, jedná o tom zvláštní 
odvětví stavitelské, t. zv. s t a v i t e 1 s t v í hos- 
podářské. Fka. 

Statenbmnn, Stattenbrunn, ves v Ce- 
chách, hejlm. Ledeč, okr. Dolní Královice, 
fara a pš. Lukavice; 5 d., 84 oby v. č. (1900). 

8tatenhoek[-h6kJ,mys,viz Farewelll). 

Statenloe, Stativnice, ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Smíchov, fara Noutonice, pš. 
Vel. Přílepy; 71 d., 514 oby v. č. (1900), opu- 
kové lomy, cihelna a tři mlýny. Allod. statek 
se dvorem Kamýkem (414*62 ha\ se zámkem 
(při něm kaple a park), dvorem, pivovarem 
a sladovnou drží svob. pí. Dlouhoveská 
z Dlouhévsi. Čásť osady Černý Vůl. Ves 
připomíná se r. 1228 mezi zbožím kláštera 
svatojirského. Dvůr poplužni s platy, lukami 
a porostlinami náležel proboštu kostela vy- 
šehradského. Také kostel svatovítský měl ve 
S-cích platy úroční. Jiný statek zcmanský 
držel v 1. pol. XIV. stol. měštěnín pražský 
Štěpán Budek. Po r. 1421 uchvátili zboží sta- 
tenické světšti pánové. Část vyšehradskou 
drželi zápisně Cardové z Petrovic, po nich 
Sezimové z Ústí a jiní rodové. ČásC svato- 
jirskou, na niž stávala tvrz, byla držena 
o sobě. R. 1680 koupil S. opět klášter svato- 
jirský a držel je do svého zrušení (r. 1788). 
S připadly fondu náboženskému, od něhož 
je koupil hr. Sporck, po něm následoval 
r. 1797 měšťan litoměřický Frant. FUgner, 
potom ryt. Jan Canal z Ehrenberka, Jan Pro- 
kop hr. Hartmann, r. 1805 dr. Jos. LChner, 
r. 1807 Barbora hr. Kuenburková a r. 1842 
přešly sňatkem na rod nynější. 

Staten Island [stétú ájlend]: 1) S. I , 
ostrov v sev.-amer. státě newyorském, tvo- 
řící jižní stranu přístavu N. Yorku, je 21 km 
dlouhý, 13 km široký a 164 km^ veliký. Od 
New Jcrsey odděluje ho S. I. Sound (též 
Arthur's Kill)aKiIl van Kuli a od Long 
Islandu Narrows (Úžiny). Do r. 1898 tvořil 
samostatné hrabství richmondské, ale nyní 
je připojen k N. Yorku a má 67.000 oby v. 
(1900). Povrch jeho je mírně zvlněn. Na po- 
břeží bělají se četné letohrady Novoyorčanů, 
kteři mají pohodlné spojeni parníky s proti- 
lehlým městem. 

2) S. I., ostr. argent, viz Státní ostrov. 

Statér, řec, ze semitského šekel (v. t.): 

1) staroorientální i řecká váha. 1 s = 13*64 g, 
50 s-ů = 1 mina, 3000 s-ů = 1 talent. — 

2) staroorientální i řecká měna. Kroisův zlatý 
8., mající váhu 8*17 g, měl cenu zlata 25 K, 
fókajský zlatý s., mající váhu 16 8 g^ měl 
cenu zlata 50 K. Babylónský stříbrný s. rovnal 
se cenou Vto ^'ti fókajského, měl tedy cenu 
asi 2 K 50 h , Kroisův stříbrný 8. rovnal se 



cenou Vio zlatého s-u Kroisova, měl tedy 
cenu 2 K 50 h. O s-u Dareiově viz Darei- 
kos 1). S-ykyzický i lampsacký byly raženy 
z élektra (smišeniny zlata a stříbra). U Řeků 
byly s-y stříbrné i zlaté. Aic^inský stříbrný 
s. měl váhu 124 g a platil něco přes 2 K, 
eubojský s. byl lehčí, maje váhu 8*5 gr, attický 
měl váhu 873 g a platil asi 1 K 70 h. Zlatý 
8. attický platil něco přes 21 K. red. 

Stathmogrraf, z řec, grafický přístroj, za- 
znamenávající rychlost jedoucího vlaku. Na 
papíře, odvinujícím se s válce pohybovaného 
hodinovým strojem, hrot rýsuje čáru, která, 
stoji-li vlak ve stanici, probíhá čarou vodo- 
rovnou, nullou označenou. Čím větší rychlostí 
se jede, tím více hrot píšící vzdaluje se této 
čáry. Z průběhu křivky 8-em vyhotovené 
možno pak kontrolovati rychlost jízdy. 

Statla viz Saint Eustache. 

Statioe (něm. Strandnelkt\ rostl, rod če- 
ledi travnicovitých {Plumbagineae), S. /iwo- 
ffťum, limonka L. roste na pobřeží Sev. a 
Baltického moře. Má lodyhu 3—5 dm vys 
šupinatou, latnatě větvitou n. chochol ičnatou, 
listy kožovité podlouhle opak vejčitc, v řapik 
zúžené, volné chomáčky tvořící. Jako nejhoj- 
nější pobřežní rostlina byla známa v starém 
Řecku {tQinóUov) a užívalo se jí dříve proti 
průjmů a krvácení S. lati/olia Srn. pěstuje 
se jako ozdobná rostlina v zahradách na zá- 
honech hlavně jen pro květy své, jež hodí 
se do suchých kytic. S. coriacea Pall. užívá 
se kořenu v Rusku jako třisla. S. armeria L. 
viz Armeria. Vm. 

Statický, z řec, rovnovážný (srv. Sta- 
tika). O s-kém momentu viz Moment, 
str. 537 b a 538 a. 

Statika jest díl mechaniky (v. t), jenž 
obil á se rovnomocností (aequivalenci) a rovno- 
váhou sil. Vyšetřuje tedy, za kter]^mi výmin- 
kami dvě soustavy silové, působící v totéž 
těleso, jsou rovnomocny, t. j. vyvozuji týž 
účinek; dále stanoví výminky, za kterými 
soustava sil, působících v těleso, jest v rovno- 
váze Podle těles, v něž síly působí, rozezná- 
váme s-ku těles pevných (geostatiku), ka- 
palných (hydrostatiku) a plynných (aěro- 
statiku). Sin. 

S. grafická č. grafostatika. Ve 8-ice 
namítají se větším dílem útvary rázu méři- 
ckého; přirozeno tedy, že vyšetřování syn- 
theticko-měřické má jisté výhody před ana- 
lyticko -počtářským, ač jsou případy, kdy 
bez tohoto obejíti se nelze. Methoda svnthe- 
ticko-měřická dobyla si proto záhy půdy ve 
8-ice, podporována jsouc zvláště rozvojem 
novější geometrie synthetické. To platí nejen 
o s-ice theoretické, ale zvláště o s-ice (me- 
chanice) stavebné, totiž applikaci 8-ky 
v úlohách, jež se týkají stability konstrukcí 
stavebných. Nejprve se přestávalo na tom, 
že z výsledků počtářsky získaných odvozo- 
vány měřické konstrukce ke grafickému ře- 
šeni příslušných úloh; později počalo se 
i samostatné měřicky vyšetřovati. Co se týče 
8-ky theoretické, sluší jmenovati Varignona, 
Poinsota, Mtíbia a j., kteři užívah methody 



h\ 



k\ 



Statilič — Stationnaire. 



13 



mčřické; co do applikace byl to hlavně Pon- 
cclet, od néhoi pochodí mČřická řešení dů- 
ležitých úloh inženýrských. Pávodcem samo- 
statné nauky po stránce inženýrské jest Cul- 
mann, prof. polytech. ákoly v Curichu; počal 
tento předmét vykládati r. 1860 a vydal tis- 
kem své výklady pod názvem »Die graphische 
Statik« (prvý díl vyšel r. 1864, celé dílo 
r. 1866). Ze spisů později vydaných jmenu- 
jeme: Bauschinger, Elemente der graphischen 
Statik (Mnichov, 1871); Lévy, Statique graphi- 
que (Pař., 1886—88, 2. vyť.); Saviotti, La 
statica graíica (Milán, 1888); Ritter, Anwen- 
dungen der ^aphischen Statik (Curich, 1888 
až 1900); MQller-Breslau, Die graph. Statik 
der Bauconstructionen (Lip., 1887-96). Sin. 
S. hospodářská č. zemědělská, na- 
uka o rovnováze mezi úbytkem a přibyt 



J. Strnada stavitelem plzeňské radnice (Plzeň, 
str. 965 6 si. a 971 ťi; vyobr. na XII. tab. při 
ČI. Architektura, str. 684). Jest v 2. pol. 
XVI. stol. jediný vlašský stavitel v Plzni 
usedlý a sIuŠí tudíž vše, co souvisí se zápisy 
vztahujícími se k >Hansu< nebo >Hanuši 
Vlachovi«, identifikovati s ním. Jeho otec 
slul Domenicode Massagnio. S. zdržo- 
val se až do svých mužných let v rodném 
svém městě a trval s ním ve spojení až do 
své smrti. Nepochybně i první jeho man- 
želka Magdaléna, jistě však druhá Laura, 
dcera Andrey da Melido, byly z Lugana; tam 
S. měl i své statky a tam byl též pohřben, 
lakkoli radnice plzeňská je prací vlašskou 
(lombardskou), přece je typem světské re- 
naissance české. S. byl bezprostředním sou- 
sedem nové radnice plzeňské a byl značně 



kem živin v půdě. V témžsmyslu mluví se zámožný; r. 1561 kupuje dům vedle radnice, 
o s-ice v le-^ním hospodářství (Jorstliche Sta- \ později »cisařský€ zvaný, ten podle letopočtu 
tik), Srv. či. Bonita půdy a Hnojivo, nad jednoduchým portálem r. 1565 přestavěl 
Z lit. uvádíme: Drechsler, Die Statik des ' a dríel až do své smrti. (Srv. >Zprávy archi- 
Landbaues (1869); Heiden, Leitfaden der ge- ' tektů a inž.c roč. XXIII.) Fka. 

samten Dangerlehre u. Statik des Land- i Stationarias [-cioná-], střlat., viz Sta- 
baucs (3. vyd., 1892). 'tioners' Company. 

S. stavebná viz Mechanika stavebná. | Statlonámi [-cio-], z franc, nehybný, 
StatlUó lakov, sochař, stavitel a kovoli- | neměnící místo, na př. ve stroj nict ví s. stroje 
jec XV. stol. (♦ v Trogiru v Dalmácii), po- • jsou stroje pevně připojené k základům. Opak 
cházel z vážené rodiny S ův a byl dlouho toho jsou stroje přenosné. — V elektro- 
znám jen podle jména svého rodiště (Tro- 'technice s. akkumulátory jsou akkumu- 
giranin, Traguriensis, Tragurinus, ! látory v centrálách používané, jež nejsou vy- 
Dalmata di Tragurio, Schiavone dijdány žádnému pohybu. — V astronomii 
Traú\ Jeho pravé jméno zjištěno podle s. bod jest bod obratu ve zdánlivé dráze 
básně chorvatského pěvce XVII. stol. Ivana | planety, neboť v tomto místě, zdá se, ja- 
Kavanjina. Ok. r. 1460 pracoval s jinými koby těleso nebeské náhle stanulo, 
umělci ve Florencii o výzdobě vévodského ! Stationers' Oompany [stéš'n'rs kom- 
palácc (pala^io ducale), potom povolán byl ' pěny], angl., >jednota knihkupecká*, slově 
do Uher, aby se tu účastnil při stavbách ! v Londýně společnost neb jednota osob zva- 
kr. Matiáše Korvína v Budíne. Pak také za- i ných stationarii, jež buď prodávaly a ob- 
městnán byl vácovským biskupem Štěp. Bá- 1 starávaly knihy nebo provozovaly živnost na 
thorim, aby opravil palác novohradský a měl ; knihkupectví se vztahující. S. C. existuje 
dozor nad staviteli a kameníky při vyzdo- j již od r. 1403, a když po vynálezu knihtiskař- 
bování chrámu a bisk. paláce ve Vácově. ' štvi její význam valně vzrostl, bia r. 1557 
Nejvíce proslavil se podle zpráv svými so- ' nadána právy společenstevními. Až do vy- 
chami v král. hradě a na náměstí sv. Jiří dání Copyright actu r. 1842 S. O. měla ne- 
v Budíne. Tři sochy na nádvoří král. hradu omezenou výsadu nakladatelskou pro všecky 

představovaly v životní velikosti krdle Ma- " ' " 

tiáše, otce jeho Jana Hunyada a bratra Ladi- 
slava, Za těmito sochami stála kašna mramo- 
rová, s bronzovou sochou Minervy. V jiném 
dvore byly od něho sochy Diany a Ápollóna, 
rovněž z kovu ulité, na náměstí sv. Jiří před 
král. palácem socha Herkulova. R. 1526 ve- 
liký vezír Ibráhím pasa, dobyv Budína, dal 
tyto tři sochy dopraviti do Cařihradu a po 



tiskopisy v Anglii. Asi v polovině XVI. stol. 
S. C. založila zvláštní seznamy, uložené ve 
Stationers' Halí (v. t.), v nichž zazname- 
nány jsou všecky výnosy a privileje společ- 
nosti, pak také tituly knih v Anglii vyšedších 
a jsou tyto >Registersc důležitým dokumen- 
tem pro dějiny angl. knihkupectví, naklada- 
telství i literatury. — »Stationer« slově dnes 
v Anglii toliko obchodník psacími potře- 
staviti před svým palácem na hippodromu. ' bami. — Srv. Arber, Transcript of the re- 
Sochy tyto zanikly a z prací S-ových neza- gisters of the Company of Stationers of 
chovalo se nic, něž pověst o jejich kráse a London. 1554—1640 (1875—94, 5 sv.). 
podivu vrstevníků. Patrno však, že S. byl | Stationers' Halí [stéš'n*rs h6al], angl., 
umělec odchovaný renaissancí italskou a 1 knihkupecká bursa v Londýně nedaleko Pá- 
ko volijec velmi dovedný. F, H-s. ' ternoster Row a kathedrály sv. Pavla. Viz 

Statlo [-cioj, lat., viz Stanice; s. (pol. ' Stationers' Company. 
stacyja) viz Stan. — S-nes fisci viz Fis- Stationnaire [stasjo- i stasioněr], fr., 
c US, str. 270 6. |stojicí, nehybný (srv. Stationární); /e 

Statio (též de Statiis) Giovanni, vlas- 1 s. (i u nás lidově štacionér), staniční úřed- 
ský stavitel, rodilý z Lugana v Lombardii i nik, přednosta stanice, pak staniční 
(f 1595), jest podle archivalního badání prof. ' (strážná) loď, zejména loď určená pro per- 



16 



Statistika. 



i obchod, manufaktury, míry a mince, finance 
a dluhy atd.) jednotlivých (ne všech) státův 
evropských, užívá v úvodč po prvé výrazu 
>8.< jakožto substantiva. Skou Achenwali 
rozumí nauku o státním zřízeni jednoho 
nebo několika státfi, t. j. o souhrnu skuteč- 
ných státních zmmenitosť\{Staatsmerkwúrdig' 
keiten) říši nebo republik, rozuměje těmito 
pamětihodnostmi (znamenitostmi) všechno, 
co značnou měrou prospěšně či škodlivě do- 
týká se blahobytu státu. Číslice měly tu vý- 
znam podřízený, šlo především o všeobecné 
vylíčení jak státního zřízení, tak poměrfi po- 
pulačních a hospodářských. Knihou jeho, 
do všech skoro jazyků přeloženou, rozšířil se 
název 8. a na čas i Achenwallův pojem vědy 
statistické u všech národů. Nástupce Achen- 
wallův v Gotinkách, historik SchlSzer, roz- 
šířil úkol statist. badáni i na minulost (^Ge- 
schichte ist fortlaufende Statistik, Statistik 
ist stillstehende Geschichte«). Záhy již do- 
cházely pozornosti badatelů záznamy církevní 
o porodech, sňatcích a úmrtích. John Graunt 
(1620—1674) vypočítal pro Londýn, že obě 
pohlaví jsou si co do počtu téměř rovna, že 
na každých 13 děvčat rodí se 14 chlapců, 
poměry úmrtnosti atd. Edmund Halley pro- 
slul svým dobrozdáním (1693) »o úmrtních 
stupních lidí s pokusem zjistiti výšku rent 
životního pojištčníc na základě dat K. Neu- 
mannem o městě Vratislavi sebraných. Pod- 
nícen badateli anglickými a nezávisle na 
historicko-politické s-ice německých vyso- 
kých škol, theolog Jan Petr SUssmilch (1707 
až 1767) objevil na základě materiálu z cír- 
kevních knih čerpaného nejdůležitější poučky 
s-ky populační, předčiv nad své předchůdce 
methodou, již užil, dospěti obsáhlým propo- 
čítáváním jednotlivých případů k odkrytí vše- 
obecných trvalých řádův a pravidelností. 
Ve druhé třetině XIX. stol. vznikla škola 
francouzských učenců, která vycházela z hle- 
disk zcela jiných a zcela jinak pojímala úkol 
8-ky. Jejím nejčelnějším zástupcem jest Bel- 
gičan Adolf guételet (1796—1874, hlavní 
dílo 1835: Sur rhommc et le développement 
de ses facultés ou essai de physique sociále). 
Podle něho s. nemá popisovati země, nýbrž 
řešiti otázky vědecké. Jediným podkladem 
jejím jest číslo; co jest pokus vědám pří- 
rodním, to má vědám státním (společenským) 
poskytnouti methodické hromadné pozoro- 
vání, srovnávací propočítávání jevů. Exakt- 
ním způsobem měla býti utvořena fysiologie 
lidské společnosti a zpozorované pravidel- 
nosti ve statistických poměrech číselných po- 
suzovány jakožto projevy zákonů přírodních. 
Quételet snažil se vyšetřovati nejen vnější 
poměry obyvatelstva, nýbrž i zjišfovati čí- 
selně jevy lidského života po všech strán- 
kách, i duševní a mravní schopnosti a pro- 
měny člověka, uvésti rozličné stránky jeho 
ve vzájemné vztahy a zejm. v souvislost s při- 
rozenými podmínkami a sociálními poměry. 
V neobyčejné pravidelnosti, jakou shledal 
při hromadném pozorování i v jednáních 
člověka zdánlivě libovolných, spatřoval ne- 



obyčejnou vázanost lidského konání, aniž ob- 
jasnil její poměr k otázce svobodné vůle. 
Snažil se v pozorované zemi zjistiti 'průměr- 
ného člověka* {homme moyen\ jejž podle na- 
lezených průměrů vystrojil všemi měřitelnými 
vlastnostmi, nejenom průměrnou velikosti 
vzrůstu, váhy, tělesné sily atd., nýbrž i prů- 
měrným věkem sňatku, úmrtí, zločinné ná- 
klonnosti (v desetinných místech podle pro- 
centa zločinců k obyvatelstvu) a pod., a jejž 
postavil jakožto typický výraz pro obyvatele 
této země na dnešním stupni kulturním. 

Přes toto zřejmé přeceňování významu prů- 
měrných číslic a ukvapené někdy nalézání 
»sociálních zákonů* pokládán jest Quételet 
(který byl i duševním původcem mezinárod- 
ních statistických kongressů poč let 1850) 
právem za zakladatele moderní s-ky, zejm. 
za původce s-ky morální. 

Z následovníků jeho buďtež uvedeni Wap- 
paus, prof. v Gotinkách (s. populační), 
Arnošt Engel, Bruno Hildcbrand, ve 
Francii týmŽ časem působili A. M. Gucrry 
(původce s-ky kriminální. Essay de la sta- 
tistique morale de la France, 1824), Dufau 
(Traité de statistique, 1840), v Anglii William 
Farr (zakladatel vzorné úmrtni azdra- 

V o t n i s-ký angl.). 

V Cechách, nehledíc ke staršímu ještě 
pěstění české geografie, zejm. topografie, 
s. byla pěstována již od stol. XVIIl. R. 1787 
společnost vlastenců sdružila se k vydá- 
vání díla, které by jťdnalo o vnitřní ústavě 
země české, o jejích rozmanitých produktech, 
o vzrůstu a úbytku obyvatelstva a průmyslu 
a o četných buď již známých nebo leprv za- 
váděných odvětvích živnostenských, kom- 
merčních a zemských zlepšeních, zkrátka 
»o všem, co spadá jak v novou, tak ve sta- 
rou s-ku Čech*. V čele akce byl neúnavný 
skutečný gubcrn. rada Jos. Ant. Riegger, 
professor státního a lenního práva v Praze, 
výsledkem akce bylo 12svazkové dílo: Mate- 
rialien zur alten und neueren Statistik von 
Bóhmen (1787—94), v nichž podán jak hotový 
»plán ke s-ice Čech*, popisující jejich tvář- 
nost >fysikálni, politickou i morální*, tak 
speciální formuláře k popisu měst, panství, 
továren a množství materiálu k politic. země- 
pisu, státovědě, politic. a kultur, dějinám 
i s-ice Čech. V 1. 1792—95 Riegger vydával 
•Archiv der Geschichte und Statistik ins- 
besondere von B6hmen* (v Drážďanech), 
r. 1796 »Skizze einer statistischen Landes- 
kunde Bóhmens* (3 seš.). O Čechách psali 
dále namnoze s použitím materialií Rieggrem 
sebraných anonymus 1794 >AusfQhrliche Nach- 
richten Qber Bóhmen (»Vom Verfasser der 
Nachrichten tlber Polen*, Št. Hradec, 1794), 
obsahuje stručné politické a nábož. osudy 
Čech, nynější stav, mravy, kulturu a pod., stať 
o české šlechtě — dílem otisk z Rieggra — 
stati o hospodářství, školství, vědě atd. 

V r. 1805 MQllner podal >Versuch einer 
statist. Geographie von Bóhmen*, v němž nej- 
více místa zabírají schematismy měst, velko- 
statků, klášterů, farních okresův atd., dále 



Statistika. 



17 



historické přehledy, kdeito tabulková a vftbec 
S/°^ nicíJftoda je v počátcích (summární 
prehledyr celkového obyvatelstva, porodflv a 
úmrtí V/techách a pod., z hospodářské 8-ky 
™°jý<bálo). Síře založen jest >Umriss einer 
/^ographisch-statistischen Schildening des 
Kónigreichs Bdhmen nach seinem gegenwftr- 
ti^^en Zustandec barona J. M. Liechtensterna 
(1822). arci pořád ještě politický zeměpis 
s obsáhlou poměrně kapitolou o poměrech 
národohospodářských. Výtečným, zejm. prů- 
myslovým statistikem byl T. v. Schrever, 
později zejm. prof. dr. J. N. Schnabel (Sta- 
tistische Darstellung von B6hmen, 1826; Sta- 
tistik der landwirtschaítlichen Industrie B6h- 
mens, 1846; Tafeln zur Statistik BOhmens, 
1848). 

V letech 50tých XIX. století prof. Petr 
Mischler vypracoval projekt všeobecné s-ky 
zemské, .zřízen však jen r. 1856 při tehdejší 
c. k. vlastenecko -hospodářské společnosti 
v Praze ústřední výbor pro s-ku polního a 
lesního hospodářství v král. Českem, jehož 
činnost pod vedením prof. £. Jonáka za- 
hájena r. 1861 velkolepou publikací »Tafeln 
zur Statistik der Land- und Forstwirtschaft 
des K5nigreiches Bóhmenc (13 d., podle teh- 
dejších 13 krajů). Pravidelné uveřejňování 
výsledků žni počalo r. 1869, r. 1885 vydána 
pečlivá 8. lesů v král. Čes. 

Rozvoj agendy sněmu a výboru zemského, 
který učinil nezb3ř'tn^mi rozmanité statistické 
výkazy o školství obecném, zemědělském a 
průmyslovém, o okr. záložnách hosp., o po- 
družných drahách, o financích samosprávných, 
o chudinství veřejném a pod., dále příklad 
jiných zemi (Halič, Bukovina, Štýrsko), snahy 
ústřední statist. kommisse vídeňské po ujed- 
noceni zemských s-ik vedly k tomu, že usne- 
sením sněmovním z 6. břez. 1897 zřízen z dosa- 
vadní zemědělské kanceláře statistické » Zem- 
ský statistický úřad pro král. České« s úkolem 
prstovati 8-ku ve všech oborech platnými 
zákony zemské samosprávě přikázaných a 
konati v zájmu země i jiná statist. vyhledá 
vání a sestavování, jemu od zem. výboru 
uložená. Od svého založeni r. 1850 podávaly 
s-ku svých obvodů obchodní a živn. komory, 
r. 1879 město Praha utvořilo samostatnou 
městskou kancelář statist., jejíž působnost 




českách hospod, společenstev v král. Českém, 
vydávaná Ústřední Jednotou a pod.). 

III. Orgány statistické. Statistická še- 
tření nejúčelněji prováděti může toliko správa 
veřejná (stát či svazky samosprávné) a to buď 
jednotlivými svými obory správními nebo 
pH vzrostu statist. materiálu a vědeckého 
významu lépe zvláštními orgány statist. Prů- 
béhem XIX. stol. provedeno skoro všude 
znenáhla odloučení statistických orgánův od 
obyčejného organismu správního, nedosaženo 
však posud všude té soustředěnosti, jaká je 
žádoucna pro vyšší výkony, zejm. jako do- 
•tatcčný podklad pro úkoly věoecké. Samo- 
OttAvSlOTBfk Naotaý, •▼. XXIV. 10/5 1906. 



Statný statistický orgán zřízen byl nejprve 
ve Švédsku (1756), s počátku jen pro údaje 
o pohybu obyvatelstva v zemi. Ve Francii 
bylo se zřízením statist. bureau počato jiŽ 
r. 1795, úřad tento zanikl však již r. 1815. 
Časem vznikla četná bureau speciální; sčítáni 
lidu a s-ku agrární a průmyslovou zpraco- 
vává bureau de statisticjue generále de France, 
zal. r. 1833. V Anglii jednotlivá statistická 
bureau ministerská datují již od r. 1696, první 
statist. centrála byla zřízena r. 1832, soustře^ 
děné s-ky však dosud v Anglii není. V Ně* 
mecku zařízen »císařský statist. úřad říš- 
sk^« r. 1872 jakožto zvláštní orgán pro celou 
říši se samostatnou působnosti při s-ice kri- 
minální, volební, tnební, celní a vnitřní 
plavby, kdežto při sčítání lidu, živností a zá- 
vodů, při s-ice pohybu obyv., zemědělství, 
chudinství, vodní dopravy konají samostatná 
šetřeni a zpracovávají je statistické úřady 
jednotlivých zemí (v Prusku zřízena již r. 1806 
min. Steinem a znovuzříz. r. 1810 pod vede- 
ním J. G. Hoffmanna, 1860— -82 Arnošt 
Engel; dále v Bavorsku, Sasku a j.). 

Vedle velikých statist. úřadů státních vy- 
tvořily se hlavně od let 60tých i ve větších 
městech samostatné stát. orgány kommunální 
(první v Paříži r. 1829, v Berlině r. 1862), 
existuji též statist. ústavy a spolky vědecké, 
v 1. 1853—76 konaly se k podnětu Quétele- 
tovu mezinárodní statist. kongressy 
úředních statist. kanceláří (první v Brusselu 
r. 1853, poslední v Budapešti r. 1876), k nimž 
pojily se stálé výbory (poslední v Paříži r. 1876) 
a které zanikly následkem Bismarckova zá- 
kazu účasti delegátů německých. Jejich místo 
nahrazuji dnes do jisté míry neofnciální t. zv. 
kongressy demografické (poslpdni r. 1897 
v Petrohradě) a mezinár. statist. institut v Římě, 
založ. r. 1887. 

V Rakousku počíná již od polovice sto- 
letí XVni. nepřetržitá a již soustavnější 8. 
správní, za Marie Terezie bylo vyslancům 
v cizině nařízeno sbírati o příslušných stá- 
tech statistické zprávy, s. povýšena záhy i na 
I studium universitní (ve Vídni přednášel po- 
I dle Achenwallova kompendia o s-ice evrop- 
. ských států Lepoiini, na tereziánské akademii 
I za Josefa II. o rakouské s-ice prof. Jindřich 
I Watteroth), Josef II. vydal předpisy o zhoto- 
vováni zevrubných tabulek statistických pro 
' gubernia a kraje, z nichž proíessoři politic- 
i kých věd v provinciích měli sestavovati a 
přednášeti s-ku svých zemí a z těchto pro- 
vinciálních s-ik mčl professor s-ky ve Vídni 
sestavovati generální s-ku říše. Podobně vjr- 
dávána vládní nařízeni na povznesení stati- 
stických vědomostí za Leopolda II. a Fran- 
tiška I., veliké množství statist. materiálu, 
rozptýleně již po ruce jsoucího, vedlo k tomu, 
že již r. 1810 jednáno ve státní radě rak. 
o zřízení topograficko-stat. bureau, vydávána 
však pouze od r. 1829 od gener. ředitelství 
účetního s. rakouské monarchie, jejíž tabulky 
nadto s počátku zcela a i potom až do r. 1848 
aspoň částečně byly chovány v tajnosti. Te- 
prve r. 1840 zřízeno ředitelství pro admini- 

2 



18 



Statistika. 



strativni s-ku jakožto jednotný úřad statist 
(do r. 1863), časem vzniklo však opět nčkolik 
statist. úřadů speciálních, tak že máme nyní 
jako statist. orgány pro celé Předlita vsíco: 

a) statistickou ústřední kommissi 
(od r. 1863), která provádí statist. vyšetřování 
v nejrozmanitějších oborech, zvi. i sčítání lidu; 

b) pro s-ku zahraniční tržby, průmyslu a 
dopravy statist. odděleni (departement) 
v minist. obchodu (od r. 1872, reformo- 
váno r. 1890 a 1894), jemuž přičleněna jest 
stálá kommisse k určováni cen ob- 
chodních v rak. tržbě zahraničné, složená 
z praktic. průmyslníkův a obchodníkův. Od 
r. 1901 jest zřízen zvi. c. k. úřad pro 
s-ku vzájemného obchodu mezi Rakous- 
kem a Uhrami; 

c) úřad pro s-ku práce (od r. 1898), 
jemuž přičleněna jest pracovní rada slo- 
žená ze zaměstnavatelů a zaměstnanců, theo- 
retic. odborníkův a vládních zástupcův; 

d) s-ku rolnictví, lesnictví a hor- 
nictví obstarává ministerstvo orby; 

e) v min. železnic jest zvláštní oddělení 
pro s-ku železniční; 

/) jednotlivá odborná ministerstva 
vydávají s-ky o věcech ze svého oboru správ- 
ního (výkazy o daních přímých a nepřímých, 
tabulky a monografie o měně, dělnickém po- 
jištováni,kriroinalitě a soudnictví vůbec [o kon- 
kursech, exekucích], o pošt. spořitelně atd.). 

Vývoj samosprávy vedl ke zřizování 
statist. úřadů zemských v Čechách od 
r. 1898, na Moravě a ve Slezsku od r. 1899, 
v Haliči od let 1870, v Bukovině a ve Štýr- 
sku. S-ku živnosti a obchodů pěstuji též ob- 
chodní a živn. komory rakouské, městské 
statist. úřady jsou v Praze (od r. 1871), Kra- 
kově (od r. 1884), Vídni (statist. odděleni 
městské) a j. 

IV. Statistické publikace. Ze statist. 
publikaci rak. dlužno především uvésti pu- 
blikace vydávané c. k. stát. ústřední kommissi. 
Pod souborným titulem »Oesterr. Statistik* 
tato kommisse vydává výsledky svých stát. 
šetření a zpracování (dosud 71 sv.), zejm. 
na př. výsledky sčítání obyvatelstva z 31. pros. 
let 1880, 1890 a 1900, dále s-ku pohybu oby- 
vatelstva království a zemi na radě říšské 
zastoupených (po prvé za rok 1881 a 1882, 
poslední za r. 1900), s-ku zahraničního ob- 
chodu rak.- uher. monarchie (po prvé za 
r. 1883), s-ku dopravy (po prvé za r. 1881 
až 1891, a to a) silnic, vodních drah, říční 
plavby, b) námořní plavby a tržby, železnic, 
pošt, telegr. a telefonů), s-ku rak. státního 
hospodářství (po prvé za celé období 1868 
až 1882, pak za každý jednotlivý rok zvlášť), 
finance autonomní správy (za r. 1883—87, 
pak 1888—92 atd.), s-ku spořitelen, bank, 
úvěrních družstev, výsledky s-ky nemovitého 
majetku, zemědělské mzdy, sčítáni dobytka, 
zdravotnictví. Školství, justiční správy (ci- 
vilní, konkursní, trestní, věznični, výkazy 
o soudních depositech), s-ku voleb do říšské 
rady, výsledky sčítáni živnost, závodů podle 
stavu z r. 1902 atd. Z jiných publikací téhož 



úřadu a jeho předchůdce (c. k. direkce pro ad- 
ministrativní s-ku) jmenujeme: Tafeln xur Sta- 
tistik der ósterr. Monarchie (1849-i65); Sta- 
tistisches Jahrbuch (1863-68-70: »déU^^ste]:r. 
Monarchie*, od r. 1872 bez tohoto dlodatku 
do r. 1881, od r. 1882: Oesterr. statistfl 
Handbuch až do r.l903); časopis >Statistische 
Monatschrift* (od r. 1875) ; »Statistische Nach- 
richten aus dem Gesammtgebiete der Land- 
wirtschaft* (1899—1903); »Statistisches Jahr- 
buch der autonomen Landesverwaltung in 
den im Reichsr.* atd. (1900, 1902 a 1903); 
»OesterreichischesStadtebuch«, statist. zprávy 
z větších rak. měst (1887—1902). Kromě toho 
národopisné mapy (1855), místní repertoria 
podle zemi, příručky atd. Z publikaci jiných 
úřadů: »Amtl. Nachrichten des Minist. des 
Innern betr. die Unfallversicherung und die 
Krankenversicherung der Arbeiterc (od 
r. 1888), »Mittheilungen< minist. financí, vý- 
sledky daní spotřebních téhož minist., >Stat. 
Iahrbuch< minist. orby (o rolnictví a hor- 
nictví), min. obchodu vydává > Nachrichten 
tiber Industrie, Handel und Verkehrc (od 
r. 1871), »Stat. Uebersichten betr. den aus- 
wartigen HandeU (od r. 1891), »Stat. des 
Zwischenverkehres* mezi Předlit, a Uherskem 

Íod r. 1900), >Stat. Nachrichten ttber die 
Lisenbahnen der ósterr.-,ung. Monarchie« 
(od r. 1879), dále »Mittheilungen« úřadu pro 
s-ku práce ^od r. 1902), zprávy o podporo- 
váni živnosti, s-ku Živn. společenstev r. 1895, 
úřad pro s-ku práce v min. obchodu vydal 
výsledky sčítání živností podle stavu z r. 1897 
a změny ve stavu živnosti r. 1898—1900, s-ku 
dělnických spolků v Rakousku, vydává s-ku 
stávek a výluk, měsíčník »Soziale Kundschauc 
atd. 

Zemský statistický úřad království Českého 
vydává své >Zprávy« (v nich v I. svazku ve 
všeobecné části vývoj a statut úřadu), pra- 
videlně každoroční výsledky sklizně a hospo- 
dářský průmysl, dále s. samosprávy a zem- 
ských voleb z r. 1895 (v I. sv.), úvěrní ústavy 
koncem r. 1897, finance zemské a finance 
větších obcí v Čechách za r. 1896 a volby 
sněmovní i finance zemské do konce 1901, 
silnice a mosty (1899 a 1900) atd. Zemský 
výbor král. Čes. vydává o jednotí, oborech 
své působnosti též vlastni statistické pře- 
hledy (na př. o zemské akci k podporování 
železnic nižšího řádu v král. Českém, o ná- 
rodním školství a o pokračovacím školství 
obchodním a průmyslovém a pod.). Zemský 
stát. úřad markr. Moravského vydal (ve •Zprá- 
vách*): Úvěrní ústavy na Moravě koncem 
r. 1899 ; ve Slezsku vychází ročně (od r. 1899) 
dobrý Statist. Handbuch fUr die Selbstver- 
waltung ín Schlesien. Stát. publikační činnost 
obchodních komor v posledním desítiletí po- 
klesla tím, že obor průmysl, s-ky zabírá na 
prospěch věci vždy intensivněji ústřední stát. 
kommisse, zůstavujíc komorám pouze spolu- 
působeni při stát. šetřeních a vedeni rej- 
stříku firem i katastru živnosti. Městská sta- 
tistická kancelář v Praze vydává resp. vydala 
stát. knížku (ročně od r. 1871), Administrační 



Statistika. 



19 



zprávu (ročné od r. 1886), 8-ku úmrtnosti 
v Praze a předm. 1881—90, 8-ku bytovou po- 
dle stavu z r. 1890, výsledky mimořád. sčí- 
táni obyv. poč. prosince 1896, konečné sčí- 
táni lidu prov. 31. pros. 1900 (dosud dii 1.). 
Čes. odbor zemčd. rady pro král. České vy- 
dal Agrámi anketu (1898—1900). 

V Německu vydává cis. stát. úřad •Sta- 
tistik des Deutschcn Reichs< (1873 - S3 63 sv., 
od r. 1884 dalších přes 150 sv.), >Viertel- 
jahrshefie zuř Statistik des O. R.« (od r. 1890), 
»Statist. Jahrbuch fUr d. D. R.c ?od r. 1880) 
a speoálni stát. publikace v mezích své pů- 
sobnosti shora vylíčené. Pruská vláda vydává 
•Preussische Stat.c (od r. 1859), »Zeitschrift 
des kgl. preuss. stát. Bureaus« (od r. 1861), 
»Stat. Handbuch íQr den preuss. Staat« (od 
r. 1888), a podobně vydávají své stát. perio- 
dické publikace i speciální s-ky o oborech 
jejich autonomii vyhrazených jednotlivé 
ostatní státy fíše Německé, zejm. státy jiho- 
némecké, Sasko a svobodná města říšská. 

V U h r á ch vydává král. uher. stát. ústřední 
úřad (v uher. orijí. a úředním překlade něm.) 
•Ungar. stát. Jahrbuch« (od r. 1872, resp. 1893), 
>Ung. staL Mittheilungen* a j ; v Itálii: >An- 
nali di stati»tica«, >Annuario statistico ita- 
liano< (od r. 1878), >Censimento della popo- 
iazione« 1861, 1871,-1881 a 1901; ve Francii: 
•Statistique de la France« (od r. 1837, resp. 
1881), nyní >Statistique generále de laFrance«, 
Annuaire statistique de la France; ve V. 
Britannii: S: atistical abstract for the United 
Kingdom (od r. 1854, ročně) atd. kromě 
ovšem přečetných stát. publikací speciálních. 
Podobně v jiných státech evrop., dále zvlášť 
hojně v severoamer. Unií, Austrálii, Japane, 
angl. Vých. Indii a j. 

Pro všeobecnou a srovnávací s-ku srv.: 
AUgem. stát. Archiv (vyd. G. v. Mayr); Neu- 
mann-Spallart (pokrač. Juraschek), Ueber- 
sichten der Weltwirtschaít; HObner-Juraschek, 
Geographisch-stat. Tabellen aller Lander der 
Erde (od r. 1880 ročně); The Statesman's 
Yearbook (Londýn, od r. 1864); Bulletin de 
statistique et de législation comparée (Paříž, 
od 1877 měs.); Brachelli-Juraschek, Die Staa- 
ten Europas (vychází nyní) a j. 

V. Literatura: Knies, Die Statistik als 
selbst&ndige Wissenschaft (1850); Meitzen, 
Geschichte, Theorie und Technik der Stát. 
(2. vyd., 1903); Conrad, Grundriss zum Stu- 
dium der polit Oekonomie: IV. Statistik 
(1902 a 1904, 2 sv.); Mayr, Die Gesetz- 
mássigkcit im Gesellschaftsleben (1877); týž, 
Stát. und Gesellschaftslehre, I. a II sv. (1895 
a 1897); Westergaard, Die GrundzUge der 
Theorie der Stát. (1890); Jonák, Theorie der 
Stát. (1856); Block, Traité théoríque et pra- 
tique de statistique (1878); John, Geschichte 
der Stát., d. L do r 1835 (l884). Gbr. 
S. agrární viz Agrární statistika. 
S. činnosti trestních soudA (něm. Ge- 
scháftutatístik) viz níže Statistika krimi- 
nální 

S. hospodářská viz Hospodářská sta- 
tistika. 



S. justiční viz níže Statistika krimi- 
nální. 

S. kriminální čili s. kriminality jest 
oddíl s-ky, který se zabývá číselným přehle- 
dem zločincA v jejich poměru k úhrnnému 
počtu obyvatelstva. Jakožto oddíl s-ky trestní 
správy lisí se kr. s. od s-ky o činnosti trest- 
ních soudů (Geschdftsstatistik), od s-ky ju- 
stiční {Justi:(statistik) a od 8-ky vězeňské (Gř- 
fdngnisstatistik), S. o činnosti trestních 
soudů podává číselný výkaz o počtu, dru- 
zích a obsazeni trestních soudův a o způ- 
sobu a počtu trestních záležitostí před tě- 
mito soudy projednávaných. S. justiční 
má účelem vykazovati číselně, pokud hmotné 
trestní právo (trestní zákon) prováděno jest 
od trestních úřadů. Zabývá se číselným pře- 
hledem trestních nálezův (odsuzujících i osvo- 
bozujících) jakož i trestů jimi vyměřených. 
S. vězeňská podává pak přehled o počtu 
trestních ústavův a osob do nich odsouze- 
ných. Výsledky kr. s-ky mají velikou důle-^ 
ležitost jednak pro theorii trestního práva 
(pro vědu), jednak pro praxi (pro trestní 
soudnictví a vůbec trestní správu), jednak 
i pro zákonodárství (pro reformní snahy 
v oboru hmotného práva trestního). S. kri- 
minální zkoumá příčiny trestných činů, po- 
zoruje účinky trestův a nazírá s éthického 
hlediska na delikty jako na zjevy sociální. 
Výkazy s-ky kr. spočívají na rejstřících ve- 
dených u soudů nebo státních zastupitelstev 
a zpracovaných buď v ministerstvu spra- 
vedlnosti nebo ve statistických kancelářích. 
S. kr. počala býti pěstována jiŽ od sklonku 
20tých let XIX. stol. Příkladem předcházela 
Francie, jejíž znamenitá s. kr. vedená mini- 
sterstvem spravedlnosti stala se vzorem stá- 
tům jiným. Základ k ní položil r. 1825 
Guerry de Champneuf. Za Francií násle- 
dovalo Rakousko (1828), Švédsko (1830), 
Belgie (1831, Ducpétiaux), Dánsko (1832), 
Hollandsko (1850). S. vězeňská počala se 
pěstovati ve Francii r. 1852, ve Švédsku 
r. 1863, v Hollandsku r. 1854 atd. V Ně- 
mecku pěstována byla do nedávná s. kr. 
v jednotlivých státech (nejlépe v Bavorsku, 
obstojně v Sasku, nedokonaleji v Prusku); 
jednotné ústřední s-ky nebylo. Teprv od vy- 
dání jednotného trest, zákona z r. 1871 a od 
soudní organisace z r. 1879 položen základ 
k ústřední srovnávací s-ice, jež vedena jest 
na základě usnesení spolkové rady z 5. pros. 
1881 v říšském justičním úřadě jednotně pro 
celou říši. V nové době vycházejí z Ně- 
mecka a z Itálie snahy reformní. Nejlépe 
organisována jest a. kr. v Itálii, kdež zřízena 
jest na základě král. dekretů z r. 1882 a po- 
zdějších kommisse pro civilní, obchodní 
a kr. s-ku {commissione per la statistica ci- 
vile, commerciale e penále)^ která se opírá 
o starší domácí vzory (sardinské z let 1852 
až 1857). Co se týče methodiky, zavedeny 
jsou v Německu (od r. 1882) a v Itálii (od 
r. 1890) na místo dosavadních seznamů t. zv. 
čítači lístky {Záhlkarten), do nichž se za- 
pisuji trestní rozsudky a jiné trestní nálezy. 



20 



Statistika. 



jakmile nabyly právní moci, a to v každém 
jednotlivém případe a pro každého jednotli- 
vého vinnika zvláště. Rakouské s-ce kr. slou- 
žily před zavedením čítačích lístků za základ 
t. zv. oznamovací listy {Noti\enblátter) 
státních zástupců, jež obsahuji výsledek zá- 
věrečného líčeni, u státního zastupitelstva 
jsou uloženy a na konci roku tvoří stati- 
stický materiál, z něhož se sestavuji výsledky 
trestního soudnictví příslušného soudního 
dvoru. K zavedení podobných záznamů jako 
jsou citací lístky a oznamovací listy směřují 
moderní snahy reformní ve státech, kde zá- 
znamů takových posud není. Kromě toho 
usiluji reformní snahy o organisaci zvláštních 
statist. úhidův, o úplné oddělení s-ky kr. 
od ostatních odvětví 8-ky, o spojitost její 
však se s-kou vězeňskou. Od celého čtvrt- 
století dějí se též pokusy o kr. s-ku mezi- 
národní, to jest o srovnávání dat kr. s-ky 
jednotlivých států. Podnět vyšel od mezi- 
nár. statistického sjezdu v Petrohradě r. 1872. 
Dosavadní snahy neměly však pro mnohé 
překážky valného výsledku. Nehledí-li se ani 
k různému formulováni hmotného trestního 
práva v jednotlivých státech, nejsou statist. 
výkazy vedeny posud podle týchž zásad (po- 
něvaciž ani organisace ani methoda s-ky kr. 
nejsou ve všech státech stejné), a kromě 
toho velice záleží na stavu trestní správy 
v tom neb onom státě. Jsou-li trestní orgány 
při stihání trestných skutků nedbalé, a vy- 
kazuje-li následkem toho s. kr. příznivý stav 
kriminality, jest tento příznivý stav ovšem 
jen zdánlivý. 

Veliká pozornost věnována byla v po- 
slední době s-ice zpětnosti {Rúck/allssta' 
tistik). O reformu její jednalo se již na mezi- 
nár. kriminalistickém sjezde v Christianii 
r. 1891, pak r. 1893 v Paříži (kdež zvolena 
šestičlena kommisse k vypracováni dobro- 
zdáni o nové methodě s-ky zpětnosti) a po- 
tom r. 1894 v Antverpách. S. zpětnosti jest 
důležitá z toho důvodu, že jediné na jejím 
základě lze poznati účinky a vliv používané 
trestní soustavy, zdali totiž výkon trestu zlo- 
čince polepšil neb aspoň varoval a odstrašil, 
či zdali snad opětné pácháni trestných činů 
dokonce nepodporoval. Obšírněji pojednal 
o 8-ice zpětnosti O. Kdbner (^Die Methode 
einer wissenschaftl, Rúckjalhstatistik v »Zeit- 
schrift f. d.gesammteStrafrechtswiss.c,XIII,5) 
a pěkně vývody jeho, co se Rakouska týče, 
opravil A. Zucker {Ein Beitrag lur Enť 
wickelung einer richtigen Rúckjallsstatistik 
v »Jurist Blatterc, 1894; též separátně). Kčb- 
ner žádá všeobecné zavedeni trestních 
rejstříků (coiiers judiciaires, casellario giu- 
diiiale, Strajregister), jak je zná franc. právo 
od r. 1850, italské od r. 1865, německé od 
r. 1882 a belgické od r. 1888. V rejstřících 
těchto lze stopovati veškeren život zločin- 
cův, pokud přišel do koUise s trestní moci 
státu. Zucker doplňuje a opravuje Kóbnera 
co do poměrů rakouských. V Rakousku ve- 
dou se podobné zápisy mnohem dříve než 
ve státech jiných. Jsou to t. zv. trestní 



protokoly, do nichž se zapisují všechny 
trestní nálezy. Zápisy tyto vedou se na dvou 
místech: jednak od soudů, jednak od správ- 
ních úřadů. Soudy podávají o každém vy- 
neseném trestním náleze správu politickému 
úřadu správnímu, a tento opět úřadu obec- 
nímu. Prof. Zucker doporučuje, aby s. zpět- 
nosti vedena byla zvláště od úřadův obec- 
ních. Majít města nejspíše možnost a nejvéisi 
prospěch z toho, aby podnikala příslušné 
práce statistické. Kromě změny v organisaci 
s-ky zpětnosti K6bner žádá též zásadní změnu 
v methodě a praví zcela správně, že o stavu 
kriminality nerozhodují absolutní číslice* 
nýbrž jen čísla poměrná, proporce. Číslice 
udávající počet zločinců máji pro statistiku 
cenu jen tenkráte, je-li zároveň znám poměr 
počtu zločinců k počtu lidí schopných trest- 
ných činů. Máli s. zpětnosti míti vědeckou 
cenu, musí býti konstatováno, kolik jednot- 
livců schopných návratu ke zločinu čili schop- 
ných zpětnosti skutečně ke zločinu se vrátilo 
čili skutečně zpětnosti se dopustilo. Dosa- 
vadní s. zpětnosti jest úplně pochybena. Za 
určité období uvádí se jistý počet 0]>ětně 
odsouzených, tedy absolutní číslo zpětilých. 
Toto číslo neuvádí se vŠak ve spojení s po- 
čtem jednotlivců schopných zpětnosti, nýbrž 
s počtem odsouzených vůbec. Pokud nebude 
konstatován číselný poměr zpětilých k oso- 
bám již potrestaným a proto ke zpětnosti 
způsobilým, nebude s. zpětnosti míti valné 
ceny vědecké. 

O výsledcích rak. s-ky kr. uveřejňuje prof. 
A. Zucker úvahy o 1. 1894, 1895, 1898, 1899, 
1900 a 1901 v »Gerichtssaalu« a v samostat- 
ném spise, v nichž poukazuje ke zjevům 
těmto: Od r. 1874 až do r. 1897, tedy téměř 
po 25 let, bylo ročně vyneseno 28.000—30.000 
rozsudků trestních pro zločiny (r. 1897 ze- 
jména 29.652), r. 1898 přibylo náhle 5000 roz- 
sudků trestních, načež r. 1901 bylo 36.305 
I osob pro zločiny odsouzeno, čímž byla do- 
! sazena maximální výše vzhledem k vývoji od 
' r. 1874. Uváženi hodná jest okolnost, že zmí- 
' něný postup odpovídá přibývání počtu osob 
I pro zločinnou krádež ročně odsouzených. 
. I zde počet odsouzených udržel se až do 
I r. 1897 ve výši téměř stejné; r. 1898 přibývá 
I bezmála 3000 odsouzených na 16.110 a počet 
ten jeví se i r. 1901. Lze tedy říci, že v BU- 
! kousku počet krádeží působí nejúčinněji na 
povšechnou kriminalitu týkající se zločinů. — 
! Přibylo i osob pro přečiny ročně odsouze- 
I ných. Kdežto v 1. 1874—80 průměrně ročně 
bylo odsouzeno 1580 osob, připadá r. 1901 
pro přečiny odsouzených osob 9018, však 
sluší uvážiti, že byly to z valné části skutky, 
které teprve zákony později vydanými pro- 
hlášeny byly za skutky trestné. Nejvíce 
arciC přibylo osob odsouzených pro pře- 
stupky; r. 1874 279.262 osob, r. 1901 607.081 
osob, bylo tedy r. 1901 o 327.819 osob více 
odsouzeno než r. 1874, a sluší tedy předlo- 
žiti si otázku, zdaliž výkon trestu, záležející 
hlavně v obmezení svobody, bude za krátko 
ještě možný. Přibylo arciC vedle ustanoveni 



Statius — Stativnice. 



21 



trestních i obyvatelstva: r. 1880 14,885.000, 
r. 1901 17,639.288 dospělých osob, avšak tyto 
zjevy nemění mnoho na faktu, že v Ra- 
kousku podobně jako v jiných státech evrop- 
ských, z nichž toliko Anelie činí výjimku, 
kTíminalita značně stoupá. Pozorujeme-li stav 
kriminality podle království a zemi na říšské 
radé zastoupených, vidíme, že r. 1901 na 
10,000 obyv. (stavu civilního) připadlo od- 
souzených pro zločiny : v Čechách 8*9, v Ha- 
liči 12*8, v Přímoři 13*5, v Hor. Rakousich 
13-7, v Dol. Rakousich 14*7, v Tyrolsku 147, 
v Bukoviné 15-9, v Korutanech 174, na Mo- 
ra^é 18*0, ve Slezsku 18'1, v Salcpursku 18*6, 
v Krajině 18'6, ve Štýrsku 21*3, v Dalmácii 
22'02 a ve Vorarlbersku 244. Podle tohoto 
přehledu král. České co do odsouzení pro 
zločiny zaujímá místo ncjpřiznivějši, které 
zachovává již po dlouhá léta. Nápadno jest, 
ic Morava vykazuje výsledky mnohem horší, 
18'87« j a že ' Vorarlberk se nachází na mistČ 
posledním, neboC byl tam pro zločiny od- 
souzen počet osob bezmála 3kráte větši nežli 
v Čechách. Stěhovací pud českých dělníků 
nemůže na příznivém stavu kriminality v Če- 
chách podstatně ničehož změniti. — Srv. 
Kriminalita. 

S. lékařská i zdravotní založena byla 
8 počátku století XIX. franc. lékaři Louisem 
a Gavarretem jako t. zv. numerická methoda, 
její methody byly během století stále zdo- 
konalovány, tak že výtěžků jejích s prospě- 
chem lze užívati zejména ve studiu nakažli- 
vých i morních nemoci, nativity, morbility 
a morbidity vůbec. Studium 8-ky lék. usnad- 
ňuji pravidelné výroční zprávy ústředních 
úřadů zdravotnických, jako na př. zdravotní | 
rady král. Českého p fysikátu kr. hl. m. Prahy. 
S. morální. Předmětem s-ky morální jest 
vyšetřovati jevy, které se zakládají na jed- 
náních vyplývajících z mravného rozhodnutí 
svobodné vůle člověka (a to z rozhodnutí 
kladně nebo záporně mravného). Positivní 
s. mravnosti, obírající se na př. rozvojem 
humanitních ústavů a zařízeni, vzrůstáním 
smyslu pro spořivost atd., jest vlastně jen 
doplňkem 8-ky jednání negativně mravných 
(s ky nemravnosti), jež lze spíše zjistiti a 
rozeznati, než jednání positivně mravná, jež 
dílem veřejnosti zůstávají skryta a utajena 
anebo u nichž nelze vždy rozhodnouti, je-li 
jejich pohnutka čistá (na př. dobročinnost 
xe ctižádosti, vypočítavá a pod. proti dobro- 
činnosti plynoucí z čisté lásky k bližním atd.). 
Podrobný výčet případů sem spadajících viz 
v ČI. Čechy, str. 119 si. (o nemanželských 
porodech tamtéž str. 116 fr si., Rakousko, 
str. 95a); srv. též výše či. S. kriminální, 
Kriminalita, Sebevražda a j. Z literatury 
uvádíme: Drobisch, Die moralische Statistik 
^. die menschliche Willensfreiheit (1867); 
v. Óttingen, Die Moralstatistik in ihrer Be- 
deutung fOr e. Sozialethik (3. vyd., 1882); 
Knapp, Die neuern Ansichten Uber Moral- 
rtatistik (1871); Lexis, Handwórterbuch der 
Staatswiss. (1892, ve 4. sv. heslo »Moral- 
8tati5tik«). 



S. vězeňská viz Statistika kriminální, 
str. 19 ^ a Cechy, str. 121. 

S. zpětnosti (něm. Rúckjallsstatistik) viz 
Statistika kriminální, str. 20a, 

(Statistické údaje ve všech směrech možno 
nalézti též při jednotlivých státech hned za 
výklady o přírodních poměrech té neb oné 
země, srv. na př. Rakousko, str. 90 si., 
Rusko, str. 154 si. atd.) 

Statlufl [stácius] Publius Papinius, 
básník řím. i* kolem r. 40 po Kr. v Nea- 
poli — t ok. r. 96 t.). Prvního vzdělání do- 
stalo se mu v rodišti, potom vzdělával se 
v kímě, kam otec jeho byl se přestěhoval. 
Nemálo ve vzděláváni jeho působil otec sám, 
jenž byl nejen učitel, nýbrž i básník. S. již 
záhy zabýval se básněmm a záhy též sklad- 
bami svými obracel nemalou měrou pozor- 
nost vzdělanců na sebe, jakož i zvítězil o zá- 
vodech básnických. Po celý život nedopra- 
coval se však postaveni samostatného, nýbrž 
zůstal v závislosti na císaři Domitianovi 
a jeho milcích. Později (asi r. 90. jak se zdá, 
z ohledů zdravotních) uchýlil se na jih do 
Neapole, kdež také zemřel. Z básní jeho za- 
chovaly se nám dvě epické básně, Thebais 
a AchiUeis^ a sbírka básni příležitostných rázu 
lyricko- epíckého, zvaná Silvae. Thebais jest 
obšírné epos (12 knih), kteréž líci zápas synů 
Oidipových Eteoklea a Polyneika o trůn théb- 
ský ; snad Antimachova báseň t. jm. by la v někt. 
příčině S-íovi vzorem. Druhá epická báseň 
jednající o životě Achillově zůstala nedokon- 
čena; máme z ní toliko dvě knihy, kde vy- 
kládá se o mládí bohatýrově. Silvae obsahují 
32 příležitostných básní, rozdělených v pět 
knih. Týkají se důležitých událostí v životě 
různých mocných osob, jako narozenin, smrti 
a p., neb líčí skvělé stavby, jež právě byly 
dohotoveny. Větším dílem složeny jsou 
v hexametrech, řidčeji v metru alkajském, 
sapfíckém a j. Básněmi těmito S. prokázal 
poměrně nejvíce nadání své básnické. S. byl 
sice muž velmi vzdělaný a básník neobyčejně 
nadaný i obratný ve veršováni, nicméně plody 
jeho nepůsobí mile na čtenáře, jednak proto, 
že i u něho, podobně jako u souvěkých bás- 
níků, proniká silně živel rhétorický, převládá 
prázdná frase a suchopárná učenost, jež jeví 
se zvláště v častém výkladě mythologickém, 
jednak i proto, že z básní jeho vyzírá podlá 
servilnost, jakouž se zalíbiti chce nehodnému 
panovníku Domitianovi a jeho okolí. — Vy- 
dání »Achilleidy« a »Thebaidyc od Kohl- 
manna (Lip., 1879 a 1884); »Silvae« vydány 
od Baehrensa (t., 1876), od Klotze (t., 1900), 
s německým kommentářem od Vollmera (t., 
1898). RN. 

2) S. Caecilius víz Caecilius Statius. 

StatlT, podstavec přístrojů astrono- 
mických, geodaetických a jiných. Konstrukce 
jeho řídi se povahou a účelem přístroje. 
Srv. na př. Mikroskop, str. 305 a, a ta- 
bulku. 

Statlva {castra s.), stálá leženi, trvalé 
tábory římské, viz Ležení, str. 986 b, 

StatíTnloe viz Statenice. 



22 



Statkovskij — Státní. 



Statkovflky Boleslav Ignafjevič, in- 
ženýr ruský (♦ 1825 — f 1898), působil od 
r. 1847 na Kavkaze při obtížných stavbách 
vojenských silnic i zakavkázské železnice 
(hlavné po r. 1861). O překážkách rázu geo- 
logického i klimatologického a o jejich od- 
stranění pojednal v práci O příčinách prois- 
cho{děnija Ka^bekskago \avala (poslední vyd. 
v Tiflise 1887); Zadači klimatologiji Kavka^a 
(1878), jenž vvšel i franc: Problémes de la 
climatologie de Caucase (Pař., 1879). Dále 
vydal: Mikroskopičeskije organi\my i nablju- 
dénija nad nimi v Parii{skoj observatoriji Mon- 
suri (1882); PrekraŠčenije ovrai^nych vynosov 
i voiobnovlenije lésov na gorach (1895) a četné 
stati v čas. technických. 

Statni, co státu náleží nebo státu se týče. 

S. adressáře čili almanachy, kalen- 
dáře, schematismy jsou informační knihy 
obsahující zpravidla genealogický přehled 
členstva panující rodiny jakož i seznam dvor- 
ních a 8-ch úředníků a zřízenců podle jed- 
notlivých kategorií 8. služby jakož i jiné po- 
dobné personální přehledy ; jsou dosti starého 
původu. Prvé pokusy takových knih sahají 
až do XVI. stol. Uvésti sluší již Petrař Fleisch- 
manna Beschreibung des {u Regensburg in 
diesem g4. Jar gehaltenen Reichstags sambt 
einverUibten kais, fíofstadts und corrigirten 
Tittulan auf der Kais. Mjstt. und deren 
ErbkOnigreich und Landen, auch auss Steyr, 
Karnten u. Krain hohe und niedrige Oýfyier, 
RegimenUráth und Diener, so wol was auff 
den hunger., windisch. u. crabat. Gržintzen 
fůr Bischoýen^ Prelaten, Obristen^ Hauptleute, 
Rittmaister und andere Bevelchhaber vorhan- 
den und wie sie mit Namen haissen (Řezno, 
1594, u Ondřeje Burgera). R. 1637 vydal holi. 
knihkupec Elzevier pod názvem Status par-^ 
ticularis regiminis S, Caesareae Maj, Ferdi- 
nandi II, 1 63 7 dvorský a 8. schematismus 
Ferdinanda II. Podobnou knihou byl franc. 
Almanach rqyal založený r. 1679 knihkupcem 
Laurentem Houry v Paříži. V XVIII. stol. 
počaly takové schematismy vycházeti zne- 
náhla ve všech státech evropských. Uvedeny 
budte: j měnový rejstřík pro spojená Nizo- 
zemí od r. 1700, prusko-branib. s. kalendář 
od r. 1704, řezenský komiciálni (sněmovní) 
kalendář od r. 1720, anel. Royal calendar 
od r. 1730 a j. V mocnářství Rak.-Uh. na- 
zývá se publikace tato dvomi a 8. přiručni 
knihou (Hof- und Staatshandbuch der Ost.- 
ung. Monarchie) a vychází tiskem a nákladem 
c. k. dvorní a 8. knihtiskárny ve Vídni. Ob- 
sahuje vedle titulů panovníka genealogický 
přehled členů cis. rodu, dvořanstva císařova 
i dvořanstva jednotlivých členů cis. rodu, 
seznamy majitelů vysokých řádů, jména členů 
delegaci i členů obou sněmoven rady říšské^ 
přehled všech úřadů, a to nejdříve společ- 
ných (rak.-uh.) a pak nejv. úřadů rakouských, 
přehled zákonodárných sborů i úřadů jed- 
notlivých zemí zastoupených na radě říšské; 
podobně uspořádán jest oddil týkající se 
zemi koruny sv. Štěpána; na konci podán 
jest přehled úřadů v Bosně a Hercegovině. 



S. adressář pruský vydává se pode jménem 
Handbuch uber den kón, preuss. Hoý und Staat; 
pro celé Německo vydává říšský úřad vnitř- 
ních záležitosti Handbuch ýúr das deutsche 
Reich, Ruský 8. adressář vydávaný departe- 
mentem heroldie řídícího senátu nazývá se 
Adres-kalendarj. Universálním s-m adresářem 
podávajícím přehled o úřadech četných 
států světa jest Gothaischer genealogischer 
Hofkalender (vydává jej Justus Perthes 
v Gothě). -dle. 

S. almanachy viz Státní adressáře. 

S. církev viz Náboženství, str. 964 ď, 
a Církev. 

S. dluhy. Novověký ráz života s-ho po- 
dává měrou rozsáhlou a velice rozma- 
nitou příčiny k tomu, že stát se stává dluž- 
níkem. Nenif příčinou takovou vždy jen 
potřeba uhraditi jisté potřeby, kteréž nelze 
opatřiti jinými a to zejména řádnými úhra- 
dami neboli řádnými příjmy (příjmy z pod- 
niků, poplatky, daněmi). NeboC mnohé ryze 
mimonnanční úkoly veřejné správy nelze 
řešiti jinak, než když stát stane se dlužníkem 
určitých osob. I tak dospíváme k prvnímu 
a základnímu rozdělení 8 ch dluhů, na dluhy 
správní a fínanční. 

A, Správní dluh. Stát stává se dlužní- 
kem ne že potřebuje penéz, nýbrž proto, že 
se jím státi musí, chce-li provésti určitý úkol 
veřejné správy. Rozličné úřady 8. přijímají 
na př. kauce od offerentů, licitantův a do- 
davatelů nebo od jistých zřízenců veřejných 
(služební kauce); přijímají v ochranu a po 
případě i v majetkovou správu cizí jmění 
(soudní deposita, sirotčí kapitály); pošta při- 
jímá na poukázku peníze k výplatě v jiném 
místě, peníze dobírkou vybrané k odevzdáni 
zasilateli; poštovní spořitelna přijímá vklady 
ke zúročení nebo na t. zv. účet clearingový. 
Vcházeni v takové a hojné jiné sem spadající 
poměry dlužnické se strany státu zakládá se 
na všeobecném zmocněni neb rozkaze, daném 
zákony neb nařízeními, není tedy potřebí 
pro každý jednotlivý případ zmocnění zvlášt- 
ního, zejména tedy též přivoleni zákonodár- 
ných sborův. 

B, Dluh finanční jest všeliký takový, ve 
který se vchází následkem nutnosti uhraditi 
mimořádným způsobem jisté potřeby (výdaje). 
Dluh fínanční náleží tedy k mimořádným 
úhradám. Pro způsoby uzavírání a dokumen- 
továni těchto dluhů vyvinuly se časem zvláštní 
formy, které sice mají mnoho společného 
též 8 těmi, kterých užívají k opatření úvěru 
i veliká hospodářství soukromá (železnice, 
plavební podniky, banky atp.), ale přece mají 
některé zvláštnosti jim vlastní, hlavně pak 
tu, že stát povahou svou určen jsa k trva- 
losti může vcházeti a vchází vá v ^závazky 
trvalé (srv. níže o dluhu rentovém). Čím dále 
jdeme do minulosti, nežli ještě se vyvinuly 
novověké tvary cenných papírů v, ale také 
novověké podoby 8-ho zřízeni, tím menší co 
do povahy a způsobu uzavírání, listinového 
stvrzováni, záruk a zástav jsou rozdíly mezi 
dluhy panovníků neb stavovských korporací 



Státní (dluhy). 



23 



a dluhy soukromnickými. Dávají se na ně 
dlužní úpisy s podpisy panovníka) svědků, 
ručitelfi, poskytuji se rukojmí a dávají ve 
zvláštní zástavu statky anebo jisté prameny 
pravidelného panovnického příjmu (zvláště 
t. rv. příjmů regálových). Novější doba nejen 
ie uiivá jiných technických prostředků pro- 
váděcích (obligací, losů, zvláštních poukázek 
pokladničných a pod.)i nýbrž předpokládá 
ve státech konstitučních ke každému uza- 
vření zápůjčky s. zákonné zmocnění a to 
pro nejdůležitější obor (t. zv. dluhy trvalé^ 
pro každý případ zvláště a správa dluhu dává 
se pod dozor zvláštních výborů, volených 
zákonodárnými sbory (kommisse pro kon- 
trolu s-ho dluhu v Rakousku). 

Spolu s rozvojem s-ho dluhu povstaly však 
také zásadní o nich úvahy s hlediště 
národohospodářského. Starší spiso- 
vatelé, kteří ještě pěstovali t. zv. směr mer- 
kantilistický a měli na očích pouhé obdoby 
spořádaných hospodářství soukromých, zcela 
rozhodně nepřáli dluhům; platilyC jim i samy 
daně (hl. přímé) za pouhý mimořádný pro- 
středek uhrazovaci, k němuž opatrné s. vrch- 
nosti sahati mají jen pro mimořádné po- 
třeby přechodné. Tím více ovšem zápůjčky. 
Jen na západě evropském, kdež nejprve se 
vyvinuly novověké zjevy cenných papírů a 
čilý jimi obchod, našli se záhy přátelé s-ch 
dluhů, kteří v uzavíráni zápůjček, místo úhrady 
deficitů daněmi, nespatřovali žádné závady, 
jen když nebudou věřitelé státu v cizině. 
(Tak i Voltairc soudil.) Teprve v liberálních 
učeních na sklonku XÍX. věku povstává zá- 
sadní odpor proti uzavírání s-ch zápůjček, 
ježto se jimi ujímá kapitál soukromé výrobě. 
Dávali tedy přednost úhradě pomoci daní 
nových neb zvýšených před zápůjčkami. 
Ovšem odpor ten neměl účinku, ježto po- 
užívání úvěru bývalo snadnější, než ukládání 
vyšších nebo nových daní a tato poměrná 
snadnost pomoci úvěrové jistě také podpo- 
rovala odhodláni k velikým válkám, jimiž 
s. dluh nejvíce narůstal. Znenáhla počalo 
se však i v písemnictví bedlivěji lišiti mezi 
účely, o které béži při otázkách, zda ten který 
výdaj má se uhraditi spíše daněmi nebo zá- 
půjčkami. A tak zejména přesně se stano- 
vilo, že všeliký výdaj řádný, t. j. co do pod- 
nětu svého s pravidelnosti periodickou se 
opakující, má se uhrazovati příjmy řádnými, 
aniž se tím praví, že by již každý výdaj 
mimořádný měl a směl býti hrazen dluhem. 
Všeobecné heslo, že smi se uložiti také pří- 
štím pokolením, aby nesly spolu náklad toho, 
co i jim prospěch přináší, ukáže se při ze- 
vrubnějším prozkoumáni nepřesným, ano ne- 
bezpečným. Nejméně závady má uzavření 
dlahu tehdy, když účelem jeho jest opatřiti 
taková zařízeni, \ei sama pro budoucnost 
stávají se zdrojem pravidelných výnosů (na 
př. železnice). Wagner liší taková zařízeni 
jakožto »soukromono8podářská uloženi kapi- 
tála* od >kapitálových uložení veřejnohospo- 
dářskýchc, kde jde o náklady jistých zařízení, 
sice také trvalé prospěchy slibujících, ale 



nikoliv přímé peněžní výnosy (jako veliké 
reformy správní nebo justiční), dokonce pak 
od »mimořádných vydaní v nejužším smysle«, 
při nichž běží o pouhé odvrácení nebezpečí, 
jako zejména výdaje na války. Avšak ani 
toto lišení nedá vodítek bezpečných a správ- 
nou vidí se býti vlastně jen zásada, že musí 
každá doba ze všech nákladů státních nésti 
seč jest, tedy vůbec potud, pokud by nebylo 
tím ohroženo ukojeni soukromohospodář- 
ských potřeb obyvatelstva, jeho hospodář- 
ského a kulturního vývoje. Z toho vyplývá 
dvojí zřetel. Předně: že nemůže se rozhod- 
nuti mezi dani (novou neb zvýšenou) a dlu- 
hem činiti závislým jediné na skutečnosti, 
co bude v daném okamžiku méně nepopu- 
lární, ani na technických obtížích, které jsou 
při zavedení nových daní obyčejně značnější 
nežli při uzavírání dluhů — nýbrž musí býti 
uváženy všecky účinky, které by vzešly z toho 
i onoho způsobu uhrazení pro obecné pro- 
spěchy národohospodářské, a podle výsledku 
toho musí se rozhodnouti, kterého způsobu 
užiti a pokud kterého. Za druhé pak: že ne- 
může býti zásadou pro žádný druh s-ho 
dluhu, abychom se spokojili pouhým jeho 
trvalým a pravidt Iným úrokováním nepomý- 
šlejíce spolu na spláceni v dobách pro finanční 
hospodářství s. příznivých, a zhostih se péče, 
aby se takové příznivé doby vhodnou ná- 
rodohospodářskou politikou také připra- 
vovaly. 

Ostatně jsou i všecka zde dotčená hle- 
diska různá podle toho, o jaký způsob 
s-ho dluhu finančního právě jde, Dělí- 
mef finanční dluhy s. zejména na dvě sku- 
piny základní, účelem i povahou docela roz- 
dílné. Totiž na t. zv. dluh přechodný (též 
»nezaIožený*, dette flottante^ schwebende Schuld) 
a dluh pevný, trvalý (též »založený«, dette 
consolidée ; flxe, ýeste^ Jundierte Schuld). Rozdíl 
ten zasahá hluboko do různosti potřeb hos- 
podářství finančního a třeba ve skutečnosti 
nebývají obojstrané hranice tak přesný, jako 
je může abstraktně vytknouti nauka, přece 
dokonalé abstraktní rozlišení jest velmi dů- 
ležito pro poznání i pro direktivy praktické. 

Dluh přechodný v ideálnem, abstrakt- 
nem ponětí jest takový, k němuž dává pod- 
nět dočasná a přechodná neshoda potřeb 
(výdajů) a úhrad (příjmů) tím, že pro jistý 
výdaj, jehož uhrazení řádnými příjmy zpředu 
jest ustanoveno, nejsou tu okamžité dosta- 
tečné řádné příjmy po ruce, ač se ví nebo 
počítá, že budou a dojdou. V řečeném ideál- 
nem smysle by tedy celý process dluhu pře- 
chodzabezpečiti příznivější kurs 
emissní, ale finanční správa nese nebezpečí, 
že se nepodaří zápůjčku umístiti celou. Zá- 
půjčky t. zv. národní uzavírají se přímo s ka- 
pitalisty bez ohledu na to, zda se přihlašují 



26 



Státní (dluhy). 



k účelu uložení vlastního kapitálu či k účelu 
obchodu s upsanými úpisy. Stát obraci se 
přímo ke všem kruhům lidi k upisováni schop- 
ných a ochotných, aby upsaní provedli za 
podmínek jím samým napřed ustanovených. 
Bankéři tu po případě mohou sloužiti jako 
prostředníci upisování za určitou provisi. 
Bývá tu třeba ustanoviti zároveň klíč pro 
eventuální redukci, kdyby se upsalo více než 
třeba. Když je dostatek peněz po uložení 
lačných a příznivé mínění o finanční schop- 
nosti státu dlužícího se, kyne národním zá- 
půjčkám úspěch, ač provedení jejich vyisL- 
duje více času než u zápůjček bursovních, 
ježto nutno obecenstvu povoliti jisté lhůty j 
ke složení summ upsaných. Není-li před- 
pokladů pro národní zápůjčky zvláště přízni- 
vých, opatřují se veliké zápůjčky jakožto zá- 
půjčky burso vní sice o něco draže, ale oby- 
čejně rychleji a jistěji. 

Spláceni dluhů s-ch, jak již výše uve- 
deno, může býti zpředu upraveno pevným 
plánem, ale může i tu býti pouze formálním, 
opatřují-li se prostředky k výplatě slosova- 
ných úpisů zase úvěrem. Záleží však z dů- 
vodů rovněž dříve jiŽ vytčených na tom, aby 
dluh se umořoval skutečně. Do oboru pou- 
hých upomínek historických náleží již splá- 
cení pomocí t. zv. fondu um ořova čího, 
zařízení to někdy nad zásluhu oblíbeného. 
Předpokladem jest pravidelná, stále stejná 
roční dotace, z níž se zakupují úpisy dluhové; 
ale ty se neničí, nýbrž fond z nich tvořený 
trvá jako fingovaný věřitel dále a v jeho pro- 
spěch předkládají se k pravidelné výplatě ku- 
pony všech úpisů pomocí pravidelných do- 
tací koupených, tak že i z příjmu úrokového, 
každoročně rostoucího, napořád nové úpisy 
se skupují a takto rok od roku, podle ob- 
doby složitého počtu úrokového, větši a větší 
část dluhu v držení fondu se dostává až do 
konečného vyčerpáni všech úpisů, načež te- 
prve všecky se zničí. Jest na jevě, že »splá- 
cení< to předpokládá stálé roční oběti umo- 
řovaci bez ohledu na dočasný stav financí a 
poplatnictvu nekyne úleva, pokud by nebyl 
všechen papír úpisový v nikách fondu. Ve 
skutečnosti Žádný fond umořovací konce žá- 
daného se nedodělal. Tísně finanční tomu 
nedopustily. Jediný správný způsob splácení, 
kde není opatřeno už slosováním, záleží tu- 
díž v t. zv. splácení volném, kteréž za- 
kládá se na zakupováni dluhopisů na burse, 
načež se zničí a dluhové i spolu běžné úro- 
kové břímě tím zmenší. 

Jest však ještě jiný způsob ulehčování běž- 
ného břemene bez umenšeni kapitálové summy 
dluhové, ano i za vzrostu této, a to jsou kon- 
verse s redukcí úrokovou, docela ob- 
dobné těm, které provádí vají i jiní věřitelé 
(banky hypotheční ve příčině zástavních listů, 
železnice ve příčině obligací prioritních ; srv. 
Kon verse). Staly se sice i redukce úrokové 
někdy jednostraně, beze všeho souhlasu vě- 
řitelův a beze všeho zřetele na stav peněž- 
ního trhu, ale ty měly vždy vlastně ráz bez- 
práví a byly jen částečným bankrotem. 



Zde jest řeč o redukcích a po případě kon- 
versich úplně správných s hlediště právního 
i národohospodářského, kterým důvod opráv- 
něni dává úvaha, že by bylo nehospodářské, 
aby stát platil úroky větši, než podle stavu 
panující míry úrokové jest přiměřeno a než 
platí věřitelé jiní. Klesá-li tedy opravdu 
obecně míra úroková na trhu peněžním pa- 
nující, tak že není pro věřitele 8. naděje, že 
by své kapitály v jiných uloženích doma neb 
v cizině umístili \r^hodněji, stát vypoví jim 
jejich pohledávky, dávaje jim spolu na vůli, 
aby je proměnili za nové s nižší měrou zú- 
ročeni, načež jim úpisy nové vydá. Může jim 
novou zápůjčku nabídnouti al pari (jako při 
redukci úroků se 4*2 na 4 procenta při kon- 
versi rakouské sjednocené renty r. 1903). 
Nejhustěji jim však nabídne nové obligace 
v kursu pod pari a rozdíl mezi tímto kur- 
sem a nominální summou zápůjčky konver- 
tované vyrovná buď hotově, nebo, při vět- 
ším množství úpisů zároveň konvertovaných, 
novými úpisy dalšími až k vyčerpáni rozdílu. 
V prvém případě (konverse al pari) nomi- 
nální výše dluhu zůstane nezměněna; ale to 
se povede jen při snížení neznačném. Ve 
druhém nominální dluh sice se zvýší, ale 
ovšem běžné břemeno roČní přes to sníží, 
i bývají tu právě možná sníženi značnější, 
protože kurs nových obligací pod pari vy- 
daných lze ustanoviti pro stát příznivěji 
z týchž důvodů, o kterých byla výše řeč při 
zmínce o vydávání rentových úpisů pod hod- 
notu nominální. Obecnější jest vůbec na ten 
čas, až na jisté výjimky (jakou jest na př. no- 
vější dobou soustátí severoamerické), u dluhů 
rentových snižování běžného břemene dlu- 
hového konversemi než samo splácení. K ne- 
výhodě zápůjček loterních náleží právě sku- 
tečnost, že při nich závazek státu k pravi- 
delnému splacení s výherní naději kon versi 
vylučuje. Také ostatně někdy, aby nálada 
kapitalistů při uzavírání nové zápůjčky ne- 
kalila se obavou před brzkou konversi, vý- 
slovně na určitou dobu konverse se vylučuje 
(ruská subskripční zápůjčka z r. 1904). 

Typickým tvarům dluhů s-ch jsou obdobný 
typické jevy dluhové jednak ve složitých 
útvarech s-ch, pokud státy v nich zahrnuté 
mají vedle vlastních svých též dluhy spo- 
lečné, dále i v rozličných územních korpora- 
cích samosprávných, tedy (podle našeho zří- 
zeni) v zemích, okresích, obcích. Větší z těchto 
korporací (země, veliká města) užívají po pří- 
padě úvěru v té podobě, že vydávají vlastní 
obligace, ale jinak sahá se tu spíše k úvěru 
u bank a spořitelen s annuitním umořováním 
neb jiným způsobem spláceni postupného. 
Novější dobou vytvořil se pro sprostředko- 
vání toho způsobu zápůjček bankami zvláštní 
druh bankovních obligací, obdobných zástav- 
ním listům hypotečních bank, neopírajícich 
se arci obyčejně o jistoty zástavní, nýbrž 
o právní a hospodářskou možnost řečených 
korporací, ukládati svým příslušníkům daně 
resp. přirážky k daním s-m. .V rakouských 
zemích sluší tu především jmenovati kommu- 



Státní (dvůr soudní — rada). 



27 



nálni obligace zemských ústavů bankovních 
(v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Haliči 
a obou Rakousích), jejichž úvěr se opírá 
kromě daňového práva řečených korporaci 
ještě též o garancii zemskou. 

Literatura: Všeliké učebnice finanční 
vědy, samostatné nebo část soustavy politic- 
kého hospodářství tvořící. V češtině zejm.: 
Kaizl, Véda finanční a český překlad »Fi- 
nanční vědy< Ehebergovy. S hlediště tech- 
nického též: Koloušek, O obchodu s cen- 
nými papíry. Bf. 

S. dvůr soudní (něm. Staatsgerichtshof), 
soud, který rozhoduje o Žalobách podaných 
proti ministrům pro porušeni ústavy. V An- 
glii zastává funkci s-ho dvoru soudního ko- 
mora peerů, v některých státech vykonávají 
dotčené soudnictví obyčejné nejvyšší soudy, 
jinde jsou zřízeny zvláštní s. dvory soudní 
(tak i v zemích zastoupených na rak. říšské 
radě). Podle zák. ze 25. čce 1867 č. 101 ř. z. 
o odpovědnosti ministrů má každá z obou 
sněmoven rak. říšské rady právo obžalovati 
ministra pro porušeni ústavy. Návrh na obža- 
lobu musí podán ocysty (sing. stato- 
cysta)^ jsou smyslové ústroje zvířat, složené 
z váčku (cysty) uvnitř obrvcného a vyplně- 
ného tekutinou (lymphou), v níž volně plo- 
vou pevná těliska (statolithy n. otolithy); 
celý ústroj opatřen jest nervem. Tvar a po- 
loha 8-st jsou u různých organismů různé. 
U prvoků pravé 8. scházejí; u medus leží 
na kraji zvoncovitého těla mnohonásobně se 
dokola opakujíce; jsou tu v podobě tyčinek 
na konci rozšířených a uzavírajících vápenitá 
tělíska; okolí tyčinek jest porostlé dlouhými 



smyslovými brvami; jsou-Ii vyvinuty doko- 
naleji, bývá tyčinka i s brvami úplně nebo 
neúplně ponořena do váčku okolím vytvoře- 
ného. U žebernatek {Ctenophora) ústroj ten 
leží na temeni těla a obsahuje otolith z mnoha 
zrnek složený a ležící na 4 ohnutých plátcích 
jako na perech a trochu podobně (také jako 
lichý orgán) vytvořen jest u některých plo- 
éténék (Turbellaria), U červů (jen někde jest) 
leží v podobě váčku na předním konci těla» 
u měkkýšů jest buď blízko mozku neb u nožní 
zauzliny nervové a zvlášf u vyšších měkkýšů 
jest už dokonaleji differencován ; u hlavo- 
nožců již trochu připomíná polokruhové 
chodby ležící v uchu obratlovců. Z členovců 
korýši mají 8. v basálním článku 2. páru ty- 
kadel (zřídka jinde), kdežto hmyzům pavou- 
ko vitým a stonožkám ústroj ten asi schází. 
Vnitřní ucho obratlovců je na začátku svého 
embryonálního vývoje téŽ podobno váčku, ale 
později se rozliší ve dva ústroje anatomicky 
i fysiologicky různé: v t. zv. hlemýždě 'a 
v ústroj složený ze tří polokruhových k sobě 
kolmých chodeb, které s částmi k nim při- 
pojenými {utriculuSf sacculus, lagena) tvoři 
fysiologické analogon 8-tů. Na těch místech 
končí se totiž v ústrojích těchto nerv brvami, 
na nichž leží otolithy podobně jako u bez- 
obratlých (t. j, na maculae acusticae reces, us 
utriculi, sacculi a lagenae). Konečně někteří 
homologisují se 8-tami i t. zv. postranní čáru 
smyslovou u ryb. S. byly dříve pokládány pro 
patrnou svou analogii s částmi vnitřního ucha 
obratlovců za váčky sluchové. Předpokládalo 
se, Že zvuk otřásá kamínkem, ten dráždi brvy, 
na nichž leží a tudy nerv, a tak že se vzbu- 
zuje podráždění zvukové. Pokusy vŠak, velmi 
často zvláště od 90tých let XIX. stol. konané, 
ukázaly, že 8-ty bezobratlých zvířat jsou 
ústroje, které činí živočichu možným, ovládat 
rovnovážnou polohu těla; zvířata (mtdusy» 
žebernatky, korýši, měkkýši), kterým 8. byly 
vzaty, plovou bez pevné polohy těla (hřbe- 
tem, břichem, bokem vzhůru) a snadno se 
překocuji. Také napěli svalové jest u nich 
hodné slabší než u zvířat zdravých. Mysli se, 
že s. působí tak, že kamének jejich tíhna 
k zemi, tlačí svisle na brvy a udává tak 
v kterékoli poloze těla živočichu směr svislý. 
O významu otolithových ústrojů v uchu obrat- 
lovců není mínění (pro obtížnost pokusů) 
ustáleno. Většina autorů dnes věří, že vnitřní 
ucho vyšších obratlovců slouží dvojí funkci; 
jeho hlemýžď s t. zv. orgánem Cortiho že 
slouží sluchu, polokruhové chodby však a 
otolithový přístroj že ovládají rovnováhu těla. 
Polokruhy, které stojí ve třech rovinách 
k sobě kolmých, že jsou smyslovým orgánem 
pro pocity urychlení při otáčivých pohybech 
(t. zv. theorie Machova a Breuerova), oto- 
lithový přistroj že činí zvířeti možným uvě- 
domiti si polohu (sklon) hlavy a pohyby 
přímočaré (Breuer). Srv. Goltz, >PflíÍgers 
Archiv* III. (1870); R. Ewald, Physiol. Unter- 
such. Uber das Endorgan des N. octavus 
(1892); E. Mach, Grundlinien d. Lehre v. d. 
Bewegungsempfindungen (1875); J. S. Breucr» 



30 



Stato della Chiesa — Statut, 



•Pflttgers Archiv XLIV. (1888); Y. Delage, 
»Archives de zool. expérim.* IV. (1886). Pře- 
hled názorů o s-tech a příbuzných zjevech 
podává S. v. Stein, Die Lehren v. d. Funktio- 
nen der einzelnen Teile des Ohrlabyrinths 
(1894) ER, 

Btato della Chiesa [-kjézaj, it., viz 
Církevní stát. 

Btatolithy č. otolithy vi^ Stato- 
cysty. 

Btatonia, menší starověké město etruské, 
proslavené vínem a kamennými lomy, v jehož 
obvodě bylo jezero s plovoucími ostrovy. 
Bylo kladeno do okolí jezera Lago Mezzano, 
8 km na záp. od jezera Bolsanského. V této 
krajině R. Mancinelli ke konci XIX. stol. 
nalezl na pahorku Le Sparné, jihozáp. od 
Pitigliana, zříceniny starého etruského města 
se zbytky hradeb a chrámu, pak na soused- 
ním pahorku Poggio Buco zbytky nekropole. 
Zde nalezena také olověná praková koule 
s etruským nápisem STATNES, což ukazuje 
na správno>t domněnky, že nalezena zde 
osada 8. 

Stator, lat.: 1) S. viz Jupiter, str. 683 ^. 

2) S. v elektrotechnice jest hlavni 
íásf stroje elektrického, která se nepohy- 
buje; na př. u dynam neb motorů, jež máji 
magnety nehybné a induktor pohyblivý, jsou 
B-em magnety. U jiných, ponejvíce u strojů 
na proudy střídavé, jest induktor nehybný 
a magnety se otáčejí, pak s-em jest in- 
duktor. 

Btatorlue viz StojeAski 1). 

Btátovky (něm. Staatsnoten) viz Peníze 
papírové, str. 447 b. Státní dluhy, str. 24 d, 
S tátni úpadek, str. 28a si., a Měna, str. 87 6. 

8tat pro ratione voluntas. lat. poře- 
kadlo značící: místo důvodu platí (libo-) 
vůle. 

8tat sna ooiqne dles, lat pořekadlo: 
jest stanoven každému jeho den, t.j. 
každý musí jednou zemříti. 

Stattenbrann viz Statenbrunn. 

Stattersdorf, ves v Dolních Rakousích, 
v hejtm. a okr. svatohippolytském, má 54 
obyv. č., 1000 n. (1900), továrnu na papír 
a průmysl železářský. 

Stattter: 1) S. Wojciech Korneli, 
malíř pol. (* 1797 v Krakově — f 1876), 
vzdělával se v 1. 1818—30 v Římě, pak byl 
prof. malířství při univ. krakovské, pak do 
r. 1856 na škole krásných umění, od r. 1862 
dlel ve Varšavě. Vedle portraitů maloval 
obrazy Ábel a Kain^ Sv. Jáchym se sv, Annou 
a P, Marii, Mojiiš na hoře Sinai^ pěkné Ma- 
donny^ Ukřivování Kristovo a j. Vedle prací 
časopiseckých vydal o sobě: Projekt do 
ur^qd^enia akademji s^tuk pi^knych w Krako- 
wie(1831); Myši, w^gl^dem podniesienia s^tuk 
pi^knych w krajů (1849); Stanowisko arty- 
sty cíne Ciechowic^a a j. Jeho syn Juljusz 
(* 1844 — t 1901), vynikl jako skladatel 
hudební. 

2) S. Henryk, řezbář pol. (f 1877), vzdě- 
lával se v Krakově, Římě a Paříži, načež 
usadil se ve Varšavě. Z jeho prací vynikají 



socha Adama Mickiewic\e (v Pař.), Vykupitel 
(v kostele wilanowském), pomník Anny /?ó- 
{ycké (u františkánů v Krak.), socha Kordec' 
kého (v CzQstochowě) a j. 

Btatna (lat.), fr. statue !-tý], něm. Statue, 
Standbild, socha. 

Btataetta, it , statuette [-tyět], fr., soška. 

Statnovati (z lat.), stanoviti, naříditi, 
určiti. 

Btatnra [-úra], lat., postava, velikost 
(těla), vzrůst. 

Statné (lat.), fr. état, stav, má význam 
několikerý. 

8. v právě římském značí osobni právní 
postavení člověka (s. hominis), jež bylo roz- 
ličné podle toho, zda byl člověk svobodný 
(liber) či otrok {servus), Svoboda byla zá- 
kladní podmínkou osobnosti v právním smy- 
sle; proto otroci byli nezpůsobilí k právům, 
nejsou osobami, nýbrž jen předměty práva. 
Rozhodovalo dále, zda svobodný člověk byl 
římským občanem {civis Romanus) či neobča- 
nem {Latinus, peregrinus); jen římský občan 
byl způsobilý všech právních poměrů zalo- 
žených na jus civile, kdežto svobodnému 
občanu příslušela pouze právní způsobilost 
podle jus gentium. Mezi občany římskými 
byl pak v právním postaveni rozdíl podle 
toho, zda byli samostatní {sui juris) či pod- 
robení rodinné moci jiného (alieni juris). 
Pouze persona sui juris čili pater (mater) 
familias má úplnou způsobilost k právům. 
Byl tedy v právě římském trojí 8. rozhodný 
pro způsobilost jednotlivcovu k soukromým 
právům: 8. libertatis, 8. civitatis a 8. 
familiae. 

S. activus et passivus, stav jmění a 
dluhů, zjišťuje se jmenovitě při zahájeni kon- 
kursu; 8. causae et controversiae, 
stručně naznačený poměr nějaké sporné zá- 
ležitosti. 

S. konkretuálni viz Konkretuálni 
stav. 

S. majores a minores viz Stavovští 
pánové. 

S. quo, stav, v němž nějaká věc, stát, 
země, město atd. v daném okamžiku se na- 
lézá; nechati věci in státu quo, nechati 
vše při starém, jako posud (bylo). — S. quo 
ante (bellům), stav věci, jak byl před tím 
(zeiména před válkou). 

S. et o rdi nes, stavové (v. t.). 

8. v lékařství, stav těla, zvi. u nemoc- 
ného a zároveň soupis všelikých příznaků 
nemoci (s. praesens). 

S. duplex, lat., dvojí stav, dvojí přiroze- 
nost Kristova, srv. Christologie, str. 4006. 

S. nascendi, lat., stav zrodu (v. t.). 

Btatnt (z lat. statutům, plur. statuta, z toho 
I něm. Sat\ung)^ v právě někdy tolik jako 
i stanovy, t.j. pravidla spolků a společnosti 
(u společností užívá se obyčejně výrazu spo- 
lečenská smlouva, více o ni ve či. Spo- 
■ lečnost); jindy tolik jako pravidla měst 
I požívajících zvláštního výsadního postaveni 
; (viz níže S-y obecní). Ve středověku užívalo 
; se výrazu statuta zhusta jako synonyma 



Statut. 



31 



vedle terminů constitutiones a decreta, jimiž 
označovány byly zákony, hlavně sněmovní 
usnesení. Byly to terminy obvyklé zejména 
ve státech Uherském a Polském (decreta ge- 
neralia, constitutiones generales^ c, regni^ sta- 
tuta generalia). Z výrazů slovanských označu- 
jících pojem zákona odpovídají tomu: rus. 
ustav a polské ustawa. V právě německém 
s. značí práva městská a rodinné řády (Haus- 
geset^e^ Familiengeset\e) vysoké šlechty, již 
přiznána podobně jako městům autonomie 
(v. t^ str. 1083 si.}. Na Litvě nazýván byl 
zemském s-em soubor ustanoveni (ustavv 
i uchvaíy) vydaných v rozličných případech 
panovníkem spolu s radou (senátem) a za- 
pisovaných do t. zv. Litevské metriky. Tato 
ustanoveni metriky sloužila za hlavni základ 
t, zv. s-u Litevského, vydaného po prvé 
r.l529(viz Litva, str. 187 *,Polsko str. 161 fl). 
V Uhrách uživalo se výrazu s-a ve dvojím 
smysle. Vedle s-ů generálních (sněmovních 
usneseni) byla ještě s-a municipalia, par- 
ticularia, t. j. ustanoveni jednotlivých zemi 
(Chorvatska nebo Sedmihradska) nebo části 
země (v Sedmihradsku s-y národních shro- 
mážděni [sněmů] sékelských a saských), ko- 
mitátů, privilegovaných distriktů, král. svob. 
měst a cechů. Pravidla tato měla platnost 
jen místní pro členy autonomního svazku a 
nesměla odporovati s-ům generálním. V právě 
chorvatském sluji s-y četné právní sbírky 
přímořských měst a ostrovů dalmatských, 
jako jest na př. Dubrovnický, Poljický 
statut (v. t.), Korčulský a j. Výraz s. 
přešel tam z Itálie, kde právo statutové velmi 
kvetlo. (Více o s-ech chorvatských viz ve 
ČI. Chorvatsko a Slavonsko, str. 345 
a 346.^ V Polsku (v. t., str. 168*) známo 
jest zákonodárství Kazimíra Vel. pode jmé- 
nem 8-ů Wiálických (v. t. a srv. Polsko, 
str. 158 6). Také kodiíikačni pokus Taszyc- 
kého (t. zv. Korrektura Taszyckého, tištěná 
r. 1532) sluje S-a regni Poloniae recens 
recognita et emendata. Vedle s-ův obecných, 
platících pro celé Polsko, jednotlivé země 
polské mívaly své zvláštní s-y, jako na př. 
Mazovsko (S-a ducatus Mazoviae, viz či. G o- 
ryňski Piotr) a j. — V Anglii nazývají se 
8-y {statut es) vlastní zákony, jež jsou vydá- 
vány korunou za souhlasu parlamentu; opa- 
kem jsou královská nařízeni (prdinances), 
k nimi se nevyžaduje souhlasu obou sně- 
moven. Více o s-ech anglických viz ve 
či. Anglie, sir. 374 si. V Německu právo 
vydávati s-v přiznáno jest všem obcím měst- 
ským. Totéž právo mají obce i ve mnohých 
státech jiných. V Anglii s-y takové nazývaji 
se by-laws (v. t). -dle. 

S. královský ve Španělsku viz Esta- 
tuto reaL 

S. organický viz Polsko, str. 152 a, 
Rusko, str. 319 tf. 

S-y obecni v zemích koruny České. 
>Obecní s.« jest ústava čili řád n. zřízeni 
obecni, které pro jednotlivá města tímto 
>t-em« nadaná vydáno jest zvláštním záko- 
nem, obyčejně zemským, a jakožto zvláštní 



privilegium liší se tedy velice od obecního 
řádu čili zřízeni platného pro všechny ostatní 
obce v zemi, které takového s-u nemají. S-y 
obecní mají svůj základ v obecním zřízeni 
•prozatímním* ze 17. bř. 1849 č. 170 ř. z. 
a to v ČI. 6., pak v > instrukci < k zavedení 
tohoto ob. zřiz. vydané a to též k § 6 téhož 
zříz., dále v ČI. VII, VIII, IX a XI uvozova- 
ciho patentu nového zák. obecního z 24. dub. 
1859 č. 58 ř. z., pak v částce XXII, XXIII, 
XXIV a XXVI zákona z 5. bř. 1862 č. 18 ř. z. 
Čili t. zv. >Základních pravidel* pro nové 
ob. zřiz., odkudž tato výsada byla převzata 
do zemských obecních řádů z let 1863—64 
do částky I. úvoz. zákona k nim, naČež zá- 
kladní statní zákon z 21. pros. 1867 č. 141 ř. z. 
ponechal v § 12 sněmům zemským úplnou 
volnost ve příčině obecni ústavy vůbec, tedy 
i obecních s-ů. 

Obecni s-y v zemích koruny České roz- 
děleny jsou velmi nestejně; tak v Čechách 
jsou s-y pouze dva, totiž v Praze z 27. dub. 
1850 č. 85 z. z., a v Liberci z 28. čna 1889 
č. 47 z. z. (viz Čechy, str. 569 sU, kdežto 
na Moravě jest jich šestero: v Brně ze 6. Čce 
1850 č. 126 z. z. (nový s. zemským sněmem 
na podzim 1904 usnesený došel v květnu 1905 
sankce); dále v Olomouci z 24. led. 1866 
č. 6 z. z., pak v Jihlavě z 24. list. 1874 č. 64 z. z., 
v Kroměříži z 18. ún. 1870 č. 25 z. z. a v Uh. 
Hradišti z 9. kv. 1867 č. 18 z.z.; ve Slezsku 
jsou tři, a to v Opavě z 20. led. 1866 č. 10 z. z., 
v Bilsku z 8. pros. 1869 č. 3 z. z. z r. 1870 
a ve Frýdku z 8. pros. 1869 č. 4 z. z. z r. 1870. 

Obecni s-y jsou jak po stránce politické 
tak i národohospodářské velmi značnou vý- 
hodou měst jimi nadaných, protože pro ob- 
vod těchto měst slučují agendu jak obecní 
samosprávy ve smysle obecních řádů zem- 
ských, tak i agendu administrativních úřadů 
státních, totiž c. k. okr. hejtmanství, poskytu- 
jíce takto obcím jimi nadaným značnější moc 
v oboru samos{)rávy a tedy větši volnost 
i možnost rozvoje jak politického tak i ná- 
rodohospodářského, a při zřizování jich vlá- 
dami — ovšem cestou zákonodárnou — mo- 
ment politický byl a jest vždy velice závažný; 
zvláště v zemích koruny České města statu- 
tární měla býti střediskem moci živlu ně- 
meckého, odicud tato moc měla se šířiti po 
celé zemi, což zvláště na Moravě až křiklavě 
provésti se mělo zřízením šesti s-ů, avšak 
cíle tohoto se nedosáhlo a i na Moravě do- 
stala se do rukou českých dvě města se s-y, 
Kroměříž a Uh. Hradiště, kdežto v Čechách 
máme ve svých rukou jedinou Prahu a ve 
Slezsku žádné město statutární. V nové době 
vlády vóbec zřizování s-ů nových celkem 
nepřejí, třeba, jako ve Slezsku Frýdek a Bíl- 
sko, obdržely s-y pouze z důvodů politických, 
kdežto četná města v českých krajích udělení 
s-ů marně se domáhají. 

Ústava obecni statutárních měst liší se ve 
mnohém směru od obecni ústavy podle zem- 
ských řádů obecních a to na prospěch a větši 
vývoj a moc samosprávy. Veškerost zákonů, 
nařízeni, řádův a instrukci táhnoucích se 



32 



Statuta Arnesti — Statuta Conradi. 



k právnímu životu mést statutárnich vůbec 
nazýváme městským právem statu- 
tárním. 

Prameny tohoto práva jsou : 1. původní 
obecní s-y z let 1850 a pozdějších, které 
vesměs jsou vydány zvláštním zákonem zem- 
ským, 2. dodatky čili novelly k těmto 
8-úm vydané rovněž ve formě zákonů zem- 
ských a týkající se změn jednotlivých usta- 
novení 8-ů původních podle potřeb Časových 
a místních; 3. zákony a nařízení, jimiž samo- 
správa statutárních měst obmezuje se na 
prospěch státních úřadů administrativních, 
hlavně v oboru místní policie vůbec; 4. zá- 
kony, nařízení a řády, jichž obecní s-y samy 
výslovně se dovolávají, jako na př. do- 
movský zákon, občanský zákon, různé řády 
jednací a disciplinární, zákon o důvěrnících 
obecních, různé zákony říšské čili > všeobecné*, 
platné v oboru působnosti samostatné i pře- 
nesené atd. 5. Zákony a nařízení pro všecky 
obce bez rozdílu, tedy i statutární obce, 
společné, jako: různé zákony opravu do- 
movském, zákony o osvobození od obecních 
přirážek, zákon o dobývání pohledávek vůČi 
obcím, zákony ve příčině všech oborů policie 
místní, hospodářství obecního, chudinství, 
školství atd., pak obecní řády zemské staré 
i nynější, pokud s-y nemají ustanovení zvlášt- 
ních. 6. Zvláštní finanční zákony pro města 
statutární týkající se hospodářství obecního, 
hlavně přijmuv obecních, totiž různých dá- 
vek a přirážek a poplatkův obecních, půjček 
obecních atd. 7. Zvláštní zákony silniční 
a stavební, assanační atd. Veškerých 
těchto zákonů, nařízeni, řádů v a instrukcí 
pod 1. až 7. uvedených jest množství veliké, 
které uváděti lze pouze v odborné knize. 
Texty veškerých zemských zákonův a na- 
řízení v zemích koruny České jsou ovšem 
všechny, totiž český, německý a ve Slezsku 
mimo to i polský stejně authentické na zá- 
kladě různých zákonův a nařízení říšských 
i zemských. Podrobnější viz: B. Valenta, 
Otázka jazyková při publikaci v říšském a 
zemském zákoníku. Judikatura správního 
soudního dvoru i říšského soudu jest ve pří- 
čině měst statutárních téŽ již dosti rozvět- 
vena; zevrubnější ve sbírkách Budwinského 
a Hye-Glunekově. 

Co se týče zvláštností práva statutár- 
ního samého, totiž rozdílů od obecních 
zřízení zemských, jsou tyto hlavní: 1. Ve 
příčině obvodu obcí statutárních (okresy 
městské, ohraničení obvodu atd.); 2. ve pří- 
čině osob v obci (měšťanstva, čestných mě- 
šťanů, společníkův obce, atd.); 3. ve příčině 
orgánů v obce (t. zv. >velké výbory<, měst- 
ské zastupitelstvo, sbor obecních starších, 
obecni rada, městská rada, magistrát, purk- 
mistr a jeho náměstkové, úřednictvo; poČet 
členů obec. výb. pevný, určitý, též rady ; pak 
různé instituce, kterých statutární města ne- 
mají (nejvyšší poplatník v obci, exemce 
statků deskových a lenních, spojení obcí pro 
společnou správu neb ústavy) ; 4. ve příčině 
volebního práva (census volební abso- 



lutní, právo vol. honorací a čestných měšťanů, 
passivní právo volební do výboru, rady, purk- 
mistra, rozhodováni o námitkách, průběh 
volby samé atd.); 5. působnost obce 
samostatná ^omezeni c. k. polic, ředitel- 
stvím ve hlavních městech, příjmy obecní 
větší a rozvětvenější (dávky, přirážky a po- 
platky), zvláštnosti obecního hospodářství 
atd.); 6. působnost obce přenesená 
(hlavní rozdíl: stát. města ve svém obvodě 
politickými úřady první stolice, potvrzení 
volby purkmistrovy císařem); 7. dohled 
k obci (místodržitelství a zemský výbor 
přímo). 

Lit.: Jiří Pražák, Ustavní právo rakouské, 
díl I. Ústava obecní; dr. Fr. X. Veselý, Všeob. 
slovník právní, II., 556; E. Mayrhofer, Hand- 
buch fttr den polit. Verwaltungsdienst II. sv. 
(porůznu); E. MischleraJ. Ulbrich, Oesterr. 
StaatswOrterbuchlL, 2 (či. »Stadte«); Manz, 
Oesterr. Stádteordnungen ; různá vydání s-ů 
jednotlivých (většinou od obcí statutárních 
samých); dr. Boh. Valenta, Obecní s-y mo- 
ravské (Brno, 1903). BVa, 

Btatnt* Arnesti slují předpisy vyhlašo- 
vané na shromážděních duchovenstva, svolá- 
vaných za arcib. Arnošta z Pardubic. Týkaly 
se ponejvíce kázně duchovenstva. Poprvé vy- 
dána (s. A. z r. 1349) v Plzni 1476, r. 1606 
opět je vydal Jiří B. Pontanus (v. t. 4) 
z Breitenberka čili z Praitenberka. Srv. o nich 
Palackého Dějiny nár. čes. III., 21 ; dále o nich 
psali v novější době Dudík, Menčik a Hófler. 
Příslušnou literaturu viz v Zíbrtově Biblio- 
grafiií II., str. 464 a 1049. 

Statut* Oonradl (statuty Kunrá- 
tovy), též S. ducis Ottonis, nazývá se 
nejstarší známý zákoník český, obsahující do- 
mácí právo obyčejové a pocházející od kní- 
žete Konráda Oty ze znojemsko-brněnské 
větve Přemyslovců (viz Konrád 3.J. Stav se 
po smrti kn. Bedřicha (1189) vrchním kníže- 
tem českým, Konrád vyhlásil na gen. sněmu 
v Sadské r. 1189 8. C. za zákoník platný 
pro celou říši Českou, a to za přítomnosti 
pánů a rytířů z Čech i Moravy, jak dosvěd- 
čují závěrečná slova v listině z r. 1189 po- 
tvrzující darováni Hrozňatovo Johannitům: 
>et alii multi abbates, clerici, monachi, mili- 
tes tam de Moravia quam de Bohemia, qui 
convenerant in Sazka ad audienda s. ducis 
Ottonis«. (Cod. dipl. Mor. I. 329.) Ale pů- 
vodní znění důležitého zákoníku toho se nám 
nezachovalo; zachovaly se nám jen konfir- 
mace těchto s-ut vvdané Přemyslem I. pro 
Znojemsko a Bitovsko r. 1222 a pro Brněn- 
sko r. 1229 a jeho synovcem, knížetem Old- 
řichem Korutanským pro Břeclavsko r. 1237. 
Že tyto konfirmace týkají se v listině Hroz- 
ňatovské z r. 1189 zmíněných >S. ducis Otto- 
nis*, plyne z těchto okolnosti: Úvodní věta 
všech 3 konfirmací zni: >ne autem ea jura, 
quae a praedecessoribus nostris, ut 
a bonae memoriae duce Conrado et 
ab aliis postmodum . . . šunt statuta* ; tím 
nemůže býti míněn Konrád IL, poněvadž ne- 
byl vrchním knížetem českým, ale také ne 



Statuta personalia. 



33 



Konrád I. vzhledem k § 1. řečených konfir- 
maci, který chrání pokojnou držbu od dob 
knížete Konráda, neboC ubezpečování statků 
proti všem nárokům, jež kladou se o sto let 
nazpět, jest věcí zhola nemožnou; též vý- 
hrada ímmunit církevních v posledním § všech 
3 konfirmací — ačli § tento nebyl teprve 
přidán v konfirmacích — to vylučuje, poně- 
vadž immunity se udělovaly u nás teprve ve 
XII. stol — Brandl a T. Čelakovský jsou 
toho mínění, že byla vycfána pouze pro Mo- 
ravu, aby právní obyčeje krajů moravských 
byly sjednoceny, a že vydání S-ut C. pro 
Čechy jest sice možné, ale že není proká- 
záno. Naproti tomu Palacký, H. Jireček, Ka- 
lousek a Demel míní, že vydání jich pro ce- 
lou říši Českou shora citovanou klausulí na 
listině Hrozfiatovské jest dostatečně proká- 
záno; nasvědčuje tomu i ta okolnost, že ustá- 
lení nejistých poměrů držby a ochrana oby- 
vatelstva proti přehmatům úředníků hrad- 
ských, jež byly vedle unifikace práva oby- 
čejového účelem sepsání těchto s-ut, stejně 
se jevily nutnými v Cechách i na Moravě. 
Nepochybné arci jest (jak i Čelakovský míní), 
že znění statut pro Čechy bylo poněkud 
jiné než pro Moravu; tak zejména nezacho- 
vala se v Čechách aspoň ve stol. XIII. žádná 
stopa o dvojitosti soudu hradského či žup- 
ního, tak že nutno za to míti, že příslušné 
články S-ut C. (§§ 21 a 22 Znoj. konfir- 
mace = §§ 28 a 29 Brn. = §§ 29 a 30 Břecl. 
konfirmace) ve znění pro Čechy určeném se 
nevyskytovaly. — Co se týče poměru původ- 
ních S-ut C. k dochovaným konfirmacím, 
lze z úvodních vět oněch 3 konfirmací sou- 
diti, Že hlavní jejich trest pochází od vévody 
Konráda Oty a že Přemysl i Oldřich přiči- 
nili jen některé celkem nečetné články. Nej- 
více — jak se zdá — původním S-tům C. se 
blíží nejstarší a nejkratší konfirmace Zno- 
jemská z r. 1222, mát 32 §§, kdežto Brněn- 
ská z r. 1229 37 §§ a Břeclavská z r. 1238 
38 §§. Co se týče obsahu, S. C.jsou nej- 
důležitějším pramenem k poznání domácího 
práva, zejména řízeni soudního platného 
u soudů hradských čili župních. Z úvodních 
slov vysvítá též, že S-ty C. vlastně bylo se- 
Dsáno jen platné právo obyčejové (které jen 
tu a tam je poněkud pozměněno) a že pří- 
činou jejich sepsání byly kruté bouře, které 
v XI. a XII. stol. zuřily mezi Přemyslovci a 
ve vykonáváni práva i v právních poměrech 
majetkových způsobily veliké zmatky ; účelem 
jejich bylo jednak chrániti posavadní pokoj- 
nou držbu jednotlivců (§ 1 všech tří konfir- 
mací), jednak učiniti přítrž přehmatům a libo- 
vali úředníků hradských, ieŽ pro rozervané 
poměry občanské války stále se množily (ze- 
jména § 2 všech tři konfirmací, § 21 Brn. = 
§ 22 Břecl., § 22 Brn. = § 23 Břecl., § 20 
Znoj. = § 27 Brn. = § 28 Břecl., § 28 
Znoj. = § 35 Brn. = § 36 Břecl. konfirmace 
poskytuji takové ochrany). Některá ustano- 
vení jeví vliv práva německého (tak odstra- 
nění povinnosti z obecni poruky § 25 Brn. = 
§ 26 Břecl. konfirmace). Co do o bo r ů p r áv- 

Ottftv Ste^fk Nauteý, ■▼. XXIV, 15/5 1905. 



nich největší část S-ut C. upravuje zřízení 
soudní (23 §§ Znoj., 26 §§ Brn. a 27 §§ Břecl. 
konfirmace, z toho 2 §§ Znoj. a Brn. a 3 §§ 
Břeclavské konfirmace tjkají se příslušnosti 
a 3 §§ všech tří konfirmaci organisace soudní), 
něco málo předpisů týká se práva materiál- 
ního a to jednak trestního (6 §§ Znoj., 10 §§ 
Brn. a Břeclavské konfirmace), jednak občan- 
ského -3 §§ všech Iři konfirmací). Z celého 
zákoníka zřcjmo, že hlavním předmětem jeho 
jest sepsáni předpisů týkajících se řízeni soud- 
ního u souda hradských či župních, jen pří- 
ležitostně sepsány některé předpisy materiál- 
ného práva, jež pokládány za zvláště důle- 
žité. Literatura: edice: Halbrich, Jura 
primaeva Moraviae (Brno, 1781); H. Jirečtk 
v dissertaci Ueber Eigenthums-Verletzungen 
nach dem altbOhmischen Rcchte (Vid., 1855); 
Boček a Chytil v Codex Moraviae diploma- 
ticus, Znoj. 11. 140 (per extensum V. 225), 
Brn. 209 a Bř. 325; H. Jireček, Codjx juris 
boh. I. (Znoj. str. 53—57, Brn. str. 62—65, 
Břecl. str. 68—72) ; české parafrase a kommen- 
táře: Jičínský, Parafrase Práv Kunrátových 
(»Právník€ IV., 1865); Dudík, Dějiny Moravy, 
IV., 224—234; V. Brandl. S. C. (»Právnik<, 
XII., 1873); zpracováni jich: Palacký, Děj. 
nár. čes. I. 2. str. 299 a si. (srovnává jejich 
předpisy se srbským zákoníkem Štěpána Du- 
šana); Jar. Haněl, O vlivu práva něm. v Ce- 
chách a na Moravě (Pr., 1874, str. 95—132, 
líčí organisaci soudů župních a řízeni soudní 
u nich na základě S. C., téŽ v >Právníku<, 
XIII.); H. Jireček, Slov. právo v Cechách a 
na Moravě, II.; Jar. Čelakovský, Povšechné 
právní dějiny české (2 vyd. Praha, 1900 si.); 
Životopis zákonodárce: J. Demel, Konrád 
Ota, první markrabě moravský (>Čas. Mat. 
Mor.« XVIII., 1894). -mel. 

Statni* personalia jsou (v soukromém 
právu mezinárodním) právní normy vztahu- 
jící se na poměry osoby a její movitosti 
(mobilia personam sequuntur, niobilia ossibus 
inhaerent), naproti tomu 8. realla právní 
pravidla týkající se nemovitostí, a s. 
mixta právní předpisy vztahující se na 
právnijednání. Dotčená statuto vátheorie, 
pochází od italských postglossatorů a práv- 
níků. Zaváděla změnu v dosavadních sou- 
stavách právních. Podle práva franckého pla- 
til totiž v soukromém právu mezinárodním 
systém práv osobních {lex gentis)^ t. j. 
každý žil podle práva kmene, k němuž pří- 
slušel narozením, kdežto v době právních 
knih zavedena soustava práva územního 
{lex terrae), t. j. zásada,, že na jistém území 
platí jen právo tohoto území. I dotčená sta- 
tutová theoric postglossatorská podlehla 
změně. V dobách pozdějších rozumělo se 
statutem personálním právo bydliště 
jisté osoby (Jex domicilii), reálním statu- 
tem pak právo platné na miste, kde se na- 
lézá jistá věc {lex loci ret sitae), a statutem, 
smíšeným právo onoho místa, kde bylo 
uzavřeno jisté právní jednání, pří čemž roz- 
hodovalo i místo splnění. Statutová iheorie 
přešla do legislaci z konec XVIII. a z poč. 

3 



341 



Statutární — Staunton. 



XIX. stoL (do pruského Landrcchtu, záko- 
níku Napoleonova a rak. ob. obč. zák.). 

Btatutárni, z lat., řidiči se statuty nebo 
stanovami nebo na nich se zakládajici. S. 
město viz Statut (obecní), str. 31. 

Statuty viz Statut a Statuta. 

Btatx Vincenz, architekt něm. (♦ 1819 
t 1898). Byl s počátku zednickým mistrem 
při stavbé kolínského dómu, r. 1863 stal se 
stavitelem diécése, r. 1864 stav. radou. Pra- 
coval zejména ve slohu gotickém, jemuž 
snažil se raziti nové dráhy, a zbudoval množ- 
ství kostelů gotických, zejména: kostel sv. 
Mauritia v Kolíně n. R. (1861—65), Mart- 
anskjr kostel v Cáchách, katol. chrámy v Des- 
savě, Kevclaeru, Eberswalde, Bcrnshausenu, 
hlavní své dílo Mariánský- dóm v Linci (poč. 
1862) a j. Dovedl spojiti moderní požadavky 
s formami středověkými. Vedle toho dlužno 
ještě uvésti: nemocnici sv, Hedviky v BerVxné 
a vlastní dům v Kolíně n. R. Zabýval se 
také vnitřní výzdobou kostelfiv i dřevořezbou, 
o Čemž svědči oltdř v Liebfrauenkirche 
v Trevíru. Vydal: Gotische Entwúrje (1854 
až 61); Gotische Ein^elheiten (IseS—^JO) K Go- 
tischcs Musterhuch (s Ungcwittcrem a Reichen- 
spergerem, 1856—60, 2. vyd. 1897) a j. 

Btandenmaier Franz Anton, theolog 
něm. (♦ 1800 — f 1856), studoval v Tubin- 
kách, r. 1827 posvěcen na kněze a r. 1830 
jmenován řád. profes, na kat. theol. fakultě 
v Giessech. R. 1837 přišel na fakultu ve 
Freiburce v Br., kde r. 1843 jmenován kapi- 
tulárem dómu. S. snažil se zavésti v katoli- 
cismu konstrukci spekulativní a napsal: Jo- 
hannes Scotus Erigena und die WissenschaUen 
seiner Zeit (1834); Encyklopaedie der theoL 
Wissenschajten (1834); Der Geist der góttli- 
chcn Offenbarung oder Wissenscha/t der Ge- 
schrchtsprincipien des Christentums (1837,2 sv., 
2. vyd. 1866); Die Philosophie des Christen- 
tums oder Metaphysik der HtUigen Schrijt 
(1840); Darsteilung und Kritik des Hegelschen 
Systems (1844); Die christliche Dogmatik 
(1844—52, 4 sv.); Das Wesen der kathol. 
Kirche (1845); Zum religiósen Frieden der 
Zukunft (1846—51, 3 sv.). Srv. Lauchert, 
Franz Anton S. (1901). 

Btandenz viz Studené c. 

Btanding: viz Studénka. 

von Standt Karl Gcorg Christian, 
mathematik něm. i* 1798 — t 1867). Habi- 
litoval se r. 1822 na univ. ve Vircpurce, 
r. 1827 byl jmenován prof. polytechniky 
v Norimberce, r. 1833 na univ. v Erlankách. 
Byl žákem Gaussovým a zabýval se zprvu 
theorií čísel; později pracoval o geometrii 
a zbavil tuto nauku všech metrických po- 
můcek, takže rozvoj geometrie polohy čili 
t. zv. geometrie průmětné jest v podstatě 
jeho zásluhou. Geometrii tu vyložil v klas- 
sickém svém díle Geometrie der Lage (1847). 
Mimo to vydal: Beitráge ^ur Geom. der Lage 
(1856, 1857 a 1868); Móglichst ein/ache Ent- 
ivickelung des Gauss'schen Theorems^ die Thei- 
lung des Kreises hetreffend (1825); pak důle- 
žité rozpravy v Crelleově »Journalu«: Beweis 



eines Lehrsat\eSy die BernouillVschen Zahlen 
betreffend (1840); Construktion des reguláren 
Siebiehnecks (1842) a j. Srv. Noether, Zuř 
Erinnerung an Karl Georg Christian von S. 
(Lip. 1901). 

Btanfen: 1) Grosser S., též Merku r» 
hora u Baden Badenu, 672 m, nazvaná podle 
obrazu Merkur o va tu nalezeného; krásná vy- 
hlídka na Černý les a Rýn. 

2) S., hrad, viz Hohenstaufové, 
str. 470 6. 

3) S., okr. město badenského kraje frei- 
burského (17.940 oby v.), na úpatí Černého 
lesa, jz. od Freiburku na říČce Neumagenu 
a při trati Krozingen-Sulzburg, má 1779 oby v. 
(1900), katol. kostel z r. 1487, got. radnici 
z r. 1546, tři továrny na sukna, koželužny, 
mlýny, čilý obchod s ovocem a vínem, ne- 
boť blízký Schlossberg, korunovaný zříce- 
ninou S., pokryt je vinicemi. S- připomíná 
se jako ves již r. 770, městem bylo r. 1341; 
do r. 1602 bylo v držení svob. pánů Stauf- 
ských, načež náleželo až do r. 1806 k Ven- 
kovským zemím rakouským. 

Btanfenberg, plným názvem Ritter 
Peter i>on S., název něm. básně elsaského 
básníka Egenolta ze zač. XIV. věku, jejíž 
látka upommá na pověst o Meluzíně. VXVl.st. 
zpracována Fischartem (1588), nověji vydána 
j£Lnickem (Altdeutsche Studien, 1870) a £. 
Schróderem (Zwei altdeutsche Rittermaeren, 
1894). O autoru psal P. Jacckel, Egenolt von 
S., ein Nachahmer Konrads von Wtlrzburg 
(1898, dissert. marburská). 

StanflFlaoher Werner, podle tradice zá- 
možný rolník z kantonu schwyzského, jenž 
se dvěma soudruhy (viz RUtli a Fůrst 1) 
r. 1307 umluvil spiknuti proti náměstkům 
cis. Albrechta I. V listinách z r. 1313 a 1314 
připomíná se skutečně jakýsi Werner S., 
landamman schwyzský. 

Btanffer-Bern Karl, něm. malíř, mědi- 
ryjcc i sochař (♦ 1857 — f 1891). Studoval 
na mnichovské akad., načež usadil se v Ber- 
lině. Tam zabýval se nejprve portraitovánim 
a za podobiznu sochaře Kleina dostalo se mu 
vyznamenání, potom r. 1855 pod vedením 
mědiryjce Petra Halma ryl zvláštním svým 
způsobem zvláště portraity, jako Měnila (1885), 
Petra Halma, K, F, Meyera, Gust, Freytaga, 
své matky (vesměs v berl. nár galerii) a j. 
Podobiznu Freytagovu maloval také v oleji 
(1887, v nár. galerii v Berlíně), rovněž podob, 
své matky (1885). B. 1888 odebral se do Říma, 
kde se věnoval s Maxem Klingerem sochař- 
ství, ač v tomto umění nedodělal se úspěchů. 
Nejvíce dovedl vyniknouti jako ryjec a jeho 
práce vynikají plastičnosti a naturalistickou 
propracovanosti jednotlivých Částí. Z ne- 
šťastné lásky zešílel a zemřel v poměrech 
trudných ve Florencii. Srv. Bode, Berliner 
Malerradierer (2. vyd , 1891); Brahm, Karl S., 
sein Leben, seine Briefe, seine Gedichte 
(4. vyd., 1896). 

Btaafovol viz Hohenstaufové. 

Staunton [stánťn]: 1) S., zdrojnice řeky 
Roanoke pramenící se vBlue Ridge v sev.- 



Staunton — Stauropus. 



35 



amer. státe Virginii a spojující se u Clarks- 
villcu s Danem v Roanoke (v. t. 1). 

2) S., hl. m. hrabstvi Augusty v scv.-amer. 
státe Virginie, nad Lewis Creekem, poboč- 
kou ř. Sbenandoah, má 7289 obyv. (1900), 
universitu, voj. Školu, ústav pro choromyslné, 
hluchoněmé a nevidomé, továrnu na tannin, 
železárny a pami pily. 26 km sv. proslulé 
jeskyně Weyerova a Madisonova. 

Stannton [stánťn]: 1) S. George Leo- 
nard, angl. cestovatel (♦ 1737 — t 1801). 
Studoval lékařství v Montpcllieru a r. 1762 
odebral se jako lékař do Záp. Indie, stal se 
tajemníkem lorda Macartneye, guvernéra 
ostrova Grenady, jejž doprovázel do Vých. 
Indie, kde Macartney stal se mistodržitelem 
Madrasu. S nim S. odebral se také jako le- 
gační tajemník v 1. 1792—94 do Číny a jme- 
nován mimoř. vyslancem a zplnomocněn)'m 
ministrem. Napsal: Án authentic account of 
an embassy front the king oý Great Britain 
to the emperor oř China (1797,2 sv., s ma- 
pami a mědirytinami); pomáhal mu John 
Barrow (v. t.). Biografii jeho napsal š, 2). 

2) S. George Thomas, angl. cestovatel 
a indolog, syn před. (* 1781 — f 1859). Pro- 
vázel r. 1792 -svého otce do Číny, studoval 
pak v Cambridgei, a r. 1799 stal se úřední- 
kem Východoindické spol. v Kantoně. R. 1816 
provázel vyslance lorda Amhersta do Činy 
jakožto král. kommissař a konal znamenité 
služby anglické vládě při vyjednávání s Čí* 
nou. Vrátiv se r. 1818 do Londýna, byl až 
do r. 1852 politicky Činný a s nepatrnými 
přestávkami stále cleném parlamentu. Po- 
zději uchýlil se v ústraní. Přeložil do angl. 
činský trestní zákon, Ta-tsing-leu-lee (1810, 
franc. od F. Renonarda de Sainte Croix, 
1812, 2 sv.), a napsal: Narrative of the Chi- 
nese embassy to the khan of the Tourgouth 
Tartars Iji2^i5 (1821) a Miscellaneous no- 
tices relatmg to China and the British com- 
mercial intercourse ivith that country (1822). 
Obstaral též vydáni Mendozovy »History of 
the great and mighty kingdom of China*, 
přeložené roku 1588 od Parkea (1853—64, 
2 s?.). 

3) S. Howard, angl. šachista a spisovatel 
(♦ 1810 — t 1874). R. 1843 zvítězil ve veli- 
kém šachovém turnaji nad Francouzem Saint- 
Amantem a byl pokládán za prvního šachistu 
Evropy aŽ do r. 1851, kdy byl poražen Něm- 
cem Ad. Anderssenem. V 1. 1841—53 redi- 
goval měsíčník šachový »The Chess Player's 
Chroniclec, r. 1865 také »The Chess Worldc 
a po dlouhou dobu byl redaktorem Šachové 
rubriky v »Illustrated London Newsc Mimo 
to psal četné knihy o šachu jako : 7he chess 
player*s handbook (1847); 77ie chess players 
textbook (1849); Tlie ch. p, companion\ The 
chess praxiSy doplněk ke knize první (1860), 
a j. Jeho Laws and practice of chess, záko- 
ník šachový, dočkal se několika vydání. Mimo 
to účastnil se Routledgeova vydání dramat 
Shakespeareových a napsal : Great schools oý 
England (2. vyd. 1869). 

Stanpen viz Stoupno. 



von Btanpltx Johannes, theolog, něm. 
(t 1524), byl gen. vikářem řádu augustiniánů 
v Německu a tak ocitl se v blízkých přátel- 
ských stycích s Lutherem, jehož povolání do 
Vitemberka (1508), kde sám byl professorem, 
umožnil. R. 1512 professury se vzdal a žil 
v již. Německu; později, aby nemusil proti 
Luthcrovi vystoupiti, vzdal se vikářství a 
působil v Salcpurku jako dvorní kazatel arci- 
biskupský a opat kláštera benediktinského. 
Jeho spisy De amore Dei a De fide Chri- 
stiana ukazují sklon k reformaci. Sebraných 
spisů I. díl vydal Knaake (1867). Srv. Lud- 
wig Keller, Joh. v. S. u. die Aufánge der 
Reformation (1888). 

Btanrodnlle (z řec. crravpóff, kůl, kříž), 
uctívání kříže, na němž Kristus pněl. 

Btanrolith, nerost krystallujici ve sloup- 
covitých tvarech soustavy kosoČtverečné, 
jež skoro vždy jsou dvojčatně srostlé buď 
podle brachy domatu í P oo — pak stojí oba 
srostlé sloupce na sobě téměř kolmo, a od- 
tud má minerál i jméno svoje (atav^off, 
kříž) — anebo podle pyramidy J Pj zarůstá 
jeden sloupec do druhého šikmo. S. jest 
narudle až načernale hnědý, na vrypu bílÝ, 
lesku skelného, slabě průsvitný neb neprů- 
hledný. Štěpnost podélná nedokonalá, lom 
lasturový. Tvrd. = 7— 7V„ hust. = 3-65— 3-77. 
Lučební složení s-u je přibližně //FeA/jSi,0,„ 
což by bylo 26'327o kysličníku křemičitého, 
56-92 hlinitého, 15*79 železnatého, 1*79 vody. 
Jest neroztopný a v kyselinách nerozpustný. 
Vyskytuje se v hlinitých břidlicích kontaktně 
přeměněných, ve fylíitech a svorech, na př. 
u Ostružné blíže Šumperka na sev. Moravě 
s granátem, v Čechách u Krottensee v ho- 
rách Krušných; na Monte Campione blíže 
Sv. Gottharda s disthenem, v départ. Finis- 
tére ve Francii, v Sev. Americe na Četných 
místech a j. Fr, Sl-k, 

Btanromediuiae, zool., vizLucemaria 
a Medusy polypovité. 

Btaaropóglon, řec, ve vých. církvi právo 
vztyčiti (ni/yvvfif, upevňuji, zarážím) kříž tam, 
kde má býti zřízen chrám. Viz Stavropi- 
giálni kláštery. 

Btanropiifl Boisd., hranostajník, rod 
motýlů z čeledi Notodontidae vyznačeny 
očima lysýma, tykadly samčími hřebenitými, 
na konci lysými a jedním párem ostruh na 
zadních holeních. Jediný druh jest S. ýagi 
L., h. bukový, který ma přední křídla po- 
pelavá se 2 žlutavými proužky příčnými a 
před krajem s řadou teček černých, vnitř 
bíle lemovaných; zadni křidla popelavá, ke 
kořenu světlejší. Rozp. 58—64 mm. Housenky 
jsou lysé, 14nohé, bez pošinek, na konci se 
dvěma tenkými kyjovitými přívěsky, s 2. a 
3. párem noh prodlouženým; barvy jsou rudo- 
hnědé se světlejším pruhem hřbetnim. Od 
čna do záři na bucích, dubech, břízách, lípách, 
olších a ořeší; v klidu zvedá předek i zadek 
těla a drží prodloužené nohy křížem. Kukla 
jest leskle černohnědá a přezimuje v plochém, 
hedvábném zámotku mezi listy. Kpk, 



36 



Stauroskop — Stavanger. 



Btanroskop (z řec.)» polarisačni přístroj 
k určování smérů optických os krystallů. 
Představme si na př. Mitscherlichův polari- 
metr (srv či. Cukroměr) se skříženými ni- 
koly osvětlený svétlem bílým. Vlozí-li se 
mezi oba nikoly destička jednoosého kry- 
stallů, zbroušena rovnoběžně s osou, zbarvi 
se zorné pole a jen tehdy zůstane tmavým, 
když osa destičky spadá do směru jedné ze 
skřižených polarisačnich rovin nikolu. Může 
býti tudíž otáčením destičky určen směr její 
optické osy. Poněvadž pozorováni založená 
na stanoveni největší tmavosti pole nejsou 
přesná, navrhl Kobell (viz >Pogg. Ann.« 
gS, 320, 1855) položiti pod analysátor kono- 
skopu (viz Polarisačni přístroje) des- 
tičku vápence dvojlomného sbroušeného 
kolmo k ose a určiti polohu osy ze zmizení 
interferenčního úkazu, který povstane, když 
polarisačni roviny skřižených nikolů ne- 
souhlasí 8 osou zkoumavého krystallů. A. 
Březina navrhl užíti dvojdesky vápencové 
(viz >Pogg. Ann.« 128, 146, 1866 a iSo, 141, 
1867), ale ani toto uspořádání neosvědčilo 
se příliš. Přesnějším zařízením jest Ber- 
trandova čtyřnásobná deska křemenová 
(viz »Zeitschrift f. Krystall«. /, 69, 1877), jejíž 
dotykové plochy nahrazují zároveň nitkový 
kříž v zorném poli. Moderní s-y na př. Cal- 
deronův usuzují polohu osy z úkazu zaří- 
zeni polostinového (srv. cl. Cukroměr, 
8tr. 772 b), které náleží mezi nejpřesnější. 
Název s. pochází od Kobella z r. 1855. nvk. 

8tav, ves v Čechách, hejtm., okr. a pš. 
Nová Páka, fara Úbislavice; 53 d., 276 obyv. č. 
(1900), kaple sv. Petra a Pavla, mlýn. 

iltav viz Pleso. — S. Černý {C^anty 
staw)^ jezírko, viz Černý stav. 

8tav, slovo mnoho významné, zejm. způ- 
sob, ve kterém něco trvá, položení, po- 
měry a okolnosti, ve kterých kdo žije, 
pak povolání, živnost, důstojenství, 
třídy obyvatelstva atd. Viz též Status 
a Stavové. 

S. aggregaČni (aggregační s-y hmoty) 
viz Skupenství. 

S. civilní viz Civilní stav. 

S. čtvrtý viz Čtvrtý stav. 

S. duchovni viz Duchovní stav, Cle- 
rus, Čechy, str. 484a, 518tf, 537 ^, Sta- 
vové. 

S. konkretuálni viz Konkretuálni 
stav. 

S. manželský, panenský avdovský 
viz Manželstv i. Panenství a Vdovst ví. 

S. městský viz Bourgeoisie, Čechy, 
str. 485 b, 519, 534 si., 564 b, Rakousko, 
str. 182 fl, 187a, Město, str. 167a si., Go- 
rod. Stavové. 

S. obležení viz Obleženost. 

S. obranný (defensi va) viz O bran- 
nost. 

S. osobni čili civilní viz Civilní 
stav. — S. osob bývá názvem knih, jež 
podávají soupis osob náležejících některému 
odboru úřednímu a stručné údaje osobni, 
tedy tolik co schematismus. 



S. panský viz Panský stav, Kníže, 
Baron, Pán, Hrabě atd. 

S. přírodní n. přirozený (něm. Na- 
tur:{ustandf fr. état de nature) viz Příroda, 
str. 703a, Stát, str. 8a, Kultura. 

S. rytířský viz Rytířství, pak Čechy, 
str. 484 ^ 518 si, 537 a. 

S. selský viz Selský stav a Čechy, 
str. 485 b si., 616 si., 519 a, 538. 

S. třetí (fr. le tiers étať) viz Bourgeoi- 
sie, Sicyés a Čechy, str. 519tf. 

S. vladycký viz Čechy, str. 484 b a 518. 

S. vody značí polohu hladiny vodní vzhle- 
dem k nějaké úrovni a při přesnějším ozna- 
čování měří se na zvláštním měřítku stoja- 
tém, stupnici vodní neb vod octu. Ve vo- 
dách tekoucích, rybnících a pod. rozeznáváme 
8. vody nízký n. malý, obyčejný a vy- 
soký; obyčejný s. vody nazývá se někdy 
nesprávně také střední, kterýžto název však 
přináleží jen arithmetickému průměru růz- 
ných 8-ů vodních; vysoký s. vody způsobuje 
často povodně, kdežto nízký s. svědčí o ne- 
dostatku a bývá v souhlase s nedostatkem 
srážek ovzdušných. S. vody normálnýt. j. 
předepsaný značí s. vodní hladiny, který 
nemá se překročiti; zřizuje-li se na př. jez, 
dovolí se vzedmouti vodu jen do určité, na 
základě místních poměrův úředně stanovené 
výšky a to jest s. vody normálný; aby ne- 
vystoupila voda výše, upraví se v jezu otvory 
příhodně zavřitelné, jež v případě potřeby 
se otevrou — vyhradí — a přebytek vody 
vypustí. Plk. 

S. výjimečný viz Výjimečný stav; 
srv. Obleženost a Rakousko, str. 220 a. 

S. zrodu (status nascendi). Mnohé prvky 
i sloučeniny chemické s jinými daleko leh- 
čeji a rychleji reagují, byly-li s těmito ve 
styk uvedeny v tom okamžiku, kdy právě 
vznikly, než byly-li prvky neb sloučeniny ty 
dříve isolovány a pak teprve s jinými lát- 
kami ve styk uvedeny. V případě prvém 
reagovaly prvky neb sloučeniny ve s-u z. 
Za příklad působeni nějaké látky ve s-u z. 
uvedeno budiž vznikání arsénovodíku; pře- 
váděním vodíku plynného přes arsen vzniká 
arsénovodíku množství nepatrné, reakce pro- 
bíhá velmi zvolna. Uvedeme-li však nějakou 
sloučeninu arsenu ve styk se zinkem a ně- 
jakou kyselinou, tu vodíkem při působení 
zinku v kyselinu vznikajícím převáděn jest 
arsen velmi rychle v arsénovodik. P/{a'fr. 

8tav v tkalc. viz Stav tkalcovský. 

Btavanger: 1) S., hl. m. norského amtu 
t. jm. S. rozkládá se na skalnaté půdě při 
Bukkefjordu naproti Lysefjordu a vyniká 2 
pohodlnými přístavišti s doky a loděnicemi, 
tak že náleží k předním přístavům norským. 
Blízkou rejdu v zátoce ousevické navštěvuji 
často i lodi válečné. Mésto zbudované po- 
nejvíce ze dřeva trpělo hojně požáry; z budov 
vyniká dóm zbudovaný ve XII. a XIII. stol. 
část. ve slohu normanském, Částečně v go- 
tickém (r. 1866 uvnitř obnoven); býv. bi- 
skupská residence, v niŽ je nyní gymnasium; 
nový chrám sv. Petra; dále museum, ně- 



Stavasser — Stavba. 



37 



kolik ústavQ vzdělávacích, pěkné sady a j. 
Obyvatelstvo počtem 30.541 duši (1900) za- 
bývá se hlavně obchodem s produkty rybář- 
skými, jm. vývozem sleďfl, anžovek, humrů, 
méně pak průmyslem. 

2) S. norský amt na záp. pobřeží Norska 
mezující na s. s amtem Sóndre-Bergenhus, 
na v. s NedenSLsem a Lister-Mandalem kolem 
rozlehlého Bukkefjordu, jenž děli se tu na 
četné hluboké, přírodními krásami vynikající 
íjordy (Lysefjord, H61e fjord) a uzavírá v sobě 
hojné ostrovy (Bukken, KarmĎ). Povrch jeho 
je veskrze hornatý. Obyvatelstvo žijící po- 
čtem 127.192 duší (1900) na ploše 9147 km* 
veliké, živí se jednak zemědělstvím a chovem 
dobytka, jednak plavectvím a rybolovem. Po- 
dél pobřeží vede z Egersundu do S-u dráha 
76 km dlouhá. Amt dělí se na fojtství Jade- 
ren-Dalenc a Ryfylke. 

Stavasser Petr Andrejevič, sochař 
rus. (* 1816 v Petrohradě — f 1850 v Římě), 
byl žákem akademie petrohrad. a r. 1841 
usadil se v Římě. V akademii dosáhl vyzna- 
menáni za polovypuklinu David hraje na 
harfu před Saulem , později zhotovil Mladého 
lovce s udicí (bronzový odlitek v Petěrhofu) 
a s Ant. I vanovém náhrobek S. Sčedrina a 
obrovskou postavu Afusy Oio pro simbirský 
pomník Karamzinův. Dále pochází od něho 
Andél kaliči vodu v rybníku Siloah\ Modlící se 
anděl; Rusalka (1845, nádherná tato socha 
z mramoru je v museu Alexandra llí. v Petro- 
hradě); Satyr obouvá Nymji sandál (tamie). 
Poslednější dvě práce jeho pokládány jsou 
za nejlepší a nejvýznačnější, spojujíce antic- 
kou ušlechtilost formy s podivuhodnou ži- 
votnosti a leposti postav a linii. Vedle toho 
pochází od něho ještě několik poprsí por- 
traitnich. 

Stavba značí 1. stavěni, budováni domu, 
mostu, silnic atd., tedy výkon; 2. budovu 
samu (srv. stavení). Zvětáuje-li se nějaká 
starší budova 8-bou novou, je to přístavba, 
změní-li se stará s. novou sbou podstatně 
ve svém vnitřním nebo vnějším uspořádáni, 
prováději-li se totiž podstatné opravy neb 
změny na budovách již stojících, slově tako- 
váto áprava přestavbou. 

S-bu prováděti smi jen živnostník k tomu 
oprávněný a tu podle druhu látky, z níž 8. 
se provádí, bývá úČastněn při ní buď zedník, 
kameník, tesař, zámečník a j. v., kter^ však 
musi míti oprávnění ku provozováni prací 
stavebních. Pravidla, jichž jest šetřiti při po- 
volování, provádění a po skončení s-by ob- 
sahuje zákon za tím účelem zvlášt vydaný, 
kterým se stanoví stavební řád a to buď 
pro jistá města zvlášf v něm vyznačená nebo 
pro celé země. Fka, 

S. centrální zove se s., jejíž rozloha od 
určitého středu počínajíc na všechny strany 
rovnou měrou se vyvinuje; v širším slova 
smyslu i s., jejíž jednotlivé části kolem ně- 
jakého středu se usazují, aniž při tom šetřeno 
přísně souměrnosti. Obyčejně bývá střed 
s-by centr, jako nejvýznačnější část její zvláště 
charakterisován. V Athénách jsou dvě takové 



památky: okrouhlý pomník Lysikratáv (viz 
přílohu při Architektura, tab. III.J a polygo- 
nální věž Kyrrhestova (»věž větrů «, viz tam- 
též, tab. III.) dosvědčující, že zvláště povaha 
slohu korinthského hodila^ se pro půdorys 
kruhový i polygonální. U Římanů nalézáme 
již v době raného slohu okrouhlý peripteros 
korinthský (chrám bohyně Vesty v Tivoli) a 
s. centr, došla u Římanů zvláštní obliby při 
pomnících a hrobkách, kde na kvadratickém 
podstavci zdvíhá se s. válcová, nahoře tu- 
mulem kuželovité ukončená, jakož jest mau- 
soleum Augustovo a hrob Hadrianův v Římě 
(v. tamtéž, tab. V.), pak při stavbách, jako 
byl Pantheon v Římě (v. tamt., tab. IV.). 
Za dob prvého křesťanství stavěny vedle ba- 
silik též okrouhlé nebo polygonální s-by cír- 
kevní rozměrů menších. Tak Konstantinův 
první chrám v Antiochii, nejstarší datovaná 
památka toho druhu, byl osmihran. Půdo- 
rysu okrouhlého nebo poiygonálního byly dále 
četné kaple ná irobni, baptisteria a jiné bu- 
dovy církevní. Tvar jejich centrální jest buď 
prostým napodobením římských náhrobkův 
a teplíc, anebo záleží v kruhové, na slou- 
pech spočívající prostoře střední, kupolí kryté, 
již obkličuje nižší loď, krytá valenou klenbou. 
Tento způsob jest charakteristický pro řím- 
ské založení s-by centrální. Pěkným příkla- 
dem jest náhrobek sv. Konstancie na No- 
mentanské silnici u Říma a Sta Maria Mag- 
giore v Noceře (V. stol.), nepochybně staré 
baptisterium, pak baptisterium v Ravenně 
z téže doby. Sloh byzantský, jenŽ spojil dis- 
posici centrální s tvarem basiliky, přispěl 
tak ke snadnějšímu rozvinutí bohatosti tva- 
rův, i způsobil, že mohlo b^ti snadněji užito 
s-by centr, pro chrámy většího založení. Zde 
užito velkolepé kupole ke kryti rozměrné 
prostory střední a hlavní, co již samo sebou 

Sůdorysu i s-bě kostela vtisklo ráz centrální, 
éjlepšimi příklady tohoto založení v Itálii 
jest San Vitale v Kavenně (v. tamt., tab .VI.) 
a San Lorenzo v Miláně, v Němcích pak 
chrám cášský (796—804), nejspíše podle vzorův 
italských, zejména San Vitale v Ravenně, vy- 
stavěný, jenž v násl. stoletích v malém čas- 
těji byl reprodukován. Též za pozdní doby 
slohu románského patrný jest vliv disposice 
centrálně na s-bách kostelů sv. Martina a 
sv. Apoštolů v Kolíně n. R., z nichž onen 
nad křížením lodi má kupolí kulatou, tento 
osmibokou. Nejoblíbenější byla rotunda přece 
v Itálii, kde po VIII. stol. i nadále nalézáme 
hojně s-veb centr., a to i kostelů farních 
většího založení, které stavěny po celý středo- 
věk. Vlivem slohu byzantského vznikly též 
v Anglii a ve Francii některé s-by centr., 
celkem rozměrů menších. Ve Francii zvláště 
řád templářů zakládal nevelké své kostely a 
kaple po způsobu s-by hrobu Spasitelova 
v Jerusalemě. Na poloostrově Balkánském a 
v zemích východních jsou s-by centr, buď 
původu byzantského, nebo jeví mocný vliv 
slohu toho. Nejznámější z nich jest Hagia 
Sofia v Cařihradě (viz Architektura, str. 
677 b a tab.VI.) císařem Justiniánem v 1. 532 



38 



Stavbuvedoucí — Stavčany. 



až 537 vystavěná, v níž starokřesfanská dis- 
posice centrální dospěla svrchované v^še vy- 
nikajíc nádherou svého vystrojení i jednot- 
nou dojímavostí vnitřku. 

Pro byzantský tvar půdorysu okrouhlého 
jest typickou památkou chrám sv.Jiří v Soluně, 
8. okrouhlá, kupolí krytá, s lucernou a vyni- 
kající apsidou (prý ve íV . stol.). Tento chrám 
zahajuje velikou řadu zvláštních 8-veb centr., 
totiž Okrouhlice či rotundy (v. t.) s vyni- 
kající apsidou, jakož i s-by polygonální téže 
disposice. Loď kryta obyčejně kupolí, apsis 
polokupolí ; střecha lodi podle půdorysu jest 
kuželovitá nebo jehlancová, při apsidě oby- 
čejně kuželovitá. Byly to kaple hřbitovní 
(s podzemními sklípky), kostelíky hradní, 
baptisteria nebo i kostely farní. Vyskytují se 
dosti hojně v Korutanech, ve Štýrsku, v uhrách 
poblíž hranic zemí jmenovaných, dále v Hor- 
ních i Dolních Rakousíwh, v Čechách a na 
Moravě, méně pak v Sasku a středním Po- 
labí. 8-by ty, podobajíce se tvarem i účelem 
s-bám italským, zajisté od jihu na sever se 
šířily, jakž soudíme i z toho, že lze je sle- 
dovati po starých cestách římských, obchod- 
ních i vojenských, jež z Itálie vedly na sever. 
Možno ovšem, že tvar kaplí těchto v podrob- 
nostech různými vlivy místními se pozměnil. 
Tak Uši se naše české okrouhlíce, jež mají 
venkoncem tvar jednotný, v mnohém již od 
rotundy sousedních zemi alpských (viz o tom 
Čechy, str. 389ť2— 391a). 

V dobách pozdějších nemá centrální zalo- 
ženi na západu i sev.-záp. evropském sko- 
rém žádných dokladů při s-bách větších, to- 
liko vyniká při mnohých s-bách kostelních 
ráz středový tím, že kříženi lodi podélné a 
příčné charakterisováno nápadnou kupoli 
nebo věží centrální (Rouen, Valencia, Flo- 
rencie a j.), kterýžto dominující útvar posky- 
tuje i celku ráz centrální. Gotika nebyla s-bě 
centr, příznivá, poněvadž tvar latinského kříže 
v půdorysu jejím většinou převládá, přes to 
však vyskytuje se i tu s. centr., čehož do- 
kladem kostel P. Marie v Trevíru a u nás 
nejpřednější známá s. kupolová na Karlově 
(viz Čechy, str. 399^ a Praha, str. 467* 
s vyobr.). Ža to velmi příznivá byla založení 
centrálnímu renaissance a zvláště ve vlasti 
její nalézáme jednoduché s-by centr, půdo- 
rysu kruhového i polygonálniho, při nichž 
kupole jako v Pantheonu spočívá přímo na 
válcovém zdivu s-by. Složitější disposice má 
kupoli nad kvadrátní prostorou s-by, při 
čemž pendcntivy tvoři přechod, a nejbohatší 
založení vytvořené renaissance přijalo půdo- 
rys řeckého kříže s kupoli uprostřed. Pří- 
klady toho jsou mnohé: Capella Pellegrini 
ve Veroně, sakristie u kostela sv. Vavřince 
ve Florencii od Bruneleska, chrám sv. Petra 
a Pavla v Římě a j. Z dob novějších jsou 
mnohé s-by centr., na př. dóm invalidů v Pa- 
říži od Mansarda, kostel sv. Pavla v Londýně 
(r. 1710), chrám P. Marie v Drážďanech od 
T. BcLhra a chrám sv. Karla Bor. ve Vídni od 
Fischera z Erlachu. — Srv.: Viollet-le-Duc, 
Dictionnaire raisonné de Tarchitecture frany. 



Í 1854—69); R. Dohme, Gesch. der deutschen 
Jaukunst; A. Hauser, Styllehre der arch. For- 
men des Mittelalters ; Mittheilungen der k. k. 
Ccntral-Commission (1856, 1860); W. LUbke 
a C. von Ltltzow, Denkmaler der Kunst 
(4. vyd. Štutg., 1884). Jšk. 

S-by dřevěné viz Dřevěné stavby 
(s tab.). 

S-by jehlové č. kolové viz Jehlové 
stavby. 

S. lodi v. Loď, str. 240 6— 246 tf. 

S-by vodní jsou takové s-by, které pod- 
léhají ustanovením vodního zákona a to jak 
ve příčině zřizováni tak i ve příčině udržo- 
váni. U nás jest zákon říšský ze 30. kv. 1869 
čís. 93, podle něhož vydány i vodní zákony 
zemské (pro král. České z 25. říj. 1870), a 
vztahuje se zejména na s-by k ochraně břehů^ 
pozemků, stavení, silnic a železnic, na s-by 
upravovaci a regulační vodních toků, na s-by 
k vysušování a zavlažování pozemků, na ve- 
deni vody strouhami, náhony i potrubími, 
na přístaviště, mosty a všeliké lávky pokud 
slouží průtoku vod (silničně, železničné, k prá- 
delnám a plovárnám V hráze nádržné (na př. 
rybničně) i hráze zátopové (podél vodních 
toků^, nádrže vodní, rybníky, průplavy a s-by 
v zájmu plavby vůbec, jezy, čerpací díla, vy- 
klízení koryt vodních aj. Stavěti s-by vodní 
přísluší vůbec inženýrům civilním a inženýrům 
stavebním; na vodách říšských jsou k toma 
povolány státní úřady stavební, na vodách 
zemských stavební úřady zemské. Plk, 

S-by volné a uzavřené viz Obydlí^ 
str. 598* si. 

O s-bě mostů, silnic, drah atd. viz Most^ 
Silnice, Klenba, Železnice, Lanové 
dráhy. Hráze a jiná hesla sem příslušná; 
vedle příloh ke či. Architektura též pří- 
lohy České stavby. Čínské stavby, Ja- 
panské stavitelství, Dělnická obydlí, 
Dintzenhoferovy stavby. Divadlo, Jat- 
ky, Kolejnice, Pivovarství a j. 

Btavbnvedoiioi jest buď architekt neb 
stavitel, provádí dozor nad správným po- 
užíváním staviva, nad náležitým využitím 
stavebních sil a času, nad odstraněním všech 
stav. překážek a odborným zpracováním stav. 
hmot. Příliš zaměstnaní architekti neb sta- 
I vitelé provádějí obyčejně jen vrchní dozor 
I stavební a ustanovuji na místo sebe opráv- 
něnou osobu, s-ho, kterého podle stav. 
I řádu musí oznámiti úřadu, jenž udělil po- 
' voleni ke stavbě. S. odpovídá plně z toho, 
I by stavba jemu svěřená byla důkladně pro- 
I vedena podle stavebních pravidel i aby se 
I užilo staviva jakosti bezúhonné; rovněž od- 
povídá též z osobni bezpečnosti těch, kdož 
při prováděni práce jsou zaměstnáni. Za 
I řádné vedení stavby odpovídá s. úfadu sta- 
I vebnímu, za přestupky proti osobní bezpeč- 
nosti však fádnému soudci. Otázku viny po- 
' sužuje soud podle všeobecných zásad trest- 
ního zákona a podle míry povmností, jež jsou 
s-n-iu uloženy řádem. (Srv. též Palír.) Fka. 

Btavdany, Stavučany, ves v új. cho- 
tinském gub. bessarabské, 15 km od Chotina, 



Stavební (bouda — právo). 



39 



má 2027 obyv. (1897), cukrovar. Ve čtvrté 
rusko- turecké válce (viz Rusko-turecké 
války. str. Zo3b) dobyl zde 28. srp. (9. září) 
1739 MQnnich vítězství nad seraskierem Veli 
pašou, načež po dvou dnech padla pevnost 
Chotin. 

Btavebni bouda (budovnice) viz 
Bouda 2). 

S. bfemeno viz Břemeno stavební. 

S. čára viz Stavební právo, str. 40. 

S. dříví, výřezy způsobilé ke stavbé růz- 
ných budov jakožto trámy, stěny, pozednice, 
krovy, lati, podlažiny a pod. Srv. Dřevo, 
str. 12 6 a 13 ^ čnt, 

S. inženýrství viz Stavitelství in- 
ženýrské. 

S. kollaudace viz Kollaudace a Sta- 
vební právo, str. Ala, 

S.kontrola viz Stavební právo, str. 41^2. 

S. materiál viz Hmota stavební str. 387 6, 
Kámen, str. 843<i, a Stavební právo. Ala. 

S. (stavebná) mechanika viz Mecha- 
ni ka. 

S. místo viz Stavební právo, str. 40^. 

S. nářadí slove veškeré nářadí pro ně- 
jakou stavbu potřebné vyjma nářadí ruční, 
které musí míti každý 8. řemeslník a dělník 
sám. Sem náležejí všechny potřeby a nářadí 
pro zakládání, pro pracovní lešení, pro do- 
voz a vytahování staviva, lešení, zkruŽe, he- 
vcry, lati, provazy, řetězv, šňůry, vodováhy, 
vážni lati, prose vačky, řešeta, karby, rum- 
pály, kladky, skoby, bidla, žebříky, kozy, 
štenýře, lešení, truhlíky, špice, krumpáče, 
klíny, pechy, motyky, sekery, pily, pásma, 
metry, koše, sudy, putny, puténky a j. v. 
Zapůjčení lešení a jiného s-ho nářadí pro 
stavbu opatří nejčastéji podnikatel práce 
zednické a nádenické a bývá tohoto s-ho 
nářadí použito též při osazování prací ka- 
menických. Podnikatelé ostatních prací mí- 
vají obyčejně potřebné s. nářadí sami. Od- 
škodněni za zapůjčeni a opotřebení s-ho ná- 
řadí počítá se obyčejně v 79 a přiráží se 
v rozpočtech k ceně za jedničku té které 
práce. Fka, 

S. parcella viz Parcella a Parcel- 
lace 1). 

S. plán viz Plán 2). 

S. policie viz Policie, str. 98 6, a Sta- 
vební právo. 

S. povolení (konseub) viz Stavební 
právo, str. 40 6. 

S. právo. Soubor právních pravidel vzta- 
hujících se na poměry s. tvoří právo s. 
v objektivnem smysle. Mluvíce o s-ch po- 
měrech máme na zřeteli budovy k nejroz- 
manitějším účelům určené, jako budovy 
obytné, k provozováni živnostenskému a pod., 
nehledíme tedy k jiným umělým zařízením 
lidským, taktéž stavbami nazývaným, jako 
jsou na př. silnice, železnice, díla vodní, pro 
něž platí jiné předpisy speciální. Právo s. 
spadá převážně v obor práva veřejného, a 
to hlavně správního. DotÝkáf se činnost s. 
četných zájmů veřejných, které nuti zákono- 
dárce ke zvláštní úpravě záležitostí s ch 



předpisy povahy donucovací; jmenovitě vy- 
žadují zájmy veřejné, by s. volnost čili 
právo s. v subjekt, smysle, z pozemkového 
vlastnictví přirozeně vyplývající, bylo podle 
potřeby obmezeno a vlastník pozemku stavěl 
tak, jak toho vyžadují ohledy bezpečnostní, 
zdravotnické, kommunikaČni a také okrasné. 
Hlavním pramenem práva s-ho (v objekt, 
smysle) jsou t. zv. s. řády. Porůznu vy- 
skytuji se příslušné sem normy v ostatních 
částech práva správního (na př. v právČ 
živnostenském), dále v právě trestním, finanč- 
ním, ve zřízení obecním. Soukromoprávní 
předpisy, poměrů s-ch se týkající, obsaženy 
JSOU hlavně ve všeob. občanském zákoníku. 
Náležejí sem ustanovení o t. zv. inaedifíkaci 
(§§ 417—419 obč. z.), některá ustanovení, 
jež se vztahují na poměry sousedské (na př. 
cautio damni infecti § 342 obč. z., ochrana 
držby při vedení stavby § 340 obč. z.; před- 
pisy o domovních služebnostech), rovněž 
některá ustanovení, jimiž se upravuje poměr 
mezi vlastníkem půdy a uživatelem (§ 514 
až 516 obč. z.), srv. též §§ 1118 a 1119 
obč. z. Ale těžisko úpravy s-ch záležitostí 
spočívá ve s-ch řádech. U nás v Rakousku 
vydány jsou s. řády pro Jednotlivé země; 
některá města mají sve zvláštní řády s., což 
odůvodněno tím, že potřeby v městech a na 
venkově značně od sebe se liší. V Čechách 
platí nyní pro venkov s. řád z 8. led. 1889 
č. 5 z. z.; pro Prahu a okolní obce platí s. 
řád z 10. dub. 1886 č. 40 z. z., jehož plat- 
nost rozšířena později na Plzeň a Budějo- 
vice. Podobně platí na Moravě zvláštní s. 
řád pro Brno, Olomouc, Jihlavu a Znojmo 
z 16. čna 1894 č. 63 z. z., pro venkov pak 
téhož data č. 64 z. z. 

Předpisy s-ch řádů týkají se hlavně t. z v. 
s. policie, jejímž úkolem jest zameziti vše- 
liká nebezpečí, která vznikají z vadného zři- 
zování budov, zejména nebezpečí požární. 
Vedle různých momentů policejních dochází 
zřetele ve s-ch řádech také moment kom- 
munikaČni a aesthetický. Nesluší přehlížeti 
ani národohospodářský význam s-ch řádů. 
Přesná úprava s ch záležitostí, pevné vytčeni 
hranic, až ke kterým zájem soukromý ustou- 
piti musí veřejnému, má nemalý vliv na s. 
podnikavost, na s. ruch, čímž opět napo- 
máhá se rozvoji příslušných živností a zjed- 
nává se lepší obživa dělnému lidu. 

Jako prostředky, jimiž má býti dosaženo 
různých úkolů po stránce bezpečnostní, zdra- 
votnické, kommunikaČni a též aesthetické, 
sluší podle našich s-ích řádův uvésti: 

I. Obligatorni zavedeni plánů po- 
lohopisných. Hledíc k tomu, že zdárný 
rozvoj měst a obcí vůbec ve příčině s. před- 
pokládá nějaký hlavní plán polohy, nařízeno 
jest s-mi řády, by pro všechna místa sdě- 
lány byly t. zv. plány polohopisné (v. t.). 
Plány tyto vyznačuji všechna místa, v obci 
se nalézající, třídy, ulice, stoky, potrubí i je- 
jich niveau, pak všechny parcelly pozem- 
kové i s. i s budovami na nich vystavenými, 
konečně veškeré regulace, které právě se 



40 



Stavební (právo). 



provádějí nebo pro nejbližší čas připravují. 
Pii tom jakož i při všech pozdějších regu- 
lacích budiž hleděno k poměrům místním a 
dokonale vyhověno potřebám zdravotnictví, 
bezpečné a snadné kommunikace a poža- 
davkům ve příčině okrašlováni. Sdělání plánů 
polohopisných pfisluši obci, a má se tak 
státi do určité doby po vyhlášení s-ch řádů 
(v Čechách na venkově do 3 let, na Moravě 
do 10 let). Řízení, jehož šetřiti dlužno při 
sdělávání těchto plánův, upravuji s. řády. 
Piány příslušnými orgány schválené plati pro 
veřejné ulice i náměstí v nich upravené co 
do směru, polohy a niveau a při pozdějším 
prováděni nesmi se státi žádna odchylka od 
úpravy v této trojí příčině. Měla-li by přece 
nastati změna, sluší postupovati stejně jako 
při sdělání pláníi polohopisných. Plány poloho- 
pisnc jsou základem pro zkoumáni i schvalo- 
váni plánů rozdělovačích (viz niŽe) i jednot- 
livých plánů s-ch. Rovněž sluší k nim hle- 
dati, nastane-li potřeba regulovati šířku ulic, 
stoky, potrubí a následkem toho kdykoliv 
v jednotlivých případech nastane potřeba 
ustanoviti čáru s. Jak vidno, jsou t3*to plány 
povšechným měřítkem, podle kterého se řídi 
obmezcni s-ho práva vlastníkova. 

II. Povinnost vlastníků odstoupiti 
pozemky, jichž třeba ke zřízení nebo roz- 
šíření ulic. S. řády rozeznávají mezi odstou- 
pením bezplatným a úplatným. Kdo rozdě- 
luje pozemky na staveniště a žádá za 
schváleni plánu rozdělovacího, jest povinen 
postoupiti obci k její žádosti zdarma a bez 
závad tu čásf pozemku, již třeba pro ulice 
jeho parceilovaný majetek protínající, a to 
do určité šíře maximální (v Praze 20 m, na 
venkově 12 neb 8 m) mimo ustanovenou 
čáru 8. Povinnost k bezplatnému odstou- 
pení nastává také tehdy, jde-li o ulici, jež 
parceilovaný majetek pouze ohraničuje. Má-li 
však pozemek, jenž se má rozděliti, polohu 
takovou, že ten, kdo za jeho rozděleni žádal, 
může staveniště obdržeti toliko na jedné 
straně nové ulice, jist povinen postoupiti 
zdarma tolik, kolik činí poloviční šířka nové 
ulice, a to po celé délce staveniště (§ 19 
pražs., § 22 venk. s ho řádu; podobně na 
Moravě). Není-li podmínek pro odstup bez- 
platný, musí pozemek potřebný pro ulici od- 
stoupen býti za přiměřenou náhradu (ex- 
propiiacc). Tak tomu jest zejm., vzejde-li při 
nových stavbách resp. přestavbách potřeba, 
podle ustanovené čáry s. ustoupiti za mezní 
čáry posavadní budovy (pozemku), v kte- 
rémžto případě jest vlastník povinen postou- 
piti obci za přiměřenou náhradu díl pozemku, 
o nějž musilo se ustoupiti za tuto čáru. S druhé 
strany zase stavebník musi převzíti od obce 
čásf pozemku, o který stavba vystupuje podle 
s. čáry z mezních čar pozemku s-ho. Další pří- 
pad úplatného odstoupení nastává, když zájmy 
volné kommunikace, bezpečnosti požárové 
neb zájmy zdravotní vyžadují, by v obvodě 
obce, zřízena byla nova ulice neb třída. Při- 
měřená náhrada, která v uvedených přípa- 
dech poskytnouti se musí, urči se buď dobro- 



volnou dohodou nebo soudním odhadem. 
Pokud by však byl spor o to, zdali a pokud 
nastati má vyvlastnční, nutno nejdříve vy- 
čkati rozhodnutí politického úřadu zemského, 
jemuž výhradně přísluší vydávati nálezy vy- 
vlastňovací. Proti vyšetření náhrady soud- 
ním odhadem může nastoupiti na pořad 
práva pouze ten, kdo žádá vyšší náhrady; 
ale nastoupení na pořad práva nemá účinku 
suspensivniho, jakmile byla náhrada soud- 
ním odhadem určená buď zaplacena nebo 
k soudu složena. 

III. Spolupůsobení s-ch úřadů při 
všelikém podnikáni s-m a úřední dohled 
nad stavbami. Spolupůsobení ono záleží 
hlavně ve zkoumání s-ch projektův a udělení 
konsensu. Tak tomu jest předně, rozdéluje-li 
se pozemek na s. místa. Za tou příčinou bu- 
diž sdělán rozdělovači plán, který zvláštní 
kommisse zkouší a potom obecnímu zastu- 
pitelstvu ke schválení předloží. Rozdělení 
musí vyhovovati předpisům s-ch řádů. Ze- 
jména hleděti jest k tomu, aby náležité byly 
vedeny a upraveny nové ulice i náměstí, aby 
jednotlivá staveniště měla náležitou podobu 
i rozsáhlost. Bylo-li úřadem rozhodnuto, že 
na některém pozemku nesmi se stavěti, nemá 
z toho vlastník pozemku, pokud mu zacho- 
vána možnost užívati majetku svého dosa- 
vadním způsobem i nadále, nároku na ně- 
jakou náhradu (srv. § 13 pražsk., § 16 venk- 
s-ho ř.). Zvlášf důležitou činnost vyvíjejí s. 
orgány, dříve než někdo počne stavěti. Zá- 
kon požaduje výslovného povoleni 8-ho, 
jde-li a) o novou stavbu, b) o přístavbu nebo 
přestavbu, c) má-li se zříditi hrazení na straně 
třídy neb ulice, d) maji-li na budovách již 
vystavěných provésti se podstatné opravy 
nebo změny (na venkově v Čechách pouze 
podstatné změny). Výjimky platí hlavně pro 
budovy veíejné. Menší opravy nebo změny 
buďtcž s-mu úřadu pouze oznámeny. Dříve 
než s. konsens se udělí, budiž zjištěna 
čára s. i niveau, potom zavede se k žádosti 
stavebníkově, řádnými plány doložené, řízení 
kommissionálni za účelem zkoumáni s-ho 
projektu. Ke s. kommissi dlužno obeslati 
stavebníka i všechny sousedy, jejichž in- 
teressů stavba může se týkati, potom jiné ještě 
osoby, v jednotlivých s ch řádech blíže nazna- 
čené (stavbuvedoucí, dva členové zastupitel- 
stva, oprávněný s. znalec, po případě zdra- 
votní orgán, správcové železnic neb silnic). 
Sousedé mohou p rotí zamýšlené stavbě vznésti 
námitky. Na námitky při kommissi neohlá- 
šené později se nehledí. Pokud byly učiněny 
při kommissi a jsou rázu veřejnoprávního, 
rozhodne o nich s. úřad sám, maje zření ke 
všemu tomu, co s. řád předpisuje, a nejsa 
vázán pouze námitkami interessentů. Ná- 
mitky, zakládající se v právě soukromém, 
dlužno odkázati na civilní soud, nebylo-li 
dosaženo smíru; před tím však budiž roz- 
hodnuto, zdali stavba z důvodů veřejnopráv- 
ních jest přípustná. O dalším postupu při 
námitkách soukromoprávních srv. Držba, 
str. 63 a, k Čemuž je podotknouti, že nový 



Stavební (právo — služebnost). 



41 



civ. řád odstranil žaloby vyzývací, takže nyní 
stavebniku jest proti opponentu nastoupiti 
ialobou určovací; co do řízeni ve sporech 
driebních viz §§ 454—460 civ. ř. 

Stavbu sluší provésti přesné podle schvá- 
lených plánů s-ch. Ke všem odchylkám, ač 
nejde-li jen o nepatrné změny, třeba svoleni 
úředního. 

Po skončené stavbě třeba jest opět úřed- 
ního konsensu k obýváni a užívám budovy: 
za tím účelem s. úřad koná místní šetření, 
zda stavba byla provedena podle plán & v a 
zda jest x^lcžitě vysušena. Co se tkne s. 
kontroly, směřuje k tomu, aby jednak již 
mezi prováděním staveb dbáno bylo všech 
předpisů s-ch řádů (zejm. šetřeno čáry s., 
zachován plán atd.), jednak aby budovy již 
zřízené udržovány byly v náležitém stavu. 
Hrozi-li budova sesutím, budtež učiněna po- 
třebná opatřeni; úřad s. může podle volného 
uváženi naříditi i zbouráni budovy. Přestou- 
peni s ch předpisů s. úřad tresce peněžitými 
pokutami, po případě vězením. Některé pře- 
stupky spadají v obor všeob. práva trest- 
ního (srv. §§ 317—319. 380—386, 422, 424 až 
426, 434—441, hlavně § 336 tr. z.). 

IV. Zevrubné předpisy o stavbě samé 
a jednotlivých jejích částech. 

Tu především je vytknouti povinnost sta- 
vebníka (pána stavby), aby ku prováděni 
staveb používal osob oprávněných. Ve při- 
číně oprávněnosti stanoví zákon o s-ch živno- 
stech z 26. pros. 1893 č. 193 ř. z., že neto- 
liko stavitel, nýbrž i zednický mistr má právo 
v místech nevyhrazených prováděti stavby 
pozemní, třeba při tom spojoval práce ně- 
kterých Živnosti s-ch; stavby monumentální 
však provádějž pod řízením řádného stavitele. 
V místech vyhrazených smí zednický mistr 
říditi jen stavby takové, které nevyžadují 
spolupůsobeni několika živností s-ch. Seznam 
míst vyňatých obsažen jest ve vykonávacích 
nařízeních k cit. zákonu. O stavitelích, jejich 
způsobilosti a zkoušce srv. cit. zákon z r. 1893 
a nař. z 29. pros. 1893 č. 195. (Srv. též Sta- 
vitel.) 

Osoba stavbu vedoucí (srv. Stavbuve- 
doucí) jest jak podle práva soukromého 
tak podle práva veřejného odpovědna za dů- 
kladné provedeni stavby podle pravidel s-ch. 
S. materiál budiž trvanlivý; na krytiny jest 
užiti hmoty ohnivzdorné. O jednotlivých čá- 
stech budovy dána jsou ve s-ch řádech po- 
drobná ustanoveni (o zdech, pilířích, skle- 
pích, schodech, chodbách, patrech, stropech, 
střechách, komínech atd.) Zvláštních opatr- 
ností je šetřiti při stavbách průmyslových. 
Pro isolované stavby toho druhu platí jisté 
úlevy. Ovšem šetřiti jest tu také ustanovení 
o živnostenských pro vozovár nach (srv. ^§ 25 
až 35 živnost, zák.). Pokud jde o školní bu- 
dovy neb stavby při železnicích, řekách, v ob- 
vode opevněni neb pracháren, dbáno budiž 
také příslušných nařízení speciálních (srv. na 
př. dv. dekr. z 28. pros. 1843 č. 40 110 sb. 
z. p. o budovách na blízku železnic). Co do 
divadel platí v Čechách zvláštní zákon z 27. bř. 



1887 č. 27 z. z. V obcích venkovských lze 
pro roztroušenost domů nebo vzdálenost od 
obchodních středisek povoliti, aby stavby 
prováděny byly za podmínek ulehčujících. 
Úlevy takové mohou se poskytnouti celým 
obcím nebo pouze jednotlivým stavebníkům. 
S. ruch podporuje zákonodárství někte- 
rými výhodamidaňovými. Podle zákona 
z' 25. bř. 1880, č. 39 ř. z., osvobozeny jsou 
od domovní daně (v. t.) jak činžovní tak 
třídní na dobu 12 let všechny novostavby, 

Přestavby, přístavby a částečné přestavby, 
ro některá větší města vydány jsou zákony 
speciální, jimiž stanoví se delší lhůty ve pří- 
čině osvobození. Kvalifikované osvobozeni 
stanoveno pro budovy s dělnickými byty. 
Srv. zák. ze dne 8. čce 1902 č.'l44 ř. z. 
O poplatkových úlevách při převodu novo- 
staveb rcsp. přestaveb srv. zákon z 28. Čna 
1901, č. 74 ř. z. 

Kompetence ve věcech S-ch. Ve 
smysle obecního zřízeni náleží vykonávání 
s*ho řádu do oboru samostatné působnosti 
obecni. Podrobnější organisačni předpisy 
mají jednotlivé řády s. S-m úřadem I. sto- 
lice jest na venkově obecní představenstvo, 
které v důležitějších případech musí sobě 
vyžádati usneseni obecního zastupitelstva, 
na př. jde li o stanovení čáry s., o rozděleni 
pozemků na staveniště. Druhou stolici jest 
okr. výbor (v Liberci sbor obecních star>ích; 
na Moravě obecní výbor), třetí stolici zemský 
výbor. V městech se zvláštním řádem s-m 
jsou jisté úchylky; na př. v Praze je prvou 
stol. magistrát, druhou sbor obecních star- 
ších, tťeti zemský výbor. Zvláštní kompe- 
tenční předpisy platí pro stavby prováděné 
státem, zemí, okresem nebo veřejným fon- 
dem, dvorem neb železničním podnikem. 

Co se týče rekursů, sluší je podati 
v pracklusivní IhŮtě 14denní u první stolice. 
Rekurs má účinek odkládací, leč by hrozilo 
nebezpečí z prodlení. Stížnosti do trestních 
nálezů vydaných ve věcech s-ich vyřizují však 
vždy zeměpanské úřady politické. Ot, Tichjř. 

S. řád viz Stavební právo, str. 396; srv. 
též Policie, str. 100a a Obydlí, strana 
5996 si. 

S. rada, titul, viz Rada 2). 

S. rozpočet viz Rozpočet (ve stavit.). 

S. (Čili domovní) služebnost slově 
právo, jehož šetřiti jest při prováděni ně- 
jaké stavby na cizí půdu vůbec (srv. Slu- 
žebnost). Neznalost neb nešetřeni těchto 
práv bývá často původem rozepří. Nikdo 
nesmí na př. stavěti dům, s jehož střech^r 
by stékala voda na pozemek sousedův; musí 
ji odváděti se střechy tak, by stékala buď 
na jeho půdu vlastní nebo na ulici neb ná- 
městí, které jsou majetek obecní. Dále ne- 
smí stavěti dům, jenž by měl dveře neb okna 
bezprostředně do sousedního pozemku; 
kdyby i s té strany vchodu neb oken po- 
třeooval, musí odstoupiti od sousedního 
majetku potud, aby nabyl vlastního dvorku 
nebo světlíku potřebně širokého. Hledí-li 
pak tato okna právě tak jako dříve do po- 



42 



Stavebník — Stavidlo. 



zemku sousedova, to jiŽ nerozhoduje, nebof 
soused může postavenou zdi na svém po- 
zemku nebo vysázeným stromovím pohled 
do svého vlastnictví zameziti. Každá novo- 
stavba na zastavené parcelle musí se provésti 
tak, aby zůstala státi, i kdyby vedlejái domy 
někdy měly se zbořiti, musí miti tedy i na 
straně sousedově svou vlastní zeď. Na mno- 
hém s-m místě lpi ta služebnost, že na něm 
žádný dům nesmi se stavěti tak vysoko, aby 
domu již postavenému kazil vyhlídku. Mnohý 
vlastník domu neb s-ho pozemku musí ná- 
sledkem starších závazků trpěti i to, že sou- 
sed ze svého pozemku nebo domu odvádí 
Í'eho domem, dvorem nebo pozemkem v^- 
:aly stokou, nebo vody trativodem; popří- 
padě musí dovoliti i to, že jeho vchodem 
jest volný průchod neb průjezd do domu 
sousedního nebo na sousední pozemek. 
Mnohdy i jiné okolnosti zavdávají příčinu 
ke 8. služebnosti, tak na př. hluboké sklepy, 
hluboké základy, protipožární zdí, Štítová 
okna a j v. a takové služebnosti bývají vtě- 
lovány knihovně na příslušném majetku. F/ra. 

S. společnosti pro blaho veřejné 
viz Obydlí, str. 661. 

S. (stavebná) statika viz Mechanika. 

S. úřady viz Stavební právo, str. Alb, 

Stavebník, osoba nebo právní strana, na 
jejíž náklad stavba se provádí a její muž přáni 
ve všem, pokud se úpravy a zařízení týče, 
vyhověti se musí. Jest patrno, že ve všech 
směrech třeba šetřiti přání s-ových, která on 
sdělí přímo stavitelovi nebo která pravo- 
platně přenese buď na stavební ředitelství, 
stavební kommissi nebo na stavbuvedouciho. 
Srv. též Stavební právo, str. 406, 41 íi. Fka, 

Stavéoi pes víz Pes, str. 583a. 

Stavéd, pes, jehož se používá k vyhle- 
dávání černé zvěře (divokých prasat), kterou 
pak staví (zadržuje) a štěkáním hlásí. Není 
to zvláštní druh mysliveckých psů, n^brŽ 
každý srdnatý a k tomu způsobilý (i ovčacký 
neb řeznický) pes, můžo býti vycvičen 
jako 8. čm. 

Stávek, pletací stroj; rozmanité druhy 
viz v ČI. Pleteni, str. 903 ^ 905a, 908 6 si., 
910. 

Stavelot fstavló], něm. Stablo, stř.-lat. 
Stabulaus, m. v belg. prov. lutišské, při ř. 
Ambléve a trati Ulmngen-Verviers, má 4916 
obyv. (1900). Město vzniklo kolem benedikt. 
opatství (zal. r. 650), jehož opat byl až do 
r. 1801 říšským knížetem maje ve svém 
držení ještě Malmedy. Zajímavý klášterní 
chrám, ve farním kostele krásně pracovaná 
skřínka sv. Remaclia, zakladatele opatství, 
skvostná práce ze XIV. stol. 

Stavenhagen[stárcn-], m. velkovévodství 
Meklenbursko-zvéřínského, při trati Lubek- 
Štrasburk, má 3273 obvv. evang., vyšší dívčí 
Školu, cukrovar, parní pily a j. Tu se na- 
rodil Fritz Reuter. 

Staveni: 1) S., budova, slově každý 
výtvor stavitelský, který tvoří samostatný 
celek a obsahuje v sobě různé prostory usta- 
novené k různým účelům. S. možno děliti 



podle významu na hlavní a vedlejší, po- 
dle účelu na obytná, hospodářská, to- 
vární a j., hlavně pak třeba rozlišovati sku- 
piny 8. čili budov soukromých (domy, 
paláce, villy, atd.), veřejných (kostely, di- 
vadla, bursy, nádraží, nemocnice, pošty, trž- 
nice, skladiště aj.) a pol o veřejných: ho- 
stince, hotely, továrny, jatky a j.). Čím 8. 
(budovy) jsou důležitější, tím více požaduje 
se co do jejich výpravy a zevnějšího i vnitř- 
ního vzhledu a tím větší a těžší podmínky 
ukládají se jejich tvůrcům, architektům a 
stavitelům. ^ Fka, 

2) S. osoby (stčes. stavuňk, lat. arre- 
statio, něm. Kummer\ totéž co obstávka 
(v. t.). O stavuňcích ve starém právě českém 
obsažena jsou pravidla jednak v právě zem- 
ském (Zem. zřiz. z r. 1549 R 31. z r. 1564 
S 1— S 4, Obn. zříz. zem. čes. H VIL), jednak 
v právě městském (Koldínova práva měst. 
L XVII— L XXXII). — S. promlčení viz 
Promlčení. 

3) S. zvěře, v mysl. mluvě slově výkon, 
při kterém lovecký pes před zvěří »vydává« 
(štěká) a na některém místě ji zdržuje, až 
myslivec se přiblíží. čm. 

4) S. krve {haemostasis) viz Hrazeni 
krve. 

Stavenioe {Steinmet^^ ves na Moravě, 
hejtm. Zábřeh, okr. Mohelnice, fara a pš. 
Úsov; 41 d., 285 obyv. č. (1900). 

Staveniité, místo určené k vystavěni ně- 
jaké budovy. Viz Stavební právo, str. 40fl. 

Stavenow Ludwig Wilhelm Albert 
historik švéd. (♦ 1864 ve Štokholmě). Studo- 
val v Upsale a po promoci r. 1890 jmenován 
hned honor, docentem dějin, rok potom mi- 
moř. professorem. R. 1894 povolán do Gote- 
borgu na soukromou univ. (Hógskola), kde 
přednáší dějiny a státní vědy. Vydal: Oni 
ýormerna Jór utskottsval under frihttstiden 
(1890); Om riksrád svalen under frihttstiden 
(poctěno cenou, 1890); Till belysning afpar- 
tistriden vid riksdagen 1^46—4? (1890); Gm- 
staf II. Adolf hans personlighet och hans bety^ 
delse (1894); Studieri stándsriks dagetns senare 
historia (1895) ; Den stora engtlska revolutionen 
i det I jde árhundradets midt (1895). 

Staveren, město nizoz., viz Stavoren. 

Stavdiioey ves na Moravě, hejtm. a okr. 
Kyjov, fara Želetice, pš. Strážnice; 144 d., 
646 obyv. č. (1900), kaple, 2tř. šk. a ložisko 
hned. uhlí. 

Stavidlo jest každé zařízení, které zabra- 
ňuje odtoku výše stojící vody a které možno 
buď otevříti neb 

úplně odstraniti t. 'l^uirej 

Nejjednodušší jsou 
s-ia přenosná 
(vyobr. č. 3954.), 
kterých se užívá č. 3954. 

v zemědělství ke 

hrazeni příkopů zavodňovacích. U větších pří- 
kopů a mlýnských náhonů užívá se s-del podle 
vyobr. č. 3955. Toto skládá se z okenice (ta- 
bule) c, která při hrazení opírá se o práh 
ve dně zapuštěný a pohybuje se mezi dvěma 




Stavím — Stávka. 



43 



sloupky (slupicemi) 6, spojenými nahoře 
poucheni a. Stavidlová tabule má uprostřed 
táhlo opatřené otvory a procházející výře- 
zem pouchu; tabuli lze pak zadržeti kolíč- 
kem, prostrčeným otvorem táhla a opřeným 
o pouch v libovolné poloze. Šířka obyčejného 
dřevěného s-la bývá nejvíce 1*6 m, výška jest 
závislá na výšce, do které zadržená voda má 




Č. 3955. 

se nadržeti. Při zastavení širšího toku nutno 
postaviti několik okenic vedle sebe, čímž 
vznikají již jezy stavidlové. Užiie-li se železa 
pro s-la, lze tato zříditi do šířek 9—12 m; 
v tom případě musí býti ovšem pohyb po- 
dobných s-del strojní a okenice musí se po- 
hybovati po soustavě válečků, aby se zmír- 
nilo tření, vzniklé velikými tlaky vodními. 
Jinak užívá se s-del k zavírání obtoků pla- 
videl komorových, ano vkládají se i do vrat; 
8-la jsou pak prostě vytahovací, neb jalou- 
siová, neb válcová, neb otáČeci segmentová 
(systém Prášilův), anebo v poslední době po- 
užívaná s-la vodorovná, mající tvar vozíku 
(systém Mayerův), jichž po prvé používáno 
při splavnění Vltavy. Coulissové Č. kuli- 
sové s. při vodním kole jest obyčejné s., 
jehož výtok rozdělen jest na 3—5 menších 
vStoků. Tyto slují kulisy a zhotove^^y jsou 
z plechu parabolicky zakřiveného. Úkolem 
jejich jest dodati vodě při vtoku jejím do 
vodního kola určitý směr, aby ztráty nára- 
zem byly co možná malé. 'KHs, 

Stavini {Stabigt), ves v Čechách, hcjtm., 
okr., fara a pš. Děčín; 19 d., lil oby v. n. 
(1900). 

Btavlskiy rus. osada v új. koljněnském 
gub. lomžské, se 4327 obyv. (větš. židy); ku- 
starnicky vyrábějí se tulupy i^beránčí ko- 
žichy). Pp. 

8t«vii6e, rus. městečko v új. taraščan- 
ském gub. kijevské s 11 továrnami; ok. 8000 
obyv. Několik mlýnů. Pp, 

Stavitel jest osoba, která stavbu vede a 
která má plnou odpovědnost z toho, aby 



! stavba jí svěřená byla důkladně provedena 
podle pravidel stavebních, i aby se užilo 
! staviva jakosti bezúhonné. (Srv. Stavbuve- 
' doučí a Architekt.) S-em stane se tech- 
I nik, jenž složí zkoušku zákonem předepsanou 
i a obdrží mimo to koncessi ku provádění 
I staveb. Jeho práva a povinnosti vymezeny 
I jsou v § 43, 44 a 45 staveb, řádu pro město 
Prahu a okolí, pak 
v § 50, 61 a 52 sta^ 
veb. řádu pro král. 
České. Fka. 

Stavitelský, týka- 
jící se stavitele i 
stavitelství. 

S-ké školy viz Če- 
chy, str. 203. 

S-ké umění viz Ar- 
chitekt a Architek- 
tura. 

S. sloh viz Sloh, 
str. 399 tf. 
Stavitelství viz Architekt, Archi- 
tektura a Stavba. 

S. hospodářské jest nauka zanášející 
se stavbou praktických budov hospodářských 
a zdravých budov pro chov a umístění do- 
bytka tažného, bravu a skotu, jakož i pro 
uchováni hosp. plodin a pícnin. Jsou to: 
chlévy (v. t.), kuchyně, kůlny, sklepy 
(v. t.), stáje, sušárny, sýpky, stodoly, trati- 
vody, žumpy a j. Z literatury naší uvádíme 
S. hospodářské od J. Čejky (Pr., 1895). Fka. 
S. inženýrské, též stavební inženýr- 
ství označuje obor nauk, jak stavěli silnice, 
železnice, vodní cesty a co s těmito souvisí, 
tedy nádraží, přístavy, překladiště, mosty 
a pod. Na vysokých školách technických jsou 
tyto nauky seskupeny ve zvláštním odboru, 
ve Francii se jim učí pro potřeby služby 
státní na École des ponts et chaussées 
v Paříži. Plk, 

S. pozemní viz Pozemní stavitel- 
ství. 
S. vojenské viz Hradebnictví. 
Stavivo viz Hmota stavební, sfr. 387 6. 
Stávka (angl. strike^ něm. Streik, Arbeits- 
einstellung, fr. gréve, it. sciopero, rus. stačka ra- 
bočích atd.) jest hromadné přerušení poměru 
pracovního osobami zaměstnanými. S. týkati 
se může buď jednotlivého závodu, nebo ně- 
kolika závodův, anebo všech závodů přísluš- 
ného odboru v určitém místě, anebo všech 
závodů jednotlivého odboru výrobního na 
větším territoriu, nebo konečně závodů růz- 
ných odborů buď V jednom místě nebo na 
větším territoriu. Podle toho, zda účastni se 
! s-ky osoby zaměstnané všechny neb aspoň 
j v převážné většině, či jenom menší čásť, 
'mluvíme o s-vce úplné a neúplné. Účel 
I s-ky jest sice různý; celkem však můžeme 
I pozorovati dvě veliké skupiny účtlů, jichŽ 
j s-kou má býti dosaženo: buď má býti s-kou 
I dosaženo pracovních podmínek výhodnějších 
I pro stávkující, než jakých požívají posud; 
> anebo má býti zmařen úmysl zaměstnava- 
! telův zhoršiti podmínky pracovní, a má býti 



44 



Stávka. 



dosaženo uchováni těch podmínek, za nichž 
práce jest prováděna. V případě prvém mlu- 
víme o s-vce útočné, ve druhém o s-vce 
obranné. Ve skupině prvé nejvýznačnější 
místo zaujímá požadavek zvýšení mzdy, k ně- 
muž připojují se požadavky zkrácení doby 
pracovní, propuštěni neoblíbených úředníkův 
a zřízencův. Ve skupině druhé vedle odrá- 
žení pokusu snížení mzdy nebo prodloužení 
doby pracovní shledáváme se často se s-mi, 
jež mají zabrániti stíhání dělníků, kteří byli 
mluvčími dělnictva (důvěrníků dělnických), 
anebo jež mají zabrániti přílišnému používáni 
levnější pracovní síly ženské a dětské atd. 
V pravidelných případech sice jednotlivá 
událost zavdává bezprostřední podnět ke 
8-vce; ale když již s. vypukla, stávkující po- 
užívají příležitosti, aby hleděli odstraniti co 
možná nejvíce vad, jež je posud v poměru 
pracovním tížily. 

S-ky vyskytují se sice již v dobách hodně 
dávných; nicméně významu nabyly teprve 
ve stol. XIX., kdy rozvoj kapitalistické velko- 
výroby jednak shromažďuje větší množství 
námezdních sil pracovních ve společných 
dílnách, jednak rozvírá nepřeklenutelnou pro- 
past mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným. 
Stát zprvu s-ky stíhá jako porušení poměru 
pracovního, i když ve skutečnosti stávkující 
přerušili poměr pracovní řádnou vypovědí; 
ke konci století XIX. vŠak stát počíná uzná- 
vati, že 8. jest logickou součásti nynějšího 
systému výrobního, a přiznává dělníkům 
právo, aby prodávali pracovní silu svoji po- 
kud možno nejdrážc. § 481 našeho zákona 
trestního z 27. květ. 1852, č. 117 ř. z., obsa- 
hoval toto ustanoveni: » Úmluvy horníkův a 
hutníkův, tovaryšů řemeslnických, pomoc- 
ných dělníků, zaměstnaných u zaměstnava- 
telův, uvedených v § 479 (t. živnostníků, to- 
várníků, jiných podnikatelův a zaměstnava- 
telů vůbec), učňův, Čeledínův anebo vůbec 
dělníkův, aby společným odepřením práce, 
anebo jinými prostředky vynutili na svých 
zaměstnavatelích vyšši mzdu denní nebo tý- 
denní anebo jiné podmínky pracovní, jsou 
přestupky, a mají býti na původcích trestány 
zostřeným vězením od osmi dni do tří mě- 
síců v; mimo to původci, podle toho, zda 
jsou tuzemci či cizinci, mají vykázáni býti 
z korunní země anebo 2. celé řise.« Po veli- 
kých demonstracích, které uspořádalo ze- 
jména dělnictvo vídeňské, vydán byl zákon 
o právě koaličním ze 7. dub. 1870, č. 43. ř. z., 
který o s-kách soudí iiž jinak. Jeho § 2 pro- 
hlašuje, že úmluvy dělníků (tovaryšů, po- 
mocníků, služebníkův anebo jiných dělníků 
námezdních), kteří společným zastavením 
práce chtějí vynutiti na zaměstnavatelích 
vyšši mzdu anebo vůbec příznivější pod- 
mínky pracovní, jakož i všechny úmluvy na 
podporu těch, kdo při zmíněných úmluvách 
setrvají, nebo na úkor těch, kteří od nich 
odpadnou, postrádají účinku právního. § 3 pak 
stíhá pro přestupek vězením od osmi dni 
do tři měsíců toho, kdo chtěje způsobiti, 
aby úmluva v § 2 zmíněná byla ujednána, 



aby se rozšířila nebo násilně byla prove- 
dena, prostředky zastrašovacími nebo nási- 
lím zdržuje anebo chce zdržovati zaměstna- 
vatele nebo dělníky v jejich volném rozhod- 
nutí práci poskytnouti nebo přijmouti. Při 
všech větších s-kách bylo však možno pozo- 
rovati, kterak soudy neoprávněným použí- 
váním § 3 zák. koal. a vyměřováním přís- 
ných trestů hledí nahraditi odstraněný g 481 
zák. trest, a kterak zejména nedovedou po- 
znati základní rozdíl mezi s-kou a výlukou 
(v. t.). 

S-ky nabývají zvláštního rázu jednak od 
té doby, co přestaly býti trestné, jednak od 
té doby, kdy dělnictvo se zorganisovalo, kdy 
však zorganisovali se i zaměstnavatelé. Na 
obou stranách se poznává, že s. je zbraní 
nebezpečnou, ale že může státi se zbrani dvoj- 
sečnou. Zejména dělnické organisace hledí 
odvraceti dělnictvo od s-vek předem bez- 
úspěšných. Za tím účelem odborové organi- 
sace českoslovanské přiro všechny spolkové státy něm. spol- 
kovou aktou (ČI. 14), podle niž: 1. všechny 
někdy immediátni knížecí a hraběci rodiny 
připočteny k vyšší Šlechtě německé, a právo 
rovnorodosti jim ponecháno, 2. náčelníci 
těchto rodin stali se ve státech, k nimž ná- 
leželi, prvými s-vskými pány, 3. ve příčině 
jejich osob, rodin a panství pojištěna jim 
všechna práva, jež pocházela z jejich vlast- 
nictví a nenáležela k vyšším právům vlád- 
ním. Kromě toho skoro všechny spolkové 
státy, v nichž jsou s. p., upravily onen po- 
měr ještě speciálně. R. 1825 usneslo se spol- 
kové shromážděni, aby mediatisovaným, 
dříve immediátním rodinám přiznáno bylo 
přiměřené jejich rovnorodosti se suverén- 
ními rodinami pořadí a titul a knížatům 
praedikát Jasnost (Durchlaucht^ Altesse), 
Náčelníkům immediátnich někdy hraběcich 
rodin udělen pak r. 1829 k jejich žádosti 
spolkovým shromážděním praedikát Osví- 
cenost {Erlaucht), Konečně pak r. 1833 
praedikát Jasnost, který dříve náležel jen 
náčelníkům mediatisovaných kníž. rodin, při- 
znán všem členům těchto rodin. Něm. 
říšská ústava z r. 1871 nevšímá si práv a 
poměrů s-vských pánů. Z původních rodin 
s-vských pánů zbylo jich nyní jen asi 100, a 
počet tento od zrušení spolkového sněmu 
nemůže býti rozmnožován. Literatura: Heff-. 
ter, Die Sonderr^chte der souveránen und 
der mediatisirten vormals reichsstándischen 
Háaser Deutschlands (Berl., 1871); Hammann, 
Die deutschen Standesherren und ihre Son- 
derrccbte (Donaueschingen, 1888). 

Stavr Godlnovid, bohatýr rus. bylin 
cyklu kijevského. Vychloubá se před kní- 
žetem Vladimírem krásnou ženou, začež 
uvržen do sklepního žaláře. Manželka jeho 
Vasilisa Nikulična, dověděvši se o tom, pře- 
vlékne se do muž. šatů a jede s družinou 
ke knížeti. V Kijevě vydává se za syna 
krále Ijachovitskcho, uchází se o ruku dcery 
(nebo příbuzné) knížete, tato však poznává 
v cizím vojínovi ženu. Ale Vasilisa Nikulična 
šCastně přestojí všechny zkoušky, jimž byla 
vydána, a slaví svatbu s dcerou Vladimí- 
rovou. Po svatbě ženich jest velmi zarmou- 
cen, proto Vladimír povolá guselščíky, ale 
ti hrají velmi smutně. Tehdy vzpomenuto 
S-a G-e, jenž byl proslaveným hráčem na 
»gU5le jarovčatyje«, a když byl povolán, man- 
želé se poznají a Vasilisa vysvětluje Vladi- 
mírovi jeho omyl. Podrobnosti tohoto po- 
znáni různé varianty líčí rozmanitě. Jméno 
S-ovo připomíná se v letopise r. 1118. Praví 
se totiž v něm, Že setník S. byl uvržen do 
hlubokého sklepu, poněvadž rozhněval Vla- 
dimíra Monomacha. Tehdy patrně vznikla 



bylina o S-oví a obsah rozšířen pověstmi 
o dívce-vojínovi,' zachraňující bratra nebo 
muže, kolujícími i na západě, jmenovitě 
u Slovanů. Hilferding zaznamenal 6 variantů 
byliny o S-ovi a Rybnikov tři. Srv. I. Sa- 
zonovič Pěsni o děvuškě-vojině i byliny 
o S-ě G-ě (Varš. 1886). 

Stavropiffiálni kláitersr {stavropigialj- 
nyje monastyri) jsou ruské kláštery, jež byly 
někdv pod přímou správou samých patri- 
archův a požívají dosud mnohých předností 
ze starých dob. Název jest původu řeckého 
(viz Stauropégion). S-ch k-rů jest na 
Rusi tou dobou sedm: solovecký, novo- 
spasský, voskresenský (»Nový Jerusalem*), 
Šimonův, donský, spasojakovlevský azaiko- 
nospasský. Kláštery tyto podřízeny jsou 
moskevské synodální kontoře nebo samé 
svaté synodě, a ani jeden z nich nezávisí na 
správě eparchijní. 

8tavropl|iJa, maloius. Stavropihija, 
Stavropihijské bractvo, Stavropi- 
hijskij institut viz Bratrstva ruská, 
Adelfotes a Lvov, str. 600 tf. Dějiny 
Ivovské s-je při SOOletém jubileu napsal 
r. 1886 Oleksauder Barviňskij (srv. Jelínkův 
»Slov. Sborník* 1886, 434 si.). 

Stavropol (== město kříže), jméno rus. 
měst: 1) S., új. město v gub. samařské na 
levém břehu řeky Volhy, založené r. 1738 a 
osazené původně pokřtěnými Kalmyky; učiněn 
tím pokus příměti tyto kočovníky k životu 
rolnickému. Po stu letech poznána bezúspěš- 
nost práce, potomci prvotních osadníků pře- 
sídleni do orenburské gubernie a S osazen 
Rusy. R. 1897 S. měl 5974 obvv. V S-i jsou 
4 školy, městská knihovna a banka; značný 
obchod obilím. Přístav na jaře u města, v létě 
až 5 km jest vzdálen. Blíže města kumysové 
léčebny. — Stavropolský Újezd má na 
11.922 ^m» 284.009 obyv. — 2) S. (Kavkáz- 
ský), gubernské město při vrchovisku řeky 
Tasly (ve výši 688 m); poslední stanice trati 
Kavkazskaja-S. Má 46.966 obyv. (1903) a to 
nejvíce Rusů, pak Arménů, Židfi, Poláků a 
Němců. 65 učilišť asi se 6000 žáky (muž. 
gymnasium s oddělením reálním, dvě ženská 
gymnasia, seminář, městská Škola šestitřidní, 
několik jednotřídních škol obecných); ve- 
řejná knihovna, tři časopisy; divadlo; ně- 
kolik ústavů dobročinných (dvě veliké dobro- 
činné společnosti); gubernské a újezdní úřady, 
13 pravoslavných, arménský a katol. kostel, 
mečeta. Hlavní zaměstnání obyvatelstva jest 
zemědělství a sadařství. Větších závodá prů- 
myslových jest 35 (roční výroba zboží za 
1*2 milí. rublů). Nejvíce kvete mlynářství. 
Dosti čilý obchod. Oddělení Říšské a Azov- 
sko-Donské Obchodní banky. S. založen byl 
r. 1777 a byl dlouhou dobu nejdůležitějším 
městem Kavkázska; od r. 1842 je městem 
gubernským. — Stavropolská gubernie 
rozkládá se na severu Kavkazu; hraničí na 
západě s oblastí kubánskou, na jihu, jiho- 
východě a východě s těrskou, na severu 
s oblastí vojska donského a s gub. astra- 
chanskou. Měříc 60.597 km* jest v severní a 



48 



Stav tkalcovský. 



východní své části stepnatou rovinou (Četné 
kurhany), kdežto na jihozápadě prostoupena 
jest nevysokými horami, posledními to sever- 
ními výběžky Kavkazu. Nejvyšší vrcholy jsou: 
Piketná hora (612 m), Brykovaja a Glavnaja 
hora. Geologicky náleží střed gubernie k třeti- 
horám (jižné miocén, severně pliocén), na 
západě a východě neznámé zpodni vrstvy 
přikryty jsou naplaveninami (nejmladší jsou 
podél celé severní hranice). Půda svlažována 
jest poměrně málo. Několik jezer (největší 
Bolšoj [Velký] liman) a močálů. Řeky: Stepní 
řeka Kuma (jen na jaře tekou vody její až 
do Kaspického moře) s přítoky Karamykem 
a Bujvolou; rovněž stepní řeka Východní 
Manyč, v horním toku zvaný Kalaus; Manyč 
Západní (pobočka Donu; často vysýchá), s nim 
spojuje se Bolšoj (Velký) a Srcdnij (Střední) 
Jegorlyk. Z vody mnohých jezer vyváří se 
sůl. Voda řek následkem rozpuštěných v ní 
zemin není zdravá. Podnebí jest kontinen- 
tální. Srážek vodních poměrně málo (v S-i 
samotném však V19 mm). Časté jsou škodné 
větry východní. Všeho obyvatelstva jest 
913.000 (Rusů 90%. Nogajců 3-7 Voi Truch- 
ménů 2-87o, Kalmyků l-77o; pravoslavných 



(mlýny, olejny, vinopalny, koželuŽny a j.). 
ročně vyrobí se za 2,204.000 rub. zboží. Uči- 
lišf je celkem 578 (žáků asi 30.000}. Železné 
dráhy probíhají gub. stavropolskou v délce 
241 km. Cest jest 3370 km. Gubernie stavro- 
polská dělí se na pět Újezdů (aleksandrov- 
ský, medvěžinský, blagodarinský, prásko- 
vejský [od r. 1900J a stavropolský [má na 
7698 km* 166.205 oby v.]) a territorium ko- 
čovníků. Pp. 

Stav tkalcovský (angl. loom, fr. méti^ 
á tisser, it. telaiOy něm. Webstuhl, rus. tkackij 
stanok) je stroj, kterého se užívá na výrobu 
tkanin. Od dob nejstarších až do konce 




Č. 3966. Proilup. 

XVIU. stol. tkalo se na s-ech ručních, dnes 
vyrábějí se tkaniny téměř výhradně na 
s-ech strojních. 
I. Ruční s. tkal. Nejstarší s. záležel (po- 




Č. 3957. Staroegyptský sUy tkalcovský. 



jest 89*2Vo). Většina obyvatelstva živí se 
zemědělstvím; půda na západě jest plodná 
Čemozem; z menší části (na východě) je pís- 
čitá; pěstuje se pšenice, žito, oves, ječmen, 
proso, len; vinařství (známé praskovejské 
vino). Lesů je málo (sotva 0*37o vší půdy). 
Kočující obyvatelstvo zaujímá asi 36Vo veš- 
kerého prostranství gubernie. Při hojnosti , 
stepní pastvy daří se chovu dobytka (cel- i 
kem 3,862.132 kusů [r. 1898 ; usedlému oby- | 
vatelstvu náleží z toho 93%] a to koňů i 
199.000. skotu 760.000, ovec 2,789.000, z če- ' 
hož tenkorouných 1,389.000, vepřů 102.000 ' 
velbloudů 8200). Závodů jest celkem 3578 1 



dle Maspera) ze čtyř kolíků do země zara- 
žených, na které se připevnily dvě rovno- 
běžné tyče a na ty napialy se rovnoběžné 
niti (osnova); do osnovy vplétaly se niti 
příčné (útek) od ruky. Délka takto zhoto- 
vené tkaniny byla vymezena vzdálenosti rov- 
noběžných tyčí. Později zjednodušilo se pro- 
f)létání niti tím, že osnovné niti, jež měly 
ežeti nad útkem, se zvedly a do vzniklého 
prostoru (abc, vyobr. č. 3956.), t. zv. pro- 
sí up u, vnesl se útek, který přirazil se k útkům 
předchozím buď plochou tyčí nebo hřebeno- 
vitou pomůckou. Zvedání osnovy Čili tvořeni 
prošlupu dělo se tyčemi d^d^^ ke kterým 



STAVY TKALCOVSKÉ I. 




Strojn{ stav na vlnu (pohled le ladu). 




Strojní Btav na diutu. 



STAVY TKALCOVSKÉ II. 




Stroj I í stav na plachty a ůťký suv anglický (na bavlno). 



1 ^ n. 


1 

ť 


l^^{í í^ĚĚ-^^^h^^^ 


F 


1 ^^^^^^^^ 


ýfT^\ ^^^^w^ r 


/ 


1 ^ 7 ' 




a. . 

fa'-, y* 












i 



Strojní stav na dnnnaiky (soustavy Oberlelthnerovy). 



Stav tkalcovský. 



49 



přivázaly se šňůrou všechny niti, jež bylo 
zvednouti. Nejstarší tkaniny byly plátnové 
(viz Plátno) a stačily tedy tyče dvé; na 
jednu pfiváialy se všechny niti liché, na dru- 
hou všechny niti sudé. Tyče zvedaly se stří- 
davě. Také zavěšovala se osnova svisle na 
vodorovnou tyč opřenou o dva sousední 
stromy a dole zatěžovala (hliněným) závažím. 
Tkalo se shora dolů a prošlupy tvořily se 
tahem za tyče vpřed. Ve vyobr. č. 3957. zná- 
zorněn je s. tkalcovský, jakého užívali staří 
EgypCané v době 12. až 17. dynastie; obraz 



věké s-y egyptské neb indické. Připoiením 
osnovného vratidla pro osnovu a balicího 
vratidla pro hotovou tkaninu umožnila se 
výroba dlouhých tkanin, zavedením pap rsku 
usnadnil se příraz útku. Podle všech známek 
lze souditi, ze vratidla i paprsek známy byly 
již ve starověku. Šňůry k tyčím přivázané, 
kterými tvořil se prošlup, nahrazeny byly 
nitěnkami (vyobr. c. 3959 tf) z jemné šňůry, 
které seřadily se na dřevěných tyčkách (čin- 
cích) a tvořily t zv. list (brdový); do oček 
nitěnek (o) navedly se osnovné niti. Útek 




} 



1 



Č. 3959. Niténka: a niténka 

ničená; b niténka s maillo- 

nem; c niténka dráténá. 




Č. 3958. Staroindlcký stav tkalcovský. 



Č. 3960. Pomficka ke vnáfiení 
útku na stavech starověkých. 



fyňat je z díla Perrotova a Chipiezova (díl I. : 
Egypte, 1882) a nalezen byl od Champol- 
liona. Prošlupy tvořily se tyčemi a a ^ a útek 
přirážel se tyčí. S-u ve vyobr. č. 3958. zná- 
zorněného užívali staří Indové. Osnova je 
vodorovná a značně dlouhá (proto tkalo se 
v přírodě), tyče na zvedání nití osnovných 
zavěšeny jsou šňůrami na tyči opřené o dva 
lousední stromy a pohybují se nohama po- 
mocí ok na zpodu na nich přivěšených. 

Zdokonalování s-ů tkalcovských postupo- 
valo velmi zvolna a ne všude stejně. V Egyptě 
s-y tkal. nabyly značné dokonalosti již ve 
starověku, kdežto u některých národáv afric- 
kých dnešní s-y nevynikají mnoho nad staro- 

Ottflv Slovník Naučný, av. XXIV. 22,'5 1905. 



vnášel se s počátku pomocí tyče. nebo desky 
se zářezy (vyobr. č. 3960.), později pomocí 
člunku, t. j. dřevěného tělesa s dutinou, 
do které vložil se útek navinutý na cívce. 
Člunek znám byl rovněž již před Kristem. 
Za celý středověk a značnou část novo- 
věku s-y tkal. nedoznaly valné změny. Jediné 
podstatnější zdokonalení záleželo v uzpůso- 
bení s-u na výrobu tkanin vzorovaných. 
Nitěnky zavěsily se na zdvižné Šňůry (viz 
Jacquardův mechanismus, str. 993, vy- 
obr. č. 2001.), svazky šňůr upevnily se na 
t. zv. hlavní šňůry uvedené přes kladky (vá- 
lečky) do vodorovné polohy a k těm při- 
pojily se svislé šňůry vedlejší. Stahováním 



50 



Stav tkalcovský. 



šňfir vedlejších pomocník tvořil tkalci pro- 
stup. Podle toho, jak šňůry vedlejší se sta- 
hovaly, rozeznávaly se s-y rukovétní {métiers 
á boutons)^ s-y šňůrové {métiers á semple\ 
8. Basile Bouchonův (na počátku sto- 
letí XVIII.) a 8. Falconův (1726). Vau- 



nalezl puzený člunek a syn jeho asi r. 1760 
člunek několikaskfínkový. 

Ve vyobr. č. 3961. znázorněn je ruční 8. 
tkalcovský, jak se ho užívá nyní. Součásti 
jeho dělí se na: 1. Součásti na pohyb 
osnovy. Osnova odvíjí se s osnovného 




canson v Paříži (1750) a Waldhór ve 
Vídni (1798) byli první, kteří zvedali svazky 
šňůr zdvižných pomocí platin či těhliků. 
Z těžkopádného mechanismu Vaucansonova 
vznikl mechanismus Jacquardův (v, t), 
který stal se také základem konstrukce listo- 
vých strojů (v. t.). R. 1738 John Kay vv- 



vratidla K,, jde přes přívorua do listo- 
vého brda, t. j. listů /, - /j (po přip. brda 
jacquardského), prochází paprskem fc a pře- 
chází (již jako tkanina) přes prsník c a 
svůrku d k balicímu vratidlu V„ na 
které se naviji. Potřebného ke tkaní napětí 
osnovy nabude se zadržením vratidla osnov- 



Stav tkalcovský. 



51 



Dého a balicího (postavného). Osnovné vra- 
tidlo zadržuje se bud tak, že nemůže se oto- 
čiti, pokud tkadlec neprovede uvolněni jeho 
(napěti tvrdé), nebo tak, že se pootočí, 
jakmile napěti v osnově překročí určitou 
mez (napětí pružné). Tvrdé napětí pro- 
vádí se rohatkou a západkou, pružné kotou- 
čem a šňArou se závažím nebo třením pro- 
vazcovým (ovinutím přiměřeně zatíženého 
provazce n. řetězu kol vratidla nebo kotouče 
na něm). Balicí vratidlo otáčí se buď rohat- 
kou s drobnými zuby a západkou nebo re- 
gulátorem t. j. ozubeným soukolím poháně- 
ným rohatkou (r) a pákou balicí (p). Tkanina 
balí se buď jjcriodicky (čásř po čisti) nebo 
kontinuálně ci nepřetržitě. Kontinuální balení 
je možno pouze za použití regulátoru a pruž- 
ného zadrženi osnovného vratidla. Děje se 
samočinně, tak že tkadlec balením se ne- 
zdržuje a poslední útek tkaniny (m) udržuje 
se ve stejné vzdálenosti od brda. Délka části 
osnovy, ze které se tvoří prošlup, a kyv 
bidlcnu se tu nemění. — Prošlup tvoří se 
listy /, - /« s nitěnkami buď celonicenými 
(vyobr. č. 3959 tf) nebo nitěnkami s maillony 
dxátěnými, kovovými nebo skleněnými ívyobr. 
č. 3959 b\ nebo nitěnkami drátěnými (vyobr. 
č. 3959 c), po příp. užije se Jacquardova me- 
chanismu. Pohyb listů děje se buď pod- 
nožkami ď, — «j (vvobr. č. 3961.), spojenými 
s listy buď přímo (při tkaninách nejjedno- 
dušších) nebo prostřednictvím krátkých, po 
přip. dlouhých vodičů / a /r a provodi- 
čů í nebo listovými stroji (v. t., vyobr. 
č. 2566.). Prošlup je buď úplný, když část 
listů se zvedne a zbývající část se stáhne 
(vyobr. č. 3965.), nebo poloviční, když čásť 
listů se zvedne, po přip. stáhne, a ostatní 
svou polohu nezmění (vyobr. č. 3966.). 

2. Součásti na pohyb útku slouží 
jednak ke vnášení, jednak ku přiráženi útku. 
Útek vnáší se člunkem puzeným (vyobr. č. 
3962 ), zřídka (při hrubých přízích) člunkem 



<U^ 



- ii-! 



Č. 3962. Ručni Clunek puiený (řes podélný). 

ročním či prohazovaným (vyobr. č. 3963.). Do 
člunku vkládá se příze nasoukaná na cívkách 




Č. 3963. Roční člunek prohazovaný (pohled shora). 



(viz Soukání, str. 723 b) a brzdi se přimě- 
řené. Ruční člunek prohazuje se prostupem 
od ruky, puzený pohybuje se pudítkem 
(babkou) t umístěným ve člunečniku b 
(vyobr. č. 3961.), upraveném po každé straně 
bidlenu B. Pro tkaninv jednoútkové jsou 
čloncčníky jednoduché (bidlen hladký), pro 
▼iceútkove ie potřebí člunečniku víceskřin- 
ko?ých (bidlen záměnový). Víceskřínkové 
cluncčníky (jr, vyobraz, č. 3964.) zavěšeny 



jsou obyčejně na páce a jednotlivé skřínky 
uvádějí se do dráhy člunkové pohybem člu- 
nečniku nahoru a dolft. Bidlen má klad- 
ku ffi (břevno, zpodek) zavěSenou na 
dvou mečících n upevněných v ose bi- 
dlenu o. Svrchní plocha kladky tvoři dráhu 
člunkovou, do rýhy kladky a svrch olce 
5 zasadí se paprsek k, T. zv. vzory pro- 
tká váné (drobné vzory z eíFektní příze) 
vytvořují se útkem vnáSeným pomoci malých 
cívek t. zv. přístrojem protkávacím {míca- 
nisme á brocher) umístěným na bidlenu 
(bidlen, 8. protkávací). raprsek {k), kte- 
rým vnesený útek se přiráží, je řada ocelo- 
vých nebo mosazných (původně třtinových) 
pásků ze zploštělého drátu, zasazených vedle 
sebe ve dvou lištách a zasmolených nebo 
zacinovaných. Vzdálenost lišt je výška pa- 
prsku. Do mezer mezi pásky či t. zv. zubů 
navedou se osnovné niti po 2—12 a slouží 
tak paprsek zároveň k rozpínání osnovy. 

3. Stati va, na kterých všechny uvedené 
součásti jsou uloženy, záležeji ze 4 sloupků 
(stativ) D, spojených podélnými stale i E 
ve 2 stranice a 3— 4 stalců příčných C. 
Tkadlec při práci buď stojí, nebo sedí na 
sedátku 5. 

Popsaný 8. hodí se na výrobu rozmanitých 
tkanin z jakékoliv příze; pouze s-y na hed- 
vábí jsou hlubší a mívají bidlen pohybovaný 
ne rukou, nýbrž podnožkou, mimo některé 
zvláštnosti drobnější. S-y soukenické, po- 
kud se jich užívalo, vyznačovalv se značnější 
šířkou, mohutnější stavbou a některými pod- 
řízenějšími zvláštnostmi. Některé tkaniny vy- 
žaduji 8-ů se zvláštním zařízením a rozezná- 
vají se na př.: 8-y na piqué (vyobr. č. 3964.); 
osnovy jsou dvě a uloženy tak, že tvoří 
prošlup; svrchní navedena je do brda čtyř- 
listého c a zpodní do jacquardského brda t ; 
dále t-y na ripsy, t-y na aksamity a plyše, 
s-y na tkaniny smyčkové, s-y na damašky. 
S-y na vázané koberce mají osnovu svislou. 

Postup práce na ručním s-ě je tento: 
Tkadlec šlápne na jednu z podnožek (na př. e, , 
vyobr. č. 3961.), po příp. na podnožku stroje 
listového n. Jacquardova a vytvoří prošlup. 
Zároveň oddálí levou rukou zpodek bidlenu 
nazad a zatáhne za rukovět, kterou drži 
v pravé ruce a která spojena je šňůrami 
(šněrem) s pudítkem člunečniku po levé 
i pravé straně. Zatažením vypudí se člunek 
z člunečniku a projde prošlupem do čluneč- 
niku protějšího, kde zachytí se nárazem na 
pudítko. Potom pohybem bidlenu vpřed 
tkadlec přirazí útek k hotové již tkanině a 
zároveň pustiv podnožku umožni listům, aby 
vrátily se (vlastní vahou nebo působením 
závaží event. pružiny) do původní polohy — 
prošlup se zavře. Někdy ději se přiraz pa- 
prsku a zavřeni prošlupu časově od sebe 
odděleně. 

II. Strojní 8-y. První pokusy sestrojiti 
strojní s. (De Gennesův v Londýně r. 1678 
a Vaucansonflv v Grenobleu asi r. 1760) 
upadly v zapomenutí. Teprve strojní s. se- 
strojený r. 1785 Edm. Cartwrightem stal se 



52 



Stav tkalcovský. 




Stav tkalcovský. 



53 



<=CÍL 




54 



Stav tkalcovský. 



podkladem dalšího zdokonalováni, které pro- 
vedli James Jeffray, Wil. Radcliffe, Horrocks 
ve Stockportu, Roberts v Manchestru a j. 
Prvních 8-ů strojních užívalo se jen na nej- 
jednodušší tkaniny bavlněné, později užívání 
strojních s-ů rozšířilo se do všech odvětvi 
tkalcovských a pro tkaniny složité. Vlastnosti 
zpracovávané příze měly vliv na v^voj kon- 
strukce strojních 8-ův a rozeznávají se: s-y 
na bavlnu, 8-y na hedvábí, s-y na vlnu, s-y 
na len a konopi a s-y na džutu. Mimo to 
stavějí se s-y speciální: na damašky, na 
plachty, na brusselské a wiltonské koberce, 
s-y protkávaci a j. 

A S. na bavlnu či t. zv. s. anglicky 
naznačen jest ve vyobr. č. 3965. 1. Pří- 
stroje na i>ohyb osnovy: Osnovné vra- 
tidlo V brzdi se provazcovou nebo řetězo- 
vou brzdou a osnova s něho vede se přes 
přivoru a pevnou nebo pohyblivou (při tkaní 
se zavřeným prošlupcm) do brda (e,— e*) a 
paprsku (c) a přes prsnik h a drsné vra- 
tidlo A na vratidlo postavné či balicí B, na 
které hotová tkanina se balí. Drsné vratidlo 
otáčí se regulátorem positivním, který po- 
hání se od mečíku bidlenu a balí při každém 
jeho kyvu, af tkaniny skutečně přibylo či 
nepřibylo. Pohyb listů při tvořeni prošlupu 
děje se podnožkami buď vnějšími nebo vnitř- 
ními O?, —p^ a neokrouhlými kotouči K nebo 
listovými stroji (v.t.) dvojčinnými Čidvoj- 
zdvižnými. Aby pohyb listů byl klidnější, 
vkládají se mezi podnožky a listy brdce d^ 
až ^4. Užije-li se stroje Jacquardova, nutno 
rovněž užiti stroje dvojčinného. 2. Přístroje 
na pohyb útku. Bidlen C s paprskem c 
má otočnou osu (o) dole a kývá vpřed a zpět 
zalomeným hlavním břídelem stavu (//), ke 
kterému je připojen pomocí dvou těhlic f. 
Člunečníky jsou buď iednoskřínkové nebo 
viceskřinkové. Viceskřinkové mají tvar otá- 
čivého válce nebo umisfují se skřínky nad 
sebou na ty Či a pohybují se záměnami kon- 
strukcí velmi rozmanitých. Člunek je větší 
než ruční a podobného tvaru a prohazuje se 
t. zv. prohozem svrchním nebo zpodnim. 
Svrchní prohoz má prohozni ramena / (nad 
osnovou) spojená řemenem rs pudítkem i 
a upevněná na svislém hřídeli m s kolmým 
kuželem ^, který doléhá na prohozni palec 
D, Palce jsou dva, náklí no vány jsou na prohoz- 
ním hřídeli P poháněném od H ozubenými 
koly 7i \x v poměru 1:2 a otáčejíce se vy- 
chýlí svým ozubem kužel k a tím i prohozni 
rameno / s pudítkem. Zpodni prohoz popsán 
je u s-u na hedvábí 3. Přístroje bezpeč- 
nostní zabezpečuji správný chod s-u a za- 
mezují nehody. Jsou to zarážky a záchyty 
člunků. Zarážkou Člunkovou zastaví se s., 
nevešel-li člunek správně do člunečniku (za- 
rážka je buď 8 pevným nebo odklopným 
paprskem), útkovou zarážkou zastaví se s., 
když útek dojde nebo se přetrhne, osnov- 
nou zarážkou zastaví se s., když osnovná nif 
se přetrhne. První dvě zarážky jsou na kaž- 
dém s-ě, osnovná Je méně Častá. Záchyty 
člunkové zabraňuji vylétnuti člunku z pro- 



šlupu, po případě zachytí Člunek vylétnuvší. 
4. Stativa záležejí ze dvou stranic S spo- 
jených traversami T a nahoře obloukem O. 

B. S-y na hedvábí uzpůsobeny jsou jem- 
nosti příze, kterou zpracovávají ; vynikají 
jemným a přesným provedením všech sou^ 
částek. Typický tvar s-u takového nazna- 
čen jest ve vyobr. č. 3966. Osnovné vra- 
tidlo je na ocíděleném stojanu 5, aby pro- 
šlup tvořil se z veliké délky osnovy, tkanina 
balí se obyčejně t.zv. regulátorem kompen- 
sačním, který báli, jen kdvž určitá délka tka- 
niny se zhotovila; nabývá se tak rovnoměr- 
nější houštky tkaniny. Konstrukce kompen- 
sacních regulátorů jsou rozmanité (Honeg- 
gerova,Benningerova,J^gliova, fy Sallier ainé 
a j.). Listy pohybuji se prostřednictvím pák 
a ^h palci c upevněnými na latích, které 
tvoří nekončitý řetěz vedený přes válec K. 
Mimo to užívá se listových strojů v a Jacquar- 
dova mechanismu. Bidlen pohybuje se stejně 
jako u 8-ů na bavlnu (táhlem t\ prohoz je 
zpodni. Prohozni ramena r uložena jsou na 
ose bidlenu o, procházejí do čluneČníku pro- 
lomenou kladkou e a pohybuji se pákou po- 
dél vnější stranice uloženou, na kterou pů- 
sobí palec naklinovaný na prohozni m hřídeli, 
nebo dostávají pohyb od prohozních palců A 
prostřednictvím kužele ^, hřídele A, ramene i 
a konečně řemene /. Vychýlené rameno 
vrací se pružinou 9. S-y jsou buď hladké 
nebo s člunkovou záměnou oboustranou kon- 
strukce Honcggerovy, Benningerovy a j. Bez- 
pečnostní přístroje omezuji se na zarážku 
člunkovou a útkovou. S. spouští se vychý- 
lením pružné páky n ve směru 1. 

C. S-y na vlnu liší se podstatně od obou 
předešlých jsouce přizpůsobeny veliké šířce, 
v niž vlněné tkaniny bývají hotoveny. V Ra- 
kousku nejrozšířenější jsou s*y Schwabeovy 
(vyobr. viz na tab.). Osnovné vratidlo A 
brzdi se pasovou brzdou, přivora (c) je po- 
hyblivá, tkanina balí se regulátorem negativ- 
ním, který balí, jen když útek se vnesl, a 
jehož Činnost je závislá na přírazu paprsku. 
Prošlup tvoří se listovým strojem Crompto- 
novým (B); stroje Jacquardovy, pokud se 
jich užívá, jsou jednoČinné. Bidlen pohybuje 
se od zalomeného hřídele prostřednictvím 
krátkého táhla a trojúhelníkové páky, aby 
setrval delší dobu v zadní své krajní poloze. 
Člunky jsou značně větši než u s-u na ba- 
vlnu a prohazují se prohozem zvláštní kon- 
strukce patentovaným ve všech státech s pro- 
hozni klikou na místě palce. S-y na vlnu 
stavějí se zřídka jako hladké, obyčejně mají 
oboustranou záměnu 4— Sskřinkovou (9—11- 
násobnou) C. Člunková zarážka je vždy s pev- 
ným paprskem, útková zarážka je centralní 
(uprostřed bidlenu), osnovné zarážky se ne- 
užívá. 

D. S-y na len a konopi (vyobr. č. 3967.) 
mají tvar podobný jako s-y na bavlnu, jsou 
mohutnější stavby a mají některé podříze- 
nější zvláštnosti podmíněné malou pružností 
příze a tím, že lněné tkaniny jsou těžší ba- 
vlněných. Člunky nemají vřeten (viz Sou- 



Stav tkalcovský. 



55 







56 



Stav tkalcovský. 



kání, str. 724). Podobné zařízeny jsou i 8-y 
na diutu (viz tab.). 
J5. Ze 8-ů speciálných buďtež uvedeny: 
S-y na plachty (viz tab.), které vyzna- 
čuji se značnou šifkou (6 ai 10 m); člunky 
se neprohazuji, nýbri vedou proálupem po- 
mocí ozubených tyčí nebo jinými mecha- 
nismy. Při 6 m šířky koná 8. asi 28 obrátek 
za minutu. Aby lze bylo posouditi rozraéry 
8-ů na plachty, přistaven je na tab. obyčejný 
8. na bavlnu. 
S-y na plsti papírnické až 10 m široké. 



(moquetty); vzorované plyše tkají se z po- 
tisknuté osnovy (od r. 1890). 

Sy na damašky. Tká se bez předního 
brda za použiti strojů na damašky (na př. 
GUntherova) nebo za použití návrhu Seidlova 
(se třemi radnicemi). S. tohoto způsobu 
v provedení Oberlcithnerovč znázornén je 
na tab. 

S. Seatonův, který místo člunku s cívkou 
má skřipec, kterým provádí se prošlupcm 
útek umístěný na velikých cívkách po straně 
s-u (vyobr. č. 3968.). Útek přivádí se skřipci 




C 39ó7. Suojni stav na len a konopi. 



S-y na plyše a aksamity. Jehly potřebné | 
k vytvoření vlasu vnášejí se do prošlupu 
zvláštními mechanismy ; tká se 20— 30 jehlami. | 
Nejdříve zatkaná jehla vytáhne se háčkem 
pohybovaným neokrouhlým kotoučem, po- 
sune vpřeď a zavede do prošlupu. Jehla 
na aksamity řezané a Wiltonovy koberce je 
na konci vybroušena v nůž, který při vyta- 
hování jehly rozřízne smyčky jehlou vytvo- 
řené. Vlasová osnova pro plyše jednobarevné 
navíjí se na vratidlo, pro plyše vzorované 
(brusselské a Wiltonovy koberce a pod.) 
každá nit osnovná má svou cívku; všechny 
cívky (až 4000) ukládají se na cívečníku 
vzadu ke s u připojeném. S-y na dvoj plyše, 
kterými se tkají dvě plyšové tkaniny nad 
sebou, vzdá'eny jsouce od sebe na dvojná- 
sobnou výšku vlasu nabyly rozšířeni a užívá 
se jich na zboží jednobarevné i vzorované 



zvláštním mechanismem a po vneseni od- 
střihne se samočinně. Lze 8-u toho užíti na 
tkaniny hladké i přetkávané (s útky více- 
barevnými). 

S-y okrouhlé, které zařízeny jsou tak, 
že osnova tvoří válec a Člunek obíhá dokola, 
poháněn jsa elektrickým proudem. Prošlup 
tvoří se před člunkem a zavírá za ním. Ač 
myšlenka vyráběti tkaniny na 8-ech okrouh- 
lých je technicky správnější a 8. okrouhlý 
s kontinuálním výkonem pro strojní výrobu 
tkanin lépe se hodí než s-y dosavadní, se- 
strojené na základě s-u ručního (s výkonem 
periodickým), nenabyly okrouhlé s-y tkalc. 
doposud rozšíření pro některé potíže při 
konstrukci se vyskytnuvší. 

S-y se samočinnou záměnou útku. 
Aby výkon strojního s-u se zvýšil a počet 
zastávek jeho redukován byl na míru nej- 



Stavučany — Stazione. 



57 



menší, Northrop r. 1890 sestrojil 8., kterýž 
obstarával si sám výměnu došlých civek. 
Cívky umístény j*sou ve válci, ze kterého 
vs jne se nová cívka do člunku, když niť 
na cívce došla, resp. krátce před tím než 
došla. Činnost tkalcova u s-u je tím značně 
zmenšena, tak že maže obsloužiti 8—16 s-ů. 
Výroba značné se tím zlevní. Myšlenku 




Č. 3968. Stav Seatonfiv. 

Northropovu sledovala celá řada konstruk- 
térův a jest již několik zdařilých konstrukci 
s-ů se samočinnou záměnou útku (Hatters- 
leyeova, Thielova, Grossenhainské továrny, 
Hodgsonova a j.). 

V posledních desítiletích staly se pokusy 
zavésti 8-y pol ostroj ní, t. j. 8-y, na kterých 
mohl by tkadlec pracovati pohybuje jedinou 
jeho součástkou na př. klikou n. bidlenem 
n. podnožkou (s-y Wilkeovy a Laeserso- 
novy, Haggenmacherovy). Hledělo se dosíci 
tak rychlejší a snazší výroby. Výsledky však 
doposud zklamaly. 

Výkon strojních s-ů tkalc. řídí se jakostí 
tkaniny (houŠtkou osnovy a útku),, jakostí 
zpracovávané přize a rychlostí s-u. Úzké a-y 
hladké konají až 200 obrátek, s-y široké až 
100 obrátek za minutu. S-y se záměnou a 
s-y se stroji Jacquardovými konají nejvýše 
160 obrátek za minutu. 

Označí-li se poČet obrátek n, je theore- 
tick<' počet hodů za 10 pracovních hodin 
600 X«i a je-li počet útku v 1 m tkaniny 
100 X 'i (^ = houstka útku čili počet útku 
v 1 cm), je počet metrů zhotovené tkaniny 

600J<«_ n 

Skutečně zhotovená délka je menší a Činí 
maxim. 75Vo výkonnosti theoretické, t. j. 



^max = 0-75X6X-^ = 4-5Xy. 

Ztrátu (25 a více procent) zavinují zastávky 
za účelem navázání přetržených nití osnov- 
ných. výměny došlých cívek útkových a 
opravy. Mimo to sluší přihlížeti k tomu, že 
vložení nové osnovy d^ 5-u, když předchozí 
byla dotkána, vyžaduie 1 — ^^ pracov. hodin. 
Literatura: E.R. 
Lembcke, Mechani- 

sche WebstUhle 
(Brunšvik); Fr. Reh, 
Mechanische Webe- 
rei; E. Můller, Hand- 
buch der Weberei; 
Reiser-Spennrath, 
Handbuch der We- 
berei; Fr. Reh, Der 
mechanische Seiden- 
webstuhl; Karl Miko- 
laschek, Die mecha- 
nische Weberei ; Kin- 
zer-Fiedler, Techno- 
logie der Handwebe- 
rei; Herm. Dornig, 
Die Praxis der me- 
chanischen Weberei; 
M. Voslař, Techno- 
logie ručního tkal- 
covství; Ant. Gruner, 
Mechanische Webe- 
reipraxis; C. Stom- 
rad, Das Ganze der 
Weberei ; Beyssel u. 
Fcldges, Lehrbuch 
der Weberei, a mno- 
hé jiné. Beroušek. 
I Stavučany viz Stavčany. 

Stavuňk, výraz v právě staročeském, viz 
Stavení 2). 

Stawell [steddl], m. v britské australské 
kolonii Viktorii, sz. od Melbourne, na trati 
Melbourne-Adelaide, má 6183 obyv. (1891), 
několik kostelů, nákladnou nemocnici. Leží 
uprostřed zlatých polí Pleasant Creek, v nichž 
' je nejhlubší australský důl Magdala. V okolí 
I daří se víno a obilí. 

Stawianki Ignacy Francíszek, spis. 

pol. (♦ 1776 — t 1835), byl úředníkem, pak 

advokátem, načež sloužil při nejvyšším soudě 

varšavském (do r. 1821). Byl též členem »To- 

I warzystwa przyjaciól nauk«. Vedle četných 

překladů z franc. a ném. {Priypadki i po- 

^dró{e Telemaka, Varš., 1805. a mn. j.) vydal 

, důležitější spisy: Droga do inajomoict^ jakim 

idq poriqdkiem i tokiem interesa public\ne 

w paňstwach pruskich (t., 1805); Deputowa- 

nego na sejm ^gminy S-ej miasta Watsiawy 

mysli nad aktem konfederacji generalnej (t., 

1812); R^eci o potrt^ebie priysposobienia ko- 

deksu handlowego (t., 1809) a pod. 

Stawlszyn, osada v ruskopolské gub. a 
új. kaliszském, na pobočce ř. Prosný, má 
2258 katol. obyvatelů, živících se hlavně prací 
v továrnách. 

Stazione [-ciónej, ital., nádraží, sta- 
nice. 



58 



Stazzema — Steatopygie. 



Stazzema, ves v ital. prov. a kraji Lucca, 
v býv. Toskánsku, má jako obec poHt. 7316 
obyv. (1901); mramorové lomy. 

Staženo vdty viz Stahováni a Sou- 
větí. 

Stažllvost viz Contractilitas. 

Stead [sted] William Thomas, angl. 
žurnalista (* 1849), převzal r. 1871 redakci 
•Northern Echo«, r. 1880 stal se druhým 
red. »Pall Mali Gazette«, r. 1883 chefredak- 
torem. Neobyčejnou sensaci vzbudil r. 1884 
a 1885 svými překvapujícími zprávami o angl. 
námořnictvu {The truth about the Navy) a 
o nemravnosti Londýna {The maiden tribut 
oý modem Babylon). Ř. 1890 založil »Review 
of Reviews«, vydávanou samostatné v Lon- 
dýně, New Yorku a Melbourne, r. 1895 začal 
vydávati knihovnu zv. >Masterpiece« (týdně, 
sešit po jednom penny, tak že románu zde 
vydávaných rozšířilo sejiŽ asi 15 milí. exem^)- 
lařů). R. 1899 agitoval velmi úsilně pro mí- 
rovou akci cara Mikuláše. Z četných jeho 
spisův uvádíme: No reduction of rtf/iř (1886), 
výsledek cesty po Irsku; The truth about 
Russia (1888); The pope and the new era (1890). 

Steam [stím], angl., pára; ateamboat 
[stimbót] neb steamer [stim'r], parník. 

Stearin. V lučbě jménem s. označuji se 
sloučeniny kyseliny stearové s glycerínem, 
a tu nejdůležitější je tristearin, t. j. slou- 
čenina tři molekul kys. stearínové s glyce- 
rinem, který je podstatnou součástkou pev- 
ných tuků. V obchodě vyrozumívá se však 
jménem s. surová kyselina stearová neb smi- 
senina kyseliny stearové a palmitové, vyro- 
bená z pevných tuků: loje, másla palmo- 
vého, tuku kostního, řidčeji z másla koko- 
sového. Výroba děje se způsobem různým; 
nejstarší způsob záležel v tom, že lůj se zmý- 
delnil mlékem vápenným a z vápenatého 
mýdla působením kyseliny sirové uvolnily 
se kyseliny mastné a olejová, které třídily 
se pak dále. Nyní výroba s-u spojuje se vý- 
hodně s výrobou margarinu, mýdla a glyce- 
rinu, čímž všechny součástky loje co nej- 
lépe se zpeněží. Pevné tuky zbývající při vý- 
robě umělého másla (srv. Máslo margarí- 
nové, str. 944 6) neb některý surový pevný 
tuk zahřívají se při zvýšeném tlaku s kon- 
centrovanou kyselinou sírovou, čímž utvoří 
se kyselina glycerosirová a sulfonové kyse- 
liny mastných kyselin; po skončeném roz- 
klade nechá se směs vystydnouti, naleje do 
vody a zahřívá parou na 100" C. Mastné ky- 
seliny, které vyplavaly na povrch, raffinují 
se, když se ustály, destillaci v proude pře- 
hfóté páry vodní. Stydnutím vykrystallují 
z destillátu pevné kyseliny (stearová a pal- 
mitová), tekutá kyselina olejová oddělí &e 
od nich lisováním v hustých plachetkách. 
Má-h se dostati pěknější, světlý výrobek, 
opakuje se krystal lo váni a lisování dvakrát 
nebo třikrát. Kyseliny olejové, obsahující 
něco v ní rozpuštěné kyseliny palmitové, 
užívá se na výrobu laciných mýdel. ČásC ky- 
seliny olejové promění se při destillaci sul- 
fonových kyselin v pevnou kyselinu iso- 



olejovou, která pak rozmnožuje množství 
pevného výrobku. V některých továrnách 
též vylisovanou kyselinu olejovou přeměňuji 
v kyselinu palmitovou, aby tím zvýšili množ- 
ství pevných kyselin S. (směs kyseliny stea- 
rové a palmitové, po případě i isoolejové) 
je hmota bílá slohu krystallického, v líhu roz- 
pustná, bodu tání asi 60® C. Největší množ- 
ství se ho spotřebuje na výrobu stearino- 
vých (stearových) svíček. S-u užívá se 
kromě toho za přísadu ke škrobu při žehleni 
a k napouštěni sádrových odlitků, aby jim 
voda neškodila. Uí, 

I Steaiinová kyselina (též s t e a r o v á k.], 
^is^se^si sloučenina organická řady mastné, 
I steatické, hlavni součást různých tuků po- 
I nejvíce tuhých, vázána jest na glycerin, vy- 
stupuje ve formě stearinu vedle palmitinu a 
oleinu. Čistou s-vou k-nu obdržíme rozpu- 
štěním jedné Části stearinu v horkém alko- 
holu; roztok srážíme horkým alkoholickým 
roztokem 0*25 dílů octanu horečnatého, sra- 
žený stearan horečnatý rozložíme kyselinou 
sírovou a vyloučenou 8-vou k-nu v alkoholu 
překrystallujeme. S. k. tvoři bezbarvé kry- 
stallické lístky stříbrného lesku bez chuti, 
jest rozpustná v alkoholu, aetheru, ne ve 
vodě; reaguje kysele, taje při silném zvětšo- 
vání objemu (ll7o) P^i 69®, vře, rozkládajíc 
se při 359—385', možno ji v malých dávkách 
opatrně ve vakuu destillovati. Soli její s al- 
kalickými kovy jsou ve vodě rozpustné, nad- 
bytkem vody se rozkládají; ostatní soli jsou 
nerozpustné. 5gr. 

Stearopten víz Silice, str. 165 tf. 
Steatiokó sloučeniny viz Mastné 
sloučeniny. 

I Steatit, min., viz Mastek. 

I Steatitis nebo steatosis, z řec, chorobné 

tvořeni a hromadění tuku v těle, vytylost. 

I Steatoda Sund., rod pavouků zapředniků 

I (Theridiidae), Jediný druh S. bipunctata po 

' celé Evropě a Americe Scv. rozšířený jest 

I i u nás hojný na zdech a plotech, kde přede 

nepatrnou, řídkou síťku. Hlava napřed úzká 

I lehce vynikající. Přední řada oČni jest silně 

I ku předu prohnutá (konkávni), zadní lehce 

I vypuklá. Prostředni oči jsou větši postran- 

I nich. Postranní oči se dotýkají. Silné nohy 

I jsou dosti dlouhé, první a čtvrtý pár nej- 

I delší, bez trnů. Hlavohrudí jest u našeho 

I jediného druhu S. bipunctata temně hnědé 

I a černě vroubené. Břicho na hřbetě hnědé, 

I ke kraji vnějšímu temnější. Hnědá kresba 

, jest napřed vroubena bílým obloučkem a 

i uprostřed rozdělena rovnou čarou téže barvy. 

I Dole je žlutavá. Sameček jest temnější. Nsk, 

I Steatom (cholesteatom, fr. tumeur 

\ perlée) jest nádorovitý útvar, obyčejně na 

I zpodině mozku v krajině mostu a jeho okolí 

umístěný, tvaru hrozničkovitého, perleťově 

se lesknoucí, bílý, křehký. Skládá se z buněk 

plochých, bezjaderných, a z hlatí choleste- 

rinu i kapének tukových. Co do podstaty s. 

náleží k dermoidům. Kml. 

Steatopygie, z řec, vybujení podkožního 
tuku na hýždích, viz Koi-Koinové, str.5l5fr. 



Steatornis — Steck. 



59 



Steatornis, zool., viz Guacharo. 

Staatorrhoea viz Mazotok. 

8teato«is viz Steatitis. 

Stébelniny viz Obilniny. 

Btebelskl: 1) S. Ignacy, dějepisec poL 
(t 1790 v Supraslu), vydal cenné dílo Dwa 
wielkie šwiaUa na hory^oncie patockim . . . 
(1781—83, 2. vyd., 1870,3 d.), obsahující dě- 
jiny basiliánských klášterů na Rusi a podá- 
vající na základě studia archivfi mnohé po 
drobnosti z dějin rus. církve. 

2) S. Wlodzimierz, spis. pol. (* 1848 
v Magierowě v Haliči — f 1893 ve Varšavě), 
studoval na universitě ve Vídni a ve Lvové, 
načež bjl gymn. professorem. R. 1888 po- 
volán byl za redaktora čas. >Kuryer co- 
dzienny«. Byla to povaha nervósni a neklidná, 
živé, bohaté a kapriciosni fantasie. Jeho verše 
i novclly, jež psával od r. 1870, vyznačují se 
nádherou dikce a pružnosti slohu při para- 
doxnosti názorů. Hlavni jeho prací jest Ro- 
man Zero (Lvov, 1883), lícící v pěkných oktá- 
vách typ novodobého nervosního umělce 
žijícího krajnostmi a znajícího slabost vlastni 
vůle. Největší vliv na rozvoj S-kého měl Mus- 
set, dílem též Asnyk a SYowacki, ač sám 
popírá jmenovitě vliv prvnějŠího. Snk, 

Steben: 1) S., ves v Čechách, viz Stebno 
1) a 2). 

2) S., ves v bav. vlád. ob v. hornofranckém, 
okr. Naila na žel. dr. Hof-Marxgrfln, má 935 
obyv. (1900), král. lázně s dvěma žel. pra- 
meny (známé již v XV. stol.) a vydatné doly 
žel. rudy, 

Stébenka viz Istobnoje 2). 

StébleVy rus. město v kaněvskem új. ki- 
jevské gub. se 6000 obyv. Má 7 továren (cu- 
krovar vyrábí zboží skoro za 400.000 rub.). 
Kdysi bývala zde řecká kolonie; mnoho staro- 
žitností řeckých i jiných, Fp. 

Stéblo, bot, viz Stonek. 

Stéblová, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Pardubice, fara Ždánice, pŠ. Bohdaneč u Par- 
dubic; 31 d., 235 obyv. č. (1900), žel. zastávka 
trati Pardubice-Kr. Hradec. 

StébloTioe, ves v Čechách, hejtm. Jičín, 
okr., fara a pš. Sobotka; 31 d., 144 obyv.č. 
(1900). 

Stébloviny viz Obilniny. 

Stebnioki Hieronim viz Stěbnickij 1). 

StébnioklJ (CTe6HÍi(idfi) : 1) S. I j e r o n im 
Ivanovic, inženýr rus. původu polského 
(• 1832 — t 1897), vzdělal se v Nikolajevské 
akad. gen. štábu a pracoval při observatoři 
v Pulkově, načež r. 1860 prováděl triangu- 
lační práce na Kavkaze a určil výšku všech 
důležitějších vrchů mezi Elbrusem a Kazbe- 
kem. R. 1867 stal se náčelníkem kavkázského 
vojensko-topograf. oddělení a pracoval na 
Kavkaze i v Persii, kde mapoval jednotlivá 
území. Za spis Ob otkloněniji otvěsnych Hnij 
príeafenijem kavkas^skich gor jmenován dopi- 
sujícím členem petrohr. akad. nauk a vyzna- 
menán od zeměp. společnosti petrohr. Kon- 
stantinovskou medaillí. R. 1885 stal se ná- 
čelníkem topograf. oddělení gen. štábu, načež 
od r. 1887 byl předsedou oddělení mathem. 



zeměpisu v zeměp. společnosti. Z jeho prací 
uvádíme ještě: Nabljudénija nad kačanijem 
povorotnych majatnikov^ proiivedénnyja v Ti- 
fliséz O nabij udénij ach nad kačanijem majať 
nikov, proiivedénnych v anglijskoj Indiji dlja 
opredélenija uskorenija sily ťafesti, 

2)S. M., pseudonym rus. spisovatele Les- 
ková (v. t.). 

Stebnik, ves v Haliči, v hejtm. a okr. 
drohobyčském, má 2069 obyv. větš. rusín. 
(1900), doly na kamen, sůl, r. 1845 odkryté. 

Stebno: i)S., Ejstebno,Jistebno (5^^- 
ben), íar. ves v Čechách, hejtm. Podbořany, 
okr. Jesenice, pš. Petršpurk; 89 d., 3 obyv. č., 
387 n. (1900), kostel sv.Jana Kř. (ve XIV. stol. 
far.), 2tř. šíc , chmelnice, sadařství a opodál 
mlýn Nustov a panský rybník. Na vladyčím 
statku seděli vladykové, od nichž pocházeli 
Andělové, Kladivové a Zvěstové z Ejstebna. — 
2) S. {Steben), far. ves t., hejtm. a okr. Ústí 
n. L., pš. Zálezly; 28 d., 145 obyv. n. (1900), 
kostel sv. Šimona a Judy, 2tř. šk., spořitel, 
a založ, spolek, popi. dvůr. 

Stébořioe, ves v Rak. Slezsku, viz Ště- 
bořice. 

StébQt(CTe6yTb)Ivan Aleksandrovič, 
národohospodář rus. (*1833), vzdělal se a 
pak vyučoval v gorygorěckém zeměděl- 
ském ústavě. Tři roky pobyl za hrani- 
cemi, jmenovitě v Jeně, a seznámil se s vyš- 
šími zeměděl. ústavy v Něm., Francii, Belgii 
a Anglii, načež stal se prof. zeměděl. škcHy 
petrohradské a brzo potom prof. nově žalo- ' 
zené Petrovské akad. v Moskvě. Vedle toho 
věnoval péči pomocným ústavům při aka- 
demii, založil zemědělské museum, laboratoř, 
pokusná pole atd. Jeho přičiněním založen 
též odborný list »Rus. Seljskoje Chozjajstvo«. 
Z tišt. prací uvádíme dissertaci Jívesť, kak 
sredstvo voistanovlenija plodorodstva (1862); 
Osnovy polevoj kuljtury (2. vyd., 1882—84, 
2 d.); Statji o rus, selj, choijajstvé , , . (1883); 
Seljskocho^ajstvennoje ^nanije i seljskocho^. 
obra^ovanije (2. vyd., 1889); Vo^délyvanije Ijna 
(1872); Učebnik častnago rasiénijevodstva: pole- 
vodstvo (1888); Oblésenije loščin, ukréplenije 
ovragov i osádka polej v sele Krotkom (1895, 
na základě vzorného hospodaření na vlast- 
ním statku v gub. tulské); O postanovkě pro- 
ýessionaljnago ohra^ovanija v svja\i s posta- 
novkoju običago obra^ovanija (1898) a j. S. 
účastnil se též řešení mnohých důlež. otázek 
veřejných, pořádání výstav atd. Od r. 1898 
jest předsedou věd. komitétu ministerstva 
zemědělství a státních statků, členem stát. 
rady a kurátorem bogorodické školy země- 
dělské. Snk. 

Stebnxeves viz Zdebuzeves. 

Steoohetti [stekěti] Lorenzo, pseudo- 
nym Olinda Guerriniho (v. t.). 

Steoinger Josef viz Sterzinger. 

Steok Rudolf, prot. theolog švýc.-něm. 
(* 1842 v Bernu). Studoval v Bernu, Jeně a 
Heidelberce, byl r. 1867 pastorem v Drážďa- 
nech, r. 1881 profess. theologie v Bernu, 
kde působí posud přednášeje o exegesi No- 
vého zákona. Napsal: Zum Johannesevangelium 



60 



Steckborn — Stecker. 



(Bern, 1884); Der GalaterbrieJ nach seiner 
Echtheit untersucht, nebst krit. Bemerkungen 
^u den Paulinischen Haupthriefen (1888); Die 
Piscatorbibel und ihre Einýúhrung in Bern im 
J. 1684 (1897); Der Berner Ketierpro^ess 
(1902). 

Bteokbom, m. ve švýc. kantoně thur- 
gavském, při Dolním iezefé, na trati Romans- 
horn-Šafhúzy švýc. spolkových drah, má 
2395 obyv., krajkářstvi, slévárny, strojírnu 
v býv. klášteře, v okolí rozsáhlé vinice. 

Bteoker: 1) S. Antonín, čes. cestovatel 
po sev.-vých. Africe (♦ 19. kv. 1866 v Kosmo- 
nosích — t 15- dub. 1888 v Ml. Boleslavi), 
studoval na gymn. v Ml. Boleslavi, v 1. 1873 
až 1876 oddal se na pražské univ. védám 
přírodním, jmenovitě zoologii a srovnávací 
anatomii, r. 1877 dosáhl doktorátu fílos. a 
odebral se za dalším vzděláním na univ. 
v Heidclberce a Berlíně. Již za studentských 
dob rozvinul obsáhlou činnost literární při- 
spívaje pracemi přírodovědeckými do čas. 
českých (»Osvěty«, >Lumíra«, »Vesmíru«» 
»ČČM.€) i cizojazyčných. Z tc doby pochá- 
zejí: Nov)'" druh nosorožců spolu s přehledem 
a popsáním víech indmých druhu a hist. ná- 
stinem (» Vesmír*, 1873); O štircích nepravých 
čili pseudoskorpionech (t., 1874); Míice révo- 
kai (t , 1874); Zásluhy Arabu o zoologii (t., 
1874); Bohuslava Balbina kapitoly přírodo- 
vědecké (t., 1875); Život v hlubinách mořských 
(tOsvčta*, 1876); Drobnohled a jeho vyná- 
lezce (t., 1875); Haeckel a jeho genealogické 
soustavy (>ČČM.«, 1875); Ueber neue indische 
Chernetiden (»Sitzungsber.« akad. videň., 
sv. LXXIL, 1875 ; Zur Kenntniss des Carpus 
und Tarsus bei Chamaeleon (t., sv, LXXV., 
odd. I., 1877); Zur Kenntniss der Chernetiden- 
ýauna Bóhmens (>Sitzungsber.« Král. čes. 
spol. nauk, math.-přir. třída, 1874); Ueber 
eine neue Arachnidengattung aus der Abthei- 
lung der Arthrogastren (t., 1876); Ueber die 
geogr, Verbreitung der europ. Chernetiden 
(Pseudoscorpione) (» Archiv f. Naturgesch.* 
1876, sv. I.); Anatomisches und histologisches 
uber Gibocellum, eine neue Arachnidenart (t., 
1876, sv. 1.); On a new genus 0/ Arachnida 
(>Annals and Magazín of Natural Kistory*, 
Lond., 1876); The development of the ova oý 
Chthonius in the body of the mothev and the 
formation of the blastoderm (t., 1876); Die 
Anlage der Keimblátter bei den Diplopoden 
(Chilognathen) (>Archiv f. roikrosk. Anat.«, 
Bonn, 1877); Ueber die Furchung und Keim- 
blátterbildung bei Calyptraea í^»Morpholog. 
[ahrbuch.«, sv. II., 1875); Ueber die Rúckbil- 
dung von Sehorganen bei den Arachniden ťt., 
sv. IV., 1877). Prostřednictvím Friedricna 
Hellwalda seznámil se s cestovatelem Nachti- 
galem, později v Berlině s Ferd. Ríchthofe- 
nem i cestovatelem Rohllsem, a přičiněním 
jejich r. 1878 vyzván, aby se stal průvodcem 
G. Rohlfsa, jenž měl dopraviti dary něm. cí- 
saře pro sultána vadájského do vnitra afric- 
kého a zároveň pokusiti se o prozkum pře-, 
dělu vod mezi řekami Šarí, Kongem a Bahr 
Kutí. Cesta měla vésti přes oasu Kufru, do 



té doby známou toliko ze starých zpráv, a 
vých. končinami poušti Libyjské, taktéž ne- 
známými. Přes Paříž, Marseille, Maltu a Tri- 
polís výprava Rohlfsova odebrala se do 
Sokny, pak do Audžily a zaměřila ke Kufre. 
Nicméně již cestou činěny jí veliké překážky 
od fanatické sekty muham. Snúsiů, tak že 
jen za ochrany tureckého valího v Bengázi 
mohla se vydati na cestu, v Kufre víak, 
kamž přibyla koncem srpna 1879, byla pře- 
padena, oloupena o veškera zavazadla, věd. 
přístroje i sbírky a Rohlfs i S. jen stěží se 
zachránili do Bengázi. Rohlfs ochuravělý na- 
vrátil se do Evropy a ponechal S-ovi další 
řízení výpravy. Přibyv r. 1880 přes Maltu do 
Tripole, S. obdržel tam vyzvání Německé 
společnosti Africké, aby převzal vedení nové 
výpravy do vnitrozemí, tentokráte do Bornu. 
Ale nedošlo k ní, neboC záhy vyzván znovu, 
aby v této cestě ustal a účastnil se výpravy 
do Habeše. Rohlfs totiž vyhlédnut k diplo- 
matickému posláni německému k negusovi 
habešskému a S. stal se opět jeho průvod- 
cem. Přes Alexandrii přibyl do Káhiry, načež 
s Rohlfsem vydal se pfes Suez a Masávu do 
Habeše. Skrze krajiny Tigré, Vaag a Lastu 
dorazili do Debra Táboru, kde negus Jan 
sidlival, a pobyli tam do polovice ún. 1881, 
kdy Rohlfs, vykonav své poslání, vydal se 
na zpáteční cestu k Rudému moři a před 
odchodem svým vymohl ještě u panovníka 
S-ovi dovoleni k výpravě do krajin při hor- 
ním toku Modrého Nilu a kolem jezera Taný. 
S. prozkoumav toto jezero, jehož obrysy po 
prvé náležitě kartograficky stanovil, chtěl se 
odtud vydati na zap. do zemi Černošských, 
avšak k vyzvání negusovu musil se s nim 
odebrati do končin východohabešských. Tam 
dostal se až do hornatiny Zábulské (části 
vých. okraje vysočiny habešské), navštívil je- 
zero Ašangi, následoval potom negusa do 
Makale v sev. Habeši a tam konečně dosáhl 
nového svolení k cestě do končin jihohabeš- 
ských. Z jara r. 1882 odebral se opět k Tane, 
procestoval velikým obloukem na záp. vy- 
piatým (přes Mečů, Guttu, Agaumeder) král. 
Godžamské, jehož panovník jej laskavé přijal 
a slíbil mu podporu k cestě do území Gallů. 
Přes Embabo a Kobbo, krajinami Gudru, 
DŽimma, Tibbé dostal se k řece Gibbe ^Gi- 
bié), hornímu toku Oma (S. pokládal ji za 
horní tok Džubu, vlévaiíciho se do Tichého 
okeánu), dále přes Leku, Džimma-Hinné 
k hornímu toku Didesy v krajině Gumě, ale 
pro nejistotu panující v oněch krajinách ná- 
sledkem války mezi panovníky šojským a 
godŽamským průvodci jeho zdráhali se jiti 
dále; musil se tedy vrátiti na sev. do okolí 
bažinatého jezera Čomenského, tam však byl 
zajat vojskem šojského krále Menileka a po- 
kládán jsa za vyzvědače godžamského, držán 
v zajeti, načež pod přísným dozorem poslán 
přes Čeleu, lilu. Čabbo a Antoto do Dil- 
dilly v jihozáp. Sóji. Výhodou však bylo, že 
cesta do zajeti vedla S-a krajinami nezná- 
mými, tak že tím zeměpisná známost Habeše 
přece obohacena; objevilt tam S. několik 



Stecki — Steczkowski 



61 



jezer, jmenovitě Vonči, Chole a Bečo, a pro- 
zkoumal vrchoviska Gúderu, přítoku abáj- 
ského, a Ha vaše. Přičinénim ital. cestovatele 
Antinoriho propuštěn na svobodu a obdržel 
dovoleni k další cestě. I vydal se do území 
Gallfi při řece Haváši, prozkoumal horná- 
tinu ve velikém jižním ohbi HaváŠe s horou 
Snkvalou a překročiv zmíněnou řeku pronikl 
až k jezeru Zuaiskému nebo Dembelskému 
(mimo ně objevil tam ještě několik menších 
jezer). K vyzvání negusa Jana odebral se 
odtud středem Šoje na sev. do Boromiedy 
v krajině Vollo, kdež prozkoumal jezera Haik 
a Ardibbo vysoko v horách na vých. okraji 
habešské vysočiny a počátkem r. 1883 s vá- 
lečnou výpravou negusovou pronikl ještě do 
gallských krajin na vých. svahu této vyso- 
činy. Vyžádav si potom dovolení k návratu, 
odebral se z Debra Táboru přes G on dar, 
homatinu Semienskou, Axum a Aduu k po- 
břeží Rudého moře, dorazil v srpnu 1883 do 
Masávy, odkudž přes Aden a Janov v říjnu t. r. 
přibyl do Prahy. Tyto cesty S-ovy byly na 
svou dobu výkonem znamenitým, nebof vedly 
z velikého dílu krajinami do té doby na- 
prosto neznámými a slibovaly vzácné obo- 
hacení zpráv o sev.- vých. Africe; bohužel 
však S. do konce života svého nedostal se 
k soustavnému popsáni svých cest. Zfi stavil 
toliko ojedinělé zprávy a drobné příspěvky 
zasílané do »Bohemie€ (1878 a 1879), » Posla 
z Prahy « a »Českých Novin« (1880), >Nár. 
Listů* (1878 a 1886), ^K51n. Zeitung* (1884), 
»Světozora« (1879) a referoval o výzkumech 
svých Africké společnosti Nčm. v Berlíně; 
mimo to napsal krátký přehled své cesty do 
lipské »Illustr. Zeitung* a >Z1. Prahy*, do 
>Zeměpisného sborníku* na r. 1886 článek 
habeŠ a Habešané a měl na IV. zeměp. sjezde 
něm. v Mnichově přednášku Die Bedeutung 
von Abessinien und Galia ýúr Europa (Ver- 
handl des IV. deut. Geographentages, Mni- 
chov, 1884). Stručné zápisky o cestách jeho 
s mapou uveřejnil Fritzsche: Dr. Anton S-s 
Reistn in den Galia- Lándern 1882 (9peter- 
roanns geogr. Mitth.*, 1891). Životopisy ve 
»Z1. Praze* 1885 a >Světozoru* 1888. p, 

2) S. Karel, hud. skladatel a spis. čes., 
bratr před. (♦ 1861 v Kosmonosích). Studo- 
val na gymn. v Ml. Boleslavi, potom v Praze 
práva ar. 1881 přestoupil na filosofii. Při 
tom v 1. 1881 —-82 navštěvoval varhanickou 
školu a r. 1882 vykonal st. zkoušky pro uči- 
telství hudby na paedagogiích. V 1. 1885—92 
byl ředitelem kůru a učitelem zpěvu u vor- 
šilek v Praze, týmž Časem do r. 1889 ředite- 
lem hry na varhany na varh. škole, od r 1889 
jest professorem dějin hudby a hud. kompo- 
sice při konservatoři. Od r. 1888 je také lek- 
torem včd hudebních na české univ. Napsal: 
Všeobecný dějepis hudby (I. 1892, II. 1903); 
Nauka o nethematické improvisaci varhanní 
(1903), pak hlavní dilo: Formy hudební. Mimo 
to: Kritické příspěvky- k některým sporným 
otd\kám vědy hudební (česky ve » Věstníku 
kril. č. spol. nauk* 1889, něm. ve »Vicrtel- 
jahrsschnft f. Musikwiss.* 1890), jež svého 



času vzbudily i zvláštní pozornost za hrani- 
cemi, a monografie: O \dpovědi kvintové 
v harmonii (1888); O akkordech alterovaných 
(1894); O akkordu nónovém, undecimovém a 
tercdecimovém (1897); posléze přečetné studie, 
úvahy a rozbory aeatheticko-kritické v růz- 
ných časopisech, mezi jinými i několik statí 
v » Památníku*, vydaném r. 1898 Českou aka- 
demií. Monografie S-ovy jsou právem po- 
kládány za nejcennější studie theoretické 
v naši hud. literatuře. Neméně vynikající je 
činnost S-ova skladatelská. VydalC: Sfissa 
solemnis pro sóla, sbor, orchestr a varhany; 
Sonáta pro varhany (do Jmoll); Andante a 
Scher\o pro smyčcové nástroje; 3 romance 
pro housle a klavír; Ave Maria pro sólový 
hlas, housle, violoncello, varhany a klavír; 
pisně\ 26 motett pro sbor a varhany; klavírní 
výtah (s textem) Smetanova "Tajemství* ; Ko- 
leda pro Ženské hlasy s prův. varhan, har- 
monie neb klavíru. Posléze přepracoval >Missa 
pastoralis* od Horáka a vykonal adnotaci 
motetta >Qui confidunt* od Haranta z Polžic. 
K žákům S-ovým v komposici náležejí téměř 
všichni mladší skladatelé čeští, zejména No- 
vák, Suk, Nedbal, Horník, Branberger a m. j. 
Srv. Hud. kalendář (1894) a Riemannův Mu- 
sik-Lexikon. 

Steoki: 1) S. Jerzy Tadeusz, spis.pol., 
známý dílem Wotyň pod w^gl^dem statystyc^- 
nym^ historyc^nym i archeologic^nym (1864 
až 1871, 2 d.); Kriemieniec i jego okolice 
(1873); ^uck staro^ytny i d^islejs^ (1876), ja- 
kož i povídkami Starý dwór (1869); Z boru 
i stepu (Krakov, 1888) a j. 

2) S. Czeslaw Slawomir, herec a spis. 
pol. (* 1858 — t 1886 ve Varšavě), psal po- 
vídky a div. hry, jež otiskoval v listech var- 
šavských. 

8) S. Jan, publicista a národohospodář 
pol, do r.l900 stálý spolupracovník >GÍosu*, 
vydal o sobě Zásady ekonomji $póic\esnej 
(Varš., 1898). 

4) S. Henryk viz Stěckij. 

StdckiJ (CTei^Kift), jméno šlechtického rodu 
rus. z Kijevska, odvozujícího původ svůj z poč. 
XVI. stol. Ve stol. XVII. členové toho rodu 
zaujímali vyšší zemské hodnosti v kijevském 
vojvodství. Jan Kazimierz S. byl v 1. 1760 
až 1790 velikým korunním koroúhevníkem 
(charažy) a vynikal jako pronásledovatel 
drobné šlechty pravoslavné, již násilím odní- 
mal pozemky. Jeho pravnuk (ienrich Lj ud- 
vigovič S. (Henryk Stecki), * 1825, jest 
znám jako pol. archaeolog a numismatik. 
Vydal dílo: Rodowody ksia{at i królów pol. 
orai wielklch ksiq^qt litewskich (Petr., 1861). 

Steoknitz: 1) Š., řeka něm., viz Steke- 
nice. 

2) S., ves u Žatce, viz Stek nik. 

Steozkowskl Jan Kanty, mathematik 
pol. [* 1800 — t 1881), byl prof. na univ. 
krakovské a vedle četných rozprav vydal 
Elementarny wykiad matematyki^ obsahující 
arithmetiku (1851 a 1861), algebru (1852), 
planimetrii a stereometrii (1868), trigono- 
metrii (1859) a analytickou geometrii (1859). 



62 



St^czyňski — Steele. 



Vedle toho vydal populární astronomii (1861) 
a Pogadanki naucxrciela wiejskiej $\kóiki 
(1872). 

St^ozyňskl Bos^usz Zygmunt, spis. a 
illustrátor pol. (♦ 1828 — f 1890 v Krakově), 
vydal popisnou báseň Tatry s vlastními dřevo- 
ryty a několik menších sbirek veršovaných, 
jako Zbójcy w Galicji a j. 

Stedin^ovó, sasko-fristí sedláci, obýva- 
jící území kolem dol.Vesery od řeky Hunte 
až k moři a dělící se ve \Veststedingen, 
nyní Stedingerland, a Oststedingen, 
nyní Osterstade. Obyvatelé tohoto území 
odpírali poslušenství arcibiskupům brémským 
a odrazili útok panstvichtivého Gerharda II. 
(1219—58). Proto r. 1230 arcibiskup vyhlásil 
na ně klatbu a papež nařídil okolním bisku- 
pům ohlášení křížové výpravy proti S-gům. 
Ale první výprava byla poražena, druhá zmoc- 
nila se pouze Oststcding a zajatci jako ka- 
cíři upáleni. Na opětovné vybízení papežské 
sebralo se nové vojsko křižácké a r. 1234 
porazilo u Altenesche po tuhém odporu S-gy> 
obsadilo celé území. I zavedeni sem cizí osad- 
níci a zbudovány tu hrady k upevnění pan- 
ství arcibiskupského. V XV. stol. zem S-gú 
připadla Oldenbursku (v. t., str. 715?). 
Srv. Schumacher, Die Stedinger (1865); De- 
hio, Gesch. des Erzbist. Břemen -Hamburg, 
2 sv. (1877). Nu, 

Stedman [stedmen] Edmund Clarence, 
spis. sev.-amer. (* 1833 v Hartfordu, Conn.). 
Studoval na Yale College v Newhavenu, byl 
pak žurnalistou a r. 1855 odebral se do New 
Yorku, kde vstoupil do redakce >New York 
Tribunec. R. 1860 vydal první sbírku básní 
Lyrics and idylls a od těch časů počítá se 
k nejlepším básníkům sev.-amer. Za války 
občanské byl korrespondentem newyorského 
listu >World«, později byl činný na burse ja- 
kožto broker a byl pak bankéřem. Vydal tato 
hlavni díla básnická: Alice of Monmouth and 
other poems (1 864) ; The blameless prince ( 1 869) ; 
Poetical works (1873, 1884); Octavius Brooks 
Frothingham (1876); Hawthorne and other 
poems (1877), pak aestheticko-kritické práce: 
Victorian poets (1876, 13. vyd. 1887) a Poets 
of America (1886); Edgar Allan Poe (1881); 
Nature and elementí of poetry (1892); antho- 
logie: A Victorian anthology (1896); An Ame- 
rican anthology (1900) a básně Mater Coro- 
nata (1900). S Hutchinsonem vydával velikou 
chrestomathii »Library of American litera- 
turec (1888—90, 11 sv.). 

Steele, m. v okresu essenském pruského 
vlád. obv. dtisseldorfského, na pr. bř. splavné 
Ruhry, při trati Duisburg -Dortmund a Voh- 
winkel-Hagen prus. stát. drah, má 12.245 
oby v. (1900), got. katol. chrám, v zámku 
z r. 1761 nyní katol. sirotčinec; lomy na pí- 
skovec, kamenouh. doly, cihelny, pivovary aj. 

Steele [stíl] Richard, spisovatel angl. 
(♦ 1671 nebo 1672 v Dubline — f 1- září 1729 
v Llangunnoru u Cacrraarthen), byl vycho- 
ván v Charter House v Londýně, kdež 
se spřátelil s Jos. Addisonem. R, 1692 
odešel studovati do Oxfordu, avšak nevy- 



trval tam dlouho: rozešed se se svým strý- 
cem, vstoupil jako dobrovolník do tělesné 
gardy, kdež se stal brzy praporečníkem. Žil 
životem prostopášným, a proto byli přátelé 
jeho velmi udiven?, když >little Dicky«, jak 
mu říkali, napsal křesfansko-moralistický trak- 
tát The Christian hero. R. 1702 napsal veselo- 
hru The funtraU or grief a la mode, r. 1703 
The tender husband, hry rázu moralistního se 
slabou a mdlou charakteristikou figur, které 
se dosti líbily; nezdar stihl za to následující 
hru S-ovu Tlie lying iover, po níž opustil na 
delší dobu dramatickou tvorbu. Z r. 1722 po- 
chází jiné drama Sovo The conscious lovers^ 
která bývá ceněna nejvýše z jeho her, ačko- 
liv ani ona neukazuje skutečného talentu dra- 
matického básníka. S. nalezl se jako novinář, 
jako moralistní essayista a dobromyslný sa- 
tirik. Za menši úsluhy, které poukázal vládě, 
obdržel místo 9gazetteera«, jakéhosi redak- 
tora »Gazetty«, poněkud primitivních to úřed- 
ních novin; zde vysvitla S-ovi d&ležitost, ja- 
kou by mohl míti dobře vedený list perio- 
dický pro výchovu národní, zde vznikla v ném 
myšlenka vydávati list, který by vedle zpráv 
o událostech denních přinášel i články mravo- 
učné a mravokárné. nabádal k ctnosti a va- 
roval před neřestmi. Veselá vojna, kterou 
vedl po dvě léta veliký satirik angl. Jonathan 
Swift pod pseudon. Isac BickerstafT s obsku- 
rantstvim a kteréž účastnil se i S., uspíšila 
jeho rozhodnutí: r. 1709 založil »The Tatler« 
(asi: »2vatlal«, >TlachaU), časopis třikrát 
týdně vvcházející, který měl veliký úspěch; 
zasloužil se o něj hlavně svými humornými 
články větší přítel S-ův, Addison (v. t. 1). 
R. 1711 změnil se »Tatler« v deník »The 
Spectatorc (>Divák«, »Pozorovatel€), jehož 
úspěch byl ještě větší: bývalo prodáváno 
denně až 14.000 výtisků. I v tomto listě jsou 
však většinou příspěvky S-ovy zastiňovány 
pracemi jeho talentovanějšího přítele Addi- 
sona; z jiných vynikajících spolupracovníků 
na listě S-ově budteŽ uvedeni alespoň Pope 
a Hamilton of Bangour. Politika byla ze 
>Spectatoru€ vyloučena, list všímal si hlavně 
literatury, divadla. Života společenského a 
módy. V pros. 1712 S. přestal *Spectatora€ 
po 517. Čísle bez jasnějších vnějších příčin 
vydávati. R. 1713 nastoupil na jeho místo 
>írhe Guardianc, do něhož zase psali S. i Ad- 
dison, ale který zabředl příliš do polemiky 
politické a neměl proto významu svých před- 
chůdců; dvěma svazky byl list tento ukon- 
čen. V celku napsali do těchto tří časopisů 
S. 510 a Addison 369 článkův. Humorem, 
fantasií a fabulačním kouzlem S. stál za svým 
přítelem Addisonem; kouzlo článků S-ových 
dnes již většinou vyvanulo a hrubá morali- 
stická střízlivost kazí požitek i z lepších je- 
jich zlomků; ale přes to měly ve své době 
zásluhu čistého jazyka a opravdovějšího ná- 
zoru na život. Jinak S. účastnil se vášnivě 
politického života své doby jako straník whig- 
ský; jako pamfletář byl vyloučen r. 1714 
z parlamentu. Za Jiřího I. dostalo se mu růz- 
ných úřadův a sinekur a byl také povýšen 



Steell — Steenkerke. 



63 



do stavu rytířského. Později rozešel se i s pří- 
telem Addisonem. Ačkoliv žena přinesla mu 
slušné jméni a ačkoliv i jinak příjmy S-ovy 
byly značné, byl neustále prodlužen a stihán 
věřiteli. S. neznal ceny peněz a neuměl ani 
dost málo spořiti. Před útisky věřitelův uprchl 
do Walesu, kdež zemřel. Veselohry S-ovy 
vyšly r. 1761, zajímavá korrespondence 1787. 
Ó S-ovi psali Montgomery, Memoirs of Sir 
R. S. (1866, 2 sv.); Dobson, R. S. (1886); 
Thackerey v Lectures of the EngUsh humou- 
rists (1851) Sld. 

Steell Tstil] John, sochař skotský (* 1 »04 - 
1 1891). Vzdělal se v Edinburce, pak v Římě, 
odkudi r. 1833 se vrátil do vlasti. Obrátil 
na sebe pozornost obrovskou bronzovou so- 
chou Alexander a Bukephalos, vystavenou 
v Edinburce, pro kteréž město zhotovil ještě 
pomník W. Scotta (1840), sochu král. Viktorie 
postavenou na Royal Institution, začež jme- 
nován dvorním sochařem, jízd. sochu Wel- 
lingtonovu (1852\ bronz, sochu lorda Mel- 
viUa^ básníků Allana Ramsaxe (1865) a Johna 
Wilsona, theologa Thom. Chalmera, raram. 
sochu lorda Jeffrtye a jízd. sochu prince Al- 
berta (1876). V kathedrále glasgovirské do- 
končil pomník horalů, pro Kalkuttu zhotovil 
pomník Jamesa Wilsona, pro Ústřední park 
v N. Yorku sochy W, Scotta a R. Burnsa a j. 

Steelton [stilťn], m. v sev.-amer. státě 
Pennsylvanii, v hrabstvi Dauphin, na 1. bř. 
Susquehanny, při trati Harrisburg-Middleton, 
má 12.086 oby v.; rozsáhlé závody ocelářské; 
příprava sýra. 

iteelyard, Steel Yard fstíljárd, obecně 
stilj'rdl, angl., viz Stahlhot. 

Steen [sténj: 1) S. Jan, malíř holi. (* ok. 
1626 v Lejdě — f v ún. 1679 t.). Byl žákem 
Adríaena van Ostade a později Jana van 
Goyen v Haagu, vzdal se však po nějaký 
čas malířství a zařídil si v Delftu pivovar 
a pak v Lejdě výčep. Seznav život hospod- 
ský do všech podrobností, líčil vše, co byl 
poznal a pozoroval, nenucené ve svých obra- 
zech. S. maluje hospodské rvačky, domácí 
slavnosti, pijácké společnosti vždy nejen 
pravdivé, ale zároveň s velikou malířskou 
virtuositou. Jeho barvy jsou průsvitné v stí- 
nech, hřejoé a brillantni ve světle. Dovede 
malovati různé osvětleni umělé, a hlavně zná 
se v životní a plastické malbě lidí, vesměs 
živých, pravdivých typů, často věrně portrai- 
to váných. Jeho humor je někdy dosti hrubo- 
zrný, S. není malířem salonním. Ale zanechal 
též malby k Písmu sv. St. zákona, allegorie 
a pod., stejně virtuosně malované. Z jeho 
četných obrazů jsou v Praze: v Rudolfíně 
Zastaventčko (výjev noČní: veselá společnost, 
část. maskovaná, hraje a zpívá před domem); 
v paláci hrab. Nosticů: Allegorie (učenec za 
stolem sedící, vedle něho hošík se sutkami, 
v pozadí vchází Smrt a plačící děcko); Lékař 
(předpisuje nemocné pani lék); v obrazárně 
cis. rady R. Jahna Veselá společnost (zběž- 
nější, aíe rázovitá práce); v cis. obrazárně 
ve Vídni : Selská svatba, a z póla symbolický 
obraz Ne^řiitný ^ivot; v Kasselu Slavnost 



posvicenská (Bohnenkónig); v Brunšviku Sva- 
tební kontrakt; v Amsterdame Nemocná dívka 
a lékař; v Brusselu Svatba v Káni Galil.^ 
tatéž v Drážďanech; v Mnichově (Pinakotheka) 
Rvačka karbaníků atd. S. leptal též několik 
svých komposic, lepty tyto jsou velmi vzácné.— 
Syn jeho 2) S. Dirk byl sochařem. — No- 
vější životopisci uvádějí jakéhosi Jana S-a, 
který v Alkmaru maloval podobné výjevy, 
ale v pozdějších letech, a jehož obrazy se 
nevyrovnají malbám mistra lejdského. F./f-s. 

8)S.Adolph,mathematikdánský(*18l6— 
t 1886). Studoval na universitě v Kodani, 
kdež r. 1845 podal dissertaci De vi et nátura 
inflniti mathematici. Potom poslouchal před- 
nášky v Paříži na École polytechnique a Col- 
Ičge dc France. Viátiv se do vlasti stal se 
r. 1854 professorem na vojenské vyšší škole, 
pak r. 1861 univ. professorem v Kodani. 
Účastnil se také ruchu politického a byl po- 
slancem na sněmu dánském. Napsal několik 
cenných učebnic mathematiky a četné stati 
do časopisů odborných, zejména do »Tids- 
skrift for Mathematik*. Samostatně vydal: 
Mathemat. opgaver (1849), Differential og In- 
tegralregning (2. vyd., 1876); Sandsynligheds- 
regning (1864); Hovedlaerene for Samfundets 
Husholdning (1870J a j. Jeho biograňi napsal 
Zeuthen v >Tidsskr. for Mathematik« 1886. 

4) S. Johannes Wilhelm Christian, 
politik norský (* 1827 v Christianii). Studo- 
val ve svém rodišti fílologii a byl r. 1850 
prof. na lat. škole v Bergach, pak r. 1854 
v Tromsó a r. 1866 rektorem ve Stavangeru, 
kdež setrval do r. 1891. Již r. 1854 založil 
liberálně -radikální list >Bergensposten« a 
r. 1859 stal se členem storthingu, v němž 
zaujímal vůdčí postaveni ve straně radikální, 
zvláště když Sverdrup stal se státním mini- 
strem r. 1884, kdy S. utvořil novou stranu, 
Det rene venstre, krajní levici. R. 1889 S. 
přispěl k pádu Sverdrupovu a po odchodu 
ministerstva Stangova r. 1891 pověřen se- 
stavením ministerstva. Při volbách na pod- 
zim t. r. dostalo se ve storthingu velké vět- 
šiny jeho protiunionistické politice, jejíž sna- 
hou bylo získati předem vlastní konsuláty 
pro Norsko. Když však král a švédský říšský 
sněm rozhodně se postavili proti léto počí- 
nající rozluce, ustoupil v květ. 1893 s celým 
ministerstvem novému kabinetu Stangovu, 
načež storthing povolil mu roční čestnou 
pensi 6000 korun jakožto národní odměnu. 
Od r. 1898 do dub. 1902 S. byl na novo mi- 
nistrem a ustoupil toliko pro vysoké své 
stáři. Storthing však stále ještě zasazuje se 
za osamostatnění Norska proti Švédsku ve 
smyslu požadavků S-ových. 

Steenberg^en [sténbergn], m. v nizoz. 
prov. severobrabantské, nad ř. Vliet, příto- 
kem Krammery, má 7537 obyv. (1899); pě- 
stění mořeny i příprava barvy z ni. 

Steendysser [sten-], dán., tolik co ka- 
menný stůl, viz Dolmen. 

Steenkerke fstén-], Steenkerque [stén- 
kerk], vesnice v belg. prov. hennegavské, nad 
ř. Senné, jz. od Brusselu, má 728 obyv. 



64 



Steenstr — Stefan. 



(1900), památná je slavnÝm vitézstvim franc. 
maršálka de Liixembourg nad 75.000 m. angl. 
krále Viléma III. a spojenců dne 3. srpna 1692^ 

Steensen Niels viz Stěno. 

Steenstr., zkratek zool., jimž značí se 
Joh. J. Smith Steenstrup. 

Steenetrap: 1) S. Tohannes Japetus 
Smith, přírodovědec dán. (♦ 1813 ve Vangu 
v Norsku — t 1897), studoval lékařství a 
vědy přírodní, r. 1841 stal se lektorem mine- 
ralogie a botaniky na akad. v Sor^er, r. 1845 
proL zoologie na kodaňské univ., později 
ředitelem zool. musea, členem, sekretářem, 
praesidentem dánské uČ. společnosti, jakož 
i členem čelných cizích akademií věd. R. 1898 
postaven mu v Kodani pomník. Vynikl jako 
zoolog a archaeolog. V dějinách zoologie 
jméno jeho náleží mezi nejpřednější. Zejména 
proslul výzkumem rodozměny (v. t.) na zá- 
kladě studia vývoje motolic a srovnáním 
známých jevů příbuzných, o čemž pojednal 
ve spise: Om Forplantning og Udvikling gjen- 
nem vexlenJe Generationsraekker, en saeregen 
Form for Opfostringen i de lavere Dyreklasser 
(1842, přel. do angl. a něm.) Pozoruhodný 
jest též spis jeho o hermafroditismu ( Under- 
s&gelser over Hermaphroditismens Tilvaerelse j 
i Naturen^ 1844) a řada prací ve spisech dán- 
ské učené spol., jeŽ jednají o hlavonožcich, I 
cizopasných klanonožcích a o úpravě posta- , 
veni očí u platejsů. Jako archaeolog vynikl 
výzkumem pravěku Dánska, hlavně pak stu- ! 
diem kj6kken - móddingů (viz Kjókken-' 
mčdding, kde též uvedeny práce jeho sem' 
spadající). I 

2) S. Knudjohannes Vogelius(* 1842 i 
v Movu u Aalborgu), geolog dánský, synovec 
před., studoval lékárnictvi, později věnoval 
se mineralogii a geologii, stal se assistentem I 
minerál, musea university kodaňské, pak čle- 1 
nem geol. výzkumu dánského. V 1. 1871—88 , 
opětovně za účelem studia geologického pro- 1 
zkoumal Grónsko. Výzkumy své uveřejnil 
hlavně v Meddelelser om Grsnland a v »Petcr- 
manns Mitteilungenc. i 

3) S.Johan nes, historik dánský (*5. pros. 
1844 v Soró), syn S-a 1). R. 1877 jmenován 
byl prof. severských dějin na kodaňské univ., ! 
kdež posud působí. Nejhlavnější díla jeho 
jsou: Studier over Kong Valdemars Jordebog ^ 
(1873); Normcnnerne (1876—82, 4 sv.); Hnto- j 
rieskrivningen i Danmark i det íf). aarhundrede ' 
( 1 889) ; Vore Folkeviserjra Middélalderen (1891). 
Spolu s Erslevem a j. vydával »Danraarks 
Riges Historiec (1896—1901, 6 sv.). J.F. 

Bteenwljk [sténvajk], též Steenwyk, 
ro. v nizoz. prov. Overysselské, na trati | 
Zwolle-Leuwarden, má 5591 obyv. (1899), 
živících se hlavně zemědělstvím, přípravou 
másla a chovem dobytka. Založen byl ve 
XII. stol. a proslul statečnou, avšak marnou 
obranou proti Španělům r. 1581—82; ale již 
r. 1592 odňal jej Moric Oraňský znova Spané- • 
lům.Blízký Steenwijkerwold má 5882 ob. 

van Stéenwijk [sténvajkj: 1) v. S. Hen- 1 
drik starší, malíř nizoz. (♦ 1550 v Stecn- 
wijku — t 1603 ve Frankfurtě n. M.). Bvl - 



Žákem svého otce, stavitele a malíře, pak 
naň působil Hans Fredeman de Vries. R. 1579 
za války opustil svou vlast a odebral se do 
Německa. S. lehkou rukou a drobným Štět- 
cem maloval pečlivě provedené pohledy do 
gotických chrámů, a to za různého osvětleni 

Í pochodně, svíce atd.) anebo v přítmí. Sta- 
áže (figurální) bývají od jiných malířů sou- 
dobých (Jana Brueghela a j.). — Syn jeho 
2) v. S. Hendrik mladší (♦ 1580 — f po 
r. 1649 v Lond]^ně) byl žákem svého otce, 
nad něhož předčí větší rozmanitostí sujetů. 
Tsa přítelem Ant. van Dycka, jemuž maloval 
architektonické části pozadí a perspektivy, 
následoval slavného druha svého do Lon- 
dýna (1629). V cis. obrazárně ve Vídni jsou 
od S-a ml.: Sklepeni (stafáž vysvobozeni 
Sv. Petra z vězení); Vnitřek chrámu; Vnitřek 
got. chrámu ; Vedení a Klenutá siň (obé se 
sv. Petrem); v praž. Rudolfinu: Vnitřek go^ 
tichého chrámu (čís. kat. 667). F.H-s. 

Steeple oliase [štípl čézj, angl. (doslova: 
dostihy ke kostelní věži), šlovou dostihy koň- 
ské, při kterých dříve bývala cílem kostelní 
věž (steeple) nebo podobný předmět vynika- 
jící, ke kterému jezdci hnali se prese všecky 
překážky (v. t.). O významu dnešním viz 
Dostihy, str. 871^. 

Steevens, Stevens [stéfcns] Pieter, 
kreslíř a malíř holi. (* ok. 1540 v Mechelnu — 
t po 1620). R. 1590 povolán byl cis. Rudol- 
fem II. do Prahy jako dvorní umělec a býval 
tu nazýván lat. Step han i. Maloval kra- 
jiny, podle tehdejšího vkusu bohatě detailo- 
vané lesní houštiny, chaty na pobřeží les- 
ních potoků, mlýny atd., a to na základě 
svých studií konaných v Čechách, zvláště na 
Šumavě. Někdy přidává stafáže biblické nebo 
mythologické. Kreslil pro ryjce Eg. Sadelera, 
Hondiusa, Izáka Mayora, kteří jeho krajiny 
ryli v mědi. V cis. obrazárně ve Vídni jest 
jeho Lesní krajina (jelen stíhaný dvěma mys- 
livci) olejem na mědi malovaná, pak Krajina 
se sv. rodinou utikajici do Egypta, V praž. 
Rudolfině chovají se Burdeovy (Bourdetovy) 
kopie jeho skizz (5 listů s pohledy praž- 
skými). Od něho pochodí pražští umělci 
XVII. a XVIII. stol. S-ové ze Steinfelsu 
(srv. Praha, str. 4126, 418^, 462a). F.H-s. 

Steevenss [stéfens] Antonio viz Pala- 
medes. 

Stefan, pol. jm. osobni, viz Štěpán. 

Stefan: 1) S. Christian Friedrich, bo- 
tanik něm. (* 1757 v Lipsku — f 1814), vy- 
studoval vědy přírodní a lékařství v Berlíně, 
odešel r. 1782 do Petrohradu a byl vojen- 
ským lékařem v ruském vojštč. R. 1786 stal 
se prof. chemie a botaniky na mediko-chir- 
urf^ické akademii v Moskvě, r. 1804 prof. na 
mediko-chirursickc akademii v Petrohradě. 
Svěřeno mu tež zřízení a správa lesnického 
ústavu a správa zahrady botanické. Nashro- 
máždil veliké tři sbírky rostlin a zabýval se 
květenou okolí Moskvy, o čemž vydal: Enu- 
meratio stirpium agri Mosquensis (Moskva, 
1792) a Icones plantarum Mosquensium (t., 
1795. s 10 tab.). 



Stefan — Stefani. 



65- 



2) S. Kristián (pseudonymem K. Vě- 
nečky), paedagog a spis. čes. (* 6. pros. 1819 
v Jičíně — t 16. led. 1892 v Hradci Král.). 
Studoval gymn. v Jičíně, filosofii od r. 1837 
v Praze, pak tři léta byl zapsán na fakultě 
lékařské. R. 1842 rozhodl se pro gymn. pro- 
fessuru, r. 1848 stal se prozatímním učitelem 
čcštinv u piaristů v Praze, v 1. 1849—51 
v tém'2 úřadě žil v Ml. Boleslavi. R. 1851 
stal se učitelem na gymnasiu v Hradci Kr., 
kde po šesti letech došel definitivy. R. 1867 
byl z politických příčin zbaven vládou úřadu. 
Obec Hradecká ujala se S-a a jmenovala jej 
později ředitelem měst. dívčí školy. S. byl 
činný literárně i politicky. R. 1846—46 vydal 
•Povídky Fr. Soave pro mládež dospělejšíc 
fz ital.), Rukověť řimský-ch starožitností {IS6S, 
podle Bojesena) a dějiny Hradce Kr, (1872), 
přeložil Cervantesova »Dona Quixotac (díl 
druhý, 1866), řadu menších prací z Gogola, 
Kotzebua, Puškina,L.Scarabelliho, Zagoskina, 
V. A.hr. SoUoguba, B. Atanackovide, S. Pellika, 
Tacita a j., samostatně i v časopisech otiš- 
těných. Pokusil se též o původní básně a 
povídky. Za českého hnutí revolučního r. 1848 
S. hlásil se k zásadám strany radikálně demo- 
kratické. Byl členem »Repealu«, spoluzakla- 
datelem ^Slovanské Lípy«, členem výboru a 
sekretářem organisace té. Psával do >Novin 
Slovanské Lípy «, >Piažského Večerního listu «, 
•Včely « a j. Za vlády Beustovy a Herbstovy 
byl r. 1867 zvolen zemským poslancem za 
mésta Král. Hradec, Jaroměř a Josefov a byl 
stoupencem opposičniho postupu české po- 
litiky (jeho podpis na protestu poslanců čes. 
ze dne 13. dub. 1867 a pak na deklaraci 1868 
přivodil právě jeho propuštění z úřadu). Tbk, 

3) S. Josef (* 24. bř. 1835 ve Sv. Petru 
u Celovce — t '• í^d. 1893), vynikající fysik 
něm., habilitoval se již ve 23. roce věku svého 
jako docent theoret. fysiky na univ. vídeň- 
ské, jsa při tom prof. na vyšší reálce tam- 
též. Po pěti letech stal se řádným professo- 
rem fysiky a zároveň spoluředitelem ústavu 
fysikálniho, jejž od r. 1866 spravoval samo- 
statně. Byl členem mnohých učených spo- 
lečností, od r. 1875 sekretářem vid. akademie 
a členem kommisse pro výzkum Jaderského 
moře. S. byl fysik Iheoretický, který však 
nikdy neopouštěl půdy pokusu, učitel byl zna- 
menitý a velmi oblíbeny byly jeho přednášky', 
které provázel pokusy velmi instruktivními. 
Přečetné práce S-ovy zasahující do všech 
oborů fysiky uveřejněny byly hlavně ve »Zprá- 
váchc vídeňské akad. Ž prací S-ových uve- 
deny budtež z mechaniky: studie vnitřního 
tření plynů, diffuse a osmosy plynů, šíření 
zvuku tělesy tuhými; z nauky o teple: theorie 
tepelné vodivosti plynů, rychlost vypařování 
kapalin, kritika zákona Dufong-Petitova, vztah 
mezi zářením tepelným a temperaturou; 
v optice četné práce týkající se polarisace 
a interference světla, theorie dvojlomu, změny 
indexu lomu s temperaturou atd., v elektřině 
tabýval se základním zákonem elektrodyna- 
roickýra, thermomagnetickými motory, po- 
čítal vzájemné působení dvou uzavřených 

Otiftv Slovník Naučný sv. XXIV. 23 5 1905. 



vodičů, koěfťicienty samoindukce, kmity 
Hertzova oscillátoru, rychlé kmity na po- 
vrchu vodičův atd. Velmi důležit^^m objevem 
S-ovým pro theorii tepelného záření jest 
vztah mezi emissí tepelnou a temperaturou 
absolutní.^ Podle S-a tepelné záření jest 
úměrno čtvrté mocnině absol. tcmperaturyJ^ 
Tento zákon, odtud zvaný zákon 5-ův, na- 
lezl S. správnou interpretací pokusů Tyndal- 
lových a pokusů Dulong-Petitových, tedy na 
cestě experimentálně. Později býl zákon S-ův 
odvozen Boltzmannem z principů thermo- 
dynamických, tak že odtud vznikl název zá- 
kona S.-Boltzmannova. Pojednání S-ovo, 
v němž uveřejněn byl zákon S-ův, má název 
Be\lehungen \wischen Wármestrahlung wtd 
Temperatur ve »Zprávách€ akad. vídeňské 
(1879, sv. 79). Ocenění zásluh S-ových viz 
v nekrologu v »Almanachu< vid. akad., 43, od 
prof. Stisse. nvk, 

4) S., též Stephan Leopold, malíř čes. 
(♦ 1826 v Praze - f 1890 t.). Byl žákei^. 
prof. Haushofera na praž. akademii. R. 1853 
vystavil po prvé v Praze olejový obraz Kra- 
jina u Ústi (zakoupena Krasoumnou jednotou 
v Praze). Následovaly: r. 1855 Údolí Sarcy 
u Rivy\ Motiv u Meranu\ r. 1856 Hrad Tirol 
I (Kras. jednota); r. 1857 Večerní krajina \ Žni; 
I r. 1858 Dubovy- les\ Lago di Garda; r. 1859 
I Vodopád v Černém lese; r. 1863 Italská kra- 
\jina; Údolí Váhu u Trenčína; r. 1864 Nedělní 
ráno; V horách; r. 1867 Bouře; Italská kra- 
I jiná, V Pešti vystavoval r. 1866 Údolí Ádi{e 
u Meranu; r. 1873 na vídeňské světové vý- 
stavě Blí(ící se bouře (pfed tím též ve vídeň. 
všeob. něm. výstavě r. 1868). Na jubil, vý- 
stavě r. 1891 byly vystaveny krajiny. S. po- 
kládán byl svého času za naturalistu, ale 
vlivy staré školy jsou v jeho malbách stále 
patrné, projevujíce se hlavně úpravou kra- 
jiny, romantickým nádechem jejím a zbar- 
vením sice šťavnatým, ale nikoliv přiroze- 
ným. S. snažil se podati vždy zajímavý motiv, 
proto nedbal skutečnosti a komponoval své 
obrazy jaksi s použitím přírodních motivů. 
Proto jeho krajiny nemají pravé náladovosti 
a jsou neklidné. F,Hs. 

Stéfan(CTe*aH'b),rus.jm. osobní, Štěpán. 

1) S. Novgoroděc, mnich rus., jenž r. 1350 
navštívil Cařihrad a Palestinu a vypsal svou 
cestu, popsal chrám sv. Sofie a sv. místa. 
Zprávy jeho archimandrita Lconid klade na 
první místo mezi zprávami rus. cestovatelů 
XIV. a XV. stol. nejen co do času, ale i co 
do přesnosti, ač jinak S. příliš důvěřoval 
svým řec. průvodčím (srv. předmluvu k dílu 
jeho »Obozrěnije caregradskich pamjatnikov 
i svjatyň XIV. i XV. věkov po rus. palom- 
nikamt, Moskva, 1870). Chofděnije S-ovo vy- 
dal I. P. Sacharov v II. díle svého spisu 
>Skazanija rus. naroda« (1849). 

2) S. Javorskij viz Javorskij. 
Btefanan viz Štěpánov. 
Btefan-Boltzmannův zákon viz Zá- 
ření; srv. též Stefan 3). 

Stefani Jan, hud. sklad, polský {* 1746 
v Praze — f 1829 ve Varšavě). Chtěl se státi 



«6 



Stefani a — Stefanos. 



duchovním, ale poněvadž zrušením četných 
kláiterů změnily se poměry, přešel k hudbě. 
Vsdělal se pak v Itálii a navrátiv se odtud 
stal se kapelníkem orchestru hrab. Kinského, 
potom byl houslistou u cis. dvorní kapely 
ve Vídni, pak dvoř. kapelníkem ve Varšavě. 
Tam skládal četné kantáty, mše a polonaisy 
v duchu polské hudby národní, již s horli- 
vostí studoval v písních polských. R. 1794 
provedena ve Varšavě jeho první opera na 
text W. Bogustawského Krakowiacy i Gorale, 
v nlf užil polských nár. melodií. Opera tato 
značí novou epochu v dějinách národní hudby 
polské. Byla přijata v celém Polsku s na- 
dšením a byla provozována více než 200kráte, 
dokonce i v Petrohradě, v Moskvě a ve Vídni. 
Menii lispěch měly opery ostatní, jako: 
Wd^lěcini poddáni (n96)] Dr^ewo yiciarowane 
(1797); Froiyna (1806); Rotmistr^ Górecki 
(1807); Starý myšiwy a Papirius (1808), ač 
dosti dlouho udržely se na repertoiru. S. 
pokládán jest za tvůrce dramatické hudby 
polské. Srv. M. Karasowski, Rys historyi 
Opery polskiej (Varš., 1869). — Z jeho dětí 
vynikli: Karolina (1784—1803) a Eleonora 
(1801—31) jako zpěvačky, Kazimierz (1791 
al 1811) a J an (1797— 1827) iakožto houslisté. 
Podobných, ač nikoli tak pronikavých zásluh 

Jako otec dobyl si o hudbu varšavskou syn 
ótef 8. (♦ 1800 ve Varšavě — f 1876). byl 
i počátku členem orchestru varš. opery, po- 
tdějl ředitelem hudby balletní a sám také slo- 
lil několik balletá, jako: Djabei roikochany, 
Okr^{ne\ Wesele w Ojcowie a j. Mimo to ze- 

Íména dvouaktovou operu Lekcyt botaniki 
1829 te Varšavě), pak hudbu k melodrama- 
tám: Piast; Dwajc wieznowie; Zyd wieczny 
tubcz; Kobiety z kamienia, různé skladby 
koitelnt a j. Jeho polonaisy a polské písně 

Í*sou v Polsku Četně rozšířeny těšíce se ve- 
lké oblibě. Poslední jeho prací byla operetta 
Tnvoga wieciorna, provozovaná r. 1872 ve 
Varšavě. (Život, v »Tygodniku illustr.«, 1876, 
č. 14.) 

StefaAlfc viz Stcphania. 

Stefanit I nerost vyskytující se obyčejně 
ve velmi pěkných a hojnoplochých krystal- 
lech soustavy kosočtvercčné, jež vzhledem 
i rozměry sv^ml blíží se krvstallům hexago- 
nálním. Krystally s-u jeví ráz dílem jehlano- 
vitý neb tlustě šestiboce tabulkovitý, dílem 
sloupcovitý. Srůst dvojčatný podle dvou hra- 
nolů jest velmi častý. Krysí ally s-u jsou 
různopolární, ale zřetelně hemimorfní vývoj 
jest vzácný. Kusový a vtroušený s. vyskytuje 
se zřídka. Barva i vryp jsou kovově černé, 
lesk kovový. Tvrdost o málo přesahuje 2, 
hust. 6*2—6-3. 8. jest křehký. Lučebné jest 
to zásaditý síroantimonan stfíbrnatý Ag^SbS^ 
se 68-50% stříbra, 1622 antimonu, 16*28 síry. 
Snadno taje, na uhlí dává zrnko stříbrné, ky- 
selinou dusičnou se rozkládá. V krásných 
krystallcch vyskytuje se v Příbrami, Jáchy- 
mově, Staré Voiici, Ratiboficích a Řemi- 
šově, dále u Šfávnice, u Frcibt-ika v Sasku, 
Andrcasberka na Harci, v krajinu Sarrabus- 
ské na Sardinii, kusový ve velikém množství 



jako velmi vydatná stříbrná ruda na žíle 
Comstock Lodě v Nevadě. Fr. Sťk. 

Stefanit a Xohnllat, název starobulhar- 
ského překladu Bidpatových bajek, poříze- 
ného podle řeckého zpracování Simeona Se- 
tba z XI. stol.: SxBfpavixriq %a\ Iivrildxrjg 
(»Ověnčený a SlídiČc, jména dvou šakalA). 
Srv. Bajka, str. 106 ď a Bidpai, str. 236. 
Překlad tento zachoval se hlavně v přepisech 
ruských, ale jest známa také stará recense 
srbská, v^rdana Daničiéem (Indijskc priče pro- 
zvané S. i Ihnilat) v >Starináchc Jihoslov. aka- 
demie 1870 (II, 263—311); podle jednoho 
rkpu ruského z konce XVII. stol. vydal sbor* 
nik tento F. Bulgakov (S. i I., Petr., 1877) a 
podle rkpu bulh.-ruského z konce XV. stol. 
spolu se dvěma srb. rkpy (z XIII.— XIV. a 
XV. stol.) A. Viktorov r. 1881 ve sbírce textd 
Obščestva Ijubitělej dřev. pisjm. (č. 64 a 78) 
s přehledem všech slov. rkpů. Srv. Jihoslo- 
vané, str. 434 ď, Rusko, str. 22Zb. 

Santo Stefano: 1) S. S., Sv. Štěpán, 
turecká vesnice u Marmarského moře, viz 
Santo Stefano 2); o míru Svatoštěpán- 
ském viz Rusko-turecká válka, str. 3566. 

2) S. S., ital. ostrov, viz Pontinské 
ostrovy. 

Stefano Tommaso viz Giottino. 

Stefanometr viz Stefanoskop. 

Stefanopulos, silně rozvětvená řecká ro- 
dina z Mainy na Peloponnésu, jež odvozuje 
svůj původ od Štěpána (Stefanos), pravnuka 
cis. Davida Trapezuntského. Pro vnitřní ne- 
pokoje v Maině čásť S-lů vystěhovala se 
r. 1675 do Paomie na Korsice, kdež posíleni 
byli ještě jinými přistěhovalci řeckými. Spra- 
vováni byli úředníkem zvaným direttore, usta- 
noveným od vlády janovské vždy na 2 léta. 
Za korsické revoluce přesídlili se r. 1731 do 
Ajaccia. Když ostrov dostal se do rukou 
franc, nečetná již řecká kolonie přesídlila se 
do vsi Carghese, kdež podnes tvoří asi po- 
lovinu obyvatelstva, jehož jest asi 1000 duší. 
Srv. N. Stéphanopoli. Histoire de la colonie 

Írrecque ctablie en Corsc (1826); Papadopu- 
os, X(fOvoyQa(pia niQl xrjg %atoLy<ůyTJg tav iv 
xTJ Mávr) £xt(pavonovX(ův (1866); Fardys, 
*íaxoQÍa XTJg év KoQOixfj tXXi^viítŤjg cinot.xiag 
(1888), k tomu přidány nár. písně z Car- 
ghese. 

Stefanos (atf<pavop, věnec), osob. jméno 
řecké, naše Štěpán. 

1) S., řec. sochař, viz Pasitelés a Ře- 
kové (umění), str. 6156. 

2) S. Byzantský, grammatik řec, žil 
pravděpodobně v V. nebo VI. stol. po Kr. 
a složil , rozsáhlý slovník zeměpisný, nade- 
psaný Éthnika, z nčhož za cis. Justiniána po- 
řídil výtah grammatik Hermolaos z Konstan- 
tinopolc. Slovník ten, nejméně o 52 knihách, 
bylo dílo velmi učené, tíeba ne ve všem pů- 
vodní; vedle údajů zeměpisných obsahovalo 
u jednotlivých článků i hojné' doklady z lite- 
ratury poetické i prosaické, neomezovalo se 
pouze na udání polohy a rozlohy, nýbrž mělo 
zření i k dějinám a k vynikajícím mužům jed- 
notlivých měst a mist. Že psal dilo to gram- 



Stefanoskop — Steffani. 



67 



matik, o tom svědči neobyčejná snaha po 
orthografii i rozličné omyly věcné (z Hérod. 
I. 125. slovesa dgiéatai 3. utvořil perský 
kmen U^xBdtai). Z díla toho kromě výtahu 
Hermolaova jest zachováno jen několik článků 
úpbiých, podle nichž možno si učiniti obraz 
o diie celém. Vydání Dindorfovo (1825, 4 sv.), 
Westermannovo (1839), Meinekeovo (1849). 
Srv. též Geflfcken, De Stephano Byzantio 
(1889). 'ler. 

Stefanoskop, stefanometr, přistroj 
optický, skládající se ze dvou hranolů vá- 
pence dvojlomného; užívá se ho k výkladu 
dvoj lomu (v. t.). nvk, 

StefanoTló: 1) S. Gavrila viz Jihoslo- 
Tané, str. 490a, 

2) S. Vilovsky Theodor rytíř, spisova- 
tel srbsko-něm., pocházel z vojenské rodiny 
v Banátě. Jeho otec Jovan S. (♦1821 v Za- 
praji) vyznamenal se jako setník v bojích 
proti Madárfim, zejména v dubnu 1849 u Vi- 
lová, kde stál proti Perczelovi, a byl 10. čna 
1849 vyznamenán ryt. křížem řádu Leopol- 
dova a r. 1853 jako major povýSen do stavu 
T^rtířského (v on Vil o v o). Theodor S. vy- 
dával od r. 1876 ve Vídni illustr. měsíčník 
>Srbska Zora«, který se dosti dlouho udržel, 
pak byl úředníkem v tiskovém oddělení mi- 
nisterstva v Bělehradě. V Prochaskově sbírce 
»Die Včlker Ósterreich-Ungarns« (XI. sv.) 
vydal pěknou práci Die Strben im súdlichen 
Ungam in Dalmatien^ Bosnien u, in d. Her- 
legowina (Vídeň a Těšín, 1884). 

StéfanoTsklJ Pavel Flóroví č, ethno- 
graf ruský (♦ 1860 — f 18^6), studoval na 
mosk. učilišti technickém a na hospodář- 
ském ústavě novoaleksandrovském. Zřídil 
prvou na Rusi nižší hospod, školu normál- 
ního typu (v kurské gub.) a dobyl si velikých 
zásluh o rozvoj odborného vzděláni řemesl- 
níků charkovské eub. Jakožto sekretář těr- 
ského oblastného konsessu (prisutstvija) pro 
městské záležitosti a statistického komitétu 
sepsal dva svazky Térského Sborníku (1891 
až 1892), obsahujícího bohatý materiál ná- 
rodopisný. Ostatní jeho práce jsou : Tértkij 
KúUndarj (na r. 1891 a 1892); O pésňach tir- 
skago ka\ačestva (1891); O čečenskich pésňaeh 
Í1S92); Chronika čečenskago vo^stanija 187I 
(1893). Redigoval *Těrskija Vědomosti. (1893 
až 1895) a r. 1895 založil čas. »Kazbek«. 

Stef anowska M ich a 1 i n a, přírodozpytka 
pol. (♦ kol 1870 v gub. grodenské), studovala 
v (senevě a v Paříži, načež stala se assistent- 
kou fysiologického ústavu v Brusselu. Pra- 
cuje hlavně v anatomii a fysiologii nižších 
oi^anismů živočišných. Z jejích prací uvá- 
díme: Disposition du pigment dans les yeux 
des arthopodei souš Vinfiuence de la lumiére 
er de Vóbscurité (1889); Action des alcaloides 
sur les eoeurs lymphatiques de la grenouille 
(18%) a j. Přeložila z Reclusa Zjawiska liem- 
«We (1894—95, 2 d.), z Flammariona Niebo 
(1895) a pod. 

Stafanutl Petar, sochař chorvat. ('^^ 1820 
ve Rjece). Podporou rodné obce vypraven 
r. 1833 de Benátek, kde se věnoval sochař- 



ství a byl za řezbářské své práce vyzname- 
nán. V Benátkách zůstal u svého mistra, 
prof. Zandomeneghiho, 10 let, pracoval o vy- 
zdobeni t. zv. Tergestea v Terstu a pro- 
vedl mezi jinými pracemi 7Vi Musy pro kniž. 
Grammonta v Bukurešti. Navrátiv se do Rjeky, 
pracoval o výzdobě chrámu sv. Víta, proveal 
dvě sochy f sv, JSmidea a Fortunata, pro tuto 
svatyni; pro kostel sv. Heleny v Cirkvenici 
zhotovil celý oltdř a pro kostel sv. Vavřince 
náhrobek, R. 1853 vystavoval ještě ve Vídni 
mramor, sochu SpM dité. F. /f-i . 

Steffal Václav, lékař čes. (* 1841 v Ro- 
dinově — 1 1894 v Praze). Studia gymnasijni 
absolvoval v Jindř. Hradci a lékařství v Praze, 
kdež r. 1868 promovoval a zároveň téhož roku 
se stal assistentem Bochdalkovým při ústavě 
anatomickém. Po odchodě Bochdalkověr. 1871 
supploval professuru anatomie až do příchodu 
Henkeova, habilitace jeho z tohoto oboru byla 
však zmařena, tak že r. 1872 přijal místo okres- 
ního lékaře v Praze. Když byla aktivována 
samostatná česká fak. lékařská, stal se nej- 
prve mimoř., později pak řádným prof. ana- 
tomie a veškeru snahu svou věnoval zřízeni 
ústavu anatomického. Napsal Monstrum mo- 
nopodium (>Čas. čes. lék.«, IX, 1870); Anen- 
cephalia cum hemicrania et rhachischisi (t., X, 
1871); Hydrorrhachis totalis et dejectus dia- 
phragmatis dexter (t., XXIII, 1874); Cystosar- 
coma sacrale congenitum (t, XIV, 1875); Vý- 
sledek částečného pitváni mrtvoly Františka 
Palackého (t., XVI, 1877); Hiatus aorticus et 
oesophageus diaphragmatis (t., XXI, 1882); 
Přiroiené štěrbiny kostní v parietalním a lam- 
bdovitém švu dozralého plodu (t., XXIII, 1884); 
Ein Fall von seltener Missbildung (»Oesterr. 
Jahrb. f. Paediatrikc, 1875). Dále napsal do 
£iseltovy •Odborné pathologie a therapie« 
oddíl Dychadla a Pohlavní ústroje fenské 
(1882) a přispíval anatomickými články do 
Naučného slovníku Riegrova i Ottova. 

SteJřan Johann Gottfried, malířšvýc. 
(* 1815 ve Wádenswylu nad Curišským jez.), 
věnoval se r. 1841 krajinářství a žil v Mni- 
chově. Z obrazů jeho uvádějí se: Geneifské 
ie^ero] Roklina v Haslithalu; Ledovec Rosen- 
lauskÝ\ Podzimní den v Alpách Svatohavel- 
ský-ch (Drážď.) a j. V praž. Rudolfině jsou: 
Lesní idylla a Na stráních Brieniského jezera. 
Bývá zaměňován s čes. malířem Stefanem 
(v. t. 4.). — Jeho syn Arnold S. (* 1848 
v Mnichově — f 1882) byl též dobrým kra- 
jinářem. 

Steífanl Agostino, abbate, hud. skla- 
datel ital. (* 1655 v Castelfranco v Benát- 
sku — t 1730 ve Frankfurtě n. M.). Byl vy- 
chován v Benátkách a v Mnichově, kdež byl mu 
učitelem Ercole Bernabei, a byl paíc od 
r. 1675 v Mnichově varhaníkem, r. 1681 ře- 
ditelem kurf. komorní hudby, od r. 1688 ka- 
pelníkem na dvoře hannoverském. R. 1710, 
kdy na jeho místo nastoupil jeho přítel 
Haendel, jmenován od kurfiršta falckého 
tajným radou, od papeže protonotárem a 
biskupem in partibus ve Spizze, načež za- 
býval se toliko záležitostmi státními a du- 



68 



Steffeck — Stege. 



chovnimi, pro něž podnikl i r. 1729 cestu do 
Itálie; vraceje se zemřel ve Frankfurtě n. M. 
S. již z mlada komponoval skladby církevní 
a opery, provozované zvláště v Hannoveru 
a v Hamburce. Větší význam mají jeho ko- 
morní duetta na italské texty, plné výraz- 
ných a zpěvných melodií, jakož i přeumělé 
skladby, jichž zachovalo se přes sto. Skladby 
S-ovy jsou po většině v rukopise v král. 
knihovně londýnské a tiskem z nich vyšlo: 
Fsalmodia vespertina (pro 8 hl., 1674); So- 
nátě da camera a dut vioUni^ alto e continuo 
(1679V, Duetti da camera a soprano e contr- 
alto (1683) a Janus quadrifrons^ motetty pro 
3 hlasy. Brošuru Quanta certei^a hahbia da 
suoi principií la musica (1694) na obranu 
hudby přeložil Werckmeister do němČ. (1700). 
Z oper S-ových uvádíme: Marco Aurelio 
(1681), Servio TulUo (1685), // Solone (1686), 
Niobe^ Alarico^ Enrico il Leoně (1689), Le rt- 
vali concordi (1690), Orlando Gewďroso (1691 \ 
// trionfo del Jato (1695), Atalante (1698) a j. 

Bteffeok Karl, malíř něm. (* 4. dub. 1818 
v Berlině — t H- ^ce 1890). R. 1837 přišel 
do atelieru Frant. Krttgera, později ke Karlu 
Begasovi, r. 1839 šel do Paříže, kdež Děla- 
roche a Horace Vernet byli jeho učiteli. 
V 1. 1840—42 cestoval po Itálii. Maloval vý- 
jevy honební a všelikou zvěř, r. 1848 pro- 
vedl také historický obraz Albrecht Achilles 
v seči s NorimberČany (v berl. národ, obra- 
zárně). Vynikal v portraitování koní a v malbě 
sportovních obrazův a zanechal také něko- 
lik jízdeckých podobizen cis. Viléma I., kor, 
prince Bedřicha Viléma, generálů atd. R. 1880 
stal se ředitelem iiměl. akademie v Královci. 
Své studie koni a jízdeckých výjevů, honeb 
atd. též prováděl leptem a kreslil je na ká- 
men. F. H'S. 

BteffeUdorf (Gros s-S.) viz R i m a v s k á 
Sobota. 

BteffenhaKen Emil Julius Hugo, 
právní dějepisec něm. (♦ 1838 v Goldapu ve 
Vých. Prusich). Studoval v Královci, habili- 
toval se r. 1865 na univ. tamžc. R. 1867 byl 
povolán do Athén spořádati tamní národní 
knihovnu, r. 1870 jmenován měst. knihov- 
níkem v Gdaňsku, r. 1871 knih. úředníkem 
v Královci, pak v Gotinkách a r. 1875 ře- 
ditelem univ. bibliotéky v Kielu. Od r. 1903 
žije na odpočinku v Kasselu. Napsal: Bei- 
tráge lu v. Savignys Geschichte des rómischen 
Rechts im SfitteiaÚer (1869, 2 vyd. 1861); De 
inedito jttris germanici monumento (1863); 
Die neun BUcher Magdeburger Rechts (1865); 
Deutsche Rechtsquellen in Freussen vom i3, bis 
\um /6. Ja/ir/i««í/ďr/ (1S75) ; Der Pflichtexenť 
plar^wang in der Proviny Schleswig Holstein 
1^1890): Zu den Góttinger Rechtshandschri/ten 
1 1895) ; Das Bibliothekgebánde der Universitát 
Kiel ilQOO). R. 1877 uložila mu vídeňská 
akad. věd kritické zpracováni gloss Sachsen- 
spiejíolu, ve kteréž příčině vydal Die Enť 
wickelung der Landrechtsglosse des Sachsen- 
spiegels ^ISSl— 87, 9 ses.); Einjluss der Buch- 
schen Glosse auj die spáteren Rechtsdenk- 
máler (1S93— 94, 2 díly). Mimo to vydal 



originální text J. Faxiola >De summaria 
cognitione« v >Jahrb. des gemeinen deutschen 
Rechts € (sv. 3., 1869) a Catalogus codicum 
manuscriptorum kr. a univ. knihovny v Krá- 
lovci (1861—72, 2 sv.). 

Bteffens Heinrich, filosof, přírodozpy- 
tec a básník (* 1773 ve Stavangeru v Nor- 
sku — 1 1845 v Berlíně). Studoval v Kodani 
nejprve theologii, pak přírodní vědy a r. 1796 
přednášel v Kielu o vědách přírodních a 
živil se soukromým vyučováním. Puzen tou- 
hou po dalším vzděláni odebral se do Jeny, 
kde poslouchal Schellinga, pak ve Freiberce 
Wernera, načež vrátil se r. 1802 do Kodaně, 
kdež svými přednáškami vzbuzoval sensaci. 
R. 1804 povolán za prof. do Halle, v 1. 1807 
až 1809 žil v Holštýnsku, Hamburce a Lu- 
beku, vrátil se pak do Halle, načež r. 1811 
jmenován řád. prof. fysiky ve Vratislavi. 
Velmi činně účastnil se národního hnutí 
něm. v let. 1813 si., vstoupil do řad dobro- 
volnichých a bojoval až po dobytí Paříže, 
načež vrátil se k svému akademickému úřadu. 
R. 1832 byl povolán do Berlina, kdež zemřel. 
S. jest ze hlavních zástupců směru spekula- 
tivního v přírodních vědách. Již ve Freiberce 
vydal Beitráge \ur innern Naturgeschichte der 
Erde (I. díl 1801), potom Geognostisch- geolog. 
Au/sát^e (1810, rozšířeno v Handbuch der 
Oryktognosie, 4 sv., 1811—24); důležitější 
jsou Grund\úge der philor, Naturmissenscha/t 
(1806); Anthropologie (1824, 2 sv.) a Polemische 
Blátter \ur Be/órderung der speku^ativen Phy- 
sik (1829—35, 2 sv.). Vedle toho však S. za- 
jímal se o mnohé otázky časové, snaže se 
působiti na souvěké smýšlení. O tom svědči 
spisy: Ueber die Idee der Universit áten (1809); 
Ůeber geheime Verbindungen au/ Universitáten 
(1835); pak zejména Die gegenwdrtige Zeit 
und wie sie geworden (1817, 2 sv.). Ani otáz- 
kám náboženským se nevyhýbal a jsa odpůr- 
cem církevní unie a horlivým přívržencem 
starolutheránů napsal Von der Jalschen TTieo- 
logie und dem wahren Glauben (1823, 2. vyd. 
1831); pak Wie ich wieder Lutheraner wurde 
und was mir das Lutherium ist (1831), takřka 
osobní zpověď. Postavil se také proti turnéř- 
ství tehda vznikajícímu a napsal Karrikatu- 
ren des Heiligsten (1819—21, 2 sv.). S nábo- 
ženskými názory S-ovými souvisí také jeho 
činnost belletristická a z prací toho druhu uvá- 
díme: Die Familien Walseth und Leith {1827, 
3 sv.); Die vier Norweger (1828, 6 sv.) a Mal- 
colm (1831, 2 sv.). Souborně vyšly jakožto 
Novellen v 16 sv., 1837—38. Práce tyto vyni- 
kají vesměs mistrným líčením přírody nor- 
ské. Napsal také obšírnou autobiografíi pod 
tit. Was ich erlebte (1840-44, 10 sv.), s ve- 
likým množstvím zajímavých zpráv o věcech 
současných. Po jeho smrti vyšly Nachgelas- 
seně Schriften (^1846, s předmluvou Schellin- 
jTovou\ Srv. Tietzcn, Zuř Erinnerung an H. 
S. (1871); Petersen, Henrik S. ido němč. 
přel. Michelsen, 18S4). 
Btes^anopodes, zool., viz Veslaři. 
Btes^e, hl. mčsto dánsk. ostrova Moenu 
(v. t. 1). 



Steger — Stegocephala. 



69 



Bimgmr Jan, mal?ř pražský, byl činný v le- 
tech 1690—1710. Kreslil pro mcdiryjcc, ma- 
loval oltářni obrazy. Známy jsou kresby k ry- 
tinám díla Gloriosus S. Romedius od A. z Frie- 
denfelsu, 36 listů, které ryl M. Rivola (fol.). 
Dále jsou známy: Žehnající Kristus obklopen 
anděly^ ryl Eliáš Hainzelmann; Mučenictví sv. 
Sarkandra (thesa), ryl Jiří Adam Wolfgang; 
Apotheosa cis. Leopolda {thesz), rylM. Kttsel; 
oba poslední jsou velmi vzácné. F,H'S, 

Btés^litz, jihozáp. předměstí Berlina v prus. 
vládním obvodě postupimském, okrese tel- 
towském, při dráze berlinsko-postupimské a 
berlínsko- werderské, spojené elektrickou dra- 
hou s Berlínem a Gross-Lichlenfeldem, má 
21.425 obyv. (1900), pěkný chrám, četné útulné 
villy, reálku, gymnasium, soukr. školu vojen- 
skou, ústav pro chudé děti vojáků, král. ústav 
pro nevidomé, útulnu pro učitelky, rozsáhlé 
zahradnictví, chov bourců a j. 

Stagmann: 1) S. Karl David, zpěvák a 
hud. sklad. něm. (* 1741 v Drážďanech — 
1 1826). Byl sice výborný pianista, ale touha 
jeho vedla jej k opeře a vystoupil po prvé 
ve Vratislavi r. 1772. Pak zpíval na různých 
jevištích, až r. 1778 přijal engagement v Ham- 
burce. kdež od r. 1798 byl i spoluředitelem 
méstského divadla. R. 1811 odebral se na 
odpočinek do Bonnu. Napsal opery: Der 
Kauýmann von Smyrna (1773); Dat redende 
Gemálde] Die Rekruten aut dem Lande (1775); 
Apollo unter den Hirten; Erwin und Elmire; 
Qarisse; Die herrschajtliche Kúche\ Philemon 
und Baucis] Macbeth a Heinrich der Lówe. 
Tiskem vyšly: Drei charakteristische Ouver- 
turen pro orchestr, pohnat sa, pochod a valčík 
pro klavír a různé ^pévy. 

2) S. Karl Josef, publicista něm. (* 1765 
ve Slezsku — f 1837 v Augšpurce). Studoval 
ve Vratislavi, v Berlíně a v Halle, žil pak 
v Itálii a ve Švýcarsku a vydal zajímavou 
knihu : Italien aus dem Tagebuche eines jungen 
Deutschen (1798). Byl pak spolupracovníkem 
čas. »Allgemeine Zeitung«, jejž od r. 1804 
sám redigoval (nejprve v Uimu, od r. 1810 
v Augšpurce). Za jeho redakce těšily se roz- 
šířené ty noviny rozkvětu zvláště velikému. 

Bteg^OSls, řec, zúžení, zvláště hypothet. 
zúženi průduchů čili pórů tělesných, "z čehož 
dříve odvozovali rozmanité nemoci, zejména 
některé horečky. 

8t«|pooarpi [-kar-j, t. j. vičkoplodé, 
řád mechů listnatých, jejichž pust íčka ot- 
vírá se víčkem. S. rozdělují se ve 3 sku- 
pin}f: 1. Acrocarpi, vrcholoplodé, u nichž 
vybíhá štět n. puŠtička z vrcholu stonku n. 
větvi (na př. Pólytrichum). 2. Pleurocarpi, 
stranoplodé, s puŠtiČkou vynikající z úžla- 
biček listových (na př. Hypnum), 3. Ento- 
phyllocarpi, pošvoplodé, s plody vynikají- 
cimi z pošvy (duplikatury) listové a to buď 
na konci nebo po straně stonku (na př. 
Ffssideus). Déd, 

Stegoottphala, krytolebci (viz tab.), 
jcst vymřelý řád obojživelníků z útvaru ka- 
inenouhclného , permského a triasového, 
s velmi zajímavými znaky starobylými, jež 



je charakter is ují jako čtyřnohé obratlovce 
nejnižšího stupně vývojového. Z ústrojnosti 
chřípi a ze zbytků žaberniho přístroje. možno 
usuzovati, že aspoň v mládí dýchali Žábrami. 
Kostrou a hlavně lebkou připodobňuji se 
poněkud rybám chvostoploutvým (Crosso- 
pterygii) z prvohor. Páteř jest v různém 
stupni zkostnatělá. Někdy jen obal obratlů 
jest zkostnatělý (obr. kroužkovité, pseudo- 
centrické). Jindy původní části obratle (noto- 
centrického) zastávají samostatnými a ne- 
srůstají. V tom případě obratel (rhachitomní) 
složen ze svrchních oblouků (basidor&alia) a 
střed obratlový znázorněn bývá 2 klínovi- 
tými deskami, pleurocentry (tnterdorsalia) a 
zpodní podkovovitou částí hypocentrem Č. 
intercentrem {interventralia, viz tab. obr. 1.). 
Zvláštní případ jest obratel embolomérní, 
kde hypocentrum srůstá se svrchními oblouky 
a pleurocentrum vytvoří se jako samostatné 
duté těleso, které vloženo jest mezi obratle 
a s nimi se střídá (u r. Diplovertebron, viz 
tab. obr. 2). První obratel (nosič, atlas) jest 
jediným obratlem krčním, jest napřed vy- 
dutý a má zde kloubní plošky pro týlní 
klouby lebky, nemá žeber, aniŽ předních zy- 
gapofys. Všecky hřbetní obratle, aneb vět- 
šina jich, mají žebra. Křížový obratel jest je- 
diný; ocasní obratle mají zpodni oblouky 
zachované, často s pleurocentrem neb hypo- 
centrem srostlé. Počet obratlů bývá 40—60, 
u hadovitých až 150. Lebka (viz tab., čís. 3 
až 7) tvoři uzavřenou schránku a skládá se 
z kostí na povrchu rýhami, zrnky neb důlky 
ozdobených, které povstaly z vnější kostry 
kožní. Ňa svrchu lebky jsou kosti v páru; 
napřed jsou to mezičélisti {intermaxillare) 
ku předu zaoblené a na zpodu zuby ozbro- 
jené, za nimi široké nosní (nasále) a po stra- 
nách čelisti (maxillare) úzkc a do zadu pro- 
dloužené. Po stranách kosti nosních bývají 
chřípě poměrně malé a od sebe dosti vzdá- 
lené. Čelní kosti (frontale) jsou prodloužené, 
temenní {parietale) široké a s otvorem upro- 
střed, který sloužil za vývod nervu oka pi- 
neálního. Velké očnice (orbita) bývají ome- 
zeny menšími kůstkami, tak přední čelní 
(práe/rontale)^ zadní čelní- (post front ale), za- 
očnicovou (postorbitale) a jařmovou (jugale). 
Někdy mezi přední čelní a jařmovou vkládá 
se malá kůstka slzní (lacr)^male\ Kolem očí 
byl sklerotikální kruh z malých desek ko- 
stěných. Po straně kostí témenních jsou 
kosti skořepové (squamosum;, někdy ve 2 pá- 
rech a dále za nimi široké skráňové (supra- 
temporale). Týlní krajina u mnohých zůstává 
chrupavčitou a jest budována přední kostí 
sluchovou (epioticum), svrchními týlními (s«- 
praoccipitale) a šikmě naklončnými vnějšími 
týlnimi {exooccipitaJe\ které budují klouby 
týlní (condyli occipitales). Přední sluchová 
mívá výběžek, podobně i svrchní týlní. Thly 
lebky tvořeny jsou kosti čtverečnojařmovou 
(quadratojugale) a často bývá zpodní konec 
kosti této ávem oddělen jakožto kost čtve- 
rečná (quadratum). Na zpodní straně lebky 
(viz tab., obr. 4) jsou obsáhlé mezery a upro- 



70 



Stegocephala. 



střed leží vzadu mocně rozšířená a do předu { richnites a pod. Nejstarší S. objevují se 



zúžena kosf lichá, parasfenoid. Bývá pokryta 
jemnými zoubky a připojuje se jednak k po- 
nebí {palatinum)y jednak k rádlu (vomer). 
Kost rádiová (vomer) u starších tvarů v páru, 
u mladších lichá, spojuje parasfenoid s mezi- 
čelistí. Vzadu po stranách parasfenoidu při- 
kládají se kosti křídlové (pterygoid), jejichž 
přední výběžek podél čelisti jde do předu. 
Všecky nebo některé z těchto kostí zpodní 
strany lebky bývají pokryty zoubky. Sanice 
jest téže délky jako cela lebka a skládá se 
obyčejně z kostí: zubové {dentale)^ úhelné 
(angularé), kloubové (articulare) a vykládací 



v kamenouhelných uložení nach v Irsku, Skot- 
sku a Sev. Americe; v permu saském, fran- 
couzském a českém jsou pak zastoupena 
hojnými tvary. Nejmladší zástupci rozměrů 
značných a se zuby labyrinthicky složitými 
objevují se hojně v triasu. Podle stupně 
zkostnatění obrati ů rozvrhují se ve 4 pod- 
řády. Podř. Phyllospondyli má trvalou 
chordu obdanou obratli kroužk ovitými. Ná- 
leží sem čeleď Branchiosauridae s krát- 
kým ocasem, tělem čolkovitým a mordou 
napřed ufatou. R. Branchiosaums jest typem 
čtyřnohého obratlovce nejnižší ústrojnosti 



{spleniale). Zuby iscu na kosti zubové asi (viz tab., č. 3 a 4). Dosahoval až 160 mm 



v témže, počtu jako v čelistech a na mezi 
čelisti. Útrobni (viscerální) kostra zanechala 
u některých stopy; asi 4 oblouky uprostřed 
spojené spojkou {copula) měly na dorsálnim 
kuse svém řadu zoubků, jejichž otisky nebo 
stopy byly nalezeny. Pás plecový (viz tab., 
obr. 8) má uprostřed nepravou prsní kosf 
(episternum^ interclavicula) různé podoby, oby- 
čejně kosočtverečnou, k ní přikládají se kosti 
do zadu zúžené (kliční, clavicula), pak půl- 
kruhoví té desky (havraní, korakoid, někteří 
vykládají je za lopatku) a pak tenké zahnuté 
kůstky (lopatka, scapula, někteří mají je za 
kliční kosf cleithrum). Rameno na koncích 
bývá chrupavČité; kosti vřetenní a loketní 



délky, napřed měl 4, vzadu 5 prstů. V mládí 
měl žábry, ty mizely, když zvíře dosáhlo as 
70 mm délky. V permu hojným zjevem, u nás 
4 dr. V permu francouzském popsány (bez- 
pochyby) larvy toho rodu pod jmény Pro- 
triton petrolei a Pleuronura Pellati, Melaner- 
peton (viz tab., obr. 8), Dawsonia, Pelosaurus 
jsou příbuzné rody permské. Podř. Lepo- 
sp ondy li má obratle kroužkovité, uvnitř 
zúžené. Zub^jsou jednoduché. Čel. Micro- 
sauridae čitá většinou tvary malé, Čolko- 
vité. Náležejí sem Keraterpeton (viz tab.^ 
obr. 5) s kostmi lebečnými na povrchu jam- 
kami ozdobenými, Urocordylus (viz tab.^ 
obr. 14), jehož svrchní a na ocase i zpodní 



vždy jsou samostatné. Zápěstí (carpus) bývá , oblouky obratlové přetvořují se v Širokou 
chrupavČité, zřídka složeno jest z několika | desku, /ř^/o/ř/«zon, Sďff/e>'fl, /^icwoťíow, Z.ím»er- 
kůstek. Metacarpus skládá se z prodlouže- ; peton (viz tab., obr. 11) se šupinami na břichu 
ných kůstek. Pás bederní (viz tab., obr. 9) i ozdobnými, Orthocosta, Microbrachis a j. Vy- 
bývá mohutně vyvinut. Kosf kyčelní {ileum) ^ytují se v permu, některé již v karbonu 



jest krátká, sedací {isMum) mohutně rozší 
řená a někdy uprostřed těla ve sponu {sym 
Jlysis) srostlá, stydká (pubis) jest menší, chru- 



Čel. Aistopodidae má tělo hadovité, bez 
okončin. Dolichosoma (viz tab., obr. 6) má 
v páteři přes 150 obratlů, vyskytuje se v kar- 



pavčitá a někdy se sedacími srostlá. Stehno \ bonu a permu. Podobně r. Ophiderpeton^ je- 
hož žebra mají 1—2 výběžky (viz tab., obr 



bývá prodlouženo a mívá hlavice chrupav- 
Čité, kosti bércové jsou samostatné. Zánarti 
{tarsus) buď jest chrupavČité. buď složeno 
ze 2 řad kůstek. Prstů bývá 6, někdy jen 4 
a druhý nebo třetí z nich bývá nejdelší. Zuby 
u malých rodů bývají malé, kuželovité, s ve- 
likou střední dutinou výživnou {pulpa) a srů- 
stají přímo, aneb cementovou základnou 
s kostí. Od těchto jednoduchých zubů jsou 
přechody až k zubům labyrinthicky složitým 
a počínají se záhyby objevovati na zpodu 
koruny. Labyrinthicky složité zuby (viz tab., 
čís. 10) mají stěnu dentinovou uloženou do 
paprskovitých záhybův. Od střední dutiny 
vybíhají radiálně větve pulpy a záhyby den- 
tinové jsou mnohonásobně zprohybány a 



12 a 13) Podř. Temnospondy li má obratle 
rhachitomní neb embolomerní. Archegosaurus 
(viz tab., obr. 7) dosahuje délky až iVa m, 
lebku má prodlouženou, z kostí na povrchu 
ozdobených. Zuby ukazují již počátky zá- 
hybů dentinových. Chelidosaurus podobný, 
ale s lebkou kratší a s pateří dokonaleji 
zkostnatělou jest hojný v našem permu (Ch, 
Vranýt). Diplovertebron má páteř s obratli 
embolomemími (viz tab., obr. 2). Jiné rody 
jsou Sparagmites, Gaudtya^ Nyřania^ Cochleo- 
saurus, Dendrerpeton^ dále z permu americ- 
kého Dissorophus, Trimerorhachis, Cricotus^ 
z triasu Bothriceps^ Brachy ops a j. Podř. 
Stereospondylimá obratle dokonale zkost- 



tenkou vrstvou tmelovou (cementovou) pro- j natělé, dvojvyduté, v mládí však rhachitomní. 
váženy. Tmel kryje také celý zub na po- i Zuby jsou typicky labyrinthické. Čel. Ga- 
vrchu. Na zpodní straně těla a to na břichu strolepidotidae má zuby jednodušší, na 
a někdy i na zpodní straně okončin některé | břichu šupiny a kol očí sklerotikální kruh. 
tvary mají kostěné šupinky různých podob Macromerion až na 2 m dlouhý jest u nás 
(viz tab., čís. 11 a 12), buď vejčité nebo pro- i v permu. Loxomma a Anthracosaurus vysky- 
dloužené, často se skulpturou ozdobnou, tují se v karbonu. Čel. Labyrinthodon- 
Zřídka i hřbet těla jest kryt podobným pan- tidae mají zuby složitě labyrinthodontické 
cířem ze šupin. V některých pískovcích perm- ' a břišní šupiny jakož i kruh sklerotikální 
ských objevují se čtyřprsté či pětiprsté vý- i scházejí. Vyskytují se v triasu ; náležejí sem 
litky stop, jež přičítají se krytolebcům. Bý- rody Trematosaurus, Mastodon saurus (viz tab., 
vaji udávány pod jmény Chirotherium, Sau- j obr. 9 a 10), Capitosaurus, Labyrinthodon 



STEGOCEPHALA 




1, Rhachitomnf obřade ocuní r. Arektfsmutut^ t sYrchal oblookY, / pleuroc^ntrum, k hj|>oc«nkru]n. •^ 2. Enbolooiétt^ 
lebka »hora, i mcxičelist, m čelkt, m nosní, A přednf p A sadni, / celm kost, ý lemennf , p saočnlcová, <f skofepOTif Jh 
ái parasfenoid, // křídlová, // ponebf, v rádiová, m Čelist, • menCeUst. — ^. KermUrMon crmssmm lebka ahora, vvsvéui»| 
lebka s hora. — 8. AítUmšrýďř^m, pás plecov^, ď epistemnm, cl davicola, s scapula (cíeithram), c coracoid (scapulai. — 9.^ 
bKiniho pandfe dr. Umrnér^t^n 0hiuímium. 12. Cásf bKinfho panciFe dr. OfkúUrpH^u vieimum, -.{ 

___^_^_^^^___^_^— _^__. _ — — . N 

vbSkbrá práva vyhražbna. 



(KRYTOLEBCI). 




^aa^ '* ^M^vďfiďěrvmf L svrchní oblouk ■ hypocentrenip II. pleurocentnim. — 3. Brmmekioimmrtu *oUtmmndrnd«t 
rr^t V ^ereCsojafnoYé. st STichní tkráfiovi, 9 pfednl sluchová, •$ svrchní týlnf. — 4. Týi druh, lebkm sdoln 
7 Jwo a tít. 3. — 6. Doliekosomu Ungistimum lebka shora, vysvStlivky jako u čis. 8. — 7. Archďgosamrus Dtekeéi 
\\*it***'*'^* pás bedemf, 1/ kyčchii, is sedací, ýk stydká. — 10. PříCný řes subem r. MmsicdcnfmruM. — 11. CásC 
^- z<bro dr. OpkiáUrptUm grmmmUntm, — 14. Dva ocasní obratle dr. Urpc^rífyln* scmUris, 

OTTÚV SLOVNÍK NAUČNÝ. 



st 

8ti 



Obří 



Oq; 

neb 
íO': ; 

ir.ori 
kcsř 

prvr 

'tr.í, 
&j 



Stegodon — Steh. 71 



a j. — Srv. H, Meyer, Zur Fauna der Vor- 1 nými kusy kostěnými, [cdiného druhu S 
welt (1845); E. D. Cope, Synopsis of extinct ] ttugu/ařMS známy celé kostry ze států Wyo- 
Batrachia and Reptilia of N. America (1869, • -• • • 

1886); t., Batrachia of the Permian Period 



of N. Am-rrica (1884); H. Credncr, Die Stego- 
cephalen aus dem Rothliegenden bei Dres- 



ming a Colorado. Pa. 

Bteneifen v Čechách viz Kamenec 3). 

Sten: 1) S. ve smysle textilním jest 
jedno protáhnuti navlečené jehly tkaninou; 



den (1881—93); A. Fric, Die Fauna der Gas- i též některé druhy ok při háčkování (v. t 
kohle und der Kalkstcine der Permformation na př. 9. túnisský, nesprávně tunésk^) 
BĎhmens (1883—96); O. Jaekel, Ueber die ; nazývají se s-y. Nejdůležitější s-y (při šití) 
Kórperform und Hautbedeckung von Stego- 1 jsou: a) S. přední {Vorstich. Vorderstich\ 
cephalen (>Sitzber. Ges. naturf. Fr.«, 1896); ' kde se zapichuje jehla vždy ob několik vla- 
t., Ueber Organisation von Archegosaurus ' ken tkaniny před posledním vypíchnutím a 
ř>Zeit3chrift d. d. geol. Ges.*, 1896); t., Ueber | vypichuje se před stejným počtem vláken. 
Gephyrostegus bohemicus (t., 1902). Pa, j Podleměkkostitkaniny lze nabrati 2—4 přední 
Btes^odon jest vymřelý rod slonů z třetí- j s-)r najednou na jehlu. Užívá se ho nejčas- 
hor (miocén a pliocén) jižní a vých. Asie. | téji při nabírání řas, také jako s-u obrubo- 
Pokud se týče chrupu, tvoří pravý přechod , vacího při řídkých a jemných tkaninách, na 
mezi vymřelým rodem Mastodon a nynějším | př. muselínu. b) S. zadní (perlový, štěp, 
slonem. Tesáky (někdy až 3 m dlouhé) jsou , Hinferstich), kde zapichuje se jehla vždy za 
jen nahoře, třenáky scházejí, stoličky sklá- posledním vypíchnutím, za dvěma až čtyřmi 
dají se z příčných nízkých lišten posud s čet- vlákny a vypichuje se před rovným počtem 
nými hrbouly. Mezi lištami počíná se již objc- ' vláken. I^ežto přední s. je na obou stra- 
vovati tmel (cement). Počet lišten jest ty- i nach stejný, s. zadní jest na rubu dvakrát 
pický, 6—12 v zubech dospělých (u r. .Va- 1 tak dlouhý jako na líci. Při druhém a kaž- 
stodón 2—5, u slona 27). Známy jsou asi 4 , dém následujícím zadním su třeba na líc 
druhy. Pa. \ zapíchnouti tam, kde předcházející steh byl 

8tegO0aiiridae viz Stegosaurus. vypíchnut, aby zadní stehy tvořily nepřetrží- 

Stefl^osaums, vymřelý rod veleještěrů , tou řadu jako nav lekané perličky; odtud 8. 
(Dinosauria) ze svrchního jurského útvaru | perlový. S-em zadním sešívají se části tka- 
sev.-amer., jenž s některými příbuznými rody : niny, jež nemají tkaného kraje, c) S. ob nit- 
z téhož útvaru a pak i z křídy evropské ajkový, obnitka, kde švadlena jehlu drží 
americké tvoří čeleď Stegosauridae. Ko- uchem k sobě, špičkou od sebe a zapichuje 
stra jest velmi mohutná, z kostí plných a ; pod jedno, nanejvýš pod dvě vlákna pev- 
přesahuje často délku 9 m. Obratle jsou i ného okraje tkaniny. S-y obnitkové nutno 
plné, slabě dvojvyduté, krČní mají krátká klásti hustě vedle sebe, aby jen jediné vlákno 
žebra» hřbetní silně prodloužené a hákovitě I mezi nimi leželo, odtud jméno obnitka. d) S. 
zahnuté svrchní trny. Křiž srůstá ze 4 obratlů, , obšívací podobá se obnitce, ale provádí se 
někdy připojují se ještě 1 neb i 2 obratle . opačně, švadlena drží jehlu uchem od sebe 
bederní. Chodba míchová v kříži tak jest roz- , a píchá směrem k sobě. S-em obšívacím spo- 
šiřena. Že nervová hmota za živa ji vyplňu- > jují se kratší části tkaniny, poněvadž i při 
jící byla aspoň lOkrát obsáhlejší než mozek, veliké opatrnosti snadno jedna strana tka- 
Obratle ocasní všecky mají silné a dlouhé < niny se nadrží, e) S. kroužkovací šije se 
trny zpodní, a přední obratle v ocase byly od levé ruky ku pravé. Zapichování a vypi- 
nejmocnější všech. Lebka jest poměrně velmi chováni děje se směrem svislým, při čemŽ 
malá, shora stlačená, obsah mozeČnice v po- | švadlena přidržuje nif palcem levé ruky tak, 
měru k ohromné kostře velmi nepatrný, i aby vypíchla nad nití a tím připevnila s. 
Očnice jsou malé, na strany namířené, svrchní I smyčkou. Užívá se ho k upevnění ostřiže- 
jáma skráňová malá a okrouhlá, nosní veliké, I ných částí látky, jež jim se >ošlehnc«, aby 
skoro polovinu lebky zaujímající. V sanici se netřepila; mimo to k dělání t. zv. »zá- 
jest otvor. Zuby jsou velmi četné, sploštělé mečků«, tam, kde střih vyžaduje rozvíráni, 
neb i kuželovité, sestavené do řadv. Pod | na př. u dolejší části rukávů a p. S. kroui- 
tou objevují se v kosti nové řady zubu mlad- 1 kovací v umělém provedení přináleží vyší- 
ších. Přední nohy jsou kratší zadních, jsou j vání (v. t.). f) S. obrubovací připevňuje 
mohutné, z kostí plných a pětiprsté. Loketní { založenou tkaninu k ostatní části; pracuje se 
kost má silný okovec {oUocranon). Zadní podobně jako přední s., jenom že se zapi- 
nohy, podobně mohutné, jsou delší, 3prSté; | chuje a vypichuje směrem šikmém, aby zá- 
prvni prst jest zakrsalý a pátý vůbec schází. ; ložka náležitě se připevnila. Užívá se ho při 
Stehno jest široké a dlouhé, nemá vnitřního obrubování (viz Šiti a Šev), při zápošvu a 
hrboulu {trochanter\ bércové kosti jsou kratší I obšívání límců, sedel, manšet a p. 
stehna. V zanárti koáf hlezenná srůstá s ho- S y ozdobné patří do tapisserie, vyšívání 
lení, patní s lýtkovou. Na povrchu těla byl \ a znamenání prádla. — O dvojlícovém s-u 
krunýř skládající se ze 2 řad ohromných | liniovém viz Holbeinova technika. GP, 
glátů kostěných kolmo na tělo postavených. I 2) S. (lat. sutura) v chirurgii jest spojení 
Řady počínaly se za lebkou a Šly na hřbetě | okrajů rány úrazem neb operaci způsobené, 
až na konec ocasu. Nejmenší desky byly za ; Účel 8-u jest okraje rány držeti v bezpro- 
lebkou, nejmocnější nad pánví, nad ocasem , středním styku putud, pokud mezi nimi ho- 
končily se řady velikými trny a nepravidel- ■ jivý pochod nedosáhl spojení trvalého, jinými 



72 



Stehelčeves — Stehlík. 



slovy: dosici zhojení na první ráz, >per pri- 
mam naturae sanandae intentíonem« (zkrátka 
>per primam, srv. Rána, str. 282a). Spojení 
to provádí 8C nyní v nesmírné většině pf ípadů 
sešitím, t. j. krvavě, kdežto dříve častěji pro- 
vádělo se i nekrvavě proužky lepivé náplasti. 

Krvavý s. (sutura vulncrum cruenta) anebo 
vftbec zkrátka s. rozeznává se: 1. uzlový (s. 
nodosa 5. interscissa), 2. s. ovinutý (s. circum- 
voluta) a 3. s. čepový (5. clavata). 1. S. 
uzlový provádí se tak, že niť vedená blízko 
krajů po sblížení jich se zauzlí; hluboké rány 
šiji se tak, že se přikládá několik řad s ů, 
na př. tři řady, ve 3 vrstvách čili etážích, na 
př. nejhlubší na pobřišnici, prostřední na 
svalstvo, svrchní na kůži. S-y se přikládají 
tak hustě, aby rána mezi dvěma sousedními 
8-y se nerozestupovala (asi na V,^l cm vedle 
sebe), na tenŠí vrstvu hustěji, na tlustší řid- 
čeji, na napjatou tkáň hustěji, než na nena- 
piatou. Chceme-li s-em staviti krváceni z míst 
hlubších, jichž nelze hned nalézti, vedeme 
nit také do větši hloubky a po jejím zauz- 
Icní krvácení zastavíme, ježto nit tkafi svírá 
(t. zv. opíchnutí). 

Jak se nyní rány šij', vyžaduje výkon ten 
jehel, jehelců, nůžek, proštěpců a ma- 
teriálu šicího (hedvábí nebo cat^utu). 
O jehlách viz či. Jehla, str. 182 a. Aby se 
jehla nelámala musí také býti určitým způ- 
sobem postavena do nástroje, jenž je drži. 
Je to t. zv. jehelec, do něho malé jehly se 
vpravuji tak, aby zobák jehelce je svíral nad 
*»zámkcm« (u obyčejných jehel »ouŠkem«). 
Jehla staví s*: tak, aby hrot její obrácen byl 
vzhůru, proti operatéru, a tak, aby směřoval 
k té části nástroje, na které je »zámek«. — 
K šití slouží obyčejně dvojí druh vláken: 
vlákna hedvábná a struny z ovčích střev 
řcatgut). Oboji vyžadují zvláštní přípravy, 
catgut zvláště komplikované. Hedvábí se vy- 
vaří, natočí na cívky, znovu vyvaří a potom 
ponoří do roztoku karbolu nepříliš silného, 
aby nepozbylo záhy pevnosti, z roztoku nif 
se vyjímá, vkládá do jehly a hned slouží 
k šiti. Zůstane takto prosta zárodků nákazy 
a nezpůsobí zánětu hnisavého. Po 3 - 6 dnech, 
po případě i později s-y ze zašité rány se 
vyjímají ; při velikých ranách někdy ne všechny 
najednou, aby čerstvá jizva se neroztrhla 
náhlým napětím po odstranění s-ů. Vedle 
jehly, jehelce a niti třeba k šití ještě pin- 
cct c:i proštěpcův (v. t.) a nůžek. Dva 
proštěpce s háčky na koncích drží assistent 
tak, že háčky svírají vždy kus okraje rány 
před tím prsty .srovnaný, aby vazivo zpodní 
přišlo k sobě a pokožka k pokožce, ncbof 
jen tak může nastati bezvadné, hladké zho- 
jení per primam. 

2. S. ovinutý provádí se pomocí karlo- 
varských jehel (špendlíků), kolem jejichž 
koncQ z okrajů rány vyčnívajících ovíjí se 
osmičkovitě niť, která takto okraje rány jeh- 
lou probodnuté sbližuje. Vyčnívající' části 
Špendlíku uštipují se kleštěmi'. Prováděn bý- 
val zvláště při operaci zaječího pysku; dnes 
již skoro se neprovádí. 



3. Také s. čepový provádí se už málo. 
' Třeba k němu jehly s dvojitou nití, jejíž 
! kličkou ze vbodu vyčnívající vede se čep, 
jenž brání, aby nevyklouzla. Čep zadržuje 
I řadu kliček niti vedle sebe vedených a při- 
1 tlaČuje okraje rány k sobě. Volné konce niti 

■ zauzlí se nad čepem druhým. — Vedle toho 
I zvláště v dřívější době chirurgie prováděla 

rozmanité jiné methody a odrůdy těchto tři 
I hlavních druhů, jež však co do jednotnosti 
I nedostihuji s-u uzlového a s-u napořád, 
I při němž se neuzli každý s., nýbrž důmysl- 
ným podvlékánim niti následujícího s-u pod 
předcházející ušetří se uzleni a tím i mnoho 
' času. Pnrk, 

Steheldeves v. Stelčeves. 
Btehenád, zool., viz Oedemera. 
I Btehlik {Fringilla carduelis) jest nejpe- 
střejší z našich pěvců; máť červené čelo a 
I hrdlo i tváře, černé temeno hlavy, bílé skráně 
i bilé hrdélko, hruď rzivohnědou. Na černém 
křídle jest žluté zrcátko, konečky letek bílé 
I Černá péra rýdovací mají bílé konečky. S. 
I náleží k pěnkavám, liší se však od tlusto* 
I zobých vrabců a dlasků krátkými, tuhými, 
I štětino vitými pérky u kořene zobáku, které 
' mu chrání tváře při vybírání semen v bod- 
, láčí, nejmilejší jeho potravě. Ostatně se při- 
' způsobil krajině, z níž líhory s bodláčím zmi- 
, zely, a živí se v polích a sadech hmyzem 
I i semeny. Veselý, příjemně zpívající pták 
, tento hnízdí se v rozsochách starých stromů 
poblíž stromořadí a sadů, kdež staví velmi 
! umělé hnízdo z mechu a kořínkův, uvnitř 
I vlnou a chlupy vystlané. V zimě síci pro- 
' hánějí se pospolitě po stromech a bodláčí. 
i Teprve v květnu společnosti se rozptýlí. S. 
I zpívá horlivě až do pozdního léta i v letu. 
I Význačný jest volavý hlas jeho didlit. Jest 
i velmi oblíben pro chov v kleci, kdež snadno 
krotne, vždy jest v dobré míře a dobře se 
snáší s čížky a podobnými druhy. V kleci 
živí se semenem, jáhly, mákem, semeny 
smrkovými, v létě dávají mu větve s mši- 
' cemi, bodláčí, mravenčí kukly, kapustu. Sse. 
Bttthlik Karel, právník čes. (* Š. listop. 
I 1829 — t 31- pros. 1888). Po skončených stu- 
i diích právnických vstoupil do služeb obce 
pražské, kde stal se mag. radou. Vydal : Sbírky 
platných \dkonu a předpisu o poplatcích a 
ko'kit ^ jednání prdvního Sitá. (1^69) z Výklad, 
jak ekvivalent poplatkový platiti mají nadaní, 

■ heneficia atd. (též něm., 1870). Uspořádal též 
I 5. vyd. J. Vočadlovy rukověti Český právník 
I (I. díl, všeobecný, 1870; díl II., praktický, 
i zpracoval Dr. Jakub Škarda). Dr. N. 

Btehlik z Čeňkova a Treustattu, při- 
; jmění starobylé rodiny šlechtické pocházející 

z města Plzně, kdež předkové jejich ode 
I dávna žili v městském stavu (Martin f 1399, 
I Bartoloměj f c. 1510, Jakub t 1585). Barto- 
, loměj, syn Jakubův, jenž bjval v povinno- 
I stech konšelských, byl ujec Bartoloměje 

Flaxia (viz Flaxius) a byl s ním i s jeho 
, bratřími Mikulášem a Janem majestátem 

z 29. kv. 1598 nadán erbem a heslem z Čen- 
I ková. Týž Bart. S. zachoval po r. 1618 Fer- 



Stehlovice — Stehno. 



73 



dinandovi U. věrnost, pročež r. 1619 po do- 
byti Plzně mnohá protivenství trpěl a do 
smrti utrápen. Synové jeho byli Jan Ladi- 
slav (písař při soudě nejv. purkrabství), 
Kašpar Ladislav, Ondřej, Bartoloměj 
a j, synové a dcery. Kašpar studoval v In- 
golstadte, učil v domech panských, vydával 
v L 1598—1612 kalendáře české a zemřel 
jako spoluradni plzeňský. Bartoloměj zkoušel 
mnoho r. 1619, a jsa výborný hospodář kou- 
pil s manž. Juditou r. 1634 dvůr v Kozolu- 
£ech, r. 1636 ves Kozolupy, r. 1638 statek 
ruhov, r. 1642 Třebobuz. Pro své zásluhy a 
prokázanou věrnost Bart. a strýců jeho Jan 
Daniel a Simon Petr povýšeni do stavu 
vladyckého, erb jejich polepšen a přidáno 
heslo z Treustáttu. Bart. zemřel 9. pros. 
1653. Syn jeho Matouš František prodal 
r. 1654 Kozolupy (manž. Dorota Štecherovna 
ic Sabenic t 1687). Synové jeho byli Kaš- 
par Ferdinand (♦ 1652) a Frant. Bohu- 
mil* 1665). Té doby rodina ta již se roz- 
větvila a spojitost všech není zřejmá. Žili 
tehda: Antonín a Václav, bratří (1677), a 
Jan Bartoloměj, který byl hejtmanem u hr. 
Moizina (tuším potomek [ana Bart., jenž byl 
r. 1624 písařem komorního soudu). A. Z po- 
šlosti plzeňské, která v tomto městě zů- 
stávala, pocházeli František, mag. fil. a 
radní (f 1728) a Jan Václav. Synem tohoto 
byl Fabián František (♦ 2. led. 1727), jenž 
nabjrl vyššího vzdělání v Praze a nabyv zkuše- 
ností po cestách a v rozličných úřadech jme- 
nován r. 1750 syndikem v Plzni. Od r. 1755 
byl v povinnostech konšelských až do r. 1788. 
Odtud žil v soukromí a zemřel r. 1791. 
Prázdné chvíle uŽil k přepisování rukopisův 
a knih, jež z rozličných míst si vypůjčoval. 
Zůstalo po něm 64 rukopisů, jež se týkají 
dějin českých, některé jen Plzně a jiné roz- 
ličných míst v Čechách a na Moravě. (Ob- 
šírně J. Strnad v »ČC:M.€, 1889, str. 421 si.) 
Z manž. Lidmily Martinkové ze Zalužan zů- 
stavil dva syny. Starší Jan František 
(* 1754) vstoupil napřed do jesuitského řádu, 
ale po jeho zrušení (1772) oddal se práv- 
nictvi, byl od r. 1781 v Plzni syndikem 
(t 21. dub. 1820). Syn jeho druhý Jan Ka- 
rel (* 1809) oddal se právnictví, vstoupil 
r. 1835 do služby Plzeňské obce, r. 1847 pře- 
šel do služeb pražských a stal se tu r. 1851 
mag. radou, ve kterémž úřadě setrval do 
smrti. Sestra jeho M.Lidmila vdala se za Jana 
Viléma Quadri. Zemřela r. 1881 jsouc posled- 
ním členem toho rodu v Plzni. Z pozůstalosti 
její doslaly se rukopisy dědovy do sbírek 
plzeň. musea. Emanuel (* 1768) mladší syn 
Fabiánův, byl registrátorem a pak protoko 
listou v Plzni a zemřel 20. ún. 1825 jako 
poslední mužský člen v Plzni osedlý. — 
B, Bohumil Bartoloměj (* 1693 — 1 1743) 
byl naposled děkanem v Rožmitále a učinil 
mnohá nadáni pro kostely sv. Víta v Praze 
a plzeňský, pro výbavu chudých nevěst. Po- 
hřben v Plzni v rodinné hrobce u sv. Vav- 
řince. Matouš Bohumil (* 1701) vstoupil 
do kláštera břevnovského, stal se pak pfe- 



vorem napřed ve Wahlstattě a pak v Raj- 
hradě, kdež se stal r. 1744 opatem. Jako opat 
zjednal si nemalé zásluhy o povzneseni a 
zlepšení kláštera. Také sepsal dčjiny kláštera 
wahlstattského. Zemřel r. 1749. (Viz Dudí- 
kovy Dějiny kláštera Raj hradského.) Jan 
byl r. 1756 farářem v Úboči, Václav r. 1776 
farářem v Kolovči. — C. Pošlost smečan- 
ská ještě žijící odvozuje se od Frant. Bohu- 
mila (* 1655), jehož svn Josef Antonín 
(♦ 1680 v Plzni) žil ve Švihově a tu r. 1762 
zemřel. Syn jeho Václav Prokop (♦ 1725) 
býval učitelem napřed v Němčících a později 
v Plánici. Jeho synové Karel Blažej (* 1750) 
a František Leop. Antonín (* 1767) byli 
učiteli ve Smečně. Potomstvo tohoto vymřelo 
vnučkami (dcerami dvou synův Václava a Jo- 
sefa Frant.). Nejstarší syn Karlův Jan Cele- 
stin (* 1775) měl čtyři dcery, z nichž Terezie 
nejmladší vdala se za V. Hámpla, tchána dra 
lana Palackého. Třetí syn Karlův Antonín 
(♦ 1792) byl napřed pojezdným v Tachlovi- 
cich, pak purkrabím v Hosti vici a potom ředi- 
telem v Poříčí. Zůstavil syny Šebestiána 
Františka (* 1824), Karla Bohumila (* 1826) 
a dcery. Karel Frant. Václav (• 1778), druhý 
syn Karla Blažeje, měl syna Karla (* 1816 
ve Smečně — t 3. srp. 1904 v Týně n. Vit.). 
Synové tohoto jsou Václav (* 22. září 1848 
ve Smečně), c. k. okr. hejtman v Týně n.Vlt., 
lan (♦1850 — fl^. bř. 1901 v Praze), Karel 
(♦ 1857) a Emanuel (viz níže). Z prvních 
dvou jest mužské potomstvo. (Oddělení C 
vypsáno z vývodu sestaveného od p. Václava 
S-a rytíře z Č.) Sčk, 

S. Emanuel, rytíř z Čeňkova a Treu- 
státtu, spisovatel český (♦ 14. dubna 1868 
v Praze), studoval na gymn. a na české univ. 
v Praze, r. 1892 dosáhl hodnosti doktora 
práv a vstoupil do služeb obce pražské, kde 
r. 1902 stal se mag. sekretářem. Vydal sbírky 
básni: Z mého alba (1889); Eros a Psyche 
(1890); Rok na samotě (1894); Chmury a čer- 
vánky (1899) a Pař/f (l900). Dále přeložil 
z franc. V. Hugovy >Bídníky« (u J. Otty, 
8 dílů), »Žáka< a j. od P. Bourgeta, Musse- 
tovu báseň >Rollac, Richepinovy »Bizarrni 
smrti«, Prévostovy »Polonevinné«. Napsal 
řadu feuilletonů v > Hlase Národac a jinde, 
týkajících se zejména franc. literatury a ži- 
vota pařížského, a je též ve franc. listech 
žurnalisticky činný (na př. v >L'Énergie Fran- 
gaise«). Nákladem obce pražské vydal r. 1902 
pamětný spis Oslava V, Huga v Pařífi, 
R. 1905 byl jmenován důstojníkem franc. 
akademie. 

Btehlovioe, ves v Čechách, hejtro. a okr. 
Milevsko, fara a pš. Veseličko; 30 d., 222 
obyv. č. (1900). 

Btehnatky, zool., viz Chalcididae 2). 

Stehno (lat. ýemur) jest horni oddíl noh^ 
mezi kyčlí a kolenem. Podklad jeho tvoří 
kosf stehenní, zvaná taktéž femur (v. t.), 
kolem niž seskupeno je mocné svalstvo, 
schylovači vzadu, přitahovači na vnitřní straně 
a vzpřimovaČi vpředu, podmiňující tvar s-na. 
Tuk většinou podkožní vyrovnává rýhy mezi 



74 Stěhování duší — Stěhování národů. 

jednotlivými skupinami svalovými a v něm, , proti nim (r. 213), ale výprava neměla roz- 
jakož i ve štěrbinách mezi svalstvem uloženo . hodujiciho úspěchu. Od r. 234 Alamani po* 
je cevstvo i ncrvstvo stehenní (srv. také Fe- ' čali opakovati své vpády a podnikali je ko- 
mor alis). { nečně až do Itálie. V 2. pol. IV. stol. zauji* 

Stehováni dnši, též putováni duší, malí již všechno území od Rýna k Vogesám,, 
viz Metempsychósa. i Alpám a Lechu. V III. stol. začali svfii po- 

Stehováni národů. Výrazem tím rozumí- : zvolný postup proti říši Římské také Fran- 
me obyčejně s. n. germánských na západ, slo- kove (v. t.), kteří poznenáhlu dobyli severní 
vanských na západ a jih; se 8-m n. german. Gallie; sjednoceni byli pak od krále Chlod- 
souvisi totiž také veliký poh^b národů slovan., I víka (481—511), který opanoval skoro celou 
kteří jednak zaujímají místa od Germanů j Gallii a položil základ k říši, jež pokusila se 
opuštěná, jednak hrnou se na Balkán. Příčin obnoviti starou záp. říši Římskou. — Obraf- 
tohoto hnuti bylo mnoho. Poslední a hlavni | me nyní svou pozornost na východ. Gotové, 
příčina 8. n. germánských byla nouze, jež kteří sídlili při dolní Visle, koncem II. stoL 
nastala pro příhšný vzrůst oby vatelstva. Když | táhli k jihovýchodu, k Černému moři, Dunaji^ 
Řimané vzdali se pokusů dobýti svobodné > Dnéstru a Dnčpru. V nových sídlech rozdé- 
Germanie mezi Labem a Rýnem, vystavěli I lili se na Visigoty a Ostrogoty. Ostrogotové- 
na ochranu proti svobodným Germanům , byli podmaněni kol. r. 375 od Hunů, Visi- 
opevněnou čáru pohraniční, která byla do- 1 gotové přešli do vých. říše Římské a po 
konána za Trajana a Hadriana. Pod její . rozmanitých osudech, o nichž viz více v či. 
ochranou zvláště v území desátkovém (ď^ri I Gotové, konečně r. 419 založili trvalejší říši 
decumates) vyvinul se bohatý život kulturní, v poříčí Garonny. Huny sjednotil pevné 
který velmi dráždivě působil na sousední I Attila í v. t.) a potom silou tím větší dorážel 
Germany. Největšího významu nabyla tato ! na říši Římskou. Jeho moc byla podlomena 
pohraniční Čára pro hospodářské poměry | na polích Katalaunských (r. 451), kdež na 
germánské. Hnuti Germanů, směřující k zá- ' jeho straně bojovali také zástupy Ostrogotů, 
pádu, bylo tím zastaveno. Tím byl u Ger- , Gepidů, Herulů, Kvadů, Markomanů a j. 
manu těch zahájen přechod od kočovnictví j kmenů germánských, kdežto na straně řim- 
ke stavu úplně usedlému. Tento přechod měl : ské nalézáme zvláíště Visigoty, Franky, Alany, 
v zápětí silné rozmnožení obyvatelstva. Ná- 1 Burgundy. Výpravami Attilovými, jak se zdá, 
sledek toho byl zase, že Germani byli nu- ztenčil se velice počet Markomanův a Kvadů; 
cení přejiti k intensivnějšimu vzdělávání j to je nejspíše příčina, proč nemohli odolati 
půdy. Vzniká soukromý majetek pozemkový. ; Slovanům, kteří se hrnuli do Čech, Moravy 
Tím zvolna byla osazena pustá místa tvořící > a Slovenska; byli pozvolnu vytlačeni na za- 
hraničí jednotlivých kmenů; tak se kmeny ^ pad, kde s jinými ještě kmeny položili zá- 
dostaly do bližších stykův a počaly se spo- i klad ke vzniku národnosti bavorské. Po smrti 
jovati ve větši celky. To je asi hlavni při- ; Attilově (r. 453) říše jeho se rozpadla a Ger- 
čina, proč ke konci II. stol. vznikají najednou | maní bydlící v Podunaji ^Ostrogotové, Gepi- 
větši kmenové, jako Alamani, Sašové, Fran- , dové, Langobardi) nabyli opět samostatnosti, 
kove, Gotové a proč vedle nich jmenuji se j Z nich Ostrogotové konečně se dostali do 
Burgundi, Frisové, Durinkové a Langobardi. | Itálie a založili tam říši, jež trvala do r. 535 
Z těch Gotové příslušeli k východní skupině | resp. 555 (viz Gotové, str. 368 si.), byvši 
germánské. U nich byla větši moc královská; { vyvrácena od byzantského císaře Justíniana. 
k tomu nezůstala bez vlivu na ně hráz po- \ Panství byzantskému ve větší části Itálie uči- 
stavená jejich Šíření na západě a od jihu , nili konec Langobardi (v. t.), kteří původně 
utvoření provincie dácké. Východní Germani { sídlili při dolním Labi a r. 568 přitrhli do 
zůstali ve stavu kočovném, byli kulturou Itálie. Od krále franckého Pippina Krát- 
méně dotčeni než západní, u nich se také I kého (v. t. 3) byla jejich říše uvedena pod 
následkem toho nerozvinul soukromý majetek svrchovanost franckou a od jeho nástupce 
pozemkový. V tom je také rozdíl mezi po- 1 Karla Velikého vyvrácena (r. 774). — Van- 
stupem Germanů východních a záp. Západní ■ dalové dostali se za války markomanské ze 
Germani šinou se pozvolnu ze své vlasti, i Slezska do Dacie, jiná čásť jejich ve IV. stol. 
kdežto východní Germani vlasf zcela opou- 1 octla Že v Pannonii. Ti na poč. V. stol. spolu 
štějí a v prudkých, bouřlivých postupech vy- 1 se Suevy a Alany vytrhli na západ, r. 40^ 
hledávají krajiny vzdálené. K těmto uvede- , překročili Pyreneje, r. 422 dobyli jižního Spa- 
ným příčinám přistupují pak nárazy cizích | nělska a r. 429 pod vedením krále Gense- 
národů, vnitřní spory a pod. Za počátek 8. ' richa (v. t.) přeplavili se do Afriky a zalo- 
n. udává se obyčejně vpád Hunů do Evropy , žili tam říši Vandalskou, která zabírala asi 
r. 375. Ale již starší výpravu Cimbrů, stálý nynější Marokko, Alžír ,TúnisaTripolsko. I tato 
postup Germanů k rýnské a dunajské hra- i říše byla dobyta r. 533 od císaře J ustiniána. — 
nici říše Římské v 2. pol. II. stol. můžeme Burgundi (v. t.) usadili se ok. r. 230 v Po- 
pokládati aspoň za předzvěsti tohoto hnuti. ' mohaní, na poč. V. stol. hnuli se na západ a 
Zvláště mocný byl jejich postup za Marka , konečně se usadili mezi Alpami a Cleven- 
Aurelia (v. t. a Markomani, str. 867 ď). ' námi, Vogesami a mořem Lionským. — Nej- 
Ke konci II. stol. kmen Alamanů počal mocně , západněji usadili se Anglosasové (v. t.), 
dorážeti na římské území desátkové a císař , kteří bydlili původně při Labi a Veseře a 
Car a ca I la (v. t.) byl nucen vypraviti se ' v V. stol. přešli do Britannie. Do krajin^ 



Stehrov — Steiermark. 



75 



které Germani ve východní Části Germanie 
opustili, v době II.— IV. stol. počali větším 
počtem hrnouti se Slované, kteří však po- 
zvolnu tam usazovati se počali nejspíše již 
dHve (viz Slované, str. 431 si.). Na Balkán 
také počali Slované postupovati již v prv- 
ních stoletích po Kristu, ale trvalá sídla tam 
nejspíše počali zaujímati v VI. stol. O tom 
všem viz Slované, str. 432, a Srbsko, str. 
975. Jak z vylíčeného patrno, 8. n. nadobro 
změnilo tvářnost Evropy, zejména její západní 
části, davši ji politickou a národnostní tvář- 
nost úplně jinou; noví národové smísivše se 
s domácím obyvatelstvem, skoro všude v zá- 
padní Evropě položili základ ke vzniku no- 
vých národnosti románských. Důležité je, že 
proti staré kultuře nepostavili se zcela ne- 
přátelsky: s křesťanstvím přejali aspoň část 
jeji. — Srv. E. v. Wietersheim, Geschichte 
der Valkerwanderung (přepr. od F. Dahna, 
1880—81, 2 sv.); Dahn, Die KOnipe der Ger- 
manen (1861—95, 7 sv.); Pallman, Die Gesch. 
der Valkerwanderung (1863—64, 2 sv.) ; Dahn, 
Urgeschichte der germ. u. rOm. VOlker (1880 
až 1889. 4 sv.); G. Kaufmann, Deutsche Gesch. 
bis auf Karl d. Gr. (1880—81, 2 sv.); Erckert, 
Wanderungen und Siedelungen der germ. 
Stámme in Mitteleuropa (1900). Literaturu 
o s. n. slovanských viz Slované, str. 4326. 
Pro Čechy a okolní země viz údaje v Zíbr- 
tově Bibliografii, II . str. 851—868. 

Btohrov, ves v Cechách, viz Huf 28). 

Bteibelt Daniel, hud. skladatel něm. 
(♦ 1765 v Berlíně — t 1823 v Petrohradě). 
R. 1789 nastoupil řadu uměleckých cest, při 
kterých všude setkával se s úspěchem zna- 
menitým a zejména v Paříži r. 1790 zjednal 
si svou hrou na klavír mnoho příznivců, přes 
mnohé nedostatky ve svém vychováni, jež 
jevily se vystupováním příliš neskromným, 
ba i nesprávným jednáním vůči nakladateli 
Boyerovi, jemuž prodal některé skladby uve- 
řejněné již jinde. Vynikl také jako učitel, ale 
záhy musil opustiti Paříž a nastoupil nové 
umělecké cesty, při nichž ve Vídni dokonce 
i s Beethovenem pustil se v zápas, arci bez- 
úspěšný, byf i u širokého obecenstva došel 
chvilkové pochvaly. V 1. 1798—1808 zdržoval 
se střídavě v Londýně a v Paříži, odkudž 
posléze pro dluhy musil rychle prchnouti do 
Petrohradu, kde jmenován hud. ředitelem 
franc. opery po BoTeldieuovi. S. napsal ně- 
kolik větších balletů, jako: Lt retour de Zé- 
phire\ Ltí belle laitiére; Le jugement de Paris ] 
kantátu na oslavu bitvy u Slavkova La Jěte 
de Mars, několik koncertů pro klavír, 65 so- 
nát pro klavír a housle, 46 sonát pro klavír, 
pak zejména opery: Princesse de Babylon-, 
CendrilloH] Sargines; Romeo et Juliette a ne- 
dokončenou Le jugement de Midas. Vedle 
toho množství fantasií, valčíků, bacchanalií 
s průvodem tamburiny, většinou však ne- 
valné ceny umělecké. Jejich úspěch možno 
si vysvětliti toliko geniálním provedením sa- 
mého autora, vynikajícího virtuosa klavírního. 

Steldl Antonín, lékař a poslanec Český 
(*31.bř. 1S32 v Domažlicích). Studoval v Kla- 



tovech a na akad. gymnasiu v Praze. R.1853 
jako oktaván pro účastenství v tajném spolku 
politickém zatčen. Pobyl 3 roky v pevnosti 
munkačovské a pak v Olomouci. Amnestii 
z r. 1857 osvobozen. Zvláštní milostí dovo- 
leno mu r. 1858 složiti maturitní zkoušku 
v Chebu. Potom studoval lékařství ve Vídni, 
kde r. 1862 založil spolek k ošetřování stu- 
dujících. Dne 1. července 1864 povýšen byl 
na doktora. Počátkem r. 1866 stal se osob- 
ním lékařem prince Petra Oldenburského 
v Petrohradě. Roku 1872 resignoval na své 
místo, usadil se v Domažlicích a ujal se 
správy svého statku Baldova. Stal se čle- 
nem obecního zastupitelstva a rady městské 
a r. 1873 zvolen za starostu okresního zast., 
kterýžto úřad zastával plných 30 let. R. 1879 
zvolen za venkovské obce domažlické do 
sněmu českého, kde setrval až do r. 1895, 
kdy podlehl proti kandidátu strany svobodo- 
myslné pouze 3 hlasy. R. 1901 zvolen opětně 
zemským poslancem. R. 1880— 91 byl poslan- 
cem na říšské radě za venkovské obce plzeň- 
ské a třikráte byl zvolen do delegaci. S. vy- 
znamenán byl za činnost svou v oboru samo- 
správy ryt. křížem řádu cis. Fr. Josefa. Mimo 
to obdržel ryt. kříž I. třídy řádu oldenbur- 
ského, komturský kříž řádu Adolfa Nassav- 
ského, kommandeurský křiž ruský řádu 
sv. Stanislava a sv. Anny a j. Ďr. N, 

Btoidl (Štejdl), příjmení dvou rodin 
šlechtických. 1. S-ové z Greifenwehru 
usedlí byli v Praze v XVII. stol., zejména 
r. 1669 Adalbert, veřejný notář, a r. 1689 
Bedřich Euseb, ranhojič, jenž ženil se t. r. 
u sv. Martina. Syn jeho Jan Václav Sig- 
mund Bedřich (* v únoru 1692) byl filosofie 
mistrem, bakalářem sv. Písma, po r. 1718 
i doktorem, kaplanoval ve St. Boleslavi, po- 
I zději byl správcem kostela sv. Jana na Skalce 
' (v Praze) a examinátorem bohosloví na uni- 
I versitě. Vydal dva české spisy (srv. Jirečkovu 
I Rukověf II., 265). — 2. Sov é z Tu I echo v a, 
rodina erbovní jihlavská. Předkové jejich, 
bratří Valentin, Matěj a Jan, erbem na- 
dáni od krále Ferdinanda. Janovi dostalo se 
potvrzeni od Rudolfa II. (16. říj. 1593), po- 
něvadž majestát prvotní po smrti dvou jeho 
bratří se ztratil. Potomek jeho Pavel Žil 
v Jihlavě, přestoupil po r. 1620 ke katolické 
víře a býval od r. 1624 v povinnostech kon- 
šelských. Za těch dob rodina ta skoupila 
drahně pozemkův u Ranžirova, jež obráceny 
ke dvoru řeč. Steidlhof ; tv Matiáš S. pro- 
dal obci Jihlavské (1644). V XVIII stol. erb 
a heslo zapomenuty. F r a n t i š e k X. S. (* ok. 
1791) byl c. k. skutečným zemským radou 
na Moravě, později praesídentem zemského 
soudu ve Slezsku. Od r. 1833 byl ženat s M. 
I Annou Slivkovnou ze Slivic (f 1 863). Proká- 
' zav, že jest potomkem téhož rodu, obdržel 
' od c. k. dvorské kanceláře (26. ún. 1846) po- 
' tvrzení erbu a hesla. Zemřel v Praze 22. říj. 
' 1875. Sčk, 

Bteier viz Steyer. 
I Btelerdorf-Anina vizSteyerlakanina. 
I Btelermark, něm. název Štýrska. 



76 



Steifensand — Stein. 



Bteifensand Xaver, mědiryjec (* 1809 - 
t 1876). Vzdělal se v DQsseldorfé, později 
u Felsinga v Darmstadte. Vrátiv se do DQs- 
seldorfu r. 1835, ryl podle Jak. Beckera 
(Bouře), Overbecka {Madonnu\ Jul. Schra- 
dera (Bedřich 11, se svým kancléřem Petrem 
de Vineis), Lessinj^ra {Zajeti papeže Paschala II.\ 
později podle Kóhlera {Mirjam)^ Degera {Kri- 
stus jako chlapec) a j. Hlavní jeho dílo je 
veliký obraz Tři králové podle Paola Vero- 
nese. S. byl mistr techniky způsobu čárko- 
vého. 

von Bteig^entesoh AugustErnst. svob. 
pán, diplomat a básník ném. (♦ 1774 v Hil- 
desheimu — f 1826). R. 1789 vstoupil do 
rak. služeb vojenských, za Metternicha do 
diplomatických. R. 1813 byl gen. pobočníkem 
pol. maršálka kn. Schwarzenberka, r. 1814 po- 
slán do Norska a jako vyslanec do Kodaně. 
Po návratu Napoleonově z Elby byl ve Švý- 
carsku, maje povzbuditi kantony švýcarské 
k novému zápasu. Později provázel císaře 
Alexandra do Petrohradu a vrátiv se r. 1816, 
jmenován tajným radou a povýšen na gene- 
rála. R. 1820 byl rak. voj. zmocněncem na 
Bundestagu. Napsal především Gedichte {11 99 ^ 
4. vyd. 1823) a řadu povídek, zejména však 
Četné veselohry, jako: Die Zeichen der Ehe\ 
Die Missverstándnissey v nichž dovedl dobře 
zachytiti pošetilost lidskou. Jeho Gesammelte 
Schriften vyšly v 15 sv. v Darmstadte 1819 
až 1820. 

Bteiger Ernst, knihkupec něm.-amer. 
(♦ 1832 u Ožic [Oschatz] v Sasku), přišel 
r. 1855 do Ameriky a založil si v New Yorku 
knihkupectví, jež záhy vzrostlo na největší 
obchod s něm. knihami v Americe. Vedle 
toho S. zařídil nakladatelství učebnic pro 
něm.-amer. školy a učebnic jazyka něm. pro 
Američany, jakož i vydával spisy amer. Něm- 
cův. Od r. 1880 firma zní E. S. & Comp. S. 
sám napsal několik spisův o patisku, knih- 
kupectví, tisku a právě nakladatelském, jako: 
The Periodical Literatuře of United States of 
America (1873); Dreiundfúný^ig Jahre Buch- 
hándler in Deutschland und Amerika (1901, 
autobiografie); Das Gespenst des Nachdrucks 
deutscher BUcher in Nordamerika (1902) a j. 
Na vídeňskou výstavu světovou poslal ukázky 
severoamerických novin, jeŽ jsou ve 119 svaz- 
cích uloženy v c. k. dvorní knihovně, a pů- 
sobil pro zrušení dovozného cla na knihy a 
Časopisy do Spoj. Obci. 

Btelgerwald, lesnaté pohoří v Již. Ně- 
mecku na levém břehu středního toku Mo- 
hanu v bav. vlád. obvodech Dol., Stř, a Horní 
Franky. Táhne se od Mohanu směrem jižním 
a kulminuje na sz. Scheinbergem (498 m), 
na severu Zabelsteinem (489 m), jemuž 
rovná se výškou Grosser Knetzberg 
(488 m). Je z větší části pokryt lesy, ale půda 
je dosti úrodná, zvláště na záp. svahu, kde 
pěstuje se i víno. Jinak obyvatelstvo zabývá 
se pálením dřev. uhlí, dřevařstvím a průmy- 
slem dřevařským. 

BteUn (téžSteyn) Martin us, president 
bývalého jihoafrického svob. státu Oraňského 



(* 1857 ve Winburgu v Oraňsku). Studoval 
na Grey College v Bloemfonteinu, zabýval se 
pak hospodářstvím a odebral se potom do 
Anglie a Hollandska studovat práva. Navrátiv 
se byl r. 1883 v Bloemfonteinu advokátem, 
načež stal se attorney generál a r. 1889 soud- 
cem. V ún. 1896 zvolen za presidenta Oraň- 
ského státu na 5 let a ujednal hned spolek 
s Jihoafrickou republikou, jejž r. 1897 ztužil 
ve spojenectví na výboj a odboj. Darmo snažil 
se S. urovnati neshody Jihoafrické republiky 
s Anglii a schůze presidenta této republiky 
a zástupce Anglie lorda Milnera r. 1899 
v Bloemfonteinu neměla v té příčině žádného 
úspěchu, tak že došlo k jihoafrické vojně. 
Přičiněním S-ovým Oraňský stát stál věrně 
po boku Jihoafr. republiky a S. účastnil se 
činně nešfastné války až do ujednáni míru 
31. květ. 1902. Potom odebral se do Evropy 
zotavit se po útrapách válečných. Srv. S., 
de Wett und die Oranje-Freistaaten. Tage- 
buchblátter aus dem Stldafrikanischen Kriege 
(Tub., 1902); Im Kampf um SQdafrika sv. 3. 
(Mnich., 1902). 

Btein: 1) S., ves v Čechách, hejtm. Krum- 
lov, viz Polná 2). — 2) S., osada t., hejtm. 
Kaplice, viz Kamenná 3). — 3) S., ves t., 
při Ohři, hejtm., okr., fara a pš. Cheb, 21 d., 
144 obyv. n. (1900), Itř. šk. a ložisko kamen, 
uhlí. Stávala zde tvrz. — 4) S., far. ves t., 
hejtm., okr. a pš. Kraslice; 34 d., 221 obyv. n. 

' (1900), kostel sv. ^iljí (asi z r. 1692), 3tř. šk., 

I 2 mlýny a pleteni krajek. 

I 6) S., město v Krajině, viz Kamnik. 

6) S. am Anger, obyčejně Steinaman- 
ger, viz Kamenec 10). 

7) S. am Rhein, hl. m. okresu ve švýc. 
kantoně schaffnauském, v. od Schaffhaus na 
pr. břehu rýnském, stan. trati Schaffhausen- 
Romanshorn, má 1790 obyv. (1900), staro- 

I bylé věže i soukromé domy, nově opravené 
I benedikt. opatství St. Georgen s renaissanč. 
I sálem, radnici s krásnými malbami na skle; 
I výroba obuvi, příprava másla a sýra, kože- 
1 lužny, v okolí vinařství. 
1 8) S. an der Donau (S. nad Duna- 
! jem), město v hejtm. a okr. křemžském na 
I lev. bř. Dunaje (přes něj vede žel. most 
377 m dl., z r. 1895), asi 200 m n. m., má 
4030 obyv. n., 103 č., 15 jiné národn. (1900), 
zříceniny zámku, financ, okr. ředitelství, muž- 
skou trestnici, paroplavební stanici, továrnu 
na tabák a zboží dřevěné. Za městem stával 
vojenský špitál, kdysi klášter kapucínský. 
V okolí pěstuje se šafrán a hořčice. 

9) S. u Norimberka, osada v bavor. 
I vlád. obvodě Střední Franky, 6 km od No- 
j rimberka, při trati Bav. Brod Crailsheim bav. 
I stát. drah, má 2064 obyv. (1900); výroba pa- 
' píru a tužek firmy A. W. Faber. 
I Stein: 1) von S. Charlotte, přítelkyně 
I Goethova (* 1742 ve Výmaru — f 1827 t.), 
nejstarší dcera dvoř. maršálka v. Schardta. 
Jakožto dvorní dáma vév. Anny Amalie pro- 
vdala se r. 1764 za dvoř. štolbu Friedricha 
svob. pána ze Steina. R. 1775, kdy S. byla 
'již matkou sedmi dítek, seznámil se s ní 



Stein. 



77 



Gocthc, který k ní zahořel prudkou váŠní, 
ač byla o 7 let starší. Poměr tento měl 
xnačríý vliv na Goethovo tvořeni, ale později 
se zkalil, a když Gocthe, navrátiv se r. 1788 
5 cesty italské, zapřcdl novou známost s Chrí- 
stianou Vulpiusovou, byl docela přerušen 
náhlou roztržkou. Potom však proměnil se 
zase ve svazek ryze přátelský a synu jejímu 
Friedrichu KonsUntinovi (1772-1844) Goethe 
byl stále otcovským přítelem. Také se Schil- 
lerem a jeho chotí byla paní v. S., která 
r. 1793 ovdověla, ve stycích přátelských. Do- 
pisy Goethovy paní v. S. z let 1776—1820 
jsou nejen důležitým dokladem osobnosti 
Goethovy, ale také samy o sobě klassickým 
dílem literárním. Vydal je (až na dopisy 
z Itálie) A. SchOll (1848—61, 3 sv., 3. vyd. 
zpracoval Wahle, 1899—1900, 2 sv.). Dopisy 
z Itálie vyžádal si Goethe zpět, chtěje podle 
nich pracovati svoji »Ital. Reise«, ale ne- 
vrátil jich. Byly pak vydány ve >Schriften 
der Goethe-Gesellschaftc pod tit. TagebUcher 
u. Briefe Goethes aus Italien an Frau von S. 
und Hcrder (1886). Všecky dopisy Goethovy 
pani v. S. i dopisy z Itálie vydal Heinemann 
(Štutg., 1894—95, 4 sv.), výbor z nich Kell- 
ner (Reclamova Univ.-Bibliothek). Vlastní 
dopisy paní v. S. Goethe na její žádost 
vrátil, načež paní v. S. krátce před svou 
smrti je spálila. Sama napsala tragédii Dido 
(vyd. Diintzer, 1867) nevalné ceny básnické; 
zejména obsahuje nepěkné narážky na její 
poměr ke Goethovi (který tam znázorněn 
jako básník Ogon) a na Christianu Vulpiu- 
sovou. Četné dopisy paní v. S. adressované 
choti Schillerové jsou v díle Charlotte v. 
Schiller und ihre Freunde (1862, 2 sv.). DQnt- 
zer (Charlotte v. S., 1874) snaží se ospra- 
vedlniti pani v. S. od různj^ch žalob nověji 
proti ní uváděných. Kromě DUntzrových 
spisů a edicí z r. 1876 a 1886 srv. ještě: 
H()fer, Goethe u. Ch. v. S. (1878); Calvert, 
Ch. v. S. (1881); Erich Schmidt, Charakte- 
ristiken (1886). 

2) v. S. Heinrich Friedrich Karl, 
svob. pán, státník pruský (* 26. říj. 1757 na 
zámku u Nassavy — t 29. cna 1831). Rodina 
jeho náležela do stavu říšské šlechty; ro- 
dinný hrad stál nad ř. Lahnou. Vystudovav 
v Gotinkách práva (1773—77), mladý S. dlel 
nějaký čas na cestách a vstoupil r. 1780 do 
státní služby pruské. R. 1788 byl jmenován 
prvním komor, ředitelem při t. zv. Kriegs- u. 
Dománenkammer v Kleve a Halmu a r. 1793 
praesidentem téže komory. V této hodnosti 
dbal o zvelebení průmyslového i obchod- 
ního ruchu zakládáním silnic, splavňováním 
řek (Ruhr) a p. R. 1796 byl jmenován vrch- 
ním praesidentem všech vestfálských komor 
se sídlem v Mindenu, čímž jeho činnosti 
otevřelo se pole ještě rozsáhlejší. V této 
době připadl mu též úkol zorganisovati sae- 
kularisovaná biskupství mttnsterské a pader- 
bornské, což provedl ke svrchované spoko- 
jenosti obyvatelstva těchto biskupství. R. 1804 
byl jmenován ministrem a svěřena mu správa 
celnictví, akcisu a dohled nad obchodem a 



továrnami. Ve svém úřadě S. projevoval se 
jako přívrženec svobodného obchodu r zmír- 
ňoval proto některá cla a zrušil všechna cla 
vnitrozemská. S dosavadní politikou prus- 
kou S. byl nespokojen a ve spolku s jinými 
stejně smýšlejícími naléhal na odstranění 
dosavadních politických rádců králových. Jeho 
pamětní spis Darstellutif^ der fehlerhaften 
Organisation des Cabinets (1806) byl však 
královnou zadržán. S. spolupodepsal tedy 
podobný spis Jana v. Mtlller. Snahy ty byly 
marné. Zatím nastala nešťastná válka s Na- 
poleonem. S. po bitvě u Jeny zachránil státní 
pokladnu do Štětina a pak do Královce, 
kamž potom krále následoval. Byl jako mi- 
nistr vnitra a financi povolán do král. rad^ 
{conseil), ale ježto tato instituce neodpoví- 
dala jeho přáním, odstoupil (v led. 1807). 
Po míru Tylžském byl zase povolán do mi- 
nisterstva a pověřen moci skoro svrchova- 
nou, jíž využil k provedeni znamenitých re- 
forem v Prusku (viz Prusko, str. 8676), 
Když Napoleon se pustil do války se Špa- 
nělskem, S. jal se potajmu zbrojiti a smlou- 
val se s Ruskem, Rakouskem a Anglií. Když 
Napoleon dověděl se o tom ze zachyceného 
listu S-ova, S. poznal, Že stal se v Prusku 
nemožným, a odstoupil (list. 1808). Napoleon 
prohlásil jej za nepřítele Francie a chtěl se 
zmocniti jeho osoby. S proto utekl do Ra- 
kouska, kde dlel v Brně a v Praze, jsa při 
tom stále ve stycích s Pruskem, ač s vlád- 
ním systémem Hardenbergovým ^v. t.) 
nesouhlasil. R. 1811 uposlechl pozváni cara 
Alexandra a odebral se na Rus. Po ústupu 
Francouzů z Ruska a po kapitulaci gen. 
Yorka byl postaven carem v čelo Záp. i Vých. 
Prus, kde svolav stavovský sněm přiměl jej 
ke všeobecnému ozbrojení lidu pro válku 
s Francouzi. Poslán byv potom ke králi prus- 
kému do Vratislavě dojednal konvenci rusko- 
pruskou proti Napoleonovi. Pak postaven 
byl v čelo centrální správní rady, jež měla 
se starati o zaopatřování něm. vojska a ří- 
diti správu v dobytých zemích ném. knížat, 
jež by zůstala věrna Napoleonovi. Po bitvě 
u Lipska S. zřídil zatímní správu v Sasku, 
ve Frankfurtě a v Bergu, provázel pak vojsko 
do Francie, pečuje při tom o zásobování a 
nemocniční službu při vojsku. Na kongresse 
Vídeňském byl přítomen jako rádce cara 
Alexandra, nebyl však spokojen ani s polskou 
politikou carovou ani s obnovením králov- 
ství Saského, jež by byl rád viděl přivtěleno 
k Prusku. Také zřízení Něm. spolku bylo 
S-ovi proti mysli; přál si obnoveni císařství, 
dědičného v rodě Habsburském. Po kon- 
gresse S. uchýlil se do soukromí; teprve po 
zavedení provinciálních sněmů zase vstoupil 
do polit, života přijav r. 1826 úřad maršálka 
sněmu vestfálského a r. 1827 povoláni do 
státní rady pruské. V těchto dobách S. za- 
býval se také studiem déjin; na jeho podnět 
vznikla »Společnost pro starší dějiny něm.« 
(1819), jež pak začala vydávati Monumenta 
Germaniae historica. — Srv. Pertz, Denk- 
schriften S-s Uber die Verfassung (1848); 



78 



Stein. 



t., Leben des Freiherrn von S. (1850—55, 
6 svO; Stern, Briefe des Fr. v. S. an N. F. 
v. MQlinen (»N. Arch.* IX.); Lehmann, S-s 
Tagebuch wahrend des Wiener Congresses 
Í.Hist. Zeit.« 60); t., Fr. v. S. (1902); Bauer, 
Das Leben des Fr. v. S. (1901); Neubauer, 
Fr. v. S. (1894); Knapp, Die Bauernbefreiung 
und der Ursprung der Landarbeiter in den 
álteren Teilen Preussens (1887, 2 sv.); Meier, 
Die Reform der Verwaltungsorganisation 
unter S. und Hardenberg (1881). J.F, 

3) S. Christian Gottfried Daniel, 
geograf něm. (♦ 1771 v Lipsku — f 1830 
v Berlíne). Studoval bohosloví v Lipsku a 
stal se- pak r. 1795 gymn. prof. v Berlíne. 
Z jeho dél geografických uvésti dlužno ze- 
jména: Handbuch der Geographie und Sta- 
tistik (1809, 3 sv., 7. vyd. nové zpracované 
1853 — 71, 4 sv.); Geographie JUr Schule und 
Naus (27. vyd.Wagner a Delitsch, Lip., 1877); 
Geographie fur Reál- ii. Búrgerschulen (2. vyd. 
t., 1818); Geographisch-statistisches Zeitungs-, 
Post' und Komptoirlexikon (2. vyd., 1818—24, 
4 SV.); Handbuch der Naturgeschichte (1810, 
2 sv.); Ueher den preussischen Staat nach sei- 
uem Lánder- und Volksbestand (1818); Hand- 
buch der Geographie und Statistik des preuss. 
Staates (1819); Reisen nach den vor^úglichsten 
Hauptstádten von Mit teleuropa (\S27— 29, 7 sv.). 
Mimo to vydal díla kartografická: Neuer Atlas 
Jer gan^en Welt ve 14 listech (33. vyd., 1875), 
Kleiner Schulatlas (5. vyd., 1830) a'j. v. 

4) von S. Lorenz, vynikající spisovatel 
a učitel akademický v oboru véd společen- 
ských i* 1815 v Eckernforde ve Šlesvicku — 
t 1890 ve Weidlingau u Vidně), studoval 
práva a filosofii v Kielu a Jeně, načei krátký 
-čas byl zaměstnán ve álesvicko-holštýnské 
kanceláři v Kodani, odkudž obrátil se zase 
k universitním studiím v Berlíně, kdež nabyl 
doktorátu. I pobyl pak delší dobu v Pahži 
na studiích dějin právních a seznámil se ze- 
vrubně s ideami i osobnostmi socialistického 
hnutí, kteréž té doby bylo v Paříži mocnější 
než kde jinde. Stav se r. 1846 professorem 
na universitě v Kielu, přidal se ke hnuti 
protidánskému a horlivě pro ně pracoval, a 
to r. 1818 zejména též v Paříži, kamž byl 
poslán jako delegát prozatímně vlády šles- 
vicko-holštýnské. Za to byl professury zba- 
ven, když r. 1850 dánská vlada v obou vé- 
vodstvich zase byla zavedena. Žil pak jako 
soukromý učenec živě se literárními pracemi 
a nezřídka trpěl hmptnými tísněmi. Teprve 
r. 1855 dos*al se přičiněním Biuckovým jako 
professor věd státních na universitu vídeň- 
skou, na níž setrval až do r. 1885, kdež, do- 
sáhnuv sedmdesátého roku svého věku, ode- 
jíti musil na odpočinek. V posledních letech 
své akademické působnosti učitelské octl se 
znova v tísních hmotných následkem svého 
účastenství na různých akciových podnicích. 
Jako učenec byl pravým polyhistorem v oboru 
společenských věd. V mladších letech pra- 
coval v oboru dějin právních a to civilního 
řízení dánského, trestního práva a processu 
i správního zřízení francouzského; také po- 



litickým sporům v otázce šlesvicko holštýn- 
ské věnoval řadu publikací. Ale zároveň z ži- 
vj^ch a pronikavých jeho známosti o sociali- 
stickém hnutí francouzském vzešlo slavné jeho 
dílo o socialismu a kommunismu francouz- 
ském {Der Socialismus und Kommunismus des 
heutigen Frankreichs^ 1842, 2. vyd. 1848). 
Tímto spisem, prvním svého druhu, vysvětlil 
bystrým duchem prozíravého pozorovatele 
velikých hnuti dějinných hloubku společen- 
ských kořen ův a ideový obsah socialismu. 
I způsobil tímto spisem, jakož i dalšími o so- 
cialistickém a kommunistickém hnuti od časů 
třetí revoluce francouzské (1848) a konečně 
velikým dilem o dějinách sociálního hnuti 
francouzského od r. 1879 (Geschichte der so- 
ciálen Bewegung in Frankreich von ijSg bis 
au/ unsere Tage, 1850, 3 d.) teprv opravdové 
historické nazíráni na socialismus vůbec a 
pochopeni příčin jeho v novověkém spole- 
čenském zřízeni trvale kotvicích. Ani kdyby 
jiných jeho vědeckých výkonů nebylo, byly 
by mu tyto pojistily trvale slavné jméno 
v dějinách věd společenských. Stav se pro- 
fessorem ve Vídni vydal nejprv učebnice 
o národním hospodářství a vědě finanční 
{Lehrbuch der Nationalókonomie, 3. vyd. 1887 ; 
Lehrbuch der Finan^wissenschaft^ 5. vyd. 1885 
až 1886), jež dočkaly se četných vydání ve 
zpracováních vždy více méně nových, načež 
největší čásf své působnosti Uterární vě- 
noval nejobsáhlejšímu svému dílu soustav- 
nému, o vědě správní {Verwaltungslehre, 1865 
až 1884, 8 d.), jehož uzákladěni sloužila už 
dřívější jeho publikace System der Staats- 
wissenschaft (1856) a z něhož výtah vydal 
r. 1870 (další vydáni 1876, 1887). Ale kromě 
toho vydal samostatně celou řadu jiných 
studií monografických; zejména zabíraly zá- 
jem jeho v posledních letech učitelské dráhy 
některé problémy politiky agrární, jež snažil 
se uvésti na jisté veliké podklady ideové 
(Die drei grossen Fragen des Grundbesit\es [tři 
veliké otázky držby pozemkové: irská, pev- 
ninová, zaokeánska] 1881; dobrozdání k za- 
mýšlené opravě selského práva dědického 
v Rakousku pod názvem Bauerngut u, Hufen- 
recht, 1882 a j.). Neméně ho poutala otázka 
ženská (Dfe Frau, ihre Bildung u. Lebensau/gabe, 
1851; Die Frauauý dem Gebiete der National- 
ókonomie[6, vyd. 1886J ; Die Frau auf d. sociálen 
Gebiete, 1880), otázka lichvy {Der Wucher und 
sein Recht, 1880), vojenství a železniční záleži- 
tosti, ve kterémž posléz řečeném oboru redigo- 
val odbor, listy »Centralblatt fůr Eisenbahnen 
und Dampf8chiflfahrt« (1861—87) a »Zeitschr. 
fQr Eisenb. u. Dampfschiff. der 5sterr.-ung. 
Mon.c (1888—90). Do těchto svých časopisů 
napsal nepřehledný počet článků, ale rovněž 
do časopisů jiných, zejm. do mnichovské 
»Allgemeine Zeitungt. Není takřka oboru 
národohospodářského, do něhož by nějakou 
studii nebyl zasáhl. Ostatně pokusil se i v bás- 
nictví. V posledních letech života upoutaly 
ho záležitosti iapanské, pečovaK se zvláštní 
oblibou o statovědné vychování Japanců, 
kteří ve Vídni konali universitní studia, a 



Steinach — Steinau. 



79 



tímto zpfisobem vykonával vliv na modeini- 
sováni veřejných řádů Japanska. Jako učitel 
universitni požíval řídké oblíbenosti pro for- 
máhiou skvělost i včcnou poutavost svých 
výkladů, tak že vedle ného jiní o sobe vy- 
nikajici národohospodářští odbornici na uni- 
▼ersitč vídeňské takřka ani zmoci se ne- 
mohli. 2e přes to nezůstavil žáků, kteří by 
byli dovedli v jeho směru a duchu učitelsky 
a literárně působiti, vysvětluje se ze zvlášt- 
ního rázu jeho vědecké prače, jemuž sám 
nikoho nemohl naučiti. Nebyl totiž z těch, 
kdo pracnou, bedlivou a důkladnou prací 
pozorovací budují základní poznání svoje, 
na kterýchž stavějí teprv logicky dále. Pravé 
on sice měl snahu proniknouti ve všech obo- 
rech společenského dění k základům a od- 
halovati až k těmto základ&m veliké spoji- 
tosti a závislosti ve společenském vývoji. 
Ale on je nevybadával, spíše, ozbrojen jsa 
universálním věděním, pomocí silné obraz- 
nosti jen smělým názorem postřehoval, kon- 
struktivně vypracovával a neobyčejně pou- 
tavě systemisoval. U hlavy s menší měrou 
speknlativné síly a dialektické bystrosti byl 
by podobný způsob tvoření vedl k neod- 
vratným nezdarům. Avšak i on při něm zrovna 
tak často chybil jako trefil. Nejlepší doklad 
v tom, Že sám svá učeni zhusta přestavoval 
a nikoliv jen v podrobnostech měnil. Ačkoliv 
tedy z jeho všeobecných nauk málo obstojí 
na soudě přesného zkoumáni déjezpytného 
nebo sociálnoíilosofíckého, přece byly jeho 
spisy nadmíru plodný, neboC budily smysl 
pro veliká jednotná pojímáni v oboru spo- 
lečenském a ve své dialektické břitkosti a 
skvělosti slohového podáni plnými hrstmi 
rozsévaly podněty k nové práci myšlenkové. 
Seznam S-ových spisii v rakouské »Stati- 
stische Monatschrift« 1890 a Conradově Hand- 
wdrterbuch der Staatswissenschaften. B). 

6) v. S. Friedrich, zoolog něm. \^ 1818 
v Niemegku v Braniborsku — f 1885 v Praze), 
vystudoval přírodní vědy v Berlině, ustano- 
ven r. 1843 kustodem zoologického musea 
berlínského a učil na městské škole průmy- 
slové, r. 1848 stal se tam soukromým do- 
centem na universitě, r. 1850 jmenován pro- 
fessorem na lesnické akademii v Tharandtu, 
od r. 1855 byl prof. zoologie na universitě 
v Praze. Zabýval se studiem nižších živo- 
čichů, členovců, Červů, hlavně prvokŮ. Zvláštní 
zásluhy zjednal sobě o tvarozpytné a sou- 
stavné zpracování nálevníků, o kterémž před- 
měte jedná jeho hlavní dílo, obsáhlé a bo- 
hatě illustrované : Dtr Organismus der In- 
fusionstiere (Lip., 1859—83). 

6) v. S. Franz Joseph, arcibiskup mni- 
chovský a frisinský (* 4. dub. 1832). Působil 
od r. 1865 jako professor morálky na uni- 
versitě ve Vircpurce. R. 1878 byl jmenován 
biskupem ve Vircpurce a r. 1897 arcibisku- 
pem mnichovsko- frisinským. Napsal: Euse- 
bius, Bischof von Cásarea, nach seinem Leben, 
stíněn Schriften und seinem dogmatischen Cha- 
rakter (1859); Hist.-kritische Darstellung der 
pathol. Moralprincipien (1871, 2. vyd, 1879); 



Die rationalen Moralprincipien (»Oest. Viertel- 
jahrschrift f. kath. Theol.c 1873) a S^udien 
uber die Hesychasten des i4. Jhts (t.). J.F, 

7) S. Adolf, paedag. spisov. česko-židov- 
sk^ (♦ 1845 v Radeniné u Tábora). Po stu- 
diích gymn. v Jindř. Hradci, na universitě a 
ústavě učitelském v Praze působil jako učitel 
v Příbrami, v Čáslavi, v Domažlicích, v Rad- 
nicích a od r. 1897 jako rabín a učitel ná- 
bož. na měšť. a středních školách. Sepsal a 
vydal učebnici Děje Israelitů od nejstarší 
doby a{ na nynějši časy (Pr., 1885 si., 2 d.) a 
Děje Židu v Čechách (Radnice, 1900). Přispívá 
též do rozličných časopisů. S. byl prvý, 
který r. 1880 zavedl v Čáslavi české boho- 
služby a česká kázání při všech obřadech 
židovských. 

8) von S. Heinrich, svob. pán, aesthetik 
něm. (♦ 1857 — f 1887), studoval na různých 
universitách něm. filosofii a theologii, cesto- 
val po Itálii a stal se r. 1878 vychovatelem 
v rodině Richarda Wagnera, od kteréž doby 
zcela přilnul k aesthetickému směru Wagne- 
rovu. R. 1881 habilitoval se v Halle, odkudž 
přešel r. 1884 do Berlína. Z jeho prací nej- 
důležitější jest Die Entstehung der neueren 
Ásthetik (1886). Mimo to napsal Ueber die 
Bedeutung des dichterischen Elements in der 
Philosophie des Giordano Bruno (1881); Heť 
den u. Welt, dramatische Biider (1883, s úvo- 
dem Rich. Wagnera); Ueber den Zusammen- 
hang Boileaus mit Descartes (1884) a pod 
pseudonymem ArmandPensier Die Ideále 
des Materialismus. Lyrische Philosophie (1878). 

9) S. Lu dwíg, filosof něm. (♦ 1859 v Erdó- 
Benye u Tokaje), studoval v Berlině pod 
Zellerem, habilitoval se r. 1886 v Curichu 
pro filosofii a jest od r. 1891 prof. v Bernu. 
Z četných jeho prací buďtež uvedeny: Fried- 
rich Niet^sches Weltanschauung und ihre Ge- 
fahren (1893); Das erste Auftauchen der so- 
ciálen Frage bet den Griechen (1896); Ideál 
d. ewigen Friedens u. die sociále Frage (1896); 
Die so\iale Frage im Lichte der Philosophie 
(1897, rusky 1899); Die Philosophie des Frie- 
dens (1899). Od r. 1897 vydává »Archiv f. 
Gesch. der Philosophie*. 

Bteinaoh: 1) S., okr. městečko v Tyrol- 
sku v hejtm. inšpruckém, 1048 m n. m., na 
žel. dr. Kufstein-Ala, má jako obec 1360 oby v. 
(1900), dominikán. klášter s kostelem, v němž 
jsou obrazy zdejšího rodáka Martina Knoi- 
lera. Oblíbené letni sídlo. 

2) S. in Sachsen-Meiningen, osada 
v okr. sonneberském vévod. Sasko-Meinin- 
ského, s.-v. od Koburku, v Durynském lese, 
má 6174 oby v. (1900), zámek, lomy na břid- 
lici k psacím kamínkům, doly na želez, rudu, 
hut, výrobu beden, škatuli, sklářství a j. 

Bteinamang^er, zřídka Stein am An- 
ger, město v Uhrách, viz Kamenec 10). 

Steinau: 1) S., ves ve Slezsku, viz Sto- 
nava. 

2) S., m. v prus. vlád. obvode vratislav- 
ském (Pruské Slezsko), viz Stí nava. 

3) S. an der Kinzig, ra. v okr. schlQch- 
ternskiím prus. vlád. obv. kassclského, nad 



80 



Steinaujezd — Steinbach. 



ř. Kinzigou, při trati Bebra-Frankfurt n. M. 
prus. stát. drah, má 2094 obyv. (1900), zá- 
mek ze XVI. stol.; výroba doutníkfi, zboží 
z kameniny, cihelny, ^pily. 

8teinat(]ezd viz Újezd Kamenný. 

Stelnbaoh: 1) S., osada v Čechách, viz 
Kvítky. — 2) S., ves t., viz Štampach. — 
3) S., viska t, hejtm., okr. a pš. Děčín, fara 
Nebočany; 4 d., 20 obyv. n. (1900). 

4) S., m. v Badensku, v okr. badenském, 
na úpatí Černého lesa, stan. trati Heidel- 
berg-Basilej bad. stát. drah, má 2037 obyv. 
(1900), v okolí daří se dobré víno. Na blíz- 
kém pahorku socha (z r. 1844) Ervína ze S-u, 
budovatele štrasb. mtinstru (f 1318), jenž prý 
se tu narodil (viz Erwin). 

Btelnbaoh Emil, státník rak. (* 1846 ve 
Vídni). Studoval ve Vídni, stal se advoká- 
tem, r. 1873 docentem a r. 1874 prof. na ví- 
deňské vys. škole obchodní. T. r. povolán 
do ministerstva spravedlnosti a postupoval 
až na odborného přednostu (r. 1886). Pra- 
coval většinu národohospodářských vládních 
předloh (jako zákon odpůrci, exekuční no- 
vellu, zákon o pojišťování úrazovém a ne- 
mocenském) a zastupoval předlohy ty v par- 
lamentě. Zároveň byl v 1. 1884—90 prof. nár. 
hospodářství a fin. věd na orientální aka- 
demii ve Vídni a míval časté veřejné před- 
nášky z oboru nár. hospodářství. V ún. 1891 
jmenován po Dunajewském min. financí a při- 
čiňoval se zejména o přijetí zákona o re- 
formě daně osobni a zákona o valutě (1892); 
rovněž provedl konversi Sproc. renty a před- 
ložil sněmovně nové rozsáhlé reformy daně 
osobní. R. 1893 zažádal s celým minister- 
stvem Taaffovým za propuštěnou pro před- 
lohu volební, jejímž byl původcem. R. 1894 
jmenován praesidentem senátu nejv. soud- 
ního a kassačního dvora, r. 1899 druhým a 
r. 1904 prvním předsedou téhož dvora. Na- 
psal: Erwerb und Beru/ {1S96)\ Rechtsgescháfte 
der wirtschaýřlichen Organisation (1897); Die 
Moral als Schranke des Rechtserwerbs und der 
Rechtsausúbung (1898); Zur Friedensbewegung 
(1899/; Treu und Glauben im Verkehr (1900); 
Genossenschajtliche und herrschajtliche Ver- 
bánde (1901); Der Staat und die modernen 
Privatmonopole (1903). 

Steinbaoh z Kranichsteina, příjmení 
starožitné rodiny napřed rytířské, pak pan- 
ské, jež pocházela ze sev. Německa a prvotně 
jen S. se nazývala. V XVI. stol. konali S-ové 
služby vojenské v Španělsku, Nizozemsku, 
Uhrách a Německu. Antonín S. (syn Vilé- 
mův) sloužil od r. 1630 v cis. vojště v pluku 
lulia Jindřicha, kníž. saského, od něhož uči- 
něn ok. r. 1640 hejtmanem na Toužimi a 
později radou a vrchním hejtmanem. Zahos- 
podařiv si jmění koupil r. 1643 dvůr veVo- 
chově, r. 1660 statky Lišfany, Krašovice, 
Trnovou, Klenovice a Hunčice, r. 1663 Mo- 
stice a Kunovice, prodav r. 1662 Chloumek 
u Toužimě knížeti. Majestátem d. 5. květ. 
1664 povýšen do rytířského stavu kr. Čes. 
rodů starožitných, nadán heslem z Kranich- 
steina a erb jeho polepšen orlem a jeřá- 



bem. Manž. jeho M. Majdalena .Meilerova 
z Erzberka koupila r. 1673 statek Újezd nade 
Mží. Zemřel r. 1678 zůstaviv syny Frant. 
Benedikta, Arnošta Bedřicha, Anto- 
nína Františka zletilé a Jiřího Karla a 
Františka Jylia nezletilé. Fr. Julius, nej- 
mladší, držel Újezd n. M., jejž prodal r. 1709 
synovci Karlovi. Synův, jak se zdá, neměl. 
Ostatní bratři měli mužské potomstvo. 1. Fr. 
Benedikt ženat byl s Annou Rebekou Unga- 
rovnou z Ritterspurka, která koupila r. 1679 
Stroupeč. Sám měl po otci Lišťany a Kra- 
šovice (tyto r. 1686 prodal) a od r. 1698 Ra- 
dimovice a Hunčice. Od sklonku XVII. stol. 
býval hejtmanem kraje plzeňského. Zemřel 
r. 1704 zůstaviv synu Karlu Maximiliá- 
novi Lišfany a Hunčice a statek Stroupeč; 
k tomu mu poručnice koupila r. 1709 Újezd. 
Majestátem d. 11. čce 1714 povýšen do pan- 
ského stavu kr. Č. starožitných rodů. Lišfany 
s Luhovém, Třebobuzem a Krašovici prodal 
r. 1726 a koupil za to r. 1727 Obytce, r. 1728 
Nový Češtin a Habartice, ale prohospodařil 
všecko jmění, jež r. 1739 uchvátili věřitelé. 
2. Arnošt Bedřich držel po otci Hunčice a 
koupil r. 1677 Luhov a Třebobuz. Zemřel 
r. 1688. Synové jeho byli Julius Franti- 
šek, Antonín František, Arnošt Be- 
dřich a Arnošt Josef. Julius obdržel 
r. 1690 za díl polovici Huncic, koupil od 
bratra r. 1693 druhou polovici, ale prodav 
je držel v 1. 1699—1702 Klenovou, pak Vě- 
šeli (1706) a Žitín. Bratr jeho Antonín pro- 
dav svou polovici Hunčic neměl statků (r. 1766 
zemřel v Osvračině Antonín 81 let -starý), 
Arnošt Bedřich držel Třebobuz a bratr jeho 
Arnošt íosef Luhov, Dolany a Rajov (f 1730). 
Synové jeho byli: Jan Václav, Jan Be- 
dřich, Volfgang a Leopold Vilém, 
z nichž tito tři sloužili ve vojště. Jan Václav 
býval hejtmanem kraje plzeňského a maje- 
státem d. 29. Čna 1745 povýšen do panského 
stavu kr. Čes., od kterého času se psával 
svob. p. z Steinbachu a Kranichsteina. 
Zemřel r. 1780 zůstaviv Luhov, Dolany a j. 
jediné dceři Marianě (od r. 1779 manž. Vác- 
lava Dohalského z Dohalic). 3. Antonín Fran- 
tišek koupil r. 1680 Přívlaky a držel Kuno- 
vice, jež r. 1727 prodal. Od něho bezpochyby 
pocházejí ti, kieří žili ještě v 2. pol. sto- 
letí XVIII. 4. Jiří Karel koupil r. 1685 od 
bratra Krašovice, t. r. Červený Hrádek a 
r. 1702 Skupeč. Zemřel r. 1705 zůstaviv 
z manž. Františky Amalie Broumovny z Mi- 
řetic mimo dcery syna Jana Františka. 
Tento zemřel záhy a statky jeho zdědily se- 
stry, jež r. 1715 prodaly Hrádek. — V již. 
Čechách vyskytuje se od r. 1749 Antonín 
Tadyáš (♦ 1716 v Lipně), jenž byl ženat s Bar- 
borou Lokovnou z Netky. Týž byl r. 1749 
hejtmanem u dčlostřelectva a zemřel r. 1757. 
Syn jeho Tadyáš Nepomuk Bonifác (*13.1ist. 
1751 v Rožmitále) vstoupil r. 1769 do řehole 
cisterciácké a kláštera žďárského, kdež byl 
Ota Lok z Netky, ujec jeho, opatem. Po něm 
také přijal řeholní jméno Ota, učiniv r. 1770 
shb. Po vykonaných studiích v Praze vysvě- 



Steinbach-Hallenberg — Steindachner. 



SI 



cen na kněžství (10. led. 1775) a stal se pak 
v klášteře sekretářem a archivářem. V prázd- 
ných chvílích zahloubal se do zkoumání mi- 
nulosti kláštera, řádu a zemi českých. Aby 
po'nal déjiny řádu, půjčoval si drahně listin 
z Velehradu a Tišnova, jichž jakož i kláštera 
žďirského měl u sebe 74, kromě toho sbíral 
psané a tištěné památky, kterých zůstavil 
množství. Kromě toho opisoval si drahné 
listův rozličného obsahu, k nimž připojoval 
nákresy pečeti a erbův (všeho 10 velikých 
svazkův). Kromě toho sbíral také obrazy, rjr- 
tinv a knihy, také již zpracovaná vypsání ji- 
nířch řeholníkův. Neméně také se staral o po- 
třeby škol, pro něž sepsal krátké dějiny mo- 
ravské {Kur^e Ge8ch*chte des Markgrafthums 
Máhren ýur die Jugend, Pr. a Vid., 1783; též 
česky; srv. též či. Schwoy); obšírnější dě- 
jiny Moravy zůstaly v rukopise. Dne 17. čce 
1782 zvolen jest za opata, ale vládl jen krát- 
kou dobu, neboť 16. čce 1784 všechen klášter 
(mimo jediné opatstvi a hospodářské staveni) 
vyhořel, a poněvadž pro veliké závady na 
kíásterstvi nebylo naděje na brzké obnovení 
a povznesení, zrušen 22. října t. r. Opat pře- 
ložen do Prahv ke král. guberniu jako rada 
a referent v záležitostech duchovních, a vzal 
s sebou všechny písemnosti, kteréž měl u sebe 
a které proto ušly, bohužel, kommissaři zru- 
šovacímu. V tomto úřadě zůstal do smrti. 
Smýšlením svým náležel mezi kněze osvícen- 
ské. Odebrav se r. 1791 do Vídně k vyřízení 
některých záležitosti, zemřel tu 19. ún. na 
zimnici. Pozůstalost jeho r. 1791 v Praze pro- 
dávána a cenné památky (seznam jích tBrttn- 
ner Wochenblatt«, 1826, str. 76) roztroušeny 
do světa, jen starý urbář kl. žcfárského do- 
stal se do Musea král. Českého. Hlavní dílo, 
kteréž vvdal tiskem, má název Diplomatische 
Sammlung historischer Aferkwůrdigkeiten aus 
dem Archive des gráfl. Oster^ienser Stiftes 
Saar in Máhren (Praha, Vid. a Lip., 1783) 
obsahuje ve 2 dílech letopisy a listy téhož 
kláštera a pořízeno jest podle způsobu teh- 
dejšího pečlivě. Dílo sepsal také česky jako 
Kroniku kláštera Žďdrského a začal již sjeho 
vytištěním, avšak po prvním archu se pře- 
stalo. Kromě toho sepsal a vydal Lexikon 
a'ler in den ósterr, Staaten bestehenden landes- 
fúrUL Verordnungen und Geset^e im geistli- 
chen Fache (Praha, 1790); Versuche der alten 
und neuen Toleran\ in Bóhmen und Máhren; 
Ueber die in Máhren gejundenen róm. Múnien 
(v vKozpraváchc Kr. čes. spol. nauk, 1786 a 
1786). Viz nekrolog sepsaný r. 1795 v »Roz- 
pravách« téŽe společnosti, II. řada, 2 sv.. 
str. XXVI. jak se zdá, jim rodina ta vy- 
mřela. Sčk. 

Steinbaoh-Hallenberg^, městys v okr. 
šmalkalíiském prus. vtád. ob v. kasselského, 
jv. od Šmalkald, v Durynském lese, má 4010 
oby v. (1900), kostel luther. a belvet, výrobu 
železného zboží, hřebíků, zámečnictví. Nad 
DÍm vypíná se hrad Hallenburg. 

Stelnbarshaff;. lázeňské místo na Baltic- 
kém mofi při zátoce Flensburské v prus. 
vlád. obvodě šlesvickém. 

Onův Slovník Naučný iv. XXIV. 24/5 1905. 



Bteinberské vino, rýnské prvníhořádu, 
rostoucí na Steinu u Hochheimu, viz Rýn- 
ská vína. 

BtelnbShl viz Steinpóhl. 

Steinboni, ves v prus. vlád. obvodu trc- 
virském v pohoří Eifeiu, s 280 oby v. V okolí 
hojné, dobře znatelné proudy lávové. 

Btelnbriiok, m. ve Štýrsku, viz Z i dani 
most. 

Btelnbriiok Eduard, maliř něm. (* 1803 
v Magdeburce — f 1882). Vzdělával se 
u Wacha v Berlíně, od r. 1829 v DUssel- 
dorfě, načež zdržoval se v Římě. V 1. 1830 
až 1833 žil v Berlíně, do r. 1846 v Dttssel- 
dorfě, potom nanovo se usadil v Berlín(>, 
ale r. 1876 přesídlil do Landecku ve Slez- 
sku. Pěstoval zejména romanticko - lyrický 
genre a jeho obrazy, jichž motivy vzaty jsoii 
většinou z oboru pohádek a pověsti, vyni- 
kají jemným, měkkým koloritem, jevíce pa- 
trné stopy důsseldorfské romantiky. Z nich 
uvádíme: Genovefa, červená karkulka. Nymfa, 
Žena rybářova na pobřeží, Undine, Magdebur- 
ské děvy (s námětem historickým) a j. Antic- 
kou látku v duchu romantiky zpracoval na 
obraze Naslouchajici Thisbe, Z náboženských 
jeho maleb vynikají: Večeře Páni, Madonna 
s déťátkem a dvěma anděly a oltářni obraz 
sv, Jakuba v Magdeburce. 

Btelnbiililská ftluť, fr. Jaune de Stein- 
buhi žlutá barva krycí, v podstatě chróman 
barnatý. Š^r, 

Bteinbfiohel, Kamena Goríca, zámek 
v Krajině u Kamniku (v. t.). 

Btelnburg^, okres v prus. vlád. obv. Šles- 
viku, 935-72 ilcw* veliký, má 78.836 obyv. 
(1900); hl. m. je Itzehoe (v. t.). 

Bteind., zkratek zool., jímž se označuje 
Franz Steindachner. 

Bteindachner Franz, zoolog německý 
(* 1834*, vystudoval vědy přírodní ve Vídni, 
r. 1861 stal se při vídeňském dvorním mu- 
seu konservátorem oddělení ichthyologic- 
kého a herpetologického, r. 1876 ředitelem 
oddílu zoologického, r. 1898 intendantem 
dvorního musea. Vynikl soustavným studiem 
hlavně rVb. Za tím účelem podnikl četné cť- 
sty, do Spaněl, na Kanáry, do Afriky, Male 
Asie, do Se v. a Již. Ameriky. Za zásluhy své 
jmenován členem vid. akademie a některých 
cizích učených společnosti. Četné jeho práce 
uveřejněny jsou hlavně ve spisech vídeňské 
akad. věd a vid. botan.-zoologické společ- 
nosti. Jmenovati sluší: Beitrdge ^ur Kenntnis 
derjossilen Fisch^ Fauna Oesterreichs (» Zprávy* 
vid. akad. věd, 1859— 63); Ichthyologische Miť 
theilungen (»Pojednání« vid. bot.-zool. spol., 
1861 si.); JchthyoL Noti^en (»Zprávy« vid. 
akad. věd, 1864 si.); Batrachologische Miť 
theilungen (»Pojedn.€ vid. bot.-zool. spol., 
1864) ; Ichthyologischer Bericht uber eine nach 
Spanien und Portugal unternommene Reise 
(Vídeň, 1865—68); Ichthyologische Beitrdge 
(^Zprávy€ vid. akad. věd, 1875 si.); Zur Fisch- 
fauna des Senegal (t , 1866—70); Die Suss- 
wasserfische des súdóstlichen Brasiliens (Vid., 
1876—77); Die Schlangen und Eidechsen der 

6 



82 



Steindelberg — Steiner. 



Galapagos^Jnseln (Slavnostní spis vid. bot.- 
zooi. spol., 1876); Zur Fischfauna des Mag- 
dalenenstromes (Vid., 1878) ; Beitráge \ur Kennt- 
nis der Flussfische Sůdameríkas{t.^ 1879); Ueber 
einige neue und seltene fischarten a. d. k. k, 

ÍooL Museum ^u Wien, Stuttgart u, Warschau 
t., 1879). 

Bteindelbers:: 1) S , viska v Cechách, 
hejtm. Prachatice, okr., fara a pš. Vimperk; 
2 d., 14 oby v. n. (1900), myslivna. — 2) S. 
Dolni (í/itřer-S.), víska t., heitm. Sušice, 
okr. Hartmanice, fara a pš. Prášily; 34 d, 
287 obyv. n. (1900). — 3) S. Horní {Ober- 
SX víska t; 13 d.. 124 obyv. n. (1900). 

ŠteindSbra, obec v saském okr. zvikav- 

ském, má 2091 obyv. (1895), katol. kostel, 

výrobu harmonik, houslí, kytar a výšivek. 

' Bteindorf : 1) S., vsi v Čechách, viz K a m e- 

nec 6), 6). — 2) S., ves t, viz Hubeno v 1). 

Bteíndorff: 1) S. Ernst, historik něm. 
(♦ 1839 ve Flensburce — f 1895J. Vystudo- 
vav v Kielu, Gotinkách a Berlíně, dosáhl 
stupně doktora filosofie, byl r. 1863—66 se- 
kretářem vév. Bedřicha Augustenburského a 
habilitoval se r. 1866 jako docent dějepisu 
v Gotinkách, kdež se stal r. 1883 professo- 
rem řádným. Z jeho literární činnosti lze vy- 
tknouti větší dílo Jahrbůcher d, deutschen 
Reiches unter Heinrich I JI, (Lip., 1874—81, 
2 sv.). Upravil též 6. vydáni známé Dahl- 
mann- Waltzový Quellenkunde zur deutschen 
Gesch. (1894). J.F. 

2) S. Georg, eeyptolog něm. (♦ 1861 
v Dessavě). Studoval v 1. 1881—84 v Berlíně 
a Gotinkách, stal se r. 1885 pomocným úřed- 
níkem, pak ředitelským assistentem král. mu- 
sea v Berlině, habilitoval se r. 1890 tamže a 
povolán r. 1893 za mimoř. prof. egyptologie 
do Lipska, kde působí od r. 1900 jako řádný 
professor. R. 1896 procestoval Egypt, v le- 
tech 1899—1900 byl po vyzváni saské akad. 
věd v oase Sívah a v Nubii a r. 1903 řídil 
vykopávky u pyramidy Cheopsovy v Egyptě. 
S'. napsal mimo řadu rozprav v odborných 
listech: Sassanidische Siegelsteine (v »Mitteil. 
a d. orient. Sammlung der kOn. Museen zu 
Herlinc, 1891); Koptische Grammatik (1894, 
2. vyd. 1904); Grab/unde des mittleren Ret- 
ches' aus den kónigl, Museen in Berlin (t., 1896 
až 1901); Dos Kunstgewerbe im alten Áegyp- 
ten (1898); Die Apokalypse des Elias (1898); 
Die Blúte^eit des Pharaonenreichs (1900) a 
prozatimnou zprávu o cestě na oasu Sívah 
a do Nubie (1900). Také zpracoval Baede- 
krovu příruční cest knihu >Aegypten« (4. a 
6. vyd.» 1897 a 1901), pak připravil něm. vy- 
dám Masperovy >Archéologie égyptienne< 
(1889) a vydal po Ebersově smrti >Acgypti- 
sche Studicn und Verwandtes* (1900). Jest 
spoluvydavatclem >Zeitschr. fttr aegypt. Spra- 
chc und Altertumskundec. 

Bteinddrfl: 1) S., viska v Čechách neda- 
leko Pucheře v hejtm. a okr. kaplickém. Víska 
skládající se ze 2 domů byla r. 1891 ve ve- 
řejné dražbě prodána za 47 zl., oba domy 
zbořeny a tím celá víska zanikla. — 2) S., 
ves t., viz Přibislavov. 



Bteine: 1) S., nčm. název řeky Stěna vy, 
levé pobočky Nisy Kladské, viz Čcchy» 
str. BHa, 

2) S.. ves mor., viz Kamenné 2). 

von den Steinen Karl, ethnograf a ce- 
stovatel něm. (♦ 7. bř. 1865 v Malheimu nad 
Ruhrou), vystudoval lékařství v Curichu, Bonnu 
a Strasburce, psychiatrii pak v Berlíně a Lip- 
sku a podnikl v 1. 1879—81 cestu kolem světa, 
účastnil se r. 1882 něm. jihopolárni výpravy 
na Již. Georgii; vraceje se r. 1883 podnild 
ještě cestu pfes Buenos Aires do Cuyaby 
v Brazílii a odtud podél řeky Xingú došel 
za značných obtíží až k ústí jejímu do Ama- 
zonky. Již r. 1887 vypravil se znova do Již. 
Ameriky s P. Ehrenreichem, dorazil přes 
Montevideo znova do Cuyaby, odkud na- 
vštívil posud neznámé kmeny indiánské při 
pramenech Xingú, a opustiv Ehrenreicha, 
vrátil se teprve r. 1888. Potom se habilito- 
val v Berlíně, byl mimoř. professorem r. 1890 
v Marburku a r. 1900 v téže hodnosti povo- 
lán na univ. v Berlíně, kde se stal assisten- 
tem národop. musea. R. 1895—96 byl před- 
sedou Zeměpisné spol. berlínské, r. 1897 na- 
vštívil tíchomořské Marquesy. Dfilež. spisy 
jeho jsou: Durch Zentralbrasilien, Expedttion 
lur Erforschung des Schingú (1886); Zweite 
Schingúexpedition iSSy-SS, Die Bakaíri- 
sprache (1892); Unter den Naturvólkem Zen- 
tralbrasiliens (1894, populární vyd. 1897). 

Bteiner: 1) S.Jakob viz Stainer. 

2) S. Jan N., malíř čes. (♦ 1726 v Jihlavě — 
t 1793 t.). Vzdělával se v malířství nejprve 
doma, potom odebral se do Itálie. Po svém 
návratu maloval mnoho obrazfi manýrou R. 
Mengsa a posud jsou jeho práce v kostelich 
moravských, jako: v Hranicích, Místku, Jih- 
lavě, Raneřově, Nové a Staré Říši a j. Obra- 
zem 5v. Bartoloměje do chrámu louckého 
u Jihlavy r. 1755 upoutal na sebe pozornost 
ministra kníž. Vád. z Kounic, který jej po- 
volal do Vídně. S. jmenován c. k. dvorským 
a komorním malířem a maloval ve Vídni 
mnoho obrazů historických, krajin, podobi- 
zen (na př. kn. Kounice^ básníka Metastasia) a j. 

3) S. Chrystjan Bogumi), právník pol- 
ský (* 1746 v Toruni — f 1811)» studoval 
na univ. lipské, provozoval do r. 1784 advo- 
kacii ve svém rodišti, ale pak usadil se ve 
Varšavě jako prof. latiny, starých dějin a obč. 
práva polského na škole kadetni. Po pádu 
říše Polské vrátil se do Toruně a od r. 1794 
působil v Toruni, ve Vých. Průších a za vlády 
Napoleona I. i ve velkovév. Varšavském při 
dfadech soudních. Vydal: Exercitationes ad 
jus polonicum . . . (1786); Polnische Bibliothek 
(1787—88, 9 sv.); Ueber das polnische Reichs- 
grundgeset^i Seminem captivabimus^ nisi jure 
victum s pozn. o soudnictví polském do 
XV. stol. (1791); Ueber Pfandesperschreibung 
au/ adliche Gúter nach polnischen Rechten 
(1803); Bemerkungen uber die Kulmische Gúter- 
gemeinschaft (1794) a j. 

4) S.Jakob, mathematik něm.-švýcar»ký 
(♦ 1796 — t 1863). Teprve ve 14 letech na- 
učil se psáti, studoval od r. 1818 v Heidel- 



Steiner Alpen — Steinhart. 



83 



bercc, pak r. 1821 byl učitelem mathematiky 
na soukr. ústavu v Berlině, potom učitelem 
na průmyslové akademii a od r. 1834 prof. 
na universitě. T. r. zvolen členem berl. aka- 
demie věd. S. jest spolutvůrcem novější 
synthetické geometrie. Napsal : Systematische 
Entwickelung des Abhángigkeit geometr, Ge- 
stalten von einander (1. díl, 1832, nově vyd. 
Ótingen v Ostwaldově sbírce »Klassiker der 
exakten Wiss.«); Die geometr, Konstruktionen 
ausgejúkrt míttels der geraden Linie u, eines 
Jesten Kreises (1833). Po jeho smrti vyšly 
Vorletungen uber synthetische Geometrie (vyd. 
Geiser a^ Schróter, 1887, 2 sv., 3. vyd. 1887 
ai 1898). Na popud berl. akademie vydal 
Weierstrass jeho sebrané spisy ve 2 sv. (1881 
ai 1882); korrespondenci s Ludv. Schláflim 
vydal H. Graf (1896). Srv. Geiser, Zuř Erin- 
nerung anjacob S. (1874); Graf, Der Mathc- 
matiker Jakob S. von Utzenstorf (1898); 
Lange, Jakob S-s Lebensjahre in Berlin 1821 
l.is 1863 (1899). Srv. též Steinerova plo- 
cha. 

5) S. Friedrich, inženýr něm. (* 3. září 
1849 v Linci — t 9. srp. 1901 v Praze).. Vy- 
studovav techniku v 1. 1867—72 ve Vídni, 
zaměstnán byl při tragování průplavu Dunaj- 
sko-Oderského a sev.-záp. dráhy. Stal se do- 
centem na technice a zemědělské škole ve 
Vidni, r. 1878 jmenován mimoř. a r. 1881 
řád. professorem stavitelství inženýrského 
na něm. technice v Praze. R. 1887—91 pro- 
jektoval a vedl stavbu zřidla v Bílině, pro- 
vedl četné rekonstrukce mostův a jiných 
staveb. Napsal: Die graphische Zusammenseť 
lung der Kráfte (1876); Ueher Brůckenbauten 
in den Vereinigten Staaten (1878); Bilder au% 
der Geschichte des Verkehrs (1880); Theorie 
II. Konstruktion der eisemen Balkenbrůcken 
v knize: Handbuch der Ingenieurwiss. (Lip., 
1890); Die Weichen u, Kreu^ungen, 2. sešit 
díla Vortrágeuber Eisenbahnen (3. vyd., 1880); 
Die Photographie im Dienste des íngenieurs, 
Ein Lehrbuch der Photogrammetrie f 1891— 93); 
Die Regullerung des Pol^enfiusses (1891). 

Btelner Alpen č.Kamnické Alpy, na- 
zvané podle m. Steinu č. Kamniku, viz 
Krajina, str. 3a. 

Btelnerova plocha (v geometrii), t. zv. 
římská, jest plocha stupně 4. a třídy 3., 
která má 3 dvojné přímky, protínající se 
v jediném bodě, trojném bodě ploichy. Ro- 
vina seče tuto plochu obecně ve křivce 
stupně 4. s třemi body dvojnými, jimiž jsou 
průsečíky roviny s přímkami dvojnými. Je-li 
rovina ta rovinou tečnou, bude i příslušný 
bod dvojným bodem prfisečné křivky, která 
tudíž rozpadne se ve dvě kuželosečky. Ob- 
sahuje tedy S. p. nekonečně mnoho kuželo- 
seček; středy těchto vyplňují opět S-vu 
p-chu. Plochu tuto vymyslil slavný geometr 
německý Jakub Steiner (v.t. 4) r. 1838 za 
svého pobytu v Římě, avŠak nezanechal žád- 
ného pojednání o ní. Nejprve zabýval se ji 
Kummer (1863) a po nčm četní jiní ^eo- 
metrové, kteří jí vykázali důležité místo 
v theorii ploch, jsou-li dvojné přímky S-vy 



p-chy osami souřadnými, jest rovnice její 
ťurV* + bY\* + ci*x* — dxyi = 0. Sd, 

Stolnfeld, bývalé opatstvi v kraji schlei- 
denskéin v Porýní (vlád. obvod cášský), za- 
ložený ok. r. 920 pro benediktinky, později 
pro benediktiny, řeh. kanovníky sv. Augu- 
stina (1121^ a kolem r. 1126 pro praemon- 
stráty, kteří odtud rychle se Šířili po Něm., 
Holi., Irsku a Čechách. Ze S-u pocházeli 
první opati kl. strahovského Gezo a želiv- 
ského Gotšalk (v. t. 2). Od XVL stol. S. 
stál v čele praem. řádové cirkarie steinfeld- 
sko-ilfeldsko-vestfálské až do svého zrušení 
r. 1803. Kostel a rozsáhlý klášter slouží nyní 
účelům farním a státní chlapecké polepšovny. 
Srv. Bársch, Das PrSLmonstratenser Kloster 
S. in der Eifel (1857); Schorn, Eiflia sa- 
cra in. (1889), 565 si. AŽ. 

Stelnfeld Franz, malíř a ryjec nčm. 
(♦ 1787 ve Vídni — t 1868 v Písku). Studo- 
val na akademii ve Vídni a záhy věnoval se 
malbě krajin, k niž malebné krajiny alpské 
poskytovaly mu vhodné látky studijní. R. 1846 
jmenován professorem vid. akademie. Vysta- 
voval ve Vídni již od r. 1820, ale pronikl 
hlavně jezerem Hallstattským z r. 1834, nyní 
ve dv. museu ve Vídni, kde nalézá se vět- 
šina jeho prací, jako zejména: Opuštěny- 
ntlýn\ Gastein; Helgoland a j. S úspěchem 
pokusil se také v médiryjectvi a lithografii. — 
Jeho jediný syn Wilhelm S. (♦ 1816 — 
1 1854) byl také oblíbeném krajinářem; četné 
jeho malby olejové líčí přírodní půvaby 
alpské. 

ze Steinfelsa viz Steevens. 

Stelnfort, okres prus. vlád. obv. mUn- 
sterského, 770*47 ilfm* veliký, má 67.241 oby v. 
(1900), 3 města a 23 obcí. Okres vznikl z bý- 
valého říšského hrabství t. jm., majetku 
hrabat Bentheim-Steinfurtských, a z území 
bývalého opatstvi mUnsterského. 

BteingerdU, osada v Čechách, hejtm., 
okr. a pš. Aš, fara Niklasberg; 25 d., 217 
obyv. n. (1900). 

Steingmb, ves v Čechách, hejtm. Cheb, 
okr. Vildštein, fara Neukirchen, ps. Fleissen; 
82 d., 635 obyv. n. (1900), 2tř. šk , popi. dvůr 
a výroba hucleb. nastroj ův. 

Bteincpriin: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Aš, fara a pš. Hazlov; 65 d., 629 
obyv. n. (1900), 2tř. šk., popi. dvůr. — 2) S., 
ves t., hejtm. Kadaň, okr. Přísečnice, fara a 
pš. Mědenec; 49 d., 309 obyv. n. (1900). Itř. 
sk., mlýn a krajkářství. 

Šteingrund (čes. Kamenné), ves ve Slez- 
sku, hejtm. Frývaldov, okr. Vidnava, fara 
Skorošice, pš. Friedeberg; 46 d., 218 obyv. n. 
(1900), škola. 

Steinli., zkratek přírodopisný, jimž ozna- 
čen jest Adolphe Steinheil (v. t. 2). 

Steinliagen ve Vestfálsku, obec v okr. 
hallském prus. vlád. odbvodu mindenského 
na vedl. trati Brackwede-OsnabrQck, má 2110 
obyv. (1900); výrobu kostní moučky, kořalky; 
lomy. 

Btelnhart WilhelmWenzel, skladatel 
něm. (* 1819 v Praze). Studoval v Praze na 



84 



Steinhaus — Steinheil. 



konservatoři, byl r. 1842 členem dvorní ka- 
pely ve Štutgarté, r. 1868 hud. ředitelem a 
r. 1892 jmenován dv. kapelníkem tamže. Slo- 
žil několik oper, jako: Soldát enleben\ Hero 
vnd Leander; Rinaldo Rinaldini a j., četné 
pisně, kvartetta, sbory, suitu pro veliký or- 
chestr a některé skladby chrámové. 

Stelnbans Ferdinand, lodní inženýr 
nera. (* 1826 v Hamburce — f 1899 t.). Byl 
zaměstnán jako konstruktér v loděnicích, na- 
čež r. 1853 jmenován učitelem pro stavbu 
lodí na průmyslové škole v Hamburce. Při 
tom zaměstnán byl také prakticky. Podle jeho 
plánů V3'stavěno na 400 lodi různých typův, 
od něho pochází též zvláštní konstrukce 
>ledob()rce<. Napsal: Die Schiffbaukunst in 
ihrem gan\en Umfanf(e (1858, 2 d.j; Der Eisen- 
schiffbau (1867); Die Konstruktion und Bema- 
stung der Segelschiffe (1869); Schiffs- u. flag- 
genkarte (1872); Abhandlungcn aus dem Ge- 
biete des gesamten Schiffbauwesens (I. díl 
1887, II. d. 1899). 

Steinhaiisen : 1) S. Heinrich, spis. 
něm. (♦ 1836 v Žárově v Dolní Lužici). Stu- 
doval původně filosofii, později theologii, byl 
učitelem kadetních ústavů v Postupimi a Ber- 
lině, později stal se farářem a působí posud 
v Podelzigu v Oderbruchu. Vydal: Memphis 
in Leip\ig (1880), proti kultu egyptologickc 
románové poesie Ebersovy; pak: Irmela, 
eine Geschichte aus alter Zeit (1881, 19. vyd. 
1900); Markus Zeisleins grosser Tag, novella 
(1883, 2. vyd. 1890), Gevatter Tod a j. novelly 
(1882); Der Korrektor. Scenen aus dem Schat- 
tenspiel des Lehens (1885); Die Kunst und die 
christl, Moral (1886); Die neue Bi^arde oder 
Hermann Hinderichs des Júngern verjehlter 
Beruf (nov., 1891); Ueher christl. Ma>erei 
(1894); Entsagen u. Finden (1898); Heinrich 
Zwiesels Ángste (1900) a j. Pod pseud. Ve- 
racius Rusticus psal: Meletemata ecclesia- 
stica (1889). Do r. 1890 redigoval časopis 
>Uas Pfarrhausc. 

2) S. Wilhelm, malíř něm. (* 1846 v Žá- 
rové), bratr před. Studoval na berlin, umel. 
akademii a (. 1866 přešel na uměl. školu 
do Karlsruhe, kde naň působil Hans Thoma, 
později Ludvík Richter. V jeho duchu pra- 
coval řadu kreseb o Narození Krista (vyšly 
r. 1872 s verši jeho bratra Heinricha). Ce- 
stoval pak po Itálii, žil v Mnichově a v Ber- 
líně, až r. 1876 uchytil se ve Frankfurtě 
n. M., kde maloval fresky a obrazy i prová- 
děl různé kresby a lithografie, ponejvíce s ná- 
měty náboženskými. Hl. jeho díla jsou: fresky 
Kristus na křifi v missijním domě sv. Theo- 
balda ve Wemigerode, cyklus sedmi fresk, 
Sedm skutků spravedlnosti v křížové chodbě 
ve S v. Víte u Vídně; pak z obrazův: Apošto- 
lově blUi se ke Kristu (v Hamburce); Kristus 
jdoucí do Emmaus a j. Jeho lithografie, pro- 
stotou svou podobající se pojetí Díirerovu, líčí 
většinou chvíle ze života Kristova. S. maloval 
také portraity a krajiny a zhotovil mnoho 
illustrací,zvl. pro román svého bratra »Irmela«. 

3) S. Georg, kulturní historik německý 
(♦ 2. čna 1866 v Braniboru). Vystudovav na 



univ. berlínské a greifswaldské stal se r. 1SS7 
úředníkem univ. knihovny v Grcifswaldč, 
r. 1892 bibliotekářem v Jcně a r. 1901 ředi- 
telem městské (Murhardovské) knihovny v Kas- 
selu. Napsal: De legum XII tabularum patria 
(1887); Gesch. des deutschen Briefes (1889—91 ) ; 
Ueber den Wandel d. deutschen Gefňhlslebens 
seit dem ausgehenden Mittelalter (1895); Hdus- 
liches u. geselliges Leben im XIX. Jht, (1898) ; 
Der Kaufmann in der deutschen Vergangen^ 
heit (1899); Geschichte der deutschen Kultur 
(1904) a j. Vydal: Brie/wechsel Balt. Paum^ 
gartners mit seinc Gattin (1895) a Deutsche 
Privjtbriefe des Mittelalters (1899, L d.). Od 
r. 1893 vydával »Zcit. fUr Kulturgcschichte«, 
proměněný r. 1902 v >Archiv f. Kultur- 
gesch.«. J.F. 

Steinhauser Karel, filosofický spis. čes. 
(* 1856 v Jindř. Hradci). Vystudovav gymn. 
ve svém rodišti a fakultu fiios. v Praze, pů- 
sobil jako suppl. učitel na gymn. v Budějo- 
vicích a v Praze a od r. 1883 do r. 1896, kdy 
pro chorobu odešel na odpočinek, na gymn. 
v Čáslavi. Do programmu tohoto ústavu na- 
psal: O kontroversi me^i Lockem a Leibnit^em. 
(1884—85); Několik slov o filosofii stoické \ 
Císař Mark Aurel^ příjmím filosof; Překlad 
vybraných častí Zápisku císařoyý-ch (t., 1891 
až 1892). V >Athenaeu« VI. (1888 si.) podal 
důkladný přehled novější české literatury 
filosofické a obšírnější úvahu o pracích pro- 
grammových. 

Btelnhaufer Karl, sochař něm. (* 1813 
v Brémách — t 1879). Studoval v Berlíne 
u Raucha, r. 1836 odebral se do Řima, kde 
vytvořil několik půvabných soch ze světa ry- 
bářského a pastýřského, jako: Dévče s mušli; 
Genius jakožto motýl (1838); Héró a Leander\ 
Judita s hlavou Ho'oýernovou\ Goethe a Psýché 
(1855, mus. ve Výmaru) a j. Pro Brémy zho- 
tovil mram. sochu hvězdáře Olbersa (1850), 
purkmistra Schmidta a 51^. Ansgara, velikou 
mram. vásu s reliéfem lidové slavnosti brémské 
(1859), Pastýře Davida (1861), Debóru (1863, 
maj. velkov. oldenburský) a mn. j. R. 1874 
S. byl povolán za professora do Karlsruhe, 
kde zhotovil zejména: mramorovou kazatelnu 
pro chrám sv. Ducha v Heidelberce; dvě 
kasny\ mram. skupinu Hermann a Dorota; 
Orestes a Pyladés; dále několik náhrobku; 
křtitelnici pro Filadelfii atd. Své doby S. ná- 
ležel k nejlepším sochařům německým. — 
Jeho chof Paulině S. rozená Franková 
(t 1866) malovala obrazy náboženské. 

Steinheld, ves v okrese sonneberském 
vévodství Sasko-Meininského, má 1801 obyv. 
(1900); výroba skleněných perlí. Na blízku 
jedna z nejstar. továren na porculán. 

Stoinheil: 1) S. Karl August, fysik, 
mathematik a astronom něm. (* 12. říj. i 80 1 
v Kappoltswcileru v Elsasku — t 1^- ^^^^ 
1870 v Mnichově). Studoval práva v Erlan- 
I kách, obrátil se však záhy k mathematice a 
' astronomii, jež pěstoval v Gotinkách a Krá- 
I lovci, maje tam výtečného učitele v Besse- 
lovi. Měl soukromou observatoř astronomic- 
kou zprvu v Perlachsecku, později (1830) 



Stemheil&v telegraf — Steinhof. íhí^^ 

v Mnichové, kde r. 1832 stal se professorem i nich dokonalých objektivů fotoor;irick\ch, 
inatheai atiky a fysiky zastávaje úřad tento I jako periskopu(1865), aplanatických lup 
až do r. 1849. Brzy potom založil optickou I a aplanatických objektivů (1866) a anti- 
dílnu, která záhy nabyla pověsti světové jed- i planetu (1881). Práce Sovy uvefcjněné ve 
nak pro četné nové vynálezy Sovy, jednak I zprávách akademie mnichovské, v »Asiron. 
pro přesnost mechanického provedení siro- I Nachrichten«, v Ederově »Jahrbuch d. Photo- 
jův a dokonalost jejich optiky. Ke sklonku i íiraphie« atd., jednají o výpočtech ohjektivflv 
iivota předal vedení dílny dvěma synům I astronomických a fotografických. Všeobecné 
svým Adolfovi a Eduardovi, z nichž tento ' výpočty optických systémů s užitím pro čočky 
vsak záhy zemřel (viz níže). Rakouské min. ' jednoduché a achromatické uveřejnil S. ve 
obchodu povolalo r. 1S49 S-a do odděleni ! větším díle Handbuch d, angewandten Optiky 
telegrafního a svěřilo mu zavedení oprav i I. (Lip., 1891), s E.Voigtem. nvk. 

lelegrafního zařízení. Podobné reformy S. [ 4) S. Rudolf Franz Eduard, dr. fil. 
provedl též r. 1851 ve Švýcarech, vrátil se i (* 22. list. 1865 v Mnichově), syn před., ny- 
pak do Mnichova, kde zaměstnán byl jednak | nější vlastník firmy A C. S. a synové v Mni- 
jako konservátor mathematických a fysikál- ! chove, studoval v Mnichové a v Kielu. Se- 
nich sbírek, státních, jednak jako rada v mi- I strojil nové objektivy fotografické »Rapid 
nisterstvé obchodu. Z přečetných prací S- i antiplanet<, »orthostigmatc a »unofokal« a 
ových vynikají především práce astrono- ' provedl některá zlepšení na krátkých daleko- 
mické. k' nimž druží se pojednání fysikální l hledech. nvk. 

aněkteré vynálezy v oboru geodaesie. Z astro- 1 Steinheilův telegraf sestrojen a posta- 
nomických prací uvedena budiž jeho disser- I ven K. A. Steinheilem r 1837 mezi Mnicho- 
tace (v Královci) jednající o zhotovení zvlášt- I vem a Bogenhausenem. Skládá se z cívky 
rich map nebe, k čemuž později vynalezl | s vodorovnou osou a ze dvou magnetů un*í- 
zvláštni přistroj, astrograf (1834); další i stěných ve vnitřku cívky. Magnety mohou se 
práce týkají se fotometrie hvězd (1831—36, 1 otáčeti kolem svislé osy a mají na nestejno- 
S-ův fotometr z r. 1842, viz Fotometrie, i jmenných pólech k sobě přikloněných při- 
5tr. 426 a), zdokonaleni dalekohledů jak čoč- i šroubované raménko. Na konci každého ra- 
kových tak i zrcadlových, dokonalé způsoby i ménka jest dutinka s tiskací barvou. Před 
stříbření zrcadel, vynálezy nových měřicích ; nimi odvinuje se papírový kroužek pomocí 
>:rojův astronomických, zvláště různých mi- ^ hodinového stroje. Prochází-li cívkou proud, 
krometrů. pozorování komtt atd. Z prací fy- | odchýlí se oba magnety. Podle směru pro- 
sikálních zvláštní zmínky zasluhuje S-ovo po- i cházejícího proudu přitiskne se levé nebo 
jednání Ueber Telegraphie, insbesonde' e Jwrc/i pravé raménko k odvinujícímu se papíru a 
gaivan. Krájte (Mnichov, 1838), v němž uve- | vytiskne tečku. Z teček sestavil Stcinheil 
dcno jest spojení stanic telegrafních jediným i tuto abecedu, zv. též Steinheilovým pís- 
drátem od zemé isolovaným. S. sestrojil I mem: 

elektromagnetický motorek rotační, galva- i - . .^ • . 

nické hodiny, sférometr, chronoskop, kompa- ; " *. / * * * \ ' 

rátor k přesnému srovnávání délek a prvý | ^ ^ * / ÍT " ' 

telegraf zapisující. Pro vládu rakouskou zho- I ^^ 

tovil přesné kopie pařížského metru a kilo- | V ." 

$;rammu, k podobnému úkolu vyzván byl | m 7i o p q r s 

r. 1844 vládou neapolskou. Geodaetické práce I 

S-ovy uveřejněnv jsou ve zprávách akademie \ ' ' ' * ' * V 

mnichovské; týkají se jak nových strojů mé- ' u v w x y i cn 

řicích (heliotrop, dalekoměr bez lati) tak! ^ ^ . ^ 

i pozorovacích method (fotografické trianjiu- i - ^ „ ' 1 '^ \ ' ' ' ' ' ' 

lacc, konstruktivní řešení sférických trojúhel- 1 - ^ '^ ^ & / ^ ) u 
nik ů v atd.). nvk. , Bteinheim, m. v okrese HOxterprus. vlád. 

2) S. Adolphe, pHrodník franc. (* 1810 obvodu mindenského, jv. od Bielcfeldu, při 
v Štrasburku — f 1839), byl lékárníkem a ' trati Hannover- Altenbecken, má 3038 obyv. 
vykonal výzkumné cesty do' Alžíru a na An- i (1900), továrnu na stroje, papírnu, 5 cihelen. 
t:íly, kdež stihla jej smrt. Napsal: De Vindi- \ mlýny. 

vidualité considérée daus I e rěgfie animal (lS3t)\ \ Steinhof: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a 
Quentenďon par endosmoseet exosmt se llS3S)\\ okr. ¥d,]know, fara a pš. Král. Chlum; 17 d., 
Observations sur la végétation des dunes á Ca- , 97 obyv. n. (1900), lovecký zámeček a mvs- 
iai% (1838). I livna. — 2) S., ves t., hejtm., okr. a pš.Ta- 

3) S. Hugo Adolf (♦ 12. dub. 1832 vMni- chov, fara Milíře; 14 d., 89 obyv. n. (1900) 
chove — t 4. list. 1893 t.), syn S-a 1), stu- SteinhSwel Heinrich, humanista šváb- 
doval na polytechnice mnichovské a vídeň- > ský (♦ 1412, podle jiných 1420 — f ok. 1482). 
ské, též na universitě mnichovské, r. 1852 Konal studia artistická a lékařská ve Vidni 
stal se vrchním inspektorem telegrafů ve Švý- ! a v Padui a dosáhl tuto doktors.ví lékař- 
carsku. Optickou dílnu otce svého převzal I ského. R. 1443 stal se lékařem v Esslinkách, 
r. 1865 se svým bratrem Eduardem a vedl r. 1450 městským lék. v Ulmu a zároveň tč- 
ji od r. 1878 samostatně, od r. 1890 se sy- lesným lék. hraběte viitembcrského. Ve sto- 
nem svým Rudolfem. S. jett vynálezce prv- ' pach tvorby středověké vidíme jej, an přr- 



86 



Steinhtibel — Stemla. 



kládá německou kroniku světovou podle »F]o- 
res temporum« minority Martina (1473), neb 
Sveculum humanae vitae Roderica de Arevalo, 
biskupa zámořského I neb román o Apollo* 
niovi, známé oblíbené vypravováni středo- 
věké. Ale tu již probleskuje porozumČni pro 
antiku; plnou pak měrou v latinském Aetopu 
(mezi 1474—80), iejž kompiloval z různých 
pramenů, provodil prosaickým překladem ně- 
meckým, latinskou a německou Vita Aesopi 
a několika přidanými příběhy z Petra Alfonsi 
Disciplina clericalis a z Poggia. Aesop S-ův 
byl v násl. dvou stoletích často vydáván, 
převeden do franc, Spaněl., holi., angl. a 
češtiny (o starých zpracováních českých srv. 
Aisópos, str. 554^, a obšírný úvod Ant. 
Truhláře k edici >Jana Albína Ezopovy fa- 
bule a Brantovy Rozprávky c v publikacích 
Čes. akad. cis. Fr. Jos. I., Pr., 1901) a pů- 
sobil do dob Lafontainových. Mezi dva spisy 
posléze uvedené spadají dobově S-ovy pře- 
vody spisův italských, Boccacciovy Griseldy 
podle latinského převodu Petrarkova (rkp. 
z r. 1464, tištěn 1471), Boccacciova spisu De 
claris mulieribus ( Von den sinnry^chten erluch- 
ten wyben, tištěn 1473, naposledy 1576), jejž 
připsal Eleonoře, choti Sigmunda, vévody 
venkovských zemí rakouských, překladatele 
románu o Pontovi a Sidonii. >Aesopa« S-ova 
vydal H. Oesterley v »Bibliothek des Lite- 
rarischen Vereins in Stuttgarte, sv. 117. — 
Srv. Knust, »Zeitschrift f. deutsche Philo- 
logicc, sv. 19., str. 197 si. Neprávem přičítán 
byl S-ovi převod Boccacciova Decameronu, 
vyd. Kellerem t., sv. 51. 
' Steinliiibel, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Rumburk, fara Krásná Lípa, pš.SchCnbQchel; 
53 d., 327 obyv. n. (1900), tkalcovství. 

Bteinhadské moře {Steinhuder Meer), je- 
zero náležející k Schaumburg-Lippe, mezi 
Veserou a Leinou, sz. od Hannoveru, 32 km"^ 
veliké, 2—3 m hluboké, 37 m n. m., obklo- 
peno jest močály, bohato rybami. Na umě- 
lém ostrůvku byla zřízena v 1. 1761—65 pev- 
nost, v níž umístěna voj. škola, nyní věznice. 
Na Již. břehu osada Stcinhude s 1750 obyv. 

Bteinlg^twolmsdorf, ves v saském okr. 
budyšinském, má 2398 obyv. (1900), pláte- 
nictví, parní bělidla a barvírny, lomy. 

Steinioli: 1) S. Karel, spis. čes. C** 1827 
v Trh. Kamenici — f 1898* t.). Působil jako 
učitel v Seči, v Chrudimi, v Lab. Týnící, 
v Herm. Městci a od r. 1873 v Doubravniku 
pod Pcrn. Za mladších let byl literárně činný 
napsav Zeměpis pro ndrodni Školy v Čechách^ 
na Moravě a ve Slezsku (Pr , 1870 a 1872); 
Zpěvník (Třebíč, 1876) a přispívaje do časo- 
pisŮv. 

2) S. Karel, spis. čes. (* 11. ún. 1855 
v Chrudimi), syn před. Vystudovav ve svém 
rodišti nižší gymn., vstoupil — po roční učit. 
praxi ve Svratce — do učit. ústavu kutno- 
horského, kdež r. 1874 maturoval, načež po 
2 léta byl na témž ústavě cvičným učitelem. 
R. 1876 stal se učitelem v Praze, r. 1891 ře- 
ditelem měšf. školy holešovické, pak malo- 
stranské. Přiučiv se jazyku italskému překlá- 



dal do >Světozora« (1873) jednak národní 
písně toskánské, jednak novelly (»Evuc a 
»Neddu« od Vergy, »V rýž. policb« od mark. 
Colombiové a j.). Samostatně vydal: Okráikjr 
I řiíe rostlinné, /., //. (Praha. 1881); Ze ži- 
vota hmxiu (t., 1885); Čteni a psaní (L, 1875) ; 
Výklad /. čítanky (t., 1879); Rdiné listy (t„ 
1881); O větě slovené (t., 1878); Sbírka při- 
kladů tvaroslovnÝch (t., 1883); Oh^or čldnků 
v paed. časopisech od 1848—1880 (t., 1881); 
přeložil Lindnerův spis »Učebnice psycho- 
logie zkušebné (t., 1882) a obstaral nové vy- 
dání Komenského >Januae linguarumc (t., 
1880). Prakt. určováni přírodopisnému slouží 
spisy České ryby (K. Hora, 1883), České 
ptactvo (Pr., 1886) a Motýlové (t., 1883—85, 
u ptty). S. přispěl též v r. 1894—97 do > Ves- 
míru c několika Články o českých ro\%ivkách\ 
také » Archiv pro výzkum Cech« přinesl práci 
jeho Ro^sivky Černého jezera. Jako ochotnik 
ve vědě hvězdářské vydal spisek Staroměstský 
orloj (Pr., 1890) a Počátky ^měpisu hvězdář- 
ského (t., 1900, nákladem >Dědictví Komen 
skéhoc, 2. vyd. 1906); podává též týdenní 
zprávy Úkaiy na nebi do tNár. Politiky «. Ku 
potřebě žactva vydal nejnověji Zeměpis pro 
školy měšf. (Praha. 1906). S. je členem zkus. 
kommisse pro školy obecné a byl zvolen 
za znalce školství do okr. škol. rady v Praze. 
Bteinltz viz Ždánice. 
Btelnltz W i I he 1 m, šachista (* 1837 v Praze, 
t 1900 v N.Yorku). Již jako chlapec vynikal 
ve hře šachové, studoval ve Vídni matnema- 
tiku, načež usadil se v Londýně a oddal se 
hře šachové docela. V turnajích šachových 
často vítězil, zvi. r. 1872, kdy zůstal vítězem 
prvním vyhrávaje všecky partie, a porazil 
i Zuckertorta. Ve Vídni r. 1873 dobyl ceny 
císařské 2000 zl. a byl po delŠí dobu poklá- 
dán za championa světa. Avšak r. 1894 a 
1896 porazil jej Emanuel Lasker. S. jest za- 
kladatelem mladé Čili nové školy šachové a 
napsal Modem Chess Instructor (sv. 1., 1889) 
a vydával v N. Yorku >International Chess 
Magazinec. 

Steinkeller Píotr Antoni, zasloužilý 
průmyslník pol. (♦ 1799 v Krakově — f 1854). 
Jsa obyčejným kupcem nadán byl neobyčej- 
I nou bystrostí a podnikavosti obchodní. Ze 
záslužných jeho skutků směřujících ke zve- 
I lebeni obchodu a průmyslu polského zaslu- 
I hují zmínky: snížení cel soli, výroba zinku 
I a vývoz jeho za hranice, zřízení továrny na 
I stroje v Žarkách, parního mlýna ve Varšavě 
i (kde působil od r, 1829), provozování paro- 
' plavby po Visle, projekt a provedení dráhy 
I varšavsko vídeňské, zavedeni praktických vo- 
I ziků poštovních zv. steinkelierky, zřízení 
I vodovodu varšavského. Později odvrátila se 
] od něho štěstěna a chůd a zapomenut do- 
' končil život svůj ve svém rodišti. Srv. >Tyg. 
■ Illustr., I., 1859, a >Zlota ksi^žka pracy i ža- 
; slugi, I. d. (Varš., 1900). 
I Steinkirohen viz Újezd Kamenný. 
I Bteinla Moritz, vlastně MUller. mědi- 
, rvjec (♦ 1791 v obci Steinla u Hildesheimu — 
ť 1858). Studoval v Drážďanech, pak méJi- 



von Steinle — Steinmann. 



87 



ryjcctví ve Florencii u Morgrhena a v Miláne 
a Lon/hiho. Ve Florencii dokončil r. 1829 
rytinu Fizianova obratu Kristus vykládající 
o pěnili dané. Po návratu do Drátďan stal 
se prof. mědiryjectvi na akademii. Z jeho děl 
zasíabují zmínky: Pieta (1830) a Madonna 
della Miser^cordia (1838) podle Fra Bárto- 
lomroea ; Vra^dini mláďátek podle kresby 
RaflTaelovy (1836); Madonna podle Holbeina 
(1841), pak hlavni jeho práce Madonna Six- 
tinská (1848) a Madonna s rybou podle Raf- 
facia (1854). 

von Bteinle Eduard, malíř něm. (* 1810 
ve Vídni — f 1886). Studoval na vid. aka- 
demii u Kupelwiesera a r. 1828 odebral se 
do Říma, kde přilnul k vážnému směru Over- 
beckovu a Corneliovu. R. 1834 vrátil se do 
Vidně, ale zdržoval se také v Mnichově a 
ve Frankfurte n. M. Jal se malovati také 
fresky a první práce toho druhu byla r. 1837 
vÝzdoba Bethmann - Hollwegské kaple na 
zámku Rheinecku. Potom v 1. 1843—46 ma- 
loval v chóru kolínského dómu na zlaté půdě 
andélské sbory, dílo nadmíru působivé; vedle 
toho r. 1844 v cis. sále frankfurtském Soud 
Šcdomounuv a V 1. 1846 — 47 Očekávám po- 
sledního soudu (nyní v Nár. galerii berl.). 
K. 1850 S. byl povolán za prof. historické 
malby na Stádelův ústav do Frankfurtu a 
maloval obrazy Tiburtinská Sibylla (Stadelův 
úst. ), Kristus na hoře Olivetské (v Christianii), 
Dcera Jairova (maj. prus. krále), pak od 
T. 1857 fresky v kostele sv. Jiljí v MOnsteru. 
Z dalších prací uvádíme hist, obraly ve scho- 
dišti kolínského musea (1860—63), 7 obrazů 
v chóru kostela P. Marie v Cáchách (1865 
až 1866), výzdobu chóru v můnsteru itras- 
burském (1875) a výzdobu dómu frankfurt- 
ského (1880, spolu s Linnemannem); mimo 
to obrazy olejové: Adam a Eva (Mnichov), 
Savitiveni P, Marie (Karlsruhe), Madonna 
(Wiesbaden), četné návrhy chrámových oken 
a řadu aquarellů (scény ke Grimmově >Schnee- 
wittchen« a >Rosenrot«, k Shakespearovu 
>Kupci benátskémuc, >Cokoli chcete«, »Snu 
v noci svatojanské* a j.), jeŠ vynikají vesměs 
rázem romantickým. Obrazy S o vy nábožen- 
ského obsahu jsou vesměs cituplně pojaty 
a vyznačují se půvabem formy, ostatní práce 
obsahu svétakéfao jsou vždy plny poesie 
i namnoze jasně veselého rozmaru. A. M. v. 
S. vydal S-s Bríefwechsel mít seinen Freun- 
(Jen (1897, 2 sv.) a studii Edward von S. 
und August Keichenspergcr (1890). Srv. Wurz- 
bach, Ein Madonnenmaler unserer Zeit (1879); 
A. Reichensperger, Erinncrungen an Eduard 
Ritter von S. (1887). 

ateinlen [st^l^j Théophile Alexan- 
dre, malíř fra ne. (* 1859 v Lausanne). Přišel 
do Paříže, oddal se malbě pro umělecký prů- 
m\sl a usídlil se na Montmartru. Od r. 1884 
vešel ve sdružení umělecké, jež se shromaž- 
ďovalo v cabaretě Chat-Noir, a navázal styky 
se Salisem, jemuž odevzdal prvé črty koček, 
zvířat, dětí, jež měly úspěch v listě >Le 
Chat-Noir €, Tehdy spřátelil se s Bruantem 
a Jouym, kteří nabyli vlivu na jeho tvorbu. 



Odtud stal se hledaným illustrátorem žur- 
nálů, knih i j. Z listů, jcŽ chovají jeho práce, 
stůjtež tuto: >GiI filas illustré«, >Mirliton<. 
>La Feuille«, >Chambard<, »La Revue illu- 
strée«, >L*Illustration«, »L'assiette au beurre« 
a j. Jim illustrován Le román incohérent od 
Ch. jolieta, Ventrée de clowns od Champ- 
saura. Les gaietés bourgeoises od J. Moinaux, 
Les femmes á'amis a t^ train de o heure* 4 7 
od Courtelinea, Chansons de femmes od P. 
Delmeta, Bruantovy chansony Dans la rut 
(se 150 kresbami), Les soliloques du pjuvre 
od Jehana Rictusa, Nisioire du chien Brus- 
quet od Nodiera, Crainquebille od Anat. 
Francea, L*almanac du bibliophile a j. Pa- 
mětihodno jest jeho 216 lithograůí pro Riche- 
pinovy GueuXf album Chats a řada afíiší; 
z obrazů 14 Juillet, O souborné výstavě 
S-ově v r. 1903 v list. a pros. vydán katalog 
s úv. Franceovým (srv. » Revue universelle«, 
1904, str. 41). Srv. Mutherovu sbírku »Die 
Kunstc sv. 15.: E. Klossowski, Die Malér 
von Montmartre (Berl., 1904, 2. vyd.). 

Bteimnann:!) S. Josef johann (* 1779 
v Landákrouně v Čechách — f 1833 v Praze). 
Byl farmaceutem, později adjunktem pfi sto- 
lici lučby na polytechnice v Praze, od r. 1817 
professorem téhož předmětu. Obíral se hlavně 
rozbory českých vod minerálních a vydal 
o sobě zejména: Physikalisch chemische Unter^ 
suchungen der Ferdinandsquelle ^u Marienbad 
atd. (Praha, 1822), pak několik důležitých 
rozprav ve SchweiggTově »Journ. fůr Chemie 
u. Physikc, jako: Uber die Djirstellung des 
Strychnins (1819); Chem. Untersuchung eines 
rothen Schnees (1825); Chem. Untersuchung des 
Mineralwassers von Bilin (1826—27), v »Ab- 
handl.< král. čcs. učené spol. v Praze {Che- 
mische Untersuchung des Karpoliths, 1819; 
Chem, Unt. des Cronstedtits, e. neuen Fossils 
von Pr^ibram in Bóhmen, 18.0) a j. Jméno 
jeho vyskytuje se také za prvních sporů 
o pravost > Libušina soudu« mezi chemic- 
kými znalci. F. X. M. Zippe v >Abhandl.€ 
1836 podává jeho životopis. 

2) S. Vilém, Idass. hlolog čes. (♦ 1840 
v Gospiči v Chorv.). Studoval na akad. gymn. 
v Praze, pak v Hradci Král., studia univ. 
konal v Praze, od r. 1865—66 působil jako 
supplent a od r. 1866—88 jako prof. na 
gymn. v Táboře, od r. 1888 jest ř.iditelem 
gymn. v Hradci Král. R. 1890 zvolen bvl 
dopisujícím členem České akademie. Náleží 
k nejlepším graecistům českým. Vydal Vý- 
bor le spisů Xenofóntoyých s čes. kommen- 
tářem a slovníkem (Pr., 1880, 3. vyd. 1902), 
dále Iliadu (1884—86, 1901} a Odysseiu {n^l 
až 1889, textové vyd. 1890). V prograramech 
gymn. královéhradeckého uveřejnil rozpravy: 
O některých slovesných tvarech homérských 
(1889); Studie hamerská (1891); ''OqQcc o vý- 
zname časovém u Homéra (1895). V t Listech 
molog.« uveřejnil neméně cenné Studie ho- 
mérské (1890, 1891, 1892). Konečné nově 
upravil 6. a 7. vydání Niederlova Tvarosloví 
a 5. a 6. wd. Niedrrlovy Skladby jazyka 
řeckého (,Pr.', 1892-1900) a s F. Patočkou 



88 



Steinmannit — Steinsberg. 



sestavil Slovníček ke Corn. Sepotovi (t, 1882, 
3. vyd. 1890). 

3) S. Gustav, geolog a paiaeontolog 
něm. (* 1856 v Brunšviku), studoval na tech- 
nice v Brunšviku a na univ. v Mnichové, 
r. 1880 habilitoval se v Štrasburku, r. 1885 
jmenován mimoř. prof. v Jené, r. 1886 prof. 
min. a geol. a r. 1895 prof. geologie a pa- 
laeontologie ve Freiburku. Vedle menších 
cest vykonal r. 1882-84 a r. 1903-04 dvojí 
geol. cestu výzkumnou do Již. Ameriky. Ve- 
dle prací v odborných sbornících vydal 
s DGderleinem: Elemente der Palaeontologie 
(1890); s Graffem: Geol. Fúhrer der Umf^e- 
bung von Freiburg i. Br, (1890); dále: Palae- 
ontologie und Abstammungslehre am Ende des 
ig Jahrh. (1899): Ueber die Ausbildung der 
ňaturwissenscha/tlíchen Lehrer an den Mittel- 
schiilen (1899); Einjuhrung in die Palaeonto- 
logie (1903). Se Schumachercm a van Wcr- 
wekem vydal geol. mapu záp. Lotrinska s vy- 
svetl. (Šlrasb., 1887). v Berghausové atlasu 
gcol. mapu Již. Ameriky (Gotha, 189 ) a zpra- 
coval části geol. mapy Badenska s vvsvétl 
(Heidelb., 1897 a 1903). Též vydává: Biitráge 
\ur Geologie u, Palaeontologie von Súdamerika 
(1892 si.). 

Steixunannit, odrůda galenitu (v. t) 
př.bramského, vykrystallovaná v osmistěnech 
někdy zaoblených; zprvu pokládal ji K. X. 
Zippe za samostatný minerál, obsahem anti- 
monu od lešti nce olovného odlišný, a po- 
jmenoval ji s. ke cti pražského chemika J.J. 
Steinmanna (v. t. 1) Fr, Sl-k. 

Stelnmar, básnik něm., totožný asi s Ber- 
toldem S-em von Klingenau, švýcarským 
pánem doloženým k 1. 1261—93, básnil zprvu 
lehké a svěží písně milostné a obrátil se pak 
in das luoder, v hýřilsiví. Tehdy jal se paro- 
dovati minnesang, nahradiv na př. jaro opě- 
váním podzimu s jeho půvaby posvícen- 
skými, zkarikovav dvorské svitáníčko dosta- 
veníčkem čeledína u děvečky, jež probouzí 
tiouba pastýřova a p. Srv. K. Bartsch, Die 
Schwcizer Minnesánger XIX. (1886); R.Meis- 
ner, S. (1886, disscrt. gotinská) a Paulův 
Grundriss II. 1 (1901*) sir. 265. 

Steinmerltz, nCm. jméno vsi Stan i mě- 
řic (v. t. 2). 

Steinmetz, ves na Mor., viz Stavcnice. 

von Stcinmets Karl Friedrich, voje- 
vůdce prus. (♦ 1796 v Eisenachu ~ f 1877). 
Již r. 1813 vstoupil do vojenských služeb 
pruských a postupoval aŽ na majora do 
r. 1848, kdy účastnil se voiny šlesvické. 
R. 1854 byl velitelem v Magdeburce a ge- 
nerálmajorem, r. 1864 veličím gen. 6. sboru 
a gen. infanterie. V čele 5. sboru, náležejí- 
cího ke druhé armádě, zvítězil 27. čna 1866 
v bitvě u Náchoda, 28. čna u Čes. Skalice 
a 29. u Svinišťan a dobyl na třech rakous- 
kých arm. sborech 2 praporů. 2 standart. 
11 dél a zajal asi 6000 mužův. Upravil takto 
cestu armádě korunního prince, jejíž byl pak 
zálohou. Za svoje zásluhy při sděláni celého 
operačního plánu ve vojně pruskorakouské 
b\l vyznamenán řádem černého orla a zvláštní 



! dotaci a r. 1867 volen do severoněm. řís- 
' sktho sněmu. K. 1870 ve vojně prusko-franc- 
! velel první armádě, ale nevyhověl nadějím 
I v něj kladeným: svým vítězstvím z r. 1866 
I stal se příliš tvrdohlavým a nedstupným a 
, rušil stále operace Moltkeovy, tak že 15. září 
' byl odvolán a jmenován gen. guvernérem 
' provincií Poznaně a Slezska. Po míru dán 
< r. 1871 na vlastní žádost na odpočinek s ti- 
tulem gen. polního maršálka a žil pak ve 
Zhořelci Jeho dopisv z dánské- výpravy 
' z r. 1848 vyšly v >.Miliiarwochenblaltu< (Berl., 
I 1878, č. 3-6). Srv. v. Schcll, Die Opcratio- 
nen der Ersten Armee nnter General v. S. 
i (1872); Krosigk, Generalfeldmarschal von S. 
'(1900). 

I Steinmeyer: 1) S. Franz Ludwig, 
I prot. theolog (* 1812 — f 1900). Byv s po- 
čátku kazatelem, stal se r. 1852 prof. prak- 
' tické theologie ve Vratislavi, r. 1854 v Bonnu 
a r. 1858 v Berlině. Napsal: Zeugnisse von 
der fícnlichkeit Jesu Christi (1847); Betráge 
^um Schriftverstándnis in Predigten (1850—57, 
4 sv.); Apologetisciie Beitráge (1866—73); I^ie 
' úbernatúrliclie Geburt des Herrn (1873); B.i- 
tráge ^ur prakt, T}ieo'ogle (1874—79, 5 sv); 
Beitráge \ur Christologie (1H80— 82); Die Ge- 
schichie der Patsion des Herrn (1873); Die 
Rede des Herrn auj dem Berge (1885); Die 
Wundertaten des Herrn (1884); Beitráge ^um 
Versta ndn is d. johanneischen Evangeliums {ii>(>(> 
I až 1893, 8 sv.); Studien uber den Brief an die 
I Rómer (1894—95, 2 sv.): dále pohrobní dila 
Homiletik (1901) a Predigten Júr das gan\e 
, Kirchenjahr (1902. 2 d.). 
I 2) S. Eli as, germanista (* 1848 v Nové 
I Vsi u Postupimě). Studoval v Berlíně, byl 
pak r. 1870 pomocným úředníkem tajného 
archivu berlínského, r. 1873 mimoř. prof. ve 
' Štrasbuice, od r. 1877 řád. prof. něm. filo- 
logie v Erlankách. Napsal: Altdeutsche Stu- 
^ dien (s liinickem aWilmannsem, 1871); Ueber 
' einis^e Epitheta der mittclhochdeutschen Poesie 
(1889) a vydal Althochdeuti>che Glossen (s E. 
, Sieversem, 1879—98, 4 sv). Upravil 3. vyd. 
MUllenhofTových a Schererových Dcnkmáler 
, deutscher Poesie und Prosa aus dem Vlil. 
bis XII. Jahrh. (1892) a od r. 1876-90 vy- 
' dával »Zeitschrift ťUr dcutschcs Alterthum u. 
I dcutsche Litt.«. 

I StelnmollkeD, S t e i n-M o I i k e n viz M a- 
likov 1). 

I SteinplelB, vesnice v saském okresu zvi- 
I kavském, nad ř. Piisnou, má 3354 obyv. 
(1900), věta. evang.; prádelny na vikuni vlnu, 
barviřství a výrobu hospod, strojů. 

Stelnpdhl, Steinbohl, ves v Čechách, 
hejtm., okr. a pš. Aš, fara Niklasberg; 37 d., 
226 obyv. n., 2tř. šk. 

' Btelnsberg^: 1) von S. Franz Guolfin- 
ger, rytíř, dram. básnik, pub'icista a divad. 
ředitel (♦ ok. 1757 v Cechách — f na poč. 
XIX. stol.). Byl syn lesníka a odborného 
spisovatele Ludvika Ignáce S-a a záhy 
začal obírati se spisovatelstvim dramatickým. 
Dat podrobnějších o jeho mládi nemáme. 
Pivní jeho drama Jemelian Pugatscheff se- 



Steinsdorl — Steinsdor fer. 



89 



ťKa'o se r. 1777 s úspěchem, rovněž truchlo- 
hra Ireuberg a drama Libussa^ Her\ogin in 
Búhmen^ jejíž titulni rolli hrála tehdejší vy- 
nikajíci herečka Edmonda Scholzová v divadle 
v bývalých Kotcích. Hra tato vyšla tiskem 
v Praze r. 1779 a 1781; do čest. přeložil ji 
|. Tandler (>Libuše, kněžna česká, vlasten- 
ská hra v 3 jedn., dle S-a vzdělaná*) a roz- 
1 oř její podán od Arn. Krause v knize »Stará 
historie česká v Ht. něm.« (1902). str. 24—28. 
Potom následovala truchlohra Mis$ Nclly Ran- 
dolf (t., 1781, 3. vyd. 1798). Po vydáni censur- 
n.ho ediktu r. 1781 S. dal se na pole docela 
j.né a to na kritiku kazatelů v kostelích praž- 
ských, čímž vzbuzoval neobyčejnou sensaci. 
Svoje úvahy vydával týdně pod lit. Geissel 
dťr Frediger, později Predtgtenkritik, a spolu- 
pracovníky ieho byJi předem praemonstrát a 
prof. Jiljí Chládek, bibliotékář R. Ungar a 

1 sef Dobrovský, který se S-a také horlivě 
i jímal proti útokům naft činěným. Polemiky 
z toho vzniklé nabývaly již rázu velmi váž- 
ného, když S. pro sepsání obranného spisu 
Frocess des k. k. Commissarius Philipp von 
Kolowrat- Krakowgky^ bet Gelegenheit der Norť 
nenauýhebung ^u Doxan^ nebst Vertheidigung 
iNorimb., 1782). čelícího proti kouřimskému 
kra), hejtmanovi Biencrovi ryt. z Hienen- 
berka a hraběti Clarymu, byl nucen prch- 
nouti pres hranice. Po revisi processu hrab. 
Kolovrata, který byl obviňován z úředního 
přehmatu při zrušení kláštera jeptišek v Do- 
ksanech, S. vydal nový spis: Vollstdndiger 
Process und Vertheidigung des Grajen Ph, von 
KolowraťKrakowskXt ^'* ^'w Betrag :{u den 
noch máchtigen Praelatenkniffen in Oesterreich. 
Sebft einem wahren dramatischen Scharmút^el: 
Bischoý, Prálaten und Nonnen (Norimb., 1783), 
ještě ostřejší než prvý. Nicméně S. z rozkazu 
<"isaře Josefa II. směl beztrestné vrátiti se do 
Prahy, kde znova začal vydávati svoji Pre- 
digtenkritik, jakožto odpověď na ohvalořeč 
sv. Jana Nep., pronesenou 25. kv. 1783 v ko- 
stele sv. Jana na Skalce od děkana zákup- 
ského Fr. Exp. z Schónfeldu. Tim počal se 
pověstný boj o sv. Jana Nepomuckého, jehož 
účastnili se také G. Dobner a Fr. Pubička. S. 
vydal pak jako odpověď na Meeltischovy 
>Hriefc kritischrn Inhalts fQr Prag« protispis 
Ritter von S-'í Briefe an Herm Meeltisck uber 
verschiedene Gegenstánde der Religion a vy- 
volal tak novou prudkou polemiku. Napsal 
pak ješič Abhandlung, ob der heil, Johann von 
Sepomuk jetnals existirt hábe? (Pr., 1784) a 
bniiru Der \weiundvieriigjáhrige Affe (t., 1786, 

2 d.) anonymně a pod pláštíkem překladu 
z frančlJny. Rovněž anonymně vydal: Die 
Ojfenbaruvig uber Deutschland, vor\ůglich uber 
die Stááte Leip{ig u. s. w. (t., 1785). Znechu- 
a-n pak těmi polemikami, S. přestal na ně- 
jakou dobu psali a není o něm zpráv až 
r. 1797, k^-íy vrátiv se opět k divadlu, pře- 
vzal řízeni tehdejšího >c. k. vlastenského« 
divadla ve zrušeném klášteře hybernském 
po bar. Janu Stentzschovi, který řídil divadlo 
•národní « Nostitz-Rhieneckovo, později sta- 
vovské. V divadle vlastcnském hrálo se ně- 



mecky í Česky (viz Divadlo, sír. 641 a) se 
značném úspěchem. S. jal se s novou hor- 
livosti psáti kusy původní i opatřovati pře- 
klady, z nichž však, valnou většinou ruko- 
pisných, nic se nezachovalo. Když Stcntzsch 
ustoupil za krátko od řízení divadla stavov- 
ského, S. převzal také je, avšak již r. 1798 
musil ustoupiti Guardasonimu, tak /e mu 
zbylo jen divadlo v ulici Hybernské, s j«hož 
společnosti hrával v létě v Karlových Varech 
a v Teplicích. S. všemi možnými prostředky 
snažil se vzbuditi zájem obecenstva, dokonce 
jednou provozoval i vojenskou činohru pod 
širým nebem, při níž bylo stříleno ze sku- 
tečných dél a dobývány a hájeny opuštěné 
tehda hradby u Nové brány. R. 1799 S. pře- 
dal vedení divadla vlastcnského svému reži- 
séru Karlu Wahrovi a odebral se do Vídně, 
kde všechny zprávy o něm zanikají. Z tiště- 
ných prací S-ových ještě uvádíme: Schau- 
spiele (Pr.. 1781. 2 d.); Der Patriotismus, tra- 
gédie (t., 1781, 2. vyd. 1798); Otto v. Wittrls- 
bach (Btrl., l7^3); Ďie Gráfin Hohenfe s oder 
Rache Jur acht\ehnjáhrige Haft (1803 V, Die 
gute Laune (1803 V, Rache JUr Verbrechen 
(1804). lakožto dramatický básník S. vynikal 
rozhodným talentem a jeho kusy bývaly často 
hrány i několikráte tištěny. V polemikách 
svých proti kněžstvu vyznačoval se neohro- 
žeností, a b)f zhusta stál sám jediný proti 
všem, nelze říci, že byl zdolán; protivnici 
jeho spíše upustili od áalších bojův, ač růz- 
ných pamfletů proti němu bylo veliké množ- 
ství. Z téhož rodu pochází: 

2) S. Florentin (F. rytíř Guolfingcr 
ze S-u), herec český (* 1860 v Chýno\é 
u Tábora). Vystudoval reálku v Rakovníku, 
načež vsloupif r. 1878 na stavit, oddělení na 
čes. technice v Praze a po I. státní zkoušce 
přešel r. 1882 na techniku ve Vidní. Po ce- 
lou dobu svýzh vysokoškolských studií pilně 
ochotničil, hrávaje zprvu jen ve studentských 
představeních, později vynikl zvláště ve ví- 
deňském »Pokroku«. Divadlo zaujalo jej pak 
zcela a již r. 1885 vystoupil u společnosti 
Pištékovy, u níž vytrval až do r. 1892; po 
krátké přestávce byl r. 1893 engažován u Ná- 
rodního divadla v Praze. Do r. 1888 vystu- 
poval pode jménem Beneš; nyní je již 
vlastní jeho jméno náležité známo jako jméno 
herce inlclligentního, vážného, pilného a tvo- 
řivého. Ačkoli nadání jeho se jeví nejšťast- 
něji v drobných genrových postavičkách, 
které vesměs odlišuje zvláště podařenými a 
charakteristickými maskami (z nejposlednější 
doby výborně vytvořil němou rolli v »Man- 
želu«), podařila se mu i mnohá větší úloha, 
jako na př. Tankréd v »Králi Harlekýnu* a j. 
Směr dalšího rozvoje jeho umění nezdá se 
býti ještě rozhodnut, teprve příští úlohy bez- 
pečné udají notu, která v něm zvítězí. JLý. 

Btelnsdorf: 1) S., ves v Čechách, viz 
Kámen 1). — 2) S., ves t., hejtm. a okr. 
Děčín, fara a pš. Jílové u Děčína; 73 d., 435 
obvv. n. (1900). 

Steinf dorf er (S t e n s d o r f e r) z e S t e n f- 
dorfu viz Stensdorf. 



90 



Steinschneider — Steinwender. 



Steinsolinelder M o r i t z, orientalista něm. 
(* 1816 v Prostéjově). Studoval na filos. fa- 
kultě v Praze, ve Vidní a v Berlíne, kde se 
oddal studiu hebrejské theologie a literatury. 
R. 1842 byl učitelem na žid. dívčí škole 
v Praze, ale již r. 1845 odstěhoval se do 
Berlina, kde se stal ředitelem vyšši div. školy 
isráéiské obce a od r. 1839 přednášel na uči- 
lišti Veitel-lleine-Ephraimově. R. 1894 udělen 
mu titul professora. Vydal především kata- 
logy bibliograficky d&ležité, jako: Catalogus 
librorum hebraeorum in bibliotheca Bodleiana 
(1862—60); Conspeetuf codicum manuscripto- 
rum hebraicorum inbibl, Bodleiana (1857V, 
pak katalogy hebr. rkpů knihoven v Lejaě 
(1857), Mnichově (1875 a 1895), Hamburce a 
Berlíně (1878). S-fiv článek Jůdische Litttera- 
tur v Ersch-Gruberově Encyclopaedii (řada 2., 
sv. 27, Berl., 1850) jest první úplné vypsáni 
tohoto předmětu ve větším rozměru. Mimo 
to dlužno uvésti: Polemhche und apologeti- 
sche Litteratur in arab. Sprache (1877) a díla 
poctěná cenou pařížské akad. des Inscrip- 
tions: Die hebráischen Uebersetiugen d.Sfittel- 
alters und die Juden als Dolmetscher (1893) a 
Die Ueberset^. aus d, Griechischen (1891—96). 
Vedle toho vydával Hebráische Bibliographie 
(1859—64, 1869-81) a napsal do rázných li- 
stftv odborných četné stati týkající se liter, 
hebrejské a arabské. Srv. Berliner, Die Schrif- 
ten des Dr. M. S. (1886); G. A. Kohut, Bi- 
bliography of the writings of Prof. Dr. M. S. 
ve »Festschriít zum 80. Geburtstage M. S-s 
(1806). 

Stelnsohdnan viz Senov Kamenický. 

Btelnteinltz viz Týnec Mnichovský. 

Btelnthal Heymann (recte Chajim), 
filosof a jazykozpytec něm. (* 1823 v GrOb- 
zigu ve vév. Anhaltském — t 1899), studo- 
val v Berlíně, v 1. 1852—55 pobyl v Paříži 
za příčinou studii filologických, hlavně sino- 
logických, r. 1863 stal se na univ. v Berlině 
mi moř. professorem jazykozpytu a mytho- 
logie a přednášel tamtéž od r. 1872 na vys. 
škole pro vědecké poznáni židovstva filosofii, 
dějiny náboženství, éthiku a kritiku St« zá- 
kona. Ve svých dílech jazykozpytných hleděl 
psychologicky prohloubiti theorie W. Hum- 
boldta (viz Jazykozpyt, str. 145 ťi). Pokud 
psychologie se tkne, vyšel původně z Her- 
barta; samostatnému úsilí jeho náleží pak zá- 
sluha o zbudováni psychologie rodové {Vólker- 
psychologie). Směru tomuto sloužil časopis 
•Zeitschrift fUr VOlkerpsychologie u. Sprach- 
wi3scnschaft«, který založili S. a jeho švagr 
M. Lazarus (v. t.). Napsal mimo jiné: 
Grammatik^ Logik, Psychologie , ihre Prínci- 
pien und ihr Verháltnis ^u einander (1855); 
Die Klassifikation der Sprachen, dar gest elit als 
die Entwickelung der Sprachidee (1850, po- 
zmčněně 1 860), kteréžto spisy nově zpracovány 
vyšly také za součinnosti Mistelliho pod ti- 
tulem Abriss der Sprachwissenschaft^ I. díl: 
Die Sprache im Allj^emeinen (1871 a 1881), 
II. dil: Charakteristik der hauptsáchlichsten 
Typen des Sprachbaues (1893); Der Ursprung 
Jer Sprache (1851; 4. vyd. 1888); Gesch. der 



Sprachwissenschajt bei d. Griechen u. Rómem 
(1863 si. a 1890 si.); AUgemeine Ethik (1885, 
kde také namnoze od Herbarta se uchýlil); 
Zu Bibel M. Religionsphilosophie. Vortráge und 
Abhandlungen (1890, 2. řada 1895); Die .\ fandě- 
Negersprachen^ psychol. u. phonttisch betrachiet 
(1867). Sebrané jeho menší spisy, obsahující 
rozpravy a recense mluvozpytné, vyšly v Berl. 
r. 1880. Srv. Glogau, S-s psychologische For- 
melu zusammenhángend entwickelt (1876); 
P. I vano v, Die Abweichungen S-s von Her- 
bart auf dem Gebiete d. ethischen Elemen- 
tarlehre (Jena, 1893); Achelis, Hevraann S. 
(1898). 

Bteinwafser viz Voda Kamenná. 

Stoinway [stajnužl, původně Stcinwcrr, 
jméno rodiny továrníků pian v New- Yorku. 
Zakladatelem firmy byl Heinrich (Henr v) 
Engelhard S. (♦ 1797 ve Wolfshagenu 
v Harci — f ^871 v New Yorku). Vyučil se 
truhlářstvi a varhanářství v Goslaru a hoto- 
vil sám v Brunšviku nejprve kytary a citery, 
potom od r. 1835 klavíry a planina. R. 1850 
přepustil svou dílnu a obchod nejstaršímu 
synu Theodorovi, sám se přesídlil se 
čtyřmi ostatními syny Karlem (f 1865), 
Heinrichem (f 1856), Wilhelmem (Wi 1- 
liamem, t 1896) a Albertem (t 1877) do 
New Yorku, kde r. 1853 zařídil s nimi spo- 
lečně vlastní obchod pod firmou: S. and 
Sons. Závod rychle rostl, zejména když 
r. 1855 piana S-ova o křížových strunách do- 
stala cenu na průmyslové výstavě v New 
Yorku. R. 1863 závod zbudoval vlastní svůj 
palác a r. 1866 na 14. ulici veliký koncertní 
sál, t. zv. S.-Hall, pro 2400 osob, v němž 
konány proslulé koncerty, jenž však r. 1890 
přestavěn byl pro účely závodu. Závod za- 
městnává přes 1500 dělníkův a hotovi samo- 
statně všecky součástky klavirův. R. 1872 
S-ové zbudovali v Astoiii na Long Islandu 
pamí pilu, slévárnu železa a kovů v a různé 
I jiné závody poboční. Od r. 1875 máji veliký 
I obchod v Londýne, od r. 1880 pobočný zá- 
' vod v Hamburce, zaměstnávající 300 dělní- 
I kův. S-ové mají také značné zásluhy o různá 
I zdokonalení piana a jeho stavby a některá 
I jejich zlepšeni jsou patentována. Theodor 
I S. vzdal se r. 1865 svého obchodu v Brun- 
I šviku a vstoupil do závodu newyorského. 
! Zemřel r. 1889 v Brunšviku. Z ostatních synů 
i vynikl William, který za života otcova vedl 
obchodní a finanční čásť závodu, a když 
firma r. 1876 přetvořila se v uzavřenou spo- 
lečnost, stal se jejím předsedou. Byl také 
z hlavních podpor rozvíjejícího se němectví 
v Americe. Nyní stojí v čele závodu Charles 
, S. a správními rady jsou Frederick S., 
' George S., Henry Ziegler a N. Stetson. Srv. 
I Th. Lehmke, Geschichtc des Deutschtums 
1 von New York (1892). 

Bteinwegr H. viz Steinway. 



Bteinwender Otto, politik rak. (* 1M7 
v Celovci). Studoval ve Vídni práva a filo- 
sofii, byl praefektem na Thercsianu a od 
r. 1874 gymn. professorem ve Vídni. R. 1880 



Stejerlakanina — Stejnonožci. 



91 



byl spoluzakladatelem nčm. >SchulvereiiiU€ 
a rozličnými broáurarai i řeČmi byl činný ve 
prospěch hnuti ném.-národniho. R. 1885 zvo- 
len za poslance do říšské rady a byl s po- 
čátku členem Něm. klubu, když však klub 
splynul s něm. levici, založil r. 1887 stranu 
»Deut8chňationale Vereinigung« a provedl 
její pfeměnu v t. zv. » Deutsche Volkspartei*, 
něm. stranu lidovou. Vystoupil však z ni 
pro svůj odpor proti obstrukci a radika- 
lismu; od r. 1900 nenáleii k žádné straně a 
zabývá se výhradně otázkami národohosp., 
zvi. železničními a finančními. Od r. 1890 je 
také členem sněmu korutanského. 

Stejerlakanina, Stejerlak-Anina, viz 
Steyerlakanina. 

Stfljió Jovan, lékař a spis. srbský, viz 
(ihoslované, str. 494 6. 

Btajnlna, rovnice identická, viz Rov* 
nicc- 

8t«Jnonoioi {hopoda\ řád korýšá z legie 
Arthrostraca {^Edriophthalmata) podtřidy Ma- 
facostraca. Zvířata malá, pouze některé lormy 
hlubomořské dosahuji velikých rozměrů {Ba^ 
tkynomus giganteus M. Edw., 23 cm dl.). Tělo 
široké, obyčejně zploštělé. Pouze prvý seg- 
ment hrudní splvnulý s hlavou, ostatních 7 
volných. Oba páry dolních čelisti (maxill) 
bez makadel; zadek krátký, často reduko- 
ván, obyčejné šestičlený se šesti páry la- 
mellosnich noh (pleopody), jejichž větve, 
hlavně vnitřní (endopodity), zastávají funkci 
iaber. Srdce, větši částí svou v zadku, s 1—2 
páry otvorů (osiií). U některých {Praniia) 
splývá i 3. hrudní segment s hlavou. Na 
předních tykadlech schází vedlejší bičík. Na 
druhých tykadlech schází šupina, u Bopyri- 
dův a Entoniscidfl jsou tykadla zakrnělá. 
U cizopasných ísopodA jsou ústní ústroje 
přetvořeny k bodáni nebo přissáváni. Ku- 
sadla horni (mandibule) s výjimkou Borypi- 
dův a Isopodů zemských máji často makadlo 
trojčlené. Různým variacím podléhají nožky 
kusadlové. S. mají 7 párů hrudních noh a 
obyčejně jsou nohy kráčivé, u samic mohou 
nésti jemné, plátkovité plošky k přechová- 
váni vajíček. Nikdy neni na hrudních nož- 
kách iaber. Výjimku mor f o logickou čini 
Apseudes. )eho první hrudní noha má veliký 
přívěsek epipodiálni, jenž pohyby svými způ- 
so )uje proud vody v dutině dýchací, tvo- 
řené duplikaturou pokryvu tělního. Na druhé 
a třetí hrudní noze zachovány rudimentární 
exopodity. U tohoto rodu druhý hrudní pár 
nese na konci mohutná klepitka. Pleopody 
{nožky zadkové) jsou nožky rozeklané, je- 
jichž vnitřní a vnější větve (endo- a exopo- 
dity) jsou nečlánkované, ploché a membra- 
nosni lamelly, jež jako žaberni plátky slouží 
dýchání. Poslední (6.) jejich pár tvoři buď — 
u mořských plovoucích s-ců — spolu s po- 
sledním segmentem abdominálním ploutev, 
nebo — u forem sladkovodních a pozem- 
ních — jest bodcovitý. U Bopyridů a Crypto- 
niscldů pleopody jsou zakrnělé nebo scházejí 
úplně. U Anisopodů pleopody jsou dvojvé- 
tevné nožky plovací, nesloužící k dýchání. 



Prvý pár pleopodův obyčejně jest rozšířen 
v plochý příkrov pokrývající páry ostatní. 
U rodů Porcellio a Armadillo krycí desky 
obou prvých párů jsou opatřeny systémem 
kanálků vzdušných, sloužících k dýchání. Za- 
žívací roura s-ců volně žijících jednoduchá. 





Č. 3969. Oniscus mura- 

rtus Cuv., beruika 

ze dni, 2. ivéti. 



Č. 3970. Porcellto scaber 
Latr , berunka obec- 
ná, 2. svéti.; I-VII, 6láii- 
ky hradní. 



Za jícnem následuje žvýkací žaludek, pak 
dlouhé, rovné střevo přecházející v krátký 
konečník. Na rozhraní žvýkacího žaludku a 
střeva dlouhé trubicovité výběžky hepato- 
pankreatické (AseVus). Za příklad podivu- 
hodných změn, jimž podléhá zažívací roura 
samic mnohých s-ců cizopasných, služiž Por- 
tunion maenadit. Úzký oesophagus vede do 
velikého vaku, složeného ze dvou laloků, 
jehož stěna, chitinosní intimou opatřená, vy- 
sílá četné klky do nitra. Tento oddil sluje 
cephalogaster a v nčm 
děje se resorpce potra- 
vy. Za cephalogastcrem 
následuje t. zv. typhlo- 
solis , dorsálně silně 
ztlustlá, uvnitř opatřená 
kutikulou, jež nese útva- 
ry štětinové, které Jsou ^ ^-^ 
velmi husté a tvoři ja- 
kýsi cedník, který pro- 
poušti potravu pouze te- 





Č. 3'iT\. Serolis Schythei 
Lutk.. málo zvéiS. 



kutou. Typhlosolis jest 
upevněna dvojicí mo- 
hutných svalů k tělu. 
Typhlosolis vede do od- 
dílu svalnatého a silně 
t. zv. orgánu Rathkeho. 



Č. Z972. Asellusaquaticut 
Ol., beruika sládko- 
vo dni, 3. zvéti. ; a,b ty- 
kadla prvního a druhého 
páru, / kusadla prvního 
píiru, VII posledni pár 
noh hrudních, 6 poslední 
pár noh zadku. 

se kontrahujícího, 
Konečný oddíl je 



92 



Stejnonoici. 



tenký a rourovitý, slepč ukončený a od- ] 
povídá střevu. Do něho vbíhají dvě ve- | 
liké, kontrakiilni divcrtikule jaterní. U sa- 
mečků naproti tomu roura zažívací organi- 
sována je normálnč. — Nervstvo. U Apseu- i 
da členitost nervstva dokonale zachována. < 
Za mozkem a jícnovými spojkami následuje | 
oddíl podjícnový, na němž rozeznáváme ] 
ganglia pro raandibule, maxilly a nožkv ku- 
sadlové. Pak jsou ganglia zřetelné párová, | 





Č. 3973. Giyptonotus cnto- Č. 3974. Limnoria tene' 
mon Fabr. ; a, b tykadla prv- bratu Leacb, zvétS. 

ního a druhého páru, /, V// 
první a poslední pár noh 
nrudnich. 

a to 7 hrudních a 6 abdominálních. Poslední 
abdominální pár splynul z několika. U Ta- 
nais dostavuje se již splýváni jednotlivých 
párův. U s-ců pravých také zachováno jest 
bilaterární rozdvojení systému nervového; 
některé rody {Sphaeroma, Idothea, Giyptono- 
tus) mají ústřední nervstvo stavěno podobně 
jako Apseudes, jinde však dostavuje se již 
splývání gangiií (hladně okončin příústních) 



cévní. Srdce protáhlé, vzadu ukončeno 
slepě. U Apscuda na levé straně dvč ostia, 
na pravé pouze jedno, aČ v mládí obě vy- 
vinuta. Ze srdce vychází 11 cev: 1 medio- 
dorsálni aorta thorakální, pár laterálních 
arterií, 3 páry thorakálních arterií, pár ab- 
dominálních aort. Thorakální aorta tvoří před 
mozkem prsten objímající jícen, do ktert ho 
prstenu vede arterie subneurální, na bři-ni 
straně pod nervstvem po celé délce těla pro- 
bíhající. Z ní vycházejí 
větve do okončin. Mimo 
lakuny leží ve hrudi ve- 
liký, dvojitý sinus ven- 
trálni, jenž v zadku stává 
se nepárovým. Z něho 
vychází pět párů cev ve- 
doucích venosní krev do 
pleopodC 
ko žabr 

párů žilodvádí okys 
nou krev do sinu pcri- 
kardiálního, odkudž otvo- 
ry (ostiemi) vchází do 
srdce. — ExkreČní ú- 
stroje. Žláza tykadlová 
jest zakrnělá, Žláza sko- 
řápečná dobře vyvinuta, 
skládá se z coelomového 
váčku, ampuUy. nefridia 
a z vývodu Pohlaví až na 
Cymothoidy oddělené. Sexuální dimorfismus 
někdy dosahuje ncjvvášího stupnč (Bopy- 
ridi). U samců tři varíata spojuji se v záso- 
bárnu chámovou, z niž vycházejí vývody. 



SI pět páru cev ve- ř:^^^ 

:h venosní krev do ^^^^ 

jdů fungujících ja- JI ^J^ 

Dry, odtud pak pět jr^^-*^ 

^il odvádí okysliče- ^^::2r- 




Č. 3977. Cymuthoa 
oestrutH L. 






N"l 




Č. 3975. Aega tridens 
Leach, zvéiS. 



Č. .3976. Sfhaerowa 
serratum Fabr., svits. 



C. 3978. Phryxus 
paguri Rathke, 
sameček, sviti. 



Č. 3979. Phryxus pa^uf i 

Rathke, samička le tpo- 

du, cvčti. 



a redukce. U parasítických a redukovaných 
Entoniscidů nalézáme mimo mozek, který 
jest vždy zachován, dvě ganglia hrudní a 
jedno velmi daleko pod srdcem ležící gang- 
lion abdominální, kdežto u Bopyridů zacho- 
váno 7 ganglií hiudnich. Ze smyslových or- 
gánů jmenovati dlužno oči, typické složené 
sessilní oči arthrostrakové. Jednotlivá očka 
nejsou příliš nahloučena a počet jejich ko- 
lísá (4 u Asella, 20 u Porccllia). Korneálni 
čočky jsou tu bikonvexní. — Soustava 



Tyto vyúsťuji odděleně na posledním stg- 

mentě hrudním (Asellus) nebo končí se spo- 
1 léčnou rourou penisovou na basi abdomenu 

(Oniscidi). C>mothoidy protandricky herma- 
] frodické, t. j. u nich napřed se vyvinuji a 

činný jsou žlázy samčí, po nich pak samici. 

Vývoj děje se v dutině zárodečné. Mtta- 
' morfosa různě komphkovaná, nejdokonalejší 
' u TanaiSy Prani\a a Bopyridů. 

S. žiji v moři i sladkých vodách (naše 
' sladkovodní beruška Asellus aquaticus L.) 



Stejnorodost — Stéla. 



93 



i na suché zemi (naše berušky či svinky). i Gilles, má 7493 obyv.; výroba porculánovcho 
Mnohé parasituji v r&zném stupni, Entonis- a hliněného nádobí, škrobu; koželužny a ci- 
cidae totálně cndoparasit. (vnitřní ciíopas- helny. 

Dici). Přehled jejich soustavy: I. podřád : Stekenloe (5řďcfcwi7^), říčka v okrese prus. 
Euisopoda. Maji 7 volných segmentu hrud- vlád. obvodu Šlesvického, jenž má jméno po 
nich, 8 tolikéž páry nohou. Abdominálni vévodstvi lauenburském. Prameni se na hran. 
noiky změnény v dýchací lamelly, zadek > meklcnburských, teče směrem sev. a vlévá 
krátký. Čeledi: Cymothoidae s kousavými se 2 km nad Lubekem do ř. Travný, tvoříc 
nebopříssavnýmí orgány ústními. Žijí volně I sev. řásf průplavu stekenického {Steck- 
ocbo ektoparasiticky na rybách v moři (rody ' nitikanaí), jenž v 1. 1896—1900 byl přestavěn 
Cymothoa, Anilocra, Aega^ I a nazývá se průplavem labsko-travenským. 
Serolis)] Sphaeromidae se I Tento průplav, spojující ř. Travnu s Labem, 
zkráceným tělem, žijí vol- ' je nejstarší z německých (1390—98, část. pře- 
né. (Sphaeroma fossarum ' stavěn 1821—23); mčl původně 17 zdymadel, 
v Pontinských t>ažinách, ' ale pouze pro lodi do 37*5 1, a plavba z Lauen- 
S. serratum v moři i bra- ' burka do Lubeka po jeho zrušeni pak na ví- 
deňské universitě, vyniknuv řadou prací po- 
drobných. Z jeho dí'l sluší uvésti Lehrbuch 
der praktischen Augenheilkunde (1862; 5. vyd. 
1882 8 dodatky z r. 1882 a 1886), dílo pře- 
ložené do ital., angl. a maď. 

Btelmatopoda, zool., viz Mechovky, 
str. 29 b. 

Btelter Karl, básník něm. (* 1823 v Elber- 
felďu). Věnoval se obchodu a byl od r. 1838 
prokuristou továrny na hedvábí, až r. 1882 
uchýlil se do Wiesbadenu, kde žije posud. 
Jakožto básník S. náleží ke skupině t. zv. 
>wupperthaiských poetůc, kteří snažili se 
vzbuditi ideální smýšleni i při hmotných 
snahách člověčenstva pojímajíce při tom ži- 
vot svobodomyslně a nikoli škarohlidsky. 
Napsal: Gedichte (3. vyd. 1880); Die Braut 
der Kirche, lyr.-epická báseň U858); Kom- 
pendium der ichónen Kúnste (1869); Kompass 
auf dem Meer des Lebens (5. vyd. 1891); Aus 
Geschichte und Sage, epické básně (2. vyd. 
188i); HohenioUernstrauss (1871); Novellen 
(1882); Neue Gedichte (1887); Nach sieben 
^Jahr^ehnten^ básně (1893); Erlebnisse eines 
Achtxigjáhrigen (1903). 

Stelvlo viz Stelvský přesmyk. 

Btelvský přesmyk (ital. Giogo n. Passo 
delto Stelvio, něm. Stiljser Joch)^ alpské sedlo 
prohýbající se mezi skupinou Ortlerskou a 
umbrailským massivem Rhaetských Alp, tvo- 
řiíí rozvodí Adiže a Addy, na hranici ital- 
8ko-tyrolské, prostředkuje spojeni mezi ty- 
rolským Wintschgau a ital. prov. Sondriem. 
Přes sedlo vede nákladná silnice, nejvyšší 
cesta toho druhu v Alpách vůbec, zbudo- 
vaná rakouskou vládou v 1. 1820—24 v délce 



bZkm. Vychází z tyrol. Spondinigu (885 m), 
míjí osadu Stilfs (it. Stelvio) s 623 obyv.. 
jde na Gomagoi (1273 w), kde se odděluje 
cesta do údolí Suldenského a chráněna jc 
pevnůstkou, pak vine se přes Trafoi (1548 m) 
v 44 zatáčkách k Ferdinandshfthe, nejvyš- 
šímu místu přesmyku (2760 m). Odtud se- 
stupuje 35 zatáčkami, pomoci galerií a tun- 
nelú, do ital. Val di Braulio, prochází Worm- 
skou soťtěskou a konči se v Bormiu (1225 m). 
O cestu tuto bylo vždy v 1. 1848, 1859 a 
1866 bojováno. Srv. Luksch, lllustrierter 
Ftlhrer fQr die Stilfser-Joch-Routen (4. vyd. 
1895). 

Btelieni^riLn, ves v Cechách, hejtm. Falk- 
nov, okr. Loket, fara Dol. Chodov, pš. Cho- 
dov; 53 d., 474 obyv. n. (1900), 3tř. šk., 
hněď. doly, mlýn. 

Stelzhamer Franz, básník něm. (* 1802 
v Grosspiesenhamu v Hor. Rak. — f 1874). 
Pocházel z rodiny selské, studoval ve Vídni 
a Št. Hradci práva, byl pak vychovatelem a 
posléze hercem. Když však div. společnost 
jeho se rozešla, uchýlil se do svého rodiště 
a psal básně v dialektu hornorak., jež pak 
v Kakousích a Bavorsku recitoval. Hnc<i 
první sbírka jeho básni Lieder in obderenn- 
scher Mundart (1837) měly úspěch; po nich 
pak následovaly 3 sv. povídek Prosa (1846); 
Neue Gedichte '{1SA6); Heimgarten, povídky 
(1846, 2 sv.); Liebesgúrte!, písně psané horno- 
německy (2. vyd. Prešp., 1S76)] D*Ahnt, epická 
báseň (v hexametrech) psaná dialektem (1851 
a 1855) a j. Souborné vydáni jeho Gedichte 
vyšlo ve Štutgartě r. 1865. Po jeho smrti 
byly vydány prače Aus meiner Studien\eit (1 875) 
a Die Dor/schule (1876); jeho Ausgewdhlte 
Dichtungen vydal Rosegger (1884, 4 sv.). 

Btemma, řec, věnec; u Římanů sluly tak 
malované čáry, spojující dole voskové masky 
předků (viz Imagines 1), v atriu vystavené, 
tak že podle toho celý rodokmen byl jasný. 
(Plinius Nat. hist. 35, 2, 6, Seneca de benef. 

3, 28, 2, Suet. Galba 2, Nero 37, Martialis 

4, 40, 1.) Odtud 8. tolik co rodokmen, 
rozrod, staroč. strom. — Stemmatografie, 
tolik co genealogie, rodopis. 

Stempel Kito (=Christian) Bjedrich 
{* ve W. Parcowě u Wojerec v prus. Hor. 
Luž. — t 2. dub. 1867), spis. dolnoluž., po- 
slední srbsky duchovní lubftovských Srbův. 
Studoval v Lipsku, kdež byl členem horno- 
luž. srbské kazatelské společnosti, naČež se 
stal farářem v Malině v D. Luž. a později 
v Lubňově, kde f v 80. roce ve výslužbě. 
Překládal z Faedra (bajky) a Theokrita a psal 
i původní, mnohomluvné básně dolnolužické, 
které však, pokud se zachovaly a jsou tiš- 
těny, nemají ceny básnické. Tiskem vyšly 
Faedrusove basnicki (Budyšin, 1854), dále 
v >Lužičanu€ ukázky z Theokrita (rkp. Theo- 
kritowe pastýřské pésenje z r. 1857 v knih. 
Matice srbské v Bud.) a z delší původní básně 
Te tři rycMe třubale i ^iifc, gios a réc. Kromě 
toho zůstavil epickou báseň ve 12 zpěvech 
Pytanje \a starým mjasecom, abo /u(rskich 
Serbow pot4ocenje, jejíž rHp. se ztratil. Čny. 



Stěmpkovskij — Stengel. 



97 



BtinpkOTskJJ ( CTemiKOBeKiĚ ) Ivan 
AlekséjeviČ, archaeolog rus. (♦ 1789 — 
t 1832), byl pobočníkem hr. Richelieua a 
účastnil se jeho výprav. R. 1823 podal hr. M. 
S. Voroncovu návrhy na vykopávky starožit- 
ností v kraji novorossijském, načež zřízeno 
archaeol. museum v OdČsse (1825) a v Kerči 
(1826). Bohatá jeho sbírka mincí panovníků 
bosporských, chersonskýcb,fanagorijských aj. 
získána byla pro Ermitáž v Petrohradě. V le- 
tech 1829—32 byl purkmistrem v Kerči. 
Z četných prací jeho uvádíme některé kapi- 
toly v dile markýze de Castelnau: Essai sur 
Vkistoirt ancienne et modeme de la Nouvelle 
Russie (1820); Notice sur les médailles de Rha- 
dameadiSf roi inconnu du Bosphore Cimmerien, 
découvertes en Tauride en 1820 (Pař., 1822); 
I{slédoyanija o méstopolofeniji dřevních gre- 
českich naselenij na heregach Pont a Jeuksin- 
skago me^du Tirasom i Borísýenom . . . (Petr., 
1826); I\yéstija o drevnosfach, najdénnyeh 
v Odéssé v 1826 g, (t., 1827) a mn. j., jme- 
novité úvah časopiseckých. S. nalezl proslu- 
lou vásu Kul-Obskou. 

Sténá (fr. paroi, angl. partition, něm. 
Wand), vnější strana, povrch zdí, často též 
i celá zeď ohraničující prostor. Podle mate- 
riálu, z kterého se zhotovují, rozeznáváme 
8-ny dřevěné, cihelné, kamenné a 
smíšené. S-ny dřevěné opět třídí se na 
prkenné, fošnové a srubové. Sny smí- 
šené jsou: hrázděné a rabitzovské (na- 
zvané podle berlin, zednického mistra z let 
70tých XIX. stol.); tyto zhotoveny jsou z ple- 
tiva železného, jež vyplňuje se maltou (pí- 
sek, vápno, sádra, kravské chlupy). Viz Dře- 
věné stavby, str. 2. 

S. paseční, okraj porostu, stromoví 
okrajní vedle paseky. črn. 

Stěna v ohledu geografickém viz Hory, 
str. 645 a. 

S. Bílá viz Bílá stěna. 

S. Čertova viz Čertova stěna. 

S. Jezerni viz Čechy, str. 17^. 

S. Martinská viz Martinská stěna. 

S-ny, název pásma hor Krkonošských 
mezi Polici a Broumovem v oněch místech, 
kde teče ř. Stěnava. O s-nách Abrš- 
p,ašských, Teplických a Polických viz 
Cechy str. 22* si. 

Stěna, ruská osada v új. jampolském gub. 
podolské, s 3079 obyv. (1897). Dva mlýny. Pp, 

Stenaotltf [stenák-], jinochmýr, rostl, 
rod čeledi složnokvětých (Compositae), S. 
annua Nees (Aster annuus L.), j. roční {Ma- 
rUnblutiger Feinstrahí), roste na travnatých 
místech, zřídka zdivočelý, pocházející asi 
z Ameriky. Lodyha 3—6 dm vys., nahoře 
chocholičnatě latnatá. Listy měkké, hrubě pi- 
lovité, doleni opak vejčité, hořeni podlouhlé 
až kopinaté. Koruny krajní úzké, četné, bílé, 
lilákově naběhlé. Vm. 

Stěnava (Steine), 1. přítok Nisy Kladské, 
55 km dlouhý, viz Čechy, str. 88 a. 

Stenay fsťnéj, m. a býv. pevnost v arrond. 
Montmédy ve fr. dep. Meuse, na pravém bř. 
Mósy, při Východní dráze, má 2609, jako 
nik Nao^D^, ir. XXIV. 2 6 1906. 



obec 4189 obyv. (1901), rozsáhlé železárny, 
pily a přípravu chvalně známých maccaronu. 
Na poč. středověku slulo Sathanacum\ sídlili 
tu občasně králové austrasijští a Dagobert H. 
byl tu pochován. Dne 1. září 1792 porazil tu 
rak. generál Clerfayt Francouze. 

Stenbook Magn us, hrabě, vojevůdce švéd. 
(* 1664 — t 1717). R. 1688 vstoupil do voj- 
ska nizozemského a bojoval pod markra- 
bětem Ludvíkem Badenským proti ežejí sem četní 
drobní koníci, kteří na podzim oživují louky a 
lesní paseky a již mohou někdy škody na obili 
způsobiti. Samičkysnášejí podlouhlá vajíčka po 
5—10 obalená dohromady hlínou nebo Části- 
cemi rostlinnými. Z 27 druhů evropských 
jest známo 13 z Čech. Důležitější J80u:'S. 
lineatus Pr., apricarius L., siridulus L., rujipes 
Zett, bicolor Charp., biguttulus L., dorsatus 
Zett., parallelus Zett. Kpk. 

Bte&ooarpiui [-kar-] (t. j. úzko plod 
R. Br., rod rostlin stříbřencovitých (Prótea- 



Stenocephalus — Stenostoma. 



99 



ceae) z podčel. méchýřikoplod^ch FolUcula- 
res\ obsahující kře nejlysejái, listů střída- 
vých, celokrajných a okoliko stopkatých. bez 
zákrovu, úžlabickových n. konečných. Žluté 
kvéty mají 4listé, jednostrané okvétí, 4 ty- 
činky ponořené do poddutých plátků okvct- 
nich a stopkatý 1 pouzdry semeník s mno- 
hými 2řadými vajíčky bliíe vrcholu pouzdra. 
Čnčlka jest nitkovitá, prchavá a blizna 
okrouhlá, šikmá. Čárko vitý měchýřik obsa- 
huje semena protažená u zpodiny v pávu- 
činné křídlo. S. roste ve vých. krajinách No- 
vého Hollandu a v Nové ÍCaledonii. DéJ, 

Stenooephalufl Schn., zool., viz Grega- 
riny, str. 4536. 

Stenograf, z řec, těsnopisec. — Ste- 
nografický, tčsnopísnjí. — Stenografia 
vil Těsno pis; srv. též Cechy, str. 353 si., 
Geometrické soustavy a Grafické sou- 
stavy. 

Stanog^amm, z řec, jakýkoli spis nebo 
úpis psaný stenograficky čili těsnopisně. 

StoBOohorle, z řec, zúžení, zejména 
slzo vodu. 

Stenooliromie, z řec, mnohobarevný tisk 
na způsob mosaikového tisku lithografického, 
záležející v tom, že barva k účelu tomu v růz- 
ných tónech zvlášť vyrobená uleje se v tenké 
plotny, z nichž po ztuhnutí vyřezávají se 
kousky potřebného tvaru podle toho, jak 
která barva na originále k reprodukci urče- 
ném jest zastoupena. Barevné části sestavují 
se p^ k celkovému obrazu do jedné plotny, 
načež tisk provádí se na lisu zvlášť k tomu 
účelu sestrojeném: na plotnu z části barev 
sestavenou položí se papír z čistých bavlně- 
ných hadrů a pomoci zinkové plotny, přes 
niž v drážkách válce se pohybuji, tlakem 
dosáhne se otisku. Poněvadž barvy při s-ii 
užívané zůstávají i po ztuhnutí vlhké, není 
třeba po otisku je vlhčiti a s jedné plotny 
možno až 1000 výtisků v dosíci. První, kdo 8-ii 
se zabýval a k slušným výsledkům dospěl, 
byl Jos. Liepmannv Berlíně r. 1842, že však 
reprodukce tato se neudržela, svědči o její 
neupotřebitelnosti v praxi. V Anglii J. M. 
Johnson způsobem podobným reprodukoval 
mapy a čalouny a to dosti dovedně ; zdařilé 
pokusy činili též Jul. Greth (t. zv. gretho- 
stenochromic) v Charlottenburce a O. 
Radde v Hamburce. V naší době tisku ta- 
kového se neužívá. Ubk, 

Stanokardle, z řec, také angína pec- 
toris zvaná, je zvláštní prudká bolest v kra- 
3iaě srdeční, v záchvatech se vyskytující a 
spojená s nevýslovnou úzkostí, tak že se člo- 
věku zdá, iakoby poslední chvilka jeho nad- 
cházela. Někdy bolest obmezuje se jenom 
na obvod u srdce, jindy však bolesti sahají 
také do končin okolních, zvláště do levé 
paže. Nejčastěji záchvaty překvapují člověka 
zdánlivě bez jakékoli příčiny, na př. za klidné 
procházky, zprvu bývají krátké, chvilkové, 
nakolik minut trvající a řídké, mohou vsak 
se množiti, stupňovati a prodlužovati až na 
nékolik hodin, při čemž v záchvate může na- 
stati i náhlá smrť (případ t. zv. srdeční mrtvi- 



ce). Příčiny s. nejsou posud zcela jasné. Nej- 
častěji se uvádějí choroby srdeční, zvi. kor- 
natění cev srdečních, záněty nervstva srdeč- 
ního, pak zvýšená tělesná námaha, na př. 
namáhavé stoupáni do schodů, neb úsilná 
chůze proti větru, výstřednosti in Baccho et 
in Venere, nemírné kouření a pití silných 
čajův i kávy, duševní rozčilování, poruchy 
v nervové soustavě vůbec a j. v. Podle 
toho rozeznává se 8. pravá od nepravé čili 
tak zv. pseudoanginy a řídi se i pro- 
gnosa, kteráž sice vždy je velmi vážná, ale 
nikoli beznadějná, ježto ve mnohých přípa- 
dech po vhodné životosprávě může nastati 
i plné vyléčení. Určování takové diaety a 
léčeni, kteréž v podstatě záleží v podávání 
utišujících léků (narkotik), může se státi jen 
po dokonalém vyšetření lékařském a za ve- 
dení lékařského. (Srv. také Asthma). 

Btenokefalley z řec, úzkolebost; srv. 
Dolichokefalie, Brachykefalie a An- 
thropologie, str. 442^. 

Bte&onianiui dvotaa, vývod Steno- 
nův, viz Stěno, Příušnice a srv. Slinné 
žlázy. 

Btenophrag^a, chudina, chudobinka, 
rostl, rod čeledi křížatých (Cruciýerae), Vy- 
značuje se 2 žlázkami, po jedné pod každou 
z obou krátkých tyčinek n. na jejím místě. 
Šešule čárkovitá, 2krát širší než přihrádka, 
s chlopněmi člunkovitě vydutými, úzkými, 
na hřbetě zoblenými, bezkýlnými, slabě žil- 
nými. S. 77ta/iantimČelak. (Árabis Thaliana L.), 
cb. rolní, roste na písečných úhorech, tráv- 
nicích, průhonech, mezích, návrších a kvete 
na jaře a na podzim. Lodyha 1 (a. více) 
8 — 30 cm vys., z jedné rosetky zpodních listů, 
nasivělá, chudolistá, dole odstále srstnatá. 
Listy brvité a roztroušenými vidličnými chlupy 
posázené ; přizemni řapikaté, kopisťovité, vej- 
čité až podlouhle kopinaté, lodyžni menší, 
Čárkovito-kopinaté ; ke zpodu zúženě při- 
sedlé. Kor. plátky malé, úzce klínpvité, bílé. 
Šešule daleko odstálé, řídké, málo' delší sto- 
pek nitko vitých. Od Arabis liŠí se plodem a 
semeny. Vm, 

Btenopleura, zool., viz Rudisti, str. 65a 
a tab. 

Btenopfl, zool., viz Loriové. 

BtenopteryxLeoch., ptakotrudka, rod 
puporodek těla jako všechny příbuzné plo^ 
chého, tuhého, opatřeného křídly úzkými,- 
zahrocenými ; očka jednoduchá jsou vyvinuta.r 
Jediný druh S. hirundinis L. jest světle hnědý 
s Černými drápky a 4 - 6 mm dlouhý. Cizo- 
paši hojně na vlaštovkách a mladých rorej- 
šech, které velmi moři. Opouští v.^ak svého 
hostitele, jakmile byl tento zdechl. Kpk, 

BtenOfla (z řec stenosis), v lék. je zúženi 
rourovitých ústrojů v těle, na př. průdušnice^ 
jícnu, pásma střevového, cévy, zvi. ústí žilnýcb 
a tepnových v srdci, tak že tudy prouděni 
přirozeného obsahu je stí ženo anebo vůbeC 
znemožněno. S. vzniká nejčastěji následkem 
rozmanitých zánětů, po případě i po leptání. 

Stenostoma, zool.: 1) S. viz Typhlo- 
pidae. 

* 



100 



Stenostomie — Stentor. 



2) S., těsno úst k a, rod ploštének sladko- 
vodních (viz tab. Ploštěnky, obr. 3. a 4.), 
všeobecně rozšířený v tůních po celém světě, 
jakož i ve studních a vodách hlubinn^^ch. Vy- 
značen jest dvěma vířivými jamkami na čel- 
ním laloku, jež souvisí s mozkovou uzlinou, 
na jejíchž zpodních lalocích objevují se oči 
jako věneček ostřelomných tělisek neb jako 
jednoduchá tělíska bez pigmentového po- 
hárku. Níže jest otvor ústní vedoucí do jedno- 
duchého jícnu žlázami pokrytého; zažívací 
roura yakovitá vyložena jest epithetem víři- 
vým. Ustrojí vyměšovací jako dvojité trubice 
středem těla se táhnoucí, z nichž silnější vy- 
úsťuje na zpodní špičce tělní, kdežto druhá 
se větví v jemnější kanálky na hřbetni straně. 
V době letní rozmnožuje se nepohlavně dě- 
lením (Vejdovský, Keller, Child) a bývá až 
8 zóoidů pohromadě (5—6 mm dl.). V srp. 
a září objevují se ústrojí pohlavní, a to jedno 
varle s vývodem v krajině jícnové (Vejdov- 
ský, Zabussov), kdežto vaječník jednoduchý 
zakládá se později v středu těla, kdež se 
také vytvořuje vajíčko s bílou, jemnou sko- 
řápkou, jež bývá položeno při smrti zvířete 
na podzim (Sekera). Celá řada druhá tohoto 
rodu není ještě kriticky srovnána, ježto ne- 
byly popsány ústroje pohlavní. V Čechách 
zjištěny posud bezpečně 4 druhy (S. uni- 
<oloi\ ieucops, Jasciatum, agilé). Rod tento 
jest základem nejníže ustrojené, ale velmi 
důležité Čeledi Stenostomidae mezi rovnostřev- 
nými ploštěnkami sladkovodními a náleží 
sem ještě všeobecně rozšířený rod Catenula 
(viz tab. Ploštěnky, obr. 2.), polohou ústrojů 
pohl. odchylný a se statocystou na předním 
laloku, jakož i řídký, přiživně Žijící Rhyncho- 
scolex. Srv. L. Graff, Monographie d. Turb. 
(1882J; Vejdovský, Thierische Organismen 
der Brunnenwasser in Prag (1883); Sekera, 
O čeledi Stenostomidae (1888); Keller, Un- 
geschlechtliche Fortpflanzung d.Turb. (1894); 
Zabussov, Ueber das mžinnliche Organ bei 
Stenostoma (1896); Child, Studies on Regu- 
lation in Stenostoma (1902—03); Sekera, 
Erneute Untersuchungen Uber die Geschlechts- 
verhaltnisse der Stenost. (1903). Sek, 

8t«&ostOliil«9 z řec, zúžení otvoru 
ústního, může býti vrozená nebo získaná. 
Tato vyskytuje se častěji a povstává buďto 
po zhojení vředů neb zraněni (spálenině) 
v krajině pysků a jich sousedství, jež měly 
v zápětí značnější ztrátu tkáně zhojivší se 
jizvou. S. vadí v řeči a mnohdy je tak 
značná, že i výživu obmezuje. V případech 
takových a též z příčin kosmetických odstra- 
ňuje se operativně; vodítkem je tu normální 
stav úst. Štěrbina ústní rozšíří se do žáda- 
ného rozsahu jedním nebo dvěma řezy ve 
směru vodorovném od koutků, naČež sešije 
se kůže se sliznicí v žádoucím tvaru vykro- 
jenou, aby po zhojení zbyl obrys pysku utvo- 
řený co nejvěrněji podle přírody. Pnrk. 

St«notaohygrafl«, z řec, A. Lehman- 
nova soustava těsnopisná (viz Tes n opis). 

Stanotelegraf, z řec, tiskací telegrat 
sestrojený r. 1853 Cassagnesem v Paříži k te- 



legrafováni značek těsnopisných neb jiných 
smluvených. Skládá se ze stroje podobného 
psacímu s klaviaturou, jímž možno značky 
ty vysílati telegraficky. Každá klávesa spo- 
jena jest s místní batterií elektrickou tak, 
že póly se střídají. Použito jest dvojí batterie 
a jejich druhý pól spojen jest se zemí. Od 
kláves vedou dráty k rozváděči desce, na 
niž v kruhu umístěno tolik doteků elektricky 
vodivých, kolik kláves má klaviatura. Po nich 
smýká se otáčející se kartáček a zavádí pfi 
dotyku s nimi elektrické spojeni se stanici 
přijímací. Tato má podobnou desku rozvá- 
děči s otáčejícím se kartáčkem. Doteky této 
desky spojeny jsou s relaisy. Kolik dotekQ, 
tolik relais. Kartáček musí míti pohyb přesně 
soudobý s kartáčkem ve stanici vysílací. 
Každá klávesa ve stanici vysílací má svůj 
určitý dotek a své relais ve stanici přijí- 
mací. Stisknutím jejím zavede se proud elek- 
trický, jenž v okamžiku, kdy kartáček dotkne 
se doteku ji odpovídajícího, přejde do sta- 
nice přijímací, ale tam týmž časem druhý 
kartáček dotkl se druhého doteku jí odpo- 
ví dajíciho, tím uvede se v činnost relais k ní 
patřící, toto zapne místní batterie a způsobí 
vytisknutí značky na odvinující se papir. 
Přístrojem tímto podařilo se telegrafovati 
12.000 a vice slov za hodinu. 

BténoTáni č. aténoTó dolřývánl viz 
Hornictví, str. 598*. 

Btonfldorfer ze S t e n s d o r f u viz Š t e n s- 
dorf. 

Btenta ado, ital., označení hudebního před- 
nesu, zdrželivě, váhavě. — Stantato, 
tolik co ritenuto, ale ještě k tomu namá- 
havě; v malířství: nu ceně. 

Stentor Ehrenbg. jest náleviiik různobrvý 
{Infusoria heterotricha) náležející do čeledi 
t. jm. Má tělo protáhlé, u předu rozšířené 
v nálevku, vzadu prodloužené v stonek, meta- 
bolické, volné nebo připevněné k různým 
předmětům. Je-li připevněné, tedy na onom 
konci, jímž pevně tkvi a jenž se zove noha, 
vystupuje ven nahé endoplasma ve formě 
pseudopodii. Peristom jest plochý, s okra- 
jem na břišní straně ohnutým. Otvor ústní 
jest excentrický, jádro (makronucleus) růžen- 
covité. K pulsující vakuole směřuji 2 pří- 
vodně kanálky. Všechny brvy, nalézající se 
na hřbetě, isou hmatacími. U S-a jsou pří- 
tomny myonemy (svalová vlákenka), příčně 
pruhované, opatřené jemnými, podélnými, 
mezi nimi probíhajícími kanálky. Množí se 
dělením příčním. Při tom růženec jádrový 
splyne a zkrátí se, až zkulati; později se roz- 
šíří podkovovité a posléze se zase rozdělí 
v růženec, jehož jednotlivé články jsou mezi 
sebou spojeny jemnými commissurami. Pro- 
střední z těchto commissur makronuclea se 
prodlouží a zúŽi tak, až se přeškrtl. Jak se 
při dělení chovají mikronuclei, jichž jest 
značné množství, není známo; ale pravdě- 
podobně d(^lí se mitoticky. S. jest vFr. Lillie) 
obdařen značnou mohutnosti regenerační. 
Kousíček jeho těla velikosti 80 f* jest scho- 
pen regenerovati (samozřejmo, že v něm musí 



Stentór — Step. 



101 



býti aspoň koasiček jádra). Zvláštnosti u S-a 
jest často přiházejici se totálni atrofie vý- 
živných organell a opét nové jich tvořeni. 
Pochod jest tu podobný jako při množeni, 
rovněi jádro chová se podobné jako při dě- 
leni. S. je z nejvétšich nálevnikft a žije v slad- 
kých i slaných vodách. S. polymorphus Ehrbg. 
je zelený nebo bezbarvý. Jádro má zřetelné^ 
formy rúžencovité, jest 1 mm dlouhjr. Děli 
se příčné; encystuje se. Žije v Evropě i Ame- 
rice v stojatých neb zvolna tekoucich vo- 
dách ve velikých množstvích. S. coeruleus 
Ehrbg. je modrý, hojný ve vodě stojaté- S. 
Roeselii Ehrbg. jest bezbarvý a má jádro ne- 
čláokované, jest upevněný a má rosolovi- 
tou rourku. Rovná hojný ve vodách sto- 
jatých. MBbr. 

itentór, hlasatel Řeků před Trojí, vy- 
nikaje mohutným hlasem pustil se prý s Her- 
mem v závod v hlasitém vyvolávám, při čemž 
zahynul; odtud u Řeků hlas S-torův brán 
příslovečné. klk. 

Stentsoh-Sozbierskl, pseudonym Karla 
Estreichera (v. t. 3). 

Btenus Latr., ú ž e n e c, rod drabčiků z pod- 
čel. t. jm., tčla velmi úzkého s velikou hla- 
vou s očima velikýma, vejčitýma, silně vy- 
kulenýma; za nimi jest hlava krckovitě zúžena. 
Štít jest značně uiái než krátké krovky a 
strany zadečku jsou téměř rovnoběžné. Velmi 
četné druhy tohoto rodu rozšířeny jsou po 
všech dílech světa a zdržuji se většinou na 
březích vod nebo pod listím a mechem. S. 
aterrímus Er. žije u mravenců. Kpk, 

Btény v horopise českém viz Stěna. 
StenyUarofl, starověké město řec. v Mes- 
sénii, kdesi v horní rovině země, která podle 
nčho zvána byla rovinou Stenyklárskou. Bý- 
valo sídlem vládců z todu Aipytovcův, kteří 
později pokládáni za nástupce smyšleného 
dórského výbojce Kresfonta (v. t.). Pšk, 

SUiizel: 1) S. Gustav Adolf Harald, 
historik ném. (* 1792 v Srbišti — t 2. led. 
1854). Válka za svobodu Německa vytrhla 
ho na ^s ze studií theol. a historických 
v Lipsku. S. vstoupil r. 1813 dobrovolně do 
vojska, stal se důstojníkem, při útoku na 
Sehst&dt u Rendsburka byl poraněn a po 
vyhojení propuštěn z armády. R. 1816 do- 
sáhl hodnosti doktora íilosoňe a habilitoval 
se pro dějepis v Lipsku. R. 1820 byl po- 
volán za mimoř. proí do Vratislavě a r. 1827 
jmenován tamže prof. řádným. R. 1821 byl 
jmenován též archivářem slezského zem. ar- 
chivu. R. 1848 byl poslancem ve Frankfurtě, 
kde působil pro >Kleindeutschland«. Hlavní 
díla: Gesch, Deutsdilands unter den fránkischen 
Kaitem (1827); Gtsch. des preuss. Staates (ve 
sbírce Heeren-Ukertově: Gesch. der europ. 
Staaten, 1830 — 64, 5 sv.; přerušeno smrtí 
autorovou a sahá do konce sedmileté války); 
Gesch, Schlesiens, I. díl do r. 1355 (1853;. 
Vydal: Urkundensammlung \ur Geschichte des 
Ursprungs der Stádte und der Ein/úhrung m. 
Verbreitung der deutschen Kolonisten u, Rechte 
in Schlesien und Oberlausit\ (s Tschoppem, 
1832); ScHptores rerum Silesiacarum (1835 až 



1851, 5 sv.); Urkunden \ur Gesch, des Bistums 
Breslau im Mittelalter (1845). Založil též r. 1845 
spolek pro slezský dějepis a starožitnosti. 
Srv. K. Stenzel, G. A. H, S-s Leben (1896); 
Markgraf v >Zeit. f. Gesch. u. Altertum Schle- 
siens* XXVI. J,F. 

2) S. Alfred, vojenský spisovatel něm. 
(* 1832 ve Vratislavi). Do r. 1860 byl činný 
v námořnictvu obchodním, potom studoval 
v 1. 1860—62 v Gotinkách a Berlíně mathe- 
matiku a astronomii a r. 1862 vstoupil do 
pruských vojen, služeb námořních. R. 1864 
účastnil se bitvy u Jasmundu a r. 1866 způ- 
sobil kapitulaci Emdenu. V 1. 1870—71 byl 
náčelníkem štábu loďstva německého v Sev. 
moři. Potom postupoval, jsa Činný v rui- 
nách oborech služby námořní, aŽ na kapi- 
tána a r. 1887 vystoupil; byl pak učitelem 
dějin námořních vojen na námořní akademii 
v Kielu. Mimo četné rozpravy v listech od- 
borných vydal: Ueber Kriegfůhrung ^vr See, 
eine strategische Studie (1889); Der neue See- 
hafen bet Cuxhaven (1890); Helgoland und die 
deutsche Flotte (1891); Die deutsche Fiotte u. 
der Reichstag (1892); Der kúr^este Weg nach 
Konstantinopel, Ein Beispiel fůr das Zusammen^ 
wirken von flotte und fíeer (1894); Die Flotte 
der Nordstaaten im Secessionskriege (1894) a j. 
Bte&zler Adolf Friedrich, sanskrtista 
něm. (* 1807 — f 1887), itud. v 1. 1826-29 
v Greifswaldě, Berlíně a Bonne. Dosáhnuv 
r. 1829 doktorátu, studoval dále v Paříži a byl 
nějaký čas zaměstnán v Londýně v knihovně 
East India House. R. 1833 stal se prof. na 
univ. ve Vratislavi. Nejzáslužnější jeho práce 
jsou vydáni některých památek staroind., 
obyčejně s překlady: Raghuvansa, Kdliddsae 
carmen (Lond., 1832); Kumdra-Sambhava, 
KdL carm. (t., 1838); Mrcchakatikd (Bonn, 
1847); Ydjnavalkya^s Geset^buch (Berl., 1849); 
Ind. Hausregeln (Lip., 1864—86, v >Abhandl. 
f. d. Kunde des Morgenlandesc); Megha duta 
der Wo'kenbote (Vrat., 1834) a j. Mimo to vy- 
dal Elementarbuch der SanskriťSpr. (t., 1868, 
7. vyd. Mnich., 1902). Zty-. 

Step (z rus. CTcnb, něm. Steppé) je název 
ustálený v zeměpise pro krajinu rovinatou 
nebo mírně zvlněnou, obyčejně porostlou 
travou nebo nízkým křovím. Liší se ve mnohé 
příčině od pouště, třeba je často pouze je- 
jím předchůdcem. Hlavní známky s-í jsou: 
slabý poměrně porost půdy, naprostý nedo- 
statek stromoví, dále občasné úplné usýcháni 
vegetace za horkého léta, s čímž souvisí dvojí 
doba odpočinku v zimě a v létě, neschop- 
nost 8-í k účelům zemědělským pro nedo- 
I statek pravidelné vláhy a jednotvárnost rost- 
linných druhův. I možno mluviti o rázu 
stepním po stránce botanické, zoologické a 
anthropogeografické, který však nemusí se 
obmezovati pouze na roviny, nýbrž může se 
vztahovati i na svahy hor a stráně pahor- 
kův. Ale místní poamínky, jako nestejné 
I množství vláhy, poloha a povrch krajiny, ja- 
' kost půdy i geologická minulost, zvláště 
1 v dobách posledních (naplaveniny, nánosy, 
' spraš a pod.), mají vliv na odlišný ráz s-i 



102 



Stěpan — Stěpancy 



v jednotlivých končinách svéta. Kdežto jméno 
s-i, platné původně pro jižní Rus, přikládá 
se krajinám ve střední Asii, v Mongolsku a 
částečně v jiŽ. Sibiři, na Íránu, v Sýrii a 
v se v., vých. i jižní Africe, slují s-i v Se v. 
Americe prairie a savanny, v Již. Americe 
pampy a campos, ve Francii landes, 
v Německu Heide, v Uhrách puszty. Uve- 
dené rozdíly pak nás vedou k bližšímu ozna- 
čení rázu s-í, tak že možno mluviti o 8-ích 
solných (na př. kolem Kaspického moře), 
jejichž půda je prosycena soh a které vedle 
s-í kamenitých a písčitých jsou přecho- 
dem ku pravým pouštím ; dále s-i k ř o v i- 
naté, porostlé křovím, jako trnitá 8. pata- 
gonská,charapals v Mexiku a Texasu.kdežto 
austral. SM pokrývá neproniknutelný se rub; 
značné rozlohy v Itálii zabiraii vonné a trnité 
macchie, monte bajo ve Španělsku a xe- 
r o vůni v Řecku. Místy přecházejí pak s-i 
znenáhla v lesnaté krajiny, jako v již. Uralu, 
nebo galeriové lesy ve střední a vých. 
Africe, nebo llanos a campos cerrados 
v Již. Americe. 

Jako s-i vytvořily si svůj odlišný ráz ve 
květeně i zvířeně, tak působily i na člověka. 
Nehodice se z valné části k zemědělství, nutí 
Člověka k životu pastýřskému, kočovnému. 
I když s. někde je vzdělána, nedostatek vláhy 
vadí většímu rozvoji rolnictví. Drsný život, 
občasná bída činí obyvatele s-í podnikavěj- 
ším, výbojnějším. Proto ze s-í vyšli nejmoc- 
nější a nejstrašnější dobyvatelé a podmani- 
telé i kultprních říší, jako Mandžuové v Číně, 
turecké kmeny v Persii, Arabové v Egyptě 
a se v. Africe, Fulbeové v záp. Africe, Mon- 
golové na Rusi, Hunové, Avaři, Madkři a ko- 
nečně Turci ve střední a jv. Evropě, ba v ji- 
stém smyslu i Rusové (pomocí kozáků, oby- 
vatelů s-í). Naopak zase s. byla útočištěm 
svobodných a podnikavých uprchlíků rus- 
kých nebo nezávislých Araukanů v Jižní 
Americe a p. 

Různý ráz půdy s-í a odlišné klimatické 
poměry mají rozhodný vliv na květenu, tak 
ie není všude stejná. Mimo to některé části 
s-í jsou přechodem v kraje lesnaté, některé 
v pravé pouště. Hlavními však společnými 
biologickými znaky stepní flory jsou chra- 
nidla proti přílišnému vypařování vnitřní 
vláhy, a to je buď kožnatý neb srstnatý po- 
vrch větví a listů, kterých bývá obyčejně 
málo, za to více trní, jež zároveň je rostli- 
nám ochranou proti zvěři, jako je v s-i 
africké hojný Astragalus^ Alhagi camelorum^ 
Retama, Acacia^ v asijské sulkhir {Agriophyl- 
lum gobicum). Jiné druhy mají své dužnaté 
částky kryty koŽnatým povrchem a uchovaly 
ve své tkáni zásobu vláhy, jako je přes 1200 
druhů kaktusů ve s-ích amerických, jihoafrická 
skupina Mesembryanthem, anebo pokryty 
jsou vrstvou pryskyřice, jako Xanthorrhoea 
v Austrálii. Mnohé pak opatřeny jsou silnými 
dlouhými kořeny pro snadnější sbírání vláhy 
nebo hlízami, jako na př. Testidunaria ele- 
phantipes jihoafrická. 

Podobně ani zvířena není všude stejná, 



podléhajíc místním poměrům. Ve stepní 
fauně převládají svým počtem ssavci, a to 
z větších hlavně druhy takové, jež snadno 
překonávají veliké vzdálenosti, aby spíše 
skrovnou výživu si našli, jako na př. kopyt- 
níci, anebo pouze menši druhy, jako hlo- 
davci; podobně i u ptáků převládají běžci 
nebo kuroviti (namnoze barvou svou připo- 
dobení barvě si), méně jest plazů. Množství 
závisí na bohatství rostlinném, skýtajícím vý- 
živu býložravcům, kteří opět jsou kořisti 
dravců. Tak na s-ích stř. a již. Afriky žijí ži- 
rafy {Camelopardalis giraffa), zebra (Equus 
^ebra), četné druhy antilop; na s-ích asij- 
ských džiggetaj (E, hemionus), několik druhA 
gazel (zvi. Gaijtlla picticauda) a sajka (Saiga 
tartarica). V Sev. Americe nyní skoro vy- 
hubený bison a vidloroh (Antilocapra ame^ 
ricaná). Zvláště pak hojně zastoupeni jsou 
ve s-ích hlodavci, jako v již. Rusku četný 
bobák {Ardomys bobac\ dále syslové, zajíci, 
lumík, slepec (Spalax typhlus), četné druhy 
hrabošů, v prairiích je typický psoun (Cy- 
nomis) a skokan {Jaculus\ jihoamer. pampám 
mara (Dolichotis), vedle rázovitých pásovců. 
Z dravců hojně zastoupeni jsou nejvíce pso- 
vití, bahenni rys, irbis a j. Z ptactva jsou 
s-ím typickými: pštrosi v Africe, nandu 
{Rhea) v Již. Americe a emu (Dromaeus) 
v Austrálii; dále dropi, stepokur kirgízský 
{Sjyrrhaptes paradoxus), rod Pterocles, četní 
skřivani, zvi. skř. Černý (Melanocorypha ta- 
tarica) a sojky pouštní (Podocinae), Svět 
plazů má své zástupce v četných varanech, 
dále v rodech Lacertid, Agamid a Scincid, 
vedle hojných druhů zmijí. 

Literatura. A. v. Humboldt, Uebcr die 
Steppen und WQsten (v >Ansichtcn der Ná- 
tur*); Nehring, Ueber Tundren und Steppen 
der Jetzt- und Vorzeit (1890); Berthault, Les 
Prairies (1896). 

Stépan (CxenaHii), rus. jm. os., Štěpán. 

Btépaň (CTenaHb), městečko v új. rovcn- 
ském gub. volynské, na lev. břehu ř. Go- 
ryně, 6689 obyv., 3 pravosl. chrámy, katol. 
kostel, synagoga, 3 židov. modlitebny, chu- 
dobinec, 9 výroč, trhů, konečná stanice Ště- 
pánské železnice, vedoucí k závodům společ- 
nosti technického zpracováni lesních produk- 
tův. Značný obchod prkny, parní pila, par- 
ketám a, mechanické truhlářské dílny atd. 
Závody zaměstnávají na 250 dělníkův, opa- 
třených pozemky; jest při nich též nemoc- 
nice. Výrobky vyvážejí se hlavně do Varšavy, 
Kijeva, Odéssy atd. Ve stol. XIII. městečko 
bylo sídlem údělných knížat zrodu sv.Vladi* 
míra a v XV.— XVI. stol. náleželo knížatům 
OstrožskÝm, kteří vystavěli zde rozsáhlý ka- 
menný zámek. V XVII. stol. byl zde klášter, 
v němž nalézali útočiště zadunajští a zakar- 
patští biskupové. Ze zámku zbyly zříceniny 
s rozsáhlými podzemními sklepenimi, v nichž 
obyvatele nalézali útočiště za vpádů Tatarův 
a kozákův. 

Stdpanoy (CTenani^u), rus. město v új. 
kuněvském gub. kijevské, se 7000 obyv. 
V S-cích je 31 továren a závodů (cukrovar 



Stépanov — Stěpennaja kniga. 



103 



vyrábí asi za 260.000 rublů zboží). V okolí 
mnoho kurhanův a Čtyři hradišté. Pp. 

Stépanov (CTenaHOBi): 1)S. Aleksandr 
Petrovič, spis. ruský (* 1781 — f 1837). 
Odbyv kurs v mosk. universitním pensione, 
účastnil se italské výpravy Suvorova. V k- 
tech 1812—14 pracoval pod senátorem Ka- 
verinem, jemuž uloženo zásobováni vojska a 
pak uspořádáni gubernií zpustošených nepří- 
telem. Později byl prokurorem v Kaluže, od 
r. 1822 jenisejským gubemátorem. Často ob- 
j ždél gubernii a podával o svých cestách po- 
drobné zprávy, jež obrátily na něho zvláštní 
pozornost Mikuláše I. Založil osady pro vy- 
povézence, zfidil obilní sklady, celou řadu 
škol a j. instituce. Na sklonku života byl 
krátký čas gubemátorem v Saratově. V >Je- 
nisejském Almanachu* (1826) uveřejnil Po- 
\t\dku v kitajskij gorod Majmačin, R. 1835 
v v dal pozoruhodné Statističeskoje opisanije 
Jenisejskoj gubemiji a román Postoj alyj dvor^ 
jimi nabyl velikého jména. Od r. 1835 uve- 
řejňoval v Bibl. dlja čtěnija řadu povídek a 
jiných belletr. prací. Po smrti Š-a vyšly 
(1838) jeho Povésti i putéŠestvije v Afajmačin, 
Srv. Družínin (v VII. sv. sebr. spisův), AI. 
Petrovič S. 

2) S. Tichon Fedorovič, polit, oekonom 
rus. (* 1795 — t 1847). Vystudovav na univ. 
charkovské, stal se r. 1824 magistrem polit, 
histprie a statistiky za spis O političeskom 
ravnovésiji, R. 1832 byl jmenován mimoř. 
professorem nár. hospodářství na chark. uni- 
versitě. Vedle velikého počtu stati obsahu 
ňlosoňckého a politicko-oekonomického, uve* 
rejněných v periodických listech na konci 
dvacátých a v třicátých letech XIX. stol. 

•Žurnál Min. Nar. Prosv.«, >Litératurnaja 
Gazetac, >Syn Otěčestva* a j.) pochází od 
ného Vstupitéljnaja lekcija poUtičeskoj ekono- 
miji (1837) a Zapiski o poUtičeskoj ekonomiji 
(SV. 1. a II., 1844—48). 

3) S. Petr Aleksandrovič, generál pě- 
choty a spis. rus. (* 1805 — f 1891), syn 
S-a 1), účastnil se války turecké r. 1828—29, 
bojů v Polsku r. 1830-31 a války krymské, 
pak byl ředitelem sboru kadetského a veli- 
telem v Carském Sele. Psal do > Ruské Sta- 
riny< {Príňatije v masonskuju lofu v iSiSg,, 
1870; Glinka i Dargomyi{sktj , 1875; Pod Var- 
noju lO. sept, 1828, 1876), Dvadcat pjat lit 
v lejb gvardiji jegerskom poljku (»Vojennyj 
Sbornik«, 1877-78) aj. red, 

4) S. Nikolaj Aleksandrovič, karika- 
turista rus., bratr před- (* 1807 — f 1877), 
ukončiv studia na univ. petrohradské, věnoval 
se karikatuře, které dodal významu spole- 
čenského. S počátku dařily se mu hlavně 
drobné plastické portraity-karikatury vyni- 
kajících spisovatelův, jako Bulgarina, Greče, 
Brandta, Kukolnika, Odojevského, Lomono- 
sova, Gribojědova, Krylova a j., načež za 
doby reforem přenesl karikaturu z oblasti li- 
teratury a umění do života společenského a 
politického. Album jeho karikatur chová se 
v petrohrad. veřejné knihovně. S Dargonyž- 
ským vydal Mu^kaijnyj aljbom (1849) s ka- 



rikaturami, později vydáno album Znakomyje 
(1855—66, 3 části). Jeho tužce hlavně děkuje 
za svůj úspěch >Jiskra« Kuročkinova (18C0 
až 1865). S. podal v ní živou kroniku teh- 
dejších událostí. Od r. 1865 vydával sati- 
rický list >Budiljnik€. Srv. S, Trubačev, Ka- 
rikaturist S. (>Istorič. Věstnikc. 1891). 

5) S. Petr Ivanovic, spis. rus. (* 1812 — 
1 1876), byl soudcem, ale potrestán vypově- 
děním do Sevastopole. Později sloužil v mi- 
nisterstvě kommunikaci. Z jeho prací měly 
úspěch povídky Na pjedéstalé] Kto podiiga- 
téli; Kabala; Ljubi katatsja^ Ijubi i sanočki 
vo^/ř; Délefka] Sirotskija sle^y a komedie 
Na to i ičuka v réké^ čtoby karas n€ dremaU 
V rkpe zůstavil zajímavé vzpomínky na ob- 
leženi Sevastopolu. 

6) S. Pavel Tichonovič, zoolog rus., syn 
S-a 2) (* 1839), vzdělal se v univ. charkov- 
ské a v I. 1862—64 studoval za hranicemi, 
jmen. v Paříži, Londýně a v Itálii, načež byl 
docentem a od r. 1869 prof. zoologie v Char- 
kově. Hlavní z jeho prací jsou: Istorija ra\yi' 
tija plastinčato-fabernych mjagkotHych) 1865); 
Osnovanija gistologiji (ivotnych (>Protokoly« 
chark. univ., 1868); Istorija ra^vitija Calyp' 
traea (t., 1868); Materiály k i^učeniju fauny 
slavjanskich soljanych o^er (> Bulletin des na- 
turalistes de Moscou«, 1866) a j. 

7) S. Klaudij Petrovič, malíř ruský 
(* 1854 u Moskvy), vzdělal se v moskev. ly- 
ceu careviče Mikuláše a studoval na univ. 
petrohradské, při čemž navštěvoval téŽ malíř, 
akademii, kde získal několik medailli. R. 1877 
účastnil se rusko-tur. války, načež byl úřed- 
níkem v minist. financí. Ód r. 1880 žije dí- 
lem v Itálii, dílem v Paříži. Jeho specialitou 
jsou západoevr. genry z doby renaissanční, 
jako: Poselství Čemoaanova ve Florencii ^a 
cara Alexeje Michajloviče (1887); Čest zachrá- 
něna ; Don Quijote po boji s vétrnými mlýny 
(1888, v mosk. gal. Treťjakovské); Skoupý \ 
Obchodník (1889, majetek velkokn. Konstan- 
tina Konstantinoviče); U benátského mistra 
(1889); Hudebník (1890); Hostina u Laury 
(1893) a j. Vyniká pěknou charakteristikou a 
výrazností osob, silou a jemností barev. Snk. 

8tepenio« : 1) S. {Srepeniti), pravý přítok 
labský, pramenící se v prus. vlád. obvodě 
postupimském, na hranici meklenbursko-zvč- 
řínské a vlévající se po toku 75 km dlouhém 
u Wittenberge (na 51** s. š.) do Labe. 

2) S. {Gross- Stepenit^) , osada v okr. kam- 
minském prus. vlád. obvodu štětínského, na 
v. břehu Velkého haffu oderského, má 1370 
obyv. (1900), okr. soud, rybolov, váp. peci, 
obchod s dřívím a pily; parolodní spojeni 
se Štětínem a Hamburkem. Na protějším 
břehu říčky S. Malá S. {Klein- Stepenit^) se 
425 obyv. 

Btdpennaja knlga (CTenenHaA RHHra), 
z nejpozoruhodnějších letopisných svodů rus- 
kých XVI. stol , je sepsána na základě leto- 
pisův a chronografů bezpochyby od metro- 
politů Kipriana a Makarije. Jest to prvý po- 
kus zavésti soustavu do množství letopisných 
zpráv. Poněvadž S. k. vykládá »historiÍ€ cír- 



104 



Steph. — Stephani. 



kevnf i světskou podle příbuzenských stupňfi 
(rus. stépeň) velikých knížat (úvod její za- 
číná se totiž slovy K. 8. carskago rodoslovija . . .), 
nazývá se >kninou stěpennouc, t. j. stupňo- 
vou. V rukopise (vydaném po prvé Millerem 
v Moskvě r. 1755) S. k. má záhlaví: Ska^a- 
nije o svjatém blagočestiji russkich načalodér- 
^ec i semeni ich svjatago i pročich, 

Steph., zkratek přírodopisný, jímž ozna- 
čováni bývají: botanik Christian Friedrich 
Stephan (viz Stefan 1) a angl. zoolog Ja- 
mes Francis Stephens (* 1792 — f 1852), 
jenž zabýval se soustavným studiem hmyzův 
angl. a vydal o tom: lilustrations of British 
entomology (1827—46, 12 sv. se 100 barev. 
tib) sl A manuál o/ British Coleoptera (1839). 

8t«pha&, něm. jméno osobní, Štěpán. 

Stephan: 1) Meister S. viz Lochner. 

2) S. Christian Friedrich, bot. angl. 
(♦ 1757 — t 1814), viz Stefan 1). 

3) S. Martin, zakladatel náb. sekty stepha- 
nistů podle ného nazvané (♦ 1777 v morav. 
Štramberku — f 1846 v Dlmoisu). R. 1810 
stal se farářem české obce v Drážďanech a 
zjednával svému pietistickému směru víc a 
více přívrženců, zvi. v údolí Muldy a v Alten- 
bursku. Pořádáním nočních pobožností a 
svým výstředním chováním upozornil na sebe 
policii, ale unikl zavedenému vyšetřování 
r. 1838 útěkem do Brém a do Sev. Ameriky, 
kam se přeplavil se 700 svých přívrženců. 
Zakoupiv tam pozemky u řeky Mississippi, 
dal se zvoliti za biskupa své obce, byl však 
již 30. kv. 1830 pro necudnost a zpronevěru 
od své obce sesazen, vyloučen a dopraven 
za ř. Miss. do lil., kde f. Psali o něm a jeho 
sekte v- Polenz (Drážď., 1840) a Vehse (t., 
1842). 

4) S. Leopold, malíř český (* 1826 — 
t 1890), viz Stefan 4\ 

6) von S. H e i n r i ch, stát. sekretář Něm. říše 
(♦ 1831 ve Sloupě v Pomoř. — f 1897). Byl 
syn řemeslníka a r. 1848 vstoupil do poštov- 
ních služeb, v nichž postupoval dosti rychle, 
tak že r. 1859 povolán ke gener. pošt. úřadu 
a r. 1863 jmenován vrchním pošt. radou, 
r. 1868 vrchním tajném poštovním radou. 
O poštovnictví vůbec a německé zvláště zí- 
skal si S. veliké zásluhy. Především podařilo 
se mu přivésti ku platnosti své míněni o kul- 
turní působnosti pošty a výsledkem toho 
byly smlouvy poštovní, jež ujednal s Belgií 
(1863), Hollandskem (1864), Španělskem a 
Portugalskem (1865), Rakouskem (1867), Nor- 
skem, Švédskem, Švýcarskem a Itálii (1868), 
Cirk. státem (1869) tak, že místo dosavadní 
rozmanitosti porta listovního od 1. ledna 
1868 nastoupil jednotný tarif (1 stř. groš) za 
jednoduchý dopis. Mimo to způsobil, že 
Thurn-Taxisské poštovnictví odevzdáno bylo 
koruně pruské. R. 1870 jmenován generál- 
ním pošt. ředitelem Severo-německého bundu, 
po 10 letech státním sekretářem říŠ. pošt. 
úřadu. Především ujednotil poštovnictví ně- 
mecké a zavedl korrespondenčni lístek, jejž 
doporučoval již r. 1865, ač marně, pak jed- 
notné tarify pro balíky poštovní do 5 fcg. 



poštovní poukázky a lacinou dopravu tisko- 
pisů. Mimo to celou řadu různých zjedno- 
dušení a ulehčeni ve službě poštovní jakož 
i mnohé věci podnikl ve prospěch stavu pošt. 
úředníků. Počet pošt. úřadu 4520, jež byly 
na počátku S-ova působeni, rozmnožil do 
r. 1895 na 28 000; vedle toho zalolil kursy 
pro mladé úředníky, pošt. a telegrafní školu, 
neboC od r. 1876 převzal i správu říš. úřadu 
telegrafního, a založil poštovní museum. Nej- 
důležitější jeho dílo je však založení světo- 
vého spolku poštovního (viz Pošta. str. 
317 ^) a podnět k zařízení poštovních linii 
parníkových do Vých. Asie, Austrálie a Afriky, 
jakož i zařídil pošty námořní a vynález te- 
lefonu podřídil ihned zájmům poštovní správ^r 
i obecenstva. K torna přistupuje zavedení 
slovního tarifu při telegrammech, zařízeni 
pneumatické poštv v Berlině, založeni elektro- 
technického spolku (s Wernerem Siemen- 
sem), zavedené účastenství pošty při poji- 
šťování proti úrazu, nemoci i stáří a zřízení 
a zdokonalení říšské tiskárny. R. 1885 S. byl 
pro své zásluhy o poštovnictví povýšen do 
dědičného stavu šlechtického, r. 1895 udě- 
lena mu hodnost prus. stát. ministra. Mimo 
to b^l členem pruské panské sněmovny a 
státní rady. Po jeho smrti byl mu postaven 
r. 1899 ve dvoraně říš. pošt. musea v Ber- 
líně pomník od Uphiiesa. Mimo četné články 
obsahu národohosp. i z oboru dějin doprav- 
nictví v Raumerově >Historisches Taschen- 
buch« a v časop. >Unsere Zeit« napsal: Gesch. 
der preussischen Post (1859); Dos heutige 
Aegypten (1872) a Weltpost und Lujtschiffahrt 
(1874). Vedle toho založil » Archiv fQr Post 
und Telegraphie« a vydal Poststammbuch 
(3. vyd. 1877). Srv. Krickeberg, Heinrich von 
S. (1897). 

6) S. [-fanjjean Marie Edouard, astro- 
nom franc. (* 1831 v Saint-Pezenne, dep. 
Deux-Sevrěs). Byl r. 1862 assistentem hvěz- 
dárny v Paříži, r. 1873 jmenován ředitelem 
hvězdárny v Marseille, kde posud působí, 
přednášeje záxoveň astronomii na matliem.- 
přírodo vědecké fakultě university aix-mar- 
seiilské. R. 1868 řídil výpravu na Malaku za 
účelem studia zatmění slunce. Objevil Črtné 
mlhoviny, {planetu (89) Julii a kometu 1867 I 
a napsal: Équation aux dérivées partielles du 
2me ord re (1866); Voyage sur la cóte orient ale 
de Malacca (1870); Détermination děla diffé- 
rence de longitude Paris- Marseille- Alger (1878); 
Lyon- Marseille (1881) a j. 

Stephani: 1) S. Fieter v. Steevens 1). 

2) S. Heinrich, paedagog něm. (♦ 1761 — 
t 1850), stal se r. 1808 bavor. církevním a 
školním radou, r. 1818 děkanem v Gunzen- 
hausenu, avšak r. 1834 vzdal se pro theol. 
spory úřadu duchovního. Vydal mnoho spisů 
theol. (též z cirk. práva), paedagog. a me- 
thodolo|[ických. Trvalou zásluhou jeho jest, 
že první zavedl do počátečního vyučováni 
ve čtení methodu hláskovací. Hlavní práce: 
Kur^er Unterricht in der grúndlichsten u. leich' 
testen Methode^ Kindern das Lesen \u lehren 
(1803); System der óffentlichen Eniiehung {\B05). 



Stephania — Stephens 



105 



3) S. Ludolf, archaeolog něm. (* 1816 
v obci Beucha u Lipska -- f 1887 v Pavlov- 
ská). Sladoval klass. filologii v Lipsku pod 
G. Hermannem a W. A. Beckrem, pak byl 
soukr. učitelem v Athénách, od r. 1843 konal 
studijni cesty po Řecku, Malé Asii, Sicílii a 
Itálii, r.^ 1846 stal se řád. prof. v Jurjevé, 
r. 1850 členem petrohr. akademie, ředitelem 
sbírky numismatické a konservátorem ar- 
chaeol. sbírek petrohradské Ermitáie. Sepsal: 
Der Kampf \»ischen Theseus m« Minotaurus 
(1842); Reise durch einige Gegenden desnórď 
lichen Griecheniands (1843); Títulorum grae- 
corumparticulaL— K (1848— 50); Ueber einige 
angeUiche Steinschneider des Alterthums (1851); 
Der ausfythende Herakies, Ein Reliéf derVilla 
^/*d«i (1854); Nimbus u Strahlenkrani in den 
Werken der alten Kunst (1859); Apollon Boe- 
dromios. Bron^estatue im Besit\e des Grafen 

5 Stroganoff listo); Boreas «. die Boreaden 
(1871); ParergA archaeologica cis, 1—30 (Mé- 
langes Gréco-Romains tirés du Bulletin dc 
l'acad. imperiále des sciences de S. Peters- 
bourg, díl I. — IV.); Antiquités du Bosphore 
Cimmérien conservées au musée imperiál de 
VErmitage, s atlasem (1854); Die Vasen- 
sammiung der kais. Ermitage (1869, 2 d.); 
Die Antikensammlung ^u Pawlowsk (1872 ^ Ve- 
liké množství statí S-ových otištěno jest 
v >Comptes rendus de la commission impe- 
riále archéologiquec (Petr., 1859 si.). Konečné 
vydal z podnétu petrohradské akad. věd se- 
brané spisy H. K. E. K6hlerovy (1850-53, 

6 d.). Srv. Bursian, Gesch. d. class. Phil., 
str. 1092—1096. Vý-, 

Stephania, asteroida objevená 19. kv. 
1881 Palisou. Střední jasnost v opposici 13*6. 
Průměr v km 15. Označení ^. Gs. 

Btéphanle [stefani], franc. jm. osobní, 
viz Štěpánka a Beauharnais 3). 

Stephanie G o 1 1 1 i e b, herec a dram. spis. 
ném. (« 1740 ve Vratislavi — f 1800 t.), bratr 
herce a drara. spis. vídeňského Christiana 
Gottloba S. (*1733 n. 1734 ve Vratislavi — 
1 1798 ve Vídni), jenž se též nazývá S. starší. 
Vstoupil do pruských služeb vojenských, ale 
byv u Landshutu od Rakuáanfl zajat, přešel 
do služeb rak. a později stal se hercem. Na- 
psal div. kusy: Die Werber (1769); Die ab- 
gedankten Officiere (1770) a Der Deserteur aus 
Kindesliebe (drama, 1773) a j., jež bývaly velmi 
oblíbeny a často hrány. Z vydání šestidíl- 
ného (Vid., 1774—86) uvádíme ještě: Die 
Kriegsgeýangenen; Doktor und Apotheker a 
pověstnou parodii Tadler nach der Mode 
(17>3), namířenou proti Sonnenfelsovi, usilu- 
jicímu o reformu divadelní. 

StephanotlB Thouars, rod rostlin tolito- 
vitých {AMcIepiadaceae), mnohými vlastnostmi 
s rodem Stapelia se shodující, ale jest to 
keř otáčivý s listy vstřícnými, kožovitými, 
velmi hladkými a s květy trojenými n. oko- 
ličcnými na stopkách meziřapičn^ch. Koruna 
jest řepicovitá, v hrdle nahá, Sdílná a pako- 
runka Slistá, lístků vejčitých n. kopinatých, 
nedělených. Prašníky jsou ukončeny bláno- 



vitým přívěskem a blizna jest kuželovitá^ 
ostrá. S. roste na Madagaskaru. Děd. 

Stephanflfeld viz Brumath. 

Btephanvfl, lat., jm. os., z řec. Stefanos, 
Štěpán. 

S., latinisované jméno knihtiskařské rodiny 
franc, viz Estienne (Étienne). 

Btephen [stíven], angl., Štěpán. 

Btephen [stivenj: 1) S. James Fitzja- 
mes, baronet, právník angl. (* 1829 — 
t 1894), od r. 1854 byl advokátem a r. 1869 
povolán za ministra spravedlnosti do mini- 
sterstva indického. Získal si zásluhy zejména 
o zjednodušení a sestaveni indického záko- 
níka a ind. trestního řádu. R. 1872 vráiii se 
do Anglie a působil (josléze v 1. 1879—91 ja- 
kožto soudce při nejvýš, soud. dvoru. Na- 
psal: Essay s by a barrister (1862); General 
view oj the Criminal law of England (1863* 
2. vyd. 1890); Liberty, eguality and ýratemitr 
(1873); Digest oj the Criminal law (1877, 
6. vyd. 1891); A history oj the Criminal law 
oj England (1883, 3 sv.); Story oj Nuncomar 
(1885) a j. 

2) S. Les li e, kritik a filosof angl. (♦ 1832 
v Kensingtoně — f 1904), bratr před., byl 
docentem angl. literatury v Cai^bridgei, na- 
čež v 1. 1871—82 redigoval >Cornhiir Maga- 
zíne*. V 1. 1885—91 redigoval 26 dílů veli- 
kého Dictionary of national biography, jenž 
je rozpočten na 80 svazků. Professury angl. 
literatury na Trinity College v Cambridgei^ 
k níž byl povolán r. 1883, vzdal se již po 
roce. Napsal řadu děl filosofických, národo- 
hosp. a biografických, z nichž vyjímáme : The 
playground oj Europe (1871); Hours in a li- 
brary (1874—79, 3 sv.); Histoiy of english 
thought in the iS^h century (IS^íC); Essay s on 
free thinking and plain speaking (1879); The 
science of ethics (1882); The lije of Henry 
Fawcett (1886); An agnostic*s apology (1893); 
The lije of James Fit^james S. (životopis bra- 
trův, 1895); Sociál rights and duties (1896); 
Studies of a biographer (1898—1902, 4 sv.'); 
The English utilitarians (1900); Letters of 
John Richard Green (1901); George Etiot 
(1902). 

Stephenfl [stívenzj: 1)S. James Francis, 
zoolog angl. (♦ 1792 — f 1852), viz Steph. 

8) S.John Lloyd, cestov. amer. (♦ISOS — 
1 1852), byl v New Yorku advokátem, potom 
cestoval po dvě léta na Východě a vydal 
cestopisy Incident s oj travel in Egypty Arabia^ 
Petreea and the Holr Land (1837) a Inc. oj 
tr. in Greece, Turkey, Russia and Poland {lS3Sj 
2 sv.). K. 1839 S. stal se zvláštním vyslan- 
cem ve Střední Americe, kde podnikl nové 
cesty, všímaje si zejména mexických staro- 
žitností, a napsal: Inc. oj tr, in Central Ame» 
rica^ Chiapas and Yucatan (1841, 2 sv.) a Inc^ 
oj tr. in Yučatan (1843, 2 sv.) s illustracemi 
od Catherwooda, který jej provázel. R. 1846 
S. byl zvolen členem kommisse pro novou 
ústavu newyorskou a jakožto ředitel společ- 
nosti pro paroplavbu transokeánskou plul 
do Evropy na první parolodi, kterou společ- 
nost vypravila přes okeán. R. 1849 o. byl 



106 



Stephenson — Stephidae. 



ř 



zvolen místopředsedou dráhy panamské, o je- 
jíž vystavěni si získal zásluhy. 

3) S. Alexander Hamilton, státník 
amer. (* 1812 — f 1883). Usadil se r. 1834 
v Crawfordsvillu (Georgia) jako advokát. Od 
r. 1843 byl poslancem na kongresse Spoj. 
Obcí a hlásil se ke straně demokratické. 
R. 1859 vystoupil z kongressu, ježto nesrov- 
nával se s urputnou politikou otrokářů, jež 
vedla konečně k odštěpení jižních států. Nic- 
méně přijal pak hodnost vicepresidenta kon- 
federace jižních států. R. 1865 byl na rozkaz 
vlády Spoj. Obci zatčen, ale po krátké vazbě 
ve Fort Warrenu propuštěn. Stav se r. 1872 
zase poslancem na kongresse, přičiňoval se 
o smířeni obou protivných stran. R. 1882 
byl zvolen guvernérem státu Georgia. Napsal: 
A constitutional view oý the latě war between 
the States (1868—70); Compendium of thehi- 
story 0/ the United States (1883). Jeho řeči 
a listy vydal částečně Cleveland: A. H. S. 
in public and private life (1867). J,F, 

4) S. George, archaeolog a filolog angl. 

♦ 1813 v Liverpoolu — f 1895 v Kodani). 

'« 1834 přišel do Švédska a pilně studoval 
v tamních knihovnách staroseverskou litera- 
turu. Výsledkem studií těch byly spisy: Bú 
hang tillFrithiofs sága (1841); Svenska Jolk- 
sagor och ájventyr (1844) a Sveríges histo- 
riska och politiska visor (1853, obě poslední 
s Hyltén-Cavalliusem). R. 1851 S. byl jme- 
nován lektorem angl. na univ. v Kodani, 
r. 1855 professorem. Univ. upsalská jmeno- 
vala jej r. 1877 Čestným doktorem. Hlavni 
dílo jeho, ač málo kritické, jest nádherné 
vydáni památek runových The old northern 
riinic monuments oj Scandinavia and England 
(1866—84, 3 sv., stručné vyd. 1884). S. byl 
z hlavních protivníků Buggesovy hypothesy 
o původě staroseverských báji a pověsti. S. 
první publikoval anglosaské fragmenty básně 
o Waltheru a Hildegundě: Two leaves oý king 

Waldere's lay (1860). 

6) S. James (♦ 1824 — 1 1901), povoláním 
inženýr, účastnil se záhy tajných organisací 
Mladého Irska, pročež byl nucen uchýliti se 
na čas do Paříže. Vrátiv se opět do Irska, 
přispěl r. 1858 vynikající měrou k utvořeni 
tajné společnosti zv. Phoenix Club (čilí Irish 
Revolutionary Brotherhood), jež později na- 
zvána podle amer. or$;anisaci feniané (v. t.). 
R. 1865 byl zatčen, ale záhy prchl do Ame- 
riky, odkudž od r. 1867 byly podnikány 
attentáty fenianské v Anglii a v Irsku. Po- 
zději přesídlil do Paříže, oyl však odtamtud 
na podnět angl. vlády vypovězen. R. 1891 
byl mu dovolen návrat do Irska, kde r. 1901 
zemřel zapomenut, když fenianism zatím 
ztratil v irském lidu půdu. 

Stephenflon [stivens'n1: 1) S. George, 
hlavní tvářce železnice a lokomotivy (* 9. cna 
1781 — t 12. srp. 1848). Otec jeho byl to- 
pičem na uhelných dolech ve Wylamu u New- 
castlu a mladý Jiří, místo návštěvy škol, po- 
máhal otci vydělávati. Byl pastýřem krav a 
koní, později zaměstnán jako pomocník při 
vytápění strojů. V 15 letech byl již prvním 



topičem a jako 17letý mladík stal se dozor- 
cem téhož stroje, u kterého otec jeho pouze 
topil. V 18 letech neuměl ještě čísti ani psáti. 
Horlivostí a svým nadáním však v brzku do- 
honil, co byl zameškal. Upozorniv na sebe 
různými důmyslnými opravami na strojích, 
jež mu byly svěřeny, zvláště však tím, že 
zhotovil novou pumpu, povýšen byl za stroj - 
mistra a později povolán za ředitele na uhelné 
doly lorda Rawenswortha u Darlingtonu. 
R. 1814 vystavěl první lokomotivu pro uhelné 
dolv v Kiílingworthu a r. 1815 druhou. R. 1815 
společně s M. Peasem z Darlingtonu zařídil 
strojní závody na lokomotivy v Newcastlu. 
Vystavěl první parní železnici mezi Darling- 
tonem a Stocktonem pro dopravu osob a 
zboží, jež zahájena byla 7. záři 1825, a mezi 
Liverpoolem a Manchestrem, jež byla otevřena 
15. září 1830 (viz Lokomotiva, str. 287a). 
Téhož roku předal vedeni svého závodu sy- 
novi Robertovi a věnoval se úplně stavbě 
železnic v Anglii, Skotsku, Belgii, Holland- 
sku, Francii, Itálii. Španělsku a Německu. S. 
není sice vynálezcem železnice a lokomotivy, 
iest však první, jemuž podařilo se zdokona- 
liti je tak, že mohlo se jich použiti všeobecně 
k účelům praktickým. On první použil hlad- 
kých kolejnic z válcovaného železa, výfukové 
páry, aby se zlepšilo hoření, trubkového kotlů 
k rychlejšímu a mocnějšímu vývoji páry. Se- 
strojil též nový parní rozvod po něm zvaný 
a zároveň s Davym bezpečnostní kahan pro 
práce v dolech. Byl vlastníkem několika uhel- 
ných • dolův a velikých železáren v Clay- 
crossu. Jeho socha stoji v Newcastlu na mo- 
stě S-ově. 

2) S. Robert, inženýr angl., vynikající 
v oboru stavby mostů, syn před. (* 16. říj. 
1803 — t 12. říj. 1859). V I. 1818—21 byl 
prakticky zaměstnán na dolech v Killings- 
worthu, načež studoval na univ. v Edinburcc. 
Potom vstoupil do závodů svého otce, jež 
r. 1830 převzal úplně. R. 1832 řidil stavbu 
železnice Liverpool-Birmingham, Blackwail- 
Norfolk-Aylcsbury a mezi Alexandrii a Ká- 
hirou. Jeho vynikající díla v oboru stavby 
mostů jsou: tubový most Britannia Bridge 
(v. t.), jejž stavěl v 1. 1846—49, Highlcvel 
Bridge v Newcastle upon Týne a r. 1859 
3/cmový most Viktoriin přes řeku Sv. Vav- 
řince v Montrealu v Kanadě. R. 1847 zvolen 
za člena konservativní strany poslanecké sně- 
movny. Napsal: Report on the atmospheric 
railway-system. Srv, Srailes, Life of George 
and Robert S. (nové vyd. 1874, 5 sv.); Jeaffrc- 
son & Pole, Life of Rob. S. ;1864, 2 sv.). 

Stephidae, čeleď mřížovců (Radiolaria) 
ze skupiny Monopylaria, vyznačuje se schrán- 
kou křemitou, tvořenou z jednoho neb ně- 
kolika prsténců jednoduchých, navzájem spo- 
jených a opatřených trny. Centrální báň jest 
velmi tenkosténá, obsahuje jen 1 jádro. Ná- 
leží sem množství rodů, fossilní však jsou 
dosti vzácné. Rod Acanthodesmia J. MQll. žije 
v Středozemním moři ; Lithocubus Haeck. jest 
znám z liasu; Sphaerosomatites Rothpletz ze 
siluru. MBbr, 



St^pkowski — Stěpovič. 



107 



Stepkowtfkl (neb St^powski) Pawe^ 
erbu Junosza, tajemník krále Sigmunda 
Augusta (t 1584), psal verše řecké, latinské 
i polské a napsal podle Starowolského dílo 
Liber de Republica, Zachovala se po ném 
obšírná korreapondence s králem z jeho di- 
plomatického poslání do Itálie, vydaná v >Bi- 
bljotcce ordynacji Krasiňskich (1871). 

Staplla^ Josef, mathematik něm. (* 1716 
v Rexné — f 1778 v Praze). Ještě velmi mlád 
dostal se z Řezná, kde otec jeho zemřel byv 
tam vyslaneckým sekretářem, s matkou (ro- 
zenou' Češkou) do Prahy, kde chodil do školy 
k jesuitQm a vlivem soukromého učitele obh- 
bil si zvláště počtářství a přírodopis. Pro své 
vynikající nadání, přes to že byl těla slabého 
a zdraví nevalného, byl r. 1733 přijat do to- 
varyšstva leiiáova a poslán na další studie 
do Olomouce a do Kladska, potom do Prahy, 
aby se tam pod prof. Ign. MUhlwenzlem cvičil 
v mathematice. R. 1743 jal se studovati theo- 
looii a byv pak vysvěcen na kněžství před- 
nášel mladším spoluřeholnikům fysiku a ma- 
thematiku. Když však r. 1748 měl přednášeti 
filosofii podle Aristotela, vzdal se raději hod- 
nosti professora » nechtěje jako poctivý člo- 
věk jiným vnucovati, co sám nenáviděl*. 
K vybídnutí král. akademie berlínské stanovil 
astronomicky polohu m. Prahy a pozoroval 
tehdejší zatmění slunce i měsíce. Na jeho 
dátklivé naléhání zřízena byla při Klementině 
hvězdárna r. 1751 a opatřena potřebnými 
nástroji, na jejichž zakoupení věnoval velikou 
cist mateřského dědictví. R. 1753 po zave- 
deni nového studijního řádu na universitě 
provedení řádu toho, zejména vzhledem 
k tehdejším pokrokfim ve vědách filosofic- 
kých a mathematických, svěřeno bylo S-oví, 
který byl zároveň jmenován ředitelem studií 
mathematických a iysikálních. S. odstranil 
dosavadní studium Aristotela a peripatétikův 
a snažil se zjednati pr&chod názorům New- 
tonovým, Wolfovým, Kulérovým a j. a zří- 
diti kabinet fysikalný. Dostalo se mu za to 
sice pochvaly vlády a cis. Maric Terezie, ale 
konservativni jeho spolubratři, odporující 
tvrdošíjně všem novotám, nevrazili naň. S. 
zůstal ředitelem studii mathem. a iysikálních 
i po zrušeni řádu jes., kdy všichni jeho čle- 
nové musili se vzdáti úřadů professorských. 
V síni knihovny klementinské, kterou sám 
obohatil více než 600 vzácnými díly mathe- 
matickými, zasazena mu byla pamětní deska 
za zásluhy, jichž si dobyl o zvelebení fakulty 
filosofické jakož i o vzdělání a rozšířeni ma- 
thematiky a fysiky v Cechách. S. dopisoval 
si s nejčelnějšími mathematiky tehdejšími, 
jako s Éulerem, Nolletem a j. Z četných jeho 
spisů, svědčících o nevšedním jeho důvtipu, 
uvádíme: EcUpsis lunae totalis Pragae iy4S 
(Mtrvata (1748); De actione solis in diversis 
latitudinibus observatio (1750); Exercitationes 
anafyticae de ungulis aliisque ýrustis cylindro- 
rum (1751, 1760); De pluvia lapidea anni íjSS 
ad Strkov €t ejus causis mědit atio (1754); De 
terrae motus causa (1756); Liber II. Euclidis 
algebraice demonstratus (1756); De centro oscil^ 



lationis inveniendo] solutio directa (1759); Mis- 
cellanea philosophica tam mathematica quam 
physica {1759, pokračování 1763); Betrachtun- 
gen einiger Fragen uber die Nordlichter (1760); 
Adnotationes in transitům Veneris per discum 
solis anno labente 6. Jun, futurum (1761); De 
terrae motibus quaesita^ quibus adnexa est me- 
ditatio de causa mutationis thermarum Tepli- 
censium facta i. Nov, 7 755(1763); Differen- 
tiarum minimarum quantitatum variantium 
calculus directus vuigo differentialis (1765); 
Vergleichungstafeln der altbóhmischen Maasse 
und deren Preis mit den neuósterreichischen 
Xu deren Preis, au/ hohe Anordnung berechnet 
(1764). Mnoho rozprav S-ových je v >Pojedná- 
ních« soukromé (nyní Král. čes.) učené spo- 
lečnosti (od prof. Strnada do němč. přelo- 
žených); vedle toho zanechal mnoho prací 
v rkpe. Stan. Vydra vedle pohřební řeči (Lau- 
datio funebris . . ., 1778) napsal r. 1779 jeho 
životopis (lat.). 

Btépnaja (CrenHaa), osada (stanice) tro- 
jického Újezdu orenburské gub. při řece Ují, 
s 3000 obyvateli. Bývalá tvrz (do polovice 
XVIII. stol.) ujské ochranné linie. Pp. 

Btépňak {Cremuivb, >syn stepi «), spiso- 
vatelské jméno Sergeje Michajloviče Krav- 

I čínského (♦ 1852 — f 23. pros. 1895), re- 
volucionáře ruského. Studoval v Kijevě, kde 
r. 1870—73 byl professorem. Pro rozmíšky 
s vládou a byv obviněn, že účastnil se vraždy 
gen. Mezenceva, policejního chefa (1878) 
uprchl do Genevy (1879) a pak do Londýna 
(1885), kde po 11 letech zemřel byv přejet 
vlakem. Uveřejnil mnoho stati týkajících se 
dějin, lidovědy a literatury roaloruské, ale 
nejvíce je znám svým dílem o hnuti nihili- 
stickém La Russia sotteranea (Milán, 1881), 
vydaném též rusky {Podpolnaja Rossija, Pod- 
zemní Rusko), angl. a něm. Týmž duchem 
jsou provanuty jeho spisy Rusko pod vládou 
carů (angl. 1885); Žalář nihUistův (1889, no- 
vella); Ruský- vtip a humor (1894); Co jest 
nihilismus (1894); Král Čáp a král špalek 
(1895), známé většinou z překladů angl. 

I Stepney [stépni], městská čtvrť londýn- 

, ská na levém břehu Temže, mezi Commcr- 

I cial a Mile End Road a Regent Canal (viz 

j plán Londýna). 

Stepnlewflkl Tymoteusz, lékař polský 

I (♦ 1834 — t 1901). Vystudovav lékařství ve 

I Varšavě, usadil se po dvacetileté praxi ven- 
kovské ve Varšavě, kdež zařídil ústav pro 

I výrobu očkovací látky protineštovičné. Na- 
psal: Kobieta^ jej ud^ia-t w rrec^ach mUosier- 

^d^ia, lecinictwa i nie\aleinej praqy (187(); 
Sprawa ospowa u nas od najdawniejs\y'ch c^a- 

1 sów do 1 888 r.; Pr^esilošč i priys\iošč ^iemi; 

I Goethe i \nac\enie jego prac na pólu biolo^rji 

I i filosof ji prxyrody a j. 

' fr^epni Zákony {stépnyje lakony) pro jino- 

; rodce sibiřské viz Rusko, str. 318 ^. 

i Stepokar, zool., viz Syrrhaptes. — S. 

Ipískomil č. ganga viz Pterocles. 
Btépovló (CTenoBHti'B, Dudka-S.) An- 

. dronik loannikijevič, slavista rus. (♦ 1856 
v poltavské gub.), vzdělal se na univ. kijcv- 



108 



St^powski — Sterculiaceae. 



ské, kde jest doceBtem slavistiky. Vedle toho 
jeát ředitelem kolleje Pavla Galagana v Ki- 
jevě. Vedle překladfi z češtiny a j. jazyků 
slov. vydal o sobe Očerk istoriji čefskoj lite- 
ratury (1886). počtený od petrohr. akad. ce- 
nou hr. D. A. Tolstého ; Ocerki istoriji serbo- 
chorvatsko] literatury (1899); Slavjanskaja Be- 
seda (1888 a 1891, sborník o 2 částech), Rax- 
svět (1893, literárné védec. sborník); Očerki 
II istoriji slavjanskich literatur (1893) ; K pjati- 
desjatilétnéj godovičini smerti A, S, PuŠkina 
(1887) a j. 

St^powflkl Pawet viz St^pkowski. 

Bteppan Josef, lékař čes. (* 22. list. 1855 
v Chroustovicích), konal studia gymn. v Rych- 
nově n. Kn. a v Hradci Král., universitní 
v Praze, kdež promovoval r. 1881. Pobyv jako 
sek. lékař na klinikách pražských a vykonav 
cestu po cizině usadil se koncem r. 1885 
v Kolíně jako prakt. lékař. Od 1. led. 1894 
jest po otci městským lékařem. Psal do >Čas 
lék. čes.« Dodatečné sděleni ku článkům 
o hypnotismu, 1888; Poznámky o kopřivce a 
ji podobných ^jevech, 1889; Ke kasuistice úmrti 
následkem uváznutí cizích těles v hltanu a jícnu ^ 
1900;Z.M.ra/ío talo^a^uralis pedis postica^ 1905), 
dále do Haskovcovy > Revue v neurologii a 
psychiatriÍ€ (Případ pathologického spánku^ 
1904 ; Vzácný případ hemiplegie s afasií, 1905). 
V období 1901—1904 byl členem předsedni- 
ctva české sekce v komoře lékařské. 

8tér viz Stére. 

Bterok Christian, pravé jméno latiniso- 
vaného Christiana Ischyria z Julichu, r. 1536 
kněze a učitele v Maastrichtu, jenž přeložil 
do lat. proslulou hru Petra Diesthemia Ho- 
mulus (Kol. n. R., 1536). Srv. či. Everyman 
a Paulftv Grundriss (2. vyd., 1901), str. 469. 

BteronUa [-ku-] (z lat. stercus, lejno) L., 
Icjnice (něm. Stinkmalve n. Stinkbaum, vy- 
obr. č. 3982.), rod rostlin sloupkokvětých 
(Columniferae) z čeledi Sterculiaceae a podčel. 
Sterculieae^ obsahující stromy pokryté na vě- 
tévkách chloupky hvězdovitými. Listy jsou 
střídavé, řapikaté, buď jednoduché a celo- 
krajné, nebo laločnaté, n. dlanitě složené 
s palisty prchavými. Žluté, červené n. pestré 
květy páchnou lejnem, skládají hrozny n. laty, 
mají rozmanitý tvar, povrch více méně plsť- 
natý a jsou bezkoruné, kalicha zvonkovitého 
n. trubkovitého. Sklaného n. dílného, koru- 
novitého s ušty pfíkožovitými, posléz roze- 
vřenými, podhnutými n. na konci spojenými. 
Tyčinky a pestíky jsou pospolu na konci 
prodlouženého nožkovitého členku (gynand^o- 
phorum). První z nich v počtu 5—16 mají 
prašníky někdy Ipouzdré, ven obrácené, se- 
dá vé po 1—3 ve skupinách tvořících posléze 
buď strboul n. věnec. Plodolisty jsou za 
květu skoro prosté, za plodu úplně oddělené, 
proti uštům kališním postavené a dorůstají 
ve veliké odstálé měchýříky několikasemené. 
Vnitřek plodů porostlý bývá žahavými štěti- 
nami. Značně veliká semena mají povrch 
kožovitý drsný a obsahujíce mnoho olejna- 
tého bílku slouží za vydatnou chutnou po- 
travu. V tomto směru zvláště prospívá z veš- 



kerých asi 50 druhů S-ie: S. Balangkas L., 
1. ve j čitá, ve Vých. Indii, S. acuminata 
Beauv., l.zakončitá,vHomiGuineivAfrice, 
S. urceolata Smith, 1. baňatá, na ostrovech 
Sundských a Moluckých, kdež roste porůznu 
i S. foetida L., 1. smradlavá, dále S. chicha 
St. Hil. v Brazílii a j. Semen těchto druhů 
požívají hlavně pražených. Velmi jemné lýko 
na tkaniny i provazy dává malabarská S. 
guttata Roxb., 1. kropenatá, jihoamerická 
S. hira Swartz, 1. čuprynatá, a východo- 
indická S. villosa Roxb., 1. huňatá. S.Traga- 
cantha Lindl. ze záp. Afriky prospívá klova- 
tínou, zvanou tragant africký. Děd, — 
Semeno stromu S. acuminata (a snad také 
S. tomentosa Hend.) sluje kolský ořech 
(Cola nux, též guru, ambene); S. pěstuje 
se nyní na ostrovech Ceyloně, Mauritiu, Zan- 
zibaru, v Cayenne a jiných krajinách tro- 
pických. Kožoaté plody cnovaji 2—16 semen, 
které tlakem nabývají různého tvaru, jsou 
poněkud podobny semenu kakaovému a váži 
5 až 28 g\ svčží děložné Ušty jsou bílé neb 
růžové, sušením zhnědnou. Kolský ořech, 
jak v obchodě se nalézá, jest na povrchu 
scvrklý, tvrd^, barvy tmavohnědé, uvnitř na 
průřeze světlejší. Obsahuje 2'34Vo coífeinu, 
0'023 theobrominu, 0'6 tuku, 2*9 cukru, 6'7 
látek proteinových, 33' 7 škrobu, 1"6 buničiny, 
1*6 tanninu, 3*4 popela. Kolský ořech jest 
v nitru Afriky předmětem značného obchodu, 
poněvadž mu domorodci připisují vlastnost, 
že při nedostatku potravy několik ořechů 
stačí, aby snášeli veliké namáhání; ovšem 
užívají jen semen svěžích. Sušené ořechy 
kolské praží se jako káva. — Byly uvedeny 
také do lékařství; účinky podobné, jako 
u kávy. Jd. 

8t6roiillao«a« [-ku-] (aBattneriaceae), 
lejnicovité, čeleď rostlin z řádu sloupko- 
květých (Columni/erae), obsahující hlavně 
stromy a kře s měkkým dřevem a s listy 
obyčejně střídavými, buď jednoduchými nebo 
dlanito 3— 9četnými s palisty. Pravidelné 
květy jsou obyčejně obojaké a úplné, řidčeji 
bezkoruné, v rozmanitých květenstvích. Ka- 
lich v pupenu chlopnitý jest převahou srostlo- 
listý, stálý, 5- (zřídka 3- n. 4-) plátečný. Ko- 
runa, složená z 5 plátků prostých nebo se 
sloupkem tyčinkovým srostlých, jest v pu- 
penu střechovitě zkroucená. Tyčinek jest 5 
n. mnoho, více méně jednobratrých, někdy 
také prostých, z nichž proti kal i šn i jsou zhusta 
v podobě patyčinek. Prašníky obyčejně ven 
obrácené jsou někdy Ipouzdré. Plodolisty 
(2—5, velmi zřídka hojnější, ne-li pouze 1) 
buď srůstají v semeník několikapouzdrý, nebo 
jsou prosté a proměňují se v plod obyčejně 
suchý (zřídka dužnatý), nepukavý n. pouzdro- 
sečný, nebo v jednotlivá pouzdra se rozpa- 
dávající. Semena mají rozmanitou povahu. 
S. rostou asi 520 druhy téměř výhradně 
v tropických pásmech a byly zastoupeny 
dosti četně již v době křídové a zvláště 
v třetihorní. S. rozdělují se v 6 podčdedi: 
1. Sterculieae, s květy Ipohlavními n. 
polygamickými, bezkorunými, avšak s kalí- 



Sterculiaceae. 



109 



chem často korunovitě zbarveným. Sedavé 
praáníky (5—15) jsou spolu s pestiky na konci 
stopkovitého článku {gynandrophorum) na* 



rietia, Sterculid), 2. Helictereae, s květy 
obyčejné obojakými, nékdy ojedinělými s gyn- 
androphorem jako u 1, ale často s patjrcin- 




Č 3982. Sterculia. 1. Konce kvetoucí vitve. 2. Kvét pralný a 3. téhož prflřes pode ný. 4. Strboul praSni A 

na válcovité noice. 5. Jejich podélný prAřes se rakrnél^mi semeníky. 6. Kvét pestíkový ovénčený jalov>mi 

prainíky. 7. Téhož piAřes podélný. 8. Pét prostých méchýříků. 9. a 10. Semeno s podélným průřercm. 

kupené po 1—3 bez patyčinek a plodolisty | kami a s plodolisty v plodě bud srostlými 
jsou v plodě zcela oddělené {fíeretiera, Tar- \ nebo prostými {Pterospermum, Ungeria, Hel i' 



110 



Steroulinus — Stereochemie. 



cteris), 3. Dombeyeae, s květy jako u ná- 
sledujících podčel. obojakými, bez gynandro- 
phora, s 5, 10 n. mnohými tyčinkami praš- 
niká dovnitř obrácených a s patyčinkami 
zhusta se střídajících {Melhania, Trochetia, 
Dombeya). 4. Herman ni eae, s květy o 6 
tyčinkách, nitek často plátkovitých a s 5 sta- 
minodiemi někdy se střídajících. Plodolisty 
často pouze 2 n. 1 yMelochia^ Waltheria, 
Hermannia), 5. Bttttnerieae, splátky roz- 
šiřenými u zpodiny často v kápovitý nehet, 
s 5 jcdnobratrými tyčinkami a 5 stamino- 
diemi a s prašníky buď 4pouzdrými tak, že 
2 hořeni pouzdra náležejí jednomu a 2 do- 
lení druhému prašníku, nebo Že jsou na spo- 
lečné nitce prašníky 3 až 6. Semeník jest 
5pouzdrý, sedavý {Abromaj Theobroma, Bůtt- 
neria a j.). 6. Lasiopetaleae, bez koruny 
n. s plátky šupinko vitými, proti nimž stoji 
po 1 tyčince a proti kališním lístkům někdy 
po 1 staminodii. Plodolisty (3—5) jsou bua 
prosté n. srostlé {Thomasia, Lasiopetalum). 
Mnohé rody S-eí prospívají dílem dobrým 
lýkem {Abroma, Dombeya) nebo sliznatými 
květy {Ptero-permum, Waltkeria) n. chutnými 
semeny {Stůrculia^ Theobroma) i jinak, a ně- 
které, na př. Hermannia, pěstuji se i v evrop- 
ských zahradách. Děd, 

Steroullnns [-ku-] viz Pie um nu s. 

Steroulns, Stercutus [-ku-] viz Sa- 
turnus. 

Stére [ster], franc. (z řec. ategióg^, jed- 
notka prostorová při měření dMví ve Francii 
a Švýcarsku = 1 m"; 1 decastěre = lOm*, 
1 hectostěre = lOOm' a 1 kilostěre = 
1000 m*. Úředně předepsaný zkratek S je 
pouze ve Švýcarsku zaveden. 

Stereo- (řec. atřpeoc, tvrdý, pevný), t v r d o-, 
pevno-, též těleso-(vý, na př. tělesoměr- 
stvi, steré ometrie), praeíix hojných slov 
složených, hlavně přírodovědeckých. 

Stereobat (z řec), v řecké architektuře 
chrámové vnitřní jádro podstavce {krépidó- 
matu)y jež jest buď massivní nebo skládá se 
nejčastěji z pevných substrukci pro zdi a 
sloupoví. S. bývá obyčejně z materiálu cha- 
trnějšího než ostatní stavba; je-li na př. chrám 
z mramoru, bývá $. z vápence {poros) nebo 
slepence. Vý, 

Stereograf, přistroj vynalezený kolem 
r. 1873 Jos. Livčakem, učitelem mecha- 
niky na reálné škole ve Vilné. Vynález tento 
směřoval k tomu, aby při s t e r e o t y p i i (v. t.) 
nahradil nejen zhotoveni matric, ale i sazby. 
Podle soudobých zpráv byl to přístroi o nčco 
větši než obyčejný šicí stroj, sazeč klepal na 
písmovou klávesnici a Šlapal při tom na pe- 
dál, který vedl tlak. Při každém uhozeni na 
kláves zvláštní mechanismus vyrazil příslušné 
písmeno na kovovou desku, a to s mathema- 
tickou přesnosti slovo vedle slova, řádek za 
řádkem, čímž vznikaly hotové stereotypní 
plotny kovové, způsobilé k tisku i na oby- 
čejném stroji. S. pro různé vady a neprak- 
tičnost nedošel rozšíření. Ubk. 

Stereosrafloký (z řec): S. či obvodo- 
zemský průmět viz Mapy, 809<x a 8106sl. 



S-ká projekce, s-ké promítání. Zvolme 
v kouli průměr op a promítejme body polo- 
žené na povrchu koule z bodu o do roviny jR, 
která dotýká se koule v bodě p. Toto promí- 
tání slově s-ká projekce. Průmětem kružnice, 
jdoucí bodem o, jest pak přímka; každá jiná 
kružnice K povrchu kulového má v rovině R 
průmětem opět kružnici X,. Budiž $ střed 
kružnice K^ ab průměr její, obsažený v ro- 
vině ops, a^b^ jeho průmět do roviny R. Po- 
tom jest '^Z ^^0 — < ^itfjO, '^ oab = < a^b^o, 
pročež body a, 6, a^^ 6, lze položiti kružnici; 
kružnice ta jest hlavní kružnicí koule, která 
kužel [Kó) protiná v kružnicích Kdi K^, Obě 
tyto kružnice jsou antiparallelní prů- 
seky (v. t.) onoho kužele; X, jest s-ká pro- 
jekce kružnice K, Charakteristickou vlastnosti 
s-ké projekce jest, že dvě křivky na kouli 
protínají se v témž úhlu, jako jejich s-ké 
průměty; $-ká projekce stanoví tedy kon- 
formní zobrazeni povrchu kulového. Poně- 
vadž pro libovolný bod m a jeho stereogr. 

průmět m, jest 

om . om^ = p;?', 
jest s-ká projekce zvláštním případem trans- 
formace převratnými průvodiČi. Sd. 

Stereo^rafle, perspektivné zobrazení tě- 
les na rovinné nákresně. 

Stereosramm (fr. stéréogrammé), z řec.': 
1. diagramm znázorňující měnivý počet oby- 
vatelstva v jednotí, zemích; 2. viz Stereo- 
skop, str. 113^. 

Stereoolieiiiie, chemieprostorovájest 
ta čásf theoretické chemie, jež rozšiřuje a 
doplňuje theorii struktury či konstituce mo- 
lekuly předpokladem prostorového uspo- 
řádání atomů v molekuly. Obyčejné formule 
strukturní znázorňuji řetězeni atomů v uhlíko- 
vých a rozděleni atomův a radikálů s nimi vá- 
zaných tak, že celá formule obrazí se v ro- 
vině. Ježto však ve skutečnosti všecka tělesa, 
tedy i molekuly, mají rozměry tři, jest oby- 
čejné psaní formulí v jakémsi rozporu s ná- 
zory, ano i se skutečností. Tak byly by na př. 
při čtyřech valencích uhlíku v jedné rovině ze 
všech sloučenin formule Gx,ř, — kde a 2l b- 
jsou jednomocné různé skupiny — dva iso- 
mery možný, poněvadž jednou a a 6 mohou 
býti vedle sebe, po druhé odděleny: 



"X/* 



"N/* 



C 

je známa sloučenina 



C 
a^b 
kdežto ve skutečnosti 

jen jedna, na př. methylenchlórid CH^Cl.^, 
kde nic neukazuje na existenci dvou iso- 
merŮ. Všehny sloučeniny formule Cabcd by 
musily míti po třech isomerech, totiž 

^\/^ ^\/* \/^ 
C C C 

c^\b fr/^c d^\, 
kdežto skutečně známy jsou isomery jen dva. 
na př. dva chlórbrómiodmethany CHClBrJ. 
Tyto zdánlivé nesrovnalosti a odpory urov- 
nal Jacob Hendrik van ť Hofí (♦1852), za- 
loživ theorii o prostorovém uspořádáni uhlí- 



Stereochemie, 



111 



kalých sloučenin. Theorie ta spočívá na před- 
stave, že všecky čtyři valence atomu uhlíko- 
vého jsou v prostoru okolním rozloženy 
dokonale rovnoměrně, coŽ odpovídá jejich 
stejné hodnotě, a že směr valence jedné tvoří 
se směrem valence druhé úhel vždy stejný, 
což nejlépe lze si představiti ve čtyřstěnu; 
ve stfedu jeho atom uhlíkový a valence jeho 
směřuji xe středu do všech čtyř rohův. Zá- 
kladní tato myšlenka rozvinuta jest do po- 
drobná ve van t* Hoffově Chimie dans Vespaee 
(1874) a Dix' années dans Vhistoire d*une theo- 
rie (1887), jež jest vlastně 2. vydáním knihy 
prvé. (Mimo tuto theorii van ť HofF vynikl 
i theorii o osmotickcm tlaku, jíž věnoval od 
r. 1S85 slušnou řadu pojednáni a z níž vznikla 
i nová theorie roztoků [identita tlaku plynův 
a tlaku osmotického].) Široký význam van 
ť Hoffův nabývá důležitosti ještě větši tím, 
že jeho dílem Étude$ de dynamique chimique 
(1884) byly velmi rozšířeny a prohloubeny 
znalosti o průběhu chemických reakcí. Mimo 
tyto napsal ještě: Ansichten uber die organi- 
sche Chemie (1878—81); Lois de V équilibre chi- 
mique (1885). Celou řadu prací výtečného to- 
hoto chemika možno nalézti v >Zeitschríft f. 
physík. Chemie «, jejímž jest spoluredaktorem 
od r. 1887. 

Theorie prostorového pojímání sloučenin 
uhlíkatých pak vedly k představě o příčinách, 
tkvících v jakési jemnější isomerii sté- 
rické (stereoisomerii,stereomerii). Po- 
znalo se totiž, že dvě nebo více sloučenin mají 
sice stejnou konstituční formuli, avšak přece 
různí se více nebo «néně svými vlastnostmi 
chemickými nebo fysikálnýroi a že modifikaci 
jednu možno snadno na př. vlivem vyšších 
temperatur přeměniti ve druhou. Že atomy 
v molekuly se »přemistic. Tyto van ť Hot- 
fovy názory zpracoval Wislicenus a jsou 
v krátkosti asi tyto: Je-li pouze jeden atom 
uhlíku sloučen se čtyřmi vespolek se různí- 
cími atomy neb atomovými skupinami (grup- 
pami), zoveme jej uhlikem asymmetric- 
kým. V tom případě možná jest pouze jediná 
formule konstituční, isomerie tedy na základě 
konstituci různých není myslitelná, avšak 
přece dva různé produkty tohoto druhu jsou 
možné. Představime-li si je ve formě čtyř- 
stěnů, v jejichi středu nalézá se atom uhlí- 
kový, a promítneme-li je na plochu papíru, 
obdržíme asi tyto dvě konfigurace • (atom 
uhlíku ve středu tetraédrů není značen; vá- 
zané atomy jsou X, B, C, I>, roh, v němž jest 
těžiště téhož atomu X, jest obrácen ven, 
k pozorovateli): 

C C 




jako pravá ruka k levé; pořádek od B přes 
C k b jde jednou ve směru rotace kladné, 
po druhé ve směru rotace záporné. Jest tedy 
od tohoto postavení atomů BCD závislá ně- 
jaká vlastnost fysikálná, na př. optická rotace; 
látka otáčí jednou rovinu světla polarisova- 
ného v právo, po druhé v levo (isomerie 
zrcadlová, něm. Spiegelisomerie^ enantio- 
morfie). Jsou-li dva atomy uhlíkaté spolu 
spojeny po jedné jednici slučovací a při tom 
oba asymmetrické, poměry se komplikuji, ne- 
boť jeden z tetraédrů možno otáčeti kolem 
osy kolmé. Z prostoru promítnut v rovinu 
vypadá poměr ten asi takto: 



\^ 




. ^ 


v 


f 

čili 


y 


.' ,' 


'\ 


jedno- 
dušeji' > 


K 


symbo- 
licky: 


1 

c 



C. 3984. 

V případě tom možný jsou konfigurace tři: 




Jsou-li dva uhlíky spojeny dvěma jednicemi 
slučovacimi, systém pozbývá pohyblivosti. 
Váže-li každý z nich různé atomy nebo sku- 
piny tf a ^, mohou při stejné vazbě chemické, 
stejné konstituci povstati opět dva isomery 
nestejným rozdělením a a fr, odpovídající ob- 
razcům (v prvém a třetím obrazci jsou hrany 
tetraédrů vytečkovány, jednotky slučivosťi 
vytaženy plně): 



01)razy tyto nejsou shodné, nýbrž mají se 
k sobě asi jako předmět k.obrazu v zrcadle, 




C. 3986. 



112 



Stereochromie — Stereometrie. 



čili symbolicky: 

a—C—b a^C—b 

I. I II. II 

a—C^-b b-C^a. 

V připadč prvém jest a kn b y postaveni 
>plansymmetrickém«, po druhé v postaveni 
»centnsymmetrickém«; isomerie tato nazý- 
vána též cis-trans-isomerii. Přirozeno, ze 
stereomery do této skupiny náležející liši se 
od sebe co do vlastnosti řysikálných i che- 
mických mnohem vice, než dřív uvedené. 
Všecky tyto případy isomerie jest dobře od- 
lišovati od fysikálniho dimorfismu, objevují- 
cího se u mnohých sloučenin anorganických, 
ba i některých organických. — Literatura: 
van ť Hoíf, Lagerung der Atome im Raume 
(1894); J. Wislicenus, Ráumliche Anordnung 
der Atome (1889); A. Bernthsen, Lehrbuch 
der organischen Chemie (1899); MayerhofFer, 
S. ('1892). Srv. ČI. Isomerie, Formule 
(chemické). Sgr. 

Stereoohromie, z řec, druh nástěnné 
malby, vynalezený r. 1846 Fuchsem a Schlott- 
hauerem v Mnichově; jest to v podstatě 
malba al fresco s lim však rozdílem, že ma- 
luje se na suchém podkladě barvami mine- 
rálnými vodovými a po uschnuti nalře a 
napustí se celý obraz roztokem vodního skla, 
čímž má býti dosaženo neobyčejné stálosti. 
Ve velikém po prvé užito s. na Kaulbacho- 
vých malbách ve schodišti Nového musea 
berlíríského, ale poněvadž methoda se ne- 
osvědčila, neužívá se ji již. Sgr, 

Stereoisomerie, stérická isomerie, 
viz Stereo chemie. 

Stereokomparátor (řec.-Iat.) viz S tereo- 
skop, str. 114 a. 

Stereomerle (z řec.) viz Steré o chemie, 
str. 111 a, 

Stereomeir (z řec), též volumenometr, 
jest přístroj k měření objemu nepravidelných 
těles tuhých, kterých nelze vážiti v kapalině. 
Vyobr. č. 3987. ukazuje schematický přiklad 
jednoduchého s-u. Nádoba A 
na širším konci s okrajem za- 
broušeným ponoří se trubici 7 
do rtuti fíg, až k určité značce 
na trubici vyryté (na výkresu 
malou šipkou označené). Po- 
tom se přikryje zabroušenou 
deskou K, tak aby vnitřní pro- 
stor byl vzduchotěsné uzavřen. 
Odečte se tlak vzduchu a ná- 
doba N se povytáhne ze rtuti. 
Tím zvětší se původní objem V 
na objem V-^v^ při čemž tlak 
uzavřeného vzduchu b zmenši 
se o sloupec rtuti h, kterým 
určen jest rozdíl tlaku vněj- 
C. 3987. šího a vnitřního. Trubice T 
jest dělena na kubické cm^ tak ' 
že objem v lze na ní přímo odčísti. Z prove- 1 
děného pokusu plyne podle zákona Boyleova j 

Tím jest určen objem prázdného s-u. Po- ' 




i^'j 



dobně stanovi se objem t-u, v němž nalézá 
se těleso M. Je-li tento objem V, jest objem 
tělesa M dán rozdílem V— V. Určují-li se 
8-em objemy látek práškovaných nebo v drob- 
ných krystallech, kladou se tyto látky do 
misek, jejichž objem byl předem ustanoven. 
Podrobnosti ve Wiedemann's Annalen d.Phy s. 
/ J. 332, 1881 a tamže 6*7, 209, 1899. nvk. 

Stereometrie (z řec.) čili tělesomér- 
ství jest oddíl elementární geometrie, který 
jedná o útvarech prostorových; zejména vy- 
šetřuje vzájemnou polohu přímek a rovin, 
vlastnosti trojhranův a mnohohrand, těles 
hranatých i oblých (v. Geometrie, str. 29 a). 
Nejdůležitější úlohou t. jest výpočet po- 
vrchu a obsahu těles. Základy s. obsaženy 
již v Eukleidově díle Ztoiz^la, jehož po- 
slední tři knihy zahrnují v sobě vše, co do 
té doby ze s. bylo známo: o rovnoběžnosti 
a kolmosti přímek a rovin, o trojhranu, 
o rovnoběžnostěnu, o jehlanu a hranolu, 
o válci, kuželi a kouli, posléze o pěti pravi- 
delných mnohostěnech. Zvláště budiž vy- 
tčeno, že zde setkáváme se již 5 větami 
•Rovnoběžnostěny o stejných základnách a 
výskách jsou obsahem sobě rovnyc a >Jehlan 
jtst třetinou hranolu, který má s nim spo- 
lečnou základnu a výšku c. Že hranol troj- 
boký lze rozložiti ve tři jehlany obsahem 
stejné, poznal již Eudoxos, vrstevník Pla- 
tónův. Mnohostěny pravidelné vymyslila škola 
Pythagorova; potom Platón jimi se zabýval, 
pročež nazývány bývají mnohostěny Platono- 
vými. Ve škole Platónově řešena také úloha 
délická o zdvojení krychle. Vedle nich Ar- 
ch i m e d é s poznal 13 mnohostěnů polopravi- 
delných. Týž nejslavnější geometr starého 
věku ve spise »0 kouli a válci* ustanovil 
po prvé povrch a obsah koule; ve spise 
»0 konoidech a sféroidech* vyšetřil obsah 
rotačního ellipsoidu, hyperboloidu a para- 
boloidu. Povrch a obsah rotačních těles vů- 
bec uvažoval již Pappos (na poč. IV. stol. 
po Kr. v Alexandrii) v díle svém ZvvajmYai 
iia&rjficcxmal] shledal, že povrchy (obsahy) 
těles rotačních jsou v složeném poměru délky 
čar (velikosti ploch) otáčených a dráhy opsané 
jejich těžištěm. Pravidla ta, upadnuvši v za- 
pomenutí, znovu objevil Gul din (1635), je- 
hož jménem bývají označena. K výpočtu 
obsahu těles princip dosti obecný vyslovil 
Ca váli er i (Geometria indivisibilium, 1635): 
Dvě tělesa, která ve stejných vrškách mají 
průřezy obsahem rovné, mají též stejný ob- 
sah. Kepler v díle »Nova stereometria do- 
liorum vinariorum* (1615) učí vypočítávati 
obsahy různých těles, zvláště sudů; ve spise 
•Harmonices mundi libri V< (1619) uvádí 
kosočtverečný dvanáctistěn a třicetistěn, 
mimo to dva pravidelné dvanáctistěny hvěz- 
dovité. LeonardoPisano (1250) vyslovuje 
po prvé pravidlo pro obsah komolého je- 
hlanu. Tvarosloví mnohostěnů v obohatil De s- 
car tes základní vétou.že na vypuklém mnoho- 
stěnu počet vrcholů v a stěn dohromady jest 
o 2 větši než ppčct hran. Avšak důležitá 
tato věta nevešla v obecnou známost geo- 



Stereoskiagrafie — Stereoskop. 



113 



metrů; nově objevil a dokázal ji Euler v po- 
jednáni 'Klementa doctrinae solidorum*, 
předloženém r. 1752 akademii petrohradské. 
Mnohostěny, pro které věta platí, šlovou 
proto Eulerovými. Poznána i tělesa, která 
větě Kulérově nevyhovují; na př. dutá, na 
jedné straně otevfená krychle, má 11 stěn, 
16 vrcholů, 24 stran, tedy s -h v = ^ -f 3. Ta- 
kovými jsou též 4 pravidelné mnohostěny 
Poinsotovy (»Journal de TÉcole polytech- 
nique«, 1801), z nichž dva znal již Kepler, 
jak svrchu pověděno. Obecnějšímu pojímání 
povrchu těles uči Riemann svou theorii 
ploch jednoduše neb násobně souvislých 
(1851). DfileiitSm oddílem s. je?t sférika, 
nauka o útvarech obsažených ve ploše ku- 
lové. O vÝvoj této nauky mají zásluhy: Me- 
nelaos (Sférika«, ke konci I. stol. po Kr.) 
a Ptolemaios (»Almagest«, kolem r. 150 
po Kr.) kladli základy sférické trigonometrie. 
Victa (t 1603), Snellius (f 1626) a j. dále 
vzdělávali tento obor; posléze jmenovaný 
objevil vlastnosti trojúhelníka polárného k da- 
nému trojúhelníku sférickému, Girard(1629^ 
poznal nadbytek sférický. Segner (1741) 
vyslovil určité, že protější sférické trojúhel- 
níky nejsou shodné, nýbrž souměrné. Le- 
xell (1781) objevil. Že geom. místo vrcholu 
sférického trojúhelníka o stálé {)odstatě a 
stálém obsahu jest určitá menši kružnice 
na kouli. Jména Euler (f 1783), Legendre 
(t 1833), M 6 b i US (» Anály tische Spharik*, 
1846) značí dalši pokroky stériky a s. vůbec. 
V novější době rozvoj s. bére se směrem 
hlavně dvojím: snaží se vlastnosti a poznatky 
planimetrické rozšířiti a zobecniti pro útvary 
stereometrické, a v obor 8. pojímati i útvary 
vyšší a složitější, které posud elementárnému 
zkoumáni byly nepřístupny. Nemohouce na 
tomto miste o snahách těchto a jejich vý- 
sledcích vysloviti se šíře, odkazujeme čtenáře 
k některým novějším spisům o $-ii. Rouché- 
Comberousse, Traité de geometrie^ II^ partie: 
Geometrie deťespace (7. vyd., 1900); Hada- 
mard, Le9ons de geometrie élémentaire. 
Geometrie dans Tespace (1901); BrQckner, 
Vielccke und Vielflache (1900); HolzmUller, 
Elemente der S. (1900 - 02, 4 sv.); Jandečka- 
Libický, Geometrie pro vyšší gymn. (5. vyd., 
1904); Strnad, Geometrie pro vyšší školy 
reálné. Díl III. (3. vyd., 1903). Sd, 

Stereosldasrafle viz S k i a g r a f i e 263 a. 
Btereoskop (z řec), přístroj optický. Po- 
zorujeme-li předmět rozložený v rovině kolmé 
ke směru zíráni, neliší se pozorování levým 
okem od pozorování okem pravým. Je-li 
však předmět trojrozměrný, pak se pozoruje 
levým okem těleso více s levé strany, pra- 
vým okem více 8 pravé strany a jednotlivé 
obrázky, vznikající na sítnicích obou oči liší 
se tím více, čim předmět je očím blíže. Tento 
rozdíl obou obrázků způsobuje zvláštní vlast- 
nost jediného toho obrazu, který povstává 
v našem vědomí spojením obou podráždění 
na dvou sítnicích v jednom společném nerv- 
stvu. Jediný obraz předmětu, který oběma 
očima pozorujeme, má ráz tělesnosti, vi- 

Ottflv Slovník Naučný sv. XXIV. 5/6 1905. 



díme na předměte nejen jeho šířku a délku, 
ale také jeho hloubku. Fotografuj eme-li 
předmět obyčejnou komorou fotografickou 
s jedním objektivem, jest výsledkem jediný 
obrázek podobný obrázku povstávajícímu na 
sítnici jednoho oka. Upravíme-li však ko- 
moru tak, aby dvěma objektivy, vzdálenými 
asi tak jako jsou oči, povstávaly vedle sebe 
dva obrazy předmětu, pak můžeme na těchto 
obrazech odkrýti rozdíly pozorování okem 
levým a pravým a mimo to můžeme vhod- 
ným pozorováním těchto dvou obrázkův 
oběma očima dosáhnouti téhož dojmu těles- 
ného čili stereoskopického, který na- 
stává při přímém pozorování předmětu foto- 
grafovaného. Přistroj k pozorování těchto 
stereogrammů, povstalých komorou ste- 
reoskopickou, sluje s. 

Velmi rozšířen a všeobecně znám jest s. 
Brewsterův, kterým oba stereoskopické 
obrázky (stereogrammy) promítají se (zdán- 
livě) na společné místo na základě lomu. 
Vy obr. č. 3988. ukazuje schematicky uspo- 
řádání tohoto 8-u. K očím O, a O, kladou 
se okuláry s-u, polovice to čočky spojné, 
P a Q namířené k sobě krajem. Těmito čoč- 
kami pozorovatel dívá p 

se na stereogrammy X ^ -- -, 

a B a spatřuje obrazy :\ 
těchto dvou předmětu \ ^^ 
ve společném místě C \ \ 
jako jediný obraz ste- ; \ 
reoskopický. Jinak ře- ' » 
ceno, čočka Pzpůsobi. 
že obraz předmětu a 
padne na to místo sít- 
nice, kde by povstal 
obdobný obrázek při 
pozorováni skutečného 
předmětu (na A foto- 
grafovaného) okem le- 
vým, Čočka Q způsobí 
pak podobně, že obraz 
předmětu B padne na 
to místo sítnice, kde 
by povstal obrázek při pozorování skuteč- 
ného předmětu trojrozměrného okem pra- 
vým. Vzdálenost obrázků ^ a B od čoček P 
a Q řídí se dálkou zřetelného viděni očí po- 
zorovatelových, podobně nutno u různých 
pozorovatelů podle vzdálenosti očí od sebe 
měniti vzájemnou vzdálenost P a Q. 

Tak jako 1 o m e m při s-u Brewsterově spo- 
jují se oba předměty A^l B v jediný obraz C, 
podobně lze odrazem ode dvou zrcadel po- 
zorovati splynuti obrázků stereoskopických. 
Na této myšlence založil Wheat stone s. 
zrcadlový. 

Z uvedeného vysvítá užíváni s-u jako stroje 
reprodukčního. Lze však s-u užíti i tam, 
kde skutečné zírání jest jen nepatrně stereo- 
skopickým, jak je tomu při předmětech velmi 
vzdálených nebo velmi malých. Předměty 
vzdálené lze pozorovati dvěma dalekohledy, 
jejichž osy jsou ve vzdálenosti několikráte 
větši než vzdálenost obou očí, jestliže pa- 
prsky oběma objektivy prošlé převedeme 

8 




114 



Stereospondyli — Stereotypie. 



zrcadly neb hranoly totálně reflektujícími do 
okulárů ve vzdálenosti očí umístěných. Ta- 
kovýto těles, sestrojil Hel m holt z. Po- 
dobně lze malé předměty pozorovati mikro- 
skopem b i n o k u 1 á r n i m, jejž v rfizné úpravě 
sestrojili Drtimer a Braus, Greenough, 
Czapski a j. Grousilliers do rovin sku- 
tečných obrazů, oběma objektivy tele steré o- 
skopu vytvořených, umístil značky na skle 
vyryté, jejichž obraz promítá se při pozoro- 
váni do určité hloubky stereoskopického 
obrazu. Ze vzdálenosti těchto značek určitě 
na dvě místa obrazu promítnutých bylo možno 
měřiti vzdálenost předmětů ve směru pozo- 
rování rozložených (hloubku předmětu). Pul- 
frich zdokonalil tento měřici t. pro měřeni 
hloubky předmětů na základě fotografií stereo- 
skopickou komorou zhotovených a nazval 
jej stereokomparátorem. Podrobnosti 
o tomto důležitém stroji a o zajímavém růz- 
ném jeho upotřebení viz v >ZS. f. Instru- 
mentenkunde« XXII. roč. 1902. 

Vedle zmíněných s-ů pro pozorování sub- 
jektivní, sestavena byla četná zařízeni pro 
stereoskopická pozorování objektivní. 
O všech různých těchto strojích nelze zmi- 
ňovati se na tomto místě, lak na př pro- 
mítnou se na velikou stěnu dva stereogrammy 
k sobě náležející, jeden vedle druhého, každý 
pozorovatel divá se na obrázky zvláštními 
skly stereoskopick^ mi, jež spojuji oba obrazy. 
Jednodušší methocfou jest zbarvení obou dia- 
positivů barvami komplementárními a pro- 
mítnutí jich na jedno stínítko společné. Po- 
zorovatel divá se brejlemi, jejichž skla jsou 
obdobně zbarvena komplementárně, tak že 
každým okem vidi jen jeden (příslušný) obraz. 
Složitější jsou zařízení, při nichž obrázky 
stercoskopické promítají se na stínítko stří- 
davě a pozorují zařízením, které dovoluje 
pouze střídavé pozorování levého obrázku 
pouze levým okem, pravého pak okem pra- 
vým, nvk. 

Stereospondyli jest podřád vymřelých 
krytolebců (Stegocephala, v. t.) vyznaču- 
jící se obratu celistvými, zkostnatělými. I^á- 
leiejí sem rody značných rozměrů, se zuby 
labyrinthodonticky složitými. Pa. 

Btereotomie (z řec.) učí, jak pevným 
hmotám udílí se určité omezeni řezáním, te- 
sáním a podobnými výkony, tedy vůbec od- 
odnímánim hmoty od surového kusu. V už- 
ším smyslu vyrozumívá se tímto slovem t. zv. 
kamenořez {Steinschnitt^ coupe des pierres\ 
jehožto předmětem jsou stavebné konstrukce 
(zdi, klenby, schody)i pokud se zdělávají 
z kamene tesaného. S. učí tedy děliti daný 
celek v přiměřené díly a zdělávati tyto díly 
z kamene, ovšem pak i odvozovati veškeré 
prostředky a pomůcky, kterých vymáhá zpra 
cováni dílů. Stereotomicícým předmětem 
zvláště důležitým jsou válcové klenby 
šikmé, při kterých se užívá buď zřízení 
orthogonalného neboli pravoúhelného {appa- 
reil orthogonal), buď šroubového {appareil 
hélicoídal). — Některé spisy stereotomické 
obírají se též přitesáváním dřev za účelem 



jejich spojeni neboli vazby. Po stránce hi- 
storické možno říci, že deskriptivní geo- 
metrie vyrostla ze s. — Literatura: Fré- 
zier, La théorie et la pratique de la coupe 
des pierres et de bois (1737—39); Ringlcb, 
Lehrbuch des Steinschnittes (1844); Lcroy, 
Traité de stéréotomie (4. vyd. od Marteleta, 
1866); Graeff, Appareil et construction des 
ponts biais (1867); Adhémar, Coupe des 
pierres (7. vyd., 1874); Rouché a Brisse, 
Coupe des pierres (1893). Šln, 

Stereotyp (z řec.)i stereotypní plotna tis- 
kací, viz Stereotypie asrv. Písmolijectví, 
str. 795 ^ 

Stereotypie: 1) S., stereotypování 
(z řec), pořizování kopií sazby, štočků atd. 
nejprve odlikou do zvláštních matric a po- 
tomním odlitím do písmoviny. Rozeznáváme 
dva způsoby s., a to pomoci sádry a po- 
moci papíru; tento druhý způsob dělí se 
zase na s-ii teplou a studenou. Z nejdů- 
ležitějších přednosti s. do papíru před sád- 
rou jest, že v čase poměrně krátkém 20 až 
30 minut možno zhotoviti jak matrici, tak 
odlitek i s připravením odlité plotny (stereo- 
typu) pro tisk, což jest výhodné zvláště při 
tisku novin a jiných tiskopisů netrpících od- 
kladu. Další výhodou jest, že z jedné a též 
matrice možno odlíti ploten několik, kdežto 
matrice sádrová hned při prvém odlití vy- 
klepáváním plotny bývá zničena. Mimo to 
matrice papírové možno také dlouho ucho- 
vati. K tisku na strojích rotačních možno 
plotny hotoviti pouze z matric papírových, 
poněvadž posud jen tyto před odlitím hodí 
se k potřebnému zakulacení pro buben tis- 
kací. S. pomocí papíru jest také velmi jedno- 
duchá a lze ji prováděti s malými výlohami 
i v měřítku menším. Několik čtvrtek hed- 
vábného a čtvrtka tiskacího nekliženého pa- 
píru slepí se škrobovým jemným těstem na 
sebe a do měkké lepenky takto utvořené, 
pokud ještě je vlhká, vtluče se tvrdým kar- 
táčem obraz sazby. Sazba i s přilehlou na 
ni matricí vsune se potom do vyhřátého lisu 
a susi se; když matrice úplně vyschla, sejme 
se a jest k odliti hotova. jeŠté jednodušší 
jest práce tato při s-ii na studeno, kde od- 
padá jak hotovení matrici, jeŽ lze dostati již 
hotové, tak pracné vytloukáni kartáčem a 
zdlouhavé sušení: stačí irložiti matrici na 
sazbu, vsunouti obé do kalandru, zvlášf ku 
práci této sestrojeného, načež jedním otoče- 
ním kliky obraz sazby vtiskne se v dosta- 
tečné hloubce do papíru. 

První pokusy se stereotypováním sazby 
činili van der Mey a pak Jan MUller, 
kazatel ref. církve v Lejdě, a to v letech 
mezi 1700—11 a po nich v roce 1725 edin- 
burský zlatník Vilém Ged. Byly to však 
pokusy naprosto nedostatečné, obmezující 
se na to, že hotovou sazbu spájeli tím způ- 
sobem, že ji ponořili až po obraz do smiše- 
niny mastku, sádry a pájky, čímž dosáhli 
však pouze scelenosti a pevnosti sazby, ale 
nikoliv výhody s. nynější. Teprve Tiíloch 
a Foulis v (ílasgowě v 1. 1779—84 připadli 



Stereotypní — Sterkrade 



115 



Da myšlenku hotoviti sádrové odlitky sazby, 
a kdyi oba tyto muže lord Charles Stan- 
hope (v. t 2) později v pokusech hmotné 
podepřel a prof. Wilson vynález jejich 
značné zlepšil, vznikla r. 1804 t. pomocí sá- 
drových matric, podnes tu a tam snad uží- 
vaná. Týmž časem i ve Francii činěny byly 
mnohé pokusy se stereotypováním : tak r. 1783 
pařiisk^ tiskař Her han dal si zhotoviti 
zvláštní měděné písmo, jehož obraz byl ne 
vystouplý, jak obyčejně, nýbrž vhloubený, 
na hotovou sazbu z písma takového nalil 
roztavenou pismovinu, čímž nabyl plotny 
s vystouplým obrazem písma, jak ho pro 
tisk potřeboval. Byly prý to plotny sice velmi 
čisté, ale poněvadž ^n^lohy při tom byly ne- 
poměrně vysoké, zpdsob tento nedošel roz- 
šíření. A zase jinak počínal si v téže době 
a v témže místě tiskař Firmin Di do t, který 
také stereotypu dal jméno. I on dal si zho- 
toviti písmo z kovu zvláště tvrdého, ale obrazu 
normálního, načež silným tlakem razil sazbu 
v olověné plotny, čímž nabýval potřebných 
matric k odlití. Výsledek však byl přece jen 
neuspokojivý, ačkoli Didot snažil se vy- 
nález sviij udržeti a ještě r. 1794 s ploten 
takto vyrobených tiskl své tabulky logarith- 
mické. A po všech těchto a ještě mnohých 
jiných pokusech více méně zdařilých přišel 
způsob s. nejsprávnější a nejúčehiější, a to 
nynější s. pomoci matric papírových. Poda- 
řilo se to r. 1829 sazeči Genouxovi (v. t.) 
v Paříži, a ač s počátku vynález jeho nebyl 
přijat příliš příznivě, přece pro svou jedno- 
duchost později se ujal a užívá se ho v knih- 
tiskárnách všeobecně. Ubk. 

2) S., místnost, kde se stereotypuje, t. j. 
kde se zhotovuji tiskací plotny stereotypní. 

Stereotypní (z řec). stálý, nezměněný 
(např. s. vydání knihy); v přeneseném smysle 
ustálený, beze změny, šablonovitý, 
např. s. frasc, ustálené rčení, s. odpo- 
věď, pořád stejná odpověď. 

Steřloe viz Starč. 

Bimrígnk% (mn. č. sterigmata), řec, 
stopka, stopečka, viz Rzi, str. 4566, a 
Basidiomyccty. 

Sterilloon [-kon], přístroj, viz Mléko, 
str. 460* (s vyobr.). 

SterilUiaoe (z lat.) je část desinfekce 
(antísepse, po případě asepse} a znamená 
v obyčejném běžném slova smysle soubor 
opatřeni, jimiž nástroje lékařské, obvazkový 
materiál atd., též výživné půdy, mléko k vý- 
živě kojenců sloužící atd. zproáťujeme mikro- 
organismů, zvi. choroboplodných, a jejich zá- 
rodků, jež na nich lpí nebo lpěti by mohly. 
Věci ty zbavujeme těchto mikroorganismů v 
umrtvujíce je. K tomu máme prostředky 
trojí: 1- činitele lučební, 2. mechanické 
a 3. vlivy tepelné. Nejjednodušší jsou me- 
chanické: je to voda, kartáč a mýdlo. 
Voda, je-li přiměřeně horká, je zároveň čá- 
stečně i činitelem tepelným; mýdlo má do 
iisté miry i význam steríhsačního prostředku 
lučcbniho. Z vlivů tepelných ovšem jediné 
spolehlivá je vyšší teplota (var, po případě 



proudící horká pára), někdy i horký vzduch, 
jehož teplota dosahuje stupňů, při kterých 
bakterie hynou, po případě i oheň. Přiklad 
přístrojů, v nichž teplem sterilisujeme a jichž 
známe dlouhou řadu, jest thermostat, ve kte- 
rém mimo jiné sterilisujeme ranlékařské pří- 
stroje, dále t. zv. desinfektory, prostornější 
stroje, v nichž šatstvo, prádlo, zásoby obvaz- 
kového materiálu sterilisujeme obyč. horkvm 
vzduchem. (Viz Desinfekce.) Nejrozšíře- 
nější pomůcky 8. jsou prostředky lučební, 
jež jsou buďto skupenství pevného nebo ka- 
palné nebo plynné. Z předlouhé řady některé 
došly rozšíření největšího: z pevných iódo- 
form, z kapalných lih, roztok kyselinv kar- 
bolové (1—3-57,), sublimátu (1:1000), ky- 
seliny bórové (2— 47j), z plynných nejnověji 
páry formalínové. S. však zasahá ještě dále, 
počínajíc si tou příčinou zcela důsledně, 
v čemž jí zkušenosti úspěchy svými, proti 
dřívějšku znamenitými, zcela za pravdu dá- 
vají. Zaujímá v obor své působnosti i okolí 
nemocného, lékaře a je lo assistenty, tělo ne- 
mocného, zvláště pole, na kterém se ope- 
ruje, dále nástroje (tyto se obyčejně vyva- 
rují a ponořují do Sloního roztoku kyseliny 
karbolové íviz O p e r a ce]), obvazkový materiál, 
a to mu II (t. zv. mull sterilisovaný jest uči- 
něn zárodků prostým vyšší teplotou nebo 
přísadami protihnilobnými, nejčastěji subli- 
mátovým roztokem; viz Gázy), vatu, dře- 
věnou vlnu, obinadla atd., drenážky (^ramťi- 
ges), šicí materiál (hedvábí, catgut), roušky, 
jimiž rány se obkládají, a tampony, jimiž 
krev se vysušuje. Čím více proniká smysl 
pro nejpřísnější čistotu v lékařstvu při všem, 
co jakkoli souvisí s nemocným, zvi. ranou, 
tím více vítězí a půdy nabývá asepse, která 
obcházejíc prostředky lučební spokojuje se 
a vystačí obyčejně s prostředky tepelnými. 
I tu pak poslední dobu zjednává si půdy po- 
čínání suché, kdežto dříve rána bývala za- 
plavována roztoky protihnilobnými měrou 
rozsáhlou. Dnes vystaČuje se ponejvíce su- 
chými tampony sterilisovanými, suchými rouš- 
kami atd., aspoň na klinikách. V praxi ven- 
kovské, kde přicházejí nemocní do rukou léka- 
řových nečistí, posud to možno není. Pnrk, 

O t-ci mléka viz Mléko, str. 4576 si.; 
o s-ci v bakteriologii viz Bakteriologie, 
str. 124 b. 

SteriUsátor, přistroj, viz Mléko, str. 
A60b. 

Sterilisovati (z lat. a fr.), učiniti ne- 
úrodným, neplodným, pak zničiti v zá- 
rodku, prováděti sterilisaci (v. t.). 

Sterilita, sterilnost (z lat.) v lék. viz 
Neplodnost. — V přeneseném smysle ne- 
produktivnost, nevydatnost, pak ja- 
iovost (mčlkost, chudoba) myšlenek. 

Sterilní, z lat., neplodný, planý, ja- 
lový (též v přenes, smysle), neproduk- 
tivni, málo tvůrčí. 

Sterkovioe viz Strkovicc. 

Sterkrade, průmyslová vesnice v okrese 
ruhrortskcm prus. vlád. obvodu dlisseldorf- 
ského, na trati S.-Ruhrort a Obeihausen- 



116 Sterled — Stern. 

Emmerich prus. stát. drah, má 15.000 obyv. . zejm. v Hormayrově >Taschenbuchu€ (1R30) 
(1900), katoL a evang. kostel, chudobinec, a »Archivu€ (1833) a v topogr.-děj. dile Ře- 
rozsáhlou železárnu, z nejstarších závodů toho { hoře Wolného. Zanechal po sobě četnou 
druhu na pevnině, již r. 1808 založenou. , hist. hnihovnu a důležité sbírky historického 
Dále jsou tu slévárny, cihelny, mlýny a j. materiálu. 

Sterleď (rus. stérljaď^, jeseter malýl Stem: 1) S., ves v Čechách, hejtm. Kr. 
{Acipenser ruthenus L.), viz Jesetři. ; Dvůr n. L., viz Hvězda 2). — 2) S.. víska 

Sterling, mince anglická, původně j t., hejtm. a fara Kaplice, okr. a pš. Vys. Brod ; 
zvaná easterling (viz Easterlings), zná- I 4 d., 32 obyv. n. (1900). — 3) S. (česky 
má již koncem XII. stol., kdy byla malou Hvězda ^Zlatá), ves t., hejtm. a okr. Žlu- 
mincí stříbrnou, kterou razili pregéři od vý- I tice, fara Údrč, pš. Bochov; 14 d., 54 obyv. n. 
chodu přišedší (buď z Německa neb z Nizo- , (1900). 

zemi). Tyto easterlingy byly napodobovány i Stern: 1)S. Abraham, mechanik pol. 
také v sev. Francii, v Nizozemí, na Rýně a i (♦ 1769 v Hrubieszowě — f 1^42 ve Var- 
vě Vestfálsku. Podle jiných slovo s. pochodí | savě). Vyučil se původně hodinářství, po- 
od Star (hvězda), poněvadž na mincích byl | zději studoval mathematiku a vynalezl pře- 
ražen křiž se 4 žezly, což podobalo se hvězdě. • dem pohyblivý triangl se dvěma škálami, 
Posud zachovalo se jméno toliko v názvu li- ! který se stal měřičům a dělostřelcům dobrou 



bra sterlinků (viz Libra, str. 10346). Na 
ostrově Maltě mají vedle britské měny ještě 
měnu stříbrnou zv. lira ster li na po 20 sol- 
dech, sold po 12 denárech, v ceně 23*20 K 



náhradou za nepohodlný stůl, pak zvláštní 
stroj počítací, zdokonalený r. 1815, jímž 
vzbudil pozornost učeného světa. R. 1817 
stroj ten ještě rozšířil pro počítání se zlomky. 



Sterling, město v severo-amer. státě j Zprávy o těchto a o jmých svých vynálezech 
Illinois, hrab. Whitside, nad Rook-Riverem, ; podával do »Roczniků towarzystwa przyja- 
křižovatka drah, má 6309 obyv. (1901), zabý- j ció^ nauk«. Byl také znalcem starohebrejské 
vajících se hlavně průmyslem, jemuž vodo- literatury a r. 1825 byl povolán vládou, aby 
pády Rook-Riveru dodávají hnací síly. i provedl úpravu nábož. a vychovatelských za- 

Sterllng: 1) S. John, básník a spiso- řízeni židovských v král. Polském, 
vatel angl. (* 1806 — f ^844), syn kapitána I 2) S. Daiiiel, pseud. Marie Cath. Sophie 
Edwarda S-a (♦ 1773 — f 1847), spolupra- jde Flavigny, hraběnky ďAgoult (v. t.). 
covníka čas. >Times« (»Thunderer of the Ti- j 3) S. Mořit z, mathematik něm. (♦ 1807 
mes«), byl knězem a později spisovatelem. ' ve Frankfurtě n. M. — f ? v Gotinkách). 
Sepsal román Arthur Conigsby (1833); Poems , Studoval v Gotinkách, kde se stal r. 1829 
(1839); satir. báseň Theel€Ction{\%M)\ truchlo- 1 soukromým docentem, r. 1849 mimořádným, 
hru Stafford řl843) a zůstavil Twehe letters \ r. 1859 řádným professorem mathematiky. 
by J, S. (1851) a Tht onyx ring (1856). Sou- , Napsal: Darstellung der populáren Astronomie 
bor prosy S-ovy vydal Hare {Essay s and ta- (1834); Comhinatorische Bemerkungen (1846); 
le$, 1848, 2 sv.), životopisy Hare (1848) a Car- J Uhrbuch der algebr. Anály sis {X%()Q)\ Zur Theo- 
lyle (1851). rte der Eulerschen Integrále (1847), nehledě 

2) S.Wladyslaw, básník polský (♦ 1876), I ku přečetným článkům v >Journale« Crel- 
známý svými básněmi Driewo\ S^arytka-, Me- leovč. 

lancholja] \íiod\i\ Bur^a górska; Hymn do\ 4) S.Julius, hud. skladatel a dirigent 
kobiety a Hymn do nátury. R. 1899 vydal vý- j něm. (♦ 1820 ve Vratislavi — f 1883). Již jako 
bor svých poesii v Krakově. 9letý chlapec vystoupil ve veř. konceitě jako 

Stérlitamak, rus. új. město ufimské gub. ' houslista, od r. 1834 byl na berl. akad. uměni 
v krásné poloze nedaleko listí soutoku řeky I žákem hud. theoretika Kungenhagena a učitele 
Stěrle a Aškadaru do Bilé {Béiaja), Má , komposice Bacha. R. 1843 dostalo se mu od 
15.538 obyv. (1897), značný průmysl (vvdělá- kr. Bedřicha Viléma IV. stipendia, S. odebral 
vání koži) a obchod; 3 školy. — Újezd > se do Drážďan, kde se uČil zpěvu u Miksche, 
stěrlitamacký má na 21.271 km* 331.949 i pak do Paříže, kde vzbudil nemalou pozor- 
obyv. (18971. Pp. , nost jako dirigent něm. Gesangvereinu. 

éterly Andreas, místopisec a hisforik iR. 1847 vrátil se do Berlina, kde založil pě- 
niorav. (♦ 21. list. 1779 v Jihlavě — 26. pros. ' vecký spolek posud po něm jmenovaný. 
1852 t.). Po studiích gymn. ve svém rodišti, ' R. 1850 založil s KuUakem a Marxem konser- 
fílosoňckých a práv. ve Vídni a v Olomouci . vatoř, kterou od r. 1855 až do své smrti samo- 
vstoupil do služeb obce Jihlavské, kde v le- statně řídil. V 1. 1869—71 řídil také berl. Sin- 
tech 1813—45 působil jako magistr, rada. | fonic-Kapellc, v 1. 1873 - 75 Kapelle d. Reichs- 
Vedle svého povoláni zabýval se studiem věd , halicn. S. složil Háu písni, pak zejména četná 
přírodních, zeměpisu, ale hlavně historií a cvičeni pro ipév. Srv. R. S , Erinnerungsblat- 
místopisem Jihlavy. Z těchto studii vzešlv : ter an Julius S. (1886). 

Drangsale der Stadt Jglau unter der schwedi- , 6) S. Adolf, původně Adolf Ernst, bás- 
scHen Zwingherrschajt (1828); Erinnerung an nik a literární historik něm. (♦ 1835 v Lip- 
die ýran\6s. Okkupation der Stadt Iglau im , sku), studoval v Lipsku a vjeně, načež usa- 
J. /^05 (1849); Kur^gejasste Landesbeschrei' ^ái\ se v Drážďanech (1865), kdež dosáhl 
bung von Máhren fúr Volksschulen (1850). Dé- mimořádné (1868) a řádné (1869) professury 
iiny Jihlavy (3 díly), sahající po dobu Marie dějin literárních na pol]ftechnice. V 1. 1866 
Terezie, nevyšly tiskem; ukázky uveřejnil až 1867 vydával v Berlíně >Bibliothek des 



Stertia — Sternberg. 



117 



XV III. Jahrhundertsc (7 sv.). Z liter, prací 
jeho uvésti jest: Gedichte (1855, 4. vyd. 1900); 
epos Joh. Guttenberg (1873, 2. vyd. 1889); 
výprav, báseň Wolfgangs Rómerýahrt (1895); 
novellistické sbírky Am Kónigssee (1863) ; ^i- 
storische Noveilen (1866) ; Neue Novellen (1875) ; 
Aus dunkeln Tagen (1879); Venetianische No- 
veilen (1886); Auf der Reise (1890); Vier No- 
vtfí/tfif (1900); Vor Ley den a Der Pate d.Todes 
(1904); romány Die letiten Humanisten (1880); 
Ohne Ideále (1882); Camoěns {\SS6); Die Aus- 
gestotsenen (1904), i práce dramatické. Jako 
historik literární publikoval: Geschichte ^der 
neuern Litteratur (1822—85. 7 sv.); Geschichte 
der Welí litteratur (1889); životopisné obrazy 
a črty Aus dem XVIII. Jahrhundert (1874); 
Katechismus d, allgemeinen Litteraturgeschichte 
(1874, '^, vyd. 1892); Zur Litteratur des Ge- 
genwart ( 1 880) ; biografie H. Hettnerovu (1885), 
O. Ludwigovu (1890); Beitráge ^ur Litteratur- 
geschichte des XVII, u. XVIII. Jahrh. (1893), 
Studieti lur Litteratur der Gegenwart (1895). 
Vydal Hauflfa, Herdera, Ch. G. a Th. K6r- 
ncra, výbor z Goethe, O. Ludwiga (s E. 
Schmidtem), Hebbela, P. Cornelia (2. vyd. 
1904), Goethovy a Schillerovy Xenie a nové 
vydání Vilmaróvých dějin písemnictví ně- 
meckého, k Tiimž připojil samostatný a cenný 
doplněk Di^ deutsche Nationallitteratur vom 
Tode Goethes bis \ur Gegenwart (5. vyd. 1905). 
Též vydal Icorrespondenci Lisztovu s K. Gil- 
lem (1903). R. 1881 pojal za chof Markétu 
HcrrovouřMarearete Herr, ♦ 1887 - f 1899), 
pianistku, žačku Lisztovu a Kláry Schuman- 
nové; její životopis od S-a vyšel r. 1901. 

6) S. (CTcpH^) A. V., pseudonym Aleks- 
andry Alekséjevny Vcnkstěrno vé, 
spisovatelky rus. (* 1844), dcery statkáře 
gub. orlovské. N. D. ChvoŠčinská (pseud. V. 
Krestovskij) přiměla ji k činnosti literární. 
Od r. 1880 otiskovala povídky v rfiz. časo- 
pisech a o sobě vydala: Tri pověsti \ Brak 
poljubvi; 0<fni</as(> Vzpamatovala se«), z nichž 
poslední je přel. do čest. (1894). 

7) S. Alfred, historik něm. (♦ 22. list. 
1846 v Gotinkách), vstoupil do služeb zem. 
archivu v Karisruhe, r. 1872 habilitoval se 
pro všeob. dějiny v Gotinkách a r. 1873 po- 
volán na univ. v Berně a r. 1887 do Curichu. 
Napsal: Ueber die iwólf Artikel der Bauern 
und einige andere Aktenstůcke aus der Bewe- 
gung van 1S2S (1868; doplněno ve řorschun- 
gen ^ur deut. Gesch., 1872); Milton und seine 
Zeit (1877—79, 2 sv.); Gesch. der Revolution 
in England (1881, 2. vyd. 1898); Abhandlun- 
gen und Aktenstůcke \ur Gesch. der preus. Re- 
formieit (1886); Das Leben Mirabeaus (1889, 
2 sv.); Gesch, Europas seit den Vertrágen von 
iSíS bis xum Frankjurter Frieden von i8yi 
1894—1901, 3 sv.). Z jeho edicí uvádíme: 
Brie/e englischer Flúchtlinge in der Schwei^ 
(1874) a Baseler Chroniken (1872, 1. díl s W. 
Vischcrtm). J.F. 

8) von S. Maur ice Reinhold, básník a 
spis. ném. (* 1859 v Revalu), syn poet3r 
Karla Walfrieda v. S., zvolil si povoláni 
vojenské ale bylo mu dráhy té se vzdáti, 



, načež byl auskultantem v Jurjevé a Železn. 
I úředníkem v Revalu, kdež byl i žurnalisticky 
I činný. R. 1880 přišel do Němec, pak jako 
I žurnalista do Sev. Ameriky a vrátiv se (1885) 
I do Evropy, pobyl v Anglii, v Paříži, v Basi- 
leji a v Čurichu, kdež studoval lékařství a 
filosofii a redigoval »Z(iricher Volksblattc. 
Od r. 1898 žije v Horních Rakousích. Vydal: 
Proletarierlieder (1885); Der Gottesbegriff in 
der Gegenwart und Zukunjt (1887); básně 
Stimmen im Sturm (2. vyd. 1888); Excelsior, 
nové básně (1889); básně Hóhenrauch (1890); 
črty Von jenseits des Meeres (1890); básně 
Sonnenstaub (1890); Ausgewáhlte Gedichte 
,(1891); Nebensonnen (1892); epos Die Insel 
. Ahasverr (1893); básně Mattgold (1893); Stim- 
men der Stille, myšlenky o Bohu, přírodě a 
' životě (1894); román Walter Wendrich (1895); 
' Dagmar, Lesseps und andere Gedichte {1896) i 
\ Walter Wendrichs neue Lieder (1897); Lieder 
I eines Buchhándlers (1898); drama Diomed 
1(1899); Waldskii^en aus Oberósterreich (1901); 
básně Abendlicht (1901); Das Richtschwert von 
Tábor und andere Noveilen (t. r.) ; básně Biu- 
men und Blit^e (1902); Typen und Gestalten 
moderner Belletristik und Philosophie (Linec, 
1902); básně Sonnen ■ Wolken (190Z)\ aforismy 
Indiskretionen (1904). K tomu* se druží řada 
spis& sociálně politických. 

Sterna, rod rybáků (srv. Hydrocheli- 
don) či mořských vlaštovek, čítající 
40 druhů, jejichž blány plovací jsou poněkud 
vykrojeny; opeření na tvářích po stranách 
zobáku sahá dále nežli na slemeni. Ocas 
jest silně vidličnatý. Většina druhfiv obývá 
pobřeží mořské, jen některé žiji u vod nitro- 
zemských. V mládí jsou ptáci bílí, temně 
kropenatí a skvrnití, v rouchu vybarveném 
jsou většinou bílí, často s černým tefaenem 
hlavy a šedými křídly. Hnízdí se na písči- 
nách, kam snášejí žlutošedá neb olivově šedá 
vejce hnědě skvrnitá, a živí se hlavně ry- 
bami a korýši. 

U nás hnízdi se rybák obecný (S./iirun^o 
někdy i rybák malý ^S. minuta). Onen má 
skoro velikost kavky, hlavu na temeně a 
v týle černou, zobák červený s černou špičkou, 
hřbet našedivělý, zpodek bílý. V létě jest 
čelo černé, v zimě bílé. Vyskytuje se na 
pobřeží i ve vnitrozemí; u nás hnízdí se v Po- 
labí i v jižních Čechách. Po severní polo- 
kouli jest daleko rozšířen. Rybák malý má 
velikost sotva skřivana, zobák a nohy žluto- 
červené a nad očima bílý pruh, čelo bílé. 
Domovem jest v mírných krajinách východní 
I polokoule. Bše. 

I Sternal Tadeusz, historik pol. (f 1896). 
' Vydal o sobě: Obl^^enie Kamieňca w powieéci 
I I historji (1890); O autorce djarjus[a i lat 
I i6(j6-gy (1891) a j. 

' Stemb., zkratek přírodopisný, jímŽ ozna- 
' čen jest hrabě Kašpar Maria ze Štern- 
I berka. 

I von Sternbaoh viz Wenzel von Stern- 
'bach. 

Sternberg: 1) S., vsi a města v Cechách 
I a na Moravě, viz Šternberk. 



118 



Sternberg — Sterne. 



2) S. (slonrinsky Sv. lurij), ves v Koru- 
tanech, v hcjtm. a okr. béláckém s 93 obyv. 
vétš. slov. (1900). Stával zde hrad, její opa- 
noval a rozbořil v pol. XV. stol. proslavený 
válečník český Jan Vitovec ze Hřebene. Císař 
Bedřich III. jmenoval jej potom hrabětem 
ze Šternberka. (Srv. či. »Jan Vítovcc, válec- 1 
nik českýc v >ČČM.« 1867). 

3) S., m. v okr. Oststernberg prus. vlád. 
obvodu frankfurtského, na trati Frankfurt- 
Poznaň prus. stát. drah, má evang. kostel, 
hrnčířstvi a 1632 obyv. (1900). Podle tohoto 
města nazváno i zvláštní území {Land S.), 
zaujimající nynější okresy Weststembcrg a 
Oststernberg,' jež r. 1270 bylo získáno mar- 
krabími braniborskými a později počítáno 
k Marce Nové {Seumark), 

4) S., m. ve velkovév. meklenbursko-zvě^ 
řínském, okr. meklenburském, při jezeře 
t. jm., na trati Hornstorf-Karow, má 2736 
obyv. (1900), výrobu dužin, parní pilu, mlé- 
kařství, cihelny. Tu střídavě s Malchinem 
zasedají meklenburští stavové. 

Sternberg Alexander, Frciherr von 
Ungern-S., spis. něm. (♦ 1806 na zámku 
Noistfcru u Revalu v Estonsku — f 1^68 
v Dannenwalde u Stargardu). Studoval v Jur- 
jevě, žil pak v Petrohradě, potom v rázných 
městech německých, až posléze r. 1841 usadil 
se v Berlině, na konec v Drážďanech. S. b}[l 
nadaný romanopisec a spisy jeho vynikají 
elegancí, ač postrádají hlubšího studia psycho- 
logického. Zvláště zmínky zasluhují jeho ro- 
mány sociální: Dianě (tíerl., 1832, 3 sv.); 
Der Missionar (1842, 2 sv.) a Paul (1845, 
3 sv.), v nichž přes aristokrat ismus svůj 
přece se kloní ke zdravému liberalismu. 
R. 1848 přidal se ke straně přísně konser- 
vativní a legitimistické. Nedlouho pracoval 
pro >Kreuzzeitung« a vydal politické romány: 
Die Royalisten (1848), pokračování tohoto 
Die bet Jen Schút^en (1849) a Die Kaiserwahl 
(1850). Mimo to poněkud frivolní Die braunen 
Máichen (1850). Biografické jeho romány 
jsou: Elisabeth Charlotte, Her^ogin von Orleans 
(1861, 3 sv.) a Dorothee von Kurland (1859, 
3 sv.), povídky ze života uměleckého: Die 
Dresdener Galerie (1857—68, 2 sv.); Kúnstler- 
bilder (1861, 3 sv.); Peter Paul Rubens (1862). 
Erinnerungsblátter (1855-60, 6 sv.), obsahují 
líčení z kruhfi politických, literárních i spole- 
čenských, v nichž S. se pohyboval. Také ve 
fílosohi se pokoušel spisem: Die Physiologie 
der Gesellschaft (1862). Vedle toho napsal 
ještě: Der deutsche Gil Blas (1852); Ein Car- 
neval in Wten (1852); Das stiile Haus (1853) 
a j. v. 

von Sternberg, hrab. rod, vh ze Štern- 
berka. 

Sternberffla W. ct K., lužaně (Prcsl), 
rod rostlin Idčložných z čel. Amaryllideae a 
podčel. Amarylieae, podobných šafránu. Po- 
jmenovali je tak Waldstein a Kitaibel k poctě 
Kašpara hrab. Šternberka. Z jeho kulovito- 
vejcovité cibule vyrůstá 3—6 čárkovitých, 
kýlnatých, žlabovitých listů a 1— 2sečný stvol 
Ikvětý s toulcem blánovitým, po 1 straně 



rozštípeným a s okvětím přímým, koruno vi- 
tým, nálevko vitým a 6díln]Jm. Tyčinek jest 
6 u konce trubky okvětní vetknutých, pří- 
mých, střídavě delších a kratších. Zpodní 
semeník ukončen jest nitkovitou čnělkou 
s 3laločnou bliznou a dorfistá v přidužnatoa 
tobolku 3— 5semenou. Na vápencových úklo- 
nech v Uhrách, v zemích balkánských, v Dal- 
mácii a j. roste S. colchicijlora \V, et K., 
1. o c dno vitá, jejíž Žluté, na podzim se roz- 
víjející květy mají vnější plátky okvětní a na 
koncích útlou násadku, a v Istrii i j. S. lutea 
Gkrol., 1. žlutá, též podzimní a žlutokvétá, 
s vnějšími plátky tupými. Děd, 

Sternberslt, nerost po prvé v Jáchymově 
nalezený a V. Haidingrem pojmenovaný na 
počest Kašpara hraběte Šternberka, náleii 
ke kyzům stříbrným, ze stříbra, železa a siry 
složeným. Krystally jeho jsou Šestiboké ta- 
bulky soustavy kosočtverečné, jevící velmi 
často dvojčaty srůst podle základního hra- 
nolu. Barva jest tombakově hnědá, často jsou 
krystallky na povrchu violově naběhle. Štěp- 
nost dokonala podle plochy zpodové, na kry- 
stallech s-u nejvíce vyvinuté. S. jest jemný, 
ohebný, tvrdost pouze I— lVi» ^"St. 41--4-2. 
Na uhlí se taví v magnetickou kuličku, na po- 
vrchu stříbrem pokrytou, v kyselině dusičné 
a v lučavce královské se rozpouští. Chemický 
jeho vzorec jest AgFe^S^ čili Ag^S . Fe^S^ se 
34-137, stříbra, 3545 železa, 30*42 síry. Kromě 

Jáchymova vyskytuje se též na saské straně 
lor Krušných u Marienbcrka, Johanngeorgen- 
stadtu a Schneeberka, ale všude vzácně. Ještě 
vzácnější jsou příbuzné nerosty ze skupiny 
stříbrných kyzů: argyropyrit (Freiberg), 
frieseit (Jáchymov) a argentopyrit (Já- 
chymov, Marienberg, Freiberg). Fr.Sl-k. 

Sterndorf (čcs. Hvězdoves), ves v Če- 
chách, hciim. Litoměřice, okr. Úštěk, fara a 
pš. Stolinky ; 44 d., 208 obyv. n. (1900), kaple 
sv. Jakuba z r. 1822, pískové lomy. Ves za- 
ložil r. 1676 biskup litoměřický Jaroslav hr. 
ze Šternberka. 

Sterne: 1) S. [stem] Laurence, slavný 
humorista angl. (♦ 1713 v Clonmelu v Irsku 
v ležení z otce důstojníka — f 1768). Stu- 
doval theologii v Cambridgei a orožil dvě 
desetiletí jako farář v Suttonu. Úspěch ro- 
mánu Tlie lije and opinions oj Tristram Shandy 
(,1759—67 a č., 9 sv.), vzrůstající svazek od 
svazku a podmíněný neobvyklými novotami 
slohovými, přivedl jej r. 1760 do Londýna, 
kde stal se miláčkem vznešených kruhů. 
•Tristram Shandy« jest řada příběhů vypra- 
vovaných dílem pod škraboškou Yoricko- 
vou (S. sám), dílem pod škraboškou fantas- 
tického Tristrama. Proniká je podivuhodná 
učenost, ale celek je pestrá směsice. Kniha 
Sentimental journey througk France and Italy 
(1768 a č.)je založena na zkušenostech S-ových 
v cizině, kdež hledal úlevy pro chorobu. Vy- 
pravování přecitlivělé (slovo >sentimentá]nic 
pochodí od S-a) aŽ larmoyantní náleží k před- 
chůdcům Goethova >Werthera«. S. publiko- 
val krom něho ještě několik svazků Kázáni 
[Sermons^ 1760 si.), rovněž humorem pro- 



von Sterneck — Stésichoros. 



119 



dšenýcb, a zůstavil Leiters to his most inti- 
mate friends (1775, 3 sv.) a korrespondenci 
s EHsou (E. Draperovou), indickou lady a 
milenkou svou (1775). Srv. Ferriar, Illustra- 
tions of S. (1798); Traill, Lawrence S. (1882); 
Fitigerald, Life of L. S. (1864, 2 sv.; nové 
vyd. 1896), kdež posmrtný osud S-ftv pozna- 
menán, bylaf mrtvola jeho prodána k pitvé 
do Cambridge; Stapfer L. S. (Pař., 1870); 
Traill, L. S. v English men of letters (1889). 
Česky vyšla »Sentimentální cesta po Francii 
a Itálii* v překl. E. A. GOrlichové v »Angl. 
knihovné«, sv. XI. (1903, u J. Otty). 

a) S. f ster ne] Carus (♦ 1839 - t 1902), 
pseud. Ernsta L. Krause (v. t. 4). 

von Sterneok, pinč Daudlebsky von 
S. zuEhrenstcin,vizDoudlebský(Daud• 
lebsky) ze Šterneka. (Admirál Maximilián 
svob. pán D. ze Š. t 10. pros. 1897.) 

Sternhof, ves v Čechách, hejtm. Klatovy, 
okr. a pš. ?«íýrsko, fara Červ. Dřevo; 7 d., 
46 oby v. n. (1900). Ves připadla na základě 
smlouvy s Bavorskem z r. 1764 ke král. Čes- 
kému. 

Stemoptyolddae, malá čeleď ryb měkko- 
ploutvých (z podřadí Isospondyli', viz Ryby) 
o 6 rodech se 12 drobnými druhy pelagic- 
kými. Maji tělo lysé nebo pokryto teninkými, 
opadavými šupinami, na zpodni straně jeho 
světélkuj ici body, ústa bez vousků, otvor ža- 
bemí veliký, ale víčko íabcrni neúplné a 
ploutvičku tukovou, aČ někdy zakrnělou. Kro- 
mě rodu ChauHodus Bl. Schn. (v. t.) náleží sem 
na př. Sternoptyx diaphana Herm., rybka zdéli 
jen as 6 cm, těla střibrobilého, lysého, se 
stran smáčklého a vysokého, ale vzadu náhle 
sníženého; ploutve jsou malé, před hřbetni 
ploutví jest zakrnělá ploutev ostnitá a v če- 
listech jsou zuby v několika řadách. 2ije 
v tropických končinách Atlantského okeánu. 
Podobný Argyropelecus hemigymnus Cocc, 
žijící ve Středozemním moři a v Atlantském 
okeáně, má zuby v čelistech jen v jedné 
řadě; od obou těchto ryb liší se Coccia ovata 
Gúnth. ze Středozemního moře zejména tím, 
že nemá zakrnělé ploutve ostnité před ploutví 
hřbetni. Br. 

Sternteioh, osada v Čechách v hejtm. 
litomvšlském, viz Hvězda 3). 

Stemiim (lat., z řec. axé^vov\ prsní 
neboli hrudni k o s t (v. t.), u ptáků kobylka. 

Stemntatlo [-tácío], lat., kýcháni. 

Steropé, jedna z Pieiad, matka (podle jiné 
báje manželka) Oinomaova, srv. Pleiady, 
Híppodameia a Oinomaos. 

8teropé«, jeden z Kyklópů (v. t.). 

SterrokOT (něm. Sterrometall), slitina 
skládající se z 55 dílů mědi, 41 d. zinku a 
4 d. železa. Jest barvy žluté, tažná, kujná, 
slévatelná, pevnosti v tahu podobné jako 
kov Eichův a Muntzův (viz Mosaz). 

Stertor, novolat., chrčení, chrápání. 

Stersiag, okr. město v Tyrolsku u již. 
paty Brenneni, v hejtm. brixenském nad ř. 
Eisackem a při želez. dr. Franzensfeste-In- 
špruk, má 1672 obyv. věta. něm. (1900), got. 
kostel, klášter kapucínský (r. 1636 založ.), 



radnici, špitál (dříve dům Něm. řádu, zal. 
1241), výrobu dýmek, tabatěrek, perníku a 
průmysl kamenický; poblíž porfyrové a mra- 
morové lomy. Na blízku hrad Sprechen- 
stein a zámky Thumburg a Reifen- 
stein. Nad městem hora Schneeberg, kde 
dříve dolováno na rudu Želez, a olov. Na 
místě nynějšího města stávalo starořím. mě- 
sto Viphenum, U Su zvítězili (r. 1703) Tyro- 
lané nad Bavory, r. 1809 Ondřej Hofer za- 
držel zde po dvakráte Bavory a hned potom 
přinuceni byli i Francouzové k ústupu. Stře- 
dověké lidové hry byly zde dlouho v roz- 
květu, srv. Pichler, Das Drama des Mittel- 
alters in Tirol (1850) a Rabcr, S-er Spiele 
(vyd. Zingerle, 1885, 2 sv.). 
Stersinger (v matr. Stecinger) Josef, 
is. čes. (♦ 1866 ve Veltrusích). Absolvovav 



spis 

gymn. v Roudnici a filos. fakultu v Praze, 
stal se doktorem fíl. a prof. na reálce v Čes. 
Budějovicích a od r. 1903 na reálce malo- 
stranské. V 1. 1891—99 řídil s prof. V. E. 
Mourkem za pomoci četných odborníků Ně- 
mecko-český slovník (Pr., u J. Otty); vydal 
dvoudílný Kapesní slovník řeči české a něm, 
(Lip., 1899) a tiskne Příruční slovník řeči čes, 
a nim. (u Otty). Napsal též několik drob- 
ných básní do »Svčtozora< a j. a přeložil 
A. Dumasovy romány » Hrabě z Bragelonne«, 
>0 korunu a lásku« (La Dáme de Monso- 
reau), Jacobsenův román >Niels Lyhncc a i. 

Stéri, rybnaté jezero v Rusku, v ostas- 
kovském Újezdě tverské gub.; jest asi 13 km 
dlouhé a místy přes km široké; protéká je 
řeka Volha, jež pramení se nedaleko asi 
10 km od severního konce jezera. Při jezeře 
leží starobylá osada t. jm. Pp. 

Stésiolioros, lyrický básník řecký (* 640, 
t 555 př. Kr.), žil v Himeře na Sicílii (odtud 
Himerský, ač rodištěm jeho byla snad lo- 
kerská osada Matauros v Itálii) a zemřel 
v Kataně, kam utekl se před ty ranném akra- 
gantským Falaridem. Tento stihal jej, poně- 
vadž S. varoval Himeřany, by nesvěřovali se 
Falaridovi. Poesie chorická (sborová) má ve 
S-ovi, jehož básně tvořily 26 knih, svého 
hlavního zástupce a pěstitele, proto prý ob- 
držel název S. (= mistr sborů) místo svčho 
jména T eis i as. Ve svých zpěvech sboro- 
vých, které po prvé zavedl na Sicílii, pěsto- 
val hlavně mythos hérojsk^; avšak neome- 
zoval se obyčejným podáním mythickým, 
nýbrž mythy podle potřeby pozměňoval. 
Pěkným dokladem toho jest jeho palinódie 
na Helenu (viz Palinódie). Básně jeho byly 
většinou lyrické eposy, jež byly přednášeny 
o veřejných slavnostech měst Velikého Řecka. 
Tak jeho Záhuba Ilia líčila na základě míst- 
ních pověstí příchod Aineiův do Itálie, jeho 
Or^sfe/tf ' skýtala látku pozdějším básníkům 
tragickým; ve svých básnických povídkách 
milostných po prvé uvedl pastýře Dafnida, 
s nímž v pozdější idylle přečasto se shledá- 
váme. I umělci výtvarní brali podněty z básní 
Sových (na př. Polygnótos). Zlomky básní 
jeho sebral Bergk, Poetae lyrici graeci (4. vyd., 
1882); něm. překlad Hařtungúv v Griech. 



120 Stésimbrotos — von Steuben. 

Lyriker (1. sv., 1855). Srv. O. Crusius, Com- l silej-Zell baden. stát. drah, má 2542 obyv. 
mentationcs Ribbeckianae, str. 1—22; Seeli- 1 (1900), katol. kostel, slévárnu, prádelny na 
ger, Die Ueberlieferung der griech. Helden- bavlnu, výrobu hedvábných nití a stuh. — 
sage bei S. (1886); Rizzo, Questioni Stesi- 1 2) S., ves ve virtemberském okr. neckar- 
coree, Vita e scuola poetica ^1895); L. Ra- . ském, má 2005 oby v. (1895) a listav pro 
derraacher, Jcnseits im Mythos der Hellenen I slabomyslné a choromyslné, umístěný v býv. 
(1903), str. 125 si. O poměru S-a k t. zv. : zámku. Na blízku zříceniny Ybergu. 
desce ilijské (tabula lliaca) v museu kapitol- 1 Stettenheim Julius, humorista německý 
skéin srov. Paulcke, De tabula lliaca quae- ' (♦ 1831 v Hamburce), studoval filosofii v Ber- 
stiones Stesichoreae (1897). -ler, líné, vydával >Alraanach zum Lachen (1858 

Stésimbrotos, dějepisec řecký, pocházel ' až 1862), založil v Hamburce a pak v Berlině 
z Thasu a Žil v Athénách za doby Kimónovy i vycházející humoristický list »Wespen« (1862 
a Perikleovy. Počítá se mezi t. zv. mladší ' si.) a štutgartský měsíčník »Das humoristi- 
logografy. Napsal spis o Homérovi (yívo? scheDeutschlandc (1885). V'y tvořil typ zprávo- 
'OiiTJýov) a dále politický pamflet o Themi- ' dajc válečného Wippchen in Berňau, jehož 
stokleovi, Thukydidovi a Pcrikleovi, který \ sebraných zpráv vyšlo 15 sv. (1878 — 1901) 
zabýval se hlavně jejich soukromým životem se 2 sv. Wippchens Gesammelte Gedichte (1889 
a neoceňoval po zásluze jejich působení ve- i až 1894). Jiné práce S-ovy jsou: Muckenicht 
řejné. Spisu toho použil Plutarch v životo- Reden und Thaten (1886); Brotlose Kúnste 
pisech těchto mužů. Jiné dilo S-ovo s ná-l(1890); Humor u. Komik (1891); Wippchen in 
zvem negl zeXsTíov se nezachovalo. Srv. C.*| Chicago (1893); Ein lustig Buch (1894); Hei- 
Maller, Historicorum Graecorum fragmenta, ' řřrtf Erinncrungen (1895); Humoresken und 
II., str. 52— 58. O. Ji, \ Satir en (1896); Taiisend Ein- u. Zweiieiler 

StésselJ (CTeccoJib, nesprávně též Stós- (1896); Burlesken (1899); Lustige Gesellschaft, 
sel) Anatolij Michajlovič, generál rus. i komische Vortráge (1900) ; Der modeme Knigge 
(♦ 10. čce 1848 v Petrohradě). R. 1864 vstou- (3 sv., 1899—1902) a j. 
pil do armády. Účastnil se války rusko-tu- * Stettenliof viz Štětin o v. 
řecké r. 1877—78. R. 1889 poslán byl jako Stettln: 1) S., město pruské, viz Štětin 
plukovník do Sibiře a tam postoupil r. 1899 a srv. Haff. 

na generálmajora. Za výpravy do Číny (1900) ! 2) S., ves slezská, viz Štětina, 
velel 9. brigádě východosibiřské a účastnil Steub Ludwig, spis. něm. (* 1812 — 
se osvobození Těncinu (Tien-tsinu), ohrožo- ' t 1888). Studoval v Mnichově filologii a 
váného boxery i čínským vojskem pravidel- , práva, byl v 1. 1834—36 úředníkem kanceláře 
ným. Po válce povýšen na generállieutcnanta vladařské v Nauplii v Řecku a pak úřední- 
(190 L), postaven v čelo 2. divise pěchoty i kem v kanceláři státního kancléře v Athé- 
(1903) a na začátku války rusko-japanské i nach, od r. 1836 advokátem a v 1. 1863—80 
jmenován velitelem pevnosti Port Arthuru notářem v Mnichově. Studoval zejména země 
(1904). Připadl mu těžký úkol hájiti této pev- 1 alpské a jejich poměry ethnografické. Vydal: 
nosti proti japanskému vojsku, které poč. | Ueber die Urbewohner Rhátiens und ihren Zu- 
května začalo útoky na ruská postaveni. S. samme»hang mit den Etruském (1843); Zur 
poražen u Kin-čau (26. kv.) a zatlačen pone- 1 rhátischen Ethnologie {1SSA)\ Die ober deutschen 
náhlu ai po samu pevnost (v čci). Po dlou- 1 Familiennamen (1870); Zur Namen- u, LandeS' 
hých bojích, v nichž lapancům podařilo se, kunde der deutschen Alpen (1885); Zur Ethno- 
dobýti nejdůležitějších posicí ruských, S. logie der deutschen Alpen (1887); Drei Som- 
kapituloval. Dne 3. ledna 1905 podepsána i m^r in Tirol (1846; 2. vyd. 1871, 3 sv.); 
smlouva, podle niž pevnost se všemi záso- ' Herbsttage in Tirol (1867); Bilder aus Grie- 
bami padla do rukou japanských a vo\s\iO \ ckenland (1841, 2 d.); Novellen u, Schilderun- 
vzato do zajetí. Jen důstojníkůni povolen ná- gen (1853); román Deutsche Tráume (1858, 
vrat do vlasti, dají-li čestné slovo, že ne- ' 3 sv.; 2. vyd. 1888); Der schwar^e Gast, pří- 
účastní se dále války. S., jenž ještě za oblé- 1 běh tyrolský (1863). Sebral své KleinereSchrif- 
háníbyl jmenován gen. pobočníkem carským, ten (1873—75, 4 sv.), Lyrische Reisen (1878) 
použil téio výhody a vrátil se do Ruska, I a Gesammelte Novellen (1881 ; 2. vyd. 1883). 
kdež bude postaven před vojenský soud. K autobiografii jeho připsal Felix Dahn 
Veřejné mínění zasypávalo S-a s počátku ' »Ueber Ludwig S.« a vydal obé v Schott- 
chváiou pro jeho udatné hájení pevnosti; i lan derově »Deutschc Bttcherei* (1883). 
avšak spolubojovníci jeho pronášejí proti von Stenben: 1) v. S.[stjúb'n| Friedrich 
němu těžká obvinění, vytýkajíce mu zejména i Wilhe I m August Heinrich Ferdinand, 
předčasnou kapitulaci. generál amer. (* 1730 v Magdeburce — f 1794). 

St^szewo, městys v prus. vlád. obv. po- ' Byl syn pruského důstojníka a sám vstoupil 
znaňském, okr. wraclavskéra, má 1448 oby v. , r. 1747 do voj. služby pruské. Po válce sedmi- 
(1900). R. 1848 srazilo se tu pruské vojsko t lete vystoupil (1764) a byl 10 let dvorským 
s povstalci polskými. ' maršálkem u kn. Hohenzollern-Hechingen- 

Stethoskop (z řcc.) viz Sluchátko, ' ského. Dvorské pletichy přiměly jej k resig- 
Auskultace a Phonoskop (fonoskop). | naci. R. 1777 franc. ministr vojenství Saint- 

Stétia, ves čes., viz Ctětín. i Germain přiměl jej, že s jinými důstojniky 

Stetten: 1) S., ves v badenském okr. lór- 1 odplul do Sev. Ameriky pomáhat americkým 
rašskóra, pří trati Lórrach-Sv. Ludvík a Ba- ' bojovníkům za svobodu k vítězství nad An- 



Steubenville — Stevens. 



121 



glii. Kongress americký jmenoval jej gen. 
inspektorem vojska. S. věnoval se tomuto 
úkola s příkladnou horlivosti a jeho činnost 
byla provázena úspěchem, ač mu bylo pře- 
konávati nemalé překážky. Mimo to š. účast- 
nil se téi operaci válečných, zejména při do- 
bývání Yorktownu (1781). Když byl sjednán 
mír. S* po dlouhém jednáni obdržel od Spoj. 
Obcí pensi 2500 doll. Stát newyorkský, vir- 
íjinský, pennsylvanský a newjerseyský daro- 
valy mu pozemky Na jednom z nich, v Óneida 
County (N. Y.), S. se usadil a také zemřel, 
byv rančn mrtvici. Srv. Kapp, Leben des 
amcr. Gen. Friedr. v. S. (1858). J.F. 

2) von (de) S. Charles Guillaume 
August Henri Francois Louis, baron, 
histor. malíř franc. (♦ 1788 v Bauerbachu 
u Mannheimu — -f 1856 v Paříži). Jeho otec, 
původně důstojník virtemberský, stal se pod- 
plakovníkem v ruských službách a S. vzdě- 
lával se nejprve na akademii v Petrohradě, 
pak v Paříži u Lefěvrca a Gérarda. R. 1834 
stal se prof. kresleni na pařížské polytrch- 
nice, ale r. 1844 povolán od cara Mikuláše 
do Ruska a teprve po 10 letech vrátil se do 
Francie, Z jeho obrazů vynikají: Petr Veliký 
na jeieře Ladoi[ském (1812), zakoupený Napo- 
leonem 1.; Merkurius uspává Arga (1822); 
\\bouřeni střelci (1827); Sn{rt Napoleonova 
Í1S30); Návrat Napoleonův ^ Elby (1831); 
Waterloo (1835); Bitva u Poitiersu (1838); 
Esmeralda a Qnasimodo (1836); Johanna Sí- 
lená u mrtvoly Filipa Sličného (1836) ; Josef a 
fena Putifarova (1843) a j. v. Maloval též 
četné podobizny, obrazy chrámové a také 
fresky, z nichž uvádíme čtrnáct obrazů v ga- 
lerii ve Versaillích. 

Steubenville [stjúb'nvil], hl. m. hrabství 
Jeííersonu ▼ sev.-amer. státě Ohiu, na pr. bř. 
Ohia. uzel tratí, má 14.349 obyv. (1900), 
pěkný County Court House, četné vzděláv. 
ústavy, dívčí seminář, železárny, ocelárny, 
sklárny a v okolí doly na kamenné uhlí. 

Bteudner Hermann, cesto v. a přírodo- 
zpytec ném. (* 1832 v Greiffenbergu ve Slez- 
sku — f 1863). Studoval přírodovědy v Ber- 
lině a ve Vircpurce a r. 1861—62 provázel 
Heuglina na jeho cestě z Massavy přes Gon- 
dar do Chartúmu, odtud pfidal se i s Heug- 
linem k výpravě slečny Tinnéovy do Bahr 
el Gazálu, ale podlehl ve vsi Vau horečce. 
Cestopisné zprávy uveřejněny byly v »Zcit- 
schrift f. allg. Erdkunde« v 1. 1862—64. 

8tev., botanický zkratek, jimž značí se 
Christian Steven. 

Btovaerts f-fárts] viz Palamedes 

Steven, také peň orinovÝ neb vaz- 
nice, viz Lod, str. 2406—244 (s vyobr.). 

Steven Christian, botanik (* 1781 ve 
Fredrikshamnu [Finsko] — f 1863 v Simfe- 
ropolu), vystudoval lékařství v Petrohradě, 
kdež též nějaký čas praktikoval v nemocnici. 
Byl později inspektorem hedvábnictví na Kav- 
kaze a na Krymu. Zabýval se soustavnou bo- 
tanikou a má zásluhy o výzkum květeny krym- 
ské. Práce své uveřejnil hlavně ve spisech 
moik. přírodověd, společ., zvláště: Mono* 



graphia Pedicularis (1823, se 17 tab.); Ver- 



^eichnis der auf der taurischen Halbinsel wilď 
' wachsenJen PJlanien (1856—57). Napsal též 
I knihu o hedvábnictví (1802 a část.). 
I Steveni: 1) S. [stéfens] P i éter, malíř 
I holi., viz Steevens. 

; 2) S. [stívenz] Catherine, provd. Crowe- 
o vá, spisovatelka a spiritistka angl. (* ok. 1800 
v Borough-Greenu v Kentu — f 1876). Pro- 
< vdala se r. 1822 za plukovníka Crowea a za- 
bývala se především literaturou, debutujíc 
I r. 1838 tragédií Aristodemus; potom psala ro- 
\ many, jako Manorial rights (1840) a Adven- 
tures oj Susan Hopley(lSAlt 3 sv.), jež setkaly 
' se se značným úspěchem. Nejlepší její po- 
' vídka jest Lilly Dawson (1847). R. 1845 pře- 
' ložila z něm. Just. Kernera The seeress oj 
' Prevorst a zabývala se posléze zvířecím mag- 
netismem a spiritismem. Její spisy v té při^ 
čině: The nightside of nature, or ghosts and 
ghostseers (1848; 2. vyd. 1852, 2 sv.); Light 
•and darkuesSy or the mysteries o/ li/e (1850, 
3 sv.: 2. vyd. 1856); Ghosts and family le- 
I gends (1859) a Spiritualism and the age we live 
I in (1859) způsobily svého času sensaci a byly 
překládány. Zmínky zasluhuji ještě romány: 
• Pipie*s warning (1848); The adventures of , 
[a beauty (1852, 3 sv.); The adventures oj 
'' a monkev { l86l) a Arthur Hunter and hisjirst 
^shilling Í1861, 5, vyd. 1881). 

3) S. [stívenz] Henry, bibliograf amer. 
i(* 1819 — t 1886). Studoval na Yale Col- 
I lege, na akademickou hodnost povýšen r. 1843, 
I načež odebral se r. 1845 do Londýna sbírat 
I pro knihovny americké starší americana. Bi- 
; bliografické publikace jeho jsou: Ceitatogue 

of works relating to America (1854); Cata- 
logue oj American books in the British Museum 
(1857); Analvtical index to colonial documents 
oj New Jersey in the State Paper offices oj 
England (1858); Catalogue of American maps 
in the British Museum (1859); Catalogue oj 
Mexičan and other Spanish- American and West 
Indián books in the British Museum (1859); 
Biblioiheca Americana (1861); Historial nug- 
gets (1882); The Humboldt library (1870); Hi- 
storical and geographical notes on the earliest 
discoveries in America (1869); Bibliotheca hi- 
storica (1870); Bibles in theCaxton Exhibition 
(1877); Photobibliographr (1878); Historical 
collections (1881 — 86, 2 sv.); Recollections of 
James Lenox (1886). 

4) S. fstéfenst Alfred, malíř belg. (♦ 1828 
v Brusselu). Byl žákem École des beaux arts 
v Paříži, pak studoval u Naveza v Brusselu, 
později u C. Roqueplana v Paříži. S počátku 
maloval malé obrazy historické, později genry 
z elegantního světa pařížského, zvláště inte- 
rieury dámských boudoiráv, a to s neoby- 
čejnou jemností koloristickou, vkusným ar- 
rangementem a pikantní charakteristikou. No- 
věji maloval také obrazy ze života lidového. 
Z prací jeho sluŠí uvésti: Allegoriejara, Ná- 
vštěva ; Růfová dáma (mus. bruss.) ; Rozpustilé 
maškary na škareáou středu (Marseille) ; Útěcha 
(galerie Ravené v Berlíně); pak Nevinnost; 
Novoroční dar\ Ráno na venkově; Dáma v ate- 



122 



Stevenson — Stewart. 



lieru] Dáma s motýlem; Ohřivajici se model; 
Bolestná jistota a j. Pro krále belgického ma- 
loval fresky 4 ročních počasí, ženy v úborech 
moderních. S. žije v Paříži. Srv. »Revue en- 
cyclopédique«, 1900, 205. —Jeho bratr Jo- 
sef (♦ 1822 v Brusselu — f 1892), též od- 
chovanec pařiž. škol, vynikl jako malíř zvířat. 

Stevenson [stívensnl Robert Louis, 
spis. angl. (* 1850 v Edinburce — t 1894). 
Studoval v rodišti práva a oddal se cele pí- 
semnictví. Zemřel pobývaje na zotavené ve 
Vailimě u Apie na Samoi. Exotické romány 
své S. prokládal líčením dobrodružství a udá- 
losti tajemných. K nejznámějším se čítají: 
New Arabian nights (1882; pokračov. 1895); 
Treasure island, jeho nejlepší dílo, uporaína- 
jíci na D. Defoe (1883); Suicide Qub (1886); 
^Kidnapyed (1886) a pokračování Catriona 
(1893); Strange čase of Dr. Jtkyell and Mr, 
Hyde (1886 a č.). Rázu popisného jsou: An 
island voyage (1878); Edinburgh picturesque 
(1879); Travels with a donkey through the Ce- 
vennes (1879). Krom toho S. sepsal s Osbour- 
nem Tlie wrong box {1%%9); The wrecker {\%<^2); 
The ebb-tide (1894); samostatně Chilďs gar- 
den of verses (1886; 6. vyd. 1895); Weir of 
Hermiston (1896). Díla doceluje edice Col- 
vinova: Letters to his ýamily and friends 
(1899, 2 sv.). Životopisy S-ovy sepsali: Alice 
Brown (1895); Cornford (1899); Margaret 
Movfs Black (1898); Balfour (1901, 2 sv.); 
Baildon (1901). V češtině máme S-5v •Po- 
divný případ dra Jekylla a pana Hyda« přel. 
od Jos. Bartoše (v Ottové »Světové knih.«, 
č. 133-134; 1900); » Poklad na ostrověc 
v převodu J.Váňově (1901) a >Zlatý ostrov* 
ve zpracov. V. Beneše- Šumavského (1901). 

Stevens Point [stívenz paint], hl. m' 
hrabslvi Portage ve středu sev.-amer. státu 
Wisconsinu, na 1. břehu Wisconsin-Riveru, 
má 9524 oby v. (1900), rozsáhlý obchod s dří- 
vím a obilím. 

Stevin Simon, mathematik vlám. {* 1548 
v Bruggách — f 1620). Byl knihvedoucím, 
pak cestoval po Dánsku, Norsku, Švédsku a 
Polsku, načež zdržoval se v Middelburce a 
v Lejdě, kde některými strojnickými vyná- 
lezy obrátil na sebe pozornost prince Morice 
Nassavskcho, jehož důvěrníkem se stal. Byl 
pak jmenován dozorcem nad hrázemi ve Spo- 
jených provinciích, gen. ubytovatelem a in- 
spektorem pevnosti. Získal si pak veliké zá- 
sluhy o dělostřelectví a pevnostnictví obje- 
vením mnohých zákonův i o mechaniku, 
hydrostatiku a geometrii. Zejména zavedl 
počítáni se zlomky desetinnými a již tehda 
vyslovil, Že nutno zavésti desetinnou soustavu 
pro míry, váhy a mince. Jeho spisy, sepsané 
většinou jazykem vlámským, vydal francouz- 
sky Gérard r. 1634. V Bruggách postaven 
mu pomník. Srv. Goethals, Notice historique 
sur la vie et les travaux de Simon S. (1841); 
M. Cantor, Vorlesungen Uber Geschichte d. 
Mathematik, sv. 2. (1892). 

Stew [stjú] viz Irish stew 

Steward [stjú-'rd], angl., správce, po- 
řadatel, dohližitel; správce potravin; 



I na lodi sluha v kabinách, v koupadlech, čiš- 
I nik při stole atd ; 8-ové na lodi tvoří oby- 
čejné také kapelu hudební. — Stewárdess 
Istjú-'rdes], služka neb komorná na lodích, 
:e službám cestujících. — O $-ech na uni- 
versitách angl. viz High Steward. — Lord 
HighS. ofEngland, dříve přední dědičný 
úředník dvorský (lat. dapiýer^ senescalcus; viz 
Se nechal a srv. Constable), nyní jen při 
zvláštních příležitostech (na př. při koruno- 
vání, při přelíčení proti pairům) ustanovo- 
vaný; S. (nebo High S.) of Scotland, bý- 
valý dvorní úředník, který měl dozor nad 
správou král. důchodů a domácnosti; Lord 
S. (of the Household), král. vrchní hof- 
mistr. 

Stewart [stjú-'rtj: 1) S. Matthew.' angl. 
mathematik (♦ 1717 — f 1785). R. 1745 jme- 
nován pastorem v Rosencathu ve Skotsku, 
ale již r. 1747 povolán za prof. mathematiky 
do Edinburka po Mac-Laurinovi a působil tam 
do r. 1775. R. 1764 S. stal se členem král. 
společnosti v Londýně. R. 1746 vydal Geo- 
metr ical theorems o hranolech, pak Four tracts, 
physical and mathematical {liti), Propositiones 
more veterum demonstratae (1762) a j. Ve spi- 
sech filos. společnosti edinburské podal geo- 
metrické rozřešení problému Keplerova, jež 
dalo se dotuď pomoci algebry. 

2) S. Dugald, filosof skotský (♦ 1753 — 
t 1828), b^l nejprve prof. mathematiky, po- 
tom morální filosofie v Edinburce; úřad 
učitelský zastával až do r. 1810. Náleží ke 
skupině hajitelův t. zv. common-scnse. Ve 
svých spisech spíše kommentuje nauky ji- 
noch, než aby samostatně své theorie roz- 
I vijel. Mravní hodnoty a pojmy mají podle 
I něho zdroj v lidském rozumu a nejsou zá- 
I vislé ani na bohu, ani nejsou abstrakcí zlid- 
1 ských institucí. Jeho díla jsou: Elements oj 
> the philosophy of the human mind (1792 až 
! 1827 a část., 3 sv); Outlines of moral phiL 
(1793; kritickými pozn. opatřil J. M* Cosh, 
1 1863); Philosophical essays {\%IQ) 2i ], Jeho 
, ColUcted works vyd. Will. Hamilton (1854—58, 
1 10 sv.). Srv. Skotsko, str. 301^. 
I 3) S. James, ryjec a malíř angl. (♦ 1791 
v Edinburce — f 1863). Byl žákem ryjců 
I Rob. Scotta, Johna Burneta a kreslíře Gra- 
. hamá. Pak sám učil malbě a ryjectví a pro- 
I vedl znamenité rytiny: latarští loupežnici o ko^ 
I řist se děliči; Čerkeské otroky ni; Úmrti arci- 
I biskupa Sharpa^ nejlepší jeho dílo, a Maria 
I Stuartka podpisuje svou abdikaci^ vesměs po* 
dle Allana. Vedle toho provedl několik zda- 
I řilých rytin podle genrovÝch obrazů Wilkieo- 
i vých a později v Londýně podle obrazů 
I vlastních: Hra na schovanou a Hledáni. R. 1833 
I odstěhoval se do Jižní Afriky, kdež maloval 
I nějaký čas v Somersetě a posléze se usadil 
' trvale v Kapském městě, kde zemřel. 

4) S. D o n a 1 d, polní maršálek angl. {* 1823 

ve Skotsku — f 1900 v Alžíru). Byl syn ma- 

I lého statkáře a r. 1840 vstoupil do služeb 

. východoindického vojska. R. 1854 vyzname- 

I nal se v bojích pomezných, r. 1857 zařazen 

do štábu a jakožto plukovník vedl r. 1867 



Stewart — Stěžery. 



123 



brigáda v habešské výpravě. Byl pak jmeno- 
ván generálem a po 3 léta byl guvernérem 
Andaman. R. 1878 zúčastnil se výpravy do 
Afgánistánu, v Kabúlu dosadil opět emira 
ve vladařství, začež byl povýšen do stavu 
baronského. R. 1884 jmenován vrchním velite- 
lem indické armády, ale iiž r. 1885 ustoupil 
generálu Robertsovi. V 1. 1885—95 byl čle- 
nem rady indické. 

5) S. Balfour. fysik angl. (♦ 1828 — 
^ 1887). Studoval v Édinburce a v St. An- 
Ircws a stal se r. 1859 ředitelem observa- 
toře v Kew, r. 1870 prof. fysiky na Owen*s 
College v Manchestru. R. 1868 udělila mu 
Royal Society Rumfordskou medailli za ob- 
jeveni zákona o rovnováze absorbujicich a 
sálajících vlastností těles, s de la Ruem 
zkoumal fysiku slunce a s Taitem teplo rotu- 
jících těles v prostoru vzduchoprázdnem. 
Mimo to pracoval o magnetismu a meteoro- 
logii. Napsal: Elementary treatise oř heat 
,1866, 6. vy*d. 1895); Lessons in elementary phy- 
sics (1871, nejnov. vyd. 1895); Primer o/ phy- 
sics [1. vyd. 1884); 7%e conservation oý energy 
(7. vyd. 1887; »0 zachováni energie«, přel. 
]. Pšenička, 1885); The unseen universe (s Tai- 
tem 1875, 17. vyd. 1890); Lessons in elemen- 
tary practical physics (s Gec-em 1885—1887, 
2 sv., nové vyd. 1893); Physics (7. vyd. 1878). 
Mimo to s de la Rueem a Loewym Resear- 
ches on solar- physics, s Taitem Researches on 
heathtf^ proJuced ly rotation in vacuo^ Practi- 
cal physics for schools and the junior student s 
oj colleges (1888, 2 sv.). 

6) S. Julius L., malíř sev.-amer. (* ve 
Filadelfii), iák Zamacoísa, Gérdmea a Ma- 
draza. Na výstavě r. 1889 v Paříži vynikaly 
od něho mimo několik výtečných podobizen: 
Dvůr v Kdhiře^ Podbře^i v Eougivalu, Lo- 
vecký ples. Lovecká večeře; v Praze r. 1903 
vystavoval krásnou Legendu o ^laté rů^i a 
Slunečnice. FAÍ, 

Stewart, šlecht rod angl, viz Castle- 
reagh a Londonderry. 

Stewart Island [stjá-'rt ájlendj, tcž R a- 
kiura, nejjižnější ostrov z novozealandského 
souostroví, oddělený od Jižního ostrova úži- 
nou Foveauxovou, tvoří s blízkými menšími 
ostrůvky samostatné hrabství 1722 km^ veliké 
s 272 obyv. (1901). 

Stewarton [stjú-'rťn], m. v sev. Ayrshiru 
ve Skotsku, jz. od Glasgowa, má 2687 obyv. 
(1891), značnou výrobu kobercQ a houní. 

&t«y Dominik Anton, sektář něm. 
z XVlil. stol. z Čech. Býval měštanem a 
učitelem v Jablonném a po smrti všech sv^ch 
dětí i manželky založil kongregaci poustev- 
níků sv. Ivana, Congregatio fratrum Eremi- 
tarum Divi Ivani, jejíž pravidla vydal pod 
tit. Lilium convallium aus dem einsiealerischen 
Garten. Pravidla tato byla r 1732 schválena 
od vrchnosti duchovni a S. se svými pří- 
vrženci a spolubratry směl obléci zvláštní 
hnědý kroj mnišský. Členové kongregace 
zvali se I van i té (v. t.). 

Steyer (Steier), Steyr: 1) S., řeka v H. 
Rak., viz Štýra. 



2) S., město s vlastním statutem v Hor. 
Rakousích při ústi Štýry do Enže a při žel. 
tr. Sv. Valentin-Malý Reitling a S. Garsten- 
Agonitz, má 17.592 obyv., z nichž je na 1000 
Čechů (1900), got. far. kostel z XV. stol., 
krás. kostel sv. Michala, na skále nad sto- 
kem obou řek zámek hr. rodiny Lamberské 
(z X. stol.), starou a novou radnici, sídlo 
okr. a krajského soudu, okr. hejtmanství, 
vyš. šk. reálnou, odbornou školu pro prů- 
mysl železář. a ocelový, obchod, školu, di- 
vadlo, museum, pomník J. Werndla od Tilg- 
nera (z r. 1894;, 4 špitály a jiné ústavy do- 
broč. S. jest z nejdůležitějších středisek kve- 
toucího průmyslu železářského v Rakousku. 
Jsou zde továrny na nože, rozličné nástroje, 
pilníky, jehly, šidla, strojové hřebíky, stěžele, 
drát, zboží plechové, slévárna zvonů, dále 
papírna, kůže, barvení a potiskování bavlněn. 
látek, pivovar a j. V 2. pol. XIX. stol. zalo- 
žil zde Josef Werndl továrnu na zbraně, která 
později přešla v akc. společnost (rak. zbro- 
jovka), v níž vedle zbrani vyrábějí se velo- 
cipédy, motocykly a automobily. Dne 25. list. 
r. 1800 sjednáno zde přiměří mezi arcikn. 
Karlem a franc. gen. Moreauem. — Okr. 
hejtmanství má na ploše 1276 /cm' 65.550 
ob>v. (1900 j. 

Steyerdorf, S.-A ninavizSteycrlaka- 
nina. 

Steyerlakanlna, Stejcrlakanina, Stá- 
j e r 1 a k a n i n a [št- 1 , něm. Steier dorf {Steyerdorf) 
Anina, velkoobec v uher. župě krassó-szó- 
rényské, na trati Jasenová-Anina uher. stát. 
drah, má s železárnou Aninou 13.723 obyv. 
většinou německých (1900). Doly na žel. rudu 
a kam. uhlí jsou většinou majetek rak.-uh. 
spol. státní dráhy, která tu má též závody 
na výrobu Bessemerovy oceli a válcovny, 
továrny na lokomotivy a jiné stroje (8000 
dělníků). 

Steyn M. viz Steijn. 

Steyasburg, okres v sev.-vých. provincii 

j Kapská (Již. Afrika), blíže již. hranice oraň- 

ské kolonie, na úpatí pohoří Zuurského a 

Bamboeského, měří 2883 /cm' a má 7054 obyv. 

(1891), z nichž 2676 bělochů. 

Steyr viz Steyer. 

Stesky zemské, s. zlaté a pod. viz 
Cechy, str. 435 si., a Brána 1). 

Steiejka, stěžejka, český název pro ťr. 
charniére [šarnjěr], obecně šarnýr, sponu, 
kterou se otáčivě upevňují víka a desky. 
Skládá se v nejjednodušším provedení ze 
dvou půlek, spojených svorníkem. Na výrob- 
cích umělecko-průmyslových různým způso- 
bem se upravuje a zdobí. JPok. 

Stěžeň č. stožár viz Loď, str. 244 si. 
(s vyobr.). 

Stéžerky, Stěžírky i Štěžerky, ves 
v Cechách, hejtm. Kr. Hradec, okr. Nechanice, 
fara a pš. Stěžery; 40 d., 221 obyv. č. (1900). 

Stéžerov (Fischem), ves v Cechách, hejtm. 
Krumlov, okr. a pš. Chvalšiny, fara Polná; 
6 d., 46 obyv. n. (1900). 

Stěžery, též Stěžery, far. ves v Cechách, 
253 m n. m., hejtm. a okr. Král. Hradec; 



124 



Stéžírky — Stibral. 



96 d., 938 obyv. č. (1900), kostel sv. Marka 
(ve XIV. stol. far.), 4tř. obec. a hospodyň- 
ská šk., pŠ., telegraf, spořitelní a záložen, 
spolek a zemědělství. Svěř. statek, zámek 
(v něm hospodyňská škola), dvůr, pivovar, 
mlýn drží Jan hr. Harrach. Rodiště Fr. Ře- 
hoře (pamětní deska z r. 1902). Připomínají 
se r. 1228 mezi zbožím kláštera opatovického, 
jenž tu také vystavěl kostel. Po zničení klá- 
štera opatovického držela S. obec králové- 
hradecká do r. 1547, kdy jí pro vzpouru za- 
brány od kr. Ferdinanda I. a prodány ještě 
téhož roku Janu z Pernšteina. R. 1548 seděl 
zde Zdeněk Záruba z Hustiřan, potom Pravě- 
tičtí z Pravětic, z nichž Adam účastnil se 
vzpoury stává čes., začež jeho jmění pro- 
padlo konfiskaci (1623) a prodáno r. 1625 
Anně Zuzaně Slavatové, po jejíchž potomcích 
S. přešlv na hrab. rodinu harrachovskou. 

Stéftiřky viz Stěžerky. 

Stdlov, pův. na Stěžově, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Příbram, fara Slivice, 
pš. Milín; 36 d., 258 obyv. č. (1900), 3tř. šk., 
popi. dvůr, myslivna »Placy« a mlýn >Pod- 
stěžov* Připomíná se r. 1228 mezi zbožím 
kláštera sv. Jiří, ve XIV. stol. stal se služeb- 
ným manstvím hradu Karlštcina, v XVI. stol. 
seděli zde Bechyňové z Lažan, Mitrovšti 
z Nemysle, v XVII. stol. Šleglovští ze Šicen- 
dorfu, Chlumčanští z Přestavlk a konečně 
koupen k panství dobřišskému. 

St^žyoa, osada v rusko-pol. gub. siedlecké, 
v új. garwolinském, nad ř. Vislou, má 1800 
obyv.; památná jest sněmem z 12. kv. 1575, 
na němž konala se volba nového krále místo 
uprchnuvšího Jindřicha z Valois. 

Stheneboia, chot Proitova (v. t. a 
Bellerofón). 

Stheneloi v starořecké báji: 1) S., syn 
Kapaneáv a Euadnin, tedy jeden z epigonů 
(v. t.), jenž zúčastnil se odvetné výpravy 
Thersandrovy proti Thébám. Potom ve válce 
trojské byl druhem a vozatajem Diomédo- 
vým; hrob jeho ukazován v Argu. — 2) S., 

Í>o Alkaiovi (otci Amfitryónově) a Élektryónu 
otci Alkménině) třetí syn Perseův a Andro- 
medin, zplodil Eurysthea (v. t), jehož po- 
rod (v 7. měsíci) uspíšila Héra, aby se ne- 
dostalo vlády Hérakleovi. klk, 

Sthenie, z řec, síla, svěžest těla, 
opak asthenie (v. t.). V dnešním lékařství 
označeni neužívané. 

Sthennii, řecký sochař ve IV. stol. př. Kr., 
spolupracovník Leócharův (v. t.) a vrstev- 
ník Skopův i Praxitelův (srv. Řekové, 
str. 514^). 

8th«n6, jedna z Gorgón (viz Gorgó). 

8t. Hil., bot. zkratek, jímž se značí Au- 
gus in Francois César Prouvensal, zvaný 
Auguste de Saint-Hilaire (v. t. 2). 

Stibavý (stibavý), čes. výraz za lat. 
peristalticus, O s-vém pohybu v lék. viz 
Peristaltický pohyb. 

Btlbikonlt viz Stiblith. 

Stibin viz Anti mono vodík. 

Stibio-kall-tartarionm (lat.), kámen 
dávivý (viz Kámen, str. 841^). 



Stibinm, chem. značka Sb^ viz Anti- 
mon 2). 

Stiblith č. stibikonit jest minerál, jenž 
vzniká okysličením antimonitu; jest jemno- 
zrný až celistvý, barvy nažloutle bílé, citró- 
nové neb sirové; obsahuje antimon, kyslík 
a vodu, snad v poměru H^Sb^O^ se 74-62 •,, 
antimonu, 19*89 kyslíku, 5*59 vody. Podobný 
8-u jest okr antimonový, snad jeho zrnitá 
odrůda. Naleziště jeho v Čechách Příčov u Se- 
dlčan a hora Plešivec u Berouna, dále Krem- 
nice, FelsObánya v Sibiňsku a j. Fr, Sl-k. 

Stibnit viz Antimonit. 

Stibor, stčes. a pol. jm. osobní = Č s t i b o r, 
Ctibor. 

Stibor K« Btiborsyo (též Ctibor, lat. 
Styborius de Stiborich a pod. zvaný), uher. 
velmož, syn S^dziwoje, vojevody kališského, 
miláček uher. krále Sigmunda, s nímž přišel 
r. 1386 do Uher. R. 1388 obdržel hrad 
Bečko v nad Váhem a stal se županem 
prešpurským, později i nitranským a tren- 
canským a vévodou sedmihradským. Jelikož 
se účastnil činně všech vojenských podniků 
Sigmundových a všelikou jinou pomoc to- 
muto králi poskytl, byl odměněn ještě jinými 
hodnostmi a značným bohatstvím. Lidová 
pověst činí jej mylně zakladatelem Beckova 
a klade jej do doby kr. Matiáše (skončil prý 
svůj život plný ukrutenství uštnut byv hadem 
do očí u studánky, u které usnul); u Slováků 
je pr^ dosud S-ova kuchyně pořekadlem. 
Starší jeho syn stal se biskupem jagerským, 
mladší (též S. zvaný) napadl r. 1430 u Trnavy 
husity, s nimiž Prokop Holý vtrhl do Uher. 
Smrti jeho r. 1434 vymřel v Uhrách rod 
S-ův. S/fc. 

Stibral: 1) S. Franz, právník rakouský 
(* 12. list. 1864 ve Vídni), vstoupil r. 1877 
do ministerstva obchodu a osvědčil se tu 
záhy jako výborný znalec celních záležitosti, 
jakož i rakouských a cizích průmyslových 
poměrů, tak že mu svěřena důležitá meziná- 
rodní vyjednávání a tarifové reformy. R. 1891 
jmenován sekčním chefem v ministerstvu ob- 
chodu, 2. říj. 1899 za ministerstva Claryova 
a pak Wittkova správcem min. obchodu. Od 
15. ledna 1900 jest opět sekčním chefem, 
r. 1904 byl kommissařem rak. odděleni na 
výstavě v Saint Louis. 

2) S. Jiří, architekt a maliř čes. (* 1859 
v Praze). Vystudovav českou reálku, věnoval 
se architektuře u prof. Zítka, jehož byl po- 
tom assistentem. Po studijních cestách po 
Evropě vstoupil do praxe stavitelské. R. 1886 
jmenován professorem na c. k. umělecko- 
průmyslové škole v Praze a r. 1897 ředite- 
lem téhož ústavu. Provedl dekorativní úpravu 
vlaků pro císaře rakouského a pro krále ru- 
munského, zajímavou (v české renaissanci 
provedenou) přestavbu zámku v Průhonicích 
a ve Stiřimi, přestavbu kostela v Trmici, 
stavbu paláce kněžny Ščerbatové v Rusku, 
budovu státního monopolu lihového, elek- 
trické stanice, tržnice a řadu obytných sta 
vení tamtéž, stavbu dvou domů činžovních 
v pražské assanaci. Návrhy jeho na stavbu 



Stickeen — Stieda 



125 



Živnostenské banky a obecni d&m u Prašné 
brány byly poctěny cenou. Na jubilejní vý- 
stavě v Praze r. 1891 obdržel čestný diplom, 
na světové výstavě v Paříži r. 1900 stříbrnou 
a na výstavě v St Louis zlatou medailli. 
R. 1901 jmenován rytířem řádu želez. koř. 
111. tř. Přispíval illustracemi do Ottových pu- 
blikaci >Narodni DivadIo«, >Čechy<, »Zlatá 
Prahac a do >Světozora<. S-ovy aquarellové 
studie í cest, zejména po Itálii, byly vysta- 
veny souborně v praž. Rudolíině r. 1886 a 
hned při této přildijtosti se ukázalo, že S-a 
poutá stejně malebnost a barvitost, iako umě- 
lecký význam italských architektur. Později 
k nim přidružil krymské, kavkázské, perské, 
maurské a španělské (na př. Pohled na Elche 
na výstavě v Rudolfinu 1900), vynikající pre- 
cisnosti kresby, živostí barev a hbitou obrat- 
ností štětec. Z novějších jeho aquarellA dlužno 
uvésti zejména Zámek v Průhonicích; Motivy 
I assanace\ Hřbitov v Kdjově a j. 

Stlokeen [stikín] viz Stikine. 

Stlokel Johanu Gustav, prot. theolog 
a orientalista (♦ 1805 v Eisenactiu — f 1896), 
stal se r. 1827 docentem, r. 1830 mimořád- 
ným a r. 1848 řádným prof.řečí orientálních. 
Hlavní díla: Handbuch \urmorgenlánd. Mún\- 
kunde (1845—70, 2 sv.); Das Buch fíiob, rhyth- 
misch gegliedert u. úberset^t (1842); De gemma 
Abraxía nondum edita (1848); Das Etruskische 
durch Erklárung von Imchriften und Namen 
als semitische Sprache enviesen (Lip., 1858); 
Das Hohelied in seiner Einheit und dramati- 
schen Giiederung mit CJeberset^ung (1888). J,F. 

Stiota Schreb.,rod lišejníků chřástovitých, 
srv. Lišejníky, str. 1316 a na tab. vyobr. 
c. 6. (S. pulmonaria, dálka tec plicni). 

StlÓAny, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Chrudim, fara Vejvanovice, pš. Hroch. Tý- 
nec; 40 d., 230 oby v. č. (1900), žel. stanice 
při tř. Herm. Městec- Borohrádek, popi. dvůr 
a opodál Starý mlýn. S. bývaly od nepaměti 
příslušenstvím kláštera podlažického. 

Stldiy vbka v Čechách, hejtm. Ledeč, okr. 
a pš. Ool. Královice, fara Hněvkovice; 9 d, 
61 obyv. č. (1900). 

Sitebenreuth (čes. Ctibor), ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Planá, fara a pš. Ta- 
chov; 67 d., 109 obyv. n. (1900 J, Itř. šk., 
spořit, a založ, spolek a popi. dvůr. Stávala 
zde tvrz. 

Stteber: 1) S. Wilhelm, polic, úředník 
prus. i^* 1818 — 1 1882). Po právnických stu- 
diích vstoupil do policejních služeb v Ber- 
lině, v nichž počínal si tak bezohledně a 
energicky, že byl r. 1860 dokonce obžalován 
pro zneužiti moci úřední. Dán sice do dispo- 
nibility, ale ve válce r. 1866 opět jmenován 
náčelníkem polní policie. R. 1867 zmařil chy- 
staný attentát na rus. cara v Paříži, kde byl 
týmž časem ve průvodě pruského krále. 
V prusko- franc. válce S. byl gen. polním 
polic, ředitelem. O jeho činnosti psal zají- 
mavé stati Louis Schneider, Aus meinem 
Leben (1879—80, 3 sv.). Kniha Denkwúrdig- 
keiten des Geheimrais S. (1883) byla prohlá- 
šena za podvrženou. 



2) S. Miloslav, právník čes. (* 16. ún. 
1865 ve Slaném). Absolvovav r. 1883 akad. 

fymn. v Praze, věnoval se studiu právnic- 
úmu na české univ. t., b^l r. 1889 povýšen 
na doktora a od r. 1897 jest advokátem ve 
Slaném. Konav studia v rak. archive státním 
zemském, vydal v > Rozpravách c České akad. 
(roč. IX., tř. I., č. 1.) r. 1901 spis K vývoji 
správy. Vliv Českých fivlův na správu v Dol. 
a Hor, Rakousich a jeji vý^ítam pro rak, exe- 
kuční procesSy ve kterém studoval vliv vlády 
krále Přemysla II. na právní poměry rak. 
a ve zvláštním exkursu řešil spornou dosa- 
vad otázku o vzniku kratšího zněni rak. 
>Landrechtu«. R. 1902 stal se docentem něm. 
I práva na čes. universitě v Praze. V knihovně 
I > Sborníku věd právních a státních « vydal 
Uhra\ovací kapitál služebností a reálních bře- 
I men (1902), ve >Sborníku« pak: Počátky prae- 
I nořťicď (1902); Terminus monere {190Z)\ Původ 
I a povaha úkojného práva podle rak. ex, řádu 
i (1904) ; mimo to napsal r. 1904 Ručení ^a 
škody \ poklesku úřednických fotisk ze Zpráv 
českého právnického sjezdu). Do >Právnika«, 
>Sborníkuc a ^Právnických Rozhledů c při- 
spíval referáty. 
8ti«bl«rn viz Sto biem. 
Btlebniff viz Jistebník 2). 
Stl«biiltz viz Z d ohnice. 
8ti«br6wltx, ves slez., viz Štěbořice. 
Stieda: 1) S. Ludwig, anatom německý 
(♦ 1837 v Rize). Od r. 1862 do 1885 působil 
jako docent, pak iako prof. anatomie v Jur- 
jevě, načež se stal prof. anatomie v Královci. 
Napsal řadu podrobných prací o vývoji a 
I srovn. anatomii jednotlivých ústrojů těles- 
ných, vydal hlavní dilo Baerovo »Entwicke- 
lungsgeschichte der Thiere« (1888), pořídil 
\ opětné vydání Panschovy »Anatomiec a po- 
I dal pozoruhodné příspěvky historické, z nichž 
I uvádíme Geschichte der Entwickelung der 
I Lehre von Nerven\ellen uná Nervenjasern wůh- 
I rend des XIX. Jahrh, (1899). 
I 2) S. Wilhelm, politický oekonom něm. 
I {* 1852 v Rize). Studoval nár. hospodářství 
I a statistiku v Jurjevě, Berlíně, Paříži a Straš- 
' burce, byl v 1. 1875—76 zaměstnán jako po- 
! mocná sila v král. pruské statistické kance- 
láři v Berlině, habilitoval se r. 1876 na práv. 
I fakultě ve Štrasburce, stal se r. 1878 mimoř. 
i a r. 1879 řád. professorem v Jurjevě, r. 1882 
členem statist. úřadu Něm. říše, r. 1884 řád. 
prof. v Roztokách, r. 1898 v Lipsku. S. ná- 
leží k historické škole národohospodářské a 
přispěl mnoho k objasnění dějin něm. ob- 
chodu a živnosli. Napsal : Das Sexualverhált- 
nis der Geborenen (1 875); Zur Entstehung des 
I áeutschen Zunjtwesens (1877); Die Eheschlies- 
^sungen in Elsass-Lothringen i8y2--y6 (1878); 
I Die gewerbliche Thátigkeit in der Stadt Dor- 
\pat (1879); Revaler Zollbúcher und Quittungen 
\de$ XIV. Jhdts (1886); Die deutsche Hausin- 
\dustrie (sv. 1., 1889); Das Gewerbegericht 
I (1890); Studien {ur Geschichte des Buchárucks 
I u. des Buchhandels in MecMenburg (1894); Han- 
^ sisch-venet, Handelsbe\iehungen im XV. Jhdt. 
'(1894); Der Befáhigungsnachweis (1895); Das 



126 



Stiedra — Stieler. 



Hausiergewerbe in Deu t schland {IS99)\ Die An- 
fánge der Porzellanýabrikation auf dem TTiů- 
ringer Walde (1902) ; Ilmenau und Stútierhach 
(1902); Ueber die Quellen der Handelsstatistik 
im Mittelalter (1903). Společně se SchmoUe- 
rem uveřejnil Die Strassburger Tucher- und 
Weber%unft (1879); s Mettigem Rigaschts 
Schragenbuch fl895); vydává též Volkswirť 
schajt liché und wirtscha/tsgeschichtliche Ab- 
handlungen (Lip.. 1901 a si.). 

Stiedra viz Štědrá. 

Stieffel Michael viz Stiřel. 

Stlefwlnkel (obec. Štifvinkl), ves v Ce- 
chách, v Orlických horách, hejtm. a okr. 
Nové Město n. M., fara Deštná (část. Do- 
břany), pš. Deštná; 19 d., 102 obyv. n. (1900), 
tkalcovstvi. 

Btiegeridorf viz Zdíky 

Stlegllts: 1) von S. Ludwig, Stiglic 
(IIlTHTJiHi^'b) Ljudvigivanovič, svob. pán, 
peněžník ruský (♦ 1778 v Arolsenu — 1843 
v Petrohradě). Dostal se záhy do Ruska a 
svým obchodním nadáním i neúnavnou prací 
nabyl tam značného jmění. Působil pak svým 
vlivem na rozvoj obchodu i pr&myslu rus- 
kého a účastnil se všech velikých fínačních 
operaci vlády ruské. Přičinil se zejména 
o parníkové spojení mezi Petrohradem a 
Lubekem. R. 1825 povýšen do stavu říšských 
baronů ruských. Bankovní a obchodní firmu, 
kterou založil, vedl do r. 1863 jeho syn 
Aleksandr S. (f 1884), jenž byl ředitelem 
říšské banky a zakladatelem uměl. učiliště 
v Petrohradě. 

2) S. Heinrich, básník něm. (* 1801 
v Arolsenu — f 1849 v Benátkách cholerou). 
Studoval od r. 1820 v Gotinkách, přešel z po- 
litických příčin do Lipska, kdež studoval filo- 
logii a stal se r. 1828 kustodem knihovny a 
gymnasijním učitelem v Berlíně. R. 1828 po- 
jal za choť Charlottu Sophii S-ovou, ro- 
dem WillhOftovou í* 1806 v Hamburce). 
Vzdav se úřadů, navštívil Rus (1833), ale ne- 
zbyl se břemene duševního, těžké nedůvěry | 
ve své poslání umělecké. By jej tvořivě vzpru- 1 
žila, choC jeho 29. pros. 1834 učinila životu ' 
svému konec, proklávši se dýkou. Byl to Čin | 
celé individuality v době povahových pólo- 1 
vičatostí a právem Alex. v. Humboldt a ' 
Bdckh nazvali Karolinu S-ovou Alkestou, jež 
pro chotě sestoupila do Hadu. Mundt sebral 
její dopisy, deníky a jiné památky a vydal 
je v knize Charlotte S., ein Denkmal (1835) 
a Mladé Německo obetkalo obětavou smrf > 
manželčinu poetickým nimbem (Gutzkow ve | 
>Wally«]. Ale oběť neměla výsledku. S. opu- i 
stil Berlín, žil v Mnichově, v Římě a posléze ' 
v Benátkách. Tvořením jest polyglottem, i 
filologem ve stopách RUckertových. Nejvýše I 
ještě vyšinul se v Bilder des Órients (1831 i 
až 1833, 4 sv.; též v >Meyerových Volksbů- 
cherc, 1888),* ale i tu máme neživotné ob- ' 
rázky arabské, perské, čínské, nedbalé for- | 
málně, bezvýrazné obsahem (také tragedii 
Sultán Selim II!.), Prostředí inspirovalo S e | 
k Stimmen der Zeit in Liedern (1833), ale i tu 
se jeví, jak nepoliticky byl založen. Lyrická I 



tragédie S ova Dai Dionysosýest (1836) ten- 
denčně slaví vítězství mladého kvasu nad 
přežilou reakcí. Dále vytvořil : Grus$ an Ber- 
lin, ein Zukun/tstraum (1838); Bergesgrússe 
aus dem Salzburg., tirol. und bayr. Gebirge 
(1839); Ein Besuch au/ Montenegro (1841); 
Istrien und Dalmatien (1845); Erinnerungen 
an Rom (1848). Jen stín ženin uchovává 
S-ovi místo v dějinách písemnictví. Srv. 
Curtze, Briefe von S. an seine Braut Char- 
lotte (1859, 2 sv.); t., Kurzer Briefwechsel 
zwischen Fr. Jacobs und Heinrich S. (1863); 
t, Heinrich S., eine Selbstbiographie (1865). 

von Stiehle Gustav, generál prus.(* 1823 
v Erfurtě — f 1899). Účastnil se r. 1848 bojfi 
v Poznaftsku, v 1. 1852—55 byl členem trigono- 
metrického odděleni gener. štábu, pak ředite- 
lem a organisátorem nových vojenských aka- 
demií v Postupimi a Nise. R. 1860 řídil histo- 
rické oddělení gen. štábu, a 4 léta potom 
účastnil se v gen. štábu Wrangelově výpravy 
šlesvicko-holštýnské. Byl jmenován křidelnim 
pobočníkem královým, povýšen do stavu 
šlechtického a vykonal několikeré posláni 
diplomatické v Londýně a ve Vídni. R. 1866 
S. byl dílem ve štábě anrády polabské, dí- 
lem v hl. stanu králově a řídil vojenská vy- 
jednávání po míru Pražském. Ve vojně ném.- 
franc. r. 1870—71 S. jmenován generálmajo- 
rem a chefem gener. štábu 2. armády (prince 
Bedř. Karla Pruského). Sjednal kapitulaci met- 
skou, vynikl u Orleansu a Le Mansu a v listo- 
padu 1871 přesazen do ministerstva vojenství. 
R. 1873 jmenován inspektorem myslivců a 
střelců, r. 1875 velitelem 7. divisc, r. 1881 
5. sboru armádního, r. 1886 gen. inspekto- 
rem pevností, r. 1888 po dvou letech odešel 
do výslužby. 

Stieler: 1) von S. Kašpar, spis. něm. 
(♦ 2. srp. 1632 v Erfurtě — f 24. čna 1707 
t.). Skládal knihv mravoučné a vzdělávací, 
pak stilistická a nlologická díla, mezi nimiž 
nejznamenitější jest Teutscher Sprachschat^ 
(Norimb., 1691). O jeho básnické Činnosti viz 
Schwieger. 

2) S. Adolf, kartograf německý (♦ 1775 
v Gothe — t 1836 t.), byl r. 1797 jme- 
nován ministerským úředníkem v Gothě a 
postupoval až na taj. vlád. radu r. 1829. Za- 
býval se zejména kartografií a založil známý 
Handatlas, který vyšel v 1. 1817—23 v 50 li- 
stech u J. Perthesa v Gothě a od těch dob 
stále b^l doplňován a rozmnožován prací vy- 
nikajících kartograf ů (F. von StQlpnagela, 
A. Petermanna, H. Berghause, C. Vogcla, 
Hassensteina, Habenichta, Lúddecka, Ba- 
richa, Scherrcra, Haacka, Domanna a j.). Po- 
slední vydání z 1. 1901— 1905 o 100 listech je 
nejlepším atlasem toho druhu vynikajíc ne- 
jen spolehlivostí po stránce vědecké, ale 
zvláště plastíčností terrainu i bohatstvím ma- 
teriálu, aniž tím trpí přehlednost mapy. S. 
sám uveřejnil ještě 25 dodatečných map 
svého atlasu, jakož i: Kartě von DeutscMand 
nach dem Reichsschlusse vom 2y. April i8o3 
mit den bis Sept. 1S04 erýolgten Veránderun^ 
gen (1805), Schulatlas (do r. 1894 73. vydání), 



Stieringen-St. Wendel — Stifter. 127 

Kleiner Atlas der deutschen Staaten (30 listů,' Silem, ves v Čechách, viz Stirn. 
6. vyd. 1876). DeutscMand, Niederlande, BeU^ Stieve Felix, něm. dějepisec C* 1845 
gien, Schweíi und angreniende Lánder ve 25 | v MUnsteru — f 1898). Vystudoval ve Vrati- 
listech v měř. 1 : 740.000 (1829—36, nově slavi, Inšpruku, Berlině a Mnichově, stal se 
zprac. 1876). Mimo to Schulatlas der Alten \ r. 1867 spolupracovníkem při vydáváni korres- 
Wř/ř (1823, 8. vyd. 1834). , pondencewittelsbašské za 30leté války, r. 1874 

8)S. Karl Joseph, malíř něm. (♦"1781 , habilitoval se v Mnichově, kde stal se r. 1886 
v Mohuči — t 1868). Vzdělal se jakožto prof. na polytechnice. Čelnější spisy: /íerc/w- 
aatodidakt v malbě pastellů a miniatur, p3k\stadtKauýbeurenu.diebaxerischeRestaurations- 
r. 1800 studoval ve Vídni, r. 1806 v Paříži ^?o//ři7f (1870); Der Ursprung des 3ojáhrigen 
u Gérarda a r. 1810 cestoval po Itálii, kÚQ^Krieges i6oy—ig (I., 1875); Das kirchliche 
maloval velký oltářni obraz, nyní v kostele i PoH\etregiment in Bayern unter Maximilian í, 
sv. Leonarda ve Frankfurtě n. M. R. 1812 (1876); Zur Geschichte der Her^ogin Jakobe 
usadil se v Mnichově, kam povolal jej král , vo« Júlich (1878); Die Politik Bayems iSgi 
Maximilian I., a tam S. maloval četné poX'\bi$í6oy{\%l%—%2)\VomReichstaged,J,i6o8 
traity knížecích osob. R. 1816 byl povolán bis lur Grúndung der Uga (1895; obě po- 
de Vídně, kde jeho podobizny cis. Františka ' slední díla tvoři 4., 5. a 6. svazek sbírky 
a jeho choti vzbudily velikou pozornost. ' Briefe und Akten \ur Geschichte des Dreissig- 
R. 1820 vrátil se znovu do Mnichova a m^-Jáhrigen Krieges); Die Verhandlungen uber 
loval r. 1825 krále Ludvíka I. a jeho choVdie Nachfolge Rudolýs IL (1879); Der Kalen- 
(v hávu korunovačním). Z hlavních jeho práci derstreit d. i6. Jahrhundertes (1880); Ueber 
jest podobizna Goetheova (z r. 1828, nyní ^ die áltesten Halbjahrxeitungen oder Messrela- 
▼ nově pinakothece v Mnichově), pak podá- 1 tionen und uber ihren Urheber Fr, v. Aitiing 
bipíy ScheUingova, Tieckova^ A. v. fíumboldta^l {1SSÍ)\ Maximilian /. von Bayern (1882); 
Beethovena a zejména t. zv. Schónheitsgalerie, I Wittelsbacher Brie/e aus d. J, iSgo^i6iO 
36 podobizen krásek bavorských podle pH- \{lSS5'93f 7 sv.), Der oberósterreichische Bauern- 
rody, na rozkaz krále v residenci v Mnichově. I auýstand d, J. 1626 (1891, 2 sv.). Po smrti 

4) S. Karl, bavorský básník dialí-ktický, ' Sově vyšlo v pojednáních mnich, akademie 
syn před. (♦ 1842 v Mnichově -- t 1885). ' několik monografií z dějin Valdšieinových, 
Studoval práva v Mnichově, navštívil Pařiž ' srv. »Čes. Čas. Hist.« IV., 348 a 350 J.F, 
(1867), Řím (1870), procestoval Rakousko, | 8tif«l, také Styfel a Stieffel Michael, 
sever německý, Porýní a podal o cestách mathematik něm.(*1487 vEsslingen — f 1567 
svých zprávy v příloze mnichovské >Allg. ' v Jeně). Vstoupil do kláštera augustiniánů 
Zeitungc. Posléze byl státním archivářem ' v Esslin^en, ale r. 1522 odtamtud prchl ja- 
v Mnichové. Byl hledaným básníkem svého \ kožto přívrženec učení Lutherova, načež pů- 
podřeči a v tvorbu básnickou uveden přikla- 1 sobil jako evang. kazatel u hrab. Mansfelda 
dem Fr. von Kobell. Z dialektických jeho | atd. Hlavni jeho dílo jest Arithmetica integra 
sbírek básnických, jež těáily se neobyčejné ^ (Norimb., 1544) s předmluvou Melanchtho- 
přízni, uvésti sluší: Weifs mi freut (1876 aj novou, v niž shledati možno již zárodek ob- 
čast.); Habťs a Schneid!? (1877 ač.); Í7m jevu logarithmů (viz Loparithmus, str. 
Sunnawend* (1878 a Č.); Buschen, K nim při- i258*). Srv. M. Cantor, vorlcsungen Uber 
stupuji spisovným jazykem složené Hochlanď > Geschichte der Mathematik, sv. 2. (1892). 
lieder (1879), jež připomínajíce místy ]. V. I Stift: 1) S., víska v Čechách, hejtm. a 
Scheffela soupeří s Jul. Wolffem a s Baum- i fara Kaplice, okr. a pš. Vyš. Brod; 6 d., 39 
bachem, pak Wander\eit (1882). Ale nejlepší obyv. n. (1900). — 2)5., ves t., viz Štifta. — 
dílo S-ovo vyšlo teprve po jeho smrti. Jest 3) Hinter S. viz Lhota Další 66). 
to rozkošný fragment Winter-Idyll (1886,1 Stifter Adalbert, básník a spiso v. něm. 
21. vyd. 1897). Prosu Š-ovu, již svrchu vzpo- 1 (* 1805 v Horní Plané — f 1868 v Linci), 
menutou, obsahují Kulturbilder aus Bayern | Byl syn tkalce a obchodníka Inem. Vzdělal 
(1886; 2. vyd. 1893) a Nátur- und Lebensbilder se na škole benediktinského opatství v Krems- 
aus den Alpen (1886; 2. vyd. 1890). Spřízněný mUnsteru (1818). oddal se právům ve Vídni 
v^raz nalezla tvorba S-ova ve výtvarnících | (1826) a pěstil kromě nich malířství, filosofii, 
H. Engelovi, H. Kaufmannovi a F. Defregge- ' dějiny, mathematiku a přírodní vědy. Stal se 
rovi. I bratří S-ovi byli básnicky činní ; rov-' učitelem kn. Richarda Metternicha a usadil 
něž jejich sestra, pani Malybrok-Stiele 'se v Linci (1848). Dvě léta potom jmenován 
rová (v. t.). Starší práce o S-ovi jsou od ! školním radou obecného školství v Hor. Ra- 
Karla v. Heigel, Karl S. (s netištěnými bás- kousích a zastával úřad ten do r. 1865, kdy 
némi z mládl a dopisy S-ovými matce, 1890, pro chorobu odešel na odpočinek jako dvorní 
v 23. sv. >BayrÍ8Che Bibl.<), a časopisecké > rada. Památka jeho uctěna r. 1877 štíhlým 
vzpomínky na S-a od Anny Mayer-Bergwal- < obeliskem na skále nad jezerem Pióckelstein- 
dové. Obé jest nesnadno přístupné; dobrou ským a r. 1902 pomníkem v Linci. S. jest 
náhradou je biografie od dra Aloyse Dreyera obrazitelem přírody v klidném jejím dění. 
(1905) s bibliografii. Holk. ' Přírody vzrušené nemiluje. Člověk jest jen 

9tleriii|f«2i-8t. Wendel, osada v něm. 1 stafáži jeho krajin. Měl neobyčejně jemný 
Lotrinsku, v okr. forbašském, uzel tratí Wel- smysl pro detail a jeho podáni, až vyvolal 
leswciler-S. a S. Novéant, má 3912 obyv. ! tím známý epigramm Hebbclův o malbé kvě- 
(1900) a rozsáhlé železárny. tínek a broučků. Malířské nadání jeho časně 



128 



Stigel — Stigmaria. 



probuzené a pilně pěstěné bylo tu nejlepším 
východiskem. S. byl uznaným básníkem hned 
u vrstevníkův a není nezajímavo, že Nietzsche 
mezi několika málo knihami, jež hodný jsou, 
by přetrvaly, vyčítá i S-flv výchovný román 
Der Nachsommer (1857, 3 sv.; srv. R. M. Meyer 
v »Die Zeitc 1903, XXXIV., str. 53 si.) Pro- 
saická tvorba jeho obsahuje dále: Feldblumen 
(1840, v ročence »Iris«); Der Kondor (1841, 
ve » Wiener Zeitung«); soubor povídkový 
Studien (1844—51, 6 sv.); Bunte Steine (1853, 
2 sv.); román Witiko (1865-67, 3 sv.) a po- 
smrtné publikace vydané Aprentem: Briefe 
(s biografií, 1869, 3 sv.); Eriáhlungen (1869, 
2 sv.) a Vennischte Schrijten (1871, 2 sv.). 
Krom těchto prvých tisků (většinou pešt- 
ských a prešp.) existuje řada nových vydáni 
a vydání, souborná. Nejlepší jest kritické vy- 
dání řízené A. Sauerem »S&mtliche Werke« 
(Praha, 1901 si.), vyd. Společností pro pod- 
porování němec, vědy, uměni a písemnictví 
v Čechách. Kromě něho máme výbory od 
Weitbrechta (1887 a č.); R. Holzera (1899); 
R. FUrsta (1899, 6 sv., ve sbírce Hesseové, 
s úvodem životopisným); R. Kleinecke (1899, 
4 sv.) a Stoessla (1899, 7 sv.}. Srv. E. Kuh, 
Zwei Dichter Oesterrcichs: F. Grillparzcr 
u. Adalbert S. (1872); Markus, A. S. (1877); 
Proell, Ad. S (1891); Stoessl, A. S. (1902); 
objemné dílo AI. Raim. Heina, A. S. (Pr , 
1904); 1. sv. >Prager deutsche Studien« (vyd. 
C. v. Kraus a A. Sauer): W. Kosch, A. S. 
und die Romantik (Pr., 1905) a dr. R. FUrst, 
A. S. Studien (v Lyonovó sbírce » Deutsche 
Dichttr des XIX. Jahrhunderts, sv. 20., 
1905). — Z jeho obrazů chová pražské Rudol- 
finum Krajinářskou studii { vysočiny. 

Stigel (Stigelius) Johan n, novolat. 
básník něm. (* 1515 ve Friemaru u Gothy — 
7 1562). Studoval ve Vitemberce, kde se 
spřátelil s Lutherem a zvi. s Melanchthonem. 
Později stal se tam prof. latiny a r. 1542 
korunován od císaře na básníka. R. 1547 
odešel do Výmaru a r. 1558 jmenován prof. 
výmluvnosti na nové univ. v Jeně, kterou 
slavnostní řečí otevřel. Tamže vyšlo r. 1566 
až 1569 a 1572 devět knih jeho lat. básni 
Carmina, Mimo to vyšly některé jeho řeči. 
Srv. Góttling. Vita Joh. S-ii (Jena, 1858, nové 
v G6ttlingoin^ch >Opusculaakademica«, 1869). 

Stigiiano [stiljánoj, m. v circond. Matera 
ital. prov. Potenza, jz. od Matery, má 6934 
obyv. (1901), obchod s vínem a olivovým 
olejem. 

Stiglmayer Johann Baptist, kovolijec, 
sochař a médailleur něm. (♦ 1791 — t 1844 
v Mnichově). Měl se státi zlatníkem; r. 1810 
začal studovati na akad. výtvarných uměni, 
avšak r. 1814 přešel k rytí mincí, načež r. 1819 
tehdejší korunní princ bavorský Ludvík po- 
slal jej do Itálie, aby se tam vyučil kovo- 
lijectvi. Tamže lil poprsí krále Ludvíka /. po- 
dle modelu Thorwaldsenova, a když se vrátil 
r. 1822 do vlasti, byl jmenován inspektorem 
král. továrny kovolijecké, z níŽ vyšlo velmi 
mnoho větších i menších kovových skulptur. 
Z těch uvádíme zejména: pomník krále Maxi- 



miliána /. v Kreuthu (podle vlastního ná- 
vrhu) a na náměstí Max-Josefově v Mnichově 
(podle modelu Rauchova), jizdeckou sochu 
kurfiršta Maximiliána na nám. wittelsbašském 
tamže (podle Thorwaldsena), 12 obrovských 
soch iHiížat wittelsbašských v trůnním sále 
residence (podle Schwanthalera), sochu Schil- 
lerovu ve Stutgartě (podle Thornwaldsena), 
Jean Paulovu v Bayreutě, Mozartovu v Salc- 
purku a m. j. Největší jeho dílo je obrovská 
socha Bavarie (v. t ), kterou však dokončil 
po jeho smrti jeho synovec Ferdinand v. Miller. 
Poslední prací S-ovou byla socha Goetheova 
pro Frankfurt* n. M. 

Stigma, mn. č. stigmata (řec, azíta) = 
bodám), bodnuti, zejména ostrým nástro- 
jem vybodená nebo žhavým železem vypá- 
lená značka, potupné znamení. Řekové a 
Římané znamenali takto uprchlé otroky. 
Otrok 8-tem označený sluje u Řeků ctvyiiaxiag, 
u Římanů inscriptus. Značka bývala vpalo- 
vána nejčastěji na čele, na rukách a na no- 
hách (Héróndas V, 65—66. 79). Stigmatiso- 
váni jest vlastně druhem tetování, jež ve 
starověku klassickém lze dokázati i jinde 
(O. Crusius ve »PhilologU€, 1903, str. 136 si., 
Wolters v »Hermu€, 1903, str. 265 si.). Od- 
tud i moderně užívá se výrazu stigmatísovati 
ve významu: někoho na pranýř stavěti, ve- 
řejně poznamenati. vy-, 

S. v botanice, blizna, viz Pes tik, str. 
588^. 

S. v zool., průduch, viz Hmyz, str. 3926. 

Stigmaria Brong. (bliznik), p jmeno- 
váni zkamenělých oddenků (rhizomů) rostlin 
plavuňo vitých, jejichž zbytky objevuji se již 
v devonu a kulmu, jež jsou však velice roz- 
šířeny v karbonu a zasahaji až do permu. 
Byly to vodní nebo v bahně se rozvíjející 
osy plavuňo vitých předvěkých rostlin stro- 
movitých a to jak Lepidodender, tak 
S i g i 1 1 a r i í. S kmeny těchto (zvláště v útvaru 
kamenouhelném velice rozšířených) rostlin 
byly S-ie nalezeny v přímém spojení. Oby- 
čejně nalézáme však tyto oddenky v kusech 
osamocených, jež bývaji průměrně asi 6 cm 
až 1 dm široké, leckdy však i širší, zpravidla 
poněkud na plocho smačklé s malým, uza- 
vřeným válcem svazků cévních v centru. Na 
povrchu jsou tyto oddenky posázeny nápad- 
nými, okrouhlými, pravidelně v šikmých řa- 
dách (parastichách) uspořádanými, od sebe 
dosti oddálenými, asi 6 mm širokými, níz- 
kými (jako neštovicovitými) prohlubinkami, 
z nichž každá má poněkud málo vyvstalý 
okraj a ve svém středu vyvstalý hrbol. Pro- 
hlubinky tyto upomínaji na kruhovitá pohoří 
měsíční krajiny (jak je fotografie měsíce zná- 
zorňuje) a jsou to jizvy po odpadlých, oblých 
(podle jiných mínění prý poněkud dvoj řízné 
smačklýchj žížalovitých, až 80 cm dlouhých 
násadcích, které z oddenku takového do 
bahna vynikaly a patrně potravu a vláhu po 
způsobu kořínků rostlině částečně přiváděly. 
Násadce tyto byly tence válcovité (nebo, jaJc 
někteří mini, poněkud dvoj řízně smačklé), vždy 
po jednom v každé výše popsané prohlu- 



Stigmariopsis — Stich. 



129 



bince pijavkovité zapuštěné a rozbíhaly se 
radiálně do půdy bahnité. V lupcích kameno- 
uhelných nalézáme těchto násadců křížem 
krážem často celé spousty většinou skoro 
na plocho smiačklých, a jak někteří tvrdí, tu 
i tam vidličnatč rozvětvených. Podle stavu 
zachovaného musily býti asi koŽovité, alespoň 
ve svém povrchu dosti pevné povahy. Nej- 
rozšířenější druh všude v kamenouhelném 
útvaru i u nás v Cechách se vyskytující jest 
S. ficoides Brong. ( Varíolaria ficoides Stnbg., 
viz Kamenoohelný útvar tab. obraz 8). 
Podle domněnek dosavadních jsou tyto ná- 
sadce vlastně listy oněch vodních oddenků, 
ale pozměněné tak, že mohou zastupovati 
funkci kořínků. Mezi nvní Žijícími Lycopodia- 
ceami jest to tropická čeleď Psilotaceae 
zvaná, které mají obdobné podzemní od- 
denky místo kořenů a upomínají na S-ie. — 
Srv. Dr. O. Feistmantel, Die Versteinerun- 
gen der bdhm. Kohlenablagerungcn (»Palae- 
ontographica« 23. sv., 1875 — 76); dále zajíma- 
vou práci dra. O. Kuntze, Sind Carbonkohlen 
autochthon, allochthon oder pelagochthon } | 
(Lip.,lS95), ač s některými jeho poznámkami, 
co se týče S-ie, nelze souhlasiti. Ostatně viz 
Kamenouhelný útvar, str. 857ď aPalae- 
ontologie rostlinná, str. 83, pak Sigil- 
laria, str. 147 ^. Ve sbírkách Musea král. 
Českého viz ve Stembergeu pěkné instruk- 
tivní kusy. EBr. 

Stlgmariopils Grand' Eury, oddenky 
nékterých Sigillarií, podobné Stigmariím, ale 
přece od typických Stigmarií se lišící zvláště 
jizvami na svém povrchu, které nejsou 
okrouhlét nýbrž mají podobu prfiřezu čočky, 
a pak skulpturou výplně válce dřeňového, 
poněvadž výplně (kamenné výlitky) tyto u S. 
mají kolmá žebra as 1 mm široka, čim upo- 
mínají poněkud (ovšem bez uzlin) na jádra 
kalamitu. S. jest totožná se Stigmaria vimosa 
(S. abkreviata) Goldenbg, podobně Stigmaria 
fiexuota Renault spadá pod S. Zdá se, že 
tento druh oddenků přicházel jak u Eusigil- 
lariei tak i u Subsigillarieí. EBr, 

Stigmata viz Stigma a Stigmatisace. 
Stigmatisaoe, sfigmatisovánf, z řec. 
V dobách velikého náboženského vzrušení, 
jako na př, ▼ XlIL. XVII. a v XIX. stol, 
zjevovaly se některým osobám v největším 
nábožném zanícení rudé skvrny (stigmata) 
na místech, kde tělo Kristovo bylo probo- 
deno hřeby a kopím žoldnéřovým, a z míst 
těch dokonce se ronívala krev, kdy u osob 
técb docházelo k nejvyššímu stupni zaníce- 
nosii, na př. v pátek, kdy celé utrpení Kri- 
stovo s sebou prodělávaly a vyličovaly. Osob, 
u nichž 8. byla pozorována, je řada dosti 
veliká a nejznámější — počínajíc od sv. F r a n- 
tisk a z Assisi (v. t., str. 634 b) — jsou 
Emmerichová A. K. (v. t.) a Louise 
Lateauová(v. t.). Vědeckým sporem o pra- 
vosti stigmat objasnila se podstata tohoto 
zjevu, a pokud nezakládá se na podvodných 
manipulacích, s. se stanoviska lékařského 
spadá v obor hypnotismu a hysterie (srv. | 
t-, sir. 1063 b). Lit. zprávy uvedeny jsou | 

OuAv Slomik Naučný sv. XXIV. 19/6 1906. 



u osob jmenovaných; srv. ještě Charbonnier, 
Maladies des mystiques (Brussel, 1875). 

Stigmatiiovatl viz Stigma. 

Stlgmatsrpie (z řec), vídeňským knih- 
tiskařem Karlem Fasolem (v letech 70tých 
XIX: stol.) do knihtiskařstvi nově zavedený 
zvláštní způsob sazby podobizen, obrazu 
krajin, květů a květinových skupin, hlavně 
však složitých podtiskfi se sestaveným písmem 
nebo bez něho, a to pomocí systematicky 
litých bodů a línek různé síly a kuželky. 
Zvláště při tisku cenných papírů velmi často 
užívalo se pod tisků s-ií zhotovených a na- 
bývalo se zpravidla vzorců velmi jemných. 
Všeobecně však s. se nerozšířila, poněvadž 
jednak pořízení příslušného materiálu bylo 
spojeno s velikém nákladem a vedle toho 
sazba vyžadovala nepoměrně mnoho času. 
V novější době 8. v knihtiskařstvi vůbec se 
neužívá. Ubk, 

Stiliavka viz Podkova, str. 1010 «. 

Stihlloe viz Štíhlíce. 

Stihlo (angl. snajfle^ bradoon^ fr. bridon, 
it Jíletto, něm. Trense, rus. ujdéčka, tren^el, 
vyobr. č. 3989.) jest ze trojích udidel pro 
koně, mezky, osly atd. (af podsední nebo ta- 
houny) nejměkči, nejlehčí, stačí tudíž pro 
zvíře měkkohu- 
bé (s citlivou če- 
listí) a pro oby- 
čejné projiždky, 
ježto jím se Šetří 
huba zvířete. Li- 
ší se od pelha- 
mu (v. t.) tím, 
že nemá pod- 
hradního řetízku ^ ^ 
a má, užíváno-li ^ ^ 
samojediné bez č. 3989. 
udidla ostrého, 

místo postraniček pouhé roubíky, které bez 
jiného účinku nedovolují, aby s. se protáhlo 
hubou celé. S. užívané v kantáru (v. t. též 
pro vyobrazení řemení stíhlového, jež má 
lícnici pouze zadní, a nemívá nánosku) spolu 
s udidlem ostrým roubíků nemá. F\f, 

StUmov, Msti hněv, popi. dvůr u Skři- 
van v okresu novobydžovském; 4 d., 121 
oby v. č. (1900). Kdysi stávala zde tvrz a ves. 
Tvrz zašla v XV. stol. 

Stich. vsi v Čechách, viz Stich o v a 
Vstíš. 

Stich Jan, český virtuos na lesní roh 
(♦ 1748 v Žehušicích — f ^6. února 1803 
v Praze). Učil se na útraty hr. Jana Jos. 
Thuna u Jos. Matějky v Praze, pak u Šinde- 
láře v ^micll0vě a Ant. Hampla a Karla 
Houdka v Drážďanech. Potom vrátil se do 
Prahy k svému příznivci, ale chtěje nabýti 
širšího rozhledu ve světě, prchl po třech le- 
tech r. 1766 tajně z Prahy a pode jménem 
Punto koncertoval s úspěchem v Německu, 
Uhrách, Itálii, Španělsku, Anglii a zvláště 
r. 1778 v Paříži. S. troubil na stříbrný roh 
a dovedl z něho vykouzliti tóny tak čisté a 
krásné, že v té příčině nikdo se mu nevy- 
rovnal. R. 1781 vstoupil do služby biskupa 




130 



Stichomantie — StiliscvatL 



• vircpurského jako dvorský hudebník, r. 1782 
přijal místo koncertisty u hraběte ďArtois 
(pozd. krále Karla X.). Když vypukla revo- 
luce, S. převzal na nějaký čas ředitelství 
orchestru na divadle des Variétés amusan- 
tes, ale r. 1799 navštívil zase svou vlast a 
zdržoval se nějaký čas v Praze. R. 1801 tu 
koncertoval v tehaejším stavovském divadle 
s úspěchem neobyčejným. Vystoupil také 
v Mnichově a ve Vídni, kde Beethoven proň 
komponoval sonátu pro klavír a lesní roh 
op. 17. R. 1802 navštívil s J. L. Dusíkem 
Čáslav a koncertoval i tam. Na zpáteční cestě 
do Paříže onemocněl v Praze a zemřel v ho- 
stinci >u arciknížete Karla c na Malé straně. 
Byl pohřben s velikou slávou a k jeho poctě 
provedeno po prvé Mozartovo Rekviem v ko- 
stele sv. Mikuláše na Malé straně. Ze skladeb 
S-tových vyšly v Paříži několikeré koncerty 
pro lesní roh, kvintetta, tria, dua, etudy a 
cvičeni a j. Mimo to napsal: Métkode pour 
apprendre facilement les éléments des premiér 
et second cors etc. (Pař., 1798). 

Stlohomantle (z řec), v dřívějších do- 
bách zvláštní způsob věštěni z míst (řádků = 
azixog) knih zvláště rozšířených, jako Vcrgi- 
Ijovy Aeneidy nebo Písma svatého. Při tom 
buď výpisky míst na lístcích hozeny do osudí, 
z nčhož losováno; nebo příslušná kniha na- 
hodile otevřena, načež určen namátkou verš, 
z jehož smyslu usuzováno na případ pří- 
tomný, klk, 

Stlohometrle (z řec), u starých Řeků 
počítání řádků v rukopisech, aby se 
určilo, co spis vydá (rozsah, objem atd.). 
Počet řádků originálu byl od opisovače na 
konci jednotlivých oddílů zaznamenáván. Za 
normální stichos (řádek) brávala se délka ho- 
mérskéhohcxametru. Srv.Ritschl, Diealexan- 
drinischen Bibliotheken (»Opuscula« I, 1867); 
Graux, Nouvelles recherches sur la sticho- 
métrie (>Rev. de philol.c II., 1878). 

Sttohomyihle (z řec.) slově takové roz- 
dělení veršů v dialogu dramatickém, při němž 
každá z obou rozmlouvajících osob pronáší 
jen po jediném verši. Bývá-li jim přidělo- 
váno po verších dvou, zove se to disticho- 
mythie. Zpravidla se formy té užívá tam, 
kde dialog nabývá rázu živého, tak že pro- 
jevy ráz na ráz se střídají. V řecké tragédii 
s. nejčastěji se vyškytá u Euripida. Je-li je- 
diný jen verš rozdělen mezi dvé osob, zove 
se takový způsob rozmluvy antilabé. Srv. 
A. Gross, Die S. in d. griech. Tragodie u. 
Komódie (1905). Sdk, 

Stiohovloe, ves mor., viz Mstichovice. 

Stiklne [-kin] (Stekene, Stickeen, 
Steckin), mohutná, asi 600 km dlouhá řeka 
v Sev. Americe, pramenící se na 130* z. d. 
v Britské Columbii a vlévající se naproti sev. 
konci ostrova prince Waleského do Tichého 
oksánu na území Alasky. V hor. toku je málo 
známa. Ve střed, toku valí se hlubokými ca- 
fíony, nad nimiž zdvíhají se s obou stran 
mocné ledovce, zasahující aŽ k samotné řece. 
Nedaleko ústi svého tvoří rozsáhlé vodo- 
pády, načež se rozlévá v široký límán. 



Štiko v viz Štik o v. 

Stiks, ves v Čechách, viz Štěkře. 

Stil (z lat.) viz Stilus a Sloh. 

Stilb«n, aromatický uhlovodík Q//^ . C/7: 
CH.C^H^ tvořící desky tající při 124°; vře 
při 306—307®. Tvcří se při kapání toluolu 
na kysličník olovnatý zahřátý do tmavě čer- 
veného žáru, nebo při zahřívání benzalde- 
hydu se sírným květem na 180 **. Pl\ák, 

Stllbit čili heulandit, nerost ze sku- 
piny zeolithů, krystalluje v jednokloných tva- 
rech, obyčejně podle roviny souměrnosti ta- 
buikovitě vyvinutých, nebo bývá paprskovitě 
lupenitý. Jest čirý, bílý nebo kysličníkem 
železitým rudé zbarven, průhledný nebo prů- 
svitný, křehký, podle klinopinakoidu (roviny 
souměrnosti) velmi dokonale štěpný. Tvrd. 
3y,— 4, hust. 2*1— 2*2. Jest křcmičitan hlinito- 
vapenatý, vodnatý: 

s 59-22Vo kysličníku křemičitého, 16*79 hlini- 
tého, 9*20 vápenatého, 14*79 vody. Pálen na- 
dýmá se a taje v bily email, kyselinou chloro- 
vodíkovou snadno se rozkládá i vylučuje 
křemičitý sliz. Nalezištěm jeho jsou druhotné 
žíly a druzové dutiny v horninách obsahují- 
cích hojně kysličníku hlinitého a vápenatého: 
čedičích, melafyrech i j., jakož i žily rudní. 
V Čechách vyskytuje se u Jilového a na Ko- 
zákově, na Moravě u Maršové a Sobotína; 
v údolí Fassa v Tyrolsku, na Campsie a Kil- 
patrick Hills ve Skotsku, u Berufjordu na 
Islandě a j. Fr. Sl-k. 

Stilet (ital. stiletto) viz Dýka, str. 305^). 

Stilfi, Stilfský přesmyk viz Stelvský 
přesmyk. 

Stilloho, vojevůdce řím. (f 408 v Ra- 
venně), rodem Vandal. Ve službách římských 
získal si přízeň cis. Theodosia a vyšinul se 
k nejvyšším hodnostem. Císař dal mu svou 
neteř Serenu za choť. Po smrti Theodosíově 
S. vládl na místě nedospělého cis. Honoria 
a se zdarem bránil říše Západořímské proti 
útokům národů germánských. R. 396 přispěl 
na pomoc říši Východořimské, tísněné králem 
visigotským Alarichem, a přinutil Alaricha 
odtáhnouti z Řecka. Když pak Alarich vpadl 
do Itálie, S. porazil jej u PoUentie (402) a 
Verony (403) a donutil k pochodu zpáteč- 
nému. R. 405 (n. 406) S. porazil u Faesul 
veliký zástup Germanů, který pod Kadagai- 
sem vtrhl do Itálie, a úplně jej potřtl, Gallie 
nemohl však proti Vandalům a Alanům obrá- 
niti. S. zamýšlel s pomocí Alarichovou ne- 
přátelství proti říši Východořimské, ale když 
provedeni záměru toho nad očekáváni se 
protáhlo, Alarich vtrhl poznovu do říše 
Západořímské (408). V té době S. padl jako 
obět dvorských intrik; byl s vědomím císaře 
Honoria v Řavenně zavražděn. J,f. 

8tlllsao« (z lat.), úprava slohová viz St i 1 i- 
sovati. 

Stiliiovati (z lat.), slohově upraviti, 
zvláště co se týče umění slovesného (s. o d- 
pověď, s. větu a pod.), srv. Sloh. Vkres- 
lení a malbě s. znamená zbaviti výtvory pří- 
rodní (na př. list, květ) všeho nahodilého a 



Stilista — von Stillfried und Rattonitz. 



131 



libovolného ve tvaru i zbarveni a uvésti je 
na formy základní, typické, ve kterých vládne 
jakási zákonitost, pravidelnost. Srv. na př. 
s-ané listy akantové na vy obr. č. 130 (Akan- 
thos) a cl. Ornament. O 8-ání (stili- 
saci) mluví se i v krajinářstvi, srv. Hé* 
roická krajina. — Srv. Schubert v. Sol- 
dem, Das Stilisieren der Tier- u. Menschen- 
f.rraen (1892). 

Stilista (z lat.), kdo stilisuje, píše něja- 
kým slohem, af dobrým či špatným (dobrý 
a Spatn'^ s.). 

StillfláokÝ, týkající se stilu (slohu), slo- 
hový, na pf. S'ká úprava spisu, s-ká obrat- 
nost atd. 
Stllifltlka viz Slohovčda. 
StUke Hermann, maliř něm. (^ 1803 — 
f 1860). Studoval na akademii berlínské, od 
r. 1821 v DQsseldorfě u Comelia, jehož ná- 
sledoval do Mnichova, a se StQrmerem ma- 
loval v Koblenci v porotnim sále Posledni 
soud a několik fresk v arkádách mnichov- 
ských, zejména Korunovaci krále Ludvika. 
VÍ. 1827 33 byl v Itálii (nejvíce v Římě) a 
potom vrátil se do DUssclclorfu. V 1. 1842 
ai 1846 maloval na zámku Scolzenfelsu fre- 
sky: Šest rytifský-ch ctnosti, R. 1860 přesídlil 
se do Berlina, kde r. 1854 jmenován profes- 
sorem. Z jeho obrazův olejových uvádíme: 
Rinaldovo loučeni s Armidou (1832); Křižáci 
(1834); Cisař J^aximilidn na Martinské sténá 
(1835); Panna Orlednskd (1836); Posledni kře- 
stáné v Sýrii \ Sv. Jiři s andělem; Poutnici na 
poušti (1841, mus. v Královci); Únos synii 
Eduardových (1850, nár. gal. v Berlíně); Tri- 
stan a Isolda; Amaionky; Judita a Holoýernes 
a j. Později maloval ndstropni fresky v des- 
savském dvoř. divadle. — Jeho choť Her- 
mina S., rozená Peipersova (1808—69), 
vynikla jako kreslířka a malířka aquarellfi, 
také jako učitelka malby květin. 

StillMed, ves v Cechách, hejtm. a okr. 
Litomyšl, fara Jetřichova Ves, pš. Opatov; 
43 d., 236 obyv. n. (1900). 
Stillfried viz Štílfrtd a srv. Bruncvik. 
von StUlfMed nnd Battonitx (t. j. Štil- 
frid č. Štylfryd z Raténic), příjmení hra- 
bOci a panské rodiny v král. Pruském, avšak 
původem české. Nesoudní rodopisci odvozo- 
vali rodina tu od báječného Stoj míra, 
který prý byl vypuzen do Bavor. Jim odvo- 
zovali ji ze Stillfriedu nad ř. Moravou v Ra- 
kousirh, ač držitelé tohoto byli erbů jiných. 
Proti tomu jest pravděpodobnější, že pochá- 
zeli ze vsi Ratěnic v okr. poděbradském a že 
k jejich předkům náleželi Pertolt (1410-27) 
a jiřik. Tento byl r. 1440 na sjezde čáslav- 
ském a r. 1448 vpadl s vojskem poděbrad- 
ským do Prahy. Týž sloužil králi Jiřímu na 
jeho statcích, začež obdržel Annu z Donína, 
dědičku staticu Neurode v Kladsku, k man- 
želství, a léno na týž statek, což muir. 1472 
od kniž. Jindřicha Minstrberského potvrzeno. 
Syn jeho Jiřík (II.) zemřel v 1. 1484—92 a 
Neurode spravoval napřed Jan Handsmeid 
z Ratěnic (tuším bratr), pak jej ujali Jiříkovi 
synové Jiří (IIL^i a Jakub, jimž cisař Maxi- 



milián udělil (vlastně potvrdil) erb (štít po- 
kosem polovičný, černý a zlatý). A. Jiří 
(t 1517) zůstavil syna Jiříka (IV.), jenž ob- 
držel při dělení (1524) Neurode. Zemřel 
r. 1554 a syny jeho Jiříkem (V., f 1586) a 
Jindřichem (f 1580) tato pošlost vyhasla. — 
5. Jakub obdržel při děleni (1524) Prostřední 
Stínavu 8 částí panství neurodského a padl 
r. 1529 proti Turkům. Měl několik synův, 
avšak jen potomstvo Jana (f 1609), nejstar- 
šího syna, přetrvalo XVII. stol. Berná rt, 
pravnuk Janův, povýšen majestátem d. 13. bř. 
1662 do panského stavu kr. Čes., což maje- 
státem 29. pros. 1680 rozšířeno na panský 
stav starožitných rodů v (f 1702). Skrze pra- 
vnuky Dernartovy , syny JanaJosefa(tl739), 
povstaly nové pošlosti. a) Emanuel (* 1725, 
1 1794), druhý syn Jana Josefa, usadil se na- 
před na Moravě, kdež se oženil s Antonií 
hr. z Žerotína, později byl ředitelem Tere- 
ziánské akad. ve Vídni. Vnuk jeho August. 
Vilém byl polním podmaršálkem a druhým 
majetníkem pěš. pluku č. 50 (od r. 1S32 že- 
nat s Annou hrab. z Klamu a z Martinic, 
t 1874). Jeho a bratra Filipa (* 1808 — 
t 1887) potomci (držitelé vyzovského pan- 
ství) tvoři rakouskou panskou pošlost 
a píší se svobodnými pány ze S-u a 
z Ratěnic (von S.-Ratenicz). — b) Michal 
(* 1726 — 1 1796), třetí syn Jana Josefa, jenž 
r. 1773 po rodinné smlouvě převzal panství 
Neuxode, byl ve vojenských službách prus- 
kých. Skrze dva jeho syny povstaly dvě 
větve: ad) Jan Josef, starší syn jeho 
(* 1759 — 1 1805) vyzískal (18. září 1792) říš- 
ské a (24. květ. 1794) pruské hrabství. V Če- 
chách držel v 1. 1796—1803 Staré Buky, 
kromě toho měl Neurode a jiné statky v Klad- 
sku a Slezsku. Potomci jeho tvoři starší 
hraběcí větev, bb) Bedřich (♦ 1763 — 
t 1814), druhý syn Michalův, držel po bra- 
trovi Neurode, jež prodal. Potomstvo jeho 
tvoří prusko-americkou panskou větev. 
Vnuk Hugo (* 1819) vystěhoval se totiž do 
Chile a potomstvo bratří jeho žije dílem 
v Chile, dílem v Prusku. — c) František 
Ignác (♦ 1734 — t 1805), pátý syn Jana Jo- 
sefa, držel kromě statků v Prusku Červenou 
Lhotu u Soběslave (od r. 1794). Statek tento 
držel po něm syn Mořic (f 1837), ale pro- 
dal jej r. 1823. Skrze ostatní dva syny Fran- 
tiškovy vznikly dvé větve, aaa) Mladší hra- 
běcí pošlost založena Karlem Ignácem 
(♦ 1759 — t 1846), nejstarším synem Fran- 
tiškovým. Jediný jeho syn Rudolf M. Ber- 
nart (♦ 14. srp. 1804 — f 9. srp. 1882) jme- 
nován byl (25. květ. 1858) grandem v Portu- 
galsku s názvem conde ďAlcantara a 18. říj. 
1861 povýšen do hrabského stavu kr. Prus. 
Byl kr. taj. radou, vrch. hejtmanem zámku 
Hohenzolleru, nejvyšším ceremonářcra. Pra- 
coval nejen v dějinách rodu svého {Geschichť 
liché Nachrichten v. Geschlechte S. von Ratto^ 
nit\, 1860), nýbrž i v dějinách král. rodu 
pruského a vydal spisy: Altertiímer u. Denk' 
male des Hauses Hohenxollern (1831—52 a nová 
řada 1853—67, 2 sv.); Geneai, Geschichte der 



^ 



132 



Stillfriedsdorf — Stín. 



Burggraýen von Númberg (1843); Monumenta 
ZoUerana (1843-62, 7 sv., s Traug. Maerke- 
rcm) ; Die HohenioUern u, das deutsche Vater- 
land (6. vyd., 1896, 2 sv., s Bernh. Kugle- 
rem); Preussens Monarchen (1860) a j. Po- 
tomstvo drží statky ve Slezsku a píše se 
dilem S.-Rattonitz, dilem S.-Mettich (od 
r. 1885). bbb) Ignác (* 1763 — f 18*2), třetí 
syn Františkův, založil pruskou katolic- 
kou vétev. Potomci statkův nemajíce jsou 
po většině v státních službách. Sčk, 

StlUMedsdorf viz Štilfrídov. 

Stillioidinm lacrymale viz Dacryo- 
rhoea. 

StlUlng: 1) S. Johann Heinrich viz 
Jung 2). 

2) S. Benedikt, anatom a chirurg něm. 
(* 1810 v Kirchhainu v Hessích — t 1879). 
Vystudovav lékařství v Marburce, usadil se 
r. 1833 v Kasselu jako lékař. Konaje častější 
cesty do Francie a Itálie, seznámil se s před- 
ními chirurgy a fysiology franc. a v duchu 
jejich pracoval na p&dě německé, vynikaje 
rovněž jako chirurg i anatom, jsa na př. po 
dlouhou dobu jediný, kterýž v Německu vy- 
konával ovariotomie. V anatomii dobyl si 
trvalých zásluh vzornými pracemi o poznáni 
podrobnější úpravy mozku a míchy. Z čet- 
ných jeho prací moŽno uvésti: Die naturli- 
^hen Procesfe bet der Heilung durchschlunge- 
ner Blutgefásse (1834); Untersuchungen uber 
die Spinalirritation (1840); Ueber Textur und 
Funktionen der Medulla oblongata (1843); 
Untersuchungen uber den Bau und die Verrich- 

•tungen des Gchirns (1846); Neue Untersuchun- 
;gen uber den Bau des Růckenmarks (1859); 
2^eue Untersuchungen uber den Bau des kleinen . 
Gehirns des Menschen (1864 - 67, pak 1878); ! 
Die rationelle Behandlung der Hamróhren- 
Strikturen (1870—72). 

3) S. Jakob, syn před., lékař něm. (* 1842 
v Kasselu). Po skončených studiích lékař- 
ských usadil se v Kasselu jako oční lékař a 
stal se r. 1884 prof. ofthalmologie ve Stras- 
burce. Stal se známým pracemi o vnímání 
barev a zkoumáním barvocitu pomocí tabulí 
pseudoisotropických. 

Stilllngrla Garden, kožokvět, rod rost- 
lin z čel. pryšcovitých a podčel. Hippoma" 
neacy obsahující kře n. polokřc listů střída- 
vých, zřídka vstřícných peřenožilných, a žlaz- 
nato-zoubkovaných, s květy buď v klasech 
jednoduchých nebo v květenstvich z klasů 
složených, v nichž jest pod prašnými něko- 
lik (1—3) květů peští kových. Obal, koruna a 
žlaznatý terč chybějí. Kalich je 2— 3klaný n. 
dílný, tyčinek 2—3 a plod tobolka o 3 ko- 
kouscích jednosemených. S. má 12 druhů, 
ponejvíce amerických, z nichž roste v jižní 
části Sev. Ameriky, zvláště v Karolíně a Flo- 
ridě, S. silvatica J. Mttll., k. lesní, jako keř 
s listy čárkovitými n. elliptičně kopinatými, | 
ne-li podlouhle opak vejčitými, jehož kořen 
(radix S-iae) jest v Americe pro počišfující I 
vlastnosti ofncinální. — S. sebijera Mich., k. | 
I oj on osný, jest Exoecaria J. MUll. (Croton 
Is.) a prospívá jako strom n keř, v Japanu ! 



a v Číně domácí a v tropických krajinách 
pěstovaný, černými olejnatými semeny zvíci 
lískových ořechův, obalenými tlustou bílou 
vrstvou tuku, t.zv. čínského loje č. tuku, 
užívaného k výrobě svíček a mýdla. Did, 

Stillwat«r [stlluoaťr], hl. m. hrabství wa- 
shingtonského v sev.-amer. státě Minnesotě, 
26 km vsv. od St. Paulu, na ř. St. Croix, má 
12.318 obyv. (1900), věznici, divadlo, dívči se- 
minář. Je střediskem čilého dřevařského ob- 
chodu v údolí splavné řeky St. Croix, pro- 
čež jsou tu četné parní pily, dále tov. na 
mlátičky a škrobárny. 

Stilo, ital., sloh, zvi. v hudbě. S. osser- 
vato, starobylý, přísný sloh, zvláště a ca- 
pella čili Palestriniův sloh; s. rappresen- 
tativo čili 8. drammatico, sloh drama- 
tický, monodie vynalezené ok. r. 1600 ve 
Florencii (šrv. Opera, str. 801 tf). 

Stllo, m. v ital. prov. Reggio di Calabria, 
circond. Gerace, na úpatí Consolina, na 1. 
břehu Stillara, má 3177 obyv. (1901), živících 
se pěstěním olivy, révy, moruší. Doly na že- 
leznou rudu. S. je rodištěm filosofa T. Cam- 
panclly (f 1639). 

Stilom«trle (z řec.) viz Platón, str. 861 b. 

Stllpnoiid«rit (něm. Eisenpecher^, Pech- 
eisenstein\ nerost, odrůda limonitu (v. t., 
str. 33^). 

Stilton [stilťn], osada v Huntingdon.Hhiru 
(Anglie), podle níŽ pojmenován všeobecné 
známý druh sýra, ačkoliv nyní se připravuje 
ponejvíce v Leicestershiru. 

Stilufl, lat, pisadlo, rydlo; z toho čes. 
stil, st^Iy něm. Stil, angl. a fr. style^ it. stilo 
(v. t.), rus. stiij atd. ve významu sloh (v. t.). 
Srv. též Nový styl a Starý styl. 

Btiméřloe viz Zdiměřice. 

Stliiim«n 9LUM Maria-Iiaaoh, známý ka- 
tolický (jesuitský) list něm. pro vrstvy vzdě- 
lané. Vychází nyní lOkrát ročně ve Freiburce 
v Br. redakcí Aug. Langhorsta (od r. 1889); 
tiskne se ve více neŽ 4000 výtiscích. Vznikl 
r. 1869 v Maria-Laachu (viz Laach), r. 1872 
za kulturního boje přestěhoval se do Belgie, 
pak do Nizozemí. 

gttmmeridorf, ves v Čechách nad Ka- 
menici, hejtm. a okr. Děčín, fara Rosendorf, 
pš. Hřensko; 76 d., 422 obyv. n. (1900), Itř. 
Sk., financ, stráž a 7 továren. 

Sttmmlng Albert, romanista něm. (* 1846 
v Prenclově), řádný professor na univ. go- 
tinské. Vydal: Fr. Villon (1869); Jaujre Ku- 
del (1873); Bertran de Born (1879 a 1892); 
Ueber den proven^alischen Girart von Rossil- 
ion (1888); Der anglonormannische Boeve de 
Haumtone (1899) a nárys písemnictví proven- 
galského v Gróberově »Grundriss d. román. 
Philologiec II., 2. 

Stlmuliui, lat, bodec, osten, v přenes, 
smysle podnět (ku práci atd.); stimulace, 
dráždění, podnět; stimulantit [-ancia], 
dráždivé prostředky; stimulovati, pod- 
něcovati, podpichovati, drážditi. 

Stin (rus. téň, lat. umbra, fr. ombre^ it. 
ombray šp. sombra^ něm. Schatten, angl. shade^ 
shadowy řec. axia atd.). 



Stín — Stfnový obraz. 



133 



S. optický jest prostor za neprůhledným 
tělesem osvětleným, do néhož světlo nevniká. 
Protiná-H tento stínový prostor nějaká plo- 
cha bílá, okáže se na teto ploše místo ne- 
osvětlené, tmavé, které též často nazývá se 
s em. Obrys tohoto 8-u bývá určitý, ostrý, 
t j. plocha osvětlená stýká se přímo s plo- 
chou úplně tmavou, aneb jest mezi oběma 
plochami nenáhlý přechod od osvětleni úpl- 
ného do úplné temnoty. Příkladem budiž 
vyobr. č. 3990., které ukazuje vznikání s-u 
u koule K, je-li tato osvětlena jednou zdro- 
jem bodovým O, jednou svíticí koulí P, jež 
má rozměry větši nežli koule osvětlená. Na 
stínítku S vzniká v prvém případě 8. obrysu 
kruhového neb elliptického atd , podle toho, 




Č. 3990. Stfn optícký. 



zdali rovinné stínítko postaveno jest kolmo 
neb šikmo ku přímce spojující O se středem 
koule K, Z tohoto tvaru s-u soudíme, že 
světlo šiří sepřimočárně. Z druhé části 
vyobr. č. 3990. patrný jest prostor, kam světlo 
vůbec nevniká — s. úplný, a prostor, kam 
některé partie zdroje svití — s. částečný 
čili polostin (penumbra). Velikolepým pří- 
kladem s-u je zatmění měsíce a slunce nvk, 
S. elektrický, magnetický jest úkaz 
s-u optickému analogický. Pokryjeme-li pří- 
stroje elektrické, na př. citlivý elektroskop 
pozlátkový (v. t.J kovovou sítí se zemí spo- 
jenou, nepůsobí vnější náboje elektrické, 
na př. jiskry na síf přeskakující, na elektro- 
skop. Stroj tento jest sítí chráněn, jest 
v elektrickém s-u. Podobně lze silnými 
prsteny železnými chrániti jehlu magnetickou 
proti vnějším vlivům magnetickým (s. mag- 
netický), nvk. 
Btka A. G., pseud. Aug. Aloise Vrzala. 
StinaTa: 1) S., ves na Moravě, hejtm. 
Prostějov, okr. Plumlov, fara a pš. Staré 
Pteni; 58 d., 332 oby v. č. (1900), kaple Po- 
zdvižení sv. Kříže, Itř. šk.; mysli vna a opo- 
dál Dolní a Horní mlýn. R. 1233 vzpomíná 
se Vojtěch ze S-vy. R. 1408 půl vsi koupil 
Erhard z Kunštátu. Ladislav z Boskovic a na 
Třebové r. 1513 připsal část S-vy Vilému 
z Pernšteina. Ladislav dal stinavským právo 
odúmrtní r. 1605. — Západně od S-vy na 
příkré stráni Čertů v hrad (připomín.r. 1612), 
I něhož valy jsou zachovány. E, Múller, 

2) S. (Steinau an der Oder), kraj. město 
v Prus. Slezsku, ve vlád. obv. vratislavském, 



nad řekou S-vou {Steinau\ pravým pří^ 
tokem Kladské Nisy a s ní Odry, na žel. dr. 
Vratislav- Štětin a Lehnice-Kobylin, má 3708 
obyv. (1900), obv. soud, katol. a evang. ko- 
stel, ev. učitel, seminář se sirotčincem; to- 
várny na stroje, kamna, hliněné zboží, ná- 
bytek a průmysl textilní. R. 1474 zvítězil zde 
král uherský Matiáš nad Poláky pod Kazi- 
mírem IV. a dne 11. srp. 1633 Valdštein 
nad Švédy a Sasy. 

Stinde Julius, spis. něm. (* 1841 v Kirch- 
Nůchelu v Holštýnsku), studoval chemii a 
přírodní vědy, promovoval (1863), stal se to- 
várním chemikem v Hamburce, redaktorem 
»HamburgerGewerbeblattc, posléze jen spiso- 
vatelem a feuilletonistou (přírodovědným). 
R. 1876 odstěhoval se do Berlína, kdež žije 
posavad. Kromě odborných stati uveřejnil 
samostatně : Blicke durch das Mikroskop ( 1 869) ; 
novellety Alltagsmdrchen (2. vyd., 1873, 2 sv.); 
Naturwissenscha/tliche Plaudereien (1873); Die 
Opfer der Wissenschajt (pod pseud. Alfred 
de Valmy, 2. vyd., 1879); Aug der Werkstatt 
der Nátur (1880, 3 sv.). Komedie nářečím 
dolnoněm.: Hamburger Leiden; Taňte Lotte; 
Die Familie Karstens ; Eine hamburger Kóchin ; 
Die Blumenhándlerin, Veselohru Das letíte 
Kapitel\ vánoční pohádky: Prin\ess Tausend- 
schón a Prini{ Unart a lidovou hru : Ihre Fa- 
milie (s G. Engelsem). Dále: Waldnovellen 
(1881; 2. vyd. 1886); Die Wandertruppe oder 
das Dekamerone der Verkannten (1881 ; 3. vyd. 
1887); Berliner Kunstkritik, mit Randglossen 
von Quidam (1883). Vytvořiv veselý typ ber- 
línské ženy sosákovy Vilemíny Buchholzové, 
vykořistil jej obchodnicky v řadě publikací: 
Buchholiens in Italien (t., 1883); Die Familie 
Buchholi (1884; 86. vyd.); Der Familie Buch- 
holx xweiter Teil (1886); Der Familie Buch- 
holi dritter Teil: Frau Wilhelmine (1886); 
Frau Buchholi im Orient (1888); Frau Wilhel- 
mine Buchholi' Memoiren (1895); Hotel Buch- 
hol\. Ausstellungserlebnisse (1896); Bei Buch" 
holxens, veselohra (1900). Krom těchto častěji 
nakládaných knih vydal ještě: Die Perlen- 
schnur und Anderes (1887); Pienchens Brauť 
fahrt (1891); Humoresken (1892); Uťn Knick. 
Plattdeutsches (1893); román Der Liedermacher 
(1893); Tbr/moor, satirické drama(1894,onémž 
t. r. podal zprávu J. Vrchlický v nedělní příl. 
»Hlasu Národa«); povídku Martinhagen (1900); 
Taňte Konstan^e^ novella (1900) a satir, ro- 
mán Emma, das geheimnisvolle Hausmádchen 
(1904). 

Stinky: 1) S. Malé {Klein\inken), viska 
v Čechách, hejtm. Děčín, okr. Benešov n. PL, 
fara Rychnov, pš. Verneřice; 2 d., 11 obyv. n. 
(1900). — 2) S. Velké {Grossiinken\ víska 
t., pš. Benešov n. PÍ.; 6 d., 31 obyv. n. 1900). 

Stínový obraz, skiagramm, jest obraz 
vznikající promítnutím předmětu úplně neb 
částečně neprůhledného na stěnu, kde lze 
pozorovati obrysy stínu. Promítnutí jest při 
tom zařízeno tak, aby nevynikal polostin ( viz 
Stín). V jednoduchém případě lze užíti 
zdrojů co možná bodových, obloukové lampy 
elektrické, světla Drumondova a pod., jinak 



134 



Stint — Stipulace. 



stín předmětu zobrazí se na bilé stěně Čočkou 
(objektivem projekčním). S. o. předmětu ne- 
průhledného dává ovšem pouze jeho obrys, 
za to však tento obrys může býti značně 
zvětšen a mohou takto pozorovati se malé 
předměty ve svých obrysech i četným shro- 
mážděním. Na tom zakládá se projekce (viz 
Projekční přístroje a Kouzelná sví- 
tilna) mnohých pokusů fysikálních, che- 
mických atd. Podobně jest s-m o-em pro- 
mítnutý obraz fotografie na skle (diaposi- 
tiv), promítnuti stínu vznikajícího při ozáření 
předmětu paprsky Róntgenovými na stěnu, 
která neviditelné záření KOntgenovo promě- 
ňuje v zářeni viditelné. S. o. může vznik- 
nouti též různou lámavostí ústředí, kterým 
světelné paprsky prostupuji. Soustředíme-li 
na př. paprsky sluneční systémem čoček, 
tak že povstane malý obrázek slunce právě 
na kruhovém malém otvoru Černého stínítka, 
obdržíme za stínítkem široký kužel paprsků, 
kterém lze zmíněné s-vé o-y ukázati i u před- 
mětů v úplně průhledných, mají-li index lomu 
jiný než vzduch. Tak lze na př. pozorovati 
vystupující teplý vzduch z horkého drátu, 
ano i z dlaně, ukázati těžké páry aetheru 
tekoucí z lahvičky dříve nežli kapalina atd. 
Srv. Skiagrafie. nvk, 

S-vé o-y jiného druhu jsou silhouetty 
(v. t.). 

Stint, zool., viz O směr US. 

von Stintsiiiff Johann August Rode- 
rich, právník něm. (♦ 1826 v Altoně — 
t 1883). Usadil se r. 1848 v P^nu jako 
advokát. R. 1852 habilitoval se v Heidelberce 
pro římské právo, stal se r. 1854 řádným 
prof. v Basileji, r. 1857 v Erlankách, r. 1870 
v Bonne. Hlavní práce S-ovy jsou z oboru 
literárních dějin vědy právní. Napsal zejména: 
Das Wesen von bona fides und titulus in der 
róm, Usucapionslehre (1852); Ueber das Ver- 
háltnis der Legis actio sacramento \u dem 
Verfahren durch sponsio praejudieialis (1853); 
Uirich Zasius (1857); Fr, Kati von Savigny 
(1862); Gesch, der populdren Litt, des róm.- 
kanonischen Rechts in Deutschland (1867); 
Hugo Donellus in Altdorf (1869); Gesch, der 
deutschen Rechtswistenschajt (odd. 1., 1880; 
odd. 2., z pozůstalosti, 1884). 

Stipa, kavil n. kavyl (něm. P/riemen- 
gras), rostl, rod čeledi trav (Gramineaé)^ vy- 
značuje se 2 plevami, delšími než pí uchy 
(bez osiny), pluchami válcovitými, oblými, 
ztvrdlými, plod zcela zaobalujícimi, z nichž 
vnější s předlouhlou, dole článkem s ní spo- 
jenou osinou kolénkatou. S. capillata L., 
k. vláskovitý, roste na suchých kopcích 
řídce travnatých, zvláště na vápně a vápe- 
natém pískovci teplého kraje. Tráva až 1 m 
vys. vyskytuje se v hustých trsech. Osina 
pluchy dlouhá, dole Šroubovitě zkroucená, 
sem tam zprohýbaná a skoro od dolejška 
kratičkými chloupky draslavá. S. Tirsa Stev., 
k. tenkolistý, vyskytuje se zvláště na kop- 
cích čedičových (na př. na Radobýlu u Lito- 
měřic, u Loun, u Motol blíže Prahy). Má 
listy přízemní svjnuté, nitkovité, dlouhé, hro- 



tem přišpičatélé; jazýček hořeních stébelních 
listů zakrnělý. Kraj pluchy doleji pýřitý, na- 
hoře lysý. S. Joannis Čel. (S. pennata [L.] 
Autt. part.), k. péřitý n. vousy sv. Ivana 
{Federgras, Steinflachi) roste na skalách a 
kopcích, zvláště na čediči a vápně v někte- 
rých krajinách. Stébelní listy jak přizemní 
svinuté, tenké n. jen porozevřené. Plevy 
něco přes 2krát delší neŽ plucha, tato na 
kraji dole pýřitá, nahoře lysá. S. Grafiana 
Stev., k. Gráfův, roste na pod. místech 
jako předešlá (Praha, Louny, Litoměřicko, 
Bílina, Znojmo, Mikulov). Stébelní listy čár- 
kovité, dosti ploché. Plevy 3krát delší než 
plucha, jejíž kraj až nahoru k osině pýřitý. 
Ve všem statnější než předešlá, pluchy větší, 
osinv delší, dole silnější a oddáleněji krou- 
cené. S. {Macrochloa) tenacissima L., 
k. útlý {Spart- , Esparto-Gras) bývá až 1 m 
vys. a roste v horách ve Španělsku. O vlák- 
nech z listů dobývaných viz Esparto. Vm. 

Stipaoiiui Mikuláš, rodem ze Strakova 
(t 28. čce 1602), byl učitelem na lat. školách, 
posléze v Hradci Kr., kde přijat byl potom 
za 3. písaře radního r. 1591. Toho r. pře- 
ložil a radě královéhradecké věnoval Com- 
pendium Davida Kyhera, t. j. Krátké obsazeni 
o válce fidovské s Římany a falostivé iká^e 
onoho nikdy svatého a slavného města Jerusa- 
lema i té víi politie fidovské (v Pr., u Jiř. Jak. 
Dačického), jež nově vydal s někt. změnami 
V. M. Kramerius (Pr., 1806). R. 1595 S. po- 
stoupil za 2. písaře radního, ale úřadu vzdal 
se již r. 1597, nabyv práva měšťanského, a 
pak byl i členem rady. R. 1598 vydal v Praze 
Modlitby nékteré pobofné a užitečné ^a roz- 
ličné véci^ k nimfto přidány jsou mnohé písničky 
obecné^ r. násl. pak v Praze u B. Valdy Modlit^, 
obsahující milostná rozjímáni a nijaká subtilná 
ká\aní o předních stránkách učení leřestanského, 
seps, od dra, Jách. Kurea, Byv raněn mrtvicí, 
nucen byl vzdáti se působení ve prospěch 
obce. Srv. Švenda, Žel. Obraz Král. Hradce, 
dil IV. a V.; Jirečkova Ruk. II., 245. JNk, 

Stlpendinm (lat.), původně žold (viz 
Římané, str. 7856). O s-iích mešních 
a o s-iich (nadáních) studentských 
č. studijních viz Nadace, str. 967 6 si. 
S-ia cestovní udílejí se mladým učencům 
nebo umělcům k dalšímu vzdělávání v cizině. 

Stip«i| lat, lodyha, stonek. Stipites 
dulcamarae viz Solanum, str. 6326. 

Stlpokl, ves v Čechách, hejtm. Teplá, viz 
Stípoklasy. 

Stipula (lat.), bot, palist, viz List, str. 
lila a 113 ď. 

Stipiilao« (^zX. stipulatio) jest verbálný 
kontrakt práva římského viz Kontrakt, 
str. 752 fl) ve formě ústní otázky učiněné 
tím, kdo má se státi věřitelem (stipulator , 
a souhlasné odpovědi osoby se zavazující 
(p r o m i s s o r), na př. dare spondes ? {dabis ?) — 
spondeo {dabo). S. jsouc útvarem práva civil- 
ního, byla omezena toliko na občany římské 
a musila původně státi se jazykem latinským, 
podle povahy své pak předpokládala přítom- 
nost obou stran smluvených a nebyla pří- 



Stipulovati — Stirling. 



135 



stupna osobám hluchým a němým. Ustano- 
veni tato byla v době práva klassického zmír- 
něna tak, že platnosti s. není na újmu, byla-li 
□činěna v řeči jiné než latinské anebo ne- 
shodovala-U se otázka co do výrazů nebo 
jazyka úplné s odpovědi; posléze podle kon- 
stituce Leono vy ani forma otázky a odpo- 
vědi ncni nezbytná a dostačuje jakýkoli ústní 
projev souhlasu přítomnýcii kontrahentů. 
V této úpravě vyskytuje se 8. ještě v právě 
Justin lánském jako pravidelná forma smluv 
obligačních. 

Pfcdmětem s. může býti všeliké plnění, 
jež hodí se za předmět obligace, a lze ji po- 
užiti k dosaženi kteréhokoliv účelu hospo- 
dářského, neboť jest jiŽ svou formou jedná- 
ním abstraktním, jež nepředpokládá určité 
causae obligandi; tvrdi-li však promissor, že 
zamýšlený účel se neuskutečnil, má podle 
pozdějšího práva obranu proti závazku sti- 
pulačnímu a to podle různosti pHpadů buď 
exceptionem doli nebo condictionem incerti, 
a šlo-li o zápůjčku peněžitou, na př. ne- 
vyplatil-li stipulator promissorovi obnos při 
s-ci předpokládaný, querellam non numeratae 
pecuniae, kterouž stipulatora donucuje k dů- 
kazu o pravosti důvodu obligačniho. Stejnou 
obranu má promissor i proti listině, jež byla 
snad o s-ci sepsána, neni-li v ní causa obli- 
gandi uvedena (cautio indiscreta)\ naproti 
tomu v právě justiniánském listina o s-ci 
sepsaná zakládala praesumci o tom, že s. ná- 
ležitým způsobem byla učiněna, proti čemuž 
připuštěn byl toliko jediný protidůkaz, že 
kontrahenti v den vydáni listiny nebyli 
v místě přítomni. 

Ze 8. vzniká jednostraný nárok obligaČní, 
k jehož provedení slouží podle povahy před- 
mětu actio certae creditae pecuniae ^ nebo con- 
dictio triticaria (při věcech zastupitelných) a 
actio ejc stipulatu incerti; všecky tyto žaloby 
jsou actiones štricti tuns^ při nichž rozhodné 
jest pouze to, co bylo ústně slíbeno, jmeno- 
vitě nezakládá tu ani prodlení dlužníkovo 
povinnost platiti úroky, nebyly-li zvláště sti- 
pulovány. S. bývala v době císařské smlou- 
vou tak oblíbenou, že strany, když uzavřely 
obligaČní úmluvu, pfedsebraly ještě s-ci, jež 
se tu jevila vedle smlouvy původní jako 8. 
akcessorická a sloužila k tomu, aby ná- 
roky z prvotní smlouvy byly pojištěny. J. V. 

Stlpnlovatl (zlat.), ustanoviti, umlu- 
viti. 

Stirbey: 1) S., m. rumun., viz Kala- 
raš. — 2) S., ves t, v okr. romanackéra, 
149 km sz. od Karakalu blíže Oltce, pobočky 
Alutv, má 3055 oby v. 

Stirbey: 1) S. Barbo Demeter kníže, 
hospodař valašský (* 1798, podle jiných 1801, 
t 1869\ viz Bibesco 1) a Rumunsko, 
str. 120 411. 

2) S. Alexander kníže, státník rum. 
(* 1836 — t 1895 v Bukurešti), syn před,, 
nabyl vojenského a právn. vzdělání v Ně- 
mecku a ve Francii. Vrátiv se do Rumunska, 
přidal se na stranu knížete Karla I. a vždy 
se snažil upevniti novou dynastii a nový 



státní řád. Od r. 1868 byl poslancem a ná- 
ležel straně mírně konservativní. Za mini- 
sterstva Bratianova byl ve spojené opposici, 
ač nikdy ničeho nelokálního nepodnikal. 

V ministerstyě Rosetti-Carpově jmenován 
r. 1888 min. orby, r. 1889 v min. Catargl- 
nově ministrem financí. Jakožto obezřetný 
správce vlastních statků zanechal veliké jmění. 

Btlrbon viz Štěrbovina. 

Stirohlowa viz Sk r chleby 3). 

Stiřin viz Stiřín. 

Stirka: 1) S. viz Rmutování, sir. 851 ď, 
a Pivovarství, str. 820 tf. 

2) S. (něm. Viehtrog\ nádoba, v níž se 
pice míchá nebo paří; pak i nádržka na 
vodu, kašna. 

Stirling [stčr-], hl. m. skotského hrab- 
ství t. jm. (viz StirJingshire) blíže ústí 
splavného Forthu, 51 km sv. od Edinburku, 
uzel železn. tratí do Edinburku, Dumbartonu, 
Perthu, Dunfermlinu, má 18.403 obyv. (1901). 
S. (ve středověku Str i ve lín) zachoval si 
ráz středověký, nebot nad městem zdvíhá se 
starobylý hrad (S.-Castle), oblíbené sídlo 
skotských králův od Alexandra I. do Ja- 
kuba VI., s četnými budovami, jako sněmov- 
nou, pal. Jakuba V. aj. V městě pak nalézá 
se palác hrabat Argyllských, chrám z XV. stol., 
radnice z XVIII. stol., dále bmith Institute 
s obrazárnou a museem, socha Wallacea a 
Rob. Brucea, latinská a uměl. škola, Athe- 
naeum, obilní bursa, Nár. banka na místě 
dominik. kláštera z r. 1223. Nyní je S. město 
obchodně i průmyslově čilé, jsou tu továrny 
na zboží lněné i bavlněné, zejm. koberce, 
měděné zboží, hospod, stroje, mlýny a j. Na 
j. přiléhá k městu osada St. Ninian 's s to v. 
na hřebíky. — S. náleží k nejstarším městům 
skotským. Již r. 1119 byl hradem král., první 
charta pochází z r. 1226. R. 1297 WiUiam 
Wallace porazil v okolí Angličany na hlavu; 
ale tito již r. 1304 zmocnili se S-u, byli však 
odtud po bitvě u Bannockburnu vypuzeni. 

V době reformační a za vlády Marie Stuar- 
tovny S. měl důležitou úlohu. R. 1651 obsa- 
dil jej gen. Monk; r. 1745—46 za povstání 
skotských horalů byl jimi marně obléhán. 

Stirling [st5r-]: 1) S. James, mathematik 
skotský (* 1692 — f 1770). Vzdělal se v Ox- 
forde, odkud však pro jakousi příčinu r. 1715 
prchl do Benátek. Upoutav některými pra- 
cemi pozornost Newtonovu, vrátil se pod zá- 
štitou jeho r. 1725 do Anglie a byl od r. 1735 
ředitelem dolů ve Skotsku. Pracoval s úspě- 
chem v theorii řad a zvláště v theorii křivek 
3. stupně. Hlavní jeho díla jsou: Lineae tertii 
ordinis (1717); Methodus differentialis Newto- 
niana (1719); Methodus differentialis sivé trac- 
tatus de summatione et interpolatione serierum 
infinitorum (1730). Sd. 

2)S. James Hutchis on, vynikající fílosof 
skotský (* 22. čna 1820 v Glasgowě). Vystu- 
doval lékařství na univ. glasgowské, byl ně- 
jakou dobu lékařem v Již. Walesu, potom 
odebral se do Německa, kdež několik roků 
zabýval se studiem filosofie a vydal první 
svoje epochální dílo o Hegelovi a jeho sy- 



136 



Stirling Burghs — Stížnost. * 



stému: The secret of Hegel (1865, 2. vyd., 
1898), po němž následoval překlad Kantovy 
>Kritiky čistého rozumu« s kommentářem a 
náčrtkem životopisným (1881). R. 1867 po- 
výšen byl v Edinburku na doktora práv a 
konal na tamějši universitě přednášky, jež 
vydal r. 1890. Z ostatních jeho spisfiv uvá- 
díme: Sir William Hamilton: being the philo- 
sopky oj perception (1865 ; spis namířený proti 
Hamiltonově nauce o percepci); Jerrold^ Ten- 
nyson and Macaulay (1068); As regards proto- 
plasm (1869, úplné vyd. 1372); Lectures on 
the philosophy o/ toiv (1873) ; Bums in drama 
(1878); Darwinianism: workmen and work 
(1894) a j. Přeložil též z něm. Schweglerovy 
•Dějiny filosofiec (1867; 11. vyd. 1891). 

Stlrlins: Burglui [stGrling bdrgs], spo- 
lečný název skupiny skot. měst (Culross, Dun- 
fermline, Inverkeithing.Queensferry, Stirling), 
vvsílajíci jednoho poslance do parlamentu. 
'Stirling-MazweU [stdrling meksúel] W i 1- 
liam, angl. aesthetik (* 1818 — f 1878 v Be- 
nátkách). Studoval v Cambridge! a r. 1866 
zdědil po strýci Johnu Maxwellovi titul baro- 
neta. R. 1872 byl rektorem univ. v Edinburce, 
r. 1875 kancléřem univ. v Glasgowě. Napsal: 
The annals of the artists of Spain (1848, 
2. vyd. 1853, 3 sv.); Cloister-life of Charles V 
(1852); Velasquexand his works (1855). 

Stirllngova řada [stór-] vizTaylorova 
poučka. 

Stirllngslilre [-širj, hrabství ve stř. Skot- 
sku při Sev. moři, jež se tu zalévá hluboko 
Firthem of Forch, ohraničeno jest na j . hr. Lin- 
lithgowem, Lanarkem, na z. Dumbartonem a 
na t. Perthem a Clackmannanem a měří 
1208 km* se 142.291 obyv. (1901). Povrch 
hrabství je na v. rovinou, která v záp. pře- 
chází na holou vysočinu, kulminující J3. Lo- 
mondem (973 m), vedle nižších Campsie Fells 
a Fintry Hills. Pod prvým rozlévá se na z. 
straně Loch Lomond; hlavni řeky spějící do 
Sev. moře jsou Forth-River, Avon, Carron a 
Endrick. Do nedávné doby značná část S-u 
pokryta byla vřesovištěm a mechem, ale od- 
straněním těchto vzrostla vzdělavatelná půda 
z 257f na 407o celého povrchu, dávajíc zna- 
menitou úrodu. V útrobách země jsou roz- 
sáhlá ložiska kamenného uhlí a železné rudy, 
na nichž závisí rozkvět velikých železáren ve 
Falkirku a Carronu; vedle toho je tu prů- 
mysl soukenický, bavlnický a chemický ve- 
směs ve vých. části, kdežto na západě důležit 
jest chov dobytka a ovcí. Hl. m. je Stir- 
ling (v. t.), důlež. Falkirk a Kilsyth, ležící 
na průplave clydsko-forthském, spojujícím 
Sev. moře s Firthem of Clyde. S. bylo již 
ve starověku bojištěm mezi Římany a Pikty, 
ze kteréž doby pochází hradba Hadrianova. 

Stirllng^v vzoreo [st6r-], docházející 
upotřebeni v poČtě pravděpodobnosti, jest 



lim 



= 1. 



'v'2ír« Sd. 

BtirB, Stiern, ves v Cechách, hejtm. Falk- 
nov, okr. Loket, fara a pš. Slavkov; 24 d., 
142 obyv. n. (1900). 



Stini«r Max viz Schmidt 7). 

Stirský L. R. viz Štirský. 

Stimm, město prus., viz Sty rum. 

StiĚnost (rekurs) v právn. jest odpor 
proti rozhodnuti úřednímu, jímž osoba ne- 
spokojená domáhá se změny u povolaného 
k tomu úřadu vyššího. Požadavkem právní 
bezpečnosti jest, aby každé, alespoň závaž- 
nější, rozhodnuti učiněné úřadem, jenž na 
místě prvém věci se zabýval, mohlo k žádosti 
osoby, jež za nesprávné je pokládá a poci- 
ťuje, přezkoumáno býti úřadem vyšším, ne- 
boť vědomí o tom, že rozhodnuti může býti 
úřadem přezkoumáno, působí samočinně k be- 
dlivějšímu vyřizováni, než jak by třeba a na- 
mnoze se dalo, kdyby tomu tak nebylo. 
K tomu ovšem přistupuje i ten dŮvod, že 
prozkoumávání věci prospěti musí správ- 
nému posouzení, a to tím spíše, když k němu 
povolány jsou osoby, jež větší zkušenosti 
i znalostí, jakož i dovedností již se osvěd- 
čily. Z povahy s-i, kteráž podstatně za účel 
má domoci se přezkoumání rozhodnutí, jde, 
že by přezkoumání díti se mělo pouze za 
týchž předpokladů, na jejichž základě roz- 
hodnuti v odpor vzaté se pohybovalo, a to 
pouze potud, pokud strana si stěžuje. Mnohdy 
také skutečně úřad vyšší přezkoumávaje roz- 
hodnuti musí se obmeziti na tyto předpo- 
klady a jen na tu stránku rozhodnutí, proti 
němuž s. směřuje; to platí hlavně o soud- 
ním řízení, v němž více méně stranám se 
ponechává, aby samy uvedly všechny před- 
poklady, jež za potřebné k uplatněni práva 
svého pokládají, tak že soudci odňaty jsou 
právo i povinnost, jíti přes údaje stran a 
z vlastního podnětu pátrati po skutečno- 
stech a pravdě, pokud k tomu popřením neb 
návrhem strany nucen není. Soud vyšší jest 
však oprávněn naříditi vyšetření, jež potřeb- 
ným shledá. Naproti tomu v řízení správ- 
ním, kde namnoze vedle soukromých práv 
neb zájmů v určité osoby také právní^ řád, 
veřejný ohled a pod. zúčastněny bývají, po- 
skytnuta jest vyššímu úřadu větší volnost a 
důsledkem toho i stěžovatel může pravidelně 
uváděti a nabízeti nové okolnosti a důkazy, 
jimiž podle jeho mínění s. jest odůvodněna, 
třeba podle předpokladů, za kterých úřad 
nižší pracoval, tomu tak není. Tatáž zásada 
platí vedle oboru práva veřejného i v oboru 
práva soukromého tam, kde jde o zájmy ne 
pouze soukromé, ale i veřejné, na př. ve vě- 
cech poručenských, opatrovnických a pod. 
Pokud jde o rozhodování řádnýcn soudů, tu 
v řízení sporném s. hraje úlohu podíizenějši, 
nebot při rozhodnutích, jimiž se boudi o hmot- 
ných právech samých a jež se vydávají ve 
formě rozsudků, podává se nikoli s., nýbrž 
odvolání, a ne pouze straně, která je ne- 
spokojena, ale i straně druhé poskytuje se 
možnost, aby při dalším přezkoumáváni byla 
spolučinná, kdežto při s-i každá spolučm- 
nost jest vyloučena, tak že pouze strana si 
stěžující oprávněna jest vyložiti důvody své 
nespokojenosti. V řízení sporném poskytuje 
se 8. pouze proti těm usnesením, jež týkají 



Stlačeni — Stoa. 



137 



se řízení a tudíž jsou rázu spíše formálního; 
a i tu moinost s-i jest namnoze obmezena, 
tak že proti mnohým usnesením vůbec 8. se 
nepřipouští, na př. proti nařízení stáni na 
nrcitou dobu, neb aspoň ne s. samostatná, 
tak ie teprve při některém pozdějším dovo- 
lávání se opravy příslušnou okolnost vy- 
tknouti lze jakožto důvod. Jediná výjimka 
platí tu o sporech pro rušenou držbu. Právě 
s tohoto stanoviska také soudní a exekuční 
řád obmezuje možnost s-i i v tom směru, 
že pravidelně — v processním a exekučním 
řízení — proti rozhodnuti vyššího soudce, 
jimž rozhodnutí prvního soudce potvrzeno 
bylo, další s-í nepřipouští. O právech příslu- 
šejících soudci vyššímu při přezkoumání roz- 
hodnuti vzatého s-í v odpor platí obdobně 
předpisy, platné při přezkoumání rozhodnutí 
na základě odvolání neb dovolání. Co se týče 
příslušnosti soudu ku přezkoumání rozhod- 
nutí, tu platí všeobecné předpisy platné pro 
řízení sporné vůbec. 

Lhůty ke s-em jsou v řízeni sporném 
i nesporném pravidelně 14denni, čítaje ode 
dne, následujícího po doručení příslušného 
usneseni, pokud se stranám písemně doru- 
čiti musí, a v řízení exekučmm Sdenní (vý- 
jimka při nucených vkladech práva zástav- 
ního na realitv, při rozhodnuti o návrhu na 
exekuci na základě cizozemského exek. ti- 
tulu, kde platí lhůta 14denní). Ve věcech 
knihovních jest ke s-em lhůta SOdenni při 
doručeních v obvodu příslušného vrchního 
soudu zemského, mimo obvod pak óOdenní. 

V řízení sporném musí býti 8. písemná 
podepsána advokátem, s. ústní (do proto- 
kolu u soudu) může býti podána u okr. soudu 
stranou, jež advokátem zastoupena není. 

V řízení exekučním jest tato otázka sporná, 
ježto sice v exek. řádě se ustanovuje, že tu 
ani před okresními ani před sborovými soudy 
zastoupení advokátem nutným neni vůbec, 
avšak s druhé strany opět se praví, že — 
pokud nic jiného v exek. řádě ustanoveno 
není — plati předpisy soudního řádu o soud- 
ních usneseních a opravném prostředku s-i. 

V řízeni sporném a exekučním nemá s. 
pravidelně účinku odkladného vůČi rozhod- 
nuti v odpor vzatému, tak že nehledíc k po- 
dané s-i může obsah rozhodnutí podle po- 
vahy své buď z moci úřední neb k návrhu 
strany uskutečněn býti; straně si stěžující 
jest však ponecháno, žádati za odklad v tomto 
směru, když jsou tu závažné příčiny k tomu, 
zejména, kdyby i příznivé rozhodnutí vyš- 
šího soudu nemohlo míti již žádného účinku. 

V jiných případech soudního řízení s. od- 
kládací účinek má. Ve věcech knihovních, 
pokud s. směřuje proti povolení vkladu neb 
záznamu, musí okolnost, že s. podána byla, 
poznamenána býti v knize pozemkové. 

V t. zv. soudnictví dobrovolném 
(pozůstalostním, poručenském atd.) jest to 
zvláštní, že strana může pive, nežli se obrátí 
k soudu vyššímu, podati u soudce prvního, 
o jehož rozhodnutí jde, t. zv, rozklad, k jehož 
vyřízeni jeat oprávněn soudce prvý, netýká-li 



se rozhodnutí práv třetích osob. V tomto 
řízem' výslovně jest připuštěno uvésti ve s-i 
nové okolnosti a důkazy. 

V řádě trestním obor s-í není vytčen 
všeobecně, nýbrž při jednotlivých stadiích 
řízení trestního vždy vytčeno, pokud to které 
rozhodnutí neb ten který krok soudce s-í 
v odpor vzat býti může. O s-i zmateční 
jakožto prostředku opravném proti rozsudku 
viz Zmateční stížnost. 

V řízeni správním nejsou s-i vázány 
ani z daleka tak, jako v řízení soudním, ze- 
jména sporném a exekučním, na požadavky 
formální. Písemná forma jen výjimečně se 
požaduje; každý projev nespokojenosti, na- 
značující úmysl stěžovati si, t. j. žádati vyšší 
úřad za opravu, stačí k pojmu s-i. Ovšem 
však musí i tu s. osobou íc tomu oprávně- 
nou podána býti ve lhůtě a u úřadu, jak 
zákon předpisuje. S. přísluší tu na rozdíl 
od soudního řízení jen straně, nikoli úřadu 
rozhodujícímu. 

Pokud není možnost s-i obmezena na je- 
dinou vyšší instanci, možno jest stěžovati si 
i k dalši. Lhůty ke s-em jsou rozmanité; 
v každém rozhodnuti musí býti straně sdě- 
leno, v jaké lhůtě stěžovati si třeba. Den, 
kdy se dá s. na poštu, počítá se jako den 
podání s-i. 

Strana může v^odpor vzíti rozhodnutí ne 
pouze se stanoviska svého, ale i se stano- 
viska veřejného, jež úřad z moci úřední 
chrániti měl. Vyšší úřad rozhodne ve věci 
samé jen tehdy, je-li věc dobře a dostatečné 
vyšetřena; jeví-li se potřeba doplněni neb 
opravy řízení, musí rozhodnutí zrušiti a od- 
kázati věc nižšímu úřadu k rozhodnuti no- 
vému, kh. 

Stla58iil, stlačování viz Kompresse, 
Kompressní stroje aKompressor; srv. 
též Depresse. 

Stlaolt8ln08t viz Kompressibilita a 
srv. Piezometr. 

Stladovadlo víz Depressorium. 

Stlonkadka viz Pleteni (v rámci), str. 
911*. 

Sto (stslov. Mřo, řecky íxatov, lat. centům 
fr. cent^ it cento, šp. ciew, něm. hundert, angl. 
hundred, maď. sia^ atd.). první číslo trojci- 
ferné čili číslo druhého řádu v soustavě de- 
sítkové; bývá zhusta základem všeobecných 
počtů, jako při úrokováni. Píše se 100 a jest 
součinem 10 X 10. Římané označovali je C, 
počátečním písmenem slova centům^ neb O, 
pět set D, jemuž v právo připisovali další 
stovky až do devíti set. Řekové značili s. 
písmenem p, rovněž tak značí se v kyrillici 
a v glagolici (srv. tab. Azbuka, str. 1127) 
písmenem r. — Podle toho, jak číslovka s. 
se vyjadřuje, dělí se indoevropské ja- 
zyky (v. t., str. 618 íi) ve dvě větve. — 
O vládě zvané S. dní viz Cent-Jours. — 
Srv. též Cent-gardes, Cent a Centnýř. 

Stoa (aroa), u starých Řeků sloupová 
síň. Síně toho druhu uzavíraly velmi často 
náměstí (agory), ale bývaly také i v liných 
částech města stavěny a sloužily k razným 



138 



Stobaios — Stóber. 



účelům: bývaly v nich místnosti úřední (na 
př. v athénské stoi královské, ve Fleiuntě 
náležela sem s, polemarchos)^ obchodní krámy, 
bázáry (v Athénách Attalova sto a, v. t), 
dále sloužily za promenády, zejména za dob 
deštivého počasí, za misto pro společenské 
styky a schůzky. Také filosofové v nich ně- 
kdy učívali, na př. stoik Zénón vyučoval 
v Athénách ve s. poikilé (pestré, mafované)^ 
a odtud s. znamená často též tolik co uČeni 
stoiků. Stoy byly vyzdobovány malbami (a. 
poikilé v Athénách), sochami, hermovkami 
atd. Zejména nádherné a rozsáhlé stoy shle- 
dáváme v kvetoucích městech hellénistic- 
kých v Malé Asii. red. 

'Stobaloi {'loaáwrjg Ztoffalog^, nazvaný po- 
dle rodného města Stob {Ztofiov) v Make- 
donii, žil asi v 2. pol. V. stol. po Kr. Plo- 
dem rozsáhlé četby jeho jest zachované 
cenné dílo excerptové, věnované synu Sep- 
tim iovi. Tato Anthologie i^Avd^oXóyiov) skládá 
se ze 4 knih, zachovaných ve stavu dosti po- 
rušeném (z I. kn. chybí úvod, II. kn. má dvě 
značné mezery, III. a IV. jsou upraveny 
v jednu knihu). Ve středověku byl celek roz- 
dělen ve dvě díla, z nichž prvé má název 
*E%Xoyai {Eclogae physicae et ethicae), druhé 
'Avd-oXóyMv {Florilegium nebo Sermones); roz- 
dělení toto neodůvodněno, neboť II. a III. 
kniha těsně souvisí. V I. kn. jedná se o otáz- 
kách metafys. a fysických, kn. II. a III. vě- 
novány jsou theorii poznání (to Xoyírídv), 
hlavně však éthice, IV. kn. politice. V od- 
stavcích probírány jsou tu jednotlivé věty 
filosofické, k nimž připojeny četné doklady 
2 básníků a prosaiků řeckých. Cena > Antho- 
logie c této zaleží v množství citovaných míst 
ze spisů pro nás jinak ztracených, excerpo- 
váno tu více než 500 spisův, ač nejspíše 
hojně přejato jest pouze ze starších sbírek. 
»Anthologii< S-ovu vydali Heeren (Got., 
1792), Gaisford (Oxf., 1812), Meineke ve 
sbírce Teubnerské a nejlépe Wachsmuth a 
Hense (Berl., 1884—94, 3 sv.). O. J-i. 

Btobbe Johanu Ernest Otto, vynika- 
jící právník něm. (♦ 1831 v Královci — 1 1887). 
Studoval ve svém rodišti filologii a historii, 
pak práva a byl promovován r. 1853 na zá- 
kladě dissertace De lege romana Utinensi 
(1853). Po dalších studiích v Lipsku a Go- 
tinkách habilitoval se r. 1855 v Královci pro 
něm. právo, stal se tam r. 1856 mimoř. a 
ještě t. r. řádným professorem. R. 1859 po- 
volán do Vratislavě, r. 1872 do Lipska (na 
místo Gerberovo). Nejdůležitější práce: Zur 
Gesch, des deutschen Vertragsrechts (1855); 
Gesch. der deut. Rechtsquellen (1860—64, 2 sv.V, 
Beitráge ^ur Gesch, des deut. Rechts (1865); 
Die Juden in Deutschland wáhrend des Mittel- 
alters {IS66); Hermann Conring^ der Begrúnder 
der deut. Rechtsgeschichte (1870); Handbuch 
des deut. Privatrechts, hlavní dílo S-ovo (1871 
až 1885, 6 sv.; 3. vyd. 1893—1900; od 2 sv. 
vyd. od H. O. Lehman na). Z pozůstalosti 
jeho vyšlo ještě Zur Geschichte des dltern 
deut. Konkursproxesses (1888). Od r. 1857 S. 
byl spoluredaktorem listu >Zeit. ftlr deut- 



sches Recht«, od r. 1862 spoluvydavatelem 
publikace >Jahrbuch des gemeinen deut. 
Rechts*. Srv. Friedberg, Otto S. (1887). 

Stober viz Stobrava. 

Stdb«r: 1) S. Daniel Ehrenfried, 
básník a spis. elsaský (* 1779 ve Štrasburku — 
1 1835). Studoval práva v rodišti a v Heidel- 
berce, v 1. 1806—09 vydával ve Štrasburce 
»AlsatÍ8ches Taschenbuch«, překládal franc 
dramata a publikoval Blátter, dem Andenken 
K, G. Pf^els gewidmet (1810). Za restaurace 
Bourbonu byl liberálním opposičnikem ; pře- 
kládal spisy gen. Foye, vydal politické dia- 
logy (pseud. Gradaus) a Gedichte (1814; 
3. vyd., 1821); lidovou Neujahrsbúchlein vom 
Vetter Daniel (1818, >strýc D.« byl jeho 
pseudonym); Vie de Frédéríc ObeHin (1831); 
Kur^e Gesch, und Charakteristik der schónen 
Lit, der Deutschen (1826) a převod Lamen- 
naisových >ParoIe8 ďun croyant«. Jeho 
»Sámthche Gedichte und kleine prosaische 
Schriřteri* vyd. ve 4 sv. (1835—36). Jsou tu 
velmi vtipné verše nářečím elsaským. Adolf 
S. uveřejnil jeho drama: Feodor Polsky oder 
eine Nacht in Polens Wáldern (1872). 

2) S. August, syn před. (♦ 1808 — 1 1884}. 
Po studiu theologie působil v Buchsweileru 
(1838—41), pak vMalhúscch(1841-71), kdež 
byl vrchním knihovníkem městským (1864) 
a konservátorem musea hist. (1874). Vydal 
s bratrem Adolfem Aisabilder^ vlastenecké 
pověsti a příběhy (1836); Gedichte (1842; 
nové vyd. 1873); básně Oberrheinisches Sagen- 
huch (1842); Elsássisches Volksbůchlein, písně 
dětské, lidové, pohádky atd. (1842; 2. vyd. 
1859); Der Dichter Lení «"»^ Friederike ion 
Sesenheim (1842); Geschichte der schónen Litt. 
der Deutschen (1843); Brieýe an den Vetter 
Lienhard von Gradaus dem júngem (1848); 
Die Sagen des Elsasses, nejlepší jeho práce 
(1852; nové vyd. od MUndela, Strasb., 1892 
až 1896, 2 sv.); Der Aktuar Sal^mann, Goethes 
Freund u, Tischgenosse {1S55)] Zur Gesch, des 
Volksaberglaubens im XVL Jahrhundert (1856); 
Oir. Fr. Pfeffel (1859); E Firobe (svatvečer) 
im e Sundgauer Wirtshaus, lidová hra o 2 
odděl, s hudbou od Heybergera, 1865, 2. vvd. 
1868); Jórg Wickram, Volkssthri/tsteller únd 
StiJterderKolmarerMeistersdngerschule (1866") ; 
Aus alten Zeiten, AUerlei uber Land u. Leute 
in Elsass (2. vyd., 1872); Er^áhlungen, Már- 
chen, Humoresken (1873); básně Drei-Aehren 
(1873; 2. vyd. 1877); biografii J. 5. Róderer 
und seine Freunde (2. vyd., 1874). Publikoval 
>ElsassischeNeujahrsblatter«(sOttem,Štrasb., 
1843—48, 6 sv.); záb. týdeník »Erwinia« (t., 
1838—39); ročenku pro elsaský dějepis atd. 
»Alsatia« (Mttlh., 1850—75, 10 sv., po smrti 
S-ově ještě >Neue Alsatia« o 1 sv., 1885). 
Srv. Ehrisman, Auguste S. (1887). 

3) S. Adolf, bratr před. (♦ 1811 — f 1892). 
Byl theologem (1826—31). učitelem na kol- 
Icji mUlhúské (1839), farářem (1840), před- 
sedou reform. konsistoře a vrchním školním 
radou (1864) tamže; posléze čestným před- 
sedou (1890). Kromě Alsabilder (viz výše) 
vydal: Gedichte (1845; 2. vyd. 1893); Reise-^ 



Stoberau — Stockfleth. 



139 



bUder aut der SchwetT^^ básné (1850; nová 
scric 1857); Reýormatorenbilder (1857); Ein- 
Jacke Fragen eines elsússichen Volksýreundes 
(2 vyd., 1872), ve kterém doporučuje smířiti 
se s novým stavem věci v Élsasku; na pa- 
mátku manielčinu Epheukrani auf das Grab' 
mol einer Heimgegangenen (1884); Elsdsser 
Schatikdstíein{lS'n); Spiegei deutscherFrauen, 
obrazy dějinné i legendárné (1892) a práce 
theologické. 
Stobaran viz Stobrava. 
StoMaoki Jan, básník pol. (* 1836 na 
Sanocku v Haliči); psával do halič, deníků 
s pseudonymem J ózef S^p, jmenovité byl 
spolupracovníkem časop. >Dziennik literacki*. 
Z prací jeho zasluhuje zmínky tragédie Samson, 
Stobnioa viz Stopnica. 
ze Stobnloa Jan, zemépisec a filosof pol- 
ský, zvaný podle rodiátě (Jan ze S-cy) 
(t 1530). Studoval na akad. krakovské, stal 
se r. 1494 bakalářem, r. 1498 magistrem a 
po smrti Jana z Hlohova professorem filo- 
sofie v Krakově. Potom byl ředitelem gymn. 
v Poznani a na konec svého života vstoupil 
do kláštera bemardinského v Krakově. Na- 
psal mimo jiné: Generalis doctrina de modis 
significandi grammaticalibus compendiosa de- 
tcriptio (2. "^yd., 1515); Parvulus philosophiae 
naturalis cum expositione textuali (4. vyd., 
1517); Introduetio in Ptolomei Cosmographiam 
cum longitudinibus regionům et civitatum cele- 
briorum (5. vyd., 1531; zeměpisná kompilace 
ze spisovateln starších i novějších. 
Btobofioa viz Zdebořice. 
Btobrava (Stober)^ řeka v Prus. Slezsku, 
pravá pobočka Odry, pramenící se na hra- 
nicích německo-ruských, teče směrem záp. 
a vlévá se po toku 98 km dlouhém do Odry, 
a to jižné od m. Břehu u osady S-vy {Sto- 
berau), jež má 1085 obyv. (1900), živících se 
výrobou doutníkův a voroplavbou. 

Stook [stok], mn. č. stocks, angl., kmen, 
pak přeneseně kmenové jmění, základní 
kapitál společností akciových, zvláště pak 
kapitál státní půjčky nebo nějakého podniku 
akciového, jenž není rozdělen v podíly znící 
na určitou zaokrouhlenou summu, nýbrž jest 
zapisován na jméno oprávněného majetnika 
v libovolných (i nezaokrouhlených) částkách. 
Tak se děje na př. při zapisování angl. con- 
sols (v. t. a Státní dluhy, str. 25a). Zá- 
kladní kapitál Anglické banky je také zapsán 
jako bank-Mtock, Dlužní úpisy na summy za- 
okrouhlené (rovné) šlovou v Anglii bonds 
(viz Bond). S. vyskytuje se ve složeninách: 
•.-broker [-brokr], bursovni agent, makléř 
(viz Broker a Dohodce, str. 763 a); s.- 
exchange [-eksčénžj, bursa na effekty, na 
cenné papíry, srv. Bursa, str. 968 tf; s.- 
holder [-hólďr], vlastník stockA, části zákl. 
kapitálů společnosti akciových; s.-jobbery 
[•diob'rí], bursovni hra (srv. Jobber). 

Stookaob. hl. město okr. badenského 
kraje kostnického, na pr. břehu ř. S-u, vlé- 
vající se do jez. UeberlinŽského, při trati 
Radolfzcll-Sigmaringen badenských stát. drah, 
má 2315 obyv., kat. a evang. kostel; prá- 



delny, silnou výrobu trikotového zboží, žele- 
zárny, mlýny a čilé trhy na zemědělské plo- 
diny. S. byl hl. m. území nellenbursko-then- 
skéno, nazvaného podle blízkého hradu Nel- 
lenburgu, s nímž připadlo r. 1495 Habsbur- 
kům, r. 1805 Virtembersku a r. 1810 Baden- 
sku. Tu porazil 23. břez. 1799 arcivév. Karel 
franc. gen. Jourdana a 3. kv. 1800 franc. gen. 
Moreau rakouské vojsko pod Krayem. 

StookaUy vsi v Čechách, viz Pivoň a 
Stokov. 

Stook-brokar viz Stock, Broker a 
Dohodce. 

Stookautrom, okres v Severových. pro- 
vincii Kapská (Již. Afrika) na již. úpatí lesna- 
tého Katbergu, zabírající v rozloze 813 km* 
úrodné, dobře zavlažované poříčí Katriveru. 
íest obydlen 7775 obyv., z nichž 1655 bě- 
lochů. Po zahnání Kafrů byl r. 1819 z této 
krajiny utvořen t zv. Katriver Settlement a 
osazen Hottentoty. Když tito se vzbouřili, 
zavedeni sem osadníci bílí. Hl. m. je Sey- 
mour se 411 obyv. 

StSokar Adolf, protest, theolog a poli- 
tik něm. (* 1835 v Halberstadtě). Studoval 
v Halle a Berlíně theologii a filologii a po 
delších cestách stal se r. 1863 farářem v Seg- 
gerdě u Halberstadtu a r. 1866 v Hamers- 
leben, až posléze r. 1874 dvoř. a kathedrál- 
nim kazatelem v Berlíně, byl však pro své 
politické působeni r. 1890 propuštěn. Založil 
totiž r. 1878 křesCansko-sociální stranu proti 
kapitalistům a stavěl se proti všemu libe- 
ralismu, tak že proti sobě poštval skoro 
všecko veřejné mínění, a to tím, že byl hor- 
livým stoupencem antisemitismu. R. 1879 
zvolen do sněmovny poslanecké, r. 1880 až 
1893 byl i členem říšského sněmu, kde se 
přidal ke straně přísně konservativní. R. 1898 
zvolen nanovo. R. 1896 vystoupil ze strany 
německo-konservativní jakož i z evang.-sociál- 
ního kongressu a založil spolu s jinými kon- 
ferenci cirkevně-sociální. S. je předsedou 
berlínské městské missie, členem gener. před- 
sednictva synodálního a prvním duchovním 
přísedícím provinciálního předsednictva syno- 
dálního v Braniborsku. Vydal sbírku soci á (ne- 
politických a protižidovských řeči pod tit. 
Chrístlichsocial (1884, 2. vyd. 1890) a svá 
cirkevně-polit. mínění napsal v knize Wach* 
au/j evangelisches Volk! (1893). Mimo to: Drei- 
Xehn Jahre Hoýprediger und Politiker (1895), 
několik sbírek kázáni (1894—95, 1897 a 1901) 
a Gesammelte Schriften (od r. 1896). Od r. 1887 
S. vydává >Deutsche evang. Kirchenzeitungc, 
jejž sám rediguje od r. 1892. 

Stookerau viz Št okr a v a. 

Stookam, ves v Cechách, hejtm. Kaplíce, 
okr. Vyš. Brod, fara a pš. Frimburk; 7 d., 
36 obyv. n. (1900). 

Stook-exoliange viz Stock a Ex- 
change. 

BtOOkfleth Niels Joachim Christian 
Vibe, laponský missionář (* 1787 v Christia- 
nii — t 1866). Sloužil v šlesvickém a nor- 
ském vojště; později teprve dal se na boho- 
sloví, r. 1825 stal se kazatelem ve Vadsó a 



140 



St6ckhardt — Stocksbridge. 



později v Lebesby ve vých. Finmarkách. Ve- 
dle kazatelstvi snažil se též vvtvořiti národní 
písemnictví laponské, vydal fap. překlad Lm- 
therova malého katechismu ^ lap. slabikář a Novy 
idkon. Od r. 1839 sproštěn byl úřadu kazatel- 
ského, aby se mohl věnovati neruáeně svým 
studiím. Sepsal: Lappisk Sproglaere (Christ., 
1850); Norsklappisk Ordbog (t., 1862); Om de 
finské Sprogjorholde in Finmarkens og Norď 
landenes Amter (t., 1851); Dagbog over mine 
Missionsreiser i Finmarken (t., 1860). J. F. 

StSokhardt Julius Adolf, agrikulturní 
chemik něm. (♦ 1809 v Róhrsdorfu u Míšně — 
t 1886), věnoval se s počátku farmacii, stu- 
doval v Berlině, r. 1839 stal se učitelem che- 
mie a fysiky na prům. Škole v Sas. Kame- 
nici a r. 1874 prof. agrikulturní chemie na 
hospod, a lesní akademii v Tharandtě. Hlavni 
jeho zásluha záleží v popularisování chemie, 
zvi. agrikulturní. Napsal: Schule der Chemie 
(20. vyd. od Lassar-Cohna 1900); Chem, Feld. 
predigten fůr deutsche Landwirte (3. vyd. 1865, 
2 d.); Guanobúchlein (4. vyd., 1856); vydával 
od r. 1840 se Schoberem »Zeitschrift ftlr 
deutsche Landwirtschaft« a od r. 1855 do 
1875 >Der chem. Ackersmann« jakožto po- 
kračování svých »Chem. Feldpredigten*. Šgr, 

Stookhiiuialn, víska v Čechách, heitm. 
a okr. Stříbro, fara Erpužice, pš. Čebiv; 
7 d., 33 obyv. n. (1900). 

Stookhaiuiaii Julius, něm. baritonista 
a učitel zpěvu (* 1826 v Paříži). Je syn vir- 
tuosa na harfu a skladatele F ran ze S-a 
z Kolína n. R. a vzdělal se dílem na pařížské 
konservatoři, dílem u Manuela Garcie v Lon- 
dýně, kde vystoupil r. 1848 po prvé na je- 
višti italské opery. Později účinkoval i při 
Komické opeře v Paříží. Nejvíce yšak vynikl 
jakožto pěvec koncertní a jako hud. paeda- 
gog. V 1. 1863—69 byl v Hamburce ředitelem 
ňlharm. koncertů, pak nedlouho komorním 
pěvcem a inspektorem zpěvu v Štutgartě. 
R. 1880 zařídil si pěveckou školu a vydal 
výbornou Gesangsmethode (1885, 2 sv.), jakož 
vůbec S. vynikl ne tak vlastními prostředky 
hlasovými, jako spíše uměním, jak je dovedl 
ovládati. Srv. Armin, Gesanglehrer der Gegen- 
wart I. (1897). 

Stook-hoider [stokholďr] viz Sto ck. 

Stockholm viz Štokholm. 

Btookholmi Zi&ii viz Štokholm. 

Stockhorn: 1) S., hora v Simmenské sku- 
pině Freiburských Alp ve švýc. kantoně bern- 
ském, 10 km jz. od Thunu, 2192 m vysoká, 
vynikající krásnou vyhlídkou. — 2) S , hora 
ve skupině Monte Posy, 3534 »i vysoká, jv. 
od Zermattu. 

Btock-Jobber [stokdžób'r], s.-jobbery 
viz Stock a Jobber. 

Stbckler Emanuel, malíř (* 1819 v Mi- 
kulově — t vletech 80tých XIX. stol.) O jeho 
životě jen málo ie známo, leda že studoval 
na vídeňské akad. výtv. uměni krajinomalbu 
pod Tom. Enderem a Móssmerem. Vysta- 
vovíil pak téměř nepřetržitě na ročních vý- 
stavách téže akademie, jakož i v rak. Kunst- 
vercinu. V letech 40tých cestoval po Orientě 



a po Itálii a zdržoval se také delší dobu 
v Uhrách. Byl též ruským dvorním malířem 
v Petrohrade. S. vynikal zvláště jako aqua- 
rellista a všecky jeho obrazy dýší poesií. 
Z obrazů jeho uvádíme: Miy-n u Boskovic^ 
Boskovice na Mor., četné krajiny švýcarské a 
uherské, Siň Assunty^ Křestnd kaple v dtíxzmh 
sv. Marka v Benátkách, Benátské album (pro 
arcikn. Žoiii), Palác Belisarúv v Cařihradé^ 
Pohled na Černé moře^ nmohé aquarelly z Tu- 
recka vůbec, z Cařihradu zvláště, pak hojné 
obrazů z Černé Hory. Z jeho portraitů vy- 
niká Dáma i doty rokokové. S. maloval také 
s velik;^m zdarem četné kopie italských mi- 
strů, zejm. Tiziana a van Dycka. Ještě r. 1879 
byl S. vyznamenán ryt. křížem řádu Fr. Josefa. 

StSokl-Heinefotter Clara viz Sabina 
Heinefetterová. 

von Stookmar Christian Friedrich, 
svob. pán, státník něm. (* 1787 v Koburce — 
t 1863 t.). Pocházel z rodiny švédské za Gu- 
stava Adolfa do Německa přišedšr, studoval 
lékařství a usadil se v Koburce. V 1. 1814 a 
1815 sloužil jako voj. lékař na Rýně, r. 1816 
byl tělesným lékařem prince Leopolda Ko- 
burského, později až do r. 1831 jeho tajem- 
níkem, rádcem a dvorním maršálkem. R. 1821 
povýšen do stavu šlechtického, r. 1831 do 
baronského. Při jednání o kandidatuře Leo- 
poldově na trůn řecký, pak na trůn belgický 
S. byl princovým zástupcem na konferenci 
londýnské a snažil se zejména o jeho volbu 
za krále belgického. R. 1834 vzdsd se svého 
postavení v Kobursku. R. 1837 byl rádcem 
královny Viktorie při jejím nastoupeni na 
trůn. V 1. 1838—39 provázel prince Alberta 
Koburského do Itálie a po jeho sňatku s krá- 
lovnou Viktorii zůstal věrným rádcem obou 
účastně se všeho důležitého jednáni diplo- 
matického. R. 1848 S. byl kobursk^m vyslan- 
cem na spolkovém sněme a působil pro 
sjednocení Německa pod vedením Pruska. 
Jeho syn Ernst von S. (♦ 1823 -- f 1886) 
vydal Denkwúrdigkeiten aus det Papieren des 
Freiherrn Chr. F. v. S. (1872). Srv. Justc, Le 
baron S. (Brussel, 1873). 

Stookport [stokpórt], municipální a par- 
lamentní město v angl. hrabstvi Chesteru (sz. 
Anglie), při ústi Tamu do Merseye, která od- 
tud počíná býti splavnou, 11 km jv. od Man- 
chestru, rozkládá se v mírně zvlněné krajině. 
Nynější jeho rozkvět souvisí s rozmachem 
průmyslu bavlnářského, tak že s 59.553 obyv. 
r. 1881 stoupl počet ten na 78.871 (1901) a 
z města stal se důležitý uzel železniční. Ve- 
dle bavlnářského průmyslu kvete tu výroba 
klobouků, předení příze, dále jsou tu továrny 
na kartáče, stroje, zboží železné a mosazné. 
I obchod se značně vzmohl, jmenovitě se sý- 
rem a ovesnou moukou. Želez, traf Manche- 
ster-Crewe-Londýn překračuje tu údolí Mer- 
seye mostem o 22 obloucích ve výši 32 m. 

Stookl viz Stock. 

Stookibrldge [stóksbridž], m. ve Wcst- 
ridingu v angl. hrab. yorském, 12 km sz. od 
Sheftieldu, má 6727 obyv. (1891) a výrobu 
ocelového drátu. 



Stockton — Stodola* 



141 



Stookton [stokťn], hl. m. hrabstvi San 
Joaqain v sev.-amer. státe Kalifornii, na pr. 
rameni ř. San Joaquin, při Centrální dráze 
pacifické, v. od San Frantíska, má 17.606 
obyv. (1900). Ve měaté ležícím uprostřed 
úrodné krajiny je nékolik chrámA, kláSter, 
státní ústav pro choromyslné, 2 knihovny; 
výroba železného zboží, papírny, továrny na 
sukna, mýdlo, hosp. nářadí, mlýny, 'omy a j. 
Z blízkého Miltonu, kam vede místní dráha, 
vyjíždí se do Calayerského háje {Calaveras 
grove) s proslulými sequojemi {Wellingtonia 
gigantea). 

Stookton [stokťn] Francis Richard, 
spisov. amer. (* 1834 — f 1902), byl ryjcem 
a Žurnalistou a obrátil na sebe pozornost 
fantastickými povídkami pro mládež, jichž 
vydal několik svazkAv a z nichž přeloženy 
do češtiny: Podivuhodné \troskotán{ se > To- 
máše Hjrkea* a jiné novelly (přel. J. V. Sládek, 
1896); Veslovka (přel. M.Jesenská, 1901) a j. 
8tookton-on-T««l [stokťn on tíz], par- 
lamentní m. v angl. hrab. durhamském, 6 km 
nad ústím ř. Tees do Sev. moře, naproti 
South S-u, s nímž je spojeno nákladným 
mostem a tvoří nyní jedno mésto o 71,812 
obyv (1901). S. je stanici železnice Severo- 
východní (North-Éastem), má 6 kostelfl, katol 
kaplí, bursu, divadlo, rozsáhlé sady a pro- 
storné závodiště. Dřívější výroba plachet a 
lanovi poklesla, za to kvete průmvsl železář- 
ský, ocelářský a výroba hlin. zboží; dále jsou 
tu prádelny, pivovary a mlýny. Vyváželi se 
hlavně výrobky železné a hliněné, dováži pak 
obilí a dříví. Ve XIV. stol. trpěl mnoho ná- 
jezdy Skot&v. 

Stooktongko-darlingtoniká fteleini- 
oe jest nejstarší lokomotivní železnice na 
lemi, 41 km dl., na níž zahájena byla vozba 
27. září 1825; obdržela rozchod 4' 8 V." angl. 
(1*435 m), kterýž zaveden u všech železnic 
pozdějších a zachovává se posud téměř při 
vácch drahách. R. 1863 pozbyla samostat- 
nosti, splynuvši s North-Eastern-Railway. 
Srv. Lokomotiva, str. 287 ťi. Plk, 

Stoolram, ves v okr. bochumském v prus. 
vlád. obv. arnsberském (Porýnsko), má 2728 
obvv. (1896) a rozsáhlé železárny. 

Btockwall [stokúel], jižní část Londona 
na pr. bř. Temže, vých. od Claphamu. U S-u 
konči se elektrická dráha podzemní. 
8tod viz Stody. 
fttoda viz Stody. 

Stoddard: 1)S. Richard Henry, básník 
amer. (* 1825 v Hinghamu [Mass.] — f 1903). 
Jako lOletý chlapec dostal se za učně do slé- 
várny, ale záhy se pokoušel o literární spolu- 
práce vníct ví při různých časopisech a r. 1849 
vydal svazek básní Footprínts. Od r. 1853 byl 
bernim úředníkem v New Yorku, v letech 
70tých městským knihovníkem a na konec 
vydával >Mail and Expresse. Jakožto básník 
S. vynikl živou fantasii a talentem vypravo- 
vatelským, originálnosti a ušlechtilou dikcí. 
Se zvláštním úspěchem básnil malé zpěvné 
písně Napsal: Póems (1850); Adventures in 
Fairy-laud, dětské bajky (1853); Songs of 



summer (1857); Town and country (1857); 
Life, traveh and books oý Alexander von Huni' 
boldt (1859); sbírku anglických básni erotic- 
kých Loves and heroines of the poets (1860); 
The king's bell (1862); The story oý little Red 
Riding Hood (1864); Under green leaves 
(1865); Thechildem in the wood (1866); fti/- 
yttfm, the brave (1869); The book oý the East^ 
and other poems (1867), sbírku pozdějších 
jeho básní, pak důležitý Memoir of Edgar 
Allan Poe (1875); biografii Anecdote biography 
of Pšrcy B. Shelley (1876) a H, W, Longfel- 
low (1882). Posléze The Lion's club (1800) a 
Under the evening lamp (1893). Sebrané jeho 
spisy básnické vyšly r. 1880 pod tit. Poetical 
works. 

2) S. William Osborn, spis. sev.-amer. 
(♦ 1835 v Homeru fN. Y.]), byl v 1. 1862—63 
prvním tajemníkem Union League of Ame- 
rica a 1864—66 U. S. marshal státu Arkan- 
sasu. Napsal: Royal decrees of Scanderoon 
(N. York, 1869); Verses of many days {iS7 5) \ 
Dismissed (1878); Tlie heart o/iř(l880); Dab 
Kinder (1881); The quartet (1881); Esau Nar- 
dety (1881); Saltillo Boy s {1SS2); Talking lea- 
ves (1882); Among the lakes (lSS'ó)] Wrecked? 
0;^883); The life of Abraham Lincoln (1884); 
Two arrows (1886); The red beauty (1887); 
The volcano under the city (1887); Lives oý 
the presidents (1886 a si., v 10 sv.); The red 
mustang (1888); Chuck Purdey (1889); Oow- 
ded out O^CroMd (1890); Gid Granger (1890); 
Little Smok (1891); Maide the whiie house in 
war time (1891); Battle of New York (1892) 
a j. v. 

Stoderané viz Stodorané. 

Stodo viz Stody. 

Stodola (fr. grange, it. granaio, capanna, 
rus. ambar, angl. shed, bam, néni. Scheune, 
Scheuer), hospodářské stavení dřevěné nebo 
zděné na uschování obili, píce, slámy. Bývá 
obyčejně postavena na vyvýšené podezdívce, 
pfidě, aby dešfová voda nevnikala dovnitř. 
Třídí se na otevřenou a uzavřenou. Ote- 
vřená s. jest vlastně lepším, dokonalejším 
krytým stohem se vjezdem pro naložený vůz. 
Používá se ji hlavně na uschování sena neb 
slámy. Pro obili jest nejlepší s. uzavřená. 
Vnitřní prostora rozdělena jest na přísto- 
důlek (perná, pirna, perně, parně, zá- 
teň) a mlat č. mlatnici. Obyčejná s. má 
mlat uprostřed a po stranách dva pf ístodfilky, 
oddělené od mlatu stěnami zvanými srub neb 
oploteň, též oteň. Nad přistodůlky jsou 
patra, nad patry hambalky. Výška pater 
závisí na výšce naloženého vozu a bývá u ma- 
lých s-ol 3*6 m, u středních 4 m, u velikých 
4*5 m; šířka obyčejně jest 4*5—6 m. Roz- 
měry přístodólku, pater, hambalků takové, 
aby pro 1 ha žita bylo ve s-le 160 m', pro 
1 ha pšenice 120 m', pro 1 ha ovsa 98 m' a 
pro 1 ha ječmene 80 m^ pro 100 kg sena 
1 m* prostory. Mlat slouží k vjezdu vozu a 
pro vymlácení obili cepy. V novější dobc, 
kdy většinou mlátí se strojem, mlat jest pouze 
chodbou, uličkou pro skládáni obili. Mívá vět- 
šinou na přední i na zadní straně vrata. 



142 



Stodola — Stoechades 



U velikých s-ol bývá chodeb ke skládání 
obilí nékolik. Střechy sol jsou obyčejné 
sedlové a buď strmé nebo ploché nebo 
mansardové. Na dobré s-le vyžaduje se 
kromě jiného: snadni^ viezd, vhodné spojení 
uvnitř, pohodlné skládaní, dobrá ventilace, 
co možná dobré osvětleni a snadný přehled 
pracovních sil uvnitř. Srv. též Dřevěné 
stavby, str. Sb. 

Stodola Eliáš, zvaný také prostě mistr 
Eliáš, český zvonař a konvář ze stol. XVL 
Žil v Hradci nad Labem, kdež měl asi v le- 
tech 1580—1600 dům a slévárnu, z níž vyšla 
mnohá řemeslná díla, jako zvony, křtitelnice, 
svícny, náhrobní desky a j. Některé zvony 
jeho posud na Hradecku se zachovaly, iako 
v Holicích (z r. 1574), v Chlenech (1577), ve 
Štěpánově u Skutče (1580), v kostele sv. Jana 
Křt. na Kopečku u Hradce Kr. (1583), v Nedé- 
lištích (1584), v Platenicích (1584), ve Sru- 
bech u Chocně (1685), v Kostelci u Náchoda 
(1691), v Poličce a j. 

Stodorané : 1) S. (S t o d e r a n é) byli kmen 
včtve lutické (veletské) Slovanů polabských 
či baltických. Obývali při dol.Sprévě a Havole 
(odtud snad druhé jméno Ha volané, v. t.). 
Pode jménem S. zahrnuty bývají i některé jiné 
sousední větve, jako Šprévané, Moračanc, 
Neletici, Došané, Semčici (n. Zemčici), Le- 
kusici (též Leksici n. Lešané), kteří, jak se 
zdá, nebyli nic jiného, neŽ župy náležející do 
svazku stodoranského, podobně jako župa 
Blony, později zvaná Sucha (Zauche) V stej- 
ném poměru k S-nům byli snad i Brižané 
(v. t.). S. (jméno trvá posud v názvu vsi 
Studernheim blízko Havelberka) vzpomínají 
se po prvé ve stol. X. Kronikář český Kos- 
mas uvádí jméno jejich ovšem už k r. 894, 
kdy vypravuje se o Drahomiře, že pocházela 
ze Stodoran (de durissima gente luticensi... 
ex provincia nomine Stodor). K r. 939 při- 
pomíná se tu 30 knížat, jež dal povražditi 
známý markrabě Gero (v. t.). R. 949 zřízeno 
v hlavním městě Braniboru biskupství. Po- 
zdější dějiny S-nů splývají s dějinami Bra- 
niborska (v. t.). O poněmčení kraje stodo- 
ranského jsou podrobné zprávy u Perwolfa, 
Germanizacija Baltijskich Slavjan (str. 76 až 
101). — 2) S., kmen Slovanů korutanských, 
jehož památku viděl Šafařík v osadních jmé- 
nech hornorakouských V o r d e r- a Hinter- 
S to der (nedaleko městečka Windisch-Gar- 
sten), kde posud hojnost zpotvořených míst- 
ních jmen slovanských. Týž učenec za pa- 
mátku S-nů pokládal i název údolí Sto der 
v sousedství Triglavu, domnívaje se, Že 
vhlavní štěp pod jménem Stadiců někde 
v Rusku kvetu. Srv. Šafařík, Sebrané spisy, 
II., str. 147, 353, 603. Pp. 

Stodůlky: 1) S., far. ves v Cechách, 358 m 
n. m., hejtm. a okr. Smíchov, pš. Řeporyje; 
126 d., 1131 oby v. č. (1900), kostel sv. Jakuba 
Větš. (ve XIV. stol. far.), 4tř. šk., dvůr, cihelna, 
opodál obce Bílý Beránek (hostinec). Háj, 
popi. dvůr, a Čásf obce Lužiny. Kostel jest 
původu prastarého. Podle zprávy z r. 1292 
náleželo podací templářům. Původně byl to 



kostel ve slohu románském, z něhož se za- 
chovala loď a kruchta; r. 1903 vystavěn (smí- 
chovským stavitelem Elhenickým) nový ko- 
stel gotický. S. připomínají se r. 1159, kdy 
náležely ke kostelu ^. Marie Maltánské, a od 
r. 1449 náležely nepřetržitě k purkrabství 
pražskému. — 2) S., Staré S., Starosto- 
důlecká rychta {Staden, Stadeln% ves t., 
hejtm. Sušice, okr. Hartmanice, fara Dobrá 
Voda, pš. Hůrka; 246 d., 1 obyv. č., 3399 n. 
' (1900), kaple sv. Šebestiána, 2tř. šk., spořit. 
I a založ, spolek; továrna na zrcadlové sklo, 
I 2 raffínerie skla, několik mlýnův a pila. Oby- 
I vatelé většinou skláři a drvoštěpové. K obci 
I přislušejí osady a samoty: Babylon Malý a 
I Veliký, Cuš, Domky Zadní, Dvořiště, Dvůr 
I Serlův, Filzháusel, Frauenthal (Itř. šk.), Gla- 
serwald (2tř. šk.), Hčhal, Hůrka, Hutě Staré. 
Chlumek (Bergl), Lávky Vysoké, Luzná, Pa- 
seka (Itř. šk.). Paseka- Waiderer, Pastě Přední 
(Itř. šk.), Prostřední a Zadní, Poušf, Rovina^ 
Vejsluník, Weberháusel a Wunderbach S. 
leží na části býv. Král. hvozdu. 

Stody, Stoda, Stodo, Stod (Staab), 
město v Čechách, 358 m n. m., nad ř. Rad- 
buzou, při žel. dr. Plzeň-Brod n. L., v hejtm. 
stříbrském, má 179 d., 2273 obyv. n. (1900), 
far. kostel sv. Maří Magd., 5tř. šk. obec. a 
3tř. měšf. pro obé pohlaví, zimní hospodář.^ 
průmysl, pokrač. a hudeb. Sk., synagogu^ 
I okr. soud, oddělení financ, stráže, četn. sta- 
I nici, pš., telegraf, lékárnu, záložnu, 2 pivo- 
vary, sladovnu, 3 mlýny, výrobu hospodář. 
I strojů, pilu, cihelnu a týden a výroč. trhy. 
I Za městem ložisko žel. rudy, popi. dvůr Mas- 
krávy. Na blízkém vrchu Vrabině stával 
! hrad, na jehož místě r. 1766 vystavěna byla 
I kaple, ale r. 1802 roz- 
bořena. Nyní je zde 
myslivna. Erb městský 
(vyobr. č.3991.): v čer- 
veném štitě spatřují se 
dva vznášející se an- 
dělé, držící jedněma ru- 
kama mísu s hlavou 
sv. Jana Křt. ozářenou 
a druhýma opírající se 
o zlatý štítek, na němž 
I jsou troje jelení rohy. 
S. byla původně ves, 
; kterou daroval (1235) 
I Václav I. klášteru cho- 
I těšovskému, jenž držel 
, ji do r. 1453. Za krále Jana r. 1316 S. pový- 
I seny na městečko. R. 1463 zastaveny Janovi 
' Rausengrvnerovi z Grynlasu, ale později vy- 
' baveny. S. jsou rodištěm Jana Fl. Hammer- 
I schmieda. 

I Btoehr Philipp, anatom něm. (* 1849 
ve Vircpurce), žák Kóllikerův. Působil po 
I sobě jako prosektor a prof. anatomie ve 
I svém rodišti v Curichu a od r. 1897 opětně 
ve Vircpurce. Vynikl pracemi histologicko- 
1 embryologickými, zvi. svojí učebnici Lehr- 
I buch der Histologie und mikroskopischen Ana- 
I tomie des Menschen (1887, 10. vyd. 1903X 
i Stoeohadeiy lat.,vizHyčrské ostrovy.. 




Č. 3991. 
Znak mésts Stod. 



Stoechiometrie — Stóger. 



143 



Btoeohiometrie (z řec, atoczna — i zá- 
klady) původnč podle zakladatele J. B. Rich- 
tera (v. t.) byla naukou zabývajici se zá- 
kony, podle nichž látky spojuji se v che- 
mické sloučeniny. Richter v >Anfangsgrttnde 
der S. oder Messkunst chemischer £lemente« 
(1792— 94) a >Ueber die neueren Gegenstánde 
in der Chemie* (1792—1802) probíral jmeno- 
vité t. zv. zákon neutrality, kterýž defi- 
noval: >Množstvi různých kyselin, která urči- 
tému množství některé zásady jsou aequi- 
valentní, jsou vzájemně v poměru nezměni- 
telném.* — K stoechiometrickým zá- 
konům v užším smysle přičítány bývají, 
mimo prvý zákon o zachováni hmot]^ 
(»Pfi všech chemických pochodech zůstává 
součet hmot látek súčastnčných nezměněn*^, 
ještě tyto: a) zákon stálých proporci: 
>Chemické sloučeniny charakter iso vány jsou 
tím, že obsahují jejich součástky v poměrech 
podle váhy zcela určitých, nezměnitelných; 
b) zákon množných proporcí: >Siuču- 
ji-li se dva prvky v několika poměrech, tvoří 
různé váhy prvku jednoho, připadající na 
stejnou váhu prvku druhého, poměr jedno- 
duchý, racionálny, tedy celými čísly vyjádfi- 
teinýc; c)zákon proporcional ity aneb 
aequivalentů: >Váhová množství různých 
prvků, jakáž se slučují se stálým kvantem 
prvku zvoleného za základ ke srovnávání, 
udávají také — a to buď přímo nebo po 
znásobeni jednoduchým číslem — váhy, ve 
kterých prvky ty se slučuji mezi sebou. « 
Chemické vzorce a chemické rovnice na zá- 
kladě těchto zákonů vybudované jsou pod- 
kladem stoechiomeťrických výpočtů. 
Nahradíme li v nich značky atomův a mole- 
kul množstvími podle váhy, kterou udávají, 
obdržíme číselné rovnice, které udávají přímo 
poměry podle vah látek na sebe účixikujícich 
a produktů povstávajících. Náležitým uspo- 
řádáním lze pak z rovnic těchto vypočítá- 
vati různé jejich složky nebo percentuální 
složení sloučenin. 

S. v širším smysle nezabývá se jen zákony 
slučovacími a poměry hmot chemických slou- 
čenin, nýbrž zahrnuje v sobě i četné jiné zá- 
kony a hypothesy jak fysikálni tak chemické 
o látkách pevných, kapalných i plynných. — 
Literatura: W. Ostwald, Lehrbuch der allg. 
Chemie, sv. I.; t., Grundriss der allg. Che- 
mie; J. Biehringer, S. B, Kufma. 

Stoerk Karl, lékař něm. (* 1832 v Bu- 
díne — t 1899). Jako sek. lékař seznámil se 
ve Vídni na odděleni Turckově velmi záhy 
s laryngoskopií a vynikl v oboru tom tou 
měrou, že r. 1864 stal se prvým docentem 
laryngologie, r. 1875 mimoř. a r. 1891 řád- 
ným prof. téhož obora a zároveň i ředitelem 
nové zřízené kliniky laryngologické. Z čet- 
ných jeho prací odborných zvláště uvádíme 
Zur Laryngoscopie, Ueber Erkrankung des 
Kehlkopýes und das operative Heilverfahren 
bet demselben (1859); Klinik der Krankheiten 
des Kehlkopýe$, der Naše und des Rachens 
(1876, 1880, 2 sv.); Die Untersuchung des 
OtiopkaguM mit dem Kehlkopřspiegel (1881); 



Die Erkrankungen der Naše, des Rachens und 
des Kehlkopfes (1896—97, 2 sv.). 

von Stoffel Konrád viz Konrád 22). 

de Stoffel [stofěl] Eugěne Georges 
Henri Cé 1 es te, baron, vojenský spis. franc. 
(* 1823 v Arbonu [švýc. kanton Thurgau]). 
Studoval na škole polytechnické v Paříži, 
vstoupil pak do dělostřelectva a Napoleon III. 
jmenoval jej r. 1866 vojenským attaché při 
franc. vyslanectvu v Berlíně. Odtud S. za- 
sílal do raříŽe velmi podrobné zprávy o prus- 
kém vojenství, jichž však vláda nedovedla 
náležitě oceniti, jinak nebyla by se pustila 
do vojny r. 1870. Ještě 4. záři 1870 byly 
zprávy ty v Tuileriich nalezeny, zapečetěny 
a r. 1871 vydány pod tit. Rapports militaires 
écrits de Berlin (1871). Za války něm.-franc. 
S. byl jakožto plukovník v gen. štábu mar- 
šála Mac Mahona chefem zpravodajství, po 
kapitulaci Sedanu dostal se do Paříže, kde 
velel dělostřelectvu v bitvách na Marné 
30. listop. a 2. pros. 1870, pak koncem t. r. 
hájil Mont-Avron. Pro svoji opposici proti 
Thiersově reorganisaci armády byl nucen 
vystoupiti z vojska r. 1872, ba byl i obžalo- 
ván pro zadrženi vojenských depeší. Na svoje 
ospravedlnění napsal La dépéche du 20 aoút 
1870 (1874). R. 1873 odsouzen do tříměsíč- 
ního žaláře pro urážku generála Riviéra v pro- 
cessu Bazainově. S byl již dříve spolupra- 
covníkem Napoleonovým při jeho dějinách 
Caesarových a později v nich sám pokračo- 
val napsav: Histoire de Jules César: Guerre 
civile (^1887, 2. sv. s atlantem) a Guerre de 
César et ďArioviste (1891). Mimo to napsal; 
De la possibilité ďune ýuture alliance ýranco- 
allemande (1890). 

Stbg^er Johann August, vlastním jmé- 
nem Althaller, něm. zpěvák operní a di- 
vadel, ředitel (* 1791 ve Štokravě — f 1861 
v Mnichově). Vzbudil již jako klerik pozor- 
nost svým nádherným hlasem, ale malá po- 
stava a nevzhledný vnějšek zdržovaly jej 
dlouho od toho, aby nastoupil dráhu umě- 
leckou. Ale konečně přece neodolal a přešel 
k divadlu, kde jeho skvělý tenor brzy zví- 
tězil i nad jeho mimickou neobratnosti. Do- 
sáhl úspěchů v Brně, Olomouci, ve Vídni, 
avšak nejvřeleji byl přijat v Praze obecen- 
stvem divadla stavovského. Po smrti řed. 
Liebicha (1816) podporoval s hercem Polav- 
ským vdovu jeho u vykonávání ředitelského 
úřadu, ale když r. 1821 zadáno divadlo Hol- 
beinovi, oženil se r. 1822 s posa vadní svojí 
ředitelkou a stal se téměř výlučně div. pod- 
nikatelem. Byl ředitelem divadel v Štýrském 
Hradci, v Terstu, Prešpurce, aŽ r. 1832 pře- 
vzal Josefovské divadlo ve Vídni, kde upo- 
zornil na sebe prvním provedením Raimun- 
dova » Marnotratníka*. Již za dva měsíce po- 
tom stal se r. 1834 ředitelem pražského di- 
vadla stavovského, které řídil do velikonoc 
r. 1846. Není pochyby, že S. dával se vždy 
více vésti obchodními zájmy, nežli umělec- 
kými snahami, avšak pokud se týČe počátků 
českého divadla, které připadly do jeho doby, 
nutno doznati, že činil S. mnoho i nad sku- 



144 



StOgewald — Stoh. 



tečné poměry a že nebylo vidy jeho vinou, 
když česká představeni opět a opět byla nu- 
cena vrátiti se do područí her německých. 
Pokusil se již r. 1842 zříditi samostatné české 
divadlo, a zbudoval mu vlastni útulek v no- 
vém divadle v Růžové ulici. Sestavil čino- 
herní i operní společnost českou, v níž J. K. 
Tyl byl režisérem a Fr. Škroup kapelníkem, 
členy: Krumlovský, Kolár, Lapil, Kaáka, Ma- 
netinská, Podhorská, Strakatý, Maýr, avšak 
ačkoli hráti se mělo mimo nedělní a svátečni 
odpůldne pouze v úterý a ve čtvrtek večer, 
podnik ztroskotal se jiŽ po dvou letech pro 
nedostatek obecenstva. Později (1847) divadlo 
toto vůbec zrušeno a proměněno v zasta- 
várnu. Tento nezdar byl také jedním z dů- 
vodů, proč S. vzdal se r. 1846 dalšího řízení 
pražského divadla. Avšak již r. 1852 ujímá 
se opět vlády v divadle stavovském (před 
tím řídil opět Josefovské divadlo vid. od 
r. 1848—52) a znova snaží se ze širokých 
vrstev českého obecenstva vykřesati tolik 
zájmu pro divadlo, aby byly ukojeny hmotné 
potřeby českých i německých představení. 
K naléháni režiséra Chauera dostává se ko- 
nečně českým hercům k beneficím i měsíční 
gáže! A opět v obchodníku S-ovi vynořuje 
se myšlenka dvou divadel, která při stejném 
personále mají vynésti dvojí užitek. í jal se 
chystati Novoměstské divadlo, avšak jeho 
otevřeni r. 1859 byl účasten jiŽ jen jako 
tichý společník řed- Fr. Thoméa, jemuž bylo 
divadlo stavovské propůjčeno od Velikonoc 
r. 1858. S. pobyl v Praze ještě do r. 1860, 
ale roztrpčen hmotným nezdarem odstěhoval 
se k dceři do Mnichova, kde brzy zemřel. JLý, 

Stbg^ewaldy ves v Čechách na žel. za- 
stávce C. Budějovice-Zelnava, hejtm. Krum- 
lov, okr. Hor. Planá, fara a pš. Dol. Vlta- 
vice; 52 d., 472 oby v. n. (1900), 2tř. šk., mlýn. 

StOg^lav, rus. sborník obsahující akta a 
usneseni sněmu z r. 1551 (>sněmu stohla- 
véhoc). Jest to název běžný jen v literatuře, 
spisovatelé XVII. stol. nazývali sborník tento 
Stoglavnikem^ poněvadž jest rozdělen na 100 
hlav. Snčm byl svolán carem Ivanem Hroz- 
ným, aby byly odstraněny vady v ruské církvi 
na poč. r. 1551, a zasedal od 23. ún. aŽ asi 
na sklonek dubna 1551, tedy málo přes dva 
měsíce. Účastnili se ho poa předsednictvím 
metropolity Makarije všichni biskupové mos- 
kevské metropolie, archimandritové, iguraeni 
i jiní zástupci duchovenstva jakož i předsta- 
vitelé moci světské (vedle cara bratři carovi 
a vůbec členové bojarské dumy). Přes to, 
že S. jakožto pokus kodifikace všeho plat- 
ného ruského práva církevního má veliký 
význam, řeší se otázka jeho původu a pra- 
vosti v ruské literatuře způsobem nejednot- 
ným. Kdežto jedni badatelé prohlašují došlá 
nás akta o stohlavém sněme za originál se- 
psaný za účasti duchovenstva na sněme shro- 
mážděného, kterýžto originál měl význam 
kanonický (srv. Rusko, str. 220b a 302 6), 
tvrdí druzí, že památka zvaná S-em neob- 
sahuje originální zápis o snčmě, nýbrž jen 
noznámky na nečisto, jež si učinila pro svou 



potřebu nějaká osoba soukromá. Přesvěd- 
čivé jest míněni prvé, utvrzené jmenovité 
Špakovem fl904), že S. jest památkou pů- 
vodu offíciálniho. Uživalof se jednotlivých 
ustanovení S-u jako platného práva, a S. 
uznáván byl za sbírku kanonickou. Některá 
ustanoveni S-u byla nejednou potvrzována 
světskou i duchovni mocí v XVI. a XVII. stol^ 
a když r. 1667 usnesení stohlavého sněmu 
byla offíciálně zrušena velikým moskevským 
sněmem církevním, netýkalo se zrušení toto 
všech ustanovení S-u, nýbrž jen těch, jež 
byla příznivá rozkolníkům a proto jimi byla 
zachovávána. Proto i po sněme z r. 1667 
užívalo se S-u jako pramene platného cír- 
kevního práva na Rusi. Staroobřadci uzná- 
vají platnost jeho až podnes. — S. vydán 
byl po prvé v Londýně (u Trubnera) 1860, 
pak Kalačovem v >Arch. ist. i prakt. svéd.< 
1860— 61, vKazani 1862, Kožančikovem r.l863, 
Subbotinem 1890. — Literatura: Béljajev, 
Ob istor. značeniji dějanij mosk. sobora 
1551 g. (»Russ. Bes.c, 1858, č. 4); t., Nakaz- 
nyjesoiski sobomago uloženija 1551 g. (1863); 
metr. Makarij, Istorija cerkvi, sv. VI.; Ždanov, 
Materiály dlja istor ij i stogl. sobora (»Žurn. 
Min. Nar. Prosv.«, 1876, č. 7. a 8); Golubin- 
skij, Istorija russ. cerkvi, sv. II. ; Spakov, S., 
K voprosu ob officialjnom ili něofíic. prois- 
chožděniji etogo pamjatnika (>Sborník Vladi- 
mirského-Budanova«, 1904). -dle, 

Stog^OV Erazm Ivanovic, historik Si- 
biře (* 1797 — 1 1880), vzdělal se v námořní 
škole kaďetni a dostal se jako důstojník na 
Kamčatku, do Irkutska a do Simbirska, na- 
čež stal se správcem kanceláře D. G. Bibi- 
kova. Byl činným spolupracovníkem čas. 
»Rus. Starina<, kde otiskoval povídky a děj. 
Články, jako Speranskij i Treskin v Irkutské 
(1878); Ssylno-katorfriyje v Vostočnoj Sibiři; 
Bunt irkutskago archijepiskopa Irinéja a pod. 
Povídky jeho jsou živým obrazem společen- 
ského a úřednického života v Sibiři. Zají- 
mavé jsou též jeho Zapiski (»Rus. Starina«, 
1886). 

Stoh (rus. a pol. stog^ fr. meuley gerbier, 
něm. Feimůf Triste^ Schober), pravidelně uspo- 
řádaná hromada obilí, slámy, sena, tvaru 
kužele jednoduchého neb dvojitého. Na 
svršku a stranách větrných pokrývá se slá- 
mou na ochranu proti dešti. Obyčejně staví 
se 8., chce-li se ušetřiti času a práce, jež 
spojeny jsou s dovozem obili do stodol, nebo 
když zamýšlí se mlátiti na poli strojem par- 
ním, lihovým nebo benzinovým, neb když 
žně jsou tak bohaté, že stodoly nestačí. 
Místo, na kterém s. má se vystavěti, budiž 
suché, rovné, poněkud zvýšené. Položí-li se 
s. přímo na zemi, budiž tato dříve pokryta 
slámou nebo suchým roštím. Obilí třeba 
klásti klasem dovnitř. Kolem s-u máji se 
zaříditi odvodňovací stružky. Aby s byl lépe 
ventilován, chráněn od zemního vlhka a myši, 
dává se pod něj zvýšený podstavec dře- 
věný, zděný neb železný. Nejobyčejnějším 
podstavcem jsou pilíře z cihel neb lomového 
kamene; na ně uloží se dřevěný rošt, na tento 



Stoh — Stoická škola filosofická. 



145 



staTÍ se s. Též stavějí se podstavce s plnými 
stěnami cihelnými nebo betonovými; pak je 
třeba zakřiviti je tak, aby myši ke s-u ne- 
mohly. V Anglii používá se ponejvíce pod- 
stavců železných. V HoUandsku stavějí se 
hojně s-y kryté, skládající se ze 4 dřevě- 
ných stožárů stažených mezi sebou klešti- 
nami. Na nich spočívá střecha, kterou možno 
na kladkách spouštěti neb vytahovati. Vý- 
hodou krytých s-ů jest, že hospodář nezávisí 
na počasí, i za dešCa možno bráti obili k mlá- 
ceni, sláma se lépe uchová; nevýhodou je- 
jich jest vyšší náidad zařizovací. S. o prů- 
měru 3-5 m a výšky 5 m má krychlový obsah 
50 m* a složí se do něho 4 vozy plně nalo- 
žené; 8. o průměru 5 m, výšky 5 m, má 
krychlový obsah 98 m' a složí se do něho 
8 vozů. 

Stoh viz Hejšovina. 

Stohánek, kdysi dřevěný hrad u Svébořic 
v Čechách, v okr. mimoňskem. Vvystavěl jej 
ko). r. 1427 na panství děvinském Beneš 
z Vartemberka a prodal jej r. 1431 Zdeňkovi 
z Valdšteina. Kdy hrad zpuštěn, neznámo. 

Stolily vsi na Moravě, viz Š tahle. 

Stohlav viz Stoglav. 

Btohmann Friedrich Karl Adolf, che- 
mik něm. (* 1832 v Brémách — f 1897). Byl 
v Gotinkách žákem Woehlerovým, v Lon- 
dýně assistentem Grahamovým, r. 1865 pře- 
vzal řízení zkušebné stanice agrochemické 
v Halle n S. a byl tam prof. chemie agri- 
kulturní. R. 1871 odešel do Lipska, kde za- 
ložil výzkumný ústav agrikulturně-fysiolo- 
gický, první toho druhu v Německu, a vě- 
novaný výhradně badáni vědeckému s úpl- 
ným vyloučením analys obchodních. Zde 
věnoval se nepřetržitě po 26 roků výzkumné 
práci v oboru fysiologie živočišné a rost- 
linné, zvláště pokusům o výživě a thermo- 
cheroii. Mimo velikou řadu rozprav z oboru 
fysiologie (o methodách i přístrojích kalori- 
metrických, respiračních a j.) napsal samo- 
statně: Handbuch der Zucker/abrikation (1878, 

4. vydání od RUmplera 1899); Die Stárke- 
fabrikation (1878); zpracoval rovněž samo- 
statně a jen s použitím osnovy Musprattovu 
encyklopaedii technické chemie (1. vyd. 1863 
až Í855), jejíž 2.— -4. vydáni v 8 svazcích po- 
řídil ve spolku s Brunonem Ker lem [She- 
ridan Muspratťs Techn. Chemie, 4. vyd. 1886 
až 1889) a v níž obzvláště svazek cukru 
věnovaný a S-em zpracovaný vyniká důklad- 
nosti a veliký ni bohatstvím odkazů ku pra- 
menům literárním. Společně sC. Englerem 

5. vydal: Handbuch der technischen Chemie, 
dilo založené na Payenově spisu >Précis de 
chiraie technique« (2 sv., 1872—74). DČ. 

Stdhr viz Stoehr. 

Stdhrer Emil, mechanik něm. (* 1813 
v Delitzschi — f 1890). Vyučiv se jemné 
mechanice v Lipsku, zařídil si tamtéž samo- 
statnou dílnu, která jeho důmyslem a při- 
čmlivostí brzo nabyla znamenité pověsti. 
R. 1846 sestrojil magneto- elektrický telegraf 
ukazovací, který r. 1847 zaveden na saských 
a bav. drahách. Objevem Morseovým vytla- 

Ottftv Slovník Nauteý. sv. XXIV. 17 6 1905. 



čen ze Saska a maj^neto-elektrickým telegra- 
fem ukazovacím nrmy Siemens & Hafske 
r. 1857 též z Bavorska. R. 1852 sestrojil 
elektro-chemický telegraf s dvojitým zapiso* 
vačem. Přístroj tento téhož roku pracoval 
mezi Lipskem a Mnichovem; byl z nejdoko- 
nalejších telegrafů chemických. S. sestrojil 
též magneto- elektrický stroj po něm zv. (viz 
Elektrické stroje, vyobr. na str, 489), pře- 
nosné telegrafy s magneto-elektrickými strojky 
pohybované otáčením rukou, vzornou batte- 
rii, indukční přístroje a elektro-magnetický 
dvojitý zapisovač telegrafní. R. 1863 předal 
závod lipský svému synu Emilovi (♦ 1840 — 
t 1882) a založil v Dráždánech nový závod 
na výrobu strojův elektro-theurapeutických. 
Po smrti svého syna řídil závody oba. — 
StOhrerova abeceda telegrafní po- 
užívaná při jeho dvojitém zapisovači telegraf- 
ním byla dvouřádková: 



a b c d e f g h i 

— 

• •• ••••• • «_^a 

k I m n o p 9 ^ 

• • — • • • • — • •• • ^— •^ m 

• • — • • • • • 

s t u V w X neb x y ^ 



Stochaimai, z řec, počet pravděpo- 
dobnosti; stochastikai nauka o pravdě- 
podobnosti; stochastický, pravděpo- 
dobný. 

Stochod, ruská řeka gub. volynské a min- 
ské, vlévající se s pravá do Pripeti, 202 km 
dlouhá. Na jaře plaví se po ní dřiví. Pp. - 

Stochov, far. ves v Čechách, hejtm. Slaný, 
okr. Nové Strašecí, pš. Lány; 60 d., 335 ob. č. 
(1900), got. kostel sv. Václava (připomíná se 
ve XIV. stol.), 2tř. šk., žel. stanice, poutničko 
místo a samota Slovanka. Stávala zde tvrz, 
poč. XIV. stol. rodné sídlo rodu t. jm.; od 
r. 13j30 byla majetkem kláštera sv. Máři iMagd. 
na Újezdě. R. 1473 koupil S. Jan Hromada 
z Boršic, jehož potomci tu seděli do r. 1528, 
načež následoval Jindfich Zeidlic ze Šenfeldu, 
z jehož potomků J mdřich Jiří prodal S. r. 1581 
k SmeČnu. U S-a je památný dub svato- 
václavský, jejž prý zasadila sv. Lidmila; z od- 
umřelého kmene vyrostl kmen nový. 

Stoická ikoU íllosoflcká, založená Zé- 
nónem z Kitia na Kypru (340—264 př. Kr.), 
má své jméno od místa v Athénách, kde 
stoupenci Zénónovi se scházívali. Misto to 
byla sto a poikilé, odtud také stoa zna- 
mená prostě fílosoňi stoickou (srv. Stoa) 
Směr její určil Zénón a bezprostředně dále 

10 



146 



Stoichady — Stojačkovič. 



ji vytvářili Kleanthés z Assu a systemati- 
soval ji Chr^rsippos ze Sol. Jiná jména 
sem náležející jsou Diogenés Babylón- 
ský, AntipatroszTarsu, Poseidónios, 
Panaitios, jenž uvedl stoickou fílosofíi do 
Říma, učitel a přítel Ciceronův Diodo t os, 
z doby císařské satirik Aulus Persius Flac- 
cus. Annaeus Lucius Seneca, Musonius 
Rufus, Epiktétos, císař Marcus Aure- 
lius a j. (viz příslušná hesla). Filosofíe defi- 
nována ve škole té jako znalost vécí bož- 
ských a lidských a dělena podle vzoru Pla- 
tónova a Aristotelova v logiku, fysiku a 
éthiku. Ve tysice, kterouž zahrnuji kosmologii 
a také i theologii, provedli důsledný mate- 
rialismus s přechodem k pantheismu. Vše 
jest hmotné, ovšem ne vše stejně hrubě 
hmotné, i síl^ nejsou než hmota, ale mno- 
hem jemnější a s hmotou světovou neroz- 
lučně spojeny. Tvůrčí sila vcelku světovém 
jest bůh. I jest tudíž svět organická jednota 
hmotná, rozložená v nesčislnost tvarův, jejíž 
krása a účelnost ukazuje na tvůrčí základ 
duchový, kterýž rozlit jest vesmírem jako 
dech, jako oheň. Svět v určitých periodách 
vzniká a opět zaniká, ježto bůh všecky věci 
požárem světovým (řxwvpaxTtff) v sebe přijímá 
a pak znova ze sebe stvořuje. Lidská duše 
jest výron bozi, přetrvává tělo, hyne však 
vždy při požáru světovém. Obzvláštní důraz 
položili stolkové na éthiku a požadavek je- 
jich žíti v souhlase s přírodou (óiLoXoyovtiivcog 
zfj (piíaH řz/v) nesmí býti vykládán jako naivní 
výzev k návratu k přírodě, nýbrž musí od- 
nášen býti k metafysickému pozadí školy, 
pro niž příroda platila třeba že za hmotu, 
přece také za veličinu pantheistickou. Žíti ve 
snaze upravovati se podle přírody znamená tu- 
díž zpřiměřovati se tvůrčímu základu světo- 
vému, bohu {Xóyog ansQpLaxLKÓg), Poznávati zá 
konný řád přírody a vesmíru jako vědecké 
theoretisovaní samo pro sebe nemá významu, 
smyslu nabývá jen vzhledem k životu. Neb 
ježto život lidský závisí na podmínkách kos- 
mických, jest zdůvodněna zásada, aby byl 
uváděn v souhlas s přírodou. Jen tak bude 
rozumný, ježto tak bude vyhovovati podmín- 
kám, z nichž vyšel, a bude zároveň i blahý. 
Mudřec dobrovolně se podřizuje zákonu pří- 
rody. Mudřec jest vzorem dokonalosti a bo- 
hům samým skorém se rovná. Pravá mou- 
drost jest zdrojem ctnosti; tré jich jest zá- 
kladních, spravedlnost, rozšafnost, statečnost. 
Ve své mravní přísnosti stoikové neuznávali 
kompromissů, které vyrovnávají rozličným 
stupňováním mezi ctností a zlobou. Kdo není 
plně mravným, není vůbec mravným. Svou 
mravní hrdou vypiatostí stoikové čelili všem 
nástrahám života (stoicismus). Éthika byla 
u nich živým principem konání a netoliko 
předmětem theoretisovaní, ba hlavní důraz 
ležel u nich na praktickém uskutečňováni 
mravního ideálu, pro nějž vzorem jim byl 
Sokrates. Neusilovali zrovna o to, aby roz- 
vinutí mravnosti pojmově dále přivedli, ježto 
nebyla jim pojmem naukovým, ač nelze po- 
příti, že pojmy dobra, zla, povinnosti, mravně 



dovoleného a lhostejného hojné ve škole, 
jak povaha věci sama sebou přinášela, pře- 
třásaný a formálně tříbeny byly. Úvahy lo- 
gické převedli stoikové na pole theorie po- 
znáni. Základy této jsou podle jejich názoru 
vlastně sensualistické, ježto prý duše jako 
nepopsaný list papíru přijímá dojmy přivá- 
děné skrze smysly. Ale činili téŽ valné ústupky 
rationalismu, nemohouce se svým základem 
vystačiti k vysvětlení methodického a abstra- 
huj iciho myšlení. Kriteriem pravdy jest q>av 
xacia HaXrjnzíKfj — jasná, zřetelná představa 
věci, všem lidem patrná. Reálnost náleží jen 
jednotlivinám, obecniny mají hodnotu ryze 
představovou (nominalismus). Pojmů nej- 
obecnějších čili kategorii jest čtvero: vno- 
xBíiiBva (podstata), nouí (vlastnosti od věci 
neoddělitelné), ní5g ixovta (vlastnosti odděli- 
telné) a ngóg xi nmg ezovxa (vztahy). — Lite- 
ratura: Ueberweg, Grundríss d. Gesch. d. 
Philos. d. Altertums (1886); Ogereau, Essai 
sur le systěme philosophique des stoiciens 
(1886); Kachník Jos., Dějiny filosofie (1904); 
Dyroff, Die Ethik d. alten Stoa (1897); Barth. 
Die Stoa (1903); K. Steinhauser, Filosofie 
stoická a císař Mark Aurel (1892); Drtina Fr., 
Stoika Epiktéta rukověf mravných naučení 
(1894). Zb, 

Stoiohady (StoizdStg vrjcoi)^ lat. Stoe- 
chades, viz Hyérské ostrovy. 

Stoiolilometrie viz Stoechiometríe. 

Stoikové viz Stoická škola filoso- 
fická. 

Stoitzen viz Stoj čin. 

Stojadkovló: 1) S. Luka, uherskosrbský 
národní buditel (* 1785 v Somboru — f 1864). 
Vystudoval ve srěmských Karlovcich gymna- 
sium a v Prešpurce práva. Stal se ve svém 
rodišti advokátem, pak senátorem (městským 
stařešinou) a r. 1850 ředitelem srb. nár. Škol 
Když na podzim r. 1849 měla zřízena býti 
Srbská vojvodina, S. účastnil se jednáni v té 
věci nejen se srbským patriarchou, nýbrž 
i s vídeňskou vládou. Přes to však nedo- 
stalo se mu v nově organisovaném srbském 
území žádného úřadu. Bylf pokládán za Srba 
politicky nebezpečného. S. vydal svým ná- 
kladem spisy svého syna Aleksandra. 

2) S. Aleksandro, syn před., spis. srbský 
(* 1821 v Somboru — f 1893). Studoval boho- 
sloví a práva a stal se r. 1847 prof. gymnasia 
karloveckého. R. 1848 účastnil se bojů uher- 
ských Srbů za politickou nezávislost a byl 
nejen členem rozličných nár. výborů, nýbrž 
hleděl i spisovatelskou činnosti dokázati, že 
snahy uherských Srbův o politickou emanci- 
paci jsou historicky oprávněny. Vznikly tak — 
vedle starší práce S-ovy Istorija vostoČnO" 
slavenskog bogosíu(enija i kirillskog knJUestva 
kod Slavenah ^apadne crkve (N. Sad, 1847) — 
tyto spisy jeho: Črte i^ivota národa srbskog 
u ungarskim oblastima od godine 8gS^i848 
(Vid., 1SA9) a, Historisch-juridische Abhandlung 
uber die staatsrechtlichen Verháltnisse der Ser- 
ben in der Wojwodina und ůberhaupt in den 
Lándern der ungar. Krone (Temešvár, 1860). 
Po organisováni Srbské vojvodiny S. vstou- 



Stojadinovičová — Stojanovič. 



147 



pí! do státní sluibv. Jako ministerský sekčni 
rada ▼ BudapeSti šel r. 1884 do pcnse. 

Stcjadlnoirlóová M i li ca, první básnířka 
srbská (♦ 1830 — 1 1878), vydala Pjesme (1850, 
1855 a 1869) a U Fruškoj Gori (3 d., 1861 až 
1866). Srv, Pypin-Kotik I., 187. 

Stojáky, stojáčky (v mysl. ml.) nožky 
lomcho ptactva, zvéře pernaté. črn, 

StojAlowski Stanislaw, politik pol., 
mající dosud veliký vliv na lid haličský, jejž 
vede v duchu národně katolickém a oppo- 
sičním proti vládě a panující straně »staň- 
czyků«. V témž duchu vydal množství brošur 
a redigoval Časop. »Wieniec<, >PszczóIka«, 
>Piast«. Na zemském sněmu i na říšské radě 
(od r. 1897) vynikl jako ohnivý řečník a agi- 
tátor, církvi i vládou nejednou pronásledo- 
vaný. Mimo jiné vydal též Apostolstwo Serca 
Jeiusowego (1872); Doktryny ultramontaňskie 
• 1872) a pod. 

Stojan Mihael, spis. slovinský (* 1804 
u Celje — t 1863), od r. 1846 děkan v Bras- 
lovčich v diéc^i biskupa A. M. Slomška, 
jehož byl přítelem a spolupracovníkem (na 
př. při vydáni sbírky kázáni Hrana evangel- 
skih naukov. R. 1856—60 redigoval Sloroškovy 
>Drobtinice« a psal do nich i do »Danice« 
(1848—50). Mezi jiným přeložil a zpracoval 
Sv. Františka Saleského >Philothée« pod tit. 
Filoteja (1842 a 1851), Marije rofen cvet 
(modlitby pro lid; 1856) a j. Srv. K. Glaser, 
Zgodovina sloven, slovstva, III., 132 a 283. 
Sto^anov: 1) S. Andrej Nikolajevič, 
právník rus. {* 1830). Studoval na právnické 
fakultě charkovské university. R. 1859 na- 
psal do Archivu Kalačova svou prvou práci 
Ob idéaljnom vo^X^éniji na obíčestvo i gosu- 
darttvo. Na základě spisu Metody rairabotki 
polofitéljnago pravá i obščestvennoje \načemje 
juristov ot glossatorov do konca XVIII, $t. 
stal se r. 1862 magistrem. R. 1863 byl kom- 
mandován za hranice na dvě léta. Do r. 1885 
byl na charkovské univ. professorem právní 
historie, mezinár. práva, právní encyklopaedie 
a římského práva a náležel k nejlepším pro- 
fessorům. Jest přívržencem srovnávací a 
historické methody při studiu právních in- 
stitutů. V tom směru psány jsou četné jeho 
práce: Naučnoje inačenije vseobšČej istoriji 
\akonQdati1jstva (»Jurid. Věstnik<, 1879, II.); 
Istoričeskaja analosfija i toČki soprikosnovenija 
nových \akonodatiljstv s drevnim pravom 
(Charkov, 1883); Začatki semejnago pravá 
u pervobytnych narodov (t., 1884); K voprosu 
o vo^niknovgniji institutov imuščesivennago 
i chjaiatéljstvennaf^o pravá (»Jurid. Vést.« 
1887, č. 10); Anglijskaja advokatura (t,, 1880, 
IV.); Nravr obŠČestva i sudy vo Franciji 
(Charkov, 1876); Jstorija advokatury u dřev- 
ních narodov (1869, doktorská diss.). Kromě 
toho S. napsal: Vospominanije o D. I, Kače- 
novskom (Charkov, 1872), ob -náhlou studii 
OČerki istoriji i dogmatik! mefdunarodnago 
pravá (t., 1875; z nejlepších rukovětí tohoto 
oboru) a stati: /{ istoriji universitětov Za- 
padnoj Jevropy (t., 1891) a I\ istoriji dueli 
v Zap. Jevropé (t., 1893). -dle. 



2) S. Vaši I D., soudobý spisovatel bulh., 
bibliotékář v Sofii a redaktor prvního vě- 
deckého sborníku bulh. >Periodicesko spisa- 
nije«, je znám u nás svými statěmi o lite- 
ratuře novobulh., jako jsou: životopis Stojka 
Vladislavova Sofronije (» Lumír*, 1865, č. 14 
až 21), Historický přehled literatury bulh, 
(»Krit. příloha k Nár. Listům* 1864, 14) a 
Slovo o liter, pracích oněch spisovatelů bulh, 
ivldšť, kteří přispěli a přispívají k ^velebení 
a uilechténf naší národní řeči bulh. (>ČČM.* 
1866, 272—282, s pokrač. str. 414-419; autor 
se píše Veljo D. S.). Redigoval »Period. 
spisanic* od jeho založení v Brajle a pak 
po zřízení knížetství od r. 1882 v Sofii s ma- 
lou přestávkou v 1. 1884—85, kdy svazek X. 
až XVIII. redigoval T. Pějev. Uveřejnil v něm 
mnoho statí hist. a literárních, z nichž ně- 
které vyšly i o sobě, zejména: Turciti v Evropa 
(sv. II., 1882); Jstoričeski materijali po novo- 
vů^rafdanieto na belgarskij národ (III, 144 sl.» 
VI, 131 si.), příspěvky týkající se obrození 
lit. bulh.; Bolgarski stár, rkpná památka 
XIV. věku (XXI-XXII, 1887); Dva novo- 
otkriti samorqČni trudove na Sojronija (XXVIII 
až XXX, 1889), týkající se činnosti známého 
buditele bulh., a j. red. 

8) S. Zacharij, politik bulharský (* 1850 
v Medvenu u Kotlá — t 1889). Do 20 let 
byl pastuchou ovec; pak cestoval po Bul- 
harsku hledaje práci a seznámil se při tom 
8 revoluční stranou bulharskou. S. přilnul 
k ni celou duši; ač z mládí neměl žádného 
vzdělání, dovedl neúmornou pílí nedostatek 
tento doplniti. R. 1875 účastnil se povstání 
starozagorského, jež zosnoval Stambulov, 
r. 1877—78 bojoval jako dobrovolník v rus- 
kém vojště. Po válce stal se vyšetřujícím 
soudcem v Ruščuku; r. 1881 musil však 
uprchnouti do Plovdiva, když byl brošurou 
Iskander-beg napadl knížete Alexandra. Také 
v Plovdivě byl vyšetřujícím soudcem až do 
r. 1885, kdy byl sesazen, ježto agitoval pro 
sjednocení Vých, Rumelie s Bulharskem. Za- 
čal pak vydávati s touže tendenci týdeník 
»Borba<. Byl hlavním původcem povstání 
plovdivského 18. (6.) září 1885 a členem pro- 
zatímní vlády (viz Bulharsko, str. 912 a). 
Po spojení Vých. Rumelie s Bulharskem byl 
poslancem a od r. 1888 předsedou sněmovny 
poslanecké. Od r. 1886 vydával list •Svo- 
boda*, jenž hájil zásad Stambulova, s nimi 
S. po celý svůj život byl v úzkém přátelství. 
Vedle své činnosti politické S. byl činný 
též literárně. Napsal: Zapiski po btlgarskite- 
vůistanija (Sofia a Plovd., 1884—92, výňatky 
z toho v Jelínkově »Slov. Sborníku*, 1886,. 
16, 69, 132 sL); Četite v Bzlgarija (Plovdiv, 
1885); Črti ot \ivota na L. Karavelova (t., 
1885); Dokumenti po převrátíš na devetif 
Avgust (Sofia, 1886); Koronovannite nichilistt 
v Btlgarija (Ruščuk, 1886); Christo Bothov9 
{Botev), opit \a biografija (t., 1889) a j. S. 
redigoval též prvních 7 svazků sebr. spisfl 
Karavelova. 

Stojanovió: 1) S. Isidor, spisovatel 
srb. (* 1809 v Kaniži — f 1849 v Bělehradě), 



148 



Stojanovice — Stojanovskij. 



studoval práva v Pešti, r. 1835 byl kn. Milošem 
ObrenovicSem povolán na nové gymn. v Kra- 
gujevci a r. 1839 jmenován prof. všeobec. 
dějin a v prosinci prof. filosofie na novém 
lyceu bělehradském. Získal si velkých zásluh 
jako sběratel pramenů pro nové dějiny 
Srbska od časů Jiřího Černého, které uve- 
řejnil částečně v >Glasniku«. O sobě vydal 
Nravoučitelne hasne u s/i/íoW (1833) ; Freodnica 
sveobšte istorije světa (1844) ; Br^ouki bukvar 
(1846). 

2) S. Mijat (Michal), spisovatel srb. 
(* 1818 v Babinagradě v slavonské Voj. 
Hranici — f 1881), byl písařem u setniny 
hraničářské ve svém rodišti, pak učil na roz- 
ličných místech na šk. obecných, r. 1850 vyko- 
nal na reálce v Mitrovici zkoušky z předmětů 
pro vyšší paedag. běh a stal se řídícím učite- 
lem na hlavni škole v Zemuni a inspektorem 
všech nár. škol tamních. R. 1848 zvolen za 
poslance na sněm záhřebský, r. 1849 účast- 
nil se boje proti Maďarům. Práce své uve- 
řejňoval v různých časopisech, zejména též 
v >Arkivu za povestnicu jugosfavenskuc 
O sobě vydal; uprave \a dobro i krepostno 
vladanje i nekoje poslovlce 7d míade( (Osek, 
1844); Cvjetiči s polja pobo\noga promiUja- 
vanja (Zemuň, 1857); Slike ii domačego {i- 
wota slavonskog národa i ir privode, s dodat- 
.kem o slavonských zvycích lidových (t., 1858); 
Á{daja sedmoglava, epická báseň o sedmi- 
iilavém draku (t., 1862); Spiši ^a puk sv. 
-I.— IV. (spisy pro lid o zdravovědě, ovoc- 
nictví atd. Záhřeb 1865 a Vid. 1869); Sbírka 
Jirvatskih narodnih poslovica i řečih (Záhř., 
l^í})] sbírka lidových pověsti a písní Pučke 
prlpoviedke i pjesme (t., 1867). Srv. Jihoslo- 
vané, str. 4816. 

3) S. Ljubomir, fílolog a politik srbský 
(* 6. srp. 1860 v Užicích v Srbsku). Vědeckou 
průpravu svou dovršil po dokonaných stu- 
diích v Užicích, Šabci a Bělehradě na universi- 
tách cizích ve Vídni, Petrohradě, Berlíně a 
Lipsku. Navrátiv se v srp. 1888, byl zprvu prof. 
gs mnasijním, v čci pak r. 1893 jmenován pro- 
fessorem slovanské filologie na > Veliké §kole« 
v Bělehradě. Na té nepůsobil však dlouho, 
byv dán již r. 1901 do pense pro opposiční 
činnost svou. V ún. 1890 byl zvolen za do- 
pisujícího člena Srbské akademie věd a v ún. 
1894 za jejího Člena řádného. Vědecká čin- 
nost S-ovaJest velmi bohatá. Publikuje hlavně 
v edicích Srbské akademie věd a v různých 
časopisech srbských, mimo to v edicích Jiho- 
slovanské akademie, v > Archiv f. slav. Philo- 
logie« a j. Především vydává pilně památky 
starého písemnictví církevně-slovanského a 
srbského. Z těchto isou nejdůležitější: Miro- 
slavovo jevansjelje, Evangéliaire ancien Serbe 
du prince Miroslav (f 1197). Édition de Sa 
Majesté Alexandre I, roi de Serbie (1897); 
dříve již (1893) vydal ve XX. sv. »Spome- 
nika« srb. akademie některé ukázky textu, ja- 
kož i jeho popis; Stari srpski hrisovulji, akti, 
Siografije^ letopisi^ tipici, pomenici, lapisi a dr, 
v 111. sv. >Spomenika« (1890); Stari srpski 
^apisi i natpisi, I— III, 1902—05. K těmto pu- 



blikacím starých památek druží se jeho ka- 
talogy rukopisných sbírek > národní biblio- 
téky « a Srbské akademie věd: Katalog ruko- 
pisa i starih štampanih knjiga, Zbirka srpske 
kr. akademije (1901); Katalog národně biblio- 
teke u Beogradu IV, Rukopisi i staré stam- 
pane knjige (1903). Vypsal dále činnost sta- 
rých srbských tiskáren: Staré srpske štampa- 
rije^ v >Srp. knjiž. Glasnikuc (seš. 41—44) 
i ve zvláštním otisku (1902); Priloii ka biblio- 
grafiji starih srpskih štampanih knjiga^ v >Glasc 
srb. kr, akad., sv. 66. Jako člen sboru pro 
vydávání spisův a publikací Vuka St. Ka- 
radžiče uspořádal nové vy<láni srbských nár. 
písní, Srpske národně pjesme v 9 svazcích. 
O slavnostním přenesení osta.kův otce nové 
literatury srbské přednesl pozoruhodnou ob- 
sažnou řeč Vuk Stef, Karad{ic\ njegov rad na 
srpskom je\iku i pravopisu, ve které ocenil 
hlavně jeho práci na úpravu spisovného ja- 
zyka srbského ř»Glas€ srb. kr. akad., 56). Jako 
grammatik a linguista S. ukázal se mimo 
školní mluvnice své (1891—92) hlavně svou 
nástupní řeči akademxkou v 52. sv. »Glasuc 
srp. akad., ve které dokazoval, že jihoslovan- 
ské jazyky se vytvořily v podstatě teprve v no- 
vých sídlech svých balkánských, a to namnoze 
pod vlivem jazykův obyvatelstva domoro- 
dého. — S. vyvíjí mimo to velmi horlivou 
činnost politickou, náleží mezi vůdčí hlavv 
t. z v. »samostalné< strany radikální, když | 
tato se odtrhla od > mírné « radikální strany 
Pašičovy, a byl spolupracovníkem orgánu 
této strany »Odjek€. Po katastrofě 11. čna 
1903 vstoupil do nově utvořeného »revoluč- 
níhoc ministerstva Avakumovičova jako mi- 
nistr kultu a vyučování a po pádu minister- 
stva Pašicova v květnu 1905 vstoupil v čelo 
nové vlády jako ministr-praesident. jpa. 

StoJanoTioe, Stajanovice, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Sušice, fara a pá. Vel- , 
hartice; 14 d., 81 oby v. č. (1900), mlýn 
»u Livařů*. 

StoJanOTlk^ Nikolaj Ivanovic, vy- 
nikající právník ruský (* 1820 v Mohilevě 
nad Dněstrem — f 1900), studoval v uči- 
lišti práv, načež vstoupil do služby k senátu. 
V 1. 1846 - 54 byl učitelem praktického trest- 
ního a civ. soudního řízení v učilišti práv 
a sepsal rukověf k trestnímu řízení (1850'. 
R. 1854 byl jmenován vrchním prokurorcm 
jednoho z mosk. departementů senátu, r. 1857 
geroldmejstěrem. Když byla zahájena doba 
reforem, S. jako člen kommisse pro újezdné 
a gubernské instituce sepsal Učrefdénije su- 
débnych slédovatélej a t. zv. Naka\ (instrukci) 
pro vyšetřovatele (1860). Tyto předpisy, po- 
dle nichž vyšetřováni bylo odňato policii, 
sloužily za základ oddělení soudnictví od 
správy. Důležitost reformy vyšetřováni, vy- 
pracované S-kým, patrná je z toho, že soudní 
zákony z r. 1864 skoro úplně přijaly tento 
institut. S. pracoval též mnoho v redakčních 
kommissich zřízených za účelem emancipace 
selského stavu; vypracoval zejména řád o mí- 
rových prostřednicích. Přestoupiv do služby 
v řisské kanceláři, když se v ni počalo pra- 



Stojčín — Stojkovič. 



149 



covati o základech soudní reformy, S. vy- 
konal tu mnoho společně s právníky N. A. 
Buckovským, D. A. Rovinským, K. P. Pobě- 
donoscevem a j. Sepsal základní zásady no- 
vého trestnftio řízení. R. 1862 byl jmenován 
pomocníkem ministra spravedlnosti Zamjat- 
nina, ale fakticky řidil ministerstvo sám. 
Úspěáné uvedl v život soudní reformu. Bo- 
hatstvím obsahu vynikají dvousvazkové po- 
známky min. sprav, o soudních zákonech, 
sestavené pod jeho redakci. Dne 1. led. 1867 
pod vlivem vzniklé reakce S. opustil úřad 
pomocníka min. spravedlnosti a byl jmeno- 
ván senátorem trestního kassačního depar- 
tementu a r. 1872 prvým členem (pervo- 
prisuttívujuščij) tohoto departementu. Byv 
r. 1875 jmenován Členem říšské rady, S. 
i tam působil v dřívějším svém směru. R. 1884 
stal se předsedou departementu civ. a du- 
chovních záležitosti říšské rady a vytrval v té 
hodnosti do r. 1897. Od r. 1882 až do smrti 
byl předsedou redakční kommisse zřízené 
ksepsání osnovy civ. zákoníka ruského. Ve- 
dle zmíněného již spisu PraktiČeskoje ruko- 
vodstvo k russkomu ugolovnomu sudoproi^voď 
štvu (1852; 2. vyd. 1858) uveřejňoval své práce 
od konce 40. let XIX. stol. v Pogodinové 
>Moskvifaninuc a v Krajevského >Otéč. Za- 
piskachc. Do » Ruské Stariny* (1875, též 
separ.) napsal stať AUkséj Nikolajevič Olenin. 

8t€j6in: 1) S., Stoječín, StolČín, ves 
v Cechách, hejtm. Kamenice n. L., okr. a 
fara Počátky, ps. Žirovnice; 27 d., 234 oby v. č. 
(1900), Itř. ák. (od r. 1902), žel. stanice a 
popi. dvůr. 

2) S., S to j í č o v (Stoitien)^ ves na Moravě, 
hejtm. a okr. Dačice, fara Matějovec, pš. 
Čtt.Rudolec; 38 d., 204 oby v. větš. n. (1900), 
kaple sv. Leonarda, popi. dvůr, lihovar a 
mlýn. 

ŠtoJeMn, ves v Cechách, viz Stojčín 1). 

Stojeósn: 1) S. Piotr, první gramma- 
tjk polský (t 1691 v Krakově), byl Francouz 
zThionvilleu a slul vlastně Stator ius. Jsa 
pronásledován pro víru (byl protestantem 
a pak proslulým theologem ariánským) uchý- 
lil se do Polska a Sigmund August svěřoval 
ma rozmanitá poselství zahraničná. S počátku 
byl kazatelem v Krakově, potom pastorem 
a ředitelem Školy v Piňczowč. Kol r. 1560 
přestoupil k ariánŮm, aČ později zastával se 
opét zásad kalvinistských. Vedle spisů theo- 
logických nejdůležitější jest Poloniae gram- 
maticae institutio in eorum gratiam, qui ejus 
linguae elegant iam čito et facHe addiscere cu- 
piunt (Krakov, 1568). 

2) S. Piotr, duchov. spisovatel pol., syn 
před. (♦ 1665 — f 1605), studoval v cizině 
a byl posléze pastorem rakowským a spolu- 
pracovníkem Fausta Soci na. Z četných jeho 
prací uvádíme: Dysputacja lubelska i^ ks. 
Fad{imiňskim (1692); Rejutacja ksia{ek ks. 
Jakoba Wujka o Bóstwie syna Bo{ego (1592) 
a j. R. 1591 dostalo se mu s hodností šlech- 
tickou názvu S. 

3) S. Jan, duchov. spis. pol., syn před. 
(t 1654 v Cřarnkowé), byl představeným 



sboru ariánů v Krakově, odkud r. 1621 vy- 
puzen úřady do Rakowa, kde trpěn do r. 1638. 
Z jeho spisů jsou důležitější: Nowy Testa- 
ment (Raków, 1606); Modlitwy i piešni na* 
boine (t., 1638); Braterska deklaracja (1646) a j. 
Stojgndv, kníže Obodricův (v. t, str. 
556 a), padl v bitvě r. 955, srv. Doša, Re- 
kenice a Gero. 

Stojioe, ves v Čechách, hejtm. Pardubice, 
okr. Přelouč, fara Svinčany, pš. Choltice^ 
70 d., 534 obyv. č. (1900), fil. kostel Všechi 
svatých (ve XIV. stol. far.), 3tř. šk.. mlýn^ 
dvůr a samota v Pazderně. V XVII. stol. 
zanikla fara a kostel rozšířen (r. 1711) o věl 
a loď. 
Stojidov viz Stojčín 2). 
8tojl0lavioe, Stojslavíce, ves v Ce- 
chách, hejtm. Tábor, okr. a pš. Ml. Vožice, 
fara Smilovy Hory; 38 d., 237 obyv. č. (1900). 
Ves od XIV. stol. rozdělena na několik men- 
ších statků, z nichž jeden v XVI. stol. drželi 
Zářečtí z Polkovic. K. 1789 připomíná se zde 
12 statků svobodnických. 

Stojišté, nezmýtěná část porostu pone- 
chaná na pasece. cm. 

Stojitka, silnější tyč, o kterou dříví 
v ohradách srovnané se opírá, aby se neroz:- 
valovalo. érit. 

Stojka (angl. stanchion, fr. étanqon, stan-- 
fon^ něm. Stempel, pol. shípek^ rus. CToftica) 
jest v hornictví nejjednodušší budování, sloup 
sloužící k podepření nepevného stropu v ru- 
báních a na střídách. S. Staví se kolmo proti 
tlaku. Nejvíce se užívá s-jek dřevěných, 16 
až 20 cm průměru; výška řídí se mohutností 
ložisek nebo průřezem stříd. Na někter;(*clki 
dolech anglických upotřebuje se též s-jek. 
Železných a to z litého železa, průřezu křížo- 
vého. Dřevěné s-ky zanechávají se obyčejně 
na dole; někdy — v rubáních — též se vy- 
trhávají; železné vždy se vydobývají a pře- 
stavuji. Qf. 

Stojko Vladlslavov, buditel bulh., jako. 
biskup slul Sofronij (v. t.). 

Stojkovió: 1) S. Jan, zvaný též Jan. 
z Dubrovnika (de Ragusa)^ theolog kato- 
lický (♦ v Dubrovníce asi v 1. 1390—95 — 
1 1443). O mládí a původě jeho není určitýchj 
zpráv; podle jména S. se soudí, že otec jeho 
slul Stojko. Záhy získal si přízeň arcibiskupa 
dubrovnického, kardinála Jana, jejž provázel 
na sněm kostnický. Vstoupil do řádu domini- 
I kánského, studoval v Pafíži (r. 1417 n 1418), 
, kdež dosáhl doktorátu theologického (1420). 
' Učil pak na tamní univ. do r. 1422, kdy byl 
I od university poslán do Říma, aby se účast- 
nil projektované synody církevní, jež měla se 
toho roku podle usnesení kostnického kon- 
I cilu sejiti. S. dlel nejprve v Římě, kdež byl 
I mezi těmi, kdo papeže Martina V. přinutili 
i svolati konečně cirk. sněm, a účastnil se pak 
od dub. 1423 do břez. 1424 koncilu, jenž se- 
I šel se nejprve v Pavii a později přeložen do 
j Sieny. Když koncil rozpuštěn, S. vrátil se 
I do rařize, odkudž r. 1429 znova odešel do 
, Řima, jsa jmenován prokurátorem řádu u pa- 
! pežské kurie. Zde S. opČtně přidružil se 



150 



Stojlov. 



k těm, kdo naléhali na svoláni koncilu, jenž 
by dokončil dilo církevní reformy, započaté 
na koncilu kostnickém. Papež konečně po- 
volil a pověřiv řízením koncilu kardinála le- 
gáta Juliana Cesariniho, přidal mu S-e jako 
pomocníka. Snaha legátova směřovala však 
napřed k nové výpravě proti husitům. S. 
spolu s kardinálem účastnil se sněmu norim- 
berského (ún. 1431), kde smluvena nová vý- 
prava proti Čechům, provázel kardinála na 
jeho agitační cestě do Porýní a (konc. dub. 
1431) poslán byl od něho do Basileje, aby 
tam přiměl shromážděné již praeláty ke str- 

Eení, až by křížová výprava proti Čechům 
yla skončena. Odtud vyslán byl koncilem 
k cis. Sigmundovi. Dostihl ho v Chebu při 
posledním pokusu o smír s Čechy. S. radil 
králi, by žádal na Češích, aby bez podmínek 
podrobili se rozhodnutí koncilu, a přispěl tím 
platně k nezdaru celého jednání. Krátce před 
početím křížové výpravy poslán byl od kard. 
juliana do Basileje, aby tam spolu s Janem 
Palomarem předsedal místo něho v koncilu 
(od 19. čce do 9. září). Když po porážce 
u Domažlic kardinál sám ujal se předsedni- 
ctví, S. horlivě účastnil se práci koncilu, ze- 
jména jeho jednání s Čechy. Když koncil 
smluvil s Čechy disputaci o čtyřech artiku- 
lech pražských, ustanovil S-e, aby v ni pole- 
misoval proti přijímání pod obojí. Protivní- 
kem jeho byl Rokycana. S. přednášel své 
vývody od 31. led. do 11. ún. (1433); zabí- 
haje při tom i do jiných otázek theologic- 
kých, jež s věcí nesouvisely, a mluvě prudce, 
způsobil značný odpor u Lechů, tak že Pro- 
kop Holý a Vilém Kostka z Postupic v po- 
sledních dnech vzdalovali se schůzí, dokud 
S. mluvil. Na repliku Rokycanovu S. odpo- 
vídal 2.-4. dub., při čemž znova dostal se 
do častých slovních půtek s Cechy, kteří mu 
vskakovali do řeči. Nový veliký úlcol připadl 
S-ovi r. 1435, kdy s Jindřichem Mengerem 
a Simonem Fréronem byl poslán do Caři- 
hradu vyjednávat o spojení církve východní 
s římskou; dlel v Cařihradě do konce r. 1437. 
Vrátiv se v led. 1438 do Basileje, naŠel sbor 
v kritické situaci. Napěti mezi papežem a 
sborem bylo r. 1437 dostoupilo svého vrcholu 
a pap. Eugen IV. prohlásil koncil za rozpu- 
štěný (18. září 1437). Ale otcové basilejští se 
nerozešli; jen malá část s kard. Julianem ode- 
brala se do Ferrary, kam papež svolal koncil 
nový. S. přidal se na stranu basilejského 
koncilu a konal mu znamenité služby, jsa od 
něho vysílán s poselstvím k říš. sněmům 
nebo k panovníkům; při jedné takové pří- 
ležitosti přišel též do Čech, jda s poselstvím 
k císaři Albrechtovi 11., jejž stihl v ležení před 
Táborem (1438). Za svou horlivou činnost 
byl jmenován od koncilu biskupem argenským 
(Ardžiš ve Valašsku) a papež koncilem 
zvolený, Felix V., jmenoval jej kardinálem, 
titulu s. Sixta (12. říj. 1440). O jeho činnosti 
další scházejí nám zprávy, rovněž o dni jeho 
úmrtí. V říjnu 1443 S. byl již mrtev. S. byl 
také literárně činný. Z jeno děl jsou pro nas 
nejdůležitější Initium ac prosecutio basiliensis 



concilii (jde do list. 1431) a Tractatus guo- 
módo Bohémi reducti šunt ad universitatem 
ecclesiae (jde do dub. 1433); obě díla vydána 
Palackým v Monum. conciliorum saec. XV. 
Concilium Basiliense Tom. I. (Vid., 1857; 
v úvodě podává Palacký životopis S-ův). Srv. 
též L. K. Hofmana Sebrané spisy I. (1904), 
str. 176 si. J.F. 

2) S. Atanasij (u Rusů Afanasij Iva- 
novic), spisovatel srbský (♦ 1773 v Rume 
rSrěmJ — t 1833), studoval ve svém rodišti, 
Soproni a Szegedině, pak v Gotinkách na 
univeisitě a byl od r. 1802—13 prvním prof. 
fysiky na univ. charkovské. Vydal tam ruské 
spisy rázu kompilačniho : O vo\dušnych kam- 
nach i jich proischofdéniji (1807); Načaljnyja 
osnovanija umo\ritéljnoj i opytnoj fi^iki (1809); 
O predochranéuiji sebja ot udarov moíniji 
(1810); Sistéma fi\ik{ (1813); Načaljnyja osno- 
vanija fi^ičeskoj astronomiji (1813). Byl i rek- 
torem university, ale pro všeliké nesprávnosti 
v úřadě (vytýká se mu úplatnost, obchodo- 
vání za hranicemi atd.) byl r. 1813 propuštěn 
s polovičným yýslužným. (Srv. Bagalěj, 
Opyt istoriji charjkovskago universitěta, sv. I.) 
Ale již před odchodem do Ruska S. vydal 
r. 1800 a 1801 dva romány srbské rázu 
sentimentálního a mystického, jaké tehdy 
na Rusi byly v módě (viz Jihoslovane, 
str. 491 *), první srbskou Fi^iku (1801 — 03, 
3 sv.) a j. Podivná povaha tohoto jinak 
bystrého muže je zjevná i z toho, že v rukou 
jeho zmizel překlad Nového zákona od Vuka 
Stef. Karadžiče (z doby ok. r. 1819), který 
ruská spol. biblická mu svěřila k posouzení. 
S., stoupenec spisovného jazyka >slaveno- 
srbského« (směsice církevní ruštiny se srbšti- 
nou, srv. Jihoslovane, str. 489 «), nepře- 
jící jazyku lidovému, překlad podle své chuti 
předělal, tak že byl vydán s jeho jmcnem 
(Petr., 1824; 3. vvd. v Lip. 1834); původní 
překlad Karadžičův známe jen z neveliké 
ukázky V3rdané v Lipsku r. 1824 (»OgIedi 
svetoga pisma na srpskom jeziku«), kdežto 
r. 1847 vydal překlad úplně nový. 

Stojlov Konstantin, bulh. státník (* 1852 
v Plovdivě — t 1901). studoval v Paříži, 
v Praze a v Heidelberce. R. 1879 byl členem 
národního shromážděni trnovského, kde vy- 
nikl jako předák strany konservativní. Hyl 
členem deputace, která byla vypravena ke 
knížeti Alexandru Battenbergovi, aby přijal 
trůn bulharský. V 1. 1879—83 byl náčelníkem 
kabinetni kanceláře knížecí. V lednu 1883 
stal se jako ministr zahraničních věcí členem 
ministerstva gen. Soboleva a Kaulbarsa (viz 
Bulharsko, str. 911 a)\ v březnu t. r. odstou- 
pil, když konservativci byli z ministerstva vy- 
tlačeni, ale již v záři vstoupil do ministerstva 
Dragana Cankova jako ministr spravedlnosti 
a setrval tam do ledna 1884. V 1. 1886-87 
byl jako min. spravedlnosti členem minister- 
stva Radoslavova, 1887-88 Stambulovova, kde 
si vedl velmi reakcionářsky. Brzy však se 
rozešel se Stambulovem a odstoupil. Stal se 
pak advokátem a vstoupil do opposice a jako 
advokát vynikl v boji proti reakcionářskcmu 



Stojma — Stokes. 



151 



zákona o svobodě tisku z r. 1888, svému 
vlastníma dilu. R. 1893 spojil se s vůdcem 
liberální opposice Radoslavovem a počal vy- 
dávati časopis >Svobodno Slovo*, v němž 
napadal zvláště Stambulova. Když Stambulov 
padl, S. stal se 31. kv. 1894 ministrem vnitra 
a předsedou ministerstva; v únoru 1896 
přejal také ministerstvo zahraniční, r. 1899 
odstoupil. S. byl až do pádu Stambulova 
rusofobem, potom však pfál sblížení Bul- 
harska s Ruskem. 

Stojina (něm. Stehnech) viz Most, str. 
769 tf. 

Stojo^raki Zygmunt, hud. sklad, a pia- 
nista pol. (* 1870 v Strzelcich v gub. kie- 
lecké), odebral se po gymn. studiích v Kra- 
kově na konservatoř pařížskou, kde v kom- 
posici byl žákem Leona Delibesa a j. Skladby 
jeho jsou: Suita^ symfonie pro orchestr, po- 
ctěná cenou Paderewského (vyd. v Lipsku); 
Vesna (óda Horatiova) pro sbor a orchestr 
(provoz, v lond. Buckingham Paláce); kon- 
cert klawími; koncert housiový-; Ihfé sonáty 
(p:o cello a pro housle); Variace a Fuga 
pro kvartet smyčcový; písni (většina na 
slova Asnykova); asi 30 skladeb klavírních, 
z nichž posledně vyšly Sielanki polskie (v Lip.) ; 
Serenada hrávaná Paderewským a j. Kon- 
certuje v Berlině, Paříži, Toulouse a ve Špa- 
nělsku. 

Stojslavioa viz Stojislavice. 

Btojiuiiii Vladimír Jakovlevič, pae- 
dagog rus. (* 1826 — t 1888 v Petrohradě), 
pocházel z kupecké rodiny a chtěl se věno- 
vati vyslanecké službě v Persii nebo v Tu- 
recka, avšak donucen rodinnými poměry 
musil zanechati studii na petrohrad. univer- 
sitě a věnoval se úřadu učitelskému. Byl 
professorem rus. jazyka a slovesnosti na 
gymn., později v Marijinském ústavě. R. 1871 
stal se inspektorem moskev. Nikolajevského 
ústavu sirotčího a r. 1881 ujal se řízeni sou- 
kromého ženského gymnasia, založeného svou 
choti v Petrohradě, kterýžto ústav dosud 
znamenitě prospívá. Ve svých paedagogicko- 
publicistických statích, vydaných s názvem 
Pedagogičeskija sočinénija (1892), žádá od 
skol^ výchovu v duchu čistě národním, smě- 
řující k povzneseni celkové mravnosti. Ve- 
likou čásf svých pojednáni věnoval žen- 
skému vzdělání, žádaje jeho prohloubeni. 
Pořídil také mnoho příruček, jako Vysšij 
kurs grammatiki (3. vyd. 1876); O prepoda- 
vaniji rus. literatury (5. vyd. 1898); Rukovoď 
stvo dlja istoriČetkago i^učenija rus, literatury 
(5. vyd. 1879); Chrestomatija (1879); Ruko- 
vodstvo dlja téoretičeskago i^učenija rus, lite- 
ratury (6. vyd. 1879); Rus. sintaksis (1871); 
Rus, Massnaja chrestomatija s Rukovodstvom 
pro učitele (3. vyd. 1893) a j. Vedle toho 
opatřil školní vydání Fonvizina, Gribojědova 
a Puškina. Všemi těmito pracemi ziskal si 
nemalé zásluhy o rus. školu. Jeho studie 
z dějin rus. literatury rozptýleny jsou po 
časopisech. Srv. životopis z péra V. D. Si- 
povského (»Věst. Jevropyc, 1889, a při díle 
>Pedagogičeskija Sočiněnijac). Snk, 



Stoka: 1) S. jest uměle zřízená svodnice 
k odvádění vod dešťových a splašků z domů 
a měst, srv. Kanál a Kanalisace. — 
O velké stoce starořímské (Cloaca maxima) 
viz též Architektura, str. 674a, a Řím, 
str. 7486 a 7656. 

2) S. Černá, rameno Lužnice, viz Čechy, 
str. 64 tf. — S. Mu nicka, rameno Vltavy, 
viz tamtéž, str. 726. — S. Schwarzenber- 
ská viz tamt., str. 89a. — S. Zlatá viz 
tamt., str. 606, 64a a 89a. — S. Zvole- 
no vská viz tamt, str. 726. 

Stoka Poges [stok pódž's], ves v angl 
hrabství buckinghamském, s. od Sloughu 
s 2257 obyv. Na hřbitově rov básníka Graye, 
(t 1771), jenž tu psal svou Elegii. 

Stokei [stóks]: 1) S. John, theolog angl. 
na poč. X v. stol., protivník Husův, viz Hus, 
str. 9096 a 916 6. 

a) S. William, proslulý lékař irský (* 1804 
v Dublině — f 1878 t). Pocházeje z lékařské 
rodiny, vzdělal se v lékařství v Edinburce, 
načež se usadil jako praktický lékař v Dub- 
lině. R. 1827 stal se tu nástupcem svého otce 
jako řídící lékař nemocnice Meath Hosp., 
kdež spolu s Gravesem založil proslulou 
školu klinickou, v níž zejména klinické me- 
thody vyšetřovací byly rozsáhlou měrou pě- 
stěny a zdokonaleny. Přesným pozorováním 
klinickým vynikají také veškery jeho práce 
literární, jmenovitě hlavní díla: Treattse on 
the diagnosis and treatement of diseases of 
the chest (1837); Tlie diseases of the heart and 
the aorta (1854); Lectures on fever (1874); 
Lectures on the theory and practice ofphysic 
(1837). Také v oboru veřejného zdravotnictví 
byl velmi činný. — Syn jeho rovněž William 
S. (♦ 1839) je znám jako chirurg. — Srv. 
Cheyne-Stokesův příznak (při dýcháni). 

3) George Gabriel, mathematik a fysik 
angl. (* 1819 ve Skrecnu v Irsku — t 1903). 
Studoval v Cambridgei a stal se r. 1849 prof. 
mathematiky na univ. tamní. R. 1851 zvolen 
členem Royal Society v Londýně, jejímž byl 
v 1. 1854—85 tajemníkem a 1885—90 i před- 
sedou. Již od r. 1840 shromažďoval kolem 
sebe četné žáky a jeho učebna stala se první 
anglickou laboratoři fysikálni. Práce S-ovy 
týkají se ryzí mathematiky, mechaniky a ma- 
thematické i experimentální fysiky vůbec, 
zejména pak theorie vyšších řad, hydrody- 
namiky, rovnováhy těles pružných, theorie 
mořských vln, theorie tónu, studia spektra, 
absorpce, interference a polarisace světla, 
jakož jeho experimentální práce takají se po 
výtce jevů světelných. Největší zásluhu má 
S. o zjištční povahy fluorescence (S-ovo 
pravidlo viz Fluorescence, str. 325 a), 
jejíž některé jevy byly známy již před tím. 
S. dokázal, že látky fluoreskujicí samy stá- 
vají se světelnými přijímajíce do sebe světlo 
na ně dopadající tak, že tím molekuly hmot 
uváděny jsou v pohyb vibrační. S. zabýval 
se také absorpčním spektrem, vyšetřoval 
ultrafialové paprsky vidma a doplnil theorii 
duhy George Biddel Airyho. Rozpravy S-ovy 
uloženy jsou ve »Philosophical Transactions« 



152 



Stoke-upon-Trent — Stoklasa. 



a jiných listech odborných, souborné vyšly 
jakožto Mathematical and phjrsical papers 
(sv. 1 a 2., 1880—83, sv. 3. 1901); mimo to 
Burnett lectures: On liglit (1884—87) a Na- 
tural theology- (1891). 

4) S. Whitley, angl. keltolog a právník, 
nejst. syn S-a 2) (* 1830 v Dublině). Studo- 
val v Dublině práva a filologii, zvlašf kelto- 
logii, odebral se pak do Madrasu v Indii 
jakožto barrister, r. 1864 v Kalkuttě vstoupil 
do anglo-indických služeb státnich a v 1. 1877 
až 1882 řídil jakožto Law member of the 
Council of the governor generál of India 
ministerstvo spravedlnosti a získal si veliké 
zásluhy o zákonodárství Indie. Mnoho záko- 
níků teď v Indii platných jest jeho dílem. 
Rovněž fedroval studium sanskrtu. Navrátiv 
se do Anglie byl professorem indického 
práva v Cambridgei; nyní žije v Londýně a 
jest členem British Academy. Práce S-ovy 
týkající se ind. práva jsou: Hindu law books 
(Madras, 1865), sbírka nejdůležitějších angl. 
překladů staroindických pramenů právních, 
a The Anglo-Indians codes (Oxf., 1887—88, 
2 sv. a dva dodatky z r. 1889 a 1891). Kelto- 
logie se týkají: Insh glosses (Dubl., 1860); 
Cormacs Glossary^ translated by 0*Donovan 
(t. 1868); TTiree Ir ish glossaries {Loná.n l^(>^)\ 
Goidelica, sbírka staroirsk^ch textů (2. vyd., 
t., 1872); Tliree tniddle Insh homilies on the 
lives of Saints Patrick, Brigit and Coiumba 
(Kalk., 1877); Togail Trói. The destruction of 
Troy (t., 1881); On the calendar oý Oengus 
(Dubl., 1880); Saltair na Rann (Oxf., 1883); 
The Olďlrish glosses at Wúr\burg and Carls- 
ruhe (Hertford, 1887); The tripartitě lije of 
St, Patrick (Lond., 1887); Lives of Saints 
Jrom the Book of Lismore {OxL, 1890); Urkel- 
fischer Sprachschat^ (Gotinky, 1894); The 
martyrology of German (Lond , 1895); pak 
The Old-Wehh glosses on Martianus Capella 
(Berl., 1873); Die Glossen und Verse in dem 
Codex des Juvencus \u Cambridge (t., 1865). 
Ze studií týkajících se lit. a jazyka cornic- 
kého uvádíme: 77ie life of Saint Meriasek, 
a cornish drama (Lond., 1872); A cornish 
glossary (t., 1870); The Passion of our Lord 
(tíerl., 1882); The creation of the world, a 
cornish mystery (t., 1863); ze studií breton- 
ských: Middle Breton hours (Kalk., 1876); 
The Breton glosses at Orleans (Lond , 1886). 
S Kunem Meyerem vydává » Archiv fUr kelt. 
Lcxikographie (sv. 1., Halle, 1900). 

Stoke-npon-Treiit [stok 5p6n trentj, 
průmyslové město v angl. hrabství Stafford- 
ském, nad ř. Trentem, pobočkou Humberu, 
21 km sz. od Staífordu, křižovatka drah, má 
30.456 obyv. (1901), proti 15.144 v r. 1871. 
Vzniklo ponejvíce kolem továren na porcu- 
lánové a blin. zboží, založených slavným J. 
Wedgwoodem a zdejší výrobky požívají po- 
sud dobré pověsti ve světe. Vedle toho je 
tu průmysl železářský a několik strojíren. 
Poněvadž S. pochází z konce stol. XVIII., 
nemá žádných histor. budov; ve farním 
chrámě jest hrobka Wedgwoodova. Srv. P ot- 
teries. 



Stoklas Eduard, spis. čes. (* 9. kv. 1845 
ve Val. Meziříčí — t 16. čce 1900 v Příbore 
na Mor.). Studoval na reálce v N. Jičíně, 
Olomouci a Brně, pak učit. kurs při české 
(I.) reálce v Praze, načež po zkouškách z věd 
přírod, a kreslení r. 1865 působil jako assi- 
stent na měst. reálce v Brně, r. 1866 by] 
učitelem na škole roln. v Přerově, r. 1868 
na reálce v Telči, r. 1872 při něm. škole 
měst v Hodoníně, pak v N. Městě za Vídní 
a od r. 1876 byl hl. učitelem při ústavě učit. 
v Příbore. Napsal mnoho učebnic, užívaných 
hojně ve školách čes., jako: Fysika pro 
hlavní, ndr, a vysii div. školy (Pr., 1871); 
Základové chemie pro nifši střední a občanské 
školy (t., 1872); Stručná fysika (t., 1872; 
4. vyd. 1885); fysika pro mést. školy (t., 1878 
si.; 2. vyd. 1897 si.); Základové chemie pro 
ústavy učit. (t, 1880; 2. vyd. 1881); dále Vy^ 
cká^ky do přírody, Prostondr, výklady ^ fy- 
siky (t., 1873); Míra metrická {U 1872); Tech- 
nické tabulky a ^ápisky (t.. 1874); Návod ke 
^kouškám (t. j. pokusům) fysikálním a che- 
mickjrm (t., 1878). Jako kreslič provedl mnohé 
obrazy, z nichž vydány byly: Telč a okolí a 
Mor, Budějovice a okolí. 

Stoklasa bot., sveřep obilní {Bromus 
secalinus L.), viz Bromus. 

Stoklasa Julius, přirodozpytec Český 
(* 15. záři 1858 v Litomyšli), studoval na 
střední Škole v Litomyšli, pak na škole ze- 
mědělské ve Vídni, r. 1894 dosáhl v Lipsku 
doktorátu íilos. Pracoval na škole zeměděl- 
ské v Berlině a v ústavě Pasteurově v Paříži 
a byl assistentem státní hospod, chem. sta- 
nice výzkumné ve Vídni. Stav se inspekto- 
rem továrny chem. v Peckách, byl potom 
soukr. docentem agrochemie na české tech- 
nice, r. 1898 jmenován mimořádným, r. 1901 
I řádným prof. agrochemie a produkce rost- 
I linné na této vysoké škole. Vede též ct)e- 
I micko- fysiologickou stanici výzkumnou, jež 
j podnětem jeho založena a nověji rozšířena 
I o oddělení fytopathologické a pro kontrolu 
I semen rostlin kulturních. Společně založil a 
se sekčním chefem ministerstva orby, prof. 
, £. Meisslem, řídí rakouský časopis země- 
' dělský, »Zeitschrift fůr das landwirtschaftliche 
I Versuchswesen in Oesterreichc. Účastnil se 
' četnými přednáškami řady mezinárodních 
' sjezdů přírodovědeckých. Práce jeho jsou 
' četné a týkají se několika oborů. O biologii 
;a chemii půdy jednají: Pedologische Studien 
, (Pr. 1890); Ueber die Verbreitung u. biologische 
Bedeutung der Furýuroide im Boden (»Sitz.- 
Ber.c vídeň. akad., 1898); práce jednající 
o větrání orthoklasu, hornin křídového útvaru 
; a půdy (ve » Zprávách >Král. čes. spol. nauk 
,a v berl. sborníku »Landwirtsch. Versuíhs- 
, stationenc, 1883—1890). Oboru bakteriolo- 
gického týkají se práce jednající o assimi- 
I laci elementárného dusíku bakteriemi a 
I o proměně dusíkatých sloučenin v půdě, 
, uveřejněné v >Centralblatt ftir Bakteriologicc, 
1898—1905, mezi nimi zvláště: Beitráge ^ur 
Erkenntnis des Einflusses verschiedener Kohlen- 
, hydráte und organischer Sáuren auf die Meta- 



Stokliszki — Stolberg. 



153 



morphose des Nitrats durch Bakterien, Oboru 
chemie baňky rostlinné náležejí zvláště práce: 
U^er die phjrsioL Bedšutung des Lecithint in 
der Ppamxe (>Sitz-Ber.€ vid. akad., 1896; 
>Ber. d. deutsch. chem. Gea.« 1896); Fonction 
pkysiologique du Jer dans Vorganisme de la 
pUnte (pař. akad. véd, 1898); Étude sur la 
ehloropkylle {»Bulh Soc chim.<, 1899). Vy- 
tknouti sluší dále práce z nauky o náhradě 
živin rostlinných, týkající se fosforečnanů, 
o vlivu solí draselnatých a fosforečnanů na 
vývoj rostlin kulturních, studie o sloučeni- 
nách dusíku ve vodách atmosférických, jakož 
i práce výzkumné o zlepšováni kvality řepy 
cukrové, českých ječmenů a pšenic atd. 
Budtež o tom zvláště uvedeny: Studie o mo- 
nocalciumfosfatu (> Zprávy c Král. české spo- 
lečnosti nauk, 1889); Studie o monomagnesium- 
fo<jatu (v >Rozpravách< Čes. akademie). 
Otem. if. physiologische Studien Uber die Su' 
perphosphate (Berl., 1896^; Einjluss d. Bacte- 
rien au f die Zerset^ung d, Knochen (fena, 1900); 
Beitráge ^ur Kenntnis d. Qualitátsverbesserung 
d. Gerste in Oesterreich (Vid., 1905). Z po- 
slední doby pocházejí práce mající za před- 
mět výzkum anačrobného dýcháni orgánů 
rostlinných a živočišných a isolaci enzymů 
glykolytických. Práce ty provedl se svými 
assistenty (Šimáčkem, Jelínkem, Vítkem, Čer- 
ným a Ernestem). Uveřejněny byly r. 1903—05 
v těchto sbornících: >Berichte der deutschen 
chem. Gesellschaftc, >Beitráge zur chem. 
Physiologie u. Pathologiec (red. HoíTmeister), 
> Archiv fttr die ges. Physiologiec, >Central- 
blatt ÍQr Physiologie«, >Berichte der deutschen 
botan. Gesellschaftc. Posledními pracemi S. 
vzbudil značnou pozornost, i pokračuie 
s žáky svými v pracích o isolaci enzymů, 
jež vyvolávají dýchání v buňce rostlinné a 
živočišné, a sleduje dále problém assimilace 
vzdušného dusíku bakteriemi. Á. Ernest, 

Stoklisski (rus. CroKaiuiiRR), městečko 
v új. trockém gub. vilenské, má 1869 oby v. 
(1897), kat. kostel (z r, 1776), synagogu a 
trojí prameny minerálně (sirný, solný a žele- 
žitý), u nichž byly do požáru r. 1857 pěkné 
lázně slušně navštěvované. 

Stol (CTOJii), rus., stůl, pak menši od- 
dělení v úřadech, viz Rusko, str. 339^. — 
S. razrjadnyj při senátě viz tamtéž, str. 
334 tf. 

Stol (Croa i Cto), hora v Srbsku 1174m 
vys., viz PoŽarevac. — S. Velki, Stou 
Vrch (něm. Stuhlberg\ nejvyšší vrch Kára- 
vá nek (v. t, str. 1020 6). 

Štola, lat. (z ř. azolri): 1) S., svrchní šat 
pani římských, nošený na zpodni tunice {tu- 
nica interior). Byl delší než tělo a proto byl 
pod prsy shrnut, pfepásán a v hojné záhyby 
načechrán. Měla-li již zpodni tunika rukávy, 
nebylo jich při 8-le; jinak byla opatřena ru- 
kávy, které však pokrývaly pouze hořeni čásf 
ramen. S. nebyla sešita, nýbrž pouze spiata 
sponkami (JSbulae). Podstatnou části její byl 
Široký lem na dolním okraji, t. zv. instita. 
S. byla charakteristickým oděvem řim. pani 
jako toga mužů. O. J-i. 



2) V církvi katol. s. čili tuniea alba, talár is 
tolik co nynější alba (viz Alba 1). Jinak 
viz Štola 1). 

8) S , lat, poplatky štolové, viz Štola 2). 

Stoláo, město v Hercegovině v kraji mo- 
starském po obou březicn ř. Bregavy, má 
3700 oby v., z nichž je 457 katol., 927 pravo- 
slavných a 2300 muham. (1895), okr. soud, 
pošt, telegraf., celní a finanční úřad, voj. 
staniční velitelství, zásobárnu a špitál, me- 
dresu, 4 melity ; výroba koberců po domácku,. 
pěstování vína a tabáku a čilý obchod ze- 
jména s Metkovičem. Povšimnutí hoden jest 
na Bregavě vodopád a >Begovina«, kdysi 
sídlo vynikající muham. rodiny ze S-lce. Stá- 
vala zde značná osada římska. V okolí četné 
hroby sektářských bogomilů. Nad městem 
pne se pevnost, která za okkupace r. 1878 
kladla tvrdošíjný odpor; Turci sami poklá- 
dali ji za nejsilnější v Bosně. Byla založenai 
od předků rodiny RizvanbegovičQ (srv. Her- 
cegovina, str. 152 tf), kteří odtud zvali se 
Stolčeviči. 

Stolany, ves v Čechách, hejtm., okr. a 
pS. Chrudim, fara Morašice; 49 d., 409 oby v. č. 
(1900), fil. kostel sv. Mikuláše (ve XIV. stol. 
far.), 3tř. Sk., mlýn a popi. dvůr. Ves připo- 
míná se r. 1228 mezi zbožím kláštera opato- 
vického. V XVI. stol. seděli na tvrzi Andě- 
lově z Ronovce, držíce ji v zástavě. R. 1577 
získal tvrz dědičně Václav Ples Heřmanský 
ze Sloupna a vystavěl tu vedle staré novou 
tvrz a poplužní dvůr. Syn jeho Sigmund pro- 
dal S. Štěpánu Jiřímu ze Šternberka. Brzy 
potom získány pro král. komoru a připojeny 
k Pardubicům. R. 1608 koupil S. Ladislav 
Berka z Dube, jež je spojil s panstvím heř- 
manoměsteckým. 

Stolboy, Stolpcy, pol. Stolpce, rus. 

městečko v új. a gub. minské nad ř. Něma- 

nem (přístav); má 2370 oby v. (1897); v okolí 

pálí se vápno. Počátky města S-ců nesahají 

před XVI. stol.; kostel při klášteře domini- 

kánův, založený r. 1623, chová v hrobce po- 

I zůstatky prvního převora Fabjana z Prze- 

I my šla Maliszewského, jejž lid má za blaho- 

I slaveného a k jehož hrobu houfně putuje. 

Stolberg: l) S., bývalé hrabstvi na již. 
úpatí Harcu v prus. vlád. obv. mersebur- 
I ském, připadlo r. 1815 Prusku a jeho územL 
i tvoří od té doby dvě stavovská panství, S.- 
iStolbcrg a S.-Rossla. 
I 2) S. am Harz, hlav. m. stavovského 
I panstvi stolbersko-stolberského, při trati 
JKelbra-S.-Rottleberode prus. stát. drah, sv. 
I od Nordhausenu, má 2110 oby v. evang. (1900), 
] gotickou radnici z r. 1492, knížecí zámek 
s bohatou knihovnou, továrnou na prach a 
I broky, doly na měď, železnou rudu, pily aj. 
I 3) S. (Stollberg im Rheinland), m. 
I v pius. vlád. obv. a okr. cášskcm (Porýn- 
' sko), 11 km jv. od Cách, stanice vedl. trati 
I Rothe Erde-Eupen dráhy kolinsko-cášskc, 
má 14.249 obyv. (1900) vetš. katol., 2 ko- 
stely, starobylý hrad, prý lovci zámek Karla 
I Vel., rozsáhlé továrny na mosazné zboží,. 
' kteréžto odvětví průmyslu zavedli sem franc. 



154 



Stolberg — zu Stolberg. 



vyhnanci v XVI. a XVII. stol, dále sleváray, 
kotlárny, to v. na výrobu zboží olověného a 
zinkového, na zrcadlové sklo, jehly, drát, 
sklárny, brusírny, rozsáhlou tov. na chemi- 
kálie, doly na kamenné uhlí, olovo, železo, 
činek a j. 

Stolberg, starobylý rod německý z Du- 
rynska, již v XI. stol. uváděný v původním 
svém sídle hrabství S-u (viz Stolberg 1). 
Hrabata S-ové byli r. 1412 povýšeni do stavu 
hrabat říšských, nabyli pak koupí r. 1413 
a 1417 hrabství Hohnsteinu, r. 1429 pak dě- 
dictvím Wernigerode a r. 1635 hrabství K6nig- 
steinu, z něhož však jim zbyly podnes to- 
liko Gedern a Ortenberg, později Wertheimu 
a hrabství Rochefortského v býv. rak. Nizo- 
zemí, jehož však r. 1801 pozbyli ve při s ro- 
dem Ldwensteinským. R. 1577 S-ové nabyli 
ještě z Hennebergského dědictví zámku a 
osady Schwarza. Rod dělil se ve dvě linie, 
Harcskou a Rýnskou, z nichž první zanikla 
r. 1631. Rýnský rod dělil se pak r. 1645 ve 
2 linie: I. S.-Wernigerode a II. s větvemi 
S.-Stolberg a S.-Rossla. 

Linii S.-Wernigerode (její mladší haluz 
S.-Gedern zatím vyhynuvši měla v 1. 1742 
až 1804 titul říšských knížat) dostalo se 
r. 1890 od Pruska práva k titulu knížecímu; 
má vedle hrabství Wernigerode (Harc) se 
Schwarzou ještě veliké statky v Prus. Slez- 
sku, Hessich a Hannoversku. Praotcem jejím 
jest hrabě Heinrich Ernst (1593—1672), 
nynější její hlavou kníže Christian Ernst 
(* 1864). Haluze její s primogeniturami mají 
sídla: 1) v Peterswaldau ve Slezsku (hlava 
hrabě Anton zu S.-Wernigerode ♦ 1864 — 
t 1905, jehož prvorozenec Franz Xaver 

* 1894); 2) v Tanovicích-Kupferbergu (•/aif no- 
witO tamt. (hlava hrabě Konstantin zu 
S.-Wernigerode ♦ 1843); 8) v Kreppelhofu 
tamt. (hlava hrabě Udo zu S.-Wernigerode 

* 1840, viz níže). — Z této větve vynikli: 
hrabě Ferdinand von S. (♦ 1775 — f 1854 
v Peterswaldau), pruský tajný rada; hrabě 
Anton von S. (1785—1854), do r. 1840 vrchní 
praesident provincie saské a v 1. 1842—48 
druhý chef ministerstva král. domu. Jeho 
syn byl hrabě Eberhard von S. (1810—72, 
viz níže). 

Linie druhé praotcem byl hrabě Johanu 
Martin (1594—1669); déli se na dvé: 1) na 
včtev S.-Stolberg (zakladatel hr. Chri- 
stoph Friedrich zu S.-S. 1672—1738), je- 
jíž hlavní haluz má titul knížecí a sídlo na 
zámku Stolbergu [Harc], nynější hlava po- 
hrobek kn. Alfreda, jenž f 27. led. 1903, 
Wolff Heinrich, 3. kníŽe a hrabě zu S., 

* 28. dub. 1903), haluz vedlejší s titulem 
hraběcim má statky v Sasku, Rakousku a 
Pruském Slezsku (praotec hrabě Christian 
Gůnther 1714- 65, nynější hlava Friedrich 
Leopold hrabě zu S.-S. ♦ 1868); 2) na vě- 
tev S.-Rossla se sídlem v Rossle a Orten- | 
berku a s titulem knížecím. Praotec hr. Jost 
Christian zu S.-Rossla (1676—1739). ny- ' 
nější hlava Jost Christian, 2. kníže zu š. 
(♦ 1886). Z této druhé linie vynikli hrabě 



Josef zu S. (♦ 1804 — t 1859), zakladatel 
spolku sv. Bonifáce; básníci hrabata Chri- 
stian (♦ 1748, viz níže) a Friedrich Leo- 
pold zu S. (♦ 1750. viz níže). Srv. Botho 
Graf zu S.-Wernigerode, Gesch. des Hauses 
S. 1210—1511, vyd. Mttlverstedt (1883); Prinz 
K. Radziwiti, Entwicklung des fOrstl. Stol- 
bergischen Grundbesitzes seit dem 13. Jahrh. 
(1899). 

zu Stolberg: l)zuS. Christian, hrabě, 
básník něm., z linie S.-Stolberské (* 1748 
v Hamburce — f 1821), syn hrab. Christiana 
GOnthera, dánského tajného rady a dvorního 
maršála dán. král. Žofíe Magdaleny, studoval 
v Halle a v Gotinkách (1770—73) a byl s bra- 
trem Bedř. Leopoldem členem sdružení gotin- 
ského »Hainbundu« (viz G6ttinger Dich- 
terbund a Německo, str. 133a). S bra- 
trem cestoval též po Německu a po Švý- 
carsku a stal se r. 1777 vrchním (Amtmann) 
v holštýnském Tremsbttttelu. Tu pojal za 
chof Luisu, hraběnku z Reventlowa, ovdo- 
vělou choť dvorního lovčího von Gramma, 
již písněmi byl oslavoval. R. 1800 vzdal se 
úřadu a uchýlil se na svůj statek Windebye 
u Eckernf6rde, kdež zemřel. Byl méně na- 
dán než bratr, přes to však básník citu plný 
a rázný u výraze. Básně své vydal společně 
s bratrovými (1779; nové vyd. 1821; výbor 
od hrab. Friederiky zu S., 1889); rovněž 
i Schauspiele mit Chóren (1787), z nichž jest 
od něho Belsa^er a Otanes. Společnou prací 
bratři jsou i Vaterldndische Gedichte (1815). 
Z klassických jazyků převedl Gedichte aus 
dem Griechiichen (1782) a Sofokla (1787, 2 sv.) 
v pětistopých iambech s chory v rozměrech 
lyrických, kterýžto převod jest na svou dobu 
pozoruhodný. V souborném vydání děl bratří 
S-ů (Hamb., 1827, 20 sv.) jsou snesena jeho 
díla básnická. 

2) zu S. Friedrich Leopold, hrabě, 
básník něm., bratr před. (* 1750 v Bram- 
stedtu — 1 1819). Studoval a cestoval s bra- 
trem do r. 1776. V 1. 1777-80 byl vyslan- 
cem knížete biskupa lubeckého v Kodani, 
r. 1782 se oženil s Anežkou von Witzieben 
(♦ 1761 — 1 1788), již opěval v básních svých, 
r. 1789 stal se dánským vyslancem v Berlíně 
a pojal za choť hrab. Žofií von Redern (1790), 
v 1. 1791—1800 byl lubeckým praesidentem 
komorním v Eutinu. V tuto dobu spadá jeho 
cesta do Švýcar a do Itálie, pak návrat do 
MQnsteru a přestoupení s rodinou (mimo 
nejstarší dceru Anežku) ke katolictví, jež vy- 
volalo bezohledný výpad Vossův: Wie ward 
Fritz S. ein Unfreier^ jehož však napadený 
neopětoval. Poslední tři roky života ztrávil 
v ústraní v SondermQhlen ú OsnabrQcku. 
Básnil ódy a písně, elegie, romance, satiry, 
básnické obrazy a dramata, román Pie Insel 
(1788) a cestopis Reise in Deutschland, der 
Schwei^y Italien und SiiUien (1794; nové vyd. 
Janssenovo o 2 sv., 1877). Vytrvale překlá- 
dal; tak Iliadu, výbor rozmluv Platónových, 
čtyři tragédie Aischylovy a Ossiana. Ve své 
tvorbě S. je smělejší než bratr, v myšlen- 
kách i obrazích. Opévá přírodu, přátelství a 



von Stolberg-Wernigerode — Stolětov. 



155 



svobodu. S bratrem společné publikoval Ge- 
dichte^ Schauspiele mit Chóren a Vaterlán- 
dísche Gedichte. V Jamben (1784) káral ne- 
mravy a předsudky dobové. Báseň Die Zu- 
kutt/t vydal teprve O. Hartwig (1885). V prvém 
svém období S. repraesentuje mladistvé na- 
dšení, jimi Klopstock, Rousseau a duch doby 
zasáhli mladého šlechtice; byl nejzuřivějším 
revolucionářem mezi Gotinskými (» Píseň na 
Rýn z XX. století*), jak víme i z Goethe, 
s nimi oba S-ové se stýkali. S. druhé peri- 
ody jest sluhou reakce a odpůrcem revo- 
luce. S. zahájil nový zpfisob osvojovati si 
antiku s formou. Z básni jeho nejznámější 
jest Píseň švábského rytíře synovi. S. ka- 
tolík složil nevýznamnou, ale citovou Ge- 
schiehte der Religion Jesu Christi 0L8O7— 18, 
15 sv.; s pokračov. od Kerze a brischera, 
sv. 16—53, 1826—64) a pečlivé, ale nedo- 
vedné Leben Aijreds des Grossen (1816; 2. vyd. 
1886). Brieje Fr. L. S-i und der Seinigen an 
Voss vydal Otto Hellinghaus (1891). Srv. 
Th. Menge, Graf Fr. L. S. und seine Zeit- 
gcnossen (1862); H. DUntzer, Goethe und 
der Reichsgraf Fr. L. v. S. v »Abhandl. zu 
Goethes Leben und Werkenc sv.ě a od r. 1855 v Dráž- 
ďanech, zabývaje se výhradně spisovatelstvim. 
Jeho práce belletristické vyznačují se doved- 
nou a přece prostou formou a rozkošným 
humorem a srdečností a nalezl tudíž mnoho 
čtenářů. Nejznámějším stal se humoristicko- 
politickým lidovým listem »Der Dortbarbier«, 
jejž redigoval v 1. 1844—63 a jehož přílohou 
byla od r. 1853 »Gartcnlaube«, později pod 
redakcí Ernsta Keila samostatný rodinný list 
velmi rozšířený. Z jeho četných humoristic- 
kých a historických románů uvádíme: i8i3 
(1838, 3 sv.); Etba und Waterloo (1838, 3 sv., 
»Elba a Waterloo*, přel. E. H. Lipnický, 
Pr., 1865); Die deutschen Pickwickier (1841, 
3 sv.); Napoleon in Aegypten (1843, 3 sv.); 
zvi. pak Die Erbschaft in Kabul (1842) a j. 
Byly vydány i s četnými povídkami pod tit. 



158 



StoUenhau — Stolpen. 



Des Dorfbarbiers ausgewáhlte Schriften (24 sv., 
2. vyd. ve 30 sv. 1857—65, nová řada 12 sv., 
1865). S-ovy Gedichte (3. vyd., 1847), jež byly 
vydány ve prospěch chudiny v Rudohoři, 
přispčly značně k úlevě bídy. K témuž účelu 
S. založil nadaci zvanou Aiarienítijtung, Dru- 
hou sbírku básni vydal pod tit, Palmen des 
Friedens (5. vyd.. Lip., 1878). Práce S-ovy 
básnické jsou však ceny méně než prostředni, 

StoUenhan v. Štolnhava. 

Stollhofeii, ves v badenském kraji Baden, 
nedaleko pr. břehu Rýna, s 1028 obyv. (1900), 
bylo středem t. zv. stollhofenské linie, 
obranné čáry proti Francii, zbudované markr. 
Ludvíkem Badenském ve válce o dědictví 
španělské, ale od Francouzů dobyté 23. kv. 
r. 1787. 

Stobniř viz Žitomíř. 

Stolnik (lat. dapifer, něm. Truchsess^ rus. 
stoljnik (cTOJibiUiVb), pols. stolnik, podstoH, 
chorv. ubrusar^ maď. asitalnok^ angl. steward), 
ve středověku jeden z předních sluhů, resp. 
úředníků na dvorech panovnických. Z něm. 
a franc. názvu tohoto úředníka možno sou- 
diti o jeho původě. Název něm. Truchsess^ 
ze sthnČm. truhtsd\o = Vorgesetiter der truht, 
des Trosses (srv. slov. drufina), ukazuje, že 
8. býval původně náčelníkem knížecí družiny, 
což jest viděti ostatně i z jiného názvu s-ova^ 
seně šal (v. t.). V této své prvotní funkci 
8. konal knížeti rozličné služby, af už to bylo 
v době míru či ve válce, ať se kníže zdržo- 
val na svých dvorech či cestoval po zemi. 
Vysvítá to i z názvů franc écuyer de cuisine^ 
écuyer tranchant. Povstaloť slovo écuyer z lat. 
scutarius, a byl tedy 8. původně osobou, 
která nosila knížeti štít, štítonošem, rovněž 
členem knížecí družiny. Takový byl asi pů- 
vod stolnického úřadu na dvoře franckém. 
Podle úřadů dvora franckého, resp. dvora 
císařů římsko-německých zřizovány pak byly 
dvorské úřady po celé Evropě. (O dvorských 
úřadech řimsko-nčm. císařů viz či. Arci- 
úřady, kde se jedná též o úřadu arcistol- 
nika). Původně, zdá se, byl pro stolní službu 
panovníkovu zřízen úřad jediný, později roz- 
štěpil se úřad ten ve dva i více úřadů. Tak 
vznikl vedle 8-a ještě zvláštní úřad číšníka 
a někde i úřad zvláštního kraj čího čili 
kráječe (franc. écuyer tranchant^ rus. kraj- 
čij, v. t., čes. kráječ, pols. krajcír, lat. 
incisor regis nebo regalis). Vedle těchto 
úředníků mívali panovníci ještě představené 
kuchyně, kuchmistry (magistři coquinae) a j. 
úředníky pod. Poněvadž 8. míval pod sebou 
celou řadu sluhů, zvaných rovněž 8-y, na- 
zýván býval jako jejich představený n ej vy š- 
šim s-em. Původně panovníci udělovali 
úřad stolnický jen do svého uznání, později 
však úřad tento stával se ve mnohých stá- 
tech podobně jako jiné úřady dědičným. 
Souběžně s tímto vývojem obmezovaly se 
původní povinnosti 8-ovy víc a více, až ko- 
nečně nejvyšší 8. vykonával někdejší své 
povinnosti jen při nejslavnějších příležitostech 
a stával se zároveň úředníkem zemským (sta- 
vovským). Následkem toho vyvinul se vedle 



nejv. 8-a stavovského nový úřad skutečného 
8-a dvorského. Bylo tomu tak na př. ve státě 
Českém a Polském. V král. Českém byli dě- 
dičnými s-y páni Zajícové z Hasenburka až 
do r. 1663, potom hrab. Colloredové na 
Opočně do r. 1723, dědičnými kráječi pak 
Sezimové z Ústí od stol. XV. a hrab. Vald- 
šteinové od stol. XVII. — Různé funkce 
přidělovány byly 8-ům v Rusku. Již na poč. 
XIII. stol. byli přítomni při přijímání cizích 
vyslancův a prostředkovali při vyjednáváních 
knížete s bojary. Služba na dvoře panovní- 
kově vyčerpávala však jen málo času, tak 
že 8-ů používáno bylo více k rozličným služ- 
bám úředním a vojenským. Za Aleksěje Mi- 
chajloviče bylo s-ů na 500. Ti z nich, kteří 
sloužili carovi v jeho komnatách, nazývali se 
komnatnými nebo bližními. Při vypo- 
čítávání sloužících lidí 8-ici uváděni byli za 
djaky (písaři) carské dumy (rady) a před 
strjapcimi (v. t.). Vedle členů nejpředněj- 
ších rodin, jako knížat Kurakinů, Odojev- 
ských, Golicynů, Trubeckých, Rostovských, 
Seremetěvů a j. b^^vali 8-y i lidé prostého 
původu. — O 8-ícich v Rusku srv. Sergé- 
jevič, Russ. jurid. drevnosti, sv. I. (Petr., 
1890); co se týče Polska, srv. Kutrzeba, 
Urz^dy koronne i nadworne vp Polsce (Lvov, 
1903). 'dle, 

Stolni fltatky lat. {bona mensae, b. de 
mensa, něm. Tafelgúter\ kdysi název statků, 
jejíchž příjmy určeny byly k vydržování pa- 
novnického nebo biskupského (arcibiskup- 
ského) dvora. Byly to tedy buď statky 
státní čili korunní (v. t) nebo cír- 
kevní, a platila o nich, jakožto zvláštním 
majetku s určitým účelem, zvláštní pravidla. 
Tak na př. rozeznávaly se kdysi v biskup- 
ství olomúckém statky deskové (allodni) 
biskupovy, statky manské a 8. 8. 

Štolo Gaius viz Licinius 1). 

Stolonaóaljnik, úřední hodnost rus., viz 
Rusko, str. 339 tf. 

Stolové kolo (fr. Table rondě, něm. Ta- 
felrunde) krále Artuše viz Artuš, Francie, 
str. 611 fr, Merlin. 

Stoloviói, pol. Stoíomcie i Stwoiowic^e^ 
městečko v novogruděckém (nowogródzském) 
Újezdě gub. minské, na poč. XVII. stol. ná- 
leželo kn. Kristo fu Radziwiiiovi a bylo jim 
věnováno řádu johannitův; prvním komtu- 
rem byl jeho syn Sigmund Karel Radziwitt 
a posledním Ludvík R. Zde zvítězil 25. září 
1771 Suvorov nad velkým hetmaném litev- 
ským Michalem OgiAským. 

Stolp, též StoTpe, město v Prusku, viz 
Sloup 4). 

Stolpoy (pol. Stoipcé) viz Stolbcy. 

Stolpe: 1) S., řeka, viz Sloupá. 

2) S., obyč. S t o i p, město prus., viz. 
Sloup 4). 

Stolpen, m. v okr. hejtmanství pernském 
sas. krajského hejtmanství drážďanského nad 
Vazovnicí {Wfsenit\\ při trati Neustadt- 
DQrrdhrsdorf sas. st. drah, má 1569 obyv.^ 
(1900), chrám r. 1490 zbudovaný a r. 1723 
obnovený, zříceniny zámku, bývalého sídla. 



Stolpjanskij — Stolz. 



159 



míšeňských biskupfi; výroba noSfi a hosp. 
strojů. Srv. Dinter, Die Parochie und Stadt 
S. (1898). 

Stolpjanskij Nikolaj Petrovič, paeda- 
gog ruský (♦ 1834), studoval na université 
moskevské, později na vojensko-medicinské 
akad., ale nedokončiv studii věnoval se učitel- 
ství. V 1. 1890—94 měl soukromou školu 
ručních prací v Charkově a v Petrohradě. 
Před tím v 1. 60tých byl organisátorem ne- 
dělních škol a letních škol studentských. 
V 1. 1868—95 byl správcem učitelských kursů 
při nár. školách různých zemstev. Z jeho 
prací uvádíme: A^buka s propisjami (1864); 
Bukvar dlja narodnych škol (1867); Knifka 
dljačténija v seljskich školách] Děvjaf gubernij 
Zapadno-russkago kraja a j. Mimo to redi- 
goval čas. >Skoljnaja žizňc (1872—74) a při- 
spíval do růz. listů. Byl z prvních propagá- 
torů zvukové methody na Rusi. 
Stolpmliiide viz Sloup 4). 
Stoltxe Friedrich, básník něm. (* 1816 
ve Frankfurtě n. M. — f 1891). Měl býti 
kupcem, ale po smrti svého otce r. 1833 vě- 
noval se krásné literatuře a po mnohých 
cestách usadil se ve svém rodišti a psal 
básně dialektem lidovým. Především vydával 
od r. 1852 ^Frankfurter Krebbelzeitung*, od 
r. 1860 s malířem Schalckem »Frankf. Latern*, 
oba listy byly však r. 1866 od Prusů potla- 
čeny, rotom S. žil ve Štutgartě a ve Švý- 
carsku, ale vrátil se po amnestii do svého 
rodiště a znova převzal redakci listu >Frankf. 
Latern«. Napsal: Gedichte (1841); Skinen 
aus der Pfal\ (1849); Gedichte in hochdeutscher 
hiundart (1862, 3. vyd. 1892); Schwari-weisť 
braun (4. vyd. 1868); Gedichte in Frank/, 
Mundart (1865, 15. vyd. 1900); Am Suexkanal 
(1870 a pozd.) ; Gedichte in Frankf, und hoch- 
deutscher Mundart (1871); Novellen und Er- 
\áhlungen in Frank/, Mundart (1880—85, 2 sv., 
7. vyd. 1900). Jeho Vermischte Schrijten vy- 
dal HGrth (1896); Gesammelte Werke vyšly 
v 5 sv. 1899—1902. 

Stotapiaiiy, polské jm. města Stallu- 
pĎnen (v. t.). 

Stoljpin: 1^ S., jméno šlechtického rodu 
nis., odvozujícího původ svůj ze stol. XVI. 
Uvádí se z něho S. Arkadij Aleksějevič, 
senátor (♦ 1778 — f 1826), jenž vydal tiskem 
Vostočnyj moralist, Otryvok a j. Byl příte- 
lem Speranského. Jeho sestra Jelizaveta 
Aleksějevna, provdaná A rseňjeva, byla 
babičkou Lermontova. Bratranec jeho S. 
Arkadij Dmitrijevič (♦ 1822 — f 1899) 
byl gen. dělostřelectva, účastnil se pochodu 
do Uher r. 1849 a rusko-turecké války r. 1877 
až 1878, načež byl gen. gubernátorem Vých. 
Ramelie. Od r. 1892 byl správcem dvor- 
ských úřadů v Moskvě. Mimo stati časo- 
pisecké (vzpomínky a j.) vydal dilo Istorija 
Rossiji dlja narodnago i soldattkago čténija, 
R. 1869 vystavil na akademické výstavě mo- 
delovanou hlavu Spasitelovu a medaillon Po- 
stava Spasitelova. 

2) S. Dmitrij Arkaďjevič, spis. rus. 
• 1818 — t 1893), sloužil ve vojště, později 



žil za hranicemi a studoval fílosoíii Com- 
teovu. Navrátiv se do vlasti, věnoval se otáz- 
kám národohosp. Studie své vydával ve 
formě broŠur. V mosk. psychologické spo- 
lečnosti založil praemii 2000 rub. za spis, vě- 
novaný rozboru these Kantovy o přirozené 
shodě prvotních zákonů neorganické přírody 
se základními zákony organického života. 
Hlavní jeho pojednám jsou: Arendnyje chu- 
tory] Graf N. S, Mordvinov] 7{ ličnych vospo- 
minanij o Krymskoj vojně] O sušČestvovaniji 
naučných jestéstvennych ^akonov dlja obščest- 
vennych javlenij a j. 

Stolypinské lázné {Stolypmskija vody) 
leží ve stepi nikolajevského Újezdu samařské 
gub blíže vesnice zvané Kamenná Sarma 
(Stoly pi no). Prameny zdejší obsahují hlavně 
soli a železo. Kromě vod léčí se tu též sla- 
ným bahnem z blízkých jezer. S-kých l-ní 
užívá se při rheumatismu, skrofulose, při ně- 
kterých otravách a j. Pp. 

Stolx: 1) S. Alban, katol. něm. spisov. 
lidový (♦ 3. ún. 1808 v BUhlu — f 16. říj. 
1883). Vystudoval theologii, ač bez zvlášt- 
ního zájmu, prodělal periodu náboženských 
pochybností, jež však překonal, odhodlav se 
•prostě věřitic. R, 1833 byl vysvěcen na 
kněze, byl činný na různých místech ve farní 
správě, r. 1843 byl repetitorem v thcoL kon- 
vikte ve Freiburce (Breisg.) a stal se r. 1848 
professorem pastorální theologie a paeda- 
gogiky. Theologickou učeností nevynikal; 
význam jeho záleží v jeho populárních spi- 
sech, jež vesměs nesou se směrem ultramon- 
tánním. Je to zejména Kalender fůr Zeit und 
Ewigkeit, jejž s některými přestávkami vy- 
dával v 1. 1843—84; dále Spanisches fůr die 
gebildete Welt (1853; 6. vyd. 1864 — mit etwas 
tůrkischem)] Besuch bei Sem^ Chám u. Jafet 
(1867); Legendě oder christlicher Sternhimmel 
(v 1. 1850—62 ročně sešit); Die heilige Eli- 
sabeth (1864); Schreibende Hand auf Wand und 
5tíifJ(1874) a celou řadu menších knih. Vy- 
dal též své denníky Witterungen meiner Seele 
(1863); Wanderbúchlein (1866); Wilder Honig 
(1870); Dúrre Krduter (1876). Autobiografie 
S-ova Nachtgebet meines Lebens vyšla po jeho 
smrti. Sebrané jeho spisy vyšly v 16 sv. ve 
Freiburce 1871—87. Srv. Hágele, Alb. S. 
(Fr., 1889, 3. vyd.). České překlady na př. od 
V. Davídka (»Jen žádný strach před smrtí !«, 
Jihlava, 1896, podle 20. vyd.) a j., slovensky 
vydal Fr. Rich. Osvald (»2llbana S-a m^penřy 
o JoItátl«, Turč. Sv. Martin, 1894). J,F. 

2) S. Teresa (Theresie) viz Tereza 
Stolzová. 

8) S. Friedrich, jazykozpytec německý 
(♦ 1850 v Hallu v Tyrolsku), stud. v Inšpruce 
a Lipsku, působil na gymn. v Gorici, Št. 
Hradci, Celovci a Inšpruce, habil. se r. 1879 
v Inšpruce, kde působí od r. 1887 jako mimoř., 
od r. 1890 jako ř. prof. Obírá se hlavně ja- 
zykem latinským se stanoviště srovn. jazyko- 
zpytu. Vydal m. j.: Die lat, Nominalkomposi' 
tion in jorm, Hinsicht (1877); Studien \ur lat, 
Verbalfiexion I. (1882); Lat. Laut- u. Formen- 
' lehre (v I. MUllerově »Handb. d. klass. Alter- 



160 



Stolze — Stólzel. 



tumswiss.*, 3. vyd, 1902); Die Urbevólkerung 
Ttrols (1892); Histor, Grammatik der lat. 
Sprache I. (1894—96). Zty-. 

Stolce Heinr. Aug. Wilhelm (♦ 20.kv. 
1798 v Berlíne — t 8. led. 1867), vynálezce 
něm. soustavy těsnopisné. Nemoha se od- 
dati bohoslovectvi, nýbrž jsa odkázán sám 
na sebe, hledal výživu soukr. vyučováním; 
později dostalo se mu místa úřednického při 
pojišf. společnosti. Již r. 1820 seznámil se se 
soustavou Mosengeilovou (v. t.), ale po- 
střehnuv, Že soustava tato má některé vážné 
nedostatky, připadl na myšlenku utvořiti 
samostatnou soustavu německou. Studiem 
not Tironských octl se r. 1829 na téie cestě, 
na niž několik let před nim s úspěchem již 
se byl ubíral Gabelsberger, vzíti totiž prvky 
své soustavy ze tvarů písma obyčejného (viz 
Grafické soustavy). Meltě pak původně 
na mysli, jak sám praví, »šířiti stenografii ja- 
kožto písmo obchodní a korrespondenční, 
jaUož i dále, aby písmu tomuto pro jeho vě- 
deckost a pochopitelnost dostalo se přístupu 
do škoU. Po dlouholetých studiích, při nichž 
zejm. spis Humboldtův, pojednávající »o růz- 
nosti stavby lidské řeči a jejím vlivu na du- 
ševní vývoj pokolení lidského « (1836), dále 
grammatické spisy Beckerovy bývaly mu 
mocnou podporou, dostal se na cestu, která 
se mu zdála nejvhodnější, při čemŽ ani geo- 
metrická soustava Billharzova nezůstala 
bez vlivu na utváření jeho vokalisace. Opustiv 
své postaveni úřední, věnoval se zcela těsno- 
pisu. R. 1840 předložil svou soustavu prus- 
kému ministerstvu kultu a vyuč., za jehož 
podpory vy Šel r. 1841 spis S-ův Theoretisch- 
praktisches Lehrbuch der deutschen Stenogra- 
phie Jw' hóhere Schulen und \um Selbstunter- 
richt. Nach einer neuen Methode etc. (2 díly 
se 100 lithogr. tab.) S. sám začal veřejné 
vyučovati své soustavě, vedle něho téŽ ener- 
gicky ujali se jí jeho žáci Kressler a Jac- 
quet, jimž se podařilo zahájiti v Pol v tech- 
nické společnosti kursy stenografické a již 
r. 1844 zaražen byl první spolek těsnopisný 
podle soustavy S-ovy v Berlíně. Že soustava 
Gabelsbergerova (v. t.) vyšlá tiskem 
7 lot před tím nezůstala bez značného vlivu 
na soustavu S-ovu, toho důkazem jest shoda 
zejména v samé abecedě (podrobnosti v či. 
Té sn opis). Teprve když soustava tato 
i v praxi (na př. v prus. sněmovně) se osvěd- 
čila (r. 1847), S. přikročil k dalšímu vypra- 
cování jejímu pro účely rychlopisné. Výsle- 
dek této práce bylo jeho dílo Áusjúhríicher 
Lehrgang der deut. Sten, fůr den Selbstunter 
richt (1852, 10. vyd. 1890, text a 80 tab. 
lithogr.). Na konci tohoto díla jest seznam 
více než 900 samoznaků (»Sigel«); to zavdalo 
později příčinu k mylným výkladům a k po- 
lemikám, jež odtud v Německu vzplály a 
dlouho zatvrzele se vedly mezi oběma ško- 
lami. Dílo S m započaté se zdarem vedli 
jeho žáci dále, syn pak jeho dr. Franz S. 
vydával ve zmenšeném rozměru jeho učeb- 
nici Theoretisch-praktisches Lehrbuch, jež vy- 
niká vhodným uspořádáním (^r. 1902 vyšlo 



67. vydáni). Po smrti S*ově hlavně následkem 
různých reformních návrhů, jimiž r. 1868, 
1872 a 1888 původní soustava doznala čet- 
ných oprav dílem i radikálních, zejména 
zjednodušením jednotlivých pravidel a zmen- 
šením počtu samoznaků, přívrženci této sou- 
stavy rozštěpili se na staré, střední a 
nové Stolzeány, z nichž tito jsou nejčet- 
nější. Vyniká j i cí spisovatelé soustavy S-ovy 
jsou Frei, Kading, Kn6vennagel, Mitzschke, 
Maller, Ryssel, Simmerlein, rranz S. (syn); 
pozdější »vynálezci« soustav nových Adler, 
Erkmann, Lenze, Merkes, Simon, Vclten, 
Werth a j. spočívají se svými pracemi též 
na soustavě S-ově; totéž platí o Schrey- 
ovi, s nímž spojila se r. 1897 veliká čásf 
školy S-ovy, usjednotivší se na E i n i g u n g s- 
system S-Schrey, k níž přistoupili i Vel- 
ten i Merkes. — S-ova soustava převedena 
byla na všecky téměř jazyky evropské, z čet- 
ných převodů jmenujeme srbský (Milovuk, 
1863, tiskem 1866), ruský (Paulsson a Messer, 
1864) a maďarský (Fenyvessy, 1863). S-ova 
stenografie rozšířena jest hlavně v severním 
a v části středního Německa, dále vedle Ga- 
belsbergerovy též ve Švýcarsku a v Uhrách. 
O soustavě S-ově pojednává mnoho spisův 
a článků v časopisech těsnopisných, zejména 
•Archiv fttr Ste ographie* (od r. 1849 do 
r. 1905), dále > Magazín f. Sten.«; poučný jest 
článek Jos. DQricha v »Tésnop. Listech< 
r. 1874 v něm. příloze: Geschichtlicher-Abriss 
der S-schen Stenographie von ihrem Urbe- 
ginn bis auf die Gegenwart; Ed. Krumbein, 
Wilhelm S. und der Entwickclungsgang seiner 
Schule (1876) ; dr. Steinbrink, Zuř Entstehungs- 
geschichte des S-schen Systems; (> Archiv 
f. Stenogr.*, 1886) a j. v.; S.-Bibliothek 
fl888— 1892); »S-sche Stenographenzeitung€ 
(založ. r. 1844); Mitzschke, Serapeum der S- 
schen Stenographie (1874 a 1876) a od téhož 
Museum d. S-schen Stenogr. (2. v^jd. 1877); 
Chr. Johnen, Wilh. S. und die Entwicke- 
lung seiner Schriřt (1899) a mn. j. Pf, 

8t51zel: 1) S. Karl, technolog německý 
(♦ 1826 v Gothě — t 1896). Studoval státní 
hospodářství, pak přír. vědy a zvi. chemii 
v Berlíně, pod vedením Liebigovým v Gies- 
sech. R. 1849 habilitoval se v Heidelberce, 
byl pak prof. na prům. školách v Kaisers- 
lautern a v Norimberce a r. 1868 povolán na 
techniku do Mnichova za prof. chem. techno- 
logie a mctallurgie. Napsal: Die Entstehung 
und Fortentwickelung der Rúben^uckerýabri- 
kation (1851) a hlavní své dilo: Metailurgie 
(1863-86, 2 sv.). 

2) S. Adolf, právník něm., bratr před. 
(♦ 1831 v Gothě). Vstoupil do kurhesské soudní 
služby a stal se konečně radou komorního 
soudu v Berlíně a přednášejícím radou 
v pruském ministerstvu justice a r. 1887 
mimo to čestným prof. řádným tamtéž 
R. 1891 jmenován členem panské 8němovn\ 
a korunním syndikem. R. 1898 šel do vý- 
služby. Napsal: Handbuch des kwhess. Civí' 
und Civil processrechts (anonymně, spol. s ji- 
nými, 1860—61, 2 sv.); Die Lehre von der 



Stolzenberg — Stomatopoda. 



161 



operis novi nunttatio (1865); Die Entwicklung 
des gdekrten Richtertums (poctěno cenou, 
1872, 2 sv.); Das Recht der vdterlichen Ge- 
watt in Preussen (1874); Das Eheschliessungs- 
recht im Geltungsbereich des preuss. Geset^es 
y. p. Marx 1S74 (1874); Deutsches EhescMies- 
sungsrecht ( 1876 ) ; Brandenburg - Preussens 
Reehisverwaltung und Rechtsver/assung {IBSS^ 
2 sv.); ^(ínfyehn Vortráge aus der brandenb,- 
preuss^ RechtS' und Staatsgesehichte (1889); 
Das landesherrliehe Eheseheidungsrecht (1891); 
Sehulung fůr die civilistische Fraxis (sv. L, 
5. vyd., 1902; sv. 2., 3. vyd., 1902); Rechts- 
lehre und Rechtsprechung (1899); Die Ent- 
wicklung der gelehrten Rechtsprechung unter- 
sucht auf Grund der Akten des Brandenburger 
Schóppenstuhls (1901); Urkundiiches Materiál 
aus den Brandenburger Schóppenstuhlsakten 
(1901, 4 svA 

Stolsenberg viz Soden 2). 

8tolx«n1>iirg (rum. Slimnic, S^limnik, maď. 
S\eíindek)^ ves v sedmihradské župě a okr. 
sibiňském, má 2929 obyv. rumun. a něm. 
(1900), kostel hradbami obehnaná, zříceniny 
hradu t. jm. a značné pěstování vina. 

Stolsenífelfl, hrad v prus. vl. obvodě a 
okr. koblenzském, na 1. břehu Rýna, bývalé 
sídlo arcibiskupů trevirských, byl r. 1689 
zbořen od Francouzů, ale v 1. 1836—46 od 
tehd. kor. prince Bedřicha Viléma (IV.), jenž 
hrad obdržel od města Koblenze darem, po- 
dle návrhů Schinkelových nákladně obnoven. 

Stolsenhas^en, ves v okr. randovském 
pnis. vlád. oDVodu štětínského, nedaleko 
Odry, má 3660 obyv. (1900), evang. kostel, 
chera. továrnu, cihelny, zahradnictví. 

Stolxenludii (do r. 1902 Stolzenhan), 
ves v Cechách, v Krušn. horách, hejtm. a okr. 
Jáchymov, fara a pá. Čes. Wiesentha), 142 d., 
1262 obyv. n. (1900), 3tř. šk., spořitelna a 
založ, spolek, 3 mlýny, vápenice, ložisko ra- 
Šeliny, výroba hraček a krajek, dvě myslivny 
a hájovna. 

Stolsenhan: 1) S., ves v Čechách v Kruš- 
ných horách, hejtm. Chomutov, okr. a pš. 
lirkov, fara Boleboří; 35 d., 162 obyv. n. 
(1900), mlýn a výroba hraček po domácku. — 
2) S. viz Stolzenhain. 

Stolstt, nerost popsaný po prvé z Cin- 
valdu, pojmenovaný V. midingrem na po- 
čest nálezce, teplického lékaře a mineraloga 
J. A. Sto lze. Vyskytuje se pouze krystallo- 
vaný, a to v jehlanovitých tvarech soustavy 
čtverečné, hemiédríe pyramidální, a j e soutvarý 
se scheelitem a wulfenitem; menši krystallky 
bývají hustě srostlé a pupenovitě neb kulo- 
vitě seskupeny. Jest šedý, hnědý, zelenavý 
neb narudlý, na vrypu bílý, málo průsvitný; 
lesk jest mastný a obyčejně intensivní. Tvr- 
dost ^ 3, hust. = 7'9— 8-1. Jest wolframan 
olovnatý PbWO^ se 48'99Vo kysličníku olov- 
natého a 61*01 anhydridu kyseliny wolfra- 
mové; snadno taie, poskytuje na uhlí náletu 
a zrnka olověného, v perličce fosforečné 
zbarvení po wolframu. Rozpouští se v kyse- 
lině dusičné i louhu draselnatém. Kromě 
Cinvaldu vyskytuje se též u Coquimba v Chile, 

OttftT SloTnik NaoCný, ■▼. XXIV. 19/6 1905. 



Brokenhillu v Novém Již. Walesu a u South- 
amptonu v Massachussetsu. Fr, Sl-k. 

StolsoTá Tereza, zpěvačka čes. (* 2. čna 
r. 1834 v Labském Kostelci — t 23. srp. 1902 
v Miláně). R. 1849 dána do pražské konser- 
vatoře, ale pro nemoc byla po roce nucena 
vystoupiti a teprv r. 1862 vstoupila do pě- 
veckého ústavu Vojt. Čahouna a r. 1855 zpí- 
vala již veřejně v prvním koncertě spolku 
sv. Caecilie na Žofíně, avšak s úspěchem ne- 
valným. Prostřednictvím skladatele Lud. Ric- 
ciho, chotě její sestry Ludmily (Lydie) 
v Terstu (viz Ricci 8), dostala se do Milána, 
a teprve tam vycvičila se náležitě v kolora- 
tuře. První své triumfy slavila v Terstu při 
akademické produkci církevní pěvecké školy 
I v Teatro Grande. Pak byla od r. 1867 členem 
vlašské opery v Tiflísu, kdež působila po 
čtyři roky (při tom na krátko dlela též v Ca- 
řihradě). S největšími úspěchy setkávala se 
v Itálii, zejména v Miláně (od r. 1865 na di- 
vadle della Scala), v Bologni, Palermě, Římě, 
lanově, Turíně a i. V list. 1869 zpívala v Ká- 
hiře ve slavnostních dnech, kdy byl otevřen 
průplav Suezský, potom v Paříži, kdež pře- 
vzala sopránový part ve Verdiově rekviem, 
zvlášf pro ni komponovaný, jakož vůbec 
Verdi často pro S-vou skláaal (hlavní partie 
dram. v operách »Aida«, >Ruy Blasc, »Forza 
del destino« a j.). S nemenším výsledkem 
vystupovala S. v Londýně, ve Vídni a v Pe- 
trohradě, kdež ukončila svou uměleckou 
pouf, načež usadila se trvale v Itálii. Přes to, 
že S. po všechen život žila z větši části v ci- 
zině, přece vždy hlásila se k českému pů- 
vodu svému. Co do svěžesti hlasu i co do 
dram. výrazu byla S. pěvkyní svého času 
nepřekonatelnou. Srv. též v I. sv. memoirů 
F. A. Šubertových »Moje vzpomínky* staf 
věnovanou Verdimu. 

Stoma, řec, ústa, vyústěni; mn. č. sto- 
mata. 

Stomaokika, z řec, prostředky pod- 
porující zažívání a tráveni (viz Di- 
gestiva). 

StomaolkQB, lat. z řec, žaludek. 

Stomakaoe, fr. stomacace [-kás], z řec, 
též stomatitis ulcerosa je vředovitý roz- 
pad dásní a sliznice pysků i tváří, jakž se 
někdy vy skytá vála ende micky v některých 
nemocnicích, jindy objevuje se poměrně nej- 
častěji při skorbutu aneb otravě olovem. 

Stomata (jedn. čís. stomaY bot., prů- 
duchy čili pichy, viz Pokožka, str. 30 6. 

Stomatitis, z řec, zánět sliznice du- 
tiny ústní, vyskytují se nejčastěji v podobě 
afth (viz Afthy 1). — S. ulcerosa viz Sto- 
makace. 

Stomatologie, z řec, nauka o chorobách 
dutiny ústní, jejíž nejpodstatnější část tvoři 
zubní lékařství. 

Stomatomykoflis, řec, lék., viz Soor. 

Stomatoplastika, z řec, operativní vy- 
tvoření štěrbiny ústní. 

Stomatopoda, ústonožci či straš- 
kové (viz tab. Korýši, obr. 11.), řád korýšů 
z oddělení Thoracostraca (Podophthalmata), 

11 



162 



Stomatoskop — von Stomm. 



Velicí mořští korýši se štítem krátkým, po- 
slední tři hrudní segmenty nepokrývajícím, 
, s 5 páry noh přiústních, značně modifiko- 
vaných, třemi páry noh rozeklaných; zadek 
mohutně vyvinut, jeho plovací nožky nesou 
chvosty žaberní. Hrudní štít jest měkký a 
průsvitný, zadek jest mohutný, delší než 
hlavohruď, shora sploštělý, ukončen mohut- 
nou ploutví, jež vedle telsonu tvořena jest 
lamellovitě rozšířenými pleopody 6. abdo- 
minál. segmentu. Přední část hlavy s tykadly 
a velikýma, na dlouhých stopkách sedícíma 
očima jest pohyblivá. Přední tykadla nesou 
na tří článkovém díle základním 3 mnoho- 
člene, krátké bičíky. Druhá tykadla opatřena 
na zevní straně velikou šupinou. Mandibuly 
daleko nazad posunuty a opatřeny tenkým 
makadlem tfičlánkovým. Maxilly malé, s ne- 
patrnými rudimenty makadla. Následujících 
5 párův okončin mohutně vyvinuto a kol 
úst seskupeno. Nemají v dorostlém stavu 
vnější větve (exopodit). Mají všechny lamcl- 
lovitý přívěsek epipodiální sloužící k dýchání. 
Isou ukončeny klepítky. Zvláště druhý pár 
neobyčejně vyvinutý slouží k uchopování ko- 
řisti, proto nazván nohou chápavou. Pouze 
3 poslední páry okončin hrudníku jsou no- 
hami plovacími. Jsou to tenké nožky roze- 
klané s vnitřní větví (endopoditem^ poněkud 
zakrnělou. Nohy zadku (pleopody) silně vy- 
vinuty a opatřeny hustými chvosty žaber- 
ními.U samců na basi posledních veslovacich 
noh pár bičíků, prvý pár pleopodův opatřen 
chápacim přívěskem. Nervstvo segmentováno 
podobně jako tělo. V hlavohrudi volná zů- 
stala jen tři ganglia tří posledních segmentů 
h rudních, ostatní splynula ve velikou massu 
podjícnovou. Jícnové kommissury velmi dlou- 
hé s příčnou kommissurou za jícnem. Za 
třemi hrudními následuje 6 pro Thoracostraca 
charakteristických ganglii abdominálních. 
Střevo má 10 párů rozvětvených váčků jater- 
ních. Do konečníku ústí dva vaky exkreční, 
nahrazující zvláštní orgány exkreční. Srdce 
sahá od končiny maxillarni až ke konci 5. seg- 
mentu abdominálního. Rozeznáváme na něm 
dva odstavce: přední, krátký a široký, jenž 
patrně jediné odpovídá srdci dekapodů, a 
zadní oddíl úzký a rourovitý. Přední oddíl 
má jeden pár ostii a vysílá nepárovou přední 
aortu hlavovou a dva páry arterií. Zadní 
oddíl má 12 párův ostií a vysílá 13 párův 
arterií a jednu nepárovou aortu zadní. Ar- 
terie rozvětvují se v tenké cevky. Na břišní 
straně mohutná céva subneurální. Venosni 
systém lakunární se dvěma hlavními splavy: 
jedním ventrálnim a jedním pericardiálnim 
sinem dorsálním. Pohlavní orgány leží v zadku. 
Metamorfosa velmi komplikovaná a posud 
nedokonale známá. Rozeznáváme dva typy 
vývoje s-dů: Erichthus a Alima. Erich- 
thový vývoj děje se takto: Nejmladší larva 
erichthoidová má tělo rozděleno ve tri části. 
Prvá odpovídá hlavě, na ní vzniká jako dupli- 
katura kožní štít, druhou část pokrývající. 
Na hlavě vedle stopkatých očí střední oko, 
oba páry tykadel, mandibuly a obě ma- 



xilly. Druhá čásf má pěť segmentů hrud- 
ních, jež všechny nesou rozeklané nohy. 
Třetí čásf má tři segmenty třem posledním 
hrudním odpovídající, bez okončin, a ukon- 
čena velikou ploutví rovněž bez přívěsků. 
2. larva erichthoidová: od ploutve ocasní od- 
dělil se prvý segment abdominální s párem 
okončin. 2. nožka hrudní mění se v nohu 
chápavou. U 3. larvy založí se segmenty 
abdominální s okončínami až na šestý, 3 zadní 
segmenty hrudní posud bez okončin. 4. larva: 
2 prvé páry nožek hrudních pozbyly exo- 
poditů, místo nich zakládají se respiračni 
epipodity. 6. segment abdomin. zakládá okon- 
činy. V následujících sUdiích zakrňují 3. až 
5. pár nožek hrudních úplně. Místo nich 
zbyly nepatrné váčky. Pak následuje doko- 
nalá larva Erichthus. 3.— -5. pár nožek hrud- 
ních znova se vytvořily a to v podobě defi- 
nitivní. Na třech posledních segmentech 
hrudních objevily se základy nožek dvoj- 
klaných. Segmentace i úprava okončin do- 
spělého zvířete úplně dosažena. Vývoj Alimy 
jest poněkud zkrácenější, rozdíly hlavně 
v zevním tvaru. S. žijí hlavně v teplejších 
mořích a živí se zvířaty jinými. Nejznámější 
z Atlantského okeánu (v Jaderském moři 
hojný) strašek kudlankový (Squilla mantis 
Latr., 15—18 cm dl., jedlý), Gonodactylus a j. 
Z autorů budtež jmenováni Fr.MOller, Claus, 
Grobben, Brooks, Bruno Jurich, Hansen, Ma- 
yer, Faxon. Thon, 

Stomatoskop, z řec, přístroj k osvětleni 
dutiny ústní při vyšetřování lékařském. 

Stomlatidae, malá čeleď ryb měkko- 
ploutvých (z pořadí Isospondyli, viz Ryby, 
str. 413 b) o 5 rodech s 9 druhy veskrze 
hlubinnými. Mají dlouhý, lichý vous na bradě 
(na jazyice), tělo lysé nebo velmi tenkými 
šupinami pokryté, silné zuby a veliký otvor 
žaberní, ale víčko redukované. Ve Středoz. 
moři žije Stomias boa Risso, rybka těla dlou- 
hého, se stran smáčklého a širokými ústy, 
v nichž jsou největší zuby v mezičelistí a 
v dolní čelisti; sudé ploutve jsou malé a 
řitní i hřbetní daleko vzadu, až při klínovité 
ploutvi ocasní. Vezpod na těle jsou řady 
světélkujících bodů. Br, 

von Stomm, příjmení hraběcí rodiny, je- 
jíž předek Petr Ignác (12. led. 1661 po- 
výšen byl do panského stavu zemí dědič- 
ných). Byl c. k. nejvyšším velitelem na Hra- 
dišti a od r. 1667 držitelem Chvalnova na 
Moravě (f 29. dub. 1679, manž. M. Alžběta 
Reverelli). Synové Jan František a Jan 
Arnošt obdrželi majestátem 26. břez. 1700 
potvrzeni stavu panského pro kr. České. 
Onen ujav Chvalnov (1697), připojil jej k Li- 
tenčicům, jež r. 1697 koupil; oboje odkázal 
(fna poč. dubna 1710) jedinému synu Frant. 
Josefovi, ale zemský soud prodal je r. 1712 
pro závady. Za to zdědil Doloplazy, jeŽ 
matka jeho Johanka Zuzana, roz. Říkovská 
z Dobříc (t 1714), v 1. 1711—14 skoupila. 
K tomu přikoupil r. 1731 statek Dřevnovice 
a manž. jeho Johanka, roz. Otislavka z Ko- 
penice měla již od r. 1726 statek Těšíce. 



StOmnitz — Stone. 



163 



K. 1733 koupil Želatovice u Přerova, jež 
váak r. 1747 prodal. Zemřel r. 1749 zůstaviv 
synyJana,KarlaaFrantiáka.Tan(*1726) 
ujal Ďoloplazy, k nimž připojil Běsíce (jež 
otec zdědiv synu Karlovi odkázal a tento 
bratru prodal), také zdědil r. 1765 Liptál. 
Byl ředitelem stavovské akademie v Brně a 
s bratrem Karlem (20. 1^. 1781) povýšen 
do hraběciho stavu kr. Ces. a děd. zemi 
(t 27. dub. 1790, manž. Kateřina Berchtoldka 
z Uherčic t 1815). Synové jeho byli Jan, 
Karel (♦ 1781 — t 9. květ, 1862) a Fran- 
tišek (♦ 1787 — 11. čna 1849). Onen byl 
ředitelem stavovské akademie v Olomouci, 
ujal všechny otcovské statky, jež nemaje 
mužského potomstva zůstavuje čtyřem dce- 
rám (z dvojího manželství). František bvl 
c. k. rytmistrem, od r. 1812 žeuat s Marií hrab. 
Berchtoldkou (f 1873) a zůstavil syny Ivana 
t* 1819 — 1 1866) a Alberta (* 1823). Po obo- 
jích je mužské a ženské potomstvo. SČk. 

StSauiltB viz Jistebnice 2). 

Sto mohyl (Cto Honu^b), hradiště v Rusku 
bliž vesnice Široké v új. i gub. chersonské. 
Zde hledají archaeologové řeckou osadu 
Olbii (v. t.). Pp. 

StomoxySy zool., viz Bodalka. 

Ston: 1) S. Veliki (ital. Stagno, lat. Aď 
Bibium)^ okr. město v dalmatském hejtm. 
dubrovnickém na poloostrově Pelješci (v.t.), 
má 503, jako obec polit. 6394 obyv. srbo- 
chorv. (1900), katol. arcipryštstvi, opuštěný 
klášter františ., 2 obec. šk., úřady celní, berní 
a solnické, poštu, telegraf, výborný přistav, 
paroplaveb. spojeni na linii Gruž-Metkovič; 
stát. soli varny, loveni ústřic, sardelí a v okolí 
daří se dobré vino a obili. Město částečně 
ohrazeno hradbami, které jdou strmě do 
vrchu, kde je vysoko položený hrad Po- 
zvizd. — 2) S. Mali (ital. Stagno Piccolo), 
městečko t., 261 obyv. srbochorv. (1900); má 
dosud opevnění. — Není jisto, byla-li tu za 
dob římských značnější osada. Jméno místní 
Stagnum (> močál*) jest arci původu řím- 
ského a tvary Stamnum (řec. Stamnon\ Sta- 
mum zkaženiny původní formy. V VII. stol. 
celé pomoří osazeno Slovany. S. sám pří- 
slušel k zemi zv. Chlm (viz Hercegovina, 
str. 150) a býval střediskem celé této kra- 
jiny a sídlem katol. biskupa. Za organiso- 
vání říše Srbské v době prvních Nemanjičův 
založil arcibiskup sv. Sáva, syn Nemanjův, 
u chrámu Bohorodičky ve S-u nové biskup- 
ství pravoslavné (zřícenina »Gospa od Poliac 
jest asi tento chrám). Na poč. vládv Štěpána 
Dušana držel celé pomoří Chlmské bán bo- 
senský Štěpán a jen na S-u udrželi se Srbové. 
R.1333 král Štěpán postoupil Stonski Rat 
(Pelješac) Dubrovčanům, kteří ihned celý 
poloostrov rozdělili na 300 přesně vyměře- 
ných podílův a rozdali je mezi šlechtice a 
občany dubrovnické, při čemž dostali podíly 
také někteří srbští domácí šlechtici a popové. 
Správu převzal na místě župana kněz (comes) 
Dubrov&n. Tehdy teprve založeno město S. 
(srv. Dubro vnik, str. 77a). R. 1335 stavěny 
nakvap bradby a věže na Pozvizdu a na 



straně moře. V městě usazeno 150 rodin 
z ostrovů a Dubrovnika a sedláci s pole 
Stonského. Zároveň upraveny solnice a za- 
bezpečeny proti útoku nepřátelskému kolo- 
vou hradbou. Na moři postaveny lodice a 
na hradbách stálé stráže. Vývoz soli odtud 
byl hlavním důchodem republiky až do je- 
jího zaniknuti. R. 1349 usadili se v městě 
františkáni, čímž pravoslaví počalo mizeti. 
R. 1541 založeno ve S-u zvláštní biskupství, 
na něž dosazováni šlechtici dubrovničti. Ve 
dnech 19.— 29. dubna 1850 město utrpělo 
mnoho zemětřesením. Srv. K. Jireček, S. a 
Míjet (»Osvětac, 1891). 

StonařoT, pův. Stanimirov (Stannern), 
městečko na Moravě, v hejtm. a okr. jihlav- 
ském, má 232 d., 1409 obyv. větš. něm. řl900), 
far. kostel sv. Václava (vystav, r. 1598), 4tř. 
šk., pš., četn. stanici a 4 výroč. trhy. Oby- 
vatelé pletou hrubé vlněné punčochy a ru- 
kavice. S. založen ve XII. stol. a ve XI V. stol. 
seděli zde jihlavští SchOszlové a v XV. stol. 
Lapáčkové ze Rzavého, r. 1531 koupila S. 
obec jihlavská. Stávala zde tvrz Hirsbůgel. 
Dne 22. květ. 1808 padaly zde povětroně, 
z nichž se našlo 11 kusů. 

StoiUiTa (pol. Stonawa, něm. Steinau\ 
far. ves ve Slezsku, v hejtm. a okr. fryštát- 
ském, má 259 d., 3135 obyv pol. (1900), ko- 
stel sv. Maří Magd., 4tř. šk., pš., popi. dvůr. 

Stone [ston], angl., >kámen«, slově angl. 
obchodní váha, osmina váhy hundred- 
weight (v. t.) zvané, obsahující Vi quartes 
neb 14 pounds avdp (liber zv. avoirdupois) =s 
6'35 kg, při vlně '/j tod = 2 cloves, při mouce 
Vébushel; pro len mívá s. 32, sýr 16, maso 
a ryby 8 pounds, pro sklo Ví 4 seam ■» 5 pounds. 

Étone [ston], m. v angl. hrab. stafford- 
ském, na levém bř. Trentu sz. od Staffordu, 
má 5680 obyv. (1901), starodávnou gram. 
školu z r. 1558, zbytky augustiniánského klá- 
štera, 2 nové kláštery, silnou výrobu hlině- 
ného zboží, obuvi; pivovary a koželužny. 

Stone [ston]: 1) S. Nicholas, sochař a 
architekt angl. (♦ 1586 — f 1647). Vzdělal se 
v Londýně u J. Jamesa, v Amsterdame u arch. 
Petra v. Ke]^sera, načež pracoval samostatně 
a dobyl si jména v Londýně různými stav- 
bami paláců, chrámů, zejména však náhrobků. 
R. 1616 ozdobil král. kapli řezbami, r. 1619 
podobnou práci vykonal v Banquetinghousu 
ve Whitehallu. íakožto dvorní sochař a král. 
architekt dohlížel na stavby královské. — 
Jeho syn Nicholas (f 1647) byl dovedný 
sochař a kreslíř. Bezpochyby příbuzným 
obou byl Henry S. (♦ ok. r. 1653 v Lon- 
dýně), sochař a zejména malíř, proslulý zvlášť 
dobrými kopiemi podle van Dycka. Napsal: 
77i* third part of the art oý painting^ taken 
mostly /rom the ancients, 

2) S. William Leete, amer. žurnalista 

a spis. (♦ 1792 — 1 1844). Jako knihkupecký 

učedník psal do časopisu vycházejícího v Coo- 

perstownu, a r. 1813 vydával sám list »Her- 

I kimer American*, později časopisy jiné, aŽ 

I r. 1821 stal se spoluvlastníkem časopisu >Com- 

I mercial Advertiser* v N. Yorku, jehož byl 



164 



Stoneham — Stonek. 



vychovatelem až do své smrti. Napsal: Ups 
and downs in the lije oj a distressed gentleman 
(1836), spis satirický, který se setkal se zna- 
menitým úspěchem; pak: Letters on masonry 
and anti-masonry (1832); Border wars oj the 
american revolution ri834, 2 sv.); Mathias and 
his impostures (1835); Life and times oj Red 
Jachet (1840); The poetry and history of Wyo- 
ming (1841) a Uncas and Miantonomoh (1842\ 

8) S. Edward James, hvězdář angl. 
(♦ 1833 — t 1897). Studoval v Cambridgei, 
stal se r. 1860 assistentem hvězdárny v Green- 
wichi, r. 1870 jmenován král. astronomem 
na mysu Dobré Naděje, r. 1879 ředitelem 
radclinovské hvězdárny v Oxforde. Napsal: 
Meteorological observations mode in 1 8 41—70 
(Kapské město, 1871); Astronomical observa- 
tions 1856—76 (t., 1871—79); Cape Catalogue 
oj iiSg stars (t., 1873); General Cape Catalogue 
oj 12,44 1 stars (t, 1880); Determination oj the 
constant oj nutation (Lond., 1870); TaMesfor 
facilitating the computation oj starconstants 
(vyd. Turner 1897). 

4) S. Marcus, maliř angl. (* 1840 v Lon- 
dýne), učil se u otce, aquarellisty Franka 
S-a (♦ 1800 — 1 1859), a pobyv v Itálii i v Pa- 
říži osvojil si mnoho z techniky novějších 
malířů franc. Začal vystavovati r. 1858, ale 
teprve r. 1863 vzbudil pozornost svÝm obra- 
zem Od Waterloo do Pařiče. Z ieno prací 
hodnotou nestejných, v nichž zvláště se mu 
dařily figury ženské, dlužno jmenovati: Paklíč 
(1866); StarÝ dopis; Přerušený- souboj; Král, 
Kateřina pozoruje skryté Jindřicha VIIL dvo- 
řícího se Anně Boleynové (1870); V pokoji 
dětí královských (1871}; Eduard II. a Pierre 
de Gaveston; Bezdětná vdova; Odmítnutý ná- 
vrh; Sain et sauj {isn); V dobi rů^í; Galerie 
pévcu lásky, plná svěžího rozmaru; dále ma- 
loval způsobem anglickým Wattová ^kouika 
s ionví na čaj. Princezna Alžběta Marií Stuar- 
tovnou přinucena účastniti se mše sv, V nej- 
novějším čase vymaloval Návrat vojína. Žena 
karbaníkova a j. FM. 

Stomeliam |stó-n'm], m. v sev.-amer. státě 
Massachusetts, sev. od Bostonu, s nímž je 
spojeno drahou a tramwayí; má 6197 oby v. 
(1900) a rozsáhlé továrny na boty a obuv. 

StonelukTeii [stónhévn], místně Stane- 
hive [sténhív], hl. m. skotského hrabstvi 
Kincardine, jz. od Aberdeenu při ústí Car- 
ronu, jenž je děli ve Staré a Nové město, 
má 4577 oby v. (l901). Ačkoliv do přístavu 
mohou vplouti pouze malé lodi, S. provo- 
zuje silný rybolov. U města Dunnottar- 
Castle (v. t.). 

StoneneiiKe fstónhendžj, angl., »vi8ící 
kámen«, předhistorická megalithická stavba 
u Amesbury, v hrabstvi Wilts na pláni Salis- 
burské v Anglii, z největších předlustorických 
staveb vůbec. Ačkoli větší její čásf nyní zru- 
šena, z mohutných rozvalin možno přece po- 
sud souditi na bývalou velikost. Skládalaf 
se kdysi ze 30 mohutných, asi 6 m vysokých 
a V25— 2*5m širokých pískovcových sloupů, 
do kruhu seřazených, spojených nahoře bal- 
vany vodorovnými. Uvnitř kruhu byl kruh 



jiný, skládající se z ojedinělých, rovněž ve 
kruhu postavených 1*5— 1*8 m vysokých bal- 
vanů, menhirů (srv. Evropa, str. 893a). 
V kruhu tomto bylo rozestaveno ve veičité 
křivce pět trilithů, t. j. pomníků skládajících 
se ze dvou kamenů, kamennou deskou spo- 
jených a přímo stojících, jež obklopovaly 
menši kruh menhirů, v jejichž středu posléze 
ležela veliká, široká deska kamenná, snad 
oltář neb obětní kámen. Čtyřnásobný ten 
kruh balvanů, jenom hrubě neb vůbec ne- 
otesaných, jehož největší průměr činil asi 
50 m, byl obklopen hlubokým příkopem vo- 
dou naplněným. Ve vzdálenosti asi 30 m ční 
ještě jeden balvan ojedinělý. Nelze říci s urči- 
tostí, zda tato stavba zřízena byla od Keltů 
či od jejich předchůdců, zdá se však, že ná- 
leží do doby ostatních staveb megalithických 
a dolmenů (v. t), a byla to bezpochyby 
nějaká svatyně, ooětiště neb něco podob- 
ného, obklopená pohřebištěm. Podobná 
stavba jest Avebury (v. t.). Srv. Flinders 
Petrie. S., plans, description and theoríes 
(1880); Barcklay, S. and its earthworks (^1895); 
Niederle, Lidstvo v době předhistoricke (1893 
až 1894). 

Stonehoiise [stónhauz] viz EastStone- 
house. 

Stonek (osa prýtu, peň, caulomá) na- 
zývá se osamostatněla část rostlin vvšších 
(od parožnatek a mechů počínajíc až k nej- 
vyšším rostlinám jevnosnubným), která nese 
listy tvárně i anatomicky rozdílné (viz List), 
neb o níž podle vývoje (postavení) neb též 
anatomie a srovnáni lze dokázati, že kdysi 
u blízkých předchůdců listy nesla, ale prů- 
během vývoje fylogenetického jich pozbyla. 
Od kořene s. liší se tím, že vegetační bod 
jeho nemá nikdv čepičky a pak že vnitřní 
úprava anatomická, af je jakkoli rozmanitá, 
nikdy nesouhlasí s typickou a dosti stejno- 
tvámou úpravou anatomickou kořene (viz 
centrální válec kořene v či. Kořen). S. 
s listy dohromady skládá prýt. U mechů a 
parožnatek jsou jen prýty, žádné kořeny a 
též některým cévnatým rostlinám zakrněním 
kořeny chybějí. Valná většina však rostlin 
cévnatých má vedle prýtů pravé kořeny. Ale 
ostatně i o kořenech možno s velikou pravdě- 
podobnosti dovoditi, že původně v dávných 
dobách geologických — již u kapradinovi- 
tých rostlin, kdež po prvé vznikly — po- 
vstaly kořeny přeměnou listnatých prýtů tím, 
že tyto ijrýty listů svých pozbyly, a tím, že 
vegetační bod jejich s-nku, přizpůsobiv se 
dokonale funkci přijímati vodu a minerální 
látky (soli) z půdy, vytvořil si na vrcholku 
ochrannou vrstvu pletivnou (čepičku). Všechny 
rostliny stonkaté shrnují se též někdy do 
málo přirozené skupiny stonkatých rostlin 
{Cormophyta), jimž naproti stojí rostliny stél- 
katé {Thallophyta), u nichž zrůznění ve s. 
a listy (ani kořen) není, u kterýchž tedy celé 
tělo jest dosti stejnotvárné a nazývá se 
stélka {thallus), a je-li do plochy vyvinuto, 
chřást. I mezi mechy jedna čásf, t. j. nižší 
jatrovkovité, má pouze stélku. Musily by 



Stonek. 



165 



tndii při onom děleni vřaditi se tyto mechy 
mezi Thallophyta a vyšši mechy (listnaté) 
spojiti s vyššími jatrovkami a vřaditi mezi 
Cormophyta, coÍ demonstruje nepřirozenost 
tohoto ďélidla. S-nky a listy bezcevných 
rostlin vůbec mají jinou tvarozpytnou po- 
vahu neili tytéž části u rostlin cévnatých. 
Tam jsou to Části povstalé rozlišením stélky, 
zde vsak údy vzniklé rozvětvováním a opa- 
kováním tobolky mechové (sporogonu, viz 
List). Místa s-nku, na nichi sedí listy, které 
6asto bývají trochu ztlustlá, nazývají se uzly 
{nodi) a časf s-nku mezi těmito ležící člen 
(intemodium). U rostlin oplétavých, na šla- 
hounech bývají členy velmi dlouhé. Členy 
mohou také býti sotva znatelné nebo zcela 
scházeti, když listy stojí hustě nad sebou, 
jak to je na př. na s-ncích s přízemními ro- 
settami listovými (u petrklíče neb lomi- 
kamene) anebo jak to téměř vidy shledá- 
váme v pupenech neboli pucích (puky, gem- 
my), jimii prýty začínají svůj vývoj a jimiž 
trvale neb aspoň dočasné se zakončují. Mladé 
listy kryjící v pupenu vegetační vrcholek 
zprvu bez mezer stojí list za listem a teprve 
později od sebe se oddalují tím, že dolejší 
část jejich zpodiny současně s jistou vedlejši 
zónou s-nku se prodlužuje, čímž právě vzniká 
člen a uzel. Ale tvarozpytný význam (mimo 
geometrický) Členy mají zřídka, za to však 
články prýtové (anaphyty), jejichž v ose le- 
aá a osu tvořící část nazývá se článkem 
osním, mimo osu ležící část listem (viz 
List). Články osní na lodyze obyčejně zevně 
nebývají patrný, někdy však vnější jejich 
obrysy možno sledovati podle hran lodyhy 
nebo podle ryb, které od obou krajů listo- 
vého zpodu (inserce) táhnou se dolů až k listu 
nejblíže nižšímu. Zvláště nápadné jsou 
osni články u jehličnatých, kdež tvoři po- 
někud vypouklé, rýhami od sebe oddělené 
polštářky, na nichž hořeji, ale ne zcela na 
konci, přisedá list. S. (a ovšem také původně 
kořen) možno podle theorie anaphytosní (viz 
List) definovati jako souosí čilí sounoži {xym- 
pódium) dolejších části článků prýtových, 
a poněvadž tyto odpovídají tvarozpytně ště- 
tům roediové tobolky, též jako sounoži těchto 
štětů, na němž (u s-nku) listy rovnají se 
vlastním tobolkám mechovým. Jen u trav, 
některých okoličnatých a p. rostlin s listy 
kolkol objimavými celý člen (intemodium) 
se svým uzlem nad ním stojícím rovná se 
článku osnímu. Jindy články nestojí jen 
v jedné řadě nad sebou, nýbrž též vedle 
sebe, a jsou pak podle postavení listfi pře- 
slenitého po dvou až více ve stejné výši 
anebo podle postavení listů spirálniho ve 
výších nestejných spolu srostle. Dlužno si 
tu představiti každý článek osni jako klín 
do prostřed osy hranou zasahující. Svazek 
cévní z listu do s-nku vstupující nazývá se 
stopou listovou a jest někdy zvláště 
u rostUn dřevnatých patrný jako tečkovitá 
v}*výšeoina uprostřed jizvy po odpadlém 
listu. Ve s-nku bývají svazky cévní posta- 
veny nejčastěji v jednom kruhu (přesličky 



nahosemené, dvojděloŽné) anebo jeví se na 
průřezech příčných bez pořádku rozestavené 
(uspořádání rozptýlené, jako u jednodělož- 
ných). U kapradinovitých (vyjma přesličky) 
jest buď jeden koncentrický svazek centrální 
anebo více jich v kruhu neb nepravidelně 
rozestavených. V kořenech naproti tomu jest 
t. zv. centrální válec (těleso svsízkové), v němž 
uvnitř pochvy společné leží vedle sebe (od- 
děleně) partie lýkové a dřevní, při čemŽ buď 
uprostřed válce jest vyvinuta dřeň anebo 
místo ní tam dřevní části v jednu massu 
splývají. 

S. roste na svém konci a tamtéž vznikají 
z něho také listy. Prořízne-Ii se s. po délce 
tak, aby protčen byl též jeho vrcholek, shledá 
se uprostřed hustě shloučených listů koneč- 
ného pupenu malá polokulovitá neb kuželo- 
vitá kupa, povrchu úplně hladkého. To jest 
vegetační vrcholek {punctum vegetationis^^ 
v němž děje se čilé dělení buněk, působía, 
že s. se prodlužuje. Pomnožování to vy- 
chází buď z jediného ohniska na samém te- 
meni uprostřed ležícího, z jediné buňky, 
zvané vrcholkové (u většiny rostlin kapra- 
dinovitých, u mechů a parožnatek), ^nebo 
vychází od celé skupiny buněk na vrcholku, 
pak mluvíme jen o terminálním bodu 
(jevnosnubnc). Pod vegetačním vrcholkem 
po straně ve větší anebo menší vzdálenosti 
od samého temene jeho vznikají malé hrboulky, 
první začátky listův. V paždí čili úžlabí pak 
starších hrboulků listových vznikají hrboulky 
jiné, z nichž vyvíjejí se nové prýty, t. j. větve 
s-nku. Zakládají se tudíž větve s-nku velmi 
záhy pod vegetačním vrcholkem. To jest 
norm^ní vznik větví a pupenů vůbec. Zhusta 
ovšem nevznikají větve za každým listem, 
leč jen za některými (na př. u borovice). Ve 
květenstvích často vyvinují se větve urych- 
leně, t.j. buď již za nejmladšími listy anebo 
dříve než tyto, tak že listy, nezůstanou-li 
vůbec potlačeny (v úborech Composit za- 
časté), vyvíjejí se za hrboulky příštích květů 
opožděně. V těchto případech větve dostá- 
vají se pravidlem do polohy postranní, mo- 
hou všaJc průběhem vývoje zesíliti tak, že 
zatlačí původní vrcholek jakožto slabší na 
stranu a samy se postaví do jeho směru 
(v květenství některých brutnákovitých a j.) 
Tím způsobem povstává shluk neb řetěz 
prýtů nad sebou stojících, sounoži os {sym- 
pódium), v němž mateřská osa zaujme po- 
! stavení postranní, stojíc na opačné straně 
I nežli list (proti listu). Urychleným způsobem 
I však děje se to (i u brutnákovitých v kvě- 
I tenství zhusta) tak, že hned od počátku 
I úžlabní pupen vyvine se na útraty největší 
I části vegetačního vrcholku samotného mo- 
I hutně, tak že zbytek vrcholku od počátku 
í slabší vyvíjí se ve směru od původního od- 
í kloněném. Tak se chovají na př. úponky 
' révy a loubince, jež skutečně (podle morfo- 
I logické povahy) jsou k nejblíže nižší části 
i souosí konečné, ačkoli v pokračování jich stojí 
I nejbližší větev postranní, jejíž hořejší Část 
^ (úponka) opět stojí po straně, atd. Původní 



166 



Stonewall-Jackson — Stonožky. 



monopodiálni rozvětvování os {monopodium) 
přešlo tu do větveni sympodiáloiho (s^m- 
podium). Může se též 'státi, že vegetační 
vrcholek i polovice spotřebuje se k vytvo- 
ření úžlabniho pupenu, z polovice zůstane 
nespotřebován. Tak vznikne rozvětveni os 
vidličnaté (dicbotomické, dichotomie os), 
jaké se vyskytuje u révy: Vitií vulpina, Úžlabni 
pupeny průběhem vývoje svého mohou se 
posunouti buď nad list na lodyhu (trojdílné 
tmy u Gleditschie) nebo na list samotný 
(Hclwingia). 

Kdežto u jevnosnubných rostlin vznik no- 
vých větvi jest úžlabni, u tajnosnubných cév- 
natých rozvětveni os zhusta děje se bez ohledu 
a vztahu na listy, při čemž dichotomie pře- 
vládá (na př. u plavuní, vranečkovitých). 
V paŽdi listů jevnosnubných může se tvořiti 
pupen buď jeden anebo řidčeji několik (viz 
Pupen, str. 997 b si.)- 

S-nky dělíme na nadzemní a podzemní, 
pravé to oddenky (rhiioma^^f jež namnoze 
horizontálně v zemi se plazi, méně často 
šikmo neb i kolmo se staví (přesličky). Od- 
denky na rozdíl od kořenů mají Šupinkovité 
listy i^a svém povrchu buď spirálně posta- 
vené anebo ve dvou řadách střídavě roze- 
stavené, někdy bliž k hořejší straně posu- 
nuté (dorsiventrální odd. osladiče^. Čepička 
jim na konci chybí, místo ní mají pupen ze 
supin. U sasaneíc a kokoříka každým rokem 
konec oddenku ohýbá se vzhůru, vyrůstaje 
v kvetoucí 8., v paždí však Šupiny jedné sto- 
jící v prodloužení staré části oddenku vznikne 
nahrazovaci pupen, jenŽ vyvine opět dalši 
článek oddeziku, což opakuje se co rok. Od- 
denek tu opět představuje sounoží č. sym- 
podium. Oddenky namnoze bývají oblé, jen 
stopami a jizvami po listech a lodyhách 
zbrázděné; z povrchu jejich vyrůstají kořeny, 
někdy převládne ze strany zpodni. Pomocí 
oddenku mohou příslušné rostliny přezimo- 
váti (mnohé rostl, víceleté, perennující mají 
oddenky). Nadzemní s-nky a jejich větve 
bývají oblé neb hranaté, při tom střední nerv 
listu nebo jeho okraje tvořívají hrany, resp. 
od krajů listu táhnou se dolů křídla sub- 
stance listové. S-nky nadzemní bud pomí- 
její rokem jedním a pak, jsou-li listnaté, na- 
zývají se lodyhy (caulis), resp. u trav, kdež 
jsou články jejich duté a kolénky (uzly, nodi) 
oddělované, stébla {culmus\ jsou-li t. zv. bez- 
listé {herba acaulis\ t. j. nesou-li toliko listy 
přízemní a nahoře květy, nazývají se stvoly 
(stvoly květní). Rostliny s pomíjivým 
8-nkem nazývají se byliny {herbaé), S-nky 
dřevnatčjící jsou vytrvalé a v značnějším vy- 
vinutí nazývají se kmeny nebo pně (řmn- 
cus), U některých rostlin jisté větve 8-nku 
přeměněny bývají v úponky (stonkové 
ůponky révy a loubince, lišiti od ůponek 
listových), jindy 8-nky nejsou s to, aby samo- 
statné vzhůru k světlu se pozvedaly i ovíjejí 
se čili oplétají kolem svislé nčjaké podložky 
(svlačcc, chmel). Rovněž mohou někdy jisté 
větve 8-nku přeměniti se v trny ( Gleditschia^ 
trnka), bývají pak bezlisté a hrotem při- 



ostřené. U mnohých rostlin 8-nek může 
ztloustnouti dole, aniž pozbude šfavnatosti 
(brukev^, nebo v celé délce do koule se roz- 
vinouti (A/e/oc^cfui). Ui^f»cif« a jiných chřesto* 
vitých, dále u Phylanthus jisté větve promě- 
ňují se v ploché útvary listům nervaturou 
i jinak podobné a jejicn funkce přejímající, 
t. zv. kladodie čili phyllokladie. Za to 
listy u těchto rostlin vyvíjejí se šupinkovitě 
a stojí často na ploše neb na kraji kladodií, 
na důkaz, že kladodie jsou skutečné osy a 
ne listy. Zvláštní případ s-nku resp. oddenku 
jsou t. zv. výběžky (stolones), obloukovité 
aneb po zemi se plazící listnaté neb šupinaté 
prýty, které kořenuji a na svém konci z pu- 
penu tamních novou rostlinu zakládají (je- 
střábník, Hieracium a j.), dále cibule a 
některé hlízy (v. t.). Ič. 

Stonewali-JAOkson [stónúbl džeks'n) 
viz Jackson 5). 

Stoninc^n [stóningťn], m. a přistav 
v sev.-amer. státě Connecticutu, při Long 
Island-Soundu, v. od N. Londýna, má spo- 
jeni drahou i parolodí s N. Yorkem a Bo- 
stonem a 8540 oby v. (1900); mořské lázně, 
čilé rejdařství. 

Stonlt, třaskavina, skládající se z 68% 
nitroglycerinu, 20% křeménky, 4®/© červoto- 
činy a 8% dusičnanu draselnatého. 

Btonouy {Myriopoda), třída členovců. 
Členovci dýchající vzdušnicemi, tvaru více 
méně červo vitého se zřetelně oddělenou hla- 
vou a četnými, téměř rovnocennými a doko- 
nale oddělenými články tělními, s párem ty- 
kadel, dvěma nebo třemi páry kusadel a 
velmi četnými nohami. Rovnoměrnou seg- 
mentací těla přimykají se k onychophorům 
a červům kroužkovitým, jest však velmi 
pravděpodobno, že veliký počet segmentů 
u některých forem jest zjevem druhotným. 
Tykadla sedí na čele a jsou více méně biči- 
kovitá. Kusadla páru I. ozubena a bez okon- 
činy. Kusadla II. páru tvoři u mnohonoiek 
(Chilognathů) zvláštní útvar pFilbicovitý a 
komplikovaný, t. zv. gnathochilarium. U Chilo- 
podů přední maxilTa skládá se ze základní 
desky žvýkací, na níž nasedá krátké, rudi- 
mentované makadlo, maxilly druhého páru 
tvoři jakýsi zpodni pysk makadlem opatřený. 
V řídkých případech změněny jsou ústní 
ústroje v apparát ssací (Poly^onium), Na 
hlavě jsou oči různého počtu přítomny, oby- 
čejně jednoduchá a oddělená očka (ocelly), 
zřídka jsou nahloučeny v oko zdánlivě facet- 
tované {Scutigera), Trup skládá se podle 
rodů z počtu velmi různého článků většinou 
rovnocenných, tak že většinou nelze trupu 
rozlišiti od hrudi. U Chilognathů však prvé 
tři segmenty mívají jen po jednom páru noh 
a ganglia jejich jsou splynulá, tak že možno 
tu mluviti o hrudi. U Chilopodů každý seg- 
ment tělní nese jen jeden pár noh, nohy 
přikládají se se strany, u Chilognathů dva 
páry, jež jsou posunuty blíže k mediáně na 
stranu ventrálni, tak že segmenty Chilognathů 
pokládáme za dvojnásobné a z původních 
dvou segmentů splynulé. Poslední segment 



Stonožky, 



167 



řitni (análni) nemá okončin vůbec, u Chile- 
podů předposlední t. zv. gCDÍtálni má okon- 
činy zakrnělé. Nervstvo má zachovalá a od- 
dělená ganglia a táhne se celým tělem. Před 
gangliem podjicnovým zvláštní příčná kom- 
missnra (spojka) podobná, jako u některých 
hmyiů. Podélné spojky zřetelně odděleny, 
pouze u Pauropodů a Symphyl jest nervstvo 
jednotným provazcem, kde ganglia figuruji 
jako naduřeniny. Anální segment nemá gan- 
glií, ganglia 2—3 předposledních segmentů 
splývají. Dvojité segmenty Diplopodů mají 
dvě ganglia. Soustava sympathická vyvinuta. 
Komplikovanou embryologii mozku u Scolo- 
pendry vylíčil R. Heymons (1901). Zažívací 
roura probíhá rovně celým tělem, pouze 
u Glomerídů jest v zadní partii vinuta. Střední 
část opatřena četnými, krátkými výchlipkami, 
na začátku konečníku ústi jeden neb dva 
páry dlouhých rourek malpighických. Srdce 
táhne se cel^m tělem. V každém segmente 
jest pár ostii a křídlovitých svalů. Krev roz- 
vádí se jednak postranními arteriemi, čá- 
stečně přední aortou, jež se děli ve 3 větve. 
Arterie postranní spojují se na ventrální 
straně v longitudinálni cévu subneurální. 
Sjfstém vzdušnic (tracheální) ústí na venek 
otvory (stigmaty), jež leží buď pod basál- 
nimi články noh, nebo na deskách pleurálr 
nich. U Diplopodů každý segment tělní má 
2 páry stigmat a 2 páry oddělených chvostů 
tracheálních. Chvosty jsou úplně oddělen^r 
a trachey spolu nespojeny. U Chilopodů leží 
po jednom páru stigmat buď na všech seg- 
mentech mimo prvý a poslední {Geophilidi^ 
Flutonium)^ nebo ob jeden segment, od tře- 
tího segmentu tělního počínaje {Lithohiidi^ 
Scolopendridaé), Trachey mají anastomosy 
příčné, chvosty jejich kommunikují i anasto- 
mosami podélnými, tak Že povstávají po- 
délné kmeny. UScutigery dýchací ústroje 
odchylné (viz str. 168a). Dýchací ústroj Sym- 
phyl redukován pouze na 2 stigmata na 
spodní části hlavy pod tykadly, u Pauro- 
podů systém tracheální schází. Žlázy přiústní 
a kožní vyvinuty hojnou měrou, lí Chilo- 
gnathů (Lysiopetalum) vychlipitelné váčky na 
coxách velikého počtu noh, podobně u Sym- 
phyl. Zde ještě na posledním segmente vy- 
ústují žlázy předavé, opatřené přívěškem po- 
vahy segmentální. Pohlaví oddělené. Vaječ- 
niky i varlata většinou dlouhé roury nepá- 
rové, vyústující párovítě nebo nepárovitě, 
vždy opatřené orgány akcessomimi, u samic 
mnohdy dvojnásobnými chámojemy (recepta- 
cída seminis). Otvory pohlavní buď párovité 
na druhém segmente tělním na coxách noh, 
nebo za těmito {Chilognatha), nebo na před- 
posledním segmente tělním, t. zv. genitálnim, 
nepárový otvor {Chilopoda), U Chilognathů 
často zvláštní orgány kopulační u samců na 
sedmém segmente. Vajíčka kladena jsou do 
země. Ryhování pokládá se za totální, ale 
rozpad v pyramidy žloutkové dostavuje se 
teprve sekundárně, když děleni jader v centru 
vajíčka značně bylo pokročilo. Vývoj je 
metamorfosa různého stupně, kde vystupuji 



hlavně t. zv. stadia adolescenční (R. Hey- 
mons). U Diplopodů lihne se larva, jež mimo 
tykadla má pouze 3 páry okončin a za nimi 
několik segmentů bez okončin. U Chilopodů 
mládě má hned definitivní počet noh {Scolo- 
pendridae, Geophilidae\ nebo pouze 7 párů 
(Scutigeridae a Lithobitdaé). Při svlékáni do- 
plňuji se segmenty, obyčejně skokem, tak 
u Polydesmidů jsou stadia 7, 9, 12, 15, 17, 
18, 19 a konečně 20člená. Fossilních máme 
celou řadu, mnohdy forem velmi velikých, 
z různých útvarův. U nás hlavně v útvaru 
permském (A. Fric). Dělíme je na řády: 
I. Pauropoda, II. Symphyla, III. Chilo- 
gnatha (Diplopoda) — t^to tři spojuje 
R. J. Pocock ve skupinu Progoneata, 
IV. Chilopoda. Thon, 

S. vlastní (Chilopoda^ viz tab.), řád, resp. 
podtřída 3-žek. Mají tělo ploché, dlouhá ty- 
kadla mnohočlená, ústní okončiny zařízeny 
k lupu, na každém článku tělním pouze je- 
den pár noh. Mláďata vy líhla mají 7 (Litho- 
bius, Scutigera) nebo všechny páry okončin 
(Scolopendra), Hlava jest plochá, na hřbetní 
straně krvta hlavovým štítem, skládajícími 
se půvoonč ze 4 segmentů, kde zřetelně 
vystupuje hlavně segment tykadel, t. zv. 
lamina frontalis. Horní pysk úplně posu- 
I nut na stranu ventrální a představuje ven* 
i trální desku segmentu tykadlového. Ty- 
kadla jsou bičíkovitá, buď sblížena {Geophi- 
h'di\ nebo oddálena {Lithobitdaé^ Scolopendri- 
dae), nejdále je u Scutigerid. Počet jejich 
článků různý: 14 u Geophilid, 13—33 u Sco- 
lopendrid, 18—100 u Lithobiid, daleko přes 
100 u Scutigerid. K hlavě pak náležejí: 

1. Horní kusadla (mandibule^. Na nich roze- 
znáváme tělo, jež má tvar více méně klíno- 
vitý a vybíhá směrem k periferii těla v hůl- 
kovitý výběžek sloužící k upevnění svalů. 
Na vnitřní straně tělo nese lamelly, jejichž 
počet může býti různý (1 u Geophiius) a jež 
mohou vyvinuty býti různým způsobem. 

2. Prvý par maxill (přední nožky ústní) jest 
vyvinut nepatrně; skládá se ze základní la- 
melly, k níž na zevní straně přikládá se pří- 
věsek jednočlený až tříčlený. 3. Silně jsou 
vyvinuty maxilly druhé (zadní nožky ústní) 
a zachovaly svou povahu okončinovou. Spo- 
čívají na silné desce základní a jsou oby- 
čejně třičlené, u Scutigery čtyřčlené, vždy 
opatřeny konečným drápem. 4. Nožky ku- 
sadlové. Segment jejich leži na rozhraní mezi 
hlavou a trupem, lépe jest však počítati jej 
k hlavě, poněvadž nožky kusadlové účastní 
se činně při přijímání potravy. Nožka sama 
jest čtyřčlená. Poslední článek obsahuje žlázu 
jedovou. Ústní otvor na zpodu ohraničen 
ještě hypopharyngem. Na hlavě sedí jedno- 
duché oči. Všichni Geophilidi, mnohé Scolo- 
pendry a Lithobiidi jsou slepí. U ostatních 
Scolopendrid a Lithobiidů oči leži volně na 
kůži za tykadly, často v řadách nepravidel- 
ných. Scolopendry mají obyčejně po každé 
straně 4 očka, Lithobiidi jedno až 40. U Scuti- 
gerid jsou oči pseudofacettované, skládajíce 
se asi ze 200 šestibokými čočkami opatře- 



168 



Stonožky. 



ných očiček, jež spolu těsně se dotýkají. 
Počet článků trupu, jež nesou nohy, jest 
různý: nejméně 15, obyčejně 21 nebo 23, 
u Geophilidů 31 — 173. Za segmenty nohy ne- 
soucími jsou ještě dva bez okončin, segment 
genitálni a segment anální. Každý segment 
nese troje silné desky chitinové : desky dor- 
sální, z nichž u Scutigery 7 nese na zadním 
konci podlouhlé, medianni stigma dýchací, 
pak desky postranní či pleurální, jež rozpad- 
nouti se mohou v několik štítků, podle růz- 
ných autorů různá jména nesoucích, na nich 
pak leží stigmata dýchací; konečně desky 
ventrální, iež nesou štíty ky čelní, na něž se 
stran přikládají se nohy. Mezi těmito des- 
kami segmentálními jsou zhusta ^zvláště 
u Geophilidů) mezištíty, pouhé to ztlustěniny 
měkké membrány intersegmentálni, nijak 
zbytky segmentů původních. Na každém seg- 
mente pouze jeden pár sedmičlených noh 
různé délky (velmi dlouhé a tenké u Scuti- 
gery). Podle Verhoeffa byly nohy původně 
lestičlené, sedmičlenost vznikla sekundárním 
rozdělením druhého článku chodidlového 
(taríale). Články jsou si velmi podobny, po- 
slední ukončen jednoduchým drápem. Dva 
poslední z článků nohy nesoucích mají okon- 
činy delší, zvlášť poslední a ten zoveme prae- 
genitálním. Jeho okončiny nabývají délky 
velmi značné a sekundárně různého tvaru. 
U Geophilidů jsou nohami vláčivými, jinde 
přetvořeny v mohutné kleště sloužící k za- 
držení potravy nebo k obraně {Cupipes, Opis- 
thomega, Plutonium), nebo jsou listovitě roz- 
šířeny (Eucorybus), Vykazují různosti u obou 
pohlaví, zvláště u Geophilidů. Segment geni- 
tální, na němž ústí vývody pohlavní jedno- 
duchým otvorem, opatřen jest dvojicí pří- 
věsku genitálních obyčejně Selených, jež jsou 
k sobě obráceny klešCovitě. Poslední anální 
segment obsahuje konečník s řiti a nemá 
nikdy přívěsků. Žlázy vyvinuty jsou velmi 
hojně a rozeznáváme jednoduché a složené. 
K těmto náležejí Žlázy desek ventrálních, 
hlavně u Geophilidů vyvinuté, jež u někte- 
rých forem (Scolioplanes crassipes) způsobují 
fosforescenci. Sekret žláz těch mívá různé 
barvy (u Himantaria je růžový). Dále žlázy 
coxálni a anální. Žláz análních pouze u Geo- 
philidů jeden pár. Žlázy coxálni vyvinuty po- 
dle skupin a rodů počtem velmi různým. 
Sem náleží i Herbstův coxálni orgán Scuti- 
gery, ležící v deskách kyčelnich a způsobu- 
jící snadné odpadnuti noh. Silně jsou vyvi- 
nuty žlázy jedové, náležející segmentu ku- 
sadlové nožky a ústící na venek poblíž hrotu 
konečného drápu. Pouze u rodu Chaeteche- 
lyne opustily tento segment a jsou v seg- 
mente 12.— 18. (Duboscq). Sekret žláz těch 
někdy, hlavně u velikých druhů, jest velmi 
jedovatý, způsobuje otoky poraněného místa 
i celé okončiny, zda je však smrtonosný, jest 
pochybno. Zvláště vyvinuty jsou žlázy slinné, 
jež zachovávají úpravu segmentální a jsou 
původu ektodermálného (R. Heymons). 
U Scutigery a Scolopendry jest jich pět 
párů, u Lithobiidů dva až 3 páry. Některé 



z nich nabývají značného rozsahu, mají dlouhé 
vývody a jsou hroznovité. U některých rodů 
{Řothríogastgr a Stigmatogaster^ nalézáme na 
břišních deskách v přední polovici těla zvláštní 
důlky, jež slouží patrně ke shromáždění se- 
kretu k omámení kořisti potřebného. Smy- 
slovými orgány hmatacimi, event. chutnacími 
jsou různé štětiny a trny. Za orgán sluchový 
pokládán t. zv. maxillárni orgán Scutigery, le- 
žící ve středu předních maxill a t. zv. spán- 
kové či T(5m6svaryho orgány, jež scházejí 
Geophilidům, vyvinuty jsou vsak u Scolo- 
pendry (Heymons), Lithobiidů, hlavně sle- 
pých. Soustava zažívací jest rovná a bez 
zvláštností. Podobně centrální nervstvo. V kaž- 
dém segmente jest jedno ganglion, mohutné 
podlouhlé spojky obyčejně odděleny. Anál- 
nímu segmentu schází ganglion, ganglia před- 
chozích segmentů splývají. Také hlavová 
ganglia jsou splynulá, ale hranice jejich dobře 
lze stanoviti. Vzdušnice (trachey) silně se roz- 
větvují a spolu anastomosuji. Pouze u Geo- 
philidův a Plutonia každý nohami opatřený 
segment, mimo prvý a poslední, má po páru 
stigmat. ULithobiidův a Scolopendrid, pra- 
videlně od třetího segmentu tělního počí- 
naje, leží stigmata ob jeden segment. Po- 
slední segment nohy nesoucí jest bez stig- 
matu. U r. Scutigera a Henicops stigmata 
jsou na segmentech 1., 3., 5., 8., 10., 12., 14. 
Zvláštní jest tracheálni systém Scutigery. 
Stigmata jsou zde nepárová a leží jako po- 
dlouhlá, medianni skulina na hřbetě. Za kaž- 
dým stigmatem leží prostorný vak, z něhoi 
radiárně na obě strany rozbíhá se asi 300 
nerozvětvených tracbeí. Pohlavní orgány ústí 
na předposledním segmente jednoduchým 
otvorem a opatřeny orgány akcessomími. Vý- 
voj v nejnovější době důkladně probadán 
u Scolopendry Heymonsem. Vajíčka jsou 
spojena sekretem přídatných žláz a samice 
položí je 3 - 8 cm pod povrchem země, stoČí 
se spirálovitě kolem nich a chrání je před 
přímým kontaktem se zemí. Mláďata vylihlá 
se svlékají, staženou pokožku sežerou. Po- 
hlavní dospělosti nabývají dříve, než dosáhly 
maximální velikosti. Ryhování intravitellni. 
Tvoří se pyramidy žloutkové, jádra zprvu 
zůstávají ve střevu. Čásf jich tvoří jádra py- 
ramid, čásf putuje k povrchu, tam se zmnoží 
a utvoří blastoderm. Na jednom místě vznikne 
terček ostře ohraničený, několikavrstevný. 
Z něho počíná immigrace buněk dovnitř. 
Cásť jich mění se v buňky žloutkové, po- 
zději v buňky entodermáíni, některé pak 
v buňky mesenchymové. Terček pak pro- 
táhne se do délky a tvoří základ embryo- 
nální. Z jeho zadního konce vzrostou buje- 
ním entodermu dva pruhy mesodermové 
vpřed. Při vývoji těla zakládá se segment 
předtykadlový (praeantcnální) s přívěsky, 
který však později mizí. Za tykadly objevuje 
se embryonální segment intcrkalární, obsa- 
hující dutiny coelomové, nikdy však okon- 
činy. Po tykadlech nejprve se objevují ku- 
sadlové nožky, pak druhé maxilly a přední 
nohy trupu, konečně prvé maxilly, mandi- 



STONOŽKY I 




I. UihůkimSf twhat ústfojaoill: • tykadU, h Inittuilové nolky (cluipMUa) •• flásoa 
(vMiculft semlaalb), j •> k ^tj ptUatné ůatroji pohlwnfbo, / pohUTof iUn modCí, 
3. IMhoééus, jedno i kusadel páru prvniho. — 4- LtíhůHut, kuwdloré noiky (cl 



€ orliaa moskori. i i 
podMiaf pár noh, m roura n 
M ilásott jedovou. — •• 



VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA. 



:hilopoda). 




r sBaaé, e aoliy. / bHkd pánao Mnroré, g % k ftláxy TymélovMi (Mulpighiovy rourky), H • 'i v^C^k chámorý 
cí. — 1 Li fk ^ hin ; hlsTm •• tpodu: « tykadU, ^ otí, c ku«fedl» páru druhého, é makadla třetího pára kusadel. — 
9l0ýtudrm 0^s€nrm. ■— %, N»t»fkilmt tmtnimtnx. — 7. Scmtigera varugain. — %. tMk»Hm* trylkr^ctpkmiut. — 
'w. Vle iritl. 



OTTŮV SLOVNÍK NAUČNÝ. 



«iyl 

'i i 



iaop 






kooi 

Itoo 






Stonski Rat — Storace. 



169 



bule a zadní nohy tělní. H e y m o n s rozeznává 
po založeni prvolupenů zárodečných 4 stadia 
vývoje dalšího až k definitivnímu tvaru těla. 
Chilopoda živi se výlučně jinými zvířaty a 
kusadlové nožky konají tu hlavní službu. 
Systém: Čeledi: 1. Scolopendridae, rod 
Scolopendra {S. gigantea L. ve Vých. Indii. 
S. jnorsitans, cingulata^ dalmatica v jižní 
Evropě). 2. Geophilidae, rod Geophilus 
{G. electrícus, subterraneus), 3. Lithobiidae 
s rody Lithobius {L, jorflcatus), Hennicops). 

4. Notophilidae (Notophilus taeniatus), 

5. Scutigfridae s velmi dlouhými anten- 
nami a okončinami {Scutigera coíeoptrata L. 
v jižním Německu a jižní Evropě, jiné druhy 
v době poslední známy z Afriky). — Litera- 
tura: R. Latzel, Die Myriopoden der dster- 
reichíschungar. Monarchie. Chilopoden. (Ví- 
deň); Rosický, S. české (Archiv pro výzkum 

I Cech, III., 1876); několik prací Zograffových, 
Haaseho ; Herbst, Beitráge zur Kenntniss der 
Chilopoden (Zoologica H. 9.); řada prací od 
Pococka, DuDoscqua, veliká řada systematic- 
kých a morfologických prací Attemsových 
a Verhoeffových; pak R. Heymons, Ent- 
wickelungsgeschichte der Scolopender (Zoo- 
logica, 1901) a Verhoeťfovo zpracováni my- 
riopodů v Bronn's Klassen und Ordnungen 
des Thier-Reichs (1902). Thon, 

Stonski Bat, poloostr. dalm., viz Pelje- 
sac aSton. 

Stonyharst (stónihOrst), veliká koUej je- 
suitská s knihovnou a hvězdárnou v Lan- 
cashiru v Anglii, v pobočném údolí řeky 
Ribble, 10 km sev. od Élackbumu, zal. r. 1794. 
Srv. jubilejní spisy: Shawcross, S. (1894); 
P. Gerard, S. College (1894), P. Fitzgerald, 
S. Memories (1896). 

Stoop [stop] Dirk, holi. malíř a ryjec 
(* 1610 v Dortrechtě - t 1686 t). Maloval 
výjevy vojenské i genry, vedle toho však 
také obrazy oltářní. Zdržoval se také v Portu- 
galsku a r. 1662 doprovázel jakožto dvorní 
malíř portugalskou infantku do Londýna. 
Cestu tuto illustroval sedmi rytinami. Olejo- 
malby S-ovy jsou zejména v Kodani, v Ber- 
lině, Dráždknech, Mnichově a v kathedrále 
halberstadské. Ryl 24 listů k bajkám aisóp- 
ským, 8 pohledů na Lisabon a 12 listů 
8 koňmi. 

Btoos, Stoss (Stosz), láz. místo (1290 m 
n. m.) ve švýc. kantonu schwyzském, jv. od 
Brunnen nad jez. Čtyřkantonským, je pro 
svou příjemnou polohu hojně navštěvováno. 

Stoos (u jeho básni bývá někdy tištěno 
též Stoós, Stóosz) Pavao viz Jihoslo- 
vané, str. 473 a. 

Stop!, an^l., stůj! zastavte! 

Stopa čih střevíc (fr. pied^ Spaň. pié, 
it, piede, něm. Fusi, angl. Joia^ nis. ýut atd.), 
&tarši míra délková nazvaná podle lidského 
chodidla, byla známa již ve starověku (řec. 
wovff, lat. pes\ o římských a-pách, pedes^ viz 
Pes, str. 584 í>). V Rakousku byla platná až 
do zavedení měr metrických r. 1871 (vše- 
obecně r. 1876) a dělila se na 12 palců. Byla 
rozdílná podle různých zemí i míst, jako s. 



vídeňská (= 0*316 m), pařížská (jpied de 
rot = 0*3248 m), anglická (— 0*3047 m), 
pruská (= 0*314 m) a j. S-py čtverečné 
užíváno pak jako míry plošné, s-py krych- 
lové k měření obsahů tělesných. 

Stopa {novg, lat. pes^ něm. Fuss), podle 
theorie rh3řthmiků starořeckých nejmenší ce- 
lek rhythmický, skládající se z jedné nebo 
z více slabik obsahujících nejméně tři, nejvíce 
šest dob základních (xQÓvog ngutog, lat. 
mora), které mají jeden společný důraz 
((C/II5), jímž od ostatních slabik jsou oddě- 
leny. Ta část stopy, na které důraz spočívá, 
jmenuje se klad (thesis), část bezdůrazná 
slově dvih {arsis). Podle poměru these k arsi 
rozeznáváme tři hlavni druhy stop: a) druh 
stop dvojnásobných {yéxog dmXccaiov, genus 
duplum), jenž má poměr 2:1; sem náleží 
trochej -^, iamb ^^^ iónikus ^-^^^ 
^^--,choriamb -^^^^ i molossus---; 
h) druh stop rovných {yévoq Icov, genus ae^ 
quale\ jenž má poměr 2:2; sem náleží dak- 
tyl ^^^^ anapaest ^^-t, spondeus ■^- 
i prokeleusmatikus ^i*^^^ nebo ^>^^^; 
c) druh stop půldruhočástných {yévog 7)iuáXLov, 
genus sescuplum), k němuž náležejí paióny 
(paion I. -í-^^w a l\.^^^~\ krétikus -^- 
i bacchius ^--. Zvláštní s. jest osmidobý, 
různotvárný dochmius (v. t.). S-mi slože- 
nými nazývají se u rhythmiků řady ze stop 
jednoduchých (viz Rhythmika). — V mo- 
derní poesii na základě prosodie přízvučné 
tvoři se s-py seskupením dvou nebo tři slabik 
přízvučných a nepřízvučných důrazem sto- 
povým na slabice přízvučné spočívajícím; zde 
rozeznáváme obyčejně jen přízvučné tro- 
chej -^, iamb ^-, daktyl -^^^ a ana- 
paest ^^-, jenž často nahrazen bývá iam- 
bem. JČp, 

StopkovýtrlUiné honby, bot., viz Basi- 
diomycety. 

Stopnloa (též S t o b n i c a), ruské új . město 
v král. Polském v gub. kielecké; stará osada 
polská Kazimírem Velikým r. 1360 městským 
právem nadaná. Má pěkný got. kostel a starý 
zámek, 7045 oby v., mezi nimi mnoho židů; 
rodiště Jana ze St ob nice (v. t., str. 139 a). 
V okolí láme se hrubozrný vápenec. — 
Újezd stopnický má na 1597 /rm* 131.021 
obyv. Pp, 

Stopipenberg, obec v okrese essenském 
prus. vlád. obvodu dasseldorfského na trati 
Essen- Winterswijk a Essen- Altenessen, má 
7919 obyv, (1900), z poloviny evangel., chrám 
zbudovaný r. 1073 na místě pohan. obětiŠtě 
a rozsáhlé doly na kamenné uhlí. 

8tor, švéd., veliký, vyskytuje se často 
ve složeninách zeměpisných jmen. 

Btdr: 1) S., již. výtok Zvěřínského jezera 
v Meklenbursko-Zvěřínsku, vlévá se s pravá 
do Labe. 

2) S., pravý přítok labský v Holštýnu pra- 
menící se jv. od Neumttnsteru, je splavný 
od Itzchoe pro malé lodi a vlévá se po toku 
75 km dlouhém do Labe pod GlUckstadtem. 

Storaoe [storáče, po angl. stóres] Ste- 
fano, hudebník angl. italského původu 



170 



Stor-Afvan — Storch. 



(♦ 1763 v Londýne — f 1796 t.). Vzdělal se 
v hudbě nejprve u svého otce, učitele hudby 
v Londýně, a již r. 1774 vystupoval s úspě- 
chem jako houslista. Později byl poslán do 
Itálie a studoval na konservatoři San Ono- 
frio v Neapoli. Se svou sestrou Annou Ce- 
linou (♦ 1761 — t 1814), výtečnou zpě- 
vačkou, konal velmi úspěšné umělecké cesty 
po Evropě, načež r. 1787 vrátil se do Anglie. 
Tam nedařilo se mu valně, tak že byl nucen 
živiti se malbou podobizen, až konečně stal 
se skladatelem divadla Drury Lané v Lon- 
dýně. Tam provedeny byly jeho opery: 
Haunted tower (1789); No song, no supper 
(1790); The siege of Belgrade (1791); Didon 
(1792); The prii^e (1793); Cherokee (1794); 
Lodoiska (1794); Mr granďmother {1795) a j., 
celkem asi 14. Opera Gli sposi malcontenti 
byla provozována i v Drážďanech. 

Stor-Afvan, jezero švédské, viz Horn- 
Afvan. 

Stora-Xiiilel n. S.-L.-elf, řeka švédská, 
viz Luleá 1). 

Storaz, voňavka dobývaná z kůry ambroně 
východní a indické, viz Liquidambar. 

Storok: 1) von S. Johann, hrabě, ge- 
nerál rak. (♦ 1695 — f 1679 v Herm. Městci), 
s počátku vstoupil do voj. služeb bavorských, 
kde r. 1645 stal se gen.-majorem, pak r. 1647 
jako gen.-lieutenant do služeb rak. pod Mon- 
tecuccolim. Vyznamenal se v bitvě u sv. Gott- 
harda (1. srp. 1664^ a stal se hrabětem, načež 
r. 1674—75 bojoval proti Francouzům v Nizo- 
zemí a na Rýně. Fr. Lóhcr opěvoval jej 
v eposu (Got., 1854). Životopis od Rosen- 
kranze: Joh. Graf. v. S. (1866). 

2) S. Wilhelm, romanista něm. (♦ 5. čcc 
1829 v Letmathe ve Vestfálsku). Studoval 
v Mnichově, MUnsteru, Bonnu a Berlině filo- 
logii a stal se r. 1869 mimoř., r. 1868 řád- 
ným prof. něm. řeči a literatury na akademii 
v MQnsteru, kde působí podnes, přednášeje 
také o sanskrtu, provengalštině, vlaštině, špa- 
nělštině a portugalštině. Literárně vynikl 
zvláště jako překladatel a vydal zejména: 
Luis de Camóes* sámtUche Gedichte (1880->85, 
6 sv.) s kritickou biografií Luis de CamÓes' 
Leten (1890). Mimo to: Lose Ranken (písně 
Catullovy, 1867); Buch der Lieder aus der 
Minne\eit (1872); Hundert altportugiesische 
Lieder (1886) ; Ausgewáhlte Sonette von Anthero 
de Quental (1887) a anthologii Aus Portugal 
und Brasilien i2So—i8()0 (1892). Pořídil také 
vydání básní Luisa Ponce de Leon (1853), 
Juana de la Cruz, Terezy de Jesus (1854) a 
r. 1868 písně minnesingra zvaného Der von 
Sahsendort. 

Store: 1) S. [stór], angl., zásoba, krám 
kupecký, sklad. 

2) S. [stór], fr., tolik co rouleau (v. t); 
také záslony, zvláště bohatě vzoi kované 
gardiny v celé okenní šiři, jako opony, jež 
se však nesvinuji, nýbrž stahuji. Dělají se 
většinou z bílých neb světlých látek lehkých 
a průhledných. 

Storey [stóri] George Adolphus, sou- 
dobý malíř angl. (♦ 1834 v Londýně). R. 1848 



učil se v Louvrů pařížském pod Dulongem, 
pak zase v Londýně od svého přítele Les- 
lieho. S počátku maloval nejvíce podobizny 
dětské, výborně zdařilé. Vzbudil pak r. 1864 
pozornost obrazem Setkdni WiUiama Sey- 
moura s Annou Stuartovnou u dvora Jakuba /. 
Dále zasluhují zmínky: Ostýchavá divka^ Ta- 
neční hodina, Prdce Danaidek^ Poslední dílo 
Danaidek, Ve večerním chládku (koupajici se 
ŽenyV kdež skvěle přivedl k plné platnosti 
vnady obnaženého ženského těla a j. Vůbec 
vynikají jeho obrazy skvělým osvětlením a 
znamenitou plastičnosti. ^ FM. 

Storoh: 1) 8. Heinrich (rusky Andrej 
KarlovičŠtorch), politický oekonom něm. 
působivSí v Rusku (♦ 1776 v Rize — f 1835). 
Po universitních studiích v Jené a Hei- 
delberce vstoupil r. 1789 do služby ruské 
jako učitel literatury a dějin v kadetském 
sboru v Petrohradě. R. 1796 zvolen za člena 
Ruské akademie, jejímž byl později vice- 
praesidentem. R. 1799 byl jmenován učitelem 
vel. kněžen a pak mu uloženo vykládati po- 
litickou oekonomii vel. knížatům Nikolaji 
Pavloviči a Michajlu Pavloviči. Přelad srb. po- 
vídky Dj. M. Miličevičovy » Zimní večery*. 
R. 1890 otiskl ve >Věstniku Jevropy« bio- 
grafii svého učitele A. A.Kotljarevského. 

StoroteT Vasilij Nikolajevič, právní 
historik ruský (♦ 1866). Vystudovav na hist.- 
filol. fakultě mosk. university, vstoupil r. 1888 
do mosk. archivu min. spravedlnosti. R. 1895 
pro spor se správcem archivu byl nucen jiti 
do pense. Tou dobou jest učitelem obchodní 
školy K. Mazinga v Moskvě. Od r. 1885 za- 
bývá se kritikou a vedle toho hlavně vydá- 
váním historicko-právnich pramenů. Z prací 
jeho samostatně vydaných buďtež uvedeny 
zvláště: Uka^naja kniga poméstnago prika^a 
(1889); Materiály dlja istoriji russkago dvoř- 
janstva. Sv. I. Désjatni i tysjačnaja kniga 

XVI víka (1891); Do\omaja kniga goroda 
Tveri 1616 g. (1890); Tverskoje dvorjanstvo 

XVII veka (1891—95); Voroné^skoje dvorjan- 
stvo po désjatňam XVII v. (1894); Piscovy ja 
knigi RjaianskagokrajaXVI i XVII vv, (1898 
až 1900); I^ istpriji seljskochoxjajstvennago by ta 
kostromskich Ipatjevskago i Bogojavlenskago 
monastýre j (1894); Sostav rja^nnskago dvoř jan- 



stva po désjatňam XVII v. (1891); Moskovskoje 
upravlenije v Viljné XVII v. (1894): Zasěč- 
nyja knigi kak istorikogeografičeskij i archeo- 
logiče^kij istočnik a j. Pro školy moskevské 
pořídil zvláštní vydaní Puškina (1900). 

StoroievsklJ Boris Nikolajevič, spiso- 
vatel rus. (♦ 1850 — 1 1898), studoval práva 
v Kijevě a byl tajemníkem a pak redakto- 
rem >Kijevljanina«. V 1. 1881—82 vydával 
>Podolskij Listok« a pak mimo jiné byl feuille- 
tonistou Časop. >Žizň i Iskusstvoc Z jeho 
povídek za nejlepší pokládají se Ochrimenko; 
Soby ti je a Vorona v pavlinjich perjach, 

Storoilneo (pol. Storoiyniec^ rumun. 
Storojinef), město v Bukovině na levém bř. ř. 
Seretu a při žel. trati Hliboka-Berthometh, 
měl 6041 obyv. (1890) a to 2526 něm., 2076 
rum., 988 rusín., 452 pol., nyní 6673 ob3rv. 
(1900), z nichž je 3000 židů, okr. hejtm. a 
soud, poštu, lihovar. 

Stonjdn [storS6n], švédsky >veliké je- 
zero*, častý název švédských jezer. Největší 
z nich je S. v Jemtlandu, asi 450 /rm' veliké, 
na jehož sv. pobřeží leží půvabné město 
Ostersund. V létě plují po jezeře tomto 
četné parníky. 

Stortf ord [stórtfórd j v. B i s h o p 's S t o r t- 
ford. 

Storthlng, jméno norské sněmovny, viz 
Norsko, str. 417 «. 

Stomblevka, hora v ůj. jekatěrínbur- 
ském gub, permské; naleziště amethystů. Pp, 

Story [stóri] : 1) S. J o s e p h, právník amer. 
(♦ 1779 v Marbleheadu — f 1846 v Cam- 
bridgei). Vystudovav v Cambridgei, stal se 
advokátem, r. 1806 členem poslanecké sně- 
movny v Massachusettsu, brzo potom mluv- 
čím jejím a r. 1809 členem kongi*essu ve 
Washingtone. R. 1811 jmenován soudcem 
nejv. soudu Spoj. Obcí, r. 1829 prof. práv na 
Harvardské universitě v Cambridgei. Práv- 
nické spisy P-ovy pokládají se v Americe 
a Anglii za klassické. Uvésti sluší zvláště: 
Commentaries on the constitution oj the Uni- 
ted States (1833; 5. vyd. 1891, 2 sv.; něm. 
překl. 1838, franc. 1843) a pak Commentaries 
on the conflict ot laws (1834; 8. vyd. 1883), 
jeden z nejlepších spisů z oboru mezinár. 
práva. Velice se cení též S-ovy spisy o právu 
obchodním a směnečném. 

2) S. William Wetmore, sochař a bás- 
ník sev.-amer., syn před. (♦ 1819 v Salemu 
[Mass.l — t 1895 ve Vallombrose u Flo- 
rencie). Studoval práva, byl také nedlouho 
advokátem v Bostone, ale brzo se věnoval 
cele umění a literatuře a žil od r. 1848 v Římě, 
později ve Florencii. Z jeho soch, vynikají- 
cích ideálnosti i velikosti koncepce, odušev- 
něností i mistrným ovládáním mramorového 
materiálu, uvádime: Venuše a^Amor, TTietis a 
Achilles, Bacchus na levhartu, sochy Kleopatra, 
Médea, Elektra^ Sapfo, Pastvec a j., pak 
bronzový pomník Edw, Everetta v Bostone 
(1867), plukov. Prescotta v Charlestownu, 
pomník básníku hymny >Starspangled Ban- 
ner« Pr. Scott Keyovi v parku San Fran- 
cisco, ndrodni pomník ve Filadelfii a mnoho 



174 



Storzendorf — Stoš, 



portraitnich poprsí. Z jeho dél básnických 
dluino uvésti: Sature and art (1844); Poems 
(1847, nově vyd. 1886); A Roman lawyer in 
Jerusalem (1870), kde pokouši se ospravedl- 
niti zrádu Jidášovu; Tragédy of Nero {iH7o)\ 
básně Ginevra da Siena (1866); Vallomhrosa 
(1881); He and she^ or a poeťs portýolio{íSB3, 
8. vyd. 1886); fíammetta a summer idyl (1885). 
Mimo to vydal biografii svého otce (1861) a 
výbor z jeho korrespondence, pak Roba di 
Roma^ or walks and talks ahout Róme (1862) 
8 pokračováním Ca$tel St, Angelo (1877); 
Proportions oj the human ýigure (1866) ; Con- 
versations in a studio (1890, 2 sv.); Éxcur^ 
ston in art and letters (1891) a j. 

3)S.TuIianRusseI, soudobý malíř angl. 
(♦ ve Walton on Thames), působí v Sev. 
Americe. Z jeho obrazů dluŽnn uvésti : Černý 
princ před mrtvolou českého krdle Jana u Křes- 
čaku, Ddma i dob Ludvika ^F/. a j. FM. 

Storxendorf, ves mor., viz Újezd Zadní. 

von Stotoh: 1) v. S. Philipp baron, 
archaeolog něm. (* 1691 v Kostřinu [Kťlst- 
rin] — t 1757 ve Florencii). Studoval ve 
Frankfurtě n. O. a podnikl rozsáhlé cesty 
studijní po Evropě, potom žil jako agent 
anglické vlády v Říme a od r. 1731 ve Flo- 
rencii. Byl své doby nejpřednějším sběrate- 
lem a znalcem gemm. Vedle veliké sbírky 
gemm, jež neměla sobě rovné, obsahujíc více 
než 3400 čísel, zůstalo v pozůstalosti S-ově 
mnoho vzácných map, mědirytin a kreseb 
(celkem 324 foliantů, chovaných nyní v dvorní 
knihovně vídeňské), bronzových soch a sošek 
a minci starých i nových. Sbírka otisků sta- 
rých gemm čítala 28.030 čísel. Sbírka gemm •— 
vyjma etruské, jež získány byly pro Neapol — 
byla zakoupena kr. pruským Bedřichem II. 
r. 1770 za 30.000 dukátů, sbírku otisků no- 
vých mincí zakoupil princ Waleský za 1000 du- 
kátů, sbírka otisků gemm přešla později 
v majetek Tassieův. S. sám sepsal cenný 
spis: Gemmae antiquae caelatae sculptorum 
nominibustnsignitae{\msXGTá., 1724). Katalog 
S-ovy sbírky gemm vydal sám Winckelmann, 
jenž byl po léta se S-em v horlivé korres- 
pondenci: Description des pierres gravées du 
feu baron de S, (Flor., 1760). Výbor gemm 
sbírky S-ovy, zajímavých po stránce mytho- 
logické, publikoval Schlichtegroll: Dactjrlio- 
theca Stoschiana (Norimb., 1797—1805, 2 d.). 
Srv. C. Justi, Antiquarische Briefe des Baron 
Ph. v. S. (programm univ. v Marburce, 1871): 
t., Ph. v. S. u. seine Zeit (>Líltzow'sZeitschrift 
far bildende Kunstc, 1872). Vf. 

2) v. S. Albrecht, prus. generál pěchoty 
a admirál něm. (♦ 1818 — 1896), vstoupil 
r. 1835 do prus. armády, r. 1852 stal se set- 
níkem a 1855 přidělen byl gen. štábu. Ve 
válce r. 1866 byl jako generálmajor nejv. 
ubytovatelem armády kor. prince prus. a vy- 
znamenal se u Náchoda a Král. Hradce. Po 
válce stal se chefem oekonom. odboru v mi- 
nisteriu války. Za války r. 1870 byl jako ge- 
nerál-lieutenant gener. intendantem něm. 
armády, v kterémžto úřadě vzorným puso* 
benim získal si neobyčejné zásluhy. Po válce 



byl chefem gen. Štábu okkupačni armády, 
jež zůstala ve Francii. R. 1872 stal se chefem 
admiraUty a členem spolkové rady (t. r. byl 
povolán do panské sněmovny), r. 1875 gene- 
rálem pěchoty a r. 1876 admirálem á la 
suitě. I o loďstvo něm. získal si veliké zá- 
sluhy. R. 1883 odešel do soukromí a žil 
v Rakousku. 

Stotkopf Gustav, elsaský malíř a spiso- 
vatel (* 1869 v Brumathu). Je znám spíše 
jako obratný lidový dramatik, nežli svými 
náladovými obrazy elsaského venkova. Na- 
psal řadu frašek a her ze života elsaského 
lidu, z nichž některé byly přeloženy i do 
franČtiny. K jejich poznáni nejlépe přispěla 
pohostinská hra elsaského divadla ze Štras- 
burku v Berlině v květnu r. 1901. Zvláště 
OV Herr Maire, neilepší jeho posavadni 
hra, doznala nejživějšího úspěchu. Látkou je 
sice zcela podobna Gogolovu >Revisoni«, 
ale jednotlivé postavy jsou kresleny se šťav- 
natou životností. Také D*Pariser Reis, tří- 
aktový žert (1900), jejž do franc. přeložil 
Jean de la Rode, došel v Paříži v březnu 
r. 1902 vlídného přijeti na scéně divadla 
* Déjazet«. Mimo to jsou od něho lidové hry 
Z>V Kandidát, D*Heimat, D\ Prophet^ fraška 
D'Miilionepartie, Eine Mordsaffair a poslední 
Eine Demonstration (1903). JLý. 

8to«« (Stosz): 1) S., přesmyk v Appen- 
zellských Alpách, 997 m vysoký, mezi Alt- 
státten a Gaisem. Tu Appenzellští 17. čna 
r. 1405 porazili vév. rak. Bedřicha. — 2) S., 
láz. místo, viz Stoos. 

8tOM Veit viz Stwosz Wit. 

8td««el: 1) S. Johan n, protest, theolog 
něm. (♦ 1524 — f 1576). Studoval theologii 
ve Vitemberce a byl pak vždy orthodoxnim 
lutheránem. Ve sporech o interim stál proti 
umírněným theologům vitemberským a jme- 
nován pak dv. kazatelem ve Výmaru. R. 1557 
byl na colloquiu ve Wormsu odpůrcem Me- 
lanchthonovým, rok potom účastnil se při 
sepsání knihy konfutačni ve smysle 
Flaciově. Když však r. 1561 S. stal se kon- 
sist. assessorem ve Výmaru a superintenden- 
tem a prof. v Jeně a s dřívějšími odpůrci 
žil v poměru přátelském, rozešel se s Fla- 
ciem, v jehož sporu se Strígelem psal proti 
Flaciově deklaraci svou superdeklaraci. 
ale musel ustoupiti, když po smrti vév. Jana 
Bedřicha za vév. Jana Viléma přívrženci Fla- 
ciovi nabyli vrchu. R. 1568 S. odebral se 
do Perná, kde snažil se získati kurfíršta Au- 
gusta pro t. zv. kryptokalvinisty, k nimŽ sám 
se přidal. Ale byl proto r. 1574 zatčen a ze- 
mřel ve vězeni. 

2) S. A nato lij Mich., gen. rus., viz 
Stěsselj. 

8t({tsen, m. v okrese weissenfelském 

Srus. vlád. obvodu meziborského na trati 
aumburk-Teuchern, má 1318 obyv. (1900), 
cukrovar, v okolí doly na hnědé uhlí. 
8toss viz Stoos a Stoss. 
8to«i Veit viz Stwosz. 
8toi z Kounic, příjmení staročeské ro- 
diny panské, jež jsouc stejného původu s pp. 



Stoš. 



175 



z Kounic, Martinic, z Újezdce nosila na čer- 
veném štíte dvě stfíbrná lekna. Předkové je- 
jich odátěpili se na Moravě dávno, ale ob- 
jevuji se v pamětech teprve od pol. XIV. stol. 
a to napřed v Opavsku píšíce se tu po roz- 
ličných statcích, jako byly Bránice, Lubo- 
jaty, Bravinné, Petříkovy (v Prus. Opavsku), 
Posut ice (v Prus.), Levice, Albrechtice a j. 
Příjmení z K. ^ obrali si teprve ke sklonku 
XV. stol. První předkové objevují se při roz- 
dílech kniietstvi Opavského, totiž Mikuláš 
na Lubojatech a Bravinném, komorník práva 
Opavského, Ota na Petříkovech, Henzel a 
Ota, držitelé U valná, avšak kromě nich Žili 
také r. 1378 Hynčík Posutický a Mikuláš 
HošCálkovský. 

A, Z větve Branické, která měla Bránici 
po starých pánech z Bránice erbu zavinuté 
střely, jmenují se r. 1384 Oldřich, r. 1389 
Tindřich, držitel Matějovic, a Ota, držitel 
Mikulovic aStablovic. Oldřich S., jinak Šiška, 
byl hofmistrem u markrabě Joáta, jenž mu 
daroval r. 1392 Holubice a r. 1406 Kruhy a 
Němčičky. Kromě toho měl statek v Dam- 
nici, jejž r. 1412 prodal. Prodav ony statky, 
držel r. 1418 část městečka Tasova a koupil 
r. 1420 Kupařovice. Oldřich, jenž byl r.l433 
pánem na Trávníku, byl bezpochyby jeho 
syn. Týž prodav Trávník držel r. 1437 Hrad- 
čovice, získal v ty časy Dřevohostice a žil 
ještě ještě r. 1462. Syn jeho Jan získal Tu- 
rovice skrze sstupek s Anežkou z K. Statky 
měl po něm Oldřich, tuším syn, jenž je 
r. 1480 prodal. Ti dva poslední odložili pří- 
jmení S. z Bránice a psali se prostě z Kou- 
nic. Od nich, tuším, pocházejí pozdější hra- 
bata z K. Ota, bratr Oldřicha Šišky, koupil 
r. 1412 Kojátky a prodal r. 1416 Rašovice 
(t j. 1417). Ota (tuším syn jeho) držel Ko- 
játky a manská zboží biskupská. Ony spadly 
pak. na dcery jeho, Adličku vd. z Malenovic 
a Barboru vd. z Blažejovic řl446). Kromě 
těchto přip. se z této pošlosti Beneš (pro- 
dal r. 1398 Vratišovice na Moravě), Kunat 
(1395, t j- 1429), jenž byl asi od r. 1414 nejv. 
komorníkem kníž. Opavského, a Matouš, 
jenž držel v 1. 1437- 41 Zivotice. Asi v ty 
časy Petřík držel Bránici. Tuto dědili po 
ném Kunatovi synové Jan, Jaráč aKun- 
čik (1436). Jaráč zemřel před r. 1473 zflstaviv 
syna Kunatu, jenž r. 1474 díl svůj branický 
prodal. Jan získal také Deštné a zůstavil syny 
Jana, Jiříka, Kunráta, Mikuláše a Kri- 
sto fa, kteří r. 1476 přikoupili díl Kunatův. 
Tito za válek tehdejších stranili Matiáši, 
králi uherskému, a činili veliké škody stou- 
pencům krále Vladislava. Byvše proto po- 
hnáni k zemskému soudu v Opavě nestáli a 
skrze nestání propadli Bránici. Namáhali se do 
r. 1494, aby ji zase nabyli, ale při svou 
vedle naučení sněmu pánů moravských na- 
dobro propadli. Kunata ujal díl branický, 
který byl r. 1474 prodal Václavovi Hřivnáci, 
od téhož Václava (1486), ale zase mu jej od- 
kázal (t ok. 1496). Jan a Kunrát, synové Ja- 
novi, drželi ještě r. 1497 Deštné. Kunrát 
držel v 1. 1491—1500 Přemyšleni a Zdiby 



v Čechách, jež vyženil s Kateřinou z Vlka- 
nova. Od některého ze synův Jana (syna Ku- 
natova) pocházel Jan, jenž držel Deštné od 
poč. XVI. stol. Týž maje k manželství Annu 
Kotulinskou z Jel^e (f ok. 1649) jmění své 
znamenitě rozmnožil nabyv r. 1518 Litultovic 
a Životic, r. 1620 část zboží stěbořského, 
r. 1528 Moravice a r. 1642 části Kružberka 
(t 1649—1550). Synové jeho byli Matouš, 
Jiřík, Otík a Vilém Kunrát 1. Matouš 
držel po otci Litultovice a vyženil s Kate- 
řinou ze Zástřizl Mořice a Tištm na Moravě. 
Zemřel 13. čna 1564 v Prostějově, odkázav 
jmění své bratřím Otíkovi a Vilémovi. 2. Ji- 
řík měl po otci Zivotice, o něž však brzo 
přišel. S manž. Mandalénou Bírkovnou z Ná- 
sile vyženil část zápisného zboží stěbořského 
a r. 1545 Leskovec (f ok. 1665, druhá manž. 
Anna Čeplovna z Belku, f 1669). Syn jeho 
Jan zdědil po strýci Vilémovi Deštné a Li- 
tultovice, k tomu koupil od Doroty, strýně 
své. Bránici, k této přikoupil Bobolusky a 
Škrochovice a s manŽ. Evou Šelihovnou 
z Ruchová vyženil Zubřice. Deštné bezpo- 
chyby prodal. Býval soudcem zemským 
v Opavsku (t c. 1583). Jediný syn jeho Bohu- 
slav zemřel r. 1693 naplniv věku svého málo 
f)řes 20 let. Ve statky jeho Bránici a Bobo- 
usky uvázaly se sestry jeho, Eliška (manž. 
Bota Ifašpara, purkr. z Donína), Kateřina 
(manž. Bedřicha Sedlnického z Choltic), Zu- 
zana (manž. Václava Šamařovského z Jeral- 
tovic) a Bohunka. Zubřice dostaly se matce 
Evě. 3. Otík držel Deštné, Hlavnici a Mlado- 
tice (tyto zápisně), zdědil r. 1564 po Matou- 
šovi Litultovice a po strýci Bedřichovi Mo- 
ravici. Zemřel 26. břez. 1673 utopiv se jeda 
na koni z Polské Ostravy (manž. Kateřina 
z Drahotouše). 4. Vilém prodal Moravici, svůj 
díl, strýci Bedřichovi, ale zdědil r. 1673 Deštné, 
Litultovice, Bránici a Moravici. Držel také 
Mořice, jež pustil sestře Mandaléně a muži 

1'ejímu. Když r. 1678 zemřel bezdětek, spadly 
hranice a Moravice na sestru a Dorotu, 
Deštné a Litultovice na Jana S-e. 

B. Z větve Albrechtické žili r. 1377 
Hynčík Albrechtický, r. 1425 Jiřík, r. 1434 
Hynčík, jenž držel také Levice, Petříkovy 
a Vratišovy (tuším týž, jenž byl r. 1430 pod- 
hejtmanem na S vid nicku a Javorsku a od 
cis. Sigmunda r. 1437 obdržel vsi zápisné 
Střelíce a Rynaity). Po nčm následovali Ji- 
řík a Vilém na Albrechticích (Jiří r. 1437 
také na Rabšteině na Moravě) a Hynčík na 
Petříkovech. Po Vilémově bezdětné smrti 
(manž. Anna z Nové Cerekve) Jiřík držel 
Albrechtice sám (ok. 1450). S kníž. Vilémem 
Opavským a jeho pomocníky plenil statky 
biskupství vratislavského čině veliké škody 
protivníkům krále Jiřího. Za to mu král Ma- 
tláš (1474) hrad zbořil. Nemoha u tohoto 
dosici milosti, prodal r. 1475 Posutice, jeŽ 
byl r. 1464 koupil. Syn jeho Sigmund sbí- 
ral staré paměti o rodu svém zejména v klá- 
šteře henrychovském a sloužil Kazimírovi, 
králi polskému, který erb jeho polepšil ko- 
runou a klenotem ieleni hlavy (1484). Král 



176 



Stoš. 



Vladislav II. mu za odměnu zapsal pe- 
níze (1487). Hyncík, držitel Petřikov, zemřel 
ok. r. 1460. Synové jeho Jan, Čenék, Jiřík 
a Hanuš pustili týž statek mateři Kateřině 
(1462) a po ni Posutice přešly na dceru Jo- 
hanku, která je r. 1483 prodala. 

C, Z větve Posutické žil Henzl (1377 
až 1407), jeho, tuším, syn Pavlík (t c. 1430) 
a r. 1434 Mikuláš (f ok. 1443) a Jaroslav, 
bratří. Tento vyženil s Eliškou Gejzárovnou 
před r. 1446 polovici Mohelna na Moravě. 
Týž statek nedlouho potom prodán, také 
prodal r. 1464 Posutice, jež držel s Václa- 
vem, svnem Mikulášovým, koupiv r. 1461 
Štítinu (t ok. 1470). Synové jeho Jiřík, Jan 
a Petr nabyli r. 1483 také Petřikov. Když 
ok. r. 1486 se dělili, dostaly se tyto Janovi, 
Štítina Petrovi a Jiřík odbyt penězi. Tento 
držel po bábě své Lisotice, jež pustil Janovi. 
Tento (také držitel části Štěbořic) byl (1484 
až 1492) sudím zemským v Opavsku, později 
maršálkem Barbory, kněžny krnovské (f ok. 
1510, manž. Kateřina Rychvaldská z Kateři- 
nic). Petr (f 1606) přejal sudství po bratrovi 
a zůstavil z manž. Anny z Drahotouše syna 
Volfa, jenž prodal Štítinu (1513) a zděděné 
Lisotice (1517). Získal za to ostatek Štěbořic 
a Tvorkov, jež po jeho bezdětné smrti spadly 
na sestru Elišku (manž. Jana Supa z Ful- 
šteina. 

D, Z větve Bravinské žil r. 1377 Mi- 
kuláš, jenž se psal z Malenovic, a býval 
komorníkem soudu opavského. Starší syn 
jeho Mikuláš měl po otci Lubojaty a držel 
část Levic. Zemřel, jak se zdá, bezdětek. 
Mladší syn Kunat měl po otci Bravinné, jež 
držel ještě r. 1417. Statek ten zdědily po 
něm vdova Kateřina a dcera Markéta (manž. 
Jana Skrbenského z Doloplaz). 

E, Z větví.jejichžspojitost není zná- 
ma, žili r. 1389 Mikuláš Gotfrydovský, jenž 
držel manství olomoucké, r. 1411 Ota a Pur- 
kart, bratří, kteří prodali Pomorčovice. Pur- 
kart držel pak Chrastelov ještě r. 1420, sy- 
nové jeho Jan, Jiří, Pavel aFryduš drželi 
Chrastelov a Dobešovice. Jindřich S. z K. 
nabyl statku Loděnice mor., avšak když před 
r. 1524 zemřel, statek ten od Jana S-e z K. 
k dobrému sirotků prodán obci Olomoucké. 
Bedřich, snad syn jeho, koupil r. 1542 Brá- 
nici, nabyl Moravice a nějaký čas držel též 
Jezdkovice, Heřmanice a Bratřikovice. Bojuje 
s Turky v Uhřích padl 14. říj. 1566. K Brá- 
nici přípo vídal se Bedřich B řeznický z Ná- 
choda, syn ze sestry Johanky, avšak dostala 
se strýcům zemřelého, Janovi Životickému, 
Otíkovi a Vilémovi Kunrátovi. 

i*. Českápošlost pocházela ze Starko víc. 
V rodinných pamětech bylo podání, že pře- 
dek její Bernart měl manŽ. hraběnku z Gun- 
tinu (?) a r. 1485 ve Vídni zemřel. Jeho prý 
syn Beneš byl správcem pevnosti varadské, 
ale zabiv nějakého velikého pána, ujel do 
Čech a tu se skrýval při Vilémovi z Pern- 
šteina. S manž. Krystynou z Varnstorfu vy- 
ženil jmění. V okolí Trutnova žil r. 1496 
Hanuš S. ze Starkovic, držitel Starých Buk 



(t 1622), a Jiřík S. ze S. byl r. 1614—19 
purkrabí na Myšlině; později se vyskytuji 
bratří Jiřík, Sigmund a Mikuláš', již se 
v rodinném podáni pokládali za syny Bene- 
šovy. Tito drželi společně statek manský 
Staré Buky po mateři Barboře z Varnstorfu 
(Beneš f 6* list. 1537, Barbora v pros. 1544, 
oba pohřbeni v Starých Bucích). Bratři roz- 
dělili se r. 1555 tak, že Jiřík dostal za díl 
jednu a ostatní dva druhou polovici. Sig- 
mund, jak se zdá, brzo zemřel. Mikuláš vy- 
ženil s Mandalénou Stošovnou z K. (před 
tim vdanou Oderskou z Lideřova) statek Mo- 
řice v Olomoucku, ale prohospodařil jej, tak 
že r. 1587 od rukojmí prodán. Za to skoupil 
r. 1589 --95 od synovcův některé díly ve Sta- 
rých Bucích. Žil ještě r. 1596. Jiřík byl ženat 
s Anhou Sedlicovnou z Brusnice (f 1586). 
Zemřel 21. led. 1571. Synové jeho rozdělili 
se tak, že Bedřich dostal Dolní St. Buky, 
lan Jiří tvrz a Horní St. Buky a Ota 11 lidi 
ve St. Bucích. 1. Bedřich zadlužil se tak, že 
statek jeho od věřitelův uchvácen (1616). Ze- 
mřel asi v ty časy zůstaví v syny Jana Jiřího, 
Sigmunda Zdeňka, Viléma Kunráta a 
Rudolfa. Nejstarší Jan Jiří koupil r. 1618 
statek otcovský, ale nemaje do něho peněz, 
pustil iej hned Kateřině z Certoryj, manželce. 
Zemřel před r. 1622 a manž. vdala se za Kri- 
stiána Adršpacha z Dube, s nímž ujela ze 
země. Kateřina Barbora, tuším dcera, pro- 
dala pak Dolní St. Buky manželu Janu Jaku- 
bovi Devaghi. Sigmund koupil r. 1642 statek 
Střežetice (t 1669) a zůstavil z manž. Anny 
Doroty Vancurky z Řehníc dvě dcery. Starší 
Dorota Zuzana byla vdána napřed za Kri- 
Štofa Erazima Zumrfelda z Tumnic, po němž 
asi r. 1661 zdědila Skřivany. Před r. 1664 
vdala se zase za Albrechta Krištofa Hložka 
ze Žampachu a po některém roce po třetí 
za Jana Vejkarta z Herbersteina, jemuž před 
smrtí (t 1680) odkázala statek Skřivany. Se 
sestrou jej i Marií Veronikou dostal se statek 
střezetický muži jejímu Jindřichovi Janovi 
Strakovi z Nedabylic. 2. Jan Jiří prodal r. 1595 
dil svůj Mikuláši a seděl pak na statcích 
manželky své Kateřiny Třemešské ze Železná. 
Tato měla Borovnici, do r. 1612 také Lipan- 
skou Lhotu, r. 1612 koupila Hořiněves. Tento 
statek odkázala před smrtí (f 1618) dcerám 
Salomeně (později Lokšanové) a Kateřině. 
Po Janovi Jiřím (f ok. 1614), jenž dědictvím 
nabyl Prostředních Buk, zůstali synové Budi- 
voj, JanPřech a Adam Mikuláš. Budivoj 
ujal Borovnici a zemřel záhy (1619). Adam 
prodal r. 1627 Prostřední Buky, jež po otci 
ujal, a jsa později ženat se Zuzanou s Aldrín- 
gen, žil v Teplici (f ok. 1658). Zůstavil děti 
Marii Kateřinu, Jana Františka, Jana Fer- 
dinanda, Polyxenu Alžbětu (* 1651), Jana 
Alberta (♦1663) a Jana Bedřicha (♦1654), 
o jejichž osudech není paměti. Marie žila 
u hrab. z Gdtzů na Boru a tu r. 1690 v pa- 
nenství zemřela. 3. Ota prodal r. 1589 díl 
svůj Mikuláši, byl od r. 1597 c. k. kráječem, 
vedl r. 1601 lid jízdný za hranice. Před tim 
zdědil Horní Staré Buky (f 10. srp. 1614, 



Stošíkovice — Stoughton. 



177 



manž. od r. 1596 Eliška Libšteinská z Kolo- 
vrat). Synové jeho byli Jiří Jaroslav, Ota 
Jindřich a Vilém. Jiří (ženatý od r. 1617 
s Eliškou purkr. z Oonina) propadl r. 1623 
svůj statek. Kníže Frldlandský učinil jej před 
r. 1629 lovČim a později kommissařem nad 
statky. Druhá jeho manželka Majdaléna ovd. 
Kunašová, roz. Borynka, držela statek Mla- 
dějov a manžela (f ok. 1656) přečkala, žijíc 
ještě r. 1660, kdy Mladějov prodala. Syn 
jeho Rudolf Maximi lián Ferdinand (zprvni 
manž.) dědil r. 1669 statek Tři dvory, byl 
c. k. rytmistrem a zemřel po r. 1681. Ota 
prodal svůj díl v Bucích. Ženat byl s Eliškou 
Miřkovskou ze Stropčic, která měla díl Vrch- 
labí a zaň od vévody Frídlandského dostala 
v manství Holovousy a Hradištko (1629). 
S druhou manž. Maj dálenou Reichlovnou 
z Meldeku (t 1671) držel Vamberk. Děti 
z prvního manželství, Veronika (vd. za Je- 
třicha Ferd. des Carmes), Jindřich Jaroslav 
a Eusebie Kunhuta, dědily Holovousy, jež 
jim r. 1649 vloženy ve dsky. Z druhého man- 
želství byla Juliana (f 1670) vdaná Voračická. 
Vilém byl ženat od r. 1631 s Barborou Marií 
ze Skuhrova (f 1640). Ještě r. 1737 žil Jan 
Karel S. z K., jenž byl knihovním u kom- 
misse rektifíkační. Od té doby nikdo toho 
jména v Čechách se nepřipomíná. Za to 
udrželi se posud v Prusku. Jejich předkové 
byli snad r. 1386 Rampolt, hejtman opolský, 
a držitelé Tvarůžkova r. 1439 Hanuš, r. 1482 
Jindfich, r. 1632 Jiřík. Potomci v Opolsku 
psali se S. z K. Ti, kdo se rozrodili v Břež- 
sku a Minsterbersku, psali se jen S., a ti 
konečně, kdo byli ve Hlohovsku a Volovsku, 
psali se S. zeSkuhrova. Z těchto pocházel 
Kašpar, jemuž majestátem 17. led. 1701 pro- 
půjčen stav panský kr. Č., jehož sice před- 
kové užívali, a potvrzen mu starožitný jeho 
erb (avšak lekna křižem položená). V Prusku 
žijí z potomstva jeho dvě pošlosti panské 
nemajíce statků v a zůstávajíce po většině ve 
službách vojenských a pošlost hraběcí, 
která byla 6. čce 1798 povýšena do stavu 
hraběcího kr. Prus. a drží statky ve Slezsku. 
Obě se píši jen Stosch. Sčk, 

8toiikovio«: 1) S. na Louce viz Sto- 
zíkovice na Louce. — 2) S. Malé viz 
Dobáice 6). 

•totliard FstodzVd]: 1) S. Thomas, malíř 
angl. (♦ 1755 v Londýně — f 1834 t.). Počal 
se učiti u kreslíře brokátů a vedle toho sám 
cvičil se v kresbě. Vynalézavostí, kterou jevil 
zvláště ve znázorňováni výjevů z Homéra a 
Spensera, upoutal na sebe pozornost a za 
podpory jistého vydavatele illustr. časopisu 
navštěvoval ještČ londýnskou akademii, při 
čemž hotovil množství illustrací. Mimo to 
maloval půvabné a duchaplné obrazy ole- 
jové, z nichž uvádíme: Konfirmace (1792), 
Válka^ Bouře^ Orjeus v podsvéti\ Antonius a 
Kleopatra (1799), v zámku lorda Exetera 
v Burleighu, Roger Coverley a cikánky, Pro- 
cházka v Canterbury 2. f. Díla 8-ova ryli Col- 
lins, Heath, Parker a j. R. 1794 S. jmenován 
členem král. akad. a r. 1812 jejím bibliotékářem. 

Ottftv Slovník Naučný iv. XXIV. 24/6 1905. 



2) S. Charles Alfred, malíř a archaeo- 
log, syn před. (* 1786 v Londýně — t 1821). 
Byl žákem král. akademie londýnské a r. 1810 
dokončil první svůj obraz Smrt Richarda II, 
v Pomfretu, vynikající zvláštní znalostí staro- 
žitnin a krojů, jichž studiem S. již od r. 1802 
se zabýval. Výsledek těchto studií, za kte- 
rými cestoval nejen po Anglii, ale i po kra- 
jích dříve Anglii naleževších, zvi. ve Francii, 
byla sbírka podobizen hist. osob Monumental 
efflgies oj Great Britain (1811—21, 10 seš. 
fol.). R. 1815 byl jmenován kreslířem spo- 
lečnosti archaeologické a obkreslil v Bayeux 
proslulý čaloun král, Markéty, vydaný zmí- 
něnou společností v 17 fol. listech (1816 
až 1823^). Ve sborníku >Archaeologia« (1819) 
S. dokázal, že čaloun ten pochází z doby 
přímo po dobytí Anglie od Normanů. S. 
zabil se pádem se Žebříku v Beer Ferrersu 
(Devonshire), kde prováděl malby na oknech 
tamního kostela. Jeho chof, provdaná po 
druhé za Edw. Braye, vydala Memoirs oj 
Charles S. (1823) a Life of Thomas S. (1851). 

Stotinka, bulh. mince bronzová, Vioo lva 
(franku) «=1 franc. centimu. 

Sttftterlti, ves v sas. hejtmanství lip- 
ském, přiléhající na jv. k Lipsku, má 9067 
oby v. (1900), slévárny, pivovary, cihelny, to v. 
na doutníky; v okoh lipský blázinec a opa- 
trovna. — Ža bitvy u Lipska měl tu Napo- 
leon svůj hlavní stan a 18. říj. ves S. byla 
z hlavních opor francouzského postavení. 

Stottarnhebn, ves ve správ, obvodě vý- 
marském ve velkovév. Sasko-výmarském při 
trati Sangerhausen-Erfurt, ma 1474 oby v. 
(1900); dva doly na sůl. 

Stdtzer Hermann, lesník něm. {* 1840 
ve Wasungen). Byl v lesnických službách 
sasko-meininských, v I. 1875—79 lesmistrem 
v SchOnsteině v Porýnsku, potom prof. les- 
nictví v Giessech, posléze r. 1890 vrch. les- 
ním radou a ředitelem lesní školy v Eisen- 
achu. Napsal: Waldwegebaukunde (1877, 3. vyd. 
1895); Waldwertrechnung und forstliche Statik 
(1894); staf Fon ř^enn/^ung v Loreyové >Hand- 
buch der Forstwissenschaft« (1887), kterou 
vydává; Forsteinrichtung (1898); Die Eisen- 
ecker Fonte (1900); Der Verein Thuringer 
Forstwirte in d, ersten So Jahren seines Be- 
stehens (1901). 

Stou, Stou Vrch, Velki Stol (něm, 
Stuhlherg), nejvyšší vrchol Kar a vánek (v. t.). 

Stongliton [stóťnl John, duchovni a 
cirk. spisovatel angl. (* 1807 v Norwichi — 
t 1897). Studoval v Londýně, byl farářem 
ve Windsoru a Kensingtoně, r. 1875 stal se 
prof. na New College, St. John's Wood. 
R. 1856 cestoval po Egyptě a Palestině. Na- 
psal: Church and statě two hundred years ago 
(1862); Ecclesiastical history of England {1S67 
až 1874, 5 sv., ve 2. vyd. 1881 pod tit.: Re- 
ligion in England from the opening of the 
Long Parliament to the end of the i8. century^ 
v 6. sv.) s pokračováním Religion in England 
from i8oo to i85o (1884, 2 sv.); mimo to: 
Homes and haunts of Luther (1876); Footsteps 
0/ the italian rejormers (1881); Spanish re- 

12 




li 'I 

« I 




^ — ^^ 



^; 3 



ibotomie — Strada. 



179 






lid sliT- 
se tahy 
torickým 
>té jeho 
nenoji se 
'ammatik 
^• arisUr- 
vxbosen 
'iroxkou- 
Vcfilo- 
\eQarcha 
. ale ne- 
ch ikol. 
áfii vcU- 
a) o 17 
ky Rim- 
vykonal 
rostudo- 
zejména 
Antbar- 
a,Patro- 
Ize aou- 
eografii, 
' Kgypté 
> Svénu, 
. Afríku, 
o a Itálii 
k účelu 
tineraria, 
'dni Asii 
H Ponta 
estranně 
h infor- 
j gusto vy 
o zpráva 
. Zdá se, 
mužném, 
3vé shle- 
;m spisu 
lodnímu 
noUf že 
o všech 
• micky ch 
3snovou 
' ní sou- 
ši kouli 
a >zemé 
la S-ovi 
n. Indie, 
*>ylo pří- 
. dal na 
"Z esprávné 
^ - důvéra 
ím jest, 
, řku pra- 
cí YClíkÝ, 

^ kde Š. 

0Q^ cenné 

.§41 ruko- 

f -rteattové, 

, j|t Casau- 

"'^^^'^ádali 

47 



icst neznám; ježto připomíná jeilf amtti 
krále mauretantkého juby II. r. 24 i>o Ki,. 
klade se obvykle smrť joíio ilo po^Uinlch 
let Tiberiových (24—37 po Ki.>. Fik. 

8trabotomi« vit Myotomia. 

Straoohimo vit Strachino. 

Stmok: 1) 8. Johann Hcinnch, atv^i- 
tekt ném. (• 1805 - f 1880\ lak Schmklav* 
byl učitelem na akademii um^koko» pv^tom 
na stavební v Berliné. od r. 184ft vrdl stavbu 
sámku Babelsbersk^^ho u l\)stupim^« i» K*i O 

Erodléval v Athénách, kde oU)rvil divadlo 
►ionytovo, r. 1866— 7(» stavil naiodni íí«lrm 
berlinakou. Trvalou cenu má jrho spis /Ms 
aítgrifchische TheaterffHátidů (Hni., l8^,n. 

8) S. Hermann, protest, iheolou n^m» 
(• 1848 v Bcflin*), stud. v Briline^ a líps^^^u^ 
I pracoval podporou vlády piuskt^ 187.* :«» 
I v Petrohrade a jrst od r. 1877 minu>f. pioť. 
, theologie v Berlin*. Z jeho ^tn\\ h sni«av 
.uvádíme: Fr^eKomšHa critica in \'ttMS /«M» 
mentum htbraicum íLps. 187:^; i\\\f^hetArmm 
' posteriorum coJex tkíb\ lonicus /Vř»^»;H»yíř.i»tii3r 
(t., 1876); IMrJischš Cntmmattk yS v\d. WO.M; 
Lšhrb. der neuhťbt áischen S^^ntchť m. Littů* 
; ratur (t., 1884, s K. Sirgtncdrm^; řMf\íisKhe$ 
, Vokabularium ((>. vyd. l<>on. l\ii iUitt trn 
I Glaubtn u. Ábtr^iaub^n der Meuschheit iS. vvil. 
1900, vyAlo také v cVs. pfckl.^ Syrucke .'^.i- 
lomos (překlad a w^klad, 2. vyd. 1S^^>V, /)it 
Genesis (překlad a' výkUnl. 2. vyd. P>0^^; 
Grammatik d. Bibl. Antmtiiich (3. vvd. 1^01^; 
Oas Buch Jesus Strach (s hťbr. textem a slov- 
níkem, l'H):0 a j. Od r. lS8r> vydává »Porta 
lin^uarum oriontalium«. 

I Straói (Stratschetí\ ves v Čechách, hejtm. 
Duba, okr., fara a pš. Slótí; 69 d.. 278 oby v. 
' n. (1900). žel. stanice. 

Straói Jahoda, bot., viz Smilacina. 
Straóka, bot., viz Delphinium. 

Ítraóky, Strážky (Iroschif^): 1) S., ves 
echách, hcjtm. a okr. Chomutov, fara a 
pš. Křímov; 21 d., 113 obyv. n. (1900). - 
2) S., ves t., hcjtm. a pS. Ústí n. L., okr. 
Chabařovice, fara Skorotlce, 'J3 d., 124 obyv. 
n. (1900). 

Straóov, kdysi Strakotín, far. ves v Ce- 
chách, hcjtm. Král. Hradec, okr. a pá. Ne- 
chanice; 90 d., 690 obyv. č., 1 n. (1900), ko- 
stel sv. Jakuba Vét. (ve XIV. stol. far.), 4tř. 
šk., četn. stanice a opodál popi. dvůr Ce- 
no v. Fid. statek se zámkem a dvorem drží 
Jan hr. Harrach. Ve XIV. a XV. stol. připo- 
mínají se tu vladykové ze Stračova, r. 1478 
drželi tvrz Kulové z Chotče, v Xyi. stol. 
Bořkové Dobalátí a N^íetilí /Vysoké, x nich 



Ludmila N. 2 V. r 
Zárubovi z Husli/ 
pfi panství ccrel 
tholi stračovské 
motte a prodal j 
' Balt, hr.. 2 Btcé 
poí, XiX. stoM 
dríove. K, 149d 
Časem kítulo 
mumát^, iti 
lecné dráhi 



^l) 3, Karlu 
. do r. 1708 
- r* koupil 
If ryt. La- 
mu Janovi 



178 



Stoupa — Strabón. 



formers (1883); Recollections of a long liff 
(1894) a Lights and shadows o/ church lije 
(1896). 

Stoupa, obyčejně množně stoupy (rus. 
stupa ^ tolčeja, fr. moulin a pilom^ angl. stam- 
ping-mill^ něm. Stampfe^ Pochwerk^XdX. pistri- 
num atd.) viz Drtidlo (s tab.). 

Btoapáni (angl. rising, fr. montée, něm. 
Steigung) u cest, silnic, drah a pod. jest po- 
měr rozdilu výšky dvou míst k jejich vodo- 
rovné vzdálenosti. Udává se zlomkem nebo 
v procentech (Vo) neb promille (**/oo) a bývá: 
u koňských drah Va»— V401 u parních drah 
*.'i5— Ví5» u elektrických drah Vs— Vii» ^ la- 
novích drah '/ii u ozubených drah V4. S. Vas 
značí, že na 25 m vodorovné vzdálenosti 
zvětší se výška o 1 m; s. 47o značí, že na 
100 m vodorovné vzdálenosti přibude výšky 
o 4 m; 8. 37oo značí, že na 1000 m vodo- 
rovné vzdálenosti činí přírůstek výšky 3 m. — 
S. u silnic viz Silnice, stí. 168a. 

Btoupáma viz Puchérna. 

BtoamiO (Stoupen), ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Čes. Lípa, fara a pš. Hor. Police, 
21 d., 91 obyv. n. (1900). 

Btour fstúr, též staur], jméno několika 
řek anglických, z nichž nejdůležitější je S. 
tekoucí v délce 75 km podél hranic Suiiblka 
a Essexu a vlévající se u Harwiche do Se- 
ver, moře. 

Btourbridge [stdrbridž, též staur-J, m. 
v angl. hrab. Worcesteru, nad ř. Stourem, 
při hran. Stafifordshiru, jz. od Birminghamu, 
má 16.302 obyv. (1901), rozsáhlý průmysl 
sklářský, továrny na zboží z pálené hlíny, 
železárny, továrny na hřebíky, řetězy, kůže 
a j. Lat. Škola pochází z r. 1552, dále je tu 
obilní bursa. 

gtourdsa, bojarská rodina rumunská, viz 
Sturdza. 

Btourport [stdrpórt, též staur-J, m. v angl. 
hrabství Worcesteru, při ústí Stouru do Se- 
vernu na konci staffordského a worcester- 
ského průplavu, při trati Worcester-Shrews- 
bury, má 4529 obyv. (1901). Pro svou po- 
lohu při splavných řekách udrželo si tran- 
sitni obchod, mimo to je tu průmysl žele- 
zářský a sklářský. 

Btout [staut], angl., viz Porter. 

Btow [stój John, archaeolog angl. (* 1525 
v Londýně — t 1^05 t.). Byl obchodníkem, 
ale zanechav toho oddal se archaeologii a 
hojně cestoval po Anglii studuje staré pa- 
mátky. R. 1585 stal se historiografem Lon- 
dýna. Napsal : Summary of the chronicles of 
England (1661), dílo často vydávané a posud 
užitečné i hledané (z prvního vydáni toliko 
jeden zachovaný výtisk je v Brit. museu); 
AnnalSf or a General chronicle of England 
(1580) a Survey of the cities of London and 
Westminster (1598), díla rovněž častěji vydaná. 

Btowe [stó], nádherný zámek vévodu z Bu- 
ckinghamu, nyni sídlo rodu orléanského, viz 
Buckingham. 

Btowe [stó]: 1) S. Calvin £ 11 i s, theolog 
a spis. amer. (* 1802 v Naticku [Mass.! — 
t 1886). Byl prof. na různých vysokých ško- 



lách a r. 1836 oženil se se spisovatelkou 
Harrietou Beecher-S. Napsal Jntroduetion 
to the criticism and interpretation of the Bible 
(1835); On elementary public instruction in 
Europe (1838); The religious element in edu- 
cation (1844); Origin and history of the books 
of the Bible (1867) a j. feho syn Charles 
Edward S. vydal biografii (dopisy a de- 
níky) své matky (1891; něm. 1892). 

2) S. (Beecher-S.) Harriet Elizabeth, 
manželka před. (f 1. čce 1896 v Hartfordu 
[Conn.]) viz Beecher 3). 

Btowell Park fstó-el-J viz Chci ten ham. 

Btowmarket [stómarket], m. v angl. hrab- 
ství Suffolku, při Gippingu, má 4162 obyv. 
(1901), krásný chrám, železárny, přípravu 
hnojiv a výrobu zemědělského nářadí. 

Btoy Karl Volkmar, paedagog něm. 
(* 1815 - t 1885), byl dlouhá léta prof. 
v Jeně, kde zřídil též paedagogický seminář 
a vychovávací ústav pro hochy. Vydal mimo 
jiné: Encyklopaedie, Afethodologie «. Utte- 
ratur der Paedagogik (1861); Fhilosoph, Pro- 
paedeutik (2 sv., 1869—70); Die Psychologie 
in gedrártgter Darstellung, Náležel směru Her- 
bartovu. Srv. FrOhiich, S-s Leben u.Wirken 
(1885). 

Btoxikovioe na Louce, Stošíkovice 
{Tesswit\ an der Wiese), ves na Moravě, hejtm. 
a okr. Znojmo, fara Oleksovice, pš. Lecho- 
vice; 62 d., 336 obyv. n. (1900), Itř. šk. 

BtOKÍkovi6ky« Stozíkovice č. Stoší- 
kovice Malé, Dobšice, chybně Taso- 
vice Malé {Klein-Tesswiti), ves na Moravě, 
1088 obyv. (1900) viz Dobšice 6). 

Bt03Emik, bot., viz Radiola. 

Btožár viz Loď, str. 244 si. 

Btoieo viz Hejšovina. 

Btoiek, pseudonym Adama Asn y k a (v. t.). 

Btožloe : 1) S., ves v Čechách, hejtm. Pí- 
sek, okr., fara a pš. Vodňany; 48 d., 275 
obyv. č. (1900), kaple sv. Judy; cihelna. Od 
r. 1597 držela S. obec vodňanská. — 2) S., 
ves t., viz Tožice, 

Btrabane [streben], městys v irském hrab- 
ství Tyrone, nad ř. Mournem, stanice žel. 
dráhy iz. od Londonderry, má 5033 obyv. 
(1901), kostely katolický, episkopální a presby- 
teriánský, nad městem na pahorku klášter, 
znamenité trhy na len a obilí. 

Btrabenioe, ves na Moravě, hejtm. Kro- 
měříž, okr. Zdounky, fara a pš. Litenčice; 
45 d., 244 obyv. č. (1900), Itř. šk. 

Btrablsmiui, lat. z řec, šilhání. 

Btrabo Jakub Klatovský (* 1556 v Kla- 
tovech — t 1582 v Žatci), studoval na aka- 
demii pražské, kdež r. 1576 se stal mistrem 
a byl nějaký čas professorem. R. 1575 byl 
správcem školy žatecké a zavedl v ní nový 
řád vyučovací, o čemž napsal spis: Schola 
Zatecensis Jacobi S-nis Glatovini (1575), Po- 
sléze byl městským písařem v Žatci. 

Btrabón {Ergáficov), stoický ňlosof řecký 
a slavný geograf i historik (♦ ok. 65 př. Kr. 
v pontské Amaseii z otce Dorylaa, jehož rod 
již po dvě pokolení byl ve vynikajících služ- 
bách králů pontských). Nabyv již doma pečli- 



Strabotomie — Strada. 



179 



vého vzděláni, při černi seznal i tradici slav- 
ného knéiiSté v Komaně, S. oddal se záhy 
a s velikou horlivosti studiím historickým 
i zemépisnÝm. Obdivuhodná jest zvláště jeho 
sčetlost. učiteli jeho v rhétorice jmenuji se 
Aristodémos v karské Nyse a érammatik 
Tyrannión ml., oba stoupenci školy aristar- 
chejské; Tyranniónem nepochybně vzbuzen 
byl ve S-ovi zájem na vědeckém prozkou- 
máni homérského lodniho katalogu. Ve filo- 
sofii S. bvl iákem perípatétika Xenarcha 
Seleukejskeho a Boétha Sidonského, ale ne- 
přivinul se určitě k iádné z tehdejších škol. 
Životním úkolem sv^m učinil sepsáni veli- 
kého díla zeměpisného (reaiy^a(]pi.i(o) o 17 
knihách a dějin dob konec republiky Řím- 
ské přivodivších. Za tou příčinou vykonal 
veliké cesty po vší říši Římské a prostudo- 
val všechny spisy svých předchůdců , zejména 
Hekataia, Hérodota, Eratosthena, Agathar- 
chida, Polemóna, Dikaiarcha, Pvthea, Patro- 
klea, Eudoxa, Nearcha i j. Pokud lze sou- 
diti z případných poznámek v jeho geografií, 
procestoval s Augustovým legátem v Egyptě 
Aeliem Galiem všechen Egypt až po Syénu, 
prozkoumal Malou Asii, Arménii, Sýrii, AÍriku, 
Řecko, ostrovy moře Středozemního a Itálii 
až po Liguríi; vedle toho bedlivě k účelu 
svému probádóil všeliké periply a itineraria, 
tak že nabyl spolehlivých zpráv o Přední Asii 
po Kavkaz, laxartés i Indos, o pomoří Ponta 
Euxcina. Vůbec lze říci, že byl všestranně 
o tehdejších poměrech zeměpisných infor- 
mován. Z římských pramenů doby Augustovy 
nebo Tiberiovy pochází důležitá ieho zpráva 
o velikém národu Baimů v Čechách. Zdá se, 
že vypracoval geografii jiŽ u věku mužném, 
ale stále ji doplňoval podle látky nově shle- 
dané, čehož stopy jsou patrné. Úkolem spisu 
jeho byl kommentář k homérskému lodnímu 
katalogu, ale povaha věci byla příčinou, že 
vyvinul se z geog[rafie spis vzácný, o všech 
poměrech zpravuiíci a na astronomických 
vědomostech tehdejších spočívající. Osnovou 
byla mu theorie o kouli zemské a s ni sou- 
středné i souosné, ale mnohem větši kouli 
nebeské. Čásf zemské koule zabírala »země 
obývanác, jejíž hranici na záp. byla S-ovi 
Hispanie, na sev. Skythie, na v^ch. Indie, 
na j. Aithiopie. Homérské nadšení bylo pří- 
činou, že na některých místech S. dal na 
jevo náhledy se stanoviska našeho nesprávné 
(příkré odsudky Hérodota, Pythea, důvěra 
k údajům Homérovým). S podivením jest, 
že geografie S-ova byla ve starověku pra- 
málo citována. Pro nás má význam veliký, 
ježto spolehlivou jest zvláště tam, kde S. 
řidí se vlastní zkušeností, a pak pro cenné 
výňaticy ze spisů ztracených. Nejlepší ruko- 
pisy jsou dva pařížské. Prvé vydáni textové, 
podle něhož se obvykle i cituje, jest Casau- 
bonovo z r. 1620. Kritické vydáni uspořádali 
Cramer (1844) a C. Mttller (1868). Ve staro- 
věku větší váhy doznávaly jeho dějiny OTwojlw^'- 
ftaxa)t jež po jistou míru byly o 43 aŽ 47 
knihách pokračováním Polybiovým ; z nich za- 
chovaly se jen nemnohé zlomky. Konec S-ův 



Í'est neznám; ježto připomíná ještě smrti 
[rále mauretanského Juby II. r. 24 po Kr., 
klade se obvykle smrť jeho do posledních 
let Tiberiových (24—27 po Kr.). Pik. 

Btrftbotomie viz Myotomia. 

Btraoohlno viz Strachino. 

Btraok: 1) S. Johann Heinrich, archi- 
tekt něm. (♦ 1805 — t 1880), žák Schinklův, 
byl učitelem na akademii umělecké, potom 
na stavební v Berlíně, od r. 1845 vedl stavbu 
zámku Babelsberského u Postupimě, r. 1862 
prodléval v Athénách, kde objevil divadlo 
Dionysovo, r. 1866 — 76 stavěl národní galerii 
berlínskou. Trvalou cenu má jeho spis Díu 
altgriechische Theatergebdude (Berl., 1863). 

2) S. Hermann, protest theolog něm. 
{* 1848 v Berlině), stud. v Berlíně a Lipsku, 
pracoval podporou vlády pruské 1873—76 
v Petrohradě a jest od r. 1877 mímoř. prof. 
theoloi^ie v Berlíně. Z jeho četných spisův 
uvádíme: Pťúlegomena critica in Vetus Testa- 
mentům hebraicum (Lps. 1873); Prophetarum 
posteriorum codex Babylonicus Petropolitanus 
(t.,1876); Hebráische Grammatik{%,vyá.\902)\ 
Lehrb, der neuhebrdischen Sprache u, Litte- 
ratur (t., 1884, s K. Siegfriedem) ; řfebrdisches 
Vokabularium (6. vyd. 1901); Dos Slut im 
Glauben u. Aberglauben der Menschheit (8. vyd. 
1900, vyšlo také v čes. překl.); Spruche Sa- 
lomos (překlad a výklad, 2. vyd. 1899); Die 
Genesis (překlad a výklad, 2. vyd. 1905); 
Grammatik d, Bibl, Aramdisch (3. vyd. 1901); 
Das Buch Jesus Sirach (s hebr. textem a slov- 
níkem, 1903) a j. Od r. 1885 vydává »Porta 
linguarum orientaliumc. 

8tra6i {Stratschen)^ ves v Cechách, hejtm. 
Duba, okr., fara a pš. Štětí; 59 d., 278 oby v. 
n. (1900), žel. stanice. 

8tra6i Jahoda, bot., viz Smilacina. 

8tra6kft, bot, viz Delphinium. 

Ítra6ky, Strážky (Trotchig): 1) S., ves 
echách, hejtm. a okr. Chomutov, fara a 
pš. Křímov; 21 d., 113 oby v. n. (1900). — 
2) S., ves t., hejtm. a pš. Ústí n. L., okr. 
Chabařovice, fara Skorotice, 23 d., 124 oby v. 
n. (1900). 

Btradov, kdysi Strakotin, far. ves v Ce- 
chách, hejtm. Král. Hradec, okr. a pš. Ne- 
chanice; 90 d., 590 obyv. č., 1 n. (1900), ko- 
stel sv. Jakuba Vět. (ve XIV. stol. far.), 4tř. 
šk., četn. stanice a opodál popi. dvůr Ce- 
no v. Fid. statek se zámkem a dvorem drží 
Jan hr. Harrach. Ve XIV. a XV. stol. připo- 
mínají se tu vladykové ze Stračova, r. 1478 
drželi tvrz Kulové z Chotče, v XVI. stol. 
Bořkové Dohalští a Nejedlí z Vysoké, z nich 
Ludmila N. z V. prodala (r. 1611) S. Karlu 
Zárubovi z Hustiřan, načež byl S. do r. 1708 
při panství cerekvickém. Ještě t. r. koupil 
zboží stračovské Maximilián Rudolf ryt. La- 
motte a prodal je r. 1728 zeti svému Janovi 
Balt. hr. z Bredy, jehož potomci tu seděli 

i poč. XIX. stol., potom následovali Harra- 

I chove. R. 1495 S. povýšen na městečko, jež 
časem kleslo na pouhou ves. 

I Strada, itaK, silnice; s. ferrata, že- 

' lezná dráha. 



180 



Strada — de Strada. 



Strada, robota v R u s k u ( v . t. str. 306 a,) — 
Stradnf {stradnyje Ijudi) viz R u s k o, str. 307 a 
dole. 

de Strada: 1) de S. Jakub, starožitnik 
ital. (♦ 1516 v Mantové — t 6. září 1588 
v Praze). Pocházel ze staré rodiny šlechtické, 
studoval na universitách v Pavii a Bononii» 
obíraje se hlavně historií a starožitnictvím, a 
vedle toho cvičil se v kreslení, v němž na- 
byl znamenité zručnosti. Zdědiv po otci dosti 
značné jmění, oddal se brzo oblíbeným vě- 
dám, sbíral a kupoval antiky, mince, medaille 
a obrazy a založil si velikou sbírku staro- 
žitnickou. Záhy pak pojal myšlenku, aby 
minci, medaillí a pamětních penizfi upotřebil 
jakožto pomůcek dějepisných, čímž položil 
první základ k vědě numismatické. Ke sv]^m 
spisům, jež později vydával, připojil na tisíce 
výkresů v, jež sám byl s velikou pili a do- 
vedností zhotovil. První veliké jeho dílo mělo 
název: Epitome thesauri antiquitatum, hoc est 
impp. rom. orient, et occidental, iconum ex 
antiquis nutnismatiBus quam fidelissime delinea- 
tarum, Ex musaeo Jacobi de Strada Mantuani 
antiquarii. Lugduni apud Jac. de Strada et 
Thom. Guerinum iSSS, Dílo toto vyšlo t. r. 
v překlade franc. a r. Ib58 něm.; další lat. 
vydáni r. 1557 a 1677. Spis tento došel ve- 
liké obliby, neboC podávaly se v něm podo- 
bizny císařův římských od Julia Caesara až 
po Maximiliána II. na mincích a roedaillích 
zároveň se stručnými životopisy. Úspěchem 
jeho podnícen S. k sepsáni 'druhého podob- 
ného díla: Imperatorum rom, omnium or. et 
occid, imagines ex ant, numismatibus delineatae 
(Curích, 1569). Bylf mezitím rozmnožil valně 
numismatické sbírky své, tak že ve spise 
tomto jest počet rytin mnohem větŠí a též 
textová čásf, dějiny císařův od Julia Caesara 
až po Karla V., nejen bohatší, ale i propra- 
covanější. Mimo to nalézá se v c. k. dvorní 
knihovně ve Vídni deset silných foliantů 
dalšího numismatického díla S-dova, které 
obsahuje několik tisíc vyobrazení mincí řím- 
ských od konsulů až po císaře Claudia Gót- 
ského. Ale ani tímto obrovským dílem ne- 
byla činnost S-dova vyčerpána, neboť ve 
vevodské knihovně v Gothě chová se dalších 
31 foliových svazků téhoŽ obsahu s vy- 
obrazeními 9000 minci ostatních císařů řím- 
ských až po Karla V. Mimo to chová cis. 
dvorní knihovna vídeňská ieště další tři 
folianty umčleckých prací š-dovýQh, v nichž 
jsou výkresy skulptur, sloupu Trajanova, 
starožitných přilb a brnění římského, antic- 
kých soch atd. Dále v král. sbírce rkpsů 
v Mnichově jsou dva foliové svazky 
8 výkresy S-dovými, a konečně zbylo po 
něm německé dilo rukopisné, jež vydal po- 
zději vnuk jeho. Jedná o stavbě mlýnu a 
strojů ke zdvihání vody a má název: Kúnst^ 
licher Abriss allerhand Wasser-^ Wfwá-, Ross^ 
und Handtmuhlen beneben schónen und nutrii- 
chen Pompen und anderen Maschinen, damit das 
Wasser in Hóhe ^u erheben (1617 a 1618 ve 
Frankf. n. M., 2. vyd. 1623 v Kolíně n. R.). 
R. 1556 povolán byl S. od cis. Ferdinanda 1. 



do Vidně, kdež jej cis. Maximiiián II. r. 1566 
jmenoval > dvorským antikvářem* a správ- 
cem uměleckých sbírek a klenotnice. Když 
pak r. 1576 nastoupil na trůn ds. Rudolf II., 
povolán byl S. do Prahy, kamž se přesídlil 
se svou rodinou r. 1577 a kamž z rozkazu 
Rudolfova přestěhoval z Vidně jak umělecké 
sbírky a klenotnici Maxiroiliánovu, tak i své 
vlastni museum, jehož veliká část od císaře 
byla zakoupena. Tak S. založil v král. hradě 
na Hradčanech uměleckou sbírku, klenotnici 
a obrazárnu Rudolfovu, která potom došla 
pověsti světové. O rozmnoženi této sbírky 
staral se pilně, jednak sám dojížděje do Ně- 
mec a do Itálie, jednak vysílaje četné jed- 
natele a umělce, aby díla umělecká kupovali. 
Tim získal si přižeň císařovu u veliké míře 
a nabyl velikého vlivu u dvora, jehož však 
nikdy neužíval zištným způsobem, jak to 
činili komorníci císařovi. 

Íakub S. byl ženat s Otilii Schenkovou 
losbergu, s níž měl syna Oktavia a dceru 
Kateřinu. Donna Kateřina S-dová byla 
milostnicí cis. Rudolfa II., jemuž porodila 
šest dítek, jež dsař uznal za své levobočky 
a přiřknul jim praedikát »deAustria<; prvo- 
rozeným z nich byl pověstný don Julius Cé- 
sar. Podobizna Jakuba de S. malovaná slav- 
ným Tizianem nalézá se v cis. obrazárně 
v novém dvorním museu ve Vídni. 

Dědicem všech sbírek a uměleckých po- 
kladů S-dových, jakož i jeho učenosti a umě- 
losti stal se jeho syn 

2) de S. Oktavio (♦ 1560 — f Před 
r. 1615). I jemu byl císař Rudolf II. svou 
přízni nakloněn, tak že mu majestátem ze 
dne 18. kv. 1598 potvrdil stav rytířský, otci 
jeho propůjčený, a to s praedikátem »z Ros- 
berguc. jehož S. po své matce užíval. Na- 
stoupiv po otci úřad > dvorního antikváře* 
Oktavio pokračoval v rozmnožování sbírek 
hradčanských, jakož i svých vlastních, po 
otci zděděných, byl ve stálém spojení s umělci 
a učenci pražskými a zaujímal u dvora 
i v pražské společnosti místo velmi důležité, 
jsa účasten i dvorských a politických intrik 
jako jeho sestra Kateřina. Při tom však byl 
vědecky činným, spisuje veliké dílo histo- 
rické, jež pak vyšlo pod názvem Symbola 
divina et humana pontificum, imperatorum, re- 
gum etc. (Praha, 1600). Obsahuje od histo- 
riografa Typotia stručně vylíčené dějiny pa- 
pežů, císařů a králů, jejichž podobizny a 




titulním obraze spatřuje se podobizna Okta- 
via S-dy od Jiljího Sadelera. R. 1602 vyšel 
2. a 3. díl, r. 1652 druhé vydání. (Knihovna 
kláštera strahovského v Praze chová pěkný 
exemplář celého díla.) V rkpse Oktavio S. 
zůstavil několik děl, z nichž jedno po jeho 
smrti vydal jeho syn s názvem: De vitis 
impp, et caess, rom, tam oce* quam or, nec 
non lixor, et lib. eorum .,, a Julio Caesare . . 
usque ad Imp, Caes. Matthiam atd. (1615 ve 
Frankf. n. M.). Dílo toto obsahuje 531 podo- 



Strádal — Strafford. 



181 



b«cn řim, císařů, jejich symboly a mince. 
R. 1607 S. vzdal se úřadu dvorního anti- 
kváře a jsa mužem zámožným zabýval se pfij- 
čovánim peněz šlechticům. — Jeho syn 

3) S. Oktavio ml. z Rosbergu vy- 
nikal rovněž činnosti vědeckou, aČ v prvních 
letech působeni svého jenom na vydávání 
pozůstalých děl otce svého a děda se obme- 
zoval. S vlastními pracemi svými vystoupil 
r. 1629, kdy vydal ve Frankf. n. M. současně 
dva spisy historické: Genealogia et senes 
Austriae ducum^ regum et imperatorum a Ru- 
dolpho I ad Ferdinandům II a Commentaria 
de rébus gestis ab imp. Matthia II et Ferdi- 
nanda II ab anno i6ij ad i62g. O dalších 
osudech Jeho není nic známo, ani kdy a kde 
zemřel. Šrv. J. Svátek, Obrazy z kult dějin 
čes. I. 103 si. 

Strádal, Strádaly, popi. dvůr u Sima- 
nova v Čechách, hejtm. Sušice, okr. Kašper. 
Hory. V XV. stol. stávala zde tvrz, která se 
připomíná r. 1536 pustou. 

Étradellft, m. v circond. Voghera v ital. 
prov. pavijské, na 1. břehu Aversy, při trati 
Alessandria-Piacenza a S.-Pavia, má jako 
obec 8979 obyv. (1901). V městě je průmysl 
soukenický a koželužství, prádelny na hed- 
vábí, v okolí pěstuje se vino a ovoce. 

Btradella Alessandro, hud. skladatel 
a zpěvák ital. (♦ 1645 v Neapoli — t 1682 
v Janově). Ačkoli náležel asi ku předním hu- 
debníkům své doby, jeho jméno zvěčnil spíše 
jeho tragický konec než jeho hudební věhlas. 
S. totiž prchl s milenkou jistého Benátčana, 
již měl naučiti zpěvu, a byl po dvou nepo- 
dařených pokusech (při prvém z nich oba 
najati bandité byli jati zpěvem S-ovým tak, 
že plni obdivu prozradili S-ovi vražedný plán 
Benátčanův) i se svojí milenkou, zatím jiŽ 
choti, zákeřně zavražděn. Na základě vypra- 
vování vrstevníka Bourdeiota o této příhodě 
iHistoire de la musique, 1715) složil Flotow 
svoji operu Alessandro S. (1844). S. napsal 
několik oratorii, jako zejména San Giovanni 
Battista Susanna (Řím, 1676), pak opery Co- 
rispero, Ora^io Cocle sul ponte, TYespolotutore, 
Biante a j., jichž rukopisy posud se nalézají 
v knihovně modenské; v knihovně konser- 
vatoře neapolské a benátské je sbírka kantát, 
z nichž některé vydal L. Escudier v Paříži 
8 průvodem klavíru od Halévyho. Mimo to 
zachován text S-ovy opery La tor\a delV 
amore patemo, 

Btraden, ves v Čechách, viz Strado v 2). 

Btradlotl viz Stratioté. 

8trftdlité,vesvČechách,vizStražiště2). 

Btradivari, rodina houslařfi. Viz H o u s 1 e, 
str. 702. 

Btradonioe: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Louny, faraRadonice, pš. Peruc; 88 d., 
488 obyv. č. (1900), kaple, 2tř. šk. R. 1374 
statek kláštera strahovského. — 2) S., Stra- 
dovnice, Stradovice, ves t. na pr. bř. 
Mže, hejtm. Rakovník, okr. Křivoklát, fara a 
ps. Niibor; 80 d., 672 obyv. č., 3 n. (1900), 
fíl. kostel sv. Liboria, ložisko žel. rudy a 
kam. uhlí, výroba cvočků, opodál myslivny 



Krkavčí Hora a na Lísku. U S-ic objeveno 
bylo r. 1877 hradiště, v němž nalezeno na 
200 zlatých mincí, množství předmětů bron- 
zových, železných, skelných, hliněných, kostí 
zvířecích atd. Největší čásť těchto předmětů 
koupil dr. Štěpán Berger, jehož sbírku za- 
koupil zemský výbor a uložil ji v zemském 
museu; jinou větší sbírku sehnal ředitel hutí 
Grosse, kterou koupilo vídeňské dvorní mu- 
seum; jiná část zakoupena od kníž. fUrsten- 
berského musea, menší sbírku získalo zem-= 
ské museum. Zevrubný popis hradiště s hoj- 
nými illustracemi Dodal J. L. Píč v 'Staro- 
žitnostech, země Ceské<, díl II., sv. 2., kdež 
dovozuje, že zde byl vojenský tábor marko- 
manského krále Marobuda. — 8) S., ves t, 
hejtm. a okr. Slaný, fara a pš. Zlonice; 42 d., 
266 obyv. č. (1900), dvůr, mlýn. Stávala zde 
tvrz, kdysi rodné sídlo Kekulů ze Stra- 
do nic, kteří tu seděli do r. 1622, kdy Albrecht 
K. ryt. ze S. účastnil se odboje stavů čes- 
kých, začež jeho statky Sobochleby a S. od 
král. komory zabrány a prodány (r. 1623) 
cizozemci Alexandru Regnerovi sv. p. z Blei- 
leben, který S. odprodal (r. 1630) panství 
zlonickému. 

Btradovik, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Vysoké Mýto, fara Radhošt, pš.Vraclav ; 97 d., 
613 obyv. č. (1900), 2tř. šk., mlýn. 

Btradov: 1) S., hrad na pr. bř. Chrudímky 
sev. od Nasevrk v knížecí oboře, založen byl 
asi koncem XIII. stol. a tvořil se zbožím 
nasevrckým již ve XIV. stol. jedno panství 
(v. Nascvrky). — 2) S. {Lichtbiauendorj\ ves 
v Cechách, hejtm. Čes. Budějovice, okr. Sviny 
Trhové, fara Střížov, pš. Komářice; 20 d., 
121 obvv. č. (1900), dviir popi. R. 1380 při- 
pomina se zde statek Beneše ze Stra- 
dova. — 8) S,{Straden), ves t, hejtm. Ústi 
n. Lab., okr., fara a pš. Chabařovice; 33 d., 
215 obyv. n. (1900), mlýn. — 4) S. Malý, 
Stradovec (Klcinstrodau), víska t, hejtm., 
okr., fara a pš. Kaplice; 3 d., 13 obyv. n. 
(1900). — 5) S. Velký {Gr ossstrodau), ves 
t., 21 d., 113 obyv. n. (1900). 

Btradoveo viz Stradov 4). 

Strado vloe viz Stradonice 2). 

Btradovnloe viz Stradonice 2). 

Btraolon, osada v okr. geldernském prus. 
vlád. obvodu dttsseldorfskeho při trati Ven- 
loo-Haltern, má 5898 obyv. a olejny. 

BtralTord Thomas Wentworth, angl. 
státník (♦ 1593 v Londýně — f 1641 v Lon- 
dýně). Pocházel ze staré šlechtické rodiny^ 
usedlé v Yorkshireu. Vystudovav v Cam- 
bridgei a navštíviv pevninu evropskou, dal 
se r. 1614 zvoliti za hr. Yorkshire členem 
parlamentu. Za vlády Jakuba I. hájil politiku 
míru s katolickými mocnostmi; za Karla I. 
i byl v opposici předním členem. Bucking- 
jham (v. t. 1) chtěl ho učiniti neškodným a 
proto jmenoval jej smírčím soudcem v York- 
shireu. Když Karel I. požadoval nucenou 
I půjčku, S. odepřel platiti svůj díl, byl za to 
I sesazen a vypověděn do Dartfordu. V tře- 
j tím parlamentě za vlády Karla I. (1C28) S. 
' byl z náčelníkův opposice a autorem pro- 



182 



Strahl — Strachov. 



slulé » prosby za právo*. Dvflr chtěje nebez- 
« pečného protivníka získati, jal se působiti na 
jeho ctižádost a S. neodolal. Byv jmenován 
r. 1628 viscountem, peerem a praesidentem 
soudního dvora v severních provinciích a 
r. 1629 členem tajné rady, opustil opposici 
a stal se po smrti Buckinghamové hlavni 
oporou absolutistických snah dvora. R. 1632 
jmenován byl místodriitelem v Irsku, kde 
zavedl skutečně železnou rukou pořádek a 
bezpečnost a upevnil moc královu. Když 
puritánšti Skotové povstali proti králi (viz 
Covenant a Skotsko, str. 305a), S. vy- 
mohl na irském parlamentě značnou peně- 
žitou pomoc na válku a sám v čele 8000 vo- 
jínův účastnil se výpravy válečné proti Skot- 
sku. Byl za to od Karla I. povýšen na hra- 
běte (1640). Výprava však se nezdařila a král 
byl nucen ve své tísni povolati opět parla- 
ment (»dlouhý*). Spoléhal při tom na radu 
S-ovu, jenž radil k bezohlednému zakročení 
proti vůdcům parlamentní opposice, o jejichž 
stycích s povstalci skotskými měl důkazy. 
Opposice však jei předešla. 11. list. obžalo- 
val jej Pym (y. t.) z velezrády před sněmov- 
nou lordů, á. byl zatčen a uvězněn v To- 
weru. Jeho process trval sedmnáct dní, a ježto 
mu nemohla býti dokázána velezráda, podal 
Arthur Haslerigh návrh, aby byl S. usnese- 
ním parlamentu uznán vinným a odsouzen. 
Přes snahy královy, jenŽ chtěl svého důvcr- 
nika zachrániti, návrh tento byl přijat v obou 
snčmovnách(7. kv. 1641). Král — ač po dlou- 
hém váháni — ze strachu o sebe dal svůj 
souhlas a parlament dal hned příštího dne 
ortel smrti na S-ovi provésti. J,F. 

Strahl, ves v Cechách, viz Střelné. 

BtraU Ludvík, paedag. spis. čes (*1854 
v Třídvorské myslivně u Uhel. Příbramě). 
R. 1875 vstoupil na pražský ústav učitel, a 
stal se učitelem v Praze, kde působí posud. 
R. 1888 stal se spoluredaktorem a po 2 le- 
tech samostat. redaktorem >Posla z Budče«, 
do něhož posud napsal přes 1000 článků a roz* 
prav, týkajících se hlavně zájmů stavovských, 
z nichž největší jest Člověk a jeho cil v ději- 
nách novověké filosofie (1904—06). R. 1895 re- 
digoval 'Světozor české mládeŽec. 

Btralileffg:, horské sedlo v Bernských 
Alpách, 3371 m vysoké, mezi Finsteraar hor- 
ném a Schreckhornem. 

BtrahUiosolititz viz Střelohoštice. 

Btrahn, ves v Cechách, viz Stranná. 

Btrahof, ves v Čechách, viz Strahov 2). 

Btrahov: 1) S., klášter praemonstr. na 
Hradčanech v Praze; dvůr, pivovar, vinice a 
veliká zahrada. Popis viz Praha, str. 411 aŽ 
412. — 2) S., chybně Strahov (StrahoJ), ves 
v Čechách, hejtm. Teplá, okr. Bezdružice, 
fara Kozolupy, pš. Černošin; 33 d., 188 obyv. ' 
n. ^1900), opodál 2 mlýny a dvůr. — 8) S., i 
jiné jméno vsi Velen i ce, hejtm. Ces. Lípa 1. 1 

Btrahovský Boleslav, pseud. K. £. T u- 
pcho (viz Jablonský 2). j 

Btraohaly (Strachel),ves\ Čechich, hejtm. ' 
Duba, okr. Štětí, fara Robeč, pš. Sukoradv;' 
32 d., 150 obyv. n. (1900), Itř. šk. 



Btraohel, ves v Čechách, viz Strachaly. 

Btraohia, zool., t. co Eurydema (v. t.). 

Btraohlno [strakínoj, ital., měkký, mastný 
sýr, barvy žluté, tvaru cihel; vyváží se z Lodi, 
Brescie a Milána. U. 

Btraohkvas viz Křištan. 

BtraohoJov, ves na Moravě, hejtm. Nove 
Město u 2ďáru, okr. Bystřice n. Pern., fara 
Dalečín, pš. Jimramov; 35 d., 271 ob3rv. č. 
(1900). 

Btraohoňovioa, ves na Moravě, hejtm. 
Dačice, okr. a pš. TelČ, fara Radko v; 31 d., 
165 obyv. č. (1900). 

Btimohota, nesprávný překlad řec. jména 
Method, jež omylem odvozováno z lat. 
metus «« strach. 

Btraohota z Královic, příjmení staro- 
české rodiny vladycké, která pocházela z Krá- 
lovic ve Slansku. (Erb dva kotouče.) Předek 
jejich byl Hašek z Hospozína, jenž di žel 
r. 1413 Ořech se synem Strachotou. Tento 
(jinaR řečený Metud) koupil r. 1415 Hostě, 
byl r. 1440 na sjezde Čáslavském a prodal 
r. 1447 Hostě. Jak se zdá, byli synové jeho 
Strachota a Václav bratří (1464). Jiný 
St rachota dostal od krále (1509) Annu 
Ožidlinovu k manželství, byl r. 1519 hejtma- 
nem na Kolíně a žil ještě r. 1529, měv 
krátce před tím Holedeč. Od r. 1529 vysky- 
tuje se také Strachota mladší. Ostatní 
členové této rodiny přijali křestné jméno S. 
za příjmení. Michal byl r. 1515 držitelem 
Orlice u Kyšperka a některých vesnic zá- 
pisných. Bohuslav (1517) býval hejtmanem 
na Nečtinách a získal před r. 1619 polovici 
Doupova, která po smrti jeho prodána (1523). 
Jan S. vyženil před r. 1518 statek Ostrov 
u Hořic, který měli po něm, (1540) synové 
Jan, Václav a Zdeněk; ale r. 1551 jej 
tito s mateři prodali. Po Bohuslavovi zůstal 
syn Sigmund (1540), po Michalovi, který 
ještě r. 1539 žil, syn Jan mladší, jenž držel 
Orlici (t 1553) Orlici zdědili po něm synové 
Michal, Burjan a Hynek, z nichž první 
záhy zemřel. Burjan prodal s bratrem (1558) 
statek Petro vice (1544 od otce koupený) a 
r. 1665 Orlici. Zemřel r. 1566 a ve statek 
po něm vkročil Suda z ŘeneČ na škodu 
dvou sester n. Burjanových. Sčk, 

Btraohotioe, m. mor., viz St rachotin 1). 

Btraohotili: 1) S., Strachotice {Rausen- 
bruck\ městečko na Moravě, hejtm. a okr. 
Znojmo; 196 d., 1013 obyv. n. (1900), far. 
kostel sv. Jiří, 2tř. šk., pá., dva výroč. trhy, 
vinařs.ví a opodál mlýn Nealovicc. Osada 
bývala střediskem župV a připomíná se již 
r. 1052. — 2) S., městečko t., vizTrachtín. 

Btraohov: 1) S. Petr Ivanovic, fysik 
rus., přítel Novikova (• 1757 — f 1813), 
byl prof. na moskev. universitě a ku přáni 
Novikova přeložil knihu Saint- Martinovu 
O ^ablu^děnijach i istině tli vo^xvanije čelově- 
českago rada ko vseobščemu naěalu ^nanija^ 
která těšila se veliké úctě rus. mystiků, dále 
Barthélemyho Futěíestvije mladiago Ánachar- 
sisa po Greciji (1803—9) a j. Jeho zásluhou 
zveleben fysikál. kabinetu moskev. university. 



Strachov. 



183 



9) S. Nikolaj Ivanovic, satirik rus. 
z XVUI. stol., sestavil dilo Ra^ismatrivatilj 
{i\ni i nrawyv (Petr., 1811); Nynéšnéje sosto- 
janije kalmyckago národa (t., 1810); Moji 
s,'petérhurgskija sumerki (Petr., 1810) a j. 
V 1. 1790—92 vydával »Satiričcskij Vést- 
nik€, v němi ostře vystupoval proti úplat- 
kům a jin^m společenským vadám, jako proti 
utiskováni sedlákův a pod. Připojiv se k No- 
vikovu, hlásal mnohé názory, jež tento pro* 
tehdejší poměry vysloviti nemohl. 

8) S. Nikolaj Nikolaj evič, spis. rus. 
(♦ 16. říj. 1828 v Bělgorodé kurské gub. — 
t 26. led. 1896 v Petrohradě), pozbyv záhy 
otce, professora bělgorodského semináře, 
b^l vychován u bratra matčina, rektora se- 
mináře kamenec-podolského a pak kostrom- 
ského, kde S. nabyl prvního vzděláni, nače2 
r. 1845 studoval mathematiku a od r. 1848 
též přírodní vědy na universitě petrohradské. 
Ukončiv studia r. 1851 vyučoval v Oděsse a 
r. 1857 uveřejnil dissertaci O kostaeh ^apjas- 
tja ndekopitajuščich^ ale nabídnutého mu 
místa na universitě v Kazan i nepřijal. R. 1858 
otiskl v »Rus. Miru« Piiwui ob organiČtskoj 
tiini, která obrátila na sebe značnou pozor- 
nost a sbliiila ho s A. Grigor jevem. Přá- 
telství toto mělo rozhodný vliv na další roz- 
voj S-a. R. 1861 vzdal se místa učitelského 
a stal se spolupracovníkem časop. >Vremja« 
bratří Dostojevských, kolem nichž skupili se 
slavjanoíllove určitého rázu, nazvaní >poč- 
venniki«. S. byl výhradně polemistou a 
s pseudonymem N. Kosic otiskl mnoho 
pozoruhodných, hlučnému úspěchu se těší- 
cích článků proti Pisarevu, ČernySev- 
skému a jejich stoupencům. V témž listě 
otiskl r. 1863 s pseud. Russkij staC Rokovoj 
vopros (Osudná otázka), týkající se poměru 
rusko-pol., která stala se skutečně osudnou 
pro časopis Dostojevských, nebof »Vremja< 
k zakročení Katkova byla zakázána. Omyl, 
vedoucí k obvinění S-a z velezrády, záhy se 
vysvětlil a M. Dostojevskému dovoleno r. 1864 
vydávati nový časop. »£pocha«. S. stal se 
opět hlavním spolupracovníkem listu, ale 
tento neměl iiž úspěchu. V 1. 1865—67 S. 
pilně překládal z Tainea, K. Fischera, Renana, 
Brehma, Strausse a mn. i. Přeložil též mnoho 
populárních učebnic. Po smrti Dudyškina 
redigoval »Otěčestvennyja Zapiski* a v 1. 1869 
až 1871 časop. >21arja<, kde mimo jiné otiskl 
s\ré znamenité úvahy o L. Tolstém. R. 1873 
stal se bibliotekářem práv. odděleni veřejné 
knihovnv petrohrad., od r. 1874 b^l členem 
vědeckého komitétu ministerstva nár. osvěty 
a od r. 1890 dopisujícím členem petrohr. 
akademie nauk, která nejednou svěřovala mu I 
referát o pracích, ucházejících se o prémii i 
jména Puškinova. S. byl Člověk, žijící vý- | 
lučně zájmy duševními, o samotě mezi svými 
knihovnami, jeŽ shromažďoval neúnavně po 
celý život. Do let 80tÝch před. stol. byl znám 
jako šfastný polemista proti radikálnímu tisku 
let 60tých. Když obecenstvo poněkud vy- 
střizlivélo z těchto ideí, skupili se kolem S. i 
mladiství ctitelé jeho jako Nikolaje v (Go- • 



vorucha-Otrok). V. V, Rozanov, B. V. 
Nikoli skij, F. Šperk a j., kteří pohlíželi 
na svého mistra jaVo na nejvýznačnější zjev 
rus. kritiky. V podstatě S. mimo pojednání 
o L. Tolstem a l^urgeněvovi nezůstavil studie 
celkové, zaokrouhlené. Z drobných jeho úvah 
nejtypičtější jsou Zamitki o Puíkini i dru- 
gich poetach (Petrohrad, 1888, a Kijev, 1897), 
podávající několik pravd o velikém básníku, 
nyní obecně uznaných. Fetovi, svému mi- 
láčku, věnoval tfí krátké stati. Nejobšírnější 
sborník jeho /^ istoriji litiratumago nigiliíma 
(Petr., 1890) skládá se rovněž z drobných 
úryvků, čelících proti hnutí let 60tých XIX. st. 
Nejvýznačnější jsou jeho Kritičeskija staťji 
ob I. 5. lurgenivi i L. N. Tolstom (t., 1885, 
1887 a 1895). Jmenovitě jeho úvahy o Tol- 
stém jsou základním kamenem jeho činnosti 
kritické, podávajíce jak celistvou charakte- 
ristiku, tak i pokus vystihnouti spisovatele 
ve vší jeho velikosti, ač S. i zde snaží se 
nalézti v Tolstém oporu proti ideám let 
60tých. V podstatě S. vážil si uměleckého 
díla jen potud, pokud obráželo v sobě ty či 
ony ideály: v Puškinovi a Tolstém viděl nej- 
význačnější odlesk rus. »typového« principu 
a rus. světového názoru, pročež kořil se jim 
ndvíce. Ke kritickým jeho studiím náleží 
ještě životopis Dostojevského (při prvním 
posmrtném vydání), TolM o Tolstom ve sbor- 
níku Vospomtnanija i otryvki (t , 1892) a vy- 
dání prvního dílu spisů A. Grieorjeva(t.,1876), 
jejž pokládal za svého učitele a jehož ideje 
popularisoval v rus. společnosti. Zmínky za- 
sluhuje rovněž jeho sborník Borjba s Žapa- 
dom v naiůj literatuře (t., 1882—87, 1883, 
1890, Kijev, 1887 a Petr., 1896, 3 části), který 
jest jaksi přehledem k jeho studiím íiloso- 
ňckým a probírá názory Renana, Darwina, 
Strausse a j. Nejzajímavější jsou zde jeho 
úvahy o Hercenovi, líčící jej jako protivníka 
Západu. Z filosofických spisů jeho uvádíme: 
O metodě jeiti&tvennych nauk i inaČenijejich 
v običem obra^ovaniji (Petr., 1865); Ob osnoV' 
nych poňatijach psichologiji ifi\iologiji (2. vyd. 
t., 1894); Mir kak ciioje, čerty ii nauki o pri- 
rodě (2. vyd. t.. 1892); O věčných istinach 
{Moj spor o spiriti:{měy t., 1887^ a j. Ač S. 
podlehl vlivu Hegelovu a idealistické škole 
filosofů němec, vůbec, nepřehlížel výsledků 
badáni empirického, nebof i na tomto poli 
převládalo u něho nadání kritické. Proto 
nepodal celkového obrazu svých positivních 
názorů, ač některé jeho these, vyslovené jaksi 
mimochodem, jsou pozoruhodný, jmenovitě 
v jeho kritice theorie atomistické. V bo- 
jích proti spiritismu, darwinismu (professoru 
Timirjazevu) a západnictvu (V. Solovjevu) 
hájil houževnatě racionalistick^ch principů, 
ač nejednou též mluvil o určitých mezích 
racionalismu. Paedagogického významu filc- 
sofické spisy jeho nepozbudou ještě dlouho. 
V době materialistických ideí horlivě hájil 
zásad idealismu a činnost jeho jako kritika 
materialismu nezanikla beze stopy. Srv. B 
Nikoljskij, N. N. S. Kritikobiografičeskij 
očerk. Obščij smysl filosofiji N. N. S-a 



184 



Strachovice — von Strachwitz. 



(Moskva, 1897, bez jména autorova); J. N, 
Kolubovskij, Materiály dlja istoriji filosofiji 
v Rossiji a j. Snk. 

4) S. Nikolaj Nikolajevič, spis. boho- 
slovecký, filosof, a paedag. (♦ 1862); jest pro- 
fessorem filosofie v charkovském duchovním 
semináři. Vydal řadu práci ceny nestejné; 
Metodika ^akona Bofija (6. vyd. 1900); Chris- 
tianskoje učenije o braké i protwniki etogo 
učenija (1895); mnohé stati v časopisech 
(hlavné v čas. »Véra i Razum«); Zasluga 
grečeskich filosof ov archaičeskago perioda 
(1884); Drevnije i sovremenn^je soji sty (1SS6)] 
K voprosu o {adačach istoriji filosofiji {l894); 
Metodika russkoj gramoty i načaljnych upraf- 
nénij v rus, ja\^. (2. vyd. 1900); Zadači i pri- 
jemy ohučenija čteniju (1897, v čas. »Narod. 
Obrazovanije«); Isťmnaja nauka i lo^nyja 
pritjaianija sovrem. učenosti (1900). f^, 

Btraohovioe : 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
a okr. Královice, fara Kozlany, pš. Čistá 
u Královic; 5 d., 31 oby v, č. (1900), popi. 
dvůr, 2 mlýny. — 2) S., ves t., hejtm. Písek, 
okr.Vodňany, fara Bílá Hůrka, pá. Dříteň; 
24 d., 168 obyv. č. (1900). — 8) S. {Stra- 
chowiti\ ves t., hejtm. Tachov, okr. Přimda, 
fara Bernarticc, pš. Novoměsti (Neustadtl); 
24 d., 124 obyv. n. (1900), popi. dvůr Vi do- 
ví ce, kdysi ves a tvrz. Stával zde statek 
Strachovských ze Strachovic. 

BtraohoTský Josef, sochař čes. (* 19. záři 
1850 v Kutné Hoře), navštěvoval reálku a mčl 
státi se truhlářem a pracovati v dílně otcově. 
Stal se však učněm řezbáře Jana Kaše v Praze 
a po 4 letech odešel na akademii mnichov- 
skou. Po svém návratu do Prahy zápasil, jako 
po celá léta mládí, s nedostatkem, až se ho 
ujal sochař Schnirch, který tehda pracoval 
o skulpturách pro Nár. divadlo v Praze. S. 
pracoval o sochách pro toto divadlo, portrai- 
toval se zdarem a prováděl menší prače pří- 
ležitostné, z nichž pamětní deska Jana Roky- 
cany jeho jméno po prvé uvedla do veřej- 
nosti. Pak nis\cáov^\y : pomník Havlíčkův pro 
Kutnou Horu, pomník bratranců Veverkových^ 
vynálezcá ruchadla, v Pardubicích, náhrobní 
socha Anděla míru pro pí. Voitlovou na Měl- 
níce, poprsí Smetanovo, poprsí dra Riegra^ 
podobizna dra Tyrše a j. v. Město Tábor ob- 
jednalo u S-kého pomník Jana Ži{ky { Troc- 
nova/]Qní od r. 1884 zdobí náměstí. Na hřbi- 
tově olšanském stojí jeho náhrobní pomník 
Joseja Baráka, R. 1886 provedl pomník B. Ja- 
blonského v Kard. Řečici a r. 1887 postaven 
v Libochovicích památník Purkyňův, V Praž- 
ském Rudolfinč chová se jeho poprsí Frant. 
hrab. Thun-Hohensteina v Živ. velik. S. jeví 
se ve svých pracích jako přívrženec realismu, 
pojímá však skutečnost v jakési zmírnělé po- 
době. Měkké tvary, postoje spise emfatické 
a poněkud divadelní (Havlíček) dodávají jeho 
pracím vzhledu staršího; skulptury tyto upo- 
mínaji na školu mnichovskou z doby roz- 
machu německého sochařství, kdy po vítěz- 
ství r. 1871 spotřeba oslavných pomníkŮv a 
soch tak značnou měrou stoupla, aniž záro- 
veň se zvýšila umělecká úroveň sochařství. 



S. zůstal za svou dobou a nově vznikající 
uměni České, toužící po zdůrazněni národ- 
ního rázu, nalézalo v jiných sochařích zdat- 
nější představitele svých snah, a tak se stalo, 
že význam S-kého spočívá hlavně v jeho 
pomníkových pracích z lét 80tých XIX. stol., 
v pracích, jejichž akademická správnost pře- 
važuje nad vniterní procitěností jejich. F, H-s. 

BtrabliOTiký ze Strachovic, příjmení 
staročeské rodiny vladycké (erbu tři kolmých 
pruhův), která pocházela bezpochyby ze vsi 
Strachovic řv zap. Čechách u Boru). Předek 
jejich Václav vyženil (ok. r. 1542) statek 
LaŽany s Veronikou z Draj linková a žil ještč 
r. 1576. Tindřich, bratr jeho, držel Žitín a 
přikoupil r. 1567 pustinu od Jiříka Koko- 
řovce. Po Václavovi byl syn Petr, jenž držel 
Lažanv ještě r. 1582, ale, jak se zdá, zemřel 
bez dědicův, neb Lažauý držely po ncm 
sestry Mariana Vamberská a Anna Pikhar- 
tova a od r. 1595 tato sama. Po Jindřichovi, 
jak se zdá, bylí synové Adam Jindřich, 
Kristo f, ]iřík, Jan a Danihel. Starší dva 
prodali r. 1591 Žitin mladším bratřím. Adam 
odstěhoval se pak na Moravu, kdež vyženil 
před r. 1592 statek Dubenky s Annou Du- 
benskou z Dubenek a zdědiv jej r. 1595, 
ještě r. 1598 přikoupil ves Prostý. Byl muž 
vzdělaný, r. 1597 stal se menším písa- 
řem zemským a ok. r. 1619 přeložil spis 
Balšám duše, (Viz Jirečkovu Rukověf , II., 246.) 
Jmění ieho zdědila dcera Judita, vdaná Hoz- 
laurová. Jiřík, skoupiv od bratři Žitín, prodal 
jej r. 1598 a žil pak v Nepomuce. Bratr jeho 
Jan držel dvorec ve vsi Horní Lhotce u Kla- 
tov, v jehož drženi po r. 1623 zanechán. 
Pustiv jej potom Vilémovi z Kolovrat, umřel 
u tohoto. Od těch dob rodina ta nadobro 
zchudla. Adam Jindřich vyženil nějaké pe- 
níze s Annou Čabelickou ze Soutic, s niž 
koupil r. 1650 a 1651 manství v Želkovicích. 
Synové jejich byli Jan Ferdinand (+ 1726), 
Jiři Vilém a Karel Vojtěch. Ti zdědili 
práva matčina na Vlkšice, jež r. 1681 pro- 
dána. Karel ujal Želkovice, jež r. 1685 pro- 
dal Jiříkovi Františkovi, S-kému ze S. 
a tento zase r. 1699. Jiří držel také statek 
Kamenná, jejž r. 1689 prodal. B^val radou 
kom. soudu (t 1704). Ke konci XVII. stol. 
žili též Frant. Kamil (1678—90), Jiři Vi- 
lém fl680 atd.), František Josef (tušim 
syn Karla Vojtěcha neb jeho bratra) studoval 
od r. 1690 u jesuitů v Březnici, ženil se 
r. 1707 s Annou Alžbětou Častolárkou z Dlouhé- 
vsi, ale zemřel již 14. květ. 1710, maje věku 
teprve 28 let. Syn jeho Frant. X. Kazimír 
byl ThDr., napřed děkanem v Berouně, pak 
kanovníkem a arcijáhn. u sv. Vita a pak pro- 
boštem tudíž, od r. 1768 také král. radou. Uči- 
nil znamenité nadání pro voršulinky v Kutné 
Hoře a zemřel 4. ún. 1786. Kromě něho žil 
r. 1732 Karel. V kalendářích r. 1786 a 1788 
kromě Karla již nikdo z této rodiny se nepři- 
pomíná. — S touto rodinou nesmějí se másti 
vladykové ze Strochovic (v. t.). Sčk, 

von Btraohwitz Moritz, hrabě, básník 
něm. (1822 ve Slezsku ■ - f 1847 ve Vídni). 



Strachwitzthal — Straits Settlements 



185 



Studoval ve Vratislavi a v Berlině práva, 
cestoval po Norsku a Švédsku, načež žil na 
svém statku Šebetové na Moravě. Psal ly- 
rické a epicko- lyrické básně, jež dýši ohni 
vou vášnivosti i smýšlením vlasteneckým. 
Jsou to sbírky Lieder einet Erwachenden (Vra- 
tjsl., 1842) a Neue Gedichte (t., 1848; 8. vyd. 
1891 s biograňí Sovou od K. Weinholda). 
Po stránce formální S. jest žákem Plateno- 
vým. Srv. Tielo, Die Dichtung des Grafen 
Moritz von S. (Berl., 1902). 

Btraohwltztlial, ves ve Slezsku, hejtm. a 
okres Frývaldov, fara a pošta Velké Kunétice 
{Grosskunxendorf); 29 d., 176 obyv. něm. (1900). 

Btrait ístrét], angl., úžina (mořská), ka- 
nál n. průplav. 

Straits Settlements [stréts setlmentsj 
jest úhrnný název pro državy britské na 
poloostrově Malace, jež skládají se dílem 
z bezprostředních držav, tvořících od 1. dub. 
1867 korunní kolonii S. S. (v užším smysle 
slova), dílem z vasallských států malajských. 
Bezprostřední državy jsou Singapur (565 km* 
se 228.555 obyv. r. 1901), město Malaka 
s okolím (1839 km* s 95.487 obyv.) a Penang 
(1604 Jlrm* se 248.207 obyv.), jenž zase obsa- 
huje ostrov Půlo Pinang (278 km*) i území 
Dindings (579 km*) a Wellesley (747 km*)\ 
k nim oruží se ještě jako dependence ostrovy 
Kokosové (Keelingovy, 2'J km* se 638 obyv.) 
a ostrov Vánoční {Christmas, 102 km* s 900 
obyv.) obojí v Indickém okeáně již. od Vel- 
kých ostrovů Sundských. Vasallské státy ma- 
lajské jsou Pahang (36.000 km* s 84.113 obyv.), 
Perak (19.000 km* se 329.665 obyv.), Salan- 
gor (8000 km* se 168.789 obyv.), Negri Sem- 
bilan se Sungei Udžongem (spolek to devíti 
menších státOv, úhrnem 7000 km* s 96 028 
obyv.) a Džohor (18.000 km* se 200.000 obyv.). 
Úhrnem tedy S. S. zabírají na 92.000 km* 
s 1,452.382 obyv. (obyvatelstvo Džohoru 
v počtu tom není sčítáno, nýbrž toliko od- 
hadnuto). Státy Perak, Salangor, Negri Sem- 
biian a Sungei UdŽong nacházejí se pod 
britskou ochranou od r. 1874 a jsou řízeny 
od residentů, kteří jsou přiděleni rádžům 
jednotliv^xh státův a podléhají residentu 
generálnímu. R. 1887 po dohodnutí s Pa- 
iiangem britská vláda převzala dozor nad za- 
hraničními záležitostmi tohoto státu a r. 1888 
přijala jej vůbec pod svou ochranu. V lednu 
1895 Negri Sembilan a Sungei Udžong spo- 
jeny pod společnou správou a v čci 1895 
sjednaly Perak, Salangor, Negri Sembilan a 
Pahang novou úmluvu, podle které správa 
zemč svěřena generálnímu residentu jakožto 
zástupci britské vlády, kdežto státy zavázaly 
se stavěti jistý počet vojska. Sultanát DŽo- 
horský k této úmluvě nepřistoupil, ale také 
od r. 1887 ponechal zastupování svých za- 
hraničních záležitostí britské vládě. Celé 
území ohraničeno jest na sev. Siamem, na 
záp. a jihozáp. úžinou Malackou,na jihu úži- 
nou Singapurskou a na vých. Jižním Čín- 
ským mořem. Vnitrozemí je hornaté, jme- 
novitě sov. jeho kraje, nebof celou Malakou 
táhne se pásmité horstvo, složené z prahor. 



palaeozoických břidlic, vápencův i piskovcův, 
a dosahuje při sev. hranici S. S. v Tahangu 
3000 w, v Korbu 2200 m, níží se však v Gu- 
nong Temuanu na 1890 m a Ophiru na 1280 m 
a přechází při již. pobřeží v mírnou vrcho- 
vinu (Gunong Blumut 1000 m, Chabang Tiga 
900 m). Na vých. pobřeží rozkládají se pří- 
mořské roviny. Větších řek není. Podnebí 
je horké a vlhké, ano i ve vyšších polohách, 
nezdravé. Rozdíly teploty v měsíci nejteplej- 
ším a nejstudenějším jsou skrovné; v nej- 
teplejším měsíci (květnu) vykazuje Singapur 
29® C, v nejstudenějším (prosinci) 262*' C, 
Půlo Pinang v týchž dobách 29-4« C a 26-6» C. 
Pršky jsou hojné (Půlo Pinang 2777 mm, 
Dinciing 2188, Singapur 2356, Pekan 3613, 
Kuantan 3488 mm) a směrem do hornatého 
vnitrozemí jich přibývá (Selamah 3448 mm, 
Thaiping 3884 mm, Tapah 3729 mm, Uiu Sa- 
langor 3252 mm). Celé S. S. nacházejí se 
v oblasti monsúnů, jež vanou od května do 
konce září od jihových. a od říj. do dubna 
od severovýchodu. Častým zjevem jsou cyk- 
lony jmenovitě na pobřeží východním. Oby- 
vatelstvo tvoří pestrou směsici Malajů, Čí- 
ňanů, Arabův, Indů, Tamylův a Evropanů; 
domácího obyvatelstva značně ubývá jako 
v celé Malace vůbec, ale za to přichází tolik 
přistěhovalců, že stále jeví se vzrůst obyva- 
telstva; jmenovitě Číňané a Indové domo- 
rodé Mafaje víc a více zatlačují. Hlavní zdroj 
své výživy nachází obyvatelstvo v orbě, kte- 
réž výborně svědčí vysoká a rovnoměrná 
teplota i hojnost pršek, ale na závadu jest 
nedostatek pracovních sil pro rozsáhlejší 
plantáže, jež si opatřují dělníky dovozem in- 
dických a čínských kuliů. Značný výtěžek 
dává pěstování rýže, jeŽ daří se i ve vyšších 
polohách při umělém zavlažování (jmenovitě 
ve Wellcsleyi a Malace), dále třtina cukrová 
(pěstovaná nejvíce od Číňanův a Evropanů), 
mimo to pak pěstují se kukuřici , proso, ba- 
taty, jámové hlízy, banány, chlebovník {Arto- 
carpus integrifolia), durian {Durio :{ibethinus), 
Garciana mangostana, papaya (Carica pa- 
paya), ananasy, ságovnik, rozmanitá zelenina 
(bataty, boby, okurky. Červená řípa, rajská 
jablíčka a j.), paprika, tapioka, pepř černý 
i betelový, hřebíček, palma areková a koko- 
sová, muškátové ořechy, skořice, káva, jejíž 
pěstováni stále se vzmáhá. Čaj, tabák, indych, 
gambir {Uncaria gambir), Andropogon schoe- 
nantus, poskytující aromatického oleje, a po- 
sléze rozmanité ovoce domácí i akklimato- 
vané (^zvl. oranže). Kromě vlastní orby téží 
se z říše rostlinné různá vzácná dfeva (též 
dřevo teakové) dílem k účelům stavebním, 
dílem ke zpracovávání truhlářskému, dále 
I kaučuk (jmenov. z Hevea brasiliensis), gutta- 
I peiča (z Dichopsis gutta Bent.), pryskyřice 
I damarová, bambus v četných odrůdách, ro- 
I tan a j, Z dobytka chovají se buvoli, zebu, 
I něco koní (nejvíce však dovážejí se z Austra- 
I lie), koz, ovec a dobytka vepřového, ačkoli 
I v krajinách pohorských rozsáhlejšímu chovu 
dobytka podnebí není na závadu. Znamenitý 
'jest chov drůbeže. Lov mořský má jistou 



186 



Straja ves — Straka. 



důležitost na jihu. Značné jest nerostné 
bohatství země, ale posud málo se z něho 
těží. Nejdůležitějším nerostem jest cin, jehož 
těžba stále se vzmáhá přes značnou soutěž 
souostroví Malajského a jenž se vyskytuje 
skoro po celé zemi (r. 1901 vyvezeno 785.246 
pikulů), po něm následuje zlato vyskytující 
se značnou měrou v Pahangu (v poslední 
době australská společnost počala tam se 
soustavnou těžbou), mimo to pak vyskytují 
se stříbro, olovo, měd, vizmut, rtuť, arsen, 
mangan, zinek, volfram, dále drahokamy 
(safír, granát, topas), mramor, kaolin, žala a 
hojnost teplých a minerálních zřídel. Prů- 
myslová čmnost vyvíjí se znenáhla, neboC 
domácí obyvatelstvo jest příliš netečné a ná- 
sledkem tolio nutno dělníky opatřovati dí- 
lem z Jávy, Sumatry a Celebcsu, dílem z Činy 
a Indie; nejlepším materiálem dělnickým jsou 
Číňané, kteři vedle Evropanů záhy jali se též 
samostatně zakládati různé závody; i vznikly 
tu časem továrny na výrobu cukru, mýdla, 
indychu, na přípravu tapioky, gambiru, na 
olej, vonné essence, vozy, led, lihoviny, prá- 
delny na hedvábí, barvírny, koželužny, lodní 
dílny, mlýny na loupání rýže, pily a j.; v sou- 
sedství rudných dolů zřízeny jsou též huti. 
Obchod ve S. S. jest většinou průvozný. 
R. 1902 dovezeno za 361,484.000 doU. a vy- 
vezeno za 301,471.000 doll.; značná cena to- 
hoto obchodu vysvětluje se tím, že Singapur 
jest společným skladištěm pro zboží nejen 
z britského území v Zadní Indii, nýbrž také 
ze souostroví Malajského, ze Siamu i Číny 
a naopak zase veškeré zboží dovozné pro 
tyto kraje jde nejprve do Singapuru, tak že 
pravidelné se počitává dvakráte, jednou v do- 
voze, po druhé ve vývoze. Více než polo- 
vina vývozu připadá na cín, k němu pak 
druží se největšími summami koření, gambir, 
kaučuk a guttapercha, tapioka, rotan, bar- 
viva, tabák, cukr, buvoli kůže a rohy; do- 
váži se hlavně rýže, bavlněné výrobky, opium, 
uhlí, tabák, nasolené ryby a jiné konservy. 
Dobrá polovice dovezeného zboži připadá 
na Anglii a britské osady, ostatek na Spoj. 
Obce sev.-amer., Francii a Německo, kdežto 
ve vývoze země mimobritské jsou súčast- 
něny dvěma třetinami. Dovozných cel téměř 
není. O dopravní prostředky jest dobře po- 
staráno, jmenovitě o silnice, naproti tomu 
železnic bylo r. 1901 toliko 433 km. V pří- 
stavech ve S. S. r. 1901 kotvilo 8901 lodí 
cizích o 8,150.000 tun, pak 16.823 lodí do- 
mácích o 738.107 tunách. Délka čar telegraf- 
ních r. 1902 činila 2152 km, Hl. městem 
a zároveň nejdůležitějším přístavem jest Sin- 
gapur. — Srv. Dennys, Descriptive dictio- 
nary of British Malaya (Lond., 1894); Swet- 
tenham, Malay Sketches (t., 1896); fielřield. 
Handbook of the federated Malay States 
(t., 1902); Collet, L'étain. Étude miniěre et 
politique sur les États fédérés malais (Brus- 
stl, 1902); Rowland, Ueber die »Federated 
Malay Statcs« auf der Malayischen Halb- 
insei u. deren Entwicklung unter britischem 
Protektorát (Vid., 1903). p. 



Straja ves {Hohenthum), ves v Koruta- 
nech, hejtm. Bělák, okr. Podklošter, má 342, 
jako obec polít. 1997 oby v. slovin, (1900). 

Straka {Pica caudata), havranovitý pták 
snadno znatelný po dlouhém, klínovítém, 
stupňovitém ocase. Zobák a nohy isou Černé, 
podobně hrdlo a hruď, kdežto dolejší část 
hrudi i břicho jsou bílé, chustřice a lýtka 
černá. Na letkách kovově namodralý a zele- 
navý lesk. Délka těla 48, křídla 18, ocasu 
26 cm. Se stavbou zvláštního svého hnízda s. 
počíná již v únoru. Volí obyčejně vysoký 
strom, ale někdy též jen pahýl vrbový neb 
keř trnkový. Z rána snáší větévky, trny, ko- 
řínky, které splétá v hlubokou pánev, již 
vymaže zemí a blátem. Vchod jest jen po- 
stranní, neb obyčejně přikrývá hnízdo stříš- 
kou přilbovitou. Mnohdy započne stavěti na 
několika místech hnízda, aC již z pouhé hra- 
vosti aneb opatrnosti. Sem klade 6—8 vajec 
zelenavých se skvrnami hnědými. O mládata 
pečuje se vší péČí a opatrností a stává se 
i pěstounkou podložených vajec jiných ptáků. 
Mladé z hnízda vybrané straky zkrotnou 
snadno, a lze je vychovati tvarohem, masem, 
chlebem. Při své žertovnosti stávají se ně- 
kdy nepříjemnými svou náklonnosti schová- 
vati lesklé věci. S. jest pták lstivý a vychyt- 
ralý; hlas jeho zni jako >šakšakšak« rychle 
opakované. Na Jaře škodí krutým plenčnim 
hnízd ptačích; jest i drůbeži a v bažantni- 
cích obtížná. Ač ničí i myši a Škodný hmyz, 
hlemýždě a pod., činí vždy více škody než 
užitku. S. rozšířena jest po Evropě i Asii, 
a zdržuje se na pokraji lesů. Bie. 

Straka, ves v Čechách, viz Strakv 2). 

Straka: 1) S. Jan, malíř a stavitel český 
ř* na sklonu XV. stol. v Hradci Král. — 
T v čci 1558 t.). Byl váženým měšťanem a 
obecním radním svého rodného města, 
r. 1528 zvolen za primasa, v 1. 1528—35 byl 
mezi staršími obce, r. 1537 při obnovení 
rady stal se opět primasem a zůstal v úřadě 
tom nebo konšelském až do své smrti. S. 
ukázal se horlivým zastancem obecních zájmů 
hradeckých a působil jako stavitel a dozorce 
nad pozemními a vodními stavbami měst- 
skými. R. 1544 vyzdvižena bašta za Kavčím 
trhem a za jeho vedeni vystavěny vodojemy 
(věže), jezy a náhony na řekách Labi a Or- 
lici, spravovány mlýny atd. R. 1538 dal uliti 
zvon, zvaný Žebrák, na kostele sv. Ducha. 
Malířské práce jeho nelze s určitostí zazna- 
menati, ale je pravděpodobné, že se účastnil 
v iiluminováni starších kancionálů hradec- 
kých. F. H-s. 

2) S. Adolf Vilém, spis. čes. (♦ v Krab- 
čicich — 1 1872 v Londýně). Studoval theo- 
logii na universitě v Lipsku, kde se r. 1848 
seznámil s rus. revoluč. agitátorem M. Baku- 
ninem a stal se důvěrným jeho přítelem a 
účastníkem jeho zámyslů. Potom procestoval 
několikrát Prus. Slezsko a Poznaňsko, r. 1849 
odebral se do Prahy, kde účastnil se ruchu 
politického a zůstal do prohlášení stavu 
obleženi, načež se uchýlil do Lipska a po- 
kračoval zde ve studiích. Mezi tím vojen, soud 



Straka 



187 



na Hradčanech pro účastenství v květnových 
událostech pražských odsoudil jej in contu- 
maciaro k smrti. S. uprchl do Londýna a 
stal se tam na soukromém ústavě učitelem 
latiny a řečtiny, r. 1856 assistentnim profes- 
sorem na universitě a r. 1858 obdržel diplom 
doktora ňlosofie. Aby mohl bezpečně navště- 
vovati Cechy, přijal r. 1861 angl. občanství, 
načež pravidelně tráví val prázdniny ve své 
staré vlasti. R. 1869 zarazil v Londýne »Cesko- 
moravský spolek čtenářský*, jehož předsedou 
byl až do své smrti. V Londýně psal do angl. 
novin a seznamoval Angličany s poměry čes- 
kými. Sepsal: Mluvnici anglickou (?rzh^,lS62) 
a chystal do tisku česko- anglický slovník. 

8) S. Albín, pseudonym spisovatele Jana 
Wagnera. "^ 

Straka z Nedabylic, příjmení staro- 
české vladycké (později panské) rodiny erbu 
kohouta (červeného a černého na modrém) 
a tedy téhož původu jako Králové z Dobré 
Vody, Dašičti a Vyšehněváti z Barchova a j. 
Od XIV. stol. drželi tvrz a ves Nedabylice 
již zaniklé (u Chuděřic). Zde seděli předkové 
jejich Bransud (1377, 1386), syn jeho Bran- 
sud (1396) bezpochyby týž, který v 1, 1437 
až 1440 s Divišem ve vojenských a veřejných 
bězích se vyskytuje. Jan Straka (1447—69), 
bezpochyby syn jednoho z nich, byl ve služ- 
bách Jana koldy Náchodského (oa r. 1450) a 
nabyl statků v okolí náchodském zejména 
r. 1454 odúmrti ve Vesci a Mečově. Petr, 
syn jeho, vedl prý r. 1478 padesáte jezdců 
do boje. Byl v 1. 1477—1505 pánem na Stud- 
nici. Později se vyskytuji dva Janové, 
starší s mladší. Tento míval před r. 1527 
lesenici, onen prodal před r. 1540 Miskolezy. 
Jeden z nich byl v 1. 1633—40 vrchním úřed- 
níkem vlašimským. Po Janovi, který prodal 
Miskolezy, byli r. 1545 synové Kuneš,Jiřík 
a Otík (tento f r. 1575, manž. Eliška z Do- 
halic). Petrovi synové bvli Jan (týž co mladší), 
Heřman a Jiřík (1528 atd.), ktcři r. 1540 
se dčlili. Jan dostal Zblov, Heřman Třtici a 
Jiřík Studnici. Jiřík r. 1575 jsa bezdětek spol- 
čil se s Janem, na něhož pak Studnice spadla. 
A. Heřman (manž. Anna z Nové Vsi) zemřel 
před r. 1562. Synové jeho Jan ml. a Zdi- 
slav rozdělili se r. 1562 tak, že onen vzal 
Vesce, tento Třtici. Zdislav byl ženat s Ka- 
teřinou ze Šarova a zemřel ok. r. 1586. Jan 
měl později statek v Jeníko vících. Jeho bez- 
pochyby synové byli HeřmanaSigmund, 
kteří po mateři své Anně z Dobřeni c se 
sestrou svou Mandalenou Tamchynovou na- 
byli iosovních pozemků u Jaroměře. Z těch 
Heřman (jenž měl také Jeníko vec) ujal 
Klouzkov (1605), Sigmund dostal mlýn v Dol- 
dch a vyženil ještě statek s Mandalenou Vo- 
kalářovou, který r. 1601 prodal. Kdysi po 
r. 1606 zemřel, zůstaviv dceru Annu. Heřma- 
novi (t 1610) synové byli Jan Mikuláš, 
Pavel a Vladislav, kteří r. 1620 prodali 
Klouzkov. Za to Pavel r. 1620 s manž. Annou 
Čachovskott ze Svémyslic koupil dvůr v Jez- 
vinách, který prohospodařil. Ok. r. 1634 
usadil se na Střezeticích prodav r. 1635 statek 



svůj ve Vesci. (Viz Pam. arch. IX. 880—882). 
Zůstala po něm dcera Barbora Marie. — 
B. Jan (nejstarší syn Petrův) ujav Studnici 
zůstavil z manž. Markéty z Hustiřan syny 
Jana Jiří a Petra (1575). a) Jan Jiří měl 
za díl Zblový, od něnož r. 1577 jjrodal Ho- 
stinný a Vesce. Později přeložil sídlo své do 
Sonova (před r. 1589). Zemřel r. 1616 a po- 
hřben u sv. Václava nad Převodovém. Sy- 
nové jeho Adam, Jan starší, Petr mladší, 
Myslibor Pavel a Rudolf prodali Šonov 
a Třtici r. 1617 mateři Anně roz. Hamzovné 
ze Zabědovic (f 1625), ale ta ho hned potom 
zanechala synovi Petrovi. Adam držel dvůr 
Klouzkov u faroměře a zemřel před r. 1629. 
Jan byl ženat s Kateřinou Sluzskou z Chlumu, 
ovd. Zapskou, která r. 1612 koupila statek 
Hořelici. Tento zdědily dcery její Eliška 
Marie a Anna vd. Sobětická a prodaly jej 
r. 1636. Otec žil s nimi na Hořelici až do 
r. 1634. Petr vystěhoval se r, 1628 do Meklem- 
burska, zanechav statek Soňo v ke správě 
bratru Janovi. Navrátiv se potom prodal 
r. 1641 Šonov, Třtici a Zblový knížeti Pic- 
colominimu a usadil se na statku Janovicích, 
který zdědil po manž. Anně Bohdanecké 
z Hodkova (f 1641). S druhou manželkou 
Kateřinou z Dobřenic (f 14. kv. 1650 jako 
manželka Jana Arnošta ze Šafgoče na Obě- 
de vících) měl syna Jana Petra. Ke konci ži- 
vota svého (1639) retr byl v podezření, že 
stranil Švédům, a proto peněžité jeho pohle- 
dávky zabaveny (f 30. břez. 1646). Dcery 
jeho byly Anna Eliška (f ca. 1685, roanz. 
Václav Haugvic z Biskupic na Březovicích) 
a Alena (t j. 1679, manž. Václav Adam Ra- 
šín z Ryzemburka). Jan Petr (♦ 1645) došed 
r. 1668 let držel po otci Janovice a koupil se 
sestrami r. 1658 Horní Neděliště, které však 
r. 1669, jsa na cestách ve Francii, skrze plno- 
mocníka svého prodal. Ještě r. 1671 prodléval 
ve Francii. R. 1676 zdědil Libčany po strýci 
Petrovi Mysliborovi a přikoupil potom Horní 
Teplici a Okrouhlici. Majestátem z 22. led. 
r. 1680 vyzdvižen do panského stavu kr. Ccs. 
starožitných rodův, po čemž následovalo 
(22. kv. 1692] povýšení do stavu hrabského, 
jež si Jan Petr vyžádal v jazyce Českém. 
Dne 17. pros. 1709 vydán mu majestát na 
zřízení nápadního statku ze zboží Okrouh- 
lice, Libčan, Janovic a Horních Teplic. Podle 
toho učinil (18. bh 1710) poslední pořízeni 
o týchž statcích, jímž zřídil nápady pro 
všechny z té rodiny žijící. Pokud by rodina 
vyhasla, ustanovil, aby statky dotčené byly 
obráceny na zřízeni a vydržování akademie 
ke cvičeni chudé mládeže z vyšších stavů 
národu českého. Byl c. k. tajným radou 
a komorníkem a^ zemřel 28. září 1720 v Lib- 
čanech a tam pochován. (Srv. Strakovská 
akademie.) Myslibor Pavel, str^c jeho, pro- 
dal s bratřími r. 1629 statek nedělištský, je- 
hož r. 1628 nabyli, Johanné S-kové roz. Bu- 
kovanské z Bukovan (tuším manželce své). 
Tato byla po druhé vdaná Bravantská z Chob- 
íc^n a vzdala r. 1651 Nadčliště Mysliborovi 
Petrovi, synu svému. Tento prodal r. 1658 



188 



Strakačov — Strakatý. 



Nedélišté détera Petrovým, ale vyženil s Jo- 
hankou Dorotou Nejedlou z Vysoké (f 1674) 
statek Libčany, který, synfiv nemaje, odkázal 
strýci Janovi Petrovi (f 1676). — b) Petr, 
druhý syn Jana Studnického, došed let r. 1676, 
ujal 3tudnici a ke konci života svého držel 
Rešetovu Lhotu, nazývaje se starším (t ca. 
1616), Synové jeho, kteří r. 1617 smluvili se 
o statek otcovský, byli: 1. Jiřík, odděliv se 
ještě před dotčenou smlouvou, nabyl dvoru 
v Mezilesicich, který r. 1625 prodal sestře 
své Anně Vesecké. Žil ještě r. 1630 (manŽ. 
Anna Hubrykovna z Henrštoríu. Rozdílný od 
něho je Jiřík ml. sed. v Říkově). 2. Jindřich 
propadl r. 1623 statky své Heřmanice a Vesce 
a byl asi od r. 1630 regentem na statcích 
Trčkovských. Zemřel 22. pros. 1634. (Pohřební 
kázání v Jungmannově H. Lit. V, 198, 1077,) 
Z manželky Kateřiny Markéty Korci uloyny 
z Sloupna tuším synů neměl. 3. Jan (mladší) 
r. 1622 odsouzen, ale statků neměl, později 
měl Lhotu Rešetovu. Měl manželku Annu 
S-kovnu z Nedabylic, která po jeho smrti se 
vdala za Pavla Prunara z Prunersdorfu ; tento 
a Petr, syn Janův, prodali r. 1663 Lhotu. 

4. Zdeněk vyženil s manž. Johankou Bu- 
kovskou z Hustiřan statek Hoděčín (f ca. 
1635). Johanka prodala r. 1642 Hoděčin a 
koupila r. 1661 statek Malobratřice. Tento 
po její smrti (na konci r. 1673) ujali synové 
Petr Mikuláš a Jindřich Jan. aa) Petr 
stal se r. 1663 radou nad appellacimi v Praze, 
pak r. 1669 mistopisařem, r. 1674 místoko- 
momíkem, r. 1691 purkrabím kr. hradeckého, 
kr. místodržícím ^též radou) a od r. 1697 do 
smrti byl nejv. písařem zemským. S první 
manž. Majdalenou Johankou Kostomlatskou 
z Vřesovic (t 1696) koupil Podbořany, po- 
zději získal též Hostačov, Vrutici, Příbram a 
Lhotu Rešetovu (tuto prodal r. 1714). R. 1698 
oženil se s Eliškou Marií Mladotkou ze So- 
lopisk (t 1728). Zemřel 6. dub. 1720, maje 
asi 98 let věku. Vrutici r. 1717 koupenou dě- 
dila po něm manž. (zase pak vdaná Chanov- 
ská); ostatek se dostal dcerám bratrovým. — 
&t) Jan Jindřich držel s bratrem statek ma- 
teřský Hor. Malobratřice a s manž. M. Ve- 
ronikou Stošovnou z Kounic vyženil Střeze- 
tice. Zemřel před r. 1716 nepozůstaviv synův. 
Dcery jeho byly Dorota Veronika (manž. 
Rugen Alb. Bek), Alžběta Terezie (manž. Ru- 
dolf Fr. Dobřcnský z Dobřenic), Františka 
Sylvie (od r. 1708 vdaná za Albrechta Karla 

5. z N.; 2. manž. Jan Václav hr. Breda, jenž 
dědil po ní Zelenou Horu), Anna Marie 
fmanž. Frant. Aug. Bzenský), Johanka Marie 
(manž. Vác. Vratislav Dohalský), Josefa Anto- 
nína (manž. 1. Jan Ota Rašín z R., 2. Záruba) 
a Maric Terezie. — 5. Karel odsouzen 
r. 1623 k manství, ale statku neměl. 6. Al- 
brecht zemřel před r, 1638. 7. Václav ujal 
Lhotu Ře.íetovu, kterou r. 1626 prodal Anně 
S-kové roz. S-kovně a odešel r. 1628 pro ná- 
boženství ze země. Později .se vrátil a dočkav 
se velkého věku zemřel 25. kv 1669. Potom- 
stvo jeho vymřelo teprve před stoletím. 
8. Piram zemřel před r. 1625 bez potom- 



stva. 9. Rudolf. 10. Ctibor. Dotčený Václav 
měl tři syny, z nichž nejmladší Heřman 
Pavel zemřel 29. bř. 1731 v Golč. Jeníkové, 
maje věku 91 let. a) Karel, nejstarší syn 
Václavův, měl syna Albrechta Karla, jeni 
byl radou dv. a kom. soudu, od r. 1705 hejt- 
manem hradu Praž. Zdědil r. 1720 statky 
nápadní, ale neuživ jich zemřel 20. ún. 172 L 
na hradě Praž. (manž. Františka Sylvie 
S kovna z N. f 1725). Žádost jeho za po- 
výšení do panského stavu vyřízena teprve 
po jeho smrti a majestát vydán 6. kv. 1721 
vdově a synu jejímu Janovi Karlovi. 
Tento (* v lednu 1714) ujal nápadní statky 
a majestátem z 11. záři 1732 povýšen do 
hrabského stavu kr. Čes. (hrabě z Líbčan 
a z N.). Oženiv se r. 1734 s Josefou hr. 
z Trauttmansdorfu zemřel již r. 1736 v dubnu. 
Vdova provdala se pak ještě dvakráte (1. Jan 
Ant. hr. Clary f 1743, 2. Frant. hr. z Věžnik) 
a zemřela r. 1772. Jediná dcera Jana Karla 
Marie Josefa zdědila po mateři polovici 
Obřistvi, již však prodala a vdavši se zaFrant. 
Karla Křesla sv. p.z Kvaltenberka,zemř. r. 1802 
v Praze a pohřbena vTřebušíně na statku man- 
želově (t 1802). Byla této rodiny posled- 
ní. — b) Ladislav, druhý syn Václavův, 
padl r. 1685 u Budína, bojuje s Turky (manž. 
Eliška Barbora Vlkovna z Kvítková). Syn 
jehoVáclav Adam Jiří zdědil r. 1736 nápadní 
statky a majestátem ze 7. říj. 1738 vyzdvižen 
do panského stavu kr. Čes. rodů starožit- 
ných. Zemřel 25. kv. 1769, zůstaviv z man- 
želky Johanky Františky Violanty z K6nigs- 
feldu dcery Elišku (vd. z Vlkanova) a Fran- 
tišku (vd. za Ant. Sigmunda, sv. p. Leve- 
neura). Po jeho smrti spadly nápadní statky 
na stavy a zpupné jmění dostalo se dce- 
rám. Sčk, 

BtrakadoT, kdysi ves v Čechách, po níž 
zbylo jméno myslivně, příslušející do obce 
Turovce, hejtm. Tábor, okr. Ml. Vozíce. Když 
založen Tábor, obyvatelé odstěhovali se tam 
a ves zůstala opuštěna. Ves byla do r. 1420 
příslušnou k panství ústskému. 

Btrakapoud, zooL, viz Datlové. 

Strakatý: 1) S. Karel, operní pěvec 
český (* 2. čce 1804 v Blatné — t 26. dub. 
1868 v Praze). Byl syn hrnčíře a studoval 
gymnasium v Písku a v Praze, Živě se při 
tom soukromým vyučováním literním i hu- 
debním, nebof již doma dostalo se mu vzdě- 
lání v hudbě dílem od otce, dílem od děda. 
R. 1823 a 1824 vystoupil dokonce veřejně 
v koncertech ve prospěch chudých studen- 
tův. Studoval pak tři semestry práva, ale vli- 
vem ředitele Jana Štěpánka nastoupil dráhu 
divaticlní jakožto zpěvák a hned po prvním 
vystoupení v »Střelci kouzelníku« r. 1827 
byl trvale engažován k divadlu stavovskému 
a čím dále tím byl u obecenstva oblíbenější. 
Brzy na to pojal za chof dceru měšťana praž- 
ského Kateř. Strobachovou. Prese všecky 
skvělé nabídky do ciziny zůstal věren svému 
domovu a účinkoval na stavovském divadle 
až do r. 1858. Zpíval netoliko v rozličných 
operách německých, ale také českých, jež 



ze Strakonic — Strakonice. 



189 



tehda toliko v nedéli a ve svátek byly pro- 
vozovány, a S. to byl, který v Tylové »Fidlo- 
vaČcec (s hudbou Škroupovou) 21. pros. 1834 
po prvé zpíval pozdější hymnu >Kde domov 
můj«. Mimo to působil v menších úlohách též 
v české činohře. S. vynikal zvučným, vyrov- 
naným a velmi obsáhlým basem, cituplným 
přednesem a důkladným vzděláním hudeb- 
ním. O hudbu českou zejména zasloužil se 
rozšířením národních písní českách, jež po 
prvé uvedl v salony a koncertní síně. Také 
pořádal klassické koncerty (ve prospěch 
spolku k opatřeni vdov a sirotků po uměl- 
cích), v nichž provozována velkolepá ora- 
toria Handlova, Haydenova, Mendelssohnova 
a ]., při čemž S. sam pilně účinkoval, stejně 
jako při hudbách chrámových a četných 
slavnostech církevních i národních, jichž 
účastnil se činně i po svém odstoupení od 
divadla. Vynikaiici partie S-lého byly: Sa- 
rastro (» Kouzelná flétna«), Faust, Pietro 
(>Némá z Portici*), Don Juan a Pedro (v »Don 
Juanu«), Zampa a j. v. Naposledy vystoupil 
r. 1864 při Mozartově slavnosti jakožto kom- 
tur v >Don Juanu «. Mimo to byl dlouho- 
letým předsedou hud. odboru >Umělecké 
Besedy« a čestným členem pražské konser- 
vatoře a »Hlaholu<. 

2) S. Jan, právník česk$, syn před. (* 1836 
v Praze — f 10- ^na 1891 t.). R. 1859 stal 
se doktorem práv a od r. 1863—68 byl jedna- 
telem >Právnické Jednoty«, přispívaje pilně 
do >Právnika«. R. 1867 zvolen do sněmu za 
obce blatenské. Podepsal deklaraci. Po dvě 
léta byl ředitelem próz. divadla českého. 
Nejprv byl advokátem, později notářem 
v Praze. Éyl nějaký čas též členem sboru 
obecních starších a dlouhá léta starostou 
•Umělecké Besedy c. Napsal: O nékterÝch po* 
chyhnÝch otázkách f oboru nového knih, řádu 
(1873); Zákony k ochraně dlu{niku proti ne- 
svědomitým věřitelům a k ochraně věřitelů 
proti nesvědomitý-m dlufnikům (Pr., 1881); Zá- 
pisky starého notáře (1879—1881). 

ze Btr&konio, příjmení mocného rodu 
staročeského, jenž může se pokládati za rov- 
ného rodinám knížecím. Erb : na zlatém štité 
modrá střela s násadištěm červeným (neb 
černým). K rodu tomuto přináležely také 
zchudlé větve vladyk z Pořešina, z Chlumu 
a z Kremže, z Újezda a z Maškovce, ze 
Štěkně a z Drahonic, z Velimovic, ze Tmáně 
a z Nečtin (viz Benedové z Nečtin), ač-li 
erbu nepřejali se službou. K předkům jejich 
náležel bezpochyby Bavor, jenž daroval 
r. 1167 Ivanovice a jiné vesnice na Moravě 
klášteru litomyšlskému, mimo jedinou ves, 
kterou dal synovci svému Dluhoroilovi. 
Tento jest snad týž, jenž r. 1211 jako otec 
Bavorův se připomíná. Bavor I., jenž založil 
moc rodu svého, byl v 1. 1208—24 komor- 
níkem práva olomouckého a dostal do své 
moci (jak se zdá) krajskou vládu v Prachen- 
sku, čímž opjanoval mnohá zboží. Velice byl 
nakloněn křižovníkům Svatomařským řádu 
sv. Jana. Bolemila, manželka jeho, darovala 
jim vesnice u Svijan (1225) a Bavor založil 



jim při svém »knížecím domě« kommendu, již 
dostatečně nadal (1243). Bohuslava (druhá?), 
manž. jeho, přidala tři vesnice. B. jsa od 
r. 1263 purkrabím na Zvíkově byl v 1. 1253 
až 1260 nejv. komorníkem kr. Č. Zemřel 
r. 1260 dočkav se velikého věku. Kromě 
dcery Domaslavy (manž. Jindřich z Lichtem- 
burka f c. 1297) měl syna Bavora II. (1220 
atd.), jenž měl za manž. Anežku, poboční 
dceru krále Přemysla II., rozhojnil zboží 
kommendy strakonické a zemřel ok. r. 1273, 
ne-li teprve r. 1279. (Nejv. maršálek 1277 až 
1279 jest buď on anebo jeho syn.) Synové 

Íeho byli Bavor III., Mikuláš a Vilém. 
Javor byl r. 1289 purkrabím na Zvíkově, vy- 
stavěl kostely v Horažďovicích (tento r. 1298 
nadal) a v Bavorově a protivil se králi Ru- 
dolfovi I., jenž r. 1307 oblehl město Horaž- 
ďovice. Asi tehda přišel o zvíkovské pur- 
krabství. Za díl měl Bavorov (kdež sídlival), 
horu Pracheň s Horažďovici, hrad Pořešín 
(který zaměnil za Vitějovice), 2 vsi u Stra- 
konic, vesnice u Krumlova a zboží pičinské 
u Příbramě. Velikou část toho rozdal klá- 
šteru korunskému (kdež pohřben) a křižov- 
níkům svatomařským. Zemřel bezdětek r. 1317 
(manž. Markéta z Rožmberka + 1357). Bavo- 
rov dostal se manželce ve véně, Horažďo- 
vice Vilémovi. Mikuláš měl za dli Blatnou a 
zůstavil potomstvo. Vilém obdaroval křižov- 
níky svatomařské několikrát a nemaje dětí za- 
psal vše zboží své (ok. r. 1327) králi Janovi, 
přes to činil křižovníkům nemalá nadání. 
V 1. 1343—56 sedal na soudě zemském a 
právo své k Bavorovu pustil (1351) pánům 
z Rožmberka. Zemřel ok. r. 1359 (manž. Mar- 
kéta ze Šternberka). Bašek neb Bavor IV. 
(1353 atd.) byl bezpochybv syn Mikulášův, 
po němž držel Blatnou, když pak zdědil po 
Vilémovi Strakonice a Horažďovice, pustil 
Blatnou bratru Vilémovi. Žil ještě r. 1380. 
Vilém, bratr jeho, připomíná se v 1. 1367 
až 1374 drže Blatnou. Snad byl Bavorovým 
synem Břeněk (1394—1404), jenž držel Pra- 
cheň, Horažďovice a Blatnou a snad i Stra- 
konice. R. 1404 prodal zboži sedlecké u Blatné. 
Jan, zchudlý potomek bohatého někdy rodu, 
žil r. 1397 na Moravě, kdež prodal r. 1398 
Rosičku. Blatnou dědili po Břeňkovi páni 
z Rožmitála, kteří byli potomci prvních Ba- 
vorův po přcslici. Sčk. 

Btrakonloe: 1) S., město v Cechách, leží 
při vtoku Volyňky do Otavy, 389 981 m n. m. 
a má 851*57 ha katastr, rozlohy. Vede tudy 
hlavni trať dráhy cis. Frant. Josefa, spojo- 
vací dráha Jihlava-Domažlice , počíná zde 
dráha S.- Vimperk- Volary a dráha S.-Břež- 
nice. Východisko do Šumavy. S. mají 358 
domů větš. patrových a 5500 obyv., z nichž 
5468 Čechů, 14 Němců, podle náboženství 
5297 katol., 8 protest, a 195 židů; 2469 mužů 
a 3031 žen. Je zde okr. hejtmanství s pří- 
slušnými úřady, okr. soud, hl. berní úřad, 
notářství, kontr. okres fín. stráže, pošta, te- 
legraf, telefon. S. jsou město průmyslové; 
jest zde 5 velikých továren na výrobu fésů 
(od r. 1900 majetek akc. společnosti ve Vídni), 



190 



Strakonicko-vimperská železnice — Strakov. 



í 



Í'ež zaměstnávají přes 1200 dělníků a vyrá- 
>éjí ročně více než půl milHonu čapek. Vý- 
roba fésů vyvinula se z punčochářství a stáv- 
kářství, jež již v 1. pol. XVIII. stol. byly zde 
rozšířenou živností. První fésy vyrobeny zde 
r. 1805, ruční výroba rozmohla se rychle^ 
avšak již r. 1828 zřízena první továrna, od 
kteréž doby výrobků rukodělných ubývalo, 
a dnes pracuje se výhradně jen v 6 uvede- 
ných továrnách. Jiné průmyslové podniky: 
f)letárna zboží vlněného a bavlněného, myd- 
árna, cihelny, výrobna hosp. strojů, sodové 
vody, největší plynárna v Rakousku na vý- 
robu acetylenu, méšť. pivovar. Řemeslnic- 
kých provozováren je 261; nejhojněji zastou- 
peno krejčovství a obuvnictví. Obchodů je 
118, hostinců 28. Peněžní ústavy: záložna, 
spořitelna, zastavárna, okr. hosp. záložna, 
nemoc, pokladna. Spolků je 36. Z dobročin- 
ných ústavů uvádíme všeobec. okr. nemoc- 
nici, Siebertovský ústav, jenž vznikl r. 1686 
nadáním podplukovnika Vikt. Sieberta, chudo- 
binec městský a 2 panské. O vzděláni pe- 
čuje obecná a měšťanská škola chlapecká 
i dívčí, průmysl, škola pokrač., obch. škola 
pokrač., dívčí průmysl, škola pokrač., zimní 
hosp. škola, státní odb. škola stávkářská. 
Veřejná knihovna Šmiedingerova má přes 
5000 svazků. Budovy: kostel sv. Markéty po- 
stavený r. 1583, nová 
radnice s komposicí 
sgrafitovou od mistra 
Mik. Alše; spolkový 
dům, budova měšf . a 
pokračov. škol s hoj- 
nými sbírkami, c. k. 
odb. škola stávkář- 
ská. — Znak města 
(vyobr. č. 3992.) : v jas- 
ně modrém poli na- 
chází se oblá věž, 
pod kterou jest ote- 
vřená brána, v jejimž 
otvoru jest zlatý hře- 
ben o 4 břevnech. Po každé straně přiléhá 
šikmo štít, v pravém je maltézský kříž, v le- 
vém bila pětilistá heraldická růže (znak Rožm- 
berkův). 

Dějiny. Kdy a jak S. byly založeny, ne- 
lze historicky doložiti, pravdě nejpodobnější 
však jest. Že osada vznikla při ryžováni zlata 
v Otavě zlatonosné. Od vystavěni mohut- 
ného hradu dějiny osady splynuly s tímto. — 
Od zač. XIII. až do zač. XV. stol. vládli zde 
Bavorové (viz ze Strakonic), z nichž Ba- 
vor IV. povýšil r. 1367 S. na město, prodal 
městu některé pozemky a sousedům udělil 
právo a svobodu městskou. Na počátku XV. 
stol. dostaly se S. v držení řádu svato- 
janského. Městečko kvapně se pak rozšiřo- 
valo, což přinášel život na zdejším hradě, 
kdež usídlili se velkopře vorové, páni to 
z přední šlechty české. (Srv. Johannité, 
str. 587 6 si.) Vynikající z nich byli: Jindřich 
z Hradce a Rožmberka (1401—21), Václav 
z Michalovic, tvůrce »jednoty Strako- 
nické* (1449) proti Jiřímu z Poděbrad (v. t. 




Č. 3992. 
Znak mčsta Strakonic. 



Str. 650), Jan ze Švamberka (1472— 1511), jenž 
městu povolil prodej soli a vína, Jan z Rožm- 
berka (1511—32), který opravil hrad a město 
dal ohraditi pevnými zdmi, valy a příkopy, 
čehož podnes jsou některé zbytky. Za Ma- 
touše Děpolta z Lobkovic (1591—1621) vojsko 
stavovské r. 1619 zradou prý chasnika mly- 
nářského vniklo brankou u panského mlýna 
do hradu a zmocnilo se i města. Další po- 
hromy stihly město vpádem Švédů r. 1641 
za velkopřevora Rudolfa hr. Colloredo-Wall- 
see. Z ran od drancováni nepřátelského S. 
se pomalu zotavovaly teprv po válce 30leté. 
Velkopřev. Václav Jáchym Čejka z Olbramo- 
vic (1744—55) velikého vdéku získal si tím, že 
ve městě přivedl k rozkvětu punčochářství. 
V XIX. stol. město ještě třikrát utrpělo po- 
žáry, totiž r. 1854, 1860, 1865. S. jsou ro- 
diště Fr. Lad. Čelakovského. Hvd. 

2) S. Nové přiléhají těsně ke S-cům, od- 
děleny jsouce toliko mostem přes Otavu. 
Původně byla zde ves Bezděko v, jež r. 1869 
povýšena na město S. N. Nyní tato obec má 
587 ha katastr, rozlohy a 167 domů se 2002 
oby v. (1900). Z těch jest 1909 katol, 6 pro- 
test., 87 isr., podle národnosti 1914 Čechů 
a 28 Němců. Obyvatelé živí se ponejvíce pol- 
ním hospodářstvím, 
většího průmyslu, aŽ 
na 2 fésové továrny 
a panský pivovar, zde 
není. Je zde 5tř. smí- 
šená a soukr. německá 
2tř. škola, synagoga. 
Nejdůležitější částí 
města jest hrad se 
zámkem a děk. koste- 
lem sv. Prokopa, pan- 
ství to ryt. řádu mal- 
tézského. Věž >Rum- 
páU iest z nejstarších 
památek v Cechách. 
Dějiny souvisí těsně 
s dějinami hradu a 
S-ic. Znak (vyobr. č. 3993.): v modrém štítu 
na zelené půdě stojí věž se zlatou mříží a 
oknem, opatřeným dvěma tyčemi. Po obou 
stranách věže nalézají se hradby, s nichž sté- 
kají modré proudy vody. Hvd, 

Btr&konioko-vimperskátelesnioejest 
dráha místní v Čechách, vedoucí ze stanice 
strakonické c. k. stát. drah do Vimperka, 
dl. 326 km^ odtud do Volar, dl. 37*7 km, 
kdež má stanici společnou s drahou vodňan- 
sko-prachatickou. Zařizovací kapitál na první 
díl této dráhy, povolené 18. dub. 1892 a ode- 
vzdané dopravě 15. řii. 1893, rozpočten na 
3.740.000 K a zaručil stát úroky z 2,400.000 K, 
země přijala kmenových akcii za 224.800 K, 
zájemníci složili 1,115.200 K. Druhý díl roz- 
počten na 3,180.000 K, stát zaručil zúročení 
2,380.000 K, země přijala kmenových akcii 
za 486.000 K a zájemníci složili 314.000 K; 
vozba zahájena 9. čce 1900. Pik, 

Btrakopoud viz Datlové. 

Btrakotin viz Stračov. 

Strakov: 1) S., ves v Čechách, hejtm. a 




Č. S993. Znak 
mčsta Strakonic Novech. 



Strakovská akademie. 



191 



okr. Chotéboř, fara Heřman, pš. Malec, 15 d., 
99 obyv. č. (1900). — 2) S. (Strokele), ves t., 
hejtm., okr., fara a pš. Litomyšl; 59 <!.» 63 
obyv. č., 256 n. (1900), Itř. šk., kaple a mys- 
livna. 

SirakOTiká akademie čili akademie 
hr. Straky. Dějiny viz Akademie,str.606^. 
Nejv. rozhodnutím ze dne 2. dab. 1885 bylo 
změnou nadační listiny ve smysle návrhu 
ačinčného snémem král. Čes. 20. říj. 1884 
v zásadě schváleno zřízeni akademie z pro- 
středků Strakovského nadačního fondu, ja- 
kožto ústavu vyučovacího a vzdělávacího pro 
vyšší stavy král. Čes. Několikaleté další 
vleklé jednání mezi zúčastněnými činiteli, 
sněmem, zemským výborem a vládou do- 
spělo paJc najmě úsilím nejv. zem. maršálka 
Jiřího kn. z Lobkowicz konečně k vydání 
organisačniho statutu, kterýž byl nejv. roz- 
hodnutím 25. list. 1889 schválen a kterými 
dány byly jak pro stavbu budovy, tak pro 
organisaa ústavu určitější základy. Se stav- 
bou budovy na zakoupeném staveništi býv. 
Jesuitské zahrady pod Letnou z prostředků 
zvláštního stavebního fondu počato bylo 
r. 1893 podle plánů a za řízeni architekta Václ. 
RošUapila a za dohledu zvláštního dozorčího 
komitétu zemského výboru ; budova vyhovu- 
jící po stránce technické, paedagogické i zdra- 
votnické všemu, čeho na vy chovávacim ústavě 
podobného druhu žádati lze, dokončena byla 
r. 1896 úhrnným nákladem přes 2 milliony K. 
Zabírá celkem plochu 22.300 m' (4000 m* 
budovy, 17.000 m* zahrady. Podle organisač- 
niho statutu řídí S-kou a-ii, kteráž posta- 
vena jest pod záštitu císařovu, kuratorium, 
skládající se z předsedy jmenovaného císa- 
řem a ze 6 členů, označených činiteli, jeŽ 
zakladatel vlivem na a-ii obmyslil, kn* arci- 
biskupem pražským, vládou a zastupitelstvem 
zemským. Zemský výbor obstarává najmě 
správu jmění nadačního, vrchní dozor pak 
vykonává správa státní. Bezprostřední řízení 
S-ké a. ve směru paedagogickém, didaktic- 
kém a hospodářském svěřeno jest řediteli, 
kterého rovněž jmenuje císař. 

Prvním předsedou kuratoria a. byl od 
r. 1890 Richard hrabě Clam-Martinic, po 
něm od r. 1892 Karel kn. z Óttingen-Wal- 
lersteinu a od r. 1896 Alfred kn. z Windisch- 
gratzu. Ředitelem a, jmenován byl r. 1894 
JUDr. Josef Trakal, jenž vykonav studijní 
cestu po internátech Německa, Anglie, Fran- 
cie a Rakouska, ujal se r. 1895 přípravných 
prací k otevření ústavu, kteréž po vysvěceni 
budovy nastalo 18. list. 1896 s 26 chovanci. 
Slavnostní zahájeni a. konalo se za skvělého 
shromáždění šlechty a zástupců nejvyšších 
úřadů v zemi a státu 21. bř. 1897. S. a. zří- 
zena byla podle organisačniho statutu pře- 
dem jakožto vychovávaci internát bez vlast- 
ního ústavu vyučovacího pro chovance obou 
národnosti zemských, navštěvující podle 
volby rodičů veřejné české neb německé 
gymnasium (nikoliv reálku) mimo dům a po- 
lom některou z vysokých škol v Praze. Úče- 
lem jejím tudíž jest opatřiti chovancům vzdě- 



lání gymnasijní a vyšší, doplniti všeobecné 
jejich vzděláni podle požadavků doby vy- 
učováním v a-ii samé zavedeným (cizím ja- 
zykům, různým zběhlostem a tělesným cvi- 
čením) a poskytnouti jim dokonalou výchovu 
na základě křesfanbko-katolickém a v duchu 
vlasteneckém. Chovanci, když absolvovali 
gymnasium, mají mocni býti obou jazyků 
zemských slovem i písmem. Počátkem šk. r. 
1899—1900 částečnou změnou statutu zřízeno 
bylo při a-ii vlastní, zatím nižší soukromé 
gymnasium s právem veřejnosti, skládající 
se z odděleni českého a německého pod 
jednotným řízením zvláštního gymnasijní ho 
ředitele Q. Risse, t. č. J. Řihy); jest úmyslem 
rozšířiti toto soukr. gymnasium časem též 
na třídy vyšší. Soukr. gymnasium a. přijímá 
v omezeném počtu téŽ zaky externí. Gymna- 
sijní odděleni v internátě a. dělí se podle 
stáří a stupně studii chovanců v několik ka- 
merat (skupin) místně oddělených, jejichž 
správa po stránce výchovy, dohledu a opa- 
kovaciho studia podle domácího řádu svě- 
řena jest praefektŮm odborně vzdělaným; 
náboženské vedení opatřuje duchovní ústavu, 
vyučování v a-ii zavedené (moderním cizím 
jazykům, kresleni, těsnopisu, zpěvu, hudbě, 
tanci, šermu, tělocviku a j.) zvláštní odborní 
učitelé, hospodářské věci správce domu a 
zdravotní službu domácí lékař. Ku přáni za- 
kladatele a. jsou chovanci povinni obcovati 
denně mši sv. v kapli ústavní a pomodliti se 
za něho a jeho příbuzné třikráte >Otče náš« 
a »Zdrávas<. Chovanci nosí stejnokroj a po- 
žívají v ústavě celého zaopatřeni, jakož i veš- 
kerých potřeb pro školu a dům. Chovanci 
a. jsou jednak nadanci hr. Straky na celých 
nebo polovičních místech nadačních, jednak 
chovanci platící. Celých nadačních míst jest 
40, polovičních 30, placených asi 40. K pod- 
mínkám nadačních míst náleží kromě před- 
běžného vzdělání, určitého stáří (10 - 14 let), 
katolického náboženství a nemajetnosti najmě 
též příslušnost k rodinám Šlechtickým, jeŽ 
náležely někdy k českému stavu panskému 
neb rytířskému, nebo měl v právo obyvatel- 
ské (inkolát) v království Českém. Nadační 
místa každoročně veřejným konkursem vy- 
hlášená uděluje císař k návrhu zemského 
výboru kr. Čes., který prostřednictvím místo- 
držitelství předloží se ministerstvu kultu a 
vyučováni. Požitek nadační trvá za plněni 
podmínek zpravidla po dobu řádných studii 
na gvmnasiu a na vysokých školách. Udílení 
peněiních nadaci (stipendií) z nadačního 
fondu hr. Straky zřízením a. přestalo; výji- 
mečně mohou chovanci, pokud konají jedno- 
roční službu vojenskou, nebo pokud za zvlášt- 
ních důvodů studují na vysokých školách 
mimo Prahu, obdržeti dovolenou a přimě- 
řené stipendium v penězích. Chovanci platící^ 
kteří mohou býti téŽ stavu občanského, platí 
roční pensi (t. č. 2200 K); o jejich přijetí 
rozhoduje kuratorium. Tou dobou (šk. r. 
1904—05) má S. a. úhrnem 57 chovanců, 
z nichž jest^ 35 nadanců hr. Straky a 22 cho- 
vanci platící. V oddělení gymnasijnim jest 



192 



Straky — Stráň. 



45, v odděleni vysokých škol 12 chovanců; 
podle vyučovacího jazyka navštěvuje 36 cho- 
vanců uČeliŠtě Česká. 21 německá. S. a. vy- 
držuje se z výtěžku jmění nadačního a z platů 
chovanců platících. Kmenové jmění nadač- 
ního fondu účtováno bylo koncem r. 1903 
summou 6,686.290 K. — Srv.: dr. J. Trakal, 
Závět zakladatele a. Jana Petra hr. Straky 
<ve výroční zprávě a. za r. 1899 - 1900); t., A. 
hr. Straky v prvním tříletí 1896—99 řt., 1901 
až 1902); O budově a.: » Zprávy spolku archi- 
tektů a inženýrů* (1893); k dějinám nadace: 
>Národní pokrok* z r. 1868; Studijní nadání 
pro král. C, sv. U. Tkl. 

Straky : 1) S., ves v Cechách, hejtm. Po- 
děbrady, okr. a pš. Nymburk, fara Všejany; 
142 d., 838 oby v. č., 3tř. šk., spořitel, a za- 
lož, spolek a Žel. zastávka na tr. Ml. Boleslav- 
Nymburk. — 2) S. (Straka), ves t., hejtm., 
okr., fara a pš. Duchcov; 23 d., 218 oby v. n. 
(1900). 

Stralau, ves v okr. dolnobarnimském 
prus. vlád. obvodu postupimského, jv. od 
Berlína, stan. trati Bcrlín-Frankfurt n. O., 
městské a okružní dráhy berlínské, má 
1684 obyv. (1900), čilý průmysl (prádelny a 
tkalcovny na džutu, tov. na hosp. a domácí 
nářadí, na koberce a j.) a zelenářství. Do 
r. 1893 konána tu každoročně berlínská slav- 
nost t. zv. Stralauer Fischzug. Nyní jsou 
tu loděnice Četných veslařských spolků ber- 
línských. 

Btrálek, kdysi hrad, nyní hájovna u obce 
Těchanova na Moravě, v hejtm. a okr. ry- 
mařovském, podle něhož do r. 1415 jmeno- 
vala se rytířská rodina. R. 1586 byl i iž zpuš- 
těn a nyní jsou z něho jen nepatrné zbytky. 

Btralsnnd: 1) S. vládní obvod prus. prov. 
pomořanské, zabírající Nové Přední Pomo- 
řany a ostrov Ránu, přiléhá na s. k Baltic- 
kému moři, na j. mezuje s Meklenburskem, 
a měří 4010 km* s 216.390 obyv. (1900). Dělí 
se na 5 okresů: Rána, S., Franzburg, Greifs- 
wald a Grimmen. 

2) S., hl. město vlád. obvodu t. im., na 
již straně 2*5 km široké úžiny Střely (Střela- 
sund, StraUunder Fahrwasser), která je dělí 
od Rány, uzel trati S.-Berlín, Angermůnde- 
S.-Sasnice, S.-Roztoky prus. stát. drah, roz- 
kládá se na umělém ostrově spojeném s pev- 
ninou třemi hrázemi. Pro tuto polohu býval 
ode dávna opevněn, až r. 1873 byly hradby 
odstraněny a z bývalé pevnosti ponechána 
pouze pevnůstka Danholm, ve středov. 
Střela nazývaná. Město mající 31.076 obyv. 
(1900), větš. evang., zachovalo si ráz dosti 
starobylý; z budov vyniká chrám sv. Miku- 
láše z r. 1311, P. Marie z 1. 1416—78 a sv. Ja- 
kuba se zajímavou výzdobou, krásná radnice 
ze XIII. a XIV. stol. s novopomořanským 
museem, v bývalém klášteře sv. Jana nyni 
chudobinec a kostel jeho přeměněn ve zbroj- 
nici, dále je tu pomník Schillův a Arndtův. 
S. je sídlem vlád. úřadů, okresního a živno- 
stenského soudu, námořního úřadu, obchod, 
komory, několika konsulů, filiálky Říšské 
banky. Mimo to je tu gymnasium, reálné gym- 



nasium, plavecká škola, zkušeb. kommisse 
pro lodivody, veř. knihovna, sirotčinec, ústav 
pro hluchoněmé a choromyslné a j. Rejdař- 
ství kdysi čilé nyní silně pokleslo jako v ce- 
lém Pobaltí vůbec, obchod námořský zabývá 
se dovozem uhlí, dřiví a dehtu a vývozem 
obili, sladu a cukru. V průmysle vyniká vý- 
roba karet ke hraní, pak jsou tu olejny, stro- 
jírny, cukrovary, škrobárny, železárny, závody 
na nakládání ryb a p. S. má pravidelné spo- 
jení parolodní s Barthem, Štětínem, Roztoky, 
Lubekem a Ránou, kdežto spojení se Švéd. 
Malmd zrušeno. A^ti. 

Dějiny. Město založeno bylo r. 1209 kní- 
žetem ránským Jaromírem I. a dovedlo si 
záhy získati taková práva, jakých požívala jen 
města říšská. S. náležel mezi nejpřednější 
členy severoněmecké Hanzy. Za války třiceti- 
leté S. sjednal spolek s Gustavem Adolfem, 
králem švédským, začež byl od Valdšteina 
přes dva měsíce mai'ně obléhán (23. kv. — 

4. srp. 1628). Mírem Vestfálským celé přední 
Pomořansko i se S-em dostalo se ^od pan- 
ství švédské, pod nímijůstalo až do válek 
napoleonských, ačkoli S. několikráte padl do 
rukou nepřátelských. Tak r. 1678 dobyt byl od 
»velkého kuríiršta« Bedřicha Viléma a r. 1715 
ve válce severské od spojeních Prusů, Dánů 
a Sasů; pokaždé však v míru znova dostal 
se ke Švédsku. Následkem nepřátelského 
chování švéd. krále Gustava IV. vtrhli r. 1807 
do Pomořan Francouzi, S-a se zmocnili a 
zničili jeho opevnění. R. 1809 usadil se ve 
S-ě major Schill (v. t), chtěje se tu hájiti 
proti Napoleonovi; nemaje však dostatek 
mužstva a žádného dělostřelectva, nemohl 
v demolované pevnosti se udržeti; 31. kv. 

5. padl zase do rukou Hollanďanů a Dánů, 
spojenců francouzských. V míru Kielském 
(1814) S. dostal se Dánsku, jež jej r. 1815 
přepustilo Prusku. Srv. Mohnike a Zober, 
S-ische Chroniken (S., 1833—34); Kruše, 
Gesch. der S-er Stedtverfassung (t., 1848). J.F. 

Btralsimder Ffthrwasser (Střela- 
sund) Střela, viz Stralsund 2). 

Btramberg viz Štramberk. 

Btrambotto n. strammotto, metrická 
forma italské milostné lyriky, vzniklá na Si- 
cílii, odkudž nazvána též siciliana. Místo 
obyčejné formy ab ob ab ob vymyslili si 
v Toskánsku novou formu ab ab ccdd k ko- 
nečně oblíbili si básníci ještě třetí formu 
ab ab ab cc. Počet veršů může býti nejméně 
6 {ab ab cc)^ nejvíce 10 až 12. Z prvních 
skladatelů a -ta byl básník Leonardo Giusti- 
niani (1388—1446) z Benátek. 

Btramin viz Canevas. 

Btramponoh, také S. Dolní a Horní, 
ves v Cechách, hejtm., okr. a pš. Čáslav, 
fara Krchleby, 73 d., 553 obyv. č. (1900), 
popi. dvůr a samota Větrný mlýn. 

Btrá&: 1) S. (Geháng), ves v Čechách, 
hejtm. Krumlov, okr. Planá, fara a pš. Zel- 
nava, 14 d., 119 obyv. n. (1900). - 2) S. 
{Stran), víska t., hejtm. Litoměřice, okr. 
Uštěk, fara a pošta Blíževedly; 6 d., 46 
obyv. něm. (1900), dvůr, cihelna. — 8) S. 



Stráň — Stráněnský. 



193 



Kamenická {Kamnitxleiten), ves t., hejtm. 
a okr. Déčin, fara a pá. Rosendorf ; 49 d., 
240 obyv. n. (1900), Itř. šk., mlýn, tkalcov- 
ství. — 4) S. Labská {Elbeleiten), ves t. 
blíže Labe, hejtm. a okr. Děčín, fara Arnol- 
tice; 108 d., 670 obyv. ném. (1900), 2tř. šk., 
pošta. 

6) S. Dlouhá {Langenberg), ves ve Slezsku, 
hejtm., okr. a pŠ. Bruntál, fara Messendorf, 
61 d.. 281 obyv. n. (1900), škola. 

Stráň Alexandr, pravým jménem Hu- 
báček Gustav, bratr Josefa Hubáčka 
(v. t. 2), spisovatel čes. (♦ 1867 ve Štétí). 
Študoval na gymn. v Kr. Hradci, v Hostin- 
ném, v Broumově, práva ve Vídni a v Praze, 
kdež na čes. universitě promovován byl na 
doktora práv. Potom vstoupil do služeb stát- 
ních, působil v Chrudimi, v Něm. brodě, 
v Král. Hradci a od r. 1903 je stát. zástup- 
cem v Jičíně. Přispíval odbornými články do 
•Právníkac O sobě v vdal romány: Svůj 
k svému (Praha, 1893); Dvojí íw^no (t., 1894); 
Rodina Klepetkova (t, 1895); Pod ci\im kro- 
vem (t , 1896); Staří mládenci (t., 1897); Ještě 
podle staré modr (t., 1900). 

Strana : 1) S. M al á, ves v Cechách, hejtm. 
a okr. Jičín, ťaia Nemvčeves, pš. Miličeves; 
38 d., 'JOÓ obyv. č. (1900). — 2) S. Malá, 
hejtm. Poděbrady, okr. Král. Městec, fara 
Chotěšicc, pš. Dymokury; 21 d., 120 obyv. č. 
11900). - 3) S. Malá č. Menší město Praž- 
ské, IIL čásť m. Prahy (v. t., str. 412— 27). — 
4) S. Mnlá (Halbs€iten)j ves t., hejtm. Žam- 
berk, okr. Rokytnice, fara a pš. BSrenwald; 
20 d., 64 obyv. n. (1900). 

6) S., Stranná, víska na Moravě, hejtm. 
Dačice, okr. Telč, fara a pš. Urbanov; 5 d., 
41 obyv. č. (1900). — 6) S. Malá, víska t, 
hejtm., okr. a pš. Dačice, fara Kostelní Vy- 
dři ; 14 d., 94 obyv. č. (1890). 

Strana Menši, Malá stránka, sekta 
vzniklá odštěpením od Jednoty bratrské. Viz 
Amos a Amosenci, Jednota bratrská, 
str. 163 tf, Lukáš, str. 444b, 

Straňany, ves v Čechách, hejtm. a okr. 
Č. Budějovice, fara Doudleby, pš. Komářice; 
38 d., 205 obyv. č. (1900). 

Stránce, Stranice {StranitO, ves v Če- 
chách, hejtm. a okr. Most, fara V tel no, pš. 
Židovice; 23 d., 85 obyv. n. (1900), zámecká 
kaple z r. 1766. Alod. statek (160'19 ha půdy) 
se zámkem a dvorem drží dr. £. Thomas. 
S. jsou kolébka Stráneckých ze Stranec. 

Strandioe, ves v Čechách při žel. tr. 
Praha- Tábor, hejtm. Žižkov, okr. a pš. Ří- 
čany, fara Mnichovice; 42 d., 260 obyv. č. 
(1900), Itř. šk., synagoga, villy; dvůr a pivo- 
var drží piaristská kollej v Praze. 

Strand [strend], čásť města Londýna a 
parlam. obec londýnská rozkládající se mezi 
City a Westendem, má 4876 domů a 63.237 
obyv. (1901). 

Strandberg Karl Wilhelm August, 
básník a publicista švéd. (♦ 1818 ve Stigtomtě 
v Sddermanlandu — f 1877 ve Štokholmě). 
Studoval v Lundě a usadil se r. 1840 ve 
Štokholmě jako spisovatel. R. 1865 převzal 

Ou6v Slovník Naučný, ■▼. XXIV. 28 6 1905 



redakci listu >Post- och Inrikes-Tidningarc, 
již vedl až do své smrti. R. 1862 jmenován 
členem švédské akademie. Vydal nejprve pod 
pseudonymem Tal i s Qualis politicky zbar- 
vené Sánger i pansar (1845), vynikající jedno- 
duchostí a silou, pak (1848) Vilda Rosor 
(s prvou sbírkou dohromady r. 1854 pod tit. 
Dikter), R. 1861 vyšly nové Dikter rázu sic 
poněkud měkčího než předešlé, ale stejně 
vlastenecké. Větší byla jeho činnost překla- 
datelská a dlužno tu uvésti jeho zvlášť zda- 
řilý metrický překlad Byronova Don Juana, 
pak překlady z Herwegha, Hofmanna von 
Fallersleben a j. Jeho Samlade vitterhetsarbeten 
vyšly r. 1877—78 ve Štokholmě v 5 sv. 

Strandbygrd viz Blekinge. 

Strandža-dagr viz Istrandža-dag. 

Stránečka Františka, roz.Všetečkova, 
spisovatelka čes. (♦ 1839 ve Velikém Meziříčí 
na Moravě — j 27. kv. 1888 v Brně). R. 1«48 
stal se otec její hospodářským správcem ve 
Zhoři Stránecké, odkudž Františka r. 1855 
se provdala za soudního úředníka Kersch- 
nera, s nímž strávila několik let v Uhrách, 
později v Uh. Hradišti, a konečně přestěho- 
vali se do Brna, kdež její manžťl stal se ra- 
dou vrchního zemského soudu. S. nadána 
jsouc něžnou, vnímavou myslí a bystrým 
okem pozorovacím zamilovala si lid morav- 
ský, vnikla do tajů duševního jeho života a 
líčila jej v markantních obrázcích, jež podá- 
vala nejdříve porůznu v časopisech »Světo- 
zoruc, »Květech«, >Zenských listech* a jež 
potom vyšly sebrány pod názvy: Z našeho 
lidu (v »Moravskébibl.€, 1881-83); Z pohoří 
moravského (t., 1886) a Některé črty (v •Li- 
buši*, 1885); souborně vyšly její Povídky, 
obraly a črty (»Mor. bibl.«, 1889—92). 

Sáráneoký Miroslav, poslanec če.ský 
(♦ 16. října 1869 v Moravské Ostravě, kdež 
otec jeho byl hutním inženýrem;. Studoval 
od r. 1881 na českém reálném gymnasiu i na 
universitě v Praze, kdež také dosáhl hod- 
nosti doktorské. Vstoupil do služby soudní 
u zemského soudu v Praze, kterou však opu- 
stil přeložen byv ke státnímu zástupnictví. 
Nastoupil potom praxi advokátní i setrval 
v ni do r. 1900. Jest vlastníkem realit v Če- 
kanicích u Blatné i spoluvlastníkem strojnické 
továrny. Jako předseda jednatelského odboru 
•Národní jednoty pošumavské< pro okresy 
blatenský a březnický i jako předseda míst- 
ního odboru »Národní jednoty pošumavské< 
pro Prahu »Nové město* jest činný v práci 
menšinové na jihu českém i v řešení hospo- 
dářských a sociálních otázek našeho Pošu- 
maví. R. 1901 zvolen byl do sněmu králov- 
ství Českého ve volební skupině venkovských 
obcí Prachatice-Netolice-Volary jako kandidát 
samostatný. Dr. N. 

StranéjoTloe, Stran o více, ves v Če- 
chách, hejtm. Strakonice, okr. a pš. Volyně, 
fara Malenovice; 11 d., 69 obyv. č. (1900), 
dvůr. 

Stráněnský Jan, překladatel a vydavatel 
četných spisů českých v XVI. stol. Narodil 
se v Jindř. Hradci, usadil se pak v Počát- 

13 



194 



Strangalia — Strannoljubskij 



kách a ze záliby jal se překládati z latiny a 
němčiny a vydávati spisy různého obsahu, 
nehledé na to, zda pocházej i ze strany evan- 
gelické či katolické. Asi od r. 1542 vydával 
minuci a pranostiky, z nichž nčkteré se za- 
chovaly (viz »ČČM.«, 1829). Vydal Jana Span- 
genberga Perlu písma sv. (1545) a Postillu 
českou (Prost., 1546), Srovnání čtyř evange- 
listů v bibli Melantrišskc (t., 1557), Zahrádku 
duchovni (t., 1557), Jana a Cyriaka Spangen- 
berga Kázáni pohřební (t., 1559), EpiStoly 
a evangelia nedělní a svátečni se summa- 
riemi (t., 1561), Utrhání Lucianovo (t., 1561), 
Jana Fera Kázáni o pekle (t., 1569), Jana 
Efrema O sv. Josefu patriarchovi (t., 1569), 
Erasma Rotterdamského O připravováni 
k smrti a o rytíři křesťanském (t, 1570 a 
1577), Jana Habermanna Modlitby (t., 1573), 
O útrpné smrti P. J. Krista a sedm žalmů 
kajících (t., 1581), vydal též díla Tom. Bavo- 
rovského a T. Rešela a j. J.F, 

Btrangr^lia Serv., osi dělník, jest rod 
tesaříků z podčeledi úzkořitníků (Leptu- 
rini) lišící se od příbuzných štítem vzadu 
dvakrát vykrojeným a zadními rohy prodlou- 
ženými, zašpičatěnými a k ramenům krovek 
přimknutými. Krovky jsou do zadu zúženy. 
Jako druhy příbuzné osidelníci dospěli se- 
dají na květy, kdežto larvy žiji ve shnilém 
dřevě. Z 19 druhů jest evropských 8. K nej- 
obyčejnějším náleží S. maculata Podá, o. 
ozbrojený. Má tělo černé, u samičky se 
3 prvými kroužky zadečkovými žlutohnědými, 
kořen článků tykadlových, nohy mimo černý 
konec zadních holeni a krovky žluté; na 
těchto však jsou konec a 3 příčné pásky 
černé. Samečkové mail na vnitřní strané 
zadních holeni dva ostré zoubky. Délka 
13 — 18 mm. Larva jest podlouhlá, napřed 
širší než vzadu, plochá, s velikou hlavou, 
trojčlenými tykadly a krátkými nohami. Žije 
ve starých kmenech březových. Rovněž obecný 
u nás o. čtveropasý, S. quadrifasciata L., 
jest něco větši a silnější a má tykadla i nohy 
celé černé. Kpk. 

Btrange [strendž] Robert, ryjec angl. 
(♦ 1721 — t 1792 v Londýne). Studoval sice 
právnictvi, ale záhy dal se na námořnictví, 
potom na ryjectví a šel do učeni k ryjci 
Cooperovi st. v Edinburce. R. 1745 vstoupil 
do vojska povstaleckého, ale po nešťastné 
bitvě u CuUodenu utekl r. 1747 do Francie, 
kde studoval i pracoval pod vedením Leba- 
sovým. R. 1750 vrátil se do Londýna, cesto- 
val pak dlouho po Itálii studuje tam zname- 
nitá díla malířská i ryjecká, vrátil se do Pa- 
říže a posléze žil v Londýně. Byl členem 
akademií v Římě, ve Florencii, v Bologni a 
Parmě, r. 1764 jmenován i členem akademie 
v Paříži a r. 1787 povýšen do stavu šlech- 
tického. Ryl zvláště podle obrazů Tiziano- 
vých, van Dyckových, Raftaelových a jiných 
mistrův italských a jeho práce vynikají ve- 
směs správnou i lahodnou kresbou. K nej- 
lepším jeho pracim náleží Odpočivajici Ve- 
nuie podle Tiziana (1768), Danae podle té- 
hož a Sv, Caecilie podle Raffaela. Srv. Me- 



moirs of sir R. S., vydal Dennistoun (Lond., 
1855, 2 sv.) a Le Blanc, Catalogue de Toeuvre 
de Rob. S. (Pař., 1848). 

Btrangnlaoe, z lat., sevřeni hrdla, skr- 
čeni. 

Strannrie víz Řezavka. 

BtránL městečko na Moravě, hejtm. a 
okr. Uh. Brod; 269 d., 2022 oby v. č. (1900), 
far. kostel, 3tř. Šk., pŠ., četn. stanice, dva 
výroč. trhy, opodál osada u Sklenné Hutě 
s továrnou na sklo. 

Btránioe viz Stránce. 

Stránlokj^ Čeněk, pseudonym Václava 
Bendla (v. t. 1). 

Straník, ves na Moravě v Novojicku, má 
72 d., 446 oby v. čes., 1 něm., školu jednotř. 
a 2 kaple. Byla tu tvrz, již držel r. 1412 Vác- 
lav z Morkovic. £. MúHer. 

Straník z Kopidlna viz Kopidlanský 
z Kopidlna. 

Stránka: 1) S., ves v Čechách, hejtm. 
Karlín, okr., fara pš. Brandýs n. L.; 45 d., 
283 obyv. č. (1900). — 2) S., ves t., hejtm., 
okr. a fara Mělník, pŠ. Mšeno; 78 d., 463 
obyv. č., 1 n. (1900), Itř. šk., pěstování 
chmele. Pohanské pohřebiště. Alod. statek 
(1350'26 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivo- 
varem, mlýnem a pilou drží augustiniánsky 
konvent u sv. Tomáše v Praze, jenž jej 
r. 1756 koupil od Alberta Frant. r>t. Benedy 
z Nečtin. — 3) S., ves t., hejtm. Nové Město 
n. M., okr. Opočno, fara a pš. Třebechovice; 
12 d., 66 obyv. č. (1900). S. od r. 1905 úplné 
spojena se vsí Ledci pod jménem Ledce. 

4) S. (Zechiii)^ ves na Moravě, hejtm., okr. 
a pš. Rymařov, fara Albrechtice; 68 d., 446 
obyv. n. (1900), fil. kostel sv. Kateřiny, Itř. 
šk. a myslivna. 

Stránka Malá viz Strana Menší. 

Stránky {Tronit\),ves v Čechách, hejtm., 
okr. a pš. Zatec, fara Holedeček; 49 d., 228 
obyv. č. (1900), chmelnice. 

Stranná: 1) S. {Strahn), far. ves v Če- 
chách při Ohři, hejtm. a okr. Chomutov, pš. 
Březno; 25 d., 101 obyv. n. (1900), kostel Nej- 
svět. Trojice (ve XIV. stol. far.), 2tř. šk., lo- 
žisko hned. uhlí. R. 1820 zničena celá ves 
s kostelem i farou posouváním půdy a vedle 
zbylé Části vsi (9 domů) vystavěna ves ny- 
nější. — 2) S., ves t., hejtm. Kamenice n. L., 
okr. Počátky, fara a pš. Žirovnice; 46 d., 
316 obyv. č. (1900), tř. šk. a kostel na hřbi- 
tově sv. Bartoloměje (ve XIV. stol. farní). 
Opodál dvůr Petrov a Proboštiny. — 3) S., 
ves t., viz Stranné. 

4) S., ves na Moravě, viz Strana 5). 

Stranné, Stranná, Strany, ves v Če- 
chách, hejtm. Benešov, okr. a pš. Neveklov, 
fara Bělice; 36 d., 254 obyv. č. (1900), liho- 
var a několik mlýnů. Připomíná se r. 1184. 

Strannioi, rozkolnicka sekta ruská, viz 
Bě^uni. 

StrannolJnbsklJ Aleksandr Nikola- 
je viČ, paedagog rus. {^* 1839), útlé mládí 
ztrávil na Kamčatce, kde otec jeho byl správ- 
cem území, později navštěvoval vojenskou 
školu a v 1. 1867—94 přednášel mathematiku 



Stranov — Stránský. 



195 



v námořní škole. V 1. 60tých XIX. stol. mél 
živé účastenství při Škole, otevřené podle zá- 
sad jasnopoljanské školy hr. L. Tolstého na 
Vasilevském ostrově v Petrohrade, později 
pracoval horlivé o povznesení vyš. ženského 
vzdělání a spolupůsobil při organisaci vyš. 
žen. kursů v Petrohradě. R. 1878 založil spo- 
lečnost ku podporováni těchto kursů a po 
12 let byl jejím tajemníkem. Jeho přičiněním 
zřízeny též obchodní kursy pro dívky, jež 
ukončily gymnasijní studia. S. vedl paeda- 
gogickou správu těchto kursů v ústavě P. O. 
ivašincové. O sobě vydal: Organi\acija vys- 
šago morskogo obraiovanija v Rosíiji (Petr., 
1878); Kurs algebry (t., 1868) a j. 

StranOT, Stránov: 1) S. Nový, víska, 
v Čechách nedaleko Jizerního Vtelna, při žel. 
tr. Praha-Bakov, hejtm. a okr. Ml. Boleslav, 
fara a pš. Dol. Krnsko; 9 d., 54 obyv. č. 
(1900), zámecké kaplanství s kapli sv. Vác- 
lava (z r. 1767). Alod. panství (740*46 ha 
půdy) se zámkem a dvorem drží Marie Leo- 
poldina hrab. Valdšteinová-Wartenberková. 
V 1. 1463—68 Jaroš ze Sovojovic vystavěl zde 
hrad, jemuž říkalo se Nový S. Potomci jeho 
seděli tu do r. 1545, kdy Markvart z rodu 
toho prodal S. N. Sigmundovi Berkovi z Dube, 
po němž se tu připomíná jeho syn Petr, 
r. 1589 Karel z Bibršteina, potom Slavatové 
z Chlumu, rodina z Lisova do r. 1695. T. r. 
koupil S. N. Otto Ferd. z Nostic, r. 1700 
Rudolf z Lisova, po něm držel zboží stra- 
novské syn jeho Josef Rudolf, po němž ná- 
sledoval zeť jeho Jan Václav Příchovský z Pří- 
chovic (jenž tu založil kapli sv. Václava) a 
jeho potomci, r. 1794 Jan sv. p. Herites, ryt. 
Neupaurové, od r. 1864 Marie hr. Valdštei- 
nova, která v 1. 1890—95 zdejší zámek nád- 
herně opravila podle plánů staveb, rady 
Schulze. — 2) S. Starý, též Myškův Hrá- 
dek, viz Hrádek 54). 

BtraaoTes, nelady ves v Čechách, viz 
Kozmice 3). 

BtranoTloe viz Stranějovice. 

StránoTflký ze Sovojovic, příjmení 
staročeské rodiny vladyčí, která pocházela 
ze vsi Sovojovic u Brandýsa n. L. Jaroš 
ze S. nabyl hradu Stranová u Ml. Boleslave, 
odkudž se psával. R. 1440 byl na sjezde 
v Nymburce, r. 1448 vpadl do Prahy, r. 1470 
zřizoval pole v Boleslavsku a žil ještě r. 1485. 
Jan a Václav, kteří připomínají se od 
r. 1468, byli jeho buď synové nebo bratří. 
Jan měl nějaké dědictví v Citově, jež prodal. 
(Strýci těchto byli Jan Rekordát ze S 1468 
atd.a synové jeho Jiřík a Jan r. 1492.) Jaroš 
držel Chotělice (t 1532). Na těchto sedel od 
r.